1
Petr Hochmann
Láska a papír
Hradec Králové 2002 Lvíček
1
2
PROLOG - Pravdomil Hochmann Když chtěj Němci volat slávu, zavolají třikrát “Hoch”. Ty máš Péťo, na to hlavu, ty bys slavný býti moh’. Příjmení tě zavazuje, podle něho Hochmann jseš. Petr zase skálu sluje, věřím, že svět dobudeš. Příklady ber z minulosti, jež není tak daleká. Sto padesát roků dosti, kam se pěvec ohlédá. Chlumec přitom roli hraje, zásadou a podstatou, neboť město podle báje Hochmannům je kolébkou.
3
4
Děkuji
Slečně s černým kloboučkem…
5
6
DVĚ ŘEKY Pošleš-li mi psaní po řece, po jisté řece Úpě, až Labe s Úpou splyne lehce, vrhnu se po něm skoupě. Jednou zkusím psaní otevřít, zvím, proč Úpa k Labi přidala se: už je Velká, s Labem tvoří víc, je jim spolu fajn a je jim blaze. U soutoku roste kvítí. Řeky nejsou samy, a tak Labe s Úpou zjistí, že Ty a já jsme MY.
7
TONOUCÍ Vstoupím do řeky obut nebo neobut, umyt nebo neumyt, ještě nevím. ... Vstupuji do řeky, pomalu vstupuji do ní. Jako když nad Ú napíšete čárku, v názvu se už neztratí. Postupuji hloub a hloub, mířím ke středu; potom mě strhne proud a tonu v jejím objetí.
8
KOUPAJÍCÍ SE MĚSÍC Viděli jste koupající se měsíc? Včera se koupal u nás ve stříbrné řece a byl den před úplňkem. Nezářil stejně jako světlo z ulic, a byl tak silný přece - rozsvítil všechno kolem.
9
RŮŽE NA PERÓNĚ Viděl jsem dívku jak obrázek, viděl jsem dívku jako květ. Já chtěl bych ji sadem provázet, a nejít ani o krok zpět. Rozrušilo mě Tvé Ty a já, úsměv spatřený jen na chvíli. Zjistil bych o Tobě co se dá, kdyby se nám vlaky zpozdily.
10
PĚKNÁ (Úlomky krásy) Tvé oči, co jsou ve sklonku, mi připomněli pomněnku. Jsou tak krásné... - jak den, proto raděj ty své klopím na zem. Tvé tváře, co s úsměvem se mění, připomínaj’ ranní rozednění. Tvoje ústa jsou tak pěkná, chtěl bych je líbat. Líbat Tě z rána i když je slunce západ. Nos je poloviční most. Přidám ten svůj a pod mostem se budem líbat. A uši? Ty Ti také hodně sluší; líbám je, splynu s Tvou duší. Když dotknou se mě Tvoje ruce, tak se hnedka vzruším prudce. Tvé poprsí mě o zdrženlivost neprosí.
11
DŮKAZ Děvče, dej mi svou ruku a řeknu Ti, jak Tě mám rád. Budem se držet a budem se smát. Děvče, zavři své oči, ukážu Ti, jak Tě mám rád. Budem se líbat a nebudem lhát.
12
PODVOD Z nepatrné pomoci nezávazný flirt; myslím na to do noci jak kapitán Flint. Nedala mi dopis bílej, jednou poslala mi e-mail. Hraje hlavní roli v mých nejtajnějších snech, jak pěšáku v poli mně zrychluje to dech. Její křivky plny krásy, co povídat si budeme; ta když rozhodí si vlasy, mé srdce je hned zmatené.
13
ZMĚNA Včera léto bylo, zítra zima bude, dnes je lásky čas. Moje milá vílo ráno je teď mladé, srdce bijí v nás. „Jdu spát“ pusa večer nepoví, my dnes nebudeme spát, dneska nepůjdem. Nikdo se to ale nedoví, neboť čas dnes bude stát, ne, lhát nebudem. Teď už bije půlnoc, chvíli po ní prvá, Ty, má hodina. Čas volá o pomoc, je hodina pravá; dítě usíná. Ráno je dnes krásně modravý, místo času my jsme dál a není to sen. Nikdo se to ale nedoví, neboť čas v tu chvíli stál, ne, lhát nebudem.
14
PLATONICKÉ FOTO ... A pak si Tě vyfotí oči, které neukážou cestu krokům našim. Možná ve své paměti foto vyvolám a s Tvým obrázkem se potěším. Bude se vyvolávat pomalu. A pak se z ničeho nic, najednou, ale přece, objeví. Objeví se stejně náhle, jako Tys vešla do života mého. Za chvíli zas zmizí ale, protože jsi v něm nebyla dost dlouho.
15
ČAS Čas - někdy zklame mě i vás. Ty ho neovládneš, vždycky jen on tebe. A než se naděješ, hlína tělo zebe. Čas - jednou zničí všechny z nás. Nikdy ho nezastavíš, snad za dlouho, až jednou: tvé dny budou sečteny, pak hodiny usednou. Čas - život je jen malá část. Když hodiny se usadí, není slyšet bít. Tvé dítě se však narodí; bi(y)tí musíš chtít. Už je slyšet zas a zas starý? mladý? čas, čas, čas...
16
PROTEST Kdybych mohl zastavit letící čas, proved bych to při polibku s tebou. Líbali bychom se času napospas a spoutáni byli bychom něhou. Kdybych mohl změnit svět, dlouho bych se nerozmýšlel, proved bych to třeba hned; však to je kdyby, bohužel. Dnes mám ten silný pocit, že mohu změnit svět, nenech mě dlouho prosit a tvůj na můj dej ret. Protestním polibkem zmůžeme mnoho. A svět má hodně problémů. Prosím tedy, protestujme tak dlouho, mám pro to více důvodů. Proč mlčíš, nic neříkáš? Nemáš snad zájem změnit svět? Nestyď se, ten svět je náš. Teď už nemluv - vznáším protest...
17
NEDÍVEJ SE NA MĚ Nedívej se na mě stydím se nedívej se na mě bojím se že mě zraníš že tě zraním stydím se jsi krásná vidím tě v odrazu skla v autobusu - ale ty se také díváš já na tebe ty na mne cuknu stydím se.
18
HARMONIE Jdou dva milenci lesem jdou nazí daleko od lidských domovů. Je léto šeří se. Splynou s lesem dohromady splynou v jedno. Ona má záda od borůvčí on má vlasy zasněžené jehličím. Ona oslněna září měsíce on oslněn její krásou. Pak cosi vzplane ale neshoří. Les hučí oni však mlčí mluví jen dvě srdce a čtyři oči.
19
BEZE JMÉNA Nikdo neví, kdo to je, nikdo, jak se jmenuje. Nevím to však ani já; vím, je to věc záludná. Vždy je někde kolem mě, ať jsem kde jsem, všude je. Mění vlasy, mění pleť, co vám budu vyprávět. Já vím, že je nádherná, říkám si, když usínám. Srdce moje churaví; čekám až se představí.
20
UNAVENÝ Jsi krásná jako sen. Tvé polibky jsou sladké jako spánek. Miluji Tě jako spánek. Oči se mi zavírají. Kdyby jsi mi dala své ano, nemusel bych snad vůbec spát…
21
SMÍM PROSIT? Dneska jsem Tě potkal, seděla jsi tiše, já seděl trochu dál, vprostřed lásky říše. Dneska jsem Tě poznal, poznal holku zvláštní, holku obyčejnou, možná plnou vášní. Vyzval jsem Tě k tanci na třpytivý parket. Bylo to už v noci, venku hvězd byl paket. Tanec ruka v ruce, od ledu stoupal chlad, avšak moje srdce mi řeklo: mám Tě rád.
22
A KDE JE? Vídal jsem lásku blízko mě, vypadala vždy nádherně. Chodil jsem kolem ní potají, hledaje, co jiní nemají.
23
PŘEDREQUIEM Až umřu, budu dělat to, co dělal jsem vždy rád - budu dlouze a nerušeně spát.
24
MŮJ BŮH Jsem svým Bohem a jsem ničí. Kdo je proti, ať si křičí. Já jsem Bůh a ty jsi taky; dýchám vzduch a nejsem z vaty. Věřím v sebe, né v zázraky. Kde je nebe, jsou jen mraky.
25
MY A TELEFON Láska je, když Ty a on zavaříte telefon. 41526* - svoji rukou nech se vést. Zavolej mi ještě teď, pohodlně při tom seď.
*
Čti: čtyři, jedna, pět, dva, šest
26
Kamarádi počkají, láska však nepočká, ještě tanec potají, chce to holka hezká. Koukám se ti do očí, obdivuji je. Chci být jejich dozorčí, kdykoli to jde. Táži se, i když vím to dobře sám. A Ty zase víš, proč se na to ptám. Když domů jdu, jsem šťastnej - po dnešku mám zas rád. Příjemně nohy bolej, když dlouho jde se spát.
27
3 DNY PRO RŮŽI Včera růže poupě byla, vůbec se tím nechlubila. Dneska poupě růží je a už toho lituje. Zítra nejspíš odkvete; kdo vzpomene poupěte?
28
HALENKA Byla bílá, byla čistá, byla hezká, byla svůdná. Čekala ji na terase, na tělo jí přilnula se. Užívá si každičkého dotyku. Kdo ví, jakou tělu činí rotyku! Tělo hne se, ona taky; v obličeji divné znaky… Výstřih svádí ať se kouknu, knoflík ale hlídá venku. Jak se ti dva hádají, já se dívám potají.
29
PRAMÍNEK Tak jako pramínek v řece, který se toulá krajinou, viděl jsem Tebe a přece, dnes už nespěchám za jinou. Díky má pramínek vlasů, jenž se ti vlnívá na tváři. To je ten čas, po němž pasu, když řeka vždy večer zazáří.
30
MĚSÍC A MY Držím se s milou za ruce, romantik Měsíc taky chce. Jemu bych půjčil ji, jen jemu jo, však je mi líto, je moc daleko. Líbám se s milou na ústa, zrovna když měsíc dorůstá. Měsíci dopřál bych, dopřál mu ji, ale když on nemá ústa žádný. Objímám milou v úplňku, Měsíc chce taky na chvilku. Přemýšlím, co málo můžu mu dát, snad pohled, co mám s tou, kterou mám rád.
31
RADAR Radar - žije a nebo ne? Srdce má z křemene; z křemene živého, s jiskrou pro druhého. Radar - toď přístroj pro lidi, pro ty, co nevidí, vidí jen tábory, méně už za hory. Radar - žije a nebo ne?
32
JEDNA KRÁSA SVĚTA Tam, kde vlci střeží jednu krásu světa, žije ta co tančí a má právo veta. Viděl jsem ji jednou; ten den chodil Mikuláš. Tancovala se mnou; osude, co uděláš?
33
NEŘÍKEJ Zas jdu černou ulicí, přemýšlím, kdo jsem. Vzpomínám, jak na bicí hráli nám náš sen. Jdu sám, na tebe vzpomínám. Tak neříkej, že zapomnělas’ lásko na chvíle, kdy měli jsme k sobě blízko. Neříkej mi nic, protože dobře víš, že zbláznit jsem se moh’. Tys to věděla, nemilovala a já myslel, že lásku mám. Omlouvám se Měsíci, ho nejsem hoden. Jak prokletí básníci nechci ani den. Jsem sám, s loukou si povídám. Tak neříkej, že zapomnělas’ lásko na chvíle, kdy měli jsme k sobě blízko. Neříkej mi nic, protože dobře víš, že zbláznit jsem se moh’. Tys to věděla, nemilovala a já myslel, že lásku mám.
34
Sám se domů nevrací nikdo koho znám. Moje srdce krvácí a usínám sám. Spím sám, ve snu Tě objímám. Tak neříkej, že zapomnělas’ lásko na chvíle, kdy měli jsme k sobě blízko. Neříkej mi nic, protože dobře víš, že zbláznit jsem se moh’. Tys to věděla, nemilovala a já myslel, že lásku mám.
35
SLEPÝ Po letech opět Tě vidím. Silný jsem jak proud; sláb, že se divím, proč nemohu po větru dout. Vzpomínáš na řeky? Tančící těla? Přátelství náramky; pusa se rděla… Dnes tedy slepý jsem; slepý jak dřív. Pro ty co nevidí, těžko je žít. Tebe dnes nevyzvu k tanci. I kdybych chtěl, tebe dnes ne. Já vím, že dalo ti práci mi říct, choď zase pro jiné. Smím prosit? - zeptáš se. Ty běž dnes za jiným, po chvíli odpovím. Nemohu - slepý jsem - nevidíš?
36
SLEČNA A MOBIL Řekla: „Zlato, mám tě ráda,“ nikdo u ní nebyl. Pohlédl jsem za svá záda, byl jsem z toho... Mluví nejspíš ke mně, myslím. „Slečno, já jsem Emil.“ A když už z ní skoro šílím, řekla: „To můj mobil.“ Zasmála se škodolibě, byla přitom chladná. Zlobila ji baterie, asi byla vadná. Jde a hned jí kdesi zvoní, vytasila telefon. Její smích byl opět k mání, nejspíš to byl zase on! Rozšlápla cos’ na chodníku, přitom pořád smála se. Mobil neví, o co přišel; byla vám to legrace. Tak jsem poznal jednu dívku, která byla mobilní. Měl bych k ní jen jednu výtku - tahle byla...
37
O KROK BLÍŽ Milý ty můj dnes ke mě přitiskni se více dnes líci zahřej moje líce. Je můj sen tvůj? Přitiskni se silněji; až budeš myslet, že bys to vzdal, nevzdávej se a jdi ještě dál, jdi dál po mé šlépěji. Neptej se co ráno; na otázku ano odpovím. Proč dneska? To opravdu nevím, ve hvězdách je psáno. Šlapeš do neznáma? Já také neznám tyto kroky. Však víme jeden možná roky, co je mezi náma.
38
CHVILKA Je zvláštní, jak dlouho může trvat. Můžu Tě i desetkrát k tanci zvát. Minuta, 21, 30, já vytrvalý jsem. Náhle můj smích kysel jak ocet; je noc a nebo den? Důvod byl ošidný, aspoň mě zdá se. Nebyl jsem jediný, utřel jsem zase :-(. Ty zmizela jsi náhle, však chvilka trvá stále. |: Čekám.............................. :|
39
V DEŠTI Chtěl bych se s Tebou procházet v dešti. Mám deštník, který nás schová oba. Začalo by lejt jako když praští; s Tebou byla by to krásná doba. Jen s Tebou chtěl bych v dešti tancovat; chytat kapky a protančit louží; cítili bychom v zádech vítr vát, toužili po tom, po čem dva touží… V dešti bych s Tebou chtěl celý den být. Ani bych nepotřeboval boty. Málo potřebuji ke štěstí mít. Ach kdyby tu byl deštník, déšť a TY!
40
ÓDA JIŘÍMU WOLKEROVI (k stému výročí narození) Dnes je Vám, mistře, 100. Ano - zemřel jste mlád, však básně naprosto má Vaše kde kdo rád. Vy odešel jste náhle, však díla děl jsou živá a žíti budou dále, já, básník, o tom zpívám.
41
MĚSÍC A DEN Točíme se k sobě zády, hnedka zase čelem. Rty máme od čokolády, láska prošla kolem. Prošla láska bez zastávky, prošla rychlým krokem. Ni odpověď na otázky, nedala nám sbohem.
42
V NÁZNACÍCH Objeví se náhle; ta, jež promlouvá, když mlčíš, mlčím, dobře jí je, když se směješ, smutno, když se trápíš něčím. Slyšet ji je jenom šeptem, a proto buď potichu. Můžeš projít celým světem, co však hledáš, není tu. Říká se prý, že je slepá; rychle běží, neví kam. Po dechu pak mocně lapá, každý z nich je udýchán. Pokud srdce znenadání do ticha ti zabuší, uvěř, že to není zdání, jsi v tom aspoň po uši.
43
OBYČEJNÝ PŘÍBĚH? Potkali se na ulici, žádný z nich však nevěřil. Když bylo po půl měsíci, on se znovu objevil. Stanul jí tak před očima. Jak byla krásná celá! Přemýšlela nemá, či má, slíbila, že zavolá. Zavolala o neděli a domlčeli schůzku. Co však bude, nevěděli, a tak to dali v sázku.
44
45
Obsah: Dvě řeky ……………………………………………….. Tonoucí ………………………………………………... Koupající se měsíc …………………………………….. Růže na peróně ………………………………………… Pěkná …………………………………………………... Důkaz ………………………………………………….. Podvod ………………………………………………… Změna ………………………………………………….. Platonické foto ………………………………………… Čas ……………………………………………………... Protest ………………………………………………….. Nedívej se na mě ………………………………………. Harmonie ………………………………………………. Beze jména …………………………………………….. Unavený ……………………………………………….. Smím prosit? …………………………………………... A kde je? ………………………………………………. Předrequiem …………………………………………… Můj Bůh ……………………………………………….. My a telefon …………………………………………… Kamarádi počkají… …………………………………… 3 dny pro růži ………………………………………….. Halenka ………………………………………………... Pramínek ………………………………………………. Měsíc a my …………………………………………….. Radar …………………………………………………... Jedna krása světa ………………………………………. Neříkej …………………………………………………. Slepý …………………………………………………… Slečna a mobil …………………………………………. O krok blíž ……………………………………………..
46
7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 36 37 38
Chvilka ………………………………………………… V dešti …………………………………………………. Óda Jiřímu Wolkerovi …………………………………. Měsíc a den ……………………………………………. V náznacích ……………………………………………. Obyčejný příběh? ………………………………………
Básně jsou vytištěny v pořadí, jak byly napsány.
47
39 40 41 42 43 44
NADACE PRO TRANSPLANTACE KOSTNÍ DŘENĚ alej Svobody 80, 323 18 Plzeň tel./fax: 377 521 753 e-mail:
[email protected] www.kostnidren.cz Kostní dřeň je rosolovitá tkáň v dutinách kostí, ve které vznikají všechny druhy krvinek: červené, které přenášejí kyslík; bílé, které brání organismus proti infekci; i krevní destičky chránící proti krvácení. Tvorbu krve může postihnout řada poruch. Většinu dokáže dnešní medicína přijatelně zvládnout. Je-li však kostní dřeň poškozena natolik, že její funkce definitivně selže, nemocný se dostává do akutního ohrožení života nezvládnutelnými infekcemi nebo vykrvácením. Není-li pomoc jiným jednodušším způsobem, nemocného může ještě zachránit transplantace kostní dřeně. Dobrovolným dárcem kostní dřeně se může stát každý zdravý člověk. I vy můžete pomoci zachránit druhého člověka, pokud jste: ve věku 18-45 let (nejvýše 55 let), cítíte se zdráv(a) a neprodělal(a) jste žádnou vážnou chorobu, jste ochoten (ochotna) překonat určité malé nepohodlí spojené s odběrem dřeně v zájmu záchrany života těžce nemocného. K pohovoru a vyšetření malého vzorku krve se můžete objednat kdykoliv písemně i telefonicky na transfúzním odd. v Brně, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Mostě, Olomouci, Ostravě, Plzni a Ústí nad Labem. Bližší informace o NPTKD získáte na kterémkoli transfúzním oddělení a na internetové adrese – http://www.kostnidren.cz.
48
Kdysi mi někdo řekl: „Darovat kostní dřeň? Ten zákrok musí bejt moc bolestivej, jako když ti dá někdo přes ‚hubu‘. To bych neďál.“ „No jo“ řekl jsem na to, „ale když to někomu zachrání život, nechám si ji klidně rozbít.“ A tak jsem se definitivně rozhodl, že se nechám zapsat do registru potencionálních dárců kostní dřeně.
Petr Hochmann Pokud se v současné době nemůžete nebo nechcete stát sami dárcem kostní dřeně, můžete pomoci finančním příspěvkem na konto Nadace pro transplantace kostní dřeně. Centra dárců dřeně v České republice Brno České Budějovice Hradec Králové Most Olomouc Ostrava Plzeň Ústí nad Labem
Transfúzní oddělení Tomešova 12 Transfúzní oddělení B. Němcové 54 Transfúzní oddělení Fakultní nemocnice Transfúzní oddělení J. E. Purkyně 270 Imunologický ústav FN I. P. Pavlova 6 Transfúzní oddělení 17. listopadu 1790 Transfúzní oddělení 17. listopadu 12 Transfúzní oddělení Sociální péče 3313/12A
Pozn.: Uvedená telefonní čísla jsou platná od 22. září 2002.
Konta NPTKD: ČSOB Plzeň – 043 43 043/0300 eBanka – 43 43 043/2400
49
543 212 448 387 873 345 495 833 562 476 172 595 585 415 116 596 984 441 377 402 829 475 683 453
Petr Hochmann
Láska a papír Vydal jako svou 4. publikaci Lvíček Vydání druhé Náklad 33 výtisků Hradec Králové © srpen 2002 Doporučená cena 49,- Kč Třetí knížka „A když už mysleli, že snad nikdy nenapíše…“ Z knížek: Sbírka básniček, když jsem byl ještě malý Děti dětem Láska a papír První vydání vyšlo v Pardubicích v dubnu 2001 nákladem jeden výtisk . http://kniha.PetrHochman.cz
50
