Přestavba obilného sila v Olomouci

Přestavba obilného sila v Olomouci Tomáš Pejpek, Szymon Rozwałka

Seminární práce Současná architektonická tvorba

Antonín Pokorný ZS 2015/2016

1

OBSAH

Úvod..............................................................................................................................................3 Historie původní stavby a prodej..................................................................................................4 Zadání...........................................................................................................................................6 Rozpory s architekty.....................................................................................................................8 S odstupem...................................................................................................................................9 Náplň...........................................................................................................................................10 Závěr...........................................................................................................................................12 Zdroje, literatura..........................................................................................................................13

2

ÚVOD V druhé polovině devatenáctého století, poté co tereziánské opevnění města Olomouce přestalo plnit svou funkci, navrhl vídeňský urbanista Camillo Sitte na jeho místě ve svém novém regulačním plánu pro město obdobu vídeňské „Ringstrasse“ – okružní třídu na hranici historického centra, jež byla doplněna významnými budovami zejména s důstojnými městskými funkcemi. Tento městský bulvár na západ od centra dnes nese název třída Svobody a lemují ho významné objekty jako knihovna, bývalý německý evangelický kostel, banka, palác krajského soudu s věznicí, řada škol, poliklinika, městská tržnice a stávala zde i židovská synagoga. Na jižním cípu této třídy dnes stojí i stavba, pro niž se vžilo pojmenování „vila na sile“, které chci věnovat téma této semestrální práce. Rodinný dům manželů Králíkových, postavený na 24 metrů vysoké věži bývalého obilného sila Hanáckých mlýnů, byl navržen autorskou dvojicí Tomášem Pejpkem a Szymonem Rozwalkou a realizován v roce 2007. „Budova představuje pravděpodobně nejzajímavější objekt, který v Olomouci a blízkém okolí vznikl po roce 1989,”1komentoval stavbu Pavel Zatloukal, olomoucký historik umění a architektury.

Vila na sile, Olomouc [1]

1

Pavel Zatloukal; J. Bařinka, Unikátní obydlí vznášející se vysoko nad zemí, (Dokument České televize), 2011

3

HISTORIE STAVBY A PRODEJ Na místě, kde se dnes nachází vila na sile, stával mlýn Karla Kadlece, který byl značně poškozen požárem v roce 1927 a následně prodán v roce 1937 akciové společnosti Hanácké mlýny, která k objektu nechala v letech 1938-39 přistavit obilné silo. „Autorem souboru, který zahrnul také čtyřpatrový obytný dům s deseti byty, se nakonec stal architekt Jan Tymich. Strojovnu sila vyřešil jako nástavbu plně prosklenou různobarevnými skly, s přečnívající střechou a válcovou vížkou, rovněž barevně prosklenou a osvětlenou.”2 Budova byla v provozu do roku 1953, kdy opravený Kadlecův mlýn opět vyhořel a v 60. letech byl stržen. Až do realizace nástavby rodinného domu, která započala v roce 2006, byla budova sila, stojící nedaleko centra, opuštěna.

Kadlecův mlýn [2]

Obilné silo Hanáckých mlýnů [3]

V 90. letech bylo silo volně k prodeji. „Firma, které silo patřilo, ho nabízela za korunu majiteli okolního areálu (MILO), ale on to nepřijal, protože nevěděl, co s ním.”3 O koupi opuštěné budovy obilného sila projevil zájem i mladý a uznávaný olomoucký architekt Petr Fabián, jehož atelier OSA, založen s Janem Poláchem, vynikal od počátku 90. letech v Olomouci a okolí projekty rekonverzí dlouhodobě nevyužívaných industriálních objektů, jež byly vždy v téměř dezolátním stavu. K jejich prvním projektům patří proměna aukční haly bývalých olomouckých jatek na obchodní dům SENIMO z let 1991-2. „Obchodní dům Senimo můžeme považovat za první vlaštovku kvalitní polistopadové moderní produkce v Olomouci.”4 Dále se atelier OSA podílel na přeměně bývalé budovy kasáren a jezuitského konviktu na rektorát a Filosofickou fakultu Univerzity Palackého. Při rekonstrukci části dochovaného tereziánského opevnění, vodních kasáren, dokonce kancelář tento objekt odkoupila. „Do tohoto projektu vstoupili v první fázi v roli investora, čímž usilovali o získání ekonomického zázemí pro

2

Lukáš Beran, Obilní silo a.s. Hanácké mlýny, in: Lukáš Beran – Jan Zikmund et al., Industriální topografie – Olomoucký kraj, Praha 2013, s. 41-42 3 Petra Klimková, Nechtěli dům za městem, ale nad ním, Mladá fronta Dnes, 21.02.2009, č. 44, s. 1 4 Kamila Hamplová, Architektura v Olomouci po roce 1989 (bakalářská práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2011

4

provoz galerie v Mahlerově ulici – jejich domovského ateliéru.”5A dá se předpokládat, že objekt obilného sila chtěl Petr Fabián odkoupit s podobným záměrem. Na koupi objektu však neměl architekt dostatečné finanční prostředky, a tak dům koupil Radim Králík, majitel olomoucké reklamní společnosti Grapo s.r.o, která později začala vyvíjet a vyrábět vlastní tiskové stroje. Budovu obilného sila koupil kvůli svým podnikatelským aktivitám. Nápad na jeho využití k jiným účelům přišel až později. „Chtěl jsem mít tuhle budovu, moct na ní věšet reklamu, aby to vydělávalo nějaké peníze.” 6

5

6

Jiří T Kotalík; Eva Casková, Lukáš Blažek – Petr Fabián: nenápadný půvab architektury, Olomouc 2008 Radim Králík; Petra Klimková, Nechtěli dům za městem, ale nad ním, Mladá fronta Dnes, 21.02.2009, č. 44, s. 1

5

ZADÁNÍ Radim a Barbora Králíkovi chtěli bydlet co nejblíže centra Olomouce s hezkým výhledem, čímž se odlišovali od většinového trendu porevolučních let. Historické budovy činžovních domů v centru však nanabízely dostatečně velké prostory. Jako vhodná varianta se jim zdálo postavit si rodinný dům na střeše panelového domu, avšak výhled ze střechy sila na historické centrum Olomouce je zaujal tak, že se rozhodli postavit si dům právě zde. „Manželé Králíkovi odmítli, jako mnozí olomoučané, stěhovat se na venkov, do těch satelitních městeček, ale naopak – postavili si vilu přímo v centru města, s krásnou vyhlídkou.”7 Společný zájem Radima Králíka a Petra Fabiána o objekt opuštěného obilného sila vyústil ve spolupráci a Petr Fabián byl pověřen studií na nástavbu rodinného domu na sile. Záhy nato však uznávaný architekt tragicky zemřel a k projektu se dostává dvojice mladých architektů Pejpek a Rozwalka, kteří v té době působili v olomouckém ateliéru Petra Fabiána. „Zadáním projektu byla adaptace budov obilného sila na funkci zcela novou a ‘nevhodnou’. Tedy zásah nejen do stávajícího objektu, ale i do města a jeho paměti. Změna se všemi jejími důsledky,”8 vyjádřil se k projektu spoluautor Szymon Rozwalka. Architekti pracovali s několika variantami návrhu, z nichž se Králíkovým nejvíce líbil odvážný expresivní návrh, inspirovaný prací japonského architekta Toyo Ita. Plášť sila měl být prořezán sérií otvorů vyřezaných po celém obvodu budovy. Přeměna hmoty železobetonového sila na subtilnější prvky se však kvůli své technické náročnosti ukázala jako příliš finančně nákladná. Při bližším prozkoumání se budoucím obyvatelům projekt také nezdál vhodný pro každodenní bydlení, a tak požadovali po architektech návrh nový. „Bylo to něco ve stylu Tančícího domu. Velké prosklené plochy, takové akvárium. Bylo by to perfektní, kdybych tu chtěl mít kavárnu nebo vyhlídkovou restauraci, ale když tu chcete bydlet, potřebujete nejen vidět ven, ale zároveň mít něco za zády,”9 komentoval návrh Radim Králík. Tomáš Pejpek a Szymon Rozwalka tedy museli studii předělat a přišli s novým konceptem cizorodého prvku - bílého hranolu, který je položen na vrchol sila, mimo osu železobetonového tubusu. „Jeho předimenzovanost a asymetričnost vůči celku vyplývá mj. z vůle zdůraznit změnu, která se odehrála.”10 Do hranolu je vložen třípatrový byt s dominantním vzdušným, dobře osvětleným společným pobytovým prostorem přes dvě podlaží, kde rodina tráví většinu času. Do nejvyššího patra bytu jsou navrženy intimní ložnice.

7

Pavel Zatloukal; J. Bařinka, Unikátní obydlí vznášející se vysoko nad zemí, (Dokument České televize), 2011 Szymon Rozwalka; URL: , [18.9.2009] 9 Radim Králík; Petra Klimková, Nechtěli dům za městem, ale nad ním, Mladá fronta Dnes, 21.02.2009, č. 44, s. 1 10 Szymon Rozwalka; URL: , [18.9.2009] 8

6

Vila na sile, Olomouc [4]

Vila na sile je velice originální osobitý projekt, který je rozpoznatelný diký své zářivě bílé fasádě a velkým proskleným plochám, které jsou viditelně inspirovány moderní evropskou předválečnou architekturou. Minimalistický návrh dbá na maximální propojení vnitřku z vnějškem, a nabízí tudíž svým obyvatelům úchvatné výhledy na celé město. Vila dodává opuštěnému industriálnímu objektu novou funkci a zajímavě doplňuje panorama města.

7

ROZPORY S ARCHITEKTY Vztah architektů s Králíkovými během projektu „chladl“ kvuli vzájemným neshodám a po dokončení studie došlo k úplnému ukončení spolupráce. Jako důvody rozporů uvádějí manželé Králíkovi fakt, že je architekti nutili do příliš drahých a nevyzkoušených řešení, za která jim dodavatel stavby nechtěl ručit. Bezparapetové řešení oken, visutá zahrada tvořena velkými betonovými květináči na střeše objektu, skluzavka... Další neshoda pramenila z návrhu interiéru, který architekti pojali jako minimalistický, barevně nevýrazný, chladný prostor s pohledovým betonem, což bylo v rozporu s představou Králíkových, kteří stáli o příjemnou, barevně teplou společenskou místnost. „Žijeme tu s dětmi, nechtěli jsme muzejní galerii, chtěli jsme domov,”11 vysvětlovala Barbora Králíková v rozhovoru pro New York Times, proč se jim nelíbil návrh architektů s bílým nábytkem.

Obývací pokoj, (Pejpek + Rozwalka) nerealizováno [5]

Obývací pokoj, (Blanka Zlámalová) realizováno [6]

Realizace vily na sile tedy nebyla provedena úplně podle představ architektů Pejpka a Rozwalky. „Během stavby byly na přání stavebníka některé prostory v ‘krabičce’ upraveny podle projektu jiného architekta.”12 Návrh byl celkově zjednodušen o prvky, jež by bylo těžké či drahé realizovat a celkové interiérové provedení bylo zrealizováno podle návrhu olomoucké architektky, známé Králíkových, Bětky Zlámalové. Tomáš Pejpek a Szymon Rozwalka tedy zpracovávali jen studii vily na sile, s Králíkovými se nerozešli v nejlepším a svůj návrh nikdy neviděli zrealizovaný zevnitř.

11

Barbora Králíková; URL: , [17.3.2010] 12 Jakub Potůček, Olomoucká „vila na sile“, Architekt, 2008, č. 7, s. 24-29

8

S ODSTUPEM Vila na sile je i osm let po své realizaci unikátní originální stavba, jež bezesporu patří k největším architektonickým počinům porevolučních let v Olomouci i vzdáleném okolí. Budova, jež budila od počátku stavebních prací bouřlivé emoce a vzbudila zájem nejen u lokálních a odborných, ale i zahraničních médií, dobře zapadla do panoramatu města a stala se její nedílnou součástí. Její bílá barva září nad městem i nadále a známky stárnutí nejsou na první pohled patrné. Majitelé sami jsou se svým novým domovem spokojeni. Nejvíce vyzdvihují kvalitu společenských prostor, díky kterým spolu tráví více času než dříve. Jediné, co majitelům komplikuje život, jsou výplně oken. Kvůli nezvyklé poloze celého objektu manželé Králíkovi musí na umývání oken objednávat speciální firmu specializující se na výškové administrativní budovy a kvůli nerovnoměrnému sedání stavby praskla jedna výplň a její výměna byla finančně nákladná. Hlavní faktor, který rodině Králíkových komplikuje bydlení, je změna klimatu. Ve spodních patrech jejich domu není klimatizace a okna nejsou vybavena žaluziemi, takže v parných dnech jsou vnitřní prostory neobyvatelné. Jediné, co se dá celému projektu vytknout, je fakt, že ač rodinný dům Králíkových dal opuštěnému objektu obilného sila Hanáckých mlýnů „nový život“, silo samotné zůstavá prázdné. V přízemí budovy je nevyužité třípatrové atrium, sloužící jako vstup do celého objektu, na které navazuje malý byt pro hosty. Architekti zde zamýšleli „příležitostnou galerii“, v praxi však přízemní prostory obilného sila slouží jako sklad, nebo společenská místnost pro více lidí. Do jedné buňky věže sila je umístěno požární schodiště. Jinak však silo z 30. let nemá využití a majitelé o něm mluví jako o základech pro svůj dům. „Ten dům nemá úplně klasické základy, jeho základy měří i s tím, co je pod zemí, skoro 30 metrů na výšku.”13

13

Radim Králík; J. Bařinka, Unikátní obydlí vznášející se vysoko nad zemí, (Dokument České televize), 2011

9

NÁPLŇ Možné využití obilného sila nám může ukázat příklad ze zahraničí. V Berlíně si Christian Boros, shodou okolností také majitel reklamní agentury, koupil šestipatrový opuštěný protiletecký bunkr ze 40. let, nacházející se v centru města. Stavba byla dlouho opuštěná, nikdo pro ni nenašel vhodnou náplň a zbourání objektu by bylo kvůli jejím dva metry tlustým betonovým stěnám velmi nákladné. Nový majitel si na střeše bunkru nechal postavit v roce 2007 luxusní rodinný dům a rozsáhlé prostory bunkru naplnil galerií současného umění, Boros Collection, která vystavuje soukromou sbírku umění patřící majiteli objektu.

Boros Collection, Berlín [7]

St. Agnes, Berlín [8]

Další budova, která svým exteriérem až nápadně připomíná olomouckou vilu na sile, je bývalý kostel St. Agnes v Berlínské čtvrti Kreuzberg. Tato sakrální stavba v brutalistním stylu se surovým betonovým povrchem byla postavena v roce 1967, v roce 2005 však byla odsvěcena a v současné době stavba hostí galerii současného umění, kavárnu, komunitní hub a architektonickou kancelář. Zvonice kostela, jež se pne nad městem, dostala při rekonstrukci bílou barvu a funguje jako skvělý orientační prvek pro návštěvníky. Je nutné říci, že německé hlavní město není srovnatelné s Olomoucí, obě zmíněné berlínské galerie však nejsou nijak zvláště prestižní instituce a jejich význam je spíše lokálního charakteru. V obou příkladech galerie lákají návštěvníky zejména na své netradiční prostory. Umístění galerie moderního umění či jiné veřejné instituce podobného charakteru do parteru a rozsáhlého podzemí olomouckého obilného sila by bylo významné plus pro místní stagnující kulturu. Veřejná funkce by dobře zapadla svým umístění na třídě Svobody a svou blízkostí k centru města by významně podpořila turismus. Zároveň by to byl pozitivní příklad zdárného využívání opuštěných budov, který by navazoval na brzké polistopadové úspěchy v hanácké metropoli. V posledních letech se nevyužívané historické objekty v Olomouci spíše bourají a nahrazují nevkusnou banální architekturou. Za odstrašující případy můžeme považovat nedávné zbourání objektu sladovny a pivovaru nedaleko Wolkerovy ulice, kde právě

10

probíhá výstavba administrativního komplexu. Další nelichotivý případ práce s kvalitní průmyslovou architekturou můžeme najít na ulici Litovelská, kde bylo opuštěné silo z 30. let přestavěno na administrativní budovu „Silo tower“. Návrh z pera architekty Blanky Zlámalové, jež dělala interiéry rodinného domu Králíkových, však postráda eleganci a nadčasovost vily na sile. Jedná se o banální, necitlivý a zvláště nevkusný zásah do panoramatu Olomouce.

Obilné silo, Litovelská ulice a jeho proměna na Silo tower [9]

Snad úplně nejhorší příklad necitlivého zásahu lze najít hned v sousedství domova manželů Králíkových, a to rozsáhlý průmyslový areál společnosti MILO vyrábějící mýdla, který zůstal v roce 2001 po skončení výroby opuštěn, kde bylo mnoho historicky významných a nenahraditelných budov, které se nacházely ve špatném stavu. Areál, na jehož záchranu vypracovali v roce 1994 studii architekti Petr Fabián a Jan Polách, však byl celý zbourán a nahrazen urbanisticky velmi nevhodně umístěným předimenzovaným obchodním centrem.

11

ZÁVĚR Rodinný dům Králíkových, postavený na věži obilného sila ze 30. let, bezesporu patří k nejvýznamnějším architektonickým počinům v Olomouci posledních let. Navzdory faktu, že je to první (a zatím poslední) společná realizace architektů Tomáše Pejpka a Szymona Rozwalky, se jedná o velmi kvalitní a povedený návrh, jehož realizace trochu utrpěla, protože se autoři nepodíleli na zpracování prováděcí dokumentace. Nevydařené vztahy, které zapříčinili rozkol mezi autory a uživateli domu lze přičítat zejména přílišným ambicím a nedostatku zkušeností ze strany oou architektů. Na projektu je sympatické, že necitlivým, avšak elegantním způsobem zasáhl do stávajícího objektu opuštěného obilného sila a historická budova tak našla nové využití a nemusela být stržena. Prázdný tubus průmyslového objektu ale na svou vlastní náplň ještě čeká.

12

ZDROJE, LITERATURA Přestava sila tisk [1] [2] knihy [3] [4] web [5] [6] [7]

Jakub Potůček, Olomoucká „vila na sile“, Architekt, 2008, č. 7, s. 24-29 Přestavba sila v Olomouci, ERA21, 2006, č. 2, s. 43-45 Michelle Galiandová – COLLECTION – european architecture, Braun Publishing, Switzerland, 2009 Lukáš Beran, Obilní silo a.s. Hanácké mlýny, in: Lukáš Beran – Jan Zikmund et al., Industriální topografie – Olomoucký kraj, Praha 2013, s. 41-42

URL: , [2] URL: , [17.3.2010] URL: , [8.7.2008] [8] URL: , [9.1.2009] [9] URL: , [18.9.2009] dokumenty [10] J. Bařinka, Unikátní obydlí vznášející se vysoko nad zemí, (Dokument České televize), 2011

Králíkovi tisk [11] web [12]

Petra Klimková, Nechtěli dům za městem, ale nad ním, Mladá fronta Dnes, 21.02.2009, č. 44, s. 1 URL: < http://www.grapo.cz/:>,

Petr Fabián knihy [13] web [14]

Eva Casková, Lukáš Blažek – Petr Fabián: nenápadný půvab architektury, Olomouc 2008 URL: , [20.12.2006]

Pejpek + Rozwalka knihy [15] web [16]

Szymon Rozwalka, Nebát se experimentovat, in: Jaroslav Sládeček – Architekti CZ, Praha 2015 URL: < https://www.youtube.com/watch?v=hfUy4zr87Ok:>,

Historie Olomouce knihy [17] [18] [19]

Camillo Sitte – Der Städtebau nach seinen künstlerischen Grundsätzen, Vídeň, 1901 Pavel Zatloukal et al. – Slavné vily Olomouckého kraje, Olomouc 2007 Jan Zikmund, Adolf Heikorn, výroba octa olejů a tuků, in: Lukáš Beran – Jan Zikmund et al., Industriální topografie – Olomoucký kraj, Praha 2013, s. 40

web [20] URL: , [2012] [21] URL: , [2009] bakalářská práce [22] Kamila Hamplová, Architektura v Olomouci po roce 1989 (bakalářská práce), Katedra dějin umění FFUP, Olomouc 2011

Ostatní

13

space/:>

web [23]

URL: < http://tmagazine.blogs.nytimes.com/2014/05/01/st-agnes-church-berlin-germany-now-art-gallery-

[24] [24] [24] [24]

URL: < http://www.zeit.de/2013/06/Architektur-Rohbau-Aesthetik:> URL: < https://de.wikipedia.org/wiki/St._Agnes_(Berlin):> URL: < http://www.sammlung-boros.de/boros-collection.html?L=1:> URL: < http://www.hoprgroup.cz/projekty.php?page=silo_olomouc:>

Osobní rozhovor s manželi Králíkovými a architektem Tomášem Pejpkem, elektonická korespondence s architektem Janem Poláchem Zdroje obrazových ilustrací [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9]

URL: < http://graphics8.nytimes.com/images/2010/03/18/greathomesanddestinations/18locationslideshow/18location-slideshow-custom2.jpg:> URL: < https://registr.cvut.cz/registr/upload/V/V006104F.JPG:> URL: < https://registr.cvut.cz/registr/upload/V/V006104C.JPG:> URL: < http://www.tyden.cz/obrazek/2009/4b0e4706a6c97/ext-4b0f9f773602f.jpg:> URL: < http://slavnestavby.cz/epd/content/2352_vila_m.jpg:> URL: < http://ideasgn.com/wp-content/uploads/2013/11/Vila-na-sile-Grain-Silo-Conversion-in-Olomouc-bySzymon-Rozwa%C5%82ka-and-Tom%C3%A1%C5%A1-Pejpek.-Interiors-5.jpg:> URL: < http://www.realarchitektur.de/_Bilder/_work/bunker/21-Sammlung-Boros-kajofoto.jpg:> URL: < http://rflctd.com/wp-content/uploads/2015/05/IMG_4148.jpg:> URL: < http://i.idnes.cz/14/053/cl6/WEB537cf8_001.jpg:>

Antonín Pokorný 4.1.2016

14