OCHRANA OVZDUŠÍ 5–6/2007
1
PERSONÁLNÍ MONITORING VOC Ing. Vlasta Švecová MUDr. Radim J. Šrám, DrSc.
Oddělení genetické ekotoxikologie, Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i. a Zdravotní ústav Středočeského kraje, Praha
ÚVOD Praha je jedním z nejvíce zatížených měst Evropy z hlediska znečištění ovzduší. Na negativní dopady různých polutantů na lidské zdraví se dnes upozorňuje již po celém světě. Jedním z hlavních zdrojů znečištění ovzduší ve městech je automobilová doprava. Významnou složku zde představují prachové částice a aromatické uhlovodíky, vzhledem k jejich rozšíření a biologické účinnosti. Těkavé organické látky (VOC – volatile organic compounds) jsou všechny organické sloučeniny antropogenního původu, jiné než metan, které jsou schopné vytvářet fotochemické oxidanty reakcí s NOx v přítomnosti slunečního záření (resp. jsou to látky, jejichž tlak sytých par při 20 °C je roven nebo větší než 1,3 kPa. Tuto podmínku splňuje většina organických sloučenin). Těkavé organické látky jsou obsaženy nebo vznikají při výrobě mnoha hromadně užívaných produktů, jako jsou např. rozpouštědla, paliva, barvy a nátěrové hmoty, čisticí a kosmetické přípravky atd. Rozhodujícím zdrojem atmosférických emisí VOC je automobilová doprava [1]. Zaměřili jsme se na aromatické uhlovodíky vzhledem k jejich zvýšené toxicitě. Ty patří mezi významnou složku výfukových plynů. Dalším velkým zdrojem emisí těchto uhlovodíků jsou ztráty vypařováním při manipulaci, skladování a distribuci benzínů. Emise z mobilních zdrojů představují cca 85 % celkových emisí aromatických uhlovodíků, přičemž převládající část připadá na emise z výfukových plynů. Odhaduje se, že zbývajících 15 % emisí pochází ze stacionárních zdrojů, rozhodující podíl přitom připadá na procesy produkující aromatické uhlovodíky a procesy, kde se tyto sloučeniny používají k výrobě dalších chemikálií [2]. Množství VOC a jejich zastoupení ve výfukových plynech závisí na typu motoru, druhu použitého paliva, na režimu a seřízení motoru a na dalších podmínkách. Světové odhadované emise VOC při provozu pístových spalovacích motorů se pohybují v desítkách milonů tun ročně. Dle různých výzkumů se dieselové mo-
tory podílejí na emisích VOC přibližně v rozsahu 17–18 %, benzínové motory 67–72 % a odpařením pohonných hmot se jich do ovzduší dostává 12–14 % [1]. Hladiny ve venkovním ovzduší některých lokalit zatížených dopravou dosahují běžně desítky µg.m–3. VOC snadno na vzduchu reagují s oxidy dusíku a účastní se tak na vzniku agresivních smogů působících škodlivě nejen na zdraví lidí, ale i na zemědělskou a lesní vegetaci, akcelerující korozi a stárnutí různých materiálů. Mezi jedny z nejvýznamnějších prekurzorů fotochemického smogu – znečišující látky vstupující do fotochemických reakcí vedoucích ke vzniku troposférického (přízemního) ozónu – patří právě aromatické uhlovodíky: benzen, toluen, etylbenzen a xylen [1]. Při zkoumání významných negativních účinků na lidské zdraví jsme se věnovali této problematice s cílem zjistit, jakým koncentracím VOC jsou obyvatelé hlavního města Prahy vystaveni, a zda a jak velké to pro ně může představovat zdravotní riziko. V literatuře popisovaná zdravotní rizika spojená s expozicí VOC můžeme rozdělit do 4 hlavních kategorií: akutní účinky iritační, karcinogenita, neurobehaviorální vlivy, hepatotoxické a nefrotoxické působení [3]. VOC také vyvolávají oxidační poškození, které může vést k urychlení procesu stárnutí a výskytu kardiovaskulárních chorob. Ve vysokých koncentracích mohou VOC způsobovat akutní podráždění očních spojivek a respiračního traktu, bolesti hlavy, závratě, mdloby, celkový pocit malátnosti, nevolnosti. Tyto účinky jsou reverzibilní, mizí, je-li expozice ukončena nebo radikálně snížena. Synergie mezi jednotlivými složkami VOC mohou zdůraznit zdravotní vlivy některých látek ze širokého spektra VOC. Látky s relativně nízkou toxicitou mohou někdy zvýšit toxický vliv jiných. Studie očekávaných synergických účinků jsou však v samých počátcích. Některé VOC, jako např. benzen, byly dobře dokumentovány jako lidské karcinogeny, což vedlo k radikálnímu omezení jejich užití v řadě lidských činností. Dlouhodobá expozice benzenu je na základě
mnohaletých zkušeností pracovního lékařství dávána do kauzální souvislosti s leukémií (IARC [4]). Dlouhodobé neurobehaviorální vlivy VOC se klinicky projevují zejména poškozením kognitivních funkcí, paměti a koordinace. Benzen je složkou surové nafty a v Evropě je přítomen v automobilovém benzínu v podílu kolem 5 %, někdy i více než 10 %. V USA dnes obsah benzenu v motorovém benzínu nepřekračuje 1,5–2 %. Hlavními zdroji benzenu jsou kromě emisí z dopravních prostředků a vypařování během manipulace, distribuce a skladování paliva, také aktivní a pasivní kouření [5]. Koncentrace benzenu v ovzduší obytných oblastí se pohybuje většinou v rozmezí 3–30 µg.m–3 (0,001–0,01 ppm) v závislosti na intenzitě dopravy. Prahový denní příjem benzenu inhalační cestou může být v rozmezí od 30 do 300 µg. Denní příjem z jídla a vody je odhadnut na 100–250 µg. U lidí kouřících 20 cigaret denně může denní příjem překročit i 600 µg. Benzen se nachází jak ve vnitřním prosředí budov, tak i v zevním, volném ovzduší. Toxický vliv benzenu pocházejícího z inhalační expozice zahrnuje u lidí vlivy na centrální nervovou soustavu, hematologické a imunologické vlivy. Trvalá expozice toxickým koncentracím může způsobit poškození kostní dřeně a zvyšuje pravděpodobnost vzniku leukémie [6]. Přibližně polovina benzenu z vdechovaného vzduchu je absorbována. Vzhledem k jeho vysoké rozpustnosti v tucích je benzen distribuován do tkání bohatých na tuk, jako jsou tuková tkáň, kostní dřeň a mozek. Benzen je oxidován systémem oxidáz závislých na cytochromu P450. Část absorbovaného benzenu je vydechnuta nezměněna a část je po biotransformaci vyloučena močí. Toxické vlivy mohou být pozorovány při velmi vysokých úrovních expozice (3200 mg.m–3 nebo 1000 ppm) s objevením se neurotoxického syndromu. S vyšší expozicí je spojen zánět respiračního traktu a krvácení do plic. Trvalá expozice toxickým koncentracím může způsobit poškození kostní dřeně vedoucí k pancytopenii. Ta byla pozorována v některých studiích, ve kterých byli pracovníci vystaveni
2
OCHRANA OVZDUŠÍ 5–6/2007
Tabulka 1 Hodnoty (median) a rozmezí koncentrací (g/m3) z personálního monitoringu BTEX v Praze. Skupiny
N
řidiči (léto 2006) řidiči (zima 2006) kontroly (léto 2006) kontroly (zima 2006) pracovníci garáží (léto 2006) pracovníci garáží (zima 2006) strážníci (zima 2007) strážníci (léto 2007)
50 50 50 50 20 20 60 60
benzen
toluen
5,5 (2,4-16) 15,5 (8,1-430) 7,9 (2,6-110,0)*** 22,5 (5,5-410,0) 4,9 (1,1-35) 26,0 (4-1700) 5,1 (2,3-31,0) 24,0 (5,9-780,0) 18,5 (5-280)*** 335,0 (11-8600)* 6,8 (4,7-76,0) 63,0 (15,0-19000,0) 5 (3.4-38)*** 8.8 (3.8-490)* 3.35 (1.7-47) 7.65 (2.5-339)
ethylbenzen
m,p-xylen
o-xylen
2,7 (1-37) 3,8 (1,3-21,0)** 3,1 (1-47) 4,1 (1,0-79,0) 19,5 (4,6-4700)*** 5,8 (2,8-36,0) 2.2 (0.61-160) 2 (0.51-77.8)
8,0 (2,8-85) 11,0 (4,1-66,0)*** 9,3 (3,3-150) 12,0 (2,8-320,0) 55,0 (11-450)*** 15,5 (8,0-66,0) 7.5 (1.7-580) 6.55 (1.6-266)
2,6 (1-14) 3,4 (1,4-19,0)*** 3,0 (1-45) 3,4 (1,1-140,0) 17,5 (4,5-110)** 6,2 (2,8-35,0) 2.7 (0.61-200)* 2.25 (0.53-100)
Vysvětlivky: N, počet osob ve skupině, Mann-Whitney U-test – srovnání skupin zima vs. léto, *** P 0,001, ** P 0,01, * P 0,05.
vysokým koncentracím benzenu. Karcinogenní vliv benzenu byl prokázán nejen na pokusných zvířatech, ale byl popsán i u lidí profesionálně exponovaných benzenu, kteří mají vyšší pravděpodobnost postižení akutní leukémií než běžná populace. Benzen je prokázaným lidským karcinogenem ve skupině 1 IARC [4], zařazený do skupiny A podle US EPA [7]. Pro benzen vyskytující se v ovzduší nelze doporučit žádnou bezpečnou úroveň, protože benzen je pro lidský organismus karcinogenní a není známa žádná jeho bezpečná prahová koncentrace [5]. Průměrná hodnota vypočtená z odhadů pro celoživotní riziko leukémie pro koncentraci benzenu v ovzduší 1 g.m–3 je 6.10–6 [5, 8].
MATERIÁL A METODY Sledovány byly BTEX látky, tedy benzen, toluen, etylbenzen, m,pxylen a o-xylen. První část personálního monitoringu BTEX probíhala ve spoluopráci s řidiči autobusů městské hromadné dopravy v Praze. Do studie bylo zapojeno 50 řidičů, 50 kontrol (jednalo se o administrativní pracovníky a muže, kteří tráví většinu své pracovní doby v uzavřených prostorách) a jako zátěžová skupina bylo zvoleno 20 pracovníků v garážích. Všechny vybrané osoby byly nekuřáci. Monitorování proběhlo ve dvou obdobích: v létě a v zimě roku 2006. Druhá část personálního monitoringu BTEX se uskutečnila ve spolupráci s městskými strážníky hl.m. Prahy. Zde spolupracovalo 60 strážníků. Monitorovací kampaň se konala v zimě a v létě roku 2007. V obou případech se expozice měřila 24 hodin. Řidiči autobusů i městští strážníci se pohybovali v centru Prahy. Každý účastník studie vyplnil dotazník o životním stylu a zdravot-
ním stavu. Před zahájením monitoringu byli účastníci studie seznámeni s cíli studie a podepsali informovaný souhlas s svou účastí ve studii. Vždy byl použit stejný postup měření BTEX pomocí difúzních pasivních dozimetrů Radiello® (obr. 1-3; viz obálka, str. 3). Odběrové zařízení Odběry vzorků ovzduší pro stanovení koncentrací BTEX byly prováděny difúzními pasivními dozimetry Radiello®, které se skládají ze 3 částí (obr.1; viz obálka, str. 3) – z difúzního porézního válcového držáku, který je opakovaně použitelný, z adsorpční kolonky a z trojúhelníkové podkladové destičky. Pro vzorkování v terénu je kolonka umístěna horizontálně směrem k podkladové destičce, u osobních odběrů vertikálně (obr. 2, 3;, viz obálka, str. 3). Byly použity kovové kolonky o průměru 4,8 mm, naplněné grafitizovaným dřevěným uhlím. Tyto kolonky byly vždy mimo samotný odběr skladovány a pevně uzavřeny v kovových patronách, aby nedošlo k sekundární kontaminaci vzorků. Kolonky jsou opakovaně použitelné. Po otevření patrony se kolonky okamžitě přenesou do difúzního porézního válcového držáku. Byl použit žlutý držák z mikroporézního polyetylenu, s tlouškou stěny 5 mm, průměrnou porozitou 10 ± 2 m a délkou difúzní cesty 150 mm. Difúzní držák se zašroubuje do podkladové destičky z polykarbonátu, která slouží jednak jako podstavec a jednak jako uzávěr difúzního držáku a nechá se exponovat [9-11]. Příprava a zpracování vzorků Kolonky pro vzorkování jsou kontrolovány a vyčištěny vždy bezprostředně před každým vzorkováním akreditovanou laboratoří. Každý vzorek byl označen vlastním identifikačním číslem a bylo zaznamená-
no konkrétní datum a přesný čas začátku a konce vzorkování. Při předávání vzorků akreditované laboratoři pro zpracování byl vždy vyhotoven předávací protokol se seznamem jednotlivých vzorků, jejich identifikačními čísly, datem vzorkování a doby vzorkování pro každý jednotlivý vzorek zvláš pro přepočet konkrétních koncentrací. Při každém převozu vzorků byl přítomem kontrolní vzorek pro vyloučení sekundární kontaminace vzorků.
Analýza odebraných vzorků Analýzy byly prováděny akreditovaným pracovištěm ALS Laboratory Group, ALS Czech Republic, s.r.o., Praha. Princip analýzy: analyty jsou ze sorbentu získávány termální desorpcí, jdou do plynového chromatografu a následně jsou detekovány plamenno-ionizačním detektorem (FID). Meze stanovení jsou 0,1–500 g.m–3 pro benzen, toluen, etylbenzen a o-xylen, pro m,p-xyleny až 1000 g.m–3 u 24 hodinového vzorkování. Pro jednotlivé analyty 5 – 20 000 ng /trubičku. Pasivní vzorkování Nespornou výhodou pasivního vzorkování je, že nepotřebuje čerpací systém a nemá problémy s dostupností zdroje energie. Pasivní odběry jsou nenáročné, nehlučné a může je v zásadě použít každý v jakémkoli prostředí. Difúzní radiální pasivní dozimetry mají díky své geometrii ve srovnání s axiálními dozimetry celou řadu výhod, např. až 3-krát vyšší rychlost sorpce. Difúzní pasivní dozimetr Radiello® funguje na principu difúze, což je proces, při kterém v koncentračně nehomogenním systému dochází k samovolnému vyrovnávání koncentrací. Naadsorbované látky se posunují ke středu dozimetru (koncentrace má gaussovský profil) a ponechávají tak vrchní vrstvu k dispo-
OCHRANA OVZDUŠÍ 5–6/2007
3
Tabulka 2 Koncentrace VOC (µg.m–3) ve světě. město Cotonou, Benin Kodaň, DK Delft, NL Overschie, NL Amsterodam, NL New York City, USA Řím, I Atény, GR Biella, I Mexico City, MEX
benzen 76,0 (+/–26,8) město 2,5 2,6 (15m od silnice) 1,8 (15m od silnice) 20 (při chůzi) 4,7 3,09 9,3 (dopravní policie) 13,1–24,6 (personální) 10,3 (centrum) 14
toluen
ethylbenzen
m,p-xylen o-xylen
3,4(+/–3,0) vesnice 18,7 1,9 (305m od silnice) 1,9 (133m od silnice) 12 (okraj silnice) zima léto 3,8 (úřadovna policie) 6,0–13,4 (domácí) 2,3 (předměstská oblast)
15,5 37,4
Obr. 7 Hodnoty personálního a stacionárního monitoringu benzenu ve stejném období v Praze
Obr. 8 Hodnoty personálního a stacionárního monitoringu benzoapyrenu ve stejném období v Praze
2,24 3,37
6,71 10,9
2,24 3,93
citace 14 15 16 16 17 18 18 19 20 21 22
koncentrace benzenu a dalších VOC byly zjištěny u pracovníků v garážích v létě 2006 (P < 0.001). Srovnání koncentrací VOC z personálního monitoringu osob pohybujících se v centru hlavního města Prahy v roce 2006 i 2007 je uvedeno na obr. 5 (viz obálka, str. 3). Zatímco u kontrol nejsou mezi létem a zimou rozdíly, u řidičů (P < 0.001) i strážníků (P < 0.001) jsou koncentrace benzenu významně vyšší v zimě. V zimě byly také vyšší koncentrace benzenu u skupiny řidičů ve srovnání se skupinou kontrol (P < 0.001). Expozice VOC, zejména benzenu, byly u řidičů autobusů v zimě i v létě 2006 vyšší než u městských strážníků v zimě i v létě 2007 (P < 0.001). Měsíční koncentrace benzenu ze stacionárního monitoringu ČHMÚ za období 2002–2006 ze stanic Praha 5-Smíchov jsou uvedeny na obr. 6 (viz obálka, str. 3). Ze srovnání průměrných hodnot koncentrací benzenu personálního a stacionárního monitoringu (obr. 7) vyplývá, že koncentrace zjišované personálním monitoringem jsou cca 3–5 krát vyšší.
DISKUSE
zici pro další sorpci. Rychlost sorpce závisí na rychlosti difůze látek přes inertní porézní stěnu, která má nízký difúzní koeficient [9]. Výhody pasivních difúzních dozimetrů Radiello® jsou nízké detekční limity a vysoká adsorpční kapacita, doba expozice od 15 minut do 30 dnů, měření koncentrací od 1 ppb k více než 1 000 ppm, další analýzy jako termální desorpce a GCMS a možné zpracování velkého množství vzorků [9].
Vyhodnocení výsledků Statistické výpočty a grafy byly prováděny programem Microsoft Excel 2000® v operačním systému WINDOWS® XP Professional. Pro statistickou analýzu byl použit MannWhitney U-test a Pair Sign test.
VÝSLEDKY Výsledky analýz jsou shrnuty v tabulce 1 a na obr. 4 a 5. Nejvyšší
Cílem prezentované studie bylo změřit personálními monitory koncentrace VOC (BTEX), kterým mohou být občané Prahy vystaveni. Zvolena byla skupina řidičů autobusů a městských strážníků s předpokladem, že většinu své pracovní doby tráví ve městě vystaveni ovzduší výrazně znečištěnému výfukovými plyny a dalšími škodlivinami. Získané výsledky prokazují vyšší zátěž obou skupin v zimních měsících, expozice řidičů autobusů byla v obou ročních obdobích vyšší než u městských strážníků. Protože obě skupiny nebyly sledovány ve stejném období (2006 vs. 2007),
4
OCHRANA OVZDUŠÍ 5–6/2007
Tabulka 3 Koncentrace VOC (µg.m–3) v různých typech dopravy 12. město
auto
Amsterodam Birmingham Kodaň Kodaň Korea
60 7.7 5.2 14.4 33.1
Birmingham Kodaň Korea ethylbenzen Kodaň
31 69.3 233 66.7
benzen
toluen
autobus
kolo
chůze
20
20
u silnice citace 12 2.9 2.9
23 24 25 26 27
5.5
24 26 27 26
5.2 20.7
20.6 153
mohou být rozdíly ovlivněny i meteorologickými podmínkami. Nejvyšší koncentrace benzenu u řidičů autobusů může být vysvětlována expozicí emisím z výfukových plynů. Nejvyšší koncentrace VOC byly zjištěny v létě 2006 u pracovníků garáží, s vyjímkou benzenu i v zimě 2006. Expozice odpovídá patrně charakteru práce. Získané poznatky budou využity pro doporučení úprav technologických zařízení na účinné odvětrávání garážových prostor. Význam personálního monitoringu VOC, kdy jsou pozorovány několikanásobně vyšší koncentrace, než jsou hodnoty stacionárního monitoringu, prokazuje srovnání s koncentracemi benzo[a]pyrenu u řidičů autobusů, kdy jsou hodnoty z personálního monitoringu benzoapyrenu v roce 2005 a 2006 významně nižší než koncentrace naměřené na stacionárních stanicích (obr. 8). Skutečnost, že Praha není nejvíce zatíženou lokalitou benzenem v České republice, ukazuje obrázek 9 (viz obálka, str. 3), kde jsou zobrazeny průměrné měsíční hodnoty monitorovací stanice ČHMÚ v Ostravě-Přívozu. Ostravské hodnoty jsou za posledních 5 let 3x vyšší než hodnoty na měřicí stanici v Praze 5Smíchově (obr. 6; viz obálka, str. 3), která je charakterizována jako stanice dopravní, městská a zároveň rezidenčně obchodní. Je umístěna přímo nad ústím Strahovského tunelu, který je součástí městského okruhu Prahy, kde projíždí denně více než 100 000 automobilů [13]. Pokud nejvyšší hodnoty benzenu v lednu roku 2006 v Praze dosahují 12 µg.m–3 na stanicích v Praze 2-Legerova a Praze 5-Smíchov, na monitorovací stanici Ostrava-Přívoz hodnoty často v průběhu celého roku 2006 přesahují 20 µg.m–3. Koncentrace v Ostravě-Přívozu v roce 2006 dokonce 18-krát přesáhly hodnotu 40µg.m–3 a nejvyšší hodnotou je 130
18.1
µg.m–3, která byla naměřena 9. ledna 2006. Pokud toto jsou hodnoty ze stacionárního monitoringu, je otázkou, jakým koncentracím VOC jsou obyvatelé Ostravy vystaveni. Proto by měly být koncentrace VOC na Ostravsku ověřeny personálním monitoringem. Tabulka 2 ukazuje hodnoty BTEX dle dostupných údajů ve světě. Z těchto koncentrací můžeme vyvodit, že Praha patří mezi více zatížené lokality, koncentrace BTEX se dají srovnat s koncentracemi v New Yorku [18] či Kodani [15]. Vyšší koncentrace benzenu však najdeme v Římě [19], Mexiku [22], Aténách [20] a také na africkém kontinentu ve městě Cotonou ve státě Benin s koncentracemi 76 ± 26,8 µg.m–3 na západním pobřeží Afriky. Bylo zde také prokázáno výrazně vyšší genetické poškození u lidí žijících ve městě v porovnání s osobami žijícími na vesnicích, kde jsou uváděny koncentrace benzenu řádově nižší 3,4 ± 3,0 µg.m–3 [14]. Studie z Dánska ukazují, že i nižší koncentrace benzenu ve venkovním ovzduší mohou mít genotoxický efekt u vnímavých jedinců [15]. Norské studie poukazují na zvýšení rizika hospitalizace na dýchací problémy ve dnech s vyššími koncentracemi benzenu, formaldehydu a toluenu [28, 29]. ISAAC mezinárodní studie astmatu a alergií u dětí v Dráž anech našla spojitost mezi sníženou funkcí plic u dětí exponovaných vyšším hodnotám benzenu [30]. Oproti zevnímu ovzduší byly několikanásobně vyšší koncentrace benzenu nalezeny v interiérech automobilů (desítky až stovky µg.m–3). Extrémně vysoké koncentrace benzenu jsou nalézány v ovzduší v prostoru benzínových čerpadel (řádově tisíce µg.m–3) 8. To se odrazilo i ve studii kumulativního rizika výskytu akutní myeloidní leukémie u majitelů motorových vozidel ve Velké Británii, která prokázala statisticky významnou asociaci narozdíl od je-
jí incidence u nemotorizovaného obyvatelstva 31. Studie z různých zemí (tabulka 3) ukazují, že lidé užívající denně automobilu k jízdě do práce jsou ve zvýšené míře exponováni benzenu (ale také etylbenzenu, toluenu, formaldehydu a xylenům), přičemž toto pravidelné cestování automobilem může představovat asi 15–60 % celkové expozice benzenu či dalším VOC 32-36. V ČR byl stanoven imisní limit pro benzen nařízením vlády č. 597/2006 Sb., o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší, ve výši 5 µg.m–3 pro roční průměr s mezí tolerance 5 µg.m–3, která musí do 1.1.2010 dosáhnout nulové hodnoty [37]. Jelikož většina osob v průběhu monitorování této hodnoty běžně dosahovala, je otázkou, zda limit stanovený jako roční průměrná koncentrace ze stacionárního měření je pro prokázaný lidský karcinogen vyhovující. Zatím nelze stanovit bezpečnou koncentraci benzenu v ovzduší, protože není známa žádná jeho bezpečná prahová koncentrace [5] a emise by se proto měly snížit na minimum.
Závěr Tato studie ukázala, jakým koncentracím BTEX mohou být obyvatelé Prahy vystaveni a jak výrazně se hodnoty benzenu z personálního monitoringu liší od koncentrací naměřených na stacionárních stanicích. Z těchto důvodů by bylo jistě přínosem pro životní prostředí i zdravotní stav populace, aby byl i personální monitoring zahrnut do procesu rozhodování o budoucích imisních limitech u takto závažných znečišujících látek. Environmentální i pracovní expozice VOC mohou být sníženy preventivními opatřeními ve městech, mezi která patří například dopravní omezení uvnitř měst, funkční obchvaty měst, snížení obsahu aromatických uhlovodíků v palivech, kvalitní zachycování výparů pohonných hmot na čerpacích stanicích, zpřísnění norem a důsledná kontrola používání starších a neseřízených vozidel ve stanicích technické kontroly. Poděkování Studie byla provedena s finanční podporou Ministerstva životního prostředí ČR (grant VaVSL/5/160/05) a Akademie věd ČR (grant 1QS500390506).
OCHRANA OVZDUŠÍ 5–6/2007
LITERATURA [1]
Modelování rozptylu emisí z dopravy pro oxidy dusíku, oxid uhelnatý a těkavé organické látky. In: Komplexní hodnocení vlivu dopravy na životní prostředí města Kopřivnice, 2002. ttp://www.koprivnice.cz/index.php?id=vlivdopravy. [2] Adamec, V. et al.: Analýza toxických a genotoxických účinků reálných směsí emitovaných z dopravy. Výzk.zpráva DÚ 04, Centrum dopravního výzkumu, Brno 2004, s. 58-72. [3] Environmentální a zdravotní rizika polutantů produkovaných dopravou. VZ 2, Příloha 9, Centrum dopravního výzkumu, Brno 2004, 30s. [4] IARC: Benzene. In: Overall Evaluation of Carcinogenicity: An Updating of Selected IARC Monographs. Vol. 1 to 42, Suppl. 7, Lyon 1987, s. 120-122. [5] Air quality Guidelines for Europe. WHO Regional Office for Europe, Copenhagen 2000, European Series, No. 91. [6] Group, C.A.: Interim quantitative cancer unit risk estimates due to inhalation of benzene. US EPA, Washington, D.C. 1985. [7] IRIS Summary – Benzene (CASRN 71-43-2). US EPA, 2001. [8] Mage, D.T., Zali, O.: Motor vehicle air pollution. Public health impact and control measures. WHO and ECOTOX, Geneva 1992. [9] Procházková, D.: Radiello® – nová generace difúzních pasivních dozimetrů. CHEMagazín 6, 2006, s. 26-27. [10] Radiello® manual, Sigma-Aldrich, http://www.sigma-aldrich.com. [11] Radiello® Model 3310 Passive Sampling System, Thermo Electron Corporation, http:// www.thermo.com/air. [12] Health effects of transport-related air pollution. WHO Regional Office for Europe, 2005. [13] Rychlíková, E., Rychlík, Š., Skorkovský, J., Beneš, I., Novák, J., Šrám, R.J.: Hodnocení znečištění ovzduší prachem a polycyklickými aromatickými uhlovodíky v Teplicích, Prachaticích a některých částech Prahy. Ochrana ovzduší 5-6, 2005, s. 38-44. [14] ., ., ., ., ., ., ., ., ., ., ., ., .: Survey of air pollution in Cotonou, Beninair monitoring and biomarkers. Sci Total Environ. 358, 2006, s. 8596. [15] Sorensen, M., Skov, H., Autrup,
5
H., Hertel, O., Loft, S.: Urban benezene exposure and oxidative DNA DAMAGE : influence of genetic polymorphisms in metabolism genes. Sci Total Environ. 309, 2003, s. 69-80. [16] Roorda-Knape, M.C., ., ., ., ., .: Air pollution from traffic in city districts near major motorways. Atmos. Environ. 32, 1998, s. 19211930. [17] Zagury, E., ., .: Exposure of Paris taxi drivers to automobile air pollutants within their vehicles. Occup. Environ. Med. 57, 2000, s. 406-410. [18] Kinney, P.L., Chillrud, S.N., Ramstrom, S., Ross J., Spengler J.D.: Exposures to Multiple Air Toxics in New York City. Environ. Health Perspect. 110, 2002, s. 539-546. [19] Cerbelli, R., Tomei, F., Zijno, A., Ghittori, S., Imbriani, M., Gamberale, D., Martini, A., Carere, A.: Exposure to benzene in urban workers: environmental and biological monitoring of traffic police in Rome. Occup. Environ. Med. 58, 2001, s. 165-171. [20] Chatzis, C., Alexopoulos, E.C., Linos, A.: Indoor and outdoor personal exposure to benzene in Athens, Greece. Sci. Total. Environ. 349, 2005, s. 72-80. [21] Bono, R., Scursatone, E., Schiliro, T., Gilli, G.: Ambient air levels and occupational exposure to benzene, toluene, and xylenes in northwestern Italy. J. Toxicol. Environ. Health. A. 66, 2003, 519-31. [22] Serrano-Trespalacios, P.I., Ryan, L., Spengler, J.D.: Ambient indoor and personal exposure relationships of volatile organic compounds in Mexico City Metropolitan Area. J. Expo. Anal. Environ. Epidemiol. 14, 2004, s. 118-32. [23] van Wijnen, J.H., ., ., .: The exposure of cyclists, car drivers and pedestrians to traffic-related air pollutants. Int. Arch. Occup. Environ. Health 67, 1995, s. 187-193. [24] Leung P.-L., Harrison, R.M.: Roadside and in-vehicle concentrations of monoaromatic hydrocarbons. Atmos. Environ. 33, 1999, s. 1914-204. [25] Skov, H., et al.: Benzene exposure and the effect of traffic pollution in Copenhagen, Denmark. Atmos. Environ. 35, 2001, s. 2463-2471. [26] : Differences in cyclists and car drivers‘ exposure to air pollutions from traffic in the city of Copenhagen. Sci. Total Environ. 279, 2001, s. 131-136. [27] Lee, J.W., Jo, W.K.: Actual comuter
[28]
[29]
[30]
31
32
33
34
35
[36]
[37]
exposure to methyl-tertiary butyl ether, benzene and toluene while travelling in Korean urban areas. Sci. Total Environ. 291, 2002, s. 219-28. Hagen, J.A., Nafstad, P., Skrondal, A., Bjorkly, S., Magnus, P.: Associations between outdoor air pollutants and hospitalization for respiratory diseases. Epidemiology 11, 2000, s. 136-40. Oftedal, B., Nafstad, P., Magnus, P., Bjorkly, S., Skrondal, A.: Traffic related air pollution and acute hospital admission for respiratory diseases in Drammen, Norway 1995-2000. Eur. J. Epidemiol. 18, 2003, s. 671-5. Hirsch, T., Weiland, S.K., von Mutius, E., Safeca, A.F., Gräfe, H., Csaplovics, E., Duhme, H., Keil, U., Leupold, W.: Inner city air pollution and respiratory health and atopy in children. Eur. Respir. J. 14, 1999, s. 669-77. Wolff, S.: Does environmental benzene exposure cause childhood leukemia? In: Volatile organic compounds in the environment (Leslie G., Perry R.(eds.), Indoor Air International, London 1993, s. 491-504. Chan, C.C., Spengler, D., Ozkaynak, H., Lefkopoulou, M.: Commuter exposure to VOC in Boston, Massachusetts. J. Air Waste Manag. Assoc. 41, 1991, s. 1594-1600. Eikmann, T., Kramer, M., Goebel, H.: The exposure of the population to toxic substances in the interier of motor vehicles. Zbl. Hyg. Umweltmed. 193, 1992, s. 41-52. Wiesel, C.P., Lawryk, N.J., Lioy, P.J.: Exposure to emission for gasoline within automobile cabins. J. Expo. Environ. Epidemiol. 2, 1992, s. 79-96. Lawryk, N.J., Lioy, P.J., Wiesel, C.P.: Exposure to VOCs in the passanger compartment of automobiles during period of normal and malfunction operation. J. Expo. Anal. Environ. Epidemiol., 5, 1995, s. 511-531. Jo, W.K., Choi, S.J.: Vehicle occupants exposure to aromatic volatile compounds while commuting on an urban-suburban route in Korea. J. Air Waste Manag. Assoc. 48, 1996, 8, s.749-752. Nařízení vlády 597/2006 Sb., o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší.
Obr. 4 Hodnoty VOC (median) z personálního monitoringu v Praze u studie řidičů autobusů
Obr.1 Pasivní dozimetr Radiello®
Obr. 5 Hodnoty VOC (median) z personálního monitoringu v Praze v letech 2006 a 2007
Obr. 2
Obr. 6 Benzen - stacionární monitoring ČHMÚ Praha 5 – Smíchov
Obr. 3
Obr. 9 Benzen - stacionární monitoring ČHMÚ Ostrava-Přívoz
