Přeložil: JIŘÍ ZIENERT

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 3

Dívej se, jak umírám

PRAHA 2013

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 4

Přeložil: JIŘÍ ZIENERT

Erica Spindler: Dívej se, jak umírám Vydání první Copyright © 2011 by Erica Spindler All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2013 jako svou 1750. publikaci Přeloženo z anglického originálu Watch Me Die vydaného nakladatelstvím St. Martin’s Press, New York v roce 2011 Český překlad © 2013 Jiří Zienert Odpovědná redaktorka Stanislava Moravcová Korektorka Dana Chodilová Přebal a vazba © 2013 Ricardo a Baronet Ilustrace na přebalu © 2013 Emil Křižka Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Tisk a vazba: , s. r. o., Český Těšín Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET ® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-7384-697-8 BARONET Praha 2013

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 5

Erica Spindler

Dívej se, jak umírám

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 7

PODĚKOVÁNÍ

Myšlenka napsat knihu Dívej se, jak umírám na mne vyskočila z útržku novin o umělkyni, zabývající se skleněnými vitrážemi, a o jejím heroickém úsilí o záchranu oken v New Orleansu, zdevastovaných po hurikánu Katrina. Tato umělkyně, Cindy Courage ze společnosti Attenhofer’s Stained Glass, byla tak laskavá, že mi dovolila navštívit ji v jejím ateliéru. Podrobně se se mnou podělila o své osobní zážitky z minulých restauračních prací, jednak slovně, jednak s pomocí vizuální dokumentace. Snažila se mne „naučit“ komplexnímu procesu, jeho historii i terminologii – dokonce zapůjčením kopie svých osobních precizních a již neprodejných příruček. Navíc mne její zkušenosti inspirovaly k vytvoření Miry Gallierové, hlavní postavy knihy Dívej se, jak umírám. Děkuji ti, Cindy! Každý v New Orleansu a v oblasti Gulf Coast utrpěl v důsledku hurikánu Katrina nějakou ztrátu, ale osudy některých z nich, jako mojí Miry Gallierové, byly obzvlášť tragické. Chtěla jsem uctít ty, kdo byli tak těžce postiženi, popsáním bouře a jejích následků tak přesným, jak to jen bude možné. Děkuji všem, kdo se mnou znovu prožívali své děsivé noční můry, a také těm, kteří mne s nimi seznámili. Byli to: Eva Gaspardová, Beth Wolfarthová, Linda Weissertová, Andi a Patrick Cougevanovi a Karelis Korteová.

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 8

Žádný detektivní příběh se neobejde bez nahlédnutí do světa prosazování zákona. Děkuji NOPD (Policii New Orleans) a policistovi Garrymu Flotovi, že mi odpovídali na mé otázky. Obrovské díky patří mé dřívější asistentce Evelyně Marshallové za její pomoc, podporu a porozumění (a za vyslechnutí mého občasného křiku). Budeš mi chybět. Nakonec musím zmínit ještě všechny obvyklé osoby: svého agenta Evana Marshalla, svého vydavatele Jena Weise a celý kolektiv nakladatelství St. Martin’s Press; zaměstnance reklamní agentury Miller Advertising i svého Boha za požehnání; a také svou rodinu a své přátele za veškerou jejich lásku.

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 9

KAPITOLA PRVNÍ

New Orleans, Louisiana Úterý 9. srpna 2011 1.48

Byl tak dlouho sám. Mezi živými, ale ne jako jeden z nich. Až doposud. Marie se pro něj vrátila. Byli spolu před všemi těmi dlouhými roky a pak rozděleni otcovou poslední vůlí a celým tím podělaným, nepodařeným světem. Ale to byla minulost. Byla opět v jeho dosahu a tentokrát už je nic nerozdělí. Začalo to. Šplhal po schodech k ložnici své babičky a našlapoval zlehka a opatrně, aby ji neprobudil. Měsíční světlo se posouvalo podél okrajů zatažených závěsů, vytvářejíc na tmavých schodech světlé, jako nože vypadající pruhy. Znal tyhle schody tak dobře, že po nich mohl chodit poslepu. Kolikrát po nich vynesl nahoru podnos s jídlem a pitím, nejdříve pro svou maminku, která odešla v hodně mladém věku, a teď pro svou babičku? Nakoukl dovnitř na její spící siluetu. Ležela ve své posteli, hlavu podepřenou polštáři, zakrytá úhledně obtočenou přikrývkou. Svraštil nos zasažený zápachem – stáří a nemoci. V posledních měsících tak hrozně zeslábla. Byla vyzáblá, jen kost a kůže. A slabá. Dokázala sotva zvednout hlavu. Nebyla schopna ho odehnat. Mračil se. Proč na to myslí zrovna teď? Měl svou babičku rád; vděčil jí za život. Když jeho maminka zemřela, 9

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 10

Erica Spindler

byla by obětovala cokoliv, aby ho mohla vychovat. Celých těch uplynulých dvaadvacet let ho podporovala a vedla. Věřila v něho. V to, kým byl, i v to, kým měl být. Zatřásl hlavou, aby si ji provětral. Řekl jí o návratu Marie. Hádali se. Ona říkala o Marii hrozné věci. Ošklivé, nenávistné věci. Každé slovo se mu zapíchlo do srdce. Ale to jeho lásku k Marii nemohlo zviklat. Přistoupil k lůžku. Klikaté měsíční světlo padalo přes její tělo až na něho. Zvedl ruce proti světlu a roztáhl prsty. Jeho ruce potřísnila krev. Krev beránka. Při dopadu se rozstříkla. Jsi ustaraný. Po těch jasně vyslovených slovech zamrkal. Podíval se za sebe do prázdné místnosti a pak na spící babičku. „Kdo je tam?“ zeptal se. Znáš mě. Jsem ten, který je stále s tebou. „Otče,“ zašeptal, „jsi to ty?“ Ano, můj Synu. Co tě dnes večer trápí? Začalo to. Měl by ses radovat, a ne se bát, neboť skrze Otce bude veleben Syn! „Jeden z tvých Svatých, Otče. Musel jsem. Přišel ke mně tak náhle –“ Mučedník. Za jeho dnešní roli v novém počátku na něj budou vzpomínat, bude prohlášen za svatého. Při slovech jeho Otce ho zaplavila jistota. Obnovený smysl a mír. „Ano, Otče. Je to skutečně ten den, který jsi předpověděl a který jsem očekával. Jsem ve tvých rukách, Otče.“ Sklopil hlavu. „Jsem tvůj sluha. Přikazuj mi.“ Opusť teď tu starou. Vzpomeň si, po boku ti může stát jenom jedna. „Marie.“ Ano. Přichází i její chvíle. Uvolnil jeden z polštářů zpoza babiččiny hlavy. Shlížel na ni a vpíjel se pohledem do její tváře, zaplaven citem. Co by bez ní dělal? V očích ho pálily slzy, načechral polštář, ohnul se a opatrně, aby ji nevzbudil, jí ho znovu položil pod hlavu. Vtiskl jí polibek na čelo. „Dobrou noc, babi. Dobře se vyspi.“ 10

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 11

KAPITOLA DRUHÁ

Úterý 9. srpna 8.35

Detektiv z oddělení vražd Spencer Malone nasměroval svého veterána, třešňově rudé camaro, do mezery mezi koronerovým vozem a dodávkou týmu pro ohledání místa činu a prudce zastavil. Káva z kelímku jeho partnera vyšplíchla přes okraj na jeho divoce vzorovanou košili. „Já se na to vyseru, je to hrozně horký! Řídíš často, Malone?“ Detektiv Tony Sciame vysoušel skvrnu zadní stranou své kravaty. „A zrovna tady jsem chtěl před svou partou vypadat dobře.“ Malone vypnul motor a zašklebil se. „Neboj se. To se úplně ztratí.“ On a Tony byli parťáky už více než šest let. Jejich partnerství fungovalo navzdory rozdílu věku, způsobu vyšetřování a – díkybohu – i smyslu pro módu. Až do dneška fungovalo. Dnešek byl Tonyho poslední den u policie. „Byl tohle žert?“ „Sakra ne, parťáku. Jenom skutečnost.“ Spencer otevřel prudce svoje dveře, pak se ohlédl na Tonyho. „Ještě pořád chceš před svou partou vypadat skutečně ‚fešně‘.“ „Polib mi prdel, Malone.“ Vyhrabali se z camara a oba najednou zabouchli dveře. Pár uniformovaných policistů se po nich ohlédlo. Svým umístěním na Carrollton Avenue u Fíkové ulice spojovaly Katolická škola a kostel milosrdných sester 11

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 12

Erica Spindler

dvě výrazně odlišné části města – Horní město a MidCity. Naneštěstí jak šly roky, začali se boháči přesouvat dále do okrajových částí města a přenechali milosrdné sestry střední třídě a dělnické chudině. Ještě stále to ale byl krásný akademický areál, zabírající ohromný kus městské půdy. Svými kamennými konstrukcemi a valenými klenbami se jeho stavby blížily více románské architektuře než zdobnému kreolskému stylu, kterým bylo město proslulé. „Vždycky jsem si říkal, jak tohle místo asi vypadá vevnitř,“ řekl Tony. „No a teď, najednou, poslední den ve službě, a já se to dozvím.“ „Vedeš správnej život, Tony. O tom není pochyb.“ Došli k vnějšímu obvodu páskou vymezené oblasti. Malone poznal operačního důstojníka – on a jeho bratr Percy obvykle dokázali společně vyvolat pořádné pozdvižení. Takové to je, když je někdo Malone. Se třemi bratry a sestrou a dalšími členy širší rodiny ve službě vždycky narazil na někoho, kdo měl styky s jedním z jeho nejbližších či nejdražších. Ne všechny takové příběhy byly z těch, které si jeden rád nechá připomínat. „Čau Jahodo,“ pozdravil muže, který získal tuto přezdívku kvůli mateřskému znaménku na zadku. „Jak to jde, chlape?“ „Ne zrovna špatně.“ Vytáhl protokol. „Slyšel jsem, že se budeš ženit. Nikdy bych si byl, ty vole, nepomyslel, že se toho dožiju. Je to jako konec jedný éry.“ Tony se řehtal. „Věř mi, chlapče, ten je legendou jen ve svý vlastní představě. Tak co tu máme?“ „Oběť je v kněžišti. Farář to dostal. Dokážeš něco takovýho pochopit? Kdo tohle může udělat?“ „Jsme tu právě proto, abychom to zjistili.“ Podlezli pod páskou a pokračovali po chodníčku k masivním dvojitým dveřím a dále do předsíně kostela. Uvnitř bylo chladno a ticho. Otevřenými dveřmi vpředu bylo vidět kněžiště, zalité barevným světly. 12

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 13

DÍVEJ SE, JAK UMÍRÁM

Malone prošel dál. Vitrážemi zasklené panely lemovaly boční uličky na obou stranách. Byly krásné, ale to nebylo to, co ho přimělo k hlubokému nádechu. Někdo vzal barvu ve spreji a postříkal je. „Panno Marie, Matko boží,“ bručel si Tony pod vousy. Malone tiše sdílel jeho pocity a pak obrátil svou pozornost k místu činu. Napočítal dvanáct skleněných výplní. Vysoká, úzká okna měla rozměry nějaké čtyři metry na metr a půl; každá výplň zobrazovala nějakou scénu z Kristova života. Vycouval a zaměřil se na graffiti na prvním okně vlevo od vchodu, potom se pootočil k dalšímu a postupně si prohlížel jedno okno za druhým, až obkroužil zrakem celou místnost. Načmárané na každém z prvních jedenácti, skryté mezi náhodnými značkami a tvary bylo vždy jediné slovo či slabika. Na dvanácté okno nakreslil pachatel smajlíka. „Koukni na to, Tony. Nechal nám tady zprávu: ‚On se vrátí, aby soudil živé i mrtvé.‘ “ „Jakože žiju a dýchám, jeden z Maloneovic kluků.“ Spencer se otočil. Detektiv Terry Landry stál za ním a šklebil se od ucha k uchu. Terry a jeho bratr bývali parťáci. „Landry, jak se kruci máš?“ Pleskl ho po zádech. „Ohromně, člověče,“ zubil se na Tonyho. „Co tady děláš? Myslel jsem si, že dneska míříš do skvělý penze.“ „Moje poslední vystoupení. Kromě toho jsem nemohl nechat Malonea, aby na tom makal sám. Na oddělení by opravdu rádi měli tuhle věc uzavřenou.“ Landry se smál a díval se na Spencera. „Kdo si vytáh nejkratší sirku?“ Malone věděl, že Landry mluvil o jeho příštím parťákovi. Věděl také, že oddělením kroužilo jméno, které znal. „Bayleová.“ Landryho obočí vyletělo vzhůru. „Karin Bayleová?“ „Přesně ta.“ 13

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 14

Erica Spindler

Jeho výraz prozrazoval všechno. „Nevěděl jsem, že už je zpátky ze zdravotní dovolený.“ „Oficiálně se vrátí do aktivní služby zejtra.“ Landry začal vykládat ještě něco jiného, ale Malone ho přerušil. „Díky, žes nás přivolal, kámo. Je to tu všechno šíleně počmáraný.“ „To jsem nezavolal já. To vaše kapitánka.“ Obrátil pohled k čelní straně kostela. „Mrkneš se ještě na oběť?“ „Právě tam mířím.“ Přikývl a kráčeli společně. „Tělo našla před pár hodinama jedna z jeptišek.“ Prostřední ulička před oltářem měla tvar písmene T. Tělo leželo na pravém rameni toho T, poblíž postranního východu. Jak se Malone přiblížil k oběti, snažil se nevnímat nic kolem sebe – všechno od cvakání a záblesků fotografova nádobíčka až po bezstarostné rozhovory techniků oddělení pro ohledání místa činu CSI – a soustředil se pouze na oběť, místo činu a na to, co mu měly říct. Místa činu mohou vyprávět příběhy. Ale musí k tomu být jemně donucena. A musí se jim pečlivě naslouchat. Některá ale i tak byla zarputilá a mlčela. Malone uvažoval, s čím přijde tohle místo činu. Oběť ležela tváří dolů. Zadní strana její hlavy byla roztříštěna. Konečky mužových bílých vlasů slepila krev, vytékající z rány a vytvářející tmavou skvrnu na vínově červeném koberci. Jeho paže byly roztaženy dopředu, jako by se byl snažil svůj pád přibrzdit. Malone si dřepl vedle těla mrtvého. Byl už v letech. Soudě podle tenké, stařeckými skvrnami poseté kůže na zadní straně rukou mu mohlo být něco přes sedmdesát. Měl na sobě pyžamo a trepky. Jak padal, levá trepka se mu vyzula. Malone stočil pohled k bočním dveřím. „Co to pyžamo?“ zeptal se Tony. „Vsadím se, že bydlel na faře,“ řekl Malone, vstávaje. „Hádám, že vstal uprostřed noci, aby si zašel do koupelny, někoho nebo něco zahlédl a šel zjistit, o co jde.“ 14

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 15


„A překvapil vandala.“ Malone přikývl. „Překvapil ho a pak se snažil utýct. Všim sis jeho polohy, paže vepředu a nohy vzadu?“ „Tak co náš pachatel použil jako –“ „Promiňte, detektivové!“ volal uniformovaný policista z bočních dveří. Posunky je přivolával. „Vypadá to, že jsme objevili zbraň.“

15

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 16

KAPITOLA TŘETÍ


Démoni mohli sestoupit na Miru Gallierovou v libovolnou dobu. Někdy sbírala všechny síly, aby proti nim mohla bojovat a zahnat jejich temné, trýznivé vidiny. Jejich posměch a nemilosrdná obviňování. Jindy ji přemohli a nechali ji vybojovat si způsob, jak je umlčet. Aby se zbavila bolesti. Poslední noci přišli. A ona našla způsob, jek uprchnout. Mira ležela na boku na posteli a zírala bezmyšlenkovitě na malé růžové okénko, které kdysi tajně vytvořila jako svatební dar pro svého nastávajícího manžela. Po vzoru velkolepých gotických oken zvolila zářivé barvy drahokamů; její návrh byl komplikovaný a složitý, kombinující malované obrázky s barevnými plochami. Pro ni bylo okno symbolem její a Jeffovy dokonalé lásky a nového, nádherného společného života. Nikdy si nepředstavovala, jak rychle, jak brutálně bude ten život ukončen. Bolelo to, teď o tom přemýšlet, a Mira se převrátila na záda. Měla pocit, že její hlava je těžká; vnitřek úst měla jako vycpaný vatou. Jedenáct měsíců, tři týdny a čtyři dny poslané k čertu jedinou modrou, kulatou tabletkou. Co by si teď Jeff o ní pomyslel? I když o tom uvažovala, věděla to. Byl by hluboce zklamán. Ale nemohl jí být zklamán tak, jako byla ona sama sebou. 16

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 17


Na nočním stolku zacvrlikal její mobilní telefon. Zvedla ho a odpověděla. „Druhá úroveň pekla. Hovoří trýzněná.“ „Miro? Tady je Deni.“ Její asistentka v ateliéru a kamarádka. Zněla hodně rozpačitě. „Kohos čekala?“ zeptala se. „Mýho muže?“ „To není vtipné.“ To jistě ne, uznala. Bylo to ošklivé. A smutné. Jeff byl mrtev a ona už zase bere drogy. Ale ani jedno z toho nemělo nic společného s Deni. „Promiň, měla jsem opravdu zlou noc.“ „Chceš si o tom promluvit?“ Hřmění vody. Pády. Černé a studené jako smrt, brutální a neúprosné. Jeffův křik jí zněl znovu v hlavě. Volal o pomoc. Ale ona tam nebyla. Nevěděla, jak vypadala jeho poslední chvíle. Nevěděla ani, jestli měl vůbec čas vykřiknout, ucítit strach nebo jestli tušil, že je to konec. Ani se to nikdy nedozví. Zemřel její vinou. „Ne. Ale děkuji.“ To jí uniklo automaticky, chtěla to říct, i když vděk byl velice vzdálený tomu, co cítila. „Ty sis vzala dávku, viď?“ Deni neměla v hlase ani náznak odsouzení. Jen soucit. Z Miřiných rtů tiše splynuly výmluvy, tak důvěrně známé, že je mohla pronášet ze spaní. Znechucovaly ji. Ničily ji. „Ano.“ Deni byla dlouho zticha. Když konečně promluvila, řekla: „Chápu, že bych asi měla termín tvýho rozhovoru přesunout, že?“ „Rozhovoru?“ „S Libby Gardnerovou. Z dvanáctýho kanálu místní pobočky televize PBS. O Magdaleniným okně. Ona je tu.“ Mira si pak vzpomněla. Její práce na restauraci Máří Magdaleny byla zahrnuta do připravovaného seriálu 17

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 18

Erica Spindler

o Katrině, k jejímu šestému výročí. „Do prdele. Já zapomněla. Promiň.“ „Co jí mám říct?“ „Což takhle pravdu? Že tvoje šéfka žere prášky a je úplně šílená.“ „Přestaň, Miro. To není pravda.“ „Ne?“ „Utrpělas hroznou ztrátu. Změnila ses –“ „Celý město utrpělo tu samou šílenou ztrátu. Život jde dál, drahoušku.“ Pronášela svá slova tvrdě, se záměrnou brutalitou. „Velký úspěchy a slabošský návrat ke xanaxu.“ „To je hrozná hovadina.“ Deni zněla uraženě. „Uvidím, jestli by si mohla najít jiný termín.“ „Ne. Začni to s ní sama. Vysvětli jí, jak to okno skončilo v naší péči, popiš náš postup, ukaž jí všechno kolem toho. A než to dopovíš, budu tam.“ „Miro –“ Rázně svou asistentku přerušila. „Budu tam hned. Pak si můžeme promluvit.“ Mira spěchala do kuchyně. Udělala si šálek silné kávy a pak zamířila do koupelny. Když zahlédla svůj obraz v zrcadle nad umyvadlem, ztuhla. Vypadala vyblitě. Dokonce hůř. Kruhy pod oříškově hnědýma očima byly tmavé, ve srovnání s nimi byla její pleť strašidelně bledá. Byla příliš hubená – s měděnými vlasy vypadala jako hořící zápalka. Namísto noční košile na sobě měla jedno z manželových starých triček: GEAUX SAINTS, hlásal nápis na prsou. Mira přejížděla prsty vybledlý potisk. Jeff nežil dost dlouho, aby se dočkal vítězství svého oblíbeného prvoligového mužstva v Super Bowlu. Je to tvoje vina, že je mrtev, Miro, šeptal hlas v její hlavě. Tys ho přesvědčila, aby zůstal. Vzpomínáš si, co jsi říkala? „Bude to dobrodružství, Jeffe. Bude to příběh, o který se budeme moct podělit se svými dětmi i vnoučaty.“ Zapnula se klimatizace. Z chladného vzduchu z ventilátoru nad její hlavou jí na pažích a na šíji naskočila husí 18

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 19


kůže. Ne, řekla si. To je blbost. Není to to, co jí říkala její cvokařka, dr. Jasperová? Jeff byl v rozhodování padesátiprocentní partner. Pokud měl silný pocit, že by měli odejít, měl to prostě říct. Zírala bezmocně na svůj obraz v zrcadle. Problém byl v tom, že se obviňovala. Bez ohledu na to, co řekla její cvokařka, i na skutečnost. Klouzala pohledem po díle zkázy v koupelně – zásuvky prázdné, taštičky s líčidly a příruční zavazadla prohrabané. Jako by se dovnitř vlámali zloději a obrátili při hledání cenností její domov vzhůru nohama. Ale tohle udělala sama. Ona byla ten zloděj. A těch jedenáct měsíců, tři týdny a čtyři dny, co si uloupila, nebylo možno nahradit. Její mobil opět zazvonil. Viděla, že to volá Deni, že ta reportérka vypadla. „Zase jsem někoho nasrala, viď?“ odpověděla. „Stalo se něco opravdu špatného, Miro.“ Přitiskla si přístroj těsněji k uchu. „Co?“ „Jde o otce Giroda, je… mrtev. Byl zavražděn.“ Obrázek laskavého starého kněze jí naplnil hlavu. Obrátil se na ni po Katrině ohledně svých vitrážových oken, zničených bouří. V průběhu restaurace dvanácti oken se ona a otec spřátelili. Dusil ji zármutek. „Ach Bože, kdo by byl… Kdy –“ „Je toho víc.“ Deni se zlomil hlas. „Ať to udělal kdokoliv, poničil také okna.“

19

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 20

KAPITOLA ČTVRTÁ


Malone a Tony seděli naproti své nadřízené velitelce, kapitánce Patti O’Shayové. Vždy bystrá a tvrdá, ukázala v posledních letech také dost pružnosti. Vzpamatovala se z vraždy svého manžela, zmatku při Katrině a zrady ze strany svého nejstaršího přítele. Malone si vážil jak toho, co dokázala, tak i toho, jak to udělala – se ctí a se vztyčenou hlavou. Oceňoval obětavost a rozhodnost, které teď viděl v jejím výrazu. A mohl čestně prohlásit, že jeho respekt vůči ní nebyl v žádném případě ovlivněn skutečností, že byla jeho tetou a kmotrou. Nezavolala si je do své kanceláře ve věci nějakého všedního případu. Něco se muselo dít. Zeptal se jí, co to je. „Nejdříve mi pověz, cos zatím sehnal.“ Malone začal. „Vypadá to tak, že oběť vyrušila vandala nebo vandaly, a tak ji zabili.“ Vstoupil Tony. „Praštili ho zezadu do hlavy mosazným svícnem z oltáře. Přinesli jsme ho z místa činu se dvěma barevnýma sprejema. Všechny tři věci jsme odevzdali k prozkoumání.“ „Pachatel nám zanechal zprávu, nastříkanou na vitrážový okna: ‚On se vrátí, aby soudil živé i mrtvé.‘ Nápis byl doplněnej smajlíkem. To je všechno. Nic se neztratilo a nic kromě těch oken nebylo poničeno.“ 20

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 21


„Tak co to znamená?“ zeptala se. „Proč se někdo vloupal do kostela jen proto, aby načmáral graffiti na okno?“ Tony odpověděl první. „Kněz ho vyrušil dříve, než moh udělat ještě něco jinýho. Vražda nebyla v plánu; on ale ztratil nervy a zabil.“ „Já mám jinej názor,“ řekl Malone. „Udělal to, protože to pro něho bylo opravdu důležitý.“ Všichni tři v té chvíli zmlkli. Fanatik je mnohem nebezpečnější než ostřílený zločinec. Malone by raději honil sto kriminálníků než jednoho fanatika. Fanatikův smysl pro účel a osud všechno změní. „Nesnažme se tu předběhnout sami sebe,“ řekla kapitánka O’Shayová. „V týhle chvíli to vypadá tak, že tu máme případ obyčejnýho vandalismu a scénář vraždy v nesprávnou chvíli na nesprávným místě.“ Zdvihla pohled k Tonymu. „Vy dostanete protentokrát opušťák, detektive. Myslím, že máte party, na kterou chcete jít.“ Tony se nehýbal. „Díky, kapitáne. Ale nemáte-li nic proti tomu, dokud nepřijde Slickův nový parťák, zůstanu s ním.“ Láskyplně se usmála. „Vypadněte sakra odsud, detektive. Myslím, že ‚Slick‘ dokáže zasvětit detektiva Bayleovou docela rychle. Kromě toho venku je pěkná spousta lidí, co vám chtějí potřást rukou.“ „Tak dobrá.“ Tony si odkašlal a vstal. „Vy rozhodujete.“ Malone vstal, přešel ke svému příteli a objal ho. Když to udělal, tucet upřímných i sentimentálních výroků se mu dral na rty, o vděku, přátelství a obdivu. Namísto toho ho poplácal po zádech a odstoupil od něho. „Uvidíme se tam venku, Tony. A nesněz mi všechny zákusky.“ Jakmile kapitánka O’Shayová zavřela dveře, Spencer povolil uzdu svému pocitu ztráty a znovu se k ní obrátil. A viděl, že na něho nehledí tvrdě a bezcitně jako nadřízený velitel, nýbrž jako jeho milovaná teta Patti. „Budeš ho postrádat.“ „To sakra jo, budu ho postrádat. Vždycky jsem ho bránil.“ 21

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 22

Erica Spindler

„A on tebe. Důvěra. Ta vytváří pevný partnerství.“ Zkřížil si ruce na prsou. „Kam tím míříš?“ „Seš si jistej, že chceš vzít Bayleovou pod svý křídla? Já tě uvolním.“ Překvapením zdvihl obočí. „Myslel jsem, že tohle je vyřízený.“ „Teď k tobě mluvím jako kapitán i jako tvoje teta. Dám ji jako parťáka někoho jinýho. Teď právě máš na starosti vážný věci, Stacy se ještě musí zotavit a musíte připravit svatbu.“ „Řek jsem, že to udělám, nehodlám vzít svý slovo zpátky.“ „Bayleová se při té práci pomátla. Úplně zešílela.“ „Vím o tom. Vím taky o její neuvěřitelný práci během Katriny a po ní. Je hrdinka, kapitáne.“ „To je. Ale já nejsem úplně přesvědčená, že svý démony přemohla. A upřímně řečeno, nejsem si jistá ani tím, jestli ty máš pevnou půdu pod nohama.“ „Od Katriny jsme do jistý míry trpěli posttraumatickou stresovou poruchou. Potom přišel ten posranej naftovej gejzír, následovanej dalším šíleným obdobím uragánů. Povolily jí nervy.“ Podíval se dolů na svoje ruce a potom zpátky na kapitánku O’Shayovou. „A já jsem v pořádku.“ „Opravdu? Stacy málem umřela.“ Jakmile uslyšel tato slova, věděl, že jsou pravdivá, a málem se mu zastavil dech. Otočil obličej stranou, aby ho před ní skryl. Nemohl setřást ten obraz Stacy ležící v nemocniční posteli, bledé jak její prostěradlo, bojující o život. Patti O’Shayová nebyla hloupá. Musela vědět víc, než co mohla jen hádat. Její tvář změkla soucitem. „Když mluvíme o hrdinech, šéf vyznamená Stacy medailí za chrabrost.“ Vztek mu vyrazil dech. Stacy ani nebyla ve službě. Její sestra Jane byla ve městě; byly si prohlédnout Francouzskou čtvrť. Stacy uviděla nějakého neznámého člověka, jak se snaží odvléct dítě, a zareagovala. S chlapem 22

Divej se.qxp

18.1.2013

10:20

Str. 23


se poprala a srazila ho na zem. On ale měl pistoli a vystřelil na ni, kulka jí proletěla pravou plící. Říkali tomu pneumotorax. S každým nádechem nasála oběť do plic více krve a s každým výdechem se uvolnila zpěněná směs krve se vzduchem. Každý nádech ji přiblížil o krok k utonutí ve vlastní krvi. „Myslíš, že mě to těší?“ „Možná ne. Ale Stacy ano a tu medaili si zaslouží. Možná zachránila tomu děvčátku život. Kdyby se mu bylo podařilo vtáhnout ho do svýho vozidla, no, my oba přece víme, jaká by byla šance, že holku najdeme živou.“ To věděl. A kromě toho byl hrdý na slova o Stacyině rychlém myšlení a odvaze. Ale nevěděl, co by dělal, kdyby o ni přišel. Odkašlal si. „Věřím Bayleové. Trvám na své nabídce.“ „Při první známce, že začíná blbnout, pamatuj, že tvoje loajalita patří mně, tomuto oddělení a tvé vlastní bezpečnosti. Pochopils to?“ „Zajisté, kapitáne.“ „Dobrá. Je to vyřízený.“ Naklonila se dopředu. „Otec Girod byl milovaný člen farnosti milosrdných sester i celé obce. Byl jejím členem padesát let. Běsnění médií už začalo a tlak na uzavření tohohle případu bude silnej.“ Malone souhlasil. Viděl důkazy obojího. Než odešel z areálu milosrdných sester, reportéři veškerých místních novin už byli na místě. Byli také mimo hlavní sídlo a policejní náčelník Serpas už vydal prohlášení. Kapitánka O’Shayová pokračovala. „Mám na tomhle případu osobní zájem. S otcem Girodem jsem se znala.“ Krátce se odmlčela. „Vyrostla jsem ve farnosti milosrdných sester, chodila jsem tam do školy až do osmý třídy. Otec Girod mě pokřtil. Řídil můj svatební obřad a radil mi po Sammyho smrti.“ „Chci dostat toho hajzla, kterej ho zabil,“ pokračovala. „A chci ho rychle.“ „Dostaneme ho, teto Patti. To ti slibuji.“

23

Přeložil: JIŘÍ ZIENERT

Recommend Documents