Přehled zpráv. Stát na šikmé ploše Literární noviny ~ str. 10 ~ Civilizace Martin Potůček

Přehled zpráv Stát na šikmé ploše ...............................................................................................................................................9 31.10.2013 Literární noviny ~ str. 10 ~ Civilizace  Martin Potůček Soukup: Vlastníci médií obsah neřeší ...............................................................................................................12 31.10.2013 mediaguru.cz ~ str. 00 ~ TV  Mediaguru Soukup nepřímo nevyloučil další kanály TV Barrandov..................................................................................13 31.10.2013 mediaguru.cz ~ str. 00 ~ Aktuality  Martina Vojtěchovská Víme, v jaké pražské lokalitě se nejlépe bydlí ..................................................................................................13 30.10.2013 buildingnews.cz ~ str. 00 ~ Zprávy dne  Tomáš Johánek Dnešek v Praze.....................................................................................................................................................14 30.10.2013 Praţský deník ~ str. 02 ~ Z metropole  (bch) Politolog Jan Kubáček: Nejsme vyzrálejší, jen realističtí ................................................................................15 29.10.2013 Českolipský deník ~ str. 02 ~ Volby  JANA ŠVECOVÁ Gruzie má po uplynulém víkendu nového prezidenta .....................................................................................16 29.10.2013 ČRo Plus ~ str. 02 ~ 17:10 Den podle…  Politolog Jan Kubáček: Nejsme vyzrálejší, jen realističtí ................................................................................19 29.10.2013 denik.cz ~ str. 00 ~ Liberecký kraj  Dopisy a e-maily...................................................................................................................................................20 29.10.2013 Hospodářské noviny ~ str. 12 ~ Volby 2013  Kamil Švec PR summit ve znamení změn .............................................................................................................................21 29.10.2013 Marketing & Media ~ str. 18 ~ Agentury  Jiří Hořčica, Jan Brychta Český rozhlas zkouší revoluci i evoluci ............................................................................................................21 29.10.2013 Marketing & Media ~ str. 24 ~ Média  Marie Lafantová Politiku nespasí odbornictví, švýcarský model ani vůdci ...............................................................................24 29.10.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 15 ~ Názory  Michal Kubát Z kraje do parlamentu .........................................................................................................................................25 29.10.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 03 ~ Kraj Liberecký 

Plné znění zpráv

1 © 2014 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Novodobý Villon...................................................................................................................................................26 29.10.2013 Ona DNES ~ str. 38 ~ Muţ nakonec  EVA TICHÁ Svobodnější jsou lepší než žádné S pozvanými hosty o volbách a o tom, co přinesou do budoucna ......27 29.10.2013 Respekt ~ str. 16 ~ Volby 2013  ondŘej kudrna Němci touží po velké koalici ...............................................................................................................................31 28.10.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Svět  Lukáš Hadrava Sprostý a hloupý podraz. Profesor Potůček naříká nad situací v ČSSD .......................................................33 28.10.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor  dkr Povolební pat? Ani náhodou ..............................................................................................................................34 27.10.2013 dialog.ihned.cz ~ str. 00 ~ dialog.ihned.cz  Tomáš Karásek Konec českého antikomunismu .........................................................................................................................35 27.10.2013 dialog.ihned.cz ~ str. 00 ~ dialog.ihned.cz  Jindřich Šídlo Povolební pat? Ani náhodou ..............................................................................................................................36 27.10.2013 iHNed.cz ~ str. 00 ~ dialog.ihned.cz  Tomáš Karásek Svobodnější jsou lepší než žádné......................................................................................................................37 27.10.2013 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ  Redakce Respekt Vítejte v klubu - Kde se v normalizačním Československu scházeli počítačoví nadšenci? .......................43 26.10.2013 games.cz ~ str. 00 ~ Téma  Jaroslav Švelch Život singles přináší svobodu, ale také samotu ...............................................................................................47 26.10.2013 Táborský deník ~ str. 08 ~ Táborsko  KATEŘINA KREJČOVÁ STALO SE .............................................................................................................................................................48 25.10.2013 CIO Business World ~ str. 06 ~ Stalo se  Martin Roman odstoupil z dozorčí rady ČEZu ..................................................................................................49 25.10.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika  mav Martin Roman skončil v dozorčí radě ČEZ, doplní ji Mejstřík a Mareš...........................................................50 25.10.2013 ekonomika.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Domácí ekonomika  iDNES.cz, Iva Špačková, MF DNES, Jana Klímová Martin Roman odstoupil z funkcí v dozorčí radě ČEZ. Novými členy se stali Michal Mejstřík a Jan Mareš. ...............................................................................................................................................................................52 25.10.2013 kurzy.cz ~ str. 00 ~ Akcie v ČR



 Martin Roman odstoupil z funkcí v dozorčí radě ČEZ .....................................................................................53 25.10.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor  Alena Hechtová Roman má dnes skončit v ČEZ ..........................................................................................................................54 25.10.2013 Právo ~ str. 09 ~ Zpravodajství  (pro) Rozdělení eurozóny by poškodilo Německo ....................................................................................................54 24.10.2013 businessinfo.cz ~ str. 00 ~ Aktuality z EU  EurActiv.cz Bohumil Doležal: Zklamání z volebních výsledků bude obrovské .................................................................55 24.10.2013 E15 ~ str. 16 ~ rozhovor  Pavel Otto Roman má odejít z dozorčí rady ČEZ, nahradí ho Mejstřík .............................................................................58 24.10.2013 e15.cz ~ str. 00 ~ Domácí politika  Hledání funkčního sociálního státu ...................................................................................................................59 24.10.2013 e15.cz ~ str. 00 ~ Archiv  Bohumil Doležal: Zklamání z volebních výsledků bude obrovské .................................................................60 24.10.2013 e15.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory  Hledání funkčního sociálního státu ...................................................................................................................62 24.10.2013 euro.e15.cz ~ str. 00 ~ Archiv  Kdo jsou současní volební lídři v kraji? ............................................................................................................63 24.10.2013 Frýdecko-místecký a třinecký deník ~ str. 65 ~ Příloha - Volby 2013  O židle u volební urny se strany mohly přetrhnout..........................................................................................65 24.10.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 01 ~ Praha  Pavel Švec Strany v metropoli mají velký zájem o své lidi ve volebních komisích ..........................................................66 24.10.2013 praha.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Praha / Praha - zprávy  MF DNES, Pavel Švec Tajně u Okamury: Tak se dělá kampaň za pár korun .......................................................................................67 23.10.2013 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Volby - Domácí  Sandra Štefaniková TV Barrandov povede exředitel Novy Vladimír Železný. Chce sledovanost přes 10 procent .....................69 23.10.2013 byznys.ihned.cz ~ str. 00 ~ byznys.ihned.cz  Karel Tinl, ČTK



PR summit 2013: Osobností roku je Marek Pražák ..........................................................................................70 23.10.2013 MaM.cz ~ str. 00 ~ mam.ihned.cz  Jan Brychta, Jiří Hořčica Zeman je jako v ruském metru ...........................................................................................................................71 23.10.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 13 ~ Publicistika  Barbora Tachecí Letošní kampaň? Amarounová ..........................................................................................................................74 23.10.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 02 ~ Kraj Liberecký  Jan Šebelka Otcův vrah žije v našem domě v Suchumi ........................................................................................................77 22.10.2013 Lidové noviny ~ str. 12 ~ Horizont  TOMÁŠ KUČERA Politolog: Výsledek voleb nemůže být jiný, než otřesný .................................................................................79 22.10.2013 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ politika  Hra na menší zlo prvovoliče nezajímá. Preferují menší strany .......................................................................80 21.10.2013 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Zprávy z domova  Lidovky.cz, Šárka Kabátová Změní německé volby evropskou politiku? ......................................................................................................81 21.10.2013 Newsletter CEP (newsletter) ~ str. 04 ~  Malá obrana vědeckého času .............................................................................................................................83 19.10.2013 Lidové noviny ~ str. 24 ~ Orientace / esej  FILIP VOSTAL Jak na demokratickou paralýzu? .......................................................................................................................85 18.10.2013 Hospodářské noviny ~ str. 12 ~ Názory  Kryštof Kozák Odpověď na dotaz snaživé šprtky Anny ...........................................................................................................86 18.10.2013 louc.cz ~ str. 00 ~  Jak chce Teplo Network v Přerově vlastně konkurovat? ................................................................................88 18.10.2013 Nové Přerovsko ~ str. 19 ~ Názory, komentáře  Je jednotný bankovní dohled tím správným řešením?....................................................................................89 17.10.2013 protext.cz ~ str. 00 ~ dce kom  hha Hvězdný prachy diváky naučí, jak nenaletět finančním podvodníkům ..........................................................90 17.10.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika  ana Investiční večer: Co budou české parlamentní volby znamenat pro trhy a ekonomiku? ............................91 17.10.2013 investicniweb.cz ~ str. 00 ~ Investiční web  redakce Plné znění zpráv


Velká díla i přehlídka klišé ..................................................................................................................................92 17.10.2013 Literární noviny ~ str. 12 ~ Umění  Petr ŠAFAŘÍK Média veřejné služby bez odvahy a směru .......................................................................................................94 17.10.2013 Literární noviny ~ str. 06 ~ Příloha - Dossier  Michal Komárek Staré právní pořádky na PF UK v ohrožení .......................................................................................................96 16.10.2013 blog.ihned.cz ~ str. 00 ~ hulle.blog.ihned.cz  Tomáš Hülle Dobrá potvora ......................................................................................................................................................97 16.10.2013 Marie Claire ~ str. 180 ~ hovory s laurou  Všelijaká bilance ..................................................................................................................................................99 16.10.2013 Nový prostor ~ str. 08 ~ Téma: Média  Ondřej Slačálek, Tomáš Havlín, Jakub Holzer Chatt Novinář? To už nezní hrdě ................................................................................................................................103 16.10.2013 Nový prostor ~ str. 20 ~ Rozhovor  Tomáš Havlín, Ondřej Slačálek POZVÁNKA: Urbanmotion - lidé, mobilita, urbanizace ..................................................................................107 15.10.2013 hybrid.cz ~ str. 00 ~  Co vám uniklo: porno u zemanovců i kamenování Satana ...........................................................................109 15.10.2013 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Zprávy z domova  Lidovky.cz Imigrace a nacionalismus? Zásadní problémy dnešního Ruska. A bude hůř .............................................110 15.10.2013 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Zprávy ze světa  Lidovky.cz, Magdalena Slezáková Zdeněk Tůma:.....................................................................................................................................................112 15.10.2013 Studenta web&mag ~ str. 58 ~ Kariéra  Vojtěch Koval Petr Paulczynski ................................................................................................................................................114 15.10.2013 virtually.cz ~ str. 00 ~  Zaměstnáte mě? Mám vysokou a hledám práci v call centru .......................................................................117 14.10.2013 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Práce - Ekonomika  Tereza Holanová V Českém rozhlase a České televizi začínají spoty politických stran a hnutí .............................................119 14.10.2013 ČRo Plus ~ str. 01 ~ 17:10 Den podle…  Páté a poslední Nábřeží žije! patřilo fotografii a filmu ...................................................................................121 14.10.2013 denikreferendum.cz ~ str. 00 ~ Domov  Vratislav Dostál Plné znění zpráv


Víc než polovina lidí podporuje změnu volebního systému..........................................................................122 14.10.2013 Prima ~ str. 05 ~ 18:55 Zprávy FTV Prima  V zájmu strany....................................................................................................................................................124 14.10.2013 Respekt ~ str. 73 ~ Civilizace  Jan Adamec Když fotky lžou… ...............................................................................................................................................126 14.10.2013 Týden ~ str. 84 ~ Moderní ţivot  Lukáš Kašpar Petr Paulczynski ................................................................................................................................................130 14.10.2013 virtually.cz ~ str. 00 ~  Auto*Mat: Nábřeží žije! završila fotografie a film ...........................................................................................133 13.10.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Tiskové zprávy  Tisková zpráva Smetanovo nábřeží Pražany přitahovalo i popáté..........................................................................................134 13.10.2013 prazskenovinky.cz ~ str. 00 ~ regiony  Páté korzo na Smetanově nábřeží završila fotografie a film ........................................................................135 13.10.2013 prazskypatriot.cz ~ str. 00 ~ Praţský ţivot  Dalibor Kracík V zájmu strany....................................................................................................................................................135 13.10.2013 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ  Jan Adamec Dogoni - slavnosti a turisté...............................................................................................................................138 12.10.2013 ČRo Sever ~ str. 01 ~ 17:10 Planetárium  Papíroví samurajové v čase dělových člunů ..................................................................................................141 12.10.2013 Lidové noviny ~ str. 26 ~ Orientace / portrét  JIŘÍ PEŇÁS Hlody páteční aneb miluji naše média (Petr Paulczynski) ............................................................................145 11.10.2013 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~  Vesnice pro seniory? Lepší než ústavy...........................................................................................................148 11.10.2013 Lidové noviny ~ str. 17 ~ Senioři 2013  KATEŘINA HEJDOVÁ "Oživme Hollar!" vyzývají studenti a otevírají FSV UK veřejnosti ................................................................150 10.10.2013 protext.cz ~ str. 00 ~ dce kom  hha Lidovce vede do voleb žurnalista a ministr ....................................................................................................151 10.10.2013 5plus2.cz ~ str. 00 ~ stalo se  Marie Stypková Plné znění zpráv


Czechia? To není novinka, říkají jazykovědci .................................................................................................151 10.10.2013 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Ţivot v Česku - Domácí  Zuzana Hronová Český velvyslanec míří na kobereček: LAS bude vysvětlovat Zemanovy výroky ......................................153 10.10.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Domácí  ban Čerpání peněz z evropských fondů .................................................................................................................154 10.10.2013 Impuls ~ str. 01 ~ 18:00 Impulsy Václava Moravce  ČT: Konference AUTOR-VIZE-MEZE-TELEVIZE .............................................................................................161 9.10.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Tiskové zprávy  Česká televize Novým zástupcem šéfredaktora týdeníku Euro bude Půr .............................................................................162 8.10.2013 e15.cz ~ str. 00 ~ Lidé  Propojené firmy se tváří jako soupeři. A vyhrávají zakázky .........................................................................162 8.10.2013 Hospodářské noviny ~ str. 06 ~ Česko  Vojtěch Blažek Havel má svůj titul. Získají jej studenti z Prahy i Sorbonny ..........................................................................163 8.10.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 02 ~ Praha  Kateřina Frouzová Havlovo jméno zní z akademického titulu, získají ho i cizinci ......................................................................164 8.10.2013 praha.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Praha / Praha - zprávy  MF DNES, Kateřina Frouzová Novým zástupcem šéfredaktora týdeníku Euro bude Půr .............................................................................165 8.10.2013 strategie.e15.cz ~ str. 00 ~ Lidé  Novým zástupcem šéfredaktora týdeníku Euro bude Půr .............................................................................166 8.10.2013 strategie.e15.cz ~ str. 00 ~ Přestupy  Czechia nebo Czech Republic?........................................................................................................................166 7.10.2013 ČT 24 ~ str. 02 ~ 22:00 Události, komentáře  ČTK: Vizitky volebních lídrů v Libereckém kraji.............................................................................................168 7.10.2013 tydenvlk.cz ~ str. 00 ~ Externí příspěvky  čtk Co je skutečným důvodem uzavírání Smetanova nábřeží? ..........................................................................169 6.10.2013 prazskenovinky.cz ~ str. 00 ~ regiony  Irové v referendu nečekaně odmítli zrušení svého "Seanadu".....................................................................170 5.10.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Svět





ČT24

Dogoni, vesmírné vejce a Sírius.......................................................................................................................171 5.10.2013 ČRo Sever ~ str. 01 ~ 17:10 Planetárium  Irové v referendu odmítli zrušit Senát .............................................................................................................173 5.10.2013 ČT 1 ~ str. 08 ~ 19:00 Události  Kroužků se prý nebojí a tvrdí, že Kalousek není žádný černokněžník.........................................................174 4.10.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 03 ~ Kraj Plzeňský  Jaroslav Nedvěd Politická kontrola a korupční potenciál veřejných podniků ..........................................................................176 4.10.2013 Parlamentní magazín ~ str. 55 ~ Svět byznysu  red. Klausova euroskeptická kniha může signalizovat budoucí kampaň .............................................................12 3.10.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Domácí  ver Berlusconiho poslední výstřel na politické scéně ...........................................................................................13 3.10.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 15 ~ Názory  Martin Mejstřík „Připomnělo mi to Majora Zemana“...................................................................................................................13 3.10.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 01 ~ Kraj Hradecký  Kamil Švec Politici a jejich úředníci nás srazili na dno .......................................................................................................14 3.10.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politici občanům  Milan Rokytka Červená knihovna na vzestupu ..........................................................................................................................15 2.10.2013 Psychologie dnes ~ str. 12 ~ Vztahy  Rozpočtové provizorium v USA .........................................................................................................................16 1.10.2013 ČRo Radioţurnál ~ str. 01 ~ 12:08 Ozvěny dne - publicistika  Američtí vládní zaměstnanci nevyrazí do práce. Vláda je v rozpočtové nouzi .............................................19 1.10.2013 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ amerika  Lenka Kabrhelová,Marína Dvořáková,Helena Berková,Martin Křížek, krw



Plné znění zpráv Stát na šikmé ploše 31.10.2013

Literární noviny str. 10 Martin Potůček

Civilizace

Sociolog Libor Prudký ve své stati A teď váţně: o co opravdu běţí (LtN 38/2013) poukázal na absenci dlouhodobých strategií a vizí v české společnosti. Vyzvali jsme čtenáře, aby se zapojili do diskuse. V čísle 41 jsme zveřejnili reakci Olgy Sedláčkové a dnes přinášíme další názor. J aké hlavní výzvy stojí v perspektivě příštích desetiletí před Českou republikou? Obligátní odpovědí, kterou slýcháme v projevech politiků a v médiích, je zvyšování konkurenceschopnosti ekonomiky. Tvrdím, ţe to je odpověď principiálně chybná a dezorientující. Právě proto, ţe se nutně soustřeďuje jen na nejbliţší budoucí perspektivu a nebere do úvahy neekonomické, ale přitom ţivot zásadně určující okolnosti. Jinou reakcí by mohla být prostá rezignace. Česko je malá země, globální krize ukázala, ţe na ní vlastně nezáleţí, ţe na ni jen dopadají důsledky rozhodnutí a činů jiných… Ano, tlaky ekonomické globalizace budou významně ovlivňovat ţivoty jejích obyvatel. Ano, v procesu evropské integrace se bude muset v mnoha ohledech ohlíţet na pohledy a potřeby jiných členských zemí. Nicméně i tato reakce je zavádějící. Některá zásadní rozhodnutí zůstanou i nadále především v rukou politické a správní reprezentace národního státu. Vztah trhu a státu Dnes pozapomenutý český sociolog Josef Ludvík Fischer uţ před několika desetiletími napsal: „Obdrţeli jsme tak ústřední sociologický pojem, pojem sociálních regulativů. (…) Platí o něm, ţe obsahuje všechny skutečnosti sociálního původu, které podmiňují chování sdruţených individuí.“ (Fischer, 1969) Klíčem k řešení problémů, s nimiţ dnes zápolí česká společnost, je podle mne takové vymezení a posléze uplatnění regulační úlohy trhu a státu v uspořádávání lidských vztahů, které bude respektovat a sledovat kritérium kvality a udrţitelnosti ţivota. Trh ani stát nejsou všespasitelnými a samozřejmě ani jedinými regulátory lidských aktivit. Existují v nejednoduchém symbiotickém vztahu, který vylaďovat se zatím nedaří. Lze vysledovat tendence příklonu k jednomu (kulturní revoluce v Číně nebo vláda Rudých Khmérů v Kambodţi) nebo k druhému (neoliberalismus Reagana v USA a Thatcherové ve Velké Británii) extrému, coţ vede k poruchám a napětím (krize „reálného“ socialismu, kolapsy liberalizovaných ekonomik) – a posléze k pokusům o nápravu odstraněním největších extrémů (New Deal v USA čelící krizi 30. let, socialismus s lidskou tváří v Československu v roce 1968). U nás bylo po listopadu 1989 kyvadlo, dlouhá léta uměle udrţované na straně státu, především díky Klausovu výkladu trhu jakoţto léku na téměř všechny neduhy společnosti, uměle vychýleno na opačnou stranu, na stranu trhu, se všemi z toho vyplývajícími negativními důsledky. Mimochodem, to kyvadlo se jednostranně vychýlilo na stranu trhu v plné síle aţ po vítězství Klausovy ODS v českých volbách v roce 1992. Původní cíle Občanského fóra, které byly ztělesněny v dokumentech tehdejší federální vlády Strategie ekonomické reformy a Strategie sociální reformy ze září 1990, byly totiţ mnohem vyváţenější. Vláda se v nich tehdy zavázala budovat právní stát se sociálně a ekologicky orientovaným trţním hospodářstvím a koncipovala reformy ne jako dobytí státu trhem, nýbrţ právě (samozřejmě v dobovém kontextu) jako hledání produktivní dynamické symbiózy mezi nimi… Na české půdě formuloval respekt k významu společenského zapouzdření trhu například ekonom Tomáš Sedláček konstatováním: „…dokud nezačneme naše trhy brát jako součást společenského celku, kde mnohem větší sílu má neviditelná ruka společnosti, nebude dobře fungovat ani ruka trţní…“ Takový koncept však přichází ze strany ekonomů – čest výjimkám – jaksi opoţděně, aţ kdyţ společnosti suţují těţké problémy a často jen obtíţně řešitelné sociální konflikty… A navíc – víme něco o neviditelné ruce společnosti? Kdyţ ji nevidíme, co o ní vlastně víme? Nejde spíše a především o institucionalizovanou a organizovanou sloţku společnosti, o stát jako takový? Proměny kapitalismu To vyvolává další otázky. Co je to kapitalismus? Můţeme mluvit o jeho odrůdách? Kam směřuje? Přijde po něm něco jiného? A co máme za zřízení my tady, v zemích se stále patrným dědictvím éry tzv. reálného socialismu? Sociálně (a stále více i ekologicky) orientované trţní hospodářství zaţívalo své vrcholy ve druhé polovině minulého století v zemích západní Evropy. Troufám si tvrdit, ţe lidé v „normalizovaném“ Československu, stále znechucenější marasmem „reálného“ socialismu, vnímali jako příklad hodný následování pro řešení problémů Plné znění zpráv


svých ţivotů a své země právě takový typ společenského uspořádání, to, co viděli (kdyţ ne ve skutečnosti, tak alespoň zprostředkovaně) v sousedním Rakousku či Německu, či dále od našich hranic v západní či severní Evropě. Se zásadní diskreditací autokratického politického systému a centrálně řízeného hospodářství na úrovni národních států na Východě ale koincidovaly, skrytěji, ale s o to větším vlivem na proměnu celkových poměrů, procesy globalizace. Dravé síly trhu, které se podařilo po druhé světové válce na Západě (především v zemích západní Evropy) jakţtakţ „domestikovat“ na úrovni národních států, se začaly stále více prosazovat na globální úrovni a braly menší a menší ohledy na vůli národních politických reprezentací. Cenový, mzdový a sociální dumping se začal přelévat přes hranice jednotlivých zemí a erodoval pracně vybudované struktury národních sociálních států. Rychlá financializace světové ekonomiky, podpořená novými informačními a komunikačními technologiemi, vytvořila podhoubí pro vznik nových, méně kontrolovaných a „kreativně“ operujících privátních fondů. Nadnárodní společnosti koncentrovaly ekonomickou moc ve svých rukou, zatímco mnohým zemím nezbývalo nic jiného neţ se začít zadluţovat – ale kde jinde neţ u privátních finančních institucí? Finanční a hospodářská krize jasně ukázala, ţe moc se vychýlila ve prospěch globálního kapitálu – a dnes jí uţ není schopna čelit ţádná národní vláda. Je příznačné, ţe jejich osudy jsou stále závislejší na hodnocení stavu jejich veřejných financí privátními ratingovými agenturami. Včetně vlády dosud nejmocnějšího státu světa, USA. Pokusy o regulaci trhu na globální úrovni ( jako například záměry nového neformálního sdruţení nejmocnějších států světa G20) jsou nesmělé, nacházejí se na samotném začátku. Nastalo to, co uţ před deseti lety předjímala jedna z posledních varujících zpráv Římského klubu „Kapacity vládnutí“ z pera Yehezkela Drora: před lidstvem stojí bezprecedentní úlohy, bez jejichţ řešení je ohroţeno samotné jeho přeţití (nebo alespoň zachování jeho historicky vzniklých civilizačních forem), ale nevyvinulo si přitom nástroje vládnutí, které by tyto úlohy byly schopny efektivně řešit. A co Česká republika? Na tomto globálním moři se nyní pohybuje i lodička České republiky, země, která má jeden a půl promile světového obyvatelstva a produkuje tři a půl promile světového hospodářského produktu – a měla deset let prezidenta, který do omrzení omílal neoliberální mantru všespasitelnosti trhu, nutnosti deregu- lace a prospěšnosti odbourávání státu. Kde se ocitla? Nezbývá neţ pojmenovat její klíčové problémy – a posléze hledat způsoby, jak je řešit. Stát chřadne, rozkládá se Snad největším problémem je pokračující oslabování státu a jeho institucí. Samotný český stát je dnes jednou z nejzanedbanějších oblastí veřejného ţivota. V jeho fungování se, především v důsledku dlouholetého neoliberálního podceňování jeho role ve veřejném i v hospodářském ţivotě, vyskytuje mnoho slabin, nedodělků, bílých míst. I vyhraněně liberální koncepce minimálního státu staví na předpokladu, ţe stát bude schopen stanovit základní pravidla chování a vynucovat jejich dodrţování v občanském a hospodářském ţivotě. Přitom se ovšem spoléhá, ţe trh sám si přirozeně hledá cestu ke společenskému optimu. Nehledá. Vede ke krizím, z nichţ sám, bez pomoci státu, najít východisko nedokáţe. Ale stát musí být kompetentní. A to český stát zdaleka není. Uvedu několik neuralgických bodů, způsobujících neschopnost českého státu adekvátně reagovat na výzvy doby: * Naprosto schází kompetentní strategické řízení země. * Revizi si po dvaceti letech vyţaduje samotná Ústava ČR. I v procesu tvorby práva a jeho uplatnění existuje celá řada bolavých míst. * Reforma státní správy uvízla na půli cesty. Ústřední státní správě schází uţ od roku 2002 legislativní úprava postavení jejích úředníků (coţ je také jedním z důvodů její rozsáhlé politizace). * Stát se nalézá v kleštích zájmů silných ekonomických korporací; doplácejí na to zájmy občanů, které by měl stát chránit. Přesně tak, jak to ukázal na příkladu americké společnosti uţ před desetiletími ekonom a politolog Charles Lindblom. * Nedovzdělanost úředníků, související i s nízkou prestiţí jejich povolání a se způsobem výběru kandidátů do státní správy obecně a do vedoucích funkcí zvláště. * Bující korupce a klientelismus. V důsledku naznačených selhání státu dochází k rozsáhlým škodám na veřejném majetku, k dalšímu poklesu důvěry lidí v instituce státu (které je ovšem posilováno i účelovým nasazováním psí hlavy politikům a úředníkům ze strany těch, jejichţ zájmům by kompetentní a silný stát překáţel v maximalizaci profitu), k oslabování hospodářského potenciálu země – a v posledku i k chátrání veřejných a sociálních sluţeb. Důvěra občanů v politiku je u bodu mrazu Plné znění zpráv


S tím souvisí nedůvěra občanů v instituce a aktéry politického systému, ale také malá ochota lidí podílet se na veřejném ţivotě. Jedním z vůdčích motivů touhy po změně komunistického reţimu byla všudypřítomná nedůvěra v tehdejší politický systém vedený „stranou a vládou“. Jednou z nejsmutnějších zpráv po více neţ dvaceti letech, která uplynula od jeho pádu, je, ţe se v úrovni důvěry k politikům nacházíme podle nejnovější srovnávací studie globální konkurenceschopnosti, vydané v září Světovým ekonomickým fórem, na 146. místě ze 148 srovnávaných zemí. Za námi škobrtají uţ jen Argentina a Libanon. Nadrţování v rozhodování vládních úředníků nás zařazuje na 123. místo, v transparentnosti vládního rozhodování jsme se ocitli na 98. místě, v „odklánění“ veřejných financí jsme stosedmnáctí a v nestandardních platbách a úplatcích figurujeme na 81. místě. Přitom bez výrazného zvýšení důvěry k základním demokratickým institucím nebude moţno řešit ostatní klíčové výzvy, které si, všechny bez výjimky, vyţadují podporu široké veřejnosti. A právě tato široce zakořeněná nedůvěra k politické a správní reprezentaci jde, jak jsem jiţ uvedl, ruku v ruce s nízkou ochotou lidí aktivně vstupovat do veřejného ţivota. Rozklad veřejných a sociálních sluţeb je stále patrnější. Veřejným rozpočtům příjmy vysychají a jiţ tak nedostatečné výdaje jsou dále vysávány klientelistickými a korupčními sítěmi. Kaţdým rokem se neziskové organizace poskytující sociální péči strachují, zda nebudou muset své často na nich vitálně závislé klienty kvůli klesající podpoře z veřejných rozpočtů ponechat zcela bez pomoci. Dramatické problémy v řízení a financování školství, zdravotnictví, výzkumu a vývoje, ale i médií, kultury, bezpečnosti, veřejné dopravy a jiných oblastí veřejných a sociálních sluţeb mají přes svoji různorodost společného jmenovatele: málo peněz, nízké platy poskytovatelů a mizerné řízení. Problémy financování těchto sluţeb akcentovala i jejich často neuváţená privatizace. Výrazně je tak ohroţeno univerzální poskytování těch veřejných a sociálních sluţeb, které formálně zaručuje ústavní Listina základních práv a svobod… Veliké rezervy máme i v plném uplatnění naší země v Evropské unii. Naše chování vůči tomuto společenství připomíná tu výstřelky v chování nezralého pubescenta, tu jednoho z partnerů v italském manţelství, jehoţ protějšek do poslední chvíle netuší, co od něj můţe vlastně očekávat. Nebo ještě jinak: nevíme sice, co chceme, ale nedáme pokoj, dokud to nedostaneme… Pokud ovšem do sloţitého soukolí evropské spolupráce dokonce neházíme písek záměrně… Schází nám hodnotová kotva V neposlední řadě jde i o hodnoty lidí, o morálku. Německý filozof Friedrich Nietzsche nazval jeden ze svých filozofických projektů (který se mu ovšem nepodařilo naplnit) Přehodnocení všech hodnot. Ano, jde o naše hodnoty. Čím se ve svém ţivotě řídíme? Čemu věříme? Čemu nevěříme? Jaká je naše morálka? Jaké místo jsme v naší politice a veřejné správě vyhradili etice? To jsou zásadní otázky. Dobře na ně odpovědět bývá velmi, velmi obtíţné. Uvedu tři zásadní okolnosti, které generují hodnotovou anomii, jeden z nejvýraznějších deficitů českého veřejného ţivota. Za prvé, z historických důvodů je český národ nejsekularizovanějším národem na světě; tomu odpovídá i fakticky nepatrná úloha církví ve veřejném ţivotě. Za druhé, materialismus teorie i praxe „reálného socialismu“ poznamenal starší generaci přímo a generaci mladší zprostředkovaně. Jeho takzvaně normalizační fáze (1969–1989) bý- vala někdy poněkud zjednodušeně, ale docela výstiţně nazývána Husákovým knedlíkovým komunismem: nabídneme lidem uspokojivý hmotný ţivotní standard a zacpeme jim tím ústa, aby se nám nepletli do naší politiky… A za třetí, neoliberalismus jako dominantní ideologie polistopadového období povýšil ekonomický růst na cíl všech cílů. Tím dále posílil důraz na materiální stránky ţivota, zděděný z předchozího komunistického období. Ostatně soudím, ţe na něj dokonce organicky navázal – viz známý Klausův výrok „Neexistují špinavé peníze“. Je jasné, ţe přehodnotit všechny hodnoty nelze. Bude však nutno se znovu – a mnohem důsledněji neţ dosud – vracet k hodnotovým základům našeho veřejného ţivota. K ideám, z nichţ povstával český národ, český stát. Ke Komenského Všenápravě. K Masarykovým Ideálům humanitním, k jeho konceptu češství jako součásti světoobčanství, k jeho „ne mečem, ale pluhem“. K ideji Evropy a evropanství Milana Kundery a Jiřího Dienstbiera st. Ke konceptu lidského potenciálu, jeho kultivace a uplatnění jako základního zdroje rozvoje země. K nauce úcty k ţivotu německého filatropa Alberta Schweitzera, do českých poměrů Josefem Vavrouškem tak přesvědčivě přetavené a aktualizované v jeho pojetí trvale udrţitelného rozvoje… Co dělat? Půjde o dílo. Nelze začít jinde neţ u renesance státu, u zdůvěryhodnění politického systému a politické reprezentace, u obnovy a podpory veřejných a sociálních sluţeb s důrazem na výchovu a vzdělávání a o nalezení odpovídajícího místa země v procesu evropské integrace. Na pořadu dne je i promýšlení a uplatňování národní identity, hledání svorníku hodnot, které jsou občanům České republiky společné, za kterými chtějí jít a kterými by byli více neţ dosud schopni přispívat i celému lidskému společenství. Plné znění zpráv


Veřejní intelektuálové mohou tomuto dílu velmi napomoci, mohou ale také selhat. Ani v případě České republiky nelze totiţ vůbec vyloučit, ţe nakonec dojde na slova Aba Ebana: „Národy docházejí k rozumným řešením aţ poté, co vyčerpaly všechny ostatní alternativy.“ *** A právě tato široce zakořeněná nedůvěra k politické a správní reprezentaci jde, jak jsem jiţ uvedl, ruku v ruce s nízkou ochotou lidí aktivně vstupovat do veřejného ţivota. Foto autor| ART: DALIBOR VLACH O autorovi| Prof. PhDr. Martin Potůček, CSc. MSc. (1948 v Praze) je vysokoškolský pedagog, analytik veřejné politiky, prognostik a publicista. Je vedoucím Centra pro sociální a ekonomické strategie (CESES) Fakulty sociálních věd UK. Zaměřuje se na zkoumání procesů formování a realizace veřejné a sociální politiky v České republice a dalších postkomunistických zemí se zaměřením na regulační funkce trhu, státu a neziskového sektoru, na problémy reformy veřejné správy, na procesy evropské integrace a na zpracování vizí a strategií pro český stát.

Soukup: Vlastníci médií obsah neřeší 31.10.2013

mediaguru.cz Mediaguru

str. 00

TV

Jaromír Soukup vystoupil na FSV UK v rámci diskuse o vlivu vlastníků na obsah médií. Po letní akvizici mediální skupiny Mafra Andrejem Babišem se otázka moţného ovlivňování obsahu vlastníkem médií stala opět aktuální. Andrej Babiš, který na mediální trh vstoupil uţ v loňském roce s regionálními týdeníky 5plus2, tak rozšířil počet podnikatelů v českých médiích. Mezi ty patří například i František Savov, Zdeněk Bakala nebo Jaromír Soukup, u nichţ hrozí potenciální konflikt mediálních, obchodních a politických zájmů. Jaromír Soukup, majitel mediální agentury Médea, vydavatelství Empresa Media a TV Barrandov, ve středeční večerní diskusi na Fakultě sociálních věd UK jakýkoliv zásah do obsahu svých médií odmítl: „Řízení mediálního podniku je poměrně sloţité. Kaţdý, kdo v něm pracuje, o obsah ztrácí zájem, protoţe jsou mnohem důleţitější věci na práci. Opravdu nevím, co bude na Barrandově večer ve zprávách. Zprávy hodnotím podle výsledků sledovanosti, nikoliv podle jejich obsahu.“ Obsah je tak podle něj ovlivňován především ekonomickými výsledky: „Mám média, o kterých jsem přesvědčen, ţe jsou buď zisková, v případě našich bulvárních a lifestylových titulů, nebo je k zisku přivedeme, čímţ jsem si naprosto jist u naší televize Barrandov.“ I proto angaţoval Vladimíra Ţelezného na pozici generálního ředitele. „Ţelezného povaţuji za mimořádně talentovaného a odváţného člověka, kterého televize potřebuje. Věřím, ţe má schopnost nasměrovat televizi správně,“ dodal Soukup. Ţelezného vizi dosaţení 10% podílu za rok vidí reálně: „Zda je to však moţné v rámci jednoho kanálu, je otázka. Navíc šíření signálu pro jednu stanici je opravdu příliš nákladné,“ dodal. Zároveň odmítl, ţe by jeho média měl koupit Andrej Babiš. Svou důleţitou roli u ovlivňování obsahu však hraje i autocenzura novinářů. „Novináři se sami často zdráhají vstoupit na pole potenciálního nebezpečí, kdyţ cítí, ţe by se to mohlo příčit zájmům vlastníka jejich média,“ vysvětlil další z diskutujících Václav Štětka z Fakulty sociálních věd. Zároveň však Štětka podotkl, ţe se český mediální trh blíţí více neţ k liberálnímu modelu k modelu středomořskému: „Prolínání mediální, ekonomické a politické sféry se zde usazuje. Samozřejmě, ţe to s sebou nese i určitá rizika, protoţe média tak mohou obtíţněji dostát své roli hlídacího psa demokracie.“ Václav Štětka zmínil výsledky výzkumného projektu Oxfordské univerzity „Media and Democracy in Central and Eastern Europe“, jenţ ukázal, ţe tuzemští majitelé médií vyuţívají své pozice k prosazení svých zájmů o něco více neţ vlastníci zahraniční. Na téma akvizice Mafry Andrejem Babišem, jehoţ politické hnutí ANO získalo v podzimních parlamentních volbách téměř 19 % hlasů, zazněl v diskusi názor, ţe toto propojení uţ překročilo únosnou mez. „Myslím si, ţe Plné znění zpráv


nejlepší by bylo, kdyby Babiš Mafru prodal,“ řekl Václav Štětka. Soukup si však myslí, ţe ţijeme ve svobodné zemi, kde by mělo být povoleno vše, co není zakázáno. Diskuse s názvem Kdo vlastní česká média? se na FSV UK zúčastnili ještě Kateřina Kalistová z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a Ondřej Aust ze serveru Médiář.cz. Diskuse se konala v rámci pravidelného cyklu Rozpravy o českých médiích. Foto: Kateřina Písačková, IKSŢ FSV UK -kch-

URL| http://www.mediaguru.cz/2013/10/soukup-vlastnici-medii-obsah-neresi/

Soukup nepřímo nevyloučil další kanály TV Barrandov 31.10.2013

mediaguru.cz str. 00 Martina Vojtěchovská

Aktuality

Jaromír Soukup, majitel společnosti Empresa Media, pod kterou patří TV Barrandov, nepřímo nevyloučil moţnost, ţe by k televizi Barrandov přibyly další kanály. V diskusi o vlastnictví českých médií na Fakultě sociálních věd UK k otázce moţného růstu podílu TV Barrandov aţ na 10 % uvedl, ţe dosaţení této hranice pod Vladimírem Ţelezným vidí reálně, i kdyţ je otázka, zda se tak můţe stát s jedním kanálem. Soukup řekl: „Zda je to však moţné v rámci jednoho kanálu, je otázka. Navíc šíření signálu pro jednu stanici je opravdu příliš nákladné,“ uvedl. Zároveň odmítl, ţe by Andrej Babiš měl koupit jeho mediální firmy. -kch-

URL| http://www.mediaguru.cz/2013/10/soukup-neprimo-nevyloucil-dalsi-kanaly-tv-barrandov/

Víme, v jaké pražské lokalitě se nejlépe bydlí 30.10.2013

buildingnews.cz str. 00 Tomáš Johánek

Zprávy dne

PRAHA - Hledáte v Praze přechodné bydlení, abyste byli blíţe svému zaměstnání, nebo domov pro celou vaši rodinu? Ideálním volbou je například Praha 5, která splní přání dětí, rodičů, studentů i velkých businessmanů. Častokrát se při koupi nemovitosti nebo pronájmu bytu v Praze necháme svést cenou a opomeneme důleţité faktory, které mohou v budoucnu dělat problémy. Lokalita je jedním z nich. Myslete na to, ţe domov nedaleko školy nebo práce můţe dlouhodobě ušetřit vysoké náklady za dopravu! Také občanská vybavenost má podstatný vliv. Nikdo nechce hledat lékaře na druhém konci města a školek v okolí není nikdy dost. Praha 5 má vše, co potřebujete Městská část Praha 5 patří v současné době k nejmodernějším a nejvybavenějším lokalitám v metropoli. Smíchov, Hlubočepy, Radlice, Košíře a Motol svým obyvatelům nabízí vše, co současné mladé rodiny potřebují a zároveň vyţadují. •

Doprava - metro B, napojení na Městský okruh (Strahovský tunel, tunel Mrázovka)

•

Obchodní domy a centra - OC Nový Smíchov, OC Metropole Zličín, IKEA

•

Příroda - Barrandovské skály, Prokopské a Dalejské údolí, Ctirad



•

Kultura a zábava - Aquapark Barrandov, Švandovo divadlo, Národní dům na Smíchově

• Vysoké školy - VŠEM, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů, Fakulta humanitních studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy Ceny bydlení na Praze 5 se pohybují kolem praţského průměru Říkáte si, ţe tato ţádaná lokalita se určitě prodraţí, ale není to pravda. Praha 5 je zlatým středem. Byty na prodej se v průměru pohybují kolem 3 600 000 Kč. Pronájmy bytů v Praze 5 také nevyjdou extrémně dráţ neţ kdekoliv jinde ve městě. Za malý byt 1+kk zaplatíte přibliţně od 6 000 do 15 000 korun měsíčně. Jsou tu ale i lukrativnější místa v moderních bytových domech s výhledy na praţské panorama, kde vás přechodné bydlení můţe stát i 40 000 korun za měsíc. Nové domovy se hledají nejvíce na internetu Realitní časopis Realcity provedl na začátku roku 2013 výzkum ve spolupráci s agenturou STEM/MARK, ze kterého vyplynulo, ţe nové domovy lidé hledají nejvíce na internetu, a to na realitních serverech nebo přímo na stránkách vytipovaných realitních kanceláří. Internet dává neomezené moţnosti srovnávání i prověřování realitních společností prostřednictvím veřejných diskusí a hodnocení. Zdrojů pro vyhledávání je v praxi ovšem mnohem více. Jedním ze zásadních jsou specializované realitní časopisy. Papír je totiţ stále povaţován za důvěryhodnější médium. Zde se lidé poprvé seznámí s konkrétní nabídkou a dále pokračují ve svém hledání této nemovitosti právě na internetu. Nemalou roli hrají v posledních letech při vyhledávání i realitní mobilní aplikace. Tady ročně vzrůstá jejich vyuţívání řádově o tisíce procent. Lidé se zkrátka snaţí vyuţívat všech dostupných zdrojů. Jejich kombinací pak získají potřebné informace a následně dojdou k samotné realizaci kýţeného obchodu,“ říká šéfredaktorka časopisu Realcity Michaela Čapková. Zajímají vás nemovitosti v Městské části Praha 5? Informujte se u realitních expertů na www.realcity.cz a začněte nový ţivot v místě plném neobyčejných moţností.

URL| http://www.buildingnews.cz/zpravy-dne/vime-v-jake-prazske-lokalite-se-nejlepe-bydli.html

Dnešek v Praze 30.10.2013

Pražský deník str. 02 (bch)

Z metropole

16:30 Iva Pazderová křtí CD Ukulala v klubu Jazz Dock. Herečka ve svém hudebním projektu spojila síly s vyhledávanými hudebníky české scény – Josefem Štěpánkem, Jaromírem Honzákem, Davidem Landštofem a Michalem Šťulíkem. Iva napsala texty a hudbu, sama hraje na ukulele. 17:30 Na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy se koná další ze série Rozprav o českých médiích na téma „Vlastnictví českých médií“. Diskuze se zúčastní Jaromír Soukup, Václav Štětka, Kateřina Kalistová a Ondřej Aust. Vstup je zdarma. 19:00 Studio Dva divadlo, představení Vše o muţích. Aneb jak muţi sami sebe vidí, za co se nestydí a stydí. Jak to dopadá, kdyţ se testosteron smíchá s city a striptýzem. Tragikomedie o muţích pro ţeny, aby je opět nepochopily. 20:00



V klubu Chapeau Rouge večer zahraje švédská indie-alternative kapela Frantic Sunday. Jako předkapela vystoupí také elektro-punková kapela z Benešova The Linings. Tip Deníku 19:00 Divadlo Palace dnes uvádí one man show Caveman. Hra o tom, co dělá muţe muţem a ţenu ţenou, o rozdílech mezi námi, o lásce, partnerství a vtipně utajených kvalitách obou pohlaví. Region| Střední Čechy

Politolog Jan Kubáček: Nejsme vyzrálejší, jen realističtí 29.10.2013

Českolipský deník str. 02 JANA ŠVECOVÁ

Volby

Liberecký kraj – Politolog Jan Kubáček přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. A jako místní uţ několik let komentuje politické dění v Libereckém kraji. * Co přinesly mimořádné parlamentní volby? V něčem pokračující stabilitu starostů, v něčem překvapení. Tím zásadním je bezesporu fakt, ţe poprvé od Listopadu vypadl zástupce autentické pravice v podobě ODS. Poprvé nebude za tuto stranu ve vyšších patrech politické reprezentace ţádná viditelná postava. Bude určitě zajímavé sledovat, jak se vyprofilují strany pravicového středu, které voliči na Liberecku podle výsledku voleb hledají. Kam se budou ubírat Starostové, jakou sebereflexí projde ODS. Kam se bude ubírat TOP 09 po Karlu Schwarzenbergovi, protoţe ten uţ určitě nebude v příštích volbách předsedou strany. Zajímavé bude sledovat, jak se bude profilovat hnutí Andreje Babiše i Tomio Okamury, oba loví své voliče ve stejném rybníce. * Kdo jsou vítězové a kdo poraţení v Libereckém kraji? Jak uţ jsem uvedl, jednoznačně ODS. Dostala od svých voličů důsledné varování. Poslední kapkou byla aféra Jany Nagyové, v níţ strana, která hlásá, ţe kaţdý nese zodpovědnost sám za sebe, najednou předvede parazitování na státu toho nejhoršího kalibru. To znechucení bylo obrovské. A volební hesla v podobě básní uţ pak na tradiční voliče působila jako výsměch. To bylo asi pro voliče horším signálem neţ vnitřní rozpory v kraji. * A KDU-ČSL? Sice se dostala po absenci jednoho volebního období opět do sněmovny, ale v kraji nezískala ţádný mandát. Byla to věc volby málo výrazného lídra nebo spíš těţké pozice v kraji, o němţ se tvrdí, ţe je převáţně ateistický? Myslím, ţe KDU-ČSL by se měla konečně rozhodnout, jestli je stranou lidovou nebo stranou křesťanskou. To spojení voliče mate a ani na tradiční baště jiţní Moravy uţ příliš neboduje. Měla by dát jasně najevo, jestli je to chápavá a lidová pravice a čím se liší od ODS či TOP09. * Propadákem byly volby i pro Zemanovce, ne? Určitě. Na tom se ukázalo, co platí v České republice dlouhodobě – totiţ ţe podpora prezidenta není pro stranu výhodou, ale závazkem. Platilo to za Václava Havla, Václava Klause a platí to i za Miloše Zemana. Navíc volba lídra kandidátky (fotbalista Jan Nezmar, pozn. redakce), který dával najevo svůj příklon k pravici, nebyla asi pro levicově orientovanou stranu nejlepší. Celá kandidátka působila uměle, nesourodě a pokud si nevěří strana uvnitř, jak jí mají věřit voliči? Coţ se také ukázalo. * Jak vidíte obrovský, i pro samotné hnutí nečekaný, úspěch strany Andreje Babiše? A komu ubral hlasy? Na jejich vítězství se jasně ukázalo, ţe se trefili do témat, která se voličů dotýkají. To uţ ukázaly krajské volby a vítězství Starostů, kteří nepřinášeli ideologii, ale politiku v obecní, nestranické podobě. Jak se to hnutí Ano povede naplnit je otázka, protoţe spektrum voličů je různorodé a všichni očekávají něco jiného. Kromě komunistů ubrali hlasy všem. Od ODS přes TOP09, ale i lidovcům a ČSSD. Plné znění zpráv


* Co bylo ještě dalším signálem voličů pro politiky? Varování, ţe vládnoucí strany přehlíţí jejich témata. Ať uţ jde o podnikatelské prostředí a jeho nestabilitu u střední třídy, coţ se ukázalo právě na prohře ODS, tak nezaměstnanost, hydru exekucí, penze… * A co volby ukázaly o nás, voličích? Naději, ţe jsme i přes marasmus v současné politice nepřestali věřit v určitou nápravu. Podíl jednotlivých mandátů také naznačil, ţe voliči velmi citlivě vyvaţovali. Na jednu stranu chtěli pročistit kalné vody stávajících stran, kterým ubylo křesel, na druhé straně jich výrazně velký počet ale nepřisoudili ani novým stranám a hnutím. * Není dobrou zprávou přidělení preferenčních hlasů? Jejich počet jasně naznačil, ţe lidé mají tendenci vybírat lidi nikoliv podle stran, ale podle lidí, za kterými uţ jsou vidět výsledky? Rozhodně! Krouţkování se ukázalo být dobrým nástrojem. Velmi zajímavé by bylo pozorovat sloţení sněmovny, kdybychom mohli krouţkovat napříč stranami, jako při volbách do místních zastupitelstev. Tento systém mají při parlamentních volbách například v Austrálii nebo Švýcarsku. * Znamená to, ţe jsme jako voliči vyzrálejší? Spíš realističtější. * Jak podle vás bude vypadat vládní koalice? Tipoval bych to na ČSSD, Ano a KDU-ČSL. * To jsou ale poněkud nesourodé programy. Čekají nás předčasné volby? Určitě. Předpokládám ale, ţe se změní strategie. Zatímco dřív rozpadem vlády hrozily menší strany, teď bude tato zbraň v rukou sociální demokracie. A troufám si odhadnout, ţe k tomu dojde v roce 2016, kdy by měly být krajské volby a ČSSD, která v nich získala před rokem většinu, si na nich bude chtít otestovat své mandáty. Foto popis| POLITOLOG Jan Kubáček. Foto autor| Foto: Z osobního archivu Region| Severní Čechy Stejná zpráva vyšla také v dalších 2 titulech.

Gruzie má po uplynulém víkendu nového prezidenta 29.10.2013

ČRo Plus

str. 02

17:10 Den podle…

Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Gruzie má po uplynulém víkendu nového prezidenta. Stal se jím kandidát vládní koalice Georgi Margvelašvili, který zvítězil ziskem nadpoloviční většiny hlasů uţ v prvém kole. Tento bývalý ministr školství a zároveň vicepremiér tak střídá Michaila Saakašviliho, který uţ se nemohl ucházet o třetí prezidentský mandát v čele státu, který má napjaté vztahy s Ruskou federací, s níţ dokonce vedl menší válku v roce 2008 kvůli sporným územím obývaným etnickými Rusy, byl Saakašvili 10 let. A v Gruzii v neděli sledoval volby náš zpravodaj v Rusku, nebo vůbec na, v těchto post sovětských zemích Martin Dorazín. Dobrý den. Martin DORAZÍN, redaktor -------------------Hezký den. Ondřej KONRÁD, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Dobrý den. Martine, podle čeho se Gruzínci ve volbách rozhodovali? Lákaly je sliby, které se týkaly spíš vnitřních otázek, anebo právě víra v to, ţe se zklidní ty napjaté vztahy s Ruskem? Anebo čistě podle toho, jak na ně působili ti kandidáti, řekněme, ţe jsou populární nebo něčím přitaţliví? Martin DORAZÍN, redaktor -------------------No, tak asi to byla souhra několika velice důleţitých faktorů. Georgi Margvelašvili, zvolený prezident samozřejmě vyuţil síly svého, řekněme, vůdce, nebo šéfa své strany současného premiéra Bidziny Ivanišviliho, miliardáře. A tím pádem také ta kampaň z jeho strany byla obrovská, masivní, celá Gruzie byl oblepena jeho plakáty. Dokonce došlo i k několika porušením předvoleb, zákazu předvolební agitace z jeho strany právě různá televizní vystoupení a podobně. A navíc měl k dispozici potenciál velice nespokojených Gruzínců, kteří ani tak nechtějí bliţší kontakty s Moskvou jako spíš byli nespokojeni se závěrečným obdobím vlády nebo prezidentství, řekněme, Michaila Saakašviliho, protoţe on vlastně ztratil tu parlamentní moc uţ v parlamentních volbách před rokem. A potom vlastně tyto volby prezidentské byly jenom takovým přirozeným důsledkem a dokončením tohoto procesu odvratu od politiky příliš, řekněme modernistické, příliš rychlých změn, příliš bolestivých reforem. A příklonu k politice slibů, k politice uklidnění vztahů s Ruskem, to je to, na čem Gruzíncům hodně záleţí, protoţe Rusko je pro tradiční gruzínské výrobky jako je víno, minerálka, potraviny, ovoce, zelenina. Docela důleţitým trhem. A ten několikaletý zákaz dovozu těchto komodit do Ruské federace Gruzínce, gruzínské výrobce velmi silně poškodil. Takţe oni volili velice pragmaticky, volili Margvelašviliho proto, aby dal do pořádku především tyto ekonomické věci. Oni velice dobře ví, ţe jeho tedy šéf stranický Bidzina Ivanišvili má velmi dobré kontakty na ruský byznys, většina jeho ruských podnikatelských, nebo jeho podnikatelských aktivit je spojena s Ruskem. Takţe je tam i to, velice praktický kalkul. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Díky, to byl Martin Dorazín, nyní uţ z Moskvy. Uţ se nám neozval. A já ve studiu, tedy respektive po lince vítám Slavomíra Horáka z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------On o tom uţ hovořil Martin Dorazín. Ale můţete blíţ charakterizovat Margvelašviliho jako osobnost? Čím je vlastně mimo to, ţe je tedy kandidátem toho, té momentálně vládní strany, čím je vlastně přitaţlivý? Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, tak Margvelašvili je přitaţlivý především tím, ţe pochází z té, z uskupení gruzínského Gruzínský sen Bidziny Ivanišviliho a Bidzina Ivanišvili ho zcela jednoznačně vytáhl a podporoval. Ovšem jinak bych řekl, ţe Margvelašvili je vlastně zvláštní tím, ţe na politické scéně Gruzie se v podstatě dosud ničím výraznějším nevyznamenal, nějak výrazně nevyčníval a de facto opravdu zhruba ten jeden rok od loňských parlamentních voleb. Čili není to nějaká osobnost, která by byla dlouhodobě známá pro gruzínského voliče. On samozřejmě má svoje dobré kontakty v obchodních kruzích a jiných, ale na druhou stranu není to nějaký výrazný politik, který by do té, do nedávné doby promlouval na gruzínské, pro gruzínské politické strany. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Mimochodem jaký můţe být příští osud toho Sjednoceného národního hnutí Michaila Saakašviliho? Mluvilo se o tom, ţe by ta strana dokonce mohla zaniknout. Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, tak to samozřejmě je otázka toho, jakým způsobem se bude i Sjednocené národní hnutí chovat. Protoţe je to v podstatě standardní opoziční strana v Gruzii. Já bych zase nedémonizoval to, ţe by měla být zakázána nebo ne. Prostě chová se jako opozice, bude se chovat jako opozice a bude se snaţit v příštích volbách parlamentních se opět tedy dostat k vítězství, nebo nějakým způsobem dál fungovat. Samozřejmě bude mu Plné znění zpráv


moţná do určité míry, a to je otázka, jaká bude další osud Michaila Saakašviliho. Do minulého týdne prezidenta. Takţe teda jaksi to hnutí do značné míry je spojené s tímto, s tímto vlastně uţ třetím gruzínským prezidentem. Takţe tam je otázka, jak se bude, jak se bude ta situace dál vyvíjet, nicméně, jak říkám, je to standardní opoziční strana, nebo relativně standardní opoziční strana. Jako taková samozřejmě si bude přát návrat k vládním křeslům. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Uţ jsme se několikrát zmínili o Rusku. Do jaké míry je vítaný pro Moskvu Margvelašvili? Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, upřímně řečeno, já kdyţ se dívám třeba na komentáře z Ruska, z té ruské strany, tak on není aţ tak příliš vítaný v tom smyslu, ano, není to ten úplně nejhorší nepřítel Ruska, kterým, za kterého tedy byl Michail Saakašvili povaţován. Na druhou stranu není ani vítaný v tom smyslu, ţe by ho cítili jako nějakého výrazně proruského politika. Ostatně na nějakých hlavních cílech, řekněme, gruzínské zahraniční politiky, to jest větší snad ne ani integrace, ale řekněme přivázanost k Evropské unii, k Severoatlantické alianci a, řekněme, tak k těmto evropským nebo euroamerickým organizacím, na tom se vlastně vůbec nic nezmění. Jenom tam je ten lehký posun v tom smyslu, ţe tedy Ivanišvili, jak uţ tady bylo řečeno, tady má své kontakty v Rusku a jako takový celkem pragmaticky uvaţuje o zlepšení rusko - gruzínských vztahů. Ostatně je to logické. Gruzie se bez Ruska svým způsobem neobejde. A chceme-li nebo nechceme, je to pořád největší soused Gruzie. Takţe nějaké vztahy je potřeba udrţovat. Ačkoliv těch problémů na obou stranách je hodně. Na druhou stranu, já si myslím, ţe Margvelašvili nebude nijak výrazně víc, nebo nebude schopen s těmi vztahy vzájemnými příliš hnout, protoţe přece jenom těch rozporů je tam velké mnoţství, takţe lze očekávat maximálně nějaké dílčí záleţitosti rozšíření, nebo, řekněme, definitivní pád toho embarga na gruzínské výrobky, moţná, to je samozřejmě otázka, ale nic zásadního, takového jako by bylo třeba obnovení diplomatických styků, čili řešení situace okolo těch takzvaných odštěpeneckých regionů té Gruzie a Jiţní Osetie. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Ovšem Gruzínci jsou takový svébytný národ, je tam přece jenom cítit například i u Margvelašviliho nějaká, nějaký důraz na ten nacionalismus? Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, víte, to jsem chtěl, to uţ jsem říkal, ţe Margvelašvili vlastně není nějakou výraznou či vyhraněnou osobností ve smyslu nějakých názorů. Samozřejmě je to Gruzín a jako takový je tedy progruzínský a bude, bude tedy bojovat za zájmy Gruzie. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, ţe v zahraničních komentářích, ale i v Gruzii samotné se ta role prezidenta do určité míry moţná přehání. Zvlášť poté, co tedy byla schválena reforma ústavy. Vlastně která těmito prezidentskými volbami byla dokončena. No, tak prezident jako takový, jeho pravomoce byly do značné míry omezené a na úkor tedy parlamentu a především premiéra. Coţ byl původně tedy konstrukt Saakašviliho, ţe by tedy si "odpočinul" v křesle premiéra, aby se potom slavně mohl vrátit do prezidentského křesla. O tom se spekulovalo nějaké 2, 3 roky zpátky. No, a za současné situace tedy prezident, gruzínský prezident, jeho pravomoci jsou do značné míry okleštěné a bude velmi záleţet na tom, jaká bude, řekněme, jeho neformální funkce v rámci tedy gruzínského politického systému, do jaké míry on bude vůbec zasahovat do politiky, ať jiţ do vnitřní nebo do zahraniční. Takţe tam si myslím, ţe ještě je to veliká otázka, co vlastně od nového gruzínského prezidenta čekat. A vlastně jestli vůbec od něj něco můţeme čekat. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Tolik Slavomír Horák z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Díky mnohokrát. Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na slyšenou.



Politolog Jan Kubáček: Nejsme vyzrálejší, jen realističtí 29.10.2013

denik.cz

str. 00

Liberecký kraj

Liberecký kraj - Politolog Jan Kubáček přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. A jako místní uţ několik let komentuje politické dění v Libereckém kraji. " Co přinesly mimořádné parlamentní volby? V něčem pokračující stabilitu starostů, v něčem překvapení. Tím zásadním je bezesporu fakt, ţe poprvé od Listopadu vypadl zástupce autentické pravice v podobě ODS. Poprvé nebude za tuto stranu ve vyšších patrech politické reprezentace ţádná viditelná postava. Bude určitě zajímavé sledovat, jak se vyprofilují strany pravicového středu, které voliči na Liberecku podle výsledku voleb hledají. Kam se budou ubírat Starostové, jakou sebereflexí projde ODS. Kam se bude ubírat TOP 09 po Karlu Schwarzenbergovi, protoţe ten uţ určitě nebude v příštích volbách předsedou strany. Zajímavé bude sledovat, jak se bude profilovat hnutí Andreje Babiše i Tomio Okamury, oba loví své voliče ve stejném rybníce. Kdo jsou vítězové a kdo poraţení v Libereckém kraji? Jak uţ jsem uvedl, jednoznačně ODS. Dostala od svých voličů důsledné varování. Poslední kapkou byla aféra Jany Nagyové, v níţ strana, která hlásá, ţe kaţdý nese zodpovědnost sám za sebe, najednou předvede parazitování na státu toho nejhoršího kalibru. To znechucení bylo obrovské. A volební hesla v podobě básní uţ pak na tradiční voliče působila jako výsměch. To bylo asi pro voliče horším signálem neţ vnitřní rozpory v kraji. A KDU-ČSL? Sice se dostala po absenci jednoho volebního období opět do sněmovny, ale v kraji nezískala ţádný mandát. Byla to věc volby málo výrazného lídra nebo spíš těţké pozice v kraji, o němţ se tvrdí, ţe je převáţně ateistický? Myslím, ţe KDU-ČSL by se měla konečně rozhodnout, jestli je stranou lidovou nebo stranou křesťanskou. To spojení voliče mate a ani na tradiční baště jiţní Moravy uţ příliš neboduje. Měla by dát jasně najevo, jestli je to chápavá a lidová pravice a čím se liší od ODS či TOP 09. Propadákem byly volby i pro Zemanovce, ne? Určitě. Na tom se ukázalo, co platí v České republice dlouhodobě totiţ ţe podpora prezidenta není pro stranu výhodou, ale závazkem. Platilo to za Václava Havla, Václava Klause a platí to i za Miloše Zemana. Navíc volba lídra kandidátky (fotbalista Jan Nezmar, pozn. redakce), který dával najevo svůj příklon k pravici, nebyla asi pro levicově orientovanou stranu nejlepší. Celá kandidátka působila uměle, nesourodě a pokud si nevěří strana uvnitř, jak jí mají věřit voliči? Coţ se také ukázalo. Jak vidíte obrovský, i pro samotné hnutí nečekaný, úspěch strany Andreje Babiše? A komu ubral hlasy? Na jejich vítězství se jasně ukázalo, ţe se trefili do témat, která se voličů dotýkají. To uţ ukázaly krajské volby a vítězství Starostů, kteří nepřinášeli ideologii, ale politiku v obecní, nestranické podobě. Jak se to hnutí Ano povede naplnit je otázka, protoţe spektrum voličů je různorodé a všichni očekávají něco jiného. Kromě komunistů ubrali hlasy všem. Od ODS přes TOP 09, ale i lidovcům a ČSSD. Co bylo ještě dalším signálem voličů pro politiky? Varování, ţe vládnoucí strany přehlíţí jejich témata. Ať uţ jde o podnikatelské prostředí a jeho nestabilitu u střední třídy, coţ se ukázalo právě na prohře ODS, tak nezaměstnanost, hydru exekucí, penze… A co volby ukázaly o nás, voličích? Naději, ţe jsme i přes marasmus v současné politice nepřestali věřit v určitou nápravu. Podíl jednotlivých mandátů také naznačil, ţe voliči velmi citlivě vyvaţovali. Na jednu stranu chtěli pročistit kalné vody stávajících Plné znění zpráv


stran, kterým ubylo křesel, na druhé straně jich výrazně velký počet ale nepřisoudili ani novým stranám a hnutím. Není dobrou zprávou přidělení preferenčních hlasů? Jejich počet jasně naznačil, ţe lidé mají tendenci vybírat lidi nikoliv podle stran, ale podle lidí, za kterými uţ jsou vidět výsledky? Rozhodně! Krouţkování se ukázalo být dobrým nástrojem. Velmi zajímavé by bylo pozorovat sloţení sněmovny, kdybychom mohli krouţkovat napříč stranami, jako při volbách do místních zastupitelstev. Tento systém mají při parlamentních volbách například v Austrálii nebo Švýcarsku. Znamená to, ţe jsme jako voliči vyzrálejší? Spíš realističtější. Jak podle vás bude vypadat vládní koalice? Tipoval bych to na ČSSD, Ano a KDU-ČSL. To jsou ale poněkud nesourodé programy. Čekají nás předčasné volby? Určitě. Předpokládám ale, ţe se změní strategie. Zatímco dřív rozpadem vlády hrozily menší strany, teď bude tato zbraň v rukou sociální demokracie. A troufám si odhadnout, ţe k tomu dojde v roce 2016, kdy by měly být krajské volby a ČSSD, která v nich získala před rokem většinu, si na nich bude chtít otestovat své mandáty."

URL| lvat.html

http://www.denik.cz/liberecky-kraj/politolog-jan-kubacek-nejsme-vyzralejsi-jen-realisticti-20131029-

Dopisy a e-maily 29.10.2013

Hospodářské noviny str. 12 Kamil Švec

Volby 2013

Hnutí ANO? NE? NEVÍM! Faktickým vítězem voleb je hnutí Andreje Babiše ANO 2011, které šlo do voleb s mottem „Ano, bude líp!“. Aţ před dalšími volbami bude chtít některý z úspěšných podnikatelů zaloţit vlastní politickou stranu, jejímţ prostřednictvím by prosazoval vlastní obchodní zájmy, dovoluji si navrhnout název „Nevím“. Ze tří v dotaznících často nabízených odpovědí „ano“, „ne“ a „nevím“ právě poslední nejlépe vystihuje stav české společnosti. Český volič také neví. Neví, koho chce volit. Jen ví, koho nechce. Také volební účast, druhou nejniţší od roku 1996, můţeme s mírnou nadsázkou interpretovat tak, ţe voliči nevědí, koho chtějí volit. K volbám nakonec nejdou. Ale aby vina nebyla jen na voličích, nevědí často ani politické strany. To se projevuje v programech. Nejlépe to demonstrují nová hnutí ANO 2011 a Úsvit přímé demokracie, nabízející pro jistotu všechno, téměř modré z nebe. Nevědí ani tradiční, dlouho etablované strany. Nevědí, kdo je má vést a být jejich lídrem, resp. předsedou. To se týká především ODS, ale nově také ČSSD, která tuto nevědomost povýšila ještě o další úroveň. Aktuálně neví, kdo má být kandidátem na premiéra a kdo má jejím jménem vyjednávat o nové vládě. Předseda Sobotka tak můţe mít odůvodněný pocit, ţe je na něj za bílého dne páchán atentát. Lídr hnutí ANO 2011 Babiš také neví, tentokráte proč je dobré obsadit post předsedy Poslanecké sněmovny. Bohuţel ho ještě nikdo nestihl naučit, ţe agenda setting je stejně důleţitá, ne-li důleţitější neţ dobré nápady a návrhy zákonů. Odpověď „nevím“ je tak určující jak pro voliče, tak pro politiky. Dokud jedni i druzí nezískají sebevědomí, bude mít hnutí „Nevím“ stále velké šance na úspěch. Voliči musí znát své priority a strany musí vědět, co chtějí nabídnout. Jediný, kdo se v politice orientuje, je umělec David Černý, který ví, co chtěl sdělit. Předpokládáme, ţe vzkazuje: „Zemane, jsi jednička.“ V rubrice DOPISY A E-MAILY uveřejňujeme reakce, které vyjadřují názor čtenářů. Adresa: dopisy.hn@ economia.cz Plné znění zpráv


Foto popis| O autorovi| Kamil Švec, katedra politologie FSV UK

PR summit ve znamení změn 29.10.2013

Marketing & Media str. 18 Jiří Hořčica, Jan Brychta

Agentury

Pátý Public Relations Summit na praţském Ţofíně přilákal 230 zájemců. Letošní rekordní počet účastníků přisuzují organizátoři nejen tematickým změnám programu, ale i etablování PR oboru ve státní správě, které byl věnován odpolední workshop. V něm Denisa Kasl Kollmanová z Fakulty sociálních věd UK doloţila, ţe zatímco v rozvinutých západních demokraciích jsou PR aktivity povaţovány za standardní nástroj komunikace administrativy s občany, česká státní správa v jejich vyuţití zatím zaostává. PR a státní správa Zatímco Jana Pattynová z advokátní kanceláře Pierstone osvětlovala záludnosti vypisování výběrového řízení na PR podle zákona o veřejných zakázkách, Milan Hejl z AMI Communications motivoval přítomné píáristy a státní zaměstnance k uţší spolupráci. Prohlásil, ţe realizace hned dvou projektů, které jeho agentura pro státní správu připravovala, patřila k „nejintenzivnějším obdobím“ v jeho ţivotě. „Hrajete za slabší tým a frustruje vás to. Ale málokdy si sáhnete na tak velké věci,“ vysvětlil kouzlo práce PR agentury pro státní správu Hejl. Škrty v médiích – šance PR PR summit se snaţil představit i nové trendy v PR a komunikaci značek. Změnám na poli médií, které se pochopitelně odráţí i v PR průmyslu, se věnovala Martina Vojtěchovská z agentury PHD. Její teze, ţe stoupající nároky na novináře poskytují neocenitelnou příleţitost inteligentnímu PR, předznamenala i další přednášky, soustřeďující se na obsah a změny mediálního chování. Odpoledne zakončila panelová debata, v níţ se utkali mluvčí gigantů, jakými jsou ČEZ nebo Telefónica se zástupci Air Bank nebo Centropolu. Moderace setkání se letos profesionálně ujala Daniela Písařovicová, kontakt s diváky v sále usnadnilo i interaktivní hlasování účastníků k diskutovaným tématům. PR summit jako tradičně organizovala společnost Blue Events ve spolupráci s Asociací Public Relations Agentur. Foto popis| Zaplněný sál ocenil moţnost interaktivně zasahovat do přednášek a řečníci se tak mohli věnovat pouze tématům, která publikum bavila.

Český rozhlas zkouší revoluci i evoluci 29.10.2013

Marketing & Media str. 24 Marie Lafantová

Média

René Zavoral má na starosti program ČRo od letošního dubna, jaké změny nastanou? ROZHOVOR * Nedávno jste ve spolupráci s Medianem začali měřit poslechovost svých stanic pomocí audiometru. Co si od toho slibujete? O audiometrech jsme se v rozhlase bavili uţ dlouho a jsem rád, ţe jsme od září začali audiometrové šetření realizovat. Probíhá na dvou panelech posluchačů Radioţurnálu a Dvojky. Tento druh výzkumu pro nás má význam jak z hlediska programmingu, programových analýz, zpětné vazby na kvalitu programu, tak pro plánování. Plné znění zpráv


* Narazili jste v prvních datech na nějaký překvapivý výsledek? V tuto chvíli bych to takto nenazval. Nejsou tam úplně věci, které bychom si neuměli vyargumentovat, vysvětlit. Čeká nás ale společné sezení s realizátory a u některých výstupů se chceme zastavit. * Budete chtít v audiometrových šetřeních pokračovat i po konci této roční zakázky? Všechno je to otázka financí. Nyní máme uzavřenou smlouvu na dobu jednoho roku, v jehoţ průběhu si budeme dělat různá vyhodnocení. Řekněme, ţe někdy na jaře příštího roku od nás padne strategické rozhodnutí, jestli budeme chtít v tomto měření pokračovat i nadále. V případě, ţe se pro pokračování rozhodneme, vypíšeme výběrové řízení. * Jak byste zhodnotil fungování center vysílání, zpravodajství a výroby, k jejichţ vytvoření došlo v průběhu loňského roku? Celý systém center ukázal, ţe je nutné umět rozlišit vysílání od samotné výroby, a to z mnoha různých důvodů, ať uţ ekonomických nebo provozních. Projasnila se struktura a jsou jasné kompetence jednotlivých center, redaktorů a dramaturgů. Vzhledem k tomu, ţe jsme zvolili revoluční cestu – v průběhu jednoho roku jsme změnili celou strukturu – je logické, ţe se čas od času nějaké provozní a drobné kompetenční problémy objeví. Ty řešíme za provozu, vychytáváme je a hodnotíme. * Jedním z důvodů, proč centra vznikla, byla i úspora nákladů, podařilo se vám je uţ sníţit? Ono se to takhle říct nedá, ten proces je dlouhodobější. Samozřejmě jisté úspory se uţ díky vyšší efektivitě a synergiím ukazují, ale prozatím jsme – dá se říci – v ostrém provozu pouze nějakých deset měsíců a stále vychytáváme některé problematické věci. Nicméně věřím, ţe systém markantnější úspory uţ v příštím roce přinese. Na druhou stranu je poměrně sloţité spořit, kdyţ si uvědomíte, ţe se snaţíme investovat do nových projektů, které s sebou nesou poţadavky na lidi, techniku atp. Nechceme rezignovat na ambici být průkopníkem v nových formátech, moderních technologiích a posouvat se dál. * Jak jste spokojen se současnou podobou Radioţurnálu? Naše vlajková loď od loňského března prodělává evoluční změny a podle mě se dostává do velmi slušné formy. Samozřejmě chystáme další projekty na zatraktivnění programu a také potřebujeme dále ladit hudební formát. Velkým lákadlem budou příští rok určitě olympijské hry, na které má rozhlas jako rádio určitou exkluzivitu, či mistrovství světa ve fotbale. * Hodně se mluví o změnách na Dvojce, ze které má třeba zmizet dechovka. Dvojku vnímáme jako výkladní skříň média veřejné sluţby, naše pracovní koncepce o ní mluví jako o „rozhlasu v plné kráse“. Její vysílání se musí nutně lišit od regionálních stanic, coţ potvrzují i výzkumy. A proto ze Dvojky zmizí dechovka, která se přesune výhradně do vysílání regionálních stanic. * Jak by měla Dvojka vypadat? Ze Dvojky chceme mít multiţánrovou a plnoformátovou stanici spojující všechny tři pilíře veřejnoprávnosti – informace, vzdělávání a zábavu. Stanici se chceme během příštích let hodně věnovat, má podle nás velký potenciál, ale je to také stanice s asi nejkonzervativnějším publikem v našem portfoliu. To chceme nenásilnou formou změnit a kromě skupiny 60+ oslovit i padesátníky, a nejen je. Hodně sázíme na angaţmá Václava Ţmolíka, který v odpoledním vysílání nahradí Pavla Kudrnu. * Prý hodláte upravit i název... Od 1. ledna bude stanice fungovat pod názvem Český rozhlas Dvojka. Definitivně se tak potvrdí stav, který uţ de facto trvá několik posledních let. Stanice také jako poslední neprošla rebrandingem a její oficiální název je dnes stále ještě ČRo 2 – Praha. * O Vltavě není moc slyšet, dočká se změn? Plné znění zpráv


Na květen plánujeme na Vltavě upravit programové schéma. Stanice vykazuje stabilní a dobrý ohlas, poslechovost dokonce roste, ale po několika letech je určitý relaunch programu určitě namístě. Naší snahou bude stejně jako v případě Dvojky přilákat i mladší posluchače. * Od 1. října nastoupilo sedm nových ředitelů pro 14 krajských studií. Kolik peněz tak ČRo ušetří? Úspora peněz je vedlejším efektem. Pro nás byla hlavní snaha konečně pojmout krajská studia jako souvislou síť regionálních stanic. Regiony se musí naučit sdílet některé typy pořadů. Proč by měl mít kaţdý kraj vlastní pořad o vaření nebo vlastní hobby magazín? * Určitě dojde i na propouštění. Kolika lidí v regionech se dotkne? K určité redukci pracovních míst dojde, mělo by se jednat o zhruba dvacet lidí. * Jak se změny projeví v programu regionálních stanic? Projekt změn je rozdělen do několika etap a k 1. lednu dojde spíš k organizačním a administrativním změnám. Co se týče programu, tak kromě tradiční Regionální noci, která uţ dnes funguje jako sdílený program regionálních stanic, chceme představit i společný program v dalších dvou hodinách odpoledne. * To je jediná programová změna? Nechceme se dotknout ranních ani dopoledních prime timů regionálních stanic. V těch vykazuje většina velmi hezkou poslechovost. Odpolední sdílenou dvouhodinovkou začneme a od září přibude ještě další společná hodina. Zároveň chceme sladit časové bloky ve schématech jednotlivých stanic. Primární je ale samozřejmě vysoký obsah regionálního charakteru, proto lidé regionální stanice poslouchají. * Dočká se nová regionální síť i nového názvu? Od 1. ledna se nic měnit nebude, nový síťový brand teď vymýšlejí kolegové z marketingu. Pokud najdeme vhodný název, začneme ho vyuţívat nejdříve od 1. září 2014. Je to velmi těţká otázka, posluchači jsou zvyklí poslouchat Ostravu nebo Plzeň, a ne třeba ČRo 5. * Zatím se nedostalo na kdysi často zmiňované Radio Wave... Šéf Centra vysílání Ondřej Nováček a šéfredaktor Tomáš Turek spolupracují nejen na změnách schématu, ale i na prezentovaných hudebních ţánrech. Chceme, aby Wave víc podporoval českou hudební scénu, hodně si v tomto ohledu slibujeme od série koncertů Live Sessions. Ty se od příštího roku přesunou do největšího studia v historické budově na praţských Vinohradech. * Jak si vedou nové stanice Rádio Junior a ČRo Jazz? O jejich popularitě nejlépe vypovídají čísla internetového poslechu. Jistou představu máme i o poslechu skrze DVB-T, jehoţ popularita také narůstá. V návštěvnosti webu uţ Junior předstihl i konkurenční a starší projekt Pigy. Stálým problémem je ale deficit autorů, kteří dovedou vytvořit kvalitní rozhlasovou tvorbu pro děti a mládeţ. Na ČRo Jazz má spoustu pozitivních reakcí, opět je cítit, ţe ho tvoří skuteční nadšenci. Poslechovost víc neţ odpovídá vloţeným prostředkům a na digitálních platformách si tyto projekty své posluchače určitě našly a ještě najdou. Ţádné výrazné změny v dohledné době zatím nechystáme u streamovaného D-Dur. * ČRo Plus chcete dostat do FM pásma. Novela zákona o ČRo, která by vznik 4. sítě umoţnila, čeká na nové poslance? Tuto středu předloţíme Radě ČRo návrh koncepce na rozšíření této stanice. Neočekávám zásadnější námitky, sama rada nás k rozšíření ČRo Plus do dalších platforem vyzývala. Od 1. ledna chceme rozšířit ranní vysílání – od 6 do 10 hodin vysílat ţivý kontinuální program komentovaného zpravodajství. * V jakém stavu je spor o vysílání rádia Zet mezi ČRo a Lagardére? Plné znění zpráv


RRTV přerušila projednávání ţádosti o změnu licenčních podmínek vysílání BBC Zet, kterou podalo Lagardére. Přerušení souvisí s kasační stíţností proti rozsudku městského soudu, kterou ČRo podal k Nejvyššímu správnímu soudu. Celá věc je tak pozastavena, neţ NSS o stíţnosti rozhodne, ale – kdy to bude – bohuţel nevím. *** René Zavoral, náměstek gen. ředitele ČRo pro program a vysílání Náměstek generálního ředitele Českého rozhlasu pro program a vysílání absolvoval v roce 2000 Fakultu sociálních věd UK, obor politologie. V roce 2001 nastoupil do Českého rozhlasu na pozici marketingový a PR manaţer, v říjnu 2006 byl jmenován ředitelem marketingu a PR a od podzimu 2011 pak zastával pozici náměstka generálního ředitele pro strategický rozvoj. Foto popis|

Politiku nespasí odbornictví, švýcarský model ani vůdci 29.10.2013

Mladá fronta DNES str. 15 Michal Kubát

Názory

Víkendové volby do Poslanecké sněmovny přinesly neúspěch tradičních politických stran a naopak vzestup stran nových. Jejich společným jmenovatelem je odpor proti dosavadní politice, kterou povaţují za zkompromitovanou. Není se čemu divit. Problém nastalé situace je však v tom, ţe cílem útoku nových stran nejsou ani tak bývalé vládnoucí strany jako spíše stranická politika jako taková. Povzbudivý není ani pohled na nabízená řešení. Odbornost místo politiky? Faktickým vítězem voleb je Andrej Babiš a jeho hnutí ANO. Jeho úspěch je kromě obligátního boje proti korupci dán mimo jiné lákavým programem nahrazení politiky odborností. Politici jsou neschopní, protoţe nikdy reálně nepracovali (nevedli firmu), jenom mluví a mluví a mluví. Stát lze řídit jako firmu, a kdo jiný jej má řídit, kdyţ ne úspěšný majitel firmy? Taková představa politiky zní dobře. Vládnout má ten, kdo tomu rozumí. S trochou nadsázky řečeno, ministrem financí má být makroekonom, ministrem zdravotnictví lékař, ministrem zemědělství agronom, ministrem sportu sportovec atd. Demokratická politika však takto nefunguje. Politik řeší politické, nikoliv odborné či technické otázky. Podstatou politiky není odbornost, ale politické přesvědčení. Neexistuje ţádná odbornost, která předurčuje úspěšnost v politice. Kromě toho politik v demokracii nepůsobí v politice sám, ale vţdy v okolí jiných politiků. Umění politiky proto také nutně spočívá ve schopnosti dorozumívání se s ostatními. Na to je potřeba mít jistý talent, způsobilost předvídat konání druhých, nadání přesvědčit ostatní, umět hrát politickou hru. Odzbrojující bezradnost Andreje Babiše a Věry Jourové v prvních povolebních debatách, kde se mimo jiné mluvilo o moţnostech sestavení vlády, tedy o politických dohodách, byla očividná a velmi příznačná. Andrej Babiš to bude mít těţké. Politice zatím příliš nerozumí, je ideově neukotvený a stojí v čele velmi nesourodého hnutí, jeţ je plné individualit. Očekávání, jeţ jsou do hnutí ANO vzhledem k jeho vysokému volebnímu zisku a sílící krizi ČSSD vkládána, vyvolají velký tlak, který bude těţké ustát – v krajním případě můţe vést aţ k jeho rozpadu. Jasné ideové přesvědčení, které by hnutí tmelilo, chybí. Místo něj strana nabízí „odbornický“ experiment, který je však jen iluzí. Opět referendum a odvolatelnost Takzvaná přímá demokracie je evergreenem politických populistů. Stejně tak jejich zaklínání se Švýcarskem. Ano, je známo, ţe ve Švýcarsku referenda fungují. Stejně tak však je známo, ţe fungují jenom tam. Švýcarsko je zemí s unikátním politickým systémem, který nenajdeme nikde jinde na světě. Pokusy o „přenášení Švýcarska“ jinam nikdy nedopadly dobře. Volání po referendech a odvolatelnosti politiků je naopak typickou rétorikou diktátorů či uchazečů o diktátorství nejrůznějšího druhu. Je to spolehlivé maskování diktatury. Hugo Chávez i Alexandr Lukašenko si svoje vládnutí posvětili v referendech. Právo odvolávat poslance jsme měli zaručeno v Československu před rokem 1989... Tudy cesta opravdu nevede. Plné znění zpráv


Ostatně, Úsvit přímé demokracie svou celkovou radikalitou, poněkud vulgární rétorikou či bojem proti „nepřizpůsobivým“ připomíná spíše klasickou krajní pravici neţ „švýcarskou demokracii“. Vůdcovství neuspělo Jeden recept na „nápravu“ české politiky naštěstí neuspěl. Neprosadila se představa, ţe demokratická politika můţe být nahrazena vůdcovstvím. Zemanovci nedoplatili jenom na vnitrostranické spory, ale především na podstatu své existence. Skupina třetiligových politiků, kterým jsou jakékoliv demokratické principy cizí, vsadila místo politického programu na osobu prezidenta Zemana. Heslo „Za Miloše Zemana!“, kterým oblepili celou zemi, je však podobnou karikaturou jako Švejkovo „Na Bělehrad!“, provolávané z invalidního vozíku. Pouhé přihlášení se k politické osobnosti a absence jasného ideového programu prostě nestačí. Na okraj si lze navíc poloţit otázku, zda prezidentova čím dál silnější kontroverznost nebyla pro Zemanovce kontraproduktivní. Stejnou otázku by si měl klást i Michal Hašek a další „zemanovci“ v řadách sociální demokracie. Moţná je to otřepaná fráze, ale demokracie je skutečně nejlepším z moţných politických uspořádání. Vše ostatní s sebou nese ztrátu svobody, politický útlak a také socioekonomickou nevýkonnost. Chraňme stranickou politiku Chceme-li chránit demokracii, musíme chránit klasickou demokratickou, tedy především stranickou politiku. Ţádné odbornické, „švýcarské“ ani vůdcovské či jiné experimenty nás nezachrání. Ke krizi politiky a jejímu odmítání u nás bohuţel přispěli někteří politici pocházející z tradičních demokratických politických stran. Jejich chování bylo mnohdy vskutku nepřijatelné. Je dobře (i pro ně), ţe utrpěli poráţku. Jen tak se mohou očistit. Problém však nastává v okamţiku, kdy se hněv proti konkrétní politice přemění v hněv proti politice jako takové. Lékem na neduhy demokratické politiky je totiţ její obnova, nikoliv odmítnutí. Pokud ji budeme vytrvale odmítat, pokud budeme rozbíjet tradiční politické strany, hrozí nám v lepším případě nepřetrţitá politická nestabilita a trvalý rozpad stranického systému, v horším případě rozpad demokracie jako takové. První jev přitom velmi často bývá předzvěstí jevu druhého. Foto popis| O autorovi| Michal Kubát, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze

Z kraje do parlamentu 29.10.2013

Mladá fronta DNES

str. 03

Kraj Liberecký

Martin Komárek ANO Narodil se 13. února 1961 v Praze. Spisovatel, bývalý novinář a politický komentátor. Více neţ 20 let pracoval jako novinář v deníku MF DNES. Vedle toho působil jako učitel tvůrčího psaní na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a oboru Média a komunikace na CERGE univerzitě. Je autorem několika knih. Pavel Ploc ČSSD Narodil se 15. června 1964. Bývalý skokan na lyţích - patřil mezi nejslavnější československé sportovce. Získával medaile na olympijských hrách i mistrovství světa. V roce 2006 se dostal za ČSSD do Sněmovny díky preferenčním hlasům, o čtyři roky svou pozici jasně obhájil. S manţelkou má tři dospělé děti. Jan Farský TOP 09 Narodil se v roce 1979 v Semilech, kde dodnes bydlí. Vystudoval Právnickou fakultu MU Brno. Je starostou Semil, nyní staronový poslanec, člen Starostů pro Liberecký kraj. Od roku 1990 se věnuje skautingu, létá na padáku, rád cestuje (Kanada, USA a částečně Mexiko, jezero Bajkal, Evropa). K dalším zálibám patří čtení, vycházky, jízda na kole a lyţování. Stanislav Mackovík KSČM Narodil se v roce 1967, bydlí v Pertolticích pod Ralskem. Od roku 2010 je ředitelem Krajské záchranné sluţby Libereckého kraje. V letech 2002 -2010 byl zastupitelem obce Pertoltice pod Ralskem, v letech 2008-2010 byl krajský zastupitel. Neúspěšně kandidoval ve volbách do sněmovny v roce 2006 a v roce 2010. Je rozvedený, má jedno dítě. Plné znění zpráv


Jana Pastuchová ANO Je jí 48 let, ţije v Jablonci nad Nisou, má manţela a dospělou dceru. Nejprve byla specializovanou sestrou na ARO jablonecké nemocnice, nyní pracuje v krizovém řízení záchranářů. Dvanáct let je ředitelkou mezinárodní konference a soutěţe pro záchranné sluţby Jablonecká Rescue Ski. Lukáš Pleticha ČSSD Narodil se 18. října 1974. Pleticha je doktorem práv. Vystudoval také vysokou školu ekonomickou. V Jablonci provozuje advokátní praxi a je také úspěšným komunálním politikem. Je členem městského zastupitelstva a byl rovněţ místostarostou pro oblast městských financí a majetku. Václav Horáček TOP 09 Narodil se 17. 8. 1956 v Hořicích v Podkrkonoší. Působil jako učitel základní školy. V letech 1990 aţ 1994 byl zastupitelem Ţelezného Brodu, v letech 1994 aţ 2010 starostou Ţelezného Brodu. Od roku 2010 je poslancem za Liberecký kraj. Je 33 let ţenatý, s manţelkou má tři dospělé děti (Jakub, Aleš, Matěj). Má dvě vnoučata. Jana Hnyková Úsvit Je jí 49 let, je rozvedená, má syna (29 let). Vrchní zdravotní sestra domova důchodců ve Velkých Hamrech, členka Výkonné rady Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR. Jiţ několik let působí ve vrcholových pozicích v odborech. Za Úsvit přímé demokracie kandidovala jako nestraník. Záliby: vysokohorská turistika, cykloturistika, muzika, divadlo. Foto popis| Regionální mutace| Mladá fronta DNES - liberecký kraj

Novodobý Villon 29.10.2013

Ona DNES str. 38 EVA TICHÁ

Muž nakonec

MICHAL HORÁČEK Před pěti lety Michal Horáček zveřejnil na internetu básně ve stylu villonských balad a vyzval kolegy umělce,aby je dle libosti zhudebnili. Sešlo se jedenáct set kompozic a dvaatřicet z nich teď vychází na dvojalbu s názvem Český kalendář. Na novém albu se sešli známí i méně známí tvůrci. Autory hudby jsou Petr Hapka, Lucia Šoralová, ale také Hynek Koloničný, Milan Šebelík a Wendel Dreiseitl, jejichţ jména zatím lidé neznají. Jejich písničky nazpívali Vojtěch Dyk, Bára Basiková, Aneta Langerová, Michael Kocáb, Zdeněk Svěrák a další. Celkem čtyřiadvacet osobností. Album Český kalendář vychází právě dnes. * KDY A PROČ JSEM SE NAPOSLEDY NAHLAS SMÁL: „V noci - kdyţ jsem se na YouTube seznámil s dalším dílem Hovorů od bazénku pana inţenýra Škromacha, sluníčka na konci tunelu.“ * KDY JSEM NAPOSLEDY VYZNAL LÁSKU: „V sedm večer. Jako obvykle. Své dceři Julii, která mi v tu dobu říká, jak si přes den uţila světa.“ * KDY JSEM NAPOSLEDY PŘEKONAL STRACH: „Před vystoupením na turné Mezi námi, kde sem tam i recituji své básně. Moţná ţe spíš neţ,překonal strach‘ bych měl říct,sebral tu drzost‘.“ * KDY A CO JSEM NAPOSLEDY ZÁVIDĚL: „Zrovna teď vám: ţe můţete pokládat takové otázky a sledovat, jak respondenti tvrdí, ţe nikomu nezávidí, protoţe je to škaredá vlastnost.“ * KDY A PROČ JSEM SE NAPOSLEDY VYTOČIL:



„Minulý týden. To mi pes prokousl kačenku do vany, se kterou se koupu uţ 57 let. Některé ztráty jsou nenahraditelné, bolí nesnesitelně.“ * KDY JSEM SE NAPOSLEDY DOBŘE NAJEDL A CO TO BYLO: „Marně vzpomínám, kdy jsem se naposledy dobře nenajedl. Chutná mi prakticky cokoli.“ * KDY A PROČ JSEM NAPOSLEDY NADÁVAL: „Já nadávám jen sám sobě, zato víceméně průběţně. Nadávat jiným nemá smysl, protoţe je to nezmění. Pochvalte je - a změnit se můţou.“ * KDY A CO JSEM SI KOUPIL JEN TAK PRO RADOST: „Před pěti lety lyrikál Kudykam, uváděný ve Státní opeře.“ * KDY NAPOSLEDY JSEM MĚL RADOST JAKO,MALEJ KLUK‘: „Jak jako,malej kluk‘? Kaţdá radost je dětská, anebo to není skutečná radost. Přepadá mě kaţdé ráno, kdy se vzbudím, a znovu se tak ukáţe, ţe jsem naţivu. Nic lepšího neţ ţivot neznám. “ * KDY MĚ NAPOSLEDY ROZESMÁLA ŢENA: „Před chvílí. To mi manţelka Michaela řekla, ţe pro člověka dlouhodobě angaţovaného v porodnictví navrhuje latinsko-ostravský výraz,homobaník‘.“ * KDY JSEM NAPOSLEDY UDĚLAL FAUX PAS: „Kdyţ jsem se 1. září na tenise pozdravil s panem Václavem Klausem, ale bylo na mně vidět, ţe si myslím, ţe je to někdo jiný.“ * MŮJ POSLEDNÍ ÚLOVEK „Hynek Koloničný, montér z Českého Těšína, ve kterém jsem odhalil osobitého skladatele.“ *** VIZITKA Textař, publicista, spisovatel, producent (1952) se narodil v Praze. Po vyloučení z Fakulty sociálních věd a publicistiky vystřídal řadu zaměstnání, později dělal novinařinu. Zaloţil sázkovou firmu Fortuna, kterou v roce 2004 prodal. Je dlouholetým spolupracovníkem Petra Hapky. Je podruhé ţenatý, má tři děti. Foto autor| FOTO: JAN ZÁTORSKÝ, MAFRA, JAN TRNKA O autorovi| připravila: eva tichá, [email protected]

Svobodnější jsou lepší než žádné S pozvanými hosty o volbách a o tom, co přinesou do budoucna 29.10.2013

Respekt str. 16 ondŘej kudrna

Volby 2013

diskuse Co vám na výsledku voleb udělalo největší radost? Portmann - von Arburg: Ţe se dostala do sněmovny tradiční síla české politiky se spíše stabilizačním prvkem - lidovci. KDU-ČSL je strana, jejíţ program vychází z delší kontinuity, z tradičních, dlouhodobě Plné znění zpráv


vyzkoušených hodnot. Jisté zadostiučinění lze cítit i nad tím, ţe ODS byla za některé praktiky, které do politiky nepatří, tvrdě, moţná i příliš tvrdě potrestána. Poselství voliče podle mě zní: Chceme více slušnosti, skromnosti. Je to volání, které lze snadno zneuţívat (novými subjekty), ale zásadně volání oprávněné, z něhoţ by se mohli poučit nejen občanští demokraté, ale i někteří sociální demokraté a členové TOP 09. Kudrna: Propad SPOZ, protoţe Strana přátel organizovaného zločinu do parlamentu nepatří. V případě ANO či Úsvitu přímé demokracie si voliči mohou leccos namlouvat, ovšem v případě Zemanovců věděli, s čím mají tu čest, a odmítli to. Vítám návrat KDU-ČSL do Poslanecké sněmovny, stejně jako to, ţe zelení nepohořeli totálně. Jsou to hodnotové strany s malými, ale nějakými „grassroot“ strukturami, které spojuje víc neţ touha po moci. Je tam aspoň nějaký prvek ideálu či ideologie. Lauder: Mě potěšilo, ţe voliči opět krouţkovali, díky tomu se do sněmovny nedostal kupříkladu úřadující šéf ODS Kuba, který bývá spojován se známým kmotrem této strany, „kníţetem z Hluboké“ Pavlem Dlouhým. Čili voliči se nevzdali důleţitého nástroje, jak stranám mluvit do toho, co nabízejí. Baláţová: Asi volební účast, očekávala jsem, ţe bude niţší. Taky odvaha a uvědomění některých stran dát na kandidátkách prostor i zástupcům menšin, protoţe je jasné, ţe zvláště v dnešní době problematického souţití nebo aspoň jeho prezentování, době ekonomické krize, protiromských demonstrací a averze vůči migrantům to prostě bez jejich participace na moci nepůjde. To, jak to dopadlo, je jiţ věc druhá. Smiggels Kavková: Také povaţuji za důleţité, ţe se do sněmovny nedostali Zemanovci, protoţe opak by znamenal posílení vlivu prezidenta. Riziko jsem spatřovala i v napojení strany na problematické osobnosti, například propojení na firmu Lukoil. Zároveň mě těší, ţe zelení dostali aspoň přes tři procenta hlasů, do budoucna vidím potenciál v jejich spolupráci s piráty, kteří měli téţ slušnou podporu. * Je něco, co vás na volbách vyloţeně zaskočilo? Smiggels Kavková: Určitě obrovská podpora ANO a také úspěch Okamurova Úsvitu. To jsem ani v nejhorších snech nečekala: novodobí sládkovci s téměř sedmi procenty. Portmann - von Arburg: Přece jen bych předpokládal o dost lepší výsledek ČSSD. Nejhorší na volebním výsledku ale podle mě je rozdrobení politické krajiny, kdy se do Poslanecké sněmovny dostalo sedm stran. To znamená, ţe bude velmi těţké sestavit stabilní vládu a zvyšuje to tak moţnost dalších předčasných voleb. Kudrna: Úsvit. Přijde mi jako ještě větší zoufalost neţ Věci veřejné, přesto však tento opakovaný trik zabral. Úspěch Úsvitu garantuje, ţe i v příštích volbách budou další marketingové projekty, které kromě argesivní rétoriky nic nenabízejí a v parlamentu pak zkolabují pod tlakem lobbistů a vlastní tuposti. Baláţová: I mě zaskočil Úsvit, je neuvěřitelné, jak na lidi fungují jednoduchá hesla a sliby. Okamura se vyjadřuje i k tématům, o kterých ostatní politici mlčí, a on nabízí rychlá populistická řešení, jak zatočí s politiky, jak zatočí s Cikány atd. Všem snad musí být jasné, ţe to přece je blbost, ale asi to chtějí slyšet, chtějí naivně věřit tomu, ţe váţné problémy, které je nutné řešit systémově a dlouhodobě, nějaký spasitel vyřeší za jedno volební období. Myslím, ţe tahle strana ještě můţe nadělat hodně problémů, zvláště zůstane-li, jak nyní Tomio Okamura tvrdí, v opozici. Bude vidět, bude kritizovat a příští volby můţe získat dvojnásobek. Smiggels Kavková: Já věřím, ţe okamurovci tam déle neţ jedno volební období nevydrţí, úroveň jejich kandidátů je tak nízká, ţe to určitě bude fiasko. Portmann - von Arburg: Ještě k tomu úspěchu-neúspěchu ČSSD. Ne ţe bych si přál menšinovou vládu sociální demokracie s podporou komunistů. Ale musím se přiznat, ţe Bohuslav Sobotka má relativně slušný styl. Obávám se, ţe jeho případný konec v čele strany by nemusel být dobrou zprávou, pokud nám jde o základní slušnost ve vedení politických rozprav. * Jak se česká společnost, viděno výsledkem voleb, proměňuje? A řekly volby něco konkrétního o společenské představě budoucnosti a vizi, kam chceme jít? Lauder: Strany moc vizí budoucnosti nenabídly, čili v tomto směru nelze mnoho soudit. Stejně jako u prezidentských voleb je nicméně dobrá zpráva, ţe v nich výrazně neuspěli nejvíce protievropští politici, z čehoţ bych si troufala usuzovat, ţe kdyţ propadne Hlavu vzhůru! s Klausovým „pojďme vystoupit z EU“, tak se Češi tímto směrem nedívají. Baláţová: Ubývá těch, kterým vadí komunisté. A přibývá těch, kdo se vymezují proti politikům jako takovým, protoţe uţ jim nevěří a myslí si, ţe politiku mohou proměnit například úspěšní podnikatelé bez jakékoli politické prověrky. Kudrna: Jsme v demokratické pubertě. Hledáme, zkoušíme cokoli. Stále doufáme, ţe za rohem je mesiáš. Chybí tu zkušenost v tom, ţe zázračné recepty prostě neexistují a ţe jediným řešením problémů je postupná, trpělivá práce v nedokonalých, leč elementárně stabilních politických stranách. Ţádný politický systém, ani přímá demokracie, se bez stran neobejde, proto nám nezbývá neţ je postupně kultivovat. Ovšem to si stále odmítáme připustit. Smiggels Kavková: Dokud lidé nepochopí, ţe pokud chceme něco změnit, musíme začít u sebe a zajímat se o veřejné dění, tak se to nezmění. Baláţová: Teď nás čeká také zkouška pro ostatní poslance a politiky, kteří zpravidla ve své většině mlčí k tématu nesnášenlivosti. Plné znění zpráv


Ukáţe se, zda Úsvit a jeho poslanci budou ve sněmovně izolováni, nebo naopak strhnou další politiky ostatních stran, kteří opatrně a skrytě naznačují to, co Okamura říká veřejně. Vţdycky v době krize a toho, kdy lidé ztrácejí práci, jsou frustrovaní a taky málo sebekritičtí, uspějí ti, kdo slibují zbavit se lidí označovaných za problémové. Jenţe brzy se ukáţe, ţe pan Okamura tyto lidi - tedy nás, Romy, abych byla konkrétní - nikam vyvézt nemůţe. Romové jsou a budou součástí tohoto státu, nikam nezmizíme, nevysublimujeme, takţe jde o to, kdy se konečně začne rozumně řešit i otázka vzájemného souţití, sociálního bydlení, rovného přístupu ke vzdělání, zaměstnání atd. A to je výzva pro další strany, v jejichţ programech se koneckonců uţ objevují i tato témata. Portmann - von Arburg: Volby sklouzávají v českém prostředí čím dál víc na úroveň protestních manifestací - uţ vás nechceme, proto volíme ty nové. Protoţe jsou noví. Viděno z tohoto hlediska by ale mohlo být i dobré, ţe se Úsvit dostal do sněmovny. Zvyšuje to šanci, ţe se v Česku zavede určitý systém přímé demokracie, o němţ mluví, minimálně obecné referendum. Začít nicméně přímou demokracií hned „ve velkém“, to by bylo příliš riskantní. Doporučuji postupovat opatrně, nejdříve na obecní, pak na krajské a aţ nakonec na celostátní úrovni. Zásadně jde o to, aby občané dostali více odpovědnosti a menší moţnost svalovat vinu vţdy na „ty tam nahoře“. Očekávám, ţe by došlo k řadě špatných rozhodnutí. Ale právě záţitek negativních důsledků vlastního rozhodnutí můţe dlouhodobě vést ke zvýšení politické gramotnosti. Například právě proto bych si před zhruba dvěma roky přál, aby Řekové dostali moţnost v referendu hlasovat (a odmítnout) evropskou pomoc. Aby pak viděli a poznali na vlastní kůţi důsledky svého rozhodnutí. * Jestli budeme do roka volit znovu, tak by voliči mohli reflektovat další kolo zkušeností s marketingovými projekty a volit spíše klasické strany. Dokud tu vládly strany, tak byla jakási šance na dlouhodobou kultivaci. Kdyţ tu vládnou projekty, tak jaksi není co kultivovat. Bude zajímavé sledovat, jak rychle se ANO rozklíţí. Zahraniční zkušenosti se stranami s miliardářskými majiteli ukazují, ţe cokoli, co by stabilně přeţilo volební období, by bylo výjimkou potvrzující pravidlo. Smiggels Kavková: Uklidňovat nás můţe snad jen to, ţe například v řadách ANO se (na rozdíl třeba od Věcí veřejných) najde několik zajímavých osobností. Jejich nevýhodou je, ţe budou velmi nestabilním a nepředvídatelným koaličním partnerem. Úspěch KSČM je srovnatelný s předchozími volbami a jako ohroţení politického systému je nevnímám. * Jak vlastně rozumíte Babišovu úspěchu? Portmann - von Arburg: Únava, zklamání nad počínáním etablovaných stran. A velmi inteligentní reklamní kampaň. To je bohuţel čím dál víc rozhodující faktor. Mimochodem, něco podobného uţ jsme zaţili u prezidentské volby. I Karel Schwarzenberg měl velmi dobrou kampaň a dostal se dál, neţ se čekalo. Smiggels Kavková: ANO těţí z celkové naštvanosti a nedůvěry v politiku a v politiky. Jeho heslo o tom, ţe na rozdíl od politiků oni makají, opravdu zabralo. Lidé často argumentují i tím, ţe Babiš má hodně peněz, a proto nejde do politiky kvůli penězům. Baláţová: Asi lidi přitahuje úspěch Andreje Babiše v byznysu, myslí si, ţe kdyţ je schopný v něm, můţe být schopný i v politice, ţe nemá zapotřebí krást, brát úplatky, podléhat lobbistům. Často jsem slyšela dokonce rezignace typu: I kdyby kradl, tak nepotřebuje tolik jako ti dosud. Portmann - von Arburg: Méně bych se ANO bál, kdyby šlo do vlády, neţ kdyby zůstalo v opozici a de facto znemoţnilo jakoukoli, byť jen velmi dočasnou stabilitu. Doufám, ţe Babiš nebude sázet na brzké předčasné volby. To bychom tady uţ pomalu měli poměry jako v Itálii nebo v Polsku dvacátých let, kdy za tím následoval diktátorský reţim Pi(322]sudského. Kudrna: Babiš je jiný a voliči hledají „někoho - kohokoli - jiného“. Navíc zvládl marketing (i díky tomu, ţe nemusel moc řešit, jak to zafinancovat) a sehnal si také pár osobností s reputací. To je v neusazeném kontextu českých voleb solidní recept na úspěch. Baláţová: A ještě jedna věc. Myslím, ţe podstatná část voličů, kdyţ hází hlas do urny, nepřemýšlí o tom, jak se pak sloţitě či jednoduše bude sestavovat vláda. Teď budou voliči frustrovaní, ţe výsledky voleb nezaručily tu kýţenou změnu okamţitě, takţe si myslím, ţe bude nakonec ANO nuceno se na vládě podílet. Uvidíme. Rozhodně by to bylo zodpovědnější a chlapáčtější neţ se s takovým mandátem pohodlně postavit do opozice. Celkově se ANO moc nebojím, spíše doby, kdy se bude o nové vládě vyjednávat - zase uběhnou měsíce, kdy se nebude pracovat na potřebných zákonech. * K volbám přišlo 59 procent lidí, coţ je historicky druhé nejniţší číslo po roce 1989. Nebylo Čechům lépe, kdyţ se nevolilo? Portmann - von Arburg: Nikoli! Svoji otázku snad nemyslíte váţně. Ke zvýšení volební účasti mám dva konkrétní návrhy: Zaprvé umoţnit konečně i hlasování korespondenčně. To ve Švýcarsku máme uţ zhruba 20 let. Většina z nás volí uţ jenom takto, takţe nechodí k volebním urnám. Navíc začíná jiţ fungovat i volení přes internet. Například právě včera jsem hlasoval o třech celonárodních referendech, a to odtud z Mikulova, na počítači. Druhý návrh je uţ zmíněná přímá demokracie. Musíme občanovi ukázat, ţe je brán váţně, ţe jeho hlas Plné znění zpráv


můţe něco dát do pohybu. Notabene přímá demokracie neznamená jen „něčemu zabránit“, co uţ schválil parlament (referendum), ale také moţnost pro občany, aby z jejich řad byly formulovány zcela nové nápady, sbíraly se podpisy. To vede k postupné větší angaţovanosti občanů ve veřejných záleţitostech. Baláţová: Při tom naštvání jsem čekala volební účast niţší, kolem 40-45 procent, proto jsem to v úvodu zmiňovala jako pozitivní překvapení. Lauder: Také bych to neviděla tak dramaticky. K senátním, evropským, ale také krajským volbám chodí mnohem méně lidí neţ teď k parlamentním. Smiggels Kavková: Češi bohuţel začínají sklouzávat k podobnému modelu chování jako za komunismu: ignorovat politiku a stáhnout se na chaty. Současná „blbá nálada“ vede ke klesající důvěře v demokracii jako takovou, coţ je velmi nebezpečné. Kudrna: Padesát devět procent je pořád většina, která hlasováním vyjádřila, ţe volit stojí za to. Ţe nedokonalé, leč svobodné volby jsou lepší neţ ţádné či povinné a ţe jsou něco, co stále podporuje solidní většina voličů. * Nedávno proběhly volby v Německu a Rakousku, vyšli z nich lépe, nebo hůře neţ my? Lauder: Samozřejmě ţe z nich aţ na výjimky vyšli lépe - zvolili zavedené a solidní strany, které sestaví předvídatelnou a stabilní vládu. Portmann - von Arburg: Němci, a dokonce i Rakušané v nedávných volbách prokázali, ţe mají o poznání vyšší politickou vyzrálost. Protoţe sázeli převáţně na čitelné strany, ačkoli je i v Rakousku trend otevírat se více pro experimenty (nové subjekty). Nemá však smysl zaklínat voliče. Musíme ţít s tím, co tu máme. Baláţová: V tomto jsme opravdu limitovaní proti zmiňovaným sousedům kratší zkušeností s demokracií. V roce 1989 jsme skoncovali s totalitou a asi si představovali, ţe demokracie přinese jen samá pozitiva. Neţ se ukotví voličská odpovědnost a vyzrálost, stejně jako na druhé straně vyzrálost politická, bude to trvat. Kudrna: U nás to bohuţel na stabilní vládu nevypadá. Rozdíl je v tom, ţe Rakušané či Němci experimentují na okrajích politického systému. Nové subjekty pustí do parlamentu, ale ne z pozice druhé největší strany. To je asi ta postpubertální rovnováha mezi stabilitou a inovací v politickém systému, k níţ jsme se ještě nedopracovali. Smiggels Kavková: S Německem a Rakouskem se ještě, jak vidno, srovnávat nemůţeme. Buďme rádi, ţe to u nás zatím není třeba jako v Maďarsku... Portmann - von Arburg: Velmi souhlasím. Není to tu zatím tak váţné jako v Maďarsku. Ale faktem také je, ţe dnešním dnem se ulehčila cesta pro případné scénáře, jeţ by mohly vést k etablování nedemokratického či silně autoritářského reţimu i v Česku. Kudrna: Ve Vídni či Berlíně tancují zaběhané strany uţ mnohokrát opakované koaliční tanečky. Smlouvají, hrozí, ba vydírají, ale nakonec se dohodnou a s vysokou mírou pravděpodobnosti jim dohoda vydrţí do dalších voleb. V Praze majitel chemiček a slepičáren chvíli říká, ţe s nikým vládnout nebude, a pak ţe moţná ano. I kdyţ koalice bude upečena, potrvá to rozhodně déle neţ jakékoli období mezi jednou a druhou koaliční krizí. * Bez ohledu na to, jaká vláda nakonec vznikne, co by tedy měly být první tři kroky, jeţ by měl budoucí premiér udělat? Kudrna: Záleţí, jestli myslíte premiéra ideálního, nebo toho, který můţe prakticky vylézt z koaličních jednání. Ideální premiér by voličům nejdřív předloţil pár zákonů, které pomohou očistit českou politiku - něco z agendy Rekonstrukce státu. Jestli by nebylo lepší, aby ten očekávatelný raději nedělal nic, to neumím říci. Jakási setrvačná stabilita můţe být lepší neţ případné zběsilosti. Smiggels Kavková: Schválit státní rozpočet. Dořešit občanský zákoník, aby vešel v platnost. A vyjednat čerpání dotací z evropských fondů v dalším období. Lauder: Co se udělat musí, je dotáhnout přípravu státního rozpočtu. A co by měl dělat rozhodně - pro rozpínajícího se prezidenta Zemana vykolíkovat nově jeho prostor, tedy dát mu najevo, ţe v parlamentní demokracii činí zásadní rozhodnutí vláda a potaţmo premiér, nikoli prezident. Portmann - von Arburg: Hlavně se však starat o to, aby politici jako vrstva zase získali zpátky renomé. To znamená být čitelný, mít zásady. A prokázat schopnost naslouchat těm druhým, být ochotný k nalézání konsenzuálních řešení a zacházet i s politickými protivníky slušně. Angela Merkelová ukazuje, ţe to jde. Baláţová: Pro mě je důleţité, aby jednání o budoucí vládě probíhala co nejkultivovaněji, nejkonstruktivněji, bez vypjatých reakcí a emocí, které následovaly bezprostředně po vyhlášení výsledků. Otázka je, jak teď do procesu vstoupí prezident, opravdu bych ocenila, kdyby hlava státu konečně přestala ironizovat a rozdělovat a myslela na nutnost sestavení kabinetu. * Od jaké moţné vládní varianty si slibujete největší šanci na modernizaci země a v čem? A jaký další vývoj ve společnosti očekáváte? Smiggels Kavková: Rozhodně bych preferovala, kdyby se do vlády dostala ČSSD, po letech vlády pravice by nám změna určitě prospěla. Ve středolevé koalici (ČSSD, ANO a KDU-ČSL) vidím také větší šanci na progresivnější směřování naší politiky a řešení sociálních problémů. Baláţová: V ţádném případě bych nechtěla vládu menšinovou, která bude celou dobu jen počítat hlasy ve sněmovně pro to či ono. Záleţí na tom, Plné znění zpráv


kdo opravdu bude ochoten se domluvit. Budu-li spravedlivě postupovat podle výsledků voleb a programových prohlášení, tak ČSSD, ANO, KDU-ČSL. Kudrna: Modernizace vyţaduje stabilní vládu, která můţe energii věnovat vládnutí, nikoli koaličním krizím. Rád bych byl překvapen, ale z takto rozdaných karet mi stabilní koalice nevychází. Modernizace se tak nejspíš opět odkládá. Budeme se potácet v rámci hranic aktuálního statu quo. Ţádné velké reformy nebudou. Prostě další repríza Nečasovy vlády, jen s novým obsazením. Lauder: Nevím, jak s modernizací, protoţe konkrétní kroky záleţí na koaličních dohodách a konkrétním sloţení vlády, ale pokud mluvíme o stabilitě, pak by zemi více prospěla vláda, kde ANO nebude mít hlavní slovo a kde bude obklopeno zavedenými stranami. Portmann - von Arburg: Jedna otázka je, jaká vláda by byla stabilnější a pravděpodobnější. Druhá pak to, jaké strany by dohromady dokázaly zemi lépe modernizovat. Můţete mít sebelepší nápady a vůli k modernizaci, ale čtyři strany, které by dohromady stejně měly jen křehkou většinu a kdy jedna se cítí hodně pod svoji váhu (ODS), to je příliš riskantní pokus. Pravděpodobnější je varianta vlády ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Určitě zapojme ČSSD, koneckonců se stala nejsilnější stranou. V Česku jsou levostředové koalice zpravidla stabilnější, pravice má navrch pouze v historicky výjimečných situacích. A úplně největší zájem má momentálně být, aby vznikla vláda alespoň s „dočasně stabilní“ podporou. Rozpor v tomto výrazu ukazuje, ţe tu asi půjde o kvadraturu kruhu. Abych řekl pravdu: nevylučuji, ţe se český marasmus dostane od dnešního dne ještě hlouběji do nepěkné baţiny, ţe příště i politicky zatím příliš negramotný občan bude říkat, ţe je uţ načase skončit s experimenty. Nebo s demokracií. Q Jana Smiggels Kavková Vystudovala politologii v nizozemském Leidenu, zaměřuje se na genderové aspekty politiky. Je ředitelkou Fóra 50 %, organizace usilující o vyrovnané zastoupení ţen a muţů v politice. Zároveň působí jako předsedkyně České ţenské lobby. Dvacet dva procent tu získaly antisystémové strany (komunisté a Úsvit) a dalších téměř dvacet procent Babišovo neprůhledné hnutí ANO. Co uklidňujícího se dá říci na tenhle znepokojující výsledek? Portmann - von Arburg: I tento volební výsledek potřebuje být respektován. Lze jen doufat, ţe některé ze zmíněných stran si brzy uvědomí, ţe nějaký systém musí být a ţe mají za jeho udrţování odpovědnost. To znamená: Doufám, ţe ANO vytvoří spolu s ČSSD a KDU-ČSL vládu. Ale ţe bych byl takovou konstelací nadšen, to rozhodně ne. Lauder: Ţe jsme pevně zakotvení v evropských strukturách a ţe extrémnější vize - třeba Babišovy nápady s blokováním pohybu zboţí - se nebudou moci uskutečnit. Baláţová: Věřím ve zdravý rozum poslanců a poslankyň, kteří si snad uvědomí, ţe nemá cenu jen jitřit vášně, ale nabízet řešení. Myslím, ţe uklidněním můţe být to, ţe jedna věc jsou předvolební sliby a druhá to, co potom strany a jejich představitelé budou dělat. Kudrna: Uklidňujícího na tom nic nevidím, tedy kromě obecné naděje, ţe tato zkušenost přispěje k politickému zrání. Adrian portmann - von Arburg V roce 1993 navštívil jako gymnaziální student poprvé Česko, o dva roky později se sem přestěhoval z rodného Švýcarska. Následně studoval historii, politologii a balkánská studia v Bernu, ve Vídni a postgraduálně i na Univerzitě Karlově v Praze. Od roku 2007 ţije trvale v Brně, kde přednáší historii na Masarykově univerzitě. Je předsedou občanského sdruţení Conditio humana a zároveň předsedou Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních reţimů. Silvie Lauder Absolvovala Fakultu sociálních věd UK, obor ţurnalistika. Dlouhodobě pracuje jako politická reportérka, nejdříve v Lidových novinách, nyní v týdeníku Respekt. Kromě politiky se zabývá společenskými tématy. „Musíme ţít s tím, co tu máme.“ (Portmann - von Arbur g) Jarmila Baláţová Vystudovala ţurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK, obor filmová a televizní tvorba. V listopadu 1992 spoluzakládala v Českém rozhlasu romskou redakci, kde připravovala program romského vysílání O Roma vakeren. Nyní pracuje jako novinářka ČRo a Romey. „Modernizace Česka se prozatím nejspíš odkládá.“ (Kudrna ) Zdeněk Kudrna Vystudoval ekonomii v Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK a politickou ekonomii na Středoevropské univerzitě v Budapešti. V letech 2002-2003 působil jako poradce ministra financí Bohuslava Sobotky a v letech 2003-2005 jako konzultant Světové banky. V současné době pracuje ve vídeňském Institutu pro výzkum evropské integrace rakouské Akademie věd. Foto autor| foto MATĚJ STRÁNSKÝ

Němci touží po velké koalici 28.10.2013

ct24.cz

str. 00


Svět 31

© 2014 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Lukáš Hadrava Berlín – V Německu se chystá povolební řešení, jaké si u nás umí málokdo představit - vznik velké koalice konzervativní unie CDU/CSU a lídra levice SPD. Němci se uţ ale na spolupráci ideologických soupeřů velmi těší. Tuto kombinaci povaţují za takřka ideální instrument stability do rozbouřeného období, kterým Evropa nyní prochází. Nový kabinet pod vedením kancléřky Angely Merkelové by se mohl ujmout moci před Vánoci. Německé zářijové volby drtivě vyhrála křesťanská unie CDU/CSU se ziskem necelých 42 % hlasů. K absolutní většině ve Spolkovém sněmu ale stranám schází pět křesel. Na víc přišli o svého dosavadního koaličního partnera, kdyţ se liberální FDP do parlamentu nedostala. Kancléřčina unie proto musí hledat partnera mezi dosud opozičními stranami. Konzervativci uţ jednali o moţném vytvoření vlády se Zelenými, rozhovory ale skončily neúspěšně. Vznik koalice CDU/CSU s SPD je proto nyní vnímán jako jediné moţné povolební uspořádání. Jedinou překáţkou k uzavření velké koalice v Německu aktuálně představuje odpor sociálních demokratů v některých spolkových zemích. Řadoví straníci se obávají, ţe partaj nebude v tandemu se silnou konzervativní unií schopna prosadit své programové priority. "SPD nekandidovala ve volbách proto, aby jako zajišťovatelka většiny udrţela CDU u vlády," vzkázali do Berlína sociální demokraté ze Severního Porýní-Vestfálska. Výhrady vůči spolupráci mají také v Bádensku-Württembersku a v Porýní-Falci nebo v Bavorsku. Nakonec ale s největší pravděpodobností necelý půlmilion členů SPD vznik velké koalice ve vnitrostranickém referendu, které je plánováno po uzavření rozhovorů, potvrdí. Nejspíš se tak podvolí přání veřejnosti. Průzkumy veřejného mínění totiţ napovídají, ţe si Němci nic jiného neţ spojení dvou ústředních politických stran v podstatě nepřejí. Uţ před volbami velkokoaliční formát podle týdeníku Focus podporovalo dvojnásobně víc lidí neţ pokračování vládní sestavy konzervativců a FDP a i nyní se tato kombinace občanům zamlouvá ze všech ostatních uvaţovaných daleko nejvíc. V anketě pro veřejnoprávní televizi ARD se pro velkou koalici vyslovilo 48 % respondentů, v šetření pro zpravodajský kanál N24 dokonce 50 %. Minulé úspěchy předzvěstí budoucích? Tak silnou podporu lze vysvětlit jednoduše: německá veřejnost má stále v paměti společné působení CDU/CSU a SPD v předminulé vládě v letech 2005–2009, které se obecně hodnotí jako velmi úspěšné. Kabinet čtyřletým obdobím proplul bez větších nehod a podařilo se mu prosadit několik důleţitých rozhodnutí - mimo jiné navýšení daně z přidané hodnoty, posunutí věkové hranice pro odchod do důchodu či schválení dosud nejrozsáhlejší reformy německého federalismu, jejímţ cílem bylo zrychlení legislativního procesu. V této době se také poprvé pozitivně projevily bolestné reformy zavedené Gerhardem Schröderem a podařilo se zlepšit hospodářský stav země. Kancléřka Merkelová a tehdejší ministr zahraničí za SPD Steinmeier výrazným způsobem zlepšili vztahy se Spojenými státy i s východními sousedy včetně Česka. Vláda také na počátku roku 2007 s úspěchem zvládla roli předsedajícího státu v EU, kdyţ Německo na summitu prosadilo základní obrysy Lisabonské smlouvy. "Byla to koalice, která se ukázala jako velice efektivní a která celé německé společnosti prezentovala stabilitu a důvěryhodnost," shrnuje aktivitu kabinetu výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů Vladimír Handl. Dobré řešení do špatných časů Ovšem také právě touha po stabilitě a bezpečí v nejisté době můţe stát za tím, ţe se myšlenka velké koalice opět s úspěchem uchytila. "Uţ ve školních lavicích se mladí Němci v rámci předmětu občanského vzdělávání, který má u nich posílit demokratické povědomí, učí, ţe velká koalice má význam zejména v dobách nějakého ohroţení či krize," vysvětluje Miroslav Kunštát z Institutu mezinárodních studií FSV UK. Přestoţe samotnému Německu se daří výtečně, Němci vidí zároveň kolem sebe – hlavně na jihu Evropy – ekonomické problémy. Trápí je i problém přistěhovalectví či domácí vzestup neonacismu. "Veřejnost pak má pocit, ţe dnešní situace vyţaduje jednotný postup směrodatných politických sil," dodává historik. Nejsou to ovšem pouze předchozí dobré zkušenosti a "indoktrinace" studentů, proč Němcům velká koalice vyhovuje. Obyvatelé sousedního státu totiţ po hrůzných záţitcích hitlerovského nacismu preferují spíše společenský konsenzus neţ šarvátky a spory. A kompromis dvou ideologických soupeřů je pro ně příslibem Plné znění zpráv


absence hádek. "Celá německá poválečná politika je zaloţená na spolupráci a inkluzivní politice. Nějaká zásadní polarizace je v německé politice spíše výjimečná," konstatuje Handl s tím, ţe Němci, kteří jsou převáţně středoví voliči, vyţadují hlavně dobrou správu a "klid na práci". Českým stranám chybí historie V tomto ohledu politické systémy Česka a Německa vypadají jako zcela odlišné světy. Zatímco u nás se strany nedokáţí shodnout ani na těch nejzákladnějších bodech, jako je důchodová reforma či změny volebního systému, u sousedů je polarizačních témat minimum. "Sociální otázky, německá zahraniční politika či témata ţivotního prostředí jsou téměř konsenzuální," tvrdí výzkumník Handl, jenţ v minulosti opakovaně v Německu ţil. Ukázkou ochoty německých politiků ke kompromisům je i aktuální vyjednávání o velké koalici. Ačkoliv konzervativci před volbami trvali na zachování současné daňové zátěţe, jsou nyní svolní povolit socialistům vyšší daně pro majetné. Podobně silnější hráč zřejmě kývne i na zavedení plošné minimální mzdy, coţ je pro SPD jeden z nejdůleţitějších předvolebních slibů. "Samozřejmě ţe u všech témat budeme muset být připraveni dělat kompromisy. Jinak nevytvoříme ţádnou koalici," prohlásil pro deník Die Welt místopředseda CDU Armin Laschet. V českém prostředí je takový přístup téměř vyloučen. Politici vedou vyostřené kampaně a boří mezi sebou všechny pomyslné mosty. Chybějící zdravá míra pragmatismu tuzemských stran je podle řady odborníků – stejně jako v ostatních postkomunistických zemích - důsledkem nedostatečného vývoje politického stranictví. Zdejší strany vzniklé v 90. letech nemají tak dlouhou historii a hluboké kořeny, které německým partajím dovolují konstruktivně spolupracovat i s ideologickým odpůrcem. "Politické strany u nás nehrají klasickou roli velkých integračních a ideových proudů společnosti. Jsou to spíš takové zájmové skupiny," myslí si Handl.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/247651-nemci-touzi-po-velke-koalici/

Sprostý a hloupý podraz. Profesor Potůček naříká nad situací v ČSSD 28.10.2013

parlamentnilisty.cz dkr

str. 00

Monitor

Jde o podraz. Sprostý a hloupý. Tak se vyjádřil na svém blogu profesor Martin Potůček k výzvě předsednictva ČSSD, aby odstoupil předseda Bohuslav Sobotka a k jeho odvolání z týmu, který má vyjednat budoucí vládní koalici. Takto ostře se vyjádřil i přesto, ţe za ČSSD, sice neúspěšně, kandidoval do Senátu a je povaţován za levicového intelektuála. Martin Potůček podle svých slov nerad připouští, ţe tentokrát souhlasí s Miroslavem Kalouskem. “Výzva předsednictva ČSSD Bohuslavu Sobotkovi, aby - druhý den po sněmovních volbách - rezignoval na post předsedy vítězné strany, a jeho odstavení z vyjednávacího týmu o nové vládě, je skutečně podrazem,“ píše Potůček a cituje Miroslava Kalouska, který se vyjádřil takto: “Zaprvé je to podraz na vlastní členy strany, protoţe v okamţiku, kdy sociální demokracie jako vítěz voleb má veškerou energii věnovat sestavení silné a kompetentní vlády, tak předvede domácí zabijačku v přímém přenosu a zařízne si vlastního předsedu. A zadruhé je to podraz na voliče, protoţe celou kampaň je prezentován pan předseda Sobotka jako budoucí premiér v případě volebního vítězství,“ míní Kalousek. Zde se tedy výrazné osobnosti, které jinak stojí spíše na opačném konci názorových střetů, shodují. Avšak Martin Potůček je nyní zjevně velice znechucen, kdyţ na svém blogu dále napsal: “To rozhodnutí je sprosté. Na volební kampani se totiţ podíleli všichni.“ ČSSD se stává nedůvěryhodnou Podle Potůčka bude mít rozhodnutí předsednictva na ČSSD zničující účinky. “V povolebních vyjednáváních odsuzuje ČSSD do role partnera, který bude v koaličních vyjednáváních nutně tahat za kratší konec provazu. Stejně tak tomu bude u nové vlády s účastí ČSSD. Pokud vůbec vznikne,“ píše analytik veřejné Plné znění zpráv


politiky, prognostik a publicista Potůček. Rozhodnutí podle něj oslabuje schopnost ČSSD být kompetentní nositelkou levicově orientované politiky a zvyšuje pravděpodobnost jejího rozštěpení. “Jde tedy o rozhodnutí nejen podrazácké a sprosté, ale i svrchovaně hloupé,“ uzavírá Martin Potůček svůj příspěvek na blog, který zveřejnil hned ráno. Profesor Martin Potůček je levicový intelektuál, vysokoškolský pedagog, někdejší kandidát ČSSD do Senátu v Praze, kde skončil třetí, aţ za komunistou Jiřím Dolejšem. Je vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Zaměřuje se na zkoumání procesů formování a realizace veřejné a sociální politiky v České republice a dalších postkomunistických zemí.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1401&clanek=291328

Povolební pat? Ani náhodou 27.10.2013

dialog.ihned.cz str. 00 Tomáš Karásek

dialog.ihned.cz

Mluvit o povolebním patu v situaci, kdy sloţení Poslanecké sněmovny umoţňuje vytvoření několika většinových vládních koalic, je nesmyslné. Politická konfigurace se stala sloţitější, ale volby rozhodně nedopadly tak tragicky, jak je někteří komentátoři líčí. Pouze ideologické klapky na očích znemoţňují vidět pozitivní aspekty volebních výsledků. Následující poznámky jsou bezprostředním komentářem opatrného optimisty. Musím předeslat, ţe jako volič jedné z méně úspěšných stran mohu být s výsledky voleb spokojen jen těţko. Příliš však nerozumím komentářům, které líčí výsledky voleb jako bezmála národní tragédii. Jistě, politický systém se stal fragmentovanějším, neţ jsme byli zvyklí, stále uvědoměle stalinističtí komunisté posílili a v panu Okamurovi dostal parlament “důstojného“ nástupce Miroslava Sládka. Výsledky voleb lze ale číst s mnohem větším optimismem, neţ předchozí věta napovídá. Za prvé, voliči znemoţnili vznik vlády ČSSD s podporou komunistů. Ti, kteří dlouhodobě argumentují, ţe KSČM se musí znemoţnit účastí ve vládě, aby její podpora konečně klesla, zapomínají, ţe tato moţnost nebyla diskutována. Komunisté měli vládu sociálních demokratů podpořit, nikoliv se jí účastnit. Dostali by se tak do funkcí, které by byly mnohem méně viditelné a hůře kontrolovatelné neţ ministerský post, čímţ by KSČM posílila svůj vliv, aniţ by nesla přímou politickou odpovědnost. Pokud nejsme fanoušky normalizačního období, těţko jsme se z této představy mohli radovat. Protaţené obličeje představitelů ČSSD v okamţiku, kdy tato moţnost padla pod stůl, jsou tak prvním pozitivním výsledkem voleb. Je svým způsobem nevkusné, jak moc se strana s úctyhodnou demokratickou tradicí na vládnutí s komunisty v zádech těšila. Teď mají před sebou sociální demokraté komplikovanější, ale snad transparentnější varianty vládnutí v následujících čtyřech letech. Petr Kamberský: Volby přinesly další pat. Politika se rozpadá na slabá uskupení, která nechtějí spolupracovat čtěte ZDE Za druhé, strany, které dostaly od voličů za vyučenou poklesem podpory, coţ je kromě ODS a TOP 09 i ČSSD, si to plně zaslouţily. Myslím, ţe jsem nebyl sám, komu připadalo, ţe ve volební kampani ČSSD jen čekala, aţ jí vítězství spadne do klína, ODS se definitivně zbláznila a TOP 09 (znovu, a stejně špatně jako v prezidentském klání) cílila jen na své stávající fanoušky. Proti smutnému triumfu Tomia Okamury můţeme postavit výprask SPOZ; čeští voliči jsou moţná tak trochu rasisti (ti, kterých se to netýká, nechť prominou), ale nejsou úplní idioti. Za třetí, přestaňme líčit zjevení ANO jako doklad vzestupu antisystémových stran. Osobně příliš nechápu voliče ochotné volit bývalého komunistu, údajného agenta StB a podnikatele, který vybudoval své impérium spíš ve stylu ruských oligarchů neţ Tomáše Bati. Na druhou stranu, v minulých volbách v Itálii získalo čtvrtinu hlasů hnutí komika Grilla, vedle jehoţ nápadů vypadají programové teze ANO jako ztělesněná solidnost. Jiná italská zkušenost se Silviem Berlusconim by nás měla varovat před vkládáním přílišných nadějí do miliardářů, kteří “dokázali, ţe to dokáţou“. Nic ale nenaznačuje, ţe by Babišova strana chtěla skoncovat se stávajícím politickým systémem (proč také, kdyţ byl pro jejího zakladatele tak výhodný). Spíše přirozeně vyplňuje prostor kolem Plné znění zpráv


politického středu, který kdysi nedokázali ovládnout příznivci Václava Havla - byť je představa Babiše jako pokračovatele Havlovy politiky značně paradoxní. ANO bude mít stejný problém jako Věci veřejné po minulých volbách, totiţ nerozloţit se a transformovat se ve skutečnou politickou stranu. Uvidíme, jestli to velkopodnikateli v zemědělství půjde lépe neţ fanouškovi sledovací techniky Vítu Bártovi. Sociální demokraté jako pravděpodobný koaliční partner by se nicméně měli obrnit trpělivostí. Za čtvrté, odolejme svůdné tendenci líčit ANO jako pravicovou stranu. Vysledoval snad někdo v jejím programu důraz na individuální zodpovědnost, sniţování role státu nebo třeba konzervativní společenské hodnoty? Ne? Tak přestaňme škatulkovat a akceptujme, ţe ANO je jako většina populistických projektů programově značně flexibilní. Není tedy důvod, proč by nemohlo plodně (míněno bez ironie) spolupracovat ve vládě s ČSSD. Konečně za páté, jakkoliv to v českém prostředí platí skoro za smrtelný hřích, cílem kaţdé politické strany je a má být uchopení moci - a je to tak správně. Pokud voliči dají straně dostatek hlasů, aby se dostala do parlamentu, měli by to její vůdci chápat jako mandát k potenciálnímu obsazení vládních křesel. Zapomeňme proto na proklamace, kdo s kým ano a s kým ne, a nechme strany pragmaticky zváţit uţitek moţných vládních koalic. Ideologické rozdíly mezi českými stranami jsou ostatně - s výjimkou účelově vyhrocených témat, jako je evropská integrace - v podstatě marginální. To samo o sobě nemusí systému prospívat (a soudě podle tristních volebních výsledků ODS, ale i ČSSD, také neprospívá), ale o to menší by měla být naše tolerance k neschopnosti stran domluvit se na funkční vládě. Dali jsme stranám důvěru v podobě hlasů, karty jsou rozděleny, investujme proto ještě trochu důvěry do schopnosti stran vyrovnat se s novou situací a přijít se ţivotaschopným vládním projektem. A doufejme přitom, ţe jim aktivistický prezident nebude házet klacky pod nohy v míře větší neţ malé. Autor přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze

URL| http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-61086170-povolebni-pat-ani-nahodou

Konec českého antikomunismu 27.10.2013

dialog.ihned.cz str. 00 Jindřich Šídlo

dialog.ihned.cz

Pokud i někdejší voliči verbálně echt konzervativních antikomunistických stran ODS a TOP 09 neváhají dát hlas Andreji Babišovi, je zjevné, ţe varování před návratem kamsi hluboko do 80. let prostě nefunguje. Právě z těchto časů přichází letošní skutečný vítěz, muţ úspěšný v kaţdém reţimu a v tom novém ještě mnohem více. O minulosti Andreje Babiše věděl kaţdý volič, který o to jen trochu stál. O jeho předlistopadovém členství v KSČ, které nebylo jen tak nějaké řadové, o stále nedopovězeném vztahu se Státní bezpečností, kterou před volbami nestačil dořešit bratislavský soud. Přesto dostal osmnáct a půl procenta hlasů. A nebyly - a vzhledem k ohromujícímu počtu ani nemohly - to být jen tradiční "protestní" hlasy, byť volba Babiše byla výrazem protestu, nebo ještě lépe řečeno zoufalství nad stavem české politiky. Devětapadesátiletý politický nováček, jehoţ hnutí ještě v půlce prázdnin nemělo ani pořádný program, se stal alternativou pro téměř milion obyvatel Česka. Kdyţ se podíváme na výsledky v jednotlivých krajích, zjistíme, ţe své voliče našel téměř rovnoměrně od tradičně levicové severní Moravy (18,07 %), kde porazil i komunisty, po Prahu, kde sice uhrál druhý nejmenší počet hlasů po Vysočině, 16,46 procenta tu ale stejně s přehledem stačilo na druhé místo a jasné vítězství nad tím asi nejlepším, co můţe dnes voličům nabídnout ODS. Babišovo ANO pod tlakem. ČSSD i lidovci ho sunou do vlády, chtějí otevřenou koalici - čtěte ZDE Babišovy koblihy zabraly. Češi uvěřili miliardáři, ţe začne vylepšovat jejich zemi - čtěte ZDE Můţeme to nazvat třeba celospolečenským protestem, neseným stále stoupajícím vztekem ze stavu politické kultury a zejména ekonomiky. Babiš je ztělesněným receptem úspěchu, jakkoliv to moţná podává v poněkud Plné znění zpráv


jednoduchých větách: Nebudeme ţvanit, ale makat, a kdyţ budeme stát řídit jako Agrofert, bude i stejně úspěšný. Ţe to je v politice přece jen o něco obtíţnější, zjistí záhy, nebo to spíš uţ dobře ví, a aţ bude potřeba, bude prostě velmi tvrdě vyjednávat, aţ se dohodne, pokud to pro něj samozřejmě bude výhodné. Tak, jak je zvyklý. A je to právě Babišův úspěch, který 24 let po pádu komunismu symbolicky ukončuje etapu českého "antikomunismu". Nikoliv soukromého postoje, který je úplně pochopitelný, ale jako ideologie české pravice. Patnáct procent pro komunisty můţe ledaskoho znervóznit, ale není to ani jejich nejlepší výsledek od roku 1990 (tím bylo 18,5 procenta v roce 2002) a příliš se neliší ani třeba od zisku z prvních "skutečných" voleb v roce 1992. Velká říjnová populistická revoluce? Zatím ne - čtěte ZDE Pokud ale i někdejší voliči verbálně echt konzervativních antikomunistických stran ODS a TOP 09 neváhají dát hlas Andreji Babišovi, je zjevné, ţe varování před návratem kamsi hluboko do 80. let prostě nefunguje. Právě z těchto časů přichází letošní skutečný vítěz, muţ úspěšný v kaţdém reţimu a v tom novém ještě mnohem více. To je nová česká pravice, pokud se k ní Andrej Babiš bude chtít dál hlasit. A v konfrontaci s ním se "stará" česká pravice buď znovu probere k ţivotu a najde svůj nový program i étos, nebo ji čeká vydláţděná cesta do zapomenutí. Takhle jednoduché to je. Další komentáře k volbám: Komentátor Petr Fischer o neúspěchu ČSSD: ČSSD a česká demokracie v mlze Komentátor Petr Kamberský o výsledku voleb: Politika se rozpadá na slabá uskupení, která nechtějí spolupracovat Tomáš Karásek z FSV UK: Povolební pat? Ani náhodou Politolog Ondřej Císař o úspěchu protestních stran: Velká říjnová populistická revoluce? Zatím ne Komentátor Petr Honzejk o pádu zemanovců: Konec zemanovců v Čechách a na Moravě České osobnosti: Co ukázaly volby?

URL| http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-61086380-konec-ceskeho-antikomunismu

Povolební pat? Ani náhodou 27.10.2013

iHNed.cz str. 00 dialog.ihned.cz Tomáš Karásek

Mluvit o povolebním patu v situaci, kdy sloţení Poslanecké sněmovny umoţňuje vytvoření několika většinových vládních koalic, je nesmyslné. Politická konfigurace se stala sloţitější, ale volby rozhodně nedopadly tak tragicky, jak je někteří komentátoři líčí. Pouze ideologické klapky na očích znemoţňují vidět pozitivní aspekty volebních výsledků. Následující poznámky jsou bezprostředním komentářem opatrného optimisty. Musím předeslat, ţe jako volič jedné z méně úspěšných stran mohu být s výsledky voleb spokojen jen těţko. Příliš však nerozumím komentářům, které líčí výsledky voleb jako bezmála národní tragédii. Jistě, politický systém se stal fragmentovanějším, neţ jsme byli zvyklí, stále uvědoměle stalinističtí komunisté posílili a v panu Okamurovi dostal parlament “důstojného“ nástupce Miroslava Sládka. Výsledky voleb lze ale číst s mnohem větším optimismem, neţ předchozí věta napovídá. Za prvé, voliči znemoţnili vznik vlády ČSSD s podporou komunistů. Ti, kteří dlouhodobě argumentují, ţe KSČM se musí znemoţnit účastí ve vládě, aby její podpora konečně klesla, zapomínají, ţe tato moţnost nebyla diskutována. Komunisté měli vládu sociálních demokratů podpořit, nikoliv se jí účastnit. Dostali by se tak do funkcí, které by byly mnohem méně viditelné a hůře kontrolovatelné neţ ministerský post, čímţ by KSČM Plné znění zpráv


posílila svůj vliv, aniţ by nesla přímou politickou odpovědnost. Pokud nejsme fanoušky normalizačního období, těţko jsme se z této představy mohli radovat. Protaţené obličeje představitelů ČSSD v okamţiku, kdy tato moţnost padla pod stůl, jsou tak prvním pozitivním výsledkem voleb. Je svým způsobem nevkusné, jak moc se strana s úctyhodnou demokratickou tradicí na vládnutí s komunisty v zádech těšila. Teď mají před sebou sociální demokraté komplikovanější, ale snad transparentnější varianty vládnutí v následujících čtyřech letech. Petr Kamberský: Volby přinesly další pat. Politika se rozpadá na slabá uskupení, která nechtějí spolupracovat čtěte ZDE Za druhé, strany, které dostaly od voličů za vyučenou poklesem podpory, coţ je kromě ODS a TOP 09 i ČSSD, si to plně zaslouţily. Myslím, ţe jsem nebyl sám, komu připadalo, ţe ve volební kampani ČSSD jen čekala, aţ jí vítězství spadne do klína, ODS se definitivně zbláznila a TOP 09 (znovu, a stejně špatně jako v prezidentském klání) cílila jen na své stávající fanoušky. Proti smutnému triumfu Tomia Okamury můţeme postavit výprask SPOZ; čeští voliči jsou moţná tak trochu rasisti (ti, kterých se to netýká, nechť prominou), ale nejsou úplní idioti. Za třetí, přestaňme líčit zjevení ANO jako doklad vzestupu antisystémových stran. Osobně příliš nechápu voliče ochotné volit bývalého komunistu, údajného agenta StB a podnikatele, který vybudoval své impérium spíš ve stylu ruských oligarchů neţ Tomáše Bati. Na druhou stranu, v minulých volbách v Itálii získalo čtvrtinu hlasů hnutí komika Grilla, vedle jehoţ nápadů vypadají programové teze ANO jako ztělesněná solidnost. Jiná italská zkušenost se Silviem Berlusconim by nás měla varovat před vkládáním přílišných nadějí do miliardářů, kteří “dokázali, ţe to dokáţou“. Nic ale nenaznačuje, ţe by Babišova strana chtěla skoncovat se stávajícím politickým systémem (proč také, kdyţ byl pro jejího zakladatele tak výhodný). Spíše přirozeně vyplňuje prostor kolem politického středu, který kdysi nedokázali ovládnout příznivci Václava Havla - byť je představa Babiše jako pokračovatele Havlovy politiky značně paradoxní. ANO bude mít stejný problém jako Věci veřejné po minulých volbách, totiţ nerozloţit se a transformovat se ve skutečnou politickou stranu. Uvidíme, jestli to velkopodnikateli v zemědělství půjde lépe neţ fanouškovi sledovací techniky Vítu Bártovi. Sociální demokraté jako pravděpodobný koaliční partner by se nicméně měli obrnit trpělivostí. Za čtvrté, odolejme svůdné tendenci líčit ANO jako pravicovou stranu. Vysledoval snad někdo v jejím programu důraz na individuální zodpovědnost, sniţování role státu nebo třeba konzervativní společenské hodnoty? Ne? Tak přestaňme škatulkovat a akceptujme, ţe ANO je jako většina populistických projektů programově značně flexibilní. Není tedy důvod, proč by nemohlo plodně (míněno bez ironie) spolupracovat ve vládě s ČSSD. Konečně za páté, jakkoliv to v českém prostředí platí skoro za smrtelný hřích, cílem kaţdé politické strany je a má být uchopení moci - a je to tak správně. Pokud voliči dají straně dostatek hlasů, aby se dostala do parlamentu, měli by to její vůdci chápat jako mandát k potenciálnímu obsazení vládních křesel. Zapomeňme proto na proklamace, kdo s kým ano a s kým ne, a nechme strany pragmaticky zváţit uţitek moţných vládních koalic. Ideologické rozdíly mezi českými stranami jsou ostatně - s výjimkou účelově vyhrocených témat, jako je evropská integrace - v podstatě marginální. To samo o sobě nemusí systému prospívat (a soudě podle tristních volebních výsledků ODS, ale i ČSSD, také neprospívá), ale o to menší by měla být naše tolerance k neschopnosti stran domluvit se na funkční vládě. Dali jsme stranám důvěru v podobě hlasů, karty jsou rozděleny, investujme proto ještě trochu důvěry do schopnosti stran vyrovnat se s novou situací a přijít se ţivotaschopným vládním projektem. A doufejme přitom, ţe jim aktivistický prezident nebude házet klacky pod nohy v míře větší neţ malé. Autor přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze

URL| http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-61086170-povolebni-pat-ani-nahodou

Svobodnější jsou lepší než žádné 27.10.2013

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ Redakce Respekt



S pozvanými hosty o volbách a o tom, co přinesou do budoucna Co vám na výsledku voleb udělalo největší radost? Portmann - von Arburg: Ţe se dostala do sněmovny tradiční síla české politiky se spíše stabilizačním prvkem lidovci. KDU-ČSL je strana, jejíţ program vychází z delší kontinuity, z tradičních, dlouhodobě vyzkoušených hodnot. Jisté zadostiučinění lze cítit i nad tím, ţe ODS byla za některé praktiky, které do politiky nepatří, tvrdě, moţná i příliš tvrdě potrestána. Poselství voliče podle mě zní: Chceme více slušnosti, skromnosti. Je to volání, které lze snadno zneuţívat (novými subjekty), ale zásadně volání oprávněné, z něhoţ by se mohli poučit nejen občanští demokraté, ale i někteří sociální demokraté a členové TOP 09. Kudrna: Propad SPOZ, protoţe Strana přátel organizovaného zločinu do parlamentu nepatří. V případě ANO či Úsvitu přímé demokracie si voliči mohou leccos namlouvat, ovšem v případě Zemanovců věděli, s čím mají tu čest, a odmítli to. Vítám návrat KDU-ČSL do Poslanecké sněmovny, stejně jako to, ţe zelení nepohořeli totálně. Jsou to hodnotové strany s malými, ale nějakými “grassroot“ strukturami, které spojuje víc neţ touha po moci. Je tam aspoň nějaký prvek ideálu či ideologie. Lauder: Mě potěšilo, ţe voliči opět krouţkovali, díky tomu se do sněmovny nedostal kupříkladu úřadující šéf ODS Kuba, který bývá spojován se známým kmotrem této strany, “kníţetem z Hluboké“ Pavlem Dlouhým. Čili voliči se nevzdali důleţitého nástroje, jak stranám mluvit do toho, co nabízejí. Baláţová: Asi volební účast, očekávala jsem, ţe bude niţší. Taky odvaha a uvědomění některých stran dát na kandidátkách prostor i zástupcům menšin, protoţe je jasné, ţe zvláště v dnešní době problematického souţití nebo aspoň jeho prezentování, době ekonomické krize, protiromských demonstrací a averze vůči migrantům to prostě bez jejich participace na moci nepůjde. To, jak to dopadlo, je jiţ věc druhá. Smiggels Kavková: Také povaţuji za důleţité, ţe se do sněmovny nedostali Zemanovci, protoţe opak by znamenal posílení vlivu prezidenta. Riziko jsem spatřovala i v napojení strany na problematické osobnosti, například propojení na firmu Lukoil. Zároveň mě těší, ţe zelení dostali aspoň přes tři procenta hlasů, do budoucna vidím potenciál v jejich spolupráci s piráty, kteří měli téţ slušnou podporu. Je něco, co vás na volbách vyloţeně zaskočilo? Smiggels Kavková: Určitě obrovská podpora ANO a také úspěch Okamurova Úsvitu. To jsem ani v nejhorších snech nečekala: novodobí sládkovci s téměř sedmi procenty. Portmann - von Arburg: Přece jen bych předpokládal o dost lepší výsledek ČSSD. Nejhorší na volebním výsledku ale podle mě je rozdrobení politické krajiny, kdy se do Poslanecké sněmovny dostalo sedm stran. To znamená, ţe bude velmi těţké sestavit stabilní vládu a zvyšuje to tak moţnost dalších předčasných voleb. Kudrna: Úsvit. Přijde mi jako ještě větší zoufalost neţ Věci veřejné, přesto však tento opakovaný trik zabral. Úspěch Úsvitu garantuje, ţe i v příštích volbách budou další marketingové projekty, které kromě argesivní rétoriky nic nenabízejí a v parlamentu pak zkolabují pod tlakem lobbistů a vlastní tuposti. Baláţová: I mě zaskočil Úsvit, je neuvěřitelné, jak na lidi fungují jednoduchá hesla a sliby. Okamura se vyjadřuje i k tématům, o kterých ostatní politici mlčí, a on nabízí rychlá populistická řešení, jak zatočí s politiky, jak zatočí s Cikány atd. Všem snad musí být jasné, ţe to přece je blbost, ale asi to chtějí slyšet, chtějí naivně věřit tomu, ţe váţné problémy, které je nutné řešit systémově a dlouhodobě, nějaký spasitel vyřeší za jedno volební období. Myslím, ţe tahle strana ještě můţe nadělat hodně problémů, zvláště zůstane-li, jak nyní Tomio Okamura tvrdí, v opozici. Bude vidět, bude kritizovat a příští volby můţe získat dvojnásobek. Smiggels Kavková: Já věřím, ţe okamurovci tam déle neţ jedno volební období nevydrţí, úroveň jejich kandidátů je tak nízká, ţe to určitě bude fiasko. Portmann - von Arburg: Ještě k tomu úspěchu-neúspěchu ČSSD. Ne ţe bych si přál menšinovou vládu sociální demokracie s podporou komunistů. Ale musím se přiznat, ţe Bohuslav Sobotka má relativně slušný styl. Obávám se, ţe jeho případný konec v čele strany by nemusel být dobrou zprávou, pokud nám jde o základní slušnost ve vedení politických rozprav. Plné znění zpráv


Jak se česká společnost, viděno výsledkem voleb, proměňuje? A řekly volby něco konkrétního o společenské představě budoucnosti a vize, kam chceme jít? Lauder: Strany moc vizí budoucnosti nenabídly, čili v tomto směru nelze mnoho soudit. Stejně jako u prezidentských voleb je nicméně dobrá zpráva, ţe v nich výrazně neuspěli nejvíce protievropští politici, z čehoţ bych si troufala usuzovat, ţe kdyţ propadne Hlavu vzhůru! s Klausovým “pojďme vystoupit z EU“, tak se Češi tímto směrem nedívají. Baláţová: Ubývá těch, kterým vadí komunisté. A přibývá těch, kdo se vymezují proti politikům jako takovým, protoţe uţ jim nevěří a myslí si, ţe politiku mohou proměnit například úspěšní podnikatelé bez jakékoli politické prověrky. Kudrna: Jsme v demokratické pubertě. Hledáme, zkoušíme cokoli. Stále doufáme, ţe za rohem je mesiáš. Chybí tu zkušenost v tom, ţe zázračné recepty prostě neexistují a ţe jediným řešením problémů je postupná, trpělivá práce v nedokonalých, leč elementárně stabilních politických stranách. Ţádný politický systém, ani přímá demokracie, se bez stran neobejde, proto nám nezbývá neţ je postupně kultivovat. Ovšem to si stále odmítáme připustit. Smiggels Kavková: Dokud lidé nepochopí, ţe pokud chceme něco změnit, musíme začít u sebe a zajímat se o veřejné dění, tak se to nezmění. Baláţová: Teď nás čeká také zkouška pro ostatní poslance a politiky, kteří zpravidla ve své většině mlčí k tématu nesnášenlivosti. Ukáţe se, zda Úsvit a jeho poslanci budou ve sněmovně izolováni, nebo naopak strhnou další politiky ostatních stran, kteří opatrně a skrytě naznačují to, co Okamura říká veřejně. Vţdycky v době krize a toho, kdy lidé ztrácejí práci, jsou frustrovaní a taky málo sebekritičtí, uspějí ti, kdo slibují zbavit se lidí označovaných za problémové. Jenţe brzy se ukáţe, ţe pan Okamura tyto lidi - tedy nás, Romy, abych byla konkrétní - nikam vyvézt nemůţe. Romové jsou a budou součástí tohoto státu, nikam nezmizíme, nevysublimujeme, takţe jde o to, kdy se konečně začne rozumně řešit i otázka vzájemného souţití, sociálního bydlení, rovného přístupu ke vzdělání, zaměstnání atd. A to je výzva pro další strany, v jejichţ programech se koneckonců uţ objevují i tato témata. Portmann - von Arburg: Volby sklouzávají v českém prostředí čím dál víc na úroveň protestních manifestací - uţ vás nechceme, proto volíme ty nové. Protoţe jsou noví. Viděno z tohoto hlediska by ale mohlo být i dobré, ţe se Úsvit dostal do sněmovny. Zvyšuje to šanci, ţe se v Česku zavede určitý systém přímé demokracie, o němţ mluví, minimálně obecné referendum. Začít nicméně přímou demokracií hned “ve velkém“, to by bylo příliš riskantní. Doporučuji postupovat opatrně, nejdříve na obecní, pak na krajské a aţ nakonec na celostátní úrovni. Zásadně jde o to, aby občané dostali více odpovědnosti a menší moţnost svalovat vinu vţdy na “ty tam nahoře“. Očekávám, ţe by došlo k řadě špatných rozhodnutí. Ale právě záţitek negativních důsledků vlastního rozhodnutí můţe dlouhodobě vést ke zvýšení politické gramotnosti. Například právě proto bych si před zhruba dvěma roky přál, aby Řekové dostali moţnost v referendu hlasovat (a odmítnout) evropskou pomoc. Aby pak viděli a poznali na vlastní kůţi důsledky svého rozhodnutí. Dvacet dva procent tu získaly antisystémové strany (komunisté a Úsvit) a dalších téměř dvacet procent Babišovo neprůhledné hnutí ANO. Co uklidňujícího se dá říci na tenhle znepokojující výsledek? Portmann - von Arburg: I tento volební výsledek potřebuje být respektován. Lze jen doufat, ţe některé ze zmíněných stran si brzy uvědomí, ţe nějaký systém musí být a ţe mají za jeho udrţování odpovědnost. To znamená: Doufám, ţe ANO vytvoří spolu s ČSSD a KDU-ČSL vládu. Ale ţe bych byl takovou konstelací nadšen, to rozhodně ne. Lauder: Ţe jsme pevně zakotvení v evropských strukturách a ţe extrémnější vize - třeba Babišovy nápady s blokováním pohybu zboţí - se nebudou moci uskutečnit. Baláţová: Věřím ve zdravý rozum poslanců a poslankyň, kteří si snad uvědomí, ţe nemá cenu jen jitřit vášně, ale nabízet řešení. Myslím, ţe uklidněním můţe být to, ţe jedna věc jsou předvolební sliby a druhá to, co potom strany a jejich představitelé budou dělat. Plné znění zpráv


Kudrna: Uklidňujícího na tom nic nevidím, tedy kromě obecné naděje, ţe tato zkušenost přispěje k politickému zrání. Jestli budeme do roka volit znovu, tak by voliči mohli reflektovat další kolo zkušeností s marketingovými projekty a volit spíše klasické strany. Dokud tu vládly strany, tak byla jakási šance na dlouhodobou kultivaci. Kdyţ tu vládnou projekty, tak jaksi není co kultivovat. Bude zajímavé sledovat, jak rychle se ANO rozklíţí. Zahraniční zkušenosti se stranami s miliardářskými majiteli ukazují, ţe cokoli, co by stabilně přeţilo volební období, by bylo výjimkou potvrzující pravidlo. Smiggels Kavková: Uklidňovat nás můţe snad jen to, ţe například v řadách ANO se (na rozdíl třeba od Věcí veřejných) najde několik zajímavých osobností. Jejich nevýhodou je, ţe budou velmi nestabilním a nepředvídatelným koaličním partnerem. Úspěch KSČM je srovnatelný s předchozími volbami a jako ohroţení politického systému je nevnímám. Jak vlastně rozumíte Babišovu úspěchu? Portmann - von Arburg: Únava, zklamání nad počínáním etablovaných stran. A velmi inteligentní reklamní kampaň. To je bohuţel čím dál víc rozhodující faktor. Mimochodem, něco podobného uţ jsme zaţili u prezidentské volby. I Karel Schwarzenberg měl velmi dobrou kampaň a dostal se dál, neţ se čekalo. Smiggels Kavková: ANO těţí z celkové naštvanosti a nedůvěry v politiku a v politiky. Jeho heslo o tom, ţe na rozdíl od politiků oni makají, opravdu zabralo. Lidé často argumentují i tím, ţe Babiš má hodně peněz, a proto nejde do politiky kvůli penězům. Baláţová: Asi lidi přitahuje úspěch Andreje Babiše v byznysu, myslí si, ţe kdyţ je schopný v něm, můţe být schopný i v politice, ţe nemá zapotřebí krást, brát úplatky, podléhat lobbistům. Často jsem slyšela dokonce rezignace typu: I kdyby kradl, tak nepotřebuje tolik jako ti dosud. Portmann - von Arburg: Méně bych se ANO bál, kdyby šlo do vlády, neţ kdyby zůstalo v opozici a de facto znemoţnilo jakoukoli, byť jen velmi dočasnou stabilitu. Doufám, ţe Babiš nebude sázet na brzké předčasné volby. To bychom tady uţ pomalu měli poměry jako v Itálii nebo v Polsku dvacátých let, kdy za tím následoval diktátorský reţim Piłsudského. Kudrna: Babiš je jiný a voliči hledají “někoho - kohokoli - jiného“. Navíc zvládl marketing (i díky tomu, ţe nemusel moc řešit, jak to zafinancovat) a sehnal si také pár osobností s reputací. To je v neusazeném kontextu českých voleb solidní recept na úspěch. Baláţová: A ještě jedna věc. Myslím, ţe podstatná část voličů, kdyţ hází hlas do urny, nepřemýšlí o tom, jak se pak sloţitě či jednoduše bude sestavovat vláda. Teď budou voliči frustrovaní, ţe výsledky voleb nezaručily tu kýţenou změnu okamţitě, takţe si myslím, ţe bude nakonec ANO nuceno se na vládě podílet. Uvidíme. Rozhodně by to bylo zodpovědnější a chlapáčtější neţ se s takovým mandátem pohodlně postavit do opozice. Celkově se ANO moc nebojím, spíše doby, kdy se bude o nové vládě vyjednávat - zase uběhnou měsíce, kdy se nebude pracovat na potřebných zákonech. K volbám přišlo 59 procent lidí, coţ je historicky druhé nejniţší číslo po roce 1989. Nebylo Čechům lépe, kdyţ se nevolilo? Portmann - von Arburg: Nikoli! Svoji otázku snad nemyslíte váţně. Ke zvýšení volební účasti mám dva konkrétní návrhy: Zaprvé umoţnit konečně i hlasování korespondenčně. To ve Švýcarsku máme uţ zhruba 20 let. Většina z nás volí uţ jenom takto, takţe nechodí k volebním urnám. Navíc začíná jiţ fungovat i volení přes internet. Například právě včera jsem hlasoval o třech celonárodních referendech, a to odtud z Mikulova, na počítači. Druhý návrh je uţ zmíněná přímá demokracie. Musíme občanovi ukázat, ţe je brán váţně, ţe jeho hlas můţe něco dát do pohybu. Notabene přímá demokracie neznamená jen “něčemu zabránit“, co uţ schválil parlament (referendum), ale také moţnost pro občany, aby z jejich řad byly formulovány zcela nové nápady, sbíraly se podpisy. To vede k postupné větší angaţovanosti občanů ve veřejných záleţitostech. Baláţová: Při tom naštvání jsem čekala volební účast niţší, kolem 40-45 procent, proto jsem to v úvodu zmiňovala jako pozitivní překvapení. Lauder: Také bych to neviděla tak dramaticky. K senátním, evropským, ale také krajským volbám chodí mnohem méně lidí neţ teď k parlamentním. Plné znění zpráv


Smiggels Kavková: Češi bohuţel začínají sklouzávat k podobnému modelu chování jako za komunismu: ignorovat politiku a stáhnout se na chaty. Současná “blbá nálada“ vede ke klesající důvěře v demokracii jako takovou, coţ je velmi nebezpečné. Kudrna: Padesát devět procent je pořád většina, která hlasováním vyjádřila, ţe volit stojí za to. Ţe nedokonalé, leč svobodné volby jsou lepší neţ ţádné či povinné a ţe jsou něco, co stále podporuje solidní většina voličů. Nedávno proběhly volby v Německu a Rakousku, vyšli z nich lépe, nebo hůře neţ my? Lauder: Samozřejmě ţe z nich aţ na výjimky vyšli lépe - zvolili zavedené a solidní strany, které sestaví předvídatelnou a stabilní vládu. Portmann - von Arburg: Němci, a dokonce i Rakušané v nedávných volbách prokázali, ţe mají o poznání vyšší politickou vyzrálost. Protoţe sázeli převáţně na čitelné strany, ačkoli je i v Rakousku trend otevírat se více pro experimenty (nové subjekty). Nemá však smysl zaklínat voliče. Musíme ţít s tím, co tu máme. Baláţová: V tomto jsme opravdu limitovaní proti zmiňovaným sousedům kratší zkušeností s demokracií. V roce 1989 jsme skoncovali s totalitou a asi si představovali, ţe demokracie přinese jen samá pozitiva. Neţ se ukotví voličská odpovědnost a vyzrálost, stejně jako na druhé straně vyzrálost politická, bude to trvat. Kudrna: U nás to bohuţel na stabilní vládu nevypadá. Rozdíl je v tom, ţe Rakušané či Němci experimentují na okrajích politického systému. Nové subjekty pustí do parlamentu, ale ne z pozice druhé největší strany. To je asi ta postpubertální rovnováha mezi stabilitou a inovací v politickém systému, k níţ jsme se ještě nedopracovali. Smiggels Kavková: S Německem a Rakouskem se ještě, jak vidno, srovnávat nemůţeme. Buďme rádi, ţe to u nás zatím není třeba jako v Maďarsku... Portmann - von Arburg: Velmi souhlasím. Není to tu zatím tak váţné jako v Maďarsku. Ale faktem také je, ţe dnešním dnem se ulehčila cesta pro případné scénáře, jeţ by mohly vést k etablování nedemokratického či silně autoritářského reţimu i v Česku. Kudrna: Ve Vídni či Berlíně tancují zaběhané strany uţ mnohokrát opakované koaliční tanečky. Smlouvají, hrozí, ba vydírají, ale nakonec se dohodnou a s vysokou mírou pravděpodobnosti jim dohoda vydrţí do dalších voleb. V Praze majitel chemiček a slepičáren chvíli říká, ţe s nikým vládnout nebude, a pak ţe moţná ano. I kdyţ koalice bude upečena, potrvá to rozhodně déle neţ jakékoli období mezi jednou a druhou koaliční krizí. Bez ohledu na to, jaká vláda nakonec vznikne, co by tedy měly být první tři kroky, jeţ by měl budoucí premiér udělat? Kudrna: Záleţí, jestli myslíte premiéra ideálního, nebo toho, který můţe prakticky vylézt z koaličních jednání. Ideální premiér by voličům nejdřív předloţil pár zákonů, které pomohou očistit českou politiku - něco z agendy Rekonstrukce státu. Jestli by nebylo lepší, aby ten očekávatelný raději nedělal nic, to neumím říci. Jakási setrvačná stabilita můţe být lepší neţ případné zběsilosti. Smiggels Kavková: Schválit státní rozpočet. Dořešit občanský zákoník, aby vešel v platnost. A vyjednat čerpání dotací z evropských fondů v dalším období. Lauder: Co se udělat musí, je dotáhnout přípravu státního rozpočtu. A co by měl dělat rozhodně - pro rozpínajícího se prezidenta Zemana vykolíkovat nově jeho prostor, tedy dát mu najevo, ţe v parlamentní demokracii činí zásadní rozhodnutí vláda a potaţmo premiér, nikoli prezident. “Musíme ţít s tím, co tu máme.“ (Portmann - von Arburg) Portmann - von Arburg: Hlavně se však starat o to, aby politici jako vrstva zase získali zpátky renomé. To znamená být čitelný, mít zásady. A prokázat schopnost naslouchat těm druhým, být ochotný k nalézání konsenzuálních řešení a zacházet i s politickými protivníky slušně. Angela Merkelová ukazuje, ţe to jde.



Baláţová: Pro mě je důleţité, aby jednání o budoucí vládě probíhala co nejkultivovaněji, nejkonstruktivněji, bez vypjatých reakcí a emocí, které následovaly bezprostředně po vyhlášení výsledků. Otázka je, jak teď do procesu vstoupí prezident, opravdu bych ocenila, kdyby hlava státu konečně přestala ironizovat a rozdělovat a myslela na nutnost sestavení kabinetu. Od jaké moţné vládní varianty si slibujete největší šanci na modernizaci země a v čem? A jaký další vývoj ve společnosti očekáváte? Smiggels Kavková: Rozhodně bych preferovala, kdyby se do vlády dostala ČSSD, po letech vlády pravice by nám změna určitě prospěla. Ve středolevé koalici (ČSSD, ANO a KDU-ČSL) vidím také větší šanci na progresivnější směřování naší politiky a řešení sociálních problémů. Baláţová: V ţádném případě bych nechtěla vládu menšinovou, která bude celou dobu jen počítat hlasy ve sněmovně pro to či ono. Záleţí na tom, kdo opravdu bude ochoten se domluvit. Budu-li spravedlivě postupovat podle výsledků voleb a programových prohlášení, tak ČSSD, ANO, KDU-ČSL. “Modernizace Česka se prozatím nejspíš odkládá.“ (Kudrna) Kudrna: Modernizace vyţaduje stabilní vládu, která můţe energii věnovat vládnutí, nikoli koaličním krizím. Rád bych byl překvapen, ale z takto rozdaných karet mi stabilní koalice nevychází. Modernizace se tak nejspíš opět odkládá. Budeme se potácet v rámci hranic aktuálního statu quo. Ţádné velké reformy nebudou. Prostě další repríza Nečasovy vlády, jen s novým obsazením. Lauder: Nevím, jak s modernizací, protoţe konkrétní kroky záleţí na koaličních dohodách a konkrétním sloţení vlády, ale pokud mluvíme o stabilitě, pak by zemi více prospěla vláda, kde ANO nebude mít hlavní slovo a kde bude obklopeno zavedenými stranami. Portmann - von Arburg: Jedna otázka je, jaká vláda by byla stabilnější a pravděpodobnější. Druhá pak to, jaké strany by dohromady dokázaly zemi lépe modernizovat. Můţete mít sebelepší nápady a vůli k modernizaci, ale čtyři strany, které by dohromady stejně měly jen křehkou většinu a kdy jedna se cítí hodně pod svoji váhu (ODS), to je příliš riskantní pokus. Pravděpodobnější je varianta vlády ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Určitě zapojme ČSSD, koneckonců se stala nejsilnější stranou. V Česku jsou levostředové koalice zpravidla stabilnější, pravice má navrch pouze v historicky výjimečných situacích. A úplně největší zájem má momentálně být, aby vznikla vláda alespoň s “dočasně stabilní“ podporou. Rozpor v tomto výrazu ukazuje, ţe tu asi půjde o kvadraturu kruhu. Abych pravdu řekl: nevylučuji, ţe se český marasmus dostane od dnešního dne ještě hlouběji do nepěkné baţiny, ţe příště i politicky zatím příliš negramotný občan bude říkat, ţe je uţ načase skončit s experimenty. Nebo s demokracií. Jana Smiggels Kavková Vystudovala politologii v nizozemském Leidenu, zaměřuje se na genderové aspekty politiky. Je ředitelkou Fóra 50 %, organizace usilující o vyrovnané zastoupení ţen a muţů v politice. Zároveň působí jako předsedkyně České ţenské lobby. Silvie Lauder Absolvovala Fakultu sociálních věd UK, obor ţurnalistika. Dlouhodobě pracuje jako politická reportérka, nejdříve v Lidových novinách, nyní v týdeníku Respekt. Kromě politiky se zabývá společenskými tématy. Adrian portmann - von Arburg V roce 1993 navštívil jako gymnaziální student poprvé Česko, o dva roky později se sem přestěhoval z rodného Švýcarska. Následně studoval historii, politologii a balkánská studia v Bernu, ve Vídni a postgraduálně i na Univerzitě Karlově v Praze. Od roku 2007 ţije trvale v Brně, kde přednáší historii na Masarykově univerzitě. Je předsedou občanského sdruţení Conditio humana a zároveň předsedou Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních reţimů. Jarmila Baláţová Plné znění zpráv


Vystudovala ţurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK, obor filmová a televizní tvorba. V listopadu 1992 spoluzakládala v Českém rozhlasu romskou redakci, kde připravovala program romského vysílání O Roma vakeren. Nyní pracuje jako novinářka ČRo a Romey. Zdeněk Kudrna Vystudoval ekonomii v Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK a politickou ekonomii na Středoevropské univerzitě v Budapešti. V letech 2002-2003 působil jako poradce ministra financí Bohuslava Sobotky a v letech 2003-2005 jako konzultant Světové banky. V současné době pracuje ve vídeňském Institutu pro výzkum evropské integrace rakouské Akademie věd.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-61081140-svobodnejsi-jsou-lepsi-nez-zadne

Vítejte v klubu - Kde se v normalizačním Československu scházeli počítačoví nadšenci? 26.10.2013

games.cz str. 00 Jaroslav Švelch

Téma

V této chvíli se na stáncích prodává LEVEL 235 a redakce uţ pracuje na dalším čísle. Moţná jste však ţádné z doposud vydaných čísel Levelu neviděli ani nečetli. Proto vám pro ilustraci nabízíme následující článek z Levelu 234, abyste si mohli udělat obrázek o obsahu, kterým Level kaţdý měsíc s pomocí našich autorů plníme. Představte si to. Jste teenager v socialistickém Československu, kterému hodný strýček z Německa sehnal osmibitový mikropočítač. Chcete poznat, co všechno ta vaše hračka umí, chcete si zahrát nějakou hru (protoţe jste od bratrance slyšeli, ţe hry jsou senzační). Jenţe široko daleko nikdo počítač nemá a internet neexistuje. Časopisy o počítačích v trafice nekoupíte a o počítačové prodejně se vám můţe jen zdát. Zbývá poslední šance. Přeptat se v pionýrském domě nebo ve Svazarmu a vstoupit do počítačového klubu. Mladý programátor v ostravské 415. ZO Svazarmu. Foto: Vlastimil Veselý Počítačové kluby nebyly československou či východoevropskou specialitou. Na konci sedmdesátých let se v nich scházeli i zahraniční kutilové, aby společně experimentovali se stroji, které se po vynálezu a rozšíření mikroprocesorů náhle dostaly mezi lid. Jenţe na Západě se výroby a distribuce softwaru i publikování odborných knih a časopisů brzy chopily komerční firmy. V Československu osmdesátých let se soukromé podnikání nevedlo a centrální plánovači měli dost práce s dodávkami nedostatkového toaletního papíru a dámských vloţek, natoţ aby zajišťovali občanům počítačové programy. Zatímco v kapitalistických zemích tedy kluby upadaly v zapomnění, u nás zastávaly řadu funkcí nezbytných pro přeţití počítačové komunity. Stanička mlaďoučkých techničků Pamětníci praţského počítačového „undergroundu“ se shodují na tom, ţe první organizovaná skupina nadšenců se začala scházet v praţské Stanici mladých techniků, která patřila pod Dům mládeţe a pionýrů hlavního města Prahy. Pedagog a neúnavný organizátor Miroslav Háša v ní na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let zaloţil krouţek kybernetiky, aniţ by se v daném oboru vyznal. Jak dnes vzpomíná: „Nebavilo mě učit to, co umím, tak jsem začal učit to, co neumím, abych se to naučil taky.“ Vedle vláčků a leteckých modelů se tak v nenápadném baráku v dejvické ulici Pod Juliskou začaly prohánět i bity. Nebylo to úplně snadné. Ředitel Domu pionýrů podle Háši nejdřív počítače zakázal. Později sice zákaz odvolal, ale Stanice dlouho bojovala s nedostatkem strojů. Zpočátku na krouţek připadal jediný počítač, a tak si mladí technici počítač simulovali pomocí papírového modelu. Háša kolem sebe začal soustřeďovat smetánku československé mikropočítačové scény: lidi z výzkumných ústavů, konstruktéry z Tesly i vysokoškolské učitele. Mezi první průkopníky patřili Rudolf Pecinovský, dodnes aktivní didaktik programování, i Eda Smutný (viz článek o bří Smutných), československý hardwarový guru a konstruktér počítačů SAPI-1 a Ondra. Ten se pozvání do Stanice nejdřív zdráhal přijmout – podle Háši tvrdil, ţe Plné znění zpráv


„nemá čas, ţe dělá vědecko-technickou revoluci“. O několik měsíců později uţ však v Amatérském radiu, bibli elektronických nadšenců, horlivě Stanici propagoval coby člen jejího týmu odborníků. Postupně se podařilo obstarat vzácné a ostře střeţené západní počítače jako ZX81 a ZX Spectrum, a to metodou odpovídající pokroucené době. Jak vzpomíná veterán staničky Vít Libovický: „Objednat ze zahraničí to nešlo. To musely být devizy a to prostě neexistovalo. Tehdy to fungovalo tak, ţe člověk si u veksláka vyměnil koruny za nějaké devizy, venku to nakoupil, přivezl to sem a přes bazar to prodal.“ Logo Svazarmu Z bazaru (zpravidla z Klenotů na Karlově náměstí, jeţ se staly spojkou mezi počítačovými odborníky a černým trhem) pak Stanice hardware promptně odkoupila. „Nějakou dobu to řešili policajti a StB,“ pokračuje Libovický, „ale nakonec to dopadlo dobře, protoţe to bylo ku prospěchu socialismu.“ Krouţky byly určeny především pro děti a mládeţ. Po Praze se brzy rozneslo, ţe kdo chce dělat s počítači, musí do Dejvic. Začali se tu scházet budoucí plodní autoři her jako (v pořadí od nejstaršího k nejmladšímu) Libovický, Fuka nebo Fídler. Háša se svými spolubojovníky sestavil metodiku pro práci s počítači, kterou pak pouţívaly i další domy pionýrů po celém Československu. Ty se pak staly jednou z bran do strhujícího světa počítačů a počítačových her. Dospělé skvadře kolem Háši však začala být Stanice těsná. Jak ve svém historickém ohlédnutí vzpomíná Pecinovský: „Jednou někdo přišel s návrhem, ţe bychom náš zájmový klub mohli přestěhovat pod hlavičku 602. základní organizace Svazarmu, která sídlila v téţe budově, avšak měla samostatný vchod.“ Tajemná čísla Svazarmu Socialistický stát sice netrpěl soukromnické móresy, zato však vydatně podporoval takzvanou „zájmovou činnost“, tedy organizované a úřady posvěcené provozování bohulibých koníčků. Všichni hobbisté – ať uţ modeláři, hifisté nebo automobilisté – se sdruţovali pod hlavičkou socialistických organizací jako Svazarm nebo Socialistický svaz mládeţe (SSM). Jednak kvůli tomu, ţe museli – kdyby se scházeli jen tak, jednalo by se o nezákonné spolčování –, jednak kvůli tomu, ţe pak mohli vyuţívat společné prostory a získávat na svou činnost státní peníze. Do dějin československé počítačové kultury se zapsal především Svazarm, neboli Svaz pro spolupráci s armádou. Ten na stránkách Amatérského radia uţ v roce 1982 sliboval „zaměřit (...) zájmovou činnost tak, aby rostl počet techniků, hlavně mládeţe, kteří umějí zvládat výpočetní techniku a budou ji schopni vyuţívat ve prospěch našeho národního hospodářství i pro zvyšování obranyschopnosti naší vlasti.“ Ačkoli Svazarm byl oficiálně polovojenskou organizací a řídili ho armádní generálové, na kaţdodenní ţivot v klubech mělo neblahé propojení jen mizivý dopad. Jak říká Fuka: „Za celou dobu, co jsem tam byl aktivní, jsem nepřišel do styku s ničím, co by jakkoliv zavánělo armádou. Ale vím, ţe kdybych si neopatřil modrou kníţku, tak pro mě bylo připraveno nějaké speciální počítačové armádní místo.“ Foto: Vlastimil Veselý Kluby Svazarmu vznikaly po celé republice. Největší a nejaktivnější byla praţská 602. základní organizace Svazarmu, kde vznikl i legendární textový editor Text602. Dále můţeme zmínit rovněţ praţskou 666. ZO, přezývanou „tři švestky“, jeţ nemá nic společného se Satanem, a do níţ po neshodách s vedením přešla část „šestsetdvojky“. 415. ZO v Ostravě a 482. ZO v Praze pak prosluly jako přední výrobci her pro československý počítač PMD 85. Zdánlivě nesmyslné číslování organizací odráţelo zkostnatělé principy československé byrokracie. V principu bylo postupné, novější základní organizace měly vyšší čísla, ale ve skutečnosti se počítačové kluby „přisávaly“ na jiţ existující základní organizace – 666. ZO například začala jako klub motoristů. Ve Svazarmu se pravidelně scházeli nadšenci různých generací (ale zpravidla jen jednoho – hádejte kterého – pohlaví) a zkoušeli, co počítače dovedou a co oni dovedou s počítači. Pro některé členy kluby představovaly jedinou moţnost, jak se dostat k počítači; těm, kteří dokázali v zahraničí nebo v Tuzexu ukořistit vlastní stroj, pak poskytovaly informace, kontakty nebo programy z klubové „banky“. Kluby se tak staly centry počítačové scény, která navzdory totalitě rostla a bujela. Jak vzpomíná Háša, mnozí z jejich členů rozuměli praktickému programování líp neţ profesoři z ČVUT. Plné znění zpráv


Kolem roku 1988 uţ byly počítačové kluby ve všech větších městech, často se přitom dělily podle zvolené platformy na Sinclair kluby, Atari kluby a tak dál. Kromě odvěké řevnivosti mezi zastánci jednotlivých značek k tomu byly i čistě praktické důvody – sinclairista si stěţí vyměnil software s ataristou, nehledě na to, ţe se spolu ani nemohli učit strojový kód, protoţe kaţdý z těchto počítačů byl postavený kolem odlišného mikroprocesoru. Kluby se lišily i co do velikosti. Ty nejstarší a největší, jako třeba 602. ZO, přitáhly aţ tisíce členů (z nichţ většina se dění účastnila korespondenčně), jiné jich obsluhovaly sotva přes deset. Netahejte nám sem americké stroje Z dosavadního vyprávění by se mohlo zdát, ţe kluby byly idylickými ostrůvky svobody vystupujícími z dusné atmosféry normalizace. Jejich fungování ale často záviselo na blahovůli lokálních činovníků. A ne kaţdý z nich počítačům důvěřoval. Jak později vzpomínal novinář Ladislav Zajíček, organizace počítačového hobby připomínala boj s „byrokratickými supermany“. Dokládá to i příběh prvního československého Atari klubu. Ten hodlal Oldřich Burger, organizátor československého ataristického hnutí, zaloţit při Svazarmu v Klimkovicích na Ostravsku: „Bylo to schváleno místním svazem. Nikoli však předsedou, jen členem toho radioklubu. A předseda byl zdrbán někde na okresním výboru Svazarmu – co si to představuje, ţe sem budeme vozit nějaké americké stroje. Po vydání inzerátu se přihlásilo kolem třiceti zájemců, ale pak se řeklo, ţe ţádný Atari klub se tady dělat prostě nebude.“ Klub se nakonec podařilo zaloţit v Olomouci pod záštitou místní organizace Socialistického svazu mládeţe. Naštěstí pro kluby se s některými svazáky a generály dalo vyjednávat. Nad rozmachem 602. ZO zamhouřili generálové oko, protoţe část z výdělků organizace plynula do jejich rozpočtu. Tomáš Smutný, spoluzakladatel 602. ZO, vzpomíná, jak funkcionářům připisoval úspěchy svých svěřenců: „Řekli jsme: My na tobě necháme tu slávu, ţe třeba jedeme na mistrovství světa v Rubikově kostce, a ty nám jako svazák zařídíš, ţe můţeme volně třeba odebírat zahraniční časopis nebo se dostaneme k nějakým zdrojům.“ Podobně jako v ostatních oblastech společenského ţivota se i mezi členy klubů s velkou pravděpodobností pohybovali agenti StB. Miroslav Háša si toho byl vědom: „Říkalo se, ţe jakmile se vytvoří nějaký spolek a jsou tam tři lidi, tak jeden z nich je zkrátka „tajnej“. (...) Přišel tam tenkrát jeden člověk, který to řekl otevřeně: ‚Jsem ten a ten a hledám inţenýra Smutnýho.‘ Pak jsem zjistil, ţe dělá v Mototechně a má přímý kontakt na velitele StB.“ Přesto se státní orgány k mikropočítačové komunitě stavěly benevolentněji, neţ třeba k rockovým muzikantům – mimo jiné i kvůli tomu, ţe jim prostě nerozuměli. Obálka olomouckého Atari zpravodaje Jiný druh počítačové myši Jak to vypadalo v klubovnách? Můţeme si je představit jako stroze vybavené místnosti, kde blikaly malé černobílé televize „merkury“ a na stolech či lavicích stály posvátné počítače, často propojené s nejrůznějšími podomácku zbastlenými periferiemi. U počítačů seděli muţi, chlapci a výjimečně nějaká dívka, a programovali, kopírovali si software nebo hráli hry. Hardcore radioamatéři se pouštěli i do hardwarových projektů a zaplnili místnost vůní tajícího cínu. Ne všechny klubové prostory vyhovovaly svému poslání. 415. základní organizaci v Ostravě kupříkladu obtěţovaly myši. Vlastimil Veselý, autor Flappyho pro PMD 85, vzpomíná: „Kdyţ jsme přišli, řekli jsme si čau, sedli jsme k počítačům a bylo ticho. A pak vyběhly myši, protoţe ty věděly, ţe kdyţ je ticho, tak si jich nikdo nevšimne. Chytali jsme je do pastí a pak jsme je vyhazovali z okna, ale kdyţ to nějaká přeţila, tak se vrátila zpátky. (…) Pak jsme přestali myši řešit. Počítače myši neţraly a hovínka jsme vţdycky ráno zametli.“ Atmosféru ostravského klubu přibliţují i Veselého černobílé fotografie. Ne všechny kluby byly takhle tiché. I kdyţ měly v popisu práce kultivaci socialistické mládeţe, často se stávaly rušnou burzou imperialistických her. V úvodním vyprávění textovky Pomsta šíleného ataristy (1989) to s nadsázkou zachycuje Viktor Lošťák, člen Atari klubu ve slezských Odrách: „Pomalu jsi začal vybalovat svůj počítač, kdyţ v tom se ode dveří ozvalo: ‚Nesu, uţ to nesu! Sehnal jsem jazyk C, Turbo Pascal a geniální hru Housenka!!! Uţ ji hraju třetí den a jsem teprve v sedmdesáté fázi!‘ hulákal fanaticky Polách, třímaje nad hlavou kazetu Emgeton. Přítomní na okamţik strnuli. Potom vypukla vřava. Kaţdý se snaţil probojovat k nahrávacímu zařízení, aby tam umístil svůj magnetofon.“ Plné znění zpráv


Podobný zmatek zaţili při své návštěvě 602. ZO v Praze i David Hertl a Ondřej Kafka, pozdější vydavatel fanzinu ZX Magazín: „Neskutečnej brajgl, bordel, hroznej kravál. Byl tam takový stůl do téčka a tam seděli nějaký chlapi a hráli. Od toho stolu byly vyvedené přípojky ke kazeťáku a oni vţdycky řekli: ‚Teď nahráváme tuhle hru…‘ a strčili ji do svého kazeťáku. Kaţdý, kdo měl, si tam strčil svoji kazetu a nahrál si to.“ Na Hertla s Kafkou tento výjev dolehl natolik mocně, ţe se rozhodli klubového šílenství neúčastnit a nadále si programy vyměňovali prostřednictvím pošty. Svůj traumatický záţitek pak zpracovali jako komiks a otiskli ve svém časopise. Hra pro PMD 85 z produkce 415. ZO Svazarmu v Ostrave? Zapsáno do dějin Kluby hardware a software nejen zprostředkovávaly, ale také je samy vytvářely. 602. ZO například soustavně produkovala kancelářské a vzdělávací programy pro Spectrum a prodávala je na dobírku, 487. ZO pro změnu stála za rozšířením standardu Turbo 2000 pro zrychlené nahrávání z kazet na osmibitovém Atari (autorem standardu byl mimochodem Jiří Richter, pozdější spoluzakladatel firmy JRC). V klubech samozřejmě vznikaly i počítačové hry. Se svými svazarmovskými domovy se identifikovali zejména autoři titulů pro tuzemský počítač PMD 85. Konverze her Manic Miner, Boulder Dash či Flappy (všechny z roku 1987) nesly logo ostravské 415. ZO, zatímco 482. ZO přinesla několik originálů, například Hlípu (1989) Karla Šuhajdy, jednu z nejkomplexnějších československých her pro osmibity, inspirovanou britskými tituly jako Knight Lore. Zřejmě nejproslulejší čeští herní „vývojáři“ 80. let, František Fuka (tvořící pod značkou Fuxoft), Miroslav Fídler (Cybexlab) a Tomáš Rylek (T.R.C.) – společně vystupující jako sdruţení „Golden Triangle“ – docházeli do Stanice mladých techniků a později i do 602. a 666. ZO Svazarmu. I kdyţ se ve svých hrách ke své klubové příslušnosti otevřeně nehlásí, právě ve jmenovaných klubech navázali spolupráci. Ještě důleţitější, neţ tvorba vlastních programů, byla pro kluby publikační činnost. Před rokem 1990 v Československu nevycházel ţádný časopis zaměřený výhradně na počítače (natoţ na počítačové hry!) a nedostatek periodik tak suplovaly klubové zpravodaje. Většina z nich vypadala jako něco mezi fanzinem, technickou příručkou a inzertním plátkem, a značnou část zabíraly výpisy programů a technické nákresy (včetně návodů na sestrojení vlastního joysticku). Zpravodaje se však pravidelně věnovaly i hrám. Zpočátku publikovaly hlavně jejich „popisy“ – základní instrukce, k nimţ českoslovenští hráči, kteří v ţivotě neviděli originálku, neměli přístup. Tyto popisy byly často obohaceny o číty a „pouky“, tedy návody, jak docílit například nekonečných ţivotů za pomoci přepsání určité adresy v paměti počítače. V roce 1988 pak 666. ZO vydala Fukovu dvoudílnou broţuru Počítačové hry: historie a současnost, první tuzemský pokus o regulérní herní publicistiku. Největším a nejprofesionálnějším zpravodajem byla Mikrobáze, kterou vydávala 602. ZO společně s redakcí Amatérského radia. Její hlavní redaktor, notorický kverulant Ladislav Zajíček, v roce 1990 zaloţil časopis Bajt, který sice o počítačové zábavě referoval jen výjimečně, ale na jehoţ poslední straně publikoval mapky ke hrám budoucí enfant terrible české herní ţurnalistiky, Andrej Anastasov. Hra pro PMD 85 z produkce 415. ZO Svazarmu v Ostrave? Soumrak klubů Aţ do roku 1989 počet klubů rostl. Miroslav Háša se zasadil o vytvoření další sítě klubů vědecko-technické činnosti mládeţe, přímo podporované ústředním výborem SSM. Přibyly i skupiny věnující se šestnáctibitům – například praţský Amiga klub při 1113. ZO Svazarmu, za nějţ promlouval Martin Ludvík, pozdější vydavatel časopisu Excalibur. Sametová revoluce všechno změnila. Společenské a politické otřesy zaměstnaly občany natolik, ţe na své koníčky na čas zapomněli, a neţ se jim chuť se v klubech sdruţovat vrátila, Svazarm se rozpustil a SSM byl zrušený parlamentem. Následovala doba, kdy kaţdý chtěl být podnikatelem. Největší 602. ZO se rozpadla na řadu komerčních firem a neformálních skupinek. Ambicím některých klubových aktivistů se přitom nemůţeme divit – Svazarm jim sice pomohl přeţít socialismus, ale nyní se chtěli chopit příleţitosti. Plné znění zpráv


A k tomu uţ kluby nebyly potřeba. Lidé se mohli scházet bez strachu z StB, objevovaly se první časopisy jako Bajt a Excalibur; distribuci her a programů začal zprostředkovávat inzertní plátek Annonce a ze Západu se začaly dováţet počítače z druhé ruky i (neuvěřitelně drahý) originální software. Počítače postupně ztrácely auru výlučnosti a bylo s nimi moţné pracovat i bez podpory kolektivu. To ale neznamená, ţe se fandové počítačů a her přestali scházet. Nostalgičtí milovníci osmibitových a šestnáctibitových počítačů patřili k prvním kolonizátorům českých a slovenských internetových diskusních fór. A letmý pohled na internet prozradí, ţe celá řada skupinek se dodnes schází nad svými stárnoucími miláčky: Atari klub Prostějov, Sharp klub Brno nebo Sinclair klub Plzeň. Nebylo by vtipné, kdyby se na jednom z jejich setkání ukázali i zvědaví čtenáři Levelu? Komiks ze ZX Magazi?nu 10/1989 li?c?i?ci? traumaticky? za?z?itek z na?vs?te?vy Svazarmu Autor článku působí na Fakultě sociálních věd UK, kde právě dokončil disertační práci o historii herní kultury v normalizačním Československu. Bude vděčný za vaše případné příspěvky, tipy a vzpomínky týkající se historie československých her do roku 1994. Jeho email je [email protected].

URL| http://games.tiscali.cz/tema/vitejte-v-klubu-kde-se-v-normalizacnim-ceskoslovensku-schazeli-pocitacovinadsenci-64408

Život singles přináší svobodu, ale také samotu 26.10.2013

Táborský deník str. 08 KATEŘINA KREJČOVÁ

Táborsko

O Cenu Edvarda Beneše soutěţilo sedmnáct studentů. Diplom a uznání si včera odneslo z Památníku Edvarda Beneše osm z nich Sezimovo Ústí – Cenu Edvarda Beneše uděluje město Sezimovo Ústí od roku 1996 a i letos v pamětní síni druhého československého prezidenta převzalo ocenění osm studentů. Diplom, věcné a peněţité ceny dostali za soutěţní práce v oblasti sociologie a historie 20. století. Odborná komise posuzovala sedmnáct prací podle jejich odborného přínosu, materiálové dokumentace, metodické úrovně zpracování a přihlíţela také k významu zvoleného tématu pro hlubší poznání našich novodobých dějin. Mezi laureáty se ale neobjevil nikdo z táborského regionu. Ţivotní styl singles Nejkratší cestu pro čestné uznání, a to z Pacova, měla Kateřina Vondřášová (24), absolventka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Cenu si převzala za práci Ţivotní styl českých singles se zaměřením na stravování. „Intenzivně jsem se prací zabývala čtyři měsíce a téměř polovinu mi zabral sběr dat ve formě kvalitativních rozhovorů s lidmi, kteří jsou bez partnera, ţijí sami, s přáteli nebo rodiči,“ popisuje Kateřina Vondrášová. Právě na lidi bez partnerů – singles, se laureátka zaměřila: „Při rozhovorech s nimi jsem vyuţívala asociační metodu. Řekla jsem jim, ať mi napíšou na papír vše, co je napadne k ţivotnímu stylu člověka, který ţije sám.“ Největší výhodu spatřovali oslovení ve svobodě, v ţivotě bez závazků a také v tom, ţe svůj ţivot si mohou ţít, jak chtějí. Na druhou stranu se v odpovědích objevovala i samota. „Z práce vyplývají dva jevy. Člověk, který je singles, ať je to muţ nebo ţena, tak ve stravování mezi nimi nelze rozlišit zásadní rozdíly,“ vysvětluje studentka Kateřina Vondrášová. Tradičně se totiţ předpokládá, ţe ţena se věnuje přípravě jídla a muţ jiným činnostem v domácnosti. U lidí bez partnerů se podle laureátky ukázalo, ţe se rozdíl stírá. „Tím, ţe ţijí sami, veškerý volný čas tráví vesměs mimo domácnost a zjišťují, ţe mají spousty jiných zájmů. Ţeny, které byly předtím s partnerem a vaření pro ně bylo i koníčkem nebo se staraly o rodinu, přišly na to, ţe příprava jídla není středobod toho, co chtějí. Muţi naopak v době, kdy začali být sami, se vařit naučili a koníčka si v tom mnohdy našli,“ nastínila Kateřina Vondrášová závěr své práce. Plné znění zpráv


Cenu Edvarda Beneše si ocenění převzali z rukou Richarda Vlasáka z Husitského muzea: „Chtěl bych vyslovit naději, ţe slovo republika bude opět vyjadřovat nejen způsob státního zřízení, ale hlavně způsob hledání svobody a demokracie,“ sdělil své přání historik. Cenu prvního stupně si z Památníku Edvarda Beneše odnesly Lucie Řezáčová z Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity (obor sociologie) a Anna Macourková z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (obor historie 20. století). *** Cena Edvarda Beneše • Od roku 1996 uděluje Cenu Edvarda Beneše město Sezimovo Ústí kaţdoročně nejlepším studentským pracím ze sociologie a historie 20. století. • Oceněny mohou být práce vzniklé na vysokých školách v České republice v běţném školním roce. Cenu mohou získat všichni posluchači těchto škol. • V historii jsou preferovány tyto okruhy: vnitřní a zahraniční politika Československa, hospodářský vývoj Československa v teorii i praxi, právní aspekty vývoje Československa, Společnost národů, věda, kultura, sport. • V sociologii: sociologické dílo E. Beneše, dějiny české sociologie, sociologie politiky, mezinárodních vztahů, války a sociologie deviantního chování. Ocenění studenti – absolventi V oboru sociologie: • Lucie Řeţáčová, FSV UK Praha • Michaela Šimečková, FF UK Praha • Lucie Kondrátová, FSV UK Praha • Kateřina Vondrášová, FSV UK Praha V oboru historie 20. století: • Anna Macourková, FF UK Praha • Pavel Krejčí, PRF UK Praha • Jaroslav Nečas, FF MU Brno • Lucie Jahodářová, Metropolitní univerzita Praha o.p.s. Foto popis| CENA EDVARDA BENEŠE. Badatelskou činnost studentů či absolventů z celé republiky ocenili včera Sezimoústečtí. Rozdali Cenu Edvarda Beneše. Foto autor| Fota: David Peltán Region| Jiţní Čechy

STALO SE 25.10.2013

CIO Business World

str. 06

Stalo se

Ness s novým vedením Společnost Ness Technologies, poskytovatel řešení a byznys sluţeb v oblasti IT, vyměnil na začátku podzimu vedení českého i evropského zastoupení. Dosavadní generální ředitel Ness Czech Mirko Kalous se po osmi letech rozhodl věnovat novým projektům mimo skupinu Ness a řízením české pobočky byl pověřen Petr Jiřikovský. Ten v Ness Czech pracuje jiţ více neţ deset let, naposledy jako head of business development, v minulosti působil sedm let jako ředitel divize Public&Communication. Ke změně došlo také na úrovni zastoupení Ness Technologies pro střední a východní Evropu. Dosavadní prezident Milan Sameš se rozhodl jako člen představenstva věnovat podpoře obchodu v západní Evropě a jeho místo zaujal Shabtai Koren. Přichází do Nessu z pozice divizního prezidenta ve společnosti Amdocs, kde celkem strávil více neţ 17 let a kromě jiného se podílel na budování zastoupení ve střední a východní Evropě. Grund vede marketing Českých Radiokomunikací Jiří Grund nastoupil do Českých Radiokomunikací (ČRa) na pozici manaţera pro marketingovou komunikaci a vnější vztahy. Ve své funkci bude řídit veškeré marketingové aktivity společnosti. Šestatřicetiletý manaţer začal svou profesní kariéru jako novinář, později pracoval jako mluvčí české pobočky společnosti Microsoft. Ke korporátní komunikaci časem přibral zodpovědnost za marketingové aktivity Microsoftu na českém a slovenském trhu. Poté přešel na Ministerstvo obrany ČR, kde působil jako poradce ministra a manaţer zodpovědný za komunikaci. V posledních dvou letech se věnoval vlastní konzultační firmě Grucon. Plné znění zpráv


Obchodnímu oddělení v IS Berghof šéfuje Hruška Olomoucká společnost IS Berghof, dodavatel podnikového softwaru, jmenovala Milana Hrušku novým obchodním ředitelem. Jeho hlavní role bude spočívat v rozvoji obchodních příleţitostí v České republice, především pak v růstu zákaznické základny v segmentu průmyslové výroby. Čtyřiačtyřicetiletý manaţer působí v IS Berghof od roku 2009 jako obchodní konzultant pro obchodní, marketingové a předprodejní aktivity. Předtím působil na různých konzultačních pozicích ve firmách s3z, RTS, Navisys či Gemma Systems, na technologických postech pracoval také ve společnostech Adamovské strojírny a Motorpal. PR Microsoftu zajišťuje Čábelová Česká pobočka společnosti Microsoft má novou PR manaţerku, Lenku Čábelovou, která má kromě PR a komunikace na starosti i aktivity Microsoftu v oblasti společenské odpovědnosti. Čábelová přichází z PricewaterhouseCoopers (PwC) Česká republika, kde působila třináct let, naposledy – od roku 2008 – jako vedoucí oddělení marketingu a komunikace. Je absolventkou Filozofické fakulty a Fakulty sociálních věd na Univerzitě Karlově. Petr Bobek posílil Computerlinks Tuzemská pobočka německé společnosti Computerlinks získala zajímavou posilu z Microsoftu, Petra Bobka. Dosavadní marketingový manaţer produktů Microsoft Office nastoupil do Computerlinks na pozici business development managera. Jeho hlavním úkolem je rozvoj prodeje výrobků a řešení Citrix. Bobek vystudoval mikroelektroniku na ČVUT, působil jako produktový manaţer v Hewlett-Packard (HP) a jako předseda představenstva společnosti CES, která zastřešuje několik firem dodávajících školicí a marketingové sluţby pro IT firmy. Hlinka v Capgemini šéfuje obchodu a poradenské divizi Společnost Capgemini, poskytovatel sluţeb v oblasti technologií, outsourcingu a poradenství, jmenovala Tomáše Hlinku novým obchodním ředitelem a zároveň ředitelem poradenské divize. Do Capgemini přichází z českého zastoupení společnosti Microsoft, kde pracoval jako ředitel sluţeb, kde jeho tým v posledních třech letech vykazoval průměrně 20procentní nárůst příjmů a kromě jiného také prošel transformací. Předtím působil jako generální ředitel společnosti Arbes Technologies a v minulosti strávil šest let na vysokých manaţerských pozicích ve společnosti Oracle. Foto popis|

Martin Roman odstoupil z dozorčí rady ČEZu 25.10.2013

ct24.cz

str. 00 mav

Ekonomika

Praha - Bývalý generální ředitel ČEZu Martin Roman odchází z dozorčí rady tohoto polostátního energetického gigantu. Předsedou kontrolního orgánu největší energetické firmy v zemi byl od září 2011. Novými členy rady se stali Michal Mejstřík a primátor Chomutova Jan Mareš. Post předsedy dozorčí rady zůstane dočasně neobsazený, prozatím ji bude řídit místopředseda Václav Pačes. Nového šéfa rady jmenuje aţ příští šéf státní pokladny. Roman byl přitom ve vedení firmy téměř deset let a k odchodu z dozorčí rady se rozhodl uţ před několika měsíci. Podle Romana šlo o dlouho zvaţovaný a připravovaný krok. "Po téměř deseti letech práce ve vrcholných orgánech společnosti jsem se rozhodl definitivně opustit skupinu ČEZ a naplno se věnovat jiným projektům. Uzavírám tak jednu dlouhou profesní etapu, po dobu které jsem měl tu čest být součástí rozvoje jedné z nejúspěšnějších firem v České republice," vysvětlil Roman. Navíc pro svůj krok uţ byl rozhodnutý delší dobu: "Dnešní den jsem si pro odchod nevybral náhodou. Nechci, aby bylo mé čistě osobní rozhodnutí spojováno s politickými vlivy z jedné či druhé strany. Proto jsem se rozhodl odejít v době, kdy ţádné politické tlaky nejsou. Samotné rozhodnutí odejít z dozorčí rady ČEZu jsem učinil a oznámil premiérovi jiţ na jaře letošního roku." Plné znění zpráv


Dozorčí rada odcházejícímu předsedovi poděkovala za jeho dlouholetou a usilovnou práci ve prospěch akcionářů a klientů skupiny ČEZ. "Během jeho působení (Romana) ČEZ přinesl do veřejných rozpočtů 357 miliard korun na daních a dividendách. Z pohledu dozorčí rady je však zásadním hodnocením i investiční rating a ten je pro Martina Romana skvělou vizitkou. ČEZ je jedinou z velkých evropských energetických společností, které se během posledních 10 let rating nezhoršil – ČEZu se dokonce rating od roku 2004 navzdory krizi zlepšil," prohlásil Pačes. Zkušený manaţer byl předsedou představenstva a generálním ředitelem společnosti v letech 2004 aţ 2011. Kvůli svému postavení v čele polostátní energetické firmy i vztahům s politiky býval označován za jednoho z nejvlivnějších lidí českého byznysu. "Plně respektuji rozhodnutí Martina Romana ukončit své působení v dozorčí radě ČEZu," prohlásil ministr financí v demisi Jan Fischer a dodal: "Děkuji panu Romanovi za 10 let v čele ČEZu, během kterých se mu podařilo vybudovat silnou, stabilní a respektovanou společnost... Jmenování nového předsedy po dohodě s premiérem Rusnokem přenechám novému ministru financí, který vzejde z předčasných voleb." Seznamte se s novými členy dozorčí rady Michal Mejstřík je profesorem ekonomie Univerzity Karlovy v Praze, kde přednáší kurzy bankovnictví a financí. Zde také vybudoval a několik let vedl prestiţní Institut ekonomických studií FSV UK. V posledních letech působil jako externí konzultant mezinárodních organizací (USAID, Světové banky, Evropské komise ve středovýchodní Evropě i Asii), české vlády a řady korporací, ať uţ samostatně, nebo prostřednictvím společnosti EEIP. Michal Mejstřík byl v roce 2010 zvolen předsedou Mezinárodní obchodní komory ČR. Od března 2011 je rovněţ předsedou dozorčí rady Českého aeroholdingu. Mejstřík nahradil v dozorčí radě Jana Kohouta, který se uţ při jmenování ministrem zahraničí svého členství vzdal. Jan Mareš je nyní primátorem statutárního města Chomutov. Předtím působil jako ředitel Střední školy energetické a stavební v Chomutově. Mimo jiné je předsedou Komory statutárních měst a obcí ČR a místopředsedou Svazu měst a obcí ČR. Je rovněţ předsedou Rady Asociace energetického a elektrotechnického vzdělávání.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/247645-martin-roman-odstoupil-z-dozorci-rady-cezu/

Martin Roman skončil v dozorčí radě ČEZ, doplní ji Mejstřík a Mareš 25.10.2013 ekonomika.iDNES.cz str. 00 Domácí ekonomika iDNES.cz, Iva Špačková, MF DNES, Jana Klímová Dlouholetý šéf polostátní energetické skupiny ČEZ Martin Roman opustil podle očekávání post předsedy i člena dozorčí rady firmy. Oznámil to na jejím pátečním řádném jednání, které sám svolal. Potvrdil tak informace MF DNES, která o chystaném kroku Romana informovala uţ ve čtvrtek. Novými členy dozorčí rady se stali Michal Mejstřík a Jan Mareš. Podle Romana to byl dlouho zvaţovaný a připravovaný krok. "Po téměř deseti letech práce ve vrcholných orgánech společnosti jsem se rozhodl definitivně opustit skupinu ČEZ a naplno se věnovat jiným projektům. Uzavírám tak jednu dlouhou profesní etapu, po dobu které jsem měl tu čest být součástí rozvoje jedné z nejúspěšnějších firem v České republice," uvedl po jednání Roman. Pátek, tedy den voleb do Poslanecké sněmovny, si podle svých slov pro odchod nevybral náhodou. "Nechci, aby bylo mé čistě osobní rozhodnutí spojováno s politickými vlivy z jedné či druhé strany. Proto jsem se rozhodl odejít v době, kdy ţádné politické tlaky nejsou. Samotné rozhodnutí odejít z dozorčí rady ČEZ jsem učinil a oznámil premiérovi jiţ na jaře letošního roku," dodal.



Ministr financí, tedy šéf úřadu, do jehoţ kompetence správa státních podílů v klíčových firmách spadá, jeho rezignaci přijal. "Plně respektuji rozhodnutí Martina Romana ukončit své působení v dozorčí radě ČEZ," řekl Jan Fischer. Post předsedy dozorčí rady zůstane dočasně neobsazený. Aţ do zvolení nového předsedy ji bude řídit její místopředseda Václav Pačes. "Jmenování nového předsedy po dohodě s premiérem Rusnokem přenechám novému ministru financí, který vzejde z předčasných voleb," doplňuje ministr financí v demisi Fischer. Další personální změnou, kterou dozorčí rada kromě rezignace svého předsedy projednávala, bylo nahrazení místa v radě za Jana Kohouta, který se uţ při jmenování ministrem zahraničí svého členství vzdal. Novým členem dozorčí rady byl schválen Michal Mejstřík. Ten byl členem poradního orgánu vlády NERV, zároveň je předsedou Mezinárodní obchodní komory (ICC ČR), učí na Institutu ekonomických studií FSV UK a řídí poradenskou firmu EEIP. Dalším novým členem dozorčí rady se stal primátor Chomutova Jan Mareš. Před tím působil v tomto městě jako ředitel Střední školy energetické a stavební. Mimo jiné je předsedou Komory statutárních měst a obcí ČR, místopředsedou Svazu měst a obcí ČR a předsedou Rady Asociace energetického a elektrotechnického vzdělávání. V současnosti jsou tak v dozorčí radě obsazena všechna místa. Martin Roman: vzletná éra, postupný pád Roman v prvních letech znamenal pro firmu jednoznačný přínos. ČEZ se pod jeho vedením stal důleţitým hráčem v tuzemsku i ve střední Evropě. Trţby firmy se od roku 2004 zvedly ze 60 miliard na nynějších 200 miliard korun a ceny akcií se zvýšily ze stokoruny aţ na 1 400 korun v roce 2008. Díky těmto faktům, ale i díky tomu, ţe měl štědrý opční program na akcie ČEZ, se tak z něj stal člověk s bohatstvím v řádu nejméně stovek milionů korun. Po finanční krizi se však bezproblémový trend začal obracet a poněkud blednout začala i hvězda Martina Romana. Ukázalo se, ţe některé transakce ČEZ v zahraničí jsou více rizikové, neţ firma tvrdila, coţ byl případ Albánie či Maďarska. Problémy měla společnost i v Bulharsku či Rumunsku. O některé obchody se také začala zajímat policie, například o okolnosti prodeje úspěšné firmy IC Energo či německé firmy Mibrag. V roce 2009 a 2010 se ČEZ stal také kupcem obřích solárních parků, za kterými stály neprůhledné skupiny s pravděpodobným napojením na lobbisty. I sám Roman se od roku 2009 postupně víc neţ manaţerem stával vlivným muţem v byznysu i politice. Za vlády Mirka Topolánka se Romanova tvář spojovala s Romanem Janouškem, Markem Dalíkem či přímo ministry vlády. Jeho vliv se upevnil i za úřednické vlády Jana Fischera či v éře Petra Nečase. Zlom přišel v roce 2011, kdy se začalo spekulovat o moţném odchodu Romana z firmy. V září náhle rezignoval na post ředitele a předsedy představenstva a přesunul se do čela dozorčí rady ( více zde ). Údajně proto, ţe se na tom dohodl s premiérem, aby měl více času na dokončení tendru na dostavbu Temelína. Větší problém však Romanovi zjevně přinesly dokumenty, které zrovna tehdy v září vyplavaly na povrch a jeţ poukázaly na jeho těsné vazby na skupinu Appian (více zde) . Tu vyšetřovala švýcarská prokuratura kvůli ovládnutí Mostecké uhelné. Appian přitom také v roce 2002 ovládl státní plzeňskou Škodu, kterou tehdy Roman řídil. Z dokumentů vyplývalo, ţe jeho manaţerský tým získal hned při koupi Škody Appianem opce a později i dvě třetiny firmy. Roman však odmítl, ţe by někdy měl nebo získal podíl ve Škodě. Svůj podíl údajně předal právníkovi Josefu Broţovi. Celou věc šetří od té doby policie. Roman se nyní kromě dozorčí rady ČEZ věnoval investicím do nemovitostí, na nichţ spolupracuje právě s Broţem, stal se vlivným hráčem v tuzemském nejluxusnějším skiareálu ve Špindlerově Mlýně, sponzoruje soukromou školu a gymnázium PORG vedené Václavem Klausem mladším a podporuje charitu. K nejznámějším jeho dobročinným projektům patří Čtení pomáhá.



URL| http://ekonomika.idnes.cz/martin-roman-ajeho-odchod-z-cez-dzb/ekonomika.aspx?c=A131025_114534_ekonomika_spi

Martin Roman odstoupil z funkcí v dozorčí radě ČEZ. Novými členy se stali Michal Mejstřík a Jan Mareš. 25.10.2013

kurzy.cz

str. 00

Akcie v ČR

Dozorčí rada ČEZ dnes projednala a vzala na vědomí odstoupení Martina Romana z funkcí člena i předsedy dozorčí rady. Následně kooptovala Michala Mejstříka a Jana Mareše jako její nové členy. V současné době jsou tak v dozorčí radě obsazena všechna místa. Dozorčí rada ČEZ dnes projednala a vzala na vědomí odstoupení Martina Romana z funkcí člena i předsedy dozorčí rady. Následně kooptovala Michala Mejstříka a Jana Mareše jako její nové členy. V současné době jsou tak v dozorčí radě obsazena všechna místa. Aţ do zvolení nového předsedy ji bude řídit její místopředseda Václav Pačes. Martin Roman oznámil svůj záměr odejít z dozorčí rady ČEZ na jejím dnešním jednání. Podle něj šlo o dlouho zvaţovaný a připravovaný krok. "Po téměř deseti letech práce ve vrcholných orgánech společnosti jsem se rozhodl definitivně opustit skupinu ČEZ a naplno se věnovat jiným projektům. Uzavírám tak jednu dlouhou profesní etapu, po dobu které jsem měl tu čest být součástí rozvoje jedné z nejúspěšnějších firem v České republice," uvedl dnes Martin Roman. Dozorčí rada vyslovila odcházejícímu předsedovi poděkování za jeho dlouholetou a usilovnou práci ve prospěch akcionářů a klientů skupiny ČEZ. „Martin Roman se významně podílel na tom, ţe ČEZ byl v minulých téměř deseti letech spolehlivým dodavatelem elektřiny zákazníkům a stabilních výnosů státu. Během jeho působení ČEZ přinesl do veřejných rozpočtů 357 miliard korun na daních a dividendách. Z pohledu dozorčí rady je však zásadním hodnocením i investiční rating a ten je pro Martina Romana skvělou vizitkou. ČEZ je jedinou z velkých evropských energetických společností, které se během posledních 10 let rating nezhoršil – ČEZu se dokonce rating od roku 2004 navzdory krizi zlepšil. Děkuji Martinovi Romanovi jménem Dozorčí rady za vše, co pro společnost ČEZ za ta léta udělal,“ uvedl v této souvislosti místopředseda dozorčí rady ČEZ Václav Pačes. Nový člen dozorčí rady Michal Mejstřík je profesorem ekonomie Univerzity Karlovy v Praze, kde přednáší kurzy bankovnictví a financí. Zde také vybudoval a několik let vedl prestiţní Institut ekonomických studií FSV UK. V posledních letech rovněţ působil jako externí konzultant mezinárodních organizací (USAID, Světové banky, Evropské komise ve středovýchodní Evropě i Asii), české vlády a řady korporací, ať uţ samostatně nebo prostřednictvím společnosti EEIP, a. s. Michal Mejstřík byl v roce 2010 uvolen předsedou Mezinárodní obchodní komory České republiky (ICC-CR). Od března 2011 je rovněţ předsedou dozorčí rady Českého aeroholdingu, a. s. Nový člen dozorčí rady Jan Mareš je v současné době primátorem statutárního města Chomutov. Před tím působil jako ředitel Střední školy energetické a stavební v Chomutově. Mimo jiné je předsedou Komory statutárních měst a obcí ČR a místopředsedou Svazu měst a obcí ČR. Je rovněţ předsedou Rady Asociace energetického a elektrotechnického vzdělávání. Ladislav Kříţ mluvčí ČEZ Doplnění redakce: Citujeme z textu "prohlášení Martina Romana", které má redakce k dispozici. "... Dnešní den jsem si pro odchod nevybral náhodou. Nechci, aby bylo mé čistě osobní rozhodnutí spojováno s politickými vlivy z jedné či druhé strany. Proto jsem se rozhodl odejít v době, kdy ţádné politické tlaky nejsou. Samotné rozhodnutí odejít z dozorčí rady ČEZ jsem učinil a oznámil premiérovi jiţ na jaře letošního roku."



URL| http://zpravy.kurzy.cz/358071-martin-roman-odstoupil-z-funkci-v-dozorci-rade-cez-novymi-cleny-se-stalimichal-mejstrik-a-jan/

Martin Roman odstoupil z funkcí v dozorčí radě ČEZ 25.10.2013

parlamentnilisty.cz str. 00 Alena Hechtová

Monitor

Dozorčí rada ČEZ v pátek projednala a vzala na vědomí odstoupení Martina Romana z funkcí člena i předsedy dozorčí rady. Následně kooptovala Michala Mejstříka a Jana Mareše jako její nové členy. V současné době jsou tak v dozorčí radě obsazena všechna místa. Aţ do zvolení nového předsedy ji bude řídit její místopředseda Václav Pačes. Martin Roman oznámil svůj záměr odejít z dozorčí rady ČEZ na jejím pátečním jednání. Podle něj šlo o dlouho zvaţovaný a připravovaný krok. "Po téměř deseti letech práce ve vrcholných orgánech společnosti jsem se rozhodl definitivně opustit skupinu ČEZ a naplno se věnovat jiným projektům. Uzavírám tak jednu dlouhou profesní etapu, po dobu které jsem měl tu čest být součástí rozvoje jedné z nejúspěšnějších firem v České republice," uvedl v pátek Martin Roman. Krok ihned okomentoval i ministr financí v demisi Jan Fischer. “Plně respektuji rozhodnutí Martina Romana ukončit své působení v dozorčí radě ČEZ. Děkuji panu Romanovi za 10 let v čele ČEZ, během kterých se mu podařilo vybudovat silnou, stabilní a respektovanou společnost,“ uvedl i v tiskové zprávě vydané rezortem, který aktuálně zastupuje. Dočasně převezme řízení Václav Pačes Post předsedy dozorčí rady ČEZ zůstane nyní dočasně neobsazený. Aţ do zvolení nového předsedy ji bude řídit její místopředseda Václav Pačes: “Jmenování nového předsedy po dohodě s premiérem Rusnokem přenechám novému ministru financí, který vzejde z předčasných voleb,“doplňuje ministr financí Jan Fischer. I dozorčí rada vyslovila odcházejícímu předsedovi poděkování za jeho dlouholetou a usilovnou práci ve prospěch akcionářů a klientů skupiny ČEZ. “Martin Roman se významně podílel na tom, ţe ČEZ byl v minulých téměř deseti letech spolehlivým dodavatelem elektřiny zákazníkům a stabilních výnosů státu. Během jeho působení ČEZ přinesl do veřejných rozpočtů 357 miliard korun na daních a dividendách. Z pohledu dozorčí rady je však zásadním hodnocením i investiční rating a ten je pro Martina Romana skvělou vizitkou. ČEZ je jedinou z velkých evropských energetických společností, které se během posledních 10 let rating nezhoršil - ČEZu se dokonce rating od roku 2004 navzdory krizi zlepšil. Děkuji Martinovi Romanovi jménem dozorčí rady za vše, co pro společnost ČEZ za ta léta udělal,“ uvedl v této souvislosti místopředseda dozorčí rady ČEZ Václav Pačes. Do dozorčí rady Mejstřík a Mareš... Nový člen dozorčí rady Michal Mejstřík je profesorem ekonomie Univerzity Karlovy v Praze, kde přednáší kurzy bankovnictví a financí. Zde také vybudoval a několik let vedl prestiţní Institut ekonomických studií FSV UK. V posledních letech rovněţ působil jako externí konzultant mezinárodních organizací (USAID, Světové banky, Evropské komise ve středovýchodní Evropě i Asii), české vlády a řady korporací, ať uţ samostatně nebo prostřednictvím společnosti EEIP, a. s. Michal Mejstřík byl v roce 2010 zvolen předsedou Mezinárodní obchodní komory České republiky (ICC-CR). Od března 2011 je rovněţ předsedou dozorčí rady Českého aeroholdingu, a. s. Nový člen dozorčí rady Jan Mareš je v současné době primátorem statutárního města Chomutov. Před tím působil jako ředitel Střední školy energetické a stavební v Chomutově. Mimo jiné je předsedou Komory statutárních měst a obcí ČR a místopředsedou Svazu měst a obcí ČR. Je rovněţ předsedou Rady Asociace energetického a elektrotechnického vzdělávání. Plné znění zpráv



Roman má dnes skončit v ČEZ 25.10.2013

Právo

str. 09 (pro)

Zpravodajství

Dlouholetý šéf energetické společnosti ČEZ a nyní šéf dozorčí rady firmy Martin Roman má dnes ve funkci skončit. Uvedl to týdeník Ekonom. V řídicích orgánech energetické společnosti působil téměř deset let. Jeho nástupcem v čele kontrolního orgánu má být ekonom Michal Mejstřík. Mluvčí ČEZ Ladislav Kříţ Právu pouze řekl, ţe dnes se koná řádná schůzka dozorčí rady společnosti a na programu je doplnění jednoho člena rady. „Ţádné jiné personální změny v plánu nejsou,“ uvedl. Podle dobře informovaného zdroje Práva je ale moţné, ţe nový bod, kterým by mohlo být odvolání Romana, můţe být na pořad jednání zařazen během schůze. Roman ve funkci generálního ředitele a předsedy představenstva ČEZ působil od roku 2004 do září 2011, kdy ho nahradil tehdejší výkonný ředitel Daniel Beneš. Mejstřík působí jako profesor Institutu ekonomických studií (IES) Fakulty sociálních věd UK a zastává funkci předsedy vědeckopedagogické rady IES. Vystudoval praţskou Vysokou školu ekonomickou. Pracoval v Ekonomickém ústavu ČSAV. Po roce 1990 studoval na Londýnské ekonomické škole. Začátkem 90. let se podílel na zaloţení Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělání UK a AV ČR, kde pracoval jako vědecký tajemník a poté výkonný ředitel. V letech 2002 aţ 2007 zasedal v dozorčích radách několika krajských distributorů plynu, v letech 2009 aţ 2011 byl předsedou dozorčí rady ČSA, od roku 2011 předsedá dozorčí radě Českého aeroholdingu.

Rozdělení eurozóny by poškodilo Německo 24.10.2013

businessinfo.cz str. 00 EurActiv.cz

Aktuality z EU

Pokud by se eurozóna rozdělila na „silnější“ a „slabší“ část, konkurenceschopnost zadluţených států by díky slabší měně vzrostla a mohlo by jim to pomoci z ekonomických problémů. EU jako takovou by však podobný krok mohl ekonomicky oslabit a negativně by rozdělení ovlivnilo zejména německý export, kterému slabší euro prospívá. Tak reagují oslovení čeští odborníci na návrh, který předloţilo 18 evropských ekonomů. Rozdělení eurozóny na silnější a slabší část by mohlo zadluţeným zemím jiţní Evropy ulehčit, mělo by ale negativní dopad na německou ekonomiku. Tak hodnotí oslovení ekonomové nedávno zveřejněný návrh na vytvoření jakési „dvourychlostní eurozóny“. Manifest, o jehoţ zveřejnění tento týden informovala i řada českých médií, podepsalo osmnáct evropských ekonomů. Byl mezi nimi i viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl, který tím podle svého sdělení pro Hospodářské noviny vyjádřil svůj soukromý názor, nikoliv názor české centrální banky. Podle návrhu ekonomů by se měla eurozóna rozdělit na „severní část“ sloţenou ze silnějších států euro oblasti a „jiţní část“, která by zahrnovala slabší státy pouţívající jednotnou měnu. „Severní křídlo“ by mělo ze současné eurozóny vystoupit a zavést nové, silnější euro. Jiţním zemím by pak zůstala dosavadní společná měna, která by ovšem byla oslabena. Aktuální nastavení eurozóny totiţ nefunguje a problémy ohroţují základy celé Evropské unie a jednotného trhu, domnívá se spolu s viceguvernérem Hamplem například bývalý evropský komisař pro vnitřní trh Frits Bolkestein nebo bývalý prezident Spolkového svazu německého průmyslu Hans-Olaf Henkel. Rozdílné váhové kategorie Eurozónu v současné době tvoří dvě zcela odlišné „váhové kategorie“ – země severu a zejména Německo představují zdroj likvidity pro zadluţené země jiţní Evropy, okomentoval současný stav ekonom Michal Mejstřík, Plné znění zpráv


který mimo jiné působí jako profesor na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity. „Je otázka, do jaké míry je současná situace udrţitelná. Je moţné, ţe v krátké době se stabilizuje, ale nelze vyloučit, ţe zemím jiţního křídla dojdou síly a ţe krize udeří znovu,“ řekl EurActivu. Zmíněné návrhy jsou proto podle něj úvahami nad určitým relevantním scénářem. Signatáři výzvy kritizují právě stav, ve kterém se prý severní státy eurozóny stávají jakousi „peněţenkou“ pro financování záchranných programů určených pro jiţní státy. Neznamená to prý, ţe by uţ silnější státy eurozóny neměly v budoucnu těm slabším pomáhat. Podpora by prý ale měla být omezená. „Chápu, kam jejich návrh směřuje,“ řekl redakci hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil. Slabší státy by díky rozdělení v podstatě devalvovaly svou měnu, coţ by mohlo vést ke zvýšení jejich konkurenceschopnosti, a tedy moţnosti oţivit ekonomiku. Rozdělení by prý na druhou stranu Evropskou unii jako celek mohlo ekonomicky oslabit. „Kdyţ jste v krizi a potřebujete zemi vrátit konkurenceschopnost, máte dvě moţnosti – sníţit mzdy, jako to udělali v Litvě, nebo oslabit měnu, jako to udělali například v Argentině,“ říká analytik Raiffeisenbank Aleš Michl. V případě druhého řešení prý sice přicházejí bankroty, ale návrat k ekonomickému růstu je rychlejší a „nemusí tolik bolet“ jako v případě sniţování mezd. Proto by prý doporučil rozdělení eurozóny, respektive odchod jiţních zemí, které by tak mohly devalvovat měnu, jak bylo zmíněno. Z eurozóny by prý případně mohlo vystoupit Německo, které by pak posílilo marku. Dopad na Německo Právě na Německo, které je nejsilnější ekonomikou EU, by mohlo mít rozdělení navrţené v manifestu negativní dopad, dodává Navrátil. Přítomnost slabších států v eurozóně totiţ sniţuje kurz eura, coţ prospívá německému exportu. Jeho podíl na německém HDP se pohybuje okolo 50 %, coţ je u velkých ekonomik výjimečné. Na druhé straně musí nést Německo náklady na záchranu zadluţeného jiţního křídla Evropy, připomíná znovu Navrátil. V rétorické rovině tak prý sice Německo jiţní státy vyzývá k rozpočtové střídmosti, uvědomuje si však, ţe největší část nákladů na záchranu eurozóny ponese samo. Pouhá technikálie Z technického hlediska by případné rozdělení podle oslovených ekonomů nepředstavovalo výrazný problém. „Kdyţ se podíváte na někdejší rozdělení československé měny, tak podobně jako v případě eura šlo pouze o technikálii. Samotné rozdělení, jak ukázal případ České republiky, je tedy zcela technicky zvládnutelné,“ řekl redakci Michal Mejstřík. Větší problém podle něj představují právě zmíněné dopady na německou ekonomiku. Ani politicky by však situace nebyla tak jednoduchá, upozorňuje David Navrátil. „Smlouvy EU nepočítají s tím, ţe by některá z členských zemí mohla eurozónu opustit,“ připomněl. „Ukazuje to, jak krátkozrací politici jsou nebo byli. Nemít ve smlouvách jasně nadefinované provedení ‚exitu‘ je amatérské,“ dodává k tomu Aleš Michl. Pokud by tedy mělo dojít k rozdělení, musely by být smlouvy změněny. Pro některé země by to bylo politicky neprůchodné, domnívá se Navrátil. „Povaţuji ten návrh v současné době spíše za součást intelektuální debaty nad tím, kam by se měla eurozóna v budoucnu ubírat, neţ za nápad, který by byl v brzké době realizovatelný,“ řekl také redakci.

URL| http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/rozdeleni-eurozony-by-poskodilo-nemecko-41635.html

Bohumil Doležal: Zklamání z volebních výsledků bude obrovské 24.10.2013

E15 str. 16 Pavel Otto

rozhovor

Jedinou moţností, jak čelit sílícímu vlivu prezidenta Miloše Zemana, je spojení stran hlásících se k parlamentní demokracii, říká politolog Bohumil Doleţal. Něco takového ale podle něho asi nenastane, protoţe ODS a TOP 09 nedokáţou s ČSSD nalézt společnou řeč. Plné znění zpráv


„Nejpravděpodobnější je vznik jakéhosi neformálního souručenství, do něhoţ budou patřit Haškova ČSSD, komunisté a moţná i Babišovo ANO. V kaţdém případě se socialistům takové vládnutí začne brzy zajídat. Tentokrát to budou mít opravdu těţké,“ říká. * E15: Podle exprezidenta Václava Klause nás čekají „mezivolby“, které nenastolují ţádná podstatná témata. Souhlasíte? Asi tak z jedné čtvrtiny. Zda a kdy se uskuteční nějaké další volby, si ale vůbec netroufám odhadovat. Jisté je, ţe tyto volby nic nerozhodnou, přesněji řečeno uţ nic nerozhodnou. Budou potvrzením toho, co se tady od ledna stalo. Mám na mysli výsledek přímé volby prezidenta republiky, který má silný mandát od voličů. Dále pád vlády způsobený protikorupční vlnou a najmenování vlády nové podle vlastního gusta Miloše Zemana. Ta nezískala podporu Poslanecké sněmovny a vládne pomocí zákonných opatření, přičemţ se opírá o většinu ČSSD, KSČM a SPOZ v Senátu. * E15: To znamená, ţe ani nová dolní komora nebude schopna mocenskému posunu Zemanovy pozice čelit. Od ledna se způsob vládnutí posunul od parlamentního k autokratickému. Nadcházející volby to nemohou nijak zbrzdit. Jedinou představitelnou moţností je, ţe by se daly dohromady strany hlásící se k parlamentní demokracii, tedy ČSSD, ODS, TOP 09. Ty ale tuto příleţitost promeškaly uţ v létě. Navíc se od této varianty sociální a občanští demokraté tvrdě distancují, místo aby vůči sobě byli vstřícnější. Po volbách nás v lepším případě čeká stejný chaos, jaký byl na politické scéně dosud. Horší a podle mne mnohem reálnější prognóza je ta, ţe v kombinaci s chaosem nastane velmi výrazný posun k nedemokratickému způsobu vládnutí. * E15: Chcete naznačit, ţe nás čeká nějaká nová totalita? To je nesmysl. Ujišťuji ale, ţe bude bohatě stačit, kdyţ to tady bude o fous lepší neţ v současném Rusku. * E15: Odhadnete povolební uspořádání? Nejpravděpodobnější je vznik jakéhosi neformálního souručenství, ne koalice, do něhoţ budou patřit Haškova ČSSD, komunisté a moţná i Babišovo ANO. Taková formace by existovala v souladu s prezidentem. I kdyţ to bude vratké uskupení, dokáţe se shodnout daleko spíš neţ v minulosti ČSSD, ODS a TOP 09, bude mít ústavní většinu v obou parlamentních komorách a prosadí všechno, na co si vzpomene. Zároveň podle několika různých průzkumů sociální demokracie ztrácí a není vyloučeno, ţe dosáhne podobně hubeného výsledku jako v roce 2010. V takovém případě by ani s podporou KSČM nevytvořila prostou většinu sto a jednoho poslance. To by byla dobrá zpráva pro jednoho jediného člověka v této zemi a tím je Miloš Zeman. Dostal by tak hlavu Bohuslava Sobotky na stříbrném talíři. A ještě s citronem v rypáčku. * E15: Třeba expremiéři Jiří Paroubek nebo Mirek Topolánek Sobotku úplně nepodceňují. Uvidíme. Vycházím z toho, co se stalo v létě. Tehdy se Zemanovi postavil, ale vzápětí zacouval. V kaţdém případě ve spojenectví s komunisty a moţná i s babišovci bude postavení ČSSD slabé a předpokládám, ţe se socialistům brzy začne zajídat. Tentokrát to budou mít opravdu těţké. * E15: A co neúspěch SPOZ? Ten by Zemana neoslabil? Navzdory masivní a poměrně nestydaté podpoře pana prezidenta se tato strana do sněmovny asi skutečně nedostane, protoţe se neustále rozkládá. Jenţe on ji Zeman v parlamentu tolik nepotřebuje. Stačí mu, kdyţ má v podobě zemanovců určitou údernou sílu, která mu umoţňuje různé ataky a průniky do ČSSD. Na druhé straně lze po zkušenostech se Zemanovou vládou v letech 1998 aţ 2002 očekávat rapidní pokles jeho popularity. Myslím si, ţe i velmi otrlí voliči časem zjistí, ţe své naděje do něj vkládat nemohou. Odhaduji, ţe bude jakousi kombinací Borise Jelcina a Vladimira Putina. * E15: Takţe tyto volby přinesou ještě větší rozklad společnosti neţ ty prezidentské? Zklamání z těchto voleb bude obrovské, společnost nemohou v ţádném případě stmelit. Nyní se vytváří prostor pro to, čemu se říká drobná politická práce na nejniţších úrovních, jako je komunální politika nebo různé spolky a sdruţení. V poslední době jsem se znovu intenzivně zabýval dílem Karla Havlíčka Borovského, teď mi Plné znění zpráv


o něm vyšla kniha. Velmi inspirativní je jeho heslo, které razil v době nastupujícího Bachova absolutismu. To heslo zní „zákonní odpor“. Tím chci říct, ţe psát nějaké protizemanovské výlevy na Facebook nemá smysl. Ten má pouze konkrétní politická práce, která odpovídá naší západně orientované civilizované tradici. * E15: Pravice se podle všeho bude muset smířit s drtivou poráţkou. Měla by se sjednotit? Hlavně by se měla přestat hloupě deklarovat jako pravice. Měla by vzniknout nějaká slušná konzervativní strana, coţ ODS ani TOP 09 nejsou, a také středová liberální strana. * E15: Čím si vysvětlit nástup uskupení, jako je ANO? Český člověk si nerad zařizuje příliš věcí sám, a proto rád vyhledává někoho, kdo to za něj udělá. Nechápu, jak je moţné, ţe spousta lidí skočí na to, co jim nabulíkují. Přitom je tu zkušenost s těmi dosavadními spasiteli, jako byli uţ dříve majitel cestovní kanceláře Václav Fischer nebo šéf televize Nova Vladimír Ţelezný. Samozřejmě ve srovnání s Věcmi veřejnými to byli malí spasitelé. Je opravdu s podivem, jak část voličů neumí uvaţovat racionálně. * E15: Mimo jiné sledujete situaci i v sousedním Maďarsku nebo na Slovensku. V čem se vývoj v Česku od těchto zemí liší? U nás je situace výrazně horší. Otázka třeba je, jak to bude se svobodou tisku, aţ to tady Babiš všechno koupí. V Maďarsku je samozřejmě potíţ v tom, ţe Fidesz získal ústavní většinu. Premiér Robert Fico kdysi k předvolební situaci na Slovensku správně řekl, ţe ústavní většina pro vládní koalice znamená velký problém. A Fico je na tom mnohem lépe neţ Miloš Zeman, protoţe se na Slovensku chová podstatně umírněněji. Víte, ona to je ohromná výhoda, kdyţ je politik relativně chytrý. Vedle toho je tu otázka ruského vlivu. Ten je zejména v Maďarsku mnohem slabší. České obyvatelstvo si stále myslí, ţe ve střední Evropě slouţí za příklad demokratického společenství, protoţe mu to jeho elity neustále podsouvají. Je s podivem, jak rozdílná je proti této vţité představě nynější skutečnost. Dopadli jsme hanebně. * E15: Nedávno jste zaloţil Klub na obranu demokracie. Takţe situace je alespoň podle vás váţná? Podívejte se, demokracii není třeba bránit jen tehdy, kdyţ je situace váţná, ale vţdycky. Pokud lidé nebrání demokracii v době, kdy ji nic neohroţuje, co od nich lze čekat v těţších časech? Současná situace není optimální a stále více se zhoršuje. * E15: Jde o novou politickou stranu? To rozhodně ne. Budeme udrţovat ţivou debatu o politice pořádáním diskuzních večerů. A tu a tam se pokusíme veřejně vyjádřit k naléhavým otázkám. Ale hlavně si od toho slibuji, ţe naše iniciativa přispěje ke vzniku dalších podobných politických spolků a sdruţení a lidé se začnou o dění kolem sebe více zajímat a angaţovat se. Uţ nestačí jít občas k volbám a jednou za týden do hospody, kde se to všechno probere. *** Bohumil Doleţal (73) Vystudoval bohemistiku a germanistiku na FF UK. Byl členem redakčního kruhu měsíčníku Tvář. Stal se jedním z prvních signatářů Charty 77, v samizdatu vydal knihu Poznámky k Masarykovi a národnímu obrození. V letech 1987 aţ 1989 byl tajemníkem a pak místopředsedou Demokratické iniciativy (po listopadu 89 Liberálně demokratické strany). Dva roky šéfoval sboru poradců tehdejšího premiéra Václava Klause. V letech 1993 aţ 2000 přednášel politologii na FSV UK. Od roku 1990 publikuje politické studie, komentáře a fejetony nejen doma, ale i v Německu, Rakousku a Maďarsku. V roce 2000 zaloţil vlastní internetový zápisník Události, kde komentuje politické dění. Po volbách nás v lepším případě čeká stejný chaos, jaký byl na politické scéně dosud. Horší a podle mne mnohem reálnější prognóza je ta, ţe v kombinaci s chaosem nastane velmi výrazný posun k nedemokratickému způsobu vládnutí Foto autor| Foto E15 Michael Tomeš O autorovi| Pavel Otto, Praha Plné znění zpráv


Roman má odejít z dozorčí rady ČEZ, nahradí ho Mejstřík 24.10.2013

e15.cz

str. 00

Domácí politika

Bývalý generální ředitel ČEZ Martin Roman by měl v pátek odejít z čela dozorčí rady energetické společnosti. Nástupcem Romana v čele kontrolního orgánu se má stát ekonom Michal Mejstřík. Roman v řídících orgánech firmy, ve které má stát většinový podíl, působil téměř deset let. Informaci přinesl server týdeníku Ekonom s odvoláním na informované zdroje. Ţádná ze stran informaci zatím oficiálně nekomentovala. „Takové fámy jsou před kaţdým jednáním dozorčí rady. Nikdy jsem je nekomentoval a nebudu to dělat ani tentokrát,“ cituje Romana server. Ţe by měl být Roman odvolán, zaznělo jiţ začátkem srpna, kdy premiér Jiří Rusnok uvedl, ţe sloţení rady neodráţí zástupce státu a odborníky. A jeho moţné odvolání nevyloučil. „Martin Roman nesporně odborník je. To je jiná věc. Otázkou je jeho vztah k českému státu, do jaké míry můţe reprezentovat zájmy hlavního akcionáře. To je pro mě otázka a s tím se budu chtít důkladně seznámit a aţ přijde čas, určitě se tam nějaké změny odehrát mohou. Ale není to tak akutní jako jinde,“ vysvětlil tehdy šéf úřednického kabinetu. Mluvčí ČEZ Ladislav Kříţ pouze potvrdil, ţe se v pátek koná řádné zasedání dozorčí rady společnosti. „Na programu je pouze kooptace na volné místo v radě, jiné změny ve sloţení na programu nejsou,“ uvedl. Podle Ekonomu ale podobně „citlivé“ body obvykle bývají na program zařazeny aţ na poslední chvíli. Roman ve funkci generálního ředitele a předsedy představenstva ČEZ působil od roku 2004 do září 2011, kdy ho nahradil tehdejší výkonný ředitel Daniel Beneš. Roman se stal poté šéfem dozorčí rady. ČEZ je největší tuzemská energetická firma. Loni hospodařila s čistým ziskem 40,2 miliardy korun, letos očekává jeho sníţení na 37,5 miliardy korun. Majoritním vlastníkem je stát, který ve společnosti drţí zhruba 70 procent akcií. Martin Roman (43) Předsedou dozorčí rady ČEZ je od září 2011, před tím byl v letech 2004 aţ 2011 předsedou představenstva a generálním ředitelem společnosti. Kvůli svému postavení v čele polostátní energetické firmy i vztahům s politiky býval označován za jednoho z nejvlivnějších lidí českého byznysu. Absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze začínal kariéru jako ředitel prodeje českého zastoupení firmy Wolf Bergstrasse. Poté působil jako generální ředitel a člen představenstva a. s. Janka Radotín (1994 aţ 1999), byl členem představenstva Banky Haná (1996 aţ 1997), předsedou představenstva a generálním ředitelem Škody Plzeň (1999 aţ 2000), předsedou představenstva a generálním ředitelem a. s. Škoda Holding (2000 aţ 2004) či členem dozorčí rady a. s. České dráhy (2007 aţ 2009). V minulosti byl mimo jiné i viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy. Michal Mejstřík (61)

Ekonom, profesor Institutu ekonomických studií (IES) Fakulty sociálních věd UK a předseda vědeckopedagogické rady IES. Absolvent praţské Vysoké školy ekonomické vyučuje ekonomii, podnikové finance, finanční trhy, bankovnictví a další, působí jako poradce a konzultant. Pracoval v Ekonomickém ústavu ČSAV. Po roce 1990 studoval na Londýnské ekonomické škole. Začátkem 90. let se podílel na zaloţení Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělání (CERGE) UK a AV ČR, kde pracoval jako vědecký tajemník a poté výkonný ředitel. V letech 2002 aţ 2007 zasedal v dozorčích radách několika krajských distributorů plynu, v letech 2009 aţ 2011 byl předsedou dozorčí rady ČSA, od roku 2011 předsedá dozorčí radě Českého aeroholdingu a.s. Člen Národní ekonomická rady vlády (NERV; její činnost je pozastavena). Plné znění zpráv


Zde se dočtete více: Čistkám se nevyhne ani dozorčí rada ČEZ. Moţná dojde i na Romana Vodráţka chce Martinu Romanovi překazit stavbu věţí v Praze na Luţinách Firmy kolem bývalého šéfa ČEZ rozjíţdějí realitní byznys

URL| http://zpravy.e15.cz/domaci/politika/roman-ma-odejit-z-dozorci-rady-cez-nahradi-ho-mejstrik-1031766

Hledání funkčního sociálního státu 24.10.2013

e15.cz

str. 00

Archiv

Pod hranicí relativní chudoby v Česku ţije nejméně lidí v celé Evropské unii. Výjimečnost našeho sociálního státu si však uvědomuje v tuzemsku málokdo. Před rozdáváním nových karet se jeden musí zamyslet nad tím, kam to dokázaly tuzemské politické elity dopracovat, aby se obyvatelé Česka nebáli vrhnout takřka do neznáma. Ani očekávaný příklon k levici totiţ není tak samozřejmý, jak vypadal. V posledních týdnech jsem měl několik moţností setkat se s tak různorodými skupinami, jako jsou vysokoškoláci na dvou nejprestiţnějších sociálních fakultách v Česku (na Karlově a Masarykově univerzitě) a podnikatelé zaměřením na export (na strojírenském veletrhu v Brně a na setkání exportérů roku v Libereckém kraji). Budoucí elita v sociálních vědách na jedné straně a na druhé bohatí a úspěšní lidé. Všude jsem nabízel stejná data, která se týkají chudoby měřené podle statistik Eurostatu, Giniho koeficientu měřícího sociální nerovnost a podmínek zdravotního a penzijního pojištění v Česku a v Německu. Z údajů si kaţdý gramotný člověk vyčte, ţe pod hranicí relativní chudoby v Česku ţije nejméně lidí v celé Evropské unii, a to jiţ řadu let. Chudoba seniorů je v ČR niţší neţ ve všech sousedních zemích a náhradové procento pro nízko příjmové penzisty je neskonale lepší. Zdejší rodiny se nepropadnou do úplné chudoby díky síti sociálních dávek, která je v nastavení parametrů podstatně robustnější neţ třeba v sousedním Německu. Česko jako sociální stát Měřte, jak chcete, rodičovský příspěvek se v tuzemsku vyplácí nejdéle na planetě a řada sociálních dávek je u nás podmíněna nikoli vůlí pracovat, ale chudobou samotnou. Projděte si všechny sociální kalkulačky Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, všechna mezinárodní srovnání 34 členských zemí a ve všech Česká republika dopadne extrémně dobře. Všichni sice (včetně bohatých) citlivě vnímáme zhoršení situace dané recesí, ale téměř nikdo - s dvěma výjimkami napříč čtyřmi sály se stovkami zúčastněných za poslední dva týdny - se nepřihlásil k tomu, ţe ví, co je redukční hranice výpočtu důchodů, jeţ zajišťuje relativní chudobu seniorů na tak nízké hranici. První výjimkou byl bývalý ministr financí za ČSSD, druhou student FSV UK, který zjevně miluje mezinárodní sociální statistiky. To je ovšem málo na to, abychom pochopili obtíţnou udrţitelnost současného stavu. Stát ztratil legitimitu Neuvědomujeme si totiţ výjimečnost našeho sociálního státu. Bereme ji jako samozřejmost a nechceme současnou situaci kultivovat potřebnými zásahy. Všechny sociální křivdy a újmy navíc vnímáme prizmatem skandálů okolo loupících jedinců, kteří jsou asociováni s politickou elitou. Problém českého státu nespočívá v tom, ţe by nebyl mimořádně sociální, ale ţe ztratil legitimitu, protoţe ji ztratily jeho elity. A o to bude jízda do budoucnosti těţší, neboť na ztrátu důvěry k elitám a obtíţnost její obnovy neexistuje jasný recept. Těţší bude také udrţet míry chudoby a Giniho koeficienty na současné úrovni v následující generaci, a to i kdyby Česko bylo rázem očištěno od všeho zlého, coţ je utopický předpoklad. Na to, abychom to dokázali, Plné znění zpráv


budeme muset hodně - a jinak - pracovat a také si vyjasnit, jak vypadá „funkční sociální stát“. Kdo vám říká něco jiného, je buď hloupý a neví, co je demografie a migrace mladých a produktivních v globálním světě, anebo miluje ostnaté dráty. To je totiţ jediná historicky ověřená cesta k rovnováze na velmi nízké úrovni. Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka Laureáti o hledání rent Metro D do P….e Makat v lesích

URL| http://euro.e15.cz/archiv/hledani-funkcniho-socialniho-statu-1031596

Bohumil Doležal: Zklamání z volebních výsledků bude obrovské 24.10.2013

e15.cz

str. 00

Rozhovory

Jedinou moţností, jak čelit sílícímu vlivu prezidenta Miloše Zemana, je spojení stran hlásících se k parlamentní demokracii, říká politolog Bohumil Doleţal. Něco takového ale podle něho asi nenastane, protoţe ODS a TOP 09 nedokáţou s ČSSD nalézt společnou řeč. „Nejpravděpodobnější je vznik jakéhosi neformálního souručenství, do něhoţ budou patřit Haškova ČSSD, komunisté a moţná i Babišovo ANO. V kaţdém případě se socialistům takové vládnutí začne brzy zajídat. Tentokrát to budou mít opravdu těţké,“ říká. E15: Podle exprezidenta Václava Klause nás čekají „mezivolby“, které nenastolují ţádná podstatná témata. Souhlasíte? Asi tak z jedné čtvrtiny. Zda a kdy se uskuteční nějaké další volby, si ale vůbec netroufám odhadovat. Jisté je, ţe tyto volby nic nerozhodnou, přesněji řečeno uţ nic nerozhodnou. Budou potvrzením toho, co se tady od ledna stalo. Mám na mysli výsledek přímé volby prezidenta republiky, který má silný mandát od voličů. Dále pád vlády způsobený protikorupční vlnou a najmenování vlády nové podle vlastního gusta Miloše Zemana. Ta nezískala podporu Poslanecké sněmovny a vládne pomocí zákonných opatření, přičemţ se opírá o většinu ČSSD, KSČM a SPOZ v Senátu. Po volbách nás v lepším případě čeká stejný chaos, jaký byl na politické scéně dosud. Horší a podle mne mnohem reálnější prognóza je ta, ţe v kombinaci s chaosem nastane velmi výrazný posun k nedemokratickému způsobu vládnutí E15: To znamená, ţe ani nová dolní komora nebude schopna mocenskému posunu Zemanovy pozice čelit. Od ledna se způsob vládnutí posunul od parlamentního k autokratickému. Nadcházející volby to nemohou nijak zbrzdit. Jedinou představitelnou moţností je, ţe by se daly dohromady strany hlásící se k parlamentní demokracii, tedy ČSSD, ODS, TOP 09. Ty ale tuto příleţitost promeškaly uţ v létě. Navíc se od této varianty sociální a občanští demokraté tvrdě distancují, místo aby vůči sobě byli vstřícnější. Po volbách nás v lepším případě čeká stejný chaos, jaký byl na politické scéně dosud. Horší a podle mne mnohem reálnější prognóza je ta, ţe v kombinaci s chaosem nastane velmi výrazný posun k nedemokratickému způsobu vládnutí. E15: Chcete naznačit, ţe nás čeká nějaká nová totalita? To je nesmysl. Ujišťuji ale, ţe bude bohatě stačit, kdyţ to tady bude o fous lepší neţ v současném Rusku. E15: Odhadnete povolební uspořádání?



Nejpravděpodobnější je vznik jakéhosi neformálního souručenství, ne koalice, do něhoţ budou patřit Haškova ČSSD, komunisté a moţná i Babišovo ANO. Taková formace by existovala v souladu s prezidentem. I kdyţ to bude vratké uskupení, dokáţe se shodnout daleko spíš neţ v minulosti ČSSD, ODS a TOP 09, bude mít ústavní většinu v obou parlamentních komorách a prosadí všechno, na co si vzpomene. Zároveň podle několika různých průzkumů sociální demokracie ztrácí a není vyloučeno, ţe dosáhne podobně hubeného výsledku jako v roce 2010. V takovém případě by ani s podporou KSČM nevytvořila prostou většinu sto a jednoho poslance. To by byla dobrá zpráva pro jednoho jediného člověka v této zemi a tím je Miloš Zeman. Dostal by tak hlavu Bohuslava Sobotky na stříbrném talíři. A ještě s citronem v rypáčku. E15: Třeba expremiéři Jiří Paroubek nebo Mirek Topolánek Sobotku úplně nepodceňují. Uvidíme. Vycházím z toho, co se stalo v létě. Tehdy se Zemanovi postavil, ale vzápětí zacouval. V kaţdém případě ve spojenectví s komunisty a moţná i s babišovci bude postavení ČSSD slabé a předpokládám, ţe se socialistům brzy začne zajídat. Tentokrát to budou mít opravdu těţké. E15: A co neúspěch SPOZ? Ten by Zemana neoslabil? Navzdory masivní a poměrně nestydaté podpoře pana prezidenta se tato strana do sněmovny asi skutečně nedostane, protoţe se neustále rozkládá. Jenţe on ji Zeman v parlamentu tolik nepotřebuje. Stačí mu, kdyţ má v podobě zemanovců určitou údernou sílu, která mu umoţňuje různé ataky a průniky do ČSSD. Na druhé straně lze po zkušenostech se Zemanovou vládou v letech 1998 aţ 2002 očekávat rapidní pokles jeho popularity. Myslím si, ţe i velmi otrlí voliči časem zjistí, ţe své naděje do něj vkládat nemohou. Odhaduji, ţe bude jakousi kombinací Borise Jelcina a Vladimira Putina. E15: Takţe tyto volby přinesou ještě větší rozklad společnosti neţ ty prezidentské? Zklamání z těchto voleb bude obrovské, společnost nemohou v ţádném případě stmelit. Nyní se vytváří prostor pro to, čemu se říká drobná politická práce na nejniţších úrovních, jako je komunální politika nebo různé spolky a sdruţení. V poslední době jsem se znovu intenzivně zabýval dílem Karla Havlíčka Borovského, teď mi o něm vyšla kniha. Velmi inspirativní je jeho heslo, které razil v době nastupujícího Bachova absolutismu. To heslo zní „zákonní odpor“. Tím chci říct, ţe psát nějaké protizemanovské výlevy na Facebook nemá smysl. Ten má pouze konkrétní politická práce, která odpovídá naší západně orientované civilizované tradici. E15: Pravice se podle všeho bude muset smířit s drtivou poráţkou. Měla by se sjednotit? Hlavně by se měla přestat hloupě deklarovat jako pravice. Měla by vzniknout nějaká slušná konzervativní strana, coţ ODS ani TOP 09 nejsou, a také středová liberální strana. E15: Čím si vysvětlit nástup uskupení, jako je ANO? Český člověk si nerad zařizuje příliš věcí sám, a proto rád vyhledává někoho, kdo to za něj udělá. Nechápu, jak je moţné, ţe spousta lidí skočí na to, co jim nabulíkují. Přitom je tu zkušenost s těmi dosavadními spasiteli, jako byli uţ dříve majitel cestovní kanceláře Václav Fischer nebo šéf televize Nova Vladimír Ţelezný. Samozřejmě ve srovnání s Věcmi veřejnými to byli malí spasitelé. Je opravdu s podivem, jak část voličů neumí uvaţovat racionálně. E15: Mimo jiné sledujete situaci i v sousedním Maďarsku nebo na Slovensku. V čem se vývoj v Česku od těchto zemí liší? U nás je situace výrazně horší. Otázka třeba je, jak to bude se svobodou tisku, aţ to tady Babiš všechno koupí. V Maďarsku je samozřejmě potíţ v tom, ţe Fidesz získal ústavní většinu. Premiér Robert Fico kdysi k předvolební situaci na Slovensku správně řekl, ţe ústavní většina pro vládní koalice znamená velký problém. A Fico je na tom mnohem lépe neţ Miloš Zeman, protoţe se na Slovensku chová podstatně umírněněji. Víte, ona to je ohromná výhoda, kdyţ je politik relativně chytrý. Vedle toho je tu otázka ruského vlivu. Ten je zejména v Maďarsku mnohem slabší. České obyvatelstvo si stále myslí, ţe ve střední Evropě slouţí za příklad demokratického společenství, protoţe mu to jeho elity neustále podsouvají. Je s podivem, jak rozdílná je proti této vţité představě nynější skutečnost. Dopadli jsme hanebně. E15: Nedávno jste zaloţil Klub na obranu demokracie. Takţe situace je alespoň podle vás váţná? Plné znění zpráv


Podívejte se, demokracii není třeba bránit jen tehdy, kdyţ je situace váţná, ale vţdycky. Pokud lidé nebrání demokracii v době, kdy ji nic neohroţuje, co od nich lze čekat v těţších časech? Současná situace není optimální a stále více se zhoršuje. E15: Jde o novou politickou stranu? To rozhodně ne. Budeme udrţovat ţivou debatu o politice pořádáním diskuzních večerů. A tu a tam se pokusíme veřejně vyjádřit k naléhavým otázkám. Ale hlavně si od toho slibuji, ţe naše iniciativa přispěje ke vzniku dalších podobných politických spolků a sdruţení a lidé se začnou o dění kolem sebe více zajímat a angaţovat se. Uţ nestačí jít občas k volbám a jednou za týden do hospody, kde se to všechno probere. Bohumil Doleţal (73) Vystudoval bohemistiku a germanistiku na FF UK. Byl členem redakčního kruhu měsíčníku Tvář. Stal se jedním z prvních signatářů Charty 77, v samizdatu vydal knihu Poznámky k Masarykovi a národnímu obrození. V letech 1987 aţ 1989 byl tajemníkem a pak místopředsedou Demokratické iniciativy (po listopadu 89 Liberálně demokratické strany). Dva roky šéfoval sboru poradců tehdejšího premiéra Václava Klause. V letech 1993 aţ 2000 přednášel politologii na FSV UK. Od roku 1990 publikuje politické studie, komentáře a fejetony nejen doma, ale i v Německu, Rakousku a Maďarsku. V roce 2000 zaloţil vlastní internetový zápisník Události, kde komentuje politické dění. Čtěte také: Analýza: U předčasných voleb je jistý jen termín jejich konání Bohumil Doleţal: Široce rozkročen na všechny strany Nové důkazy: našly se záznamy o Babišových hlášeních StB

URL| 1031536

http://nazory.euro.e15.cz/rozhovory/bohumil-dolezal-zklamani-z-volebnich-vysledku-bude-obrovske-

Hledání funkčního sociálního státu 24.10.2013

euro.e15.cz

str. 00

Archiv

Pod hranicí relativní chudoby v Česku ţije nejméně lidí v celé Evropské unii. Výjimečnost našeho sociálního státu si však uvědomuje v tuzemsku málokdo. Před rozdáváním nových karet se jeden musí zamyslet nad tím, kam to dokázaly tuzemské politické elity dopracovat, aby se obyvatelé Česka nebáli vrhnout takřka do neznáma. Ani očekávaný příklon k levici totiţ není tak samozřejmý, jak vypadal. V posledních týdnech jsem měl několik moţností setkat se s tak různorodými skupinami, jako jsou vysokoškoláci na dvou nejprestiţnějších sociálních fakultách v Česku (na Karlově a Masarykově univerzitě) a podnikatelé zaměřením na export (na strojírenském veletrhu v Brně a na setkání exportérů roku v Libereckém kraji). Budoucí elita v sociálních vědách na jedné straně a na druhé bohatí a úspěšní lidé. Všude jsem nabízel stejná data, která se týkají chudoby měřené podle statistik Eurostatu, Giniho koeficientu měřícího sociální nerovnost a podmínek zdravotního a penzijního pojištění v Česku a v Německu. Z údajů si kaţdý gramotný člověk vyčte, ţe pod hranicí relativní chudoby v Česku ţije nejméně lidí v celé Evropské unii, a to jiţ řadu let. Chudoba seniorů je v ČR niţší neţ ve všech sousedních zemích a náhradové procento pro nízko příjmové penzisty je neskonale lepší. Zdejší rodiny se nepropadnou do úplné chudoby díky síti sociálních dávek, která je v nastavení parametrů podstatně robustnější neţ třeba v sousedním Německu. Plné znění zpráv


Česko jako sociální stát Měřte, jak chcete, rodičovský příspěvek se v tuzemsku vyplácí nejdéle na planetě a řada sociálních dávek je u nás podmíněna nikoli vůlí pracovat, ale chudobou samotnou. Projděte si všechny sociální kalkulačky Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, všechna mezinárodní srovnání 34 členských zemí a ve všech Česká republika dopadne extrémně dobře. Všichni sice (včetně bohatých) citlivě vnímáme zhoršení situace dané recesí, ale téměř nikdo - s dvěma výjimkami napříč čtyřmi sály se stovkami zúčastněných za poslední dva týdny - se nepřihlásil k tomu, ţe ví, co je redukční hranice výpočtu důchodů, jeţ zajišťuje relativní chudobu seniorů na tak nízké hranici. První výjimkou byl bývalý ministr financí za ČSSD, druhou student FSV UK, který zjevně miluje mezinárodní sociální statistiky. To je ovšem málo na to, abychom pochopili obtíţnou udrţitelnost současného stavu. Stát ztratil legitimitu Neuvědomujeme si totiţ výjimečnost našeho sociálního státu. Bereme ji jako samozřejmost a nechceme současnou situaci kultivovat potřebnými zásahy. Všechny sociální křivdy a újmy navíc vnímáme prizmatem skandálů okolo loupících jedinců, kteří jsou asociováni s politickou elitou. Problém českého státu nespočívá v tom, ţe by nebyl mimořádně sociální, ale ţe ztratil legitimitu, protoţe ji ztratily jeho elity. A o to bude jízda do budoucnosti těţší, neboť na ztrátu důvěry k elitám a obtíţnost její obnovy neexistuje jasný recept. Těţší bude také udrţet míry chudoby a Giniho koeficienty na současné úrovni v následující generaci, a to i kdyby Česko bylo rázem očištěno od všeho zlého, coţ je utopický předpoklad. Na to, abychom to dokázali, budeme muset hodně - a jinak - pracovat a také si vyjasnit, jak vypadá „funkční sociální stát“. Kdo vám říká něco jiného, je buď hloupý a neví, co je demografie a migrace mladých a produktivních v globálním světě, anebo miluje ostnaté dráty. To je totiţ jediná historicky ověřená cesta k rovnováze na velmi nízké úrovni. Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka Laureáti o hledání rent Metro D do P….e Makat v lesích

URL| http://euro.e15.cz/archiv/hledani-funkcniho-socialniho-statu-1031596

Kdo jsou současní volební lídři v kraji? 24.10.2013

Frýdecko-místecký a třinecký deník

str. 65

Příloha - Volby 2013

Deník představuje osm krajských lídrů. Zjišťovali jsme kým jsou, kde bydlí a čím jezdí. LUBOMÍR ZAORÁLEK (ČSSD) (57) - do letošního srpna místopředseda sněmovny; místopředseda ČSSD. Absolvoval brněnskou filozofickou fakultu, tři roky byl dramaturgem v ostravském studiu Československé televize. V listopadu 1989 spoluzakládal ostravské OF, později vstoupil do Občanského hnutí. Od ledna do června 1990 byl poslancem Federálního shromáţdění. V letech 1990 aţ 1996 byl ostravským zastupitelem, učil na Ostravské univerzitě. Členem sněmovny se stal v roce 1996, v letech 2002 aţ 2006 zastával funkci jejího předsedy, od roku 2006 do srpna 2013 byl místopředsedou. Členem ČSSD se stal v roce 1994, vedl moravskoslezskou organizaci strany, od března 2009 je místopředsedou ČSSD. Je stínovým ministrem zahraničí a zastává nehonorovanou funkci ve správní radě Ostravské univerzity. Bydlí v bytě a jezdí Škodou Fabií. MIROSLAV OPÁLKA (KSČM) (60) - do srpna poslanec. Absolvoval Vysokou školu politickou v Praze. Mimo jiné pracoval v hotelnictví či jako finanční poradce. V roce 1998 byl zvolen zastupitelem Opavy (ve funkci je dodnes), v letech 2000 aţ 2002 zasedal v zastupitelstvu Moravskoslezského kraje. Od roku 2002 do srpna 2013 byl Plné znění zpráv


členem Poslanecké sněmovny, pracoval jako místopředseda výboru pro sociální politiku či člen podvýboru pro pracovní právo a zaměstnanost. Je místopředsedou stínové vlády KSČM pro sociální strategii se zodpovědností za resort práce a sociálních věcí. Bydlí ve vlastním bytě v panelovém domě, který je v majetku společenství vlastníků. Jezdí svým osobním automobilem Škoda Fabia a hromadnou dopravou. Od roku 2010 je také členem Správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny. ZBYNĚK STANJURA (ODS) (49) - bývalý ministr dopravy. Člen zastupitelstva Opavy (od roku 1997). Vystudoval elektrotechniku na Vysokém učení technickém v Brně. V letech 1992 aţ 2002 pracoval jako programátor a později ředitel ve firmě ESKON. Poté byl radním Moravskoslezského kraje (2000 aţ 2008), členem zastupitelstva kraje (2000 aţ 2011) či primátorem Opavy (2002 aţ 2010). Po zvolení do sněmovny v roce 2010 se stal prvním místopředsedou klubu ODS, posléze jej i vedl. V prosinci 2012 byl jmenován ministrem dopravy (do července 2013). Členem ODS je od roku 1991, od roku 2002 je předsedou regionálního sdruţení ODS Moravskoslezského kraje. Bydlí v rodinném domě, automobil nevlastní. Je členem zastupitelstva města Opavy, jiné veřejné funkce nezastává. PAVOL LUKŠA (TOP 09) (51) - do srpna poslanec (od května 2010), starosta obce Čeladná na FrýdeckoMístecku. Místopředseda TOP 09. Vystudoval střední lesnicko-technickou školu. Před listopadem 1989 pracoval u Severomoravských státních lesů a v 1. brněnské strojírně. Do zastupitelstva Čeladné se dostal v roce 1990, v letech 1994 aţ 2004 byl starostou (od roku 2006 se stal opět starostou). Byl náměstkem hejtmana (2004 aţ 2008) a členem krajského zastupitelstva (do roku 2012). Do KDU-ČSL vstoupil v roce 1990, v letech 2005 aţ 2006 byl jejím místopředsedou. Je spoluzakladatelem a od června 2009 členem TOP 09, v listopadu 2009 byl zvolen místopředsedou strany. Je předsedou moravskoslezské TOP 09. Bydlí v rodinném domě a jezdí automobilem Volkswagen Tuareg. Dále zastává funkci předsedy Státního zemědělského intervenčního fondu. MARTIN PECINA (SPOZ) (45) - ministr vnitra a vicepremiér v demisi (od července 2013). Je absolventem fakulty strojní na Vysoké škole báňské v Ostravě. Pracoval jako programátor, obchodní ředitel firmy Proxima a generální ředitel Hutního projektu. Byl náměstkem ministra průmyslu a obchodu (2003 aţ 2005) a předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe (2005 aţ 2009). Ve vládě Jana Fischera byl ministrem vnitra (2009 aţ 2010). Poté se stal poslancem za ČSSD (v březnu 2011 rezignoval). Neţ se letos stal ministrem, byl ředitelem firmy Vítkovice Power Engineering. Do roku 1997 byl členem ODS, poté ČSSD (2001 aţ 2005; 2010 aţ leden 2013). Není členem SPOZ. Kandiduje bez politické příslušnosti. Bydlí v rodinném domě. Jako ministr vnitra pouţívá sluţební vůz Ochranné sluţby Policie ČR, vlastní soukromý vůz Mitsubishi Outlander. TOMÁŠ PODIVÍNSKÝ (KDU-ČSL) (43) - ministr ţivotního prostředí v demisi. Vystudoval ţurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a Diplomatickou akademii v Praze. Začínal jako novinář, byl manaţerem ve firmě Janka Radotín. V roce 1996 nastoupil na ministerstvo zahraničí (v letech 1997 aţ 2003 působil ve Vídni). V období 2003 aţ 2005 vedl kabinet ministra Cyrila Svobody. Poté byl čtyři roky generálním konzulem v Dráţďanech. Později nastoupil jako náměstek do Státního fondu ţivotního prostředí, od října 2012 do července 2013 (neţ se stal ministrem) byl náměstkem ministra ţivotního prostředí. S rodinou bydlí v rodinném domě a jezdí osmiletou Škodou Superb. PAVLA BRADY (SZ) (41) - náměstkyně opavského primátora (od listopadu 2010). Vystudovala stavební fakultu na Vysokém učení technickém (VUT) v Brně, v USA absolvovala studia fotografie. Pracovala jako asistentka na VUT (1995 aţ 2000), projektantka v USA (2000 aţ 2002) či překladatelka a tlumočnice z angličtiny (2003 aţ 2010). Od roku 1999 je soudní znalkyní pro oceňování nemovitostí a posuzování poruch staveb. V období 2006 aţ 2010 byla zastupitelkou Opavy, nyní je první náměstkyní primátora. Byla členkou a místopředsedkyní Strany pro otevřenou společnost (SOS); od listopadu 2012 je první místopředsedkyní Strany zelených. Od roku 2009 je členkou Klubu českých političek. Bydlí ve vlastním bytě. K cestování často vyuţívá vlak. Vlastní ale Škodu Octavii. JOSEF HÁJEK (ANO) (57) - bývalý projektový manaţer v těţební společnosti OKD. Absolvoval vojenské gymnázium v Opavě, v roce 1975 byl z politických důvodů propuštěn z armády. Do OKD nastoupil v roce 1977 jako horník-stipendista. Vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. V OKD prošel různými provozně technickými funkcemi. V letech 2006 aţ 2010 byl výrobním náměstkem na Dole Karviná. V období 2011 aţ 2013 zastával funkci projektového manaţera v OKD. Od roku 1982 je také důlním záchranářem. V politice je nováčkem. Vlastní rodinný dům a osobní automobil Škoda Superb. Zdroj: Deník, ČTK Plné znění zpráv


Foto popis| Region| Severní Morava Stejná zpráva vyšla také v dalších 6 titulech.

O židle u volební urny se strany mohly přetrhnout 24.10.2013

Mladá fronta DNES Pavel Švec

str. 01

Praha

Kandidující strany mají právo vyslat do volebních komisí své delegáty. Letos byl zájem o místo „na okrsku“ dvojnásobný aţ trojnásobný oproti volbám před třemi lety. Experti tvrdí, ţe za tím stojí šance malých stran a finanční odměna. PRAHA To je zajímavé... nevím, ţe by to kdy někdo sledoval. Tak včera reagovali politologové na otázku, jak si vysvětlují, ţe letos politické strany vyslaly do volebních komisí v Praze nebývalé mnoţství svých lidí. Ve srovnání s posledními volbami v roce 2010 je přitom někde zájem i více neţ trojnásobný. Zejména aktivita menších stran a hnutí překvapuje. Při sestavování komisí, které dva dny sedí u volebních uren, mají ze zákona přednost zástupci kandidujících stran, zbytek se doplňuje dobrovolníky, případně úředníky radnice. Z několika městských částí však uţ před týdnem hlásili: „Máme plně obsazeno.“ Proč tomu tak je? „Kvůli kontrole počtu hlasů, včasnému přehledu, šanci uspět, ale i třeba o penězích,“ přemýšlí odborníci oslovení MF DNES. Hlídají případné falšování „Chtějí pohlídat, jestli se nefalšuje, jestli jsou volby férové. I kdyţ v parlamentních volbách to aţ tak časté není. Falšování máme prokázané u komunálních,“ říká politolog Pavel Šaradín. Podobný názor zastává i Václav Bubeníček, který politologii učí na Provozně ekonomické fakultě ČZU. Navíc upozorňuje na letos poměrně ojedinělou šanci menších stran. „Dle průzkumů se teoreticky očekává úspěch aţ sedmi stran, proto jsou aktivnější,“ tvrdí. „Myslím, ţe je rovněţ důleţité, ţe lidé v okrskových komisích mají přesný přehled o výsledcích, které pak předávají ČSU. Výsledky hlásí i své straně a tam pak s jistým předstihem vidí, jak se situace vyvíjí,“ zmiňuje další z důvodů nebývalé aktivity Kamil Švec z Fakulty sociálních věd UK. Podle expertů jsou však motivací také peníze, které delegáti za svou práci v komisi dostanou. „Je to forma brigády pro členy, kteří běţně něco dělají pro stranu. Taková odměna,“ přemýšlí Šaradín. Za dva volební dny si letos delegát vydělá zhruba 1 400 korun. „Zájem politických stran byl tak vysoký, ţe se zvýšil minimální počet členů komisí z pěti aţ na sedm,“ hlásí z Prahy 11 mluvčí Šárka Cicvárková. „U nás delegovaly politické subjekty celkem 263 členů. I se zapisovateli je v komisích celkem 308 lidí, coţ znamená, ţe jsou více neţ na 100 procent naplněny právě zástupci politických stran,“ tvrdí starostka Prahy 2 Jana Černochová. Malé hlídají velkou čtyřku V hlavním městě jsou tradičně nejvíce aktivní čtyři velké strany: ODS, KSČM, TOP 09 a ČSSD, které v Praze 2 do komise vyslaly přes 40 lidí. V závěsu za nimi je Česká pirátská strana s třiadvaceti členy. Stejný počet komisařů nasadili piráti i v Praze 11 a zhruba dvojnásobek pak v Praze 4. Velmi výkonná je i Strana svobodných občanů a v některých okrscích i ANO 2011. A třeba v Praze 7 se pak „velké čtyřce“ vyrovnala KDU-ČSL a Strana zelených, které dodaly téměř plný počet delegátů, tedy 36. „Členy do okrskových komisí v Praze 6 delegovalo 12 volebních stran. Celkem 350 členů. Přitom při minulých volbách to bylo asi 125 členů,“ dodává mluvčí Adam Halmoši. Zájem je tudíţ více neţ zřetelný. FAKTA Jaký je o komise zájem Městská část rok 2013 2010 Praha3 275 členů 80 Praha6 350 cca 125 Plné znění zpráv


Praha7 cca 200 Praha8 464 Praha9 167 Praha 10 391 Pozn.: Jde o výběr

140 315 85 389

Foto popis| Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha

Strany v metropoli mají velký zájem o své lidi ve volebních komisích 24.10.2013

praha.iDNES.cz str. 00 Praha / Praha - zprávy MF DNES, Pavel Švec

Aţ trojnásobný zájem proti roku 2010 mají v Praze strany kandidující do víkendových poslaneckých voleb o účast svých lidí ve volebních komisích. Oslovení odborníci říkají, ţe za tímto zájmem jsou šance malých stran a také finanční odměna. "To je zajímavé." "Nevím, ţe by to kdy někdo sledoval." Tak ve středu reagovali politologové na otázku, jak si vysvětlují, ţe letos politické strany vyslaly do volebních komisí v Praze nebývalé mnoţství svých lidí. Ve srovnání s posledními volbami v roce 2010 je přitom někde zájem i více neţ trojnásobný. Zejména aktivita menších stran a hnutí překvapuje. Při sestavování komisí, které dva dny sedí u volebních uren, mají ze zákona přednost zástupci kandidujících stran, zbytek se doplňuje dobrovolníky, případně úředníky radnice. Z několika městských částí však uţ před týdnem hlásili: "Máme plně obsazeno." Proč tomu tak je? "Kvůli kontrole počtu hlasů, včasnému přehledu, šanci uspět, ale i třeba o penězích," přemýšlí odborníci oslovení MF DNES. Hlídají případné falšování "Chtějí pohlídat, jestli se nefalšuje, jestli jsou volby férové. I kdyţ v parlamentních volbách to aţ tak časté není. Falšování máme prokázané u komunálních," říká politolog Pavel Šaradín. Podobný názor zastává i Václav Bubeníček, který politologii učí na Provozně ekonomické fakultě ČZU. Navíc upozorňuje na letos poměrně ojedinělou šanci menších stran. "Dle průzkumů se teoreticky očekává úspěch aţ sedmi stran, proto jsou aktivnější," tvrdí. "Myslím, ţe je rovněţ důleţité, ţe lidé v okrskových komisích mají přesný přehled o výsledcích, které pak předávají ČSU. Výsledky hlásí i své straně a tam pak s jistým předstihem vidí, jak se situace vyvíjí," zmiňuje další z důvodů nebývalé aktivity Kamil Švec z Fakulty sociálních věd UK. Podle expertů jsou však motivací také peníze, které delegáti za svou práci v komisi dostanou. "Je to forma brigády pro členy, kteří běţně něco dělají pro stranu. Taková odměna," přemýšlí Šaradín. Za dva volební dny si letos delegát vydělá zhruba 1 400 korun. "Zájem politických stran byl tak vysoký, ţe se zvýšil minimální počet členů komisí z pěti aţ na sedm," hlásí z Prahy 11 mluvčí Šárka Cicvárková. "U nás delegovaly politické subjekty celkem 263 členů. I se zapisovateli je v komisích celkem 308 lidí, coţ znamená, ţe jsou více neţ na sto procent naplněny právě zástupci politických stran," tvrdí starostka Prahy 2 Jana Černochová. Malé hlídají velkou čtyřku Plné znění zpráv


V hlavním městě jsou tradičně nejvíce aktivní čtyři velké strany: ODS, KSČM, TOP 09 a ČSSD, které v Praze 2 do komise vyslaly přes 40 lidí. V závěsu za nimi je Česká pirátská strana s třiadvaceti členy. Stejný počet komisařů nasadili piráti i v Praze 11 a zhruba dvojnásobek pak v Praze 4. Velmi výkonná je i Strana svobodných občanů a v některých okrscích i ANO 2011. A třeba v Praze 7 se pak "velké čtyřce" vyrovnala KDU-ČSL a Strana zelených, které dodaly téměř plný počet delegátů, tedy 36. "Členy do okrskových komisí v Praze 6 delegovalo 12 volebních stran. Celkem 350 členů. Přitom při minulých volbách to bylo asi 125 členů," dodává mluvčí Adam Halmoši. Zájem je tudíţ více neţ zřetelný.

URL| http://praha.idnes.cz/strany-maji-velky-zajem-o-ucast-svych-lidi-ve-volebnich-komisich-p8h-/prahazpravy.aspx?c=A131024_1992041_praha-zpravy_bur

Tajně u Okamury: Tak se dělá kampaň za pár korun 23.10.2013

aktualne.cz str. 00 Volby - Domácí Sandra Štefaniková

Reportérka Aktuálně.cz pronikla do štábu, který v Úsvitu připravuje volby Praha - Jak se dělá politická kampaň po česku? Nepřekvapí vás to: U piva v hospodě. Reportérka Aktuálně.cz Sandra Štefaniková se na začátku září přihlásila jako dobrovolnice k hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Ke straně, jejíţ lídr se usadil na čele ţebříčku nejpopulárnějších politiků v Česku a poté, co získal senátorské křeslo, chce se svým uskupením usednout i do Poslanecké sněmovny a stát se novou silou na politické scéně. Ambice byla jednoznačná: Popsat, jak rodící se strana pracuje s voliči a jaké "fígle" pouţívá, aby jejich rozhodování, komu odevzdají hlas, vyznělo v její prospěch. Reportérka pracovala bez nároku na honorář. Nabízíme vám její poznámky, jak se pracovalo ve straně pyšnící se tím, ţe si nepotrpí na milionové kampaně a vystačí si s minimální propagací. Rovnýma nohama mezi kandidáty Den první. Pátrám, jak se vlastně dostat do nejuţšího kruhu dobrovolníků. Hnutí na svých internetových stránkách sice vyzývá všechny podporovatele a potenciální spolupracovníky k vyplnění elektronického formuláře. Odpovědí na vyplněný dotazník je ale pouze strohý automatický e-mail, v němţ se píše: "Děkujeme za vyjádření podpory." Jak míjí dny a na moji ţádost o účast ve volební kampani nikdo nereaguje, uvědomuji si, ţe cesta do středu Úsvitu nevede přes internetový formulář. Na kontaktním telefonním čísle se dovídám, ţe kampaň má v Praze na starosti Jan Zilvar. "S nabídkou dobrovolnictví se obraťte přes e-mail přímo na něj," říká mi ţenský hlas v telefonu. Obratem zasílám Zilvarovi e-mail. Následuje výměna několika vzkazů, omluv a telefonátů, na jejichţ konci je pozvání na první setkání. "Přijďte ve čtvrtek v pět do Ztrát a nálezů na Vinohrady. Budou tam praţští kandidáti," sděluje mi Zilvar kvapně do telefonu. Takţe rovnýma nohama mezi kandidáty. Místo formálního setkání v kanceláři za přítomnosti dalších dobrovolníků mě čeká setkání v hostinci, který své hosty láká na Plzeňský prazdroj a tradiční českou kuchyni. V čase předvolebním má právě zde praţský volební Plné znění zpráv


tým od pondělí do čtvrtka rezervované dva velké stoly, u nichţ členové nad půllitry piva diskutují o podobě volební kampaně. Ne, já nekandiduji, jsem dobrovolnice Na první schůzku se pečlivě připravuji. Studuji volební program, procházím ţivotopis Tomia Okamury, zajímám se o nedávné aktivity hnutí, usilovně a neúspěšně hledám kandidátky Úsvitu. "Vy také kandidujete?" vítá mě v den D ve Ztrátách a nálezech praţský kandidát Úsvitu David Červenka. "Ne, já jsem tu jako dobrovolnice," odpovídám na pozdrav. "Aha, tak to je dobře." Červenku příliš nezajímá, proč jsem se ve svém volném čase a bez nároku na honorář rozhodla podpořit právě hnutí Úsvit přímé demokracie. A nikdo se ani neptá, odkud jsem přišla nebo jaké mám zkušenosti. Obavy, ţe budu muset vysvětlovat, co tam jako novinářka dělám, byly zbytečné. Byť by si o mé práci na Aktuálně.cz mohli zjistit vše za dva kliky. Mlčky si sedám, u stolu právě praţští kandidáti promýšlí předvolební strategii. Nálada je dobrá, diskuse plyne nenuceně dál i poté, co jsem si jako úplně neznámý člověk přisedla. Řeč se točí kolem toho, jak pořídit za co nejméně peněz co nejvíce muziky. Postupně se seznamuji s ostatními členy osazenstva. Je tu lídr praţské kandidátky Milan Šarapatka, manaţer z Plzně Jan Zilvar, skladatel Jan Krůta nebo novinář Jaroslav Večerníček a další. Jejich jména mi ale povětšinou nic neříkají. I kdyţ jsem si chtěla kandidátky Úsvitu před první schůzkou prostudovat, nikde jsem na ně nenarazila, přestoţe lhůta na jejich podání vypršela uţ před týdnem. "Kluci v centrále to dávali dlouho dohromady. Ale uţ brzy by se to mělo zveřejnit," komentuje kandidátky Červenka. "Blesk máme domluvený. Kdyţ uděláme něco zajímavého, určitě tam přijdou," informuje mezitím spolustraníky Večerníček. "Mohli bychom je například vzít na ţivé natáčení předvolebního spotu na Palackého náměstí," říká. Pak navrhuje, ţe by se natáčení mohl účastnit i symbol televizní zábavy 90. let Václav Upír Krejčí, který slíbil, ţe na plánovaném mítinku vystoupí. (Dodatek: Nevystoupil.) Okamurova 13° Předsevzetí dostat se do Poslanecké sněmovny bez drahé a monstrózní propagace jasně limituje naše moţnosti. Hledá se tak kaţdá příleţitost k oslovení voličů, aniţ by byl příliš ohroţen rozpočet předvolební kampaně. Kandidáti v dodávce s obřím portrétem maskota strany Tomia Okamury objíţdějí česká a moravská města, kde na náměstích nepříliš početnému publiku vysvětlují principy přímé demokracie. Červenka má ale jiný nápad. Na počítači si vypsal praţské kulturní akce, které by v nadcházejících dnech mohly přilákat největší mnoţství lidí. Právě zde by rozdávání letáků mohlo mít největší odezvu. Volba nakonec padá na pivní slavnosti, které se uskuteční za týden na praţské náplavce. "Problém je, jak tam náš stánek dostaneme. Znám několik drobných pivovarníků, mohli bychom přes ně nabízet Okamurovu třináctku," navrhuje výtvarník a bývalý novinář Jaroslav Večerníček. "K pivu budeme dávat Pivní magazín s volebními letáky jako bonus," dodává. Právě pivní magazín Večerníček s Okamurou vydával. Dostávám úkoly Chvíli před odchodem dostávám první úkoly i já.



Rozvěsit letáky Úsvitu na Fakultě sociálních věd UK. Zjistit, jak je to s pronájmem stánku na pivních slavnostech. Zjistit, kolik volebních okrsků v Praze bude. Kaţdá strana má totiţ právo si do komise navolit vlastní delegáty a Úsvit nechce ponechat nic náhodě. "Právě při sčítání hlasovacích lístků se nejvíce podvádí. Bylo by dobré do toho zapojit studenty brigádníky. Je to celkem nenáročná práce za docela dobré peníze s dietami," říká praţský lídr a diplomat Milan Šarapatka. Během nadcházejícího týdne úkoly poslušně plním. Vyvěšuji plakáty na Fakultě sociálních věd, většina z nich ale brzy mizí - některé do koše, jiné neznámo kam. Na zbylých někdo Okamurovi domaloval "Smetanova" tykadla. Zjišťuji, ţe praţské volební komise mají celkem přes 900 členů, prostor na Andělu je třeba rezervovat nejméně 14 dní předem a na zařizování stánku na pivním festivalu je jiţ pozdě. Všechny informace posílám Červenkovi, který mi za pomoc obratem děkuje a zve mě na páteční mítink na náměstí Palackého v Praze, kterého se bude účastnit i Tomio Okamura. "Bude to začínat kolem čtvrté hodiny, přijďte ale o něco dřív," sděluje mi do telefonu a já si akci se třemi vykřičníky zapisuji do diáře. Do té doby se po mně nic nechce. Vlastně práce dobrovolníka není nijak náročná. O akci na Palackého náměstí si budete moci přečíst zítra v samostatné reportáţi, pozn. red.

URL| http://aktualne.centrum.cz/domaci/volby/clanek.phtml?id=792857

TV Barrandov povede exředitel Novy Vladimír Železný. Chce sledovanost přes 10 procent 23.10.2013

byznys.ihned.cz str. 00 Karel Tinl, ČTK

byznys.ihned.cz

Zakladatel a bývalý šéf televize Nova Vladimír Ţelezný se má ještě tento týden stát generálním ředitelem televize Barrandov. Vladimír Ţelezný se naposledy podílel na projektu plnoformátové TV Pohoda. Novým generálním ředitelem televize Barrandov se ve čtvrtek má stát Vladimír Ţelezný, zakladatel a první ředitel nejsledovanější české televize Nova. Píše o tom server DigiZone.cz. Ţelezný by podle webu měl být jmenován do funkce tento čtvrtek, nahradil by majitele stanice Jaromíra Soukupa, který se generálním ředitelem TV Barrandov stal letos v červnu. MF Dnes i Lidové noviny definitivně patří Babišovi. Antimonopolní úřad povolil akvizici - čtěte ZDE "Od stejné doby je výkonnou ředitelkou stanice Marcela Hrdá. Barrandov vystřídal od loňského června, kdy byla odvolána první generální ředitelka Janka Vozárová, celkem čtyři šéfy," píše DigiZone. Podle prohlášení společnosti Médea, kterou stejně jako Barrandov vlastní Soukup, začne Ţelezný do funkce oficiálně nastoupit od 1. listopadu. Sám Ţelezný má s malou televizní stanicí velké plány. "Vracím se ke své profesní lásce. Televize se u nás mezitím příliš neproměnily, ale svět kolem ano. A tak je to výzva. Chci pomoci přeskočit první laťku k úspěchu, a tou je desetiprocentní divácký podíl," nechyl se slyšet Ţelezný. V poslední době se Ţelezný podílel na oţivení celoplošného multiplexu 4. Odtud se ale musel stáhnout na nátlak TV Nova, která chtěla do této sítě umístit nové tematické kanály. Odmítala tak ale učinit, pokud by za sítí stál právě Ţelezný. U televize Pohoda si Ţelezný ponechal menšinový podíl v servisní společnosti Pohoda Top Media.



Televize Barrandov spadá do portfolia společnosti Empresa Media, která mimo jiné vydává časopis Týden či Instinkt. Loňský podíl na sledovanosti TV Barrandov byl 5,2 procenta. PROFIL: Ţelezný - šéf Novy, politik i aktér soudních sporů Vzdělání: - Absolvoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, obor sociologie-publicistika Praxe: - V 60. letech začínal jako produkční v Československé televizi (ČST), po vpádu vojsk Varšavské smlouvy se podílel na podzemním televizním vysílání; krátce pracoval v Británii v tiskové agentuře Associated Press, poté se vrátil do ČST, odkud musel začátkem 70. let odejít a stal se redaktorem časopisu Technický magazín; v 80. letech byl scenáristou populárně-vědeckého pořadu Okna vesmíru dokořán; po roce 1990 působil jako mluvčí Občanského fóra a Občanského hnutí a do června 1992 jako tiskový mluvčí vlády ČR; stál u zrodu televize Nova, v letech 1993 aţ 2003 byl v jejím čele, byl i jednatelem a společníkem CET 21 s.r.o. (drţitel licence na vysílání TV Nova) a generálním ředitelem a jednatelem České nezávislé televizní společnosti (ČNTS; společnost zajišťující provoz televize Nova), působil ve vedení televizní skupiny bermudské společnosti Central European Media Enterprises Ltd.; byl či stále je společníkem a členem statutárních orgánů řady soukromých firem; v poslední době se podílel na projektu oţivení celoplošného multiplexu 4 a plnoformátové televize Pohoda (podle obchodního rejstříku je spolumajitelem společnosti Pohoda Top Media). Politická činnost: - Do politiky vstoupil v roce 2002, kdy byl jiţ v prvním kole voleb zvolen senátorem za Znojemsko (kandidoval za hnutí Nezávislí); Senát opustil v roce 2004, kdy byl zvolen poslancem Evropského parlamentu (EP), kde byl mimo jiné místopředsedou skupiny Nezávislost a demokracie; ve volbách v roce 2009 mandát v EP neobhájil; od roku 2005 je předsedou strany Nezávislí demokraté. Ostatní: - Od roku 2001 čelil Ţelezný několika soudním obviněním. Zatímco v případech, týkajících se sporů kolem televize Nova po Ţelezného rozchodu s americkými partnery z CME jej soudy nakonec obţaloby zprostily, dostal v kauze krácení daní při dovozu obrazů ze zahraničí dvouletý trest vězení s dvouletým podmíněným odkladem. Tento trest v říjnu 2011 potvrdil i Ústavní soud, kdyţ odmítl Ţelezného stíţnost jako zjevně neopodstatněnou. - Díky senátorského křeslu a poté úřadu europoslance se Ţelezný těšil imunitě, které byl oběma institucemi posléze zbaven.

URL| http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-61056960-vladimir-zelezny-reditelem-tv-barrandov

PR summit 2013: Osobností roku je Marek Pražák 23.10.2013

MaM.cz str. 00 mam.ihned.cz Jan Brychta, Jiří Hořčica

PR osobností roku se stal Marek Praţák, spolumajitel agentury Svengali Communications a především šéf komunikace a tiskový mluvčí loňské prezidentské kampaně Karla Schwarzebergra. O udělení titulu PR osobnost roku rozhodli návštěvníci Public Relations Summitu 2013, pátého ročníku největšího setkání PR profesionálů v ČR, které se konalo na praţském Ţofíně. Praţák byl nominován za zmiňovanou prezidentskou kampaň Schwarzenberga, v jejímţ rámci podle organizátorů ankety “výraznou měrou přispěl k jeho vnímání jako autentického kandidáta pro pravicové voliče a z původně outsidera prezidentské volby 'stvořil' jednoho z lídrů“. Mezi nominovanými byli dále Vladimír Bystrov z Plné znění zpráv


Bison & Rose, Václav Pavelka z Native PR, Milan Hejl z AMI Communications a generální ředitel společnosti Stock Plzeň-Boţkov Petr Pavlík Kromě volby osobnosti roku PR summit představoval nové trendy v PR a komunikaci značek. Změnám na poli médií, které se pochopitelně odráţí i v PR průmyslu, se věnovala Martina Vojtěchovská. Její teze, ţe stoupající nároky na novináře poskytují neocenitelnou příleţitost inteligentnímu PR, předznamenala i další přednášky, soustřeďující se na obsah a změny mediálního chování. Odpoledne na praţském Ţofíně zakončila panelová debata, v níţ se utkali mluvčí gigantů jakými jsou ČEZ nebo Telefonica se zástupci Air Bank nebo Centropolu. Souběţný panel se pak věnoval úloze PR se státní správě. V něm Denisa Kasl Kollmanová z Fakulty sociálních věd UK doloţila, ţe zatímco v rozvinutých západních demokraciích jsou PR aktivity povaţovány za standardní nástroj komunikace administrativy s občany, česká státní správa v jejich vyuţití zatím zaostává. Zatímco Jana Pattynová z advokátní kanceláře Pierstone pak osvětlovala záludnosti vypisování výběrového řízení na PR podle zákona o veřejných zakázkách, Milan Hejl, spolumajitel agentury AMI Communications, motivoval přítomné píáristy a státní zaměstnance k uţší spolupráci, kdyţ prohlásil, ţe realizace hned dvou projektů, které jeho agentura pro státní správu připravovala, patřila k “nejintenzivnějším obdobím“ v jeho ţivotě. “Hrajete za slabší tým a frustruje vás to. Ale málokdy si sáhnete na tak velké věci,“ vysvětlil kouzlo práce PR agentury pro státní správu Hejl.

URL| http://mam.ihned.cz/c1-61058920-pr-summit-2013-osobnosti-roku-je-marek-prazak

Zeman je jako v ruském metru 23.10.2013

Mladá fronta DNES str. 13 Barbora Tachecí

Publicistika

V Moskvě cestující nastupují a vystupují zároveň, všiml si muţ, který napsal mnohem víc neţ Levandulovou a vystudoval mnohem víc neţ antropologii. Drsný hráč s humanistickými ideály. Textař, básník, producent a esejista Michal Horáček. PŘÍMO K VĚCI s Barborou Tachecí * Za necelý měsíc bude 24. výročí Listopadu - co vzkáţete těm, kteří dnes říkají „Kvůli tomuhle jsme klíči necinkali“? Řekl bych jim, ţe cinkali správně, a ať jim to není líto. Samozřejmě, ţe sny jsme měli velké - snili jsme o spravedlnosti, a ne o pravidlech, která nejsou vymáhaná. Byli jsme naivní. Protoţe revoluce se odehrává jen na povrchu - jako kdyţ se na hladině oceánu vzedmou veliké vlny a cosi se přeskupí. Jenţe pak má oceán společnosti ty hlubiny, mentální a afektivní schémata, jeţ se mění nesmírně zvolna. Takţe dosud je tu třeba mentalita klientelistických sítí... Budovali jsme si je uţ v socialismu. * A jaký spodní proud pozorujete na sobě? Pořád se podvědomě obávám, ţe někdo přijde a řekne mi, ţe moje nápady nejsou v souladu s nějakou linií, s programem nějaké autority, která má na znalost správného postupu patent. Jaképak soukromé sny, jaképak vlastní cesty k jejich uskutečnění...? Pořád jsou ve mně ta léta v socialistické škole: kdo neopakoval přednášené, ale měl nápad nebo otázku, tak vyrušoval. * Jenţe kdyţ se dnes obrátíte na lidi na hranici chudoby a říkáte jim, ţe by měli snít, tak s vámi moţná vyběhnou. To ne, netroufal bych si dávat recepty jiným. Ale ptala jste se mě, a tak za sebe přiznávám: něco z toho socialismu ve mně je - jako by osobní iniciativa byla něco podezřelého a riskování něco šíleného. Naštěstí se dokáţu oklepat, svému podvědomí vzdorovat a o něco svého se pokoušet.



* Kdyţ jsme u osobní iniciativy, proč vy -jako člověk odváţný, iniciativní, pilný, bohatý, který je hráč, je pevně svázán s veřejným děním a záleţí mu na budoucnosti této země - uţ nejdete do té politiky? To, ţe jsem napsal nějaké texty nebo třeba antropologickou studii, ještě neznamená, ţe bych uměl dělat politiku. * Ale to poznáte aţ v momentu, kdy to zkusíte. Ne, to vím dopředu. V umění, společenské vědě nebo v podnikání nesmí existovat ţádná demokracie. Kdyţ řeknu, ţe v písni zazní harmonika, nemůţe mi tam koaliční partner vnutit harfu a odbory dudy. Jenţe v politice je to přesně naopak. Tvrzení, ţe demokratický stát lze řídit jako firmu, je úplně pomatené. Demokracie je nekonečné vyjednávání, bolestné kompromisy. V písni demokracie holt budou i dudy a harfa a vy jste ráda, kdyţ se tam ta vaše harmonika ozve ve čtyřech taktech. * Kdybyste si ale zaloţil vlastní stranu, nesla by vaše ideje, vaše nápady a vy byste ji řídil a byl za ni zodpovědný. Obávám se, ţe i vlastní strana, nutně fungující na demokratických principech, by moje ideje nesla nanejvýš útrţkovitě. Těţko bych jiným i sám sobě vysvětloval, ţe ten zbytek není ani z mé hlavy, ani ze srdce. Ale ta zodpovědnost by tam opravdu byla - jak bych ji však mohl nést, kdyţ by zahrnovala i obranu věcí, které se mi bránit nechce? Za Český kalendář ponesu odpovědnost rád, není tam ani tón, se kterým bych nesouhlasil. * Mluvíte, jako by bylo nemoţné řídit fungující stranu. Šlo by to, kdybychom zrušili tu demokracii. Jenţe přesně to by bylo tím nejhorším, čeho bychom se mohli dopustit. * Ale přece známe ze světa příklady stran, které jsou řízeny dobře; partajní rozhodování nemusí být vţdycky za draka. To neříkám. Říkám jen, ţe na to osobně nemám talent. Nemám nekonečnou trpělivost, a hlavně ne schopnost dělat kompromisy. U důleţitých věcí určitě ne - já prostě, kdyţ si myslím, ţe je něco dobře, tak to udělám nikoli po dohodě s ostatními, ale třeba všem navzdory. Můj postup se nakonec můţe ukázat jako chybný, ale je to moje chyba. Do politiky ovšem musí jít lidé jiného naturelu: trpěliví a slevující. Takový nejsem, vím to, a proto do politiky z toho poctivě nabytého vědomí nejdu. * Co si v té souvislosti myslíte o letošním boomu podnikatelů, kteří mají ambice v politice prorazit? Třeba to umějí. Třeba v sobě poctivě našli tu schopnost naslouchat a vycházet vstříc jiným na úkor vlastního názoru. Ale mezi námi, udivilo by mě to. * Nevypadáte, jako byste jim drţel palce. Naopak, drţím palce kaţdému, pokud to tedy není třeba rasista. Kaţdému, kdo rozšiřuje voličům nabídku, kaţdému, kdo vstupem do politiky hodně riskuje uţ jen tím, ţe se vystavuje zkoumání kaţdého kroku ve svém ţivotě a obrovskému zpochybňování a taky zesměšňování... Ano, proměna podnikatele v demokrata mi přijde poněkud nepravděpodobná, ale vyloučit to nemůţu. Třeba právě odtud přijde impulz, který v naší politice postrádám -impulz ke zvyšování svobody jednotlivce. * Je tady nějaká politická strana, která razila svobodu ve vašem pojetí? Nebo jí alespoň nepřekáţela, neházela svobodě klacky pod nohy? Podle mne ne. Nepamatuji se, ţe by tu tzv. pravicové strany, které to ovšem zas a znovu deklarovaly, konaly tak, aby zvyšovaly lidskou svobodu. * Tak to máte také těţké s volbami, ţe? Ano, mám. Líbí se mi liberálně-ekologický program lidí kolem Martina Bursíka, ale to si budu muset počkat na nějaké další volby. Taky jsem liberálem - přinejmenším v tom smyslu, ţe si nade vše cením ideálu Plné znění zpráv


rovných příleţitostí co moţná pro všechny. Nemáme ani moře, ani zlato, ani ropu. Máme jen lidské talenty. A tak si nemůţeme dovolit nechat zplanět ţádný z nich. * Proto jste udělal Český kalendář? Ano, i proto. Dal jsem na web svoje básně a řekl jsem: kaţdý, kdo chce, ať to zhudební. A představte si: během tří let mi přišlo na 1 100 kompozic, a nejen od Hapky, ale i od lidí úplně neznámých. Jeden je montér z Českého Těšína, druhý dělá v hospodě... Přijedou do Prahy a vidí, jak jejich písničku do měsíce poté, co ji sloţili, zpívá třeba Bára Basiková nebo Vojta Dyk... Jejich talent se v něco přetavil a moţná je to začátek toho, ţe nejen nezplaní, ale rozkvete. * I kdyţ tak hezky mluvíte o talentech, pořád jsem se nedozvěděla, podle čeho se rozhodnete u voleb. Jsem vychován v katolickém prostředí, cením si některých konzervativnějších hodnot, a tak obvykle volím, samozřejmě z nouze, lidovce. * Coţ je ale v rozporu s onou liberálností. Nejsem figurka do člověče, nezlob se, která je celá ţlutá nebo celá červená. Mně se na té straně líbí, ţe je tradiční, ţe existuje reálně v regionech, ţe se uměla vzepřít, kdyţ pan Kalousek tenkrát ohlásil, ţe bude vládnout s Paroubkem a s podporou komunistů. A ony se tam ty tetky vzbouřily. A kdyţ se tetky umějí efektivně vzbouřit, to je dobrá demokracie. To je fakt dobrý! * Řekl jste, ţe kandidáti ve volbách nabízejí to, co chceme. Co vlastně chceme? Vlastně ţádnou velkou změnu, těmi uţ jsme si prošli. A tak ty volby dávají šanci spíš novým lidem neţ novým myšlenkám. * Protoţe nepotřebujeme nové ideové proudy, stačilo by nám, kdyby se politici chovali slušně a začaly se dodrţovat existující zákony. To by bylo skvělé. Souhlasím. Dodrţovat a vymáhat. Hledají se čestnější lidé, neţ byli předtím. * U nás se hledají čestní lidé tak, ţe se to zkusí a buď to vyjde, nebo nevyjde. Častěji nevyjde. Ano. Přesně tak. * Co si myslíte o Miloši Zemanovi? Řeknu to asi takhle: kdyţ jsme na nástupišti metra, lidi vystupují z vagonů a pak jdeme my, kteří nastupujeme. Zdá se nám to jasné, ne? Ale není, v Moskvě nic takového neuvidíte. Tam jdou najednou všichni ven a všichni dovnitř, vypadá to jako rvačka a všichni jsou na tom hůř. Náš systém je lepší, ačkoli není vymáhaný ţádným pravidlem a jeho porušení trestáno nějakou sankcí, funguje na základě zvyklosti. Pak ovšem přijde na nástupiště někdo, kdo si řekne: Chci se dostat k tomu volnému sedadlu, a tak na nic čekat nebudu a vrazím tam dřív, neţ lidé z vagonu vystoupí. A to je přesně to, co udělal Miloš Zeman s naší demokracií, přinejmenším s tou její sférou, která se opírá o zvyklost nepsané a nevymahatelné lidské slušnosti. * Existuje něco, kvůli čemu byste byl ochoten vyjít zase do ulic? Kdyby třeba pan prezident pokračoval v tom, co nastolil. Kdyby se měnila ta demokracie, o které jsme snili - ještě nestojí ani první patro a uţ do toho někdo jde buldozerem. To, myslím, by stálo za odpor. * Říkáte, ţe pro vás peníze nejsou cíl, cílem pro vás je ţivot plný poznávání, tvůrčích dobrodruţství a snů. Jak snadné je takové cíle plnit bez toho prvního - tedy získání peněz? Je evidentní, ţe abyste mohla naplňovat sny, musíte k tomu mít nástroje. Asi takhle: Kdybych třeba chtěl být sochařem a udělat sochu, potřeboval bych taky nástroje, třeba majzlík. Bez majzlíku to prostě nejde. Tak bych si jeden obstaral. A pak další, třeba širší... Shromaţďoval bych pro své dílo nástroje. Ale mohlo by se Plné znění zpráv


stát, ţe bych tím strávil celý ţivot, k stáru měl 173 fantastických majzlíků - akorát tu sochu bych neměl. Jde tedy o to, umět rozeznat nástroje a cíle. A nezapomenout: Udělat tu sochu! *** Michal Horáček Narodil se 23. července 1952. Po maturitě v roce 1970 byl přijat na Fakultu sociálních věd a publicistiky UK, odkud byl na zásah StB vyloučen. Ţivil se pak jako plavčík, umývač černého nádobí, skladník a dělník. V létě 1989 zaloţil spolu s rockerem Michaelem Kocábem iniciativu MOST, která po Listopadu zprostředkovala jednání mezi KSČ a Občanským fórem. V roce 1990 spoluzaloţil sázkovou kancelář Fortuna. Nyní se ţiví jako básník, textař, esejista, publicista, spisovatel či jako producent. Je podruhé ţenatý, má z obou manţelství dohromady tři děti. Foto: Dan Materna, MAFRA Jejíma očima Pleť má opálenější, zuby bělejší a vzhled elegantnější, neţ běţně potkáváme. A potvrzuje uţ mnohokrát ověřenou pravdu, ţe úspěšní lidé nejsou arogantní - to jsou ti neúspěšní. Neuměla jsem spustit diktafon a Michal Horáček se tvářil, jako by to bylo úplně normální. Hanba mě fackovala, kdyţ jsem po telefonu prosila kolegu, aby mi přišel s přístrojem, který se vymknul mé kontrole, pomoci. A Michal Horáček téměř děkoval za čas, který jsem mu dala na vyřízení jeho e-mailové korespondence na iPadu. Nechápu, jak si u sebe můţe stěţovat na nedostatek trpělivosti. Své vysněné 2CD Český kalendář (kolekce jeho zhudebněných villonských balad) nese v aktovce a uţ rozumím tomu, ţe se teď nejvíc věnuje své dvouapůlleté dceři. „Ona je vostrá!“ říká se stopou hrdosti v hlase. Dcera Michala Horáčka vyţaduje mimo jiné, aby si tatínek pamatoval jména všech hraček. „Je to náročné,“ praví tatínek s pohledem do dálky a zamyšleně pokračuje: „Tučňák je třeba Přemek Pupun, první prasátko je Slaninka, coţ mi jde, ale druhé je překvapivě Kedlubínek a tam uţ občas tápu. A to je pak oheň na střeše.“ Taky pojmenovali všechny větry - od Šeptánka přes Čechránka aţ po Buráce, jméno toho nejsilnějšího tvořivý otec teprve zvaţuje: „Asi to bude nakonec Mládek. Ten vítr, který kdyţ spustí, tak zdrháme!“ Michal Horáček je duchem svobodný muţ. A těm, kteří vykřiknou, ţe s jeho penězi by to taky uměli, říkám, ţe moţná ne tak docela. Protoţe způsob myšlení je nepřenositelný. Foto popis|

Letošní kampaň? Amarounová 23.10.2013

Mladá fronta DNES str. 02 Jan Šebelka

Kraj Liberecký

»Seriál MF DNES Interview s turnovským politologem Janem Kubáčkem završuje seriál předvolebních rozhovorů s lidmi z Libereckého kraje TURNOV Jan Kubáček z Turnova přednáší politologii na několika vysokých školách, mimo jiné na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, nebo na Vysoké škole Cevro institut Praha. Vzhledem k místu svého bydliště i profesním zaměřením je dobře obeznámený s politickou situací v regionu. * Jen tak na rozcvičenou. Je politologie vůbec věda? Ano, je. Svým způsobem uţ od Aristotela. Významně se opírá o zkušenost, ověřování praxí, historické, sociologické a zahraniční paralely. * Takţe to není jen jiná varianta „ţvanění“, kterým se ţiví politici? Jak u koho. Vţdy je to odvislé od kvality, erudovanosti a zodpovědnosti daného politologa. Ale především je to o způsobu myšlení, schopnosti odstupu, všímání si řady detailů a umění předvídat. Sliby na jednu stránku letáku * Pojďme k něčemu konkrétnějšímu. Je něco, co vás na předvolební kampani v Libereckém kraji opravdu překvapilo? Absence unikátních krajských témat a osobitostí našeho kraje v oblasti potřeb, obav, ale i hrdosti zdejších voličů. Z kampaně kandidujících stran se úplně vytratila „regionalitalibereckost“. Bylo velmi znát, ţe Plné znění zpráv


většina kampaní, včetně nápadů a plánování programu, se pekla v Praze v centrálních štábech a stranických sekretariátech. Proto byla letošní kampaň taková „amarounová“, bez chutě a zápachu. Coţ můţe vést k dalšímu poklesu voličské účasti. * A naopak nepřekvapilo? Ta rutina, sázka na prázdné slogany a univerzální přísliby. A to nehledě na typ strany a míru její protestnosti. * Dopustil se někdo v kampani faulu? Letos se v našem kraji objevila jedna novinka - útoky a zpochybňování uvnitř stran, mezi jednotlivými kandidáty. Byla znát nervozita, boj o přední místa na volebních kandidátkách a nejistota ohledně volebního úspěchu. * Třeba... Těch sporů byla celá řada. Vzpomeňme na hulvátské spory v ODS ohledně exposlankyně, u ČSSD přehlíţení některých příliš populárních kandidátek ve vlastních oficiálních materiálech, disharmonie mezi lídrem a zbytkem kandidátky u Zemanovců, či nedávná aféra mezi novináři kvůli kandidátovi ANO. Letos si na Liberecku úplně vystačili kandidáti sami, ani nestíhali atakovat soupeře. * Jakou roli hrají v současné kampani programy stran? Podle mě se scvrkly na hesla bez obsahu. Čiší z nich, ţe jsou psány jen pro formu, aby se neřeklo. Ţe jsou málo čteny a hodnoceny voličem, novináři, odborníky. Bohuţel, poslední dobou je uţ neznají ani sami kandidáti, coţ ukázaly debaty v Českém rozhlase a televizi. Z volebních programů se stal jen „nutný reklamní leták bez záruky a moţnosti vymáhání“. Bohuţel. Uţ i nás doběhl celosvětový trend, ţe programem a filozofií strany se stává lídr. Jeho vizuál, styl vystupování, míra sympatičnosti, ţivotní příběh, ale i jeho ţivot. Také styl jeho nejbliţších a míra konformity jeho zálib a koníčků s většinovým míněním. * Myslíte, ţe tvůrci programů vytvářejí politické vize, nebo jen sestavují věty, o nichţ si myslí, ţe na ně budou voliči slyšet? Jsou to pouze marketingové texty na jednu stránku letáku. Vedou ještě k větší cynizaci politiky, větší zaměnitelnosti politiků a pasivitě voličů. * Podle čeho by se měli voliči orientovat? Doporučuji při výběru přihlédnout na ţivotní zkušenosti, výsledky a sociální vyzrálost kandidátů ucházejících se o voličskou přízeň. Minulost a dosavadní ţivotní praxe prozradí mnohé o kvalitě kandidátů i o jejich odolnosti vůči tlaku a choutkám moci. V politice poznáte charaktery * Abychom neuvízli na předvolebních a nesplněných slibech. Tušíte, proč se někteří tak vehementně snaţí do politiky dostat? Tím hlavním motorem je vidina prestiţe, příleţitost být vidět, svými názory ovlivňovat společnost a mít vliv na chod státu. Politika je vášeň a svého druhu drogová závislost. Pohltí a vtahuje stále víc. Utvrdil jsem se o správnosti mnohých závěrů politické psychologie i Mňačkova románu Jak chutná moc. Ten by měl být rozdáván zdarma a být v povinné literatuře kaţdého voliče a volebního kandidáta. Stejně jako Malý princ, nebo Orwellova Farma zvířat. * Mimochodem, jaká byla vaše zkušenost z toho, kdyţ jste sestoupil z pozic politologa a namočil se do kalných vod reálné politiky? (Jan Kubáček byl poradcem Radka Johna z VV v době jeho vedení resortu vnitra - pozn. red.)



Neocenitelná. Ověřil jsem si řadu teoretických zkušeností a politologickou praxi. Zjistil jsem, čemu musí politik odolávat, jak na vrcholu fouká a člověk je tam sám. Také si ověříte hodnotu trpělivosti a potřebnosti systematického vyjednávání. * Právě teď mluvíte jako politik... Zkuste si to a uvidíte, ţe ne. Díky této změně jsem měl šanci napomoci prosadit přísný zákon o veřejných zakázkách. Byl jsem při prosazování omezení imunity a posílení kontrolních pravomocí NKÚ. Spolupracoval jsem na návrhu zavedení konstruktivního vyjádření nedůvěry premiérovi a sjednocení všech pravidel a práv v rámci všech voleb v České republice do jednoho přehledného volebního zákoníku. Bohuţel dvě poslední normy se jiţ nestihly. Člověk bezprostředně pozná charaktery. To byla zkušenost k nezaplacení. V politice si člověk výborně ověří co s lidmi dokáţe udělat moc, ale zaţil jsem i překvapivou odolnost řady vrcholových politiků. * Takţe jednou a dost? Muselo by jít o mimořádnou, zlomovou situaci, abych se znovu vrátil na druhou stranu. Zvaţoval bych to v momentě, kdyby zde byla šance opravdu prosadit zásadní změny a systémová opatření. * Kdyţ jsme se dotkli „Veverek“. Říká se, ţe Babišovo ANO a Okamurův Úsvit, jsou podobně nevyzpytatelné strany a hnutí. Dal byste těmto teoriím za pravdu? Nevěřím na teorie, ale na reálné činy, vliv času a ţivotní zkušenosti volebních předáků. Jsem zvědav jak oba lídři zvládnou ten „Molotovův koktejl“, který namixovali do svých volebních slibů a velmi pestrých týmů kandidátů. Je to na nich, mají stejné šance jako kdyţ vznikala ČSSD, ODS, ale i ODA či US. Na začátku to byly také často pestré sestavy lidí. Moc tomu ale nevěřím, ţe unesou svou odpovědnost. * Je pravděpodobné, ţe lidé budou opět krouţkovat, čili mohou vynést do parlamentu úplně nová jména. Přinese to ale změnu? Jedině pozvolnou. Nejprve musí oslabit šíbři a věční politici - rutinéři, kteří se pokouší osedlat kaţdou stranu. Jejich největším nepřítelem je veřejná kontrola a hodnocení výsledků. Politickým obchodníkům vţdy vyhovuje veřejný nezájem, občanská apatie a pokles volební účasti. * Tak co teda? Kde je nějaké řešení? Jsem přesvědčen, ţe by naší zemi prospěla paleta klíčových řešení. Za nejdůleţitější povaţuji plat poslanců a senátorů přímo odvodit jako násobek od skutečného průměrného platu v zemi. Poslanci by tak byli motivováni podporovat růst hospodářství a pokles nezaměstnanosti. Dále je zásadní zavedení majetkových přiznání a konstruktivního vyjádření nedůvěry premiérovi po vzoru sousedního Německa a Polska, aby k odvolání premiéra bylo nutné okamţité zvolení nového a nestala se podobná ostuda jako v době českého předsednictví EU. Pomohlo by nám i zavedení navrhování zákonů skrze web, kdy by veřejnost a odborníci mohli ovlivnit vznik zákonů, upravovat a kontrolovat jejich kvalitu v průběhu jejich sepisování, po vzoru Estonska. Velmi by to zkvalitnilo naši legislativu. Kdyţ jsme u těch zákonů, pak bych omezil právo kaţdého poslance přes noc stvořit jejich změny. Je to téměř světový unikát a kvalitě a smyslu našich zákonů to rozhodně neprospívá. * Není toho málo….. A ještě bych přidal. Rozhodně bych se přimlouval za posílení nezávislosti policie, coţ zvýší jejich autoritu a výsledky. Ubral bych jim papírování a nahnal je do ulic a do „patrolování pěšmo“. Potřebovali bychom prosazení závazných lhůt pro rozhodování soudů u vybraných trestných činů a rotaci soudců. Nemluvě o jejich povinnosti ctít společné rozhodování v rámci republiky, a ne kraj od kraje rozhodovat naprosto rozdílně. Nemluvě o posílení práv poškozených před pachateli a vyuţívání stávajících zákonů před plozením dalších a dalších v praxi neuplatňovaných zákonů. A alespoň pět let zákazu měnit daně. To jsou dle mě ty nejdůleţitější změny. * To je přímo volební program. Problém je, jestli bych mu po víc neţ dvacetileté zkušenosti s nenaplněnými sliby politiků mohl věřit. Plné znění zpráv


(Smích) Nemusíte. Nekandiduji. * Na konci našich předvolebních rozhovorů jsme dávali lídrům vţdy stejnou otázku: Napadá vás nějaké heslo, nějaká věta, kterou byste shrnul svoji vizi a nalákal voliče, aby přišli volit právě vaši stranu? Pro vás vynechám poslední tři slova. Rovná pravidla a povinnosti pro všechny, bez výjimek a promlčení. *** Programy? Jsou to pouze marketingové texty na jednu stránku letáku. » Z kampaně stran se úplně vytratila „regionalitalibereckost“. » Foto popis| Politolog „Současné programy stran vedou ještě k větší cynizaci politiky, větší zaměnitelnosti politiků a pasivitě voličů,“ říká turnovský politolog Jan Kubáček. Foto autor| Foto: Viktor Chlad, MAFRA Regionální mutace| Mladá fronta DNES - liberecký kraj

Otcův vrah žije v našem domě v Suchumi 22.10.2013

Lidové noviny str. 12 TOMÁŠ KUČERA

Horizont

Abchazští Gruzínci, kteří utekli v září 1993 ze svých domovů před násilím, si minulý měsíc připomněli dvacáté výročí války v Abcházii. Konflikt v letech 1992 aţ 1993 za sebou zanechal tisíce zabitých civilistů, nezvěstných a stovky tisíc válečných uprchlíků. Sergu Matkavovi bylo čtyřiadvacet let a jako čerstvý absolvent práv pracoval v abchazské metropoli Suchumi u městského soudu, kdyţ začala mezi Ruskem a Gruzií válka v Abcházii o nadvládu nad tímto strategickým pásmem země sevřeným z jedné strany Kavkazem a z druhé Černým mořem. S odstupem dvaceti let je stále zřetelnější, o co se ve skutečnosti hrálo. Rusko po rozpadu Sovětského svazu usilovalo o zachování vlivu na jiţním Kavkaze a o oslabení Gruzie, která 9. dubna 1991 krátce před vypuknutím horké fáze abchazského konfliktu vyhlásila nezávislost. Rusko mistrně vyuţilo separatistických snah abchazské elity k oslabení Gruzie a uchování si vlivu nejen v Gruzii, ale na celém jiţním Kavkaze. Po válce roku 1993 ruský vliv v Gruzii znovu skutečně zesílil. Kreml takový výklad událostí odmítá a stále dokola opakuje, ţe se jednalo o etnický konflikt mezi Gruzínci a Abcházci. „O ţádný etnický konflikt, jak se léta snaţí Kreml namluvit světu, samozřejmě nešlo. Nejednalo se ani o boj muslimské Abcházie za nezávislost na křesťanské Gruzii. Je to celé absurdní, jsou to dezinformace, které stále častěji přejímají i západní média včetně těch českých,“ vysvětluje Sergo Matkava ve svém praţském bytě. „Ve skutečnosti se jednalo o pogromy a vyvraţďovaní gruzínské většinové populace Abcházie, které měly jediný cíl: vyhnat Gruzíny a strategickou Abcházii připojit k Rusku. Stačí se podívat na čísla. Dvě třetiny obyvatel Abcházie, tedy etnických Gruzínců, jsou pryč a nemohou se vrátit domů. Vraţdění gruzínských civilistů bylo plánované a řízené, organizované tehdejším ruským nejvyšším vedením v čele s prezidentem Jelcinem a ministrem obrany Gračovem. Byla to gruzínská genocida, nikoli válka za nezávislost.“ Jak Sergo Matkava říká, zblízka poznal metody, kterými se Rusko za kaţdou cenu snaţí udrţet vliv v tomto pro Moskvu klíčovém regionu. I kdyţ je mu teprve osmačtyřicet let, má pocit, ţe čas hraje proti němu, ţe musí udělat vše pro to, aby se, jak sám říká, svět dozvěděl pravdu o této zapomenuté válce, kterou vedlo „Rusko s Gruzií v zastoupení“. „Příkladem je uznání abchazské suverenity Ruskem krátce po gruzínskoruské válce v létě 2008. V roce 1992 to začalo a po roce 2008 Rusko svoji hru dotáhlo do konce. Gruzie díky prohrané válce v roce 2008 ztratilo nad Abcházií a Jiţní Osetií definitivně jakoukoli kontrolu, a to na dlouhou dobu,“ říká muţ. Občan ČR se srdcem v Suchumi Dlouhé štíhlé listy třímetrové palmy olizují strop jeho bytu, z televize mluví nesrozumitelnou řečí moderátorka zpráv a v knihovně je většina knih na hřbetě popsaných podivným písmem. Sergo Matkava se narodil v gruzínské rodině v černomořském přístavním městě Suchumi. Před válkou ho ve snu nenapadlo, ţe jednou bude ţít přes dva tisíce kilometrů od svého domova. Natolik byl jeho ţivot bezstarostný. „Srdce mám pořád v Suchumi, i kdyţ vím, ţe se tam uţ v ţivotě nevrátím. Válka v Abcházii je Plné znění zpráv


zapomenutá a gruzínská genocida zametená pod koberec,“ říká vystudovaný právník, který má uţ více neţ patnáct let české občanství. V Česku ţije dvacet let. V létě roku 1993 ze Suchumi spolu se svými příbuznými utekl před abchazskými separatisty a dobrovolníky z jiţního Ruska, kteří město „etnicky vyčistili“. „V létě 1993 se nejhorších zvěrstev na gruzínských civilistech v Suchumi dopouštěli dobrovolníci z Ruska. Za etnické vyčištění Suchumi dostali odměnu v podobě majetku po obětech. Otce, který v Suchumi zůstal, zabili a jeho vrazi ţijí v našem domě dodnes. Vím to od našich rodinných přátel, kteří mohli zůstat, protoţe nebyli etnickými Gruzíny,“ vzpomíná Sergo Matkava. Díky tomu, ţe téměř dva roky ţil v obléhaném a ostřelovaném Suchumi, dokázal ze situace vytušit, kdy je čas sbalit kufry. Stovky obyvatel Suchumi v roce 1992 odešly do bezpečí k příbuzným do centrální Gruzie, a kdyţ se vrátili, blíţící se katastrofu včas nerozpoznali. Většina z nich se vrátila do svých domovů v létě 1993, krátce po oficiálně vyhlášeném příměří. Ve skutečnosti příměří poslouţilo abchazské straně k přeskupení sil a k přípravě na vítězný pochod na Suchumi. Gruzínské vedení ve Tbilisi obyvatele Suchumi ujišťovalo, ţe jim uţ ţádné nebezpečí nehrozí a ţe se mohou v klidu vrátit do svých domovů. To byl však hluboký omyl. „Vláda ve Tbilisi se přepočítala, pokud vsázela na to, ţe ruská strana na Suchumi plné civilistů nezaútočí. Záměrně říkám ruská strana, protoţe abchazské letectvo, abchazské námořnictvo neexistovalo. Nálety na Suchumi a ostřelování města z lodí prováděli ruští vojáci, dělo se to jménem Abcházců. Padesátitisícová abchazská populace toho nebyla schopná a neměla k tomu prostředky. Kdyţ se nad tím zamyslím, tak naše vláda ve Tbilisi z nás udělala ţivé štíty. Na poslední chvíli se nám podařilo ještě celkem spořádaně Suchumi opustit a zachránit si ţivot,“ vzpomíná Sergo Matkava, který přesvědčil svoji matku a rodinu své sestry, aby odešli s ním. Suchumi i tak opouštěli uţ za napjaté atmosféry, kdy na předměstí vyčkávaly polovojenské jednotky. Civilisté v dalších uprchlických vlnách museli jít pěšky přes kavkazské průsmyky, protoţe jim ozbrojenci pohodlnější cestu po pobřeţí odřízli. Během cesty mnoho lidí zemřelo. Z rodiny Serga Matkavy opustili Suchumi všichni aţ na jeho jednasedmdesátiletého otce, se kterým ve městě proţil měsíce náletů a kaţdodenního strachu o ţivot. Odmítl odejít s tím, ţe bude chránit rodinný majetek. Uţ ho nikdy ţivého neviděli. Zemřel po obsazení města polovojenskými jednotkami začátkem října 1993, kdyţ propuklo ve městě násilí. „Dodnes si vyčítám, ţe jsem otce nedokázal přesvědčit k odchodu. Zavraţdili ho stejně jako další civilisty, kteří v Suchumi zůstali nebo nemohli z nějakého důvodu odejít. Před smrtí stihl napsat dva dopisy, takţe vím, co zaţíval a co se veměstě dělo. Dopis se mi dostal do ruky aţ po sedmnácti letech. Otec jej stačil předat sousedce, která nebyla etnická Gruzínka, a ta mi ho později poslala,“ říká muţ výbornou češtinou jen s nepatrných přízvukem. Zapomenutá válka Horká fáze války v Abcházii probíhala v letech 1992 aţ 1993, tedy přibliţně ve stejné době jako konflikt v bývalé Jugoslávii. Svět byl zaneprázdněn událostmi na Balkáně a o malou zemi na jiţním Kavkaze nikdo příliš velký zájem nejevil. „Evropa a Spojené státy jako by konflikt na Kavkaze přehlíţely. Je zaráţející, ţe o zločinech páchaných v Abcházii na gruzínských civilistech se ani dnes nemluví, neshromaţďují se fakta a svědectví, a to nejen v samotné Gruzii, ale nikde jinde ve světě. A není pochyb o tom, ţe k nim docházelo,“ upozorňuje Sergo. Je přesvědčen o tom, ţe čas hraje do karet těm, kteří nechtějí, aby pravda o válce a o zločinech vyšla najevo. Co se v letech 1992 a 1993v Abcházii dělo, jaké souvislosti konflikt měl, kdo za zločiny stál, kdo je nařizoval, je s přibývajícími lety stále obtíţnější zjistit. Moskva upevnila své pozice na jiţním Kavkaze a vítězí i v informační válce. „Je to zapomenutá válka a zapomenutá genocida. Evropě i USA nestojí za to pálit si prsty kvůli malé Gruzii. Washington nechce oponovat putinovskému Rusku, které potřebuje mít na své straně v otázce Afghánistánu a Íránu. Z toho, co slyším říkat gruzínské politiky, mám pocit, ţe by pro ně bylo lepší, kdyby abchazská otázka přestala existovat, abychom my přeţivší zmizeli jednou pro vţdy ze světa. Abychom svými příběhy nekalili vody strategických zájmů velmocí,“ míní Sergo Matkava: „Drtivá většina obyčejných Rusů dodnes netuší, na jakých zločinech se jejich vláda v této gruzínské provincii podílela. Přirovnal bych to k situaci po potlačení praţského jara. Tehdy také většina Rusů kvůli tomu, ţe neměla dostatek informací, bezmezně věřila tomu, ţe sovětští vojáci pomáhali Čechoslovákům v boji proti údajné kontrarevoluci.“ Během konfliktu opustilo Abcházii více neţ 300 tisíc etnických Gruzínů, jejichţ předkové v Abcházii ţili po dlouhá staletí. Mnoho válečných uprchlíků z roku 1993 dosud ţije v provizorních podmínkách v gruzínských městech a jejich situace je stále beznadějná. Některé z nich, tak jako Serga Matkavu, donutily okolnosti odejít do zahraničí. „Musel jsem Gruzii opustit. Otce mi zabili v Suchumi, matka zemřela na infarkt krátce po našem odchodu z Abcházie a nechtěl jsem zůstat na obtíţ zbylým příbuzným, kteří se v rozvrácené Gruzii protloukali ţivotem, jak jen to šlo. Bylo to nesmírně těţké období pro všechny,“ vzpomíná Sergo Matkava. V Česku vystřídal několik zaměstnání, pracoval jako posunovač na dráze, později pro ţidovskou obec nebo také pro gruzínské či moldavské aerolinie. Plné znění zpráv


Zatrpkle se podívá na palmu v květináči, který zabírá celý roh místnosti. „Palma mi připomíná domov, ţili jsme v rodinném domě v Suchumi pár desítek metrů od moře. Bylo to nádherné kosmopolitní město plné turistů. A televize? Nemám ji puštěnou jen jako kulisu. Poslouchám přes satelit gruzínské programy, abych nezapomněl rodnou řeč,“ dodává. *** Z rodiny opustili Suchumi všichni aţ na jeho otce, se kterým ve městě proţil měsíce náletů a kaţdodenního strachu o ţivot Foto autor| FOTO: REUTERS, YOUTUBE // KOLÁŢ ŠIMON / LN O autorovi| TOMÁŠ KUČERA, Autor, absolvent FSV UK, je studentem doktorského programu na katedře mezinárodní politiky britské Aberystwyth University

Politolog: Výsledek voleb nemůže být jiný, než otřesný 22.10.2013

prvnizpravy.cz

str. 00

politika

Nad posledními předvolebními průzkumy a moţným povolebním vývojem se zamýšlí politolog Bohumil Doleţal. Dochází k neradostnému závěru. Předpokládaný výsledek voleb přirovnává k dortu, který pekl pejsek s kočičkou. Prý bude stejně nechutný. Politolog své zamyšlení zveřejnil na svém webu bohumildolezal.cz. Upozorňuje, ţe některé průzkumy ukazují, ţe ČSSD spolu s KSČM nebudou mít ve sněmovně většinu, jak se donedávna zdálo téměř jisté. „Pokud ČSSD získá jen tuto podporu, bude to Miloši Zemanovi vyhovovat, protoţe tak fakticky dostane hlavu Bohuslava Sobotky na stříbrném podnose,“ domnívá se Doleţal. Filip: KSČM má více straníků neţ ČSSD a ODS dohromady Podle něj se sociálním demokratům nevyplatila dlouhodobá divoká a nenávistná kampaň proti "pravici". Kvůli tomu to ČSSD fakticky znemoţňuje uvaţovat o koalici či aspoň o tiché podpoře stran někdejší vládní koalice. I kdyţ se SPOZ do sněmovny nejspíš nedostane, Miloše Zemana kvůli tomu nemusí bolet hlava. Podle Doleţala dokáţe i tak v ČSSD prosadit svou a získá vynikající manévrovací prostor, jištěný drtivou většinou nesystémového virtuálního uskupení Haškova ČSSD – Babišovo ANO – KSČM, jak alespoň poslední zveřejněné průzkumy naznačovaly. „Na těchto třech pilířích bude nejspíš stát nový český reţim: nebude nijak zvlášť stabilní (Zemanova popularita klesá, Hašek bude silný hráč a KSČM i Babiš mají vlastní zájmy), ale vzhledem k nepochybné zahraniční podpoře z východu (abych byl úplně přesný: z Moskvy, ne z Pekingu, na tom vůbec nezáleţí), jíţ se můţe nadít, má naději vydrţet déle, neţ se to veřejnosti bude líbit, a natropit škody, které se budou odstraňovat desetiletí, půjde-li je vůbec kdy napravit,“ tvrdí Doleţal. SANEP: V čele ČSSD před KSČM a dvojicí TOP 09 a ANO Nakonec volby přirovnává k dortu, který ve známé pohádce pekl pejsek s kočičkou. „Ne ţe by všechny ingredience byly stejně nechutné, ale poté, co se smíchají, nemůţe být výsledek jiný neţ otřesný: a tím, ţe se přidá trochu cibule nebo pepře, se spraví jen velmi málo,“ dodal politilog Doleţal. Bohumil Doleţal byl v době před rokem 1989 signatářem Charty 77. V letech 1992–1993 pracoval jako šéf týmu poradců Václava Klause, jenţ v té době působil ve funkci předsedy vlády České republiky. V září 1994 ovšem na protest proti politice strany z ODS vystoupil.



Nyní působí jako nezávislý publicista, v minulosti přednášel na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Od roku 2000 zveřejňuje komentáře k politickému dění ve vlastním internetovém zápisníku. Často se zabývá kritikou Benešových dekretů, obhajobou nároků vysídlených sudetských Němců a kritikou některých rozšířených představ o české státnosti. Třeba budeme mít v ČR po volbách i účtenkovou loterii (vma, foto: arch.)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/politolog-vysledek-voleb-nemuze-byt-jiny-nez-otresny/

Hra na menší zlo prvovoliče nezajímá. Preferují menší strany 21.10.2013

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Zprávy z domova Lidovky.cz, Šárka Kabátová

Ačkoli jde o jejich vůbec první volby do sněmovny, nejmladší generace voličů uţ má povětšinou jasno. K volebním urnám půjde a před velkými a známými stranami upřednostní spíše menší partaje. Ţe některé z nich nemají podle průzkumů angaţmá ve sněmovně jisté, jim nevadí. Hra na "menší zlo" je podle nich totiţ nesmyslná. Server Lidovky.cz oslovil deset mladých lidi s dotazem koho a proč budou volit. Student PR a marketingu na Karlově univerzitě Jakub Vojtovič vidí jako svého favorita Stranu svobodných občanů. "Jsou jednou z mála stran, kterou nějak sleduji i co se týče názorů v europarlamentu. Jejich hodnoty jsou mi ze všech těch, které nám různé strany nabízejí, nejsympatičtější," říká. Sám vzápětí dodává, ţe se nerozhoduje podle plakátů. "Kdyţ jsem někdy zaslechl mluvit předsedu svobodných v televizních debatách, tak mi přišlo, ţe byl ze všech nejvíc nohama na zemi a rozumně argumentoval," vysvětluje. 'Nesmyslné úřady' K jeho názoru se připojuje i osmnáctiletá Klára Fenclová, která studovala rok v Americe a letos bude maturovat na praţském gymnáziu. "Volit určitě půjdu a pravděpodobně budu volit Stranu svobodných občanů. Na sto procent ale ještě rozhodnutá nejsem," říká. "Myslím si, ze by se stát neměl pořád tolik rozpínat a mít tolik nesmyslných úřadů, Svobodní mají v programu seznam konkrétních institucí, které by zrušili," vysvětluje studentka zatím nezávazné rozhodnutí. "Naopak úplně nesouhlasím s tím, abychom vystoupili z EU, protoţe jako jeden proti světu asi moc dobře nepochodíme, zvlášť s našimi dluhy," jmenuje Klára důvod, proč ještě není skálopevně rozhodnutá. Zato student ţurnalistiky Dominik Hrubý si svou volbou jistý je. "Budu volit ODS. Přesvědčil mě jejich program. Není v něm moc bodů, se kterými bych nesouhlasil, a pokud ano, tak je povaţuju za nedůleţité. Přesvědčila mě taky kontinuita strany," říká. 'Váţím si Karla Schwarzenberga' "TOP 09 je pro mě vedle lidovců jediná volba," říká přesvědčeně studentka Pedagogické fakulty Terezie Zemanová. "Ztotoţňuji se s jejich názory a to, co propagují nebo hlásají, mi přijde rozumné, zvlášť pro člověka alespoň trošku znalého naší nedávné historie," zdůrazňuje Terezie. Kromě toho si prý velmi váţí Karla Schwarzenberga. "Člověk má jeden hlas, to je všechno, takţe hrát si na menší či větší zlo je blbost," říká student ţurnalistiky Jan Červenka. Proto prý s největší pravděpodobností bude volit malou stranu, a to Stranu svobodných občanů. "Ti se sice do sněmovny zřejmě nedostanou, ale získají peníze na vlastní promo a při dalších volbách třeba uţ šanci mít budou." Jan se pro Svobodné rozhodl i proto, ţe pro něj neexistuje ţádná jiná pravicová alternativa. "Jsem proti EU a proti byrokracii. Jediné, co mi trochu vadí, je charakter, který nemají," dodává Jan. "Neskáču na populistické řeči"



"Budu volit Změnu, protoţe nechci volit levici a vládni strany se mi nezamlouvají. Neskáču na populistické řeči ANO a Úsvitu Tomia Okamury," říká student teritoriálních studií Martin Hampejs. "Změna je sice malá strana, ale nevnímám to jako hlas do koše," míní. Další, kdo se přiklání k malé neparlamentní straně, která se podle průzkumů nachází pod pětiprocentní hranicí pro vstup do sněmovny, je i student Fakulty sociálních věd Vojtěch Hodboď. "Volím Stranu zelených, a to z docela prostého důvodu. Po zevrubném přečtení programu všech politických stran, jejichţ obsah je na jednu stranu zábavný, na druhou dost nebezpečný (lidé by nikdy neměli propadnout pocitu, ţe se o ně postará někdo jiný neţ oni sami), mi zelení připadají jako nejlepší moţná volba," říká přesvědčeně Vojtěch. "Strana zelených mi jako mladému voliči nabízí jasný a srozumitelný program, který koreluje s aktuálními problémy a opírá se o konkrétní řešení," tvrdí. Stranu zelených se rozhodla volit i studentka Univerzity Hradec Králové Lenka Maixnerová. "Rozhodla jsem se pro ně, ačkoli politiku příliš nevnímám. Největším důvodem pro mě je ţivotní situace, ve které se nacházím jsem student, plánuji rodinu, chci lepší ţivotní prostředí a zkvalitnění dopravy," vysvětluje rozhodnutí studentka. 'Vím, koho určitě volit nebudu' "Volit rozhodně půjdu. Zatím se mi docela zamlouvají tři strany, mezi kterými se rozhodnu asi aţ těsně před volbami," říká studentka Matematicko-fyzikální fakulty Karlovy univerzity Aneta Čermáková. "I kdyţ zatím přesně nevím, koho volit budu, vím, koho určitě volit nebudu. Určitě nechci volit stranu, která slibuje v programu naprosto nesplnitelné body. Nebudu volit levici - ČSSD, KSČM, Úsvit přímé demokracie - protoţe ta na mě působí přesně tak. Ráda bych, aby se do sněmovny dostalo co nejvíce stran či hnutí, nechci jednobarevnou vládu," říká studentka. "Rozhoduji se mezi TOP 09 kvůli Karlovi Schwarzenbergovi a KDU-ČSL. Jdu volit, protoţe chci splnit svou občanskou povinnost a protoţe nechci, aby vyhrála levice. Věřím, ţe i ten můj jeden hlas můţe něco ovlivnit a pomoct ke změně," říká studentka Vysoké školy ekonomické v Praze Martina Vanišová.

URL| http://www.lidovky.cz/anketa-mezi-prvovolici-sanci-dostanou-hlavne-male-neparlametni-strany-1mx/zpravy-domov.aspx?c=A131020_134326_ln_domov_sk

Změní německé volby evropskou politiku? 21.10.2013

Newsletter CEP (newsletter)

str. 04

OTÁZKA IVK Petr Robejšek politolog a ekonom, Hamburk Volební výsledek evropskou politiku nezmění. Nedošlo by k tomu, ani kdyby dosavadní koalice mohla dále vládnout, a nedojde k tomu, ani kdyţ vznikne velká koalice mezi CDU/CSU a SPD. Toto zjištění však svádí k chybným závěrům. K tomu, abychom se jim vyhnuli, je třeba striktně odlišovat mezi rétorickým a faktickým rozměrem politiky. Učiníme-li to, tak zjistíme, ţe deklarované politické záměry jsou jedna věc a jejich důsledky věc jiná. Německá politická třída dosud ve své většině vyznává ideologii (historicky zdůvodněného) bezpodmínečného proevropanství. Samotná špička německé mocenské elity sice dosud pouţívá stejnou idealistickou rétoriku, uskutečňuje však racionálnější politiku. Podle mého názoru dospěla Angela Merkelová konečně k závěru, ţe je nevyhnutelné provést restrukturalizaci jihoevropského bankovního sektoru a eurozóny jako celku, ale nechce tyto záměry přiznat. Prosazuje proto úspornou politiku, která prohloubí krizi v jiţním křídle eurozóny a vynutí si její přestavbu; buď vystoupení některých států z měnové unie či paralelní platnost eura a národních měn nebo rozdělení eurozóny. Podstatně výrazněji neţ německý volební výsledek ovlivní evropskou politiku a také chování německé vlády rychle se zhoršující hospodářská a politická situace ve Francii. V tu chvíli, kdy Francie nebude pro Německo partnerem při záchraně evropských bank a eurozóny jako celku, nýbrţ dalším objektem německé záchranné politiky, tak bude německá vláda nucena otevřeně přiznat, ţe konstrukční chyby měnové unie nelze korigovat a je třeba ji přestavět. Jiří Weigl výkonný ředitel IVK V Evropě obecně jiţ dlouho převládalo přesvědčení, ţe zářijové německé parlamentní volby jsou tou jedinou a pravou příčinou německé neochoty akceptovat poţadované větší německé angaţmá ve vytváření transferové unie, jejíţ jsou všechny bankovní unie a záchranné valy a fondy Plné znění zpráv


předstupněm. Mnozí doufali, ţe jakmile bude mít kancléřka Merkelová břemeno voleb z krku, bude k potřebám zadluţeného jihu EU vstřícnější a Německo bude znovu spolehlivým motorem a také plátcem evropské integrace. Domnívám se, ţe tato očekávání budou zklamána. Němci sice prokázali, ţe oceňují dosavadní směřování své země tak, jak je symbolizuje kancléřka Merkelová. Evidentně oceňují efekt v jejich případě podhodnocené evropské měny, coţ se projevuje v rekordním poklesu nezaměstnanosti a přebytku rozpočtu. Radikální odpor proti EU je v Německu zatím okrajový. Při tom všem ale volební výsledky říkají, ţe voliči současně ocenili opatrnost a zdrţenlivost Angely Merkelové ve vztahu k projektům záchrany bankrotujících zemí jiţního křídla. Němci jsou s EU a eurozónou spokojeni tak, jak je. Rozhodně nechtějí na jejich záchranu obětovat další své peníze. Míra solidarity dnešního Německa s ostatní Evropou klesá, nikoliv stoupá. Ukazuje to konec konců mimořádný úspěch vůči EU ne zcela přívětivé CSU v Bavorsku v předcházejících zemských volbách i relativně silný výsledek euroskeptického nováčka celoněmecké politiky Alternativy pro Německo. Proto neočekávám, ţe by německé volby přinesly nějaké radikální změknutí německé pozice vůči problémům eurozóny. Naopak, vláda se silným mandátem můţe prosazovat německé zájmy v Evropě s daleko větší rozhodností. Skutečná evropská politika se tak bude tvořit daleko více v Berlíně neţ v Bruselu a měli bychom s tím všichni počítat. Hynek Kmoníček ředitel zahraničního odboru KPR Odpověď na tuto otázku by vlastně mohla být ano i ne. Poté, co s čtyřicetiprocentní převahou ve volbách zvítězila dosavadní kancléřka Angela Merkel, nelze očekávat, ţe by se německý postoj k politikám EU změnil ve smyslu opačného gardu jeho dosavadního směřování. Co se však rozhodně změní, bude intenzita německého vlivu na politiku Evropské unie. Ačkoliv Angela Merkel, jejíţ popularita v Německu před volbami dosáhla aţ 70 procent, bude muset vládnout v koalici, zajisté razantněji promluví do aktuálních témat agendy EU. Lze rozhodně očekávat tlak na další strukturální reformy zemí eurozóny a celé EU, rozpočtovou disciplínu a minimalizaci finanční pomoci zemím eurozóny, které si za svůj aktuální stav mohou i nehospodárnou politikou. A. Merkel jiţ během volební kampaně vyslala několik signálů směrem k Řecku a bude v nich jistě pokračovat. Vítězstvím CDU-CSU ve volbách potvrdili němečtí voliči, ţe souhlasí s dosavadním směrem kancléřky vůči evropským politikám, coţ samozřejmě posílí její pozici. Pokud dopadne pravděpodobný scénář koalice s SPD, bude to další signál toho, ţe důraz bude kladen na politiky růstu a zvyšování konkurenceschopnosti jak Německa, tak celé EU. Jaké politiky EU tedy budou pravděpodobně v popředí zájmu budoucí kancléřky? Nemusíme mít křišťálovou kouli na to odhadnout, ţe to bude další prohlubování hospodářské a měnové unie, bankovní unie spolu se záchrannými mechanismy pro země eurozóny nebo další práce na jejím rozšíření, zdokonalení a prohloubení vnitřního trhu a především důraz na politiky růstu a podpory konkurenceschopnosti. Silnou roli Německa lze také nadále očekávat v obchodní politice, zejména směrem k transatlantické vazbě a dohodám o volném obchodu s asijskými zeměmi. Obchod je motorem růstu německé ekonomiky, která potřebuje další uvolnění jeho bariér. A pokud budeme upřímní, tak to je i v zájmu českých firem, které jsou často subdodavateli těch německých na vzdálených trzích. Výsledek německých parlamentních voleb zaručuje, ţe Německo zůstane lídrem Evropské unie a další dění evropské politiky se nejspíš odehraje pod jeho taktovkou. To by ostatně mělo být i v zájmu České republiky, která má obdobné pozice zejména v prorůstových politikách EU. Petr Bystroň politolog, Mnichov Angela Merkelová vyhrála volby na celé čáře: od absolutní většiny ji dělí pouhá čtyři křesla. To je historické vítězství. Vţdyť zatím jediným kancléřem, kterému se podařilo získat v Bundestagu absolutní většinu, byl Konrad Adenauer v roce 1957. Heslem Adenauerovy volební kampaně bylo tehdy: „Keine Experimente!“, tedy „ţádné experimenty“. Merkelová jako by si z něj vzala příklad. I její volební kampaň byla postavená na tom, ţe vše zůstane při starém, a to i v nejdůleţitější otázce naší dekády – nadcházejícího rozpadu eurozóny. Jedinou stranou, která prosazuje změnu v politice záchrany krachujících bank a států jiţní Evropy na úkor německých daňových poplatníků, je tento rok nově vzniklá Alternativa pro Německo (AfD). Jenţe ta se do Bundestagu na první pokus těsně nedostala. Němci totiţ nadále věří tomu, ţe se mají dobře, ţe je v Německu rekordně nízká nezaměstnanost, ţe jsou stále veltmistři v exportu a ţe teta Merklová to s tou záchranou eura a Evropy válí doopravdy skvěle. Co na tom, ţe realita vypadá jinak? Na ţebříčku světových exportérů Německo svůj primát za vlády Merkelové nejenţe ztratilo, ale propadá se na třetí místo. Nízká míra nezaměstnanosti je vykoupena vysokým počtem prekérních pracovních míst. A eurozóna se nezadrţitelně šine ke svému kolapsu. Evropa je jako Titanik, plující vstříc ledové kře. A Merkelová je kapitánkou na Titaniku. A i kdyţ důstojníci z AfD mávají rukama a volají na poplach, kapitánka Merkelová se u kormidla spokojeně usmívá: Plnou parou vpřed! Vţdyť vše je v nejlepším pořádku – loď jede, hudba hraje, lidé tančí... Lukáš Novotný katedra německých a rakouských studií FSV UK Německé volby do spolkového sněmu jiţ jen tím, ţe se konaly, změnily a ještě změní politiku v rámci Evropské unie. Ovšem nebude to tak, jak si mnozí komentátoři myslí: ţe totiţ silná Angela Merkelová bude ještě silněji „hýbat“ Evropskou unií. Změna přijde spíše „zevnitř“. Merkelová a její unie CDU/CSU totiţ nyní nepovládne se slabou FDP, ale se silným partnerem SPD, Plné znění zpráv


který je v rámci struktur evropských institucí, zejména Evropského parlamentu, pevně ukotven. V podobě Martina Schulze, současného předsedy Evropského parlamentu, totiţ SPD má jednoho z nejfederalističtějších poslanců EP. CDU/CSU a SPD se sice v rámci řešení palčivých evropských témat, jako je třeba ekonomická pomoc jihu Evropy či posilování zahraniční a obranné dimenze EU, v podstatě neliší, ovšem obě strany budou jistě aspirovat na to, aby se v rámci EU prosazovaly i personálně. Postaví-li SPD ministra zahraničních věcí, coţ bývá v německých koalicích běţné, bude to jistě výrazná persona a lze očekávat konkurenční spory, které známe v rámci české politiky například u dvojice Nečas-Schwarzenberg. Druhým problémem pro Merkelovou bude CSU, tedy samotný unijní partner. Tato strana je po bavorských volbách značně posilněna a nesdílí pozitivní a vstřícnou politiku svého velkého celoněmeckého partnera CDU. Například poţadavkem na zavedení mýtného na německých dálnicích pro neněmecká vozidla, coţ bylo jedno z ústředních témat CSU v bavorské kampani, není ţádným vstřícným krokem zejména směrem k sousedským vztahům a jistě to evokuje i niţší ochotu CSU ke vstřícnosti v rámci problémů EU. Třetím problémem pro Merkelovou bude jistě i začínající kritičtější duch u části Němců směrem ke kancléřčině evropské politice. Tyto hlasy zatím nejsou nijak velké a jsou nejsilněji zastoupené u voličů stran „Alternativa pro Německo“ (Alternative für Deutschland) a „Levice“ (Die Linke). Celkem se, jak ukázaly poslední volby do Bundestagu, jedná zatím o asi jen 13 (max. ale aţ 20) procent voličů, ovšem dá se očekávat, ţe zejména ve volbách do Evropského parlamentu příští rok bude tento podíl větší, odhaduji ho aţ na dvojnásobný. To Merkelovou jistě povede k pragmatismu a vyšší opatrnosti. Můţe se totiţ ukázat, ţe její přílišná ochota k sanaci jihoevropských ekonomik jí bude stát politické body. Tato úměra v těchto volbách zatím ještě nefungovala, ale dá se očekávat ve volbách dalších. Lukáš Kovanda ekonom, Prague Twenty Nezmění. Lze naopak říci, ţe evropskou politiku na čas proměnilo období před německými volbami. Tehdy utichly dohady o tom, jak řešit strastiplnou hospodářskou situaci v EU. Utichly debaty o eurodluhopisech, ztišila se přemítání nad bankovní unií. Brusel si zkrátka uvědomil, ţe tyto debaty nahrávají těm německým politickým subjektům, nejvýrazněji Alternativě pro Německo, které prosazují radikální reformu evropských struktur, či by dokonce uvítaly sbohem euru. I kdyţ se Alternativa do Bundestagu nakonec poměrně těsně nedostala, je zjevné, ţe Němci donekonečna „tahounem Evropy“ – spíše však plátcem evropského dluhu všeho druhu – být nehodlají. A i kdyţ Angela Merkelová vyhrála po třetí za sebou, a poměrně přesvědčivě, jistě by si dovedla představit i „hezčí“ vítězství. Nemůţe totiţ pokračovat v dosavadní koalici s FDP, jejíţ představitelé v Bundestagu vůbec neusednou. Nejpravděpodobnějším řešením je, ţe bude vládnout v rámci velké koalice CDU/CSU a SPD. Tuto variantu si přeje i jasná většina Němců. Pokud by nastala, SPD bude tlačit na změkčení úsporných opatření dosavadní koalice. CDU/CSU se sice dušuje, ţe neustoupí, ale zdá se, ţe jí nakonec nic jiného nezbude. Částečný ústup Německa od úsporných opatření by byl vzpruhou nejen tamní domácí poptávce, ale zřejmě by zprostředkovaně „nakopl“ i řadu dalších zemí, na Německo obchodně navázaných, včetně České republiky. Tím vůbec nehájím ústup od úsporných opatření z ekonomického hlediska, jen konstatuji, ţe to pro Merkelovou a spol. bude nejspíše politická nutnost (jeţ dokonce můţe mít krátkodobý pozitivní efekt i na českou ekonomiku). Dlouhodobé evropské ekonomické problémy ale německá velká koalice nevyřeší. V tomto směru se nic zásadního nezmění. Vţdyť SPD je v určitém smyslu ještě „proevropštější“ neţ Merkelová; po jistou dobu SPD dokonce na rozdíl od CDU/CSU hájila myšlenku eurodluhopisů. Foto popis|

Malá obrana vědeckého času 19.10.2013

Lidové noviny str. 24 FILIP VOSTAL

Orientace / esej

Nedávno vyslovený poţadavek Jiřího Rusnoka na „zpraktičnění“ české vědy pomíjí - úmyslně či bezděky některé základní vlastnosti vědy, které pak společnosti skutečně přinášejí uţitek. Rakouský filozof vědy Paul Karl Feyerabend tvrdil, ţe neexistují kritéria, s jejichţ pomocí by bylo moţné objektivně posoudit vědecký pokrok. Věda je jedinečná, svérázná, mnohovrstevná, hierarchizovaná, lokalizovaná - prostě komplikovaná. Feyerabend přitom neměl na mysli jen spory o povaze vědecké racionality vedené mezi filozofy a vědci. Chtěl poukázat i na důleţitost vnějších faktorů - podmínek a okolností, v nichţ se věda rozvíjí. Mnozí historici a sociologové povaţují kontext, v němţ věda existuje, dokonce za určující. Na to jsou vědci v podstatě zvyklí a snad s tím i počítají. Avšak v momentě, kdy se věda stane objektem čistě utilitárních zájmů či „vhodným“ Plné znění zpráv


prostředkem k zajištění politických cílů, kdy se někdo mocensky pokouší o její převedení na jeden společný jmenovatel, to vyvolá ve vědecké obci poprask. Tedy alespoň v demokratické společnosti. Není tedy divu, ţe dogmatické prohlášení Jiřího Rusnoka adresované počátkem října Akademii věd vyvolalo mezi akademiky takový odpor. Věda je, kdyţ... Rusnokův amatérismus ovšem nic neubírá na legitimitě otázky, jak k vědě přistupovat. Jak ji vůbec definovat, kdyţ zahrnuje tak rozdílné a často nesouměřitelné činnosti, jako je výzkum literární, psychologický, inţenýrský, filozofický, chemický, matematický, fyzikální či třeba medicínský? Kaţdá ta disciplína se vyznačuje řadou partikulárních standardů a parametrů. Těţko pro všechny společně definovat pojmy jako vědecký experiment, pozorování či argument. Nicméně i tak lze některé obecné rysy vědy „provizorně“ vymezit: - vědecké objevy a vlivná paradigmata závisí na přirůstání a akumulaci poznatků; - vztahy v rámci oborů i mezi nimi charakterizuje pluralita přístupů k výzkumnému problému; - objevování je podmíněno spoluprací, ale i rivalitou mezi vědci; - prvek zvědavosti je hnací silou badatelské činnosti; - vědecké publikování a komunikace mají ustavené etické kódy a kanály. Situace je samozřejmě jiná u věd exaktních a jiná u těch humanitních, jimţ jsou vlastní teoretické debaty i statistická šetření. Avšak navzdory napětí mezi obecnými a dílčími rysy má věda svá společná východiska. Má své etablované instituce, které ji organizují a autorizují. A má i svoji vlastní časovost. Vůle, trpělivost, dekády Vědecké bádání se málokdy vyvíjí lineárně a předvídatelně. Jak v polemice s Rusnokem podotkla řada úctyhodných vědců, legendární chemik Antonín Holý by nikdy nebyl schopen dospět ke svým vlivným závěrům (natoţ je převést do praxe!) v podmínkách navrhovaných současným premiérem v demisi. Má to mnoho důvodů, jeden je však nejpodstatnější: vědecký výzkum je časově náročný. A to nejen proto, ţe při bliţším pohledu na vynálezy 19. a 20. století zjišťujeme banální věc: většina velkých objevů byla, i pokud vyšly z okamţité inspirace či aha momentu, výsledkem dlouhé, trpělivé a nejisté práce -často frustrující a v dílčím slova smyslu neúspěšné. V Holého případě trvalo třicet let, neţ základní výzkum dospěl do aplikovatelné formy! Nebo u chemika vynálezce Charlese Goodyeara předcházelo jeho objevu vulkanizované gumy v roce 1844 deset let práce. Výzkum čerstvého drţitele Nobelovy ceny fyzika Petera Higgse na poli subatomických částic se vyvíjí padesát let. V roce 1964 vydal první teoretickou studii představující jeho objev „boţské částice“; v roce 2012 vědci v CERN, tedy v jednom z největších vědeckých projektů současnosti, existenci této částice experimentálně potvrdili. U humanitních a společenských věd je to sloţitější. Nicméně jak uvádí německý myslitel Axel Honneth (* 1949), i v případě, kdy společenští vědci rozvíjejí sociální kritiku, je třeba času k jejímu zrání a znovupromýšlení. Kupříkladu ve čtyřicátých letech minulého století představili Theodor Adorno a Max Horkheimer myšlenku takzvaného kulturního průmyslu. Chtěli tím kriticky zachytit plíţivou komercializaci kulturních produktů (filmu, rozhlasu, časopisů), která dle nich vede ke vzrůstající pasivitě obyvatel, a tudíţ i k jejich snadnější manipulovatelnosti. Tento koncept hrál velkou roli ve veřejném prostoru poválečného Německa. Rozpoutal obrovský zájem veřejnosti o kvalitu rádiového a televizního vysílání, o společenskou funkci a roli toho, čemu bychom dnes řekli mediální produkty. S příchodem digitalizace je toto téma nadále výsostně aktuální! Avšak netřeba zůstávat u ikonických vědců základního či společenského výzkumu. I v případě „anonymnějších“, komerčně zamýšlených výzkumných objevů nebo patentů trvá proces přeměny myšlenky na komoditu roky. A to i v prostorech, kde ve jménu všemocných zaklínadel, jakými dnes jsou pojmy inovace a konkurenceschopnost, se mají byznys a akademická sféra setkávat přímo - tedy v případě takzvaných vědeckých inkubátorů a „start-up“ projektů. Tak třeba britské společnosti Revolvymer při Bristolské univerzitě, která vymýšlí snadno odnímatelnou ţvýkací gumu, trvají výzkum, patentování, testování prototypů a licencování uţ skoro deset let. Právě kvůli této přirozené časové náročnosti vznikají v posledních letech po světě zrychlovací rozhraní spojující univerzity a průmysl. Tyto meziprostory samy sebe označují jako „urychlovače“ vědění (business accelerators) a pouţívají metafory evokující rychlost: ve Velké Británii je to například štědře financovaná iniciativa Catapult Centres. Jenţe relevantní šetření ze Severní Ameriky, z Portugalska, Německa a z Velké Británie poukazují, ţe tyto programy často paradoxně proces přeměny vědění v komoditu nejen nezrychlují, nýbrţ jej dokonce sem tam i brzdí. Mezi vědeckým světem, kulturou bádání a byznysem, zdá se, totiţ existují bariéry, které se eliminují jen velice těţko. Časové předpoklady vědeckého bádání jsou tedy v těţkém rozporu s poţadavkem dosluhujícího českého premiéra a některých zástupců průmyslové lobby na okamţitou aplikovatelnost patentů. A to i v oborech, jeţ z definice mají k průmyslovým odvětvím nejblíţe. Jak naznačil profesor Jiří Drahoš v rozhovoru pro Český rozhlas z 2. října, domácí industriální lobby by se líbilo mít vědecké instituce „osedlané“. A to tak, aby produkovaly vědecké výsledky v co nejkratší době, například do jednoho roku či dvou let - nebo nejlépe ihned. V tomto ohledu lze Rusnokova slova chápat coby symptomatický pokus ještě více prosadit jiţ tak expandující kulturu okamţitosti, manaţerského principu „just-in-time“, „taylorizace“ práce a „mcdonaldizace“ vědy. Plné znění zpráv


Jak píše americký sociolog George Ritzer (* 1940), proces mcdonaldizace se sestává ze čtyř propojených aspektů: - efektivita (dosáhnutí vytyčeného vědeckého cíle co nejrychleji); - kvantifikace (převádění výsledků vědeckého bádání na body a peníze); - předvídatelnost (tento poţadavek je podmíněn plošnou standardizací a unifikací vědeckých činností); - kontrola (nasazení neţivých technologických mechanismů kontroly vědecké práce a jejích výstupů). Neuspěchaní Všechny čtyři momenty jsou v podstatě nekompatibilní s vědeckým světem. Mcdonaldizace vlastně etabluje jasnovideckou znalost jak výsledků výzkumu, tak jeho přesného časování a rytmu. V Rusnokově návrhu má být věda podřízena těm časovým normám, které okamţitost a efektivitu povaţují za organizující principy. V obecné rovině lze všude ve světě sledovat posun k takovéto instrumentální racionalitě zjednodušující i veřejně financované vědecké bádání na činnost, která má za úkol generovat a kumulovat kapitál -a to obvykle kapitál často končící v soukromých podnicích. Tento způsob manaţerské organizace a ekonomizace času je moţný v komerčních nevýzkumných podnicích, nikoliv ve vědeckých institucích zkoumajících základní procesy, na nichţ je postaven náš svět. Nizozemský sociální teoretik Dick Pels (* 1948) právem poukazuje, ţe vědu - lépe řečeno vědecký čas ve srovnání s jinými segmenty společnosti definuje „neuspěchanost“. To nemusí nezbytně znamenat, ţe vědecké bádání by mělo zaostávat za děním ve společnosti či přírodě nebo ţe by mělo podléhat jakési ideologii. Nicméně, spěch a poţadavek rychlosti ze strany industriální lobby se kříţí s vědeckou praxí: a to ať jde o tak odlišné činnosti, jako je měření v laboratoři, zkoumání buněk, či práci v archivu. Nemluvě o časových nárocích u čtení a psaní - zásadních předpokladech vědeckého badání. Ţádný vědec v počátcích výzkumu nezná jeho přesný finální výsledek. Není náhodou, ţe slova jako hypotéza, pokus, experiment, pozorování (všechny činnosti, jeţ tato slova vyjadřují, se neobejdou bez čekání, pozastavování se i bez mrhání časem) jsou pro vědu charakterističtější neţ okamţitá uplatnitelnost, aplikace či technologické inovace. Ty se ostatně dostávají do slovníku vědy vesměs aţ v druhé polovině dvacátého století a začínají rezonovat především s příchodem vlivného diskurzu „společnosti vědění“. Umění váhat Principy aplikovatelnosti sice mají ve vědeckých institucích své omezené místo, avšak nesmí se stát jejich zastřešujícím imperativem. Pro prvně jmenované pojmy je téţ typické, jak říká zmíněný Dick Pels, umění váhat. Má na mysli váhání coby zpomalovací mechanismus vědeckého šetření. Nutí vědce neustále se vracet k partikulárním aspektům analýz, přezkoumávat, revidovat, rozmýšlet, přehodnocovat, zpřesňovat. Nejde o nějakou nerozhodnost, nýbrţ o běţnou praxi. Věda má své organické rytmy, které souvisí jak se samotným předmětem bádání - časovost přírody a neţivého světa je často nesouměřitelná s časovými imperativy politickoekonomického systému -, tak i s kaţdodenními předpoklady samotné vědecké činnosti. Kaţdý pokus o zpřetrhání této organické povahy vědeckých rytmů je z podstaty věci kontraproduktivní. Jinak řečeno: věda „trvá“, zraje, vynalézání a zkoumání mají své vlastní imanentní tempo. Neuspěchanost neznamená línou kulturu zahálky a nicnedělání. Tvoří předpoklad bádání a objevů. Vědecký čas lze v tomto ohledu srovnat s časem biologickým či tělesným: podobně jako léčení rýmy nebo těhotenství, ani vědu nelze příliš urychlit. *** Většina velkých objevů byla a pořád je výsledkem dlouhé, trpělivé a nejisté práce - často frustrující a v dílčím slova smyslu neúspěšné Foto popis| Darmoţrouti? Vědci shromáţdění v budově CERN, tedy Evropské organizace pro jaderný výzkum se sídlem v Ţenevě Foto autor| FOTO CMS COLLABORATION / CERN O autorovi| FILIP VOSTAL, Autor se věnuje sociologii vědy. Působí na FSV UK v Praze a University of Bristol ve Velké Británii sociolog

Jak na demokratickou paralýzu? 18.10.2013

Hospodářské noviny Kryštof Kozák

str. 12

Názory

Přestoţe americký Kongres na poslední chvíli schválil navýšení dluhového stropu i návrat federálních zaměstnanců do práce, pachuť ze současného fungování politického systému zůstává. Demokraticky zvolená Sněmovna reprezentantů dlouhých šestnáct dní paralyzovala demokraticky zvolenou exekutivu. Spor stál Plné znění zpráv


miliardy dolarů, ohrozil křehký ekonomický růst i důvěru finančních trhů v americkou schopnost do budoucna splácet svůj dluh. Vzniklá situace je předvídatelným výsledkem tolik opěvovaného ústavního systému, který proti sobě schválně postavil jednotlivé sloţky státní moci a v podstatě je vybízí ke vzájemnému soupeření. Proč se tento relativně stabilní systém zaseknul právě nyní? Důvody záseku jsou mnohé, nicméně jeden z nejdůleţitějších souvisí s tím, jak demokracie v USA reálně funguje. Volební obvody jsou jednomandátové a o jejich přesném tvaru si rozhoduje daný stát, nejčastěji jeho legislativní komora. Často tedy volební obvody vznikají na politickou zakázku – jeden obvod například mohou tvořit převáţně bohatší, bílí a starší lidé. V takovém obvodu má kandidát Republikánské strany výhru nad demokratem v podstatě jistou. Mnohem nebezpečnější jsou pro něj tzv. primárky, ve kterých musí porazit kandidáty zevnitř své strany. V primárkách hlasují převáţně aktivnější, zapálenější a radikálnější členové strany (u republikánů zpravidla příznivci Tea Party), kteří tím ale nutí kandidáty zastávat extrémnější pozice. Volby do Sněmovny reprezentantů se navíc konají kaţdé dva roky, takţe za své kompromisní postoje mohou být zvolení zástupci poměrně brzo potrestáni ztrátou křesla. Nebezpečné polarizaci ale nahrává i nová mediální realita – Twitter, který právě upisuje nové akcie za miliardu dolarů, nutí k pregnantnímu vyjádření ve 140 znacích. Kdo chce v záplavě „tvítů“ zaujmout, tak musí šokovat, polarizovat. Na rozumné analýzy a konstruktivní argumenty tento typ komunikace vůbec není stavěný. Problém zhoršuje i to, ţe Američané dnes často mají svůj oblíbený televizní zpravodajský kanál, který pouze posiluje jejich vyhraněné politické přesvědčení – takový přístup má na přeplněném mediálním trhu svoji ekonomickou logiku, nicméně úplně nenahrává pokládání znepokojivých otázek či vytváření prostoru pro kompromisní řešení. Vysilací čas je drahý, pozornost diváků přelétavá, a proto spolu politici v médiích soupeří především prostřednictvím pečlivě vybraných krátkých „soundbajtů“ (zvukových hryzů), které jsou záměrně spíše útočné a polarizující. Je tedy americká politika odsouzená k záchvatům demokratické paralýzy? Co dělat, pokud ještě nechceme házet demokratickou flintu do ţita? Především je potřeba, aby si více a více lidí uvědomilo, ţe pro správné fungování vyţaduje demokratický politický systém nejen aktivní osobní zapojení občanů, ale také jejich dostatečnou informovanost, ochotu kriticky zvaţovat nabízené varianty a otevřenost k řešením, která berou ohled i na zájmy ostatních. K takovému stavu není snadné se dopracovat, nicméně je uţitečné si uvědomit, ţe vůbec existuje, aby se pro něj postupně daly vytvářet vhodné podmínky ať uţ ve školách, v médiích, nebo ve veřejném prostoru. To ostatně neplatí pouze pro Spojené státy americké, ale čím dál tím víc i pro Českou republiku. *** Pokud politici chtějí v záplavě „tvítů“ zaujmout, musí šokovat, polarizovat. Na rozumné analýzy a konstruktivní argumenty tento typ komunikace vůbec není stavěný. Foto popis| O autorovi| Kryštof Kozák, Autor je amerikanista, vyučuje na FSV UK.

Odpověď na dotaz snaživé šprtky Anny 18.10.2013

louc.cz

str. 00

Svoji nedávnou glosu Víkendová povšimnutí jsem umístil také na blog Aktuálně.cz. V diskusi pod blogem jsem pak našel kromě jiných také dva ironické přípodoteky s podpisem "snaţivá šprtka Anna." Zde je jeden z nich: Šmíd: "Pro mne volby budou testem vzdělanosti a kultury českého národa." Pane Šmíde, prosím, uveďte kritéria vyhodnocení zmíněného testu vzdělanosti a kultury českého národa. Jste odborný asistent na Fakultě sociálních věd UK, Institut komunikačních studií a ţurnalistky a já bych velmi ráda obstála v tomto testu na výbornou a byla povaţována za vzdělanou a kulturní. Děkuji. Hezký den Vám přeje snaţivá šprtka Anna." Milá šprtko Anno, díky našim předkům český národ získal pověst národa vzdělaného. Národ, jemuţ chyběla šlechtická elita, se v 19. století konstituoval z venkovských a chudých městských vrstev, které čelily německé dominanci energií, pílí, ochotou se vzdělávat, být lepší neţ ti, se kterými soupeřily při své snaze o emancipaci. V české kotlině se Plné znění zpráv


podařilo odstranit negramotnost mnohem dříve, neţ v jiných průmyslově vyspělejších zemích. Podařilo se vychovat širokou a většinově zastoupenou solidní vzdělanou vrstvu populace, která byla schopna vyprodukovat i vlastní elitu, jeţ ještě v 19.století českému národu scházela. Právě existence a vzestup těchto sil vyústil v samostatný stát - původně koncipovaný jako československý. Nijak si neidealizuji první republiku, nicméně existuje řada důkazů o ţivotaschopnosti a kreativitě jejích obyvatel, která si získala respekt ve světě. Bohuţel, následující dekády, počínaje Mnichovem, zaznamenávají úpadek českého národa. Nikoli proto, ţe by se změnilo jeho jádro - kulturní úroveň generací má dost velkou setrvačnost, z čehoţ profitoval i komunistický reţim - ale proto, ţe došlo k likvidaci nebo demoralizaci jeho elit, nejprve německou okupací, posléze nastolením totalitního reţimu po Únoru 1948, a kdyţ se začalo blýskat na lepší časy, pak srpnovou okupací roku 1968 a následnou "normalizací." Také tehdy to odnesli hlavně ti, co se o něco snaţili, třeba i v řadách KSČ. Po roce 1989 představa o českém národu jako kulturním a vzdělaném národu začala mírně oprýskávat. Ukázalo se, jak velké škody napáchaly dekády nesvobody, v nichţ nejlepším způsobem přeţití bylo uhýbat a starat se jen o sebe, kašlat na věci veřejné a společenskou aktivitu omezit na budování uţitečných jánabráchystických konexí. Já osobně se dokonce domnívám, ţe ty největší škody, které přineslo českému národu čtyřicet let reţimu jedné strany, nejsou ani tak v rovině materiální, jako v rovině morální, především pak v naprostém narušení a deformaci vztahu občana ke svému státu. Ta deformace byla svým způsobem pochopitelná - totalitní stát občana znásilňoval, buzeroval, vnucoval mu svou ideologii. Je zajímavé, ţe největší odpor vůči reţimní ideologii a tím i státu se vypěstoval v generacích, které proţívaly svoji pubertu v raných letech normalizace. Byly totiţ svědkem, jak jejich okolí, rodiče i učitelé, známí a někdy i přátelé se pod existenčními tlaky lámou a jsou ochotni kdysi bílé vydávat za nyní černé a naopak. Pro dospívajícího teenagera to musel otřesný záţitek. Stát se pro tyto i další generace stal symbolem omezování individuální svobody, úhlavním nepřítelem, přestoţe hlavním smyslem jeho existence je slouţit občanům, kteří ho vytvořili. Také proto mohly po listopadu 89 s takovou snadností vítězit ideologie, které uţ v samotné existenci státu viděly ohroţení individuálních svobod, a dělaly vše, aby jeho funkci oslabily. Moţná aţ dnes některým našim občanům dochází, ţe nikoli stát jako takový, ale špatně fungující stát je jejich nepřítelem. A to v situaci, kdy velká část jeho funkcí byla zprivatizována – ať uţ oficiálním outsourcingem nebo lobbyistickou kontrolou – se všemi logickými důsledky takového procesu, tj. při správě věcí veřejných dostávají přednost privátní zájmy, nikoli zájmy občanů. Vývoj mezinárodní situace a listopad 1989 nám dal šanci spravovat si své věci veřejné, aniţ by nám kdokoli do toho zvenčí foukal. Od toho okamţiku se nemůţeme na nikoho vymlouvat. Byli a jsme pánem ve svém domě a jsme jím i dnes, i kdyţ jsme část suverenity svého státu odevzdali do společenství, jehoţ spojenectví nám zajišťuje mezinárodní bezpečnost. Bohuţel dědictví minulosti se nepodařilo vţdy překonat, staré zlozvyky se převlékly do nových šatů. Nové elity, které se nezapletly se starým reţimem, se často více staraly o masírování svého ega a uspokojení svých ambicí hybatelů velkých dějin a budovatelů ekonomických transformací, neţ aby svoji energii napřeli do drobné mravenčí práce na detailech, například v podobě budování právního státu, nebo v prosazování hodnot, jeţ nově nabyté individuální svobody zkultivují osobní odpovědností vůči komunitě, společnosti a vlastně také národu. Kdyţ se mě - milá šprtko Anno - ptáte, co mám na mysli tou vzdělaností a kulturou, pak vězte, ţe si pod tím představuji jistou úroveň chování jednotlivců, ale i skupin, kteří aniţ by se omezovali ve svých individuálních svobodách, jsou schopni respektovat svobodu druhých a v zájmu harmonického souţití tomu přizpůsobit i své postoje. Neţádám od všech lidí, aby byli vzdělanci či intelektuálové nejvyššího kalibru, ne kaţdému pánbůh přiděloval IQ stejným dílem. Jenom bych si přál, aby kaţdý tu svou kapacitu mozku, kterou mu příroda nadělila, plně a poctivě pouţíval. Aby nepodléhal pohodlnému schematickému nahlíţení na svět, v němţ dobro a zlo je jasně uţ předem rozděleno, přičemţ to dobro je obvykle na mé straně, a za to špatné mohou vţdycky ti ostatní. Kultura a vzdělanost se projevuje i v péči o svou vlastní osobu. I v době největší chudoby a předválečné hospodářské krize se Američan snaţil mít vyčištěné boty a vykartáčované sako a klobouk. U nás jakoby patřilo k dobrému tónu projevovat svoji svobodu a nekonformitu okázalým opovrhováním společenských konvencí. Mastné nečesané vlasy, vyvalené pupky ve strakatých bermudách nebo špinavých dţínách, nevkusná tetování, hulvátské chování v anonymním veřejném prostoru, ať uţ je to dopravní prostředek, stadion, rekreační zařízení nebo supermarket, buranství a vulgarita – to všechno se postupně stalo přijatelnou, v některých vrstvách společnosti dokonce ţádanou normou. Plné znění zpráv


Zmiňuji se o tom z toho důvodu, ţe si stále nejsem jist, jak velkou část společnosti tyto vrstvy tvoří. Protoţe ony vnější znaky, které jsem popsal v předchozím odstavci, víceméně korelují s myšlenkovými a názorovými stereotypy těchto lidí. Stejně jako je jednoduché a pohodlné nedbat o svůj zevnějšek, kašlat na ţivotosprávu, neomezovat se ve svých nárocích, stejně tak pohodlné je mít předem hotový schematický pohled na svět, v němţ se tak dobře ţije, protoţe se tam paušalizuje, generalizuje, aniţ se člověk musí zabývat detaily či sloţitým poznáváním pravdy. Právě takové názorové prostředí je ideální ţivnou půdou pro populisty a demagogy všeho druhu. Protoţe jsem se v Česku narodil, jsem Čech a pokládám se za součást českého národa, byl jsem vţdycky hrdý na to, ţe jsem součástí komunity, jejíţ součástí byly nadprůměrně vzdělané niţší a střední vrstvy. Projevovalo se to nejrůznějším způsobem, od řemeslné zručnosti schopné poradit si s nečekaným problémy, aţ po zájem o vědění a literaturu (na rozdíl od průměrné britské domácnosti, kde knihovnu marně hledáš) provázené schopností samostatného uvaţování a zdravého skeptického pohledu na svět. To všechno jsme zdědili po našich předcích, kteří byli nuceni v zájmu své emancipace uţívat onen proslulý „zdravý selský rozum“ a věděli, ţe není všechno zlato, co se leskne, a také, ţe bez práce nejsou koláče. Obávám se, ţe tyhle kvality českého národa jsou na ústupu a zvláště za posledních dvacet let je moţné pozorovat v tomto ohledu dosti prudký sešup. Za něco můţe globalizace, neboť k něčemu podobnému dochází i v jiných zemích naší západní civilizace. Částečně za to mohou i pronikavé technologické změny, jeţ nastupujícím generacím nabízejí pohodlnou virtuální realitu, která je nenutí namáhavě se potýkat s realitou skutečnou, nemluvě o nahrazování vzdělanosti internetovou obeznámeností. Nemalý podíl na velikosti kulturního a vzdělanostního sešupu českých širokých vrstev pak mají polistopadové elity, které nebyly schopny svést uvolněné proudy svobody do řečišť, které by nepodemílaly, ale posilovaly základy národní existence v systému politické demokracie. Třeba svým osobním příkladem při rozhodování, jeţ by dávalo přednost zájmům celku před zájmem ideologie, strany, klanu, jednotlivce. Nebo také odvahou postavit se davu a schopností sdělovat mu nepříjemné pravdy i za cenu ztráty popularity. Milá šprtko Anno, ţádáte mne o definici kritérií, podle kterých budu usuzovat o „vzdělanosti a kultury českého národa,“ na základě výsledků voleb. Ta kritéria jsou jednoduchá. Vztahují se ke stranám, které by kulturní a vzdělaný člověk podle mého názoru nevolil. Třeba proto, ţe má svůj rozum, jenţ je schopen rozeznat primitivní demagogii nebo utopičnost předvolebních slibů, jakoţ i ohodnotit kvalitu lidí, kteří se mu nabízejí jako jeho zástupci do parlamentu. Nebo proto, ţe je schopen odhalit šejdíře, pro něţ jsou voličské hlasy jen prostředkem k vlastnímu prospěchu a obohacení. Vím, ţe to není jednoduché, kaţdá strana má historii přešlapů i nesplněných volebních slibů. Ne za kaţdého kandidáta je moţné dávat ruku do ohně. Přesto však některá volební uskupení jsou natolik nedůvěryhodná, ať uţ svou neprofesionalitou nebo pochybným programovým profilem, ţe odevzdání hlasu v jejich prospěch je – podle mého názoru – pod úroveň vzdělaného člověka. Podle toho, kolik hlasů podobné strany dostanou, budu usuzovat na vzdělanostní úroveň svých spoluobčanů. Proto jsem napsal do svého blogu před jedenácti dny výše uvedenou větu. Strany, které mám na mysli, pochopitelně jmenovat nebudu. Mohu jenom prozradit, ţe je nehodnotím podle toho, zda stojí nalevo či napravo, nebo kdo jej jejich lídr. Často si v této souvislosti vzpomínám na rozhovor, který jsem ještě jako student vedl s jedním britským občanem, který ač levicový intelektuál se přiznal, ţe v roce 1970 volil konzervativce (Edwarda Heathe), nikoli labouristy (Harolda Wilsona). Kdyţ jsem se v mladickém rozhořčení na něj obořil, jak mohl zradit své přesvědčení, s úsměvem mi odpověděl: „Milý chlapče, můj hlas, to jsou moje peníze, které já dávám někomu na čtyři roky do úschovy, aby mi s nimi dobře hospodařil. Jestliţe jsem poznal a došel k názoru, ţe labouristé s mými penězi nehospodařili dobře, co je na tom špatného, kdyţ pro tentokrát svůj vklad svěřím někomu jinému, o němţ předpokládám, ţe s nimi bude zacházet lépe?“ URL| http://www.louc.cz/14/2611018.html

Jak chce Teplo Network v Přerově vlastně konkurovat? 18.10.2013

Nové Přerovsko

str. 19

Názory, komentáře



Proč byla výše uvedená společnost zaloţena a do obchodního rejstříku zapsána 21. 8. 2013 a v určité souslednosti pak zrušena veřejná soutěţ na dodavatele elektronizace veřejné správy? V okamţiku, kdy jsem se tyto skutečnost dozvěděl, začínám přemýšlet. Komu zaloţení společnosti a zrušení soutěţe svědčí? S jakým řešením přijde pan primátor J. Lajtoch? Společníci Teplo Network: Televize Přerov s.r.o., dotovaná městem Přerov 2,5 miliony korun ročně na čtyři roky (obchodní podíl 45%), druhý společník Teplo Přerov a.s. (podíl 55 %). Proč je společnost zakládána, kdyţ město prostřednictvím Tepla Přerov vlastní většinu a v podstatě druhého společníka nepotřebuje? Zaloţení společnosti Teplo Network vyvolává další otázky. Proč nebylo informováno zastupitelstvo předem o úmyslu zaloţit společnost, bylo by to ze strany rady (valné hromady) města více neţ korektní. A zastupitelstvo si mohlo včas vyhradit právo o zaloţení Teplo Network rozhodnout. Přestoţe se právní názory na rozhodování zastupitelstva o zakládání takovýchto společností liší, myslím, ţe v pochybnostech bylo správné věc zaloţení společnosti Teplo Network zastupitelstvu k rozhodnutí předloţit. Jednou z odpovědí je velice průhledný manévr. Ale kdo a proč potřebuje další, v podstatě obchodní společnost? V poslední době narůstá počet tzv. veřejných firem, tedy firem jako jsou s ručením omezeným, kde mají města či obce, ale i kraje nadpoloviční podíl. I zprostředkovaně vlastněné firmy jsou zakládány jen proto, aby se vyhnuly veřejným kontrolním mechanismům, přitom jsou politicky ovládané, je tam moţnost takzvaných trafik, vysoký potenciál korupce a klientismus. Blíţe studie Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK. Uplynul měsíc a půl a mnoho otázek, spojených se zaloţením uvedené společnosti, jejíţ neurčitý předmět činnosti – výroba, obchod a sluţby neuvedené v přílohách 1 aţ 3 ţivnostenského zákona, vyvolává další otázky, se rozjasní. Společnost NejTV zasílá dne 30. září všem zastupitelům informační dopis, kterým naznačuje nekalost jednání a chování některých bývalých zaměstnanců společnosti, těch, kteří se pravděpodobně podíleli na realizaci zaloţení Teplo Network, plně kontrolované jen některými politickými zájmy. Kterými? Většinového společníka, město Přerov, reprezentují valná hromada, tedy rada města, představenstvo Tepla, předseda J. Kulíšek, ODS, místopředseda Jiří Lajtoch, ČSSD. Dozorčí rada Tepla, předsedkyně L. Tomaníková, KSČM. Společnost Teplo Network má i své jednatele – Vladimíra Pospíšilíka, bývalého zaměstnance NejTv, Jaroslava Klvače, ředitele Tepla Přerov. Dozorčí rada – Přemysl Dvorský, ČSSD, člen rady města, Břetislav Passinger, KSČM, zastupitel města. Kdo nese nejen politickou odpovědnost za zaloţení veřejné firmy Teplo Network z veřejných prostředků, kdyţ všechna komunikace v rámci současné sítě společnosti Teplo a.s. je spolehlivá a plně funkční? A to mohu domýšlet další souvislosti s tzv. stomilionovou zakázkou města na elektronizaci veřejné správy, tzv. trasy z projektu MAN Přerov, projekt 09. NejTV zcela srozumitelně píše: „Nerozumíme důvodům které vedou k těmto krokům,ale zcela jistě se nejedná o technické nedostatky“. Jen dodávám, kdyţ nejde o technické nedostatky, pak jde pochopitelně o obchodní zájmy. Ale čí? Jen nevím, kde Teplo Network vezme desítky milionů, aby se stalo konkurenceschopné. Moţná půjčkou z Tepla, či ze zakázky na elektronizaci veřejné správy. O autorovi| Vladimír Puchalský, Přerov

Je jednotný bankovní dohled tím správným řešením? 17.10.2013

protext.cz str. 00 hha

dce kom

Praha 17. října (PROTEXT) - Jaké jsou dopady opatření, které Evropská unie zavedla v reakci na finanční krizi? Je posílená finanční regulace a dohled na finanční sektor integrujícím, nebo rozdělujícím prvkem? A co si myslí o bankovní unii v zahraničí? Tato témata byla hlavními body semináře "Finanční regulace v EU. Pomáhá, nebo překáţí?," který 15. října uspořádal Institut ekonomických studií FSV UK za podpory Zastoupení Evropské komise v ČR. Odborníci, kteří na semináři vystoupili, také reagovali na horkou novinku v evropském finančním sektoru schválení jednotného bankovního dohledu ministry financí EU. Jan Frait z České národní banky nadšení z nových jednotných pravidel nesdílí. "Dle mého názoru problémem není různorodost, ale netransparentnost a hlavně nedodrţování pravidel. Nyní je prioritou dokončení bankovní unie, coţ ovšem jejím budoucím členům ubírá čas na výkon dohledu." Přenos kompetencí na vyšší úroveň totiţ nemusí být nutně dobrým krokem pro EU.



"Přílišná jednotnost můţe například vést k přenosu pravomocí, ale odpovědnost zůstane na národní úrovni," upozornil dále Jan Frait. Martin Šuster z Národní banky Slovenska se naopak domnívá, ţe Evropa můţe dosáhnout lepšího bankovního dohledu právě přes jeden orgán na unijní úrovni. "Bankovní unie sice čelí mnoha nevyřešeným otázkám a nedokončeným projektům, ale bez ní zůstane měnová unie zranitelná," nabízí pohled člena eurozóny. Klára Cetlová z Ministerstva financí ČR upozornila na další rizika v přenosu kompetencí bankovního dohledu. Podle ní existuje riziko, ţe z právního hlediska bude mnoţství nejistot v právním systému po zavedení jednotného bankovního dohledu narůstat. "Týká se to zejména odpovědností národních a evropských dohledových orgánů," uvedla. Zástupce Evropské komise, Zdeněk Čech, vidí bankovní unii jako nevyhnutelnou reakci na finanční krizi. "Posílený regulatorní rámec minimalizuje náklady pro daňového poplatníka." Pavel Štěpánek z České bankovní asociace naopak vidí dopad navrhovaných změn na bankovní sektor skepticky. "Současné změny vytvářejí v celém bankovním systému nejistotu, protoţe regulace se pořád nastavuje." Pohled ze zahraničí nabídl Martin Čihák ze Světové banky. Podle něj je regulace bankovního sektoru sice důleţitá, ale není všelék. "Členské země EU představují 15 procent členů Světové banky, ale odehrála se v nich většina bankovních krizí od roku 2008," uvedl. "Přitom se země EU vyznačují nadprůměrným regulačním řízením." Dle jeho názoru bude lepší předcházení budoucím krizím vyţadovat podstatně větší pozornost věnovanou motivaci regulátorů a hráčů ve finančním sektoru. Podle Adama Geršla z Joint Vienna Institute můţe regulace na systémové úrovni přispět k celkové stabilitě finančního systému. "Makroprudenční politika zaměřená na stabilitu systému jako celku můţe být důleţitější neţ mikroprudenční regulace a dohled zaměřený na stabilitu jednotlivých institucí," doplnil. Seminář "Finanční regulace v EU. Pomáhá, nebo překáţí?" uspořádal IES FSV UK za podpory Zastoupení Evropské komise v ČR v rámci Evropského roku občanů 2013. Šlo o poslední seminář z cyklu debat o ekonomických otázkách EU. Závěrečná zpráva ze všech seminářů bude k dispozici na webu IES FSV UK. Kontakt: Institut ekonomických studií, FSV UK [email protected] 222 112 319 ČTK ke zprávě vydává fotografie, které jsou k dispozici ve Fotobance ČTK na adrese http://multimedia.ctk.cz/cs/foto/hledani?sendFlag=1&q=protext&name=1&lang=none&service%5B%5D=1&servi ce%5B%5D=2&service%5B%5D=3&service%5B%5D=4&service%5 B%5D=5&service%5B%5D=6 a na webu Protextu http://www.protext.cz Upozorňujeme odběratele, ţe materiály označené značkou PROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK, a nelze je tak publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za ně nese plnou odpovědnost. PROTEXT Cas| 10:36

Hvězdný prachy diváky naučí, jak nenaletět finančním podvodníkům 17.10.2013

ct24.cz

str. 00 ana

Ekonomika



Praha - S novinkou ve výuce na základních a středních školách přichází projekt Ekonomika. Pomocí nové deskové hry by si děti uţ brzy mohly ve vyučování samy vyzkoušet základní mechanismy hospodářství. Přispět ke zvýšení finanční gramotnosti chce také Česká televize. Ve spolupráci s ministerstvy financí a školství vznikl sedmidílný částečně animovaný cyklus, který diváky seznámí s nepoctivými postupy finančních obchodníků, poradců a burzovních spekulantů. Seriál Hvězdný prachy - odhalte falešné sliby včas bude od 21. října ke zhlédnutí na internetu. Sedm šestadvacetiminutových dílů divákům předestře problematiku půjček, hrozbu zadluţení domácností a hlavně nepoctivé praktiky obchodníků na finančních trzích. Laikům ukáţe také jednoduchou orientaci na trhu cenných papírů. "Jsou tu deseti-, moţná statisíce občanů, kteří nevědomky přicházejí o peníze. Reagovali jsme na poptávku například Sdruţení ochrany investorů. Protoţe nikdo zatím tento problém neřeší, vytvořili jsme tento seriál a internetovou poradnu," říká Vít Kalvoda, ředitel analytické společnosti TANK, která za projektem stojí. Rozdíly ve finanční gramotnosti jsou podle Kalvody velké, co se týče jednotlivých věkových či sociálních skupin. Nejohroţenější jsou mladí lidé, kteří nemají zkušenosti a mají tendenci věřit nejrůznějším nabídkám finančních obchodníků. "A pak samozřejmě lidé staří, podobně jako je tomu třeba u prodavačů hrnců," dodal Kalvoda v naráţce na aktuální problém tzv. "šmejdů". V kaţdém z dílů se nejprve objeví krátký, asi pětiminutový hraný a animovaný film, který odlehčenou zábavnou formou nastíní podstatu problému. Následuje autorský dokument, jenţ na konkrétních případech skutečných poškozených ukáţe podvodné finanční praktiky a to, jak se k věci staví státní orgány a úřady. "Čili nejprve jsme si z toho udělali trochu legraci a následně jsme poměrně váţně ukázali, jak fungují podvody, jak vypadí lidé, kteří o peníze přicházejí, a jak ti, jiţ je o ně obírají," shrnul Kalvoda. Reţiséry dokumentárních částí seriálu jsou například dokumentaristé Bohdan Bláhovec, Robin Kvapil nebo Martin Řezníček. Seriál je primárně určen ke vzdělávání dospělých, po úpravách bude slouţit také jako pomůcka pro studenty středních škol. Projekt je financován z evropského sociálního fondu Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK) a z rozpočtu České republiky. Z důvodu rychlé distribuce k divákům začíná na internetu. Kromě samotného seriálu tu ale lidé najdou také návody, na co si dát pozor, jak postupovat v případě, ţe se s podvodným jednáním jiţ setkali, nebo srovnávač finančních produktů a sluţeb. "Chystá se také diskusní fórum a hra, která umoţní vyzkoušet si v praxi situace se lţivými prezentacemi finančních sluţeb," dodal Kalvoda. Ekonomika je hra Jak funguje nabídka a poptávka, jak si zaloţit a řídit vlastní podnik, co je to úvěr, úrok, recese či konjunktura, si vyzkouší ţáci základních a středních škol na vlastní kůţi díky nové deskové hře s názvem Oeconomica. "Je to hra, která by měla věrně simulovat trţní ekonomiku. Je postavena jako model působení podniku a trhu," vysvětlil vývojář hry Ondřej Kareš. Hra je určena pro tři aţ pět hráčů. Autoři si od ní slibují, ţe učitelé na středních nebo i základních školách ji vyuţijí jako pomůcku při výuce ekonomie. Na vývoji hry s firmou Loris Games spolupracovali odborníci z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK). "Snaţili jsme se, aby hra a metodická příručka odpovídala tomu, jak vyučujeme ekonomii a jak vidíme základní ekonomické principy," řekl ředitel Institutu ekonomických studií FSV UK. Deskové hry, které pracují s mechanismy trhu, ale nejsou ţádnou novinkou - asi nejznámější Monopoly existují uţ od roku 1943.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/246491-hvezdny-prachy-divaky-nauci-jak-nenaletetfinancnim-podvodnikum/

Investiční večer: Co budou české parlamentní volby znamenat pro trhy a ekonomiku? 17.10.2013

investicniweb.cz str. 00 redakce


Investiční web


Předčasné parlamentní volby se blíţí. Mohou mít mimo jiné dopad na společnosti na praţské burze. Levicové strany slibují například zdanění velkých firem. Jakou reakci trhů po volbách čekat a jaké budou dopady na českou ekonomiku? O tom budou na Investičním večeru diskutovat hlavní ekonom Patrie Finance David Marek a analytik z České spořitelny Ľuboš Mokráš. Přijďte se jich zeptat na ekonomické dopady voleb v úterý 22. října. Investiční večer se koná v úterý 22. října od 17.00 v Hotelu DAP, Vítězné náměstí 4/684, Praha 6. Celý průběh můţete sledovat ţivě na Twitteru Investičního webu. Hlásit se můţete e-mailem na [email protected]. Diskutovat o dopadech voleb přijdou: David Marek, hlavní ekonom, Patria Finance Hlavní ekonom společnosti Patria Finance a vedoucí oddělení analýz. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde získal i doktorát. Absolvoval například studijní stáţ na University of Limerick v Irsku. V letech 1997 a 1998 byl odborným pracovníkem v Institutu ekonomie České národní banky. Poté přešel na odbor měnové politiky ČNB. V letech 1999 aţ 2000 pracoval v oddělení analýz finančních trhů České spořitelny. Od roku 2000 působí v Patrii Finance. Je členem České společnosti ekonomické. Ľuboš Mokráš, analytik, Česká spořitelna Na finančních trzích začal pracovat v roce 1994 v tehdy vznikající společnosti Expandia Finance. Zpočátku se orientoval hlavně na analýzu instrumentů s fixním výnosem, později na obecnou analýzu finančních trhů. Nyní pracuje dvanáctým rokem v České spořitelně, kde se zabývá především sledováním vývoje v hlavních světových ekonomikách a doplňkově komoditami a technickou analýzou. Investiční web vám nabízí jedinečnou moţnost probrat s předními experty z domova i ze zahraničí nejţhavější témata ze světa ekonomiky, byznysu a financí. Moderace se ujmou Roman Chlupatý a Petr Novotný, kteří jsou podepsáni i pod úspěšným cyklem Investičních fór. Investiční večery se konají v komorním prostředí, které zvýrazňuje moţnost zúčastnit se debaty. V jejich průběhu vznikají videa, která se následně objevují na Investičním webu. Pokud byste se chtěli večerů zúčastnit, napište nám na [email protected]. Jakmile se přihlásíte, jste zaregistrováni. Odpověď by přišla jen v případě, ţe by hrozilo překročení kapacity. Nejen názory expertů z Investičních večerů můţete sledovat na Twitteru Investičního webu.

URL| http://www.investicniweb.cz/2013/10/17/investicni-vecer-co-budou-ceske-parlamentni-volby-znamenat-protrhy-ekonomiku/

Velká díla i přehlídka klišé 17.10.2013

Literární noviny str. 12 Petr ŠAFAŘÍK

Umění

Das Filmfest 2013: V Praze začíná 8. ročník festivalu německy mluvených filmů Das Filmfest. Letos je jeho hlavním tématem „Generace Y“, tradičně se ale objeví i nové snímky věnované vyrovnávání se s traumatickými politickými dějinami. Potěšení čistě filmové a existenciální nabízí zejména rakousko-americký snímek Museum Hours (2012). Postarší kustod vídeňského Uměleckohistorického muzea Johann se setkává s cizinkou Anne, která přijela navštívit umírající příbuznou. Johann se jí stává osobitým průvodcem „svou“ obrazárnou i Vídní. Jsme svědky kvazi dokumentárně pojednaného lektorského výkladu o obrazech Pietera Brueghela Plné znění zpráv


staršího a svérázných postřehů, jimiţ Johann komentuje některé exponáty i návštěvníky, dostane se nám i jemného, nesentimentálního příběhu nenaplněné lásky. Reţisér Jem A. Cohen zároveň vytvořil velmi ojedinělý portrét Vídně – málokdy se najde takové spojení vytříbeného dokumentaristického vidění, hudebnosti a filmového vypravěčství. Konvenčně o zajímavém tématu Mediální pozornost se jistě více soustředí na ţivotopisný snímek Hannah Arendt (2013). Významná německá reţisérka Margarethe von Trotta se v něm věnuje té části ţivota politoloţky a filozofky Hannah Arendtové, v níţ se zabývala procesem s Adolfem Eichmannem v Izraeli z roku 1961. Arendtová tehdy mnohé podráţdila tezí o banalitě zla a svou kritičností ke způsobu vedení jeruzalémského procesu stejně jako názorem na jednání některých představitelů ţidovských rad během nacistických represí. Margarethe von Trotta téma pojednala značně konvenčně. Některé scény, zejména návraty ke vztahu Arendtové a Martina Heideggera, vyznívají ve své zkratkovitosti aţ nechtěně komicky. Je ovšem cenné, ţe film můţe více upozornit na dobu, kdy se teprve rodila nyní tak rozvinutá a v lecčems sporná politika paměti spojená s holocaustem. Také německo-norské drama Dva ţivoty (Zwei Leben, 2012), nominované za Německo na Oscara, se zabývá zpracováváním temných následků totalitních reţimů. Inspiraci volně čerpá z faktu, ţe se tajné sluţby NDR pokoušely zneuţít snahy o nápravu někdejšího rasistického programu Lebensborn. V několika (velmi málo) případech tak pod identitou lidí, kteří byli v kojeneckém věku zavlečeni do nacistického Německa, dostaly své agenty na Západ. Fiktivní hrdinka filmu Katrin byla právě takovou agentkou – po zániku NDR se snaţí smazat stopy své minulosti, ale marně. Je škoda, ţe tvůrci silné téma zmarnili v mnoha klišé – ta jsou přítomna v rozvíjení příběhu, kresbě postav i ve velmi tuctové filmové hudbě. Stasi, rozvědka někdejšího komunistického reţimu, se zde jeví být všemocná i po znovusjednocení Německa. Nápadně mnoho důleţitých rozhovorů a mlčenlivého rozjímání se odehrává na turisticky atraktivních místech norských fjordů… Kýč. Epilog filmu Dva ţivoty píše naléhavými slovy o aktuálnosti problému „stále neodhalených“ východoněmeckých agentů. Nepodloţené vytváření dojmu vysoké četnosti onoho jevu a faktu, ţe jeden skutečný norský případ neobjasněné vraţdy mladé ţeny by s vylíčenými praktikami tajných sluţeb mohl souviset, je jednoduše nesolidní. Frikulínka a politika paměti Rakousko-německo-polský počin Mrtví a ţiví (Die Lebenden, 2012) mohou diváci vnímat jako pokračování výše zmíněné tendence násobené výzvou, aby se do vyjasňování temných rodinných historií sami aktivně zapojili. Hrdinkou tu je ve všech směrech činorodá pětadvacetiletá studentka Sita, která objeví, ţe její dědeček coby příslušník SS slouţil v Osvětimi, kde se posléze narodil i její otec. Sledujeme Sitino pátrání v archivech, cesty do Vídně, Varšavy, Osvětimi i do Rumunska, kde její předci patřili k německé menšině. Scénář je velmi chatrný: souloţí se a píší se básně, nechybí čiré náhody coby hybatelé děje či tajemný vzdálený strýc. Právě on přitom bolestnou rodinnou historii zachytil v románu i na nahrávkách se Sitiným dědečkem, které nyní studentka vyuţívá. Podle scénáře trpí genetickou rodinnou vadou srdce, coţ má nepochybně posílit motiv závaţnosti „rodinných pout a zátěţí“. I některé další motivy jsou obehrané nebo stěţí uvěřitelné. Ve filmu se například velmi často pláče, přičemţ ale vzlykot propuká překvapivě rychle a usedavý pláč trvá podivně dlouho. Snímek Mrtví a ţiví je především jednou velkou tezí, vtíravým didaktismem. Snaţí se ukázat, ţe důsledné pátrání i po velmi temných stránkách rodinných historií můţe být nejen společensky ţádoucí a hluboce katarzní, ale také cool. Hrdinka zvládá rešerše v archivech stejně lehce, jako se pohybuje po tanečních party, vernisáţích a suši barech. Záznam Sitiných přesunů je „trendovým“ průvodcem po místech váţících se k pohnuté evropské historii 20. století. Tak Sita běhá podél zbytků Berlínské zdi, ve Varšavě jsou dějištěm historické expozice a památníky a v Rumunsku je coby symbol rozvratu zdůrazněno staré klišé: rozpadlý kostel. Divné věci Po projekcích filmů Dva ţivoty a Ţiví a mrtví bude na letošním Filmfestu moţná kolovat: „Víte, proč ze severu přichází teplá fronta? Protoţe v Německu a Norsku lidé pálí rodinná alba...“ Ale váţně: schematičnost touţebného zpracování minulosti a současné podsouvání teze, ţe všichni lidé jsou vlastně dobří, je kuriózní. Sita krátce poté, co podstoupí operaci srdce, přiměje svého otce, aby s ní jel do Osvětimi. Ačkoliv sám nenesl na nacistických zvěrstvech ţádnou vinu, nastupuje po předchozí distanci od dceřina pátrání cestu pokání. V autě si pustí CD s duchovní hudbou a rozpláče se... Plné znění zpráv


Pro náročnější diváky se počin rakouské reţisérky Barbary Albertové můţe stát spíše mementem: taková propagace vyrovnávání se s minulostí hrozí zvratem v opak. Vyvolá moţná i sarkastické připomínky toho, jak velkou váhu připisoval „práci s dětmi“ reţim vylíčený Georgem Orwellem v románu 1984. Mimochodem, hrdince Sitě má být ve filmu pětadvacet let, ale vzezřením i jednáním působí výrazně mladším dojmem, dokonce aţ jakýmsi dětským fanatismem. Kdo by s filmem Ţiví a mrtví rezonoval harmonicky a chápal jej jako nadějnou zprávu o nové, demokraticky uvědomělé a společensky angaţované generaci Evropanů, bude na letošním Filmfestu asi rozčarován z dokumentu dvou mladých rakouských filmařek Forever Not Alone (2013). Přináší portrét šesti třináctiletých a čtrnáctiletých spoluţaček zachycený povětšinou z perspektivy příslovečné „mouchy na zdi“. Tedy dokumentaristikou, která nepoučuje, neinscenuje, nebásní, ale pozoruje a naslouchá, protoţe věří v moţnost přinést velmi těsné propojení diváků s natáčenými ději a osobami. Zprvu se zdá, ţe výjevy povětšinou exaltovaných výstupů plných náctileté dívčí tělesnosti začnou brzy nudit svou stejností. Kdo u snímku vydrţí déle, najde spojité motivy autentických úvah o přátelství a dalších – ovšem ryze soukromých - hodnotách. Tvůrkyně si zaslouţí uznání zejména za to, ţe v dlouhých pasáţích udrţely principy observačního dokumentu. Část diváků bude nejspíš rozčarována řídkostí podané výpovědi, část upadne do rozpaků z tak blízkého náhledu na současné lolitkovství. O svobodě fenomenálně Diváckým hitem se nejspíš i v České republice stane dokumentární portrét dvou mladých východoněmeckých pouličních hudebníků Unplugged: Ţít Guaia Guaia (Unplugged: Leben Guaia Guaia, 2012). Reţisér Sobo Swobodnik je doprovázel na šňůře ilegálních koncertů i v soukromí. Existenčně byli na cestě coby téměř bezdomovci, umělecky jako originální hudebníci spějící nakonec přece jen ke smlouvě s velkým vydavatelstvím. Povedl se citlivý dokument s řadou krystalicky humorných míst, nepatetická oslava tvůrčí i lidské poctivosti a přátelství. Také německý dokument s hranými prvky S chutí do toho! (Frohes Schaffen, 2012) přitakává nonkonformnímu ţivotu. Reţisér Konstantin Faigle na jedné straně fenomén práce a proměn pracovního trhu analyzuje s vyuţitím běţných postupů výkladového dokumentu. Zároveň jsou tu některé problémy a situace pojednány s humornou nadsázkou díky prostředkům hraného dokumentu a doku-fikce. Výsledný tvar klade i otázku, zda zvolený postup navzdory vší ironii a satiře přece jen nevyznívá příliš smířlivě aţ konformisticky. *** Festival německy mluvených filmů Das Filmfest 2013 proběhne v Praze ve dnech 16/10 – 20/10 v kinech Lucerna (Vodičkova 36, Praha 1) a Atlas (Sokolovská 1, Praha 8) a v Brně ve dnech 23/10 – 27/10 v kině Art (Cihlářská 19). Foto popis| Německý dokument S chutí do toho! přitakává nonkonformnímu ţivotu. Foto autor| Foto: Das Filmfest Foto popis| Studentka Sita ve snímku Mrtví a ţiví pátrá po dědečkovi, který byl v SS. Foto autor| Foto: Das Filmfest O autorovi| Autor působí na Fakultě sociálních věd UK.

Média veřejné služby bez odvahy a směru 17.10.2013

Literární noviny str. 06 Michal Komárek

Příloha - Dossier

Český rozhlas zastával během prezidentské volební kampaně „pravostředovou“ perspektivu, nadrţoval Karlu Schwarzenbergovi, nechoval se nestranně. Dokládá to obsáhlá analýza odborníků z brněnské Masarykovy univerzity, jíţ naše média dosud nevěnovala pozornost. Podobnou kritiku experti ovšem často adresují i České televizi. A jak se naše veřejnoprávní média chovají v právě probíhající předvolební kampani? Jsou nestranná? A především: jsou uţitečná, pomáhají nám v orientaci na politické scéně? Ve třídě je dusno. Někteří ţáci uţ delší dobu nervózně poposedávají, potí se, leskne se jim obličej, uhýbají očima... Při pohledu na ně si snad kaţdý vybaví podobnou existenciální situaci. Učitel Jakub Ţelezný začíná být netrpělivý: „Tak jak to je? Mají se dopisy vydávat v místním konzumu, nebo ne?“ Rozpačité odpovědi, které Plné znění zpráv


zřejmě neobsahují vše, co si ţáci měli opsat z tabule minulou hodinu, ho neuspokojí. A tak nemilosrdně zasazuje další údery. „A co v řeznictví nebo hospodě, ano nebo ne? A balíky taky?“ Ne, takhle to nepůjde. Tady z nich prostě kloudnou odpověď nevydoluje. Je třeba změnit téma, nabídnout šanci. „A mají tedy pošťáci zapisovat ceny benzinu na pumpách, kolem kterých jezdí? A jaký podíl na aktivitách pošty mají mít IT zakázky?“ Podaná ruka nenachází odezvu. Nikdo nezná přesná procenta ani průměrnou cenu benzinu v okrese Prachatice. Jedním slovem: zoufalství. S mírnou nadsázkou tak nějak vypadají hlavní předvolební debaty na České televizi: učitelé – moderátoři Jakub Ţelezný a Daniela Písařovicová, ţáci – krajští lídři vţdy osmi politických stran či hnutí. Téma „pošta“ bylo na pořadu diskuse konkrétně v jiţních Čechách, ale podobně záludné otázky padají i jinde. Ostatně, o poště se mluvilo z důvodu, který je pro české volby mimořádně relevantní: diskuse připadla na Světový den pošty. Ponecháme-li stranou ironii, zůstávají některé základní důleţité otázky: Dozvíme se v tomto formátu debaty něco podstatného? A jsou strany a hnutí v debatách reprezentovány podle jasného, srozumitelného a spravedlivého klíče? Karlův Český rozhlas Komplexní pohled na práci média veřejné sluţby přináší zmiňovaná studie, která se zabývá výkonem Českého rozhlasu v době prezidentské kampaně. Některé problémy jsou přitom zjevně společné pro Český rozhlas i Českou televizi. Studie „Prezidentské volby ve vysílání ČRo 1“ nabízí na více neţ 130 stranách detailní kvantitativní i kvalitativní analýzu rozhlasového vysílání. Sleduje přitom formát hlavního diskusního pořadu, posuzování jednotlivých kandidátů, strategii rozhlasu při vybírání komentátorů a expertů, i výkony kmenových redaktorů. Studii si sice objednala Rada Českého rozhlasu, ale podle informací zevnitř stanice se k ní nyní staví s určitými rozpaky a chce její výsledky vyváţit ještě jinými studiemi. Není divu: Analýza sice nehovoří o přímém porušení zákona, ale zcela jednoznačně dokládá některé váţné nedostatky z hlediska nestrannosti a vyváţenosti vysílání. Studie dokládá mimo jiné to, ţe uţ během prvního kola prezidentské volby ČRo zcela zjevně rozdělil kandidáty na favority (Zeman, Schwarzenberg, částečně Fischer) a ty ostatní, kteří se stali pouhým pozadím pro ty „relevantnější“. Nechoval se tedy v tomto ohledu nestranně, některé kandidáty diskriminoval. Ve druhém kole pak stanice zjevně „nadrţovala“ Karlu Schwarzenbergovi, konstruovala jeho převáţně pozitivní obraz, zatímco obraz Miloše Zemana byl naopak převáţně negativní. V průběhu celé kampaně pak podle studie ČRo ve výběru komentátorů, politiků, expertů, které redaktoři zvali do studia, potvrzoval „středopravicovou“ orientaci. Snaha některých komentátorů o „nestrannost“ pak působila těţkopádně nebo komicky. Petr Honzejk z Hospodářských novin například hodnotil jednu z diskusí takto: „… tak Miloš Zeman ovládl prostor, hovořil déle, byl vtipnější, byl pohotovější, ale na druhou stranu ta jeho rétorická schopnost, ve které asi nemá v české politice konkurenci, se jakoby o Karla Schwarzenberga tříštila jako mořský příboj o takovou solidně zakotvenou a klidnou skálu, takţe myslím, ano, kvantitativně Miloš Zeman vyhrál, ale myslím, ţe ten výsledek je víceméně nerozhodný…“ Autoři studie glosují Honzejkův výkon následovně: „Zeman byl lepší, ale Karel je náš...“ Někteří kmenoví redaktoři ČRo nebyli schopni hosty korigovat či doplňovat, odevzdávali jim roli hlavních, určujících vykladačů situace a umoţňovali a podporovali tak jednostranný pohled na věc. Skepticky se analýza staví i ke zvolenému formátu předvolebních diskusí jako „zkoušení“, kde převáţně komunikuje moderátor s účastníky diskuse, nikoli politici mezi sebou. Výčet jasně doloţených nedostatků působí dost zdrcujícím dojmem. V ČRo to ale zřejmě nijak váţně neberou. Na otázky Literárek odpovídal prostřednictvím tiskového odboru ředitel zpravodajství Jan Pancíř ve velmi obecných tezích: „Jsme rádi za všechny podněty a připomínky, které přicházejí k našemu vysílání. Reflexe a zpětná vazba je pro nás důleţitá. Proto bereme podobné analýzy váţně. Samozřejmě jsme výsledky této analýzy zadané Radou Českého rozhlasu prostudovali a stejně jako u jiných podnětů a analýz snaţili jsme se v ní najít věci, které mohou pomoci zlepšit naše vysílání.“ Našli? Těţko říci. Ale snaţí se: „Výběru hostů do jednotlivých pořadů se snaţíme věnovat maximální pozornost. Samozřejmým cílem je zajistit vyváţenost a pluralitu názorů. Naší základní zásadou je nikomu nepomáhat a nikomu neškodit. Coţ v souvislosti s předvolebním vysíláním redaktorům i editorům opakovaně zdůrazňujeme,“ dodává Jan Pancíř. Zmatená média veřejné sluţby Podle Jana Jiráka z Fakulty sociálních věd UK mají veřejnoprávní média problém se zvládáním předvolební situace uţ proto, ţe není jasné, co je „veřejnost“. Je to obecný problém, protoţe dnešní doba výrazně stírá rozdíl mezi „soukromým“ a „veřejným“. „Média slouţící veřejnosti jsou značně znejistělá, protoţe pořád nevědí, komu mají slouţit, jelikoţ veřejnost se jim rozpíjí před očima,“ uvaţuje nad otázkami Literárek Jirák. Nejde přitom o samoúčelnou filozofickou úvahu. Podle Jiráka chybí médiím veřejné sluţby základní hodnotové souřadnice, protoţe jim je „veřejnost prostě nedodala“. A to má jasné důsledky: „Média veřejné sluţby to řeší Plné znění zpráv


tak, ţe konstruují veřejnost jako převáţně hodnotově neutrální pole, v němţ – přehnáno do krajnosti – platí teze „pět minut pro Hitlery, pět minut pro Ţidy“, pokračuje Jirák. „V praxi předvolebního zpravodajství a publicistiky to znamená, ţe nápadnou převahu mají údaje o preferencích, moţných koalicích, postojích veřejnosti, zatímco analýz programů, navrţených řešení, vizí, východisek a podobně je pomálu – volby jsou konstruovány jako sportovní klání s tabulkami, pořadími, šancemi na vítězství.“ Grafy, tabulky a obraz sportovního turnaje mají jednak výhodu v navozování dramatické situace, coţ navyšuje diváckou přitaţlivost, jednak splňují nárok na hodnotovou neutralitu. Podle Jiráka to ale spíš neţ naplnění mise médií veřejné sluţby znamená rezignaci: „Média nemají odvahu ptát se, ´co je pro tuto společnost dobré?´ a upadají do relativismu.“ Jinak řečeno: máme k dispozici na první pohled neutrální a exaktní grafy a tabulky, můţeme si uţít atmosféru „dramatického zápasu“, ale je otázka, zda se v tom všem napětí dozvíme něco podstatného. V některých ohledech podobná je také kritika dalšího špičkového odborníka, Jaromíra Volka, který je i spoluautorem citované studie pro Český rozhlas. Kritizuje mimo jiné podobu předvolebních diskusí. Podle něj je zásadně pochybný uţ výběr diskutujících. „V zákoně o ČT či ČRo nelze najít pasus, který by potvrzoval postup určující relevanci politických stran na základě hrubé postojové analýzy realizované formou průzkumu volebních preferencí. Takové fatální rozlišení na tzv. relevantní politické strany a trpěný chorus je dle mého soudu neudrţitelné. Jde o hrubou redukci velmi komplikovaného fenoménu veřejného mínění do podoby hitparády,“ vysvětluje pro Literárky Jaromír Volek. „Zdá se mi, ţe jde o příklad silové hokynářské logiky, která implantuje do modelu pluralitní demokracie prvky, které jej rozkládají. Místo idejí a argumentů jen spektakulárně estetizované zboţí v podobě sloupcových grafů.“ Neboli: televize zvýhodňuje některé kandidující politické strany pouţitím nástroje, který k tomu není jednoznačně určen ani zákonem, ani svoji metodickou dokonalostí, ani nějakou vnitřní logikou veřejné či politické diskuse. A forma diskuse to rozhodně nezachrání. „Úkolem médií je ptát se tak, aby se voliči mohli co nejkompetentněji rozhodnout,“ pokračuje Volek. „Zde vidím zásadní rezervy, které vyplývají mimo jiné z aranţmá oněch přelidněných multidebat, které redukovaly původně zamýšlenou rozpravu mezi kandidáty na komunikaci mezi lídry a moderátorem, a to ve formě zkoušení. Informační hodnota takového komunikačního modelu odpovídá relevanci školního známkování.“ Podle Volka by veřejnoprávní média měla nabídnout diskuse mezi představiteli jednotlivých stran, které by nebyly zatíţeny ani dominantní rolí moderátora, ani marginalizací, vylučováním některých subjektů podle nejasných nástrojů. A pokud to není technicky moţné, měla by média od diskusí ustoupit a přemýšlet o jiných formátech. (Více k tématu průzkumu preferencí a diskusí v rozhovoru s Michalem Škopem na str. VIII.) Bude hůř? Jaromír Volek soudí, ţe i Česká televize trpí „pravostředovým“ vychýlením a ţe to, co můţe někdy vypadat jako určitá absence názorů, nevyplývá ani tak ze snahy dodrţet parametry nestrannosti a objektivity jako z nedostatku silných osobností, „které mají, co říci“. Přesto má pro ČT a ČRo i relativně pochvalná slova. „Mohlo by to být mnohem horší,“ říká. „Ostatně, moţná se uţ blýská na horší časy, kdy budou obě instituce ´chráněny´ státem a státním rozpočtem, jak naznačují někteří významní vlastníci médií, kteří pravděpodobně vstoupí do sněmovny. Pak pravděpodobně budeme schopni docenit i stávající podobu ČT a ČRo jako médií mírného pokroku v mezích zákona.“ Platí to zřejmě v obou směrech: Na veřejnoprávní média se nemůţeme spolehnout ohledně solidní analýzy předvolební situace. A na výsledek voleb se zase nedá spoléhat v tom smyslu, ţe by napomohl kvalitě médií. Foto autor| repro: čt

Staré právní pořádky na PF UK v ohrožení 16.10.2013

blog.ihned.cz str. 00 hulle.blog.ihned.cz Tomáš Hülle

Ať uţ akademičtí senátoři zvolí jakýmkoli způsobem, tak jsou poslední týdny nesmírně uţitečnou dobou. Ukázaly totiţ na některé obrovské nedostatky právnického vzdělávání a nakonec i fungování jedné ze dvou nejsilnějších právnických fakult. V posledních týdnech dochází k simulaci volební diskuse na právnické fakultě UK kvůli volbě nového děkana. I kdyţ na této škole nepůsobím, tak se ke mně dostávají informace o její kvalitě prakticky denně.



O přízeň akademických senátorů zde bojují dva kandidáti. Jeden proreformní (Tomáš Richter) a druhý obhajující stávající způsob fungování školy (Jan Kuklík). Rozdíly jsou mezi nimi obrovské a právnická fakulta se tak nachází na pomyslné křiţovatce ve svých dějinách. Jakou budoucnost si zvolí, bude přitom zřejmé jiţ 17. října. Zajímavá by volba měla být pro všechny. Proč je tato volba zajímavá? V podstatě reprezentuje ambice českého školství. Zatímco Jan Kuklík si vybudoval jméno hlavně na půdě Právnické fakulty Karlovy Univerzity, Tomáš Richter je svým zaloţením, vzděláním a zázemím mnohem více inspirován zahraničím. Zatímco Jan Kuklík tak bude prosazovat tradiční české vzdělávací a akademické metody, Tomáš Richter by zřejmě přinesl více kvalitního německého bádání, případně americké sokratovské metody. Jde v podstatě o nastavení ambicí a standardů pro kvalitu práce. Co v budoucnu volba ovlivní? Právnická fakulta UK je jedna z nejţádanějších škol v Česku. Spousta rodičů bude jednou uvaţovat, proč ze svého dítěte nevychovat právě právníka, a kvalita univerzitního vzdělání bude pro něj nesmírně důleţitá. Vedle toho ale fakulta vychová více neţ třetinu legislativců, advokátů, soudců, a dodrţování spravedlnosti tak bude zcela jistě i v rukách jejích absolventů. Ať uţ akademičtí senátoři zvolí jakýmkoli způsobem, tak jsou poslední týdny nesmírně uţitečnou dobou. Ukázaly totiţ na některé obrovské nedostatky právnického vzdělávání a nakonec i fungování jedné ze dvou nejsilnějších právnických fakult. Škola má prakticky nulové mezinárodní ambice a o jejím jménu je slyšet zejména díky kvalitám několika málo pedagogů, kteří dokáţí publikovat i texty akceptovatelné v zahraničí. Současně je způsob výuky a zkoušení v mnoha předmětech zaloţen na memorování bez výrazné snahy o výuku kreativního uvaţování nad smyslem pravidel. Škola tak produkuje spíše solidní řemeslníky a výrazné osobnosti rostou zejména samostatně bez asistence školy. Bude-li zvolen prof. Kuklík, tak se zřejmě nic významného nezmění a jen postupnými krůčky bude docházet (snad) ke zlepšování sluţeb budoucím studentům. To nemusí být špatně. Dojde-li k volbě Tomáše Richtera, tak dojde jistě k průvanu, aplikaci mezinárodních standardů a po několika bouřlivých letech by v Česku mohla vyrůst první právnická škola, která bude mít skutečně mezinárodní ambice. Je to ostatně vidět i na IES FSV UK, kde Tomáš Richter působí a která se zaměřuje na zahraniční studenty, publikace, výstupy, spolupráci a nebojí se vyuţívat zákaznický přístup. V podstatě by se mohlo jednat o ještě výraznější restart, neţ který zvolilo Brno s nástupem současné děkanky Naděţdy Rozehnalové. Ta dokázala velice rychle a částečně i silově prosadit své představy a škola se změnila během několika let obrovským způsobem. Právnické prostředí ale vţdy bylo a bude konzervativní. Zdravý selský rozum by tak po hodnocení všech faktů hovořil neúprosně, ale realita je jasně otočena jiným směrem. Doufám tedy, ţe i staré vedení a pořádky se v případě druhé nejlepší právnické školy v zemi podle ţebříčků (ze tří) poučí a pokusí se začít pracovat na skutečných potřebách vědy a studentů. Prakticky nikdo totiţ neočekává, ţe by mohla být zvolena v české právnické obci “odváţná“ varianta. I kdyţ... Pozn.: Autor textu se nepovaţuje za zcela nestranného a stejně jako kaţdý má své osobní preference. I tak se ale povaţuje za dostatečně nestranného, aby mohl tento text publikovat. Nepodílel se na programu či práci kteréhokoli z kandidátů.

URL| http://hulle.blog.ihned.cz/c1-61012660-stare-pravni-poradky-na-pf-uk-v-ohrozeni

Dobrá potvora 16.10.2013

Marie Claire

str. 180

hovory s laurou

Náš vztah rámují dvě poměrně dlouhé, ne marné kariéry a v součtu pět manţelství. Zatímco Laura se také na nich vyučila vyhledávanou odbornicí na mezilidské vztahy, já jsem z nich, zdá se, bohuţel vyšla téměř nedotčená. V důsledku toho téměř kaţdé naše setkání začíná mým protaţeným obličejem a jejím širokým vědoucím úsměvem. A tak uţ je to roky. Moje hovory s Laurou mapují milostnou historii jednoho ţenského Plné znění zpráv


ţivota. S mnoha zákoutími – velmi vtipnými, tragikomickými, ale i hodně smutnými. Neskromně se domnívám, ţe mimo jiné právě upřímná snaha vysvětlit mi pravidla a návyky zaručující milostný ţivot bez soustavných vzletů a pádů přivedla Lauru k tomu, ţe začala přemýšlet, přednášet a psát o tom, jak se stát potvorou. Jak se v labyrintu vášní neztratit, anebo, kdyţ uţ, tak jen na chvíli, ale vţdy z něj vyjít se vztyčenou hlavou. A tak se znovu vidíme. Rády. U sklenky vína začínáme v Lauřině bělostné ordinaci psát tento první dialog. Z kabelky vytahuji diktafon, blok, pero a nasazuji si brýle. Smích: „Jeţiš! Ty vypadáš srandovně! No to ne? Ty máš nový brejle? To nemyslíš váţně…“ „Jsou dobrý, ne? Mým dětem se hrozně líbí…“ „A byly drahý, ne? Viděla ses v nich?“ „Ne. Ale v pondělí jsem v nich měla rande, něco jsme hledali, a tak jsem je vytáhla…“ „Tak to nevím, to uţ s ním asi nebudeš mít rande. To je tvůj další vytříděný muţ. Pokud si ovšem neřekne, ty jo, ta má ale sebevědomí, kdyţ si na oči nandá tohle!“ Smích. Ona. Já – vnitřní pláč. Tak to jsme my dvě s Laurou. Ona – odbornice na potvory –, já – taková ta hodná holka, jaké jsme všechny. Co se navíc tváří, ţe je ještě hodnější, trpělivější a empatičtější, neţ by kterýkoli člověk na planetě vůbec kdy mohl být. A vţdycky se jí to vymstí. „Dyť ty zase tak moc hodná nejsi, přece, tak co blbneš?“ říká mi uţ tradičně Laura, kdyţ končím vyprávění své další milostné eskapády. Chce mě tím uklidnit. Jako ţe mám ještě šanci, kdyţ jsem někde v hloubi, z podstaty, trochu potvora. „Muţi říkají, ţe chtějí hodný holky, ale ve skutečnosti milují potvory a také za nimi odcházejí. Říkám ti to pořád.“ „Víš, Lauro, ale já to nechápu,“ odpovídám pořád já. Být hodná je hezké… A pak se Laura směje, ţe to nechápu, a vysvětlí mi, ţe ona ano. Roky sedí v ordinaci, naproti ní ţeny, které v ţivotě nenašly partnerské štěstí. „Jsou výborné matky, manţelky jak z partesu, dobré milenky, v práci profesionálky. Řada z nich vypadá skvěle. Ale sedí tu proti mně. Potvora tu neseděla nikdy, ta mě nepotřebuje.“ A tak Laura celé ty roky, co tohle vidí a slyší, přemýšlela, čím to je. Čím se liší potvory, které od našich muţů a milenců dostávají dárky a pozvání na drahé večeře, zatímco my se staráme o děti a vyrábíme teplo domova? Proč od nás za nimi odcházejí? A přišla na to, ţe být hodná, nebo dokonce strašně hodná je handicap. „Ale být hodná je hezké,“ povídám. A Laura moudře: „Ale hodná nerovná se blbá…“ A já jdu do sebe a vzpomínám na jednoho z těch všech. Na Václava, který chodil pozdě nebo vůbec a který nikdy nedodrţel, co slíbil. A pak přišel a říkal – vím, prošvih jsem to. A jsem vůl a zlíbal bych chodník před tvým domem, abys mi prominula. Můţu přijít? A já, ţe to nic, hlavně ţe je v pořádku, ţe se na něj těším. A především, ať je pohodě, protoţe já jsem přece úplně v pohodě. A pak, kdyţ zmizel úplně, jsem samozřejmě nebyla v pohodě, a to hodně dlouho. Já, disciplinovaná, mu uţ ani nikdy nenapsala, nezavolala, nedala mu to seţrat, abych nebyla trapná a on si snad proboha nemyslel, ţe v pohodě nejsem. Zůstala jsem důstojná. Naštvaná, smutná, ale důstojná. A sama. … být potvora je dobré „Muţi si moţná opravdu někdy myslí, ţe chtějí hodnou holku, ale jak dlouho je hodné holky baví? Kolik hodných holek zrovna kouká z okna, jak od nich chlap odchází na golf, na tenis, do kina, na sluţební cestu nebo romantický víkend, prostě za nějakou potvorou?“ Mluvíme o statistikách rozvodovosti – potvory tam sice nefigurují exaktně, ale fakticky jich tam figurují celé zástupy. Mluvíme o tom, ţe být „potvora“ v principu není ničím cílem, ţe je to vlastně nepěkné slovo, zatímco být hodná holka, to chce kdekterá, protoţe nás to tak učili doma a to označení má pozitivní nádech. Ale ve skutečnosti, kdyţ uţ to ošklivé slovo pouţijeme – pro nedostatek jiných, trefných –, být potvora je dobré. Je to východisko. Chceme to v hloubi duše kaţdá – jen o tom ne kaţdá víme. „Existuje pozitivní potvora. Umí flirtovat, komunikovat s muţi, dát jim najevo, co chce, je přiměřeně sobecká a nedostupná a malinko to má na háku. A tak působí nesmírně přitaţlivě,“ líčí Laura. A právě na základě této úvahy vznikl její vzorec potvory. „Hodné potvory. Ne mrchy zlé. Potvory dobré,“ zdůrazňuje. „Vyšla jsem z muţi hojně uţívaného slova,kus‘, kterým na první pohled kladně hodnotí ţenu. Kus je to, co je láká. Vzorec K – krásná, U – úspěšná, S – sebevědomá. Na to, abychom takové mohly být i my, potřebujeme dostatek času pro sebe. Znamená to totiţ naučit se být sobecká,“ vysvětluje. „Být sobecká, a to je v podstatě hlavní, nám ovšem z podstaty moc nejde. Na to jsme moc dobré a hodné. A tohle v sobě musíme zlomit, jinak se se zlou potáţeme, čehoţ jsi ţivoucím příkladem,“ povídá mi Laura a poukazuje na celou sadu mých příběhů se špatným koncem. Ty tu však nemusíme popisovat, protoţe těch svých, milé čtenářky, máte kaţdá svou vlastní sadu. A aby se nám další uţ nehromadily, Laura pro nás vymyslela manuál. Jeho stránky tu budete pravidelně nacházet a povedou vás tak, abyste se v labyrintu vášní uţ neztrácely. Anebo jen na chvíli a vţdycky z něj vyšly se vztyčenou hlavou, poučené, otevřené věcem příštím. „Hele, Lauro, ale mně nejde bejt potvora. Mně to nejde, co mám udělat?“ Plné znění zpráv


„Hele, to půjde. Pro dnešek začni tím, ţe si sundáš ty děsný kulatý brejle, který z tvého obličeje dělají koláč. Koláče sice muţi jedí, ale touţí po masu…“ Smyslný obličej Muţi při svém výběru preferují symetrický ţenský obličej, zdravou pleť bez vrásek a jiných nedokonalostí, velké oči dál od sebe, plné rty a zdravé zuby nevystupující vpřed ani dozadu. Pro tyto své preference mají podvědomé důvody. Symetrie v obličeji totiţ muţi vypovídá o věku a zdraví ţeny. Do jisté míry zaručuje také to, ţe kdyby měl s dotyčnou eventuálně děti, je menší pravděpodobnost, ţe by byly zatíţeny určitou genetickou poruchou. Starší ţeny uţ nemají tak pevné obličejové svaly, čímţ tvář ztrácí souměrnost. Ta můţe být samozřejmě narušena téţ nemocí nebo aktuálním zdravotním problémem. Muţe upoutají velké, doširoka otevřené oči, nejlépe hledící na něj. Povaţuje je za znak zájmu o jeho osobu. Z jejich okolí můţeme číst upřímnost, zlost, vztek a celou plejádu dalších emocí. Snad právě proto se při rozhovoru tak často soustředíme právě na oči naslouchajícího. Co ţe tedy ţena předstírá, kdyţ se líčí? A co muţ mimoděk čte z její tváře? Pouţíváme tónovací krémy na obličej – tím vytváříme dojem zdravé pleti bez vrásek a kazů. Rámujeme si oči černou tuţkou, pouţíváme řasenku – oči vypadají větší. Do koutku oka nanášíme světlý stín – oči se zdají být dál od sebe. Víčka zvýrazňujeme tmavšími stíny – předstíráme, ţe právě máme ovulaci. Muţi jistě podvědomě zareagují. Sexuální zájem muţi vnímají i prostřednictvím našeho obočí, proto si ho vytrháváme do tvaru stříšky. Pouţíváme zdravíčko – svádíme tím. Mořský koník se zbarví dooranţova, kdyţ se dvoří… Rty zdůrazňujeme konturovací tuţkou, rtěnkou nebo leskem – samičkám, kdyţ jsou vzrušené, naběhnou rty. Některým opičkám i zadek. Zdravé zuby, které nevystupují dopředu ani dozadu, opět mluví o zdraví ţeny a mají i jistou vypovídací hodnotu, pokud jde o riziko genetických vad. A tak o sebe pečujeme, aby muţ, aniţ si to uvědomuje, cítil sílu sexuální přitaţlivosti. Jednoduše předstíráme, ţe jsme vzrušené, v ovulaci a máme o něj zájem. A to všechno bez mrknutí oka. * … taková ta hodná holka, jaké jsme všechny… Pavlína Wolfová Novinářka, absolventka Fakulty sociálních věd UK. Kariéru začala v České televizi, odkud v roce 1996 odešla do pořadu Na vlastní oči TV Nova. Poté roky moderovala talkshow Áčko a pořady v Českém rozhlase. Od roku 2009 pracovala v Reflexu, nyní je reportérkou Mladé fronty DNES. MANUÁL „Hele, Lauro, ale mně nejde bejt potvora. Mně to nejde, co mám udělat?“ Doc. Dr. phil. PhDr. Laura Janáčková, CSc. Docentka klinické psychologie Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN v Praze. Zaloţila oddělení somatopsychiky ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a je vedoucí Institutu partnerských vztahů. Dlouhodobě se zabývá psychologií v oblasti aplikované medicíny a komunikace, především onkopsychologií, psychosomatikou, problematikou bolesti, lidských vztahů a sexuálního chování. Publikovala desítky odborných i populárních článků, je autorkou několika knih. Má vlastní pořad v rádiu a účastní se mnoha televizních natáčení. Její poslední populární kniha se jmenuje Muţi chtějí potvory s podtitulem Jak získat pana Boţského. Foto autor| FOTO: ROMAN ČERNÝ; MAKE-UP A VLASY: LUCIE JANKŮ; STYLING: MARTINA GVIZDOVÁ

Všelijaká bilance 16.10.2013 Nový prostor str. 08 Téma: Média Ondřej Slačálek, Tomáš Havlín, Jakub Holzer Chatt Je to bezmála čtvrt století, co jsme si slibovali kvalitní a necenzurovanou novinařinu. Jak daleko jsme došli? V polovině letošního září bylo v Praze na Andělu chvíli rušno. Trojice policistů dorazila do zdejšího skvostu Anděl Media Centrum a začala se vyptávat na místo „velkého zásahu“. Policejní zákrok uvnitř mediálního domu – nebylo by to poprvé. Jenţe útok byl pro tentokrát odraţen: Jak se na recepci ukázalo, cílem policistů neměla být společnost vydávající Mladou frontu Dnes, Lidové noviny nebo Metro. Měli jet do areálu v Košířích, kde mimo jiné sídlí také Mladá fronta – vydavatelský dům Františka Savova. Jestli něco, ukazuje velké zmatení policejní trojice dobře na přeţívající nejasnost v otázce vlastnictví českých médií. Mafra nebo Mladá fronta, MF Plné znění zpráv


Plus nebo MF Dnes – kdo by to dneska rozlišoval, kdyţ snadno se stane, ţe člověk hledá jedno, najde druhé a bez úleku zkonzumuje třetí. Obecně nízké povědomí o vlastnictví českých médií přitom nejde vyjmout z jeho vlastní produkce. Jistá nerozlišitelnost je azylem médií, která se jinak honosí svou výjimečností. Tvoří bludný kruh, anebo spíš leţatou osmičku, kterou si čtenář při jejich prohlíţení ještě rád popostrčí na nos. U obou dvojčat, dvou „mladých front“, se ale vyplatí ještě chvíli zůstat. Jejich řevnivé vztahy doprovázené vzájemnými ţalobami totiţ pulsují dodnes, ale uţ samotná rozluka znamenala významný krok ve vytyčování českého mediálního prostoru. Krátce po listopadu ´89 tvořila dvojčata ještě svornou frontu – redaktoři deníku, kteří nechtěli být dále vydáváni zestátněným svazem mládeţe, si začali psát do tiráţe název stejnojmenného nakladatelství a vydavatelství, jeţ pro ně do té doby zajišťovalo jiné sluţby. Jiţ v následujícím roce ale zaloţili vlastní akciovou společnost, zaregistrovali do té doby nechráněná loga a od 1. září nechali zasílat abonentům náhradní titul – Mladou frontu Dnes. Tuto privatizaci, v jejíchţ nejvypjatějších momentech nocovali příslušníci URNA přímo v prostorách redakce, označovali někteří kritici za vytunelování. Nešlo ovšem o ojedinělý případ, i kdyţ v těch dalších se jiţ nedalo spoléhat na podporu státní moci. Jednoho březnového dne 1992 byl takto zatčen a s pouty na rukou převezen do vazby Zdeněk Porybný, šéfredaktor Rudého práva. I kdyţ byl krátce nato propuštěn a stíhání později zastaveno, bylo zřejmé, ţe co mělo být povoleno bývalým svazákům, kteří se našli na pravici, nemělo tak snadno projít bývalým členům KSČ, kteří se rozhodli vydávat levicový deník. Jiţ v roce 1991 našli redaktoři MfD pro své nové podnikání strategického partnera, francouzskou společnost Hersant, a ve stejném roce vstoupil na trh také švýcarský Ringier (Blesk). V Česku se postupně vytvořila situace, kdy zahraniční kapitál kontroloval aţ devadesát procent novinové a časopisecké produkce. V souvislosti s poslední akvizicí Andreje Babiše se pak sice často mluví o návratu „českých“ podnikatelů na trh, ale to není automaticky důvod k radosti. Řada mediálních teoretiků v posledních dvou dekádách varovala, ţe mediální sféry v postkomunistických zemích mají sklon podobat se Itálii, kde několik vlastníků pouţívá média pro své další podnikatelské či politické zájmy. Očekávaná vlna „konsolidace“ médií potom můţe tento trend ještě zesílit. Závodní pole se pročistí a povstanou skuteční šampióni. Je ale otázka, jestli pak média ještě obhájí svůj demokratický charakter. Trochu v bublině Být novinářem není běţná sorta. Uţ jen to, co novinář dělá: skutečnost nejprve pozoruje a pak ji také napíše. Pohybuje se v rytmu od uzávěrky k uzávěrce. A konečně i duch práce novinářů – vidíme jim do karet, přijdeme na to, víme to líp. Šéf ani čtenář zaváhání neodpouští. V hledání sebejistoty potřebné k jakémukoli psaní, je kriticky snadné opřít se o skupinově převládající názor. S uzávěrkou za rohem novinář snadno naskočí na známé skutečnosti a předpokládané názory (na ty odlišné ostatně nezbývá čas ani prostor) a vystřelí svůj mediální mrak. Při sypání floskulí do notebooku jiţ nezbývá čas na zrcadlo, a snad i proto je v novinářském prostředí aţ překvapivě silně vyvinuté skupinové myšlení – víra, ţe víme, jak na čtenáře, stejně jako to, jak se věci mají. Konkurence přitom častěji vede k heslu neodchylovat se, raději nejít do nejistoty a do rizika, neţ snaţit se překvapit nečekaným názorem. Neodchylování se v „devadesátkách“ popsal publicista Václav Ţák: „Kdyţ ne Klaus, tak kdo, říkali si novináři a vsugerovali si, ţe na svých bedrech nesou tíhu ‚budování kapitalismu‘. A tak zatloukali, cenzurovali, nálepkovali odlišné názory jako bolševické. Bohuţel, nechápali – a mnozí dodnes nechápou – ţe tím profesionálně naprosto selhali.“ Ani kocovina z Klause ale nevedla k přílišné sebereflexi. I v následující dekádě většinový proud v médiích „zachraňoval demokracii“ před komunisty a Paroubkem a přímo i nepřímo podporoval volbu pravice. Není divu. Jan Jirák a Jaromír Volek ve svém výzkumu o sebepojetí českých novinářů vydaném v roce 2006 zjistili, ţe 56 % novinářů se hlásilo k pravici a dalších 12 % k pravému středu. K levému středu se přihlásilo 17 %, na levici 15 %. Jan Křeček svého času patřil mezi výjimky z pravidla. Své novinářské ostruhy získal koncem devadesátých let jako redaktor Mladého světa a posléze šéfredaktor radikální Konfrontace. Proslul především vypískáním Václava Havla v roce 1999, při podpisu smlouvy ke vstupu do NATO. Dnes média analyzuje jako odborný asistent na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Jak se smíchem připomíná, česká situace je v jistém smyslu zrcadlově opačná oproti Spojeným státům americkým. „Tam jsou novináři často osočováni ze strany konzervativní pravice, ţe svou vychýleností směrem k liberální levici neodráţejí americkou společnost. U nás by se taková kritika uplatnila jen stěţí.“ Šéfové a psavci Jenţe mediální svět není vychýlený jen v politických preferencích. Jirák a Volek napočetli ve svém průzkumu 40 % novinářek. Ty ale většinou zůstávají na niţších pozicích. Stačí namátkový pohled do tiráţe, abychom zjistili, Plné znění zpráv


ţe ani jeden z významných celostátních deníků nemá šéfredaktorku a ţe komentátorek je leda do počtu. Ţeny v médiích pracují, ale skleněný strop, o kterém často mluví feministky, funguje spolehlivě. S prací v médiích se pojí rovněţ představa o nadprůměrných příjmech. Zatím jenom redakce časopisu Maxim (vesměs bývalí novináři, kteří dali přednost psaní textových doplňků k více či méně obnaţeným fotkám) se ale pochlubila svými příjmy, kdyţ tutéţ otázku redaktoři předtím poloţili šéfredaktorům předních českých médií a byli odmítnuti: „Šéfredaktor Maxima bere 150 000 Kč měsíčně, art director 105 000 Kč, editor 88 000 Kč, produkční 65 000 Kč, grafici 50 000 Kč, redaktoři od 40 000 do 85 000 Kč, asistentka 23 000 Kč. Na firemní tiskárně si občas tiskneme soukromé věci, bereme si z práce domů bloky a propisky a máme ještě další kšefty.“ Ve většině médií je ale realita o dost zamotanější (snad aţ na ty tiskárny, bloky a propisky). Kdyţ analytik Aleš Borovan napíše, ţe „průměrný plat novináře v Economii se můţe pohybovat něco okolo 40 tisíc korun,“ a dodá, ţe běţného redaktora v takovém podniku povaţuje za „mizerně placeného a přetěţovaného psavce“, musí to na většinu populace působit jako rudý hadr – vţdyť i průměrné, natoţ nejběţnější mzdy jsou násobně niţší. Jenţe „průměr“ je v médiích snad ještě víc zavádějící neţ jinde. Na šéfredaktora s manaţerským platem připadá iks dělníků slova, jejichţ plat klesá hluboko pod redakční průměr, a přitom odkmitají většinu aktuálnosti média. Není divu, ţe levicový novinář Martin Hekrdla z Týdne prohlašuje tento „ţurnalistický proletariát“ za „jedny z nejvykořisťovanějších“ v Česku. Vysoká mzda je v jejich prostředí spíše jen ideálem a očekáváním, a tak také zdrojem pocitů nedostatečnosti a neúspěchu. Trend je navíc neúprosný a propuštění zhruba třetiny novinářů v Economii jej jasně potvrzuje. „Vidíme jasnou tendenci šetřit na novinářích,“ říká Jan Křeček. Úspory v novinách se podle dostupných informací zatím nejvýrazněji dotkly zahraničního zpravodajství, ale poznamenávají ţurnalistiku jako celek. „Říkávalo se, ţe chybí celá jedna generace se zralostí a zkušenostmi. Ţe čerství absolventi brzy získají spoustu moci, jsou odrzlí a věří jen svému jednoduchému ţivotnímu názoru. Jenţe kdyţ tu po dvaceti letech ta generace řekněme dorůstá, není o ni zájem, protoţe seniorní novináři jsou draţší. Na ţurnalistickém výkonu uţ tolik nesejde. Musíš být rychlý, umět pracovat s Googlem, rychle přepisovat, být flexibilní, nesmíš stát moc peněz...“ Nezávisle – a po povrchu K obrazu novináře patří nezávislost, stejně jako závazek popisovat realitu nezkresleně, tak, jak ji novinář poznal. Produkce mediální reality ale můţe těmto vznešeným představám jen stěţí dostát. Novinář většinou zvládne jen krátké výseky reality (tiskové konference, vyzpovídání mluvčího instituce, krátká účast na dopředu očekávané události) a klíčový je stejně kontext, který situaci dotváří. Při něm pak novinář vychází z toho, co uţ zná a z toho, co mu v rychlosti vyplivne monitoring. Vše se navíc rodí v podmínkách přísné hierarchie – text čte editor, nad ním je vedoucí rubriky nebo vydání, nad ním zástupce šéfredaktora. Hrdý podpis pod článkem spíš maskuje nejistotu, kdo je vlastně autorem. Je to ale jedno – ručí za něj značka, logo toho kterého média. „To, ţe se ocitneš na nějakém novinářském místě, uţ předjímá, jak tvoje texty budou vypadat. Jednotliví novináři nemají velkou moc. Jejich role jim uţ říká, jaký slovník budou pouţívat, jaké základní rámce do těch textů budou dávat, jaká témata jsou důleţitá a z čeho čerpat,“ říká Jan Křeček. Výjimky, několik elitních novinářů s výraznou tváří, spíše potvrzují pravidlo. Klíčovou otázkou je, co se vůbec můţe stát zprávou. Odpověď pro většinu redakcí zní: Zprávou je především to, co potvrdí povolaná autorita, co lze „relevantně vyzdrojovat“. Často jde tedy o to, co můţe potvrdit důvěryhodná instituce a ideálně ještě okomentovat „mluvící hlava“ v roli odborníka. „Média jsou v tomto smyslu konzervativní, konzervují danou situaci. Poslouchají institucionální aktéry, hrají s hráči, kteří uţ jsou zavedení, spoléhají na zavedené zdroje, zvou si především uţ zavedené strany,“ říká k tomu naše „mluvící hlava“ Jan Křeček. Tyto návyky mediálního řemesla dopadají zejména na ty, kteří jsou z hlediska společnosti na okraji a svět institucí právě jako zkušenost novinářů je zná především jako cosi vnějšího. Aţ notoricky známé je to u národnostních menšin. Jak ukazuje analýza mediálního pokrytí Romů společnosti Newton Media, objevili se Romové v tisku za uplynulý rok především v souvislosti s protiromskými protesty, kulturou a kriminalitou. Novináři, kteří se dostanou do oblasti „nevyzdrojovatelného“ nebo lidí, kterým nepřiřazují významnou váhu, mohou mít sklony k hrubosti a agresivitě, kterou se jindy ve vztahu k velkým institucím vůbec nevyznačují. Není ale ani třeba, aby byl konkrétní novinářský příspěvek otevřeně „negativní“ (takových bylo podle uvedené analýzy ostatně „jen“ 16 %). Uţ jen neustálé uvádění Romů v souvislosti s „problémy“ je jasný cejch. Dvojnásob, kdyţ média nejsou schopna zprostředkovat jejich pohled a většinou ani přijít s hlubším vysvětlením příčin. „Hlasy, které poukazují na to, ţe tzv. romský problém je ve skutečnosti mnohem sloţitější a ţe se vymyká jednoduchému paušalizování a přímočarým řešením, se ozývají spíše výjimečně,“ shrnuje analýza společnosti Newton Media. Stejná společnost zpracovala analýzu toho, jak se v letech 2002–2013 proměnilo psaní o jednotlivých migrantských komunitách v Česku. Asi nepřekvapí, ţe nejčastěji se o Albáncích mluví jako o mafiánech, o Ukrajincích jako o gastarbeiterech a o Vietnamcích jako o trhovcích s pochybným zboţím – a především, ţe se o nich nedozvíme mnoho jiného. Jak uvádí analýza, o Ukrajincích, Albáncích a Vietnamcích se v českých Plné znění zpráv


médiích píše „zejména v problematických kontextech. Pozitivních informací je málo.“ Můţeme jen dodat, ţe pokud uţ se objeví, táhnou většinou jistou chtěností a umělostí. „Pozitivní“ zprávy o menšinách mají totiţ většinou s těmi „negativními“ důleţitého společného jmenovatele: absenci ochoty jít do hloubky. Ten umí toho a ten zas toho Přetíţení a vystresovaní novináři, s vysokým míněním o hodnotě své profese a zároveň konfrontovaní s jejím reálným úpadkem (podle nedávného průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění laborují novináři na spodních příčkách prestiţe povolání), se mohou snadno stát lovnou zvěří. Pro koho? Záleţí na novinářském patru, v němţ se pohybují. Hrdí investigativní ţurnalisté se mohou snadno změnit v převodovou páku pro neprůhledné vyřizování účtů. „U nás pátrací, investigativní ţurnalistika v podstatě neexistuje,“ míní Jan Křeček. „To, co se tu pod touhle značkou prodává, jsou hrátky, v nichţ jsou novináři spíš pouţíváni. Exkluzivní materiály najdou pod rohoţkou.“ Zde se ovšem jedná o vršek pyramidy novinářské práce. Snad ještě více nástrah se skrývá v lovištích průmyslu public relations (PR), tedy účelové komunikace placené zadavatelem. „Jeden z hlavních problémů je fakt, ţe to, co média vydávají za novinářské texty, vlastně novinářské texty vůbec nejsou. U nás ta čísla nejsou, ale v USA se uvádí, ţe aţ 80 % a v západní Evropě 60–70 % textů, které se tváří jako ţurnalistický obsah, jsou v podstatě jen převzaté PR zprávy,“ upozorňuje Křeček. „Dobrý indikátor je to, ţe nejen v soukromých firmách, ale i ve státních institucích byl v odborech pro styk s veřejností raketový nárůst,“ dodává. Zatímco ţurnalistika pustne propouštěním, ve specializovaných agenturách nabízejících „vytváření a řízení dobré pověsti“ se pro leckteré bývalé novináře najde místo. Jak taková agentura funguje? Blanka (budeme jí tak říkat) je řadovou zaměstnankyní jedné z nich. Produkuje inzerci, která se ovšem jako inzerce netváří a bere na sebe místo toho mimikry běţného článku, případně nejrůznějších poraden, tipů apod. Do agentury zavolá například výrobce krémů s výtaţkem z ovoce. Chce proniknout do dámských časopisů, či pokud je progresivní, na internet. Nabízí balík 20 000,– na měsíc, které má Blanka k dispozici na dobytí území sledovaných potenciálními zákaznicemi. Blanka výrobce vyzpovídá a dle jeho poţadavků a doporučení („tenhle titul je sice hnůj, ale ta čtenost!“) mu vytvoří tzv. mediaplán na míru. Navrhne vhodnou formu (článek, rozhovor...), do které krém zabalí, a kdyţ zůstaneme jen u periodik, kontaktuje redaktorky vytipovaných magazínů. Dál uţ je to věc jemné diplomacie – věci se proberou u kávy a oběda (platí se z klientova balíku), připojí se krém jako pozornost a především nabídne zpracovaný článek. Nabídka ušetřit práci s vyuţitím kláves copy a paste často zabere, článek můţe jít do tisku a PR agentura se pochlubí dalším zářezem na paţbě. „Pokud nabízíme zajímavé nebo aspoň pouţitelné texty, redakce časopisů se pak někdy dokonce ozývají samy,“ říká Blanka. Výhodou je tu cena. Za jednorázovou reklamu na šestině stránky v časopisu byste zaplatili zhruba 30 000,–. Ta samá plocha s PR sdělením ale vyjde na zlomek, cca 4500,– (inkasuje ovšem jen zprostředkující agentura, časopis z toho nemá nic). Díky své zkušenosti čte Blanka časopisy s rezervou. Často pozná, kdo a proč který článek psal, ví, ţe tipy redakce nejsou tak úplně tipy redakce, baví se u testování produktů, které si často zadává jejich vítěz… Z větší části prý ale nejde o klamné informace, spíš jen podprahově podané. Redaktorkám, jimţ se snaţí podsunout nějaký další produkt, se vlastně nediví – ví, ţe stále větší objem práce si v redakcích rozděluje stále méně lidí. No Future? Bilance posledního čtvrtstoletí českých médií je všelijaká. Aţ příliš často tu vzdělání a rozhled nahrazoval správný názor, aţ příliš často jsme tu místo plurality viděli spíš skupinovou konformitu. Z druhé strany, dnes se zdá budoucnost médií ještě temnější. Vliv oligarchů, prodávání vlivu a vliv PR firem jsou jednou stranou mince. Druhou připomíná například nenávistný webový deník Protiproud ultrakonzervativce Petra Hájka. V roli prvního šéfredaktora Reflexu byl Hájek zkraje devadesátých let protagonistou nového spojení ţurnalistiky a zábavy. Moţná i dnes je ve zdánlivě zcela okrajové roli šéfredaktora webu zaměřeného na propagaci teorie spiknutí opět prorokem, tentokrát ovšem nového typu názorové ţurnalistiky – takové, která se obejde bez faktů. Je moţné, ţe v takové budoucnosti budeme na dnešní noviny, „které se přece nedaly číst“ ještě rádi vzpomínat. Graf Podíl vydavatelů na trhu v roce 2011 Ringier Axel Springer (Aha, Blesk, Sport, Reflex, Abc, Geo ad.) Bauer Media (Cosmopolitan, Esquire, Bravo, Rytmus ţivota, Spy, Ţena a ţivot ad.) Vltava-Labe-Press (síť regionálních deníků) Plné znění zpráv


Burda Praha + Burda Media (Katka, Betynka, Joy, Elle, Marianne, Maxim ad.) Mafra (MF Dnes, Lidové noviny, Metro ad.) Sanoma Media Praha (Story, Květy, Vlasta, National Geographic ad.) Mladá fronta (E15, Euro, Strategie ad.) RF Hobby (Epocha, Top Class, 21. století ad.) Borgis (Právo) Economia (Hospodářské noviny, Ekonom, Respekt) ostatní zdroj: Media Projekt Zpravodajské týdeníky 2012 Čtenost Prodaný náklad Reflex 300 000 56 428 Týden 167 000 41 400 Respekt 137 000 32 688 zdroj: Projekt Media Vývoj prodaného nákladu deníků 2007-2013 Foto popis| Jan Křeček Foto autor| 5X FOTO: ARCHIV

Novinář? To už nezní hrdě 16.10.2013 Nový prostor str. 20 Rozhovor Tomáš Havlín, Ondřej Slačálek Léta psal do Nového Prostoru fejetony. Kdyţ ale mluví profesor Jan Jirák o stavu českých médií, autora humorných sloupků byste v něm moţná ani nepoznali. * Dlouho jste psal pro Nový Prostor fejetony a spolupracoval se zakladateli časopisu. Jaká tam byla vaše role? Kromě fejetonů v podstatě ţádná. S odstupem si myslím, ţe jsem byl něco jako maskot, ţe si říkali, ţe kdyţ jsem odborník na média a nezdrhnu od toho, tak to je dobré znamení (smích). Tak jsem se tedy zoufale snaţil nezdrhnout. * Kdyţ se na Nový Prostor podíváte dnes, je tam něco z Jana Jiráka? Řekl bych, ţe moc ne. * Tak třeba váš ţák Jan Stern na vašem místě fejetonisty… To je pravda, jen teď přemýšlím, jestli s Honzou máme nějaké společné rysy. Snad v tom, ţe si v textech budujeme podobně sebeironizující alter ego. Nový Prostor se dost změnil, vyprofiloval se. Má obsah, který stojí za přečtení, i kdyţ části lépe situované střední třídy, která inklinuje k charitě, bude asi připadat trochu cizí. Inu, za všechno se platí. Čtu ho dost pozorně a jediná věc, která mě občas naštve, je, kdyţ vidím, ţe téma, které je náročné, chcete podat nenáročně a nedáte mu dostatečný prostor. To pak člověk instinktivně otočí stránku, kde to bude pokračovat – a tam uţ nic není. Já ty svoje sloupky šmudlal především pro lidi, o kterých jsem si představoval, ţe jsou usedlejší a ocení takový laskavý sousedský humor. Postupně se mi zdálo, ţe sloupek přestává souviset s ostatním obsahem, i proto jsem toho nechal. Hlavní důvod ale byl, ţe uţ jsem jich napsal tolik, ţe uţ jsem ztratil přehled, jestli se opakuju nebo ne... (smích) Měl jsem pak při psaní pocit, ţe věty, které píšu, jsem uţ někde četl, a celá moje autorská integrita se zhroutila… * Řekněte nám jako analytik médií: děláme dobře, ţe vás dáváme na obálku?



Já myslím, ţe jsem mrtvola, ţe uţ jsem pasé. Ale zase je pravda, ţe v mediální produkci hraje čím dál výraznější roli nostalgie. To uţ nejsou jenom filmy pro pamětníky, to se projevuje prakticky ve všem. Média umějí sama zkonstruovat to, ţe je něco prověřeno časem. Kdyţ se špatný seriál dostatečně dlouho opakuje, stane se z něj úspěšný seriál a z úspěšného seriálu se stane kultovní seriál… Takţe moţná ze mě vyrobíte nostalgickou figuru, ale to fakt nevím. Západ jsme ryc hle předběhli * Uţ pár let je novým fenoménem nostalgie po devadesátých letech. Je docela normální, ţe si člověk převypráví svou minulost do pohádky, ve které bylo příjemně. Problém měla spíš moje generace. Jednu chvíli to vypadalo, ţe si nechá ukrást mládí, které proběhlo za normalizace, protoţe se nějak nepodařilo oddělit naše docela radostné a intenzivně proţívané individuální ţivoty od té politické šedi. Moţná právě strach z moţnosti upřeného mládí se teď projevuje zvýšenou intenzitou snahy ho teď bránit, říct si, ţe major Zeman je sice hrozný, ale je to kus naší identity… * Na samotné snaze ubránit vzpomínku nemusí být nic špatného… To jsem také rozhodně neříkal. Snaha ubránit upírané mládí ve vzpomínce je podle mě sympatická a pozitivní, ale současně to není výpověď o minulosti. Ty musejí přicházet z odbornější roviny a nakonec i tam dochází ke konfliktům. Vezměte si, jakou bouři vyvolal Pullmann svou knihou o perestrojce, knihou, která byla ve skutečnosti krotce popisná. * V nostalgii po začátku devadesátých let je také moment nových ohromných moţností. Kdyţ se na to podíváte zpětně, byl tu skutečně prostor pro znovuvytvoření nějaké mediální kultury a do jaké míry se vyuţil? Co se dalo udělat jinak? Proč říkáte znovuvytvoření? Které „znovu“ myslíte? * Tak hodně se mluvilo o Peroutkovi, o Čapkovi... Buďme realisté. V roce 1989 Peroutku znalo pár lidí, ale pro obecnou veřejnost to byl prázdný pojem, coţ umoţnilo poměrně rychlý vznik mýtu Peroutky jako neohroţeného zastánce správných idejí a zanikly třeba peripetie jeho postojů za druhé republiky. Upřímně řečeno, nevím, jestli začátek 90. let skutečně znamenal prostor pro vytvoření nějakých společensky významných a úctyhodných médií… * Vidíte tam kontinuitu s normalizací? Nepatřím k lidem, kteří všechno svádí na minulý reţim, myslím, ţe takhle to nefunguje. Ale přece jenom většinové postoje společnosti normalizace formovala. Na co se zapomíná, byly neuvěřitelně zkreslené představy o Západu. Kdyţ se podíváte na knihy z Odeonu vydávané v osmdesátých letech nebo co dávala Ústřední půjčovna filmů do kin, tak zjistíte, ţe jsme sice některé věci vidět nemohli, ale vesměs jsme viděli špičky, to nejlepší, co na Západě vznikalo. Vznikala představa, ţe Západ je intelektuálně vytříbený, ochotou k hluboké kritické sebereflexi prostoupený systém. Béčkový film jsme neviděli, pokud ho někdo nepřivezl z Vídně nebo přes Jugoslávii. Tahle neinformovanost přispěla k představě, ţe co je ze Západu, bude vţdycky dobré, a otevřela prostor pro nesmírně rychlou komercionalizaci. Na začátku devadesátých let sem jezdili profesoři mediálních studií v domnění, ţe budou vykládat o tom, jak skvělý je první dodatek americké Ústavy. Odjíţděli s pocitem, ţe tady viděli to, co se u nich teprve chystá. Ještě roku 1994 na téhle vlně jede Ţelezný s Novou. Nabízí sice běţný komerční póvl, ale tváří se to jako novátorská televize… Říct tehdy, ţe bulvár nestojí za nic, vyvolávalo odpověď, ţe se chcete vrátit před rok 1989. * Naráţelo se tehdy ještě na něco? Média v českém prostředí, kdyţ to zjednoduším, mají ten základní problém, ţe začínají pořád znova. Rok 1918 znamenal určitou i personální obměnu, rok 1938 a rok 1945 totéţ... A pak tu máme roky 1948, 1968, 1970… no a rok 1989... Myslím, ţe to je jeden z důvodů, proč tu obtíţně vznikají intelektuálně náročnější projekty, proč tu třeba v devadesátých letech nevznikl seriózní deník. Potřebujeme mediální kritiku Plné znění zpráv


* Neproţívají ale současníci takové momenty zlomu také jako neuvěřitelnou šanci, moţnost zásadní změny a něčeho nového? A nemají kus pravdy? Nepochybně na tom něco je. Ale kdyţ se podíváte na vývoj deníků v letech 1989–1999, tak je tam jeden nepřehlédnutelný trend. Deníky, které vznikly po roce 1989, mají tendenci zanikat a ty, které tu byly uţ předtím, přeţívají. Vůle po kontinuitě byla u čtenářů poměrně silná, takţe zas takový prostor pro novinky nebyl. V podstatě se objevily pouze dvě nové věci: obnovené Lidové noviny, protoţe se pamatovalo, ţe dědeček to četl – no a bulvár. Něco jiného byla vysílací média a časopisy, ale u deníků zafungoval konzervatismus. * U časopisů ale přišla revoluce… Rychle přišli silní investoři, kteří začali přebudovávat trh k obrazu svému. Ze začátku to bylo docela komické, třeba v prvních číslech Bravo a Bravo Girl jsou překládané fotoromány z němčiny i s německými reáliemi. Příběhy o tom, jak má dívka problém, jestli doma přijmou, ţe chodí s tureckým přistěhovalcem…. Začátek devadesátých let je vůbec v mediální sféře spojený s otázkou, zda a jak moc sem mohou vstoupit zahraniční investoři. To bylo klíčové, protoţe nebyly peníze a zastarávání technologie uţ bylo obrovské. Zároveň to dostávalo i ideový náboj. V dobovém tisku najdete argumenty, ţe demokracie je křehká a zahraniční investor zaručuje, ţe kdyby se to tu otočilo, tak média zůstanou nezávislá… Bylo to samozřejmě přitaţené za vlasy, ale zabíralo to. * Jak se díváte na aktuální situaci ve vlastnictví velkých novin? Hodně se diskutuje, ţe je vlastní velkopodnikatelé, jeden z nich má dokonce politické ambice… Řekněme radši, ţe jeden z nich je deklaruje. Politické ambice mají patrně všichni. Obecně vám ale neumím odpovědět. Na přítomnost velkých financiérů v mediích se nedívám jako na problém sám o sobě. Jako smutné vnímám především to, ţe je nemůţe vlastnit nikdo jiný. Model, jako byl svého času Le Monde, který fungoval jako podnik zaměstnaneckých akcionářů, si u nás nejde představit. A protiargument liberálů, ţe kaţdý můţe přece psát na web, moc neberu. To je jako volat do světlíku, ţe „přednostenská zahrádka je v prdeli“ (abychom si připomněli Ostře sledované vlaky)... * Jaká je role veřejnoprávních medií? Představují jednu z mála anomálií, která se dokáţou tomu trendu vzepřít, ale nevím, do jaké míry to dělají. Jejich systémové propojení s politickou scénou je alespoň u nás nepříjemně velké. * Dá se nějak odstínit? Obtíţně. Parlament si moţnost vlivu na média těţko nechá vzít, obě instituce mají stejné „geny“, obě vznikly v národním státě a obě ho reprezentují. Třeba celá slavná vánoční televizní krize 2000 skončila tím, ţe nový zákon spojil média s politikou víc neţ ten starý... . * Někteří lidé jako třeba Jakub Patočka navrhují vznik veřejnoprávního deníku. Myslíte, ţe to je reálné a ţe by to třeba mohlo i zkvalitnit ostatní deníky? Zkvalitnění ostatních deníků nepřichází v úvahu. A obecně nevím, jestli na zakládání deníku není trochu pozdě, zda nesoustředit prostředky do toho, aby uţ existující veřejnoprávní média byla silná a aby dostávala jasnější a pronikavější zpětnou vazbu od veřejnosti. * Máte představu, jak by taková zpětná vazba měla vypadat? Je třeba systematicky podporovat mediální kritiku, která tu prakticky neexistuje s výjimkou pár lidí, kteří to zkoušejí. Moţnou cestou je instituce, která je běţná ve Skandinávii, tzv. mediální ombudsman. V pasti masové společnosti * Odbočili jsme od komerčních médií. Často se setkáváme s tím, ţe se stávají nositeli nebo zrcadlem politických zájmů svých vlastníků…



To je ale přece normální. Kdyţ si někdo něco koupí, chce, aby mu to slouţilo. Myslím, ţe v tomto směru nemáme být překvapení. Někdo to dělá přímočaře, prvoplánově, neomaleně, někdo ví, ţe se přímočarost nevyplácí, tak vytváří dojem nezávislosti, ale stejně záleţí na tom, kdo platí. Je pak dobré si uvědomit, kdyţ pouţiju tenhle finanční argument, ţe média veřejné sluţby si platíme my, a přitom vazba mezi veřejností a jimi je poměrně malá. Věci, které by podle mého soudu mohly vzbudit přinejmenším překvapený údiv, vyšumí s minimem kritiky. Tak například Česká televize zorganizuje mši za veřejnoprávní média a v téhle většinově bezvěrecké společnosti se zvednou dva novináři a mírně se nad tím podiví… Podle mě to přitom byl fatální ústup od principu veřejné sluţby. * Řekl byste několik příkladů, kdy byla česká polistopadová ţurnalistika úspěšná, a kdy naopak ne? Myslím, ţe významný úspěch českých medií je způsob, jakým zvládala přírodní katastrofy. Vím, ţe to můţe znít banálně, ale zvládnutí těch několika vln povodní, zpravodajsky, eticky, esteticky, slouţí médiím jednoznačně ke cti. Jinak se ale obávám, ţe budu spíš říkat velmi nepozitivní příklady. Jsou tu ostudné věci, jako příběh Zemanova syna, který měl asi i vliv na Zemanův vztah k novinářům. Obecně mám pocit, ţe velkým hříchem českých médií je určitý typ proreţimní stádnosti, např. zřetelná ochota identifikovat se bez jakýchkoli výhrad s perspektivou americké zahraniční politiky při nejrůznějších válečných konfliktech. V dobách, kdy se vyhrotily, bylo daleko rozumnější číst Guardian. * Působíte velmi klidně, je něco, co vás v médiích naštve? Ale to víte, ţe ano. Včera jsem se naštval hrozně, kdyţ se v předvolební debatě probírali Mašíni. Moderátorka odbyla vystupující, kteří se klonili k pozitivnímu hodnocení Mašínů, pouhým pokývnutím, zatímco mluvčí, kteří se byť opatrně a se zajíkáním vyjadřovali kriticky, přezkušovala otázkami, jako kdyţ vám tohle vadí, to vám nevadil Klement Gottwald, masový vrah? To jsem si říkal, ţe takováhle míra stranění a předpojatosti není hodna televize veřejné sluţby. Jinak se ale moc nenaštvávám, je to spíš rezignace. Největší problém, se kterým se musíme nějak vyrovnat, je ten, ţe jsme se údajně měli osvobodit od jha masovosti, jenţe se chováme daleko masověji neţ dříve! A kdyţ se podíváme na kritéria, která Adorno a další spojovali s masovou společností – atomizace, stádní chování – tak je to daleko intenzivnější neţ dříve a navíc překryté pocitem, ţe to tak není, ţe se přece aktivně sám přihlašuju na Facebook. Jenţe úplně totéţ dělá v tu chvíli několik milionů lidí. Navzájem si vytváříme přikyvovací komunity a neznáme lidi s odlišnými názory. Tohle mě znepokojuje víc neţ jednotlivé projevy médií... * Je dnes představitelné masmédium, které by bylo kritické, a zároveň by nezůstalo okrajové? Tohle by byla spíš otázka na vás. Nechci otáčet naše role (smích), ale máte pocit, ţe ţijete ve společnosti, která si uvědomuje potřebu kritiky? * Docela často ano. Moţná, ţe se pohybujete v komunitě, která se utvrzuje v tom, ţe by to bylo dobré. Na tom se můţeme i shodnout. Ale opravdu myslíte, ţe ve společnosti zaloţené na instantním proţitku, pro niţ minulost ani budoucnost skoro neexistuje, prostě následuje instinkt, existuje společenská poptávka po kritice? Cokoli můţe systém ohrozit, okamţitě pojme do sebe. Kdyţ mladí lidé zkoušeli aspoň na chvíli vypadnout na technoparty, uţ stál u cesty automat na coca colu… Jakákoli alternativa, disent se stane brzo součástí systému. Dobrý start kariéry * Mají dnes lidé chuť tvořit vlastní média? Myslím, ţe ano… vůle k sebevyjádření je hodně. Bohuţel méně se ale setkávám s lidmi, kteří by propadli představě, ţe chtějí být novináři. Ubývá lidí, kteří povaţují novinařinu za poslání. * Co by to mělo znamenat? Ţe to chci dělat celý ţivot, ţe v tom spatřuji nějaký přínos lidstvu, kdyţ to řeknu trochu pateticky. V letech 2002, 2003 jsme dělali s jedním kolegou výzkum novinářů a k našemu překvapení nám z toho vyšla poměrně zajímavá skupina tehdy mladých novinářů, kteří se hlásili k tomu, ţe nechtějí dělat novinařinu celý ţivot. Jeden na otázku, co by povaţoval za ţivotní prohru, odpověděl – jít do důchodu jako novinář. Trochu jsme Plné znění zpráv


se po tom pídili a vypadá to, ţe tam byla představa, ţe novinařina je dobrý začátek kariéry v politice nebo PR. Je to zvláštní, neumím si představit, ţe by si třeba Jesenská nebo Poláček a nakonec i ten Peroutka řekli, ţe to je to dobrý začátek, seznámím se s Masarykem a pak půjdu dělat něco jiného… * Čím myslíte, ţe to je? Chybí tu novinářské vzory? Ukázalo se, ţe vzor je kamarád, maximálně učitel, ale ta profese nemá velké osobnosti. A nemá také velké činy, ţádný opravdový watergate. Navíc je dost vyčerpaná rychlými obměnami a zesilující se profesní nejistotou. Jeden ze zajímavých rysů vývoje v devadesátých letech byl, ţe novináři se nechtěli organizovat. Všude po Evropě jsem mluvil s lidmi z různých syndikátů, novinářských svazů, organizací, ale tady to významným novinářům přišlo divně socialistické. Nechuť byla velmi silná a snad i pochopitelná, významní hráči byli dobře placení, uţívali si své nezávislosti – tak proč by se organizovali. Dnes si myslím, ţe při vyjednávání s velkými vlastníky silná organizace chybí. *** Jan Jirák (nar. 1958 v Praze) je vedoucím katedry mediálních studií na Metropolitní univerzitě Praha a profesorem na katedře mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Věnuje se roli médií v současné společnosti a transformačním procesům v 90. letech 20. století. Specializuje se na rozvoj koncepce mediální gramotnosti a podílel se na přípravě kurikulární reformy českého základního a středního školství tématem mediální výchova. V letech 1997–2000 byl předsedou Rady České televize. Spolu s Barbarou Köpplovou publikoval knihu Masová média (Portál, 2009), podílel se také na Dějinách českých médií: od počátku do současnosti (Grada, 2011). Od 80. let minulého století do současnosti překládá filmy a beletrii z angličtiny (Vonnegut, Auster, Updike, Grisham). Do roku 2008 psal fejetony pro Nový Prostor, které spolu se sloupky pro web Inzine vyšly kniţně pod názvem Ještě jsme se nezbláznili (Triton, 2004) a Za všechno někdo můţe (Triton 2007). Foto autor| FOTO: FILIP JANDOUREK

POZVÁNKA: Urbanmotion - lidé, mobilita, urbanizace 15.10.2013

hybrid.cz

str. 00

Redakce magazínu Hybrid.cz pořádá ve spolupráci s dalšími partnery ve čtvrtek 24. října seminář Urbanmotion na téma lidé, mobilita, urbanizace. Akce se uskuteční od 14.00 v kreativním prostoru GRID, Opatovická 18, Praha 1. Na závěr promítání filmu Lidský rozměr. Vstup zdarma. foto: Urbanmotion CO? Urbanmotion, seminář na téma lidé, město, mobilita KDY? čtvrtek 24.10.2013 od 14.00 do cca 19.00 KDE? kreativní prostor GRID , Opatovická 18, Praha 1 PROGRAM 14.00 - 14.15 Úvod - Jan Horčík (Hybrid.cz) 14.15 - 15.00 Martin Hausenblas (Liftago) 15.00 - 15.45 Tomáš Kaţmierski (Elprom) 15.45 - 16.15 přestávka 16.15 - 16.45 Vítek Jeţek (ReKola) 16.45 - 17.15 Vítek Masare (Automat) Plné znění zpráv


17.30 promítání filmu Lidský rozměr Během celého programu bude moţnost půjčit si elektrokolo značky ekolo.cz a vyzkoušet si ho přímo v centru Prahy. KDO? Martin Hausenblas Úspěšný podnikatel, zakladatel společnosti Adler Czech, a.s., akcionář a místopředseda představenstva holdingové společnosti Adler International, a.s. Má 19 let podnikatelských zkušeností, od roku 1998 do roku 2007 byl v pozici generálního ředitele společnosti, později v představenstvu holdingové matky. TIP: Česko se můţe znovu stát hospodářskou velmocí, díky robotickým autům V roce 2011 byl oceněn cenou Podnikatel roku ústeckého kraje a v roce 2010 se stal jedním z finalistů soutěţe Manaţer roku České republiky. Martin Hausenblas je také předsedou projektu www.podnikamebezkorupce.cz a ve volném čase věnuje projektům zaměřeným na rozvoj regionu – stipendijní fond Renesance a facebookový projekt pro podporu rozvoje občanské společnosti „I love Ústi“. www.hausenblas.cz . Martin je průkopníkem trendu nové městské mobility - i proto zaloţil startup Liftago , který optimalizuje městskou dopravu a připravuje tak cestu dopravním technologiím budoucnosti. Tomáš Kaţmierski Tomáš Kaţmierski vystudoval fakultu Lesního inţenýrství při České zemědělské univerzitě v Praze. Od roku 1996 se zaměřuje na oblast ţivotního prostředí, práce s veřejností a environmentálního vzdělávání. V letech 1996 – 2001 pracoval na Správě CHKO Křivoklátsko jako vedoucí informačního a vzdělávacího centra Budy v Křivoklátě, kde připravoval výukové programy pro ţáky, učitele, zabýval se regionálním rozvojem a udrţitelným cestovním ruchem. Od roku 2002 nastoupil na pozici projektového manaţera a později ředitele české pobočky mezinárodní organizace Regionální environmentální centrum pro střední a východní Evropu, kde se podílel jako vedoucí a člen týmu v národních i evropských projektech zaměřených na environmentální vzdělávání, značení místních produktů, zachování biodiverzity. Byl téţ členem týmu při strategickém posuzování vlivů několika národních a rozvojových koncepcí České republiky. V roce 2007 byl jmenován ředitelem odboru environmentálního vzdělávání (později odboru nástrojů politiky ţivotního prostředí) na Ministerstvu ţivotního prostředí, kde měl v kompetenci rozvoj strategií a metodik v oblasti vzdělávání, poradenství, ekoznačení, čistší produkce, EMAS a dalších dobrovolných nástrojů. V letech 2007 – 2010 působil v pozici místopředsedy Rady vlády pro neziskové organizace, zastupoval téţ Českou republiku při jednání Pracovní skupiny členských států pro Aarhuskou úmluvu při UNECE (2007 – 2012). V rámci českého předsednictví v Radě EU v roce 2009 koordinoval a následně předsedal Pracovní skupině EU pro Aarhuskou úmluvu. Od roku 2012 se zabývá konzultačními činnostmi v oblasti ţivotního prostředí, pracuje na projektech zaměřených na environmentální vzdělávání, komunikaci s veřejností, tvorbu strategií a metodik a na posuzování vlivů na ţivotní prostředí. V současné době je téţ zapojen do projektu ELPROM zaměřeného na propagaci čistší mobility . Vít Masare Stará se o vnější komunikaci, lobbying, PR a zahraniční styky sdruţení Auto*Mat. Dříve se staral o praţské cyklojízdy, kampaň Do práce na kole či výkonné řízení sdruţení. Propojuje a zapojuje lidi se zájmem o rozvoj Prahy.



Ţivot v Bretagni a Budapešti a také film Auto*Mat mu ukázaly řadu způsobů, jak Prahu přibliţovat obyvatelům a udělat z ní ţivé a moderní město. Dokončuje Bezpečnostní studia FSV UK. Vítek Jeţek Vyoutovaný kluk. Stále hladový blázen v Clevis s.r.o. Pravidelný recesista, realizátor komunitního sdílení kol v Praze s názvem ReKola . Myšlenka projektu vychází z jiţ funkčního provozu sítě kol v Suchdole. Hlavní odlišností od tohoto i ostatních systémů běţících ve světě je pouţití mobilní aplikace, která nahrazuje výdejní místa kol – tzv. „stanice“.

URL| http://www.hybrid.cz/pozvanka-urbanmotion-lide-mobilita-urbanizace

Co vám uniklo: porno u zemanovců i kamenování Satana 15.10.2013

lidovky.cz

str. 00 Lidovky / Zprávy z domova Lidovky.cz

Neměli jste čas sledovat zprávy? Vybrali jsme pro vás nejdůleţitější události dne. 3 HLAVNÍ UDÁLOSTI Lessy: Vracím se. Pro policii to jsou dobré zprávy Bývalý policejní prezident Petr Lessy se chystá na návrat do sboru. A to rovnou do jeho čela. Jakmile obdrţí rozhodnutí soudu, poţádá ministra vnitra, aby zrušil výrok o jeho propuštění. „Musíme se vrátit do legitimního právního stavu,“ říká Lessy v rozhovoru pro server Lidovky.cz. Zájemcem o českou Telefóniku je Kellnerova PPF, potvrdili Španělé Španělská telekomunikační společnost Telefónica jedná o prodeji svého podílu v české divizi Telefónica Czech Republic s investiční skupinou PPF. Firma ovšem dodává, ţe zatím není jisté, zda dosáhne dohody. Cena akcií české divize se ráno vyšplhala na devítiměsíční maximum. Pouť do Mekky: modlitba na Arafátu, kamenování Satana a svátek oběti Hlavní obřady letošní pouti do Mekky v úterý končí rituálním kamenováním Satana. Začal také muslimský svátek oběti, kvůli němuţ Saúdská Arábie připravila nejen pro poutníky 3,2 milionu ovcí i velbloudů k poráţce. Pondělek strávilo 1,5 milionu poutníků na pahorku Arafát, kde se modlili a četli v koránu. Byla také vyměněna kisva, tedy hedvábné pokrytí svatyně Káby ve Velké mešitě v Mekce. 3 ČLÁNKY, KTERÉ JSME PŘINESLI JAKO PRVNÍ Řihák zaměstnal sestru jako poradkyni. Příbram jí zaplatila 400 tisíc Je to další sporný moment z éry příbramského starostování Josefa Řiháka (ČSSD). Dnešní středočeský hejtman a senátor v letech 2011 a 2012 na rok a půl zaměstnal jako poradkyni pro oblast volnočasových aktivit dětí a mládeţe a v oblasti prevence kriminality mládeţe svoji sestru, zároveň zastupitelku a radní Příbrami Jiřinu Kaiserovou (ČSSD). Není přitom jasné, jakou měla pro práci kvalifikaci, za svoje sluţby však od města dostala bezmála 400 tisíc korun. Zemanovy problémy s alkoholem? Nevkusné a nevhodné, zní z řad lídrů Vyjádřit se na téma pití alkoholu nedělá šéfům politických stran potíţ. Kdyţ se však otázka propojí se jménem prezidenta Miloše Zemana, rozdělí se politici do třech skupin. Jedni otázku přejdou, druzí se z přímé odpovědi vykrucují a třetí prezidenta brání. Jednotlivé odpovědi lídrů čtěte v anketě serveru Lidovky.cz. Imigrace a nacionalismus? Zásadní problémy dnešního Ruska. A bude hůř V souvislosti s víkendovými etnickými nepokoji, které vyvolala čtvrteční vraţda ruského občana, pozatýkala ruská policie více neţ tisícovku lidí. Podobné incidenty však nejsou ojedinělé. Přistěhovalectví a nacionalismus představují v dnešním Rusku stále větší problém a svou vinu na tom nesou i tamní úřady, říká v rozhovoru pro Lidovky.cz Emil Souleimanov z FSV UK, odborník na současné Rusko a oblast Kavkazu. 4 ČLÁNKY PRO VOLNÝ ČAS Plné znění zpráv


JANÍK: Václav Klaus za hranicí směšnosti Václav Klaus se dostal (a moţná ne tak úplně svou vinou) do velmi svízelné situace. Od jisté americké nadace totiţ převzal medaili za boj proti komunismu, čímţ se zařadil do vybrané společnosti osobností, jakými jsou kupříkladu Lech Walesa, Jan Pavel II. nebo Milada Horáková. SPOZ měla na webu porno, teď nefunguje. Vlastník Šlouf: Já to nebyl. Zatím Internetové stránky strany SPOZ jsou mimo provoz. Odpoledne se objevily informace o tom, ţe web není řádně zabezpečený a měl dokonce nabízet pornografický obsah. Domény zemanovci.cz a spoz.cz vlastní Miroslav Šlouf. Ten však spojitost s výpadkem odmítá. Mluvčí strany uvedl, ţe na řešení problému se pracuje. Za cenu nejmenšího kostela co největší? V Šumné se podařilo Česko bývá označováno za jednu z nejateističtějších zemí světa. Není tedy divu, ţe zdejší sakrální stavby jsou často v ţalostném stavu. Přesto za posledních dvacet let vzniklo i několik pozoruhodných nových kostelů. Jak má vypadat správný burger? 'Nejlepší je klasika' Jestli byl nějaký podnik na Burger Festu k nepřehlédnutí, byl to určitě Zephyr Excelent Urban Pub & Club se svými černými a růţovými burgery. Moţná i proto se umístil na prvním místě a porazil tak i zavedené restaurace, které se na přípravu burgerů soustředí. "Máme radost. Přece jen fungujeme teprve půl roku," říká majitel restaurace Jan Kadoun v rozhovoru pro server Lidovky.cz.

URL| http://www.lidovky.cz/co-vam-uniklo-porno-u-zemanovcu-i-kamenovani-satana-fx4-/zpravydomov.aspx?c=A131015_191101_ln_domov_jzl

Imigrace a nacionalismus? Zásadní problémy dnešního Ruska. A bude hůř 15.10.2013

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Zprávy ze světa Lidovky.cz, Magdalena Slezáková

V souvislosti s víkendovými etnickými nepokoji, které vyvolala čtvrteční vraţda ruského občana, pozatýkala ruská policie více neţ tisícovku lidí. Podobné incidenty však nejsou ojedinělé. Přistěhovalectví a nacionalismus představují v dnešním Rusku stále větší problém a svou vinu na tom nesou i tamní úřady, říká v rozhovoru pro Lidovky.cz Emil Souleimanov z FSV UK, odborník na současné Rusko a oblast Kavkazu. Lidovky.cz: Od nepokojů v jiţní Moskvě uplynuly necelé dva dny. Jak to v ulicích města vypadá teď? Panuje v nich klid, demonstrace jsou u konce. Úřady mají situaci pod kontrolou. Nad místem posílily policejní dohled, stáhly tam jednotky ze sousedních oblastí. Dokazuje to, ţe k tomu, co se událo, přistupují váţně, nijak to nepodceňují. Lidovky.cz: Jak dlouho bude tato pohotovost trvat? Domnívám se, ţe ještě minimálně několik dní. V úterý totiţ začíná významný muslimský svátek kurban bajram. V ruských městech ho slaví tisíce věřících, kteří se scházejí na společnou modlitbu. Tolik lidí kapacita mešit nepojme, a tak se oslavy často přesouvají do ulic. Jejich součástí je i rituální zabíjení zvířat a další věci, které se místním příliš nelíbí. Kurban bajram se kaţdoročně stává zkouškou pro vztahy mezi domácími Rusy a muslimy a letos tomu bezesporu nebude jinak. Panují důvodné obavy z dalších střetů, a podle všeho k nim nejspíš skutečně dojde. Lidovky.cz: Obraťme teď svou pozornost k přistěhovalcům. Odkud nejčastěji pocházejí a proč opouštějí své domovy? Drtivá většina imigrantů pochází z Ukrajiny, z oblasti Kavkazu a z pěti zemí Střední Asie. Zatímco Ukrajinci se vzhledově ani jinak příliš nevymykají, imigranti z Kavkazu a ze Střední Asie se liší, navíc často vykonávají pouliční práce, takţe si jich kaţdý všimne, jsou stále na očích. Většinou se jedná o ekonomické přistěhovalce, kteří doma, např. v Uzbekistánu nebo Tádţikistánu, nesehnali práci; v těchto zemích totiţ vládne velká nezaměstnanost. Do Ruska často přijíţdějí s celou rodinou. Přijíţdějí, přestoţe jsou si dobře vědomi toho, ţe jejich ţivot tu nebude nijak příjemný, ţe je nečeká nic dobrého. Natolik je situace v jejich domovských zemích špatná. Plné znění zpráv


Lidovky.cz: Co konkrétně máte na mysli tím, ţe je nečeká nic dobrého? Proč? Ze dvou důvodů. Prvním je nesmírně silná xenofobie a etnická nesnášenlivost, která v ruské společnosti vládne. Tím druhým je jejich nelehké postavení, do něhoţ se svou prací v Rusku dostávají. Ruské firmy se k přistěhovalcům, které zaměstnávají, chovají velmi zle. Spoléhají na to, ţe ti lidé se nemohou pořádně bránit, a v podstatě je zneuţívají - uţ jen tím, ţe jim nevyplácejí adekvátní mzdu. Je zcela běţné, ţe dotyčný obdrţí sotva polovinu, někdy slabou třetinu slíbeného platu. Jestli ho tedy vůbec dostane. Lidovky.cz: Můţe se imigrant proti takovému bezpráví nějak bránit? Tím spíš, jde-li o nelegálního přistěhovalce? Je smutným faktem, ţe zaměstnavatel si s přistěhovalcem můţe dělat prakticky cokoli, co se mu zlíbí. Většinou se jedná o velké stavební firmy, a i kdyţ má imigrant v rukou smlouvu a pracuje legálně, stejně nemá šanci proti tak velkému subjektu uspět, chybí mu prostředky. Někteří z nich se obracejí na zastupitelské nadace, a ty, mají-li své kontakty v Kremlu, mohou dosáhnout toho, ţe peníze jsou migrantům nakonec vyplaceny. Tedy, minimálně část slíbeného obnosu. Jenţe to se děje zřídka, obvykle se ti lidé svých práv nedomohou. Další velký problém je, ţe převáţná většina imigrantů je v Rusku nelegálně. A ti pak ţádná práva nemají. (Více o postavení nelegálních pracovních migrantů v Rusku ČTĚTE ZDE ). Lidovky.cz: Do jaké míry převyšují nelegální přistěhovalci ty, kteří mají ruské občanství, případně povolení k pobytu? To nelze přesně určit, odhaduji 60-70 procent. Lidovky.cz: Rozhodně se tedy nejedná o zanedbatelné mnoţství. Jaký je postoj ruských úřadů, jejich strategie boje proti nelegálnímu přistěhovalectví? Strategie je taková, ţe ruské úřady si z přistěhovalectví udělaly v podstatě byznys, vydělávají na něm těţké peníze, a celé je to víceméně tolerováno Kremlem. Všechny zodpovědné osoby dobře znají podmínky, ve kterých imigranti ţijí, vědí, ţe existují ubytovny, kde jsou tisíce nelegálních přistěhovalců, ţe na jediný pokoj často připadají desítky lidí. Reagují tak, ţe si kaţdý měsíc vyberou jistou částku de facto jako výkupné (rusky se tomu říká "krysha", čili česky jakési "střechovné"), a je to. Pracovníkům těchto úřadů se daří velmi dobře a nijak se tím netají, staví si obrovské vily... To uţ není ani tak problém přistěhovalectví, jako spíše problém ruského systému, v němţ je korupce hluboce zakořeněná, povaţovaná za běţnou součást ţivota. Takový přístup se hodí všem. Profitují z něj jak úřady, tak, koneckonců, i přistěhovalci. Lidovky.cz: Zmínil jste však, ţe s problematikou přistěhovalectví jde v ruku v ruce i xenofobie ze strany domácí, řekněme původní populace. Jak zakořeněný je v soudobé ruské společnosti nacionalismus a jak velký problém představuje? Nacionalismus je obrovský problém. V Rusku existuje silné napětí mezi Rusy a imigranty, a předesílám, ţe se nejedná primárně o napětí způsobené ekonomickými motivy. Základním úskalím je xenofobie, která je mezi Rusy zakořeněná minimálně od začátku 90. let a neustále sílí. Ve výzkumech veřejného mínění minimálně dvě třetiny, spíše však tři čtvrtiny respondentů souhlasí se sloganem "Rusko pro Rusy". Ruští nacionalisté na víkendové demonstraci Lidovky.cz: Události minulého týdne tedy nejsou ojedinělé? Ano, podobné střety, ačkoli ne vţdy nutně v takovém rozsahu, jsou běţné. I přistěhovalci, kteří se chovají slušně, budí u Rusů negativní reakce. Stačí, kdyţ spatří jejich obličej. Lidovky.cz: Říkáte "ti, kteří se chovají slušně". Nepopíráte tedy, ţe určité procento imigrantů je spojeno s kriminalitou? Samozřejmě. Přistěhovalců je obrovské mnoţství a někteří se uchylují k diskutabilním metodám výdělku, vydělávají si např. prodejem drog, coţ je bezesporu velký problém. Jenţe v kontextu celé přistěhovalecké problematiky je zásadní komplikací dvojí metr. Kdyţ zemře v nějakém střetu Asiat, média se tomu nevěnují. A takových případů. kdy ruský nacionalista zabije imigranta, jsou desítky ročně. Naopak v momentě, kdy člověk pocházející z Kavkazu zabije Rusa, je z toho velký skandál. Před několika týdny jeden Dagestánec zachránil s nasazením vlastního ţivota dvě ruské dívky, které se topily v řece Moskvě, a vůbec se o tom nepsalo. Těţko říci, zda proto, ţe médiím hrozí sankce, nebo kvůli tomu, ţe novináři vědí, ţe to lidi nezajímá a ţe tu zprávu takzvaně neprodají. Hovoříme tu o silné xenofobii, která do velké míry určuje společenské dění, v rámci objektivity se však sluší poznamenat, ţe na jedné straně je tu xenofobie Rusů vůči imigrantům, na straně druhé se však setkáme s podobně silnou xenofobií imigrantů vůči Rusům. Lidovky.cz: Etnické napětí je tedy oboustranné? Plné znění zpráv


Rozhodně. A obávám se, ţe se bude jen zhoršovat.

URL| http://www.lidovky.cz/imigrace-a-nacionalismus-zasadni-problemy-dnesniho-ruska-a-bude-hur-1pv/zpravy-svet.aspx?c=A131014_152720_ln_zahranici_msl

Zdeněk Tůma: 15.10.2013

Studenta web&mag str. 58 Vojtěch Koval

Kariéra

Pořád se musíme něco učit Doc. Ing. Zdeněk Tůma, CS c., je velmi vytíţený člověk, jak vám můţe naznačit uţ „baterie“ titulů kolem jeho jména. Je dokonce natolik vytíţený, ţe na naše otázky si našel čas aţ ve dvě hodiny ráno. O to víc si ceníme toho, ţe se s námi podělil o své názory na studium na vysoké škole, ale i o zkušenosti s jednou z největších poradenských firem u nás, společností KPMG. * Deset let jste byl guvernérem České národní banky, a v roce 2008 jste byl dokonce vyhlášen jedním z nejlepších centrálních bankéřů na světě. Troufnete si říct, jestli to je výsledek pečlivého studia, anebo spíše zkušeností získaných v praxi? Studium je samozřejmě podmínkou nutnou, nikoli postačující. Dnes ţijeme v době, kdy je stále něco nového a pořád se musíme učit. Naše centrální banka má ve světě dobrý zvuk především díky kvalitním expertům, kteří v ní pracují. * Můţe podle vás studium vysoké školy přinést něco víc neţ jen teoretický základ? Byl bych ještě obecnější, vysoká škola by měla studenta naučit zejména myslet, zpracovávat informace a řešit problémy. * Po revoluci jste se věnoval hlavně akademické dráze, do soukromého sektoru jste se dostal aţ v roce 1996 nástupem do Patria Finance, a. s. Řekl byste, ţe je to ve vašem oboru přínosnější neţ po studiu rovnou hledat pracovní uplatnění? Na to není ţádný obecný recept. Mě ze začátku více lákala akademická dráha, později jsem hledal určitý průnik ekonomie a byznysu, coţ mě tehdy přivedlo na pozici hlavního ekonoma v Patrii. Vţdy se mi zamlouval anglosaský přístup, ve kterém je zcela běţné přecházet mezi byznysem, akademickou dráhou a veřejnou sférou. Podívejte se například, kolik amerických ministrů financí přišlo z Wall Streetu. Dalším příkladem můţe být třeba Stanley Fischer, který skončil letos v létě po osmi letech na pozici guvernéra v Izraeli. Přitom dříve to byl špičkový ekonom z MIT, později dvojka v IMF, pak vicechairman v Citigroup. * Kdyţ odhlédneme od přínosu v oblasti jazyků, jak moc podle vás ovlivní kvalifikovanost studenta pobyt a studium na zahraniční vysoké škole? Pobyt v zahraničí, ať uţ během vysoké školy, či pracovní kariéry, mohu jen doporučit. Vţdy je dobré mít moţnost širšího srovnání. Poměřovat bychom se měli se světem, nikoli se sousedem v lavici. * Ještě k vašemu studiu – vystudoval jste VŠE, ale po roce 1990 jste pomáhal s rozvojem ekonomického vzdělávání na UK a tam jste byl nakonec i habilitován. Jak se díváte na rivalitu těchto dvou vysokých škol? Jinými slovy, která z nich je vaše opravdová alma mater? Tomu se říká podpásová otázka. (smích) Kdybych chtěl kličkovat, mohl bych zmínit, ţe velký respekt mám i k dalším vysokým školám, například ČVUT, kde jsem jiţ řadu let členem vědecké rady. VŠE byla pro mě v kaţdém případě startem a nasměrovala mě k ekonomii. Během práce na diplomce jsem přišel do kontaktu s lidmi z Akademie věd, Karlem Dybou, Vladimírem Dlouhým a dalšími, kteří byli pro moje další směřování hodně důleţití. Na VŠE jsem navíc ještě tři roky zůstal učit, neţ jsem přešel do nově vzniklého Prognostického ústavu ČSAV. Později jsem se ale daleko více angaţoval na FSV UK a CERGE, na obou institucích v různých formách Plné znění zpráv


dodnes působím. Stejně tak ale zůstávám ve spojení s VŠE, kde jsem jiţ mnoho let členem Správní rady. Co se rivality týče, nevnímám to vyhroceně. Podle mě je VŠE více „business oriented“, Institut ekonomických studií na FSV UK dává lepší základy v teoretické ekonomii a ekonometrii. * Na Univerzitě Karlově jste přednášel o měnové politice a hospodářských cyklech. Jak moc úspěšná byla Česká národní banka v řešení ekonomické krize? Jsme velmi otevřená ekonomika a vnějším šokům se nemůţeme vyhnout. Finanční sektor ustál krizi velmi dobře, v tom si ČNB snad pár bodů také můţe připsat k dobru. Dopad na reálný sektor byl ale stejně velmi tvrdý, víme dobře, ţe česká ekonomika se z krize ještě zcela nezotavila. ČNB reagovala uvolňováním měnové politiky, po mém odchodu z ČNB sniţování sazeb dále pokračovalo. Z pohledu běţných nástrojů centrální banky ČNB udělala, co mohla, dnes v ČNB diskutují, zda případně sáhnout i k méně standardním nástrojům. * Jak moc vůbec můţe guvernér ČNB v krizi ovlivnit její vývoj? Guvernér sám o sobě asi moc ne, centrální banku řídí v našem případě bankovní rada. Guvernér by mohl leda tak říci něco nešikovného, co by zmátlo trhy nebo sníţilo reputaci centrální banky. Jinak jde primárně o kolektivní rozhodnutí bankovní rady. * Kdyţ zhodnotíte situaci u nás, zpětně za dobu vašeho působení v ČNB, dalo se krizi nějak předcházet? Odhadnout ji? Interně jsme s tím nemohli nic moc dělat. Byli jsme naopak jednou z prvních centrálních bank, které začaly s uvolňováním měnové politiky, reagovali jsme tedy rychle a správně. * Z jakého důvodu jste v roce 2010 rezignoval na post guvernéra ČNB? To se těţko vysvětluje, je to zaloţeno na osobní zkušenosti. Kdyţ rezignoval můj předchůdce pan Tošovský a řešilo se, kdo bude jeho nástupce, v úvahu připadalo několik lidí. Nejistota spojená s výběrem nového guvernéra nebyla příjemná pro atmosféru v bance. Přitom rezignace Josefa Tošovského byla překvapivá a vše trvalo jen pár týdnů. V tomto případě se začalo v médiích jiţ rok před mým odchodem spekulovat o obměně bankovní rady. Dospěl jsem k závěru, ţe bude lepší toto období zkrátit, navíc končil mandát čtyřem členům bankovní rady, připadalo mi jako dobrý nápad oddělit jmenování guvernéra. * Souvisela vaše rezignace s kandidaturou na post praţského primátora? Ne, ţádné politické ambice jsem neměl, směřoval jsem do soukromého sektoru. Nabídka na vedení TOP 09 v Praze přišla o několik měsíců později. * Po kariéře v ČNB jste se opět vrátil do soukromého sektoru, tentokrát jako partner společnosti KPMG Česká republika. Jak tato vaše spolupráce vznikla? Poradenství byla jedna z variant, o nichţ jsem váţně uvaţoval. Je to hodně pestré, vidíte fungování řady institucí, různé kultury řízení, je to přínosné i pro mě. * Měl jste i jiné nabídky? Proč jste si vybral KPMG? KPMG má velmi dobrou pověst, navíc jsem řadu let znal jak předcházejícího řídícího partnera Františka Dostálka, tak současného Honzu Ţůrka. Věřil jsem, ţe kultura firmy a atmosféra mezi lidmi budou na vysoké úrovni, a to se mi potvrdilo. * Jak mohou společnosti jako KPMG Česká republika pomoct českému trhu? Jsme součástí celosvětové sítě poradenských společností se zhruba 150 tisíci zaměstnanci a pro udrţení na trhu je naprosto zásadní kredibilita a zachování vysokých standardů, včetně etických. Firmy tohoto typu tedy přináší mezinárodní standard, ať uţ mluvíme o auditu, či některé z poradenských činností. * I v Česku má KPMG v oblasti poradenství velkou konkurenci. Proč by si měli studenti ekonomických oborů vybrat práci právě v KPMG Česká republika? Plné znění zpráv


Několikrát jsme v našem rozhovoru narazili na kulturu firmy, atmosféru mezi lidmi. Já jsem sice nepracoval u ţádného z našich konkurentů, ale z toho, co vím z referencí od kolegů i od konkurence, usuzuji, ţe právě tyto oblasti patří mezi naše přednosti. * Ještě trochu k vám. Jste sportovní typ, jezdíte na kole, běháte půlmaratony, hrajete squash, tenis a golf – není to trochu klišé, sportující bankéř? A zvlášť bankéř hrající golf? Nebo je to u této profese povinnost, abyste se při hektickém ţivotním stylu drţel v kondici? Povinnost snad ne, ale relax k ţivotu také patří. Koneckonců uţ jsem viděl řadu mladších lidí, neţ jsem já, s váţnými zdravotními problémy, včetně třeba infarktu. Někdy bohuţel i s fatálními následky. Někdo se rozhodne sportovat, jiný pěstuje víno, další se vrhne na kulturu… Moţností je celá řada, důleţité je zaměstnat hlavu trochu jinak neţ jen prací. * Jste člověk s velkým pracovním vytíţením, přesto – jak jsme uţ říkali – sportujete, máte rodinu. Můţete poradit nějaké tipy v oblasti time managementu? Správný time management je totiţ pro dnešní studenty často velmi sloţitý. Brzy zjistíte, ţe time management během studia je pořád ještě legrace. Moc rad vám ale nedám, také si umím představit, ţe bych mohl být efektivnější a najít si například čas na odpovědi na vaše otázky jindy neţ ve dvě hodiny ráno. Expertů na boj s prokrastinací je dnes spousta, nakonec si ale musíme najít cestu kaţdý sám. V prvé řadě ovšem musíte znát směr. A kdyţ si nejste jistí, tak – jak praví klasik – nasliňte prst a zdvihněte ruku. (smích) *** Poměřovat bychom se měli se světem, nikoli se sousedem v lavici. Zdeněk Tůma • Narodil se 19. října 1960 v Českých Budějovicích. • Je ţenatý, má dva syny a dceru. • Vystudoval VŠE, postgraduální studium absolvoval na Pedagogické fakultě UK. • V roce 1995 byl habilitován docentem na FSV UK. • V letech 2000–2010 působil na postu guvernéra ČNB. • V roce 2008 byl vyhodnocen jako jeden z nejlepších centrálních bankéřů na světě. • V současnosti je partnerem poradenské firmy KPMG. Foto popis|

Petr Paulczynski 15.10.2013

virtually.cz

str. 00

Petr PaulczynskiTak nám taťkovi bývalému nejvyššímu v Americe dali nějakou medaili. Nejde teď o to daj-li medaili či nedaj-li medaili. Jde o to, jaké reakce se daly očekávat v tuzemském klimatu rozděleném na ty, co ho mají rádi a na ty co ho rádi nemají. A na reakce mediální. No co se diskusních fór a fejsbůku týče, tam se to teda mimořádně vyvedlo. Aby pravda a láska zvítězila, neštítí se zhusta její nositelé i lţi a nenávisti. Člověk kouká kde a mezi kým to ţije, jaký ksindl vylévá svou nevzdělanost v komentářích. Po jednom pojmenujeme i veřejné záchodky, přestoţe právě on tu nechal komanče dodnes, druhého poblijeme i kdyby se na hlavu stavěl. Jó, kdyby tak onu Truman - Reaganovu medaili získal bývalý prezident Havel, to by bylo holadryjo. Naševaše by jásala od rána do noci, titulní stránky všech novin s palcovými titulky o serverech nemluvě. Hotové orgie. O Klausově medaili Lidovky informovaly na poslední stránce v rubrice Střípky. A ti co něco napsali, psali hovadiny. tak nějak si popletli boj proti komunistickým idejím a postojům s bojem proti KSČ (KSČM). Úplně zapomněli, ţe to byl Václav Klaus kdo u nás prosadil přechod od komunismu k trţnímu hospodářství, místo nekonečných debat o "hledání třetí cesty". Coţ je z hlediska boje proti komunismu určitě důleţitější neţ podpis nějaké Charty. A co se Grebeníčka na Hradě týče coţ byl častý argument, tak asi takhle. Klaus nikdy nepřijal Grebeníčka na Hradě. Grebeníček byl pozván do Lán spolu se všemi předsedy parlamentních stran. A byl pozván aţ potom, co byli poslanci KSČM zvoleni hlasy komunistů a sociálních demokratů poprvé od Listopadu do vysokých ústavních funkcí místopředsedy Poslanecké sněmovny a předsedů výborů sněmovny. A ještě přidám hlas mého přítele politického komentátora Tomáše Haase. Nevím, proč je nutno ventilovat nenávist ţalováním a pomluvami, kdyţ je někdo z nás ve světě oceněn. Já to beru jako ocenění náš všech. Byl jsem na Torontské univerzitě přítomen udělování čestných doktorátů jak prezidentu Havlovi, tak Václavu Klausovi. Z obojího jsem měl radost a na oba Plné znění zpráv


jsem se cítil hrdý. Nechápu lidi, kterým můţe vadit to, ţe Václav Klaus byl oceněn americkou nadací obětí komunismu. A ještě méně rozumím těm, kdo píší americké nadaci ubrečené protesty a denunciace. Říkají jim, ţe se kdosi v České republice pohoršuje nad tím, ţe si dovolují sami určit, koho chtějí ocenit a nezavolají k tomu účelu české kádrováky. Říkají jim, ţe o tom, kdo se zaslouţil o poráţku zločinného systému nemohou rozhodovat, ţe na to nejsou dost kvalifikovaní a ţe má kdosi rozhodovat za ně, asi tak, jako komunisté po válce rozhodovali o tom, kdo byl odbojářem a kdo ne. A naznačují, ţe komunismus u nás ještě poraţen nebyl, ţe jeho metody udavačských dopisů a kádrových posudků stále, byť v jiné formě, stále přeţívají. Pochybuji, ţe tím zvýší naši prestiţ. A pojďme na titulky.Klaus jako Horáková. Dostal metál za boj proti komunismu. Napsaly jedovatě Lidovky.cz. Klaus převzal ve Washingtonu Trumanovu-Reaganovu medaili svobody, kterou kaţdý rok uděluje nezisková organizace Victims of Communism Memorial Foundation. Medaili v minulosti získal například i bývalý polský prezident Lech Walesa, bývalý papeţ Jan Pavel II. či Milada Horáková. Organizace ocenění udílí osobnostem, které prokázaly celoţivotní oddanost svobodě a demokracii a byli vţdy odpůrci komunismu a jiných forem tyranie. Václav Klaus během svého projevu při přebírání ceny poděkoval za připomínání obětí komunismu. "Komunismus nesmí být zapomenut. Tragédie, které jsou s ním spojené, nesmějí být marginalizovány, nesmějí být politicky korektně dezinterpretovány, ne-li dokonce omlouvány, nesmějí být povaţovány za neopakovatelný výstřelek, ke kterému došlo více méně náhodou," uvedl Klaus. Bývalý český prezident ve své řeči zdůraznil, ţe se nyní "musíme utkávat s komunismem v jeho nových převlecích, v nových šatech, které jsou občas tak elegantní a barevné, ţe zakrývají jejich skutečný obsah". Následně mezi těmito novými formami vyjmenoval agresivní human-rightismus, který se podle něj přeměnil v mocný nástroj potlačování tradičných občanských práv, transnacionální progresivismus, jenţ propaguje globální vládnutí, morální relativismus a moderní environmentalismus a jeho extrémní verze, kterou je doktrína globálního oteplování.Jiný přítel napsal: "Mne fascinuje, jak se všichni opupínkovávají, ţe Václav Klaus dostal antikomunistickou cenu v USA a všichni s vyrašenými pupínky jsou zcela klidní, ţe u nás doma bolšáni obsadili většinu ústavních institucí včetně úřadu, který zkoumá, kde udělali soudruzi (nejen z NDR) chybu. Bolšání v TV, bolšáni a StBáci se chystají do vlády, kupují si noviny a časopisy (TV aţ po volbách), ale většina opupínkovaných řeší Václava Klause."A jako ukázku inteligence našich novinářů co si troufají kopnout do Klause uvádím ukázku z článku nějakého "JŠ" na iDNES.cz. Já bych ho vyrazil na hodinu. A kdyţ uţ jsme měli Klause, nezapomeneme ani na Havla. I ten měl titulek: Havlovo jméno zní z akademického titulu, získají ho i cizinci. Jméno bývalého českého prezidenta Václava Havla je prý tak slavné, ţe se stalo součástí vysokoškolského titulu, který získají studenti dvouletého mezinárodního programu ze Sorbonny či Oxfordu. Po exprezidentovi ho pojmenovala Univerzita Karlova. Magisterskou specializaci "Václav Havel EUROPAEUM MA Programme" pokřtila Univerzita Karlova před pár dny. Magisterská specializace je určená pro ţáky Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Program se zaměřuje na evropskou politiku, soudobé dějiny, sociálně právní a geografická studia a evropské mezinárodní vztahy. Jeho součástí budou třeba i dva jarní týdny na Oxfordu.Nu, co dodat. Kdyţ se podíváme na ty studijní obory, tak to teda váţně asi to hospodářství slupne jako malinu a HDP poskočí jak Váňův Tiumen. Ptala se kamarádka, ţe by ji docela zajímalo, co přesně se v rámci tohoto oboru bude studovat? Toţ moţná takhle: základ bude tvořit euronauka, šmrncnutá samostatnou tibetonaukou, následovanou globálně oteplovací naukou. Nakonec bude vše zahaleno do pláštíku nepolitické politologie. A tohle by mohli být vyučující.A koukněme za hranice. Muslimské bratrstvo bylo v Egyptě rozpuštěno. Egyptská náboţensko-politická organizace Muslimské bratrstvo oznámila, ţe byla úřady rozpuštěna, ovšem nevyjádřili se, zda ukončí činnost. Vedení Muslimského bratrstva je vězněno pro podezření ze způsobení smrti. Egyptská vláda zmrazila zakázané organizaci bankovní konta. Dále vláda zabavila veškeré finanční prostředky této islamistické organizace. Muslimské bratrstvo jiţ nepatří k neziskovým organizacím a nemůţe pokračovat ve své činnosti. Navíc tato činnost jim byla i zakázána. Připomeňme, ţe tato teroristická organizace byla při převratu v Egyptě podporována USA. Nyní se stav v této africké zemi normalizuje. Zajímavé na tom je, ţe americká administrativa zmrazila finanční a vojenskou pomoc, zatímco ji naopak poskytovala těm, co zavlékají další zemi do islamistického marasmu. Nezbláznil se v té Americe někdo?A ještě jedna z muslimské demokracie. Gay detektory budou bránit vstupu gayů do států perského zálivu. Cizinci vstupující do zemí Rady spolupráce arabských zemí Perského zálivu (Bahrain, Kuwait, Oman, Qatar, Saudská Arabie, Spojené arabské emiráty) jsou jiţ dnes podrobováni rutinním zdravotním prohlídkám. V jejich rámci budou brzy podrobováni testu, který má zjistit, zda cestující je gay, lesby, bisexuálové, nebo transsexuálové. Tito lidé nebudou vpouštěni do země. Yousouf Mindkar, ředitel veřejného zdravotnictví na Kuwatském ministerstvu zdravotnictví oznámil, ţe je vyvíjen test, který bude schopen rozpoznat sexuální preference odlišné od většinového standardu. Dnes je homosexualita trestná v 78 zemích světa a v pěti zemích je za "nestandardní" sexuální aktivitu stanoven trest smrtí (Iran, Saudi Arabia, Sudan, Yemen and Mauritania.). Doufám, ţe se všichni gayaktivisté včetně jistého Putny ozvou stejně razantně, jako v případě Ruska. Nebo ne? Kde sakra všichni jsou ti zastánci práv homosexuálů? Proč jindy proteplá Strana zelených nepíše protestní nótu saúdskému velvyslanci? Kde jsou ti, co si honili své ego holými prdelkami gay pride? Já vám to povím jsou zalezlí a s ocasem mezi nohama hrají mrtvé brouky. Protoţe jsou zmateni, jak letuška co jí vrazili do ruky lístek Plné znění zpráv


na vlak. Mají hájit práva teplých, nebo nedej bůh kritizovat jejich kamarády s ručníkem na hlavě?A vraťme se domů. Tohle je titulek. Ušmudlaný deal: Koupí stát bývalé sídlo Economie za 300 milionů? Vláda se chystá pořídit pro Úřad práce budovu od firmy s akciemi na majitele. Narychlo, bez otevřeného tendru a za cenu, jeţ budí rozpaky, píše ČESKÁ POZICE. Jde o bývalé sídlo vydavatelství Economia, jeţ patří miliardáři Zdeňku Bakalovi. Pokud by kabinet transakci schválil, mohli majitelé nemovitosti slavit. Podařilo by se jim totiţ bez otevřeného tendru udat státu budovu, o níţ se kupci zrovna neperou, a inkasovat skoro 300 milionů korun. Hoši, hoši, odborníci vládní. Vy nevíte, ţe existují dva znalecké posudky stanovující cenu obvyklou zmíněného objektu. První z konce února letošního roku hovoří o 255 milionech korun, druhý ze začátku září vyčíslil cenu obvyklou na více neţ 301,6 milionu korun? Proč se necelé tři týdny před volbami spěchá s uzavřením ušmudlaného dealu? A navíc: Vlastníkem nemovitosti je společnost Alkatria, která vznikla na konci roku 2011. Firma má akcie na majitele. Začátkem září 2013 byl do obchodního rejstříku vloţen dokument, z nějţ vyplývá, ţe 20procentním majitelem cenných papírů je společnost s anonymními akciemi Lagheta, zbývajících 80 procent patří kyperské firmě Stelleri Holding Limited. Pokud Úřad práce ČR bývalou budovu Economie získá, komu konkrétně peníze z obchodu poplynou? Tak jen do toho. Pan Ištvan určitě číhá.Za Kalouska na ministerstvu fungovala protekce i šikana, tvrdí Fischer. V době, kdy byl ministrem financí Miroslav Kalousek, v resortu kvetla šikana, kterou nikdo neřešil. Určití zaměstnanci naopak jezdili na měsíční sluţební cesty, které se však nikdy neuskutečnily. To jsou závěry interní prověrky na ministerstvu financí v čele s Janem Fischerem, který Kalouska ostře kritizuje. Fischer dále uvedl, ţe dosud neviděl resort, který by byl tak netransparentní jako právě ministerstvo financí za Kalouska. Podle Šrámka prověrka ukázala systémové chyby v řízení ministerstva i osobní pochybení vedoucích úředníků, zejména personálního útvaru. Fischer proto zvaţuje personální obměny. A co na to Kalousek? "Jan Fischer se definitivně zesměšnil. Doufám, ţe to v historii dehonestačních pokusů bude pouze jeden jediný případ, kdy člen vlády obviní svého předchůdce, ţe nekontroloval pracovní docházku," reagoval na Fischerova obvinění Kalousek. "Já sám jsem docházku nikdy nekontroloval, to není náplní práce ministra. Naopak jsem velmi náročně kontroloval pracovní výsledky. Odmítám, ţe bych kohokoli šikanoval. Toto prohlášení zcela koresponduje s předvolebním časem a morálním profilem pana Fischera," řekl iDNES.cz Kalousek.Apřidáme rubriku předvolební hlody: Dobrý den, ale nezlobte se na mne. Budete opět zvyšovat daňovou zátěţ, tak jak udělal v rozporu se sliby pan Kalousek a pořádat hon na ţivnostníky, tak jak předvedl pan Drábek? Protoţe to opravdu není ani konservativní ani pravicové. Jak vám mám opět věřit, kdyţ jste minule nějak pozapomněli na své proklamace? Já si podporu podnikání tedy prakticky představuji úplně jinak. Nejsem si vůbec jist, jestli si mám opět sednout na rozpálená kamna a volit TOPku.Kandidát ANO v předčasných volbách Jiří Zlatuška pak pokračuje tím, ţe pro něj jsou vazby kmotrů mnohem nebezpečnější neţ jasná politická snaha Andreje Babiše. „To, ţe má pan Babiš rozumnou ekonomickou sílu, jenom umoţňuje, ţe politické hnutí můţe mít úspěch tváří v tvář masáţi, kterou by jinak udělaly ty zavedené strany. Kdyţ pendluji mezi Brnem a Prahou, tak počet billboardů ODS, pokud jsem si všiml, je zhruba tak desetinásobný, neţ má ANO. A v tomhle kontextu mi připadají ta slova velice úsměvná,“ podotýká Jiří Zlatuška, jenţ byl v roce 2002 zvolen jako nezávislý do Senátu za stranu LiRA.Tak opravdomluvnosti pana Zlatušky víme své. Kdo neví, můţe si počíst ZDE.A trocha bulváru: Nemůţeme vynechat zda Kate Zemanová byla na pornovečůrku či nebyla-li tam. Pornoherec z akce, kde měla být Zemanová prý promluvil. Stále více se zdá reálnější, ţe pornovideo, na němţ je prezidentova dcerka Kateřina Zemanová (19), není podvrh. Rozvášněná tanečnice s tváří první slečny je povědomá i pornoherci Janu Veličkovi (28), který na akci loni v září účinkoval. Milý bulváre, běţ s takovým titulkem do hajzlu. Was ist das "je povědomá" Tak buď to je ona nebo to není ona. Ostatně i kdyby to ona byla. Všichni jsme byli mladí, hormony si poroučet nedají. A kdo nikdy nebyl na akci, kde se hrála flaška ať hodí kamenem. A stejně si budu myslet, ţe je to lhář.A zprávy o počasí: Pohledem z okna jsem zjistil ţe je listopad. V podkrovní trucovně se mi potácí jakási podzimně zblblá masařka. Sklípkan ji hladově pozoruje. Zkusil jsem na ni Biolit. Lítá dál, zato jsem upadl uţ 2x já. Taky prý má o víkendu sněţit. Pavouk se zajímá o koupi papučí přaskáčů. Musím se začít zajímat o zimní gumy. Na auto samozřejmě. A zakoupit sůl. V zimě nebude, protoţe bude v polských salámech. Zlatý Kostelecký párky. V těch jsou jen smrkový piliny a remitenda Mladé fronty. A z mého ţivota: Milá EU zase něco vymyslela s cigaretama. Nějak mi to uniklo. Jsem sice nekuřák, ale je důleţité vědět, co všecko se nebude smět kouřit? Abych si i jako nekuřák ještě uţil. Samozřejmě nemám na mysli navoněný cigára! Říkají, ţe ţeny mohou kouřit vše. Nejen tabákový výrobky! Dále prý bude následovat zákaz hry na hoňku a následně bude zřízena funkce eurokomisaře pro pásy cudnosti. Aţ se podruhý narodím, chci být euroúředníkem a vymýšlet pro lidi dobro.A na Fejsbůku napsali:@Simindr Miliardář (StB/KSČ), nespravedlivě obviněná úřednice, průměrný divadelník, kariérní diplomat (KSČ), průměrný novinář (KSČ). Váţně ANO?MM: Česká republika je na tom, pokud se týká vzdělání, v mezinárodním srovnání dobře. Tak říká čerstvá zpráva. Jak si však potom vysvětlit stávající volební preference?Stačí se jen podívat na předvolební plakáty SPOZ. Zastavili jsme Kalouska. Jen tohle je jedna obrovská leţ. Jak ho mohli zastavit, kdyţ ještě nebyli parlamentní stranou? Nebo to svědčí o tom, ţe opravdu existuje propojení Hrad-Istvan. Jiná verze není moţná.Badatelé sdruţení v Centru pro vědu a výzkum slezli do kanálů, odebrali exkrementy a pár hoven a zjistili, fajnšmekři jedni, ţe v Praze je jedničkou kokain, v Plzni ţe vede heroin a v Brně extáze a kdyţ pominu to, ţe tyto výsledky Plné znění zpráv


povaţuju za irelevantní, jelikoţ se jim to v laboratoři pomíchaloMoje máma si přála, abych šel mávat Hitlerovi, kdyţ přijel do Prahy. Protoţe to bylo pro mé dobro a máma chtěla mít klid, podepsal jsem spolupráci a udal pár odbojářů. Ale to bylo jiné Gestapo, to hodné. A navíc, koho by to zajímalo, tolik let od Protektorátu...Onehdy jsme s jedním kamarádem láteřili nad stavem absurdit na prostoru starého kontinentu. Jednou z echt výţivných byla ta jak se budují u některých silnic speciální koridory pro obojţivelníky (ţáby a ostatní). Ty se skládají z jakéhosi kbelíku, do nějţ ţaby padají a potom drenáţní roury, jejímţ prostřednictvím ţáby komunikaci překonávají. Paradoxně z tohoto řešení nemají největší radost ekologové, ale čápi, kteří se nemusí unavovat lovením potravyVýběr daně z příjmu z přiznání ( OSVČ): 2009: (jiţ rok fungují paušály) 5,6 mld. Kč. Rok 2010 ( jiţ druhý rok fungují paušály): 8 mld. Kč. Rok 2011: začíná hon pana Kalouska na údajně devastující účinky paušálů: 2,9 mld. Kč. Rok 2012: 3,3 mld Kč. Za 9 měsíců roku 2012 bylo vybráno 600 mil Kč, za 9 měsíců roku letošního necelých 100 mil. Kč... Neviděl jste někdo ţivého OSVČ?A na konec něco veseléhoA to je dneska všecko.

URL| http://www.virtually.cz/journal/?q=node/26

Zaměstnáte mě? Mám vysokou a hledám práci v call centru 14.10.2013

aktualne.cz str. 00 Práce - Ekonomika Tereza Holanová

Absolventi humanitních fakult mají problém najít práci ve svém oboru Praha - Zájem středoškoláků o humanitní obory roste, za posledních deset let se podíl studentů ekonomie, filosofie nebo sociálních věd na veřejných školách zvýšil z 28 na necelých 32 procent. Navzdory varování expertů, ţe je v těchto profesích jiţ "plno". To má pro absolventy nepříjemné důsledky. Zaměstnání sice vystudování filosofové či sociologové najdou, velmi často ale mimo svůj obor. Podle výzkumu Střediska vzdělávací politiky (SVP) pracovalo v roce 2010 přes devět procent absolventů všech českých univerzit na středoškolské pozici. Ještě v roce 2006 jich bylo "pouze" šest procent. "Nejvyšší podíl takovýchto absolventů byl v případě humanitních oborů téměř dvanáct procent," stojí ve studii SVP. Podle Národního ústavu pro vzdělávání pracuje na pozicích, které odpovídají středoškolskému, případně pouze bakalářskému vzdělání, zhruba 25 procent absolventů. Co dělají školy Samotné univerzity přitom mnoho kroků pro to, aby absolventi snáze získali práci ve svém odvětví, nepodnikají. Jde spíše o obecné změny. "V magisterském programu je to směřování k samostudiu, aby měl student větší flexibilitu a byl se schopen rychle naučit sloţité věci," vyjmenovává Petr Soukup, proděkan pro studijní záleţitosti z Fakulty sociálních věd na Karlově univerzitě. "Preventivně se ale soustředíme na cizojazyčné obory," dodává. "Studenty motivujeme speciálními stipendii na výjezdy do zahraničí, abychom prohloubili jejich poznání, ţe pracovní trh, na kterém se mohou pohybovat, je i v sociálních vědách širší neţ jen Česku," uvádí proděkan pro studium na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity Roman Chytílek. Podle Soukupa je ale samotný fakt, ţe někteří absolventi musí zakotvit mimo svůj obor, v pořádku. Fakulta sociálních věd tedy problém nijak radikálně řešit neplánuje. "To bychom úplně popřeli charakter doby a moţnost vybrat si vlastní cestu i po ukončení studia. Umístěnky do zaměstnání uţ tu byly," říká Soukup. "Naši absolventi jsou tak široce uplatnitelní, ţe necítíme potřebu přizpůsobovat se poptávce. Ta je totiţ navíc natolik proměnlivá, ţe není v silách ţádné vysoké školy vybavit absolventa konkrétními znalostmi nutnými na konkrétní pozici, která bude na pracovním trhu ţádaná ve chvíli, kdy za tři aţ pět let studium ukončí," dodává proděkan z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Jan Pavlík. Plné znění zpráv


Podle něj existují dva typy vysokých škol: jednak ty, které připravují studenty pro výkon konkrétního povolání (například lékařské fakulty), a pak ty, které "jen" šíří poznání, bez ohledu na to, co a do jaké míry lze pouţít na trhu práce. Sem patří i humanitně laděné fakulty. Proč absolventi končí u jiné práce? Do zaměstnání mimo obor nastupují absolventi humanitních věd hlavně proto, aby získali počáteční praxi, vysvětluje Tomáš Dombrovský ze společnosti LMC, která provozuje například pracovní portál Jobs.cz. "Berou za vděk jakoukoliv prací, často pak vytlačují středoškoláky," komentuje. Bez pracovní zkušenosti se totiţ mladí lidé nemohou kvůli přetlaku zájemců posunout dál. Místo oboru, ze kterého si odnesli diplom, tak mnohdy začínají v zákaznickém servisu, administrativě nebo třeba jako obchodní zástupci. "Kdyţ získají rok praxe v call centru, pořád se to počítá jako zkušenost," myslí si Dombrovský. "Česká republika se řadí k zemím, kde je vztah mezi oborem vzdělání a zaměstnání spíše volnější, absolventi tedy více neţ v jiných zemích pracují v povoláních, kde postačuje i příbuzný obor," potvrzuje SVP ve své studii. Část absolventů, kteří odstartují svou kariéru mimo vystudovaný obor, zakotví také ve veřejném sektoru. Podle Dombrovského je to proto, ţe jsou tu nároky na mladé lidi výrazně niţší, pokud jde o kvalifikaci. "Řekl bych, ţe ve třech čtvrtinách firem kladou u uchazečů důraz na praxi, zatímco ve státním sektoru je to spíše naopak," tvrdí. Z Fakulty sociálních věd míří do státního sektoru podle Soukupa deset aţ třicet procent absolventů. Jaký je celkový počet absolventů pracujících ve veřejném sektoru, se zjistit nepodařilo - oslovená ministerstva tato data k dispozici nemají. Úplně bez práce zůstane málokdo To je důvod, proč humanitní obory stále hlásí nízkou míru nezaměstnanosti svých absolventů. Ta činila podle SPV například na Filozofické fakultě UK 2,9 procenta, na jednotlivých fakultách Vysoké školy ekonomické nepřesáhla 3,5 procenta. Podrobnější přehled ukazuje tabulka na konci článku. O tom, ţe je oficiální nezaměstnanost zanedbatelná, svědčí i nízký počet absolventů humanitních oborů, kteří se hlásí na úřadech práce. Nejvíce jich k 7. říjnu pocházelo z Fakulty ekonomické na VŠB - TU Ostrava, a to 144. Ze všech šesti fakult Vysoké školy ekonomické jich bylo 112, z Filosofické fakulty na Masarykově univerzitě v Brně 127 a například z Fakulty sociálních věd na UK jen čtrnáct. Celkem tu je zaregistrovaných zhruba 4960 osob s vysokoškolským vzděláním. Atraktivní obory Humanitně zaměřené programy jsou mezi středoškoláky populární dlouhodobě. Na jaře 2013 mělo o studium společenských věd, především psychologie či sociální práce, zájem 19 procent středoškoláků, o ekonomii a management pak 18,3 procenta, uvádí LMC. Podle údajů Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy ČR studovalo k 22. lednu na fakultách ekonomie, managementu, podnikání, filosofie, sociálních či humanitních věd dohromady 106 351 osob, coţ je 31,9 procenta všech studentů veřejných škol. "Studenti-středoškoláci si totiţ vytvářejí představu o tom, ţe nejvíc se vydělává v bankách. To všechno byla stoprocentní pravda před deseti nebo patnácti lety, ale dnes se to mění právě proto, ţe je nedostatek technicky vzdělaných lidí," uvádí rektor Českého vysokého učení technického v Praze Václav Havlíček pro EurActiv.cz. Před podobným trendem varuje také italský profesor Tiziano Treu. "Mladí lidé se soustředí na obory, které byly populární v minulosti. A trvá to, neţ pochopí, ţe by se měli zaměřit i na něco jiného," prohlásil v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Podle Havlíčka z ČVUT potrvá pět aţ deset let, neţ si středoškoláci uvědomí, ve kterých oborech mají šanci na uplatnění. Plné znění zpráv


URL| http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/prace/clanek.phtml?id=792587

V Českém rozhlase a České televizi začínají spoty politických stran a hnutí 14.10.2013

ČRo Plus

str. 01

17:10 Den podle…

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Dobrý den, dámy a pánové. Protoţe je pondělních 17 hodin a 10 minut, opravdu začíná Den podle Libora Dvořáka. A co v něm uslyšíte? Dnes začíná oficiální část předvolební kampaně ve veřejnoprávních médiích. Tedy v Českém rozhlase a České televizi. Imigrace je problém nejenom italský, ale aktuálně také ruský. Americký prezident Obama bojuje o zvýšení dluhového stropu. Pokud se mu to do čtvrtka nepodaří, hrozí prý dalekosáhlé následky celému světu. A na závěr ještě jednou do Ruska. Jak jsou vlastně placeni ruští kosmonauti? Přeji příjemný poslech. Opravdu krátkou dobu, uţ jen dva týdny mají politické strany a hnutí na to, aby přesvědčily voliče, ţe právě ony jsou ty nejlepší. Ode dneška se o to pokoušejí ve veřejnoprávních médiích. Tedy v Českém rozhlase a České televizi. Jako první odvysílala spoty ráno před šestou hodinou naše sesterská stanice Vltava a večer se přidá i Radioţurnál a Dvojka. Odpoledne se pak televizní spoty objevily v České televizi. Politické strany mají na vysílací čas právo ze zákona. Ale má taková kampaň v době internetu a sociálních sítí vůbec nějaký smysl? Na to se ptám mediálního analytika Tomáše Trampoty z katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Dobrý den, pane Trampoto. Tomáš TRAMPOTA, mediální analytik, katedra mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Dobrý den. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Takţe, mají ty spoty v rozhlase a televizi smysl nebo ne? Tomáš TRAMPOTA, mediální analytik, katedra mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak, ty spoty v rozhlase i televizi smysl pořád mají. Ono samozřejmě my v poslední době, zejména v posledních 5 letech ţijeme v někdy aţ přeceňování internetu, nových médií a rozbouřených sociálních sítí jako je Facebook. Ale pořád, pořád je celkem velká část populace, která v podstatě se těm novým digitálním médiím a internetu aţ tolik neoddává. Ono pořád existuje něco, co se vlastně v odborné literatuře nazývá jako digital /nesrozumitelné/, tedy nějaká digitální propast z hlediska uţívání. Ale samozřejmě ony ty spoty v rozhlasové, v rozhlase a v televizi mají také velice důleţitou funkci z hlediska otevření prostoru všem, všem relevantním, relevantním stranám a hnutím, které v podstatě jsou zaregistrovány k volbám. To je velice důleţitý prvek právě médií veřejné sluţby, ţe nejsou nějaké, svým způsobem restrikční k nějakým z těchto stran. A ţe to není jen v podstatě o penězích, ţe ten prostor je jim zpřístupněn, ten mediální prostor je jim zpřístupněn rovnocenně a plnou měrou. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Pane Trampoto, vy jste vysvětlil, k čemu jsou dobrá ta klasická média. A musíme připustit, ţe většina obyvatelstva přinejmenším českého se obrací právě na ně. Nicméně podívejme se na ta nová média. Dokáţou vůbec české politické strany internet a sociální sítě efektivně vyuţít? A notabene měly by se do budoucna na ně víc zaměřit? I kdyţ jsme si vědomi toho, ţe zatím je to tak, jak jste to právě popsal. Tomáš TRAMPOTA, mediální analytik, katedra mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Plné znění zpráv


Zcela zajisté, já si myslím, ţe ta role sociálních médií a internetu poroste. Poroste s tím, jak nám pomalu narůstá i mnoţství té, někdy se říká internetové, internetové populace. To znamená těch pravidelných a intenzivních uţivatelů internetu. Také to samozřejmě, ta funkce a ta role těchto médií poroste stárnutím těch současných mladých uţivatelů a mladých voličů, kteří přece jenom jsou ještě stále intenzivnějšími uţivateli. Takţe, takţe to je určitě trend, který zaznamenáváme. A můţeme vidět, kdybychom se podívali na webové portály různých politických stran, tak ţe taky za poslední léta přece jenom uţ jsou tvořeny sofistikovaně. Jsou vizuálnější, často u těch velkých stran jsou přehlednější, často pouţívají takzvanou infografiku, to znamená jednoduché ikony, jednoduché data, jednoduchá čísla. Takţe v podstatě mají i, mají i snazší takzvanou navigaci pro ty uţivatele. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Jsou vůbec politické strany schopné oslovit mladé voliče, a teď mám na mysli samozřejmě především ta nová média. Proč se ptám na mladé voliče, tam bývá právě problém v tom, ţe mají tendenci k volbám nechodit. Tomáš TRAMPOTA, mediální analytik, katedra mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Přesně tak. Ten, ten mladší elektorát, nebo mladší voliči trošinku jsou pravděpodobně jednak odrazovány tím negativním patosem české politiky. A v podstatě negativním patosem spojeným s korupcí a v podstatě i s tou pragmatičností současné, současné české, české politiky. Tady určitě má smysl vyuţívání Facebooku, ale také vyuţívání těch platforem jako je Twitter a podobně. Coţ můţeme vidět, ţe se v podstatě u těch politických lídrů buď, anebo politických stran děje, děje čím dál více. Samozřejmě ono to také vnáší do té politické komunikace něco dalšího, to znamená i určité odlehčení zezábavnění a podobně. Coţ jsme mohli vidět v podstatě a můţeme to vidět i v této volební kampani, zejména v souvislosti například se stranou TOP 09 nebo se Stranou zelených. Tam je vidět, ţe ta snaha zacílit na tyto voliče je ještě trošku intenzivnější. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Říká Tomáš Trampota z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Na slyšenou a děkujeme. Tomáš TRAMPOTA, mediální analytik, katedra mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Děkuji, na shledanou. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------A ve studiu uţ vítám komentátora Českého rozhlasu Petra Nováčka. Dobrý den, Petře. Petr NOVÁČEK, komentátor -------------------Hezký den. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Co říkáte kampani v rádiu a v televizi vy? Má smysl? Pan Trampota říkal, ţe má. Jak je tomu podle Petra Nováčka? Petr NOVÁČEK, komentátor -------------------No, skutečně bude velmi záleţet na tom, jaký typus voliče si přestavíme. Jsou lidé, kterým udělá dobře, uvidí-li například v televizním šotu nebo uslyší-li u nás v rozhlase v tom ze zákona povinném předvolebním šotu, klipu svého politického oblíbence, vůdce a tak dále. Protoţe jinak třeba minimálně čtou noviny nebo jenom třeba bulvár a o politiku, a to je další důvod, se třeba hlouběji nezajímají. Pak je ovšem jiný typ voličů, a tam já si dovedu představit, ţe ty nepřekonatelně otravuje podobný způsob volební agitace, tedy ty předvolební klipy, to je ten typ voliče, který chce argumenty. Věcné argumenty. Který chce o něčem přemýšlet. Čeká od politických stran příslušnou nabídku. A ta se pochopitelně dá těţko zvládnout v několikavteřinovém, či několik desítek vteřin trvajícím klipu, kde je nakonec ta zpráva, ta message jaksi zhuštěná, dejme tomu, do tří vět nebo jednoho hesla. Plné znění zpráv


Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Petře, jak se díváte na výkony těch nových subjektů? A teď mám na mysli, my jsme se krátce před vysíláním o tom bavili, například velmi slušný výsledek hnutí ANO pana Babiše, mluvili jsme také o tom, ţe vlastně všichni mají málo času, volby přišly dřív neţ se očekávaly, cítíte zejména třeba u hnutí ANO nebo, já nevím, u Úsvitu pana Okamury, u Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové nějaké silné slogany nebo silná hesla, o kterých jste právě mluvil? Petr NOVÁČEK, komentátor -------------------No, ono je to případ od případu jiné. Pokud jde o Janu Bobošíkovou, tak tam máte zahrnuty odpadlíky z několika politických proudů, zejména z Občanské demokratické strany. Ale najdete tam také bývalé sociální demokraty, najdete tam lidi se silným národním, já bych řekl přímo nacionálním akcentem, lidi velmi ostře nabroušené vůči Evropské unii a všemu, co s ní souvisí a tak dále. To bych řekl, ţe je taková specialita, specifikum spíš. Navíc je to záleţitost sestavená na poslední chvíli, je to takový narychlo utvořený amalgám. Pokud jde o ta hnutí, o nichţ jste se zmínil na prvním místě, tedy o Babišovo ANO 2011 a o Úsvit přímé demokracie Tomio Okamury, to je trošku něco jiného. To jsou, zejména pokud jde o Babišovo hnutí, jakási, to jsou jacísi poslové něčeho nového. Aspoň tak se zdají, tak se chtějí prezentovat. Víte, tady poslední, v poslední ... Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Pardon, Petře, vy říkáte chtějí se tak prezentovat. Ale prezentují se skutečně? Petr NOVÁČEK, komentátor -------------------No, oni se prezentují neuvěřitelným souborem jaksi hesel, nebo sloganů, jimţ říkají program. Třeba ANO toho má na 30 stran. Kdyţ to čtete, jednotlivé věci tam jsou i zajímavé. Ale má to nádech nehomogenního textu a hlavně se tam většinou nedovíte, jak toho či onoho by ono hnutí dosáhlo, kdyby se dostalo k moci, pokud jde o Tomia Okamuru, to je ještě hnutí výrazně populistické. A oproti Babišovu hnutí, které, dejme tomu, můţeme alokovat někde v mírně pravém středu, je Okamura levicový. U něj hraje dominantní roli přímá demokracie, referendum téměř o všem, dokonce snad i o daních, coţ by byl světový unikát. Ale vrátím se k té původní myšlence, jestli dovolíte. Tady existuje uţ delší dobu jistá značná skupina občanů, kteří ztratili víru v ty takzvané zavedené politické strany. V to, ţe ty strany to, co léta slibovaly, taky uskuteční, ţe se věci změní k lepšímu. Přestoţe ty věci se v řadě ohledů mění k lepšímu, tak tito lidé uţ jsou do té míry politicky jaksi zklamáni a názorově ploší, ţe hledají něco nového, co tu změnu skutečně přinese, pokud moţno uţ zítra. V roce 2006 to byly Věci veřejné. Polovinu jejich příznivců tvořili lidé, kteří předtím ztratili tu svou stranu v podobě Občanského hnutí, Svobodných demokratů, ODY, Unie svobody a tak dále. Druhou zhruba polovinu tvořili takoví ti mělce názorově ukotvení lidé, kteří politiku do hloubi nesledují a nechají se nadchnout okamţitým, okamţitou situací. Tehdy panem Johnem a tím velkým představením, jeţ organizovali po republice. Teď všechno nasvědčuje tomu, ţe ti, co zase hledají a ti, co si opět myslí, ţe kdyţ najdeme, kdyţ budeme volit něco nového, co tady ještě nebylo, něco v nějaké nové ambaláţi, tak ţe to tentokrát uţ bude dobře, ţe to vyjde, tak to jsou ti, kteří velmi dynamicky zvyšují volební preference hnutí ANO 2011 Andreje Babiše. A v posledních týdnech, zdá se, i Úsvitu Tomia Okamury. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Říká kolega Petr Nováček. Děkuji a na slyšenou, Petře. Petr NOVÁČEK, komentátor -------------------Děkuju za pozvání, na shledanou.

Páté a poslední Nábřeží žije! patřilo fotografii a filmu 14.10.2013

denikreferendum.cz str. 00 Vratislav Dostál


Domov 121


Sérii pěti otevřených kulturních sobot na Smetanově nábřeţí završilo téma filmu a fotografie. I přes nepříznivé počasí Praţané vyuţili poslední moţnost projít se po výjimečném korzu. Poslední pátá otevřená sobota na praţském Smetanově nábřeţí byla ve znamení filmu a fotografie. Navzdory nepřízni počasí akce přilákala vysoké mnoţství lidí. Vít Masare z iniciativy Auto*Mat důraznil, ţe zkušenost ze série proměn unikátního veřejného prostoru v centru města zásadním způsobem napomůţe aktuální debatě o podobě trvalého zklidnění centra v souvislosti s plánovaným otevřením tunelu Blanka. „Po zklidnění tranzitující automobilové dopravy nevolá uţ jen Smetanovo nábřeţí, ale také Malá Strana,“ uvedl Masare. Smetanovo nábřeţí se podařilo pěším dočasně zpřístupnit po mnoha letech úsilí občanů, občanských sdruţení, místních institucí a podniků, které na této kulturní ose působí. Velkou podporu zklidnění Smetanova nábřeţí vyjádřili například děkani Fakulty sociálních věd UK, Filozofické fakulty a FAMU. Poslední kulturní sobota Nábřeţí ţije! se zaměřila na film, fotografii a design. „Podstatným aspektem zklidňování bylo vyvolat diskuzi o způsobu, jakým chceme a umíme uţívat veřejný prostor ve městě. Jak příznivcům, tak odpůrcům sobotních uzavírek je nutné připomenout, ţe akci Nábřeţí ţije, není moţné chápat jako referendum o trvalém uzavření Smetanova nábřeţí,“ uvedl Adam Švejda z Útvaru rozvoje města. Připomněl také, ţe akce byla v první řadě inspirací, která spoustu lidí přiměla o osudu nábřeţí přemýšlet či vyjádřit svůj názor. Pro návštěvníky Nábřeţí ţije! byla připravena řada zajímavostí jako výstava fotek a obrázků bezdomoveckých průvodců z Pragulic, animační dílna Aeroškoly, fotografické studio, varietní duo Konráda Kapitoly, nebo vernisáţ výstavy Štěpána Adámka „Choďte na koncerty“. Zájem vzbudila také diskuze na téma kvality fyzického prostředí města moderovaná Adamem Gebrianem. Součástí programu byla rovněţ diskuze se zástupci nezávislých vizuálních periodik a vydavatelství na téma „Jak vydávat“. Poslední proměnu na Smetanově nábřeţí zakončila projekce prvních českých dokumentárních filmů ze sbírek Národního filmového archivu ve spolupráci s Doc Alliance a následný DJ set Tvrdý & Vzteklá na dvoře Fakulty sociálních věd. Smetanovo nábřeţí bylo pro Praţany otevřeno pět podzimních sobot od 14. září do 12. října. Během těchto sobot zde Magistrát hlavního města Prahy, Útvar rozvoje hlavního města a Auto*Mat zkoumaly, zda a v jaké míře by byla moţná transformace Smetanova nábřeţí na pěší zónu.

URL| http://denikreferendum.cz/clanek/16599-pate-a-posledni-nabrezi-zije-patrilo-fotografii-a-filmu

Víc než polovina lidí podporuje změnu volebního systému 14.10.2013

Prima

str. 05

18:55 Zprávy FTV Prima

Klára DOLEŢALOVÁ, moderátorka -------------------Víc neţ polovina lidí podporuje změnu volebního systému. Vyplývá to z průzkumu společnosti SANEP pro televizi Prima. Víc neţ třetina lidí si také přeje zavedení všelidového referenda. Některé politické strany zahrnuly takové změny i do svých volebních programů. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------Do voleb zbývají necelé dva týdny a jak je vidět z našeho průzkumu, lidi zajímá i to, jakým volebním systémem volí. Skoro 33 % lidí si přeje jeho změnu a dalších bezmála 22 % se k ní přiklání a naopak, víc neţ třetina lidí by současný poměrný volební systém neměnila. Oldřich ZAJÍC, ředitel SANEP Plné znění zpráv


-------------------Lidé preferují i většinový volební systém, to znamená, ţe vítěz bere vše a je, řekněme, schopen sestavit většinovou vládu. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------Změnu volebního systému si dovedou představit hlavně pravicové strany TOP 09 a ODS. Slibují si od toho, ţe budou po volbách vznikat silnější vlády. Martin KUBA, úřadující předseda strany /ODS/ -------------------U nás bohuţel vznikají často koalice, které mají 101, 102, jsou velmi křehké, sloţené ze stran, které jsou si i názorově dost daleko. Karel SCHWARZENBERG, předseda strany /TOP 09/ -------------------Já bych sněmovnu nechal volit systémem, kterým dneska volíme Senát a opačně, Senát by měl být zvolen proporčním systémem. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------Změny směrem k většinovému systému by podpořilo i hnutí ANO. Andrej BABIŠ, předseda hnutí /ANO/ -------------------Samozřejmě budeme chtít získat ostatní parlamentní strany, aby se změnil ten systém na většinový. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------To lidovci by šli ještě dál. Po 20 letech by chtěli udělat celkovou revizi ústavy. Pavel BĚLOBRÁDEK, předseda strany /KDU-ČSL/ -------------------Nesmí to dopadnout, jakoţe si tam dáme pouze přímou volbu prezidenta a podívejme, co nám to udělalo za zmatky v ústavním systému. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------Změnu volebního systému naopak vůbec nepodporují sociální demokraté nebo komunisté. Bohuslav SOBOTKA, předseda strany /ČSSD/ -------------------Změna volebního systému nevytvoří ţádná pracovní místa, ani nevyřeší financování zdravotnictví a sociálních sluţeb. Sociální demokracie vidí jiné priority neţ změnu volebního systému. Miloslava VOSTRÁ, místopředsedkyně strany /KSČM/ -------------------My si myslíme, ţe volby do Poslanecké sněmovny by měly být tak, jak jsou, to znamená, poměrným zastoupením politické strany. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------A jaké změny by si lidé konkrétně ve volebním systému přáli? Skoro 37 % lidí chce zavést všelidové referendum. Právě zavedení všelidového referenda mají strany hojně ve svém programu. Odborníci ale upozorňují, ţe uţ teď mohou lidé rozhodovat v místním referendu, kde bývá často velmi nízká účast. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Plné znění zpráv


Nedokáţu si moc představit, ţe by čeští voliči chtěli chodit s nadsázkou kaţdé tři měsíce hlasovat o nějakých důleţitých otázkách. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------A jedna perlička na závěr. Zavést konstituční monarchii by si podle našeho průzkumu přála 3 % lidí. Redakce a Zbyněk Zykmund, Prima FTV.

V zájmu strany 14.10.2013

Respekt str. 73 Jan Adamec

Civilizace

Rehabilitace obětí politických procesů nedokázaly změnit KSČ, otevřely však oči historikům „Proboha, ono to bylo úplně jinak, neţ říkáme lidem.“ Tak reagoval stranický ideolog a historik Karel Kaplan, kdyţ na konci padesátých let jako jeden z vyvolených mohl nahlédnout do do té doby uzavřených stranických archivů (vzpomíná na to v rozhovoru s Pavlem Palečkem v knize Exil a politika). Byly to pro něj mučivé dny, plné přemítání a pochybností. Záznamy z jednání vlády, politbyra či bezpečnostních orgánů jasně ukazovaly, ţe politické procesy s Miladou Horákovou nebo Rudolfem Slánským byly vykonstruované a odsouzení se stali oběťmi justičních vraţd. Kaplan patřil k typickým představitelům nadšených komunistů, jimţ vstup do KSČ nabídl kariérní a společenský vzestup a kteří zpočátku snili o lepším, sociálně spravedlivějším světě. V jeho jméně pak spoluvytvářeli represivní systém, v němţ hráli roli hlídačů jediné pravdy a vyklacivilizace dačů historie podle marxistickoleninské ideologie. Jejich světonázorový ideologický „krunýř“ získal první trhliny v roce 1956 po Chruščovových odhaleních na XX. sjezdu KSSS. Zprávy o Stalinových zločinech vyvolaly u Kaplana a dalších mladých historiků profesní krizi, donutily je přemýšlet o roli, jakou sehráli. Snaţili se pak svou odbornou práci osvobodit od stalinistické ideologie třídního boje a vrátit se ke starému Tacitovu „sine ira et studio“ -bez hněvu a zaujatosti. Výraznější příleţitost zkoumat skutečné dějiny měli v roce 1963, kdy se k obsahu archivů dostali i někteří badatelé mimo stranický aparát. „Chcete, aby se to rozšlapávalo?“ Satelity Sovětského svazu se k rehabilitacím odhodlávaly na nátlak Moskvy a pouze velmi neochotně. V Československu začala KSČ pod vedením Antonína Novotného, jenţ o nezákonných procesech nejen věděl, ale také se na nich podílel, „rehabilitovat“ po svém - s vyloučením veřejnosti, v úzkém okruhu stranických funkcionářů a bez reálného postihu těch, kdo skutečně rozhodovali. Slovy nehledanými to vystihl jeden z dalších viníků represí, prezident Antonín Zápotocký: „Chcete, aby se to rozšlapávalo?“ Strana proto zakládala utajené komise - pouze tak mohli mít stalinisté jistotu, ţe se rehabilitace nevymknou kontrole a přílišnou otevřeností neposlouţí „nepřátelům socialismu“. První komisi vedl v roce 1955 ministr vnitra Rudolf Barák a přezkoumávala nikoli skutkovou podstatu procesů, ale jen výši trestů u některých obviněných. Další komise vedená aparátčíkem Drahomírem Kolderem jiţ pracovala v mnohem uvolněnější atmosféře takzvané druhé destalinizace od září 1962 do dubna 1963, tedy v době, kdy byl vyhozen do povětří monstrózní Stalinův pomník na Letné. Nezbavila se však bedlivého dohledu Antonína Novotného, který drţel otěţe moci pevně v rukou a úzkostlivě se snaţil „odklonit“ případná obvinění od sebe a svého neostalinistického kruhu. Za hlavní viníky nezákonností proto byly označeny „výkonné paţe“ komunistického aparátu: StB a justice. A také ti, kdo se uţ nemohli ozvat - buď byli mrtví fyzicky jako Klement Gottwald či Zápotocký, nebo „politicky“ jako například svého času druhý nejmocnější muţ ve státě ministr obrany Alexej Čepička. Vrcholem vyrovnání se s minulostí se potom stal nenápadný článek Zpráva o výsledcích revize politických procesů z období let 19491954, jejţ v srpnu 1963 otisklo Rudé právo. Informovalo v něm, ţe na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu byli v celém rozsahu zproštěni viny Rudolf Slánský a další, popravení v jednom z největších monstrprocesů padesátých let. Zproštěn obţaloby a částečně rehabilitován byl také Gustáv Husák, který si odseděl devět let za takzvaný burţoazní nacionalismus. Podle komunistické ortodoxie šlo o zvlášť nebezpečný zločin, za nějţ byli odsuzováni a popravováni funkcionáři v Moskvě, Sofii, Budapešti i Praze. V klášteře barnabitek Plné znění zpráv


Husákova osobní rehabilitace ihned otevřela otázku jeho návratu do vysoké politiky. Byl-li nevinný, pak by ti, kdo jej dostali do vězení, měli být souzeni. A to byl problém. Řada z nich působila v aktivní politice na nejvyšších místech, jako například předseda československé vlády Viliam Široký. Oprávněně se obávali, ţe z rehabilitovaného Husáka se stane politický konkurent. Slovenské stranické elity v něm získaly nového hrdinu, jenţ s pověstí propuštěného vězně ostře kritizoval poměry ve straně i zemi. Novotný po sérii nepříjemných konfrontací s Bratislavou rozhodl kompromisně - Husákovi obnoví členství ve straně, ale návrat do vysoké politiky nepřichází v úvahu. Aby zmírnil kritiku, přistoupil k osvědčenému kroku - souhlasil se vznikem nové rehabilitační komise, která měla přezkoumat závěry sporného IX. sjezdu Komunistické strany Slovenska z roku 1950, na němţ byli Husák a další obviněni z burţoazního nacionalismu. Novotný nepochyboval, ţe podobně jako v minulosti se mu podaří komisí manipulovat tak, aby na Husákově působení před rokem 1950 přece jen něco našla, a on mohl s jejím posvěcením Husáka z politiky vyšachovat. Komise zasedala od poloviny června 1963 v bývalém klášteře barnabitek na Hradčanech (proto se jí říká „barnabitská“). Tvořily ji pracovní skupiny, jeţ se zabývaly specifickými otázkami spojenými s burţoazním nacionalismem - například tím, do jaké míry burţoazní mentalita a nacionalistické tendence ovlivňovaly rozhodování slovenských komunistických politiků během války, Slovenského národního povstání nebo v roce 1946, kdy slovenští komunisté propadli ve volbách. Důleţitou součástí práce komise byly rozhovory s přímými účastníky. Ať jiţ s oběťmi - Husákem, bývalým šéfredaktorem deníku slovenských komunistů Pravda Eduardem Frišem či básníkem a politikem Lacem Novomeským -, nebo s pachateli -funkcionářem a krátce i ministrem národní bezpečnosti Karolem Bacílkem či předsedou vlády Viliamem Širokým. Na rozdíl od minulosti teď uţ v komisi působila také mladší generace funkcionářů a historiků, kteří původně v systém nadšeně věřili, postupně ale začali vidět věci v pravém světle. K dokumentům zachycujícím skutečný průběh čistek získali někteří z nich v klášteře barnabitek přístup poprvé v ţivotě. Jedním z účastníků byl i historik Jan Křen, který dnes působí na Fakultě sociálních věd UK. Na rozdíl od Kaplana, jehoţ kariéra po roce 1948 byla úzce spjata se stranickým aparátem a jeho ideologickými kampaněmi, Křen vycházel z akademického prostředí. Moţná také proto mu, jak řekl autorovi článku, práce v komisi nepřinesla zase tolik překvapivých zjištění. Umoţnila mu však lépe poznat, jak funguje aparát KSČ, kdo koho kryje, jaké jsou v něm kliky a mocenská uskupení. Pozoruhodný vhled do zákulisí systému mu poskytly výpovědi přímých účastníků zkoumaných událostí, jimţ byl přítomen. Husák se například choval namyšleně a nedůvěřivě. Částečně oprávněně se domníval, ţe zájmem části členů komise nemusí být ho očistit, ale spíše jej znovu obvinit. Novomeský zase silně proţíval své záţitky z vězení, kde ho mučili, a často nedokázal vypovídat, neţ se jeho psychický stav zlepšil. Nikdo ze členů komise nesměl vynášet ţádné materiály z uzavřených prostor bývalého kláštera, někteří historici si nicméně dokumenty tajně opisovali a dělili se o ně s kolegy. Informace pak unikaly do západního tisku a dále se šířily k československé veřejnosti. Jak uvádí Hana Grisová ve své diplomové práci o barnabitské komisi, třecí plochy se v komisi objevovaly především mezi aparátčíky a profesionálními historiky, kteří se snaţili z dokumentů získat objektivní obraz doby. Závěrečná zpráva komise se proto před padesáti lety, na podzim 1963, nerodila lehce. Zvenčí se přitom práci komise snaţil ovlivňovat sám Novotný, který ji zásoboval kompromitujícími materiály na ty, jichţ se chtěl zbavit, například na Širokého. Právě z něj se pod tíhou nepopiratelných důkazů nakonec rozhodl udělat obětního beránka. Tím do jisté míry otupil kritické ostří rehabilitací a Husáka, který se mohl stát vůdčí silou reformistů a Novotného ohrozit, udrţel mimo vysokou politiku. Přes dílčí Novotného vítězství komise přece jen něco změnily: výsledky obou, Kolderovy i barnabitské, významně ovlivnily formování intelektuálního podhoubí praţského jara. Práce v barnabitské komisi propojila české a slovenské reformně naladěné intelektuály, pobídla je k razantnější kritice Novotného a nakonec přispěla k jeho pádu v roce 1967. Především na Slovensku komise také pomohly otevřít další procesy z padesátých let. Podle historika Antonína Benčíka podnítily vznik mnoha nových historických prací o nejnovějších československých dějinách včetně Slovenského národního povstání. Bez šumu, bez bengálu... Rehabilitace potom sice na několik let skončily, s o to větší razancí ale propukly během praţského jara. V dubnu 1968 byla zřízena další komise pod vedením funkcionáře Jana Pillera, jejímţ důleţitým hybatelem byl Karel Kaplan. Rehabilitace opustily příšeří stranických kanceláří a staly se klíčovou veřejnou událostí podpořenou i zákonem. V relativně svobodném tisku zaznívaly příběhy obětí, novináři mohli klást nepříjemné otázky provinivším se politikům a soudcům. Plné znění zpráv


Aţ do té doby se rehabilitace zabývaly pouze asi třemi sty případy postiţených stranických funkcionářů. Nyní ţádaly o rehabilitaci desítky tisíc nekomunistů, buď za sebe, nebo za své příbuzné. Začaly se řešit případy lidí, jeţ únorový převrat připravil o ţivot, svobodu či kariéru. Z více neţ třiadvaceti tisíc ţádostí jich však soudy stihly projednat necelé tři tisíce (více neţ šedesáti procentům vyhověly). Vše změnila okupace země vojsky Varšavské smlouvy. Oč odváţnější byla zjištění komise před srpnem 1968, o to méně byli někteří její členové hlavně předseda Piller - ochotni se za ně v nových poměrech postavit. Smutným hrdinou byl Husák, jemuţ rehabilitace umoţnily postupný návrat do politiky. Po svém nástupu k moci na jaře 1969 je ihned zastavil. Řada předchozích rozhodnutí poté byla přezkoumána a revokována, někteří rehabilitovaní museli dokonce vracet uţ vyplacené kompenzace. V roce 1971 byla Pillerova komise oficiálně rozpuštěna s tím, ţe vlastně nepřinesla nic nového a jen poslouţila k antisovětským útokům a destabilizaci KSČ. Příznačnou tečku za rehabilitacemi udělal v květnu 1971 opět Husák, kdyţ navrhl vrátit členství v KSČ Novotnému, Širokému, Bacílkovi, ale také obávanému prokurátorovi Urválkovi - tedy těm, kdo se přímo podíleli na procesech a Husáka chtěli původně poslat na smrt: „Tito lidé a především Novotný měli uţ v letech 1954 a 1955 na stole jasné doklady o tom, ţe jsou to konstrukce, a přesto měli to svědomí nechávat lidi šest i více let ve vězení, ničit jejich rodiny, pokračovat ve špinavé kampani proti stovkám komunistů, dezinformovat a ohlupovat celou stranu... Vylučovali jsme ze strany za daleko menší věci. Proč tedy, soudruzi, navrhuje předsednictvo ... členství vrátit?“ tázal se Husák a sám si odpověděl: „Máme na mysli zájem strany. Je to velkorysé gesto ústředního výboru vůči těmto lidem, vůči zodpovědnosti, politickým i trestním zločinům, jichţ se v těch letech dopustili…“ Vítězové a poraţení, oběti a pachatelé se tak znovu ocitli pod jednou střechou své rodné strany. Šéf strany Novotný dodával rehabilitační komisi kompromitující materiály na konkurenty, kterých se chtěl zbavit. Foto popis| My za nic nemůţeme. (Široký - vlevo -, Fierlinger, Novotný, Hendrych a Bacílek s Breţněvem na sjezdu KSČ v roce 1962) Foto autor| foto čtk Foto popis| Burţoazní nacionalista? (Husák na doţínkách v roce 1947) Foto autor| foto čtk Foto popis| Jan Křen v roce 1969. Foto autor| foto čtk O autorovi| Jan Adamec, Autor je historik.

Když fotky lžou… 14.10.2013

Týden str. 84 Moderní život Lukáš Kašpar

Vyretušované billboardy volební kampaně nás atakují ţoviální upřímností a zářivými úsměvy. Člověk prý věří obrazům více neţ slovům. Jenţe fotografie spíše neţ realitu odráţejí to, co z ní autoři vyberou. Zvláště politici a novináři jsou vynalézaví. Bez ohledu na dobu a reţimy. Prostějovský Večerník před několika týdny publikoval článek s titulkem „Cikánské útoky se mnoţí“. A doprovodil ho fotografií, která původně dokumentovala řádění čínských sportovních fanoušků na druhém konci planety. Obličej nejzuřivějšího Asiata grafi ci upravili na romský, aby tím ilustrovali agresivitu prostějovských Romů. Lidé věří tomu, co vidí. Upravování fotografií před jejich zveřejněním se přitom stalo rutinou. Alena Lábová a Filip Láb, autoři publikace Soumrak fotoţurnalismu? Manipulace fotografií v digitální éře, upozorňují, ţe za posledních dvacet let éry digitální fotografie bylo v médiích zveřejněno skoro stejné mnoţství „zmanipulovaných“ snímků jako za sto padesát roků klasické fotografie. Dost tragické na vítězství? Problémy s autenticitou snímků řeší v dnešní době i porotci fotografických soutěţí. „O letošní vítězné fotografi i World Press Photo se diskutovalo půl roku,“ říká ředitelka soutěţe Czech Press Photo Daniela Mrázková. Paul Hansen, autor snímku Palestinců nesoucích mrtvé děti, mohl být nakonec spokojen, údajná úprava ve Plné znění zpráv


Photoshopu, při níţ prý pro lepší efekt zkompiloval tři různé záběry, mu prokázána nebyla ani po bedlivém zkoumání. „Povoleno je pouze to, čeho je moţné dosáhnout v temné komoře, samozřejmě kromě fotomontáţe,“ říká k podmínkám soutěţe Czech Press Photo Daniela Mrázková. Lze tedy pouţívat filtry a přiměřeně pracovat se světlem, kontrastem a barvami. Větší počítačové zásahy se nepřipouštějí. „Někdy poţádá porota autora, aby jí ukázal výchozí materiál. Nepřípustné zásahy pozná,“ tvrdí. „Zkoumáme, zda fotografie není počítačem upravována příliš, například zda na ní nejsou nějaké části naklonované či pozměněné,“ doplňuje porotce a fotograf Petr Josek. Síla manipulace Fotografie mate veřejnost, která jí dříve slepě věřila, ve skutečnosti uţ skoro dvě století. Karel Teige ještě říkal, ţe morálnost fotografie spočívá v její reálnosti a pravdivosti. Milan Kundera uţ začíná svou slavnou Knihu smíchu a zapomnění (1979) kapitolou Clementisova čepice: Vlado Clementis byl jeden z nejbliţších Gottwaldových spolupracovníků a během tzv. Vítězného února stával hned vedle šéfa. Logikou komunistického výběru byl brzy popraven a ze společné fotografie z balkonu na Staroměstském náměstí byl vyretušován. Jen ta čepice, kterou má Gottwald na hlavě, po něm zůstala… Jedna z nejslavnějších symbolických událostí všech dob je nepochybně vztyčení vlajky nad berlínským Reichstagem z 30. dubna 1945, kterou zachytil sovětský fotograf Jevgenij Chalděj. Snímek má drobný háček. Autor ho zinscenoval aţ o dva dny později, kdyţ bylo dobré světlo. Sovětskému vojákovi navíc umazal náramkové hodinky, které měl jako válečnou kořist na obou rukou. Loni totéţ provedli ruskému patriarchovi, ale prozradil ho odlesk na stole. Prostý lid zuřil. Moderní politické dějiny jsou obrazové falzifi kace skutečnosti plné a fotomontáţ není jen zbraní politické propagace, nýbrţ i propagandy. Síla manipulace spočívá v tom, ţe se fotografie vţdy povaţovala za pravdivé objektivní médium. Proč myslíte, ţe se „oko“ fotoaparátu nazývá objektiv? „S nástupem digitalizace ale začalo být moţné měnit fotografi i na úrovni základního stavebního prvku – pixelu, coţ je obtíţně odhalitelné. V klasické éře se pracovalo s nůţkami, řezákem, americkou retuší, štětcem, nějak jste to slepil a pak znovu přefotografoval,“ říká docent Filip Láb z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Cizí tělo, moje hlava Fotografie zachytí aktuální okamţik, ale tvoří téţ součást historie, národní i rodinné. A dějiny uţ zvládne pozměnit kaţdý, kdo dovede elektronicky „vygumovat“ exmanţelku. „Dnes můţete vytvářet obrazy, které formálně vypadají jako fotografie, ale nenaplňují ani základní předpoklady, ţe jsou fotograf a fotoaparát na stejném místě a ve stejný čas jako fotografovaný předmět,“ upozorňuje Láb. Přenesení do jiného prostředí můţe být ale i kontraproduktivní, zvlášť kdyţ za to vezmete jako čínští úředníci z města Chuej-li, kteří zveřejnili snímky inspektorů přísně kontrolujících novou dálnici. Fotomontáţ, která sem borce přenesla, byla tak špatná, ţe nad silnicí vyloţeně levitovali a proslavili se po celém světě. „Víra v autentičnost a objektivitu fotografie byla silná, ale ve skutečnosti nikdy nebyla zcela oprávněná. Vţdyť pokusy manipulovat s fotografickým zobrazením skutečnosti jsou staré téměř jako fotografie sama,“ říká historik fotografie Vladimír Birgus z Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity. Jeden ze zakladatelů fotografie Hippolyte Bayard reagoval fotomontáţí jiţ v roce 1840 na skutečnost, ţe stejně jako Jára Cimrman přišel na patentní úřad pozdě a jeho přínos k vynálezu fotografie nebyl doceněn. Svůj snímek naaranţoval tak, aby na něm vypadal jako hnijící utopenec, a pojmenoval ho Sbohem, krutý světe. Obvinil vládu, ţe proteţuje jeho soupeře, a proto si bere ţivot. Uznání sice nedosáhl, ale vesele fotografoval dalších padesát let. Manipulace obrazem se brzy začala pouţívat i k dehonestaci nepřátel. Francouzský malíř Gustave Courbet byl kvůli fotografi i usvědčen, ţe se účastnil zničení napoleonského Vendômského sloupu v roce 1871. Teprve po jeho odsouzení na půl roku vyšlo najevo, ţe malířova tvář byla připojena k cizímu tělu. Týţ rok povstala Paříţská komuna a její protivníci zveřejnili fotografi i, kterak povstalci chladnokrevně popravili dva vládní generály. Vše sehráli herci. Vylepšený Lincoln Profesor Birgus připomíná, ţe fotografové války Severu proti Jihu zvyšovali „obrazové kvality“ snímků skládáním mrtvol padlých vojáků do fotogeničtějších seskupení. Inscenování válečných fotografií nezmizelo dodnes, jak dokazuje případ Briana Walského, který v roce 2003 známou fotografi i vojáka dirigujícího dav Iráčanů smontoval ze dvou snímků, aby to vypadalo dobře. V politice se první fotomontáţ připisuje Američanům. Ikonický portrét Abrahama Lincolna z roku 1860 je totiţ zmanipulován. Protoţe Lincoln neměl postavu vhodnou pro hrdinskou pózu, byla jeho hlava přimontována Plné znění zpráv


k tělu urostlejšího Johna Calhouna. Paradox spočívá v tom, ţe Calhoun byl ortodoxním zastáncem otroctví, proti němuţ Lincoln celý ţivot bojoval. Hlavy se ovšem politikům mění dodnes. Ostudu si uřízl demokratický kandidát do Kongresu Dean Hrbacek, kdyţ si nechal oficiální portrét vytvořit naroubováním své hlavy na štíhlejší postavu. Trochu si zafalšovat Mistry fotomanipulace byli ovšem Sověti. Všimli jste si někdy, kolik místa kolem sebe často mají Lenin se Stalinem? Nepohodlné osoby byly odstraňovány včetně stop v minulosti. A Stalin se naopak zjevoval tam, kde nikdy nestál. Například během Říjnové revoluce roku 1917 po Leninově boku. Na řadě fotografií zůstal tento fanatik retušování dokonce úplně sám. Rekordem je patrně postupné odstraňování devatenácti vůdčích bolševiků, aţ zůstali na fotografi i jen Lenin se Stalinem. Sověti by Photoshop (jehoţ první verze vyšla v únoru 1990) milovali. Zkoumání totoţných fotografií z různých období připomíná hru „poznej pět rozdílů“. Například kdyţ se podíváte na známý snímek, na němţ slaví dav s Leninem uprostřed na Rudém náměstí druhé výročí VŘSR, najdete rozdíly tři: chybí Trockij (vymazán 1927), Kameněv (1928) a Chalatov (1937). Vzhledem ke Stalinově paranoii mizeli z fotografií i sami „čističi“ jako třeba Nikolaj Jeţov. Mizením rudých komisařů a jejich katů se zabývá několik zahraničních historických publikací. Americký historik David King tvrdí, ţe některé retuše byly záměrně nedokonalé, aby všichni viděli, co je čeká, pokud se znelíbí. „Fotomontáţe Alexandra Ţitomirského zesměšňující Hitlera a jeho pohlaváry byly v ohromných nákladech tištěny jako letáky, které měly přesvědčit vojáky wehrmachtu, aby se vzdali,“ říká historik fotografie Vladimír Birgus. V USA se zase v 50. letech vyráběly fotomontáţe protikandidátů s neoblíbenci. Nejlépe s komunisty. Volební propadák byl pak zaručen. Českým rekordně mizícím soudruhem byl popravený Rudolf Slánský, který se vypařil i z fotografie s Klementem Gottwaldem, Antonínem Zápotockým a Viliamem Širokým. Zmizel také Zdeněk Fierlinger, jehoţ si spletli s Clementisem. Ve falšování fotografií vynikal i prezident Antonín Zápotocký. Rád řečnil, jenomţe nevalně. A tak bylo třeba na fotografie pod balkon nadšené davy tak nějak přifalšovat. To přetrvalo do dnešních dnů, zvláště u autoritářských reţimů. Nepříčetné retuše Byť skoro kaţdý ví, jak jednoduché je dnes zmanipulovat obraz, stále se mu věří: „Bylo to v televizi, na fotce, v novinách…“ To jsou kritéria pravdivosti. Někdy přitom není třeba ani nic upravovat, z mnoha fotografií stačí vybrat tu s výrazem, který se hodí do krámu. Třeba kdyţ proti českým fotbalovým borcům zapískal na evropském šampionátu 2000 italský rozhodčí Collina penaltu, všechny deníky neomylně zvolily snímky, na nichţ vypadal jako vyšinutý šílenec. Podobné záběry se vyuţívaly v případě právníka Edwarda Fagana zastupujícího Rakousko v kauze Temelín. Ani politická kampaň nezůstává pozadu. Francouzský prezident Hollande nedávno jen díky výběru fotografie s připitomělým úsměvem vypadal jako zcela slabomyslný, Miloš Zeman zase jako vepřová hlava a Karel Schwarzenberg jako Šípková Růţenka. TOP 09 ho sice prezentuje jako „agenta 009“, ovšem ODS ihned zareaguje montáţí, na níţ kníţe spí a Miroslava Němcová nad ním bdí v roli jeho nadřízené M. Masivně se i zkrášluje. A nejde jen o zahlazování vrásek či umazání brady (nebo brad). Tehdejšímu francouzskému prezidentovi Sarkozymu retušovali „špeky“ i na obyčejném snímku z dovolené, americkému viceprezidentovi Alu Gorovi zmenšili vybouleninu v rozkroku, primátorovi Pavlu Bémovi zvětšovali oči… Přitom stačí manipulativní úhel, nasvícení, postavení, pohled či gesto, ať je to podaná ruka, otevřená náruč, jiskrné pozadí, optimistická barva, upřímné oči, dětičky a úsměv, který ale vůbec není nepřirozený. Američtí imagemakeři shodně tvrdí, ţe někteří tlustí předváleční prezidenti by v dnešních volbách neuspěli. Nejpodstatnější je, jak kdo vypadá. I proto převálcoval jak v televizní debatě, tak na fotografiích mladý Kennedy koţeného Nixona v nepadnoucím saku. V tuzemsku se sice fotografie retušují do nepříčetna, přitom Miloš Zeman, který jako Kennedy ani Obama zrovna nevypadá, ve volbách uspěl. K politikovi patří totiţ celá vizuální legenda. Zatímco americký prezident Jimmy Carter byl všude fotografován jako nezkaţený venkovský farmář, Zeman je prostě muţ z lidu. Etika a politika Z některých prezidentů se dnes dělají svatí. Doslova. Svatozář přidávali Georgi W. Bushovi i Baracku Obamovi. Je to jednoduché: za hlavu dotyčného se přidá rozmazaný státní znak či jiný symbol, který kolem jeho temena vytvoří světlejší pozadí. Plné znění zpráv


Naopak očerňování protivníků je oblíbenou kratochvílí koláţistů. USA Today v roce 2005 zveřejnily na webu fotografi i ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové, pozměněnou zostřením kontrastu tak, ţe získala „zlověstný výraz“. Skandál vzbudila i ztmavená tvář sportovní hvězdy O. J. Simpsona na obálce časopisu Time po jeho obvinění z vraţdy manţelky v roce 1994. Někteří politici tvrdili, ţe zásah grafi ka měl rasistický podtext. Někdy stačí málo – a změní se smysl fotografie. Jak uvádí expert na média William Mitchell, rutinní politický rozhovor prezidenta Bushe s premiérkou Thatcherovou se změnil v důvěrnou schůzku jen tím, ţe je grafi k přiblíţil k sobě. V USA se dnes vyhazuje z redakcí i za to, ţe z fotografie umaţete něčí rušivou nohu či ztmavíte kvůli dramatičnosti pozadí. Pokud nejde o přiznanou fotomontáţ, je to u zpravodajství vţdy problém. „V českém mediálním prostředí nemá nikdo etický kodex, který by se věnoval obrazu. Ve Spojených státech mají redakce velice propracováno, co si můţe fotograf dovolit. I popisky pod snímky mají přesná pravidla, aby nebyly zavádějící,“ říká Láb. Podvádí se pořád Realistickou fotografi i, na níţ se Chuck Norris objeví na zasedání české vlády, zvládne kaţdý student. Netušené moţnosti fotomontáţe proto doceňuje hlavně internetová komunita, ať uţ jsou to naráţky na amnestii, prezidentský tanec mezi korunovačními klenoty či „zmizení“ premiéra Nečase. Fotomontáţ stále pouţívají i totalitní reţimy. Íránská propaganda proslula před pěti lety pokusem o zakrytí neodpálené rakety zkopírováním jedné z odpálených na její místo, letos pak supermoderní stíhačkou nad zasněţenými horami. Nebylo těţké odhalit, ţe šlo o pouhou atrapu. Ovšem i libanonský fotograf agentury Reuters Adnan Hadţdţ upravil snímky z války mezi Izraelem a hnutím Hizballáh v roce 2006 tak, ţe zvětšil dým z domů bombardovaných Izraelci tak, aby i škody vypadaly větší. Zjistilo se, ţe ve prospěch Hizballáhu vylepšil řadu snímků. Celá aféra se do dějin fotoţurnalistiky zapsala jako Reutersgate. V roce 1997 se vyloţeně odvázal švýcarský bulvární deník Blick, který po masakru turistů u chrámu královny Hatšepsovet v Egyptě přebarvil vodu tekoucí od chrámu na potok rudé krve. Ovšem i newyorské ţidovské noviny Di Tzeitung odstranily v roce 2011 ze snímku politických špiček sledujících zabití Usámy bin Ládina ţeny včetně Hillary Clintonové. List argumentoval, ţe nepublikuje snímky ţen, protoţe „dodrţuje zákon cudnosti a nechce, aby se z ţen staly sexuální objekty“. Mnohým se ještě dnes vybaví děsivá fotografie z 11. září 2001, kde je zachycen maďarský turista stojící na vrcholu WTC a za jeho zády se blíţí smrtící boeing. Fotoaparát byl údajně nalezen v troskách po teroristických útocích. Snímek byl ale čtyři roky starý a letadlo přidáno ex post. Nedůvěra k fotografiím dnes dokonce vede ke zpochybňování pravosti snímků prvních astronautů na Měsíci a internet je plný bizarních diskusí o tom, zda vlastně nejde o fotomontáţ vyrobenou americkou propagandou. Na plnou autentičnost fotografie nešlo spoléhat nikdy. „A nástup digitálních technologií zničil i poslední zbytky aury její pravdivosti,“ uzavírá Vladimír Birgus. *** Věk manipulací Techniky manipulace se pouţívají v politice, reklamě i ve vztazích. Manipulovat se dá nejen obrazem, ale i slovy, v tom spočívá třeba novinářský fígl: „Na akci přišly téměř tři stovky lidí.“– „Na akci přišly necelé tři stovky lidí.“ Cítíte ten rozdíl? Orson Welles zmátl uţ v roce 1938 polovinu New Yorku rozhlasovou reportáţí o příletu mimozemšťanů, umělecké duo Yes Men o šedesát let později udělalo něco podobného, kdyţ vydalo falešné vydání New York Times plné dobrých zpráv. V českém umění předvedli sice nelegálně, ale zajímavě sílu manipulace umělci skupiny Ztohoven v ţivém vysílání České televize: v červnu 2007 do ranního vysílání poklidného pořadu Panorama „namontovali“ fingovaný výbuch atomové bomby v Krkonoších. Při manipulaci v televizním zpravodajství se pouţívají někdy i figuranti, dodatečné dotáčky, montáţe záběrů z různých dob, domluvou s natáčeným či vyuţíváním sekvencí, které se zrovna hodí. Najatí herci se objevili údajně i v minulý týden kritizované reportáţi o kriminalitě v Praze stanice National Geographic, ta to však odmítá. Foto popis| 1 Foto popis| BYLO TO OPRAVDU PŘESNĚ TAKHLE? Skoro půl roku se odborníci dohadovali o tom, zda není vítězný snímek prestiţní novinářské soutěţe World Press Photo podvod a zachycený pohřeb palestinských dětí nebyl upraven Photoshopem. Foto popis| V MÉDIÍCH JE TO BĚŢNÉ, bránili se v Prostějovském Večerníku po kritice, ţe agresivnímu Číňanovi nasadili romskou hlavu. Foto popis| 2 Plné znění zpráv


Foto popis| 3 Foto popis| OSAMĚLÝ KLÉMA. Klement Gottwald hovoří na Staroměstském náměstí 21. února 1948. Z fotografie zmizel ministr zahraničí Vlado Clementis (vlevo) i fotograf Karel Hájek. Jak vidno, Clementis nosil klobouk, třebaţe se podle Milana Kundery mylně traduje, ţe Gottwaldovi půjčil papachu. Foto popis| HODINKY PRYČ. Moskevskému patriarchovi Kirillovi, nejvyššímu představiteli ruského pravoslaví, vyretušovali před rokem na fotografi i hodinky Breguet za více neţ 600 tisíc korun – prý aby nedráţdily prostý lid. Z podobného důvodu zmizely hodinky v roce 1945 i z obou rukou ruského osvoboditele na berlínském Reichstagu. Foto popis| 4 Foto popis| 6 Foto popis| VÁLEČNÝ KLAM. Brian Walski smontoval slavnou fotografi i britského vojáka z irácké Basry ze dvou, aby vypadala dokonale. Foto popis| 5 Foto popis| 9 Foto popis| MIZEJÍCÍ SOUDRUZI. Lenin řeční v roce 1920 na moskevském Sverdlovském náměstí. Vpravo mu naslouchají Trockij a Kameněv, kteří se v příštích letech jako neţádoucí osoby postupně ze snímku „vypařili“. Foto popis| PRVNÍ POLITICKÁ FOTOMONTÁŢ. Ikonický portrét Abrahama Lincolna z roku 1860 vznikl naroubováním jeho hlavy na hrdinštější tělo jiţanského zastánce otroctví Johna Calhouna. Foto popis| 7 Foto popis| 8 Foto popis| STALINOVA SAMOMLUVA. Sovětský vůdce se po nábřeţí Volhy procházel v roce 1937 se šéfem NKVD a vrchním „čističem“ Jeţovem, který ovšem na čistky doplatil, a Stalin osaměl. Foto popis| 12 Foto popis| MILOVAL DAVY. Prezident Antonín Zápotocký po svém zvolení v roce 1953 mluví na nádvoří Praţského hradu k přiretušovaným masám. Foto popis| MÁG JMÉNEM PHOTOSHOP. Vylepšená aktuální fotografie slavných modelek (Claudia Schifferová i Naomi Campbellová, obě narozené v roce 1970). Vpravo tvář po úpravě a před ní. Foto popis| 10 Foto popis| 11 Foto popis| ŠKODOLIBÝ TISK. Ve Francii vybírají fotoeditoři deníků nepřejících prezidentu Hollandovi fotografie, na nichţ nevypadá zrovna oduševněle. V roce 2000 nařídil italský sudí Collina přísnou penaltu proti Čechům na ME a v českých novinách nevyšel snad jediný jeho normální snímek. Foto popis| SVATÝ BARACK. Řada snímků Baracka Obamy s prezidentským znakem za hlavou připomíná svatozář. Není to náhoda. Foto popis| 15 Foto popis| 13 Foto popis| 14 Foto popis| 16 Foto popis| ŢE BY CUDNOST? Zabití Usámy bin Ládina v květnu 2011. Americké jidiš noviny Di Tzeitung z fotografie odstranily ţeny včetně Hillary Clintonové. Foto popis| 18 Foto popis| VÝSMĚCH. Maďarský student, na něhoţ se řítilo smrtící letadlo, se stal symbolem 11. září, neţ se zjistilo, ţe jde o fotomontáţ. Foto popis| 19 Foto popis| 17 Foto autor| Foto: 16, 18 ČTK, 17 archiv, 19 ztohoven Foto autor| Foto: 10, 11, 13 Profimedia, 12, 14 ČTK, 15 Steve Lawrence / White House Foto autor| Foto: 4 patriarchia.ru, 5, 7 ČTK, 6, 8, 9 archiv Foto autor| Foto: 1, 3 ČTK, 2 romea.cz

Petr Paulczynski 14.10.2013

virtually.cz

str. 00

Petr PaulczynskiTak nám taťkovi bývalému nejvyššímu v Americe dali nějakou medaili. Nejde teď o to daj-li medaili či nedaj-li medaili. Jde o to, jaké reakce se daly očekávat v tuzemském klimatu rozděleném na ty, co ho mají rádi a na ty co ho rádi nemají. A na reakce mediální. No co se diskusních fór a fejsbůku týče, tam se to Plné znění zpráv


teda mimořádně vyvedlo. Aby pravda a láska zvítězila, neštítí se zhusta její nositelé i lţi a nenávisti. Člověk kouká kde a mezi kým to ţije, jaký ksindl vylévá svou nevzdělanost v komentářích. Po jednom pojmenujeme i veřejné záchodky, přestoţe právě on tu nechal komanče dodnes, druhého poblijeme i kdyby se na hlavu stavěl. Jó, kdyby tak onu Truman - Reaganovu medaili získal bývalý prezident Havel, to by bylo holadryjo. Naševaše by jásala od rána do noci, titulní stránky všech novin s palcovými titulky o serverech nemluvě. Hotové orgie. O Klausově medaili Lidovky informovaly na poslední stránce v rubrice Střípky. A ti co něco napsali, psali hovadiny. tak nějak si popletli boj proti komunistickým idejím a postojům s bojem proti KSČ (KSČM). Úplně zapomněli, ţe to byl Václav Klaus kdo u nás prosadil přechod od komunismu k trţnímu hospodářství, místo nekonečných debat o "hledání třetí cesty". Coţ je z hlediska boje proti komunismu určitě důleţitější neţ podpis nějaké Charty. A co se Grebeníčka na Hradě týče coţ byl častý argument, tak asi takhle. Klaus nikdy nepřijal Grebeníčka na Hradě. Grebeníček byl pozván do Lán spolu se všemi předsedy parlamentních stran. A byl pozván aţ potom, co byli poslanci KSČM zvoleni hlasy komunistů a sociálních demokratů poprvé od Listopadu do vysokých ústavních funkcí místopředsedy Poslanecké sněmovny a předsedů výborů sněmovny. A ještě přidám hlas mého přítele politického komentátora Tomáše Haase. Nevím, proč je nutno ventilovat nenávist ţalováním a pomluvami, kdyţ je někdo z nás ve světě oceněn. Já to beru jako ocenění náš všech. Byl jsem na Torontské univerzitě přítomen udělování čestných doktorátů jak prezidentu Havlovi, tak Václavu Klausovi. Z obojího jsem měl radost a na oba jsem se cítil hrdý. Nechápu lidi, kterým můţe vadit to, ţe Václav Klaus byl oceněn americkou nadací obětí komunismu. A ještě méně rozumím těm, kdo píší americké nadaci ubrečené protesty a denunciace. Říkají jim, ţe se kdosi v České republice pohoršuje nad tím, ţe si dovolují sami určit, koho chtějí ocenit a nezavolají k tomu účelu české kádrováky. Říkají jim, ţe o tom, kdo se zaslouţil o poráţku zločinného systému nemohou rozhodovat, ţe na to nejsou dost kvalifikovaní a ţe má kdosi rozhodovat za ně, asi tak, jako komunisté po válce rozhodovali o tom, kdo byl odbojářem a kdo ne. A naznačují, ţe komunismus u nás ještě poraţen nebyl, ţe jeho metody udavačských dopisů a kádrových posudků stále, byť v jiné formě, stále přeţívají. Pochybuji, ţe tím zvýší naši prestiţ. A pojďme na titulky.Klaus jako Horáková. Dostal metál za boj proti komunismu. Napsaly jedovatě Lidovky.cz. Klaus převzal ve Washingtonu Trumanovu-Reaganovu medaili svobody, kterou kaţdý rok uděluje nezisková organizace Victims of Communism Memorial Foundation. Medaili v minulosti získal například i bývalý polský prezident Lech Walesa, bývalý papeţ Jan Pavel II. či Milada Horáková. Organizace ocenění udílí osobnostem, které prokázaly celoţivotní oddanost svobodě a demokracii a byli vţdy odpůrci komunismu a jiných forem tyranie. Václav Klaus během svého projevu při přebírání ceny poděkoval za připomínání obětí komunismu. "Komunismus nesmí být zapomenut. Tragédie, které jsou s ním spojené, nesmějí být marginalizovány, nesmějí být politicky korektně dezinterpretovány, ne-li dokonce omlouvány, nesmějí být povaţovány za neopakovatelný výstřelek, ke kterému došlo více méně náhodou," uvedl Klaus. Bývalý český prezident ve své řeči zdůraznil, ţe se nyní "musíme utkávat s komunismem v jeho nových převlecích, v nových šatech, které jsou občas tak elegantní a barevné, ţe zakrývají jejich skutečný obsah". Následně mezi těmito novými formami vyjmenoval agresivní human-rightismus, který se podle něj přeměnil v mocný nástroj potlačování tradičných občanských práv, transnacionální progresivismus, jenţ propaguje globální vládnutí, morální relativismus a moderní environmentalismus a jeho extrémní verze, kterou je doktrína globálního oteplování.Jiný přítel napsal: "Mne fascinuje, jak se všichni opupínkovávají, ţe Václav Klaus dostal antikomunistickou cenu v USA a všichni s vyrašenými pupínky jsou zcela klidní, ţe u nás doma bolšáni obsadili většinu ústavních institucí včetně úřadu, který zkoumá, kde udělali soudruzi (nejen z NDR) chybu. Bolšání v TV, bolšáni a StBáci se chystají do vlády, kupují si noviny a časopisy (TV aţ po volbách), ale většina opupínkovaných řeší Václava Klause."A jako ukázku inteligence našich novinářů co si troufají kopnout do Klause uvádím ukázku z článku nějakého "JŠ" na iDNES.cz. Já bych ho vyrazil na hodinu. A kdyţ uţ jsme měli Klause, nezapomeneme ani na Havla. I ten měl titulek: Havlovo jméno zní z akademického titulu, získají ho i cizinci. Jméno bývalého českého prezidenta Václava Havla je prý tak slavné, ţe se stalo součástí vysokoškolského titulu, který získají studenti dvouletého mezinárodního programu ze Sorbonny či Oxfordu. Po exprezidentovi ho pojmenovala Univerzita Karlova. Magisterskou specializaci "Václav Havel EUROPAEUM MA Programme" pokřtila Univerzita Karlova před pár dny. Magisterská specializace je určená pro ţáky Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Program se zaměřuje na evropskou politiku, soudobé dějiny, sociálně právní a geografická studia a evropské mezinárodní vztahy. Jeho součástí budou třeba i dva jarní týdny na Oxfordu.Nu, co dodat. Kdyţ se podíváme na ty studijní obory, tak to teda váţně asi to hospodářství slupne jako malinu a HDP poskočí jak Váňův Tiumen. Ptala se kamarádka, ţe by ji docela zajímalo, co přesně se v rámci tohoto oboru bude studovat? Toţ moţná takhle: základ bude tvořit euronauka, šmrncnutá samostatnou tibetonaukou, následovanou globálně oteplovací naukou. Nakonec bude vše zahaleno do pláštíku nepolitické politologie. A tohle by mohli být vyučující.A koukněme za hranice. Muslimské bratrstvo bylo v Egyptě rozpuštěno. Egyptská náboţensko-politická organizace Muslimské bratrstvo oznámila, ţe byla úřady rozpuštěna, ovšem nevyjádřili se, zda ukončí činnost. Vedení Muslimského bratrstva je vězněno pro podezření ze způsobení smrti. Egyptská vláda zmrazila zakázané organizaci bankovní konta. Dále vláda zabavila veškeré finanční prostředky této islamistické organizace. Muslimské bratrstvo jiţ nepatří k neziskovým Plné znění zpráv


organizacím a nemůţe pokračovat ve své činnosti. Navíc tato činnost jim byla i zakázána. Připomeňme, ţe tato teroristická organizace byla při převratu v Egyptě podporována USA. Nyní se stav v této africké zemi normalizuje. Zajímavé na tom je, ţe americká administrativa zmrazila finanční a vojenskou pomoc, zatímco ji naopak poskytovala těm, co zavlékají další zemi do islamistického marasmu. Nezbláznil se v té Americe někdo?A ještě jedna z muslimské demokracie. Gay detektory budou bránit vstupu gayů do států perského zálivu. Cizinci vstupující do zemí Rady spolupráce arabských zemí Perského zálivu (Bahrain, Kuwait, Oman, Qatar, Saudská Arabie, Spojené arabské emiráty) jsou jiţ dnes podrobováni rutinním zdravotním prohlídkám. V jejich rámci budou brzy podrobováni testu, který má zjistit, zda cestující je gay, lesby, bisexuálové, nebo transsexuálové. Tito lidé nebudou vpouštěni do země. Yousouf Mindkar, ředitel veřejného zdravotnictví na Kuwatském ministerstvu zdravotnictví oznámil, ţe je vyvíjen test, který bude schopen rozpoznat sexuální preference odlišné od většinového standardu. Dnes je homosexualita trestná v 78 zemích světa a v pěti zemích je za "nestandardní" sexuální aktivitu stanoven trest smrtí (Iran, Saudi Arabia, Sudan, Yemen and Mauritania.). Doufám, ţe se všichni gayaktivisté včetně jistého Putny ozvou stejně razantně, jako v případě Ruska. Nebo ne? Kde sakra všichni jsou ti zastánci práv homosexuálů? Proč jindy proteplá Strana zelených nepíše protestní nótu saúdskému velvyslanci? Kde jsou ti, co si honili své ego holými prdelkami gay pride? Já vám to povím jsou zalezlí a s ocasem mezi nohama hrají mrtvé brouky. Protoţe jsou zmateni, jak letuška co jí vrazili do ruky lístek na vlak. Mají hájit práva teplých, nebo nedej bůh kritizovat jejich kamarády s ručníkem na hlavě?A vraťme se domů. Tohle je titulek. Ušmudlaný deal: Koupí stát bývalé sídlo Economie za 300 milionů? Vláda se chystá pořídit pro Úřad práce budovu od firmy s akciemi na majitele. Narychlo, bez otevřeného tendru a za cenu, jeţ budí rozpaky, píše ČESKÁ POZICE. Jde o bývalé sídlo vydavatelství Economia, jeţ patří miliardáři Zdeňku Bakalovi. Pokud by kabinet transakci schválil, mohli majitelé nemovitosti slavit. Podařilo by se jim totiţ bez otevřeného tendru udat státu budovu, o níţ se kupci zrovna neperou, a inkasovat skoro 300 milionů korun. Hoši, hoši, odborníci vládní. Vy nevíte, ţe existují dva znalecké posudky stanovující cenu obvyklou zmíněného objektu. První z konce února letošního roku hovoří o 255 milionech korun, druhý ze začátku září vyčíslil cenu obvyklou na více neţ 301,6 milionu korun? Proč se necelé tři týdny před volbami spěchá s uzavřením ušmudlaného dealu? A navíc: Vlastníkem nemovitosti je společnost Alkatria, která vznikla na konci roku 2011. Firma má akcie na majitele. Začátkem září 2013 byl do obchodního rejstříku vloţen dokument, z nějţ vyplývá, ţe 20procentním majitelem cenných papírů je společnost s anonymními akciemi Lagheta, zbývajících 80 procent patří kyperské firmě Stelleri Holding Limited. Pokud Úřad práce ČR bývalou budovu Economie získá, komu konkrétně peníze z obchodu poplynou? Tak jen do toho. Pan Ištvan určitě číhá.Za Kalouska na ministerstvu fungovala protekce i šikana, tvrdí Fischer. V době, kdy byl ministrem financí Miroslav Kalousek, v resortu kvetla šikana, kterou nikdo neřešil. Určití zaměstnanci naopak jezdili na měsíční sluţební cesty, které se však nikdy neuskutečnily. To jsou závěry interní prověrky na ministerstvu financí v čele s Janem Fischerem, který Kalouska ostře kritizuje. Fischer dále uvedl, ţe dosud neviděl resort, který by byl tak netransparentní jako právě ministerstvo financí za Kalouska. Podle Šrámka prověrka ukázala systémové chyby v řízení ministerstva i osobní pochybení vedoucích úředníků, zejména personálního útvaru. Fischer proto zvaţuje personální obměny. A co na to Kalousek? "Jan Fischer se definitivně zesměšnil. Doufám, ţe to v historii dehonestačních pokusů bude pouze jeden jediný případ, kdy člen vlády obviní svého předchůdce, ţe nekontroloval pracovní docházku," reagoval na Fischerova obvinění Kalousek. "Já sám jsem docházku nikdy nekontroloval, to není náplní práce ministra. Naopak jsem velmi náročně kontroloval pracovní výsledky. Odmítám, ţe bych kohokoli šikanoval. Toto prohlášení zcela koresponduje s předvolebním časem a morálním profilem pana Fischera," řekl iDNES.cz Kalousek.Apřidáme rubriku předvolební hlody: Dobrý den, ale nezlobte se na mne. Budete opět zvyšovat daňovou zátěţ, tak jak udělal v rozporu se sliby pan Kalousek a pořádat hon na ţivnostníky, tak jak předvedl pan Drábek? Protoţe to opravdu není ani konservativní ani pravicové. Jak vám mám opět věřit, kdyţ jste minule nějak pozapomněli na své proklamace? Já si podporu podnikání tedy prakticky představuji úplně jinak. Nejsem si vůbec jist, jestli si mám opět sednout na rozpálená kamna a volit TOPku.Kandidát ANO v předčasných volbách Jiří Zlatuška pak pokračuje tím, ţe pro něj jsou vazby kmotrů mnohem nebezpečnější neţ jasná politická snaha Andreje Babiše. „To, ţe má pan Babiš rozumnou ekonomickou sílu, jenom umoţňuje, ţe politické hnutí můţe mít úspěch tváří v tvář masáţi, kterou by jinak udělaly ty zavedené strany. Kdyţ pendluji mezi Brnem a Prahou, tak počet billboardů ODS, pokud jsem si všiml, je zhruba tak desetinásobný, neţ má ANO. A v tomhle kontextu mi připadají ta slova velice úsměvná,“ podotýká Jiří Zlatuška, jenţ byl v roce 2002 zvolen jako nezávislý do Senátu za stranu LiRA.Tak opravdomluvnosti pana Zlatušky víme své. Kdo neví, můţe si počíst ZDE.A trocha bulváru: Nemůţeme vynechat zda Kate Zemanová byla na pornovečůrku či nebyla-li tam. Pornoherec z akce, kde měla být Zemanová prý promluvil. Stále více se zdá reálnější, ţe pornovideo, na němţ je prezidentova dcerka Kateřina Zemanová (19), není podvrh. Rozvášněná tanečnice s tváří první slečny je povědomá i pornoherci Janu Veličkovi (28), který na akci loni v září účinkoval. Milý bulváre, běţ s takovým titulkem do hajzlu. Was ist das "je povědomá" Tak buď to je ona nebo to není ona. Ostatně i kdyby to ona byla. Všichni jsme byli mladí, hormony si poroučet nedají. A kdo nikdy nebyl na akci, kde se hrála flaška ať hodí kamenem. A stejně si budu myslet, ţe je to lhář.A zprávy o počasí: Pohledem z okna jsem zjistil ţe je listopad. V Plné znění zpráv


podkrovní trucovně se mi potácí jakási podzimně zblblá masařka. Sklípkan ji hladově pozoruje. Zkusil jsem na ni Biolit. Lítá dál, zato jsem upadl uţ 2x já. Taky prý má o víkendu sněţit. Pavouk se zajímá o koupi papučí přaskáčů. Musím se začít zajímat o zimní gumy. Na auto samozřejmě. A zakoupit sůl. V zimě nebude, protoţe bude v polských salámech. Zlatý Kostelecký párky. V těch jsou jen smrkový piliny a remitenda Mladé fronty. A z mého ţivota: Milá EU zase něco vymyslela s cigaretama. Nějak mi to uniklo. Jsem sice nekuřák, ale je důleţité vědět, co všecko se nebude smět kouřit? Abych si i jako nekuřák ještě uţil. Samozřejmě nemám na mysli navoněný cigára! Říkají, ţe ţeny mohou kouřit vše. Nejen tabákový výrobky! Dále prý bude následovat zákaz hry na hoňku a následně bude zřízena funkce eurokomisaře pro pásy cudnosti. Aţ se podruhý narodím, chci být euroúředníkem a vymýšlet pro lidi dobro.A na Fejsbůku napsali:@Simindr Miliardář (StB/KSČ), nespravedlivě obviněná úřednice, průměrný divadelník, kariérní diplomat (KSČ), průměrný novinář (KSČ). Váţně ANO?MM: Česká republika je na tom, pokud se týká vzdělání, v mezinárodním srovnání dobře. Tak říká čerstvá zpráva. Jak si však potom vysvětlit stávající volební preference?Stačí se jen podívat na předvolební plakáty SPOZ. Zastavili jsme Kalouska. Jen tohle je jedna obrovská leţ. Jak ho mohli zastavit, kdyţ ještě nebyli parlamentní stranou? Nebo to svědčí o tom, ţe opravdu existuje propojení Hrad-Istvan. Jiná verze není moţná.Badatelé sdruţení v Centru pro vědu a výzkum slezli do kanálů, odebrali exkrementy a pár hoven a zjistili, fajnšmekři jedni, ţe v Praze je jedničkou kokain, v Plzni ţe vede heroin a v Brně extáze a kdyţ pominu to, ţe tyto výsledky povaţuju za irelevantní, jelikoţ se jim to v laboratoři pomíchaloMoje máma si přála, abych šel mávat Hitlerovi, kdyţ přijel do Prahy. Protoţe to bylo pro mé dobro a máma chtěla mít klid, podepsal jsem spolupráci a udal pár odbojářů. Ale to bylo jiné Gestapo, to hodné. A navíc, koho by to zajímalo, tolik let od Protektorátu...Onehdy jsme s jedním kamarádem láteřili nad stavem absurdit na prostoru starého kontinentu. Jednou z echt výţivných byla ta jak se budují u některých silnic speciální koridory pro obojţivelníky (ţáby a ostatní). Ty se skládají z jakéhosi kbelíku, do nějţ ţaby padají a potom drenáţní roury, jejímţ prostřednictvím ţáby komunikaci překonávají. Paradoxně z tohoto řešení nemají největší radost ekologové, ale čápi, kteří se nemusí unavovat lovením potravyVýběr daně z příjmu z přiznání ( OSVČ): 2009: (jiţ rok fungují paušály) 5,6 mld. Kč. Rok 2010 ( jiţ druhý rok fungují paušály): 8 mld. Kč. Rok 2011: začíná hon pana Kalouska na údajně devastující účinky paušálů: 2,9 mld. Kč. Rok 2012: 3,3 mld Kč. Za 9 měsíců roku 2012 bylo vybráno 600 mil Kč, za 9 měsíců roku letošního necelých 100 mil. Kč... Neviděl jste někdo ţivého OSVČ?A na konec něco veseléhoA to je dneska všecko.

URL| http://www.virtually.cz/journal/?q=node/26

Auto*Mat: Nábřeží žije! završila fotografie a film 13.10.2013

parlamentnilisty.cz str. 00 Tisková zpráva

Tiskové zprávy

Sérii pěti otevřených kulturních sobot na Smetanově nábřeţí završilo téma filmu a fotografie. I přes nepříznivé počasí Praţané vyuţili poslední moţnost projít se po výjimečném korzu. “I po páté Smetanovo nábřeţí Praţany přitahovalo. Zkušenost ze série proměn tohoto unikátního veřejného prostoru v centru města zásadním způsobem napomůţe aktuální debatě o podobě trvalého zklidnění centra v souvislosti s plánovaným otevřením tunelu Blanka. Po zklidnění tranzitující automobilové dopravy nevolá uţ jen Smetanovo nábřeţí, ale také Malá Strana“ řekl Vít Masare z iniciativy Auto*Mat. Smetanovo nábřeţí se podařilo pěším dočasně zpřístupnit po mnoha letech úsilí občanů, občanských sdruţení, místních institucí a podniků, které na této kulturní ose působí. Velkou podporu zklidnění Smetanova nábřeţí vyjádřili například děkani Fakulty sociálních věd UK, Filozofické fakulty a FAMU. Poslední kulturní sobota Nábřeţí ţije! se zaměřila na film, fotografii a design. “Podstatným aspektem zklidňování bylo vyvolat diskuzi o způsobu, jakým chceme a umíme uţívat veřejný prostor ve městě. Jak příznivcům, tak odpůrcům sobotních uzavírek je nutné připomenout, ţe akci Nábřeţí ţije, není moţné chápat jako referendum o trvalém uzavření Smetanova nábřeţí. Akce byla v první řadě inspirací, která spoustu lidí přiměla o osudu nábřeţí přemýšlet či vyjádřit svůj názor,“ uvedl Adam Švejda z Útvaru rozvoje města. Pro návštěvníky Nábřeţí ţije! byla připravena řada zajímavostí jako výstava fotek a obrázků bezdomoveckých průvodců z Pragulic, animační dílna Aeroškoly, fotografické studio, varietní duo Konráda Plné znění zpráv


Kapitoly, nebo vernisáţ výstavy Štěpána Adámka “Choďte na koncerty“. Zájem vzbudila také diskuze na téma kvality fyzického prostředí města moderovaná Adamem Gebrianem. Součástí programu byla rovněţ diskuze se zástupci nezávislých vizuálních periodik a vydavatelství na téma “Jak vydávat“. Sobotní proměnu na Smetanově nábřeţí zakončila projekce prvních českých dokumentárních filmů ze sbírek Národního filmového archivu ve spolupráci s Doc Alliance a následný DJ set Tvrdý & Vzteklá na dvoře Fakulty sociálních věd. Smetanovo nábřeţí bylo pro Praţany otevřeno pět podzimních sobot od 14. září do 12. října. Během těchto sobot zde Magistrát hl. m. Prahy, Útvar rozvoje hl. m. Prahy a Auto*Mat zkoumaly, zda a v jaké míře by byla moţná transformace Smetanova nábřeţí na pěší zónu.


Smetanovo nábřeží Pražany přitahovalo i popáté 13.10.2013

prazskenovinky.cz

str. 00

regiony

Sérii pěti otevřených kulturních sobot na Smetanově nábřeţí završilo téma filmu a fotografie. I přes nepříznivé počasí Praţané vyuţili poslední moţnost projít se po výjimečném korzu. Nábřeţí ţije! završila fotografie a film. „I popáté Smetanovo nábřeţí Praţany přitahovalo. Zkušenost ze série proměn tohoto unikátního veřejného prostoru v centru města zásadním způsobem napomůţe aktuální debatě o podobě trvalého zklidnění centra v souvislosti s plánovaným otevřením tunelu Blanka. Po zklidnění tranzitující automobilové dopravy nevolá uţ jen Smetanovo nábřeţí, ale také Malá Strana“ řekl Vít Masare z iniciativy Auto*Mat. Smetanovo nábřeţí se podařilo pěším dočasně zpřístupnit po mnoha letech úsilí občanů, občanských sdruţení, místních institucí a podniků, které na této kulturní ose působí. Velkou podporu zklidnění Smetanova nábřeţí vyjádřili například děkani Fakulty sociálních věd UK, Filozofické fakulty a FAMU. Poslední kulturní sobota Nábřeţí ţije! se zaměřila na film, fotografii a design. „Podstatným aspektem zklidňování bylo vyvolat diskuzi o způsobu, jakým chceme a umíme uţívat veřejný prostor ve městě. Jak příznivcům, tak odpůrcům sobotních uzavírek je nutné připomenout, ţe akci Nábřeţí ţije, není moţné chápat jako referendum o trvalém uzavření Smetanova nábřeţí. Akce byla v první řadě inspirací, která spoustu lidí přiměla o osudu nábřeţí přemýšlet či vyjádřit svůj názor,“ uvedl Adam Švejda z Útvaru rozvoje města. Pro návštěvníky Nábřeţí ţije! byla připravena řada zajímavostí jako výstava fotek a obrázků bezdomoveckých průvodců z Pragulic, animační dílna Aeroškoly, fotografické studio, varietní duo Konráda Kapitoly, nebo vernisáţ výstavy Štěpána Adámka „Choďte na koncerty“. Zájem vzbudila také diskuze na téma kvality fyzického prostředí města moderovaná Adamem Gebrianem. Součástí programu byla rovněţ diskuze se zástupci nezávislých vizuálních periodik a vydavatelství na téma „Jak vydávat“. Sobotní proměnu na Smetanově nábřeţí zakončila projekce prvních českých dokumentárních filmů ze sbírek Národního filmového archivu ve spolupráci s Doc Alliance a následný DJ set Tvrdý & Vzteklá na dvoře Fakulty sociálních věd. Smetanovo nábřeţí bylo pro Praţany otevřeno pět podzimních sobot od 14. září do 12. října. Během těchto sobot zde Magistrát hl. m. Prahy, Útvar rozvoje hl. m. Prahy a Auto*Mat zkoumaly, zda a v jaké míře by byla moţná transformace Smetanova nábřeţí na pěší zónu. Prazskenovinky.cz informoval Vít Masare z iniciativy Auto*Mat. (jv,foto:arch. Auto*Mat) Více z regionu na Prazskenovinky.cz

URL| http://www.prazskenovinky.cz/zpravy/regiony/smetanovo-nabrezi-prazany-pritahovalo-i-popate/



Páté korzo na Smetanově nábřeží završila fotografie a film 13.10.2013

prazskypatriot.cz str. 00 Dalibor Kracík

Pražský život

Sérii pěti otevřených kulturních sobot na Smetanově nábřeţí završilo téma filmu a fotografie. I přes nepříznivé počasí Praţané vyuţili poslední moţnost projít se po výjimečném korzu. Pro návštěvníky Nábřeţí ţije! byla připravena řada zajímavostí jako výstava fotek a obrázků bezdomoveckých průvodců z Pragulic, animační dílna Aeroškoly, fotografické studio, varietní duo Konráda Kapitoly, nebo vernisáţ výstavy Štěpána Adámka „Choďte na koncerty“. Zájem vzbudila také diskuze na téma kvality fyzického prostředí města moderovaná Adamem Gebrianem. Sobotní proměnu na Smetanově nábřeţí zakončila projekce prvních českých dokumentárních filmů ze sbírek Národního filmového archivu ve spolupráci s Doc Alliance a následný DJ set Tvrdý & Vzteklá na dvoře Fakulty sociálních věd. Smetanovo nábřeţí bylo pro Praţany otevřeno pět podzimních sobot od 14. září do 12. října. Během těchto sobot zde magistrát, Útvar rozvoje hl. m. Prahy a Auto*Mat zkoumaly, zda a v jaké míře by byla moţná transformace Smetanova nábřeţí na pěší zónu.

URL| http://www.prazskypatriot.cz/pate-korzo-na-smetanove-nabrezi-zavrsila-fotografie-a-film/

V zájmu strany 13.10.2013

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ Jan Adamec

Rehabilitace obětí politických procesů nedokázaly změnit KSČ, otevřely však oči historikům “Proboha, ono to bylo úplně jinak, neţ říkáme lidem.“ Tak reagoval stranický ideolog a historik Karel Kaplan, kdyţ na konci padesátých let jako jeden z vyvolených mohl nahlédnout do do té doby uzavřených stranických archivů (vzpomíná na to v rozhovoru s Pavlem Palečkem v knize Exil a politika). Byly to pro něj mučivé dny, plné přemítání a pochybností. Záznamy z jednání vlády, politbyra či bezpečnostních orgánů jasně ukazovaly, ţe politické procesy s Miladou Horákovou nebo Rudolfem Slánským byly vykonstruované a odsouzení se stali oběťmi justičních vraţd. Kaplan patřil k typickým představitelům nadšených komunistů, jimţ vstup do KSČ nabídl kariérní a společenský vzestup a kteří zpočátku snili o lepším, sociálně spravedlivějším světě. V jeho jméně pak spoluvytvářeli represivní systém, v němţ hráli roli hlídačů jediné pravdy a vykladačů historie podle marxisticko-leninské ideologie. Jejich světonázorový ideologický “krunýř“ získal první trhliny v roce 1956 po Chruščovových odhaleních na XX. sjezdu KSSS. Zprávy o Stalinových zločinech vyvolaly u Kaplana a dalších mladých historiků profesní krizi, donutily je přemýšlet o roli, jakou sehráli. Snaţili se pak svou odbornou práci osvobodit od stalinistické ideologie třídního boje a vrátit se ke starému Tacitovu “sine ira et studio“ - bez hněvu a zaujatosti. Výraznější příleţitost zkoumat skutečné dějiny měli v roce 1963, kdy se k obsahu archivů dostali i někteří badatelé mimo stranický aparát. “Chcete, aby se to rozšlapávalo?“ Satelity Sovětského svazu se k rehabilitacím odhodlávaly na nátlak Moskvy a pouze velmi neochotně. V Československu začala KSČ pod vedením Antonína Novotného, jenţ o nezákonných procesech nejen věděl, ale také se na nich podílel, “rehabilitovat“ po svém - s vyloučením veřejnosti, v úzkém okruhu stranických funkcionářů a bez reálného postihu těch, kdo skutečně rozhodovali. Slovy nehledanými to vystihl jeden z dalších viníků represí, prezident Antonín Zápotocký: “Chcete, aby se to rozšlapávalo?“ Plné znění zpráv


Strana proto zakládala utajené komise - pouze tak mohli mít stalinisté jistotu, ţe se rehabilitace nevymknou kontrole a přílišnou otevřeností neposlouţí “nepřátelům socialismu“. První komisi vedl v roce 1955 ministr vnitra Rudolf Barák a přezkoumávala nikoli skutkovou podstatu procesů, ale jen výši trestů u některých obviněných. Šéf strany Novotný dodával rehabilitační komisi kompromitující materiály na konkurenty, kterých se chtěl zbavit. Další komise vedená aparátčíkem Drahomírem Kolderem jiţ pracovala v mnohem uvolněnější atmosféře takzvané druhé destalinizace od září 1962 do dubna 1963, tedy v době, kdy byl vyhozen do povětří monstrózní Stalinův pomník na Letné. Nezbavila se však bedlivého dohledu Antonína Novotného, který drţel otěţe moci pevně v rukou a úzkostlivě se snaţil “odklonit“ případná obvinění od sebe a svého neostalinistického kruhu. Za hlavní viníky nezákonností proto byly označeny “výkonné paţe“ komunistického aparátu: StB a justice. A také ti, kdo se uţ nemohli ozvat - buď byli mrtví fyzicky jako Klement Gottwald či Zápotocký, nebo “politicky“ jako například svého času druhý nejmocnější muţ ve státě ministr obrany Alexej Čepička. Vrcholem vyrovnání se s minulostí se potom stal nenápadný článek Zpráva o výsledcích revize politických procesů z období let 19491954, jejţ v srpnu 1963 otisklo Rudé právo. Informovalo v něm, ţe na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu byli v celém rozsahu zproštěni viny Rudolf Slánský a další, popravení v jednom z největších monstrprocesů padesátých let. Zproštěn obţaloby a částečně rehabilitován byl také Gustáv Husák, který si odseděl devět let za takzvaný burţoazní nacionalismus. Podle komunistické ortodoxie šlo o zvlášť nebezpečný zločin, za nějţ byli odsuzováni a popravováni funkcionáři v Moskvě, Sofii, Budapešti i Praze. V klášteře barnabitek Husákova osobní rehabilitace ihned otevřela otázku jeho návratu do vysoké politiky. Byl-li nevinný, pak by ti, kdo jej dostali do vězení, měli být souzeni. A to byl problém. Řada z nich působila v aktivní politice na nejvyšších místech, jako například předseda československé vlády Viliam Široký. Oprávněně se obávali, ţe z rehabilitovaného Husáka se stane politický konkurent. Slovenské stranické elity v něm získaly nového hrdinu, jenţ s pověstí propuštěného vězně ostře kritizoval poměry ve straně i zemi. Novotný po sérii nepříjemných konfrontací s Bratislavou rozhodl kompromisně - Husákovi obnoví členství ve straně, ale návrat do vysoké politiky nepřichází v úvahu. Aby zmírnil kritiku, přistoupil k osvědčenému kroku souhlasil se vznikem nové rehabilitační komise, která měla přezkoumat závěry sporného IX. sjezdu Komunistické strany Slovenska z roku 1950, na němţ byli Husák a další obviněni z burţoazního nacionalismu. Novotný nepochyboval, ţe podobně jako v minulosti se mu podaří komisí manipulovat tak, aby na Husákově působení před rokem 1950 přece jen něco našla, a on mohl s jejím posvěcením Husáka z politiky vyšachovat. Komise zasedala od poloviny června 1963 v bývalém klášteře barnabitek na Hradčanech (proto se jí říká “barnabitská“). Tvořily ji pracovní skupiny, jeţ se zabývaly specifickými otázkami spojenými s burţoazním nacionalismem - například tím, do jaké míry burţoazní mentalita a nacionalistické tendence ovlivňovaly rozhodování slovenských komunistických politiků během války, Slovenského národního povstání nebo v roce 1946, kdy slovenští komunisté propadli ve volbách. Důleţitou součástí práce komise byly rozhovory s přímými účastníky. Ať jiţ s oběťmi - Husákem, bývalým šéfredaktorem deníku slovenských komunistů Pravda Eduardem Frišem či básníkem a politikem Lacem Novomeským -, nebo s pachateli - funkcionářem a krátce i ministrem národní bezpečnosti Karolem Bacílkem či předsedou vlády Viliamem Širokým. Na rozdíl od minulosti teď uţ v komisi působila také mladší generace funkcionářů a historiků, kteří původně v systém nadšeně věřili, postupně ale začali vidět věci v pravém světle. K dokumentům zachycujícím skutečný průběh čistek získali někteří z nich v klášteře barnabitek přístup poprvé v ţivotě. Jedním z účastníků byl i historik Jan Křen, který dnes působí na Fakultě sociálních věd UK. Na rozdíl od Kaplana, jehoţ kariéra po roce 1948 byla úzce spjata se stranickým aparátem a jeho ideologickými kampaněmi, Křen vycházel z akademického prostředí. Moţná také proto mu, jak řekl autorovi článku, práce v komisi nepřinesla zase tolik překvapivých zjištění. Umoţnila mu však lépe poznat, jak funguje aparát KSČ, kdo koho kryje, jaké jsou v něm kliky a mocenská uskupení.



Pozoruhodný vhled do zákulisí systému mu poskytly výpovědi přímých účastníků zkoumaných událostí, jimţ byl přítomen. Husák se například choval namyšleně a nedůvěřivě. Částečně oprávněně se domníval, ţe zájmem části členů komise nemusí být ho očistit, ale spíše jej znovu obvinit. Novomeský zase silně proţíval své záţitky z vězení, kde ho mučili, a často nedokázal vypovídat, neţ se jeho psychický stav zlepšil. Nikdo ze členů komise nesměl vynášet ţádné materiály z uzavřených prostor bývalého kláštera, někteří historici si nicméně dokumenty tajně opisovali a dělili se o ně s kolegy. Informace pak unikaly do západního tisku a dále se šířily k československé veřejnosti. Jak uvádí Hana Grisová ve své diplomové práci o barnabitské komisi, třecí plochy se v komisi objevovaly především mezi aparátčíky a profesionálními historiky, kteří se snaţili z dokumentů získat objektivní obraz doby. Závěrečná zpráva komise se proto před padesáti lety, na podzim 1963, nerodila lehce. Zvenčí se přitom práci komise snaţil ovlivňovat sám Novotný, který ji zásoboval kompromitujícími materiály na ty, jichţ se chtěl zbavit, například na Širokého. Právě z něj se pod tíhou nepopiratelných důkazů nakonec rozhodl udělat obětního beránka. Tím do jisté míry otupil kritické ostří rehabilitací a Husáka, který se mohl stát vůdčí silou reformistů a Novotného ohrozit, udrţel mimo vysokou politiku. Přes dílčí Novotného vítězství komise přece jen něco změnily: výsledky obou, Kolderovy i barnabitské, významně ovlivnily formování intelektuálního podhoubí praţského jara. Práce v barnabitské komisi propojila české a slovenské reformně naladěné intelektuály, pobídla je k razantnější kritice Novotného a nakonec přispěla k jeho pádu v roce 1967. Především na Slovensku komise také pomohly otevřít další procesy z padesátých let. Podle historika Antonína Benčíka podnítily vznik mnoha nových historických prací o nejnovějších československých dějinách včetně Slovenského národního povstání. Bez šumu, bez bengálu... Rehabilitace potom sice na několik let skončily, s o to větší razancí ale propukly během praţského jara. V dubnu 1968 byla zřízena další komise pod vedením funkcionáře Jana Pillera, jejímţ důleţitým hybatelem byl Karel Kaplan. Rehabilitace opustily příšeří stranických kanceláří a staly se klíčovou veřejnou událostí podpořenou i zákonem. V relativně svobodném tisku zaznívaly příběhy obětí, novináři mohli klást nepříjemné otázky provinivším se politikům a soudcům. Aţ do té doby se rehabilitace zabývaly pouze asi třemi sty případy postiţených stranických funkcionářů. Nyní ţádaly o rehabilitaci desítky tisíc nekomunistů, buď za sebe, nebo za své příbuzné. Začaly se řešit případy lidí, jeţ únorový převrat připravil o ţivot, svobodu či kariéru. Z více neţ třiadvaceti tisíc ţádostí jich však soudy stihly projednat necelé tři tisíce (více neţ šedesáti procentům vyhověly). Vše změnila okupace země vojsky Varšavské smlouvy. Oč odváţnější byla zjištění komise před srpnem 1968, o to méně byli někteří její členové - hlavně předseda Piller - ochotni se za ně v nových poměrech postavit. Smutným hrdinou byl Husák, jemuţ rehabilitace umoţnily postupný návrat do politiky. Po svém nástupu k moci na jaře 1969 je ihned zastavil. Řada předchozích rozhodnutí poté byla přezkoumána a revokována, někteří rehabilitovaní museli dokonce vracet uţ vyplacené kompenzace. V roce 1971 byla Pillerova komise oficiálně rozpuštěna s tím, ţe vlastně nepřinesla nic nového a jen poslouţila k antisovětským útokům a destabilizaci KSČ. Příznačnou tečku za rehabilitacemi udělal v květnu 1971 opět Husák, kdyţ navrhl vrátit členství v KSČ Novotnému, Širokému, Bacílkovi, ale také obávanému prokurátorovi Urválkovi - tedy těm, kdo se přímo podíleli na procesech a Husáka chtěli původně poslat na smrt: “Tito lidé a především Novotný měli uţ v letech 1954 a 1955 na stole jasné doklady o tom, ţe jsou to konstrukce, a přesto měli to svědomí nechávat lidi šest i více let ve vězení, ničit jejich rodiny, pokračovat ve špinavé kampani proti stovkám komunistů, dezinformovat a ohlupovat celou stranu... Vylučovali jsme ze strany za daleko menší věci. Proč tedy, soudruzi, navrhuje předsednictvo ... členství vrátit?“ tázal se Husák a sám si odpověděl: “Máme na mysli zájem strany. Je to velkorysé gesto ústředního výboru vůči těmto lidem, vůči zodpovědnosti, politickým i trestním zločinům, jichţ se v těch letech dopustili…“ Vítězové a poraţení, oběti a pachatelé se tak znovu ocitli pod jednou střechou své rodné strany. Autor je historik. Plné znění zpráv


URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-60991440-v-zajmu-strany

Dogoni - slavnosti a turisté 12.10.2013

ČRo Sever

str. 01

17:10 Planetárium

Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Planetáriem vás provázejí Frederik Velinský. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------A Veronika Kindlová. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------O lidech z etnické skupiny Dogonů, kteří obývají stolovou horu Bandiagara v západoafrické republice Mali, jsme si poprvé povídali před týdnem. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Probrali jsme jejich původ, dogonské náboţenství a mýty, které mají ve velké oblibě zejména autoři spekulativní literatury. Myslí si totiţ, ţe Dogony kdysi navštívili mimozemšťané a lecčemu je naučili. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Můţe za to mimo jiné velká váţnost, které se u Dogonů odedávna těší hvězda Sírius, o níţ tvrdí, ţe je trojitá. Na rozdíl od astronomů, kterým se podařilo objevit jediného průvodce, viditelného pouze v dalekohledech. Ty pochopitelně staří Dogoni neměli. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Dnes si budeme povídat o dogonských slavnostech a zmíníme se o skrytých významech jejich nádherných masek. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Zavítáme také do tajemných dogonských jeskyní. Povíme si, jak Dogoni ţijí a jak se jim daří v obloţení turistů ve spárech naší všeobjímající civilizace. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Jak uţ víme od minulého týdne, ţivot Dogonů probíhá v cyklech. Ten nejdelší má 60 let a je zakončen slavností Sigui, která připomíná smrt prvního dogonského předka. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Víc se dozvíte od afrikanisty Josefa Kanderta z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Josef KANDERT, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Ta oslava vzniku nového cyklu je pochopitelná, kdo by neměl radost. Tam se vlastně přehrává znovu celý vznik světa nebo toho vesmíru. Z našeho hlediska je dobrý si uvědomit, ţe my kdyţ jako čteme mýty nebo je vidíme na divadle, tak je vidíme jako divadlo. Zatímco pro Dogony a pro celou řadu dalších národů provedení nějakého mýtu znamená něco takového jako cestu v čase. Jednoduše ti účastníci se dostávají do té doby, kdy to vznikalo všechno. Čili pro ně to není, jako ţe se dívají na divadlo. Ale jednoduše proţívají skutečně vznik toho světa Plné znění zpráv


nebo vesmíru, coţ je z našeho hlediska dost nejasný. Ale jistě to nějaký řečtí předkové naši taky tak chápali. Pak jsou tedy pochopitelně svátky výroční, ty jsou spojeny zejména se zemědělskými kulty. Tam jde o to, aby předkové, kteří na jedné straně pečují o své potomky, ale na druhé straně je trestají v případě, ţe se o ně nestarají, to znamená, neobětují jim a nedělají jim slavnosti, tak aby předkové zajistili dobrou úrodu. A další typ slavnosti jsou potom slavnosti při pohřbech, kdy tedy jak teda jednotlivci, tak zejména ty stařešinové nebo představitelé těch skupin jsou pohřbíváni a přitom se zase objevují masky a ty různé mytické bytosti. Pokud vím, tak oni mají asi 70 typů masek, které pouţívají. Některé jsou dřevěné, některé jsou látkové. Zase z našeho hlediska se většinou uvaţuje jen o ty obličejový části, ale vlastně součástí masky je celé oblečení, od hlavy aţ k patě. Některý ty masky jsou skutečně jako vysoký, to znamená, ţe tam mají nástavce dvou, tří, čtyřmetrový. Pak je skutečně práce s tím tancovat. No, a automaticky kdyţ se ta slavnost povede, tak je zajištěno, ţe tedy bude všechno v pořádku. Zase pro ty masky a jejich významy zejména, protoţe většinou v takových těch publikacích obrazových je uváděn jen jeden význam, tak je dobrý si uvědomit, ţe Dogoni rozlišují svoje znalosti podle zasvěcení. To znamená, jsou znalosti pro nezasvěcený, pro mírně zasvěcený a úplně zasvěcený. Takţe v případě masky, která pro mě za mě představuje krokodýla, tak to je vysvětlení pro ţeny, děti, turisty, cizince a tak podobně, jednoduše nezasvěcený lidi. V tom plánu dalším to vlastně představuje vodní ţivel, blahodárný ţivel, který zajišťuje zemědělství a tak podobně. Pak tady ještě můţe být třetí vysvětlení, uţ se netýká ani vodního ţivlu, ale je to nějaké dobro nebo něco takového, čili několik stupňů jako chápání té masky. A teď kdyţ je několik takovýchto masek pohromadě, tak vlastně se tam objevuje třeba boj dobra se zlem. No, a to právě zjistili francouzští kolegové. Ti vlastně tam začali dělat výzkum v roce 36, ten Marcel Griaule, pak tedy ho přerušila válka, on pokračoval po válce ještě se svojí kolegyní Germaine Dieterlenovou. A na začátku 50. let právě publikovali práce o významu těch masek, o těch různých významech skrytých a o celém tom filosofickém systému. To byl vlastně taky ten počátek a vlastně současně velký šok pro afrikanisty i pro celou Evropu nebo evropskou intelektuální obec, ţe vlastně něco takového vůbec existuje. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Francouzský antropolog Marcel Griaule spolu se svou studentkou Germaine Dieterlenovou věnovali Dogonům více neţ 2 desetiletí své vědecké práce a napsali o nich několik publikací. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Bohuţel v českém překladu nevyšla ţádná. Ani Bůh vody, kniha rozhovorů se slepým lovcem Ogotemmelim, odhalující strukturu posvátných představ Dogonů, ani Bledá liška, souhrn dogonské etnologie. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Velká část informací o Dogonech, která je k mání v češtině, je tak roztroušena v cestovatelských, anebo záhadologických publikacích a časopisech, ke kterým byste měli přistupovat více neţ opatrně. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Třeba proto, ţe v nich jeden autor opisuje od druhého. Totéţ bohuţel platí o internetu. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Kromě popisu náboţenských představ Dogonů, jejich údajných astronomických znalostí, oslav a masek, se z těchto zdrojů většinou o běţném ţivotě Dogonů mnoho nedozvíte. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Jak třeba funguje dogonská společnost? Ptal jsem se afrikanisty Josefa Kanderta. Josef KANDERT, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Pochopitelně je to společnost patrilineární, čili odvozují původ v muţské linii. Muţi mají to postavení těch rozhodujících osob v rámci této společnosti, především potom stařešinové, který byli představiteli buď těch příbuzenských skupin nebo velkorodin. Ty vesnice tvoří několik set obyvatel, zpravidla několik velkorodin, případně několik těch rodů. A kaţdá byla samostatná nebo je dodnes samostatná, i kdyţ dneska je to pochopitelně součást státní organizace. Do doby francouzské kolonizace byli formálními poddanými šlechticů Plné znění zpráv


muslimských ze sousedství, coţ byli vlastně Bambarové. A těm jako odváděli nějaké formální daně, ale ve skutečnosti vlastně si ţili ve svém vlastním světě. Čili to bylo zapojení rodové společnosti do nějaké státní, která byla někde vedle. Byla to společnost mírumilovná. Jediný způsob, jak se bránili těm nájezdům, bylo, ţe teda se schovávali na těch útesech a tak podobně. No, a snad ještě je potřeba říci jedna věc, ţe pro ně velmi důleţitý jsou pohřební obřady. Oni vlastně pochovávají a pochovávali svoje mrtvé do těch útesů, kde jsou jeskyně. Archeologický výzkum těch jeskyň v 50. a 60. letech úplně pozměnil naši představu o dějinách Dogonů, jakoţto takových. Dogoni říkali etnografům a obecně badatelům, ţe jsou vlastně posledními obyvateli těch Bandiagarských útesů, ţe tam před nimi ţili nějací Telemové. Ty měli ty útesy opustit a pak ty prázdný místa obsadit Dogoni. Archeologický výzkumy ale ukázaly, ţe tam byly asi 4 nebo 5 vrstev toho osídlení a ty Telemové jsou nejstarší. A jsou to jasně předkové Dogonů. Jenţe ţili někdy v nějakém 14., 15. století a pak tedy následovaly další vrstvy a jsou to tedy jednoznačně předkové těch Dogonů. A to bylo moţný zjistit aţ teprv, kdyţ byly povolený výzkumy těch jeskyní, kde se právě našly sochy, které odpovídají i těm, které se vyráběly ještě v 19., 20. století a byly jasně datovaný do dávný doby. Tam ještě je snad zajímavý, ţe teď mluvím o tom, ţe tam pohřbívali lidi, ale oni tam měli současně v těch jeskyních něco takového, jako jsou naše kostnice, taková ta kutnohorská. V některých jeskyních byly nalezený kosterní pozůstatky aţ několika tisíc lidí. Čili patrně jednou za čas, coţ se zase nedá dokázat, ty hrobky čistili nebo se ty kosti jednoduše stahovaly do těch takových jakoby kostnic a znova se ty prostory pouţívaly pro další zemřelí. Zajímavý taky je, ţe vlastně se ukázalo díky výzkumu těch hrobů, ţe tam jsou asi 4 nebo 5 výtvarných stylů, který na sebe navazovaly. Ten geometrický, coţ je ten poslední, to je vlastně styl, který se objevuje aţ na konci 18. století, existuje dodnes, ale před tím byly styly, kde byly třeba nějaký kulatý hlavy a tak, jednoduše se to dá rozlišit. Celkově je tam asi 7 nebo 8 stylových oblastí v rámci těch vesnic na těch útesech. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Jak uţ jsme se několikrát zmínili, Dogoni, kteří věří, ţe svět vznikl rozpuknutím vesmírného vejce, ţijí po staletí na několik set metrů vysokých útesech stolové hory Bandiagara v Mali. Čím se tam ţiví? Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Jak mi potvrdil afrikanista Josef Kandert, na náhorní plošině je dost místa i pro dogonská políčka. Josef KANDERT, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak oni to byli posuvní zemědělci, vlastně dodnes jsou. To znamená, ţe to políčko se vyčerpá a pak on vymýtí ten zemědělec další kus půdy. Oni vlastně nepouţívali hnojivo ţádný, jenom ten popel ze spáleného bušostromu a tak dále. A to se obvykle vyčerpá za 3, 4 roky. Pak se posune dál, a tady se zase znova vracíme k tý jejich filosofii a k představě o vzniku světa, protoţe to vajíčko je vlastně ovál, ţe jo, a jednoduše oni sledují při tom pohybu těch políček zase jaksi ovál. Má jim to vlastně zajišťovat dostatek vody, pač to odpovídá tomu počátku toho světa, jak vypadal, ty první myšlenky, který byly soustředěný právě v tom vajíčku. Čili oni se pohybujou zase v takovým cyklu nějakým lokálním a ten cyklus není šedesátiletej, ale je někdy delší, někdy kratší. Jinak je to pochopitelně dneska problém s vodou tam, ţe jo, jsou to zemědělci, oni původně pěstovali proso, vodní melouny a takový ty klasický plodiny. Pak tam přišla i kukuřice, která se dostala do Afriky dřív neţ do Evropy. Od 50., 60. let jsou proslulí jako cibuláři, to znamená, ţe pěstují pro místní trhy cibuli, kterou sušej a prodávají dál. Tam právě v okolí je řada velkejch měst jako Djenné, Mopti, Timbuktu slavný, čili oni vlastně byli propojeni takhle přes ty jednotlivý trhový cesty s vnějším světem. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Se světem, který Dogony dohonil i na jejich špatně přístupné výspě. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Turisté se dostanou všude a k Dogonům jich nejezdí málo. Jak se s tím vyrovnávají? Josef KANDERT, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Asi záleţí na nátuře kaţdého jednotlivého. No, v kaţdým případě zatím tedy to jejich kulturu úplně nezničilo, coţ je důleţitý. Na druhé straně pochopitelně vyrábějí řadu těch masek a předmětů čistě pro turisty. Pro zájemce o staroţitnosti ty masky pro ty turisty, jak je nastaţujou, ţe jo, jednoduše je dělají, aby vypadaly starší. No, a co Plné znění zpráv


teda ovšem je na druhé straně škoda a vlastně tím sami sobě škoděj, ţe totiţ se tam rozmohlo vykrádání těch hrobů. Kdyţ teda archeologové opustili ty pohřebiště vyzkoumaný, tak oni zjistili, ţe tam jsou zajímavý věci, čili vykrádají a prodávají to přes staroţitníky normálně do světových trhů, coţ se, to se ani nesmí, ale běţně se to děje. Takţe jak uţ jsem říkal, tam je to zhruba rozdělený, to znamená, oni pokračují v těch svých slavnostech a v tom svém světě, oni jsou islamizovaný, nejsou většinou ani pokřtěni, drţí si svoje náboţenství, ale jako část toho ţivota jde právě pro ty turisty. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Přímo k Dogonům se asi většina z vás osobně nepodívá. Jejich masky a plastiky občas vidět můţete. Ve sbírkách je má třeba praţské Náprstkovo muzeum a také Národní galerie. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Před pár lety hostily plzeňské muzeum a chebská galerie výstavu Svět Dogonů: mýty ve světle africké sbírky Rainera Kreissla. V Galerii výtvarného umění v Chebu při té příleţitosti vydala stejnojmenný sborník. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Editorem sborníku byl afrikanista Josef Kandert z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, se kterým jsme si o Dogonech povídali. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------O jejich náboţenství se zmiňuje i ve své knize Náboţenské systémy - Člověk náboţenský a jak mu porozumět, která vyšla v roce 2010 v nakladatelství Grada. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Co říci na závěr? I kdyţ jsou mýty a zvyky Dogonů pozoruhodné, říkají vědci, určitě nepochází z hvězd. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Pokud ale skálopevně věříte na denikenovské mimozemšťany a jejich nesmazatelný vliv na pozemské dějiny, nejspíš jsme vás o tom nepřesvědčili.

Papíroví samurajové v čase dělových člunů 12.10.2013

Lidové noviny str. 26 JIŘÍ PEŇÁS

Orientace / portrét

Jak dlouho ještě mohou vydrţet klasické papírové noviny? Přeţijí nástup internetu podobně jako rozhlas přeţil nástup televize? Jak by jejich zánik změnil zpravodajství? Nejen v České republice, ale po celém západním světě klesají prodeje tištěných novin. Jeden z dosavadních pilířů civilizace, tisk, je ohroţen, moţná určen k zániku. Jeho roli přebírají – moţná jiţ přebrala – elektronická média, především internet. Není vyloučeno, ţe se blíţí doba, kdy tištěná periodika z větší části zaniknou, případně se promění ve velmi exkluzivní tiskoviny pro malé krouţky zájemců. Je naše situace skutečně ztracená? Milena Bartlová: Ano, situace tištěných novin je ztracená. Jiří Peňás: Výborně, tím bychom mohli naši debatu uzavřít. Petr Dudek: Situace tištěných médií není úplně ztracená. Je to podobná situace, v jaké se ocitla jiná média, kdyţ se objevila média konkurenční. Podobně, jako kdyţ se objevil rozhlas, kterému pak zase konkurovala televize, která měla ten rozhlas úplně vygumovat, coţ se nestalo. Tohle je prostě další vlna, která znamená, ţe nadcházející léta budou pro tištěná média těţší, ale říkat, ţe úplně skončí, je přehnané. Tomáš Trampota: S tím tak úplně nesouhlasím, mám za to, ţe tisk opravdu končí. Ta předchozí média se vţdy inspirovala těmi předchozími: rozhlas vycházel z tisku, televize zase kradla z rozhlasu, my ale ţijeme v dosti Plné znění zpráv


odlišné éře, máme tady prostředí, které je schopno najednou vstřebat všechny komunikační podoby a kódy předchozích médií. To tady ještě nikdy nebylo. Internet snad ani není správné nazývat médiem: je to prostředí, kde můţeme číst noviny, poslouchat rozhlas, konzumovat filmy. Jeho hlavním diktátem je přitom ještě zrychlení prakticky všeho. Mluví se o tyranii okamţiku, coţ popsal ve své slavné knize T. H. Eriksen: diktát instantnosti, okamţité dostupnosti, všechno v jednom okamţiku, co nejrychleji... Tomu nemůţou tištěné noviny konkurovat. Proto jsou jako nositelé informací odsouzeny k zániku. A tak se také stane. Pokud se nestane něco nepředvídatelného. Pokud třeba nepřijdeme všichni o elektřinu nebo něco na ten způsob. Jáchym Topol: No to chci právě říct. Mně třeba před pár dny ukradli počítač, takový notebook. Měl jsem tam spoustu věcí snad za deset let, deníky, nějaké texty, zápisky a tak dále. No a dneska ráno, kdyţ jsem otevřel svůj druhý, stolní počítač, tak mi tam z obrazovky nápis oznamuje, ţe mi do systému vnikli palestinští hackeři a hraje k tomu nějaká arabská hymna... Takţe kolaps, konec. Jiří Peňás: To se můţe stát jen tobě... Jáchym Topol: Ano, ale stalo se to. A mně se v tu chvíli zastesklo po mém samizdatovém rydle. Do psacího stroje se jen tak někdo nenaboural. Tomáš Trampota: Jistou útěchou vám můţe být, ţe v tom nezvratném procesu dochází k rozpojení na dva segmenty. Masová spotřeba se jednoznačně digitalizuje a vše pohlcuje internet. Ale vedle toho přetrvává a asi také přeţije druhý – daleko méně početný – segment konkrétních nosičů, jako jsou knihy, zvláště ty umělecké, nebo cédéčka, ba dokonce znovuvzkříšené gramofonové desky. Tyhle věci si budou pořizovat fajnšmekři a skuteční „fetišisté“ kvality. Ale novin se to pravděpodobně týkat nebude. Ty patří do té masové spotřeby, a proto je pohltí internet. Jiří Peňás: No, chtěl bych podotknout, ţe podle nedávno zveřejněného průzkumu třeba v českém čtenářstvu pouţívá elektronickou čtečku stále jen jedno jeho procento. Naprosto stále dominuje čtení papírové knihy, neboť – domnívám se – číst kníţku je prostě příjemnější. Ale rozumím námitce, ţe kníţka nejsou noviny. Ondřej Štindl: Problém není, jestli se bude to, co dosud vycházelo v tištěné podobě, číst na internetu. To je vlastně vedlejší. Zásadní problém je v tom, ţe zatím neexistuje schůdný obchodní model, v němţ budou moci existovat mediální podniky v atmosféře, kdy od nich část čtenářstva očekává, ţe budou své sluţby poskytovat zadarmo. Pokud mám odpovědět na původní otázku, jestli mohou tištěné deníky přeţít, myslím si, ţe ne – přinejmenším pokud se budou existující trendy dál prohlubovat. A to z toho prostého důvodu, ţe zmizel původní a hlavní smysl deníků. A tím bylo podávat informace a přinášet zprávy o tom, co se stalo včera. Ale zároveň se tím mimořádně zvětšuje vliv velkých mediálních agentur, protoţe veškerá ta internetová média slouţí jako kanály pro šíření zpráv ČTK, Reuters a pár dalších. Milena Bartlová: Dovolím si vrátit se k otázce denního tisku a k mé odpovědi, ţe noviny jsou ztracené. Papírové noviny si nekupuji uţ asi tři roky, ale denně je čtu v elektronické podobě, v níţ je mám předplacené. Zanikne papír, o tom jsem přesvědčena, ale nezanikne kvalitní novinářská práce. O tu přijít nemusíme. Jiří Peňás: A to je ta otázka. Kdo je bude – s dovolením – platit, kdyţ na internetu je vše zadarmo? Milena Bartlová: No musí to být tak kvalitní, aby se lidem vyplatilo za to platit. Petr Dudek: Ano, ţurnalisté si prostě budou muset uvědomit, ţe nadále uţ nebude moţné spoléhat na to, ţe jejich články automaticky vyjdou v takovém nákladu, jak byli zvyklí. To je drsná pravda, ale nedá se nic dělat. To neznamená, ţe jejich situace je ztracená. Je ohroţená, ale ne ztracená. Ano, čtenář novin bude stále menšinovější a menšinovější, ale nepřestane existovat. Moje děti například noviny nečtou, ale jednou týdně se podívají tady do té přílohy, v níţ má vyjít tohle povídání, a občas si tu i něco najdou. To myslím je to, co lze v novinách stále očekávat. Jiří Peňás: To by bylo hezké, kdyby to tak bylo. Jenţe noviny jsou také, ba především jistou ekonomickou „entitou“. A ta nemůţe existovat za předpokladu, ţe budou menší a menší a menší. Prostě jednou budou tak malé, ţe zaniknou a uţ nebudou. Petr Dudek: Jiří, ty si přece pamatuješ na devadesátá léta, kdy tady bylo mnohem více deníků neţ dnes. Kdo si dnes pamatuje na Svobodné slovo, Lidovou demokracii, Telegraf, Prostor, Český deník... Prostě ty noviny zanikly, no a stalo se něco? Jiří Peňás: Zanikly z různých příčin, hlavně z ekonomických důvodů v běţném konkurenčním boji. Nekončil ţánr novinářského psaní a nezanikalo čtenářstvo. To prostě přešlo na jiné deníky a novináři – tedy aspoň ti pouţitelní – do jiných redakcí. Teď noviny čeká pohlcení internetovým chaosem. A spolu s tím přichází i zánik, nebo přinejmenším obrovská modifikace ţurnalistické práce. To je jiné. Tomáš Trampota: V současnosti zaţíváme něco podobného, jako byl rozvoj masového laciného tisku ve dvacátých nebo třicátých letech minulého století: v Americe se tomu říkalo penny press, noviny za halíř. Tím, ţe noviny začalo číst více lidí, začalo to být zajímavé pro inzerenty, cena novin proto mohla jít dolů, takţe si je kupovalo více lidí, čímţ byly ještě zajímavější pro ty inzerenty, takţe byly peníze na rozvoj, ergo noviny byly kvalitnější. A my zaţíváme pravý opak. Po celém západním světě uţ celá léta trvale klesají náklady novin a v souvislosti s tím klesají samozřejmě také inzertní příjmy, takţe je stále méně peněz na obsah, na vlastní novinářskou práci. Zkušení, a tedy draţší novináři se propouštějí, protoţe na ně nejsou peníze, na články je Plné znění zpráv


méně času, vznikají za mnohem větší nervozity, přebírají se v rámci sdruţených produktů – jinými slovy, úroveň stále klesá. Jiří Peňás: To jste popsal, jako byste v nějaké té redakci pracoval... Martina Vojtěchovská: Já si nemyslím, ţe by tištěné deníky byly tak úplně odepsané. Bude jich asi ještě méně, budou jinak vypadat, budou tenčí, bude do nich psát méně novinářů... Jejich problém se ale samozřejmě nemůţe vyřešit tím, ţe by se jednoduše obsah papíru překlopil do digitální podoby. Ten zásadní problém – a uţ to tu několikrát zaznělo – je v tom, ţe lidé nejsou ochotni na internetu za informace platit. To je jedna věc. A souvisí s ní i druhá: příjmy za inzerci v digitálním prostředí jsou stále řádově niţší neţ v tisku. To znamená, ţe nejen v odcházejícím světě tisku, ale ani v digitálním prostředí nejsou prostředky na rozvoj kvalitní ţurnalistiky a generování toho, co je její podstatou – tedy slušného zpravodajství. Zkrátka, pro digitální prostředí se dosud nenalezla alternativa v příjmových zdrojích. Z toho plyne ta nervozita a nejistota. Milena Bartlová: Ono by asi bylo přesnější mluvit o tom, ţe ohroţen není ani tak papír, ten nám můţe být lhostejný, ale ohroţeni jsou lidé, jejichţ práce se na ten papír tiskne. Jiří Peňás: Děkuju, ţe jste to řekla. Protoţe samozřejmě lidé, kteří v novinách pracují, si mohou jen těţko dovolit to takto formulovat. Ondřej Štindl: Myslím, ţe určitý druh autorů není tak moc ohroţen a můţe naopak zaţívat něco jako konjunkturu. Mám na mysli takové, jejichţ prací je reflexe přečteného nebo třeba – jako v mém případě – viděného v kině; či lidí, jejichţ specialitou jsou texty typu: podívám se z okna a něco o tom zajímavého napíšu. Ale konec je nejspíš s tím druhem práce, který vyţaduje ze strany redakce čas a peníze. Například s představou: vypukne povstání v Jordánsku, pošleme tam Frantu na čtrnáct dní. Představa, ţe si internetové noviny budou moci dovolit platit zvláštního zpravodaje třeba v Sýrii, je nepochybně nereálná. To obstarají jen velcí, globální hráči. Jiří Peňás: No, obávám se, ţe ani ten typ „podívám se z okna a zamyslím se“ nebude zaţívat velkou konjunkturu. To uţ by muselo být extra přitaţlivé zamyšlení. Totiţ články na internetu mají jednu strašlivou věc, která se ovšem líbí technokratům a těm, kteří hodnotí vše podle čísel. Mám na mysli fakt, ţe je okamţitě vidět, kolik lidí to zajímá. A existuje zkušenost, ţe lidi ve větším měřítku bohuţel zajímají dosti pitomé věci. Říkám ve velkém mnoţství – a to velké mnoţství právě vydavatele zajímá. A lidé budou vţdy více klikat na článek o tom, na jak obskurní setkání mládeţe chodí dcera prezidenta, abych byl aktuální, neţ na analýzu českého školství. Nebo na skvostnou úvahu, co člověka napadá při pohledu z okna, i kdyţ takové články se v novinách zase tak moc nevyskytují. Ale vyskytují se tam třeba divadelní či literární recenze, které – obávám se – v prostředí internetu budou moci přeţít jen velmi těţko. Ty jsou totiţ z podstaty menšinové. Jejich místo bude moţná na specializovaných serverech, jak se to ostatně děje, ale kulturní rubriku si internetové deníky jen tak nepořídí. Velká přednost tištěných novin spočívala v tom, ţe byly komplexní, přinášely jak věci, které by měly nějak zajímat kaţdého, tak i věci z podstaty menšinové, tedy reflexi kultury nebo sloţitější a obsáhlejší politické komentáře. Obávám se, ţe tohle je na internet těţko přenosné. Mimochodem, mými nejoblíbenějšími internetovými „novinami“ byly Události Bohumila Doleţala – kaţdý den komentoval českou politiku a společnost – a velmi bych se divil, kdyby z toho mohl být ţiv. Jáchym Topol: Budu osobní. Já jsem do Lidových novin nastupoval před čtyřmi lety a přiznám se, ţe jsem se chvěl bázní a úctou z té tradice: bratři Čapkové, Peroutka, Gellner, Poláček, Valenta, Golombek... samá úctyhodná jména. Ale co je čekalo? Josef Čapek koncentrák a smrt, to samé Poláček, Peroutka koncentrák a exil, Gellner smrt někde v zákopech první války, Valenta nesměl publikovat. To ty naše starosti jsou proti nim komické. Prostě my máme nervozitu a stres a oni měli koncentráky. Ţijeme v době „tekuté modernity“, jak to nazval Zygmunt Bauman, naším údělem je nejistota. Jiří Peňás: Myslím, ţe to ale nebude jediný rozdíl mezi námi a Čapkem či Peroutkou nebo Poláčkem. A mezi Lidovými novinami tehdy a nyní. A nemyslím tím, ţe jen nutně v neprospěch těch současných. Ale ţe jsme ve velké nejistotě, to můţeme snad tady přiznat. V neposlední řadě i kvůli změně vlastníka, který se na nás snesl, a nikdo vlastně neví, co to znamená. Martina Vojtěchovská: To je také jeden z důsledků té změny: ţe totiţ kdyţ nejsou peníze, dostávají se média do rukou lidí, kteří je mají. Milena Bartlová: Já tady budu za provokatéra. Co říkáte představě veřejnoprávních novin? Nebo novin na bázi druţstevního vlastnictví? Ondřej Štindl: Ţe by byly v úplně stejném háji, jako jsou teď jakékoli soukromé noviny. Milena Bartlová: Nemusely by být. Je tam totiţ jeden podstatný rozdíl. Druţstevní nebo veřejnoprávní vlastnictví nemusí generovat zisk. Ondřej Štindl: Obávám se, ţe i značné části těch soukromých deníků se uţ delší dobu daří negenerovat zisk. Myslím si, ţe druţstvo, tedy vlastně sdruţení soukromých osob, by si nemohlo dovolit provozovat ztrátový deník, podobně jako si to nemůţe dovolit velký soukromý koncern. Dokonce si spíš myslím, ţe druţstvo by si to mohlo dovolit o hodně kratší dobu. Pokud jde o veřejnoprávní koncept novin, nevím, ţe by v některé západní zemi existoval, ale dobře, nevím všechno. Ale i tak moc nechápu přínos takového nápadu. Myslím, ţe by toho moc neřešil. Plné znění zpráv


Milena Bartlová: Zkusím ještě větší provokaci. Co takhle noviny se státním příspěvkem? Na modelu literárních časopisů, které tak vycházejí. Samozřejmě ţe by takové noviny musely být nezávislé na státu. Ondřej Štindl: Dobře, ale základní problém tištěných novin je, ţe jim ubývají čtenáři. Nevím, jak by se tohle státní podporou vyřešilo. Moţná by se prodlouţila jejich existence, ale byly by to noviny bez čtenářů. Nevím, k čemu by pak byly dobré. Milena Bartlová: Mně by nešlo ani tak o ty noviny samotné, ale spíš o moţnost udrţet práci pro kvalitní ţurnalisty a tím i prostor pro kvalitní ţurnalistiku. Petr Dudek: To je ale pak podobné jako zachránit horníky, i kdyţ nechceme těţit uhlí... Jáchym Topol: To mě napadá taková metafora, ţe novináři v tištěných denících jsou v situaci samurajů, kteří se celý ţivot cvičí v boji s mečem a ve sloţitých bojových uměních, zatímco na pobřeţí uţ přistála portugalská dělová karavela se ţoldáky vyzbrojenými arkebuzami. To je to, čeho se asi bojíme. Ondřej Štindl: To, o čem mluvila paní Bartlová, se podobá tomu, co funguje v některých uměleckých odvětvích. Totiţ to, ţe se udrţí v chodu, ale nezávisle na publiku. Třeba umělecký film určený pro festivaly. Výsledkem ale není tvůrčí svoboda, nýbrţ úplné podřízení se profesionálnímu publiku, protoţe to je to jediné, které se dívá. Nikdo jiný ne. Milena Bartlová: Mně šlo o kvalitní média. Ondřej Štindl: Ale kvalitu definuje kdo? Nějaký dozorčí orgán? Petr Dudek: Kvalitu můţe kaţdý vidět někde jinde. Noviny, aby fungovaly, musí obsahovat něco informačního, něco zábavného, něco poučného. V ideálním případě ideálně namíchané. Kaţdý má ovšem ten koktejl rád v trochu jiném sloţení. A kaţdý má trochu jinou představu o tom, co je to kvalitní. Jiří Peňás: To „namíchaní“, to je právě to, co by dobré noviny měly nabízet – a někdy to tak dokonce dělaly. Tedy poskytovaly jakýsi „komplexní“ obraz světa: od domácí politiky přes zahraničí, ekonomiku, kulturu aţ po sport a třeba ještě sudoku. V novinách bylo místo pro různé ţánry, od zpravodajství přes komentáře, analýzy, rozhovory, samozřejmě recenze či fejetony. Pochopitelně, mluvím o ideálních novinách: někdy se můţete rozkrájet, a stejně to nikoho nezajímá, to uţ tak na světě chodí. Moje obava ze soumraku tištěných novin proto pramení z obavy, ţe tenhle pestrý, ale nějak strukturovaný a přece jen přehledný „obraz světa“ se ponoří do bezedného internetového močálu, v němţ se vše rozmělní do jedné stále se převařující digitální kaše. Tomáš Trampota: Elektronická média pracují v jiném módu, s tím je nutné se smířit. Existuje taková teorie, ţe kaţdé médium má svou technologickou předpojatost. Televize a rozhlas mají časovou linearitu: zprávy jsou kratší a obsahují méně informací. Psaný text má lepší předpoklady k analýze a k moţnosti podávat těch informací více. Internet můţe poskytnout obojí. Jiří Peňás: Jenţe průměrná doba čtení článku na internetu je pár desítek vteřin. Prý se téměř nečtou články delší neţ tři odstavce. Ale jiná věc: kdyţ tu nesměle mluvíme o nějaké podpoře novinářů či jejich práce, jen si zkuste představit, ţe bychom s tím vyšli na veřejnost a doporučili lidu, ať si nás váţí, ţe jsme pro něj prospěšní. Obávám se, ţe výsledkem by byl ještě urychlenější zánik tohoto oboru. Milena Bartlová: Jediná šance pro noviny je, ţe toho budou přinášet mnohem víc neţ jiná média. A tím nemyslím kvantitativně, ale obsahově, analyticky. Pořád si myslím, ţe podstatou novin je fundované politické zpravodajství doplněné nezávislými komentáři a analýzami. Ak tomu samozřejmě kvalitní publicistika, kulturní i jiná. Já věřím, ţe o tohle bude vţdycky zájem – moţná ne na papíře, ale nevidím důvod, proč by to nemohlo být na internetu. Ondřej Štindl: To, o čem mluvíte, ale není vůbec nijak vázáno na papírové noviny: stejně tak mohou všechny tyto ţánry vycházet v časopisech. Nesdílím ale váš optimismus, ţe je tady nějaká statisticky relevantní mnoţina čtenářů, kteří baţí po kvalitní ţurnalistice, které se jim bohuţel nedostává. Samozřejmě slyším od celkem velkého mnoţství lidí, ţe úroveň tisku se v posledních letech hodně zhoršila, dokládají to různými argumenty, mnohdy přesvědčivými. Nemyslím si ale, ţe by deníky ty dnešní potíţe neměly, kdyby byly výrazně kvalitnější. Základní charakteristika dnešního většinového čtenáře je, ţe chce číst to, co uţ zná a co si uţ myslí. A politický komentář povaţuje za dobrý, kdyţ s ním souhlasí. Nemyslím, ţe by to jinde bylo o moc jiné. České noviny či média obecně to vţdy budou mít těţší – a budou i horší – neţ média třeba německá, protoţe absolutní počet těch, kteří budou chtít kvalitu, bude vţdy podstatně menší. To se nedá nic dělat. Milena Bartlová: To by ale znamenalo, ţe česká média jsou vţdy odsouzena k horší kvalitě. A s tím se přece nelze smířit. Proto si myslím, ţe není od věci nějaká podpora od státu. Petr Dudek: To je ale přesně věc, kterou v této zemi vůbec neumíme. Veřejnoprávní média dostávají koncesionářské poplatky, jejichţ výši určuje Poslanecká sněmovna. Výměnou za tuto moţnost si politici veřejnoprávní média přivlastňují. Výsledky jsou velmi nevábné. Opravdu chceme – a máme zapotřebí – vytvořit další médium tohoto druhu? Milena Bartlová: To, ţe něco doteď nefunguje, ještě neznamená, ţe se toho i do budoucna předem vzdáme. Petr Dudek: Kdyţ se poučíme, jak věci nefungují, můţeme z toho odvodit, jak budou fungovat – tedy nefungovat – v obdobném modelu. Tomáš Trampota: S tím nesouhlasím. To, ţe věci nefungují, neznamená, ţe nemohou fungovat v jiném sociálním nebo kulturním kontextu. Příkladem je Skandinávie, která je typická svými intervencemi do sociálního Plné znění zpráv


prostředí, včetně toho mediálního. Tam třeba svého času řešili, jak zajistit, aby v různých oblastech země byly vedle sebe v rovnováze různé ideologie, řekněme, aby tam byla k dispozici média spíš pravicová vedle těch spíše levicových. A vůbec se úvah o něčem takovém nebáli. Jiří Peňás: Obávám se, ţe tohle je moţné jen ve společnostech, kde lidé jsou zvyklí, ţe se dohodnou a ţe naleznou nejlepší řešení – nebo prostě alespoň to nejmíň špatné. A to myslím bohuţel není případ společnosti naší. Ta ví, ţe to nakonec stejně vţdycky špatně dopadne, takţe to pro jistotu ani nezkusí. Jáchym Topol: Ale tak se toho všeho tak neděsme. Ano, ţijeme v období nového barbarství a bezduché zábavy. Ale kdyţ si představíme, čeho všeho se lidé děsili, jakou strašnou budoucnost lidstvu předpovídali Orwell, Huxley nebo Zamjatin, tak se máme přímo báječně. Zdravý činorodý duch nakonec zvítězil. Ondřej Štindl: Nebo se lidé k novinám vrátí, protoţe se dostanou do situace, kdy budou na nějaké úrovni zpracované informace nutně potřebovat. I kdyţ nevím, jestli si tohle tak úplně přát... *** Zásadní problém je v tom, ţe lidé dnes nejsou moc ochotni platit za informace. Ani na papíře, ani na internetu. Martina Vojtěchovská šéfredaktorka Mediaguru.cz Situace novinářů není ztracená, je jen ohroţená. Ano, čtenář novin bude stále menšinovější a menšinovější, ale nepřestane existovat. Petr Dudek redaktor Českého rozhlasu V současnosti zaţíváme něco podobného, jako byl rozvoj masového laciného tisku v Americe ve dvacátých nebo třicátých letech minulého století. Tomáš Trampota mediální teoretik Novináři v tištěných denících jsou v situaci samurajů, kteří se celý ţivot cvičí v boji s mečem, zatímco na pobřeţí uţ přistála karavela se ţoldáky vyzbrojenými arkebuzami. Jáchym Topol spisovatel Foto popis| Obraz z mizejícího světa. Záběr ze slavného filmu o tiskovém magnátovi Občan Kane, rok 1941. Na holdách novin se tyčí reţisér a představitel titulní role Orson Welles, vedle něho Joseph Cotten. Foto autor| FOTO: A JANUS FILMS RELEASE Foto popis| MILENA BARTLOVÁ historička umění Foto popis| PETR DUDEK redaktor Českého rozhlasu Foto popis| JÁCHYM TOPOL spisovatel Foto popis| TOMÁŠ TRAMPOTA teoretik médií, FSV UK Foto popis| ONDŘEJ ŠTINDL redaktor LN Foto popis| MARTINA VOJTĚCHOVSKÁ šéfredaktorka Mediaguru.cz

Hlody páteční aneb miluji naše média (Petr Paulczynski) 11.10.2013

idnes.cz - blog

str. 00

Hlody páteční aneb miluji naše média Klaus Homeles Tak nám taťkovi bývalému nejvyššímu v Americe dali nějakou medaili. Nejde teď o to daj-li medaili či nedaj-li medaili. Jde o to, jaké reakce se daly očekávat v tuzemském klimatu rozděleném na ty, co ho mají rádi a na ty co ho rádi nemají. A na reakce mediální. No co se diskusních fór a fejsbůku týče, tam se to teda mimořádně vyvedlo. Aby pravda a láska zvítězila, neštítí se zhusta její nositelé i lţi a nenávisti. Člověk kouká kde a mezi kým to ţije, jaký ksindl vylévá svou nevzdělanost v komentářích. Po jednom pojmenujeme i veřejné záchodky, přestoţe právě on tu nechal komanče dodnes, druhého poblijeme i kdyby se na hlavu stavěl. Jó, kdyby tak onu Truman - Reaganovu medaili získal bývalý prezident Havel, to by bylo holadryjo. Naševaše by jásala od rána do noci, titulní stránky všech novin s palcovými titulky o serverech nemluvě. Hotové orgie. O Klausově medaili Lidovky informovaly na poslední stránce v rubrice Střípky. A ti co něco napsali, psali hovadiny. tak nějak si popletli boj proti komunistickým idejím a postojům s bojem proti KSČ (KSČM). Úplně zapomněli, ţe to byl Václav Klaus kdo u nás prosadil přechod od komunismu k trţnímu hospodářství, místo nekonečných debat o "hledání třetí cesty". Coţ je z hlediska boje proti komunismu určitě důleţitější neţ podpis nějaké Charty. A co se Plné znění zpráv


Grebeníčka na Hradě týče coţ byl častý argument, tak asi takhle. Klaus nikdy nepřijal Grebeníčka na Hradě. Grebeníček byl pozván do Lán spolu se všemi předsedy parlamentních stran. A byl pozván aţ potom, co byli poslanci KSČM zvoleni hlasy komunistů a sociálních demokratů poprvé od Listopadu do vysokých ústavních funkcí místopředsedy Poslanecké sněmovny a předsedů výborů sněmovny. A ještě přidám hlas mého přítele politického komentátora Tomáše Haase. Nevím, proč je nutno ventilovat nenávist ţalováním a pomluvami, kdyţ je někdo z nás ve světě oceněn. Já to beru jako ocenění náš všech. Byl jsem na Torontské univerzitě přítomen udělování čestných doktorátů jak prezidentu Havlovi, tak Václavu Klausovi. Z obojího jsem měl radost a na oba jsem se cítil hrdý. Nechápu lidi, kterým můţe vadit to, ţe Václav Klaus byl oceněn americkou nadací obětí komunismu. A ještě méně rozumím těm, kdo píší americké nadaci ubrečené protesty a denunciace. Říkají jim, ţe se kdosi v České republice pohoršuje nad tím, ţe si dovolují sami určit, koho chtějí ocenit a nezavolají k tomu účelu české kádrováky. Říkají jim, ţe o tom, kdo se zaslouţil o poráţku zločinného systému nemohou rozhodovat, ţe na to nejsou dost kvalifikovaní a ţe má kdosi rozhodovat za ně, asi tak, jako komunisté po válce rozhodovali o tom, kdo byl odbojářem a kdo ne. A naznačují, ţe komunismus u nás ještě poraţen nebyl, ţe jeho metody udavačských dopisů a kádrových posudků stále, byť v jiné formě, stále přeţívají. Pochybuji, ţe tím zvýší naši prestiţ. A pojďme na titulky. Klaus jako Horáková. Dostal metál za boj proti komunismu. Napsaly jedovatě Lidovky.cz. Klaus převzal ve Washingtonu Trumanovu-Reaganovu medaili svobody, kterou kaţdý rok uděluje nezisková organizace Victims of Communism Memorial Foundation. Medaili v minulosti získal například i bývalý polský prezident Lech Walesa, bývalý papeţ Jan Pavel II. či Milada Horáková. Organizace ocenění udílí osobnostem, které prokázaly celoţivotní oddanost svobodě a demokracii a byli vţdy odpůrci komunismu a jiných forem tyranie. Václav Klaus během svého projevu při přebírání ceny poděkoval za připomínání obětí komunismu. "Komunismus nesmí být zapomenut. Tragédie, které jsou s ním spojené, nesmějí být marginalizovány, nesmějí být politicky korektně dezinterpretovány, ne-li dokonce omlouvány, nesmějí být povaţovány za neopakovatelný výstřelek, ke kterému došlo více méně náhodou," uvedl Klaus. Bývalý český prezident ve své řeči zdůraznil, ţe se nyní "musíme utkávat s komunismem v jeho nových převlecích, v nových šatech, které jsou občas tak elegantní a barevné, ţe zakrývají jejich skutečný obsah". Následně mezi těmito novými formami vyjmenoval agresivní human-rightismus, který se podle něj přeměnil v mocný nástroj potlačování tradičných občanských práv, transnacionální progresivismus, jenţ propaguje globální vládnutí, morální relativismus a moderní environmentalismus a jeho extrémní verze, kterou je doktrína globálního oteplování. Jiný přítel napsal: "Mne fascinuje, jak se všichni opupínkovávají, ţe Václav Klaus dostal antikomunistickou cenu v USA a všichni s vyrašenými pupínky jsou zcela klidní, ţe u nás doma bolšáni obsadili většinu ústavních institucí včetně úřadu, který zkoumá, kde udělali soudruzi (nejen z NDR) chybu. Bolšání v TV, bolšáni a StBáci se chystají do vlády, kupují si noviny a časopisy (TV aţ po volbách), ale většina opupínkovaných řeší Václava Klause." A jako ukázku inteligence našich novinářů co si troufají kopnout do Klause uvádím ukázku z článku nějakého "JŠ" na iDNES.cz. Já bych ho vyrazil na hodinu. A kdyţ uţ jsme měli Klause, nezapomeneme ani na Havla. I ten měl titulek: Havlovo jméno zní z akademického titulu, získají ho i cizinci. Jméno bývalého českého prezidenta Václava Havla je prý tak slavné, ţe se stalo součástí vysokoškolského titulu, který získají studenti dvouletého mezinárodního programu ze Sorbonny či Oxfordu. Po exprezidentovi ho pojmenovala Univerzita Karlova. Magisterskou specializaci "Václav Havel EUROPAEUM MA Programme" pokřtila Univerzita Karlova před pár dny. Magisterská specializace je určená pro ţáky Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Program se zaměřuje na evropskou politiku, soudobé dějiny, sociálně právní a geografická studia a evropské mezinárodní vztahy. Jeho součástí budou třeba i dva jarní týdny na Oxfordu. Nu, co dodat. Kdyţ se podíváme na ty studijní obory, tak to teda váţně asi to hospodářství slupne jako malinu a HDP poskočí jak Váňův Tiumen. Ptala se kamarádka, ţe by ji docela zajímalo, co přesně se v rámci tohoto oboru bude studovat? Toţ moţná takhle: základ bude tvořit euronauka, šmrncnutá samostatnou tibetonaukou, následovanou globálně oteplovací naukou. Nakonec bude vše zahaleno do pláštíku nepolitické politologie. A tohle by mohli být vyučující. A koukněme za hranice. Muslimské bratrstvo bylo v Egyptě rozpuštěno. Egyptská náboţensko-politická organizace Muslimské bratrstvo oznámila, ţe byla úřady rozpuštěna, ovšem nevyjádřili se, zda ukončí činnost. Vedení Muslimského bratrstva je vězněno pro podezření ze způsobení smrti. Egyptská vláda zmrazila zakázané organizaci bankovní konta. Dále vláda zabavila veškeré finanční prostředky této islamistické organizace. Muslimské bratrstvo jiţ nepatří k neziskovým organizacím a nemůţe pokračovat ve své činnosti. Navíc tato činnost jim byla i zakázána. Připomeňme, ţe tato teroristická organizace byla při převratu v Egyptě podporována USA. Nyní se stav v této africké zemi normalizuje. Zajímavé na tom je, ţe americká administrativa zmrazila finanční a vojenskou pomoc, zatímco ji naopak poskytovala těm, co zavlékají další zemi do islamistického marasmu. Nezbláznil se v té Americe někdo? Plné znění zpráv


A ještě jedna z muslimské demokracie. Gay detektory budou bránit vstupu gayů do států perského zálivu. Cizinci vstupující do zemí Rady spolupráce arabských zemí Perského zálivu (Bahrain, Kuwait, Oman, Qatar, Saudská Arabie, Spojené arabské emiráty) jsou jiţ dnes podrobováni rutinním zdravotním prohlídkám. V jejich rámci budou brzy podrobováni testu, který má zjistit, zda cestující je gay, lesby, bisexuálové, nebo transsexuálové. Tito lidé nebudou vpouštěni do země. Yousouf Mindkar, ředitel veřejného zdravotnictví na Kuwatském ministerstvu zdravotnictví oznámil, ţe je vyvíjen test, který bude schopen rozpoznat sexuální preference odlišné od většinového standardu. Dnes je homosexualita trestná v 78 zemích světa a v pěti zemích je za "nestandardní" sexuální aktivitu stanoven trest smrtí (Iran, Saudi Arabia, Sudan, Yemen and Mauritania.). Doufám, ţe se všichni gayaktivisté včetně jistého Putny ozvou stejně razantně, jako v případě Ruska. Nebo ne? Kde sakra všichni jsou ti zastánci práv homosexuálů? Proč jindy proteplá Strana zelených nepíše protestní nótu saúdskému velvyslanci? Kde jsou ti, co si honili své ego holými prdelkami gay pride? Já vám to povím jsou zalezlí a s ocasem mezi nohama hrají mrtvé brouky. Protoţe jsou zmateni, jak letuška co jí vrazili do ruky lístek na vlak. Mají hájit práva teplých, nebo nedej bůh kritizovat jejich kamarády s ručníkem na hlavě? A vraťme se domů. Tohle je titulek. Ušmudlaný deal: Koupí stát bývalé sídlo Economie za 300 milionů? Vláda se chystá pořídit pro Úřad práce budovu od firmy s akciemi na majitele. Narychlo, bez otevřeného tendru a za cenu, jeţ budí rozpaky, píše ČESKÁ POZICE. Jde o bývalé sídlo vydavatelství Economia, jeţ patří miliardáři Zdeňku Bakalovi. Pokud by kabinet transakci schválil, mohli majitelé nemovitosti slavit. Podařilo by se jim totiţ bez otevřeného tendru udat státu budovu, o níţ se kupci zrovna neperou, a inkasovat skoro 300 milionů korun. Hoši, hoši, odborníci vládní. Vy nevíte, ţe existují dva znalecké posudky stanovující cenu obvyklou zmíněného objektu. První z konce února letošního roku hovoří o 255 milionech korun, druhý ze začátku září vyčíslil cenu obvyklou na více neţ 301,6 milionu korun? Proč se necelé tři týdny před volbami spěchá s uzavřením ušmudlaného dealu? A navíc: Vlastníkem nemovitosti je společnost Alkatria, která vznikla na konci roku 2011. Firma má akcie na majitele. Začátkem září 2013 byl do obchodního rejstříku vloţen dokument, z nějţ vyplývá, ţe 20procentním majitelem cenných papírů je společnost s anonymními akciemi Lagheta, zbývajících 80 procent patří kyperské firmě Stelleri Holding Limited. Pokud Úřad práce ČR bývalou budovu Economie získá, komu konkrétně peníze z obchodu poplynou? Tak jen do toho. Pan Ištvan určitě číhá. Za Kalouska na ministerstvu fungovala protekce i šikana, tvrdí Fischer. V době, kdy byl ministrem financí Miroslav Kalousek, v resortu kvetla šikana, kterou nikdo neřešil. Určití zaměstnanci naopak jezdili na měsíční sluţební cesty, které se však nikdy neuskutečnily. To jsou závěry interní prověrky na ministerstvu financí v čele s Janem Fischerem, který Kalouska ostře kritizuje. Fischer dále uvedl, ţe dosud neviděl resort, který by byl tak netransparentní jako právě ministerstvo financí za Kalouska. Podle Šrámka prověrka ukázala systémové chyby v řízení ministerstva i osobní pochybení vedoucích úředníků, zejména personálního útvaru. Fischer proto zvaţuje personální obměny. A co na to Kalousek? "Jan Fischer se definitivně zesměšnil. Doufám, ţe to v historii dehonestačních pokusů bude pouze jeden jediný případ, kdy člen vlády obviní svého předchůdce, ţe nekontroloval pracovní docházku," reagoval na Fischerova obvinění Kalousek. "Já sám jsem docházku nikdy nekontroloval, to není náplní práce ministra. Naopak jsem velmi náročně kontroloval pracovní výsledky. Odmítám, ţe bych kohokoli šikanoval. Toto prohlášení zcela koresponduje s předvolebním časem a morálním profilem pana Fischera," řekl iDNES.cz Kalousek. A přidáme rubriku předvolební hlody: Dobrý den, ale nezlobte se na mne. Budete opět zvyšovat daňovou zátěţ, tak jak udělal v rozporu se sliby pan Kalousek a pořádat hon na ţivnostníky, tak jak předvedl pan Drábek? Protoţe to opravdu není ani konservativní ani pravicové. Jak vám mám opět věřit, kdyţ jste minule nějak pozapomněli na své proklamace? Já si podporu podnikání tedy prakticky představuji úplně jinak. Nejsem si vůbec jist, jestli si mám opět sednout na rozpálená kamna a volit TOPku. Kandidát ANO v předčasných volbách Jiří Zlatuška pak pokračuje tím, ţe pro něj jsou vazby kmotrů mnohem nebezpečnější neţ jasná politická snaha Andreje Babiše. „To, ţe má pan Babiš rozumnou ekonomickou sílu, jenom umoţňuje, ţe politické hnutí můţe mít úspěch tváří v tvář masáţi, kterou by jinak udělaly ty zavedené strany. Kdyţ pendluji mezi Brnem a Prahou, tak počet billboardů ODS, pokud jsem si všiml, je zhruba tak desetinásobný, neţ má ANO. A v tomhle kontextu mi připadají ta slova velice úsměvná,“ podotýká Jiří Zlatuška, jenţ byl v roce 2002 zvolen jako nezávislý do Senátu za stranu LiRA. Tak opravdomluvnosti pana Zlatušky víme své. Kdo neví, můţe si počíst ZDE. A trocha bulváru: Nemůţeme vynechat zda Kate Zemanová byla na pornovečůrku či nebyla-li tam. Pornoherec z akce, kde měla být Zemanová prý promluvil. Stále více se zdá reálnější, ţe pornovideo, na němţ je prezidentova dcerka Kateřina Zemanová (19), není podvrh. Rozvášněná tanečnice s tváří první slečny je povědomá i pornoherci Janu Veličkovi (28), který na akci loni v září účinkoval. Milý bulváre, běţ s takovým titulkem do hajzlu. Was ist das "je povědomá" Tak buď to je ona nebo to není ona. Ostatně i kdyby to ona byla. Všichni jsme byli mladí, hormony si poroučet nedají. A kdo nikdy nebyl na akci, kde se hrála flaška ať hodí kamenem. A stejně si budu myslet, ţe je to lhář. A zprávy o počasí: Pohledem z okna jsem zjistil ţe je listopad. V podkrovní trucovně se mi potácí jakási podzimně zblblá masařka. Sklípkan ji hladově pozoruje. Zkusil jsem na ni Biolit. Lítá dál, zato jsem upadl uţ 2x Plné znění zpráv


já. Taky prý má o víkendu sněţit. Pavouk se zajímá o koupi papučí přaskáčů. Musím se začít zajímat o zimní gumy. Na auto samozřejmě. A zakoupit sůl. V zimě nebude, protoţe bude v polských salámech. Zlatý Kostelecký párky. V těch jsou jen smrkový piliny a remitenda Mladé fronty. A z mého ţivota: Milá EU zase něco vymyslela s cigaretama. Nějak mi to uniklo. Jsem sice nekuřák, ale je důleţité vědět, co všecko se nebude smět kouřit? Abych si i jako nekuřák ještě uţil. Samozřejmě nemám na mysli navoněný cigára! Říkají, ţe ţeny mohou kouřit vše. Nejen tabákový výrobky! Dále prý bude následovat zákaz hry na hoňku a následně bude zřízena funkce eurokomisaře pro pásy cudnosti. Aţ se podruhý narodím, chci být euroúředníkem a vymýšlet pro lidi dobro. A na Fejsbůku napsali: @Simindr Miliardář (StB/KSČ), nespravedlivě obviněná úřednice, průměrný divadelník, kariérní diplomat (KSČ), průměrný novinář (KSČ). Váţně ANO? MM: Česká republika je na tom, pokud se týká vzdělání, v mezinárodním srovnání dobře. Tak říká čerstvá zpráva. Jak si však potom vysvětlit stávající volební preference? Stačí se jen podívat na předvolební plakáty SPOZ. Zastavili jsme Kalouska. Jen tohle je jedna obrovská leţ. Jak ho mohli zastavit, kdyţ ještě nebyli parlamentní stranou? Nebo to svědčí o tom, ţe opravdu existuje propojení Hrad-Istvan. Jiná verze není moţná. Badatelé sdruţení v Centru pro vědu a výzkum slezli do kanálů, odebrali exkrementy a pár hoven a zjistili, fajnšmekři jedni, ţe v Praze je jedničkou kokain, v Plzni ţe vede heroin a v Brně extáze a kdyţ pominu to, ţe tyto výsledky povaţuju za irelevantní, jelikoţ se jim to v laboratoři pomíchalo Moje máma si přála, abych šel mávat Hitlerovi, kdyţ přijel do Prahy. Protoţe to bylo pro mé dobro a máma chtěla mít klid, podepsal jsem spolupráci a udal pár odbojářů. Ale to bylo jiné Gestapo, to hodné. A navíc, koho by to zajímalo, tolik let od Protektorátu... Onehdy jsme s jedním kamarádem láteřili nad stavem absurdit na prostoru starého kontinentu. Jednou z echt výţivných byla ta jak se budují u některých silnic speciální koridory pro obojţivelníky (ţáby a ostatní). Ty se skládají z jakéhosi kbelíku, do nějţ ţaby padají a potom drenáţní roury, jejímţ prostřednictvím ţáby komunikaci překonávají. Paradoxně z tohoto řešení nemají největší radost ekologové, ale čápi, kteří se nemusí unavovat lovením potravy Výběr daně z příjmu z přiznání ( OSVČ): 2009: (jiţ rok fungují paušály) 5,6 mld. Kč. Rok 2010 ( jiţ druhý rok fungují paušály): 8 mld. Kč. Rok 2011: začíná hon pana Kalouska na údajně devastující účinky paušálů: 2,9 mld. Kč. Rok 2012: 3,3 mld Kč. Za 9 měsíců roku 2012 bylo vybráno 600 mil Kč, za 9 měsíců roku letošního necelých 100 mil. Kč... Neviděl jste někdo ţivého OSVČ? A na konec něco veselého A to je dneska všecko.

URL| http://paulczynski.blog.idnes.cz/c/366231/Hlody-patecni-aneb-miluji-nase-media.html

Vesnice pro seniory? Lepší než ústavy 11.10.2013

Lidové noviny str. 17 Senioři 2013 KATEŘINA HEJDOVÁ

Jen třetina těch, kteří ţijí v léčebnách, potřebuje odbornou péči. Jak nemít strach o nejstarší členy rodiny a nechat je ţít doma? Ţít déle doma. Kampaň začátkem října odstartovala v ČR podporu sociálních sluţeb v přirozeném prostředí. Je reakcí na novou studii, podle níţ v léčebnách či jiných zdravotnických zařízeních končí ročně 40 tisíc seniorů. Coţ je třikrát více, neţ je nutné. Vesnice a města, kde budou většinu obyvatelstva tvořit lidé starší 60 let. Co v tuto chvíli vypadá nejspíš ze všeho jako pohled do příběhů z fantasy románu, má k realitě překvapivě daleko blíţe neţ představa seniora šťastně ţijícího v domově důchodců či jiném sociálním zařízení. Devět českých seniorů z deseti si přeje doţít v rodinném prostředí, tedy doma. A devět z deseti jich umírá v některém z ústavů. Plné znění zpráv


Přitom podle studie, kterou podpořilo téţ MPSV, je tak vysoké číslo naprosto zbytečné. Zdravotní stav většiny z těchto „pacientů“ trpících neléčitelnou „nemocí“ zvanou stáří totiţ ústavní péči ve skutečnosti neodpovídá (coţ se ale můţe po přestěhování do ústavu rychle změnit). Obviňovat Čechy rovnou z toho, ţe se svých – řečeno po indiánsku – stařešinů prostě zbavují, by bylo přehnané. Byť i takové případy by se jistě našly. Důvodem umisťování seniorů do ústavní péče je především neinformovanost o moţných alternativách. Přesvědčeni jsou o tom nejen lidé z iniciativy Ţít déle doma. „Po staletích bloudění se vracíme tam, kde jsme začali. Domů. Odborně se tomu říká deinstitucionalizace,“ říká ředitel projektu Jan Lorman. Pokud se rozhodnete, ţe se o svou babičku, dědečka či rodiče postaráte sami a umoţníte jim doţít v zázemí domova, stát vám poskytne podporu. Respektive vašemu svěřenci. Můţete například zaţádat o státní podporu, která je odstupňována podle zdravotního stavu seniora, o kterého se oficiálně na úřadě přihlásíte. Vzniká ale také stále více soukromých firem, kde si na starání se o seniora můţete najmout pomocnou zdravotnickou či jinou speciální sílu. Ti majetnější moţná pak budou mít chuť vyzkoušet první seniorské vesnice, kde si kaţdý můţe zaplatit nájem v domku či si jej rovnou koupit. Jedna z takových vesnic stojí v chráněné oblasti Pálava, další v Brodu nad Dyjí. „Prvotní nápad jsem dostal v době, kdy jsem projektoval část domu pro svou maminku. Vytvořili jsme jí samostatnou jednotku, od které uţ zbýval jen krůček k malému domečku,“ říká investor projektu Formóza Karel Pavelek. Pečovatelská generace je ochotná obětovat se Čtyřicet řadových domků je postaveno do tvaru obdélníku, patří k nim park. Pavelek se snaţí nevydávat Formózu za domov důchodců, ale za bydlení v řadovém domku. S domovy důchodců má ale bydlení kousek od centra pětisethlavého Brodu nad Dyjí společné to, ţe například s údrţbou domků seniorům pomáhá personál. Nicméně jiný název funguje i psychologicky. Tisíce seniorů si totiţ přejí jediné: hlavně ne do domova důchodců! Mezi námi tak ţije 80 tisíc rodin, které kaţdodenně pečují o své stárnoucí, více či méně soběstačné členy. Všichni tito lidé by dohromady naplnili čtvrtmilionové město. Odhadem dalších 120 tisíc rodin pomáhá svým seniorům občasnou výpomocí. Vyplývá to alespoň ze studie Hynka Jeřábka z Institutu sociologických studií při Fakultě sociálních vědUniverzity Karlovy. Autor knihy Mezigenerační solidarita v péči o seniory se tematice věnuje řadu let a jeho cílem bylo představit veřejnosti tzv. „pečovatelskou generaci“ rodin, které se starají o své stárnoucí či nemohoucí blízké. Obětují jim svůj čas a pohodlí, své koníčky a dovolenou a věnují pečování o něměsíce a roky svého ţivota. Rodinná péče se podle Jeřábka pruţně přizpůsobuje potřebám seniorů a nárokům péče o ně. Rodiny, které svým blízkým tu a tam pomáhají, se starají v průměru „jen“ 28 hodin za týden. Pomoc s větším počtem úkonů, které starý člověk nezvládá, vyţaduje na 48 hodin týdně a nezbytná osobní péče o seniora zabere rodině kolem 62 hodin za týden. Stát a jeho instituce ovšem tuto přizpůsobivost aktuální situaci přehlíţejí. Dodrţují standardy profesionální zdravotnické péče, ale nejsou uţ schopny plně nahradit péči rodiny. Ideální je pak jistě kombinace obého. Proč se ale vlastně pečovatelská generace objevila na scéně? Protoţe současná situace v ČR nenabízí více reálných moţností. Pokračování na straně 18 Vesnice pro seniory? Lepší... Dokončení ze strany 17 Početná je totiţ stále i skupina těch, kteří by do domova důchodců rádi (či by je tam rády měly jejich rodiny), ale místo pro ně jaksi nezbývá. Koncem loňského roku například v Česku nabízelo sluţby seniorům zhruba 500 různých domovů nebo penzionů dohromady se čtyřiceti tisíci lůţek. Pořadníky jsou přesto dlouhé a na umístění se čeká i několik let. Co dělat ve chvíli, kdy si nemůţete dovolit kvůli péči o druhého opustit práci, místo v domově důchodců pro blízkého nenajdete a jeho zdravotní stav je tak špatný, ţe prostě nemůţe ţít samostatně? Zkuste interaktivní dotazník (pro seniory a jejich pečující) MPSV ČR, který vám najde vyhovující sluţby přímo na míru – vašemu zdraví, fyzické kondici i místu, kde ţijete. Pokud nenajdete volné místo v některém ze specializovaných sociálních zařízení v dosaţitelné vzdálenosti od domova, zkuste zvolit alternativní řešení či kombinaci několika sluţeb. Někdy je stěhování sice nejjednodušší, ale ne nejvhodnější řešení. Podle studie ministerstva práce a sociálních věcí na téma seniorské bydlení v Česku odchod do domova důchodců není stále ještě povaţován za pouhou změnu adresy, za způsob získání nového domova, kam se klient stěhuje rád. A uţ vůbec se senioři netěší na to, ţe díky poskytovaným sluţbám konečně získají dostatek volného času pro své zájmy, odpovídající péči a především jistotu, ţe doţijí svůj ţivot důstojně a klidně. Naopak. V Čechách se stále ještě do domova důchodců „dává či odkládá“ a tento krok je vnímán jako projev nezájmu a neochoty dětí a vnuků postarat se o rodiče či prarodiče. Plné znění zpráv


V západní Evropě naproti tomu funguje nejčastěji model bydlení v seniorských rezidencích a domech. Takové řešení sice bývá finančně náročnější, nicméně uspokojivé pro všechny – pro seniora i jeho rodinu, která stejně jako on nemusí trpět pocitem, ţe se jej na stáří „zbavila“. Princip seniorských rezidencí se přitom liší od tradičního modelu ústavní péče pro seniory. Především–senioři tam odcházejí v době, kdy jsou aktivní a zcela nebo z velké míry soběstační a jejich soběstačnost je i nadále intenzivně podporována, nikoliv potlačována. Ke standardním sluţbám patří třeba mytí oken, návštěva kulturních akcí apod. – v závislosti na nabídce konkrétního zařízení. Jako nadstandardní sluţby si lze objednat například dodávku stravy, praní a ţehlení prádla, návštěvu kadeřníka či manikúry, obstarávání nákupů a další. Přestěhování do seniorské rezidence prostě není vnímáno jako poslední moţné řešení. I závěrečnou třetinu ţivota si lze totiţ s chutí uţít. Foto popis| Nechte nám náš domov! V rámci projektu Ţít déle doma se představuje desítka seniorů, pro které je domácí prostředí alfou i omegou jejich ţivota. Bez domova by jejich ţivot ztratil smysl. Foto autor| FOTO VÁCLAV JEDLIČKA

"Oživme Hollar!" vyzývají studenti a otevírají FSV UK veřejnosti 10.10.2013

protext.cz str. 00 hha

dce kom

Praha 10. října (PROTEXT) - Studentská iniciativa Oţivme Hollar! se dlouhodobě snaţí podněcovat společenský ţivot v sídle Fakulty sociálních věd UK. V rámci sobotního otevření Smetanova nábřeţí proto pořádá akci "Hollar jako kdyţ tiskne". Příchozím nabídne vernisáţ koncertních plakátů Štěpána Adámka, panelovou diskuzi s předními českými vydavateli nezávislých periodik nebo experimenty s klasickou fotografií. V sobotu 12. října se letos naposledy v rámci projektu Nábřeţí ţije uzavře Smetanovo nábřeţí automobilům. Na dočasné pěší zóně, která je tematicky věnovaná výtvarnému umění, fotografii a filmu, chystá vlastní program i studentské hnutí Oţivme Hollar. "Budovu školy vnímáme i v širším kontextu města, stejně tak její funkci ve společnosti. Dočasné uzavření Smetanova nábřeţí autům je pro nás ideální příleţitost zpřístupnit prostory a dění na univerzitě i širší veřejnosti,“ říká zakladatelka iniciativy Kateřina Písačková. Přímo v budově univerzity proběhne diskuse na téma "Jak vydávat" se zástupci nezávislých vizuálních periodik a vydavatelství (OKOLO/Pedal Project, Polí 5, Rajón, Carton clan), kterou bude moderovat publicista Michal Nanoru. V nepouţívaných garáţích ve vnitrobloku budovy, o jejichţ přestavbu v moderní studentský prostor studenti dlouhodobě usilují, proběhne vernisáţ výstavy plakátů výtvarníka Štěpána Adámka. Ten je úzce spjatý s nezávislou hudební scénou kolem legendárního klubu 007 na praţském Strahově. Sami studenti v budově připraví několik interaktivních instalací, které návštěvníkům mimo jiné vysvětlí princip camery obscury - fyzikálního jevu, na jehoţ principu funguje fotoaparát. Na dvorku a pavlači zase bude pro návštěvníky nachystána celodenní čítárna vizuálních periodik neboli "Trafika", kde bude moţné i různé vizuální publikace zakoupit. Večer pak proběhne speciální projekce prvních českých němých dokumentárních filmů s hudebním doprovodem. Krátkometráţní snímky zveřejnil Národní filmový archiv prostřednictvím mezinárodní platformy Doc Alliance films a studentům poskytl exkluzivní práva k veřejné projekci. Závěr sobotního večera svým setem obstará duo Tvrdý & Vzteklá. Pod ním se skrývá oceňovaný muzikant Martin Hůla, který běţně vystupuje jako Bonus. U mixáţního pultu mu bude sekundovat hudební publicistka Marie Čtveráčková, jinak známá jako Mary C z ČRo Wave. Studentské hnutí Oţivme Hollar funguje na fakultě od roku 2012. Po celoročním úsilí a vyjednávání s vedením školy dnes studenti mají všechna potřebná povolení k zahájení přestavby dvou nevyuţívaných garáţí. Z dosavadních skladových prostor se má stát místo pro setkávání studentů a příleţitostné kulturní akce. S peticí a návrhem na přestavbu studenti přišli loni na podzim, o rok později se jejich snahy zpříjemnit studium na fakultě naplňují. Studenti iniciovali architektonickou soutěţ, ve které zvítězilo mladé holešovické studio Labor13 s participativním konceptem na rekonstrukci. V jeho rámci se studenti sami zapojí do výroby nábytku pod vedením Plné znění zpráv


designerů, kteří pracují s cedrovými paletami (Paletky.cz). K samotné přestavbě by mělo dojít během října a listopadu. Členové občanského sdruţení výhledově uvaţují i o provozování kavárny. http://www.ozivmehollar.cz, href="mailto:[email protected]">[email protected]

facebook.com/ozivmehollar,

Kontakt: mluvčí za studenty: Kateřina Písačková, tel: 731 539 575 za FSV UK: proděkan pro vnější vztahy doc. Filip Láb, tel: 222 112 222, 777 303 916 ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, href="http://www.protext.cz">http://www.protext.cz

která

je

k

dispozici

na

adrese

Upozorňujeme odběratele, ţe materiály označené značkou PROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze je publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za ně nese plnou odpovědnost. PROTEXT Cas| 11:24

Lidovce vede do voleb žurnalista a ministr 10.10.2013

5plus2.cz str. 00 Marie Stypková

stalo se

MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ - Lídrem lidovců v Moravskoslezském kraji je ministr ţivotního prostředí v demisi Tomáš Podivínský. „Právě proto, ţe jsem ministrem ţivotního prostředí, vím, ţe ţivotní prostředí není to jediné, co sever Moravy trápí,“ říká. KDU-ČSL vede v Moravskoslezském kraji do voleb Tomáš Podivínský. Foto: archiv Problémy Moravskoslezského kraje je podle Tomáše Podivínského třeba řešit společně. "Není my na Ostravsku" a oni tam v Praze. Jsme na jedné společné lodi," říká a připomíná, ţe tak jako byl schopen sehnat 8 miliard do Zelené úsporám, rozhýbat kotlíkové dotace nebo vyjednat v Bruselu miliardy pro odprášení velkých severomoravských podniků, tak je připraven pomoci Severomoravanům i v dalších věcech. Tomáš Podivínský vystudoval ţurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval jako novinář a manaţer a ve druhé polovině 90. let začal pracovat na ministerstvu zahraničí ČR. Mezi lety 1997-2003 působil na velvyslanectví ČR v Rakousku, od roku 2003 do roku 2005 byl ředitelem Kabinetu ministra zahraničních věcí ČR, poté čtyři roky vykonával funkci generálního konzula v Německu. Po příchodu do ČR se stal v roce 2012 náměstkem na Státním fondu ţivotního prostředí České republiky, odkud přešel na ministerstvo ţivotního prostředí, kde měl na starosti oblast technické ochrany ţivotního prostředí. Roku 2013 byl jmenován ministrem ţivotního prostředí ve vládě Jiřího Rusnoka. V současné době je ministrem ţivotního prostředí v demisi. URL| http://www.5plus2.cz/40935/lidovce-vede-do-voleb-zurnalista-a-ministr

Czechia? To není novinka, říkají jazykovědci 10.10.2013

aktualne.cz str. 00 Život v Česku - Domácí Zuzana Hronová



Anglický název "Česka" se uţ leckde pouţívá, není však uzákoněný, vzkazují Zemanovi Praha - Prezident Miloš Zeman ve svých anglicky pronášených projevech opakovaně pouţívá výraz Czechia. Aţ během návštěvy Izraele ale našel odezvu také u svého partnera. "Jsem velmi šťastný, ţe jste pouţil termín Czechia jako já. Pouţívám výraz Czechia, protoţe zní krásněji a je kratší neţ chladný název Česká republika," řekl Zeman anglicky izraelskému prezidentovi Šimonu Peresovi. Jazykovědci se Zemanem vesměs souhlasí a soudí, ţe je výraz přijatelný, i kdyţ se mu mnoho lidí bude bránit. Tak jako se bránili "Česku", coţ je v podstatě ekvivalent. Jak připomíná obecný lingvista a sémiotik Otakar Šoltys z Fakulty sociálních věd UK, po rozdělení Československa před dvaceti lety byl dokonce ve hře jednoslovný název země "Čechie". "Argumenty odkazovaly k Hitlerovu ironickému pojmenovávání naší republiky die Tschechei, tedy Česko, a proto řada lingvistů navrhovala jednoslovný název Čechie. Propagátorem a zastáncem tohoto názvu byl jazykovědec Oldřich Uličný," říká Šoltys. Jednoslovný název by se v cizině hodil "Velmi zjednodušeně by se dalo říct, ţe Czechia je v angličtině totéţ co Česko v češtině. Někteří uţivatelé jazyka se s ním nedokáţou ztotoţnit, ale pokud chceme mít jednoslovné označení našeho státu, nic lepšího patrně ani nenajdeme," říká předsedkyně Rady Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR Markéta Pravdová. Přípona "-ia" je podle ní v angličtině slovotvorná a běţná, coţ dokládají názvy států jako Russia, Slovakia, Serbia, Latvia, Lithuania atd. Jak Pravdová dodává, dvouslovný název státu v angličtině je poměrně rarita. Vyslovuje se proto pro pouţívání "Czechia" v diplomacii či zahraničních stycích. "Je to jen otázka zvyku (či nezvyku), podobně jako v češtině i dnes ještě některými zatracované Česko," dodává Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český. Podobný názor zastává i Radek Musil, vedoucí oddělení angličtiny v brněnské společnosti Lingea, jeţ se zabývá tvorbou cizojazyčných slovníků. Také on upozorňuje na skutečnost, ţe Czechia je ekvivalentem Česka. A ţe toto označení dříve vzbuzovalo emoce a dnes jiţ většině lidí nevadí. "Je totiţ zcela kompatibilní s názvy sousedních států jako Slovensko, Polsko, Německo, Rakousko, Slovinsko či Chorvatsko," upozorňuje. Czechia nejsou Čechy. Ty jsou Bohemia Odmítá rovněţ názor, ţe by označení "Czechia" znamenalo jen Čechy a opomíjelo by tak Moravu a Slezsko. "V angličtině termínu Čechy jednoznačně odpovídá slovo Bohemia, podobně jako název Morava přeloţíme termínem Moravia," říká Radek Musil. Obecně se i on vyslovuje pro mezinárodní standardizování jednoslovného názvu. "Uţívání anglického adjektiva Czech na některých výrobcích, sportovních dresech, suvenýrech a podobně působí na anglicky mluvící osoby poněkud zvláštně a zřejmě nepřispívá k nejlepšímu obrazu České republiky, kdyţ v popisových poloţkách, kde se očekává substantivum, je u našich výrobků uvedeno 'český'," upozorňuje. Dalším argumentem proti názvu "Czechia" byla jeho podobnost s anglickým "Chechenia" (Čečensko, Čečna). Podle Musila se zkrátka některé zeměpisné názvy cizincům pletou (Slovenia-Slovakia, Lithuania-Latvia, Bukurešť-Budapešť), nemělo by však jít o hlavní kritérium při volbě vhodného pojmenování. Czechia není ţádná novinka Plné znění zpráv


Podle Pravdové i Musila navíc není "Czechia" novinkou či novotvarem. "Jednoslovnou variantu Czechia uznal před dvaceti lety Český úřad zeměměřický a katastrální. Ten uvádí jednoslovnou anglickou podobu Czechia (v dalších jazycích pak Tchéquie, Tschechien, Čehija, Cheqiua)," upozorňuje předsedkyně Rady Ústavu pro jazyk český. Pro (znovu)zavedení anglického názvu Czechia mluví i historické důvody a vzhledem k uzanci tohoto anglického termínu v literatuře, kde se v ţurnalistických textech i v odborných statích pojem Czechia běţně uţíval a někde i dnes uţívá," doplňuje vedoucí anglického oddělení překladatelské firmy. Název není uzákoněn, oficiálně se nemá uţívat Opatrnější je při pouţívání pojmu "Czechia" Václav Víška z Katedry českého jazyka Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. "Slovo Czechia je výraz, který není příliš ţivý, já osobně jsem se při svých častých cestách do zahraničí s tímto výrazem nikdy nesetkal. Jeho oţivení přichází v tuto chvíli s výroky pana Zemana," komentuje pozici tohoto názvu. Upozorňuje rovněţ, ţe tento výraz je v jazykovém úzu, tedy není nijak gramaticky, nebo frekvenčně zakotvený. "O jeho uţití se tedy dá hovořit jako o dobrovolném a jednoznačně neoficiálním," dodává. I on nicméně souhlasí s moţností jednoslovného anglického názvu České republiky. Také on zmiňuje, ţe nejde o novotvar. Byl prý uţit jiţ ve středověkých kronikách. "Výraz Czechia existuje, je v úzu, tedy pouţívaný, a bude-li někdy normovaný (uzákoněný), o tom rozhodnou aţ uţivatelé jazyka, pokud jej budou vyuţívat ve velké frekvenci. Zatím však se jedná o neoficiální termín, který by mohl být uţívaný v běţné komunikaci, třeba i mediální, ale při oficiálních návštěvách by měl být vyuţíván výraz Czech Republic," dodává Víška. Czechland? To raději ne Všichni tři jazykovědci zmiňují ještě jeden moţný jednoslovný tvar: "Czechland" či "Czechlands", po vzoru názvů Finland, Poland, Switzerland či Netherlands. Podle jejich mínění ale není příliš vhodný: je spojen s historickým označením "České země", je zbytečně dlouhý, a navíc by šlo na rozdíl od "Czechia" o skutečný novotvar. Podle Radka Musila ze společnosti Lingea navíc toto slovo příliš evokuje "Disneyland".

URL| http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=792377

Český velvyslanec míří na kobereček: LAS bude vysvětlovat Zemanovy výroky 10.10.2013

ct24.cz str. 00 ban

Domácí

Praha – Český velvyslanec v Káhiře Pavel Kafka bude na jednání se zástupci Ligy arabských států (LAS) ujišťovat, ţe stěhování české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma bude moţné aţ po uzavření míru mezi Izraelci a Palestinci. LAS včera označila výroky prezidenta Zemana o stěhování ambasády za porušení mezinárodních rezolucí a práv Palestinců. Proto si pozvala velvyslance, aby mu prý vysvětlila nebezpečnost podobných výroků. Pověřila také svého generálního tajemníka, aby v této věci podal stíţnost k Evropské unii. Prezident o stěhování ambasády hovořil koncem září na Dnech pro Izrael v Hradci Králové: "Já jsem jmenoval vládu, o níţ mohu s jistotou prohlásit, ţe kdyby byla delší dobu ve funkci, tak by mohla tuto myšlenku podpořit. Plné znění zpráv


Protoţe budou předčasné volby, tak si počkám, jaká bude vláda nová, a pokusím se budoucího premiéra a ministra zahraničí přesvědčit, aby o této myšlence uvaţovali." Výrok ale pobouřil Palestince, proto ho ministerstvo zahraničí později doplnilo o druhou část – a sice, ţe stěhování bude moţné aţ po dokončení mírového procesu. "Výtka, ţe by se ČR snad nějakým způsobem pokoušela porušit rezoluci Rady bezpečnosti, je mylná, neboť se jí samozřejmě porušit nechystáme," uvedl ve Studiu ČT24 šéf zahraničního odboru Hradu Hynek Kmoníček. Podle něj jde ze strany LAS o standardní postup a celá kauza se prý řeší na nejniţší diplomatické úrovni. Zeman se prý chová jako slon v porcelánu Podle Michaela Romancova z FSV UK se ovšem ČR zviditelnila způsobem, který je nešťastný a zbytečný zároveň. "Prezident bohuţel opět jednou neuhlídal, jakou roli v našem ústavně-právním systému má. Na akci, která měla poměrně zvláštní charakter, se vyjadřoval, jako by byl nadále tzv. důchodcem z Vysočiny. Ale zavařil tím jak současnému ministrovi zahraničí, tak současné vládě," uvedl ve Studiu ČT24. Podle něj bude zřejmě LAS doplnění Zemanových výroků akceptovat a na diplomatické úrovni se situace uklidní. "Problém ovšem je, ţe LAS nemá ţádné páky, jak by případně mohla krotit vášně, ke kterým by mohlo dojít na veřejnosti," obává se Romancov. V této souvislosti připomínal události kolem zveřejnění karikatur proroka Mohameda v dánském tisku.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/245554-cesky-velvyslanec-miri-na-koberecek-las-budevysvetlovat-zemanovy-vyroky/

Čerpání peněz z evropských fondů 10.10.2013

Impuls

str. 01

18:00 Impulsy Václava Moravce

Václav MORAVEC, moderátor -------------------Hezký dobrý večer vám všem. Dvě desítky novel má uţ za sebou zákon o veřejných zakázkách. Další právě dnes schválil Senát a to jako zákonné opatření. Limit pro malou veřejnou zakázku u stavebních prací se od příštího roku znovu zvýší, ze tří na šest milionů korun. senát proti vládnímu návrhu zdvojnásobil současný limit, který by se jinak od příštího roku sníţil na jeden milion. Tady jsou slova předsedy Senátu Milana Štěcha z ČSSD: Milan ŠTĚCH, předseda Senátu /ČSSD/ -------------------Doufám, ţe starostové a zejména obce a města ocení, ţe jsme umoţnili zvýšený limit na veřejné zakázky, nadlimitní zakázky. Nakonec ten návrh, který byl tři miliony korun, byl navýšen na šest milionů korun. Byla to velká shoda, podpořil to i předseda vlády. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Zaznamenalo Rádio Impuls před několika desítkami minut slova předsedy Senátu Milana Štěcha z ČSSD. Zákonné opatření schválené dnes Senátem také usnadňuje zadavateli veřejné zakázky postup při opakovaném výběrovém řízení. Nejen o tom bude řeč v následujících minutách, hostem dnešních Impulsů je ministr pro místní rozvoj v demisi a také starosta, František Lukl. Vítejte v nejposlouchanější rozhlasové stanici v zemi, přeji hezký dobrý večer. František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Hezký dobrý večer vám i posluchačům Rádia Impuls. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Připomínám, ţe dnešní Impulsy jsme připravili právě díky našim posluchačům. Jejich otázky v průběhu dne chodily ve formě SMS zpráv na číslo 774999888. Pokud však, naši milí posluchači, máte ještě jakoukoliv otázku pro ministra pro místní rozvoj v demisi Františka Lukla, stačí, kdyţ ji pošlete k nám sem do Impulsu. Ještě jednou číslo pro vaše otázky ve formě SMSek 7749999888. Zpomalení čerpání peněz z evropských fondů, i tak Rusnokova vláda v demisi, jejímţ jste, pane ministře, členem, odůvodňuje nutnost zákonného opatření, které se týká veřejných zakázek a které právě dnes schválil Senát. Máte k dispozici odhady, o kolik se můţe zrychlit čerpání peněz z evropských fondů, kdyţ to zákonné opatření prošlo? František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Pokud mohu nejprve obecně říct k čerpání evropských fondů, opravdu to je klíčová záleţitost, na kterou se tato vláda po zbytek svého mandátu zaměřila jako jednu ze svých absolutních priorit. My kdyţ jsme nastupovali do úřadu, tak to saldo dosahovalo predikované výše aţ sto miliard korun. Dneska jsme na nějakých 30 a ještě dopoledne jsme si dělali aktuální predikci a zjistili jsme, ţe v tom předchozím měsíci bylo vyčerpáno a proplaceno 14 miliard, to je zatím nejvyšší měsíční částka, která kdy byla takto realizována. A věříme, ţe do konce roku se to číslo sníţí a naše ambice je, aby bylo jednociferné. I to vidím jako velký benefit této vlády, pokud mohu říct, v tom smyslu, ţe se dokáţeme domluvit, ţe konečně zvítězil zdravý rozum a ţe ti jednotliví zásadní hráči nesedí na těch svých měšcích, ale ţe si řeknou, jestliţe nemáme kapacitu je vyčerpat, tak ji posíláme. Typickým příkladem je operační program Ţivotní prostředí, kde se částka takřka 4 miliardy má přesunout do oblasti dopravy, ze kterého by se mohly financovat ať uţ opravy komunikací první, ale i druhých a třetích tříd. K vaší otázce… Václav MORAVEC, moderátor -------------------Kdyţ tedy ale ještě zůstanu, protoţe vy jste otevřel čerpání peněz z evropských fondů, jestliţe u toho zůstanu, vy uţ jste na začátku září mluvil o moţných 30 miliardách korun, coţ byl ten pesimistický scénář, nevyčerpaných peněz z evropských fondů do konce letošního roku. A s tím, ţe ke 4. září certifikovala Evropská komise projekty za nějakých 276 miliard korun, coţ bylo 34 procent z celkové částky. Jak výrazně se to číslo změnilo za uplynulý měsíc? František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Tam jsou sledované tři základní ukazatele, kolik je projektů v běhu z té celkové kapacity, kterou můţeme vyčerpat, kolik bylo předáno uzavřených projektů k certifikaci na Ministerstvo financí a kolik nakonec Evropská unie proplatí. Jenom pro posluchače, kteří nejsou v obraze, veškeré evropské zdroje na projekty, které jsou realizovány v České republice, jsou zaplaceny nejprve z národních peněz, teprve potom, co proběhne kontrola certifikace, je poţádána Evropská unie o to, aby nám tyto finanční prostředky proplatila. A samozřejmě proto je to procento certifikovaných projektů z Evropské unie fakticky niţší, neţ jsou proplaceny projekty z těch národních zdrojů. Ale my se stále domníváme, ţe ta částka nevyčerpaná opravdu na sklonku toho roku bude jednociferná. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Jednociferná znamená kolem 9 miliard. František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Devět miliard.Proč se tomu stává v tomto roce konkrétně, zase to není neschopností předchozí vlády, to bych v ţádném případě nechtěl říct. V letošním roce ten objem finančních prostředků, které musíme vyčerpat, je takřka dvojnásobný, neboť se sbíhají objemy, které musíme vyčerpat s pravidlem N+3. To znamená v roce 2010 jsme měli objem, který se můţe dočerpat do roku 2013 a v roce 2011 začalo platit pravidlo N+2, dočerpání do roku 2013, proto ten souběh. S nedočerpáním mají problémy i Němci, Rakušané a další státy. My jsme lobovali za to, aby se i pro tento rok uplatnilo pravidlo, ţe bychom si mohli o rok posunout čerpání. Ţel přímí plátci ve výboru regionu s tím nesouhlasili. Je otázka, jak se k tomu postaví Evropský parlament. Václav MORAVEC, moderátor --------------------



Kdyţ tedy říkáte, ţe z toho letošního roku zůstane nevyčerpaných zhruba 9 miliard korun, coţ je vaše ambice jako vlády v demisi, znamená to, ţe o tolik se zvýší deficit státního rozpočtu v letošním roce? Jestliţe bude nevyčerpaných 9 miliard korun? František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Ve vztahu ke státnímu rozpočtu by to nemělo mít ţádný vliv, z toho důvodu, ţe to budou finanční částky, na které si Česká republika prostě nesáhne. Vy tady máte nějaký objem finančních prostředků, který si můţete zazávazkovat, na který si můţete sáhnout na základě vašich projektů, ale protoţe ty projekty tady nejsou, tak vy si na ně ani nesáhnete, to znamená, nebudou ani Českou republikou předfinancovány a nebudou ani Evropskou unií proplaceny. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Státní rozpočet a jeho deficit to tedy neovlivní, ale ten pesimistický scénář uţ teď se ukazuje, ţe nebude naštěstí naplněn a ţe ze 30 nevyčerpaných miliard z evropských fondů to bude 9. František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Uděláme pro to maximum. Já jsem člověk, který spíše říká, počítejme s horším a doufejme v lepší. S tím, ţe děláme maximum. Děláme to, ţe na jednotlivých řídících orgánech jsou převáděny finanční prostředky mezi jednotlivými prioritami, ale také jsou převáděny mezi jednotlivými operačními programy. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Proč ale nejde tu částku sníţit na nulu? To znamená, aby Česká republika vyčerpala částku celou, kterou můţe čerpat z evropských fondů v letošním roce? František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Dvě základní skutečnosti. Zaprvé musíte mít projekty, na které byste tu částku dokázali čerpat. A zadruhé a to tady zdůrazňuji a zdůrazňoval jsem i v minulosti, je nutné čerpat na smysluplné projekty, neboť by se nám to vrátilo jako bumerang v negativním slova smyslu, kdy orgány Evropské unie, Evropská komise by řekla, no jo, vy jste tady vyčerpali, přátelé, 9 miliard na projekty, které jsou naprosto iracionální, nesmyslné, nepodporují soudrţnost a priority, které souvisí s kohezní politikou, my vám je neproplatíme. Václav MORAVEC, moderátor -------------------A pak by to byl právě deficit ve státním rozpočtu? František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Přesně tak. Václav MORAVEC, moderátor -------------------To znamená, ţe nemáme projekty na 9 miliard, proto zhruba těch 9 miliard na konci příštího roku budou nevyčerpané peníze, které máme v evropských fondech letos k dispozici? František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Ano, to je ta varianta, která je sice nelichotivá, nicméně znovu zopakuji to, ţe se podařilo i velkým způsobem sníţit tady toto manko. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Připomínám, ţe hostem dnešních Impulsů ministr pro místní rozvoj v demisi František Lukl. Zmiňoval jsem tedy zpomalení čerpání peněz z evropských fondů, i tak vaše vláda, jejímţ jste členem, odůvodňuje nutnost zákonného opatření, které se týká veřejných zakázek. A tím se dostáváme k tématu druhému, tedy veřejné Plné znění zpráv


zakázky. To zákonné opatření dnes schválil Senát. Máte tedy k dispozici odhady, o kolik se zrychlí čerpání peněz z evropských fondů po přijetí toho zákonného opatření, které má začít platit příští rok? František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Konkrétní částku určitě neřekneme, ale řekneme ten důvod, proč se domníváme, ţe by mělo dojít ke zrychlení. Jedna z důleţitých skutečností, proč jsme tuto novelu prosazovali prostřednictvím zákonného opatření, je skutečnost, ţe v tom stávajícím právním předpisu je skutečnost, ţe v případě, ţe se přihlásí pouze jeden uchazeč nebo při hodnocení jeden uchazeč zbude, musíte stále výběrové řízení opakovat. U mnoha malých obcí se ukázalo v praxi, ţe je to slepá ulička, neboť pro předfinancování projektů z Evropské unie si ţádali o finanční prostředky od bankovních ústavů a v mnoha případech se stalo, ţe se přihlásila pouze jedna banka. Znovu zopakovali řízení, znovu se přihlásila jedna banka. A my přece nechceme, aby starostové obcházeli druhé a další bankovní domy, prosili je na kolenou, přihlaste se naoko, aby to výběrové řízení proběhlo. Ne, aby tam byli jako křoví, ale aby vůbec jako takové proběhlo. A takových absurdit je samozřejmě víc. Pokud my je odstraníme, myslíme si, ţe čerpání se jednak zrychlí a zadruhé nebude podáváno tolik šikanózních návrhů k přezkumu pro Úřad na ochranu hospodářské soutěţe. Tam leţí balík jednotlivých projektů v řádu moţná několika miliard korun. Některé jsou prověřovány 9 a některé takřka aţ 22 měsíců. A má to samozřejmě i to B/, ţe my se budeme snaţit s Evropskou komisí vykomunikovat to, aby ty finanční prostředky, které jsou v projektech, jeţ jsou posuzovány Úřadem na ochranu hospodářské soutěţe, byly odpočítány od toho, co Česká republika nedokáţe čerpat. Protoţe to nemůţeme my z pozice vlády ovlivnit, to, kdy úřad rozhodne. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ono jestli se nemýlím, tak Antimonopolní úřad má teď na svém stole nevyřízené projekty za celkem 53 miliard korun podle těch posledních informací ze začátku října. A vy máte shromáţdit podklady od řídících orgánů všech operačních programů. Do kdy ty podklady budete mít? František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Přesně tak. Domnívám se, ţe je to otázka dokonce měsíce, neboť my musíme předloţit práv Evropské komisi konkrétní seznam těch jednotlivých projektů, abychom mohli od toho balíku moţného nedočerpání odpočítat ty, které tam leţí. Samozřejmě Evropská komise nebude souhlasit se všemi, ale bude se to týkat hlavně těch velkých infrastrukturních projektů. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Říkal jsem, ţe to zákonné opatření je v pořadí zhruba 20. novelou zákona o veřejných zakázkách. To zákonné opatření kritizuje například ředitel české pobočky nevládní organizace Transparency International David Ondráčka. Teď cituji jeho slova: "Třímilionový limit u stavebních zakázek je rozumný, vyšší šestimilionový uţ je kontraproduktivní a jde proti smyslu veřejných soutěţí." Tím Ondráčka naráţí na to, ţe dnes Senátem schválené zákonné opatření právě zvyšuje ten limit u stavebních zakázek v rámci veřejné soutěţe z dosavadních tří na šest. Jste si vědom toho, ţe to je riziko? František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Já se nedomnívám, ţe je to takové riziko, o kterém pan předseda hovořil. Zaprvé my se připravujeme… Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vy nepřipustíte ani to, ţe vstupuji do vaší řeči, ţe to sniţuje transparentnost veřejných zakázek? Protoţe se bude transparentně soutěţit aţ od té šestimilionové hranice namísto třímilionové? František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Já se domnívám, ţe na drtivé většině obcí se transparentně soutěţí i podlimitní zakázky, to zaprvé. Zadruhé nelíbí se mi, ţe jsou starostové házeni do jednoho pytle jako obrovští protikorupčníci. Je 6253 starostů, kolik je jich v teplácích ve srovnání s jinými vysokými státními úředníky? Václav MORAVEC, moderátor Plné znění zpráv


-------------------No počkejte, nekřičte hop, dokud nepřeskočíte. Kdyţ se podíváte na Středočeský kraj a rozsah kauzy Rath, tak pokud policie bude důsledná i jinde a nutně se nemusíme bavit jenom o Středočeském kraji, ale o ústeckých regionálních operačních programech, tak pokud by moţná policie měla kapacitu a šetřila i ty menší zakázky, tak je to moţná takový trend? František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Ne, ne, ne, pokud mohu nesouhlasit. To byly přece velké zakázky, které byly soutěţeny v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. A stejně to nemohlo. A řeknu vám ten důvod. Na těch malých obcích existují kontrolní výbory, finanční výbory a pokud někdo selţe, tak je to selhání jednotlivce, ne toho systému. To znamená, tento kontrolní výbor, například v Kyjově my si zveme jednotlivé členy napříč politickým spektrem do hodnotících komisí a to je cesta, jak dosáhnout větší transparentnosti. Určitě ji nikdy nedosáhneme zákonem, který dneska existuje, neboť je neskutečně sloţitý. A pokud je něco sloţitějšího, je to právě pole pro jakékoliv netransparentnosti, jakékoli darebáctví, šlendriánství a toho je vyuţito. Já volám po tom a věřím a je to další ambice Ministerstva pro místní rozvoj, aby nový právní předpis, který by měl platit do dvou let a který bude transpozicí evropské směrnice, byl právě jednodušší nejenom pro zadavatele, ale samozřejmě i pro orgány, které tyto zakázky kontrolují. Neboť to je cesta správným směrem. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Já kdyţ připomenu, tak zatím poslední novela zákona o veřejných zakázkách platná od dubna roku 2012 sníţila zákonné limity pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu z dosavadních dvou milionů bez daně z přidané hodnoty na polovinu, pro stavební práce novela limit sníţila z šesti milionů na tři miliony. Teď se to tedy vrací zpátky, není i ta častá novelizace a to, ţe se něco vrací zpátky a podobně, prostorem pro šejdíře, mafiány a ty, kterým to vlastně vyhovuje? František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Myslím, ţe jste, pane redaktore, uhodil hřebíček na hlavičku, neboť hlavně u těch menších obcí a těch zadavatelů, kteří nemají právnické vzdělání, se musí obracet na kvalifikované společnosti, které jim tyto soutěţe zaštiťují a organizují. Zas bych je nechtěl házet do jednoho pytle, ale ten starosta je odpovědný za tu soutěţ, přitom ji organizuje nějaká společnost, která v té radnici v ţádném případě nesídlí a to si myslím, ţe je také cesta do pekla. Proto říkám absolutní jednoduchost. A ještě zmíním jeden příklad. Já jsem četl krásný článek nedávno v nedávno v nejmenovaném deníku psychiatra Cyrila Höschla. Toho nikdo nemůţe obviňovat z toho, ţe je to člověk, který by nahrával korupci. A ten řekl jeden krásný příklad, jak jsme naprosto zblblí tady tím honem na čarodějnice. Kdyţ si chce koupit flashku, nemůţe přejít silnici a nakoupit si ji v obchodě, ale musí zajít do toho svého oddělení, které vypisuje veřejné zakázky, tam se udělá soutěţ, někdo tu soutěţ vypíše, někdo ji administruje, někdo ji kontroluje. Ta flashka moţná je potom o pět korun levnější, neţ kdyby si ji koupil v tom obchodě naproti, ale nepočítá tam nikdo ty náklady těch lidí, kteří to organizují, vypisují a kontrolují. Takţe kéţ by se vrátil do této oblasti zdravý rozum a trochu více jsme si důvěřovali. Václav MORAVEC, moderátor -------------------No ale otázkou je, jestli při tom vracení se zdravého rozumu se nevrátí děravé zákony a to, jak vypadaly zákony o veřejných zakázkách v minulosti, které měly obrovské mnoţství děr. Byly prokorupční, a proto veřejnost logicky uţ toho má plné zuby, protoţe to platí ze svých daní. František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Tomu já naprosto rozumím, já se řídím heslem padni komu padni. To znamená, nechť jsou exemplárně… Václav MORAVEC, moderátor -------------------No počkejte, ale čím častěji to politici říkají, tím nepadá. František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Plné znění zpráv


To je potom otázka samozřejmě především toho kontrolního systému jako takového, ať uţ na úrovni policie, státního zastupitelství a soudů. A proč nepadají takové rozsudky, jako například dneska padly ve Švýcarsku? No domnívám se díky té sloţitosti a díky tomu, ţe u nás za tu dobu bohuţel se začalo právo vykládat spíše gramaticky a pozitivně, neţ aby se šlo po tom duchu a podstatě zákona. Pokud někdo něco ukradl, tak je jasné, ţe by měl být za to zavřen. A pokud on se dostane na svobodu díky nějaké kličce, ţe chybí v právním předpisu spojka, tak to je trošku absurdní záleţitost. Takţe i v tomto říkám já jako absolvent právnické brněnské fakulty, dívejme se na podstatu a smysl a trošku hlouběji na celou tu problematiku. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Aniţ bych chtěl opravovat Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně jako absolvent Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, tak asi jste se přeřekl. Měl jste na mysli pozitivní nebo pozitivistické vykládání práva? František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Pozitivistické, ano. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Protoţe jste pouţil slovo pozitivní. František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Tak jo, děkuji. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Předseda Senátu Milan Štěch v souvislosti s dnes schváleným zákonným opatřením, které mění zákon o veřejných zakázkách, pronášel v Senátu i tato slova: Milan ŠTĚCH, předseda Senátu /ČSSD/ -------------------Doufám, ţe starostové a zejména obce a města ocení, ţe jsme umoţnili zvýšený limit na veřejné zakázky, nadlimitní zakázky. Nakonec ten návrh, který byl tři miliony korun, byl navýšen na šest milionů korun. Byla to velká shoda, podpořil to i předseda vlády. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Zaznamenalo Rádio Impuls před několika desítkami minut slova předsedy Senátu Milana Štěcha z ČSSD. Ministr pro místní rozvoj v demisi, starosta Kyjova, František Lukl, který je hostem dnešních Impulsů, tedy odmítá argument, ţe by se to zákonné opatření projevilo do zákona o veřejných zakázkách, ţe by opět sníţilo netransparentnost veřejných zakázek, ale zároveň připouštíte, ţe je nutné tedy zákon o veřejných zakázkách měnit a připouštíte, ţe ta častá novelizace způsobuje to neprůhledné a netransparentní prostředí kolem veřejných zakázek. Vy jste zmínil, ţe do dvou let by Česká republika měla mít úplně nový právní předpis. Kdy byste nebo kdy je v silách Ministerstva pro místní rozvoj, aby ten nový právní předpis, jednoduchý zákon o veřejných zakázkách, předloţilo do sněmovny? František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Já se domnívám, ţe na to budeme mít tak rok a půl, protoţe pokud se schválí evropská legislativa ve vztahu k zadávání veřejných zakázek někdy na sklonku roku, tak bude mít povinnost, tuším, do dvou let ji transponovat do českého právního řádu. A já samozřejmě tady můţu říct, ţe my uţ se připravujeme na zahájení debat se všemi zainteresovanými o této nové podobě, nejenom tedy s uchazeči, zadavateli, ale i s nevládními organizacemi a věřím, ţe najdeme shodu. Ţe opravdu se zbavíme těch skutečností, které byly spíše probyrokratické a nebyly protikorupční. Já vím, ţe se velmi těţce hovoří s novináři i s odbornou veřejností, která chce chránit transparentnost a já budu první, který to budu dělat. Pokud se zmíní nějaká kritika ve vztahu k tomu, ţe je to sloţité a ţe to vlastně není protikorupční, ale je to probyrokratické. Ale opravdu bych chtěl, Plné znění zpráv


abychom se na to dívali věcně, abychom za všech okolností všude neviděli ty zločince a darebáky a trochu si víc důvěřovali. Moţná, ţe by nám to všem více pomohlo. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Není to moţné, aby, chápu správně, ţe to bude úplně nový zákon o veřejných zakázkách, který nahradí ten 20x novelizovaný, i dnes novelizovaný zákon o veřejných zakázkách? František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Samozřejmě ten duch moţná zůstane, aby tam byla otevřenost, aby tam byla soutěţ, aby nebylo moţné předem určovat vítěze firem a tak dále. Ale co chceme zjednodušit je ten proces. Ten je opravdu… Václav MORAVEC, moderátor -------------------Takţe bude to úplně nový zákon? František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Bude to nový zákon, přesně tak, nový právní předpis, přesně tak. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Proč to není moţné, aby to bylo dřív neţ za rok a půl, respektive abyste to předloţili do Poslanecké sněmovny? František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Z toho důvodu, ţe my v tuto chvíli samozřejmě známe ty rysy evropské legislativy v oblasti zadávání, ale ty ještě nejsou schváleny. To znamená, my se budeme snaţit uţ, jak říkám, iniciovat ta počáteční jednání, ale stejně musíme počkat na konečnou podobu této směrnice, kterou schválí Evropský parlament a následně my ji potom tady budeme takto vtělovat do právního řádu České republiky. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Někteří posluchači Rádia Impuls se vás ptají na problematiku takzvaného stavebního superúřadu. Říkám, ţe to je problematika, kterou nastolila agenda, kterou nastolil váš předchůdce Kamil Jankovský, někdejší ministr pro místní rozvoj. Pokud byste na ministerstvu pokračoval, tak byl byste pro takový stavební superúřad? Protoţe Jankovský právě argumentoval tím, ţe je nesmyslné, ţe ty jednotlivé stavební odbory jsou přímo pod radnicemi a tudíţ neplní dobře tu kontrolní činnost? František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Zase dvě skutečnosti. Prvorepublikově spadala agenda stavebnictví do samostatné působnosti. To znamená, byla plně v kompetenci radnic. Dneska vítám to, ţe je to výkon státní správy, nicméně nemohu souhlasit s tím argumentem, ţe by samospráva, to znamená starostové, radní, zastupitelé, zasahovali do výkonu. Pokud se tak někde děje, je to opět exces a individuální věc. Jedna z prvních věcí, co jsem předloţil na vládu, je zastavení pokračování ve vytvoření tohoto superúřadu z jednoho prostého důvodu. Není tady konsens nejenom samospráv obecních a krajských, ale není k tomu souhlasné stanovisko a vypořádání připomínek ani jednotlivých resortů. Já říkám, spíše pojďme cestou opravdu zjednodušení a to, co funguje, tak to neměňme. Mě se nezdá v tuto chvíli naprosto nutné, abychom vyváděli z těch obcí další orgány státní správy, protoţe to k ničemu nevede. Podívejte se na dávkové systémy. Ty byly převedeny úřady práce. Co v poslední době Ministerstvo práce a sociálních věcí muselo udělat? Navýšit počet pracovníků, protoţe to nezvládají. Na obcích to šlo, na úřadech práce to nešlo. Přece není podstatou úřadů práce, aby vyplácely dávky. Jejich základním smyslem je, aby hledaly práci. Ten dávkový systém mohl být klidně na obcích. Nicméně stát si chtěl podrţet ty finanční toky, které tady nějakým způsobem probíhají. A zabraňme tomu, aby se takové hlouposti děly. Jednou z věcí obecnou, co Rusnokova vláda odsouhlasila, ţe nebude pokračovat v reformě veřejné správy, neboť je nutné ji detailně rozdebatovat a není moţné z toho koláče tu vytrhnout sociální dávky, tu stavební úřady, tu oblast ţivotního prostředí, ale dívat na to komplexně. Protoţe my se najednou vracíme do odděleného modelu. Tak si musíme říct, jestli chceme pokračovat v tom sjednoceném, kde na obcích se vykonává státní správa a Plné znění zpráv


samospráva, a nebo jestli uděláme tedy oddělený model se vším všudy a pak ať si stát prostřednictvím svých lidí státní správu organizuje, řídí, ale i platí. Protoţe stále obce a města na výkon státní správy doplácejí. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Konstatuje ministr pro místní rozvoj v demisi a také starosta Kyjova, František Lukl, který byl dnes hostem Rádia Impuls. Děkuji za rozhovor a těším se na další. František LUKL, ministr pro místní rozvoj v demisi -------------------Děkuji také. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Takové byly dnešní Impulsy s Františkem Luklem. Přepis tohoto rozhovoru stejně jako video najdete na našich internetových stránkách www.impuls.cz. Hostem pondělních Impulsů pak bude předseda Asociace farmářských trţišť Jiří Sedláček.

ČT: Konference AUTOR-VIZE-MEZE-TELEVIZE 9.10.2013

parlamentnilisty.cz str. 00 Česká televize

Tiskové zprávy

Je televize jako médium mrtvá? Jak obstojí v dnešní interaktivní době? Jakou roli hraje autor v mechanismu televizní výroby? Je moţné v daných limitech televize tvořit svobodně? Širokou veřejnou debatu na tato a mnohé další otázky otevře 35 autorů, teoretiků a historiků z českých, slovenských, polských, německých a anglických univerzit a vysokých škol na konferenci AUTOR-VIZE-MEZETELEVIZE tuto středu a čtvrtek 9. a 10. října v obou sálech Městské knihovny v Praze. Setkání, otevřené zdarma veřejnosti, pořádá Literární akademie, Vysoká škola múzických umění v Bratislavě a Česká televize, ve spolupráci s Městskou knihovnou v Praze. Konference má dvě části: dvoudenní zasedání odborníků v Praze tento týden, a po té v Bratislavě, na Filmové a televizní fakultě VŠMU 29. listopadu 2013. Tyto části se tematicky překrývají a výsledkem bude reprezentativní kniţní monografie, naplánovaná na jaro roku 2014. Impulsem k myšlence potřeby obecnější reflexe televize jako média a její role v době multimédií, bylo 60. výročí zahájení zkušebního televizní v Československu. Nicméně historie je pouze jednou z částí programu. K příspěvkům bylo vyzváno široké plénům praktikujících autorů, scenáristů, reţisérů a dramaturgů, a tak své zkušenosti budou vedle sebe konfrontovat např. Ivan Stadtrucker, bývalý dramaturg bratislavských televizních pondělků a současná dramaturgyně České televize Alena Mullerová, která rozvede nejnovější trendy v docusoup ţánrech. Jadwiga Hucková z Jagelonské univerzity v Krakově české veřejnosti představí výrazného polského dokumentaristu Andreje Fydika, Ingrid Mayerová z VŠMU v Bratislavě se zamyslí nad rolí ţeny v současném dokumentu, nebo Dominika Švecová z Glasgow porovná rozdílnost přístupu k časosběrné metodě snímání u Heleny Třeštíkové a klasika anglického dokumentu Michaela Apteda. V rámci teoretického a historického kontextu analyzují svět obrazů televizních normalizačních obrazů odborníci Milan Šmíd, Petr Bednařík a Milan Kruml z Fakulty sociálních věd UK v Praze, nebo Petr Kopal z ústavu pro studium totalitních reţimů, nad rolí televize ve vztahu k politice se zamyslí Daniel Růţička z České televize nebo Martin Štoll, Václava Kofránková a Dita Křišťanová z Literární akademie. Nad vztahem televize k trávení volného času a rolí publika se zamyslí Martin Franc Ústavu pro soudobé dějiny nebo Jaromír Volek z Masarykovy univerzity nebo Tomáš Glanc, působící nyní na Humboltově univerzitě v Berlíně. A v neposlední řadě bude zajímavá reflexe televize jako instituce stojící ve veřejném prostoru, čímţ se budou zabývat Petr Kaňka z Literární akademie, Juliána Laluhová z Univerzity Cyrila a Metoda z Trnavy nebo René Luţica z Palackého univerzity v Olomouci. Otevírací, hlavní reflektivní příspěvek, přednese Jan Čulík z Univerzity of Glasgow. Účast na zahájení konference přislíbil kromě rektorů Martina Štolla z Literární akademie a Milana Rašly z Vysoké školy múzických umění téţ generální ředitel České televize Petr Dvořák.



Konference AUTOR-VIZE-MEZE-TELEVIZE je vyvrcholením výzkumného záměru Literární akademie Teoretické a historické kontexty umělecké tvorby 2010-2014, v rámci nějţ Literární akademie uspořádala 4 konference menšího rozsahu (Předpoklady tvorby, Od tvořivého psaní ke scénickému umění, K metodice výuky tvůrčího psaní, Od knihy ke knize) a vydala několik publikací. Poslední akci tohoto rozsahu uspořádala tato škola v roce 2008, pod patronací tehdejšího rektora Petra Čorneje, Praţské jaro 1968: Literatura-film-média rovněţ v Městské knihovně. Současný rektor, televizní autor, teoretik a historik Martin Štoll k tomu dodává: “K tématu televize jsme dospěli s kolegy Petrem Kaňkou a Václavou Kofránkovou přirozeně po té, co jsme hledali průřezové téma, v němţ by se mohli potkat odborníci z česko-slovenského prostoru a zároveň lidé různých úhlů pohledu. Výročí vysílání bylo pouze záminkou. Nicméně pokud vím, po roce 1989 takto široká platforma pro veřejnou debatu o televizi u nás ještě nebyla poskytnuta, a pokud, tak se týkala principu veřejné sluţby nebo role televize v normalizačních dobách. Ale prostor pro reflexi autora v televizní tvorbě tu přinejmenším posledních 20 let u nás nebyl.“ Konference je po oba dny volně přístupná veřejnosti a srdečně na ni zveme.


Novým zástupcem šéfredaktora týdeníku Euro bude Půr 8.10.2013

e15.cz

str. 00

Lidé

Novou posilou vydavatelského domu Mladá fronta, divize Euro E15, se stane Michal Půr. K 1. listopadu nastoupí jako zástupce šéfredaktora ekonomického týdeníku Euro. Půr obsadí pozici, kterou k 30. září uvolnil Adam Junek. Michal Půr (35) působil sedm let v České tiskové kanceláři, kde naposledy řídil centrální redakci domácího i ekonomického zpravodajství ČTK. Předtím zde postupně zastával pozice vedoucího ekonomické redakce, vedoucího zahraniční redakce a zpravodaje v Bruselu. Od roku 2007 aţ do roku 2011 byl komentátorem pro slovenský ekonomický týdeník Trend. Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Čtěte také: Po šéfredaktorovi Hospodářských novin odchází i jeho zástupkyně Tvarůţková Moderátor a šéfredaktor Šimůnek získal podíl v českém Forbesu Hamšík odchází z Ringier Axel Springer CZ

URL| http://strategie.e15.cz/lide/novym-zastupcem-sefredaktora-tydeniku-euro-bude-pur-1027185

Propojené firmy se tváří jako soupeři. A vyhrávají zakázky 8.10.2013

Hospodářské noviny str. 06 Vojtěch Blaţek

Česko

Zakázky ve zdravotnictví Zdravotnické tendry: do soutěţí se hlásily firmy se stejnými vlastníky Šlo o zakázanou tajnou dohodu, kdo vyhraje? Řešit to bude ÚOHS Plné znění zpráv


Loni na podzim hledala nemocnice v Ústí nad Labem firmu, od které si koupí přístroje pro kardiocentrum. Přihlásily se dvě: Hospimed a Medisap. S nabídkami, které se lišily ani ne o 24 tisíc. A teď to hlavní: soupeři o zakázku za 9,2 milionu byli dost zvláštními konkurenty. Jsou úzce vlastnicky propojené – vítězný Medisap patří právě Hospimedu. Jana Marečková, studentka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, si při psaní diplomky o soutěţích ve zdravotnictví dala práci a analyzovala přes tři tisíce zakázek. A hned u několika zjistila podezření na takzvaný bid rigging, zakázanou zákulisní dohodu firem. Jinak jeden z nejtěţších prohřešků soutěţní branţe. Protikorupční sdruţení Oţivení na základě těchto dat podává podnět, aby tendry prověřil Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe. Byla to konkurence, nebo křoví? Hned v pěti případech, které zjistila studentka Marečková, vystupuje právě jednička oboru společnost Hospimed, jejíţ spolumajitel Jindřich Řehák je teď souzený pro úplatky v kauze Davida Ratha. Kromě Ústí nad Labem firma usilovala také o několikamilionové zakázky nemocnice ve Zlíně a Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí. Hospimed ani nemocnice na ţádost o vyjádření nereagovaly. Jiří Skuhrovec, vedoucí diplomky a spoluzakladatel projektu zIndex, který mapuje zakázky, si myslí, ţe u podobných tendrů mohlo dojít ke skryté dohodě: Jedna naše firma udělá takzvané křoví, druhá naše firma vyhraje. Navíc od loňska zákon nařizuje nejméně dvě nabídky – jinak se musí soutěţ opakovat. „To vyvolalo přirozenou reakci, kdy si i kartelem předjednaný dodavatel musí sehnat křoví, tedy firmu která podá druhou nabídku. Ţe některé sáhly po dceřinné firmě, povaţuji za jejich trestuhodnou neopatrnost,“ říká Skuhrovec. Kdyţ se totiţ uţ dříve podobná podezření objevila, šlo o firmy bez vzájemných vazeb. Jako v Rathově obţalobě: stavební firma, která dala úplatek, pak podle policie těm ostatním rozdala předem vyplněné nabídky do soutěţe Středočeského kraje. Samozřejmě napsané tak, aby nevyhrály. Vše se však aspoň navenek tvářilo jako soutěţ. Čestně říkám: Vše bylo čisté Vedení nemocnic většinou argumentuje tím, ţe podle zákona nemůţe soutěţ zrušit jen proto, ţe se do ní přihlásili pouze dva propojení zájemci. „Mohla se přihlásit jakákoliv firma,“ říká Jiří Vondra, mluvčí holdingu Krajská zdravotní, pod níţ spadá ústecká nemocnice. „Jediným hodnotícím kritériem byla nejniţší cena,“ upozorňuje zase Šárka Urbánková z Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. V téhle nemocnici loni kupovali systém pro měření krevního tlaku. Zájem měly také jen dvě firmy – a také propojené. Společnost Cardion, která vyhrála s nabídkou 9 469 980 korun, má stejné majitele jako druhý v pořadí EP Services. Do soutěţe šla s cenou o 70 tisíc niţší. Jednatel a spolumajitel Ivo Nekuda ujišťuje, ţe k ţádné zakázané dohodě určitě nedošlo. „To jsem také potvrdil čestným prohlášením,“ odkazuje Nekuda na dokumentaci k zakázce. Podle Martina Kameníka ze sdruţení Oţivení, které tyto zakázky poslalo k posouzení antimonopolnímu úřadu, je pro nemocnice jednodušší tvrdit, ţe podle zákona nemohly nic dělat. „Mohly se obrátit na úřad s tím, ţe mají v soutěţi jen dvě propojené firmy. A ţe mohlo tedy dojít k dohodě, a ony teď nevědí, co s tím,“ říká Kameník. Jestli soutěţní úřad zahájí vyšetřování, se teprve ukáţe. Jestli nějaká tajná dohoda byla, se uţ pravděpodobně stejně nevypátrá. Je to podobné jako při policejním vyšetřování korupce: jakmile úředníci nemůţou vyuţít moment překvapení, zabavit přímo v sídlech firem počítače nebo důleţité dokumenty, jen těţko se jim povede bid rigging prokázat zpětně. „Pak je vyšetřování uţ v podstatě zbytečné,“ potvrzuje předseda úřadu Petr Rafaj. Právě neprůstřelné důkazy stály za stomilionovou pokutou, kterou loni dostaly odpadové společnosti A. S. A., van Gansewinkel, SITA CZ a AVE. Vyšetřování odhalilo, ţe si předem dohadovaly, kdo kterou zakázku získá. *** Příklady, jak soutěţí propojené firmy Nemocnice: Krajská zdravotní Zakázka: Modernizace kardiovaskulárního centra Jediní dva zájemci: Hospimed a Medisap (firmy se stejným majitelem) Nabídky: Medisap 9 261 360 korun – vítěz Hospimed 9 285 072 korun Nemocnice: Fakultní nemocnice u sv. Anny Zakázka: Systém pro záznam krevního tlaku Jediní dva zájemci: Cardion a EP Services (firmy vlastnicky propojené) Nabídky: Cardion 9 469 980 korun – vítěz EP Services 9 618 180 korun O autorovi| Vojtěch Blaţek, [email protected]

Havel má svůj titul. Získají jej studenti z Prahy i Sorbonny 8.10.2013

Mladá fronta DNES

str. 02


Praha 163


Kateřina Frouzová Po exprezidentovi se jmenuje letiště a nově i mezinárodní vysokoškolský titul. Pojmenovala ho po něm Univerzita Karlova, která nyní hostí studenty z Paříţe – jedny z prvních nositelů titulu Václav Havel scholar. PRAHA Jméno bývalého českého prezidenta Václava Havla je v zahraničí tak slavné, ţe se stalo součástí vysokoškolského titulu, který získají studenti dvouletého mezinárodního programu na Sorbonně či Oxfordu. Magisterskou specializaci „Václav Havel EUROPAEUM MA Programme“ pokřtila Univerzita Karlova před pár dny. „Studium specializace organizujeme my ve spolupráci s prestiţními univerzitami v Oxfordu, Paříţi a Leidenu. Absolventi programu, a to i ti z Holandska či Francie, obdrţí titul Václav Havel scholar,“ řekl mluvčí Univerzity Karlovy Václav Hájek. Jak podotkl jeho jmenovec Pavel Hájek z Knihovny Václava Havla, vysoké školy si vybraly jméno zesnulého exprezidenta kvůli tomu, ţe to byla jedna z nejvýznamnějších proevropských osobností. Přičemţ právě na Evropu se program cílí. Podle jeho garantky Lenky Rovné mají praţští vysokoškoláci o studium v cizině velký zájem. Kdo se chce účastnit, musí si tedy s přihláškou pospíšit. „Šestici vítězů vybereme do konce roku. Tři z nich budou studovat jeden semestr v Leidenu a tři stráví semestr v Paříţi,“ vysvětluje Rovná. Magisterská specializace je určená pro ţáky Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Z Prahy na Oxford a do Paříţe Program se zaměřuje na evropskou politiku, soudobé dějiny, sociálně právní a geografická studia a evropské mezinárodní vztahy. Jeho součástí budou třeba i dva jarní týdny na Oxfordu. Vedle toho musí studenti pokračovat v magisterském studiu na domovské univerzitě. Práci mají těţší i proto, ţe diplomku jim povedou dva vedoucí – jeden třeba z Prahy a druhý ze Sorbonny či Leidenu, kde stráví celý jeden semestr. Naopak studenti z Francie a Nizozemska stráví půl roku v Praze. Ostatně fakulta sociálních věd tento semestr hostí ţáky ze Sorbonny – budoucí nositelé titulu Václav Havel scholar. Program je součástí velkého projektu Europaeum, který organizuje spolupráci deseti významných vysokých škol. „Nyní pracujeme na tom, aby program získal do dvou let ještě větší prestiţ a jeho absolventi obdrţeli současně s titulem Václav Havel scholar také titul magistr,“ dodala Rovná. Prestiţ exprezidentova jména v zahraničí roste. Nyní otevřela muzikantka Suzanne Vega a bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová v Univerzitě Georgetown ve Washingtonu Havlův památník od výtvarníka Bořka Šípka. A tento týden promítne Národní galerie umění ve Washingtonu sérii Havlových filmů, které pak budou pouštět v USA vysoké školy. *** FAKTA Zapojené univerzity Univerzita Karlova v Praze Bude hostit celkem šest studentů z Nizozemska a Francie. Leiden v Nizozemsku Jeden semestr na ní stráví tři ţáci z Prahy a tři z Paříţe. Sorbonna ve Francii Do konce roku se rozhodne o třech českých studentech, kteří tu stráví semestr. Oxford ve Velké Británii V rámci projektu tu proběhnou dvě jarní školy, kde budou studentům přednášet renomované vědecké kapacity. Foto popis| Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha

Havlovo jméno zní z akademického titulu, získají ho i cizinci 8.10.2013

praha.iDNES.cz str. 00 Praha / Praha - zprávy MF DNES, Kateřina Frouzová

Jméno bývalého českého prezidenta Václava Havla je v zahraničí tak slavné, ţe se stalo součástí vysokoškolského titulu, který získají studenti dvouletého mezinárodního programu ze Sorbonny či Oxfordu. Po exprezidentovi ho pojmenovala Univerzita Karlova. Magisterskou specializaci "Václav Havel EUROPAEUM MA Programme" pokřtila Univerzita Karlova před pár dny. Plné znění zpráv


Nyní hostí studenty z Paříţe - jedny z prvních nositelů titulu Václav Havel scholar. "Studium specializace organizujeme my ve spolupráci s prestiţními univerzitami v Oxfordu, Paříţi a Leidenu. Absolventi programu, a to i ti z Holandska či Francie, obdrţí titul Václav Havel scholar," řekl mluvčí Univerzity Karlovy Václav Hájek. Jak podotkl jeho jmenovec Pavel Hájek z Knihovny Václava Havla, vysoké školy si vybraly jméno zesnulého exprezidenta kvůli tomu, ţe to byla jedna z nejvýznamnějších proevropských osobností. Přičemţ právě na Evropu se program cílí. Podle jeho garantky Lenky Rovné mají praţští vysokoškoláci o studium v cizině velký zájem. Kdo se chce účastnit, musí si tedy s přihláškou pospíšit. "Šestici vítězů vybereme do konce roku. Tři z nich budou studovat jeden semestr v Leidenu a tři stráví semestr v Paříţi," vysvětluje Rovná. Magisterská specializace je určená pro ţáky Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Z Prahy na Oxford a do Paříţe Program se zaměřuje na evropskou politiku, soudobé dějiny, sociálně právní a geografická studia a evropské mezinárodní vztahy. Jeho součástí budou třeba i dva jarní týdny na Oxfordu. Vedle toho musí studenti pokračovat v magisterském studiu na domovské univerzitě. Práci mají těţší i proto, ţe diplomku jim povedou dva vedoucí - jeden třeba z Prahy a druhý ze Sorbonny či Leidenu, kde stráví celý jeden semestr. Naopak studenti z Francie a Nizozemska stráví půl roku v Praze. Ostatně fakulta sociálních věd tento semestr hostí ţáky ze Sorbonny - budoucí nositelé titulu Václav Havel scholar. Program je součástí velkého projektu Europaeum, který organizuje spolupráci deseti významných vysokých škol. "Nyní pracujeme na tom, aby program získal do dvou let ještě větší prestiţ a jeho absolventi obdrţeli současně s titulem Václav Havel scholar také titul magistr," dodala Rovná. Prestiţ exprezidentova jména v zahraničí roste. Nyní otevřela muzikantka Suzanne Vega a bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová v Univerzitě Georgetown ve Washingtonu Havlův památník od výtvarníka Bořka Šípka. A tento týden promítne Národní galerie umění ve Washingtonu sérii Havlových filmů, které pak budou pouštět v USA vysoké školy.

URL| http://praha.idnes.cz/havluv-titul-ziskaji-studenti-z-prahy-i-sorbonny-f7b-/prahazpravy.aspx?c=A131008_1985757_praha-zpravy_bur


strategie.e15.cz

str. 00

Lidé

Novou posilou vydavatelského domu Mladá fronta, divize Euro E15, se stane Michal Půr. K 1. listopadu nastoupí jako zástupce šéfredaktora ekonomického týdeníku Euro. Půr obsadí pozici, kterou k 30. září uvolnil Adam Junek. Michal Půr (35) působil sedm let v České tiskové kanceláři, kde naposledy řídil centrální redakci domácího i ekonomického zpravodajství ČTK. Předtím zde postupně zastával pozice vedoucího ekonomické redakce, vedoucího zahraniční redakce a zpravodaje v Bruselu. Od roku 2007 aţ do roku 2011 byl komentátorem pro slovenský ekonomický týdeník Trend. Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Čtěte také: Plné znění zpráv


Po šéfredaktorovi Hospodářských novin odchází i jeho zástupkyně Tvarůţková Moderátor a šéfredaktor Šimůnek získal podíl v českém Forbesu Hamšík odchází z Ringier Axel Springer CZ

URL| http://strategie.e15.cz/lide/prestupy/novym-zastupcem-sefredaktora-tydeniku-euro-bude-pur-1027185


strategie.e15.cz

str. 00

Přestupy

Novou posilou vydavatelského domu Mladá fronta, divize Euro E15, se stane Michal Půr. K 1. listopadu nastoupí jako zástupce šéfredaktora ekonomického týdeníku Euro. Půr obsadí pozici, kterou k 30. září uvolnil Adam Junek. Michal Půr (35) působil sedm let v České tiskové kanceláři, kde naposledy řídil centrální redakci domácího i ekonomického zpravodajství ČTK. Předtím zde postupně zastával pozice vedoucího ekonomické redakce, vedoucího zahraniční redakce a zpravodaje v Bruselu. Od roku 2007 aţ do roku 2011 byl komentátorem pro slovenský ekonomický týdeník Trend. Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Čtěte také: Po šéfredaktorovi Hospodářských novin odchází i jeho zástupkyně Tvarůţková Moderátor a šéfredaktor Šimůnek získal podíl v českém Forbesu Hamšík odchází z Ringier Axel Springer CZ

URL| http://strategie.e15.cz/lide/prestupy/novym-zastupcem-sefredaktora-tydeniku-euro-bude-pur-1027185

Czechia nebo Czech Republic? 7.10.2013

ČT 24

str. 02

22:00 Události, komentáře

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------A ještě jeden, moţná překvapivý rozměr měla návštěva Miloše Zemana v Izraeli, a to rozměr lingvistický. Prezident Miloš Zeman v Izraeli oznámil, ţe by chtěl, aby se České republice v zahraničí říkalo Czechia, tedy Česko. A o jednoslovných označeních pro naší republiku teď s profesorem Jiřím Krausem z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, dobrý večer, pane profesore. Jiří KRAUS, jazykovědec, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý večer. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Jak by se vám líbilo označení Czechia? Jiří KRAUS, jazykovědec, Fakulta sociálních věd UK Plné znění zpráv


-------------------Je to moţné, ale já si myslím, ţe něco jiného je přát si to, popřípadě nařídit to a něco jiného je, aby tento výraz přešel do úzu. A tady je to ještě sloţitější neţ v případě Česko, do úzu mnoha jazyků a mnoha národů. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Vy jste řekl je to moţné, ale tím jste neodpověděl na mojí otázku, jestli by se vám to líbilo. Jiří KRAUS, jazykovědec, Fakulta sociálních věd UK -------------------Ale to, ono to trochu souvisí s tím, nakolik je ten výraz vţitý a známý. Česko se mnoha lidem nelíbilo proto, ţe na něj nebyli zvyklí. A různé důkazy, ţe se ten výraz vyskytl uţ v 19. století, ţe, u Jungmana, není rozhodující. Rozhodující není, co se nám líbí, ale co v tom jazyce funguje a co má svůj smysl. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Tak Czechia asi česky mluvícím nebo Čechům a Moravům můţe splývat s Čechií, pro někoho je to motocykl, pro někoho je to fotbalový klub, budou se oni nebo budeme se nebo mohli bychom se vůbec takto sami nazývat v zahraničí? Nebylo by to nám to příliš přes jazyk, řekněme? Jiří KRAUS, jazykovědec, Fakulta sociálních věd UK -------------------No, výraz Čechie je trošku, řekněme, staročeský a spojujeme ho spíš se Svatoplukem Čechem a s takovou tou lumírovskou poezií. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Ano. Nicméně jaksi dodnes existují třeba fotbalové kluby a tak dále. Otázka je, jestli bychom my jako Češi a Moravané, Slezané byli ochotni pouţívat tento výraz v zahraničí? Jiří KRAUS, jazykovědec, Fakulta sociálních věd UK -------------------Ale podívejte se, jak sloţité bylo výraz Česko nějakým způsobem zavést do úzu. A myslím, ţe tady nejde o češtinu, ale skutečně, aby se říkalo Czechia, Czechie. Ve Francii, v Anglii je to moţné, ale ten český výraz Čechie je spojen s něčím zcela jiným. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Některé státy si uţ vypomohly, mají jednoslovný výraz pro Českou republiku, Německo Tschechien, tuším, ano Chorvaté například Češka a i Izrael, v Izraeli se pouţívá to Czechia, coţ vlastně dnes o tom mluvil prezident republiky. Neurčí nám nakonec vlastně to slovo někdo jiný zvenku? Jiří KRAUS, jazykovědec, Fakulta sociálních věd UK -------------------Ale proč nám? Sami sobě. Nám jde o to, aby oni to uţívali. Protoţe přece jenom Izrael a Česká republika nebo Česká republika a Itálie je trochu takové nesouměrné. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------No asi ten výraz bude ale pravděpodobně z angličtiny, nebo mýlím se? Já se ptám i proto, protoţe třeba ten výraz Czech se pouţívá špatně jaksi v tom podstatném jméně, i kdyţ je to přídavné jméno, tak viděli jsme to na dresech hokejistů a tak dále. Jiří KRAUS, jazykovědec, Fakulta sociálních věd UK -------------------Ale na dresech hokejistů jsem neviděl, dneska je návrh našich dresů do Soči a tam není vůbec napsáno nic. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Ale bylo to nebo vím, ţe jeden pivovar to dokonce měl napsáno jako Czech. Je moţné, ţe by se z toho přídavného jména nějakým způsobem stalo označení, ţe by se začalo pouţívat jako podstatné jméno? Jiří KRAUS, jazykovědec, Fakulta sociálních věd UK -------------------My tady debatujeme o jazycích, kde ta podstatná jména a přídavná jména se tak příliš nerozlišují. Czech můţe znamenat koneckonců i Česko i český, a zrovna tak francouzsky Czech můţe znamenat i Česko i český, ale nám jde o to, abychom my to uţívali v těch cizojazyčných ekvivalentech tak, aby příslušné země a příslušné jazyky si to osvojily, aby to povaţovaly za samozřejmé. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------A potřebujeme vůbec v zásadě jedno slovo? Nemůţeme dál pouţívat Czech Republic? Jiří KRAUS, jazykovědec, Fakulta sociálních věd UK -------------------Ono to přece jenom je trochu nesouměrné. Czech Republic a Izrael, Czech Republic, England, to jedno slovo, ta potřeba jednoho slova se tady neustále vnucuje a to Czechia koneckonců je moţné. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Děkuji vám za návštěvu, pane profesore.

ČTK: Vizitky volebních lídrů v Libereckém kraji 7.10.2013

tydenvlk.cz

str. 00 čtk

Externí příspěvky

Vizitky libereckých volebních lídrů stran, které mají podle průzkumů šanci uspět v předčasných volbách do Poslanecké sněmovny (řazeno abecedně podle názvů stran): ANO: Martin Komárek (52) - Spisovatel, bývalý novinář a politický komentátor. Vystudoval ekonomii a filozofii. Více neţ 20 let pracoval jako novinář v deníku Mladá fronta Dnes, mimo jiné na pozici hlavního komentátora. Vedle toho působil jako učitel tvůrčího psaní na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a oboru Média a komunikace na CERGE univerzitě. Je autorem několika knih. ČSSD: Pavel Ploc (49) - Bývalý reprezentant ve skocích na lyţích a do letošního srpna poslanec. Absolvoval střední odbornou školu Pozemních staveb v Liberci. V 80. letech dosáhl řady sportovních úspěchů, získal stříbrnou a bronzovou olympijskou medaili, v roce 1983 překonal světový rekord v letech na lyţích. Později se stal reprezentačním trenérem a začal podnikat. Do politiky vstoupil v roce 1998 jako člen harrachovského zastupitelstva za Demokratickou regionální stranu. Do Sněmovny byl zvolen jako člen ČSSD v roce 2006. Od října 2008 do ledna 2010 byl libereckým krajským zastupitelem. ODS: Hana Moudrá (47) - Od roku 2005 starostka České Lípy, předsedkyně Sdruţení obcí Libereckého kraje a členka oblastní rady ODS v České Lípě. Po studiu střední pedagogické školy pracovala jako učitelka v mateřské škole. Od poloviny 90. let působila jako vedoucí oddělení dávek sociální péče na Městském úřadě Česká Lípa, poté jako vedoucí odboru sociálních věcí na Městském úřadu Nový Bor. V roce 2002 byla za Občanskou demokratickou stranu zvolena do Zastupitelstva města Česká Lípa a následné dva roky vykonávala funkci místostarostky. V letech 2008 aţ 2012 byla krajskou zastupitelkou. V ODS je od roku 2000. KDU-ČSL: Plné znění zpráv


Kamil Jan Svoboda (34) - Náměstek primátorky města Liberce pro školství a kulturu, předseda lidovců na Liberecku a místopředseda krajského výboru KDU-ČSL v Libereckém kraji. Vystudoval obchodní akademii a v letech 1998 aţ 2003 dělal průvodce na zámcích Sychrov a Frýdlant. Následně pracoval v několika organizacích zabývajících se pomocí hendikepovaným osobám a lidem závislým na drogách. V letech 2008 a 2009 byl poradcem ministra pro místní rozvoj a následně dva roky konzultantem na ministerstvu vnitra. Do KDU-ČSL vstoupil v roce 1997. V libereckém městském zastupitelstvu zasedá od roku 2006. KSČM: Stanislav Mackovík (46) - Ředitel Zdravotnické záchranné sluţby Libereckého kraje a do letošního února krajský zastupitel. Vystudoval obor zdravotnický záchranář na univerzitě v Nitře. U záchranky pracuje od roku 1993. Mezi lety 2002 aţ 2010 byl zastupitelem v Pertolticích pod Ralskem. V roce 2008 byl zvolen krajským zastupitelem. Do KSČM vstoupil v roce 2004. Strana práv občanů - zemanovci (SPOZ): Jan Nezmar (36) - Bývalý fotbalista, dnes sportovní ředitel FC Slovan Liberec a člen klubu fotbalových kanonýrů. Vystudoval ekonomickou fakultu Vysoké školy báňské v Ostravě. Prvoligový fotbal hrál od roku 1999. Začínal v Opavě, odkud následující rok přešel do Slovanu Liberec. V roce 2003 přestoupil do 1. FC Slovácko a pod sezonách přestoupil na Slovensko do MFK Ruţomberok. V roce 2007 se vrátil do Liberce. Hráčskou kariéru ukončil loni v listopadu. Strana zelených: Miroslav Hudec (61) - Dětský psycholog, člen zastupitelstva Libereckého kraje a městského zastupitelstva v České Lípě. Vystudoval psychologii na Filozofické fakultě UK v Praze, posléze pracoval jako psycholog v pedagogicko-psychologické poradně v České Lípě. Ředitelem tohoto zařízení byl od roku 1991 aţ do loňského zvolení krajským zastupitelem. V letech 1990 aţ 2002 zasedal v českolipském městském zastupitelstvu, do něhoţ byl znovu zvolen v roce 2006. Členem Strany zelených je od roku 2004. V říjnu 2008 kandidoval ve volbách do Senátu; skončil v prvním kole se ziskem 6,57 procenta hlasů. TOP 09 a STAN: Jan Farský (34) - Starosta Semil, člen celostátního výboru strany Starostové a nezávislí (STAN), do letošního srpna poslanec. Absolvoval brněnskou právnickou fakultu, poté pracoval jako právník a následně se stal poradcem tehdejšího místopředsedy vlády pro ekonomiku Martina Jahna. S ním odešel do Škody Auto. Od roku 2006 dosud je starostou Semil. V květnu 2010 byl z posledního místa kandidátky v Libereckém kraji zvolen do Poslanecké sněmovny. V dolní komoře byl místopředsedou rozpočtového výboru a členem ústavně-právního výboru. Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury (Úsvit): Jana Hnyková - Vrchní zdravotní sestra domova důchodců v Horních Hamrech, členka Výkonné rady Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR. Jiţ několik let působí ve vrcholových pozicích v odborech a je spoluzakladatelkou občanského sdruţení.

URL| http://www.tydenvlk.cz/externi-prispevky/ctk-vizitky-volebnich-lidru-v-libereckem-kraji

Co je skutečným důvodem uzavírání Smetanova nábřeží? 6.10.2013

prazskenovinky.cz

str. 00

regiony

To je otázka, kterou si jiţ po několikáté v sobotu kladou Praţané, zejména ti bydlící na Praze 1. Pravidelné uzavírky jedné z pěti páteřních praţských komunikací jim totiţ, v jinak klidném víkendovém reţimu, vlívají opravdu ţivot do aţ před práh jejich domů. Plné znění zpráv


Ne všichni vítají sobotní uzavírání Smetanova nábřeţí, jak je vidět z prohlášení Davida Damašky, které obdrţela redakce Prazskenovinky.cz. Kdyţ to totiţ v sobotu od 8 do 22 hodin na Smetanově nábřeţí tzv. „správně po novu ţije“, tak díky tomu se v přilehlých uličkách Starého Města a zejména Malé Strany opravdu ţít nedá, neboť se tam přesouvá odkloněná doprava, píše ve svém komentáři David Damaška, člen Dopravní komise při Radě MČ Praha 1. Pro odpověď, proč se to všechno vlastně děje, jsem se vypravil na avizované - neavizované diskusní setkání v prostorách Hollaru, budovy Fakulty sociálních věd UK. Předpokládal jsem, ţe u tak zásadního tématu má organizátor akce opravdový zájem v co nejširším počtu diskutujících přednést svou představu a vyslechnout si jejich názor, pokračuje Damaška. To jsem se však zmýlil. Skutečností bylo, ţe pro cca. 25 tisíc obyvatel Prahy 1, a to vynechávám zbylých cca. 1,5 mil. obyvatel celé Prahy, neboť těch se tato úprava bezpochyby také dotýká, bylo připraveno, věřte nevěřte 45 ţidlí rozloţených u tří stolů ve vnitřním dvorku budovy Hollaru. Na první pohled bylo tedy jasné, ţe zde o ţádnou konstruktivní diskusi nepůjde. Po přečtení označení akce s názvem „Místní plánovací setkání“ s podtitulem „komunitní plánování“ na mě sáhl duch doby socialismu, kritizuje setkání s občany David Damaška. Na můj dotaz, kdy někdo odpovědný přednese návrhy nových vizí a řešení, předpokládal jsem primátora Hudečka, radního MHMP pro dopravu nebo někoho z Útvaru rozvoje města, tak mně moderátor ze společnosti Anthropictures sdělil, ţe o tom tato diskuze není, ţe nikdo ţádné návrhy přednášet nebude, protoţe ţádné takové nejsou! Dále pokračoval, ţe účelem setkání je pouze zjistit, jak Praţané hodnotí stav normální, tedy s dopravou na Smetanově nábřeţí a nový, s uzavírkou. Následná, skoro pěti hodinová diskuse, byla takřka, aţ na několik „maskovaných“ pracovníků Kanceláře veřejného prostoru MHMP horujících pro pěší zónu, jednoznačně vymezená pro zachování dopravy na Smetanově nábřeţí. Z diskuse jasně zazněl dominantní názor, ţe dopravu v centru města je nutné řešit koncepčně jako celek a místo „ţivých pokusů na lidech“ zkusit předloţit ze strany MHMP smysluplné návrhy k diskusi. Informací o tom, jaký dopad má uzavření nábřeţí přeci dávno existují, ani ne tři roky staré z doby, kdy se zde prováděla výměna tramvajových kolejí, pokračuje v kritice David Damaška. Zdálo by se tedy, ţe vše je jasné, uzavírky jsou zbytečné, informací je dost, a teď jiţ Kancelář veřejného prostoru MHMP začne konečně vytvářet „ta nová řešení“, jak zástupci Anthropictures říkali, ta moderní evropská, aby se Praţanům lépe ţilo. Tak to ale bohuţel není. Skutečnost je taková, ţe cílem není najít optimální řešení, které by zkvalitnilo ţivot Praţanů, ale zcela prozaický podnikatelský záměr AutoMatu a MHMP. Jediným smyslem sobotních uzavírek nábřeţí je pořádat na Smetanově nábřeţí pravidelné trhy, a to vše pod záštitou primátora Prahy. Jak si lze jinak vysvětlit, ţe náplní představeného „nového oţivení“ nábřeţí jsou stánky, nesoucí označení „farmářské trţiště“, umístěné na pěších komunikacích bez hrazení záborů, bez jakýchkoli hygienických zajištění (není WC, není moţnost si umýt ruce, není zajištěna zdravotní nezávadnost prodávaných potravin, atd.). V neposlední řadě je otázkou, jaká a kdy proběhla řádná výběrová řízení na tyto provozovatele a poskytovatele sluţeb. Lze se oprávněně domnívat, ţe slogany ve smyslu „nábřeţí ţije“ jsou tak jen rafinovaně skrytá reklama, která je díky této formulaci plně hrazená z prostředků MHMP, tedy nás všech, daňových poplatníků!, dodává David Damaška. Pouliční divadlo bylo tahákem včerejšího Nábřeţí ţije! (jv,dd,foto:arch.) Více z regionu na Prazskenovinky.cz

URL| http://www.prazskenovinky.cz/zpravy/regiony/co-je-skutecnym-duvodem-uzavirani-smetanova-nabrezi/

Irové v referendu nečekaně odmítli zrušení svého "Seanadu" 5.10.2013

ct24.cz str. 00 ČT24

Svět

Dublin - Irové v pátečním referendu těsnou většinou překvapivě odmítli zrušení horní komory parlamentu. Pro zachování irského "Seanadu" se podle konečných oficiálních výsledků vyslovilo 51,7 procenta hlasujících, pro Plné znění zpráv


jeho zrušení bylo 48,3 voličů. Na výsledku hlasování se nejspíš podepsala nízká účast, k urnám totiţ přišlo jen 40 procent oprávněných voličů. "Někdy v politice dostanete ve volbách pecku, ale přijímám verdikt lidu," reagoval na výsledek premiér Enda Kenny. Ještě před pátečním hlasováním se přitom podle průzkumů pro zánik horní parlamentní komory přitom vyslovovala většina voličů - stejně jako hlavní politické strany a irská vláda. "Vydrţujeme si drahý domov důchodců pro nevýrazné politiky, obejdeme se bez něj stejně jako Švédové, Dáni nebo Portugalci," tvrdil premiér. Jenomţe se zřejmě potvrdily varovné signály, ţe se voliči prostřednictvím tohoto hlasování rozhodli ventilovat nespokojenost s politikou a rozčarování z důsledků hospodářské krize. Podle analytičky citované agenturou Reuters je postavení premiéra výsledky referenda mírně otřeseno, ale není vyloţeně ohroţeno. "Není to dobrý den pro Endu Kennyho. Byl to jeho nápad a myslím, ţe bylo velmi škodlivé, ţe se neangaţoval u voličů," uvedla politoloţka Theresa Reidyová. "Jak jiţ bylo řečeno, Enda Kenny je v naprostém bezpečí vnitř své vlastní politické strany. Nevidím okamţitý dopad referenda na jeho vedoucí postavení, ale v delším časovém horizontu vliv ztratil, o tom není pochyb," dodala. Provoz Senátu, který existuje 91 let, podle jeho odpůrců vyjde na 20 milionů eur ročně (asi půl miliardy korun). Podle stoupenců ale stojí Senát ročně jen asi 7 milionů eur (asi 180 milionů korun) a vytváří potřebnou protiváhu vůči dolní komoře. Jenomţe irská horní komora nemůţe zákony vetovat, jen pozdrţet: "Přestoţe Irové dosud formálně mají dvoukomorový parlament, průběh schvalování zákonů připomíná spíš jednokomorový systém," vysvětluje Ivo Šlosarčik z FSV UK. Irská horní komora parlamentu (Seanad Éireann) má 60 členů, z nichţ 11 jmenuje předseda vlády, šest volí univerzity a 43 vybírají místní zájmové skupiny obyvatelstva. Funkční období je pětileté.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/244939-irove-v-referendu-necekane-odmitli-zruseni-sveho-seanadu/

Dogoni, vesmírné vejce a Sírius 5.10.2013

ČRo Sever

str. 01

17:10 Planetárium

Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Planetáriem vás provázejí Frederik Velinský. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------A Veronika Kindlová. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Stolová hora Bandiagara v západoafrické republice Mali je domovem lidí z etnické skupiny Dogonů. Na to, jak je tenhle nárůdek malý, se o něm popsalo mnoho papíru. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Zvlášť milovníci záhad mají Dogony rádi. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Autoři spekulativní literatury v čele s Erichem von Dänikenem se ve svých knihách rozepisují o tajemném, snad prý i mimozemském původu Dogonů, o jejich sloţité mytologii, skvělých astronomických znalostech, zvláštních maskách nebo rituálech. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Zřejmě i vinou této proslulosti čelí dnes Dogoni, o kterých ještě před 60 lety skoro nikdo nevěděl, velkému náporu turistů. Jak se jim daří uchovávat si své zvyky? Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Jaké příběhy se vyprávějí a proč v jejich ţivotě hraje tak důleţitou roli hvězda Sírius. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Tajemství Dogonů budeme rozplétat s afrikanistou Josefem Kandertem z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Začneme u jejich tajemného původu. Vypráví se, ţe stolová hora Bandiagara se stala útočištěm Dogonů uţ před mnoha staletími. Co je tam zahnalo? Josef KANDERT, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Ty slavné bandiagarské útesy jsou to, čemu se říká ústupové území. Čili byli tam jejich předkové někdy v 14., 15. a 16. století zahnáni silnějšími sousedy v podstatě. Utekli právě sem, protoţe tam je normální geologický zlom. Nahoře na těch útesech byly ty původní vesnice, tak jak je zaznamenali Evropané vlastně v 20. století a pod nima byla propast od 200 do asi 600 metrů. Čili kaţdého nepřítele z těch vesnic nahoře docela dobře viděli. Dneska jsou ty vesnice pochopitelně i pod těma útesama, protoţe poté, co to tam Francouzi obsadili, vytvořili takzvaný pakt s Frankači, ten mír koloniální a to umoţnilo vlastně Dogonům usídlit se i dole. Předtím byli cílem otrokářskejch nájezdů těch svých silnějších sousedů. No, dneska jich je tak kolem půl milionu. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Odkud vlastně ti Dogoni přišli, ví se to? Předpokládám, ţe o tom budeme jenom nějaká ústní tradice. Josef KANDERT, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------No, ano, to vlastně se dá odvodit jedině podle ústní tradice, částečně podle archeologických nálezů a částečně také podle lingvistických analýz. Takţe oni jsou autochtonní z hlediska jazykovědy, protoţe mluví jazyky, kterými mluví všichni jejich sousedé. To znamená, ţe tam ti předkové skutečně byli, uţ tedy v nějakém reálném středověku. Ale na toto území tedy jednoznačně utekli. Zase podle archeologie i podle mýtů byly asi 4 nebo 5 vln, jedna ta vlna se jmenuje Djennénke, z toho jasně vyplývá, ţe to jsou lidé, kteří utekli z města Djenné, čili po nějakém patrně válečném konfliktu část těch obyvatel města Djenné, coţ je mimochodem velmi starý město, se dostala sem a tady se usadila. Čili není to jedna vlna, je to několik vln osídlení, jak tam postupně přicházeli ti lidé a tam se tedy chránili před různými nepřáteli. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Dogoni jsou ve světě známí mimo jiné jako tvůrci originálních masek a zajímavého figurálního umění vůbec. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Koho jejich skulptury a masky zachycují? A jaký mají význam? Určitě to nejsou díla vytvářená jen tak na ozdobu a z obyčejné radosti. Josef KANDERT, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------V případě Dogonů stejně jako jejich sousedů všech okolo je pro ně důleţitý kult předků. Čili všechny ty sochy i masky představují předky, případně další bytosti v případě masek, které existovaly v době vzniku světa. Pochopitelně první člověk byl Dogon, první svět byl dogonský svět a to potom při slavnostech, které jsou určeny především těm předkům, se tam předvádí. Čili tam pak se objevují zpodobení těch mýtických hrdinů, plus teda boţstva eventuálně. Většinou jsou ty věci ze dřeva, to znamená masky dřevěný, sochy dřevěný, ale kromě toho tedy některé ty masky jsou taky látkové, většinou nějaká textilní aplikace, je to pošitý a tak podobně. A Dogoni Plné znění zpráv


byli taky výbornými kováři, takţe některé věci, ţezla a tak podobně, byly kovaný, a slévači, takţe další věci, takový přívěsky všelijaký, prsteny a tak dále, byly z mosazi. Pak ještě pouţívají hlínu v architektuře, pač ty všechny domy jsou hliněný a bývají zdobeny reliéfy, ve vysokém reliéfu, kde zase se opakují ty motivy mýtický, muţe, ţeny a těch boţstev a tak dále. Čili i hlína je tady velmi důleţitá. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Ty staré náboţenské tradice Dogonů, ty jsou dodnes ţivé. Josef KANDERT, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------To jsou tedy, i kdyţ dneska jsou hodně válcované turismem, protoţe cestovní kanceláře jednoduše tam posílají turisty. Já jsem dokonce zaznamenal případ, kdy jedna ta vesnice zničila svůj dům muţů vyzdobenými nejrůznějšími sochami, jak to zapálili a zničili jenom proto, ţe se báli, ţe jim to rozkradou milovníci staroţitností a tedy i lupiči, takţe to radši sami spálili, aby k tomuhle jako nedošlo. V kaţdém případě ale je to stále ţivé umění, ţivá kultura, i kdyţ dneska se částečně mění na turistickou záleţitost. Ale v podstatě je to oddělené, to znamená, ţe něco je děláno pro turisty a něco pak dělají sami pro sebe. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Chvíli povídat o dogonském náboţenství a dogonských mýtech, které mimochodem uţ léta dokonale fascinují všechny záhadology. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------V co Dogoni věří a mají nějaké své duchovní vůdce? I na to jsem se ptal afrikanisty Josefa Kanderta. Josef KANDERT, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Ta klasická společnost byla rodová společnost, to znamená, ţe to byly v podstatě skupiny pokrevních příbuzných, případně velkorodiny. A ty měli svoje představitele, kteří byli současně obřadníky. A pokud jde o to náboţenství, tak jako my rozlišujeme náboţenský ţivot a světský ţivot, to v případě Dogonů neplatí a neplatilo, tam jednoduše byl jeden ţivot - světskonáboţenský dohromady. A celé to jejich náboţenství je vlastně součástí jejich filosofického systému. O tom se poměrně málo mluví, ale Dogoni byli prvním národem nebo etnikem, u kterého se dokázalo v oblasti subsaharské Afriky, ţe mají skutečně komplexní filosofický systém, coţ tedy zjistili a publikovali francouzští kolegové na začátku 50. let. Do té doby se Evropané a jako intelektuálové i afrikanisté domnívali, ţe něco takového jako africká filosofie vůbec neexistuje. Právě ti Francouzi dokázali, ţe to existuje a součástí toho je právě i to náboţenství, protoţe oni mají vypracovanou představu, jak vznikl celý vesmír, jak to všechno spolu souvisí a v rámci toho i to náboţenství. Čili na počátku bylo to, čemu bysme asi řekli myšlenka. Oni pouţívají pochopitelně jednodušší výrazy, hovoří o jakémsi vesmírném vejci, ve kterém byla semínka, coţ je něco jako ideje v platonským slova smyslu, ideje věcí. To potom rozpuklo na 7 úderů, coţ je současně podoba člověka, jednoduchej panáček. A ty ideje se pak jako rozptýlí do prostoru, blíţe se nerozebírá, ono se to neliší moc od našeho velkýho třesku vlastně, kdyţ se to tak veme. V té době, kdy se ty ideje rozply, tak se objevuje právě v oblasti Síria, coţ je pro ně důleţitá hvězda, první bůh jako nejvyšší, a ten se snaţí ty ideje nějakým způsobem zhmotnit. On jednoduše se pokusí ideu země znásilnit, to se mu nepodaří, ale v kaţdém případě z toho znásilnění vznikne takový jako polobůh, který škodí a teprv na podruhé se mu to podaří a vznikají první dvě boţstva, jeho děti, a ty pak z těch semínek dělají vlastně celý svět. Současně on a ty dvě děti vytvářejí ten řád, který souvisí s tím, ţe důleţitý je rovnováţný stav, ţe vţdycky kdyţ je někdy nějaké plus, tak musí být mínus a jednoduše vytvářejí představy o tom, jak by měl celý ten vesmír v té době uţ vlastně fungovat. Čili není to jenom náboţenství, je to vlastně součást filosofického systému jejich.

Irové v referendu odmítli zrušit Senát 5.10.2013

ČT 1

str. 08

19:00 Události

Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Irové v referendu odmítli zrušit Senát. Výsledek je těsný. Pro jeho hlasování hlasovalo necelých 52 % voličů. Rozhodl nejspíš i fakt, ţe mnoho tamních obyvatel k urnám nedorazilo. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, redaktorka -------------------Vydrţujeme si drahý domov důchodců pro nevýrazné politiky. Obejdeme se bez něj stejně jako Švédové, Dáni nebo Portugalci, tvrdí premiér. Iry ale nezlákal ani slibovanou úsporou v přepočtu půl miliardy korun ročně. Billy KELLEHER, člen opoziční strany Fianna Fáil -------------------On do toho Iry zatáhl. Ale neprobral to s nimi, pořádně nevysvětlil, proč se Senátu zbavit. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, redaktorka -------------------Zastánci Senátu viní premiéra z populismu. Místo rušení poţadují reformy. I oni totiţ přiznávají, ţe horní komora efektivní není. Zákony nemůţe vetovat, jen pozdrţet. Ivo ŠLOSARČÍK, Fakulta sociálních věd UK v Praze -------------------Ačkoliv Irové doposud mají formálně dvoukomorový parlament, ten průběh schvalování zákonů tak spíš připomíná jednokomorový systém. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, redaktorka -------------------Navíc 11 ze 60 senátorů vybírá premiér, 6 absolventi univerzit a zbytek pak speciální sbor volitelů. Někteří Irové tak mají pocit, ţe horní komora slouţí jen politikům a na to nejsou peníze. Kdysi dravý keltský tygr se jen pomalu vzpamatovává z krize, kvůli které v roce 2010 přijal mezinárodní pomoc. redaktorka /citace: Regina DOHERTYOVÁ, vedoucí kampaně za zrušení Senátu, zdroj: ČTK/ -------------------"Irové museli v posledních letech přistoupit na obrovské oběti. Není důvod, aby politici neudělali totéţ." Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, redaktorka -------------------O referendu na zrušení Senátu se mluví i v České republice, chybí ale potřebný zákon. Dana Zlatohlávková, Česká televize.

Kroužků se prý nebojí a tvrdí, že Kalousek není žádný černokněžník 4.10.2013

Mladá fronta DNES str. 03 Jaroslav Nedvěd

Kraj Plzeňský

VOLBY 2013 »Představujeme volební lídry Upozorňuje, ţe letošní volby jsou důleţitější neţ ty předcházející, protoţe mohou rozhodnout o návratu komunistů k moci. Říká, ţe pokud prezident Zeman zpochybňuje ústavní zvyklosti, je třeba bránit parlamentní systém v zemi. Volební lídr TOP 09 v Plzeňském kraji Marek Ţeníšek. Před pěti roky se chtěl stát šéfem plzeňských lidovců. Nevyšlo to. Pak udělal kariéru v TOP 09. Pomohl ji v roce 2009 zaloţit, stal se jejím místopředsedou a nyní také volebním lídrem pro předčasné volby do poslanecké sněmovny v Plzeňském kraji. Politolog Marek Ţeníšek. Jednička na kandidátce TOP 09 v kampani prohlašuje, ţe říjnové volby budou jiné neţ v předcházejících letech. „Jde o víc neţ dřív. Poprvé od roku 1989 je moţné, ţe se komunisté dostanou na vládní úroveň,“ upozorňuje. Ačkoliv bývá TOP 09 kritizována za aţ přílišné omezování státních výdajů, Ţeníšek tvrdí, ţe strana svůj přístup k ekonomice ČR měnit nehodlá. „V úsporné fiskální politice chceme pokračovat. Ušetřené peníze bychom dali na podporu vědy a exportu.“ Krajský volební lídr TOP 09 také připomíná, ţe v roce 2010 před nástupem Nečasovy vlády bylo druhým nejsilnějším tématem omezení korupce. To se prý částečně podařilo. „Vláda umoţnila, aby kauzy sahající do Plné znění zpráv


nejvyšších pater politiky byly trestně stíhány,“ uvádí. Paradoxně ovšem právě v důsledku jedné takové kauzy Nečasova vláda také nakonec padla. Jsem méně známý Marek Ţeníšek v regionu není obecně známou osobností. V posledních letech hodně pobýval v Praze, protoţe byl nejprve náměstkem ministra spravedlnosti a později se stal náměstkem ministra zdravotnictví. Krajský volební lídr TOP 09 připouští, ţe i kvůli úřadování na ministerstvech není v kraji výraznou politickou figurou. „Vím, ţe jsem méně známý neţ lídři ODS a ČSSD Pospíšil a Chovanec,“ uznává. Jenomţe pro Ţeníška můţe být problém i to, ţe jsou lidé známější neţ on i na kandidátce TOP 09. Díky krouţkování jej tak můţe populárnější člověk přeskočit. To se mu přihodilo uţ v roce 2010. Tehdy byl Ţeníšek na druhém místě za Jaroslavem Lobkowiczem, ale dostal se před něho lékař z Klatov Michal Janek. Nemá tedy Ţeníšek z krouţkování trochu nehnáno? „Myslím, ţe strach z toho nemám,“ tvrdí. A pokud by jej opravdu nyní někdo díky preferenčním hlasům o křeslo ve sněmovně připravil, snaţil by domluvit, aby mu mandát přenechal? „Tak to ne! Pokud by mě měl někdo přeskočit, tak je to naprosto legitimní. Uvidíme, jak rozhodne volič,“ konstatoval Ţeníšek. Říká, ţe jeho strana by chtěla za kraj získat ve sněmově tři křesla, coţ je o jedno víc neţ v roce 2010. To by všem vyţadovalo zisk kolem sedmnácti procent. Odváţný Kalousek Existuje poměrně dost lidí, kteří by TOP 09 volili, ale odmítají jí dát hlas kvůli nepopulárnímu Miroslavu Kalouskovi. Vnímá proto Ţeníšek Kalouska jako pomyslnou kouli na noze TOP 09? „Tak to určitě ne. Kdyţ lidé hovoří o tom, ţe jim Kalousek vadí a kvůli tomu "Topku" volit nebudou, snaţím se jim vysvětlit, ţe on je dnes jediná výrazná politická osobnost, která umí dobře reagovat na výroky prezidenta Zemana. A pokud se v ekonomice na úrovni státu něco podařilo, má na tom Kalousek zásluhu. Snaţím se vysvětlil, ţe to není černokněţník, kterého se z něj snaţí leckdo udělat. On je odváţnější neţ jiní politici, kteří stále kalkulují, zda si něčím nezkazí pověst a nesníţí popularitu,“ řekl Ţeníšek. A jak vidí své působení ve sluţbách státu? Je profesí politolog a pak zastával vysoké posty na ministerstvech spravedlnosti i zdravotnictví. Povaţuje se tedy za jakéhosi univerzálního odborníka, který rozumí všemu? „To rozhodně ne. Politologii jsem vystudoval a deset let o ní přednáším. To, ţe jsem šel na ministerstvo spravedlnosti, bylo dané tím, ţe jsem politolog a Pospíšil si mě tam vzal, abych řídil mezinárodní sekci. Má práce souvisela s Evropskou unií. A pak ministr Heger chtěl někoho, kdo by mu politicky ohlídal resort a manaţersky řídil barák. Myslím, ţe jsem to zvládl velmi dobře. Není to tak, ţe bych byl univerzální. Jsou ministerstva, kam bych v ţivotě nechtěl, ani kdyby mi tam místo nabízeli,“ vysvětluje Ţeníšek. Střet s Babišem Nedávno se krajský lídr TOP 09 ostře vyjádřil o miliardáři Babišovi, který vede do voleb své hnutí ANO. Ţeníšek prohlásil, ţe si neumí představit, ţe by jeho strana spolupracovala s hnutím, „jehoţ předseda byl komunistický práskač“. Naráţel tím na skutečnost, ţe je Babiš evidovaný jako spolupracovník StB. Babiš ale tvrdí, ţe s StB nespolupracoval, a řekl, ţe na Ţeníška podá trestní oznámení. Neobává se teď lídr TOP 09, ţe právě spolupráce s ANO by se za určitých okolností po volbách mohla TOP 09 hodit, pokud by se spojovaly nelevicové strany? Ţeníšek je přesvědčen, ţe by taková koalice nemohla dobře fungovat. „Byl bych první, kdo by hlásil: Pojďme do opozice,“ tvrdí. Nejsou lidi A jak hodnotí svou stranu, pokud se na ni má podívat jako politolog a ne jako člen jejího vedení? Vidí nějakou slabinu? Ví, co je potřeba vylepšit? „Velký handicap je, ţe krátce po tom, co strana vznikla, vstoupila do vlády. Pak vlastně tři roky nebylo dost času ani energie na to, stranu budovat. Dnes vidím velký problém v disproporci členské základny. Jsou okresy, kde funguje velmi málo nebo tam vůbec není. A bez aktivní členské základny se politika dělat nedá. Myslím, ţe pokud TOP 09 bude po volbách v opozici, můţe to pro ni mít i své výhody. Bylo by moţné stranu dobudovat," konstatoval. *** PROFIL Marek Ţeníšek (*26. 11. 1978) Plné znění zpráv


* Ţije v Plzni, je ţenatý a má syna. * Vystudoval Filozofickou fakultu ZČU a Fakultu sociálních věd UK. Na vysokých školách přednáší politologii. * Od roku 2007 působil na ministerstvu spravedlnosti a od roku 2008 na ministerstvu zdravotnictví. * Býval členem KDU-ČSL. V roce 2009 spoluzakládal TOP 09 a stal se jejím místopředsedou. * V krajských volbách 2012 byl zvolen zastupitelem, ale mandátu se vzdal kvůli působení na ministerstvu zdravotnictví. Foto popis| Marek Ţeníšek Vystudovaný politolog vede do voleb TOP 09 v Plzeňském kraji. Foto autor| Foto: Pavel Němeček Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj

Politická kontrola a korupční potenciál veřejných podniků 4.10.2013

Parlamentní magazín red.

str. 55

Svět byznysu

Zveřejněný výzkum Fakulty sociálních věd UK dokládá, ţe více neţ stovka velkých podniků je politicky ovládána, podléhá však výrazně slabším kontrolním mechaniszmů. Stát a samosprávy kontrolují podniky s celkovým obratem 680 miliard korun. Zahrnuje celkem 236 podniků s obratem nad 100 milionů korun. Navzdory krizi vykazoval sektor veřejných podniků v posledních letech nadstandardní růst - mezi lety 2007 a 2011 vyrostla ekonomika České republiky cca o 8,8 %. Aktiva veřejných podniků ve stejném období podle dat ČSÚ rostla o 17,7 %, čili dvojnásobným tempem. Ovládání firem politiky je nejzásadnějším problémem, na který studie poukazuje, a dokládá je na změnách předsedů dozorčích rad - v 80 % velkých městských podniků je předseda vyměněn do jednoho roku po volbách. „Máme masivní sektor veřejných firem, které jsou politicky ovládány, ale podléhají minimální kontrole. To je velmi riziková směs,“ shrnuje výstup jeho spoluautor Jiří Skuhrovec.

Klausova euroskeptická kniha může signalizovat budoucí kampaň 3.10.2013

ct24.cz str. 00 ver

Domácí

Praha - Bývalý prezident Václav Klaus ve své nové knize navrhuje, aby Česko vystoupilo z EU. Podle politologů můţe jít z jeho strany o přípravu na budoucí kampaň nebo politické angaţmá. Klaus v září popřel, ţe by chtěl kandidovat do Evropského parlamentu. Podle Aleše Balcara, politologa z Vysoké školy finanční a správní, by ale nebyl prvním vrcholným politikem, který byl přemluven k návratu na podobnou pozici. V EU zatím na Klausovy výroky nikdo nereagoval, nezmiňují se o něm ani evropská média a servery. Kniha s názvem Česká republika na rozcestí - Čas rozhodnutí vyjde příští týden. Klaus ji blíţe představil v rozhovoru pro Mladou frontu DNES. "Vzhledem k tomu, ţe Klaus v rozhovoru mluví o komplexním politickém programu, který on a jeho příznivci nebo názoroví souputníci hodlají představit, je moţné, ţe v budoucnosti se bude angaţovat ve vysoké politice dál," domnívá se Balcar. Pokud Klaus uvaţuje o tom, ţe by nakonec skutečně kandidoval nebo jen podpořil nějaké sdruţení, není podle Balcara v jeho zájmu to zveřejňovat příliš brzy: "Zbytečně by se vystavil kritice svých oponentů." Podle spolupracovníka Českého rozhlasu v Bruselu Michaela Rozsypala bylo také Klausovo vyjádření určeno spíše pro domácí neţ pro evropské publikum: "Václav Klaus je velmi zkušený politik a ví, ţe pokud pronese nějaké ostré vyjádření nebo provokativní tezi, u českých médií to vzbudí zájem a bude se o tom psát a mluvit." Stejný názor má i politolog Miloš Brunclík z vysoké školy CEVRO Institut. Klaus si podle něj nechává otevřené různé cesty pro další působení v české politice. Vliv na nadcházející předčasné volby to ale podle něj mít nebude. "V Česku bude toto téma mobilizovat jen okrajovou část obyvatelstva," poznamenal ve Studiu ČT24. Klausův návrh na vystoupení z EU nepovaţují politologové za nijak překvapivý. Exprezident sice stál u vstupu České republiky do Evropské unie, jeho postoj byl ale od počátku kritický. "Povaţuji to za celkem logické Plné znění zpráv


završení jeho setrvale negativního přístupu k evropské integraci," řekl Balcar. Podle Brunclíka odpovídá výrok i Klausovu naturelu být v centru pozornosti: "Od té doby, co není prezidentem, se mu mediální pozornosti nedostává. Na druhou stranu bych ho nepodezíral z účelovosti. Myslím, ţe je to v souladu s tím, co vţdy tvrdil." A jak vnímá Klausův výrok Evropská unie? "Vůbec nijak. Instituce EU nebo lídři unijních států výrok buď nezaregistrovali, nebo je vůbec nezajímá," podotýká Tomáš Weiss, vedoucí katedry západoevropských studií FSV UK. Názory Václava Klause jsou všude po Evropské unii dobře známé. "Vzhledem k tomu, ţe není reprezentant státu, jsou to jeho osobní názory. V tento okamţik to nikoho nebude zajímat," domnívá se Weiss, podle kterého navíc patří ke slušnému vychování nemluvit do vnitřních záleţitostí jiných států. Jak silný je euroskepticismus v EU, ukáţí podle Rozsypala i volby ve Velké Británii. Premiér David Cameron dnes znovu slíbil, ţe pokud budou konzervativci opět zvoleni, uspořádají do roku 2017 referendum o setrvání Spojeného království v Evropské unii. Klíčové budou i volby do Evropského parlamentu, které proběhnou příští rok v květnu. Klaus: Bez odchodu z EU nelze v Česku provést fundamentální změny Projekt evropské integrace podle Klause selhal: "Nemluvme o demokracii, kdyţ mluvíme o EU. To je antidemokratická entita a antidemokratický projekt." Unie podle bývalého prezidenta přispívá ke všemu špatnému, co se v české společnosti, politice i ekonomice děje. V rozhovoru zmiňuje přílišné regulace, odnímání suverenity z národních vlád, rozmělňování zodpovědnosti nebo ztrátu schopnosti politických stran cokoliv zásadního prosadit. Bez odchodu z EU nelze podle Klause v Česku provést fundamentální systémové změny. Klaus nicméně ve své knize přináší návrhy, které je moţné uskutečnit i bez ohledu na členství Česka v EU. Je mezi nimi masivní omezení mandatorních výdajů státu a státní regulace, zrušení evropských dotací nebo Senátu. Privatizovat by se podle exprezidenta měly polostátní či "pseudosoukromé" firmy typu ČEZ, České dráhy nebo Česká televize.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/244607-klausova-euroskepticka-kniha-muze-signalizovatbudouci-kampan/

Berlusconiho poslední výstřel na politické scéně 3.10.2013

Mladá fronta DNES str. 15 Martin Mejstřík

Názory

Včera ustála koaliční vláda Enrica Letty hlasování o důvěře, čímţ vyvrcholila další z řady politických krizí v Itálii. Nejzajímavější na tom je, ţe šlo o poslední pokus o záchranu politické kariéry Silvia Berlusconiho. Ten byl v srpnu tohoto roku pravomocně odsouzen na čtyři roky nepodmíněně za daňové úniky v kauze Mediaset. Bliţší košile neţ kabát Zítra bude o jeho vydání do vězení rozhodovat italský Senát, jehoţ je Berlusconi členem. Aby se vyhnul tomuto potupnému konci své politické kariéry (i kdyţ by vzhledem ke svému věku 77 let nejspíše skončil v domácím vězení), vyvolal dlouholetý italský premiér novou vládní krizi. Direktivně nařídil ministrům své strany Lid svobody, aby podali demisi a ukončili tak vládu velké koalice s Demokratickou stranou. Stal se však jev v italské politice nevídaný. Část Berlusconiho senátorů, včetně mnoha jeho blízkých spolupracovníků, se najednou vzepřela a rozhodla se navzdory přání svého „pána“ nadále podporovat koaliční vládu. Co stálo za takto nečekanou změnou, která přiměla Berlusconiho potupně na poslední chvíli otočit o 180 stupňů a připojit se k podpoře vlády? Jeho „zrádci“ měli několik rozdílných motivů. Někteří z nich jsou ministři v koaliční vládě – odmítli odstoupit a chtějí se udrţet ve funkci, další se zase obávají předčasných voleb, ve kterých by mohli ztratit svůj mandát. Myslet si, ţe někdo z nich po 20 letech Berlusconiho politiky najednou prozřel, je mírně řečeno naivní. Je však pravda, ţe on sám se nikdy neocitl v tak zoufalé pozici, ţe by byl nucen zvednout ruku proti názoru, který se snaţil prosadit aţ do samého začátku hlasování. Vţdy mohl počítat aţ s fanatickou loajalitou svých příznivců a straníků. To, ţe se od něj nyní odvracejí i tito jeho věrní, značí, ţe jsme se doopravdy dostali na konec jedné Plné znění zpráv


historické éry. Ta byla v Itálii lemována politickou nestabilitou, ekonomickou krizí a zejména negativním vnímáním v zahraničí, které Berlusconi vzbuzoval svým výstředním chováním a skandálním způsobem ţivota. Nikdo si nepřeje pád eura Co čeká Itálii po konci tohoto dlouhého období, kde často jedinou politickou agendou bylo zabránit Berlusconiho odsouzení? Nejpravděpodobnějším scénářem se jeví pokračování koaliční Lettovy vlády, která se bude opírat právě o „odpadlíky“ z Lidu svobody. Smyslem této vlády je stabilizovat politickou scénu v Itálii a provést tolik nutné ekonomické reformy. V Evropě končí období recese a pro Italy bude klíčové přijmout opatření, která nastartují ekonomiku. Nikdo si nepřeje předčasné volby, které by vedly ke zvýšení neklidu na jiţ tak dosti polarizované politické scéně. Zvýšení nestability v Itálii také není v zájmu Evropské unie. Došlo by ke zpoţdění stabilizace veřejných financí a k ohroţení eura. Také zde hrozí riziko, ţe pokud by Berlusconi nějakým způsobem přeţil páteční hlasování o svém vydání, měl by slušnou šanci zvítězit v předčasných volbách (i přes všechny skandály si u velké části italské populace udrţuje vysokou míru oblíbenosti). V minulosti se jiţ mnohokrát zdálo, ţe Berlusconiho čas v politice vypršel, a on se přesto dokázal vrátit jako vítěz. Nikdy však nebyl nucen čelit tlaku na odchod také od své vlastní strany. Zdá se, ţe se konečně uzavřelo takřka dvacetileté období, které nechvalně proslavilo italskou politiku jako symbol osobní moci a naprosté ztráty zábran. Nechť tato kariéra bohatého podnikatele v politice poslouţí jako memento i pro náš politický systém. Foto popis| O autorovi| Martin Mejstřík, politolog, Institut mezinárodních studií FSV UK

„Připomnělo mi to Majora Zemana“ 3.10.2013

Mladá fronta DNES str. 01 Kamil Švec

Kraj Hradecký

Pohled politologa Vyjádření kandidáta Pavla Janečka je příznačné. Ukazuje, ţe KSČM, ač se profiluje jako neextrémní a neradikální levicová strana, stále sdruţuje lidi, kteří mají blízko k nedemokratickému způsobu myšlení. Uvaţování a rétorika, které bychom čekali spíš v 50. letech v dobách nejtuţšího komunismu, trochu děsí. Ukazuje, ţe státní intervence není minimálně některým kandidátům cizí, a to nejen ve sféře ekonomické, ale ani kulturní. Myslím, ţe je třeba být velmi na pozoru před takovými kandidáty. Nejsem odborník na mediální trh a po jakých filmech či pořadech je poptávka, ale myslím, ţe ani kandidát Janeček, bude-li zvolen, nebude moci určovat, které filmy a pro kterou „třídu“ by se měly točit. Dává-li svými vyjádřeními najevo, ţe je potřeba kulturu zaměřit konkrétním směrem, bez ohledu na volně se vyvíjející trh, nepřímo tím směřuje k rozvoji nového undergroundu. Naposledy jsem podobně laděná vyjádření slyšel v Majoru Zemanovi v díle Mimikry. Ale od kandidáta do PS v roce 2013 bych to nečekal. Foto popis| O autorovi| politolog Fakulty sociálních věd UK Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Hradecký kraj

Politici a jejich úředníci nás srazili na dno 3.10.2013

parlamentnilisty.cz str. 00 Milan Rokytka

Politici občanům

Děsivé výsledky jedné vědecké studie.



„Úředníci a politici jsou Achillovou patou naší země. Bez renesance státu, bez jeho postavení z hlavy na nohy se bude naše země dále potápět. Jde o přechod od posluhování mocným skupinovým ekonomickým a soukromým zájmům ke sluţbě nám všem," uvádí studie oboru Veřejná a sociální politika na FSV UK. Česká republika je 148. v důvěře v politiky, ze 38. místa jsme klesli v konkurenceschopnosti 46., v nadrţování známým u rozhodování úředníků jsme 123. a ohledně rizika na „odklánění" veřejných fondů jsme 117. Zaostávání naší země vidí autoři studie v nekvalitních veřejných institucích.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/profily/clanek.aspx?id=17883

Červená knihovna na vzestupu 2.10.2013

Psychologie dnes

str. 12

Vztahy

Potřebují ţeny „pravidelnou dávku emocí“? Ţeny vţdycky potřebovaly milostné příběhy, jejichţ prostřednictvím chtěly uniknout z koloběhu kaţdodenních povinností. Snily o ţivotě, jaký vedly jejich románové hrdinky, a zaţívaly s nimi milostná dobrodruţství, která jim byla zapovězena. Uţ naše prababičky čítávaly zamilované příběhy z edice Červené knihovny označené písmenem R, tedy iniciálou nakladatelství Rodina, a vázané v plátně červené barvy jakoţto barvě lásky a emocí. Odtud známe označení červená knihovna pro onu speciální kategorii ţenských příběhů, ve kterých se v dřívějších dobách dívky rděly, jen co na ně jejich milý pohlédl, a snoubenci si ještě během svatební noci vykali. A nejen u nás. V 18. století, kdy v Anglii panovala atmosféra měšťanských empírových salonů, jediným ţivotním cílem dívek bylo dobře se provdat a často byly pořádány doslova hony matinek i tatínků na ţenichy, anglická spisovatelka Jane Austenová vyprávěla o hrdinkách, které snily o jiných moţnostech, jiném postavení i snaze najít si partnera za důstojnějších podmínek. Austenová tak i díky svému ironickému nadhledu vytvořila ideál moderních, svobodomyslných ţen, ať uţ to byla Elinor z Rozumu a citu, nebo Elizabeth z Pýchy a předsudku, a stala se oblíbenou autorkou mnoha čtenářek, které snily o lepším údělu ţeny. Dnes i přes všechnu dosaţenou emancipaci touha snít zůstává. Útěk od reality, nespokojenost s všedním ţivotem, duševní strádání, citové krize i touha po nepřítomném - to jsou důvody, proč ţeny utíkají do světa milostných příběhů plných sentimentálních, banálních zápletek a sladkobolných dialogů. V tomto druhu literatury se pravidelně setkáváme se zachycením spontánně proţívaných emocí a s vypjatými city. Kdyţ se podíváme na obsah románu Clarissa anglického romantického autora Samuela Richardsona z poloviny 18. století, dějové zvraty nejsou nepodobné těm, jaké známe z moderních telenovel či televizních příběhů Rosamunde Pilcherové: „O ruku krásné Clarissy se uchází mravně zpustlý aristokrat Lovelace, rodiče ale dceru nutí do sňatku s nemilovným boháčem Solmesem. Clarissa vedena hlubokým citem dává přednost Lovelaceovi a tajně s ním uprchne. Clarissa ho urazí a on se jí chce pomstít tím, ţe ji svede ještě před tím, neţ ji pojme za ţenu. Clarissa omámená drogou mu podlehne a poté odmítá Lovelaceovo pozdní pokání. Odpouští mu aţ na smrtelném loţi. Její milenec umírá v souboji s jejím bratrancem, v agónii si uvědomuje, ţe svou ješitností zmařil hluboký cit milenců a Clarissu v posledním vzdechu vzývá jako boţskou bytost.“ Čtenářčin útěk do světa snů Jak vypadají dnešní čtenářky ţenské romantické literatury? Americká profesorka literatury Janice Radwayová vedla rozhovory se zákaznicemi knihkupectví v malém městě na americkém středozápadě - zkoumala situaci ţen, které čtou tzv. červenou knihovnu a jejich motivace. Svoje poznatky shrnula v knize Reading romance. Radwayová konstatovala, ţe čtení má pro ţeny kompenzační funkci, umoţňuje jim uniknout z reality kaţdodenního ţivota, kde plní úlohy matek a manţelek. Prostřednictvím romantických příběhů utíkají z obýváku vlastního domu do světa fantazie, samy sebe projektují do příběhu, který čtou, a identifi kují se s hrdinkami. Opět nic nového pod sluncem. Přesně tak utíkala do světa fantazie i Ema Bovaryová, hrdinka románu Gustava Flauberta Paní Bovaryová. Ema je typickou představitelkou vášnivé čtenářky, jejíţ ţivot zcela pohltí četba milostných příběhů a, jak sám autor pronesl, „touţí po lásce kníţat“. Značnou část ţivota proţívá v představách, touţí po výjimečnosti, a vzdaluje se tak reálnému světu. Ema, provdána za doktora Bovaryho, svůj ţivot tráví v ubíjejícím prostředí francouzského maloměsta. Znechucena Plné znění zpráv


všedností svého vlastního ţivota touţí proţít romantická dobrodruţství, jaká zná z četby milostných příběhů. Z nudy a nespokojenosti se tak vrhá do milostných eskapád, která ji i manţela přivedou na mizinu. Čtenářky harlequinek většinou nedopadnou tak tragicky jako Ema Bovaryová, ale zcela jistě s ní mají společný onen prvek „útěku do snů“. V oblasti mediálních studií se tento fantazijní únik do imaginárních světů nazývá eskapismus. Podle sociologa Anthonyho Giddense jsou média schopna vytvářet tzv. ontologické bezpečí, tedy sniţovat úzkost diváků či čtenářů a vnášet jim do ţivota řád a srozumitelnost. Snad i proto se ţeny se tak často uchylují k romantickým příběhům. A jejich nástup na televizní obrazovky cestu k úniku usnadňuje a zároveň jí dává v ţenině ţivotě pravidelný prostor. Seriály: nové „opium“ pro ţeny? Televizní seriály uţ nejsou jen konkurentem romantické literatury. V současnosti ji uţ částečně nahradily. (Populární ţenské autorky, jakými byly u nás po válce například Vlasta Javořická či Popelka Biliánová, vystřídal scenárista Jaroslav Dietl se „socialistickou hrdinkou“ Ţenou za pultem či o pár let později Lucie Konečná s Ordinací v růţové zahradě. Ostatně seriálů zaměřených primárně na řešení mezilidských vztahů přibývá snad na všech televizních kanálech.) Podle dat ATO Mediaresearch z loňského podzimu vyplývá, ţe diváky všech televizních seriálů tvořily ze dvou třetin ţeny. Vysokou sledovanost pak měly zejména vztahové seriály. Proč je ţeny tak rády sledují a jaké jsou jejich motivace, jsem se snaţila zjistit prostřednictvím rozhovorů s několika skupinami divaček, které jsem vyzpovídala pro svůj univerzitní výzkum „Ţeny a televizní seriál“. Sledování seriálů má mnoho současných ţen spojeno s odpočinkem po práci, s chvilkovým oddechnutím si od problémů. Přesně z tohoto důvodu se na seriály dívá účetní Jana: „Člověk, který v současné době řeší poměrně dost ţivotních problémů v práci, v rodině, finanční situaci, nemá chuť přijít večer domů a dívat se na nějaké sociální drama.“ Učitelka v důchodu Květa k tomu dodává: „Dneska lidi potřebujou relax. Kdyţ se člověk dennodenně třese, jestli dostane výplatu nebo jestli bude mít práci, má snad přijít domů a sledovat nějaký horor nebo drama? Ne, chce se bavit.“ Mnoho ţen má sledování svého oblíbeného seriálu spojeno s určitým specifi ckým rituálem. Novinářka Jarmila se na svůj seriálový rituál těší celý den, je pro ni jakousi motivací: „Přijdu utahaná z práce kolem šesté hodiny, namaţu si chleba sádlem, dám si skleničku červeného, natáhnu se do křesla a zapnu Ulici. A celou tu dobu se na tohle těším, aţ si sednu do toho křesla.“ Z dalších rozhovorů vyplynulo, ţe seriály sledují nejčastěji ţeny, které hodně pracují a potřebují se odreagovat, ţeny, které si televizi pustí, aby měly nějakou kulisu při vykonávání domácích prací, ţeny v domácnosti či na mateřské a také ty, které mají určité problémy v rodinných vztazích. Některým divačkám dělají seriálové postavy doma společnost. Sledování seriálu jim často nahrazuje společenské setkání nebo kontakt s rodinou, kterou z různých důvodů nevídají tak často. Bývalá učitelka Ludmila přiznává, ţe při sledování televize má pocit, ţe není tak sama: „Jsem v důchodu, tak jsem ráda, ţe mi televize dělá společnost, mám ji zapnutou skoro celý den.“ Divačky se ztotoţňují s osudy seriálových hrdinů, proţívají s nimi všechny vztahové kolize, úspěchy i rodinná dramata s tím, ţe podobné situace buď zaţily, znají různé varianty těchto příběhů z okolí, nebo by některé z nich samy zaţít chtěly. Určité seriálové postavy divačkám tak přirostou k srdci, ţe se stanou jakýmisi zvláštními členy rodinného kruhu. Důchodkyně Helena si vzpomíná, jak před lety proţívala úmrtí svého oblíbeného hrdiny ze seriálu Nemocnice na kraji města, doktora Štrosmajera: „Kdyţ umřel doktor Štrosmajer, celá rodina jsme to obrečela, jako by nám umřel někdo z rodiny, a i druhej den v práci jsme z toho s kolegyněmi byly špatný.“ Ien Angová, která v 80. letech zkoumala publikum dnes jiţ kultovního seriálu Dallas, zjistila, ţe se diváci často ztotoţňují zejména s obyčejnými problémy postav, které neustále balancují mezi štěstím a neštěstím stejně jako lidé v reálném ţivotě. Právě skrze pocit, ţe i jejich hrdinové mají svá osobní dramata a ţivotní prohry, které střídají příjemnější okamţiky ţivota, získávají diváci ze seriálu potěšení. Divačky vztahových seriálů tak vnímají děj jako neustálý boj mezi dobrem a zlem s očekáváním šťastného konce - romantické svatby s vysněným muţským hrdinou či zaloţení rodiny. Ohrozí televizní romantika náš vztah? Relaxační funkce, kulisa či kompenzace samoty, dobrá. Můţe mít ale sledování sentimentálních seriálových příběhů vliv i na reálné vztahy ţen, respektive párů, které se na ně v televizi pravidelně dívají? Podle vědecké studie z Albion College v Michiganu můţe časté sledování televize u páru nebo jednotlivce ohrozit jejich romantický vztah. Studie, která byla u nás uveřejněná v časopise Masová komunikace a společnost, ukázala, ţe čím více lidé věří zobrazení romantického vztahu v televizních seriálech, tím menší je Plné znění zpráv


pravděpodobnost, ţe budou cele oddáni vlastnímu vztahu. Autor studie profesor Jeremy Osborne, který se zabývá tematikou komunikačních studií, ke svému výzkumu řekl: „Zjistili jsme, ţe lidé, kteří věří v nerealistické pojetí vztahů v televizi, jsou svým partnerům ve skutečnosti méně oddáni a mají tendenci si myslet, ţe alternativy k jejich partnerům mohou být relativně atraktivní volbou.“ Výzkumu se účastnilo přes 390 manţelských párů, které odpovídaly na otázky ohledně jejich spokojenosti se současným partnerem, na očekávání, která od vztahu mají, a na víru v trvalost stávajícího vztahu. Vědci zároveň mapovali frekvenci sledování seriálů i to, nakolik lidé věří, ţe romantické vztahy, které sledují v televizi, jsou skutečné. Výzkum mimo jiné odhalil, ţe čím více lidé věří romantickému ideálu v televizních seriálech, tím větší „ztrátou“ pro ně jejich vztah je. Mnohem hůře pak nesou „náklady“ spojené s dlouhodobým vztahem, jakými jsou například omezení osobní svobody, moţnosti volně nakládat se svým časem nebo zhoršení atraktivnosti jejich partnerů. To se zároveň negativně promítá do ochoty investovat do vztahu. „Ţijeme ve společnosti, kde jsme denně vystavováni vlivu médií, ale jen málo z nás si uvědomuje, jaký vliv na naše vztahy mají a jak mění náš pohled na to, jak by měly fungovat. Místo toho, abychom ţili své vlastní vztahy, často konzumujeme vztahy druhých na obrazovce a naše realita se stává šedivější. Nejen proto, ţe by vztahy na obrazovce byly o tolik krásnější, ale protoţe ten zbytek volného času, který na sebe máme, trávíme na internetu nebo před obrazovkou - ta pak často vyplňuje rostoucí prázdnotu nebo únavu ve vztahu. Zkusme si aspoň občas udělat čas jeden na druhého a připomenout si nejrůznějšími kreativními způsoby, jak báječným vztahem manţelství je a jak moc pro nás ten druhý znamená,“ říká doktor Petr Činčala, jehoţ jméno je jiţ několik let pravidelně spojováno s koordinací akcí Národního týdne manţelství. Schválně: dovedete si představit, ţe byste si místo své pravidelné seriálové dávky emocí udělali s partnerem vlastní romantický večer se svíčkou, ţe byste si po slavnostní večeři v obýváku zatančili, jako to dělají televizní hrdinové, nebo ţe byste si třeba místo televize zahráli karty či si „jen tak“ povídali? Data byla pouţita z výzkumu Ţeny a televizní seriál pro Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy Místo toho, abychom ţili své vlastní vztahy, často konzumujeme vztahy druhých na obrazovce a naše realita se stává šedivější. Ani muţi nejsou imunní Zřejmě jediným tuzemským seriálem, který sledovalo víc muţů (51 %) neţ ţen, je „historicko-akční“ Zdivočelá země. Ovšem ani „vztahové klasice“ se muţi zásadně nebrání a ti starší vcelku ochotně sledují i „retro seriály“ z časů totality, na které si zvykli uţ před třiceti či čtyřiceti lety. Podle redaktora LN Jiřího Peňáse jsou dnes ideologické pasáţe, jimiţ jsou všechny tyhle seriály bohatě prosyceny, vnímány jaksi podprahově „jako šum či rušivá hatmatilka, která zdrţuje a zatěţuje svůdnou příběhovou linii“. Anebo prostě splývají s lehce nostalgickými vzpomínkami na časy, kdy samotní diváci byli mladší, zdravější a měli celý ţivot před sebou. Pokračování Nemocnice na kraji města sledovalo průměrně 38,6 % dospělých diváků, přičemţ první díl zhlédlo aţ 47 % populace. Sanitka II zaujala v konkurenci jiných TV kanálů i dalších moţností, jak strávit páteční večer, 1,4 milionu dospělých nad 15 let, Ordinace v růţové zahradě přilákala dokonce 1,8 milionu diváků. Muţi průměrně tvoří třetinu seriálových diváků, ovšem s věkem jejich zájem roste. Zatímco mezi mladými muţi mezi 25-34 lety je jen 4,5 diváků (ti s vyšším vzděláním mají přehled spíš o zahraničních sitcomech typu IT Crowd, The Big Bang Theory, How I Met your Mother, Black Books, které nejraději sledují v mobilu a, pokud moţno, anglicky), mezi muţi staršími 55 let je uţ 14,6 % pravidelných seriálových diváků. Psycholog Tomáš Novák tvrdí, ţe mnozí muţi vyuţívají televizní obrazovku jako hradbu pro ukrytí vlastních emocí. Jako obranný val, jenţ je chrání před nutností komunikovat s manţelkou. „Pouţitá hradba sama o sobě umoţňuje skrýt za ni své rozpoloţení, přemýšlet po svém, formulovat své úvahy bez oponentů. Téţ odpočívat, pospávat, či dokonce snít,“ říká v kníţce Na co se ptají ţeny o muţích. Svou dávku emocí si muţi často uţívají u „seriálů“ fotbalové či hokejové ligy - odehrávají-li se o víkendu, mohou podle T. Nováka slouţit k odreagování od rodinných ponorkových pocitů nebo znepokojivých úvah o smyslu ţivota, které ve volném čase dotírající snáze neţ v tom pracovním. Sledování sportovních utkání můţe mít i význam rituálu přímo v kotli diváků je samozřejmě účinnější, ale i naladění se na stejnou vlnu u televize můţe představovat „ostrov svobody v moři očekávání a povinností“. V Egyptě začali počátkem letošního ramadánu vysílat ryze muţský seriál. Jmenuje se Kavárna. Ţádné ţeny, ţádný sex, jen debaty muţů na téma vlastenectví versus obdiv k Západu. Hádejte, čí argumenty v kaţdém díle vítězí? „Snaţíme se prostě tlumočit názor běţného Egypťana,“ říká scenárista Sajjid Said. Potřeba pravidelné dávky emocí zjevně nezná ţádných hranic… (dak) Foto popis| Ţena za pultem: vţdy připravená poradit, pomoci, vyřešit kaţdý problém Foto popis| Ordinace v růţové zahradě je typický seriál pro ţeny Foto popis| Zatímco české divačky obdivují lékaře z okresní nemocnice, ty americké míří výš - jejich snem je petrolejář z Dallasu Foto popis| na kraji města si Lékaře z Nemocnice do rodin čeští diváci téměř adoptovali Foto popis| Jak si asi povede Sanitka II?



O autorovi| AUTORKA A Marie Fišerová Autorka vystudovala ţurnalistiku a mediální studia na UK v Praze. Jako publicistka se zabývá oblastí kultury a psychologie.

Rozpočtové provizorium v USA 1.10.2013

ČRo Radiožurnál

str. 01

12:08 Ozvěny dne - publicistika

Martin KŘÍŢEK, moderátor -------------------Spojené státy po několika letech znovu zaţívají, řečeno českým slovníkem, něco jako rozpočtové provizorium. Aţ třetina federálních úředníků má ode dneška nucenou neplacenou dovolenou. Kongres se totiţ ani těsně před začátkem nového fiskálního roku nedokázal shodnout na podobě zákona o vládních výdajích, a to kvůli sporům mezi republikány a demokraty o financování reformy zdravotnictví, klíčového projektu prezidenta Baracka Obamy, který dneškem vstoupil v platnost. Administrativa teď nemá peníze na běţný provoz, fungují jen instituce nezbytné pro národní bezpečnost, jako třeba armáda, policie, kontrola leteckého provozu nebo pošta. Hostem na Radioţurnálu je teď Kryštof Kozák, vedoucí Katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Dobrý den. Kryštof KOZÁK, vedoucí Katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Dobré poledne. Martin KŘÍŢEK, moderátor -------------------CNN odhaduje, ţe doma zůstává asi 800 tisíc z více neţ 2 milionů federálních úředníků. Jak a kde to Američany postihne, jak to pocítí? Kryštof KOZÁK, vedoucí Katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak pocítí to například, jsou zavřená muzea, veřejná, ve Washingtonu jsou zavřené národní parky, jsou zavřené i další, další sluţby, které nejsou úplně nezbytné, ale vlastně 800 tisíc lidí dneska uţ je, který zůstávají doma, tak to uţ je skoro tak, ţe skoro kaţdý někoho zná, kdo vlastně nejde do práce a kdo kromě toho, ţe nejde do práce, tak taky nedostane, nedostane peníze za to, ţe do té práce nejde. To znamená, ţe vlastně se jedná o vlastně obrovskou masu státních, státních zaměstnanců, kteří jsou jako velmi frustrovaní, zklamaní z toho, ţe ten politický systém je takovýmto způsobem zablokovaný. Martin KŘÍŢEK, moderátor -------------------A politicky? Jak to vlastně Američané ty spory mezi demokraty - republikány vnímají? Kryštof KOZÁK, vedoucí Katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak to víte, spor je takto vyhrocený právě proto, ţe se hraje o to, komu to vlastně přidá nebo ubere politické, politické body a pokud můţeme soudit, tak ten poslední, poslední zásek podobného typu se stal v roce 95 před 17 lety a nakonec to republikáni v Kongresu vlastně politicky odnesli, respektive, ţe voliči si začali myslet, ţe to je více chyba republikánů, kteří svými prostě poţadavky nějakým způsobem vydírají exekutivu, takţe teďka se právě hraje o to jako mediálně, kdo nebo na koho padne ta největší vina, ale já bych si myslel, ţe jako nakonec padne spíše na republikány. Martin KŘÍŢEK, moderátor -------------------Zmínil jste rok 1995. Tenkrát tenhle stav trval asi tři týdny. Teď ale k němu vedl zásadní ideologický spor, dá se říci, kolem Obama Care. Dá se odhadnout, jak dlouho bude uzavření vládních úřadů teď trvat. Kryštof KOZÁK, vedoucí Katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Plné znění zpráv


To se opravdu odhaduje těţko. Nicméně prostě kaţdý, kaţdý ten den, to si zase jsem četl, ţe to stojí asi 300 milionů dolarů, tak ten tlak na to, aby se ta situace vyřešila, je velký, zvlášť poté, co se blíţí 17. října ten dluhový strop, coţ je další taková jaksi kritická, aţ tak kritický bod, o který, o kterém se bude v Kongresu jednat. To znamená, ţe nakonec ti zodpovědnější republikáni a zodpovědnější demokraté budou čím dál tím více tlačeni k nějakému kompromisu, k nějakému řešení, řešení situace, protoţe jakoby nakonec, pokud by došlo k velkým problémům, které by byly potom pro americkou ekonomiku velmi drahé, tak by to ve výsledku poškodilo úplně všechny. Martin KŘÍŢEK, moderátor -------------------Právě, jaké to bude mít dopady na americkou ekonomiku, která se jen pozvolna ozdravuje? Kryštof KOZÁK, vedoucí Katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------No, tak, ty, jedna věc je reakce trhů akciových a finančních a ta samozřejmě není dobrá. Je to určitý signál toho, ţe ta politická situace nebo ta politická situace ve Washingtonu je tak vyhrocená, ţe se těţko odhaduje budoucnost. Nikdo vám neřekne přesně, jestli to bude trvat den nebo tři týdny. Vzniká velká, vzniká velká nejistota. Na to ty reagují vlastně velmi, velmi negativně, no, a vznikají reálné ekonomické ztráty, protoţe ti lidé nejsou, nejsou placení, to znamená, i těch 300 milionů denně, o kterých jsem mluvil, tak je nějakým způsobem přiznaná hodnota, která z té ekonomiky najednou tam, tam chyb. To znamená, ţe zase ve výsledku, kdy takovéto ekonomické oţivení, o kterém s mluvilo, tak je ještě pořád relativně na váţkách, tak kaţdý takovýhle negativní signál můţe podkopat potom i důvěru spotřebitelů a mít, mít vlastně jako negativní, velmi negativní důsledky. Martin KŘÍŢEK, moderátor -------------------Ani ty další výhledy nejsou nijak růţové. Uţ jste mluvil o tom, ţe Spojené státy musí řešit další evergreen, ten dluhový strop. K jeho hranici se země dostane odhadem 17. října a Kongres čeká další bitva o jeho zvyšování. Podle mnohých analytiků to je ještě zásadnější a klíčovější problém neţ to současné provizorium. Souhlasil byste? Kryštof KOZÁK, vedoucí Katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak oba ty problémy jsou velmi palčivé. To provizorium se musí nějakým způsobem vyřešit, asi není moţné, aby Amerika dlouhodobě v tom provizoriu fungovala. Ten dluhový strop je také obrovský problém i z hlediska toho, ţe pokud vlastně nějakým způsobem upadne důvěra zase finančních trhů v americkou, v americkou kredibilitu, v americký dolar, tak to můţe ve výsledku způsobit i vlastně zvýšení úrokových, zvýšení úrokových sazeb, které by dále zhoršilo financování amerického státního dluhu a pocítila by to vlastně celá světová ekonomika, to znamená, ţe tam ty důsledky případného amerického v podstatě bankrotu, tak by zase zasáhly úplně všechny a byly by velmi bolestivé. Martin KŘÍŢEK, moderátor -------------------Amerikanista Kryštof Kozák. Děkuji vám za rozhovor. Na slyšenou. Kryštof KOZÁK, vedoucí Katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Děkuju za pozvání, na slyšenou.

Američtí vládní zaměstnanci nevyrazí do práce. Vláda je v rozpočtové nouzi 1.10.2013 zpravy.rozhlas.cz str. 00 amerika Lenka Kabrhelová,Marína Dvořáková,Helena Berková,Martin Kříţek, krw



Z periodicky se opakující, ne příliš záţivné události se letos ve Spojených státech stalo velké drama. Republikáni a demokraté totiţ nebyli schopní dohodnout se na rozpočtu. Vláda tak přestala mít peníze na provoz státních institucí. Americký fiskální rok dnes o půlnoci (v 6.00 středoevropského času) skončil.Protoţe se obě komory parlamentu nebyly schopny dohodnout na podobě rozpočtu pro další rok, čeká dnes na 800 tisíc státních zaměstnanců neplacená dovolená. Neexistuje navíc záruka, ţe své výdělky získají lidé zpět.„Jedná se o obrovskou masu státních zaměstnanců, kteří jsou velmi frustrovaní a zklamaní z toho, ţe je politický systém takovýmto způsobem zablokovaný,“ upozorňuje vedoucí Katedry amerických studií FSV UK Kryštof Kozák.Vláda tak zavře všechny agentury, ministerstva a úřady, které nejsou nezbytně nutné pro chod země. Rozpočtová nouze se dotkne resortu zdravotnictví, školství, úřadů práce či výplaty penzí. Své brány zavřou národní parky, muzea i zoo. Nebudou se vydávat ani víza.Dál budou fungovat jen armáda, policie, letecký provoz nebo pošta.Problém nespočívá v tom, ţe by Kongres neměl peníze na financování vlády. V pozadí sporu je reforma zdravotnictví, kterou prosadila administrativa prezidenta Obamy. Republikáni, ovládající Sněmovnu reprezentantů, ji v rozpočtu na příští rok odmítli financovat.Ještě v noci prosadili republikáni ve sněmovně znovu změny v reformě zdravotnictví, vzápětí ale Senát, kde mají většinu Obamovi demokraté, návrh opět zamítl a předlohu vrátil zpět do dolní komory.„Sněmovna reprezentantů nám znovu poslala návrh se směšnými dodatky, které jsou u nás předem odsouzené k nezdaru,“ řekl vůdce demokratické většiny senátu Harry Reid.Po půlnoci, kdy vypršela lhůta k dohodě, obvinil republikány demokratický kongresman Jim McGovern: „Říkám svým republikánským přátelům – vy za to můţete, vaše vedení totálně selhalo!“Naopak předseda Sněmovny reprezentantů, republikán John Boehner znovu argumentoval Obamovou reformou zdravotnictví. „Nejde o mě ani o republikány v Kongresu. Jde o spravedlnost pro Američany,“ dodal.Hra o politické body„Celý ten spor je takto vyhrocený právě proto, ţe se hraje o to, komu to vlastně přidá, nebo ubere politické body,“ vysvětluje Kozák.Naposledy se do podobné situace Spojené státy dostaly v roce 1995 za prezidenta Billa Clintona, kdyţ se politici dohadovali o omezení domácích výdajů. Tehdy zastavila administrativa provoz na rekordních 21 dnů. „Nakonec to republikáni v Kongresu vlastně politicky odnesli,“ vzpomíná Kozák. „Voliči si začali myslet, ţe to je více chyba republikánů, kteří svými poţadavky nějakým způsobem vydírají exekutivu. Takţe teďka se mediálně hraje o to, na koho padne ta největší vina. Ale já bych si myslel, ţe nakonec padne opět spíše na republikány.“Účty bychom měli platit včas. Času není nazbyt, apeluje Obama na dohodu obou komor KongresuSituace zřejmě přinese velký výkyv ekonomiky uvnitř i vně země a také pokles důvěry v americký dolar. Nejistota, na kterou velmi negativně reagují trhy, a velké finanční ztráty za kaţdý den nejspíš zesílí tlak na kompromisní řešení situace. Pokud by totiţ podle Kozáka došlo ke skutečně velkým a drahým problémům, ve výsledku by byli poškozeni úplně všichni.Obama: Času není nazbyt„Respektuji, ţe se mnou druhá strana vţdy stoprocentně nesouhlasí. Stejně tak já vţdy nesouhlasím s nimi. Zároveň by ale měli uznat, ţe nemůţeme jen tak zastavit celou vládu nebo dokonce celou ekonomiku jenom kvůli těm názorovým rozdílům,“ apeloval ještě v noci prezident Obama na Kongres, aby došel ke konsenzu, a pokračoval:„Kongres by měl umoţnit, aby úřady zůstaly otevřené, abychom mohli splácet naše účty včas a abychom v ţádném případně nepřišli o náš kredit ve světě. Času není nazbyt.“Barack Obama dále dodal, ţe základní chod státu zajištěn bude, přesto se však kvůli zbytečným obstrukcím dotkne neschválení rozpočtu občanů napříč celou zemí.Americký Senát odmítl návrh zákona o státních výdajích. USA míří do platební neschopnosti„Výplaty sociálního zabezpečení budou pokračovat. Poskytovat budeme zdravotní péči přes národní pojištění Medicare. Všem bude dál chodit pošta, zaručená je i národní bezpečnost a ochrana veřejnosti. Ve sluţbě zůstanou vojáci v zahraničí, dopravní kontroloři, stráţci vězení a hranic. Jejich výplaty se ale pozdrţí aţ do znovuotevření vládních úřadů,“ shrnul americký prezident.Účty bychom měli platit včas. Času není nazbyt, apeluje Obama na dohodu obou komor KongresuAmerický Senát odmítl návrh zákona o státních výdajích. USA míří do platební neschopnostiVládě USA hrozí, ţe bude bez peněz. Urychleně schvalte rozpočet, ţádá kongresmany ObamaSněmovna reprezentantů odloţila Obamovu zdravotnickou reformuAmerická ekonomika je opět na vzestupu. Její HDP roste rychleji, neţ se čekalo

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1263111



Přehled zpráv. Stát na šikmé ploše Literární noviny ~ str. 10 ~ Civilizace Martin Potůček

Recommend Documents