PERSPEKTICY, ZKUŠENOSTI A PŘÍNOS APLIKACE A IMPLEMENTACE MULTIKULTURNÍ VÝCHOVY
Jarmila Hellebrandová
Dlouhodobě se zabývám různými aspekty edukačního procesu, které by dětem zdravotně nebo sociálně znevýhodněným a zvláště dětem menšin, nabízely takovou podporu, aby pomáhala v rozvoji všech jejich dispozic i nadání a aby se minimalizovaly jejich obtíže s výukou. Tato problematika mě zajímá, protože pracuji jako učitelka ve škole, kde jsou vzděláváni žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, to znamená se zdravotním postižením (tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním, vadami řeči, kombinovaným postižením), s vývojovými poruchami chování a učení a hlavně žáci se sociálním znevýhodněním (z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy, s nařízenou ústavní výchovou). Naše škola je úplná škola, která sdružuje: ¾ základní školu pro děti se specifickými poruchami chování:1.–9. ročník ¾ základní školu praktickou (dříve zvláštní školu): 1.-9. ročník ¾ základní školu speciální (dříve pomocnou školu) 1.-10. ročník ¾ přípravný ročník pro děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí ¾ školní družinu ¾ školní klub V praxi se každodenně setkávám s faktem, že děti patřící k menšinám to mají ve společnosti majority obtížné. Opakovaně se stává se, že na akcích školy (kulturních, vycházkách, výletech apod.) vidím rozporuplnou realitu soužití majority a minority (zvláště Čechů a Romů), která často vede ke zkratkovitým akcím bez jakéhokoli nadhledu, mnohdy bez respektování základního morálního kodexu. Na povrch potom vyplyne pouze averze, prožívána oběma stranami, jako křivda. Zde vidím úkol pro učitele, který by se měl stát prostředníkem pro porozumění, pochopení, naslouchání a budování nových sociálních vztahů. Problematice připravenosti dětí zvládat sociální vztahy se věnuje multikulturní výchova. Dědič (In: Balvín 1999 s. 23) se nad etikou multikulturní výchovy zamýšlí takto: „Současný vývoj v Evropě, natož v ostatních dílech světa, dokumentuje nevyrovnanost vzájemných vztahů mezi etniky. Neporozumění přerůstá v averzi, která vyúsťuje v asociální chování a leckde až v ozbrojené konflikty. Tyto skutečnosti vyvolávají aktuální potřebu
ovlivňovat veřejné mínění, usměrňovat myšlení lidí ke vzájemnému poznávání a chápání a u dětí a mládeže působit výchovně ve smyslu pozitivního vztahu všech lidí bez ohledu na původ, jazyk a kulturní dědictví“ Český pedagogický slovník (Průcha Walterová Mareš 1998 s. 137) multikulturní výchovu charakterizuje: Vyjadřuje snahy vytvářet prostřednictvím vzdělávacích programů způsobilost lidí chápat a respektovat i jiné kultury než svou vlastní. Má značný praktický význam vzhledem k vytváření postojů vůči imigrantům. příslušníkům jiných národů, ras apod. V multikulturní výchově lze pozorovat dva proudy. První učí děti majority poznat děti z etnik minoritních a regulovat tak jejich chování k nim, druhý pak vytváří prostor pro to, aby děti z minoritních etnik měly možnost vzdělávat se v prostředí přizpůsobeném i jejich specifickým jazykovým, psychickým a kulturním možnostem. Multikulturní výchova je primárním úkolem edukačního procesu na naší škole. Ústřední myšlenkou celého našeho edukačního procesu je tolerance, respektování jiných národů, etnik, kultivace hrdosti na příslušnost k vlastnímu národu a jeho tradicím. Cílem všech pedagogů ve v naší škole je naučit děti chápat stanovisko jiných lidí a zvýšit schopnost vzájemného porozumění, připravit je na zvládání nároků sociálních vztahů, často s příslušníky jiných etnik. Již W. Wardová začíná svou knihu Playmaking with Children) větou: „Co děti dělají, je pro ně mnohem významnější, než co vidí a slyší. (Machková 1992 s. 13), i náš vzdělávací program je založen na snaze rozšiřovat nejen fakta a pojmy, ale klade důraz i na rozvoj prožívání, volních vlastností, komunikačních dovedností a vzájemných vztahů. Ve výuce navazujeme na zásady a postupy moderních vyučovacích metod, např. kooperativní učení, dramatizace,
problémové učení, vydávání školního časopisu
Pavučinka. Výrazným socializačním stimulem ve vzdělávání na naší je projektová metoda. „Projektová metoda je metodou vysokého stupně integrace učiva z jednotlivých předmětů do jedné činnosti a maximální přiblížení této činnosti reálnému životu. Projekt je problémem vycházející ze zkušeností dětí, něco, nač děti narazí a co potřebují pochopit.“ (Houška 1995) V následující části analyzuji jeden ze svých projektů týkajících se multikulturní výchovy a vzdělávání, ve kterém jsem se pokusila dětem ukázat, že nejsme pouze „my a náš svět“, ale že každý z nás je trochu jiný a že se touto různorodostí můžeme vzájemně obohatit (projekt jsem prezentovala na vzdělávání učitelů v Terezíně- je možné poskytnou videozáznam realizace) . Téma projektu: RASISMUS A INTOLERANCE
Náměty jsou čerpány z literatury: Portmannová: Hry pro posílení psychické odolnosti, Pike, Selby: Cvičení a hry pro globální výchovu 1.,Šišková: Výchova k toleranci a proti rasismu. Vlastní realizace projektu: Doba potřebná k realizaci: přibližně 2 - 3 vyučovací hodiny (včetně přestávek) Vyučovací předmět: vlastivěda, literární výchova, výtvarná výchova a volná dispozice (nebo dramatická výchova) – u dětí základní školy. Literární výchova, řečová výchova, výtvarná výchova a doplňková hodina – u dětí základní školy praktické (zvláštní školy). Věk žáků: neomezený – možné různé modifikace (uskutečněno s dětmi 4. ročníku základní školy, se žáky 7. ročníku zvláštní školy, s dětmi 5. ročníku základní školy,s dospělými lidmi romští asistenti, vysokoškolští učitelé, učitelé ZŠ a SŠ) Pomůcky: ¾ obrázky planety Země a lidí různých národů ¾ barevné křídy a fixy ¾ dva archy balicího papíru ¾ neúplný obrázek (nějaký obrázek rozdělíme na 2 části) ¾ pro každé dítě čtvrtku papíru ¾ barevná klubíčka vlny ¾ „kouzelnickou hůlku“ ¾ CD s hudbou (pro inspiraci u každé hry uvedu hudbu, kterou jsem zvolila já). 1. Hra: Tečkovaná Rozlišíme děti barevně – uděláme jim na čelo nebo bradu barevnou křídou kolečko tak, aby nikdo z nich nevěděl, jakou barvu vlastně má. Děti se rozejdou po třídě a utvoří beze slov dvojice podle stejných barev. Rozvíjíme nonverbální komunikaci a pomoc druhým, protože dětem zakážeme mluvit a je pouze na nich, jak se příslušné dvojice vzájemně najdou. Jedno dítě, které má ale odlišnou barvu než ostatní, zůstane samo (samozřejmě vybereme dítě, které je v kolektivu oblíbené a neublíží to jeho sebevědomí). (Hudba: CD - The Best of Synthesizer, Oxygene 8 :J.M.Jahrre, 4.22min) Následuje diskuse o tom, proč někdo zůstal sám. „ Zkusili jste si to žít někdo úplně sám? To je vám každou chvíli smutno u srdíčka…,každou chvíli se díváte bez úsměvu do slunce nebo na hvězdy. Když něco děláte - třeba si hrajete, kreslíte nebo i pracujete – tak vás to vůbec nebaví. Pořád se vám chce plakat…A ( jméno) zůstal sám. Zůstal sám jen proto, že má
jinou barvu tečky než ostatní. Nic o něm nevíme, nic nám nedělal a přesto není s námi. Je to správné? Zavoláme ho mezi nás?“ (Hudba .CD: Vanessa - Mae: Storm : A.Poet´s quest - for a distant paradise - 4.51 min.) 2. Hra : Neúplný obrázek Motivace: „Ty jsi zůstala sama, protože jsi měla jinou barvu tečky než ostatní. Najednou jsi nikam nepatřila. Na světě jsou lidé, kteří mají různou barvu pleti, jsou to např.: (vyjmenovat,ukázat fotografie lidí různých národů a obrázek planety Země). Někdy tyhle lidi soudíme, jen podle toho jak vypadají. Ale věci mohou někdy jinak vypadat a jiná může být skutečnost“. A) První část aktivity dětí: •
Děti rozdělíme do 2 pracovních skupin, každé skupině dáme první část obrázku (tu část obrázku, vyjadřující radost ) , velký arch balicího papíru a červený fix.
•
Požádáme je, aby obrázek nalepily do středu balicího papíru a červeným fixem napsaly všude kolem něj, co si o obrázku myslí.
•
Své myšlenky po ukončení činnosti přečtou celé třídě.
(Reakce dětí: Obě skupinky na obrázku viděly lásku, domov, radost, štěstí , bohatství, apod.) (Hudba: CD - Vanessa-Mae:The violin player. Theme from ´Caravans´ , Widescreen) B) Druhá část aktivity dětí: Dáme žákům druhou část obrázku (na tom našem chyběla dospělému člověku noha) a černý fix. Požádáme je, ať doplní tuto chybějící část k předchozímu obrázku (když dostaly tuto chybějící část obrázku, nedokázaly děti skrýt své překvapení, dalo by se říci, že i zklamání). •
K nově vzniklému obrazu dopíší černým fixem své pocity i tentokrát.
•
Opět přečtou své práce celé třídě.
(Reakce dětí: měly naprosto opačné soudy a pocity než na počátku hry. Obrázek jim najednou připomínal stesk, bídu, smutek, hlad, pláč… apod. ) (Hudba : The last of the MOHICANS) 1. Hra: Na zrcadla Motivace: „Sami jsme se přesvědčili, že věci nejsou vždy tak, jak je na první pohled vidíme. Vrátíme se k tomu, že jsme si řekli, že na světě žijí lidé, kteří vypadají různě. Říkáme tomu rasy. Teď o nich víme jen to, že mají různou barvu kůže, různý tvar a barvu očí, různou barvu vlasů…. (Žáci sami pojmenovávají jednotlivé odlišnosti). Jinak nevíme, jestli jsou hodní nebo zlí, lžou, kradou, pomáhají druhým….Jsou každý jiný. Dovedete si představit svět,
kde jsou všichni lidé stejní? Jaké by to asi bylo, kdybychom byli všichni stejní a dělali bychom všichni všechno stejně ? Následuje pro děti známá a velmi oblíbené hra „Na zrcadla“. •
Všechny tancují a pohybují se stejně jako jeden vybraný žák, musí ho napodobit co nejlépe a nelišit se od něj.
•
V průběhu tance vyzveme žáky, aby každý tancoval sám podle své chuti.
•
Povídáme si o tom, kdy se jim lépe tancovalo, kdy se cítily lépe. Bylo to, když se snažili vypadat a chovat stejně jako ostatní, nebo když mohli být sami sebou?
(Hudba: jakékoli rychlejší romské písničky: pracujeme-li s romskými dětmi, jinak jakákoli taneční hudba) 4. Pochopení pojmu rasa, rasismus Motivace: To se asi někdo pokusil nějak sjednotit národy (Vietnamce, Židy...) a zároveň je rozlišit od národů jiných. Povedlo se mu to? Určitě. Ten někdo ovládl naše myšlení a my jednotlivé národy oslavujeme jako nejlepší, nejchytřejší. Jiné naopak ponižujeme, říkáme, že jsou hloupí, k ničemu… V minulosti a mnohdy i dnes se takto nehezky hovoří například o Židech. Četba ukázky ze staré čítanky: „Co jsou tohle za lidi? Jsou to Židé. Jsou to nejhorší zločinci nejhoršího druhu, lžou a podvádějí a kradou…!“( Doložit obrázkem). Židé museli nosit na oděvu odlišující znamení. Šlo hlavně o to, izolovat je od druhých, ponížit je…Mohou to ale být i např. Vietnamci, Romové , Černoši … Citace : „Mám hnědou kůži, hnědé oči a tmavé vlasy. Jsem jiná? On je černý, vypadá jak čokoláda, je jiný? Ty máš bílou pleť a modré oči. Jsi jiný? ANO. Všichni se lišíme. Na celém světě není ani jeden člověk, který je tvoje kopie, to ale určitě chápeš, jsme si jen podobní.“ Určitě jste už mnohokrát slyšeli slovo rasismus. Co to je vlastně ten RASISMUS? Já si myslím, že rasismus je asi nějaké hnutí, jako třeba na ochranu přírody… Hnutí, ale HNUTÍ za co? Za rasu? Proč? Proč si lidé pojmenovali jednotlivé odlišnosti? Kvůli lepší orientaci? Aby mohli zvýraznit sebe, aby ukázali, že oni jsou lepší než ostatní? Aby se mohli posmívat? Co si myslíš ty? Děti se pokusí samy vysvětlit význam těchto dvou pojmů. Hledají různé názorné situace z běžného života. (Hudba : jakákoliv dostatečně dlouhá skladba z CD: The last of the MOHICANS) 5. Hra : Kooperativní kličky
Motivace: „Myslíte si, že se lidé dokáží spolu domluvit, i když každý z nich hovoří jiným jazykem, i když každý z nich má jiné zvyky? Často je velmi obtížné, aby se lidé domluvili uvnitř jednoho národa a ještě obtížnější je, aby se národy domluvily spolu.“ První část vlastní aktivity dětí: •
Rozdělíme děti na dva „národy“.
•
Každé z dětí dostane čtvrtku papíru a 2 fixy různých barev.
•
Každé dítě z prvního národa nakreslí pět kliček z levého spodního rohu do pravého horního rohu.
•
Každé dítě z druhého národa nakreslí pět kliček z pravého horního rohu do levého spodního rohu.
•
Všechny kličky musí každé dítě vybarvit – ani jedna nesmí mít stejnou barvu a nikdo z členů národa nesmí vzít do ruky jinou barvu než tu svou, zakážeme jim spolu mluvit. Sledujeme, jak si děti poradí, jak spolu budou spolupracovat.
•
Splnění zadaného úkolu vyhodnotíme. Já jsem je pochválila, že se všichni jedinci společného národa, přestože každý z nich má jinou barvu, krásně domluvili.
Druhá část vlastní aktivity dětí: •
Pokusíme se nějakým způsobem domluvit a doplnit s i s cizím národem, přestože má obrázek úplně naopak.
•
Postavíme se vedle sebe – vždy se střídají děti z prvního a druhého národa.
•
V případě sudého počtu dětí můžeme kruh uzavřít.
•
Kličky dětí na sebe navazují – děti z povedené práce měly velkou radost.
Nám se to povedlo, že dva národy se hezky doplnily. Ovšem ve světě bude rasismus naneštěstí existovat ještě dlouho Na světě je dobro ale také hodně zla… (Hudba: CD : Mystera. Free the spirit – mission: 4.13 min., Vangelis – Chariots of fire : 3.21 min.) 6. Zobecňování může vést k holocaustu Často bereme různé národy jako jeden celek. Když mě například okrade jeden Rom, tak jsou všichni Romové zloději? Když mi ublíží jeden „Gádžo“, jsou všichni „Gádžové“ zlí? Jestliže budeme za provinění jednotlivců obviňovat celý národ (Romů, bílých, Vietnamců, Židů… ) můžeme skončit podobně jako za 2. svět. války, kdy byli Romové i Židé vězněni, mučeni i zabíjení v koncentračních táborech (obrázky – přiměřené mentalitě a věku dětí). Tomuto vyvražďování říkáme HOLOCAUST. (Hudba:.The last of the MOHICANS)
Citace (mluvila romská asistentka) : „Jsem tak trošku nahnědlá, to jsem špatná? Nějak škodím našemu světu? Dýchám, jím i spím jako ty. Taky se umím bát, smát, plakat. ..“ Dovést děti k tomu, že bychom se neměli ani tak dívat na to, jak vypadáme, ale měli bychom spíš hledat to, jací jsme uvnitř. Měli bychom sledovat, co dokážeme, jak se chováme, jaké máme srdce. Kdo se dívá na barvu kůže je zcela jistě moc hloupý, možná jen ubohý nebo nevyzrálý člověk, který se jen neumí dívat otevřenýma očima. Romské přísloví :“Ma de pŕoda savi hin manušes morči, ale dikht, savo les hin jilo!“ Nehleď na to, jakou má člověk kůži, všímej si, jaké má srdce.“ (necháme přeložit a vysvětlit děti) (Hudba: CD : Esoterik Vanished kingdoms. Hyperboreas : 9.37 min.) 7. Barevné nitky Vyzveme děti, aby si vybraly barvy pro přátelství lidí na světě, zdůvodnily proč tuhle barvu, co jim připomíná ? Vedeme žáky k abstrakci a umění a vyjádřit své pocity. „Propleteme svět pavučinkou lásky a přátelství.“ (Hudba , CD : Esoterik Vanished kingdoms Maya : 9:57min) Následuje výroba pavučinky tím, že různě proplétáme barevná klubíčka vlny (my jsme měli postavené židle do kruhu – symbol Země a proplétali jsme vlnu mezi těmito židlemi). Do našeho „Světa“ vložíme obrázky lidí různých národů. (Hudba: CD : Esoterik Vanished kingdoms Maya : 9:57min) 8. Hra : Kouzelná hůlka Kolem našeho „Světa“ utvoříme kruh a budeme si mezi sebou podávat kouzelnou hůlku, kterou Svět „začarujeme“ tak, aby byl přesně takový, jaký si přejeme. (Hudba: CD-The Best of Synthesizers. Calypso 3: J.M.Jahrre, 5.27min) 6. Shrnutí Podělíme se o dojmy z celého dne, shrneme naše přání. Potom děti požádáme, aby zavřely oči a zamyslely se nad tím, kdo - nebo co - každé z nich je. Mají dojít ke slovu: „Člověk.“ Formuli „Jsem člověk“, každý z nás hrdě zopakuje. Přivedeme děti na to, že to je v jejich životě to nejpodstatnější. (Hudba: Voices (Vangelis): 6.11min. CD-The Best of Synthesizers. Skladba č.3) 7.Výtvarné zpracování : dle vlastních nápadů (u nás viz. příloha) Ve svém příspěvku jsem analyzovala zkušenosti s využitím multikulturní výchovy a vzdělávání v konkrétních podmínkách základní školy Vítkov, náměstí Jana Zajíce 1. Východiskem edukačního procesu v mé třídě jsou metody herní, dramatické, skupinové apod.
Ve
výuce
dávám
prostor,
v němž
si
děti
mohou
bez
zábran
a samostatně vytvářet svoje vlastní postoje a soudy, v němž se mohou naučit postupně (na základě své vlastní zkušenosti a emocionálního prožitku) akceptovat a tolerovat odlišnosti. Jako dalším nezbytným předpokladem pro úspěšné vzdělávání dětí minorit se ukazuje vytvoření atmosféry jistoty a bezpečí ve školním prostředí. V klidné a příjemné atmosféře se mohou děti otevřeně a přirozeně projevovat. Tato atmosféra je zde mimo jiné iniciována herními činnostmi, čímž se učení změní ve hru. Závěrem je tedy možné konstatovat, že: UPEVŇUJEME – LI SPOLUPRÁCE
VZTAHY MEZI DĚTMI NA
PŘI PLNĚNÍ ÚKOLŮ A
METOD VE VÝUCE,
PRINCIPU VZÁJEMNÉ
UPLATNĚNÍM ALTERNATIVNÍCH
UMOŽNÍME ROZVOJ JEJICH VNÍMAVOSTI
PRO
LIDSKOU HODNOTU VZÁJEMNÝCH ODLIŠNOSTÍ. Seznam použité literatury: 1. DĚDIČ, Miroslav. Zamyšlení nad etikou multikulturní výchovy. In BALVÍN, Jaroslav., a kol. Romové a etika multikulturní výchovy. Ústí nad Labem:Hnutí R, 1999. s. 23. ISBN 80-902149-4-0. 2. HOUŠKA, Tomáš. Škola pro třetí tisíciletí. Praha: Papyrus, 1995. 524 s. ISBN 80-901740- 4- 3 3. MACHKOVÁ, Eva. Metodika dramatické výchovy. 7.rozš. vyd.1992.ISBN 80-7068-041-5 4. PRŮCHA J.; WALTEROVÁ, E.;MAREŠ, J.Pedagogický slovník. 2.rozš.a přeprac. vyd. Praha: Portál, 1998. 328 s. ISBN 80-7178-252-1.
