Petr Sgall. Jazyk, mluvení, psaní

Petr Sgall

Jazyk, mluvení, psaní

K a r o l i n u m

Jazyk, mluvení, psaní prof. PhDr. Petr Sgall, DrSc.

Recenzenti: prof. PhDr. František Čermák, DrSc. prof. PhDr. Jan Kořenský, DrSc. K vydání připravily prof. PhDr. Eva Hajičová, DrSc. a prof. PhDr. Jarmila Panevová, DrSc. Redakční spolupráce Anna Kotěšovcová Redakce Lenka Ščerbaničová Obálka Kateřina Řezáčová Grafická úprava Jan Šerých Sazba DTP Nakladatelství Karolinum Vydání první Ediční práce na této publikaci byly součástí materiálového studia v rámci Výzkumného záměru MSM 0021620838 a její vydání je zčásti podporováno tímto projektem. Univerzita Karlova v Praze, 2011 © © Petr Sgall, 2011 ISBN 978-80-246-1903-3 ISBN 978-80-246-2548-5 (online : pdf)

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum 2014 http://www.cupress.cuni.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS193865


Obsah

Předmluva (Eva Hajičová a Jarmila Panevová) Místo úvodu: Lingvistika a zákon schválnosti 1. Lingvistika Ideje klasického PLK jsou i dnes aktuální Ohlédnutí pražského lingvisty za dvacátým stoletím Volnost jako univerzální vlastnost jazyka Pravdivost jako východisko sémantiky 2. Jazyk Valence jako jádro jazykového systému Aktuální členění věty (jeho postavení v jazykovém systému a jeho význam pro překlad) Teorie valence a její formální zpracování Typy jazyků a jejich základní vlastnosti Soustava pádových koncovek v češtině

/ 7 / 11

3. Mluvení Poznámka k jazykové kultuře Perspektivy standardní češtiny Běžná mluva a lingvisté v Čechách a na Moravě K vývoji výzkumu obecné češtiny (OČ) K diskusi o spisovné a obecné češtině 4. Psaní Výňatky z knihy P. Sgalla a J. Panevové Jak psát a jak nepsat česky (2004) Lingvistický pohled na český pravopis I. Lingvistický pohled na český pravopis II. Kdyby nebylo ypsilonu, museli bychom ho vytvořit? 5. Výběrová bibliografie Petra Sgalla

/ 173 / 175 / 180 / 205 / 221 / 229

/ / / / /

23 25 36 58 68

/ 79 / 81 / 102 / 116 / 137 / 147

/ 245 / 247 / 247 / 250 / 263 / 287 / 293



Předmluva Eva Hajičová a Jarmila Panevová

Motto: Proč to dělat složitě, když to jde jednoduše

Již při přípravě souboru anglicky psaných statí Petra Sgalla, který vyšel k autorovým osmdesátým narozeninám pod názvem Language in its multifarious aspects (vydalo nakladatelství Karolinum v Praze v roce 2006), jsme si kladly otázku, zda do výboru zařadit jen stati psané původně v angličtině či zda dodat i anglické překlady důležitých Sgallových příspěvků publikovaných původně česky. Uvědomovaly jsme si totiž, že bohemistické studie tvoří nedílnou součást Sgallova vědeckého zájmu, a také že tyto studie psané česky a orientované převážně na českou odbornou obec by neměly ve Sgallových vybraných spisech chybět. Převážně z ohledu na možný počet stran ve zmíněné publikaci jsme se rozhodly soustředit se na stati psané anglicky a svůj dluh bohemistice splatit při další příležitosti. Současný soubor tedy představuje splátku dvojího dluhu: jednak našemu učiteli, neboť chceme vyjádřit svůj obdiv k mnohostrannosti jeho lingvistického myšlení, které se neobrací jen na mezinárodní publikum, jednak bohemistice, a to tím, že se tu vracíme k té části Sgallova vědeckého díla, která byla věnována právě této oblasti. Jak však ukazuje už samo členění této publikace, ani v česky psaných statích se autor nevyhýbá problémům obecně lingvistickým, a dává tak najevo, jak hodně mu jde o to, aby se i v českém prostředí rozvíjela témata aktuální v mezinárodní lingvistické komunitě, abychom, jak často říká svým žákům, neokopávali jen svou zahrádku, ale abychom se dívali i na to, co roste za jejím plotem. Jako motto celého souboru jsme zvolily další z důležitých Sgallových postulátů, totiž přesvědčení, že je třeba hledat nejdříve řešení jednoduchá (nikoli zjednodušená či zjednodušující!) a teprve pokud je nenajdeme, postupovat k řešením složitějším. Toto přesvědčení, či přesněji řečeno (7)


metodologické východisko, uplatňuje Sgall ve všech oblastech svého zájmu, i když nejvýrazněji v oblasti celkové koncepce explicitního (formálního) popisu přirozeného jazyka. Jeho vlastní přístup je založen na předpokladu, že jádro jazykového systému vykazuje poměrně jednoduchou strukturu, kterou je možné popsat jako strukturu nepřekračující (malou) složitost projektivních stromů s jedním vrcholem (kořenem) nebo uzávorkovaných lineárních řetězů, tj. souboru operací obdobných těm, s jakými pracuje aristotelská logika nebo elementární aritmetika. Jako složitější se jeví jazyková periferie. Jak upozorňuje v jedné ze svých nejnovějších (anglicky psaných) statí (Sgall, 2010), některé základní operace tzv. koncepce minimalismu, se kterou pracuje N. Chomsky a jiní, jako např. operace Merge, nejsou opravdu jednoduché, zejména pokud se chceme vyvarovat nežádoucího rozmnožení tzv. function values, tj. základních jednotek, se kterými koncepce pracuje. Na rozdíl od souboru anglických statí vydaného v roce 2006, kde jsme se soustředily na práce vydané po roce 2000 (s jistými nevyhnutelnými výjimkami), časové rozpětí nyní vybíraných publikací je mnohem větší. To je dáno především neutuchajícím Sgallovým zájmem o problematiku jazykové kultury, kde nemůžeme nechat stranou základní práci z roku 1963 (připomeňme, že původní Sgallova stať mohla vyjít jen v zahraničí, rusky v časopise Voprosy jazykoznanija, její uveřejnění však dalo podnět k diskusi v českém prostředí, jejíž závěr byl už odlišný), ale také opominout nejnovější stati k tomuto problému (v době přípravy svazku byly ještě v redakčním řízení). Názvy oddílů jen hrubě odpovídají bohatému rejstříku Sgallových lingvistických zájmů. Snažily jsme se, aby byly reflektovány jeho příspěvky k obecně metodologickým problémům lingvistiky, k jazykové typologii a zásadním otázkám gramatické stavby jazyků. Jeho zájem o běžně mluvený jazyk a o výzkum jazykových variet češtiny je úzce spojen se zájmem o jazyk psaný a o principiální otázky českého pravopisu. Naše uspořádání je přitom antichronologické, aktuální stati ve výboru předcházejí stati z let dřívějších. Zařazení prací k určitému tématu v rozpětí delšího časového úseku také umožňuje pochopit, že razantní počáteční formulace týkající se problematiky spisovnosti a jazykové kultury byly dány především autorovou láskou k mateřštině, ovšem v názorech na tuto problematiku zůstává autor konsistentní. V tomto svazku vybraných statí je zařazena bibliografie Sgallových prací, kterou laskavě připravil a redigoval sám autor. Úplný přehled Sgallovy autorské a redakční činnosti do roku 2005 byl uveřejněn ve výše (8) Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

zmíněném anglickém souboru vybraných spisů (Petr Sgall: Language in its multifarious aspects, Praha, Karolinum 2006, s. 492–543), uvádíme tady jen bibliografii výběrovou, s tím, že úplná je jen od r. 2006. Tolik k vysvětlení našich edičních záměrů a jejich realizaci. Skutečným úvodem k předkládanému výběru, který charakterizuje autora statí nejlépe, je jeho vlastní text Lingvistika a zákon schválnosti, a proto už dáváme slovo jemu. V Praze v listopadu 2010

(9)



Místo úvodu: Lingvistika a zákon schválnosti*

A. Nový obor lingvistiky?

Vladimír Skalička, učitel, od kterého jsem nejvíc získal a kterého jsem měl nejraději, měl pověst „nejvtipnějšího českého lingvisty“. Byl bych velmi poctěn, kdyby tento můj neumělý příspěvek mohl být věnován jeho památce, k devadesátému výročí jeho narození (19. 8. 1909). Vedle toho ostatního, čím k mé výchově přispěl, snad přece jen i něco z této stránky jeho osobnosti na mně ulpělo, asi hlavně v oblasti humoru černého, ale možná dnes už i v oboru šíř vymezeném (doufejme, že nejde o šeď). Za jeho života ani dlouho potom mě vůbec nenapadlo do této oblasti jeho činnosti nějak výrazněji vstoupit. Teď, když už docházím ke konci slzavého údolí (jamrtálu) a blížím se Goetheho světlu, snad mi bude odpuštěno, že se takového pokusu odvážím. Nedovedu dobře rozlišovat mezi vtipností, humorem, satirou, ironií atd.; pokud by mé pokusy (ve kterých se tyto žánry asi všelijak kříží) nečekaně vedly ke vzniku nového oboru jazykovědy, navrhoval bych tedy říkat mu „lingvistika legrační“. Ale doufám, že můj pokus bude spíš patřit k závěru tisíciletí ke konci se chýlícího než k předznamenáním toho, které snad brzy začne (i když nejdřív „jen jako“ a teprve napodruhé s plným oprávněním) a které by přece jen mělo být moudřejší. Pokud ovšem nezasáhne zákon schválnosti i pak. Tento zákon, který má, jak uvidíme, své lingvistické aspekty, byl objeven už několikrát. My Češi ho známe od K. Čapka, popř. víme, že o něčem takovém psal už Jerome Klapka Jerome, viz dál, v odd. C3. Ale pro dnešek je podstatné, že po dalších desetiletích objevila tento zákon Amerika. Tím byla ovšem dosažena podstatně nová úroveň v jeho poznání. A tady jsme právě u jeho lingvistického významu. *

Jazykovědné aktuality XXXVI, č. 1–2, s. 30–41.

(11)


B. Murfologie

Jestli se něco může pokazit, pokazí se to. V této podobě „objevil“ (viz odd. 5) zákon schválnosti Američan, z jehož příjmení návrh názvu tohoto podoboru legrační lingvistiky pochází. Uvedeme tu místo charakteristiky podoboru jen několik příkladů jeho základních tezí, dokládajících, že i lingvista může formulovat murfologické poučky, ne-li vyvinout celou teorii. Poznamenejme, že morfologie a murfologie není totéž, ale dvě strany rovnice si nemusejí být úplně rovné (viz Zadehův teorém).1 Celou murfologii v její dnešní podobě můžeme rozčlenit na několik oddílů, pod jejichž záhlavími poučky uvedeme: B.1 Murfologie a jazyky B.1.1 Jazyk mateřský

(1) Mathesiův zákon: Buď je tvoje mateřština malý jazyk, takže se s ní nikde nedomluvíš, nebo má nemožný pravopis. (2) Tesnièrovo dogma: Naučit se cizí jazyk je nesmíme obtížné (pro Ang ličana prakticky nemožné, pro Francouze téměř zakázané), ačkoli pro rodilé mluvčí je to tak úžasně snadné. (3) Trnkova zábrana: Zvládnout složitý pravopis je stejně obtížné jako naučit se cizí jazyk. (4) Vachkův princip: S mateřštinou bez znalosti pravopisu vystačí jen analfabet. (5) Mukařovského bariéra: S malým jazykem vystačí jen básník. (6) Vodičkovo lemma: Čteš-li tyto řádky, nejsi analfabet ani básník. (7) Jespersenův úsudek: Z pouček (1) až (6) plyne, že tvá mateřština ti nestačí. (8) Friedova výzva: Je třeba, aby ses naučil cizí jazyk. (9) Zamenhofův pokyn: Z pouček (2) a (8) plyne, že každý bude potřebovat svůj vlastní nový jazyk. B.1.2 Cizí jazyk (znáš-li jaký)

(1) Poldaufova obtíž: Hledáš-li slovíčko, buď máš slovník tak malý, že tam není, nebo tak velký, že si z něj nic nevybereš. 1

K těmto i dalším poučkám viz PBML 48, 1987, s. 77–80; ale v PBML 57, 1992 už byl předmět pojat maximalisticky; zde zůstáváme blíže verzi minimalistické.

(12)


(2) Greenbergova překážka: Jestli jazyk nemá příliš mnoho koncovek, alternací a vzorů, jsou příliš obtížné jeho předložky a předpony. (3) Skaličkova doktrína: Jestli má jazyk gramatiku tak jednoduchou, že se dá naučit, pak, když se ji naučíš, neznáš skoro nic z jeho slovníku. (4) Bachovo varování: Naučíš-li se exotický jazyk, zjistíš, že nikdo jiný už ho nezná. (5) Hallidayova prognóza: Naučíš-li se evropský jazyk, zjistíš, že jeho mluvčí nechápou, že právě jejich jazyk užíváš. (6) Gazdarovo zklamání: Nejsou žádné transformace, které by ti pomohly. B.2 Murfologie a lingvistika B.2.1 Evropské domněnky

(1) Jakobsonovo učení: Není významu kromě jediného, invariantního, a ten má pro každý morfém tolik vtělení, kolik je kontextů. (2) Kuryłowiczův dodatek: Invariantní význam neexistuje, kontextová vtělení se nepočítají. (3) Saussurův rozpor: Jazyk je síť bez uzlů. (4) Hjelmslevovo přesvědčení: Protože význam a zvuk jsou izomorfní, z pouček (2) a (3) plyne, že neexistují ani hlásky. (5) Trostova námitka: Jazyky se ovlivňují, tedy existují. B.2.2 Americké poznání

(1) Lakoffovo politovaní: Prototypicky existují jen celky; jejich části jsou nanejvýš jen marginální. (2) Postalova věta: Každý jazyk má tolik vět, že žádný matematik neumí jejich počet pojmenovat. (3) Bresnanové důsledek: Poučka (2) platí i o počtu lexikálních a jiných murfémů v každém jazyce. (4) Sapirovo trauma: Žádný seznam jednotek některé roviny jazyka nemůže být úplný. (5) Parteeové dilema: Kde nejsou úplné seznamy, tam není poznání možné; kde jsou, tam nestojí za osvojení. (6) Montaguovo zobecnění: Je-li murfologie častí lingvistiky, nemůže být částí poznání. (7) Labovův objev: Lidé si nerozumějí, protože jazyky dvou mluvčích nikdy nejsou totožné. (13)


(8) McCawleyho předpověď: Pokud si dvě bytosti rozumějí, nepotřebují mluvit. (9) Chomského pozorování: Ideální mluvčí nerozumí ani sobě.2 B.3 Závěrečná zjištění

(10) Wittgensteinova vize: Lidé si mohou rozumět, pokud o to stojí. (11) Searleovo řešení: Oni o to nestojí. (12) Sokratovo závěrečné rozhodnutí: Ani to není úplně jisté. C. Uplatnění murfologie C.1 Malé schválnosti

Do historie lingvistiky už vstoupila Gabelentzova „hypologie“; podle všeho to byl překlep, ale autor článku se bohužel nedožil korektur, a redaktoři, nového termínu ještě neznalí, to přetiskli i v obsahu časopisu (našel se badatel, pochopitelně německý, který to bere vážně, jako jakýsi záhadný úmysl autora učení o vývoji typů jazyků). Menší akty zákona schválnosti známe i z nedávných dějin naší ling vistické produkce; u titulů knih zasáhly Hlavsovu detonaci (vedle designace) a vedly k zařazení Panevové do stavebnictví (šlo o stavbu věty, ne paneláků). Taky se podiví autor monografie, když ho renomované nakladatelství na desce označí jako redaktora, jako by šlo o sborník. Jindy zase, neznáš-li reálie (nebo nechceš-li se k nim znát), může se např. stát, že se budeš trochu naivně ptát (při studiu funkcí instrumentálu), jestli stala se ženou se vztahuje k početí nebo k porodu, pomíjeje ostatní možnosti. V oblasti jazykové kultury se kdysi platil šesták za nespisovný tvar; tehdy, brzo po válce, se platilo za velkej, bysme stejně jako za můžu, říct, bez třech – ty už snad jsou z toho venku, ale možná je budoucí jazykový zákon zažene zpátky; vždycky se najde dost takových, co mají chuť získat si ostruhy rajtováním po tak milém koni, jako je „musíš – nesmíš“. Dnes už víme, že funkční přístup v jazykové kultuře nesplnil, co sliboval – jenže je to zřejmě nejhorší možný přístup s výjimkou všech ostatních. 2

Pro čtenáře závislé na Pravidlech pravopisu dodávám, že jde o jednoho mluvčího; můj plurál je ještě pořád nerozumějí.

(14) Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Několik perliček sice může být označeno za cizí peří, ale bylo by škoda nechat je upadnout do zapomenutí; snad mně aspoň někdo odpustí, že je uvádím: (i) pravopisu ve vztahu k lidové etymologii se týká výrok ze 60. let (o kterém dodnes nevím, jak dalece ho P. Novák myslel doopravdy), že observatoř se píše se s proto, že to není odvozeno od obzírání; (ii) potíží s překladem a s významovými protějšky se týkají další příklady, z nichž první dva jsou od M. Kaye: (a) francouzské ce n‘est pas vraiment catholique asi nejlíp odpovídá americkému thaťs not really kosher, (b) severoitalské ínvalidare je ekvivalentem jihoitalského validare (jde o jízdenku městské dopravy, u nás se prý znehodnocuje, aby platila); (c) dodal bych k tomu zvláštní a těžko přeložitelný (leda snad do ruštiny) význam slovesa zůstat, který vznikl v češtině brzo po srpnové invazi, kdy se říkalo zůstat v emigraci o lidech, kteří předtím v emigraci nebyli, dostali se do ní jen tím, že zůstali v zemi, do které legálně odjeli, tj. sloveso zůstat (něčím stávajícím) se užívalo ve významu „stát se (něčím nově vzniklým)“; (iii) poslední příklad je vzpomínkou na mezinárodní konferenci kdysi kdesi v Polsku, kde novináři dostávali na klopu cedulku se sdělením, že jsou od tisku; vadilo to prý Slovákům, protože polské označení bylo stručné: prasa. C.2 Smrtelné hříchy

Zákon schválnosti znamená, že nutně existují a šíří se hříchy, a to i hříchy těžké, kterých by se lingvista ve výzkumné práci měl vyvarovat. Lingvista vychovaný v Česku se jich vyvaruje snadno, pokud se nedá získat zvenku přišlými vzory majícími snad širokou oblibu, ale i stejně široké mezery v základech svých přístupů. Patří sem, pokud dobře vidím, sedmero hříchů smrtelných: 1. Hřích uctívání mezery, totiž chápání řetězu písmen (ve slovních tvarech) a mezer (mezi nimi) jako přímého projevu stavby jazyka, jako by mezera byla vždycky bezprostředně lingvisticky směrodatná. Ale píšeme příklonku s jako příponu (15)


Petr Sgall. Jazyk, mluvení, psaní

Recommend Documents