Přehled zpráv. Upír z fakulty sociálních věd Lidové noviny ~ str. 10 ~ Názory PETR ZÍDEK

Přehled zpráv Moravák kaţdým coulem, zpěvák Stanislav Hloţek, říká: Chyby nás polidšťují! ........................................... 9 1.12.2015 ČRo - hradec.cz ~ str. 00 ~ / navstivilinas  Eva Boudová Upír z fakulty sociálních věd ................................................................................................................................ 9 2.12.2015 Lidové noviny ~ str. 10 ~ Názory  PETR ZÍDEK Petr Majerik poskytuje mediální poradenství jako Media Coach ....................................................................10 2.12.2015 MaM.cz ~ str. 00 ~ mam.ihned.cz  Vladan Vaněk Radikální islamisté označují Západ i Východ za křiţáky .................................................................................10 2.12.2015 ČRo Plus ~ str. 07 ~ 18:10 Názory a argumenty  Rozsudek nad našimi vnuky ...............................................................................................................................11 2.12.2015 Haló noviny ~ str. 05 ~ Názory - Polemika  Václav ŠENKÝŘ DOPISY REDAKCI Debata o kvalitě publikací je podstatná ............................................................................12 3.12.2015 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Názory  “Tvrdá” data: Polovina všech insolvenčních řízení končí v rukou desetiny správců ..................................12 4.12.2015 hlidacipes.org ~ str. 00 ~  Robert Malecký dva domovy ..........................................................................................................................................................14 4.12.2015 Pátek Lidových novin ~ str. 22 ~ Rozhovor  Jakub Landovský náměstek ministra obrany ...................................................................................................17 4.12.2015 ego! ~ str. 06 ~ Rozhovor  Irena Jirků Jak vznikl rozhovor, za který vás nepochválí. S Asadem................................................................................22 4.12.2015 neovlivni.cz ~ str. 00 ~  Simona Holecová Robert Malecký: „Tvrdá“ data – polovina všech insolvenčních řízení končí v rukou desetiny správců ...25 5.12.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Názory a petice  PV CBRE rozšiřuje své sluţby v oblasti Retail a Industrial...................................................................................27 6.12.2015 buildingnews.cz ~ str. 00 ~ Personální změny  Tomáš Johánek O skútry pro studenty je obrovský zájem .........................................................................................................28 7.12.2015 Metro ~ str. 23 ~ Školy  MAREK HÝŘ Plné znění zpráv

1 © 2016 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Do poslední kapky ...............................................................................................................................................28 7.12.2015 Euro ~ str. 10 ~ Téma  Jan Novotný O skútry pro vysokoškolské studenty je obrovský zájem...............................................................................32 7.12.2015 metro.cz ~ str. 00 ~ Metro / Události  Metro.cz, Marek Hýř Den mnoha cen ....................................................................................................................................................33 7.12.2015 Lidové noviny ~ str. 10 ~ Názory  MARTIN RYCHLÍK Měsíční výnosy z prodeje mluveného slova začínají být zajímavé ................................................................34 7.12.2015 Marketing & Media ~ str. 20 ~ Agenda  Filip Rožánek Energetická konference PRO-ENERGY CON 2015 ...........................................................................................35 7.12.2015 PRO-ENERGY ~ str. 72 ~ Konference - veletrhy  Jiří Kohutka, Vít Smrčka Ortel nad Českem ................................................................................................................................................37 7.12.2015 Respekt ~ str. 40 ~ Fokus - kontext  hana čápová Bartuška: Ještě budeme rádi, ţe uhlí máme .....................................................................................................40 8.12.2015 iuhli.cz ~ str. 00 ~  Zavoral: Měsíční výnosy z prodeje mluveného slova začínají být zajímavé .................................................41 8.12.2015 MaM.cz ~ str. 00 ~ mam.ihned.cz  Filip Rožánek „Upír“ z Karlovy univerzity dělal byznys pod hlavičkou školy .......................................................................44 9.12.2015 e15.cz ~ str. 00 ~ Archiv  „Upír“ z Karlovy univerzity dělal byznys pod hlavičkou školy .......................................................................45 9.12.2015 euro.e15.cz ~ str. 00 ~ Archiv  Pevný postoj vůči tyranii, jasné morální vedení. Time zvolil Merkelovou osobností roku ..........................46 9.12.2015 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / svet  ČRo,Pavlína Nečásková Holky z naší školky jsou fenomén .....................................................................................................................47 9.12.2015 Vyškovský deník ~ str. 62 ~ Příloha - Vánoce s rovností  MARKÉTA STULÍROVÁ ČEŠI JSOU K NEZAPLACENÍ. ALE KDYŢ UŢ JSOU V CIZINĚ, DOMŮ SE JIM NECHCE ..............................48 9.12.2015 Hospodářské noviny ~ str. 20 ~  Babiš na Albertově ..............................................................................................................................................51

Plné znění zpráv


10.12.2015 

ČRo Plus ~ str. 03 ~ 18:10 Názory a argumenty

Putin musí mobilizovat Rusy k vlastenectví, aby se vůbec udrţel, vysvětluje český analytik. Ukrajina Kreml straší, protoţe ukazuje, ţe to jde i jinak .................................................................................................51 10.12.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory  Jiří Hroník Takto jedná profesor: Putnovi se nelíbily plakáty s Robejškem, tak je prý všechny počmáral ..................53 11.12.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor  vam Dva a půl tisíce studentů. FaME od ledna povede Oldřich Hájek ...................................................................54 11.12.2015 Zlínský deník ~ str. 01 ~ Titulní strana  (ex) ÚSTR: Čeští historici podpořili ruské kolegy ...................................................................................................55 12.12.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Tiskové zprávy  Tisková zpráva CBRE rozšiřuje své sluţby v oblasti Retail a Industrial a došlo k personálním změnám ............................56 13.12.2015 personalista.com ~ str. 00 ~  Na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy vznikla zajímavá aféra ...........................................................56 14.12.2015 ČRo Plus ~ str. 01 ~ 15:35 Zaostřeno  Přispívají bohaté státy málo na projekty OSN věnované řešení migrační krize? .........................................64 14.12.2015 ČRo Radioţurnál ~ str. 02 ~ 18:10 Ozvěny dne - publicistika  Predátoři útočí ......................................................................................................................................................65 14.12.2015 Euro ~ str. 26 ~ report - školství  Jan Novotný Uprchlická krize je historická zkouška pro EU, řekla Merkelová na sjezdu CDU .........................................67 14.12.2015 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / evropskaunie  ČTK, ČRo Zdeněk Zbořil: Ţe Le Penová prohrála? Pozor, je to jinak. Smutný kabaret u Moravce. A studenti profesora Putny ať se podívají ...........................................................................................................................68 14.12.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politologové  Jiří Hroník Brexit - debata 16.12. v Eurocentru Praha ........................................................................................................72 15.12.2015 euroskop.cz ~ str. 00 ~ ČR a EU  Eurocentrum Praha Vyhrocený boj s ruskou propagandou jen přibliţuje válku.............................................................................73 15.12.2015 E15 ~ str. 14 ~ Rozhovor  Jan Vávra



Jan Křeček: Vyhrocený boj s ruskou propagandou jen přibliţuje válku .......................................................75 15.12.2015 e15.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory  Jan Vávra Jeb Bush nazval Donalda Trumpa neseriózním a chaotickým kandidátem ..................................................78 16.12.2015 ČRo Plus ~ str. 02 ~ 17:10 Den podle…  Vizitky kandidátů na generálního ředitele Českého rozhlasu .........................................................................80 16.12.2015 MaM.cz ~ str. 00 ~ mam.ihned.cz  Filip Rožánek ‚Ruský šváb„, popsal Putna plakáty s Robejškem před přednáškou na UK..................................................84 17.12.2015 echo24.cz ~ str. 00 ~ Domov, Krátké zprávy, Homepage  Echo24, oj Komunista Dolejš se vyjádřil k počínání profesora Putny: Rád provokuje, ale... .........................................84 17.12.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor  mp "Ruský šváb". Putna počmáral plakáty s Robejškem ......................................................................................85 17.12.2015 tyden.cz ~ str. 00 ~ Domácí  - jm Vzpomínka na Václava Havla: Ohrňte nohavice a vyrazte do ulic ..................................................................85 17.12.2015 reflex.cz ~ str. 00 ~ Zprávy  Újezd nad Lesy nikdo nevede. „Brzdí nás osobní spory,“ tvrdí zastupitelé .................................................86 17.12.2015 Mladá fronta DNES ~ str. 16 ~ Praha  Martin Bajtler Tělo ani duše by neměly strádat ........................................................................................................................87 17.12.2015 Náš region ~ str. 01 ~ Titulní strana  Michal Korol DÍVKA S HOŘÍCÍM KEŘEM ..................................................................................................................................89 17.12.2015 Reflex ~ str. 44 ~ Rozhovor  KATEŘINA KADLECOVÁ Dívka s hořícím keřem ........................................................................................................................................92 17.12.2015 reflex.cz ~ str. 00 ~ Hlavní články  Kdo chce řídit Český rozhlas? Přečtěte si portréty všech kandidátů ............................................................94 17.12.2015 hlidacipes.org ~ str. 00 ~  Ondřej Černý KOSTKY JSOU VRŢENY PAŘBA ZAČÍNÁ! ......................................................................................................100 17.12.2015 Reflex ~ str. 38 ~ Téma  KATEŘINA KADLECOVÁ Kostky jsou vrţeny, pařba začíná! ...................................................................................................................104 17.12.2015 reflex.cz ~ str. 00 ~ Hlavní články Plné znění zpráv


 Putna je stejný sprosťák jako Zeman ..............................................................................................................107 18.12.2015 vasevec.cz ~ str. 00 ~  Hrátky profesora Putny s negativní reklamou ................................................................................................107 18.12.2015 Mladá fronta DNES ~ str. 08 ~ Názory  — Marek Přibil Ruský šváb, napsal Putna na Robejškovy plakáty ........................................................................................108 18.12.2015 Právo ~ str. 02 ~ Zpravodajství  (tin) Šlerka: Dataţurnalistika v ČR jede na mrtvém koni .......................................................................................108 18.12.2015 mediaguru.cz ~ str. 00 ~ Tisk  Mediaguru Šlerka: Dataţurnalistika v ČR jede na mrtvém koni .......................................................................................109 18.12.2015 mediaguru.cz ~ str. 00 ~ Internet & Mobil  Mediaguru Z vystoupení a interpelací poslanců K KSČM na prosincové schůzi sněmovny ........................................110 18.12.2015 Haló noviny ~ str. 04 ~ Parlament  Marie KUDRNOVSKÁ Paroubek: Putna je stejný sprosťák jako Zeman ...........................................................................................116 19.12.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politici voličům  PV Šéfem ČRo bude Končelík, Němeček, Zavoral, Kralert či Skřivánek ...........................................................116 21.12.2015 financninoviny.cz ~ str. 00 ~ Hlavní zprávy  ČTK Šéfem ČRo bude Končelík, Němeček, Zavoral, Kralert či Skřivánek ...........................................................117 21.12.2015 financninoviny.cz ~ str. 00 ~ Zpravodajství  ČTK Ve Varšavě se koná konference na téma zahraniční politiky bývalého prezidenta Kaczynského ............117 21.12.2015 ČRo Plus ~ str. 04 ~ 17:10 Den podle…  Rozhlas můţou řídit Končelík, Kralert, Němeček, Skřivánek či Zavoral ......................................................119 21.12.2015 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články  Ondřej Aust Rada Českého rozhlasu vybrala pět kandidátů na post generálního ředitele .............................................119 21.12.2015 ČRo Radioţurnál ~ str. 06 ~ 18:00 Zprávy  Český rozhlas povede Končelík, Kralert, Němeček, Skřivánek nebo Zavoral .............................................120 21.12.2015 denikreferendum.cz ~ str. 00 ~ Domov  Vratislav Dostál



Šéfem ČRo bude Končelík, Němeček, Zavoral, Kralert či Skřivánek ...........................................................121 21.12.2015 mediahub.cz ~ str. 00 ~ Mediahub, Média  Rozhlas povede děkan Končelík, právník Němeček, nebo tři další muţi. Radním chyběly nápady .........122 21.12.2015 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Domácí  Bitva o vedení Českého rozhlasu: Ruml je ze hry, dál jde jen pět kandidátů..............................................123 21.12.2015 blesk.cz ~ str. 00 ~ Události  Šanci stát se šéfem Českého rozhlasu mají Končelík, Němeček, Zavoral, Kralert a Skřivánek ...............123 21.12.2015 ct24.cz ~ str. 00 ~ Domácí  ginterovam Šéfem ČRo bude Končelík, Němeček, Zavoral, Kralert či Skřivánek ...........................................................124 21.12.2015 denik.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika  Šéfem ČRo bude Končelík, Němeček, Zavoral, Kralert, nebo Skřivánek .....................................................125 21.12.2015 e15.cz ~ str. 00 ~ Zprávy  Kdo bude šéfem Českého rozhlasu? Jeden z těchto pěti muţů ...................................................................125 21.12.2015 echo24.cz ~ str. 00 ~ Domov, Zprávy dne, Krátké zprávy  Echo24, čtk Šéfem ČRo bude Končelík, Němeček, Zavoral, Kralert či Skřivánek ..........................................................126 21.12.2015 finance.cz ~ str. 00 ~  Financninoviny.cz Šéfem Českého rozhlasu bude Končelík, Němeček, Zavoral, Kralert nebo Skřivánek ..............................127 21.12.2015 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Média  ČTK Finalisté ČRo: Končelík, Zavoral, Němeček, Kralert a Skřivánek .................................................................128 21.12.2015 mediaguru.cz ~ str. 00 ~ Rádio  Mediaguru Šéfem ČRo bude Končelík, Němeček, Zavoral, Kralert, nebo Skřivánek .....................................................128 21.12.2015 strategie.e15.cz ~ str. 00 ~ Zprávy  Rada Českého rozhlasu vybrala pět kandidátů na post generálního ředitele .............................................129 21.12.2015 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / politika  Iveta Vávrová, ČTK Pískání na vlastní nebezpečí ............................................................................................................................130 21.12.2015 Euro ~ str. 40 ~ report whistleblowing  JAN NOVOTNÝ PŘEHLEDNĚ: Co slibují kandidáti na generálního ředitele rozhlasu ...........................................................132



21.12.2015 

MaM.cz ~ str. 00 ~ mam.ihned.cz Filip Rožánek

Exšéf praţských muslimů jde před soud. Hrozí zákaz celé obce? ...............................................................133 21.12.2015 echo24.cz ~ str. 00 ~ Domov, Homepage, Krátké zprávy  Vladimír Ševela Lidé a podniky ....................................................................................................................................................134 21.12.2015 Euro ~ str. 84 ~ business lidé a podniky  Seznam kandidátů na nového šéfa rozhlasu se zúţil na pět. Kdo bude ředitel? ........................................136 21.12.2015 hlidacipes.org ~ str. 00 ~ Ad Hoc  Robert Břešťan Co je víc? Svoboda, byznys, nebo zdraví? .....................................................................................................138 21.12.2015 Haló noviny ~ str. 06 ~ Naše pravda - diskuse/politika  Soňa MARKOVÁ Martin Klose: Pro teroristy jsme nezajímavá země, říká student bezpečnostních studií ..........................139 21.12.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Názory a petice  PV Pět adeptů na pozici ředitele rozhlasu ............................................................................................................142 22.12.2015 Frýdecko-místecký a třinecký deník ~ str. 14 ~ Zpravodajství  (čtk) Pět adeptů na pozici ředitele rozhlasu ............................................................................................................142 22.12.2015 Pardubický deník ~ str. 14 ~ Zpravodajství  (čtk) Kdo se podle vás stane novým generálním ředitelem Českého rozhlasu? Hlasujte v anketě! .................142 22.12.2015 digizone.cz ~ str. 00 ~  Jan Potůček O rozhlas se utká pětice muţů .........................................................................................................................143 22.12.2015 Lidové noviny ~ str. 04 ~ Domov  ost Poznatky z behaviorální ekonomie pro HR .....................................................................................................143 22.12.2015 HR Forum ~ str. 10 ~ Forum  Lucie Melicharová Polské spory o ústavní soud ............................................................................................................................145 23.12.2015 ČT 24 ~ str. 07 ~ 21:31 Horizont  Výzva českých historiků na podporu svobodného a kritického zkoumání sovětských dějin v dnešním Rusku ..................................................................................................................................................................146 25.12.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Názory a petice  PV Predátorská vydavatelství útočí. Vysávají český rozpočet na vědu ............................................................147 25.12.2015 e15.cz ~ str. 00 ~ Archiv



 Predátorská vydavatelství útočí. Vysávají český rozpočet na vědu ............................................................149 25.12.2015 euro.e15.cz ~ str. 00 ~ Archiv  Jak vysát rozpočet na vědu do poslední kapky .............................................................................................152 28.12.2015 e15.cz ~ str. 00 ~ Archiv  Jak vysát rozpočet na vědu do poslední kapky .............................................................................................157 28.12.2015 euro.e15.cz ~ str. 00 ~ Archiv  TELEGRAFICKY .................................................................................................................................................161 28.12.2015 Týdeník Rozhlas ~ str. 06 ~ Aktuálně z Vinohradské  (reé, ph) Kraj dluţí skoro pět miliard korun, dluh se však zmenšuje ..........................................................................162 29.12.2015 Mladá fronta DNES ~ str. 13 ~ Střední Čechy  Viktor Votruba Kdyţ závěť pomáhá ...........................................................................................................................................163 30.12.2015 Umění darovat ~ str. 08 ~ Téma  leoš kyša Jsme společností, která dovoluje přivádět chudáky na mizinu. Změňme to ..............................................165 30.12.2015 denikreferendum.cz ~ str. 00 ~ Domov  Saša Uhlová Dneškem končí autorská práva na knihu Adolfa Hitlera Mein Kampf ............................................................. 9 31.12.2015 ČRo Radioţurnál ~ str. 03 ~ 12:08 Ozvěny dne - publicistika  Autorská práva na Hitlerovu knihu Mein Kampf jsou po 70 letech volná ........................................................ 9 31.12.2015 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / evropa  Pavel Polák Naši Čecháčci nám nerozumějí ..........................................................................................................................10 31.12.2015 echo24.cz ~ str. 00 ~ Názory, Homepage  Daniel Kaiser



Plné znění zpráv Moravák kaţdým coulem, zpěvák Stanislav Hloţek, říká: Chyby nás polidšťují! 1.12.2015

ČRo - hradec.cz str. 00 Eva Boudová

/ navstivilinas

Stanislav Hloţek přijel do Hradce Králové potěšit své publikum. Zpěvák, který se proslavil s Petrem Kotvaldem a Hanou Zagorovou v 80. letech minulého století hity jako Holky z naší školky nebo Můj čas, oslavil na podzim své 61 narozeniny. Stanislav Hloţek. Klikněte!Srdečný Moravák o svém koncertování říká: „Na pódiu jsem zaţil velkou řadu úspěchů i trapasů. To je ale normální. Lidé mají rádi, kdyţ sem tam uděláte chybu, protoţe právě to vás před nimi polidšťuje―.Petr Kotvald pochází z Ţatce a tak je uplácaný z piva. Standa Hloţek je z Moravy a tak je uplácaný z vína.Hudebník Karel Vágner o kdysi tolik slavné dvojiciStanislav Hloţek nebo také Standa Hloţek vystudoval Střední průmyslovou školu stavební ve Zlíně, kde odmaturoval v roce 1974. Ve 2. polovině 80. let studoval novinařinu na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.Hudbě se začal věnovat uţ v dětství. V lidové škole umění v Hulíně se učil hrát na klavír a akordeon, v Kroměříţi zase docházel na soukromé hodiny zpěvu. V Hulíně byl rovněţ členem dětského pěveckého sboru a od 1969 zpíval a hrál v místním tanečním orchestru.Během studií na střední průmyslové škole hostoval v několika tanečních orchestrech ve Zlíně, v Brně hostoval s Orchestrem Gustava Broma, s nímţ také nahrál své první rozhlasové snímky. První samostatný recitál měl v osmnácti letech v klubu v Holešově.V roce 1974 se Hloţek umístil na druhém místě v soutěţi Intertalent. Zpěváky na této soutěţi doprovázel Orchestr Karla Vágnera a právě Vágner se stal Hloţkovým patronem. Pomohl mu dostat se na vojnu do Armádního uměleckého souboru, později mu nabídl místo v doprovodné kapele Hany Zagorové.Původním Hloţkovým partnerem tu byl Jan Viktorin, kterého však v roce 1981 nahradil Petr Kotvald. Souběţně s angaţmá v kapele začali Hloţek s Kotvaldem vystupovat i sólově.Hudební idol 80. let 20. století - Stanislav Hloţek - bude hostem Evy Boudové v pořadu Návštěva v sobotu 5. prosince 2015 po 18. hodině.Příjemný poslech!

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1559701

Upír z fakulty sociálních věd 2.12.2015

Lidové noviny str. 10 PETR ZÍDEK

Názory

ARCHIV Máme tu další univerzitní aférku. Jejím hlavním aktérem je Wadim Strielkowski (* 1979), do září tohoto roku odborný asistent Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky na Fakultě sociálních věd UK. Měřeno počtem publikací je tento širší veřejnosti doposud neznámý asistent gigantem české sociální vědy: v databázi Sc opus najdeme 68 jeho článků, v prestiţnějším Web of Science dvacet. Jen za poslední dva roky publikoval pět desítek odborných článků. Také pole zájmu pana Strielkowského je impozantní: migrace, turismus, marketing, ekonomie, matematika, folkloristika, média, public relations, zemědělství, a to nejen v Evropě, ale prakticky po celém světě. Není divu, ţe některým méně výkonným kolegům to přišlo poněkud podivné. Zjistili, ţe velká část produkce pana Strielkowského je publikována v tzv. predátorských časopisech, coţ jsou komerční projekty na okraji akademického světa: uveřejňují za poplatek a bez řádného recenzního řízení bezcenné texty, jejichţ jediný smysl spočívá v tom, ţe mohou být vykázány jako publikační aktivita. Pan Strielkowski dokonce sám dva takové časopisy vydává (Czech Journal of Social Sciences, Business and Economics a International Economics Letters) a publikuje v nich. Wadim Strielkowski se hájí velmi sebevědomě: „Jsem nebývale produktivní autor. Výborně ovládám angličtinu, kvantitativní metody a umím poutavě psát. Úplně ale chápu, ţe mi to můţe řada lidí z akademického Plné znění zpráv


prostředí závidět.― Na jeho publikacích prý není nic špatného a časopisy, které vydává, „dbají na publikační etiku a kvalitu příspěvků―. Aféra má i humornou část. Wadim Strielkowski vydal v roce 2011 pod pseudonymem Emily Welkins „vědec ko-populární― knihu o upírech Till the last drop!. „Zdálo se mi to jako dobrý vtip,― píše na svém blogu. Jeho kolegům však jiţ nepřišlo tak vtipné, ţe Strielkowski svůj pseudonym pouţívá jako fiktivní spoluautorku některých svých odborných textů s tím, ţe ji vydává za vědeckou pracovnici prestiţních západních univerzit, tu Cambridge, tu Štrasburku. Autor sice uznává, ţe to mohla být „nepromyšlená legrace―, ale prý nikoho nepoškodil a není to v rozporu s ţádnými předpisy. No a pak má aféra ještě smutný závěr: ředitelka Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky Alice Němcová Tej kalová, mimochodem členka kolegia rektora UK, která se Strielkowským napsala čtyři články a publikovala ve stejně pochybných časopisech (údaje o tom si po vypuknutí aféry smazala ze svého bibliografického profilu), neshledala na této praxi nic závadného, stěţovatele obvinila z poškozování dobrého jména institutu a fakulty a jednomu z nich neprodlouţila pracovní smlouvu. Emily Welkins se ve své knize zabývá otázkou, zda „lidi a upíři můţou existovat spolu v jediném ekosystému―. Pokud se tím ekosystémem míní české univerzitní prostředí, pak Wadim Strielkowski experimentálně dokázal, ţe mohou. I kdyţ souţití s akademickým upírem můţe být pro ostatní poněkud bolestné. *** Měřeno počtem publikací je Wadim Strielkowski gigantem české sociální vědy: v databázi Sc opus najdeme 68 jeho článků, ve Web of Science 20. Jen za poslední dva roky publikoval pět desítek odborných článků. O autorovi| PETR ZÍDEK, redaktor LN Foto popis|

Petr Majerik poskytuje mediální poradenství jako Media Coach 2.12.2015

MaM.cz str. 00 mam.ihned.cz Vladan Vaněk

Manaţer Petr Majerik bude čerstvě pomáhat s mediálním plánováním klientům na straně agentur, médií i zadavatelů. Někdejší CEO ZenithOptimedia a managing director Caratu své sluţby nově nabízí na nové doméně MediaCoach.cz. "Dvacet pět let jsem pracoval ve vedení společností působících na všech stranách mediálního trhu. Na vlastní kůţi jsem zaţil problémy a výzvy, kterým jednotlivé subjekty čelí, a umím se na ně podívat očima kterékoli zúčastněné strany. Provedu vás bezpečně a fundovaně labyrintem mediálního plánování a nabídnu vám nezávislý pohled na věc. Poskytuji jak dlouhodobé exkluzivní poradenské projekty šité na míru vašim potřebám, tak i ad hoc poradenství," uvádí na svých stránkách Petr Majerik. Majerik se pohybuje na trhu 25 let, během kterých působil jako CEO ZenithOptimedia, managing director Caratu či ředitel zastupitelství Atmedia. V první polovině roku 2015 pracoval jako Chief Product Management & Business Development Officer ve vydavatelství Economia. Přednáší na praţské Vysoké škole finanční a správní a na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Web Petra Majerika je dostupný na mediacoach.cz.

URL| http://mam.ihned.cz/media/c1-64928660-petr-majerik-poskytuje-medialni-poradenstvi-jako-media-coach

Radikální islamisté označují Západ i Východ za křiţáky 2.12.2015

ČRo Plus

str. 07

18:10 Názory a argumenty



Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Radikální islamisté s oblibou označují uţ delší dobu Západ za křiţáky. Nejnověji také dokonce i Východ, konkrétně Ruskou federaci. O současném uţívání historického termínu z dob dávných taţení do Svaté země hovoří Jan Mlejnek, z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Jan MLEJNEK, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Podle francouzského prezidenta Hollanda, řady dalších státníků i mnoha komentátorů jsme se po útoku teroristů v Paříţi ocitli rovnýma nohama ve válce. Není ale zcela jasné, s kým, respektive s kým vším, zda jen s Islámským státem či například téţ s imámy mnohých západoevropských mešit, kteří uţ léta dští verbální oheň a síru na společnosti hostitelských západních zemí. Ale i kdybychom dovedli nepřítele přesněji identifikovat, stále to neznamená, ţe ho dobře známe. Co si o nás vlastně myslí, jak nás vnímá? Co proti nám má? Pro vedení války jsou to přece zcela zásadní informace. V tomto ohledu je velmi zajímavé oficiální prohlášení, v němţ se Islámský stát hlásí k útokům v Paříţi a snaţí se je ospravedlnit. Přinesl ho deník Le Monde a vyšlo i v českých médiích. „V poţehnaném útoku, jemuţ napomohl Alláh, si skupina věřících vojáků Chalífátu, jemuţ Alláh dopřál moc a vítězství, vzala za cíl hlavní město ohavnosti a perverze, to, jeţ v Evropě nese korouhev kříţe, Paříţ,― uvádí se mimo jiné v prohlášení. Skutečnost, ţe Paříţ líčí jako morálně zkaţené „město ohavnosti a perverze―, není zase tolik překvapivá, pozoruhodná je ale poznámka, ţe Paříţ zároveň v Evropě „nese korouhev kříţe―. Laická Francie, průkopnice evropské sekularizace, jako nositelka korouhve kříţe, to přece zní aţ komicky, kdyby ovšem nešlo o prohlášení masových vrahů. Křesťané navíc zpravidla patří ke kritikům jistých volnějších mravů moderní západní společnosti, byť kvůli tomu nepouţívají výbušniny a nestřílejí z kalašnikovů po návštěvnících rockových koncertů. V prohlášení Islámského státu se však vlastně klade rovnítko mezi „morálním zvrhlíkem― a „křiţákem―. Návštěvníci klubu Bataclan se na jednom místě textu označují jako modlosluţebníci shromáţdění na „slavnosti perverzity―, o kousek níţ jako po zásluze zabití „křiţáci―. Evropan v tom jistě cítí rozpor. Avšak prohlášení je určeno spíše příznivcům Islámského státu, reálným i potenciálním, lidem uvaţujícím v náboţensko-historických kategoriích, nikoliv západní veřejnosti. A křiţáci jsou v tomto obrazném jazyce, jejţ pouţíval i Usáma bin Ládin, jiţ dlouho symbolem západní nadvlády či agresivity. Ta se jednou projevuje snahou křiţáků dobýt Jeruzalém, město posvátné nejen pro Ţidy a křesťany, ale právě i pro muslimy. Podruhé křiţáky zastoupí kolonialismus, potřetí nadnárodní hospodářské koncerny, počtvrté třeba něco jiného, společným jmenovatelem však zůstává západní nadvláda, kterou je nutné svrhnout. I kdyţ Islámský stát patrně nemá mezi muslimy masovou podporu, je důleţité si uvědomit, ţe mnozí muslimové nás, neboli Západ, často povaţují za historického nepřítele a utlačovatele, nikoliv za nějakou paralelní a morálně víceméně neutrální strukturu. A ţe kříţ proto mohou vnímat, spíše historicky neţ čistě náboţensky, podobně jako my kříţ hákový. Na akci Islámského státu tudíţ mohou pohlíţet příznivěji, neţ si myslíme.

Rozsudek nad našimi vnuky 2.12.2015

Haló noviny str. 05 Názory - Polemika Václav ŠENKÝŘ

Ve čtvrtek v televizním pořadu paní Jílkové se střetly názory »na nebezpečnost současné situace kolem imigrantů«. Zazněly názory, zda jde o to, zda islám je nebezpečný, či nikoli, zda se podnikají účinné kroky k ochraně schengenského prostoru apod. Účastnili se ti, co vyslovili své obavy, i ti, kteří obavy ţádné nemají a v pravdoláskovém gardu by se s imigranty »rozdělili snad o všechno«, tedy alespoň ve slovech. Byl přítomen i ministr kultury Daniel Herman. Právě podle něj je všechno vlastně v pořádku a neměli bychom odmítat pomoc potřebným. Byť také student z fakulty sociálních věd se zastával pomoci, a tedy i přijímání utečenců, beseda vyzněla opačně. Ti, kteří svými názory přispívali do diskuse a Česká televize nám je citovala ve spodní části obrazovky, většinově naopak vyslovovali obavy z budoucnosti. Nemíním se postavit na stranu naprostého odmítání jakékoli pomoci, ani těch, kteří jsou nakloněni přijímat utečence, aniţ by přemýšleli o nebezpečí, jeţ z proudů uprchlíků Evropě hrozí, ani takových, co islám líčí jen jako vraţedné náboţenství. Myslím však, ţe k onomu přesunu celých národů nelze přistupovat s emocemi. Kaţdé náboţenství, pokud se ho chopí fundamentalisté, je nebezpečné. Jen v současnosti přední místo zaujal islám, ostatně i proto, ţe jeho fanatičtí uctívači se cítí povoláni přizpůsobit svět svým názorům. Proto vraţdí nevinné kdekoli. Kaţdá »kniha knih«, jíţ světy náboţenství pouţívají jako svůj fundament, je plná násilí, vraţdění ve jménu Boha. Bible i Korán, či třeba Talmud. Vznikly totiţ v době, kdy člověk bojoval o přeţití a slovo humanismus mu bylo cizí. Kaţdý kaţdému byl nepřítelem. To ovlivnilo i autory zmíněných textů. Řídit se Plné znění zpráv


jimi doslova ve století jedenadvacátém je anomálie, je krokem vzad v civilizaci. Nebýt ovšem onoho zatím zastíraného sociálna, které je za vzestupem rigidního islamismu, nebýt akcí, které destabilizovaly některé arabské reţimy a za nimiţ většinově stálo USA, islamismus, jenţ nám vyvolává vrásky na čele, by v takové podobě nebyl. Ostatně ani vraţdění v Bosně ve jménu různě vykládaného křesťanského Boha by nebylo – a to jsem v Evropě v době zcela nedávné. Co ale dělat? Bát se? Zabránit dalšímu přesunu migrantů? Otázky první směřují k nám. Osobně odpovídám, ţe se přece jen trochu bojím. Bojím se, ţe mezi těmi imigranty je opravdu deset aţ patnáct procent moţných islamistů, bojím se, ţe ti, co sice islamisty nejsou, se nebudou chtít integrovat a já věřím v rovnost lidí, tedy i muţů a ţen, bojím se, ţe brzy takovému mnoţství imigrantů nebude mít Evropa moţnost nabídnout práci, aby sami si vydělávali na ţivot, a znovu se podhoubí islamismu, tak jak tomu bylo v Paříţi, aktivizuje a ohroţeni budeme i my, ať ţijeme v Praze, Děčíně, Plzni, Brně či třeba v Hřensku. O tom především by vlády, tedy i ta naše, měly přemýšlet, neţ vyřknou jakýkoli ortel. Proč právě ortel? Protoţe půjde, ať chceme, nebo nechceme, o rozsudek nad našimi vnuky a pravnuky. *** Nemíním se postavit na stranu naprostého odmítání jakékoli pomoci, ani těch, kteří jsou nakloněni přijímat utečence, aniţ by přemýšleli o nebezpečí, jeţ z proudů uprchlíků hrozí. O autorovi| Václav ŠENKÝŘ, předseda kontrolního výboru Zastupitelstva města Děčína Foto popis|

DOPISY REDAKCI Debata o kvalitě publikací je podstatná 3.12.2015

Lidové noviny

str. 09

Názory

Ad LN 2. 12.: Upír z fakulty sociálních věd Ráda bych se vyjádřila k článku Petra Zídka. Chápu, ţe celý text je koncipován jako vtipná nadsázka, ale zároveň uveřejňuje jednostranné informace o mé osobě, ke kterýmmě autor nepoţádal o vyjádření a které mne poškozují. S dr. Strielkowským jsem publikovala tři texty, nikoliv čtyři. Sporná je kvalita časopisu pouze u jednoho z nich. Publikace přitom proběhla v souladu s pravidly instituce (a časopis byl indexován v databázi Scopus). Jakmile jsem byla na jaře informována o existenci tzv. predátorských časopisů, které semohou nacházet i v databázích, jako je Scopus, situaci jsem začala okamţitě řešit, doplňovat si informace a připravovat Pravidla publikační činnosti Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd UK (vydána 20. srpna 2015). Umě osobně se pochybnosti o publikačních platformách týkaly dvou dříve zveřejněných článků (spoluautorem jednoho je dr. Strielkowski). Oba články (nikoliv čtyři) jsem ze své osobní bibliografie (ve fakultní nikdy nefigurovaly) smazala ve chvíli, kdy se ukázalo, ţe navzdory indexaci ve Scopus můţe být u časopisů pochybnost o kvalitě. Kvalitou publikací se tedy zabýváme a přijala jsem opatření, která mají být vodítkem, aby se situace u nikoho na Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky neopakovala, a připravujeme další. Není pravda ani to, ţe jsem jednomu ze „stěţovatelů― neprodlouţila pracovní smlouvu, došlo pouze k návrhu neprodlouţení části úvazku. K nabídce pokračovat na IKSŢ na sníţený úvazek se dr. Štětka dosud závazně nevyjádřil. Vedení institutu odmítlo ve svém kolektivním prohlášení negativní kampaň proti institutu a nepravdivé informace, nikoliv debatu o kvalitě publikační činnosti, kterou vnímá jako velmi podstatnou. Alice Němcová Tejkalová, ředitelka Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky FSV UK

“Tvrdá” data: Polovina všech insolvenčních řízení končí v rukou desetiny správců 4.12.2015

hlidacipes.org Robert Malecký

str. 00



Největší insolvenční správci si pro sebe ukusují nerovnoměrně velký koláč insolvencí. Přestoţe by na soudech mělo fungovat tzv. kolečko, zajišťující spravedlivé rozdělení řízení do co nejširších rukou, realita je úplně odlišná. Jak ukázala data spolku EconLab při Institutu ekonomických studií UK, aţ polovina všech insolvencí konči v rukou pouhé desetiny nejúspěšnějších insolvenčních správců. Čistá teorie říká, ţe… Největší insolvenční správci si pro sebe ukusují nerovnoměrně velký koláč insolvencí. Přestoţe by na soudech mělo fungovat tzv. kolečko, zajišťující spravedlivé rozdělení řízení do co nejširších rukou, realita je úplně odlišná. Jak ukázala data spolku EconLab při Institutu ekonomických studií UK, aţ polovina všech insolvencí konči v rukou pouhé desetiny nejúspěšnějších insolvenčních správců. Čistá teorie říká, ţe pokud by fungovalo spravedlivé rozdělování insolvenčních řízení do rukou správců, kaţdý by měl získat přibliţně stejně insolvencí. Teorie má svůj odraz i v praxi: k rozdělování insolvenčních případů mezi správce slouţí tzv. "kolečko", tedy pořadník, který střídavě rozdává případy, aby na kaţdého správce zbylo stejně. O tom, zda je realita spravedlivá, existují pochybnosti. Spolek EconLab, který působí při Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK, nyní tyto pochybnosti ukázal v číslech. "Podívali jsme se, kolik případů reálně dostává desetina nejúspěšnějších správců. V ideálním světě by to měla být zhruba desetina, skutečnost je ale výrazně odlišná," říká Jiří Skuhrovec z EconLabu. Největší excesy v jednotlivých krajích ukazuje přiloţená tabulka. Jak (ne)funguje "kolečko"? Zdroj: EconLab Poznámka: Čísla jsou zaloţena na insolvenčních návrzích podaných v roce 2014. Z nich bylo vyloučeno cca 10% insolvencí, kde byl správce převolen věřiteli. Ve třech krajích, Plzeňském, Jihočeském a Ústeckém, dosahují "úspěchy" deseti procent správců přes 40 procent svěřených insolvencí co do počtu, co do objemu pohledávek si pak například v obvodu Městského soudu v Praze sáhnou na 56 procent, v Českých Budějovicích na 53. Ke hranici 50 procent se pak podle dat EconLabu blíţí ještě správci v Libereckém a Středočeském kraji. Jak tato čísla vypovídají o byznysu ve správcovské branţi? Platí přímá úměra - čím vyšší objem pohledávek, resp. výnos ze zpeněţení majetku, tím vyšší odměna správce. Ty v Česku spolknou aţ polovinu zpeněţeného výnosu. Provozovny za to nemohou Ministerstvo spravedlnosti dlouhodobě vidí důvod nerovnosti v zakládání "fiktivních" provozoven, kdy správci s více provozovnami dostávají více případů. Také proto vyrazilo pod vedením ministra Roberta Pelikána do boje proti zakládání dalších a dalších provozoven. "Docházelo k extrémním rozdílům v počtu ustanovení jednotlivých insolvenčních správců do insolvenčních řízení, kdy nebylo neobvyklé, ţe insolvenčnímu správci s malým počtem zřízených provozoven nebyl například aţ po dobu téměř 2 měsíců přidělen ţádný případ," říká vedoucí ministerského oddělení insolvenčního dohledu Antonín Stanislav. "Naše výsledky ale naznačují, ţe jen o provozovnách to není. Ty by vysvětlily, ţe někdo dostane dvakrát či třikrát více případů - v Ústeckém kraji je však skutečnost o řád jinde," kontruje Jiří Skuhrovec. Pro příklad: společnost Insolvency Project v.o.s. v Ústeckém kraji v roce 2014 získala případů téměř čtyři sta. O celých sto padesát případů méně, konkrétně 223, dostala na stůl v pořadí druhá Administrace insolvencí CITY TOWER. Ta má přitom paradoxně o čtyři provozovny více neţ Insolvency Project. "Běţní správci, jako je například Burián & Penka, se však pohybují v úplně jiných číslech. Provozoven mají stejně jako Insolvency Project - tedy tři - nicméně případů jen šedesát dva - to je sedmkrát méně," upozorňuje Skuhrovec. Dodává, ţe výsledky naznačují nedodrţování tzv. kolečka. Podle soudů kolečko funguje Způsob určování správců je podle mluvčí ústeckého krajského soudu Marcely Trejbalové vytvořen a spravován ministerstvem. Soudu data automaticky generuje z počítačové aplikace. "Systém je nastaven tak, ţe jednotlivé Plné znění zpráv


insolvenční kanceláře poţádají předsedu krajského soudu o určení správce podle způsobu řešení úpadku," říká Trejbalová. Rozdíly se týkají toho, zda jde o přidělení insolvenčního správce pro oddluţení, tzv. osobní bankroty, které se týkají okresů, nebo podnikových konkursů, kde jsou správci vedeni na kraji. Jde ale o čistě technické rozdělení. Podstatné je, ţe moţné vnější zásahy do "kolečka" sice moţné jsou, podle mluvčí se tak ale děje v minimu případů. V případech stanovených zákonem můţe sám předseda soudu správce určit mimo pořadí, ale musí takový postup musí náleţitě odůvodnit. "V konkrétním případě společnosti Insolvency Project v.o.s. se tak v roce 2014 stalo pouze dvakrát na základě toho, ţe šlo o manţele," říká Trejbalová. Zdůrazňuje, ţe tzv. kolečko je na Krajském soudě v Ústí nad Labem striktně dodrţováno. Ministerstvo chystá změnu, ale jen u provozoven Ministerstvo spravedlnosti chystá další změnu insolvenčního zákona, která by měla nerovnosti upravit. Ty se ale týkají jen tzv. fiktivních provozoven, které podle Skuhrovce vychýlení poměru přidělených insolvencí samy o sobě nezpůsobují. "Kritérium, podle kterého se bude určovat pořadí, ve kterém budou insolvenční věci přidělovány jednotlivým insolvenčním správcům, bude vázáno pouze na okamţik zápisu údaje o sídle insolvenční správce do příslušné části obecného seznamu insolvenčních správců," popisuje změnu, kterou nyní projednává Legislativní rada vlády, šéf ministerského dohledu Stanislav. V praxi by to znamenalo skutečné sníţení počtu provozoven, mezi nimiţ by automatický systém "vybíral". Aby se zabránilo případným dalším manipulacím, má být zapisovaní sídla nebo provozovny omezeno, správce ho nebude smět měnit častěji neţ jednou za 12 měsíců.

URL| http://hlidacipes.org/tvrda-data-polovina-vsech-insolvencnich-rizeni-konci-v-rukou-desetiny-spravcu/

dva domovy 4.12.2015

Pátek Lidových novin

str. 22

Rozhovor

v Paříţi pracuje Pavlína KoubsKá na místě, na které samotní Francouzi stojí fronty. Jak uspěla v ostré konkurenci a jak se ţije ve Francii po listopadových útocích? Vystudovala stejnou školu jako současný francouzský prezident François Hollande, jeden z jeho předchůdců Jacques Chirac i bývalý premiér Lionel Jospin. Pavlína Koubská ţije v Paříţi uţ dvanáct let a dnes patří mezi vysoce postavené úředníky na tamějším ministerstvu financí. Od letoška má francouzské státní občanství a takzvanou definitivu, jistotu stálého pracovního místa. * V jakém jazyce se vám zdají sny? Ve Francii se mi zdají francouzsky, ale jakmile jsem v České republice, přeskočím do češtiny, to je asi známka toho, ţe jsem doma. Ale vlastně je zajímavé, ţe v těch francouzských se mnou rodiče i čeští kamarádi mluví francouzsky, vţdycky se to automaticky přepne. Přeskakování mezi dvěma jazyky mi nečiní problém. * Jak dlouho uţ ţijete s francouzštinou? Začala jsem se učit v osmi letech na základní škole v praţské Ostrovní ulici, ale uţ předtím jsem s francouzštinou přicházela běţně do styku. Oba rodiče mluví francouzsky a babička byla profesorkou francouzštiny. Takţe to bylo pokračování v rodinné tradici. * Vystudovala jste prestiţní školu pro státní úředníky ENA. Jak obtíţné je se na tuto školu dostat? Po pravdě je to velice těţké. Ale kdyţ se vám to podaří, máte zaručený nejen profesní ţivot, ale také společenský status. Ve Francii je status úředníka z ENA prestiţní záleţitost. Plné znění zpráv


* Jak vypadaly přijímací zkoušky? Pro cizince jsou přijímačky jiné neţ pro Francouze. Odehrávají se na velvyslanectví příslušné země, takţe já skládala zkoušky v Praze. Napřed bylo písemné kolo zaměřené na znalosti z ekonomie, práva, politologie a všeobecný rozhled, psala jsem také esej o roli hranic v EU. Ústní zkouška pak prověřovala perfektní znalosti francouzštiny i reálií, ale také pohotovost, schopnost logického úsudku, kreativního myšlení. Ptali se mě třeba na to, jaká je hloubka Vltavy či při kolika stupních hoří papír. Ještě ţe jsem si vzpomněla na Bradburyho kníţku 451 stupňů Fahrenheita! * Zaujalo mě, ţe se kaţdý ročník ENA nějak jmenuje. Jak se ta jména vybírají? Ano, to je tradice, která se zrodila hned na počátku existence školy v roce 1945. Studium na ENA začíná tříměsíční stáţí na prefektuře nebo na velvyslanectví, pak se studenti sjedou ve Štrasburku a vyrazí společně na hory, do Vogéz. Tam se seznamují a součástí je i volba jména ročníku. Kaţdý napíše dva návrhy a pak se hlasuje. Jsou to vlastně řečnická cvičení, při kterých se začnou přirozeně profilovat vůdčí osobnosti. Ročníky před námi se jmenovaly Léopold Senghor (francouzský politik a později první senegalský prezident) nebo Hannah Arendtová (americká politická filozofka). Někdy jsou to takové spíš provokace jako Palestina nebo legrácky jako Asterix. Ale nejčastěji vyhrávají francouzští klasici jako Voltaire nebo Stendhal, ovšem jsou to i různé pojmy jako Solidarita, Republika a podobně. * Co jste navrhovala vy? Václava Havla, který se tam prý objevuje kaţdoročně, i kdyţ v ročníku zrovna ţádní Češi nejsou. Většinou prý postoupí docela vysoko, ale zatím se po něm ţádný ročník nejmenoval. Naše hlasování končilo někdy ve čtyři ráno a zvítězil Romain Gary. To byl francouzský spisovatel litevského původu. Zajímavý osud, dostal se do Francie s matkou, která utíkala před Hitlerem, stal se spisovatelem a diplomatem. Byl to takový romantický dandy, ţil s herečkou Jean Sebergovou a stejně jako ona spáchal sebevraţdu. * Odkud byli vaši spoluţáci? Sto Francouzů a padesát cizinců doslova z celého světa. Dnes je počet zredukovaný na sto studentů v celém ročníku. Francouzi to mají sloţitější v tom, ţe jsou neustále hodnoceni od nejlepšího po nejhoršího, pravidelně dostávají v obálce zalepené známky, podle nichţ můţou odhadnout své pořadí, které se pochopitelně mění. Finální umístění pak přímo ovlivní jejich pracovní místo. Je to obrovský a nekončící stres. To cizinci nemají, ti dostanou diplom, a pokud chtějí a napíšou diplomovou práci, pak i magisterský titul. Ten jsem si udělala. * Jak ten tlak na studenty působí? No, hodně. Jsou tam cítit různé náklonnosti anebo naopak antipatie, prostředí je skutečně velmi konkurenční. Někteří se znají uţ z přípravky Prep‗ENA, jiní z paříţské politologie Sciences Po. Pak jsou tam často děti ze známých politických rodin, ve kterých i třeba oba rodiče ENA mají. Je to psychicky hodně náročné a stává se, ţe ten tlak studenti neustojí, úplně se na to vykašlou anebo odejdou. To je ale problém, protoţe pak musí zaplatit pokutu. Stát do nich investoval uţ tím, ţe jim umoţnil studovat a dostávat plat, který běţí uţ na škole. * A jak konkurenční prostředí ovlivňuje mezilidské vztahy? Dělají se různé naschvály. V knihovně třeba chybí v kníţkách listy, protoţe je někdo vytrhl, aby se nemohli látku naučit i ostatní. Taky se mlţí o tom pořadí, nikdo neřekne, ţe je v první desítce, naopak studenti často tvrdí, ţe jsou mezi nejhoršími, a pak překvapí... Ten ţebříček je celou dobu tajný a odtajňuje se aţ nakonec, kdy se slavnostně vyhlašuje v aule. To je velmi závaţná věc, která ovlivní celou následující kariéru. * Jak titul z ENA působí na běţné Francouze? Určitě to hraje roli. Francouzi jsou elitářští, speciálně tady v Paříţi. Často přísně posuzují, kterou vysokou školu máte vystudovanou, ale i to, ve které čtvrti bydlíte a z jaké rodiny pocházíte... Vnímám, ţe ENA Plné znění zpráv


na lidi působí, třeba u nás v domě si toho moji sousedé povaţují, je v tom jakási směs obdivu a úcty. Ale já se tím rozhodně nikde neoháním. * Kam jste po škole šla vy? Napřed na ministerstvo pro místní rozvoj, protoţe jsem se zabývala regionální politikou, diplomku jsem psala o roli regionů v Evropské unii. Byla jsem tam tři roky, neţ přišla příprava francouzského a pak českého předsednictví EU. V té době jsem přešla na Úřad vlády pro evropské záleţitosti a tři roky se věnovala finančním záleţitostem. Hodně jsem jezdila do Bruselu a postupně spolupracovala s ministerstvem financí, kam jsem přešla před čtyřmi lety a pracuju tam dodnes. * Měla jste to tady v Paříţi zpočátku těţké? Nedívali se na vás jako na dívku odkudsi z postsovětského bloku? To ne, spíš jsem vzbuzovala zvědavost, jak jsem se tam vzala a proč. Spousta lidí se díky mně rozhodla navštívit Prahu – a to mi vţdycky udělá radost. Starší generace Francouzů totiţ moc necestuje a neumí jazyky, ale povědomí o České republice přeci jen má. Moji kolegové jsou fajn, nosí mi třeba noviny, kdyţ najdou článek o Praze, a tak. Znají Havla, Kunderu, Dubčeka... Mimochodem, Milana Kunderu jsem zrovna včera potkala. Šel se svou paní a vypadal výborně. * Od letoška máte i francouzské občanství, co to pro vás znamená? Především moţnost volit, dřív jsem mohla volit jen v komunálních volbách a volbách do europarlamentu, teď můţu volit i při parlamentních a prezidentských volbách a podílet se na politickém dění. To je pro mě pochopitelně důleţité. Ale jinak to v době Evropské unie tolik neznamená. * Kdyţ v pátek 13. listopadu Paříţí otřásly teroristické útoky, vnímala jste to jako útok na svoje město? Pochopitelně se mě to dotklo velmi osobně. Den předtím jsem navíc těmi místy procházela... Musím ale říct, ţe to pro mě nebylo aţ takové překvapení, to napětí tady viselo ve vzduchu. Kdyţ médii proběhla první zpráva, bylo všem úplně jasné, ţe půjde o islamistické radikály, i kdyţ se tomu přímému označení média nejdřív vyhýbala. Běhal mi mráz po zádech a cítila jsem obrovskou lítost. Okamţitě se rozezvonil telefon a s paříţskými přáteli jsme se ubezpečovali, ţe jsme v pořádku. * Bojíte se teď? Neţiju ve strachu, ale snaţím se stejně jako ostatní Paříţané eliminovat nebezpečí. Pokud to jde, vyhýbám se metru, nákupním střediskům a mnohem častěji neţ dřív píšu rodičům do Prahy esemesku, ţe jsem v pořádku. Na skleničku se teď scházíme víc po bytech kamarádů neţ v restauracích. Ale centrem chodím kaţdý den, mám tu práci a ţivot jde prostě dál. * Byla jste zapálit svíčku u Bataclanu nebo jinde, kde se atentáty odehrály? Ne, já si ten smutek víc proţila vnitřně. Ale dala jsem si na poličku sošku Eiffelky (ukazuje malou Eiffelovu věţ v barvách trikolory), kterou jsem kdysi dostala od kamarádů. Bataclan je hodně populární paříţský klub, hrály v něm všechny významnější kapely a před útoky jsem tam byla několikrát. Dal by se přirovnat k takové větší Akropoli v Praze, je to také bývalé divadlo. Se všemi těmi ochozy, které teroristé vyuţili... Minulý pátek jsem také vyvěsila v okně francouzskou vlajku, bylo to na výzvu prezidenta Hollanda, který pátek 27. listopadu vyhlásil jako den pocty obětem atentátu. * Příští rok zřejmě pojedete pracovně na půl roku zpátky do Prahy, co vás tam čeká? Teď pracuju výhradně pro Francii, ale táhne mě to – alespoň na chvíli – domů. Dostala jsem nabídku účastnit se v rámci strategického partnerství mezi Francií a Českou republikou výměny úředníků. Moc se na ni těším. * Nebojíte se, ţe aţ si dáte řízek a pivo s českými kamarády, nebude se vám chtít zase zpátky?



To ne. Kdyby to šlo, nejraději bych ţila stále mezi Českou republikou a Francií. Dneska je to jinak neţ v případě generace našich rodičů, kteří kdyţ chtěli na Západ, museli prostě emigrovat a udělat tlustou čáru. Pro mě je to úplně jiné, z Paříţe do Prahy je to hodina a půl letadlem. Mám dva domovy, dvě občanství a definitivu tady ve Francii. Zaplať pánbůh za Evropskou unii. * Je něco specifického z české povahy, co si i po těch letech ve francouzském prostředí uchováváte? Asi smysl pro humor. Myslím, ţe se beru míň váţně. Text a foto: Marie Frajtová CO JE tO ENA? ENA neboli École nationale d‘administration – Vysoká škola státní správy vznikla v roce 1945 s cílem obnovit poválečné elity na klíčových postech francouzské administrativy. Studium na ENA trvá 18 měsíců a kromě teorie se velký důraz klade i na praxi v podobě stáţí, ať uţ na velvyslanectvích v různých zemích, na prefekturách (zastoupení státu v krajích) po celé Francii, nebo – od nedávna – v soukromé sféře. Ţáci procházejí velice náročným přijímacím řízením a po celou dobu studia jsou hodnoceni známkami, které nakonec rozhodnou o tom, jaké místo ve státní správě získají. V ročníku studuje kolem stovky studentů, z toho asi čtvrtina cizinců. PAvlíNA KOuBsKá (37) Po studiu politologie na Fakultě sociálních věd UK prošla v roce 2003 úspěšně konkurzem na francouzskou Vysokou školu státní správy ENA. Po studiu nejprve získala místo na francouzském ministerstvu pro místní rozvoj, starala se o oblast Midi-Pyrénées (hlavní město Toulouse), v době českého předsednictví EU působila na francouzském Úřadu vlády pro evropské záleţitosti. Poslední čtyři roky pracuje pro ministerstvo financí, pohybuje se mezi Paříţí a Bruselem, kde francouzským europoslancům tlumočí postoje ministerstva k nejrůznějším finančním otázkám. Letos v lednu získala francouzské občanství a status státního úředníka. Foto popis|

Jakub Landovský náměstek ministra obrany 4.12.2015

ego! str. 06 Irena Jirků

Rozhovor

S otcem se prvních 15 let skoro neznali, vynahradit si to mohli aţ po listopadu 1989. „To byly naše bouřlivé časy,― usmívá se. Aţ se nechce věřit, ţe tenhle spořádaný úředník je „malý Lanďák―. Neţ se mu podíváte do očí. A neţ začne mluvit o Evropě. Táta byl na něho hrdý uţ před 20 lety. To mohu potvrdit. Halasil, jak bylo jeho zvykem, tehdy do mého diktafonu i na celou kavárnu, ale kdyţ přišla řeč na rodinu, zklidnil se, nečekaně ztišil. O nejmladším Jakubovi, který se dal na práva a studium mezinárodních vztahů, pak mluvil skoro s respektem a smál se mému neskrývanému úţasu. Ne, nedovedla jsem si představit, ţe ţivelný Pavel Landovský můţe mít syna, jenţ se jednou stane náměstkem ministra obrany. O své práci, jeţ by se mohla zdát suchopárná a sešněrovaná miliony nařízení, však mluví dnes s takovým zaujetím, ţe si tu spojitost hned uvědomíte. Prostě celý táta. Skoro. * Jste náměstkem ministra, znamená to, ţe máte jako vrcholový státní úředník smlouvu aţ do penze? Definitiva se tomu říká, ano. Ale nic netrvá věčně a svět se v poslední době velmi mění. * Co máte přesně na mysli? Svět se stává nebezpečným místem, takţe na ministerstvu obrany máme napilno – skoro 400 lidí je dnes třeba v zahraničí na misích. Hlavní je Afghánistán, který je nejen potenciálním zdrojem nestability a potaţmo i terorismu, ale také zdrojem migrace. * Takţe myšlenky na zaopatřenou penzi nejsou ani u úředníků na pořadu dne?



Jediný moment, kdy jsem se zamyslel nad takhle vzdálenou budoucností, byl, kdyţ nám státní tajemník řekl, ţe máme právo si nechat svou funkci vytesat na hrob. Jsem vrchní ministerský rada, coţ je docela dlouhé. Kameníci budou mít jistě radost. * Jeţíš, to je jako za časů c. a k. mocnářství. O tomhle „náhrobním právu― by váš otec moţná napsal vtipnou jednoaktovku. Asi ano. To by ho bavilo. * Takţe, pane vrchní ministerský rado, co máte přesně v popisu práce? Co třeba budete podnikat, kdyţ ráno z Břeclavi zavolají, ţe tam dorazilo 10 tisíc uprchlíků? Zčásti to je naše starost. Ale především se máme postarat o to, aby v Břeclavi těch 10 tisíc uprchlíků vůbec nebylo, aby naše hranice byla kontrolovanou státní hranicí pro případy, ţe je takové řešení potřebné. Osobně si myslím, ţe stát, který nekontroluje svoje hranice, uţ není ani pořádně státem. A pokud nebudou fungovat státy, tak jsme úplně jinde… Kdyţ se na problémy spojené s uprchlíky podíváme optikou resortů, pak platí rozdělení kompetencí mezi ministerstvo vnitra, které se stará o vnitřní bezpečnost, a ministerstvo obrany, které by mělo dbát o ochranu před vnějším nebezpečím. Ale protoţe se bezpečnostní hrozby dnes prolínají a mísí, tak i zodpovědnosti resortů se upravují, přizpůsobují situaci. * To mluvíte za ministerstvo. Ale co dělá konkrétně Jakub Landovský? Mám na starosti vztahy se Severoatlantickou aliancí a také zahraniční spolupráci › různých resortů obrany. Nedávno jsem byl třeba v Jordánsku vyjednávat o dvoustranné spolupráci. Jedná se o klíčový stát z pohledu řešení migrační krize, protoţe Jordánsko má na svém území miliony uprchlíků ze Sýrie. Dávat dohromady tuhle mozaiku s otázkami bezpečnosti České republiky je náš úkol. Z toho důvodu se účastním i jednání Bezpečnostní rady státu. Pro mě je to nesmírně zajímavá práce. To je můj obor, bezpečnostní situace a všechny ty asymetrické hrozby, terorismus a podobně. Nicméně, naše úloha v jeden moment končí – a rozhoduje politické vedení. To je skutečná hlava toho molochu jménem ministerstvo obrany a kaţdého jiného molochu centrálního orgánu státní správy. * Na ministerstvo jste nastupoval jako politický náměstek, teď jste odborný náměstek. Polepšil jste si? Já jsem velmi rád odborným náměstkem, ale byl jsem rád i politickým náměstkem a předtím jsem byl rád advokátem a rád jsem přednášel na univerzitě. * To je zajímavá ţivotní strategie. Myslím si, ţe práce, jeţ se mi dosud naskytla, byla vţdy zajímavá a různorodá. Radost se jí věnovat, přičemţ je ovšem důleţité, aby člověk ctil role. Pak je čitelný. * Ctít role? Promiňte, nemohu si zase nevzpomenout na vašeho otce, zvláště kdyţ jste mu tak podobný. Před lety mi vyprávěl, ţe budete právníkem, a radoval se, ţe jeho syn má pořádné řemeslo. Jak se to vůbec přihodilo, ţe syn Pavla Landovského není herec nebo reţisér, ale zvolil studia práv a mezinárodní politiky? Oba rodiče byli bohémské typy. Inspirativní konstelace. Jenţe pak se dostanete do puberty – a jak chcete dělat revoltu vůči dvěma bohémům, hysterikům? Tak jsem se pustil do něčeho úplně jiného. Práva byla moje revolta. A role, kterou jsem si zvolil. * Uţ jste nechtěl být „malý Lanďák―? Tím jsem nikdy nepřestal být. Jsem Lanďák, ale potřeboval jsem se odlišit. Myslím, ţe táta za to byl rád, ale dlouho to trvalo, neţ mi to – z očí do očí – přiznal. Jestli si dobře vzpomínám, řekl mi to v momentě, kdy uţ mě ta advokacie zase aţ tolik neuspokojovala. Po čase, kdyţ se práce stane aţ důvěrně známou, obvykle hledám další impulz. Studoval jsem mezinárodní právo, ale protoţe tím se člověk opravdu neuţiví, dal jsem se v praxi nejprve na běţnou advokacii. Coţ ovšem chce nějakou dobu, musíte projít koncipientské roky, znáte to. A kdyţ uţ jsem toho byl tak akorát syt, přišla nabídka od tehdejšího náměstka ministra obrany Jakuba Kulhánka, abych mu šel radit s legislativou. Takţe jsem působil asi rok jako poradce, aţ přišla sociální demokracie s tím, Plné znění zpráv


ţe mě nominuje jako svého politického náměstka na ministerstvo obrany. A pak se ukázalo, ţe odbornost u mě přece jen převaţuje, přitom došlo k personálním změnám v resortu a z nich vyplynulo, ţe bych mohl dělat náměstka pro řízení sekce obrany, politiky a strategie. To se stalo v květnu a od té doby se nevěnuji ničemu jinému, maximálně ještě rodině. Nová role. * Jak do tohoto ţivotopisu pasuje role asistenta Jiřího Dienstbiera? Jiřího Dienstbiera staršího, musím zdůraznit. * A já přidám: kamaráda vašeho otce. Ano, to byly velmi blízké osobní vazby. Dcera Jiřího Dienstbiera staršího Monika chodila deset let s tatínkem, takţe jsem ji měl za macechu od svých šesti do šestnácti let. Velmi dobře jsme se pochopitelně všichni znali. Po revoluci se Jirka Dienstbier stal ministrem zahraničí, posléze zvláštním zpravodajem OSN pro celou bývalou Jugoslávii. Tenkrát se řešilo Kosovo a on byl jeden z lidí, kteří upozorňovali na to, ţe dohodnuté řešení není ideální. Dnes si uvědomuji, ţe se tam uţ jasně deklarovala ruská politika. Rusové proklamovali, ţe ten kosovský model berou bez výhrad, hranice se tedy dají měnit i bez souhlasu původního suveréna, v tomto případě Jugoslávie, potaţmo Srbska. A sami Rusové pak začali své příhraničí porcovat. Tím nejvýznamnější aktem byla patrně anexe Krymu… Vidíte, chceme-li pochopit Krym, musíme se vrátit aţ do Kosova. * Jak se vám pracovalo s Jiřím Dienstbierem? Měl detašovanou kancelář v Toskánském paláci, potom v Rytířské ulici. Tam jsme připravovali jeho cesty na Balkán, mluvili o zahraniční politice, diskutovali se spoustou zajímavých lidí. Měl práci jako zábavu, báječný chlapík, rozuměl lidem. * S jeho synem jste se ale rozešel v podstatě ve zlém. Jsem sociální demokrat, to nezapírám. Sloţil jsem uţ před časem všechny funkce, ale členem strany jsem stále. A kdyţ sociální demokracie nominovala Jiřího Dienstbiera na prezidenta, bral jsem zpočátku za svou povinnost mu pomoci. Vedl jsem tedy jeho kampaň, staral jsem se o média. Nicméně brzy nám začalo být jasné, ţe se prostě na zásadních věcech neshodneme. * V čem konkrétně? Kdyţ se podíváte třeba na postoj Jiřího Dienstbiera k uprchlíkům a vzpomenete si, co jsem říkal před chvílí o našich hranicích. * Přiznám se, ţe Jiřímu Dienstbierovi moc nenaslouchám. No, jednak řekl hned na začátku uprchlické krize, ţe jsme schopni přijmout 15 tisíc emigrantů, a jednak vidí, řekněme, humanitární aspekty tak silně, ţe to převáţí všechna bezpečnostní rizika. S tím já nemůţu v tuhle chvíli úplně souhlasit zejména s ohledem na bezpečnostní rozměr, který s sebou migrační krize přináší. A to, prosím, připomínám, ţe máme v rodině velmi bohaté zkušenosti coby uprchlíci, netrpíme k nim ţádným despektem, naopak moc dobře víme, co to obnáší. * V čem se liší někdejší uprchlíci Landovští od Syřanů, kteří dnes putují do Evropy? Můj dědeček byl Čech, jehoţ rodina přišla do Ruska na pozvání Petra I. Byli kloboučníci a rukavičkáři. Podnikaví. Štěstí jim také přálo, měli spoustu pracovních příleţitostí, kdyţ Petr I. chtěl Rusko poevropštit, a tak muţikům přikázal stříhat si vlasy a vousy a nutil je nosit cylindry. Po dvou stoletích ale přišla rudá revoluce. Děda musel utéct sloţitě přes baltské státy do Prahy, byl repatriován, a i kdyţ byl Čech, více neţ rok strávil ve své vlasti v internačním táboře. Měl tuberkulózu, na svobodu vyšel aţ po vyléčení. Teprve pak se začlenil do společnosti, vystudoval na inţenýra. Můj tatínek, který zase vůbec neměl v plánu odejít z Čech, byl vyhnán. Musel zůstat v Rakousku a velmi pokorně, s vděkem přijímat to, co mu Rakousko nabídlo. * Pokud ale vím, vyhnanství v Rakousku moc dobře nesnášel. Plné znění zpráv


Nechtěl nikdy emigrovat. A asi by se ve Vídni zbláznil, kdyby se nechytil v Burgtheatru. Začalo to hostováním, pak menšími rolemi. Neuměl jazyk, tak se text učil automaticky, psal si ho na kartičky. Od rolí cizinců se postupně dostal k práci, která ho bavila. Stal se regulérním členem ansámblu. Hrál třeba ve spoustě různých lokálních německých nebo rakouských filmů, často po boku tamních hvězd. Váţil si té práce, váţil si několika přátel, které v Rakousku měl, ale lpěl na kontaktech s domovem. Proto také nikam dál nejel, chtěl být na dohled – a dost trpěl. Jiní čeští emigranti zase měsíce ţádali o azyl v Kanadě nebo třeba Austrálii. To byla naprosto odlišná situace neţ dnes. Člověk disciplinovaně čekal, neţ Kanaďané řeknou: „O. K., bereme vás.― Dneska si proud migrantů vybírá a v některých případech i vynucuje, kde chce bydlet. Moţnost ţít dle evropských standardů vnímají jako nárokovou věc. * Svět se mění. Stěhování národů. Moţná je to konec Evropy. Víte, to mi přijde zvláště smutné… Ztratili jsme jako západní civilizační okruh sebevědomí, coţ můţe v případě některých států vyplývat z pocitu viny kvůli koloniální minulosti. Přijímáme pasivní roli, přestoţe jsme součástí největší ekonomiky světa, Evropská unie je pořád co do počtu lidí nejrozvinutější a největší trh. A zároveň jsme součástí NATO, které je v tuto chvíli největším garantem bezpečnosti na planetě. Měli bychom být sebevědomí, místo toho stále někde čtu, ţe jsme na konci, dekadentně rozloţení. Já to tak vůbec necítím. Vţdyť naše hodnoty a ţivotní styl jsou natolik atraktivní, ţe kvůli nim sem putují lidi z celého světa! Naše civilizace dokázala dosud vţdycky najít řešení, nevěřím, ţe ji tohle udolá. Toho se nebojím. * A čeho se bojíte? Víc mám strach z toho, ţe Evropa můţe výrazně „zhnědnout― nebo se nacionalizovat. Problém uprchlíků je na dlouho a má víc aspektů. Od dob studií v USA mám kamaráda, původem Eritrejce. Občas mi vypráví, co se děje v jeho vlasti. A já mu říkám, ţe to, ţe zůstal v USA, znamená, ţe rezignoval na svou roli. Naše úloha není přece před problémy utíkat, ale tu situaci doma změnit. * No, pokud se nemýlím, v Eritreji mají diktaturu, sedmiletou vojenskou sluţbu a neustále se tam válčí. Být Eritrejka, nevěřila bych, ţe mohu něco změnit. Sedm let vojny je strašná věc. Jenţe kdybych se tam narodil, měl bych tu zemi asi rád a chtěl bych to změnit! Myslím, ţe přesně o to usiloval také můj táta a jeho přátelé. A váţil si toho osvobozujícího pocitu, který poznáte, kdyţ se přestanete bát. * Netroufám si srovnávat Eritreu a komunistické Československo, ale váš otec se jistě několikrát dostal do velmi těţkých situací. Myslíte, ţe nikdy neměl strach o ţivot? Myslím, ţe se táta dlouho nebál. Neţ došlo na vězení. Poprvé ho chytili, kdyţ se s chartisty vypravil na ples ţelezničářů. Odešel z domova ve smokingu v lednu a vrátil se v květnu z vězení. S úsměvem. Díval se na to jako na zajímavou zkušenost, napsal dokonce divadelní hru Arest. Pak přišlo další věznění, nevím, co se tehdy stalo, ale to uţ byl trochu otřesený. A pak mu zlomili nohu. Bydleli jsme tehdy v Mělnické ulici, vracel se domů v noci přes most Legií, kdyţ se na něj vrhli tři chlapi. Chtěli ho hodit do řeky a jeho zachvátila taková panika, ţe se utopí a zmrzne, byl totiţ leden, ţe narval nohu mezi šprusle v zábradlí mostu a oni mu ji zlomili. Doplazil se nějak domů, zkopaný. Vţdycky měl pocit, ţe si všechno dokáţe urvat silou, a teď to najednou nešlo. Vyhodili ho z divadla, nesměl dělat ani řidiče náklaďáku, lidi začali přecházet na druhý chodník. A pak přišla nabídka hostování v Rakousku. Vzal ji, aby se nadechl. A kdyţ mu došlo, ţe je to past, uţ ho nepustili přes hranice. A to se na nich několikrát poctivě serval, neţ ho zbavili občanství. * Proč vaše maminka také nezůstala v Rakousku? Emigrace byla na ni příliš velké břemeno, neuměla jazyk, já byl hrozně malý. Neunesla to. Vrátila se zpátky a pak toho litovala. Vztah s otcem to odloučení nevydrţel. Dříve jsem si to občas představoval. Kdybych ţil od tří let v Rakousku, byl bych asi dnes jiný člověk. * Táta by vás za 11 let odstěhoval domů. Jde o to, jestli bych chtěl. V pubertě vidíte leccos jinak. Při revoluci mi bylo třináct, náročná doba. Nezapomenu na první svobodný silvestr – trávili jsme ho s tátou ve Vídni. Respektive hledali jsme ho po Plné znění zpráv


různých barech. Vyrazili jsme dva: „malý Lanďák― s „malým Kohoutem―, tedy synem malíře Ondřeje Kohouta, a poprvé v ţivotě se trochu opili. Nezapomenu, jak to město svítilo. Nádhera! Jako dnešní Praha. Uţ jste také zapomněla, jak byla kdysi šedivá a jak se v poslední době změnila k lepšímu, ţe? * Ale váš otec po svém návratu domů optimismem zrovna neoplýval. Věděl své. Říkal: „Jen počkejte, aţ ten kapitalismus přijde, to budete muset hodně pracovat. Ona to ţádná legrace není, to si člověk musí hrábnout na dno…― Věděl, o čem mluví. Emigrace spoustu charakterů ohnula k prasknutí a jenom ti silnější a schopnější přeţili. Tou zkouškou ohněm prošel i tatík, musel třeba hodně změnit svoje chování. V Čechách mu všechno na ten jeho slavný ksicht v podstatě prošlo, ale tam narazil. Uţ jsem vám vyprávěl, jak zmlátil rakouskou policejní hlídku? * Tak tuhle historku ještě neznám. Z Česka byl zvyklý, ţe ho policajti řeţou jako financ kozu, a tak kdyţ ho poprvé zastavila rakouská hlídka někde na dálnici, čekal totéţ. A pak vyprávěl: „První věc, kterou jsem dostal, byla rána do hlavy. Tak jsem zareagoval a toho prvního, co mi ji dal, jsem sejmul.― Ale po dvou dnech ve vyšetřovací vazbě se ukázalo, ţe při vylézání z auta se táta prostě sám praštil do hlavy o rám dveří – a to dost silně. Lekl se a nejbliţšímu překvapenému policajtovi rozbil pěstí nos. Aţ tehdy pochopil, ţe uţ mu nic neprojde. Ţe se člověk musí strašně snaţit a ţe všechno je, jste-li běţencem v cizí zemi, vlastně dar. * Po roce 1989 jste se načas s otcem nastěhovali do jednoho praţského bytu. Jaké byly ty společné roky? Bouřlivé. Stejně jako celé devadesátky. Přišel jsem do jeho bytu v Melantrichově ulici v sedmnácti, moţná v osmnácti, řešil jsem tak rozpory s mámou. Táta moc doma nepobýval, ale mocně se vracel z flámů, zatímco já jedl jen čokoládu nebo hrál na počítači nonstop 35 hodin. Občas to mezi námi pěkně jiskřilo, ale ta svoboda byla úţasná. Neţ mě dostihla maturita. Kdyţ na vás máma dohlíţí, je všechno jednoduché, v podstatě regulujete směr, rozhodujete jen, kdy se podvolíte a kdy ne. Ale kdyţ jste sám, všichni okolo se učí, ani nevíte jak, ale začnete se taky šprtat. Odmaturoval jsem nakonec na samé jedničky, přestoţe jsem byl normálně čtyřkař. Táta nechtěl věřit. * Asi se pak také hodně divil, kdyţ sledoval vaše studia, stipendium v Americe a další kariéru. Nijak to neproţíval. Spíš měl radost z našich tří dětí. Anebo tuhle radost dával víc najevo. Stáří těţko snášel, ale říkával, ţe je to jediný způsob, jak se doţít vysokého věku. Víte, kdy jsem vůbec poprvé vstoupil do budovy ministerstva obrany? Kdyţ táta dostal ocenění za třetí odboj. Vezl jsem ho sem na vozíku. Byl hrdý, dojatý. A já taky. *** Jakub Landovský (39) Narodil se rok předtím, neţ jeho otec podepsal Chartu 77. A byly mu tři roky, kdyţ se rodina – kvůli násilné emigraci Pavla Landovského – rozpadla. V následujících letech se vídali sporadicky, kdyţ se povedlo rodičům potkat se třeba v Maďarsku, přesto Jakub Landovský na dětství nevzpomíná s hořkostí. V 90. letech se zaměřil na práva a mezinárodní vztahy, ve studiu pokračoval díky Fulbrightovu stipendiu na Oregon State University v USA, pracoval na ministerstvu zahraničí a v poslanecké sněmovně. Od roku 2004 přednáší na fakultě sociálních věd UK a od roku 2014 působí na ministerstvu obrany. Začínal tady jako poradce ministra, dnes vykonává odbornou funkci jeho náměstka pro řízení sekce obranné politiky a strategie. Je ţenatý, s manţelkou a třemi dětmi bydlí v Praze. Do práce rád jezdí na kole či motorce a jak nepomine zdůraznit, je také organizovaný myslivec. Oba rodiče byli bohémské typy. Inspirativní konstelace. Jenţe pak se ocitnete v pubertě – a jak chcete dělat revoltu vůči dvěma hysterikům? Práva byla moje revolta. Do budovy ministerstva obrany jsem poprvé vstoupil, kdyţ táta dostal ocenění za třetí odboj. Vezl jsem ho na vozíku. Byl hrdý, dojatý. Já taky. Naše civilizace dokázala dosud vţdycky najít řešení, nevěřím, ţe ji tato krize udolá. Toho se nebojím. Jakub Landovský s ţenou olgou má tři děti. otec zemřel loni na konci října. Foto autor| Salim Issa a Štěpánka Stein, ČTK Plné znění zpráv


Jak vznikl rozhovor, za který vás nepochválí. S Asadem 4.12.2015 neovlivni.cz str. 00 Simona Holecová Jak se dělá interview s diktátorem? Zahraniční reportér České televize Michal Kubal pro Neovlivní.cz odkrývá zákulisí rozhovoru se syrským prezidentem Bašárem Asadem. Otevřeně popisuje, jak se domlouvá spolupráce s vládcem země, na jejíchţ základech vyrostl Islámský stát, a třeba i to, jaké zásahy si Syřané dopředu vymínili. Jsou jich desítky a desítky. V médiích, na sociálních sítích, na blozích. Mluvíme o názorech na exkluzivní rozhovor České televize se syrským diktátorem Bašárem Asadem, který pořídil zkušený zahraniční reportér, šéf zahraniční redakce ČT Michal Kubal. Pro jedny byl na vládce země, která se potácí déle neţ tři roky v krvavé občanské válce, v níţ zahynulo na 250 tisíc lidí, příliš měkký. Pro druhé se stal hlásnou troubou propagandy. Další veřejnoprávní televizi vyčítají, ţe nedala stejný prostor syrské opozici. A proruské weby - jako třeba Nwoo.org - píší o "pokání ČT", ţe se prý konečně vzpamatovala a vysílá pravdu. Syrský prezident zblízka: Michal Kubal během exkluzivního rozhovoru ČT. Foto: ČT "Já jsem samozřejmě tušil, ţe se kolem toho rozpoutají debaty. Ještě před odjezdem jsem říkal kolegům: 'Ten rozhovor je super věc, ale z novinářského hlediska to nemůţe dopadnout jako výhra. Protoţe mě tady seţerou z jedné i z druhé strany.' A to se stalo," říká během rozhovoru pro Neovlivní.cz Michal Kubal. Neo: Povězte: Jak se to stane, ţe novinář z "malé České republiky" získá rozhovor, který v posledních pár letech dostala jen hrstka světových agentur? Z mého pohledu to proběhlo absurdně jednoduše. Bavili jsme se o tom v redakci, a pak jsem poslal jeden email. Ţádost o rozhovor do prezidentské kanceláře v Damašku. Záhy přišla odpověď, ať pošlu svoje c.v. a okruhy otázek. Coţ jsem udělal. Během pár týdnů uţ jsme domlouvali přesný termín, kdy Bašár Asad poskytne rozhovor České televizi. Neo: Máte nějakou teorii, proč to šlo tak snadno? Můţu jen spekulovat, jaká byla motivace na straně Damašku. Předpokládám, ţe klíčovou roli hrálo, ţe Česko je jednou z posledních zemí, které v Damašku drţí svoji ambasádu, coţ pro vládu Bašára Asada představuje jakési otevřené okénko na Západ. Nadto - česká diplomacie tam zastává například i americké zájmy, zastupuje Spojené státy, to myslím bylo hodně důleţité. Co dál mohlo zapůsobit - ţe prostřednictvím České televize byla šance oslovit poměrně velké publikum. Česká televize je součástí Evropské vysílací unie, která soustřeďuje všechny velké stanice včetně BBC, ZDF a podobně. My jako členové máme naše materiály poskytovat dalším členům. Takţe jsem mohl slíbit, ţe rozhovor poskytneme našim partnerům; teoreticky mohl mít dosah ke stovkám milionů diváků. Ale to jsou všechno dohady. Neo: Ještě mě zajímá ta úvaha předtím, neţ jste ţádost posílal. Nebál jste se, ţe – pokud by to klaplo – natočíte rozhovor, který bude zcela jistě hodně v reţii syrské propagandy? Kterého se určitě chopí ruská propaganda? Upřímně: Já na tohle nehraju. Několik rozhovorů s Asadem jsem viděl uţ předtím, neţ jsme o rozhovor ţádali. Pak jsem si samozřejmě doukoukával ty, které jsem neviděl. Jde o deset, patnáct rozhovorů, které v posledních třech letech poskytl. On v nich v podstatě opakuje pořád to samé, byť tam jsou drobné posuny. Ale přišlo by mi absurdní k tomu přistupovat tak, ţe jedu do Damašku a čekám, ţe mi Bašár Asad řekne něco jiného, neţ mi sám chce říct. Můj cíl byl zeptat se ho na aktuální věci, na Francii, na uprchlickou krizi. To byla z mého pohledu šance, kterou by ţádný novinář neměl odmítat. Nebo jinak – neumím si představit, ţe bych to odmítl. Neo: Jak se v dnešních dnech organizuje cesta do Damašku? Byla nutná nějaká zvláštní bezpečnostní opatření?



Je to samozřejmě komplikované, protoţe damašské letiště – respektive cesta z letiště do vlastního města – je nebezpečná, hodně se o ni bojuje mezi vládními silami a rebely, je tam hodně ostřelovačů, do Damašku se prakticky nelítá. Je nutné letět do Libanonu a odtud pokračovat autem. Co se týče cesty z Libanonu, největší komplikace je na hranicích, kde člověk projde brutální kontrolou. Musíte ukázat všechny věci, které máte, musíte sepsat seznam techniky, mají tam specialisty, kteří ji rozeberou, aby se dostali aţ k výrobnímu číslu. Nám takhle rozebrali i mikrofon, coţ jsem ještě nezaţil, a to do oblasti jezdím dvacet let. Neo: Co pak v Damašku? Tam se vás chopil někdo z tiskového aparátu? První setkání proběhlo ve čtvrtek na ministerstvu informací. Chtěli jsme totiţ nejenom točit rozhovor, ale vyuţít tu návštěvu i jinak, vidět i něco dalšího. Samozřejmě - dostali jsme se jen na území kontrolovaná vládou, ale to nám bylo dopředu jasné. Pokud jedete do země, kde se válčí, tak zkrátka nemůţete přebíhat ze strany na stranu; věděl jsem, ţe ţádné rebely nebudeme mít. Náš plán byl dostat se na místa, kde se nedávno bojovalo, například do Homsu. Nakonec jsme natočili reportáţ třeba z předměstí Damašku, o které se uţ tři roky bojuje a které ze všeho nejvíc připomíná Stalingrad nebo z místa, kde předtím působil Islámský stát. Přijeli jsme tam těsně poté, co se jím prohnala syrská frontová linie. "Nejdřív jsem byl vrah, pak mírotvůrce, potom řezník, teď je to zase lepší." B. Assad, okomentoval Michal Kubal tuto fotku na svém Twitteru. Tohle všechno jsme chtěli dělat, takţe ještě předtím, neţ jsme šli do prezidentské kanceláře, jsme měli jednání na ministerstvu informací, abychom zjistili, kde můţeme natáčet, kam se dá, co by bylo sloţité domluvit a podobně. Dostali jsme s sebou jednoho člověka z ministerstva. My jsme tedy původně chtěli nějaký papír, propustku, ţe můţeme natáčet. Ale dali nám tohoto člověka a řekli, ţe on je naše propustka. Bez něj bychom nemohli vytáhnout kameru. Poté jsme se vydali do prezidentské kanceláře, kde proběhlo závěrečné kolo jednání - jaké jsou podmínky, jak vůbec rozhovor bude vypadat. Neo: Zaskočilo vás něco z toho, co na téhle závěrečné schůzce zaznělo? Dopředu jsem dostal informaci, ţe bude potřeba uzavřít jakousi dohodu s prezidentskou kanceláří, přičemţ ta dohoda je standardní pro všechna média, která v posledních třech letech dělala rozhovor s prezidentem Asadem. Uzavřela ji BBC, CBS, italská televize, dvě francouzské televize... Dohoda spočívala v tom, ţe závěrečný střih, respektive zpracování toho materiálu probíhá za účasti obou dvou stran. Přičemţ obě dvě strany se musí shodnout na výsledné podobě. Trochu jsem se obával, aby se nám nestalo, ţe budou chtít některé části rozhovoru vystřihnout. Ale k tomu nedošlo. Dopředu mi říkali: ‚Ţádné otázky vybírat nechceme‗, spíše jim šlo o drobné věci – vystřihnout třeba zaškobrtnutí během řeči. Nebo pokud by se chtěl prezident přeptat na překlad některého výroku, zda byl přesný. To pro mě byla přijatelná podmínka. Jinak jsme byli domluveni s vedením redakce, ţe pokud by došlo k nějakému většímu zásahu, zásahu za hranu technického urovnání rozhovoru, tak od projektu ustupujeme a vracíme se s prázdnou. Neo: Kdyţ jste rozhovor chystal – které otázky pro vás byly klíčové? Myslím tím dotazy, u kterých jako novinář víte, ţe vám respondent nesmí uhnout. Ţe prostě odpověď dostat musíte, jinak je to průšvih a celý rozhovor se poveze někam úplně jinam? Připravoval jsem se na to opravdu dlouho. Několikrát jsem se sešel s vedením redakce, měl jsem asi pět různých verzí otázek, které se měnily v čase. Přeci jen tam jistá prodleva byla, mezitím začaly ruské útoky, začal se měnit poměr sil na bojišti, a samozřejmě pak přišly ještě paříţské útoky a s nimi spojená iniciativa francouzského prezidenta Hollanda. Já jsem chtěl do rozhovoru vnést právě aktuální věci. Klíčové otázky mi pak vyplynuly i z toho, co jsem viděl v ostatních rozhovorech. Věděl jsem díky nim, ţe Bašár Asad má naučené – v angličtině se tomu říká talking points – prostě má určité body a na některé otázky, ať uţ jsou to chemické zbraně, ať uţ jsou to barelové bomby, reaguje na 90% stejně. Mění se tam drobné detaily, ale Plné znění zpráv


jinak jsou ty odpovědi neustále se opakující. K rozhovoru jsem proto přistupoval tak, abych se pokud moţno těmto naučeným pasáţím vyhnul. No a jak jsem říkal, chtěl jsem ho zasadit do prostoru a času, kdy se odehrává. Nevracet se k začátkům krize a k chemickým zbraním, ale řešit aktuální věci, jakými jsou uprchlická krize, propojení Ruska a dalších členů mezinárodní koalice pod vedení Spojených států, otázka zapojení syrské armády jakoţto pozemní síly, která teď vyuţívá podpory Ruska, otázka, zda by se to v budoucnu mohlo změnit tak, ţe by tuto armádu podporovalo nejen Rusko, ale i Západ. A samozřejmě: Kdyţ sedíte proti tomuto člověku, máte unikátní příleţitost zeptat se ho, co všechno by byl schopen udělat proto, aby si uhájil, co sám pokládá za důleţité. A na to mi odpověděl. Pro mě osobně to byla jedna z klíčových pasáţí rozhovoru: Kdyţ Bašár Asad prohlásil, ţe udělá všechno proto, aby ubránil, co mu přijde hodné obrany. To je od člověka, který je obviňován, ţe pouţil chemické zbraně, dost silné prohlášení. Ještě mě napadá jedna věc: Klíčový byl moment, kdy jsem se dozvěděl, ţe se to ve stejný čas jako v České televizi bude vysílat také v rámci Sýrie v syrské televizi. V tom okamţiku mi bylo jasné, ţe z něj nějaké zásadní přiznání – typově, jestli uvaţuje o odchodu – nemůţu dostat. Je to člověk, který stojí v čele jedné strany válčícího konfliktu. A takový nikdy neřekne, ţe opouští loď. Tohle prostě nikdy nezazní. Neo: Jak se vám, jako člověku, který má tento konflikt „nastudovaný― zleva doprava, poslouchají některé věty, které Asad pronesl? O tom, jak "Západ podporuje teroristy, jak se neumíme poučit z Charlie Hebdo, jak má Turecko své vlastní teroristické skupiny operující v Sýrii" a tak dále? Michal Kubal • Absolvent Fakulty sociální věd Univerzity Karlovy v Praze je drţitelem řady novinářských cen, mimo jiné Ceny Ferdinanda Peroutky a Novinářské křepelky. • V České televizi pracuje od roku 1999, poslední tři roky jako vedoucí zahraniční redakce ČT. • V letech 2008-2012 byl zpravodajem České televize ve Spojených státech. Předtím vysílal reportáţe např. z Bosny, Kosova, Pákistánu, Afghánistánu a Iráku. • Do širokého povědomí se dostal v roce 2004, kdy byl spolu s kameramanem Petrem Klímou a redaktorem ČRo Vítem Pohankou unesen povstalci v Iráku. Propustili je po čtyřech dnech zajetí. Pro mě tohle nebylo nové. On takhle hovoří. Tohle je verze, kterou Asadův reţim razí od samého začátku. Kdyţ začaly v roce 2011 první opoziční demonstrace, tak jeho první prohlášení znělo: "Ano, máme tady komanda zahraničních agentů, ale my si nenecháme od teroristů, kteří se snaţí destabilizovat Sýrii, nic diktovat." Taková je prostě dlouhodobá rétorika vládnoucí rodiny v Sýrii. Před desítkami let, při masakru v Hamá, hovořil otec Bašára Asada stejně. Opět to byli teroristi vycházející ze 'středověkého' sunnitského učení, kteří se snaţí destabilizovat Sýrii, přičemţ vláda je ta pevnost, která se tomu postaví... (Pozn. red. Jde o masakr z roku 1982, kdy otec současného prezidenta – Háfiz Asad – silou potlačil sunnitské povstání v Hamá. Zemřelo aţ dvacet tisíc lidí, část města nechal Asad starší srovnat se zemí. Asadova rodina patří ke komunitě alávitů, kteří vyznávají šíitský islám.) Takţe – ano. Je to od nich dlouhodobě hlásaná verze reality a počítal jsem s tím, ţe zazní. Co mě ovšem překvapilo, kdyţ začal Bašár Asad říkat, ţe teroristy přímo podporuje Západ, konkrétně Francie. To jsem mu vrátil s tím, ţe Francie přeci nikdy nedodávala zbraně Islámskému státu. Neo: Ta chvíle, kdy následovala jeho odpověď, ţe si to máte najít na internetu? Přesně. Na internetu lze dohledat důkazy, ţe mají francouzské rakety, takţe to tak prostě je... Je těţké něco dělat s takovouhle argumentací.



Neo: Poté, co Česká televize interview odvysílala, jste se vyjádřil ve smyslu, ţe na vás Bašár Asad působil v podstatě jako jemný člověk, ţádný syrský řezník. Měl jste nějaký prostor vyměnit si s ním víc neţ zdvořilostní fráze? Ne. Přišli jsme od paláce, otevřely se dveře a tam stál Bašár Asad. Na chvilku jsme si sedli, ale naše konverzace probíhala v duchu "A jste v Sýrii poprvé, jak dlouho tu budete a co uţ jste viděli?" To bylo všechno. Pak nám řekli, ţe můţeme jít natáčet. V této fázi mi Asad řekl, ať se opravdu ptáme, na cokoli chceme. Ještě se zajímal o to, kolik času na rozhovor máme. Říkal jsem mu, ţe jsme dostali půl hodiny, ţe na delší čas jeho tiskový odbor nechtěl přistoupit. Odpověděl, ţe kdybych potřeboval víc času, mám si ho vzít, ţe pár minut navíc není problém. Ale věděl jsem, ţe o moc víc neţ 30-33 minut nedostaneme. Ten můj pocit pramení spíš z jeho vystupování. Tento člověk, který prezentuje – z evropského pohledu – pokřivenou verzi reality, byl v prezentování svého pohledu na dění v Sýrii ve svém vystupování velmi konzistentní. Drţí se obrazu člověka, kterému jde vlastně jen o blaho svého lidu. Neo: Měl jste dojem, ţe si uvědomuje, ţe zřejmě nebude navţdy syrským prezidentem? Nevím. Spíš myslím, ţe je momentálně ve fázi, kdy cítí, ţe se mu otevírá manévrovací prostor. Nevím, nakolik šlo o zvrácený geniální plán, který mu vyšel – ţe ve spolupráci s radikálními islamisty (z jedné strany vládní síly, z druhé strany radikálové) zlikvidoval umírněnou opozici, která tam na počátku byla. Ale svět najednou stojí před šílenou volbou: Buď Islámský stát, nebo Bašár Asad. Zda na tohle hrál, tak je to skutečně zvráceně geniální. Pokud to bylo výsledkem přirozeného vývoje na bitevním poli, coţ tvrdí syrská vláda, tak měl neuvěřitelné štěstí. Já jsem z něj měl pocit, ţe se znovu vrací do hry. Ţe tím, jak na scénu vstoupili Rusové, jak Írán přitlačil, si je mnohem jistější, neţ si byl dřív. Neo: Máte nějaké reakce na rozhovor ze zahraničí? Nehledal jsem je. Vím, ţe jsme měli spoustu citací, viděl jsem, ţe to pouţilo BBC, CNN, Kanaďané si to vyţádali, Svobodná Evropa, velké agentury jako AFP, AP, Reuters braly celý rozhovor… Ale recenze jsem fakt neviděl. Pro mě je určitou vizitkou toho – a vlastně i odpovědí na kritiku, která zazněla, jestli jsme mu měli dávat prostor a měli hrát tu roli "poštovní schránky" – fakt, ţe z rozhovoru citují velká světová média. Je asi těţko někdo nařkne, ţe skočila na propagandu syrského reţimu. Neo: Osobní otázka: Zkazily vám debaty „neměli to dělat―, „hlásná trouba― jaksi novinářskou radost z toho, ţe jste získal exkluzitivitu? Je to takové... nahoru dolu. Samozřejmě náladu to zkazí, ale na druhou stranu, já jsem s tím váţně počítal. Byla to výjimečná novinářská příleţitost, kterou bych vzal kdykoli znovu. Poctivě jsem se na to snaţil připravit, ale je fakt, ţe na některé reakce, které po rozhovoru přijdou, se člověk připravit nemůţe.

URL| http://neovlivni.cz/jak-vznikl-rozhovor-za-ktery-vas-nepochvali-s-asadem/

Robert Malecký: „Tvrdá“ data – polovina všech insolvenčních řízení končí v rukou desetiny správců 5.12.2015

parlamentnilisty.cz str. 00 PV

Názory a petice

Největší insolvenční správci si pro sebe ukusují nerovnoměrně velký koláč insolvencí. Přestoţe by na soudech mělo fungovat tzv. kolečko, zajišťující spravedlivé rozdělení řízení do co nejširších rukou, realita je úplně odlišná. Jak ukázala data spolku EconLab při Institutu ekonomických studií UK, aţ polovina všech insolvencí konči v rukou pouhé desetiny nejúspěšnějších insolvenčních správců.



Čistá teorie říká, ţe pokud by fungovalo spravedlivé rozdělování insolvenčních řízení do rukou správců, kaţdý by měl získat přibliţně stejně insolvencí. Teorie má svůj odraz i v praxi: k rozdělování insolvenčních případů mezi správce slouţí tzv. ―kolečko―, tedy pořadník, který střídavě rozdává případy, aby na kaţdého správce zbylo stejně. O tom, zda je realita spravedlivá, existují pochybnosti. Spolek EconLab, který působí při Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK, nyní tyto pochybnosti ukázal v číslech. ―Podívali jsme se, kolik případů reálně dostává desetina nejúspěšnějších správců. V ideálním světě by to měla být zhruba desetina, skutečnost je ale výrazně odlišná,― říká Jiří Skuhrovec z EconLabu. Největší excesy v jednotlivých krajích ukazuje přiloţená tabulka. Jak (ne)funguje ―kolečko―? Zdroj: EconLab Poznámka: Čísla jsou zaloţena na insolvenčních návrzích podaných v roce 2014. Z nich bylo vyloučeno cca 10 % insolvencí, kde byl správce převolen věřiteli. Ve třech krajích, Plzeňském, Jihočeském a Ústeckém, dosahují ―úspěchy― deseti procent správců přes 40 procent svěřených insolvencí co do počtu, co do objemu pohledávek si pak například v obvodu Městského soudu v Praze sáhnou na 56 procent, v Českých Budějovicích na 53 procenta. Ke hranici 50 procent se pak podle dat EconLabu blíţí ještě správci v Libereckém a Středočeském kraji. Jak tato čísla vypovídají o byznysu ve správcovské branţi? Platí přímá úměra - čím vyšší objem pohledávek, resp. výnos ze zpeněţení majetku, tím vyšší odměna správce. Ty v Česku spolknou aţ polovinu zpeněţeného výnosu. Provozovny za to nemohou Ministerstvo spravedlnosti dlouhodobě vidí důvod nerovnosti v zakládání ―fiktivních― provozoven, kdy správci s více provozovnami dostávají více případů. Také proto vyrazilo pod vedením ministra Roberta Pelikána do boje proti zakládání dalších a dalších provozoven. ―Docházelo k extrémním rozdílům v počtu ustanovení jednotlivých insolvenčních správců do insolvenčních řízení, kdy nebylo neobvyklé, ţe insolvenčnímu správci s malým počtem zřízených provozoven nebyl například aţ po dobu téměř 2 měsíců přidělen ţádný případ,― říká vedoucí ministerského oddělení insolvenčního dohledu Antonín Stanislav. ―Naše výsledky ale naznačují, ţe jen o provozovnách to není. Ty by vysvětlily, ţe někdo dostane dvakrát či třikrát více případů - v Ústeckém kraji je však skutečnost o řád jinde,― kontruje Jiří Skuhrovec. Pro příklad: společnost Insolvency Project v.o.s. v Ústeckém kraji v roce 2014 získala případů téměř čtyři sta. O celých sto padesát případů méně, konkrétně 223, dostala na stůl v pořadí druhá Administrace insolvencí CITY TOWER. Ta má přitom paradoxně o čtyři provozovny více neţ Insolvency Project. ―Běţní správci, jako je například Burián & Penka, se však pohybují v úplně jiných číslech. Provozoven mají stejně jako Insolvency Project - tedy tři - nicméně případů jen šedesát dva - to je sedmkrát méně,― upozorňuje Skuhrovec. Dodává, ţe výsledky naznačují nedodrţování tzv. kolečka. Podle soudů kolečko funguje Způsob určování správců je podle mluvčí ústeckého krajského soudu Marcely Trejbalové vytvořen a spravován ministerstvem. Soudu data automaticky generuje z počítačové aplikace. ―Systém je nastaven tak, ţe jednotlivé insolvenční kanceláře poţádají předsedu krajského soudu o určení správce podle způsobu řešení úpadku,― říká Trejbalová. Rozdíly se týkají toho, zda jde o přidělení insolvenčního správce pro oddluţení, tzv. osobní bankroty, které se týkají okresů, nebo podnikových konkursů, kde jsou správci vedeni na kraji. Jde ale o čistě technické rozdělení.



Podstatné je, ţe moţné vnější zásahy do ―kolečka― sice moţné jsou, podle mluvčí se tak ale děje v minimu případů. V případech stanovených zákonem můţe sám předseda soudu správce určit mimo pořadí, ale takový postup musí náleţitě odůvodnit. ―V konkrétním případě společnosti Insolvency Project v.o.s. se tak v roce 2014 stalo pouze dvakrát na základě toho, ţe šlo o manţele,― říká Trejbalová. Zdůrazňuje, ţe tzv. kolečko je na Krajském soudu v Ústí nad Labem striktně dodrţováno. Ministerstvo chystá změnu, ale jen u provozoven Ministerstvo spravedlnosti chystá další změnu insolvenčního zákona, která by měla nerovnosti upravit. Ty se ale týkají jen tzv. fiktivních provozoven, které podle Skuhrovce vychýlení poměru přidělených insolvencí samy o sobě nezpůsobují. ―Kritérium, podle kterého se bude určovat pořadí, ve kterém budou insolvenční věci přidělovány jednotlivým insolvenčním správcům, bude vázáno pouze na okamţik zápisu údaje o sídle insolvenční správce do příslušné části obecného seznamu insolvenčních správců,― popisuje změnu, kterou nyní projednává Legislativní rada vlády, šéf ministerského dohledu Stanislav. V praxi by to znamenalo skutečné sníţení počtu provozoven, mezi nimiţ by automatický systém ―vybíral―. Aby se zabránilo případným dalším manipulacím, má být zapisování sídla nebo provozovny omezeno, správce ho nebude smět měnit častěji neţ jednou za 12 měsíců. Psáno pro HlidaciPes.org, Ústav nezávislé ţurnalistiky.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1415&clanek=411464

CBRE rozšiřuje své sluţby v oblasti Retail a Industrial 6.12.2015

buildingnews.cz str. 00 Personální změny Tomáš Johánek

PRAHA – Společnost CBRE rozšiřuje svou nabídku integrovaných sluţeb v oblasti Retail a Industrial. V souladu s touto strategií byl Petr Brabec jmenován na pozici Head of Retail a Michal Bezděka na pozici Head of Industrial. Nabídka integrovaných sluţeb zajišťuje globální pohled na nemovitost ve všech fázích jejího ţivotního cyklu a umoţňuje plné vyuţití potenciálu objektu a růst výnosů z něj, ať uţ se jedná o výstavbu, realizaci prodeje nebo pronájem. ―Zacílení společnosti CBRE na integraci sluţeb je reakcí na poţadavky trhu, kdy společnost vychází vstříc svým klientům. Změnu v konceptu nabídky sluţeb bylo potřeba zohlednit také v organizační struktuře společnosti. V praxi to znamená, ţe pokud bude klient chtít sluţby od některého z našich retailových oddělení, bude těţit ze zkušeností, které se týkají celého maloobchodního know-how CBRE,― říká Richard Curran, Managing Director společnosti CBRE. Petr Brabec byl jmenován na pozici Head of Retail společnosti CBRE a zastřešuje sluţby v oblasti pronájmů, správy budov a investic maloobchodních nemovitostí. Ve společnosti CBRE je zaměstnán na pozici Asset Services Retail Director od roku 2013. Velmi dobré znalosti trhu s nemovitostmi ve střední Evropě, bohaté zkušenosti provozu nákupních center a administrativních budov a orientaci v lokálním právním systému získal během výkonu manaţerských pozic například ve společnosti ING Real Estate Investment Management. Petr Brabec vystudoval bezpečnostně právní studia a krizový management na Policejní akademii České republiky v Praze. Ve volném čase se zabývá cyklistikou, turistikou, fotografováním nebo plachtěním, dále ho zajímá historie a hudba. Michal Bezděka byl jmenován na pozici Head of Industrial. Ve společnosti CBRE působí na pozici Senior Industrial Agent od roku 2011 a od roku 2014 jako Head of Industrial Agency. Do CBRE přišel s bohatými projektovými zkušenostmi, které získal na pozici Project Manager of Strategic Projects v agentuře CzechInvest v Praze. Michal Bezděka je absolventem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Vysoké školy ekonomické v Praze. Ovládá angličtinu, němčinu a ruštinu. Rád jezdí do práce na kole a ve volném čase se věnuje především rodině. Plné znění zpráv


URL| http://www.buildingnews.cz/personalni-zmeny/cbre-rozsiruje-sve-sluzby-v-oblasti-retail-a-industrial.html

O skútry pro studenty je obrovský zájem 7.12.2015

Metro str. 23 MAREK HÝŘ

Školy

Fakulta půjčuje studentům zdarma elektromotorky. Dva svítivě červené skútry parkují uţ přes týden v Hollaru, v prostorách praţské Fakulty sociálních věd. Jednostopá vozítka jsou pro studenty zdarma k zapůjčení a zájem o ně je obrovský. „Chtěli jsme udělat radost studentům a ukázat, ţe jsme progresivní fakulta přátelská k ţivotnímu prostředí,― okomentovala fakultní dopravní prostředky pro deník Metro mluvčí fakulty Sylvie Fišerová. Půjčovna funguje jednoduše. Skútr si studenti nejprve rezervují on-line a vyzvednout si je mohou vţdy od pondělí do čtvrtka v dopoledních hodinách v budově Hollaru na Smetanově nábřeţí. „Skútry půjčujeme zpravidla na jeden den. Zapůjčení je bezplatné a součástí sluţby je zapůjčení helmy a pojištění řidičů,― dodala Fišerová. Červené motorky se okamţitě staly miláčky fakulty. „Na prosinec uţ jsou skútry plně rezervovány,― potvrdila mluvčí fakulty. „Kvůli počasí budeme v zimě zřejmě muset půjčovnu dočasně pozastavit a větší zájem pak očekáváme na jaře a v létě,― vyhlíţí uţ dnes Fišerová. Studenti mají nového miláčka Skútr si můţe půjčit jen ten, kdo se prokáţe dokladem o tom, ţe je studentem nebo zaměstnancem FSV UK. * Půjčit motorku si mohou studenti v případě, ţe mají minimálně řidičské oprávnění skupiny B. * Před zapůjčením je nutné uhradit v pokladně fakulty kauci ve výši 1000 korun, kterou v případě včasného vrácení nepoškozeného skútru vypůjčitel dostane zpět v plné výši. * Termín vyzvednutí skútru je kaţdý všední den od 10.30 do 11.00 hodin. Foto popis| Regionalni mutace| Metro - Praha

Do poslední kapky 7.12.2015

Euro str. 10 Jan Novotný

Téma

Jak nejlépe vysát miliony z veřejných peněz na českou vědu? Vědec Univerzity Karlovy a milovník upírů Wadim Strielkowski přišel na to, ţe stačí psát jeden článek za druhým Kdyţ odbornice na populární televizní tvorbu Irena Reifová dávala letos na jaře dohromady soupis vědeckých publikací členů Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nestačila se divit. U jednoho ze svých kolegů narazila na článek otištěný v časopise Mediterranean Journal of Social Sciences (Středomořský časopis sociálních věd). To není úplně běţné periodikum, kde vědci z praţské Fakulty sociálních věd publikuji své texty. Reifová, která měla v institutu vědu na starost, po chvíli zjistila, ţe středomořské periodikum vykazuje mnoho znaků takzvaných predátorských časopisů. Tyto „odpadní ţurnály― se naoko tváří jako vědecké tituly, ale orientují se na rychloobrátkové vydávání textů nezávisle na jejich kvalitě. Za otištění příspěvku v časopise, který před pěti lety zaloţilo několik pedagogů z římské univerzity Sapienza, akademik běţně zaplatí 200 eur. Ne naopak. Bankovní spojení se ztrácí kdesi v Albánii. Příspěvky přijímá editorka Bidzina Savaneliová z Tbiliské univerzity v Gruzii. Autoři mohou dokonce sami navrhnout aţ dva hodnotitele, kteří ověří přínos jejich vlastního textu. Středomořský časopis je navíc zdarma, publikované články si můţe přečíst kaţdý. Ale moc čtenářů zřejmě nemá. HUMANITNÍ TERMÁLY Plné znění zpráv


Pozoruhodné bylo i téma onoho článku. Text publikovaný v neznámém italském sociálněvědním ţurnálu pojednával o vyuţití geotermální technologie v Černém moři. Autorem příspěvku, který byl podle univerzitní databáze financovaný z českého státního rozpočtu na humanitní vědy, byl člen katedry marketingové komunikace Fakulty sociálních věd Wadim Strielkowski. Článek napsal společně s několika ruskými kolegy, které však na Karlově univerzitě nikdo nikdy neviděl. Ale to nebylo vše. Marketingový specialista Strielkowski se postupně ukázal jako renesanční osobnost 21. století. Ve svých publikacích vykazoval velmi široký záběr odbornosti od geotermální energie přes turismus, rozvoj venkova, migraci, psychologii, historii, pedagogiku, média, podnikovou ekonomiku, korupci, daně, evropskou integraci aţ konečně po marketing. Rodilý Polák Strielkowski loni publikoval třeba zajímavou studii o marketingovém potenciálu Halloweenu. Článek podpořený z českého rozpočtu vyšel v pákistánském časopise World Applied Sciences Journal i v chorvatském sborníku Trţište. Autor v něm došel k závěru, ţe Halloween můţe být z marketingového hlediska srovnatelný s Vánocemi. Wadim Strielkowski byl tak plodným vědcem, ţe v univerzitní databázi uváděl za loňský rok nejvíce publikací z celého komunikačního institutu Fakulty sociálních věd. Za tři roky zvládl vydat zhruba 60 článků či knih. Na šestatřicetiletého výzkumníka úctyhodný výkon. Jenţe jak následně zjistila Reifová, tyto články otiskly vesměs neznámé a pochybné časopisy. Ještě o něco divnější jsou Strielkowského monografie. Vydal řadu knih v ruštině pod hlavičkou Fakulty sociálních věd – která k tomu nikdy nedala svolení. „Hned jsem celou věc předala vedení institutu a proděkanovi pro vědu,― tvrdí Reifová. Setkala se ale prý s velmi liknavým přístupem. Problematické publikace Strielkowského objevila letos v dubnu a o měsíc později kvůli údajné neochotě vedení situaci řešit odstoupila z funkce tajemnice pro vědu. Vedení institutu si celou věc pamatuje jinak: Reifová prý odstoupila poté, co byla dotázána, jak své podezření sama řeší. Nadřízení jí také vytkli, ţe na vše upozornila pozdě. „Je pravda, ţe jsem si toho mohla všimnout dřív, ale přece jen jsem to byla já, kdo na to upozornil první. Problémy s publikacemi do té doby neodhalili ani ti nejpovolanější – knihovny a hodnotitelé na úrovni pověřeného úřadu vlády,― míní Reifová. VÝKONNÝ KAFEMLEJNEK Při podrobném zkoumání vědeckých výstupů Strielkowského došla k tomu, ţe řada predátorských časopisů, v nichţ publikoval, je zařazena do akademické databáze Scopus. Publikování v nich můţe přinést vytouţené RIV body. Rejstřík informací o výsledcích (RIV) shromaţďuje vědecké publikace a za ně pak stát automaticky posílá univerzitám a fakultám peníze ze státního rozpočtu. Pro tento systém se mezi vědci vţilo označení „kafemlejnek―. Za Reifovou se na jaře postavil její kolega Václav Štětka, vědec se zkušenostmi z Oxfordu, který na Fakultě sociálních věd v roce 2013 zaloţil výzkumný tým PolCoRe, který se zabývá politickou komunikací. „Vedení institutu poukazovalo na finanční přínos těchto publikací. Snaţili se to zamést pod koberec,― vysvětluje Štětka, proč se podle něj vedení školy zpočátku snaţilo problém bagatelizovat. Ředitelka institutu, odbornice na menšinová témata v médiích a bývalá moderátorka České televize, Alice Němcová Tejkalová ale výhrady svých spolupracovníků odmítá. „Ve smyslu zákoníku práce nebyl tento přístup doktora Strielkowského důvodem pro okamţité rozvázání pracovního poměru,― hájí se Tejkalová, která je mimo jiné i členkou kolegia rektora Karlovy univerzity. Proto iniciovala alespoň vznik pravidel pro publikování. Jasné instrukce mají napříště zabránit tomu, aby vědci v honbě za přísunem financí vydávali jeden článek za druhým bez ohledu na to, kde vyjde a jakou bude mít vědeckou hodnotu. Alice Němcová Tejkalová, která tato pravidla vydala, však sama publikovala s Wadimem Strielkowským článek v ţurnálu Mediterranean Journal of Social Sciences. Publikovala i v ázerbájdţánském časopise Journal of Language and Literature. Sama tvrdí, ţe se z této zkušenosti poučila. „Důvěřovala jsem doktoru Strielkowskému. Snaţím se vidět v lidech to dobré. Navíc článek publikovaný mými kolegy v Mediterranean Journal of Social Sciences v roce 2014 byl zařazen mezi ty, které nám letos v březnu tajemnice pro vědu Irena Reifová zaslala k moţnosti citování v našich pracích. Tento časopis tedy nebyl z její strany vnímán negativně,― říká Tejkalová. Poplatky za publikování v predátorských časopisech podle ní nešly z rozpočtu institutu či fakulty, ale Strielkowski je platil sám. UPÍRSKÉ ALTER EGO V průběhu debat o řešení celé situace vypluly na povrch další podrobnosti o působení marketingového specialisty Strielkowského na české univerzitní půdě. Vypadalo to, ţe kauza nebere konce a přitom se to celé začíná měnit v tragikomedii. Reifová se Štětkou a několika dalšími kolegy například zjistili, ţe Strielkowski publikuje své texty v pochybných časopisech také ve spoluautorství s jistou Emily Welkins, akademičkou z Plné znění zpráv


Cambridge, o které však lidé z oboru nikdy nic neslyšeli. Doktor Strielkowski dokonce v jednom svém článku okopíroval kompletní kapitoly z knihy podepsané právě Emily Welkins. Po předání nového zjištění ředitelce institutu dostali „fakultní rebelové― šokující odpověď. Alice Němcová Tejkalová mezitím zjistila, ţe Emily Welkins je ve skutečnosti neexistující smyšlená identita, kterou vytvořil Strielkowski. Vědecky publikoval nejen pod svým jménem, ale zároveň i pod jménem svého alter ega Emily Welkins, fiktivní výzkumnice, kterou si vymyslel. Uměle stvořená vědkyně je zároveň autorkou několika populárně-naučných knih o upírech. V jedné ze svých knih pojmenované Till the Last Drop (Do poslední kapky) se Welkins, tedy vlastně Strielkowski, zabývá otázkou, zda „lidé a upíři můţou ţít spolu v míru―. Kniha vypráví o fenoménu a historii upírů, pouţívá matematické modely a diferenciální rovnice k výpočtu různých scénářů a prognóz. Strielkowski ji dokonce doplnil vlastními roztomilými ilustracemi. „Je pravda, ţe jsem si v Anglii zvykl na trochu jiné standardy akademického chování. Tady jsem narazil do zdi,― kroutí hlavou Václav Štětka, který ještě před dvěma lety seděl v oxfordské knihovně a pracoval na vědeckém výzkumu médií a demokracie ve střední a východní Evropě. Sám Strielkowski vysvětluje falešnou identitu stvořené výzkumnice odkazem na českou národní povahu. „Zdálo se mi to jako dobrý vtip po vzoru českého génia Járy Cimrmana. Svůj počin jsem si řádně pareport tentoval v USA a mám na něj autorská práva,― prohlašuje Strielkowski. Týdeník Euro ho několikrát kontaktoval, telefonicky i e-mailem. Strielkowski hájí svůj přístup k publikování tím, ţe se nedopustil ničeho nezákonného, neetického ani neporušil ţádná pravidla fakulty či univerzity. Nicméně připouští, ţe některé jeho texty „vznikaly během poměrně krátké doby a moţná nejsou tak dokonalé―. Celá kauza je podle něj výsledkem mocenského boje uvnitř institutu. SVÉRÁZ S VLASTNÍ ŠKOLOU Wadim Strielkowski je v první řadě svérázný vědec. „Je to trošku blázen. Tak to v akademickém světě chodí,― říká o něm bez obalu Denisa Hejlová, vedoucí katedry marketingové komunikace a public relations Fakulty sociálních věd (FSV), kam byl Strielkowski v roce 2013 přijat. Na katedru nastoupil poté, co byl nucen opustit Institut ekonomických studií FSV UK, kde vystudoval ekonomii a následně učil a podílel se na výzkumu. Podle ředitele institutu Martina Gregora nesplňoval poţadavky na vedení kurzů a jeho rychloobrátkové publikace nebyly příliš kvalitní. O jeho přechodu na katedru marketingu spolurozhodovala její šéfka Denisa Hejlová. Se Strielkowským se spřátelila a v poslední době patří v akademické obci k jeho nejbliţším lidem. Dokonce s ním publikovala články v časopisech, které lze označit přinejmenším za podezřelé. Hejlová je například spoluautorkou textu o ekonomických faktorech ovlivňujících kvalitu ţivota na Sibiři, kterou vydala v rumunském ţurnálu Journal of Applied Economic Sciences. Podle svých slov napsala první stránku článku věnovanou teorii štěstí. Jedná se o přehled dostupné literatury k tématu. Autory ostatních pasáţí jsou Wadim Strielkowski a Ljudmila Kisileva ze sibiřské univerzity v Tjumeni. Strielkowski a Kisileva dlouhodobě spolupracují. Například na nové praţské univerzitě, která však nikdy nezískala akreditaci českého ministerstva školství. Prague University of Social Sciences and Humanities vznikla letos v červenci a navázala na činnost společnosti Univerzitní servis. Vlastníkem obou firem je právě Strielkowski. Tajemná univerzita za poplatek vzdělává především postgraduální studenty ze zemí bývalého Sovětského svazu. Při prezentaci školy na internetových stránkách www.puni. cz, jejichţ název se nápadně podobá stránkám Karlovy univerzity www.cuni.cz, Strielkowski vyuţíval loga Karlovy univerzity bez jejího vědomí. Strielkowski dokonce organizoval placený kurz Modern management, který vyučoval v prostorách Fakulty sociálních věd a certifikáty opatřil logem Karlovy univerzity. Za kurz si přitom od ruských studentů účtoval poplatek 500 eur. Poté, co se o jeho aktivity začal zajímat týdeník Euro, Strielkowski přístup na stránky své univerzity zablokoval. „Po školeních, která jsem organizoval, vydávalo certifikáty za jejich absolvování oddělení zahraničních styků Fakulty sociálních věd po dohodě se mnou,― tvrdí Strielkowski. Rektorát Karlovy univerzity však rozhodně odmítá, ţe by Strielkowskému dovolil pořádat v budově Fakulty sociálních věd soukromé kurzy, vybírat za ně poplatky a tisknout certifikáty s logem univerzity. Fakulta sociálních věd navíc neeviduje ţádný pronájem prostor Strielkowského soukromou univerzitou. „Pokud došlo ke zneuţití značky nebo prostor Univerzity Karlovy, bylo by to velmi závaţné. V současnosti zjišťujeme, jestli v této věci nedošlo k porušení platných zákonných předpisů. Pokud ano, vyvodíme z toho důsledky,― nechal se slyšet prorektor pro vědu Jan Konvalinka. Univerzita Karlova v současné době zvaţuje podání trestního oznámení na Wadima Strielkowského, který musel právě kvůli nesrovnalostem v publikování i nejasným okolnostem svého podnikání s tituly Karlovu Plné znění zpráv


univerzitu opustit. Úvazek na Fakultě sociálwww. ních věd mu skončil v září. Poté ještě na několik týdnů přešel na Fakultu humanitních studií, ale poměr s ním byl i kvůli stále znepokojivějším informacím o jeho akademické dráze ukončen ve zkušební době. Na Fakultě humanitních studií se Strielkowski setkal s Innou Čábelkovou, rodilou Ruskou, která zde vyučuje ekonomii. Čábelková ještě donedávna pracovala v Prague University of Social Sciences and Humanities jako rektorka, a dokonce se zde prezentovala falešným profesorským titulem. Čábelková vyučovala i na podivných placených kurzech, kde se rozdávaly certifikáty s logem Karlovy univerzity. Strielkowski tedy letos na podzim nuceně opustil Karlovu univerzitu. Přesunul se do ruského Irkutska, kde přednáší v kurzu o energetické ekonomice. „Nemám problém si najít práci v oboru jinde. O vědce s tak masivním publikačním portfoliem, jako je to moje, je všude ve světě zájem,― říká sebevědomě Strielkowski. Z Česka však neodešel úplně. Nadále působí na katedře cestovního ruchu Vysoké školy ekonomické (VŠE). I jejím logem se chlubil na webové prezentaci své soukromé univerzity. Vedoucí katedry cestovního ruchu Josef Abrhám zároveň působil jako člen vedení Strielkowského univerzity. Týdeník Euro se pokusil několikrát s Abrhámem spojit, ale docent z VŠE na dotazy nereagoval. MAGISTŘI Z P RAHY „Prague University― kromě organizování kurzů a udělování zcela inovativních titulů Master of Academic Writing (magistr akademického psaní) vydává také několik „vědeckých― ţurnálů. Téměř výhradně v nich publikují ruskojazyční studenti Strielkowského univerzity. V Rusku a ostatních státech bývalého sovětského impéria totiţ nedávno začala pro akademiky platit pravidla publikování ve vědeckých časopisech, coţ do té doby nebylo zvykem. Strielkowski si tak na nové poptávce postavil byznys. Navíc „titul z Prahy― má v Moskvě či v Baku stále slušný zvuk. Mezi autory článků ve Strielkowského časopisech jsou ale i někteří Češi. Například Josef Abrhám či Denisa Hejlová. Ve Strielkowského časopise Czech Journal of Social Sciences, Business and Economics (CJSSBE) Hejlová publikovala loni článek o veřejném vnímání problematiky globálního oteplování. Jako hostující studentka Columbia University v New Yorku v něm popisovala diskurz globálního oteplování vyjádřený při jednom protestním pochodu v New Yorku. „Texty, které zmiňujete, si nezahrnu do RIV publikací,― uvedla Hejlová poté, co se týdeník Euro začal o kauzu zajímat. Stát by je tak nakonec neměl financovat. Hejlová tvrdí, ţe dříve nevěděla o tom, kdo časopis CJSSBE vydává. Tuto informaci se podle svých slov dozvěděla aţ od týdeníku Euro. O univerzitě Wadima Strielkowského poprvé slyšela před několika dny. „Pokud je pravda to, co tvrdíte, cítím se podvedena,― reagovala Hejlová. Podvedených bude asi více. Rychloobrátkové publikace Wadima Strielkowského totiţ můţou ze státního rozpočtu na vědu vytáhnout aţ miliony korun. Sám jejich autor uţ si z Fakulty sociálních věd odnesl jen na odměnách minimálně 200 tisíc korun. Univerzita Karlova po dotazech týdeníku Euro minulý týden oznámila, ţe nechá publikace Strielkowského prověřit. Pokud se potvrdí některá podezření, budou z hodnocení vyřazeny. DĚRAVÁ VĚDA Kauza s publikacemi však ukazuje na mnohem širší systémový problém. Na hodnocení poctivosti publikace má nyní vliv jen to, zda je časopis zahrnut do jedné ze dvou celosvětových vědeckých databází Web of Science nebo Scopus. Ty však fungují na komerčním principu a jejich hlavním cílem je dosaţení zisku, který generují při co největším počtu indexovaných časopisů. Údaje o publikacích putují do Rejstříku informací o výsledcích a za tyto publikace získávají univerzity a fakulty ze státního rozpočtu automaticky dotace. Část z nich pak končí přímo na účtech autorů. Wadim Strielkowski proto vyuţil děravého systému a publikováním jednoho článku za druhým v časopisech zejména databáze Scopus dokázal rychle maximalizovat RIV body. „Hodnocení kvality a jeho vazba na poskytování prostředků ze státního rozpočtu subjektům, které výsledky vyřešily, prakticky neexistuje,― přiznává Radek Melichar z Kanceláře místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavla Bělobrádka. Na nápravě uţ se na Úřadu vlády pracuje. Připravuje se nový zákon o podpoře vědy, výzkumu a inovací i zcela nová metodika hodnocení vědy, která by mohla určovat pravidla pro přidělování státních dotací od roku 2017. Univerzity by měly být hodnoceny především podle své kvality, historie, společenské relevance a perspektivy výzkumu. Ukazuje se, ţe důraz kladený na automatické sčítání „publikačních bodů― jako podklad pro financování není pro českou vědu úplně optimální. Univerzita Karlova proto nechce čekat aţ do roku 2017 a uţ rozjela pilotní studii, jejímţ prostřednictvím si mimo jiné i na Fakultě sociálních věd testuje vyuţití takzvaného peer-topeer hodnocení jednotlivých publikací. Předtím neţ články dostanou státní podporu, měly by tak projít hodnocením vědců v komisích. *** Plné znění zpráv


Nemám problém si najít práci v oboru jinde. O vědce s tak masivním publikačním portfoliem, jako je to moje, je všude ve světě zájem. Texty, které zmiňujete, si nezahrnu do RIV publikací. Pokud je pravda to, co tvrdíte, cítím se podvedena. Akademický kolotoč Dotace na provoz Fakulty, Instituty Odměny akademikům Autoři publikací – akademici Poplatky Články za publikování článků Predátorské vědecké časopisy Poplatky za zařazení časopisu do databáze Vědecké databáze: Web of Science (Thomson Reuters) Scopus (Elsevier) Informace o článcích a vědecké hodnotě časopisů Rejstřík informací o výsledcích (RIV) Informace o hodnotě článků Stát – Rada pro vědu, výzkum a inovace Dotace na vědu Univerzity 60 vědeckých článků či knih napsal Wadim Strielkowski během necelých tří let. 500 eur stál kurz Modern Management organizovaný Strielkowského soukromou školou na půdě Karlovy univerzity. 200 eur je běţná cena za publikaci článku v predátorském časopise. 200 000 Kč na odměnách získal Wadim Strielkowski od Fakulty sociálních věd za své publikace. O autorovi| Jan Novotný • [email protected] Foto autor| ILUSTRACE • Vojtěch Velický Foto autor| FOTO • Martin Pinkas Foto autor| FOTO • archiv Foto popis| NÁRAZ DO ZDI. „V Anglii jsem si zvykl na trochu jiné standardy akademického chování. Tady jsem narazil do zdi,― říká Václav Štětka. Foto popis| VYPEČENÝ VTIP. „Zdálo se mi to jako dobrý vtip po vzoru českého génia Járy Cimrmana,― vysvětluje Wadim Strielkowski, proč si vymyslel spoluautorku svých článků Emily Welkins.

O skútry pro vysokoškolské studenty je obrovský zájem 7.12.2015

metro.cz str. 00 Metro / Události Metro.cz, Marek Hýř



Fakulta půjčuje studentům zdarma elektromotorky. Dva svítivě červené skútry parkují uţ přes týden v Hollaru, v prostorách praţské Fakulty sociálních věd. Jednostopá vozítka jsou pro studenty zdarma k zapůjčení a zájem o ně je obrovský. „Chtěli jsme udělat radost studentům a ukázat, ţe jsme progresivní fakulta přátelská k ţivotnímu prostředí,― okomentovala fakultní dopravní prostředky pro deník Metro mluvčí fakulty Sylvie Fišerová. Půjčovna funguje jednoduše. Skútr si studenti nejprve rezervují on-line a vyzvednout si je mohou vţdy od pondělí do čtvrtka v dopoledních hodinách v budově Hollaru na Smetanově nábřeţí. „Skútry půjčujeme zpravidla na jeden den. Zapůjčení je bezplatné a součástí sluţby je zapůjčení helmy a pojištění řidičů,― dodala Fišerová. Červené motorky se okamţitě staly miláčky fakulty. „Na prosinec uţ jsou skútry plně rezervovány,― potvrdila mluvčí fakulty. „Kvůli počasí budeme v zimě zřejmě muset půjčovnu dočasně pozastavit a větší zájem pak očekáváme na jaře a v létě,― vyhlíţí uţ dnes Fišerová.

URL| http://www.metro.cz/o-skutry-pro-vysokoskolske-studenty-je-obrovsky-zajem-pjg-/co-sedeje.aspx?c=A151207_120844_co-se-deje_lupo

Den mnoha cen 7.12.2015

Lidové noviny str. 10 MARTIN RYCHLÍK

Názory

ŠINKANSEN Nelekněte se. A v klidu čtěte: Hilský, Mašát, Hes, Jarý a Pichrtová. Koutecký, Hořava, Feireisl, Paldus a Moţný. Fučíková, Štefl, Jelínek, Vybíral, Dobrovolná a Cvrček. A konečně také Hajšlová, Valkárová, Marek, Baldrian, Čermák a Moťovská. Jste zmateni? Není divu. Všichni tito vědci a vědkyně obdrţeli za svou práci prestiţní ceny, jenţe stalo se to v takovémto rychlém, hutném sledu. V jeden a týţ den! Úterý 1. prosince si totiţ pro udílení ocenění vybrali pořadatelé České hlavy (první skupina jmen), ale také cen Neuron za přínos světové vědě (druhá várka jmen), grantů Neuron Impuls pro nadějné vědce (třetí „grupa― jmen) a konečně i ministerstvo školství pro letošní ceny za mimořádné výsledky ve výzkumu. Vyznat se v lavině cen a plaket – s přívlastkem „národní―, od firem Kapsch a ČEZ nebo se jmény Františka Běhounka či Milady Paulové – můţe být nepřehledné i pro experty a znalé akademiky. Vědecká smršť v jednomdni je tím spíše neúnosná pro laiky, kteří by se třeba i rádi dozvěděli něco více, neţ ţe Eduard Feireisl je fantastický matematik anebo ţe Jana Hajšlová z VŠCHT je odbornicí na „zkoumání nezávadnosti potravin―. Za kaţdým tím příjmením přitom bude inspirativní příběh, nápady, práce, píle a ţivotní zkušenosti. Přestoţe se někteří organizátoři snaţili letošnímu souběhu akcí vyhnout, nepodařilo se. Snad příště. Dopady to má na všechny; v zásadě i na širší vědeckou obec a popularizaci. Nevěříte? Při pohledu do databáze mediálních výstupů za uplynulý týden je zřejmé, ţe všechny ostatní kolegy převálcovalo sdělení, ţe Martin Hilský, legendární to překladatel Shakespearův, obdrţel národní cenu Česká hlava (pár přírodovědců se navíc na internetu poťouchle táţe, zda to bylo za výzkum v anglistice nebo za skvělé umělecké překlady). Ostatní vědci – i z téţe „soutěţe― – pak jen paběrkují. Z neuronistů pronikli několikrát do novin ještě onkolog Josef Koutecký či sociolog Ivo Moţný, ale o cenách, jeţ udílela sama ministryně školství, psal jediný zpravodajský web, a to v přejaté zprávě z ČTK. V novinách sice pracuje „póvl, hnůj a ţumpa―, jak provokuje pan prezident, ovšem neuškodilo by, kdyby propagátoři vědy brali v potaz mediální zákonitosti. Více teď napsat nešlo; nelze si stěţovat. Média jsou po událostech v Paříţi logicky přeplněná tématem terorismu, ale věnují se téţ smutnější stránce zdejšího akademického světa: islamofobnímu docentu Konvičkovi, šéfovi „národovecké― domobrany z České zemědělské univerzity, etickým přešlapům profesorky Sykové nebo i aféře s takzvanými predátorskými časopisy (a dokonce fiktivní autorkou!) na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, jimţ dnešní týdeník Euro věnuje plných šest stran... Ovšem těm lidem, kteří patří k tomu nejlepšímu v české vědě, se sluší blahopřát. Alespoň ve zkratce. A rovnou všem, tedy dvaadvacetkrát. Plné znění zpráv


*** O cenách, jeţ udílela sama ministryně školství, psal jediný zpravodajský web, a to v přejaté zprávě z ČTK. V novinách sice pracuje „póvl, hnůj a ţumpa―, jak provokuje pan prezident, ovšem neuškodilo by, kdyby propagátoři vědy brali v potaz mediální zákonitosti. Více teď napsat nešlo; nelze si stěţovat. O autorovi| MARTIN RYCHLÍK, redaktor LN Foto popis|

Měsíční výnosy z prodeje mluveného slova začínají být zajímavé 7.12.2015

Marketing & Media str. 20 Filip Roţánek

Agenda

René Zavoral Český rozhlas se chystá na nástup nového generálního ředitele. Mezitím ale nezahálí a chystá nové projekty. Nabídnout by chtěl třeba stahování mluveného slova přes mobilní aplikaci a z oblíbeného internetového Rádia Retro se moţná stane celoroční vysílání, prozrazuje programový náměstek René Zavoral. * Uplynul měsíc od spuštění stanice Plus na VKV. Jak jste spokojeni s prvními výsledky? Obecně řeknu, ţe ke spokojenosti vede vţdycky trnitá cesta. Pořád mám trochu pocit, ţe to, co jsme se s kolegy snaţili změnit – aby to nevypadalo jako dvě rádia v jednom –, se ještě úplně nedaří. Potýkáme se i s věcmi, jako je kapacita osobností a moderátorských typů, coţ je asi někdy ve vysílání i slyšet. Na druhou stranu, na Plusu pracuje celá řada lidí nadšených pro věc. Pevně proto věřím, ţe se budou věci posouvat k lepšímu. * A jaký je posluchačský ohlas? Neregistruji ţádnou zásadní vlnu nespokojenosti. To povaţuji za docela dobrý začátek nové historie ČRo Plus. Chodí e-maily s různými názory, ale v tuto chvíli je ani nepodceňuji, ani nepřeceňuji, jsme pořád na začátku. Neděláme si ambice, ţe to bude stanice většinového posluchače. Kdyţ bude mít 80–90 tisíc posluchačů denně a 140–150 tisíc posluchačů týdně, tak to budu povaţovat za obrovský úspěch. Ale k tomu nás čeká ještě dlouhá cesta. Pokrytí je dnes na 55 procentech a tento předpoklad poslechovosti platí při alespoň 85 procentech pokrytí. * Jaký je vztah Plusu a Radioţurnálu? Není to ve výsledku tak, ţe Plus je jenom pomalejší Radioţurnál? V ţádném případě to nesmí být pomalejší Radioţurnál, ale stanice, která má kvalitní komentované zpravodajství a kvalitní analytickou publicistiku. A jako taková se musí od Radioţurnálu odlišovat i tematicky. Kolegům jsem nedávno na poradě vyčinil, ţe na ČRo Plus informovali o Mezinárodním dni plyšových medvídků. To není úplně téma, které bych na takové stanici očekával. Moţná v rámci odlehčení můţe v nějaké omezené podobě zaznít na Radioţurnálu, ale nemělo by být reflektováno stanicí Plus. * Jak to vypadá s hledáním stálého šéfredaktora Plusu? S pověřeným šéfredaktorem Alexem Píchou jsme si zatím plácli do konce ledna. Hodně to koresponduje s volbou generálního ředitele. Máme vytipováno pár osobností, které by v čele stanice stanout mohly, ale v prozatímním období se jim do vedení úplně nechce. Ještě předtím bych ale chtěl udělat změnu na pozici vedoucí programu. Kolegyně Martina Mašková oznámila, ţe na pozici setrvá do konce roku, od ledna ji tedy musí zastávat někdo jiný. * Jaké jsou programové priority rozhlasu na příští rok? V příštím roce je několik milníků – výročí Karla IV. nebo projevu Winstona Churchilla na univerzitě ve Fultonu o ţelezné oponě. Bude také olympiáda v Rio de Janeiru nebo fotbalové mistrovství Evropy ve Francii. Rádi bychom pokračovali v projektu Hrdina.cz a obecně se věnovali fenoménu hrdinství. Je úkolem média Plné znění zpráv


veřejné sluţby ukazovat i dobré počiny, které se kolem nás dějí. Nepřinášet posluchačům jenom negativní události, ale i to dobré. * Chystáte nějaké další speciální projekty v oblasti nových médií, jako je třeba příleţitostné Rádio Retro? Rádio Retro najdou posluchači v programu i příští rok. Přináší slušnou návštěvnost webových stránek Českého rozhlasu. Nedávno jsem mluvil s kolegy ze Slovenského rozhlasu, kteří chystají celoroční retro rádio ke svým devadesátým narozeninám. Mě to velmi zaujalo. S ředitelem centra vysílání jsme řešili, ţe bychom Rádio Retro spustili celoročně. Jen by vţdy kulminovalo nějaké téma, které bude v konkrétním měsíci zajímavé. Plánujeme spuštění nových mobilních aplikací. Chtěl bych, aby jedna z nich byla třeba Radiotéka, která by přinesla moţnost stahovat mluvené slovo z našeho archivu. * Jak se Radiotéce vede? Je to rok a půl, co jsme ji spustili. Měsíční výnosy se začínají přibliţovat vnímatelným částkám. Ale v konkurenci podobných serverů jsme nováčkem, je tedy co zlepšovat. Pozitivní trend tam je, ale byl bych rád, abychom dlouho nečekali a začali vyvíjet mobilní aplikaci, aby nám neujela celá tato vlna. * Dozorčí komise Rady ČRo měla námitky k tomu, kolik peněz vydává rozhlas na propagaci vysílání. Je podle vás tato kritika oprávněná? S marketingem a komunikací má rozhlas obecně dlouhodobý problém. Na jednu stranu je to otázka financí, ale na druhé straně nějaké kreativity a nápadů. Ne vţdy musí být nápad drahý a kampaň nemusí být nutně nákladná, aby byla účinná. Mám pořád pocit, ţe máme výrazné mezery. Kritiku dozorčí komise jsem sledoval, ale i médiu veřejné sluţby sluší, aby se kvalitní produkce dostala k co nejširšímu počtu posluchačů. Drţíme se zásady, ţe veškerou marketingovou komunikaci financujeme z výnosů z obchodní činnosti. Pominu-li barterové operace, jde o plus minus 40 milionů korun. To je zhruba suma, z níţ jen část putuje do marketingové komunikace. Při propagaci více neţ dvaceti značek a mnoha projektů to není úplně velká částka. Pro koncesionáře je důleţité sdělení, ţe marketing není financován z jejich poplatků. Snaţíme se na něj vydělávat sami. Budu na kolegy z marketingu a komunikace tlačit v tom smyslu, aby se snaţili přijít s inovativními zajímavými koncepty. Není to vţdy jen v penězích. Celý rozhovor čtěte na www.mam.cz *** René Zavoral (39) Programový náměstek Českého rozhlasu Absolvent politologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy nastoupil do Českého rozhlasu v roce 2001 jako marketingový a PR manaţer. Po čtyřech letech přešel do Komerční banky, v říjnu 2006 se do rozhlasu vrátil jako ředitel marketingu. Od listopadu 2011 byl náměstkem pro strategický rozvoj, v dubnu 2013 byl jmenován náměstkem pro program a vysílání. Foto autor| Foto: Lukáš Bíba Foto popis| „Od srpna jede pilotní digitální vysílání pro Prahu a střední Čechy. To jsem sice rád, ale zatím ţádnou výraznou zpětnou vazby neregistruji. Čekáme, jak do digitalizace vstoupí stát. Jsme připraveni věci spouštět, ale i kdyţ jsme průkopníky, pořád potřebujeme partnera na straně státu.―

Energetická konference PRO-ENERGY CON 2015 7.12.2015

PRO-ENERGY str. 72 Konference - veletrhy Jiří Kohutka, Vít Smrčka

Zájemci o nové informace z oblasti energetiky uţ popáté přijeli do Kurdějova u Hustopečí. V závěru listopadu se zde konal pátý ročník konference PRO-ENERGY CON. Účastníky konference uvítal předseda redakční rady PRO-ENERGY magazínu Martin Havel. Podle jeho slov uţ 5. ročník konference napovídá o dobře nastartované tradici a trendu, kterými PRO-ENERGY magazínu přispívá k informovanosti odborné energetické veřejnosti. Bohatý program konference byl rozdělen do čtyř základních bloků. Po úvodní prezentaci panelisté přednášeli své příspěvky. Diskutovalo se také mimo jednací síň, zejména Plné znění zpráv


při tradičně příjemném společenském večeru a také během druhého dne. Ten byl věnován exkurzi do Teplárny v Kyjově a sklárny Vetropack Moravia Glass. I. BLOK - ZMĚNY V ENERGETICKÉ LEGISLATIVĚ Motto: „Co je nového v energetické legislativě? Jaké to bude mít dopady na účastníky energetických trhů?― Moderátorka: Ludmila Petráňová, předsedkyně dozorčí rady OTE V úvodní prezentaci Ladislav Havel, ředitel Odboru elektroenergetiky Ministerstva průmyslu a obchodu ČR seznámil účastníky konference s novou energetickou legislativou. Informoval zejména o novele energetického zákona - č. 458/2000 Sb. Kromě nutnosti implementace směrnic a pravidel EU má tato novela i vztah k dalším zákonům platným v ČR. Jednak k zákonům v energetice ČR - k zákonu č. 165/2012 (zákon o podporovaných zdrojích energie) a k zákonu č. 406/2000 Sb. (zákon o hospodaření energií) a také k občanskému zákoníku. Novela vstoupí v platnost 1. ledna 2016. Vratislav Košťál, vedoucí odboru Právní sluţby ČEPS, uvedl zajímavé souvislosti jiných právních ustanovení právě s energetickým zákonem. V dalším také zmínil problematiku „hypertrofie― a „atrofie― práva v ČR, tedy v uţším smyslu nárůstu a zvyšování počtu a zároveň však sniţování váţnosti a účinnosti zákonných opatření. Jan Mikulec, výkonný ředitel Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu, informoval o změně zákona o spotřební dani. Také se zmínil o problematice „řetězových obchodů― a negativním vlivu úniků při nepřiznávání DPH. Igor Zbojan, Ministerstvo hospodarstva SR, uváděné skutečnosti hodnotil z pohledu legislativní situace v SR. II. BLOK - JEDNOTNÝ ENERGETICKÝ TRH NAPŘÍČ KOMODITAMI Motto: „Existuje opravdu volný trh se všemi energetickými komoditami? Co brání rozvoji trhů?― Moderátor: Oldřich Petrţilka, člen dozorčí rady OTE Na úvod druhého bloku Jiří Gavor, jednatel ENA a ředitel ANDE - Asociace nezávislých dodavatelů energií, stručně představil a komentoval stávající situaci a výhled jednotlivých energetických komodit. Připomněl mimo jiné, ţe pokračuje pokles cen elektřiny - ekonomický ukazatel na trhu s energií (clean dark spread) se propadl pod 4 euro/ MWh. I z tohoto důvodu je výstavba dalších bloků JETE bez státní podpory téměr vyloučena. Na trhu s plynem výrazně stoupá nabídka zkapalněného zemního plynu (LNG), coţ také ovlivňuje ceny komodity. Jen v USA se staví 20 terminálů na LNG. Ceny hnědého a černého uhlí se v Česku přibliţují. Výrazně klesla poptávka po černém uhlí. Produkce břidličné ropy odolává i současnému poklesu cen této komodity. Zdá se, ţe uţ při cenách 60 dolarů za barel začíná být její těţba v některých lokalitách zajímavá. Zdeněk Fousek, Kalman Trade, se také průřezově zabýval energetickými komoditami. Upozornil, ţe v současnosti tři čtvrtiny ceny zemního plynu dělá komodita. Výrazně jiná je situace u elektřiny, kde komodita tvoří jen necelou třetinu ceny. Václav Loula, manaţer specialista, BENZINA, je přesvědčen, ţe cena ropy nemůţe jít pod 40 dolarů za barel, protoţe to je nákladová cena a ta je limitující. Upozornil, ţe nikdo z odborníků nečekal, ţe by ropa mohla klesnout pod 50 dolarů za barel. Ropa je jediná energetická komodita, kde roli sehrává politika. Juraj Šedivý, specialista - rozvoj trhu OKTE hodnotil situaci na energetickém trhu Slovenska. Poměrně kriticky se vyjádřil k účelovému rozhodování v dotační politice pro OZE. Podporované OZE vytlačují klasické zdroje, nikoliv však formou zdravé trţní soutěţe, ale v důsledku politického rozhodování. Je tomu tak i přes neblahou zkušenost s dotacemi biopaliv. Přitom trh by jak biopaliva, tak OZE postupem času „vstřebal―. Pravděpodobně za delší čas, ale stálo by to státní pokladnu mnohem méně. Připomněl také, ţe Evropská komise v rámci rozvoje energetiky připravuje opatření, jak dostat OZE na obchodní platformu. Bronislav Bechnik během diskuse v tomto panelu upozornil, ţe sice odběratelé elektřiny platí v ceně proudu poplatky na OZE, ale zároveň díky rozšíření OZE se pro ně konečná cena elektřiny sníţila. Oldřich Petrţilka v diskusi poznamenal, ţe bez OZE by cena elektřiny byla kolem 90 USD za MWh, nyní je na 30 dolarech. III. BLOK - NETRADIČNÍ ENERGETICKÉ ZDROJE Motto: „ Z čeho budeme získávat energii za 30 let? Nahradí alternativní zdroje ty dnes známé a zauţívané?― Moderátor: Jiří Kohutka, odborný redaktor PRO-ENERGY magazín V úvodní prezentaci Radovan Šejvl ze sdruţení Energis 24 zdůraznil, ţe budoucnost vidí v decentralizovaných zdrojích energie a ve vodíku. Pozornost věnoval pyrolýze, zplyňování dřeva a vyuţití dřevního plynu, který je sice energeticky chudý a silně toxický, ale své místo v energetickém mixu má. Připomněl své oblíbené téma o kterém také psal do PRO-ENERGY magazínu, a to je energie pyramid. Představil rovněţ činnost sdruţení Energis 24, které se zabývá výchovou dětí, mládeţe a studentů k efektivnímu vyuţívání energie. Stanislav Průcha specialista financování z Komerční banky upozornil, ţe ne kaţdý projekt, který funguje v malém měřítku, někde v laboratoři, tak lze realizovat ve Plné znění zpráv


velkém a úspěšné ho převést do výroby. Proto jsou banky opatrné při financování nových, neprověřených technologií. Pavel Gombík, prezident slovenské Komory uţivatelů a výrobců OZE, hovořil o vyuţití obnovitelných zdrojů na Slovensku. Připravuje se zde program na podporu zdrojů OZE o výkonu do 10 kW. Uvedl konkrétní příklad střešní krytiny, která je zároveň fotovoltaickým panelem. Bronislav Bechnik, expert pro energetické úspory a obnovitelné zdroje energie, připomněl v souvislosti s elektromobilitou, ţe elektřina získávána z fotovoltaických panelů je 3-5krát levnější neţ energie z benzínu. Naproti z akumulátoru dostáváme zpět jen polovinu elektřiny. IV. BLOK - DECENTRALIZOVANÁ VÝROBA NA KOMUNÁLNÍ ÚROVNI Motto: „ Doţijeme se doby, kdy se obce/ skupiny obcí budou samy zásobovat energií? Jaké mohou být dopady na stát či ostatní účastníky trhu?― Moderátor: Jan Fischer, portál energyhub. cz, lektor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Na úvod Jan Fischer ve své prezentaci přiblíţil vyuţívání čistých forem energie a energetických úspor v městě Freiburgu na jihu Německa v blízkosti francouzských hranic. Zateplování a rekonstrukce budov sníţily energetickou náročnost zdejších objektů o více neţ 50 procent. Například sídliště Vauban postavené na místě bývalých kasáren je vytápěné kogenerační kotelnou na štěpku z okolních lesů. Ulice jsou zde bez aut, parkování je na okraji obytné zóny, téměř polovina domácností, souhlasila, ţe si auto nepořídí. Martin Kolařík, zástupce výrobce baterií BMZ, hovořil o fungování ostrovních elektráren. Přiblíţil moţnosti hybridních elektráren schopných vyrábět elektřinu z vlastních zdrojů a zároveň připojených na síť. Uvedl, ţe jejich vyuţívání se pravděpodobně stane trendem nejbliţších let. Představil také výhody ostrovních a hybridních elektráren proti síťovým elektrárnám, především pokrytí výpadku proudu v síti bez přerušení dodávek. Fady Al-Kheir, ředitel pro strategický rozvoj Energonu Dobříš, ve svém vystoupení upozornil, ţe nejlépe vycházejí investice do systému měření a regulace. Lidé zbytečně přetápějí obytné místnosti. Pro to, aby se to změnilo, chybí vzdělávání a nezbytná osvěta. Pavel Kaufmann z Teplárenského sdruţení ČR se vyjádřil, ţe pro malé obce do 3 000 obyvatel je systém centrálního zásobování teplem nevhodný. Rozvod trubek v obci je drahý, v zimě hřejí, ale v létě se ohřev vody nevyplácí, protoţe odběry jsou malé. Také zdůraznil, ţe teplárny dokáţí vytvořit ostrovní systémy pro celé město. Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství, se věnoval vyuţití odpadů. Upozornil, ţe v plánech Evropské unie je povinnost recyklovat 70 procent komunálního odpadu. Zdůraznil, ţe evropské státy umí třídit odpad ze 43 procent, ale dokáţí ho recyklovat pouze ze 13 procent. Vytříděné komodity z Evropy proto končí v Číně, kde je dokáţí recyklovat. Foto popis|

Ortel nad Českem 7.12.2015

Respekt str. 40 Fokus - kontext hana čápová

Úspěch slavíka Ortela je připomínkou, kolik tu ţije lidí s pocitem neštěstí a beznaděje Do klubu v centru Plzně vchází odbarvená ţena kolem čtyřicítky, míří za bar. Přes den pracuje v supermarketu Albert, po večerech si přivydělává v klubu Tomáše Ortela. Na batohu má placku Ortel a také díky jejímu hlasu byl Tomáš Ortel letos v anketě Český slavík třetí, a kapela Ortel dokonce druhá. „Ortel jsem začala poslouchat někdy před čtyřmi lety, krátce nato jsme se s Tomášem poznali osobně,― říká paní Lucie. „My normální fanoušci, co jsme stejní jako on, víme, ţe to je úplně obyčejný kluk, na nic si nehraje. Ţádný arogantní nácek, jak se o něm píše.― Na Ortelovi se jí líbí, ţe nehraje pro peníze jako Daniel Landa, ale „chce se potkávat s lidmi, je to o přátelství, ne o komerci―. Lucie se v jeho písničkách snadno najde, Tomáš Ortel jako by mluvil i za ni, kdyţ zpívá o lidech, kterým se moc nedaří, jsou jen kolečkem v cizí hře, šizeni těmi nahoře, kterým jde jenom o peníze, a kdyţ uţ na někoho myslí, tak na Romy, těm nadrţují. A o nové hrozbě, muslimech, kteří nás chtějí opanovat, vzít nám vánoční stromek. „Furt doufáme, ţe bude dobře,― říká s povzdechnutím Lucie. A v něčem uţ s Ortelem lépe je, dává jí pocit sounáleţitosti. Jen co novopečený drţitel bronzového slavíka sešel z pódia, napsal přes Facebook fanouškům: „Dokázal se semknout dav lidí a společně prosadit určitou věc. Přesně to je důvod, proč se kapela Ortel Plné znění zpráv


zakládala, kvůli sjednocení lidí, kteří mají stejné postoje, uznávají stejné hodnoty a není jim lhostejná budoucnost.― Vynáším rozsudek „Čau, Luciáši,― vítá barmanku podsaditý čtyřicetiletý muţ. Tomáš Ortel usedá ke svému oblíbenému stolu kousek od baru, přišel spolu s řidičem a zároveň bodyguardem kapely Davidem Voskou a Lucii se omlouvá, ţe kvůli návštěvě novinářů dnes inventuru nestihnou. Alfa klub na Americké třídě v Plzni si pronajal nedávno a do jeho názvu přidal slovo Refokus bel. A stejně jako skok v anketě Český slavík (loni byla kapela o příčku níţ a samotný zpěvák někde pod třicátým místem) svědčí také klub v centru města o tom, ţe Ortelova popularita roste. Předtím hrál v Plzni na předměstí, i kdyţ také ve svém. „Nechtěl jsem, aby na hostech mých koncertů vydělávali jiní hospodští,― vysvětluje, proč si někdy před třemi roky najal vlastní hospodu. Pojmenoval ji Schenk u Ortela a vyzdobil ji po svém – ze zdi na hosty shlíţel rytíř Ortel v brnění s mečem, podával se tu „guláš pana Ortela― a okna salonku zdobily umělé růţe, prý jediné kytky ze „středověku―, které frontmana „vlastenecké― kapely napadly. Autor skladby Hadr, kterou si Dělnická strana vybrala, s jeho dodatečným svolením, za svou hymnu, se ve své hospodě poselstvím songu „jsou to jen páni, co bez přestání z dělníčka hadr dělaj na vytírání, zkoušej ho mačkat, dokud z něj kape― zrovna neřídil. Servírce a kuchařce platil minimum s argumentem, ţe přece nejde jen o peníze. „Je to pro ně svým způsobem prestiţ, pracovat pro kapelu Ortel, respektive pro mě,― říkal tehdy návštěvníkům. Jeho nový klub v centru Plzně je o poznání uměřenější neţ šenk na předměstí, kde Ortel shlíţel z kdejaké zdi, není tu ani purpur a zlato na zdech, podle Ortela „barvy králů―. Osobnější je jenom nablýskaná motorka ve vitríně za mříţemi, na které sedí kostlivec. Darovali mu ji fanoušci, sloţili se na ni. Spolu s chopperem dostal seznam jmen dárců na pergamenu, bylo jich kolem sedmdesáti, mezi nimi i řidič a stráţce Voska. „Ví se o mně, ţe motorky miluju. Jezdím na silničních, vyfoukám si hlavu,― říká Ortel. Nejčastější cíl jsou prý hrady a zámky, naposledy byl s přítelkyní, úřednicí Janou, na Ţebráku. Milovník rychlé jízdy Ortel si prý chopper ve vitríně schovává na stará kolena, aţ půjde do důchodu. Přízeň fanoušků si Ortel naplno uţívá aţ poslední tři roky. Donedávna se ţivil soustruţením a frézováním, je vyučený operátor CNC strojů. Muzika ho ale lákala odmala, sousedy v paneláku ničil bušením do bicích, někdy v devatenácti začal hrát v neonacistické kapele Conflict 88. „Vyrůstali jsme na Landově Orlíku, znali jsme se z hospody,― vzpomíná dnes. A ţe kapela zpívala třeba: „Je to nebezpečí, které nezná mezí, vystavěli synagogy, poroučet by chtěli. Probuďte se, válečníci bílý Evropy, srazte konečně na kolena ty ţidovský psy―, to tehdy Tomáši Ortelovi nevadilo. „Neřešil jsem to, nebyl jsem autor textů,― namítá. A nevadí mu to ani dnes, je to pro něj dávná minulost, a kdyţ se o ní teď v souvislosti s úspěchem v anketě začalo mluvit, připadá si ukřivděně. „Je to dvacet let, do ankety Český slavík jsem šel jako Ortel, tak proč na mě teď kvůli něčemu, co je jen součástí mého vývoje, hází špínu?― Před třinácti lety Ortel vyměnil bicí za kytaru a začal psát vlastní texty. Na slávu si ale musel počkat, přišla aţ se zmíněnou hymnou Dělnické strany a především se skladbou Mešita z roku 2013, která má na YouTube uţ skoro tři miliony zhlédnutí. Ve stejném roce se začal ţivit jenom muzikou (za koncert si účtuje dvacet tisíc korun) a změnil si jméno. Z Tomáše Hnídka se nechal přejmenovat na Tomáše Ortela. „Proč Ortel? Vynášíme v textech rozsudek nad naší zemí.― Já nic, já muzikant Nejvíc dnes leţí Ortelovi na srdci muslimská hrozba. Se svojí Mešitou je ţádaným hostem shromáţdění proti uprchlíkům, v létě ji zahrál třeba na Vyšehradě, kam Národní demokracie Adama B. Bartoše svolala své příznivce. Svými slovy „pro Alláhovo slávu uříznou ti hlavu, mají jen o to snahu, zastavme šílenství― rozezpíval Ortel celý přítomný dav. „Neházím muslimy do jednoho pytle, jen komentuji islámské náboţenství, které funguje na principu, ţe kaţdý, kdo nevěří, je špinavý pes. Oni ţijí ve středověku,― říká zpěvák. Tohle téma vtáhne i řidiče Vosku, oba muţi jsou opravdu rozhořčeni. „V Praze se kvůli nim nebude rozsvěcet vánoční strom? V Makru si můţete koupit maso halal, proč je to tu běţně k sehnání? Děláme těm lidem ţivnou půdu, dáváme jim moţnost koupit si maso, stavíme mešity... Kaţdé ortodoxní náboţenství je špatné. Nechodím kaţdý týden do kostela, ale to spíš proto, ţe mě otravují ti, kdo před kostelem ţebrají,― uzavírá Ortel. Stačí jen náznak, ţe posluchač nesdílí jejich názory, a oba muţi se váţně rozzlobí. Jejich pohled ztvrdne a oba se zvedají od stolu. „Jestli je pro vás islamizace Evropy v pořádku, jestli si myslíte, ţe neprobíhá... Říkám rovnou, my dva se uţ nemáme o čem bavit.― Otázka, co by proti tomu nebezpečí chtěl dělat, ho vrací na ţidli. „Nevím,― říká, „jako písničkář mohu na tu věc jen upozornit, zpívám jen – zastavme šílenství.― Stejně Plné znění zpráv


dychtivě dav na Vyšehradě v létě notoval také s Ortelem: „Černoch mi za rohem slevu vnucuje v bordelu, kde Asiatka gatě stahuje... Kde se berou, odkud jsou? Kam spěje má zem, v Čechách jsem se narodil, ale jsem tu cizincem.― Na otázku, co by tedy s cizinci dělal, odpovídá zpěvák stejně: „Jen popisuji, co se mi nelíbí,― říká. „Já nedávám ţádný návod, jak to změnit.― Uprchlická vlna trochu odsunula do pozadí Ortelovo romské téma z písní i občanského angaţmá: před dvěma lety šel třeba Plzní v čele pochodujícího davu, který skandoval: „Cikáni do práce! Češi, pojďte s náma, chceme bílou Plzeň! Čechy Čechům!― „Nejsem rasista, výslovně si přeji, abyste tam napsala, ţe nejsem rasista,― říká Ortel. „To nebyl pochod proti Romům, ale proti tomu, ţe se dělají rozdíly. Kdyţ přijde pro sociální dávky Rom, dostane víc neţ Nerom.― Zmínka, ţe dávky se rozdávají všem podle stejných pravidel, ho znovu zvedá ze ţidle: „Vím od lidí, jak to je, spousta lidí si mi na to stěţovala. Mám čím dál menší chuť s vámi diskutovat.― Pak zabrousí ke své těţké roli. „Ředitel agentury Musica Bohemica, která pořádala Českého slavíka, mi vysvětlil: ,Tomáši, mluvte s těmi novináři, jinak o vás budou psát polopravdy.‗ A vidíte, čím víc s vámi mluvím, tím větší h***a z toho vzniknou. Asi za to máte peníze, kdyţ mě špiníte. Je to tak, jak zpívám, zlatem se tu otevírají i brány z ocele.― Říká, co si myslím Úspěch Tomáše Ortela v Českém slavíku vzbudil poprask. Nakonec sice nebyl ze soutěţe vyloučen tak jako před dvěma lety kvůli vulgárním textům rapper Řezník, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání však eviduje několik stíţností na to, ţe nejsledovanější TV Nova pustila Ortela na obrazovku. Jednu z nich jí poslal poslanec ČSSD Jan Chvojka. „Ortel je podle mě za hranou, protoţe podporuje nesnášenlivost,― vysvětluje poslanec. „Je špatně, ţe dostává takový prostor.― Zaskočení byli také někteří účastníci soutěţe, třeba kytarista skupiny Chinaski František Táborský odkázal na Facebooku na glosu Petra Adámka ze serveru Aktuálně.cz „Slavík prozpěvuje na cestu fašizující se společnosti. A česká pop music tomu spokojeně tleská.― „Ano, stydím se za sebe a tento článek moje pocity naprosto přesně vystihuje,― napsal tehdy Táborský. Dnes uţ se k věci nechce vracet a bavit se o tom, proč tedy něco rovnou na místě neudělal. Odešel sice hned o přestávce, sám sobě ale neumí vysvětlit, proč tohle neudělal hned, kdyţ Ortel dostával cenu, a proč dokonce i s ostatními v sále tleskal. Prý snad proto, ţe nebyl připraven či nedokázal narušit zaběhlý rituál. Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který se specializuje mimo jiné na extremistickou hudební scénu, je k Ortelovi smířlivější. „Má neonacistickou minulost, ale dnes v jeho textech nic takového není,― říká. Od krajní pravice podle Charváta převzal „jakýsi uslzený sentiment―, jinak je to však spíš zábavová kapela. „Ortodoxní neonacistická scéna jím absolutně pohrdá,― dodává Charvát. „Je pro ně šašek, který vystupuje pro peníze, nemá hrdost. A to, ţe vystupuje v koţených kalhotách, vysokých botách a s tlustým řetězem, je jim k smíchu, vypadá spíš jako světský neţ skinhead.― Zároveň se proti němu některé kapely vymezují proto, ţe mají stejné fanoušky, na některých neonacistických koncertech jsou proto k vidění trička s nápisem „Anti ORTEL klan!―. Nebezpečí vidí Charvát jinde, v tom, kolik lidí se s ţivotním pocitem, o kterém Ortel zpívá, ztotoţňuje. „Jeho texty jsou podbízivé, nesmírně kýčovité, směřují k nejjednoduššímu vysvětlení – média a ti nahoře lţou, je to jinak, neţ se nám snaţí namluvit,― říká Charvát. „Ortel je hlas marginalizovaných lidí, zvykli jsme si o tomhle pocitu mluvit v souvislosti s menšinami a zapomínáme, ţe řada lidí z majority se moţná cítí stejně – jejich hlas nikoho nezajímá, nemají moţnost nic změnit, mají pocit, ţe vše, co se děje v jejich ţivotě, řídí někdo jiný... To, jak velká část lidí vidí svět zjednodušeně, je ochotna pochodovat za velkým vůdcem, je problém, ne to, ţe o tom Ortel zpívá.― Jenţe Ortel je něčím lákavý i pro lidi, kteří nejsou na okraji. Příkladem můţe být někdejší klávesistka a zpěvačka kapely, dnes anestezioloţka v chrudimské nemocnici a matka osmiměsíční dcery Lucie Běhounková. I kdyţ se s kapelou uţ před lety rozešla a Ortelovu tvorbu sleduje jen zpovzdálí a příleţitostně, stále pro něj má slabost a rozumí tomu, proč je oblíbený. Cení si na něm toho, ţe „je odváţný, říká nahlas věci, které si ostatní jen myslí―. Shodne se s ním třeba v tom, ţe Romové spíš dosáhnou na sociální dávky – nikoli snad proto, jak tvrdí Ortel, ţe by jim úředníci měřili jiným metrem, ale proto, ţe si „o ně umí říct, jsou v tom vychovaní―. Strach z islamizace Evropy s ním sdílí stoprocentně. „Tomáš svým textům věří a lidi to cítí, proto za ním jdou,― shrnuje mladá lékařka. „Chce, aby společnost prozřela.― X www.respekt .cz /au dio „Do slavíka jsem šel jako Ortel, tak proč na mě teď hází špínu za něco, co bylo před dvaceti lety?― „To, jak velká část lidí vidí svět zjednodušeně, je problém, ne to, ţe o tom Ortel zpívá.― Foto autor| foto matěj stránský Plné znění zpráv


Foto popis| Proč „za ním lidi jdou―? Prý cítí, ţe „svým textům věří a chce, aby společnost prozřela―. (Tomáš Ortel ve svém klubu Rebel v centru Plzně)

Bartuška: Ještě budeme rádi, ţe uhlí máme 8.12.2015

iuhli.cz

str. 00

Jaroslav Průcha 8.12.2015 v 0:01 Češi budou v budoucnu ještě moc rádi, ţe mají uhlí v zemi. Pro server iUHLI.cz to uvedl velvyslanec ČR pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. K další debatě o limitech ale podle něj není v této chvíli ţádný důvod. Česko má schválenou Státní energetickou koncepci. Jaká jsou podle Vás největší rizika jejího plnění? Za největší problém povaţuji schvalovací procesy pro jakoukoli větší stavbu. Od liniových staveb – linky vysokého napětí, plynovody – aţ po velké infrastrukturní projekty, například elektrárny. Čtěte také: Bartuška: Česko by potřebovalo malý blackout Sedm důvodů, proč těţit uhlí Koncepce sází ve velkém na jádro, ale zatím není ani zdaleka dořešen systém financování výstavby nových bloků. Dojde podle Vás k dohodě a jak bude vypadat? V této chvíli – po zkušenosti s fotovoltaikou – bude pro jakoukoli vládu těţké prosadit systém garantovaných výkupních cen elektřiny. Bez něho ovšem při současné ceně silové elektřiny okolo 30 euro nelze postavit ţádnou novou elektrárnu, ani uhelnou či plynovou. Nejde tedy o problém pouze jaderné energetiky. Vláda v říjnu rozhodla o zachování limitů na lomu ČSA. Bude podle Vás toto uhlí jednou vyuţito? Co by se muselo stát, aby vláda o prolomení limitů rozhodla? Myslím, ţe k další debatě o limitech není v této chvíli ţádný důvod. Václav Bartuška je současný český diplomat, politik a publicista. Od roku 2006 je zvláštním velvyslancem České republiky pro otázky energetické bezpečnosti. Studoval ţurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a patřil k vůdcům revoluce v roce 1989. Ve svých 22 letech se stal členem parlamentní komise pro dohled na vyšetřování událostí 17. listopadu. Pracoval jako reportér deníku Mladá fronta DNES, vykonával funkci generálního komisaře české účasti na světové výstavě Expo 2000 v Hannoveru, později vlastnil firmu zabývající se pořádáním výstav a vypracováváním marketingových studií. Působil také jako zvláštní vládní zmocněnec pro dostavbu jaderné elektrárny Temelín. Není v současné nestabilní mezinárodně politické situaci krátkozraké, stále více si odřezávat cestu od tuzemského uhlí? Nic si neodřezáváme, uhlí zůstává v naší zemi a moţná budeme za pár let ještě moc rádi, ţe ho máme. Stále více se mluví o tématu energetické bezpečnosti, jak by podle vás měla být zajištěna ta naše? První krok začíná u kaţdého z nás. Ztratili jsme představu, kolik energie kaţdodenně spotřebováváme, jak energeticky náročný je náš ţivotní styl. Stále ještě panuje obecné přesvědčení, ţe energetika je starost Plné znění zpráv


nějakých odborníků a ostatních lidí se nijak netýká. Coţ je omyl. Naše společnost – stejně jako všechny bohaté, vyspělé země – potřebuje posílit svou základní odolnost. Nejen v energetice. Mohlo by vás zajímat: Analytici: Vláda zvolila kompromis Sázka na jádro? Noční můra české energetiky! Severní Čechy 2035: Chmurná vize bez uhlí

URL| http://iuhli.cz/bartuska-jeste-budeme-radi-ze-uhli-mame/

Zavoral: Měsíční výnosy z prodeje mluveného slova začínají být zajímavé 8.12.2015

MaM.cz str. 00 mam.ihned.cz Filip Roţánek

Český rozhlas má problém smarketingem, uznává jeho programový náměstek René Zavoral. Na propagaci desítek značek a projektů, které pod veřejnoprávní rozhlas patří, musí stačit část ze čtyřiceti milionů korun, které si rádio ročně vydělá prodejem reklamy. Poplatky od posluchačů na marketing nepouţívá. Problém ale není nutně vpenězích. Uplynul měsíc od spuštění stanice Plus na VKV. Jak jste spokojeni s prvními výsledky? Obecně řeknu, ţe ke spokojenosti je vţdycky sloţitá cesta. Tak, jak byla stanice koncipovaná, je na rozhlasovém trhu něčím novým. Pořád mám trochu pocit, ţe to, co jsme se s kolegy snaţili změnit - aby to nevypadalo jako dvě rádia v jednom - se ještě úplně nedaří. Je tam velký posun ve zvukové grafice a u některých pořadů: část je zcela nových, některé jsou refreshnuté. Ale ke spokojenosti to ještě chvilku trvat bude. Potýkáme se s problémy, jako je kapacita osobností a moderátorských typů, coţ je asi někdy ve vysílání i slyšet. Na druhou stranu, na Plusu pracuje celá řada lidí nadšených pro věc. Pevně proto věřím, ţe se budou věci posouvat k lepšímu. Zmínil jste, ţe je pořád trochu slyšet, jako by to byly dvě různé stanice. Co máte na mysli? Kdyţ jsme stanici koncipovali, věděli jsme, ţe se v průběhu dne od šesté ranní do podvečerních hodin snaţíme být stanicí proudového typu se zavěšenými některými titulkovými pořady. To se do jisté míry naplňuje. Večer je v duchu titulkového rádia a často předtočených věcí, a to pak budí dojem, ţe jde o dvě stanice: jednu denní a jednu večerní. To bylo na Plusu i před listopadem. Malinko ke sblíţení obou typů dochází, ale pořád to ještě z mého pohledu není takové, aby to vypadalo jako jednolitý celek. A jaký je posluchačský ohlas? Neregistruji ţádnou zásadní vlnu nespokojenosti. To povaţuji za docela dobrý začátek nové historie ČRo Plus. Chodí maily s různými názory, ale v tuto chvíli je ani nepodceňuji, ani nepřeceňuji, jsme pořád na začátku. Neděláme si ambice, ţe to bude stanice většinového posluchače. Počítám s tím, ţe se poslechovost jednak odvine od procentuálního pokrytí ČR a jednak od ne aţ tak velké niky, kterou touto stanicí vyplňujeme. Kdyţ bude mít 80-90 tisíc denních posluchačů a 140-150 tisíc posluchačů týdně, tak to budu povaţovat za obrovský úspěch. Ale k tomu nás čeká ještě dlouhá cesta. Pokrytí je dnes na 55 procentech a tento předpoklad poslechovosti platí při alespoň 85 procentech pokrytí české populace. Jaký je vztah Plusu a Radioţurnálu? Obě stanice jsou zpravodajské, není to ve výsledku tak, ţe Plus je jenom pomalejší Radioţurnál? To je přesně to, co bych nechtěl, aby z Plusu byl Radioţurnál bez hudby. Má to být komplementární stanice. Do budoucna by jistá personální unie mezi oběma stanicemi nebyla vůbec od věci. Šéfredaktor by si stanice koordinoval tak, aby se vzájemně doplňovaly. Příkladem jsou události ve Francii, tam bylo vidět, jak Radioţurnál a Plus mohou koexistovat. V ţádném případě to nesmí být pomalejší Radioţurnál, ale stanice, která má kvalitní komentované zpravodajství a kvalitní analytickou publicistiku. A jako taková se musí od Radioţurnálu odlišovat i Plné znění zpráv


tematicky. Kolegům jsem nedávno na poradě vyčinil, ţe na ČRo Plus informovali o Mezinárodním dni plyšových medvídků. To není úplně téma, které bych na takové stanici očekával. Moţná v rámci odlehčení můţe v nějaké omezené podobě zaznít na Radioţurnálu, ale nemělo by být reflektováno stanicí Plus. Jak to vypadá s hledáním stálého šéfredaktora Plusu? S pověřeným šéfredaktorem Alexem Píchou jsme si zatím plácli do konce ledna. Je to samozřejmě záměr, hodně to koresponduje s volbou generálního ředitele. Máme vytipováno pár osobností, které by v čele stanice stanout mohly, ale budu upřímný: v prozatímním období se jim do vedení úplně nechce. Myslím, ţe je to pochopitelné a aţ bude management po volbě ředitele stabilní, podaří se nám najít i šéfredaktora. Ještě předtím bych ale chtěl udělat změnu na pozici vedoucí programu. Kolegyně Martina Mašková oznámila, ţe na pozici setrvá do konce letošního roku, od ledna ji tedy musí zastávat někdo jiný. Chystá se od nového roku nějaká další vlna programových změn na Plusu? Původní rozpočet, který jsme plánovali na příští rok, doznal a dozná změn. Musí se logicky promítnout i v programovém schématu. Dívali jsme se na pořady, které můţeme nahradit rubrikami v proudovém vysílání. Mohu prozradit, ţe jde třeba o pořad Trendy. Věci, které se v Trendech řešily, zazní jako příspěvky v proudu. Zabýváme se tím, jak zdynamičtit víkendové vysílání, které bylo od prvních dnů hodně plné titulkových pořadů a přehledových záleţitostí. Přemýšlíme třeba, jestli tam patří pořad Natura, nebo ne. Jisté změny tedy vysílání dozná, nicméně pilíře typu Den podle... nebo Názory a argumenty zůstanou. Jaké jsou programové priority rozhlasu na příští rok? Pokračujeme v programové profilaci, jak jsme si ji nastavili a zásadní změna není myslím třeba. Nicméně závisí na tom, kdo bude generální ředitel. Můţe mít jinou představu o portfoliu stanic. V příštím roce je několik milníků - výročí Karla IV., nebo projevu Winstona Churchilla na univerzitě ve Fultonu o ţelezné oponě. Pracovně tomuto projektu říkáme Rozdělený svět. Chceme se věnovat i dnešnímu rozdělenému světu. Bude také olympiáda v Rio de Janeiru, která je pro nás hodně nákladná, nebo fotbalové mistrovství Evropy ve Francii. Akcí je tedy hodně. Rádi bychom pokračovali v projektu Hrdina.cz a obecně se věnovali fenoménu hrdinství, protoţe jeho letošní závěrečná fáze ukázala, ţe je to zajímavé téma a je úkolem média veřejné sluţby ukazovat i dobré počiny, které se kolem nás dějí. Nepřinášet posluchačům jenom negativní událostí, ale i to dobré. Která stanice vám dělá z programového pohledu největší starost? Budu mluvit o stanici Dvojka, které říkáme rozhlas v plné kráse". Je hodně sloţitá, pokud jde o její programování. Nedávno se měnila a plánujeme ještě další změny, ale evoluční. Nechci, aby měli posluchači Dvojky pocit, ţe je kaţdý kvartál zahlcujeme změnami. Od listopadu jsme spustili nové ranní vysílání a spustíme v novém i víkendové odpoledne. Kolotoč bude jako proudové vysílání celé odpoledne. Sleduji i trend poslechovosti této stanice. Nejsem úplně se vším spokojen, nicméně pro mě ten tým a nově nastoupivší vedoucí programu Kateřina Dvořáková znamená, ţe se stanice chce posouvat dál. Chci se také podívat na Vltavu, kde je na posledních číslech vidět trend postupné ztráty. Můţe to být ale doznění změn, které začaly loni v květnu. Co můţeme čekat od digitálních stanic? Na Radio Wave nastoupila nová šéfredaktorka a mluvili jste o nových projektech typu Sport Rock. Jak to s nimi vypadá? Projekt Sport Rock máme pořád připravený v šuplíku. Je to spíše finanční otázka, neţ ţe bychom nechtěli. Máme velmi dobrou sportovní redakci, takţe spuštění nic moc nebrání. Na příští rok ji ale nemáme mezi prioritami, věci se však mohou vyvinout jinak. Pokud jde o Wave, očekávám novou vnitřní dynamiku celé stanice. Nesmírně si váţím Tomáše Turka, ale cítil jsem, ţe po letech vedení stanice přece jenom byl trochu unavený a k nějaké změně muselo dřív nebo později dojít. Rozhodl jsem se pro ni teď, podle mě v nejlepší moţný čas. V Ivě Jonášové vidím perspektivní mladou kolegyni, která má elán a nadšení pro práci, coţ dokazují projekty jako Czeching. Hodně jí a jejímu týmu fandím. Radio Wave si pozornost ze strany posluchačů rozhodně zaslouţí. Poprosil jsem kolegy, aby uţ zapomněli na příkoří, která se Wavu děla v minulých letech. Je nutné se dívat do budoucnosti a snaţit se co nejlépe uchopit digitální platformu, podporovat mladou hudbu a nadějné talenty. Přesně tímhle směrem by se stanice měla vydat. Plné znění zpráv


Máte nějaké ohlasy na praţský digitální multiplex? Přesunuli jste do něj třeba stanici Regina, máte nějakou zpětnou vazbu, jaký je zásah digitálního vysílání? Zpětná vazba na Reginu je velmi chabá, to říkám upřímně. Z mého pohledu dlouhodobě došlo k vyprázdnění projektu Reginy jako takového, a nepomohlo tomu ani sdílení vysílání s Plusem v posledních měsících. Ale to jsme věděli, frekvence 92,6 byla plánovaná pro Plus. Na vysílání Reginy v DAB zpětnou vazbu nemám a nedělám si iluze. Od srpna jede pilotní digitální vysílání pro Prahu a střední Čechy. To jsem sice rád, ale zatím v případě tohoto experimentálního vysílání ţádnou výraznou zpětnou vazbu neregistruji. Nemůţeme být příliš aktivní v propagaci, vyčkáváme, jak se obecně k digitalizaci postaví i ostatní instituce včetně ministerstva kultury, a jak tedy do digitalizace vstoupí stát. Jsme připraveni věci spouštět, ale i kdyţ jsme ze zákona průkopníky, pořád potřebujeme partnera na straně státu. Chystáte nějaké další speciální projekty v oblasti nových médií, jako je třeba příleţitostné Rádio Retro? Rádio Retro najdou posluchači v programu i příští rok. Nám se tento koncept velmi osvědčil, ukazuje se, ţe je to zajímavý projekt, který přináší slušnou návštěvnost webových stránek Českého rozhlasu. Po vánočním Rádiu Retro zopakujeme to vědecké. Nedávno jsem mluvil s kolegy ze Slovenského rozhlasu, kteří chystají celoroční retro rádio ke svým devadesátým narozeninám. Mě to velmi zaujalo a také jsme s ředitelem centra vysílání řešili, ţe bychom Rádio Retro spustili celoročně. Jen by vţdy kulminovalo nějaké téma, které bude v konkrétním měsíci zajímavé. V oblasti nových médií dál cítím potřebu posilovat práci na sociálních sítích se vším všudy. Vidím to hlavně na stanici Plus, která na tom můţe jedině vydělat. Totéţ očekávám od stanice Wave. Plánujeme spuštění nových mobilních aplikací. Chtěl bych, aby jedna z nich byla třeba Radiotéka, která by přinesla moţnost stahovat mluvené slovo z našeho archivu. Jak se Radiotéce vede? Je to rok a půl, co jsme ji spustili. Měsíční výnosy se začínají přibliţovat vnímatelným částkám. Ale v konkurenci podobných serverů jsme nováčkem, je tedy co zlepšovat. Pozitivní trend tam je, ale byl bych rád, abychom dlouho nečekali a začali vyvíjet mobilní aplikaci, aby nám neujela celá tato vlna. V době, kdy tyhle servery existovaly, tak jsme Radiotéku teprve spouštěli, a uţ teď má aplikaci třeba Audiotéka. Trochu mám pocit, ţe jsme pozadu. Nějaká anticipace podobných věcí se zrychlením vývoje by nám vůbec neškodila. Dozorčí komise Rady ČRo měla námitky k tomu, kolik peněz vydává rozhlas na propagaci vysílání. Je podle vás tato kritika oprávněná? S marketingem a komunikací má rozhlas obecně dlouhodobý problém. Na jednu stranu je to otázka financí, ale na druhé straně nějaké kreativity a nápadů. Ne vţdy musí být nápad drahý a kampaň nemusí být nutně nákladná, aby byla účinná. Mám pořád pocit, ţe máme výrazné mezery. Kritiku dozorčí komise jsem sledoval, ale jsem přesvědčen, ţe i médiu veřejné sluţby by měl ve 21. století padnout slušivý frak. Je potřeba, aby se kvalitní produkce dostala k co nejširšímu počtu posluchačů, aby viděli, jak skvělé věci se tu dělají. Drţíme se zásady, ţe veškerou marketingovou komunikaci financujeme z výnosů z obchodní činnosti. Pominu-li barterové operace, jde o plus mínus 40 milionů korun. To je zhruba suma, z níţ jen část putuje do marketingové komunikace. Při propagaci více neţ dvaceti značek a mnoha projektů to opravdu není mnoho. Pro koncesionáře je důleţité sdělení, ţe marketing není financován z jejich poplatků. Snaţíme se na něj vydělávat sami. Budu na kolegy z marketingu a komunikace tlačit v tom smyslu, aby se snaţili přijít s inovativními zajímavými koncepty. Není to vţdy jen v penězích. René Zavoral (39) Programový náměstek Českého rozhlasu Absolvent politologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy nastoupil do Českého rozhlasu v roce 2001 jako marketingový a PR manaţer. Po čtyřech letech přešel do Komerční banky, v říjnu 2006 se do rozhlasu vrátil jako ředitel marketingu. Od listopadu 2011 byl náměstkem pro strategický rozvoj, v dubnu 2013 byl jmenován náměstkem pro program a vysílání. URL| http://mam.ihned.cz/media-radio/c1-64949580-zavoral-mesicni-vynosy-z-prodeje-mluveneho-slovazacinaji-byt-zajimave Plné znění zpráv


„Upír“ z Karlovy univerzity dělal byznys pod hlavičkou školy 9.12.2015

e15.cz

str. 00

Archiv

V jedné z velkých univerzitních kauz posledních let se objevují další nesrovnalosti. Bývalý zaměstnanec Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Wadim Strielkowski se nejen podílel na obrovském mnoţství publikací, které mohou vysát ze státního rozpočtu miliony na vědu, ale také vyuţil veřejnou vysokou školu k vlastnímu podnikání. Prostřednictvím letních kurzů a různých školení pořádaných pod hlavičkou fakulty rozvíjel byznys své vlastní soukromé školy. O kauze podvodných publikací i podivné soukromé školy vysávající Karlovu univerzitu informoval Týdeník Euro ve svém pondělním vydání. Fakulta sociálních věd (FSV UK) teď přiznala, ţe kurzy schválila, poskytla kontakty na moţné studenty a vydala certifikáty absolventům. Strielkowski přitom kurz organizoval jako součást svého byznysu a absolventům nabízel i další sluţby včetně zpoplatněného vydávání jejich akademických článků. Sám vlastní společnost Univerzitní servis, která dokonce uzavřela s Fakultou sociálních věd smlouvu o pořádání kurzu. „Po školeních, která jsem organizoval, vydávalo certifikáty za jejich absolvování oddělení zahraničních styků Fakulty sociálních věd po dohodě se mnou,― tvrdí Strielkowski. Certifikáty o účasti na těchto kurzech vydávalo Oddělení zahraničních styků FSV UK stejně, jako činí v případech obdobných vzdělávacích kurzů, které pořádají zaměstnanci fakulty Diplomy, které má Týdeník Euro k dispozici, skutečně vydala Fakulta sociálních věd, i kdyţ kurz byl vlastně privátním byznysovým projektem Strielkowského. „Fakulta schvalovala sylaby a kontrolovala obsah kurzů. Certifikáty o účasti na těchto kurzech vydávalo Oddělení zahraničních styků FSV UK stejně, jako činí v případech obdobných vzdělávacích kurzů, které pořádají zaměstnanci fakulty,‖ uvedl v prohlášení ke kauze proděkan Fakulty sociálních věd UK Filip Láb. Kde skončilo školné? Kaţdý účastník jednoho z kurzů nazvaného Modern Management musel zaplatit školné ve výši 500 euro. Kdo peníze inkasoval, dosud není zřejmé. „V tuto chvíli na to odpovědět neumím,― uvedl proděkan Láb. Fakulta celou záleţitost v současné době šetří. Její vedení, které smlouvu se Strielkowskim podepisovalo, tedy ani neví, jestli z peněz za svou letní školu fakulta něco získala. Týdeník Euro se pokusil kontaktovat i děkana Jakuba Končelíka, ale zatím neúspěšně. Strielkowski na dotaz, kolik peněz za kurzy dostal, neodpověděl. Ještě minulý týden přitom kurz inzeroval na stránkách své soukromé školy Prague University of Social Sciences and Humanities, kterou vlastní právě zmíněný Univerzitní servis. Poté, co se o věc začal zajímat Týdeník Euro, Strielkowski přístup na stránky zablokoval. Kurz byl určen pedagogům z univerzit ze zemí bývalého Sovětského svazu, se kterými má FSV UK partnerské smlouvy. Proč byli vybráni zrovna tito účastníci, fakulta neví. „To byla věc organizátora,‖ tvrdí Láb. Pravděpodobně o tom tedy rozhodl sám Wadim Strielkowski, který má v Rusku a okolních státech silné vazby a po vynuceném odchodu z Karlovy univerzity v říjnu zamířil na univerzitu do Irkutska. Vědcův melouch Podle proděkana fakulty Lába se Strielkowského kurzy obsahem nijak nevymykaly obvyklým školením. Mimořádné ovšem je, ţe veřejná vysoká škola smluvně spolupracovala se soukromou společností svého zaměstnance. Strielkowski účastníkům nabízel moţnost publikací ve svých časopisech, kde absolventi kurzu skutečně publikovali své akademické články, jejichţ uveřejnění si museli zaplatit. Strielkowski jim dále nabízel další moţnost studia na své soukromé univerzitě, která nikdy nezískala licenci akreditační komise. Uděloval jim například zcela inovativní titul Master of Academic Writing. „Cokoli nad rámec těch kurzů neprocházelo fakultním účetnictvím a nemělo s fakultou nic společného,‖ říká Láb. Přitom uznává, ţe Strielkowski mohl díky fakultním kurzům vydělávat na dalších aktivitách. Plné znění zpráv


Vedeni Karlovy univerzity to povaţuje za nepřijatelné. „Jednalo se o nepřípustný konflikt zájmů Wadima Strielkowského. Zájmy Univerzity Karlovy nebyly v této obchodní spolupráci náleţitě reprezentovány,‖ sdělil tiskový mluvčí Karlovy univerzity Václav Hájek. Týdeník Euro v pondělí zveřejnil, ţe autor populárně naučných knih o upírech a bývalý člen katedry marketingu Fakulty sociálních věd Wadim Strielkowski se svou neobvykle plodnou publikační aktivitou pokusil ze státního rozpočtu na vědu právě prostřednictvím Fakulty sociálních věd vysát miliony korun. Sám získal od fakulty odměny ve výši minimálně 200 tisíc korun. Na Karlovu univerzitu bylo navázané i podnikání jeho soukromé školy. Rektorát Univerzity Karlovy v současnosti zvaţuje trestní oznámení. Čtěte také: Na univerzitách kolabuje aplikovaný výzkum, varuje Rada vysokých škol Vysoké školy se učí podnikat se svým know-how

URL| http://euro.e15.cz/archiv/upir-z-karlovy-univerzity-delal-byznys-pod-hlavickou-skoly-1253842

„Upír“ z Karlovy univerzity dělal byznys pod hlavičkou školy 9.12.2015

euro.e15.cz

str. 00

Archiv

V jedné z velkých univerzitních kauz posledních let se objevují další nesrovnalosti. Bývalý zaměstnanec Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Wadim Strielkowski se nejen podílel na obrovském mnoţství publikací, které mohou vysát ze státního rozpočtu miliony na vědu, ale také vyuţil veřejnou vysokou školu k vlastnímu podnikání. Prostřednictvím letních kurzů a různých školení pořádaných pod hlavičkou fakulty rozvíjel byznys své vlastní soukromé školy. O kauze podvodných publikací i podivné soukromé školy vysávající Karlovu univerzitu informoval Týdeník Euro ve svém pondělním vydání. Fakulta sociálních věd (FSV UK) teď přiznala, ţe kurzy schválila, poskytla kontakty na moţné studenty a vydala certifikáty absolventům. Strielkowski přitom kurz organizoval jako součást svého byznysu a absolventům nabízel i další sluţby včetně zpoplatněného vydávání jejich akademických článků. Sám vlastní společnost Univerzitní servis, která dokonce uzavřela s Fakultou sociálních věd smlouvu o pořádání kurzu. „Po školeních, která jsem organizoval, vydávalo certifikáty za jejich absolvování oddělení zahraničních styků Fakulty sociálních věd po dohodě se mnou,― tvrdí Strielkowski. Certifikáty o účasti na těchto kurzech vydávalo Oddělení zahraničních styků FSV UK stejně, jako činí v případech obdobných vzdělávacích kurzů, které pořádají zaměstnanci fakulty Diplomy, které má Týdeník Euro k dispozici, skutečně vydala Fakulta sociálních věd, i kdyţ kurz byl vlastně privátním byznysovým projektem Strielkowského. „Fakulta schvalovala sylaby a kontrolovala obsah kurzů. Certifikáty o účasti na těchto kurzech vydávalo Oddělení zahraničních styků FSV UK stejně, jako činí v případech obdobných vzdělávacích kurzů, které pořádají zaměstnanci fakulty,‖ uvedl v prohlášení ke kauze proděkan Fakulty sociálních věd UK Filip Láb. Kde skončilo školné? Kaţdý účastník jednoho z kurzů nazvaného Modern Management musel zaplatit školné ve výši 500 euro. Kdo peníze inkasoval, dosud není zřejmé. „V tuto chvíli na to odpovědět neumím,― uvedl proděkan Láb. Fakulta celou záleţitost v současné době šetří. Její vedení, které smlouvu se Strielkowskim podepisovalo, tedy ani neví, jestli z peněz za svou letní školu fakulta něco získala. Týdeník Euro se pokusil kontaktovat i děkana Jakuba Končelíka, ale zatím neúspěšně. Plné znění zpráv


Strielkowski na dotaz, kolik peněz za kurzy dostal, neodpověděl. Ještě minulý týden přitom kurz inzeroval na stránkách své soukromé školy Prague University of Social Sciences and Humanities, kterou vlastní právě zmíněný Univerzitní servis. Poté, co se o věc začal zajímat Týdeník Euro, Strielkowski přístup na stránky zablokoval. Kurz byl určen pedagogům z univerzit ze zemí bývalého Sovětského svazu, se kterými má FSV UK partnerské smlouvy. Proč byli vybráni zrovna tito účastníci, fakulta neví. „To byla věc organizátora,‖ tvrdí Láb. Pravděpodobně o tom tedy rozhodl sám Wadim Strielkowski, který má v Rusku a okolních státech silné vazby a po vynuceném odchodu z Karlovy univerzity v říjnu zamířil na univerzitu do Irkutska. Vědcův melouch Podle proděkana fakulty Lába se Strielkowského kurzy obsahem nijak nevymykaly obvyklým školením. Mimořádné ovšem je, ţe veřejná vysoká škola smluvně spolupracovala se soukromou společností svého zaměstnance. Strielkowski účastníkům nabízel moţnost publikací ve svých časopisech, kde absolventi kurzu skutečně publikovali své akademické články, jejichţ uveřejnění si museli zaplatit. Strielkowski jim dále nabízel další moţnost studia na své soukromé univerzitě, která nikdy nezískala licenci akreditační komise. Uděloval jim například zcela inovativní titul Master of Academic Writing. „Cokoli nad rámec těch kurzů neprocházelo fakultním účetnictvím a nemělo s fakultou nic společného,‖ říká Láb. Přitom uznává, ţe Strielkowski mohl díky fakultním kurzům vydělávat na dalších aktivitách. Vedeni Karlovy univerzity to povaţuje za nepřijatelné. „Jednalo se o nepřípustný konflikt zájmů Wadima Strielkowského. Zájmy Univerzity Karlovy nebyly v této obchodní spolupráci náleţitě reprezentovány,‖ sdělil tiskový mluvčí Karlovy univerzity Václav Hájek. Týdeník Euro v pondělí zveřejnil, ţe autor populárně naučných knih o upírech a bývalý člen katedry marketingu Fakulty sociálních věd Wadim Strielkowski se svou neobvykle plodnou publikační aktivitou pokusil ze státního rozpočtu na vědu právě prostřednictvím Fakulty sociálních věd vysát miliony korun. Sám získal od fakulty odměny ve výši minimálně 200 tisíc korun. Na Karlovu univerzitu bylo navázané i podnikání jeho soukromé školy. Rektorát Univerzity Karlovy v současnosti zvaţuje trestní oznámení. Čtěte také: Na univerzitách kolabuje aplikovaný výzkum, varuje Rada vysokých škol Vysoké školy se učí podnikat se svým know-how

URL| http://euro.e15.cz/archiv/upir-z-karlovy-univerzity-delal-byznys-pod-hlavickou-skoly-1253842

Pevný postoj vůči tyranii, jasné morální vedení. Time zvolil Merkelovou osobností roku 9.12.2015

zpravy.rozhlas.cz str. 00 ČRo,Pavlína Nečásková

/ svet

Časopis Time zvolil letošní osobností roku Angelu Merkelovou. Německou kancléřku označil za morální vůdkyni, která po své zemi chtěla mnohdy víc, neţ by si většina politiků troufla. Merkelová je po 29 letech první ţenou, kterou americký magazín dosadil na první místo slavného ţebříčku. Angela Merkelová letos promlouvala nejen k Německu, ale k celému světu mnohokrát. Třeba v souvislosti s válkou na Ukrajině, uprchlickou krizí nebo krachujícím Řeckem.V řešení těchto problémů Merkelová hrála jednu z hlavních rolí. Editoři časopisu Time ji označili za „nenahraditelného hráče―.Připomínají, ţe i kdyţ s její politikou řada lidí nemusí souhlasit, neváhá jedenašedesátiletá kancléřka kráčet dopředu a vybírat si obtíţnější Plné znění zpráv


cestu.Podle Lukáše Novotného z katedry německých a rakouských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy si Merkelová vydobyla přízeň německých obyvatel.„Vůbec to nekoresponduje s tím, jak některá česká média prezentují Angelu Merkelovou například v souvislosti s uprchlickou krizí,― upozornil. Mezi dalšími lidmi, kteří se letos dostali do výběru vlivných osobností, jsou vůdce takzvaného Islámského státu abú Bakr Bagdádí, kontroverzní republikánský kandidát na prezidenta USA Donald Trump, íránský prezident Hasan Rúhání či aktivisté bojující za práva černochů v USA pod heslem „Black Lives Matter".Zatím poslední ţenou, která v anketě zvítězila, byla v roce 1986 filipínská prezidentka Corazin Aquinová. Loni Time tímto způsobem vyzdvihl tým lékařů za usilovný boj s ebolou a v předešlých letech to byl třeba Barack Obama, papeţ František nebo Vladimir Putin.Forbes označil Merkelovou za nejmocnější ţenu světa, v čele Německa je uţ 10 letOsobností roku 2014 jsou podle časopisu Time bojovníci s ebolou


Holky z naší školky jsou fenomén 9.12.2015

Vyškovský deník str. 62 Příloha - Vánoce s rovností MARKÉTA STULÍROVÁ

Zpěvák Stanislav Hloţek, který se zapojil do projektu Česko zpívá koledy, v rozhovoru pro Rovnost říká: rozhovor Brno – Hudba provázela Stanislava Hloţka od dětství. Uţ jako chlapec navštěvoval lidovou školu umění, zpíval a hrál v tanečním orchestru. Zpívání má spojené také s vánočními svátky, které nejraději tráví s rodinou. „Mé přání být o Vánocích se svými nejbliţšími se nemění,― říká zpěvák, který se do Brna příleţitostně a rád vrací. * Jak se do projektu Česko zpívá koledy zapojíte? Budu zpívat. Na této akci se také podílí Český rozhlas Brno, ke které mu mám vztah uţ od svých studijních let. Měl jsem tu čest v Brně natočit několik svých prvních písní. Dokonce jsem i dnes součástí brněnského rozhlasu, protoţe kaţdý týden připravujeme pohodový pořad Písničky pro duši. * Máte koledy rád? Pocházím z Moravy, tak je jasné, ţe se u nás hrálo a zpívalo. A kdyţ přicházely Vánoce, zpívali jsme i koledy. Díky výchově rodičů mám v sobě zakořeněny také nádherné moravské lidové písničky. Projel jsem téměř celý svět a všude jsem je zpíval. Aby i třeba v Kambodţi nebo Kostarice věděli, jaké poklady u nás máme. * Co pro vás přípravy na Vánoce znamenají? Starosti? Pracovní povinnosti? Vtento čas mám kaţdým rokem maximální pracovní vytíţení. Jsou to různá vystoupení, koncerty s kapelou Fredy Bittnera nebo Charlie Blaţka, zpívání u vánočních stromků , vystoupení v muzikále Tři mušketýři, akce s Amforou, programy k Mikuláši,mnoho charitativních akcí, křty CD mých kolegů, firemní večírky... Mámto pestré. Ale nestěţuji si, naopak. Mám rád, kdyţ se pořád něco děje. * Vzpomenete si ještě, jaký z dárků vám jako malému chlapci udělal největší radost? Jako snad kaţdý kluk jsem měl radost z kaţdého autíčka, které jsem pod stromečkem objevil. Ale ještě dnes mám někde schovaný dřevěný vláček s vagonky. Je to můj poklad, protoţe takový uţ nikde není! * Stále vydáváte aktuální alba. Kam se vaše hudební směřování ubírá? Před několika týdny jsem znovu vydal CD, které jsem nazpíval před dvaceti lety, tehdy pod názvem My vyhnaní z ráje. Díky podivným okolnostem se mi ale devadesát procent nákladu ztratilo. Řečeno přesněji – bylo ukradeno. Celou tu dobu mne to hodně mrzelo, ţe se skvělé písničky nedostaly mezi posluchače. Ţe skvosty od textařů Pavla Vrby, Zdenka Borovce, Michala Bukoviče, Jana Krůty a dalších někde zmizí, díky nějakým podvodníkům. Na tomto díle je pozoruhodné, ţe mi celé CD zvukově pohlídal skvělý zvukař od australské Plné znění zpráv


skupiny Inexis Ben Moore. Skladby znějí tak, jako bych je natočil včera. Neuvěřitelné. CD se jmenuje V oceánu lásky. * Věnujete se stále práci v agentuře S. A. Production, která vytváří dětské pořady? Agentura stále funguje. Ale ne jiţ v takové intenzitě jako dřív. * Ţivotopis známých osobností se zpravidla omezuje jen na určité body. Jedním z nich je u vás legendární hit – píseň Holky z naší školky. Můţete ji ještě zpívat, aniţ by se vám neprotivila? Říkám, ţe píseň Holky z naší školky je fenomén. Je to neuvěřitelné, ţe ji znají nazpaměť i děti ze současných školek. * Nejedna generace si vás spojí s někdejšími pořady Magion a Vega. Jak na toto období vzpomínáte? Nakolik pro vás byla tato televizní zkušenost důleţitá? Uváděl jsem asi osm let hlavně pořad Vega. Někdy i Magion, ale tam jsem pouze vypomáhal. Byla to obrovská zkušenost, protoţe jsme kaţdý týden vysílali hodinu v přímém přenose. Tedy ţivě! Byly to zpočátku velké nervy. Ale krásná práce, s krásnými lidmi. Jsem nesmírně šťasten, ţe ještě dnes za mnou chodí spousta lidí a za tento pořad děkují. Já také dík. *** stanislav hloţek b narodil se roku 1954 v Kroměříţi, vystudoval novinařinu na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy b v Brně hostoval s Orchestrem Gustava Broma, s nímţ také nahrál své první rozhlasové snímky Foto autor| Foto: archiv Foto popis| S ÚSPĚCHY. Stanislav Hloţek odstartoval kariéru spolu s Petrem Kotvaldem, a to v roce 1981 singlem Oh Suzi / Anna Maria. Největší úspěch slavili s písní Holky z naší školky, kterou představili o rok později. Region| Jiţní Morava Stejná zpráva vyšla také v dalších 5 titulech.

ČEŠI JSOU K NEZAPLACENÍ. ALE KDYŢ UŢ JSOU V CIZINĚ, DOMŮ SE JIM NECHCE 9.12.2015

Hospodářské noviny

str. 20

SOCIÁLNÍ SÍTĚ MILOŠE ČERMÁKA Protřepat, nemíchat. Kdyţ se v baru Connaught posadil herec Pierce Brosnan, někdejší představitel filmového Jamese Bonda, bylo to to první, co třiadvacetiletou Wendy Stoklasovou napadlo. Na pojízdný barový stolek si rychle připravila několik lahví různých ginů, vodky, samozřejmě martini… a pak šejkr. „Byla jsem si jistá, ţe bude chtít svoje martini vyšejkrovat. A chtěla jsem na to být co nejlíp připravená,― říká dnes, s odstupem několika let. Ale nakonec z toho bylo jen barmanské zklamání. Prý velké. „Přijela jsem před něj, ukázala mu giny, a Brosnan si vybral Hendrick‘s. Uţ jsem měla na jazyku: Já vím, protřepat, nemíchat. Ale on řekl, ať mu to zamíchám a dám tam olivu. Vůbec jsem to nechápala,― usmívá se. Vzpomíná i na to, jak později přišel do baru další James Bond, v tomto případě Daniel Craig. Ale ten martini vůbec nechtěl a objednal si skotskou Macallan na ledu. Takţe jako agent Jejího Veličenstva se taky moc neukázal. Útlá pohledná brunetka mi bez ptaní nalije malou becherovku a být to stále oblíbený likér hlavy státu, mohl bych ţertovat, ţe se cítím jako agent „Nula Nula Zeman―. Ve dvaatřicátém patře mrakodrapu Shard v centru Londýna se do nálady dostanete snadno, nemusíte toho ani moc vypít. Povznášející je výhled na město i stylový interiér samotného baru. Wendy Stoklasová tu před dvěma lety dostala příleţitost, která mladým Plné znění zpráv


barmanům či barmankám jejího věku rozhodně do klína nepadá. V právě dostaveném Shardu měla rozjet nový bar a od té doby je také jeho manaţerkou. V Oblixu nenadávejte česky Jak se to stalo? Do baru Connaught chodila manţelka slavného německého šéfkuchaře Rainera Beckera, dnes zároveň úspěšného podnikatele. A hlavně spolumajitele sítě japonských restaurací Zuma. První zaloţil se svými společníky v Londýně v roce 2002, další o pět let později v Hongkongu, v roce 2008 v Istanbulu, rok nato v Dubaji, dále například v Miami a New Yorku. V mrakodrapu Shard se rozhodl otevřít první ne pouze japonskou restauraci pod názvem Oblix. A kdyţ hledal manaţera baru, sousedícího s restaurací, vzpomněla si jeho ţena na mladou, sympatickou Češku z baru Connaught. Poslali Wendy Stoklasové dopis, zda by ji nový projekt zajímal. Odpověděla, ţe sice práci nehledá (v baru v luxusním hotelu ve čtvrti Mayfair pracovala se slavným barmanem Agostinem Perronem, který byl jejím guru), ale ţe je případné práci otevřená. Mrakodrap Shard se zrovna dostavoval a moţnost v něm pracovat byla lákavá. A co teprve na takové pozici, která se pro Wendy Stoklasovou otevřela. „Měla jsem za sebou tři roky práce v pětihvězdičkovém hotelu, takţe sebevědomí mi nechybělo,― říká. „Zároveň jsem si uvědomovala, ţe v Connaught se nějakého povýšení hned tak nedočkám. Takţe jsem na tu nabídku kývla.― Řídila tým, který bar s velkolepým výhledem na střed Londýna otevřel. Vytvořili první nápojové menu, přilákali první zákazníky. Ale během následujícího půlroku Wendy Stoklasová tým obměnila tak, aby se na něj mohla opravdu spolehnout. „Zaměstnala jsem lidi, které jsem znala a kterých si váţím,― říká. Dnes více neţ polovinu zhruba dvacetičlenného týmu tvoří Češi a Slováci. Z toho plyne jednoduchá rada: aţ se vám v Oblixu nebude něco líbit, nenadávejte personálu v mateřštině. Proto taky ta becherovka. Se společností Pernod Ricard, která dnes karlovarskou likérku vlastní, spolupracuje spousta českých i slovenských barmanů v cizině. A díky tomu becherovku najdete jako ingredienci v řadě koktejlů ve špičkových londýnských barech. „Češi jsou zlatí. Pracují dobře, je na ně spolehnutí. Tady v Londýně mnohem větší neţ v Praze nebo v Bratislavě,― říká Wendy Stoklasová. Ale je to paradox jen zdánlivě. V Londýně si barmani z Česka a Slovenska vydělají mnohonásobně víc peněz neţ doma. A za mnohem méně odpracovaných hodin. Proč se tolik mladých lidí z bývalého Československa „chytilo― v londýnských barech? Několik jich tu má opravdový úspěch, jako třeba Alex Kratěna, který donedávna šéfoval baru Artesian s nálepkou „nejlepší na světě―, nebo excentrický barman Pavel Tvaroh, případně Slovák Erik Lorincz z baru v hotelu Savoy. A pak desítky méně známých barmanů či servírek, kterým ti slavní otevřeli cestu. A kteří byli zároveň ochotni podávat ty nejlepší výkony. „Češi a Slováci si udělali dobré jméno. Jsou pracovití, spolehliví a ambiciózní. To jsou všechno vlastnosti, kterých si potenciální zaměstnavatelé cení,― vysvětluje Wendy Stoklasová. Na ni to sedí beze zbytku. Buď úspěch, nebo nic Wendy Stoklasová vychodila základní školu v Příbrami, studovala sportovní Gymnázium Nad Štolou v Praze, pár let hrála vrcholově basketbal. Ale pak se při předvánočním bruslení na rybníku zranila, několikrát si zlomila zápěstí, a se sportovní kariérou byl konec. Místo Fakulty tělesné výchovy a sportu podala přihlášku na Fakultu sociálních věd UK, obor ţurnalistika. Těsně nebyla přijata. Ale ţurnalistiku nakonec vystudovala na soukromé univerzitě UJAK. Ta nabídla o něco volnější reţim (nezabíhejme radši do detailů), coţ umoţnilo Wendy Stoklasové při studiu pracovat. Konkrétně v pláţovém baru na Slapech, kde první léto jen čepovala zmrzlinu, ale o rok později uţ získala místo v baru. A zjistila, ţe je to práce, která ji naplňuje i zajímá. Ještě v tom samém létě se přihlásila do barové školy Stanislava Vadrny. U něj v Bratislavě absolvovala první kurz, který si zaplatila. A začala pracovat jako profesionální barmanka. V Praze i Bratislavě. Ţurnalistiku dokončila a krátce nato nastoupila do sportovní redakce deníku MF Dnes. Ale věděla, ţe to ve srovnání s prací v baru není nic, co by chtěla dělat celý ţivot. Jen ještě netušila, ţe tu „velkou kariéru― bude mít v Londýně. „Byla to náhoda. Měla jsem tehdy dlouhodobý vztah, chodila jsem přes tři roky s jedním přítelem. A začalo se schylovat ke svatbě,― vypráví. To ji vylekalo. Bylo jí dvaadvacet, kristepane, a ještě se nechtěla vdávat, mít rodinu a stát se ţenou v domácnosti. Cítila, ţe rodina jejího přítele to tak nějak očekává. „Byl to dobrý chlap, ale já si prostě nebyla jistá. A ani jsem mu nechtěla zlomit srdce a říct mu, ţe si nejsem jistá, ţe s ním chci strávit zbytek ţivota,― říká Wendy Stoklasová. „Tak jsem mu řekla, ţe si chci zlepšit angličtinu, ţe jedu do Londýna a ţe se za rok vrátím. Ale uţ kdyţ jsem to říkala, tak jsem věděla, ţe to není pravda.― Plné znění zpráv


Začátky nebyly snadné. Bydlela u kamaráda, taky barmana, a měla štěstí, takţe získala místo v baru Connaught. Ale ne smlouvu. Byla placená od hodiny, kdykoliv mohla dostat výpověď. „Zítra nechoď― mohlo zaznít od jejích šéfů, kdyby se jí cokoliv nepovedlo. Ale snaţila se a naštěstí se dařilo. „Lhala bych, kdybych tvrdila, ţe jsem během těch prvních měsíců nikdy doma tajně nebrečela do polštáře,― směje se dnes. „Ale překonala jsem to a postupně získávala sebevědomí.― Dnes uţ ví, ţe je hvězda. Ale ví i to, ţe funguje v byznysu, který si vţdy ţádá úspěch a nesnese ţádné prohry. Mimochodem, jméno Wendy není jen přezdívkou, jejímţ úkolem je ozvláštnit původní české jméno. Ano, jmenovala se Vendula, ale dnes má v pase i dalších dokladech jméno Wendy. „Před časem jsem zjistila, ţe mě účetní uvádí ve firemním daňovém přiznání jako Wendy. Tedy osobu, která fakticky neexistovala. Přišel mi dopis od úřadů, ţe mi pravděpodobně někdo zcizil mou identitu. Měla jsem dvě moţnosti. Buď přijít o finanční minulost v Británii, a tím pádem si zhoršit budoucí šance na získání občanství, nebo si nechat v Česku změnit jméno. Zajela jsem domů a nechala si vystavit doklady na jméno Wendy,― říká. Co ji na práci baví? „Ţe je kaţdý den jiný. Nikdy nevíte, jací lidé přijdou. Kaţdý den to je v průměru 800 aţ 1000 hostů. Zčásti přicházejí pravidelní návštěvníci, ale hodně také turisté nebo ti, pro které návštěva baru představuje zvláštní příleţitost. Třeba kdyţ chtějí svou partnerku nebo partnera poţádat o ruku,― říká Wendy Stoklasová. Dodává, ţe filozofií majitele Rainera Beckera je nabídnout hostům především proţitek. Nejen dobré jídlo a pití, ale také to, aby se cítili dobře. „A to je i to, co mě na mé práci nejvíc baví. V angličtině se tomu říká ,touching tables‗. Chodit mezi hosty a bavit se s nimi o tom, jak se cítí a co bychom pro ně ještě mohli udělat,― říká Wendy Stoklasová. Londýn je moc rychlý Je příliš mladá, neţ aby si plánovala, ţe zbytek ţivota stráví jako šéfka baru. Spíš předpokládá, ţe by se v budoucnosti mohla se svým současným přítelem přestěhovat do jeho rodné Austrálie. „Chci mít děti, ale nechci je vychovávat v Londýně. Tady čas i všechno moc letí. Londýn je strašně rychlý. Děti vám vyrostou, aniţ si toho stačíte všimnout. To nechci. Aţ zaloţím rodinu, chtěla bych si to na sto procent uţít.― Druhým plánem je zaloţit si studio na cvičení jógy. Wendy Stoklasová doufá, ţe se jí během dvou aţ tří let podaří za tím účelem našetřit dost peněz. Teď dokončuje kurz učitelky jógy a říká, ţe jóga je něčím, co ji naplňuje. „Odpovídá to filozofii, kterou vyznávám. Totiţ ţe chci šířit štěstí a lásku a je jedno, jestli za barem, nebo v soukromí.― S australským přítelem se seznámila na jednom z předešlých vánočních večírků, které s ostatními barmany pořádá 25. prosince. „Šéfkuchař z Oblixu tam vzal svého kamaráda a nějak to mezi námi zajiskřilo,― říká. Kdyţ padne otázka na moţnost vrátit se do Česka, Wendy Stoklasová se trochu nejistě podívá na mě a pak na mou ţenu, se kterou sedíme u baru v Oblixu. „To není nic proti vám,― začne. Ujistím ji, ať nechá zdvořilost stranou a klidně přizná, jestli ji návrat domů láká, nebo vůbec ne. Aniţ bych ji chtěl ovlivňovat, zmíním smaţený řízek a svíčkovou s knedlíkem. Copak ji to nepřitahuje? „Rozhodně ne,― říká. A jakkoliv nás zdvořile a s úsměvem ujišťuje, jak Čechy a Česko miluje (a maminčinu kuchyni taky), hned dodá: „Kdyţ pár let bydlíte v cizině, tak si uţ na některé věci nezvyknete. Například kdyţ číšníka v restauraci poprosíte o tatarku navíc, tak protočí oči, nebo kdyţ přijdete minutu před zavírací dobou na poštu, tak tam najdete jen staţené okénko. Ne, děkuji pěkně, ale kdyţ zaţijete normální poměry, tak uţ se vrátit do České republiky prostě nechcete.― Chtěl bych říct něco chytrého, aby to zaznělo jasně a nesmlouvavě. Ale nakonec se jen napiji koktejlu, který mi Wendy Stoklasová umíchala před pár minutami. Na hladině skleničky plave kousek citronové kůry. *** Češi jsou zlatí. Pracují dobře, je na ně spolehnutí. Tady v Londýně mnohem větší neţ v Praze nebo v Bratislavě. Wendy Stoklasová manaţerka londýnského baru Oblix (na snímku) Po – Hra Luďka Mádla Út – Komentátoři o tom, co se děje St – Sociální sítě Miloše Čermáka Čt – Sex and the Business Julie Hrstkové Pá – Barvy moci Jindřicha Šídla O autorovi| [email protected] Foto autor| Foto: Magdaléna Straková Plné znění zpráv


Babiš na Albertově 10.12.2015

ČRo Plus

str. 03

18:10 Názory a argumenty

Jan FINGERLAND, moderátor -------------------Sbliţuje se Andrej Babiš s prezidentem Milošem Zemanem? A proč se tak děje? O tom hovoří politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd, UK -------------------Andrej Babiš si opatrně stoupl na tribunu na Albertově, vedle konvičkovců a prezidenta Miloše Zemana zejména veřejně pronesenou úvahou, ţe by hnutí ANO mohlo v prezidentské volbě podpořit stávající hlavu státu, ale třeba i kritikou zdrţenlivého postoje české vlády a jejího premiéra k podání ţaloby na rozhodnutí Evropské unie o kvótách společně se Slovenskem a Maďarskem. Ministr financí se sice na první pohled přidal trošku opoţděně, kdyţ uţ byli všichni dávno fyzicky pryč a tribuna opět rozmontována. Nicméně z jeho hlediska v pravý čas, poněvadţ tak učinil mediálně - a v médiích ona tribuna stále funguje, ba je moţná ţivější a hmatatelnější neţ její trojrozměrný originál. Hnutí ANO se od začátku řídí především průzkumy veřejného mínění. Ale člověk nyní vůbec nemusí být sociolog s velkou agenturou v zádech, aby zaznamenal posun společenských nálad směrem ke strachu z uprchlíků a islámského terorismu. Coţ kaţdého politika musí vést k obavám ze ztráty popularity, pokud adekvátně nepřizpůsobí repertoár. A téţ úspěch francouzské Národní fronty v tamních regionálních volbách důrazně napovídá, jaký ţánr je asi v evropské politické hitparádě na vzestupu. Cesta z okraje na vrchol v jistých fázích zpravidla vyţaduje společenský oděv. Francouzská Národní fronta se umírňuje, aby se stala přijatelnou pro širší okruh voličů. Etablované strany nyní zase cítí, ţe musí ve svém projevu poněkud zlidovět, vyjít vstříc náladám ve společnosti, jinak z vrcholu spadnou dolů. "Vyházíme je, rozkradače český země," zpívá v písni Defenestrace skupina Ortel, jejíţ účast na vyhlášení výsledků ankety Český slavík, ve které skončila na druhém místě, se stala předmětem sporů. Ale to samé zpíval i Andrej Babiš, kdyţ kráčel k moci. Anketu Český slavík sice netřeba přeceňovat, několik milionů zhlédnutí, které má na YouTube píseň Mešita, však ţádný politik nemůţe přehlédnout - určitě ne takový, jenţ kromě marketingu nemá ţádný soubor idejí, o něţ by se mohl opírat. A toho, kdo zmíněný song od Ortelu nezná, pak musím upozornit, ţe se z něj o muslimech nedozví nic navíc, co by nemohl slyšet od Miloše Zemana. Čili od hlavy státu. Je tedy prezident republiky extremista, nebo jsou snahy o ostrakizaci skupiny Ortel neoprávněné? Tak nějak napůl, dalo by se říci. Ostatně, skladba Mešita pochází z roku 2013, a vznikla tudíţ ještě před mohutným vzedmutím migrační vlny i letošními útoky v Paříţi. A rostoucí popularita této hodně zjednodušující, leč nikoliv přímo rasistické písně vyjadřuje především obyčejné obavy veřejnosti z islámského extremismu, které jsou z části nesporně oprávněné. Bohuţel, skoro nikdo z českých politiků nemá odvahu zmíněné obavy krotit, naopak, strach o hlasy jim velí veřejnému strachu populisticky nadbíhat. Hrozí tedy, ţe česká politická scéna bude v příštích měsících postupně hnědnout, aniţ by se třeba proměnily stranické preference.

Putin musí mobilizovat Rusy k vlastenectví, aby se vůbec udrţel, vysvětluje český analytik. Ukrajina Kreml straší, protoţe ukazuje, ţe to jde i jinak 10.12.2015

parlamentnilisty.cz str. 00 Jiří Hroník

Rozhovory

ROZHOVOR Pokud nedojde k dramatické změně podmínek, ukrajinská armáda postupně obnoví svoji kontrolu nad Luhanskem a Doněckem. Je o tom přesvědčen analytik Asociace pro mezinárodní otázky Václav Lídl, jenţ poukazuje na to, ţe začlenění Ukrajiny do euroatlantických integračních struktur a vnitropolitické reformy v zemi ohroţují vnitřní stabilitu Putinova reţimu. Oba procesy by totiţ ukázaly, ţe i v Rusku existuje alternativa k současnému systému. Plné znění zpráv


Ve Výzkumném centru Asociace pro mezinárodní otázky se zaměřujete na postsovětský prostor. Do něj patří i Ukrajina. Jak byste zhodnotil nynější stav této v posledních letech tolik suţované republiky? Situace na Ukrajině je nadále velmi vyostřená. Na východě země stále probíhá intenzivní válka. Do této války je ve velké míře zapojeno Rusko, které se snaţí za pouţití informačních, ekonomických i vojenských prostředků zabránit integraci Ukrajiny do euroatlantických integračních struktur a vnitropolitickým reformám. Oba procesy totiţ ohroţují vnitřní stabilitu Putinova reţimu. Úspěch Ukrajiny při euroatlantické integraci a vnitřních reformách by ukázal, ţe i v Rusku existuje alternativa k současnému systému. Toho se Kreml obává. V jistém smyslu můţeme dokonce najít analogii mezi protivládními protesty v Rusku na přelomu let 2011 a 2012 a kyjevským Majdanem. V obou případech demonstrující poţadovali hluboké systémové reformy, vyjadřovali odpor proti vládnoucí kleptokracii a snahu reorientovat zahraniční politiku země směrem na Západ. I kdyţ je situace nadále tak váţná, vlivem událostí v Sýrii nebo migrační krize v Evropě se poněkud vytratila z pozornosti médií. Platí to podle vás i pro politiky z Evropské unie? Ano, Ukrajina se z médií poněkud vytratila. To je pravda, tak to dnes s médii běţně chodí. Důleţité však je, aby se neztratila ukrajinská otázka z pozornosti politiků v Evropské unii, coţ se zatím podle mého neděje. V dnešní době je velmi důleţité rozlišovat mezi krátkodobým zájmem médií o nějakou aktuální problematiku a potřebou politické reprezentace a státních institucí dlouhodobě se věnovat svým strategickým prioritám. V tomto ohledu se domnívám, ţe zachování teritoriální integrity Ukrajiny a její vnitřní stabilizace i rozvoj jsou strategickou prioritou jak Bruselu, tak i Prahy. Také migrační krize nám ukazuje, jak je důleţité pro samotnou stabilitu Evropské unie udrţování stability v jejím sousedství. EU by se navíc neměla vzdávat zdaleka nejsilnějšího nástroje, který v rámci sousedské politiky vlastní - politiky rozšíření. Jak se do situace na Ukrajině mohou promítnout události spojené s Krymem, tedy přerušení přívodu proudu v důsledku zničení sloupů dálkového vedení, dále pak blokáda nákladního automobilového a ţelezničního spojení s Krymem, nařízená ukrajinskou vládou, ale také přerušení dodávek zemního plynu z Ruska? Ukazuje se, ţe z geografického hlediska je pro Rusko kontrola Krymského poloostrova mnohem sloţitější, neţ byla pro Ukrajinu. Rusko se pravděpodobně po obnovení dodávek energií zaměří na projekt výstavby mostu přes Kerčský průliv. Tento projekt však bude velmi nákladný. Zmíněná událost také samozřejmě povede k další eskalaci napětí mezi oběma stranami konfliktu. Ukazuje se však, ţe Rusko nemá schopnosti najednou vést aktivní vojenskou kampaň v Sýrii, zvyšovat napětí mezi ním a NATO - zejména Tureckem - a ještě výrazně posílit luhanské a doněcké separatisty, tak aby mohli dosáhnout nových teritoriálních zisků. Kam tedy spěje vývoj na Ukrajině? Čeká ji rozdělení na proruský východ a proevropský západ? A nemůţe v důsledku trvajících problémů dojít dokonce i k nějakým změnám ve prospěch sousedních zemí Polska, Maďarska, Rumunska, nebo je to úplně nereálné? Je to za současné situace úplně nereálné. Putinův projekt vytvoření tzv. Novoruska na jihovýchodě Ukrajiny víceméně ztroskotal. To je také jeden z důvodů, proč dochází k posílení ruského angaţmá v Sýrii. Putin potřebuje zahraničněpolitické úspěchy či alespoň zdání ruských globálních ambicí kvůli vlastenecké mobilizaci a legitimizaci vlastní moci v Rusku. V samotné Ukrajině se zdá, ţe pokud nedojde k dramatické změně podmínek, ukrajinská armáda postupně obnoví svoji kontrolu nad Luhanskem a Doněckem. Poválečná rekonstrukce, která bude následovat, by neměla být vnímána pouze jako ekonomická zátěţ, ale také jako příleţitost pro rozvoj země. Co říkáte stále častějším hlasům, ţe v posledních měsících nechal Západ Ukrajinu napospas Rusku? Nesouhlasím s nimi. Západ nenechal Ukrajinu nikomu napospas. Kdyţ odhlédnu od toho, ţe v tomto případě je pojem Západ velmi nepřesný, je třeba se zaměřit především na otázku časových horizontů a našich očekávání. Ukrajina si v první řadě musí splnit své ―domácí úkoly―. V Česku dlouhodobě diskutujeme o potřebě reformy penzijního systému a nikdo není schopný tento ―gordický uzel― ani rozvázat, ani rozetnout. Nicméně musíme si uvědomit, ţe ukrajinská vláda nemusí reformovat pouze sociální systém, musí reformovat v podstatě vše. Z tohoto pohledu je jasné, ţe skutečné přiblíţení EU nemůţe proběhnout dříve neţ za dobu jedné aţ dvou generací. Přesto je Evropa ochotná nabídnout Ukrajině a její společnosti velké mnoţství incentivů. Země podepsala asociační dohodu a dohodu o zóně volného obchodu s Evropskou unií, tzv. dohodu DCFTA. Plné znění zpráv


O jakých dalších stimulačních pobídkách lze reálně uvaţovat? Dalším incentivem v krátkodobém horizontu můţe být vzájemná vízová liberalizace. Zejména DCFTA a vízová liberalizace povedou k častějším osobním a ekonomickým kontaktům mezi Ukrajinci a občany Evropské unie. Zlepší se také investiční prostředí pro evropské společnosti a podmínky pro evropské exportéry. Kromě toho je třeba si uvědomit, ţe podpisem asociační dohody se Ukrajina zavázala, ţe přijme postupně zhruba osmdesát procent acquis communautaire, tedy souhrn veškerého platného práva Evropských společenství, které zavazuje všechny členské státy v rámci Evropské unie. Po úspěšném skončení tohoto procesu bude tedy Ukrajina blíţe evropské integraci, neţ by se na první pohled mohlo zdát. Jak se v uplynulém roce změnilo postavení Ruska ve světě a jak ho ovlivnily nedávné události, jako byly konflikt s Tureckem nebo stále pokračující bombardování cílů v Sýrii? Rusko je ve světě zřejmě vojensky a politicky nejaktivnější od prvního nástupu Vladimira Putina do prezidentské funkce v roce 2000. Jeho zahraniční angaţmá však ukazuje, ţe jeho projekce moci za svými hranicemi má také své meze. Přesto je dnes v zahraničí Rusko vnímáno jako mnohem silnější aktér neţ v posledních letech. Zahraniční akce Ruska jsou však především zaměřeny na vnitřní ruské publikum s cílem podporovat vlasteneckou mobilizaci, a tímto způsobem legitimizovat Putinův reţim. Do roku 2012 byl Putinův reţim legitimizován především za pomoci sociálního kontraktu spočívajícího v nepsané dohodě mezi vládou a občany, kteří obětovali částečně svá politická práva za zvyšující se ţivotní standardy a vnitřní stabilitu. Masové protesty na přelomu let 2011 a 2012 spojené s ohlášenou Putinovou kandidaturou na třetí prezidentské funkční období donutily reţim přejít k legitimizaci prostřednictvím vlastenecké mobilizace. Jak je doposud patrné z průzkumů veřejného mínění, tato taktika se Kremlu vyplácí. Problém spočívá pouze v tom, ţe čas od času bude třeba přijít s novým ―nepřítelem― či ―hrozbou―. To můţe ve výsledku vést k destabilizaci nejen postsovětského prostoru. Václav Lídl je tajemníkem Asociace pro mezinárodní otázky a analytikem Výzkumného centra AMO se zaměřením na postsovětský prostor. Je doktorandem v oboru Mezinárodní teritoriální studia na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK v Praze. Tamtéţ dokončil bakalářské, magisterské a rigorózní studium. V rámci studia absolvoval studijní stáţ na University College London - School of Slavonic and East European Studies, na Moskevské státní univerzitě a na Státním institutu ruského jazyka v Moskvě. Má za sebou pracovní stáţe v zahraničním odboru Kanceláře prezidenta republiky a na politickém úseku velvyslanectví ČR v Moskvě.


Takto jedná profesor: Putnovi se nelíbily plakáty s Robejškem, tak je prý všechny počmáral 11.12.2015

parlamentnilisty.cz vam

str. 00

Monitor

Velmi zvláštním způsobem, vzhledem k tomu, jak vysokou pozici zastává na Univerzitě Karlově, protestoval profesor Martin C. Putna proti plánované přednášce politologa Petra Robejška na půdě této vysoké školy. Přednáška se má konat na Fakultě sociálních věd ve středu 16. prosince od 16:30 hodin. Podle facebookové stránky Institutu 2080 bude Robejšek (je jedním ze zakladatelů Institutu 2080) mluvit na téma ―Vládnutí v chaotickém světě - metodologická skica―. Přednáška i následná diskuze jsou sice určeny především studentům Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, ale jsou volně přístupné také široké veřejnosti. Mnoţství účastníků tak omezuje pouze kapacita sálu. Představa, ţe studentům bude přednášet Robejšek, který mimo jiné patří k velkým kritikům přístupu evropských politiků k současné migrační krizi, se ale Putnovi nikterak nezamlouvá. Svůj postoj ovšem projevil Plné znění zpráv


na vysokoškolského profesora velmi nezvyklým způsobem. ―Fakulta polepena veleplakáty mesiáše Petra Robejška. Tak jsem na všechny napsal RUSKÝ ŠVÁB,― uvedl Putna na svém twitterovém účtu.


Dva a půl tisíce studentů. FaME od ledna povede Oldřich Hájek 11.12.2015

Zlínský deník str. 01 (ex)

Titulní strana

Renomovaná a respektovaná instituce, která poskytuje ekonomické vzdělání a uskutečňuje kvalitní výzkum. Právě taková je zlínská Fakulta managementu a ekonomiky. Od ledna ji ve funkci děkana povede docent Oldřich Hájek. * Děkan fakulty…, mohl byste nám přiblíţit, co tato funkce obnáší? Děkan stojí v čele fakulty a řídí ji. Do funkce je jmenován rektorem univerzity na základě volby akademického senátu fakulty. Funkční období děkana je čtyřleté a ze zákona je moţné funkci děkana zastávat nejvýše dvě po sobě jdoucí období. Za výkon své funkce je odpovědný rektorovi a akademickému senátu fakulty. * Představte nám prosím blíţe Fakultu managementu a ekonomiky UTB ve Zlíně Naše fakulta vznikla v roce 1995 a je dnes tedy institucí s více neţ dvacetiletou tradicí. Za toto období jsme ušli velký kus cesty a jsme dnes renomovanou a respektovanou institucí poskytující ekonomické vzdělání a realizující kvalitní výzkum. Z hlediska srovnání řady kritérií patříme mezi top 5 institucí v ČR nabízejících ekonomické vzdělání. Studuje u nás asi 2500 studentů. Nabízíme bakalářský, magisterský i doktorský stupeň studia a rovněţ tak máme práva realizovat habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem. Pokračování na straně 2 FaME povede Oldřich Hájek Dokončení ze strany 1 * Motorem kaţdé vysoké školy by měl být výzkum. Na co konkrétně se zaměřuje vaše fakulta? Za klíčový směr ekonomického výzkumu lze povaţovat oblast měření výkonnosti podniků, organizací veřejné správy, klastrů a regionů. Naše fakulta je rovněţ úspěšným řešitelem řady vědeckých projektů, ze kterých si osobně velice cením projektů GAČR, tedy projektů Grantové agentury České republiky, které jsou znakem excelentního výzkumu. Zde musím naši fakultuvyzdvihnout,neboťjsme v listopadu letošního roku získali podporu pro dva projekty tohoto typu, čímţ se potvrzuje silná pozice naší fakulty v oblasti vědy a výzkumu. * A jaké jsou vaše priority z hlediska dalšího rozvoje fakulty? Priorit je pochopitelně celá řada, protoţe oblast terciárního vzdělávání čeká v nejbliţších letech mnoho systémových změn. A to jednak významná novela vysokoškolského zákona, která mimo jiné přinese zcela nový systém akreditačního řízení a hodnocení kvality fakult a univerzit. Adůleţité je také věnovat se otázkám v oblasti financování vědy, výzkumu a vzdělávání, kdy nám, byť opoţděně, v roce 2016 startují výzvy z evropských fondů programovacího období 2014–2020. Za hlavní úkol tedy osobně povaţuji připravit fakultu na tyto systémové změny a nové příleţitosti. Z dalších priorit, ve velké stručnosti, bych rád zmínil oblast internacionalizace s cílem dále posilovat mezinárodní charakter fakulty. Velkou výzvou je samozřejmě oblast vědy a výzkumu, kde si kladu za cíl zvýšit jak kvantitu, tak kvalitu vědeckých výsledků fakulty.



Docent OLDŘICH HÁJEK je absolventem Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity, Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity a Fakulty sociálních věd Univerzity sv. Cyrila a Metoděje v Trnavě. Věnuje se vztahu veřejných politik a ekonomického rozvoje území. Své zaměření orientuje zejména na analýzu dopadů politiky hospodářské a sociální soudrţnosti EU v ČR v rámci jednotlivých programovacích období. Je autorem či spoluautorem tří monografií a více neţ 50 článků v odborných časopisech v tuzemsku a zahraničí. Rovněţ je řešitelem řady úspěšně obhájených projektů, realizovaných pro instituce veřejné správy či soukromého sektoru. V rámci své praxe působil v letech 2007–2010 na pozici vedoucího oddělení koncepcí a analýz, Odboru strategického rozvoje Zlínského kraje. Na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně působí od září 2004. Foto popis| Region| Střední Morava

ÚSTR: Čeští historici podpořili ruské kolegy 12.12.2015

parlamentnilisty.cz str. 00 Tisková zpráva

Tiskové zprávy

V rámci mezinárodní konference „Historie versus propaganda. Vztah k minulosti v současném Rusku― vyjádřili představitelé českých historiků podporu svým ruským kolegům. Přikládáme text výzvy a také fotografii představitelů sdruţení Memorial, muzea Perm-36 a Centra Sacharova, kteří se praţské konference účastní (fotografie je volně k vyuţití, foto: Studio Photon). Výzvu svým podpisem podpořili také návštěvníci konference. Výzva českých historiků na podporu svobodného a kritického zkoumání sovětských dějin v dnešním Rusku Se znepokojením pozorujeme, jak je v Ruské federaci zvyšován tlak na organizace a nezávislé historiky zabývající se nedávnými dějinami své země. Tento tlak zjevně postihuje zejména ty, kteří v souladu s ideou, ţe demokratické a svobodné společnosti se opírají mimo jiné o schopnost kriticky zkoumat vlastní minulost, usilují o otevřené poznání sovětské historie. Sdruţení Memorial, původní muzeum Perm-36, Centrum Sacharova a další organizace jsou tvrdě šikanovány a kriminalizovány. Je jim upírán přístup k financování a jejich představitelé jsou omezováni ve výkonu své práce či musí strpět dehonestující označení ―zahraniční agent―. Avšak především díky těmto organizacím a jejich práci máme k dispozici relevantní informace o zločinech komunistického reţimu v Sovětském svazu a potaţmo v celé východní Evropě. Vyjadřujeme jim proto naši plnou podporu v této nelehké situaci. Zároveň budeme i nadále pečlivě sledovat kroky ruského státu v této oblasti a upozorňovat na opatření přijatá s cílem omezit kritické zkoumání sovětských dějin. Mgr. Zdeněk Hazdra, Ph.D., ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů PhDr. Oldřich Tůma, Ph.D., ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR plk. Mgr. Aleš Kníţek, ředitel Vojenského historického ústavu PhDr. Lukáš Babka, ředitel Slovanské knihovny, Národní knihovna ČR PhDr. Luboš Velek, Ph.D., ředitel Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR Doc. PhDr. Jiří Vykoukal, CSc., ředitel Institutu mezinárodních studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy Mgr. Marek Junek, Ph.D., ředitel Historického muzea, Národní muzeum Plné znění zpráv


Prof. PhDr. Mečislav Borák, CSc., Slezská univerzita v Opavě, řešitel projektu Češi a čs. občané perzekvovaní v SSSR


CBRE rozšiřuje své sluţby v oblasti Retail a Industrial a došlo k personálním změnám 13.12.2015

personalista.com

str. 00

Nabídka integrovaných sluţeb zajišťuje globální pohled na nemovitost ve všech fázích jejího ţivotního cyklu a umoţňuje plné vyuţití potenciálu objektu a růst výnosů z něj, ať uţ se jedná o výstavbu, realizaci prodeje nebo pronájem. brbr „Zacílení společnosti CBRE na integraci sluţeb je reakcí na poţadavky trhu, kdy společnost vychází vstříc svým klientům. Změnu v konceptu nabídky sluţeb bylo potřeba zohlednit také v organizační struktuře společnosti. V praxi to znamená, ţe pokud bude klient chtít sluţby od některého z našich retailových oddělení, bude těţit ze zkušeností, které se týkají celého maloobchodního know-how CBRE,― říká Richard Curran, Managing Director společnosti CBRE. brbr Petr Brabec byl jmenován na pozici Head of Retail společnosti CBRE a zastřešuje sluţby v oblasti pronájmů,správy budov a investic maloobchodních nemovitostí. Ve společnosti CBRE je zaměstnán na pozici Asset Services Retail Director od roku 2013. Velmi dobré znalosti trhu s nemovitostmi ve střední Evropě, bohaté zkušenosti provozu nákupních center a administrativních budov a orientaci v lokálním právním systému získal během výkonu manaţerských pozic například ve společnosti ING Real Estate Investment Management. brbr Petr vystudoval bezpečnostně právní studia a krizový management na Policejní akademii České republiky v Praze. Ve volném čase se zabývá cyklistikou, turistikou, fotografováním nebo plachtěním, dále ho zajímá historie a hudba. brbr „Věřím, ţe své bohaté dlouholeté zkušenosti a znalosti realitního trhu i společnosti CBRE efektivně vyuţiji k vytvoření a řízení integrace sluţeb CBRE, jejímţprimárním cílem je poskytnout klientům komplexníprofesionální sluţby v oblasti pronájmu realit, správy budov a investic v maloobchodním sektoru,― říká Petr Brabec, Head of Retail společnosti CBRE. brbr Michal Bezděka byl jmenován na pozici Head of Industrial. Ve společnosti CBRE působí na pozici Senior Industrial Agent od roku 2011 a od roku 2014 jako Head of Industrial Agency. Do CBRE přišel s bohatými projektovými zkušenostmi, které získal na pozici Project Manager of Strategic Projects v agentuře Czech Invest v Praze. brbr Michal je absolventem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Vysoké školy ekonomické v Praze. Ovládá angličtinu, němčinu a ruštinu. Rád jezdí do práce na kole a ve volném čase se věnuje především rodině. brbr „Našim zákazníkům – uţivatelům i majitelům industriálních nemovitostí – vţdy poskytujeme komplexní sluţbu s vysokou přidanou hodnotou. Integrace poradenských sluţeb v oblasti pronájmu či prodeje se sluţbami projektového managementu a správy budov je jediný způsob, jak tohoto cíle dosáhnout,― říká Michal Bezděka, Head of Industrial společnosti CBRE.

URL| http://www.personalista.com/lide-a-podniky/cbre-rozsiruje-sve-sluzby-v-oblasti-retail-a-industrial.html

Na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy vznikla zajímavá aféra Plné znění zpráv


14.12.2015

ČRo Plus

str. 01

15:35 Zaostřeno

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy vznikla zajímavá aféra. Jde o případ dnes uţ bývalého odborného asistenta Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky, který na sebe upozornil podezřele vysokou publikační aktivitou a vymyšlenou neexistující vědkyní. Případ řeší uţ i rektorát. U mikrofonu je Lucie Vopálenská. Václav ŠTĚTKA, vedoucí výzkumné skupiny PolCoRe, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky -------------------Na počátku té celé kauzy stálo to odhalení, na kterém se podílelo několik lidí z naší skupiny. A i mimo ni. Ţe jeden konkrétní kolega vykazuje zcela nadstandardně vysoký počet publikačních výstupů. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Říká Václav Štětka, šéf výzkumné skupiny PolCoRe na institutu. A řeč je o Vadimu Strelkovském. Václav ŠTĚTKA, vedoucí výzkumné skupiny PolCoRe, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky -------------------Pan Strelkovský vykázal za dva roky více neţ desítku monografií. A to je počet, který se, na který se nezmůţe velká většina akademiků za celý ţivot. Velká část těch článků, které publikoval pan doktor Strelkovský a spolu s ním někteří další členové institutu, vycházejí ve velmi pochybných časopisech podřadné kvality. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Václav Štětka hovoří o takzvaných predátorských časopisech. Jejich seznam sestavuje americký knihovník Jeffrey Beall. Problémem je, ţe se bohuţel vyskytují i v uznávaných databázích. Pro tato periodika většinou platí, ţe v nich neprobíhá regulérní recenzní řízení od přijetí článku do jeho publikace můţe uběhnout i velmi krátká doba a v edičních radách mohou být třeba i mrtvé duše. Václav ŠTĚTKA, vedoucí výzkumné skupiny PolCoRe, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky -------------------Nepochybně jde o jakousi špičku ledovce, na kterou my jsme narazili. A myslím si, ţe ta praxe je i v České republice rozšířenější, neţ si řada lidí dokáţe nebo chce připustit. Určitě jsem vnímán jako jeden z lidí, kteří se velmi aktivně angaţovali v té kritice neetické publikační činnosti na institutu. Myslím si, ţe to je tím hlavním důvodem, proč se mě vedení snaţí zbavit. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Václavu Štětkovi nebyla prodlouţena smlouva na plný úvazek, coţ zavdalo dojem, ţe se vše zametá pod koberec a vyústilo dokonce v petici. Tu podepsalo uţ více neţ sto vědců a vysokoškolských pedagogů. Chtějí otevřenou diskusi a ne trestání těch, kdo na problém upozornili. Ředitelka Alice Tejkalová Němcová vysvětluje neprodlouţení části úvazku Václavu Štětkovi finančními problémy institutu. Alice TEJKALOVÁ NĚMCOVÁ, ředitelka, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky -------------------My víme, ţe, ţe musíme šetřit. Kolega měl podaný zahraniční grant, který, na který mu institut navzdory té špatné finanční situaci přispěl sedmdesáti tisíci, na tu přípravu toho grantu. Kdyby ten grant dostal, coţ se mělo rozhodovat právě na podzim a opravdu rozhodlo, tak by tam zůstal. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Tvrdí Alice Tejkalová Němcová. A jak se staví k problematické publikační činnosti na institutu? Alice TEJKALOVÁ NĚMCOVÁ, ředitelka, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky -------------------Plné znění zpráv


Za agendu vědy byla vlastně v minulých letech odpovědná doktorka Reifová jako tajemnice pro vědu na Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky. Z téhle pozice i vţdycky vlastně kontrolovala záznamy publikační, které my jsme posílali do knihovny a pak dále přes ústřední knihovnu /nesrozumitelné/, tak jak je ten, jak je ten koloběh. A v téhle, v téhle pozici vlastně neudělala ţádné školení zaměstnanců, nebo nic podobného směrem k publikační činnosti, naopak prostě na plénu v listopadu 2014 bylo vlastně vyzdvihováno, jak nám stoupají publikace ve Web of Science, publikace ve Scopusu, jak je důleţité vlastně, ţe máme ty indexované publikace, bez toho, aby proběhla jakákoli informace o tom, ţe to můţe být nějaký problém, nebo, nebo problematická záleţitost. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Irena Reifová se nijak vinna necítí. Irena REIFOVÁ, bývalá tajemnice pro vědu, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky -------------------Neobjevila jsem to hned, ale pořád je pravda, ţe jsem to v roli tajemnice pro vědu objevila. Mně přeskočila jiskra letos na jaře a já se určitě nezříkám toho, ţe teoreticky se to mohlo stát dřív. Ale pořád nevím, jak jsem to zrovna já měla vědět, kdyţ nikdo v celé širé české vědecké komunitě to nevěděl. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Mimochodem, podobně se hájí druhá strana, paní Tejkalová nebo proděkan pro vnější vztahy, čili PR fakulty. Oni vlastně říkají, my jsme to netušili, my jsme to nemohli vědět. Ale upozorňují na vás. Takţe v jakém momentu zase vy třeba máte dojem, ţe paní ředitelka nekonala s takovou razancí a s takovou rychlostí, jak by moţná měla? Irena REIFOVÁ, bývalá tajemnice pro vědu, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky -------------------Paní ředitelka, kdyţ byla poprvé upozorněna, tak určitě nedělala to, co mohla. Na tom prvním vedení, na kterém se to hromadně probíralo, se začaly ozývat poměrně jeden přes druhý hlasy, které to moje pozorování zlehčovaly. Navrhovaly nebrat ho váţně. Padaly věty typu "měli byste být vděčni Vadimu Strelkovskému, protoţe ţiví dva aţ tři z vás". Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Alice Tejkalová to pochopitelně vidí jinak. Alice TEJKALOVÁ NĚMCOVÁ, ředitelka, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky -------------------Je to věc, kterou my povaţujeme za maximálně problematickou, protoţe my jsme nikdy neříkali, ţe predátorské publikace, pakliţe prostě existují, mohou přinášet jako finanční přínosy, a ţe proto je chceme. To prostě nikdo nikdy, nikdo nikdy neřekl. Irena REIFOVÁ, bývalá tajemnice pro vědu, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky -------------------Padnul názor, ţe to je nový typ publikování, který je přijatelný ve světě, kdy uţ to není aktivita určená jenom pro elity. Ale ţe je to činnost, která by měla být dostupná a je dostupná přes tento druh fóra pro všechny ostatní. Myslím nemůţe nikdo vyčítat někomu, ţe se splete. Ţe prostě špatně zvolí. Ale splést se čtyřikrát za půl roku, pokaţdé stejným směrem, pokaţdé stejným způsobem, to uţ člověk musí být opravdu veliký smolař. Anebo je za tím, coţ se domnívám, vědomé zaměření na to, vyhledávat časopisy, které ještě přinášejí pořád ty milované RIF body. Ale uţ jsou natolik nekvalitní, ţe nemají ţádná kritéria, ţádnou kontrolu na vstup. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------To jste měla na mysli pana Strelkovského, nebo paní Tejkalovou? Irena REIFOVÁ, bývalá tajemnice pro vědu, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky -------------------Plné znění zpráv


Ne, měla jsem na mysli paní doktorku Němcovou Tejkalovou. Alice TEJKALOVÁ NĚMCOVÁ, ředitelka, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky -------------------Nemám potřebu jako ukazovat nebo dávat se do, do laciných ţurnálů. A byla to moje chyba, ţe jsem prostě neprověřila, ţe jsem důvěřovala Scopusu, byla to moje chyba prostě. Mně se do té doby nestalo, ţe by mi někdo z kolegů dal doporučení na časopis, nebo ţe bych si myslela, ţe v naší, v našich databázích, které schvalovala prostě kolegyně Reifová, tak těch publikací zasílaných do databází bude nějaký problém, na který si mám dát pozor. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Paní Tejkalové je vyčítáno, ţe publikovala s Vadimem Strelkovským. Alice TEJKALOVÁ NĚMCOVÁ, ředitelka, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky -------------------Spoluautorské texty máme tři, z toho jeden byl právě v Mediterranean Journal of Social Sciences. Za tím textem stojím, nestojím za časopisem. Další dva se týkají našeho výzkumu vlastně /nesrozumitelné/. Ty časopisy, které byly vybrané, nejsou jako na Beallově listu, rozhodně ne. A máte pravdu, ţe to, co je, to, co je významné, je vlastně, jestli ten časopis jako je kvalitní nebo není. Takţe samozřejmě jako ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, ţe je nějaký problém, tak jsme to začali řešit. A nebylo to tak, ţe bych to chtěla jakkoli zamést pod koberec. S kolegou Strelkovským jsem na téma kvality časopisů a vykazování vlastně publikační činnosti samozřejmě prostě okamţitě mluvila. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Zjistilo se, ţe Vadim Strelkovský sám vydával dvě periodika. A mnohé články publikoval ve spolupráci s neexistující vědkyní. Tu afilioval s univerzitami ve Štrasburku nebo Cambridge. Vadim STRELKOVSKÝ, bývalý odborný asistent -------------------Ano, Emily Welkins byla svého druhu legrace, chtěl jsem vdechnout ţivot do neexistující autorky, která třeba knihou vědecko-populární o upírech. Uznávám, ţe to byl nepovedenej vtip, zvlášť těma článkama, s těma afiliacema. Ale přece si myslím, ţe nic špatnýho se tu nestalo. Ty články do /nesrozumitelné/ se dostaly, v podstatě fakulta se můţe rozhodnout, ţe je vyndá. Čili v tom nevidím ţádný problém. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Opravdu v tom nevidíte ţádný problém? Vadim STRELKOVSKÝ, bývalý odborný asistent -------------------Vidím v tom problém na hraně, na pomezí etickýho, etickýho rozměru, ano. Říkám, uznávám, ţe to byl špatný vtip. Ale věc je takhle, a spisovatelé to takhle dělají, publikují pod pseudonymama. A viděl jsem několik příkladů i amerických vědců, kteří takhle z legrace publikovali s, s vymyšlenýma autorama. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Ředitelka institutu doktorka Alice Tejkalová Němcová Emily Welkins odsuzuje. Alice TEJKALOVÁ NĚMCOVÁ, ředitelka, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky -------------------Okamţitě jsem to s kolegou Strelkovským začala řešit, protoţe tohle je pro nás naprosto, naprosto nepřijatelné. On vůbec nevnímal, ţe by to jako mohlo být nahrčeno jinak, neţ jak on to, on to zamýšlel. A vůbec si to nenechal vysvětlit. Do dneška. Václav ŠTĚTKA, vedoucí výzkumné skupiny PolCoRe, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky -------------------Plné znění zpráv


Nedošlo k otevřenému odsouzení těchto praktik. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Říká Václav Štětka, podřízený Alice Tejkalové Němcové, kterému například vadilo, ţe v kauze Emily Welkins vedení nejprve argumentovalo registrovaným pseudonymem. Václav ŠTĚTKA, vedoucí výzkumné skupiny PolCoRe, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky -------------------Pokud by se hned na začátku řeklo, ano, tohle to je chyba, tohle to se nemělo stát, tyto texty neměly vyjít, my se za to omlouváme, je to špatná cesta, cesta, kterou jsme se neměli vydat. A my ji odsuzujeme, a budiţ to pro nás všechny ponaučením. Tak si myslím, ţe to byla jako čestná varianta, kterou to vedení mohlo zvolit, mohlo si zachovat, zachovat důstojnost. A nemuseli jsme dneska řešit ty věci, které řešíme. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Říká Václav Štětka. Dnes uţ na webových stránkách Fakulty sociálních věd odsouzení stojí. Člověk se však nemůţe ubránit pocitu, ţe vzniklo aţ pod mediálním nátlakem. Děkan Fakulty sociálních věd pan Konšelík povaţoval ještě minulý týden spor za interní záleţitost institutu a necítil nutnost pro Český rozhlas reagovat. Po zveřejnění petice prý pravděpodobně svolá diskusní panel ke kvalitě publikačních činností. Jak mi pravil, doufá, ţe fakulta je kvalitním pracovištěm. Mezitím týdeník Euro zveřejnil zprávy o pochybném podnikání Vadima Strelkovského, ke kterému podle našich informací docházelo i na půdě Fakulty sociálních věd. Alice TEJKALOVÁ NĚMCOVÁ, ředitelka, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky -------------------Jako nevím o tom, ţe by na Institutu komunikačních studií a ţurnalistky probíhaly jakýkoli komerční aktivity tohohle charakteru. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Jasně. A nevíte teda o ničem, co by se tady dělo právě třeba s panem tímhle tím Strelkovským. Alice TEJKALOVÁ NĚMCOVÁ, ředitelka, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky -------------------Ne, ale určitě tohle, tohle jako ... Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Tak to jsou nějaký blafy prostě? Alice TEJKALOVÁ NĚMCOVÁ, ředitelka, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky -------------------Na základě toho, co říkáte, tak to určitě prověřím. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Alice Tejkalová Němcová nechala na mou ţádost prověřit případné semináře a e-mailem mi odpověděla, ţe za poslední dva roky ţádné soukromé akce na půdě Fakulty sociálních věd pan Strelkovský nedělal. Věřme, ţe kdyby šla kontrola o půl roku dál, odpověď by byla jiná. V posledních dnech podle Eura fakulta přiznala, ţe kurzy schválila, poskytla kontakty na moţné studenty a vydala dokonce certifikáty absolventům. S hlavičkou Fakulty sociálních věd. Strelkovský tak její vedení pomalu stahuje ke dnu. Pro někoho nepodstatný detail, ale zajímalo mne, proč cestuje po světě jako profesor Karlovy univerzity. Vadim STRELKOVSKÝ, bývalý odborný asistent -------------------Necestuji jako profesor, všude uvádím svoje afiliace jako asistent profesor. A svoje detaily, svoje, svoje vzdělání, coţ jsou PhD. a PhDr. Čili jestli někdo mě bere jako profesora, potom podle toho celého, tak já o tom nerozhoduju a o tom nic nevím. Plné znění zpráv


Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Ale třeba na internetové stránce vaší soukromé společnosti, je to společnost s ručením omezeným, uvedená v Obchodním rejstříku Prague University of Social Sciences and Humanities, tak tam jste se uváděl chvíli myslím jako rektor, ale zcela určitě jako profesor, dokonce tato vaše společnost nabízela na webu i titul MBA. Tak tohle mi vysvětlete. Jestli tohle není zavádění veřejnosti minimálně. Vadim STRELKOVSKÝ, bývalý odborný asistent -------------------Jednalo se, ano, jednalo se, jednalo se o zaloţenou s. r. o. společnost, kterou jsem chtěl dostat přes akreditaci, dostat pro ni akreditaci na provoz něčeho jako univerzita třetího věku, čili v plánu bylo podat akreditaci, nějaký akreditace jsme zahájili. Jednalo se o stránky, které neměly bejt volně přístupné, jsme, dostaly se na, navenek nedopatřením. A pokud se tam něco objevilo, tak to nedopatřením, smazalo, všechno bylo smazané, za profesora se nepovaţuju. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Vy jste v rámci této společnosti nabízeli na 13. prosince, myslím, seminář o sociálních vědách, v ruštině, Istočky zrenija moloďoţi. Kdyţ jsem viděla tu stránku na internetu, teď uţ asi ji neuvidím, tak jste tam jaksi uváděli bankovní účet vaší společnosti, nabízeli jste prostě tento seminář ve spolupráci s Karlovou univerzitou. Tak teď třeba i tohle stahujete, tuhle aktivitu? Nebo se to uskuteční? Vadim STRELKOVSKÝ, bývalý odborný asistent -------------------Tyhle ty věci rozhodně neprovozujeme. Čili bylo to v jakýmsi jednání, zda by to nebylo moţný, bylo mi vysvětleno, ţe moţný to není. Tak potom samozřejmě ty aktivity stahujeme a víc /nesrozumitelné/ dělat nebudeme rozhodně. V podstatě ještě všechny ty obvinění neetickýho chování a, a podobně vycházejí z, často z nepodloţených informací a si myslím, ţe jednal jsem v rámci pravidel. Chyby jsem mohl dělat, ale ţádnou, ţádnou vinu, porušení pravidel nevidím tady. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Říká sám Vadim Strelkovský. Závěrem jsem zašla za prorektorem Karlovy univerzity pro vědu Janem Konvalinkou. Jan KONVALINKA, prorektor Karlovy univerzity pro vědu -------------------Je to velmi nepříjemná věc, velmi intenzivně se tím zabýváme. A chtěl bych hlavně říci, ţe to rozhodně nepodceňujeme, ţe tu věc vyšetříme a vyvodíme z ní důsledky. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Z toho, co víte, je ve hře i nějaké trestní oznámení? Jan KONVALINKA, prorektor Karlovy univerzity pro vědu -------------------No, jsou tam některé náznaky, které teď prošetřujeme. Já jsem je dal k dispozici právnímu odboru naší univerzity, které se prošetřují. A pokud se potvrdí, to, co, co tam vypadá, tak by to asi pravděpodobně mohlo být na podnět ke trestnímu stíhání, ano. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Co z vašeho pohledu vedení Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky dělalo špatně? Nebo jak vnímáte postup tohoto ústavu? Jan KONVALINKA, prorektor Karlovy univerzity pro vědu -------------------Plné znění zpráv


My to teprve prošetřujeme, takţe já samozřejmě ještě nemůţu nic říct. Z mého pohledu je opravdu škoda, ţe se o tom univerzita nedozvěděla dříve, neţ, neţ, neţ takhle na poslední chvíli. Obecně platí, ţe v těchto věcech je třeba postupovat zcela otevřeně, velmi transparentně, co nejrychleji dát tu věc k etické komisi příslušné fakulty nebo univerzity ... Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Coţ se tedy nestalo? Jan KONVALINKA, prorektor Karlovy univerzity pro vědu -------------------Coţ se stalo aţ pozdě. A to je trochu chyba. Tady je třeba říci, ţe ty postupy chrání nejenom tu instituci, ale také chrání toho, obviněného, který se údajně nějakého toho neetického chování dopustil. Ale také musí chránit ty, které, kteří na ten skutek poukázali. A, a abychom tohle mohli zařídit, tak to musíme dělat podle předem schválených standardních postupů, které jsou běţné v celém světě. Čili teď uţ to běţí zcela korektně a já jsem si jist, ţe i jak fakulta, tak vedení ústavu dělalo, co mohlo. Ale, ale vidím tam určité, určité chyby, které mohly zabránit pocitu, ţe se to někdo pokouší ututlávat. Takhle to není, ale mohlo by to tak vypadat. A uţ to samotné, ţe to tak můţe vypadat, je velmi nepříjemné. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Ředitelka institutu, při vší úctě k ní, moţná neodhadla tak úplně pana Strelkovského, o kterém je řeč. A vlastně sama jako jeho spoluautorka publikovala několik článků v takzvaných pochybných nebo predátorských časopisech. I kdyţ hranice mezi těmi kvalitními a nekvalitními periodiky je v humanitních vědách o něco rozmlţenější, neţ ve vědách přírodních. Kdo je vlastně zodpovědný za to, kde členové nějakého vědeckého pracoviště publikují? Jan KONVALINKA, prorektor Karlovy univerzity pro vědu -------------------Tak, na prvním místě samozřejmě ti autoři. Autoři jsou zodpovědní za to, kde publikují. Potom na nějaké vyšší úrovni je to vedoucí toho pracoviště, to jistě ano. Ale tady chci říci, ţe, tady bych se asi kolegů trochu zastal. Protoţe je pravda, ţe v těch sociálních vědách to mají mnohem sloţitější, neţ my přírodovědci, biochemici. Já jsem biochemik. A v našem světě ta hierarchie časopisů, které, ve kterých můţete publikovat, je mnohem jednoznačnější. Je mnohem jasnější, který časopis je naprosto spolehlivý a velmi renomovaný. A je, a pak jsou časopisy korektní, ale uţ ne tak prestiţní a pak jsou časopisy nízké úrovně, kde bychom raději publikovat ani neměli. V našem světě je to jednoduché, podíváte se na ediční radu, podíváte se na takzvaný impakt faktor toho časopisu ve velkých databázích, podíváte se, kdo, kdo jsou ostatní autoři, kteří tam publikují. A to velmi jasně zařadí ten časopis do nějaké škály. Nejsem si jist, jestli něco tak dobře definovaného existuje taky v oboru, o kterém tady mluvíme. Tam je to pravděpodobně sloţitější. Ale i v těchto případech, bych řekl zcela obecně, je třeba pečlivě hledět na ediční radu časopisu, pokud má nějaký impakt faktor, nebo je akceptován v nějaké významné databázi, tak to pomůţe. A kdo jiný v něm publikuje. Potřebujete publikovat tam, kde publikují vaši kolegové, aby vaše práce měla smysl, byla citovaná a někdo se o ní dozvěděl. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Kdyţ někdo v sociálních vědách vydává monografie, které prezentuje jako vědecké, vlastním nákladem. Přestoţe jste přírodovědec, je to z vašeho pohledu pro vědu obecně přijatelné? Jan KONVALINKA, prorektor Karlovy univerzity pro vědu -------------------Museli bysme si tu monografii přečíst. Jako já nevylučuji, ţe se můţe nastat situace, kdy to sdělení je tak závaţné, tak nové a tak třeba v nějakém úzkém oboru, kde by to velké nebo menší nakladatelství nestalo se toto vydat. Nevylučuji, ţe taková monografie můţe mít smysl. Ale tohle to asi nemůţeme říci rovnou, bez toho, aniţ bysme se podívali na to, co ta monografie je. Já chci říci, ţe univerzita v tuto chvíli, a rád bych zdůraznil ve velké součinnosti s vedením ústavu a s paní doktorkou Tejkalovou prověřuje všechny ty publikace, které jsou v podezření, ţe tam bylo nějaké neetické chování, nebo ţe, ţe ty publikace jsou pod nějakou základní úroveň, kterou očekáváme u publikací z Univerzity Karlovy. Všechny prověřujeme, etická komise se k nim vyjádří, získáme zahraniční nebo jiné nezávislé znalce, kteří je posoudí. A bude to samozřejmě nějakou dobu trvat, ale Plné znění zpráv


potom, potom v případě nutnosti ty, ty publikace vyřadíme z databází a v ţádném případě nebudeme je vykazovat jako nějakou vědeckou činnost, za kterou bychom měli být hodnoceni. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Jestliţe někdo, kdo učí na univerzitě, má titul PhD a jezdí po světě a vydává se za profesora Karlovy univerzity, jak tohle vy vnímáte? Jan KONVALINKA, prorektor Karlovy univerzity pro vědu -------------------Pokud by se někdo, kdo nemá tento titul, vydával za profesora Karlovy univerzity, tak je to samozřejmě váţné pochybení. Na druhou stranu můţe se stát, a to zase je třeba prověřit, ţe oni jeho nazývají profesorem bez jeho vědomí. Coţ se můţe člověku stát, ţe vás osloví chybným titulem a, a s tím se asi nedá nic zas tak nic moc dělat. Čili tohle to bych povaţoval za, za méně závaţné. Pokud samozřejmě se někdo podepisuje jako profesor na fiskální dokumenty ... Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Jestliţe vystupuje, jestliţe vystupuje jako profesor Karlovy univerzity. Jan KONVALINKA, prorektor Karlovy univerzity pro vědu -------------------Jako vystupuje jako profesor, tak je to samozřejmě velmi špatně, zejména, kdyby tak vystupoval v nějakých soukromých jednáních nebo, nebo v něčem, co má komerční aspekty a získával by tím prostředky pro nějakou svoji komerční aktivitu. Ale to hovoříme zcela, zcela obecně, teoreticky ... Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Ne, já hovořím konkrétně. Jan KONVALINKA, prorektor Karlovy univerzity pro vědu -------------------Tohle, tohle já nevím prostě. Tohle já nevím. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Neobáváte se v takovémto případě v téhle kauze i o třeba poškození dobrého jména Karlovy univerzity v zahraničí nebo vůbec? Jan KONVALINKA, prorektor Karlovy univerzity pro vědu -------------------Samozřejmě, ţe tohle to je váţná otázka. O to nám jde vţdycky, ve všech případech. Nejenom v téhle kauze. Právě teď to velmi proto velmi pozorně sledujeme a musíme, musíme konat kroky, jakmile se dozvíme, ţe k něčemu takovému opravdu došlo. A ty indicie vypadají nepříjemně. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Uţ jste se toho dotkl, ţe vlastně pan Strelkovský má takové svoje alter ego Emily Welkins, která neexistuje. Ovšem on ji afilioval s univerzitami ve Štrasburku a v Cambridge, čímţ podle svých kritiků si zvyšoval kredit u svých článků. Ale pan Strelkovský se ve svém protiblogu hájí, ţe to je registrovaný pseudonym ve Spojených státech. Protoţe pod tímto pseudonymem publikoval knihu Till the Last Drop o upírech. Kde je ta hranice? Jan KONVALINKA, prorektor Karlovy univerzity pro vědu -------------------Na jednu stranu to můţe vypadat jako zajímavý zábavný, skoro aţ cimrmanovský mediální experiment, ţe si vymyslíte spoluautorku a Till the Last Drop, to je opravdu vtipnej název kníţky o upírech, to je jako opravdu dobrý. Na druhou stranu pak tam jsou publikace, které se tváří váţně a zaplevelují ten, ten vědecký prostor něčím, co vypadá jako vědecká publikace a je tam Emily Welkins jako spoluautorka. To je prostě podvod. A to je Plné znění zpráv


nepřijatelné. Čili jedna věc je sociologický experiment s kníţkou, druhá věc je předstírání vědecké publikace v nakladatelstvích, v anglicky psaných publikacích, které vypadají jako by byly vědecké, to je samozřejmě zcela nepřijatelné. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Říká závěrem Jan Konvalinka, proděkan Karlovy univerzity pro vědu. Od mikrofonu přeje příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Plus Lucie Vopálenská.

Přispívají bohaté státy málo na projekty OSN věnované řešení migrační krize? 14.12.2015

ČRo Radioţurnál

str. 02

18:10 Ozvěny dne - publicistika

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Německá kancléřka Angela Merkelová dnes na sjezdu Křesťanskodemokratické unie mimo jiné obvinila bohaté státy, ţe nepřispívají dostatečně na záměry Organizace spojených národů spojené s řešením migrační krize, ať uţ se jedná o Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky nebo třeba světový potravinový program. Přitom ale vyjádřila přesvědčení, ţe Evropa vysoký nápor ţadatelů o azyl zvládne, i kdyţ to pro Unii bude znamenat, jak dodala politička, těţkou zkoušku. A v dnešním projevu se vyslovila i pro lepší zabezpečení vnějších hranic osmadvacítky. Naším dalším hostem je odborník na německý prostor z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Vladimír Handl. Dobrý den. Vladimír HANDL, odborník na německý prostor z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Na jak velký problém naráţí paní Merkelová, kdyţ, jak uţ jsem řekla, varuje před tím, ţe bohaté státy málo platí na projekty věnované migračnímu, migrační krizi v reţii OSN? Vladimír HANDL, odborník na německý prostor z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak to je jedna z těch rovin, ve které, ve kterých ona se snaţí situaci řešit, to znamená, ona uţ delší dobu velice intenzivně pracuje, nebo vůbec německá politika pracuje pro to, aby se situace řešila na místě, za prvé, aby se řešily ty otázky konfliktu, to známe všichni. Za druhé, aby teda se skutečně daly dostatečné prostředky do těch oblastí, ve kterých ţijí ti uprchlíci, to znamená, skutečně nedopustit nebo naopak teda vrátit zpět původní dávky, které byly, jak ona říkala, dolar na osobu na den, ty dávka spadly před dvěma lety na asi třicet pět centů na osobu na den, tak toto je nepřijatelné. A samozřejmě ty podmínky musejí být takové, aby ti lidé prostě nebyli nuceni odtamtud odcházet. Takţe to je ta, pro ní to je jedna z těch základních klíčových podmínek řešení té krize, kterou dneska zaţívá. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Řekl byste, ţe migrační problém se vyvinul do těch rozměrů, které teď řešíme právě proto, ţe státy přestaly platit na projekty, které jsme zmínili, ten dolar a tu částku sníţili na těch pětatřicet centů? Vladimír HANDL, odborník na německý prostor z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dá se říct, ţe na přelomu let 2013/2014, kdy právě taková situace nastala, tak sníţení těch dávek patřilo jistě k těm hlavním motivačním momentům, protoţe v té době prostě uţ jaksi natolik poklesla důvěra v to, ţe ta konfliktní situace v Sýrii se vyřeší, ţe lidé začali chápat, ţe vlastně ten způsob ţivot, který jim teda poskytují Plné znění zpráv


uprchlické tábory, je to, co je čeká, čeká dalších mnoho let. A v tomto kontextu sníţení těch dávek bylo samozřejmě devastující, to byla politická chyba číslo jedna, si myslím, celého mezinárodního společenství. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Angela Merkelová dnes taky řekla, ţe je důleţité zvýšit zabezpečení vnějších hranic Evropské unie. Já se zeptám na to, jestli je moţné něco takového udělat bez solidárního schválení, takzvaného přerozdělení ţadatelů o azyl, tedy kvót, jak se taky v Česku říká? Vladimír HANDL, odborník na německý prostor z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak nějaká míra přerozdělení, sdílení teda tohoto, těch nákladů bude nezbytná, otázka je, v jaké, v jaké podobě a kdy. Ani německá politika, si myslím, momentálně nedělá ţádnou iluzi, ţe by získala všechny členské státy pro nějaké přerozdělení, proto vystoupila teďka s iniciativou takzvaných kontingentů a to jsou dobrovolné kontingenty, kde se o to teda dělí uţ víc států, šest zemí momentálně, myslím, a ty ostatní, asi se bude vyjednávat o tom, aby ty ostatní se zapojily více třeba finančně nebo personálně do ochrany těch hranic s tím, ţe samozřejmě německá politika očekává, ţe ty ostatní dřív nebo později se připojí také, protoţe ten problém prostě je problém společný, není to problém jenom německý nebo rakouský. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Dokládá Vladimír Handl z Ústavu mezinárodních vztahů a taky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Díky, na shledanou. Vladimír HANDL, odborník na německý prostor z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou.

Predátoři útočí 14.12.2015

Euro str. 26 report - školství Jan Novotný

Pochybná vydavatelství z celého světa nabízejí českým vědcům za peníze publikaci jejich článků. Mají úspěch, hodnocení vědy v Česku nefunguje Kdyţ doktorandka mediálních studií z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Vlaďka Kubíčková otevřela před pár týdny svou e-mailovou schránku, vyskočila na ni podivná nabídka: „Pozvánka k publikování vašich článků v našem časopise Journal of Journalism and Mass Communication.― Vlaďka Kubíčková o tomto časopise nikdy v ţivotě neslyšela. Jen ji zajímalo, jak se vydavatelství David Publishing Company údajně z New Yorku dozvědělo její e-mailovou adresu a název její doktorské práce. „Nějakým způsobem si zjistili, ţe jsem přednesla příspěvek na konferenci o médiích a komunikaci ve střední a východní Evropě,― říká Kubíčková. Časopis vydávaný touto neznámou čínsko-americkou společností vypadá na první pohled jako kaţdý jiný. Vlaďka Kubíčková dokonce na chvíli přemýšlela, zda se skutečně nejedná o prestiţní periodikum, jak o sobě ţurnál tvrdí. „Chvíli jsem byla v pokušení,― přiznává doktorandka. Jugoslávští vědci Při bliţším zkoumání ale člověk zjistí, ţe tu něco nehraje. Zvláštní je uţ vtíravá rétorika: „Pokud máte ještě příspěvek k dispozici nebo máte jinou nepublikovanou práci, prosím poskytněte nám ji.― Za publikaci v tomto časopise se navíc platí poplatky. Jak vysoké, zástupci časopisu ve svém e-mailu neuvedli. Redakční rada má řadu zajímavých členů a hodnotitelů. Například jistého Holgera Briela z University of Nicosia v Jugoslávii. To, ţe stát Jugoslávie uţ mnoho let neexistuje a ani nikdy předtím v něm nesídlila ţádná univerzitní instituce podobného jména, je zřejmě šéfům predátorského vydavatelství jedno. Tato nabídka nakonec dravcům z David Publishing Company nevyšla. Vlaďka Kubíčková totiţ po zjištění všech nesrovnalostí nakoukla do seznamu profesora Jeffreyho Bealla z Coloradské univerzity. Americký akademik jako první na světě sestavil respektovaný rejstřík predátorských časopisů, který uznává i Karlova Plné znění zpráv


univerzita. A vybízí své zaměstnance, aby se jím řídili. Vydavatel David Publishing Company v seznamu nechybí. Beallův rejstřík ale není kompletní. Ani být nemůţe. Kaţdým rokem přibývají desítky aţ stovky predátorských časopisů. Beall se na to snaţí reagovat a registruje jich uţ více neţ šest stovek. Před čtyřmi lety přitom začínal s pouhými osmnácti. Tito vydavatelé mají neobyčejné úspěchy právě v Česku. Nefunguje tu totiţ systém hodnocení vědy. Pokud se některému z časopisů podaří proniknout do jedné z celosvětových vědeckých databází Web of Science nebo Scopus, v Česku je automaticky povaţován za věrohodný zdroj vědeckých informací a vědec můţe za publikaci v něm získat peníze ze státního rozpočtu na vědu. Nikdo nezkoumá, jestli je časopis a příspěvek v něm skutečně kvalitní. Proklouznout děravým sítem tak mohou stovky pochybných textů, i kdyţ se například podle vedení Karlovy univerzity jedná o porušení etického kodexu. Podobně jako v případě vědce z Karlovy univerzity a VŠE Wadima Strielkowského a jeho některých kolegů, na jejichţ podezřele bohatou publikační činnost v neznámých ţurnálech upozornil týdeník Euro minulý týden. Čilé publikování mělo Strielkowskému pomoci k docentuře, kterou se snaţil získat na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde stále působí. Knihy o upírech Strielkowski je přitom absolventem Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK, povaţovaného za nejprestiţnější ekonomickou školu v zemi. Začínal tu dokonce svou vědeckou i pedagogickou dráhu. Ale kvůli nedostatečným výsledkům i podezření z vysávání prostředků na vědu musel odejít. Institut ekonomických studií se však ze Strielkowského kauzy nepoučil. Škola zvučného jména přímo vybízí své studenty a absolventy k publikacím v predátorských vydavatelstvích, jak o tom svědčí dopis z webových stránek školy. Pokud v nich publikují svou bakalářskou či diplomovou práci, institut jim přispěje pěti tisíci korun. To můţe pokrýt platbu predátorskému vydavateli za uveřejnění. Institut si na oplátku vykáţe studentskou publikaci do Rejstříku informací o výsledcích (RIV) jako vědeckou práci, na kterou získá státní podporu. Ta můţe být o mnoho vyšší neţ zmíněných pět tisíc vyplácených autorům. Studenti institutu v minulých letech publikovali své závěrečné práce výhradně ve vydavatelství Lambert Academic Publishing (LAP), které je celosvětově známé jako „vanity press―, tedy vydavatel, který sváţe cokoli, pokud si to zaplatíte. Jedná se vlastně o takový akademický samizdat. Své knihy o upírech vydal v LAP i dnes jiţ bývalý zaměstnanec Karlovy univerzity Wadim Strielkowski. Institut studenty v dopise motivuje tím, ţe publikace například v LAP bude hodnotnou vzpomínkou na dobu jejich studia. „Vydání práce v zahraničí vám přinese hodnotu v podobě lepší pozice na trhu kvalifikované práce a především v podobě radosti vašich blízkých, která je, jak víte, k nezaplacení,― píše v dopise ředitel institutu Martin Gregor. „Nejedná se o nijak nedostiţnou metu,― dodává. Ano, publikovat v LAP skutečně není těţké – stačí si to zaplatit. Lambert Academic Publishing se na svých internetových stránkách pyšní podivnou referencí od Jeffreyho S. Weavera, bývalého pedagoga z ne příliš známých amerických univerzit Strayer a Walden. „Během pouhých tří měsíců jsem s jejich pomocí publikoval šest knih, z nichţ tři jsou nyní vyuţívány na dvou univerzitách jako doporučená literatura,― cituje LAP Weavera. Jeffrey Beall nemá o vydavatelství Lambert Academic Publishing ţádné iluze. Zařadil ho do speciální kolonky „must avoid― (je nutné se mu vyhnout). „Tento vydavatel obesílá čerstvé absolventy a mladé vědce a vybízí je k poskytnutí práv k jejich závěrečným pracím, které tiskne na objednávku a pak je prodává například na Amazonu,― tvrdí Beall. „Společnost zaměstnává takzvané akviziční editory, kteří celý den a noc prohledávají internet a posílají spamy jejich nešťastným obětem, které právě dokončily dizertaci,― doplňuje vědec z Colorada. Na dotazy týdeníku Euro nikdo z Lambert Academic Publishing neodpověděl. Na zaslané otázky nereagoval ani ředitel Institutu ekonomických studií Martin Gregor. Institut se přitom sám zařadil do role jakéhosi agenta tohoto vydavatelství v Česku. Na publikování v LAP a podobných vydavatelstvích můţe škola slušně vydělat. Na úkor státního rozpočtu. Nová pravidla Fakulta sociálních věd se i v důsledku kauzy s podvodnými publikacemi rozhodla vypracovat zcela nová celofakultní pravidla publikování, která jsou nyní „v procesu výroby―, jak týdeníku Euro sdělil proděkan Filip Láb. Nová pravidla by měla alespoň rámcově definovat predátorské časopisy – nekvalitní či fiktivní recenzní řízení, pochybná jména nebo instituce v redakčních radách či mezi hodnotiteli. A pravidla by měla také jasně varovat akademiky, aby vůbec nereagovali na spamové výzvy k publikování od predátorů, které vědcům do e-mailové schránky chodí téměř kaţdý den. „Kaţdý z nás je prakticky denně bombardován e-maily nabízejícími Plné znění zpráv


publikování v některém z těchto časopisů. Odpovědnost za publikaci má na prvním místě její autor,― říká prorektor Karlovy univerzity Jan Konvalinka, který se celou problematikou intenzivně zabývá i v důsledku kauzy Wadima Strielkowského. *** Institut ekonomických studií se nepoučil. Škola zvučného jména přímo vybízí své studenty a absolventy k publikacím v predátorských vydavatelstvích. Počet podezřelých vydavatelů Zdroj: Jeffrey Beall Počet predátorských „nezávislých― časopisů Zdroj: Jeffrey Beall O autorovi| Jan Novotný, [email protected] Foto autor| ILUSTRACE • archiv Foto popis| mlčící univerzita. Institut ekonomických studií čile publikuje v predátorských časopisech. Proč si vybírá k publikaci pochybná periodika, však týdeníku Euro univerzita neřekla. Foto popis| Lovec predátorů. Jeffrey Beall, knihovník Coloradské univerzity v Denveru, sestavuje „černou listinu― predátorských časopisů.

Uprchlická krize je historická zkouška pro EU, řekla Merkelová na sjezdu CDU 14.12.2015

zpravy.rozhlas.cz str. 00 ČTK, ČRo

/ evropskaunie

Uprchlická krize je historická zkouška pro Evropskou unii. Na sjezdu své Křesťanskodemokratické unie (CDU) v Karlsruhe to dnes řekla německá kancléřka Angela Merkelová, která zároveň vyjádřila přesvědčení, ţe EU v krizi obstojí. Zdůraznila však, ţe je třeba pracovat na sníţení počtu běţenců, kteří do EU i do Německa přicházejí. „Evropa ve svých zkouškách vţdy obstála, a já věřím, ţe tomu tak bude i nadále. My k tomu přispějeme,― prohlásila Merkelová. Přitom upozornila, ţe řešení uprchlické krize bude mimořádně náročné, bude vyţadovat trpělivost a evropskou i mezinárodní spolupráci.Německá kancléřka zároveň ve svém projevu mezinárodnímu společenství vytkla, ţe na pomoc uprchlíkům nevyčleňuje dostatek prostředků.„Je zřejmé, ţe jak agentura OSN pro uprchlíky, tak Světový potravinový program trpí podfinancováním. Není k dispozici ani dolar denně na uprchlíka. A je nepřijatelné, ţe dosavadní prostředky z těchto fondů se mají dále sniţovat,― řekla.Sníţení dávek na přelomu let 2013 a 2014 z dolaru na osobu a den na 35 centů patřilo k hlavním motivačním momentům, proč lidé začali opouštět uprchlické tábory, vysvětluje odborník na německý prostor z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Ústavu mezinárodních vztahů Vladimír Handl.„V té době natolik poklesla důvěra v to, ţe se konfliktní situace v Sýrii vyřeší, ţe lidé začali chápat, ţe způsob ţivota, který jim poskytují uprchlické tábory, je to, co je čeká dalších mnoho let. V tomto kontextu sníţení dávek bylo samozřejmě devastující. To byla politická chyba číslo jedna celého mezinárodního společenství,― zdůraznil Handl.Sníţit počet uprchlíkůMerkelová také poznamenala, ţe do země podle oficiálních údajů uţ přišlo přes milion běţenců a ţe je třeba počet přistěhovalců výrazně sníţit, coţ je prý v zájmu všech.„Je to v německém zájmu s ohledem na náročnost úkolu zajistit péči o běţence a integrovat je do společnosti a na pracovní trh,― poznamenala kancléřka. „A je to i v zájmu uprchlíků samotných, protoţe nikdo neopouští svou vlast snadno,― doplnila.Merkelová proto vyzvala k posílení ochrany vnějších hranic EU, která je nutná kvůli fungování schengenského prostoru.Kancléřka věnovala uprchlické krizi téměř polovinu své osmdesátiminutové řeči na sjezdu. Kromě problému s běţenci se zmínila i o nasazení německé armády do boje proti teroristické organizaci Islámský stát, o transformaci německé energetiky směrem k obnovitelným zdrojům a o zajištění vyrovnaného rozpočtu. Po projevu si vyslouţila několikaminutový potlesk.Uprchlická krizePevný postoj vůči tyranii, jasné morální vedení. Time zvolil Merkelovou osobností rokuDo Německa přišel oficiálně uţ miliontý letošní uprchlíkPolicie po útocích na Plné znění zpráv


uprchlickou ubytovnu v saském Heidenau vyšetřuje 48 osobNěmecko se zapojí do boje s Islámským státem. Vyšle průzkumné letouny a fregatuNěmecko musí dostat migrační vlnu pod kontrolu, ţádají tamní Ţidé URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1564405

Zdeněk Zbořil: Ţe Le Penová prohrála? Pozor, je to jinak. Smutný kabaret u Moravce. A studenti profesora Putny ať se podívají 14.12.2015

parlamentnilisty.cz str. 00 Jiří Hroník

Politologové

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA Opakované obstrukce neudělají z Miroslava Kalouska a jeho opozičních druhů v očích veřejnosti neohroţené ochránce principů demokracie, ale lidé si je zapamatují jako ty, kdo demokracii ohroţují. Politolog Zdeněk Zbořil ve svém pravidelném ohlédnutí za politickým děním uplynulého týdne probírá i ruskou propagandu, smutný kabaret v České televizi i přibliţující se konflikt mezi Ruskem a Spojenými státy na bojištích v Sýrii a východním Turecku. Páteční mimořádné schůzi Sněmovny k zavedení elektronické evidence trţeb předcházela tisková konference hnutí ANO, na niţ dorazili poslanci v tričkách s nápisy ―Nechte nás makat―, ―Stop obstrukcím― nebo také ―Nezdrţuj, Kalousku―. Na samotné jednání si ministr financí Andrej Babiš přinesl dětskou pokladničku, Martin Komárek si zase na mobil fotil řečnícího šéfa klubu TOP 09 Františka Laudáta, aby měl na sociálních sítích ke komu přidat poznámku ―A tohle jste volili―. Koalice si však dokázala prosadit jen hlasování o programu, jinak ji obstruující TOP 09 nic nedovolila. Štafetu od stranického kolegy převzal novopečený předseda Miroslav Kalousek a téměř tři hodiny, dokud schůze neskončila, utrácel čas poslanců připomínáním, ţe mimořádné schůze by se měly zabývat mimořádnými okolnostmi. Ale uţ samotné schválení programu, o němţ se hlasovalo poté, co předsedající schůze Jaroslava Jermanová přerušila vystoupení předsedy ODS Petra Fialy, opozici naštvalo. ―Sejdeme se u Ústavního soudu,― hrozil Marek Benda. ―Vládní koalice se dnes dopustila skandálního pošlapání demokratických principů. Takto se vládlo ve Venezuele za Huga Cháveze,― postěţoval si Petr Fiala. ―Kdyţ mluví o ‚skandálním pošlapání demokratických principů‘ předseda ODS, je uţ to s Českou republikou opravdu váţné. Téměř kaţdý den se objevují nikoli milionové, ale miliardové skandály, které jsou dědictvím vlád, ve kterých ODS uplatňovala svou ‚vedoucí roli‘ a zřejmě k náhradě těchto škod nikdy nedojde, i kdyby museli všichni jejich viníci nastoupit k PTP,― uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil své pravidelné ohlédnutí za politickým děním uplynulého týdne. Kalouska ani Fialu jako neohroţené ochránce demokracie nikdo nebere Je ale přesvědčen, ţe TOP 09 ani ODS takové počínání nic dobrého nepřinese. ―Opoziční obstrukce, o kterých se obstrukčníci domnívají, ţe jsou demokratickým principem, budou ještě chvíli zajímavé, neţ se obrátí podobně jako propaganda České televize - proti svým tvůrcům. Ukazuje se, ţe ani profesor politologie, češtiny a historie nemusí vědět, ţe politika není jen třídní boj, ale také otázka konsenzu, a ţe zatvrzelost a neústupnost můţe poškodit obě bojující strany. A pokud se ještě někdo na přímé přenosy z Poslanecké sněmovny dívá, určitě nezapomene jména Kalousek, Laudát, Fiala a další. Nikoli však jako jména neohroţených ochránců principů demokracie, ale naopak jako jména těch, kteří, aniţ to vědí, ji ohroţují. A ţe se uřeční aţ ke svému odchodu,― domnívá se politolog. Ještě před páteční mimořádnou schůzí se k opakovaně promarněnému času v Poslanecké sněmovně vyjádřil během své návštěvy Ústeckého kraje prezident Miloš Zeman. Podle něj TOP 09, konkrétně její předseda Miroslav Kalousek, svojí obstrukční taktikou paralyzují český parlament. Jde prý o největší škůdce parlamentní demokracie v České republice. ―Uţ jsem to řekl k té páteční mimořádné schůzi. Je to tak, jde o ‚největší škůdce parlamentní demokracie v ČR‘ a nejhorší je, ţe to asi sami ani nevědí. Ani politická zkušenost se nedá předat bez obtíţí, a tak se extremisté z TOP 09 a ostatní budou k ní muset dobrat sami. Moţná, ţe to pro ně bude bolestivější, neţ se domnívají, stejně jako si to nemysleli jejich předchůdci,― poznamenává Zdeněk Zbořil. Plné znění zpráv


Ani zpravodajové nevědí, zda nám nehrozí teroristický útok Prezident Miloš Zeman zaujal i prohlášením, ţe dříve nebo později se terčem teroristického útoku islámských radikálů stane i Česká republika, a to nejspíše Praha. ―To, zda se stane Česká republika terčem teroristického útoku, je z řádu Libušina proroctví. Ale proč ne? Kdyţ ano, nebo ne neumějí říci ani nejlépe informovaní ‚zpravodajové‘ u nás nebo u našich tzv. spojenců. Někdy mi ty jejich nápady připadají jako předpovědi počasí: buď to vyjde, nebo také ne, vţdyť padesátiprocentní správnost je dobrý výsledek! Ale moţná, ţe se také tak trochu vyhodíme do povětří nebo postřílíme sami. Uţ jsme se o to nedávno ve dvou případech pokusili a ani jsme nepotřebovali dováţet islámské radikály. I u nás se nějací najdou,― připomíná politický analytik. O prezidentu Miloši Zemanovi, jemuţ ve druhém kole přímé volby dalo začátkem roku 2013 hlas 2 717 405 voličů, si 11 tisíc lidí myslí, ţe se dopustil některými svými výroky velezrady, a proto se podepsali pod petici, kterou předloţili Senátu, aby prezidenta kvůli tomu zaţaloval. Senát ji však odmítl jako nedůvodnou a k hlasování o výzvě, aby hlava státu byla ve svých vyjádřeních zdrţenlivější, neohroţovala jimi spojenecké závazky ČR a nerozdělovala společnost, se horní komora pro malý počet přítomných uţ nedostala. Podle organizátora petice Michala Majznera je nebezpečné, jak si prezident Zeman počíná, kdyţ společnost radikalizuje v souvislosti migrací, místo aby ji uklidňoval, je to prý na hraně trestního zákoníku a jde přímo o ohroţení domácí politiky. Uklidňovat je správné, ale varovat před nebezpečím je také třeba Pokud jde o nehlasování senátorů o zmíněné výzvě prezidentovi, naši zákonodárci podle Zdeňka Zbořila moţná odkládají svá rozhodnutí podobně, jako Italové ţádají o odloţení platnosti prodlouţení sankcí Evropské unie. ―Předpokládám také, ţe se tak děje i pod vlivem zkušeností, které máme od doby, kdy vláda uznala - asi protiprávně - Kosovo, kdy se přidala k bombardování a zabíjení v bývalé Jugoslávii, kdy podporovala útok na ‚zbraně hromadného ničení‘ v Iráku a kdy se stala členem ‚koalice ochotných‘ tak trochu váhavěji v Sýrii,― říká pro ParlamentníListy.cz k nezájmu senátorů o hlasování politický analytik Zdeněk Zbořil. Kdyţ 11 tisíc občanů povaţuje prezidenta republiky za ―velezrádce―, tak se dá předpokládat, ţe také souhlasí se všemi uvedenými agresivními akty. ―Vedení agresivní války nebo její schvalování je nepromlčitelným zločinem a mnozí by měli váţit svoje slova, aby se nedostali jednou do potíţí jako třeba Lubomír Štrougal kvůli střelbě při ochraně státních hranic ČSR a ČSSR. Slova o povinnosti uklidňovat jsou samozřejmě věcně správná, ale jak říká pan Kmoníček v sobotním vydání deníku Právo, jde také o varování. A kdyţ čtu podpisy některých, kteří podepsali uţ tolik ‚zneklidňujících petic‘, někteří dokonce i v padesátých letech minulého století, jsem trochu na rozpacích,― přiznává politolog. O ruské propagandě nepochybuje, i kdyţ rusky vůbec neumí V další části svého ohlédnutí za politickým děním uplynulého týdne se zamýšlí nad ruskou propagandou v České republice, o níţ se diskutovalo i na besedě u kulatého stolu, na níţ sám nechyběl. ―Aktivně jsem se zúčastnil dvěma krátkými vystoupeními. Byla to, řekněme, kultivovaně vedená diskuse, která mi přinesla několik zajímavých poznatků. Především mě zaujal reprezentant Asociace pro mezinárodní otázky, který se domnívá, ţe Česká republika je pod vlivem ‚ruské propagandy‘. Přiznal, ţe neumí rusky, ale všemu prý rozumí díky svým kolegům, s nimiţ spolupracuje. Sebevědomí mu tedy nescházelo. Novinář z Hospodářských novin zase říkal, ţe jezdí do Ruska a na Ukrajinu a má v obou zemích řadu přátel, tak ten se asi s nimi domluví,― líčí Zdeněk Zbořil své záţitky s účastníky diskuse. Ti ostatní uţ mluvili spíše k věci a vypadalo to, ţe i ruštinu studovali. ―Ale jak jsou na tom s literaturou, filmem, divadlem, hudbou a znalostí jazyků, kterými se v Ruské federaci mluví, nevím. Většinou totiţ hovoří o Putinovi, coţ je pro ně alfa a omega poznání všeho ruského. A například o českém rusofilství nebo rusománii, jak se mi snad jen zdálo, nic nevědí. Čtyři ruští účastníci naopak mluvili, nebo se pokoušeli mluvit česky, ale také oni, stejně jako česká část diskutujících, připomínali, jak je v podobných diskusích zvykem, své subjektivní zkušenosti, mnohdy velmi starobylé. Krátká, ale uţitečná byla připomínka kritického a nekritického zkoumání zdrojů informací, ale s ohledem na šíři diskuse se nedošlo k nějakým zajímavým závěrům,― lituje politolog. Z Otázek Václava Moravce se stal smutný kabaret Plné znění zpráv


Jinak se uţ stalo tradicí, ţe kdyţ se u nás někdo zastane nějakého ruského stanoviska, hned je ruský agent. Výmluvně to prokázal profesor Martin Putna, který počmáral plakáty zvoucí na přednášku v Německu ţijícího českého politologa a ekonoma Petra Robejška na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a na twitteru se pochlubil: ―Fakulta polepena veleplakáty mesiáše Petra Robejška. Tak jsem na všechny napsal RUSKÝ ŠVÁB.― ―Tak o agentománii si u kulatého stolu také mnozí jen tak povrchně popovídali, protoţe to je dlouholetá součást ‚české politické kultury‘, a vlastně to pro mne, pamětníka, není vůbec nic nového. No a pana Putnu snad není třeba komentovat. Odpovídá to jeho intelektuální a mravní úrovni a o té by měl přemýšlet on sám a neměli bychom tím otravovat veřejnost. Jen doufám, ţe si ‚vtipné nadávky‘ pana profesora přečtou jeho studenti, aby propříště věděli, jak je lehké naučit se někoho nenávidět,― podotýká Zdeněk Zbořil. Z propagandy, i kdyţ jiné, bývá podezírána Česká televize. Kritizoval ji například předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný na konferenci Perspektivy veřejnoprávních médií za to, ţe pochlebuje všemu, co přijde z Evropské unie, a vydává za správné vše, co přijde z americké ambasády. Trvale ji tepe senátor Jan Veleba, hodně kritiky se na ni snáší v internetových diskusích. V pátečních Lidových novinách se ale veřejnoprávní televize zastal Zdeněk Šarapatka, člen Rady ČT, podle něhoţ je Česká televize ―tvrdým oříškem pro mocenskou manipulaci―. ―Svůj osobní názor na Českou televizi raději nepovím. Nemohu být objektivní, protoţe jsem se v neděli díval na Otázky Václava Moravce a ještě se z toho nemohu vzpamatovat. Byl to kabaret, tedy smutný kabaret, nebo ještě přesněji, takové smutné sdělení Radě ČT, ţe komu není rady, tomu není pomoci!― myslí si politolog. Putina by mohla ohrozit jen změna americké politiky, ta je však nereálná Nakonec přece jen přiznává, ţe zpravodajství a publicistiku veřejnoprávní televize vnímá jako kontraproduktivní. ―Moţná ţe si mnozí v ČT neuvědomují, ţe dnes, i kdyby jim padala z úst zlatá slova nebo i trocha pravdy, uţ jim málokdo uvěří. Stejně jako panu Šarapatkovi za jeho účast a protiúčast na akci Olovo. Na zmíněné diskusi to někdo komentoval slovy ‚Zaplať Pánbůh za českou televizi!‘ a myslel tím, ţe dnes můţeme kdekoli číst, ţe ‚pravda začíná tam, kde končí signál ČT‘. Před necelým rokem publikoval Petr Ţantovský důkladnou studii o mediální manipulaci a za příklad mu poslouţila televizní krize. Doporučuji ji jednak proto, ţe se z ní dá vyčíst, ţe se za posledních patnáct let v České televizi nic nezměnilo, ale také, co je horší, ţe podobně se zachází s konzumenty veřejnoprávních médií i v jiných zemích na celém světě,― upozorňuje Zdeněk Zbořil. Zahraniční téma otvírá pohledem na Ruskou federaci, která se ocitla ve sloţité ekonomické situaci kvůli klesající ceně ropy i sankcím Západu. Proto je pro prezidenta Vladimira Putina při myšlenkách na čtvrté zvolení hlavou státu důleţité, aby nynější vojenské angaţmá v Sýrii bylo úspěšné. ―Putina by mohla ohrozit snad jen změna americké politiky vůči celému světu. Protoţe to ale není moţné a bojechtiví kongresmani, vláda i Bílý dům chtějí ‚ruského nepřítele‘ na hlavu porazit, bude ruská veřejnost stát za Putinem. Pan Chodorkovskij se svými miliardami a miliony, které chce ze Švýcarska posílat do Ruska, si současný reţim plete s léty Leonida Breţněva. Můţe ale způsobit mnohé škody. Ruskou federaci za pomoci ‚veřejně prospěšných organizací‘ nerozvrátí, i kdyby jim přišel na pomoc pan Putna. Rusko můţe zničit jenom válka nebo vnitřní rozvrat, na čemţ mnozí pracují, ale nevím, nevím, zda nesedlají špatného koně,― přemítá politický analytik. Snad nejel viceprezident USA do Kyjeva jen kvůli synovu byznysu Ukrajina k sobě v minulém týdnu přitáhla pozornost návštěvou amerického viceprezidenta Joe Bidena v Kyjevě, ale i bitkou v parlamentu poté, co se jeden z poslanců Bloku prezidenta Petra Porošenka pokusil odnést premiéra Arsenije Jaceňuka. ―Dá se ještě někomu a něčemu z Ukrajiny věřit? Ani projev amerického viceprezidenta o boji s korupcí není srozumitelný tomu, kdo nesedí za zavřenými dveřmi ukrajinských ‚komnat‘ a nevidí do hlav amerických, zdá se, ţe rozhádaných, politiků. Ale skutečnost, ţe do Kyjeva musel cestovat americký viceprezident, svědčí o tom, ţe se tam děje něco důleţitého, snad ne jen s tím, co by mohlo mít vliv na byznys jeho syna Huntera v plynárenské firmě. Videozáznam z pranice v ukrajinském parlamentu je sice atraktivní, ale podobné obrázky známe i odjinud, ze zemí našich přátel a dnes i vojenských spojenců,― konstatuje Zdeněk Zbořil.



Důleţitější ovšem je, zda ukrajinská revoluce skutečně uţ ―poţírá svoje děti―, jak nasvědčuje odchod Dmytro Jaroše z čela Pravého sektoru, nebo je všechno jenom mediální hra. ―A zda je jejím účelem jen to, aby ‚mezinárodní společenství‘ mohlo rozpoutat nějakou novou Krymskou válku, kdyţ od té velké a slavné uplynulo uţ 160 let. Alespoň výroky předsedy britské vlády Davida Camerona dělají dojem, jako kdyby chtěl uţ zase poslat na Krym slavnou ‚Lehkou kavalérii‘. Jinak by bylo zajímavé od znalců důsledků ukrajinského podpisu Asociační smlouvy a způsobu splácení jejích dluhů slyšet, co bude s Ukrajinou dál, kdyţ dluhová past je na ni uţ dávno nastraţena a funguje. To, ţe jsou obyvatelé pobouřeni zdraţením elektřiny a plynu, to uţ únavně u moci se střídající zbohatlíky, jak se kdysi na Ukrajině říkalo NEPmanům, dávno nezajímá,― nepochybuje politolog. Konflikt Ruska se Spojenými státy na bojištích v Sýrii se přiblíţil Stupňuje se napětí mezi Ruskem a Tureckem, které odstartovalo sestřelení ruského bitevníku. Ruský prezident Vladimir Putin pohrozil okamţitou likvidací jakéhokoli cíle, který by ohrozil ruské síly v Sýrii. I kdyţ nejmenoval, komu varování adresuje, jeho slova jasně mířila na Turecko. V neděli střílela ruská válečná loď Smětlivyj v Egejském moři na výstrahu, aby zabránila kolizi s tureckým rybářským plavidlem. Poslanec a místopředseda sněmovního výboru pro obranu Ivan Gabal k nynějšímu stavu prohlásil, ţe v Sýrii se neformuje široká mezinárodní koalice, jak se o tom v souvislosti s bojem proti tzv. Islámskému státu mluvilo, ale naopak posiluje eskalace mezi Ruskem na jedné straně a Tureckem a USA na druhé straně. Podle něj NATO musí reagovat na ruskou expanzi základnami, zbraněmi a vojenskou aktivitou ve Středomoří. ―Ta Putinova pohrůţka ‚okamţitou likvidací jakéhokoli cíle‘ společně se zprávou, ţe 95 procent nukleárního potenciálu Ruské federace je v plné pohotovosti, svědčí o tom, ţe se konflikt, který si původně přáli jen někteří, přiblíţil. A tentokrát má jindy ne vţdy přesný Ivan Gabal pravdu. Nejde o nějakou koalici versus Rusko, ale o Rusko versus Spojené státy na bojištích v Sýrii a východního Turecka. A měli bychom tuto informaci brát váţně, protoţe, zdá se, dnes uţ rozhodují horké hlavy na obou stranách. A z míst, kde se dnes válčí, to není do střední, ale ani do západní Evropy daleko,― připomíná varovně pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil. Trump na vrcholu americké vnitřní a zahraniční politiky je nepředstavitelný V USA i nadále vyvolává velké pozdviţení Donald Trump, který je i přes řadu kontroverzních výroků podle průzkumů stále favoritem republikánských prezidentských primárek. Nejnověji vyzval k celkovému a naprostému uzavření Spojených států pro muslimy, kteří chtějí do země přicestovat. Podle Bílého domu je Trumpův poţadavek v rozporu s americkými hodnotami i bezpečnostními zájmy státu. Donald Trump uţ v minulosti doporučoval zváţit uzavření některých mešit v USA. ―Jsem přesvědčen, ţe Donald Trump je jen jakýsi komický republikánský ‚předskokan‘. Moţná ţe mentalitě amerických voličů nerozumím. Představit si ho ale jako budovatele nové pyramidy americké vnitřní i zahraniční politiky opravdu nedovedu,― přiznává politický analytik. Uprchlické téma přináší zcela odlišné plody v sousedním Německu. Stále populárnější pravicově konzervativní strana Alternativa pro Německo čelí jak fyzickým napadením svých představitelů, tak i útokům na sídla stranických kanceláří AfD. To kancléřce Angele Merkelové vynesl naprosto opačný přístup k migrantům ocenění za osobnost roku 2015 podle amerického časopisu Time. ―Svým pohledem na uprchlíky jako na oběti hodné záchrany spíše neţ jako na vetřelce, které je třeba zapudit, vsadila tato ţena vychovaná za ţeleznou oponou na svobodu,― uvedla šéfredaktorka časopisu Nancy Gibbsová ve zdůvodňujícím textu. Osobnost, která v lepším, či horším nejvíce ovlivnila události daného roku, vybírá časopis Time od roku 1927 a například v roce 1938 zvolil Adolfa Hitlera. Počty protestujících proti německé vládní politice narůstají ―Ve Spolkové republice Německo mě dnes více zajímá Identitäre Bewegung. Je to sice jen další opoziční hnutí, které ale na rozdíl od vzpomínané Alternativy pro Německo nepůsobí jen na území bývalé NDR, ale má ambice se stát ‚národním‘ hnutím celoevropským. Jeho vznik a schopnost absorbovat i jiné proudy mimoparlamentní opozice svědčí o tom, ţe protestujících proti vládní politice současné koalice přibývá. Samozřejmě v této souvislosti je nápad časopisu Time z říše snů o propagandě a agitaci. A odvolávání se na minulost Merkelové v NDR, coţ se neděje v případě prezidenta Joachima Gaucka, je podezřelé,― upozorňuje Zdeněk Zbořil. Plné znění zpráv


U nás doma téma migrace nejvíce rezonovalo při sobotní demonstraci na Václavském náměstí, kam dorazila asi tisícovka lidí, před kterou promluvilo několik politiků včetně bývalého šéfa republikánů Miroslava Sládka, a na první celostátní konferenci hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury, kde přednesl projev i Edouard Ferrand z francouzské Národní fronty. ―Demonstrace ‚Za naši kulturu, za naši zem!‘ ukazuje na něco podobného, co jsem před chvílí zmiňoval. Přicházejí nové nebo staronové osobnosti i ‚neosobnosti‘, které v tom současném babylonu politických idejí a činů vidí svou příleţitost a ona se jim vskutku nabízí. Pana doktora Sládka jsem sice neviděl, nikde nám ho neukázali, ale umím si představit, pokud neztratil humor, ţe ten náš současný ‚úporný politický diskurz‘ by dokázal uvést do pohybu,― přiznává politolog. U nás děláme z Marine Le Penové dvojče Jörga Haidera Nedělní druhé kolo regionálních voleb ve Francii rozhodlo o tom, ţe Republikáni bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho se svými spojenci získali kontrolu nad sedmi ze 13 krajů, vládní socialisté Françoise Hollandea si udrţeli pět regionů, ten třináctý, Korsiku, tradičně ovládli místní nacionalisté. Ke dvěma vítězstvím Sarkozymu a spol. pomohlo to, ţe socialisté se z druhého kola stáhli, aby umoţnili poráţku Národní fronty. Její dvě hlavní tváře, předsedkyně strany Marine Le Penová a její neteř Marion, se tedy výhry nedočkaly, přesto dokázaly proti společné pravolevé frontě shromáţdit aţ 45 procent hlasů. V celkovém součtu hlasů skončila Národní fronta třetí s více neţ 28 procenty. První jsou Republikáni ve spojení s centristy se ziskem kolem 40 procent hlasů, druzí socialisté s dalšími levicovými stranami s podporou 32 procent. ―Poslední dny před druhým kolem voleb ve Francii vládla hysterie, zejména u socialistů prezidenta Hollanda, který si byl vědom, ţe jeho sázka na válku v Sýrii nebo v Africe nevyšla a ţe zřejmě socialisté budou muset být chudým příbuzným v jakékoli koalici. Dokonce se zapomnělo i na islám a volalo se do boje proti Front National více neţ do války proti terorismu. U nás, kde děláme z Marine Le Penové dvojče Jörga Haidera, nebo alespoň nacionalistickou šovinistku, jsme ji uţ předem označili za extremistku a divíme se jejím téměř 30 procentům v prvním kole. Její voliči však nejsou jen rasisté a lidé nenávidějící cizince, ale zejména ti, kteří nejsou spokojeni se způsobem vládnutí socialistů, administrováním EU a multikulturním výkladem evropské politiky,― tvrdí Zdeněk Zbořil. Nejde o poráţku Národní fronty, ale o Pyrrhovo vítězství socialistů Podivuje se nad tím, ţe v téměř celé Evropě jsou výsledky druhého kola regionálních voleb komentovány jako poráţka Národní fronty. ―Po druhém kole, ve kterém se zvýšila volební účast asi o sedm procent a v němţ voliči Socialistické strany volili ve prospěch Sarkozyho Republikánů, sice Marine Le Penová nevyhrála v ţádném volebním okrsku, ale zachovala si přízeň svých téměř třiceti procent voličů, by se mělo spíše mluvit o ústupu ze slávy Socialistické strany a francouzského prezidenta. Jeho ‚společné‘ vítězství s Republikány je ve skutečnosti Pyrrhovým malým vítězstvím, které se za dva roky v prezidentských volbách můţe změnit ve velkou poráţku. François Hollande si ve skutečnosti můţe jen vzpomenout na svého historického předchůdce a konstatovat: Ještě jedno takové vítězství a socialismus ve Francii bude ztracen,― dodává politolog.


Brexit - debata 16.12. v Eurocentru Praha 15.12.2015

euroskop.cz str. 00 Eurocentrum Praha

ČR a EU

Má EU smysl bez Británie? A co Británie bez Unie? Kdo by se měl víc bát tzv. Brexitu? Přijďte diskutovat na seminář Eurocentra Praha, který se koná ve středu 16. prosince od 17h. Úvodní příspěvky pronesou a Vaše dotazy zodpoví Plné znění zpráv


Roman Joch, ředitel Občanského institutu, Jan Váška, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Kdy? Ve středu 16. prosince 2015 od 17.00 hodin. Kde? Evropský dům, Jungmannova 24, Praha 1. Svoji účast potvrzujte na adrese [email protected]

URL| https://www.euroskop.cz/8952/26718/clanek/brexit---debata-16-12-v-eurocentru-praha/

Vyhrocený boj s ruskou propagandou jen přibliţuje válku 15.12.2015

E15 str. 14 Jan Vávra

Rozhovor

Na vývoji vztahů Ruska se Západem se podílejí také obavy z kremelské propagandy. Snaha západních politických elit s ní bojovat ale vede k dalšímu vytváření textů, které vtahují čtenáře do jedné skupiny a vyhraňují je proti skupině druhé, upozorňuje Jan Křeček. * Brusel oficiálně bojuje proti ruské propagandě. Nemůţe se ale stát boj proti propagandě jen další propagandou vycházející z předpokladu, ţe Západ má při současném napětí s Ruskem objektivní pravdu? Je také otázkou, zda je vůbec moţné v geopolitice s kategorií objektivní pravdy operovat. S pochybnostmi ve věci objektivní pravdy souhlasím. Ale kdyţ mluvíme o propagandě, nejde aţ tak moc o fakta a jejich správnost, ale spíš o rámcování příběhu, úhel pohledu, zdůraznění něčeho a upozadění něčeho jiného... Pomoţme si přirovnáním k reklamě, to je vlastně taková spotřebitelská propaganda. V reklamách moc lţí nenajdeme, ale těţko je budeme pokládat za nestrannou informaci pro spotřebitele, ţe? * Druhá věc, které bychom si měli na propagandě všimnout, je ten zaţitý názor, ţe se týká jen nějakých autoritářštějších reţimů. Jak je to ve společnostech, které se nazývají svobodné a demokratické? Jediný rozdíl je tedy nakonec v tom, ţe my se tváříme, ţe média ve volnotrţním kapitalismu nejsou propagandistická a média v reţimu, kde neplatí jen a pouze volný trh, propagandistická jsou. Na všechna média je ale třeba se v principu dívat jako na propagandu. Vţdy odráţejí nějaký pořádek hodnot, víru, zdravý rozum, zkrátka ideologii. * Jde tedy o standardní a v podstatě nevyhnutelný propagandistický souboj? Jestli současná situace přináší něco nového, tak je to pocit blíţící se války, ve kterém se hodí pouţívat militarizační slovník. V podstatě je ten střet výkladů vţdycky jedna propaganda proti druhé propagandě. Vţdycky někdo má zdroje, jimţ přisuzuje důleţitost, stejně tak i zdroje, na které se dívá s podezřením. V tomto procesu pak figuruje nevědomý uspořádaný soubor hodnot a vlastně potom záleţí jen na tom, jaké hodnoty zrovna převládají. Texty našich médií ale většinou nejsou o nic „čistší― či méně propagandistické neţ texty někoho jiného. * Je zmíněné ovzduší války důsledkem i konkrétního výkladu vztahů Ruska se Západem jakoţto obnovené rivality? Teď si kladu otázku, nakolik se tato atmosféra týká běţné české veřejnosti. Nemyslím tedy politické elity či lidí, kteří svou politickou identitu stavějí na tom, ţe bojují různé války – ať uţ minulé či se snaţí rozjet nové. Kaţdopádně ve válce nejsme. To naskakování na černobílé role ji jenom přibliţuje. Navíc ve válce se moc nediskutuje. Spíše bychom se měli snaţit debatovat a něco se dozvídat, dokud to ještě jde. Myslím, ţe ty snahy o vyvolávání nějakého ohroţení mají jen odvést pozornost. Tady bych moţná hledal důvody toho, proč se nyní tak mluví o propagandě. Plné znění zpráv


* Co přesně má podle vás současný zájem o propagandu zakrýt? Těţko říct, to uţ spekulujeme, ale asi nepůjde o snahu přehlušit nějakou konkrétní událost či jev jako spíše o výsledek stavu, do kterého se česká veřejnost dostala po těch 26 letech po listopadu 1989. Někteří politologové mluví o konci postkomunismu, jelikoţ se odtud vytratila naděje a očekávání spojovaná s koncem předchozího reţimu. Uţ pár let čím dál bolestněji zjišťujeme, ţe se všichni mít dobře nebudeme, ţe štěstí jedněch je vykoupeno nouzí druhých a ţe se na tom tradičními politickými prostředky nic moc změnit nedá. Odrazem tohoto rozpoloţení je úspěch ANO a ještě před ním Věcí veřejných na úkor tradičních politických aktérů. Tyhle podnikatelské a kartelové strany jsou v podstatě spíš neţ politickými stranami jen marketingovými produkty, nejde v nich moc o členství nebo o program, namísto něj najdeme maximálně několik vyzoblých témat, která zdánlivě sjednocují většinu společnosti proti nějaké ohroţující menšině – ať uţ to byly zkorumpované elity, zneuţívači sociálních dávek nebo nějaké ohroţení zvnějšku, uprchlíci nebo právě Rusko. Asi je to zkratka, ale někde u toho sjednocování a mobilizace většiny bych hledal kořeny intenzivního zájmu o ruskou propagandu ze strany našich politických elit. * Na Západě ale to téma rezonuje také. A myslíte, ţe tamní politické elity nepotřebují odvádět pozornost? Moţná mají ty problémy trochu jiné, politická deziluze, spojená s klesající volební účastí a vzestupem populistických stran je tam rozjetější, ale ten princip bude stejný. Jasným zadáním intelektuálů má být kritický přístup k vlastnímu establishmentu. Úkolem kritického intelektuála či intelektuálky je upozorňovat na domácí problémy, domácí manipulace nebo v našem případě domácí propagandu. Ruskou propagandu ať si řeší ruští intelektuálové, ne ti západní či čeští, jako je tomu v současnosti. * Nejsme nakonec znovu svědky vztahu dvou odlišných mediálních systémů, jako tomu bylo právě v době studené války? Spíše Západ zjišťuje, ţe nemá komunikační hegemonii. Ale to bylo vidět uţ dřív. Viz al-Dţazíra. To je televize dělaná přesně podle amerického modelu. A brzy se po zahájení jejího vysílání ukázalo, ţe oni jsou schopní přinést několik vět z prohlášení Bin Ládina. Kaţdý zastánce západního modelu svobody médií by to měl přece vítat, aspoň se přímo od pachatele dozví, čím svoje hrůznosti vysvětluje nebo omlouvá. Kde je nabídka, tam je poptávka, ţádné poručnictví, ţádný dvojí metr v přístupu do médií. Podobná je i reakce na ruskou státní televizi RT, dřívější Russia Today, která vysílá v angličtině. RT je důsledná v tom, ţe se vlastně ani za nic nemaskuje. Kdyţ se vrátíme na začátek, tak nejúspěšnější propaganda je ta, o které se neví, ţe je propaganda. Jestliţe se u RT nebo Hlasu Ameriky ví, ţe je to alespoň zčásti vyráběné na zakázku, tak to přece v první řadě ubliţuje těm samotným stanicím. * Vraťme se k průjezdu amerického konvoje Českem, který se setkal s poměrně vřelým přijetím. Do jaké míry ale slouţilo vyjádření sympatií k NATO a do jaké míry antipatií k tuzemským přátelům Ruska pod vedením Jiřího Vyvadila? Byly hlasy, které tvrdily, ţe to má být demonstrace síly jako poselství vůči Rusku. To asi tak můţe být. Ale kdyţ se podíváme na ty domácí dopady, tak to uţ byla umělá hra, která se ovšem hodila oběma stranám. Vyvadil si proţil svých pár minut slávy, stejně tak ti vítači. Ale ţe by to bylo něco, čemu věnovat velkou pozornost, to si nemyslím. * Proč ji ale tomu ti lidé věnovali? To se dostáváme k otázce, jestli byla první slepice, nebo vejce. Asi ta událost ve chvíli, kdy jiţ získala mediální odezvu a pozornost překračující určitý práh, vyvolala dojem, ţe stojíme před zásadním střetem a je potřeba se někam přidat. Nakonec se také projevil stále rostoucí význam sociálních sítí v politickém procesu a odlišná schopnost, nebo spíše neschopnost, je efektivně pouţívat. Vţdyť se přece jasně ukázalo, jak to Vyvadil neumí, jak se mnoho lidí, kteří by s ním třeba rádi spustili akci, stali vlastně obětí těch mladších, pro něţ je prostředí internetu domácím hřištěm. To skoro nabralo aţ rysy kyberšikany. Bavíme-li se i o vyuţití nových médií k propagandistickým účelům, tak to nefunguje pokaţdé stejně. Najednou ti mladší ji dokonce umějí líp. Zvládnou dokonce rozloţit i tu druhou stranu. Plné znění zpráv


* Dá se ale říct, ţe dokáţou propagandě i lépe vzdorovat a odhalovat ji? Na jednu stranu by to tak být mohlo, na druhou stranu jim moţná chybí ta výchova Rudým právem, schopnost kritického přístupu a um čtení mezi řádky. V prostředí nových médií neustále vznikají nové texty, ty staré ale současně doplňovány, revidovány a vyvraceny nejsou, a kdyţ ano, tak tomu nikdo nevěnuje pozornost. V tradičních médiích naopak platilo, ţe kdyţ bylo něco prokazatelně špatně, vyšla následně oprava a moţná následovala nějaká kritická reflexe. Nová média jsou navíc automaticky najeta na ten základní prvek, který funguje i u propagandy, ţe jsem předem vstřícný vůči textům podporujícím můj názor a naopak jsem ostraţitý vůči těm informacím, které jdou proti němu. Tento proces se s novými médii neustále multiplikuje a multiplikuje, ale chybí v něm záchranná brzda v podobě zmíněného odkazování k minulosti. Sociální sítě by mohly být dobrým prostředím pro diskuzi a střetávání různých přístupů, ale obávám se, ţe v něm nacházíme spíš oddělené přitakávací komunity. Tady je jasné zadání pro takzvané názorové vůdce. Sociální sítě postavené na „lajcích― a počtech „followerů― je plodí jak na běţícím pásu, oni by se měli starat o propojování komunit namísto jejich uzavírání. *** Ruskou propagandu ať si řeší ruští intelektuálové, ne ti západní či čeští, jako je tomu v současnosti. Jestli současná situace přináší něco nového, tak je to pocit blíţící se války, ve kterém se hodí pouţívat militarizační slovník. Jan Křeček (41) Působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Věnuje se zejména politické komunikaci. Doktorát získal v roce 2004 za disertační práci na téma kritické analýzy diskurzu českých médií v době praţského zasedání MMF. Je také autorem knihy Politická komunikace: od res publica po public relations, která vyšla v roce 2013. Foto autor| Foto E15 Anna Vacková Foto autor| Foto E15 Anna Vacková

Jan Křeček: Vyhrocený boj s ruskou propagandou jen přibliţuje válku 15.12.2015

e15.cz str. 00 Jan Vávra

Rozhovory

Na vývoji vztahů Ruska se Západem se podílejí také obavy z kremelské propagandy. Snaha západních politických elit s ní bojovat ale vede k dalšímu vytváření textů, které vtahují čtenáře do jedné skupiny a vyhraňují je proti skupině druhé, upozorňuje Jan Křeček. Brusel oficiálně bojuje proti ruské propagandě. Nemůţe se ale stát boj proti propagandě jen další propagandou vycházející z předpokladu, ţe Západ má při současném napětí s Ruskem objektivní pravdu? Je také otázkou, zda je vůbec moţné v geopolitice s kategorií objektivní pravdy operovat. S pochybnostmi ve věci objektivní pravdy souhlasím. Ale kdyţ mluvíme o propagandě, nejde aţ tak moc o fakta a jejich správnost, ale spíš o rámcování příběhu, úhel pohledu, zdůraznění něčeho a upozadění něčeho jiného… Pomoţme si přirovnáním k reklamě, to je vlastně taková spotřebitelská propaganda. V reklamách moc lţí nenajdeme, ale těţko je budeme pokládat za nestrannou informaci pro spotřebitele, ţe? Druhá věc, které bychom si měli na propagandě všimnout, je ten zaţitý názor, ţe se týká jen nějakých autoritářštějších reţimů. Jak je to ve společnostech, které se nazývají svobodné a demokratické? Jediný rozdíl je tedy nakonec v tom, ţe my se tváříme, ţe média ve volnotrţním kapitalismu nejsou propagandistická a média v reţimu, kde neplatí jen a pouze volný trh, propagandistická jsou. Na všechna média je ale třeba se v principu dívat jako na propagandu. Vţdy odráţejí nějaký pořádek hodnot, víru, zdravý rozum, zkrátka ideologii. Plné znění zpráv


Jestli současná situace přináší něco nového, tak je to pocit blíţící se války, ve kterém se hodí pouţívat militarizační slovník. Jde tedy o standardní a v podstatě nevyhnutelný propagandistický souboj? Jestli současná situace přináší něco nového, tak je to pocit blíţící se války, ve kterém se hodí pouţívat militarizační slovník. V podstatě je ten střet výkladů vţdycky jedna propaganda proti druhé propagandě. Vţdycky někdo má zdroje, jimţ přisuzuje důleţitost, stejně tak i zdroje, na které se dívá s podezřením. V tomto procesu pak figuruje nevědomý uspořádaný soubor hodnot a vlastně potom záleţí jen na tom, jaké hodnoty zrovna převládají. Texty našich médií ale většinou nejsou o nic „čistší― či méně propagandistické neţ texty někoho jiného. Je zmíněné ovzduší války důsledkem i konkrétního výkladu vztahů Ruska se Západem jakoţto obnovené rivality Teď si kladu otázku, nakolik se tato atmosféra týká běţné české veřejnosti. Nemyslím tedy politické elity či lidí, kteří svou politickou identitu stavějí na tom, ţe bojují různé války – ať uţ minulé či se snaţí rozjet nové. Kaţdopádně ve válce nejsme. To naskakování na černobílé role ji jenom přibliţuje. Navíc ve válce se moc nediskutuje. Spíše bychom se měli snaţit debatovat a něco se dozvídat, dokud to ještě jde. Myslím, ţe ty snahy o vyvolávání nějakého ohroţení mají jen odvést pozornost. Tady bych moţná hledal důvody toho, proč se nyní tak mluví o propagandě. Co přesně má podle vás současný zájem o propagandu zakrýt? Těţko říct, to uţ spekulujeme, ale asi nepůjde o snahu přehlušit nějakou konkrétní událost či jev jako spíše o výsledek stavu, do kterého se česká veřejnost dostala po těch 26 letech po listopadu 1989. Někteří politologové mluví o konci postkomunismu, jelikoţ se odtud vytratila naděje a očekávání spojovaná s koncem předchozího reţimu. Uţ pár let čím dál bolestněji zjišťujeme, ţe se všichni mít dobře nebudeme, ţe štěstí jedněch je vykoupeno nouzí druhých a ţe se na tom tradičními politickými prostředky nic moc změnit nedá. Odrazem tohoto rozpoloţení je úspěch ANO a ještě před ním Věcí veřejných na úkor tradičních politických aktérů. Tyhle podnikatelské a kartelové strany jsou v podstatě spíš neţ politickými stranami jen marketingovými produkty, nejde v nich moc o členství nebo o program, namísto něj najdeme maximálně několik vyzoblých témat, která zdánlivě sjednocují většinu společnosti proti nějaké ohroţující menšině – ať uţ to byly zkorumpované elity, zneuţívači sociálních dávek nebo nějaké ohroţení zvnějšku, uprchlíci nebo právě Rusko. Asi je to zkratka, ale někde u toho sjednocování a mobilizace většiny bych hledal kořeny intenzivního zájmu o ruskou propagandu ze strany našich politických elit. Ruskou propagandu ať si řeší ruští intelektuálové, ne ti západní či čeští, jako je tomu v současnosti. Na Západě ale to téma rezonuje také. A myslíte, ţe tamní politické elity nepotřebují odvádět pozornost? Moţná mají ty problémy trochu jiné, politická deziluze, spojená s klesající volební účastí a vzestupem populistických stran je tam rozjetější, ale ten princip bude stejný. Jasným zadáním intelektuálů má být kritický přístup k vlastnímu establishmentu. Úkolem kritického intelektuála či intelektuálky je upozorňovat na domácí problémy, domácí manipulace nebo v našem případě domácí propagandu. Ruskou propagandu ať si řeší ruští intelektuálové, ne ti západní či čeští, jako je tomu v současnosti. Nejsme nakonec znovu svědky vztahu dvou odlišných mediálních systémů, jako tomu bylo právě v době studené války?



Spíše Západ zjišťuje, ţe nemá komunikační hegemonii. Ale to bylo vidět uţ dřív. Viz al-Dţazíra. To je televize dělaná přesně podle amerického modelu. A brzy se po zahájení jejího vysílání ukázalo, ţe oni jsou schopní přinést několik vět z prohlášení Bin Ládina. Kaţdý zastánce západního modelu svobody médií by to měl přece vítat, aspoň se přímo od pachatele dozví, čím svoje hrůznosti vysvětluje nebo omlouvá. Kde je nabídka, tam je poptávka, ţádné poručnictví, ţádný dvojí metr v přístupu do médií. Podobná je i reakce na ruskou státní televizi RT, dřívější Russia Today, která vysílá v angličtině. RT je důsledná v tom, ţe se vlastně ani za nic nemaskuje. Kdyţ se vrátíme na začátek, tak nejúspěšnější propaganda je ta, o které se neví, ţe je propaganda. Jestliţe se u RT nebo Hlasu Ameriky ví, ţe je to alespoň zčásti vyráběné na zakázku, tak to přece v první řadě ubliţuje těm samotným stanicím. Vraťme se k průjezdu amerického konvoje Českem, který se setkal s poměrně vřelým přijetím. Do jaké míry ale slouţilo vyjádření sympatií k NATO a do jaké míry antipatií k tuzemským přátelům Ruska pod vedením Jiřího Vyvadila? Byly hlasy, které tvrdily, ţe to má být demonstrace síly jako poselství vůči Rusku. To asi tak můţe být. Ale kdyţ se podíváme na ty domácí dopady, tak to uţ byla umělá hra, která se ovšem hodila oběma stranám. Vyvadil si proţil svých pár minut slávy, stejně tak ti vítači. Ale ţe by to bylo něco, čemu věnovat velkou pozornost, to si nemyslím. Proč ji ale tomu ti lidé věnovali? To se dostáváme k otázce, jestli byla první slepice, nebo vejce. Asi ta událost ve chvíli, kdy jiţ získala mediální odezvu a pozornost překračující určitý práh, vyvolala dojem, ţe stojíme před zásadním střetem a je potřeba se někam přidat. Nakonec se také projevil stále rostoucí význam sociálních sítí v politickém procesu a odlišná schopnost, nebo spíše neschopnost, je efektivně pouţívat. Vţdyť se přece jasně ukázalo, jak to Vyvadil neumí, jak se mnoho lidí, kteří by s ním třeba rádi spustili akci, stali vlastně obětí těch mladších, pro něţ je prostředí internetu domácím hřištěm. To skoro nabralo aţ rysy kyberšikany. Bavíme-li se i o vyuţití nových médií k propagandistickým účelům, tak to nefunguje pokaţdé stejně. Najednou ti mladší ji dokonce umějí líp. Zvládnou dokonce rozloţit i tu druhou stranu. Dá se ale říct, ţe dokáţou propagandě i lépe vzdorovat a odhalovat ji? Na jednu stranu by to tak být mohlo, na druhou stranu jim moţná chybí ta výchova Rudým právem, schopnost kritického přístupu a um čtení mezi řádky. V prostředí nových médií neustále vznikají nové texty, ty staré ale současně doplňovány, revidovány a vyvraceny nejsou, a kdyţ ano, tak tomu nikdo nevěnuje pozornost. V tradičních médiích naopak platilo, ţe kdyţ bylo něco prokazatelně špatně, vyšla následně oprava a moţná následovala nějaká kritická reflexe. Nová média jsou navíc automaticky najeta na ten základní prvek, který funguje i u propagandy, ţe jsem předem vstřícný vůči textům podporujícím můj názor a naopak jsem ostraţitý vůči těm informacím, které jdou proti němu. Tento proces se s novými médii neustále multiplikuje a multiplikuje, ale chybí v něm záchranná brzda v podobě zmíněného odkazování k minulosti. Sociální sítě by mohly být dobrým prostředím pro diskuzi a střetávání různých přístupů, ale obávám se, ţe v něm nacházíme spíš oddělené přitakávací komunity. Tady je jasné zadání pro takzvané názorové vůdce. Sociální sítě postavené na „lajcích― a počtech „followerů― je plodí jak na běţícím pásu, oni by se měli starat o propojování komunit namísto jejich uzavírání. Jan Křeček (41) Působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Věnuje se zejména politické komunikaci. Doktorát získal v roce 2004 za disertační práci na téma kritické analýzy diskurzu českých médií v době praţského zasedání MMF. Je také autorem knihy Politická komunikace: od res publica po public relations, která vyšla v roce 2013. Plné znění zpráv


Čtěte také: Ukrajinský novinář: V ruské televizi mluví o shození atomové bomby na Istanbul Ekonomická situace Ruska je obtíţná, ale ne kritická, připustil Putin

URL| http://nazory.euro.e15.cz/rozhovory/jan-krecek-vyhroceny-boj-s-ruskou-propagandou-jen-priblizuje-valku1255275

Jeb Bush nazval Donalda Trumpa neseriózním a chaotickým kandidátem 16.12.2015

ČRo Plus

str. 02

17:10 Den podle…

Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Jeb Bush nazval Donalda Trumpa neseriózním a chaotickým kandidátem. Vášnivá debata se strhla i kolem otázky, jak postupovat proti radikálnímu hnutí Islámský stát. Řeč je o další veřejné debatě mezi republikánskými soutěţícími o kandidaturu na amerického prezidenta, která se odehrála v noci na dnešek. Zdravím Jana Hornáta z katedry severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Jan HORNÁT, katedra severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Dobrý večer. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Pane Hornáte, řekněte, byla ta poslední debata republikánská něčím jiná, neţ ty předchozí? Objevily se nějaké překvapivé názory, nebo kaţdý říkal v podstatě to, co se od něj čekalo? Jan HORNÁT, katedra severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Byla jiná moţná v tom, ţe se soustředila víceméně pouze na otázku národní bezpečnosti. Je to jasné, moţná v tom ohledu, ţe v minulých týdnech proběhly, proběhla přestřelka v San Bernardinu v Kalifornii, která se vlastně identifikovala jako teroristický útok. A zároveň i jako reakce na teroristické útoky v Paříţi. Takţe vlastně veškerá debata národní bezpečnosti zastínila jakákoliv další témata. Takţe skutečně se prezidentští kandidáti zaměřovali pouze na moţnosti boje s Islámským státem a na vlastně obecně pozici Spojených států, nebo jakou pozici by oni zastávali, pokud by se dostali do prezidentského úřadu. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Rozumím. Tak ... Jan HORNÁT, katedra severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Takţe v tomhle tom, ano ... Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Pardon, chtěla jsem jenom říct, ţe pokud jde o národní bezpečnost, nebo takzvanou národní bezpečnost, nebo cokoli pod rouškou toho krásného titulku národní bezpečnost, tvrdí o sobě, mluví Donald Trump neustále. A tak se ptám, jestli tenhle Enfant terrible amerického předvolebního období přišel v rámci této debaty zase s nějakou obří uráţkou, nebo dotknul se někoho, nebo donutil některé vstát ze ţidle a odejít? Jan HORNÁT, katedra severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Plné znění zpráv


-------------------/Smích/. Nikoliv. On vlastně zastává de facto obdobné názory, jaké zastával jiţ před, před touto debatou. Nepřišel s ničím úplně novým. Nicméně jak víme z médií, on vlastně v reakci na, na paříţské útoky a na útoky v San Bernardinu uvedl, ţe by zakázal vstup vlastně jakýchkoliv nových muslimských migrantů do Spojených států. V této reakci však na něj reagoval Jeb Bush, například v debatě včerejší v tom smyslu, ţe tato, vlastně toto tvrzení je nesmyslné z toho důvodu, ţe Spojené státy by se měly soustředit na to, aby v regionu Blízkého východu utvořily jakousi arabskou koalici, která by jim pomohla s bojem proti Islámskému státu. A jakmile vlastně se Trump takto naváţí do de facto muslimů po celém světě, tak automaticky dává signál, ţe Spojené státy se vlastně o takovou nějakou arabskou koalici ani snaţit nebudou. Respektive uţ automaticky vlastně si ty arabské státy, ty potencionální spojence v tomto konfliktu od sebe odhání. Takţe ... Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Rozumím. Pan, pane Hornáte, je reálně moţné v tuhle chvíli, jak vypadají po té debatě poslední průzkumy? Víte? Je reálně moţné, ţe republikány bude skutečně v bitvě o Bílý dům reprezentovat Donald Trump? Je to opravdu moţné? Jan HORNÁT, katedra severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Hm, v tuto chvíli Donald Trump vlastně v těch průzkumech má zhruba čtyřicet procent, třicet osm aţ čtyřicet procent preferencí ze strany republikánských voličů. A za ním je vlastně aţ druhý senátor, texaský senátor Ted Cruz s pouhými čtrnácti procenty. Takţe vlastně podle těchto průzkumů to reálně moţné je. Nicméně musíme brát v potaz to, ţe Republikánská strana jako taková vlastně úplně v Trumpovi zatím neumí číst. A úplně si s ním neví rady. A důleţité je i zmínit to, ţe vlastně republikáni často zdůrazňují, ţe Trump poškozuje značku této strany. Ono vlastně ta, ta jeho vulgarita a aţ explicitní politická nekorektnost, která do jisté míry vlastně pomáhá u jistých voličů získávat ... Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------No, tím ho naprosto odlišuje od ostatních kandidátů, tak. Jan HORNÁT, katedra severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Samozřejmě. Samozřejmě. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Takţe to poškozuje v podstatě republikány, protoţe jsme byli zvyklí, ţe prostě ti lidé, kteří kandidovali nejen za republikánskou, ale i za demokraty, tak to bylo vţdycky vlastně takový trošku vzor, nechci říct přímo korektnosti, ale mluvili férově a rozhodně se tam nepouţívaly nadávky a vulgarity. Tak je to, ţe? Jan HORNÁT, katedra severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ano. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------No, a ... Jan HORNÁT, katedra severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ale zároveň nic, pardon, ještě zmíním k té včerejší debatě, přesně na toto zaútočil Jeb Bush, který se dá vlastně v rámci té debaty označit jako takového největšího oponenta pro Trumpa. A podle i amerických komentátorů Jebovi Bushovi, který vlastně v tuto chvíli má zhruba tři procenta preferencí, tak skutečně ten večer vyšel. A on vlastně na konto Donalda Trumpa říkal, ţe přece vy se nemůţete prouráţet si cestu do Bílého domu, musíte ... Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


No, zřejmě ano. Jan HORNÁT, katedra severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------... být vlastně seriózní kandidát. Takţe, takţe moţná z těch výherců té včerejší debaty, coţ, na coţ se vţdycky soustřeďují američtí komentátoři, tak to byl právě Jeb Bush, který byl označován za, za výherce té, té včerejší debaty. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Tolik Jan Hornát z katedry severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Moc vám děkuju. Jan HORNÁT, katedra severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Děkuji.

Vizitky kandidátů na generálního ředitele Českého rozhlasu 16.12.2015


26 lidí, z toho jediná ţena, se uchází o post generálního ředitele Českého rozhlasu. V pondělí z nich Rada Českého rozhlasu vybere pět, kteří postoupí do lednového druhého kola, v němţ budou obhajovat své projekty při veřejném slyšení. Přinášíme jejich stručné medailonky: Böhm Tomáš, Ing., ředitel Dobrá rodina, o.p.s., 54 let Bývalý ředitel Národní knihovny. Předtím působil jako generální ředitel a člen představenstva vydavatelství Ringier. Knihovnu vedl od začátku roku 2010, rezignoval letos v březnu z osobních důvodů. Má blízko k TOP 09, podle stranického webu je i jejím členem. Brunclík Milan, JUDr., ředitel regionální televize Bonus TV, 63 let Na generálního ředitele Českého rozhlasu kandiduje opakovaně. V roce 1999 se dostal do finálové pětice uchazečů, znovu se hlásil v letech 2005 a 2009. Majitel regionální televize v Turnově, v letech 1990 aţ 2002 vyučoval na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy televizní tvorbu. Bureš Michal, MgA., externí pedagog rozhlasové specializace, 39 let Předseda Sdruţení pro rozhlasovou tvorbu a rozhlasový reţisér, jehoţ domovskou stanicí je ČRo Olomouc. Mezi jeho opusy patří rozhlasové nastudování slavného trezorového filmu Jana Procházky „Ucho". Také on kandiduje opakovaně, hlásil se uţ do tendru v roce 2009. Duspiva Zdeněk, Ing., ředitel regionální stanice ČRo, 51 let V současné době ředitel ČRo České Budějovice a ČRo Region Vysočina. V letech 2001-2003 byl členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, kam ho navrhla ČSSD. V dubnu 2003 premiér Vladimír Špidla radu odvolal na základě návrhu Poslanecké sněmovny. Část odvolaných radních včetně Duspivy rozhodnutí napadla správní ţalobou a soud jim dal za pravdu. Mandát Zdeňka Duspivy tedy vypršel aţ k 22. 5. 2007. Mezitím byl v roce 2006 jmenován národním koordinátorem digitalizace a šest let řídil celý proces přechodu z analogové na digitální televizi. Hazdrová Kopecká Eva, Mgr., redaktorka a moderátorka ČRo Vltava, 38 let Plné znění zpráv


Hlasatelka kulturní stanice Vltava. Podle své vizitky na rozhlasovém webu spolupracuje na pořadu Rondo, příleţitostně připravuje Slovo o hudbě, Páteční večer a jiné programy, vytváří mnohadílné cykly o francouzských šansonech a uvádí přímé přenosy koncertů. Vystudovala hudební vědu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Hladký Marek, MgA., soukromý producent, 44 let Brněnský producent, dramaturg a scenárista, bývalý vedoucí výroby ČT Brno, kde pracoval v letech 1992-2008. Podílel se například na třetí sérii Četnických humoresek. Podle obchodního rejstříku je jednatelem firmy Televize Velká Morava, s.r.o., kde působí jako ředitel výroby. Po odchodu z brněnského televizního studia byl tři a půl roku vedoucím vnějších vztahů Národního divadla Brno. Karmazín Vladimír, Mgr., ředitel odboru správy a majetku ČRo, 58 let Vystřídal několik postů v České televizi. Na Kavčí hory bývalého policistu přivedl tehdejší generální ředitel Jiří Janeček, kterému dělal vedoucího kanceláře. V roce 2005 se stal Karmazín ředitelem brněnského studia ČT a o dva roky později provozním ředitelem veřejnoprávní televize. V ČT po Janečkově odchodu instituci tři týdny dočasně řídil. Ředitelem správního odboru Českého rozhlasu se stal letos v červnu. Jeho manţelka Zora Karmazín Blümlová je v rozhlase ředitelkou odboru generálního ředitele. Knotek Milan, Ing., Mgr., ředitel regionální stanice ČRo, 47 let Ředitel severočeského vysílání Českého rozhlasu, které vede od dubna 2011. Předtím byl několik let tiskovým mluvčím magistrátu města Ústí nad Labem, vedl také kancelář ústeckého primátora Jana Kubaty (ODS). Jako externí vysokoškolský pedagog vyučoval sociální a mediální komunikaci. Končelík Jakub, PhDr., Ph.D., děkan fakulty SV UK, 40 let Loni i letos kandidoval do Rady České televize. Přednáší kurzy k moderním dějinám českých médií, vedl přes padesát diplomantů. Spoluautor čtyř knih, publikoval řadu odborných studií. Věnuje se roli médií v totalitní společnosti se specializací na dějiny českého tisku druhé poloviny 20. století. Specializuje se na kvantitativní analýzu mediálních obsahů. V letech 2001 a 2003 připravil pro Radu ČRo dvě analýzy, jednu zaměřenou na stanici ČRo 6, druhou o tom, jak Český rozhlas informoval o krizi v České televizi. Konrád Martin, Ing., soukromý podnikatel Rentalis, s.r.o., 45 let Bývalý generální ředitel televize Prima (od února 2013 do března 2014). V komerční televizi pracoval od roku 2008, kdy do ní nastoupil jako obchodní ředitel. Předtím působil jako ředitel bezplatného deníku Metro nebo deset let jako obchodní ředitel mediálního zastupitelství Regio Radio Music, součásti skupiny Lagardére, která provozuje soukromá rádia Frekvence 1 nebo Evropa 2. Konvalina Miroslav, Ing., seniorní konzultant Newton Media, a.s., 52 let Hnutí ANO ho letos neúspěšně navrhovalo za člena vysílací rady, souběţně neúspěšně kandidoval do Rady České televize. V Českém rozhlase strávil většinu profesního ţivota jako redaktor, vedoucí zahraniční redakce, zpravodaj v USA (2002-2006) a nakonec také ředitel stanic ČRo 1 - Radioţurnál a Rádio Česko (od března 2006 do května 2007). Působil také ve státní správě, vedl tiskové útvary na ministerstvu průmyslu a na ministerstvu spravedlnosti (2014-2015). Několik let vedl Americké centrum při velvyslanectví Spojených států v Praze, kde vymyslel projekt Do kosmu s Krtkem. Kopa Ondřej, Mgr., ředitel Centra vysílání ČRo, 44 let Ve stávající funkci je teprve od poloviny srpna letošního roku. Na začátku devadesátých let působil jako redaktor v Českém rozhlase Ostrava, poté se stal parlamentním zpravodajem stanice Radioţurnál. V roce 1998 nastoupil do TV Prima, kde zastával pozici zástupce šéfredaktora zpravodajství a vedoucího domácího a regionálního zpravodajství. V ČT24 pracoval od roku 2010. Nejprve jako šéfeditor odpovědný za denní kontinuální vysílání a od roku 2012 jako šéfeditor odpovědný za večerní kontinuální vysílání a zároveň vedoucí redakce večerních pořadů Události, komentáře, Interview, Hyde Park a Před půlnocí. Plné znění zpráv


Kralert Michael, Ing., ředitel portfolia strategických projektů a fin. řízení IT, 46 let Několik posledních let pracuje jako manaţer České spořitelny. I předtím byla jeho kariéra spojena s finančním řízením. Deset let byl manaţerem auditorské společnosti Deloitte, ještě předtím od března 1998 do ledna 2000 zastával pozici finančního ředitele České televize v managementu generálního ředitele Jakuba Puchalského. Po televizní krizi kandidoval v lednu 2001 na post prozatímního ředitele České televize, kam ho navrhovala ČSSD. Kroc Vladimír, Ing., moderátor, 49 let Dlouholetý rozhlasák. Na Vinohradskou nastoupil na podzim 1989 hned po vojně, po sametové revoluci byl parlamentním zpravodajem a jeho charakteristický hlas je spojen s dlouhým výčtem pořadů. Momentálně je slyšet především na stanici mluveného slova ČRo Plus. Známý je také z obrazovky České televize, kde uváděl Studio 6 nebo různé dokumenty, prošel také stanicemi TV3 a Z1. Mrzena Jan, Ing., producent JesuPrague Film, 53 let Někdejší předseda Rady České televize (2001-2005), personální ředitel ČT (2007-2010), ředitel programu ČT2 (2010-2011) či pověřený ředitel Národního divadla, v jehoţ čele stál půl roku. Šest let vedl Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích. Do televizní rady neúspěšně kandidoval znovu letos na jaře. Loni patřil mezi osobnosti, které se zapojily do protipotratové kampaně Hnutí pro ţivot. Na začátku roku 2013 mu bývalá ministryně kultury Alena Hanáková (STAN) nabídla pozici náměstka pro příspěvkové organizace. Němeček Tomáš, Mgr., vedoucí právník psychiatrické nemocnice v Bohnicích, 42 let Drţitel Ceny Ferdinanda Peroutky, Novinářské ceny a Ceny Karla Havlíčka Borovského vystudoval ţurnalistiku a práva na Univerzitě Karlově v Praze. Od roku 1995 působil v týdeníku Respekt, nejdříve jako reportér, později coby ekonomický redaktor a komentátor. V letech 2003-2005 týdeník vedl jako šéfredaktor, poté přešel do Hospodářských novin a z nich v srpnu 2009 do Lidových novin. Novinařinu opustil v září 2013 a nastoupil jako právník do Psychiatrické nemocnice v praţských Bohnicích. Loni byl zvolen do zastupitelstva městské části Praha 8, ve volbách vedl kandidátku Osmička sobě tvořenou KDU-ČSL a nezávislými osobnostmi. Pancíř Tomáš, Mgr., ředitel Centra zpravodajství ČRo, 41 let Do Českého rozhlasu nastoupil na podzim 2009 jako moderátor, od roku 2012 aţ dosud řídí zpravodajství. Vystudoval Právnickou fakultu UK, uţ během studií dělal reportéra v praţském Rádiu City. V soukromých rádiích zůstal patnáct let, z toho většinu kariéry v Rádiu Blaník, kde měl na starosti zpravodajství, program i propagaci. Z Rádia Blaník odešel do zpravodajské televize Z1, kde byl reportérem, editorem i vedoucím vydání. Nyní ze své pozice vede tým více neţ dvou stovek redaktorů, publicistů, komentátorů a editorů. Ruml Jan, Mgr., generální ředitel společnosti SECAR Bohemia, a.s., 62 let Spoluzakladatel a první šéfredaktor týdeníku Respekt, bývalý ministr vnitra za ODS (1992-1997) a poslanec ODS, resp. Unie svobody (1996-1998), senátor za Čtyřkoalici (1998-2004). V roce 2004 se z politiky stáhl, naposledy se o něm mluvilo v roce 2010, kdy oznámil vstup do Strany zelených. Během krize v České televizi na přelomu let 2000-2001 otevřeně podpořil stávkující zaměstnance přítomností v budově zpravodajství. Dnes řídí holding Secar Bohemia, který vyvíjí systémy pro vyhledávání ukradených osobních aut. Skopalík, Jaromír, Dr.,CSc., bývalý předseda představenstva Vltava-Labe-Press, a.s., 52 let Jeho profesní ţivot je spojen s tiskovým trhem, na kterém se pohybuje uţ od devadesátých let. Od roku 2001 dvanáct let vedl českou pobočku německého vydavatelství Bauer Media, ze které odešel v srpnu 2013. Od července loňského roku aţ do letošního listopadu stál v čele vydavatelství Vltava-Labe-Press. Poté, co mediální dům převzala finanční skupina Penta, ho ve funkci nahradil Michal Klíma. Skřivánek Tomáš, Ing., MBA, ředitel divize EURO E15, Mladá fronta, a.s., 41 let



Člen představenstva vydavatelství Mladá fronta, ve kterém řídí divizi Euro E15 tvořenou týdeníkem Euro a deníkem E15. Právě ekonomické noviny E15 vedl od jejich zaloţení v roce 2007 jako šéfredaktor. V Euru působil jako zástupce šéfredaktora ještě před nástupem do Mladé fronty, která později týdeník odkoupila. V médiích pracuje od roku 1995, prošel tištěnými i digitálními tituly. Suchý Zbyněk, Mgr., jednatel společnosti Regionální internetové noviny, 54 let Provozuje plzeňské internetové noviny QAP. Spoluzaloţil soukromé Rádio FM Plus a dlouhá léta ho vedl. Dnes kromě webového deníku jedná za společnost Media Production, která uţ několik let zajišťuje mediální komunikaci pro Plzeňský kraj. Aktuální smlouva je platná do konce letošního roku. Vávra Jan, vedoucí kabinetu náměstka člena vlády MŠMT, 61 let Dnes působí na ministerstvu školství, ale známý je jako herec, moderátor a manaţer, někdejší šéfredaktor zpravodajství TV Nova. Na ministerstvo nastoupil v dubnu loňského roku, kdy se stal externím mediálním poradcem bývalého ministra školství Marcela Chládka (ČSSD). Po odchodu z televizní branţe pracoval například v odboru komunikace praţského magistrátu nebo v týmu prezidentské kandidátky Zuzany Roithové (KDU-ČSL). Do veřejných funkcí kandiduje opakovaně, Český rozhlas chtěl řídit uţ v roce 2005, vést chtěl i praţskou zoo nebo Českou televizi. Zavoral René, Mgr., náměstek GŘ ČRo pro program, 39 let Programový náměstek Českého rozhlasu je ve své funkci od dubna 2013, předtím řídil strategický rozvoj rozhlasu, odbor komunikace nebo marketing a PR. V rozhlase pracuje od roku 2001, s krátkou přestávkou v letech 2005-2006, kdy působil v Komerční bance. V roce 2006 byl několik měsíců předsedou místního sdruţení ODS v Čelákovicích, ze strany odešel před návratem do rozhlasu. Absolvent politologie byl také na konci devadesátých let poradcem někdejší místopředsedkyně ODS a předsedkyně Senátu Libuše Benešové. Zýka Karel, Ing., prozatímní ředitel ČRo, 48 let Na ředitele Českého rozhlasu nekandiduje poprvé, chtěl jím být uţ po odvolání Václava Kasíka v roce 2009. Pět let byl technickým ředitelem Rádia Alfa, prvního soukromého celoplošného rádia. Do Českého rozhlasu nastoupil v roce 2000 jako ředitel Úseku komunikace, kde setrval do roku 2006. V televizi Prima následně šest let řídil síť regionálních televizí a odpovídal za jejich přechod na digitální vysílání. Na jaře 2014 neúspěšně kandidoval do Rady České televize, 1. září 2014 se stal technickým ředitelem ČRo a 3. listopadu 2015 byl zvolen prozatímním ředitelem veřejnoprávního rádia. Ţantovský Petr, Doc. mgr., PhD., ředitel Česko-slovenského institutu v Praze, 53 let Politický komentátor. Vystudoval ţurnalistiku, doktorát získal v oboru Teorie a historie ţurnalistiky a médií. Působil v deníku Práce a týdeníku Reportér, deset let se věnoval nakladatelské činnosti, vedl nejprve nakladatelství Melantrich a poté Votobia. Zaloţil hudební rádio Ethno (později Color). V letech 1998 aţ 2000 byl místopředsedou Syndikátu novinářů ČR a v letech 2000 aţ 2003 členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, kam ho navrhla ODS. Stejně jako Zdeněk Duspiva se odvolání bránil soudně, funkce mu zanikla 12. prosince 2006. Vydal kniţní rozhovory s Václavem Klausem, Milošem Zemanem či Vladimírem Ţelezným. Ţůrek Petr, Mgr., ředitel Místní akční skupiny Vizovicko a Slušovicko, 49 let Politik a projektový manaţer, člen hnutí Starostové a nezávislí. Loni za hnutí kandidoval ve Zlíně do Senátu, ale neuspěl. Předsedá Krajskému shromáţdění Sdruţení místních samospráv ČR ve Zlínském kraji. Angaţuje se také jako ředitel obecně prospěšné společnosti Educol a člen správní rady obecně prospěšné společnosti Na dlani. Vystudoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu Univerzity Karlovy v Litoměřicích a Cyrilometodějskou teologickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, doktorský titul získal v Římě na Papeţské lateránské univerzitě, kde studoval řízení církve.

URL| http://mam.ihned.cz/media/c1-64987220-kandidati-na-generalniho-reditele-ceskeho-rozhlasu-2015 Plné znění zpráv


‚Ruský šváb„, popsal Putna plakáty s Robejškem před přednáškou na UK 17.12.2015

echo24.cz

str. 00 Domov, Krátké zprávy, Homepage Echo24, oj

Přednáška Petra Robejška nebo vystoupení „ruského švába― na půdě Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy? Jasno o tom má profesor Martin C. Putna, který tímto nelichotivým pojmenováním popsal plakáty akce Robejškova Institutu 2080 s názvem „Vládnutí v chaotickém světě – metodologická skica―. Přednáška Petra Robejška nebo vystoupení „ruského švába― na půdě Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy? Jasno o tom má profesor Martin C. Putna, který tímto nelichotivým pojmenováním popsal plakáty akce Robejškova Institutu 2080 s názvem „Vládnutí v chaotickém světě – metodologická skica―. Plakáty na půdě Univerzity Karlovy v Jinonicích, které zvaly na středeční přednášku s politologem Petrem Robejškem, byly popsány textem „RUSKÝ ŠVÁB―. K činu se přes sociální sítě přiznal garant studijního oboru Evropské kulturní a duchovní dějiny Fakulty humanitních studií Martin C. Putna. Fakulta polepena veleplakáty mesiáše Petra Robejška. Tak jsem na všechny napsal RUSKÝ ŠVÁB. — Martin C. Putna (@mcputna) 10. Prosinec 2015 „Fakulta polepena veleplakáty mesiáše Petra Robejška,― napsal Putna na Twitter. „Tak jsem na všechny napsal RUSKÝ ŠVÁB.― Profesor Martin Putna skutečně na plakáty Petra Robejška napsal "ruský šváb". Posted by Jakub Janda on Wednesday, December 16, 2015 Česko-německému politologovi byl mnohými vyčítán jeho velmi pozitivní přístup k Rusku a Vladimiru Putinovi. Naopak Západ Robejšek často kritizuje jako změkčilý a neschopný případné akce. Na středeční přednášce s názvem „Vládnutí v chaotickém světě – metodologická skica― Robejšek vystoupil jako zakladatel i člen správní rady Institutu 2080. Účast byl dle tvrzení institutu „kolem 60 lidí z řad studentů i veřejnosti―. Dnes jsme s Petrem Robejškem zavítali na akademickou půdu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Posted by Institut 2080 on Wednesday, December 16, 2015 „Nestavil se, škoda,― okomentoval správce facebookové stránky institutu na otázku, zda přišel diskutovat i profesor Martin C. Putna. Čtěte také: Putna daroval Zemanovi knihu o Rusku. Aby se poučil Západ je změkčilý, odvykl si bojovat, říká Robejšek

URL| http://echo24.cz/a/w8gGR

Komunista Dolejš se vyjádřil k počínání profesora Putny: Rád provokuje, ale... 17.12.2015

parlamentnilisty.cz mp

str. 00


Monitor


Z PROFILŮ Komunistický poslanec Jiří Dolejš odpověděl na ParlamentníchListech.cz na dotaz paní Aleny Klečkové. Chtěla vědět, co si politik myslí o počínání profesora Martina C. Putny, který se v minulosti dostal do konfliktu např. s prezidentem Zemanem. Martin C. Putna, kterému prezident Zeman odmítl předat profesorský dekret, na sebe před několika dny znovu upozornil. Před přednáškou analytika Petra Robejška na Fakultě sociálních věd popsal jeho plakáty souslovím ―ruský šváb―. Co na to říká Dolejš? ―Pokud někdo řeší jeho občasné kontroverzní vystupování, tak kaţdý máme právo na názor (tím spíš na sexuální orientaci). Platí, ţe akademické svobody mají chránit nonkonformní kritické názory před vrchnostenským zasahováním, a i kdyţ se s řadou jeho politických a občanských názorů nemohu ztotoţnit, jde o to, zda jimi porušuje základní normy. Je asi něco jako liberální katolík a rád provokuje. K extrému bych ho osobně ale neřadil a není důvod, proč mu upírat právo působit na univerzitní půdě,― míní politik. Další odpovědi poslance naleznete zde. Pokud jde o Putnovu akademickou práci, Dolejš přiznává, ţe o ní mnoho neví. Tuší jen, ţe se věnuje katolické a ruské literatuře.


"Ruský šváb". Putna počmáral plakáty s Robejškem 17.12.2015

tyden.cz str. 00 - jm -

Domácí

O tom, co si o politologovi Petru Robejškovi myslí profesor Martin C. Putna, se přesvědčili všichni, jeţ shlédli plakát na akci Robejškova iInstitutu 2080 s názvem "Vládnutí v chaotickém světě – metodologická skica". Co si o politologovi Petru Robejškovi myslí profesor Martin C. Putna, se přesvědčil kaţdý, kdo spatřil plakát s pozvánkou na akci Robejškova Institutu 2080 s názvem "Vládnutí v chaotickém světě - metodologická skica". Garant studijního oboru Evropské kulturní a duchovní dějiny Fakulty humanitních studií Putna se totiţ na svůj Twitteru přiznal, ţe právě on byl tím, kdy tyto plakáty na Univerzitě Karlově v Jinonicích popsal hanlivým označením " Ruský šváb". Uvedl to server echo24.cz. "Fakulta polepena veleplakáty mesiáše Petra Robejška," uvedl Putna na Twitteru. "Tak jsem na všechny napsal RUSKÝ ŠVÁB." Jak server uvedl, na středeční přednášce na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy s účastí přibliţně 60 lidí z řad veřejnosti i studentů, Robejšek vystoupil jako zakladatel i člen správní rady Institutu 2080. Robejškovi je od mnohých vyčítán především pozitivní přístup k Rusku a Vladimiru Putinovu. Naproti tomu Západ povaţuje Robejšek za změkčilý a neschopný případné akce. Fakulta polepena veleplakáty mesiáše Petra Robejška. Tak jsem na všechny napsal RUSKÝ ŠVÁB. - Martin C. Putna (@mcputna) 10. Prosinec 2015

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/rusky-svab-putna-pocmaral-plakaty-s-robejskem_366103.html

Vzpomínka na Václava Havla: Ohrňte nohavice a vyrazte do ulic 17.12.2015

reflex.cz

str. 00


Zprávy 85

© 2016 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

S úctou, ale i s trochou humoru se bude vzpomínat na Václava Havla, od jehoţ úmrtí to zítra jsou čtyři roky. Ústředním motivem vzpomínky, která nese název Den Václava Havla, budou krátké nohavice. Přidávají se ale různé další akce, od procházek a zapalování svíček přes prezentace Havlových děl aţ po mši. Hned první rok po Havlově odchodu si studenti a absolventi (nejen) Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity vzpomněli na epizodu z počátku politické kariéry posledního československého prezidenta: to kdyţ kráčel při vojenské přehlídce s krátkými či špatně vytaţenými kalhotami. Po sociálních sítích se nápad rychle rozšířil a lidi s podobně nápadně ohrnutými nohavicemi bylo moţné potkat leckde. A výzva se šíří i za hranice, autoři ji přeloţili a začali popularizovat třeba v Polsku a na Ukrajině. „Hledali jsme způsob, jak uctít památku Václava Havla způsobem, který by byl výrazný, zapamatovatelný a jednoduchý tak, aby se k němu mohlo připojit co nejvíce sympatizantů,― uvádějí autoři iniciativy. „Inspiroval nás Ručníkový den Douglase Adamse. Kaţdý rok se k jeho památce hlásí tisíce lidí po celém světě tak, ţe v jeden den s sebou nesou ručník, jenţ byl symbolem jeho nejznámější knihy Stopařův průvodce po galaxii. V odkazu Václava Havla jsme tak hledali podobně výrazný prvek.― Více naleznete na webu http://denvaclavahavla.cz/. Módní faux-pas bylo Havlovi připomínáno uţ za jeho ţivota, nic si z toho však nedělal. „Musím říct, ţe se z toho víceméně raduji. Říkám si, ţe je to docela něţný způsob posměchu vůči mojí osobě,― komentoval to. Vysvětlení podal Havlův krejčí; je podobně hořce úsměvné. S disidentem Havlem totiţ seděl ve vězení, kde je bachaři nešetřili. „V kriminále, vţdycky kdyţ na něj vrazili, tak na něj křikli: ‚Havel, upravte se!‗ A on si sáh´ do kalhot a takhle si je vytáh´. Takţe on si zvykl, ţe při všech dramatických událostech si musí vytáhnout ty kalhoty,― napsal server Novinky.cz.

URL| http://www.reflex.cz/clanek/68091/vzpominka-na-vaclava-havla-ohrnte-nohavice-a-vyrazte-do-ulic

Újezd nad Lesy nikdo nevede. „Brzdí nás osobní spory,“ tvrdí zastupitelé 17.12.2015

Mladá fronta DNES Martin Bajtler

str. 16

Praha

V Praze 21 pořád panuje bezvládí. K volbě radních a starosty na posledním jednání zastupitelstva nedošlo. ÚJEZD NAD LESY Uţ více neţ měsíc je městská část Praha 21 bez radních a bez starosty. A minimálně do ledna se situace nijak nezmění. Zastupitelé totiţ na pondělním jednání stáhli volbu starosty a radních z programu s vysvětlením, ţe se nepodařilo vytvořit ţádnou koalici. Poté, co v říjnu odstoupili radní Jan Slezák (ČSSD) a Karla Jacob Čechová (TOP 09), došlo k rozpadu koalice ANO, TOP 09, ČSSD a hnutí Pro Prahu. Zastupitelé také v listopadu odvolali i zbytek radních včetně starosty Zdeňka Růţičky (ANO). Jedinou změnou, kterou poslední zastupitelstvo přineslo, je výměna na pozici zastupitelky pověřené výkonem funkce starosty. Šárka Zátková (ANO), která městskou část provizorně vedla od odvolání Růţičky, nominaci na další období odmítla s tím, ţe bude delší dobu pobývat mimo bydliště. Nově se tak funkce ujala bývalá radní Čechová. Podle zastupitelů se o moţných koalicích, které by městské části opět zajistily vedení, stále jedná. Překáţku však tvoří rozepře mezi jednotlivými členy. „Programová shoda v podstatě panuje, ale bohuţel jsme se zasekli na osobních sporech,― uvádí bývalá radní Zátková. Vyjednávání podle ní neulehčuje ani fakt, ţe je v sedmnáctičlenném zastupitelstvu rovnou devět politických subjektů. Újezd se v tomto směru nijak neliší od mnoha dalších městských částí nebo obcí. „Štěpení na komunální úrovni, a zvláště v menších městských částech, často není o pravici a levici, ale roli hrají hlavně Plné znění zpráv


osobní vztahy,― vysvětluje politolog Petr Jüptner z fakulty sociálních věd. Podle něj fungování městské části bez rady a starosty fakticky omezeno není. „Můţe ale dojít k nějakému zbrzdění rozvoje nebo dlouhodobé strategie. Je s tím spojena nejistota a zastupitel pověřený výkonem funkce starosty můţe mít strach dělat nějaká politická rozhodnutí,― doplňuje politolog. Další zastupitelstvo v únoru Nejistotu pociťují i občané Prahy 21. Ti vidí současnou situaci jako problém, který se jich bezprostředně týká. „Myslím si, ţe se ti lidé prostě nedokáţou domluvit. Trápí mě to a zkraje jsem to hodně sledovala, ale teď uţ jsme tady všichni trošku otupělí,― říká místní občanka Jana Eibichová. „Jako učitelky ve škole se mě ta věc určitě dotýká, protoţe městská část nemůţe fungovat tak, jak má, i vůči škole,‖ dodává. To, ţe mezi zastupiteli panují osobní spory, lidé vědí. „Asi je tam nějaká vzájemná závist mezi těmi lidmi,― myslí si další z obyvatel Újezda. Ačkoliv by se podle některých zastupitelů mohlo podařit najít shodu uţ v lednu, tedy ještě před dalším řádným jednáním zastupitelstva, které se uskuteční 1. února, je moţné, ţe se bezvládí v Újezdu nad Lesy ještě protáhne. Třeba podobně jako v Čelákovicích u Prahy. Tam byl před dvěma lety odvolán jeden z místostarostů a následně rezignoval i starosta. Obec byla bez kompletního vedení tři měsíce. Jedním z řešení, které na posledním zastupitelstvu v pondělí mimo jiné padlo, je dovést Újezd k předčasným volbám. Ty jsou však na komunální úrovni spíše nepravděpodobné. „Mohlo by k nim dojít tehdy, pokud by počet členů zastupitelstva poklesl pod polovinu. To znamená, ţe by se mandátu museli vzdát nejen ti současní zastupitelé, ale s nimi i náhradníci,― vysvětluje politolog Jüptner. Další variantou je situace, kdy se zastupitelstvo nesejde ani jednou během půl roku. V takovém případě by došlo k výraznému omezení samosprávy. *** „Můţe dojít k zbrzdění rozvoje nebo dlouhodobé strategie.― Petr Jüptner politolog O autorovi| Martin Bajtler, redaktor MF DNES Foto popis| Regionalni mutace| Mladá fronta DNES - Praha

Tělo ani duše by neměly strádat 17.12.2015

Náš region str. 01 Michal Korol

Titulní strana

Ořech – Nového faráře má od července letošního roku farnost Ořech. Jmenuje se Radek Tichý, je mu 35 let a pod jeho působnost spadají obce Ořech, Řeporyje, Zbuzany, Jinočany, Chrášťany a Třebonice. Náš REGION ho poţádal v předvánoční době o rozhovor. * Na kněze jste byl vysvěcen teprve před třemi lety aţ ve 32 letech. Proč tak pozdě? Moje cesta k Bohu vedla poměrně netypicky. Narodil jsem se v Praze a pocházím z nevěřící rodiny, ve které jsem nebyl vychováván k víře. K té jsem se dostal sám, po přečtení Káji Maříka ve 12 letech. Ta kniha mě nadchla – chtěl jsem být jako on, včetně toho, ţe Kája chodil do kostela. A tak jsem začal také. V 15 letech jsem se nechal pokřtít. Po absolvování gymnázia jsem studoval Fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově, chvíli jsem se sociologií v akademickém prostředí i ţivil. V té době jsem měl i děvče a dokonce přemýšlel o svatbě. Jenţe stále mě to ale táhlo k církvi. A tak, kdyţ mi bylo 27 let, jsem vstoupil do semináře. Několikaletá příprava obsahovala mj. i studium teologie. V rámci toho jsem studoval i v Římě, kde se mi poštěstilo být i pomocným ceremoniářem papeţů Benedikta XVI. i jeho nástupce Františka. To byla zajímavá zkušenost. Na kněze jsem byl vysvěcen v roce 2012. Pak jsem byl rok kaplanem ve Stodůlkách a od 1. července 2015 jsem farářem zde. * Jak vás lidé v ořešské farnosti přijali? Měli svého faráře a najednou jste přišel vy – neznámý a podstatně mladší. Plné znění zpráv


Pro lidi je to určitě náročné: 25 let měli svého faráře pátera Bendu, kterému je ale uţ 87 let a odešel do důchodu. Uţ jen samotný můj příchod znamenal vychýlení z jakéhosi zajetého řádu: Chození do kostela je totiţ něco, jako chození domů. Lidé chtějí, aby vše bylo při starém, aby se příliš věcí neměnilo… Ale abych odpověděl na vaši otázku: Lidé jsou tu laskaví, učíme se spolu sţívat. * Překvapilo vás za těch pár měsíců něco? Hned několik věcí. Jednak to, ţe místní lidé, kteří tu chodí do kostela, ho navštěvují výběrově, tzn., ţe si vybírají kostel, kam chodí. To na venkově nebývá zvykem, tam chodí lidé do místního kostela. Jenţe Ořech není typická vesnice – jsme vlastně příměstská obec a řada věřících chodí do kostela v místě, kde pracuje – hlavně v Praze. A naopak: K nám do kostela chodí lidé třeba aţ z Prahy. Druhé moje zjištění je, ţe i ti lidé, co do kostela nechodí, jsou velmi vstřícní. Jsou otevření pro jakoukoliv spolupráci. Sešel jsem se se starosty všech obcí patřících do naší farnosti, obešel jsem všechny základní školy a všude jsem se setkal s milým přijetím. * Přesto se o Češích hovoří jako o ateistickém národu. To, ţe jsme ateistický stát, je na jednu stranu samozřejmě pravda, ale na druhou stranu pozoruji i jinou věc: Jak se setkávám s lidmi, stále více zjišťuji, ţe i ti, co nechodí do kostela, nakonec přiznávají, ţe v něco věří… Navíc všichni chtějí, aby tady byla třeba půlnoční, abych se účastnil mnohých obecních akcí. Já sám – jak jsem jiţ říkal – jsem konvertita. Takţe si dokáţu představit, ţe kdyţ někdo teď není věřící, vlastně to nemusí znamenat definitivní skutečnost. Ţe lidé svůj postoj věkem a zkušenostmi mohou změnit… Pokračování na str. 3 Pokračování ze str. 1 * Jaká je vlastně pracovní náplň faráře? Je to jakási správcovská práce – přirovnal bych to ke starostovi. Je to péče o lidi, kteří ţijí na území dané farnosti – a to jednak o věřící, ale i nevěřící. Farář pečuje o všechny, modlí se za ně, vykládá Boţí slovo, slouţí mše. Často se pohybujeme i v rovině psychologické, vedeme rozhovory, farář provádí lidi v jejich těţkých chvílích a podporuje je. Kromě toho pořádáme i řadu akcí pro děti či mladé lidi… A pak je to i správcovství o hmotné statky – budovy a objekty, které církev vlastní, včetně hledání finančních prostředků na opravy a údrţbu… * Jaký je váš rozvrh práce? Ráno vstanu a mojí první „prací― je modlitba. Náplně jednotlivých dní se ale liší. Jeden je vyhrazen na přípravy všech kázání a hodin náboţenství, jeden den jsem k dispozici v sousední farnosti ve Stodůlkách pro rozhovory a návštěvy, dva dny v týdnu věnuji výuce na Katolické teologické fakultě UK, kde rovněţ působím. V Ořechu probíhá výuka náboţenství dětí, je tu i společenství mladých, kteří se připravují na biřmování. Pak jsou i individuální rozhovory. A víkendy jsou variabilní: Jednak probíhají bohosluţby, jednak se děje řada akcí… A to ve všech obcích naší farnosti. * Co pro vás znamenají Vánoce? Pro faráře je to práce navíc (směje se, pozn. redakce). Ale je to práce krásná… Vánoce jsou po Velikonocích druhé nejvýznamnější církevní svátky. Pro mne to znamená příleţitost potkat se a modlit se i s lidmi, kteří do kostela nechodí tak často, ale přesto nějakou citlivost pro duchovno mají. A Vánoce jsou pro nás všechny velkou příleţitostí udělat společný krok na cestě za Bohem. To je pro mne důleţité. * Ale řada lidí podléhají tlaku reklam a pojímají Vánoce jako přehlídku materiálních statků… Materiální sloţky ţivota – najíst se či třeba dobře bydlet – jsou pro kaţdého jistě důleţité. Ale musíme si uvědomit, ţe to není všechno. Pokud se nestaráme dobře o tělo, naše duše strádá – to je jasné. Ale platí to i naopak: Strádá i naše tělo, pokud duši nedopřejeme to, co potřebuje: radost, pokoj, modlitbu, duchovní dimenzi. Myslím si, ţe k Vánocům, kdy Bůh na sebe vzal lidské tělo, propojení tělesného a duchovního rozměru ţivota patří obzvláště… Děkuji za rozhovor Plné znění zpráv


Foto autor| Foto: Autor Foto autor| Foto: Vojtěch Vagai Foto popis| Fara v Ořechu. Pamětní deska připomíná, ţe zde v letech 1895-1897 a pak 19091919 ţil kněz a spisovatel J. Š. Baar Foto popis| Kněz Radek Tichý Foto popis| Kostel sv. Jana a Pavla v zaniklé obci Krteň byl postaven ve 2. čtvrtině 13. století. Patří téţ do ořešské farnosti Foto popis| Farní kostel stětí sv. Jana Křtitele v Ořechu pochází z roku 1352 Regionalni mutace| Náš region - severozápad Stejná zpráva vyšla také v jednom dalším titulu.

DÍVKA S HOŘÍCÍM KEŘEM 17.12.2015 Reflex str. 44 Rozhovor KATEŘINA KADLECOVÁ Před čtyřmi lety stála u zrodu české verze cenami ověnčeného psychologického seriálu Terapie, pak ze scénáře neznámého mladíka vydupala strhující palachovskou minisérii Hořící keř. TEREZA POLACHOVÁ uţ šest let zodpovídá za vývoj a realizaci původních projektů v televizní stanici HBO. Nedávno odváţně angaţovala jednoho z nejlepších světových reţisérů reklam, Ivana Zachariáše, pro natočení temného případu z ponuré vsi v česko-polském pohraničí. Bude to jeho první reţisérská práce na filmu delším neţ deset minut. * Vaším dosud nejvýraznějším producentským počinem je ţivotopisné drama Hořící keř, které si nechala vyfouknout ČT a HBO je roku 2013 natočila ve třech dílech. Jak se rodil projekt, jenţ získal bezprecedentních jedenáct Českých lvů? Bavila jsem se s producentem Tomášem Hrubým o nějakém dokumentárním snímku a on jen tak mimochodem prohodil, ţe mi pošle scénář celovečerního filmu, který se mu líbí. A mě ten příběh advokátky Dagmar Burešové, Jana Palacha a jeho blízkých, zasazený do počínající normalizace, úplně pohltil. Rozepsali jsme ho ve velice krátké době do tří synopsí, já s nimi společně se svým šéfem Ondřejem Zachem zajela za tehdejší hlavou HBO Europe Lindou Jensenovou, poţádala ji o velmi vysokou částku na natáčení a ona mi prakticky okamţitě de facto vypsala bianco šek. To byla obrovská důvěra a takovou se snaţím dávat lidem i já sama. Během roku se film rozepsal do tří scénářů, pak se to v následujících dvanácti měsících natočilo a vyrobilo. Tahle enormní rychlost se uţ nikdy nezopakuje – dnes se staráme o víc projektů naráz a ty jsou v různých stadiích vývoje, je to takovej velkej cirkus na kolečkách. * Jak jste si mohli troufnout oslovit pro natáčení „Hořícího keře― Agnieszku Hollandovou? Je fakt, ţe uţ předtím nějaké seriály točila, včetně tří epizod americké verze The Killing, ale vţdy šlo o prověřené, velké věci. Napadlo to Štěpána a Tomáše, protoţe jsou jednoduše voprsklí. Já potřebovala opravdu velké jméno, on byl totiţ Hořící keř tehdy a pak ještě po dlouhou dobu daleko nejdraţší projekt evropské HBO, navíc po Terapii naše první původní produkce. A naši američtí vlastníci museli na jméno reţiséra slyšet, museli ho znát. Také jsme věděli, ţe tenhle velký český příběh musí odvyprávět člověk, jenţ ho zná, ale který má od věci odstup. No a Agnieszka studovala reţii na FAMU v té době, o níţ film vypráví, hovoří česky, má tu zázemí a přátele. Velice rychle se v tom tématu zorientovala, byl to na první i na druhý pohled projekt jako zrozený právě pro ni. Uspěli jsme, seriál se vysílal nejen všude, kde působí HBO Europe, ale ještě v dalších téměř čtyřiceti zemích. Kéţ by byla spolupráce se zahraničními reţiséry produkčně jednodušší záleţitost, českou kinematografi i by svěţí vítr zvenku určitě obohatil. * Vám se teď podobné obohacení zřejmě podaří znovu – osmidílný seriál Pustina, který jste vypiplala doslova od plenek, točí podle scénáře vašeho objevu Štěpána Hulíka kromě Alice Nellis i Ivan Zachariáš, jenţ se aţ dosud věnoval na špičkové úrovni reklamě pro globální firmy. O obsazení a příběhu Pustiny vám nemůţu říct vůbec nic, ale povím vám, jak to kdysi začalo. Hořící keř ještě ani neměl premiéru, ale uţ jsme věděli, ţe se nám povedlo něco výjimečného. Tak jsem si sedla s jeho Plné znění zpráv


scenáristou Štěpánem Hulíkem a s producentem Tomášem Hrubým, tehdy velmi mladými, a zeptala se jich: „Kluci, prosím vás, nenapsali byste mi kriminální drama?― Vzali to sice váţně, ale naše představy o tom, jak dlouho se píše velký, komplexní příběh, byly dost optimistické. Zkoušeli jsme k tomu otevřít writers‘ room, kde by příběhovou linii rozepisovalo více tvůrců, jak je tomu třeba u seriálu Comeback, ale ukázalo se, ţe nejlepší výsledky Štěpán podává, kdyţ je na trati sám. Ţe to prostě musí vysedět. Natočili jsme tedy mezitím českou lokalizaci původně norského formátu Mamon. A Štěpán svoji Pustinu vyseděl aţ teď, v listopadu, takţe se konečně točí. Ivan Zachariáš byl poměrně jasná volba – věděli jsme, ţe si od reklam chce odskočit k něčemu většímu, a koneckonců jeho reklamy jsou podobně jako reklamy, které točili velcí filmoví reţiséři Michel Gondry nebo Ridley Scott, takovými malými filmy. Vůbec nemám obavy o to, jestli to Ivan zvládne. * Je to běh na dost dlouhou trať. To ano, natáčecí plán jsou 102 dny, skončíme v závěru května. Jedná se o náš zdaleka největší projekt. Je to příběh o rozpadu místní komunity, jedné rodiny a morální integrity několika klíčových hrdinů. Právě důraz na psychologii postav nás bude oddělovat od tolika dalších televizních kriminálek. Víc vám neřeknu, svými bezpečnostními opatřeními a snahou utajit co moţná nejvíce aţ do premiéry je HBO dostatečně známa. * Co se dnes hledá nejobtíţněji – peníze, zajímaví filmaři, nebo skvělé scénáře? Všichni hledáme ten pravý příběh, ten skvělý scénář. Vámi zmínění kolegové ovšem mají širší pole působnosti neţ já, jejich produkční společnosti točí různorodější filmy pro rozličné odběratele, dodávají dokumenty i komorní dramata kinu i televizím. Já jdu výhradně po seriálech a minisériích, ale na startovní čáře se ţeneme po tomtéţ – po silné story, kterou budeme moci ţít dalších pár let, milovat ji a věřit jí. A v tomhle neexistuje kalkul: nemůţete si poručit a začít produkovat něco, čemu nedůvěřujete, jen proto, ţe po tom podle průzkumů vaše cílové publikum touţí. Samozřejmě si uvědomuju, ţe ty seriály nedělám jen pro sebe a ţe občas nezvítězí ţánr, který preferuju, ale abych točila padesátou variaci subţánru scandi-noir jen proto, ţe jsme se po Miléniu, The Killing a Mostě zasekli na severských detektivkách, to ani náhodou. * Rukama vám tečou obrovské peníze – o jak velkých sumách vlastně rozhodujete? Kolik třeba stálo natočit českou verzi izraelského seriálu Terapie, v níţ psycholog Marek po dobu téměř jednoho roku léčí kaţdý den v týdnu jiného ze svých pacientů? To vám nemůţu prozradit – a to byla Terapie studiová záleţitost s pár herci, naše nejnovější krimi Mamon byla mnohem draţší, i kdyţ má jen šest hodinových dílů. Obojí jsou variace na zahraniční předlohy, lidé prostě chtějí vidět v hlavní roli místní hvězdy, ty naše Karly Rodeny. Na kvalitě produkce si zakládáme; pečlivě vybíráme své produkční partnery, natáčíme spoustu dní, hledání lokací je náročné, obecně se dlouho připravujeme a dopřáváme našim tvůrcům klid na práci. Kdyţ o projekt opravdu stojím, ráda si na něj počkám. * V HBO jste na pozici producentky šestý rok, vaším úkolem bylo uvést do chodu vlastní hranou tvorbu. Jak se podmínky za tu dobu změnily? HBO sice v Česku vysílá od roku 1994, ale s vlastní výrobou, konkrétně s dokumenty, jsme začali v roce 2009. Já přišla na jaře roku 2010, kdy odstartovala Terapie. Neměla jsem mnoho praktických zkušeností a práce na tomhle projektu byla nesmírná výzva. Tou dobou jsme s hranou tvorbou začínali a byla nás hrstka – já, kolega v Maďarsku, v Rumunsku a kolega v Polsku –, pracovala jsem ve stylu „Poruč, a udělej si sám―. Od té doby ovšem budování impéria značně pokročilo – právě jsem přijela z londýnské schůzky, kde se nás sešlo pětadvacet; ještě před pěti lety by nás tam sedělo šest. Jedna věc se však nezměnila: Na začátku jsem si připadala jako dítě v cukrárně, jeţ si vybírá ten nejkrásnější dort. Mou prací bylo a stále je přesvědčit i ty okolo, ţe na něj mají chuť a ţe si ho společně koupíme. Teď, po šesti letech, uţ si těch dortů můţu vzít víc a z většího výběru. Mým nejmilejším projektem je třeba pro nás velmi netypická trampská Amerika, letošní komorní autorský projekt muzikanta a filmaře Honzy Foukala, jednoho z nejupřímnějších, nejpřemýšlivějších, nejinspirativnějších lidí, které znám. Já trampkou nikdy nebyla, Honza ostatně taky ne, ale objevil mi nové, úţasně romantické světy. Nemůţu se dočkat, aţ s ním na něčem budu zase pracovat. * V současné době jsou v dramatické televizní tvorbě v kursu minisérie, ze ţánrů pak krimi. Rodí se momentálně nějaké další trendy? Plné znění zpráv


V posledních čtyřech letech se celý svět snaţil zopakovat fenomenální úspěch skandinávských krimisérií Most a The Killing, ale dnes uţ, alespoň na západ od českých hranic, ţánr scandi-noir vyvanul. Na jeho místo nenastoupil ţádný nový formální nebo ţánrový trend, teď jsme ve vakuu, roztáčejí se lokální kriminálky a čeká se, co bude. A protoţe jinak nemusíme sledovat ţádný ţhavý trend, máme šanci si vybrat, do čeho se vrhneme. Já bych třeba moc chtěla udělat komediální seriál, uţ několik let. Musíme dbát na diverzitu a při maximálně dvou premiérách ročně nemůţeme v jednom kuse sekat krimi. Je dobré tomu vţdycky odlehčit, i proto u nás šla hned po Hořícím keři komediální, romantická vztahovka Aţ po uši. * Mnohé ambiciózní filmové projekty se přesouvají z kin na televizní obrazovky a právě do vlastní produkce Netfl ixu. Co tento trend způsobilo? Nedostatek peněz na kinotrhu a odliv televizních diváků směrem za různými chytrými technologiemi. Filmový průmysl se s tím dost pere, podívejte se na ty zoufalé trţby českých novinek po premiérovém víkendu v kinech. Jediný evropský národ, který bůhvíproč stále houfně chodí do kina, jsou Norové; my ostatní dáváme přednost komfortnímu domácímu kinu. V televizním byznysu je navíc čím dál více peněz a jsme schopni vytvořit reţisérům kreativní i finanční podmínky, jeţ nikde jinde nemají. Takové to „je to jenom seriál― a „je to jenom televize― uţ neplatí, předsudky jsou po několika zdařilých projektech pryč. * Momentálně jste na rodičovské dovolené, ale ţádnou pauzu ve vaší práci nevidím… Syn se narodil šestého ledna a na mateřskou jsem odešla loni touhle dobou, těsně před Vánoci. No, vlastně jsem úplně neodešla nikdy, nepustilo mě to. Synek byl naštěstí první půlrok nesmírně hodný, jen spal a jedl – zřejmě nějak podvědomě tušil, ţe by maminka jeho náročnější projevy nezvládla. To jsem ještě stíhala všechno. Pak se začal hýbat a hrát si a doţadovat se víc mé pozornosti, jenţe pracovní vlak byl v té době rozjetý na maximum a vystoupit nešlo, takţe se moje mateřská nachýlila ke konci. Pracovala jsem totiţ poslední tři roky právě na projektu Pustina, který nedokáţu jen tak předat dál. * Ačkoli jste kromě filmové produkce na FAMU vystudovala i mezinárodní teritoriální studia na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, největší vliv na vás mělo gymnázium. O vašem zázračném ročníku, první partě dětí, které kdysi, před čtvrtstoletím, nastoupily na osmileté studium na praţském Gymnáziu Jana Keplera, mluvíte s obrovským nadšením. Protoţe mě v ţivotě ţádná další škola takhle neovlivnila, já ten gympl vyloţeně zboţňuju. Uţ nikdy nikde jsem se toho tolik nenaučila, nikdy jsem nebyla chytřejší a vzdělanější neţ před maturitou a není to ţádný vzpomínkový optimismus. Ta škola poloţila základy mnoha celoţivotním přátelstvím a dávala nám neuvěřitelné moţnosti. Byli jsme první třídou primánů, kteří na gympl, do té doby čtyřletý, vlezli, a myslím, ţe těm profesorům to uţ nikdy nikdo nedal tolik seţrat. Byli jsme jako třicet malých tyranů, ty nejlepší děti vybrané z těch nejlepších praţských škol seděly v lavicích a čekaly na to, aţ učitel udělá chybu. Ne ţe bychom dnes měli tři ministry ve vládě, ale snad kaţdý z naší třídy ve svém oboru exceluje, ať je to genetika, porodnictví, advokacie, nebo performance v Kabaretu Caligula. Učitelé s námi podnikli zajímavý experiment – abychom se nezabili, pořádali pro nás speciální výlety, kde na nás psychologicky působili, aby ty nesnesitelné individualisty stmelili. Vypustili nás třeba s těţkými batohy v Krkonoších zasněţených po pás, kde jsme v malých skupinkách museli někam dojít podle mapy. A malí kati se semkli a vzájemně se rozvíjeli. Byla to krása. TEREZA POLACHOVÁ KREATIVNÍ PRODUCENTKA HBO: „LIDI CHTĚJÍ V HLAVNÍCH ROLÍCH MÍSTNÍ HVĚZDY, TY NAŠE KARLY RODENY.― Foto autor| FOTO NGUYEN PHUONG THAO Foto autor| FOTO HBO, DUŠAN MART I N Č E K ( 3 × ) Foto popis| Tatiana Pauhofová a Jan Budař v Hořícím keři (2013) Foto popis| Jitka Čvančarová a Jana Kolesárová v seriálu Aţ po uši (2014) Foto popis| Karel Roden, hvězda Terapie (2011) Foto popis| Kreativní producentka HBO Tereza Polachová, jedna z nejdůleţitějších ţen české kinematografie: „Kluci, prosím vás, nenapsali byste mi kriminální drama?―



Dívka s hořícím keřem 17.12.2015

reflex.cz

str. 00

Hlavní články

Před čtyřmi lety stála u zrodu české verze cenami ověnčeného psychologického seriálu Terapie, pak ze scénáře neznámého mladíka vydupala strhující palachovskou minisérii Hořící keř. TEREZA POLACHOVÁ uţ šest let zodpovídá za vývoj a realizaci původních projektů v televizní stanici HBO. Nedávno odváţně angaţovala jednoho z nejlepších světových reţisérů reklam, Ivana Zachariáše, pro natočení temného případu z ponuré vsi v česko-polském pohraničí. Bude to jeho první reţisérská práce na filmu delším neţ deset minut. Vaším dosud nejvýraznějším producentským počinem je ţivotopisné drama Hořící keř, které si nechala vyfouknout ČT a HBO je roku 2013 natočila ve třech dílech. Jak se rodil projekt, jenţ získal bezprecedentních jedenáct Českých lvů? Bavila jsem se s producentem Tomášem Hrubým o nějakém dokumentárním snímku a on jen tak mimochodem prohodil, ţe mi pošle scénář celovečerního filmu, který se mu líbí. A mě ten příběh advokátky Dagmar Burešové, Jana Palacha a jeho blízkých, zasazený do počínající normalizace, úplně pohltil. Rozepsali jsme ho ve velice krátké době do tří synopsí, já s nimi společně se svým šéfem Ondřejem Zachem zajela za tehdejší hlavou HBO Europe Lindou Jensenovou, poţádala ji o velmi vysokou částku na natáčení a ona mi prakticky okamţitě de facto vypsala bianco šek. To byla obrovská důvěra a takovou se snaţím dávat lidem i já sama. Během roku se film rozepsal do tří scénářů, pak se to v následujících dvanácti měsících natočilo a vyrobilo. Tahle enormní rychlost se uţ nikdy nezopakuje – dnes se staráme o víc projektů naráz a ty jsou v různých stadiích vývoje, je to takovej velkej cirkus na kolečkách. Jak jste si mohli troufnout oslovit pro natáčení „Hořícího keře― Agnieszku Hollandovou? Je fakt, ţe uţ předtím nějaké seriály točila, včetně tří epizod americké verze The Killing, ale vţdy šlo o prověřené, velké věci. Napadlo to Štěpána a Tomáše, protoţe jsou jednoduše voprsklí. Já potřebovala opravdu velké jméno, on byl totiţ Hořící keř tehdy a pak ještě po dlouhou dobu daleko nejdraţší projekt evropské HBO, navíc po Terapii naše první původní produkce. A naši američtí vlastníci museli na jméno reţiséra slyšet, museli ho znát. Také jsme věděli, ţe tenhle velký český příběh musí odvyprávět člověk, jenţ ho zná, ale který má od věci odstup. No a Agnieszka studovala reţii na FAMU v té době, o níţ film vypráví, hovoří česky, má tu zázemí a přátele. Velice rychle se v tom tématu zorientovala, byl to na první i na druhý pohled projekt jako zrozený právě pro ni. Uspěli jsme, seriál se vysílal nejen všude, kde působí HBO Europe, ale ještě v dalších téměř čtyřiceti zemích. Kéţ by byla spolupráce se zahraničními reţiséry produkčně jednodušší záleţitost, českou kinematografii by svěţí vítr zvenku určitě obohatil. Vám se teď podobné obohacení zřejmě podaří znovu – osmidílný seriál Pustina, který jste vypiplala doslova od plenek, točí podle scénáře vašeho objevu Štěpána Hulíka kromě Alice Nellis i Ivan Zachariáš, jenţ se aţ dosud věnoval na špičkové úrovni reklamě pro globální firmy. O obsazení a příběhu Pustiny vám nemůţu říct vůbec nic, ale povím vám, jak to kdysi začalo. Hořící keř ještě ani neměl premiéru, ale uţ jsme věděli, ţe se nám povedlo něco výjimečného. Tak jsem si sedla s jeho scenáristou Štěpánem Hulíkem a s producentem Tomášem Hrubým, tehdy velmi mladými, a zeptala se jich: „Kluci, prosím vás, nenapsali byste mi kriminální drama?― Vzali to sice váţně, ale naše představy o tom, jak dlouho se píše velký, komplexní příběh, byly dost optimistické. Zkoušeli jsme k tomu otevřít writers‘ room, kde by příběhovou linii rozepisovalo více tvůrců, jak je tomu třeba u seriálu Comeback, ale ukázalo se, ţe nejlepší výsledky Štěpán podává, kdyţ je na trati sám. Ţe to prostě musí vysedět. Natočili jsme tedy mezitím českou lokalizaci původně norského formátu Mamon. A Štěpán svoji Pustinu vyseděl aţ teď, v listopadu, takţe se konečně točí. Ivan Zachariáš byl poměrně jasná volba – věděli jsme, ţe si od reklam chce odskočit k něčemu většímu, a koneckonců jeho reklamy jsou podobně jako reklamy, které točili velcí filmoví reţiséři Michel Gondry nebo Ridley Scott, takovými malými filmy. Vůbec nemám obavy o to, jestli to Ivan zvládne. Je to běh na dost dlouhou trať. To ano, natáčecí plán jsou 102 dny, skončíme v závěru května. Jedná se o náš zdaleka největší projekt. Je to příběh o rozpadu místní komunity, jedné rodiny a morální integrity několika klíčových hrdinů. Právě důraz na Plné znění zpráv


psychologii postav nás bude oddělovat od tolika dalších televizních kriminálek. Víc vám neřeknu, svými bezpečnostními opatřeními a snahou utajit co moţná nejvíce aţ do premiéry je HBO dostatečně známa. Co se dnes hledá nejobtíţněji – peníze, zajímaví filmaři, nebo skvělé scénáře? Všichni hledáme ten pravý příběh, ten skvělý scénář. Lidé z Negativu nebo Bionautu ovšem mají širší pole působnosti neţ já, jejich produkční společnosti točí různorodější filmy pro rozličné odběratele, dodávají dokumenty i komorní dramata kinu i televizím. Já jdu výhradně po seriálech a minisériích, ale na startovní čáře se ţeneme po tomtéţ – po silné story, kterou budeme moci ţít dalších pár let, milovat ji a věřit jí. A v tomhle neexistuje kalkul: nemůţete si poručit a začít produkovat něco, čemu nedůvěřujete, jen proto, ţe po tom podle průzkumů vaše cílové publikum touţí. Samozřejmě si uvědomuju, ţe ty seriály nedělám jen pro sebe a ţe občas nezvítězí ţánr, který preferuju, ale abych točila padesátou variaci subţánru scandi-noir jen proto, ţe jsme se po Miléniu, The Killing a Mostě zasekli na severských detektivkách, to ani náhodou. Rukama vám tečou obrovské peníze – o jak velkých sumách vlastně rozhodujete? Kolik třeba stálo natočit českou verzi izraelského seriálu Terapie, v níţ psycholog Marek po dobu téměř jednoho roku léčí kaţdý den v týdnu jiného ze svých pacientů? To vám nemůţu prozradit – a to byla Terapie studiová záleţitost s pár herci, naše nejnovější krimi Mamon byla mnohem draţší, i kdyţ má jen šest hodinových dílů. Obojí jsou variace na zahraniční předlohy, lidé prostě chtějí vidět v hlavní roli místní hvězdy, ty naše Karly Rodeny. Na kvalitě produkce si zakládáme; pečlivě vybíráme své produkční partnery, natáčíme spoustu dní, hledání lokací je náročné, obecně se dlouho připravujeme a dopřáváme našim tvůrcům klid na práci. Kdyţ o projekt opravdu stojím, ráda si na něj počkám. V HBO jste na pozici producentky šestý rok, vaším úkolem bylo uvést do chodu vlastní hranou tvorbu. Jak se podmínky za tu dobu změnily? HBO sice v Česku vysílá od roku 1994, ale s vlastní výrobou, konkrétně s dokumenty, jsme začali v roce 2009. Já přišla na jaře roku 2010, kdy odstartovala Terapie. Neměla jsem mnoho praktických zkušeností a práce na tomhle projektu byla nesmírná výzva. Tou dobou jsme s hranou tvorbou začínali a byla nás hrstka – já, kolega v Maďarsku, v Rumunsku a kolega v Polsku –, pracovala jsem ve stylu „Poruč, a udělej si sám―. Od té doby ovšem budování impéria značně pokročilo – právě jsem přijela z londýnské schůzky, kde se nás sešlo pětadvacet; ještě před pěti lety by nás tam sedělo šest. Jedna věc se však nezměnila: Na začátku jsem si připadala jako dítě v cukrárně, jeţ si vybírá ten nejkrásnější dort. Mou prací bylo a stále je přesvědčit i ty okolo, ţe na něj mají chuť a ţe si ho společně koupíme. Teď, po šesti letech, uţ si těch dortů můţu vzít víc a z většího výběru. Mým nejmilejším projektem je třeba pro nás velmi netypická trampská Amerika, letošní komorní autorský projekt muzikanta a filmaře Honzy Foukala, jednoho z nejupřímnějších, nejpřemýšlivějších, nejinspirativnějších lidí, které znám. Já trampkou nikdy nebyla, Honza ostatně taky ne, ale objevil mi nové, úţasně romantické světy. Nemůţu se dočkat, aţ s ním na něčem budu zase pracovat. V současné době jsou v dramatické televizní tvorbě v kursu minisérie, ze ţánrů pak krimi. Rodí se momentálně nějaké další trendy? V posledních čtyřech letech se celý svět snaţil zopakovat fenomenální úspěch skandinávských krimisérií Most a The Killing, ale dnes uţ, alespoň na západ od českých hranic, ţánr scandi-noir vyvanul. Na jeho místo nenastoupil ţádný nový formální nebo ţánrový trend, teď jsme ve vakuu, roztáčejí se lokální kriminálky a čeká se, co bude. A protoţe jinak nemusíme sledovat ţádný ţhavý trend, máme šanci si vybrat, do čeho se vrhneme. Já bych třeba moc chtěla udělat komediální seriál, uţ několik let. Musíme dbát na diverzitu a při maximálně dvou premiérách ročně nemůţeme v jednom kuse sekat krimi. Je dobré tomu vţdycky odlehčit, i proto u nás šla hned po Hořícím keři komediální, romantická vztahovka Aţ po uši. Mnohé ambiciózní filmové projekty se přesouvají z kin na televizní obrazovky a právě do vlastní produkce Netflixu. Co tento trend způsobilo? Nedostatek peněz na kinotrhu a odliv televizních diváků směrem za různými chytrými technologiemi. Filmový průmysl se s tím dost pere, podívejte se na ty zoufalé trţby českých novinek po premiérovém víkendu v kinech. Jediný evropský národ, který bůhvíproč stále houfně chodí do kina, jsou Norové; my ostatní dáváme přednost komfortnímu domácímu kinu. V televizním byznysu je navíc čím dál více peněz a jsme schopni vytvořit Plné znění zpráv


reţisérům kreativní i finanční podmínky, jeţ nikde jinde nemají. Takové to „je to jenom seriál― a „je to jenom televize― uţ neplatí, předsudky jsou po několika zdařilých projektech pryč. Momentálně jste na rodičovské dovolené, ale ţádnou pauzu ve vaší práci nevidím… Syn se narodil šestého ledna a na mateřskou jsem odešla loni touhle dobou, těsně před Vánoci. No, vlastně jsem úplně neodešla nikdy, nepustilo mě to. Synek byl naštěstí první půlrok nesmírně hodný, jen spal a jedl – zřejmě nějak podvědomě tušil, ţe by maminka jeho náročnější projevy nezvládla. To jsem ještě stíhala všechno. Pak se začal hýbat a hrát si a doţadovat se víc mé pozornosti, jenţe pracovní vlak byl v té době rozjetý na maximum a vystoupit nešlo, takţe se moje mateřská nachýlila ke konci. Pracovala jsem totiţ poslední tři roky právě na projektu Pustina, který nedokáţu jen tak předat dál. Ačkoli jste kromě filmové produkce na FAMU vystudovala i mezinárodní teritoriální studia na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, největší vliv na vás mělo gymnázium. O vašem zázračném ročníku, první partě dětí, které kdysi, před čtvrtstoletím, nastoupily na osmileté studium na praţském Gymnáziu Jana Keplera, mluvíte s obrovským nadšením. Protoţe mě v ţivotě ţádná další škola takhle neovlivnila, já ten gympl vyloţeně zboţňuju. Uţ nikdy nikde jsem se toho tolik nenaučila, nikdy jsem nebyla chytřejší a vzdělanější neţ před maturitou a není to ţádný vzpomínkový optimismus. Ta škola poloţila základy mnoha celoţivotním přátelstvím a dávala nám neuvěřitelné moţnosti. Byli jsme první třídou primánů, kteří na gympl, do té doby čtyřletý, vlezli, a myslím, ţe těm profesorům to uţ nikdy nikdo nedal tolik seţrat. Byli jsme jako třicet malých tyranů, ty nejlepší děti vybrané z těch nejlepších praţských škol seděly v lavicích a čekaly na to, aţ učitel udělá chybu. Ne ţe bychom dnes měli tři ministry ve vládě, ale snad kaţdý z naší třídy ve svém oboru exceluje, ať je to genetika, porodnictví, advokacie, nebo performance v Kabaretu Caligula. Učitelé s námi podnikli zajímavý experiment – abychom se nezabili, pořádali pro nás speciální výlety, kde na nás psychologicky působili, aby ty nesnesitelné individualisty stmelili. Vypustili nás třeba s těţkými batohy v Krkonoších zasněţených po pás, kde jsme v malých skupinkách museli někam dojít podle mapy. A malí kati se semkli a vzájemně se rozvíjeli. Byla to krása.

URL| http://www.reflex.cz/clanek/68048/divka-s-horicim-kerem

Kdo chce řídit Český rozhlas? Přečtěte si portréty všech kandidátů 17.12.2015

hlidacipes.org Ondřej Černý

str. 00

Ve středu HlídacíPes.org publikoval seznam 26 kandidátů na nového generálního ředitele Českého rozhlasu. Novinář Ondřej Černý připravil krátké profily všech 25 muţů a jedné ţeny, kteří mají šanci vést veřejnoprávní rozhlas. Rada Českého rozhlasu obdrţela 31 přihlášek do výběrového řízení na generálního ředitele veřejnoprávního rozhlasu. V pondělí byly otevřeny, formální kritéria splnilo 26 uchazečů, pět… Ve středu HlídacíPes.org publikoval seznam 26 kandidátů na nového generálního ředitele Českého rozhlasu. Novinář Ondřej Černý připravil krátké profily všech 25 muţů a jedné ţeny, kteří mají šanci vést veřejnoprávní rozhlas. Rada Českého rozhlasu obdrţela 31 přihlášek do výběrového řízení na generálního ředitele veřejnoprávního rozhlasu. V pondělí byly otevřeny, formální kritéria splnilo 26 uchazečů, pět bylo vyřazeno. Jak uvedl mluvčí Rady ČRo Ivan Tesař, po 17. prosinci budou postupně na webových stránkách Rady zveřejňovány jednotlivé kandidátské projekty. V pondělí 21. prosince pak bude na mimořádné veřejné schůzi Rady Českého rozhlasu zúţen počet kandidátů. Generální ředitel by měl být zvolen 20. ledna 2016, na schůzi, kde budou kandidáti své projekty obhajovat. Kandidáti na generálního ředitele ČRo Ing. Tomáš Böhm Plné znění zpráv


- ředitel Dobrá rodina - 54 let - vystudoval VŠE v Praze. Působil jako finanční ředitel společnosti Creditanstalt Securities. Na přelomu tisíciletí vstoupil jako finanční ředitel do společnosti Ringier ČR, kde působil rovněţ jako člen představenstva. V roce 2001 byl jmenován generálním ředitelem společnosti. Od roku 2010 působil jako ředitel Národní knihovny. Na post v březnu 2015 rezignoval. S Českým rozhlasem nemá ţádnou profesní zkušenost. JUDr. Milan Brunclík - ředitel regionální televize Bonus TV - 63 let - o pozici generálního ředitele Českého rozhlasu se bez úspěchu ucházel uţ v letech 1999, 2005 a 2009. Jeho úzkou spolupráci s vedením města Turnova dokládá, ţe moderátorkou Bonus TV je mluvčí města Turnov Klára Preislerová. Šance M. Brunclíka mohou v očích členů Rady ČRo sniţovat jeho expresivní komentáře na webu Bonus TV. MgA. Michal Bureš - externí pedagog rozhlasové specializace na VŠ - 39 let - o pozici generálního ředitele Českého rozhlasu se bez úspěchu ucházel uţ v roce 2009. Působí jako rozhlasový reţisér v ČRo Olomouc a jako předseda spolku Sdruţení pro rozhlasovou tvorbu. Ing. Zdeněk Duspiva - ředitel Českého rozhlasu České Budějovice a Českého rozhlasu Region - 51 let - v minulosti dlouhodobě a úzce spolupracoval na nejrůznějších projektech s mediálním lobbistou Jaroslavem Berkou. V letech 2001-2003 jako nominant ČSSD působil v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Na návrh Poslanecké sněmovny tehdejší premiér Vladimír Špidla (ČSSD) členy RRTV odvolal. Zdeněk Duspiva s některými dalšími členy RRTV podal správní ţalobu a soud jim dal za pravdu. V letech 2006-2012 Duspiva působil jako národní koordinátor pro digitální vysílání. Funkci ředitele regionálních studií ČRo zastává od 1. 10. 2013. Mgr. Eva Hazdrová-Kopecká - redaktorka a hlasatelka stanice Vltava - 38 let - vystudovala hudební vědu na FF UK v Praze, kde pokračuje v doktorském studiu. Na stanici Vltava pracuje od roku 2000 jako hlasatelka. Píše do hudebního měsíčníku Harmonie, překládá z angličtiny knihu o klasické hudbě. Momentálně na mateřské dovolené. MgA. Marek Hladký - soukromý producent - 44 let Plné znění zpráv


- absolvent JAMU v Brně, v letech 1992–2008 působil v České televizi, mimo jiné jako vedoucí výrobního úseku České televize – Televizního studia Brno. Působil v Národním divadle Brno a v roce 2009 se měl stát vedoucím odboru kultury na brněnském magistrátu. Dle tehdejšího brněnského radního, v současnosti poslance Jiřího Zlatušky (ANO) se jím M. Hladký nestal, neboť měl mít jako vedoucí výroby brněnského studia ČT "nevhodný přístup k podřízeným ţenám." M. Hladký je podobně jako bývalý generální ředitel ČRo vyznavačem dýmky. Mgr. Vladimír Karmazín - ředitel odboru správy a majetku ČRo - 58 let - předlistopadový člen KSČ. V roce 1986 nastoupil ke Sboru národní bezpečnosti, do roku 2000 pracoval na Inspekci ministra vnitra. Poté působil jako zástupce ředitele na učilišti, odkud bez výběrového řízení v roce 2005 nastoupil do čela brněnského studia České televize. Díky své známosti s tehdejším generálním ředitelem ČT Jiřím Janečkem se V. Karmazín v roce 2007 stal provozním ředitelem ČT. V červnu 2015 se bez výběrového řízení stal ředitelem Odboru správy a majetku ČRo. Jeho manţelka Zora Karmazín Blümlová uţ před jeho příchodem do ČRo zastávala post ředitelky Odboru generálního ředitele. Tuto pozici dosud zastává. Ing. Mgr. Milan Knotek - ředitel Českého rozhlasu Sever - 47 let - v minulosti působil jako mluvčí magistrátu města Ústí nad Labem. Vedl kancelář primátora Ústí nad Labem Jana Kubaty (ODS). Jako externí pedagog na VŠ učil sociální a mediální komunikaci. Bez jakékoli rozhlasové zkušenosti ho na návrh tehdejšího generálního ředitele ČRo Petera Duhana Rada ČRo jmenovala od 1. dubna 2011. PhDr. Jakub Končelík, Ph.D. - děkan Fakulty sociálních věd UK v Praze - 40 let - odborně se zaměřuje na dějiny médií a českého tisku 2. poloviny 20. století. V minulosti pro Radu ČRo připravil několik odborných analýz. Opakovaně neúspěšně kandidoval do Rady ČT. S rozhlasovým médiem nemá ţádnou profesní zkušenost. Ing. Martin Konrád - soukromý podnikatel - 45 let - v minulosti deset let působil v pozici obchodního ředitele mediálního zastupitelství Redio Radio Music (součást skupiny Lagardére provozující komerční stanice Frekvence 1, Evropa 2, Bonton, ZET). Z postu ředitele bezplatného deníku Metro přešel na pozici obchodního ředitele TV Prima, kde zastával od února 2013 do března 2014 post generálního ředitele. Dle M. Konráda zůstal ČRo myšlením částečně v minulém století a musí více bavit. V případě zvolení hodlá více vsadit na marketing. Ing. Miroslav Konvalina - senior konzultant Newton Media - 52 let Plné znění zpráv


- pracoval jako mluvčí ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého (ODA). Poté řadu let působil na nejrůznějších postech v ČRo (2002-2006 zpravodaj v USA). Krátce zastával post ředitele ČRo 1-Radioţurnál a formálně ČRo-Rádio Česko (březne 2006 - květen 2007). Po odchodu vedl Americké centrum při velvyslanectví USA v Praze. Za bývalé ministryně spravedlnosti Heleny Válkové (ANO) vedl tiskový odbor resortu. S podporou hnutí ANO letos neúspěšně kandidoval do Rady ČT a RRTV. Na podporu své současné kandidatury objíţdí kraje na turné s názvem Máme rádi rozhlas. Mgr. Ondřej Kopa - ředitel Centra vysílání ČRo - 44 let - v médiích působí od poloviny 90. let. Začínal jako redaktor regionálního studia ČRo Ostrava. Pracoval i v TV Prima, Regionální televizní agentuře mediálního lobbisty Jaroslava Berky nebo v České televizi. V ČRo je zaměstnán od srpna 2015. Ing. Michael Kralert - ředitel portfolia strategických projektů a fin. řízení - 46 let - v letech 1998 aţ 2000 byl finančním ředitelem ČT (v době působení GŘ ČT Jakuba Puchalského). Poté deset let působil jako manaţerem auditorské společnosti Deloitte. V posledních letech pracuje pro Českou spořitelnu. V roce 2001 neúspěšně kandidoval na prozatímního ředitele ČT. Ing. Vladimír Kroc - moderátor ČRo - 49 let - dlouholetý moderátor, který prošel řadou stanic ČRo. V minulosti působil mj. jako vedoucí kulturní redakce ČRo 1-Radioţurnál. V době vzniku zpravodajské televize Z1 Český rozhlas opustil. Po ukončení vysílání Z1 se do ČRo vrátil. Bez manaţerských zkušeností. Ing. Jan Mrzena - producent JesuPrague Film - 53 let - v minulosti šest let vedl Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích. V letech 2001-2005 byl předsedou Rady ČT. Generální ředitel ČT, jehoţ působení měl v minulosti kontrolovat, J. Mrzenu jmenoval personálním ředitelem ČT (2007-2010), později ředitelem programu ČT2 (2010-2011). Působil také jako pověřený ředitel Národního divadla. V roce 2015 neúspěšně kandidoval do Rady ČT. S Českým rozhlasem J. Mrzena nemá ţádnou profesní zkušenost. Mgr. Tomáš Němeček - právník Psychiatrické nemocnice v Bohnicích - 42 - v minulosti působil v týdeníku Respekt (2003-2005 šéfredaktor), v Hospodářských novinách a v Lidových novinách. Z LN odešel na protest proti tomu, ţe se aktivní politik, podnikatel Andrej Babiš (ANO), stal vlastníkem Plné znění zpráv


LN. Poté nastoupil jako právník do Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Od roku 2014 je členem zastupitelstva městské části Praha 8 (Osmička sobě). Drţitel řady novinářských ocenění. V minulosti pro ČRo externě připravoval komentáře, za jeden z nich se tehdejší GŘ ČRo Václav Kasík jel do Brna omluvit předsedovi Ústavního soudu Pavlu Rychetskému. T. Němeček s P. Rychetským v roce 2012 vydal kniţní rozhovor Diskrétní zóna. Mgr. Tomáš Pancíř - ředitel Centra zpravodajství ČRo - 41 let - jako jediný z kandidátů sám zveřejnil svůj kandidátský program. V médiích působí od 90. let, nejdéle v soukromém Rádiu Blaník. Poté působil ve zpravodajské televizi Z1. Do ČRo nastoupil v roce 2009. Od roku 2012 je členem středního managementu ČRo, řídí zpravodajství instituce. Ve svém projektu uvádí, ţe "ČRo dusí byrokracie, těţkopádnost, alibismus, absurdnost, hloupost, neschopnost, intriky". Mgr. Jan Ruml - generální ředitel SECAR Bohemia - 62 let - stál u vzniku samizdatových Lidových novin a Sportu (později přejmenovaném na Respekt). Polistopadový ministr vnitra, bývalý poslanec (ODS, US), později senátor za Čtyřkoalici. Jeho rodiče před srpnem 1968 v tehdejším Československém rozhlasu pracovali. Dr. Jaromír Skopalík, CSc. - tiskový manaţer - 52 let - od 90. let pracoval v tiskových médiích. V letech 2001-2013 vedl českou pobočku vydavatelství Bauer Media. To vydávalo řadu bulvárních časopisů, které kvůli nepravdivým informacím ve svých článcích čelily řadě ţalob. V některých případech muselo vydavatelství zaplatit pokutu. Od července 2014 do listopadu 2015 vedl vydavatelství Vltava-Labe-Press. S rozhlasovým médiem nemá ţádnou zkušenost. Ing. Tomáš Skřivánek, MBA - tiskový manaţer - 41 let - v tištěných médiích působí od poloviny 90. let. Společně se státním tajemníkem pro evropské záleţitosti Tomášem Prouzou spoluzakládal web Peníze.cz. Poté působil jako zástupce šéfredaktora v týdeníku Euro. Od roku 2007 vedl bezplatný deník E15, později se stal členem představenstva vydavatelství Mladá fronta, kde řídil divizi Euro E15. S rozhlasovým médiem nemá ţádnou zkušenost. Mgr. Zbyněk Suchý - jednatel společnosti Regionální internetové noviny - 54 let - byl spoluzakladatelem na plzeňsku úspěšného soukromého Rádia FM Plus. Řadu let jej vedl. V současnosti provozuje internetové noviny QAP a je jednatelem společnosti Media Production, která pro Plzeňský kraj zajišťuje mediální komunikaci. S médiem veřejné sluţby nemá ţádnou zkušenost. Plné znění zpráv


Jan Vávra - vedoucí kabinetu náměstka ministryně školství - 61 let - původní profesí herec. Více neţ pět let vedl zpravodajství TV Nova a moderoval politickou diskusi 7 čili Sedm dní. Po odchodu z TV Nova byl šéfem praţské pobočky švédské produkční společnosti Strix Television a pracoval v odboru komunikace praţského magistrátu. Neúspěšně kandidoval v konkursech na vedení ČRo (2005), ZOO Praha (2009) a ČT (2011). Mgr. René Zavoral - náměstek GŘ ČRo pro program - 39 let - v ČRo působí od roku 2001. Přes posty tiskového mluvčího, šéfa odboru komunikace, marketingu a PR se stal šéfem strategického rozvoje ČRo a náměstkem pro program. V letech 2005-2006 krátce působil v Komerční bance. V minulosti člen ODS a poradce bývalé místopředsedkyně ODS, senátorky Libuše Benešové. V minulosti se díky své úzké spolupráci s bývalým GŘ ČRo Peterem Duhanem dostal do několika sporů s Radou ČRo. Ing. Karel Zýka - prozatímní ředitel ČRo - 48 let - v minulosti působil jako technický ředitel Rádia Alfa. V ČRo začínal jako ředitel komunikace (2000-2006). Poté pracoval jako lobbista a v TV Prima řídil síť regionálních televizí (2006-2012). Od září 2014 byl technickým ředitelem ČRo, prozatímním ředitelem ČRo ho Rada zvolila 3. listopadu 2015. Členům Rady ČRo před svou volbou prozatímním ředitelem ČRo dle tehdejšího předsedy Rady ČRo Michala Stehlíka deklaroval, ţe se do konkursu na GŘ ČRo hlásit nechce. O post GŘ ČRo se neúspěšně ucházel uţ v roce 2009. Na jaře 2014 K. Zýka neúspěšně kandidoval do Rady ČT. Doc. Mgr. Petr Ţantovský, PhD. - ředitel Česko-slovenského institutu v Praze - 53 let - na Fakultě ţurnalistiky v 80. letech vystudoval rozhlasovou specializaci. Poté, co komunisté rozprášili redakci časopisu Melodie vedenou Jiřím Černým, začal v tomto magazínu působit. Psal také pro deník Práce a týdeník Reportér. Vedl nakladatelství Melantrich a Votobia. ODS jej navrhla do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, jejímţ byl členem (2000-2003). Proti svému odvolání z RRTV se úspěšně soudně bránil. Pedagogicky působil na Národohospodářské fakultě VŠE a na Univerzitě Jana Amose Komenského. Svému odchodu z tohoto ústavu se bránil zaloţením odborové organizace. V minulosti spolupracoval se stanicemi ČRo 1-Radioţurnál a ČRo6, v současnosti spolupracuje s ČRo Plus. Mgr. Petr Ţůrek - ředitel Místní akční skupiny Vizovicko a Slušovicko - 49 let



- vystudoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu Univerzity Karlovy v Litoměřicích a Cyrilometodějskou teologickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. V Římě studoval řízení církve na Papeţské lateránské univerzitě. Předsedá Krajskému shromáţdění Sdruţení místních samospráv ČR ve Zlínském kraji. Za hnutí Starostové a nezávislí, jehoţ je členem, v roce 2014 neúspěšně ve Zlíně kandidoval do Senátu. S médiem veřejné sluţby nemá ţádnou zkušenost. Kandidáti vyřazení kvůli nesplnění formálních kritérií: JUDr. Miroslav Augustin - soukromý podnikatel a externí redaktor ČRo - 57 let Ing. Hubert Bittman - producent - 53 let PhDr. Miroslav Krupička - šéfredaktor vysílání do zahraničí ČRo - 51 let Mgr. Jaromír Ostrý - ředitel regionálního studia ČRo Brno - 61 let Ing. Ivan Štern - ředitel rozpočtu na ministerstvu pro místní rozvoj - 66 let

URL| http://hlidacipes.org/kdo-chce-ridit-cesky-rozhlas-prectete-si-portrety-vsech-kandidatu/

KOSTKY JSOU VRŢENY PAŘBA ZAČÍNÁ! 17.12.2015 Reflex str. 38 Téma KATEŘINA KADLECOVÁ DESKOVÉ HRY: ANALOGOVÁ ZÁBAVA, KTERÁ VZKVÉTÁ I V DIGITÁLNÍM VĚKU ČLOVĚČE, NEZLOB SE. Tuzemský megahit Dostihy a sázky, kterého se od roku 1984 prodalo přes 2,5 miliónu krabic. Importované Monopoly, existující ve čtyřiceti jazykových mutacích. Kdo z vás to nikdy nehrál? Jenţe dnešní DESKOVKY jsou mnohem, mnohem dál. Od roku 2000 se píše jejich zlatý věk, nesmírně formálně vyrostly a opanovaly i dříve nepředstavitelná témata. Odvětví meziročně generuje o desítky procent vyšší zisky a vývojáři si mnou ruce, protoţe za obrovské podpory herních firem i dárců z crowdfundingových serverů mohou na vyhládlý trh vrhat kolem tisícovky strategických, budovatelských, sci-fi, hororových, válečnických i vzdělávacích deskových her ročně. Protoţe pro některé lidi se deskovky staly drogou. Coţ je ostatně i můj případ. JE PŮL TŘETÍ RÁNO a sedíme kolem stolu jako uţ tolikrát: ředitel děčínského kina, podnikový právník jedné korporace a jeho kolega, Plné znění zpráv


produktový specialista, pak manaţer, který dělí svůj čas mezi kancelář ve svém děčínském obýváku a offi ce v Bruselu, a moje maličkost. Skleniček s vínem si uţ dlouho nikdo nevšiml, atmosféra je nechutně hustá. A ne, nejsme v hospodě a nemá se kaţdou chvíli strhnout rvačka. Dřepíme na samotě u lesa, v podkroví chaty jednoho z nás, a paříme gamesy. Deskové gamesy. Tahle válečná a diplomatická strategie se jmenuje Warrior Knights. Po smrti krále nás pět baronů bojuje o trůn a uţ dávno jsme zapomněli, ţe tak činíme prostřednictvím hracích karet. Kdyţ je dobrá společnost, po úvodním kole plném tápání a dovysvětlování pravidel prostě začnete nad mapou najímat ţoldnéře, opevňovat města, intrikovat a útočit tak nějak doopravdy. No a chudákovi rytíři-bojovníku Viktorovi, který měl po šesti hodinách hraní slušně našlápnuto k vítězství, řeka právě zaplavila prakticky všechna města. Není mu nic platné, ţe je opevnil a zalidnil posádkou, voda si holt nevybírá. Stát se to mně, asi bych se šla vybrečet do komory. Viktor je ovšem tvrďák: zakaboní se, orosí se a dlouho to kouše, ale nakonec skousne. Ne jako majitel reklamní agentury Milan, který vypěnil, kdyţ jsme posledně ve zbrusu nové středověké intrikánské dohadovačce Fief: France 1429 vstoupili s právníkem do svazku manţelského (tak i já! konečně!) a zdecimovali jeho alianci se softwarovým inţenýrem ze švýcarského ústavu CERN. Hraní deskových her testuje a obnaţuje charaktery hráčů, staví je do situací, které v ţivotě nezaţijí, ale které se přitom těm reálným tolik podobají. Také proto se v Česku mnoţí kluby deskových her i neformální hráčské sešlosti a vyznavači deskovek – zejména muţi, najmě pak studenti, zvláště technici a „matfyzáci― – se srocují v potemnělých učebnách českých vysokých škol, ve skautských klubovnách i soukromých bytech a hrají, aţ se hory zelenají. STOLNÍ SPOLEČNOST VS. AVATAŘI Filmový průmysl dnes ztrácí dech, herní průmysl je na koni. A zatímco hry počítačové čili videohry ohroţují především mozky a peněţenky dospěláků ve věku 25–44 let, deskovky „jedou― napříč generacemi a jejich byznys od roku 2010 roste kaţdoročně o 25–40 procent, alespoň podle přesně rok starého článku z britského deníku Guardian. Odneste svoje playstationy do frcu – trávit čas s přáteli vzájemnou interakcí u jednoho stolu je podstatně zábavnější neţ kostit anonymy po síti nebo si po nocích kazit oči u monitoru při boji proti počítači, u kterého většina hráčů deskovek beztak dřepí dennodenně v pracovní době. Fakt ale je, ţe se skupiny hráčů počítačových a stolních her do určité míry překrývají (čtyři z naší sedmičlenné hráčské party paří gamesy na PC nejspíš víc, neţ je zdrávo). Tvrdí to i Jan Švelch z fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, odborník na herní studia: „Oba typy her totiţ sdílejí podobné principy a očekávají podobné motivace hráčů, ale přinášejí odlišné záţitky. Zatímco počítačové hry často nabízejí filmový vizuální proţitek a mohou se více zaměřovat na postřeh a motoriku, analogové hry bývají pomalejší a společenštější a jejich síla spočívá v interakci mezi hráči.― Data indikující, ţe by videoherní průmysl doplácel na růst toho stolního, nejspíš neexistují. Jak upozorňuje Jan Švelch, deskové hry jsou i přes kontinuální růst (USA pamatují propad trhu naposledy v roce 2008) na celosvětové úrovni nesrovnatelně menší byznys, přestoţe o nich vznikají úspěšné pořady na YouTube s miliónovou sledovaností, jako je Tabletop nebo Critical Role. „K propojování obou průmyslů ale dochází, a to především ve dvou směrech,― říká výzkumník. „Stolní hry se převádějí do digitální podoby, a naopak vznikají licencované stolní hry podle počítačových blockbusterů, například Bioshock nebo Zaklínač. Zároveň jsou uţ od konce osmdesátých let navrhovány počítačové hry přímo ovlivněné designem stolních her.― LÁKADLA Z DOMŮ ŠÍLENSTVÍ Moţná vám házení kostkou a posouvání figurek po herní ploše připadá v době přechytralých telefonů jako naprostý pravěk, ale věřte, moderní deskové hry jsou dělané velmi chytře – odreagujete se, pobavíte se, omdlíte krásou nad parádním designem a bokem se leccos přiučíte. Velká část z nich totiţ stojí na reálných historických, geografických i kulturně společenských základech, a navíc mnohé dosud nemají českou „lokalizaci―, tudíţ hrajete v angličtině, leckdy zatíţené technickými termíny nebo lexikálními lahůdkami ze staré keltštiny. Kaţdý hráč si najde něco, ať uţ fandí vyvraţďovačkám mimozemských monster, nebo preferuje řešení náboţenských svárů v období reformace. Fandové military uţ deset let šílí z náročné strategické deskovky pro dva hráče Studená válka 1945–1989 (v originále Twilight Struggle ji mohou hrát snad jen politologové a historici s excelentní angličtinou), kterou příznivci z nejznámějšího herního webu BoardGameGeek.com i z českého oborového fóra Zatrolenehry.cz hodnotí vůbec nejvýš ze všech her na trhu. Příznivec sci-fi zase sáhne po Earth Reborn (Znovuzrozená Země), v níţ se dva aţ čtyři hráči snaţí zdecimovat ty ostatní a přivést půl století po jaderné katastrofě své lidi/stvůry/mrtvé k nadvládě na zdevastované Zemi. Jedněmi z nejoblíbenějších her jsou „civilizace―, kde hráči budují svá města a státy na úkor ostatních třeba časově i „mozkově― náročná Through the Ages: Příběh civilizace z dílny Čecha Vladimíra Chvátila, o němţ ještě bude řeč. Plné znění zpráv


Milovníci hororů a v posledních pár letech čím dál oblíbenějších her se zombie se pak nejčastěji věnují společnému boji proti tajemnému zlu ve hře Arkham Horror podle příběhů legendárního H. P. Lovecrafta. Nebo v postapokalyptické pustině vraţdí zombíky a snaţí se odhalit, kdo z hráčů tajně sabotuje týmovou práci ostatních, v jedné z nejlepších her vydaných roku 2015, Zima mrtvých: Cesty osudu. Nebo se v Mansions of Madness (Domy šílenství) vydají do strašidelného zámku, obývaného Lovecraftovými Prastarými, a v roli spolupracujících vyšetřovatelů se budou snaţit překazit plány Pána domu, ať uţ jsou jakékoli. A taky si zachránit kůţi. O tu pochopitelně jde vţdy a především. OSADNÍCI V ESSENU Zajímavé je, ţe za svůj boom v posledních letech vděčí průmysl deskových her internetu. Dnes totiţ na síti lusknutím prstů vyhledáte nejen recenze her, ale také digitální verze těch nových nebo očekávaných, které si stáhnete na smartphone, zahrajete místo pauzy na oběd a po síti objednáte, abyste je mohli s přáteli hrát „naţivo―. I kdyţ je českých obchodů s deskovkami rok od roku víc, často je koupíte v zahraničí a v anglické verzi, občas taky v lehce jeté podobě z herních „sekáčů―. Nebo si pro ně zajedete na jednu z desítek herních akcí. Třeba v německém Essenu se počátkem října uţ podvaatřicáté odehrál čtyřdenní veletrh zvaný příznačně Spiel. K více neţ devíti stům vystavovatelů z jedenačtyřiceti zemí světa letos do Essenu dorazilo přes 162 000 fanoušků, aby si v impozantních kulisách zahráli nebo koupili některou z osmi set padesáti představovaných nových her. Třeba dlouho očekávanou předělávku kultovní karetní hry Magic: The Gathering. I kdyţ větší show neţ „medţiky― letos představovalo spíš 1040 protihráčů snaţících se podmanit si šestiúhelníky divočiny ve velmi populárních Osadnících z Katanu, jichţ se za dvacet let jejich existence prodalo osmnáct miliónů krabic a kteří k deskovkám i díky své jednoduchosti a nekonfl iktnosti „scénáře― přivedli víc nadšenců neţ jakákoli jiná hra. Osadníci jsou ovšem se svou výstavbou vesnic, měst a silniček a s obchodováním se surovinami dosti něţný kalibr a podobně jako scrabble, Dostihy, Monopoly, Byznys a člobrdo jsou herními puristy odsouváni do kategorie „pro dětičky―. Sama sice „naváţno― hraju jen necelý rok, ale stihla jsem pochopit, ţe hry pro fajnšmekry by měly mít víc neţ padesátistránková pravidla, hrát se ve třech aţ šesti hráčích aspoň tři hodiny, měly by být opravdu komplikované a obsahovat několik setů různých kartiček, figurek a kostek, aby jednoho bavily a aby měl chuť tančit a polévat se šampaňským v momentě, kdy triumfálně zvítězí. Samozřejmě opatrně se polévat, aby ani kapka neskončila na tom obrovském stole, kde se rozkládá herní plocha. Zvlášť kdyţ daná deskovka patří hernímu nadšenci Davidu Hanáčkovi. ZE ŢIVOTA DESKOHRÁČE David Hanáček je můj kamarád a závislák, který do svých krabic s kartičkami a figurkami v posledních šesti letech nastrkal kolem 150 tisíc korun. „Momentálně mám kolem stovky her,― říká devětatřicetiletý inţenýr, který si moţná hraje raději a častěji neţ jeho dvě malé dcerky. „Z nich sedmdesát jsou unikátní hry, zbytek jsou krabice s herními rozšířeními, takové speciály, další kola, nová dobrodruţství. Vše vlastně odstartoval vánoční dárek v podobě hry Proroctví od Vládi Chvátila, který jsem v roce 2009 našel pod stromečkem. Od té doby jsem hrál se ţenou, s kamarády, s kolegy i s nevlastní máti a neumím si představit, ţe by mě to někdy pustilo,― tvrdí chlapík, jenţ je ochoten si po večerech osaměle šoupat ţetonky po mapě a lámat si hlavu nad pravidly. David na kaţdé hraní nedorazí s pytlíkem slaných pokroutek a lahví vína jako my ostatní (je fakt, ţe občas se naše pařanství po půlnoci začne přetahovat s pařičstvím), ale s jednou dvěma krabicemi, zabalenými do igelitové tašky. První půlhodinu aţ hodinu nám vysvětluje pravidla pečlivě zvolené hry a v hodinách následujících svůj poţitek z virtuálního budování a vraţdění umenšuje ve prospěch ostatních, kdyţ na dodrţování zmíněných pravidel dohlíţí. Taková vůdčí osobnost, jakýsi „majitel klíčů―, existuje v kaţdé herní skupině a právě její aktivita a lidské kvality jsou pro úspěšnou hru zásadní. I kdyţ – lidské kvality… Nikdy nezapomenu na moment, kdy Davidovi naše frustrovaná skupinka po šesti hodinách pekelně otravného hraní oznámila, ţe si zřejmě nejnáročnější (a nejnudnější) hru tohoto světa, diplomatickou hardcore bitkařinu Here I Stand, kde v nahnilém ovzduší reformace mastí Habsburk protestanta a ten dává v kulisách papeţeneckoluteránských učených disputací za uši Turkovi, můţe navěky strčit kamsi za klobouk. David Hanáček v tu chvíli odhodil bontón v dál a reportérka Kadlecová musela vypnout diktafon, aby pod náporem nepěkných uráţek nedetonoval. David nám zmíněné selhání u odborníky adorované hry dodnes nezapomněl a pomstychtivě ho vytahuje v momentech, kdy zrovna omylem vyhrává. JAK VLÁDNE VLAADA Plné znění zpráv


Stejně jako komiksy i deskové hry byly kdysi hlavně pro „nerdy―. Já nerdkou sice neměla tu čest být (nenosila jsem brýle, nevlastnila počítač a z matiky měla nejlíp trojku), ale kamarádila jsem se s nimi. A tak jsem v nerdském kruhu kdysi v půli 90. let hrála jak o ţivot legendární stolní hru na hrdiny Dračí doupě. Tu po vydání českého překladu Pána prstenů s vyuţitím Tolkienova světa vytvořil herní průkopník Martin Klíma, který pak roku 1997 zaloţil slavné vývojářské studio Altar Games. Zde u tvorby počítačových her typu realtimové strategie Original War začínalo i naše eso v tvorbě deskovek. Co, naše eso – světové eso. Vladimír „Vlaada― Chvátil. Jak Martin Klíma předloni výstiţně prohlásil v rozhovoru pro magazín Level: „Vláďa dosáhl neuvěřitelného úspěchu: v České republice není v ţádném kreativním oboru, ať mluvíme o knihách, filmu, počítačových hrách, nikdo, kdo by měl ve světovém kontextu takový význam jako Vláďa v oboru deskových her.― Čtyřiačtyřicetiletý herní designér Vladimír Chvátil deset let vyvíjel počítačové hry, ale pak spoluzaloţil vydavatelství Czech Games Editions a od té doby se ţiví výhradně vymýšlením výtečných deskovek, kterých uţ z domovského Brna vyslal do světa hodně přes dvacet. Jeho Through the Ages: Příběh civilizace z roku 2006 se stále drţí na čtvrtém místě v oblibě světových fanoušků, a to na ţebříčku BoardGameGeek.com. Oslavné recenze zaznamenala i Chvátilova několikrát rozšířená, v mnoha edicích vydaná vesmírná legrace Galaxy Trucker, v níţ na začátku budujete pod časovým tlakem vlastní raketu, jejímţ dopravním pilotem se posléze stanete, nebo kooperativní stresovka Space Alert, při níţ musí posádka vesmírné lodi přeţít deset minut, přičemţ na ni hlas centrálního počítače z cédéčka metá informace o kosmetických vadách typu nepřátelského křiţníku na levoboku. Vladimír Chvátil popisuje typický proces vývoje deskovky následovně: „Obvykle nad hrou dlouho přemýšlím, kombinuju mechanismy, nápady a témata, dokud nemám docela jasnou představu, jak by mohla fungovat. To někdy trvá dny a týdny, jindy měsíce či roky. Třeba jednoduchou party hru Krycí jména jsem vymyslel na jedné herní akci, rovnou jsem ze sešitu vytrhal pár papírů, půjčil si komponenty ze dvou jiných her a vyrobil první hratelný prototyp. U sloţitějších her nejprve vytvořím virtuální prototyp hry v počítači – jsem vzděláním programátor a pracoval jsem léta na vývoji počítačových her, takţe místo, abych měl podlahu pokrytou nastříhanými papírky a barevnými kostičkami, tahám si kartičky a ţetonky myší po obrazovce počítače. Hru hraji mnohokrát sám se sebou a upravuji pravidla a karty, dokud nejsem zcela spokojen. Teprve pak vytisknu první verzi, kterou přinesu kamarádům do herního klubu. Pokud se líbí, naprogramuji většinou pokročilejší verzi, která se dá hrát po internetu. Hraní na stole je velmi důleţité pro posouzení, jak hra působí, jak je dlouhá a jak je přehledná, ale pro vybalancování jednotlivých herních prvků a strategií jsou často potřeba stovky partií – a ty je snazší zahrát přes internet. Z databázových záznamů odehraných her se navíc dá vyčíst hodně zajímavých informací.― KONÍČCI A ALCHYMISTI Vláďa Chvátil ovšem není jediným herním designérem na českém trhu, ovládaném firmami MINDOK, Albi, Blackfi re nebo REXhry. Jeho kolega Vladimír Suchý u publika bodoval třeba s ekonomickými strategiemi 20. století a Dědictví, vloni u nás vyšla excelentní fantasy Alchymisté pro malé i velké chemiky od Slováka Matúše Kotryho, ţijícího v Česku. A například legendární deskovou hru Dostihy a sázky, při níţ si hráči kupují po hodech kostkou různě kvalitní dostihové koně, na něţ vstoupila jejich figurka, a snaţí se mít všechny dva či tři z dané stáje, aby mohli koníky posílat na závody a sázet na ně, taky vymyslel Čech. Ladislav Mareš, před jedenatřiceti lety. Dodnes se tří variací „Sázek―, tedy klasické, „junior― a „cestovní―, prodalo v šesti jazykových mutacích přes dva a půl miliónu krabic. Právě firma Dino Toys, kterou Ladislav Mareš před dvaadvaceti lety zaloţil, dodává do českých domácností jednodušší, tzv. rodinné deskovky. Jejich hry od strategických Námořníků z Nordenu po českou lokalizaci francouzského hitu Kvak! z vašich dětí vychovají poučené deskovkáře. Moji potomci uţ na sobě pod bičem otrokáře pracují. Jen díky usilovnému tréninku si se mnou v maturitním ročníku dokáţou vychutnat tu prokletou megahusťárnu Here I Stand. Foto autor| FOTO PRO F I M E D I A . C Z Foto autor| FOTO ALEŠ ČERNOHOUS Foto autor| FOTO PRO F I M E D I A . C Z ( 2 × ) Foto autor| FOTO ALEŠ ČERNOHOUS ( 2 × ) Foto popis| Autorka článku (dole) hraje s přítelkyní Stronghold, jednu z těch lehčích... Foto popis| I takhle můţe vypadat „deskohraní― Foto popis| Osadníky z Katanu si letos na herním veletrhu v Essenu zahrálo 1040 nadšenců Foto popis| Kartičky z jedné z nejlepších her vůbec, ze Studené války 1945–1989 Plné znění zpráv


Foto popis| Herní nadšenec David Hanáček. Ty krabice ho stály kolem 150 tisíc korun.

Kostky jsou vrţeny, pařba začíná! 17.12.2015

reflex.cz

str. 00

Hlavní články

ČLOVĚČE, NEZLOB SE! Tuzemský megahit Dostihy a sázky, kterého se od roku 1984 prodalo přes 2,5 miliónu krabic. Importované Monopoly, existující ve čtyřiceti jazykových mutacích. Kdo z vás to nikdy nehrál? Jenţe dnešní DESKOVKY jsou mnohem, mnohem dál. Od roku 2000 se píše jejich zlatý věk, nesmírně formálně vyrostly a opanovaly i dříve nepředstavitelná témata. Odvětví meziročně generuje o desítky procent vyšší zisky a vývojáři si mnou ruce, protoţe za obrovské podpory herních firem i dárců z crowdfundingových serverů mohou na vyhládlý trh vrhat kolem tisícovky strategických, budovatelských, sci-fi, hororových, válečnických i vzdělávacích deskových her ročně. Protoţe pro některé lidi se deskovky staly drogou. Coţ je ostatně i můj případ. Je půl třetí ráno a sedíme kolem stolu jako uţ tolikrát: ředitel děčínského kina, podnikový právník jedné korporace a jeho kolega, produktový specialista, pak manaţer, který dělí svůj čas mezi kancelář ve svém děčínském obýváku a office v Bruselu, a moje maličkost. Skleniček s vínem si uţ dlouho nikdo nevšiml, atmosféra je nechutně hustá. A ne, nejsme v hospodě a nemá se kaţdou chvíli strhnout rvačka. Dřepíme na samotě u lesa, v podkroví chaty jednoho z nás, a paříme gamesy. Deskové gamesy. Tahle válečná a diplomatická strategie se jmenuje Warrior Knights. Po smrti krále nás pět baronů bojuje o trůn a uţ dávno jsme zapomněli, ţe tak činíme prostřednictvím hracích karet. Kdyţ je dobrá společnost, po úvodním kole plném tápání a dovysvětlování pravidel prostě začnete nad mapou najímat ţoldnéře, opevňovat města, intrikovat a útočit tak nějak doopravdy. No a chudákovi rytíři-bojovníku Viktorovi, který měl po šesti hodinách hraní slušně našlápnuto k vítězství, řeka právě zaplavila prakticky všechna města. Není mu nic platné, ţe je opevnil a zalidnil posádkou, voda si holt nevybírá. Stát se to mně, asi bych se šla vybrečet do komory. Viktor je ovšem tvrďák: zakaboní se, orosí se a dlouho to kouše, ale nakonec skousne. Ne jako majitel reklamní agentury Milan, který vypěnil, kdyţ jsme posledně ve zbrusu nové středověké intrikánské dohadovačce Fief: France 1429 vstoupili s právníkem do svazku manţelského (tak i já! konečně!) a zdecimovali jeho alianci se softwarovým inţenýrem ze švýcarského ústavu CERN. Hraní deskových her testuje a obnaţuje charaktery hráčů, staví je do situací, které v ţivotě nezaţijí, ale které se přitom těm reálným tolik podobají. Také proto se v Česku mnoţí kluby deskových her i neformální hráčské sešlosti a vyznavači deskovek – zejména muţi, najmě pak studenti, zvláště technici a „matfyzáci― – se srocují v potemnělých učebnách českých vysokých škol, ve skautských klubovnách i soukromých bytech a hrají, aţ se hory zelenají. Stolní společnost vs. avataři Filmový průmysl dnes ztrácí dech, herní průmysl je na koni. A zatímco hry počítačové čili videohry ohroţují především mozky a peněţenky dospěláků ve věku 25–44 let, deskovky „jedou― napříč generacemi a jejich byznys od roku 2010 roste kaţdoročně o 25–40 procent, alespoň podle přesně rok starého článku z britského deníku Guardian. Odneste svoje playstationy do frcu – trávit čas s přáteli vzájemnou interakcí u jednoho stolu je podstatně zábavnější neţ kostit anonymy po síti nebo si po nocích kazit oči u monitoru při boji proti počítači, u kterého většina hráčů deskovek beztak dřepí dennodenně v pracovní době. Fakt ale je, ţe se skupiny hráčů počítačových a stolních her do určité míry překrývají (čtyři z naší sedmičlenné hráčské party paří gamesy na PC nejspíš víc, neţ je zdrávo). Tvrdí to i Jan Švelch z fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, odborník na herní studia: „Oba typy her totiţ sdílejí podobné principy a očekávají podobné motivace hráčů, ale přinášejí odlišné záţitky. Zatímco počítačové hry často nabízejí filmový vizuální proţitek a mohou se více zaměřovat na postřeh a motoriku, analogové hry bývají pomalejší a společenštější a jejich síla spočívá v interakci mezi hráči.― Data indikující, ţe by videoherní průmysl doplácel na růst toho stolního, nejspíš neexistují. Jak upozorňuje Jan Švelch, deskové hry jsou i přes kontinuální růst (USA pamatují propad trhu naposledy v roce 2008) na celosvětové úrovni nesrovnatelně menší byznys, přestoţe o nich vznikají úspěšné pořady na YouTube s miliónovou sledovaností, jako je Tabletop nebo Critical Role. „K propojování obou průmyslů ale dochází, a to Plné znění zpráv


především ve dvou směrech,― říká výzkumník. „Stolní hry se převádějí do digitální podoby, a naopak vznikají licencované stolní hry podle počítačových blockbusterů, například Bioshock nebo Zaklínač. Zároveň jsou uţ od konce osmdesátých let navrhovány počítačové hry přímo ovlivněné designem stolních her.― Lákadla z domů šílenství Moţná vám házení kostkou a posouvání figurek po herní ploše připadá v době přechytralých telefonů jako naprostý pravěk, ale věřte, moderní deskové hry jsou dělané velmi chytře – odreagujete se, pobavíte se, omdlíte krásou nad parádním designem a bokem se leccos přiučíte. Velká část z nich totiţ stojí na reálných historických, geografických i kulturně společenských základech, a navíc mnohé dosud nemají českou „lokalizaci―, tudíţ hrajete v angličtině, leckdy zatíţené technickými termíny nebo lexikálními lahůdkami ze staré keltštiny. Kaţdý hráč si najde něco, ať uţ fandí vyvraţďovačkám mimozemských monster, nebo preferuje řešení náboţenských svárů v období reformace. Fandové military uţ deset let šílí z náročné strategické deskovky pro dva hráče Studená válka 1945–1989 (v originále Twilight Struggle ji mohou hrát snad jen politologové a historici s excelentní angličtinou), kterou příznivci z nejznámějšího herního webu BoardGameGeek.com i z českého oborového fóra Zatrolene-hry.cz hodnotí vůbec nejvýš ze všech her na trhu. Příznivec sci-fi zase sáhne po Earth Reborn (Znovuzrozená Země), v níţ se dva aţ čtyři hráči snaţí zdecimovat ty ostatní a přivést půl století po jaderné katastrofě své lidi/stvůry/mrtvé k nadvládě na zdevastované Zemi. Jedněmi z nejoblíbenějších her jsou „civilizace―, kde hráči budují svá města a státy na úkor ostatních třeba časově i „mozkově― náročná Through the Ages: Příběh civilizace z dílny Čecha Vladimíra Chvátila, o němţ ještě bude řeč. Milovníci hororů a v posledních pár letech čím dál oblíbenějších her se zombie se pak nejčastěji věnují společnému boji proti tajemnému zlu ve hře Arkham Horror podle příběhů legendárního H. P. Lovecrafta. Nebo v postapokalyptické pustině vraţdí zombíky a snaţí se odhalit, kdo z hráčů tajně sabotuje týmovou práci ostatních, v jedné z nejlepších her vydaných roku 2015, Zima mrtvých: Cesty osudu. Nebo se v Mansions of Madness (Domy šílenství) vydají do strašidelného zámku, obývaného Lovecraftovými Prastarými, a v roli spolupracujících vyšetřovatelů se budou snaţit překazit plány Pána domu, ať uţ jsou jakékoli. A taky si zachránit kůţi. O tu pochopitelně jde vţdy a především. Osadníci v Essenu Zajímavé je, ţe za svůj boom v posledních letech vděčí průmysl deskových her internetu. Dnes totiţ na síti lusknutím prstů vyhledáte nejen recenze her, ale také digitální verze těch nových nebo očekávaných, které si stáhnete na smartphone, zahrajete místo pauzy na oběd a po síti objednáte, abyste je mohli s přáteli hrát „naţivo―. I kdyţ je českých obchodů s deskovkami rok od roku víc, často je koupíte v zahraničí a v anglické verzi, občas taky v lehce jeté podobě z herních „sekáčů―. Nebo si pro ně zajedete na jednu z desítek herních akcí. Třeba v německém Essenu se počátkem října uţ podvaatřicáté odehrál čtyřdenní veletrh zvaný příznačně Spiel. K více neţ devíti stům vystavovatelů z jedenačtyřiceti zemí světa letos do Essenu dorazilo přes 162 000 fanoušků, aby si v impozantních kulisách zahráli nebo koupili některou z osmi set padesáti představovaných nových her. Třeba dlouho očekávanou předělávku kultovní karetní hry Magic: The Gathering. I kdyţ větší show neţ „medţiky― letos představovalo spíš 1040 protihráčů snaţících se podmanit si šestiúhelníky divočiny ve velmi populárních Osadnících z Katanu, jichţ se za dvacet let jejich existence prodalo osmnáct miliónů krabic a kteří k deskovkám i díky své jednoduchosti a nekonfliktnosti „scénáře― přivedli víc nadšenců neţ jakákoli jiná hra. Osadníci jsou ovšem se svou výstavbou vesnic, měst a silniček a s obchodováním se surovinami dosti něţný kalibr a podobně jako scrabble, Dostihy, Monopoly, Byznys a člobrdo jsou herními puristy odsouváni do kategorie „pro dětičky―. Sama sice „naváţno― hraju jen necelý rok, ale stihla jsem pochopit, ţe hry pro fajnšmekry by měly mít víc neţ padesátistránková pravidla, hrát se ve třech aţ šesti hráčích aspoň tři hodiny, měly by být opravdu komplikované a obsahovat několik setů různých kartiček, figurek a kostek, aby jednoho bavily a aby měl chuť tančit a polévat se šampaňským v momentě, kdy triumfálně zvítězí. Samozřejmě opatrně se polévat, aby ani kapka neskončila na tom obrovském stole, kde se rozkládá herní plocha. Zvlášť kdyţ daná deskovka patří hernímu nadšenci Davidu Hanáčkovi. Plné znění zpráv


Ze ţivota deskohráče David Hanáček je můj kamarád a závislák, který do svých krabic s kartičkami a figurkami v posledních šesti letech nastrkal kolem 150 tisíc korun. „Momentálně mám kolem stovky her,― říká devětatřicetiletý inţenýr, který si moţná hraje raději a častěji neţ jeho dvě malé dcerky. „Z nich sedmdesát jsou unikátní hry, zbytek jsou krabice s herními rozšířeními, takové speciály, další kola, nová dobrodruţství. Vše vlastně odstartoval vánoční dárek v podobě hry Proroctví od Vládi Chvátila, který jsem v roce 2009 našel pod stromečkem. Od té doby jsem hrál se ţenou, s kamarády, s kolegy i s nevlastní máti a neumím si představit, ţe by mě to někdy pustilo,― tvrdí chlapík, jenţ je ochoten si po večerech osaměle šoupat ţetonky po mapě a lámat si hlavu nad pravidly. David na kaţdé hraní nedorazí s pytlíkem slaných pokroutek a lahví vína jako my ostatní (je fakt, ţe občas se naše pařanství po půlnoci začne přetahovat s pařičstvím), ale s jednou dvěma krabicemi, zabalenými do igelitové tašky. První půlhodinu aţ hodinu nám vysvětluje pravidla pečlivě zvolené hry a v hodinách následujících svůj poţitek z virtuálního budování a vraţdění umenšuje ve prospěch ostatních, kdyţ na dodrţování zmíněných pravidel dohlíţí. Taková vůdčí osobnost, jakýsi „majitel klíčů―, existuje v kaţdé herní skupině a právě její aktivita a lidské kvality jsou pro úspěšnou hru zásadní. I kdyţ – lidské kvality… Nikdy nezapomenu na moment, kdy Davidovi naše frustrovaná skupinka po šesti hodinách pekelně otravného hraní oznámila, ţe si zřejmě nejnáročnější (a nejnudnější) hru tohoto světa, diplomatickou hardcore bitkařinu Here I Stand, kde v nahnilém ovzduší reformace mastí Habsburk protestanta a ten dává v kulisách papeţeneckoluteránských učených disputací za uši Turkovi, můţe navěky strčit kamsi za klobouk. David Hanáček v tu chvíli odhodil bontón v dál a reportérka Kadlecová musela vypnout diktafon, aby pod náporem nepěkných uráţek nedetonoval. David nám zmíněné selhání u odborníky adorované hry dodnes nezapomněl a pomstychtivě ho vytahuje v momentech, kdy zrovna omylem vyhrává. Jak vládne Vlaada Stejně jako komiksy i deskové hry byly kdysi hlavně pro „nerdy―. Já nerdkou sice neměla tu čest být (nenosila jsem brýle, nevlastnila počítač a z matiky měla nejlíp trojku), ale kamarádila jsem se s nimi. A tak jsem v nerdském kruhu kdysi v půli 90. let hrála jak o ţivot legendární stolní hru na hrdiny Dračí doupě. Tu po vydání českého překladu Pána prstenů s vyuţitím Tolkienova světa vytvořil herní průkopník Martin Klíma, který pak roku 1997 zaloţil slavné vývojářské studio Altar Games. Zde u tvorby počítačových her typu realtimové strategie Original War začínalo i naše eso v tvorbě deskovek. Co, naše eso – světové eso. Vladimír „Vlaada― Chvátil. Jak Martin Klíma předloni výstiţně prohlásil v rozhovoru pro magazín Level: „Vláďa dosáhl neuvěřitelného úspěchu: v České republice není v ţádném kreativním oboru, ať mluvíme o knihách, filmu, počítačových hrách, nikdo, kdo by měl ve světovém kontextu takový význam jako Vláďa v oboru deskových her.― Čtyřiačtyřicetiletý herní designér Vladimír Chvátil deset let vyvíjel počítačové hry, ale pak spoluzaloţil vydavatelství Czech Games Editions a od té doby se ţiví výhradně vymýšlením výtečných deskovek, kterých uţ z domovského Brna vyslal do světa hodně přes dvacet. Jeho Through the Ages: Příběh civilizace z roku 2006 se stále drţí na čtvrtém místě v oblibě světových fanoušků, a to na ţebříčku BoardGameGeek.com. Oslavné recenze zaznamenala i Chvátilova několikrát rozšířená, v mnoha edicích vydaná vesmírná legrace Galaxy Trucker, v níţ na začátku budujete pod časovým tlakem vlastní raketu, jejímţ dopravním pilotem se posléze stanete, nebo kooperativní stresovka Space Alert, při níţ musí posádka vesmírné lodi přeţít deset minut, přičemţ na ni hlas centrálního počítače z cédéčka metá informace o kosmetických vadách typu nepřátelského křiţníku na levoboku. Vladimír Chvátil popisuje typický proces vývoje deskovky následovně: „Obvykle nad hrou dlouho přemýšlím, kombinuju mechanismy, nápady a témata, dokud nemám docela jasnou představu, jak by mohla fungovat. To někdy trvá dny a týdny, jindy měsíce či roky. Třeba jednoduchou party hru Krycí jména jsem vymyslel na jedné herní akci, rovnou jsem ze sešitu vytrhal pár papírů, půjčil si komponenty ze dvou jiných her a vyrobil první hratelný prototyp. U sloţitějších her nejprve vytvořím virtuální prototyp hry v počítači – jsem vzděláním programátor a pracoval jsem léta na vývoji počítačových her, takţe místo, abych měl podlahu pokrytou nastříhanými papírky a barevnými kostičkami, tahám si kartičky a ţetonky myší po obrazovce počítače. Hru hraji mnohokrát sám se sebou a upravuji pravidla a karty, dokud nejsem zcela spokojen. Teprve pak vytisknu první verzi, kterou přinesu kamarádům do herního klubu. Pokud se líbí, naprogramuji většinou pokročilejší verzi, která se dá hrát po internetu. Hraní na stole je velmi důleţité pro posouzení, jak hra působí, jak je dlouhá a jak je přehledná, ale pro vybalancování jednotlivých herních prvků a strategií jsou často potřeba stovky partií – a ty je Plné znění zpráv


snazší zahrát přes internet. Z databázových záznamů odehraných her se navíc dá vyčíst hodně zajímavých informací.― Koníčci a Alchymisti Vláďa Chvátil ovšem není jediným herním designérem na českém trhu, ovládaném firmami MINDOK, Albi, Blackfire nebo REXhry. Jeho kolega Vladimír Suchý u publika bodoval třeba s ekonomickými strategiemi 20. století a Dědictví, vloni u nás vyšla excelentní fantasy Alchymisté pro malé i velké chemiky od Slováka Matúše Kotryho, ţijícího v Česku. A například legendární deskovou hru Dostihy a sázky, při níţ si hráči kupují po hodech kostkou různě kvalitní dostihové koně, na něţ vstoupila jejich figurka, a snaţí se mít všechny dva či tři z dané stáje, aby mohli koníky posílat na závody a sázet na ně, taky vymyslel Čech. Ladislav Mareš, před jedenatřiceti lety. Dodnes se tří variací „Sázek―, tedy klasické, „junior― a „cestovní―, prodalo v šesti jazykových mutacích přes dva a půl miliónu krabic. Právě firma Dino Toys, kterou Ladislav Mareš před dvaadvaceti lety zaloţil, dodává do českých domácností jednodušší, tzv. rodinné deskovky. Jejich hry od strategických Námořníků z Nordenu po českou lokalizaci francouzského hitu Kvak! z vašich dětí vychovají poučené deskovkáře. Moji potomci uţ na sobě pod bičem otrokáře pracují. Jen díky usilovnému tréninku si se mnou v maturitním ročníku dokáţou vychutnat tu prokletou megahusťárnu Here I Stand.

URL| http://www.reflex.cz/clanek/68047/kostky-jsou-vrzeny-parba-zacina

Putna je stejný sprosťák jako Zeman 18.12.2015

vasevec.cz

str. 00

Označovat uznávaného politologa s jistou mezinárodní reputací P. Robejška, působícího na hamburské univerzitě, jako „ruského švába―, je nechutné. Profesora Putny se zřejmě dotklo, ţe P. Robejšek bude vystupovat na půdě Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, a tak na zvací plakáty na Robejškovu akci připsal: „ruský šváb―, k čemuţ se přihlásil na svém twitterovém účtu: „Fakulta polepena veleplakáty mesiáše Petra Robejška. Tak jsem na všechny napsal RUSKÝ ŠVÁB.― Stále ještě věřím, ţe se ukáţe, ţe autorem uráţky P. Robejška je snad někdo jiný. Pokud ale není, měl by velký přítel pravdy a lásky Putna méně čmárat po plakátech a více se zabývat sebereflexí… Jiří Paroubek

URL| http://vasevec.parlamentnilisty.cz/domaci-politika/putna-je-stejny-sprostak-jako-zeman

Hrátky profesora Putny s negativní reklamou 18.12.2015

Mladá fronta DNES str. 08 — Marek Přibil

Názory

Chce-li se celebrita zviditelnit, je dobré exhibovat. Má to tu výhodu, ţe se o ní píše. A je jedno jak. Negativní reklama, také reklama. Jde-li však o profesora z akademického prostředí, nese to s sebou nevýhodu – jeho dílo, jakkoli hodnotné, ustoupí do pozadí, neboť v popředí stane výlučně jeho tvář a slogan „Ruský šváb―. Právě tímto pejorativním heslem před týdnem Martin C. Putna počmáral plakáty na Fakultě sociálních věd UK v Praze zvoucí na přednášku politologa Petra Robejška. Aféra na akademické půdě i na internetu rezonuje doteď. A čím dál intenzivněji. Nemá smysl zabývat se otázkou, čí myšlenková invence je na vyšší úrovni, zdali Putnova, či Robejškova. Kaţdý můţe srovnat jejich texty a výroky. Pokud by Putna chtěl například účinkovat v televizní Plné znění zpráv


silvestrovské show coby striptér, pak by asi bylo moţné ze jeho chováním uzřít sofistikovanou strategii. A měl by šanci uspět.

Ruský šváb, napsal Putna na Robejškovy plakáty 18.12.2015

Právo

str. 02 (tin)

Zpravodajství

Vůči přednášce politologa Petra Robejška na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy se nedávno ostře vymezil profesor Martin C. Putna. Plakáty, které zvaly na Robejškovu přednášku, popsal slovy „Ruský šváb―. „Fakulta polepena veleplakáty mesiáše Petra Robejška. Tak jsem na všechny napsal RUSKÝ ŠVÁB,― napsal Putna minulý týden na svůj twitterový účet. „Mě to nezajímá. Nikdy nekomentuji ty, kdo na mě útočí, protoţe to nemá ţádný smysl,― zareagoval pro Právo Robejšek, který měl ve středu v budově fakulty v Jinonicích přednášku na téma „Vládnutí v chaotickém světě – metodologická skica―. Robejšek patří k vyhledávaným a k nejrespektovanějším politologům a ekonomům. V řadě rozhovorů, například v Právu, analyzoval nebezpečí migrační vlny a upozorňoval na neschopnost německých i evropských elit tento klíčový problém řešit. Literární historik Putna na sebe upozornil mj. na jednom z minulých ročníků festivalu Prague Pride, kde nesl transparent s nápisem „Katolické buzny zdraví Bátoru―. To byl jeden z důvodů, proč se jej prezident Zeman zdráhal jmenovat profesorem.

Šlerka: Dataţurnalistika v ČR jede na mrtvém koni 18.12.2015

mediaguru.cz str. 00 Mediaguru

Tisk

Datové ţurnalistice škodí nespolupráce programátorů s novináři, uvedl v debatě Josef Šlerka. Česká republika je podle Josefa Šlerky ze společnosti SocialBakers a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jiţ natolik "velkou" zemí, ţe se v ní objevují podobná přání a potřeby jako v nejvyspělejších státech světa. Český trh je však podle Šlerky stále příliš malý na to, aby uspokojování těchto poţadavků dokázal zaplatit. Na prosincových Rozpravách o českých médiích na půdě Fakulty sociálních věd UK se mimo jiné i takto snaţil vysvětlit propast mezi anglosaskými a tuzemskými médii v oblasti datové ţurnalistiky. Jak dále uvedl Petr Kočí ze společnosti Samizdat, spolupracující s Českým rozhlasem právě v tomto segmentu, nemalá část novinářů navíc přistupuje k novým technologiím div ne jako k nepříteli. Vzniká tím svého druhu další digitální propast, kterou je o to obtíţnější překonávat. Josef Šlerka však nastínil, ţe kvalitu datové ţurnalistiky zdaleka neomezují jen limity dané velikostí trhu či počítačovou (ne)gramotností. Debaty o ní se prý příliš věnují technickým aspektům věci, zapomíná se však na novinařinu samotnou. "Data jsou zajímavá tehdy, máme-li nějaký problém, který nám mohou pomoci lépe pochopit," dodal Šlerka. S odkazem na Billa Kovache, někdejšího editora The New York Times, také doplnil tezi, ţe cílem novinařiny obecně je dodávat občanům informace pro to, aby se mohli lépe rozhodovat a organizovat. "Je otázka, jak často tohle vidíme. Toto pojetí ţurnalistiky se navíc zásadně liší od zábavy; jejím výsledkem zkrátka není jen pěkný obrázek," pokračoval Josef Šlerka ve svém záměru zdůraznit, ţe podstatou datové ţurnalistiky jsou právě ona "data", která má uţ v názvu. Často se ale novináři chytají do pasti tím, ţe přeceňují vizuální důkazy či podléhají okouzlení čísly (ve stylu "máme to v číslech, je to pravda"). Cesty k vítězství Za příklad, kdy se redakci podařilo novými výrazovými prostředky sdělit to, co by mohli ve standardním článku odvyprávět jen stěţí, uvedl Šlerka projekt Cesty k vítězství v podání novinářů The New York Times. Snaţili se přehledně nastínit moţnosti, jak by Baracka Obamu a Mitta Romneyho v roce 2012 přiblíţilo volební vítězství v konkrétním státě k celkovému triumfu v prezidentských volbách. Při sčítání hlasů se pak mohla pozornost celé Plné znění zpráv


země snadno zaměřit na výsledek hlasování v několika klíčových oblastech, který mohl zásadně určit ráz celých voleb. A přesně takové informace dokáţe vhodně zvolený interaktivní graf zprostředkovat lépe neţ text. V Česku ovšem podle Šlerky příliš nefunguje spolupráce programátor-novinář, problém je podle něj přístup "my dodáme data, novináři dodají příběh". Úskalí tohoto přístupu navíc ilustroval Petr Kočí. Jeho tým například dostal za úkol vytvořit interaktivní mapu výskytu drobných krádeţí aţ poté, kdy redaktoři z regionů měli reportáţe de facto hotové a citovali v nich policejní mluvčí. Podle policie uvedený typ kriminality stále roste. Pečlivější pohled na data ale nakonec ukázal, ţe to není pravda. Naopak pro Dominika Hrodka, duchovního otce projektu Česko v datech, je takové rozdělení rolí ţádoucí. "My máme tým lidí zaměřený i na textový obsah, kteří dávají dohromady příběh těch dat. Především ale chceme, aby s tím pak pracoval i někdo další," uvedl Hrodek. Jeho projekt má tedy slouţit jako dodavatel podkladů pro novináře. Během debaty pouţíval příklad vizuálního ztvárnění proměny textů nejpopulárnějších českých (respektive československých) písní. Autoři příspěvku Od míru k ţenám, od Matušky k Langerové se snaţili naznačit moţné vysvětlení daného posunu. Například interpretace "hudební normalizace" by však jistě mohla zabrat i mnohem více prostoru neţ jeden odstavec. Takové publicistické úsilí uţ ale náleţí případným dalším zájemcům o téma, projekt Česko v datech se tímto způsobem snaţí "jen" přinášet nové náměty. "Klasická" novinařina a její schopnost vyprávění příběhů je tak stále nezbytná, shodli se panelisté. Podle Petra Kočího se navíc pravidelně stává, ţe nové technologie vzbuzují přehnaná očekávání. "Kdyţ začali novináři ve větší míře pouţívat diktafony, skoro se začínalo mluvit o diktafonové ţurnalistice... Důleţité je zkrátka nepodléhat technologickému fetišismu," uzavřel Kočí. -jav-

URL| http://www.mediaguru.cz/2015/12/slerka-ceska-datazurnalistika-jede-na-mrtvem-koni/

Šlerka: Dataţurnalistika v ČR jede na mrtvém koni 18.12.2015

mediaguru.cz str. 00 Internet & Mobil Mediaguru

Datové ţurnalistice škodí nespolupráce programátorů s novináři, uvedl v debatě Josef Šlerka. Česká republika je podle Josefa Šlerky ze společnosti SocialBakers a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jiţ natolik "velkou" zemí, ţe se v ní objevují podobná přání a potřeby jako v nejvyspělejších státech světa. Český trh je však podle Šlerky stále příliš malý na to, aby uspokojování těchto poţadavků dokázal zaplatit. Na prosincových Rozpravách o českých médiích na půdě Fakulty sociálních věd UK se mimo jiné i takto snaţil vysvětlit propast mezi anglosaskými a tuzemskými médii v oblasti datové ţurnalistiky. Jak dále uvedl Petr Kočí ze společnosti Samizdat, spolupracující s Českým rozhlasem právě v tomto segmentu, nemalá část novinářů navíc přistupuje k novým technologiím div ne jako k nepříteli. Vzniká tím svého druhu další digitální propast, kterou je o to obtíţnější překonávat. Josef Šlerka však nastínil, ţe kvalitu datové ţurnalistiky zdaleka neomezují jen limity dané velikostí trhu či počítačovou (ne)gramotností. Debaty o ní se prý příliš věnují technickým aspektům věci, zapomíná se však na novinařinu samotnou. "Data jsou zajímavá tehdy, máme-li nějaký problém, který nám mohou pomoci lépe pochopit," dodal Šlerka. S odkazem na Billa Kovache, někdejšího editora The New York Times, také doplnil tezi, ţe cílem novinařiny obecně je dodávat občanům informace pro to, aby se mohli lépe rozhodovat a organizovat. "Je otázka, jak často tohle vidíme. Toto pojetí ţurnalistiky se navíc zásadně liší od zábavy; jejím výsledkem zkrátka není jen pěkný obrázek," pokračoval Josef Šlerka ve svém záměru zdůraznit, ţe podstatou datové ţurnalistiky jsou právě ona "data", která má uţ v názvu. Často se ale novináři chytají do pasti tím, ţe přeceňují vizuální důkazy či podléhají okouzlení čísly (ve stylu "máme to v číslech, je to pravda"). Plné znění zpráv


Cesty k vítězství Za příklad, kdy se redakci podařilo novými výrazovými prostředky sdělit to, co by mohli ve standardním článku odvyprávět jen stěţí, uvedl Šlerka projekt Cesty k vítězství v podání novinářů The New York Times. Snaţili se přehledně nastínit moţnosti, jak by Baracka Obamu a Mitta Romneyho v roce 2012 přiblíţilo volební vítězství v konkrétním státě k celkovému triumfu v prezidentských volbách. Při sčítání hlasů se pak mohla pozornost celé země snadno zaměřit na výsledek hlasování v několika klíčových oblastech, který mohl zásadně určit ráz celých voleb. A přesně takové informace dokáţe vhodně zvolený interaktivní graf zprostředkovat lépe neţ text. V Česku ovšem podle Šlerky příliš nefunguje spolupráce programátor-novinář, problém je podle něj přístup "my dodáme data, novináři dodají příběh". Úskalí tohoto přístupu navíc ilustroval Petr Kočí. Jeho tým například dostal za úkol vytvořit interaktivní mapu výskytu drobných krádeţí aţ poté, kdy redaktoři z regionů měli reportáţe de facto hotové a citovali v nich policejní mluvčí. Podle policie uvedený typ kriminality stále roste. Pečlivější pohled na data ale nakonec ukázal, ţe to není pravda. Naopak pro Dominika Hrodka, duchovního otce projektu Česko v datech, je takové rozdělení rolí ţádoucí. "My máme tým lidí zaměřený i na textový obsah, kteří dávají dohromady příběh těch dat. Především ale chceme, aby s tím pak pracoval i někdo další," uvedl Hrodek. Jeho projekt má tedy slouţit jako dodavatel podkladů pro novináře. Během debaty pouţíval příklad vizuálního ztvárnění proměny textů nejpopulárnějších českých (respektive československých) písní. Autoři příspěvku Od míru k ţenám, od Matušky k Langerové se snaţili naznačit moţné vysvětlení daného posunu. Například interpretace "hudební normalizace" by však jistě mohla zabrat i mnohem více prostoru neţ jeden odstavec. Takové publicistické úsilí uţ ale náleţí případným dalším zájemcům o téma, projekt Česko v datech se tímto způsobem snaţí "jen" přinášet nové náměty. "Klasická" novinařina a její schopnost vyprávění příběhů je tak stále nezbytná, shodli se panelisté. Podle Petra Kočího se navíc pravidelně stává, ţe nové technologie vzbuzují přehnaná očekávání. "Kdyţ začali novináři ve větší míře pouţívat diktafony, skoro se začínalo mluvit o diktafonové ţurnalistice... Důleţité je zkrátka nepodléhat technologickému fetišismu," uzavřel Kočí. -jav-

URL| http://www.mediaguru.cz/2015/12/slerka-ceska-datazurnalistika-jede-na-mrtvem-koni/

Z vystoupení a interpelací poslanců K KSČM na prosincové schůzi sněmovny 18.12.2015

Haló noviny str. 04 Parlament Marie KUDRNOVSKÁ

Znovu k »Bakalovským« bytům OKD MIROSLAV GREBENÍČEK, MÍSTOPŘEDSEDA ŠKOLSKÉHO VÝBORU Nebyl spokojen s odpovědí na písemnou interpelaci ohledně bytů OKD. Vyţádal si vystoupení premiéra Bohuslava Sobotky, ten byl omluven z důvodu zahraniční cesty. Grebeníček přesto řekl své, zde jsou jeho slova: V kauze pro republiku a její občany fatálně nevýhodné privatizace OKD a jejich bytového fondu jsem se obrátil logicky přímo na premiéra Bohuslava Sobotku, protoţe především on sám a pak vláda jako celek by dnes stále ještě mohli a dokonce měli udělat potřebné kroky k nápravě a překonání toho, co tak těţce a dlouhodobě postihuje ekonomicky celý Moravskoslezský kraj. Řeč je o vytunelování státního podnikatelského majetku a bytového fondu někdejších OKD ve prospěch svérázného podnikatele Zdeňka Bakaly a jeho společníků. Řeč je také o tom, proč desítky miliard korun odtekly, privatizátoři v monopolním postavení těţařů a vlastníků desetitisíců hornických bytů utekli do daňových rájů a Plné znění zpráv


proč stát jim dnes musí stamiliony přispívat na útlum těţby, na podpory nezaměstnaným horníkům a doplácet jim zisk i formou příspěvků na bydlení, na drahé nájmy v tzv. Bakalovských bytech. Premiér Sobotka je dodnes terčem kritiky kvůli údajně nevýhodnému prodeji OKD. Výtky dlouhodobě odmítá a trvá na tom, ţe stát akcie prodal za trţní cenu. A tak Sdruţení nájemníků byty OKD nedávno poţádalo ministra financí Andreje Babiše o to, aby podal k soudu podnět na zablokování portfolia zhruba 44 tisíc bývalých bytů důlní společnosti OKD. Jde prý o výnos z trestné činnosti. Předseda sdruţení Roman Macháček v dokumentu ţádá, aby se ministr Babiš obrátil s podnětem na Obvodní soud pro Prahu 2. Právě tamní senát od října projednává obţalobu na trojici muţů, obviněných ze zpackané privatizace OKD z roku 2004 a z toho, ţe kvůli nim přišel stát při prodeji svého téměř polovičního podílu v důlní společnosti o téměř 7 mld. Kč. Ministerstvo nárokuje u soudu náhradu škody po obţalovaném znalci Rudolfu Douchovi a dvojici bývalých manaţerů FNM Pavlu Kutovi a Janu Škurkovi. Sdruţení nájemníků se obává, ţe se lidé, bydlící v bývalých bytech OKD, nikdy nedočkají moţnosti si nemovitost koupit, přestoţe jim to v minulosti noví majitelé OKD v čele s miliardářem Zdeňkem Bakalou slibovali. Šéf sdruţení Macháček je přesvědčen o tom, ţe soud můţe z případného podnětu MF přistoupit k zabrání věci, tedy k zajištění těchto bytů, i přesto, ţe uţ je má jiný vlastník neţ ten, který je od státu kupoval, a ţe nepatří ani nikomu z trojice obţalovaných. Celostátní lídr a jednička ČSSD na jiţní Moravě Bohuslav Sobotka dostal 24. října 2013 na stránkách Brněnského deníku čtenářský dotaz: »Na pořízení vlastního bytu jste prý pouţil podle vlastního vyjádření i poslanecké náhrady, určené na úplně jiné účely. Zato 45 tisíc státních bytů OKD jste přihrál za směšnou odhadní cenu 40 tis. Kč za kus panu Bakalovi. A teď jako právník tvrdíte, ţe jste panu Bakalovi věřil, ţe ty byty za stejnou cenu odprodá nájemníkům. Ten nasadil trţní nájemné a doporučil, aby si na ně nájemníci ţádali od státu příspěvky na bydlení. A trţní cena těch bytů je 600 aţ 850 tisíc korun za kus. Necítíte se teď neschopný a diskvalifikovaný pro úřad předsedy vlády?« Tolik citace. Jen naznačuji, kam aţ to můţe jít. Odpověď premiéra Sobotky: »Byty vloţil do OKD před jeho privatizací ministr Vladimír Dlouhý z ODA. Pak došlo k divoké privatizaci OKD, kde stát přišel o majoritu. Teprve pak přišly vlády ČSSD. A byla to naše vláda, která zakotvila do privatizační smlouvy poprvé vůbec nějaká práva nájemníků v bytech OKD. Teď je stát musí na vlastnících vynutit. A mimochodem, jediné peníze, které kdy stát za OKD viděl, byly 4 mld. za prodej minoritního podílu. Za vlád pravice přišel stát o 54 % akcií a nedostal ani korunu.« Jedinou morálkou jsou pro ranaře vyrabované prachy Co k tomu dodat? Snad jen to, ţe mnohaletý příběh bývalých bytů OKD, které dostal od státu za hubičku miliardář Bakala, je stále zahalen hustou mlhou a má dokonce další pokračování v podobě jejich prodeje cizí investiční společnosti. Premiér Sobotka v té souvislosti mluví o nemorálním jednání a porušování slibů ze strany Zdeňka Bakaly. Vykřikovat o nemorálnosti a neplnění slibů je však od právníka trapný či slabý argument. Neznám obsah příslušné privatizační smlouvy, ale spíš neţ o morálním aspektu jednání, který ranaře typu Zdeňka Bakaly určitě nerozesmutní, neboť pro něj a jemu podobné figury jsou jedinou morálkou vyrabované prachy, by premiér Sobotka měl podat informaci o tom, jak byla smlouva konstruována a jaké právní instituty v ní byly či spíše nebyly zakotveny. Pak by premiér nemusel ronit slzy nad rozlitým privatizačním mlékem, ale mohl by na základě konkrétních ustanovení smlouvy důsledně soudní cestou nekompromisně jednat a tak chránit nájemníky bytů, kteří jsou v dané situaci postaveni do role obyčejných rukojmích. Pokud by smlouva ošetřila všechny aspekty, o nichţ se uţ léta mluví, soudní cestou by se problém kolem Bakalových aktivit jiţ dávno vyřešil, a nemuseli bychom v novinách číst následující tvrzení: Pana Sobotku povaţujeme za činitele odpovědného za privatizační transakci OKD, kdy stát přišel o desítky miliard, kupující získal majetek téměř zadarmo a desetitisíce nájemníků hornických bytů byly podvedeny. Kauzu kontroverzní privatizace důlního gigantu OKD z roku 2004 začal nedávno rozplétat soud v Praze 2. Řeč byla nejen o obţalovaných Douchovi, Kutovi a Škurkovi, ale i o dalších nezanedbatelných figurách zmíněné privatizace. Mám na mysli např. exministra Milana Urbana a stávajícího premiéra Sobotku. S nedostatečnou odpovědí premiéra na mou písemnou interpelaci nemohu souhlasit. Chci věřit, ţe u příslušného soudu, ať uţ v jakémkoliv postavení, bude sdílnější. Vzhledem k tomu, ţe MF se ve věci zpackané privatizace OKD obrátilo s podnětem na Obvodní soud pro Prahu 2, nepovaţuji za nutné, abychom tuto kauzu nadále projednávali ve sněmovně. K vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu, třetí čtení Kompromis nesourodých politických sil JIŘÍ DOLEJŠ, ČLEN ROZPOČTOVÉHO VÝBORU Plné znění zpráv


Ve vší stručnosti řeknu stanovisko klubu KSČM k hlasování o návrhu státního rozpočtu na rok 2016. Především bych chtěl konstatovat, ţe sice chápu, kdyţ si vláda svůj vlastní návrh pochválí jako jeden z nejlepších, ale ve skutečnosti jde o kompromis relativně nesourodých politických sil, který jen těţko snese přídomek realistický. Nejen ţe nenadchne, ale ekonomice ani příliš nepomůţe. Neodráţí konzistentní hospodářskou strategii, a pokud se před volbami 2013 slibovalo, ţe půjdeme cestou od tupých škrtů a nepřiměřeného tlaku na rozpočtovou restrikci, která ještě zesílila krizové jevy, které jsme zaţili v uplynulých letech, k nějaké promyšlené aktivní podpoře ekonomického a sociálního rozvoje společnosti, tak tento návrh takovou filozofii a strategii neodráţí. Reálně, a je to dokazatelné na analýze základních statistických dat, vláda ekonomiku neodšpuntovává. Pouze se veze jednak na mezinárodním oţivení a na tom, ţe dočerpáváme evropské peníze za uplynulé sedmileté období evropského rozpočtu. Vlastně vláda udrţuje provoz a nedává za sebe do společnosti své vlastní výrazné, viditelné stimuly. V tom je koncepční vada a to vytýkáme návrhu rozpočtu, byť si dovedu v této fázi před hlasováním i o pozměňovacích návrzích představit, ţe některé dílčí věci mohou v tomto rozpočtu býti racionalizovány. Není mým úkolem polemizovat s pravou opozicí, hovořím o vládním návrhu, proto se nedomnívám, ţe základní vadou tohoto rozpočtu je, ţe mírně přidala na platech, protoţe tady pouze dohání určitou stagnaci a propad, které v platové sféře máme. A to neplatí jenom pro veřejnou sféru. Samozřejmě hendikep levné práce je i v soukromém sektoru a koneckonců to mohu podpořit i argumentem ČNB, která se rozhodně nedomnívá, ţe by tady dřímal nějaký nebezpečný inflační potenciál, a naopak větší oţivení platů i v soukromém sektoru by přispělo k poptávce jako kromě jiného i prorůstového faktoru. Výraz politiky vlády se promítá do struktury výdajových a především příjmových opatření. Vyjdu-li z toho, ţe je deficit zhruba 70 mld., sice není dramaticky sníţen, ale není ani velký, v podstatě odpovídá kondici české ekonomiky. Pokud bych chtěl zaplatit některé věci, na které se nedostalo, musím si poloţit otázku, proč jsme nedokázali vybrat více peněz. Tady je stále ještě neoslyšena otázka změny daňové struktury, daňová progrese je minimální a obcházíme problematiku většího zdanění korporací. To není jenom můj pocit nebo názor frakce KSČM, ale kdo jste si přečetl materiál, který zpracoval ČMKOS, odboráři, naleznete tam úvahy, jak dosáhnout změny hospodářské strategie mj. i tím, ţe se více zdaní korporace. Jakou cestou je na debatu, konkrétní návrhy tady také padaly. Pokud slavíme nárůst daňových příjmů, je logické, kdyţ dosahujeme letos naplánované dynamiky ekonomiky, ţe vybereme i víc daní, zejména jde-li o významný daňový titul, jako je DPH. Slabší uţ je to u daně z příjmů fyzických osob. Tam jsou čísla, která zdaleka neodpovídají tomu, ţe ekonomika teď roste kolem 4,5 % za rok. Takţe lépe fungující berně? Lepší daňová správa? Ucpávání podstatných děr, daňové úniky atd.? Ne ţe by se nedělalo vůbec nic, ale řád efektů není takový, o jakém se s lehkostí diskutovalo v předvolební kampani, stomiliarda sem, stomiliarda tam, a výsledek bohuţel není. Navíc některé právní normy, které jsou připraveny na příští rok, a pravda, ještě nejsou projednány, kalkulují s jistými efekty. Ať uţ je to elektronická evidence trţeb, nebo zdanění hazardu nebo otazníky, které jsou nad formuláři kontrolních hlášení k DPH. To vše představuje určitý daňový efekt, který je však zatím pouze na papíře. EET nepřinese v příštím roce skoro nic, protoţe platnost zákona, praktický efekt je rozloţen v čase někdy v budoucnosti, atd. Obávám se, ţe tzv. diskrétní efekty, tedy to, co jsme dosáhli vlastním politickým a administrativním úsilím, příjmovou stranu zásadním způsobem neoţiví. Zákon je zákon! Ale jen kdyţ se to hodí Nechávám stranou problém, který je obcházen, bagatelizován, zlehčován, a to je konflikt se zákonem o rozpočtových pravidlech, zákon říká, ţe by schvalovaný rozpočet měl stát na platných zákonech, coţ se nedá dnes stihnout ani omylem. Kdybychom kalkulovali s tím, ţe se stihne aspoň, pokud jde o účinnost zákona, od 1. 1., i to je s velkým otazníkem. Takţe konflikt tu je a neměl by být bagatelizován. Ne ţe bychom si chtěli lehat na koleje a bránit rozjetému vlaku veřejných financí, aby dojel do koncové stanice jen z tohoto důvodu. Ale nemyslím si, ţe lze dělit zákony na dva druhy: jeden, který se vymáhá za kaţdou cenu, a druhý, nad kterým se mávne rukou. Dura lex sed lex, říkávali staří latiníci, zákon je zákon. Exekutiva, která by měla bdít nad zákonností, by se s tím měla důvěryhodným způsobem vypořádat. Nevím jakým, ale je to její odpovědnost. Ještě se chci dotknout pozměňovacích návrhů. Řekl jsem, ţe některé, dokonce řada z nich můţe racionalizovat strukturu ve státním rozpočtu. Slyšel jsem, ţe koalice není připravena podpořit právě ty, a zejména ty, které byly načteny z pléna sněmovny. Říkám si, proč? Bývaly časy, kdy se tady řešily opravdu někdy buď věci bagatelní, nebo sporné, kdyţ jsme »honili medvědy« atd. Ale tyto návrhy jsou opravdu vyselektované v řadě případů, zbilancované a mají své ratio. Dokonce jsou to návrhy, které zčásti načítají i koaliční poslanci. Není to nějaký lobbing či truc opozičních lavic. Koaliční návrhy jsou ve výši zhruba kolem pěti miliard korun. Jenom z rozpočtového výboru - zvedneme pro ně samozřejmě ruku. Myslím, ţe byste se měli Plné znění zpráv


ještě jednou zamyslet nad tím, co navrhují poslanci, ţe to není něco, co by zavirovalo či znekvalitnilo rozpočet, ale spíše naopak. Co přinášejí poţadavky poslanců Pokud bych měl připomenout naše návrhy, je tam vysoké školství. To je navrhováno více směry a více způsoby. Evidentně proto, ţe to vysoké školství potřebuje. Platy zdravotníků a zdravotnic v sociálních sluţbách. Myslíte, ţe si to nezaslouţí, ţe to nepotřebují? Dopravní stavby atd. Ale abych se nezaměřoval jen na naše návrhy, které nedosahují ani tři čtvrtě miliardy. Kolegové z jiných frakcí řeší rovněţ regionální školství, sociální sluţby v krajích. To, co zaznělo na téma obnovy kultury i festivalů, tak pokud to neuděláme teď, budeme to lepit během rozpočtového období. Takţe proč se tomu tak strašně bráníte? Jen proto, ţe vás sněmovna obtěţuje? A co neprošlo centrálními úřady, je pro vás nezajímavé? To by nebyl dobrý přístup. Kdyţ to shrnu: Naše stanovisko k celkovému usnesení je negativní, myslíme si, ţe tendence, která je uvnitř vlády cítit a jakoby se vrací ke škrtům na úkor občanů, je nesprávná. Dá se to dokládat na řadě případů. Třeba na tom, ţe nebyl oslyšen návrh na změnu existenčního minima jako důleţitého základu pro výpočet sociálních dávek, atd. Dále bychom neměli slyšet na to, ţe je rozhazování zaplatit lidi za jejich práci. Naopak je třeba říct ne levné práci, v tom případě odboráři mají pravdu. ČR by měla konkurovat něčím jiným a nejen levnou prací. Tento rozpočet nemíří k novému rozvoji, jenom dofinancovává dané projekty zejména z EU a je nejasné, o co chce opřít rozpočtový růstový impuls v příštím období, kdy nám ekonomika kdyţ ne vychládá, tak zpomalí na poloviční rozsah. To jsou zásadní vady rozpočtu. Sice nechceme, aby se vracel k přepracování, rozpočtové provizorium by nadělalo víc paseky neţ uţitku, ale hlasovatelný z našeho pohledu není. Je vaše odpovědnost, ţe nemáte tak dobrý rozpočet, jak by společnost potřebovala. Nekvalita rozpočtu se nám všem vrátí. Budeme se k tomu muset během příštího roku opakovaně vracet. K vládnímu návrhu tzv. protikuřáckého zákona, první čtení V ČR je kouření zodpovědné za pětinu úmrtí SOŇA MARKOVÁ, MÍSTOPŘEDSEDKYNĚ VÝBORU PRO ZDRAVOTNICTVÍ Návrh zákona o ochraně zdraví před návykovými látkami, především před škodlivými účinky tabáku, alkoholu a drog, má mou podporu. Několik důleţitých čísel. Přibliţně čtvrtina, zhruba dva miliony dospělých osob v ČR kouří denně. Rizikovou konzumaci alkoholu vykazuje celkem 17 aţ 20 % dospělé české populace, to je 1,5 aţ 1,7 mil. osob. Z toho škodlivě je pět aţ osm procent populace, tedy 450 aţ 700 tisíc lidí. Rizikové uţívání konopných látek vykazují zhruba 3 % české dospělé populace, kolem 200 tisíc lidí. Z toho ve vysokém riziku je jedno procento, asi 80 tisíc lidí. Odhadovaný počet uţivatelů metamfetaminů a opiátů, především injekčních uţivatelů, je zhruba 45 tisíc, tj. půl procenta dospělé české populace. Alarmující je situace v oblasti uţívání návykových látek dětmi a mladistvými. A právě proto je důleţité tento zákon podpořit. Aţ čtvrtina mladistvých kouří denně nebo se opíjí alkoholem. Tím se opakovaně zařazujeme na přední příčky v ţebříčcích spotřeby návykových látek v Evropě i ve světě. Vysoká míra rizikového uţívání návykových látek má negativní zdravotní a sociální dopady. V ČR je kouření zodpovědné za pětinu všech úmrtí, coţ je na 20 tisíc úmrtí ročně. Přičemţ kouření zkracuje ţivot průměrně o 15 let. Alkohol je u nás příčinou přibliţně 6 % úmrtí, coţ je asi 6, 5 tisíce úmrtí ročně. Alkohol a tabák tak patří v Evropě mezi tři nejvýznamnější rizikové faktory, které přispívají ke ztraceným rokům ţivota v důsledku nemocnosti a úmrtí. Tomu odpovídají společenské, ekonomické náklady v uţívání návykových látek a patologického hráčství, které v ČR dosahují 100 miliard korun ročně. Přes hrozivá čísla se problematice věnuje malá pozornost a na prevenci a adiktologické sluţby se dávají nedostatečné prostředky. Této tristní situaci odpovídá i situace kolem projednávání zákonů o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a jakékoliv snahy regulovat dostupnost tabáku a alkoholu včetně rozšíření zákazu kouření a zákazu konzumace alkoholu na určitých místech nebo určitými osobami. Při projednávání tohoto zákona nesmíme zapomenout na důleţitý fakt. Bez preventivních, poradenských a léčebných intervencí s dostatečným finančním a personálním krytím nelze očekávat kladný dopad regulačních a jiných opatření zaváděných tímto zákonem. Není v pořádku, ţe vláda odmítla původně navrhovaný Státní fond protidrogové politiky. Stát totiţ nyní věnuje na řešení problémů spojených s návykovými látkami a patologickým hráčstvím pouze 230 milionů ročně, z krajů a obcí jdou další desítky milionů, ale necelých 50 mil. Kč jde na prevenci kouření, rizikovou konzumaci alkoholu nebo problémové hráčství. Místo omezení jen nálepky Plné znění zpráv


Velký problém spatřuji v tom, ţe Češi jsou k alkoholu a dalším návykovým látkám oproti jiným evropským zemím mnohem více tolerantní. K tomu zatím vţdy krátkozrace vítězily tzv. hospodářské zájmy nad ochranou zdraví především dětí a mladistvých, tedy okamţité příjmy do státní pokladny nad mnohonásobně vyššími, dlouhodobými dopady do zdravotnictví a sociálního systému. Nejvíce mýtů lze nalézt kolem zákazu kouření v restauracích. ČR je poslední zemí EU, kde neplatí prakticky ţádné omezení kouření v restauračních a pohostinských zařízeních. V roce 2009 byla zrušena všechna omezení, neplatí omezení v době oběda ani povinnost oddělených prostor. Místo toho byly zavedeny nálepky, které mají informativní funkci. O tom, ţe tabákový kouř má negativní dopady na lidské zdraví, není pochyb, ať se jedná o aktivní, nebo pasivní kouření. Na druhou stranu dopady zákazu kouření v pohostinských zařízení na ekonomiku dotčeného sektoru zkoumalo v řadě zemí po celém světě nezávisle na sobě více neţ 165 studií. Ty souhrnně představila v roce 2009 Světová zdravotnická organizace. Bylo dokázáno, ţe tento zákaz neměl ţádný významný ekonomický vliv. Obavy o vylidnění a plošné krachy jsou podle mého názoru, i podle těchto studií, neopodstatněné. To ukazují zkušenosti ze zahraniční, viz studie z Norska v letech 2003 aţ 2007 nebo z Velké Británie z roku 2014. Podle zjištění agentury IPSOS a Fakulty sociálních věd UK z roku 2012 lze na základě srovnání se zahraničními studiemi očekávat tří- aţ pětiprocentní nárůst návštěv v restauracích a podle kvalifikovaného odhadu by zákaz kouření mohl na trţbách přinést aţ 6 mld. Kč. Nezanedbatelný je především pozitivní vliv na zlepšení zdraví zaměstnanců restaurací. Asi 45 studií z 33 zemí také nezpochybnitelně dokazují pozitivní dopad nekuřácké legislativy na zlepšení zdraví populace jako celku, především sníţení míry úmrtnosti a hospitalizací v případech srdečních koronárních příhod a srdečních onemocnění o 15 %, mozkových cévních příhod o 16 %, při onemocnění dýchacího ústrojí o 24 %. Výzkum UK a agentury IPSOS také ukázal, ţe 78 % obyvatel ČR si přeje zákaz kouření v restauracích a s opatřeními by souhlasilo i 41 % kuřáků. Podíl občanů, kteří by uvítali zmiňovanou regulaci, roste. V roce 2005 to bylo 35 %, v roce 2011 uţ 70 % občanů. ČR sice zakazuje prodej tabákových výrobků osobám mladším 18 let, ale zároveň dětem a mládeţi je ponechán neomezený přístup do kuřáckých prostor. Zákaz vstupu dětí a mládeţe do restaurací a barů by byl jistě absurdní, takţe jediným moţným krokem k ochraně jejich zdraví je zákaz kouření v těchto zařízeních. Právě zde totiţ většina kouří a také začala kouřit jiţ před 16. rokem svého věku. Přitom čtvrtina pravidelných a polovina příleţitostných kuřáků by podle vlastních slov vůbec nezačala kouřit, kdyby zákaz kouření platil. Co říci závěrem? Jen slova pronesená odborníky na semináři k návykovým látkám pořádaném zdravotním výborem. Cigareta je jediné spotřební zboţí, které, uţívá-li se správně, způsobuje smrt. Jedině, co doopravdy funguje, je v komplexu vysoká cena, nekuřácké prostory, jednotné balení cigaret, absolutní zákaz reklamy, dostupná léčba závislosti a důsledná prevence. Najděme konečně odvahu upřednostnit zdraví před ziskem a přijměme tento návrh zákona. Jaká pravidla mají jiné země EU JAN KLÁN, ČLEN VÝBORU PRO STÁTNÍ SPRÁVU A REGIONÁLNÍ ROZVOJ Tuto analýzu jsem si vypracovával uţ před rokem, kdyţ tady byl předloţen první protikuřácký zákon z hnutí ANO. Nechal jsem si vypracovat určitou analýzu protikuřáckých zákonů v jednotlivých členských státech EU. Na příkladech ukáţu, jaké moţnosti regulací anebo neregulací můţeme pouţít, abychom stále neříkali, ţe jsme poslední členskou zemí EU, která nějakým způsobem neomezujeme kouření v restauracích, barech, hotelech. Převáţná většina členských států EU povoluje kouření v některých hotelových místnostech nebo je to na zváţení majitele. Některé členské státy povolují vyhradit kuřákům část prostor hotelu. Třeba ve Finsku je to 10 procent. Několik zemí - Bulharsko, Kypr, Rakousko - zakazuje kouření v hotelových pokojích. Dále se podíváme na restaurace a bary. Pravidla pro kouření v uzavřených vnitřních prostorách se mění. Absolutní zákaz má Bulharsko, Irsko, Maďarsko, Makedonie, Malta, Řecko, Španělsko, Velká Británie a mimo EU Turecko. Absolutní zákaz kouření s výjimkou oddělených kuřáren, které musí splňovat jisté podmínky, mají Belgie, Finsko, Francie, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Polsko, Slovinsko, Švédsko, Norsko a Island. Ve zbylých členských státech EU, coţ je ČR, Dánsko, Estonsko, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko a Slovensko, Srbsko a Chorvatsko, jsou pravidla pro kouření v uzavřených vnitřních prostorách upravována individuálně. Jsem sice nekuřák, ale myslím si, ţe je na kaţdém, ať se rozhodne, jestli půjde do restaurace, kde se kouří, anebo ne. Také chodím i do kuřáckých restaurací, ale i nekuřáckých. Rozumím tomu, ţe dnes se na tohle dává poměrně hodně důraz, na ochranu veřejného zdraví, ale my si musíme uvědomit problém venkovských hospod. Já pocházím z venkova. Tam by mohl, neříkám, ţe to bude znamenat, úplný zákaz kouření znamenat Plné znění zpráv


jejich likvidaci nebo nějakým způsobem ukončení. Neumím si moc představit, ţe by štamgasti, kteří tam chodí, chodili ven, do kuřáren. Ale je to můj názor, můj pohled. Můţeme si zde vzít určitý příklad z regulace v zemích Evropské unie, já bych se nějakým způsobem klonil spíš k částečné regulaci. Z ústních interpelací Na pozvání, ale za zády Bagdádu? To nejde dohromady! Zdeněk Ondráček na ministra obrany Martina Stropnického (ANO) ve věci turecké invaze do Iráku ZDENĚK ONDRÁČEK Turecko 4. prosince provedlo vojenskou invazi do severních oblastí Iráku v oblasti Mosulu a odůvodňuje to poskytováním »odborné pomoci« iráckým ozbrojeným silám v oblasti. Bagdád je o to však neţádal, ani o tom nevěděl. Podle agentur dokonce vyzval turecké síly k okamţitému staţení. Dva americké armádní zdroje přiznaly, ţe o aktu věděly, popřely však, ţe by byl turecký vpád do Iráku součástí aktivit mezinárodní koalice v čele s USA, které uţ dávno v Iráku a v Sýrii jsou. Háček je v tom, ţe Turecko, ale ani samotné USA, oba členské státy NATO, nemají podle mezinárodního práva v Iráku, v Sýrii ani v dalších zemích co dělat. Chybí rezoluce OSN nebo souhlas tamní vlády. Je tedy porušováno mezinárodní právo, ale nikoho to nezajímá. Proč? A co tam ti Turci vlastně dělají? Proti komu bojují? Vzhledem k tomu, ţe v této oblasti severního Iráku ţijí menšinoví Kurdové, kteří s pomocí mezinárodní koalice bojují proti tzv. Islámskému státu, ale zároveň mají kritické vztahy s Tureckem, které s Kurdy bojuje na svém území a potaţmo v Sýrii a v Iráku, je odpověď více neţ zřejmá. A teď konkrétní otázka. Jaký je náš postoj k této vojenské invazi Turků a jak se zachováme v případě, ţe Irák nebo někdo jiný začne proti turecké armádě bojovat, aby je vyhnal ze svého území? Martin Stropnický Především je třeba uvést, ţe přítomnost tureckých vojáků na území Iráku není nic nového. Působí tam především na severu teritoria jako instruktoři kurdských pešmergů, čili situace zdaleka není tak jednoznačná ve svém přímočarém antagonismu. Jak známo, tito kurdští bojovníci podléhají regionální kurdské vládě v Iráku. Jsou tedy součástí ozbrojených bezpečnostních sil v Iráku. V rámci boje s tzv. Islámským státem se iráčtí Kurdové mimořádně osvědčili, a jsou proto podporováni mezinárodním společenstvím. Je třeba vidět ještě jednu stránku věci - irácká vláda v současnosti není schopna zajistit prosazení své vůle na celém svém území. Pokud ozbrojené skupiny, zejména tzv. Islámský stát, vyuţívají irácké území pro útoky v jiných zemích a irácká vláda není schopna těmto aktivitám zabránit, lze očekávat, ţe postiţené státy začnou přijímat opatření na svou obranu. Tím samozřejmě nechci jakkoliv vyzývat k narušování svrchovanosti a územní celistvosti jakéhokoliv státu. Naopak, ČR vţdy byla a je striktním zastáncem dodrţování mezinárodního práva a naší pozicí vţdy bylo nalézt řešení u jednacího stolu. Věřím, ţe i v této turecko-irácké bilaterární záleţitosti dojde ke shodě obou států. Skutečně jde o záleţitost bilaterární. To, co nás s věcí spojuje, je společné nasazení oboustranně přijatelného řešení a eliminace tzv. Islámského státu, který je společným nebezpečím pro nás všechny. Pokud jde o členství v NATO, ano, ČR sdílí toto členství s Tureckem. Stejně tak sdílí členství v řadě organizací s řadou dalších států a toto ji neopravňuje jakkoliv vstupovat do bilaterálních relací svých partnerů. Znovu opakuji: turecko-irácká diskuse o přítomnosti tureckých sil na iráckém území je bilaterární věcí těchto dvou zemí a jsme přesvědčeni, ţe bude vyřešena smírně a akceptovatelně pro obě strany. Chybí souhlas svrchovaného státu Zdeněk Ondráček To zdůrazňování »bilaterální« je zajímavé, obdobně tomu bylo moţná při obsazení Krymu Ruskem. Tam je to Rusko versus Ukrajina. Tam jsme se uměli ozvat - a uměli jste to poměrně dokonale - jak je porušováno mezinárodní právo. Tady je mezinárodní právo porušováno. Chybí rezoluce OSN. Chybí souhlas svrchovaného státu. A Irák je svrchovaný stát, má svou vlastní vládu a má právo rozhodovat o svém území, jak chce. A to, jaké jsou tam v současné době poměry, je důsledkem politiky, kterou vedou USA, vede NATO a samozřejmě tím pádem i ČR, která je součástí tohoto paktu. Takţe já se ptám, jak budeme konkrétně prosazovat dodrţování mezinárodního práva na suverenitu Iráku. Martin Stropnický Plné znění zpráv


My se budeme snaţit prosazovat dodrţování mezinárodního práva silami, úměrnými našemu mezinárodnímu vlivu. Situace v celé oblasti, jak víme oba, je nesmírně sloţitá, vazeb, protivazeb, blízkostí a vzdáleností ve vzájemných vztazích, je řada, sporných momentů je řada. Rusko, jak víme, vykonává své vzdušné údery na území Sýrie zvláště s ohledem na blízkost hranic Turecka a panují velké obavy, kdo je vlastně přesně cílem těch vzdušných úderů. Je to se souhlasem vlády Asada. Je otázka, do jaké míry Asad odpovídá dnes za celou Sýrii. Dalo by se o tom úspěšně pochybovat. Čili ten mandát by se dal také rozporovat. My jsme poslední, kdo by nějakým způsobem přiţivovali nějaké antagonismy mezi Turky a Kurdy. Kurdové jsou - a budou -letitý problém. Kdybych měl říct svůj osobní odhad, myslím si, ţe dříve nebo později k nějakému samostatnému Kurdistánu dojde a vůbec to nebude jednoduché. Na druhou stranu víte, ţe pešmergy podporujeme, protoţe se nám zdá, ţe je to přiměřený náš díl na boji proti ISIL. Na druhé straně Turecko hraje z mnoha důvodů nesmírně významnou a choulostivou úlohu při řešení celé migrační krize. O to je to sloţitější. Je to přesně ta oblast a propletenec vztahů, který neumoţňuje ţádná jednoduchá radikální řešení. Foto autor| FOTO – Josef ŠENFELD Foto popis| Soňa Marková poskytla rozhovor o postoji klubu KSČM k protikuřáckému zákonu. Foto popis| Ivo Pojezný diskutoval k návrhu zákona o podpoře sportu. Vlevo ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD).

Paroubek: Putna je stejný sprosťák jako Zeman 19.12.2015

parlamentnilisty.cz PV

str. 00

Politici voličům

M. C. Putna je určitě vědcem a pedagogem mimořádného formátu, a kdyţ prezident Zeman zablokoval jeho jmenování profesorem, nezbývalo mi neţ to odsoudit. Kdyţ však v některých okamţicích pouţívá vůči oponentům podobné zlehčující, a vlastně nechutné výrazové prostředky jako prezident Zeman, působí jako člověk nízký a ubohý. Označovat uznávaného politologa s jistou mezinárodní reputací P. Robejška, působícího na hamburské univerzitě, jako ―ruského švába―, je nechutné. Profesora Putny se zřejmě dotklo, ţe P. Robejšek bude vystupovat na půdě Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, a tak na zvací plakáty na Robejškovu akci připsal: ―ruský šváb―, k čemuţ se přihlásil na svém twitterovém účtu: ―Fakulta polepena veleplakáty mesiáše Petra Robejška. Tak jsem na všechny napsal RUSKÝ ŠVÁB.― Stále ještě věřím, ţe se ukáţe, ţe autorem uráţky P. Robejška je snad někdo jiný. Pokud ale není, měl by velký přítel pravdy a lásky Putna méně čmárat po plakátech a více se zabývat sebereflexí… Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.


Šéfem ČRo bude Končelík, Němeček, Zavoral, Kralert či Skřivánek 21.12.2015

financninoviny.cz str. 00 ČTK

Hlavní zprávy

Praha - Do finále výběru na pozici nového generálního ředitele Českého rozhlasu (ČRo) postoupili děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík, právník Tomáš Němeček, náměstek ČRo René Zavoral, ředitel portfolia strategických projektů a finančního řízení IT Michael Kralert a ředitel...



URL| http://www.financninoviny.cz/zpravy/sefem-cro-bude-koncelik-nemecek-zavoral-kralert-ciskrivanek/1295449?nt


financninoviny.cz str. 00 ČTK

Zpravodajství

Praha - Do finále výběru na pozici nového generálního ředitele Českého rozhlasu (ČRo) postoupili děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík, právník Tomáš Němeček, náměstek ČRo René Zavoral, ředitel portfolia strategických projektů a finančního řízení IT Michael Kralert a ředitel...

URL| http://www.financninoviny.cz/zpravodajstvi/zpravy/sefem-cro-bude-koncelik-nemecek-zavoral-kralert-ciskrivanek/1295449?nt

Ve Varšavě se koná konference na téma zahraniční politiky bývalého prezidenta Kaczynského 21.12.2015

ČRo Plus

str. 04

17:10 Den podle…

Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Ve Varšavě se dnes koná konference na téma zahraniční politiky bývalého polského prezidenta Lecha Kaczynského. Jeho bratr Jaroslaw je šéfem strany Právo a spravedlnost, která s přehledem vyhrála minulé volby. Dnešní konference se účastní, nebo alespoň podle agentur měl účastnit mimo jiné i bývalý český prezident Václav Klaus. Na lince by měl být Josef Mlejnek mladší, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Josef MLEJNEK ml., politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý den. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Já se omlouvám, já tady u té vaší funkce mám ještě IPS. A nevěděla jsem, co to je, tak jsem to raději nepřečetla. Co to je IPS? Josef MLEJNEK ml., politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------To znamená Institut politologických studií. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------A, tak teď uţ to víme. Josef MLEJNEK ml., politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Další organizační sloţka. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Děkuju. A řekněte, čím byla vlastně jasně definována politika bývalého polského prezidenta Kaczynského? Kdyby se dneska řeklo bývalý polský prezident Kaczynský, řekl byste za prvé, za druhé, za třetí co? Plné znění zpráv


Josef MLEJNEK ml., politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Za prvé určitě to byl, jako ta politika byla typická snahou o silnější postavení Polska v Evropě a v Evropské unii. A za druhé určitě snahou o těsnější spolupráci nejen středoevropských zemí, ale vlastně i řady zemí post sovětských, coţ lze dokumentovat i na jeho vztahu ke Gruzii, kterou podporoval v tom jejím konfliktu s Ruskem. A moţná, ţe za třetí bysme mohli dodat i dosti kritický vztah k Německu. Ale to souvisí i s tím, ţe on jaksi kritizoval těsné vztahy, spolupráci Německa s Ruskem, coţ podle vidění Lecha Kaczynského například ohroţovalo energetickou bezpečnost Polska. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Hm. Tak kritický vztah k Německu této vládě zůstal. I kdyţ z jiných důvodů samozřejmě. Ale řekněte, jaké rozdíly vlastně proti té dnešní polské vládě premiérky Kopaczové jsou jaké? Čím se od Kaczynského, myslím prezidenta, Lecha samozřejmě, inspirovala a co naopak dělá úplně jinak? Josef MLEJNEK ml., politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak, ta současná vláda Beaty Szydlové zatím příliš jako nevládne tak dlouho, aby se to mohlo úplně projevit. Ale dá se říct, ţe se snaţí jako kráčet v tomto duchu. Myslím si, ţe ta konference, která probíhala, probíhá moţná ještě v prezidentské paláci ve Varšavě a zaštiťuje ji, nebo pořádá ji prezident Andrzej Duda. Tak má být takovým i jakoby nějakým ukotvením nové polské zahraniční politiky. Nějakým představením této politiky jak domácí veřejnosti, tak hlavně zahraniční veřejnosti. Tak pokud jde o ten vztah k Evropské unii, tak Beata Szydlová, kdyţ měla první tiskovou konferenci, tak zcela okázala tam zmizely z toho prostoru vlajky Evropské unie. Byly tam jenom polské vlajky. Ona na to upozornila, řekla, my uţ tady máme jenom tu naši nejkrásnější polskou vlajku, takţe ten kritičtější postoj k Evropské unii. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Tak to je, rozumím. To je ten důvod, proč Václav Klaus měl na tu konferenci přijet, asi, ţe? Ţe se vlastně shodují se současnou polskou vládou na Evropskou unii, tak. Josef MLEJNEK ml., politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Určitě. Ty postoje jsou blízké. Václav Klaus oceňoval Lecha Kaczynského právě pro jeho, řekněme, euroskepticismus. A vyjadřoval se o něm velmi pochvalně. A je i účastníkem té konference. Co jsem zaznamenal nějakou stručnou zmínku v polských médiích, ţe tam vystoupil a opět hovořil o Lechu Kaczynském pozitivně. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Víte, jeho bratr Lecha Kaczynského Jaroslaw dnes šéfuje stranu Právo a spravedlnost, která drtivě zvítězila v polských volbách. A podle řady analytiků právě tohle vítězství, a pak následné chování Kaczynského strany Právo a spravedlnost vyvolává v řadách Evropské unie znepokojení, spíš neţ cokoliv jiného. A tak se ptám, máte pocit, ţe bratr Jaroslaw jde ve šlépějích, ve stopách svého bratra, bývalého prezidenta Lecha Kaczynského, který tak touţil po silnějším prostoru pro Polsko. A mít takové to zvučnější jméno? Nedaří se tomu Jaroslawovi pravý opak? Josef MLEJNEK ml., politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------No, samozřejmě on vyvolává znepokojení, ale ani ne tak tím, ţe by BIS chtělo silnější samostatnější postavení Polska v Evropské unii. To se očekávalo. To znepokojení je dáno především tou situací kolem ústavního soudu. A tam skutečně znepokojující je. Poněvadţ tady pak i hrozí, zda ta soudní nezávislosti, a to je dost podstatný rys pro právní stát a demokracii. To je jedna věc. A potom kdyţ se srovnávají oba dva bratři, oni byli bratři dvojčata, tak řada známých lidí, kteří je znali osobně, tak hodnotí Lecha Kaczynského jako člověka, řekněme, trošku vřelejšího, lidštějšího, schopnějšího ke kompromisu. Jaroslaw je jako člověk údajně trošku chladnější a více i zaměřený na tu stranu a na budování nějakých personálních sítí. A ţe je jako takový přísnější. A Jaroslaw Kaczynský je přesvědčen o tom, ţe důleţité, důleţití jsou lidé, kteří jsou najmenováni do těch funkcí v různých Plné znění zpráv


úřadech. Proto on, nebo to je jedna i z příčin, proč on asi spustil tu personální čistku, která samozřejmě v řadě případů, je to i v kompetenci vlády vyměnit si různé lidi na ministerstvech. Ale překvapivá, zase znepokojivá je ta prudkost, ta rychlost. A můţe to souviset právě i s tím, ţe Jaroslaw Kaczynský nemá moc důvěru jako v instituce a v jejich nějakou trvalost, ale ţe prostě preferuje obrovským způsobem to, ţe tam, tam je můj člověk, tam já jsem ho dosadil, ten mě poslouchá. A tam, kde není můj člověk, tak ho musím vyměnit. Coţ samozřejmě můţe zase ještě způsobit další, další nějaké turbulence a problémy. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Říká Josef ... Josef MLEJNEK ml., politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------V zahraniční politice. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Děkuju. Říká Josef Mlejnek mladší, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Já se omlouvám, ţe jsem zaměnila jednou jméno polské premiérky. Samozřejmě, ţe Beta Szydlová je to správné. Já vám děkuju, pane Mlejnku. Josef MLEJNEK ml., politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já děkuju téţ, na shledanou.

Rozhlas můţou řídit Končelík, Kralert, Němeček, Skřivánek či Zavoral 21.12.2015

mediar.cz str. 00 Ondřej Aust

Články

Dnes zvolená pětice finalistů se má před rozhlasovou radou představit 20. ledna. Český rozhlas hospodaří s více neţ dvěma miliardami korun ročně. Foto: Profimedia.cz Do finále volby nového generálního ředitele Českého rozhlasu postoupili děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík, bývalý šéfredaktor Respektu a nyní právník bohnické léčebny Tomáš Němeček, stávající úřadující šéf veřejnoprávního rádia René Zavoral, bývalý finanční ředitel ČT a nyní manaţer IT v České spořitelně Michael Kralert a ředitel divize Euro E15 vydavatelství Mladá fronta Tomáš Skřivánek. Tajným hlasováním o tom na dnešní schůzi rozhodla Rada Českého rozhlasu. Vybírala z 26 adeptů, kteří splnili formální poţadavky. Radní přitom vycházeli z předloţených kandidátských projektů. Končelík, Němeček a Zavoral dostali od devíti radních celkem 6 hlasů, Kralert a Skřivánek 5 hlasů. Hlasy rovněţ dostali, ale nepostupují Jan Mrzena, Karel Zýka (4 hlasy), Zdeněk Duspiva (2 hlasů), Tomáš Böhm, Vladimír Karmazín, Ondřej Kopa, Jaromír Skopalík a Petr Ţantovský (1). Pětice finalistů se má před radou osobně představit 20. ledna. Kaţdý z nich dostane 30 minut na prezentaci, z toho 15 minut na představení kandidátského projektu a 15 minut následně na doplňující dotazy radních. O novém šéfovi, nástupci Petera Duhana, se má rozhodnout nejpozději 3. února.

URL| http://www.mediar.cz/rozhlas-muzou-ridit-koncelik-kralert-nemecek-skrivanek-ci-zavoral/

Rada Českého rozhlasu vybrala pět kandidátů na post generálního ředitele 21.12.2015

ČRo Radioţurnál

str. 06


18:00 Zprávy 119

© 2016 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

moderátor -------------------O post generálního ředitele Českého rozhlasu bude dál usilovat pět uchazečů. Rada zúţila jejich počet v tajné volbě. Vybírala ze šestadvaceti kandidátů, kteří splnili formální poţadavky. Pouze jeden z nich v současné době působí v Českém rozhlasu. Iveta VÁVROVÁ, redaktorka -------------------Do uţšího kola se dostal současný náměstek generálního ředitele René Zavoral, děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík, bývalý novinář a právník bohnické psychiatrické léčebny Tomáš Němeček. V pětici kandidátů je také ředitele divize týdeníku Euro a deníku e15 Tomáš Skřivánek a někdejší finanční ředitel České televize Michael Kralert. Petr ŠAFAŘÍK, předseda Rady Českého rozhlasu -------------------Rada Českého rozhlasu určitě se bude snaţit jiţ toho 20. ledna volit, bude tam i jejich prezentace, kterou, doufám, ţe budou v mnohém precizovat. Iveta VÁVROVÁ, redaktorka -------------------Říká předseda Rady Českého rozhlasu Petr Šafařík. Nový ředitel musí být zvolen do 3. února příštího roku. Iveta Vávrová, Radioţurnál. moderátor -------------------Projekty všech pěti finalistů najdete na našich stránkách Radioţurnál.cz.

Český rozhlas povede Končelík, Kralert, Němeček, Skřivánek nebo Zavoral 21.12.2015

denikreferendum.cz str. 00 Vratislav Dostál

Domov

Rada ČRo v pondělí zúţila počet kandidátů na post generálního ředitele Českého rozhlasu na pět z původních šestadvaceti. Český rozhlas povede Jakub Končelík, Michael Kralert, Tomáš Němeček, Tomáš skřivánek nebo René Zavoral. Z původních šestadvaceti uchazečů o post generálního ředitele Českého rozhlasu Rada ČRo vybrala v pondělí pět osobností, ze kterých radní v lednu příštího roku vyberou nástupce Petera Duhana. Veřejnoprávní stanici do té doby povede prozatímní ředitel Karel Zýka, který byl také jedním z uchazečů o post řádného ředitele. Do druhého kola postoupili děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík, ředitel portfolia strategických projektů a finančního řízení IT Michael Kralert, právník a bývalý novinář Tomáš Němeček, ředitel divize Euro a E15 Mladé fronty Tomáš Skřivánek a náměstek ČRo René Zavoral. „Čekal jsem, ţe radní upřednostní více kandidátů zevnitř, tedy lidí, kteří jiţ pracují v Českém rozhlase,― uvedl krátce po volbě v rozhovoru pro Deník Referendum předseda Rady ČRo Petr Šafařík. Podle něj to můţe znamenat to, ţe většina radní preferuje výraznější změny v chodu veřejnoprávní stanice. Oproti minulosti Rada ČRo zveřejnila na svém webu kandidátské projekty všech uchazečů. „Očekávám, ţe se projekty kandidátů, kteří postoupili do druhého kola, stanou předmětem veřejné debaty,― uvedl Šafařík. O novém generálním řediteli radní rozhodnou na svém příštím zasedání, které se uskuteční 20. ledna příštího roku. Jeho součástí budou také veřejná slyšení, podle místopředsedy Rady ČRo Ivana Tesaře bude mít kaţdý kandidát třicet minut, z toho patnáct minut na vlastní prezentaci a patnáct minut na dotazy radních. Plné znění zpráv


URL| http://denikreferendum.cz/clanek/21943-cesky-rozhlas-povede-koncelik-kralert-nemecek-skrivanek-nebozavoral


mediahub.cz

str. 00

Mediahub, Média

Do finále výběru nového generálního ředitele ČRo postoupili Jakub Končelík, Tomáš Němeček, René Zavoral, Michael Kralert a Tomáš Skřivánek. Rozhodla o tom dnes hlasováním Rada ČRo. Jakub Končelík (40) - Mediální historik, který je od února 2010 děkanem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Od roku 2001 působí také jako vědecký pracovník Centra pro mediální studia (CEMES) UK FSV a odborný asistent na katedře mediálních studií UK FSV. Letos se neúspěšně ucházel o místo v Radě České televize. Zasedá v několika vědeckých a redakčních radách a profesních organizacích, od roku 2014 je například členem vědecké rady Ústavu pro studium totalitních reţimů (ÚSTR). Vystudoval masovou komunikaci a mezinárodní studia na UK FSV (získal titul Mgr.) a v roce 2000 sloţil rigorózní zkoušky (PhDr.). V letech 2000 aţ 2008 absolvoval doktorská studia oboru mediální studia (Ph.D.). Jako mediální odborník se věnuje výzkumu role médií v totalitní společnosti, specializuje se na dějiny českého tisku druhé poloviny 20. století, zejména na otázky řízení a kontroly tisku v období protektorátu a v období přelomu 60. a 70. let. Přednáší kurzy k moderním dějinám českých médií a je spoluautorem několika knih a odborných studií. Michael Kralert (46) - Ředitel portfolia strategických projektů a finančního řízení IT v České spořitelně. I předtím byla jeho kariéra spojena s finančním řízením. Deset let byl manaţerem auditorské společnosti Deloitte, ještě předtím od března 1998 do ledna 2000 zastával pozici finančního ředitele České televize v managementu generálního ředitele Jakuba Puchalského. Po televizní krizi kandidoval v lednu 2001 na post prozatímního ředitele České televize, kam ho navrhovala ČSSD. Studoval ČVUT v Brně. Od dubna 1995 do února 1998 pracoval jako finanční ředitel společnosti PBS INDUSTRY Třebíč. Tomáš Němeček (42) - Vedoucí právník psychiatrické nemocnice v Bohnicích (od 2013), novinář. Vystudoval ţurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a Právnickou fakultu UK v Praze. V minulosti pracoval jako novinář, od roku 1995 v týdeníku Respekt, kde byl v letech 2003 aţ 2005 šéfredaktorem. Poté byl čtyři roky vedoucím komentátorem Hospodářských novin, v letech 2009 aţ 2013 pracoval v Lidových novinách, kde byl nejprve vedoucím přílohy Orientace, poté přílohy Právo a Justice. Je členem zastupitelstva Prahy 8 za hnutí Osmička sobě. Je drţitelem řady ocenění, například novinářské Ceny Karla Havlíčka Borovského za rok 2012, Ceny Ferdinanda Peroutky (2004), ceny Citibank Excellence in Journalism Award za ekonomický článek roku 1999 či Novinářské ceny 2011 nadace Open Society Fund. Tomáš Skřivánek (41) - Ředitel divize Euro E15 ve vydavatelství Mladá fronta. Ekonomické ţurnalistice se věnuje od 90. let, mezi lety 1997 a 1999 pracoval v Mladé frontě Dnes, poté působil v časopise Týden a od roku 2000 byl šéfredaktorem ekonomického webu Peníze.cz. V roce 2003 přešel do týdeníku Euro, kde se stal zástupcem šéfredaktora. Na podzim 2007 přešel do Mladé Fronty, podílel se na zaloţení bezplatného ekonomického deníku E15, jehoţ se stal šéfredaktorem. Od března 2011 je také ředitelem divize ekonomických titulů v Mladé frontě, od listopadu 2013 byl i šéfredaktorem týdeníku Euro (poté, co jej MF koupila). Loni v červnu kaţdodenní řízení obou titulů opustil a věnoval se manaţerské práci. Skřivánek vystudoval národní hospodářství a ekonomickou ţurnalistiku na VŠE v Praze, letos získal titul MBA na LIGS University.



René Zavoral (39) - Náměstek generálního ředitele Českého rozhlasu pro program a vysílání. V současné funkci je od dubna 2013, předtím řídil strategický rozvoj rozhlasu (2011 aţ 2013), odbor komunikace či marketing a PR. V rozhlase pracuje od roku 2001, s přestávkou v letech 2005 aţ 2006, kdy působil v Komerční bance v korporátní komunikaci. V roce 2006 byl Zavoral několik měsíců předsedou místního sdruţení ODS v Čelákovicích, ze strany odešel před návratem do rozhlasu. Je absolventem politologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy (2000). Koncem 90. let byl poradcem někdejší místopředsedkyně ODS a předsedkyně Senátu Libuše Benešové.

URL| http://mediahub.cz/media-35808/sefem-cro-bude-koncelik-nemecek-zavoral-kralert-ci-skrivanek-1023948

Rozhlas povede děkan Končelík, právník Němeček, nebo tři další muţi. Radním chyběly nápady 21.12.2015

aktualne.cz

str. 00

Domácí

Nový generální ředitel vzejde z pětice kandidátů. Druhé kolo volby proběhne 20. ledna. Praha - Rada Českého rozhlasu vybrala v pondělí pět kandidátů, kteří Praha - Rada Českého rozhlasu vybrala v pondělí pět kandidátů, kteří postupují do druhého kola volby nového generálního ředitele. Šest hlasů radních získali děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík, manaţer České spořitelny Michael Kralert a právník Psychiatrické nemocnice v Bohnicích Tomáš Němeček. O jeden hlas méně dostali člen představenstva Mladé fronty Tomáš Skřivánek a programový náměstek Českého rozhlasu René Zavoral. Druhé kolo výběrového řízení, ze kterého by měl vzejít nový generální ředitel, proběhne 20. ledna. Pětice kandidátů bude 15 minut představovat svůj projekt a 15 minut odpovídat na dotazy radních. "Při veřejných slyšeních posoudíme integritu osobnosti, jestli je to někdo, kdo je schopen zvládnout tuto instituci a všechny souvislosti," uvedl člen rady Jiří Vejvoda. Radním v projektech chyběly nové nápady Do konkurzu se celkem přihlásilo 31 zájemců, pět z nich nesplnilo všechny podmínky výběrového řízení. Kandidáti předloţili radě svou představu fungování Českého rozhlasu na období let 2016-2021. Postupující projekty jsou volně dostupné veřejnosti. Podle diskuse radních před volbou by měl nový ředitel přijít s něčím novým, někteří členové rady si ale stěţovali, ţe právě to předloţené projekty postrádají. Místopředseda rady Petr Šafařík řekl, ţe mu v mnoha projektech chyběla vize kandidátů pro měnící se technologické prostředí kvůli rozhlasové digitalizaci a prudkému rozvoji mobilních telefonů. Rada zdůraznila, ţe post rozhlasového ředitele není běţnou manaţerskou prací. "Není to klasický tovární komplex, rozhlas bychom měli vnímat jako něco mimořádného," řekl radní Michal Stehlík. Český rozhlas nyní dočasně vede Karel Zýka, někdejší rozhlasový šéf odboru techniky a týmu pro digitalizaci. Prozatímním ředitelem se stal po rezignaci Petera Duhana. Zýka chtěl ve vedení rozhlasu jako generální ředitel pokračovat, ve volbě ale získal od radních jen čtyři hlasy.

URL| http://zpravy.aktualne.cz/domaci/rada-rozhlasu-zuzila-seznam-kandidatu-novym-reditelem-muzeb/r~032b7f38a7ef11e586750025900fea04/ Plné znění zpráv


Bitva o vedení Českého rozhlasu: Ruml je ze hry, dál jde jen pět kandidátů 21.12.2015

blesk.cz

str. 00

Události

Pět lidí z šestadvaceti postupuje do druhého kola výběru nového generálního ředitele Českého rozhlasu (ČRo). Rada ČRo v pondělí rozhodla, ţe dále postupují Jakub Končelík, Tomáš Němeček, René Zavoral, Michael Kralert a Tomáš Skřivánek. Ostatní zájemci včetně bývalého ministra Jana Rumla končí. Do finále výběru na pozici nového generálního ředitele ČRo postoupili děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík, právník Tomáš Němeček, náměstek ČRo René Zavoral, ředitel portfolia strategických projektů a finančního řízení IT Michael Kralert a ředitel divize Euro a E15 Mladé fronty Tomáš Skřivánek. Radní vybírali pět finalistů tajným hlasováním z 26 přihlášek. Vycházeli přitom z předloţených rozvojových projektů. Ty budou vybraní uchazeči osobně prezentovat radě 20. ledna. Podle předsedy rady Petra Šafaříka část projektů nezohlednila fakt, ţe nový ředitel bude řídit podnik ve sloţité době rozhlasové digitalizace, ale i za rozvoje nových technologií šíření rozhlasu. Některé projekty také byly podle něj psané příliš manaţerským stylem bez zohlednění specifik podniku. Radní se shodli v tom, ţe ţádný projekt výrazně kvalitativně nevybočoval. Jiţ před volbou se ozývaly hlasy, aby vybraní uchazeči byli kombinací lidí zevnitř podniku i uchazečů mimo ČRo.Nástupce Petera Duhana, který rezignoval letos v říjnu, by měla rada vybrat nejpozději do 3. února. Hlasovat pro něj musí nejméně šest z devíti členů rady. Do konkurzu se přihlásilo celkem 31 zájemců, pět přihlášek ale rada kvůli formálním nedostatkům vyřadila. Uchazeči museli vedle rozvojového projektu ČRo na roky 2016 aţ 2021 doloţit například vysokoškolský titul, kopii občanského průkazu, lustrační osvědčení nebo výpis z rejstříku trestů. Český rozhlas bude příští rok hospodařit s vyrovnanými příjmy a výdaji ve výši 2,193 miliardy korun. Letos to bylo 2,233 miliardy Kč, ale údaje jsou srovnatelné jen částečně, protoţe rozhlas přechází na novou metodiku rozpočtování. Základem hospodaření ČRo jsou koncesionářské poplatky ve výši 45 korun měsíčně, které budou v příštím roce znamenat celkový příjem 2,05 miliardy korun. Dalších 85 milionů jsou očekávané výnosy z reklamy a sponzoringu.

URL| kandidatu

http://www.blesk.cz/clanek/363187/bitva-o-vedeni-ceskeho-rozhlasu-ruml-je-ze-hry-dal-jde-jen-pet-

Šanci stát se šéfem Českého rozhlasu mají Končelík, Němeček, Zavoral, Kralert a Skřivánek 21.12.2015

ct24.cz str. 00 ginterovam

Domácí

Do finále výběru na pozici generálního ředitele Českého rozhlasu (ČRo) postoupila pětice kandidátů. Je mezi nimi děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík, právník Tomáš Němeček, náměstek ČRo René Zavoral, ředitel portfolia strategických projektů a finančního řízení IT Michael Kralert a ředitel divize Euro a E15 Mladé fronty Tomáš Skřivánek. Rozhodla o tom hlasováním Rada Českého rozhlasu. Radní vybírali pět finalistů tajným hlasováním z 26 přihlášek. Vycházeli přitom z předloţených rozvojových projektů. Ty budou vybraní uchazeči osobně prezentovat radě 20. ledna. Podle předsedy rady Petra Šafaříka část projektů nezohlednila fakt, ţe nový ředitel bude řídit podnik ve sloţité době rozhlasové digitalizace, ale i za rozvoje nových technologií šíření rozhlasu. Některé projekty také byly podle něj psané příliš manaţerským stylem bez zohlednění specifik podniku. Radní se shodli v tom, ţe ţádný Plné znění zpráv


projekt výrazně kvalitativně nevybočoval. Jiţ před volbou se ozývaly hlasy, aby vybraní uchazeči byli kombinací lidí zevnitř podniku i uchazečů mimo ČRo. Nástupce Petera Duhana, který rezignoval letos v říjnu, by měla rada vybrat nejpozději do 3. února. Hlasovat pro něj musí nejméně šest z devíti členů rady. Do tendru se přihlásilo celkem 31 zájemců, pět přihlášek ale rada kvůli formálním nedostatkům vyřadila. Uchazeči museli vedle rozvojového projektu ČRo na roky 2016 aţ 2021 doloţit například vysokoškolský titul, kopii občanského průkazu, lustrační osvědčení nebo výpis z rejstříku trestů. Zvětšit obrázek Zmenšit obrázek Zvětšit obrázek na celou obrazovku Zdroj: ČT24 Autor: ČT24 Český rozhlas bude příští rok hospodařit s vyrovnanými příjmy a výdaji ve výši 2,193 miliardy korun. Letos to bylo 2,233 miliardy korun, ale údaje jsou srovnatelné jen částečně, protoţe rozhlas přechází na novou metodiku rozpočtování. Základem hospodaření Českého rozhlasu jsou koncesionářské poplatky ve výši 45 korun měsíčně, které budou v příštím roce znamenat celkový příjem 2,05 miliardy korun. Dalších 85 milionů jsou očekávané výnosy z reklamy a sponzoringu.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1640554-sanci-stat-se-sefem-ceskeho-rozhlasu-maji-konceliknemecek-zavoral-kralert-a


denik.cz

str. 00

Ekonomika

Praha - Do finále výběru na pozici nového generálního ředitele Českého rozhlasu (ČRo) postoupili děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík, právník Tomáš Němeček, náměstek ČRo René Zavoral, ředitel portfolia strategických projektů a finančního řízení IT Michael Kralert a ředitel divize Euro a E15 Mladé fronty Tomáš Skřivánek. Rozhodla o tom dnes hlasováním Rada Českého rozhlasu. " Radní vybírali pět finalistů tajným hlasováním z 26 přihlášek. Vycházeli přitom z předloţených rozvojových projektů. Ty budou vybraní uchazeči osobně prezentovat radě 20. ledna. Podle předsedy rady Petra Šafaříka část projektů nezohlednila fakt, ţe nový ředitel bude řídit podnik ve sloţité době rozhlasové digitalizace, ale i za rozvoje nových technologií šíření rozhlasu. Některé projekty také byly podle něj psané příliš manaţerským stylem bez zohlednění specifik podniku. Radní se shodli v tom, ţe ţádný projekt výrazně kvalitativně nevybočoval. Jiţ před volbou se ozývaly hlasy, aby vybraní uchazeči byli kombinací lidí zevnitř podniku i uchazečů mimo ČRo. Nástupce Petera Duhana, který rezignoval letos v říjnu, by měla rada vybrat nejpozději do 3. února. Hlasovat pro něj musí nejméně šest z devíti členů rady. Do tendru se přihlásilo celkem 31 zájemců, pět přihlášek ale rada kvůli formálním nedostatkům vyřadila. Uchazeči museli vedle rozvojového projektu ČRo na roky 2016 aţ 2021 doloţit například vysokoškolský titul, kopii občanského průkazu, lustrační osvědčení nebo výpis z rejstříku trestů. Plné znění zpráv


Český rozhlas bude příští rok hospodařit s vyrovnanými příjmy a výdaji ve výši 2,193 miliardy korun. Letos to bylo 2,233 miliardy Kč, ale údaje jsou srovnatelné jen částečně, protoţe rozhlas přechází na novou metodiku rozpočtování. Základem hospodaření ČRo jsou koncesionářské poplatky ve výši 45 korun měsíčně, které budou v příštím roce znamenat celkový příjem 2,05 miliardy korun. Dalších 85 milionů jsou očekávané výnosy z reklamy a sponzoringu."

URL| 20151221.html

http://www.denik.cz/ekonomika/sefem-cro-bude-koncelik-nemecek-zavoral-kralert-ci-skrivanek-

Šéfem ČRo bude Končelík, Němeček, Zavoral, Kralert, nebo Skřivánek 21.12.2015

e15.cz

str. 00

Zprávy

Do finále výběru na pozici nového generálního ředitele Českého rozhlasu (ČRo) postoupili děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík, právník Tomáš Němeček, náměstek ČRo René Zavoral, ředitel portfolia strategických projektů a finančního řízení IT Michael Kralert a ředitel divize Euro a E15 Mladé fronty Tomáš Skřivánek. Rozhodla o tom hlasováním Rada Českého rozhlasu. Radní vybírali pět finalistů tajným hlasováním z 26 přihlášek. Vycházeli přitom z předloţených rozvojových projektů. Ty budou vybraní uchazeči osobně prezentovat radě 20. ledna. Podle předsedy rady Petra Šafaříka část projektů nezohlednila fakt, ţe nový ředitel bude řídit podnik ve sloţité době rozhlasové digitalizace, ale i za rozvoje nových technologií šíření rozhlasu. Některé projekty také byly podle něj psané příliš manaţerským stylem bez zohlednění specifik podniku. Radní se shodli v tom, ţe ţádný projekt výrazně kvalitativně nevybočoval. Jiţ před volbou se ozývaly hlasy, aby vybraní uchazeči byli kombinací lidí zevnitř podniku i uchazečů mimo ČRo. Nástupce Petera Duhana, který rezignoval letos v říjnu, by měla rada vybrat nejpozději do 3. února. Hlasovat pro něj musí nejméně šest z devíti členů rady. Do tendru se přihlásilo celkem 31 zájemců, pět přihlášek ale rada kvůli formálním nedostatkům vyřadila. Uchazeči museli vedle rozvojového projektu ČRo na roky 2016 aţ 2021 doloţit například vysokoškolský titul, kopii občanského průkazu, lustrační osvědčení nebo výpis z rejstříku trestů. Český rozhlas bude příští rok hospodařit s vyrovnanými příjmy a výdaji ve výši 2,193 miliardy korun. Letos to bylo 2,233 miliardy Kč, ale údaje jsou srovnatelné jen částečně, protoţe rozhlas přechází na novou metodiku rozpočtování. Základem hospodaření ČRo jsou koncesionářské poplatky ve výši 45 korun měsíčně, které budou v příštím roce znamenat celkový příjem 2,05 miliardy korun. Dalších 85 milionů jsou očekávané výnosy z reklamy a sponzoringu. Čtěte také: Šéf Českého rozhlasu rezignoval, vyhnul se tak odvolání Český rozhlas bude hospodařit s vyrovnaným rozpočtem

URL| http://strategie.e15.cz/zpravy/sefem-cro-bude-koncelik-nemecek-zavoral-kralert-nebo-skrivanek-1257142

Kdo bude šéfem Českého rozhlasu? Jeden z těchto pěti muţů 21.12.2015

echo24.cz

str. 00 Domov, Zprávy dne, Krátké zprávy Echo24, čtk



Do finále výběru nového generálního ředitele ČRo postoupili Jakub Končelík, Tomáš Němeček, René Zavoral, Michael Kralert a Tomáš Skřivánek. Rozhodla o tom dnes hlasováním Rada ČRo. Do finále výběru nového generálního ředitele ČRo postoupili Jakub Končelík, Tomáš Němeček, René Zavoral, Michael Kralert a Tomáš Skřivánek. Rozhodla o tom dnes hlasováním Rada ČRo. „Jakub Končelík je stávajícím děkanem Fakulty sociálních věd. Tomáš Němeček je bývalým novinářem (mj. šéfredaktor Respektu a vedoucí Orientace LN), v současnosti vedoucím právníkem psychiatrické nemocnice v Praze-Bohnicích. René Zavoral je náměstkem generálního ředitele Českého rozhlasu pro program, Tomáš Skřivánek je v současnosti ředitelem divize Euro E15 vydavatelství Mladá fronta a Michael Kralert je ředitelem portfolia strategických projektů a finančního řízení IT,― připomíná server Mediaguru.cz. Radní vybírali pět finalistů tajným hlasováním z 26 přihlášek. Končelík, Němeček a Zavoral získali kaţdý šest hlasů, zbylí dva kandidáti po pěti. „Radní tak dali spíše přednost lidem, kteří v současnosti nepracují v Českém rozhlasu, přestoţe kandidátů zevnitř ČRo bylo relativně hodně,― uvádí Mediaguru.cz. Vybraní uchazeči budou své projekty osobně prezentovat radě 20. ledna. Podle předsedy rady Petra Šafaříka část projektů nezohlednila fakt, ţe nový ředitel bude řídit podnik ve sloţité době rozhlasové digitalizace, ale i za rozvoje nových technologií šíření rozhlasu. Některé projekty také byly podle něj psané příliš manaţerským stylem bez zohlednění specifik podniku. Radní se shodli, ţe ţádný projekt výrazně kvalitativně nevybočoval. Jiţ před volbou se ozývaly hlasy, aby vybraní uchazeči byli kombinací lidí zevnitř podniku i uchazečů mimo ČRo. Nástupce Petera Duhana, který rezignoval letos v říjnu, by měla rada vybrat nejpozději do 3. února. Hlasovat pro něj musí nejméně šest z devíti členů rady. Do tendru se přihlásilo celkem 31 zájemců, pět přihlášek ale rada kvůli formálním nedostatkům vyřadila. Uchazeči museli vedle rozvojového projektu ČRo na roky 2016 aţ 2021 doloţit například vysokoškolský titul, kopii občanského průkazu, lustrační osvědčení nebo výpis z rejstříku trestů.

URL| http://echo24.cz/a/imhxi

Šéfem ČRo bude Končelík, Němeček, Zavoral, Kralert či Skřivánek 21.12.2015 finance.cz str. 00 Financninoviny.cz Praha 21. prosince (ČTK) - Do finále výběru na pozici nového generálního ředitele Českého rozhlasu (ČRo) postoupili děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík, právník Tomáš Němeček, náměstek ČRo René Zavoral, ředitel portfolia strategických projektů a finančního řízení IT Michael Kralert a ředitel divize Euro a E15 Mladé fronty Tomáš Skřivánek. Rozhodla o tom dnes hlasováním Rada Českého rozhlasu. Radní vybírali pět finalistů tajným hlasováním z 26 přihlášek. Vycházeli přitom z předloţených rozvojových projektů. Ty budou vybraní uchazeči osobně prezentovat radě 20. ledna. Podle předsedy rady Petra Šafaříka část projektů nezohlednila fakt, ţe nový ředitel bude řídit podnik ve sloţité době rozhlasové digitalizace, ale i za rozvoje nových technologií šíření rozhlasu. Některé projekty také byly podle něj psané příliš manaţerským stylem bez zohlednění specifik podniku. Radní se shodli v tom, ţe ţádný projekt výrazně kvalitativně nevybočoval. Jiţ před volbou se ozývaly hlasy, aby vybraní uchazeči byli kombinací lidí zevnitř podniku i uchazečů mimo ČRo. Nástupce Petera Duhana, který rezignoval letos v říjnu, by měla rada vybrat nejpozději do 3. února. Hlasovat pro něj musí nejméně šest z devíti členů rady. Plné znění zpráv


Do tendru se přihlásilo celkem 31 zájemců, pět přihlášek ale rada kvůli formálním nedostatkům vyřadila. Uchazeči museli vedle rozvojového projektu ČRo na roky 2016 aţ 2021 doloţit například vysokoškolský titul, kopii občanského průkazu, lustrační osvědčení nebo výpis z rejstříku trestů. Český rozhlas bude příští rok hospodařit s vyrovnanými příjmy a výdaji ve výši 2,193 miliardy korun. Letos to bylo 2,233 miliardy Kč, ale údaje jsou srovnatelné jen částečně, protoţe rozhlas přechází na novou metodiku rozpočtování. Základem hospodaření ČRo jsou koncesionářské poplatky ve výši 45 korun měsíčně, které budou v příštím roce znamenat celkový příjem 2,05 miliardy korun. Dalších 85 milionů jsou očekávané výnosy z reklamy a sponzoringu.

URL| http://www.finance.cz/zpravy/finance/458096/

Šéfem Českého rozhlasu bude Končelík, Němeček, Zavoral, Kralert nebo Skřivánek 21.12.2015

lidovky.cz

str. 00 ČTK

Lidovky / Média

Do finále výběru na pozici nového generálního ředitele Českého rozhlasu postoupili děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík, právník Tomáš Němeček, náměstek Českého rozhlasu René Zavoral, ředitel portfolia strategických projektů a finančního řízení IT Michael Kralert a ředitel divize Euro a E15 Mladé fronty Tomáš Skřivánek. Rozhodla o tom v pondělí hlasováním Rada Českého rozhlasu. Radní vybírali pět finalistů tajným hlasováním z 26 přihlášek. Vycházeli přitom z předloţených rozvojových projektů. Ty budou vybraní uchazeči osobně prezentovat radě 20. ledna. Podle předsedy rady Petra Šafaříka část projektů nezohlednila fakt, ţe nový ředitel bude řídit podnik ve sloţité době rozhlasové digitalizace, ale i za rozvoje nových technologií šíření rozhlasu. Některé projekty také byly podle něj psané příliš manaţerským stylem bez zohlednění specifik podniku. Radní se shodli v tom, ţe ţádný projekt výrazně kvalitativně nevybočoval. Jiţ před volbou se ozývaly hlasy, aby vybraní uchazeči byli kombinací lidí zevnitř podniku i uchazečů mimo Český rozhlas (ČRo). Do tendru se přihlásilo 31 lidí Nástupce Petera Duhana, který rezignoval letos v říjnu, by měla rada vybrat nejpozději do 3. února. Hlasovat pro něj musí nejméně šest z devíti členů rady. Do tendru se přihlásilo celkem 31 zájemců, pět přihlášek ale rada kvůli formálním nedostatkům vyřadila. Uchazeči museli vedle rozvojového projektu ČRo na roky 2016 aţ 2021 doloţit například vysokoškolský titul, kopii občanského průkazu, lustrační osvědčení nebo výpis z rejstříku trestů. Český rozhlas bude příští rok hospodařit s vyrovnanými příjmy a výdaji ve výši 2,193 miliardy korun. Letos to bylo 2,233 miliardy korun, ale údaje jsou srovnatelné jen částečně, protoţe rozhlas přechází na novou metodiku rozpočtování. Základem hospodaření ČRo jsou koncesionářské poplatky ve výši 45 korun měsíčně, které budou v příštím roce znamenat celkový příjem 2,05 miliardy korun. Dalších 85 milionů jsou očekávané výnosy z reklamy a sponzoringu.

URL| http://byznys.lidovky.cz/sefem-ceskeho-rozhlasu-bude-koncelik-nemecek-zavoral-kralert-nebo-skrivanek1vb-/media.aspx?c=A151221_150239_ln-media_sij



Finalisté ČRo: Končelík, Zavoral, Němeček, Kralert a Skřivánek 21.12.2015

mediaguru.cz str. 00 Mediaguru

Rádio

Rada Českého rozhlasu vybrala finalisty pro volbu generálního ředitele. Rada České rozhlasu vybrala v pondělí pět finalistů, kteří postoupili do závěrečného kola volby na post generálního ředitele Českého rozhlasu. Radní zvolili pět kandidátů v tajné volbě. Do závěrečného kola postupují: Jakub Končelík, Tomáš Němeček, René Zavoral (všichni po 6 hlasech), Michael Kralert a Tomáš Skřivánek (oba po 5 hlasech). Do závěrečného kola tak nepostoupil mj. prozatímní ředitel ČRo Karel Zýka, který od radních obdrţel čtyři hlasy. Vybraná pětice bude 20. ledna osobně prezentovat rozvojové projekty rozhlasu. Jakub Končelík je stávajícím děkanem Fakulty sociálních věd UK. Tomáš Němeček je bývalým novinářem, v současnosti vedoucím právníkem psychiatrické nemocnice v Praze-Bohnicích. René Zavoral je náměstkem generálního ředitele Českého rozhlasu pro program, Tomáš Skřivánek je v současnosti ředitelem divize Euro E15 vydavatelství Mladá fronta a Michael Kralert je ředitelem portfolia strategických projektů a finančního řízení IT v České spořitelně. Radní tak dali spíše přednost lidem, kteří v současnosti nepracují v Českém rozhlasu, přestoţe kandidátů zevnitř ČRo bylo relativně hodně. Členové rady se právě v úvodní rozpravě zamýšleli, zda je vhodnější volit do čela lidi zevnitř rozhlasu, nebo nikoli. „Je otázka, jestli se nepřiklonit k tomu, kdo přinese něco nového,― řekl například člen Milan Badal. Z prvních reakcí radních nebylo zároveň patrné, ţe by je některý z předkládaných projektů výjimečně oslovil. „Zatím máme moţnost posoudit projekt a to, co má dotyčný za sebou. Jsem rád, ţe zuţujeme pouze na pět kandidátů a ţe budeme mít při veřejných slyšeních moţnost vidět sílu osobnosti,― řekl k plánovaným krokům volby člen rady Jiří Vejvoda. Nástupce Petera Duhana, který rezignoval letos v říjnu, by měla rada vybrat nejpozději do 3. února. Hlasovat pro něj musí nejméně šest z devíti členů rady. Do konkurzu se přihlásilo celkem 31 zájemců, pět přihlášek ale rada kvůli formálním nedostatkům vyřadila. Uchazeči museli vedle rozvojového projektu ČRo na roky 2016 aţ 2021 doloţit například vysokoškolský titul, kopii občanského průkazu, lustrační osvědčení nebo výpis z rejstříku trestů. -mav-

URL| http://www.mediaguru.cz/2015/12/cro-finaliste-jsou-koncelik-zavoral-nemecek-kralert-a-skrivanek/

Šéfem ČRo bude Končelík, Němeček, Zavoral, Kralert, nebo Skřivánek 21.12.2015

strategie.e15.cz

str. 00

Zprávy

Do finále výběru na pozici nového generálního ředitele Českého rozhlasu (ČRo) postoupili děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík, právník Tomáš Němeček, náměstek ČRo René Zavoral, ředitel portfolia strategických projektů a finančního řízení IT Michael Kralert a ředitel divize Euro a E15 Mladé fronty Tomáš Skřivánek. Rozhodla o tom hlasováním Rada Českého rozhlasu. Radní vybírali pět finalistů tajným hlasováním z 26 přihlášek. Vycházeli přitom z předloţených rozvojových projektů. Ty budou vybraní uchazeči osobně prezentovat radě 20. ledna. Plné znění zpráv


Podle předsedy rady Petra Šafaříka část projektů nezohlednila fakt, ţe nový ředitel bude řídit podnik ve sloţité době rozhlasové digitalizace, ale i za rozvoje nových technologií šíření rozhlasu. Některé projekty také byly podle něj psané příliš manaţerským stylem bez zohlednění specifik podniku. Radní se shodli v tom, ţe ţádný projekt výrazně kvalitativně nevybočoval. Jiţ před volbou se ozývaly hlasy, aby vybraní uchazeči byli kombinací lidí zevnitř podniku i uchazečů mimo ČRo. Nástupce Petera Duhana, který rezignoval letos v říjnu, by měla rada vybrat nejpozději do 3. února. Hlasovat pro něj musí nejméně šest z devíti členů rady. Do tendru se přihlásilo celkem 31 zájemců, pět přihlášek ale rada kvůli formálním nedostatkům vyřadila. Uchazeči museli vedle rozvojového projektu ČRo na roky 2016 aţ 2021 doloţit například vysokoškolský titul, kopii občanského průkazu, lustrační osvědčení nebo výpis z rejstříku trestů. Český rozhlas bude příští rok hospodařit s vyrovnanými příjmy a výdaji ve výši 2,193 miliardy korun. Letos to bylo 2,233 miliardy Kč, ale údaje jsou srovnatelné jen částečně, protoţe rozhlas přechází na novou metodiku rozpočtování. Základem hospodaření ČRo jsou koncesionářské poplatky ve výši 45 korun měsíčně, které budou v příštím roce znamenat celkový příjem 2,05 miliardy korun. Dalších 85 milionů jsou očekávané výnosy z reklamy a sponzoringu. Čtěte také: Šéf Českého rozhlasu rezignoval, vyhnul se tak odvolání Český rozhlas bude hospodařit s vyrovnaným rozpočtem

URL| http://strategie.e15.cz/zpravy/sefem-cro-bude-koncelik-nemecek-zavoral-kralert-nebo-skrivanek-1257142

Rada Českého rozhlasu vybrala pět kandidátů na post generálního ředitele 21.12.2015

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Iveta Vávrová, ČTK

/ politika

Rada Českého rozhlasu zúţila seznam kandidátů na post generálního ředitele. V tajném hlasování vybrala šesti hlasy Jakuba Končelíka, Tomáše Němečka, René Zavorala a pět hlasů získal Michael Kralert a Tomáš Skřivánek. Radní na mimořádném zasedání vybírali z 26 přihlášek, které formálně splnily poţadavky. Finalisté výběrového řízení své vize o budoucnosti veřejnoprávního média radě přednesou na zasedání 20. ledna. Nový ředitel musí být zvolen nejpozději do 3. února. Pět postupujících absolvuje veřejné slyšení a představení kandidátského projektu.Ten by měl obsahovat zhodnocení současné situace rozhlasu a vizi jeho budoucnosti na léta 2016 aţ 2021.„Český rozhlas v budoucích šesti letech dozajista čekají velké změny, přinejmenším ve spojení s technologickým rozvojem. V některých projektech toto příliš nebylo. Určitě bude moţnost se i na tohle ptát,― říká předseda rady Petr Šafařík.„Další takový rys, kterým se některé projekty vyznačovaly, je velká obecnost. Takový univerzální manaţerský slovník. Myslím si, ţe v rozpravě budou mít členové rady moţnost poukázat na případná slabší místa,― dodává.V diskuzi, která se vedla před tajnou volbou, někteří radní poţadovali, aby se mezi finalisty objevili jak zaměstnanci rozhlasu, tak lidé mimo rozhlas, kteří by mohli přinést do veřejnoprávního média nové vize zvenčí. A také, aby to byla silná osobnost, která prokáţe integritu s rozhlasem a zároveň to bude silný manaţer, protoţe mu rada svěří instituci, která má roční obrat zhruba 2,25 miliardy korun.Nakonec rada vybrala pět jmen, z nichţ čtyři nejsou svázaná s Českým rozhlasem. Do uţšího kola tak z rozhlasu postoupil jen současný náměstek generálního ředitele René Zavoral.Jakub Končelík (40 let) - Mediální historik, který je od února 2010 děkanem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Od roku 2001 působí také jako vědecký pracovník Centra pro mediální studia (CEMES) UK FSV a odborný asistent na katedře mediálních studií UK FSV. Letos se neúspěšně ucházel o místo v Radě České televize. Zasedá v několika vědeckých a redakčních radách a profesních organizacích, od roku 2014 je například členem vědecké rady Ústavu pro studium totalitních reţimů (ÚSTR).Tomáš Němeček (42 let) - Vedoucí právník psychiatrické nemocnice v Bohnicích (od 2013), novinář. Vystudoval ţurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a Právnickou fakultu UK v Praze. V minulosti pracoval jako novinář, od roku 1995 v týdeníku Respekt, kde byl v letech 2003 aţ 2005 Plné znění zpráv


šéfredaktorem. Poté byl čtyři roky vedoucím komentátorem Hospodářských novin, v letech 2009 aţ 2013 pracoval v Lidových novinách, kde byl nejprve vedoucím přílohy Orientace, poté přílohy Právo a Justice. Je členem zastupitelstva Prahy 8 za hnutí Osmička sobě.René Zavoral (39 let) - Náměstek generálního ředitele Českého rozhlasu pro program a vysílání. V současné funkci je od dubna 2013, předtím řídil strategický rozvoj rozhlasu (2011 aţ 2013), odbor komunikace či marketing a PR. V rozhlase pracuje od roku 2001, s přestávkou v letech 2005 aţ 2006, kdy působil v Komerční bance v korporátní komunikaci.Michael Kralert (46 let) - Ředitel portfolia strategických projektů a finančního řízení IT v České spořitelně. I předtím byla jeho kariéra spojena s finančním řízením. Deset let byl manaţerem auditorské společnosti Deloitte, ještě předtím od března 1998 do ledna 2000 zastával pozici finančního ředitele České televize v managementu generálního ředitele Jakuba Puchalského. Po televizní krizi kandidoval v lednu 2001 na post prozatímního ředitele České televize, kam ho navrhovala ČSSD.Tomáš Skřivánek (41 let) - Ředitel divize Euro E15 ve vydavatelství Mladá fronta. Ekonomické ţurnalistice se věnuje od 90. let, mezi lety 1997 a 1999 pracoval v Mladé frontě Dnes, poté působil v časopise Týden a od roku 2000 byl šéfredaktorem ekonomického webu Peníze.cz. V roce 2003 přešel do týdeníku Euro, kde se stal zástupcem šéfredaktora. Na podzim 2007 přešel do Mladé Fronty, podílel se na zaloţení bezplatného ekonomického deníku E15, jehoţ se stal šéfredaktorem.Od března 2011 je také ředitelem divize ekonomických titulů v Mladé frontě, od listopadu 2013 byl i šéfredaktorem týdeníku Euro (poté, co jej MF koupila). Loni v červnu kaţdodenní řízení obou titulů opustil a věnoval se manaţerské práci.Rada Českého rozhlasuFormální poţadavky na generálního ředitele Českého rozhlasu splnilo 26 uchazečů O post ředitele ČRo se uchází 27 lidí. Pět postupujících vybere rada ještě do Vánoc Prozatímní šéf ČRo se zaměří hlavně na rozpočet. Post stálého ředitele zatím neřeší V čele Rady Českého rozhlasu je Petr Šafařík, Michal Stehlík rezignoval ČRo stále nemá prozatímního generálního ředitele. Ani jeden z kandidátů neuspělPosluchači vítají kvalitnější zvuk, zhodnotil ČRo experimentální digitální vysíláníDigitální vysílání Českého rozhlasu by do dvou let měla naladit polovina ČeskaPublicistika, analýzy a ţádné písničky. ČRo Plus uţ naladí na VKV většina Česka


Pískání na vlastní nebezpečí 21.12.2015

Euro

str. 40 report whistleblowing JAN NOVOTNÝ

Zákonná ochrana whistleblowerů má zpoţdění. Oznamovatelé na to doplácejí Václav Štětka pracuje na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Ještě pár dní. Silvestra zřejmě příliš radostně neoslaví. Vědec, který do Prahy přišel před třemi lety z Oxfordu, se totiţ bude pomalu připravovat na návštěvu pracovního úřadu. Před několika měsíci upozornil na vyvádění veřejných peněz na vědu prostřednictvím neetických publikací některých zaměstnanců fakulty. O kauze týdeník Euro informoval v minulých týdnech. Na podzim vedení Štětkova domovského institutu rozhodlo, ţe mu od začátku ledna neprodlouţí pracovní smlouvu. Odborník na politickou komunikaci nemá na prodlouţení kontraktu ţádný právní nárok, a tak mu nezbývá nic jiného neţ se srovnat s tím, ţe ho na fakultě nechtějí. Přitom Štětka svým taţením proti článkům v takzvaných predátorských časopisech financovaných ze státního rozpočtu uţ prokazatelně zabránil nezanedbatelným výdajům. Tím, ţe přinutil Karlovu univerzitu k důslednější kontrole financování publikací, můţe nakonec jeho upozornění ušetřit státu miliony. A také urychlit nezbytnou reformu hodnocení vědy. Přesto si Štětka musí hledat novou práci. Na Fakultě sociálních věd UK přišel o většinový vědecký úvazek a zbytek, který mu plyne z výzkumného grantu, ho neuţiví. „Neproběhlo ani ţádné jednání o moţnostech prodlouţení smlouvy. Škola si mě tu evidentně nepřeje,― tvrdí Štětka. Zranitelní whistlebloweři Kdyţ své peripetie převyprávěl právníkům z české pobočky nevládní protikorupční organizace Transparency International, ti okamţitě zbystřili. „Vypadalo to jako případ, který by mohl splňovat kritéria whistleblowingu,― říká právnička Transparency International Sylvie Kloboučková. Potíţ je v tom, ţe whistleblowing není dodnes v ţádném zákoně komplexně definován. Od července platí nařízení vlády, které se ale týká jen oznamovatelů protiprávních jednání ve státní správě. Navíc je chrání pouze proti postiţení či znevýhodnění v důsledku tohoto oznámení. V praxi se však spojení oznámení a postihu těţko dokazuje a zaměstnavatel můţe zaměstnance Plné znění zpráv


snadno propustit kvůli zástupnému důvodu. Speciální zákon o whistleblowingu uţ se ve vládě a parlamentu připravuje déle neţ tři roky. Bez výsledku. Od jara nepravidelně zasedá komise pro přípravu věcného záměru, která je v gesci ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera (ČSSD). Ale zatím nejsou jasné ani varianty případné normy. Doplácejí na to zaměstnanci i další lidé, kteří se snaţí poukázat na závadné jednání svých kolegů nebo nadřízených v rozporu s veřejným zájmem. Doplácí na to i Václav Štětka z Fakulty sociálních věd (FSV). Právníci z Transparency International proto alespoň poţádali dopisem o vysvětlení celé situace děkana fakulty Jakuba Končelíka. Podle jeho názoru nebyla pracovní smlouva Štětkovi prodlouţena nikoli kvůli oznámení nepravostí, ale kvůli tomu, ţe zjednodušeně řečeno bere hodně peněz a odvádí málo práce. Proto je s ním i s jeho výzkumnou skupinou PolCoRe fakulta nespokojena. „Pětičlenný tým Václava Štětky spotřebovával v prvních dvou letech svého působení 60 procent celkových prostředků na vědu institutu, který má 40 zaměstnanců,― uvádí například děkan Jakub Končelík v reakci na dopis Transparency International. Korespondenci má týdeník Euro k dispozici. Ředitelka Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky FSV Alice Němcová Tejkalová, která Štětkovi smlouvu odmítla prodlouţit, navíc upozorňuje na to, ţe výsledky výzkumné skupiny nesplnily původní očekávání. To Štětka i jeho spolupracovníci odmítají. Je třeba doplnit, ţe Václav Štětka a jeho kolegové ve svém boji proti neetickému publikování upozornili i na problematické články Tejkalové a údajně liknavý postoj děkana Končelíka k řešení celé kauzy. „Snaţí se poukazovat na podmínky mé bývalé smlouvy a na finanční situaci institutu k ospravedlnění mého vynuceného odchodu. To je ale účelový argument. Důleţité je, ţe jsem nedostal ţádnou nabídku na prodlouţení smlouvy na rozdíl od svých kolegů,― namítá Štětka. Vedení institutu mu ani nenabídlo, aby se zúčastnil výběrového řízení na dvě místa akademických pracovníků, které institut aktuálně hledá. Proto se rozhodl přihlásit sám. Štětkův případ velmi přesně ukazuje hlavní nedostatky současných zákonů. Nový zákon o whistleblowingu by měl podle představ členů přípravné komise dopadat na všechny zaměstnance i na privátní sféru. Neměl by se omezovat pouze na oznámení protiprávních činů, ale obecněji na veškerá závadná jednání. Status whistleblowera by dotyčný získal přímo ze zákona. Po získání statusu by mohl vyuţít podobné ochrany, jaká dnes brání proti svévolné výpovědi členy orgánů odborových organizací. Souhlas s ukončením pracovní smlouvy by tedy musely dát například odbory. O sporech týkajících se statusu whistleblowera a jeho ochrany by rozhodoval soud. Oznámení by whistleblower mohl učinit jak interně svým nadřízeným, tak i externě orgánům činným v trestním řízení nebo třeba i médiím. Členové komise počítají s tím, ţe by došlo k úplnému obrácení důkazního břemena. Nyní se whistlebloweři musejí většinou sami bránit útokům zaměstnavatelů a obhajovat své vlastní kroky. Napříště to má být právě zaměstnavatel, který by měl přesvědčivě zdůvodnit ukončení pracovního poměru s whistleblowerem. Pokud to nezvládne, nemohl by proti zaměstnanci činit jakékoli pracovněprávní kroky. ODMĚNA ZA PÍSKÁNÍ „Podstatou změny musí být taková právní regulace, podle které by oznamovatel trestného činu na pracovišti nemohl být jakkoli postihován, zejména ukončením pracovního či sluţebního poměru,― míní jeden z nejznámějších českých whistleblowerů, náměstek ministra financí za KDU-ČSL Ondřej Závodský. Právě on vyjednal zmínku o regulaci whistleblowingu do vládních dokumentů. Jenţe Štětkův případ je specifi cký ještě z jiného důvodu. Končí mu totiţ pracovní smlouva na dobu určitou. Novou smlouvu si tak nemůţe na zaměstnavateli vynucovat. Podle advokáta a člena katedry pracovního práva praţské právnické fakulty Jakuba Morávka, který je členem přípravné komise k zákonu, většinou whistlebloweři v zaměstnání kvůli narušeným vztahům zůstat nemohou ani nechtějí. Je proto potřeba v zákoně vyřešit důstojný odchod oznamovatelů. „Ten by mohl zahrnovat například odstupné v případě, ţe se potvrdí závaţnost oznámení,― tvrdí další člen přípravné komise Petr Leyer, vedoucí právní poradny Transparency International. Ondřej Závodský mluví rovnou o odměně pro whistleblowera podle slovenského vzoru. Pracovněprávní expert Jakub Morávek míní, ţe by však nový zákon rozhodně neměl vybízet k bezdůvodnému udávání a vyuţívání nové úpravy k vlastnímu obohacení. V normě musejí být zakotveny sankce v případě, ţe se whistleblowerovo oznámení nepotvrdí a poškodí zaměstnavatele. Návrh alternativ legislativního řešení měl být původně připraven do konce letošního roku. Nový zákon o whistleblowingu má však zpoţdění. Přípravná komise uţ se nesešla několik týdnů a celý harmonogram se posunul. „Vzhledem ke sloţitosti problematiky jsme posunuli termín na duben příštího roku,― uvádí vedoucí oddělení boje s korupcí Úřadu vlády Dalibor Fadrný. Vláda by mohla dostat návrh zákona k projednání přibliţně za rok. Zda se podaří novou normu schválit ještě v tomto volebním období, tak vůbec není jisté. *** Plné znění zpráv


NEJZNÁMĚJŠÍ ČEŠTÍ WHISTLEBLOWEŘI LIBOR MICHÁLEK Senátor a bývalý ředitel Státního fondu ţivotního prostředí stál za koncem politické kariéry exministra ţivotního prostředí za ODS Pavla Drobila. Drobil ho pak z místa ředitele odvolal poté, co Michálek upozornil na snahu o manipulaci výběrovými řízeními a ministr se ho neúspěšně snaţil podplatit místem náměstka. ONDŘEJ ZÁVODSKÝ Náměstek ministra ? nancí pro majetek státu a bývalý právník Zařízení sluţeb pro ministerstvo vnitra, kde opakovaně upozorňoval na různě podezřelé smlouvy, a proto byl v roce 2010 sesazen do pozice řadového referenta. Důkazy předal ministru vnitra ČR Radku Johnovi, ale odpovědi se nedočkal. Neuspěl ani na Policii ČR. LUKÁŠ WAGENKNECHT Bývalý první náměstek ministra ? nancí. Odhalil miliardové nesrovnalosti v Regionálním operačním programu Severozápad nebo problematické zakázky v ústecké Krajské zdravotní. Po svém odvolání z funkce Babišova náměstka poukázal na smlouvy Radmily Kleslové vysávající peníze z ČEZ či praţských městských společností. KDO JE WHISTLEBLOWER Pojem vznikl z anglického blow the whistle, coţ v překladu znamená „zapískat na píšťalku―. V přeneseném slova smyslu se tím myslí varování, ţe dochází k nepravostem. Do češtiny se výraz nejčastěji překládá jako „oznamovatel―. Jde o člověka, který upozorní na závaţné protiprávní jednání, jeţ poškozuje veřejný zájem. Nejčastěji jde o korupci. Odborník na politickou komunikaci nemá na prodlouţení kontraktu ţádný právní nárok, a tak mu nezbývá neţ se srovnat s tím, ţe ho na fakultě nechtějí. O autorovi| JAN NOVOTNÝ • [email protected] Foto autor| FOTO • archiv, Martin Pinkas Foto popis| NARUŠITEL. Vědec Václav Štětka, za nímţ stojí kvalitní výzkum z oblasti teorie komunikace, se snaţil provětrat zatuchlé pořádky na akademické půdě. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Je bez místa.

PŘEHLEDNĚ: Co slibují kandidáti na generálního ředitele rozhlasu 21.12.2015


Rada Českého rozhlasu vybrala pět kandidátů na generálního ředitele. Své projekty budou obhajovat 20. ledna při veřejném slyšení. Slibují audity, přehledné zveřejňování smluv a rozpočtu nebo posílení regionálních stanic. Jakub Končelík, děkan Fakulty sociálních věd UK, chce stimulovat profesní růst zaměstnanců a zavést otevřený přístup do řízení instituce. Rád by do rozhlasu nalákal technické inovátory. Nedělal by prudké organizační změny, spíše by stabilizoval dosavadní reformy. Podporoval by práci regionálních studií. Ustavil by dramaturgickou radu, podporoval investigativní ţurnalistiku a obnovil některé tradiční formáty. Radioţurnál by nechal tak jak je, Dvojka by se vrátila k tradičnímu názvu Praha a byla "stanicí po babičce". Přidal by stálé vysílání archivního Rádia Retro. Michael Kralert, manaţer Deloitte, plánuje konsolidovat programovou nabídku, ekonomiku a vnitřní systém řízení. Jeho pojetí stanic se výrazně neodlišuje od stávajícího stavu, chce však vyřešit otázku chybějící celoplošné stanice pro mladé posluchače. Stanice by přejmenoval na ČRo 1 aţ ČRo 5. Redukoval by počet manaţerů a outsourcoval část činností typu autodopravy nebo správy majetku. Na prvním stupni řízení by byly čtyři sekce: program, regiony, technika a IT, ekonomika. Provedl by audit hospodaření a sestavil legislativní plán změn, kterých by chtěl Český rozhlas dosáhnout ve "svém" zákoně. Plné znění zpráv


Tomáš Němeček, právník Psychiatrické nemocnice v Bohnicích, by zavedl tři nové velké projekty: Historii do kapsy, Hudbu do kapsy a Přehled do kapsy. Rozhlas by je poskytoval formou ucelených podcastů. Zřídil by další dvě jazykové redakce zahraničního vysílání a pokusil se zavést kurzy češtiny pro cizince. Zavedl by otevřené zveřejňování smluv, platů managementu a rozklikávacího rozpočtu. Práci rozhlasáků chce hodnotit podle výkonu. Vytvořil by druhou investigativní skupinu a revidoval etický kodex. Posílil by podíl regionálních stanic na celostátním zpravodajství. Revidoval by podobu webu Českého rozhlasu a nechal provést audit dceřiného nakladatelství Radioservis. Současnou organizační strukturu povaţuje v zásadě za správnou. Tomáš Skřivánek, ředitel divize Euro E15 ve vydavatelství Mladá fronta, navrhuje sloučit stanici mluveného slova ČRo Plus s centrem zpravodajství. Chce auditovat výrobu a posílit význam regionálních studií (například navrácením folklorní tvorby do brněnského rozhlasu). Zrušil by nadbytečné manaţerské pozice a přesunul kompetence přímo na stanice. Otevřel by post zahraničního zpravodaje v Číně. Formát stanic zůstane v zásadě v současné podobě. Zpravodajství by se řídilo pravidlem, ţe prioritně má být zpráva připravena pro internet. Rozhlas by pod Skřivánkovým vedením investoval do exkluzivní agendy a posílil datovou ţurnalistiku. Podpořil by rozvoj digitálního vysílání. Pro hospodaření rozhlasu by pouţíval transparentní účet. Posílil by interní vzdělávání. René Zavoral, programový náměstek Českého rozhlasu, chce na pozici generálního ředitele prosazovat otevřenost, a to v přístupu k posluchačům i k novým technologiím. Chtěl by například zveřejňovat podrobně rozepsaný rozpočet a smlouvy, a také podporuje rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu o kontrolu Českého rozhlasu. Se Skřivánkem se shoduje v otevření zpravodajského postu v Číně, ve sníţení počtu manaţerů (generálnímu řediteli by podléhalo sedm odborných ředitelů) nebo v obnovení umělecké výroby v regionech. Na posuzování pořadů by dohlíţel etický panel. Stanice by v zásadě zůstaly tak jak jsou, Dvojka by měla zaujmout i mladší publikum. Centrum zpravodajství by stejně jako Skřivánek spojil se stanicemi Radioţurnál a Plus, vedle nich by bylo ještě svébytné internetové zpravodajství. Podpořil by vývoj nových formátů v rozhlase a odpovědný přístup k digitalizaci.

URL| http://mam.ihned.cz/media/c1-65006800-projekty-kandidatu-na-generalniho-reditele-ceskeho-rozhlasu

Exšéf praţských muslimů jde před soud. Hrozí zákaz celé obce? 21.12.2015

echo24.cz

str. 00 Domov, Homepage, Krátké zprávy Vladimír Ševela

Ţalobci poslali v pátek před soud bývalého předsedu Muslimské obce v Praze Vladimíra Sáňku za šíření islámské knihy, kterou označili za extrémistickou. Podle autora trestního oznámení Lukáše Lhoťana by blíţící se proces mohl být prvním krokem k zákazu muslimských organizací v Česku. „To je pochybná konstrukce. Soud by musel dokázat nejen úmysl šířit nenávist, ale také přejít od slov k činům,― míní ústavní právník Jan Kysela. Ţalobci poslali v pátek před soud bývalého předsedu Muslimské obce v Praze Vladimíra Sáňku za šíření islámské knihy, kterou označili za extrémistickou. Podle autora trestního oznámení Lukáše Lhoťana by blíţící se proces mohl být prvním krokem k zákazu muslimských organizací v Česku. „To je pochybná konstrukce. Soud by musel dokázat nejen úmysl šířit nenávist, ale také přejít od slov k činům,― míní ústavní právník Jan Kysela. Policie rok a půl zkoumala knihu Základy tauhídu a nakonec došla k názoru, ţe splňuje znaky trestného činu „zaloţení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka―. V publikaci se uvádí, ţe je „nutno své neislámské vlády upřímně nenávidět a pohrdat jimi―. Chválí se tu také tresty jako sekání údů a kamenování. K nejproblematičtějším pasáţím kníţky podle protiislámského aktivisty a bývalého muslima Lukáše Lhoťana, jenţ loni podal trestní oznámení, patří tato: „Značná část víry v jedinečnost uctívání Alláha si ţádá zavedení islámské legislativy šaríi, zvláště v zemích, kde muslimové tvoří většinu populace. Alláhův zákon musí být znovu zaveden v takzvaně muslimských zemích, kde vlády vládnou podle dovozených kapitalistických či komunistických ústav―. Plné znění zpráv


V publikaci se dále se uvádí, ţe je „nutno své neislámské vlády upřímně nenávidět a pohrdat jimi―. Na jiných místech se hovoří o nadřazenosti věřících muslimů nad nevěřícími (nemuslimy) a jsou tu citovány texty, kde Alláh proklíná ţidy a křesťany. Chválí se tu také tresty jako sekání údů a kamenování. Za vydání a distribuci knihy hrozí arabistovi a muslimovi Sáňkovi aţ deset let vězení. „Nejde ale o jednotlivé věty. Spousta věcí v té knize dává skutečný význam aţ v souvislostech s islámským extremismem,― míní Lhoťan. „Zdejší muslimové říkají: toho, co káţeme, se nemusíte obávat, vţdyť nás tu je jen pár. Jenţe kdyby jich bylo víc, zruší demokratickou ústavu,― varuje aktivista. „Ten soud bude víc o extremismu neţ o Sáňkovi,― říká. Čtěte také: Zásah v mešitě: Sáňkovi hrozí za šíření islámské knihy aţ 10 let Sáňka: Kam aţ jsme se to dostali? Vladimír Sáňka se hájí tím, ţe pasáţe v knize se týkají muslimských zemí. „Víte sám, jaké tam často vládnou diktatury. Ale autor knihy v ţádném případě nevybízí k nějakému převratu nebo násilí,― napsal Sáňka serveru ECHO24.cz. „Policie neprokázala nic ze svého tvrzení, které opakovaně šířila v médiích, ţe kniha je údajně rasistická, xenofobní, antisemitská. Nic takového se tam ani náznakem neobjevuje,― je přesvědčen arabista a dodává: „Kam aţ jsme se to dostali?― Čtěte také: Policie čte 9 měsíců knihu o islámu. A prošvihla lhůtu Posudek pro policii vypracovával například expert na extremismus Miroslav Mareš. Deník Právo před časem napsal, ţe právě na základě jeho expertízy se vyšetřovatelé přiklonili k názoru, ţe kniha zákon porušila. „Nemohu k tomu nic říct. Jen to, ţe posudek jsem vypracoval z pověření děkana naší fakulty,― poznamenal Mareš, působící na Fakultě sociálních věd Masarykovy univerzity v Brně. Podle Lhoťana by soud, který se bude zabývat islámskou publikací, mohl být prvním krokem k odebrání registrace muslimské obce coby náboţenské organizace. Knihu autora Bilala Philipse, který má do Británie či Německa zakázaný vstup, totiţ vydala Muslimská obec v Praze a brněnské Ústředí muslimských obcí se sídlem v Brně. Lhoťan argumentuje tím, ţe například ultrapravicová Dělnická strana byla zakázána také kvůli napojení na ideologii šířící nenávist, na národní socialismus. Čtěte také: Muslimy uţ nevede obviněný Sáňka. Nahradil ho muţ z Palestiny Policie udeřila na muslimské špičky, míní expert Kvůli penězům, nenávisti či poučení „Pokud by soud prokázal, ţe jde o sdruţení, které hlásá nesnášenlivost a chová se v rozporu s naším právním řádem, teoreticky by k takovému zákazu mohlo dojít,― říká pedagog Právnické fakulty UK a bývalý ředitel Ústavu státu a práva Vladimír Balaš. Podle ústavního právníka Jana Kysely nebude podstatné zkoumání toho, co je v knize napsáno, ale proč byla vydána. „Zda kvůli penězům, šíření nenávisti či poučení. Všechny tyto situace mohou mít odlišné následky,― říká vedoucí katedry politologie a sociologie praţské Právnické fakulty. „Ale rušit kvůli vydání knihy nejen vydavatele, ale i někoho kdo, je za ním, tedy náboţenskou obec, mi přijde jako konstrukce kdyţ ne bizarní, tak určitě pochybná. Na náboţenskou obec byste dosáhl jedině tehdy, kdybyste doloţil, ţe určité náboţenství nejen systematicky hlásá nenávist, ale ţe tam hrozí nebezpečí, ţe se přejde od slov k činům. Takţe táhnout tu linku takto komplikovaně přes několik mezistupňů mi přijde krajně nepravděpodobné,― dodává Jan Kysela.

URL| http://echo24.cz/a/wy6jg

Lidé a podniky 21.12.2015

Euro

str. 84

business lidé a podniky

1 Plné znění zpráv


EKOSPOL Petr Valeš • ředitel sektoru výstavby Ve společnosti Ekospol, která se zabývá bytovou výstavbou v České republice, dochází s účinností od 1. ledna 2016 k personální změně v sektoru výstavby. Novým ředitelem tohoto sektoru byl jmenován Petr Valeš (31). V nové funkci vystřídá Romana Havlíčka. Valeš vystudoval obor konstrukce pozemních staveb na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Do Ekospolu nastoupil v říjnu 2014 jako hlavní inţenýr projektu a poté působil jako vedoucí oddělení projekce. Ve volném čase se věnuje cestování, cyklistice, lyţování nebo sportovnímu rybolovu. 2 ČD – TELEMATIKA Bruno Wertlen • člen představenstva Do společnosti ČD – Telematika (ČDT) v listopadu nastoupil Bruno Wertlen. Přichází z firmy Vodafone, kde měl posledních devět let odpovědnost za cenotvorbu, akvizice a roaming v Praze a v Lucemburku. Mezi hlavní kompetence Bruna Wertlena v ČDT bude patřit řízení strategického rozvoje společnosti ve vazbě na dlouhodobé záměry v segmentu inteligentních dopravních systémů na ţeleznici. V neposlední řadě bude zodpovědný za vybudování a řízení nového zákaznického segmentu ČD – Telematiky, oblasti silniční telematiky. Wertlen studoval obor management letecké dopravy na Ţilinské univerzitě na Slovensku a na Cranfield University ve Velké Británii. Dále pokračoval postgraduálním studiem na CERGE-EI v Praze a MPSE v Toulouse ve Francii. Má zkušenosti z odvětví fixních telekomunikací z firem Contactel a GTS Novera, kde měl odpovědnost za regulaci, velkoobchod, rozvoj obchodních příleţitostí a strategii. 3 CBRE Petr Brabec • head of retail Michal Bezděka • head of industrial Společnost CBRE rozšiřuje svou nabídku integrovaných sluţeb v oblasti retail a industrial. Petr Brabec byl jmenován ve společnosti CBRE do pozice head of retail a zastřešuje sluţby v oblasti pronájmů, správy budov a investic maloobchodních nemovitostí. V CBRE je zaměstnán jako asset services retail director od roku 2013. Velmi dobré znalosti trhu s nemovitostmi ve střední Evropě, bohaté zkušenosti z provozu nákupních center a administrativních budov a orientaci v lokálním právním systému získal během výkonu manaţerských pozic například ve společnosti ING Real Estate Investment Management. Brabec vystudoval bezpečnostně právní studia a krizový management na Policejní akademii v Praze. Ve volném čase se zabývá cyklistikou, turistikou, fotografováním nebo plachtěním, dále ho zajímá historie a hudba. Michal Bezděka byl jmenován do funkce head of industrial. Ve společnosti CBRE působí jako senior industrial agent od roku 2011 a od roku 2014 jako head of industrial agency. Do CBRE přišel s bohatými projektovými zkušenostmi, které získal ve funkci project manager of strategic projects v agentuře CzechInvest. Michal Bezděka je absolventem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Vysoké školy ekonomické v Praze. Ovládá angličtinu, němčinu a ruštinu. Rád jezdí do práce na kole a ve volném čase se věnuje především rodině. 4 GOPAS Vítězslav Kříţ • senior account manager Vítězslav Kříţ nastoupil do pozice senior account managera v obchodním oddělení Počítačové školy Gopas. Kříţ se téměř celý profesní ţivot pohyboval v médiích, kde zastával vedoucí operativní nebo marketingové pozice (Vltava-Labe-Press, Mafra, AC Sparta Praha fotbal). Jeho pracovní činnost byla vţdy velmi úzce propojená s obchodem. Obchodní oddělení řídil buď z povahy své funkce, nebo prostřednictvím vývoje speciálních projektů v marketingových odděleních. Podílel se také na návrhu a realizaci vzdělávacích projektů. Baví ho sledovat mediální svět, formáty a způsoby komunikace. Vítězslav Kříţ se zajímá o kvalitní hudbu a film a velmi rád se sveze na čemkoli rychlejším, ať uţ jde o horské kolo, lyţe, snowboard nebo motorku. Počítačová škola Gopas dále posílila své obchodní týmy v Praze i v Brně. Do pozice senior account managerky v praţské pobočce se po mateřské dovolené vrátila Hana Súkupová. Do funkce account managerky v brněnské pobočce se také po mateřské pauze vrátila Eva Samková. 5 O2 Jakub Minařík • manaţer Nový startupový akcelerátor telekomunikační společnosti O2 Czech Republic má kompletní vedení. Od 1. prosince se manaţerem projektu BOLT stal Jakub Minařík, který převzal jeho řízení. BOLT je vedle finanční podpory inovativních projektů připraven startupům poskytnout kompletní zázemí a infrastrukturu celé telekomunikační společnosti O2. Plné znění zpráv


Minařík přichází ze soukromého sektoru. Posledních sedm let působil v manaţerské pozici v poradenské společnosti Arthur D. Little, kde se orientoval na inovace, tvorbu nových byznys modelů, strategii a procesní optimalizace. V průběhu své poradenské praxe pracoval na projektech pro významné společnosti v rámci regionu střední a východní Evropy, které i řídil. Svoji kariéru započal ve společnosti KPMG, kde působil šest let, a poté dva roky pracoval v oddělení strategie v podniku Telefónica O2. Jakub Minařík vystudoval VŠE v Praze se zaměřením na podnikovou ekonomiku. Mezi jeho zájmy patří cestování, gastronomie, sport a nové technologie. O autorovi| PŘIPRAVILA • redakce ([email protected]) Foto autor| FOTO • archiv Foto popis| 1 Petr Valeš Ekospol Foto popis| 2 Bruno Wertlen ČD – Telematika Foto popis| 3 Petr Brabec CBRE Foto popis| 3 Michal Bezděka CBRE Foto popis| 4 Vítězslav Kříţ Gopas Foto popis| 5 Jakub Minařík O2

Seznam kandidátů na nového šéfa rozhlasu se zúţil na pět. Kdo bude ředitel? 21.12.2015

hlidacipes.org str. 00 Robert Břešťan

Ad Hoc

Radní Českého rozhlasu na dnešním veřejném zasedání podle plánu zúţili okruh kandidátů na generálního ředitele ČRo. Z 26 lidí, kteří splnili formální poţadavky, jich na základě hlasování radních zbylo uţ jen pět. K veřejnému ústnímu slyšení, které se má konat 20. ledna postoupili (za jménem je moţné v PDF stáhnout projekty jednotlivých kandidátů): Jakub Končelík … Radní Českého rozhlasu na dnešním veřejném zasedání podle plánu zúţili okruh kandidátů na generálního ředitele ČRo. Z 26 lidí, kteří splnili formální poţadavky, jich na základě hlasování radních zbylo uţ jen pět. K veřejnému ústnímu slyšení, které se má konat 20. ledna postoupili (za jménem je moţné v PDF stáhnout projekty jednotlivých kandidátů): Jakub Končelík Projekt Končelík - děkan Fakulty sociálních věd UK v Praze – 40 let – odborně se zaměřuje na dějiny médií a českého tisku 2. poloviny 20. století. V minulosti pro Radu ČRo připravil několik odborných analýz. Opakovaně neúspěšně kandidoval do Rady ČT. S rozhlasovým médiem nemá ţádnou profesní zkušenost. Tomáš Němeček Projekt Němeček – právník Psychiatrické nemocnice v Bohnicích – 42 let



– v minulosti působil v týdeníku Respekt (2003-2005 šéfredaktor), v Hospodářských novinách a v Lidových novinách. Z LN odešel na protest proti tomu, ţe se aktivní politik, podnikatel Andrej Babiš (ANO), stal vlastníkem LN. Poté nastoupil jako právník do Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Od roku 2014 je členem zastupitelstva městské části Praha 8 (Osmička sobě). Drţitel řady novinářských ocenění. V minulosti pro ČRo externě připravoval komentáře, za jeden z nich se tehdejší GŘ ČRo Václav Kasík jel do Brna omluvit předsedovi Ústavního soudu Pavlu Rychetskému. T. Němeček s P. Rychetským v roce 2012 vydal kniţní rozhovor Diskrétní zóna. René Zavoral Projekt Zavoral – náměstek GŘ ČRo pro program – 39 let – v ČRo působí od roku 2001. Přes posty tiskového mluvčího, šéfa odboru komunikace, marketingu a PR se stal šéfem strategického rozvoje ČRo a náměstkem pro program. V letech 2005-2006 krátce působil v Komerční bance. V minulosti člen ODS a poradce bývalé místopředsedkyně ODS, senátorky Libuše Benešové. V minulosti se díky své úzké spolupráci s bývalým GŘ ČRo Peterem Duhanem dostal do několika sporů s Radou ČRo. Michael Kralert Projekt Kralert – ředitel portfolia strategických projektů a fin. řízení – 46 let – v letech 1998 aţ 2000 byl finančním ředitelem ČT (v době působení GŘ ČT Jakuba Puchalského). Poté deset let působil jako manaţerem auditorské společnosti Deloitte. V posledních letech pracuje pro Českou spořitelnu. V roce 2001 neúspěšně kandidoval na prozatímního ředitele ČT. Tomáš Skřivánek Projekt Skřivánek – tiskový manaţer – 41 let – v tištěných médiích působí od poloviny 90. let. Společně se státním tajemníkem pro evropské záleţitosti Tomášem Prouzou spoluzakládal web Peníze.cz. Poté působil jako zástupce šéfredaktora v týdeníku Euro. Od roku 2007 vedl bezplatný deník E15, později se stal členem představenstva vydavatelství Mladá fronta, kde řídil divizi Euro E15. S rozhlasovým médiem nemá ţádnou zkušenost. Volba ředitele by měl proběhnout ještě v den veřejného slyšení. Pro případ, ţe by ţádný z kandidátů nezískal potřebných šest z hlasů z devíti je připraven i druhý termín – 27. ledna. Nový generální ředitel Českého rozhlasu má být ze zákona zvolen do tří měsíců poté, co skončení mandátu předchozího. Petre Duhan ve funkci skončil 3. listopadu, jeho nástupce tak má být vybrán nejpozději do 3. února.

URL| http://hlidacipes.org/soubor-kandidatu-na-noveho-sefa-rozhlasu-se-zuzil-na-pet-kdo-bude-reditel/



Co je víc? Svoboda, byznys, nebo zdraví? 21.12.2015

Haló noviny

str. 06 Naše pravda - diskuse/politika Soňa MARKOVÁ

Dlouhodobě podporuji návrh zákona o ochraně zdraví před návykovými látkami, tedy především před škodlivými účinky tabáku, alkoholu a drog. I kdyţ je to ne všem po chuti a jejich prioritou je spíše svoboda vlastního rozhodování, popřípadě právo na podnikání a zisk, pro mě je na prvním místě vţdy zdraví a jeho ochrana především u dětí a mladých lidí. Přibliţně čtvrtina – asi dva miliony – dospělých osob v ČR kouří denně. Rizikovou konzumaci alkoholu vykazuje celkem 17 aţ 20 procent dospělé české populace (tj. 1,5–1,7 mil. osob). Z toho škodlivě pije pět aţ osm procent populace (450–700 tis. osob). Rizikové uţívání konopných látek vykazují přibliţně tři procenta české dospělé populace (cca 200 tis.), z toho ve vysokém riziku je jedno procento (cca 80 tis. osob). Odhadovaný počet uţivatelů metamfetaminu a opiátů, především injekčních uţivatelů, je cca 45 tisíc, tj. 0,5 procenta české dospělé populace. Naprosto alarmující je situace v oblasti uţívání návykových látek dětmi a mladistvými – aţ čtvrtina mladistvých kouří denně nebo se opíjí alkoholem. Tím se opakovaně zařazujeme na přední příčky v ţebříčcích spotřeby návykových látek v Evropě i ve světě. Nedávno policisté zkontrolovali 1500 restaurací a pod vlivem alkoholu bylo 287 dětí, coţ bylo o 51 procent více neţ v říjnu 2015, kdy kontroly začaly. Smutným rekordmanem se stal šestnáctiletý chlapec, jemuţ policisté naměřili 3,25 promile v dechu! Je nesporné, ţe vysoká míra rizikového uţívání návykových látek má negativní zdravotní a sociální dopady. V ČR je kouření zodpovědné za pětinu všech úmrtí, coţ je přibliţně 20 tisíc úmrtí ročně, přičemţ kouření zkracuje ţivot průměrně o 15 let! Alkohol je u nás příčinou přibliţně šesti procent úmrtí, coţ je přibliţně 6,5 tisíce úmrtí ročně. Alkohol a tabák tak patří v Evropě mezi tři nejvýznamnější rizikové faktory, které přispívají ke ztraceným rokům ţivota v důsledku nemocnosti a úmrtnosti. Tomu odpovídají společenské ekonomické náklady uţívání návykových látek a patologického hráčství, které v ČR dosahují částek v řádu jednoho sta miliard korun ročně! Přes hrozivá čísla se této problematice věnuje malá pozornost a na prevenci a adiktologické sluţby se dávají nedostatečné finanční prostředky. Této naprosto tristní situaci odpovídá i situace kolem projednávání zákonů o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a jakékoliv snahy regulovat dostupnost tabáku a alkoholu, včetně rozšíření zákazu kouření a zákazu konzumace alkoholu na určitých místech nebo určitými osobami. Při projednávání tohoto zákona nesmíme zapomenout na důleţitý fakt, ţe bez preventivních, poradenských a léčebných intervencí s dostatečným finančním a personálním krytím nelze očekávat kladný dopad regulačních a jiných opatření zaváděných tímto zákonem. Není tedy v pořádku, ţe byl vládou odmítnut původně navrhovaný Státní fond protidrogové politiky. Stát totiţ nyní věnuje na řešení problémů spojených s návykovými látkami a patologickým hráčstvím přibliţně 230 mil. Kč ročně, z krajů a obcí jdou další desítky milionů, ale pouze necelých 50 mil. Kč ročně jde na prevenci kouření, rizikovou konzumaci alkoholu nebo problémové hráčství jako takovou! Velký problém spatřuji v tom, ţe Češi jsou k alkoholu a dalším návykovým látkám oproti jiným evropským zemím mnohem více tolerantní. K tomu zatím vţdy krátkozrace vítězily tzv. hospodářské zájmy nad ochranou zdraví, především dětí a mladistvých. Tedy okamţité příjmy do státní pokladny nad mnohonásobně vyššími dlouhodobými dopady do zdravotnictví a sociálního systému. Nejvíce mýtů lze nalézt kolem zákazu kouření v restauracích. ČR je poslední zemí v EU, kde neplatí prakticky ţádné omezení kouření v restauračních a pohostinských zařízeních. V roce 2009 byla zrušena všechna bývalá omezení – neplatí omezení v době oběda ani povinnost oddělených prostor. Místo toho byly zavedeny nálepky, které mají informativní funkci. O tom, ţe tabákový kouř má negativní dopady na lidské zdraví, není pochyb, a to ať uţ se jedná o aktivní nebo pasivní kouření. Na druhou stranu – dopady zákazu kouření v pohostinských zařízeních na ekonomiku dotčeného sektoru zkoumalo v řadě zemí po celém světě nezávisle na sobě více neţ 165 studií. Ty souhrnně představila v roce 2009 Světová zdravotnická organizace. Jasně bylo dokázáno, ţe tento zákaz neměl ţádný významný ekonomický vliv. Obavy o vylidnění a plošné krachy jsou neopodstatněné, to ukazují zkušenosti ze zahraničí – viz například studie z Norska (2003–2007) nebo z Velké Británie (2014). Podle zjištění agentury IPSOS a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy z roku 2012 lze na základě srovnání se zahraničními studiemi očekávat tří aţ pětiprocentní nárůst návštěv v restauracích a podle kvalifikovaného odhadu by zákaz kouření mohl na trţbách přinést aţ 6 mld. Kč. Nezanedbatelný je především pozitivní vliv na zlepšení zdraví zaměstnanců restaurací. Četné studie (45 studií z 33 zemí) také nezpochybnitelně dokazují pozitivní dopad nekuřácké legislativy na zlepšení zdraví populace jako celku – především sníţení míry úmrtnosti a hospitalizací v případech srdečních koronárních příhod a srdečních onemocnění o 15 procent, mozkových cévních příhod o 16 procent a onemocnění dýchacího ústrojí o 24 procent. Výzkum Univerzity Karlovy a agentury IPSOS také ukázal, ţe 78 procent obyvatel ČR si přeje zákaz kouření v restauracích a s opatřením by souhlasilo i 41 procent kuřáků. Podíl občanů, kteří by uvítali zmiňovanou regulaci, přitom roste (v roce 2005 to bylo 35 procent, roku 2011 70 procent). ČR sice zakazuje prodej tabákových výrobků osobám mladším 18 let, ale zároveň je dětem a mládeţi ponechán neomezený Plné znění zpráv


přístup do kuřáckých prostor. Zákaz vstupu dětí a mládeţe do restaurací a barů by byl jistě absurdní, takţe jediným moţným krokem k ochraně jejich zdraví je zákaz kouření v těchto zařízeních. Právě zde totiţ většina kouří a také začala kouřit jiţ před 16. rokem svého věku. Přitom čtvrtina pravidelných a polovina příleţitostných kuřáků by podle vlastních slov vůbec nezačala kouřit, kdyby tento zákaz kouření platil. Co říci závěrem? Jen slova pronesená odborníky na semináři pořádaném zdravotním výborem věnovaném problematice návykových látek: »Cigareta je jediné spotřební zboţí, které uţívá-li se správně, způsobuje smrt.« Je prokázáno, ţe jediné, co doopravdy v boji za ochranu zdraví před škodlivými účinky návykových látek funguje, je v komplexu: vysoká cena, nekuřácké prostory, jednotné balení cigaret, absolutní zákaz reklamy, dostupná léčba závislosti a důsledná prevence. Tady máme před sebou ještě hodně práce. O autorovi| Soňa MARKOVÁ, poslankyně a stínová ministryně KSČM pro oblast zdravotnictví

Martin Klose: Pro teroristy jsme nezajímavá země, říká student bezpečnostních studií 21.12.2015


str. 00

Názory a petice

Po útoku v Paříţi se v nejvyšších politických kruzích znovu objevila otázka terorismu a bezpečnosti. Experti se shodují, ţe rozsah působení teroristů podcenili, mnoho politiků volá po pozemní ofenzívě vůči Islámskému státu. O této otázce, základech terorismu a dalších věcech hovořil Houpací Osel s Davidem Šebkem, studentem Bezpečnostních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Svět zneklidnil nedávný masakr v Paříţi a vládními institucemi se znovu rozezněly debaty o terorismu. Čím byl právě tento útok tak význačný? Hlavně tím, ţe se stal v Evropě. V třetím světě se podobné útoky dějí téměř bez ustání. Pravda, o něco menší, obvykle mají nanejvýš desítky obětí. Evropu, tím spíše západní, jsme si zvykli pokládat za bezpečné místo, kde neprobíhají ţádné konflikty, války ani masakry. Takţe páteční útok nebyl ani tak význačný, jako spíš překvapivý. Přirovnávání k útoku na ruské letadlo, při kterém zahynulo téměř stejné mnoţství lidí, není na místě? Celkem je. Oba dva útoky mířily na evropské cíle, na civilisty ze zemí, které jsou zapojeny v boji proti IS. V nejnovější nahrávce teroristé IS vyhroţují podobnými útoky na veškeré země, které se do bojů zapojí. Jak široká nyní můţe být jejich síť? Mohou dostát svých varování o útoku na Washington? Tohle se odhaduje těţko. Opravdový rozsah svých schopností zná jen IS a moţná jej tuší tajné sluţby. Rozhodně v Evropě mají podle všeho své sítě jiţ rozhozené, z evropské muslimské mládeţe se ostatně rekrutuje část bojovníků IS. Dále operují v Egyptě, Libyi a Afghánistánu. O jejich aktivitách v dalších zemích Blízkého východu můţeme jen spekulovat, ale podařil se jim jiţ nejméně jeden útok v Kuvajtu. Útok přímo ve Washingtonu nepokládám za pravděpodobný, Spojené státy jsou v jiné situaci neţ Evropa. Mají poměrně důkladná bezpečnostní opatření při vstupu do země, nemají podhoubí radikálů na vlastní půdě a podobně. Na druhou stranu teroristy není radno podceňovat, častou dokáţí udeřit novým, do té doby nečekaným způsobem. Rekrutování mladých bojovníků je téma, které se dává do souvislosti s imigrační vlnou. Někteří tvrdí, ţe odmítáním imigrantů podnítíme jejich tendence se radikalizovat. Protistrana říká, ţe právě mezi imigranty se teroristé mohou snadno schovat a přijímat jejich identitu. Jaký je tvůj názor? Souhlasím s tím, ţe mezi příchozími se mohou skrývat teroristé - v tomto směru se objevila mnohá varování, třeba od kurdských sil. Zatím to vypadá, ţe dva atentátníci z Paříţe mohli touto cestou přijít. Imigrační vlna je navíc špatně kontrolovaná, o části uprchlíků se neví. Netušíme, kde se pohybují, nejsou zaznamenaní, Plné znění zpráv


identifikovaní, nic. Je to velké bezpečnostní riziko, a pokud s uprchlíky přišli nějací bojovníci IS, měli mnoho příleţitostí se přesunout po Evropě kamkoliv chtěli. Co se týče radikalizace, tak podle zpráv jsou uprchlíci v evropských táborech cílem rekrutování ze strany ―místních― radikálů. Takţe v tomhle si Evropa zjevně aţ tolik nepomůţe. A nakonec, přijde mi zvláštní myšlenka, ţe imigranti, kteří sem teoreticky přišli pokorně ţádat o pomoc a místo ke klidnému ţivotu v míru, se nám mohou radikalizovat, pokud bychom jim tu pomoc náhodou neposkytli. Pak mi to nepřijde jako pokorná ţádost o pomoc, ale jako vyhroţování, nátlak. Osobně si nemyslím, ţe bychom před ní měli ustupovat. Útok v Paříţi vyvolal obavy z toho, ţe se něco podobného stane i v jiných zemích. Jaká bezpečnostní opatření přijala Česká republika? Zdroj: parlamentnilisty.cz Podle veřejně dostupných informací posílila policie dozor na letištích, hlavních ţelezničních bodech a významných sportovních a kulturních místech a akcích, například na Praţském hradě, v O2 aréně nebo velkých obchodních centrech. Jaká je pravděpodobnost, ţe se terorismus rozšíří i k nám? To asi není moţné předpovědět. Je tu několik faktorů, které nás celkem chrání. Náš stát je relativně malý a nezajímavý. Vzhledem k tomu, ţe pro terorismus je klíčový dojem, který vyvolá útok, zaútočí raději v Paříţi, Londýně, Berlíně nebo jiné západní metropoli, neţ v ČR. Podle zpráv tajných sluţeb prý také není místní muslimská komunita radikalizována, a tak by teroristé neměli mít podhoubí, podpůrnou sít. České republika má také fungující policii a tajné sluţby, které navíc spolupracují s dalšími tajnými sluţbami a sdílejí informace, takţe by měla být varována v případě hrozícího útoku a být schopna podniknout potřebná protiopatření. Na stranu druhou, Česká republika se angaţuje v blízkovýchodních konfliktech, takţe je moţné, ţe bychom mohli být cílem ―odplaty―. Jak jsem řekl, terorismus a jeho pachatelé jsou poměrně špatně předvídatelní. Jak hodnotíš dosavadní míru spolupráce Evropské unie v otázkách boje proti terorismu? Evropská unie vytvořila hodně institucí a organizací pro boj s terorismem, napsala o tom spoustu dokumentů a norem, ale skutek utek. Většina bezpečnostních organizací Evropské unie nemá téměř ţádné vlastní pravomoci, mají omezený vliv a to nejlepší, co zvládnou, je v ideálním případě pomoci výměně informací mezi jednotlivými sluţbami členských států. Jediné, co víceméně funguje, je zamrazování fondů teroristických organizací v evropských bankách. Někteří odborníci zastávají názor, ţe ani pozemní údery proti drţavám IS by neměly správný efekt teroristé by se vrátili k partyzánské válce a útoky jako v Paříţi by byly i nadále riziko. Jaké jsou tedy moţnosti pro boj s IS? Moţná začnu trochu odjinud. Riziko tu bylo, je a bude. Západní společnost se dostala do stavu, kdy se snaţí rizika úplně eliminovat. To je nejen nemoţné, ale cesta k tomu vede přes totální omezení občanských práv a svobod ve jménu bezpečnosti. Teroristický útok není sloţitý, pokud se někdo rozhodne jej provést a nezáleţí mu na následcích. Způsobů je mnoho - od prostého pobodání, podřezání či jiného útoku chladnou zbraní na kolemjdoucí, najetí autem do davu, odpálení podomácku vyrobených bomb aţ po obstarání si střelné zbraně a útoku s ní. Ve chvíli, kdy dojde ve společnosti k takovému štěpení, ţe někdo má tendenci provést teroristický útok, je nanejvýše moţné se snaţit riziko omezit. Na moţnost dalších útoků si prostě musíme zvyknout, ţít s ní. Jak jiţ bylo několikrát řečeno, tak jsme, celá společnost, ve válce - a ve válce je vţdy riziko útoku, zranění, smrti. Další potenciální útoky nejsou důvodem, proč s IS nebojovat přímo. Naopak, dokud tu IS bude, riziko útoků je vyšší neţ obvykle. Ve chvíli, kdy bude přímo napaden Západem či rozprášen a zatlačen do partyzánského způsobu války, tak se nebezpečí teroristických útoků omezí. Důvody k neochotě přímého zapojení do bojů s IS jsou jinde. Kdyţ pominu finanční stránku věci - válka je prostě nákladná - je tu několik dalších problémů. Přímé zapojení Západu, pozemní údery proti IS, přítomnost západních vojáků by mohla mnoho muslimů přesvědčit, ţe se jedná o další ―křiţáckou výpravu Západu proti islámu―, a ti by se pak přidali na Plné znění zpráv


stranu IS. Je otázka, jak moc je to pravda, protoţe IS si uţ stačil vybudovat děsivou pověst i mezi muslimy. To ale je to to, na co IS sází, a je moţné, ţe přesně to se snaţí svými útoky vyprovokovat. Právě semknutí muslimských zemí je to, čeho se mnozí na Západě obávají. Tím dalším důvodem je nechuť ke ztrátám, které by v případě masivnějšího nasazení vojáků prostě nastaly. A také obecná nechuť Západu k podobným intervencím - po válkách v Iráku a Afghánistánu k nim panuje odpor. Nebo panoval - je moţné, ţe IS to svými kroky zlomil. A politici se nechtěli vystavovat případné neoblíbenosti a riziku, ţe nebudou zvoleni znovu, pokud vojáky proti IS pošlou. Dosud se tedy snaţily západní státy vyhnout přímé pozemní konfrontaci s IS. Pouţívaly strategii podpory místních sil, irácké armády, různých lokálních milic a kurdských jednotek. Docházelo také k jejich vyzbrojování a výcviku, leteckým úderům proti IS, případně k operacím zvláštních jednotek. Tato strategie je časově náročná, ale není tak nákladná finančně, ani z pohledu ztráty ţivotů. Navíc zde působí pocit, ţe válka se těch, kteří v ní nejsou přímo zapojeni, vlastně netýká. Odehrává se daleko, nebezpečí nehrozí. Jak ukázaly útoky v Paříţi, tento pocit je mylný, IS můţe vrátit úder na našem území. Otázkou je, jak bude válka pokračovat po útocích v Paříţi. Západ se můţe dál drţet dosavadní strategie s moţným vyšším nasazením Francie, například ve formě vyššího mnoţství leteckých úderů. Tato varianta je politicky nejschůdnější, je nejméně riziková. To jsou rizika. Je pochopitelné, ţe představitelé států nechtějí k takovým scénářům zajít. Ale co se dá dělat, aby na takové situace nedošlo? Další variantou je jisté poučení se z ruské účasti v z ukrajinském konfliktu s tím, ţe by západní jednotky začaly hrát aktivnější roli v podobě jakéhosi ―zesilovače― dosavadních pozemních sil. Moţné by bylo kupříkladu nasazení vyspělých dělostřeleckých systémů včetně podpůrných radarů obsluhovaných západními specialisty v řadách irácké armády či to, ţe na čele hlavních pozemních úderů proti IS by byly menší počty západních jednotek se svou technikou, především tanky a obrněné transportéry, které by prolomily nepřátelskou linii, ―odedřely tu nejtěţší práci― a pak by se zase stáhly a ―běţný boj― by nechali na místních. Osobně bych ale nevylučoval ani variantu, kdy by Západ znovu shromáţdil další ―koalici ochotných―, nasadil v Iráku a Sýrii velké mnoţství vlastních sil, tvrdým úderem by zničil IS a poté by většinu jednotek stáhl a předal území místním silám. Něco podobného se stalo pár let zpět v Mali a byla to právě Francie, která tuto operaci vedla, takţe je moţné, ţe dojde k jejímu opakování. IS se proti jiným teroristickým organizacím liší také tím, ţe ve velkém pracuje s propagandou. Neskrývá se, nepracuje v utajení, ke svým činům se otevřeně přiznává. Jaké to můţe mít důvody? Důvodů je několik. Zaprvé - neskrývá se jednoduše proto, ţe nemusí. Obsadil dostatečně velké území, kde opravdu funguje jako ―stát―, má dost síly na to, aby se postavil svým nepřátelům v poli, a tak se nemusí skrývat. Co se týče propagandy, odpověď tkví v kořenech terorismu. Základní myšlenka by se dala shrnout slovy ―zabij jednoho, zastraš deset tisíc―. Není tak důleţitý samotný útok a jeho oběti, ale ohlas, který to vyvolá, strach lidí, ţe by se mohlo něco takového stát jim. IS se snaţí vystrašit své nepřátele. Co si budeme povídat, minimálně na začátku se mu to povedlo. Co to asi udělá s odhodláním vojáků proti IS bojovat, kdyţ vědí, ţe pokud budou chyceni, tak budou brutálně popraveni? Při jeho postupu Irákem vojáci, demotivovaní chováním vlastního vedení a vystrašení propagandou a cílenými atentáty, často raději zahazovali zbraně a ustupovali bez boje, neţ by se střetli s jeho bojovníky. Dalším důvodem je také to, ţe IS propagandu umí, má v tomhle ohledu výrazně lepší schopnosti a prostředky, neţ měla dřív kupříkladu Al-Káida či rebelové z Talibanu. Podle všeho v jeho řadách působí mediální experti, kteří své vzdělání získali v Evropě či v Americe. Propaganda IS tak je mnohem více propracovaná a má také větší dopad neţ dřívější amatérská produkce teroristických skupin. Co by se tedy dalo označit za nejúčinnější prostředek boje proti terorismu?



Vhodná diplomacie a přístup k lidem. Nejúčinnějším způsobem, jak bojovat proti běţnému terorismu na území pod vlastní správou, je naklonit si obyvatelstvo, mezi kterým se teroristé pohybují tak, aby je přestali podporovat, skrývat a doplňovat jejich řady a nejlépe je naopak vydali, prozradili státním sloţkám. Pouţito ve spolupráci s houpaciosel.cz.


Pět adeptů na pozici ředitele rozhlasu 22.12.2015

Frýdecko-místecký a třinecký deník (čtk)

str. 14

Zpravodajství

KRÁTCE Praha – Do finále výběru na pozici nového generálního ředitele Českého rozhlasu postoupili děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík, právník Tomáš Němeček, náměstek ČRo René Zavoral, ředitel portfolia strategických projektů a finančního řízení IT Michael Kralert a ředitel divize Euro a E15 Mladé fronty Tomáš Skřivánek. Rozhodla o tom včera Rada ČRo. Nástupce Petera Duhana, který rezignoval v říjnu, by měla rada vybrat do 3. února; hlasovat pro něj musí nejméně šest z devíti členů rady. Rozhlas bude příští rok hospodařit vyrovnaně příjmy a výdaji ve výši 2193 miliardy korun. Region| Severní Morava Stejná zpráva vyšla také v dalších 7 titulech.

Pět adeptů na pozici ředitele rozhlasu 22.12.2015

Pardubický deník str. 14 (čtk)

Zpravodajství

KRÁTCE Praha – Do finále výběru na pozici nového generálního ředitele Českého rozhlasu postoupili děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík, právník Tomáš Němeček, náměstek ČRo René Zavoral, ředitel portfolia strategických projektů a finančního řízení IT Michael Kralert a ředitel divize Euro a E15 Mladé fronty Tomáš Skřivánek. Rozhodla o tom včera Rada ČRo. Nástupce Petera Duhana, který rezignoval v říjnu, by měla rada vybrat do 3. února; hlasovat pro něj musí nejméně šest z devíti členů rady. Rozhlas bude příští rok hospodařit vyrovnaně příjmy a výdaji ve výši 2193 miliardy korun. Region| Východní Čechy Stejná zpráva vyšla také v dalších 45 titulech.

Kdo se podle vás stane novým generálním ředitelem Českého rozhlasu? Hlasujte v anketě! 22.12.2015

digizone.cz Jan Potůček

str. 00

DigiZone.cz vyhlašuje veřejnou anketu, kterému z pěti finalistů výběrového řízení na generálního ředitele Českého rozhlasu byste dali svůj hlas. Plné znění zpráv


Pětici finalistů výběrového řízení na nového generálního ředitele Českého rozhlasu vybrali v pondělí členové Rady Českého rozhlasu. Rozhodnout se má mezi děkanem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Jakubem Končelíkem, bývalým finančním ředitelem České televize Michaelem Kralertem, bývalým novinářem a psychologem v praţské psychiatrické léčebně Bohnice Tomášem Němečkem, ředitelem divize Euro E15 vydavatelství Mladá fronta Tomášem Skřivánkem a náměstkem generálního ředitele Českého rozhlasu pro program a vysílání René Zavoralem. K TÉMATU: O ředitele rozhlasu se utkají Končelík, Němeček, Zavoral, Kralert a Skřivánek Oficiální výběr nového ředitele bude pokračovat 20. ledna na veřejném zasedání Rady Českého rozhlasu, kde proběhnou veřejná slyšení všech pěti kandidátů. Kaţdý bude mít 15 minut na vlastní prezentaci, dalších 15 minut se jej budou ptát radní. Po těchto slyšeních bude Rada hlasovat a měla by zvolit ředitele, který nejpozději 3. února nahradí prozatímního šéfa rozhlasu Karla Zýku (tomu se nepodařilo dostat mezi pětici finalistů konkurzu, chyběl mu k tomu jediný hlas). Právě 3. února totiţ uběhne zákonná tříměsíční lhůta od odchodu posledního řádného ředitele Českého rozhlasu Petera Duhana, během níţ má Rada ČRo vybrat jeho nástupce. Který z finalistů výběrového řízení se podle vás stane generálním ředitelem Českého rozhlasu?

URL| http://www.digizone.cz/clanky/kdo-se-podle-vas-stane-novym-generalnim-reditelem-ceskeho-rozhlasuhlasujte-v-ankete/

O rozhlas se utká pětice muţů 22.12.2015

Lidové noviny ost

str. 04

Domov

PRAHA Kdo bude novým generálním ředitelem Českého rozhlasu? Děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík, právník a bývalý novinář Tomáš Němeček, náměstek ředitele Českého rozhlasu René Zavoral, bývalý finanční ředitel České televize Michael Kralert či Tomáš Skřivánek z vydavatelství Mladá fronta. Finálová pětice kandidátů vzešla ze včerejšího tajného hlasování členů Rady Českého rozhlasu. Kaţdý z devíti radních měl při volbě pět hlasů. Podle zjištění LN „zvítězili― Končelík, Němeček a Zavoral, kteří shodně získali po šesti hlasech. Kralert i Skřivánek jich dostali po pěti. „Roli sehrály jak kandidátské projekty, tak ţivotopisy kandidátů,― popisuje Ivan Tesař, místopředseda rady. Další kolo výběrového řízení je naplánováno na 20. ledna 2016. Pětice finalistů bude veřejně představovat a obhajovat své projekty. Nástupce Petera Duhana mají radní vybrat nejpozději do 3. února 2016. Vítěz musí získat více neţ šest hlasů. Šéfem veřejnoprávního média se původně chtělo stát celkem 31 lidí, pět z nich v přihlášce nesplnilo formální poţadavky a byli vyřazeni. Duhan rezignoval po sílící kritice letos v říjnu. Jeho konec přišel poté, co se provalilo, ţe během jeho působení Český rozhlas zaměstnával bývalé radní nakloněné Duhanovi. Legislativa takový postup přitom podle některých expertů nedovoluje.

Poznatky z behaviorální ekonomie pro HR 22.12.2015

HR Forum str. 10 Lucie Melicharová

Forum

Dnes tolik populární analýza dat, které korporace chrlí kaţdý den, nám dává nepředstavitelné moţnosti náhledu do budoucna. Prediktivní analýza pomáhá odhalit příleţitosti, souvislosti, trendy, někdy i nebezpečí. Ale ukazuje se, ţe smysluplně interpretovat data je mnohem sloţitější, neţ se zdá. Proč? Plné znění zpráv


Vstupme do krajiny lidského chování, kde platí nepsaná pravidla, která mnohdy popírají racionalitu a zdravý rozum. HR bylo po dlouhá léta průvodcem touto krajinou. Pro analytický svět korporací byla však tato krajina mnohdy příliš vzdálená a neuchopitelná. Ale jen do té chvíle, neţ se vedle psychologie a sociologie vynořily i další nové vědy, které tuto krajinu systematicky prozkoumávají, jako je behaviorální ekonomie nebo behaviorální finance. Dnes proto pro orientaci v této krajině potřebujeme novou mentální mapu, která propojí svět analytický se světem mnohdy neracionálního lidského chování. A kdo jiný by měl razit v tomto směru cestu neţ HR! Behaviorální ekonomie je relativně novým oborem, který zkoumá způsoby lidského rozhodování jednotlivců a skupin. Aplikuje poznatky z psychologie a sociologie do klasické ekonomie a zkoumá tendence a chyby lidského rozhodování. A zatímco v oblasti marketingu a zákaznického výzkumu se s poznatky z behaviorální ekonomie intenzivně pracuje, ve světě HR zatím tyto poznatky příliš nevyuţíváme. Škoda. Moţností je zde celá řada. Pro inspiraci uvádím alespoň pár příkladů. Síla předvolby (default) aneb standardní volba. Tento jev nejlépe ilustruje známý příběh o tom, jak v jedné evropské zemi zkoumali, proč mají podstatně méně dárců orgánů neţ jiné země a jak jejich počet zvýšit. Nakonec přišli na to, ţe klíčem k úspěchu není reklama, PR nebo osvěta, ale formulář, který lidé vyplňují při dosaţení plnoletosti. Tedy zda-li zaškrtávají souhlas s dárcovstvím (tzv. opt-in) nebo nesouhlas s dárcovstvím (opt-out). Není to tím, ţe mladí lidé formuláře nečtou, ale spíše tím, ţe u náročných rozhodnutí tíhneme k tomu, co se nám jeví jako standardní volba. Je to jen jeden z příkladů toho, ţe prostředí, ve kterém ţijeme a pracujeme, má na nás větší vliv, neţ si uvědomujeme. Sílu předvolby dnes vyuţívají HR experti při nastavování různých benefitů a při zapojování zaměstnanců do klíčových aktivit. Zaměstnanec je do klíčového programu automaticky zařazen, ale má moţnost „svobodné― volby a rozhoduje se, zda v programu zůstat nebo z něj vystoupit. Ne vţdy rozumíme svým preferencím a někdy si je dokonce budujeme „za pochodu―, nebo dokonce tak, ţe si zpětně vytváříme vysvětlení pro své činy a tím si vytváříme a budujeme své preference. Pokud se jednou přikloníme k nějakému názoru, máme tendenci se v něm utvrzovat, abychom byli konzistentní sami před sebou i před ostatními. To přináší celou řadu moţností práce s těmito poznatky při řízení změn i při tvorbě firemní kultury. Individuální rozhodování je důleţitou oblastí behaviorální ekonomie, neméně důleţité jsou ale poznatky o rozhodování skupin a organizací. Moţná nepříliš překvapivě, velké organizace často přejímají způsoby řízení jiných firem, včetně způsobů vedení lidí, byť to nemusí být pro ně prospěšné, ve velkých rozhodnutích se přiklánějí ke standardu v podobě třeba best practice, ačkoliv to vůbec nemusí být vhodná praxe pro jejich organizaci. Vynořují se tak nové vhledy do toho, jak organizace vytvářejí strategie a zapojují do nich své lidi, nové vhledy do oblasti hodnocení pracovního výkonu, výběru talentů, nastavování způsobů odměňování lidí, jejich rozvoje a celkově do tvarování a usměrňování firemní kultury. Jak s těmito poznatky pracovat? Behaviorální ekonomie nepřináší jednoznačný návod, který lze uplatnit při změnách ve firmách, nastavování nových forem odměňování nebo nových způsobů rozvoje. Upozorňuje spíše na problematická místa stávajících ekonomických modelů a fungování organizací. Poukazuje na situace, kde se lidé nechovají racionálně a podléhají chybám a různým zkreslením. Máme dvě moţnosti: můţeme se pokusit zapracovat na tom, aby se lidé rozhodovali více racionálně, nebo se pokusit některé z těchto jevů do naší práce zabudovat a dopředu s nimi počítat. První cesta je velmi dlouhá a trnitá. Druhá pak od nás vyţaduje dobrou orientaci ve zmiňované nové mentální mapě. Pro orientaci v této mapě je dobré seznámit se s behaviorální ekonomií třeba skrz popularizovaná díla Daniela Kahnemana, Dana Arieliho nebo Richarda Thalera a Casse Sunsteina. Dalším krokem je zařazení těchto poznatků do designu procesů, změn a inovací, ideálně za pomoci některé z metodologií jako je design thinking nebo lean startup, které jsou vhodné pro řešení komplexních problémů, v jejichţ centru je člověk. Z mé zkušenosti je mnohem efektivnější zapracovávat poznatky behaviorální ekonomie do současných výzev a projektů, spíše neţ vytvářet nové projekty na zkoumání oblastí, kam tyto poznatky zařadit. Skrz tyto poznatky máme moţnost ovlivnit sebe, naše firmy, veřejné instituce, ale třeba i způsoby rozhodování zemí a národů v komplikovaných a emocemi nabitých situacích. Lucie Melicharová Je zakladatelkou firmy learn2grow a věnuje se poradenství v oblasti řízení a rozvoje lidských zdrojů uţ přes deset let. Pracuje s klienty při určování strategie a změn klíčových procesů lidských zdrojů s cílem zvyšování výkonu organizací. Před zaloţením firmy learn2grow pracovala Lucie deset let v manaţerských pozicích ve velkých nadnárodních organizacích, z toho pět let ve Spojených státech, Velké Británii a Německu. Vystudovala Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze se zaměřením na jazyky a M BA na Cleveland State University v Plné znění zpráv


Clevelandu ve Spojených státech. V současné době externě vyučuje řízení pracovního výkonu a rozvoj kariéry v Institutu ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Z mé zkušenosti je mnohem efektivnější zapracovávat poznatky behaviorální ekonomie do současných výzev a projektů, spíše neţ vytvářet nové projekty na zkoumání oblastí, kam tyto poznatky zařadit.. Foto popis|

Polské spory o ústavní soud 23.12.2015

ČT 24

str. 07

21:31 Horizont

Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------Kontroverze kolem nové konzervativní vlády v Polsku pokračují, od říjnového triumfu ve volbách zvládla vyměnit šéfy tajných sluţeb a bezpečnostních orgánů, dolní komorou parlamentu teď prošel zákon, který mění fungování Ústavního soudu. Evropská komise ţádá v dopise vládu, aby jeho přijetí odloţila a respektovala právní stát. Po telefonu zdravím politologa Josefa Mlejnka, hezký večer i vám. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý večer. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------Ten kontroverzní zákon o Ústavním soudu, v čem je podstata změny a co se na něm kritikům nelíbí. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------On je sám o sobě pravděpodobně protiústavní, protoţe chce měnit formou prostého zákona něco, co je napsáno v ústavě. Tam v tom zákoně se uvádí, ţe by Ústavní soud měl rozhodovat dvoutřetinovou většinou, v ústavě se píše, ţe rozhoduje většinou, čímţ se myslí nadpoloviční většina, čili je to poklus o změnu ústavy formou pouhého zákona a i kdyby se to prosadilo, to je další magický bod, tak by to vlastně ta, ten poţadavek na dvoutřetinové rozhodování znamenal pravděpodobně paralýzu, protoţe by si tam pak dosadilo své soudce a stačil by relativně malý počet soudců k tomu, aby tak PiS získal blokační menšinu a vlastně Ústavní soud úplně vyřadil ze hry. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------V Polsku bouřlivou debatu vyvolal i plán vlády změnit média, aby lépe slouţila národním zájmům, to mně nezní dobře. Co si pod tím představit? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------No, pod tím si lze představit různé věci, ale pokud někdo argumentuje národním zájmem, ţe by média měla slouţit národním zájmům, je to vţdycky problematické, poněvadţ se vlastně potom dá jakákoliv kritika vlády označit za něco, co jde proti národním zájmům a buďte novinář tohoto /nesrozumitelné/ postiţené, takţe to je samozřejmě zase velmi, velmi problematická a varovná věc. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------Kdyţ tohle všechno sečteme, máme se skutečně bát o stav demokracie v Polsku, nebo, nebo jsou to přehnaná slova ty výzva k předčasným volbám a obavy a všech stranách? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Plné znění zpráv


Já se obávám, obávám se, ţe ty obavy jsou reálné, ţe skutečně se máme proč obávat dalšího osudu demokracie v Polsku. Ten útok na nezávislost Ústavního soudu je tak tvrdý a silný, ţe skutečně je pádný důvod k váţným obavám. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------Josef Mlejnek, děkujeme. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Také děkuji. Na shledanou.

Výzva českých historiků na podporu svobodného a kritického zkoumání sovětských dějin v dnešním Rusku 25.12.2015


str. 00

Názory a petice

Se znepokojením pozorujeme, jak je v Ruské federaci zvyšován tlak na organizace a nezávislé historiky zabývající se nedávnými dějinami své země. Tento tlak zjevně postihuje zejména ty, kteří v souladu s ideou, ţe demokratické a svobodné společnosti se opírají mimo jiné o schopnost kriticky zkoumat vlastní minulost, usilují o otevřené poznání sovětské historie. Sdruţení Memorial, původní muzeum Perm-36, Centrum Sacharova a další organizace jsou tvrdě šikanovány a kriminalizovány. Je jim upírán přístup k financování a jejich představitelé jsou omezováni ve výkonu své práce či musí strpět dehonestující označení ―zahraniční agent―. Avšak především díky těmto organizacím a jejich práci máme k dispozici relevantní informace o zločinech komunistického reţimu v Sovětském svazu a potaţmo v celé východní Evropě. Vyjadřujeme jim proto naši plnou podporu v této nelehké situaci. Zároveň budeme i nadále pečlivě sledovat kroky ruského státu v této oblasti a upozorňovat na opatření přijatá s cílem omezit kritické zkoumání sovětských dějin. Mgr. Zdeněk Hazdra, Ph.D., ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů PhDr. Oldřich Tůma, Ph.D., ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR plk. Mgr. Aleš Kníţek, ředitel Vojenského historického ústavu PhDr. Lukáš Babka, ředitel Slovanské knihovny - Národní knihovny ČR PhDr. Luboš Velek, Ph.D., ředitel Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd Doc. PhDr. Jiří Vykoukal, CSc., ředitel Institutu mezinárodních studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy Mgr. Marek Junek, Ph.D., Národní muzeum, ředitel Historického muzea Prof. PhDr. Mečislav Borák, CSc., Slezská univerzita v Opavě, řešitel projektu Češi a čs. občané perzekvovaní v SSSR




Predátorská vydavatelství útočí. Vysávají český rozpočet na vědu 25.12.2015

e15.cz

str. 00

Archiv

Pochybná vydavatelství z celého světa nabízejí českým vědcům za peníze publikaci jejich článků. Mají úspěch, hodnocení vědy v Česku nefunguje. Kdyţ doktorandka mediálních studií z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Vlaďka Kubíčková otevřela před pár týdny svou e-mailovou schránku, vyskočila na ni podivná nabídka: „Pozvánka k publikování vašich článků v našem časopise Journal of Journalism and Mass Communication.― Vlaďka Kubíčková o tomto časopise nikdy v ţivotě neslyšela. Jen ji zajímalo, jak se vydavatelství David Publishing Company údajně z New Yorku dozvědělo její e-mailovou adresu a název její doktorské práce. „Nějakým způsobem si zjistili, ţe jsem přednesla příspěvek na konferenci o médiích a komunikaci ve střední a východní Evropě,― říká Kubíčková. Časopis vydávaný touto neznámou čínsko-americkou společností vypadá na první pohled jako kaţdý jiný. Vlaďka Kubíčková dokonce na chvíli přemýšlela, zda se skutečně nejedná o prestiţní periodikum, jak o sobě ţurnál tvrdí. „Chvíli jsem byla v pokušení,― přiznává doktorandka. Jugoslávští vědci Při bliţším zkoumání ale člověk zjistí, ţe tu něco nehraje. Zvláštní je uţ vtíravá rétorika: „Pokud máte ještě příspěvek k dispozici nebo máte jinou nepublikovanou práci, prosím poskytněte nám ji.― Za publikaci v tomto časopise se navíc platí poplatky. Jak vysoké, zástupci časopisu ve svém e-mailu neuvedli. Redakční rada má řadu zajímavých členů a hodnotitelů. Například jistého Holgera Briela z University of Nicosia v Jugoslávii. To, ţe stát Jugoslávie uţ mnoho let neexistuje a ani nikdy předtím v něm nesídlila ţádná univerzitní instituce podobného jména, je zřejmě šéfům predátorského vydavatelství jedno. Tato nabídka nakonec dravcům z David Publishing Company nevyšla. Vlaďka Kubíčková totiţ po zjištění všech nesrovnalostí nakoukla do seznamu profesora Jeffreyho Bealla z Coloradské univerzity. Americký akademik jako první na světě sestavil respektovaný rejstřík predátorských časopisů, který uznává i Karlova univerzita. A vybízí své zaměstnance, aby se jím řídili. Vydavatel David Publishing Company v seznamu nechybí. Beallův rejstřík ale není kompletní. Ani být nemůţe. Kaţdým rokem přibývají desítky aţ stovky predátorských časopisů. Beall se na to snaţí reagovat a registruje jich uţ více neţ šest stovek. Před čtyřmi lety přitom začínal s pouhými osmnácti. Tito vydavatelé mají neobyčejné úspěchy právě v Česku. Nefunguje tu totiţ systém hodnocení vědy. Institut ekonomických studií se nepoučil. Škola zvučného jména přímo vybízí své studenty a absolventy k publikacím v predátorských vydavatelstvích. Pokud se některému z časopisů podaří proniknout do jedné z celosvětových vědeckých databází Web of Science nebo Scopus, v Česku je automaticky povaţován za věrohodný zdroj vědeckých informací a vědec můţe za publikaci v něm získat peníze ze státního rozpočtu na vědu. Nikdo nezkoumá, jestli je časopis a příspěvek v něm skutečně kvalitní. Proklouznout děravým sítem tak mohou stovky pochybných textů, i kdyţ se například podle vedení Karlovy univerzity jedná o porušení etického kodexu. Podobně jako v případě vědce z Karlovy univerzity a VŠE Wadima Strielkowského a jeho některých kolegů, na jejichţ podezřele bohatou publikační činnost v neznámých ţurnálech upozornil týdeník Euro jiţ dříve. Čilé publikování mělo Strielkowskému pomoci k docentuře, kterou se snaţil získat na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde stále působí. Knihy o upírech Strielkowski je přitom absolventem Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK, povaţovaného za nejprestiţnější ekonomickou školu v zemi. Začínal tu dokonce svou vědeckou i pedagogickou dráhu. Ale kvůli Plné znění zpráv


nedostatečným výsledkům i podezření z vysávání prostředků na vědu musel odejít. Institut ekonomických studií se však ze Strielkowského kauzy nepoučil. Škola zvučného jména přímo vybízí své studenty a absolventy k publikacím v predátorských vydavatelstvích, jak o tom svědčí dopis z webových stránek školy. Pokud v nich publikují svou bakalářskou či diplomovou práci, institut jim přispěje pěti tisíci korun. To můţe pokrýt platbu predátorskému vydavateli za uveřejnění. Institut si na oplátku vykáţe studentskou publikaci do Rejstříku informací o výsledcích (RIV) jako vědeckou práci, na kterou získá státní podporu. Ta můţe být o mnoho vyšší neţ zmíněných pět tisíc vyplácených autorům. Studenti institutu v minulých letech publikovali své závěrečné práce výhradně ve vydavatelství Lambert Academic Publishing (LAP), které je celosvětově známé jako „vanity press―, tedy vydavatel, který sváţe cokoli, pokud si to zaplatíte. Jedná se vlastně o takový akademický samizdat. Své knihy o upírech vydal v LAP i dnes jiţ bývalý zaměstnanec Karlovy univerzity Wadim Strielkowski. Institut studenty v dopise motivuje tím, ţe publikace například v LAP bude hodnotnou vzpomínkou na dobu jejich studia. „Vydání práce v zahraničí vám přinese hodnotu v podobě lepší pozice na trhu kvalifikované práce a především v podobě radosti vašich blízkých, která je, jak víte, k nezaplacení,― píše v dopise ředitel institutu Martin Gregor. „Nejedná se o nijak nedostiţnou metu,― dodává. Ano, publikovat v LAP skutečně není těţké – stačí si to zaplatit. Lambert Academic Publishing se na svých internetových stránkách pyšní podivnou referencí od Jeffreyho S. Weavera, bývalého pedagoga z ne příliš známých amerických univerzit Strayer a Walden. „Během pouhých tří měsíců jsem s jejich pomocí publikoval šest knih, z nichţ tři jsou nyní vyuţívány na dvou univerzitách jako doporučená literatura,― cituje LAP Weavera. Knihovník Coloradské univerzity Jeffrey Beall Jeffrey Beall nemá o vydavatelství Lambert Academic Publishing ţádné iluze. Zařadil ho do speciální kolonky „must avoid― (je nutné se mu vyhnout). „Tento vydavatel obesílá čerstvé absolventy a mladé vědce a vybízí je k poskytnutí práv k jejich závěrečným pracím, které tiskne na objednávku a pak je prodává například na Amazonu,― tvrdí Beall. „Společnost zaměstnává takzvané akviziční editory, kteří celý den a noc prohledávají internet a posílají spamy jejich nešťastným obětem, které právě dokončily dizertaci,― doplňuje vědec z Colorada. Na dotazy týdeníku Euro nikdo z Lambert Academic Publishing neodpověděl. Na zaslané otázky nereagoval ani ředitel Institutu ekonomických studií Martin Gregor. Institut se přitom sám zařadil do role jakéhosi agenta tohoto vydavatelství v Česku. Na publikování v LAP a podobných vydavatelstvích můţe škola slušně vydělat. Na úkor státního rozpočtu. Nová pravidla Fakulta sociálních věd se i v důsledku kauzy s podvodnými publikacemi rozhodla vypracovat zcela nová celofakultní pravidla publikování, která jsou nyní „v procesu výroby―, jak týdeníku Euro sdělil proděkan Filip Láb. Nová pravidla by měla alespoň rámcově definovat predátorské časopisy – nekvalitní či fiktivní recenzní řízení, pochybná jména nebo instituce v redakčních radách či mezi hodnotiteli. A pravidla by měla také jasně varovat akademiky, aby vůbec nereagovali na spamové výzvy k publikování od predátorů, které vědcům do e-mailové schránky chodí téměř kaţdý den. „Kaţdý z nás je prakticky denně bombardován e-maily nabízejícími publikování v některém z těchto časopisů. Odpovědnost za publikaci má na prvním místě její autor,― říká prorektor Karlovy univerzity Jan Konvalinka, který se celou problematikou intenzivně zabývá i v důsledku kauzy Wadima Strielkowského. Miroslav Zámečník: Publikuj, nebo zhyň



Predátorské časopisy a vydavatelé nejsou úplně nový fenomén, ale teď se s nimi doslova roztrhl pytel. Podle Jeffreyho Bealla, uznávané autority v oboru, vzrostl počet vydavatelů, kteří lákají k publikaci vědeckých prací autory, aby jim vzápětí vystavili mastný účet, z osmnácti v roce 2011 na letošních 693. Názvy časopisů vypadají na první pohled seriózně, stejně jako vydavatelé. Co třeba International Association of Computer Science and Information Technology (IACSIT Press) nebo eJournals of Academic Research and Reviews (eJARR), který vydává například eJournal of Biological Sciences? Výzvy k publikování přistanou v e-mailové schránce kohokoli, kdo kdy na akademické půdě při příleţitosti nějaké konference cokoli přednášel. Co je na věci pozoruhodné, je skutečnost, ţe podobným titulům málokterý akademik z vyspělých zemí naletí. Jeden ani nemusí být vědec, ale prostě jen méně naivní člověk, který je zvyklý na existenci spamu všeho druhu a nebere váţně vše, co mu kdo pošle. Na solidních akademických pracovištích, kde existuje peer review a odborné práce jsou hodnoceny panelem expertů působících v oboru, bezcenné dílo ostatně neprojde přísně nastaveným filtrem. Druhá a nikoli nepodstatná věc je, ţe jednou publikovaný článek v nějakém predátorském časopise uţ podruhé v solidním odborném periodiku neumístíte. Náklady obětované příleţitosti jsou tak u solidního „paperu― obrovské. Jinak řečeno, u lidí, jejichţ výzkum je na určité úrovni, existuje silný motiv publikovat výsledek často dlouhotrvající vědecké činnosti v médiu, které poţívá dobré pověsti a jemuţ se věci znalí lidé nebudou vysmívat. Kdyby měl člověk platit třeba jen dvě stě dolarů za to, aby se v mezinárodní komunitě ztrapnil, místo aby dosáhl respektu, dělalo by to mizivé procento populace. Ohromný nárůst periodik i vydavatelů však svědčí o tom, ţe trh ve skutečnosti existuje, nemůţe být nijak malý a musí plnit nějakou ekonomickou funkci. Tou funkcí je vykazování publikační činnosti, na němţ závisí finanční prospěch autora, ale i jeho zaměstnavatele v případě, ţe peníze jsou přerozdělovány prostřednictvím nějakého kafemlejnku na základě „cinklé metriky―. Přesně jako v tangu – i tady musejí být na tanec dva. Není divu, ţe pouţívání zmanipulovatelných autopilotů pro rozdělování peněz ve vědecky vyspělých zemích se nepřipouští a přihlíţí se k periodickému hodnocení nezávislých expertů (jiţ zmíněné peer review). Je to sice také variace na téma agenta a principála, které známe třeba z řízení podniků, ale za předpokladu, ţe hodnotitel je skutečná kapacita a není ekonomicky nijak zainteresován na výsledku hodnocení, je to přece jen systém, který se brání podvodům účinněji. To, ţe počet predátorských titulů zatím utěšeně roste a existují jiţ i specialisté na výrobu falešných impakt faktorů, které pak přebírají predátorské časopisy, aby lákaly hejly či vychytralé manipulátory, dokazuje, ţe poptávka po klamání nijak neklesá. ——Čtěte také: Na univerzitách kolabuje aplikovaný výzkum, varuje Rada vysokých škol Jiří Drahoš: Akademie věd mění styl a vábí byznys

URL| http://euro.e15.cz/archiv/predatorska-vydavatelstvi-utoci-vysavaji-cesky-rozpocet-na-vedu-1255068

Predátorská vydavatelství útočí. Vysávají český rozpočet na vědu 25.12.2015

euro.e15.cz

str. 00

Archiv

Pochybná vydavatelství z celého světa nabízejí českým vědcům za peníze publikaci jejich článků. Mají úspěch, hodnocení vědy v Česku nefunguje.



Kdyţ doktorandka mediálních studií z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Vlaďka Kubíčková otevřela před pár týdny svou e-mailovou schránku, vyskočila na ni podivná nabídka: „Pozvánka k publikování vašich článků v našem časopise Journal of Journalism and Mass Communication.― Vlaďka Kubíčková o tomto časopise nikdy v ţivotě neslyšela. Jen ji zajímalo, jak se vydavatelství David Publishing Company údajně z New Yorku dozvědělo její e-mailovou adresu a název její doktorské práce. „Nějakým způsobem si zjistili, ţe jsem přednesla příspěvek na konferenci o médiích a komunikaci ve střední a východní Evropě,― říká Kubíčková. Časopis vydávaný touto neznámou čínsko-americkou společností vypadá na první pohled jako kaţdý jiný. Vlaďka Kubíčková dokonce na chvíli přemýšlela, zda se skutečně nejedná o prestiţní periodikum, jak o sobě ţurnál tvrdí. „Chvíli jsem byla v pokušení,― přiznává doktorandka. Jugoslávští vědci Při bliţším zkoumání ale člověk zjistí, ţe tu něco nehraje. Zvláštní je uţ vtíravá rétorika: „Pokud máte ještě příspěvek k dispozici nebo máte jinou nepublikovanou práci, prosím poskytněte nám ji.― Za publikaci v tomto časopise se navíc platí poplatky. Jak vysoké, zástupci časopisu ve svém e-mailu neuvedli. Redakční rada má řadu zajímavých členů a hodnotitelů. Například jistého Holgera Briela z University of Nicosia v Jugoslávii. To, ţe stát Jugoslávie uţ mnoho let neexistuje a ani nikdy předtím v něm nesídlila ţádná univerzitní instituce podobného jména, je zřejmě šéfům predátorského vydavatelství jedno. Tato nabídka nakonec dravcům z David Publishing Company nevyšla. Vlaďka Kubíčková totiţ po zjištění všech nesrovnalostí nakoukla do seznamu profesora Jeffreyho Bealla z Coloradské univerzity. Americký akademik jako první na světě sestavil respektovaný rejstřík predátorských časopisů, který uznává i Karlova univerzita. A vybízí své zaměstnance, aby se jím řídili. Vydavatel David Publishing Company v seznamu nechybí. Beallův rejstřík ale není kompletní. Ani být nemůţe. Kaţdým rokem přibývají desítky aţ stovky predátorských časopisů. Beall se na to snaţí reagovat a registruje jich uţ více neţ šest stovek. Před čtyřmi lety přitom začínal s pouhými osmnácti. Tito vydavatelé mají neobyčejné úspěchy právě v Česku. Nefunguje tu totiţ systém hodnocení vědy. Institut ekonomických studií se nepoučil. Škola zvučného jména přímo vybízí své studenty a absolventy k publikacím v predátorských vydavatelstvích. Pokud se některému z časopisů podaří proniknout do jedné z celosvětových vědeckých databází Web of Science nebo Scopus, v Česku je automaticky povaţován za věrohodný zdroj vědeckých informací a vědec můţe za publikaci v něm získat peníze ze státního rozpočtu na vědu. Nikdo nezkoumá, jestli je časopis a příspěvek v něm skutečně kvalitní. Proklouznout děravým sítem tak mohou stovky pochybných textů, i kdyţ se například podle vedení Karlovy univerzity jedná o porušení etického kodexu. Podobně jako v případě vědce z Karlovy univerzity a VŠE Wadima Strielkowského a jeho některých kolegů, na jejichţ podezřele bohatou publikační činnost v neznámých ţurnálech upozornil týdeník Euro jiţ dříve. Čilé publikování mělo Strielkowskému pomoci k docentuře, kterou se snaţil získat na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde stále působí. Knihy o upírech Strielkowski je přitom absolventem Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK, povaţovaného za nejprestiţnější ekonomickou školu v zemi. Začínal tu dokonce svou vědeckou i pedagogickou dráhu. Ale kvůli nedostatečným výsledkům i podezření z vysávání prostředků na vědu musel odejít. Institut ekonomických studií se však ze Strielkowského kauzy nepoučil. Škola zvučného jména přímo vybízí své studenty a absolventy k publikacím v predátorských vydavatelstvích, jak o tom svědčí dopis z webových stránek školy. Pokud v nich publikují svou bakalářskou či diplomovou práci, institut jim přispěje pěti tisíci korun. To můţe pokrýt platbu predátorskému vydavateli za uveřejnění. Institut si na oplátku vykáţe studentskou publikaci do Rejstříku informací o výsledcích (RIV) jako vědeckou práci, na kterou získá státní podporu. Plné znění zpráv


Ta můţe být o mnoho vyšší neţ zmíněných pět tisíc vyplácených autorům. Studenti institutu v minulých letech publikovali své závěrečné práce výhradně ve vydavatelství Lambert Academic Publishing (LAP), které je celosvětově známé jako „vanity press―, tedy vydavatel, který sváţe cokoli, pokud si to zaplatíte. Jedná se vlastně o takový akademický samizdat. Své knihy o upírech vydal v LAP i dnes jiţ bývalý zaměstnanec Karlovy univerzity Wadim Strielkowski. Institut studenty v dopise motivuje tím, ţe publikace například v LAP bude hodnotnou vzpomínkou na dobu jejich studia. „Vydání práce v zahraničí vám přinese hodnotu v podobě lepší pozice na trhu kvalifikované práce a především v podobě radosti vašich blízkých, která je, jak víte, k nezaplacení,― píše v dopise ředitel institutu Martin Gregor. „Nejedná se o nijak nedostiţnou metu,― dodává. Ano, publikovat v LAP skutečně není těţké – stačí si to zaplatit. Lambert Academic Publishing se na svých internetových stránkách pyšní podivnou referencí od Jeffreyho S. Weavera, bývalého pedagoga z ne příliš známých amerických univerzit Strayer a Walden. „Během pouhých tří měsíců jsem s jejich pomocí publikoval šest knih, z nichţ tři jsou nyní vyuţívány na dvou univerzitách jako doporučená literatura,― cituje LAP Weavera. Knihovník Coloradské univerzity Jeffrey Beall Jeffrey Beall nemá o vydavatelství Lambert Academic Publishing ţádné iluze. Zařadil ho do speciální kolonky „must avoid― (je nutné se mu vyhnout). „Tento vydavatel obesílá čerstvé absolventy a mladé vědce a vybízí je k poskytnutí práv k jejich závěrečným pracím, které tiskne na objednávku a pak je prodává například na Amazonu,― tvrdí Beall. „Společnost zaměstnává takzvané akviziční editory, kteří celý den a noc prohledávají internet a posílají spamy jejich nešťastným obětem, které právě dokončily dizertaci,― doplňuje vědec z Colorada. Na dotazy týdeníku Euro nikdo z Lambert Academic Publishing neodpověděl. Na zaslané otázky nereagoval ani ředitel Institutu ekonomických studií Martin Gregor. Institut se přitom sám zařadil do role jakéhosi agenta tohoto vydavatelství v Česku. Na publikování v LAP a podobných vydavatelstvích můţe škola slušně vydělat. Na úkor státního rozpočtu. Nová pravidla Fakulta sociálních věd se i v důsledku kauzy s podvodnými publikacemi rozhodla vypracovat zcela nová celofakultní pravidla publikování, která jsou nyní „v procesu výroby―, jak týdeníku Euro sdělil proděkan Filip Láb. Nová pravidla by měla alespoň rámcově definovat predátorské časopisy – nekvalitní či fiktivní recenzní řízení, pochybná jména nebo instituce v redakčních radách či mezi hodnotiteli. A pravidla by měla také jasně varovat akademiky, aby vůbec nereagovali na spamové výzvy k publikování od predátorů, které vědcům do e-mailové schránky chodí téměř kaţdý den. „Kaţdý z nás je prakticky denně bombardován e-maily nabízejícími publikování v některém z těchto časopisů. Odpovědnost za publikaci má na prvním místě její autor,― říká prorektor Karlovy univerzity Jan Konvalinka, který se celou problematikou intenzivně zabývá i v důsledku kauzy Wadima Strielkowského. Miroslav Zámečník: Publikuj, nebo zhyň Predátorské časopisy a vydavatelé nejsou úplně nový fenomén, ale teď se s nimi doslova roztrhl pytel. Podle Jeffreyho Bealla, uznávané autority v oboru, vzrostl počet vydavatelů, kteří lákají k publikaci vědeckých prací autory, aby jim vzápětí vystavili mastný účet, z osmnácti v roce 2011 na letošních 693. Názvy časopisů vypadají na první pohled seriózně, stejně jako vydavatelé. Co třeba International Association of Computer Science and Information Technology (IACSIT Press) nebo eJournals of Academic Research and Reviews (eJARR), který vydává například eJournal of Biological Sciences? Výzvy k publikování přistanou v e-mailové schránce kohokoli, kdo kdy na akademické půdě při Plné znění zpráv


příleţitosti nějaké konference cokoli přednášel. Co je na věci pozoruhodné, je skutečnost, ţe podobným titulům málokterý akademik z vyspělých zemí naletí. Jeden ani nemusí být vědec, ale prostě jen méně naivní člověk, který je zvyklý na existenci spamu všeho druhu a nebere váţně vše, co mu kdo pošle. Na solidních akademických pracovištích, kde existuje peer review a odborné práce jsou hodnoceny panelem expertů působících v oboru, bezcenné dílo ostatně neprojde přísně nastaveným filtrem. Druhá a nikoli nepodstatná věc je, ţe jednou publikovaný článek v nějakém predátorském časopise uţ podruhé v solidním odborném periodiku neumístíte. Náklady obětované příleţitosti jsou tak u solidního „paperu― obrovské. Jinak řečeno, u lidí, jejichţ výzkum je na určité úrovni, existuje silný motiv publikovat výsledek často dlouhotrvající vědecké činnosti v médiu, které poţívá dobré pověsti a jemuţ se věci znalí lidé nebudou vysmívat. Kdyby měl člověk platit třeba jen dvě stě dolarů za to, aby se v mezinárodní komunitě ztrapnil, místo aby dosáhl respektu, dělalo by to mizivé procento populace. Ohromný nárůst periodik i vydavatelů však svědčí o tom, ţe trh ve skutečnosti existuje, nemůţe být nijak malý a musí plnit nějakou ekonomickou funkci. Tou funkcí je vykazování publikační činnosti, na němţ závisí finanční prospěch autora, ale i jeho zaměstnavatele v případě, ţe peníze jsou přerozdělovány prostřednictvím nějakého kafemlejnku na základě „cinklé metriky―. Přesně jako v tangu – i tady musejí být na tanec dva. Není divu, ţe pouţívání zmanipulovatelných autopilotů pro rozdělování peněz ve vědecky vyspělých zemích se nepřipouští a přihlíţí se k periodickému hodnocení nezávislých expertů (jiţ zmíněné peer review). Je to sice také variace na téma agenta a principála, které známe třeba z řízení podniků, ale za předpokladu, ţe hodnotitel je skutečná kapacita a není ekonomicky nijak zainteresován na výsledku hodnocení, je to přece jen systém, který se brání podvodům účinněji. To, ţe počet predátorských titulů zatím utěšeně roste a existují jiţ i specialisté na výrobu falešných impakt faktorů, které pak přebírají predátorské časopisy, aby lákaly hejly či vychytralé manipulátory, dokazuje, ţe poptávka po klamání nijak neklesá. ——Čtěte také: Na univerzitách kolabuje aplikovaný výzkum, varuje Rada vysokých škol Jiří Drahoš: Akademie věd mění styl a vábí byznys

URL| http://euro.e15.cz/archiv/predatorska-vydavatelstvi-utoci-vysavaji-cesky-rozpocet-na-vedu-1255068

Jak vysát rozpočet na vědu do poslední kapky 28.12.2015

e15.cz

str. 00

Archiv

Jak nejlépe vysát miliony z veřejných peněz na českou vědu? Vědec Univerzity Karlovy a milovník upírů Wadim Strielkowski přišel na to, ţe stačí psát jeden článek za druhým. Kdyţ odbornice na populární televizní tvorbu Irena Reifová dávala letos na jaře dohromady soupis vědeckých publikací členů Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nestačila se divit. U jednoho ze svých kolegů narazila na článek otištěný v časopise Mediterranean Journal of Social Sciences (Středomořský časopis sociálních věd). To není úplně běţné periodikum, kde vědci z praţské Fakulty sociálních věd publikuji své texty. Reifová, která měla v institutu vědu na starost, po chvíli zjistila, ţe středomořské periodikum vykazuje mnoho znaků takzvaných predátorských časopisů. Tyto „odpadní ţurnály― se naoko tváří jako vědecké tituly, ale orientují se na rychloobrátkové vydávání textů nezávisle na jejich kvalitě. Za otištění příspěvku v časopise, který Plné znění zpráv


před pěti lety zaloţilo několik pedagogů z římské univerzity Sapienza, akademik běţně zaplatí 200 eur. Ne naopak. Bankovní spojení se ztrácí kdesi v Albánii. Příspěvky přijímá editorka Bidzina Savaneliová z Tbiliské univerzity v Gruzii. Autoři mohou dokonce sami navrhnout aţ dva hodnotitele, kteří ověří přínos jejich vlastního textu. Středomořský časopis je navíc zdarma, publikované články si můţe přečíst kaţdý. Ale moc čtenářů zřejmě nemá. Humanitní termály Pozoruhodné bylo i téma onoho článku. Text publikovaný v neznámém italském sociálněvědním ţurnálu pojednával o vyuţití geotermální technologie v Černém moři. Autorem příspěvku, který byl podle univerzitní databáze financovaný z českého státního rozpočtu na humanitní vědy, byl člen katedry marketingové komunikace Fakulty sociálních věd Wadim Strielkowski. Článek napsal společně s několika ruskými kolegy, které však na Karlově univerzitě nikdo nikdy neviděl. Ale to nebylo vše. Marketingový specialista Strielkowski se postupně ukázal jako renesanční osobnost 21. století. Ve svých publikacích vykazoval velmi široký záběr odbornosti od geotermální energie přes turismus, rozvoj venkova, migraci, psychologii, historii, pedagogiku, média, podnikovou ekonomiku, korupci, daně, evropskou integraci aţ konečně po marketing. Rodilý Polák Strielkowski loni publikoval třeba zajímavou studii o marketingovém potenciálu Halloweenu. Článek podpořený z českého rozpočtu vyšel v pákistánském časopise World Applied Sciences Journal i v chorvatském sborníku Trţište. V publikacích vykazoval velmi široký záběr odbornosti od geotermální energie přes turismus, rozvoj venkova, migraci, psychologii, historii, pedagogiku, média, podnikovou ekonomiku, korupci, daně, evropskou integraci aţ konečně po marketing… Autor v něm došel k závěru, ţe Halloween můţe být z marketingového hlediska srovnatelný s Vánocemi. Wadim Strielkowski byl tak plodným vědcem, ţe v univerzitní databázi uváděl za loňský rok nejvíce publikací z celého komunikačního institutu Fakulty sociálních věd. Za tři roky zvládl vydat zhruba 60 článků či knih. Na šestatřicetiletého výzkumníka úctyhodný výkon. Jenţe jak následně zjistila Reifová, tyto články otiskly vesměs neznámé a pochybné časopisy. Ještě o něco divnější jsou Strielkowského monografie. Vydal řadu knih v ruštině pod hlavičkou Fakulty sociálních věd – která k tomu nikdy nedala svolení. „Hned jsem celou věc předala vedení institutu a proděkanovi pro vědu,― tvrdí Reifová. Setkala se ale prý s velmi liknavým přístupem. Problematické publikace Strielkowského objevila letos v dubnu a o měsíc později kvůli údajné neochotě vedení situaci řešit odstoupila z funkce tajemnice pro vědu. Vedení institutu si celou věc pamatuje jinak: Reifová prý odstoupila poté, co byla dotázána, jak své podezření sama řeší. Nadřízení jí také vytkli, ţe na vše upozornila pozdě. „Je pravda, ţe jsem si toho mohla všimnout dřív, ale přece jen jsem to byla já, kdo na to upozornil první. Problémy s publikacemi do té doby neodhalili ani ti nejpovolanější – knihovny a hodnotitelé na úrovni pověřeného úřadu vlády,― míní Reifová. Výkonný kafemlejnek Při podrobném zkoumání vědeckých výstupů Strielkowského došla k tomu, ţe řada predátorských časopisů, v nichţ publikoval, je zařazena do akademické databáze Scopus. Publikování v nich můţe přinést vytouţené RIV body. Rejstřík informací o výsledcích (RIV) shromaţďuje vědecké publikace a za ně pak stát automaticky posílá univerzitám a fakultám peníze ze státního rozpočtu. Pro tento systém se mezi vědci vţilo označení „kafemlejnek―. Za Reifovou se na jaře postavil její kolega Václav Štětka, vědec se zkušenostmi z Oxfordu, který na Fakultě sociálních věd v roce 2013 zaloţil výzkumný tým PolCoRe, který se zabývá politickou komunikací. „Vedení institutu poukazovalo na finanční přínos těchto publikací. Snaţili se to zamést pod koberec,― vysvětluje Štětka, proč se podle něj vedení školy zpočátku snaţilo problém bagatelizovat. Ředitelka institutu, odbornice na menšinová témata v médiích a bývalá moderátorka České televize, Alice Němcová Tejkalová ale výhrady svých spolupracovníků odmítá.



Ve smyslu zákoníku práce nebyl tento přístup doktora Strielkowského důvodem pro okamţité rozvázání pracovního poměru „Ve smyslu zákoníku práce nebyl tento přístup doktora Strielkowského důvodem pro okamţité rozvázání pracovního poměru,― hájí se Tejkalová, která je mimo jiné i členkou kolegia rektora Karlovy univerzity. Proto iniciovala alespoň vznik pravidel pro publikování. Jasné instrukce mají napříště zabránit tomu, aby vědci v honbě za přísunem financí vydávali jeden článek za druhým bez ohledu na to, kde vyjde a jakou bude mít vědeckou hodnotu. Alice Němcová Tejkalová, která tato pravidla vydala, však sama publikovala s Wadimem Strielkowským článek v ţurnálu Mediterranean Journal of Social Sciences. Publikovala i v ázerbájdţánském časopise Journal of Language and Literature. Sama tvrdí, ţe se z této zkušenosti poučila. „Důvěřovala jsem doktoru Strielkowskému. Snaţím se vidět v lidech to dobré. Navíc článek publikovaný mými kolegy v Mediterranean Journal of Social Sciences v roce 2014 byl zařazen mezi ty, které nám letos v březnu tajemnice pro vědu Irena Reifová zaslala k moţnosti citování v našich pracích. Tento časopis tedy nebyl z její strany vnímán negativně,― říká Tejkalová. Poplatky za publikování v predátorských časopisech podle ní nešly z rozpočtu institutu či fakulty, ale Strielkowski je platil sám. V průběhu debat o řešení celé situace vypluly na povrch další podrobnosti o působení marketingového specialisty Strielkowského na české univerzitní půdě. Vypadalo to, ţe kauza nebere konce a přitom se to celé začíná měnit v tragikomedii. Reifová se Štětkou a několika dalšími kolegy například zjistili, ţe Strielkowski publikuje své texty v pochybných časopisech také ve spoluautorství s jistou Emily Welkins, akademičkou z Cambridge, o které však lidé z oboru nikdy nic neslyšeli. Doktor Strielkowski dokonce v jednom svém článku okopíroval kompletní kapitoly z knihy podepsané právě Emily Welkins. Po předání nového zjištění ředitelce institutu dostali „fakultní rebelové― šokující odpověď. Alice Němcová Tejkalová mezitím zjistila, ţe Emily Welkins je ve skutečnosti neexistující smyšlená identita, kterou vytvořil Strielkowski. Vědecky publikoval nejen pod svým jménem, ale zároveň i pod jménem svého alter ega Emily Welkins, fiktivní výzkumnice, kterou si vymyslel. Uměle stvořená vědkyně je zároveň autorkou několika populárně-naučných knih o upírech. V jedné ze svých knih pojmenované Till the Last Drop (Do poslední kapky) se Welkins, tedy vlastně Strielkowski, zabývá otázkou, zda „lidé a upíři můţou ţít spolu v míru―. Kniha vypráví o fenoménu a historii upírů, pouţívá matematické modely a diferenciální rovnice k výpočtu různých scénářů a prognóz. Strielkowski ji dokonce doplnil vlastními roztomilými ilustracemi. Vtip á la Cimrman „Je pravda, ţe jsem si v Anglii zvykl na trochu jiné standardy akademického chování. Tady jsem narazil do zdi,― kroutí hlavou Václav Štětka, který ještě před dvěma lety seděl v oxfordské knihovně a pracoval na vědeckém výzkumu médií a demokracie ve střední a východní Evropě. Sám Strielkowski vysvětluje falešnou identitu stvořené výzkumnice odkazem na českou národní povahu. „Zdálo se mi to jako dobrý vtip po vzoru českého génia Járy Cimrmana. Svůj počin jsem si řádně pareport tentoval v USA a mám na něj autorská práva,― prohlašuje Strielkowski. Týdeník Euro ho několikrát kontaktoval, telefonicky i e-mailem. Strielkowski hájí svůj přístup k publikování tím, ţe se nedopustil ničeho nezákonného, neetického ani neporušil ţádná pravidla fakulty či univerzity. Nicméně připouští, ţe některé jeho texty „vznikaly během poměrně krátké doby a moţná nejsou tak dokonalé―. Celá kauza je podle něj výsledkem mocenského boje uvnitř institutu. Svéráz s vlastní školou Wadim Strielkowski je v první řadě svérázný vědec. „Je to trošku blázen. Tak to v akademickém světě chodí,― říká o něm bez obalu Denisa Hejlová, vedoucí katedry marketingové komunikace a public relations Fakulty sociálních věd (FSV), kam byl Strielkowski v roce 2013 přijat. Na katedru nastoupil poté, co byl nucen opustit Institut ekonomických studií FSV UK, kde vystudoval ekonomii a následně učil a podílel se na výzkumu. Podle Plné znění zpráv


ředitele institutu Martina Gregora nesplňoval poţadavky na vedení kurzů a jeho rychloobrátkové publikace nebyly příliš kvalitní. O jeho přechodu na katedru marketingu spolurozhodovala její šéfka Denisa Hejlová. Se Strielkowským se spřátelila a v poslední době patří v akademické obci k jeho nejbliţším lidem. Dokonce s ním publikovala články v časopisech, které lze označit přinejmenším za podezřelé. Je to trošku blázen. Tak to v akademickém světě chodí Hejlová je například spoluautorkou textu o ekonomických faktorech ovlivňujících kvalitu ţivota na Sibiři, kterou vydala v rumunském ţurnálu Journal of Applied Economic Sciences. Podle svých slov napsala první stránku článku věnovanou teorii štěstí. Jedná se o přehled dostupné literatury k tématu. Autory ostatních pasáţí jsou Wadim Strielkowski a Ljudmila Kisileva ze sibiřské univerzity v Tjumeni. Strielkowski a Kisileva dlouhodobě spolupracují. Například na nové praţské univerzitě, která však nikdy nezískala akreditaci českého ministerstva školství. Prague University of Social Sciences and Humanities vznikla letos v červenci a navázala na činnost společnosti Univerzitní servis. Vlastníkem obou firem je právě Strielkowski. puni.cz versus cuni.cz Tajemná univerzita za poplatek vzdělává především postgraduální studenty ze zemí bývalého Sovětského svazu. Při prezentaci školy na internetových stránkách www.puni. cz, jejichţ název se nápadně podobá stránkám Karlovy univerzity www.cuni. cz, Strielkowski vyuţíval loga Karlovy univerzity bez jejího vědomí. Strielkowski dokonce organizoval placený kurz Modern management, který vyučoval v prostorách Fakulty sociálních věd a certifikáty opatřil logem Karlovy univerzity. Za kurz si přitom od ruských studentů účtoval poplatek 500 eur. Poté, co se o jeho aktivity začal zajímat týdeník Euro, Strielkowski přístup na stránky své univerzity zablokoval. „Po školeních, která jsem organizoval, vydávalo certifikáty za jejich absolvování oddělení zahraničních styků Fakulty sociálních věd po dohodě se mnou,― tvrdí Strielkowski. Rektorát Karlovy univerzity však rozhodně odmítá, ţe by Strielkowskému dovolil pořádat v budově Fakulty sociálních věd soukromé kurzy, vybírat za ně poplatky a tisknout certifikáty s logem univerzity. Fakulta sociálních věd navíc neeviduje ţádný pronájem prostor Strielkowského soukromou univerzitou. „Pokud došlo ke zneuţití značky nebo prostor Univerzity Karlovy, bylo by to velmi závaţné. V současnosti zjišťujeme, jestli v této věci nedošlo k porušení platných zákonných předpisů. Pokud ano, vyvodíme z toho důsledky,― nechal se slyšet prorektor pro vědu Jan Konvalinka. Blíţí se trestní oznámení? Univerzita Karlova v současné době zvaţuje podání trestního oznámení na Wadima Strielkowského, který musel právě kvůli nesrovnalostem v publikování i nejasným okolnostem svého podnikání s tituly Karlovu univerzitu opustit. Úvazek na Fakultě sociálních věd mu skončil v září. Poté ještě na několik týdnů přešel na Fakultu humanitních studií, ale poměr s ním byl i kvůli stále znepokojivějším informacím o jeho akademické dráze ukončen ve zkušební době. Na Fakultě humanitních studií se Strielkowski setkal s Innou Čábelkovou, rodilou Ruskou, která zde vyučuje ekonomii. Čábelková ještě donedávna pracovala v Prague University of Social Sciences and Humanities jako rektorka, a dokonce se zde prezentovala falešným profesorským titulem. Čábelková vyučovala i na podivných placených kurzech, kde se rozdávaly certifikáty s logem Karlovy univerzity. Strielkowski tedy letos na podzim nuceně opustil Karlovu univerzitu. Přesunul se do ruského Irkutska, kde přednáší v kurzu o energetické ekonomice. „Nemám problém si najít práci v oboru jinde. O vědce s tak masivním publikačním portfoliem, jako je to moje, je všude ve světě zájem,― říká sebevědomě Strielkowski. Z Česka však neodešel úplně. Nadále působí na katedře cestovního ruchu Vysoké školy ekonomické (VŠE). I jejím logem se chlubil na webové prezentaci své soukromé univerzity. Vedoucí katedry cestovního ruchu Josef Abrhám zároveň působil jako člen vedení Strielkowského univerzity. Týdeník Euro se pokusil několikrát s Abrhámem spojit, ale docent z VŠE na dotazy nereagoval. Plné znění zpráv


Magistři z Prahy „Prague University― kromě organizování kurzů a udělování zcela inovativních titulů Master of Academic Writing (magistr akademického psaní) vydává také několik „vědeckých― ţurnálů. Téměř výhradně v nich publikují ruskojazyční studenti Strielkowského univerzity. V Rusku a ostatních státech bývalého sovětského impéria totiţ nedávno začala pro akademiky platit pravidla publikování ve vědeckých časopisech, coţ do té doby nebylo zvykem. Strielkowski si tak na nové poptávce postavil byznys. Navíc „titul z Prahy― má v Moskvě či v Baku stále slušný zvuk. Mezi autory článků ve Strielkowského časopisech jsou ale i někteří Češi. Například Josef Abrhám či Denisa Hejlová. Ve Strielkowského časopise Czech Journal of Social Sciences, Business and Economics (CJSSBE) Hejlová publikovala loni článek o veřejném vnímání problematiky globálního oteplování. Jako hostující studentka Columbia University v New Yorku v něm popisovala diskurz globálního oteplování vyjádřený při jednom protestním pochodu v New Yorku. „Texty, které zmiňujete, si nezahrnu do RIV publikací,― uvedla Hejlová poté, co se týdeník Euro začal o kauzu zajímat. Stát by je tak nakonec neměl financovat. Hejlová tvrdí, ţe dříve nevěděla o tom, kdo časopis CJSSBE vydává. Tuto informaci se podle svých slov dozvěděla aţ od týdeníku Euro. O univerzitě Wadima Strielkowského poprvé slyšela před několika dny. „Pokud je pravda to, co tvrdíte, cítím se podvedena,― reagovala Hejlová. Podvedených bude asi více. Rychloobrátkové publikace Wadima Strielkowského totiţ můţou ze státního rozpočtu na vědu vytáhnout aţ miliony korun. Sám jejich autor uţ si z Fakulty sociálních věd odnesl jen na odměnách minimálně 200 tisíc korun. Univerzita Karlova po dotazech týdeníku Euro minulý týden oznámila, ţe nechá publikace Strielkowského prověřit. Pokud se potvrdí některá podezření, budou z hodnocení vyřazeny. Děravá věda Kauza s publikacemi však ukazuje na mnohem širší systémový problém. Na hodnocení poctivosti publikace má nyní vliv jen to, zda je časopis zahrnut do jedné ze dvou celosvětových vědeckých databází Web of Science nebo Scopus. Ty však fungují na komerčním principu a jejich hlavním cílem je dosaţení zisku, který generují při co největším počtu indexovaných časopisů. Údaje o publikacích putují do Rejstříku informací o výsledcích a za tyto publikace získávají univerzity a fakulty ze státního rozpočtu automaticky dotace. Část z nich pak končí přímo na účtech autorů. Wadim Strielkowski proto vyuţil děravého systému a publikováním jednoho článku za druhým v časopisech zejména databáze Scopus dokázal rychle maximalizovat RIV body. „Hodnocení kvality a jeho vazba na poskytování prostředků ze státního rozpočtu subjektům, které výsledky vyřešily, prakticky neexistuje,― přiznává Radek Melichar z Kanceláře místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavla Bělobrádka. Na nápravě uţ se na Úřadu vlády pracuje. Připravuje se nový zákon o podpoře vědy, výzkumu a inovací i zcela nová metodika hodnocení vědy, která by mohla určovat pravidla pro přidělování státních dotací od roku 2017. Univerzity by měly být hodnoceny především podle své kvality, historie, společenské relevance a perspektivy výzkumu. Ukazuje se, ţe důraz kladený na automatické sčítání „publikačních bodů― jako podklad pro financování není pro českou vědu úplně optimální. Univerzita Karlova proto nechce čekat aţ do roku 2017 a uţ rozjela pilotní studii, jejímţ prostřednictvím si mimo jiné i na Fakultě sociálních věd testuje vyuţití takzvaného peer-to-peer hodnocení jednotlivých publikací. Předtím neţ články dostanou státní podporu, měly by tak projít hodnocením vědců v komisích. Peníze jsou věda 60 vědeckých článků či knih napsal Wadim Strielkowski během necelých tří let. 500 eur stál kurz Modern Management organizovaný Strielkowského soukromou školou na půdě Karlovy univerzity. 200 eur je běţná cena za publikaci článku v predátorském časopise. 200 000 Kč na odměnách získal Wadim Strielkowski od Fakulty sociálních věd za své publikace. Plné znění zpráv


Čtěte také: Predátorská vydavatelství útočí: Vysávají český rozpočet na vědu

URL| http://euro.e15.cz/archiv/jak-vysat-rozpocet-na-vedu-do-posledni-kapky-1252838

Jak vysát rozpočet na vědu do poslední kapky 28.12.2015

euro.e15.cz

str. 00

Archiv

Jak nejlépe vysát miliony z veřejných peněz na českou vědu? Vědec Univerzity Karlovy a milovník upírů Wadim Strielkowski přišel na to, ţe stačí psát jeden článek za druhým. Kdyţ odbornice na populární televizní tvorbu Irena Reifová dávala letos na jaře dohromady soupis vědeckých publikací členů Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, nestačila se divit. U jednoho ze svých kolegů narazila na článek otištěný v časopise Mediterranean Journal of Social Sciences (Středomořský časopis sociálních věd). To není úplně běţné periodikum, kde vědci z praţské Fakulty sociálních věd publikuji své texty. Reifová, která měla v institutu vědu na starost, po chvíli zjistila, ţe středomořské periodikum vykazuje mnoho znaků takzvaných predátorských časopisů. Tyto „odpadní ţurnály― se naoko tváří jako vědecké tituly, ale orientují se na rychloobrátkové vydávání textů nezávisle na jejich kvalitě. Za otištění příspěvku v časopise, který před pěti lety zaloţilo několik pedagogů z římské univerzity Sapienza, akademik běţně zaplatí 200 eur. Ne naopak. Bankovní spojení se ztrácí kdesi v Albánii. Příspěvky přijímá editorka Bidzina Savaneliová z Tbiliské univerzity v Gruzii. Autoři mohou dokonce sami navrhnout aţ dva hodnotitele, kteří ověří přínos jejich vlastního textu. Středomořský časopis je navíc zdarma, publikované články si můţe přečíst kaţdý. Ale moc čtenářů zřejmě nemá. Humanitní termály Pozoruhodné bylo i téma onoho článku. Text publikovaný v neznámém italském sociálněvědním ţurnálu pojednával o vyuţití geotermální technologie v Černém moři. Autorem příspěvku, který byl podle univerzitní databáze financovaný z českého státního rozpočtu na humanitní vědy, byl člen katedry marketingové komunikace Fakulty sociálních věd Wadim Strielkowski. Článek napsal společně s několika ruskými kolegy, které však na Karlově univerzitě nikdo nikdy neviděl. Ale to nebylo vše. Marketingový specialista Strielkowski se postupně ukázal jako renesanční osobnost 21. století. Ve svých publikacích vykazoval velmi široký záběr odbornosti od geotermální energie přes turismus, rozvoj venkova, migraci, psychologii, historii, pedagogiku, média, podnikovou ekonomiku, korupci, daně, evropskou integraci aţ konečně po marketing. Rodilý Polák Strielkowski loni publikoval třeba zajímavou studii o marketingovém potenciálu Halloweenu. Článek podpořený z českého rozpočtu vyšel v pákistánském časopise World Applied Sciences Journal i v chorvatském sborníku Trţište. V publikacích vykazoval velmi široký záběr odbornosti od geotermální energie přes turismus, rozvoj venkova, migraci, psychologii, historii, pedagogiku, média, podnikovou ekonomiku, korupci, daně, evropskou integraci aţ konečně po marketing… Autor v něm došel k závěru, ţe Halloween můţe být z marketingového hlediska srovnatelný s Vánocemi. Wadim Strielkowski byl tak plodným vědcem, ţe v univerzitní databázi uváděl za loňský rok nejvíce publikací z celého komunikačního institutu Fakulty sociálních věd. Za tři roky zvládl vydat zhruba 60 článků či knih. Na šestatřicetiletého výzkumníka úctyhodný výkon. Jenţe jak následně zjistila Reifová, tyto články otiskly vesměs neznámé a pochybné časopisy. Ještě o něco divnější jsou Plné znění zpráv


Strielkowského monografie. Vydal řadu knih v ruštině pod hlavičkou Fakulty sociálních věd – která k tomu nikdy nedala svolení. „Hned jsem celou věc předala vedení institutu a proděkanovi pro vědu,― tvrdí Reifová. Setkala se ale prý s velmi liknavým přístupem. Problematické publikace Strielkowského objevila letos v dubnu a o měsíc později kvůli údajné neochotě vedení situaci řešit odstoupila z funkce tajemnice pro vědu. Vedení institutu si celou věc pamatuje jinak: Reifová prý odstoupila poté, co byla dotázána, jak své podezření sama řeší. Nadřízení jí také vytkli, ţe na vše upozornila pozdě. „Je pravda, ţe jsem si toho mohla všimnout dřív, ale přece jen jsem to byla já, kdo na to upozornil první. Problémy s publikacemi do té doby neodhalili ani ti nejpovolanější – knihovny a hodnotitelé na úrovni pověřeného úřadu vlády,― míní Reifová. Výkonný kafemlejnek Při podrobném zkoumání vědeckých výstupů Strielkowského došla k tomu, ţe řada predátorských časopisů, v nichţ publikoval, je zařazena do akademické databáze Scopus. Publikování v nich můţe přinést vytouţené RIV body. Rejstřík informací o výsledcích (RIV) shromaţďuje vědecké publikace a za ně pak stát automaticky posílá univerzitám a fakultám peníze ze státního rozpočtu. Pro tento systém se mezi vědci vţilo označení „kafemlejnek―. Za Reifovou se na jaře postavil její kolega Václav Štětka, vědec se zkušenostmi z Oxfordu, který na Fakultě sociálních věd v roce 2013 zaloţil výzkumný tým PolCoRe, který se zabývá politickou komunikací. „Vedení institutu poukazovalo na finanční přínos těchto publikací. Snaţili se to zamést pod koberec,― vysvětluje Štětka, proč se podle něj vedení školy zpočátku snaţilo problém bagatelizovat. Ředitelka institutu, odbornice na menšinová témata v médiích a bývalá moderátorka České televize, Alice Němcová Tejkalová ale výhrady svých spolupracovníků odmítá. Ve smyslu zákoníku práce nebyl tento přístup doktora Strielkowského důvodem pro okamţité rozvázání pracovního poměru „Ve smyslu zákoníku práce nebyl tento přístup doktora Strielkowského důvodem pro okamţité rozvázání pracovního poměru,― hájí se Tejkalová, která je mimo jiné i členkou kolegia rektora Karlovy univerzity. Proto iniciovala alespoň vznik pravidel pro publikování. Jasné instrukce mají napříště zabránit tomu, aby vědci v honbě za přísunem financí vydávali jeden článek za druhým bez ohledu na to, kde vyjde a jakou bude mít vědeckou hodnotu. Alice Němcová Tejkalová, která tato pravidla vydala, však sama publikovala s Wadimem Strielkowským článek v ţurnálu Mediterranean Journal of Social Sciences. Publikovala i v ázerbájdţánském časopise Journal of Language and Literature. Sama tvrdí, ţe se z této zkušenosti poučila. „Důvěřovala jsem doktoru Strielkowskému. Snaţím se vidět v lidech to dobré. Navíc článek publikovaný mými kolegy v Mediterranean Journal of Social Sciences v roce 2014 byl zařazen mezi ty, které nám letos v březnu tajemnice pro vědu Irena Reifová zaslala k moţnosti citování v našich pracích. Tento časopis tedy nebyl z její strany vnímán negativně,― říká Tejkalová. Poplatky za publikování v predátorských časopisech podle ní nešly z rozpočtu institutu či fakulty, ale Strielkowski je platil sám. V průběhu debat o řešení celé situace vypluly na povrch další podrobnosti o působení marketingového specialisty Strielkowského na české univerzitní půdě. Vypadalo to, ţe kauza nebere konce a přitom se to celé začíná měnit v tragikomedii. Reifová se Štětkou a několika dalšími kolegy například zjistili, ţe Strielkowski publikuje své texty v pochybných časopisech také ve spoluautorství s jistou Emily Welkins, akademičkou z Cambridge, o které však lidé z oboru nikdy nic neslyšeli. Doktor Strielkowski dokonce v jednom svém článku okopíroval kompletní kapitoly z knihy podepsané právě Emily Welkins. Po předání nového zjištění ředitelce institutu dostali „fakultní rebelové― šokující odpověď. Alice Němcová Tejkalová mezitím zjistila, ţe Emily Welkins je ve skutečnosti neexistující smyšlená identita, kterou vytvořil Strielkowski. Vědecky publikoval nejen pod svým jménem, ale zároveň i pod jménem svého alter ega Emily Welkins, fiktivní výzkumnice, kterou si vymyslel. Uměle stvořená vědkyně je zároveň autorkou několika populárně-naučných knih o upírech. V jedné ze svých knih pojmenované Till the Last Drop (Do poslední kapky) se Welkins, tedy vlastně Plné znění zpráv


Strielkowski, zabývá otázkou, zda „lidé a upíři můţou ţít spolu v míru―. Kniha vypráví o fenoménu a historii upírů, pouţívá matematické modely a diferenciální rovnice k výpočtu různých scénářů a prognóz. Strielkowski ji dokonce doplnil vlastními roztomilými ilustracemi. Vtip á la Cimrman „Je pravda, ţe jsem si v Anglii zvykl na trochu jiné standardy akademického chování. Tady jsem narazil do zdi,― kroutí hlavou Václav Štětka, který ještě před dvěma lety seděl v oxfordské knihovně a pracoval na vědeckém výzkumu médií a demokracie ve střední a východní Evropě. Sám Strielkowski vysvětluje falešnou identitu stvořené výzkumnice odkazem na českou národní povahu. „Zdálo se mi to jako dobrý vtip po vzoru českého génia Járy Cimrmana. Svůj počin jsem si řádně pareport tentoval v USA a mám na něj autorská práva,― prohlašuje Strielkowski. Týdeník Euro ho několikrát kontaktoval, telefonicky i e-mailem. Strielkowski hájí svůj přístup k publikování tím, ţe se nedopustil ničeho nezákonného, neetického ani neporušil ţádná pravidla fakulty či univerzity. Nicméně připouští, ţe některé jeho texty „vznikaly během poměrně krátké doby a moţná nejsou tak dokonalé―. Celá kauza je podle něj výsledkem mocenského boje uvnitř institutu. Svéráz s vlastní školou Wadim Strielkowski je v první řadě svérázný vědec. „Je to trošku blázen. Tak to v akademickém světě chodí,― říká o něm bez obalu Denisa Hejlová, vedoucí katedry marketingové komunikace a public relations Fakulty sociálních věd (FSV), kam byl Strielkowski v roce 2013 přijat. Na katedru nastoupil poté, co byl nucen opustit Institut ekonomických studií FSV UK, kde vystudoval ekonomii a následně učil a podílel se na výzkumu. Podle ředitele institutu Martina Gregora nesplňoval poţadavky na vedení kurzů a jeho rychloobrátkové publikace nebyly příliš kvalitní. O jeho přechodu na katedru marketingu spolurozhodovala její šéfka Denisa Hejlová. Se Strielkowským se spřátelila a v poslední době patří v akademické obci k jeho nejbliţším lidem. Dokonce s ním publikovala články v časopisech, které lze označit přinejmenším za podezřelé. Je to trošku blázen. Tak to v akademickém světě chodí Hejlová je například spoluautorkou textu o ekonomických faktorech ovlivňujících kvalitu ţivota na Sibiři, kterou vydala v rumunském ţurnálu Journal of Applied Economic Sciences. Podle svých slov napsala první stránku článku věnovanou teorii štěstí. Jedná se o přehled dostupné literatury k tématu. Autory ostatních pasáţí jsou Wadim Strielkowski a Ljudmila Kisileva ze sibiřské univerzity v Tjumeni. Strielkowski a Kisileva dlouhodobě spolupracují. Například na nové praţské univerzitě, která však nikdy nezískala akreditaci českého ministerstva školství. Prague University of Social Sciences and Humanities vznikla letos v červenci a navázala na činnost společnosti Univerzitní servis. Vlastníkem obou firem je právě Strielkowski. puni.cz versus cuni.cz Tajemná univerzita za poplatek vzdělává především postgraduální studenty ze zemí bývalého Sovětského svazu. Při prezentaci školy na internetových stránkách www.puni. cz, jejichţ název se nápadně podobá stránkám Karlovy univerzity www.cuni. cz, Strielkowski vyuţíval loga Karlovy univerzity bez jejího vědomí. Strielkowski dokonce organizoval placený kurz Modern management, který vyučoval v prostorách Fakulty sociálních věd a certifikáty opatřil logem Karlovy univerzity. Za kurz si přitom od ruských studentů účtoval poplatek 500 eur. Poté, co se o jeho aktivity začal zajímat týdeník Euro, Strielkowski přístup na stránky své univerzity zablokoval. „Po školeních, která jsem organizoval, vydávalo certifikáty za jejich absolvování oddělení zahraničních styků Fakulty sociálních věd po dohodě se mnou,― tvrdí Strielkowski. Rektorát Karlovy univerzity však rozhodně odmítá, ţe by Strielkowskému dovolil pořádat v budově Fakulty sociálních věd soukromé kurzy, vybírat za ně poplatky a tisknout certifikáty s logem univerzity. Fakulta sociálních věd navíc neeviduje ţádný pronájem prostor Strielkowského soukromou univerzitou. „Pokud došlo ke zneuţití značky nebo prostor Univerzity Plné znění zpráv


Karlovy, bylo by to velmi závaţné. V současnosti zjišťujeme, jestli v této věci nedošlo k porušení platných zákonných předpisů. Pokud ano, vyvodíme z toho důsledky,― nechal se slyšet prorektor pro vědu Jan Konvalinka. Blíţí se trestní oznámení? Univerzita Karlova v současné době zvaţuje podání trestního oznámení na Wadima Strielkowského, který musel právě kvůli nesrovnalostem v publikování i nejasným okolnostem svého podnikání s tituly Karlovu univerzitu opustit. Úvazek na Fakultě sociálních věd mu skončil v září. Poté ještě na několik týdnů přešel na Fakultu humanitních studií, ale poměr s ním byl i kvůli stále znepokojivějším informacím o jeho akademické dráze ukončen ve zkušební době. Na Fakultě humanitních studií se Strielkowski setkal s Innou Čábelkovou, rodilou Ruskou, která zde vyučuje ekonomii. Čábelková ještě donedávna pracovala v Prague University of Social Sciences and Humanities jako rektorka, a dokonce se zde prezentovala falešným profesorským titulem. Čábelková vyučovala i na podivných placených kurzech, kde se rozdávaly certifikáty s logem Karlovy univerzity. Strielkowski tedy letos na podzim nuceně opustil Karlovu univerzitu. Přesunul se do ruského Irkutska, kde přednáší v kurzu o energetické ekonomice. „Nemám problém si najít práci v oboru jinde. O vědce s tak masivním publikačním portfoliem, jako je to moje, je všude ve světě zájem,― říká sebevědomě Strielkowski. Z Česka však neodešel úplně. Nadále působí na katedře cestovního ruchu Vysoké školy ekonomické (VŠE). I jejím logem se chlubil na webové prezentaci své soukromé univerzity. Vedoucí katedry cestovního ruchu Josef Abrhám zároveň působil jako člen vedení Strielkowského univerzity. Týdeník Euro se pokusil několikrát s Abrhámem spojit, ale docent z VŠE na dotazy nereagoval. Magistři z Prahy „Prague University― kromě organizování kurzů a udělování zcela inovativních titulů Master of Academic Writing (magistr akademického psaní) vydává také několik „vědeckých― ţurnálů. Téměř výhradně v nich publikují ruskojazyční studenti Strielkowského univerzity. V Rusku a ostatních státech bývalého sovětského impéria totiţ nedávno začala pro akademiky platit pravidla publikování ve vědeckých časopisech, coţ do té doby nebylo zvykem. Strielkowski si tak na nové poptávce postavil byznys. Navíc „titul z Prahy― má v Moskvě či v Baku stále slušný zvuk. Mezi autory článků ve Strielkowského časopisech jsou ale i někteří Češi. Například Josef Abrhám či Denisa Hejlová. Ve Strielkowského časopise Czech Journal of Social Sciences, Business and Economics (CJSSBE) Hejlová publikovala loni článek o veřejném vnímání problematiky globálního oteplování. Jako hostující studentka Columbia University v New Yorku v něm popisovala diskurz globálního oteplování vyjádřený při jednom protestním pochodu v New Yorku. „Texty, které zmiňujete, si nezahrnu do RIV publikací,― uvedla Hejlová poté, co se týdeník Euro začal o kauzu zajímat. Stát by je tak nakonec neměl financovat. Hejlová tvrdí, ţe dříve nevěděla o tom, kdo časopis CJSSBE vydává. Tuto informaci se podle svých slov dozvěděla aţ od týdeníku Euro. O univerzitě Wadima Strielkowského poprvé slyšela před několika dny. „Pokud je pravda to, co tvrdíte, cítím se podvedena,― reagovala Hejlová. Podvedených bude asi více. Rychloobrátkové publikace Wadima Strielkowského totiţ můţou ze státního rozpočtu na vědu vytáhnout aţ miliony korun. Sám jejich autor uţ si z Fakulty sociálních věd odnesl jen na odměnách minimálně 200 tisíc korun. Univerzita Karlova po dotazech týdeníku Euro minulý týden oznámila, ţe nechá publikace Strielkowského prověřit. Pokud se potvrdí některá podezření, budou z hodnocení vyřazeny. Děravá věda Kauza s publikacemi však ukazuje na mnohem širší systémový problém. Na hodnocení poctivosti publikace má nyní vliv jen to, zda je časopis zahrnut do jedné ze dvou celosvětových vědeckých databází Web of Science nebo Scopus. Ty však fungují na komerčním principu a jejich hlavním cílem je dosaţení zisku, který generují při co největším počtu indexovaných časopisů. Údaje o publikacích putují do Rejstříku informací o výsledcích a za tyto publikace získávají univerzity a fakulty ze státního rozpočtu automaticky dotace. Část z nich pak končí přímo na účtech autorů. Wadim Strielkowski proto vyuţil děravého systému a publikováním jednoho článku za druhým v časopisech zejména databáze Scopus dokázal rychle maximalizovat RIV body. Plné znění zpráv


„Hodnocení kvality a jeho vazba na poskytování prostředků ze státního rozpočtu subjektům, které výsledky vyřešily, prakticky neexistuje,― přiznává Radek Melichar z Kanceláře místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavla Bělobrádka. Na nápravě uţ se na Úřadu vlády pracuje. Připravuje se nový zákon o podpoře vědy, výzkumu a inovací i zcela nová metodika hodnocení vědy, která by mohla určovat pravidla pro přidělování státních dotací od roku 2017. Univerzity by měly být hodnoceny především podle své kvality, historie, společenské relevance a perspektivy výzkumu. Ukazuje se, ţe důraz kladený na automatické sčítání „publikačních bodů― jako podklad pro financování není pro českou vědu úplně optimální. Univerzita Karlova proto nechce čekat aţ do roku 2017 a uţ rozjela pilotní studii, jejímţ prostřednictvím si mimo jiné i na Fakultě sociálních věd testuje vyuţití takzvaného peer-to-peer hodnocení jednotlivých publikací. Předtím neţ články dostanou státní podporu, měly by tak projít hodnocením vědců v komisích. Peníze jsou věda 60 vědeckých článků či knih napsal Wadim Strielkowski během necelých tří let. 500 eur stál kurz Modern Management organizovaný Strielkowského soukromou školou na půdě Karlovy univerzity. 200 eur je běţná cena za publikaci článku v predátorském časopise. 200 000 Kč na odměnách získal Wadim Strielkowski od Fakulty sociálních věd za své publikace. Čtěte také: Predátorská vydavatelství útočí: Vysávají český rozpočet na vědu

URL| http://euro.e15.cz/archiv/jak-vysat-rozpocet-na-vedu-do-posledni-kapky-1252838

TELEGRAFICKY 28.12.2015

Týdeník Rozhlas str. 06 (reé, ph)

Aktuálně z Vinohradské

* Rada Českého rozhlasu zúţila seznam kandidátů na post generálního ředitele. V tajném hlasování vybrala děkana Fakulty sociálních věd UK Jakuba Končelíka, novináře a vedoucího právníka psychiatrické nemocnice v praţských Bohnicích Tomáše Němečka, náměstka generálního ředitele ČRo pro program René Zavorala, ředitele portfolia strategických projektů a finančního řízení IT Michaela Kralerta a ředitele divize EURO E15 Tomáše Skřivánka. Radní na mimořádném zasedání 21. prosince vybírali z 26 přihlášek, které formálně splnily poţadavky. Finalisté výběrového řízení své vize o budoucnosti veřejnoprávního média radě přednesou na zasedání 20. ledna. Nový ředitel musí být zvolen nejpozději do 3. února. * Dvacet let slaví vltavská Mozaika. Oblíbený rozhlasový průvodce kulturou se ve vysílání poprvé objevil 2. ledna 1996. * Patnáct let uplynulo v prosinci od vzniku Nadačního fondu Českého rozhlasu. Popud k jeho zaloţení vzešel v roce 2000 od tehdejšího generálního ředitele ČRo Václava Kasíka. Od té doby se stal Nadační fond ČRo respektovanou a uznávanou organizací, na kterou se lidé i četné neziskové organizace s důvěrou obracejí s ţádostí o pomoc. K nejznámějším sbírkám fondu patří Světluška pro nevidomé, Pomáhejte s námi pro oběti povodní či Pustevny vyhlášené na obnovu poţárem zničené památky Libušín. * Český rozhlas Plzeň přešel na nové telefonní číslo. Do jeho recepce se nově posluchači dovolají, kdyţ vytočí 2 2 1 5 5 4 200. * Moravská zemská knihovna opět pořádá festival přednášek, výstav a literárních pořadů Oči Brna, tentokrát věnovaný spisovateli, překladateli a milci čaje Ludvíku Kunderovi. Vedle výstavy Výlet do Fantomázie, která Plné znění zpráv


probíhá do 28. ledna, a přednášky Radka Malého se uskutečnilo také vystoupení herce divadla Husa na provázku Vladimíra Hausera. Ten 8. prosince přečetl Kunderovu rozhlasovou hru Dva ve vánici. Intuitivně přesně rozlišil dvě postavy podobenství, které Kundera napsal v roce 1969 a v brněnském studiu Českého rozhlasu je natočili se Zlatomírem Vackem a Ladislavem Lakomým. Hauserovu čtení byli přítomni Kunderova manţelka a syn. Foto popis|

Kraj dluţí skoro pět miliard korun, dluh se však zmenšuje 29.12.2015

Mladá fronta DNES str. 13 Viktor Votruba

Střední Čechy

Střední Čechy jsou třetím nejzadluţenějším krajem v České republice. Ale uţ čtyři roky své dluhy sniţují a o dalších úvěrech nynější hejtmanství neuvaţuje. STŘEDNÍ ČECHY Necelých pět miliard korun, tolik dluţí Středočeský kraj celkem za to, co v minulosti proinvestoval a „projedl―. Na jednoho Středočecha to dělá zhruba 3 600 korun. Oproti státnímu dluhu, který kaţdého obyvatele Česka tíţí částkou téměř 160 tisíc korun, je to vlastně málo. Navíc dluh Středočeského kraje se na rozdíl od toho státního v posledních letech sniţuje. Uţ čtyři roky výše dluhu pozvolna klesá a hejtmanství počítá s jeho úplným umořením. „Současné vedení kraje ţádnou půjčku nepřijalo,― potvrzuje mluvčí Středočeského kraje Nicole Mertinová. Superrekordní rozpočet Další zadluţování kraje uţ by ani nemělo být potřeba. Hejtmanství totiţ počítá s výrazným navýšením příjmů ze státního rozpočtu, ke kterému by mělo dojít jiţ v příštím roce. Podle náměstka pro finance Jiřího Peřiny (ČSSD) bude rozpočet roku 2016 v superrekordní výši. Na základě změn v rozpočtovém určení daní poputuje krajům od daňových poplatníků více peněz. „Díky tomu dojde příští rok ke zvýšení krajského rozpočtu o šest set milionů korun,― upřesnil Jiří Peřina. Náměstek navíc věří, ţe daňové příjmy kraje budou nakonec ještě o něco vyšší, neţ se nyní plánuje. A co se týče dluhů, tak ty bude kraj podle Peřiny dál náleţitě splácet. „S ţádným dalším zadluţováním nepočítáme,― ubezpečil náměstek Peřina. Podle opozičního krajského zastupitele a starosty Ondřejova Martina Macháčka (kandidát za TOP 09), který je členem finančního výboru krajského zastupitelstva, činí dnes dluhová sluţba kraje skoro 500 milionů korun ročně. „Kdyby nebyla, mohlo by se o tolik víc investovat například do rekonstrukcí rozbitých středočeských silnic,― domnívá se Macháček. Podle krajské mluvčí Mertinové by bez zadluţení kraje v minulosti nebyl dostatek peněz právě na řadu investičních akcí. „Zejména šlo o opravy silnic a investice do modernizace krajských nemocnic,― uvedla Mertinová. Historie dluhu Svůj první velký úvěr si kraj vzal v roce 2007 ještě pod vedením tehdejšího hejtmana Petra Bendla (ODS), a to ve výši čtyř miliard korun. Tento úvěr začal Středočeský kraj čerpat v následujících letech 2008 aţ 2012 a byl vyuţit na krytí investičních akcí především v oblasti dopravy a zdravotnictví. V roce 2008, za vlády hejtmana Davida Ratha (exČSSD), se kraj zaručil za úvěry oblastních nemocnic, coţ jej celkem stálo 1,843 miliardy Zdroj: Ministerstvo financí ČR korun. Konkrétně se jednalo o záruky za kolínskou, příbramskou a kladenskou nemocnici, přičemţ Oblastní nemocnice Kladno jej tehdy stála nejvíc, téměř jednu miliardu. Tato nemocnice dodnes patří k nejzadluţenějším v České republice. Zadluţování kraje pokračovalo i v následujících letech.



Krajské zastupitelstvo v roce 2011 ještě schválilo financování oprav silnic II. a III. třídy v celkové výši jedné miliardy korun a posledním velkým finančním závazkem bylo financování dokončení stavby Leteckého muzea Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi, které si v roce 2013 vyţádalo přes 132 milionů korun. Daně i politický boj Podle politologa Kamila Švece z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy stojí za zadluţováním krajů také skutečnost, ţe tyto samosprávy nemají vlastní zdroj příjmů. „Nemohou si určovat výše daní, tak jako třeba obce u daní z nemovitosti, tudíţ jsou zcela závislé na dotacích a míře rozpočtového určení daní. Tato kombinace samosprávy a fiskální závislosti je přitom poměrně neobvyklá,― upozorňuje Švec s tím, ţe kdyby měly kraje vlastní finanční prostředky, moţná by jednaly zodpovědněji. Na druhou stranu podle Švece kraje přečerpávaly své rozpočty i z daleko malichernějších důvodů, jakým je například získávání hlasů voličů. „Například sociálnědemokratičtí hejtmani v rámci politického boje platili z rozpočtů krajů poplatky u lékaře, aby si tím získali popularitu pro celostátní volby,― připomíná politolog. Z podobných důvodů přitom ţádná politická garnitura zřejmě nebude chtít dluhy splatit dříve, neţ je potřeba. „Kdyţ by je jedna politická reprezentace chtěla splatit rychleji, zůstane jí o to méně peněz na její vlastní výdaje, proto se o to ţádná nesnaţí a kaţdá splácí jen to, co je nutné na základě smluv,― říká Martin Macháček z finančního výboru, podle nějţ kraj většinu svých závazků splatí za deset a dvanáct let. To se týká největších úvěrů, které má hejtmanství u Komerční banky a České spořitelny. *** Fakta Zadluţenost krajů v České republice v roce 2014 Praha – 33,509 mld. Kč Olomoucký – 4,16 mld. Kč Středočeský – 3,289 mld. Kč Jihomoravský – 3,197 mld. Kč Moravskoslezský – 3,175 mld. Kč Ústecký – 2,651 mld. Kč Zlínský – 2,462 mld. Kč Parbubický – 2,248 mld. Kč Karlovarský – 2,173 mld. Kč Vysočina – 1,17 mld. Kč Liberecký – 1,024 mld. Kč Jihočeský – 0,987 mld. Kč Královéhradecký – 0,88 mld. Kč Plzeňský – 0,197 mld. Kč Ministerstvo financí v zadluţenosti krajů nezohledňuje všechny závazky krajů. Jejich celková zadluţenost je tedy ještě vyšší. O autorovi| Viktor Votruba, redaktor MF DNES Foto popis| Vývoj dluhu Středočeského kraje Dluh kraje výrazně narostl v roce 2009. Poslední čtyři roky pozvolna klesá. Zdroj: Ministerstvo financí ČR Regionalni mutace| Mladá fronta DNES - střední Čechy

Kdyţ závěť pomáhá 30.12.2015

Umění darovat leoš kyša

str. 08

Téma

Letos bylo poprvé v rámci Ceny Via Bona uděleno ocenění za dar ze závěti. Na první pohled moţná morbidní ocenění, ale jen na ten první pohled. Dary ze závěti tvoří ve světě důleţitou sloţku příjmů neziskovek a nadací a měly u nás dlouhou tradici v době před příchodem komunismu. První oceněnou v této kategorii Ceny Via Bona se stala profesorka Kateřina Šmídková. Ve svém dopise na rozloučenou odkázala České společnosti ekonomické jeden milion korun na realizaci svého snu. Tím bylo vytvoření ceny podporující české vědkyně v oblasti ekonomie kvůli jejich obtíţnějšímu postavení v tomto oboru. Sama profesorka Kateřina Šmídková, která působila jako ředitelka výzkumu České národní banky a profesorka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, zemřela předčasně v roce 2014 a na uplatnění ţen v ekonomii jí záleţelo. Kaţdé dva roky teď díky jejímu odkazu získá vynikající česká vědkyně v oboru ekonomie Cenu Kateřiny Šmídkové ve výši sto tisíc korun. První ročník ceny proběhl v květnu letošního roku. Odkazy velkých ţen Příběh Kateřiny Šmídkové v mnohém připomíná odkaz jiné profesorky, a to Ludmily Šilhánkové. Ta ve své závěti odkázala dva miliony a dvě stě tisíc korun Výboru dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové. O odkazu se VDV Plné znění zpráv


dozvěděl aţ v rámci dědického řízení pozůstalosti po profesorce Šilhánkové, která sama trpěla následky poliomyelitidy, tedy obrny, kterou prodělala v dětství. Paní profesorka ve své závěti určila, na co bude dědictví pouţito: na vzdělání a rekreaci dětí a mladých lidí se zdravotním postiţením. Výbor dobré vůle její přání respektoval a vytvořil Fond profesorky Šilhánkové. Z něj jsou podpořeny terapeutické a ozdravné pobyty dětí a mládeţe do šestadvaceti let se zdravotním postiţením. V letech 2013 a 2014 tak bylo podpořeno více neţ dvě stě dětí. Podobně velkolepý dar ze závěti po sobě zanechali Antonie Heřmanová a její manţel Lev Heřman. Přesně 773 860 Kč zanechali Domovu Sue Ryder. Oba patřili mezi válečné veterány, o které Domov Sue Ryder pečoval. O jejich sepsané závěti věděla pouze tehdejší sociální pracovnice, která ji uloţila do trezoru. Závěť byla otevřena aţ po smrti paní Heřmanové. Ze závěti darují spíš ţeny Podobných příběhů se dá najít z posledních let několik. Ovšem ne tolik, kolik na západ od našich hranic. Třeba ve Velké Británii v roce 2014 odkázali lidé na charitu přes 2,3 miliardy liber. Celkem šlo o skoro sto tisíc darů. V Česku naopak ročně kolem sto padesáti milionů korun propadne státu po lidech bez dědice a závěti. Změnit se to snaţí koalice Za snadné dárcovství. Ta dnes sdruţuje dvacet čtyři významných neziskových organizací, které společně pracují na rozvoji individuálního fundraisingu v České republice. Jednou z aktivit koalice je i vznik stránek Zavetpomaha.cz, které veřejnosti ukazují příběhy darů ze závěti – a lidé na nich také najdou uţitečné rady. Třeba jak takovou závěť sepsat. „Navazujeme na to dobré, co v lidech je. Proto je i hlavním mottem naší kampaně věta: Pomáhám za ţivota, budu i po něm. Je to přirozená cesta, jak pokračovat v dobrých skutcích,― srhnuje místopředseda koalice a zaměstnanec Člověka v tísni Tomáš Vyhnálek. Podle něj jsou případy, které jsme zmínili výše, u nás zatím skutečně spíš výjimečné a ojedinělé. „Občas se ale jedná o majetky v hodnotě několika milionů korun. Takţe pro konkrétní neziskovku to můţe být obrovský dar, který zásadně ovlivní její existenci a programy,― vysvětluje Vyhnálek. Podobně jako v zahraničí, kde ze studií vyplývá, ţe aţ sedmdesát procent odkazů v závěti pro neziskovky zanechají ţeny, které nemají děti nebo jsou jejich děti jiţ dostatečně zajištěny, to vypadá i u nás. Jde ale spíš o tvrzení zaloţené na osobní zkušenosti neţ na statistikách, které nemáme. Češi jsou spíš pro Problém, který je u nás s odkazy ze závěti pro dobročinné účely, spočívá v tom, ţe v České republice lidé obecně nejsou moc zvyklí psát závěť jako takovou. Je to vlastně dost exotická věc i pro lidi s velkým majetkem a bez dědiců. Důvodem je to, ţe u nás dřív nebylo moţné v závěti jasně specifikovat své poţadavky pro vybrané dědice. To se uţ sice změnilo, ale jakýsi pasivní přístup k tomu, co bude s naším majetkem po smrti, v nás pořád zůstal. Přitom jsou to právě peníze ze závěti, které mohou dokázat velké věci, třeba splnit přání daného člověka i po jeho odchodu z tohoto světa. Třeba ve zmíněné Velké Británii lidé podporují takto „posmrtně― výzkum ve zdravotnictví (43 %), organizace na podporu zvířat (14 %), ochranu přírody (8 %) nebo pomoc invalidům (8 %). A třeba v USA díky závěti získávají charity okolo dvaceti miliard dolarů, coţ je víc, neţ dají dohromady firemní dárci. Podle Tomáše Vyhnálka je ale velká šance, ţe se můţe počet lidí odkazujících svůj majetek na veřejně prospěšné projekty zvýšit i u nás. Důvodem je, ţe navzdory jisté novosti tohoto tématu jej lidé obecně nevnímají jako kontroverzní. „Provedli jsme třeba hloubkové rozhovory se sto šedesáti seniory v Praze a Hradci Králové. Senioři nepovaţují téma pozůstalosti za tabu a nevyvolává v nich jednoznačně odmítavou reakci. Pouze třetina respondentů udává, ţe mluvit o těchto otázkách není vhodné. Naopak 8 % respondentů se jednoznačně přiklonilo k tomu, ţe mluvit se seniory o otázkách pozůstalosti je zcela vhodné. Za vhodnou či spíše vhodnou formu pomoci pak závěť povaţuje nadpoloviční většina respondentů (58 %),― říká Vyhnálek. Další zajímavý průzkum proběhl na webu Novinky.cz. Z něj vyplynulo, ţe 82 % lidí by nic nenamítalo, kdyby jejich příbuzní odkázali majetek na dobročinnost. ***



Senioři nepovaţují téma pozůstalosti za tabu a nevyvolává v nich jednoznačně odmítavou reakci. Tomáš Vyhnálek, místopředseda koalice Za snadné dárcovství Koalice Za snadné dárcovství sdruţuje dvacet čtyři významných neziskových organizací, které společně pracují na rozvoji individuálního fundraisingu v České republice. Zaměřuje se na rozvoj pravidelného, neanonymního a vztahového dárcovství. V této oblasti společně prosazuje zájmy členů a snaţí se odstraňovat překáţky, které proces dárcovství komplikují. Zajišťuje pro své členy vzdělávací akce, pořádá neformální pracovní setkání, a umoţňuje tak organizacím vzájemné sdílení zkušeností i moţnost učit se od odborníků z neziskové i komerční sféry. Jedním z projektů koalice je kampaň Závět pomáhá (www.zavetpomaha.cz). Foto autor| foto : člověk v tísni, nadace via Foto popis| Díky odkazu předčasně zemřelé profersorky ekonomie Kateřiny Šmídkové získá kaţdé dva roky vynikající česká vědkyně odměnu sto tisíc korun. Foto popis| Tomáš Vyhnálek (1974) je místopředsedou koalice Za snadné dárcovství a ředitelem fundraisingu organizace Člověk v tísni.

Jsme společností, která dovoluje přivádět chudáky na mizinu. Změňme to 30.12.2015

denikreferendum.cz Saša Uhlová

str. 00

Domov

Ačkoli si Lenka Zlámalová, Miroslav Kalousek a Miloš Zeman myslí, ţe se nám ekonomicky daří dobře, v realitě jistou formou chudoby trpí anebo je jí ohroţeno čtyřicet procent domácností v naší zemi. Zazvonil zvonek, scházela jsem dolů a říkala si, kdo to můţe být? Snad to není exekutor. Otevřela jsem vchodové dveře a za nimi stál exekutor. Neměla jsem daleko do mdlob. Naštěstí šel ale k sousedům. Nepřála jsem jim to, ale tu úlevu si pamatuju ještě dnes, byť se mi to stalo před mnoha lety. Pokud také nadskakujete pokaţdé, kdyţ zazvoní zvonek, nebo se bojíte, ţe uţ vám zablokovali účet, a články o exekucích ve vás budí úzkost, čtěte klidně dál. Vyhýbat se tématům, která nás tíţí, je normální. Čekají nás ale moţná lepší časy. Jen člověk, který ví, jaké je lepit jeden dluh druhým, dokáţe pochopit, proč dluţníci své problémy zdánlivě neřeší. Dluhy totiţ vytvářejí existenční stres, který je paralyzuje. Málokdo také chápe, ţe příčiny jsou mnohem hlubší a problematika exekucí je spojená s mnoha dalšími tématy. Mluvit v České republice o chudobě stále není úplně obvyklé. Na jedné straně si zjevně vesměs ţijeme lépe neţ lidé v zemích globálního Jihu. Na straně druhé dle průzkumu statistického úřadu Evropské unie Eurostatu vycházíme jako země nejméně ohroţená chudobou. Přesto zde mnoho lidí ţije v nejistotě a obavách. Jak to? Mýty o bohatých Češích versus čtyřicet procent domácností na hraně Statistika, která ukazuje, ţe u nás je nejméně lidí ohroţených chudobou, přirozeně dělá radost pravicovým novinářům a politikům. Kdyţ vyšly výsledky v roce 2014, tehdy jsme byli evropskou dvojkou za Nizozemskem, napsala ekonomická analytička Lenka Zlámalová článek Máme méně chudých neţ Němci a Švýcaři. Titulek není ironický, Zlámalová v textu zcela váţně dovozuje, ţe máme méně chudých neţ Německo nebo Švédsko, a dokonce ţe si čeští důchodci ţijí lépe neţ švýcarští nebo skandinávští. Podobně na statistisku Eurostatu reagoval v době svého působení i Miroslav Kalousek, který v propagačním videu tvrdí, ţe „máme nejniţší míru chudoby―, a dokládá to grafem Eurostatu, který pro zvýraznění rozdílů zkreslil tak, ţe začíná aţ na hodnotě patnácti procent. Podívejme se ale, jak se vlastně statistika tvoří. Výsledky vycházejí ze tří ukazatelů: relativní příjmové chudoby, ve které Česká republika přímo exceluje, materiální deprivace a intenzity práce, která má měřit dlouhodobou nezaměstnanost.



Čísla se pro Českou republiku jeví jako dobrá a optimistická. Někteří analytici a politici to přijmou čistě díky jejich pozitivnímu vyznění a neanalyzují, jak je to moţné, kdyţ je to v rozporu se zkušeností kaţdého člověka, který někdy v západních zemích byl. Problém ukazatele relativní příjmové chudoby spočívá podle sociologa Daniela Prokopa z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a společnosti MEDIAN v tom, ţe vůbec neměří chudobu, ale jen nerovnosti v chudší polovině obyvatel. Hranice takto měřené „chudoby― je v západní Evropě zhruba dvakrát vyšší neţ v České republice i po zohlednění rozdílu v cenách. „Kdyby všichni vydělávali dvakrát více nebo dvakrát méně, procento lidí ohroţených chudobou bude stále stejné, protoţe poměr jejich příjmů se nezmění. Nejlépe z toho ukazatele vycházejí země, kde jsou chudí úplně všichni a nikdo z toho nevybočuje,― vysvětluje Prokop. Ukazatel je tedy poměrně bezcenný, chceme-li z něj dovodit, jak se lidem skutečně v dané zemi ţije. Švýcarský chudý je podle výkladu Daniela Prokopa na tom svou ţivotní úrovní podobně jako česká středněpříjmová domácnost. Skutečné srovnání udělali statistici v roce 2012, kdy vyšli z mediánového příjmu na úrovni celé Evropské unie. Zohlednili přitom paritu kupní síly. Úkolem indexu parity kupní síly je stanovit, kolik peněz musejí lidé vydat na to, aby si v různých zemích mohli koupit jednotně stanovený koš zboţí a sluţeb. Z tohoto srovnání vyplynulo, ţe příjmovou chudobou trpí čtyřiadvacet procent Evropanů. V České republice to bylo přibliţně třicet procent. Druhé dva ukazatele propočtu ohroţení chudobou nestačí eliminovat nesmyslnost prvního ukazatele. Ukazatel zaměstnanosti neboli „intenzity práce― zohledňuje, zda členové domácnosti ve věku 18 aţ 59 let s vyloučením studentů ve věku 18 aţ 24 let v uplynulém roce pracovali alespoň dvacet procent času. „Nereflektuje ale například, jak důsledky nezaměstnanosti a její dopad na chudobu v dané zemi redukuje sociální systém,― vysvětluje Prokop jedno z jeho úskalí. Zřejmě nejrelevantnějším ukazetelem je index materiální deprivace. Za těţce materiálně deprivovanou je domácnost povaţována tehdy, kdyţ si nemůţe dovolit čtyři z devíti ukazatelů: Zaplatit neočekávaný výdaj ve výši několika tisíc korun. Kč (9 600 Kč v roce 2014) Jíst maso, drůbeţ nebo ryby (nebo jejich vegetariánské náhraţky) kaţdý druhý den Dostatečně vytápět byt Zaplatit ročně všem členům domácnosti alespoň týdenní dovolenou mimo domov. Mít pračku Vlastnit barevnou televizi Mít telefon Pouţívat osobní automobil Hradit náklady spojené s bydlením „Tento ukazatel měří dost hlubokou materiální chudobu, kterou v České republice lidé opravdu často netrpí. V Evropě je rozšířená vlastně hodně jen v těch nejchudších a rurálních postkomunistických zemích,― uzavírá Prokop téma úskalí měření chudoby, které dává podle něj argumentační munici části novinářů i politiků v popírání chudoby. Tento diskurs o chudobě přitom můţe působit i na sociální politiku státu a tím zpětně ovlivňovat i samu realitu – kolik lidí trpí sociálními problémy a jak jim společnost pomáhá. K měření materiální deprivace je také zajímavá kritika mezinárodní sítě Social Watch, která upozorňuje, ţe lidé si v různých zemích představují při otázce, zda si něco mohou dovolit, různé věci. Nezkoumá se třeba, do jaké míry v různých členských zemích vnímají lidé jako podmínku, kdyţ odpovídají na otázku, jestli si produkty mohou dovolit, aby byly nové, nikoli z druhé ruky. Srovnáme-li to s dalšími informacemi, začíná být srozumitelnější, kde je problém. „Sedmatřicet procent českých domácností nedosáhne ani na týdenní dovolenou a pro dvaačtyřicet procent domácností představuje velký problém hrazení neočekávaných výdajů i ve výši devíti aţ desíti tisíc korun,― uvádí Prokop zásadní údaj, který také vyplývá z měření Eurostatu. V praxi to znamená, ţe kdyţ se rodině rozbije pračka nebo lednička, nemá přes čtyřicet procent domácností prostředky na nákup nové. Nebo kdyţ přijde velký nedoplatek za energie. A právě to je typicky situce, kdy se rodina nebo jednotlivec mnohdy rozhodnou, ţe si na nový spotřebič nebo nedoplatek půjčí. Predátorské půjčky drtí desetitisíce lidí Trh s půjčkami je v České republice velice nepřehledný. Podle Daniela Hůleho z organizace Člověk v tísni, který se problematice zadluţování dlouhodobě věnuje, je v současné době v České republice kolem tisíce nebankovních společností. „Z toho jich jen pár nabízí férové podmínky, coţ se pozná tak, ţe jejich klienti končí málokdy v exekuci,― přibliţuje Hůle šance člověka, který se na některou ze společností obrátí, a dodává „u poskytovatelů úvěrů je naprostá většina subjektů postavená na vykořisťování dluţníků. Půjčují co nejméně a Plné znění zpráv


virtuální kapitalizací se následně snaţí vytvořit si zdroj příjmů,― charkterizuje Hůle podstatu jednoho z nejzvrhlejších podnikatelských odvětví, které se tu etablovaly. Smlouvy jsou koncipované tak, ţe člověk bez vyššího vzdělání nemá šanci jim porozumět. Čím víc chytáků smlouva obsahuje, tím bývá sloţitější. Kromě rozhodčí doloţky jsou to často ustanovení, která i při nepatrném zpoţdění navýší dluh tak, ţe roste rychleji, neţ je dluţník schopný splácet. Apel na finanční gramotnost proto podle Hůleho nic neřeší. „Jsou tu společnosti, které se snaţí své klienty de facto jinou formou okrást a my, místo abychom to řešili, radíme potenciálním obětem, jak se nenechat okrást,― upozorňuje Hůle na úskalí rozjímání o takzvané finanční gramotnosti. Řešení vidí jinde. Stát má podle něj nastavit takové podmínky, aby nebyla moţná legální praktika, ţe někdo někoho okrádá. „Vţdy budou existovat subjekty, které se o to budou snaţit. Stát má proti tomu ale systematicky bojovat. Je to oblast, která plodí ohromné sociální problémy v podobě velkého počtu exekucí a vytváří ohromnou nespravedlnost,― shrnuje Hůle své zkušenosti. Takzvaná finanční gramotnost je velice iluzorní. Například neustále připomínané číslo RPSN (Roční procentní sazba nákladů), které by mělo ukázat reálnou výši půjčky, je tvořeno tak sloţitým vzorcem, ţe 99 % populace nemá ţádnou moţnost, jak si jeho pravdivost ověřit, dokud při splácení nezjistí, ţe je nepravdivé. To ukázal i případ společností Essox a Home Credit, které podle České obchodní inspekce ve smlouvách uváděly nesprávný (niţší) RPSN. Dokonce i Česká obchodní inspekce při prvním šetření nedokázala zřejmě chybu ve výpočtu rozkrýt. Představovat si tedy, ţe ji dokáţou ověřit spotřebitelé, je naivní. V současnosti je v ČR 909 346 lidí v exekuci. Celkový počet exekucí u nás dosahuje neuvěřitelného čísla 4 068 061. Běţně je proti lidem vedeno několi exekucí najednou. 95,6 procent nově zahájených exekucí je tu vedeno proti lidem, kteří uţ minimálně jednu mají. V české – podle Zlámalové, Kalouska, Zemana a dalších - tak skvělé společnosti bez důvodu k blbé náladě ţije téměř milion lidí, kteří se pováţlivě vzdalují moţnosti své problémy vyřešit a kteří se propadají stále hlouběji. Krutosti současného systému: zadluţování dětí a kriminalizace dluţníků Kromě obecně špatných podmínek při půjčování peněz se dluţníkem můţete snadno stát, i kdyţ jste děti. V Deníku Referendum jsme se situací dětských dluţníků věnovali v reportáţi Do dospělosti s dluhem. Závěry reportáţe potvrzuje i terénní sociální pracovnice Člověka v tísni v Plzni Vlastimila Feistingerová, která se s dětskými dluţníky při své práci také setkává. „V jednom případě měla naše klientka v pěstounské péči dívku, která se poprvé zadluţila v osmi letech a podruhé ve dvanácti,― popisuje Feistingerová případ dívky, jeţ vyrůstala v těţkých sociálních podmínkách. Dívka byla dítětem ulice, matka se o ní nestarala. Dluh vznikl pokutou u dopravních podniků. „V obou případech musel soud vidět věk dítěte, problematičnost doručování, poměry rodiny. Soud si totiţ nechával zjišťovat adresy ubytoven, kde bydleli. Ani v jednom případě se nepozastavil nad tím, zda je dítě právně způsobilé, nebo jestli neexistuje konflikt zájmu mezi dítětem a zákonným zástupcem,― ozřejmuje Feistingerová, jak se také můţe dítě stát dluţníkem. Další pokřiveností obchodu se zadluţováním je praxe, která vede ke kriminalizaci dluţníků. Zadluţení není v České republice trestné, ale v poslední době zaznamenala Vlastimila Feistingerová při práci s klienty několik případů, kdy úvěrové společnosti podaly na dluţníky trestní oznámení nebo jím vyhroţovali. „Samoţivitelka krátce po mateřské dovolené se dvěma dětmi měla příjem ze zaměstnání, kde pracovala na poloviční úvazek. Její mzda činila dvanáct tisíc korun měsíčně. Kromě běţných nákladů splácela další čtyři úvěry. Obchodní zástupce společnosti Koblíţek, s.r.o., který téţ působil jako zprostředkovatel společnosti Provident Finacial, s.r.o, jíţ ţena dluţila peníze, jí v této situaci aktivně nabídl půjčku,― vypráví Feistingerová o jednom z případů. Při sjednávání úvěru obchodní zástupce naváděl ţenu ke zkreslování a zamlčování informací o příjmu a o vyţivovací povinnosti. Ţena uvedla informace podle jeho rad. V těţkém období po odchodu partnera z domácnosti nezvládla závazky splácet. „Společnost prostřednictvím obchodního zástupce přistoupila k tvrdému Plné znění zpráv


vymáhání, kdyţ začala vyhroţovat nejen uplatněním sankcí dle smluvních podmínek, ale také zasláním oznámení o klientčině zadluţení do zaměstnání a následně podáním trestního oznámení,― líčí Feistingerová. Příběh dopadl tak, ţe se ţena zalekla a upřednostnila splácení tohoto úvěru před hrazením nájmu. Byla totiţ zaměstnána u policie a nemohla si dovolit čelit trestnímu oznámení, aniţ by okamţitě přišla o práci. V jiných případech byli klienti Feistingerové dokonce odsouzeni za úvěrový podvod. Stačilo k tomu právě to, ţe uvedli nepravdivé informace, kdyţ o půjčku ţádali. Predátorské uvěrování roztáčí spirály zadluţení „Lidé s nízkým socioekonomickým statusem jsou vystaveni mnoha rizikovým faktorům, které způsobují značnou nestabilitu v různých ohledech,― vysvětluje Feistingerová. Patří k nim nízká kvalifikace, proměnlivá zaměstnanost, vysoká nemocnost způsobená náročnější manuální prací a niţší mírou péče o své zdraví, slabý sociální kapitál. „Takoví lidé často nemají ţádné úspory. V situaci, kdy jedinec ţije, byť střídavě, na hranici chudoby a přijde nečekaný výdaj nebo nedoplatek za energie, je půjčka jedním z mála řešení. V kombinaci s vysokou mírou manipulace ze strany obchodníků s penězi, kteří jsou školeni v umění svůj produkt prodat, je úvěr téměř nevyhnutelný úděl,― říká Feistingerová. Po uzavření půjčky pak nastává období, kdy dluţník nesmí přijít ani o část příjmu. Pokud se takový člověk, například v případě krátkého výpadku přijmu, zpozdí se splátkou, vyvíjí na něj věřitel velký tlak. Dluţník tak stojí před rozhodnutím přestat hradit nájem nebo energie, anebo si půjčit na zaplacení splátek. „Všechny varianty vedou k prohloubení krizové situace a k dalšímu zadluţení. Takto velmi často začíná spirála zadluţení, kde ani měsíční rozvaha příjmů a výdajů nepomůţe,― uzavírá Feistingerová. Jak je vidět z příkladů z praxe, na tíţivé situaci lidí s nízkými příjmy se nepodílejí zdaleka jen soukromé instituce. Dopravní podniky, které by měly být veřejnou sluţbou, systematicky nespojují dluhy, nechávají vymáhat kaţdou pokutu zvlášť a jsou v mnoha městech propojené s vymahačským byznysem. Některé obce vymáhají poplatky za odpad po lidech, kteří uţ v obci reálně nebydleli. V minulosti tak vyinkasovaly mnoho peněz například od dětí, které vyrostly v dětských domovech. Se skándaly, které se týkají vymáhání pohledávek, jsou spojeny i Veřejná zdravotní pojišťovna, nebo ČEZ. Postupy, které volí při vymáhání pohledávek, znamenají kromě obohacení některých aktérů také propad lidí do mnohdy neřešitelné situace. Dluhy a exekuce nebo i jen obava z nich, pokud zadluţený člověk upřednostní splácení úvěru před placením nájmu, mohou vést aţ ke ztrátě bydlení. Situací lidí bez domova, jsme se v Deníku Referendum zabývali v reportáţích Fatimy Rahimi Exekuce zvyšují riziko bezdomovectví. Co s tím? a Ţivot bez domova devastuje zdraví i duši. Cesty k nápravě známe. Změna zákonů k lepšímu? Dvě novinky Právní prostředí v České republice nahrává prozatím spíše věřitelům. Celá řada poskytovatelů úvěrů zaloţila svou existenci na vykořisťování lidí, kteří se potácejí na hranici chudoby. Úvěrových podvodů se tak de facto dopouštějí právě subjekty vyhledávající sociálně slabé klienty, kteří se neumějí bránit a z nichţ ţdímou zákeřnými smlouvami peníze. Situaci by měl zlepšit zákon o úvěru pro spotřebitele, vycházející z evropské směrnice, jiţ máme do naší legislativy zapracovat do jara příštího roku. Zákon uţ projednala vláda a v nejbliţší době ho bude projednávat sněmovna. Podrobně jsme o něm informovali v analýze Změní nový zákon o úvěrech pokřivený trh s půjčkami k lepšímu? Pokud se zákon podaří prosadit, měl by se sníţit počet společností, které půjčky poskytují, a zároveň by se měla zlepšit situace věřitelů. Je ovšem zcela nezbytné, aby prošel také pozměňovací návrh, ve kterém je obsaţena povinnost vlastnit licenci k tomu, aby společnosti mohly úvěry poskytovat. V současné podobě se totiţ sankce týkají jen společností s licencí, coţ znamená, ţe by trh s půjčkami zákon zas tolik nezměnil. Dále by tu operovaly nelicencované společnosti, které by odíraly své klienty. Plné znění zpráv


Další novinkou je zákon o teritorialitě exekutorů, kteří celý řetězec ukončují exekucí. Zákon také čeká na projednání ve sněmovně a jeho budoucnost je nejistá. Zatím totiţ není jasné, zda pro něj budou hlasovat i takzvaně levicoví poslanci. Obšírněji se teritorialitou zabýváme v textu Lze zkrotit exekutory? Ano: je třeba znemoţnit jim konkurenční boj. Konkurence mezi exekutory má praktické důsledky, které některé exekuční úřady vedou k praktikám na hraně zákona. Příkladem můţe případ mé kamarádky, kterou pronásledoval exekutor Ondřej Hanák z Prahy 5. Její syn totiţ dostal ve čtrnácti letech pokutu za jízdu na černo. V současné době je mu osmnáct a právě sehnal stálé zaměstnání. První výplatu očekával v prosinci. Exekutor chtěl celou částku okamţitě a odmítal počkat jeden měsíc. Vyhroţoval, ţe přijde se zámečníkem a zabaví veškeré vybavení bytu. To ale patřilo majiteli domu. Kamarádku jsem osobně v minulých letech několikrát stěhovala autem a veškerý majetek její rodiny jsem převáţela obyčejnou škodovkou. Stačila jedna jízda. Ţádný majetek skutečně nevlastní. Kdyţ exekutorovi vysvětlovala, ţe to není její a ţe na to má potvrzení od majitele, tvrdil jí, ţe to zabavit můţe a majitel ať si to pak vymáhá soudně. Soudní poplatky prý bude hradit ona. Po poradě s právníkem jsem pomohla kamarádce naformulovat dopis exekutorovi, ve kterém situaci popsala a přiloţila potvrzení o tom, ţe vybavení bytu není její. V dopise se zároveň zavázala dluh uhradit nejpozději do dvou měsíců. Ondřej Hanák vyuţíval nízké informovanosti mé kamarádky a neustálými telefonáty a vyhroţováním ji málem dohnal k tomu, ţe si na exekuci svého syna půjčila u lichvářské společnosti. Právě praxi, kdy se exekutoři předhánějí, kolik dokáţí vyhroţováním a nekalými praktikami z lidí dostat, by měl nový zákon napravit. Bude zajímavé sledovat, kteří poslanci jej podpoří. Jak spojit rozdělené? Téma rozdělené české společnosti začíná zajímat i tu privilegovanější část společnosti. Deklasovaným se totiţ podařilo zvolit si prezidenta, který neuvěřitelně rozčiluje lépe situované obyvatele republiky. Dělení je to přirozeně nepřesné, ale z velké části odpovídá. Teprve zvolení Miloše Zemana prezidentem vyvolalo pořádně diskuzi o tom, ţe je česká společnost rozdělená. Kdyţ si klademe otázku, jak je moţné, ţe je tolik lidí frustrovaných a cítí se být v existenčním ohroţení, stačí se přestat opájet údaji tak nevypovídajícími jako je průměrná mzda. Lepším ukazatelem neţ nic neříkající průměr je kupříkladu medián, který je v současnosti na dvaadvaceti tisících hrubé měsíční mzdy. Medián příjmů ţen je dvacet tisíc hrubého. To znamená, ţe polovina společnosti vydělává méně. S platem zdravotní sestry nebo prodavačky v obchodním řetězci, která bere dvanáct tisíc čistého, není moţné uţivit rodinu. Jak jsme vůbec mohli dopustit, ţe lidem, kteří vykonávají uţitečnou práci, plat nestačí na pokrytí ţivotních nákladů? Navýšení minimální mzdy problém nevyřeší, protoţe i kdyby vzrostla o několik tisíc ze současných 9200 korun měsíčně, stále by to nestačilo na uţivení rodiny. Kdyţ přijde jakýkoli neočekávaný výdaj, člověk se snadno stane obětí odporné lichvářské mašinérie, jeţ tu vznikla ve jménu svobody podnikání. Místo nekonečných úvah, jak chudší zklamanou část společnosti ve volbách převálcovat, měli by se ti lépe situovaní zamyslet nad tím, kde se v lidech bere tolik frustrace. Jestli to třeba není tím, ţe ţijí v neustálém strachu z budoucnosti a do toho musí poslouchat nesmyslné řeči od reality odtrţené „elity― o konci blbé nálady. I kdyby se nemělo stát nic jiného, vykořisťování chudáků tu musí skončit. Hned.

URL| http://denikreferendum.cz/clanek/21997-jsme-spolecnosti-ktera-dovoluje-privadet-chudaky-na-mizinuzmenme-to

Dneškem končí autorská práva na knihu Adolfa Hitlera Mein Kampf 31.12.2015

ČRo Radioţurnál

str. 03

12:08 Ozvěny dne - publicistika



Vladimír KROC, moderátor -------------------Dneškem končí autorská práva na knihu nacistického vůdce Adolfa Hitlera Mein Kampf. Spisek, který se stal základem nacistické ideologie, bude moţné volně šířit i v němčině. Po skončení druhé světové války svěřily vítězné mocnosti správu autorských práv na německou verzi Mein Kampfu právě Bavorsku. Tato práva platí 70 let po smrti autora, tedy do konce letošního roku. U telefonu je odborník na extremismus z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jan Charvát. Dobrý den. Jan CHARVÁT, odborník na extremismus z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Vladimír KROC, moderátor -------------------Část německé veřejnosti se dívá na moţné nové vydání Mein Kampfu s obavami z moţného posílení krajně pravicové scény. Sdílíte takové obavy? Jan CHARVÁT, odborník na extremismus z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Přiznám se, ţe nesdílím. Ta kniha je ve skutečnosti samozřejmě dostupná na internetu uţ poměrně velmi dlouhou dobu. Samotná kniha patrně nemůţe jaksi přispět k šíření té krajně pravicové ideologie, k tomu směřujou spíš jiné věci. Vladimír KROC, moderátor -------------------Hitler napsal Mein Kampf v roce 1924 ve věznici po neúspěšném pokusu o puč. V knize formuloval základy nacistické ideologie, která prosazuje stát řízený nejvyšším vůdcem a nadřazenost jedné rasy oprávněné porobit si i likvidovat asi ostatní. Proč nelze takovou knihu jednoduše zakázat? Jan CHARVÁT, odborník na extremismus z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tam je zapotřebí říct několik věcí. Bavorská vláda se jaksi celkem jasně dala najevo, ţe se bude snaţit zamezit moţnosti vydání nekomentovaného Mein Kampfu. Komentovaný se připravuje, o tom nekomentovaném se momentálně moc nemluví. Uţ v minulosti vlastně bavorská vláda zkoušela zakázat prodej historických knih, to neprošlo. Přeci jenom máme, řekněme, svobodu slova, která se na tohle to nějakým způsobem stahuje, i kdyţ pro řadu lidí je to jaksi nepříjemná představa. A jak uţ jsem říkal, i kdyby to bylo moţné, tak fakticky vzato je v podstatě zbytečné v současné době, v době internetu. Vladimír KROC, moderátor -------------------Prý ten text nemá valnou úroveň. Dá se vůbec přečíst? Není to tak, ţe určitý typ lidí chce mít podobný titul v knihovně, ale nikdo ho neotevře? Jan CHARVÁT, odborník na extremismus z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ta kniha, já vím, ţe řada lidí o tom mluví tak, ţe jako se to nedá číst a tak dál. Já si upřímně řečeno myslím, ţe to není pravda. Já jsem ji četl. Myslím, ţe si je utříbená poměrně dobře, samozřejmě je to trošku specifický styl knihy, který moţná řada lidí neočekává, je to tak na pomezí, řekněme, politického pamfletu, nějakého politického programu a současně do toho vstupují i prvky, řekněme, autobiografie, ale myslím si, ţe je to dobré mít, myslím si, ţe je dobré kaţdého, koho zajímá tahle problematika, si ji přečíst, protoţe tam je velmi otevřeně řečeno celá řada věcí, které jsme pak viděli v nacistické politice, nelze tvrdit, ţe lidé nevěděli, co mají čekat od nacismu, nebo ţe politici nemohli tušit, co bude následovat po nástupu Hitlera jaksi k moci, co se tam objevuje naprosto přesně, ale současně určitě souhlasím s tím, ţe pro řadu lidí, kteří uţ jsou třeba etablováni v té krajně pravicové struktuře, to bude prostě jenom poloţka, kterou si zasunou do své knihovny a číst ji nebudou, ona je Plné znění zpráv


také poměrně rozsáhlá, to znamená, ţe ne kaţdému se dneska, obzvlášť dneska, kdy jsme zvyklí číst prostě pár stránek jaksi na internetu, bude chtít číst knihu, která má plus minus nějakých 700-800 stran. Vladimír KROC, moderátor -------------------Čili podle vás má smysl knihu opatřovat komentáři? Jak jste řekl, podobné kritické vydání má vyjít v Německu vlastně v polovině ledna? Jan CHARVÁT, odborník na extremismus z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, ţe je spíš smysluplné o té knize diskutovat, to komentované vydání, které vyjde, kde ty komentáře jsou rozsáhlejší, neţ samotný text, podle mě z té knihy definitivně udělají knihu, kterou nikdo nebude číst, protoţe v takovémhle rozměru to skutečně jaksi uţ nedává příliš smysl, to bude kniha, která skončí prostě v knihovnách univerzit. Tam to samozřejmě má svůj smysl, protoţe pro studenty je takováto kniha nesmírně zajímavé. Ale myslím si, ţe i to nekomentované vydání nemusí být jaksi tak problematické, ale samozřejmě je zapotřebí si uvědomit, ţe tohle zejména v Německu je nesmírně zatíţené prostě tou historickou zkušeností s druhou světovou válkou a Německo je nesmírně citlivé na všechny věci, které se týkají jaksi nacismu. Vladimír KROC, moderátor -------------------Připomíná odborník na extremismus Jan Charvát. Děkujeme. Na shledanou. Jan CHARVÁT, odborník na extremismus z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou.

Autorská práva na Hitlerovu knihu Mein Kampf jsou po 70 letech volná 31.12.2015

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Pavel Polák

/ evropa

Dnešním dnem po 70 letech propadají autorská práva na knihu Adolfa Hitlera Mein Kampf. Dosud je vlastnila spolková země Bavorsko, která vydávání knihy bránila. Protoţe ji teď můţe v Německu kdokoli a jakkoli vydávat, připravil mnichovský Institut pro soudobé dějiny kritické a komentované vydání. Tým historiků do detailu rozebral knihu Adolfa Hitlera, kterou nacistický vůdce napsal zkraje 20. let minulého století a která do konce druhé světové války vyšla ve 12 milionech exemplářů. Historici opatřili nové vydání více neţ 3500 poznámkami. „Vše, co Hitler píše, podrobit kritice a vyvrátit,― shrnul pro Český rozhlas záměr vydání vedoucí projektu Christian Hartmann. Nejnáročnější podle něj bylo zdokumentovat a rozporovat Hitlerův antisemitismus, který se prolíná celou knihou. Kritické vydání se v knihkupectvích objeví v polovině ledna. Nekomentované verze zatím v plánu nejsou a největší německá země Bavorsko uţ oznámila, ţe by se jim pokusila zabránit na základě zákazu šíření nacistické ideologie.Přestoţe část německé veřejnosti se dívá na moţné nové vydání Mein Kampfu s obavami z moţného posílení krajně pravicové scény, podle odborníků na extremismus bude dopad vypršení autorských práv jen malý. „Kniha je ve skutečnosti dostupná na internetu uţ velmi dlouhou dobu a samotná kniha patrně nemůţe přispět k šíření krajně pravicové ideologie,― míní i Jan Charvát z Institutu politologických studí Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. „Pro řadu lidí, kteří uţ jsou etablování v krajně pravicové struktuře, to bude jenom poloţka, kterou si zasunou do své knihovny a číst ji nebudou,― dodal. Hitler napsal Mein Kampf v roce 1924 ve věznici po neúspěšném pokusu o puč. V knize formuloval základy nacistické ideologie, která prosazuje stát řízený nejvyšším vůdcem a nadřazenost jedné rasy oprávněné porobit si a likvidovat rasy ostatní.Němečtí historici chystají komentované vydání Hitlerova Mein KampfuVydavatel odmítl platit 'nemorální' tantiémy za knihu o Goebbelsovi Soud zprostil obţaloby tvůrce knihy Hitlerových projevů Hitler je pro Indy ikona, o jeho činech a událostech 2. světové války však moc nevědí

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1569359 Plné znění zpráv


Naši Čecháčci nám nerozumějí 31.12.2015

echo24.cz str. 00 Názory, Homepage Daniel Kaiser

Před dvěma dny si Česká televize v rámci bilancování odcházejícího roku pozvala do Událostí komentářů tři lékaře, aby se vyjádřili k nahozené tezi, ţe česká společnost je nemocná – myšleno nemocná strachem z běţenců, kteří přitom k nám do České republiky jak známo dorazí leda tak omylem a v zanedbatelném mnoţství. Ze tří lékařů dva (Cyril Höschl a Jan Pirk) vytyčený půdorys, na němţ se diskuse měla vést, odmítli, Oba mluvili v tom smyslu, ţe obavy někdy mohou být zdravé, ne-li prozíravé. Postoj „Hlavně ţádnou paniku― zastával aţ poslední z lékařské trojice – Pavel Pafko, ale i on bez jakékoliv agresivity a nadřazenosti, jíţ se postoje vítačů vůči nevítačům tak často vyznačují. Píši o tom ne proto, abych kritizoval zrovna ČT za předsudečnost jejích redaktorů, ale proto, ţe máme konec roku, v němţ jistý trend veřejné debaty přítomný uţ dříve vystoupil na povrch krystalicky: Kdyţ se ukáţe (v průzkumu nějaké agentury), ţe názor veřejnosti se dramaticky liší od názoru tzv. elity, nikdo přece po mně, příslušníkovi elity, nemůţe chtít, abych si ještě jednou zkontroloval fakta a svoje myšlenkové konstrukty. Je to vţdycky jen podnět k hledání slabin v myšlení prostého lidu, vysvětlení toho, ţe podlehl svým špatným emocím. Startuje (a rovnou končí) se jinde, neţ kde by začala skutečná polemika, totiţ u výčtu chybných faktů a mýtů, jimiţ lidé s opačným názorem podléhají a které by šlo věcně vyvrátit. Tady se jde rovnou k psychice oponenta, která, protoţe se mýlí většina, musí mít masový rozměr. V případě tzv. uprchlické krize se jedná o tyto defekty: panikářství, nechuť k odlišnému a k neznámému, nedostatečný přehled o světě za humny, obecně čecháčkovství. I formálně neutrální zpravodajství o dotyčných průzkumech veřejného mínění pak někdy nabírá tón lékařské zprávy. Podobné to bylo uţ v předchozích letech, jako kdyţ se například po krizi eurozóny zřetelná většina Čechů v průzkumech začala stavět proti přijetí eura. Našlo se prosté vysvětlení: Lidi se nechali svést euroskeptickým Václavem Klausem a aurou, jiţ Praţský hrad automaticky přenáší na prezidenta. Tento v zásadě uráţlivý postoj, podle něhoţ nositel opačného názoru nemá lepší fakta neţ my, ale podlehl černokněţníkovi, ještě není nejhorší. Pro lid se v něm aspoň hledají polehčující okolnosti. Horší je, kdyţ někdo, kdo by měl patřit k elitě, má stejný názor jako ten lid. Pro takového ţádné polehčující okolnosti neexistují. Ve zmíněném pořadu ČT Pavel Pafko tuto netoleranci demonstroval na dva týdny starém případu z Univerzity Karlovy, kde literární vědec Martin Putna plakáty, jimiţ Fakulta sociálních věd UK zvala na přednášku politologa Petra Robejška, všechny popsal souslovím „Ruský šváb―. Putna pro Robejškovu činnost ve prospěch Ruska a Putina samozřejmě nemá ţádný důkaz, pokud nemá být „důkazem― to, ţe Robejšek se rád vymezuje coby politicky nekorektní myslitel, kritizuje evropský mainstream, německý establishment v migrační krizi nebo Ameriku za diletantské chování na Blízkému východě. Bohuţel je poněkud vypjatý profesor Putna v českém veřejném prostoru spíš špička ledovce neţ výjimka. Reflexem, v němţ se kritika EU (Merkelové, uprchlické politiky atd.) rovná práci pro Putina, trpí kdekdo. Do nového roku bych našemu intelektuálnímu a mediálnímu mainstreamu přál, aby se v boji s xenofobií, netolerancí a kolektivními předsudky dokázal zbavit netolerance a kolektivních předsudků.

URL| http://echo24.cz/a/iyXaZ



Přehled zpráv. Upír z fakulty sociálních věd Lidové noviny ~ str. 10 ~ Názory PETR ZÍDEK

Recommend Documents