Vypravování 1. Pozor na popis děje – musí být zápletka! 2. Téma nepřejmenovávat!!! 3. Zápletka musí odpovídat tématu a komunikační situaci!!! 4. Pozor na opakování sloves, popř. sloves se stejným slovním základem 5. Využití dialogu a vnitřního monologu = přímé řeči, nevlastní přímé řeči. (nepřímá řeč není ideální, ubírá dějovosti a spádu, ale lze použít) Petr řekl: „Tak se to blíží. Za týden jdeme na to!“ (se zděsil) „Tak se to blíží. Za týden jdeme na to!“ řekl Petr. „Tak se to blíží. Za týden jdeme na to,“ řekl Petr. Petr si řekl: Tak se to blíží. Za týden jdeme na to! (projelo mu hlavou) Tak se to blíží. Za týden jdeme na to! řekl si v duchu Petr. Tak se to blíží. Za týden jdeme na to, řekl si v duchu Petr. (Zkuste neustále neopakovat řekl, nahraďte vhodnějšími, výstižnějšími a pestřejšími slovesy.) 6. Řeč postav patří do hlavní zápletky – stupňuje napětí, zvyšuje dynamiku, dějovost. Zbytečná v úvodu či závěru. 7. Častá chyba – zdlouhavý a nekonečný úvod, než se něco začne dít; zápletce věnováno minimum prostoru. 8. Pozor na přetížená souvětí – ubližují dynamice a spádu. Do nejnapínavějších pasáží vhodné cíleně použít krátké věty. Hodina rozhodne. „Je vám dobře? Můžete tu počkat…“ dodá lékař. „Dobře, počkám,“ stěží ze sebe vymáčknu. Tak čekám. Přes slzy skoro nevidím, nikde nemám stání, potácím se po chodbách. Nemůžu a ani nechci přemýšlet_ co by, kdyby … Bojím se. Strašně se bojím. Nekonečná hodina. Čas jako by se zastavil. Nevydržím to čekání. Perličky Máš problémy s kloubama, které budeš mít nejspíš na celý život. I ta nejhroznější hodina má jen šedesát minut Zpracování: Vypravování o události, která ovlivnila můj život To, že má každá hodina šedesát minut, všichni vědí. Existují ovšem situace, kdy se nám i jedna hodina zdá být nekonečná a zpravidla to nejsou veselé chvíle. I já jsem, jako mnoho jiných, zažila svou nejhroznější hodinu. Zezačátku tomu nic nenasvědčovalo. Den jako každý jiný. Vrátila jsem se ze školy domů, nikdo nikde, zapnu si televizi, pohoda… Najednou zazvoní zvonek. Že by pošta? pomyslím si a jdu se zeptat. (/) Nebyla to pošta, ale policie. „Hledáte maminku?“ zdvořile se optám. „Ne, jdeme za vámi_“ odpoví. Znejistím, ale policista pokračuje_ „Maminka měla autonehodu, je v nemocnici, jestli chcete, odvezeme vás tam.“ Je mi na omdlení. Srdce mi buší jako o život. „Ano,“ vykoktám ze sebe a už sedím ve voze. Cestou do nemocnice jsem jako v mrákotách. Mám pocit na zvracení. Jsme na místě, policista mě doprovází k lékaři.(/) „Dobrý den, vy jste dcera?“ zeptá
se doktor. Jen kývnu. „Vaši matku právě operují. Hlava a páteř je v pořádku, pánev je na více místech zlomená, hrozí vnitřní krvácení. Hodina rozhodne, jestli to zvládne.“ Ne, to není možné, je to zlý sen, prosím, honí se mi hlavou. Cítím, jak mi po tváři stékají slzy. Hodina rozhodne. „Je vám dobře? Můžete tu počkat…“ dodá lékař. „Dobře, počkám,“ stěží ze sebe vymáčknu. Tak čekám. Přes slzy skoro nevidím, nikde nemám stání, potácím se po chodbách. Nemůžu a ani nechci přemýšlet_ co by, kdyby … Bojím se. Strašně se bojím. Nekonečná hodina. Čas jako by se zastavil. Nevydržím to čekání. Znenadání se otevřou dveře od sálu a vychází lékař. Jde za mnou a já mám pocit, že skolabuju. „Maminka to zvládla, je stabilizovaná.“ Zasáhl mě pocit obrovské úlevy. Vytryskl mi proud nových slz, ale tentokrát pláču štěstím. Vím, že nás obě čeká ještě mnoho těžkých hodin, ale tu nejhorší máme už za sebou. Tato událost zcela jistě ovlivnila můj dosavadní život. Člověk zásadně přehodnotí žebříček svých hodnot, má mnohem bližší, věrnější pouto k tomu člověku, o kterého málem přišel. Změní vás to oba. 27 b. 1A - 5b. 1B - 5b. 2A - 3b. 2B - 5b. 3A - 5b. 3B - 4b. text.
Vhodně a zdařile zpracované téma. Dynamické vypravování. Obohacené vnitřními monology, emocemi i dialogy. Menší množství pravopisných chyb. Pozor na správný zápis přímé řeči. Adekvátní slovní zásoba. |Opakování slov je zde motivované a cílené. Vhodná stavba větných celků, využití krátkých vět pro zvýšení dynamiky. Menší neobratnosti v členění textu do odstavců, ale jinak logicky a promyšleně vystavěný
20. března 2013 jsme ve škole psali zkušební didaktický test z německého jazyka. Doba na splnění tohoto úkolu byla šedesát minut. Vzhledem k tomu, že jsem si myslela, že němčina mi problémy nedělá, neměla jsem strach. Ovžem až do chvíle_ než jsem otevřela první stránku testu. První minuta, s propiskou v ruce koukám na testové otázky. Druhá minuta, mé zorničky se prudce rozšířily. Ale nezoufám a říkám si: „Ono to nebude tak hrozný.“ Začínám pomalu zaznamenávat odpovědi do záznamového archu. Jsme zhruba u desáté minuty a já zoufale koukám z okna, protože od páté otázky naprosto nechápu, co se po mě chce. / (vhodný nový odstavec)Patnáctá minuta, zhluboka se nadechnu a nejbližší otázky jsou pro mě jako Sportka. Dvacátá minuta, konečně nalézám něco, čemu rozumím. Dvacátápátá minuta, koukám z okna. Jsme přesně v polovině časového úseku, který mám na napsání tohoto testu_ a naštěstí také v polovině otázek. Třicátáprvní minuta, uvažuji o odchodu z učebny, ale moje chuť zvítězit nad testem je silnější. Zůstávám. Třicátápátá minuta, jsem ve stavu otupělosti a bez rozmyslu odpovídám na další testové otázky. Pak ale přichází čtyřicátá minuta a já se zhrozím. / (vhodný nový odstavec) Tak tohle jsem opravdu nečekala, na poslední stránce testu jsem uviděla životní příběh německé sportovkyně. Mým ukolem je na místě teček doplnit slova, která mám na výběr. Opravdu chci slova vybrat, ale drtivé většině nerozumím. Čtu text znovu a nastává osvícení. Polovinu vyplňuji dle pravidel
němčiny, které jsem snad pochopila správně. A na zbytek opět volím sázskařkou metodu. / (vhodný nový odstavec) Uzavírám tes, odevzdávám arch a odcházím z učebny. V hlavě mám prázdno. Uvědomuju si, že pokud chci z německého jazyka maturovat, budu pro to muset ještě spoustu udělat. 21 b. 1A - 5b. Originálně a nápaditě zpracované téma. 1B - 4b. Slohový útvar zpracován vhodně, byť místy spíš popis děje. 2A - 1b. Velký počet pravopisných chyb. 2B - 4b. Vcelku pestrá slovní zásoba. 3A - 4b. Výstavba větných celků funkční, pozor na příliš dlouhá souvětí. Menší problémy s odkazováním. 3B - 3b. Problémy s členěním odstavců, nestačí jen úvod-stať-závěr.
Začalo to před dvěma lety . Když jsme s rodinou jeden večer grilovali a mně prochladlo koleno a začalo bolet. Koleno jsem si obvázala, aby bylo v teple. Po nějakém čase to bolet přestalo. Jenže ne na dlouho. Asi za dva měsíce mě koleno bolelo znovu a k tomu se přidal i levý kotník, který hrozně otekl, a aby toho nebylo málo_ natekl druhý kotník a já měla problémy se vůbec postavit na nohy. Šla jsem k doktorce, aby mi poradila. Ta mi řekla: „To máš nejspíš od ledvin a napíšu ti antibiotika“. Tohle řešení, ale vůbec nepomohlo. Po třech týdnech doktorka zjistila, že mám ledviny naprosto v pořádku (takže antibiotika jsem brala zbytečně). Moje problémy pokračovaly. Když jsem jeden den přišla večer domů, bolestí jsem brečela. Mamka mě druhý den vzala k (jiné) doktorce, která řekla: „Tohle přece není normální, musí být nějaké řešení“. Doktorka mi odebrala krev a zjistila, že ten problém mám v krvi. Okamžitě mě poslala do nemocnice. Přijely jsme do nemocnice a čekaly jsme_ než zavolají moje jméno. V čekárně jsme čekaly asi půl hodiny. Když jsme vešly do ambulance, doktor si mě prohlídl a okamžitě vypsal příjem na hospitalizaci a řekl mi: „Máš problémy s kloubama, které budeš mít nejspíš na celý život.“ Když jsme po další půl hodině vyšly z ordinace, nebyla jsem schopna přestat brečet. / (závěrečný odstavec) I když trvala jen šedesát minut, tahle hodina byla nejhorší v mém životě.(konečně téma v samotném závěru, posledním odstavci?) 10 b. 1A - 1b. Téma se objevuje v samotném závěru. Nudné, nevýrazné. O čem to vlastně je? 1B - 1b. Spíš popis děje, chybí výraznější zápletka. Primitivní použití přímé řeči. 2A - 3b. Pravopisné chyby. 2B - 2b. Průměrná slovní zásoba, opakování slov. 3A - 2b. Přetížená a nekonečná souvětí, problémy s výstavbou větných celků a odkazováním. 3B - 1b. Obsahově velmi slabé. Nekonečný úvod a pak hned konec. Nesmyslně vystavěný text. Neobratný závěr.
Tak tohle byl adrenalinový zážitek Zpracování: vypravování zážitku, který považujete za skutečně adrenalinové dobrodružství Minulý (odsazeníhned 1. odstavce) rok jsem s kamarády trávil několik letních dní v lanovém centru. I přes můj strach z výšek jsem odhodlaně šplhal na horolezecké
stěny, skákal z vysokých skalek do rybníka a zamotával se do lanoví dvanáct metru nad zemí. Pro mírného akrofobika skvělá zábava. Tři hodiny před odjezdem se mě kamarádi snažili přesvědčit, abych podstoupil tu nejděsivější atrakci v širokém okolí. „Strach z posměchu jako vždy překonal strach z výšky“, povídám přátelům, když se mi bezpečnostní popruhy zaříznou do rozkroku a podpaží. Z hrůzou v očích začínám stoupat po žebříku. V deseti metrech shlédnu na tu skupinku zlotřilců, která mě dostali do této šlamastiky. Zase se pošklebují, všimnu si. S posledními zbytky sil vyšplhám až na vršek věže, kde se připnu na lano./ (vhodný nový odstavec) Druhá strana lana je ukotvena sto metrů ode mě a o dvacet metrů níž. Je to zrůdně děsivá lanovka a já teď musím sebrat odvahu a skočit. „Mám strach z výšek a dobrovolně neskočím. Můžete mě na tři shodit dolů?“ ptám se muže, který má na starost bezpečnost na lanovce. Přikývl, ale než jsem začal počítat, velice brutálně a nepředvídatelně mě skopl dolů. I přes prvotní strach a nechuť jsem nakonec musel přátelům podekovat. Ten adrenalin, když jsem se řítil dolů, byl nepopsatelný. 24 b. 1A - 5b. Téma zpracováno plně funkčně. 1B - 4b. Snad pro větší dynamiku a spád více dialogu, vnitřního monologu (přímé či nevlastní přímé řeči). 2A - 3b. Pravopisné chyby, zbytečné diakritické chyby. 2B - 5b. Pestrá a odpovídající slovní zásoba. 3A - 4b. Výstavba větných celků promyšlená, pozor na dost dlouhá souvětí, jen menší neobratnost ve větné stavbě. 3B - 4b. Pozor na odsazování hned 1. odstavce, problémy s členěním textu, tři odstavce je málo (odstavec na půl stránky je moc dlouhý).
Jeden den s mým literárním hrdinou VÝCHOZÍ TEXT „Vrátila jsem se před pár hodinami. Zrovna jsem byla podívat za Hadrigem a za Klof…chci říct za Křídlošípem,“ vyhrkla udýchaně. „Jaké byly Vánoce?“ „Jo,“ ozval se Ron, „docela rušné. Rufus Brou…“ „Něco pro tebe mám, Harry,“ řekla Hermiona. Na Rona se ani nepodívala a nijak nedala najevo, že ho slyšela. Harry se usmál.
(J. K. Rowlingová, Harry Potter a princ dvojí krve, upraveno)
Zpracování: vypravování o fiktivním setkání s mou oblíbenou postavou Kouzelné setkání (nepřejmenovávat téma, není titulek v publicistice) Dnes jsem si vypůjčila knihu „Záhada prázdného domu“. Příběh mě tak zaujal, že jsem zatoužila být Holmesovým společníkem a řešit s ním tento podivuhodný případ. Přání se mi splnilo. Ocitla jsem se v domě doktora Watsona. Přede mnou stál Sherlock Holmes. Po celém těle měl škrábance a podlitiny. Nevěřícně jsem se ho zeptala: „Co se vám stalo, pane Holmesi?“ On mi vše pověděl.(/) Včera večer přišel na domluvenou schůzku do Hyde parku s dlouholetou přítelkyní. Jenže to byla past, nastražená jeho nepřítelem, profesorem Moriardim. Po dlouhém boji Holmes vyhrál. „Musím profesora dostat a vím jak. Vy mi, slečno, pomůžete,“ pověděl mi Holmes. / (Nový odstavec) Najmuli jsme si kočár a nechali se odvést na Bakery street, kde Holmes má kancelář. Vešli
jsme do protějšího prázdného domu. Prošli jsme chodbami do temného pokoje a ukryli jsme se tam. Z okna jsem zpozorovala v Holmesově kanceláři světlo a před oknem v křesle seděl samotný Holmes. Přesvědčila jsem se, že Holmes opravdu stojí vedle mě. Postava v okně byla zřejmě vosková figurýna. Za námi jsem uslyšela kroky, blížící se k oknu_ a následné vystřelení z pušky. Střela zasáhla voskovou figurýnu. Sherlock vykopl Moriardimu pušku z ruky, zkroutil mu je za záda a já jsem ho svázala. Najednou jsem se objevila ve svém pokojíku, v ruce jsem držela knihu a nevěřícně jsem se na ni dívala. 23b. 1A 4b Originální zpracování. 1B 4b Napínavé vypravování, dobře zasazené do souvislosti s knihou; snad by bylo vhodnější nejnapínavější pasáž ještě zdramatizovat nějakým dialogem apod. 2A 3b Pravopisné chyby, některé hrubky zbytečné – ověř v Pravidlech čs. pravopisu! 2B 4b Odpovídající slovní zásoba, pozor na opakování slov, lépe pracuj se synonymy. 3A 4b Drobná neobratnost ve slovosledu, jinak výstavba větných celků je promyšlená. 3B 4b Nečleň pouze úvod-stať-závěr, je vhodné samotnou stať ještě rozdělit do odstavců; Jinak souvislý, logický text. Pozor na používání uvozovek.
Každý máme svůj velký příběh aneb Život píše romány Zpracování: vypravování čerpající z vlastní rodinné historie Prázdniny! Celé dva měsíce bez školy_ a především bez nezáživného dějepisu a všech nudných historických dat. Už abych byla na venkově u dědečka a nemusela se učit. Na zahradní lavičce společně s dědečkem vymýšlíme podvečerní program. „A tož což si dát partičku Maryáše?“ „Dědo, blázníš? Včera jsme karbaničili až až! Pojďme raděj na houby,“ navrhnu. Je domluveno a dědeček mě posílá pro koše. Na půdě je hrozný nepořádek. Při hledání košů nalézám vše, jen ne to, co hledám. Mezi starým porcelánem a oblečením prožraným moly objevuji vyřazenou truhlici. Plna nadšení a zvědavosti otevřu tento poklad. Zklamáním je mi jen spousta starých knih. Po setření vrstvy prachu ovšem čtu na deníku dědečkovo jméno. Náhledem do potrhaného zápisníku vypadnou dech beroucí kresby, plné hrůzy a lidského utrpení. Prolistuji deníkem. / (Nový odstavec) Hltám stranu za stranou a tají se mi dech. To, co se z obsahu ručních zápisků dozvídám, mně zcela paralyzuje. „Birkenau. Nein! Nur eine Person für einer Toten! Arbeit macht freit. Du verfluchter Jude!“ ohromeně čtu nahlas náhodně nalezená slova. Po těle mi naskakuje husí kůže. Dědeček o své minulosti nikdy nemluvil, teď už vím proč. Jako jediný z mé rodiny v Osvětimi přežil jen díky práci v sonder kommandu. Náhle mne z tranzu vytrhne dědečkovo volání. (1B přidej přímou řeč)Utíkám dolů. Doufám, že jednou najdu odvahu se zeptat a on nalezne sílu o hrůzách holocaustu promluvit. Co však vím jistě_ je směr, kterým hodlám vést své dalším studium. 27b. 1A 1B 2A 2B
5b 5b 3b 5b
Originální zpracování tématu. Zajímavé vypravování, možná ještě oživ přímou řečí. Pravopisné chyby. Lexikální zásoba je pestrá, jazykové prostředky plně funkční.
3A 3B
5b 4b
Výstavba větných celků promyšlená. Menší neobratnost ve volbě odstavců, jinak souvislý a logicky uspořádaný text.
Vražda před polednem VÝCHOZÍ TEXT Karla a Marii vzbudí v půl sedmé červený elektronický budík. Marie několikrát vzdychne a s námahou se na posteli posadí. Mlčky hledí na spáry v plovoucí podlaze, kterou s Karlem zakoupili se slevou v Baumaxu. Nasouká nohy do korkových sandálů, a aniž pohlédne na Karla, odšourá se do koupelny. Karlovi začíná být zima. V ložnici po ránu bývá třeba i dvanáct stupňů. (M. Viewegh, Andělé všedního dne, upraveno)
Zpracování: vypravování rozvíjející situaci z ukázky Vražda před polednem Marie se rozespale protahuje na posteli, nakonec vstane a jde udělat snídani. V kuchyni prostře jídelní stůl a to už se její bratr Karel loudá ve svém obnošeném pyžamu chodbou. Společně usednou k jídlu a mlčky snídají. Po smrti rodičů si našli společný byt a Kartel nesmírně zpohodlněl. Odešel z práce a doma nikdy nehnul ani prstem. Marie se tedy stala živitelkou a uklizečkou. Tenhle fakt ji přivádí k šílenství a dnes je mu odhodlána říct, co si myslí. Po snídani Marie umyje nádobí a sedne si zpět naproti Karlovi, který se zaujetím čte noviny. „ Už ti nehodlám dál dělat služku, a pokud si nenajdeš práci, tak se odstěhuju!“ začne Marie razantně. Karel položí noviny na stůl, vstane, nahne se k Marii a s úsměvem pronese: „Nikam se stěhovat nebudeš!“ 3B/ Marii jeho postoj neuvěřitelně rozčílí, prudce vyskočí a spustí,„Ty mi nemáš co poroučet, mám tě už po krk!“ odsune židli a chystá se odejít, když vtom ji Karel chytne za paži. Marie v afektu popadne nůž ležící na kuchyňské lince, hbitě se otočí a bodne Karla do břicha, ten se sesune k zemi. Marie bez rozmyšlení nůž vytáhne a začne s brekem a křikem bodat jeho bezvládné tělo znovu a znovu. 3B/ Po aktu (2B neobratné) vstane, s klidem si umyje ruce od krve (logika, návaznost) a pohlédne na hodiny, je za pět minut dvanáct.(logika – čas?) 1A 1B
4b 4b
2A 2B
3b 4b
3A 3B
4b 3b
Karla a Marii vzbudí v půl sedmé červený elektronický budík. Marie několikrát vzdychne a s námahou se na posteli posadí. Mlčky hledí na spáry v plovoucí podlaze, kterou s Karlem zakoupili se slevou v Baumaxu. Nasouká nohy do korkových sandálů, a aniž pohlédne na Karla, odšourá se do koupelny. Karlovi začíná být zima. V ložnici po ránu bývá třeba i dvanáct stupňů. 3B/(nový odstavec) Pro Karla ale budík nebyl podnětem k probuzení. Už dvě hodiny se převaluje v posteli a přemýšlí, jestli je jeho plán do detailu perfektní. Slyší jí, jak si v koupelně stěžuje na to, že má kocovinu, a do toho smrká do umyvadla. ,,Bože, jak tohle nesnáším,‘‘, pomyslel si. Těžko si vzpomenout, kdy ho to napadlo poprvé, hlavní je, že to skončí. Skončí (2B opakuje) všechno, co na ní tak nenávidí. Když se brali, vypadalo to na dlouhé a šťastné manželství, dokud nečekaně otěhotněla 2B a musela odejít z práce na mateřskou. Zprvu bylo vše normální. Potom jí ale unavovalo být pořád doma, vařit, prát, uklízet. Chtěla do společnosti, chtěla být
svobodná jako pták. Ptačí křídla si však po večerech nahrazovala sklenkou vína. 3B společný odstavec Tohle by Karel ještě snesl, kdyby sklenku nenahradila flaška (2B nespis.) a stále opakující se pozdní příchody domů. 3B/(nový odstavec)Vzal svůj kožený pásek a šel za ní do koupelny. Stála tam před zrcadlem a šklebila se na něho. On se jen šťastně usmál a (3A opakuje větné schéma) začal ji zezadu škrtit. Chtěl přitom vidět její výraz v zrcadle. Její němý a namodralý obličej,2A mu sdělil, že je konec. Teď jí jen pomalu odtáhnout na zahradu a hodit do jámy, kterou si předchozí noci vykopal. 3B/(nový odstavec)Lidé v okolí uvěří, že se sbalila a utekla. Bývala přeci tak často mimo dům, a když tam byla, tak byla na mol. 1A 1B
3b 4b
2A 2B
2b 4b
3A 3B
3b 2b
První odstavec je celý opsán ze zadání; nevadí to, vzhledem k dané komunikační situaci, ale není započítán do rozsahu práce!
Jako každé ráno se mu ani dnes nechce vstát. Dál nehybně leží, jako by otravný budík ani neslyšel. Mlčky se dívá na nerovnou podlahu a přemýšlí. (2B pak opakuje) Přemýšlí, co bude dnes dělat a jak dlouho se ještě bude v posteli schovávat před světem. Přemýšlí, co jeho kdysi tak milující žena dělá tak dlouho v koupelně a jestli už je některé z jejich pubertálních dětí vzhůru. Přemýšlí, kdy byl naposledy šťastný. Když se Karel konečně donutí vstát, je už půl jedenácté. Neměl důvod zvednout se dřív. Nemá k tomu vlastně důvod ani teď. Nikdo ho nepřišel vzbudit, neprojevil zájem o jeho společnost, ani ho k ničemu nepotřebuje. Pomalu si obuje pletené papuče (dárek od dcery) a jde do kuchyně. Na chodbě ho zarazí obrázek pověšený na zdi. Je to fotografie jeho na pohled dokonalé rodiny. Otec, matka, dvě usměvavé děti rozmístění okolo velkolepého vánočního stromku, kvůli jehož barvě se tehdy hádali téměř týden (zvítězila fialová, manželčin nápad). Tichem zazní skřípot dveří a chůze. Aniž zveden pohled od zachycené vzpomínky, ptá se, předpokládaje, že je to Mariee:2A „vzpomínáš 2A si na to?“ Prásk! Odpovídá mu výstřel a jeho srdce přestává bít. Karel zůstal ležet na laciných parketách, kdyby věděl, že umře ještě před polednem, nejspíš by se ani nenamáhal vstát z postele. 1A 1B
4b 4b
2A 2B
3b 4b
3A 3B
4b 3b
