Moji milí čtenáři, rok střídá rok, čas tryskem pádí a nemůžeme ho nijak zadržet. Nezbývá nám nic jiného než si společně zavzpomínat na všechno, co přinesl na dětské oddělení ve školním roce 2015/16.
V Týdnu veřejných knihoven jsme domluvili tradiční setkání nad hezkými knížkami herců Horáckého divadla s třeťáky ze ZŠ Seifertova. Seděl jsem zavrtaný v pelíšku a ani nedutal. Pan PETR SOUMAR četl moc hodným dětem z 3. C z knížky Žirafí máma a jiné příšery. Z Potřeštěných pohádek Oldřicha Dudka všechny pobavil pohádkou O princezně Marušce. Její první sestra měla ráda svého tatínka krále jako 5 litrů nejdražší voňavky Nafky, (vyrobené z krokodýlích slz a sněhových vloček ze severního pólu), druhá jako sud voňavky Nafky a Maruška? Ta, prosím, milovala svého otce jako práci! Děti nám na závěr krásně četly ukázky z knihy Děti z Bullerbynu.
Pan JOSEF KUNDERA četl třídě 3. D. Děti se pohodlně uložily na polštářky, aby mohly pozorně poslouchat legrační pohádky o vzniku známých přísloví z knížky Zuzany Pospíšilové Proč už kocour nemlsá. Například: „Mlčí jak ryba“. Ryby si původně hodně nahlas v rybníku povídaly a rybáři je tak mohli lehce chytat. Pro svoji záchranu musí mlčet a dorozumívat se jen posunkovou řečí. Rozesmála nás knížka Modrý poťouch od Miloše Kratochvíla. Poťouši jsou novodobá strašidla, rodí se mimo jiné ze škodolibého zasmání. Nějakým zvláštním řízením osudu stejně jako loni připadla na paní LENKU SCHREIBEROVOU 3. A - třída neskutečně živých hokejistů. Udržet je chvíli v klidu je hrdinský výkon. Naštěstí je paní Lenka plná energie. Z Chechtavých pohádek Zuzany Pospíšilové nám četla o popleteném sluhovi: když měl zalít zahradu, hledal hadovu manželku – hadici, krabici, kterou potřeboval na staré noviny, považoval za manželku kraba a vydal se pro ni až k moři… V pohádce Jak si Janek vysloužil princeznu jsme si pohráli s písmenky. Všimli jste si, že ze slova hříbek se dá poskládat slovo hřebík? Pochutnáváme si tedy na smaženici z hřebíků! Čert Klaudiáš chtěl moc jezdit na „prkýnku s kolečky“. Dopadlo to neslavně: jízda z kopce – náraz do plotu – dopad na
trampolínu – vymrštění na komín – popálený ocas – skok do bazénu, z něj čertíka museli vylovit hráběmi. To byla pro sportovce ta nejsprávnější pohádka. Poslední pohádka O příliš voňavém pyžamu, v níž pejsci namalovaní na látce pyžama v noci utíkali ven, a ráno bylo pyžamko vždy špinavé, pobavila nápadem paní Lenky nahradit pejsky divokými hokejisty. Třída 3. B pěkně poslouchala příjemný hlas paní TAŤÁNY SCHOTTNEROVÉ, který se moc hodil ke knížce Martiny Drijverové Medvěd Péťa a jeho přátelé. V medvědím doupěti se narodila malinká medvědička Lízinka a Péťa si myslí, že ho maminka už nebude mít ráda, snaží se utéct, ale zapadne do sněhové závěje. Maminka ho vyhrabe ze sněhu a přinese domů. Péťa pochopí - maminky mají všechny své děti stejně rády. Pane, ti herci umí krásně číst, hned bych se do všech příběhů vypravil a stal se jejich hlavním hrdinou!
Mám moc rád knížku pana Exupéryho Malý princ a představte si, že najednou se nám v knihovně objeví malá princezna! Jak k tomu došlo? V rámci Festivalu slovenské literatury nás navštívily herečky Lenka Janíková a Petra Bučková ze skupiny herců, zabývajících se scénickým čtením pod společným názvem Listování. Děti z pátých tříd zavedly do knížky JÁNA ULIČIANSKÉHO – MALÁ PRINCEZNA. Pan spisovatel má asi Malého prince také hodně rád, když ho inspiroval k napsání tohoto příběhu. Malá princezna je předčasně narozené děvčátko, které se najednou objeví ve výtahu činžovního domu, v němž uvízl
jeden mladík. Vypráví mu o svém hledání maminky. Má schopnost procházet zavřenými dveřmi, a tak se s ní postupně dostáváme do různých bytů. Poznáváme starou osamělou učitelku na vozíčku. Všichni na ni zapomněli, i když spoustu žáků učila cizí jazyky, aby si lidé porozuměli. V jiném bytě bydlí Francouzka paní Dokonalá – byt má sterilně uklizený, děvčátko smí zůstat jen v předsíni, nemůže dostat nic k jídlu – děti drobí, ani k pití - děti by mohly polít naleštěnou podlahu. Ani Dáda z Trinidadu nebude její maminka, mluví anglicky, pořád jen tančí a stará se jen o své plyšové medvídky. Za dalšími dveřmi bydlí Zahradnice. Celý prostor bytu je vyplněn obrovským stromem, nazývaným baobab. Je jedinou láskou své pěstitelky, lidé ji nezajímají. Věštkyně z jiného bytu dívenku vyděsí divnými řečmi tak, že raději uteče. Na představení, v němž se mluvilo hodně slovensky, což dětem vůbec nevadilo, byl přítomen autor knihy. Na závěr zodpověděl na několik dotazů. Napsal už 17 knih, některé byly přeloženy do češtiny. Pro slovenskou televizi píše dětský program Trpaslíci - plný písniček, scének, kvízů…
V pátek 27. 11. 2015 jsme krásně oslavili Den pro dětskou knihu. Radost nám přivezli MARKÉTA A DANIEL VYDROVI. Dopolední beseda probíhala v přednáškovém sále. Ani jsem nemusel využívat své kouzelné moci a přemístit se, protože stejná beseda proběhla odpoledne přímo v koutku, kde mám pelíšek.
Paní Markéta úžasně ilustrovala celý kopec knížek. Jak se stala ilustrátorkou? Když byla maličká holčička s culíčky a brejličkami, zamilovala si v knize pohádek Boženy Němcové, ilustrované panem Svolinským, obrázek Popelky – byla krásná: samé květy, samé mašle, nádherné šaty. Ale co to? Malá Markétka objevila v knížce stránku jen s krátkým textem a zbytek stránky zůstal bílý! Vzala voskovky a „vyryla“ do knihy svoji Popelku. Nemohla pochopit, jak to maminka poznala, vždyť si obrázky byly přece k nerozeznání podobné! Následovaly zákazy: kreslení po zdi, po stole, po podlaze, jezení krabic od bot, novin, vykusování děr do zástěrky, ale hlavně malování do knížek! To se nedalo přežít! Vždyť byla přesvědčena, že se bude živit domalováváním Popelek do všech knížek na světě! Hodná maminka výtvarnice jí laskavě domlouvala: aby mohla malovat obrázky do knížek, musí se dlouho pilně učit kreslit. To je úžasné: jakoby někomu, kdo miluje zmrzlinu, řekli, že ji bude jíst od rána do večera. A tak se učila s velikou radostí kreslit, mezitím vyrostla a za co ji dříve trestali, za to ji teď odměňují…
Můj kolega – skřítek Šalvěj – je hlavním hrdinou knížky, kterou sama napsala i nakreslila. Dřímací vítr nosí skřítka po všech koutech světa, kde se setkává se zajímavými bytostmi a příběhy. (Takový vítr, to je něco! Ten by se mi také hodil!) V pohádce Jak Safrabak Portefuj ukradl Přísněnku jsme v procítěné četbě paní ilustrátorky drželi skřítkovi palce při pátrání po ztracené broučí holčičce Přísněnce. Povídali jsme si i o tom, jak se dostanou obrázky do knihy, aby ji učinily krásnou a přitažlivou pro čtenáře. Na závěr setkání nás překvapil pan Vydra. Přišel s kytarou a zvláštním hučícím nástrojem zvaným kazu. Rozesmál nás veselými písničkami, vlastně zhudebněnými básničkami Miloše Kratochvíla, které jsme si mohli všichni zazpívat. Děti byly tak nadšené, že druhý den zatáhly rodiče do knihkupectví, aby jim koupili knížky s obrázky paní Vydrové! Další akce významného dne se přesunula na dětské oddělení. Na šesťáky čekal komiksový workshop Daniela Vydry. Dozvěděli se, co to je komiks, jak se vytváří a měli možnost vymyslet a dokreslit konec několika příběhů. Jedna z pracovních skupinek vždy předvedla svoje řešení jako scénku. Podělím se s vámi o dvě perličky z programu: Dotaz z dětského publika: „Je těžké namalovat stíny?“ Po odpovědi odborném vysvětlení, že to je dost těžké, pravila holčička: „Víte, já jsem keramička a musím říct, že je moc těžké udělat Lucifera“. Komentář jednoho chlapce k obrázku mírně praštěné babičky Hermíny jedoucí v bouřce na koloběžce v koupací čepici s bambulkou: „ Ta vypadá jako chlap se sbíječkou“. Vánoční besedy nás dovedly na konec roku 2015 a čas pomalu začal poodhalovat, co nám přichystal rok nový, sotva vyklubaný.
Rok 2016 je taškář – do února přidal jeden den! A právě tento výjimečný den - 29. únor odstartoval pasování jihlavských prvňáků na rytíře – čtenáře ochránce knih. Je to můj každoroční přetěžký úkol, ale naštěstí mám dobré kamarády z dramatického oboru ZUŠ, kteří mi vždy úžasně pomohou. Bohužel hned na začátku nastal problém: ztratily se postavy z knížek! Je nutné zavolat detektiva – literárního inspektora. Postavy byly dopadeny na dětském oddělení, ale chovají se divně. Například Ježibaba Lesní, Hustý Hvozd, Perníková 1, je krásně oblečena, navoněna, až z toho má Vinnetou, náčelník Apačů, nos na větvi. Co by si však pomysleli malí čtenáři, kdyby tu lítala v hadrech z perníkové chalupy? Červená Karkulka ji uklidnila: pomysleli by si – nějaká divná paní si čte, to je dneska normální. Upír, hrabě Dracula, se zlobí – v knížkách se o něm píší samé nesmysly: není vidět v zrcadle, (a jak by si nalíčil pusu a oči?), spí v rakvi plné hlíny, (spí v posteli a v rakvi pěstuje mrkev). Vinnetou hned předvádí, jak jednou vystřelil
z luku mrkev místo šípu a trefil náčelníka, to byla veliká legrace. Upír také prý nemá rád česnek, (a zatím jeho nejoblíbenější jídlo je bramborák, čím víc česneku, tím líp). Červená Karkulka má prázdný košíček, pravděpodobně ji někdo přepadl a okradl, ale to ne, snědla dobroty sama, protože jí vyhládlo při četbě sedmi dílů Harryho Pottera. Babičce chtěla něco koupit, ale za poslední krejcary si koupila průkazku do knihovny. Zlatovláska si nutně potřebuje skočit do města pro barvu na vlasy, zlatá se jí už nelíbí. Chtěla by mít tmavé vlasy jako Vinnetou, ten se brání, jeho barva je přírodní. Název pohádky by se jen přepsal – O Černovlásce. Zlatovlásčin nápad je zamítnut, nic takového se dělat nebude a honem zpátky do knížky, Jiřík na ni už jistě čeká. Ale kdepak, pochybuje Zlatovláska, ten se určitě zapovídal s mravenci, anebo plní nějaké ťuklé úkoly. Vinnetou se nám někam plíží. Chce zneškodnit vlka a „z jeho kožešiny vyrobit papuče a župan pro stará babička, mít přece narozeniny“. „Tady si každý dělá, co chce!“ zlobí se detektiv. „Ještě by scházelo, abyste se navštěvovali z knížky do knížky!“ To je nápad! Vinnetou vezme starou babičku
do prérie, kde bude jezdit na koni a lovit „bizoni“, upír bude okusovat perníkovou chaloupku, ale to ne, moc by přibral a pak by se místo na netopýra proměnil na prase, ježibaba bude vysávat na Drakulově hradě prach a Červená Karkulka si vezme Old Shatterhanda … „Tak už dost zmatků a zpátky do svých knížek!“ snaží se kolega velký Kniháček udělat pořádek. „Někdo z vás tu zůstane a pomůže mi pasovat prvňáky na čtenáře – rytíře!“ Pasovalo se 641 dětí a každé dostalo od paní ředitelky pamětní list se svým jménem a také vytouženou průkazku do knihovny, vždyť knížky na své rytíře už čekají.
Zatím je večer 1. dubna 2016. A už je to tady zase! Nevyspím se! Na dětském oddělení se setkalo 16 dětí, aby mezi knížkami společně prožily kouzelnou noc s pohádkami. Jediné, co všechny rušitele omlouvá, je zjištění, že paní knihovnice se svými pomocníky pro ně připravily oslavu kamarádství. Kamarádů si totiž hodně vážím! Už v seznamovací hře se hledaly pohádkové dvojice kamarádů: Ferda mravenec a brouk Pytlík, maková panenka s motýlem Emanuelem, Hurvínek s Máničkou, Bob a Bobek, Ája s Fíkem, Jeníček a Mařenka, pejsek a kočička, Křemílek a Vochomůrka. Když se poznaly a našly, přečetly společně ukázku ze svého knižního příběhu a představily kamaráda ve dvojici. Velkou kamarádskou dvojici tvořili Mach a Šebestová. Najednou se tady objevili i s utrženým sluchátkem a v dalším
programu hráli hlavní roli. Nejdříve si „rušitelé“ vyrobili jmenovky ve tvaru utrženého sluchátka a kolíčky s obrázkem Macha a Šebestové. Skupinky dětí se pak procházely světem jejich příběhů a řešily různé úkoly. V ZOO
na ně čekala
ošetřovatelka zvěře s hladovými zvířátky, kterým bylo potřeba roznosit správné krmení. Vznikla neřešitelná záhada: jaké
zvířátko jí písek? Veverka, osel, medvěd, prase nebo papoušek? Poslední možnost je správná – písek mu pomáhá při trávení. Těžkým úkolem se též zdá poznat zvířátka podle jejich „zvířecí řeči“. V Praze se na Vyšehradě seznámily s vladykou Horymírem, vyzkoušely si, jak se jezdí na jeho věrném koni Šemíkovi. Do malty se při stavbě Karlova mostu prý přidávala vejce,
musíme je opatrně přes překážky donést na správné místo. Petřín – pražský vrch opředený mnoha tajemstvími – je místem setkávání zamilovaných dvojic. Kdo patří ke Karlu IV.? Jeho
první žena Blanka z Valois, kterou velice miloval. K Václavu Havlovi patří Olga, k Arabele Petr, k Elišce z pohádky „Princezna ze mlejna“ přece Jindřich. Největší problém činí dětem odhalit, že princezna se zlatou hvězdou se jmenovala Lada, a její princ Radovan. U orloje na Staroměstském náměstí se již tísní davy turistů, aby sledovaly pochodující apoštoly. Děti to mají trochu složitější: musí vyluštit, čeho nebo koho jsou apoštolové patrony. V Paříži čekala na děti teta Vilma, díky kouzelnému sluchátku se ocitla v noční košili na Eiffelovce a Mach a Šebestová se snaží ji zachránit. Skupinky dětí jim pomáhají vybráním kousků pařížské rozhledny zamotaných mezi Big Ben a šikmou věž v Pise a postavením
Eiffelovky. Teta Vilma se však moc vyklonila a padá… Haló, haló, ať se rychle promění v šálu, aby měkce přistála! Povedlo se, ale jeden japonský turista si ji omotal kolem krku a toho sledují do galerie Louvru, kde se stala strašná věc – Moně Lise zmizel obličej. Každý maluje poslepu kousek
obličeje – očička, nosánek a pusinku se záhadným úsměvem. Chudák Mona Lisa! Změnila se v příšerku.
S Machem a Šebestovou se děti setkaly na půdě synagogy, kde se ukrýval Golem. Pomocí malých hokejek postrkují šém dráhou postavenou z knih s mnohými překážkami a musí se trefit do mezery mezi nohama rozkročeného obra.
Věštírna v Delfách se
dvěma věštkyněmi jim po ozáření starověkých znaků zvláštním světlem přinesla vyluštění části věštby.
Každý musí projevit osobní statečnost, když v temné chodbě hledá vysvětlení znaků.
Na závěr spojily všechny skupiny své části věštby a pomocí nápověd našly místo s pokladem. U dveří však stojí stráž! Co teď dělat dále, radí jedna z nápověd:
Strážci bdí stále a pustí dál, jen toho, kdo by celou věštbu znal. Kdo bránu najde a správně věštbu přednese, tomu noc tajemná možná poklad přinese.
Brána k pokladu se otvírá – pro každého jsou tu dobroty, pamětní pohlednice a dokonce i batůžek věnovaný sponzory.
Asi v půl druhé se nocležníci konečně ukládají k spánku do spacáků, berou s sebou i knížku, čtou si na dobrou noc a společně se čtou některé pohádky s dvojicemi kamarádů. Ráno zavonělo čerstvými koláči, které obětavě přinesla paní ředitelka. A o čem hovořila věštba, otvírající poklad v kouzelné noci? No přece o kamarádství:
A tak chaloupka hrála důležitou roli v programu pro
“POJĎTE S NÁMI DO POHÁDKY ČERVENOU KARKULKOU, SNĚHURKOU A
mateřské školky
ZA SEDMI TRPASLÍKY“.
Děti si zahrály pohádku o Karkulce, zazpívaly si o ní písničky, a když všechno dobře dopadlo a myslivec zachránil z vlkova břicha Karkulku i babičku, mohly hrát další pohádku – o Sněhurce. Sedm trpaslíků mělo krásné barevné čepičky a Sněhurku pomáhala zachraňovat i lesní zvířátka. Ale nejdůležitější bylo, že se v pravý čas objevil princ a Sněhurku probudil k životu, potom už malí herci zakončili pohádku svatebním průvodem na zámek, kde se konala veliká svatba.
Školky mají programy vždy dva a u programu
„NA
ČERVENOU STŮJ ANEB MALÉ DOPRAVNÍ HŘÍČKY S KUBOU“, jsem se vždycky úžasně pobavil. Můj kolega maňásek Kuba, hodně podobný klukovi z jedné knížky, se od dětí učil, jak správně
přecházet přes zebru, (kupodivu ne přes to pruhované zvíře, ale přes namalovaný přechod, který je mu hodně podobný). Společně jsme poslouchali pohádku o panáčcích ze semaforu. Hodně legrační byla scénka v autě, kdy zlobivý Bohoušek vyhazuje z okýnka láhev od pití, ruší tatínka při řízení – strašně nahlas zpívá a dokonce práskne papírový sáček od svačiny. Všechny děti si zahrály v pohádce o kouzelném jihlavském trolejbusu. Když se cestující v něm nechovali slušně, zavolal: „Klacky jsem sklopil, světly mrkl a stál, až se všechno napravilo, jel jsem zase dál“ a zůstal stát. A jak ho cestující zlobili? Nasvačili se a papírky i slupky od banánu naházeli pod sedadla, nepustili sednout starou babičku s hůlkou, zlobivý kluk běhal v trolejbusu a spadl na jednu paní, a když nastoupily všechny děti ze školky, strašně křičely a rušily ostatní cestující a hlavně pana řidiče. Kuba také vykládal, jak u babičky jezdil na kole a zjistil, že i pro cyklisty platí pravidla silničního provozu.
Začalo to v horkém létě 2015, využil jsem své neviditelnosti a vloudil se na prohlídku posvátných míst hradu Karlštejna. Zadíval jsem se do tváře Karla IV. na podobizně v kapli Svatého Kříže, on na mě mrkl očkem a pošeptal mi: „U Havraního dubu hledej, co odkazuji potomkům!“ Našel jsem Karlův odkaz, ale některá slova zub času vyhlodal. „To nevadí, děti jsou moc šikovné, určitě slova vyluští a doplní!“ Karel IV. se narodil před 700 lety a to je veliký důvod k tomu, abych pro mladší
„NEJEN KAREL IV. BYL KRÁL“ a pro starší „ŽIVOTNÍ POUŤ KARLA IV., CÍSAŘE ŘÍMSKÉHO, KRÁLE ČESKÉHO“. Každá část přinese dvě slova do odkazu a také pro děti připravil etapovou hru
mladší chybějící drahokamy do Svatováclavské koruny, starší po kouscích postaví Karlův most. Na závěr vypukla VELKÁ HISTORICKÁ KLÁNÍ. Klání se skládalo z prvního kola, kde mohli páni z Landštejna (červení), páni ze Štemberka (modří) a páni z Vartemberka (zelení) prokázat, co všechno si zapamatovali o životních osudech Karla IV., o životě v jeho době, jak Praha díky němu zkrásněla a prohlédnout si i jiné „krále“ pod lupou, (například nejen Karel IV. byl král – králem zvířat je lev). V druhém kole se „páni šlechtici“ utkali v královském pexesu, zahrnujícím obrázky členů Karlovy rodiny, staveb, míst, hrajících v jeho životě důležitou roli apod. Největší boj vypukl o získání dvou prémií – obrázků samotného Karla IV. Body získané za obě kola bylo potom možné investovat do závěrečného risku, který nabízel výběr z následujících témat: Karlova rodina, Karlovy cesty po Evropě nebo Památky z Karlovy doby. Ve čtvrtek 9. června jsme v odpoledních hodinách přivítali děti ze čtenářského kroužku ZŠ E. Rošického. Historické klání vždy začínalo slavnostní korunovací krále nebo královny, kteří za všechny části získali nejvíce bodů. Zazněla fanfára a papírová replika
Svatováclavské koruny ozdobila hlavu královny soutěže v tomto případě BARBORY VOSÁHLOVÉ. Na památku obdrželi vítězové zajímavou knihu „Karel IV. památná místa tehdy a dnes“ a pro smlsnutí kytičku z lízátek – za každou splněnou část soutěže jedno. Každé historické klání zakončila malá „středověká“ hostina - výborný dortík pro všechny. Pátek 17. června přivedl k dalšímu klání čtenářský kroužek ze ZŠ Luka nad Jihlavou. Páťákům z kroužku se do klání připletl školní výlet, a tak jsme soutěžili v sestavě příjemně komorní – v každé skupině tři páni nebo dámy. Důležité bylo, že královna
JOLANA MANDÁTOVÁ byla přítomna, a mohla být korunována.
Ze starších dětí soutěžila 6. třída ze ZŠ Zhoř. Jejich historické klání proběhlo ve středu 22. června. V prvním kole shrnovalo „Životní pouť Karla IV., císaře římského, krále českého“ do těchto témat: Příběh Karlova života, Udatný rytíř, Královnou zhořských soutěžících se stala Muž velkých činů a Zbožný a KLÁRKA SOBOTKOVÁ. moudrý panovník. Stejně jako mladší i starší měli otázky zpestřeny odhalováním a poznáváním obrázků Karlových staveb, pobavili se ukázkami z filmového muzikálu Noc na Karlštejně, navíc i z filmu Slasti otce vlasti nebo úryvky z knih o Karlu IV. Pexeso i závěrečný risk byly stejné jako u mladších.
Ve čtvrtek 23. června za námi přišla třída 5. D ze ZŠ Seifertova. Podařilo se nám zapojit všechny do hry, soutěž i dortíková hostina proběhly v pohodě a klidu a děti stihly i školní olympiádu. Králem soutěže byl korunován TOMÁŠ
NĚMEC. Série pěti historických klání byla završena v pátek 24. června návštěvou třídy 3. B ZŠ Seifertova. Hodně dětí chybělo, ale
královna se naštěstí dostavila – stala se jí MARGIT TRNKOVÁ. Poslední otázky byly zodpovězeny, poslední body získány a dortíky snědeny do posledního drobečku.
Moc bych si přál, aby odkaz Karla IV. zůstal vždycky v myslích a srdcích všech soutěžících:
My, Karel IV., z Boží milosti římský císař, vždy ROZMNOŽITEL říše a český král posíláme ŘEKOU času odkaz budoucím: Žijte tak, abyste dosáhli moudrosti. Čtěte a studujte dobré knihy, přemýšlejte a ROZJÍMEJTE nad myšlenkami moudrých. VĚŘTE, že myšlenka je zbraň PÁDNĚJŠÍ meče! Cvičte se v trpělivosti. Jen tak dokážete TRPĚLIVĚ snášet bolesti a těžkosti, které ŽIVOT může přinést. NEPOHRDEJTE slabými, ale ochraňujte je a pomáhejte jim. Staňte se tvůrci pokoje a porozumění mezi lidmi. Milujte svoji vlast, ať VZKVÉTÁ prací vašich rukou. Mějte veliké UŠLECHTILÉ srdce, schopné odpustit všem, kteří se proti vám provinili. Buďte NEÚNAVNÍ v konání dobrých skutků a vytrvejte v dobrém až do konce. K tomu ať vám DOPOMÁHÁ Bůh!
Moji milí čtenáři, víte snad o lepším zakončení zpráviček, než je odkaz velikého krále, otce vlasti? Já nemám, co bych dodal. S přáním příjemného počteníčka v krásných knížkách
VÁŠ SKŘÍTEK KNIHÁČEK
