Pepíkovský závod 2010 13. 4. 2010 napsali: Ricci a Soňa
Ricciho verze Přemýšlím, z jakého pohledu se na letošní Pepíky podívat. Co se týče rybařiny, té jsem tedy já osobně moc nedal, a moudra o chytání Lanškrounských kaprů bude vhodné nechat osobám povolanějším. Zkusím to podat ze svého, spíše zážitkově bohatého, pohledu. Asi by se zde opět slušela omluva, že jsem vytuhnul, v sobotu a na Pepíkách … :-)) Vyrážíme se Soňou v pátek po tradičně hektickém, předsvátkovém, korporátním dnu směr severní pól. Snad nikde v republice, krom pohraničních hor, už není sníh, jen v Lanškrouně ho ráno připadlo 10 cm. Pohled do auta na mé "apartní" tenisky věstí, že víkend bude zajímavý … Naštěstí sluníčko bylo silnější a kolem rybníku nebylo při našem podvečerním příjezdu po sněhu ani památky. U hotelu jsem si vybral VIP parkovací místo a nastěhoval Soninu ukrutně těžkou tašku do řádně vymrzlého pokoje. Ani s odstupem času jsem vlastně nepochopil, co v té tašce měla tak důležitého a navíc ještě těžkého. Správný zálesák si vystačí s málem ... Proto je vlastně zálesák v rodu mužském ...
1
Perný týden, probdělé pracovní noci a těžká zavazadla mi sebrala spousty sil, k jejichž znovunabrání byla jediná dostupná možnost. Hospoda. Obsluhující servírka byla zřejmě v šoku z frekvence objednávek, takže po hodině jsme se někteří dočkali i něčeho drobného na zub a k pití. Vedla se běžná závodní i nezávodní diskuse. Cirkulací kolem různých stolů jsem později zaparkoval u stolu týmu Fihsing and chlasting a odstartoval tak zelenou smršť pátečního večera ... Vzbudil mě až nepříjemný chlad a absence peřiny dávala najevo, že něco není v pořádku. Soňa má odporné metody buzení, které pohádku "Jak se budí princezny" nepřipomínají ani vzdáleně. Dobrá věc se povedla a "čilý jako rybka" jsem najednou míchal nějaké to krmení. Rád bych poděkoval jednomu z bratrů Flanderkových za bezchybnou dopravu oře a mých "ostatků" na trať.
Kromě Novase se ráno sešlo celé závodní pole na zahájení prvního letošního klání. Budiž mu odpuštěno, protože zodpovědně zahajoval celou noc … Soňa 2
letos zřejmě nebude mít losovací rok, takže hlavní kritérium (co nejmíň chodit) u losu nesplnila. Posílil jsem se tedy výtečnou gulášovkou a vydal se na strastiplnou cestu obložen vším možným. Rybám se překvapivě brát nechtělo, takže až na občasné zmizení splávku způsobené přecpaným cejnkem se nic zajímavého nedělo. Těsně před koncem jsem jen tak ledabyle odhodil feeder a věřte nebo ne, ale normálně se na něm občas ohnula špička. Ve stejném duchu se neslo i druhé, odpolední kolo. Nevím, kde se vzal, ale nakonec se odněkud přeci jen vzal Novas, takže o zábavu a dobré pití bylo v sektoru postaráno.
Večerní zábava se nesla tradičně v živé debatě o uplynulém závodu a také losování tomboly. Hodně cen obsahovalo nějaké ty volty alkoholu. Pod heslem "alkohol patří potřebným" vyhráli velkou část cen Brazilci :-)
3
Silácky jsem si šel chvilku odpočinout v předtuše další Lanškrounské žhavé noci. Bohužel žhavé zůstalo pouze topení v našem pokoji, takže jsem se probral až ráno, do růžovoučka vyhajaný. Soňa mě vytrhla ze smutku velkým hrnkem dobré kávy. Nezbývalo tedy než neděli pojmout tak nějak závodně. Nevím, jak to Soňa udělala, ale opět vylosovala krásné místo co nejdál od auta. Co se dalo dělat. Protestovat jsem mohl maximálně u přilehlého JZD, takže zbývalo pouze odtahat harampádí na místo a naladit aparaturky z předchozího dne. Vše jsem pojal proti předchozímu dni odpovědněji, ale nic platné to pro výsledek našeho dua nebylo.
Celkově se s náročným, ale již tradičně povedeným, víkendem vypořádala nejlépe dvojice Pepa a Novas. Spousta pěkných cen byla rozdána a tolik očekávaná závodní sezóna byla konečně odstartována.
4
Sonina verze Konečně nastal dlouho očekávaný pátek s odjezdem na Pepíkovský závod. Do ve výsledku "ukrutně těžké kabele" jsem nabalila nepostradatelné řízky a jiné potraviny na Ricciho svačinky, ceny do tomboly (v podobě několika lahví jakéhosi dobrého moku), varnou konvici a vodu na ranní kávu pro kolegu Ricciho a další, neméně důležité, vybavení pro Ricciho pohodlí během závodu, včetně mnoha plechovek kukuřice pro kapři. Horko těžko jsem do tašky nabalila i něco málo svého zimního oblečení a obutí, neboť noční napadnutí sněhu nevěstilo nic dobrého … Při pokusu o zvednutí tašky jsem si nadávala a naznala, že pro letošek je svačinkám jak pro kamarády, tak pro kapři, konec ... :-)) V podvečer jsme dojeli zasněženou krajinou do Lanškrouna, kde sníh už naštěstí roztál. U vody bylo ještě pár trénujících závodníků, tak jsme se přivítali, získali nějaké to info o proběhnuvším tréninku a přemístili se na nedalekou ubytovnu. Na pokoji bylo čerstvě zatopeno a podle toho vypadala i teplota v místnosti, tak jsme se rychle odebrali do hospůdky ve vedlejším hotelu. Usadili jsme se ke stolu s Petrem Kazatelem a Davidem Burdou. Po dosti dlouhém čekání jsme se za přátelského hovoru dočkali jídla, kde hlavní proprietou bylo Maggi. Maggi bylo prostě všude. V polévce, v omáčce, v palačinkách, na brokolici, v tatarce, na hranolkách … Ale když je hlad … :-) Znavena několika náročnými týdny v práci a vleklými zdravotními problémy jsem se asi o půl desáté odebrala spát. Ricciho jsem zanechala napospas veselícímu se okolí, když jsme se předtím dohodli, že po šesté hodině ranní by chtěl být na trati, aby zvládl vše připravit a namíchat (mimo svačinářky totiž funguji i jako budíček). Krásně se mi spalo ... asi až do půl čtvrté ráno, kdy se mohutnou ranou rozletěly dveře od pokoje a dovnitř vpadl značně společensky znavený Ricci. Ve své rozjetosti se mi snažil převyprávět všechny veselé i neveselé situace, co je během zahajovací noci potkaly. Chvílemi se mu dařilo artikulovat tak, že jsem i něčemu rozuměla … :-)). Hlavně tomu, jak se s ním vše točí a jak je mu špatně :-)). Ale jelikož je Ricci "zodpovědný" závodník, tak než zcela vytuhl, dal mi ještě instrukce o tom, jak mám ráno namíchat krmení a vše připravit na závod :-). Ve 4:00 bylo po něm … :-). Zbytek brzkého rána jsem přemýšlela, jak si z auta ráno vytáhnu svoje pruty a židličku, trošku krmení, pěšky dojdu na nedalekou závodní trať a první kolo závodu odchytám sama, protože Ricciho nemám šanci probrat k životu … :-) 5
Budíček byl původně stanoven na pátou hodinu ranní, ale nechala jsem ho spát až do 5:45. Pak jsem se jej pokusila jemně probrat k životu. Nemusím se asi zmiňovat, že na jemné buzení "zhýralec" vůbec nereagoval … Tak jsem s ním zatřepala trošku více a to už se začal vrtět. Zeptala jsem se, zda je schopen se probrat, zda se mám pokoušet ho dál budit, nebo zda mám odejít závodit sama. Ricci hrdinně zadrmolil, že vstane … Jelikož jeho vstávání v několika dalších mnoha minutách vypadalo tak, že se hlouběji zavrtal do peřin a opět usnul, uvařila jsem mu kávičku, stáhla z něj peřinu, rozsvítila a nic nedbala na jeho protesty... Různé pokusy z Ricciho strany, jaká že je mu zima, že se jen na chvilku přikryje, že jsem hrozně krutá apod., jsem vyřešila otevřením okna a vpuštěním čerstvého, mlhou prosyceného, vzduchu do místnosti :-)). To už jej z postele vyhnalo definitivně... :-) Mezitím jsem odchytla vedle ubytované bratry Flanderky a požádala je, zda by jeden z nich nemohl dopravit auto a Ricciho na trať. Já totiž nevlastním řidičák. Naštěstí byli velmi ochotní a tak jsem se s jedním z nich svezla a druhý odvezl 6
Ricciho, kterému byly násilím zabaveny klíče od auta a zatrhnuty veškeré pokusy o vlastní řízení :-).
U rybníka nás přivítaly nočním mrazíkem ojíněné stromy a velká mlha. Přes všechny ranní peripetie jsem nás zvládla zaprezentovat včas, pomohla jsem nachystat věci na krmení, vyfasovala u Ricciho nočního společníka živou a šla losovat. Dobré losy si šetřím až pro svůj nový tým na letošní ligovou sezónu :-), takže jsem nalosovala sektor C4. K Ricciho velké radosti jsme věci museli nosit poměrně daleko od auta. Ale nějak se s tím pobledlý Ricci musel popasovat. Posilnil se gulášovkou a šli jsme na to. Prutů jsme neměli mnoho, a tak se příprava nesla v pohodovém duchu. Mé obavy, že budu muset vymyslet, jak Ricciho připoutat k bedně aby z ní 7
nespadl, se nakonec ukázaly zbytečné :-). Holt některá těla umí rychle regenerovat … :-). "Špatný los" jsem trošku vykompenzovala tím, že jsme v sektoru nalosovali, k velké Ricciho radosti, Pepu Konopáska. Jen jeho parťák Novas se jaksi k závodu nedostavil … :-).
Taktika byla do prvního kola stejná, jako v loňském roce. Já zkusím feeder a tahat kapry, Ricci se pokusí z děličky lovit cejny. Bohužel se ani jednomu z nás nijak výrazně nedařilo, až ke konci, kdy Ricci z děličky přešel na feeder, vytáhl v rychlém sledu za sebou nějakého toho cejna. Pozitivní bylo, že v průběhu závodu se rozplynula mlha a vykouklo sluníčko a začalo pěkně hřát. Ke konci závodu se vyskytl na trati i Novas a hned se pokoušel do Ricciho dostat jakýsi zelený nápoj, leč Ricci statečně odolával … :-). S jedním kaprem a pár cejny jsme si nakonec vysloužili 5. místo v sektoru. O první místo
8
v sektoru se "poprali" David Kolařík s Petrem Kouřilem a Pepa Konopásek. Nakonec to byla jednička z forhontu pro kolegy ze Šumperku.
Přestávku mezi koly jsme strávili přesunutím na místo C2. Ricci se už vzpamatoval natolik, že do sebe dostal dva řízky, a tak jsme byli plni sil připraveni na druhé kolo. Jen Ricci, i přes hřející sluníčko, stále trpěl jakousi záhadnou zimnicí :-)) Pro druhé kolo na feederech a s boloňkou, ale a s nějakým tím
se Ricci rozhodl děličku nevybalovat, změnili jsme sestavy chytali na ně oba dva. Já jsem se chvíli pokoušela chytat opět ani ve druhém kole nepřišel žádný převratný výsledek kapříkem a cejny jsme dali 4. místo v sektoru. Tentokráte náš
9
sektor vyhráli Pepa Konopásek s Novasem, kteří na dvou návazcích na sestavě tahali po dvou rybách z vody … :-). Co k tomu dodat … Odpoledne se k hřejícímu sluníčku přidal studený vítr a tak jsme byli rádi, že se odebéřeme na pokoj a do restaurace. Jelikož se na Riccim 1 a 3/4 hodiny spánku a "tekuté posilovače" přece jen "trošku" projevily, provedl jakýsi pokus o zkulturnění, na probrání jsem mu uvařila silnou kávu a vyrazili jsme do hospůdky. Jelikož v její hlavní části bylo hodně nakouřeno, přesídlila jsem zanedlouho do vedlejšího salónku za kolegy z týmů Cortiny a strávila příjemný a veselý večer v jejich společnosti. Náš neúspěch z prvního dne jsem si po celý večer kompenzovala tím, že z naší sestavy u stolu jsem přece jen dle průběžné výsledkové listiny byla nejvýše :-)). Ricci si šel v osm hodin na "hodinku a půl" zdřímnout, aby poté mohl v plné síle pokračovat v bujarém veselí se svými společníky z předchozího večera. Už jsem si pro jistotu zajišťovala na druhý den odvoz do Brna, protože pokud by měl být Ricci v podobném stavu, jako po páteční noci, do auta bych s ním nesedla :-). Kolegové z Cortiny se také odebrali brzy spát, a tak jsem se s vyfasovanými lístky do tomboly od Ricciho, Libora Samlíka a Radima Hurta přemístila do hlavní místnosti na losování tomboly … Jediný, kdo měl z kolegů štěstí, byl Radim Hurt, který vyhrál kšiltovku, kterou jsem mu druhý den ráno při losování předala. V deset hodin jsem se po ukončení tomboly vydala na pokoj. Ricci se probral z mrákot a zeptal se, kam jdu. Ujistila jsem ho, že jsem právě přišla a poněkud škodolibě jsem se zeptala, zda odchází "v plné síle" pokračovat v nočním tahu … zahuhlal zřejmě cosi neslušného a spal dál až do bílého rána … :-) Ranní kávička a namazané chlebíky sýrem jsou už obehraná klasika, a tak se přesuneme rovnou na trať, kam jsme již tentokráte dojeli bez cizí pomoci :-). Už od sobotního odpoledne mi bylo jasné, že nalosuji sektor A nebo B, kam vůbec nechci, a celou dobu jsem na to také Ricciho připravovala … a také se mi samozřejmě povedlo nalosovat B6. Ricci se celé ráno musel veřejně omlouvat Pepovi Konopáskovi, protože prý jít spát v sobotu a na Pepíkách je nepřípustné … :-)
10
Krmení nám zbylo z předchozího dne, a tak jen stačilo na několikrát nanosit věci přes stráň s hustou a vysokou polehanou travou a začít závodit. Jelikož bylo v přípravě dosti času, vydala jsem se s foťákem na obhlídku kolegů v našem i vedlejším sektoru A. Když jsem došla k Radimu Hurtovi, tak ten se jal právě připravovat odhoz k prvnímu náhozu pro vyměření hloubky. Jaké bylo jeho překvapení, když se vlasec po nahození začal mohutným tempem odvíjet z navijáku … :-).
11
Nevypadalo to zrovna na malou rybu, a tak se s prutem vydal po trati směrem k hrázi, společně se značným davem pozorovatelů. Po delším boji nakonec za pomoci kolegy Azbesta vytáhl na břeh slušného tolstolobika. Všichni se ho "upřímně" snažili utěšit, že to byla jeho jediná ryba dne :-).
12
I přes to, že některým z naší závodní dvojice již nebylo špatně, tak jsme v průběhu závodu příliš nezabodovali. I dnes jsme chytali oba na feedery a chvíli na boloňku, myslím, že Ricci zkoušel i odhoz, ale ryba ne a ne spolupracovat. Aspoň byl při závodě čas i na svačinku a krmení kačenek :-). Soutěžili jsme aspoň s vedle sedícími kolegy Martinem Husákem a Jarkem Holým, a nakonec se nám je podařilo o jednoho cejna přechytat. I dnes nám kapřík a nějaký ten cejn stačili pouze na 5. místo v sektoru.
13
Nezbývalo, než opět na několikrát nanosit věci do auta a odebrat se k vyhlášení vítězů. Co říct na závěr. Pořadatelům patří velký dík. Víkend to byl společensky veselý, počasí nakonec vyšlo velmi slušně, dobrého jídla a pití bylo dostatek, tak snad jen ta ryba kdyby v té vodě nějaká byla … :-). A příště si budu muset do závodu vybrat lepšího parťáka ... ;-)
14
