Přehled zpráv. Zahraniční studenti u nás Magazín Práva ~ str. 12 ~ Téma Zuzana Musálková

Přehled zpráv SOBOTNÍ VIDEOZÁZNAM: Rozpravy o českých médiích: Co se smí a nesmí při vyuţívání obsahu na internetu .................................................................................................................................................................. 7 30.6.2012 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se  Vlastní zpráva ČM, (pd) Zahraniční studenti u nás ..................................................................................................................................... 7 30.6.2012 Magazín Práva ~ str. 12 ~ Téma  Zuzana Musálková Petr Ţantovský: Parkanová jako precedens .....................................................................................................10 30.6.2012 parlamentnilisty.cz + ČRo-cro6.cz~ str. 00 ~ Názory a petice  rozhlas.cz Varování s klimatizací opatrně! ..........................................................................................................................11 30.6.2012 TV Nova ~ str. 05 ~ 19:30 Televizní noviny  Jak „praţská kavárna“ demonstrovala na Míráku ............................................................................................12 29.6.2012 ceskapozice.cz ~ str. 00 ~ Politika  Ondřej Koutník Problém Vlasty Parkanové je problémem celé české politické scény ...........................................................13 29.6.2012 ČRo 6 ~ str. 07 ~ 18:10 Názory a argumenty  Co se smí a nesmí při pouţívání obsahu na Internetu .....................................................................................14 29.6.2012 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě  V ţivotě není nic zadarmo ...................................................................................................................................26 29.6.2012 Haló noviny ~ str. 09 ~ Kandidáti pod lupou  Karel MUŠKA Budou volby cool pro mladé lidi? ......................................................................................................................29 29.6.2012 Právo ~ str. 13 ~ Studium  Jan Rovenský Potůček (ČSSD): Na Evropu se musíme připravit ............................................................................................30 28.6.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politici voličům  cssd.cz Slepá důvěra v trh nám nepomůţe ....................................................................................................................30 28.6.2012 tzb-info.cz ~ str. 00 ~ Obnovitelná energie a úspory energie  Ing. Bronislav Bechník, Ph.D. ROZPRAVY O ČESKÝCH MÉDIÍCH: Co se smí a nesmí při vyuţívání obsahu na internetu ........................32 27.6.2012 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se  Vlastní zpráva ČM, (BoJ, khl), aktualizováno Nebezpečí z Ruska Evropě nehrozí ...................................................................................................................33 27.6.2012 Haló noviny ~ str. 02 ~ Z domova  (ku)

Plné znění zpráv

1 © 2012 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Silná slova k pádu Pospíšila: Otevřené kauzy vystrašily konkrétní lidi ........................................................34 27.6.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy  Alena Hechtová Politologové: Za odvoláním Pospíšila je něco jiného a jde o hodně .............................................................36 27.6.2012 zpravy.tiscali.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí  Sebastian Kantor Krejčí: Z Ruska nebezpečí pro Evropu nehrozí ................................................................................................36 26.6.2012 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ z domova  lidé a podniky .......................................................................................................................................................37 25.6.2012 Euro ~ str. 18 ~ Monitor - Lidé a podniky  Nejvyšší soud, spasitel české politiky? ............................................................................................................39 25.6.2012 Lidové noviny ~ str. 18 ~ Právo & Justice  TOMÁŠ RICHTER Prezidentské panoptikum ...................................................................................................................................40 25.6.2012 markething.cz ~ str. 00 ~ Komentáře  Johana Amlerová Jemně upletený bič ..............................................................................................................................................42 25.6.2012 Respekt + respekt.cz ~ str. 25 ~ Ekonomika / rozpočtová rada  ONDŘEJ SCHNEIDER Mezinárodní vědecký kongres environmentálních ekonomů EAERE Prague 2012 .....................................43 24.6.2012 tzb-info.cz ~ str. 00 ~ Obnovitelná energie a úspory energie  Kantoři od ministra ţádají standardy.................................................................................................................45 22.6.2012 Haló noviny ~ str. 04 ~ Z domova  (km) Koudelka jim pije KREV ......................................................................................................................................45 22.6.2012 Sport ~ str. 20 ~ Judo  FRANTIŠEK PRACHAŘ Kantoři ţádají po Fialovi standardy vzdělávání ................................................................................................46 21.6.2012 ct24.cz ~ str. 00 ~ Domácí  pet ČSSD a ODS se spikly. Lékaři chtějí koalici rozbít ...........................................................................................47 21.6.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Kauzy  Petr Kupka Oţivení spouští webový portál o veřejných zakázkách ...................................................................................48 20.6.2012 ČRo 1 - Radioţurnál ~ str. 03 ~ 12:10 Ozvěny dne  OS Oţivení spouští portál, který nabízí přehledná data o veřejných zakázkách ..........................................50 20.6.2012 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ domaciekonomika  Veronika Sedláčková, bre Plné znění zpráv


Evropská bankovní unie? ...................................................................................................................................51 19.6.2012 ČT 24 ~ str. 06 ~ 22:00 Události, komentáře  Otázka: Je půjčka Španělsku správně nastaveným opatřením? ....................................................................53 18.6.2012 Hospodářské noviny ~ str. 28 ~ Autorská strana  Cestovatel Pavel Šimek: Afrika pro mě znamenala návrat do míst mého dětství ........................................56 18.6.2012 Naše Praha 2 ~ str. 06 ~ Rozhovor  Petra Ďurčíková Téměř 80 % Čechů si přeje zákaz kouření v restauracích ...............................................................................58 18.6.2012 Zdravotnické noviny ~ str. 25 ~  Andrea Skálová Gazdík: ČSSD a ODS podvádí voliče. Tajně se prý spolčily ...........................................................................59 17.6.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zlínský kraj  Petr Kupka „Bude to dost sebevraţedná akce“ ...................................................................................................................60 16.6.2012 Mladá fronta DNES ~ str. 01 ~ Střední Čechy  Alena Rokosová Letní školy ţurnalistiky FSV UK – pět kurzů od června do září ......................................................................61 15.6.2012 protext.cz ~ str. 00 ~ dce kom  tja Jak předejít kulturnímu šoku? Vysokoškolákem nanečisto. ..........................................................................62 15.6.2012 ceskapozice.cz ~ str. 00 ~ Věda a vzdělávání  Martin Rychlík Co čeká EU a kyperské předsednictví ...............................................................................................................64 15.6.2012 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 15:35 Studio Česko  Řecko na rozcestí ................................................................................................................................................70 15.6.2012 ČT 24 ~ str. 07 ~ 22:00 Události, komentáře  Česku chybí manaţerská schopnost dostavbu uřídit ......................................................................................73 15.6.2012 Hospodářské noviny ~ str. 11 ~ Rozhovor  Nikita Poljakov Cena Revolver Revue pro B. Doleţala ...............................................................................................................76 15.6.2012 Lidové noviny ~ str. 24 ~ Lidé  kul Skautka chce s batohem a celtou obejít ČR, v cíli ji čeká sto tisíc ................................................................76 15.6.2012 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy iDNES.cz / Tvůj příběh  iDNES.cz, Lenka Poláková Cenu Revolver Revue dostane Bohumil Doleţal ..............................................................................................77 14.6.2012 ceska-media.cz + mediar.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se  ČTK, (khl) Plné znění zpráv


HLEDÁ SE PR PREZIDENT .................................................................................................................................78 14.6.2012 Kraus ~ str. 24 ~  ANDREA VOTRUBOVÁ Děti ve světě médií...............................................................................................................................................80 14.6.2012 Literární noviny ~ str. 16 ~ Prezentace  Svatava ŠIMKOVÁ, Jiří ZAJÍC Bezjaderná politika bude bolet ...........................................................................................................................82 14.6.2012 PRO-ENERGY ~ str. 18 ~ Elektroenergetika  Filip Fingl Hledání ztraceného středu po francouzsku ......................................................................................................86 11.6.2012 Mezinárodní politika ~ str. 10 ~ Francie  Michel Perottino Marné hledání lídra – příběh italské levice ........................................................................................................88 11.6.2012 Mezinárodní politika ~ str. 31 ~ Zeměmi světa  Martin Mejstřík Soudní proces s Tymošenkovou budou sledovat i vyslanci Evropského parlamentu ................................90 11.6.2012 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ evropa  Pavel Novák,Igor Maňour,Mirko Kašpar,Helena Berková Vadí vám zakouřené prostory? Moţná si uţ brzo oddychnete .......................................................................91 9.6.2012 Blesk ~ str. 06 ~ Příloha - Blesk na víkend  Julie Ravingerová Existence andělů znalostní společnosti vědecky dokázána na hnojárně - díl 6. ........................................92 8.6.2012 blisty.cz ~ str. 00 ~  Štěpán Kotrba Rathovská mediální lavina ................................................................................................................................112 8.6.2012 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark  Tomáš Trampota Po stopách Trainspottingu ...............................................................................................................................113 8.6.2012 Nový prostor ~ str. 16 ~ Reportáţ  Jan Kratochvíl Podnikatelé vs. média. Vyzpovídali jsme zakladatele výzkumné agentury (VIDEO) ..................................115 8.6.2012 podnikatel.cz ~ str. 00 ~  Michal Andera Zájem o mikropůjčky signalizuje, ţe chudým chybí mikrospořicí nástroje, domnívají se talentovaní čeští ekonomové Chytilová a Bauer .........................................................................................................................115 7.6.2012 ČRo - rádio Česko.cz ~ str. 00 ~ exkluzivne  Magdaléna Trusinová,Marián Vojtek Co je to mikroúvěr .............................................................................................................................................116 7.6.2012 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 15:35 Studio Česko  PERSONÁLIE ......................................................................................................................................................121 7.6.2012 Ekonom ~ str. 25 ~ Top lidé



 Grilování ve Vietnamu je umění i luxus ...........................................................................................................122 7.6.2012 zajidlem.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory  Scarlett Wilková Nadace OSF: Budujeme tolerantní a otevřenou společnost (KohoVolit.eu ) ..............................................124 6.6.2012 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~  Policie a média jsou jedna ruka. Politici: Jde o prachy .................................................................................126 6.6.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Kauzy  Jana Šulcová Die Welt: Demokracii na východě Evropy ohroţuje 'putinizace' ..................................................................127 6.6.2012 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ svet  Martin Křížek, bre Poslanecká sněmovna má za sebou vystoupení stíhaného Davida Ratha .................................................128 5.6.2012 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 22:10 Studio STOP  Studentské spoty: Reklama na Igráčky ...........................................................................................................136 5.6.2012 markething.cz ~ str. 00 ~ Reklama, Z terénu  Redakce Bizarní divadlo, fraška či reality show. Tak hodnotí Rathův projev studenti ..............................................139 5.6.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Kauzy  Jan Švábek KOMENTÁŘ: Rath není politický vězeň, ale hubaté princátko na hrášku ...................................................140 5.6.2012 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí  pro iDNES.cz Josef Mlejnek ml. Petra Pšánská se stala manaţerkou ZUNO pro sociální média ....................................................................141 4.6.2012 Bankovnictví (newsletter) ~ str. 01 ~ Lidé  Petr Kočí: Superman mediálních studií přilétá do Prahy ..............................................................................141 4.6.2012 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se  Lupa.cz (BoJ) Superman mediálních studií přilétá do Prahy ................................................................................................142 4.6.2012 lupa.cz ~ str. 00 ~  Cestovatel Pavel Šimek: Narodil jsem se v Libyi a dětství strávil v Libni ...................................................142 4.6.2012 Naše Praha 9 ~ str. 08 ~ Rozhovor  Petra Ďurčíková Optický klam .......................................................................................................................................................145 4.6.2012 Respekt + respekt.cz ~ str. 21 ~ Ekonomika / Schodky  ONDŘEJ SCHNEIDER



Revue Politika 5/2012 ........................................................................................................................................146 4.6.2012 virtually.cz ~ str. 00 ~  Video: 36 studijních oborů, 7 cizojazyčných oborů a nejen to nabízí FSV UK ...........................................149 3.6.2012 studentworld.cz ~ str. 00 ~  Jakub Mazal Datová ţurnalistika ............................................................................................................................................149 1.6.2012 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě  Média jsou doslova posedlá hledáním „korupčníků" ....................................................................................160 1.6.2012 virtually.cz ~ str. 00 ~ 



Plné znění zpráv SOBOTNÍ VIDEOZÁZNAM: Rozpravy o českých médiích: Co se smí a nesmí při vyuţívání obsahu na internetu 30.6.2012

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se Vlastní zpráva ČM, (pd)

Česká média ve spolupráci s IKSŢ FSV UK a ČRo 6 pořádala další díl z cyklu diskusních večerů s názvem Rozpravy o Českých médích, tentokrát o dokumentu Co se smí a nesmí při vyuţívání obsahu na internetu. V diskusním panelu diskutovali Jakub Unger z Centrum Holdings, Michal Illich, zakladatel vyhledávače Jyxo.cz a Dana Kozlová z Pirátské strany. Diskusi moderoval Radko Kubičko z ČRo6.

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=437314

Zahraniční studenti u nás 30.6.2012

Magazín Práva str. 12 Zuzana Musálková

Téma

Před přednáškovým sálem 1. lékařské fakulty UK v Praze postávají studenti a čekají na další hodinu. Někteří mají v rukou skripta a listují v nich, jiní jen tak klábosí. Zvláštní je jen to, ţe jazyk, kterým na půdě Karlovy univerzity mluví, je angličtina. Mladí lidé, kteří budou mít za chvíli za sebou další rok studia, přijeli ze všech koutů světa, aby vystudovali medicínu právě u nás. „Dva roky jsem se pokoušel dostat na New York University, která u vás v Česku není příliš známá,“ představuje mi svoje původní plány čtyřiadvacetiletý Američan Kevin. „Ve skutečnosti je to dost prestiţní státní univerzita, na kterou se hlásí patnáct tisíc lidí kaţdý rok a berou jen deset procent,“ vysvětluje. Mohl to zkoušet ještě jinde, na méně známých školách, ale Kevinovi se nelíbila představa, ţe by ve Spojených státech získal diplom na škole, která nemá ţádné jméno ani prestiţ. A tak se rozhodl pro evropskou školu. „Univerzitní vzdělání v Evropě se u nás docela cení a Karlovka má akreditaci,“ vysvětluje. Za pár let se vrátí domů s diplomem, který ho bude stát nejen spoustu námahy, ale na rozdíl od českých studentů i spoustu peněz. Vţdyť jen velmi málo českých vysokoškoláků si dokáţe představit, ţe by ročně platili 325 000 korun – coţ je školné pro zahraniční studenty programu v angličtině. Ale Kevinova rodina počítala uţ od jeho narození s tím, ţe univerzita nebude nic levného a ţe za svého syna zaplatí desítky tisíc dolarů. „Skoro od narození jsem měl takový spořicí účet, kde mi rodiče šetřili peníze na školné. Univerzity ve Státech stojí od pár tisíc dolarů za semestr, ale za ty prestiţní zaplatíte i několik desítek tisíc dolarů za rok,“ vysvětluje student. Lidé se tu na ulici nedívají do očí Studium, které je aţ na jazyk výuky shodné s tím českým, povaţuje za náročné. To ale není jediný problém, se kterým se tu musí potýkat. Během rozhovoru na mě sice vychrlí pár českých slov se silným anglickým akcentem, tvrdí ovšem, ţe naučit se pořádně česky by mu trvalo ještě hodně let. „Hned od prváku máme češtinu. Zatím se v tom docela ztrácím, ale nakonec budeme v rámci studia chodit za pacienty a mluvit s nimi česky, abychom si navzájem rozuměli,“ říká s trochou obav v hlase Kevin. Kdyţ se zeptám, jestli by pro něj nebylo jednodušší odjet do nějaké anglicky mluvící země, dostanu překvapivou odpověď. „Asi ano, ale chtěl jsem taky poznat něco odlišného. Střední Evropu a hlavně Prahu jsem si vybral, protoţe je to historické město plné kultury. Chtěl jsem vědět, jak přemýšlejí a ţijí lidé někde jinde,“ vysvětluje hnědovlasý mladík. „Česká republika mě příjemně překvapila. Představa o postkomunistických zemích je v Americe úplně jiná.“ Plné znění zpráv


Na co si Kevin dlouho nemohl zvyknout, byla rezervovanost Čechů. „Hned na začátku mě překvapilo třeba to, ţe kdyţ procházíte po ulici, tak se vám lidi vůbec nedívají do očí.“ Coţ bylo pro Američana, který je zvyklý u nich doma poklábosit i s neznámými lidmi, něco nezvyklého. I kdyţ pořád opakuje, jak se mu u nás líbí, po studiích jede okamţitě domů. „Ani u nás to nemají začínající doktoři lehké, ale finanční podmínky se nedají srovnávat. Ve Státech je to mnohem líp placené zaměstnání.“ Pilní jsou Malajci, Němci i Izraelci Pro Kevina byla praţská medicína sice záloţní moţnost, ale dostat se na ni nebylo nijak jednoduché. Kaţdý rok podá přihlášku okolo sedmi set zahraničních zájemců o studium. „Z toho uspěje sto dvacet a dalších dvacet se dostane na zubařinu,“ vysvětluje předseda Fyziologického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Otomar Kittnar, který je zároveň proděkanem pro rozvoj fakulty, pro zahraniční studenty. Mozaiku kaţdého ročníku tvoří budoucí lékaři z celého světa. „Právě zítra odlétám do Kuala Lumpuru, abych udělal přijímací pohovory s malajskými studenty, kteří chtějí na naši školu,“ zmiňuje se profesor hned v úvodu o programu, který financuje malajská vláda. „Letos je to osmdesát zájemců – z různých středních škol jsou vybráni ti nejlepší. Věřím, ţe aspoň padesát z nich pohovory udělá,“ myslí si Kittnar a dodává, ţe mladí medici z Malajsie patří na 1. lékařské fakultě k nejpilnějším studentům. Zodpovědný přístup mají podle profesora i Němci a Izraelci. Asi kaţdý si pamatuje afrického studenta Mirečka z filmu Jak básníci přicházejí o iluze. Ten ale s hlavními hrdiny chodil na přednášky v češtině. Angličtina se po chodbách 1. lékařské fakulty začala rozléhat aţ v roce 1992. Museli jsme něco nabídnout „Program se otevřel ze tří důvodů. Za prvé se škola chtěla otevřít světu, protoţe se po čtyřiceti letech komunismu stala docela provinční,“ vysvětluje Kittnar. Za druhé to byl dobrý způsob, jak dostat české studenty na zahraniční stáţe a výměnné programy, kterých bylo v té době po světě uţ spousty. „Kdyţ jsme chtěli, aby naši studenti měli moţnost vyjet za zkušenostmi a strávit půl roku nebo rok v zahraničí, museli jsme něco nabídnout na oplátku. A jestli k nám měli přijet medici z Británie a Francie, asi jen těţko bychom je nalákali na výuku v českém jazyce.“ V neposlední řadě si tak fakulta vylepšuje svoje příjmy. „Za české studenty sice dostáváme kapitační poplatky z ministerstva školství, ale ty nepokryjí všechny náklady. Speciálně u zubařů je výuka drahá.“ A tak zahraniční studenti vlastně doplácejí výuku probíhající v českém jazyce. I tak ale praţské školy nejsou zdaleka tou nejdraţší moţností, kterou si zahraniční studenti můţou v Evropě vybrat, i kdyţ ceny jsou pro kaţdého jiné. „Lékařské programy v zahraničí jsou drahé, ale záleţí na tom, jak pro koho. Například v Británii, pokud jste britský občan nebo patříte do Evropské unie, platíte mnohem méně neţ uchazeči ze zbytku světa.“ Zájemci o studium ale mohou ušetřit několik set tisíc korun ročně, pokud se rozhodnou zvládnout nástrahy českého jazyka a studovat v naší mateřštině. „Kdyţ se cizinec rozhodne studovat v našem jazyce, nic neplatí. Máme tady například Slováky,“ upozorňuje Kittnar. „Jinak jde o stipendijní vládní programy. Studenti se učí rok česky v Hradci Králové, pak musí udělat jazykové zkoušky a nastoupí.“ Táta je Čech Ať uţ jde o v zahraničí uznaný diplom, niţší náklady na studium nebo jen touhu ţít na pár let v jiné zemi, Česká republika jako místo akademických moţností táhne. Milan Slezák přijel pro magisterský titul do Prahy proto, ţe má v Česku kořeny. „Narodil jsem se v Nizozemsku, ale můj otec je původem odsud. Stejně jako hodně jiných dětí emigrantů jsem se bohuţel nenaučil česky,“ vysvětluje blonďatý Milan, který teď nedostatek v neznalosti češtiny dohání a učí se. „Míval jsem čtyři hodiny týdně ve skupině, teď mám jednu privátní hodinu,“ říká poté, co si v kavárně, kde sedíme, objedná trochu lámanou češtinou. Kdyţ se sem Milan stěhoval na studia, dobře věděl, do čeho jde. „Českou republiku jsem navštívil uţ mockrát před tím, neţ jsem tady začal studovat. Můj otec byl jedináček, takţe tu máme jen vzdálenější rodinu,“ vysvětluje čtyřiadvacetiletý Holanďan, který je v druhém ročníku magisterského studia ekonomie a politologie. Milan u nás chce po ukončení fakulty humanitních studií rozhodně zůstat. Kaţdopádně tu bude mít alespoň nějaké kontakty s domovskou zemí. Ke studiu si našel i zaměstnání, pomáhá lidem, kteří k nám přijedou z Nizozemska za prací, aby se tu lépe zabydleli. „V Česku ţije kolem tří tisíc Nizozemců. Plné znění zpráv


Je to taková malá komunita,“ usmívá se Milan. Krom toho „dobrovolničí“ v Charles University International Club, který se na fakultě humanitních studií stará o nově příchozí studenty ze zahraničí a zvlášť na začátku jim ukazuje co a jak. „Minulý rok jsem pron gram absolvoval z druhé strany a hodně se mi líbil. Navíc rád cestuju po Česku.“ Pár studentů z fakulty sociálních věd pomáhá nově příchozím se zabydlet. „Náš program je pro kaţdého dobrovolný,“ vysvětluje mi Tereza Hluchá filozofii organizace Charles University International Club. „Ukáţeme studentům Prahu, univerzitu, vysvětlíme, jak fungují praktické věci jako třeba metro a pomůţeme s papírováním, které je třeba na začátku udělat,“ popisuje Tereza činnost klubu. Během roku organizuje klub i poznávací akce po celé České republice. „Někteří mají zájem dozvědět se o historii a kultuře co moţná nejvíc a absolvují to s námi. Jiní dělají to samé individuálně, třetí skupinu to nezajímá.“ Pro zahraniční studenty není vţdycky snadné zapojit se do ţivota českých studentů. Jednak je tu jazyková bariéra, takţe se mezinárodní studenti baví spíš mezi sebou, a navíc mají samozřejmě většinu hodin zvlášť. „Někteří mají potřebu poznat se s co nejvíce lidmi odsud i z jiných zemí, ale například Francouzi jsou typičtí tím, ţe se baví hlavně mezi sebou.“ Eleně z Moskvy se u nás líbí Kdyţ rodačka z Moskvy Elena volila, kam má jít na magisterské studium, Karlova univerzita jí přišla jako ta pravá moţnost. Jednak proto, ţe Rusko není v Evropské unii, a studium v anglicky mluvící zemi je proto pro ni draţší, ale také viděla podobnosti v naší a jejich kultuře. „Anglicky mluvící zemi jsem si nemohla dovolit, ale vzdělávání na českých vysokých školách je na dobré úrovni, a tak jsem jela do Prahy,“ vysvětluje anglicky s tím, ţe jí osobně systém na fakultě humanitních studií více vyhovuje neţ ten u ní doma. Za rok studia pak v Česku platí dva tisíce eur, tedy asi padesát tisíc korun. „Můţu si volit předměty, i kdyţ samozřejmě musím dosáhnout určitého počtu kreditů. V Moskvě jsme měli jeden kruh, kam jsem chodila se stále stejnými lidmi celý rok,“ vysvětluje Elena, která vzápětí dodává, ţe se jí tady studuje dobře, ale srovnat úroveň jednotlivých lekcí na české a ruské vysoké škole je celkem obtíţné. „V Rusku jsem studovala hlavně ekonomiku. Teď studuju program, který se jmenuje ekonomika a politické vědy a mám víc hodin z politologie.“ Třiadvacetiletá Ruska si pochvaluje nejen úroveň angličtiny, ale pro české studenty tak běţnou věc, jako je komunikace po e-mailu. „Naši vyučující v Moskvě si tak moc netykali s počítačem nebo posíláním e-mailů, takţe bylo docela obtíţné domluvit se s nimi mimo půdu univerzity.“ Aţ bude mít v kapse magisterský diplom, s odjezdem do vlasti asi nebude nijak pospíchat. „To je velké ţivotní rozhodnutí.“ * *** Karlova univerzita nabízí studium medicíny, práv, sociologie, pedagogiky a mnoha dalších, kde mohou studenti získat bakalářský nebo magisterský titul. * V České republice existuje i několik soukromých univerzit, kde výuka probíhá v angličtině. Stejně jako hodně jiných dětí emigrantů jsem se bohuţel nenaučil česky. Milan, nizozemský student UK Foto popis| >> V červnu je zkouškové období v plném proudu – mezi českými studenty čekajícími před fakultami je i řada studentů ze všech koutů světa. Foto autor| Ilustrační foto ČTK Foto popis| >> „Kdyţ se cizinec rozhodne studovat v našem jazyce, tak nic neplatí“, říká Ass. Prof. MUDr. Otomar Kittnar, Csc. z 1. lékařské fakulty. Foto autor| Foto ČTK Foto popis| << Karlova univerzita má u nás rozhodně největší prestiţ – zákonitě proto přitahuje i zahraniční studenty. Nejčastěji se hlásí na mezinárodní právo, medicínu nebo politické vědy. Foto autor| Foto ČTK Foto popis| >> Milan Slezák se narodil v Nizozemsku, do Prahy přijel studovat a poznávat své české kořeny. Foto autor| Foto Právo – Petr Horník Foto popis| >> Elena je z Moskvy, na české škole si pochvaluje hlavně dobrou komunikaci s učiteli. Foto autor| Foto Právo – Petr Horník Plné znění zpráv


Foto autor| Ilustrační foto Profimedia.cz Foto popis| >> Tereza Hluchá z Fakulty sociálních věd UK často v rámci Charles University International Club organizuje mimoškolní aktivity pro studenty z cizích zemí – jezdí třeba na vodu nebo na poznávací zájezdy po Česku. Foto autor| Foto Právo – Petr Horník

Petr Ţantovský: Parkanová jako precedens 30.6.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 rozhlas.cz

Názory a petice

Problém Vlasty Parkanové je zobecnitelným problémem celé české politické scény. Vsází totiţ mnohem víc na stranickou loajalitu, neţ na odbornost. Parkanové politický příběh je toho dokonalým příkladem. Přeběhla nejprve z ODA do KDU-ČSL a od ní pak k TOP 09. Ostatně stejně jako mnozí její kolegové. Tím jasně prokázala, ţe jí nejde o ideovou principiálnost a charakterovou pevnost, ale prostě o prospěch plynoucí z průběţně měněných výtahů ke kariéře. Vystřídala na politické scéně hromadu funkcí, nejviditelněji post ministra spravedlnosti a ministra obrany, přičemţ přinejmenším u toho druhého nemohla rozhodovat její kvalifikace a praxe podnikového právníka v plemenářských závodech, nýbrţ jen a pouze takzvané politické rozhodnutí. A jak plyne ze všech dnes viditelných okolností, bylo to špatné rozhodnutí. Dobře tato fakta komentují dva lidé z odlišných názorových koutů, kteří dokreslují Parkanové politický a konec konců i lidský profil. Její bývalý stranický šéf Jiří Čunek o ní v reportáţním pořadu České televize 168 hodin řekl toto: “Potřebuje vţdycky nějakou silnou postavu, oporu. A kdo jí tuto moţnost nabídne, tak toho se drţí.“ A co se týče jejího odborného rozhodování, dodal Jiří Čunek i toto: “Vţdycky ten materiál přečetla, a pokud tam byla nějaká otázka, která byla nad její síly, tak jí většinou pomohl ministr Kalousek.“ Ještě explicitněji se vyjádřil emeritní místopředseda ODS Miroslav Macek na svém blogu: “Je zajímavé, ţe se málokdo z novinářů zamyslel nad tím, proč byla na funkci ministra obrany kdysi vybrána zrovna Vlasta Parkanová, armádní problematikou (a lecjakou další) zcela nedotknutá. Přitom právě její neschopnost kombinovaná s touhou po funkci byla hlavním důvodem. Neboť jen tak mohli za jejími zády nerušeně pracovat šíbři na výhodné zakázce (výhodné, samozřejmě, jen pro ně). Takţe vina Vlasty Parkanové je typickou vinou “bílého koně“ . Teď jde jen o to, jestli má alespoň tu trošku fištrónu, aby se namísto vykrucování rozpomněla na ty skutečné zločince v pozadí. Do jednoho je zná.“ Je zřejmé, ţe na kauze Parkanové se zviditelňují a budou zviditelňovat i mnozí další politici, kteří k tomu mají mimořádně lákavou příleţitost v Poslanecké sněmovně, jednající o vydání Parkanové k trestnímu stíhání. Ondřej Neff v Lidových novinách okolnosti tohoto procesu popsal vcelku přesně: “Výbor by měl posoudit, zdali policie má, nebo nemá oprávněný důvod k vyšetřování kolegyně poslankyně. Je věcí v konečné instanci soudu, aby prozkoumal celou kauzu a vynesl rozsudek. Soud samozřejmě bude muset - pokud k němu dojde - všechny zmíněné dokumenty prostudovat a k nim jistě mnohé další. Nalezení práva bude úkol velmi těţký a asi bude mít dopad i na budoucnost, třebaţe u nás precedenční právo nemáme. O sloţitosti věci svědčí současná debata kolem případu. Ventiluje se v ní Sobotkův dopis, který by měl podle jednoho náhledu Vlastě Parkanové zjednat trvalé alibi, kdeţto podle jiného náhledu je nepodstatný. Ale i tato debata se točí kolem viny nebo neviny, tedy leze do zelí soudu. Nejde v ní o to, zdali policie je oprávněna vyšetřovat, nebo není oprávněna. Čiší z toho všeho snaha jakoby zjistit vinu& a na základě zjištění dát policii volný průchod, nebo nedat. To je postup nejenom špatný, to je postup zásadně zhoubný. Především je zde civilizovaný princip presumpce neviny a podle něho je Vlasta Parkanová nevinná a byla by nevinná, i kdyby ji policie vyšetřovala v deseti kauzách najednou. Myslit si můţeme o její roli na Plné znění zpráv


ministerstvu co libo, ale na kauze samé to nic nemění. Všechny argumenty o kolektivním vládním rozhodnutí a emotivní výkřik to by museli zavřít všechny jsou nepodstatné. Policie chce případ vyšetřit a imunitní a mandátový výbor by měl především posoudit, zda to není politická šikana - proto jsou v něm zástupci všech parlamentních stran, aby se takové šikaně zabránilo. No a také, jestli to není šikana osobní nebo jinak nepřístojně motivovaná.“ Ať rozhodne Sněmovna o vydání kladně, nebo záporně, aféra Parkanové by měla provţdy zůstat poučením, ţe kdyţ se o váţných expertních věcech rozhoduje výhradně takzvaně politicky, tedy víceméně diletantsky, je to ţivná půda pro ty, kdo z takové šachové partie dokáţou odborně získat veškerý profit pro sebe. Podíváme-li se na obsazování ministerských postů v průběhu let dělících nás od listopadu 1989, zjišťujeme, ţe podobných kádrových absurdit uţ se nahromadilo docela dost. Ostatně i dnešní ministr obrany Vondra je geolog, stejně jako ministryně kultury Hanáková učitelka a ministr dopravy vystudoval Fakultu sociálních věd, abychom spravedlivě jmenovali po jednom členu z kaţdé koaliční strany. Je z toho patrné, ţe jmenovaná choroba není výsadou jedné či dvou partají, ale jde o epidemii zasahující celou českou politiku. Výsledky dnes schytává Vlasta Parkanová, ale především důvěra české veřejnosti v politiku, která se uţ pomalu blíţí k oboru záporných čísel. Hodilo by se v této chvíli s jistým smutkem ocitovat starou známou píseň: Teď kdyţ máme, co jsme chtěli… Publikováno se souhlasem vydavatele. Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1415&clanek=237864

Varování s klimatizací opatrně! 30.6.2012

TV Nova

str. 05

19:30 Televizní noviny

Jan LEJSEK, lékařský náměstek liberecké záchranky -------------------Těch kolapsových stavů působených horkem celopraţsky kolem 10 za den v těch dnech se zvýšenou venkovní teplotou. Kristýna FANTOVÁ, redaktorka -------------------Za mnohým i z nich stojí klimatizace. Teplotní skok 15 i více stupňů Celsia tělo prostě nezvládá. Irena KUDRNOVSKÁ, praktická lékařka -------------------Drobné cévy v kůţi se roztáhnou a dojde k prudkému poklesu krevního tlaku, můţe dojít u disponovaných osob i k infarktu a podobně. Kristýna FANTOVÁ, redaktorka -------------------V tom lepším případě se člověku udělá jen nevolno, nebo ho sklátí angína. To ale není jediné nebezpečí. Autoklimatizací si navíc alergici vozí zdroj svých problémů. Většina řidičů totiţ nečistí její filtr. řidička -------------------Jé, ještě ani jednou. Plné znění zpráv


řidič -------------------Kaţdý druhý rok. Michal HOLOVSKÝ, technik -------------------Lidé to většinou zanedbávají, je to tak a doporučoval bych minimálně jednou ročně. Kristýna FANTOVÁ, redaktorka -------------------Jeho výměna u běţných aut stojí do tisíce korun. Hotovo je tak za hodinu. Josef ADAM, automechanik -------------------Starý pylový filtr, který byl dlouhodobě namontovaný v autě a nový pylový filtr. Kristýna FANTOVÁ, redaktorka -------------------Pokud tedy chcete následující dny přečkat bez újmy a klimatizaci si neodpustíte, nechlaďte na propastnější rozdíl, neţ 5 °C. Střídejte klimatizaci s běţným větráním. V autě si ji ke konci jízdy uberte a dodrţujte pitný reţim. Ivan BERKA, redaktor -------------------S varováním přišel dnes Český hydrometeorologický ústav, hrozí nám totiţ také velmi silné bouřky s přívalovými lijáky, moţná také s krupobitím, můţe spadnout aţ 50 Michal Mejstřík, ředitel, Institut ekonomických studií FSV UK: sráţek na m2, tím pádem hrozí rozvodnění zejména malých toků, vytopení sklepů, či podemílání komunikací. Varování platí zejména pro Prahu, střední Čechy, Liberecko, Ústecko, Karlovarsko, Plzeňsko a také jiţní Čechy. Ty se mohou objevit uţ nyní, ty skutečně silné, ty by měly dorazit v druhé polovině v dnešní noci, určitě se všem vyplatí pozavírat okna, uklidit si zahradní nábytek včas, pokud je kam a raději auto, nárazy větru mohou mít rychlost aţ 90 km/h. Ty intenzivní bouřky se budou vyskytovat i v dalších dnech.

Jak „praţská kavárna“ demonstrovala na Míráku 29.6.2012

ceskapozice.cz str. 00 Ondřej Koutník

Politika

Protestní akce na Náměstí Míru v Praze ve čtvrtek 28. června vytvořila dobrý základ pro případné pokračování letošní demonstrační sezony. Byla to demonstrace na úrovni. A je dobře, ţe Václavské náměstí zůstalo obsazené, a tudíţ se toto protestní shromáţdění pod názvem "Chceme nezávislou justici" muselo nakonec ve čtvrtek 28. června uskutečnit na malebnějším a sevřenějším Náměstí Míru v Praze. Zúčastnily se ho zhruba dva tisíce lidí, kteří protestovali zejména proti nejnovější vládní eskapádě s exministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem. Navíc potvrdilo, ţe se taková akce můţe odehrát noblesně i úderně. Demonstraci sezvala Strana zelených a sdruţení iniciativ Vraťte nám státa vytvořila dobrý základ pro případnou letošní protestní sezonu, která se vzhledem k narůstající naštvanosti veřejnosti na tuzemské politické poměry moţná blíţí. Čtvrteční akce se lišila od protestních shromáţdění, jako je Holešovská výzva, či od "hulákajících" demonstrací odborů především atmosférou a duchem, čemuţ zřejmě napomohla i značná účast studentů a mladých lidí. Demonstrantům na "Míráku" nešlo o výši vlastní výplaty, nebojovalo se za "sociální stát", nezazněly nesmyslnosti, jako je zákaz politických stran. Leitmotivem tohoto protestu byl funkční právní stát, politická kultura a konec "mafianizace" naší země. Kvalitní navíc byli i řečníci, kteří se během zhruba 60 minut vystřídali u mikrofonu. Kromě známých "protestmanů", jako je Karel Janeček (protikorupční fond), Ivan Gabal (Vraťte nám stát) či David Ondráčka (Transparency International), vystoupili i významní představitelé státu - státní zástupce Adam Borgula (Unie Plné znění zpráv


státních zástupců) či praţský soudce Vojtěch Cepl mladší známý mimo jiné z případu takzvané justiční mafie.Z projevu soudce Vojtěcha Cepla vybíráme:"Kdyţ jsem skládal soudcovský slib, nepředstavoval jsem si, ţe budu dělat něco jako mluvit k lidem na náměstí. Vidíte, ţe na této situaci je něco nenormálního, něco, co by se asi dít nemělo. Také jsem z mnoha stran nabádal, ţe bych asi neměl dělat takové věci a znevaţovat úroveň justice a tak dále. V této situaci je to ale trochu sloţitější. Přišel jsem sem připomenout několik věcí, které všichni vědí, ale nikdo se jimi neřídí. Například to, ţe soudci by asi měli být proti korupci. Jestliţe není moţné veřejně vystupovat proti korupci, tak je to opravdu zvláštní situace.""Obracím se zejména na ty, kteří jsou mladší neţ já těch uţ je asi naprostá většina: Vy v tomto státě budete ţít, je to váš stát, já jsem jeho představitel. Mluvím proto jako představitel státu. Někomu nakonec v tom státě věřit musíte. Ale to, jak stát nakonec vypadá, to je vaše věc. Jestliţe tady padla věc, ţe někdo nechce být někdo odpovědný za svého premiérování, je těţká věc - my nemáme náhradního premiéra, máme jen tohoto. Chtěl bych také připomenout a zopakovat, nejdůleţitější co máte, jsou lidská práva a dělba mocí. To kdyţ přestane fungovat, přestane fungovat celý mechanismus.""Vyslechl jsem v ţivotě různé učené definice demokracie, chtěl bych se podělit o jednu úplně primitivní a jednoduchou. Demokracie je, kdyţ se kaţdý můţe prát o svá práva a můţe je na komkoli vyhrát. V okamţiku, kdy toto přestane fungovat, je něco hodně špatně. Mám pocit, ţe se tento den blíţí. Existují lidé, kteří nemohou vyhrát svoje práva." "Nebude-li premiér schopen okamţitě věrohodně vysvětlit svůj postup a nepodnikne-li okamţitě zásadní kroky k posílení nezávislosti justice, tak zesílíme svůj tlak," slíbil předseda Strany zelených Ondřej Liška. Pokud by měl tlak na politiky opravdu zesílit, pak by se však podobných akcí muselo zúčastnit mnohem víc lidí. Premiéra demonstračního seriálu ale špatná nebyla. Proto není třeba na jeho případné další díly nahlíţet skepticky.Postřeh redakčního kolegy a studenta práv Kristiána Léka Je skvělé, ţe se lidé rychle sebrali a zorganizovali natolik pěknou, ale zároveň velmi ostrou a kritickou akci. Díky Ondřeji Liškovi za prvotní impuls. Poprvé po dlouhé době (snad od demonstrace před praţským magistrátem po komunálních volbách 2010) jsem neměl pocit, ţe demonstruje "spodina společnosti". Právě naopak, na praţském Náměstí Míru měl člověk dojem, ţe demonstrovat vyšla "praţská kavárna". Vedle řady běţných slušných lidí také přední akademici, například Michael Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy nebo přímo z právnické fakulty - ústavní právníci Jan Wintr a Marek Antoš či soudce Nejvyššího správního soudu a právní teoretik Zdeněk Kühn (dle průzkumu Tomáše Němečka z Lidových novin dokonce druhý intelektuálně nejvlivnější právník v ČR).

URL| http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/jak-%E2%80%9Eprazska-kavarna%E2%80%9Cdemonstrovala-na-miraku

Problém Vlasty Parkanové je problémem celé české politické scény 29.6.2012

ČRo 6

str. 07

18:10 Názory a argumenty

Jan FINGERLAND, moderátor -------------------Bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová byla a je sympatická dáma, ale uţ v době svého angaţmá v jednom z nejprestiţnějších vládních postů vyvolávala pochybnosti, zda je ţenou na svém místě. Její případ ale není zdaleka jediný, jak ve svém příspěvku říká Petr Ţantovský. Petr ŢANTOVSKÝ, redaktor -------------------Problém Vlasty Parkanové je zobecnitelným problémem celé české politické scény. Vsází totiţ mnohem víc na stranickou loajalitu neţ na odbornost. Parkanové politický příběh je toho dokonalým příkladem. Přeběhla nejprve z ODA do KDU-ČSL a z ní pak k TOP 09. Ostatně stejně jako mnozí její kolegové. Tím jasně prokázala, ţe jí nejde o ideovou principiálnost a charakterovou pevnost, ale prostě o prospěch, plynoucí z průběţně měněných výtahů ke kariéře. Vystřídala na politické scéně hromadu funkcí, nejviditelněji post ministra spravedlnosti a ministra obrany, přičemţ přinejmenším u toho druhého nemohla rozhodovat její kvalifikace a praxe podnikového Plné znění zpráv


právníka v plemenářských závodech, nýbrţ jen a pouze takzvané politické rozhodnutí. A jak plyne ze všech, dnes viditelných okolností, bylo to špatné rozhodnutí. Dobře tato fakta komentují dva lidé z odlišných názorových koutů, kteří dokreslují Parkanové politický a koneckonců i lidský profil. Její bývalý stranický šéf Jiří Čunek o ní v reportáţním pořadu České televize 168 hodin řekl toto: „Potřebuje vţdycky nějakou silnou postavu, oporu. A kdo jí tuto moţnost nabídne, tak toho se drţí.“ A co se týče jejího odborného rozhodování, dodal Jiří Čunek i toto: „Vţdycky ten materiál přečetla, a pokud tam byla nějaká otázka, která byla nad její síly, tak jí většinou pomohl ministr Kalousek.“ Ještě explicitněji se vyjádřil emeritní místopředseda ODS Miroslav Macek na svém blogu, cituji: „Je zajímavé, ţe se málokdo z novinářů zamyslel nad tím, proč byla na funkci ministra obrany kdysi vybrána zrovna Vlasta Parkanová, armádní problematikou a lecjakou další zcela nedotknutá. Přitom právě její neschopnost kombinovaná s touhou po funkci byla hlavním důvodem. Neboť jen tak mohli za jejími zády nerušeně pracovat šíbři na výhodné zakázce, výhodné, samozřejmě, jen pro ně. Takţe vina Vlasty Parkanové je typickou vinou „bílého koně“. Teď jde jen o to, jestli má alespoň tu trošku fištrónu, aby se namísto vykrucování rozpomněla na ty skutečné zločince v pozadí. Do jednoho je zná.“ Konec citátu. Je zřejmé, ţe na kauze Parkanové se zviditelňují a budou zviditelňovat i mnozí další politici, kteří k tomu mají mimořádně lákavou příleţitost v Poslanecké sněmovně, jednající o vydání Parkanové k trestnímu stíhání. Ondřej Neff v Lidových novinách okolnosti tohoto procesu popsal vcelku přesně, cituji: „Výbor by měl posoudit, zdali policie má, nebo nemá oprávněný důvod k vyšetřování kolegyně poslankyně. Je věcí v konečné instanci soudu, aby prozkoumal celou kauzu a vynesl rozsudek. Soud samozřejmě bude muset, pokud k němu dojde, všechny zmíněné dokumenty prostudovat a k nim jistě mnohé další. Nalezení práva bude úkol velmi těţký a asi bude mít dopad i na budoucnost, třebaţe u nás precedenční právo nemáme. O sloţitosti věci svědčí současná debata kolem případu. Ventiluje se v ní takzvaný Sobotkův dopis, který by měl podle jednoho náhledu Vlastě Parkanové zjednat trvalé alibi, kdeţto podle jiného náhledu je nepodstatný. Ale i tato debata se točí kolem viny nebo neviny, tedy leze do zelí soudu. Nejde v ní o to, zdali policie je oprávněna vyšetřovat, nebo není oprávněna. Čiší z toho všeho snaha jakoby zjistit vinu a na základě zjištění dát policii volný průchod, nebo nedat. To je postup nejenom špatný, to je postup zásadně zhoubný. Především je zde civilizovaný princip presumpce neviny a podle něho je Vlasta Parkanová nevinná a byla by nevinná, i kdyby ji policie vyšetřovala v deseti kauzách najednou. Myslit si můţeme o její roli na ministerstvu co libo, ale na kauze samé to nic nemění. Všechny argumenty o kolektivním vládním rozhodnutí a emotivní výkřiky typu "to by museli zavřít všechny" jsou nepodstatné. Policie chce případ vyšetřit a imunitní a mandátový výbor by měl především posoudit, zda to není politická šikana." Konec citátu. Ať rozhodne sněmovna o vydání kladně, nebo záporně, aféra Parkanové by měla provţdy zůstat poučením, ţe kdyţ se o váţných expertních věcech rozhoduje výhradně takzvaně politicky, tedy víceméně diletantsky, je to ţivná půda pro ty, kdo z takové šachové partie dokáţou odborně získat veškerý profit pro sebe. Podíváme-li se na obsazování ministerských postů v průběhu let dělících nás od listopadu 1989, zjišťujeme, ţe podobných kádrových absurdit uţ se nahromadilo docela dost. Ostatně i dnešní ministr obrany Vondra je geolog, stejně jako ministryně kultury Hanáková učitelka a ministr dopravy vystudoval Fakultu sociálních věd, abychom spravedlivě jmenovali po jednom členu z kaţdé koaliční strany. Je z toho patrné, ţe jmenovaná choroba není výsadou jedné či dvou partají, ale jde o epidemii zasahující celou českou politiku. Výsledky dnes schytává Vlasta Parkanová, ale především důvěra české veřejnosti v politiku, která se uţ pomalu blíţí k oboru záporných čísel. Hodilo by se v této chvíli s jistým smutkem ocitovat starou známou píseň: "Teď, kdyţ máme, co jsme chtěli." Jan FINGERLAND, moderátor -------------------Zpívá Petr Ţantovský.

Co se smí a nesmí při pouţívání obsahu na Internetu 29.6.2012

ČRo 6

str. 01

20:10 Média v postmoderním světě

Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Začíná pořad o médiích, informacích a novinářích. Začíná pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás při jeho poslechu vítá Radko Kubičko. Dnes máme poslední červnový pátek a to v našem pořadu zpravidla znamená, ţe jsme se s ním v poslední červnovou středu opět vypravili mimo studio Českého rozhlasu 6, a to na Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, kde se tento týden uskutečnila další veřejná debata na mediální téma. Jsou tu opět rozpravy o českých Plné znění zpráv


médiích, coţ jsou veřejné debaty, které se uţ konaly na různých místech a nyní, jak jistě uţ víte, diskutujeme v budově Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy na praţském Smetanově nábřeţí v posluchárně 215. Videozáznam debaty zveřejňuje internetový deník Česká média. Tématem tentokrát byla opět míra regulace na Internetu. Diskutovali jsme nad ochranou autorských práv a nad přebíráním materiálu internetovými severy navzájem. Přepojujeme tedy symbolicky opět na Smetanovo nábřeţí do 215 a je tu další část rozhlasové verze naší veřejné debaty. Pořad Média v postmoderním světě tím právě začal, dobrý večer. Na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy pokračujeme v rozpravách a o českých médiích. Tentokrát v červnových rozpravách. Rozpravy o českých médiích, to je moţnost diskutovat o médiích. Zkoušíme to tady zaznamenávat pro různá média. Je tady kamera českých médií, natáčíme pro Český rozhlas a samozřejmě pokud bude někdo z vás chtít se zapojit do debaty i dlouhodobě třeba jak jsem říkal před chvílí na Facebooku, tak ta moţnost pochopitelně je. Na stránce rozpravy o českých médiích. Já to tady budu moderovat, jsme Radko Kubičko z Českého rozhlasu 6 a dneska jsme se opět vrátili na Internet, protoţe diskutovali jsme tady o různých médiích, o televizích, tisku a dnes se vracíme na Internet a zvolili jsme téma, které se nabízelo, protoţe pochopitelně co se týče jednak autorských práv, jednak různých etických otázek a dalších záleţitostí na Internetu, tak to je oblast, která se pochopitelně prudce vyvíjí a je třeba některé věci nově ať uţ kodifikovat, nebo spíše diskutovat o jisté samoregulaci, takţe naše téma dnešní zní. Co se smí a nesmí při pouţívání obsahu na Internetu a vyšli jsme z jednoho dokumentu, který byl zveřejněn na Internetu, co se smí a nesmí při vyuţívání obsahu na Internetu, které zveřejnili někteří vydavatelé, někteří provozovatelé serveru na Internetu, členové Unie vydavatelů periodického tisku čtvrtého dubna, jak to bylo v naší pozvánce. No a do naší debaty přijal pozvání Jakub Unger z Centrum Holiding a jaká funkce? Jakub UNGER, ředitel pro obsah -------------------Ředitel pro obsah. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Generální ředitel, ne, ředitel pro obsah. Takţe Jakub Ungr. Dále je tu Dana Kozlová. Dana Kozlová je, tu tady ještě nemáme, protoţe to se asi domlouvalo nějak na poslední chvíli, takţe z Pirátské strany, to znamená i Piráti aby nám k tomu něco řekli, protoţe oni jsou proti regulaci různého obsahu, takţe Dana Kozlová z Pirátské strany. Dana KOZLOVÁ, Pirátská strana -------------------Dobrý den. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A Michal Ilich zakladatel vyhledávače zakladatel vyhledávače Jyxo.cz. Je to tak? Michal ILLICH, zakladatel vyhledávače Jyxo.cz -------------------Ano, je to tak. Dobrý den. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, takţe co se týče dneška, tak dnešní diskuse, tak tu jsme právě uvedli na, v naší pozvánce tím, ţe někteří členové Unie vydavatelů periodického tisku vydali 4. dubna společný dokument s názvem co se smí a nesmí při vyuţívání obsahu na Internetu. Text, který signatáři označili za první verzi diskusi, a který byl samozřejmě zveřejněn, moţná jste ho uţ viděli, myslím, ţe i na Českých médiích byl zveřejněn, tuším je to tak, na Mediáři, já to mám z Mediáře. Text, který signatáři označili za první verzi k diskusi například vyzývá ke správným citacím a doporučuje citovat hyperlinkem. Naopak povoluje inspiraci námětem zprávy. Také ale definuje, ţe autorským dílem je nejen zpráva, ale i titulek a proto ani titulky zpráv nikde bez svolení vydavatelství nesmí zveřejňovat. Noviny a časopisy čelí na celém světě krizi úbytku čtenářů. V některých zemích jí čelí pomocí zpoplatnění přístupu na vlastní stránky, o tom jsme tady uţ často mluvili. V Německu na to jdou z druhé strany, v březnu ČTK informofala o německém pokusu problematiku řešit legislativněji. Jde o takzvaný lex google. Podle novely by měly mít vydavatelé podíl na ziscích, které vyhledávače a další servery generují díky tomu, ţe lákají čtenáře na obsah okopírovaný z médií, napsala ČTK. Teď bychom si měli říci, jestli my bychom měli jít taky stejnou cestou, nebo jestli vůbec tady tohle to je nějaké řešení, jestli je, jestli je to vůbec o něčem, ţe by se, ţe by i Plné znění zpráv


vyhledávače třeba museli nějakým způsobem teda zohledňovat autorská práva, takţe dnešní otázka zní, co se smí a nesmí při pouţívání obsahu na Internetu a já teda vyuţiju toho, ţe jedním právě z těch vydavatelů je právě také vyhledávač Centrum, Aktuálně.cz, ţe jo a další. Celý ten soubor internetových serverů a poprosím Jakuba Ungra, jestli by nám to trošku neuvedl tady tohle to téma, proč vlastně bylo nutné tady tohle to, nebo proč je vůbec nutné takovouto věc předkládat té veřejné diskusi, jak je to definováno v tom materiálu a kam by ta diskuse podle vás jako člověka, který se tam tímto dlouho zabývá, kam by tato diskuse měla podle vás vést? Jakub UNGER, ředitel pro obsah -------------------Proč je to nutné? Na začátku asi před půl rokem byla analýza agentury ČTK, která oslovila vybrané vydavatele a specializovaným softwarem proskínovala český Internet, aby zjistila, kde všude se vyskytují obsahy, které původně vydal třeba deník Právo, nebo MF, nebo Aktuálně.cz, kde všude se vyskytují mimo tato média. Na blozích, různých stránkách, které pak třeba vydělávají esklikovou nebo jinou reklamou a podobně. A ta analýza dopadla překvapivě špatně. Je skutečně, jsou tisíce míst na českém Internetu, kde najdete zprávy z ČTK v zcela původním celém znění, coţ je placený servis, za který vydavatelé platí měsíčně stovky tisíc korun a tady ho najdete prostě odemčený, zdarma na bloku, který se jmenuje XYzprávy.cz samozřejmě hypotetický příklad. Takţe tak to celé začalo. Logicky třeba ČTK na tom má prostě finanční zájem. Ona je prostě ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------ČTK přímo poskytuje ty zprávy, takţe tam je to naprosto jasné. Mimochodem, jak se k tomu ty servery vlastně dostávají k těm zprávám ČTK? Protoţe oni by správně neměli. Jakub UNGER, ředitel pro obsah -------------------Přiznám se, ţe třeba Michal myslím, ţe by o tomhle dokázal promluvit přesněji. Protoţe se přesně víc orientuje v tom ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, ale vy ten přístup máte normální teda, to znamená ten přístup k těm vašim zprávám, je neplacený, ale nicméně teda asi máte zájem na tom, aby to někdo necitoval jen tak bez uvedení zdroje, ţe jo. Jakub UNGER, ředitel pro obsah -------------------Na všech třech velkých českých webech je kopyrait, vlastně neliší se to nijak od jakéhokoliv jiného média. Ten obsah je chráněný autorským právem a samozřejmě taky, ještě jinými zákony, například o ochraně databází, coţ internetová média splňují, takţe my očekáváme, ţe pokud někdo chce pouţívat náš obsah, tak se nás nejdřív zeptá na podmínky toho pouţití. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jaké ty podmínky teda nastavujete? Zhruba řekněme. Jakub UNGER, ředitel pro obsah -------------------Je to velice rozličné. Kdyţ je to komerční firma, u které víme, ona sama nám řekne, ţe s tím chce nějak dál podnikat, tak samozřejmě se bavíme o finančním plnění. Určitě dáváme spoustu obsahu i zadarmo, kdyţ se nám ozve správce webu, hospice, ţe by chtěl pro několik málo lidí zveřejnit fotografii, kterou my jsme pořídili na Aktuálně.cz samozřejmě je spousta případů, kdy se prostě dohodneme úplně normálně a o to víc si ceníme toho, kdyţ se nás správce toho webu zeptá, neţ kdyţ tu fotku ukradne. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili, čili vlastně můţe to být i zpoplatněno, podle toho jestli to teda ten člověk, nebo ta instituce, nebo ten server na tom dále vydělává, plus teda samozřejmě to jste řekl asi správně ty záleţitosti neziskové, ţe jo, tam to asi poskytujete. A teď, jakým způsobem teda byste co se týče těch citací, protoţe říkali jsme si tady citace, to znamená včetně třeba i toho titulku odkazu a tak dále, tak jaká pravidla byste v tomto směru nejraději viděli? Plné znění zpráv


Jakub UNGER, ředitel pro obsah -------------------Bavili jsme se o tom půl roku a nakonec se ukázalo, ţe ţádná univerzální pravidla napříč vydavatelským trhem stanovovat nelze, protoţe kaţdý vydavatel má tu svojí politiku trochu jinou a jsou mezi těmi velkými domy takové, které říkají nic, nic, nic, ani titulek, nemáte nárok, všechno chceme mít pod kontrolou. Jsou ale i velcí vydavatelé, kteří říkají, jen sdílejte naše odkazy, my budeme jenom rádi, budete teoreticky rozšiřovat vlastně povědomí o naší značce a stahovat čtenáře k nám na ten náš web, kdyţ pustíte ten náš archivní odkaz. Takţe nakonec jsme se shodli na těch formulacích, které visí na Internetu, na webu Unie vydavatelů, a které říkají "citovat je slušné a k dobrému bontu patří uvést i aktivní prolink, pokud je ta zpráva opravdu velmi inspirována tím googlovým zdrojem". Někteří vydavatelé to začali dělat, někteří ne. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jsme to uvedli také tím, ţe dochází teda k určité krizi, jednak teda tištěných médií, ale obecně médií a právě ten přechod na ten Internet, to uţ jsme si tady také několikrát řekli, s sebou nese to, ţe na Internetu právě mají všichni pocit, ţe je všechno zadarmo, jenomţe například právě tady třeba Aktuálně.cz nějakým způsobem chce dělat seriozní ţurnalistiku, například a musí na tu seriozní ţurnalistiku nějakým způsobem vydělat, takţe to jsou právě přesně tady tyhle ty věci, které se musí asi v současné době řešit. Je to v rámci tady tohodle, této velké diskuse, protoţe my jste třeba, taky tady byli právě zástupci Pirátské strany, řešili autorská práva obecně, to znamená autorská práva na filmy, hudbu a úplně prostě všechno. Je to, povaţujete to nějak za součást této větší diskuse o tomhle? Jakub UNGER, ředitel pro obsah -------------------Já si myslím, ţe to říkáte přesně. Ţe to má vlastně dvě polohy. Jedna je ta edukativní, která říká prostě na Internetu se krást nemá, jako se krást nemá v ţádném jiném prostředí a ta druhá je určitě obchodní. Vydavatelé prostě, speicálně ti, kteří vydávají noviny, kterým prostě kontinuálně o desítky % klesá prodaný náklad, řeší co se s tím jejich obsahem bude dít v budoucí éře a jistě nevidí rádi, ţe si ho někdo bere zadarmo. Takţe tahle ta obchodní rovina tam nepochybně je. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------No, to jde právě o to, protoţe jak jste říkal, ţe někteří jsou třeba rádi, kdyţ na to odkazuje, tak to právě předpokládám, ţe jsou třeba i ty neziskové organizace, které zase mají zájem o to rozšíření a nepotřebují na tom vydělávat. Vy vydělávat potřebujete aspoň na ty náklady, abyste dělali teda seriozní ţurnalistiku, tak v tomhle tom je určitý předpokládám rozdíl, takţe to znamená, ţe vy třeba kdyţ najdete úplně jasnou citaci nějakého svého článku, coţ nám se třeba také stává v Českém rozhlase, ţe nalezneme něco takového, ale my jsme teda placeni z konsesionářských poplatků, tak vlastně teoreticky máme jako velký zájem, aby se to rozšiřovalo prostě ten obsah dál, jo. A u vás to teda bude asi zřejmě, předpokládám, jinak, nebo respektive ptám se na to, kdyţ třeba někdo ten váš obsah zacituje, tak nemáte pocit, ţe tím se to třeba nějak rozšířilo, ţe jste rádi, ţe třeba ta myšlenka jde dál, jo, jak to třeba mají ty neziskové organizace? Jakub UNGER, ředitel pro obsah -------------------My jsme za citaci vděční. Já si myslím, ţe někdy pozorují čeští vydavatelé v tom konkurenčním boji, jak je ten trh tady přeplněný, tak se bojí, ţe kdyţ umístíte na svůj web link přímého konkurenta, příklad kde Aktuálně.cz zacitovalo Idnes.cz, takţe přijdete o svůj byznys, protoţe čtenáři vám utečou přes ten jeden proklik v tom článku na ten idnes a uţ vás dál nebudou číst. Coţ jsou prostě absurdní situace, nebo aspoň já si myslím, ţe je to nesmysl, ţe čeští čtenáři jsou informovaní a vědí, ţe existuje i aktuálně, vědí, ţe existuje i ten idnes. Takţe tam hrajou roli i takovéhle věci, ale abych se vrátil k vaší otázce, my jsme vděční za citace, nás prostě mrzí, kdyţ samozřejmě někdo přebírá náš obsah a dokonce nás ani necituje, nicméně myslím, ţe ten dokument, který podepsali vydavatelé, vezme váš obsah, umístí ho na svůj web a pak ho oblí reklamou a vydělává na tom. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili vydělává místo vás, de facto dalo by se říct. Já tady skutečně ta tradiční klasická diskuse o tom internetovém obsahu. A kdyţ byste řekl obecněji tedy na to téma, které jsem tady také několikrát zmínil, protoţe vy zastupujete centrum Holdings, tak se to přesně jmenuje a v rámci toho je teda vyhledávač a ten deník aktuálně.cz, který asi se toho nejvíc předpokládám týká ten placený obsah, tak kdybyste ještě nám řekl, jakým Plné znění zpráv


způsobem, protoţe musíme si připomenout, ţe aktuálně.cz vlastně nemá tu svojí papírovou verzi, nerozdíl od idnes, i kdyţ teď je otázka, co je primární, ţe jo, ţe dřív byla primární ta papírová verze. Dnes nám asi spíše řeknete, ţe se občas někdo podívá na papírovou verzi idnes, takhle a aktuálně.cz to nemá. To znamená, jakým směrem a bavili jsme se o tom i s vámi, několikrát, jakým směrem jde vlastně to vydělávání na seriozním obsahu na internetu? Uţ se vám hlásí více třeba reklamních agentur, reklam a tak? Máte s tím lepší zkušenosti, neţ třeba kdyţ jste seděl u nás ve studiu a trošku jsme na to ţehrali, ţe ještě si nezvykli, ţe na Internetu jsou ta reklama, ţe ta reklama na Internetu ještě tak moc neběţí, jakoby měla. Jakub UNGER, ředitel pro obsah -------------------Kaţdoročně roste navzdory tomu, ţe je krize, myslím, ţe bysme si všichni přáli, aby rostla mnohem více. I na Internetu, ale jsme aspoň v té výhodné pozici, ţe na Internetu meziročně roste a v těch ostatních médiatypech klesá. Jak si představím vydělávání na obsahu, v podstatě asi jsme neobjevili Ameriku, máme nějaké dva základně rozpracované modely. Jeden je ten free papar aktuálně.cz tak, jak ho znáte, jeden a půl milionů čtenářů, kteří to konzumují v uvozovkách zdarma a my to zpeněţujeme přes cílenou reklamu a ten druhý, který se nám zdá, ţe překvapivě v Česku funguje na to, jak ten trh je relativně malý, taky samozřejmě experimentování s placeným obsahem, s digitálním obsahem, za který čtenář dopředu zaplatí a pak teprve ho můţe konzumovat. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A ta reklama je, která z nich je, řekněme nejvíce vydělává, je nejúčinnější. Ta reklama na tom Internetu, protoţe někdy občas se i kritizuje to, ţe ta reklama není moc účinná, ţe jo na tom Internetu a kdyţ zase chtějí vydavatelé ji udělat účinnou, tak dost obtěţuje, protoţe tam vám vniká vlastně do všeho, do těch placených, tak jakou cestou jde teda nejčastěji aktuálně.cz? Jakub UNGER, ředitel pro obsah -------------------My si myslíme, ţe nejúčinnější a do budoucna nejperspektivnější je reklama cílená na uţivatele, takţe poslední jeden dva roky veškeré úsilí směřujeme k tomu, aby naše weby zobrazovaly reklamu, ale ještě před tím uměly taky dobře rozpoznat, jaký tip čtenáře si ten konkrétní obsah čte a nabízeli mu reklamu tak, aby opravdu byla cílená u něj. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tudíţ myslíme si, ţe takovéto tapetování obecnými banery, tak jak vlastně i web přijal v prvopočátcích sprintu, tak to si myslím, ţe dlouhodobě velkou budoucnost nemá. I kdyţ dneska to jsou obrovské stamilionové objemy, tak kdyţ pokud se ptáte na budoucnost, tak se zaměříme na cílení té reklamy. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak uvidíme co, aţ vás zase pozveme, jak se to bude dále vyvíjet. Teď bych poprosil, vezmeme to takhle podle stolu, Danu Kozlovou z Pirátské strany, přestoţe mohla začínat jako dáma, ale nicméně vyuţili jsme toho, ţe kolega je přímo poblíţ tady tohoto dokumentu, o kterém tady máme především diskutovat. Tak, jak se vám tady tohle to poslouchá, kdyţ vaším programem je, aby, nebo aspoň takhle to chápu, aby na Internetu pokud moţno bylo všechno zadarmo a kaţdý si mohl stáhnout, co chtěl. Dana KOZLOVÁ, Pirátská strana -------------------No, tohle to není úplně pravda. Takţe, já to vysvětlím. My neříkáme, ţe všechno má být zadarmo. My říkáme, ţe pokud uţ něco je zadarmo, to znamená, ţe máte to na svých stránkách, linkujete to, chcete aby ty linky byly šířeny, aby se vám tam mohly dostat právě ti uţivatelé, na které můţete bezvadně cílit tu reklamu, tím pádem obchodujete s jejich pozorností, vy chcete, aby tam ty lidi přišli a tím pádem pokud vy tu stránku máte volnou, tak ano, má být zadarmo. Ovšem, pokud se rozhodnete, ţe svůj obchodní model postavíte přesně na tom, co tedy pan Unger říkal, ţe budete své stránky mít placené, tak ano. V tom případě je mějte placené a pokud lidi, pokud uţivatelé se rozhodnou, ţe jim za to stojí platit za tu zprávu, tak ano, ať za ní zaplatí, ale pokud chtějí například vyhledávače, teda vydavatelská média od vyhledávačů, aby jim platily za to, ţe můţou zveřejňovat jejich linky, tak je to z našeho pohledu naprostý nesmysl, protoţe oni naopak chtějí, aby se o nich šířilo, aby mohli prodávat tu reklamu, ale naopak nechtějí, aby to bylo zakázané. Takţe z našeho pohledu se snaţí v Plné znění zpráv


podstatě dostat peníze z těchhle těch vyhledávacích severů, ačkoli tím vlastně přiznávají, ţe jediné, co stojí za to číst, v jejich médiu je perix a titulek. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------No dobře, ale nevím jak tady co se týče tady tohodle tématu, jak je vaše stanovisko, nebo pirátské strany, ale kdyţ tady byl kolega, tak vlastně jsme mluvili o tom, ţe jde o to, jakým způsobem to vymoci vlastně tu platbu a ţe dochází tady samozřejmě k různým omezováním občanských práv třeba například, ţe prohledávání prostě počítačů, notebooků a tak dále, takţe moţná se můţe stát, ţe tady přitom zpoplatňování taky můţe k něčemu takovému dojít, protoţe jak to kolega bude vymáhat, aby, to mimochodem se dozvíme za chvíli, jak říkal, kolega, ţe pan Illich nám řekne, jak vlastně ten obsah z ČTK plyne na ty neplacené servery, protoţe tam by to vlastně nemělo fungovat vůbec, ţe jo, prostě pochopitelně. Takţe jaký vaše stanovisko tady k tomuhle, protoţe vy jste říkala zpoplatňování ano, ale tak to můţe dojít úplně k tomu stejnému jako je to u sdílení pávě té hudby třeba nebo těch filmů a tak dále. Dana KOZLOVÁ, Pirátská strana -------------------Pokud já uznám za vhodné, ţe je dobré za článek na aktuálně platit, to znamená, ţe to bude pravděpodobně nějaký analytický článek, nějaký který mi přinese něco navíc, tak můţu právě pouţít systémy, které uţ jsou teď existující, to znamená třeba systém mikroplateb, nebo fletr, a podobně. Ono srovnávat právě média tahle ta v podstatě elektronicky původně tištěná s hudebním průmyslem, ta situace je velmi podobná i velmi rozdílná, protoţe pokud vlastně my se rozhodneme, ţe budeme, takhle pokud my budeme platit za ten obsah, tak je to, takhle, ta zpráva uţ z podstaty autorského zákona není autorsky chráněná. Ta je přímo vyjmutá ze zákona, to znamená, ţe to, není to samé, stejně tak jako námět díla, takţe to není úplně to samé, co ta zpráva jakoby, nebo ten videoklip ... pokud se někdo inspiruje tou zprávou a přepíše jí stejně, tak to můţe dělat podle své libosti. Některé vydavatelské domy, neříkám, ţe právě aktuálně, se tváří, jakoby měli přímo monopol na námět té zprávy, případně na titulek, coţ nemůţe tak vůbec existovat, narozdíl právě od těch filmů a podobně. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Oni si tak ještě netváří, tak moţná se začnou tvářit. Zatím to nevypadá. Ale já jsem vlastně jestli jsem to řekl správně, pochopil tu ideologii Pirátské strany, tak jsem si myslel, ţe to je takový vlastně, ţe prosazujete takový autorský informační komunismus na Internetu v tom smyslu, ţe kaţdý podle svých, jak to je komunismus, kaţdý podle svých schopností, kaţdému podle jeho potřeb, tak, ano komunismus tohodle druhu, tak to by do toho moţná také zapadalo přece, protoţe proč by vlastně měl někdo platit za základní lidské právo být informován, ţe jo. Dana KOZLOVÁ, Pirátská strana -------------------Takhle. Z našeho pohledu pokud oni si udělají, pokud si média napíšou konkrétní vyznění toho článku, tak ano, ten by měl být autorsky chráněn. Nemůţe být chráněn jeho námět, případně ta zpráva celá typu kdyby havarovalo letadlo, ať nejsme u těch autobusů, tak přece nemůţou na sebe neustále odkazovat ta média, ţe někdo první napsal, ţe havarovalo letadlo. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jasně, ano, rozumím, rozumím vám. Chcete na to kdyţtak reagovat okamţitě? Protoţe skutečně je pravda, ţe zpráva, nebo respektive něco, jako je třeba katastrofa, tak to opravdu těţko chránit nějak autorsky. Jakub UNGER, ředitel pro obsah -------------------České zákony říkají, ţe událost opravdu není autorsky chráněná, o tom není sporu. Já si myslím, ţe ta debata vlastně o tomto není. Tady se s piráty shodneme. My říkáme, ţe chráněný je exkluzivní rozhovor s Dalajlámou, který zcela prokazatelně nikde jinde není a přesto ho do hodiny najdete na tisíci českých serverech v doslovném znění. My říkáme, ţe autorským zákonem je chráněná investigativní práce novináře, který 14 dní něco kutal, coţ mimochodem, ţe to vydavatele něco stojí a pak prostě přinesl, ano, v české terminologii přinesl zprávu, ale nikoliv obecně známou událost a to jsou dvě úplně rozdílné věci. A tato autorská zpráva podle našeho přesvědčení, přesvědčení právníků Unie vydavatelů a myslíme si, ţe i všech ostatních právníků je autorsky chráněná. Plné znění zpráv


Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A tam je jedna taková věc, která tady právě taky několikrát padla u těch jiných věcí, ţe jak to vlastně vymoci, ţe jo, protoţe vy asi jestli teda budete chtít tady tenhle ten manifest, nebo co to je, prosadit, tak asi zřejmě budete muset mít právníky, kteří to budou prostě teda postihovat, protoţe jak, na tom Internetu je to velice těţké právě, tak jak to je i s tím hudebním obsahem a dalším, je velice těţké to vymoci, protoţe vlastně je to sloţité kde to je a tak dále, i kdyţ to jde pochopitelně, ale je to sloţité. Jakub UNGR, ředitel pro obsah -------------------Já si dovolím, protoţe tady v auditoru vidím šéfredaktora novinek, tak mu uzmu citaci, on říká, no je to strašně jednoduchý, prostě jim pošlete platební příkaz, prostě jim spočítáte, kolik vám toho ukradli, pošlete jim to a oni vám zaplatí. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili něco jako dělá OSA nebo něco prostě takového? A ta teda je velice nepopulární tady s tímto, tak uvidíme, jak budete vy populární. Dáme teď Michalu Illichovi, teď uţ to říkám správně, ještě jednou se teda omlouvám za ten drobný zmatek v těch jménech tady, protoţe říkám, bylo to takové trošku improvizované celé, takţe jednak jsem uţ na vás směřoval tu otázku, nebo kolega Unger, o té ČTK, protoţe tam by mě to fakt docela zajímalo, odkud se to bere, protoţe u aktuálně.cz si to dovedu představit to stahování i z Českého rozhlasu, ale četka by neměla být teda tahle veřejná. No a jak vy se teda díváte na celou tady tuhle tu snahu vydavatelů nějakým způsobem trošku samoregulovat třeba ten autorský obsah na Internetu, ohledně teda seriozní ţurnalistiky, dalo by se říci, aby se to takto vymezili? Michal ILLICH, zakladatel vyhledávače Jyxo.cz -------------------Tak, já to samozřejmě vítám, kdyţ se na začátku dubna objevil ten dokument, který upřesňoval pravidla citování, nakládání s autorským dílem a tak dále, tak jsem byl jeden z těch, co to šířil jako velmi pozitivní zprávu, ale teďka v posledních dnech přišlo velký rozčarování, protoţe vidím, ţe ti samí vydavatelé, který se pod ten dokument podepsali perama svých nejvyšších činitelů generálních ředitelů, tak to nedodrţují a naopak hlásají něco, co je v přímém rozporu s tím dokumentem.v tom dokumentu je napsaný, je vhodné citovat s odkazem. Ale jak ukázala ta kauza, před dvěma týdny, konkrétně idnes se snaţí z tohodle toho, z týhletý formulace strašně vyvlíct, dávat si podmínky, kdy vlastně budou odkazovat a kdy ne. Tvrdí, ţe ten dokument ještě nevstoupil v platnost, coţ mají asi pravdu, ten dokument byl určitým dreftem, na druhou stranu jim vůbec nikdo nebrání, pokud ten jejich úmysl ten jejich dokument podepsat, byl váţný, začít se jim řídit i kdyţ je v tý fázi toho draftu. Naopak je to vhodné, protoţe tím, ţe něco začnete dělat, tak zjistíte problémy, který s tím jsou, zjistíte nejasnosti, který tam mohly při aplikaci tohodle kodexu vzniknout a můţete ho doladit do tý finální verze. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili, jak říkám, teda vy to vítáte, ţe vůbec tady ta diskuse byla nastartována, ale teď je teda otázka, jak to bude úplně konkrétně. Mimochodem, kdyţ jsme si teda řekli, protoţe říkali jsme v dubnu, tak od té doby se něco tedy posunulo? Nebo jakou konečnou fázi by tady tahle ta, tenhle ten dokument měl mít? Měl by to být teda nějakej jako oficiální kodex, řekněme, nebo něco takového, který vyzvete, aby teda se k němu připojili všichni? Jakub UNGER, ředitel pro obsah -------------------Ono to bohuţel trochu trvalo, protoţe podpisy generálních ředitelů se sbíraly relativní dlouho, takţe pětadvacátého května, před měsícem vlastně shodou okolností, teprve oficiálně byl podepsán všemi pěti signatáři a od té doby myslím, ţe hlavní aktivitu v tom vyvíjí Spir, vlastně hlavní internetový orgán, který sdruţuje mimo jiné obsah, obsahový vydavatel na Internetu a snaţíme se kolem toho teď hlavně diskutovat. Myslím, ţe to, co říkal Michal Illich je přesný. Ta původní idea prostě byla zveřejnit draft a pak v tom je Internet bezvadnej, všechny pro a proti sbírat v různých diskusích, forech, na konkrétních příkladech. Souhlasím, ţe to, co se stalo před asi deseti dny, já uţ ani nevím, o jaký článek šlo původně, ale to , ţe prostě jeden z těch velkých vydavatelů to převzal, neocitoval, nebo ne úplně korektně, je nešťastný, protoţe se s něčím půl roku moříte a pak vlastně vám ten Internet dá hned, pardon, ţe to tak řeknu, seţrat, kdyţ jeden z těch signatářů, Plné znění zpráv


nebo ti signatáři sami to nedodrţují, ale na druhou stranu, já v tom vlastně nevidím úmysl, já myslím, ţe to byl akorát nešťastná situace, která bohuţel přibobtnala jako ve velkou v uvozovkách kauzu. Já ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, ale jestli se k tomu připojí teda ti velcí vydavatelé, kteří to vlastně na tom mají zájem, právě proto, ţe na tom vydělávají, tak bude asi těţké aby se k tomu připojili i ti, kteří to řekněme, teda otevřeně, zneuţívají vlastně, tak budete je nějakým způsobem také vyzývat, aby se k tomu přidali ti, co to dělají vlastně? Ti, co citují bez zdroje? Jakub UNGER, ředitel pro obsah -------------------Určitě. Dokonce uţ jsme nějaké debaty měli, potkali jsme se s vydavateli, čemu my říkáme, agregátorů, majiteli různých webů, které jenom shromaţďují linky, většinou strojově a řadí je na tu svojí stránku a zatím jsme nedospěli k ničemu konkrétnímu. Kaţdej z těch lidí to vidí trochu jinak, ale myslím si, ţe tohle uţ si kaţdej vydavatel bude řešit sám, protoţe v drtivé většině případů jde o relativně velké agregátory a tudíţ vlastně obchodní debaty. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak, teď jsem se pořád ptal na tu četku, tak vy jste byl odkázán, ţe vy o tom hodně víte, tak já o o tom hodně nevím, tak se ptám, kde se z četky berou, berou prostě ty citace? Michal ILLICH, zakladatel vyhledávače Jyxo.cz -------------------Já jsem se poměrně podivil, ţe jsem byl odkázanej na tuhle tu otázku, protoţe ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak, tam asi musí o kradení teda toho obsahu evidentně. Jakub UNGER, ředitel pro obsah -------------------Pardon, jestli můţu, myslel jsem to tak, kdyţ jsem odkazoval na Michala, ţe bude umět lépe popsat, jak stroje vyhledávají texty a jak se případně shromaţďuje na jejich stránkách. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak nám o tom řekněte, jestli se tím zabýváte, tak nám o tom řekněte, jak se to teda konkrétně děje? Michal ILLICH, zakladatel vyhledávače Jyxo.cz -------------------Tím pádem chápu otázku daleko líp. Já jsem osm let pracoval na textovém vyhledávači, kterej běţel všude moţně, na Seznamu, Zoznamu, Atlasu a tak dál, takţe to vám popíšu přesně a v podstatě není v tom ţádná věda. Roboti vyhledávačů shromaţďujou veškerej obsah, kterej je na Internetu povolenej k indexování, takţe /nesrozumitelné/, roboti můţete indexovat tohle to to nemůţete indexovat, tak ty roboti si sáhnou to co můţou indexovat. Zapíšou si všechna slova, který tam jsou, zaznamenají se všechny odkazy, který vedou mezi těma stránkama. Kdyţ přijde uţivatel, hledá některý z těch slov, nabídnou mu tu stránku s odkazem. A docela důleţitý říct, ţe ty vyhledávače uvedou krátký úryvek. Uvedou titulek té stránky, krátký úryvek, který obsahuje ta klíčová slova, který uţivatel hledal a odkaz na tu stránku. Coţ je z pohledu autorskýho zákona v pořádku. V nepořádku by bylo, kdyby citovali celý text té zprávy, coţ je pravda, ţe některý vyhledávače také dělají, ale mají to poměrně jako minoritní funkci. Jenom tehdy, kdyţ je třeba ta stránka nedostupná, tak uţivatel si klikne chci archiv, chci keš a tehdy je vyhledávač Google zobrazí celý obsah té stránky ze svých serverů. Sami si třeba reklamujou toho svýho provozovatele. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Víte, kam jsem naráţel? Naráţel jsem u té ČTK na to, ţe tam skutečně ten obsah její není veřejný, ţe jo, ţe to vlastně dostává jenom ten předplatitel teda té sluţby, takţe tam mě to bylo trochu divné, odkud se to bere, ale Plné znění zpráv


zřejmě se to bere asi od těch, kteří to mají předplacené a kteří to teda uvedou ten zdroj ČTK a ti další uţ to pak neuvedou. Michal ILLICH, zakladatel vyhledávače Jyxo.cz -------------------To máte stejné jako odkud se berou odposlechy z policejních sluţeben, jo. Také by se neměly dostávat na veřejnost a dostávají se a dokonce často. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------To vypadá, ţe někdo vniká ilegálně do četky. To teda, ţe teda zrovna bereme četku, nemáme tady zástupce, nebo je tady někdo? Moţná Dana Kozlová z Pirátské strany se nadechuje tady pořád, tak chce k tomu něco říct? Dana KOZLOVÁ, Pirátská strana -------------------Já bych chtěla jenom zdůraznit, ţe se mi poskytovatelé tady té stránky, případně provozovatelé té stránky se mohou rozhodnout, jestli chtějí , aby je prohlíţeče indexovaly, teda aby je vyhledávače indexovaly nebo ne. To znamená, ţe stíţnosti na to, ţe proč nás indexují vyhledávače, pokud právě fungují tyhle ty stroje, tak jsou naprosto liché. Tak buď se rozhodnu, ţe chci, abych byla indexována, a nebo to na své stránce zakáţu, ale pak si neztěţuju, ţe na mě nikdo neodkazuje. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------To je jasné. Já bych se chtěl, dá se to nějakým způsobem vyčíslit třeba, zase spíš na Jakuba Ungere, nebo ina Michala Illicha, jak budou chtít odpovídat, dá se to nějak vyčíslit, jaké ty úniky jsou, protoţe třeba jako laicky bych zase moţná třeba řekl, ţe tu zprávu aktuálně.cz si třeba na tom serveru nějakém, kde prostě je to i bez zdroje, přečte někdo, kdo třeba na aktuálně.cz by nešel, nebo by to tam nenašel třeba, tak ti vydavatelé hudby, vydavatelé nebo provozovatelé filmu a tak dále, ty vyčíslují dokonce nějaké konkrétní ztráty, jaké jsou to prostě ztráty tady z tohodle stahování některé ilegálního a tak dále. Dá se to u vás nějakým způsobem vyčíslit, jakej by byl větší zásah třeba toho aktuálně.cz kdyby to všichni správně citovali? Michal ILLICH, zakladatel vyhledávače Jyxo.cz -------------------Máte odhad, my jsme to připravovali kvůli přípravě toho dokumentu a za nás je to v úhrnu kolem osmi set tisíc ta částka korun, coţ já vím, nezní to, není to v milionech, nejsou to tak velké trţby jako děláme normálně, ale nám to přišlo nakonec jako docela velká částka a ... osm set tisíc korun, o které přijdeme tím, ţe se náš obsah z obrazuje na jiných webech a my z toho nic nemáme. Je to roční částka. Dana KOZLOVÁ, Pirátská strana -------------------No, moţná je také důleţité říct, jaké weby právě máte na mysli. Michal ILLICH, zakladatel vyhledávače Jyxo.cz -------------------V podstatě z větší části různé linkomaty potaţmo i třeba ručně generované agregáty, protoţe ne všechny jsou jenom strojové. Některé weby ten obsah takzvaně přeskládávaj, ale přesto vám ho vlastně berou a neuvádějí aktivní zdroj. Já jinak souhlasím s tím, co říká slečna Kozlová o tom, ţe je to volba vydavatele, jestli dá nebo vyhledávači, ale tam jde myslím o to, ţe kdyţ se rozhodnete nechat se indexovat linkem, tak právě zatím počítáte a to nejsou právě jenom jakoby nahodilé věci, chceme co nejvíc uţivatelů, ale zkoušíte si nějak projektovat. Pokud přijde 300 tisíc uţivatelů, přes Google, jakou to má pro nás jako vydavatele hodnotu a tam samozřejmě nastávají situace, ţe se u velkého agregátoru domluvíte s tím agregátorem na bezplatném indexování, protoţe vidíte, ţe vám to přináší nějakou reálnou hodnotu. Jsou ale situace, kdy to jsou jenom takzvaně jednotlivé tisíce ukradených odkazů, ale nikdo s vámi neřeší ... Dana KOZLOVÁ, Pirátská strana -------------------To přece nemůţe být ukradený, to přece nemůţete tvrdit, ţe odkaz je nějaké autorské dílo, proboha, stejně jako ... Plné znění zpráv


Michal ILLICH, zakladatel vyhledávače Jyxo.cz -------------------Ten odkaz nám patří, ten je ukradený. Ta databáze je naše. Dana KOZLOVÁ, Pirátská strana -------------------Odkaz tam není ţádná přidaná hodnota. To prostě nemůţete brát jako autorské dílo, ţe vám patří odkaz. Kdyby jste, ano aktivní titulek, ale ne odkaz. To znamená, ţe i tak ten aktivní titulek, pokud ho nikdo trochu přepíše stejně jako vy potřebujete, aby na vás ti lidé odkazovali, kdyby někdo napsal jenom titulek a perex aniţ by na vás odkazoval tak je to na Internetu naprosto zbytečné a vy se teď jakoby perete s tím, jestli chcete aby na vás lidi odkazovali, nebo nechcete. Z našeho pohledu ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Já myslím, ţe odkaz tam je to zcela jasné, tak myslím odkaz není nějak anonymní, ţe jo. Tam ten zdroj jako jasně vidíte, ale já jsem vás přerušil, omlouvám se, dokončete to tady. Dana KOZLOVÁ, Pirátská strana -------------------Pokud já si udělám svojí vlastní databázi, kde si budu dávat zajímavé odkazy, případně jsou různé agregátory. Které nejsou tvořené strojově. Napřiklad tady pan chybějící, který tady není, tak hodně lidí ho pouţívá na různých sociálních sítích k tomu, aby se agregovaly informace, které jsou pro něj zajímavé. Ale to neznamená, ţe přece on by měl platit za to, ţe odkazuje přes Internet. Michal ILLICH, zakladatel vyhledávače Jyxo.cz -------------------Já taky neříkám, ţe by měl za to platit. Takhle to prostě kategoricky postaveno. Já říkám, ţe by měla existoval obecně uznávaná praxe, ţe pokud pouţívám něčí obsah a my říkáme, ano máte pravdu, ţe odkaz jako takový není autorsky chráněn, ale aktivní titulek je naše vlastnictví a pokud je někdo hromadně pouţívá, tam je řada a ten dokument vlastně samozřejmě neříká celou tu právní analýzu pod kterou si vydavatelé nechali udělat, ale pokud to někdo dělá systematicky, pouţívá to ve větším mnoţství a v podstatě se tím ţiví, tak mi říkáme, ţe bychom byli rádi, kdyby s námi vedl debatu o tom, ţe ty aktivní titulky jsou naše. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Já myslím, ţe to je jasné, tady tohle. Dana KOZLOVÁ, Pirátská strana -------------------Já bych , já bych teda v tom případě řekla, pokud máte pocit, ţe je to takový dobrý byznys, proč si neuděláte ten samý vyhledávač vy, protoţe z našeho pohledu kdyţ někdo je schopný vydělávat na veřejně přístupných informací, proč na nich nevydělává? Protoţe tohle to jsou veřejně přístupné informace, o nichţ chcete, aby byly šířeny, tak proč vy se najednou tváříte, ačkoli jste nejenom vy samozřejmě, myslím celou tu Unii, většina z vás je, jsou poměrně tvrdí byznysmani a najednou se tváří, ţe prostě peníze smrdí, ţe jako kdyţ někdo na tom někdo vydělává, tak je to špatně. Jakub UNGR, ředitel pro obsah -------------------Já vám garantuju, ţe proto, ţe my jako vydavatel máme prostě někde v mozku, ţe by sme se šli na ekonomii všech zeptat a jsem si téměř jist, ţe by si buď řekli o peníze, nebo by nám to zakázali, a toje právě to, proč my nemáme agragátor. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Já myslím, ţe to je jasný, tady toto. Dana KOZLOVÁ, Pirátská strana -------------------Plné znění zpráv


Oni si můţou říct o peníze, nebo pokud máte pocit, ţe na tom vyděláte, tak se můţete jít soudit a pravděpodobně to vyhrajete. Jakub UNGR, ředitel pro obsah -------------------Ale nebudeme jim to krást. Já s vámi souhlasím, ale nebudeme jim to krást. Dana KOZLOVÁ, Pirátská strana -------------------Ale, tak tohle to není ţádná krádeţ jako. Změna tohodle pradigmatu, ţe zprávy někomu patří je přece obrovsky nebezpečná, protoţe pokud najedou napíšu o nějaké korupci a někdo bude tvrdit, ţe prostě nemůţu tohle přijmou, nebo nemůţu na něj odkazovat nebo nemůţu přijmout to, ţe ten titulek je někde, tak je to přece obrovsky nebezpečný co se týče šíření těch informací, které by naopak měly být šířeny a měly by lidi vést k tomu, by poznali svět kolem sebe, kdyţ řeknu takhle. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ne, tak to je vlastně jakoby cesta k tomu komunismu, to jsem to říkal správě, ţe to vlastně patří všem teda určitě a já si myslím, ţe to je správný, ano jasně určitě. A konec konců i spoustu dalších věcí. Myslím, ţe to byla zajímavá diskuse tady mezi vámi, ale Michal Illich by se do ní taky chtěl taky zapojit, abysme tady zapojili všechny panelisty. Kdyby někdo se k tomu chtěl přidat další, tak samozřejmě se hlaste, jo okamţitě. Michal ILLICH, zakladatel vyhledávače Jyxo.cz -------------------Já jsem tady slyšel z mýho pohledu několik nepřesností, co se týká autorskýho zákona. Ten můj náhled je takovej, ţe samozřejmě titulek je autorské dílo, ale zároveň autorský zákon umoţňuje, cizí autorské dílo pouţívat za určitých podmínek, které i kdyţ jsou splněny. Jedna z těch podmínek je zpravodajská licence. To znamená, je naprosto v pořádku z pohledu autorského zákona, aniţ byste se třeba ptali druhého média, uvést celý titulek s odkazem nebo bez odkazu. Je to legální. Co ale uţ nelegální není, a tady uţ naráţíme na tu praxi těch zmíněných agragátorů, je kdyţ vy odkáţete na veškeré články, které na tom webu maj, ţe si uděláte více neţ kopii, toho jejich webu a to není nezákonné z toho důvodu, ţe by samotnej ten titulek byl chráněný, ale je to úplný paragraf autorského zákona, kterej se jmenuje, které se týká databází a tam je řečeno, ţe kdyţ takzvaně vytěţujete databázi, tak vezmete celou databázi někoho druhýho a uděláte si nějakou její kopii,tak to je to špatný. Takţe vůbec nejde o to, jestli titulek ano neno. Ano, je moţné šířit bez souhlasu, problém je v tom automatizovaném zpracování velkých objemů,celé databáze. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Chce se někdo teda zapojit ještě tady do té diskuse? Třeba kolega by mohl nám říci, jaký je pohled z novinek.cz třeba. Já si půjčím tady jeden mikrofon, asi váš, pošlete, abysme si vás taky zaznamenali a vlastně vaše zástupce nebo zástupce novinek.cz jsme tam nenalezli, teda u toho dokumentu, tak vy jste se k tomu nějak nepřipojili, nebo, jak to je? osoba -------------------My jsme se k tomu nepřipojili, ano. Protoţe k tomu máme několik výhrad. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak, povězte nám výhrady, ať tady máme taky další diskusi tady. osoba -------------------Já bych moţná ještě předtím navázal na tu poslední diskusi s těma agregátorama, my takový povozujem, jo. Máme ho na novinkách pod sekcí denní tisk, máme ho tam leta, máme tam 150 serverů na které odkazujema a fungujeme tak, ţe přidáváme ty kteří se ozvou a chtěí být přidaný, tak je přidáváme. Je to zadarmo sluţba ikdyţ nám za to chtěli někteří platit, protoţe samozřejmě je tam, ty odkazy jsou tam nějak, nebo servery jsou nějak seřazený a chtěly by bejt výš. Aktuálně tam třeba nemáme, jo, nedovolili jsme si to bez jejich svolení tam dál, ale jinak to provozujeme a je to zadarmo. Plné znění zpráv


Radko KUBIČKO, moderátor -------------------To je konkrétní případ tady tohodle a to ţe jste se teda novinky.cz nepřipojili, tak ty výhrady jsou jakého durhu proti tomu dokumentu konkrétním o kterém se tady diskutuje. osoba -------------------My jsme vlastně na začátku toho, kdy jsme stáli na začátku s pranem Přeňklem z četky a jsme si analyzovali ten trh, který prostě ve kterém se hodněkrát jde ten obsah a přemýšleli jsme jak to celé zarazit. Došli jsme k tomu ţe bysme se měli nějakým způsobem spojit, ale ta aktivita potom šla trošku jinou cestou neţ my jsme si představovali, proto jsme se dali svoji cestou. Jakub uţ říkal, ţe rozesíláme platební příkazy. Ono to tak úplně není, jo. Jsme to samozřejmě zkoušeli po dobrém, po dobrém to skončilo vţdycky tak, ţe na chvilku z toho serveru zmizely naše články, za 14 dní, za měsíc, kdy uţ si dotyčný myslel,ţe naše pozornost opadla, se tam vrátili, jo. Čili, my dneska rozešleme dopis, kde tu škodu vyčíslíme. Chceme jí zaplatit a s tím se dobře dohodneme, protoţe na to uţ reagují samozřejmě ti majitelé serverů úplně jinak, kdyţ vidím nějakou částku na papíře. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tohle myslíte, ţe je spíš cesta, neţ řekněme tady ten kodex. osoba -------------------Já neříkám, ţe to je, ţe to je, ţe by se mělo jít touhle cestou, nebo touhle. My jsme původně chtěli i připojit tomu kodexu, ale nepřipojili jsme se a k tomu se teď dostanu, proč jsme se nepřipojili. Protoţe si myslíme, ţe jsou tam dvě věci, které nám vadí. Zaprvé je to vznik jakési semoregulční komise. My si nemyslíme, ţe je nutná, my si myslíme, ţe je spíš ně škodu v tomhle tom směru, protoţe Internet je hrozně rychlý medium, takţe kdyţ nám někdo sebere tu zprávu, my to chceme řešit okamţitě, aby ta zpráva zmizela. Zmizela z toho webu a nemůţe čekat na zasedání nějaké samoregulační komise, která bude zasedat první středu v měsíci. A tam to řešit, my to řešíme okamţitě. Pokud máme nějaký problém s našim konkurentem, tak zvedneme telefon a jako šéfredaktoři si zavoláme a nějakým způsobem to vyřešíme. Samoregulační komisi, to je orgán, nebo to vidíme v momentě, kdy tam, má smysl, kdy legislativa nestačí. Tady ta legislativa stačí, ten autorský zákon je, naprosto stačí. My nepotřebujeme, nebudeme se podle toho dokumentu bysme se měli vzdát vlastně toho práva, ten podle toho autorského vymáhat nápravu. A mělo by to přejít na tu komisi samoregulační je pro nás nepřijatelné. A to je trošku téma zase linkování, ale to je bod tři pět bé a by se mohl jako pdovíat, jak cizovat a v bodu a je to o tom, ţe tam napíše, ţe tuhletu zprávu přinesl nějaký server a napíše to jeho jméno a automaticky. Pak je druhá moţnost b, kde jméno nenapíšete toho serveru pouze uděláte odkaz na ten server a to nám vadí, protoţe my víme, kolik na ty odkazy kliká a tudíţ vlastně ten, většina těch uţivatelů se vůbec nedozví, ţe informaci přinesl idnes, aktuálně, novinky, kdokoliv jiný. Ale prostě projde okolo toho dokladu a vůbec se to nedozví. To je prostě v rozporu s autorským zákonem, proto jsme se k tomu nepřipojili. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak myslím, ţe to je jasné. Chce na to ještě někdo reagovat, tady na tohle? Ano, Michal Illich. Michal ILLICH, zakladatel vyhledávače Jyxo.cz -------------------Mě ten důvod přijde trošku malicherný, myslím si, ţe daleko menší škoda by ¨byla se připojit a pak to třeba řešit v tom připomínkovým řízení a třeba ten dokument ještě nějak zpřesnit. Myslím, ţe je lepší, kdyţ to bude kodifikovaný tak, ţe se odkazuje a třeba není zcela vyřešená ta forma, aţ kdyţ není kodifikovaná vůbec a nejnavštěvověnější seriozní médium se k tomu nepřipojí. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, tak zase vy chcete reagovat tady na tohle? osoba -------------------Plné znění zpráv


Já si myslím, ţe kdyţ je tady zákon, ten ten dokument v tom se píše, ţe musíme slíbit, ţe ten zákon budeme dodrţovat, to je další zbytečnost, stále malicherná, jo prostě zákony se musej dodrţovat a musí se k tomu slibovat, ale v tomhle tom bodě jde proti zákonu. My si nebudeme připojovat k něčemu, co jde proti zákonu. Michal ILLICH, zakladatel vyhledávače Jyxo.cz -------------------V zákoně slovo odkaz vůbec není ve smyslu ... osoba -------------------Ale tam je napsáno, ţe máte uvést, z čeho čerpáte, v tuhle tu chvíli podle nás neuvádíte z čeho čerpáte. Michal ILLICH, zakladatel vyhledávače Jyxo.cz -------------------Podle mě tím, ţe podepíšete zase, zákon stále platí, zákon říká uvést zdroj, kodex říká udělat z toho odkaz. Platí obojí,je to super, nejlepší moţný stav. Je vhodné dělat odkaz. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, tak problém toho zákona, respektive toho ... Michal ILLICH, zakladatel vyhledávače Jyxo.cz -------------------Já jenom tady přečtu, je s ním . Správné linkování je vhodně do svého autorského materiálu v rámci citace nebo kritiky, doplnit i její aktivní přímý odkaz na původní zdroj infornace. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak,teď si připadám uţ jako u soudního procesu. Ale je to asi detail tady tohle to. V kaţdým případě vy jste ... je to důleţité, ale jako řekl jste jasně, ţe tady je to, řekněme určitá bariéra kvůli které se nemůţete třeba. osoba -------------------Asi jenom doplnit, moţná trošku opakovat Michala Illicha, ţe je to hodně hlavně deklarace, opravdu bylo potřeba to zveřejnit a podrobit připomínkám, ani jedna z těch vět nemusí být v absolutním znění a souhlasím s tím, ţe a proto na začátku byli, ţe dávalo smysl, aby tam velké vydavatelství jako je seznam, jako je právo, byli. Aby ta diskuse měla ještě o něco vzápětí nicméně třeba zrovna debata o aktivním titulku o linku v Hypertestovém tak si to najdi na webu, byla úplně v nejdelší, několikrát se opakovala a myslím si, a přesně to, kolik co do četnosti takových linků uţ je autorsky chráněno v jaké forma. Jak často do týdne je právě to, co potřebujeme jako vydavatelé řešit, co potřebujeme na tom českým webu vlastně otevřít jako téma protoţe to prostě, nebo aspoň bysme v přípravách nenašli /nerozumitelné/, nenašli jsme jednoznačný verdikt, jak přesně to je, a od extrémů, který já jsem tady naznačil, ţe byť i jednotlivý strojově přebraný titulek má být chráněn aţ po ten druhý extrém, ţe klidně celá baterie stovek odkazů chráněna být nemál takţe ten dokument otevírá debatu, je moţný, ţe to bude muset rozseknout ţe pak třeba soud v nějakým úplně konkrétním sporu. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Takţe díky všem, kdo věnovali pozornost tady této diskusi ať uţ tady nebo na těch našich všech médiích, kdo to tady všechno natáčí.

V ţivotě není nic zadarmo 29.6.2012

Haló noviny str. 09 Kandidáti pod lupou Karel MUŠKA

Vyráţím z Prahy do západočeské metropole, do Plzně, abych se zde setkal s PhDr. Mgr. et Mgr. Ing. Jiřím Valentou, zastupitelem města Plzně za KSČM, senátním kandidátem za Rokycany, ale také vychovatelem, Plné znění zpráv


lektorem a sympatickým člověkem. Musím dodat, ţe k Plzni mám srdečný vztah, neboť jsem zde strávil krásných pět let studiem sociální a kulturní antropologie. Scházíme se u pana doktora doma. Mezi dveřmi mne zdraví sportovně vyhlíţející Jiří Valenta a zve mě dál. Usazujeme se v kuchyni a u šálku čaje je čas zavést řeč. »Můj běţný pracovní den začíná tak kolem deváté ranní, kdy vstávám. Moţná se to někomu bude zdát pozdě, ale vysvětlím později... Po pravidelném ranním čaji zapínám počítač a zhruba do »pravého poledne« vyřizuji osobní, ale i pracovní korespondenci související často s pozicí městského zastupitele a stranického funkcionáře. Přesně ve 12 hodin si pustím půlhodinové zpravodajství na ČT1, při kterém i současně obědvám,« rozpovídává se Jiří Valenta. Musím potvrdit, ţe kdyţ na vzdálené věţi kostela svatého Bartoloměje odbíjeli poledne, Jiří Valenta zapínal televizní zpravodajství a soustředěně sledoval novinky z politiky, jeţ je jeho »denním chlebem«. Ale pojďme dál. »O hodinu později jiţ odjíţdím městskou hromadnou dopravou do centra města vyřizovat mnohé neodkladné záleţitosti, někdy se pracovně zastavím na radnici, jindy například na městském výboru KSČM nebo se účastním práce odborných komisí Rady města Plzně či Rady Plzeňského kraje aj. Před půl čtvrtou přijíţdím do svého zaměstnání na domovy mládeţe, kde jsem jiţ často netrpělivě očekáván desítkami studentů. Organizuji zde pro ně nejen sportovní činnost, ale jako metodik prevence sociálně–patologických jevů se podílím i na řešení celé škály souvisejících výchovných problémů. V zaměstnání setrvávám do 23.45 a poté se poslední noční tramvají vydávám k domovu. Po příjezdu kolem půl jedné v noci do dvou sleduji zajímavé pořady, zejména zpravodajské a dokumentární, které si nahrávám. A snaţím se přitom odpočívat a relaxovat,« popisuje pan doktor svoji kaţdodennost. Spát chodí většinou aţ kolem druhé hodiny ranní. Tento nestandardní ţivotní reţim je nucen zachovávat jiţ dlouhých 22 let, co pracuje na středoškolských internátech. Ale v ţivotě nic není zadarmo. Mladým má co říct, nejen ve sportu Doktor Valenta, jak jsem jiţ v úvodu naznačil, není jen politikem, ale také zkušeným pedagogem. Jste vychovatel, lektor, metodik prevence sociálně-patologických jevů, sportovní instruktor. Nemáte toho zrovna málo, jak všechny funkce zvládáte, zajímám se. »Vypadá to, ţe se to nedá stíhat, ale opak musí být někdy pravdou! Vesměs se všechny tyto funkce vzájemně prolínají. Například kdyţ jdu se studenty do tělocvičny, působím jako sportovní instruktor, vychovatel, ale současně zabezpečuji i prevenci sociálně–patologických jevů, kterou sport nepochybně je. Ale je jasné, ţe se někdy mé povinnosti nakumulují a potom je opravdu třeba zrychlit a zvýšit pracovní výkon. Je třeba dobře plánovat a umět předřazovat důleţitější věci. Myslím, ţe toto jiţ zvládám poměrně dobře. Po více neţ 20 letech práce ve školství to ale umí většina pedagogů,« svěřuje se Jiří Valenta. Mládí většinou inklinuje k radikalismu a revoltě. Jak tedy studenti vnímají Valentovu politickou činnost, zajímám se dále. »Ono je to trochu sloţitější, často aţ schizofrenicky bolestivé. Velice rád bych totiţ studentům odpovídal na všechny jejich politické dotazy, ale jsem si přitom dobře vědom, jak to můţe být pro mě profesně dvojsečné,« povzdechne si pan doktor a pokračuje. »Ne všichni mí kolegové jsou totiţ demokraticky vyspělí, i kdyţ o tom často a hlasitě hovoří, a odbornou a objektivní argumentaci vnímají jako nepovolenou politickou agitaci. Proto musím směrem ke studentům vţdy opatrně volit slova. Jsem si přitom dobře vědom toho, ţe třeba na ulici, ale i jinde mezi občany, bych své názory formuloval jinak, přesněji a adresněji. Mnozí mí svěřenci mi ale fandí, zejména ti přemýšlivější, « doplňuje. Na druhé straně někteří studenti levicové politice nefandí, a tak občas mívá na dveřích kanceláře nalepenou samolepku ODS či registruje drobné slovní provokace. Není to však prý nic, co by se nedalo zvládat. Sport aneb Sólo pro Jiřího Valentu A co sport? Nemohu se nezeptat. Vţdyť vypracovanou postavu by Jiřímu Valentovi mohl závidět nejeden o 20 let mladší muţ. »Dvě desítky let jsem vrcholově sportoval. Hrál jsem badminton, kde jsem se stal několikrát přeborníkem Západočeského kraje a v dorostenecké kategorii jsem dokonce nakukoval i do dorostenecké reprezentace. Plné znění zpráv


Paralelně jsem přitom hrál krajskou ligu v sálové kopané, ale věnoval jsem se rekreačně i tenisu, cyklistice či například fitness. Nyní jsem zcela propadl in line bruslím a ve volném čase tak najíţdím na oválech stovky kilometrů. Bohuţel volného času se mi stále nedostává, a tak se snaţím sportovat alespoň o některých poklidnějších víkendech či školních prázdninách,« chrlí na mě doktor Valenta výčet sportů, v nichţ je jako ryba ve vodě. Jiří Valenta má přece jen při nedostatku času jednu velkou výhodu. »Mohu si zasportovat téţ v rámci svého zaměstnání v kolektivu svých studentů na domově mládeţe. Chodím s nimi pravidelně do posilovny, hraji fotbal, stolní tenis, pořádám četné sportovní soutěţe a závody. Studenti sami mají potom do sportu i větší chuť a motivaci a trochu neskromně si myslím, ţe je mohu ještě v některých druzích sportu mnohému přiučit. Příklady táhnou a ve sportu to platí dvojnásobně,« Dnešní mládeţ je asi synonym nemotornosti, ţe? »Ano, fyzická kultura středoškolské mládeţe je aţ na výjimky bohuţel velice nízká. Tělocvik bývá na SŠ vţdy jen v roli ‚popelky‘ a volný čas tráví mládeţ především aktivitami, kde se kouří či pije alkohol. Systematických sportovců registruji mezi svými svěřenci velice málo,« mrzí jej. Levicovým politikem v Plzni aneb Proti proudu lobbistů Co vás přivedlo k tomu, ţe jste se jako dlouholetý nestraník rozhodl v roce 2004 vstoupit do KSČM? »Ukončil jsem první část svých vysokoškolských studií doktorátem na UK a řekl si, ţe bych teď mohl začít věnovat nově vzniklý volný čas činnostem, které jsou veřejně potřebné a obecně prospěšné. Z osobnostní podstaty jsem spíše Čechem neţ Evropanem, tedy vlastencem, a dále člověkem orientovaným solidaristickými a silně sociálními směry. Nemohl jsem se v této době jiţ dále koukat na zlodějsky parazitickou a bezskrupulózní činnost pravicových politických subjektů, zejména ODS, která ničila a ničí doposud tento stát, a potaţmo i mé rodné město,« líčí Valenta motivace vstupu na dráhu politickou. »Prostě jsem se v jeden březnový den roku 2004 odhodlal a šel jsem podat přihlášku do KSČM a nelituji toho dodnes, ba právě naopak. Práci pro lidi beru jako své poslání, zcela mě naplňuje, i kdyţ to často nebývá v mnoha ohledech jednoduché. To, ţe je Plzeň extrémně pravicová, je dlouhodobě smutným geopolitickým faktem, ale současně i jakousi neodolatelnou výzvou pro mě to změnit. V posledních několika letech jsou ale jiţ patrny první náznaky toho, ţe i zde můţe dojít k zásadnímu politickému obratu a já se snaţím svým úsilím přispět, co to jde. Snad ještě nebude pro Plzeňany úplně pozdě! « přeje si doktor Valenta. Neodradily vás od politiky nechutné praktiky ODS, kdyţ jste se stal v roce 2006 zastupitelem města Plzně? »Samozřejmě ţe to, co po dlouhá léta předvádí ODS v Plzni, je málokdy a málokde vídané. Regionální metropoli zcela jednoznačně řídí, a to nejen podle mého názoru, rozbujelá podnikatelská lobby, ovládaná mediálně proslulým kmotrem, snaţící se doprivatizovat co nejvíce lukrativního obecního majetku,« nešetří Jiří Valenta kritikou. »Na výše zmíněný stav, kdy jsou politici ODS na radnici pouhými loutkami v rukou podnikatelů, se jiţ dokonce nemohli koukat ani někteří dřívější předáci a zakladatelé ODS. Ze strany vystoupili a v roce 2010 zaloţili nový, nyní opoziční subjekt »Občané.cz«, a přestoţe i oni jsou asociálně i egoisticky nakaţeni, občas přijdou s racionálním přístupem. Plzeňské opozici se tak například společně podařilo zachránit před privatizací nejlukrativnější městskou firmu Plzeňskou teplárenskou, a.s. Vypadá to, ţe toto volební období bude pro ODS v Plzni s největší pravděpodobností‚konečnou stanicí‘. Osobně si na takovýto přístup nikdy zvyknout nemohu. Faktem zůstává, ţe mi ani tyto praktiky nemohou od mých aktivit odradit, ale občas mi bývá z té míry chamtivosti a pokrytectví smutno,« svěřuje se Valenta. V Senátu jedině na plný úvazek Dostáváme se do finále našeho povídání. Doktor Valenta to nevzdává, proto chce pro svůj kraj být nápomocný i v Senátu, do nějţ kandiduje za Rokycany, volební obvod č. 8. »V případě mého zvolení bych nechtěl ústavní funkci senátora vykonávat pouze ‚na částečný úvazek‘. Kaţdý, kdo chce v politice něco pozitivního pro občany domoci, musí tomu věnovat a obětovat co moţná nejvíce. Nejen maximum svých prostředků, schopností a moţností, ale přirozeně i svého času pracovního, Plné znění zpráv


ale v mnohých případech i volného. S tím počítám a nikterak se toho neobávám. Politika, ale i politologie, kterou jsem také vystudoval, jsou mými ţivotními koníčky. Nebyl by to problém,« dodává doktor Valenta. Humanitní a sociální vědy, cestování, sport, literatura faktu, to jsou jen některé z vašich zájmů. Je vůbec moţné, aby měl jeden člověk tolik zájmů, nedá mně se závěrem nezeptat. »Uţ jednou jsem naznačil, ţe jsem schopen si svůj nejen pracovní, ale i volný velice pragmaticky a efektivně zorganizovat tak, abych stačil pokud moţno nejvíce,« uvádí. A co studium? »Vysoké školy jsem studoval dlouhých 12 let, většinou v prezenčním způsobu studia a byla to skutečně při zaměstnání a aktivitách v komunální politice a stranickém aparátu časově nesnadná záleţitost. Po Pedagogické fakultě jsem přešel na Fakultu filozofickou ZČU, následoval doktorát na FSV UK a nakonec jsem ještě úspěšně absolvoval Provozně ekonomickou fakultu ČZU. Práce ve školství mi však nabízí k četným nevýhodám i jeden »nadstandard« – relativně dost volného času. Ten je však k dispozici převáţně jen o prázdninách, a tak je nutno všechny zájmové aktivity směrovat zejména tam. Své mnohočetné zájmy také stíhám naplňovat o víkendech. Prostě snaţím se stále intenzivně ţít, a dokud zvládám saturovat většinu svých zájmů, tak čistě ze svého úhlu pohledu, ţiji kvalitně! « zakončil poeticky naše povídání doktor Jiří Valenta. Foto popis| Poblahopřát ţenám k MDŢ je pro Jiřího Valentu samozřejmostí. Foto popis| Oslavy Svátku práce v rodné Plzni s předsedou ZO mladých Plzeň-město Milanem Hajšmanem Foto popis| Sport je nedílnou součástí Jiřího Valenty. Foto autor| FOTO - z archivu Jiřího VALENTY

Budou volby cool pro mladé lidi? 29.6.2012

Právo str. 13 Jan Rovenský

Studium

Ve sněmovních volbách v roce 2010 přemlouvali pod taktovkou herců Issové a Mádla bábu a dědka. Nyní se zhruba 200 tisícům prvovoličům naskýtá moţnost promluvit do podzimních voleb. Odborníci ale pochybují, ţe by zásadně mohli ovlivnit sloţení krajských zastupitelstev či Senátu. Podle údajů Českého statistického úřadu se v letech 1993 a 1994 narodilo 227 tisíc lidí. Vzhledem k tomu, ţe volit lze od 18 let, odhadem svého práva bude moci vyuţít kolem 200 tisíc mladých. Politoloţka Vladimíra Dvořáková z VŠE si však nemyslí, ţe by prvovoliči výrazným způsobem zasáhli v podzimních volbách. „Dnes nevidím ţádné velké téma, které by je mobilizovalo, moţná jen na lokální úrovni. Hlavně by museli získat pocit, ţe volby jsou cool a ne něco pro papaláše,“ řekla Právu. Ředitel agentury STEM Jan Hartl se také domnívá, ţe mladí na podzim nebudou hrát významnou roli. Podle něj účast prvovoličů nebývá obecně příliš disciplinovaná a početně zásadně nic neovlivní. Maturity uţ nebudou výbuiné téma „Kdyţ jsme analyzovali volby v roce 2010, tak jsme zjistili, ţe mladí stejně jako staří se k volbám dostavili proporcí, jako odpovídalo jejich zastoupení v populaci. Jinak mladí k urnám příliš nechodí. Na druhou stranu, kdyby se rozhodli organizovat a rozproudit debatu, tak mohou ovlivnit atmosféru a nepřímo ovlivnit atmosféru voleb,“ uvedl. Sociolog Tomáš Dvořák z Fakulty sociálních věd UK upozornil, ţe mladí lidé se čím dál méně účastní voleb a ţe kaţdá nová generace chodí k urnám méně neţ ta předcházející. „Kdyţ je velké téma, které by pro mladé bylo výbušné, tak by to mohlo vést k jejich zapojení, ale třeba státní maturity pro podzimní volby jsou uţ pasé. Navíc v krajských volbách se volí jinak, důleţitou roli hrají lokální vztahy a osobnosti,“ řekl Právu. Ředitelka výzkumu SC&C Jana Hamanová nepředpokládá, ţe by prvovoliči nějak významně promluvili do výsledků voleb. „V krajských volbách je účast obecně niţší a mladí se budou správně domnívat, ţe jim krajská zastupitelstva například při hledání práce či s řešením potíţí kolem státních maturit těţko pomohou,“ řekla Právu. Plné znění zpráv


Foto autor| Ilustrační foto Michaela Říhová

Potůček (ČSSD): Na Evropu se musíme připravit 28.6.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 cssd.cz

Politici voličům

Iniciátorem této diskuse je Glopolis a podporuje ji například šéf Kofoly Jannis Samaras, investiční bankéř Ondřej Jonáš nebo šéf české pobočky TI David Ondračka. A jde nám o hodně! Bravo! Před nadcházejícím vrcholným jednáním evropských státníků vítám iniciativu neziskovek a byznysu, která chce popohnat vládu - mrtvého brouka k otevření seriózní diskuse o našem místě v Evropské unii. Iniciátorem této diskuse je Glopolis a podporuje ji například šéf Kofoly Jannis Samaras, investiční bankéř Ondřej Jonáš nebo šéf české pobočky TI David Ondračka. A jde nám o hodně! Celá Evropská unie je v pohybu. Summity, záchranné balíčky, demonstrace, výměna vlád, summity, záchranné balíčky, diskuse o fiskální unii… Jen naše vláda upadla do náměsíčného snu: nevidí, neslyší, jako by se nás všechno to, co se děje kolem nás, jaksi netýkalo. A jde skutečně o hodně: zůstaneme-li v jádru evropské integrace, nebo, byť se geograficky nalézáme ve středu Evropy, budeme odsunuti aţ kamsi na její samotnou periferii. Moje pracoviště, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK, se problematikou evropské integrace a místa naší země v ní zabývá uţ léta. Veřejnosti jsme uţ před časem nabídli k diskusi stručný dokument z pera bývalého premiéra a posléze komisaře EK Vladimíra Špidly, strategickou inovaci nazvanou “Plné uplatnění České republiky v Evropské unii“. Kdo jiný neţ ten, který má zkušenost jak z hájení národních zájmů na jedné straně, tak i z fungování Evropské komise na straně druhé, by mohl být kvalifikovanější k tomu, aby odhalil slabá místa naší pozice a cesty, jak je odstranit? Jenţe zájem odpovědných institucí i osob o tento návrh ze strany vlády byl minimální. Například dodneška není vyjasněna dělba práce mezi ministerstvem zahraničí, premiérem a Úřadem vlády, parlamentem a prezidentem - a o nějaké harmonizaci jejich úsilí směrem ke společnému cíli nemůţe být ani řeči. Takţe ještě jednou: bravo, za sebe i za své pracoviště se k této iniciativě rád připojuji. Vnímám ji jako váţnou výzvu premiérovi a vládě: začněte konečně zastupovat občany naší země, hájit jejich dlouhodobé zájmy, a zařaďte se do hlavního proudu evropské integrace! (relatedarticles title="Psali jsme:" tag="EU" count="5" /) Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE. (profiles title="Profily na ParlamentniListy.cz:" ids="1446" /)


Slepá důvěra v trh nám nepomůţe 28.6.2012

tzb-info.cz

str. 00 Obnovitelná energie a úspory energie Ing. Bronislav Bechník, Ph.D.



Má smysl investovat do ochrany ţivotního prostředí i v době ekonomické recese? Můţe trh sám vyřešit problémy ţivotního prostředí? Má smysl zabývat se environmentálními problémy, které ovlivní aţ budoucí generace? Odpovídají účastníci konference Evropské asociace environmentálních ekonomů (EAERE), která probíhá do 30. června v Praze. Má smysl investovat do ochrany ţivotního prostředí i v době ekonomické recese? Můţe trh sám vyřešit problémy ţivotního prostředí? Má smysl zabývat se environmentálními problémy, které ovlivní aţ budoucí generace? Na tyto a další otázky se pokusili odpovědět účastníci diskusního panelu zahajujícího včera odpoledne výroční konferenci Evropské asociace environmentálních ekonomů (EAERE), která bude aţ do 30. června probíhat v Praze a které se účastní více neţ 650 ekonomů z celého světa. Diskusní panel zahájil úvodní přednáškou jeden z předních environmentálních ekonomů, profesor Reyer Gerlagh (univerzita v nizozemském Tilburgu). Na něj navázal profesor Karel Janda (Fakulta sociálních věd UK a VŠE v Praze) a další diskutující, jimiţ byli Ondřej Liška (Strana zelených), Jan Macháček (časopis Respekt), Radek Špicar (Svaz průmyslu a dopravy ČR, Aspen Institute Prague), a Ondřej Šrámek (Knauf Insulation). Reyer Gerlagh uznal přínosy kapitalismu, upozornil však zároveň na jeho nedostatky, které v současnosti ohroţují budoucnosti civilizace. Trh selhává v řešení řady problémů současnosti. Jedná se zejména o ochranu ţivotního prostředí, školství, zdravotní péči. Neregulovaný trh prohlubuje ekonomickou nerovnost, která následně způsobuje konflikty. V takových případech musí zasáhnout zákonodárci, kteří reprezentují zájmy občanů. Jedním z důvodů, proč trh selhává, je skutečnost, ţe neexistuje tzv. "homo economicus". Pro velkou část lidí nejsou peníze motivací, nebudou například stříhat trávník nůţkami, ani kdyţ jim zaplatíte 300 Kč/hod (pokud je pravda, ţe, jak sám říká, nakoupil do zásoby hromady dnes jiţ zakázaných klasických ţárovek, nechová se ekonomicky ani Václav Klaus, pozn. autora). Mylné je i tvrzení, ţe zelená politika ohroţuje průmysl. Ohroţuje totiţ pouze průmyslové podniky s vysokými emisemi. Podniky s průměrnými emisemi, nebo dokonce nízkoemisní, na zelených regulacích vydělají. Z úvodní prezentace Z úvodní prezentace Z úvodní prezentace Na otázku jaká je role zelené politiky v dobách ekonomické krize profesor Gerlagh odpověděl: "Jestliţe nyní upozadíme zelenou politiku, způsobíme si velmi váţené problémy v blízké budoucnosti. Přitom většina ekonomů se shoduje na tom, ţe náklady za zavedení zelených politik jsou vlastně velmi malé. Odborné studie ukazují, ţe např. zřeknutí se fosilních paliv nás bude stát přibliţně tolik, o kolik vzroste naše HDP za rok. Jinými slovy, vzdáme-li se fosilních paliv, "zpozdí" se naše ekonomika přibliţně o rok." Z úvodní prezentace Karel Janda zaměřil svou prezentaci úţeji pouze na energetiku. Byznys podle něj neběţí na zelených ideálech, ale na penězích. A zelené politiky jsou drahé. Své tvrzení dokazoval srovnáním nákladů na výrobu elektřiny (ve srovnání chyběly externality, které platí společnost například v nákladech na zdravotní péči, a odhad nákladů na regulaci sítě byl ve srovnání s údaji z Německa nebo Británie silně nadhodnocený, pozn. BB). Ondřej Liška vyjádřil souhlas s úvodní prezentací. U řady sluţeb není otázka, zda kapitalismus tyto sluţby poskytuje, je totiţ jasné, ţe je neposkytuje. Falešná je i představa, ţe politika je oddělena od byznysu. Současná slabost politiky nemůţe být důvodem pustit dopředu volný trh, musíme diskutovat, jak podpořit udrţitelnou, zelenou ekonomiku. Jan Macháček se rovněţ zaměřil na fotovoltaiku. Podpora fotovoltaiky podle něj byla od počástku chybně nastavena (většina parametrů byla podobných jako v Německu, ERÚ pouze nevrozlišil podporu v závislosti na výkonu a umístění fotovoltaické elektrárny; hlavní problém však bylo, ţe čeští politici propásli v roce 2009 moţnost boomu zabránit, na to upozornil v diskusi Daniel Vondrouš, který poukázal na skutečnost, ţe zatímco v Německu proběhly v roce 2010 tři novely zákona, v ČR ţádná, pozn. BB) Plné znění zpráv


Radek Špicar na začátku svého vystoupení prohlásil: „Zelená budoucnost je jediná moţnost." Konkurenční výhodou EU je schopnosti inovovat a zavádět ekologická zlepšení. Nelze však být příliš napřed, protoţe by to mohlo průmysl zničit. V době krize proto podniky ţádají o odklad účinnosti zelených regulací. Ondřej Šrámek s jeho názorem polemizoval: „Není jen jedna zelená politika, a není jen jeden průmysl. Zelená politika nejsou jen OZE, ale i energetická efektivnost. Zateplování je Zateplování je dobré pro nás, proto je obhajujeme. Ale je dobré pro celou společnost, sniţuje účty za energie jednotlivcům, sniţuje závislost státu na rizikových reţimech. Kdykoli Komise přijde s novou regulací, průmysl straší, ţe to nezvládnou, ţe je to zničí. Kolik firem však v důsledku regulací přesunulo svou výrobu do Číny? Ne kaţdý průmysl je proti zelené politice. A ne kaţdá zelená politika je drahá." „Too little too late," prohlásil v závěru diskuse prof. Gerlagh. Děláme příliš málo a příliš pozdě. Portál TZB-info je mediálním partnerem konference EAERE 2012.

URL| http://oze.tzb-info.cz/8763-slepa-duvera-v-trh-nam-nepomuze

ROZPRAVY O ČESKÝCH MÉDIÍCH: Co se smí a nesmí při vyuţívání obsahu na internetu 27.6.2012 ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se Vlastní zpráva ČM, (BoJ, khl), aktualizováno Česká média ve spolupráci s IKSŢ FSV UK a ČRo 6 pořádají další díl z cyklu diskusních večerů s názvem Rozpravy o Českých médích, tentokrát o dokumentu Co se smí a nesmí při vyuţívání obsahu na internetu. V diskusním panelu diskutují Jakub Unger z Centrum Holdings, Michal Illich, zakladatel vyhledávače Jyxo.cz a Dana Kozlová z Pirátské strany. Diskusi moderuje Radko Kubičko z ČRo6. Někteří členové Unie vydavatelů periodického tisku vydali 4. dubna společný dokument s názvem Co se smí a nesmí při vyuţívání obsahu na internetu. Text, který signatáři označili za první verzi k diskusi, například vyzývá ke správným citacím a doporučuje citovat hyperlinkem. Naopak povoluje inspiraci námětem zprávy. Také ale definuje, ţe autorským dílem je nejen zpráva, ale i její titulek, a proto ani titulky zpráv nikdo bez svolení vydavatelství nesmí zveřejňovat. Noviny a časopisy čelí na celém světě krizi úbytku čtenářů. V některých zemích jí čelí pomocí zpoplatnění přístupu na vlastní stránky. V Německu na to jdou z druhé strany. V březnu ČTK informovala o německém pokusu problematiku řešit legislativně. Jedná se o tzv. Lex Google. "Podle novely by měli mít vydavatelé podíl na ziscích, které vyhledávače a další servery generují díky tomu, ţe lákají čtenáře na obsah okopírovaný z médií," napsala ČTK. Půjdeme stejnou cestou? Co se smí a nesmí při vyuţívání obsahu na internetu? Budou vyhledávače platit autorský poplatek za to, ţe nacházejí zprávy? Je to východisko z krize tisku? Jakub Unger připomněl, ţe před vznikem dokumentu proběhla analýza ČTK, provedená napříč internetem. Podle Ungra vyšla analýza špatně, zejména pro ČTK, jejíţ obsah se objevuje na webu bez toho, ţe by byl licencován. Obsahový ředitel Centrum Holdings uvedl, ţe obsah je chráněn autorským právem a pokud chce někdo vyuţít vlastní obsah média na svém webu, měl by se zeptat. Vydavatel pak rozhodne, zda obsah poskytne či nikoliv a případně na základně jakého protiplnění. Unger řekl, ţe ţádná univerzální pravidla napříč trhem určovat nelze. „Citovat je slušné a k dobrému bontonu patří uvádět aktivní odkaz,“ shodli se následně vydavatelé. Edukativní a obchodní rozměr mají úvahy vydavatelů, kteří se snaţí chránit svůj obsah. Edukativní část má veřejnost upozornit na to, ţe „krást se nemá“, na druhé straně stojí obchodní zájem vydavatelů. „Za citaci jsme vděční,“ řekl dále šéf Aktuálně.cz s tím, ţe je nesmysl myslet si, ţe aktivním obsahem původní zdroj ztrácí své čtenáře. „Neobjevili jsme Ameriku,“ řekl Jakub Unger k současným obchodním modelům, které vyuţívá Centrum Holdings. Primárně se přitom jedná o freepaper model, který je postaven na obalení veřejně dostupného obsahu reklamu. Obsahový ředitel Centrum Holdings následně dodal, ţe budoucnost spočívá v cílené reklamě, nikoliv v obecnému „tapetování“ webu reklamou. „Chráněná investigativní práce vydavatele“ je



podle Ungra klíčovým problémem. Mnohdy se totiţ stane, ţe obsah někdy dokonce kompletně „vykrade“ původnímu zdroji jiné online médium. Michal Illich vítá, ţe se dokument s pravidly pro obsah na internetu vznikl. Nyní je však rozčarován, protoţe vydavatelé sami závěry v dokumentu nedodrţují. Podle Illicha vydavatelé pravidla upravují podle toho, jak se jim to hodí a odvolávají se na to, ţe zatím ještě pravidla nejsou platná. Illich si myslí, ţe kdyţ se vydavatelé k něčemu přihlásili, měli by se pravidly řídit od prvopočátku. Připomeňme, ţe dokument pravidel je pracovním materiálem, který teprve hledá, na základě veřejné diskuse, finální formu. Illich uvedl, ţe porušení zákona spočívá ve strojovém sdílení databází (velkého objemu dat), například kopii celého obsahu webu formou titulků a odkazů. Ale porušením zákona jiţ není zveřejnit původní aktivní titulek a perex, pokud je tento zvolen v rozumné míře a výběrově. Dana Kozlová v diskusi řekla, ţe není pravda, ţe Piráti prosazují myšlenku, ţe by všechno mělo být na webu zadarmo. Pokud prý někdo chce za obsah platit, je to moţná cesta, ale podle Kozlové je nelogické, kdyţ chtějí vydavatelé omezit například vyhledávače. Podle zástupkyně Pirátů je to je cesta, jak z vyhledávačů dostat peníze. Kozlová si myslí, ţe nemůţe být autorsky chráněn námět zprávy, vyplývá to dokonce z autorského zákona. Kozlová nesouhlasí, ţe by převzatý odkaz na internetu byl krádeţí, coţ tvrdí Jakub Unger. Dana Kozlová také řekla, ţe zpráva byla vydána ve veřejném zájmu, a proto nemůţe být soukromým vlastnictvím. Kozlová také poznamenala, ţe vydavatelé sami poskytují tzv. RSS kanály s aktivními odkazy, nabízejí tedy svůj obsah zdarma sami. Připravujeme videozáznam ke zveřejnění v sobotu 30.6.2012.


Nebezpečí z Ruska Evropě nehrozí 27.6.2012

Haló noviny str. 02 (ku)

Z domova

Rusofobní nálada opadává, ale rusofobie zůstává součástí operačního kódu velké části politické elity. Tento pohled na svět se stal součásti světonázoru mladé části vojenské a diplomatické byrokracie ČR. Na konferenci Nová bezpečnostní architektura Evropy to včera řekl Oskar Krejčí, prorektor VŠ mezinárodních a veřejných vztahů Praha. Jeho referát Reflexe evropské bezpečnosti a Rusko vzbudil velkou pozornost. Evropa se podle něj nemusí obávat ohroţení své vojenské, energetické ani informační bezpečnosti ze strany Ruska. »Nyní je podíl Ruska na světových vojenských výdajích 3,3 %, Číny 5,5 % a podíl USA 45,7 %. Rusko nepředstavuje ve střednědobém horizontu zásadní ohroţení Západu,« zdůraznil s tím, ţe výdaje USA na vývoj nových zbraní překračují celý vojenský rozpočet Ruska. Rusko prodělalo od r. 2008 vojenskou reformu, sníţil se stav vojáků z 1,2 mil. na milion. Moderní technika představuje v ruské armádě 10-15 %, coţ je podle Krejčího nesrovnatelné s NATO. Jde-li o energetickou bezpečnost, Rusko se podle něj dostává do potíţí, kdyţ přestává dodávat suroviny do Evropy (EU je schopna si zabezpečit energie z 48 %). Miloš Balabán z FSV UK hovořil o uskupení BRICS (Brazílie, Indie, Čína, Rusko, JAR). »Země BRICS jsou hlavním motorem ekonomického růstu na globální úrovni,« řekl. Jan Mládek, předseda Fontes zrum, uvedl, ţe »ze světového finančního systému se stala zbraň hromadného ničení 1. kategorie, která ohroţuje EU i svět«. »Z referátů vyplynulo, jakou úlohu sehrává neoliberální kapitalismus. Nůţky se rozevírají, chudoba a obrovské bohatství na druhé straně jsou příčinou všech rozporů. Zdroje na Zemi nejsou dobře přerozdělovány. A technologie, se kterými pracujeme, jsou zneuţívány proti nám. Vše, co člověk vymyslel, se dá vyuţít pro dobré účely i zneuţít pro ty špatné,« reagovala Věra Flasarová, vedoucí zahraničního oddělení ÚV KSČM.



Silná slova k pádu Pospíšila: Otevřené kauzy vystrašily konkrétní lidi 27.6.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 Alena Hechtová

Zprávy

POLITOLOGOVÉ Ve vzduchu byla dlouho cítit změna – a proto byl nečekaně ve středu Jiří Pospíšil (ODS) odvolán – to je názor politologa Jiřího Peheho. Podle dalšího politologa Ivana Gabala mohlo odvolání Vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly a otevření vyšetřování nákupu letadel CASA natolik vystrašit lidi s tím spjaté, ţe se rozhodli k rychlému jednání. A proto musel Pospíšil z kola (z vlády) ven. Zatímco odvolání jiných ministrů současné vlády předbíhaly vţdy minimálně několikadenní spekulace, zpráva o odvolání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila přišla ve středu jak rána z čistého nebe. Proč vše přišlo tak nečekaně a rychle? A jaké to můţe mít následky? To byly otázky, které ParlamentníListy.cz poloţily dvěma politologům - Jiřímu Pehemu a Ivanu Gabalovi. “Přišlo to rychle, důvodem byla zřejmě opravdu Lenka Bradáčová, která by byla ve středu podle všech dostupných informací jmenovaná. Dalším důvodem, který se dá vydedukovat, ţe za tím stojí, je Pospíšilem plánovaná reorganizace státních zastupitelstev, při které by se zrušilo výhledově i praţské Vrchní státní zastupitelství,“ řekl ParlamentnímListům.cz Jiří Pehe. (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="236376,237333,235873,235848,235827,235811" /) Podle něj byla dlouho ve vzduchu cítit jistá změna k lepšímu, vrchní státní zastupitelé i policie se začali osmělovat, přicházela změna atmosféry a odvaha řešit i kauzy, které uţ byly v minulosti zahrnuty pod kobercem. “Pospíšilovy iniciativy v otevírání starých kauz se ukázaly právě jemu jako osudné, navíc prozradily, ţe jako ministr spravedlnosti neměl dostatek odhadu toho, co to i politicky s sebou přinese. Navíc politicky neprozíravě vše načasoval zřejmě do velmi nevhodné chvíle. Moţná kdyby týden dva počkal, nebyl by zřejmý protiútok za toto chování tak rychlý a razantní. To načasování tomu však odpovídá. Ovšem rychlost, s jakou se vše uskutečnilo a odehrálo, můţe znamenat i lidově to, ţe si ti, co o tom rozhodovali, moţná “naběhli na vidle“,“ uzavřel politolog Pehe. (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="237575,237569,237572,237537,237521,237519" /) Podle Ivana Gabala, který se mimo jiné aktivně angaţuje v posledních měsících v platformě Vraťte nám stát, která má za cíl taţení proti korupci, došlo ve středu odvoláním Pospíšila k podstatnému zásahu do důvěry veřejnosti, ale zcela jistě i bojovníků proti korupci. I oni totiţ zaznamenávali v posledních týdnech pozitivní změny a naději v to, ţe se “ledy začaly hýbat“. SLEDUJEME téma: Pospíšilův pád Odvolání Rampuly a kauza CASA asi hodně někoho vystrašila “Jak se zdá, odvolání Rampuly a vyšetřování kauzy kolem nákupu letadel CASA asi natolik vystrašilo lidi s tím spjaté, ţe se odhodlali k tomuto kroku. A to není dobrý signál. Celá naše platforma se shoduje na úvahách o tom, ţe by zřejmě měl premiér Petr Nečas rezignovat, padají i slova o nezbytnosti předčasných voleb. Vývoj událostí dnešního dne totiţ obrátil ten současný směr zcela opačným směrem. Nyní vše nasvědčuje tomu, ţe uţ zřejmě ani Nečas není důvěryhodným garantem očisty české politiky. To, ţe takto rychlé jednání posvětil a prezident podepsal, můţe naznačovat, ţe opět zesilují tlaky na další propojování organizovaného zločinu s českou politickou scénou, a to je nepřijatelné,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz politolog a sociolog Ivan Gabal. Připomeňme, ţe občanská platforma Vraťte nám stát (VNS) v průběhu uplynulých dvou měsíců vedla první kolo konzultací se zástupci parlamentních politických stran o ustavení občanské komise k vyšetření informací BIS o napojení politiky a justice na organizovaný zločin a korupci. Mezi jmény, která by se v komisi mohla objevit, padla právě tento týden v úterý jména jako například: Ivo Mathé, Anna Šabatová, psycholog Slavomír Hubálek, herec Ondřej Vetchý nebo profesor Jiří Zlatuška. (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="237438,237421,231037" /)



Zmiňovaná občanská komise by měla za svůj hlavní cíl prostudování těch dokumentů Bezpečnostní informační sluţby (BIS), které se týkají informací o propojení organizovaného zločinu na některé politiky a úředníky. A jejich případné odtajnění ještě před nejbliţšími volbami do Poslanecké sněmovny. "Jinak totiţ hrozí velké riziko, ţe by lidé opět zvolili do funkcí lidi, na které někde v trezorech jsou uloţeny další kauzy, o kterých se jen dosud neví. Tomu bychom rádi zabránili. Proto chceme, aby pověření důvěryhodní lidé s odborným zázemím měli moţnost to rozkrýt ještě před volbami," vysvětlila Hana Marvanová, bývalá politička, dnes advokátka a bojovnice proti korupci (Veřejnost proti korupci). Další politologové: Nešlo o peníze s rozpočtem ministerstva I podle dalších politologů, které oslovila ČTK, za středečním odvoláním ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila jsou jiné důvody neţ problémy s rozpočtem ministerstva, které uvedl premiér Nečas na tiskové konferenci. Někteří za krokem vidí i vnitrostranický boj v ODS a “zákulisní“ dění. I oni upozorňují v neposlední řadě na moţnou souvislost s návrhem na jmenování nové Vrchní státní zástupkyně. (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="236558,236438,235231,234290,233519" /) Politolog Zdeněk Zbořil se tak domnívá, ţe odvolání Pospíšila můţe být důsledkem zákulisního dění. A i on si všímá dosud neobvyklé rychlosti. “Ta rychlost odvolání prozrazuje, ţe jde o něco jiného neţ o jednu miliardu ze státního rozpočtu. Riskují to, ţe odvolávají nejpopulárnějšího ministra vlády, jejíţ popularita je na bodu mrazu. Takţe jim o popularitu asi tentokrát vůbec nejde,“ řekl Zbořil. Podle něj to můţe způsobit rozkol ve vedení ODS a oslabení této strany. “ODS na to doplatí,“ dodal. Podle politologa Jana Outlého zase zřejmě premiér Nečas čekal na vhodný okamţik, kdy Pospíšila odvolat. “Zajímavé je, ţe nastal před instalací nového vrchního státního zástupce. Moţná, ţe jeden z těch zájmů můţe být v tomhle. Je to taková zvláštní souhra náhod," řekl ČTK Outlý. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podal minulý týden Pospíšilovi návrh jmenovat šéfkou Vrchního státního zastupitelství v Praze známou ústeckou ţalobkyni Lenku Bradáčovou. A Pospíšil ji chtěl jmenovat. (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="236579,235403,232264" /) Outlý se proto domnívá, ţe Nečas řeší také vnitřní problémy v ODS. Podobného názoru je i politolog Kamil Švec, který působí na Filozofické fakultě královéhradecké univerzity a Fakultě sociálních věd UK. Na dotaz, kdo za tímto vnitrostranickým bojem můţe stát, uvedl: “To se ukáţe s tím, kdo bude nyní jmenován na ministerstvo spravedlnosti.“ Nový ministr spravedlnosti - Volák nebo M. Benda? Pospíšila netrumfnou... Ke jménům moţných nástupů, o nichţ se spekuluje a mezi kterými jsou poslanec Marek Benda či náměstek Daniel Volák, jsou však všichni oslovení politologové skeptičtí. "Ani jedno z těch jmen není osobností, která by přebila Jiřího Pospíšila,“ poznamenal Outlý. Pospíšil, který je zároveň místopředsedou ODS, byl s jedním přerušením ministrem spravedlnosti šest let. Další názory politologů ČTĚTE ZDE (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="237562,237564,237538,237008,237561" /) Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1404&clanek=237577 Plné znění zpráv


Politologové: Za odvoláním Pospíšila je něco jiného a jde o hodně 27.6.2012

zpravy.tiscali.cz str. 00 Zprávy / Domácí Sebastian Kantor

Za dnešním odvoláním ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS) jsou jiné důvody neţ problémy s rozpočtem ministerstva, shodují se oslovení politologové. Někteří za dnešním krokem vidí vnitrostranický boj v ODS a "zákulisní" dění. Upozorňují i na moţnou souvislost s návrhem na jmenování nové vrchní státní zástupkyně. Politolog Zdeněk Zbořil se domnívá, ţe odvolání Pospíšila můţe být důsledkem zákulisního dění. "Ta rychlost odvolání prozrazuje, ţe jde o něco jiného neţ o jednu miliardu ze státního rozpočtu. (...) Riskují to, ţe odvolávají nejpopulárnějšího ministra vlády, jejíţ popularita je na bodu mrazu. Takţe jim o popularitu vůbec nejde," řekl Zbořil. Podle něj to můţe způsobit rozkol ve vedení ODS a oslabení této strany. "ODS na to doplatí," dodal. Podle politologa Jana Outlého zřejmě premiér Nečas čekal na vhodný okamţik, kdy Pospíšila odvolat. "Zajímavé je, ţe nastal před instalací nového vrchního státního zástupce. Moţná, ţe jeden z těch zájmů můţe být v tomhle. Je to taková zvláštní souhra náhod," řekl Outlý. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podal minulý týden Pospíšilovi návrh jmenovat šéfkou Vrchního státního zastupitelství v Praze známou ústeckou ţalobkyni Lenku Bradáčovou. Pospíšil ji chtěl jmenovat. Teprve se to ukáţe Outlý se domnívá, ţe Nečas řeší také vnitřní problémy v ODS. Podobného názoru je i politolog Kamil Švec, který působí na Filozofické fakultě královéhradecké univerzity a Fakultě sociálních věd UK. Na dotaz, kdo za tímto vnitrostranickým bojem můţe stát, řekl: "To se ukáţe s tím, kdo bude nyní jmenován na ministerstvo spravedlnosti." Ke jménům moţných nástupců, o nichţ se spekuluje a mezi kterými jsou poslanec Marek Benda či náměstek Daniel Volák, jsou oslovení politologové skeptičtí. "Ani jedno z těch jmen není osobností, která by přebila Jiřího Pospíšila," poznamenal Outlý. Pospíšil, který je zároveň místopředsedou ODS, byl s jedním přerušením ministrem spravedlnosti šest let.

URL| http://zpravy.tiscali.cz/politologove-za-odvolanim-pospisila-je-neco-jineho-a-jde-o-hodne-145678

Krejčí: Z Ruska nebezpečí pro Evropu nehrozí 26.6.2012

prvnizpravy.cz

str. 00

z domova

V ČR podle slov prorektora Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha Oskara Krejčího opadá rusofobní nálada. V nejvyšších kruzích ale stále přeţívá. Rusofobie je podle profesora Oskara Krejčího stále součástí nahlíţení na svět ze strany politické elity, stejně jako světonázoru vojenské a byrokratické diplomacie ČR. O nebezpečí ze strany Ruské federace se nejčastěji hovoří v souvislosti s vojenskou, energetickou a informační bezpečností. Krejčí, podle něhoţ Rusko Evropu neohroţuje, to uvedl na konferenci Nová bezpečnostní architektura Evropy, kterou ve sněmovně pod záštitou poslance Františka Bublana (ČSSD) uspořádaly České sdruţení přátel Le Monde Diplomatique, Fontes retům a sdruţení pro informace Res publica. Plné znění zpráv


Podíl Ruska na vojenských výdajích světa je podle Krejčího v současné době 3,3 %, Číny 5,5 % a Spojených států amerických celých 45,7 %. „Západ z Ruska zásadně ohroţen není,“ řekl. V roce 2008 byla v Rusku provedena reforma, na základě které byl sníţen počet vojáků z jednoho milionů dvou set tisíc na jeden milion a z 65 vysokých vojenských škol jich zůstalo jen deset. To mělo podle Krejčího i sociální dopady. V roce 2010 podepsal nynější ruský prezident Vladimír Putin, který byl tehdy ve funkci premiéra, plán na modernizaci ozbrojených sil do roku 2020 - padnout by na ni mělo 711 miliard dolarů. Co se týče případného konfliktu Ruska a NATO, není na něj podle Krejčího technický prostor. „Politickou blbost ale nelze vyloučit nikdy,“ dodal. Informační systém v reţii NATO K energetické bezpečnosti Krejčí uvedl, ţe Evropská unie je schopna sama uspokojit 48 % energetických potřeb, přičemţ u plynu a ropy je to ještě méně - 31 % plynu a 34 % ropy odebírá právě z Ruska. Podle Krejčího by se Rusko dostalo do potíţí, pokud by Evropě přestalo energii dodávat, otázkou ale podle něj zůstává, zda by tak neučinilo v případě nějakého konfliktu. „Ale ani při konfliktu z Gruzií Rusko zemi nepřestávalo energii dodávat,“ dodal. Co se týče informační bezpečnosti, evropský a americký prostor je podle Krejčího ovládán z jednoho centra. „Zápas o ucelenost informačního systému dovedlo NATO téměř k dokonalosti,“ řekl. V televizi se podle něj dokola opakují tytéţ záběry, přičemţ alternativní pohled nemá ve většinových médiích šanci. Kdyţ NATO bombardovalo Bělehrad, bylo podle Krejčího ještě moţné získat v hlavních médiích různé informace, při nedávné válce s Libyí to jiţ moţné nebylo. Na konferenci se hovořilo mimo jiné i o zemích BRICS a jejich váze v multipolárním světě. Do BRICS patří Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika. Podle slov Miloše Balabána z Fakulty sociálních věd UK mají země BRICS uţ nyní 50% podíl na světovém růstu ekonomiky, přičemţ v budoucnu to můţe být aţ 70 %. Předseda FONTES RERUM Jan Mládek (ČSSD) mluvil o hospodářské krizi - největší hrozbou je podle něj stávající finanční systém, který krizi v roce 2008 odstartoval pádem americké banky Lehman Brothers. (ac, foto: arch.)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/krejci-z-ruska-nebezpeci-pro-evropu-nehrozi/

lidé a podniky 25.6.2012

Euro

str. 18

Monitor - Lidé a podniky

1 HB Reavis Ladislav Pavlík * marketingový a PR manaţer Ladislav Pavlík (37) je novým marketingovým a PR manaţerem developerské společnosti HB Reavis Group. Zodpovídá za řízení komunikace a marketingových aktivit na českém trhu. Pavlík přišel do HB Reavis po předchozí praxi ve farmaceutické společnosti Apotex, kde působil jako PR & communication manager. Svou profesní kariéru zahájil jako regionální novinář. 2 Peterka & Partners Zdeněk Bajar * partner Zdeněk Bajar byl jmenován partnerem v advokátní kanceláři Peterka & Partners a bude se podílet na vedení její ruské pobočky. Zároveň byl pověřen rozvojem aktivit kanceláře v Bělorusku. S kanceláří spolupracoval jiţ v letech 2004 aţ 2007, nyní se vrací po pětiletém působení v české pobočce Weil, Gotshal & Manges. Ve své právní praxi se Bajar zaměřuje především na spornou agendu a zastupování klientů v soudních řízeních, na právní poradenství v oblasti telekomunikací, v oblasti realizace významných stavebních projektů a v oblasti veřejných zakázek, akvizicí a právních vztahů vyplývajících z práv duševního vlastnictví. V současnosti se rovněţ věnuje zajišťování právního poradenství klientům působícím na ruském trhu.



Zdeněk Bajar vystudoval Právnickou fakultu UK a absolvoval studijní pobyt na Jönköping International Business School, Jönköping University ve Švédsku. Hovoří česky, anglicky a rusky. Mezi jeho záliby patří kinematografie, historická literatura, kopaná a šachy. 3 Siemens Veronika Sedlářová * ředitelka oddělení Do pozice ředitelky oddělení etického podnikání společnosti Siemens nastoupila Veronika Sedlářová (34). Ve funkci zodpovídá za rozvoj firemních zásad etického podnikání skupiny Siemens v České republice, a to jak uvnitř firmy, tak ve vztahu k obchodním partnerům a zákazníkům. Doposud zastávala pozici ekonomické ředitelky v dceřiné společnosti Siemens Audiologická technika. Předtím, v letech 2005 aţ 2009, pracovala ve společnosti Siemens jako finanční auditorka, kam přišla po pětiletém působení u společnosti PricewaterhouseCoopers. Sedlářová vystudovala Ekonomickou fakultu Univerzity Matěje Bela v Banské Bystrici. Studia finančnictví a účetnictví po půlroční stáţi v Dráţďanech dokončila na VŠE v Praze. Svůj volný čas tráví jízdou na koni, studiem astronomie a čtením literatury. 4 Zuno Bank Petra Pšánská * manaţerka pro sociální média Strategii komunikace on-line banky Zuno na sociálních sítích má na starost Petra Pšánská (28). Dohlíţí také na veškerý webový obsah a jeho lokalizaci do českého jazyka. Obsahu internetových stránek se věnuje jiţ sedm let. Dříve pracovala pro magazín Elle, kde vytvořila kompletní koncepci a strukturu webového portálu. Působila také jako reportérka a redaktorka ve vydavatelství Bauer Media. Pšánská vystudovala Fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově. Volný čas ráda tráví jak jinak neţ u sociálních médií nebo se svými psy. Mezi její další zájmy patří plavání a četba knih. 5 AdExpres.com Martin Beleš * ředitel zastoupení Digitální mediální agentura AdExpres.com otevřela pod vedením Martina Beleše svoje zastoupení i na Slovensku. Do AdExpres.com SK přichází s mnohaletými zkušenostmi z oblasti on-line marketingu a digitálních médií. Působil v agenturách Digitask (Starmedia), Mediaedge:cia, Sector.sk, ale i na straně klienta: ve dvou slovenských bankách. Svůj volný čas nejraději tráví cestováním, je také nadšeným snowboardistou. 6 Netretail Holding Petr Steiner * operations director Do pozice operations director v Netretail Holding, mateřské společnosti internetové nákupní galerie Mall.cz, nastoupil Petr Steiner. Dosavadní COO Oldřich Petránek bude nadále ve firmě působit v pozici ředitele logistiky. Steiner dříve pracoval ve společnosti Quelle/Halens, kde zastával post jednatele společnosti v rámci České republiky a pozici COO pro Evropu v rámci skupiny Halens holding. Je ţenatý a má dvě děti. Ve volném čase se věnuje především rodině, mezi jeho koníčky patří cyklistika, lyţování, squash a golf. 7 Dopravní podnik hl. m. Prahy Ladislav Urbánek * ředitel Michal Heřman * ředitel Novým dopravním ředitelem Dopravního podniku hl. m. Prahy se stal Ladislav Urbánek (60). V DPP pracuje v různých dopravních pozicích jiţ 35 let, od roku 2005 zastává funkci vedoucího jednotky Provoz Metro. Souběţně s touto pozicí byl od prosince 2011 pověřen zastupováním na postu dopravního ředitele poté, co rezignoval tehdejší dopravní ředitel Petr Blaţek. Urbánek absolvoval při zaměstnání Vysokou školu dopravní v Ţilině, předtím vystudoval Střední průmyslovou školu dopravní v Praze. Ekonomickým ředitelem dopravního podniku je nově Michal Heřman (48). Má bohaté pracovní zkušenosti, více neţ deset let působil jako finanční, později jako generální ředitel Eurotelu Praha a jako výkonný ředitel pro transformaci a člen představenstva Českého Telecomu, kde byl zodpovědný zejména za úspěšnou přípravu a dokončení privatizace mobilního operátora do skupiny Telefónica O2. Vystudoval Obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze a získal titul MBA v Českém manaţerském centru Čelákovice. Mezi jeho koníčky patří cestování a sport. 8 IKEA Marek Feltl * generální ředitel pro ČR, SR a Maďarsko Marek Feltl, v současné době zástupce generálního ředitele Ikea Itálie, bude od 1. července 2012 vykonávat funkci generálního ředitele společnosti Ikea Česká republika, Maďarsko a Slovensko. Do firmy nastoupil v roce 1992 jako logistics manager pro Ikea Česká republika a od té doby pracoval v různých funkcích včetně strategického řízení pro východní Evropu ve Švédsku, manaţera obchodního domu Ikea v Praze na Černém Mostě či zástupce generálního ředitele Ikea pro Českou republiku, Maďarsko a Slovensko. Feltl je ţenatý, má dvě dospělé děti a kromě cestování a odpočinku při práci na zahradě se s nadšením věnuje in-line bruslení. 9 Havel, Holásek & Partners Eva Pilařová * advokátka Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners přivítala ve svém týmu advokátku Evu Pilařovou. V nové pozici se bude specializovat zejména na oblast práva Plné znění zpráv


nemovitostí a stavebního práva, práva obnovitelných zdrojů energie a ţivotního prostředí. Pilařová má zkušenosti s právním poradenstvím českým, německým, rakouským i britským klientům. Doposud pracovala několik let v české kanceláři a v praţské pobočce zahraniční advokátní kanceláře Schőnherr. Eva Pilařová vystudovala Právnickou fakultu UK a mluví plynně anglicky a německy. 10 Western Union Business Solutions Ladislav Vopálenský * sales manager Western Union Business Solutions posiluje po podzimní akvizici společnosti Travelex Global Business Payments svůj tým v České republice. Do pozice sales managera nastoupil Ladislav Vopálenský, který bude zodpovídat za řízení obchodního oddělení s cílem získávání nových klientů pro obchodní spolupráci se společností. Vopálenský vystudoval ČVUT a má čtrnáctiletou praxi v oblasti B2B prodeje a marketingu. Ve své předchozí kariéře pracoval na manaţerských postech například pro American Express, CCB – Czech Credit Bureau či Medicover. Ve volném čase se rád věnuje sportu, mezi jeho oblíbené aktivity patří plavání a lyţování. 11 Mall.cz Andrea Ulagová * velvyslankyně zákazníků V internetové nákupní galerii Mall.cz vznikla nová pozice zákaznického velvyslance, které se ujala Andrea Ulagová. Jejím úkolem je sledovat, co zákazníci píší na sociálních sítích a řešit všechny problémy či analyzovat, co zákazníkům vadí. Před svým příchodem do firmy Mall.cz pracovala Ulagová v tiskovém oddělení ministerstva kultury a předtím tři roky jako reportérka na TV Nova. Mezi její koníčky patří vše kolem Star Wars a filmových kostýmů, ráda sportuje. Foto popis| 1 Ladislav Pavlík HB Reavis Foto popis| 2 Zdeněk Bajar Peterka & Partners Foto popis| 3 Veronika Sedlářová Siemens Foto popis| 4 Petra Pšánská Zuno Bank Foto popis| 5 Martin Beleš AdExpres.com Foto popis| 6 Petr Steiner Netretail Holding Foto popis| 7 Ladislav Urbánek Dopravní podnik hl. m. Prahy Foto popis| 7 Michal Heřman Dopravní podnik hl. m. Prahy Foto popis| 8 Marek Feltl Ikea Foto popis| 9 Eva Pilařová Havel, Holásek & Partners Foto popis| 10 Ladislav Vopálenský Western Union Business Solutions Foto popis| 11 Andrea Ulagová Mall.cz Foto autor| FOTO archiv O autorovi| PŘIPRAVILA Naďa Kubalíková ([email protected])

Nejvyšší soud, spasitel české politiky? 25.6.2012

Lidové noviny str. 18 Právo & Justice TOMÁŠ RICHTER

Mají nejvyšší soudci dohlíţet na tajné sluţby a odposlechy poslanců? Moţná ano, ale aţ se zprůhlední jejich výběr Zajímavou shodou okolností se politici hned dvakrát zmínili o Nejvyšším soudu jako stráţci svobod. To je dobrá záminka ke zkoumání, jak je obsazován. Před pár dny vyslovil premiér Nečas úvahu, ţe dohled nad BIS by mohla vedle parlamentu vykonávat i nezávislá komise, jejímiţ členy by mohli být jen skutečně erudovaní lidé, například bývalí soudci Nejvyššího soudu. Museli by samozřejmě mít nejvyšší stupeň bezpečnostní prověrky, dodal. (HN/ihned.cz, 14. června). V úterý se pak objevila informace o tom, ţe poslanci uvaţují o zpřísnění soudního povolování jejich odposlechů. Kandidátem na tuto pravomoc je údajně opět Nejvyšší soud. (MF DNES, 19. června). Laikovi by mohly tyto nápady připadat na první pohled rozumné: Nejvyšší soud, vrchol soustavy obecných soudů, by měl skýtat záruku politické nezávislosti a právní erudice par excellence. Musel by to ovšem být laik, který nejenţe nesleduje judikaturní produkci Nejvyššího soudu (pravda: alespoň podle mého názoru vykazuje v průměru postupný růst kvality), ale ani nezaznamenal aféry bývalého místopředsedy Nejvyššího soudu Pavla Kučery. V kauze Čunek proslul (nikdy nedementovaným) výrokem, ţe jde-li o stabilitu vlády, musí Plné znění zpráv


nezávislost justice stranou, a posléze se (za okolností pro justici zcela dehonestujících) vyhnul procesním trikem kárné odpovědnosti. Veřejně? Průhledně? Ale kdeţ Nejvyšší soud má více neţ 70 soudců a byl by holý nerozum myslet si, ţe je mezi nimi 70 Pavlů Kučerů. Jiţ z principu velkých čísel musí vyplývat, ţe v tomto kolegiu zasedají i nezávislé osobnosti, vybavené vedle technické erudice téţ poţadovaným odstupem a nadhledem. Problém je v tom, ţe nikdo z nás neví, kolik je kterých. A co hůř: nemáme ţádný proces, jenţ by systematicky zajišťoval, ţe nově jmenovaní soudci budou Pavlu Kučerovi spíše nepodobni neţ naopak. Zde by měl občan, který letos absolvoval hodinu občanské nauky v podobě senátního slyšení Zdeňka Koudelky, uchazeče o funkci ústavního soudce, přinejmenším tázavě zvednout obočí. Prochází-li takto přísným skrutiniem kandidát na vysokou soudcovskou funkci, jejíţ trvání je omezeno na pouhých deset let, jistě tomu nebude jinak u kandidátů na Nejvyšší soud, kteří slouţí aţ do věku 70 let...? Ale kdeţ. Jmenování soudcem Nejvyššího soudu je věcí dohody mezi jeho předsedou, ministrem spravedlnosti a prezidentem republiky. Toť vše. Ţádné prověřování ţivotopisů, činů, slov a publikací v senátním výboru, ţádné nepříjemné otázky, ţádné slyšení, ţádná publicita, nic. O tom, ţe byl jmenován nový soudce Nejvyššího soudu, se občan dozví ex post ze změny rozvrhu práce soudu. Tento soudce, je-li jmenován kolem čtyřiceti let věku (coţ není právně nemoţné ani v praxi neobvyklé), bude v Nejvyšším soudu zasedat cca 30 let – více neţ sedm volebních období Poslanecké sněmovny. Na obsah práva bude mít leckdy důleţitější vliv neţ sněmovna sama – aţ Nejvyšší soud dává slovům zákona konečný význam; právní praxe se řídí jeho rozsudky jako směrodatnou interpretací. Dobrý nápad – za 20 aţ 30 let Slabou „útěchou“ je skutečnost, ţe na niţších stupních justiční hierarchie je kariérní postup stejně nesystematický a netransparentní: klíčovou rozhodovací moc drţí v rukou předseda příslušného soudu a ministr spravedlnosti... Vytváření soudní moci nemá být demokratické, má však být meritokratické. Úřadujícímu ministru spravedlnosti slouţí v jeho stávajícím funkčním období ke cti, ţe ministerstvo pod jeho vedením začíná uvádět do praxe myšlenku kompetitivního a transparentního obsazování soudcovských funkcí. Ohledně kariérního postupu mezi instancemi jsem však dosud podobnou iniciativu nezaznamenal. Pokud tedy ministerský předseda a jiní politici uvaţují o Nejvyšším soudu jako o líhni stráţců demokracie, doporučoval bych nejprve provést dva jiné důleţité kroky osvědčující politickou prozíravost. Zaprvé zavést veřejný a transparentní proces meritokratického výběru do funkce soudce Nejvyššího soudu. A zadruhé počkat nějakých 20 aţ 30 let, aţ kandidáti takto vybraní budou tvořit většinu kurie. Foto popis| O autorovi| TOMÁŠ RICHTER, právník Autor (* 1971) přednáší na IES FSV UK a je profesorem na nizozemské Radboud Universiteit. Působí jako of counsel v Clifford Chance.

Prezidentské panoptikum 25.6.2012

markething.cz str. 00 Johana Amlerová

Komentáře

Pokud v České republice nenastane ţádný nečekaný scénář, zvolí si lidé svého příštího prezidenta. Klasik tuzemské politiky Václav Klaus 7. března 2013 oficiálně končí a k jeho neštěstí si ho lid v první přímé prezidentské volbě jiţ vybrat nemůţe. Zatím není zcela jasné, kdo prezidenta Václava Klause vystřídá. Je vůbec z koho vybírat? Kampaně se zatím ani pořádně nerozběhly, oficiální kandidáti vlastně také nejsou zcela známi, sem tam se někdo mihne v televizních debatách, ale nic výrazného. Jak se pomalu stává zvykem, velká část kampaní se přesunula na sociální sítě, především na nejnavštěvovanější a obligátní Facebook. Jak vypadají zárodky kampaní a jak zde probíhá komunikace s potenciálními voliči? Vyberte si podle chuti Nad menu prezidentských kandidátů se rozhodně sliny politickým gurmánům nesbíhají. Prozatím se zdá, ţe průměrný nezainteresovaný český volič rozhodně v nabídce sáhne po Janu Fischerovi. Začátkem příštího roku se tedy o sobě opět něco dozvíme. Jsme národ, který 23 let po revoluci jiţ zapomněl na křivdy způsobené komunistickou stranou? Zvolíme prezidentem člověka, který byl v letech 1980-89 jejím členem? Plné znění zpráv


Legendární zdrávas Jana Fischera z okna jeho chalupy pravděpodobně mnoho lidí přesvědčil o jeho lidových kvalitách a jsou ochotni mu leccos odpustit. Jakousi úvodní předkampaň, uvozenou slovy kameramanky „Honzo-neschovávej-se“, pojal „Honza“ značně lehkováţně. Nyní však jiţ jedná slušně, coţ je heslo, které jej bude pravděpodobně doprovázet při pokusu ztéci Hrad. Na svém facebookovém profilu se svými příznivci komunikuje a dokonce osobně odpovídá na často nepříjemné dotazy. Jedinou skvrnkou na jinak bělostné pověsti kandidáta je ono nemilé členství, kterého Fischer sice lituje, avšak necítí jej jako handicap.[1] Ačkoli se hrany nenávisti obyvatel vůči bývalým příslušníkům KSČ značně obrušují a tím se Fischerovy šance zvyšují, přece jen mu někteří jeho facebookoví „fanoušci“ dávají lidově řečeno seţrat. V obsáhlé anketě na fb fanstránce Jana Fischera je moţnost "Bývalí dlouholetí členové KSČ, kteří se ucházejí o funkci prezidenta republiky" hned třetí nejčastější odpovědí, zaškrtlo ji 203 uţivatelů. Zdroj: facebook.com Favoritem no. 2 je nyní jiţ profesionální důchodce Miloš Zeman. Zároveň je to však ze všech kandidátů nejzkušenější politický matador. Díky všeobecné známosti jeho osoby se Zeman do ničeho nemusí nutit. Stále pokračuje na vlně sympaticky jízlivého komentování situace, pouze se vzdal přímého uráţení protikandidátů. To je jistě dobrá volba, avšak část dušičky by si ráda poslechla jeho klasické posměšky na účet svůj i soupeřů. Zemanův Facebook odkazuje hlavně na rozhovory na jiných serverech, posty prokládá fotkami slečen sbírajících na ulici „jakoby při procházce“ potřebných 50 tisíc podpisů pro podání kandidatury. Tento nesporně inteligentní vyslouţilý politik však nenechává věci náhodě a shání podpisy také billboardovou kampaní. Podél silnic můţete zahlédnout divoce barevné plakáty lákající k přidání vašeho podpisu pod Zemanovu kandidaturu. K této akci náleţí i internetový deníček „Zeman na Hrad!“, který však bohuţel nepochází přímo z pera nejznámějšího obyvatele Vysočiny. Na hodnocení samotné kampaně je pravda trochu brzy, je ale jisté, ţe se Zemanovou účastí bude škála zájemců opět trochu zábavnější. Místo Hradu zatím chalupa na Vysočině. Zdroj: tn.cz Dalším reálným kandidátem je Jan Švejnar – kandiduje však či nekandiduje? Jan Švejnar čekal s oznámením kandidatury prý na schválení prováděcího zákona. Ten minulý týden prošel, takţe teď je na tahu tento známý ekonom. Co lze k jeho kampani říci? Vůbec nic. Facebook nevede a na osobních stránkách se ţádná velká akce neděje. Zdá se, ţe stejně jako s oznámením vstupu do volebního klání, vyčkává Švejnar i s kampaní. V poslední době projel několik krajů a diskutoval s příznivci ohledně moţné kandidatury. Nejsme si jistí, nakolik je otálení s volební kampaní správná taktika, jelikoţ získat potřebný počet podpisů či podporu parlamentní strany přeci jen nějaký čas zabere. Jeho potenciální protikandidáti jej navíc kvůli jeho neaktivitě odepisují a Švejnar ztrácí podporu, která se přelévá do volebního tábora Jana Fischera. I tak se drţí v průzkumech mezi druhým a třetím místem, to můţe být ovšem pouze otázkou času, protoţe jak se říká „kdo zaváhá, …“ Proslýchá se ale, ţe Jan Švejnar příští týden oznámí svou (ne)kandidaturu. Doufejme, ţe se do volebního boje zapojí. Čím širší bude spektrum kandidátů, tím legitimnější a smysluplnější bude historicky první přímá prezidentská volba. Soutěţ o nejlepší parodii Můţete narazit i na jakési parodie na kampaň a kandidaturu jako takovou. V první řadě však nemluvíme o pravděpodobně nejpohlednějším „kandidátovi“ na prezidenta na světě – zpěvákovi, herci, skladateli Vojtovi Dykovi. Ačkoli jeho webové stránky http://www.prezidyk.cz/ jsou výtečně zpracovány. Vlastně by byl pro některé reálnou konkurencí, tedy pokud by Nightwork nebyli známí recesisté, reklamní loutky a nešlo by nejspíše o upozornění na nadcházející desku kapely. Vítězem parodie na kandidáta se totiţ stává: Tomio Okamura. Jeho vlastnoručně natočený a odrecitovaný „videoblog“ sleduje pravidelně okolo dvou aţ tří set tisíc lidí. A pak, ţe Češi nemají smysl pro recesi. Počet diváků totiţ o jeho příznivcích rozhodně nic nevypovídá. Pokud by se oblíbenost odvozovala čistě ze sledovanosti videí na stream.cz, mohli bychom brzy počítat i s kandidaturou Agáty Hanychové či Romana Vaňka z Praţského kulinářského institutu. Po zhlédnutí několika dílů blogu, ve kterých sdílný Tomio Okamura ukazuje například tlačenku ze zabijačky a nachází se na netradičních místech naší vlasti, si málokdo vzpomene na jediný jeho názor. Jaksi (značně zábavná) forma vyhrává nad obsahem. Pozoruhodný pokles popularity aţ na pouhých 6,1 procent (zdroj: sanep.cz) můţe vypovídat o tom, ţe voliči, kteří se o kandidáty jiţ zajímali, moţná přišli na to, ţe šikovní byznysmeni nemusí být zároveň šikovní politici. Okamura prozatím není rozhodnut, zda bude usilovat o prezidentský post a jeho definitivní rozhodnutí bude záviset na výsledcích podzimních senátních voleb na Zlínsku, kde kandiduje Moravská tláča. Zdroj: stream.cz Plné znění zpráv


A co dál Ačkoli se o kandidátech pouze spekuluje, z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění vyplývá, ţe Češi si přejí prezidenta, který stojí mimo politické strany[2]. Toto kritérium by sice několik z moţných kandidátů splňovalo, ale i tak jsou voliči roztříštění a ţádná výrazná autorita se mezi moţnými příštími prezidenty neprofiluje. Volba proběhne i podle nejnovějších předvolebních modelů s největší pravděpodobností mezi Fischerem, Zemanem a Švejnarem.[3] Podle malého průzkumu na naší facebookové stránce, je podle uţivatelů určující kvalita kandidáta: „střízlivý, racionální přístup bez ideologické zaslepenosti“. S určitými výhradami se právě takto tito tři prezentují. A to i z hlediska odmítnutí oficiálních kandidatur za velké parlamentní strany. [1] http://www.lidovky.cz/ln_domov.asp?c=A090406_082208_ln_domov_mel [2] http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/101233s_pi120210a.pdf [3] http://sanep.cz/sid=a1hhrv3umror1og1vqbldqn6g0/pruzkumy/prima-volba-prezidenta-publikovano-15-6-2012/ Autoři: Johana AMLEROVÁ a Jiří ŠINDELÁŘ, studenti 1.ročníku Marketingové komunikace a PR na Fakultě sociálních věd UK Zdroje: www.ceskatelevize.cz/ct24 www.tomio.cz www.sanep.cz www.prezidyk.cz www.jansvejnar.cz www.facebook.com Jak citovat tento článek? AMLEROVÁ, Johana - ŠINDELÁŘ, Jiří. Prezidentské panoptikum Markething.cz [online]. 2012. [cit. 2012-06-25]. Dostupné z: http://www.markething.cz/prezidentske-panoptikum

URL| http://www.markething.cz/prezidentske-panoptikum

Jemně upletený bič 25.6.2012

Respekt

str. 25 Ekonomika / rozpočtová rada ONDŘEJ SCHNEIDER

Vláda chce střeţit zadluţení i s pomocí rozpočtové rady, ale nedává jí pravomoci okem ekonoma ONDŘEJE Česká vláda předloţila v květnu k diskusi návrh zákona o rozpočtové zodpovědnosti. Ten počítá s tzv. rozpočtovou radou a omezeními vlády, jeţ by nemohla svévolně zvyšovat zadluţení. V principu je to návrh, který by měl splnit podmínky evropského „fiskálního kompaktu“, k němuţ se ale Česko nepřidalo. Podstatou návrhu je škála opatření, která by vláda měla přijmout, jakmile vládní dluh překročí nastavené hranice od 40 aţ k 50 procentům HDP. Dnes je zadluţení české vlády zhruba 41 procent HDP, takţe v případě přijetí zákona by okamţitě následovala první opatření. Zajímavé je, ţe zákon nepočítá s ţádnými opatřeními, pokud by zadluţení přesáhlo 50 procent - zřejmě spoléhá na to, ţe jeho síla bude dostatečná na to, aby dluh vlády nikdy tak vysoký nebyl. Příklady z Evropy S podobnými zákony se v poslední době v Evropě roztrhl pytel a je to reakce na dluhovou krizi, na jejímţ prudkém vývoji mají svůj podíl i nezodpovědné vlády, jeţ bezstarostně zadluţovaly své země. Nové zákony teď Plné znění zpráv


mají přesvědčit skeptické investory, ţe kabinety jsou uţ nyní zodpovědné. Většinou jde o souhrn pravidel, který ukládá vládě různá opatření v případě, ţe její dluh překročí 60 procent HDP. Nevýhodou tohoto přístupu je, ţe opatření ke sníţení dluhu začnou často působit v nejméně vhodném okamţiku a mohou tak vést k prohloubení propadu ekonomiky, nemluvě o škrtech, jeţ často mají největší vliv na dlouhodobý ekonomický růst, jako jsou investice či výdaje na vzdělání. Řada zemí proto kombinuje jednoduchá pravidla se změnou „rozloţení sil“ v rozpočtové politice, kdyţ část zodpovědnosti přesouvá z parlamentu (který se ostatně ukazuje jako mimořádně špatný hlídač rozpočtové zodpovědnosti) na speciální instituce typu rozpočtové rady. Ta má však ve většině případů jen poradní hlas, jejţ vláda teoreticky můţe ignorovat, pouze v Belgii je názorem takové rady kabinet vázán. V Německu má rada sice jen poradní hlas, ale její neformální autorita je tak velká, ţe si vláda politicky nemůţe jen tak lehce dovolit neřídit se jejím názorem. Podobný přístup volí vlády většiny zemí, jen v Maďarsku došlo v roce 2010 ke konfliktu, kdyţ byla nezávislá rozpočtová rada (instalovaná v roce 2008) demontována a byla nahrazena novou, jeţ je výrazně slabší a kabinetu více nakloněná. Rychleji, prosím Český návrh se snaţí najít střední cestu mezi omezením velikosti dluhu a zřízením speciální rozpočtové instituce. Jmenování členů se má nejvíce podobat rakouskému modelu, kde podle tamního korporativního systému jmenují členy rozpočtové rady kromě vlády a parlamentu také obchodní komory, sdruţení měst a centrální banka. Fungovat má zase podobně jako britský model, podle něhoţ se rada snaţí maximálně informovat veřejnost o stavu veřejných financí a vyjadřuje se k rozpočtovým návrhům vlády. Určitě je dobře, ţe postavení rady by mělo být silnější neţ například v Maďarsku díky tomu, ţe zákon musí schválit sněmovna i Senát. Na druhé straně vládní návrh aţ příliš spoléhá na automatická „opatření“ pro případ zvýšení dluhu nad stanovenou hladinu. Kdyţ například převýší 40 procent, kabinet musí vysvětlit důvody a předloţit opatření k jeho sníţení. S radou je má „konzultovat“, návrh zákona však neřeší, co se stane, kdyţ bude mít rada jiný názor neţ vláda. Z návrhu nepřímo vyplývá, ţe vláda můţe radu ignorovat. Role rady je ještě méně významná při překročení dalších hladin dluhu: 45, 48 a 50 procent HDP. Ve všech těchto případech musí vláda konat a zasahovat do rozpočtu, nicméně rozpočtová rada vţdy vystupuje maximálně jako poradce Role rady je tak v návrhu vlády hodně potlačena. Její výhodou je přitom její nezávislost, a tudíţ nepolitický a dlouhodobější pohled na rozpočtovou politiku. Vláda je politický orgán, který se, v lepším případě, orientuje na čtyřletý volební cyklus. Pokud by rada měla silnější postavení a získala si veřejnou autoritu, mohla by více pozitivně ovlivnit názor domácích a zahraničních investorů na českou ekonomiku. Proto jsme ve studii think tanku IDEA navrhovali pro radu významnější pravomoci, často i takové, které by vládu nutily k určitým politicky obtíţným opatřením. Je samozřejmě moţné, ţe vláda a parlament do rady nominují odborníky, kteří její autoritu zajistí svou kvalitou, s většími pravomocemi by to ale pravděpodobně *** Rozpočtová rada můţe pozitivně ovlivnit názor investorů na českou ekonomiku. Foto popis| Česká střední cesta. Foto autor| foto milan jaroš O autorovi| ONDŘEJ SCHNEIDER, Autor učí v Institutu ekonomických studií FSV UK, je členem think tanku IDEA.

Mezinárodní vědecký kongres environmentálních ekonomů EAERE Prague 2012 24.6.2012

tzb-info.cz

str. 00

Obnovitelná energie a úspory energie

Výroční konference Evropské asociace environmentálních ekonomů a ekonomů přírodních zdrojů se jiţ uskuteční podevatenácté. Tentokrát přední světoví environmentální ekonomové zavítají do Prahy na konci Plné znění zpráv


června 2012, aby diskutovali aktuální environmentální témata týkající se změny klimatu, rozvoje zelených technologií, udrţitelného čerpání zdrojů a omezování znečištění. Na konci června Praha přivítá na 650 předních světových ekonomů z akademické sféry a praxe, aby představili nejnovější výsledky svého výzkumu a diskutovali nad ekonomickými aspekty environmentálních problémů dnešního světa. Jedná se tradičně o třídenní konferenci (27. - 30. 6. 2012), kdy hlavní náplní programu budou tři plenární přednášky, jednání v desítkách paralelních sekcích, a diskusní panel věnovaný reflexi Konference OSN o udrţitelném rozvoji Rio+20. Mezi významné osobnosti konference bezesporu patří světoznámý ekonom William D. Nordhaus, profesor ekonomie na Yaleově univerzitě v USA, jehoţ přednáška bude věnována ekonomickým aspektům změny klimatu. Prof. Nordhaus autorem mnoha knih, mezi jinými Managing the Global Commons, Warming the World, a (společně s Paulem Samuelsonem) proslulé učebnice Ekonomie (v současnosti v 19. vydání). V amerických mediích nedávno vzbudila pozornost jeho polemika se skupinou klima skeptických vědců. Na dalších plenárních vystoupeních se přestaví taktéţ ekonomové světového formátu, V. Kerry Smith, který je profesorem environmentální ekonomie na Carey School of Business a ředitelem Centra pro environmentální ekonomii a politiku udrţitelného rozvoje na Arizona State University, a Ian J. Bateman, který je profesorem na University of East Anglia, ředitelem výzkumného centra CSERGE a hlavním ekonomem UK National Ecosystem Assessment. Součástí konference je téţ diskusní panel k závěrům konference OSN Rio+20, v rámci kterého budou prezentovat své postoje k problematice ekologické modernizace ekonomiky osobnosti světového formátu jako je Sir Partha Dasgupta (University of Cambridge), Marianne Fay (Světová banka), Reyer Gerlagh (Tilburg University), Georgina Mace (Imperial College London) a Bedřich Moldan (Univerzita Karlova). Řada tematických sekcí je spoluorganizována ve spolupráci s respektovanými mezinárodními institucemi, mimo jiné Světovou bankou, Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Evropskou agenturou pro ţivotní prostředí a Evropskou agenturou pro chemické látky. Za zmínku lze uvést panelové diskuse: Green Growth: Old Wine in New Bottles or Paradigm Shift?, která je organizována Světovou bankou a v panelu vystoupí Marianne Fay, hlavní ekonomka Světové banky. IPCC: policy relevant but not policy prescriptive, kdy organizátorem a panelistou je prof. Carlo Carraro, místopředseda III. pracovní skupiny Mezivládního panelu pro klimatickou změnu Economic Analysis and Regulation of Hazardous Chemical Substances organizována Evropskou agenturou pro chemické látky. Během třídenního programu ve 126 paralelních sekcích zazní na 480 příspěvků, které představí nejnovější výsledky výzkumu z široké palety environmentálních témat, jako jsou např.: Dopady a adaptace na změny klimatu Omezování znečišťování ţivotního prostředí Optimální nastavení environmentálních nástrojů Makroekonomické dopady environmentálních regulací, zelené účetnictví Environmentálně šetrná spotřeba domácností Rozvoj zelených technologií a biopaliv Čerpání přírodních zdrojů v oblasti lesního hospodářství, rybolovu, vodního hospodářství a energetiky Hodnocení biodiverzity, ekosystémových sluţeb či lidského zdraví Chudoba, rozvojové země a ţivotní prostředí Ekonomie klimatického engineeringu Ekonomie biotechnologií v zemědělství Před samotnou konferencí proběhne 27. června 2012 od 15:30 do 17:30 taktéţ v prostorách VŠE veřejně přístupná panelová diskuse Can we afford green policies during an economic downturn? Hlavním řečníkem bude prof. Reyer Gerlagh (Tilburg University). O příleţitostech a překáţkách, které environmentální a klimatické politiky přinášejí a o jejich vlivu na ekonomický růst a inovace s ním budou v panelu diskutovat Karel Janda (FSV UK, VŠE), Ondřej Liška (Strana zelených), Jan Macháček (Respekt), Radek Špicar (Svaz průmyslu a dopravy ČR, Aspen Institute Prague) a Ondřej Šrámek (Knauf Insulation). Plné znění zpráv


EAERE PRAGUE 2012 SE KONÁ 27. - 30. ČERVNA 2012 V PROSTORÁCH VYSOKÉ ŠKOLY EKONOMICKÉ V PRAZE Konferenci organizuje Univerzita Karlova ve spolupráci s Vysokou školou ekonomickou a Evropskou asociací environmentálních ekonomů a ekonomů přírodních zdrojů. Záštitu nad konferencí převzal evropský komisař pro ţivotní prostředí Janez Potočnik, předseda vlády Petr Nečas, primátor hl. města Prahy Bohuslav Svoboda a Ministerstvo ţivotního prostředí ČR. Podrobný program konference je přístupný zde Další informace o konferenci a registraci naleznete zde

URL| http://oze.tzb-info.cz/8742-mezinarodni-vedecky-kongres-environmentalnich-ekonomu-eaere-prague-2012

Kantoři od ministra ţádají standardy 22.6.2012

Haló noviny str. 04 (km)

Z domova

Nový ministr školství Petr Fiala by měl připravit standardy vzdělávání, upustit od plošného testování a víc spolupracovat s učiteli. Na včerejším kulatém stole Stálé konference asociací ve vzdělávání se na tom shodli odborníci na školství. Kantoři prý totiţ často netuší, co se po nich chce. Generálka plošného testování v 5. a 9. třídách se konala letos na jaře, měla ověřovat minimální poţadované znalosti v češtině, matematice a cizích jazycích. »Školy plní jinou zakázku, jiné cíle, které se neměří,« upozornila ale prezidentka Asociace ředitelů základních škol Hana Stýblová. Zatímco školy se podle centrálních osnov měly zaměřit na rozvíjení dovedností, testy ověřují jen znalosti. Samotné testování ale podle ní nebylo nepovedené. Naproti tomu Ondřej Hausenblas z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy varoval, ţe testy mohou poškodit kvalitu vzdělávání a ţáci se na ně budou učit »jak na spartakiádu«. »Nejsou známy standardy, co je dobrý výkon ţáka,« dodal. Standardy prý ale nemůţe ministr udělat rychle, je to otázka na několik let a musí být vytvořeny ve spolupráci s učiteli. S tím také souvisí uţší spolupráce a komunikace s učitelstvem. »Učitelé do toho musí hovořit, musí mít tu moţnost,« myslí si Arnošt Veselý z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle odborníků totiţ kantoři často nevědí, co se po nich chce, k čemu a jak mají děti vést. Ministerstvo by prý také mělo průběţně informovat, na čem pracuje, aby učitelé věděli, »co se na ně chystá«. Fiala je ve funkci od května, nahradil ve školských kruzích hojně kritizovaného Josefa Dobeše (VV). Za dobu úřadování uţ stihl vyměnit šéfa maturit nebo zastavit reformu vysokých škol.

Koudelka jim pije KREV 22.6.2012 Sport str. 20 Judo FRANTIŠEK PRACHAŘ Skromné zázemí a trenér, který vede svěřence ve volném čase po práci. Podmínky, v nichţ judisté Vršovic vydřeli dvě místa na olympiádu. Jaromírové Jeţek a Musil táhnou s koučem Zdeňkem Kasíkem praţskou Sokolovnu, v níţ se točila známá komedie Jáchyme, hoď ho do stroje. Film, který paradoxně nemají v lásce. Výjimkou je hláška „zřejmě slušnej oddíl“. Právě tím totiţ jsou.



PRAHA – Českým judistou číslo jedna je uţ několik let Lukáš Krpálek – metrákový kolos z USK Praha, od nějţ se na olympiádě v Londýně očekává útok na medaili. Jenţe jediný tuzemský klub, který vyšle na Hry dva zástupce, Jaromíry Jeţka a Musila, se jmenuje Sokol Vršovice. Tělocvična nad stadionem fotbalistů Bohemians 1905 má úspěchy i přesto, ţe se v éře vysoce profesionálního sportu vymyká trendům. Hlavní trenér a tvůrce formy obou judistů Zdeněk Kasík pracuje v marketingu a propaguje těstoviny. Na ţíněnku se chodí odreagovat po práci. „Já u něj trénuju od pěti a byl jsem vţdycky nešikovný. Jéţa zase měl nálepku zlobivého dítěte, ale pan Kasík z nás udělal olympioniky,“ popisuje Musil, čtyřiadvacetiletý student Fakulty sociálních věd. „Jsme malý klub, ale hodně drţíme při sobě. I díky tomu se umíme vyhecovat a mít nějaké úspěchy,“ říká známější Jeţek, jenţ uţ toho v 25 letech stihl dost. Loni získal bronz na mistrovství Evropy, vyhrál i tří závody Světového poháru ve váze do 73 kg. Navíc je ţenatý a má ročního syna. Musil na podobné úspěchy zatím čeká. Nejlépe byl třetí na SP v Praze 2010, ale jelikoţ je stabilní člen špičky kategorie do 81 kg, kvalifi koval se do Londýna. Podobně jako výsledky ale dvojici „proslavil“ fakt, ţe trénují v tělocvičně, kde se před lety točila komedie Jáchyme, hoď ho do stroje. V ní zářila na tatami hlavní postava přitroublého Františka Koudelky v podání Luďka Soboty. Judistům z Vršovic to lidé mimo obor často připomínají, proto filmovou klasiku zrovna nemají v lásce. „Koudelka je vymyšlená postava, zatímco lidi, kteří vytvořili náš oddíl, se skutečně nadřeli. Vadí nám, ţe si veřejnost někdy myslí, ţe jakýkoliv ňouma přijde do tělocvičny a za dva týdny tréninku kaţdého hodí na lopatky. Uţ to ani nebereme jako vtip, kdyţ nám to někdo předhazuje,“ tvrdí Musil. „Jediné, co pouţíváme, je hláška zřejmě slušnej oddíl. Ta k nám sedí,“ doplňuje Jeţek. Duo ze Sokola zajímá spíš jiné srovnání. V judu totiţ panuje přátelská rivalita mezi jejich Vršovicemi, kde se hodně piluje technika, a USK, coţ je centrum reprezentace s výborně kondičně vybavenými borci. Jim dominuje Krpálek, drţitel bronzu z loňského mistrovství světa. „Kdyţ vyhrají extraligu, dávají nám to dost seţrat. My se jim zas vysmíváme, kdyţ nás vyhlásí nejlepším oddílem roku, coţ se stalo uţ dvakrát za sebou. S přehledem vedu i v tom, ţe mám nejsmradlavější kimono. Jelikoţ často shazuju aţ osm kilo, hodně se potím, materiál tím nasákne a uţ se to z něj nedostane,“ popisuje Jeţek, jenţ chce v Londýně vylepšit dojem z Pekingu 2008, kde vypadl hned v 1. kole. I proto nastudoval styl většiny z 31 soupeřů. „Ke kaţdému mám video a poznámky. Píšu si, jestli je pravák, levák, jakou dělá techniku, jestli je vytočený, vzpřímený nebo předkloněný. Je to rozbor jako ve fotbale a asi to dělají všichni. Jen o tom nikdo moc nemluví. Já to řeším, protoţe chci rozhodně dopadnout lépe neţ na poslední olympiádě.“ *** JAROMÍR JEŢEK Věk: 25 let Výška/váha: 180 cm/73 kg Klub: Sokol Vršovice Největší úspěchy: 3. místo na ME 2011, 3x vítěz SP (Birmingham 2007, Vídeň 2008, Madrid 2010), účastník olympiády v Pekingu 2008. JAROMÍR MUSIL Věk: 24 let Výška/váha: 182 cm/81 kg Klub: Sokol Vršovice Největší úspěchy: 3. místo na SP (Praha 2010). DO HER ZBÝVÁ DNÍ 35 Zlaté, stříbrné a bronzové medaile se na olympiádách udělují aţ od roku 1904. Například na Hrách 1900 v Paříţi dostávali vítězové obrazy. Naposledy před sto lety byly olympijské medaile z čistého zlata. Stalo se tak na Hrách ve Stockholmu. Od té doby se vítězům dávají pozlacené stříbrné medaile. Foto popis| JAROMÍR JEŢEK (nahoře) v souboji s Pavlem Petřikovem Foto autor| FOTO SPORT: BARBORA REICHOVÁ Foto autor| FOTO SPORT: JAROSLAV LEGNER

Kantoři ţádají po Fialovi standardy vzdělávání 21.6.2012

ct24.cz str. 00 pet

Domácí



Praha - Nový ministr školství Petr Fiala by měl připravit standardy vzdělávání, upustit od plošného testování a víc spolupracovat s učiteli. Na dnešním kulatém stole Stálé konference asociací ve vzdělávání se na tom shodli odborníci na školství. Kantoři prý totiţ často netuší, co se po nich chce. Generálka plošného testování v 5. a 9. třídách se konala letos na jaře, měla ověřovat minimální poţadované znalosti v češtině, matematice a cizích jazycích. "Školy plní jinou zakázku, jiné cíle, které se neměří," upozornila ale prezidentka Asociace ředitelů základních škol Hana Stýblová. Zatímco školy se podle centrálních osnov měly zaměřit na rozvíjení dovedností, testy ověřují jen znalosti. Samotné testování ale podle ní nebylo nepovedené. Plošné testování jako spartakiáda Naproti tomu Ondřej Hausenblas z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy varoval, ţe testy mohou poškodit kvalitu vzdělávání a ţáci se na ně budou učit "jak na spartakiádu". "Nejsou známy standardy, co je dobrý výkon ţáka," dodal také. Standardy prý ale nemůţe ministr udělat rychle, je to otázka na několik let a musí být vytvořeny ve spolupráci s učiteli. S tím také souvisí uţší spolupráce a komunikace s učitelstvem. "Učitelé do toho musí hovořit, musí mít tu moţnost," myslí si Arnošt Veselý z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle odborníků totiţ kantoři často nevědí, co se po nich chce, k čemu a jak mají děti vést. Ministerstvo by prý také mělo průběţně informovat, na čem pracuje, aby učitelé věděli, "co se na ně chystá".

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/183039-kantori-zadaji-po-fialovi-standardy-vzdelavani/

ČSSD a ODS se spikly. Lékaři chtějí koalici rozbít 21.6.2012

parlamentnilisty.cz Petr Kupka

str. 00

Kauzy

Zbavit se desetileté nadvlády koalice ČSSD a ODS ve Zlínském kraji. Toho chce dosáhnout kromě TOP 09 a Starostů a nezávislých a také nové politické uskupení s názvem Lékaři a odborníci za ozdravení kraje, které hodlá na podzim kandidovat v krajských volbách. Nelíbí se jim, ţe stávající koalice rozhoduje o věcech, kterým nerozumí. Občané Zlínského kraje v těchto dnech mohou na ulicích zahlédnout billboardy inspirované varováním na krabičkách cigaret o škodlivosti kouření, na nichţ je napsáno: “10 let koalice ČSSD a ODS škodí zdraví Zlínského kraje“. Za těmito billboardy stojí nově vzniklé politické uskupení s názvem Lékaři a odborníci za ozdravení kraje, které vzniklo sloučením Zlínského hnutí nezávislých a Doktorů za uzdravení společnosti. (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="236653,236630" /) Nedostatek odborníků Kandidáti této partaje upozorňují především na nízkou odbornost lidí zodpovědných například za zdravotnictví.“Leitmotivem našeho seskupení je myšlenka, ţe by za jednotlivé obory jako je zdravotnictví, vzdělávání nebo doprava měli být odpovědni odborníci v těchto oborech vzdělaní, coţ by jim usnadnilo orientaci v problémech i jejich smysluplné řešení,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz zástupce kandidátky Jaromír Bernátek s tím, ţe jeho politické ambice jsou striktně lokální a případnou práci například v zastupitelstvu přijme pouze jako neuvolněný odborník. A pokračuje: Nemám nic proti jednotlivým stranám koalice.“Kaţdá má svůj historicky nepopiratelný politický význam a jistě nejlepší snahu pracovat pro náš kraj. Stejně tak respektuji přínos současného i minulého vedení. Avšak vzhledem k naprosto odlišné poloze jednotlivých stran koalice na levopravé ose politického spektra nejsem zcela přesvědčen o funkčnosti a akceschopnosti této koalice. Ačkoliv se teoreticky programy těchto stran, například co se zdravotnictví týče, před minulými volbami příliš nelišily, praxe musí být nutně jiná. Plné znění zpráv


Pokud by tomu tak nebylo, ztrácel by zcela smysl systém politických stran,“ doplnil Bernátek, jenţ je také primářem Oddělení nukleární medicíny Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně. Mišák: Jedovatý plivanec na nemocnici Právě situace v této nemocnici, která bude pravděpodobně velkým tématem pro podzimní krajské volby, je dlouhodobě kritizována kvůli půlmiliardové ztrátě a údajně zoufalé péči a výhledu do budoucna. Alespoň to tvrdí vedoucí postava krajské opozice Petr Gazdík (STAN). (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="236145,235161" /) Hejtman kraje Stanislav Mišák (ČSSD) má však jiný názor na situaci v krajské nemocnici. “Není zde uhrazena veškerá zdravotní péče, která je poskytnuta, a za druhé je poskytnutá zdravotní péče, při srovnání se stejnou péčí v jiných srovnatelných nemocnicích, zaplacena méně s argumentací, ţe je to historická záleţitost. Jelikoţ všechny naše podněty k nápravě situace jsou ze strany největší ze zdravotních pojišťoven negovány s touto argumentací, jde podle nás o diskriminaci našich občanů, protoţe občané našeho kraje platí stejné zdravotní pojištění jako všichni ostatní, bez ohledu na to, jaká byla historie,“ řekl hejtman redakci. (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="188748,188639" /) Podle něj jde v případě aktuální kritiky stavu nemocnice o zkreslené informace. “Jde o poškozování nemocnice, a to i tím ţe jsou znervózňováni dodavatelé. Pravdivá není ani výše ztráty půl miliardy. Kdyţ se ale dále podíváme, jak ke ztrátě došlo, táhne se to také od doby, kdy byla Krajská nemocnice Tomáše Bati na úrovni okresu a od okresního úřadu dostávala ročně 45 milionů dotace, coţ bylo převedením na akciové společnosti znemoţněno, protoţe by šlo o neoprávněnou veřejnou podporu. Další problém je v tom, ţe se v minulosti učinily kroky, které nemocnici dodnes zatěţují, například nakoupení přístrojů, které nenesou ze zdravotního pojištění finance, jak by měly. Pokud očistíme nemocnici od těchto starých zátěţí a přičteme to, co má být zaplaceno ze zdravotního pojištění, tak je hospodaření nemocnice ve zcela jiném světle. Bez solidního rozklíčování nelze jen tak plivnout jedovatou slinu. Poškozuje to nemocnici,“ doplnil Mišák. Kučera: Šance tu je. Lidé mají dost velkých stran Redakce následně oslovila politologa s dotazem, do jaké míry mohou mít nové politické subjekty tohoto typu, které staví na potřebě zavést odbornost do politiky a které se vymezují vůči velkým politickým stranám, šanci uspět u voličů. “Je moţné, ţe takováto strana uspěje, protoţe nedůvěra k velkým politickým stranám je poměrně značná a navíc je vidět, ţe v podílu korupce je na tom jak ČSSD, tak ODS zhruba stejně. Takţe tyto pokusy dostat do politiky lidi z různých odborných kruhů, kteří mají odstup, aby dál koalice velkých strany pokračovaly, mohou být úspěšné,“ tvrdí politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Rudolf Kučera. (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="186725,185307" /) Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.


Oţivení spouští webový portál o veřejných zakázkách 20.6.2012

ČRo 1 - Radioţurnál

str. 03

12:10 Ozvěny dne

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Webový portál s komplexními údaji o veřejných zakázkách spouští dnes občanské sdruţení Oţivení. Projekt zahrnující data od roku 2007 vznikl jako reakce na údajně nepřehledný a zbytečně sloţitý oficiální informační systém Věstník veřejných zakázek. Případní zájemci by se teď měli dostat k příslušným informacím snáz a rychleji. Mluvit o tom budu s Jiřím Skuhrovcem z Fakulty sociálních věd, který se na vzniku portálu podílel, dobrý den. Jiří SKUHROVEC, spolutvůrce webového portálu, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Co všechno lidé na nových webových stránkách tedy najdou? Jiří SKUHROVEC, spolutvůrce webového portálu, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, najdou tam v podstatě ta samá data, která by mohli najít na starém informačním systému veřejných nebo na aktuálním veřejných zakázek. Ale věc se má tak, ţe tam najdou v mnohem lepší a uţivatelsky pouţitelnější podobě. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Jak se mají orientovat na těch stránkách, kdyţ říkáte, ţe to bude uţivatelsky přátelštější prostředí? Jiří SKUHROVEC, spolutvůrce webového portálu, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Je tam jasné členění. Hledám buďto zakázku, zadavatele nebo dodavatele nebo případně mě zajímají, zajímá skupina zadavatelů nebo dodavatelů. A ten portál provede uţivatele prakticky od začátku, od začátku tohohle výběru aţ po nalezení a zobrazení nějakých přehledných statistik, od jak se daný subjekt chová a komu zadává nebo naopak od koho dostává zakázky. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Odkud ty údaje o veřejných zakázkách pocházejí? Jde mi o to, jestli jsou kompletní, nakolik jsou důvěryhodné? Jiří SKUHROVEC, spolutvůrce webového portálu, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Pocházejí z oficiálního serveru z Věstníku veřejných zakázek. Ta data zdrojově stahujeme a prakticky s minimálními úpravami je krmíme právě do našeho systému. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Vy jste prý taky zjistili, ţe ten oficiální informační systém Věstník veřejných zakázek má řadu nedostatků. Jakých zejména? Jiří SKUHROVEC, spolutvůrce webového portálu, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak nedostatků, ono bych to rozdělil na dvě věci. Jednak jsou nedostatky samotného systému. On tam je to třeba nedostatek v tom, ţe se uţ půl roku nezobrazují IČO dodavatelských subjektů, to znamená, nejde jednoznačně identifikovat dodavatel. A pak máte, pak máte problém, který je spíš na straně dat, která zadavatelé do informačního systému posílají neţ na straně samotného systému. To, ţe zadavatel prostě není schopen uvést, uvést cenu, za kterou něco vysoutěţil, nebo právě firmu, která mu to dodala, uţ je na jeho triko. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Současná podoba portálu s údaji o veřejných zakázkách, o kterém teď mluvíme, je definitivní? Jiří SKUHROVEC, spolutvůrce webového portálu, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


To rozhodně není. Naopak ten portál před půl rokem dostal nového, nového dodavatele, to znamená, začal to dělat úplně jiný subjekt. Ale i za ten půlrok se portál průběţně vyvíjí a mění se člověku takřka pod rukama, coţ není úplně špatně, ale v momentě, kdy z něj chcete stahovat systematicky data, tak je to, tak je to přinejmenším nepříjemné. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Mění pod rukama. V jakém smyslu? Jiří SKUHROVEC, spolutvůrce webového portálu, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------V jakém smyslu? Tak mění se způsoby, jakým se vyhledávají zakázky, mění se zobrazovaná data, občas se něco, něco přibyde nebo objeví. Mění se metodika, jakou to tam zadavatelé vyplňují. To třeba souvisí i s novelou zákona o veřejných zakázkách. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Zjišťovali jste si, jestli bude zájem o takový portál předem? Pro koho vlastně je určený především? Jiří SKUHROVEC, spolutvůrce webového portálu, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, já jak ze své praxe v neziskovce, tak, tak ve firmě Datlab mám velkou, velkou zpětnou vazbu od novinářů, kterým uţ ta data celkem na pravidelné bázi poskytujeme nebo i jiným komerčním subjektům. A jsem přesvědčenej o tom, ţe, ţe o takováhle data zájem bude, respektive on uţ celkem výrazný je. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Uvádí Jiří Skuhrovec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Já vám děkuji, na shledanou. Jiří SKUHROVEC, spolutvůrce webového portálu, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou.

OS Oţivení spouští portál, který nabízí přehledná data o veřejných zakázkách 20.6.2012

zpravy.rozhlas.cz str. 00 domaciekonomika Veronika Sedláčková, bre

Webový portál s komplexními údaji o veřejných zakázkách - vsechnyzakazky.cz - spouští dnes občanské sdruţení Oţivení. Projekt zahrnující data od roku 2007 vznikl jako reakce na údajně nepřehledný a zbytečně sloţitý oficiální informační systém - Věstník veřejných zakázek. Na nových webových stránkách občanského sdruţení Oţivení by se případní zájemci měli k informacím o veřejných zakázkách dostat snáze a rychleji.„Najdou tam ta samá data, jaká jsou na starém, respektive aktuálním informačním systému veřejných zakázek. Ale najdou je tam v mnohem lepší a uţivatelsky přijatelnější podobě,“ přiblíţil v Ozvěnách dne Jiří Skuhrovec z Fakulty sociálních věd, který se na vzniku portálu podílel.Nový portál podle něj nabízí jasné členění. „Hledám buďto zakázku, zadavatele nebo dodavatele, případně mě zajímá skupina zadavatelů či dodavatelů. Portál provede uţivatele prakticky od začátku výběru aţ po nalezení a zobrazení přehledných statistik,“ přiblíţil.Údaje o veřejných zakázkách pocházejí podle Skuhrovce z oficiálního serveru - Věstník veřejných zakázek. „Ta data strojově stahujeme a prakticky s minimálními úpravami je krmíme do našeho systému,“ uvedl.Připomněl, ţe Věstník veřejných zakázek sice obsahuje velké mnoţství informací, ale má řadu nedostatků, není příliš přehledný a je sloţitý na ovládání.„Jednak to jsou nedostatky samotného systému. Třeba uţ půl roku se nezobrazují identifikační čísla dodavatelských subjektů, nejde tak jednoznačně identifikovat dodavatele. A pak je problém na straně dat, která zadavatelé do systému posílají. To, ţe zadavatel neuvede cenu, za kterou něco vysoutěţil nebo firmu, která mu to dodala, uţ je na jeho Plné znění zpráv


triko,“ uvedl.Veřejné zakázky jsou pod přísnějším dohledem. Novela má ale mezeryVlastnické struktury ţadatelů o veřejné zakázky ošetří samostatný zákonCeny za sluţby při zadávání veřejných zakázek zřejmě porostouVeřejných zakázek bude kvůli přísnějším pravidlům aţ třikrát víceKončí praxe neprůhledných veřejných zakázek. Tendry s jedinou nabídkou neprojdouZpřísnění pravidel pro veřejné zakázky děsí starosty malých obcí

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1075942

Evropská bankovní unie? 19.6.2012

ČT 24

str. 06

22:00 Události, komentáře

Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Prioritou eurozóny je momentálně vytvoření bankovní unie, společného dohledu nad bankovním sektorem, coby předpokladu celé hlubší ekonomické integrace. Summit skupiny zemí G20, dvaceti ekonomických mocností světa o tom v mexickém Los Cabos informoval předseda Evropské rady, takzvaný prezident Evropské unie Herman van Rompuy. O tom, co to znamená, teď budu mluvit s profesorem ekonomie Michalem Mejstříkem z Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity. Dobrý večer. Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý večer. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Bankovní unie v Evropské unii, čili, ţe všechny země by měly své banky dát pod jeden přeshraniční dohled. Je to potřeba, bylo by to přínosné? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak jenom si uvědomme, v jaké se teď nacházíme situaci. V podstatě princip jít na fiskální unii, kdy vlastně budeme sdílet a hlídat si veškeré výdaje v rámci Evropské unie a podřídíme národní výdaje, národní rozpočty celkovému dohledu, tak tam se zatím situace příliš pozitivně nepohybuje, i kdyţ tady máme fiskální kompakt a tak se politikové snaţí vydat trošku odlišnou cestou, ţe vycházejí z faktu, ţe řada evropských bank je národních a tudíţ taková nadnárodní banka, která třeba se nachází v zemi, která je ohroţena určitou formou krachu jako například v této chvíli Španělsko, máme tam významné banky typu Santander, tak to jsou banky, které pochopitelně přesahují svým dosahem samotný ten národní stát, který jako homer gulater, domácí regulátor dohlíţí na tu banku. Tak to je východisko celého problému. Ale ten problém sám o sobě je daleko sloţitější, protoţe tento plán a vůbec úvahy tímto směrem, tak ty zatím byly vedeny v horizontu, řekněme, 5, 10 let. A najednou politikové říkají - tu věc musíme udělat přes noc. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------K té vámi zmiňované fiskální unii bych se chtěl také ještě dostat, ale obecně je vůbec tou lekcí ze současné ekonomické a dluhové krize poznání, ţe je třeba v Evropské unii, v eurozóně přistoupit k hlubší integraci? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já se obávám, ţe v tuto chvíli fungování všech těch politických tří skupin hráčů, ať uţ Evropské komise a Evropské rady a Evropského parlamentu, vykazuje takové znaky vlastně komplikované koordinace, ţe představa, ţe si přes noc jsme schopni vlastně rozumně regulovat ten svět, který nás obklopuje, je trošku naivní a já se obávám předčasná. Bohumil KLEPETKO, moderátor Plné znění zpráv


-------------------To, co nejrychlejší ustavení bankovní unie má čerstvě velkého zastávce v rakouském kancléři Werneru Faymannovi, který podobně jako předseda Evropské komise José Barroso jako o reálném termínu mluví uţ o podzimu s tím, ţe měnit stávající smlouvy Evropské unie kvůli tomu netřeba. Ale bylo by vhodné a bude vůbec moţné, aby se této bankovní unie, pokud na ni dojde, účastnily i země mimo eurozónu jako třeba Česko? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak já si myslím, ţe v tuto chvíli z hlediska České republiky, země, která má velmi přísný bankovní dohled, kdy většina našich bank je vlastně ve vlastnictví zahraničních institucí, které jsou mnohdy v mnohem horším stavu neţ naše banky domácí, tak toto řešení jaksi odporuje té situaci, v které my se nacházíme. My máme převahu vkladů oproti úvěrům, zatímco většina těch zemí, o kterých hovoříme, je přesně v opačné situaci. To znamená, v tuto chvíli striktně vzato vlastně uplatnění priority zájmu velkých evropských bank by mohlo znamenat i poškození zájmu těch našich národních dcer. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Německo dalo na vědomí, ţe takový krok nepodpoří, pokud bankovní unii nebude předcházet ta vámi zmiňovaná fiskální unie, tedy centrální dohled nad rozpočty jednotlivých zemí, jak ho stanoví fiskální pakt, který podepsaly a uţ ratifikují všechny země kromě Česka a Británie, ale neodstřihává nás to ještě víc od dění v Evropské unii? Není to uţ faktická realizace oné dvourychlostní Evropy, ve které Česko zůstane stát opodál? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já bych jako předeslal jeden základní fakt. V tuto chvíli zadluţenost zemí evropské eurozóny a vůbec Evropské unie je přes 80 % v průměru. Česká republika díky tomu velkému úsilí, které tady vlastně všichni sdílíme, se drţí zatím společně s několika dalšími zeměmi na vlastně na té nejniţší míře zadluţení, která je zhruba na úrovni 40 % u veřejných rozpočtů a řekněme další procenta u soukromých a podnikových rozpočtů. Takţe já si v tuto chvíli myslím, ţe my se řídíme principy fiskální unie a fiskálního kompaktu, coţ je podstatné a vlastně doručujeme ty výsledky, zatímco 5 zemí eurozóny sice vlastně ratifikuje principy fiskálního kompaktu, ale v ţádném případě není schopno ty principy, které jsou po nich poţadovány, doručit. Tak to uţ samo o sobě mluví za sebe. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------No, ale není škodlivé být v té Evropě druhého stupně, kdyţ se vrátím k té mé otázce? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já si nejsem úplně jist, jestli jsme v tuto chvíli v situaci, kdy vlastně na sobě uplatňujeme přísnější poţadavky, které vlastně v principu, v jádru právě fiskálního kompaktu jsou, kdy se snaţíme o zvýšení své konkurenceschopnosti, jeho /nesrozumitelné/ chování, tak v tuto chvíli nás povaţovat, ţe jsme mimo, my jsme naopak jaksi těsně blízko Německa a je naším největším zájmem, abychom si tuto pozici vlastně takového seriózního partnera udrţeli. Tam já bych viděl tu naši hlavní přednost. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Uţ jsme mluvili o bankovní unii, fiskální unii a ani to není ještě všechno. Lídři Evropské unie mluví ještě o takzvané dluhové nebo dluhopisové unii, o vydávání společných dluhopisů, kdy řada evropských zemí není schopna financovat opatření na podporu růstu kvůli vysokým úrokům, které musí platit. Váš názor na toto vydávání společných dluhopisů? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak teoreticky některé chybějící a prostředky v Evropské unii se dají získat ze tří zdrojů. Jeden zdroj v případě dluhové krize je samozřejmě vydání eurobondů. To i Německo striktně odmítá, protoţe to je vlastně socializace dluhu některých zemí a v tuto chvíli jít touto cestou se celé řadě zemí jeví jako velký morální hazard. A já s tím za sebe souhlasím. Na straně druh je moţné například u té bankovní unie, jak jsme o tom hovořili, jít cestou, ţe bude globálně sdílena nebo evropsky sdílena pojištění vkladů. No, to zase vyvolává prostředky, proč ti, kteří Plné znění zpráv


pěkně spoří jako jsou čeští a němečtí spořitelé, by měli dávat všanc všechny své úspory těm zemím, které si počínají daleké méně rozváţně. No, a pak tady máme situaci a třetí zdroj je Evropská centrální banka. Já si myslím, ţe ten výsledný efekt bude, ţe to bude Evropská centrální banka, která bude v pozici, ţe bude vydávat další a další peníze. V tuto chvíli byly kryté právě německými úsporami, ale do budoucna zřejmě nebudou kryté v té míře a ta celá cesta směřuje spíše k nějakému navýšení inflace, ale uvidíme, kam nás ta cesta povede. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Ono velkým zastáncem té dluhové unie je francouzský prezident Francois Hollande, zatímco německá kancléřka je proti. Ale ambice nového francouzského prezidenta jsou velké a stále víc evropských lídrů se na něj odvolává. Vyjadřuje mu podporu. Naposledy právě zmiňovaný rakouský kancléř Faymann. Není to tak, ţe ve své pozici získává teď francouzský prezident nad německou kancléřkou trochu navrch? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já musím říci, ţe německá kancléřka zase na druhé straně a její poradci zdůrazňují, ţe takové kroky francouzského prezidenta jako ústup od prodlouţení odchodu věku do důchodu ze 60 na 62 let a vrátit tu situaci do roku 60, teda odchod do důchodu ve věku 60 let, to jsou naopak věci, které komplikují řešení evropského problému a nikoli k němu přispívají. Stejně tak jako návrh financovat vlastně přímo kolabující banky z evropských prostředků. Takţe vidíme, ţe ta situace zatím není tak zcela přehledná a logicky různé zájmy různých zemí v tuto chvíli, které disponují různými úsporami a disponují tedy různými prostředky, budou ještě dlouhý čas určitě provázet to obtíţní řešení. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Pane profesore, já vám děkuji, hezký večer. Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd UK -------------------Také děkuji.

Otázka: Je půjčka Španělsku správně nastaveným opatřením? 18.6.2012

Hospodářské noviny

str. 28

Autorská strana

Macháčkova výměna Jan Macháček komentátor Respektu Bankovní unie a my Dokud nejsme v eurozóně, nemůţeme logicky předat bankovní dohled do eurozóny. To jistě neudělají ani Poláci. Právě poskytnutá pomoc Španělsku zcela jistě není ţádnou bankovní unií, je to normální půjčka ze záchranného valu, která je poskytnuta skrze španělskou vládu a která zvyšuje celkový španělský státní dluh. Šéf Evropské komise J. M. Barroso tvrdí, ţe Evropská komise uţ návrh bankovní unie dolaďuje. Taktéţ pravil, ţe by se bankovní unie měla týkat všech 27 členských států EU. A stejně tak se ukázalo, ţe Británie rozhodně nechce mít s připravovanou bankovní unií moc společného. Česká republika nemá ţádný důvod vyhýbat se fiskálnímu kompaktu, protoţe vláda rozpočtové odpovědnosti by neměla mít nic proti vzájemné kontrole a rozpočtové odpovědnosti jako celoevropskému tématu.



Česká republika nemá ani ţádný zásadní důvod odmítat politickou unii (i kdyţ zatím vůbec nevíme, o co jde), protoţe má jít patrně o to posílit demokratickou a politickou legitimitu, a odpovědět tak na vyšší stupeň integrace a vzájemnou kontrolu v oblasti výkonné a ekonomické moci. Minimálně je dobré u těchto diskusí být. S bankovní unií je to však jinak. Dokud nejsme v eurozóně, nemůţeme logicky předat bankovní dohled do eurozóny. To jistě neudělají ani Poláci. Jediné, co můţeme, je přislíbit či garantovat účast v bankovní unii poté, co v eurozóně budeme. Ondřej Schneider Think-tank IDEA a FSV UK Evropa a jednotlivé vlády se musí pustit do čistky Evropa si namlouvá, ţe současnou krizi ustojí bez sociálních otřesů a opravdové finanční katastrofy. To není moţné. Nelze se ubránit dojmu, ţe politici, kteří se snaţí vypořádat s evropskou finanční krizí, k celému problému přistupují poněkud… politicky. Vţdy se snaţí vytvořit dojem, ţe celý problém mají pod kontrolou a ţe na jeho řešení stačí nějaké zázračné opatření a dostatek „politické vůle“. A tak jsme měli eurobondy a fiskální unii, evropského ministra financí i záchranné „valy“ a teď máme „bankovní unii“. Politikům, těm národním i těm v čele nadnárodních institucí, jako by přitom ani nevadilo, ţe většinou jde jen o skořápky bez skutečného obsahu. Hlavní je heslo a zdání rozhodnosti. Moţná ţe by náhlý zájem o „bankovní unii“ zněl přesvědčivěji, kdyby si napřed jednotlivé evropské státy – třeba i s pomocí evropských institucí – udělaly pořádek ve vlastních bankách. Jak je moţné, ţe ještě nezbankrotovala jediná významnější řecká banka? Za tři roky přišly o čtvrtinu vkladů, hodnota jejich investic je moţná na čtvrtině, a přesto fungují dál. Obdobné je to v Portugalsku. Ve Španělsku se malé a zbankrotované banky spojují do velkých, a zbankrotovaných bank, ale ţádná ještě neohlásila skutečný bankrot, kdy by se zavřely pobočky a vkladatelé byli vypláceni z pojištění. Místo toho fond pojištění absurdně investuje peníze určené na výplaty vkladatelů do kapitálu zjevně nefunkční banky Bankia. Evropa si stále namlouvá, ţe současnou krizi ustojí bez sociálních otřesů a opravdové finanční katastrofy. To ale není moţné. Španělské banky napůjčovaly zhruba 300 miliard eur na komerční developerské projekty. Podle střízlivých odhadů budou muset polovinu z této sumy odepsat. Dalších přibliţně 50 miliard budou potřebovat na odepsání části ze 650 miliard půjčených na bydlení. Kdyţ k tomu přidáme pár desítek miliard na obyčejné půjčky, zjistíme snadno, ţe španělský bankovní sektor stojí před jámou velikosti přes 200 miliard eur. Tři největší banky přes propast zřejmě přeskočí, protoţe mají méně těch nejhorších úvěrů a protoţe si mohou pomoci zisky ze svých dceřiných společností. Zbytek je nutné očistit, ale tak, ţe polovina bank přitom zmizí ze světa, i se svými dluhy. Zoufalá snaha udrţet kaţdou banku při ţivotě je to, co sráţí Španělsko, Řecko, ale i Itálii a za měsíc moţná i Belgii a Francii do kolen. Spojené státy, kde byly problémy s úvěry ještě větší neţ ve Španělsku, prošly podobnou krizí vcelku rychle. Pěkné to nebylo: v roce 2008 zbankrotovalo 26 bank, v roce 2009 uţ celých 95, některé z nich hodně velké (Wachovia, Washington Mutual…). Nezaměstnanost se zdvojnásobila a dodnes se nevzpamatovala. Ale bankovní sektor se ozdravil a postavil se na vlastní nohy, v roce 2010 zbankrotovaly banky tři a především banky zase půjčují a mohou si samy půjčovat, protoţe investoři věří, ţe banky se uţ zbavily špatných úvěrů. Evropa a především jednotlivé vlády si musí vyhrnout rukávy a pustit se do stejné čistky, jakou provedly americké úřady v letech 2008 a 2009. Určitě to bude bolet, nebude to populární, zvýší to nezaměstnanost, ohrozí jiţ tak slabý růst. Ale co jiného se dá dělat? Snít o jakési bankovní unii, o které vlastně nikdo neví, jak by mohla fungovat, je ztráta času. Jan Bureš Era Poštovní spořitelna Přímá pomoc bankám nemusí být drahá Daňoví poplatníci v USA zainvestovali společně kapitál do krizí zdecimovaných bank za velice výhodnou cenu. Problém Španělska není tak jako v Řecku v rozpočtovém uličnictví vlády. Španělé potřebují pomoc s úklidem po realitní bublině, a to především v bankovním sektoru. Banky drţí ve svých aktivech nadhodnocené nemovitosti, kterých se nemohou zbavit, protoţe nemají dostatek kapitálu, proti kterému by je odepsaly. Potřebují je Plné znění zpráv


vyprodat, aby si rozvázaly ruce pro normální poskytování úvěrů. Realitní sektor zase potřebuje, aby se ceny nemovitostí a pozemků propadly. Těţko něco jiného zastaví padající poptávku po nemovitostech a volný pád španělského stavebnictví. Trh znovu rozhýbou pouze levnější nemovitosti, které bude chtít někdo koupit. Záchranný balík pro španělské banky je tak na první pohled krok správným směrem. Je správné i to, ţe není podmíněn novými domácími úkoly pro španělskou vládu. Nové vládní úspory by v této situaci úklid po realitní bublině jenom ztíţily. Na druhé straně neprošel návrh Madridu a Bruselu na to, aby Evropa poskytla pomoc bankám přímo. Peníze potečou přes účty španělské vlády a nafouknou její dluh i letošní deficit o devět aţ deset procent HDP. Do španělských bank by měli podle představ Madridu ideálně přímo zainvestovat všichni daňoví poplatníci v eurozóně, tak aby dluh španělské vlády dál nerostl. Rozetnula by se tak sebezničující spirála, ve které problémy bank padají na hlavu národním státům a jejich narůstající dluhy zpětně prohlubují problémy zesláblých bank. Jak ukazuje zkušenost s americkým programem TARP, přímá pomoc bankám ze společné evropské kapsy by nakonec nemusela být vůbec drahá. Daňoví poplatníci v USA zainvestovali společně kapitál do krizí zdecimovaných bank za velice výhodnou cenu a stát se svých podílů nakonec zbavil se ziskem. Takové řešení je ale v tuto chvíli jedním z mnoha politických eurotabu. Finové naopak prosazují, aby byla půjčka Španělsku nadřazena veškerému stávajícímu dluhu španělské vlády. V případě bankrotu španělské vlády by tak byla vyplacena nejprve současná pomoc a pak všichni ostatní věřitelé. To můţe právem děsit klasické věřitele investující do „nechráněného“ španělského dluhu a zavřít španělské vládě přístup k penězům z trhu. To rozhodně není rozumná strategie. Pokud Evropa nechce, aby na kapačkách skončil vedle bankovního sektoru i celý španělský stát a ze záchranných fondů odteklo dalších čtyři sta aţ pět set miliard eur, musí hrát opatrnou hru. Dalším rizikem pro Španělsko, ale i pro Itálii, zůstává řecký euroexit. Kdyţ uvidí Španělé devastující efekt euro-exitu na hodnotu řeckých úspor, mohou své banky vzít útokem. Řím ani Madrid s tím samy nedokáţou nic udělat, smést ze stolu strach ze znovuzavádění národních měn musí Berlín a Brusel. Jakýkoliv plán Evropy na odclonění řeckého výbuchu s tím musí počítat. Investoři podnikatelé i běţní lidé na periferiích budou chtít jasné záruky, ţe další Řecko nebude. Pokud je nedostanou, nebude euro. Tomáš Jeţek vysokoškolský pedagog, VŠE Majetková účast EU Bankovní unie by snad mohla být krokem správným směrem, obávám se však, aby opravdu byla. Dobrému ekonomovi by mělo být zřejmé, ţe vysoce centralizovaná měnová politika v rukou Evropské centrální banky a vysoce decentralizovaná fiskální politika, rozdrobená mezi 27 „suverénních“ států, je institucionálním uspořádáním Evropské unie, které ţádnou stabilitu slibovat nemůţe. Bankovní unie, o níţ se v Bruselu podle Barrosa začíná opatrně hovořit, by snad mohla být tím krokem správným směrem, obávám se však, aby opravdu byla. Je-li bankovní unie jen jiné slovo pro nějaký společný fond, ať uţ pro pouhé pojištění vkladů, nebo dokonce dál, pro kapitalizaci evropských bank, pak zůstává nezodpovězeno nebo spíše stydlivě zamlţeno, ţe financování tohoto fondu nemůţe být ponecháno na vůli nebo nevůli „suverénních“ členských států Evropské unie. Vznik a fungování takového fondu musí být postaveny na stejném principu, na jakém stojí vybírání daní pro národní rozpočtové účely, tj. na vynutitelné povinnosti do něj podle dohodnutých pravidel přispívat. Je také zřejmé, ţe kapitalizace páteřních, systémově důleţitých evropských bank z nějakého společného evropského fondu, pokud by tyto banky neměly dostat jen obyčejný dlouhodobý vklad, by zakládala majetkovou účast Evropské unie v těchto velkých soukromých evropských bankách. To by teprve byl ten opravdu rázný krok správným evropským směrem. *** Autorská strana nabízí od pondělí do pátku pohled na dění, trendy, souvislosti v reţii jedné osobnosti. Po – Macháčkova výměna Út – střídají se komentátoři HN (Honzejk, Černý, Hrstková, Ehl, Leschtina) St – Lucie Tvarůţková o všem, co ji baví Čt – tak trochu americkýma očima se na svět dívá Daniel Anýţ Pá – uplynulý týden glosuje Jindřich Šídlo Plné znění zpráv


Co je Macháčkova výměna Do on-line debaty na IHNED.cz si zvu ekonomy, bankéře i nápadité publicisty, se kterými diskutuji na aktuální ekonomická témata. Některé příspěvky najdete na této mé autorské stránce. Celý text na http://respekt.ihned.cz/auditjanamachacka Do této debaty přispěli také ekonomové Jiří Čáslavka, Jan Libich, Pavel Kohout a Luboš Mokráš. Vše najdete na: http://dialog.ihned.cz/machacek/. Foto popis|

Cestovatel Pavel Šimek: Afrika pro mě znamenala návrat do míst mého dětství 18.6.2012

Naše Praha 2 str. 06 Petra Ďurčíková

Rozhovor

Téměř dvacet tisíc kilometrů ujel cestovatel a fotograf Pavel Šimek se svými třemi přáteli ve dvou ţlutých trabantech během cesty napříč Afrikou, kterou uskutečnili v roce 2009. Během zhruba čtvrt roku procestovali 11 zemí. * Jak vznikl nápad procestovat Afriku a proč zrovna v trabantech? To nebyl můj nápad. Všichni jsme z té generace, která vyrůstala na dobrodruţných knihách a na cestopisech Zikmunda a Hanzelky. Dva roky před naší cestou Dan Přibáň s Martinem Kozlem jeli trabanty do Kazachstánu. A Dan potom přišel s nápadem projet Afriku. Ze začátku mi to přišlo jako šílený nápad, ale kdyţ jsme se v těch trabantech začali hrabat, zjistili jsme, ţe čím jednodušší auto, tím líp. Projeli jsme i místa, kde mají čtyřkolky problémy. * Ono to ale asi není jen tak, vzít auto a vyrazit… Ne ne, to opravdu není. Přípravy trvaly přes rok. Jednoho trabanta jsme měli uţ od Kazachstánu, druhého jsme pořídili z Maďarska. To auto se muselo kompletně rozebrat, zkontrolovat a dát zase dohromady. Rok jsme pak sháněli víza, očkování, mapovali cestu a kontaktovali jsme lidi, kteří tam ţijí. * Oba trabanty byly z roku 1986, to uţ jsou skoro veteráni… To je pravda, ale musím říct, ţe se drţely hrdinně. U mě si ta auta hrozně šplhla. Dokud mohla, tak jela, a kdyţ bylo potřeba, šla poměrně snadno opravit. Třeba kdyţ se nám auta poprvé zadřela, některé díly se nedaly sehnat, tak nám je posílali z Čech. * Pomáhali vám místní? Pomáhali. Skoro vţdycky. Kdyţ jsme něco opravovali, přišli poradit. Nakonec se ukázalo, ţe vůbec nevědí, co je to za auto nebo co opravujeme. Například v Etiopii, kde jsme spálili brzdy a propadli jsme naprosté beznaději. Sehnat brzdy do trabanta v Etiopii, to je jako shánět čerstvý kaviár (smích). Shodou okolností jsem potkal člověka, který vypadal jako kolumbijský mafi án, a hned se mě zeptal, jestli jsem ten, co přijel v těch ţlutých autech. Nejdřív jsem se vyděsil, ţe špatně parkujeme, ale pán mi vysvětlil, ţe vlastní snad jediný autoservis v Addis Abebě, který se zabývá zahraničními auty. Dal mi vizitku a slíbil, ţe nám brzdy opraví. Jenom nám zapomněl říct, ţe se v Addis Abebě přejmenovaly všechny ulice, takţe jsme začali bloudit a s brzdami jsme se pomalu loučili. Kdyţ jsme stáli u benzínky, do auta se mi naklonil černoch, který šel zrovna okolo, a slovensky se mě zeptal, jestli nepotřebujeme pomoc. Všechno zařídil, pomohl nám autoservis najít, brzdy opravili a jeli jsme dál… Plné znění zpráv


* Zaţili jste během cesty hodně takových kuriózních setkání? Asi dvakrát nebo třikrát se nám stalo, ţe jsme se potkali s lidmi, kteří Česko znali nebo tady byli. Třeba v malé vesničce uprostřed divočiny jsme potkali člověka, který studoval na Moravě. * Ještě se vrátím k té přípravě na cestu. Vaše cesta trvala skoro tři měsíce, já bych potřebovala minimálně deset lodních kufrů… Museli jsme zavazadla hodně redukovat. Kdyţ jsme vyskládali všechny součástky, které jsme chtěli vézt, zjistili jsme, ţe by za námi musela jet dodávka. Jediné, čeho jsme se nezbavovali, byly léky a věci nutné k přeţití. * Jídlo a zásoby jste si nevezli? Něco jsme vezli, třeba bednu sušeného masa, která nám v podstatě několikrát skoro zachránila ţivot. Problém byl s vodou. Pitná voda se tam dá velmi těţko sehnat, ale coca-colu seţenete úplně všude. * Takţe jste jedli tamější jídlo? Ano, museli jsme. Občas jsme jedli neuvěřitelné věci. Já jsem moc neexperimentoval, ale kluci chtěli vyzkoušet všechno. V Zambii si koupili třeba igelitku smaţených housenek. * Nebáli jste se „faraonovy pomsty“, tedy těţkých střevních problémů, které cestovatele v těchto končinách často postihují? Já uţ jsem byl v Egyptě několikrát, takţe jsem věděl, jaké prášky si mám vzít, ale neminulo nás to. * Přišel nějaký problém, kdy jste si řekli: „Tak jsme dojeli“? Ten přišel v Káhiře, kde jsme čekali na náhradní díly kvůli prokluzující volnoběţce. Abychom si zkrátili čekání, vyrazili jsme se podívat na pyramidy do Sakkary a úplně zadřeli motor. Potom jsme utrhli výfuk. A ještě jednou nám upadl v Zambii, kde se defi nitivně rozpadl. Nakonec jsme ale všechno s pomocí místních opravili a jeli dál. * Prý jste jeli bez navigace? Ze začátku jsem se toho trochu bál, ale Dan byl nekompromisní. Říkal, ţe Zikmund a Hanzelka ji taky neměli, tak my ji taky nepotřebujeme. Sehnali jsme co nejpodrobnější mapy, ale velmi záhy jsme zjistili, ţe nejsou tak podrobné, jak bychom potřebovali. V některých zemích, kdyţ zaprší, úplně to vezme silnici. Bloudili jsme i s mapou. * Kdyţ člověk vyráţí na cestu, má určité představy o místě, lidech, kultuře… Jak se vaše představy shodovaly s realitou? Já jsem byl hodně mile překvapený. Hlavně z lidí, všichni byli milí a snaţili se nám pomoct. Měli jsme moţnost poznat jednotlivé země jinak neţ běţní turisti. V Tunisu jsme viděli, jak se prodává benzin pašovaný z Libye. To jsme se křiţovali i my nevěřící (smích). Z barelů plných benzinu tam mají vyskládané obrovské pyramidy, benzin všude prosakuje a oni přes to mají přehozené šňůry se ţárovkami, aby přilákali zákazníky, a samozřejmě všichni kouří. * Afrika není zrovna bezpečná země. Hrozilo vám někdy nějaké nebezpečí? To nám asi hrozilo, ale buď jsme si ho nevšimli, nebo jsme se mu zdárně vyhnuli. Ještě v Česku nás varovali, ţe jsou v Africe teroristi, ţe tam střílejí lidi, nemají rádi bělochy… My jsme vším prošli hrozně snadno. * V Africe jste nebyl poprvé, takţe uţ jste trochu věděl, do čeho jdete.



Byl jsem se potápět v Egyptě, takţe ten jsem trochu znal. Narodil jsem se v Libyi, ale pak uţ jsem tam nikdy nebyl. Kdyţ přišla nabídka projet Afriku, měl jsem jasno. Dokonce jsem se vyfotil před porodnicí, kde jsem se narodil. Coţ nebylo jednoduché, protoţe přímo naproti byly obrovské kasárny. Nechtěli nás tam nechat fotit. Ale tak dlouho jsem přemlouval průvodce, aţ mě tam vzal, vyběhli jsme z auta a mám fotku i videozáznam. * Afrika ale nebyla váš jediný návrat… To je pravda. Kromě místa svého narození jsem se z Vinohrad vrátil i do míst svého dětství - do Libně, kam jsem chodil na základní školu. Jsem rád, ţe bydlím u Rokytky, jako kluk jsem tu hrál fotbal nebo jsme si tu hráli na Rychlé šípy. Pořídil jsem si byt v Ocelářské ulici, který ale ještě před odjezdem do Afriky nebyl hotový. Do Káhiry mi chodily fotky, jak probíhá stavba kuchyně. Aţ kdyţ jsem se vrátil, začal jsem ho zařizovat a zařizuju doteď. * Plánujete nějakou další cestu? Chtěl bych Afriku projet na motorce, ale nejsem si jistý, jestli bych k sobě někoho sehnal. Určitě se ale zase pojedu potápět do Egypta. Uvidím, jak projdou nové zákony, jeden z nich by totiţ měl zakázat společné potápění muţů a ţen. Nejsem si úplně jistý, jak by se dařilo potápět ve smíšených skupinách. Ale do Afriky bych se určitě rád vrátil. *** Do Afriky se ještě určitě vrátím profil Pavel Šimek se narodil v roce 1980 v Libyi a ţil tam dva roky. Poté odcestoval s rodiči do Česka. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, obor ţurnalistika a mediální studia. Pracoval jako reportáţní fotograf a střihač. Je dlouholetým redaktorem zahraniční redakce České televize. Na cestu po Africe vyrazil v roce 2009 společně s Danem Přibáněm, Janem Martinem Kozlem a Klárou Handrejchovou. Seznam projetých zemí: Tunis, Libye, Egypt, Súdán, Etiopie, Keňa, Tanzanie, Zambie, Botswana, Namibie a Jihoafrická republika. CO ZAJÍMALO NAŠE ČTENÁŘE Kde skončily trabanty? (Tomáš Vlk) Trabanty se pomalu připravují na cestu Jiţní Amerikou, kam vyráţí Dan. Z vaší cesty vznikl film, kde ho můţu vidět? (Jan Strnad) Určitě je moţné koupit si DVD. Seţenete ho třeba na našich stránkách afrika. transtrabant.cz. Tam se dozvíte i o přednáškách a promítání filmů. Strávili jste čtvrt roku v autě, jak to bylo s dodrţováním hygieny? (Majda) Na tuhle otázku se ptá strašná spousta lidí. Samozřejmě jsme se hygienu snaţili dodrţovat. Zuby jsme si čistili pečlivě kaţdý den, ale holit se v těch podmínkách nešlo. Jednou za týden aţ čtrnáct dní jsme bydleli v hotelu. To začalo velké prádlo, připomněli jsme si, jak vypadá sprcha, a hodně jsme si ji uţívali. Pak jsme zase vyrazili do divočiny. Foto popis| EGU A BABU, dva na ţluto natřené trabanty z roku 1986, zvládly cestu napříč Afrikou bez větších technických úprav. Foto: Pavel Šimek Foto popis| TECHNICKÉ PROBLÉMY museli členové expedice zvládnout většinou sami. Foto autor| Foto: Pavel Šimek

Téměř 80 % Čechů si přeje zákaz kouření v restauracích 18.6.2012

Zdravotnické noviny Andrea Skálová

str. 25

Počet lidí, kteří by v ČR souhlasili se zákazem kouření v restauracích, narůstá. K nekuřákům se totiţ přidávají i kuřáci. V roce 2007 podporovalo tento zákaz 13 % kuřáků, dnes jich s ním souhlasí 33 %. Pro úplný zákaz kouření je 78 % Čechů.



Česko se prostřednictvím nedávné ratifikace „Rámcové úmluvy WHO o kontrole tabáku“ zavázalo k celosvětovému úsilí chránit současné i budoucí generace před ničivými následky spotřeby tabáku a expozice tabákovému kouři. Společenský trend ochrany před kouřením a tabákovým kouřem potvrdil také výzkum, který realizovali letos v dubnu studenti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a společnost Ipsos Tambor. Průzkumu se zúčastnilo 8488 respondentů starších 18 let, a je tedy plně reprezentativní pro populaci ČR. Zisk 6 miliard Kč ročně Pravidelně kouří 24 % Čechů. Nekuřáků je 64 %, ostatní kouří příleţitostně. Kouř z cigaret spolu s nekvalitní obsluhou a nekvalitním jídlem je nejčastějším důvodem nespokojenosti při návštěvě restaurace, baru či kavárny. Průzkum ukázal, ţe většina lidí chodí do restaurací hlavně kvůli jídlu, přátelům, pití a atmosféře, proto nelze očekávat, ţe by po zákazu počet zákazníků trvale klesl. Kouření v restauraci je důleţité jen pro 9 % zákazníků (a čtvrtinu kuřáků). Po zavedení nekuřáckých restaurací lze očekávat 3–6% nárůst návštěv v restauracích, protoţe se přidají i rodiny s dětmi nebo lidé, jimţ vadí zápach v restauraci. Tento dopad potvrzují studie z Irska, Itálie či Velké Británie, kde k zákazu došlo. Výzkumy po zavedení zákazu kouření v Irsku současně ukazují, ţe znečištění vzduchu v restauracích a hospodách kleslo o 93 %. České restaurace by podle propočtů vydělaly na zákazu kouření ročně aţ 6 miliard korun. Tyto propočty vycházejí z údajů Českého statistického úřadu. Tolerance ze zvyku Více neţ polovině Čechů (52 %) vadí kouření v restauracích, a to výrazně více ţenám (61 %) neţ muţům (43 %). Kouření také ve větší míře vadí vysokoškolsky vzdělaným lidem (63 %) neţ lidem s niţším vzděláním. 61 % Čechů se domnívá, ţe kuřáci omezují svobodu nekuřáků. Nekuřáci tolerují kouření ze zvyku a také proto, ţe jim nic jiného nezbývá. Méně příleţitostí začít kouřit Předpokládá se, ţe průměrný počet vykouřených cigaret se po zavedení zákazu kouření sníţí o třetinu, u méně závislých kuřáků aţ o polovinu. I toto potvrzuje zkušenost z evropských zemí. Lidé budou nejen méně kouřit, ale klesne zřejmě i počet mladistvých, kteří si svou první cigaretu zapálí v restauraci s kamarády. Pro tuto skupinu je významné i dodatečné zjištění z průzkumu: Ve skupinách s nejvyššími příjmy – mezi vrcholovými manaţery, řediteli a vysokoškolsky vzdělanými odborníky – je jen velmi malé procento kuřáků (6 %). Nekuřáctví by tak mohlo být atraktivní pro mladé, kteří chtějí být úspěšní a „in“. Česká republika je jednou z posledních zemí v Evropě, které nemají omezeno kouření v restauracích. Zákaz kouření nepřekvapí v zemích, jako je Velká Británie, Francie nebo Německo, ale běţný je třeba i v Řecku a Turecku. Foto autor| Ilustrační foto: Shutterstock

Gazdík: ČSSD a ODS podvádí voliče. Tajně se prý spolčily 17.6.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 Petr Kupka

Zlínský kraj

Měli to být dva silní političtí rivalové, kteří si vzájemně konkurují a hlídají toho druhého před zneuţitím svěřené moci. Místo toho se dvě největší strany ČSSD a ODS ve Zlínském kraji spojily a společně tu vládnou jiţ léta. Podle lídra krajské opozice Petra Gazdíka (STAN) je to podvod na voličích. Hejtmanství nařčení odmítá. Ve volbách do krajského zastupitelstva Zlínského kraje zvítězila v roce 2004 ODS. Hejtmanem se tehdy stal občanský demokrat Libor Lukáš a ODS šla do koalice s ČSSD a KDU-ČSL. O čtyři roky později vyhrála ČSSD. V čele kraje stanul sociální demokrat Stanislav Mišák a Libor Lukáš se stal jeho náměstkem a opět vznikla trojkoalice s občanskými a křesťanskými demokraty. Představitelům krajské opozice se nelíbí především spojení občanských a sociálních demokratů. Vadí jim, ţe ačkoliv se obě strany proti sobě před volbami Plné znění zpráv


vymezují, nakonec hlasují třeba pro proplácení poplatků v nemocnicích. Jde tak prý jen o výměnu kanceláří a programy ztrácejí smysl. (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="235533,234048" /) Gazdík: Je to podvod na voličích “Tato koalice vznikla bez ohledu na vůli voličů. Volby se pak stávají fraškou, protoţe tyto strany většinou získají víc neţ 50 procent a podvádí své voliče v tom, ţe před volbami se proti sobě vymezují, mají opačné programy - viz minulé volby a poplatky v nemocnicích, kdy ODS je zaváděla na celostátní úrovni a odmítala kritiku ČSSD a pak se s ČSSD po volbách spojila a hlasovala pro proplácení poplatků, takţe pak tam nejde o programy, ale pouze o výměnu kanceláří nebo setrvání v nich,“ řekl ParlamentnímListům.cz předseda poslaneckého klubu TOP 09 a STAN Petr Gazdík s tím, ţe jde o privatizaci veřejné moci a krizi demokracie. Mišák: Nevím o ţádném podvodu Nynější hejtman Zlínského kraje Stanislav Mišák (ČSSD) však nesouhlasí. Podle něj je volební program jeho strany totoţný s prohlášením krajské rady. “Nevím, v čem jsme udělali podvod na voličích, kdyţ vše, co měla ČSSD ve volebním programu, je v prohlášení Rady Zlínského kraje,“ uvedl redakci Mišák. (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="222594,214086" /) Někdejší hlava kraje a současný náměstek hejtmana Libor Lukáš z ODS ke kritice krajské opozice říká: “Oni pořád něco prohlašují. Míň řečí a víc činů by jim slušelo. Já jsem teď sledoval jejich bojůvky na radnici ve Zlíně, kde mají velmi velkou koalici a tam mezi sebou neustále hašteří a odstupují a mají problémy vůbec udrţet vůbec nějakou strukturu, která by mohla racionálně vládnout. Já v tom vidím, ţe to je takové vymezování se za kaţdou cenu, kdy nemají co nabídnout. Neříkají, co chtějí dělat, jenom mají pocit, ţe kdyţ je někde pořádek, tak jde o něco podivného. Jsou to z jejich strany jen prázdná gesta a taškařice,“ sdělil redakci. Kučera: Jak to bude dál? Politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Rudolf Kučera nepovaţuje povolební spolupráci těchto před volbami soupeřících stran za podvod na voličích. “V mnoha krajích takovéto koalice fungují. Je ale otázka, jak budou fungovat dál. Teď se snaţí ODS nebo TOP 09 obviňovat sociální demokraty, ţe rozkrádali majetek v krajích, takţe ČSSD se bude bránit a poukazovat zase na jiné případy. Dnes uţ je situace váţnější. Díky roli policie a státních zástupců neočekávám, ţe by mohlo docházet k další tiché spolupráci při tunelování veřejných prostředků, které by mohlo zůstat skryto. O podvod na voličích se nejedná. Vţdyť je tu stará praxe velké koalice nebo opoziční smlouvy, jak se tehdy říkalo,“ prozradil ParlamentnímListům.cz Kučera. Společné vládnutí občanských a sociálních demokratů však není pouze výsadou Zlínského kraje. Tyto strany spolu kromě Zlínského vládnou i v Jihočeském, Ústeckém, Jihomoravském a Olomouckém kraji. Právě v Olomouckém kraji je situace obdobná jako ve Zlínském. Také zde vládne v současné době trojkoalice ČSSDODS-KDU-ČSL vedená sociálnědemokratickým hejtmanem Martinem Tesaříkem, který v roce 2008 převzal ţezlo po Ivanu Kosatíkovi (ODS), jenţ je dnes hejtmanovým náměstkem. (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="236143,235778,235831,235556,235024,234752" /) Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.


„Bude to dost sebevraţedná akce“ Plné znění zpráv


16.6.2012

Mladá fronta DNES str. 01 Alena Rokosová

Střední Čechy

STŘEDNÍ ČECHY Podle politologa Kamila Švece z Institutu politologických studií FSV UK v Praze hraje teď ČSSD vabank. Nový lídr sociálnědemokratické kandidátky do krajských voleb by podle něj měl být „střelec“, který byl v dostatečné vzdálenosti od exhejtmana Davida Ratha a můţe se vůči němu vymezovat a zároveň dokáţe s Rathovými lidmi komunikovat. „Pro toho, kdo se do toho pustí, to kaţdopádně bude dost sebevraţedná akce. Buď se mu během krátké doby podaří voliče v kraji zaujmout, aby na Rathovu kauzu zapomněli, coţ bude dost náročné, nebo se na něj nakonec svalí vina za prohrané volby v kraji,“ říká Švec. Podle něj by ČSSD neměla sázet na nikoho z radních, tedy ani na Moravčíkovou ne. „Radní, kteří teď Ratha kritizují a zároveň s ním byli v radě, nepůsobí moc věrohodně. A Moravčíková se navíc po měsíci ve funkci ukazuje jako nevýrazná a slabá. Zatím se jí nic nepodařilo a nedokáţe situaci vysvětlovat,“ tvrdí politolog. Připouští však, ţe by si ji ČSSD i přesto mohla jako lídra zvolit, protoţe strana se teď snaţí jít „cestou minimálního odporu“. „Její úspěch ale nemusí být tak velký, jako lídr nemá tah na branku,“ dodává Švec. Regionální mutace| Mladá fronta DNES - střední Čechy

Letní školy ţurnalistiky FSV UK – pět kurzů od června do září 15.6.2012

protext.cz str. 00 tja

dce kom

Praha 15. června (PROTEXT) - Katedra ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze v letošním roce vypisuje celkem pět letních škol. Jedná se o jedinečnou příleţitost pro všechny, kdo si chtějí vyzkoušet praktickou stránku ţurnalistické práce, případně zdokonalit své znalosti a dovednosti v ţurnalistické praxi. Kurzy v nabídce jsou dvoudenní nebo pětidenní, a to pro středoškoláky, uchazeče o studium na FSV UK a mladé začínající novináře:
- Základy psané a obrazové ţurnalistiky (25. - 29. 6. 2012) - Základy audiovizuální ţurnalistiky s Václavem Moravcem (9. - 1. 7. 2012) - Jak se tvoří zpráva (jak ji napsat, namluvit, natočit) (23. - 27. 7. 2012) - Online ţurnalistika s Milošem Čermákem a Adamem Javůrkem (17. a 18. 9. 2012)
V září proběhne také Kurz videoţurnalistiky (10. - 14. 9.), určený zaměstnancům lokálních a regionálních televizí a internetových médií a studentům a absolventům ţurnalistických škol.
Maximální počet účastníků v jednom kurzu je 15. Více informací o obsahu a délce kurzů, jejich cenách, uzávěrkách a termínech konání na webu IKSŢ FSV UK (http://iksz.fsv.cuni.cz/) v sekci letní školy nebo na e-mailu [email protected].
Kontakt: Markéta Štechová Project coordinator Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulta sociálních věd Univerzita Karlova v Praze e-mail: [email protected]



ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která href="http://www.protext.cz">http://www.protext.cz.

je

k

dispozici

na

adrese

Upozorňujeme odběratele, ţe materiály označené značkou PROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze je publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za ně nese plnou odpovědnost. PROTEXT Cas| 18:13

Jak předejít kulturnímu šoku? Vysokoškolákem nanečisto. 15.6.2012

ceskapozice.cz str. 00 Věda a vzdělávání Martin Rychlík

Gymnazisté si rok před maturitou zkoušejí týden na univerzitě. Jejich záţitky stojí za zaznamenání. "Zarazilo mne, ţe do jedné přednášky, kde bylo asi dvanáct lidí, přišli postupně asi čtyři další pozdě, ale přednášející se nad tím ani nepozastavil. Studenti svévolně přicházejí a odcházejí - a je to naprosto v pořádku," poznamenala si gymnazistka Monika ke své týdenní stáţi na matematicko-fyzikální fakultě. "Líbil se mi vztah mezi profesory a studenty. Měl jsem pocit, ţe kantory tam neberou jako na základních a středních školách, čili jako nepřátele," píše zase sedmnáctiletý Kryštof, jenţ si "cvičně" zkusil studium na filozofické fakultě. Skok z gymnázia na vysokou školu můţe být pro mladé lidi šokem. Antropologové takové náhlé změně prostředí říkají "kulturní šok". My to nazývejme třeba šokem středně-vysokým. Překvapení můţe být dvojího druhu: pokud přecházíte z gymnázia dosti elitního, můţe vás zarazit menší zájem pedagogů o studenty a masovost české "vejšky". Pakliţe má ale gymnazista štěstí, můţe jej fungující akademické prostředí potěšit svobodou, pozitivními vzory v aktivních učitelích i látkou. Jak správně zvolit vysokou školu? Aby studenti minimalizovali onen "šok" z přechodu na univerzitu, mají jen pár moţností. Kromě poptání se na školách nebo přípravy ročníkových prací s akademiky, jako to dělají některá přírodovědná gymnázia typu Botičské v Praze, je moţným řešením cvičná stáţ přímo na univerzitě. ČESKÁ POZICE se zaměřila na jedno konkrétní gymnázium, které má se studentskou sondou jiţ několikaletou zkušenost. "Gymnasium Jiţní Město (GJM) organizuje stáţe od školního roku 2005/06. Na počátku jsme studentům pátého ročníku dali vybrat, zda chtějí do firmy nebo na vysokou. Postupem času jsme to zúţili jen na školy. Téměř všichni beztak pokračují v terciálním vzdělání a realitu firem si mohou otestovat o prázdninách na brigádě," říká Miroslav Hřebecký, ředitel soukromého šestiletého GJM, jenţ na škole vede i předmět profesní přípravy. Letos - v týdnu mezi 23. a 27. dubnem - se stáţí na 24 různých vysokých školách zúčastnilo 49 páťáků praţského GJM, přičemţ někteří z nich navštívili i dvě tři vysoké školy. Nejčastěji měli budoucí maturanti zájem o nahlédnutí do lavic ekonomických (18) a humanitních škol (14), za nimiţ se umístila medicína (12), umělecké obory (9), přírodovědné i technické disciplíny (7) a právo (5).Většinou na ekonomku a fildu Podle interního hodnocení Gymnasia Jiţní Město a také všech dotazníků, jeţ měla ČESKÁ POZICE k nahlédnutí, je zřejmé, ţe nejatraktivnější z univerzit je pro studenty Vysoká škola ekonomická (17) následovaná Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy (14) a třemi lékařskými fakultami UK (10). Vedení gymnázia si pochvaluje nově navázaný kontakt s Právnickou fakultou UK a praţskými stomatology na 1. LF UK, nicméně zmiňuje i odmítnutí studentských "inspekcí" na DAMU, HAMU či České zemědělské univerzitě. Ředitel Hřebecký: Vstřícnost vysokých škol postupem času jednoznačně roste...Studenti dostanou obvykle kontakty na konkrétní osoby, ale plán navštívených přednášek či seminářů si uţ musejí domluvit sami. "Vstřícnost vysokých škol postupem času jednoznačně roste, čím dál více si jich uvědomuje, ţe neţijí ve vzduchoprázdnu... Nejvstřícnější jsou z pochopitelných důvodů soukromé VŠ, o ty stáţisté ale nijak zvlášť velký zájem neprojevují. Velmi aktivní a otevřené jsou techniky," řekl ČESKÉ POZICI ředitel Hřebecký. Plné znění zpráv


"Obecně nám vysoké školy vycházejí vstříc. Je pravda, ţe těţíme z toho, ţe tato aktivita je mezi středními školami unikátní. Kdyby je zavalilo se svými prosbami kaţdé druhé gymnázium, dovedu si představit tu ochrannou hradbu," dodává "šerif" z Jiţního Města, jenţ oceňuje přístup matfyzu i stomatologů. Podle Hřebeckého "velmi pravděpodobně" nikdo stejnou aktitvitu v ČR nevyvíjí: "My těţíme z toho, ţe jsme byli první a děláme to jiţ poměrně dlouho. Takţe jsme schopni domluvit téměř všechny obory, kam by studenti rádi zamířili." A jaké mají praţsští gymnazistí osobní zkušenosti? Z nejzajímavějších studentských odpovědí vybíráme pár citátů, které sice nemají obecnou vypovídající hodnotu, ale i tak mohou hodně říci.Právnická fakulta UK (právo): "Bylo nám doporučeno nepokládat otázky během přednášky. Aby profesor neztratil kontinuitu... Atraktivní studentky! Moje motivace dosáhla vrcholu."Fakulta sociálních věd UK (ţurnalistika): "Poté, co jsme vyřizovali na univerzitě stáţe a ředitelka byla velmi arogantní, jsem myslel, ţe to tak bude i v týdnu stáţí. Naštěstí byla má očekávání mylná. Tuto školu bych opravdu rád navštěvoval i jako její student."1. Lékařská fakulta UK (stomatologie): "První přednáška, na které jsem byl, se týkala zubů a rentgenu - velice zajímavé téma, ale nedalo mi to téměř nic. Asi si zde nevyberu studium, ale o to víc jsem rád, ţe jsem si zkusil, o čem to vlastně je."FAMU (anglická výuka): "Přednášky byly zajímavé, i kdyţ to bylo jako ,naskočit do rozjetého vlaku", rozumět probírané látce se občas téměř nedalo. Na druhou stranu byly inspirativní - dostal jsem okamţitou chuť tvořit a natáčet."2. Lékařská fakulta UK (patologie): "Stáţ splnila moje očekávání, ţe jsem mohla 100 minut poslouchat přednášku, ale zklamalo mě, ţe látka není probírána do větší hloubky."Filozofická fakulta UK (francouzština): "Vzhledem k malému počtu studentů na přednáškách to bylo celé takové komorní. Trochu jsem se obávala, ţe budu mít problémy s přednáškami ve francouzštině, ale profesoři mluvili dost srozumitelně a přišlo mi, ţe i dost pomalu."3. Lékařská fakulta UK (imunologie): "Na přednášce se studenti nekoncentrovali a profesorovi to bylo jedno. Do místnosti studenti chodili a odcházeli, jak jen chtěli."Filozofická fakulta UK (literatura): "Zábavná byla přednáška světové literatury. Přednášel mladý profesor, který neustále odbíhal do kabinetu, ţe něco zapomněl. Bylo očividné, ţe jeho oblíbeným autorem je Kafka, protoţe byl schopný k němu odbočit snad od kaţdého jiného autora."Filozofická fakulta UK (psychologie): "Objevila se, pochopitelně, slova, která jsem nikdy neslyšel, ale ve finále jsem si je dokázal dosadit do kontextu a pochopit je."Fakulta mezinárodních vztahů VŠE (ekonomie): "Pointu jsem pochytil, ale detailům jsem nerozuměl... Moţnost prohlédnout si celou budovu mi přijde přínosné. Jediná věc, která mě zaráţela, byla, ţe se nás nikdo neptal, kdo jsme. Dá se říct, ţe do budovy můţe přijít kdokoliv a ani nemusí být studentem."Filozofická fakulta UK (filozofie, germanistika): "Lidé byli velice přátelští, atmosféra skvělá, přesně taková, jakou jsem si s fildou představoval. Filozofie, nespoutanost a existence alternativy čišela z kaţdé pídě fakulty. A velice pozoruhodné je, ţe na germánských studiích je asi devadesát procent ţen."Fakulta mezinárodních vztahů VŠE (ekonomie): "Kromě pátku jsme na VŠE strávili celý týden a vůbec mi nevadilo opouštět školu aţ ve večerních hodinách. Celá akce mě na týden přesunula do světa vysokoškoláků."1. Lékařská fakulta UK (stomatologie): "Navštívili jsme Fantomovu učebnu, ve které se nacházejí plastoví panáci (fantomové), na kterých studenti trénují zákroky. Na konci přednášky jsme si sami vyzkoušeli, jak se pracuje se zubní vrtačkou a kaţdý jsme si zkusili vyvrtat díru do zubu."Fakulta mezinárodních vztahů VŠE (ekonomie): "Na ţivotě vysokoškoláka mě překvapilo, ţe se s váma nikdo moc nemazlí. To je určitě dobrý trénink na profesionální ţivot, ale na druhou stranu si nemyslím, ţe je to úplně nejlepší přístup... Za celé čtyři dny na VŠE se mi nezdálo, ţe by tam mezi lidmi fungovala nějaká soudrţnost. Na druhou stranu: co čekat od školy, kterou studuje okolo patnácti tisíc lidí." Studenti GJM měli ohodnotit svůj cvičný pobyt z hlediska atmosféry, přístupu vyučujících, ale i stupně porozumění přednáškám. Letos se nenašel student, jenţ by stáţe hodnotil jako zbytečné. Spíše převládala chvála záměru, doplněná o připomínky - především organizační povahy: stáţe by mohly být kratší, mohly by se odehrát jindy, jako třeba v době, kdy šesťáci maturují. "Nadšení dětí závisí na mnoha faktorech. Třeba na tom, jak moc ţije student ,svým", oborem, jak moc má jasno, ţe chce studovat právě ten. Pak je určitě hodně ovlivní, s jakým člověkem jako koordinátorem stáţe se na univerzitě potkají. Podle zpětných vazeb, které nám studenti píšou, můţe toto být velkým motivátorem i demotivátorem na danou vysokou školu poté skutečně zamířit," říká ředitel Hřebecký. Vstřícností dle něj mnohdy vynikají přírodovědné a technické katedry, kde studenty často fascinuje bezmezné nadšení vyučujících pro svůj obor i snaha "chytit a nepustit". Docenti jsou prý někdy aţ dojatí, ţe se někdo tak v předstihu zajímá o studium právě u nich...Matematicko-fyzikální fakulta UK (meteorologie): "Přednášky mě bavily, byly srozumitelné, jasné, plynulé a měly logickou strukturu. Většina z nich byla opřena o prezentace s názornými grafy či obrázky, například mapami. Profesoři byli velmi vstřícní, ochotní a bezkonfliktní."1. Lékařská fakulta UK (stomatologie): "Pokud opomenu pár latinských názvů, rozuměla jsem téměř všemu. Tato stáţ mě přesvědčila o tom, ţe bych se chtěla v budoucnu věnovat zubnímu lékařství, anebo alespoň VOŠ - zubní laborant."Matematicko-fyzikální fakulta UK (matematika): "Atmosféra na matfyzu mě přímo okouzlila, touto Plné znění zpráv


návštěvou jsem sama sobě zbořila pár mýtů o ,matfyzácích"... Opravdu mě překvapilo, ţe na vysoké škole vyučující přistupují ke studentům tak, ţe studium je jejich zájem."Fakulta mezinárodních vztahů VŠE (ekonomie): "Nelíbilo se mi, ţe profesor mluvil hodně potichu a v zadních lavicích ho nemohli slyšet. Také mi jeden ze studentů řekl, ţe to, co říká profesor v hodině, je absolutně to samé, co je v knize a ţe chodit na hodiny je skoro zbytečné."Fakulta sociálních věd UK (ţurnalistika): "Na ţurnalistice nám sice vedoucí katedry poskytl rozvrh s doporučenými semináři, které můţeme navštívit, ovšem uţ jsme nebyli informováni o tom, ţe nám dva odpadnou, jeden bude suplovaný a v jednom budou zrovna studenti psát test."Právnická fakulta UK (právo): "Nejvíce mě bavilo trestní právo a trestné činy spáchané mladistvými. Profesor měl velmi vtipné historky, které se doopravdy staly. Můţu vám poslat nějaké zápisky těch historek. Jednoduše jedním slovem: Bomba!"Fakulta národohospodářská VŠE (ekonomie): "Na přednášce makroekonomie jsme se učili o tom, z čeho je tvořeno HDP, jen o teorii, která dle mého bratra, který mi dělal průvodce, neplatí v praxi, takţe je to k ničemu... Na přednášce o právu jsme se učili o neuvěřitelně nudných směnkách. Tato přednáška mi přišla zcela nepřínosná."Literární akademie Josefa Škvoreckého (tvůrčí psaní): "Profesoři byli velmi energičtí, hodně zapojovali ţáky v různých aktivitách (nebyly to klasické vysokoškolské přednášky); atmoféra mezi třídami však nebyla moc příjemná, překvapilo mě, ţe se většinou ani nepozdravili."Právnická fakulta UK (právo): "Z této školy mám úplně jiné dojmy neţ ze ţurnalistiky. Práva působila mnohem seriózněji a bylo vidět, ţe výuka se bere mnohem váţněji. Přednáška, plno lidí, všichni si zapisují podle výkladu - prostě jasný řád."Veterinární a farmaceutická univerzita (veterinární lékařství): "Na klinice psů a koček jsme měli připravený program a bylo zajímavé obcházet doktory spolu se studenty 5. a 6. ročníku. Atmosféra byla vynikající, zvláště kardiolog měl skvělou náladu."Vysoká škola chemicko-technologická (biochemie): "Moc mě zaujaly geneticky modifikované rostliny. Účastnili jsme se i prezentací asi doktorandské práce jedné studentky. Moc jsme tomu nerozuměli. Biochemie mi ukázala, jak moc bych se musela specializovat (hodně)."Fakulta informatiky a statistiky VŠE (informatika): "Příšerně uspávající povídání o architektuře programů, většinou jsem vůbec nechápal... Zajimavost: přednášela asi 55letá paní, jíţ bych zde neočekával. Návštěvnost opět cca 35 lidí, asi 80 procent spících."Fakulta elektrotechnická ČVUT (energetika): "Zkušenost je to ohromná. Sice jsem byl uţ dávno rozhodnutý, na kterou školu bych chtěl jít, ale tato zkušenost mě jen utvrdila v rozhodnutí. Hodnotím velice kladně. Atmosféra přijatelná, milí lidé a příjemní profesoři. Přednášky byly opravdu na vysoké úrovni. Kaţdému, kdo má zájem o techniku, bych poradil ať neváhají a jdou na ČVUT." Zájem bývá hlavně o obory, které jsou v kurzu (optikou dnešních mladých): psychologie, práva, ekonomie. U techniky nebo biověd jde spíše o takzvané ostrůvky pozitivní deviace. "Jsou to často studenti, kteří jsou pro daný obor velmi motivovaní a věnují se mu dlouhodobě, takţe šance, ţe pak danou VŠ začnou studovat, dostudují ji a zůstanou v oboru, je velmi vysoká," míní Hřebecký. Opakem je třeba psychologie, na kterou je těţké se dostat a jde o velmi atraktivní obor právě v době puberty a dospívání. První dojmy budoucích vysokoškoláků jsou mnohdy okouzlující svou neznalostí prostředí, do nějţ mají osudově nakročit. Ale i malá týdenní sonda jim můţe pomoci v překonání pozdějšího kulturního šoku anebo nějakého ţivotního zklamání. Jak ale redaktor spolu s gymnaziálními učiteli pročítal jejich dojmy, měli by si na svůj češtinský pravopis dát pozor nejen budoucí matfyzáci, právníci, ale i psychologové a translatologové.

URL| nanecisto

http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/jak-predejit-kulturnimu-soku-vysokoskolakem-

Co čeká EU a kyperské předsednictví 15.6.2012

ČRo Rádio Česko

str. 01

15:35 Studio Česko

Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Jak se Kypr popere s prvním předsednictvím v Radě Evropské unie, které tento ostrov čeká v červenci? Ovlivní jeho nevyřešené vztahy s Tureckem další půlrok? Za pár dní bude muset Kypr u kormidla Evropské unie řešit krizi eurozóny, kdyţ sám je v problémech. Po dánském předsednictví musí hlavně dořešit finanční rozpočtový rámec pro roky 2014 aţ 2020, nadcházející kyperské předsednictví je tedy tématem dnešního vydání pořadu Studio Česko. Příjemný poslech přeje Martin Matějka. Plné znění zpráv


Pojďme si připomenout základní fakta. Kypr je rozdělen od roku 1974, tehdy sever země po převratu řeckých nacionalistů obsadila turecká armáda. Do té doby byly všechny pokusy o znovusjednocení marné a členem Evropské unie se proto v roce 2004 stal rozdělený ostrov, respektive jeho jiţní Kyperská republika. Profesor na kyperské univerzitě, kyperský Turek /nesrozumitelné/ ví, ţe není jasné, jak kypersko-turecké vztahy vyřešit. profesor na kyperské univerzitě -------------------Víme například, ţe pro kyperský konflikt má velký význam proces přistoupení Turecka k Evropské unii a s tím to moc dobře nevypadá. Turecko má několik kapitol zmrazených. Současně víme, ţe Turecko nezavedlo dodatečný protokol k celní unii, coţ také přímo souvisí s kyperským konfliktem a ústava běţná jednání, neprobíhá to dobře, pokud to zatím dokáţeme posoudit. Takţe po 8 letech skutečně není jasné, jak kyperskou otázku řešit. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Pro televizi Evropského parlamentu řekl svůj názor také bývalý ministr zahraničí Kypru a současný europoslanec Joanis Kasulidis z frakce Evropské strany lidové v Evropském parlamentu. Joanis KASULIDIS, europoslanec, bývalý ministr zahraničí Kypru -------------------Já bych řekl, ţe by se nemělo připustit, aby kyperská otázka zbavila kyperské předsednictví objektivnosti. Je obvyklé, ţe v průběhu 6 měsíců předsednictví kaţdý členský stát odloţí své národní zájmy a záleţitosti a pracuje ve společném zájmu celé Evropské unie. Totéţ se očekává od Kypru a já myslím, ţe Kypr to má také v úmyslu, takţe ať se kyperská otázka vyvíjí jakkoliv, a zřejmě se bude dál vyjednávat, Kypr by se měl zaměřit na otázky týkající se Evropanů, členských států a Evropské unie a měl by se snaţit přistupovat k předsednictví jako nestranný prostředník a já myslím, ţe se to Kypru podaří. Stejné stanovisko zastává i skupina Evropská strana lidová v Evropském parlamentu. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Europoslanec Dimitris Droutsas, bývalý řecký ministr zahraničí a dnes poslanec z frakce Socialistů a demokratů v Evropském parlamentu, řekl, ţe Evropskou unii vţdy viděli jako katalyzátor pro řešení kyperské otázky. Dimitris DROUTSAS, europoslanec, poslanec, bývalý řecký ministr zahraničí -------------------Před pár lety jsme viděli, jak se Kyperská republika stala členem Evropské unie a vidíme, ţe Turecko je kandidát na přistoupení. Vţdy jsme doufali a vţdy jsme k tomu všechno směřovali, ţe tato společná evropská cesta bude skutečným katalyzátorem pro urovnání a pro vyřešení. V posledních letech jsme bohuţel byli svědky neústupnosti na straně Turecka. Turecko nepociťuje potřebu dodrţet své závazky vůči Evropské unii v rámci této cesty k úplnému členství, a to také přivedlo do této slepé uličky vyjednávání, která probíhají pod záštitou OSN. Obávám se, ţe musím říct, ţe vidíme Turecko, které opět otevřeně vyhroţuje členskému státu Evropské unie, dnes také Turecko neuznává příští předsednictví kyperské republiky, to nejsou ty nejlepší známky, ale já chci být, já musím být optimista i z hlediska bezprostřední budoucnosti. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------A jestli bude mít kyperské předsednictví prostor vzhledem k hrozbě překáţek z Ankary, aby jednalo v zájmu celé Evropské unie, a jaké jsou záměry Nikósie pro hlavní záleţitosti 27 do konce roku 2012, to nám přiblíţí v rozhovoru pro televizi Evropského parlamentu Andreas Mavrojiannis, zástupce budoucího předsednictví a náměstek ministra pro evropské záleţitosti. Andreas MAVROJIANNIS, zástupce budoucího předsednictví, náměstek ministra pro evropské záleţitosti -------------------Nám je naprosto jasné, ţe navzdory kyperskému problému a bez ohledu na to, co se stane ve vztazích Evropské unie a Turecka, budeme jako předsednictví postupovat objektivně a plně se zhostíme povinností předsednictví a budeme vystupovat jako nestranný prostředník ve všech jednáních s členskými státy, to zcela samozřejmě. Mezi institucemi, ale také skandinávskými zeměmi včetně Turecka. Pokud Turecko nebude chtít spolupracovat, nebude to chování, jaké se očekává od kandidátské země. To nelze přejít bez povšimnutí. Ale současně nám to nebude bránit v tom, abychom se zachovali správně. Plné znění zpráv


Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Pozvání do pořadu Studio Česko přijal odborník na evropskou zahraniční politiku z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Tomáš Weiss, dobrý den. Tomáš WEISS, odborník na evropskou zahraniční politiku, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý den. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Kypr podle aktuálních informací připravuje ţádost o finanční pomoc. Vzhledem k jeho nadcházejícímu předsednictví je to moţná zajímavý příklad pro ostatní státy a neobvyklá situace, nemyslíte? Tomáš WEISS, odborník na evropskou zahraniční politiku, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak, není to úplně první případ, kdy by předsednictví mělo nějaké zvláštní třeba vnitropolitické problémy, coţ samozřejmě ekonomická krize je, konec konců nemusíme chodit daleko, Česká republika měla taky svoje vnitropolitické problémy během předsednictví, takţe tohle není úplně nestandardní situace. Samozřejmě je to problém navíc, který Kypr bude muset prostě řešit. Je to moţná otázka, která jaksi Kypru úplně nepřidá. Zejména proto, protoţe ty úkoly, které před kyperským předsednictvím stojí, jsou uţ tak poměrně veliké a jakákoli domácí nestabilita, coţ samozřejmě ekonomická krize a případný bailout je, tak trošičku znejistí tu situaci úředníků, trošičku to odklání pozornost politiků od věcí, na které se potřebují třeba během toho předsednictví soustředit. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Byla tady situace, kdy by předsednická země musela ţádat o nějakou finanční pomoc? Tomáš WEISS, odborník na evropskou zahraniční politiku, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak to vám asi neřeknu, to si nejsem úplně jistý. Ono těch finančních pomocí je teďka relativně dost, ale shodou okolností se netýkaly předsednické země. Asi se jenom čekalo na okamţik, kdy k tomu dojde, protoţe co si budeme namlouvat, předsednictví mají všechny státy pravidelně, ten seznam a to pořadí je předem dané uţ docela dlouho dopředu a nikdo samozřejmě netušil, kdo kdy bude mít jaké ekonomické problémy. Ten seznam předsednictví se stanovil daleko dřív, neţ vůbec nějaká finanční ekonomická krize nebo krize eurozóny přišla. Takţe byla jenom otázka času, kdy se dostane řada i na stát, který prostě ekonomické problémy mít bude. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------V čem je tedy problém Kypru? Zmiňuje se to, ţe kyperské banky mají problém, protoţe vlastní velké mnoţství ztrátových řeckých vládních dluhopisů, loni ekonomikou otřásl také výbuch v největší elektrárně v zemi. V čem vidíte jeho problém vy? Tomáš WEISS, odborník na evropskou zahraniční politiku, Fakulta sociálních věd UK -------------------V tom, co jste říkal, ten problém Kypru primární ekonomický je, ţe kyperské banky jsou poměrně zásadním způsobem vystaveny tomu řeckému ekonomickému prostředí, prostě z důvodu tradičních vazeb, stejného jazyka, spousta vlastně řeckých podnikatelů podniká na Kypru, respektive z Kypru, protoţe je to pohodlnější a protoţe je to levnější. To je to, s čím vlastně ten problém souvisí, je skutečnost, ţe vlastně Kypr je takový daňový ráj uvnitř Evropské unie, takţe pro řecké podnikatele tradičně bylo jednodušší, a nejenom pro řecké, konec konců kdyţ se podíváte na řadu českých podniků, tak tam najdete nějakou kyperskou linku, tak prostě pro řadu řeckých podnikatelů bylo jednodušší, výhodnější, zejména ekonomicky výhodnější prostě podnikat oficiálně na Kypru. Tím pádem ta provázanost ekonomiky je poměrně vysoká, kyperské banky se hodně angaţovaly v kyperském hospodářství, vlastně jsou poměrně zásadními věřiteli v rámci řecké ekonomiky, tím pádem jakýkoli problém řecké ekonomiky se automaticky promítá do jejich bilance a právě proto, ţe je Kypr takový daňový ráj a právě proto, ţe je tak dobře provázaný ekonomicky, tak ty banky vlastně budou mít problémy podstatně větší, neţ co kyperská ekonomika můţe zvládnout. Plné znění zpráv


Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Ovlivnilo by to nějak to jejich předsednictví? Velvyslanec Kypru při Evropské unii Kornelius KORNELIOU říká, ţe to nijak s tím předsednictvím nesouvisí ta půjčka. Podle vás souviselo by to nějak s tím předsednictvím? Tomáš WEISS, odborník na evropskou zahraniční politiku, Fakulta sociálních věd UK -------------------Přímo nesouvisí. S tím si myslím, ţe se dá souhlasit. Přímo ta půjčka nesouvisí. Nepřímo souvisí. Zaprvé souvisí s předsednictvím to, ţe Kypr má finanční problémy, protoţe předsednictví není úplně levná záleţitost a uţ takhle Kypr ten rozpočet předsednictví poměrně výrazně krátil v posledních měsících a vlastně během té přípravy a v okamţiku, kdy nemáte dostatek peněz na to, abyste uspořádali, respektive zmanagovali ty meetingy, které máte jaksi uspořádat, tak neplníte svoji funkci. V okamţiku, kdy nemáte dost lidí, protoţe na ně nemáte peníze, protoţe se třeba plánovali přijmout víc pracovních sil, víc úředníků, které na to předsednictví potřebujete a nemohli jste, protoţe nemáte peníze, tak to pochopitelně zase ovlivní to, jakým způsobem to předsednictví vykonáváte. Takţe tímhle tím způsobem jaksi ta ekonomická krize nebo ekonomické problémy Kypru to předsednictví ovlivnit mohou. Druhý způsob, jakým ty ekonomické problémy mohou ovlivnit předsednictví, podle mého názoru je jaksi vnitropolitická debata. Do jaké míry kyperští politici budou ochotní a schopní se cele věnovat předsednictví, kdyţ budou mít doma velké hospodářské problémy, do jaké míry to bude jaksi politicky vhodné a budou ochotni z politických důvodů se věnovat předsednictví, kdyţ Evropská unie, která by po Kypru případně za tu půjčku mohla chtít i nějaké jaksi ústupky v jiných věcech, například v daňovém systému a přesně v tom, co, v čem vlastně Kypr je trošku problém pro ostatní evropské státy, to znamená v tom, ţe je daňový ráj uvnitř Evropské unie, tak co by to potom udělalo s podporou Evropské unie mezi Kypřany a do jaké míry by, pokud by klesla výrazně podpora mezi Kypřany pro Evropskou unii, do jaké míry by byli politici ochotni se vůbec o Evropskou unii zajímat, coţ během předsednictví je poměrně zapotřebí. Politická váha těch, ti úředníci nemohou dělat všechno. Tam ta role politiků je prostě klíčová. Takţe přímo souhlasím, přímo jakýkoliv bailout Kypru by to předsednictví neovlivnil, nicméně nepřímo si myslím, ţe tam těch vazeb je poměrně hodně. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Pojďme pro posluchače shrnout, jaké budou nejdůleţitější priority toho kyperského předsednictví. Tomáš WEISS, odborník na evropskou zahraniční politiku, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já si myslím, ţe úplně primární priorita, skutečně ta úplně nejdůleţitější priorita, kterou před sebou kyperské předsednictví má, je víceletý finanční rámec Evropské unie. Respektive vyjednávání o budoucím víceletém finančním rámci, to znamená jaksi střednědobém rozpočtu Evropské unie na léta 2014 aţ 2020. To je prostě debata, která uţ se vede pár měsíců, respektive vlastně rok od loňského června, kdy komise předloţila první návrh, ona ta debata se samozřejmě vede uţ poměrně výrazně déle, komise uţ měla nějaká jednání samozřejmě před tím a sondovala, co je přijatelné pro členské státy a co není, ale od toho loňského června je skutečně formálně návrh na stole a členské státy o něm jednají. Dánské předsednictví postoupilo v těch jednáních docela daleko, nicméně pokud jsou moje informace správné, tak jaksi konkrétní čísla pořád ještě nejsou na stole, o těch by právě mělo začít jednat kyperské předsednictví a jedná se o rozpočet na léta 2014 a 2020, to znamená, ţe ten jaksi rámec, ono nejde o přesná čísla, ale jde jaksi o maximální čísla na tyhle ty roky a poměr toho, jak jsou rozděleny, jak ty výdaje budou rozděleny do jednotlivých výdajových kapitol a pochopitelně je zapotřebí, aby Evropská unie měla tenhle ten finanční rámec schválený uţ pro přípravu rozpočtu na rok 2014, to znamená nejpozději na podzim příštího roku. To znamená, ţe buď během kyperského předsednictví, nebo pravděpodobně během irského předsednictví, které navazuje, se musí rada shodnout, jak tenhle ten, na nějakém kompromisu, jak ten nový finanční rámec bude vypadat. To znamená, ţe Evropská unie nemůţe ztratit půl rok kyperského předsednictví, kdyby Kypřané nakrásně nechtěli o něčem takovém jednat, prostě musejí a musejí ta jednání posunout dál. Takţe to si myslím, ţe je jaksi to největší téma, to je téma, které si Kypřané nevybrali, prostě na ně vyzbylo, naprostá většina témat, o kterých, která předsednictví řeší, jsou témata, která prostě řešit musí. Ne proto, ţe by chtěli, ale proto, ţe jsou na stole a je zapotřebí, aby se k nim Evropská unie buď vyjádřila, nebo aby něco schválila. Ale je to jaksi to nejdůleţitější, protoţe to je skutečně téma, které ovlivní vývoj Evropské unie prostě minimálně do roku 2020. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Vstupuje Kypr do čela rady Evropské unie, řekněme, v nejnevýhodnější pozici oproti jiným členským státům 27, které uţ si tím půlročním předsednictvím prošly? Tomáš WEISS, odborník na evropskou zahraniční politiku, Fakulta sociálních věd UK -------------------No, není to, není to jednoduchá pozice. Jako situace mohla být výrazně jednodušší, to nepochybně, ať uţ jde o krizi eurozóny, krizi ve středomoří, respektive v Sýrii, ať uţ jde o to, ţe Kypr je skutečně velmi malá země, to znamená, ţe její administrativní kapacity jsou skutečně výrazně omezené, takţe čím větší ta agenda bude, tím hůř ji samozřejmě Kypr bude zvládat, ne ţe by to neplatilo pro všechny státy, ale porovnáme-li prostě administrativní kapacity Británie a Kypru, tak ten rozdíl je poměrně markantní. Takţe jistě, vţdycky je nějaká jednodušší doba, na druhou stranu kaţdé předsednictví má svoje krize a v podstatě kaţdé předsednictví nějakou krizi musí řešit. Téměř ţádné předsednictví vlastně ten svůj mandát nedokončí s tím, ţe by jelo přesně podle plánu, řešilo jenom ta témata, která si původně samo naplánovalo, ţe bude řešit, vţdycky se nějaká krize někde objeví. Dánské předsednictví prostě má krizi v Sýrii, má postupující krizi eurozóny, loni prostě na začátku roku to bylo během maďarského předsednictví Arabské jaro, nikdy si nevyberete dobu, nenajdete dobu, kdy by prostě ţádná krize nebyla. Takţe jestli je to ta nejhorší moţná doba, těţko říct, uvidíme, do čeho potom spadnou v příštím půlroce Irové. Moţná budeme se bavit za půl roku o tom samém a budete se mě ptát, jestli irské předsednictví prostě nastupuje v té nejméně výhodné době a já vám zase řeknu, no, mysleli jsme si, ţe je to Kypr, ale vlastně teď vidíme, ţe to pravděpodobně bude Řecko. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Povídáme si s Tomášem Weissem z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Povídáme si o nadcházejícím kyperském předsednictví. Pojďme teď k velmi napjatým vztahům Kypru a Turecka. Turecký názor je známý. Nezúčastní se ţádné akce, které bude Kypr předsedat, ale na druhou stranu chce s Evropskou unií spolupracovat. Neprotiřečí si Turecko tak trochu? Tomáš WEISS, odborník na evropskou zahraniční politiku, Fakulta sociálních věd UK -------------------Úplně si neprotiřečí, ta situace Turecka, respektive Kypru, respektive celé Evropské unie v současnosti je samozřejmě velmi zvláštní. Velmi specifická. Ale prostě je. Nic se na ní v tenhle ten okamţik asi změnit nedá. Situace vypadá tak, ţe Turecko se uchází o členství v Evropské unii, jedná o přistoupení s Evropskou unií, ačkoli jeden členský stát Evropské unie neuznává jako legitimního, respektive jeho politickou reprezentaci neuznává jako legitimního zástupce daného státu. To samozřejmě způsobuje celou řadu problémů, nejenom ve vztahu Turecka a Evropské unie a v těch přístupových rozhovorech, coţ samozřejmě je obrovský problém, protoţe Kypr například zablokoval několik těch přístupových kapitol právě kvůli tomuhle tomu nevyřešenému vztahu Kypr-Turecko, ale promítá se to také dál, například do vztahu Evropské unie a Severoatlantické aliance, protoţe Turecko je členem NATO, ale není členem unie, kdeţto Kypr je členem unie a není členem NATO a obě dvě ty země, protoţe jaksi mají ten spor, tak navzájem kaţdá ve své organizaci blokují nějaké aspekty té bliţší spolupráce, coţ je samozřejmě nevýhodné pro všechny státy, které jsou členy obou dvou těch organizací, včetně České republiky. Takţe ano, v tomhle tom ohledu je to jaksi paradoxní situace, je to zvláštní, velmi specifická situace, nicméně Turecko si úplně neprotiřečí, protoţe Turecko můţe stále udrţovat kontakty s Evropskou unií, ačkoli nebude udrţovat kontakty s předsednictvím. Nebude to úplně jednoduché, nicméně to jde. Zejména po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, kdy to předsednictví přece jenom ztratilo dost na svém vlivu a řadu jeho úkolů převzaly jiné instituce. Takţe Turecko v podstatě můţe dál vyjednávat to přistoupení, protoţe jaksi jednání o přistoupení vede komise jménem Evropské unie a nikoli členské státy, jenom určité specifické kroky v těch přístupových jednáních, jako například otevírání nebo uzavírání kapitol, jaksi dělá mezivládní konference, kterou vede předsednictví, to prostě víme v tenhle ten okamţik, ţe v příštím půlroce nenastane takováhle situace, protoţe Turecko, jak jste říkal, neodmítá kontakty s Evropskou unií, ale odmítá se účastnit schůzek, které povede předsednictví. Protoţe jaksi by muselo být formálně pozváno zemí, kterou neuznává. Coţ jaksi z praktického hlediska je v celku pochopitelné, ţe Turecko nechce. Je v celku pochopitelné, ţe Kypr jaksi trvá na tom, aby ho Turecko na druhou stranu uznalo a ostatní členské státy se snaţí jaksi nějakým způsobem najít cestu mezi těmihle těmi dvěma kohouty. Tak, aby jaksi fungovaly vztahy s Tureckem, na druhou stranu aby prokázaly Kypru jako svému kolegovi v Evropské unii dostatečnou loajalitu. Takţe je to trošku neřešitelný rébus a právě to kyperské předsednictví to do značné míry jaksi odhalí, to, jak neřešitelný ten rébus je. Ale jaksi ty praktické kontakty Turecka a Evropské unie není zapotřebí úplně přerušovat, jenom některé jeho aspekty prostě nebudou fungovat. To jaksi ten přístupový proces je jenom jeden aspekt toho vztahu Turecka a Evropské unie, ten velký druhý aspekt je samozřejmě nějaká spolupráce v zahraniční politice, zejména dneska a v příštích minimálně dalších měsících, co se Sýrie týče. A tam zase v tenhle ten okamţik Plné znění zpráv


jménem Evropské unie mluví vysoká představitelka Catherine Ashtonová, takţe zase ta role předsednictví uţ není to, co to bývalo před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, takţe zase Turecko jaksi nemusí tyhle ty kontakty přerušit, protoţe Turecku v podstatě v principu nevadí, ţe zástupce Kypru je v místnosti, Turecko se běţně účastní schůzek, kde Kypřané jsou taky účastni. Turecko pouze nehodlá akceptovat, aby Kypr tyhle ty schůzky svolával a vedl. Pokud je svolává a vede někdo jiný, tak to Turecko jaksi ignoruje. Takţe vlastně v těch klíčových otázkách, coţ nepochybně bude v příštím půlroce právě situace v Sýrii, respektive v těch klíčových otázkách, kde Evropská unie potřebuje Turecko a Turecko potřebuje Evropskou unii, tak tam by to neměl být zas aţ tak zásadní problém, pokud samozřejmě Kypr nebude jaksi aktivně vyhledávat nějaký spor, tak z těch formálních důvodů není zapotřebí, aby se, aby k nějaké krizi došlo. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Záleţí to čistě na Kypru, buď tu agendu přístupových jednání ve svém předsednictví bude mít, nebo se bude spíš věnovat právě problémům celé Evropské unie, eurozóny a hlavně syrskému konfliktu, takţe jakoby ten jejich regionální problém zanikne nebo prostě se odsune, aţ Kypr nebude předsedat Evropské unii ... Tomáš WEISS, odborník na evropskou zahraniční politiku, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tohle je ta velká otázka, kterou nikdo neví. Do jaké míry Kypr dokáţe ten svůj bilaterální problém, ten svůj vlastně místní problém toho rozděleného Kypru, do jaké míry bude schopen jaksi ho odfiltrovat od toho předsednictví. Je to nepochybně zcela v zájmu Kypru, aby se o to pokusil. Je samozřejmě otázka, do jaké míry budou politici s tímto srozuměni, do jaké míry třeba nebudou chtít naopak jaksi skrze předsednictví tu svoji roli v tom konfliktu nějakým způsobem zviditelnit, získat nad Tureckem navrch. Já si osobně myslím, ţe by to nebylo vůbec moudré, ţe by to bylo velmi kontraproduktivní, kdyby se Kypr o něco takového pokusil. Nicméně vyloučit to úplně nelze. Kypřané sami tvrdí, ţe je to naprosto vyloučené, ţe rozhodně nic takového dělat nechtějí a ţe by přece byli sami proti sobě, coţ je pravda, to, ţe si to uvědomují někteří, ještě neznamená, ţe si to uvědomují všichni, takţe být Kypřanem, doufám, ţe si to uvědomují všichni moji zástupci. Na druhou stranu právě to, ţe to předsednictví do určité míry Kypru i ty ruce svazuje, můţe do určité míry nahrávat Turecku, pokud by Turecko chtělo vyuţít toho, ţe Kypr má předsednictví a jaksi, abych tak řekl, omlátit mu tu skutečnost o hlavu a jaksi získat navrch v tom sporu naopak právě kvůli tomu, ţe Kypr má předsednictví a nemůţe, jaksi musí alespoň předstírat, ţe mu jde o blaho všech a ne jenom o jeho vlastní národní zájem. Zase, nejsem si úplně jistý, pokud by se Turci o něco takového pokusili, ţe by to nebylo kontraproduktivní, protoţe ten problém je kyperskoturecký, všechny ostatní státy Evropské unie jsou do značné míry rukojmí, více či méně zaslouţeně, z větší části nezaslouţeně, a jediné, co vlastně ty členské státy Evropské unie podle mého názoru v tenhle ten okamţik chtějí, je, aby měly klid i v příštím půlroce na to, aby se mohly soustředit na věci, které jsou skutečně klíčové. To znamená v tenhle ten okamţik primárně krize eurozóny, primárně vyjednávání o budoucích rozpočtech a primárně krize v Sýrii, respektive obecně ve Středomoří. Plurál krize ve Středomoří. A kdokoli, ať uţ Kypr nebo Turecko, pokud by se pokusil jaksi tenhle ten klid narušit, tak si myslím, ţe by tím jaksi hodně ztratil a vlastně sám sobě ublíţil a ztratil podporovatele v řadách ostatních evropských států. Takţe já si myslím, ţe jaksi primárně lze očekávat klid, všichni rozumě uvaţující se o ten klid budou snaţit na obou dvou stranách, ale uvidíme, jestli to vydrţí. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Abychom to na závěr pro posluchače tak nějak hezky srozumitelně shrnuli. Co tedy čeká Evropskou unii a kyperské předsednictví v tom nadcházejícím půlroce? Kam aţ se mohou ty problémy, o kterých jsme tady mluvili, posunout a zvládne Kypr tedy svoji roli? Tomáš WEISS, odborník na evropskou zahraniční politiku, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já věřím tomu, ţe Kypr svoji roli zvládne. V tenhle ten okamţik nemám důvod myslet si něco jiného. Situace samozřejmě pro kyperské politiky a kyperské úředníky není úplně jednoduchá. Není úplně jednoduchá, protoţe ta celá řada vnějších faktorů, které ten zdárný průběh předsednictví komplikují, je jaksi umocněna těmi vnitřními faktory, tím, ţe Kypr není v úplně dobré hospodářské situaci, tím, ţe má prostě bilaterální spor s důleţitým evropským partnerem, takţe ano, je legitimní bavit se o tom, jestli nás nečekají nějaké problémy, nicméně pořád ještě není důvod nějak jaksi předpokládat, ţe nás nějaké specifické zásadní problémy čekají. Pořád ještě můţeme bez problémů věřit kyperskému předsednictví, ţe všechno v klidu zvládne. To, co se moţná můţe stát, a to je zase úplně jaksi paralelní otázka, o které jsme se tady úplně tolik nebavili, ale je naopak, jak předsednictví ovlivní situaci na Kypru, jestli to, ţe Kypr bude mít předsednictví, má třeba potenciál nějakým Plné znění zpráv


způsobem ovlivnit ten kyperský konflikt, nějakým způsobem ho posunout dál. Minimálně co se stane, pravděpodobně, je to, ţe během kyperského předsednictví bude prostě pozornost evropských médií, alespoň částečně, minimálně víc neţ kdy jindy, na Kypr upřená. To znamená, ţe samozřejmě bude upřená i na všechny otázky, které se kolem Kypru točí, a jedno z toho prostě je rozdělení ostrova a neschopnost těch dvou kyperských komunit přijít s nějakým rozumným řešením pod kuratelu a sem, tak jak ho hledají, a uvidíme, jestli ta jaksi zvýšená pozornost, která tomu konfliktu bude pravděpodobně věnovaná, jestli bude mít něco za následek. Uvidíme, co s tím to kyperské předsednictví a ten nově zvýšený zájem o Kypr udělá. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Hostem dnešního pořadu Studio Česko byl odborník na evropskou zahraniční politiku z Fakulty sociálních věc Univerzity Karlovy Tomáš Weiss. Děkuji, ţe jste si udělal čas na Rádiu Česko. Na slyšenou. Tomáš WEISS, odborník na evropskou zahraniční politiku, Fakulta sociálních věd UK -------------------Děkuju za pozvání. Na slyšenou. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------A od mikrofonu se loučí a za pozornost děkuje Martin Matějka.

Řecko na rozcestí 15.6.2012

ČT 24

str. 07

22:00 Události, komentáře

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------O víkendu půjdou Řekové znovu po 6 týdnech k parlamentním volbám. Podle odhadů mají větší šanci na vítězství proevropští konzervativci. Radikální levice, která odmítá rozpočtové škrty, naopak v posledních dnech podporu ztrácela. Po květnovém hlasování nedokázala ţádná ze stran sestavit vládu. Řecké volby zajímají taky Evropskou unii, protoţe rozhodnou o budoucnosti celé eurozóny. Do Athén zdravím zpravodajku Hanu Scharffovou. Dobrý večer. Hana SCHARFFOVÁ, zpravodajka ČT -------------------Dobrý večer. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------První volby skončily patem, konaly se přitom teprve před měsícem a půl. Nepanuje mezi Řeky znechucení? Chystají se k víkendovým předčasným parlamentním volbám? Hana SCHARFFOVÁ, zpravodajka ČT -------------------Znechucení z politiky obecně mezi Řeky funguje uţ docela dávno. Co se týče těch nedělních voleb, Řekové mají volby povinné, ale na druhou stranu neexistuje tu ţádná sankce v případě, ţe by nešli. Účast tady bude určitě ne evropské poměry nadprůměrná, ale zda se zúčastní 60, 70, 80 % Řeků, to ještě není jisté. Kaţdopádně dneškem vrcholí volební kampaň. Ještě před chvílí tady na náměstí Syntagma bouřil Antonis Samaras, lídr konzervativců Nové Demokracie, favorit voleb. Snaţil se Řeky vyhecovat k tomu, aby k volebním urnám přišli a stavěl to velmi konfrontačně. Řekl, v neděli si vyberete mezi drachmou a eurem. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------A chtějí Řekové euro? Chtějí zůstat v eurozóně nebo by spíš přivítali změnu? Hana SCHARFFOVÁ, zpravodajka ČT Plné znění zpráv


-------------------Řekové chtějí ve své většině zůstat v eurozóně. 8 z 10 Řeků by si to přálo, ale mají různou představu o tom, jak toho dosáhnout. Zatímco strany, které jsou orientované proreformně a proevropsky, říkají - musíte se rozhodnout, musíte zvolit nás, musíte zvolit ty strany, které se dohodnou s Evropskou unií na pokračování reforem. Ovšem ty ostatní radikální strany právě strana SYRIZA, která šlape Nové Demokracii na paty, ta říká my v euru můţeme zůstat i v případě, ţe nebudeme nadále plnit reformní podmínky, protoţe Evropská unie se bude obávat Řecko z eurozóny v podstatě vyhodit. A na to mnozí Řekové moţná uslyší. On tento scénář je pro ně příjemnější, mít euro a zároveň nemuset škrtat, to by si Řekové přáli, ale bude obtíţné jim to splnit. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------A bojí se Řekové návratu drachmy, panuje mezi lidmi v nějaké míře panika, vybírají třeba peníze z řeckých bank a posílají eura do zahraničí? Hana SCHARFFOVÁ, zpravodajka ČT -------------------Ano, to tady trvá uţ velmi dlouho a v posledních týdnech a dnech se to velmi stupňuje a to vyvolává velké obavy. Skutečně Řekové vybírají ze svých řeckých kont aţ 500 milionů eur denně, a je jen otázka času, jak dlouho zdejší banky budou moci tomuto tlaku vzdorovat. Nejedná se ještě o klasický ran na banku, tedy o fronty před přepáţkami, o situaci, kdy by banky musely uzavřít své pobočky, aby vůbec uvnitř zůstaly nějaké peníze, aby si tam lidé nechali nuceně nějaké úspory, to se tu ještě nekoná, ale mnozí analytici se obávají toho, co se stane v pondělí, tedy den po volbách v případě, ţe by skutečně zvítězily radikální strany, které odmítají ty podmínky, které si Řecko dohodlo s Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem, tedy reformní podmínky, které zároveň Řecku umoţňují čerpat finanční pomoc. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Hano, ať uţ vyhraje kdokoli, byť to budou strany proevropské a byť budou schopny sestavit vládu, přijmou Řekové drastická úsporná opatření, k nimţ se zavázaly předchozí vlády, aby získaly pomoc od eurozóny? Hana SCHARFFOVÁ, zpravodajka ČT -------------------Naopak všechny politické strany teď hovoří o tom, ţe je potřeba dosáhnout novým jednáním s Evropskou unií a s Mezinárodním měnovým fondem nějakých změn. Jde o to, jak dalekosáhlé změny si tyto strany představují. Zatímco proevropsky orientované strany, tedy socialisté PASOK nebo konzervativci z Nové Demokracie říkají, ţe moţná bude moţné dohodnout se na nějakých kosmetických změnách, ale reformní kurz musí zůstat. Ty radikální strany to vidí jinak, ty získávají voliče pod heslem v pondělí uţ nebude existovat ţádné memorandum, ţádné další škrty, budeme vyjednávat s Evropskou unií zcela nanovo. To se jim ale samozřejmě nemusí pomoci, protoţe tomuto scénáři vůbec nejsou nakloněni evropští lídři. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------A ještě velmi stručně. Začíná sezona, dá se čekat nějaká vlna nepokojů v zemi? Jak jsou na tom řecké ostrovy? Hana SCHARFFOVÁ, zpravodajka ČT -------------------Řecké ostrovy byly zatím uchráněny nějakých velkých nepokojů, demonstrací. V případě, ţe nedojde k nějakému hospodářskému kolapsu, tak se lidé nemusejí obávat realizovat svou dovolenou, pokud si jí v Řecku naplánovali. Ale i ostraţitost je na místě. I v případě, ţe zvítězí proevropské a proreformní strany, dá se očekávat, ţe tady budou pokračovat nějaké stávky. Můţou být problémy s letovým provozem a v případě, ţe by se země dostala do hospodářského kolapsu, potom to určitě pocítí i turisté. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------To byla zpravodajka Hana Scharffová. Dobrou noc do Athén. Teď zdravím expertku z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Kateřinu Královou. Dobrý večer. Kateřina KRÁLOVÁ, vědecká pracovnice, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Plné znění zpráv


Dobrý večer. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Kdo podle vás bude po víkendových nedělních předčasných parlamentních volbách sestavovat vládu v Řecku? Kateřina KRÁLOVÁ, vědecká pracovnice, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------To záleţí na tom, kdo, která ze dvou stran, tedy buď strana SYRIZA, to je ta levicová strana, která si přeje upravit memorandum tak, jak v současné době existuje, nebo spíše středopravicová strana Nová Demokracie, která z těchto dvou stran zvítězí a která z nich získá ten takzvaný bonus, tedy 50 křesel navíc v parlamentu. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Ať uţ vyhraje kdokoli, jaký je koaliční potenciál mezi jednotlivými stranami v Řecku k tomu sestavit silnou vládu? Minulé volby skončily patem, jak jsme říkali. Kateřina KRÁLOVÁ, vědecká pracovnice, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------V Řecku se uţ nebude opakovat ta situace, která tam panovala posledních mnoho dekád a sice, ţe by Řecku vládla v podstatě jenom jedna strana osamoceně. Koalice bude nutná a bude do ní muset vstoupit ať strana SYRIZA nebo strana Nová Demokracie, která je tedy potenciálním lídrem a zřejmě i vítězem voleb, které se budou konat v neděli. Na druhou stranu těţko říci, které z těch 22 stran, které půjdu do voleb, nebo jdou do voleb, se skutečně do parlamentu dostanou. Vypadá to, ţe by se do parlamentu mohlo dostat aţ 8 stran a rozhodně ne všechny z nich budou ty, které by vstupovaly do koalice. Významným hráčem bude tradiční strana PASOK, která sice výrazně poklesla, ale stále se pohybuje kolem dobrých 10 % a potom některé další menší strany, ať uţ demokratická levice nebo Nezávislí Řekové. Uvidíme, s kým z těchto stran se případně buď N. Demokraty nebo SYRIZA domluví. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------A můţe budoucí vláda, i kdyţ bude proreformní, dostát slibu vlád předchozích a provést radiální úsporná opatření, aby se tedy země udrţela v eurozóně? Kateřina KRÁLOVÁ, vědecká pracovnice, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Zřejmě jí nebude zbývat nic jiného. Nedovedu si představit, ţe by Evropská unie kapitulovala a nechtěla po Řecku další reformy. To znamená, Řecko bude muset přistoupit na reformy, ať uţ jí bude vládnout spíše levicová koalice nebo spíše středopravicová koalice. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Jak ale chtějí pravicové konzervativní strany dosáhnout reforem a úspor, kdyţ slibují nezvedat daně a neškrtat, myslím na konzervativce a jejich předvolební sliby a rétoriku? Kateřina KRÁLOVÁ, vědecká pracovnice, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Řekla bych, ţe předvolební sliby jsou v Řecku spíše od toho, aby nalákaly voliče. Řecký volič je teď v situaci, kdy neví, jak bude Řecko vypadat dále a hrozí mu tím, ţe bude potřeba dělat další nutné reformy, či škrty, které jej budou bolet ještě více, neţ ho bolí v současném okamţiku. Nezapomínejme, ţe spousta lidí uţ delší dobu nedostává platy, případně penze, není schopna uhradit nebo stát jim nehradí zdravotní sluţby a podobně. V tomto okamţiku asi nelze hrdinně vystupovat s tím, ţe budou politikové dělat další škrty. Na druhou stranu bude nezbytné, aby takovéto škrty po volbách provedli a jsem si jistá, ţe k nim do jisté míry dojde přesně tak, jak Řecko avizovalo jiţ v poslední době. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Zůstane podle vás Řecko v eurozóně v delším časovém horizontu? Plné znění zpráv


Kateřina KRÁLOVÁ, vědecká pracovnice, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------To je otázka, která tak úplně není směřována pouze na situaci v Řecku. Eurozóna je v širší krizi, jiţní státy eurozóny na tom nejsou dobře. Vzpomeňme jenom v poslední době velmi citované Španělsko, ale také Itálie, Portugalsko a spousta dalších zemí eurozóny se potýká s výraznými finančními problémy. Jak se tato situace bude celkově, globálně v Evropské unii vyvíjet, to bude mít i výrazný dopad na Řecko a ovlivní také to, na kolik, jak dlouho a pokud vůbec setrvá Řecko v eurozóně. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Děkuji vám za analýzu, dobrou noc přeji. Kateřina KRÁLOVÁ, vědecká pracovnice, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Vám téţ, na shledanou.

Česku chybí manaţerská schopnost dostavbu uřídit 15.6.2012

Hospodářské noviny str. 11 Nikita Poljakov

Rozhovor

Václav Bartuška, vládní zmocněnec pro rozšíření Temelína Tři zájemci o rozšíření dvou bloků Jaderné elektrárny Temelín se rádi chlubí svými rozpracovanými projekty v zahraničí. ČEZ totiţ bude při výběru firmy na dostavbu Temelína přihlíţet k tomu, jak fungují současné projekty firem, které se o zakázku ucházejí. Těmi jsou americko-japonský Westinghouse, francouzská Areva a ruskočeské konsorcium MIR.1200. Vládní zmocněnec pro rozšíření Temelína Václav Bartuška je ale skeptický. Pravidelně totiţ všechny stavby navštěvuje a ví, nakolik se liší realita od původních plánů. Zároveň tvrdí, ţe v Česku není manaţerská schopnost uřídit tak velký projekt jako Temelín. * HN: Je ČEZ finančně i organizačně připraven pustit se do tak náročného a nákladného projektu? ČEZ je organizačně i finančně připravený, stát politicky také. * HN: Jaká bude vaše role v tendru, aţ se otevřou obálky? Informační role pro vládu. Odmítl jsem být mezi těmi, kteří budou rozhodovat. Konečné slovo musí mít ČEZ a vláda, ta má totiţ politickou zodpovědnost. * HN: Budete dávat doporučení? Neustále podávám vládě informace o tom, co se děje. Objíţdím stavby všech tří uchazečů, navštěvuji fabriky, mluvím s jejich šéfy. * HN: Všichni uchazeči se snaţí pojistit si pozici tím, ţe slibují práci českým subdodavatelům. Věříte jim? Ne. * HN: Proč ne? Protoţe věřit můţu něčemu, co bude na papíře v nabídkách, které přijdou 2. července. Do té chvíle jsou to všechno pouhá slova. * HN: Firmy se tato slova snaţí podloţit exkluzivními smlouvami a smlouvami o smlouvách budoucích.



Dovolte mi jistou míru skepse vzhledem k tomu, ţe jsem objel stavby všech tří uchazečů a vidím, jak moc se liší realita od původních plánů. A to i v tak organizovaných zemích, jako je Čína nebo Rusko. Klíčový problém? Rozpad dodavatelského řetězce * HN: Jak konkrétně se liší plány od reality? Klíčový problém, který dneska postihuje celý jaderný průmysl, je rozpad dodavatelského řetězce. Představte si, ţe dnes učiníte nabídku na rozšíření Temelína. Ať jste kterýkoliv ze tří uchazečů, nebudete vyrábět celou elektrárnu sami, ale budete v řadě věcí potřebovat subdodavatele. Elektrárna obsahuje desetitisíce součástí a tisíce velkých dílů, které budete poptávat teď, ale fakticky je objednáte za čtyři roky. A tehdy zjistíte, ţe výrobce kompletně opustil jadernou výrobu nebo ho to přestalo zajímat. Jaderný průmysl přestává být pro řadu firem zajímavý. Vyrábí se pár reaktorů, staví se málo staveb. Zároveň to má v západní Evropě velmi negativní PR. Typický příklad je třeba Siemens, který loni jaderný průmysl kompletně opustil. * HN: Na svých cestách po světě navštěvujete stavby reaktorů. Z jak velké části se na nich podílejí domácí subdodavatelé? Dobrý příklad je Čína. Stanovila velmi jasné pravidlo: 25 procent prvního reaktoru, 50 procent druhého reaktoru, 75 procent třetího reaktoru a sto procent čtvrtého reaktoru bude vyrobeno v Číně. Zatímco první bloky mají zpoţdění půl roku, poslední bloky mají podstatnější zpoţdění. Je to proto, ţe čínské firmy nejsou schopny vyrobit potřebné části ve stejné kvalitě. Mluvil jsem jak s šéfy investorských firem, tak s vedením celého jaderného programu v Číně. Ti lidé vám na rovinu řeknou, ţe doufají, ţe komponenty posledních dvou reaktorů nebudou z Číny. * HN: Je český průmysl schopen dodat vše ve správný čas a za přiměřenou cenu? Ne, pokud nebude v Evropě jaderný program, který by těmto investicím dával smysl. Například Vítkovice Machinery Group je schopna vyrábět parogenerátory, ale znamená to pro ni vstupní investici v řádu stovek milionů korun. Coţ pouze kvůli Temelínu nedává smysl investovat. Podobné to je se všemi ostatními výrobci u nás. * HN: Je moţnost, jak situaci s minimem českých dodavatelů řešit? Jan Světlík z Vítkovice Machinery Group například navrhoval, aby se soutěţ rozdělila, zahraniční zájemce by dodával know-how a základní části reaktoru, zatímco subdodávky by měli na starosti čeští dodavatelé. V takovém případě nové bloky Temelína nebudou. V této zemi není manaţerská schopnost uřídit tak velký projekt. EDF (francouzská energetická společnost – pozn. red.), která je podstatně větší neţ ČEZ, staví reaktor Flamanville 3 ve Francii, na němţ má v této chvíli šest let zpoţdění. * HN: Která elektrárna z těch, které jste navštívil, byla řešena nejlépe? Na kaţdé jsou nějaké konkrétní přednosti i slabiny. Všechny stavby, které jsem navštívil, mají skluz. A na kaţdé z nich jsou problémy počínaje tím, ţe na všech chybí základní technické profese. A všem také budou chybět lidé na spouštění elektrárny. Rozhodnutí padne zhruba příští rok v létě * HN: Co se stane, aţ zájemci podají své nabídky? Pokud vám někdo druhého července odpoledne řekne, ţe ta či ona nabídka je nejlepší, bude to nesmysl. Dokumentace z ČEZ má šest tisíc stran a nabídky budou podstatně delší. ČEZ by měl představit pořadí nabídek do konce letošního roku. Zájemci pak budou vyzváni k jejich doplnění. Zhruba v létě příštího roku padne finální rozhodnutí. * HN: Je moţné, ţe ČEZ nevybere ţádného z uchazečů? Ano. * HN: Na čem bude záleţet?



Jednak na ceně, ale také na důvěře ČEZ i vlády, ţe dodavatel je schopen postavit elektrárnu řádně a včas. * HN: Jaká cena je pro vás moc vysoko? Promiňte, ale to nebudu říkat do rozhovoru. * HN: Ale ta cenová představa existuje. Samozřejmě. * HN: Ještě loni na podzim jste v médiích říkal, ţe nejste přesvědčen o ţádném ze zájemců o dostavbu. Jak je vnímáte teď? Jsem placen vládou za to, abych jí dával čisté informace, a za to, abych byl skeptik. Roztleskávačů pro atom uţ tu bylo hodně. Věřím, ţe jádro má budoucnost i v Evropě, ale pouze v případě, ţe budete naprosto bez příkras hodnotit, čeho jsou ty firmy schopné a čeho ne. * HN: Je ČEZ schopen Temelín sám financovat? Je toho schopen, ale musel by hodit všechna vajíčka do jednoho košíku, tedy omezit všechny investice v jiných programech, coţ se ve firmě moc nelíbí. * HN: Skupina také tvrdí, ţe by jí nevadil strategický partner. Co na tento nápad říkáte? Je naprosto v pořádku. Klíčová věc Evropy je ale ta, ţe kromě dotovaných projektů v obnovitelných zdrojích nikdo nechce investovat do energetiky. V posledních čtrnácti dnech jsem mluvil s šéfy E. ON i RWE. Ti na rovinu říkají, ţe v Německu uţ neaktualizují projekty plynových elektráren, protoţe nedávají ekonomický smysl. S touto situací musí Evropa něco dělat. Druhou variantou je, ţe zůstaneme bez elektřiny, coţ není úplně lákavé. * HN: Domníváte se, ţe strategický partner je v případě Temelína reálný? Myslím si, ţe ţádný nebude. V této chvíli není moţné najít nikoho, kdo by do toho šel bez státní garance nebo podpory. * HN: Ruský zájemce vyjádřil zájem dostavbu Temelína spolufinancovat. Trochu něco vím o finanční situaci uchazečů. Jedna věc je vzít si úvěry, ale spoluinvestor nebo partner? Moţná se objeví nějaký princ na bílém koni, ale já tomu nevěřím. * HN: Kdyby se stavba prodraţila, doplácel by ji ČEZ, nebo výherce tendru? Jsem zastáncem maximálně moţné pevné ceny. Všechny tři společnosti by měly zájem o takzvanou „otevřenou knihu“. Pro mě je to spíš „otevřená ruka“. * HN: V zadávací dokumentaci tento poţadavek není? Nechci to specifikovat, ale je tam poţadavek na poměrně velkou část. * HN: V jednom z loňských rozhovorů jste říkal, ţe jste chtěl dřív vyloučit Rusy z tendru na stavbu nových bloků Temelína. Proč? Tehdy jsem se jakoţto velvyslanec pro energetickou bezpečnost díval na strategické postavení země, aby nebyla na nikom příliš závislá. Byl jsem jediný, kdo tento názor prosazoval, svůj boj jsem ve vládě prohrál a v červnu 2010 jsem byl jmenován vládním zmocněncem pro rozšíření Temelína. * HN: Neohroţuje to nestrannost celého tendru? Plné znění zpráv


Nikdo ze tří zájemců to nevznesl jako problém, ani Rusové. A velmi dobře díky svým zdrojům vědí, co vládě říkám. * HN: Jak dlouho myslíte, ţe ještě vydrţíte na pozici vládního zmocněnce pro Temelín? Myslím, ţe mě v nějakém okamţiku uţ vláda nevydýchá. Mám velkou míru svobody, za to děkuji. V jednom okamţiku se ale stanu nesnesitelným a budu vyměněn za nějakého roztleskávače, coţ je v pořádku. V momentě, kdy si vyberete jednoho ze zájemců, potřebujete někoho, kdo bude celý projekt valit před sebou jako buldozer. *** V jednom okamţiku se stanu nesnesitelným a budu vyměněn za nějakého roztleskávače, coţ je v pořádku. Foto popis| Václav Bartuška (43) vystudoval ţurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK. V 21 letech se stal členem parlamentní komise pro dohled na vyšetřování událostí 17. listopadu 1989. Vykonával funkci generálního komisaře české účasti na světové výstavě EXPO 2000 v Hannoveru, později zvláštního velvyslance České republiky pro otázky energetické bezpečnosti. Od června 2010 je vládním zmocněncem pro dostavbu Jaderné elektrárny Temelín. Foto autor| foto: HN – Jiří Koťátko O autorovi| Nikita Poljakov, [email protected]

Cena Revolver Revue pro B. Doleţala 15.6.2012

Lidové noviny kul

str. 24

Lidé

PRAHA Letošním laureátem Ceny Revolver Revue, kterou uděluje redakce tohoto časopisu o literatuře a výtvarném umění, se stal komentátor a kritik, dlouholetý přispěvatel Lidových novin Bohumil Doleţal. Cena byla vyhlášena včera během slavnostního večera v praţské kavárně Malá ryba. Podle šéfredaktorky RR Terezie Pokorné byla cena Doleţalovi udělena za „neutuchající a nepředpojatý kriticismus, uplatňovaný po dlouhá desetiletí napříč měnícími se reţimy, ţivotními okolnostmi i pojednávanými ţánry“. Bohumil Doleţal svými komentáři pravidelně přispívá do Lidových novin od druhé poloviny devadesátých let, kromě toho publikuje i v Reflexu a především na svém blogu Události, kde s prakticky denní periodicitou glosuje českou politiku a společenský ţivot. Narodil se v roce 1940, první texty publikoval v 60. letech v časopise Tvář; byly to literární kritiky, v nichţ se velmi ostře vypořádával s díly, jeţ tehdejší kulturní veřejnost povaţovala za prakticky nedotknutelná. V době normalizace publikovat nemohl, byl signatářem Charty 77, s jejím prostředím se ale názorově rozešel. Koncem 80. let byl mezi zakladateli opoziční politické strany Demokratická iniciativa, kterou se ale v porevolučních letech – jiţ jako Liberálně demokratickou stranu – nepodařilo udrţet. Dva roky byl poslancem Federálního shromáţdění, krátce působil jako poradce tehdejšího premiéra Václava Klause, učil na praţské Fakultě sociálních věd. Kromě rozborů politiky je jeho tématem i kritika způsobu, jímţ se zdejší reprezentace i společnost stavějí k poválečnému vyhnání sudetských Němců.

Skautka chce s batohem a celtou obejít ČR, v cíli ji čeká sto tisíc 15.6.2012

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy iDNES.cz / Tvůj příběh iDNES.cz, Lenka Poláková



Uţ v sobotu si vezme na záda krosnu a vyrazí pěšky kolem hranic České republiky. Studentka Hana chce symbolicky ukázat, ţe skauting je cesta právě v roce, kdy toto hnutí slaví v Česku sto let. Pokud zdolá přes dva tisíce kilometrů, odměnou jí bude nejen dobrý pocit, ale i výhra sto tisíc, kterou získá v soutěţi iDNES.cz Tvůj příběh. Do startu cesty zbývá jen pár desítek hodin, dvaadvacetiletá Hana Märzová ještě nemá úplně sbaleno. Na nákup jídla se teprve chystá, určitě nebude chybět sušené mléko a vločky k snídani, chleba, salám a instantní potraviny, které se nemusejí dlouho vařit. Její trasa povede podél hranic, takţe se občas nevyhne chráněným územím, kde vařič nemůţe pouţít. Hana se na dva aţ tři měsíce vzdá pohodlí domova a vyrazí z Čerchova na místa, kde ještě nikdy nebyla. Pochází ze západu Čech, zná Šumavu, Český les, Jizerky i Krkonoše, ale Moravu tak zmapovanou nemá. První tři týdny ji v putování podpoří její kamarádka, také skautka. "Těším se, ţe začátek půjdeme spolu. Známe se dlouho, někdy od čtvrté třídy. Plánovaly jsme, ţe vyrazíme na takovou cestu, ale nikdy na to nebyl čas," vypráví. Na své stránce Hana vyzývá další lidi, aby se k ní při cestě kolem ČR přidali. Sprcha? Ideálně jednou za týden Studentka sociologie na Fakultě sociálních věd v Praze nikdy podobně dlouhou cestu neabsolvovala, jen několikadenní čundry. Těsně před cestou se těší, cítí ale i obavy. "Je lepší, kdyţ má člověk strach, pak je opatrnější," podotýká. Strach má třeba z počasí, nemá s sebou stan, jen celtu, tak bude na rozmarech oblohy závislá. "Počítám s tím, ţe bych ideálně jednou za týden někde přespala, abych si vyprala, osprchovala se," plánuje Hana. Občas stráví noc v kempu nebo u lidí, na které má kontakty od kamaráda. Na domluvených místech se pak sejde s přítelem, který jí přiveze jídlo a potřebné zásoby. Většinou se ale bude muset spolehnout sama na sebe. Průpravou je jí určitě třináct let ve skautu, kde teď dělá vedoucí oddílu. Při cestě po hranicích chce urazit alespoň 2 121 kilometrů, tedy tolik, kolik je skautských oddílů v Česku. Chce tak upozornit veřejnost na skauting, který přes všechny překáţky u nás funguje jiţ sto let a pomáhá mladým najít cestu ţivotem. Kdyţ se jí podaří vše podle plánu, splní si sen i úkol, který si dala v soutěţi iDNES.cz Tvůj příběh . Za to ji čeká stotisícová odměna. "Ještě jsem nepřemýšlela o tom, co s penězi udělám. Pokud se mnou půjde někdo déle, jako třeba na začátku cesty moje kamarádka, tak bych se určitě o výhru rozdělila," plánuje Hana. Další část peněz si nechá na studium na příští rok a moţná přispěje i svému skautskému oddílu, o tom ale zatím nepřemýšlela.

URL| http://vice.idnes.cz/skautka-vyrazi-na-cestu-kolem-ceske-republiky-f42-/tvujpribeh.aspx?c=A120613_221941_tvuj-pribeh_lpo

Cenu Revolver Revue dostane Bohumil Doleţal 14.6.2012

ceska-media.cz str. 00 ČTK, (khl)

Média-Stalo se

Cenu Revolver Revue za rok 2011 dostane dnes večer politolog a kritik Bohumil Doleţal. Organizátoři z periodika, které v širších společenských souvislostech prezentuje literaturu, hudbu a výtvarné umění, mu ocenění předají v 18:00 v kavárně Malá ryba v Křemencově ulici. Revolver Revue začala skupina nezávislých novinářů z prostředí českého undergroundu vydávat v roce 1985, od té doby také udílí cenu, kterou dostaly jiţ více neţ dvě desítky osobností. Jsou mezi nimi například muzikant Tony Ducháček, básníci Zbyněk Hejda, Ivan Martin Jirous a Jana Krejcarová, malíři Pavel Brázda, Viktor Pivovarov a Rudolf Dzurko, fotograf Karel Cudlín či kritici Zdeněk Vašíček, Andrej Stankovič a Ludmila Vachtová. Bohumil Doleţal se narodil v roce 1940. V letech Plné znění zpráv


1962 aţ 1968 byl redaktorem Československého spisovatele. Dvakrát byl v 60. letech redaktorem časopisu Tvář, po prvním zákazu komunisty i krátce po roce 1968 aţ do jeho definitivního zákazu na podzim 1969. V letech 1969 aţ 1989 pracoval jako montér, technický pracovník či programátor. V roce 1977 podepsal Chartu 77. V 80. letech se podílel na přípravě samizdatových sborníků, připravil jako samizdat výbor z politických článků a úvah Karla Havlíčka, Františka Palackého, T. G. Masaryka, byl členem nezávislé Demokratické iniciativy a Českého helsinského výboru. Po roce 1989 byl dva roky poslancem Federálního shromáţdění ČSFR za Občanské fórum/Demokratickou iniciativu, v roce 1992 přestoupil do ODS, odkud ho ale v roce 1994 vyloučili za neplacení příspěvků. V letech 1992 a 1993 byl šéfem poradců tehdejšího premiéra Václava Klause. V letech 1993 aţ 2002 přednášel české a maďarské politické myšlení na Fakultě sociálních věd UK. V roce 1995 spoluinicioval společné prohlášení českých a sudetoněmeckých intelektuálů Smíření 95. Od roku 2000 vydává internetový politický zápisník Události.


HLEDÁ SE PR PREZIDENT 14.6.2012 Kraus str. 24 ANDREA VOTRUBOVÁ ANEB PROČ BY SE TATÍČEK MASARYK OBRACEL V HROBĚ Češi mají tendenci ohýbat záda a mocným, ať uţ našim, nebo ovládajícím nás zvenčí, leccos tolerovat. Pak si to kompenzují tím, ţe vzývají morálně zdatné individuality, aniţ by se přitom na nich jejich kvality nějak výrazně odráţely. JAK Z NEZAJÍMAVÉHO AŢ NUDNÉHO TÝPKA VYROBIT IKONU S LESKEM SVATOZÁŘE A POSLÁNÍM VÉST NÁROD? RECEPT JE PŘEKVAPIVĚ JEDNODUCHÝ: NASERVÍRUJTE TÁPAJÍCÍMU PUBLIKU SPÁSNOU IDEU A PŘIDEJTE POŘÁDNOU PORCI NARCISMU. TO CELÉ V JEDNÉ OSOBĚ. POKUD VÁM TAHLE SMĚS PŘIPOMÍNÁ SOUČASNÉHO HRADNÍHO PÁNA, JSTE NA STOPĚ. PROBLÉM JE, ŢE JEHO IKONA PO LETECH VYČPĚLA. KDO ZA VÁCLAVA KLAUSE PŘEVEZME BOŢÍ SVATOZÁŘ? Do prezidentských voleb zbývá necelý rok. V povšechných anketách i průzkumech veřejného mínění (je s podivem, ţe renomovaný průzkum lze provést bez znalosti definitivního výčtu kandidátů) vede expremiér Jan Fischer. Za ním coby další horký kandidát boduje ekonom Jan Švejnar, který se s poţehnáním socialistů snaţil dobýt Hrad uţ před čtyřmi lety. Tentokrát změnil názor a rozhodl se kandidovat bez podpory politické strany. Tedy jeden úředník, jenţ se blýskl v době, kdy politická elita ztratila rozum i nervy, a druhý místopisně nezařaditelná, a tudíţ neušpiněná osobnost sledující českou selanku zpovzdálí Kolumbijské univerzity. Vzkaz voličů je jasný: staré politické struktury na Hradě nechceme. Výjimku by udělali snad jen u nedávno zesnulého Václava Havla. Je dokonce velmi pravděpodobné, ţe kandidatura člověka jeho kalibru by znovu skončila vítězstvím. Takţe kdo se ujme kormidla a povede lid vstříc krizovým zítřkům? ELITA VYMYTÁ Krátce po minulých volbách do sněmovny si vědci Sociologického ústavu AV ČR zevrubně proklepli voliče KSČM. Zkoumali jejich politickou identitu a historickou paměť, coţ není od věci, neboť jejich řady rostou (podle dubnového volebního průzkumu by obsadili s 20 procenty druhé místo za socialisty). Dotázaní měli mimo jiné ze seznamu historických i současných osobností vybrat a zhodnotit pro ně ty nejdůvěryhodnější. Výběr byl skutečně široký. Vedle Masaryka, Beneše či Dubčeka se objevily i „hvězdy“ jako Husák, Jakeš nebo Stalin. Nechyběli ani kultovní propagandista Fučík či kubánský revolucionář Castro. Výsledek? V rozporu s tradičními komunistickými výklady paradoxně zvítězil se ziskem nadpoloviční většiny kladných bodů „tatíček“ Masaryk. První prezident samostatného Československa je pro voliče KSČM evidentně stejně neotřesitelným symbolem jako pro zbytek národa. Tenhle exkurz do duše voličovy je pro další úvahy o našich příštích bozích docela důleţitý. Vysvětluje totiţ obecnou zákonitost, díky níţ jsou lidé ochotni uctívat jisté osobnosti a povaţovat je za elitu země. V obecné terminologii se tomu říká charizmatizace a znamená přikládání nadlidských či dokonce boţských schopností a vlastností nějakému člověku. „Charisma není věc, s níţ se člověk rodí, nejde ani o Plné znění zpráv


kvalitu osobnosti. Je to pouze záleţitost vztahu,“ tvrdí religionista Zdeněk Vojtíšek, jenţ se zabývá studiem kultů, sekt a nových náboţenských hnutí. Charizmatický vůdce tak vůbec nemusí oplývat závratnou inteligencí, ani skvělými řečnickými schopnostmi. Stačí, kdyţ nabídne politickou či náboţenskou ideu, která v lidech vzbudí naděje, a sám je natolik narcistní, ţe charizmatizaci ochotně přijme. Na straně těch, kteří jsou ochotni uctívat a následovat svého vůdce, kupodivu o ţádné vymývání mozků nejde. Ti si jej vymývají sami. A rádi. Nejvíc přitom propadají pokušení intelektuálové. S rozumem to totiţ nemá nic společného, spíš naopak. „Rozum znamená nejistotu, ta zase pochybování, pochybování značí úzkost, které se nejrychleji zbavíte tím, ţe se na někoho zavěsíte. Na objekt charizmatizace, na toho, v kom vidíte vůdce,“ dodává Zdeněk Vojtíšek. V tom vidí klíč, proč tak civilizovaný národ jako Němci podlehl ve 30. letech Hitlerovi a proč se tolik intelektuálů po 2. světové válce postavilo za Stalina. Podobně si můţeme odpovědět, proč po sametové revoluci spousta Čechů podlehla a stále podléhá Václavu Klausovi. Kulisy byly dané - mezi lidmi vládla obrovská nejistota, jak ze socialismu vybudovat kapitalismus. A někdejší prognostik přinesl nápad, jak transformaci ekonomicky zvládnout. „Sice tady existovaly stovky lepších ekonomů, ale jen on byl natolik narcistní, aby si řekl, ţe má skutečně boţské poslání nastolit ideální říši trhu bez přívlastků a vést lid do tisíciletého království všeobecné ekonomické blaţenosti,“ říká s nadsázkou religionista. ELITA DEZORIENTOVANÁ Náměstí českých měst ovšem burácejí i dnes. A nejde jen o utopické vize Holešovské výzvy, jejímţ cílem je odstranit systém politických stran a nastolit takzvanou skutečnou demokracii. Proti politikům se ozývají studenti, policisté, učitelé a zaznívají i hlasy mnohem zvučnější. Ať jde o antikorupční spolky, nebo o úspěšné podnikatele, jako například majitele Student Agency Radima Jančuru, který v nedávném rozhovoru pro server Česká pozice bez cavyků označil ministra Drábka za „de facto zloděje“ a Kalouska za politika, jenţ si „s velkou pravděpodobností nakradl hezké miliardy“. V době, kdy se po materiální stránce máme vůbec nejlépe v celé naší historii, kdy na ulici neumírají hlady zbídačené masy a kdy nás ani zdaleka neválcují vládní škrty v měřítku Španělska, Irska nebo Itálie, se zdá tahle výbušná atmosféra pořádně nafouknutá. Ale jen do chvíle, neţ si uvědomíte další ţeleznou zákonitost lidského myšlení. „Naši spokojenost či nespokojenost neurčuje blahobyt, ale srovnání s tím, jak se mají ostatní a co bychom mohli mít, kdyby se třeba v politice nekradlo,“ vysvětluje Lukáš Linek ze Sociologického ústavu AV ČR. To se v minulých volbách podařilo zúročit dnes uţ mrtvému sdruţení Věcí veřejných a dost moţná na to budou cílit i mnozí kandidáti během prezidentského klání. Pro příklad, byť extrémní, netřeba chodit daleko: padesát tisíc podpisů nutných pro účast ve volbách shání populista par excellence Tomáš Vandas, šéf krajně pravicové Dělnické strany sociální spravedlnosti a jedna z dalších obskurních postav české politiky. Nazrála doba pro tvrdou ruku? 24 PROCENT ČECHŮ SE NEBRÁNÍ TOTALITĚ Průzkumy takovému scénáři skutečně nahrávají. Počet lidí, kteří jsou nespokojeni s demokracií a dokáţou si představit nějakou formu autoritářského reţimu, roste. Letos by mu přikývlo uţ čtyřiadvacet procent respondentů a další čtvrtině dotázaných je pak jedno, zda v zemi bude reţim demokratický, či nedemokratický. Tatíček Masaryk by se obracel v hrobě. Jenţe tenhle tristní stav má jasné příčiny, jak dokládá další ţonglování s průzkumy, tentokrát mezi českými elitami. Podle zjištění Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK z roku 2005 se ukazuje, ţe jen menšina společenských elit (20 procent) a ještě méně politických elit (19 procent) cítí závazek být pro ostatní vzorem. Politický výkvět národa se nedokáţe shodnout na budoucím směřování země. „Pokud elitám chybí vize,“ píše vedoucí výzkumu Pavol Frič, „není jasné, kdo koho vede. Elity veřejnost, nebo veřejnost elity?“ Bezradné elity a zklamaná veřejnost, která si své nedostatky omlouvá jejich špatným příkladem. Koho Češi hledají? Politolog Lukáš Jelínek má za to, ţe spíš neţ autoritativního vůdce potřebujeme mravní autority. Ale zároveň dodává, ţe v tomhle ohledu je skeptický. Obdiv k osobnostem typu Havla či Masaryka podle něj vycházel víc neţ cokoli jiného z národních komplexů. „Češi mají tendenci ohýbat záda a mocným, ať uţ našim, nebo ovládajícím nás zvenčí, leccos tolerovat. Pak si to kompenzují tím, ţe vzývají morálně zdatné individuality, aniţ by se přitom na nich jejich kvality nějak výrazně odráţely.“ Veřejnost uctívá někoho, kdo je mnohonásobně lepší neţ ona, především v naději, ţe na ní ulpí aspoň trochu z jeho odlesku. V náboţenském archivu religionisty Zdeňka Vojtíška byste našli zajímavý materiál, jenţ rozesílal jeden z Havlových stoupenců. Píše se v něm, ţe Havel je bůh a boţím sestoupením v tomto věku. Rozdíl mezi ním a jeho následovníkem Klausem je však v tom, ţe Havel dokázal ze svého mesiášského postavení víceméně unikat a bez problému si ze sebe dělat legraci, ať uţ doma, nebo v americkém kongresu. V ohroţení bude, zdá se, i příští hradní pán. V současném marasmu se dá totiţ čekat, ţe do něj vkládané naděje budou značné. Nabízejí se přitom dva mustry - buď nám učaruje spolehlivý ţivotní příběh člověka, který si odjakţiva stál za svým názorem bez ohledu na výhody či nevýhody, jeţ mu jeho postoj přináší. Nebo - a to je podle Lukáše Plné znění zpráv


Jelínka realističtější verze - se lidé přikloní k tomu, kdo je bez skandálu a zároveň jako nepopsaný list papíru. „Kdo prostě není zcela spojen s českou politikou, jak se tu v posledních dvaceti letech dělala,“ domnívá se politolog. Mravní kritéria tu rozhodně budou hrát prim. Jenţe smůla. Takového pardála se pravděpodobně nedočkáme. Lidé typu Jiřiny Šiklové, Dany Němcové nebo Anny Šabatové, kteří svou integritu beze zbytku prokázali za dob komunismu, u nás nekandidují. „Budeme rádi, pokud na Hrad usedne více či méně slušný civilní prezident, jenţ bude vnímán jako člověk s čistým štítem,“ dodává Lukáš Jelínek. Pro standardní demokracii, jakou chceme být, to není nijak málo. Foto popis| O autorovi| AUTORKA: ANDREA VOTRUBOVÁ

Děti ve světě médií 14.6.2012

Literární noviny str. 16 Prezentace Svatava ŠIMKOVÁ, Jiří ZAJÍC

Málokdo si dovede představit dítě začtené do některého z našich tištěných deníků, zato velmi dobře si kaţdý z vlastní zkušenosti vybaví ratolest sedící u televize, ale nejčastější obrázek dnešních školou povinných je ten u monitoru počítače nebo nad displejem inteligentního mobilu. Mediální svět zasáhl plnou parou i do světa těch nejmladších a před lavinou informací, které se na děti hrnou, není úniku. Média doprovázela lidskou společnost od jejího počátku. Stačí si vzpomenout třeba na nástěnné jeskynní malby či sloupy popsané egyptskými hieroglyfy. Kaţdá epocha měla tedy své typické mediální nástroje i způsoby jejich uţívání, které se podstatně vepsaly do ţivota dané kultury. Během několika posledních desítek let prodělal ale svět hotovou mediální revoluci. Zatímco první tištěné noviny se objevily na začátku 17. století a svůj vývoj prodělávaly dlouhých 400 roků, od premiérového rozhlasového přenosu z Metropolitní opery v New Yorku uplynulo málo přes jedno století a televize začala své pravidelné vysílání v roce 1936, tak Internet během pětadvaceti let převrátil svět médií vzhůru nohama a zasáhl nevratně i do ţivota dětí. V naší současné západní civilizaci se média stala přímo „nervovým systémem“ společnosti, jsou hlavní sítí, po které „běhá“ společenská komunikace: spojení mezi různými částmi společnosti i mezi jedincem a společností. Celkový mediální systém má přitom podle některých autorů tři znaky: nekontrolovatelnost, všudypřítomnost a obraznost. Právě proto se stává mimořádně účinným nástrojem ovlivňování jednotlivců a společnosti jako celku a dostává se tak do pozice jakéhosi pseudonáboţenství, a to zvláště v sekulární společnosti. Jak ukazují výzkumy, lidé jsou dnes ochotni věřit médiím daleko víc neţ tomu, co slyší například ve škole, v kostele nebo mezi přáteli a někdy jsou dokonce schopni dát přednost mediálnímu obrazu před vlastní zkušeností. O většině skutečností, které tvoří naši běţnou „komunikační agendu“, víme v dnešní době jen prostřednictvím médií. Někdy to jde aţ tak daleko, ţe běţné české dítě například ani neví, jak vypadá třeba kos. Jsou dokonce děti, které si myslí, ţe kráva je modrofialová - protoţe tak vypadá ta z reklamy na čokoládu Milka. Přitom bez osobní zkušenosti je naše poznání zoufale zranitelné. Člověk by měl aspoň o tom, co je pro jeho ţivot opravdu důleţité, mít mediálně nezprostředkovanou zkušenost (vezměme si jen, jak by to dopadlo s politikou, kdyby si lidé opravdu osvojili toto pravidlo). Co ukázaly výzkumy Před časem zveřejnila výzkumná agentura Median, ţe ţivot bez televize si nedovedou představit tři pětiny Čechů. Rozhodně by bez ní nevydrţela pětina lidí. Tedy mezi dospělými máme kolem jednoho a čtvrt milionu televizních „závisláků“. A další miliony k tomu rychle spějí. Mezi dětmi ve věku 10 aţ 15 let pak nedávný výzkum Národního institutu dětí a mládeţe (NIDM) v rámci projektu Klíče pro ţivot ukázal, ţe je situace následující: Pouze 11 % dětí si dovede svůj ţivot představit jak bez televize, tak bez internetu, dětí, pro které je televize nezbytná, je 57 % a bez internetu nemůţe být 71 % těchto dětí. 39 % jich nedokáţe být ani bez televize, ani bez internetu. Toto zjištění je moţno číst tak, ţe naprostá většina dětí je uţ na televizi a internetu v jistém stupni závislosti. Internet se stává stále oblíbenějším médiem, a to nejen kvůli poskytování informací, ale uţ i jako nepostradatelný prostředník komunikace (ICQ, Skype), zábavy (YouTube) a studia. Dokazují to samy děti časem, který mu věnují. Internet je fenoménem naší doby a čeští školáci si k němu nalezli cestu velmi lehce. Plné znění zpráv


Oproti televizi přitom internet od základu mění přístup k informacím. Zatímco zpravodajské či zábavní kanály musejí vţdy pečlivě vybírat své pořady a přizpůsobovat obsah proměnlivému vkusu a věku diváků, internet tato pravidla ctít nemusí. Jeho popularita tkví naopak v nesmírné šíři zdrojů a produktů určených všem, kteří mají zájem či jen náhodou zabloudili na jeho stránky. Přístup k internetu je omezen takřka jen technickými parametry připojení, a proto se pro jeho konzumaci vţil pojem „surfování“. Můţete se na něm pohybovat podobně volně jako na vlnách oceánu, naskakovat na ně, vplouvat a vyplouvat kde a s kým se vám zachce. Jako jeden z prostředků poznání světa a ţivota má internet pozitivní efekt. Svoboda internetu však má i svá úskalí. Šířit na internetových stránkách, blozích a chatech lze prakticky cokoliv, bez ohledu na to, zda se jedná o informace korektní, pravdivé. Druhým problémem dotýkajícím se bezprostředně ţivota dětí je volnost virtuálního pohybu, kterou internet nabízí. Při rozhovorech uvedlo přes osmdesát procent starších školáků, ţe jsou „on-line“. Přes týden stráví v tomto virtuálním světě nejčastěji něco přes hodinu denně. Jak se zlepšuje uţivatelská dovednost, prodluţuje se i čas surfování a deváťák surfující tři hodiny denně není aţ tak velkou výjimkou. Přitom se navíc ukazuje, ţe ty děti, které tráví nejvíc času u televize, současně prosedí spoustu času i na internetu. Například mezi dětmi, které alespoň tři hodiny denně ve všední den sledují televizi, 60 % z nich je alespoň další dvě hodiny na internetu. Moţnosti mediální výchovy Nikdo za těchto okolností zřejmě nepochybuje o tom, jak nezbytná je mediální výchova. Je přitom jasné, ţe pokud je člověk závislý na televizi či dalších mediálních produktech tak, ţe se stává otrokem své závislosti a v podstatě konzumuje cokoliv, je mu pak zbytečné vykládat o tom, jak by se měl vůči médiím chovat. To ukazuje, ţe mediální výchova, která je v současné době jedním z prosazovaných průřezových témat v rámci vzdělávání, nemůţe být úspěšná bez toho, aniţ je zasazena do celkové výchovy charakteru a do vytváření osobnostních kompetencí dětí a mladých lidí. Bez schopnosti vybírat si to, co je vhodné, podle vědomě přijatých kritérií pravdivosti a kvality, bez hospodaření s vlastním časem a jeho aktivním a tvořivým vyuţíváním, je zbytečné očekávat, ţe se člověk stane takovým uţivatelem médií, o jakého usiluje právě mediální výchova. Tedy o člověka, který je schopen zpracovat, správně vyhodnotit a vyuţít podněty přicházející z médií. Mediálně gramotný člověk by měl být schopen kritického přístupu k mediálním sdělením, včetně schopnosti rozlišovat různé formy a způsoby, jakými je sdělován co nejpravdivější obraz skutečnosti, rozumět působení médií na společnost i jednotlivce, vědět, jakými nástroji lze kvalitu médií spoluutvářet a jakou zodpovědnost za to nese on sám. Protagonisty mediální výchovy v našem prostředí byli v prvé řadě lidé z okruhu Centra pro mediální studia FSV UK kolem profesora Jana Jiráka. Zde také vznikly první kvalitní učebnice a metodické materiály (např. Marek Mičenka, Jan Jirák: Základy mediální výchovy). Záhy se ale ukázalo, ţe nejslabším článkem masového zavedení mediální výchovy do škol je absence učitelů schopných toto téma dostatečně atraktivním a účinným způsobem ţákům zprostředkovávat. Tato situace vedla ke vzniku dalších alternativ mediální výchovy, z nichţ zde upozorníme na dvě. Předně je to projekt Vyšší odborné školy publicistiky v Praze Škola médií v etických souvislostech, který vychází z toho, ţe svět médií není „hodnotově neutrální“. Za jádro mediální výchovy pokládá otázku, zda a případně za jakých okolností mohou média a informační technologie přinášet hodnotnější poznání, vydatnější komunikaci a lepší kvalitu ţivota. Konkrétně pak tento projekt zaměřený na studenty středních škol a širší veřejnost vychází z toho, ţe vztah k médiím předpokládá dobrou znalost rizik spojených s nevyhnutelným zkreslením, a ţe pozitivní vztah k mediální oblasti je zaloţen nejlépe na vlastní tvořivé zkušenosti. Druhým nadějným směrem v mediální výchově je vyuţití sféry neformálního vzdělávání, tedy ţivota v oddílech, krouţcích a dalších mimoškolních společenstvích a aktivitách. Tam se dá nejsnadněji dosáhnout toho, ţe mediální výchova je přirozeně integrovaná do celkové výchovy, která vytváří nutné předpoklady správného mediálního jednání. Současně nabízí formy, které jsou pro děti a mladé lidi zvlášť přitaţlivé, a proto i účinné. To je také cesta, kterou v rámci projektu Klíče pro ţivot podporuje Národní institut dětí a mládeţe. Průřezovým tématem Mediální výchova a medializace připravuje stovky vedoucích a dalších pedagogických pracovníků k tomu, aby si ve své činnosti mohli s tímto tématem dobře poradit a média se pro jejich svěřence stala nikoliv zlým pánem, ale dobrým sluhou. Foto autor| foto: archiv Národního institutu dětí a mládeţe O autorovi| Svatava ŠIMKOVÁ, Jiří ZAJÍC, NIDM. Junák - svaz skautů a skautek ČR



Bezjaderná politika bude bolet 14.6.2012

PRO-ENERGY str. 18 Filip Fingl

Elektroenergetika

Německé odstoupení od jaderné energetiky v roce 2011 a jeho předpokládané důsledky. V reakci na jadernou katastrofu ve Fukušimě se v březnu 2011 německá vláda rozhodla pro urychlené odstoupení od jaderné energie. V soudobých dějinách se tak stalo jiţ podruhé. První odstoupení bylo dílem červenozelené koalice Sociálních demokratů a Zelených v roce 2001. Tentokrát se však iniciátorem stala středopravá koalice Křesťanských demokratů a Svobodných, ta samá, která v roce 2010 i navzdory opozici prosadila výrazné prodlouţení ţivotnosti jaderných reaktorů. Kontroverzní historie Jaderná energie své místo v energetickém mixu Německa získala jiţ těsně po válce, kdy jak v tehdejší NDR (Německá demokratická republika), tak v SRN (Spolková republika Německo) započaly výzkumy mírového vyuţití atomu. V Západním Německu tyto práce pokračovaly díky mezinárodní spolupráci velmi rychle a jiţ v roce 1958 byla vybudována první německá jaderná elektrárna, přičemţ hned následující rok byla uvedena v platnost první verze tzv. Aktu o atomové energii, jehoţ upravená podoba platí dodnes. Technický pokrok byl dokonce tak rychlý, ţe během 15 let se SRN i přes značný poválečný hendikep podařilo v jaderném výzkumu dohnat vyspělé západní státy. Vrcholem vývoje pak byly jaderné kapacity z roku 1988. V případě NDR se situace vyvíjela poněkud jinak, jelikoţ mezinárodní spolupráce probíhala hlavně na bilaterální bázi se Sovětským svazem. První východoněmecká jaderná elektrárna byla zprovozněna o něco později neţ v SRN, konkrétně v roce 1966. Ve druhé polovině 70. let pak následovala další jaderná elektrárna Greifswald se čtyřmi bloky. Zprovoznění dalšího bloku bylo naplánováno na rok 1989, avšak tyto plány rázně ukončilo znovusjednocení Německa, respektive obava z (ne)kvality východoněmeckých jaderných elektráren vybavených německou technikou. Tato obava byla ještě umocněna černobylskou havárií v roce 1986. Následné extenzivní bezpečnostní analýzy pak skutečně shledaly niţší bezpečnostní úroveň východoněmeckých jaderných elektráren v porovnání se SRN, coţ byl hlavní důvod pro zastavení výstavby. Politici a veřejné mínění Dopady Černobylu se ovšem neomezily pouze na výstavbu východoněmeckých elektráren, naopak výrazně rezonovaly celou německou společností a pochopitelně i politickou sférou. V prvé řadě tato událost odstartovala radikální obrat v politice do té doby projaderných sociálních demokratů, kteří další vyuţívání jaderné energie jednoznačně odmítli ve svém programovém prohlášení v roce 1986. Vedle změny veřejného mínění je pravděpodobné, ţe velký vliv na tak radikální změnu postoje měli Zelení, kteří v této době jiţ byli přítomni v opozici, a jejichţ názory citelně ovlivňovaly jejich opozičního sociálnědemokratického partnera. Za druhé měla tato událost výrazný vliv na relativní změny v preferencích jednotlivých stran. Německá veřejnost, z jejíhoţ středu se jiţ dříve formovala nejrůznější ekologická uskupení a hnutí a posléze i samotná strana Zelených, začala po neblahých událostech v Černobylu velmi citlivě vnímat otázky ochrany ţivotního prostředí. Jedním z výsledků této změny bylo také pozastavení výstavby nových jaderných elektráren, coţ z PWR reaktorů postavených na konci 80. let učinilo poslední nukleární kapacity, které byly dosud v Německu vystavěny. Po nástupu koalice SPD a Zelených v roce 1998 vyústilo protijaderné ladění obou stran v roce 2001 v úpravu původního aktu, která měla zajistit, ţe všechny jaderné elektrárny budou vyřazeny během dvou následujících desetiletí. Tento protijaderný postoj však příliš nebyl pochuti středopravicovému spektru. V roce 2005 se ještě ţádná změna nekonala, protoţe velká koalice sloţená z CDU/CSU a SPD nebyla schopna se shodnout na jasné energetické koncepci, takţe stále zůstala v platnosti ta stávající. Tento status quo trval nicméně pouze do dalších voleb v roce 2009, po kterých se CDU/CSU a FDP podařilo sestavit koalici. Vzhledem k tomu, ţe obě strany byly výrazně proatomové (CDU/ CSU chtěla prodlouţení ţivotnosti víceméně z důvodu hladšího přechodu na obnovitelné zdroje, v případě FDP byl postoj výrazně radikálnější, byl zájem i o obnovení výstavby jaderných elektráren), podle očekávání se začalo pracovat na návrhu zákona, který by stávající odstoupení výraznějším způsobem pozměnil. Jednání nešla úplně hladce, nicméně přinesla své ovoce v podobě vládní energetické koncepce 2010, do které byla jaderná energie zahrnuta především jako transitivní zdroj energie, a proto byla ţivotnost Plné znění zpráv


německých jaderných elektráren výrazně prodlouţena, v průměru o 12 let. Ačkoliv tento krok nepředstavoval zrovna velkou úlitbu německé veřejnosti, která stále jaderné energii příliš nedůvěřovala, byl proveden v době, kdy energetika nebyla ve středu zájmu a navíc v polovině teď jiţ dluhové krize, čili ve chvíli, kdy jakákoliv moţnost, jeţ by ulehčila německé energetice, a tedy posléze i ekonomice, byla vítaným bonusem. Dopady fukušimské havárie Zemětřesení, následované tsunami a stav nouze v japonské jaderné elektrárně Fukušima (11. března 2011), nebyly katastrofou pouze pro Japonsko, ale i pro německou koalici. Pro velmi křehký projaderný přístup v Německu to byla rána do vazu. Německá veřejnost dala sérií protestů po celém Německu velmi rychle najevo, ţe by se vyuţívání jaderné energie mělo ještě zváţit. Pro vládnoucí koalici tohle ovšem představovalo výrazný problém, jelikoţ si na vyuţívání jaderné energie jiţ stihla postavit část svého veřejného obrazu, navíc ji za několik dní čekaly důleţité zemské volby v BádenskuWürttembersku. V typické baště CDU se na preferencích najednou začalo ukazovat, ţe Němci byli skutečně citelně ovlivněni událostmi v Japonsku a ţe stávající přístup CDU je pro ně nepřijatelný. Koalice musela urychleně zareagovat na tuto výraznou změnu situace, jinak mohla očekávat jednak drtivou poráţku v nadcházejících volbách a pak velký přesun preferencí k „zelenějším“ politickým stranám. Následujících několik dní bylo plných nejistoty, nezdálo se však, ţe by se koaliční pozice vůči jaderné energii příliš měnila, ačkoliv jiţ bylo téma moratoria nadhozeno. Kancléřka Merkelová dokonce pro televizi ARD řekla, ţe nepovaţuje německé jaderné elektrárny za nebezpečné. Tento postoj se ale měl brzy změnit. Večerní koaliční mítink jiţ znamenal odloţení plánů na další prodlouţení ţivotnosti jaderných elektráren, přičemţ zde však stále bylo odmítavé stanovisko k odstoupení, které sice opakovaně prosazoval ministr ţivotního prostředí Rottgen, avšak jak Merkelová, tak i ostatní lídři byli proti. Odstoupení od jádra Merkelová si však stále schovávala v rukávu eso v podobě moţného moratoria, jehoţ návrh chtěla oznámit v úterý po setkání s jednotlivými guvernéry. Kvůli předčasnému zveřejnění záměru předsedou FDP, G. Westerwellem byla Merkelová nucena ještě nehotový plán představit výkonné komisi. Vzhledem k tomu, ţe v této chvíli se celou koalicí šířila panika z rozsahu dopadů fukušimské katastrofy, existovalo zde pouze několik námitek vůči tomuto návrhu, a to především právního charakteru, věcně zde prakticky neexistovala opozice. Součástí původního plánu bylo zprvu uzavření přibliţně čtyř aţ pěti jaderných elektráren, po setkání s guvernéry Bádenska-Württenberska, Bavorska a Hessenska se však toto číslo rozšířilo aţ na sedm. Veřejnost se výsledek těchto jednání dozvěděla ve středu 16. března, kdy Angela Merkelová oznámila urychlení přesunu k obnovitelným zdrojům a uvalení tříměsíčního moratoria na provoz sedmi jaderných elektráren, přičemţ elektrárna Krummel, jiţ dlouhodobě mimo provoz, měla být uzavřena definitivně. Jaderná energie pak měla být zhodnocena dvěma nezávislými komisemi, nejprve Komisí pro bezpečnost reaktorů (RSK, Reaktorsicherheitskommission), jeţ měla za úkol prověřit bezpečnostní aspekty provozu německých jaderných elektráren, a dále pak Etickou komisí, která měla zhodnotit obecná rizika vyuţívání jaderné energie pro německou společnost v rámci tří měsíců. Merkelová pravděpodobně doufala, ţe ačkoliv bylo toto rozhodnutí vynuceno náhlou nepříznivou změnou okolností a improvizovaný plán vytvořen pod tlakem okolností, bude se její prohlášení navenek jevit jako přirozená evoluce v koaličním přístupu. Ve skutečnosti to však byla zbrklá reakce, odráţející rostoucí paniku a postrádající celkovou koncepci. Pokud to mělo fungovat jako záchranná brzda pro volby v BádenskuWürttenbersku, která měla zvrátit nepříznivý vývoj preferencí, tak to rozhodně nezafungovalo. Po téměř 50 letech nepřetrţitého vládnutí představitelů CDU se k moci dostal historicky první zemský kancléř ze Strany zelených, Winfried Kretschmann, a CDU se ani nedostala do koaliční vlády. Tento krok tedy koalici nevyšel, stále se však čekalo na zprávy obou komisí, které měly výrazně ovlivnit celou budoucí energetickou koncepci SRN. V případě první komise byla zpráva vydána 16. května a podle očekávání potvrdila, ţe všechny německé reaktory splňují nejvyšší bezpečnostní standardy. Některé bezpečnostní mezery byly pouze drobného rázu a závaţně neovlivňovaly celkovou bezpečnost provozu. V případě zprávy Etické komise z 28. května se naopak dalo mluvit o poměrně nepříznivém hodnocení vyuţívání jaderné energie, přičemţ závěrečným doporučením bylo co nejrychlejší odstoupení. Tento výsledek se víceméně dal očekávat vzhledem k velmi silným subjektivním prvkům hodnocení, jakkoliv s racionální stránkou věci neměly velkou souvislost. Etická komise se skládalala mj. ze zástupců církve, odborů a filozofů, avšak postrádala názory odborníků na tuto problematiku, čili je otázka, do jaké míry se její závěry daly povaţovat za směrodatné. Přestoţe však její závěry nebyly obecně závazné, německá vláda velmi rychle přejala toto stanovisko, rozhodla se pokračovat v nastoleném postupu a jiţ 30. května se dohodla na odstoupení od jaderné Plné znění zpráv


energie do roku 2022. Do praxe bylo toto rozhodnutí uvedeno 1. srpna, čili velmi rychle, a to i navzdory skutečnosti, ţe po technické stránce elektrárny fungovaly bezproblémově. Německá vláda se tedy očividně snaţila najít odpověď na protijaderné nálady rezonující v celé německé společnosti. První ostrá zkouška v podobě voleb v Bádensku-Württenbersku nevyšla a pouze delší časový horizont ukáţe, do jaké míry tato ostrá změna směru ovlivní politickou rovnováhu v Německu. Uţ teď je však jisté, ţe nové odstoupení od jaderné energie představuje pro německou energetiku velkou změnu. Jaderná energie v ní totiţ vţdy hrála důleţitou roli. Vrcholu své kapacity dosáhla jaderná energie v německém energetickém mixu v roce 1991 s 23,7 GW. V dalším období se její kapacita poněkud sníţila a začaly se prosazovat obnovitelné zdroje, přesto si zachovala kapacitu přes 20 GW. Co se týče samotné produkce, její role se od roku 2000 vytrvale sniţuje, nicméně i přesto patří k důleţitým zdrojům energie s podílem přes 20 % (22,6 % v roce 2009). V případě obnovitelných zdrojů se podíl na produkci elektřiny poměrně rychle zvyšoval, ovšem za cenu vysokých investic a markantního nárůstu kapacit, jak si ukáţeme dále. V souvislosti s energetikou se jistě hodí zmínit, ţe Německo si dalo poměrně ambiciózní cíle v rámci své energetické koncepce. Ty nejzajímavější se týkají emisí CO2, které by měly být do roku 2050 sníţeny o 80 - 90 % v porovnání s rokem 1990 a dále pak by měla být primární energetická zásoba tvořena ze 60 % obnovitelnými zdroji. Bezprostřední dopady moratoria Odstavení sedmi jaderných elektráren znamenalo pro německou síť značnou ránu, jelikoţ v podstatě ze dne na den vypadlo ze sítě 8,8 GW kapacity. Důsledkem bylo vytvoření silné regionální energetické disbalance, která byla zřetelná především v případě jiţního Německa, které rázem postrádalo dostatečné energetické zdroje pro pokrytí své spotřeby. Následkem této situace se Německo okamţitě změnilo z čistého exportéra elektřiny v importéra, aby zvládlo udrţet energetickou situaci v patřičných mezích. I přesto se ale německá přenosová síť dostala pod silný tlak a v několika případech balancovala aţ na hranici black-outu. Bundesnetzagentur, regulátor německé přenosové sítě, během roku 2011 i 2012 opakovaně vydávala zprávy, hovořící o problémech s přetíţením sítě. Situace byla aţ tak kritická, ţe se dokonce uvaţovalo o vytvoření tzv. studené rezervy ze zdrojů odstavené jaderné elektrárny. Situaci se nakonec podařilo vyřešit jinými konvenčními zdroji, ale uţ i debata o případném znovuzapojení odstavené JE do sítě poté, co byla s velkou slávou odpojena, ilustruje, ţe síť pracovala na hranici svých moţností. Zajímavé je, ţe Agentura na tuto problematiku upozornila hned krátce poté, co bylo moratorium vyhlášeno, nejednalo se tedy o nijak překvapivý stav. Největší obavy byly spojeny s tím, jak bude síť zvládat situaci v zimě, kdy jsou na ni kladeny vyšší nároky. Dnes jiţ je zřejmé, ţe se pesimistické scénáře během zimy 2011/2012 naštěstí nenaplnily a síť ustála všechny kritické okamţiky. Ve skutečnosti to však bylo dáno především příznivými meteorologickými podmínkami, které se nemusí příště opakovat. Obavy tedy stále panují ohledně vývoje během následující zimy, přičemţ zde existuje výrazný tlak na dokončení budovaných konvenčních kapacit, přičemţ celková nová kapacita, jeţ by měla být zprovozněna do roku 2013, se pohybuje někde kolem 10 GW. Energie budoucnosti? Z jakého důvodu však Německo buduje dodatečné konvenční kapacity, kdyţ má v úmyslu z větší části přejít na energii z obnovitelných zdrojů? Je to proto, ţe zatímco v případě konvenčních zdrojů se dá počítat s předem danou produkcí, která není ovlivněná rozmary počasí, v případě obnovitelných zdrojů je situace docela jiná. Pokud obnovitelné zdroje tvoří pouze nepatrnou část celkové produkce elektřiny (v jednotkách procent), nejedná se o nijak velký problém a síť takto vyrobenou elektřinu snadno vyuţije. V případě vyššího podílu obnovitelných zdrojů na celkové kapacitě však nastává problém; nikdo neví, jak velká skutečná produkce bude. V Německu jiţ od roku 1990 existuje velmi benevolentní politika podpůrných tarifů pro obnovitelné zdroje, která umoţnila rychlý rozmach především větrných a slunečních elektráren. Co se týče kapacity, tak v roce 2008 mělo Německo druhou největší větrnou kapacitu a dokonce největší fotovoltaickou kapacitu, coţ bylo obecně označováno za velký úspěch na poli rozvoje obnovitelných zdrojů. V případě skutečné produkce však takové nadšení jiţ nebylo na místě. Podíl větrné energie na celkové produkci dosáhl zanedbatelných 6,3 %, následovala biomasa a vodní elektrárny. Fotovoltaika pak měla pouze mizivých 0,6 %. Přitom ale bylo mezi roky 2000 a 2008 vynaloţeno cca 53 mld. EUR na jejich podporu, coţ se na koncové ceně pro zákazníka projevilo průměrně 7,5procentní přiráţkou. I přes tyto problémy však byly obnovitelné zdroje vzhledem ke své obecné popularitě hojně prosazovány a podporovány, v souvislosti s odstoupením od jaderné energie je však otázka, zda Německo nezašlo jiţ příliš daleko. Plné znění zpráv


Hlavním prvkem posílené koncepce energetických zdrojů by měla být výstavba větrných elektráren (ať na moři či na souši) na severu Německa, které by měly jiţ v roce 2030 pokrývat 50 % veškeré poptávané energie v Německu. Problémem však je, ţe tyto elektrárny jsou extrémně závislé na dobrém počasí a je moţné zaţít i periody bez jakékoliv produkce a naopak i okamţiky, kdy razantní nárůst dodávky dovádí síť aţ na hranici její funkčnosti. Problémy mohou nastat především v zimním období, kdy je stálá vysoká poptávka po elektřině a dodávky ze zahraničí nejsou tak vysoké, aby byly schopny vyrovnávat situaci v síti. Podle RWE dosáhly variace v kapacitě větrné energie během první poloviny roku 2011 23 GW a v případě fotovoltaiky 13 GW. Do jisté míry by se tyto výkyvy daly kompenzovat přenosem energie vyrobené na severu Německa do podzásobených jiţních oblastí. Chybí však přenosové vedení velmi vysokého napětí, přičemţ by ho bylo třeba rychle vystavět asi 3,5 tisíce kilometrů. Tato výstavba však postupuje i kvůli silným občanským protestům velmi pomalu a není reálné, ţe by byla v brzké době realizována v potřebném rozsahu. Víceméně jedinou moţností, jak zajistit stabilní rozvoj německé energetiky bez přítomnosti jaderných zdrojů, je v současné době kombinace obnovitelných zdrojů a zdrojů konvenčních, jelikoţ pouze ty jsou momentálně schopny ve spolupráci s reálnými dispozicemi přenosové sítě zajistit odpovídající produkci a stabilitu. Existují zde sice plány na vytvoření tzv. Smart Grids, chytrých přenosových sítí, které budou schopny pracovat s nepravidelnou produkcí obnovitelných zdrojů a inteligentně ji rozkládat mezi poptávku, která pochopitelně také vykazuje volatilitu, v současnosti je však realizace takového projektu v širším rozsahu víceméně utopií. Otázkou tak především zůstává, jaké zdroje bude Německo vyuţívat. Ve hře jsou víceméně dvě varianty, a to buď plynové elektrárny nebo elektrárny uhelné. Z ekologického hlediska by byly plynové elektrárny vhodnějším řešením, jelikoţ mají niţší emise CO2. V současnosti se však nejeví jako dobrá investice vzhledem k vysokým cenám plynu. Od loňského srpna se dokonce výnosnost produkce elektřiny z plynu dostala do černých čísel pouze na krátké období v prosinci, zatímco v případě uhlí se v nich pohybuje stabilně. Takový vývoj pochopitelně favorizuje další budování uhelných elektráren. Německo na prahu nové éry Německé rozhodnutí o (znovu)odstoupení od jaderné energie v roce 2011 lze ve světle zváţených okolností povaţovat v podstatě za čistě politické rozhodnutí. Německé jaderné elektrárny se vţdy vyznačovaly velkou mírou bezpečnosti a šance, ţe by se opakovala katastrofa obdobná té ve Fukušimě v místních podmínkách, hraničí s nulou. Největším problémem se však stala reakce německého obyvatelstva, u kterého náhle převládla silná protijaderná nálada. Kaţdý rozumný politik by se na tuto skutečnost snaţil zareagovat a ve světle blíţících se voleb se nelze divit, ţe se koalice zachovala tak, jak se zachovala. Určitě se toto rozhodnutí nedá označit za racionální a promyšlené, avšak z politického hlediska, především při zváţení omezené politické zodpovědnosti, se mu dá porozumět. Ani to však nemění nic na tom, ţe tento zbrklý krok výrazně zamíchal kartami v německé energetice. Uţ předchozí zkušenosti se snahou o odstoupení od jaderné energie a zvyšování podílu obnovitelných zdrojů ukázaly, ţe reálný postup je v tomto směru velmi pomalý a daleko draţší, neţ byla původní očekávání. I to bylo důvodem pro návrat k jaderné energetice a tyto skutečnosti se za poslední dobu víceméně nezměnily. Pokud ano, tak spíše k horšímu - vzhledem k probíhající finanční krizi. Z dlouhodobého hlediska zůstává otázkou, jak se Německo s touto situací vyrovná. Těţko předvídat vývoj na desetiletí dopředu, ovšem současné cíle německé politiky ve smyslu omezování emisí a zvyšování podílu obnovitelných zdrojů se zatím mohou jevit jako příliš ambiciózní a ne zcela dosaţitelné. Ani to však nemusí pro Německo znamenat katastrofu, pokud se mu odpovídajícím způsobem podaří vyváţit podíl konvečních a obnovitelných zdrojů a stabilizovat síť. Německo má v tomto směru velmi dobré dispozice, je ekonomicky velmi silné, má velké zásoby uhlí a s nově vybudovaným Nord Streamem je asi nejlepším kandidátem na úspěch. Přesto se však dají očekávat ještě značné těţkosti a jiţ teď je jasné, ţe to Němce bude ještě hodně bolet. *** Pouţité zdroje (1) BESTE, Ralf et al. Out of Control: Merkel Gambles Credibility with Nuclear U-Turn. Der Spiegel: das deutsche Nachrichten-Magazin, [online]. Hamburg: SPIEGEL-Verlag, 21.3.2011 [cit. 2012-05-17]. ISSN 0038-7452 . Dostupné z: http://www.spiegel.de/international/germany/out-of-control-merkel-gamblescredibilitywith-nuclear-u-turn-a-752163-4.html (2) FEDERAL MINISTRY OF ECONOMICS AND TECHNOLOGY. Energy Concept: for an Environmentally Sound, Reliable and Affordable Energy Supply [online]. Berlín: Federal Ministry of Economics and Technology, 2010, Říjen 2011, 37 s. [cit. 2012-05-17]. Dostupné z: http://www.bmu.de/files/english/pdf/ application/pdf/energiekonzept_bundesregierung_en.pdf (3) FRONDEL, Manuel, Nolan RITTER a Colin VANCE. Economic impacts from the promotion of renewable energies: The Plné znění zpráv


German experience [online]. Essen: Rheinisch-Westfälisches Institut für Wirtschaft sforschung, October 2009, s. 42 [cit. 2012-05-17]. Dostupné z: http://docs.wind-watch.org/Germany-Economicsof-renewables-Oct2009.pdf (4) KEIL, Günther. Germany’s Energy Supply Transformation Has Already Failed. Europäisches Institut für Klima und Energie [online]. 2011, s. 28 [cit. 2012-05-17]. Dostupné z: http://www.eike-klimaenergie.eu/fileadmin/user_upload/Bilder_Dateien/Keil_Energiewende_gescheitert/2012EIKE_Germanys_green_energy_turnaround_V2.pdf (5) MAROO, Jay. German power market outlook. In: Energy Risk [online]. 3.5.2012 [cit. 2012-05-17]. Dostupné z: http://www.risk. net/energyrisk/feature/2172395/german-power-market-outlook (6) Nuclear Power in Germany. World Nuclear Association [online]. Duben 2012 [cit. 201205-17]. Dostupné z: http://www.world-nuclear.org/info/inf43.html (7) WAGNER, Vladimír. Dopad německého odstoupení od jaderné energetiky. Britské listy [online]. 6.6.2011 [cit. 2012-05-17]. ISSN 1213-1792. Dostupné z: http://www.blisty. cz/art/58875.html O autorovi Filip Fingl je studentem bakalářského programu Mezinárodní teritoriální studia na FSV UK a inţenýrského programu CEMS International Management na VŠE. Z profesionálního hlediska se zajímá především o energetiku, finance a moderní technologie. Ve volném čase se věnuje sportu, hře na kytaru a cestování. Kontakt: [email protected] Foto popis| Jaderná elektrárna Isar končí Foto popis| Jaderné elektrárny v Německu - bloky označené červeně jsou na základě rozhodnutí německé vlády odstavené

Hledání ztraceného středu po francouzsku 11.6.2012

Mezinárodní politika str. 10 Michel Perottino

Francie

Letošní prezidentské volby ve Francii mají několik specifik, obzvlášť co se týče výsledků jak prvního kola, tak samozřejmě i kola druhého. V případě prvního kola prezidentských voleb se pozornost všech analytiků nejspíš soustředí na výsledek Marine Le Penové, která jednoznačně pokořila úspěchy svého otce Jean-Marie Le Pena. Pozoruhodné v tomto ohledu není natolik dosaţené procento, které je relativní, ale především samotný počet hlasů. Důvodů, proč získala takovou podporu, je patrně více a musí být chápány v kontextu politické a sociální situace. Interpretací dopadů tohoto výsledku na politickou scénu, především pak na pravici (M. Le Penová se snaţí o „dediabolizaci“ Národní fronty a o její zakomponování do parlamentní pravice) je více. Velmi zajímavý je samozřejmě konečný výsledek prezidentských voleb – to, ţe se úřadujícímu prezidentovi nepodařilo vyhrát volby podruhé, má ještě další zajímavé rozměry. Zde bychom se však chtěli zaměřit na trochu jinou, dnes paradoxně poněkud opomíjenou problematiku: situaci a výhled tzv. politického středu na současné francouzské scéně. Politika kompromisu a smíru Paradoxní je, kolik úvah a zamyšlení vyvolal, zejména v zahraničí, kandidát François Bayrou, tedy alespoň do chvíle, kdy bylo jasné, ţe nepostoupí do druhého kola a ţe výrazně nedosáhl svých předchozích výsledků, především pak z roku 2007. François Bayrou jiţ několik let ve Francii poměrně úspěšně hájí pozici středového politika, v prezidentských volbách roku 2007 se o něm mluvilo jako o „třetím muţi“, tedy o kandidátovi, který by mohl dokázat dostat se do druhého kola prezidentských voleb a tam případně i zvítězit díky umírněnější a méně konfliktní osobnosti i programu. Nutno ještě úvodem podotknout, ţe François Bayrou měl patrně hodně příznivců i v zahraničí, a to i v České republice, kde jeho politický profil (ale i osobní) byl zřejmě přijatelnější neţ ostatní „ostřejší“ protikandidáti. Připomeňme, jaká byla a je situace politického středu zosobněného Françoisem Bayrouem, a pokusme se vysvětlit, proč se tato situace jen tak nezmění. Z dlouhodobějšího horizontu není François Bayrou ničím novým: představa o blahodárnosti aţ nutnosti přejít z „klasického“ rozdělení společnosti na pravici a levici je patrná od samého začátku páté republiky, tedy od roku 1958. V šedesátých letech ztělesnil tuto představu Jean Lecanuet (v prezidentských volbách v roce 1965 Plné znění zpráv


získal 15,57 procenta, a tím de facto znemoţnil de Gaullovi vyhrát v prvním kole), a pak hlavně v roce 1969 Alain Poher, tehdejší předseda Senátu a po rezignaci de Gaulla dočasně zastupující prezident republiky (znovu tuto pozici zastával ještě po smrti Georgese Pompidoua v dubnu 1974). Poher se dokonce v roce 1969 překvapivě dostal do druhého kola (s výsledkem 23,31 procenta hlasů porazil komunistu J. Duclose), ale v souboji s gaullistou Pompidouem (ten získal 58,21%) utrpěl citelnou poráţku. Poté se však „politický střed“ vytratil ve středo-pravicovém experimentu UDF (Union pour la démocratie française – Unie pro francouzskou demokracii), postavené po boku prezidenta Valéry Giscarda d’Estaing ve snaze lépe podpořit jeho politiku v rámci pravice a v konkurenci s tehdy novou gaullistickou stranou RPR (Rassemblement pour la République – Sdruţení pro republiku), vedenou Jacquesem Chirakem. Unie pro francouzskou demokracii byla od samého počátku pozoruhodným seskupením. Šlo o stranickou federaci sloţenou z různých menších stran, moţné ale bylo i individuální členství. UDF se stala společně s RPR na pravici a komunistickou stranou a socialistickou stranou na levici základní stranou francouzského systému od poloviny sedmdesátých let do devadesátých let. Tato čtveřice je občas označována podle Duvergera jako „bipolární čtverylka“: čtyři strany rozděleny po dvojicích na pravici a na levici. V tomto ohledu je mimo jiné jasné, ţe střed vymizel ve prospěch oné bipolarizace politické scény a ţe pokud se občas ještě objevuje pojem střed, obzvlášť ve spojení s UDF, pak se jedná o středo-pravici, která si jasně vybrala „svůj“ tábor po boku silnějších gaullistů, a de facto pod kontrolou oněch gaullistů. Volby v roce 2002 daly vzniknout novému seskupení, resp. došlo ke sloučení obou stran nejdřív pod názvem Unie pro prezidentskou většinu, posléze pod názvem Unie pro lidové hnutí. Spíše však neţ o sloučení by se mělo hovořit o rozšíření RPR pod novým názvem. Tehdejší situace (která se nedá zjednodušit pouze na to, ţe to byla reakce na přítomnosti JeanMarie Le Pena v druhém kole prezidentských voleb) vyústila ve snahu stmelit prezidentskou většinu pod jedním unitárním seskupením, které by zaručilo lepší akceschopnost prezidentského tábora, a to jak ve volbách, tak v parlamentu. Po deseti letech fungování a po prohře Nicolase Sarkozyho ve volbách se ukazuje, jak je tato strana různorodým slepencem, který se musí hodně snaţit, aby se nerozpadl. Sarkozyho kampaň nejlépe prokázala, jaké jsou uvnitř UMP názorové rozdíly, a ţe jeho snaha získat voliče krajní pravice měla velmi silnou negativní odezvu uvnitř jeho strany (lépe byly vidět různé neformální proudy, od pravicových národovců aţ po středovější „humanisty“). Mimochodem to, ţe UMP se skládá z různých politických orientací a ţe do ní vstoupili tehdy bývalí členové UDF, vysvětluje paradox, který uţ dříve musela řešit UDF, a znamenalo to její konec, resp. přetransformování v nového hnutí MoDem (Mouvement démocrate – Demokratické hnutí). Značka UDF totiţ z právního hlediska patřila jednomu z přestoupivších, a jakmile byla UDF příliš kritická, byla dotlačena k proměně, coţ je pro politickou stranu vţdy problematické (ztráta zavedené image a značky, komplikace s financováním atd.) V roce 2002 zůstala mimo nově zaloţené UMP část UDF, která kritizovala samotný princip sloučení, vedoucí ke ztrátě identity celé části středo-pravicové rodiny ve prospěch gaullistů. Navíc, vzhledem k tomu, ţe se postupně po vlnách připojovali bývalí lídři UDF do UMP, došlo nejen k ztenčení řad UDF, ale zároveň i mechanicky k tomu, ţe s rozšiřováním UMP se postupně zbytková UDF a následně MoDem symbolicky dostávaly směrem k pomyslnému středu. Proto také znovu oţila představa „středové“ strany, odmítající „pradávný“ konflikt pravice/levice a nabízející Francii konečně kompromis a smír. V tomto případě znamená „pradávný“ konflikt vzešlý z Francouzské revoluce, nabízející mnoho podob: pro/proti církvi, pro centralizaci státu/pro federalizaci, sociálně cítící/pro pořádek, atd. Takové dělení společnosti bylo patrné během celého 19. století a posléze i celé 20. století (obzvlášť po vzniku komunistické strany). Tento konflikt nicméně neměl podobu, kterou nabral v době páté republiky, tedy formou bipolarizace. Naopak, vznikly různé názorové proudy a platformy v závislosti na stavu společnosti, tyto rozdíly se měnily, prolínaly, transformovaly. Často se jedinci a strany rozcházeli, aby se však vzápětí spojili, pokud je k tomu vedly jejich zájmy a hodnoty. V republikánské tradici vyvíjející se zejména od druhé poloviny 19. století bychom mohli připomenout úlohu tzv. radikálních republikánů (obzvlášť pod vedením Georgese Clémenceaua), kteří se z krajně levicového spektra nakonec dostali aţ do středu, a v současné době jsou radikály na obou stranách pomyslného středu. Představa, ţe by politické spektrum, a obzvlášť stranický systém byly ve Francii zjednodušené, v praxi neplatí: přes sto politických stran funguje více méně aktivně, z toho přibliţně dvacítka dostává od státu dotace na základě svých volebních výsledků. Specifika volebního systému Navzdory zdání o nalezení kompromisu je totiţ také pojem „střed“ velmi nejasný z praktického hlediska. Dalo by se říct, ţe střed de facto znamená pravicový střed. Je to dáno mj. tím, ţe volební systém, který se ve Francii jiţ dlouhodobě uplatňuje (dvoukolový většinový), tlačí k binárnímu seskupení, a tedy i k posílení dělení na pravici a levici. Obecně, zejména pak v prezidentských volbách, má totiţ ve Francii dvoukolový většinový model za následek, ţe v prvním kole se vybírá ten nejlepší kandidát (ten nejbliţší), ve druhém se volí ten nejméně nepřijatelný, v praxi to ovšem znamená hlavně to, ţe kandidát se musí snaţit získat ve svůj prospěch Plné znění zpráv


středovější voliče. Letos měl z tohoto hlediska Nicolas Sarkozy nejasnou strategii v tom, ţe ji během dvou týdnů mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb zásadně změnil, protoţe si zřejmě nedokázal vybrat, jaký směr by měl upřednostnit. V první fázi se snaţil získat voliče Marine Le Penové, v druhé zase výrazně umírnil rétoriku (byl kritizován za snahu získat voliče Le Penové příliš „pravičáckou“ kampaní) ve snaze získat naopak středové voliče, kteří však byli zčásti zřejmě znechuceni jeho prvním směřováním... Nejvíce to dal najevo právě François Bayrou, který překvapivě prohlásil, ale pouze sám za sebe (nikoli za stranu), ţe bude hlasovat pro Françoise Hollanda. K tomu nutno dodat, ţe se dlouhodobě François Bayrou stavěl velmi kriticky vůči úřadujícímu prezidentovi. V tomto ohledu jejmohl první týden po prvním kole jen utvrzovat v tom, ţe mu je Sarkozy ideologicky příliš vzdálený. Nicméně tato zpráva vyvolala vlnu nevole uvnitř MoDemu a kritiku Bayroua. Navíc to voliči podle průzkumů veřejného mínění příliš neovlivnilo, spíše moţná naopak (poměr byl zřejmě 3 : 4 ve prospěch Sarkozyho). Problém totiţ spočívá v tom, ţe středový volič hlasující pro „středovou stranu“ s ní sdílí některé hodnoty, které jsou dlouhodobě v rozporu s levicí (např. role státu, vztah k církvi apod.), a „středoví“ kandidáti vědí, ţe jsou sice v konkurenci s „pravicí“, ale ţe byli, jsou a budou v opozici k levici, tudíţ podpora levice v prezidentských volbách jim nic nepřinese, ale naopak. *** V prezidentských volbách má totiţ ve Francii dvoukolový většinový model za následek, ţe v prvním kole se vybírá ten nejlepší kandidát (ten nejbliţší), ve druhém se volí ten nejméně nepřijatelný, v praxi to ovšem znamená hlavně to, ţe kandidát se musí snaţit získat ve svůj prospěch středovější voliče. Foto popis| Před pěti lety při prezidentských volbách François Bayrou překvapil se ziskem necelých 19 procent hlasů a mnozí předpovídali, ţe právě on přispěje k ukončení tradičního bipolárního stranického systému. Letos ovšem získal pouze o něco víc neţ devět procent. Foto autor| Robert Pratta, Globe Media/Reuters O autorovi| Michel Perottino je politolog a právník, specilizuje se na Francii a politické strany. Působí na FSV UK a CEFRES. [email protected]

Marné hledání lídra – příběh italské levice 11.6.2012

Mezinárodní politika str. 31 Martin Mejstřík

Zeměmi světa

Je tomu přesně dvacet let, co se v Itálii rozběhla operace Mani Pulite, která odhalila rozsáhlou korupci v nejvyšších patrech politiky a způsobila nevídanou tsunami, která smetla takřka celou politickou elitu. Změna v politickém systému byla natolik velká, ţe se hovoří o konci 1. italské republiky a začátku té druhé mezi lety 1992 a 1994. „Nová“ republika tedy dosahuje letos své plnoletosti, a pokud bychom ji měli charakterizovat jedním slovem, byl by to berlusconismus. Kromě nového stylu, který do politiky přinesl mediální magnát a druhý nejbohatší Ital, však můţeme vypozorovat několik dalších fenoménů, které se pojí s uplynulými dvaceti lety. Jedním z těch nejzajímavějších a zároveň konstantní je tendence středolevých stran dělat všechno pro to, aby neuspěly ve volbách, či aby se jim náhodou nepodařilo najít silného a jednotícího lídra. Právě těmito patologickými problémy se bude zabývat i následující stať. Berlusconi přišel a zvítězil Kdyţ se tedy v roce 1992 rozpadly staré politické struktury, jediná strana, která z těchto turbulentních událostí vyšla nepoškozena, byla reformovaná Italská komunistická strana, toho času jiţ zbavená své minulosti a nesoucí název Demokratická strana levice (PDS). Ta šla do prvních voleb 2. republiky v roce 1994 jako jasný favorit, o to větší pak bylo zklamání, kdyţ jim nově objevivší Berlusconiho Forza Italia připravila drtivou poráţku. Jednou z jejích příčin byla také nepříliš vhodně obsazená pozice lídra středolevé koalice. V té době se totiţ v Itálii do poslanecké sněmovny nově volilo smíšeným volebním systémem, kdy se 75 procent mandátů vybíralo většinově v jednomandátových obvodech a zbytek pak poměrně v obvodech vícemandátových. To mělo za následek formování velkých bipolárních předvolebních koalic, které měly vţdy jasně určeného lídra a kandidáta Plné znění zpráv


na premiéra. A právě tehdejší generální tajemník PDS Achille Occhetto, přestoţe byl schopným a výkonným straníkem, postrádal jakékoli charisma a výřečnost, tak výrazné u jeho politického soka. Trauma z této prohry si italská levice nese aţ do dnešních dob. Zprvu se zdálo, ţe je krize vedení zaţehnána volbou bývalého křesťanského demokrata Romana Prodiho, jenţ byl postaven do čela nově zformované koalice nesoucí název Olivovník, se kterou se mu podařilo vyhrát předčasné volby v roce 1996. Idyla však neměla dlouhého trvání. Členové PDS byli nespokojeni, ţe jejich vítězná strana nemá v rámci koalice svého premiéra. Ve vládě navíc tehdy byla i ortodoxní Rifondazione comunista, která nakonec také zapříčinila její pád, kdyţ nesouhlasila s přijetím České republiky, Maďarska a Polska do NATO. V nově rekonstruované exekutivě se jiţ PDS dočkala svého předsedy vlády v osobě Massima DÁlemy. Ten také přišel s nápadem sjednotit všechny strany na středolevé scéně do jednoho subjektu, který by tak mohl lépe konkurovat Berlusconiho monolitické koalici Forza Italia a Finiho ex-neofašistické Národní aliance. Do nové strany nazvané Levicoví demokraté (DS, Democratici di sinistra) však kromě PDS nevstoupila ţádná z dalších relevantních stran, a kdyţ se nestabilní DÁlemova vláda po necelém roce u moci poroučela, její hlavní protagonista rezignoval i z funkce předsedy DS. Před volbami 2001 tak pro levici nastalo snad nejzoufalejší období její existence. Ortodoxní komunisté se svými pěti procenty stabilní podpory kandidovali mimo koalici, Prodi se odebral do Bruselu vést Evropskou komisi a jediný charismatický lídr DS DÁlema se po blamáţi z posledních let uklidil do ústraní. Strana si za svého předsedu zvolila naprosto bezvýrazného a necharismatického Piera Fassina, o němţ všichni moc dobře věděli, ţe se Berlusconimu v přímém souboji nemůţe postavit. Ve stavu nejvyšší bezradnosti tak tato role připadla rtuťovitému Francescu Rutellimu, předsedovi miniaturní strany zelených, který se tak stal lídrem celého středolevého uskupení! Mezi levicovými politiky z DS se prostě nenašel nikdo, v jehoţ schopnostech by bylo naplnit roli vůdce takto rozmanitého uskupení. Tato situace měla několik příčin. Většina jejích členů byli bývalí komunisté vychovaní v přísné stranické disciplíně tzv. demokratického centralismu, ve které se hlavní důraz kladl na byrokratické a vnitrostranické kvality daného straníka. Politici tak byli výborně připraveni pro úřednickou práci ve stranickém aparátu, či v orgánech státní exekutivy, ale naprosto se jim nedostávalo rétorického umu a schopnosti zaujmout potenciální voliče, tedy vlastností v dnešní „mediopolitice“ ze všeho nejdůleţitějších. Není proto divu, ţe v roce 2001 utrpěla levice další těţký direkt, a navíc ztratila i jednoho z mála charismatických lídrů – Rutelli se nechal zvolit starostou Říma. Následovalo pětileté období stabilní Berlusconiho vlády, nejdelší v novodobé historii Itálie. Levicová menšina v parlamentu byla odsouzena do role pouhých statistů, kteří se navíc stále snaţili bezvýsledně najít nového lídra. Pouze naprostá nečinnost a neochota vládních politiků provádět slíbené reformy postavila před volbami v roce 2006 středolevé strany do role velkých favoritů, která byla navíc umocněna tím, ţe se po svém návratu z Bruselu nechal Romano Prodi přesvědčit a znovu se ujal vedení celé koalice, tentokrát nesoucí název Unie. Málem se však opět opakoval stejný scénář jako v roce 1994, kdy Berlusconi dokázal zvítězit navzdory nepříznivým průzkumům. Tentokráte získala levice velmi těsnou většinu, v senátu dokonce pouhého jednoho hlasu. K tomu, aby dokázali zvítězit, však museli politici z Unie do své koalice přibrat politické subjekty různého ideového zaměření, takţe nakonec vznikla neuvěřitelná vládní většina sestavená z 11 stran s externí podporou dalších 7 parlamentních subjektů! Hlavním problémem takto široké koalice bylo její přílišné ideologické rozpětí. Kromě středolevé DS jako nejvýznamnějšího aktéra v ní byly přítomny křesťansko-demokratické strany hlásící se k tradičním hodnotám a doktríně centrismu (Margherita, UDEUR). Dále zde byly malé středolevé sekulární a antiklerikální subjekty, jeţ stály v přímé kontrapozici ke křesťanským stranám (Movimento radicale europeo, Socialdemocratici italiani, Partito radicale, Federazione dei Verdi). Ideologicky nalevo od DS pak byly v koalici zastoupeny nereformované komunistické strany, které stále pouţívaly marxistické symboly a rétoriku (Partito rifondazione comunista, Partito dei comunisti italiani). Jistě proto nepřekvapí, ţe se takto sloţená koalice ocitla od počátku ve stavu naprosté paralýzy, kterou nebyl schopen vyřešit ani mistr kompromisů Prodi. Při velmi těsné většině pak i ta nejmenší koaliční strana disponovala vyděračským potenciálem, a mohla tak blokovat jakékoli vládní rozhodnutí. Po 16 měsících tahanic nakonec vláda padla po odchodu strany UDEUR, jejíhoţ předsedu obviněného z korupce vydal parlament ke stíhání i za přispění hlasů ostatních koaličních stran. Levicoví vůdcové s tváří aparátčíka Itálie se tak znovu ocitla v předvečer předčasných voleb naplánovaných na květen 2008 a levice se protentokrát rozhodla radikálně změnit svou dosavadní strategii. Do té doby se koalice na levici sestavovaly s cílem zahrnout co největší počet subjektů bez ohledu na jejich ideologickou nekompatibilitu a s jediným cílem, přitáhnout větší počet voličů neţ Berlusconiho tábor. Do voleb v roce 2008 však středolevá koalice vyrazila přesně s opačným přístupem. Tváří v tvář očekávané poráţce přijala premisu, ţe je lepší prohrát jako ideologicky nefragmentovaný celek vykazující vysokou míru homogenity. S radikálními stranami (antiklerikály, zelenými, komunisty) byla Plné znění zpráv


ukončena spolupráce a křesťanskodemokratické strany se spolu s DS sloučily do zcela nového politického subjektu nesoucího název Demokratická strana (Partito democratico). Tato nová strana pak šla do koalice pouze se středovou populistickou stranou Antonia Di Pietra Itálie hodnot (Italia dei valori). Koalice pouhých dvou stran by se tedy mohla zdát znatelným rozdílem vůči minulosti, ve skutečnosti se ale všechny koaliční spory přenesly dovnitř nově vzniklé PD. Stále tak docházelo ke střetům středových křesťansko-demokratických politiků (bývalí členové prvorepublikové antikomunistické Křesťanské demokracie) reprezentovaných například Dariem Franceschinim a Rosy Bindiovou s bývalými členy Italské komunistické strany, jejich historickým arci rivalem. Jako nešťastný se navíc opět ukázal výběr volebního lídra, jímţ se stal bývalý přední komunista Walter Veltroni, který byl po očekávané prohře pouţit jako obětní beránek neúspěchu. V období agonie poslední Berlusconiho vlády PD plnila důsledně roli nesmiřitelné opozice, nyní jiţ pod vedením nového tajemníka Pier Luigiho Bersaniho. Rovněţ on zapadá do schématu výběru lídrů na levici – bývalý komunista s vizáţí stranického aparátčíka, který postrádá schopnost strhnout davy. Jak se navíc ukázalo, hlavní programovou myšlenkou PD v posledních letech byl jen a pouze silný anti-berlusconismus, takţe v současnosti strana postrádá koherentní politický program a prakticky jen automaticky podporuje škrty Montiho úřednické vlády. To samozřejmě budí nevoli u jejích levicových voličů, kteří se ve stále větší míře začínají přiklánět k nové radikálně levicové straně SEL (Sinistra, Ecologia, Libertą) vedené charismatickým Nichim Vendolou. S tím souvisí i poslední sebevraţedný krok PD, která se po vzoru americké politiky rozhodla pořádat jak na lokální, tak na národní úrovni, primárky otevřené pro všechny levicové subjekty. Jiţ v několika komunálních volbách se stalo, ţe v těchto primárkách uspěl kandidát radikální levice na úkor oficiálně vybraného politika z řad PD, takţe v následujících volbách musel jasný favorit na vítězství (při současné extrémní nepopularitě pravice) postavit do svého čela člena jiné politické strany (nejvýznamnějšími případy jsou Miláno či Janov). Tato paradoxní situace samozřejmě vzbuzuje nervozitu u špiček PD s ohledem na blíţící se primárky na post lídra do parlamentních voleb na jaře příštího roku. Mohlo by se klidně stát, ţe nevýrazný Bersani bude poraţen Nichim Vendolou. To by samozřejmě znamenalo obrovský otřes pro celou stranu a pravděpodobně by také zaručilo volební neúspěch celé koalice, jelikoţ Vendola se svou vyhraněně levicovou rétorikou je pro značnou část středových voličů neakceptovatelný. V následujících měsících tedy uvidíme, zda Demokratická strana zvládne roli jasného favorita voleb a dokáţe sestavit stabilní vládní většinu, nebo jestli předvede další z řady svých kolapsů a nebude tentokrát ani schopna nominovat vlastního lídra. Šance by se podstatně zvýšily, kdyby se jim po dvaceti letech hledání konečně podařilo najít ve svých řadách silnou a charismatickou osobnost. *** V následujících měsících tedy uvidíme, zda Demokratická strana zvládne roli jasného favorita voleb a dokáţe sestavit stabilní vládní většinu, nebo jestli předvede další z řady svých kolapsů a nebude tentokrát ani schopna nominovat vlastního lídra. Foto popis| Další potenciální lídr italské levice? Populární prezident jihoitalského regionu Apulie a vůdce radikálně levicové strany SEL Nichi Vendola. Foto autor| Alessandro Garofalo, Glob Media/Reuters O autorovi| Martin Mejstřík, Martin Mejstřík je studentem na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Soudní proces s Tymošenkovou budou sledovat i vyslanci Evropského parlamentu 11.6.2012 zpravy.rozhlas.cz str. 00 evropa Pavel Novák,Igor Maňour,Mirko Kašpar,Helena Berková Na Ukrajinu míří dva zvláštní vyslanci Evropského parlamentu. Bývalý předseda této instituce Pat Cox z Irska a někdejší polský prezident Aleksander Kwaśniewski mají po dobu zhruba dvou týdnů dohlíţet na průběh kauzy bývalé ukrajinské premiérky Julije Tymošenkové. Ta byla loni odsouzena k sedmi letům vězení za podpis údajně nevýhodné smlouvy o dodávkách ruského plynu. Plné znění zpráv


Parlament má totiţ podezření, ţe se u ní a dalších oponentů současné vlády můţe jednat o kauzy na politickou objednávku. Oba emisaři mají mít plný přístup k soudním spisům, stejně jako prokurátoři nebo obhájci expremiérky.„Jde o pozorovací misi, která nemá mandát něco rozhodovat nebo zasahovat, jejím cílem má být objektivní zhodnocení kasační stíţnosti, má to být postavené na moţnosti setkat se s aktéry. Mise se má setkat například s premiérem Azarovem, ale i s opozicí, s právníky Julije Tymošenkové, se státním zastupitelstvím,“ vysvětluje politoloţka Alţběta Chmelařová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.„Je to šance pro Kyjev. Premiér Mykola Azarov v polovině května poţádal Evropský parlament, aby vyslal evropské právníky a specialisty, aby zhodnotili případ. Podle něj hodnocení Západu v případu Tymošenkové není fér. Chce tímto demonstrovat, ţe důkazy jsou a ţe proces na Ukrajině probíhá správně a legálně. Je to šance pro Ukrajinu ukázat se jako někdo, kdo chce spolupracovat a kdo jedná v rámci zákona,“ míní politoloţka.Mise má podle šéfa Evropského parlamentu Martina Schulze přispět k obnovení důvěry ve vztazích Unie a Ukrajiny. Za velvyslance si proto parlament vybral osoby, které mají velmi dobrou reputaci na mezinárodním poli. Jejich mise má pomoci Ukrajině určit nedostatky ve fungování právního státu a v zajištění nezávislosti justice.Ukrajina ale poslechla Evropský soud pro lidská práva, který jí doporučil, aby připravila vhodné podmínky pro léčení Tymošenkové. Střídají se u ní němečtí lékaři a charkovská klinika je prý velmi dobře připravena. Němečtí lékaři Tymošenkové nedávno potvrdili, ţe se její zdravotní stav trochu zlepšil, podmínky v charkovské nemocnici ale kritizovali.Lékař Karl Max Einhäupl z berlínské kliniky Charité si stěţuje, ţe podmínky v charkovské nemocnici jsou psychicky velmi náročné, ţe není se svojí pacientkou nikdy sám, protoţe jsou pod dohledem kamer nebo dozorců. Okna v nemocničním pokoji jsou prý stále zatemněná.„Domácí vězení doporučují i němečtí lékaři, kteří původně chtěli, aby Tymošenková byla léčena v Německu. Tomu ale brání ukrajinská legislativa. Návrh zákona byl i v parlamentu, ale poslanci ho neschválili, hlavně poslanci vládní Strany regionů byli proti, i kdyţ prezident Janukovyč se vyslovil pro léčení Tymošenkové, protoţe by se rád zbavil tohoto problému,“ uvádí Chmelařová.Holandští fanoušci připomněli v Charkově uvěznění expremiérky TymošenkovéČást evropských politiků bude bojkotovat Euro na Ukrajině. Kvůli TymošenkovéPřípadu vězněné Tymošenkové se věnuje Evropský parlamentDesítky lidí uţ téměř rok stanují v centru Kyjeva. Chtějí podpořit TymošenkovouStíţnost Tymošenkové ukrajinský soud odloţil. Projedná ji na konci červnaVztahy EU a Ukrajiny chladnou kvůli zacházení s TymošenkovouTymošenkovu převezli z vězení do nemocnice v CharkověČesko se summitu V4 na Jaltě nezúčastní. Na protest kvůli Tymošenkové


Vadí vám zakouřené prostory? Moţná si uţ brzo oddychnete 9.6.2012

Blesk

str. 06 Příloha - Blesk na víkend Julie Ravingerová

Více neţ tři čtvrtiny Čechů si přejí úplný zákaz kouření v restauracích. A majitelé kaváren a restaurací by prý na tom mohli ještě vydělat. Kouř z cigaret totiţ patří mezi jednu z nejčastějších příčin, proč se někteří lidé návštěvám barů vyhýbají. Aţ 78 % lidí by uvítalo anebo spíše uvítalo, aby začal platit úplný zákaz kouření v českých restauracích, barech a hospodách. K nekuřákům se na rozdíl od let minulých přidávají i kuřáci, kterých není v naší populaci ani čtvrtina. Kaţdý nebo skoro kaţdý den si totiţ zapálí jen 24 % Čechů. Ohledně návštěvnosti restaurací z výzkumu vyplývá, ţe by po zákazu nedošlo k jejímu trvalému poklesu. „Je to způsobeno tím, ţe do kaváren a barů lidé chodí kvůli přátelům, atmosféře, jídlu a pití,“ říká Tatiana Wartuschová, vedoucí výzkumu. „Kouření v restauracích je opravdu důleţité jen pro 9 % zákazníků,“ dodává. Podle zkušenosti ze zahraničí a zejména z Irska se po případném zavedení zákazu kouření v podnicích očekává mírný, asi tříprocentní pokles návštěvnosti, který bude způsoben dočasným odlivem kuřáků. „Poté ale mohou hostinští počítat s nárůstem obratů o tři aţ šest procent,“ tvrdí Radek Jalůvka, generální ředitel agentury Ipsos. Překvapující výsledek přinesl průzkum agentury Ipsos ve spolupráci se studenty Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který se uskutečnil na zástupném vzorku 8488 lidí letos na jaře. Jak by se ale ke schválení zákazu stavěl stát se svou spotřební daní a tabákoví výrobci? „Pokud si během večera kuřák zapálí namísto 9 cigaret jen 5, můţeme předpokládat, ţe se jim to nebude líbit,“ uzavírá Jalůvka. Plné znění zpráv


Foto popis| Podle nedávného průzkumu si denně zapálí cigaretu jen 24 % Čechů

Existence andělů znalostní společnosti vědecky dokázána na hnojárně díl 6. 8.6.2012 blisty.cz str. 00 Štěpán Kotrba Pokračování seriálu "Jak se dělá věda na hnojárně", "Kterak se studenti i pedagogové učí tahat za finanční vemena", "My, krávy počítačem řízené a mlhavá předpověď dojivosti", "Čtvrt miliardy ze státního rozpočtu poráţka vědeckého dobytka " a "Kdyţ na hnojárně místo dojení krav kibicují do řízení jaderné elektrárny" Česká zemědělská univerzita je ctihodnou veřejnou vysokou školou. Pouze trpí tím, čím téměř všechny vysoké školy, nejen ty veřejné. Mechanisticky a metodicky nevhodně uplatněná scientometrie, zvaná "kafemlejnek", nutí vědce k prostituci. Ekonomické, publikační, mocenské. Výsledkem jsou práce k ničemu, znalostní nedostatečnost absolventů, průnik pavěd do vědy či blábolivé vědy, vyţívající se v egomaniakálních rituálech insigniemi ověšených "liščích ocasů" a hypertrofovaná univerzitní kongresová turistika. V roce 1950 americký vědec Dr. Eugene Garfield začal pracovat (pod patronací Národní knihovny ozbrojených sil USA) na expertních medicínských systémech zaloţených na citacích literatury. Tento rok se dá povaţovat za uvozující pro scientometrii. V roce 1963 začal Institute for Scientific Information na komerční bázi vydávat Science Citation Index (SCI), ve kterém jsou zavedeny všechny základní indexy pro “měření vědy“. Jak se dělá věda na hnojárně TÉMABLJak se dělá tiše z vědy management Manaţerů vědy se od té doby našlo mnoho. Mezi nimi vyniká profesorka provozně ekonomické fakulty ČZU Ing. Ivana Tichá, Ph.D., ještě poměrně nedávno prorektorka ČZU pro vědu a výzkum, ve funkci předsedkyně Meziresortní hodnotící komise pro skupinu oborů společenské vědy MŠMT, dnes členka expertního panelu "Znalostní ekonomika jako podpora konkurenceschopnosti" pro přípravu národních priorit výzkumu, experimentálního vývoje a inovací instituce z nejmocnějších - Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace, poradního orgánu vlády České republiky... Výroční zpráva 2005: Meziresortní hodnotící komise pro skupinu oborů společenské vědy MŠMT ZDE Jednací řád meziresortní hodnotící komise pro hodnocení obdobných výzkumných záměrů podporovaných z různých kapitol státního rozpočtu - MŠMT ZDE Členové odborných komisí Rady pro výzkum, vývoj a inovace ZDE Tichá byla nejdříve u Hrona na katedře sekretářkou a techničkou. Potom se naučila anglicky, nasála posametový západní vítr a uţ to jelo. Jak rostl Hron, rostla i jeho sekretářka. Dnes pětašedesátiletý docent Ing. Roman Zuzák, Ph.D., do devadesátých let vedoucí ekonomického útvaru Papírny Vrané n. Vlt., provozního útvaru Fakultní nemocnice Motol a finančního útvaru v Československém rozhlase, psal po převratu stostránkové příručky, které si ţádala doba - Moderní sekretářka a sekretariát, Korespondence podnikatelů: praktická příručka se vzory a odborné články do odborného magazínu Moderní sekretariát. Managementem se zabývám od svých 23 let, kdy jsem studoval - a to uţ je 42 let?, tvrdí, aniţ tuší, co tím o sobě říká. Aţ teprve v roce 1998 se stal jednou z hvězd na tehdy módní krizové a strategické řízení na katedře řízení provozně ekonomické fakulty ČZU (bylo dva roky od pádu vlády Václava Klause a Miloš Zeman vyváděl zemi z krize). V tom samém roce ještě napsal Zuzák knihu Moderní sekretářská praxe: praktická příručka pro sekretářky. Tím teorii krizového řízení přispěl nehynoucí publikací. V roce 1999 zahájil studium vdoktorském studijním programu na ČZU a v roce 2003 jej dokončil. V roce 2004 zúročil svou pestrou manaţerskou minulost a napsal učebnici krizového řízení pro podniky, které ještě v krizi nejsou a knihu Administrativní technika. A uţ v lednu 2005 předloţil ţádost o habilitaci a v listopadu 2005 se na ČZU habilitoval v módním oboru management. V únoru 2006 jmenován proděkanem PEF pro vědu a výzkum. Bleskurychlá vědecká kariéra. Ve funkci byl do roku 2010. To vše ale pod jiným děkanem fakulty neţ Hronem, který byl v tu dobu rektorem ČZU. Plné znění zpráv


Nyní Zuzák usiluje na PEF o profesuru. Marně. Moc uţ si mezitím našla jiné milce a Zuzák k radosti Tiché z fakulty nakonec odešel. V roce 2009 na katedře řízení ČZU ještě vydal stať Strategické řízení pro obor Podnikání a administrativa a o rok později Management pro obor Podnikání a administrativa. Podle svých slov přednášel i ředitelům České národní banky... V současné době je garantem studijního oboru psychologie a prorektorem soukromé Vysoké školy aplikované psychologie v Terezíně, garantem oboru strategický management a základy managementu na katedře managementu soukromé Vysoké školy ekonomie a managementu. Ve Verlag Dashöfer Zuzák publikoval Desatera pro vedoucí pracovníky a sekretářky (1998), Podíl sekretariátu na kvalitě výrobků a sluţeb (1998), pustil se dokonce i do Typologie sekretářek (1997), popsal i Asertivní jednání v sekretariátu (1997). Nejdůleţitější pro optimistické naladění administrativních pracovnic bylo určitě Postavení sekretářky ve světě (1997) a pravým publikačním vrcholem Zuzákovy vědecké činnosti byly články Kdy se stává ze šéfa a sekretářky ideální dvojice? (1998) a Jak se připravit na vystoupení nebo přednášku (1998) v časopise Moderní sekretariát. Zuzák, R.. Kdy se stává ze šéfa a sekretářky ideální dvojice? Moderní sekretariát, Praha, ISSN 1211-3581, č. 5, 1998. s. 12-13. Zuzák, R.. Jak se připravit na vystoupení nebo přednášku. Moderní sekretariát, Praha, ISSN 1211-3581, č. 9, 1998. s. 34-35. O krizovém a strategickém řízení přednáším i manaţerům a divil byste se, jak vysoké procento je negramotných i v základních věcech, tvrdí Zuzák dnes. Škoda jen, ţe Bertelsmann Media uţ "impaktovaný" časopis Moderní sekretariát nevydává... Byl skvělou přípravou pro budoucí docentky a profesorky managementu. Představte si, ţe celých devět měsíců jeho do angličtiny přeloţený oficiální název zněl "Office management".... Tím, kdo si Moderní sekretariát musel v té době číst pečlivě a dokázal se z něj poučit, byla zřejmě tehdy uţ docentka, dnes profesorka Tichá. Kdy se stává ze šéfa a sekretářky ideální dvojice Psal jsem pro sekretářky, ano. V té době jediný. Tehdy jsem spolupracoval s dr. Svatuškou (bylo mu 80 let), který byl v 60. a 70. letech významným odborníkem v řízení. Také napsal knihy pro sekretářky a začali jsme se o ně zajímat, protoţe byly jednak bezprizorné a jednak sekretářka, a to si uvědomuje málokdo, podle našeho šetření, asi ze 30 % ovlivňuje výkonnost manaţera. Dnes pro ně nepíše nikdo a nevychází ţádný časopis. Jsem vedoucí autorského kolektivu, který měl 20 spoluautorů a výsledkem je největší publikace pro sekretářky u nás, která má asi 2500 stran (vyšlo to krátce po mém nástupu na PEF ČZU). Dělalo se to tři roky, sám jsem napsal asi 400 stran. Je tam všechno, co sekretářka potřebuje. Kdyţ jsem pro ně přestal psát (protoţe se jsem zabýval konkrétně krizovým řízením), tak jsem byl nařknut, ţe sekretářky nejsou pro mne moc dobré. , konstatuje v korespondenci s autorem trochu smutně docent Zuzák. Poznámka autora: Dr. Ladislav Svatuška (*10.11.1907) byl úředníkem Ministerstva vnitra na úseku spisové sluţby, Ministerstva pro sjednocení zákonů v letech 1940-1951, Čs. ústavu práce, Ústřední komise pro zhospodárnění administrativy v ROH, člen Ústředního klubu techniků a zlepšovatelů, organizátor Čs. dokumentační společnosti. V roce 1947 napsal Spisový plán pro podniky : Uspořádání podnikových písemností podle desetinného třídění a Spisový plán pro řemeslo, obchod a druţstva : Uspořádání podnikových písemností podle desetinného třídění a Dokumentace a desetinné třídění v praxi hospodářské, právní, správní, sociální a organisační. . V roce 1948 vydal spolu s Dr. Jiřím Zimákem (*1912) v nakladatelství Brázda (v Mostě) příručku Jak si zemědělec uspořádá své písemnosti. V roce 1968 Státní pedagogické nakladatelství vydalo středoškolskou příručku , kterou napsal s Bohumilem Klobásou, Sekretářská praxe. V Národním archivu se po něm zachovala sbírka spisových plánů a kancelářských řádů, zejména z podniků z let 1943 - 1965. Nejzajímavější z hlediska vědy je jeho předválečná a válečná práce: Říšskoněmecký právní řád v Protektorátu Čechy a Morava (in: Moderní stát, 1939, č. 12, s. 226.) a Přehled právních předpisů o ţidech v Protektorátu Čechy a Morava. (in: Moderní stát, 1941, roč. XIV. s. 277- 283.) Smyslem pro preciznost a touze po ustavičném zdokonalování protektorátních předpisů, upozorňoval na mezery a rozdílnost v obou právních úpravách. Při výkladech definic pojmů ţid se ovšem rozšiřovala skupina osob podmaněných protiţidovské legislativě. , píše dnes ve své diplomové práci na katedře dějin státu a práva Masarykovy univerzity Plné znění zpráv


Kristýna Černotová (2012). Svou nenápadnou "vědeckou" prací pomáhal naplňovat transporty smrti, dodávám k zjištění Černotové o Svatuškovi, který v ţivotě neřídil ani koloběţku, já. Tolik o významném odborníku v řízení... RIP. Hron měl jednu schopnost sehnat peníze. Pro fakultu, univerzitu a vysoké školy jako takové! A co poslanci a senátoři? Kdyţ se porcuje medvěd v parlamentu? To je to samé. A o co jim jde? Aby je lidé znovu volili. Myslíte si, ţe je to na jiných školách a fakultách jiné? Není!!! Kaţdou chvíli oponuji pro většinu českých univerzit výstupy z grantů, vědecké články apod. Vím, jak se to dělá. Tak navrhněte, ať se to všechno zruší. Dneska patříme k průměru, tak budeme na úrovni Nigerie a podobných zemí. ? Není to jen věcí Hrona, fakulty atd., je to věc systému a moţná celosvětová. Hron má jiné velké nectnosti, ale jen vyuţil systém. Určitě pro sebe především, přímo i nepřímo, tvrdí bývalý proděkan pro vědu a výzkum PEF ČZU Zuzák a dodává: Kdyţ jsem nastoupil před 14 lety na PEF ČZU, tak se uvádělo, ţe asi 8 % absolventů jde do zemědělství. Dovoluji si tvrdit, ţe dnes to bude hodně pod 1 %. V tomto státě jsou dvě zemědělské univerzity (Praha, Brno) a jedna zemědělská fakulta (ČB). Zemědělců je v tomto státě asi 200 tisíc a ne všichni potřebují VŠ vzdělání. Na ČZU všeobecně (na více fakultách) většina pracovišť nemá se zemědělstvím přímo co společného a společný s ním je jen název. Změna názvu je velmi komplikovaný proces (např. musel by projít parlamentem), proto bylo rozhodnuto, ţe se v češtině ponechá a změní se jen v angličtině (tento proces je obdobný nejen v ČR). Změna obsahu a struktury výuky musí odpovídat době a změněným podmínkám ve společnosti. To bychom za chvíli vyučovali stejné věci jako ve středověku. Nebo se měla zavedená univerzita zrušit? Zájemců o areál by bylo dost. Nebo se mají, jako na některých fakultách mimo ČZU, chrlit absolventi v oborech, v kterých nemají uplatnění? ? ?Škola je placená za studenta. Za pár let mého působení se počet studentů asi zpětinásobil a počet pedagogů zdvojnásobil. Učilo se od nevidím do nevidím, v sobotu a v neděli. Na nějakou vědu nebyl téměř čas. K tomu Hron sehnal granty, na to měl konexe. Na fakultě byly nejvyšší platy ve školství, univerzita byla na prvním místě (ţebříčku nejlépe placených škol pozn. aut.). ?Kdybyste se podíval na jiné školy, tak byste zjistil zkoumání ještě větších ptákovin. Celý systém je špatně postaven. Poznámka na okraj: PEF ČZU je dnes největší ekonomická fakulta v ČR. Má více neţ 12 tisíc studentů. Údaje o PEF ČZU ZDE Na VŠZ na počátku této transformace do ČZU domrtě vyuţili v tu chvíli existující systém v té manaţersky a lukrativně nejlepší, ovšem eticky nejzvrhlejší formě. Aby bylo víc času na dojení, tak na PEF ČZU zavedli výraznou inovaci, aby zvýšili takzvanou obsluţnost studenta. Zkrátili semestry na pouhých 12 týdnů a zavedli k přednáškám pouze jedno cvičení jednou za 14 dní. Výsledkem je umělými činnostmi hypertrofovaná provozně ekonomická fakulta, která uţ svou mateřskou školou v duchu pohrdá, nepotřebuje ji a vystačí si sama s 12 tisíci rychlostudenty a stomilionovými granty. A univerzita se od roku 2011 začala v rozporu s korektním překladem z češtiny, který pouţívala předtím - "Czech University of Agriculture" (aby nemusela své přejmenování vysvětlovat ve Sněmovně...) nazývat "Czech University of Life Sciences Prague (CULS) - univerzita ţivých věd. Snad aby se vyrovnala těm světovým, které mají plné právo se tak nazývat. Rektorova docentka Tichá v tomto molochu našla uplatnění po boku Hrona a na docentku se habilitovala daleko dříve neţ Zuzák uţ v roce 2001 na tehdejší katedře operační a systémové analýzy PEF ČZU prací Diagnostika učící se organizace. Stala se teoretičkou manaţeristického budování rozvinutého kapitalismu bez přívlastků a posléze vizionářkou eurounijního, popkulturně ideologického pojmu knowledge society. Klíčovým termínem jejích publikací i ţádostí o granty je učící se organizace. Co se v mládí naučila, teď uplatnila v praxi. Organizace, kterou pomáhala konstituovat a dodnes ji pomáhá řídit, je učící se uţ se dokonale naučila, jak v tom chodit. Tichá ve své vědecké práci o "učící se organizaci" vychází v podstatě ze dvou autorů. Prvním je emeritní profesor na Harvard Business School Chris Argyris (*1923), který v roce 1978 napsal bestseller Organizační učení. Argyris, C., Schön, D. A. 1978. Organizational Learning: a Theory of Action Perspective. Reading, Mass.: Addison-Wesley. ISBN 0-201-00174-8 Argyris, C., Schön, D. A. 1996. Organizational Learning II: Theory, Method and Practice. Reading, Mass.: Addison-Wesley. ISBN 0-201-62983-6



Druhým duchovním mentorem Tiché je Peter M. Senge (1947) ze Sloan School of Management při MIT, který v bestselleru Pátá disciplína: Umění a praxe učící se organizace z roku 1990 (nové vydání 2006) začal pouţívat pojem učící se organizace. Jde o klasické dílo světové manaţerské literatury? Senge dokazuje, ţe jedinou konkurenční výhodou, kterou dnes můţe organizace získat, je schopnost učit se rychleji neţ konkurence, a popisuje, jak se organizace mohou zbavit poruch učení, které ohroţují jejich produktivitu a úspěch, a to tím, ţe si osvojí strategie, jeţ uvolňují týmové úsilí, rozvíjejí nový způsob myšlení a schopnost lidí dosahovat výsledků, na nichţ jim opravdu záleţí, chválí Sengeho servilně české vydavatelství. Konkrétním vyjádřením těchto nových schopností učící se organizace je pět disciplín (strategií): mentální modely (hluboce zakořeněné předpoklady či představy, které ovlivňují to, jak svět vykládáme), osobní mistrovství (schopnost uvědomovat si své vlastní předpoklady a prohlubovat svou osobní vizi), společně sdílená vize (schopnost udrţovat společně sdílený obraz budoucnosti) a týmové učení (schopnost členů týmu vést dialog, zahájit společné přemýšlení a učit se zvlastních zkušeností). Disciplínou, která čtyři předchozí integruje a slučuje je do jednoho soudrţného celku teorie a praxe, je pátá disciplína systémové myšlení, jeţ umoţňuje porozumět hlubším souvislostem jevů, pochopit strukturní vzorce probíhajících změn, a to na základě poznání systémových archetypů a jejich zpětnovazební povahy. Senge, Peter M.. The Fifth Discipline: The art and praktice of the learning organization, Doubleday, New York, 1990. ISBN 0-385-26095-4 ZDE Senge, Peter M.. Pátá disciplína Teorie a praxe učící se organizace. Management Press. 2009. ISBN 978-807261-162-1 ZDE Learning organisation wikipedia ZDE Kterak manaţer vidí učící se les a stromy Kromě knihy Pátá disciplína se jako spoluautor podílel na knihách The Fifth Discipline Fieldbook (1994), The Dance of Change (1999), Schools That learn (2000) a Presence (2004). Business Weekvroce 2001 dle reklamního textu Management Press označil Sengeho za jednu zdeseti nejvlivnějších světových autorit voboru managementu. Harvard Business Review ocenil knihu Pátá disciplína jako jednu z klíčových obchodních knih dvacátého století. Učením se znovu vytvoříte sami sebe a jste schopni udělat něco, co jste nebyli schopni udělat nikdy dřív?, Naučí vás vidět les a stromy tak hodnotily Sengeho superlativní recenze. Senge doporučuje mimo jiné manaţerům meditační nebo podobné formy zenbuddhistické kontemplativní praxe? Using the Bhagavad Gita in the management context ZDE ?Znám knihy předních světových a českých autorů (nejenom amerických, ale třeba i německých a dalších). Přečetl jsem jich moţná stovky. K Sengemu mohu mít výhrady, ale jeho práce není 25 let stará!!! Mimo to některé myšlenky např. Fayola a dalších, které jsou 100 let staré, stále platí, dodává Zuzák. Francouzský neoklasický ekonom (původně báňský inţenýr) Henri Fayol (1841 1925), o kterém se tvrdí, ţe vytvořil obecnou teorii podnikání (coţ je samozřejmě nesmysl, ale proč to tak z reklamních důvodů nenazvat, ţe?), svými pěti funkcemi managementu: plánovat, organizovat, přikazovat, koordinovat a kontrolovat (které sice ve své práci formuloval, ale nevymyslel Ford by mohl povídat, ale ten nebyl teoretik?), určitě inspiroval i československou lidově buzerační armádu a seniokratickou KSČ (liniové řízení, demokratický centralismus, rigidní plánování zdrojů SPK) ? Proto jsme je tak milovali? aţ jsme je obě zrušili. Nikdo mimo Milouše Jakeše je nelitoval. Fayol mimo jiné prosazoval doţivotní zaměstnání pro zaslouţilé pracovníky. Jak za Husáka? Nebo za Hrona. Ale nepomlouvejme klasiky oboru, na PEF se o nich přednáší se slzou v oku. Na tomto místě musím vloţit subjektivní a upřímný komentář, který se mnohým odborníkůmmoţná nebude líbit, mé konstatování neocení a utvrdí si na mne názor jako na diletanta těchto "vědeckých" disciplín: marketing ani management nejsou vědami. Tyto disciplíny mohou některé obory vědy vyuţívat, ale samy vědami nejsou. Jsou to moţná předměty, pomocné a doplňkové obory vysokoškolského studia, jsou moţná řemeslem a moţná někdy i uměním, ale NENÍ TO VĚDA, ZA KTEROU BY SE MĚLY DÁVAT DOCENTURY A PROFESURY, POBÍRAT GRANTY NA PŘEDSTÍRANOU VĚDU A VÝZKUM A UTRÁCET PENÍZE ZA KONFERENCE V EXOTICKÝCH DESTINACÍCH. Dají se a mají se učit, mají se předávat jako staré mladým spolu s Kinderstube a hrdinnými historkami dědečků z války, nemá se ale na ně plýtvat označením za vědu. Jinak by se ta věda musela nazývat sračkologie.



Vědou je teorie systémů (a tím -aplikovaně- i teorie funkční organizace). Vědou je sociální psychologie (ale uţ ne hlubinná psychologie). Vědou je pedagogika resp. pedagogická psychologie jako aplikace sociální psychologie. Vědou je ekonomická analytika (pokud někdo ví, co zkoumá pak je to stejně jen jinak aplikovaná teorie systémů, v tomto případě stochastických ve specifickém prostředí). Vědou je matematika či fyzika. Vědou není mikroekonomika, ani účetnictví. Vědou není ani burzovní spekulace nebo neoliberalismus. Toto je odborná kniha, která spolu s autocitacemi v Zemědělské ekonomice pomohla Tiché k dostatečnému počtu bodů při profesuře na ČZU 16. 5. 2011 pro obor MANAGEMENT. Přečtěte si, co o této vědecké knize tvrdí její nakladatel: Sdílená znalost ale ztrácí na vzácnosti. Ano, takto PEF funguje přesně tak. Jakkoli se zdá, ţe pro měkkosrdcatost není v konkurenční prostředí místo, zavilá tvrdost můţe také vést k neúspěchu. Tato příručka je praktickým nástrojem pro manaţery, kteří cítí potřebu aplikovat principy učící se organizace ve vlastním podniku a kteří hledají pomoc v tomto procesu. Tichá, Ivana. Učící se organizace. Alfa nakladatelství. ISBN 80-86851-19-2 ZDE Evropská adaptabilita na blbost Ivana Tichá, profesorka dobře se učící organizace, nyní dojí praţský operační program Adaptabilita - hrazený z peněz EU a Magistrátu Prahy. Díky úředníkům primátora Béma je to necelých 20 milionů pro provozně ekonomickou fakultu ČZU a něco zbylo i na Fakultu ţivotního prostředí 4 miliony. operační program Adaptabilita projekty ČZU ZDE Výsledky jsou prozatím blábolivé v duchu učící se organizace. Například program Interdisciplinární design v procesu rozšiřování znalostí a dovedností zaměstnanců PEF ČZU v Praze. Výsledek? Posílení adaptability zaměstnanců univerzity (pedagogů) interdisciplinárními kompetencemi prý zvyšuje kvalitu vysokoškolského vzdělání. V rámci projektu proto bude vytvořen interdisciplinární sofistikovaný systém celoţivotního vzdělávání zaměstnanců České zemědělské univerzity a tak rozšířena kvalifikace u 200 zaměstnanců ČZU, konkrétně VŠ pedagogů Provozně ekonomické fakulty. Ţe by byli doteď nekvalitní? Ne? Tím se u nich posílí adaptabilita vůči změnám v oblastech informačních a komunikačních technologií, udrţitelného rozvoje, sociálních dovedností, jazykové gramotnosti a jazykové kultury pedagogů?. Výstupem projektu bude metodika interdisciplinárního celoţivotního vzdělávání zaměstnanců, vzdělávací materiály, realizace interdisciplinárních seminářů a standardizace procesů vědecké práce. No neberte to za 6 950 391 Kč z prostředků Evropské unie. Blbý kdo dává, blbější kdo nebere. Exprimátor Bém ať si to přebere. CZ.2.17/1.1.00/33059 Interdisciplinární design v procesu rozšiřování znalostí a dovedností zaměstnanců PEF ČZU v Praze ZDE Další je projekt Komplexní systém profesního poradenství na PEF ČZU v Praze Brána k úspěšné profesní kariéře absolventa PEF za 4 148 480 Kč z programu Adaptabilita. Projekt by měl dělat za peníze EU něco, co má škola dělat automaticky a sama: V rámci tohoto projektu dojde mezi PEF ČZU v Praze a podniky k navázání spolupráce formou odborných přednášek firem a institucí na fakultě, moţností vypracování bakalářských (BP) a diplomových (DP) prací v podnicích a institucích? CZ.2.17/3.1.00/31512 Komplexní systém profesního poradenství na PEF ČZU v Praze profesní kariéře absolventa PEF ZDE

Brána k úspěšné

Nejdraţším a nejméně uţitečným je program Vzdělávání v inovovaném studijním programu Ekonomika a Management se zaměřením na mezinárodní podnikání za 7 793 608 Kč, protoţe výstupem měl být studijní program Mezinárodní podnikání, který Akreditační komise odmítla. Výstupem projektu by měla být inovace stávajícího oboru na PEF ČZU, který bude vhodně doplňovat portfolio stávajících oborů a připravovat budoucí absolventy na globální trh práce. Datum zahájení realizace 1. 1. 2011, plánované datum ukončení realizace 30. 6. 2013. Realizační tým je na PEF ČZU připraven, ale učit se nemůţe?Odmítnutí tohoto oboru Akreditační komisí MŠMT bylo vcelku rezolutní. Negativní rozhodnutí zdůvodnění AK v květnu 2011: Název studijního oboru a deklarovany profil absolventa neodpovídají skladbě studijních předmětů a předmětům státní závěrečné zkoušky (chybí předměty zaměřené na mezinárodní rozměr podnikání, některé studijní předměty svym obsahem odpovídají bakalářskému stupni studia Plné znění zpráv


a neobsahují zaměření na mezinárodní kontext). Na pracovišti není realizována vědecká činnost v oblasti mezinárodního podnikání. Zdroj: Zápis AK MŠMT, strana 5. ZDE Připravený projekt na serveru ČZU ZDE Nyní se na desítce vybraných kanceláří PEF objevily chlubné cedule s textem "koordinační místo operačního programu EU" a logy programu. Mezinárodní podnikání není přitom moţné díky jeho odmítnutí Akreditační komisí realizovat a program Adaptabilita tak splnit. Takţe jde o maskovací podvod. Mezinárodní obchod byl také tématem Tiché při jejím neúspěšném pokusu o profesuru na VŠE. VŠE Doc. Ing. Ivana Tichá, CSc. profesorské řízení zastaveno 29. 5.2007 Vědeckou radou VŠE ZDE Několik neodbytných otázek na primátora Jak to, ţe Magistrát Prahy v náročné konkurenci více neţ 100 projektů vybral pracoviště, které na to nemá? Dokonce to byl podle výsledku výběrového řízení třetí nejlepší projekt podle bodového hodnocení výběrové komise magistrátu a jako druhý nejvíce financovaný skoro 8 milionů! Evropský sociální fond hradí 85% částky a zbytek jde zrozpočtu hlavního města Praha. Operační program Adaptabilita všechny projekty ZDE Operační program Adaptabilita schválené projekty ZDE Na splnění grantu je potřeba začít nový obor učit a mít na něm studenty. V projektu se píše o 60 studentech - a na to je potřeba skoro 8 milionů nad rámec běţného financování VŠ studia ? Bude magistrát Prahy a kontrolní orgány EU chtít vrátit peníze, které byly očividně za Bémova vedení byly přiděleny nekompetentnímu týmu? Nebo je to donátorům z Magistrátu a EU fuk? Jaké byly osobní vazby prof. Tiché a dr. Rymešové na osoby z Bémova vedení Prahy? Nebyl projekt domluvený v koňském sedle? Jiné výstupy z tohoto projektu skoro nula, jen pár plků v místní fakultní konferenci, v závěru článku se autoři přiznávají k operačnímu programu Adaptabilita. Tady je cena za jeden článek zřejmě víc neţ 1 milion. Kam se hrabe Hronův výzkumný záměr MŠMT, kde to bylo jen skoro čtvrt milionu za článek? Broţová, Helena. Weighting of Students Preferences of Teachers Competencies. Journal on Efficiency and Responsibility in Education and Science. Volume 4, Issue 4. ČZU. ISSN: 1803-1617 ZDE Vyuţití Operačního programu Praha Adaptabilita ke zkvalitňování úrovně pedagogického procesu na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze PEF ČZU ZDE Tvůrcem a koordinátorem je prof. Ing. Ivana Tichá, a stejně jako v případě výzkumných záměrů MŠMT za 100 milionů na PEF drţí kasu. Druhou osobou projektů Tiché je podnikatelská proděkanka pro studijní a pedagogickou činnost PhDr. Pavla Rymešová, Ph. D., která je také spoluřešitelkou výzkumného záměru za těch 100 milionů? PhDr. Pavla Rymešová, Ph. D. proděkanka pro studijní a pedagogickou činnost PEF ČZU ZDE PhDr. Pavla Rymešová, Ph. D. Psychologické poradenství adiagnostika od roku 1994, Poradenská akonzultační činnost, zpracování odborných studií aposudků, mimoškolní výchova avzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti od roku 2003. PhDr. Pavla Rymešová, Ph. D. Ţivnostenský rejstřík ZDE Kromě Tiché a Rymešové je ve hře na imitaci výuky mezinárodního podnikání zajímavá ještě senátorka PEF ČZU z katedry ekonomiky, která je garantem této neexistující výuky. Benešová se specializuje na vývoj světového obchodu s cukrem, přispívá do Listů cukrovarnických a řepařských a je autorkou knihy Zahraniční obchod teorie a praxe. Hmmmm. Plné znění zpráv


Ing. Irena Benešová, Ph. D. PEF ČZU ZDE Spoluautorská bratrstva a šéfovské připodepisování Podrobnější pohled na seznam publikačních aktivit členů akademické obce PEF z výstupu databáze Rady vlády pro vědu výzkum a inovace RIV, ukazuje na PEF ČZU překvapivé detaily publikační činnosti. Informační systém výzkumu, experimentálního vývoje ainovací ZDE databáze RIV ZDE Analyzován byl kvantitativně celkový počet veškerých záznamů z PEF ČZU o jakékoliv publikační aktivitě za celý profesní ţivot autora (celkem 717 autorů a spoluautorů na PEF ČZU), filtr v kategoriích J odborný článek v recenzovaném či impaktovaném českém či zahraničním časopise a B odborná kniha za celý profesní ţivot autora (zbyde celkem 341 ze 717 autorů). Další dva filtry zahrnují celkový počet veškerých záznamů o jakékoliv publikační aktivitě za posledních pět let (celkem 432 autorů) a filtr v kategoriích J odborný článek v recenzovaném či impaktovaném časopise a B odborná kniha za posledních pět let (zbyde celkem 182 ze 432 autorů). Děkan Jan Hron je v celkovém spoluautorském ţebříčku PEF dle databáze RIV druhý (prvním je pedagog, kterého Tichá s Hronem příliš nemusí) se 135 publikacemi celkem, z toho 78 samostatných publikacemi, 143 spoluautorskými záznamy od71 spoluautorů. Ivana Tichá je Hronovým spoluautorem v 43 případech, Tomáš Macák v 7 případech, Jaroslav Havlíček v 6 případech, Miroslav Svatoš v 3 případech a Jan Huml ve 3 případech. Dalších 65 autorů se u Hrona podílelo na 2 či méně publikacích. Po vyfiltrování pouze článků v odborných časopisech a knih vypadá vše jinak: 47 publikačních záznamů celkem, z toho pouze 21 samostatných za celý profesní ţivot. Na 23 zbylých publikacích se zúčastnilo celkem 14 spoluautorů se 41 záznamy Ivana Tichá 17, Tomáš Macák 6, Jaroslav Havlíček 4, Jan Huml 3. Ostatní 2 a méně. Za léta 2008-12 se přehlídka smrskne: 15 publikací, z toho pouze 5 samostatných, na 10 publikačních záznamech 10 spoluautorů s celkem 18 záznamy. Z toho Tomáš Macák 6, Jan Huml 3. Ještě tristnější je pohled na Hronovy filtrované údaje za léta 2008-12: zbydou pouhé 4 publikační záznamy, z toho ani jeden není samostatný, 4 spoluautoři s celkem 6 záznamy. Z toho Tomáš Macák 3 a Ivana Tichá 1. Tichá je s počtem 102 publikací celkem, z toho 44 samostatných publikací, 139 spoluautorskými publikačními záznamy a 65 spoluautory na PEF třetí v celkovém srovnání. Jejím nejčastějším spoluautorem je děkan Hron v 43 případech, Jaroslav Havlíček v 13 případech, Marek Šedivý ve 4 případech. 61 autorů se podílelo na 3 či méně publikacích. Pokud ovšem vyfiltrujeme pouze kvalitní impaktované a recenzované časopisy a knihy, (téměř obdobně jako databáze SCOPUS, která je ale ještě přísnější a nezapočítává kaţdý časopis v kategorii J) je výsledek brutálně odlišný. Počet pouhých 33 publikací z toho pouze 8 samostatných a 36 spoluautorských záznamů od 10 spoluautorů paní profesorku řadí na fakultě na konec ţebříčku. Spoluautory jsou Jan Hron v 17 případech a Jaroslav Havlíček v 8, dalších osm jsou spoluautory pouze ve dvou nebo méně případech. Celkový pohled za léta 2008-2012 odhalí současnou aktivitu: celkem pouhých 9 publikací, z toho 4 samostatné, 5 spoluautorů s celkem 8 záznamy. Václav Švec 2, Jaroslav Havlíček 2, Martina Königová 2, Jan Hron 1, Jiří Fiedler 1. Po filtraci zbydou 3, z toho 2 samostatné za 5 let, 2 spoluautoři: Jan Hron 1, Jiří Fiedler 1. Z výsledků vidíme zřetelnou vazbu Hron - Tichá v začátcích budování kariéry Tiché (43:1; 17:1), postupný vzestup nového partnera u Hrona (7:6) u Tiché rozloučení i s dalším partnerem (13:2) a mocenskou podlézavost okolí: (Tichá 61/3..1; Hron 65/2..1). Vidíme i rapidní sníţení počtu kvalitních publikací a spoluautorství v posledních pěti letech, naprosto neodpovídající dosaţené pozici (Tichá 102:9; Hron 135:15). Výkon moci, reprezentace a management ubírají prostor vědě. Je poměrně neuvěřitelné a za normálních okolností nepochopitelné, jak rozsáhlá a přitom kusá je spoluautorská síť výše jmenovaných. Nechce se věřit, ţe by tak vysoké počty spoluautorů, publikující s děkanem (předtím rektorem) a jeho nejbliţší spolupracovnicí jen jednou nebo dvakrát, publikovali kvůli tomu, ţe by byli součástí jejich týmu a oni by reálně napsali do těchto prací víc neţ své jméno. Analýza podle pracoviště, času a pozice spoluautorů v čase odhaluje pravou podstatu vztahů. Plné znění zpráv


Oproti tomu bývalý děkan PEF ČZU prof. Ing. Miroslav Svatoš, CSc. má v RIV celkem 142 publikací (víc neţ Tichá nebo Hron), a na rozdíl od nich má také vysoký podíl 101 samostatných prací. 65 jeho spoluautorů má celkem 128 záznamů. Luboš Smutka 13, Jiří Tvrdoň 1, Ivana Boháčková 9, Libuše Svatošová 8, Jurij Gubeni 4, Karel Svoboda 4 Zbývajících 59 tři nebo méně. Po vyfiltrování na kvalitní publikace zbyde slušných 43 záznamů, z toho 24 samostatných. 10 spoluautorů celkem tvoří 25 záznamů. Luboš Smutka 10, Gubeni, Jurij 4, Zbývajících osm má tři nebo méně. Za léta 2008-12 to je celkem 19 publikací, z toho 6 samostatných. Na zbývajících 13 publikacích 9 spoluautorů s celkem 22 záznamy, s toho Luboš Smutka 13. Zbývajících 8 spoluautorů mají 2 či 1 výskyt. Po filtraci zbyde 8 prací, z toho 1 samostatná. Ve zbývajících 7 najdeme pouze 2 spoluautory s celkem 8 záznamy. Luboš Smutka 7, Ondřej Miffek 1. Z výsledků vidíme následující rozdíly: Tento autor něco v ţivotě udělal. Má velkou část své práce za sebou (101:6, 24:1), má jednoho nového publikačního partnera na kvalitní publikace (13:13, 10:7) a několik váhajících. Připodepisování ochotným davem podřízených se autor v minulosti sice také nebránil, ale během posledních pěti let to uţ dělá málokdo (59/3..1 : 8/3..1) ? Vládnou jiní. Metodika selekce dat: Metodika RVVI Úřadu vlády ČR k hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů (platná pro léta 2010 a 2011) dle zákona 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků ZDE Data: databáze RVVI Úřadu vlády ČR ZDE Citační databáze - ČVUT ZDE Návod k pouţití: Jak rozbít univerzitní mafii Toto je letmý (celkem, 5 let / vše, RIV kategorie J+B) analytický pohled prostřednictvím velmi vypovídající kvantitativní metody, zvané analýza publikační a citační sociální sítě. Lze samozřejmě pracovat pečlivěji (po jednotlivých letech či uţivatelsky nastavené době např. dle funkčního období děkanů, rektorů a dalších vedoucích pracovníků) či s jemnějším členěním (Jpimp, JimpS, JimpA, JimpB, JimpC, Jneimp, Jrec, Bgll, Bwrld, Dcs, Dgll, Dwrld str. 31 metodiky RIV), tedy s přihlédnutím ke stoupání spoluautorů v mocenském ţebříčku fakulty, po jednotlivých katedrách a oborech? Lze jít aţ na úroveň jednotlivých konkrétních prací a sledovat finanční toky při srovnání pracovišť či oborů. Nejzajímavější ukazatele, ovšem na PEF téměř neviditelné, jsou samozřejmě přínosy aplikovaných věd: RIV indexy Z (poloprovoz, ověřená technologie, odrůda, plemeno), Fu (uţitný vzor), Fp (průmyslový vzor), G (prototyp, funkční vzorek), N (certifikované metodiky a postupy), R (software) a hlavně H (poskytovatelem realizované výsledky). Autor této analýzy by ale vědcům za veřejné peníze započítával pouze volně přístupné software či software s otevřeným kódem pod licencemi creative commons. Tyto indexy, na PEF dosud opomíjené, vyloučí v mnoha oborech (mimo astronomie, matematiky, lingvistiky, filosofie?) blábolivé vědy an sich (například teorii řízení, marketing, management - bez uţitečných výsledků) a vědu, kterou nikdo nechce. Takto je moţné udělat analýzu všech publikací a spoluautorství všech zaměstnanců PEF a celé ČZU, doplněnou o všechny veřejně známé mocenské faktory senioritu, postavení, pedagogické a vědecké hodnosti a tituly, členství v oborových a vědeckých radách, funkce na dalších vysokých školách a pracovištích, v redakčních radách odborných časopisů, počet a typ garantovaných a vyučovaných předmětů, garanci a účasti v grantech a výzkumných záměrech, manaţovaný objem prostředků z těchto grantů, spolupracující pracoviště, průměrný počet publikací v grantech (podle dat RVVI) apod. Analýza těchto sociálních sítí odhaluje naprosto exaktně topologii, směr a intenzitu všech skrytých vazeb mezi penězi, akademickou mocí a publikacemi nejen na PEF ČZU. Nachází ovládající osoby, opravdové pedagogy a mentory, opravdové výzkumníky, mocensky tápající autory a připodepsané, tituly a liščími ocasy ověšené seniory. Nachází vědecké loosery i míru korupce na pracovištích, ovládaná média, nejlevnější i nejdraţší transakce, i to, s jakou logikou se opírá to které publikační bratrstvo, kdo je v něm centrální figurou a kteří autoři stojí na periferii či se této vědecké hry vůbec neúčastní či vytvářejí kontrasíť. Tento systémově dekonstruktivní, místy destruktivní přístup je jediným prostředkem, jak zvrátit neblahý trend předstírání vědy na ČZU pod taktovkou několika osob. Co to je impakt faktor aneb jak měřit vědu Plné znění zpráv


Impact factor časopisu (ve zkratce IF) se kaţdý rok počítá jako klouzavý průměr počtu citací průměrného článku za posledních 2, resp. 5 let. Udává frekvenci, s jakou je v daných letech citován průměrný článek časopisu. Lze ho vypočítat podle vzorce IF2,5 = C2,5/P2,5, kde C2,5 je počet všech citací všech článků vydaných v uplynulých 2, resp. 5 letech a P2,5 je celkový počet všech článků vydaných v uplynulých 2, resp. 5 letech v daném časopise. Například pokud budou v nějakém časopise všechny články, které byly napsány v letech 2010-2011, citovány jinými časopisy v roce 2012 dohromady 15x a celkový počet v časopise vydaných článků je 30, potom bude IF2 tohoto časopisu pro rok 2012 roven 15/30 = 0.5. Impact factor stránky Thomson Reuters ZDE Impact factor stránky FF UK ZDE Impact factor knihovna VŠB v Ostravě ZDE Immediacy Index Index naléhavosti či bezprostřednosti udává, jak rychle je průměrný článek v daném časopise citován, neboli jak často jsou články citovány v témţe roce, ve kterém vyjdou. II = C1/P1 Citační poločasy Udávají dobu za jakou je citováno 50 % článků daného časopisu či udávají dobu, za jakou je odcitováno 50 % současných citací publikovaných časopisem v referencích (umoţňuje porovnat stáří článků referovaných v daném časopise). Page Rank Na citační analýze je zaloţený i algoritmus Googlu, vytvořený v roce 1995 Larry Pagem a Sergejem Brinem. Page Rank je pravděpodobnostní rozdělení 01 získané iterativním procesem, ţe se uţivatel náhodně odkáţe na určitý dokument. Page Rank. Wikipedia. ZDE Page, Lawrence; Brin, Sergey; Motwani, Rajeev; Winograd, Terry. The Page Rank Citation Ranking: Bringing Order to the Web. Stanford University, November 1999. ZDE Chen, P. ; Xie, H. ; Maslov, S. ;Redner, S. Brookhaven National Laboratory. Pagerank on Citation Networks Finding Scientific Gemswith Google. Journal of Informetrics 1 8 (2007) ZDE Eigenfactor Score, Article Influence Eigenfactor Score a Article Influence, odvozené od Citation Reports Thompson Scientific Journal, pak umoţňují srovnání napříč oblastmi vědy, zejména v těch oblastech výzkumu, které jsou často citovány aţ několik let po zveřejnění. Doba posouzení je zde 5 let. Eigenfactor Score časopisu je měřítkem celkové důleţitosti časopisu pro vědeckou komunitu. Přiděluje váhu citačnímu vlivu (impactu) časopisu na základě citačního ohlasu citujících časopisů. Article Influence pak určuje míru průměrné vlivu kaţdého ze svých článků v průběhu prvních pěti let po vydání. Eigenfactor University of Washington ZDE Časopis musí být uveden v JCR, nebo minimálně, musí být citován v posledních 5 letech nějakým časopisem, který je uveden v JCR. Eigenfactor Score nedává do seznamu jako časopis publikace, které publikují méně neţ 12 článků za rok, zprůměrovaných na 5 let. Nemusím zdůrazňovat, ţe Agricultural Economics ČZU mezi těmito prestiţními publikacemi není vůbec. Eigenfactor Agricultural Economics ČZU ZDE Plné znění zpráv


IF a II a další jsou údaje vypovídající něco o známosti a uţívání časopisu, méně jiţ o samotných autorech. Pro hodnocení samotných autorů se ve světě pouţívá citační index CI a nebo také H-index, nazvaný podle fyzika z University of California J. E. Hirsche. Hodnota h-indexu se rovná počtu publikací (N) vseznamu ISI, jeţ mají Nnebo více citačních ohlasů za určitý čas v ISI. Je implementován v bibliografických acitačních databázích Web of Science a Scopus, Google Scholar a Microsoft Academic Search a je reprezentativní pro starší vědecké pracovníky, docenty a profesory většiny oborů. Do vašeho prohlíţeče (Firefox) si můţete doinstalovat plugin Scholar H-Index Calculator. Journal of Citational Reports ZDE K vysokému h-indexu nelze (z definice) dojít ani publikováním velkého mnoţství článků, které nikdo necituje, ani úspěchem osvíceného génia jednoho článku se 100 citacemi. Podle Hirsche by na velkých výzkumných univerzitách měla hodnota h~10-12 být typická pro postup na funkci docenta, h~15 člena odborné společnosti, h~18 pro postup na řádného profesora a h~20 je index úspěšného vědce. Členství v národní akademii věd by pak zpravidla mohlo být spojeno s h~45 a vyšší, s výjimkou mimořádných okolností. H-index českých vědeckých institucí je za období 20015 u českých vysokých škol 2530, u Univerzity Karlovy 52, u AV ČR 53. Oproti tomu má Cambridge 150, Stanford a MIT 180, Harvard 230. Hirsch, J. E.. An index to quantify an individual"s scientificre search output. 2005. PNAS 102 (2005) 1656916572. ZDE Pozn. na okraj: Problémem jsou ovšem čerstvé a popkulturní společenskovědní obory, které svou existenci odvozují od několika málo škol či autorů příkladem můţe být například česká mediální teorie, vytvořená před více neţ deseti lety pracovištěm FSV UK, ve které bude nejspíš výskyt citací do češtiny přeloţených přehledových prací populárních autorů Denise McQuaila, Marsala McLuhana či Paola Manciniho, z jejichţ textů dnes učí prakticky všechny české školy a všichni pedagogové je citují, určitě větší, neţ publikací Normana Fairclougha, který do češtiny přeloţen nebyl a o jehoţ analytické metodě zde učí pouze jeden pedagog, či Michaela Traceye, který do češtiny přeloţen také nebyl a o kterém v Česku neučí nikdo? Scopus je největší databází abstraktů a referencí, zahrnuje 245 milionů citací, 250 milionů www stránek, 28 milionů abstraktů, 13 milionů patentů (podobnou sluţbu udělá také veřejně dostupný Google Scholar, ale ne tak komfortně, funkčně a přehledně). V Česku se CI a h-index pouţívá velmi málo (na PEF ČZU ze zřejmých důvodů vůbec) a místo něj se kvalita autorů odborných a vědeckých publikací posuzuje podle IF časopisů, kam publikují. Například všem dobře známý kafemlejnek výpočtu bodů RIV také nepouţívá CI nebo h-index, ale IF. Rada pro výzkum a vývoj ČR (RVVI) stanovila v roce 2007 následující bodová pravidla hodnocení přírodních a technických věd: Článek v časopise s IF Bod = 5 + 15 × (IF / medián IF oboru) V případě více oborů je uţit medián souboru mediánů Článek v recenzovaném časopise bez IF 2/1* Odborná kniha 25 / 12,5* Kapitola v knize 2 / 1* Článek ve sborníku 0,2 / 0,1* Patent 500 / 50* * Udána je hodnota mezinárodní jazyk / český či slovenský jazyk Plné znění zpráv


Zdroj: Vladimír Kopecký Jr.. Scientometrie aneb jak měřit či neměřit vědu a vědce. Fyzikální ústav UK. ZDE metodika RIV, strana 31 ZDE Poţadavky, kladené na udělení doc./prof. Karlovy univerzity Obor Publ. Publ. s IF Autorství1 Citace2 Biologie 20/40 10/20 4/10 20/50 WoS3 Chemie 20/40 10/30 4/15 20/50 WoS Fyzika 20/40 12/30 ? 20/50 WoS Matematika 20/40 6/20 ? 15/50 odborné Informatika 20/40 6/20 ? 15/50 odborné Geologie 20/40 6/10 2/4 10/30 WoS Geografie 20/40 2/5 ? 50/100 odborné Lékařské4 20/30 3/10 2/6 10/25 WoS Plné znění zpráv


1) Pro doc. se rozumí první autor, pro prof. korespondující/senior/poslední autor 2) Citace se rozumí bez autorských autocitací dle WoS 3) WoS Web of Science; 4) jde o hrubý odhad, neb je nutno členit na různé podobory Pozn. na okraj: Čtenář by si měl na tomto místě připomenout, ţe prof. Hron byl dlouhá léta členem Rady Vlády ČR pro výzkum a vývoj a také předsedou Konference rektorů ČR, takţe má velký osobní podíl na metodice hodnocení vědy v podobě kafemlejnku RIV. Informace z 226. zasedání Rady pro výzkum a vývoj, které se konalo 12. října 2007 ZDE Metodika RVVI Úřadu vlády ČR k hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů (platná pro léta 2010 a 2011) dle zákona 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků ZDE Citace, autocitace a IF Základní povinností kaţdého vědce je uvést všechny pouţité prameny myšlenky druhých, pouţité ve vlastní práci. Povinností je neuvádět prameny, které při práci nebyly pouţity, necitovat vlastní publikace, pokud nemají s danou prací nic společného, co nejméně citovat sama sebe a citovat přesně tak, aby bylo z uvedených údajů moţné identifikovat a získat citovaný pramen. Citace je nutno mít v souladu s normou ČSN ISO 690 Dokumentace. Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura a ČSN ISO 690-2 Informace a dokumentace. Bibliografické citace. Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části.. Je důleţité zachovat jazyk zdroje, nepřekládat a nekomolit název, jména autorů či nakladatele. Správně by měly existovat pouze citace přínosných informací, jichţ citující autor vyuţil v citující práci k syntéze nové informace nebo k vědeckému důkazu nového poznatku konstruktivní citace. Minimální počet by měl být nekonstruktivních autoritativních a prestiţních citací (klasiků) a nekonstruktivních autocitací. Podrobnosti: Citace a citační etika. ZDE Práce, která není citována, nemusela vyjít nemá totiţ ţádný vliv na další vývoj vědy. Jinak řečeno, kdyby necitovaná práce neexistovala, ubírala by se věda stejnými cestami. Jistě lze najít výjimky dílo zapomenutého génia, přehlíţeného jeho současníky a znovu objeveného dalšími generacemi, ironizuje ignorování citací Tomáš Grim v časopise Ţiva. Grim, Tomáš. Citace: triky a pověry. UPOL. In: Ţiva 3/2009 ZDE Někdy je ovšem povaţováno za nevhodné v nové práci bez citace opakovat myšlenky jiţ dříve jinde publikované. Odtud pramení častý výskyt plevelných autocitací. Citační manipulace účelové chování Nadměrná citace kontroverzních publikací z důvodů snadné polemiky. Připisování autorů s tituly doc. a prof., nazýváno syndromem šéfovských citací. Citování prací editorů a potenciálních recenzentů rukopisu pochlebování k přijetí rukopisu. Citování spolupracovníků a/nebo kolegů z vlastního pracoviště nebo univerzity. uzlové odkazy bibliograficky vázané sítě (Cited Reference Co-Occurrence Bibliographic Coupling- Network, Document Co-Citation Network, Author Co-Citation Network, Journal Co-Citation Network). Citační zaujatost (Citation bias). Nadměrná citace prací souhlasících s autorovou hypotézou a necitování prací oponujících autorovi. Rozšíření autority (Amplification). Citace odkazující na dokumenty, které neobsahují primární data, za účelem zvýšení počtu citací na podporu tvrzení. Citační odklon (Citation diversion). Autor cituje obsah, ale prohlašuje, ţe má jiný význam, a tím přesměrovává jeho důsledky Citační transmutace (Citation transmutation). Konverze hypotézy do skutečnosti prostřednictvím samotné citace. Citace slepé uličky (Dead end citation). Podpora tvrzení citací dokumentů, které neobsahují řešený obsah. vynález zadních dvířek (Back door invention). Opakované uvedení v omyl abstrakty jako peer rewiev hodnocených prací k oklamání čtenáře domnívajícího se, ţe publikovaná tvrzení jsou zaloţena na odborníky recenzovaných metodách a datech Citační kaskáda. Citování sekundárního pramene od jiného autora (obvyklé například u citací mediální teorie v českém kontextu citace McQuaila citovány jako citace Jiráka/Köpplové? kteří ovšem ve své knize korektně citovali primární zdroj - McQuaila). Plné znění zpráv


Greenberg, S.. How citation distortions create unfounded authority: analysis of a citation network. BMJ 2009;339: b2680 ZDE Fergusson, D.. In appropriate referencing in research. BMJ 2009;339: b2049 ZDE Publication bias. In: Wikipedia. ZDE Součástí výpočtu IF jsou všechny citace, tedy také autocitace. Autocitace jsou shodou mezi autory citované práce a autory citující práce. Citace kterýmkoli ze spoluautorů práce se počítá také jako autocitace. Případně můţe jít i o shodu autora z jednoho pracoviště az druhého pracoviště. Autocitace v průměru představují 2030 %, z celkového počtu citací. U některých jedinců to však můţe být i 90 %?, dodává sarkasticky Vladimír Kopecký z Fyzikálního ústavu UK. Autocitace mohou být v zásadě dvojího druhu: 1) autorská autocitace je, kdyţ autor ve svém článku cituje svoje vlastní články vydané kdekoliv, ve stejném časopise nebo jiném. Jde i o citace jiné práce, jíţ je citující autor spoluautorem. 2) časopisecká autocitace je, kdyţ článek cituje jiné články téhoţ časopisu bez ohledu, kdo je autorem článků. Prý jde o snahu editorů o citace starších článků Existují i další podoby autocitace, na které se špatně přichází, a to je 3) katedrová autocitace citace prací autorů z jednoho pracoviště, případně z jednoho rozsáhlejšího nebo mutidisciplinárního úkolu či rozsáhlejšího autorského kolektivu. 4) kruhové autocitce skupin autorů nebo časopisů (citační bratrstva) 5) cyklické autocitace, resp. citace 2. generace, coţ jsou články, které citují citující články. Horký David. Thomson Reuters Presentation ZDE Bibliometrie je tedy dobrý sluha a špatný pán. Odvrhnout jí by bylo stejně nemoudré jako jí bezmezně věřit. S bibliometrií se prostě musí nakládat obezřetně jako s ostrým noţem nebo kyselinou. ? Například český ekonomický časopis Zemědělská ekonomika to se sebecitovaností přehnal tak, ţe byl z databáze WoS vyřazen. Přechodně tak nejdříve jeho zařazení zvýšilo počet českých impaktovaných článků v oboru ekonomie o třetinu, aby s jeho pozdějším vyřazením opět o třetinu poklesl, říká ekonom CERGE-EI a člen NERV Daniel Münich. Münich, Daniel. Citační bratrstva ZDE Münich, Daniel. O hodnocení a financování vědy Slepecká hůl kafemlejnekZDE Renomované časopisy se snaţí ve svém recenzním řízení, aby podíl obou dvou druhů autocitací byl na celkovém počtu citací co moţná nejmenší a v ţádném případě by neměl přesahovat 50%. Oba druhy autocitací ale nejsou zakázány, protoţe v rozumné míře a odůvodněných případech mají svůj význam. Tedy pokud jde o skutečnou vědu. WoS udává u kaţdého článku počet citací včetně autocitací, ale i bez autocitací, zahrnuje i citace spoluautory. Průměrná citovanost článku je u českých vědců 5,81, přibliţně 50 % publikací je citováno 4×, více neţ 10 citací má ~20 % publikací. Vznik citačně účelového mocenského centra Z původního sítě přátel, jejichţ aktivita je svou izolovaností ohraničená, viditelná a má omezený akční rádius, se postupem času stává rozvětvená a víceúrovňová síť, pohlcující další kolektivy, pracoviště sesterských fakult, externí pracoviště jiných univerzit, jejich rozpočty a periodika. V citační síti nejsou platidlem jen reciproční nebo šéfovské citace, ale mohou to být také pozvánky na konference a publikace ve sbornících, vědecké pobyty v zahraničí a pracovní semináře, hrazené sponzory výzkumu či reprefondy, čestné doktoráty a profesury, členství v oborových radách, posuzovacích komisích grantů a projektů, posléze i investice a řízený rozvoj oboru či fakulty. Rozvětvenost vazeb a více dílčích podřízených mocenských center jednajících ve shodě plně či jen částečně činí analýzu sítě sloţitou, ale ne nemoţnou. Vizualizace kumulovaného vyuţití datových skladišť systémů IS VaVaI, Google Scholar, ISI a SCOPUS dokáţí scientometrii posunout z podoby vysmívaného kafemlejnku RIV do opravdu moderního nástroje měření přínosu vědy, jsou za této situace prakticky nemoţné. Je na Radě vlády pro vědu a výzkum a Akreditační komisi, aby nastavily kontrolní mechanismy daleko detailněji. Plné znění zpráv


Poznámka na okraj: Napsal mi jeden bývalý pedagog ČZU, který poměry na PEF zná velmi dobře: Na PEF ČZU se jako na jediné ekonomické fakultě učí předmět Kybernetika v řízení. Ve výuce se pouţívají stařičká skripta, ve kterých autor za ta léta nebyl schopen ani opravit překlepy. Studenti předmětu nerozumí a ani nevědí, proč by se ho měli učit. Kybernetika je v praxi vyuţitelná především u technických systémů a v řízení podniku jen minimálně. Proto před asi 30 lety vznikla tak zvaná druhá kybernetika, která se snaţí o její aplikaci na sociální a ekonomické systémy. Tento fakt oba odborníci vůbec nezaznamenali. V textu skript je uvedeno několik vzorců, které pocházejí od prof. Hrona. Při pohledu na ně se matematici nestačí divit. Jeden z nich jen vydechnul Co je to za blbost?. Řada nových zaměstnanců a doktorandů na katedře se snaţila o jejich praktické pouţití, ale bezvýsledně. Po poučení, ţe to nemají říkat nahlas, přenesli svůj zájem na něco jiného? Mimochodem napsal prý 46 skript. Nejspíš počítá opakovaná vydání těch několika málo, která napsal, nebo tam byl do nich připsán (konkrétně Strategické řízení verze Hron, Tichá, Dohnal nebo Tichá, Hron obsahuje od něj pár stránek, které jsou převzaty z jiných jeho skript). Průměrná citovanost publikací ve 20 zastřešujících vědních oborech Srovnání ČR s vybranými státy EU. Členění vědních oborů vychází z nomenklatury pouţívané Thomson Scientific. Obor Finsko Rakousko Irsko Maďarsko Řecko Polsko ČR Pořadí ČR Matematické vědy 3,64 3,54 2,58 2,33 2,63 2,38 2,99 3 Fyzikální vědy 10,48 10,79 8,28 8,98 7,84 7,22 6,68 7 Vědy o vesmíru 10,51 9,11 10,40 16,85 7,89 12,92 7,12 7 Chemické vědy 8,64 Plné znění zpráv


8,63 10,29 6,28 7,67 5,43 6,65 5 Vědy o Zemi 8,06 6,47 8,33 6,33 6,13 4,64 4,93 6 Ekologické obory a ţivotní prostředí 10,02 7,32 6,64 5,87 5,03 4,87 6,00 4 Biologické a biochemické obory 14,91 10,53 7,80 6,39 6,63 5,23 5,99 6 Molekulární biologie a genetika 19,51 18,33 17,03 10,35 9,87 8,25 10,26 5 Mikrobiologické obory 14,20 13,64 13,52 8,93 7,78 6,25 6,47 6 Imunologické obory Plné znění zpráv


14,07 15,14 14,15 9,05 8,96 6,19 8,24 6 Vědy o rostlinách a ţivočiších 7,31 5,88 5,87 4,60 4,66 3,04 4,52 6 Zemědělské vědy 7,26 5,18 7,18 2,39 4,41 2,98 1,82 7 Materiálové vědy 5,36 6,12 5,36 4,54 4,31 2,99 4,03 6 Počítačové vědy 4,85 3,71 2,45 3,95 2,66 2,17 2,87 4 Inţenýrské obory 3,95 4,10 3,05 3,50 3,10 3,22 3,34 4 Plné znění zpráv


Farmakologie a farmacie 10,06 8,80 8,30 7,11 5,39 5,94 6,39 5 Neurovědy a vědy o chování 13,71 12,48 10,41 11,58 5,15 6,53 5,07 7 Psychologie a psychiatrie 7,23 5,24 5,15 5,40 3,10 3,59 2,38 7 Klinická medicína 13,08 7,79 7,15 6,14 5,25 5,43 5,61 5 Multidisciplinární obory 77,88 48,11 45,45 31,72 50,43 26,70 24,35 7 Zdroj: Technologické centrum AV ČR Podorbnosti: J. Vaněček: Analýza vědeckých publikací českých autorů z let 1994 aţ 2005. in: Ergo 2/2007. Technologické centrum AV ČR. 2007. ZDE Bibliometrické ukazatele, tj. počet publikací a jejich citovanost, jsou povaţovány za nejobjektivnější kritérium pro hodnocení produktivity a úspěšnosti jednotlivých vědních oborů. Bibliometrické hodnocení je pravidelnou součástí Analýzy stavu výzkumu a vývoje v České republice, kterou kaţdý rok připravuje Rada pro výzkum a vývoj. V těchto analýzách je sledována průměrná citovanost prací v jednotlivých oborech, která je porovnávána Plné znění zpráv


s průměrnými hodnotami z celosvětové databáze. ?. Další nevýhodou hodnocení vycházejícího z průměrné citovanosti je, ţe kvalitní, vysoce citované jádro publikací můţe být hlavně ve velkých oborech překryto mnoţstvím necitovaných prací. Naopak u malých oborů, kterých je v malé zemi jako ČR celá řada, můţe jedna či několik málo vysoce citovaných prací výrazně zvýšit průměrnou citovanost celého oboru. Pokud však za tímto výsledkem není skutečně kvalitní pracoviště produkující pravidelně vysoce citované práce, ale jde jen o ojedinělý výsledek či příleţitostnou spolupráci, se zahraničními pracovišti, můţe v příštích letech citovanost takového malého oboru poklesnout stejně rychle, jako předtím stoupla. konstatuje Vaněček. Výsledek porovnání zemědělských věd, zejména těch ekonomických, pro ČR nevypadá dle Vaněčka zrovna nejlépe. Autocitace a CI Citační index CI je jedním z kritérií hodnocení vědeckých publikačních aktivit akademického pracovníka, které se ale v Česku pouţívá velmi málo. Čím více má autorova publikace citací v publikacích jiných autorů, tím vyšší je autorův citační index CI. Ve výpočtu CI nejsou zahrnuty autorské autocitace, t. j. citace jiné práce téhoţ autora nebo jiné práce, jíţ je citující autor spoluautorem. Další velký rozdíl CI od IF je v tom, ţe se do CI započítávají všechny citace bez časového omezení. rozdíl meziCI a IF knihovna VŠB Ostrava ZDE Ani CI není bez problémů, protoţe nerozlišuje takzvané negativní citace. Pokud například vyjde slabý článek nebo článek s chybami, vyvolá polemiku, je tím pádem citován, ale autorovi naroste CI. Na ČZU podobně jako na jiných univerzitách existuje předpis pro výpočet aktivit pracovníků. Mimo jiné to je výpočet kvantifikačních kritérií pro udělování docentur a profesur. Zde se počítá mnoţství vědeckých publikací víceméně stejně jako v kafemlejnku. Takto to zařídila Tichá v době, kdy se stala díky úzkým osobním vazbám na rektora Hrona, prorektorem ČZU pro vědu a výzkum. kritéria ČZU před zpřísněním Tichou a Hronem ZDE kritéria ČZU po zpřísnění Tichou a Hronem ZDE Citační bratrstvo plus externisté aneb co zničilo IF časopisu Zemědělská ekonomika Tragédie časopisu Zemědělská ekonomika spočívá v podvodech s umělým navyšováním IF autocitacemi. Tichá s Hronem ale nejspíš zapomněli na to, ţe tyto časopisecké autocitace existují. Nevěděli nebo nechtěli vědět, jak se liší indexy CI a IF. Časopisecké autocitace se totiţ v jejich kvantifikačních kritériích mohou započítávat. Kdyby se nezapočítávaly, ČZU by přišla o velké mnoţství docentů a profesorů. Tichá jako prorektor pro vědu na ČZU musela vědět, ţe autorské autocitace se do CI nezapočítávají. Jako prorektorka ale zahrnula časopisecké autocitace do svých vlastních kritérií pro docentury a profesorská řízení. Proto si nedovolila časopis nadále navyšovat IF autorskými autocitacemi a vytvořila poněkud sloţitější strukturu s několika centry, které se citovaly mezi sebou. Za PEF ČZU to byla tři centra: Hron, Tichá a Vrana se svým záhadným spoluautorem Aly Shady. Spolupracovníky našli na VŠE v Praze a Mendelově univerzitě v Brně, například prof. Ing. Vladimíra Jeníčka, DrSc. z VŠE a prof. Ing. Emila Svobodu, CSc. z Mendelovy univerzity. prof. Ing. Emil Svoboda, CSc. databáze SCOPUS ZDE prof. Ing. Vladimír Jeníček, DrSc. databáze SCOPUS ZDE Přestoţe byli Tichá i Hron několikrát upozorňováni, ţe jejich neetické chování můţe poloţit renomé časopisu, tak to udělali. V Zemědělské ekonomice (správně anglicky Agricultural Economics) přerostl podíl časopiseckých autocitací obludnou hranici 90% celkového počtu všech citací a díky tomu IF vyletěl velmi vysoko. Legrací je, ţe články, které na tom mají největší podíl, mají eurospeakově blábolivé názvy jako např. Intelectual capital reporting. Pro Hrona, Vranu a Tichou a jejich kamarády mimo ČZU se toto publikování a citování v Zemědělské ekonomice stalo platidlem v jejich síti předstírání vědy a dojení zdrojů. Tiché tyto časopisecké autocitace pomohly v získání profesury poté, kdy s profesurou neuspěla na VŠE v oboru Mezinárodní obchod. Osud odborného časopisu byl v této hře na předstírání vědy podruţný. Intelectual capital reporting. ZDE VŠE Doc. Ing. Ivana Tichá, CSc. profesorské řízení zastaveno 29. 5.2007 Vědeckou radou VŠE ZDE Blbost v kostce aneb šéfovi s láskou Dnes by uţ šel napsat návod, jak udělat z techničky profesorku, která aplikací metody jak řídit sekretariát zničila jeden odborný časopis. Pohrdání odborným charakterem Zemědělské ekonomiky nabylo uţ před více neţ deseti lety absurdní podoby. Tichá zde např. v roce 2001 zveřejnila oslavný chvalozpěv na profesora Hrona k Plné znění zpráv


jeho šedesátinám. Přirovnává ho k Erno Rubikovi, neboť prý vynalezl systém podniku v kostce? Vrcholné vědecké dílo. Hodné hnojárny? Tichá, Ivana. Profesor Jan Hron šedesátiletý? In: Agricultural Economics 47,2001 10: 459-460 ZDE Tím, který se účastní aktivně této hry a svou autoritou ji kryje, je předseda redakční rady časopisu Zemědělská ekonomika (Agricultural Economics), Prof. Ing. Vladimír Jeníček, DrSc.. Ten působí jako profesor na Katedře světové ekonomiky VŠE. Zároveň je členem vědecké rady Fakulty mezinárodních vztahů, předsedou oborové rady Fakulty mezinárodních vztahů VŠE -Mezinárodní ekonomické vztahy, členem oborové rady ITS ŢU Praha, členem České ekonomické společnosti a čestným členem České akademie zemědělských věd. Působí rovněţ v redakčních radách několika časopisů (Agricultural Economics předseda, Agr. Tropica et Subtropica). V profesní činnosti se specializuje na globální problémy světa, globalizaci, světovou ekonomiku, rozvojovou ekonomiku a evropskou integraci. Mezi jeho nejvýznamnější publikace patří knihy Globální problémy a světová ekonomika (C. H. Beck, 2003), Globalizace světového hospodářství (C. H. Beck, 2002) a Development Economics (CAU, 2005). Na katedře přednáší předmět Geoekonomika. Bratrstvo kočičí pracky Ti, kteří smí v Agricultural Economics kdykoliv publikovat, jsou nadějní vědečtí pracovníci proděkani PEF ČZU a funkcionáři ČZU z řad PEF. Jsou to ale především mladí proděkani Hronovy fakulty: podnikatelka Rymešová, 1. prorektor Lošťák (vedle Hrona také člen redakční rady) a proděkan Tomšík (také člen redakční rady). Další zájemci o časopiseckou publikaci mají šanci uspět v Zemědělské ekonomice, pokud si vyberou správného spoluautora a citují bratrstvo. Dokazuje to například publikační činnost doc. Heleny Hudečkové, CSc. Editorial Board of journal Agricultural Economics ZDE Doc. PhDr. Michal Lošťák, Ph. D. je prorektor ČZU pro mezinárodní vztahy a první prorektor ČZU, pravděpodobný nástupce současného rektora profesora Jiřího Balíka. Doc. PhDr. Michal Lošťák, Ph. D. publikační aktivita dle SCOPUS ZDE Doc. Ing. Karel Tomšík, Ph. D., je proděkan PEF pro mezinárodní vztahy a podnikatel v oblasti účetnictví, poradenství a překladatelské činnosti (proto je proděkan pro mezinárodní vztahy). Na docenta velmi mizivý počet publikací? Doc. Ing. Karel Tomšík, Ph. D. Ţivnostenský rejstřík ZDE Doc. Ing. Karel Tomšík, Ph. D. publikační aktivita dle SCOPUS ZDE Doc. Mgr. Helena Hudečková, CSc. vyučuje na katedře humanitních věd Sociální politiku , obecnou sociologii a její aplikace v regionálním/rurálním rozvoji. Přísná a nekompromisní učitelka, látku se prostě musíte naučit. Ţije religionistikou a sociologií, coţ očekává i od studentů (tvrdí studenti). Odbornice (tvrdí také studenti). Ale musela se přizpůsobit poměrům. Zevnitř se systémem bojovat nelze. Doc. Mgr. Helena Hudečková, CSc. publikační aktivita dle SCOPUS ZDE Na závěr otázka: Proč se to mohlo stát? V Česku je IF díky bídnému stavu českého vysokého školství (Hron byl předsedou Konference rektorů ČR) a aktivitám Radě vlády pro výzkum a vývoj (Hron byl členem této rady) uţíván jako jediné vyjádření kvality odborného časopisu a má přímý vliv na hodnocení vědecké práce jednotlivců. Impact factor se tedy začal pouţívat k jinému účelu, neţ byl určen, protoţe jeho původním účelem bylo hodnocení periodik. Problematika uţívání IF jako měřítka pro hodnocení jednotlivců a organizací byla mnohokrát kritizována ve vědeckých časopisech, kde se poukazuje na moţnost manipulací ze strany editorů časopisů a neetického chování autorů. Proto se IF takto surově jako v Česku jako jediná míra nikde na světě pro hodnocení jednotlivců a organizací nepouţívá. Archambault, E. and Lariviere, V.: History of the journal impact factor: Contingencies and consequences SCIENTOMETRICS, 79 (3): 635-649 JUN 2009 ZDE SCIENCE METRIX - papers ZDE Opthof, T.: Sense and non sense about the impact factor. CARDIOVASCULAR RESEARCH, 33 (1): 1-7 JAN 1997 ZDE Slovák, Josef. bakalářská práce UTB Zlín Plné znění zpráv


ZDE Ekonom Daniel Münich, člen NERVu, ve svém blogu píše: Citační měřítka fungují pro hodnocení poměrně dobře, pokud je zajištěno, ţe redakce nepřipouští protekční přijímání článků a uměle nezvyšuje citovanost svého časopisu. To je poměrně dobře zajištěno u prestiţních světových časopisů, kde by podobná praxe ohroţovala to nejcennější co redakce hlídá renomé časopisu. Impakt faktor časopisu bylo jako kvalitativní měřítko zavedeno i do nového systému hodnocení výsledků výzkumu v Česku. (poznámka: Rady vlády pro výzkum a vývoj, kde byl Hron členem) Jaksi jsme přitom mimo jiné zapomněli, ţe takové měřítko můţe nejen dobrý sluha ale i špatný pán. Ne u všech časopisů lze totiţ spoléhat na to, ţe budou mít dostatečnou motivaci střeţit si své renomé. V Česku existuje kolem 30 časopisů u nichţ se celosvětově citovanost a citační ukazatele sledují (databáze Web of Science Thomson Reuters). Jen některé z nich mají světové renomé. Kdyţ dodáme, ţe se v Česku podle citovanosti časopisu kde vědci publikují začínají rozdělovat státní peníze, je nasnadě ţe vznikají velké motivace k umělému zvyšování sebecitovanosti. Záměrnost zvyšování citovanosti se samozřejmě prokazuje obtíţně. Nepřímou indicií je velmi vysoký podíl autocitací, který není v oboru obvyklý a prudké nárůsty sebecitovanosti. Münich, Daniel. Citační bratrstva ZDE ZDE Tyto podvody v časopise Zemědělská ekonomika podrobně popsal Jaroslav Borovička, z University of Chicago: Jak české ekonomické časopisy ohýbají citační systém. Časopis zemědělská ekonomika dosáhl podílu časopiseckých autocitací na celkovém počtu citací 93%! Jaroslav Borovička k tomu píše: To jiţ nemá nic společného s vědeckou prací, ale spíše s citační mafií.. Borovička, Jaroslav. Jak české ekonomické časopisy ohýbají citační systém. ZDE Na závěr celé tragikomedie je třeba připomenout, ţe Tichá se za svoje zásluhy stala dne 16. 3. 2011 profesorkou. Její profesorská přednáška přednesená před Vědecku radou ČZU byla na téma Management: koncepce rozvoje oboru v kontextu znalostí společnosti. Kontext znalostní společnosti Nicméně profesorka Tichá zatím ještě nedosáhla věhlasu slovenského kybernetika a počítačového lingvisty RNDr. Emila Páleše, CSc. Ten původně vyučoval počítačovou lingvistiku na katedře umělé inteligence matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. V Jazykovědném ústavu Ľudovíta Štúra Slovenské akademie věd vedl v letech 1989-1994 výzkumnou úlohu Počítačový model slovenčiny. Nyní vědecky dokázal existenci andělů a stal se u našich východních sousedů propagátorem vědecké sofiologie (nauky o moudrosti) a angelologie (nauky o andělech). Angelologie vychází z díla opata Johanna Trithemia ze Sponheimu z roku 1508 De septum secundeis (O sedmi druhotných inteligencích). O Pálešově výzkumu andělů v kontextu slovenské vědy laskavě ironicky referoval profesor imunologie na Přírodovědecké fakultě University Karlovy a v současnosti ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd, Václav Hořejší. Hořejší, Václav. Existence andělů vědecky dokázána! ZDE Další díly seriálu o PEF ČZU 31. 05. 2012 Štěpán Kotrba: 240 promrhaných milionů ze státního rozpočtu ...a jeden antropolog druhé intermezzo ZDE 29. 05. 2012 Štěpán Kotrba: Jak se dělá kádrová politika na hnojárně - seniorské intermezzo ZDE - díl 5.

25. 05. 2012 ZDE

Štěpán Kotrba: Kdyţ na hnojárně místo dojení krav kibicují do řízení jaderné elektrárny

22. 05. 2012

Štěpán Kotrba: Čtvrt miliardy ze státního rozpočtu - poráţka vědeckého dobytka - díl 4.

16. 05. 2012 ZDE

Štěpán Kotrba: My, krávy počítačem řízené a mlhavá předpověď dojivosti - díl 3.

14. 05. 2012 ZDE

Štěpán Kotrba: Kterak se studenti i pedagogové učí tahat za finanční vemena - díl 2.

ZDE



10. 05. 2012

Štěpán Kotrba: Jak se dělá věda na hnojárně, díl 1.

ZDE

URL| http://www.blisty.cz/art/63719.html

Rathovská mediální lavina 8.6.2012

ceska-media.cz str. 00 Média-Hydepark Tomáš Trampota

O Davidu Rathovi a jeho kauze jsme četli téměř vše. Víme, ţe běhá po vězeňském dvoře, v kolik vstává, co jí, jak probíhal jeho přesun do Poslanecké sněmovny a řadu dalších zbytečností nepotřebných k ţivotu. Proč? Příběh Rath přesně zapadá svou razancí do mediální logiky. Média za poslední dekádu výrazně zúţila svou tematickou agendu. Jedno velké téma se prolíná všemi hlavními sdělovacími prostředky a do určité míry vytlačuje témata další. Média navíc seriálem Rath (nebo snad Jak se mají Rathovi?) tyjí ze silných stereotypů, ve kterých naše společnost ţije – „politika je špinavá, zkorumpovaná hra“, „politici jsou prospěcháři“. To dává kauze sílu. Rath navíc dlouhodobě nepatřil k novináři nejoblíbenějším politikům. Ponechme stranou, jestli oprávněně či nikoliv. Nabízí se nepopulární otázka, zda média tak trochu nehrají hru „piky, piky, Rath“ nebo lépe „opla nepla“? Zločin, který měl Rath spáchat, je neomluvitelný a bezprecedentní a rozhodne o něm soud. Zamysleme se ale, jak zdánlivě lehce byla odstartována mediální lavina a čím to je? Jak snadno a rychle se z poslance stane veřejný nepřítel číslo jedna, od kterého se všichni distancují? Řada informací, které se k nám dostávají z některých médií, je navíc nepodloţená, z neznámých zdrojů, často na úrovni hypotéz a interpretací. Kauza kromě toho přináší řadu vizuálně zajímavých momentů, kterých se rády chopí televize i bulvární média: Rath ve vězeňském, Rath v poutech, Rath hlídaný v Poslanecké sněmovně, Rath eskortovaný. Vizualizace, které mají něco společného: poníţení politické moci, moci, která se vzpínala nad námi. Tato média navíc chtějí uspokojit svá publika, věnovat kauze velký prostor, neboť prostor a umístění jsou hodnocením tématu, a často nemají, jak ho vyplnit. I přes zdánlivě otevřenější komunikační toky spojené s novými médii ţijeme v době, kdy je snadné zavrtět psem. Rituální součástí mediálních skandálů jsou konspirační teorie. Kdo za celou kauzou je? Kdo ji nachystal a spustil? Podobnou, téměř paranoidní myšlenku najdeme také u teorií médií. Molotch a Lesterová kdysi ve své práci News as Purposive Behavior (Zprávy jako účelové chování) přišli s představou, ţe za medializací kaţdé zprávy vţdy někdo stojí. Buď hlavní aktér příběhu, jemuţ slouţí k vlastní propagaci, nebo, v případě skandálů, někdo třetí, který má uţitek ze skandalizace svého protivníka. Myšlenka mediokracie, kdy se úplně vše děje pro média, je mírně přitaţená za vlasy a značně zjednodušující. Nicméně mediální skandalizace je v dnešní době nejen součástí politických strategií, ale také součástí odvětví public relations, odvětví, které je pro většinu běţných občanů skryto a opředeno tajemstvím. Jen málo lidí, kteří se nemotají kolem světa médií či politiky, má představu, co vše se odehrává v zákulisí, kolik lidí a agentur se ţiví snahou ovlivňovat média přímo či nepřímo inscenací zajímavých událostí. Takţe by se při pohledu na kauzu Rath mohla nabízet otázka, zda za policejní akcí nestojí strategie killing the story – zabít, či česky lépe: „překrýt příběh“. Nešlo opravdu mimo jiné o to, překrýt jiné události veřejného ţivota, kterým se dostávala mediální pozornost? Na druhou stranu lze ale jednoduše namítnout – prostě to tak vyšlo, události se tak seběhly. Uvidíme ale, jestli média udrţí pozornost u Rathova případu i tehdy, kdyţ se dostane do „nudnější“ fáze. Ostatně. Vzpomene si ještě dnes někdo na kauzu Janoušek? Tomáš Trampota Autor je ředitelem Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky FSV UK Publikováno s laskavým souhlasem autora Zveřejněno v deníku Hospodářské noviny, 7.6.2012, str. 10 Plné znění zpráv



Po stopách Trainspottingu 8.6.2012

Nový prostor str. 16 Jan Kratochvíl

Reportáţ

Heroinový příběh Rentona, Spuda, Sick boye, Tommyho a Begbieho zná dnes skoro kaţdý. Film Trainspotting, odehrávající se ve skotském Edinburghu, se stal doslova kultovním. Jak vypadá dějiště příběhu dnes? „Vybrat si ţivot. Vybrat si práci. Vybrat si kariéru. Vybrat si rodinu. Vybrat si zasraně velkou televizi. Vybrat si myčky, auta, přehrávače kompaktů a elektrický otvíráky na konzervy...“ Zatímco doznívá filmový prolog podkreslený hudbou Iggyho Popa, hlavní hrdinové prchají s kradeným zboţím před policií, která je jim jen těsně za patami. Legendární edinburská ulice, na jejímţ konci čeká dopadeného Spuda vězení, zatímco Rentona, jenţ se schová, další ţivot s heroinem, se jmenuje Princess street. O dvacet let později jí místo party mladých lidí proudí davy místních i turistů z obchodu do obchodu. Turistická atrakce? Vydáme-li se po stopách ne zcela podařeného útěku filmových „hrdinů“, dostaneme se aţ na kraj edinburské čtvrti Leith. Syrové realitě devadesátých let, ve které se film odehrává, se přibliţuje mnohem víc neţ obchodní Princess street. Ještě předtím, stále na trase útěku, ale narazíme na známou českou hospůdku pojmenovanou prozaicky Pivo. České nápisy na zdech a polština místních štamgastů napoví, jaké je asi sloţení současné imigrantské komunity v Edinburghu. Přestoţe Irvine Welsh, autor kniţní předlohy Trainspottingu, zasadil většinu děje právě do čtvrti Leith, ta uţ se ve filmu neobjeví. Paradoxně ani ţádný z dalších edinburských exteriérů. Zbytek filmu byl totiţ natočen v sousedním Glasgow. Nadšený obdivovatel Irvina Welshe Tim Bell (66) to vnímá jako uráţku. Jeho koníčkem je tedy alespoň provádět turisty po důleţitých místech příběhu, která se nacházejí právě ve čtvrti Leith. Tim Bell tak chytře zaplnil díru na místním turistickém trhu tím, ţe nabídl alternativu k všudypřítomným kiltům, dudákům a populárním „duchařským“ prohlídkám v úzkých středověkých uličkách centra města. Právě lehce sterilní, turistický a „středostavovský“ charakter města v kontrastu s opravdu divokým a dělnickým Glasgow by mohl nejednoho příznivce filmu zarazit. Není se ale čemu divit, Edinburgh je ve Velké Británii druhou turisticky nejvíce navštěvovanou destinací. Prohlídka Tima Bella ale připomene i odvrácenou stranu Edinburghu, jenţ byl v osmdesátých letech označován za evropské „hlavní město AIDS“. Ve svém itineráři má několik hospod, vlakové nádraţí (jak jinak), policejní stanici a byt Irvina Welshe. O autenticitě záţitku nenechá Tim Bell ţádného ze svých „zákazníků“ na pochybách. Sám ţije v Leithu přes dvacet let a tak takřka mimoděk vytahuje nejrůznější historky z rukávu. „Znal jsem jednoho chlápka, co bydlel nahoře nad Welshem. Kdysi mi říkal, ţe by ho hrozně zajímalo, co ten mladý kluk dělá po nocích, kdyţ slyší celou noc klepání psacího stroje. Později se ukázalo, ţe psal zrovna Trainspotting,“ vzpomíná Bell u bytu dnes jiţ proslulého autora. Od osmdesátých let, do kterých je děj filmu zasazen, se ale i lokality jako Leith výrazně změnily. Modernizace bytového fondu a celkové zlukrativnění pokročilo natolik, ţe některá místa z Edinburghu naprosto zmizela. Sázková kancelář, kde Mark lovil svou drogu v „nejnechutnějším záchodě ve Skotsku“, byla zbourána jiţ dávno. Stejně tak (aby uvolnily místo pro nové domy) byly zbořeny byty, v nichţ umírá na AIDS jeden z hlavních představitelů Tommy. Místním komunitám, neziskovým organizacím a radnici se také částečně podařilo vypořádat se s nejhoršími projevy a dopady uţívání heroinu. Neznamená to však, ţe by současný Edinburgh neměl své sociálně vyloučené a dělnické lokality. Být „schemie“ -bydlet v Piltonu Po pár zastávkách dvoupatrového autobusu (cestování tzv. double-deckerem, jehoţ vozy tvoří páteř edinburské veřejné dopravy, je samo o sobě turistickou atrakcí) končí centrum a začíná svět čtvrtí jako Muirhouse a Pilton. Rozdíl oproti turistickému centru je patrný hned na první pohled. Neopravované bytové jednotky a domky doplňuje výhled na menší sídliště, protkané početnými dohlíţejícími kamerami. Dojem z neutěšeného okolí Plné znění zpráv


dokreslují odpadky rozfoukané po trávnících před bytovou zástavbou a estetický dojem tak výrazně nevylepší ani blízké moře. „Hlavními problémy tady jsou dlouhodobá nezaměstnanost, špatná pracovní místa, kriminalita a antisociální chování. Hodně lidí tady má niţší vzdělání a dokonce gramotnost je tady menší neţ v ostatních částech města. Existuje tu taky mnoho zdravotních problémů, které souvisí se závislostmi na alkoholu a drogách, jeţ jsou spojeny s místním prostředím nerovností a chudoby,“ přibliţuje situaci v Piltonu komunitní pracovník a aktivista Jonathan (24). V podvečerních hodinách bývá v Piltonu rušno - v ulicích tráví volný čas spousta dětí a mladých lidí. Část z nich stojí za tím, co Jonathan popisuje jako protispolečenské chování. To, ţe být mladým člověkem v Piltonu není nic jednoduchého, naznačuje i přezdívka „Schemie“, kterou mají místní ve zbytku města. Označení, povaţované spíše za uráţku, je odvozené od většinové bytové a panelákové zástavby těchto čtvrtí (angl. „Schemes“). I v několika dalších knihách Irvina Welshe jsou „Schemies“ hlavními postavami. Sám moc dobře ví, o čem píše vyrůstal totiţ v Muirhouse. „Kdyţ jsi děcko z dělnický rodiny na sídlišti, tak jaký jsou alternativy? Moc jich není. Kdyţ se vydáš do částí Edinburghu, ve kterých ţijí střední třídy, narazíš na kavárny, bary a lidi, co mají peníze a práci. Pak se vrátíš pár mil dolů ulicí nazpátek a jsi na sídlišti, kde není nic. Moţná tam najdeš nějakej obchod, kde si můţeš koupit mlíko a rohlíky, moţná najdeš místní sídlištní hospodu nebo sázkovou kancelář. Ale to je všechno - nic víc,“ popsal Welsh prostředí svého dětství v článku pro deník Guardian. Právě takové prostředí a nevábné vyhlídky jsou jednou z hlavních příčin vysokého počtu drogově závislých. Ve stejném článku se Welsh vrací do osmdesátých let, do nichţ je Trainspotting zasazen, a s ohledem na masivní nezaměstnanost v té době říká: „...vláda v podstatě tenkrát vytvářela poptávku.“ I kdyţ se situace kolem zneuţívání drog od té doby razantně zlepšila, pořád hrozí návrat nové generace Trainspottingu (tak bývají označováni závislí na heroinu z osmdesátých a devadesátých let). O tom, ţe by byl v Piltonu problém s drogami vyřešený, ostatně pochybuje i Jonathan: „Materiální podmínky, které mohou vést k zneuţívání drog, pořád existují a ve vyloučených oblastech jako Muirhouse a Pilton dokonce počty závislých v poslední době stoupají. Podle mě to má příčinu v současné ekonomické krizi.“ Místo rezignace sázení stromků Muirhouse a Pilton ale není bohatý jen na nejrůznější problémy. Tato oblast Edinburghu je známá také silnou tradicí komunitního aktivismu, která sahá aţ do čtyřicátých let minulého století. Aktivismus místních se od začátku zaměřoval především na špatný stav bydlení a v centru jejich pozornosti zůstává dodnes. Jonathan nám například představuje skupinu, ve které se angaţuje on - místní akční skupina nájemníků má za cíl kolektivně bránit základní práva nájemníků soukromých bytů. I kdyţ se místní soustřeďují právě na bydlení, jejich aktivity byly vţdy dost různorodé. Jednalo se třeba o drobné boje za vybudování dětských hřišť, kampaně za vysázení zeleně, protesty proti privatizaci vodovodů nebo zavírání škol. Zajímavé je i to, jak se do podoby jejich snaţení promítaly širší politické události. V období „thatcherovských“ osmdesátých let měl komunitní aktivismus výraznější politický náboj a například v období velké hornické stávky místní pořádali solidární sbírky a shromáţdění na podporu horníků. Ani nepopulární „daň z hlavy“ na počátku devadesátých let neunikla pozornosti obyvatel Piltonu a Muirhouse, kdyţ na protest proti ní pálili své daňové formuláře před lokálním obchodním centrem. Je přitom zajímavé zjistit, ţe mnoho z těchto kampaní bylo úspěšných a dospělo ke zcela konkrétním výsledkům - získání peněz na opravy bytů, zastavení růstu nájmů nebo vybojování prostoru pro komunitní aktivity. Některé věci, které Pilton a Muirhouse trápí v současnosti, jako jsou nezaměstnanost a škrty v sociální sféře, se ze dne na den zastavit nepodaří. Místní se tedy pokoušejí alespoň o to, aby jejich okolí vypadlo co nejméně jako vystřiţené ze scén Trainspottingu - a nabízelo třeba větší plochy zeleně. Jonathan nás také zve na jednu z akcí, kterou v Piltonu dělají. „O víkendu nám můţete přijít pomoct s vysazováním keřů. Pravidelně se takhle staráme o komunitně spravovaný park.“ Foto popis| Vítejte v Piltonu - kamery a paneláky Foto autor| foto: jan kratochvíl Foto popis| Irvina Welshe můţeme v Edinburgu potkat na propagačních materiálech čtvrti Leith, ze které původně pochází Foto popis| „Česká“ hospoda Pivo a místo, kde končí úvodní scéna Trainspottingu Foto autor| foto: archiv O autorovi| Jan Kratochvíl, Autor studuje sociologii na FSV UK.



Podnikatelé vs. média. Vyzpovídali jsme zakladatele výzkumné agentury (VIDEO) 8.6.2012

podnikatel.cz Michal Andera

str. 00

Podívejte se na rozhovor s Janem Hartlem, zakladatelem společnosti STEM/MARK. Mimo jiné se dozvíte, zda má v současné době smysl inzerovat v rádiích. Doporučujeme v přehrávači přepnout na HD kvalitu Kdy a kam má smysl inzerovat v oblasti médií, jak dopadla krize na výzkumné agentury a jak podnikatelé riskují s nelegálním softwarem? Na tyto otázky odpovídá Jan Hartl, zakladatel společnosti STEM/MARK. Jan HARTL Vystudoval sociologii a politologii na FFUK, po zrušení oboru politologie v r. 1970 studoval sociologii a filmovou vědu. V sedmdesátých a osmdesátých letech pracoval na Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV jako odborný pracovník. Na jaře r. 1990 zaloţil STEM – Středisko empirických výzkumů jako první nezávislou instituci empirického sociologického výzkumu s vlastní tazatelskou sítí u nás. Ředitelem STEM je od roku 1990 dosud. V roce 1994 zaloţil firmu STEM/MARK, která se zabývá výzkumem trhu a médií – v této společnosti je předsedou představenstva. Jako sociolog se zabývá především výzkumem sociálních problémů a politickou analýzou. Je autorem řady výzkumných projektů a publikací, podílí se na expertízách pro mnoţství domácích i mezinárodních institucí. Řadu let vyučoval na Fakultě sociálních věd UK a na Filosofické fakultě UK. Jan Hartl byl jedním z přednášejících odborné konference Business & Information Forum 2012, která se konala v hotelu Mövenpick Praha. Buďte hostem Videobizu: [email protected]

URL| http://www.podnikatel.cz/clanky/podnikatele-vs-media-vyzpovidali-jsme-zakladatele-vyzkumne-agenturyvideo/

Zájem o mikropůjčky signalizuje, ţe chudým chybí mikrospořicí nástroje, domnívají se talentovaní čeští ekonomové Chytilová a Bauer 7.6.2012

ČRo - rádio Česko.cz str. 00 exkluzivne Magdaléna Trusinová,Marián Vojtek

Podle některých odhadů je na světě asi půl miliardy lidí, kteří nemají přístup ke klasickým bankovním sluţbám. Právě pro ty, kteří jsou z pohledu bank příliš chudí a jejich investiční záměry jsou příliš nezajímavé, jsou tu mikropůjčky. Vyuţívá je asi 150 miliónů lidí. Letos se v odborném časopise American Economic Review objevil článek o mikroúvěrech a o tom, jak s nimi lidé zacházejí v Indii. Jeho autory Julii Chytilovou z Institutu ekonomických studií FSV UK a Michala Bauera, který působí také na CERGE-EI, přijali pozvání do diskusního pořadu Studia Česko.Studie, kterou Chytilová a Bauer publikovali, ukazuje, ţe chudé indické ţeny dokáţí reflektovat nedostatek sebekontroly, který jim brání ve spoření, a místo spořicích nástrojů si raději půjčují.„V delším časovém úseku se mikroúvěr a mikrospoření vlastně neliší," vysvětluje Julie Chytilová s tím, ţe v podstatě o mikroúvěrech jde říci to samé jako o spoření po malých částkách - vklady menších částek střídají výběry velkých obnosů.Mikrofinance nejsou férovéMikroúvěry zajistily v roce 2006 Nobelovu cenu bangladéšskému ekonomovi Muhammadu Yunusovi, který je začal Plné znění zpráv


poskytovat prostřednictví banky Grameen Bank. Problém je ale v tom, ţe mikrofinance obecně znamenají vysoké úrokové míry.„Je to způsobeno tím, ţe mikroúvěry představují mnohem větší administrativní zátěţ," vysvětluje Michal Bauer.Bauera a Chytilovou zajímalo, kdo z těch, kdo bude vyuţívat mikrofinanční nástroje, více reflektuje vlastní nedostatek sebekázně. Při svém výzkumu pouţili moderní metody experimentální ekonomie.„My jsme schopní vypočítat vnitřní diskontní míru člověka, tedy to, do jaké míry je trpělivý," vysvětluje Julie Chytilová.Evropanům nedostatek disciplíny nekomplikuje ţivot. „Kdyţ neumíme spořit na důchod, zařídíme si důchodové připojištění," podotýká Julie Chytilová.A máme to ještě lehčí neţ chudí indičtí farmáři. Jak říká Michal Bauer, je otázka, jak bychom dokázali zacházet s výplatou, kdybychom ji dostali v hotovosti, a ne na účet: „Nesmíme si myslet, ţe jsou lidé v rozvojových zemích horší, oni jen nemají moţnosti, na které jsme my zvyklí."


Co je to mikroúvěr 7.6.2012

ČRo Rádio Česko

str. 01

15:35 Studio Česko

Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Co je to mikroúvěr, co všechno pomáhá tento finanční nástroj řešit? Je vhodný pro rozvojové země a je vhodný jenom pro ně? Kde jsou omezení mikropůjček a kdo všechno je můţe poskytovat? To jsou jen některé z otázek, která v následujících minutách poloţím Julii Chytilové z Institutu ekonomických studií Fakulty sociální věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. A ptát se budu také jejího spolupracovníka Michala Bauera, také z Institutu ekonomických studií, který působí i na Institutu CERGE-EI. Michal BAUER, Institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií -------------------Dobrý den. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------A od mikrofonu zdraví Magdalena Trusinová. Nejdřív bych vám oběma chtěla poblahopřát k tomu, ţe se letos objevil v odborném časopise American Economic Review váš článek o mikroúvěrech a o tom, jak s nimi lidé zacházejí a to konkrétně v Indii. Takţe gratuluju. Podle některých odhadů je na světě asi půl miliardy lidí, kteří nemají přístup vůbec k ţádným klasickým bankovním sluţbám. A právě pro ty, kdo jsou z pohledu bank buď příliš chudí, nebo jsou jejich investiční záměry příliš nezajímavé, tu jsou mikropůjčky, které vyuţívá opět podle některých odhadů asi 150 milionů lidí. Co vás vlastně přivedlo k jejich zkoumání, Julie? Julie CHYTILOVÁ, Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------V našem výzkumu se zabýváme vlastně rozhodováním lidí v prostředí chudoby a právě jeden z těchhle projektů se zaměřuje na mikorúvěr a tam nás konkrétně zajímá, vlastně jaký typ lidí si půjčuje prostřednictvím mikroúvěrů a jaké motivace je k tomu vedou. Takţe kdyţ bych moţná trošku předskočila ty naše výsledky, tak výsledky našeho výzkumu ukazují, ţe, moţná trochu paradoxně, ţe určitý typ lidí si půjčuje prostřednictvím mikroúvěru proto, ţe chce spořit, ale nemá po ruce vhodný spořící produkt. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Ono, z mého laického pohledu to zní hrozně nesmyslně. Přece půjčovat je přesný opak toho spořit. Jak je to moţné, ţe lidé místo spoření si půjčují? Julie CHYTILOVÁ, Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


Moţná bychom napřed mohli něco říci obecně o mikroúvěru a jeho charakteristikách vlastně, protoţe ten úvěr, je to tedy finanční inovace, která umoţnila půjčovat velkému mnoţství lidí, jak jste říkala, více neţ 150 milionů lidí, peníze, coţ dříve bylo vlastně nemyslitelné, protoţe chudí lidé nemají zástavu, nemají nic, čím by se mohli zaručit, ţe ty půjčky splatí zpátky a ten mikroúvěr jim vlastně umoţnil půjčovat peníze a on má takovou řadu specifických prvků. Takový ten nejznámější je, ţe ty peníze jsou půjčovány skupině lidí a ta skupina je společně zodpovědná za jeho splácení. To znamená, ţe kdyţ nesplatí jeden, musí splatit ostatní členové skupiny. Ale není to jediný prvek mikroúvěru. Ty další jsou, ţe ty peníze se splácí v té skupině během společných schůzek, to znamená, ţe je tam nějaký prvek dohledu, nebo monitoringu ostatních členů té skupiny, kteří vlastně monitorují disciplínu těch splátek, těch jednotlivých členů a mikroúvěr je navíc opakovaný, to znamená, ţe napřed skupina dostane malou půjčku, kdyţ ji úspěšně splatí, tak potom získá větší a tak stále dokola. A takovým dalším prvkem je, ţe ty splátky jsou velice časté, většinou je to kaţdý týden, nebo jednou za dva týdny a jsou v nízkých částkách. To jsou vlastně všechno věci, které usnadňují klientům mikroúvěru ty splátky skutečně splácet, a kdyţ si vlastně představíte, jakoby tok peněz v čase, kdyţ jste klientem toho mikroúvěru, tak to vypadá tak, ţe na začátku dostanete nějakou částku peněz a potom splácíte v mnoha malých částkách. Potom zase dostanete, protoţe opakovaný velkou částku peněz a opět splácíte v mnoha malých částkách a tak dále a tak dále. Ono je to vlastně velice podobné právě úsporám, nebo neformálním spořícím produktům, které chodí lidé v rozvojových zemích také vyuţívají. Tam vlastně napřed vkládají velké mnoţství malých částek peněz a potom si vyberou velkou částku, ale kdyţ se to opakuje, tak ten rozdíl mezi tím úvěrem a úsporami témě mizí. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Kdyby měl Michal Bauer stručně říct, co znamená zavádění mikropůjček jakoby v bankovním sektoru, nebo moţná vůbec v přemýšlení lidí, v čem je ta převratná myšlenka těch mirkopůjček? Michal BAUER, Institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií -------------------No, ta prvotní vize těch mikropůjček vlastně byla ta, ţe ty mikropůjčky vzhledem k tomu, ţe zpřístupňují kapitál pro ty chudé, tak jim to umoţní přístup vlastně k potenciálním podnikatelským aktivitám. Ty podnikatelské aktivity jsou samozřejmě jakoby na málo specializovaný bázi, jsou to většinou jakoby rodinné podniky, prodej zeleniny, malí farmáři. A ta idea je zaloţená na myšlence, ţe vlastně chudí mají přistup k poměrně ziskovým investičním moţnostem a tím, ţe se jim zpřístupní ten kapitál, ten vstupní kapitál, takţe to jim pomůţe zvýšit jejich příjem a dostat se z chudoby a ve finále třeba začít investovat třeba do vzdělání svých dětí, takţe vlastně tahle ta kombinace velkého potenciálu velkého a pomocí těch charakteristik, o kterých mluvila Julie, moţnost vlastně vyřešit toho problému monitoringu té banky, těch klientů, tak vlastně to, a to je taková ta základní vize, o které moţná někteří posluchači slyšeli v kontextu s Nobelovou cenou míru pro zakladatele (nesrozumitelné) Muhammada Yunuse, který vlastně vygeneroval spoustu vlastně vysoké očekávání, co se týče schopnosti vlastně těch mikropůjček pomáhat lidem z chudoby. Čili to vedlo ve velké míře jako by replikací a vlastně kopií v různých částech světa, teď vidíme jako spoustu klientů těch mikropůjček. Vlastně v čem ta inovace Muhammada Yunuse je tak převratná, ţe lidi najednou začli splácet ty mikorpůjčky. Do té doby si často myslel, ţe vlastně vzhledem k tomu, ţe chudí nemají zástav, není moţné jim půjčovat, to znamená nemohou benefitovat z těch potenciálně ziskových investic tím, ţe jsou tam ty dodatečné prvky, ty skupinky rychlé splátky a tak dále a tak dále, tak vlastně začali lidé najednou splácet. Ten náš výzkum se vlastně dívá na jinou motivaci, ne tedy to, ţe by lidé nutně jakoby ţe by ten mikrokredit vlastně slouţitl pouze lidem, kteří chtějí, mikropodnikatelům, jinými slovy, ale zdůrazňuje ty jaksi jiné prvky, které umoţňují lidem vlastně alternativně spořit ve chvíli, kdy nemají přístup jako vhodným mikrospořícím produktům. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Jaké jsou ty další závěry, na které jste přišli? Julie CHYTILOVÁ, Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------My jsme vlastně, nás zajímalo, jestli ten mikroúvěr budou poptávat více lidé, kteří právě mají problém s tím spořit, protoţe samozřejmě kaţdý můţe spořit například doma, i kdyţ nemá přístup ke spořícím produktům, takţe jsme se snaţili zachytit, nebo identifikovat lidi, kteří mají problém se sebekontrolou. Tím probléme se sebekontrolou myslíme například situace typu, chci přestat kouřit, přestanu zítra, nebo za týden přestanu jíst čokoládu, začnu chodit víc cvičit, začnu víc spořit, ale aţ příští měsíc po výplatě a tak dále. A všichni z vlastní zkušenosti víme, ţe rozhodnutí tohoto typu je velké mnoţství a také víme, jak to většinou dopadne se všemi Plné znění zpráv


novoročními předsevzetími a podobně. Takţe většinou je problém, kdyţ zítřek nastane, tak stejně nepřestaneme čokoládu jíst, ani nepřestaneme kouřit, ale řekneme si, ţe přestaneme zase zítra a vlastně tu nechtěnou věc před sebou valíme neustále dopředu. A my jsme vlastně v tom výzkumu pouţili moderní metody experimentální ekonomie a tím ekonomickým experimentem vlastně jsme pozvali nějaký vzorek, poměrně velký, víc neţ pět set lidí z indických vesnic a tím ekonomickým experimentem jsme chtěli zachytit právě ten problém sebekontroly. Takţe to probíhalo tak, ţe jsme jim dávali vybrat mezi tím, jestli chtějí nějakou menší částku peněz dříve, konkrétně to bylo 250 rupíí, to je asi týdenní mzda v té oblasti, kde jsme výzkum dělali, zítra, nebo vyšší částku za tři měsíce. A těch otázek jsme jim dali několik a tu vyšší částku jsme neustále zvyšovali a vlastně z toho bodu, kdy ten člověk si jakoby přehoupne a začne preferovat tu vyšší částku později, jsme schopni vypočítat nějakou jeho, řekněme, vnitřní diskontní míru, nebo jinými slovy, do jaké míry je trpělivý. A tyhle ty otázky jsme jim dali v současnosti, to znamená, ţe se rozhodovali jestli chtějí méně zítra nebo více za tři měsíce a potom jsme to celé posunuly i rok dále, takţe jsme se jich ptali na úplně stejné částky a měli se rozhodnout, jestli je chtějí za rok, nebo za rok a tři měsíce. No a standardně ekonomický teorie říkají, ţe lidé by se měli rozhodovat stejně jak v současnosti, tak v budoucnosti, ale co právě pozorujeme nejenom my, ale i jiné studie, ţe zhruba třetina lidí je identifikována jako lidé s problémem sebekontroly, to znamená, ţe jsou trpěliví v té budoucnosti, mají třeba plán začít spořit, chtěli by to, ale v té současnosti nedokáţou odolat tomu pokušení si vzít tu, i kdyţ menší částku peněz hned. Takţe vlastně ten ekonomický experiment nám pomohl identifikovat lidi z problémem sebekontroly a potom jsme, pomocí dotazníků, se jich ptali na jejich individuální charakteristiky a na jejich finanční chování, to znamená právě jak moc spoří, jestli spoří, jestli si půjčují prostřednictvím, nebo z jakých zdrojů si půjčují a ty výsledky ukazují, ţe ţeny které mají problém se sebekontrolou podle očekávání méně spoří a současně si více půjčují, ale půjčují si více specificky právě prostřednictvím mikroúvěrů. Coţ naznačuje, ţe vlastně ten mikroúvěr jim pomáhá vlastně jakoby udrţet tu disciplínu splátkovou, nebo spořící a pomáhá jim, řekněme si, svázat ruce. Oni vědí, ţe kdyţ si vezmou tu půjčku, takţe potom ty potom musí, ten nějaký počet malých vkladů skutečně donést. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------A jak to vyšlo u muţů? Potvrdil se tenhle ten trend i u muţů? Řekněme ta míra vlastně sebereflexe? Michal BAUER, Institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií -------------------Tam vlastně je ta vazba s tím půjčováním výrazně slabší. Tam, je samozřejmě otázka, co je přesně ten důvod, ale na druhou stranu je docela zajímavé, ţe většinou ti klienti těch mikropůjček jsou ţeny, takţe tam se zdá, ţe tenhle ten spořící motiv v těch půjčkách je silnější pro ţeny. Ono tohle to zjištění vnímá trochu jakoby i širší implikace pro celé tohle to jakoby mikrofinanční hnutí, protoţe vlastně to naznačuje, ţe jakoby ten mikrokredit nějakým způsobem pomáhá spořit, ale je to stále poměrně jakoby nákladný způsob. Oni za to platí nějakých těch 20 - 30 % úrokové míry, to znamená, ţe tam je určitá mez, nebo lehce v tom, ţe ten mikroúvěr ukazuje, co je pro chudé lidi jako vhodný způsob splátek a na druhou stranu ukazuje to na to, ţe vlastně by jsme se měli víc zamýšlet nad vhodnými spořícími produkty, které v tuhle chvíli nejsou, protoţe teď ten mikroúvěr do značné míry jako nahrazuje chybějící úspory a to je vlastně jakoby jedno z takových hlavních implikací tohoto výzkumu, ţe, a teď bych to zase stáhnul k té historii Muhammada Yunuse, a to je tu toho vlastně enormního úspěchu /nesrozumitelné/, coţ nepochybně jaksi je velká inovace a důleţité, ale často ten příliš velký úspěch jaksi zafixuje ten status kvo a přes ten přemýšlet jaksi nad dalšími vhodnými finančními produkty, které by zase byly důleţité pro nějaký jiný typ klientů a zatím se poskytovat jenom jeden typ produktů, coţ je mirkopůjčka, takţe to znamená, ţe mikropůjčky by se měly poskytovat méně, ale spíš to naznačuje, ţe v tuhle chvíli jaksi různé typy motivací lidi vedou k jednomu typu poptávky a ţe by se to jaksi tohle to hnutí, nebo to poskytování toho financování mělo dostat za ten bod té půjčky. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------A mohl by v tomhle tom hrát roli ten fenomén svépomocných skupin? Dokáţete si představit, ţe by třeba to půjčování nebo ne uţ půjčování, ale spoření fungovalo tak, ţe by se lidé jednou týdně scházeli, kaţdý by donesl určitou částku a na konci, řekněme, měsíce by se jednomu členu z té skupiny ta částka půjčila, mohlo by to fungovat třeba takhle? Julie CHYTILOVÁ, Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No to vlastně tahle uţ funguje, protoţe jak jsme trošku naťukli ty neformální spořící produkty, tak ty se vlastně vyvinuly v různých částech světa, jsou si velice podobné a ty právě ukazují na to, vlastně jak Michal říkal to, ţe Plné znění zpráv


my říkáme, ţe lidé pomocí mikroúvěru spoří, znamená, ţe za to platí poměrně velkou částku peněz, protoţe ta úroková míra je poměrně vysoká, ale ty neformální spořící produkty za ty se také často platí. Jsou to například takzvaní vyběrači úspor, řekněme, to je vlastně člověk, který vás navštíví opět velice často, většinou je to třeba kaţdý den a vybírá od vás velice malou částku peněz kaţdý den a schovává si je u sebe a potom třeba za měsíc vám vrátí tu vaší naspořenou částku, ale vezme si za to jeden ten měsíční vklad, takţe opět je tam jakoby nějaká negativní úroková míra na spoření a to vlastně ukazuje na to, ţe chudí lidé, protoţe často se říká, ţe má smysl jim spíše půjčovat, protoţe jsou chudí a vlastně nemají ani prostor spořit. Ale to, ţe vlastně takovéhle produkty existují, ukazuje na to, ţe ti chudí lidé chtějí spořit a jsou za to dokonce platit. A potom takovým druhým tipem neformálního spořícího produktu, vlastně to, co jste vy popisovala, jsou takzvané kolující spořící spolky, řekněme, a to je přesně to, co jste zmiňovala. To je vlastně skupina lidí z jedné vesnice, kteří se domluví, ţe kaţdý týden se sejdou, kaţdý z nich přinese nějakou předem nadefinvanou částku peněz, vloţí jí do společné pokladny a jeden z nich si tu pokladnu odnese domů a za týden se znovu sejdou a někdo jiný si ji odnese domů a ten cyklus se opakuje, neţ se všichni vystřídají a potom třeba znovu dokola. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------A čím jsou vlastně způsobené ty vysoké úroky? Ty mikrofinanční nástroje vůbec nejsou férové. Oni se pouţívají ve třetích zemích, v rozvojových zemích, my s těmito zeměmi máme prostě spojený ten koncept /nesrozumitelné/, ale pak se podíváme na ty mikorfinance a ty rozhodně férové nejsou. Je to jakoby tou nákladností? Michal BAUER, Institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií -------------------Tam ne potřeba to brát trochu jakoby v kontextu, ono je samozřejmě o hodně náročnější půjčovat chudým, protoţe jsou to malé částky, tam ty jaksi administrativní náklady jsou výrazně větší. Často ta půjčka můţe být třeba já nevím, padesát, sto dolarů, ten monitoring to chození do těch vesnic, vzdálenosti jsou větší, takţe tam jako je určitě důleţité si uvědomit, ţe ty náklady jsou reálně pro ty mikrofinanční banky výrazně větší a druhá věc je, ţe ve srovnání s tím, jaké byly moţnosti půjčovat si dříve, předtím, neţ vlastně ty mikropůjčky se staly takto důleţité, tak lidé měli většinou moţnost si půjčovat prostřednictvím takzvaných /nesrozumitelné/. Já nemám úplně rád ten český překlad lichváři, protoţe si myslím, ţe ty many lenders, neboli lichváři jako mohou hrát důleţitou roli a mohou vlastně těm lidem jako i pomoci, ale kaţdopádně ten, ta úroková míra byla v řádu nad sto procent ročně a teďkon se to samozřejmě se to liší v závislosti na misi té konkrétní organizace. Jsou organizace, které jaksi se víc zaměřují na zisk, na nárůst a nesoustředí se na úplně ty nejchudší a ty často účtují úrok okolo 80 %, pak samozřejmě jako je organizace /nesrozumitelné/, tak je to okolo 20 %, coţ je samozřejmě vyšší neţ na co jsme zvyklí my tady, ale ve srovnání s tím, co jaký byl přístup k těm půjčkám dříve, je to velký posun. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Já bych se ještě vrátila k té disciplíně, nebo sebekontrole. Ono s ní vlastně nemají problém jenom chudí indičtí farmáři, ale v podstatě skoro kaţdý z nás. Jak se dá tenhle ten aspekt vyuţít v jiném prostředí, neţ v jakém jste pořizovali ten výzkum? Julie CHYTILOVÁ, Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ono vlastně v rozvinutých zemích často ty produkty, které usnadní lidem například spořit, existují. Tak třeba u nás to můţe penzijní připojištění. Můţete se vlastně rozhodnout, ţe si právě ty ruce sváţet, víte, ţe je pro vás sloţité, kaţdý měsíc nějakou vyšší částku peněz uspořit na to, aţ budete v důchodu, nebo vlastně vyuţijete je za hodně dlouhou dobu, ale můţete se rozhodnout třeba právě se přihlásit k penzijnímu připojištění a je to i snazší v tom, ţe zadáte potom do banky příkaz a vlastně ty peníze se automaticky strhnou kaţdý měsíc. Vy nemusíte fyzicky na ně sáhnout a někomu je předat, ale oni vlastně se převádí automaticky. Takţe ta škála těch produktů, které umoţňují vlastně si svázat ruce, nebo nějak bojovat s tou sebekontrolou je výrazně širší. Michal BAUER, Institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií -------------------To je, myslím, ţe důleţitá pointa, aby si z toho posluchači nevzalo to, ţe jaksi ty problémy se sebekontrolou jsou nutně větší v těch rozvojových zemích. Tam je důleţitá vlastně ta interakce těch preferencí s těmi institucemi, nebo s těmi moţnostmi, které ty lidi mají. Čili budeme zmiňovat jeden, nebo jenom čistý fakt, ţe náš plat automaticky odchází do bankovního účtu a nemá člověk ty peníze v peněţence, můţe být jako psychologicky Plné znění zpráv


důleţitý na to, jakým způsobem člověk ty peníze vlastně pouţívá, takţe ten problém, je kusem v tom, ţe ti lidé mají třeba podobné preference, ale tím, ţe nemají přístup jaksi k vhodným produktům, tak pak nastávají třeba ty problémy té větší spotřeby, neţ by si jako třeba sami přáli. Můţe být ... Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Vysvětluje Michal Bauer z Institutu CERGE-EI v dnešním Studiu Česko, ve kterém řešíme mikroúvěry. Spolu s ním je ve Studio Česko také Julie Chytilová z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Mě by ještě zajímalo, jak jste se vlastně vypořádali s výtkou, nebo s další kritikou mikroúvěrů, ţe dopady těch mikropůjček jsou spíše krátkodobé, ţe v dlouhodobějším horizontu nelze prokázat, ţe by se například indičtí farmáři měli lépe, neţ se měli před tím, neţ si poprvé půjčili. Michal BAUER, Institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií -------------------To by bylo na jaksi velmi odlišný typ analýzy a ty se dějí, to je hodně, hodně, hodně to dělají vlastně ekonomové a jiní sociální vědci na amerických univerzitách, ţe často spolupracují s nějakými těmihle těmi mikrofinančními organizacemi a vlastně dělají velmi regurozní valoaci vlastně dopadu těch mikropůjček, kdy třeba příklad můţe být, ţe nějaká z těch organizací chce expandovat do nějaké oblasti slonů v indickém městě, identifikuje se třeba sto těch slonů a vlastně náhodně se vybere, do kterých slonů, konkrétně v kterých padesáti se ta pobočka bude otvírat a pak se srovnávají ty dvě skupinky, které tím, ţe se to náhodně vybíralo, jsou úplně stejné, čili je to, chci zdůraznit, ţe tohle to jsou doopravdy jakoby regulérní studie, ţe často evalovace můţe znamenat spoustu různých věcí. Tohle jsou doopravdu jaksi regulerně nadesignované valoace, které dovedou odpovědět na otázku, kterou vy jste se ptala. Tam ty výsledky jsou samozřejmě sloţitější, neţ je takovej ten jaksi mediální nutně obraz, co se ukazuje, ţe ty mikropůjčky rozhodně nemají jaksi všespasitelný rychlý efekt na takové ty fundamentální výsledky. Ukazuje se, ţe pro nějaký typ lidí, hlavně lidi, kteří jaksi mají předchozí podnikatelskou zkušenost, tak umoţňují další investici, ale na druhou stranu pro jiný typ lidí to zase vede k tomu, ţe třeba více spotřebovávaj. Čili tam se nedá říct, ţe je to jaksi jednoduchý nástroj, který je vhodný úplně pro kaţdého, rozhodně ty efekty nejsou jaksi velmi rychlé, čili tím zase nechci jako se dostat do druhého extrému, ţe mikropůjčky nejsou důleţité. Pro určitý segment lidí celkem intuitivně jsou uţitečné, jsou potřebné, ale nemělo by se to prezentovat tak, ţe je to jaksi všespasitelný nástroj, který je vhodný pro kaţdého. Jinými slovy ne kaţdý je jaksi podnikatel, ţe jo. I tady kdybysme si představili sociální programy zaloţené na tom, ţe se budou půjčovat peníze, tak ne kaţdý bude schopen z toho benefitovat a to samé je to v těch rozvojových zemí. Pro někoho jiného zase můţe být důleţitější být schopný spořit pro někoho jiného můţe být důleţité vykrývat finanční šoky, coţ je málokdy třeba zmiňovaný fakt ohledně chudoby. Jedna věc je, ţe ti lidé mají nízký příjem, druhá věc je, ţe jejich příjem je velmi silně fluktující, ty šoky můţou být velmi vysoké a jaksi přístup k něčemu jako mikropojištění proti třeba šokům z nezdraví, nebo i počasí, protoţe často jsou to farmáři, tak pro některý typ lidí a často se navíc ukazuje, ţe by mikropůjčky lidé nakonec pouţívají k vykrývání těchhle těch šoků na nové investice, ale v řadě dalších věcí, které by normálně člověk v rozvinutém světě na to pouţíval jiné instrumenty. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------A vy osobně půjčujete mikropůjčky přes některé z těch existujících sítí? Julie CHYTILOVÁ, Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak tam samozřejmě taková výhoda těch existujících sítí je, ţe většinou vidíte konkrétně, komu můţete půjčit peníze, ale takové obecné pravidlo, kterými se řídíme, ţe to rozhodnutí přispět někomu v rozvojových zemích není úplně jednoduché a je dobré si zváţit různé alternativy a zamyslet se, kde si myslíme, ţe ty peníze přinesou vlastně největší přínos. Takţe kdybych měla říct v rámci mikrofinancí, tak uţ i na základě toho našeho výzkumu si, a výzkumů dalších, si myslíme, ţe by teď bylo vhodné moţná trochu dát více pozornosti jiným mikorofinančním produktům, neţ mikroúvěru, který uţ té pozornosti měl hodně, to můţou být například právě mikorúspory, nebo mikropojištění, ale moţná bychom mohli doporučit i obecně nadrámec mirkofinancí vlastně existuje organizace /nesrozumitelné/ to je právě skupina výzkumníků, kteří dělají ty rikorozní hodnocení dopadu různých rozvojových programů, jak o tom mluvil Michal a oni na svých stránkách vlastně mají moţnost přispět buď do nějakého obecného fondu té organizace, z kterého se financuje jak ten výzkum existujících programů, tak vlastně rozšiřování programu, u kterých ten výzkum uţ ukázal ten pozitivní dopad. Takţe to rozšiřování třeba do dalších oblastí a můţete přispět buď na oboje, nebo jenom třeba na rozšiřování těch programů, které pozitivní dopad mají, nebo si můţete vybrat i úplně konkrétní program, o kterém si můţete přečíst výsledky té evaluace. A můţete si vybrat konkrétně. Plné znění zpráv


Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------A ještě stručně na závěr bych poprosila o hodnocení mikrograntů. Přijde vám to jako vhodný nástroj třeba pro neziskové organizace, které se věnují rozvojové pomoci? Michal BAUER, Institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií -------------------To je trochu těţká otázka, protoţe ty mikrogranty zaprvé myslím, ţe nejsme takoví experti na mikrogranty, ale mám pocit, ţe se velmi liší, ţe tam záleţí na co ty mikrogranty jsou dávané a ţe liší se to hodně kontextu a často mi přijde, ţe všeobecně je dobré podle mě pro ty neziskovky, aby se jakoby soustředily na jednu dvě věci, v kterých jsou fakt dobrý, nechaly si udělat evaluaci a kdyţ vidí, ţe to funguje, tak se rozšiřovat, ty mikrogranty. Často mi přijde, ţe se, ţe je to takový přílepek k nějaké jiné činnosti, v které často ty organizace nemají, je to poměrně jednoduché dávat granty, ale nejsem si často jistý, jestli je to jakoby v jádru znalostí těch organizací. Čili tam bych byl trochu opatrný a bude to hodně záleţet organizace od organizace. Julie CHYTILOVÁ, Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------A samozřejmě tam vyvstává otázka, jestli na rozdíl od mikroúvěrů a mikroúspor ty mikrogranty nevytváří závislost na podpoře z vnějšku těch lidí. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Říká Julie Chytilová na závěr dnešního Studia Česko. Dalším hostem byl Michal Bauer a od mikrofonu se loučí Magdalena Trusinová.

PERSONÁLIE 7.6.2012

Ekonom

str. 25

Top lidé

Ladislav Kročák Generálním ředitelem AXA Bank pro Česko a Slovensko byl jmenován Ladislav Kročák (49). Dosud pracoval v GE Money Bank, kde byl zodpovědný za vybudování obchodní části nového segmentu Middle Market. Ladislav Kročák se v bankovnictví pohybuje jiţ od roku 1993. Začínal jako náměstek ředitele krajské pobočky Agrobanky v Plzni. Vystudoval VŠE v Praze. Marek Feltl Generálním ředitelem IKEA pro Českou republiku, Maďarsko a Slovensko bude od července Marek Feltl (46). Do IKEA nastoupil uţ v roce 1992, a to do pozice manaţera logistiky pro Česko. V současné době zastává funkci zástupce generálního ředitele italské pobočky. Vystudoval matematiku a ekonomii na Univerzitě Karlově v Praze. Pavel Homolka Generálním ředitelem českobudějovického Pivovaru Samson se stal Pavel Homolka (36), který přichází ze společnosti Red Bull. Pro tuto nápojářskou firmu pracoval v různých pozicích celkem deset let. Naposledy působil v její rakouské centrále, kde dohlíţel na implementaci strategií v oblasti produktových inovací. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Foto popis|



Grilování ve Vietnamu je umění i luxus 7.6.2012

zajidlem.cz str. 00 Rozhovory Scarlett Wilková

Jaké to je, kdyţ se vietnamské děvče seznamuje s českým knedlíkem, párkem a kolenem? Jedna z nejznámějších fotografek v Česku, majitelka tří cen Czech Press Photo, s tím má velké zkušenosti. Přijela z rodného Vietnamu do Prahy, kdyţ jí bylo osmnáct. Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy a zůstala. Ţije tady přes dvacet let. Fotografka Nguyen Phuong Thao: Nemám ráda kung pao Jaké to je, kdyţ se vietnamské děvče seznamuje s českým knedlíkem, párkem a kolenem? Jedna z nejznámějších fotografek v Česku, majitelka tří cen Czech Press Photo, s tím má velké zkušenosti. Přijela z rodného Vietnamu do Prahy, kdyţ jí bylo osmnáct. Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy a zůstala. Ţije tady přes dvacet let. Kdyţ jsi sem přijela, zamlouvala se ti česká jídla? Musíme si uvědomit, ţe v roce 1990 byla jiná doba. U nás ve Vietnamu byloobdobí uzavřeného komunismu, všechno tam bylo na příděl, nakupovalo se nalístky, na jídlo byly fronty. Teď, kdyţ uţ je i ve Vietnamu trţní hospodářství a je všechno k dostání, mají tamní děti nadváhu a kaţdá holka si na facebooku stěţuje, ţe ztloustla. Ale tehdy, kdyţ jsem přijela sem, byl to pro mě šok. Za měsíc jsem ztloustla osm kilo. Takţe ti chutnalo? Chutnalo, ale moţná to bylo tím, ţe jsme doma v té době opravdu neměli cojíst. Ve škole pro zahraniční studenty v Poděbradech, kde jsem sezpočátku učila základům češtiny, vařili moc dobře. Ztloustli jsme tamvšichni. To jídlo bylo úplně jiné, neţ jsem byla zvyklá, strašněkalorické. Co jsi jedla? Všechno. Knedlíky, grilované kuře, guláš, plněné papriky... Dnes takovévěci nejím, tehdy mi chutnaly. Jak to, ţe je dnes nejíš? Čím déle jsem tady, tím jsem vybíravější. Postupně jsem se vrátila kvietnamskému jídlu. Chodím do trţnice v Holešovicích nebo do restaurace vGorazdově ulici. Tam mají opravdová vietnamská jídla. Ale kdyţ jsem včeské hospodě, dám si raději typicky české jídlo. Myslím, ţe dávat si včeské restauraci třeba italskou kuchyni je blbost. Co si například v české restauraci dáš? Třeba koleno. To mi chutná. Dám si cokoli, kdyţ je to dobře a poctivě upravené. Kdyţ jídlo není kvalitní, raději nejím vůbec. Vzpomínáš si, jaké bylo vůbec první české jídlo, které jsi ochutnala? Kdyţ jsem poprvé letěla letadlem, dostala jsem párek s hořčicí. To jsemsi říkala: Co je to za hnus? V ţivotě jsem něco takového neviděla,nevěděla jsem, co dělat s tou hořčicí. Později mi kupodivu hořčicechutnat začala, ale párek mi nechutná pořád. Nechápu, proč bych měla jístněco, v čem je něco chemického a ještě ani přesně nevím co. Myslíš, ţe máme chutě nějak geneticky dány? Ţe nám chutná to, na co jsmesi zvykli v dětství? Určitě jsou geneticky zakódovány. Znám Asiaty, kteří si v Evropě nikdynedávají dorty. Nejsou na ně zvyklí, u nás se nepečou. Naopak Asiati sidávají ráno polévky. Vás by nenapadlo snídat polévku. Co je pro vietnamskou kuchyni typické? Směšujete vietnamské a čínské jídlo. Vietnamci jsou podnikaví, majítrţní myšlení a tak pochopili, co vám bude chutnat a co dobřeprodají. Takţe hodně Vietnamců tady dělá čínskou kuchyni. Vaří takovékung pao. Coţ vůbec není typicky vietnamské jídlo. Teprve v poslednímroce začal v Česku boom vietnamského jídla. Typické pro ně je, ţe je hodněpřírodní. Vaří se z čerstvých ingrediencí, hojně se pouţívají bylinky. Já jsemschopna jíst české jídlo, ale mnoho Vietnamců ne. Proto sem dováţejí svésuroviny. Takţe, kdyţ si dám v asijském bistru smaţené nudle s kuřecím masem,tak... Tak to nemá s vietnamskou kuchyní nic společného. Jen to, ţe Vietnamciuvařili pro českého konzumenta, protoţe se jim osvědčilo, ţe mu takovéjídlo chutná. Plné znění zpráv


Co je tedy typické vietnamské jídlo? Jednou mě jeden kuchař poprosil, abych vymyslela nějaké typické hlavnívietnamské jídlo. Byla jsem v rozpacích. Nemohla jsem. My nemáme typickéhlavní jídlo. Vše podáváme zvlášť. Polévku, maso zvlášť, zeleninu zvlášť. Počkej, já myslela, ţe pro asijské kuchyně je právě typický mix kouskůmasa a zeleniny? Ne. Maso a zelenina je zvlášť a já to tak mám ráda. Proč bych si mělakazit rozdílné chutě tím, ţe je smíchám dohromady? Proto nesnáším kungpao. Dělám ho jen proto, ţe ho má rád můj partner David. On míchá, jánemíchám. V čem je v chutích Čecha a Vietnamce největší rozdíl? V tom, ţe vám chutná to kung pao. Je vietnamské jídlo pálivé? Vietnam je dlouhý, takţe na severu jsou chutě jemnější, ale na jihu,směrem k Thajsku jsou pálivější, ostřejší. Já jsem sice ze severu, alemám ráda hodně pálivé. Co bambus, pouţíváte jej často? Ano, ten je typický pro Thajsko i Vietnam. Já mám bambus ráda, ale Davidne. Jemu smrdí. Bambus nemá ţádnou výţivnou hodnotu a je lehce nakyslý.Proto je geniální v kombinaci s kachnou v polévce. Nasákne mastnotu zkachny a doplní polévku svou kyselou chutí. To miluji. Připravuješ doma vietnamská jídla? Vařím hodně. Je to jediná činnost, která mi jde bez přemýšlení, beznámahy. Nemusím vyvíjet ţádné úsilí a ono to obvykle dopadne dobře. Co vaříš, kdyţ máš hosty? Všichni milují smaţené závitky, ještě se nestalo, ţe by někomunechutnaly. Koupíš rýţové placky, do toho mleté maso, výhonky, černéhouby, mrkev, kedlubny, uděláš náplň, sbalíš. Já to namáčím do piva, abyjídlo křupalo, a pak smaţím. Samozřejmě nemůţeš koupit obyčejné mleté maso,ale normální kvalitní kus masa a pak si ho umlít. To je hned o něčem jiném. Máte ve Vietnamu několik chodů jako my polévku, hlavní jídlo a dezert? Nemáme individuální systém jako Evropané, my jíme společně. Vpodstatě jeto švédský stůl. Přinese se více druhů jídel, kaţdý má svou misku anebere si co chce. Já mám dodnes tendenci, ţe v restauracíchobjednávám zbytečně moc jídla. Říkám: Tohle, tohle a ještě tohle. Pak měmrzí, ţe to nesním, ale potřebuji najednou více chutí. Jedí se ve Vietnamu sladkosti? Bonbóny, dorty? Místo toho děláme moc dobré sladké koktejly. Například z kokosovéhomléka. Taky je častá sladká rýţe. Pečení sladkostí, jako u vás, není vAsii tradicí. A řekneš, jak je to s těmi pověstmi o konzumaci psího masa? Jí se veVietnamu psi? Ano, ale není to běţné. Na venkově psa nemají jako domácího mazlíčka.Berou tam pejsky asi tak jako tady u vás berou lidé na vesnici prase. Jábych psa sníst nemohla, nemůţu jíst třeba ani králíčka, protoţe jeroztomilý. Máme doma dva vlčáky, jsou to členové naší rodiny. Ale ve Vietnamu to taky není běţné jídlo. Povaţuje se to za zvláštní specialitu. Smutné je, ţe tyto speciální restaurace na psy jsou plné zvědavých turistů z celého světa. Co se jí u vás doma ve Vietnamu, kdyţ přijedeš na návštěvu? Domů jezdím několik let vţdy na oslavy Nového roku, takţe jímvpodstatě stejná novoroční jídla. To je takový balíček. Rýţe a masozabalené do listu se vaří aţ deset hodin ve vodě. Jmenuje se BanhChung a je to typické novoroční jídlo. Moje maminka výborně griluje. Ve Vietnamu má maso opravdu chuť, protoţe se tam prasata nekrmí chemikáliemijako v Evropě. Je grilování ve Vietnamu stejně populární jako u nás? Ne, to je úplně jiné grilování. Jsme malá země a ţije v ní hodně lidí. Málokdo si tam můţe dovolit mít zahradu, i Plné znění zpráv


malý kousek zahrádky je velký luxus. Maminka griluje doma na metru čtverečním. Není to tak, ţe hodíš spoustu masa na velký oheň a pak jen čekáš. Ve Vietnamu je velká vlhkost vzduchu, takţe zapálit oheň a udrţet ho dokáţe málokdo. Grilovat tady, to umí kaţdý. Grilovat ve Vietnamu, to je umění a luxus.

URL| http://www.zajidlem.cz/vsechny-clanky/grilovani-ve-vietnamu-je-umeni-i-luxus-16/

Nadace OSF: Budujeme tolerantní a otevřenou společnost (KohoVolit.eu ) 6.6.2012

idnes.cz - blog

str. 00

Nadace OSF: Budujeme tolerantní a otevřenou společnost V dalším díle našeho seriálu se seznámíme s Nadací Open Society Fund Praha. Tato nadace funguje jiţ 20 let a má za sebou řadu úspěchů. Naši nabídku k rozhovoru přijal Robert Basch, výkonný ředitel Nadace OSF Praha. Mohl byste ve stručnosti představit vaši nadaci? Posláním Nadace Open Society Fund je budovat tolerantní a otevřenou společnost, jejíţ vláda se zodpovídá svým občanům a je otevřená pro spolupráci. K naplnění tohoto poslání je i po 20 letech naší činnosti stále velmi daleko, ale věřím, ţe uspějeme. A v rámci této široké definice se snaţíme „hledat díry na trhu“, vstupovat do oblasti, kterým se nikdo nevěnuje a které povaţujeme pro celkový rozvoj společnosti za klíčové. Je to vidět na tématech, kterým se věnujeme a která nejsou zrovna „sexy“ pro většinovou společnost. A naším cílem je pak v daných oblastech prosazovat systémové změny. Způsob práce, volba témat a s tím související profilace je to, co nás odlišuje od ostatních nadací. Na čem konkrétně pracujete? Jako nadace máme hlavně grantové programy. V oblasti lidských práv se snaţíme bojovat proti diskriminaci v oblasti vzdělávání a rovných příleţitostí, další program je zaměřený na posilování průzračnosti, otevřenosti a efektivnosti veřejné zprávy a vymahatelnost práva. V loňském roce jsme zaloţili Fond Otakara Motejla, jehoţ cílem hlavním cílem je z českých zdrojů zajistit dlouhodobě udrţitelné financování aktivit přispívajících k rozvoji právního státu a k vytváření transparentního a nekorupčního prostředí v České republice. Jinými slovy, aby tyto aktivity nebyly dlouhodobě závislé na financích pocházejících ze sítě OSF či ze stále se tenčících dotačních programů MV ČR. Jedním z našich velkých operačních projektů je projekt nášstát.cz a na něj navázané aktivity v oblasti otevřených dat. Myslím si, ţe se nám daří propojovat různé hráče na tomto poli, díky čemuţ se zvyšuje jejich síla a dopad jejich projektů, zároveň se tak omezí i to, aby na stejné věci pracovaly nezávisle na sobě různé týmy. Projekt ze zcela jiného soudku je tzv. ŠIKK, tedy Školská inkluzivní koncepce kraje. Jedná se o pilotní projekt, jehoţ clem je pomoci vybraným krajům změnit vzdělávací koncepci tak, aby nebyl segregační. A segregační nejen z pohledu etnicity, ale třeba i vůči dětem se zdravotním znevýhodněním. Kdy byla Vaše nadace zaloţena?



Nadace byla zaloţena, jako součást mezinárodní sítě nadací Open Society Foundations, v roce 1992 a do dnešního dne poskytla v České republice více neţ 9500 grantů, které v součtu znamenají více neţ 1,6 miliardy korun. Na podzim letošního roku pak plánujeme drobné oslavy našich dvacetin. Jakých jste dosáhli ve své práci úspěchů? Těch úspěchů je celá řada. Stáli jsme u zrodu několika organizací, které ve své oblasti dodnes působí a to jiţ bez jakékoli naší podpory. Podařilo se nám do České republiky přinést a otevřít mnoho témat, jako například paliativní péče, před tuším 11 lety jsme přinesli slovo watchdog, rozjeli jsme alternativní vzdělávací projekt Step by Step. Velmi úspěšný byl projekt realizovaný ve spolupráci s Mezinárodním institutem marketingu, komunikace a podnikání nazvaný Komunikující město, který posiloval otevřenost veřejné správy a propagoval lepší komunikaci mezi občany a institucemi. Úspěšnou iniciativou Nadace OSF byl také program Brána muzea otevřená, který podpořil modelové příklady spolupráce muzeí a místních komunit. Jaké máte plány do budoucna? Náš hlavní dlouhodobý plán je naplnit naše poslání. A co se blízké budoucnosti týká? Udělat z Fondu Otakara Motejla silnou značku, která bude mít významné a dlouhodobé partnery na straně českých podnikatelů. To nám umoţní zajistit dlouhodobě udrţitelné financování pro české „watchdogy“. Co vám nejvíce komplikuje práci? Neochota veřejné správy spolupracovat. Neochota a neschopnost většiny lidí působících ve veřejné správě přijímat konstruktivní kritiku. Kolik lidí pracuje pro vaši nadaci? To číslo se pohybuje mezi 15 aţ 20 lidmi včetně externích spolupracovníků. Podotýkám, ţe ne všechno jsou plné úvazky. Odkud získáváte finance na provoz? Nejvíce prostředků máme z mezinárodní sítě Open Society Foundations, dále pak od soukromých dárců. Tento bychom rádi výrazně zvýšili. -------------------------------------------------------------------------------Robert Basch vystudoval politickou a ekonomickou sociologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Od roku 1999 do roku 2005 působil na různých pozicích ve společnosti Člověk v tísni, později pracoval dva roky na Velvyslanectví USA v Praze, kde byl zodpovědný za spolupráci s neziskovými organizacemi. V roce 2008 nastoupil na pozici výkonného ředitele Nadace Vodafone. Od roku 2009 je výkonným ředitelem Nadace OSF Praha. -------------------------------------------------------------------------------Veronika Bajerová, KohoVolit.eu Libí se Vám naše články? Můţete je pravidelně dostávat na Facebooku . -------------------------------------------------------------------------------Dále čtěte: Kdo hlasoval PROTI vydání Ratha? Slovenské weby ukazují rodičům kvalitu škol Plné znění zpráv


Dostat se k finančním zprávám stran? Peklo!

URL| http://kohovoliteu.blog.idnes.cz/c/272485/Nadace-OSF-Budujeme-tolerantni-a-otevrenou-spolecnost.html

Policie a média jsou jedna ruka. Politici: Jde o prachy 6.6.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 Jana Šulcová

Kauzy

Česká média a policie jsou výrazně propojeny. Jak jinak si vysvětlit úniky z policejních spisů, odposlechů a dalších materiálů právě do sdělovacích prostředků? Politici jsou podobnými praktikami zhnuseni. Otevřeně přiznávají, ţe jde o porušení zákona. V souvislosti s probíhající kauzou obviněného poslance Davida Ratha se nabízí otázka, jak je moţné, ţe do médií opakovaně unikají části odposlechů pořízených policií. (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="234639,234422,234309" /) Jsou snad policejní sloţky napojeny na média? Jak je moţné, ţe se do nich dostávají tajné informace? Jsou někteří novináři snad přímo napojeni na jisté zástupce orgánů činných v trestním řízení? ParlamentníListy.cz pátraly přímo v řadách politiků. Právě těm můţe být provázanost policie a médií trnem v oku. Třeba právě v souvislosti s probíhající kauzou, která zmítá sociální demokracií. Sledujeme téma Rathovo zadrţení. Vše o kauze čtěte ZDE Éra korupcismu Podle člena ČSSD a Rathova sněmovního kolegy, poslance Jiřího Koskuby, je současný stav provázání českých médií a policie alarmující. "Pominu-li, ţe je to nezákonné a občas i čistě účelové. Leč v nové éře korupcismu je jen to málo překvapivé. Po pološném sníţení platů nejen policistů není divu, ţe hledají přivýdělek," řekl ParlamentnímListům.cz. s tím, ţe dokud bude poptávka, bude nabídka. "Jasně - zákony! A koho to tady zajímá, kdyţ jde o prachy, ţe? Vzorů mají dost i hodně nahoře," dodal pro redakci. (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="234306,234232" /) Novináři? Ničí osudy nevinných Rovněţ zástupce pravice, poslanec za TOP 09 František Laudát, je poměry panujícími v ČR zhnusen. "Je to hrozné, co se děje. Ale není to jen problém naší země. Někteří novináři se v honbě za originalitou nezastaví před ničím. Bohuţel si asi neuvědomují, ţe ničí osudy nevinných. Čas od času se omluví sloupkem někde v rohu, kde to nikdo nečte. Ale kaţdého křiváka osud jednou doţene. Rath má práva člověka ve vaţbě. Jeho fota z vězení svědčí o stavu naší justice." To šéf policejních odborů Milan Štěpánek soudí, ţe informace, které pronikají do médií, většinou nepochází od policie. "Je to spíše snaha policii poškodit, například v kauze pana Ratha jde zřejmě o to vyvolat dojem, ţe je to zmanipulované," řekl redakci Štěpánek. (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="194781,200459" /) "Úniky informací nejsou správné, ani z pohledu osob, ani z pohledu policie," uzavřel šéf policejních odborů s tím, ţe mohou ovlivňovat výsledky výběrového řízení. Durdí se i studenti



Alarmující je, ţe provázání policie a médií si všimla uţ i mladá generace. "Za alarmující povaţuji jiţ tradiční úniky informací o případu mimo orgány činné v trestním řízení. Podle mého názoru v ČR existuje takřka identické a symbiotické propojení policie a médií jako ve Velké Británii, ale u nás se zatím nic nevyšetřuje,“ sdělil ParlamentnímListům.cz Karel, student politologie na FSV UK, Karel, který ve středu s napětím sledoval projev Davida Ratha v Poslanecké sněmovně. Zatím poslední úniky z policejních materiálů zveřejnil ve středu deník Insider. Otiskl pasáţe z odposlechů v kauze Davida Ratha. (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="194781,200459,202958" /) Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.


Die Welt: Demokracii na východě Evropy ohroţuje 'putinizace' 6.6.2012

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Martin Kříţek, bre

svet

Východní okraj Evropy se vzdaluje demokratickým ideálům a ‘putinizuje‘ se. Píše o tom německý deník Die Welt. Ukazují to výsledky studie americké organizace Freedom House, která kaţdoročně mapuje stav demokracie v 29 zemích bývalého východního bloku. Jedenáct z nich během loňska oslabilo své právní systémy, mezi nimi i někdejší naděje Maďarsko a Ukrajina. Česko a devět dalších států stagnuje. Václav Havel vítal ve svém prvním novoročním projevu v roce 1990 začátek demokracie s velkou nadějí: „Moţná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé.“ Die Welt připomíná, ţe Havlův projev se stal symbolem pro optimismus, který ve velké části východní Evropy panoval po dvě desetiletí od rozpadu východního bloku. Rok od roku se ţivot v zemích jako Česko a Maďarsko stával svobodnější a spravedlivější. Loni se však podle studie Freedom House tento vývoj zastavil.Řada problémů zemí bývalého východního bloku, kterou zmiňuje studie, je podle Jana Šíra, odborníka na východní Evropu z Fakulty sociálních věd UK, do velké míry výsledkem společného dědictví. „Země bývalého východního bloku byly součástí jedné sociálněekonomické soustavy, často byly součástí jednoho společného státu s Ruskem,“ uvedl na Rádiu Česko. Připomněl, ţe studie zkoumá pokrok v oblasti demokratické tranzice v sedmi oblastech. „Patří sem oblast volebního procesu, státní řízení, zkoumá stav nezávislosti médií, stav právního systému, situaci v oblasti korupce, občanská práva a vyspělost občanské společnosti,“ přiblíţil.Příkladem ústupu demokracie Ukrajina a MaďarskoZ 29 sledovaných zemí v deseti podle studie vývoj v uplynulém roce stagnoval, a v jedenácti nabral trend dokonce negativní směr.„Pokud jde o aktuální stav, nejhůř je na tom situace ve státech, které Freedom House vyhodnotil jako konsolidované autokracie. Sem patří celá střední Asie, Rusko, Bělorusko, Azerbajdţán,“ upřesnil Šír.Pokud jde o negativní trendy, jsou podle něj specificky zmíněny dva státy: "Ukrajina, kde došlo k útoku na nezávislost justice a k manipulaci justice k politickým cílům, a Maďarsko, které zaznamenalo za poslední roky největší regresi.“Z výsledků studie jsou podle něj zcela jednoznačně viditelná některá regionální specifika a některé regionální trendy.„Studie Freedom House pro účely tohoto zkoumání rozdělila to ohromné teritorium Euroasie do tří regionálních bloků. První zahrnuje nové členské země EU, druhý šedou zónu Balkánu a třetí postsovětskou Euroasii. Samozřejmě nejúspěšnější příběh demokratické tranzice je vidět u zemí první skupiny, včetně ČR,“ přiblíţil. Ruský parlament odsouhlasil přísnější pravidla pořádání velkých demonstracíRuský politolog o Putinovi: Starý pes se novým kouskům nenaučíStíţnost Tymošenkové ukrajinský soud odloţil. Projedná ji na konci červnaVztahy EU a Ukrajiny chladnou kvůli zacházení s TymošenkovouBěloruské vězení opustil předposlední z protikandidátů prezidenta LukašenkaPřípad popravených běloruských atentátníků vyvolává stále pochybnosti Plné znění zpráv



Poslanecká sněmovna má za sebou vystoupení stíhaného Davida Ratha 5.6.2012

ČRo 6

str. 01

22:10 Studio STOP

Petr HARTMAN, moderátor -------------------Poslanecká sněmovna má za sebou vystoupení stíhaného Davida Ratha, který byl na jednání dopraven z vazební věznice. Jde o výjimečný záţitek, který by si politici určitě rádi odpustili. Aféra Rath totiţ posiluje negativní vnímání české politiky jako sféry plné korupce a klientelismu. Tento postoj můţe ohrozit zavedené strany, od kterých se mohou postupně odklonit voliči. Zároveň nabízí příleţitost zdatným populistům, kteří mohou vyuţít naštvanosti veřejnosti a získat jejich přízeň nabídkou jednoduchých receptů na řešení sloţitých problémů. Ostatně ve sněmovních volbách v roce 2010 to názorně předvedly Věci veřejné. Po zkušenosti s jejich působením v Dolní parlamentní komoře budou mít nová uskupení poněkud obtíţnější cestu k získání si důvěry. Hodně záleţí také na reakcích velkých stran typu ODS nebo ČSSD. Jak se ony vypořádávají s aférami, které se jich dotýkají? Jaký dopad mají takovéto kauzy na celou politickou scénu? Také o tom uslyšíte v dnešním Studiu Stop. Ve studiu vítám politology, konkrétně Josefa Mlejnka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a také Jana Bureše z Metropolitní univerzity, takţe dobrý den. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------Dobrý den. Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------Dobrý den. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Kdyţ budeme hovořit o aférách, které se dotýkají české politiky, tak těch je za poslední měsíce a roky celá řada, ţe lidé postupně na ty staré zapomínají, protoţe je překrývají ty nové. Ale přeci jenom, pokud bychom se měli chvíli zastavit u případu Davida Ratha, tak je to aféra, která není úplně obvyklá uţ jenom kvůli tomu, ţe jde o význačného politika, byť to byl pouze v uvozovkách středočeský hejtman, ale je to významný představitel sociální demokracie, alespoň i mediálně je tak vnímaný celou veřejností. Zároveň není obvyklé, aby poslanec byl chycen takříkajíc přímo při činu, aby skončil ve vazbě, aby z vazby vlastně vykonával svůj poslanecký mandát i formou toho, ţe tedy se zúčastnil toho jednání ve sněmovně. Takţe z tohoto úhlu pohledu, jak vy vnímáte tuto aféru? Josef Mlejnek. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------Máte pravdu, ţe to je aféra v mnohém výjimečná. Výjimečná uţ je i v tom ohledu, ţe David Rath byl chycen při činu. Ostatně ani jinak, kdyby nebyl chycen při činu, tak stejně ho policie nemůţe, nemůţe zatknout. Tudíţ i patrně existují velmi pádné hmatatelné důkazy, ţe se dopustil trestné činnosti. A tuto kauzu půjde proto daleko hůře případné zamést pod koberec, neţ kauzy jiné. Kdy většinou ty kauzy předchozí, tak to bylo nějaké obvinění, obvinění stálo na nějakých, řekněme, dokumentech, nebo nějakých odposleších, ale většinou to bylo o něco prostě nejasnější, takţe i ten obviněný se mohl daleko snáze vymlouvat, ţe je to politicky účelové, ţe to nespáchal, ţe se to dezinterpretuje, ţe je to politická štvanice. Tady ty důkazy, aspoň mám-li soudit podle toho, co se zatím objevilo v médiích, vypadají, ţe budou, jsou velmi pádné. To určitě je nové a nové je také, myslím to, ţe ta policejní akce byla, zdá se, velmi dobře připravena, dlouhodobě na ní policisté pracovali, i státní zastupitelství, zaútočili, udeřili jakoby v pravý moment, takţe by se zase na základě toho, co o tom víme, co je dostupné jako veřejně dostupná informace, tak by se dalo říct, ţe to je vzorový, vzorová ukázka toho, jak by policie a státní zastupitelství měly postupovat v takových případech. Ale kdyţ víme, ţe zatím se takto nepostupovalo, tak je tato první vlaštovka trošku podezřelá, ţe sama o sobě ta výjimečnost vyvolává podezření, Plné znění zpráv


jestli přeci jenom zase za tím není nějaká politická hra. Nemyslím, ţe by byl David Rath nevinný, a ţe by někdo na něj ušil boudu, ale prostě myslím to v tom smyslu, ţe řada jiných politiků určitě jsou indicie, ţe podobným způsobem v uvozovkách hospodaří s penězi, dokonce řada politiků je aspoň nepřímo obviňována z toho, ţe prohospodařila, nebo odklonila, nebo jak to nazvat, daleko větší částky, nic se jim neděje. Takţe já bych byl rád, kdyby to byla první vlaštovka v tom dobrém slova smyslu, ţe se bude pokračovat v této linii. Pak bychom se měli dočkat několika dalších afér typu Rath, poněvadţ určitě David Rath není sám. Ale to teďka těţko odhadovat, co se z toho vyvine. Petr HARTMAN, moderátor -------------------To byl Josef Mlejnek. Podle Jana Bureše, kdyţ jsme u těch různých teorií, tak samozřejmě objevují se nejrůznější teorie spiknutí, jak uţ to v takovýchto případech bývá. A ty jsou zaloţeny na tom, ţe, o tom, ţe jsou problémy s čerpáním evropských fondů, ţe jsou problémy s tím, jak unikají peníze z veřejných zakázek, se ví dlouhá léta. Hovoří se o různých aférách, ať uţ se to týkalo kauzy IZIP, ať uţ se to týkalo hospodaření různých, ať uţ státních nebo jiných organizací, ať uţ se to týkalo zadávání veřejných zakázek, výstavby silnic, dálnic, opravy nejrůznějších věcí, privatizací a tak dále. A v této souvislosti neuvízla ţádná velká ryba typu Davida Ratha, tak se můţou samozřejmě objevovat konspirace o tom, zda skutečně bylo všechno v pořádku, nebo zda nebyl zvolen David Rath jako exemplární příklad. Na rozdíl od jeho kolegů, kteří vlastně maximálně mohli být podezíráni z toho, ţe mohou mít nějakou spojitost s nějakými případy, ať uţ jde o kauzu Promopro, ať uţ jde o pandury, ať uţ jde o gripeny, ať uţ jde o další a další věci. Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------No tak samozřejmě tyhle spekulace se určitě objevují. Problém prostě je, ţe my nevíme, jaksi, jak to bylo z hlediska určitých zájmů, například ve vedení policie nebo Ministerstva vnitra. Já bych prostě chtěl věřit tomu, ţe průběh toho vyšetřování probíhal zcela standardně, to znamená, ve chvíli, kdy policisté prostě přišli na stopu vedoucí k Davidu Rathovi, tak v souladu s předpisy a s povolením soudu nasadili odposlechy. A došlo se tedy aţ k tomu konečnému zatčení člověka vlastně při předávání úplatku. Problém prostě je, ţe korupce se vţdycky velmi těţko dokazuje a prokazuje. A do jisté míry mám takový pocit z toho, ţe ti ostatní politici, kteří, nedělám si iluze, také asi berou úplatky, v tuto chvíli, se dá říct, ţe byli šikovnější a dosud se nepodařilo nikoho jiného jaksi přímo přichytit při činu. A prostě David Rath v uvozovkách tedy měl takovou smůlu, ţe vlastně zvolil poměrně, řekl bych, jako primitivní způsob převzetí toho úplatku, a nechal se chytit přímo při činu. Takţe i ty důkazní materiály jsou relativně jaksi jasné, zřejmě z toho, co je veřejně známo. Čili, jak říkal kolega, myslím si, ţe je třeba jaksi věřit tomu, ţe ta policie postupuje standardně, profesionálně a nestranně. A pokud nikoliv, tak jsou samozřejmě tady určité kontrolní orgány, které by měly tyhle věci prošetřovat no. Já myslím, ţe spíš do budoucna prostě uvidíme, zda tohle se stane ojedinělou kauzou, anebo zda policie, státní zastupitelství, soudy, pokud teda bude tahle kauza dovedena úspěšně do konce, získají větší míru sebedůvěry, ale zároveň také větší míru nezávislosti na těch politicích. A budou schopni a budou i nadále motivováni k tomu, aby prostě odhalovali korupční případy padni, komu padni bez ohledu na to, zda se jedná o politika vládního, opozičního, či jakéhokoliv jiného občana. Čili v tuto chvíli, protoţe nemáme jasné důkazy o tom, ţe by tady byl nějaký politický záměr zrovna Davida Ratha tedy přichytit při činu, tak prostě musíme věřit tomu, ţe tady došlo prostě standardně k situaci, kdy politiky se nechal přichytit při udělení, při přebírání úplatku. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Ty teorie spiknutí by se asi vyskytovaly vţdy. Ale moţná by nenabíraly tak na intenzitě v momentu, kdyby zde byly zkušenosti s tím, ţe skutečně orgány činné v trestním řízení pracují nezávisle, ale kdyţ si zpětně promítneme různé i například koaliční krize, které se týkaly boje o obsazení postu policejního prezidenta, kdyţ se podíváme na dění kolem Vrchního státního zastupitelství v Praze a kolem doktora Rampuly a doktora Grygárka, tak asi ... to podhoubí, ţe skutečně lidé mohou mít pocit, ţe ty orgány činné v trestním řízení nejsou úplně nezávislé, ţe existuje léta snaha politiků nějak jejich činnost ovlivňovat. Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------Ano, tam je problém přesně v tom, ţe chobotnice, nějaké té mafie ekonomicko-politické a moţná i politickoekonomicko-kriminální uţ prorostla ta chobotnice právě i do policie, do státního zastupitelství. To je bohuţel jako běţná činnost takovýchto chobotnic a i právě tato skutečnost, ţe my víme, ţe to takhle prorostlé je, tak nutí k opatrnosti při posuzování jakéhokoliv dalšího vyšetřování. A tadé u té kauzy Rath, tady je taková zajímavý věc. Ti vyšetřovatelé, oni dobře věděli, jak to udělat, aby Ratha chytli, ale on o tom nevěděl, nebo nedostal ţádné Plné znění zpráv


varování. To trestní oznámení šlo přes Brno, pak se to nějakým způsobem dostalo do Ústí nad Labem, byť drtivá většina té trestné činnosti, nebo zatím my, co víme, tak trestná činnost Davida Ratha probíhala na území Středočeského kraje. Teď uţ teda je to v rukou státního zastupitelství pro Středočeský kraj, ale to je taková věc, která, myslím, jako vyplývá z toho dosavadního vyšetřování i z těch věcí a informací, které se kolem toho objevují. Ti lidé, kteří Davida Ratha vyšetřovali, dělali ten případ, tak dobře věděli, kudy mají jít, aby prostě na ně ta chobotnice nějaké té mafie, která by mohla být za Davidem Rathem, nepřišla. Čili lidé zevnitř toho systému, od policie, ze státního zastupitelství, si myslím, ţe lépe vědí, neţ lidé zvenčí, kdo do nějaké té mafie patří, a na koho si mají dávat pozor. Takţe tady jako lze nadhodit otázku, jestli by nějakým způsobem nešlo těchto znalostí vyuţít a provést nějakou velmi zásadní čistku v policii, státním zastupitelství. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Je vůbec šance, ţe by si nějak více odstínilo toto prostředí od politiky, to znamená orgány činné v trestním řízení? Protoţe je to z velké části v rukou politiků, jakou zvolí strategii, jak ovlivňují výběr klíčových lidí do klíčových postů a tak dále. Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------Tak dneska vlastně je ten problém, a i dlouhodobě se na to poukazuje v zákonu o státním zastupitelství, například, kde vlastně jsou ta pravidla hry nastavena tak, ţe státní, systém státních zástupců je hodně silně provázán s Ministerstvem spravedlnosti a s dalšími orgány státní správy. Čili to je určitě jeden z momentů, kde je moţno prostřednictvím teda změny zákona, řekněme, posílit nezávislost například státních, státního zastupitelství. V případě policie se zdá, ţe ten vliv politiků je ještě vlastně silnější, tam je to dlouhodobá záleţitost, a zase do jisté míry je to otázka změny zákonů a pravidel pro fungování policie. Myslím, ţe asi není třeba jako vymýšlet něco úplně nového, protoţe se dá prostě inspirovat v těch zemích, kde je, řekněme, boj s korupcí nejúspěšnější, ať uţ jsou to skandinávské státy, nebo Velká Británie a další země západní Evropy. Takţe v tomto smyslu jako určité moţnosti existují. Ale ono je to samozřejmě daleko sloţitější otázka jako celé politické kultury, kde pochopitelně i ta česká politická kultura prostě nemá zatím příliš silné, řekněme, tendence v posilování nezávislosti jednotlivých částí ústavní moci. Vezměte si, ţe přestoţe teda Česká republika je vnímána jako relativně standardní a konsolidovaná demokracie, tak přesto tady i 20 let po roce 89 řešíme čas od času kompetenční spory, snahu jednotlivých ústavních činitelů zasahovat do jiných kompetencí, jiných ústavních orgánů, spory mezi prezidentem, Ústavním soudem, vládou a prezidentem a podobně. Čili v tomto prostředí samozřejmě, nebo toto prostředí je prostě náchylnější na snahy politiků ingerovat do oblastí, které by měly být na politicích jako více nezávislé. Je to samozřejmě typicky vidět i na podobně současných politických stran, kdy de facto ty takzvané standardní politické strany vlastně fungují jako velmi nestandardně. Vlastně nejsou příliš podobné skutečně tomu, co by politické strany měly, měly dělat. Jsou to vlastně skupinky relativně malého počtu členů, kteří jsou navíc ovládáni velmi centralisticky vlastně těmi politickými elitami. A to propojení byznysu a politiky je právě skrz ty politické strany nejuţší. Takţe problém je, ţe ti, od kterých by se mělo očekávat, ţe vlastně by měli dát určité impulsy pro očistu té politiky, to znamená, to jsou politici a politické strany, bez kterých ten systém dost dobře fungovat nemůţe. Tak jsou sami vlastně laboratorní zkumavkou, ve které se vlastně ten mix té korupce, byznysu a politiky de facto utváří. Petr HARTMAN, moderátor -------------------K tomu fungování, nebo spíše nefungování těch zavedených velkých stran se dostaneme. Kdybych se měl chvíli zdrţet u politické kultury, o které byla řeč před chvílí, tak v této souvislosti, zdá se, ţe ta měřítka se neustále posouvají. Protoţe v současné době, kdyţ se podíváme na Poslaneckou sněmovnu, tak tam máme dva nepravomocně odsouzené poslance kvůli korupci, i kdyţ nakonec pak poslanec Škárka byl nepravomocně odsouzen spíše kvůli podvodu, neţ kvůli korupci. Tak tam máme poslance, který byl dopraven z vazby, aby se mohl obhajovat při jednání o zbavení imunity. Takţe dá se říci, ţe v tomto je Česká republika v tom evropském prostoru výjimečná? Ţe se ty hranice neustále posouvají, ţe například, kdyby se něco podobného odehrávalo v Německu, nebo ve Velké Británii, ve Francii, ţe bychom tam byli svědky toho, ţe tito lidé by sami dobrovolně a hned odstoupili? Josefe Mlejnku. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------Já si nemyslím, ţe by všichni okamţitě dobrovolně odstoupili. Srovnávat Českou republiku s některými západními zeměmi je dost ošemetné. A dost často ta srovnání jsou taková, ţe se říká: no to by se ve Velké Británii, v Německu, Francii nestalo. No, podívejme se na ty země ale blíţe. Tak Velká Británie, tam mají Plné znění zpráv


obrovský skandál s těmi bulvárními novinami, do které jsou zapojeny politické špičky. Ví se, ţe si všechny politické špičky Tony Blair, Cameron i další politici úplně předcházeli ten bulvár a dělají tu politiku přes bulvár. Dokonce si myslím, ţe ta mediální scéna u nás není tak bulvarizovaná, nebo ten vliv bulváru na politiku není tak velký, jako třeba ve Velké Británii. U nás se říká BBC. Samozřejmě BBC je vysoké měřítko kvality, ale tu politiku ve Velké Británii moţná stejně tak, ne-li více bohuţel, ovlivňuje ten bulvár. A my uţ si neřekneme: no jo, tak buďme rádi, ţe na tom nejsme tak špatně, jako ve Velké Británii, ţe by Blesk a další tyto plátky měly na politiku tak velký vliv jako v té Británii. Ve Francii - tak Jacques Chirac vlastně uţ teď předminulý prezident, no tak on byl obviněn, udělal si ten prezidentský mandát, on, kdyţ vypršel jeho prezidentský mandát, tak kdyţ byl prezident, tak měl imunitu, ale poté prostě se to vyšetřovalo a byl před soudem. Takţe Francouzi měli dokonce hlavu státu potenciálně trestně stíhanou. V Německu, tam mají velký problém jako mít stabilně prezidenta kvůli nějakým aférám. Takţe spíš by se dalo říct, ţe Česká republika tím politickým vývojem dohání západní Evropu, respektive, ţe slábnou ty problémy, které bychom mohli spojit přímo s tou transformací a s dědictvím komunismu. A ţe přebíráme i některé negativní jevy, které jsou bohuţel, řekl bych, aţ běţné, nebo se objevují i v těch západních zemích. A ostatně, pokud jde o propojení politiky a byznysu a mafie, tak se podívejme na Itálii. Ta je pověstná, ţe jo, mafií a těmito záleţitostmi. A také si můţeme teďka říct: no, buďme rádi, ţe jsme ještě od té Itálie velmi, velmi daleko. A Itálie je povaţovaná za vyspělou demokracii, rozvinutý průmyslový stát a tak dál. Takţe spíše se na to dá říct to, ţe česká demokracie, jak se vyvíjí po listopadu 89, tak ty problémy, které souvisejí s tou transformací, slábnou a mizí. A přibírá problémy, krizové jevy a negativní jevy, se kterými se setkáváme, nebo se setkáváme i v těch západních zemích. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Já jsem to nemyslel tak, ţe by v západních zemích neexistovaly aféry, problémy a podobně. Spíš jsem chtěl to srovnání, zda je tam ta politická kultura trochu jiná v tom slova smyslu, ţe kdyby něco podobného tam bylo, zda by ti poslanci dobrovolně dostupovali, nebo pod tlakem veřejného mínění odstupovali, nebo zda by bylo něco podobného moţné, ţe by poslanci, kteří by byli nepravomocně odsouzeni dál byli členy parlamentu? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------Tak samozřejmě, já si teda myslím, ţe ta situace je odlišná v různých i těch jednotlivých západních zemích, ani tam není všude stejná politická kultura. Ale kdyţ se právě podíváme třeba na to Německo, tak tam prostě předposlední prezident odstoupil de facto kvůli tomu, ţe nebyl schopen vysvětlit příjem svých peněz na vilu, ve které bydlel. A měl nějaké zapůjčené auto od sponzora a podobně. Čili i z těchto důvodů prostě odstoupil německý prezident. Čili hlava státu. Na druhé straně, byla tady zmiňována ta Itálie. Kdyţ si uvědomíme, ţe v 90. letech tam proběhla jaká si snaha o očistu té politiky, taková ta soudní akce, kdy bylo obviněno a pozatýkáno několik desítek politiků. Nakonec ta akce Čisté ruce takzvaně skončila spíše určitým rozmlţením a rozpaky, protoţe téměř ţádnému politikovi nejenom, ţe nebylo nic konkrétně dokázáno, nebyli odsouzeni, ale navíc to, co vzešlo jako takzvaná nová politická elita v podobně Silvia Berlusconiho, ta se ukázalo být ještě vlastně daleko horší, neţ to tradiční propojení těch klasických křesťansko-demokratických politiků, nebo i socialistických politiků s mafií jo. Čili ty západní demokracie v lecčems mohou být vzorem, ale v lecčems jsou samozřejmě podobně, řekl bych, problematickými systémy, jako ten, a proţívají tam ti občané vlastně podobné problémy jako u nás. U nás zatím se mi ale zdá, ţe přeci jenom není tak silný tlak zejména veřejnosti na to, aby politici, pokud uţ teda jim je něco prokázáno, nebo pokud jsou přímo dokonce, i kdyţ nepravomocně odsouzeni, tak aby skutečně dostoupili, ţe jo. Myslím si, ţe to, ţe prostě Vít Bárta a Škárka zůstali poslanci, nebo ţe David Rath stále zůstává poslancem a ještě jakoby v podstatě zásobuje veřejnost přes internet informacemi, ţe na truc vlastně chce zůstat poslancem i nadále, tak to si myslím, ţe teda je věc, která by, neříkám, ţe by se na západě nestala, ale určitě to není standardní a určitě to není věc, se kterou bychom se jako měli smiřovat. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Tady je problém v tom, ţe nám veřejnost se domnívá, nebo je smířena s tím, ţe ať by vytvářela jakýkoliv tlak, ţe by nebyl příliš účinný, úspěšný. Ale pokud nebude fungovat veřejnost, nebude fungovat občanská společnost, tak se politika změnit nemůţe. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------Přesně tak, a u nás je problém v tom, ţe ta občanská společnost je pořád slabá. To je právě i součást politické kultury. Do toho pojmu politická kultura, tam patří i schopnost té společnosti účinně se zorganizovat a dosáhnout prosazení určitých věcí, i třeba na základě organizací, které vzniknu ad hoc nebo pomocí takového modelu, ţe Plné znění zpráv


neexistují organizace, které primárně mají ... cíl činnosti, se třeba mohou v době nějaké politické krize nebo velké aféry, nebo nějakého problému spojit a třeba se soustředit v nějakém, v nějakém tlaku na politiky, na vládu. Ukazuje se, ţe tady u nás existoval v 90. letech takový velký spor mezi Václavem Havlem a Václavem Klausem, zjednodušeně řečeno, Václav Klaus říkal, ţe politika musí být postavena na politických stranách. Václav Havel proti tomu měl vizi jako občanské společnosti a nějakých spíš ad hoc sdruţení, volnějších. Zpětně nahlíţeno se ukazuje, ţe to byl takový umělý pseudoproblém, nebo ţe ten spor jakoby rozříznul nějakou realitu, která by normálně měla jako drţet pohromadě a fungovat. Nemůţou existovat zdravé fungující politické strany bez silné občanské společnosti a patrně vlastně i naopak. Poněvadţ zase třeba ty politické strany pak v Parlamentu mohou prosadit zákony, které usnadní sdruţování lidí do různých organizací a tak dál. A i proto ty české politické strany trpí těmi neduhy, kterými trpí. Ţe tam je málo lidí, a kdyţ uţ tam nějací jsou, tak to jsou dost často kariéristé, kteří si do té politiky šli vydělat, ţe uţ lidé jsou tak znechuceni politikou, ţe ani nechtějí vstupovat do politických stran, coţ by byla jediná šance a nějaké oţivení, ţe by tam vstoupilo více lidí a začlo ty strany nějak kultivovat zevnitř. Takţe bohuţel, dokud tady nebude existovat nějaká hustší, aktivnější síť různých organizací a sdruţení, tak nemůţeme ani očekávat nějaké zásadní zlepšení té stranické politiky, protoţe teprve jako nějakej vztah a vzájemná výměna mezi těmito dvěma sloţkami můţe se ukázat jako funkční, a bez této výměny prostě ta situace bude, obávám se, bohuţel prostě taková, jaká je, nebo ještě horší. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Znamená to, ţe ty zavedené strany typu ODS nebo ČSSD budou řešit ty aféry, které asi další přijdou, protoţe nelze očekávat, ţe by ze dne na den skončily, podobně jako dosud, ţe vţdy, koho se to týká, tak ten je takzvaně obětován, je to obětní beránek, který vyvodí politickou odpovědnost tím, ţe si pozastaví členství, nebo opustí stranu, zmizí do ústraní, ale nic zásadního se neděje. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------Pokud jim to voliči budou tolerovat takovéto chování, tak se ty strany tak budou dál chovat jo. Myslím, ţe teď máme krásný příklad v postojích těch středočeských lídrů sociální demokracie prostě, kteří odmítají dostoupit, ať uţ jsou to radní Středočeského kraje, nebo vedení středočeské organizace ČSSD. A prostě do jisté míry podle mého názoru hrají vabank. Buď tedy voliči, který jim to v těch krajských volbách spočítají. A pak teda budou muset odejít všichni. Anebo se můţe stát, ţe prostě voliči toto nebudou nějakým způsobem vnímat negativně a ta podpora sociální demokracie bude relativně silná, nevíme, samozřejmě jaká. Čili ono skutečně to do jisté míry záleţí i na postojích těch voličů. Já mám trošku takový pocit uţ delší dobu, ţe vlastně ta česká společnost, nebo čeští voliči a občané jakoby měli představu, ţe ta demokracie prostě můţe fungovat bez nich jo, ţe ten systém sám o sobě vlastně nepotřebuje a nevyţaduje aktivitu těch občanů. A prostě ten problém je, ţe tak jako komunistický reţim se bez občanů obešel, a dokonce byl velmi rád, ţe se do politiky nepletli, tak ten reţim demokratický ze své podstaty je prostě zaloţený na osobní iniciativně a aktivitě občanů na tom, ţe funguje prostě občanská společnosti, ţe se občané chápou svých práv a snaţí se nějakým způsobem za ně bojovat. Nebo usilovat o jejich realizaci. A i o realizaci svých ekonomických a dalších politických zájmů. V české společnosti to tak není. Ono to je samozřejmě stejný problém ve všech těch zemích, které prošly transformací po roce 89, ţe v podstatě všude se jedná o jakousi demokracii politických elit. Ale ta občanská společnost moc nefunguje, je spíše pasivní. Takţe jakoby v tomto smyslu nejsme úplně výjimkou, ale to, ţe to není dobré podhoubí pro jako rozvíjení a prohlubování té demokracie, to je zřejmé no. Naopak to samozřejmě posiluje moc těch politiků, uzavírání těch elit a můţe to pochopitelně časem vést i k určité jako degeneraci i celého toho systému do podoby nějakého, řekněme, ne přímo samozřejmě totalitního, ale více autoritativního reţimu. Tak koneckonců těch příkladů máme i na východ od České republiky relativně hodně. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Teoreticky, pokud by se občanská veřejnost probudila a rozhodla se například masivně vstoupit do ODS nebo ČSSD, a snaţit se tu stranu postupně měnit tím, ţe by tam byl příliv nových tváří, ţe by tam byla širší členská základna, s kterou by se hůře manipulovalo, ţe by zkrátka mohlo dojít k okysličení té strany, mají vůbec pro to podmínky? Bude jim v tom bráněno? Je vůbec snaha nebo zájem současného vedení těch stran o to, aby se ty strany rozšířily, aby tam ti lidé vstoupili, aby mohli kariérně růst v té straně odspoda nahoru a podobně? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------Já se obávám, ţe tam ten zájem není. Ty "strany" jsou uzavřené spolky a i na té regionální úrovni to je spíš často jaká sekta aţ, která si velmi úzkostlivě hledí toho, kdo tam vstupuje, koho vzít a koho nevzít. Samozřejmě Plné znění zpráv


kdyby došlo k nějaké takové vlně, ţe by lidé začali masivně vstupovat do těch stran, aby je změnili zevnitř, tak je docela moţné, ţe by aspoň zčásti se tím něčeho dosáhlo. Prostě by podávali masově přihlášky a ty strany stejně mají demokratické stanovy, takţe ty moţnosti, jak takovouhle vlnu úplně eliminovat, tak oni by zas tolik moţností neměli. Ale to je samozřejmě hypotetická úvaha. Já si nemyslím, ţe by se něco takového stalo uţ jenom kvůli tomu, ţe lidé jsou otráveni a ty etablované strany povaţují za organizace s velmi pochybnou morální kvalitou, takţe většina lidí by řekla ne, ne, ne. Tam já nevlezu, tam z větší části tam jsou samí zloději a tuneláři a korupčníci. Zase, mohlo by to mít tu podobu, ţe by třeba takhle vznikla nějaká nová strana, nebo nějaké nové hnutí, to spíš. Ale tady zase je problém, ţe tady uţ v českém politickém veřejném prostoru operuje řada lidí, bohatých lidí, nebo skupin bohatých, které jsou si dobře vědomi té nespokojenosti lidí s tou stávající politickou elitou. A snaţí se toho vyuţít. Mohl bych jmenovat třeba Andreje Babiše, který tyto ambice má. Tady zase je problém, ţe tu naštvanost lidí vlastně zneuţije někdo, kdo se bude tvářit, ţe někdo nový, nebo kdo bude z pozadí podporovat, financovat nějaké nové strany, nové skupiny. Lidé tomu uvěří, dají tomu hlasy, nebo i tam vstoupí. A ten původce toho všeho stejně pak, kdyţ se buď přímo, nebo nepřímo dostane k moci a k vlivu a k rozhodování o penězích a různých fondech, tak se bude chovat v podstatě úplně stejně, jako se chovala ta stará garda a nic se nezmění. Tady si myslím, ţe i je dobré rozlišovat věci, které se dají udělat krátkodobě, a pak třeba střednědobě a dlouhodobě. A určitě by bylo pro kultivaci české politické scény veřejného ţivota dobré, aby moţná lidé spíš, neţ hned teď někam běhali na sekretariáty politických stran, a vyplňovali tam přihlášky, ţe by bylo určitě dobré, kdyby se víc angaţovali třeba v nějakých věcech, které se týkají ne přímo politiky, jako třeba jejich ţivota, jejich nějakém regionu, kde bydlí, nebo nějaké otázky obecnější povahy, která není přímo jako politickou otázkou, která by hýbala ... jako českou politickou scénu. Ale prostě se víc zajímali o veřejné dění a víc se snaţili nějako spolupracovat a navazovat i nějaké sociální vazby jiné, neţ mezi příbuznými nebo na pracovišti nebo mezi kamarády. Kdyby nastal pohyb v této sféře, tak samozřejmě v příštích, v přespříštích volbách se to nemusí nějak viditelně projevit, ale můţe to přinést ovoce za 10, 15, 20 let. Petr HARTMAN, moderátor -------------------To byl Josef Mlejnek. Podle Jana Bureše, co by prospělo více kultivaci české politiky? To, ţe by se podařilo nějak okysličit a rekonstruovat ty zavedené strany typu ODS a ČSSD, nebo je stále ještě šance v tom, ţe by se objevil úplně nový subjekt, který by zamával s těmi zavedenými poměry? Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------My jako nevíme, co by prospělo více. Prostě podstatné je tady podle mého názoru je, aby se v té české veřejnosti obecně posilovalo vědomí toho, jak vlastně má fungovat ten demokratický politický systém, aby se občané spíše snaţili chápat věci tak, ţe chci-li něco zlepšit v rámci demokratického systému, musím to udělat jako uvnitř toho systému. A ne hledat alternativy mimo tento systém jo. Mně se zdá, ţe pořád ještě je poměrně hodně občanů přesvědčeno, ţe prostě jako krizové projevy českého politického systému jsou řešitelné vlastně opuštěním té demokracie nebo hledáním alternativy v podobě nějakého třeba nedemokratického nebo autoritativního reţimu, spoléhání na zázračnou sílu jednoho člověka. V prezidentském úřadu a podobně. To do jisté míry můţe být jakési dědictví komunistického reţimu, i kdyţ bych to takhle nechtěl úplně formulovat. Spíš to je prostě vědomí toho, ţe my jako bysme si proţili tu naprosto odlišnou radikální alternativu vůči demokratickému systému. Britský občan takhle neuvaţuje. Ten prostě uvaţuje pouze v rámci toho daného systému. A chce-li něco změnit, víceméně to chce realizovat spíše uvnitř toho systému. Čili to je jedna věc. Jakoţe v té české společnosti by se měly posilovat prvky určité dostředivosti, určitého vědomí toho, ţe ten demokratický reţim je velmi jemná záleţitost, která je zaloţená na ochotě lidí ke kompromisu, na dodrţování práva, předpisů, pravidel a samozřejmě na angaţovanosti těch občanů. Čili z tohoto pohledu podle mě jako je vlastně trošku vedlejší, jestli se více, jestli je lepší hledat cestu v očištění těch stávajících politických stran, anebo, nebo zakládat nové strany. Ono se prostě klidně můţe stát, ţe občané, pokud v nich bude dál převaţovat názor, ţe jaksi nemá smysli vstupovat do těch standardních zavedených politických stran, protoţe jsou zkorumpované a tak dál, tak si prostě tu cestu najdou jinak. To znamená, budou zakládat ty jiné politické strany, nebo se alespoň jako voliči budou přiklánět spíše k jiným stranám. Čili určitě se nedá vyloučit jaksi ani to, ţe můţe dojít třeba v nějaké delší nebo střednědobé době k překreslení té politické mapy. Koneckonců, kdo by si dovedl před 3, 4 roky představit, ţe ODS přijde o polovinu voličů, a ţe se tady vytvoří strana, která bude schopna jí sebrat polovinu voličů. A moţná za několik let bude silnější, neţ ODS jo, to je TOP 09. Čili v tomto smyslu jako se ty pohyby dají čekat a je to spíš v tuhle chvíli na, řekl bych, jako vedeních těch velkých politických stran, zda budou ochotny poměrně razantním změnám fungování těchto stran uvnitř jo. Já třeba nemám pocit, ţe by se vţdycky za kaţdou cenu i ty velké politické strany jako bránily přílivu nových členů. Je to hodně odlišné i v rámci třeba jednotlivých místních organizací, okresů a podobně. Někde je zájem o to, mít nové členy, někde není. To nepochybně ano. Mě se spíš zdá, ţe co je problém, je, ţe samozřejmě ta stávající elita, Plné znění zpráv


která vede ty strany, která je řídí, tak pochopitelně nemá zájem na tom, aby ji vystřídal někdo jiný. Čili jako přijmout řadového člena, který nám bude vylepovat plakáty, proč ne? Ale běda, aby chtěl nějaké vyšší funkce, nebo aby dokonce aspiroval na ty pozice nejvyšší jo. Čili to je jedna věc. A druhá věc je, ţe samozřejmě v případě takových krizí, jako se objevilo třeba v případě toho Davida Ratha, a nepochybně za minimálně za to, ţe jaksi nechali Davida Ratha řídit Středočeský kraj téměř diktátorským způsobem, jsou spoluzodpovědní všichni, kdo v tom Středočeském kraji spolu s ním vládli ať uţ na té úrovni kraje nebo vedení strany v kraji, tak si myslím, ţe tam prostě musí přijít nějaké rázné řešení. Jako pokud, pokud ti lidé neodstoupí sami, tak je třeba, aby byli odvoláni a podobně. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Kdyţ jsme u toho řešení, tak jsme hovořili buďto o zavedených stranách, těch velkých, ţe by se měly nějakým způsobem měnit, nebo ţe by byla šance, ţe by se objevil nový politický subjekt, ale jaká by byla cesta kultivace politické scény pomocí menších stran, které zde fungují léta, a například nejsou ve sněmovně, mohly by se do ní dostat, ať uţ jsou to Lidovci, Zelení, nebo i Zemanovci, nebo případně Suverenita Jany Bobošíkové a tak dál? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------Tady je problém, ţe tyto strany sjednocuje ten rys, ţe jsou malé, popřípadě mimoparlamentní, ale to je všechno, co je sjednocuje. Potom kaţdá z těch stran, které jste vyjmenoval, má dost odlišnou historii, odlišnej program, odlišné ideové kořeny, voliče. Těţko se pak o nich něco říká jako obecně. Obecně určitě třeba KDU-ČSL, tak já si myslím, ţe je škoda, ţe vypadla z parlamentní scény. Uţ jen kvůli tomu, ţe to byla strana tradiční, a ţe měla poměrně velký počet členů. Ale na druhou stranu, kdyţ se blíţe jako podívám na vnitřní ţivot tohoto politického uskupení, tak musím jedním dechem vlastně dodat: a dobře jim tak. Protoţe oni si to jako zaslouţili i tím, ţe zatuhli, spokojili se s tím, co jsou, ţe jim ty, ti moravští katolíci ty, tam ty hlasy naházejí. Oni se nemusejí moc snaţit. Takţe kdyţ jim pak odešel Miroslav Kalousek, tak on část těch hlasů jim přebral, ale problém KDU-ČSL je třeba v tom, ţe já vím, ţe i řada jako mladých křesťanů stranu odmítá volit, nebo je jim nesympatická mírně řečeno. A často jsem třeba v nějakých diskuzích na nějakých webech orientovaných křesťansky setkal s tím, ţe si tam řada lidí třeba stěţovala mladých, ţe se snaţili vstupovat do KDU-ČSL, ale právě jim byla přisouzena ta role, jak říkal kolega, tak vem kýbl s lepidlem a tady máš plakáty a běţ. Ale ţe kdyţ chtěli v té straně nějak postupovat, postupovat výš, tak narazili samozřejmě na nějako pevnou strukturu těch zavedených funkcionářů. Takţe to asi taky není, tím jako, nechtěl jsem tím příkladem vlastně jen tak říct, ţe jo, to by bylo dobře, kdyby se Lidovci vrátili, to já nevím, ale dá se, myslím, na nich právě ilustrovat i obecněji některé problémy, řeknu-li, českého stranictví. Určitě, kdyby se měla vrátit KDU-ČSL do Parlamentu a zůstat vlastně takovou stranou, jakou byla předtím, neţ vypadla. Nebo kdyby si měla ponechat ty negativní rysy, které měla předtím, neţ vypadla, tak to přece nemá ţádný smysl. To stejně k ţádnému oţivení nepovede. U strany Zelených by zase mohl dodat, ţe na té straně opět je, myslím, třeba pozitivní to, ţe ona představuje nějaký zejména na západě etablovaný politický proud, o kterém si kaţdý jako můţe myslet, co chce, ale je to prostě etablovaný politický proud. Je to něco, co má nějaký ideový základ. Ţe se o tom dá jako nějakým způsobem diskutovat. Dá se s ním vést nějaká debata o nějakých idejích, o nějakém programu. A ne jen o nějakém marketingu. Myslím si, já bych řekl, ţe je škoda, ţe v tom parlamentu nejsou právě kvůli tomu, ţe jako to straně navazuje na nějaký dnes uţ tradiční západní politický proud postavený na nějakých idejích a na nějaké politické diskuzi, ţe to není nějaký marketing. Nejhorší ze všeho, si myslím, by bylo to, kdyby se posílil ten trend nástupu těch marketingových stran, jako jsou Věci veřejné. O čem se s nima chcete bavit? Nebo, to je všecko jenom marketing, vyuţití nějakých momentálních nálad. Ale ... mě nemají. Já jsem aţ, musím říct, ţe pro mě to bylo aţ legrační, kdyţ oni si ještě před těma aférama, dělali nějakou ideovou konferenci, tak oni se sjeli. Jako hledali nějaké ideje. Ale vůbec nějaké měli, ale stejně, ať se snaţil, jak se snaţil, to byly většinou takové nějaké obecné fráze. Já jsem tam moc ţádných nějakých pořádných idejí moc nenašel. Takţe já bych, abych to shrnul, určitě bych preferoval, kdyby se etablovaly v české politice, nebo třeba vrátili z těch menších stran do parlamentu strany, kde je nějaká tradice a nějaká idea. A bál bych se jako nástupu stran čistě marketingových. Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------Já bych to jenom potvrdil a ono to moţná má i hlubší jaksi příčiny a souvislosti vůbec ve způsobu, jakým se ta politika tady dělá, jakým způsobem jsou vlastně jako, jak je vlastně ta politika realizována. Kdyţ se podíváte, neříkám, ţe to je jenom u nás. On je to asi obecný problém i na západě a všude v těch demokratických systémech. A vlastně tady se vládne pouze technokraticky. Politici de facto přijímají často rozhodnutí a opatření, která jsou dokonce i přímo proti tomu, co někde měli v nějakých volebních programech. Volební programy se píšou jenom jak marketingová záleţitost. A okamţitě po volbách se strčí do šuplíku, respektive do sběru, a Plné znění zpráv


nikdo s tím uţ dál jako nepracuje. Ty, ty, ta vládní moc se v podstatě vykonává formou jakýchs pragmatických rozhodnutí, která se odvíjejí od toho, jestli přiteče do rozpočtu více peněz, nebo méně peněz, nebo případně od nějakých aktuálních. V podstatě ta politika je de facto realizována z hlediska výkonné moci jenom jako hašení nějakých poţárů. Můţete se podívat, ţe v podstatě tady není ani schopnost těch politiků vytvořit nějaké dlouhodobější koncepce fungování jednotlivých systémů. A jedna vláda prostě zavede určitý systém. Jiná vláda ho úplně změní. Myslím, ţe všichni, kdo jsou odborníky na daně, by mohli o tom jako dlouze vyprávět, ţe jo. Čili to, co prostě v těch stranách chybí, a tady já nechci říkat, ţe se to vytratilo, protoţe podle mého názoru to v české politice o po roce 89 vlastně nikdy dosud neexistovalo. Je právě to, ţe ty politické strany z principu jaksi mají fungovat jinak. Mají fungovat jako skupiny, kde, které v podstatě agregují ty zájmy voličů. A utvářejí nějaký dlouhodobý program a mají poměrně jasno o nějakých svých hodnotách a prioritách. A tyto hodnoty potom v té obecné rovině rozvíjejí v konkrétní rovině, v té dané politice a v tom, co realizují, prostě kdyţ se dostanou k moci. To tady vlastně do dneška nefunguje, ţe jo. Vezměte si, ţe tady je to vlastně úplně obráceně, neţ by to standardně mělo být. To znamená, politická nevyhází zezdola, ale ze shora. A politici napíšou volební program a pak přesvědčí voliče, ţe to jsou přesně jejich zájmy. Přitom by to mělo být úplně naopak, ţe jo. Měl by ten zájem vycházet z těch voličů. A ty strany by měly utvářet své programy podle nějakých štěpení, která v té společnosti existují podle nějakých zájmů, ať uţ politických, ekonomických, náboţenských, sociálních a tak dál. A to se tady vlastně neděje. Chybí naprosto diskuze, ta se vytratila poměrně velmi rychle po, poté, co skončili diskuze o podobě transformace na začátku 90. let, a pak uţ v podstatě ty programové diskuze téměř neexistovali. A ty strany se prostě proměnily jenom v takové shluky pragmatiků, kteří prostě rozhodují ad hoc téměř ze dne na den. Čili toto je, myslím, jeden taky z těch klíčových problémů. Ale upřímně řečeno, moc nevím, nevím, jak na to, protoţe si nejsem ani jistý o tom, ţe voliči jaksi touţí po nějakým hledání nějakých hodnot no. Ono se to samozřejmě vyvíjí od celé té společnosti jako takové. Nenamlouvejme si, ţe ty politici jaksi jsou odděleny od té širší společnosti. Ono na jednu stranu sice, jak uţ se říká o české společnosti? Ţe je politicky velmi aktivní tom, ale ono to je aktivita jenom zaková zdánlivá. Ţe, ţe pasivně sledujeme politiku, nebo si přečteme a zanadáváme si na politiku v hospodě. To není aktivní politická jako nějaká činnost, ţe jo. Ty občani naopak se o tu politiku fakticky vlastně nezajímají? Respektive nekladou si otázky a nechtějí řešit ty problémy, které se v té zemi odehrávají. Ono to je do jisté míry i pochopitelné tím, ţe ta země má aspoň, nebo lidé, spoustu jiných starostí ekonomických, sociálních. Nejsme prostě ten bohatý západ, kde aţ ve chvíli, kdy jaksi se mu sociálně ekonomicky naprosto saturován, tak mi zbývá volný čas na to, abych se věnoval aktivitám v nějakých sdruţeních, nadacích, spodních. Anebo taky politických stranách, ţe jo. To, co známe třeba ze Spojených států, ţe kaţdý občan je členem aspoň několika různých spolků a podobně. To je prostě naprosto jiná realita, neţ je v České republice. Takţe do jisté míry se úplně nelze divit a těm občanům, ţe mají prostě i jiné starosti. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Nakolik to marketingové pojetí politiky přispívá právě k aférám, skandálům, a tak dál. Protoţe to vyţaduje značnou části peněz. A moţná by mělo zaznít také to, ţe ty peníze, které se ztrácejí, nemizí pouze do kapsy těch konkrétních politiků nebo úředníků, ale z velké části také plynou do stranických pokladen, i kdyţ třeba ne čitelným, ne legálním způsobem. Josef Mlejnek? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------To marketingové pojetí politiky samozřejmě, tomu rozkrádání a té korupci obrovsky nahrává. Protoţe potom kaţdá kampaň je postavená na billboardech a všemoţných dalších propagačních materiálech. To je drahé, ty náklady na vedení moderní kampaně rostou. Ty strany, aby se udrţely u moci, tak potřebují čím dál, tím víc peněz. Uţ ani jim nestačí ty příspěvky ze státního rozpočtu, co mají za hlasy nebo na za mandáty. Ty velké strany jsou vlastně zadluţené, jak ČSSD, tak ODS o těch posledních volbách jsou pořád v dluzích. Takţe je logické, ţe potom navazuji nějaké kontakty s nějakými mecenáši. Anebo ţe se samozřejmě se snaţí získat peníze i právě tak, ţe provádějí různé nekalé obchody, zneuţívají svého postavení u moci a snaţí se takhle naplnit ty stranické pokladny. To je velké neštěstí. A jako objevil se lék na to, spočívá, myslím v tom, o čem tady celou dobu mluvíme, ţe by se lidé měli daleko více angaţovat. Fascinuje mě to vţdycky, kdyţ jsou volby ve Spojených státech, a kdyţ je nějaká reportáţ, tam mluví s těmi dobrovolníky. Tam často, teď si vybavuju nějakou dobrovolnici. Myslím, ţe to bylo, byla z republikánské strany, ale to je ... bychom nešli do demokratické strany, také takovou. A ona říká: no, já tady jsem dobrovolnice, za to ţádné peníz nemám. A já jsem si na to vybrala svou celoroční dovolenou, abych tady jako mohla v tom, v té volební kanceláři v tom nějakém místě svého bydliště být, a pro mě je to obrovská čest. Já prostě jako se tady angaţuju. To si nedovedu představit Čecha nebo Češku, aby si vzal dovolenou a celou ji jako, celou ji vlastně jako pouţil na dobrovolné práce v kampani nějaké politické strany. Nejde jenom o jedince. Krom těchto dobrovolníků. Právě zase, jak jsme mluvili Plné znění zpráv


o tom, ţe chybí nějaká interakce, nějaká vazba mezi těmi stranami a nějakým shlukem početných občanských jiných sdruţení. Tak zase, kdyţ třeba pak jsou pak volby. A nějaké sdruţení se dohodne, třeba myslivecký svaz prostě bude vyjednávat s těmi stranami. A oni, nějaká z těch stran řeknou, ţe přeci jenom jako víc třeba budou respektovat zájmy tohoto sdruţení. Tak to tak můţe pak fungovat tak, ţe třeba čistě pragmaticky jedny volby od druhých se můţe takhle dohodnout takové sdruţení, zájmové s jinou stranou. Ale pak mu nemůţou říct: tak dobře, tak teď jsou volby a teď našem poţadavkům zájmům nejvíc odpovídá ta ... Očekávají, ţe ta strana potom v tom volebním období ty sliby splní. A kdyţ je nesplní, tak hold příště samozřejmě se nedohodnou, ale já jsem pouţil tady toho modelu, schválně jsem zvolil tak trošku pragmatičtější, pragmatičtější nějakou vazbu. Ale jde o to, ţe jako dlouhodobá spolupráce nebo kontakt, tu interakci mezi tou stranou a různými občanskými sdruţeními, by pak měla a mohla tu kampaň a ty náklady na tu kampaň sníţit, poněvadţ uţ i třeba hlasování lidí pro tu a tu stranu bude na základě nějaké dlouhodobé vazby těch lidí k té straně, o dlouhodobější, nebo nějak podloţené nějakým i zájmy. Ne, ţe by ti lidé byli přímo straníci, ale ţe prostě třeba jako se pohybuji v nějakém několika občanských sdruţeních. A spíše jako si to uvědomí i kvůli tomu, čemu se věnují a čemu se, čím se zabývají ve volném čase, nebo v práci v těchto sdruţeních, takţe prostě z hlediska programů a tak dál, zrovna ta a ta strana je pro ně výhodnější, ţe se vůbec nebudou orientovat na základě toho, co zrovna bude vylepeno na nějakých billboardech nebo jaké zrovna mediální kauzy, kdoví kým, z kdoví jakého pozadí rozdmýchávané zrovna pofrčí. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Na závěr ale musíme vycházet z toho, ţe bohuţel toto v České republice nefunguje. Takţe nás čeká asi neustále pohled na českou politiku takový, jaký je. To znamená malé uzavřené strany s velmi málo početným členstvem, celá řada afér, celá řada různých marketingových kampaní, a to bude vše. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------Obávám se, ţe to tak částečně je, ale přeci jenom jsou určité moţnosti aspoň dílčích řešení. Například myslím si, ţe není problém prostě přijmout zákon, protoţe tady skutečně co není v zákoně, tak nikdo nebude dodrţovat. Ale prostě přijmout zákon, který radikálně omezí výdaje na kampaně a který i zajistí to, aby to financování těch kampaní bylo, aby bylo povinné prostě předkládání veškerých příjmů, výdajů na ty kampaně tak, aby se nedalo jako oklikou, ţe jo, ty peníze nalévat do těch stran. I to by mohlo do jisté míry prostě omezit roli těch peněz v té kampani. A zvýšit potom do jisté míry roli idejí a programů, o které se prostě v těch kampaních bojuje. Ale jsou to prostě určité dílčí kroky. Bohuţel vlastně všechny tyhle debaty, které tak jako vyznívají spíš beznadějně, se vţdycky točí kolem jedné základní otázky jako. Kdo jsou ti, kdo mají ta nová pravidla schválit. A to jsou zase ti politici, kteří v tom celém systému jedou. A já se prostě obávám, ţe pokud tady dál bude fungovat ten systém, který tu funguje, ţe se o věcech debatuje, diskutuje, ale ta politická elita je jakoby hluchá, a nechce ty věci měnit tím, ţe nezmění ta pravidla hry, tak prostě můţe přijít okamţik, kdy do ulic přijede armád a prostě vyhlásí stanné právo. A bude vydávat zákony sama a nebude se bavit vůbec s nikým. A moţná, ţe bychom se divili, kolik občanů by to přivítalo. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Tak uvidíme, jakým způsobem se česká politika bude vyvíjet. Snad nedojde k tomuto krajnímu bodu. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskuzní pořad Studio Stop. Hosty byli politologové Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. A Jan Bureš z Metropolitní univerzity. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------Na shledanou. Jan BUREŠ, politolog, Metropolitní univerzita -------------------Na shledanou

Studentské spoty: Reklama na Igráčky 5.6.2012

markething.cz

str. 00

Reklama, Z terénu



Redakce Kaţdý letní semestr probíhá na oboru Marketingová komunikace a PR FSV UK předmět Kreativita v reklamní tvorbě vedený Mgr. Tomášem Mrkvičkou. Studenti v něm kaţdý týden v týmech na základě zadaných briefů pracují na návrzích pro printovou a později televizní reklamu. Předmět je pak ukončen projektem, jehoţ cílem je kompletní realizace klasického televizního spotu. V letošním roce byla zadavatelem briefu společnost EFKOkarton, výrobce populárního Igráčka, která pro potřeby natočení spotu vybavila kaţdý tým sadou figurek. Cílem bylo ukázat Igráčka jako hračku, která rozvíjí dětskou fantazii. Nutno dodat, ţe pro naprostou většinu studentů se jednalo o filmařskou premiéru. Všech osm výsledných spotů včetně krátkých autorských komentářů naleznete níţe. Příjemnou zábavu! O NEJLEPŠÍ SPOT HLASUJTE NÁSLEDNĚ V ANKETĚ. Spot 1: Petra Rýslerová a Lucka Vrzalová Dětská fantazie nezná hranic. My jsme se pokusily ukázat naší představu toho, co se asi odehrává v dětské hlavičce, kdyţ si zrovna dítě hraje s Igráčkem. Vybavily jsme si pár vlastních zkušeností z dětských let a uvědomily si, ţe největší zábava pro dítě je experimentovat a porušovat pravidla. Můţe mít k Igráčkovi sice domeček, nikdo ale neříká, ţe ho musí pouţít. Proto jsme do našeho příběhu zapojily i ostatní hračky a pohrály si s co moţná nejabsurdnějšími situacemi. Pro natáčení jsme sestavily tým sloţený ze samých talentovaných a navíc zatím neokoukaných herců – našich spoluţáků. Spot nám reţíroval bývalý student Prague Film School Martim Condeixa, kterému vděčíme za rozzáběrování našeho ambiciózně-zmateného scénáře a za práci s kamerou. Za trpělivost děkujeme rodině malého Jonáška, který se zvládl v rekordním čase naučit náš claim a zároveň rychle pochopil, proč se do těch Igráčků na zemi nemá kopat Spot 2: Eliška Baziková, Petra Karbanová a Kristýna Miškovská Náš tým, ostatně jako všechny další týmy, měl nadšeného ducha a snahu se předvést s originálním a zároveň pro děti poutavým spotem, který si zapamatují a třeba se i inspirují pro své vlastní příběhy s Igráčkem jako hlavním protagonistou. Igráček v naší péči cestoval na mnoho míst. Autenticitu zajistil hlas Andreje, chlapce z druhé třídy ZŠ, díky kterému jsme získali opravdu dostatek zvukového materiálu na zpracování. Vizuálně jsme se rozhodly pro jednoduchý koncept. Vlastním úsilím jsme s dětským stylem (bez velkých rozpaků) nakreslily a částečně i formou koláţe vylepšily několik archů papíru, slepily je a navinuly na podomácku vyrobené kotouče, které nám suplovaly technickou stránku zajišťující pohyb. Po intenzivní práci na audiovizuálních detailech jsme za dva dny práce shledaly, ţe je naše dílko velmi povedené, a těšily se na práce ostatních týmů. Studená sprcha přišla v momentě prezentování všech spotů. Kritika našeho díla se pod náporem zdařilých konkurenčních projektů prudce vyostřila, nemluvě o našich potupných pocitech podprůměrného výstupu. Náš Igráček měl ale i tak určitý úspěch a pro příště jsme připravené se po této zkušenosti technicky vyvíjet. Náš spot se v porovnání s ostatními dá zařadit do kategorie „amatér", i přesto jsme ale byly na svůj výkon hrdé. Spot 3: Klára Kozůbková a Alex Komarová Pro nás obě bylo vytváření spotu první zkušeností s tvorbou čehosi i jen zdánlivě připomínajícího filmovou tvorbu. Shooting board nepříliš či přespříliš podrobný, rekvizity „co dům dal", první staţení Movie Makeru a společné dlouhé nedůvěřivé oťukávání a spousty miniscének skládajících se do foťáku vedle vzpomínek z dovolené. Ač výsledek nemusí dosahovat vysokých produkčních kvalit, spot i Igráčci samotní nám při jeho tvorbě přirostli k srdci. Spot 4: Alex Drozdová a Tom Hodboď Ústřední myšlenka našeho spotu vyšla z přesvědčení, ţe ne kaţdý vnímá stejná místa nebo předměty stejným způsobem a zejména se tento rozdíl projevuje mezi dospělými a dětmi. Vsadili jsme i na to, ţe si zřejmě všichni dodnes dokáţou vybavit svoje představy a fantazie z dob, kdy sami byli malí. Coby dítě přece neřešíte, ţe astronaut nemá skutečně oblek astronauta či věrnou kopii raketoplánu Discovery. To, co vám chybí, co nemáte, si jednoduše domyslíte, představíte, popřípadě symbolicky nahradíte.



Igráček pro nás od počátku byl hrdina, který zvládne jakoukoli roli, která mu bude určena. Zachytili jsme ho tak v pěti situacích, v nichţ dospělý člověk zřejmě uvidí na první pohled poněkud nepochopitelnou scénu na hranici absurdity. Kaţdý z výjevů jsme posléze doprovodili popisky říkajícími, jak by se jednotlivě mohly jevit v dětské představivosti. Na závěr je třeba uvést, ţe dobře víme, kde má spot určité limity – ať uţ jde o font a čitelnost textu nebo špatný timing závěrečného sdělení. Přesto pevně věříme, ţe při lepší exekuci by doručil cílové skupině přesně to, co má, a doufáme, ţe se vám bude líbit. Spot 5: Jan Kvěch a Martina Hesounová Naše práce vycházela především ze zadání, jeţ mělo ukázat hračku samotnou a dát dítěti prostor pro rozvíjení vlastní představivosti. Chtěli jsme představit Igráčka jako variabilní hračku, která se lehce přizpůsobí dětské fantazii a Igráček se tak můţe stát, kýmkoliv bude dítě chtít, a to bez ohledu na to, k čemu byl původně předurčen. Z toho se odvíjelo i natáčení samotné, kdy jsme přemýšleli a zkoušeli, jaké asociace nás s Igráčky a jejich proprietami napadnou. Všechny nápady jsou zachyceny a zakomponovány do jednoho celistvého příběhu. Natáčeli jsme pomocí takzvané stop motion technologie, která nám umoţnila Igráčky „oţivit“. Celý spot jsme doplnili adekvátní hudbou a především ruchy, na kterých ve finální podobě dosti záleţí, jelikoţ dotváří celkový obraz spotu. Spot 6: Iva Fidranská a Kristýna Petráková Na začátku je nutno říci, ţe práce na tomto spotu byla náročná, ne-li přímo smrtící. Po veselém natáčení ve Stromovce náš natáčecí tým zjistil, ţe se technika spikla proti němu - velkokapacitní natáčecí zařízení historického rázu odmítlo spolupracovat s počítacím strojem rázu moderního, čímţ se spustil řetězec nešťastných příhod: Při cestě k servisu rozbil se autobus, k opravně donesl nás vlastní klus. A poté servisoví páni, neměli se k spravování. Smuten rozešel se náš štáb k McDonaldu, místo něj však našel jen sutin haldu. Té ulici Vodičkově je bez něj trudno jako vdově. A aby toho nebylo málo, půl videa se nám přemazalo. Tím byl ten chmurný den dokonaný, celý štáb usnul uplakaný. Konec však smutným rýmům, vše se v dobré obrátilo a video z toho bylo: Spot 7: Jakub Havránek, Karin Slunečková a Viktoria Borovičková Byli jsme originálním a kreativním týmem. Na vyrábění spotu jsme byli obohaceni o třetí sloţku našeho výkonného týmu, a to dokonce ze zahraničí – Slovenku Viktorii. Celý koncept spotu jsme vymysleli v oblíbeném Standardu u kávy, koláče a piva. Problém jazykové bariéry nebyl tak velký, jak jsme se zpočátku obávali, a snaţili jsme se produkční část co nejvíce zjednodušit, tj. neanimovat Igráčky nebo nepřevlékat lidi do kostýmů dle vzoru ostatních týmů. Myšlenka spotu byla, ţe postavička Igráčka je ústředním spojovacím prvkem celého spotu. Představy, které postavička můţe ze začátku mít, jsou ordinérní, ale najednou ustřelí stranou do říše dětské fantazie. S tím koresponduje i grafické provedení „think bubbles“, které v první řadě odkazuje na bohatou českou loutkařskou historii a v druhé řadě i velmi lehce odkazuje na Michela Gondryho. Setkali jsme se s jistými technickými problémy, například dilematem, jak zapnout na fotoaparátu mód nahrávání videa. Zde se jednoznačně vyplatilo být vícečlenným týmem – úlohy se rozdělily – někdo divoce experimentoval s fotoaparátem, někdo urgoval po telefonu známé a někdo přízemně hledal na internetu. Poslední varianta se ukázala jako správná. Natočili jsme cca 80 záběrů, vybraly se ty nejlepší a sestříhaly se. Během celodenního natáčení se nejednou změnilo venkovní osvětlení, stejně jako se při neopatrné chůzi „drclo“ do stativu s aparátem, a tak se obraz změnil. Na druhou stranu fáze, ve které jsme seděli u jednoho stolu a pomalu - jako korejské ţeny - vyráběli jako na běţícím páse loutky, byla jednou z nejvíce terapeutických činností za celý semestr. Spot 8: Petra Blaţková a Martina Vacíková Koncept vychází z myšlenky, ţe s Igráčkem je moţné vyřešit vše. Proto se hrdina dostává do různých situací, ve kterých je zprvu trochu ztracený, ale díky postavičce, kterou má při sobě, z nich vţdy vzejde jako vítěz. Plné znění zpráv


Děkujeme všem našim spoluţákům za poskytnutí svých videí i komentářů a svolení k jejich publikaci a zvláště pak Petře Rýslerové za celkovou koordinaci. Jak citovat tento článek? REDAKCE. Studentské spoty: Reklama na Igráčky. In: Markething.cz [online]. 5. června 2012 [cit. 2012-06-05]. Dostupné z: http://www.markething.cz/igracek.

URL| http://www.markething.cz/igracek

Bizarní divadlo, fraška či reality show. Tak hodnotí Rathův projev studenti 5.6.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 Jan Švábek

Kauzy

Vystoupení Davida Ratha v Poslanecké sněmovně si získalo pozornost celé české veřejnosti. ParlamentníListy.cz zjišťovaly, jaký názor na Rathův projev a celou kauzu mají vysokoškolští studenti. Ti si v hodnocení Rathova vystoupení nebrali servítky.

Poslanecká sněmovna vydala Davida Ratha k trestnímu stíhání. Při svém projevu Rath hovořil o svém zatčení jako o připravené likvidaci a politické pasti. Vysokoškolské studenty však podobně jako své kolegy ve sněmovně nepřesvědčil. Celý projev Davida Ratha čtěte ZDE Bizarní divadlo s trochou české taškařice “Rathovo vystoupení ve sněmovně bych označil jako bizarní divadlo s trochou české taškařice. Sám věřím, ţe policie nepracuje na politickou objednávku a ţe poslance čeká spravedlivý soud. Za alarmující povaţuji jiţ tradiční úniky informací o případu mimo orgány činné v trestním řízení. Podle mého názoru v ČR existuje takřka identické a symbiotické propojení policie a médií jako ve Velké Británii, ale u nás se zatím nic nevyšetřuje,“ říká Karel, který studuje politologii na Fakultě sociálních věd UK v Praze. (gallery title="Fotogalerie:" id="143" /) Politická fraška a tragikomedie Ne všichni studenti měli čas přímý přenos z Poslanecké sněmovny pozorovat. Rathův případ však sledují. “Bohuţel (nebo spíš bohu dík) jsem měl na práci něco důleţitějšího, neţ sledovat tu politickou frašku,“ říká Jiří, student Fakulty právnické ZČU v Plzni. O Rathově vině však nepochybuje. “Kdyţ někoho chytnu při činu, tak není co řešit. Kdyţ se jedná o vysoce postaveného veřejného činitele, uloţil bych nejvyšší moţný exemplární trest z důvodu vykonávané pozice. Jestliţe pobírám několikanásobně větší plat neţ je průměrný, tak musím nést i větší zodpovědnost za následky, které z takové práce plynou. Celá kauza mě svojí tragikomičností unavuje. Bohuţel je mi jasné, ţe takových krabic od vína bude více,“ okomentoval kauzu Rath budoucí právník z Plzně. (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="235029,235024,235020" /) Sněmovna se proměnila v reality show “U Davida Ratha jsem postrádala větší sebereflexi nebo alespoň snahu o omluvu. Jinak mě jeho projev nijak nepřekvapil, ale sněmovna zcela změnila svou funkci a proměnila se na místo absurdní reality show. Nikdo Plné znění zpráv


by v tu chvíli nehádal, ţe se nachází na půdě legislativního orgánu,“ shrnula přímý přenos ze sněmovny Karolina, studentka Fakulty filozofické ZČU v Plzni. (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="235015,232800,228870" /) Dobrý projev, který mě nepřesvědčil Student Jan, který studuje na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze, si pozorně všímal především Rathova projevu. “Výborný projev plný emocí, demagogie a důrazu na ta pravá slova. Rath mě však o nevině nepřesvědčil. Ani se nesnaţil nějak očistit, spíš chtěl upozornit na kauzy ostatních politiků. O spiknutí podle mého nemůţe být řeč,“ prozrazuje Jan. (relatedarticles title="Psali jsme:" articles="235035,235014,235006,235005" /)


KOMENTÁŘ: Rath není politický vězeň, ale hubaté princátko na hrášku 5.6.2012

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Domácí pro iDNES.cz Josef Mlejnek ml.

Ţádné překvapení, jen fňukání nad krutostí pobytu ve vazbě přinesla řeč Davida Ratha před kolegy poslanci. Bývalý hejtman svými slovy uráţí tisíce politických vězňů, kteří skutečné mučení zaţili, píše v komentáři pro iDNES.cz politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dlouho očekávané (a některými snad obávané) vystoupení poslance a exhejtmana Davida Ratha před Poslaneckou sněmovnou, která nakonec takřka jednomyslně rozhodla o jeho vydání k trestnímu stíhání, nic nového nepřineslo. Jediný reálný přínos spočíval snad pouze v tom, ţe Sněmovna učinila nezbytný "úřední" úkon, tedy vydání poslance ke stíhání, neboť ţádný jiný orgán ani úředník něco takového učinit nemůţe. Zbytek bylo divadlo, kýčovité melodrama, které z celé věci udělal hlavní aktér David Rath. Vţdycky jsem nesnášel rčení "vojna z něho udělá chlapa", ale při poslechu Rathova fňukání nad "torturou" vazby jsem snad poprvé v ţivotě tento blábol z časů komunistické lidové armády vzal na milost. "Byl on na vojně?" napadlo mne a hned jsem si musel odpovědět, ţe asi ne, neboť kdyţ onu "vazební torturu" blíţe popsal, o ţádném mučení jsme se nic nedozvěděli. O tom, jak je ubíjející sedět celé dny v cele a koukat do zdi, o umývárně dvakrát týdně, o krátké procházce na malém dvorku – to ano, ale copak je toto tortura? David Rath si neroztrhl košili a neukázal stopy po mučení, neměl v obličeji podlitiny ani nešišlal kvůli vyraţeným zubům, a tudíţ ho patrně deptá jen obyčejná vězeňská rutina. Pokud ji nazývá torturou, pak uráţí tisíce těch, kteří si v této zemi skutečnými torturami v totalitní minulosti prošli. Skutečné politické vězně, kteří tvrdě zakusili stisk zubů policejního státu. Ne, David Rath není politický vězeň a jeho fňukání je trapné. Hubaté princátko prostě dosedlo tvrdě na zadek a teď naříká. Vyjádření spoluobviněných můţe Rath zpochybnit terorem Přesto nejde v jeho případě jenom o emoci, ale téţ o chladný racionální kalkul, zejména kdyţ hovořil o vazebním "lámání" jeho zatčených spoluviníků. Nic o něm neví, neměl by nic vědět, i kdyby se něco takového dělo, neboť v tom spočívá základní vyšetřovací taktika: rozdělit skupinu na různá místa, aby její členové o sobě nevěděli, aby nevěděli, alespoň do určité chvíle, co druzí vypovídají.



"Prásknou mne, neprásknou, řeknou to a to, nebo něco jiného, nebo budou mlčet? A neměl bych je radši napráskat já, neměl bych všechno házet na ně, coţpak můţu počítat s jejich loajalitou?" – těmito úvahami se doktor Rath patrně uţírá za dlouhých osamělých dnů i nocí ve vazební cele. Ledacos o výpovědích ostatních ví z vyšetřovacích dokumentů, ledacos tuší, ale téţ ví, ţe určitě neví všechno. A jedinou jistotu můţe mít v tom, ţe podobně určitě uvaţují i Pancová, Kott a další. Proto to neustálé líčení vazby jako středověké mučírny, jako místa deptání a lámání lidí. Cokoliv spoluobvinění řeknou proti němu, bude on moci zpochybnit jako důsledek policejního teroru. Alespoň si to patrně myslí, a i proto mluvil tak, jak mluvil. Rath se uţ neobhajuje, ţe v krabici bylo víno Další Rathův racionální kalkul pak spočívá v náznacích, ţe peníze nebyly určeny pro něj osobně, ale pro stranu na volební kampaň. "Jestli mne hodíte úplně přes palubu a nepomůţete mi, pak hodím přes palubu i já vás," vzkázal David Rath vedení vlastní partaje. V Lidovém domě teď budou muset zváţit, kolik toho asi David Rath můţe podloţeně vědět, jak moc můţe straně uškodit a co a za jakou cenu by pro něho matka-strana mohla v dané situaci udělat. Hodna pozornosti je však určitě skutečnost, ţe zmíněnými náznaky David Rath patrně definitivně hodil přes palubu prvotní linii vlastní obhajoby. V krabici nebylo víno, ale peníze, a já o tom věděl – prozradil David Rath na sebe. Patrně sám uznal, ţe jde o verzi pod tíhou důkazů neudrţitelnou. Právě zřejmostí důkazů se kauza Davida Ratha liší od většiny jiných korupčních kauz, v nichţ jde navíc zpravidla o částky i o několik řádů vyšší. Nicméně skoro v kaţdé z nich existuje tolik nepřímých indicií, ţe přímo volají po důkladném prošetření, po výkonné aktivní policejní práci, jaké jsme byli svědky (soudě alespoň dle toho, co se zatím objevilo v médiích) v případu Davida Ratha. Pokud se ale stejně razantně nezačnou vyšetřovat i další známé (i neznámé) kauzy, exponenciálně poroste podezření, ţe Rathův případ proběhl na politickou objednávku, byť k tomu obviněný sám zavdal převelice pádné důvody, které ho rozhodně zbavují jakéhokoliv práva hrát si na politického vězně.

URL| http://zpravy.idnes.cz/komentar-k-jednani-snemovny-o-rathovi-d8y/domaci.aspx?c=A120605_195004_domaci_jj

Petra Pšánská se stala manaţerkou ZUNO pro sociální média 4.6.2012

Bankovnictví (newsletter)

str. 01

Lidé

Strategii komunikace online banky ZUNO na sociálních sítích má na starosti Petra Pšánská (28). Dohlíţí také na veškerý webový obsah a jeho lokalizaci do českého jazyka. P. Pšánská se obsahu internetových stránek věnuje jiţ sedm let. Pracovala pro magazín Elle, kde vytvořila kompletní koncepci a strukturu webového portálu, působila i ve vydavatelství Bauer Media. Vystudovala Fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově. Foto popis|

Petr Kočí: Superman mediálních studií přilétá do Prahy 4.6.2012

ceska-media.cz str. 00 Lupa.cz (BoJ)

Média-Stalo se



Dne 18. 6. 2012 v Praze na půdě Fakulty sociálních věd UK vystoupí jeden z nejvýz-namnějších světových akademiků zabývajících se médii a populární kulturou – profesor Henry Jenkins z University of Southern California.


Superman mediálních studií přilétá do Prahy 4.6.2012

lupa.cz

str. 00

Dne 18. 6. 2012 v Praze na půdě Fakulty sociálních věd UK vystoupí jeden z nejvýz-namnějších světových akademiků zabývajících se médii a populární kulturou – profesor Henry Jenkins z University of Southern California. Stane se tak na sympoziu na téma participace a aktivit publika v nových médiích, které bude probíhat od 14 do 19 hodin v budově FSV UK v Opletalově ul. 26. Kromě profesora Jenkinse vystoupí také jeho kolegyně Sangita Shresthova, odbornice na bollywoodský tanec, Nico Carpentier (Vrije Universiteit Brussel) a za česká mediální studia Jakub Macek a Jaroslav Švelch. Program uzavře panelová diskuse. Sympozium je jedinečnou šancí setkat se s přední osobností amerických mediálních studií a zúčastnit se diskuse o úloze a moţnostech současných uţivatelů médií. Naše představy o těchto moţnostech jsou zásadní i pro debatu o vzdělávacím a demokratizujícím potenciálu nových médií. Sympozium je tedy určeno nejen studentům a akademikům, ale také širší veřejnosti – zejména novinářům, zástupcům neziskových organizací, umělcům a pracovníkům v reklamě, marketingu a informačních technologiích. Sympozium bude probíhat v angličtině bez tlumočení. Pro účast je nutná registrace emailem (se jménem a afiliací) do 11. 6. na adrese [email protected]. Více informací na on.fb.me/tran-smediaprague. Hashtag na twitteru: *transmediapra-gue. Případné otázky zodpovědí organizátoři sympozia – Irena Carpentier Reifová ([email protected]) a Jaroslav Švelch ([email protected]). Henry Jenkins vstoupil do povědomí studia médií díky svým pracím o tom, jak publika, a zvlášť pak fanoušci, pracují s texty populární kultury (kniha Textual Poachers: Television Fans and Participatory Culture, 1992). Jeho vize aktivního a kreativního diváka či čtenáře pak našla uplatnění při zkoumání nových médií, která participaci uţivatele očekávají. Proměny mediální krajiny, v níţ se po rozšíření Internetu stírají rozdíly mezi producenty a konzumenty, mezi komerčním a nekomerčním, oficiálním a neoficiálním, lokálním a globálním, starým a novým popsal v knize Convergence Culture (2006). Kromě toho publikoval o hollywoodských komediích a počítačových hrách. Nyní připravuje publikace o šiřitelných médiích (někdy známých jako „memy“ či „viry“) a o komiksu. Profesor Jenkins je známý jako poutavý a přesvědčivý řečník i jako „aca-fan“ – akademik a zároveň fanoušek populární kultury. Zdroj: Tisková zpráva Program 14:15 Introduction 14:30 The Transmedia Generation: Spreadable Media, Fan Activism, and Participatory Learning Henry Jenkins, University of Southern California 15:45 More than desire for text: online participation and social curation of content Jakub Macek, Masaryk University, Brno, Czech Republic 16:15 Bollywood migrations Sangita Shresthova, University of Southern California 16:45 Break 17:05 Fan translation as a social and (inter)cultural practice Jaroslav Švelch, Charles University in Prague 17:35 The dark sides of online participation Nico Carpentier, Free University of Brussels, Charles University in Prague 18:05 Break 18:10 Panel discussion 19:00 Symposium over

URL| http://www.lupa.cz/zpravicky/superman-medialnich-studii-prileta-do-prahy/

Cestovatel Pavel Šimek: Narodil jsem se v Libyi a dětství strávil v Libni 4.6.2012

Naše Praha 9 str. 08 Petra Ďurčíková

Rozhovor



Téměř dvacet tisíc kilometrů ujel cestovatel a fotograf Pavel Šimek se svými třemi přáteli ve dvou ţlutých trabantech během cesty napříč Afrikou, kterou uskutečnili v roce 2009. Zhruba během čtvrt roku procestovali 11 zemí. * Jak vznikl nápad procestovat Afriku a proč zrovna v trabantech? To nebyl můj nápad. Všichni jsme z té generace, která vyrůstala na dobrodruţných knihách a na cestopisech Zikmunda a Hanzelky. Dva roky před naší cestou Dan Přibáň s Martinem Kozlem jeli trabanty do Kazachstánu. A Dan potom přišel s nápadem projet Afriku. Ze začátku mi to přišlo jako šílený nápad, ale kdyţ jsme se v těch trabantech začali hrabat, zjistili jsme, ţe čím jednodušší auto, tím líp. Projeli jsme i místa, kde mají čtyřkolky problémy. * Ono to ale asi není jen tak, vzít auto a vyrazit… Ne ne, to opravdu není. Přípravy trvaly přes rok. Jednoho trabanta jsme měli uţ od Kazachstánu, druhého jsme pořídili z Maďarska. To auto se muselo kompletně rozebrat, zkontrolovat a dát zase dohromady. Rok jsme pak sháněli víza, očkování, mapovali cestu a kontaktovali jsme lidi, kteří tam ţijí. * Oba trabanty byly z roku 1986, to uţ jsou skoro veteráni… To je pravda, ale musím říct, ţe se drţely hrdinně. U mě si ta auta hrozně šplhla. Dokud mohla, tak jela a kdyţ bylo potřeba, šla poměrně snadno opravit. Třeba kdyţ se nám auta poprvé zadřela, některé díly se nedaly sehnat, tak nám je posílali z Čech. * Pomáhali vám místní? Pomáhali. Skoro vţdycky. Kdyţ jsme něco opravovali, přišli poradit. Nakonec se ukázalo, ţe vůbec nevědí, co je to za auto nebo co opravujeme. Například v Etiopii, kde jsme spálili brzdy a propadli jsme naprosté beznaději. Sehnat brzdy do trabanta v Etiopii, to je jako shánět čerstvý kaviár (smích). Shodou okolností jsem potkal člověka, který vypadal jako kolumbijský mafián, a hned se mě zeptal, jestli jsem ten, co přijel v těch ţlutých autech. Nejdřív jsem se vyděsil, ţe špatně parkujeme, ale pán mi vysvětlil, ţe vlastní snad jediný autoservis v Addis Abebě, který se zabývá zahraničními auty. Dal mi vizitku a slíbil, ţe nám brzdy opraví. Jenom nám zapomněl říct, ţe se v Addis Abebě přejmenovaly všechny ulice, takţe jsme začali bloudit a s brzdami jsme se pomalu loučili. Kdyţ jsme stáli u benzínky, do auta se mi naklonil černoch, který šel zrovna okolo, a slovensky se mě zeptal, jestli nepotřebujeme pomoc. Všechno zařídil, pomohl nám autoservis najít, brzdy opravili a jeli jsme dál… * Zaţili jste během cesty hodně takových kuriózních setkání? Asi dvakrát nebo třikrát se nám stalo, ţe jsme se potkali s lidmi, kteří Česko znali nebo tady byli. Třeba v malé vesničce uprostřed divočiny, jsme potkali člověka, který studoval na Moravě. * Ještě se vrátím k té přípravě na cestu. Vaše cesta trvala skoro tři měsíce, já bych potřebovala minimálně deset lodních kufrů… Museli jsme zavazadla hodně redukovat. Kdyţ jsme vyskládali všechny součástky, které jsme chtěli vézt, zjistili jsme, ţe by za námi musela jet dodávka. Jediné, čeho jsme se nezbavovali, byly léky a věci nutné k přeţití. * Jídlo a zásoby jste si nevezli? Něco jsme vezli, třeba bednu sušeného masa, která nám v podstatě několikrát skoro zachránila ţivot. Problém byl s vodou. Pitná voda se tam dá velmi těţko sehnat, ale coca-colu seţenete úplně všude. * Takţe jste jedli tamější jídlo? Ano, museli jsme. Občas jsme jedli neuvěřitelné věci. Já jsem moc neexperimentoval, ale kluci chtěli vyzkoušet všechno. V Zambii si koupili třeba igelitku smaţených housenek. Plné znění zpráv


* Nebáli jste se „faraonovy pomsty“, tedy těţkých střevních problémů, které cestovatele v těchto končinách často postihují? Já uţ jsem byl v Egyptě několikrát, takţe jsem věděl, jaké prášky si mám vzít, ale neminulo nás to. * Přišel nějaký problém, kdy jste si řekli: „Tak jsme dojeli“? Ten přišel v Káhiře, kde jsme čekali na náhradní díly kvůli prokluzující volnoběţce. Abychom si zkrátili čekání, vyrazili jsme se podívat na pyramidy do Sakkary a úplně zadřeli motor. Potom jsme utrhli výfuk. A ještě jednou nám upadl v Zambii, kde se defi nitivně rozpadl. Nakonec jsme ale všechno s pomocí místních opravili a jeli dál. * Prý jste jeli bez navigace? Ze začátku jsem se toho trochu bál, ale Dan byl nekompromisní. Říkal, ţe Zikmund a Hanzelka ji taky neměli, tak mi ji taky nepotřebujeme. Sehnali jsme co nejpodrobnější mapy, ale velmi záhy jsme zjistili, ţe nejsou tak podrobné, jak bychom potřebovali. V některých zemích, kdyţ zaprší, úplně to vezme silnici. Bloudili jsme i s mapou. * Kdyţ člověk vyráţí na cestu, má určité představy o místě, lidech, kultuře… Jak se vaše představy shodovaly s realitou? Já jsem byl hodně mile překvapený. Hlavně z lidí, všichni byli milí a snaţili se nám pomoct. Měli jsme moţnost poznat jednotlivé země jinak neţ běţní turisti. V Tunisu jsme viděli, jak se prodává benzin pašovaný z Libye. To jsme se křiţovali i my nevěřící (smích). Z barelů plných benzinu tam mají vyskládané obrovské pyramidy, benzin všude prosakuje a oni přes to mají přehozené šňůry se ţárovkami, aby přilákali zákazníky, a samozřejmě všichni kouří. * Afrika není zrovna bezpečná země. Hrozilo vám někdy nějaké nebezpečí? To nám asi hrozilo, ale buď jsme si ho nevšimli, nebo jsme se mu zdárně vyhnuli. Ještě v Česku nás varovali, ţe jsou v Africe teroristi, ţe tam střílejí lidi, nemají rádi bělochy… My jsme vším prošli hrozně snadno. * V Africe jste nebyl poprvé, takţe uţ jste trochu věděl, do čeho jdete. Byl jsem se potápět v Egyptě, takţe ten jsem trochu znal. Narodil jsem se v Libyi, ale nikdy jsem se tam nevrátil. Kdyţ přišla nabídka projet Afriku, měl jsem jasno. Dokonce jsem se vyfotil před porodnicí, kde jsem se narodil. Coţ nebylo jednoduché, protoţe přímo naproti byly obrovské kasárny. Nechtěli nás tam nechat fotit. Ale tak dlouho jsem přemlouval průvodce, aţ mě tam vzal, vyběhli jsme z auta a mám fotku i videozáznam. * Afrika ale nebyla váš jediný návrat… To je pravda. Kromě místa svého narození, jsem se z Vinohrad vrátil i do míst svého dětství - do Libně, kam jsem chodil na základní školu. Jsem rád, ţe bydlím u Rokytky, jako kluk jsem tu hrál fotbal nebo jsme si tu hráli na Rychlé šípy. Pořídil jsem si byt v Ocelářské ulici, který ale ještě před odjezdem do Afriky nebyl hotový. Do Káhiry mi chodily fotky, jak probíhá stavba kuchyně. Aţ kdyţ jsem se vrátil, začal jsem ho zařizovat a zařizuju doteď. * Plánujete nějakou další cestu? Chtěl bych Afriku projet na motorce, ale nejsem si jistý, jestli bych k sobě někoho sehnal. Určitě se ale zase pojedu potápět do Egypta. Uvidím, jak projdou nové zákony, jeden z nich by totiţ měl zakázat společné potápění muţů a ţen. Nejsem si úplně jistej, jak by se dařilo potápět ve smíšených skupinách. Ale do Afriky bych se určitě rád vrátil. *** Do Afriky se ještě určitě vrátím Plné znění zpráv


profil Pavel Šimek se narodil v roce 1980 v Libyi a ţil tam dva roky. Poté odcestoval s rodiči do Česka. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, obor ţurnalistika a mediální studia. Pracoval jako reportáţní fotograf a střihač. Je dlouholetým redaktorem zahraniční redakce České televize. Na cestu po Africe vyrazil v roce 2009 společně s Danem Přibáněm, Janem Martinem Kozlem a Klárou Handrejchovou. Seznam projetých zemí: Tunis, Libye, Egypt, Súdán, Etiopie, Keňa, Tanzanie, Zambie, Botswana, Namibie a Jihoafrická republika. Foto popis| EGU A BABU, dva na ţluto natřené trabanty z roku 1986, zvládly cestu napříč Afrikou bez větších technických úprav. Foto popis| TECHNICKÉ PROBLÉMY museli členové expedice zvládnout většinou sami. Foto autor| Foto: Pavel Šimek Foto autor| Foto: Pavel Šimek

Optický klam 4.6.2012

Respekt str. 21 Ekonomika / Schodky ONDŘEJ SCHNEIDER

Statistiky ukazují, ţe česká vláda je štědřejší, neţ se zdá Schodek českého rozpočtu za loňský rok byl 117 miliard korun, coţ je o třetinu méně neţ v roce 2010 a o celých 100 miliard méně neţ v roce 2009 (tehdy rekordních 218 miliard). V poměru k hrubému domácímu produktu klesl schodek za rok 2011 k hranici tři procenta HDP, kterou EU povaţuje za „bezproblémovou“. Lépe na tom bylo jen deset zemí EU. I relativně nízký český schodek ovšem znamená, ţe kaţdý český občan se zadluţil o zhruba 11 tisíc korun. Přesto řada komentátorů obviňuje vládu, ţe schodek sniţovala příliš rychle a způsobem, který podlamuje růst ekonomiky. Podívejme se tedy na výsledek hospodaření české vlády v trošku širších souvislostech a ve srovnání s okolními státy. Jak ukazuje tabulka, od roku 2000 byly české schodky s průměrem necelých čtyř procent HDP ročně nejniţší mezi čtyřmi státy „Visegrádu“. Poláci hospodařili se schodkem v průměru o téměř procento hlubším a schodky maďarské a slovenské vlády se v průměru pohybovaly okolo 5,5 procenta HDP. Lze tedy říci, ţe česká rozpočtová politika je ve středoevropském regionu tradičně nejopatrnější. I proto je hladina celkového dluhu české vlády na úrovni 41 procent HDP, zatímco v případě Polska je to skoro 60 procent a Maďarska celých 80 procent HDP (Slovensko je na tom zhruba jako Česko i díky tomu, ţe zdědilo nízký dluh z bývalé federace). Taková opatrnost má své výhody: zatímco my a Slováci platíme na úrocích z dluhu „jen“ 1,4 procenta HDP, Poláci dvojnásobek a Maďaři trojnásobek. Tak vysoké splátky dluhu samozřejmě omezují moţnosti vlády financovat jiné výdajové programy. Nedorozumění České vládě je vyčítáno, ţe je příliš opatrná a neprovádí ani neplánuje ţádné ambiciózní investiční programy. Je pravda, ţe český schodek klesal za poslední dva roky hlavně díky šetření na investicích: zatímco v roce 2009 jsme byli téměř rekordmany EU v utrácení veřejných prostředků na investice ve výši přes pět procent HDP, loni to bylo jiţ jen 3,6 procenta HDP. Je také pravda, ţe takové sníţení můţe výrazně podvázat ekonomický růst v příštích letech. Na druhé straně je namístě obava, ţe podstatná část veřejných investic je „odkláněna“ pro potřeby vybrané skupiny „kmotrů“, tudíţ je jejich vliv na ekonomický růst nulový, ne-li negativní. Pokud by se zastavily investice do projektů, jako je třeba přestavba buštěhradského zámku, neměli bychom čeho litovat. Kromě jiného i proto, ţe česká vláda stále patří v rámci EU k nadprůměrně štědrým investorům a v regionu ji předčí jen vláda polská, která mimořádně úspěšně čerpá eurofondy a vrhá je na stavby silnic a ţeleznic. Nedorozumění panuje – soudě podle „blbé nálady“ a mnoţství protestů proti „asociální“ politice vlády – i v pohledu na výdaje na sociální zabezpečení, jeţ prý prudce klesají či alespoň nerostou. Pohled na statistiky však říká něco jiného. V loňském roce vláda vydala na sociální programy – včetně důchodů – 14 procent HDP, coţ je nejvíce přinejmenším od roku 2000. Sociální výdaje vzrostly od roku 2000 o více neţ 50 procent v reálném vyjádření! To je více neţ v Polsku i neţ v Maďarsku a jen nepatrně méně neţ na Slovensku. V celé Evropské unii se sociální výdaje v reálném vyjádření zvýšily od roku 2000 „jen“ o jednu třetinu. Totéţ platí o výdajích na Plné znění zpráv


mzdy státních zaměstnanců: v roce 2011 byly v poměru k HDP vyšší neţ v roce 2000 a v reálném vyjádření vzrostly dokonce o 52 procent. Upřímně řečeno, je poměrně obtíţné zahraničním pozorovatelům vysvětlit, proč v Česku panuje tak silný pocit sociálního ohroţení, kdyţ čísla naznačují, ţe u nás spíše vládne sociální stát bumbrlíček. Daňový ráj Česká vláda si můţe dovolit udrţovat vysoké výdaje a přitom sniţovat schodek díky velmi robustnímu daňovému systému, který vládě přináší rok co rok, krize nekrize, příjmy ve výši okolo 40 procent HDP. Z této sumy stát téměř třetinu (15 procent HDP) získává ze sociálního pojištění, suverénně nejvíce v regionu a nadprůměrně i v celé EU. Přidáme-li k tomu stabilní příjmy z nepřímých daní a vysokou centralizaci daňových příjmů, není divu, ţe ostatní ministři financí mohou svému českému kolegovi jen závidět. Také proto má vláda dost prostoru pro podporu ekonomického růstu jinými prostředky neţ investicemi – například sníţením daní a především nemravně vysokého sociálního pojištění. To by se mohlo stát základem oţivení české ekonomiky v době, kdy řada evropských zemí bude dále sniţovat výdaje a zvyšovat daně. Q *** SCHODKY ZEMÍ VISEGRÁDU (V% HDP) 2000 2001 2002 2003 2004 2005 ČR –3,6 –5,6 –6,5 –6,7 –2,8 –3,2 SR –12,3 –6,5 –8,2 –2,8 –2,4 –2,8 Polsko –3,0 –5,3 –5,0 –6,2 –5,4 –4,1 Maďarsko –3,1 –4,1 –9,0 –7,3 –6,5 –7,9 2006 2007 2008 2009 2010 2011 –2,4 –0,7 –2,2 –5,8 –4,8 –3,1 –3,2 –1,8 –2,1 –8,0 –7,7 –4,8 –3,6 –1,9 –3,7 –7,4 –7,9 –5,1 –9,5 –5,1 –3,7 –4,5 –4,3 –4,2 Vláda má dost prostoru pro podporu ekonomického růstu: například sníţením daní či sociálního pojištění. Foto popis| O autorovi| ONDŘEJ SCHNEIDER, Autor učí v Institutu ekonomických studií FSV UK, je členem think tanku IDEA.

Revue Politika 5/2012 4.6.2012

virtually.cz

str. 00

Média jsou doslova posedlá hledáním „korupčníků" a vyčíslováním toho, kolik nás - daňové poplatníky - stojí. Nejrůznější „protikorupční" iniciativy se přetvářejí v detektivní agentury, které informují veřejnost o tom, ţe úředník Novák hraje golf s podnikatelem Pospíšilem a ţe mu kdysi zadal státní zakázku. Domnívají se přitom, ţe úspěšně bojují proti korupci. Vycházejí totiţ z toho, ţe korupce je způsobena morální vadou našich politických a úřednických elit a ţe ona je důvodem, proč nejsme schopni dát veřejné finance do pořádku.Přestoţe si o morálních kvalitách našich elit neděláme iluze, nic podle nás nemůţe být více vzdáleno od pravdy. Ukazování prstem na „korupčníky" vyvolává falešný dojem, ţe korupce je morální problém jednotlivců, a odvádí problém od klíčového poznatku, ţe problém je v samotném systému státního přerozdělování. Ten je neefektivní z principu a korupce je pouze jeho průvodním znakem.V tomto textu ukazujeme, ţe znalost ekonomie dává o korupci úplně jiný obraz, neţ jaký se nám snaţí prezentovat média a nejrůznější protikorupční iniciativy.Na svobodném trhu korupce neexistujeExistují dva způsoby, jak uspořádat poskytování zboţí a sluţeb - přes svobodný trh a přes stát. Právě toto rozlišení je zcela klíčové pro pochopení Plné znění zpráv


korupce a vyvrácení povrchních soudů, které kolují našimi médii. Přesto je neustále přehlíţeno. Socialisté a centrální plánovači opakovaně přisuzují svobodnému, nenásilně seberegulovanému trhu vlastnosti, které nemá. A naopak - státu, který by chtěli řídit, přisuzují ctnosti a schopnosti, jichţ u něj nikdy nelze dosáhnout. Korupce je jedním z výborných příkladů.Mnoho lidí je přesvědčeno, ţe korupce je trţní fenomén, způsobený svobodou člověka poskytovat druhému peněţní odměnu za zboţí či sluţbu. Lze se setkat dokonce i s ekonomy, kteří by zdroj korupce hledali u trhu. Uveďme tedy na začátek, ţe korupce se definuje jako zneuţití veřejného úřadu pro soukromý prospěch. Pouţívání pojmu korupce v trţním prostředí je chybné. Proč tomu tak je?Svobodný trh, příklad první: Manaţer-zlodějPředstavme si manaţera firmy, který přidělí zakázku na dodávku firemních počítačů známému za vyšší cenu a odpovídající odměnu na jeho soukromý účet. Nepopíráme, ţe takové případy se dějí. Nejedná se však o korupci, jedná se o prostou krádeţ. Manaţer totiţ tímto jednáním okrádá vlastníka firmy. Soukromá osoba poškozuje jinou soukromou osobu. Kdyţ se dočteme, ţe byla obviněna skupina zaměstnanců společnosti Czech Coal z toho, ţe z firmy organizovaně ukradla uhlí celkem za 100 milionů korun, nenapadne nás čin nazvat korupcí. Je to krádeţ. Kdyţ však vysoce postavený manaţer přidělí drahou zakázku svému známému, chybně to nazveme korupcí. Přitom jde opět jen o krádeţ z majetku majitele firmy.Z hlediska zákona není podstatné, zda zaměstnanci majitele firmy okrádají odnášením výrobků nebo zboţí, falešnými fakturami nebo skrytými provizemi v zakázkách. Není správné pro krádeţ pouţívat slovo korupce, protoţe korupce je definována úplně jinak.Obvinění, ţe na trhu existuje „korupce", je tedy totéţ jako říci, ţe lidé bohuţel kradou a ţe kradou i v trţním prostředí. To zcela jistě popřít nelze. Ovšem stejně tak to nelze dávat za vinu svobodnému trhu. Z období socialismu víme, ţe rozkrádání podniků bylo v netrţním prostředí celonárodním fenoménem.Svobodný trh, příklad druhý: Provize za prodejPředstavme si dále, ţe obchodník prodá zboţí do supermarketu a nabídne za tento prodej supermarketu poplatek či provizi. Někteří jdou dokonce tak daleko, ţe označují i toto jednání za korupci. Tento obchod je však zcela dobrovolný a nikoho nepoškozuje. Prodávající často musí nabídnout slevu za zboţí, aby kupující nakoupili. Provize zde představuje formu ziskové marţe supermarketu.Provize za prodej není korupce. Nemůţeme si myslet, ţe by někdo (například supermarket) chtěl zprostředkovat prodej našeho zboţí zdarma, bez marţe. To by nepokryl své náklady a zkrachoval. Obvinění, ţe provizní prodej má něco společného s korupcí, je totéţ jako říci, ţe vyjednávat o cenách je nezákonné. Snaha omezit volnost cen je však typická pro centrální plánování a socialismus. Odtud plynou nesmyslná obvinění o „korupci" mezi supermarkety a jejich dodavateli.Trh odstraňuje zlodějeTvrzení, ţe se na svobodném trhu vyskytuje korupce, je zcela mylné a ignoruje definici korupce. Na trhu se vyskytuje pouze porušení vlastnických práv, tj. krádeţ. Kaţdý vlastník firmy se musí chránit před rizikem, ţe jej zaměstnanci budou okrádat. Pokud podnikatel na krádeţe ve firmě nepřijde včas, jeho firma velmi rychle vytvoří ztrátu a zkrachuje. Trh proto automaticky vybírá ty podnikatele a ty firmy, které jsou nejefektivnější a ve kterých se krade nejméně. Kaţdý tak snadno vidí, ţe trh má v sobě přirozené, zdravé mechanismy, které mýtí nečestné chování a podporují poctivost. To o státu říci nelze.Pravá příčina korupce: stát a jeho neefektivnostStát se od trhu zcela zásadně liší v tom, ţe neumí vyčíslit ziskovost či ztrátovost jakékoli své činnosti. Firma na trhu neustále dbá o to, aby měla trţby vyšší neţ náklady a dosahovala tak zisku. Pokud dosahuje ztráty, znamená to, ţe je neefektivní. Spotřebitelé totiţ neoceňují její výrobky natolik, aby z trţeb pokryla vstupy do výroby. Ztráta firmě říká, ţe by v dané činnosti neměla pokračovat a ţe by zaměstnávané zdroje (kapitál, půdu, práci) měla přenechat k jinému vyuţití. Firma tedy jedině díky trţbám vţdy ví, zda má náklady úměrné či příliš vysoké.Proč to u státu nejde? Stát jednoduše ţádné trţby nemá. Stát nenabízí sluţby na trhu s tím, ţe si je někdo (moţná) koupí, a ohodnotí tak jeho výkon. Stát se financuje předem daněmi, které na lidech vynucuje. Jelikoţ stát nemá trţby, vůči nimţ by porovnal své náklady, nikdy neví, zda má náklady na daný projekt vysoké či nízké. Jinými slovy, stát postrádá měřítko efektivnosti. To je celá příčina neefektivnosti státu a klíč k pochopení korupce.Korupce nahrazuje trţní rozhodováníKdyţ nemá státní úředník měřítko, podle něhoţ by rozhodoval o efektivnosti jednotlivých státních projektů, jak jinak se můţe rozhodovat? Právě teď vstupuje na scénu korupce. Korupce je situace, kdy si soukromé subjekty snaţí otočit rozhodnutí úředníka ve svůj prospěch, nejčastěji za pomoci odměn či jiných protisluţeb. Tento mechanismus je náhradou trţního rozhodování. Připomeňme, ţe úředník nemá ţádnou lepší moţnost, jak se rozhodovat. Na trhu si majitel firmy porovnává trţby a náklady a nedopustí, aby byly náklady příliš vysoké. Státní úředník nejenom ţe nad sebou nemá majitele, který si hlídá ziskovost, ale navíc ani nemá měřítko, jak ziskovost či ztrátovost zjistit. Úředník je tak ekonomicky „slepý". Absence ekonomického tlaku na efektivitu způsobuje, ţe korupce má volný prostor. Právě ona potom vede úředníky v jejich rozhodování.Zatímco na svobodném trhu korupce neexistuje, se státní byrokracií je korupce spojena vţdy. Je velmi snadné pochopit, proč tomu tak je. Kaţdé byrokratické rozhodnutí má svou nabídku a poptávku, a musí tedy mít svou cenu. U některých rozhodnutí je sice nabídka zdánlivě neomezená, protoţe je byrokrat nakonec musí učinit. I tak se ale velmi liší nabídka například stavebního povolení dnes a stavebního povolení za rok, proto přinejmenším brzké stavební povolení má nezanedbatelnou cenu (na rozdíl od toho pozdního).Kaţdé byrokratické rozhodnutí tak vytváří korupční potenciál. Můţe se stát, ţe nabídka a poptávka se v konkrétním případě nesetkají a ke korupci nedojde, korupční potenciál zůstává nevyuţitý. To je tehdy, kdyţ nejvyšší cena potenciálního kupujícího (korumpujícího) bude pod nejniţší cenou Plné znění zpráv


potenciálního prodávajícího - rozhodujícího úředníka. Toto nastane především u těch méně důleţitých rozhodnutí, kde poptávka nebude dost silná a nepřesáhne tento úřednický korupční práh.Naopak v případech, kdy se rozhoduje o velkých částkách, bude ke korupci docházet skoro jistě. Kupující budou dost silní, aby korupční práh byrokratů překonali. Korupce tak bude pouze vyjadřovat stínovou, skutečnou cenu daného rozhodnutí. Tato stínová cena by se běţně ustavila na trhu, ale byla násilným rozhodnutím vlády a byrokratického aparátu potlačena, protoţe stát danou oblast vzal pod svá křídla. Plyne z toho jediné: čím více státního přerozdělování, tím více zdrojů, které si soukromé subjekty mohou korupcí nasměrovat k sobě, a tím více korupce.Média otáčejí kauzalitu. Korupce je příznak, nikoli příčinaJe populární říkat, ţe korupce je příčinou nehospodárnosti veřejných rozpočtů a chronických státních deficitů. Nyní uţ je zřejmé, ţe to je omyl. Korupce není příčinou plýtvání, pouze jeho příznakem. Příčinou plýtvání je samotná povaha státního sektoru - nemá ani majitele, který by dohlíţel na hospodárnost, ani (a hlavně) měřítko, jak hospodárnost posuzovat. Korupce je pouze důsledek státního prostředí, odtrţeného od jakékoli ekonomické racionality.Morálka a korupce: Problém není v lidech, ale v systémuPoukázání na „korupčníka" se v médiích stalo téměř sportem. Novináři, autoři iniciativ proti korupci a čtenáři médií si myslí, ţe veřejné odhalení člověka podezřelého z korupce ve státním sektoru řeší problém a ţe si můţeme s radostí říci: Zase o jednoho méně! Zároveň touto honbou na „korupčníky" vyvolávají dojem, ţe korupce je především morální problém jednotlivců či společnosti.Jak jsme však ukázali, toto je omyl a má nešťastné následky pro náladu ve společnosti. Místo aby korupce byla správně pojmenována jako problém neefektivních státních výdajů, které je potřeba zredukovat, lidé získávají dojem, ţe za všechno mohou mravně zkaţení lidé, kterých je čím dál více, a ţe problém je proto neřešitelný.Na vině nejsou morálně pokleslí úředníci, ale systém státních výdajů, který postrádá jakoukoli ekonomickou racionalitu a který ke korupci nutně vede. Bohuţel ani ti nejzapálenější bojovníci proti korupci jako např. zakladatel Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček nejsou ochotni tento jednoduchý ekonomický poznatek přijmout a sníţení státních výdajů předem zatracují. Tím samozřejmě podporují korupci nejvíce, jak to jen jde.Období socialismu je důkazemJe s podivem, ţe se v české mediální diskusi o korupci nikdy nezmíní čtyřicetiletá zkušenost se systémem, který se stal pro korupci synonymem. Socialistická, zcela postátněná ekonomika je tím nejlepším příkladem toho, co se stane, kdyţ se z ekonomického rozhodování odstraní kalkulace zisku na základě trţeb a nákladů na volném trhu. Výsledek byl, ţe v socialistické ekonomice musel uplácet kaţdý a neustále, aby se domohl byť i těch nejzákladnějších statků. Označili by dnešní moralizátoři za „korupčníky" celý národ, kdyţ celý národ musel uplácet? A tvrdili by, ţe za nehospodárnost socialistické ekonomiky mohli právě „korupčníci"? Tento jednoduchý příměr dokazuje, ţe problém není v lidech, ale v systému. Čím více státu, tím více korupce.Korupce se můţe stát ţivotní nutnostíKaţdé rozhodnutí úředníků má svou stínovou cenu, která se odráţí v korupci. Jak byrokracie zatěţuje svobodné jednání a podnikání lidí, stává se korupce nutností, jedinou šancí, jak si lidé mohou příslušné úřednické rozhodnutí zajistit.Nelze proto korupci paušálně odsuzovat. Lidem, kteří uplácejí, často nic jiného nezbývá, stejně jako za socialismu bylo potřeba korupce i k pořízení kvalitního kusu masa. Všichni se smějeme historkám, kolikrát musí cestovatel v zemích bývalého sovětského svazu platit bumáţky za naprosto samozřejmé úkony. Málokdo uţ ale dokáţe domyslet, ţe dennodenní korupce je způsobena obrovskou byrokratickou kontrolou. Nelze bojovat proti korupci, aniţ by byla drasticky omezena úřednická moc.Pokud se byrokracie rozmáhá, nutně se rozmáhá i korupce. Úplatky tak fakticky fungují jako jediná zbraň proti všemocným úředníkům. Lze říci, ţe vysoká míra korupce v některých zemích pouze odráţí snahu podnikatelů zlepšit své podnikatelské prostředí, které úředníci ničí.Vyšší tresty za korupci plýtvání neodstraníDůsledkem povrchního uvaţování o korupci je také tvrzení, ţe vyšší tresty za prokázanou korupci ve veřejném sektoru odstraní korupční chování a s ním spojené plýtvání penězi. To je chybný závěr ze dvou důvodů. Za prvé, jelikoţ úředník ve státním sektoru nemá ţádné měřítko, jak posoudit efektivitu projektů, odrazení od korupčního jednání nemůţe na neefektivitě nic změnit. Pokud např. úředník ze strachu úplatek nepřijme a zadá zakázku jiné firmě, neznamená to, ţe vybral pro veřejnost lepší projekt. Jelikoţ se úředník neřídí porovnáním trţeb a nákladů jako podnikatelé na trhu, o přínosnosti projektů veřejnosti nemá ţádnou představu. Tento problém je ve státním sektoru neodstranitelný a s tresty za korupci vůbec nesouvisí.Za druhé, korumpovatelnost úředníků a politiků můţe mít různé formy. Politici vţdy směřují státní výdaje tak, aby z nich profitovali buď znovuzvolením ve volbách (coţ jim přinese budoucí vysoké platy a osobní prestiţ) anebo přímou odměnou na svůj účet nebo na účet své strany od korumpujícího jedince. Vyšší tresty za „viditelnou" korupci povedou pouze k tomu, ţe politici a jejich úředníci namíří více státních výdajů přímo na voličské skupiny. Jinými slovy, např. místo stavby nové dálnice, u níţ je velký potenciál úplatků od stavebních firem, pošlou více peněz na podpory v nezaměstnanosti nebo platy státních zaměstnanců, čímţ si zajistí hlasy těchto skupin v příštích volbách. Oficiálně o „korupci" nepůjde, ale politik se nechá „koupit", tedy uplatit jiným způsobem. Ač budou moralizátoři jásat, ţe nedošlo k „obálkové" korupci, veřejné rozpočty budou zatíţeny stejným způsobem a fakticky se nic nezmění.ZávěrČtenářům by nyní jiţ měly být zřejmé tři hlavní ekonomické poznatky, které jsme v našem textu ukázali: (1) Korupce je vzorec chování, který ve svobodné trţní ekonomice neexistuje. (2) Korupci v ekonomice nevyhnutelně vyvolávají zásahy státní moci. (3) Rozsah korupce je přímo úměrný míře státního přerozdělování.Nezpochybňujeme, ţe mohou existovat úřední rozhodnutí, která nebyla ovlivněna korupcí. Plné znění zpráv


Úředník nám v tomto případě můţe připadat morálnější, bohuţel však nelze říct, ţe rozhodl ekonomicky lépe. Státní úředník totiţ nikdy nedokáţe posoudit ekonomickou efektivnost svých rozhodnutí, protoţe nemá k dispozici měřítko zisku. Korupce je pro úředníka pouze únikovou cestou z ekonomické slepoty.Výzvy, které se snaţí upevňovat nekorupční morální zásady, můţeme povaţovat za chvályhodné pokusy o změnu. Samy o sobě však nemohou napravit téměř nic. Za prvé, vůbec neomezují příčinu korupce, kterou je státní přerozdělování jako takové. Za druhé, mylně si vykládají vztah mezi korupcí a efektivností. Zatímco protikorupční apely se tváří, ţe méně „zkorumpovaná" společnost vede k úsporám a vyšší efektivnosti, skutečná příčinnost je zcela opačná - efektivní trţní konkurence (nenarušovaná státem) sama podporuje a vybírá nezkorumpované aktéry, kteří nekradou. Omezením korupce tedy nelze způsobit vyšší efektivnost. Naopak musíme nejprve umoţnit efektivní trţní hospodářství, omezit stát, a teprve toto díky tlaku na efektivnost omezí korupci a rozkrádání.Pokud někdo namítne, ţe nelze přece všechny státní funkce privatizovat, uvědomme si, ţe ţijeme v obrovské míře státního přerozdělování na hraně socialismu: přes veřejné rozpočty protéká přes 40 % produktu české ekonomiky. Prostor pro osekání státu je obrovský. Máme před sebou jasnou volbu. Buď chceme co nejméně korupce, a k tomu potřebujeme co nejmenší, řekněme desetinový stát. Anebo poţadujeme hodně státních regulací a výdajů, a pak se musíme smířit s velkou mírou korupce. Ţádná jiná moţnost neexistuje.Autoři, ekonomové, jsou studenty doktorského programu na Fakultě sociálních věd UK.

URL| http://www.virtually.cz/journal/?q=node/

Video: 36 studijních oborů, 7 cizojazyčných oborů a nejen to nabízí FSV UK 3.6.2012

studentworld.cz Jakub Mazal

str. 00

Zhlédněte video o Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Dozvíte se nejen o moţnostech studia, ale i o atmosféře, výhodách a důvodech, proč fakultu studovat. Zdroj: YouTube.com

URL| 257

http://studentworld.cz/ostatni/video-36-studijnich-oboru-7-cizojazycnych-oboru-a-nejen-to-nabizi-fsv-uk-

Datová ţurnalistika 1.6.2012

ČRo 6

str. 01

20:10 Média v postmoderním světě

Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Začíná pořad o médiích, informacích a novinářích. Začíná pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás při jeho poslechu vítá Radko Kubičko. Dnes máme první červnový den, včera skončil květen, a to v našem pořadu znamená, ţe jsme s ním v poslední květnovou středu se opět vypravili mimo studio Českého rozhlasu 6, na Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, kde se tento týden uskutečnila další veřejná debata na mediální téma. Jsou tu opět rozpravy o českých médích, coţ jsou veřejné debaty, které se uţ konaly na různých místech a nyní diskutujeme právě v budově Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy na praţském Smetanově nábřeţí v posluchárně 215. Videozáznam debat zveřejňuje internetový deník Česká média. Jako téma debaty jsme si tentokrát zvolili specifický fenomén současné ţurnalistiky, který se rozvíjí zejména díky moderním technologiím a Internetu. A to je takzvaná datová ţurnalistika. Tedy ţurnalistika, která je zaloţená na zveřejňování přesných dat, která mohou sama o sobě o Plné znění zpráv


něčem vypovídat, kdyţ jsou přehledně zpracována. Například mohou odhalit nestandardní chování ve státní správě, nebo státním hospodaření, které by mohlo svědčit o předraţování a o případné korupci. A právě o tom budeme hovořit i v naší besedě. Přepojujeme, tedy symbolicky opět na Smetanovo nábřeţí do 215 a je tu první část rozhlasové verze naší veřejné debaty. Pořad Média v postmoderním světě tím právě začal. Dobrý večer. Dobrý den dámy a pánové, vítejte opět na Fakultě sociálních věd při rozpravách o českých médiích. Děkujeme všem, kteří i ve zkouškovém období přišli diskutovat o médiích. Dnes je téma takové specifické, které vychází z toho, co se děje tady na Fakultě sociálních věd, jaké výzkumy se tady dějí, jaké projekty tady vznikají, takţe jsme to chtěli svým způsobem o tom nějak podiskutovat a představit. Představit takový jeden velice zajímavý a moţná pro někoho i zvláštní fenomén, který se rozvíjí ve světě a to je datová ţurnalistika. Já se přiznám a říkal jsem to tady i panelistům, ţe jsem se s tímto fenoménem příliš ještě tedy nesetkal. Zjistil jsem, co to vůbec je, aţ ano přišel do panelu kolega Čermák, tak ho tam rovnou posadíme. Pojď kolego. Tak, setkal jsem se tím velice tedy čerstvě, kdyţ mi to tady právě příchozí kolega Miloš Čermák vysvětlil, co to vůbec je, ale musím přiznat, ţe jako člověk, který se dlouhá léta v médiích pohybuji, tak mě to určitě zaujalo, protoţe neustále tady diskutujeme a ţehráme na to, ţe ţurnalistika u padá, ţe je vlastně taková nevěcná, ţe to je uţ jenom zábava, ţe zpravodajství je jenom zábava infotimet a tak dále, no a najednou se tady teda objevuje fenomén, zejména teda v těch seriózních médiích a díky Internetu, který přichází s tím, ţe my jako novináři jsme měli přece jenom jít více k podstatě problémů, k těm tvrdým, řekněme datům od toho příběhu, kterým neustále zahlcujeme lidi a vůbec tady od té zábavy, takţe budeme mluvit o datové ţurnalistice, která se rozvíjí zejména v těch, jak uţ jsem řekl, seriozních médiích na západě, v České republice to ještě není úplně nejrozvinutější fenomén, no ale moţná se tento trend k nám také dostane a o tom budeme dnes tady ve 215 mluvit v rozpravách o českých médiích. Opět připomenu, ţe je to veřejná nahrávka Českého rozhlasu, kolega z Českého rozhlasu to tady všechno nahraje a vysílat budeme v pátek v pořadu Média a v postmoderním světě a zpravodajství a videozáznam na internetovém serveru Česká média, takţe je tady i kamera českých médií. V panelu, nebo do panelu jsme dnes pozvali, nebo naše pozvání přijali Petr Janský, dobrý den. Petr JANSKÝ -------------------Dobrý den. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A Jiří Skuhrovec. To jsou právě ... Jiří SKUHROVEC -------------------Dobrý den. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ano, autoři projektu Z-Index. Co to vůbec je, to nám za chvíli vysvětlí. Jiří SKUHROVEC -------------------Ještě doplním, ţe tady s námi nemůţe bohuţel být kolegyně Jana Chvalkovská, která je na diplomatické misi, tak aby celá skupina autorů byla kompletní. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Říkal jste v Etiopii, takţe abysme doplnili, kdyţ to má být datová ţurnalistika, tak ať jsou data kompletní. Dále je tu, dále jsou tu dva, řekněme, mí kolegové, nebo bývalí kolegové dnes konzultant Adam Javůrek. Adam JAVŮREK, konzultant -------------------Dobrý den. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A současný kolega, který právě teda přišel, Miloš Čermák, který mě vysvětlil, co to je datová ţurnalistika včera. Plné znění zpráv


Miloš ČERMÁK, novinář -------------------Dobrý den. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Takţe díky moc, honorář samozřejmě dostaneš, za to. Takţe já si myslím, ţe nejprve si tedy vysvětlíme to, co je v úvodu, nebo vůbec v tom titulku tady této naší besedy, to jest ten takzvaný Z-Index a vůbec prostě si teda promluvíme o tom fenoménu datové ţurnalistiky, o kterém se tady máme bavit a jak říkám, je to svým způsobem tady specifický fenomén, ale moţná se s ním my, nebo i vy, kteří tady studují na této škole v budoucnu setkáme. Zejména tedy na Internetu, jak jsem řekl. Tedy pánové, já bych vás poprosil, skutečně, protoţe vzhledem k tomu, ţe byť jsem tedy se opravdu snaţil poctivě připravit tady na toto téma, tak je to přecejenom téma specifické, tak zkuste vysvětlit, čím se tedy vlastně zabýváte a jaký to má význam pro náš obor, tedy pro ţurnalistiku? Petr JANSKÝ, autor projektu Z-Index Jiří SKUHROVEC, autor projektu Z-Index autor projektu Z-Index -------------------Tak, ono to celý to začalo tak, ţe jsme v rámci našeho výzkumu na ekonomickém oboru začali stahovat data o všech veřejných zakázkách s tím, ţe na tom uděláme zajímavý výzkum. Publikujeme článek, dostaneme /nesrozumitelné/ a budeme spokojení. Potom, co se nám podařilo ta data stáhnout, začli jsme si s nima hrát, vymýšleli jsme, co tak s nima budeme vyvádět, jaký napíšeme články a přišlo nám jako zajímavý nápad, ţe bychom na základě těch dat začali známkovat zadavatele veřejných zakázek. Zadavatel veřejných zakázek pro jistotu, to je instituce, která něco nakupuje za veřejné peníze. Můţe to bejt ministerstvo, město, nemocnice, ČEZ, abyste měli představu. Tak, a ţe tyhle ty zadavatele budeme známkovat podle toho, jak dobře, slušně zadávají veřejné zakázky. Přitom to slovo dobře, slušně je strašně klíčové a sporné, protoţe to zní tak jako vábně nejasně. Říká se celému tomu dobrá praxe a je to to, ţe kaţdý zadavatel má na své chování určitý mantinel, jak se můţe chovat, protoţe ten zákon mu ponechává docela slušnou volnost, jak má něco nakupovat a on se můţe chovat jak chce a existují určitá pravidla slušného chování, která on nepovinně můţe dodrţovat. Ta pravidla slušného chování píše třeba EU. Fakt je ten, ţe ta pravidla zadavatele moc nedodrţují a my jsme se rozhodli, ţe prostě budeme počítat rating těch zadavatelů, který by změřil, jak moc slušně, nebo neslušně oni rozdělují veřejné peníze. Tak. Klíčový výstup teda je, ţe kaţdýmu zadavateli v ČR jsme schopni přiřadit číslo od nuly do sta, které říká, jak slušně si ve srovnání s ostatními dodavateli vede. To znamená, můţeme například jako jsme to udělali loni vyrobit ţebříček ministerstev a říct ano, tohle ministerstvo je na tom lépe neţ tohle to ministerstvo. Coţ se ukázalo, ţe není jenom zajímavý ekonomický výstup, ale hlavně je to zajímavé pro ty novináře, kterým ţebříčky implicintě, zdá se, přijdou poměrně zajímavé a specielně ţebříčky, které se týkají utrácení poměrně velkého mnoţství peněz. V Čechách je to řádově 600 miliard ročně a vlastně výzkum na tom, jak se těch 600 miliard distribuuje, se vlastně nedělá ať uţ na neziskové akademické, nebo i na státní úrovni. V novinách slyšíme ano, tady je tahle zakázka rozkradená, tady ta zakázka rozkradená, ale ţe by někdo plošně přišel a podíval se na všechny zakázky tohohle ministerstva, tohohle města a řekl, no tak jako kdyţ to vezmu kolem, a kolem,, tak to vlastně nedělá tak špatně, nebo naopak, tak to dělá špatně, tak to se prostě v Čechách neděje, co v Čechách, to se nikde na světě neděje a my jsme si řekli, ţe to je docela zajímavý směr, kterým se vydat. Spočítali jsme první index pro ministerstva, byla z toho velká sláva a velká přestřelka v médiích, jestli jsme to spočetli dobře, nebo ne. Na kaţdý pád přibliţně v horizontu dalšího měsíce bychom rádi vypustili další verzi našeho indexu aktualizovanou za to, jak se za poslední rok změnil aktualizovanou z hlediska meteorologie a jsme zvědaví, co to tentokrát udělá. U tohohle semináře si mimo jiné taky slibujeme zpětnou vazbu k tomu, jak vlastně takový index prezentovat, aby to bylo pro média, pro veřejnost, pro ty samotné zadavatele zkousnutelné. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak uvidíme, jak to bude zkoustnutelné samozřejmě. A jak říkám, odpíchli jsme se tady od toho konec konců jako organizátoři jsme právě uvedli tady tuto naší debatu slovy, nebo otázkou, co můţeme vyčíst z dat o veřejných zakázkách. Pravda, abysme to přecejenom trošku aktualizovali, protoţe veřejné zakázky, myslím, dneska je opravdu také zvláštní fenomén. Víme dobře, ţe zejména v souvislosti s různými dotačními programy EU, tak vznikají různé tlaky a různí politikové uţ jsou kvůli tomu také ve vyšetřování a dokonce ve vyšetřovací vazbě a ve vězeních a tak dále, takţe bych se na vás obrátil, jestli tady tohle to nějakým způsobem teda se dá vyuţít i v této oblasti, protoţe to bude asi to nejdůleţitější. Jí si myslím, ţe ty veřejné zakázky, to je velice důleţitá věc pochopitelně, protoţe obecně se soudí, ţe Česká republika je velmi neefektivním státem, ţe i Plné znění zpráv


dokonce existují takové odhady, ţe v těch veřejných zakázkách se utopí tak přesně ten schodek státního rozpočtu, který máme, takţe jakým způsobem my třeba jako novináři můţeme tady tohle to, tu vaší datovou síť, tu vaší datovou ţurnalistiku vyuţít pro ty nejaktuálnější kauzy, které teda jsou uţ velice tedy jako závaţné a velice populární dalo by se říci? Petr Janský. Petr JANSKÝ, autor projektu Z-Index -------------------Děkuji za slovo. My samozřejmě, ta naše motivace, proč se tomuto projektu věnujeme, tak je hodně v tom, co jste teď popsal. Jakoby jsme občané, děláme to částečně jako studenti a částečně v rámci svých studijních povinností, ale také jako naštvaní občané, by se dalo říct. Zároveň to, co vytváříme ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tohle jste řekl moţná moc hezky, naštvaní občané, protoţe dneska je opravdu občanů naštvaných hodně a je spousta organizací, které právě chtějí bojovat proti korupci, proti předraţování zakázek, neefektivnímu státu a tak dále, tak jak se do toho vlastně můţete vklínit? Petr JANSKÝ, autor projektu Z-Index -------------------My jsme zdravě naštvaní, jak by řekl Jirka, tak nechceme nadávat u piva, ale rozhodli jsme se věnovat něčemu konkrétnímu náš čas a energii. Zároveň celý ten náš Z-Index hodnotí jak kdo zadává veřejné zakázky. Nehodnotí to, zda je někdo korupce nebo není. To nejsme schopni zjistit. To nejsme schopni dokázat. Od toho tady máme policii. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ale můţe to z toho vyplývat nějak z těch vašich dat, předpokládám. Petr JANSKÝ, autor projektu Z-Index -------------------Určitě můţeme indikovat nějaké podezřelé věci a tak a k tomu uţ něco řekne Jirka, uţ jsme i v rámci naší práce tak, jak to Jirka popsal, tak hodnotíme ty zadavatele. Hodnotíme, kdo je horší, kdo je lepší. Zároveň, ţe jo, kdyţ člověk se pohybuje na té úrovni těch veřejných institucí, například ministerstev, tak ale čerpáme ty data přímo od těch konkrétních zakázkách. Takţe na základě toho, ţe nějaké ministerstvo bude mít velký podíl, řekněme podezřelých zakázek, které jsou neefektivně zadané, tak bude mít špatné skóre v tom našem ratingu v tom ZIndexu, ale zároveň to bude na základě těch zakázek konkrétních, kde mohlo dojít i k nějakým přešlapům. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ano, tak ještě ... Jiří SKUHROVEC, autor projektu Z-Index -------------------Proto jsem začal tou strašně nudnou pasáţí, jo o dobré praxi, protoţe ono to u toho stejně vţdycky nakonec stejně skončí, jo, ţe to, co my měříme, co měří ten Z-Index, je něco jako prostor pro korupci, jo. My, kdyţ někdo dostane od nás špatné hodnocení, tak to neznamená tady se uplácí, tady se krade. To jenom znamená, ţe tam je takovýho místa pro různý rozhodování úředníků, prostě pro přidělování zakázek z ruky, ţe je dost pravděpodobné, ţe se tam mohlo prošustrovat spousta peněz. Říkám mohlo, nikoliv muselo. Coţ znamená, pokud by se na náš index díval novinář, tak náš index by ho měl navádět, jakým směrem se dívat, na co se ptát a moţná, ţe na něco přijde. Kaţdopádně ze samotných dat, tak jak visí veřejně na Internetu, nikdo nikdy ţádnou korupci nevykoukal a nevykouká. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A jakým způsobem tedy se novináři mohou k těm výsledkům vaší práce dostat, jakým způsobem tu vaši datovou ţurnalistiku budete zveřejňovat, nebo dávat nám k dispozici, protoţe já tedy, jak jsem pochopil tak i z toho, co mi vysvětloval právě kolega Miloš Čermák, tak datová ţurnalistika se můţe praktikovat různým způsobem. On mi vysvětlil tedy, ţe list známý tedy deník britský Guardian, ţe má nějaké projekty, které kde vysloveně teda jsou zaměřená na data, ţe kaţdý si tam můţe podívat na nějaká ta data, mohou z toho vycházet Plné znění zpráv


jak čtenáři, kdyţ je to pochopitelně obtíţné se v tom vyznat. Musí být člověk přece jenom poučený, typickým takovým příkladem, asi tedy bych řekl, moţná mě pak kolegové opravíte, to uţ teda fabuluji já, té datové ţurnalistiky si myslím, ţe i ten server WikiLeaks, kde se zveřejňují různá data, zejména data indiskrétní samozřejmě a vyznat se v tom je tedy velmi sloţité i pro profesionálního novináře, natoţ pro laika. Ale vznikají z toho různé aféry, protoţe ta data jsou samozřejmě zajímavá. Takţe jakým způsobem vy tu svoji datovou ţurnalistiku chcete vůbec prezentovat a jaký by to mělo vůbec v České republice význam? Petr JANSKÝ, autor projektu Z-Index Jiří SKUHROVEC, autor projektu Z-Index autor projektu Z-Index -------------------Tak, v prvé řadě my se rozhodně necítíme být ţurnalisty prostě proto, ţe neumíme psát. Děláme v principu něco jiného. To znamená, ţe pokud my jsme něco, tak se spíš cítíme být podpora, ten zdroj těch dat pro ty novináře a to můţete vidět koneckonců jenom v minulým týdnu, pokud vím, tak naše data byly dvakrát na titulní stránce Hospodářských novin. Prostě, a jednou tam byla skutečně obrovitá tabulka, ano tohle jsou prostě ty data, které zadával Středočeský kraj pomocí tohodle toho administrátora. To znamená, tam byla naše role čistě prozaická, prostě jsme dali Hospodářským novinám Excel s daty, odkud oni mohli zpracovat. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili šlo o vyhlášený v dnešní době Středočeský kraj teda a jeho hospodaření, je to tak? Petr JANSKÝ, autor projektu Z-Index Jiří SKUHROVEC, autor projektu Z-Index autor projektu Z-Index -------------------Tak, přesně. Poskytovali jsme Hospodářským novinám data. Pak uţ je tam ta druhá dimenze toho, kdy uţ děláme něco víc, neţ jenom, ţe někomu hodíme Excel a novináři snaţ se. A to je právě ten Z-Index, kdy chceme, aby na našem výstupu nebylo prostě jenom tabulka plná čísel, ale i nějaká přehledná webová aplikace, která říká, co je za těmi čísly. Kdyţ řekneme, ano , tohle ministerstvo to zadává opravdu špatně, nebo opravdu dobře, tak aby tam prostě s pomocí nějakých doplňkových aplikací bylo opravdu vidět, co tím myslíme, ţe špatně, nebo dobře. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ano. Petr Janský. Petr JANSKÝ, autor projektu Z-Index -------------------Já, ţe se mi zdá, ţe nejsem teoretik komunikace a ţurnalistiky a dovedu si představit, ţe by nás někdo, například tady kolegové co jsou vystudovaní ţurnalisté, tak by nás mohli hodnotit jako ţurnalisty, aspoň v některých dimenzích, ať uţ je to skrz naše blogy, nebo případně skrz ten web, coţ je moţná i právě začátek toho, kdy kaţdý člověk můţe být svým způsobem, ţurnalista a kdyţ vyuţívá, tak můţe být datový ţurnalista. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře. Já bych právě poprosil, protoţe samozřejmě dneska se ten pojem můţe tady tímto měnit. Uţ jsem zdůraznil, ţe jsou tady ty projekty toho deníku Guardian, nebo teda WikiLeaks i kdyţ tam nevím, jestli budete mít nějakou inspiraci, protoţe zrovna v posledních hodinách vlastně byl ten šéf WikiLeaks vydán do Švédska, takţe to nevypadá moc dobře pro něj, ale poprosil bych teda mého poučovatele Miloše Čermáka, protoţe opravím vás, pánové, toto nemá být seminář, protoţe rozpravy o českých médiích, to jsou vţdycky rozpravy o médiích jako takových a my jsem usoudili, ţe skutečně to je fenomén zajímavý, kdyby nám teda řekl to, co řekl uţ mě včera, jaký fenomén datové ţurnalistiky, jakým způsobem se teda můţe rozvíjet díky Internetu především a díky masového rozšíření Internetu a jestli to vůbec má budoucnost vůbec teda ve světle toho, co si tady neustále říkáme, ţe ţurnalistika naopak se stává jaksi být infotimetem a tak dále, zatímco tady tohle by asi vypadalo, ţe by šlo spíše proti tady tomu trendu. Miloš Čermák. Miloš ČERMÁK, novinář -------------------Plné znění zpráv


Já myslel jsem si, ţe kdyţ jsem ti to včera říkal, ţe si to zapamatuješ a ţe to tady bude prezentovat jak svoje myšlenky, ale nedá se nic dělat, musím to zopakovat. Tak, datová ţurnalistika není nic démonickýho,není to nic ani přehnaně sloţitýho. Je to prostě způsob, jak, ţurnalistika vţdycky vypráví příběhy a vypráví a sděluje informace a dává je do nějakého kontextu. A kdyţ mluvíme o datové ţurnalistice, tak to je ten způsob ţurnalistiky, který zpracovává data, obvykle velké mnoţství dat, nějakým způsobem je dává do nějakého kontextu a ono z nich někdy něco zajímavého vyplyne. A my jsme dneska obklopeni daty, dneska všechny naše elektronický zařízení sbírají spousty dat aniţ někdy chceme. Někdy dáváme spousty dat dobrovolně třeba do sociálních sítí a potom samozřejmě stát sbírá strašná mnoţství dat, která někde ukládá a je velké hnutí, které je vlastně nutí třeba státní orgány k tomu, aby ta data, která sbírají stejně za naše peníze, aby zveřejňovali. A kdyţ se k těm datům potom novináři dostanou, tak jsou je schopni nějakým způsobem zpracovat. Velmi často. A jak říkám, kdyţ to udělají dobře a zajímavě, kdyţ mají nápad, jak to udělat, tak potom z toho nějakým způsobem vyplave na povrch ten příběh, který je pak i dobře vidět, protoţe je to třeba zpracováno zajímavě, vizuálně, zajímavě, například v nějaké mapě, nebo v nějakým prostě kontextu dalším. Obvykle to spojuje různé prostě druhy dat. Třeba prostě třeba mapová data, to znamená, umístění něčeho, plus prostě nějaký proměny, který jsou v těch místech. A ty jsi říkal, ţe ţurnalistika se stává stále větším infotimetem, tak můţou být i velmi bulvární druhy datové ţurnalistiky. Takţe tady oblíbený případ Adama Javůrka z jeho seminářů je, kdyţ uţ vidí, ţe publikum usíná, tak ukazuje krásnou mapu celosvětovou, kde jsou srovnány vizuálně státy podle průměrné délky přirození muţů v té dané zemi a hned je vţdycky probudí, takţe to je i příklad toho, ţe můţe být datová ţurnalistika, třeba bulvární a někdy i provokativní. Kdyţ se pak potom třeba, to je právě to kouzlo té ţurnalistiky, kdyţ se třeba tento dává do souvislosti s něčím jiným, třeba já nevím, s inteligencí, nebo s rasovým něčím takovým. Tady jenom chci ukázat, ţe i tohle je i do tohoto všeho můţeme začlenit datovou ţurnalistiku. A mluvím o tom proto a to, ţe se dneska rozvíjí samozřejmě částečně, protoţe jak říkám, máme spousty dat, máme určitě dneska nejvíc dat v historii lidstva, to zaprvé, za druhý máme ta data hezky uspořádaná, máme je v elektronické podobě, to taky dřív nebylo, s tím zase můţeme pracovat a i s velkým mnoţstvím těch dat a za třetí máme určité metody a máme nástroje k tomu, jak ta data zpracovávat. Velmi pomohl Google prostě z mnoha svými nástroji, které velmi jednoduše ta data umí často ukáţou prostě to, co chceme a velmi pomáhá novinářům. Takţe třeba před pěti, deseti lety, ti, co by mohli za datovou ţurnalistikou bylo třeba výsadou programátorů a matematiků a statistiků, ale dneska je i novináři, kteří chtějí a mají zájem o nějaký takovýhle druh ţurnalistiky, tak si ty můţou celkem snadno vypomoct z mnoha nástroji a myslím, ţe dneska je největším takovým problémem je, vymyslet to, jaká data pouţít a pak mít samozřejmě nápad, do jakého kontextu dostat a co vlastně se z nich chceme dozvědět a určitě k nějakým mnoha případům zajímavým, třeba i ta data sbíraná vládami se ukázala jako velmi zajímavá, tak to určitě Adam zmíni tady v té debatě, no. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak, já jsem říkal, uváděl jsem právě i ten WikiLeaks, coţ byly data teda, aspoň ty v poslední době teda, co byly zveřejněny data, která shromaţďovaly vlastně ambasády Spojených států, proto moţná pan Asanch je uţ dnes ve Švédsku. Ty jsi uváděl příklad jednak teda z České republiky, kdy vznikl nějaký ten projekt, snad v Brně těch otevřených heren, či co, jak to přesně bylo, ţe která ta herna má být, či nemá být otevřená, coţ je taky moţná trošku i bulvárnější, ale pak si ještě uváděl ... Miloš ČERMÁK, novinář -------------------Já myslím,ţe to vůbec nebylo bulvárnější. Naopak, jo tady byl ten veřejnej zájem velmi silnej. To byla mapa, která ukázala, které herny, mapy hazardu, za deset vteřin předám mikrofon Adamovi, kterej ten projekt zná mnohem líp neţ já a naopak, tam pánský přirození je samozřejmě frigolní záleţitostí, která nás nemusí zajímat, ale to, ţe úřady povolí existenci herny v prostoru, kde to je protizákonné, protoţe třeba sto metrů od něj je škola, nebo něco takového, tak tam si myslím, ţe ten veřejnej záměr by zjevný. Já teď s dovolením teda vyvolám kolegu Adama Javůrka, aby ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, kolego, vyvolej klidně Adama Javůrka. Já ještě jsem chtěl připomenout druhou takovou věc, kterou právě připomínal Miloš Čermák, a to zase byla databáze výdajů poslanců britské dolní sněmovny, nebo vlastně těch jejich náhrad, ţe jo, ze kterých potom také vyšly nějaká zajímavá data, kdyţ se to všechno sloučí vlastně nějakým způsobem počítačově, tak se tam ukáţe, kteří ti poslanci třeba mají nějaké podivné náklady, takţe to si myslím, ţe je naprosto jasný veřejný zájem. Nicméně Adam Javůrek byl vyvolán mým kolegou, tak do toho, vyjádřete se taky k tomuto fenoménu a do jaké míry to můţe třeba právě přispět i k tomu veřejnému zájmu tady toho shromaţďování těch dat a jejich zveřejňování. Plné znění zpráv


Adam JAVŮREK, konzultant -------------------Já budu hrát chvilku na přání, teda. Popíšu ten mapy hazardu. Ten princip je právě v tom, ţe jedna z těch gráz datové ţurnalistiky spočívá v tom, ţe kdyţ si vezmu nějaké dvě, nějaký typ informací, nebo mapu, nebo dvě informace a mapu, tak prostě krásně najednou jako na nás vypadne problém, kterým bychom si normálně při pohledu na tabulku nevšimli. U těch map hazardů vtip spočíval v tom, ţe se na mapu daly dvě informace. První informace byla, kde jsou v Brně a dalších městech později, kde jsou herny a druhý bod na mapě byly okruhy, kde podle vyhlášky, dřívější vyhlášky herny být nesměly. Kdyţ se člověk na tu mapu podíval, tak okamţitě prostě viděl, ţe nějakých 70 - 80 % těch heren na svých místech nemají co dělat. A ukazuje to velmi jednoznačně nějaký průšvih, nějaký problém. V podstatě svým způsobem velmi podobný princip byl u toho deníku Guardian, kde oni si nechali na základně zákonného přístupu k informacím, získali informace o všech moţných fakturách britských poslanců včetně třeba informací o tom, kolik si nárokují na dopravu. Zase, kdyţ jste prostě vzali mapu Británie a dali jste tam všechny poslance, z jakého regionu pochází nějakou barevnou značkou jste indikovali, ţe tenhle ten poslanec si říká tolik peněz a tenhle jinej, tak na tý mapě hnedka vidíte, ţe prostě jeden poslanec bydlí kousek od druhého, ale říká si opravdu třikrát více, ţe tady asi není něco v pořádku. Takţe to jsou jakoby ta jedna z těch krás datové ţurnalistiky právě, ţe jako na nás můţe velmi jasně jak předat nějakou informaci. Samozřejmě jako ona má i svoje problémy a úskalí. Nechtěl bych z toho dělat něco jako nějaký bezchybný nástroj, který jako všechno zachrání, který jako právě zvrátí ten velmi změněný trend, nějakou tu bulvarizaci, nebo zjednodušování obsahu. Zaprvé samozřejmě datová ţurnalistika můţe bejt nějakým způsobem bulvární, nebo musí to bejt vţdycky takhle seriozní věci, které šetří naše peníze. Zadruhé je problém v tom, ţe některé typy datové ţurnalistiky, ţe je to uţ poměrně těţká věc na čtenáře, aby to nějakým způsobem pochopil a víc hledají cestu, jak teda tu datovou informaci si zjednodušit do takové míry, by to prostě bylo zábavný a zajímavý a pak uţ zase naráţí na tu hranici. Takţe třeba, kdyţ jste zmínil WikiLeaks, tak tam se stala situace, která je prostě jako hodně raritní pro média. Prostě nestávalo se dřív tak často, protoţe najednou přistál na stůl stoh neuvěřitelný tisíce dokumentů, které jsou zajímavé a cítí nějak tu informaci předat dál pro čtenáře. Tak a teď co s tím. Takţe jako média zkoušely různý cesty. Třeba Spiegel udělal mapu Iráku, kam zaznamenal jednotlivý tečky na jednotlivých místech a kdyţ člověk kliknul na ten puntík na mapě, tak na něj vypadnul ten detailní zápisek, ten jeden konkrétní dokument z těch tisíců. To je jako jedna moţnost, ale právě, je to takový jako hezký pro nás, co to baví a co si myslíme, ţe je to prostě nějaký princip informací všem ostatním. Jako běţný čtenář neví, co s tím. Takţe hledaj jakoby další cesty. Já nevím, třeba New York Times udělaly takovou věc, aby jakoby ukázali tu sílu těch informací, tak si vybrali jedno jediný místo, Bagdád a jeden jediný den a umístili na mapu pouze události, které se staly přímo na tom jednom místě v tom jednom dni, aby to člověk cítil jako nějak sobě bliţší věc, ţe prostě si představí, jako kdyby ţil v tomhle městě, tak na týhle tý mapě, kaţdá ta tečka je konflikt, který skončil smrtí, aby to vyvolalo víc nějakou emoci. Problém je v tom, ţe si samozřejmě vybrali ten nejvraţednější den, aby to bylo jako zajímavý, aby to bylo pro čtenáře zajímavý, takţe vlastně furt je tady ten tlak nějak tu informaci interpretovat a posouvat a při troše neštěstí nezinterpretovat. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------No, tak myslím, ţe u té WikiLeaks to bylo taky vcelku jasné, protoţe tam opravdu některé ty věci byly vytrţené z kontextu pochopitelně, protoţe záleţelo na tom, kdo si co zrovna všimne, ale určitě to bylo zajímavé i pro novináře, ale i pro čtenáře, aby viděli, co se vlastně peče v té nejvyšší světové politice. To, co ale tady kolegové teda představují, nebo to, co mluvili tady o tom, to znamená ten Index veřejných zakázek, tak kdyţ to dovedeme tedy do důsledků, tak si musíme asi říci, ţe opravdu se politikové mají na co těšit, protoţe některé věci, kdyţ se dají tady takhle datově všechny ven, tak opravdu mohou ukázat ledacos. Takţe můţe to moţná způsobit i nějaké zemětřesení a koneckonců, kdyţ jste mluvili o těch náhradách, pánové, tak tam si myslím, ţe by to byla taky velice zábavné, takţe kdo bude mít zájem něco takového udělat, tak byli bychom velice rádi, myslím tady, ţe by se něco takového stalo, protoţe mnozí poslanci se, i senátoři, se vymlouvali na své náhrady a na rozdíl od Británie pořád v politice ještě jsou. Adam JAVŮREK, konzultant Miloš ČERMÁK, novinář Petr JANSKÝ, autor projektu Z-Index Jiří SKUHROVEC, autor projektu Z-Index nejmenovaná osoba -------------------Ono to má jedno riziko. Tohle je jakoby hezká idea. Problém té České republiky je v tom se k těm datům právě dostat, ţe tak je otázka otevřenosti té demokracie, ţe prostě ten svah těch faktur dostal, udělali prostě spoustu Plné znění zpráv


dalších projektů, který s tím souvisí, ale v České republice by jste nejdřív jakoby dostali dvacet zamítavých odpovědí, proč tyto informace nemůţete dostat, protoţe to je prostě, já nevím, od všemoţných absurdních odpovědí ve stylu, ţe kvůli ochraně osobních údajů a podobně přes to, ţe teda, kdyţ uţ by museli, tak by to nějak nesmyslně nacenili, ţe prostě získáním těchto informací by stálo tolik a tolik peněz. Takţe to je jakoby jedna slabina. Vlastně ta slabina datové ţurnalistiky nebo projektu jako tady mají kolegové Z-Index, je vůbec se k těm datům dostat. Samozřejmě oni jsou jako šikovní, takţe o umí různě zkrepovat, různě jako získávat ze všech moţných formátů, i kdyţ jako jsou velmi, nejsou dobře připravené na to, by si s tím takhle hrálo. A druhá věc je, přesnost těch informací. Ţe řada těch dokumentů, které tyhle ty systémy zpracovávají, tak jsou jako v ţalostném stavu, jsou tam prostě chyby faktický a nebo nějaký skrytý dezinterpretace, třeba jako dám jeden příklad, kdyţ uděláte mapu smrtelných nehod, nebo tabulku smrtelných nehod v ČR, tak vám to ukáţe krásný terén, ţe někdy v roce 2009 najednou začalo padat velmi rychle dolů a prostě evidentně výrazně bezpečněji. A pak kdyţ jako začnete zkoumat, tak zjistíte, ţe ona se tady trošku změnila ta meterologie a ţe v nějaký moment se smrtelný úraz uţ nepočítá, nebo se počítá, ţe smrtelný úraz je ten, kdy člověk zemře do 24 hodin po té nehodě. Takţe náhle jakoby skokově protoţe klesne úmrtnost, protoţe to nejsou ty případy, kdy člověk zemře po dvou, po třech dnech, po týdnu. Takţe to je další riziko, další riziko pravdivost těch informací a nějak schopnost tyhle ty háčky odhalit. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------No, ale tak o tom jaksi něco víme, určitě i novináři, protoţe jaksi principem kaţdé seriozní ţurnalistiky je nějak ty data uspořádat, nějakým způsobem je interpretovat správně, aby neukazovaly něco jiného a právě třeba ten princip WikiLeaks o tom, ţe těch dat je nepřeberné mnoţství a ţe skutečně záleţí na kaţdém, co si z toho vybere a je fakt, ţe třeba zejména bulvární média si z toho vybírala různé interpretace, jak například politikové někteří nazývají se navzájem, jak se titulují, co si o sobě myslí a tak dále, coţ byla vlastně velice bulvární záleţitost. S tím ale souvisí další věc, protoţe vy jste narazil na velmi podstatnou věc a to je teda přístupnost jaksi těch informací, protoţe v České republice je to skutečně problém. Myslím, ţe jsme zvali Oldřicha Kuţílka, ţa Karolíno, mám pocit, ţe to je člověk, který se tada léta věnuje právě zpřístupňování různých databází a tak a docela se mu i daří, no ale důleţité v této oblasti je a koneckonců WikiLeaks to krásně ukázala, ty různé inskrece, pochopitelně a tím bych jaksi připomněl iniciativu zejména pirátů, pirátské strany, kteří prostě měli taky nějakou tendenci tady něco takového zavést, ale zatím s tím příliš úspěch nemají, přestoţe se o České republice říká, ţe je zemí, kde se nic neutají, ţe jo. Tak jsem zvědav, jak to bude dál. Ale nicméně, teda pánové, řekněte vy, kteří teda přímo jste se věnovali tady té praxi a myslím si, ţe to je velice zajímavá činnost, co děláte, a ţe to můţe mít i z hlediska těch dosavadních skandálů v politice, velký význam, tak co by jste řekli tady na tyhle věci, které tady před chvílí padly, to znamená jednak nedostupnost těch dat a jednak jejich i nespolehlivost? Petr JANSKÝ, autor projektu Z-Index Jiří SKUHROVEC, autor projektu Z-Index autor projektu Z-Index -------------------No, pro nás je tohle to obrovský téma, o kterým bych byl schopen mluvit hodiny a hodiny. Zaraţte mě, aţ uţ to bude moc. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jasně, já vás zarazím. Petr JANSKÝ, autor projektu Z-Index Jiří SKUHROVEC, autor projektu Z-Index autor projektu Z-Index -------------------Je to totiţ tak, ţe drtivá většina času, který trávíme na výzkumu, tedy hlavně já, protoţe začínal jsem s tím já jako jediný programátor, teď uţ to děláme ve třech a je o tom, ţe ta data stahujeme čistíme, upravujeme a v zásadě je doplňujeme po tom státu, takţe paradoxně máme lepší databázi, neţ má stát samotný. Prostě proto, ţe v takové podobě, v jaké se ty data vyskytují na veřejném serveru, je to pro pořádnou statistiku nepouţitelný. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Čili potvrzujete jenom to, co na co tady občas ţehráme, jak občané, tak novináři, ţe ten stát o sobě toho příliš mnoho vědět nedává a kdyţ to dá vědět, tak to dá v takové podobě, ţe se v tom nikdo nevyzná? Petr JANSKÝ, autor projektu Z-Index Jiří SKUHROVEC, autor projektu Z-Index autor projektu Z-Index -------------------No, on jako náš stát se zase nedá jako úplně kritizovat, ţe by toho dával ven málo, jo. Upřímně řečeno, takovou databázi veřejných zakázek, nebo veřejný obchodní rejstřík třeba, to maj málokde na světě v tuhle chvíli, ale náš stát se v tomhle tom chová, my tomu říkáme druhá strategie, je prostě první strategie nedat ţádnou informaci, druhá strategie je dát tolik informací a v takové podobě, ţe to je pomalu stejný, ţe je skoro stejné jako nedat ţádnou informaci, ţe jo. A my se teď probíráme tím zahlcením a snaţíme se z toho vybrat nějaký relevantní gró, z něhoţ bysme mohli spočítat zajímaví čísla. Čímţ se vracím trošku k tomu problému, o kterým mluvil Adam prve, a to je, ţe v momentě, kdy se dostáváme uţ dejme tomu k tý ţurnalističtější dimenzi naší práce, tak z neskutečný hromady dat my vytváříme vlastně jedno číslo, coţ je nutně spojený s tím, ţe zjednodušujeme a občas za cenu toho, ţe tam prostě nějakou informaci nemáme a ţe to číslo má spoustu důvodů. Z fleku vám vyjmenuju deset důvodů, proč je strašně nedokonalý. Na druhou stranu, prostě, pořád si myslíme, ţe má smysl ho prezentovat, protoţe i nedokonalý číslo je lepší, neţ ţádný. Petr JANSKÝ, autor projektu Z-Index Jiří SKUHROVEC, autor projektu Z-Index autor projektu Z-Index -------------------Je to o té rovnováze, jak říká Jirka, mezi správnou interpretací a medializací. My jsme si za tento projekt Z-Index našli tu rovnováhu, jsme ochotní a rádi budeme dělat ten Index tak, jak ho děláme. Zároveň víme, jak bychom mohli udělat mnohem více mediálně zajímavý, ale jakoby tam nechceme jít. Zároveň, kdyţ se podíváte rok zpět na Show Jana Krause, tak uvidíte strašně zjednodušující a špatné dezinterpretace našeho výzkumu, případně i v Blesku, nebo jinde. Tvrdí něco podobného, jenom parafrázuji, ţe policie za posledních pár let rozkradli stovky miliard korun. Coţ je zase jakoby úplně zničující pro nás, protoţe ta naše sdílení, co chceme sdělit lidem, tak je mnohem sloţitější, jak jste asi uţ pochopili. My chceme zjednodušovat víc neţ zjednodušujeme v těch našich prezentacích, ale je to obrovský boj, protoţe pak samozřejmě nedostáváme zas tak velký prostor a kdyţ ho pak třeba dostaneme na Show Jana Krause, tak je to dezinterpretováno. Takţe mě tady tohle to připadá z hlediska vás tady, kdyţ vezmu jako studentů, nebo ţurnalistů a tak zajímavé téma, kde je ta rovnováha, jaká by měla být ta hranice mezi správnou interpretací a madializací. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------No a jaká? Petr JANSKÝ, autor projektu Z-Index Jiří SKUHROVEC, autor projektu Z-Index autor projektu Z-Index -------------------Kaţdý si stanovuje sám, podle mě. Kaţdý médium, kaţdý člověk, my jsem si ji nějak stanovili, bylo by skvělé, aby jí za nás nepřekonávali jinačí lidé, nebo jiná média. To by bylo takové moje přání, ale jinak jako nevidím úplně jasnou definici, moţná se jí právě zabýváte vy jako ţurnalista. Petr JANSKÝ, autor projektu Z-Index Jiří SKUHROVEC, autor projektu Z-Index autor projektu Z-Index -------------------Moţná v tomhle je nejvíc návodný právě sousloví datová ţurnalistika, který je svým způsobem obsahuje určitej rozpor, ţe buď jsme jako hodně ţurnalistika, nebo jsme hodně datová, jo. Ţe prostě čím víc jsme datová, tím míň je to zajímavý pro ty novináře a tím víc je to zase na druhou stranu přesný a my jako akademici můţeme bejt spokojený, jak pravdivě informuje, jenţe nás nikdo nechce poslouchat, prostě protoţe budeme dlouhý a nudný. Takţe my jdeme tou cestou, jako ţe ano, spočítáme jeden index, jedno hodnocení, o kterým se dá napsat článek na odstavec v podstatě to sdělilo vše, co jsme chtěli říct. Ale, ten Index chceme strašně doplňovat pro těch pár lidí, který to skutečně zajímá tím skutečným příběhem, tím jak jsme k tomu prostě došli. A jestli je to správná cesta, jestli ten náš příběh bude někdo chtít číst, jsme sami zvědaví. Plné znění zpráv


Petr JANSKÝ, autor projektu Z-Index Jiří SKUHROVEC, autor projektu Z-Index autor projektu Z-Index -------------------Já to jenom doplním, ţe to není jenom právě otázka ţurnalistiky, ale jakoby, všichni z nás děláme na různých projektech a mám ty zkušenosti z různých oblastí a jako ekonom, hlavně se chápu jako akademický ekonom, tak mám různé zkušenosti takhle s médii a s tou akademickou shodnou a je opravdu těţké, udělat věci relevantně a pak je relevantně prezentovat, ţe. Například, kdyţ jsme hodnotili, jak změněné valorizace starobních důchodů budou mít dopad na důchodce, tak tam je strašně úzká hranice mezi tím prostě nic se nezmění a důchodci budou, s důchodců se stanou bezdomovci. Takţe opravdu hledání téhle té roviny, je opravdu pro mě těţké, jsme o tomto a podle mě, ţurnalisti by, co se zabývají informace hodně a fakt a daty, tak hledání této hranice, býval velkou součástí práce a je to velká úplně zodpovědnost pro ně. Zároveň i já, kdyţ se jakoby snaţím sám prezentovat ty výsledky, tak hledám tuto hranici podobně jako oni, ale zároveň já si můţu schovat za to, můţu si prezentovat své akademické výsledky a nechat to na nich, ať to jako rozhodnou za mě. Tadyhle třeba v tom projektu Z-Invest, veřejné zakázky případně v dalších projektechj, které děláme, tak tu hranici se snaţíme hledat a promyslet se tím, ţe se částečně stáváme ţurnalisty. Právě, ţe překročujeme trošku dál, jenom do vytváření těch výstupů dál, neţ vytváření těch analýz. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře díky za tohle vysvětlení. Poprosím ještě teda Miloše Čermáka, který je nejblíţ asi mě teda jednak, ale nejvýš praxi, protoţe dlouhá léta dělal v různých novinách. Nyní pracuje zase zpátky v Reflexu. Minule byl jedním tady naším kolegou respondentem označen za novináře, který pracuje v bulváru. Tak bych chtěl poprosit jeho, jestli by nám mohl říci, kdyţ to tady takhle poslouchá, do jaké míry teda v té praxi a v té klasické ţurnalistice, té populární, která se musí prodat především, se tady tyhlety věci, teda řekněme dají vyuţít a jakým způsobem třeba i v tom tvém teď mateřském médiu, by se něco takového třeba mohlo na webu třeba, nebo i v té tištěné verzi, nevím, aplikovat? Miloš ČERMÁK, novinář -------------------Tak zaprvý si vůbec nepamatuju, ţe by mě tady někdo označil za novináře pracujícího v bulvárním médiu, to asi vycházíš z nějakých špatných rad, které jsi špatně interpretoval. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ne, ne, to bylo spíš, jako ţe to je zábavný průmysl, řekněme, tak o špatných datech nebyla řeč. Miloš ČERMÁK, novinář -------------------No a já jak, tak tam záleţí, o čem se bavíme. Tak jedna věc je, kdyţ někdo třeba i v rámci nějakého akademického projektu, nebo prostě svý práce, na něčem pracuje a jak to novináři s tím budou nakládat. To je jedna rovina. To je prostě asi klasický PR těch lidí, který prostě maj nějakej projekt, dostali nějakej nápad a novináři pracujou s jejich výstupem, jo. Já si myslím, ţe budu rovnat tu ţurnalistiku, tak spíš mluvím o tom, jak skutečně ta samotná média s tím pracujou, jak oni sami si ty data interpretuje, jak je, já si myslím, ţe to je něco, co asi /nesrozumitelné/, Adam tady zmínil určitě pár zajímavých projektů a asi si to větší média a větší deníky americký, nebo větší média si to můţou dovolit, asi mají dneska i své datové ţurnalisty, to znamená lidi, kteří jsou vystudovanými statistiky, nebo mají prostě blíţ k nějaké exaktní vědě a pracujou s datama programátoři a tak dále. Takţe to je, takţe kdyţ se bavíme o týhle tý rovině jakoby redakční práce, ke skutečně ta sama redakce získá ta data nějaký ta syrová, uţ to není ten index, ten uţ je opracovaný, vytvořený prostě speciálně pro Show Jana Krause a pro další média, tak a pro Blesk a pak se nemůţeme zlobit, ţe oni prostě z toho udělaj jako se to pak špatně pochopí, nebo jinak interpretují, tak teď mluvíme si o tom, ţe ta redakce si sama vezme nějaká data, nebo má nějakej svůj tým novinářů, kteří budou zpracovávat nějaký data. A tam si myslím, ţe tam je určitej prostor pro to, aby, protoţe i v českých médiích se tím začíná řada lidí zabývat. Já myslím, ţe do Hospodářských novinách, to zase Adam doplní přesnějš, a řekne, začne s datovou řadou budou pracovat. Říkám, Adam moţná zmínil nějaký projekty. Ty ses ptal na Reflex, tak tam myslím, jako ten velký projekt, jako vyloţeně veřejného zájmu, kde jsme zpracovali velké mnoţství dat, neměli, ale s daty různě pracujeme, bych zmínil projekty, které jsme měli před pár měsíci a kdy jsme tedy ještě kombinoval takový ty, my jsme ty data získávali od čtenářů a byl to projekt, kde jsme mapovali staré zchátralé budovy v Česku. Jsou to takové ty Plné znění zpráv


budovy, které třeba deset let na ně koukáme a kaţdý, kdo kdyţ jde na zastávku, tak třeba ví o jedný, o dvou budovách a říká si, jak je moţné, ţe na hlavní třídě prostě chátra deset budov. To nikomu nepatří, nebo to nemá majitele, nebo majitel na ní kašle a tak dále. No a my jsem si říkali, zmapujeme tady to, uděláme databázi tady těch budov, vyloţeně na základě typu čtenářů a uloţili jsme mapu na webu a některými těmi budovami se potom vyslali i prostě reportéry a oni se snaţili najít příběh té budovy, proč zrovna ta budova prostě je zchátralá. Jestli je na ní třeba zástavní právo, nebo patří firmě, která zkrachovala, anebo je v subjektu, jak choděj vţdycky do řízení. Snaţil jsem se najít ty důvody, proč. Tak to je takovej případ toho, kdy se ta redakce začne jakoby chodí přísnej datově a kdy se snaţí sebrat data. Dostane nápad jaká data by to mohla být a ta data nějak zpracovat a pak nabídnout čtenářům na mapě a tam si myslím, ţe je, a nemůţu mluvit ani o tom, ţe se to bulvárně nebo seriozní, často je to prostě zajímavá informace. A můţe to být v tom i nějaký příběh, mnoho lidí si najde ty budovy a řekne si, jsou tam by baráky který vídám já, kdyţ se jdu projít kolem místa, kde bydlím, a tak dále. A můţe to bejt, ale po domě můţeme získat data třeba , teď je napadlo, ţe bysme mohli za 14 dní, ať nám napíšou typy dobrý točený zmrzliny a třeba vyfotili, takţe Tomáš zrovna říká, jakákoliv z mého pohledu, jakákoliv práce s datama, která dneska jak říkám, díky bodovým technologiím je hrozně jednoduchý sbírat a můţou to být prostě veřejný zakázky, můţe to být točená zmrzlina, můţou to být schátralé domy a myslím si, ţe spousta se to učí a ţe to, má to teda ty dva limity. Jeden ten limit je, ţe pochopitelně média dneska nejsou v úplně ideální ekonomický situaci, to znamená, ţe hodně šetří a můţe se zdát, ţe samozřejmě zaměstnat ţurnalisty, kteří budou dělat něco takového nového a extravagantního a ještě divně znějícího, je zbytečně luxus. Na druhou stranu si myslím, ţe právě najmout, ţe chytrá redakce by dneska měla najmout člověka, který vystudoval, já nevím bakalářské studium na Fakultě sociální věd a zároveň třeba vystudoval ekonomii nebo matematiku a to člověk který umí pracovat s číslem /nesrozumitelné/ a člověk se v té redakci, která šetří třeba na zahraničních reportérech, nebo šetří na investigativní, protoţe takové člověk by si mohl vyplatit, jak říkám, je to člověk, který nechodí do terénu, on nemusí dva týdny jít za nějakým příběhem a setkat se s desítkami lidí a je to člověk, kterej kdyţ, který vyuţije toho, ţe spousta na tech datech z mého pohledu se můţe vyplatit a já si myslím, ţe jedna z profesí, který v těch budoucích "pokud nejede, přeţijí", jako uţ krizi, který dneska jsou, tak určitě se můţou vyplatit. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------To znělo, jako jestli přeţijí vůbec samozřejmě. To je, myslím taky otázka. Tak, díky moc všem, ţe jste přišli tady diskutovat na toto, jak jsem řekl trošku specifické téma, ale myslím si, ţe to je věc, která opravdu zasahuje do všech moţných oblastí, do všech moţných oborů, takţe nakonec si myslím, ţe nám tady zbylo i mnoho dalších námětů pro naše další diskuse, pro naše další rozpravy. V těch rozpravách pochopitelně budeme pokračovat, pokud nám tady Fakulta sociální věd dovolí, tak i v červnu. Ty další rozpravy by měly být tedy poslední středu v červnu, tak pokud budete mít někdo z nás čas, nebo vaši spoluţáci, kteří mezitím jistě uţ budou na prázdninách přijít tak se přijďte podívat tady na tu naší veřejnou nahrávku. V dnešní této nahrávce vystoupili autoři projektu Z-Index a hovořili také o datové ţurnalistice Petra Janský. Petr JANSKÝ, autor projektu Z-Index -------------------Děkuji za pozvání a zdravím ještě jednou do Etiopie Janu Chvalkovskou. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak děkujeme, pozdrav do Etiopie Jiří Skuhrovec. Jiří SKUHROVEC, autor projektu Z-Index -------------------Taky děkuju za pozvání. Já bych měl pozdravit někoho, na koho jsem úplně zapomněl, protoţe ten Z-Index děláme hlavně ve spolupráci se spoustou našich studentů. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak, děkujeme studentům. Koneckonců, jak jsem říkal, proto jsme to téma i tak trošku zvolili, protoţe se týká této školy, takţe velice rádi s vámi na tomhle spolupracujeme, zvlášť, kdyţ to má tady tenhle ten motiv veřejného zájmu. Petr JANSKÝ, autor projektu Z-Index -------------------Plné znění zpráv


Já bych poděkoval všem novinářům, kteří vyuţívají naše výstupy a pomáhají nám dodávat energii stejně jako dalším spolupracovníkům a vícero firmám, které nám poskytly nějaké sluţby, nebo věci zadarmo a tak dále a tak dále. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ty uţ nebudete jmenovat, to uţ by byla na Oskarech. Petr JANSKÝ, autor projektu Z-Index -------------------Uţ odcházíme na náš web www.zindex.cz Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak si to tam všichni najděte. Byl tady Adam Javůrek, konzultant a novinář. Adam JAVŮREK, konzultant -------------------Děkuju za pozvání. Já si pozdravím teda toho Miloše Čermáka, no. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A my pozdravíme Miloše Čermáka, který uţ je v některé z praţských čtvrtí, takţe Miloš Čermák tady také byl, takţe mu také moc děkujeme, ţe i ve zkouškovém období nás tady takto navštívil. Jak uţ jsem řekl, budeme tento záznam vysílat v pořadu Média v postmoderním světě v pátek ve 20:10 a česká média ho zařadí ve své videoformě na internetový server česká média. Takţe díky moc za účast a na shledanou. Od mikrofonu se loučí Radko Kubičko.

Média jsou doslova posedlá hledáním „korupčníků" 1.6.2012

virtually.cz

str. 00

Revue Politika 5/2012Média jsou doslova posedlá hledáním „korupčníků" a vyčíslováním toho, kolik nás daňové poplatníky - stojí. Nejrůznější „protikorupční" iniciativy se přetvářejí v detektivní agentury, které informují veřejnost o tom, ţe úředník Novák hraje golf s podnikatelem Pospíšilem a ţe mu kdysi zadal státní zakázku. Domnívají se přitom, ţe úspěšně bojují proti korupci. Vycházejí totiţ z toho, ţe korupce je způsobena morální vadou našich politických a úřednických elit a ţe ona je důvodem, proč nejsme schopni dát veřejné finance do pořádku.Přestoţe si o morálních kvalitách našich elit neděláme iluze, nic podle nás nemůţe být více vzdáleno od pravdy. Ukazování prstem na „korupčníky" vyvolává falešný dojem, ţe korupce je morální problém jednotlivců, a odvádí problém od klíčového poznatku, ţe problém je v samotném systému státního přerozdělování. Ten je neefektivní z principu a korupce je pouze jeho průvodním znakem.V tomto textu ukazujeme, ţe znalost ekonomie dává o korupci úplně jiný obraz, neţ jaký se nám snaţí prezentovat média a nejrůznější protikorupční iniciativy.Na svobodném trhu korupce neexistujeExistují dva způsoby, jak uspořádat poskytování zboţí a sluţeb - přes svobodný trh a přes stát. Právě toto rozlišení je zcela klíčové pro pochopení korupce a vyvrácení povrchních soudů, které kolují našimi médii. Přesto je neustále přehlíţeno. Socialisté a centrální plánovači opakovaně přisuzují svobodnému, nenásilně seberegulovanému trhu vlastnosti, které nemá. A naopak - státu, který by chtěli řídit, přisuzují ctnosti a schopnosti, jichţ u něj nikdy nelze dosáhnout. Korupce je jedním z výborných příkladů.Mnoho lidí je přesvědčeno, ţe korupce je trţní fenomén, způsobený svobodou člověka poskytovat druhému peněţní odměnu za zboţí či sluţbu. Lze se setkat dokonce i s ekonomy, kteří by zdroj korupce hledali u trhu. Uveďme tedy na začátek, ţe korupce se definuje jako zneuţití veřejného úřadu pro soukromý prospěch. Pouţívání pojmu korupce v trţním prostředí je chybné. Proč tomu tak je?Svobodný trh, příklad první: Manaţer-zlodějPředstavme si manaţera firmy, který přidělí zakázku na dodávku firemních počítačů známému za vyšší cenu a odpovídající odměnu na jeho soukromý účet. Nepopíráme, ţe takové případy se dějí. Nejedná se však o korupci, jedná se o prostou krádeţ. Manaţer totiţ tímto jednáním okrádá vlastníka firmy. Soukromá osoba poškozuje jinou soukromou osobu. Kdyţ se dočteme, ţe byla obviněna skupina zaměstnanců společnosti Czech Coal z toho, ţe z firmy organizovaně ukradla uhlí celkem za 100 Plné znění zpráv


milionů korun, nenapadne nás čin nazvat korupcí. Je to krádeţ. Kdyţ však vysoce postavený manaţer přidělí drahou zakázku svému známému, chybně to nazveme korupcí. Přitom jde opět jen o krádeţ z majetku majitele firmy.Z hlediska zákona není podstatné, zda zaměstnanci majitele firmy okrádají odnášením výrobků nebo zboţí, falešnými fakturami nebo skrytými provizemi v zakázkách. Není správné pro krádeţ pouţívat slovo korupce, protoţe korupce je definována úplně jinak.Obvinění, ţe na trhu existuje „korupce", je tedy totéţ jako říci, ţe lidé bohuţel kradou a ţe kradou i v trţním prostředí. To zcela jistě popřít nelze. Ovšem stejně tak to nelze dávat za vinu svobodnému trhu. Z období socialismu víme, ţe rozkrádání podniků bylo v netrţním prostředí celonárodním fenoménem.Svobodný trh, příklad druhý: Provize za prodejPředstavme si dále, ţe obchodník prodá zboţí do supermarketu a nabídne za tento prodej supermarketu poplatek či provizi. Někteří jdou dokonce tak daleko, ţe označují i toto jednání za korupci. Tento obchod je však zcela dobrovolný a nikoho nepoškozuje. Prodávající často musí nabídnout slevu za zboţí, aby kupující nakoupili. Provize zde představuje formu ziskové marţe supermarketu.Provize za prodej není korupce. Nemůţeme si myslet, ţe by někdo (například supermarket) chtěl zprostředkovat prodej našeho zboţí zdarma, bez marţe. To by nepokryl své náklady a zkrachoval. Obvinění, ţe provizní prodej má něco společného s korupcí, je totéţ jako říci, ţe vyjednávat o cenách je nezákonné. Snaha omezit volnost cen je však typická pro centrální plánování a socialismus. Odtud plynou nesmyslná obvinění o „korupci" mezi supermarkety a jejich dodavateli.Trh odstraňuje zlodějeTvrzení, ţe se na svobodném trhu vyskytuje korupce, je zcela mylné a ignoruje definici korupce. Na trhu se vyskytuje pouze porušení vlastnických práv, tj. krádeţ. Kaţdý vlastník firmy se musí chránit před rizikem, ţe jej zaměstnanci budou okrádat. Pokud podnikatel na krádeţe ve firmě nepřijde včas, jeho firma velmi rychle vytvoří ztrátu a zkrachuje. Trh proto automaticky vybírá ty podnikatele a ty firmy, které jsou nejefektivnější a ve kterých se krade nejméně. Kaţdý tak snadno vidí, ţe trh má v sobě přirozené, zdravé mechanismy, které mýtí nečestné chování a podporují poctivost. To o státu říci nelze.Pravá příčina korupce: stát a jeho neefektivnostStát se od trhu zcela zásadně liší v tom, ţe neumí vyčíslit ziskovost či ztrátovost jakékoli své činnosti. Firma na trhu neustále dbá o to, aby měla trţby vyšší neţ náklady a dosahovala tak zisku. Pokud dosahuje ztráty, znamená to, ţe je neefektivní. Spotřebitelé totiţ neoceňují její výrobky natolik, aby z trţeb pokryla vstupy do výroby. Ztráta firmě říká, ţe by v dané činnosti neměla pokračovat a ţe by zaměstnávané zdroje (kapitál, půdu, práci) měla přenechat k jinému vyuţití. Firma tedy jedině díky trţbám vţdy ví, zda má náklady úměrné či příliš vysoké.Proč to u státu nejde? Stát jednoduše ţádné trţby nemá. Stát nenabízí sluţby na trhu s tím, ţe si je někdo (moţná) koupí, a ohodnotí tak jeho výkon. Stát se financuje předem daněmi, které na lidech vynucuje. Jelikoţ stát nemá trţby, vůči nimţ by porovnal své náklady, nikdy neví, zda má náklady na daný projekt vysoké či nízké. Jinými slovy, stát postrádá měřítko efektivnosti. To je celá příčina neefektivnosti státu a klíč k pochopení korupce.Korupce nahrazuje trţní rozhodováníKdyţ nemá státní úředník měřítko, podle něhoţ by rozhodoval o efektivnosti jednotlivých státních projektů, jak jinak se můţe rozhodovat? Právě teď vstupuje na scénu korupce. Korupce je situace, kdy si soukromé subjekty snaţí otočit rozhodnutí úředníka ve svůj prospěch, nejčastěji za pomoci odměn či jiných protisluţeb. Tento mechanismus je náhradou trţního rozhodování. Připomeňme, ţe úředník nemá ţádnou lepší moţnost, jak se rozhodovat. Na trhu si majitel firmy porovnává trţby a náklady a nedopustí, aby byly náklady příliš vysoké. Státní úředník nejenom ţe nad sebou nemá majitele, který si hlídá ziskovost, ale navíc ani nemá měřítko, jak ziskovost či ztrátovost zjistit. Úředník je tak ekonomicky „slepý". Absence ekonomického tlaku na efektivitu způsobuje, ţe korupce má volný prostor. Právě ona potom vede úředníky v jejich rozhodování.Zatímco na svobodném trhu korupce neexistuje, se státní byrokracií je korupce spojena vţdy. Je velmi snadné pochopit, proč tomu tak je. Kaţdé byrokratické rozhodnutí má svou nabídku a poptávku, a musí tedy mít svou cenu. U některých rozhodnutí je sice nabídka zdánlivě neomezená, protoţe je byrokrat nakonec musí učinit. I tak se ale velmi liší nabídka například stavebního povolení dnes a stavebního povolení za rok, proto přinejmenším brzké stavební povolení má nezanedbatelnou cenu (na rozdíl od toho pozdního).Kaţdé byrokratické rozhodnutí tak vytváří korupční potenciál. Můţe se stát, ţe nabídka a poptávka se v konkrétním případě nesetkají a ke korupci nedojde, korupční potenciál zůstává nevyuţitý. To je tehdy, kdyţ nejvyšší cena potenciálního kupujícího (korumpujícího) bude pod nejniţší cenou potenciálního prodávajícího - rozhodujícího úředníka. Toto nastane především u těch méně důleţitých rozhodnutí, kde poptávka nebude dost silná a nepřesáhne tento úřednický korupční práh.Naopak v případech, kdy se rozhoduje o velkých částkách, bude ke korupci docházet skoro jistě. Kupující budou dost silní, aby korupční práh byrokratů překonali. Korupce tak bude pouze vyjadřovat stínovou, skutečnou cenu daného rozhodnutí. Tato stínová cena by se běţně ustavila na trhu, ale byla násilným rozhodnutím vlády a byrokratického aparátu potlačena, protoţe stát danou oblast vzal pod svá křídla. Plyne z toho jediné: čím více státního přerozdělování, tím více zdrojů, které si soukromé subjekty mohou korupcí nasměrovat k sobě, a tím více korupce.Média otáčejí kauzalitu. Korupce je příznak, nikoli příčinaJe populární říkat, ţe korupce je příčinou nehospodárnosti veřejných rozpočtů a chronických státních deficitů. Nyní uţ je zřejmé, ţe to je omyl. Korupce není příčinou plýtvání, pouze jeho příznakem. Příčinou plýtvání je samotná povaha státního sektoru - nemá ani majitele, který by dohlíţel na hospodárnost, ani (a hlavně) měřítko, jak hospodárnost posuzovat. Korupce je pouze důsledek státního prostředí, odtrţeného od jakékoli ekonomické racionality.Morálka a korupce: Problém Plné znění zpráv


není v lidech, ale v systémuPoukázání na „korupčníka" se v médiích stalo téměř sportem. Novináři, autoři iniciativ proti korupci a čtenáři médií si myslí, ţe veřejné odhalení člověka podezřelého z korupce ve státním sektoru řeší problém a ţe si můţeme s radostí říci: Zase o jednoho méně! Zároveň touto honbou na „korupčníky" vyvolávají dojem, ţe korupce je především morální problém jednotlivců či společnosti.Jak jsme však ukázali, toto je omyl a má nešťastné následky pro náladu ve společnosti. Místo aby korupce byla správně pojmenována jako problém neefektivních státních výdajů, které je potřeba zredukovat, lidé získávají dojem, ţe za všechno mohou mravně zkaţení lidé, kterých je čím dál více, a ţe problém je proto neřešitelný.Na vině nejsou morálně pokleslí úředníci, ale systém státních výdajů, který postrádá jakoukoli ekonomickou racionalitu a který ke korupci nutně vede. Bohuţel ani ti nejzapálenější bojovníci proti korupci jako např. zakladatel Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček nejsou ochotni tento jednoduchý ekonomický poznatek přijmout a sníţení státních výdajů předem zatracují. Tím samozřejmě podporují korupci nejvíce, jak to jen jde.Období socialismu je důkazemJe s podivem, ţe se v české mediální diskusi o korupci nikdy nezmíní čtyřicetiletá zkušenost se systémem, který se stal pro korupci synonymem. Socialistická, zcela postátněná ekonomika je tím nejlepším příkladem toho, co se stane, kdyţ se z ekonomického rozhodování odstraní kalkulace zisku na základě trţeb a nákladů na volném trhu. Výsledek byl, ţe v socialistické ekonomice musel uplácet kaţdý a neustále, aby se domohl byť i těch nejzákladnějších statků. Označili by dnešní moralizátoři za „korupčníky" celý národ, kdyţ celý národ musel uplácet? A tvrdili by, ţe za nehospodárnost socialistické ekonomiky mohli právě „korupčníci"? Tento jednoduchý příměr dokazuje, ţe problém není v lidech, ale v systému. Čím více státu, tím více korupce.Korupce se můţe stát ţivotní nutnostíKaţdé rozhodnutí úředníků má svou stínovou cenu, která se odráţí v korupci. Jak byrokracie zatěţuje svobodné jednání a podnikání lidí, stává se korupce nutností, jedinou šancí, jak si lidé mohou příslušné úřednické rozhodnutí zajistit.Nelze proto korupci paušálně odsuzovat. Lidem, kteří uplácejí, často nic jiného nezbývá, stejně jako za socialismu bylo potřeba korupce i k pořízení kvalitního kusu masa. Všichni se smějeme historkám, kolikrát musí cestovatel v zemích bývalého sovětského svazu platit bumáţky za naprosto samozřejmé úkony. Málokdo uţ ale dokáţe domyslet, ţe dennodenní korupce je způsobena obrovskou byrokratickou kontrolou. Nelze bojovat proti korupci, aniţ by byla drasticky omezena úřednická moc.Pokud se byrokracie rozmáhá, nutně se rozmáhá i korupce. Úplatky tak fakticky fungují jako jediná zbraň proti všemocným úředníkům. Lze říci, ţe vysoká míra korupce v některých zemích pouze odráţí snahu podnikatelů zlepšit své podnikatelské prostředí, které úředníci ničí.Vyšší tresty za korupci plýtvání neodstraníDůsledkem povrchního uvaţování o korupci je také tvrzení, ţe vyšší tresty za prokázanou korupci ve veřejném sektoru odstraní korupční chování a s ním spojené plýtvání penězi. To je chybný závěr ze dvou důvodů. Za prvé, jelikoţ úředník ve státním sektoru nemá ţádné měřítko, jak posoudit efektivitu projektů, odrazení od korupčního jednání nemůţe na neefektivitě nic změnit. Pokud např. úředník ze strachu úplatek nepřijme a zadá zakázku jiné firmě, neznamená to, ţe vybral pro veřejnost lepší projekt. Jelikoţ se úředník neřídí porovnáním trţeb a nákladů jako podnikatelé na trhu, o přínosnosti projektů veřejnosti nemá ţádnou představu. Tento problém je ve státním sektoru neodstranitelný a s tresty za korupci vůbec nesouvisí.Za druhé, korumpovatelnost úředníků a politiků můţe mít různé formy. Politici vţdy směřují státní výdaje tak, aby z nich profitovali buď znovuzvolením ve volbách (coţ jim přinese budoucí vysoké platy a osobní prestiţ) anebo přímou odměnou na svůj účet nebo na účet své strany od korumpujícího jedince. Vyšší tresty za „viditelnou" korupci povedou pouze k tomu, ţe politici a jejich úředníci namíří více státních výdajů přímo na voličské skupiny. Jinými slovy, např. místo stavby nové dálnice, u níţ je velký potenciál úplatků od stavebních firem, pošlou více peněz na podpory v nezaměstnanosti nebo platy státních zaměstnanců, čímţ si zajistí hlasy těchto skupin v příštích volbách. Oficiálně o „korupci" nepůjde, ale politik se nechá „koupit", tedy uplatit jiným způsobem. Ač budou moralizátoři jásat, ţe nedošlo k „obálkové" korupci, veřejné rozpočty budou zatíţeny stejným způsobem a fakticky se nic nezmění.ZávěrČtenářům by nyní jiţ měly být zřejmé tři hlavní ekonomické poznatky, které jsme v našem textu ukázali: (1) Korupce je vzorec chování, který ve svobodné trţní ekonomice neexistuje. (2) Korupci v ekonomice nevyhnutelně vyvolávají zásahy státní moci. (3) Rozsah korupce je přímo úměrný míře státního přerozdělování.Nezpochybňujeme, ţe mohou existovat úřední rozhodnutí, která nebyla ovlivněna korupcí. Úředník nám v tomto případě můţe připadat morálnější, bohuţel však nelze říct, ţe rozhodl ekonomicky lépe. Státní úředník totiţ nikdy nedokáţe posoudit ekonomickou efektivnost svých rozhodnutí, protoţe nemá k dispozici měřítko zisku. Korupce je pro úředníka pouze únikovou cestou z ekonomické slepoty.Výzvy, které se snaţí upevňovat nekorupční morální zásady, můţeme povaţovat za chvályhodné pokusy o změnu. Samy o sobě však nemohou napravit téměř nic. Za prvé, vůbec neomezují příčinu korupce, kterou je státní přerozdělování jako takové. Za druhé, mylně si vykládají vztah mezi korupcí a efektivností. Zatímco protikorupční apely se tváří, ţe méně „zkorumpovaná" společnost vede k úsporám a vyšší efektivnosti, skutečná příčinnost je zcela opačná - efektivní trţní konkurence (nenarušovaná státem) sama podporuje a vybírá nezkorumpované aktéry, kteří nekradou. Omezením korupce tedy nelze způsobit vyšší efektivnost. Naopak musíme nejprve umoţnit efektivní trţní hospodářství, omezit stát, a teprve toto díky tlaku na efektivnost omezí korupci a rozkrádání.Pokud někdo namítne, ţe nelze přece všechny státní funkce privatizovat, uvědomme si, ţe ţijeme v obrovské míře státního přerozdělování na hraně socialismu: přes veřejné rozpočty protéká přes 40 % Plné znění zpráv


produktu české ekonomiky. Prostor pro osekání státu je obrovský. Máme před sebou jasnou volbu. Buď chceme co nejméně korupce, a k tomu potřebujeme co nejmenší, řekněme desetinový stát. Anebo poţadujeme hodně státních regulací a výdajů, a pak se musíme smířit s velkou mírou korupce. Ţádná jiná moţnost neexistuje.Autoři, ekonomové, jsou studenty doktorského programu na Fakultě sociálních věd UK.

URL| http://www.virtually.cz/journal/?q=node/



Přehled zpráv. Zahraniční studenti u nás Magazín Práva ~ str. 12 ~ Téma Zuzana Musálková

Recommend Documents