Přehled zpráv. Novým náměstkem na obraně se stal Jakub Landovský aktualne.cz ~ str. 00 ~ Domácí

Přehled zpráv KOMENTÁŘ: ANO ukázalo i skrylo, co mělo. Show must go on... .................................................................11 1.3.2015 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí  Kamil Švec, politolog FSV UK Novým náměstkem na obraně se stal Jakub Landovský ................................................................................12 2.3.2015 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Domácí  Rázná Radmila .....................................................................................................................................................12 2.3.2015 ČT 1 ~ str. 01 ~ 21:25 Reportéři ČT  Do Rady ČT kandiduje přes padesát lidí, poslanci jich vyberou pět ..............................................................19 2.3.2015 denikreferendum.cz ~ str. 00 ~ Domov  Redakce DR Otevřeně a ostentativně vámi pohrdají. Tito dva mladí politici jsou skutečně obrovským nebezpečím pro Českou republiku .................................................................................................................................................20 2.3.2015 eportal.cz ~ str. 00 ~ Ostatní  Martin Kohout Z TWITTERU .........................................................................................................................................................22 2.3.2015 Hospodářské noviny ~ str. 04 ~ Události  Energetický tým EY získal čtyři nové posily .....................................................................................................23 2.3.2015 iprosperita.cz ~ str. 00 ~ Šéfové  Editor Kompletní seznam kandidátů do Rady České televize ....................................................................................24 2.3.2015 mediamania.cz ~ str. 00 ~ Televize a rádia  ČTK Ministerstvo obrany má nového náměstka .......................................................................................................25 2.3.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Tiskové zprávy  Ministerstvo obrany Více neţ 8 000 studentů sloţilo závěrečnou zkoušku ACCA ..........................................................................26 2.3.2015 prekon.cz ~ str. 00 ~ Prŧmysl a ekonomika  ACCA Babišův úřad připravil zákon. Babiš vydělá .....................................................................................................26 2.3.2015 Týden ~ str. 26 ~ Aktuálně  David Jareš, Martin Petříček Kompletní seznam kandidátů do Rady České televize ....................................................................................27 2.3.2015 tyden.cz ~ str. 00 ~ Televize a rádia  ČTK Syn Landovského se stal novým náměstkem ministra obrany ......................................................................29

Plné znění zpráv

1 © 2015 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

2.3.2015 

zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí iDNES.cz, Kateřina Havlická, ČTK

Kozák z FSV UK: Netanjahu je cynický manipulátor........................................................................................30 3.3.2015 ct24.cz ~ str. 00 ~ Nejnovější videa  ČT24 Netanjahu před Kongresem ................................................................................................................................30 3.3.2015 ČT 24 ~ str. 07 ~ 22:00 Události, komentáře  Zemanova řeč v USA ...........................................................................................................................................33 3.3.2015 ČT 24 ~ str. 08 ~ 22:00 Události, komentáře  Netanjahu přijel Americe rozmluvit dohodu s Íránem .....................................................................................35 3.3.2015 echo24.cz ~ str. 00 ~ Svět, Krátké zprávy  Echo24, čtk O členství v Radě ČT usiluje 53 lidí ...................................................................................................................36 3.3.2015 Haló noviny ~ str. 02 ~ Z domova  (ku) BEZ RODINY NEJSTE NIC ..................................................................................................................................36 4.3.2015 Forbes Česko ~ str. 46 ~ Ey podnikatel roku  JIŘÍ NÁDOBA Z TWITTERU .........................................................................................................................................................41 4.3.2015 Hospodářské noviny ~ str. 05 ~ Události  Jak z 200 milionů vyčarovat 4 miliardy? ...........................................................................................................41 4.3.2015 nazory.aktualne.cz ~ str. 00 ~ 1229  Jiří Skuhrovec Koncerty, promítání a výstavy zdarma. Startují kulturní akce před Studentským Majálesem ....................42 4.3.2015 prazskypatriot.cz ~ str. 00 ~ Praţská kultura  Redakce Studenti potřebují ţivot psychicky zvládat .......................................................................................................43 4.3.2015 Studenta web&mag ~ str. 10 ~ Téma  Eva Samšuková Osobností cestovního ruchu 2014 Nora Dolanská ...........................................................................................45 5.3.2015 COT business ~ str. 06 ~ Aktuality  -red Syn Pavla Landovského Jakub je náměstkem na ministerstvu obrany ........................................................46 5.3.2015 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ zprávy  Studenti v Praze na summitu diskutují o mezinárodních organizacích .........................................................47 6.3.2015 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / politika  Jan Charvát Plné znění zpráv


Češi a bankovní poplatky ....................................................................................................................................48 7.3.2015 ČT 1 ~ str. 12 ~ 19:00 Události  Tondu Blaníka nepustili do TýTý. Internet prý není televize ...........................................................................49 8.3.2015 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Domácí  Banky si konkurují: Češi platí na poplatcích méně ..........................................................................................50 8.3.2015 ct24.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika  ČT24 Kam pro peníze? ..................................................................................................................................................51 8.3.2015 ČT 1 ~ str. 06 ~ 12:00 Otázky Václava Moravce  Kam pro peníze? ..................................................................................................................................................53 8.3.2015 ČT 24 ~ str. 02 ~ 13:05 Otázky Václava Moravce II.  Problém nebankovních půjček ...........................................................................................................................54 8.3.2015 ČT 24 ~ str. 03 ~ 13:05 Otázky Václava Moravce II.  Zpoţdění vzniku zákona ......................................................................................................................................60 8.3.2015 ČT 24 ~ str. 04 ~ 13:05 Otázky Václava Moravce II.  Tonda Blaník do TýTý nemůţe. Je vysílán na internetu, a ne v televizi .........................................................62 8.3.2015 iHNed.cz ~ str. 00 ~ domaci.ihned.cz  Eliška Nová Bez poplatků by ČT nemohla přeţít, odmítli experti Zemanův názor .............................................................63 8.3.2015 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí  iDNES.cz, Zdeňka Trachtová Putinův film ..........................................................................................................................................................64 9.3.2015 ČT 24 ~ str. 06 ~ 22:00 Události, komentáře  Tonda Blaník do TýTý nemůţe. Nejde v televizi ...............................................................................................69 9.3.2015 Hospodářské noviny ~ str. 04 ~ Události  Eliška Nová Konec poplatků za ČT? Uţ to zkoumají .............................................................................................................70 9.3.2015 Mladá fronta DNES ~ str. 01 ~ Titulní strana  Pavel Švec Zrušit poplatky za trest? ČT by ovládali politici ...............................................................................................71 9.3.2015 Mladá fronta DNES ~ str. 04 ~ Z domova  Pavel Švec ZIMA KONČÍ, SHOĎME KOŢICH! ........................................................................................................................72



9.3.2015 

Ona DNES ~ str. 05 ~ Fejeton Markéta Fialová

VIETNAMKY PO ČESKU ......................................................................................................................................73 9.3.2015 Ona DNES ~ str. 16 ~ Téma  Kristina Komůrková Česká centrální Blanka, slipy a naše děti..........................................................................................................77 10.3.2015 reflex.cz ~ str. 00 ~ Komentáře  Průzkum: Rusů se nebojíme, Američany nechceme .......................................................................................78 11.3.2015 Českolipský deník ~ str. 12 ~ Česká republika  JAN DRAHORÁD Obavy pobaltských států z ruské agrese ..........................................................................................................79 11.3.2015 ČRo Plus ~ str. 01 ~ 19:10 Radiofórum  Průzkum: Rusů se nebojíme, Američany nechceme .......................................................................................86 11.3.2015 denik.cz ~ str. 00 ~ Z domova  Matka Krnáčová: Ve výchově Stropnického se stala chyba ...........................................................................87 11.3.2015 echo24.cz ~ str. 00 ~ Domov, Krátké zprávy, Homepage  Jan Kálal Z TWITTERU .........................................................................................................................................................88 11.3.2015 Hospodářské noviny ~ str. 04 ~ Události  Přednáška: Mezi Izraelem a Etiopií ....................................................................................................................88 11.3.2015 prazskypatriot.cz ~ str. 00 ~ Praţská kultura  Průzkum: Rusů se nebojíme, Američany nechceme .......................................................................................89 11.3.2015 Vyškovský deník ~ str. 12 ~ Česká republika  JAN DRAHORÁD Jak práci soudu vnímá soudce ..........................................................................................................................90 12.3.2015 Auditor ~ str. 24 ~ Téma čísla - Judikatura  Jiří Pelák Zatím nereálný sen ..............................................................................................................................................92 12.3.2015 Bloomberg Businessweek Česko ~ str. 20 ~ Politika  Tomáš Pergler Horký záţitek roku ...............................................................................................................................................93 12.3.2015 Lidové noviny ~ str. 20 ~ 24 hodin  JAN REJŢEK Erik Best a Jindřich Šídlo se sešli a mluvili o Zemanovi. Stálo to za to ........................................................94 12.3.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Kauzy





Jakub Vosáhlo

Jak dál s důchodovou reformou? ......................................................................................................................99 12.3.2015 Revue Sondy ~ str. 20 ~ Analýza  Připravili: PETR KORÁL, JANA KAŠPAROVÁ Ruští novináři postrádají svého prezidenta ....................................................................................................101 12.3.2015 TV Nova ~ str. 19 ~ 19:30 Televizní noviny  Simona Krainová vs. Linda Bartošová Jsou jako klony! ...............................................................................102 13.3.2015 Blesk ~ str. 15 ~ Společnost  Kristýna Léblová Podíl osob s vysokoškolským vzdělá ním na trhu práce stále roste ...........................................................103 13.3.2015 E15 ~ str. 02 ~ Vzdělání  Jan Koucký, Radim Ryška, Martin Zelenka Budoucím jihočeským vysokoškolákům zbývají ještě čtyři zkušební termíny pro Národní srovnávací zkoušky! ..............................................................................................................................................................105 13.3.2015 Písecký deník ~ str. 51 ~ Příloha - Vzdělávání  Marek Holeček: Handicapovaní pro mě nejsou menšinovým tématem .......................................................108 13.3.2015 tyden.cz ~ str. 00 ~ Zdravotnictví  Diskuse: Krize médií v ČR ................................................................................................................................110 14.3.2015 blisty.cz ~ str. 00 ~  Koho se máme nebo nemáme bát aneb Nepříjemné průzkumy ...................................................................111 14.3.2015 ČRo Plus ~ str. 02 ~ 18:10 Názory a argumenty  Tým Médiáře posílí Jaroslav Krupka ...............................................................................................................111 14.3.2015 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články  redakce ANKETA: Jak si Bohuslav Sobotka vede v úřadu premiéra? .......................................................................112 15.3.2015 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ  Redakce Respekt Jak to vidí Ivan Hoffman, komentátor Deníku .................................................................................................114 16.3.2015 Čro Dvojka ~ str. 01 ~ 08:30 Jak to vidí  Ivan Hoffman: Nepříjemné průzkumy. Lidi, nedáváte pozor, co politici říkají .............................................119 16.3.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Názory a petice  Český rozhlas Zeman odsuzuje pochod za Banderu, ale jede do Moskvy oslavovat Stalina, diví se expert na bývalý SSSR Karel Svoboda. Krach Ruska? To prý ne .............................................................................................120



16.3.2015 

parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory Petr Kupka

Jak si Bohuslav Sobotka vede v úřadu premiéra? .........................................................................................123 16.3.2015 Respekt ~ str. 18 ~ Sjezd ČSSD  Krize médií v ČR? Trvalý stav, kterého si někteří všimli aţ nyní... ...............................................................124 17.3.2015 blisty.cz ~ str. 00 ~  Bohumil Kartous Zvláštní status pro část Donbasu? ..................................................................................................................126 17.3.2015 ČT 1 ~ str. 06 ~ 12:00 Zprávy ve 12  Zlo Andreje Babiše, slova Petra Kellnera, zákulisí Blesku, odpálení bomby v klubu ANO, agenti KGB. Debata o médiích šla aţ na dřeň ......................................................................................................................126 17.3.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Kauzy  Jan Rychetský Moţnosti dovozu LNG do Evropské unie ........................................................................................................128 17.3.2015 PRO-ENERGY ~ str. 48 ~ Plynárenství  Jan Pavec Německo kouří více neţ dříve ..........................................................................................................................133 17.3.2015 PRO-ENERGY ~ str. 54 ~ Ekologie - hospodárnost  Ondřej Blaţek Sex v 70? Častěji, neţ byste čekali. Potvrzeno! .............................................................................................136 17.3.2015 zena.centrum.cz ~ str. 00 ~ Sex a vztahy - Ţena  Ilona Víchová Jiří Dlouhý: Vavrouškova myšlenka reformy OSN kvůli globálním problémům znovu oţívá ...................137 18.3.2015 ekolist.cz ~ str. 00 ~ Názory  Jiří Dlouhý Z TWITTERU .......................................................................................................................................................139 18.3.2015 Hospodářské noviny ~ str. 04 ~ Události  Profesor Dědek, který u nás má zavádět euro, mluvil o 300 miliardách, kterých se Češi bojí, i fámách kolem evropské měny .......................................................................................................................................139 18.3.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika  Daniela Černá Prodej přes elektronické draţby je nejefektivnější, veřejné instituce je ale vyuţívají málo ......................141 18.3.2015 pravniradce.ihned.cz ~ str. 00 ~ PravniRadce.iHNed.cz  Kateřina Hynčicová Vzdělaní Američané emigrují do Čech.............................................................................................................141 19.3.2015 blisty.cz ~ str. 00 ~  Kryštof Kozák Merkelová: Cílem dohod s Ukrajinou není její členství v EU.........................................................................143 Plné znění zpráv


19.3.2015 

ct24.cz ~ str. 00 ~ Ukrajinská krize dat

Nedofouknutý Babiš, vystěhování Hluboké kvůli konferenci kníţete za dvě mega, který novinář musí platit sloţenky… .................................................................................................................................................143 19.3.2015 krajskelisty.cz ~ str. 00 ~ Hlavní město Praha  Anička Vančová Neignorujme fakta o ÚSTR ...............................................................................................................................145 19.3.2015 Lidové noviny ~ str. 11 ~ Názory  KATKA VOLNÁ To není vtip: Američané prý emigrují do Česka .............................................................................................146 19.3.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor  vam Narovnává osobní křivdy ..................................................................................................................................147 19.3.2015 Pestrý svět ~ str. 39 ~ hvězdy intimně  Prodej přes elektronické draţby je nejefektivnější, veřejné instituce je ale vyuţívají málo ......................148 19.3.2015 pravniradce.ihned.cz ~ str. 00 ~ PravniRadce.iHNed.cz  Kateřina Hynčicová Zaostřeno na Foodblog .....................................................................................................................................148 20.3.2015 ČRo Plus ~ str. 01 ~ 18:40 Zaostřeno  Vladimir Putin chce s Běloruskem a Kazachstánem jednat o vytvoření měnové unie ..............................154 20.3.2015 ČRo Radioţurnál ~ str. 02 ~ 18:10 Ozvěny dne - publicistika  Alexandr Lukašenko: z diktátora mírotvorcem? ............................................................................................155 20.3.2015 Dotyk ~ str. 00 ~ Hydepark  Karel Svoboda Politická ekonomie poezie ................................................................................................................................157 20.3.2015 Host ~ str. 41 ~ Téma  Jiřina Šmejkalová Nedofouknutý Babiš, vystěhování Hluboké kvůli konferenci kníţete za dvě mega, který novinář musí platit sloţenky… .................................................................................................................................................161 20.3.2015 krajskelisty.cz ~ str. 00 ~ Hlavní město Praha  Anička Vančová Nejkreativnější české reklamy uplynulého roku se dočkaly ocenění. .........................................................163 20.3.2015 markething.cz ~ str. 00 ~ Reklama, Z terénu  Jaroslav Dostál Putin chce jednat s Běloruskem a Kazachstánem o měnové unii ................................................................164 20.3.2015 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / svetovaekonomika  Tomáš Pavlíček, mta Odešla naše ţena ve světě ...............................................................................................................................164 Plné znění zpráv


21.3.2015 

Lidové noviny ~ str. 22 ~ Orientace/nekrolog ANTONIE DOLEŢALOVÁ

Kdyţ se senioři starají o své handicapované potomky... ..............................................................................167 22.3.2015 tyden.cz ~ str. 00 ~ Zdravotnictví  Další změny důchodů: Valorizace jinak a děti jako bonus ............................................................................168 23.3.2015 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Osobní finance  Alexandr Lukašenko: z diktátora mírotvorcem? ............................................................................................172 23.3.2015 Dotyk BYZNYS ~ str. 00 ~ Hydepark  Karel Svoboda light lidé a podniky ............................................................................................................................................173 23.3.2015 Euro ~ str. 64 ~ Light lidé a podniky  Šéf důchodové komise: Radikální změnu reformy nepřipravujeme ............................................................175 23.3.2015 investujeme.cz ~ str. 00 ~ Penze  „Koukejte se, pane Horký…“ ............................................................................................................................175 23.3.2015 Týden ~ str. 81 ~ Kultura  Jaromír Slomek Kam bude směřovat podpora z fondů EU? .....................................................................................................176 24.3.2015 businessinfo.cz ~ str. 00 ~ Kalendář akcí  Ty fracku, ty mi vyliţ… Mladý Stropnický se dočkal zásadní nenávisti .......................................................177 24.3.2015 krajskelisty.cz ~ str. 00 ~ Hlavní město Praha  Anička Vančová BRS se zabývala Analýzou pěti aspektů vyplývajících z události v Uherském Brodu či Dlouhodobým výhledem pro obranu 2030 .................................................................................................................................11 24.3.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Tiskové zprávy  Vlada.cz "Na Západě nadrţení zoofilové prohánějí psy. Děti se učí: Musíš být gay." .................................................12 24.3.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor  spn Kruh se uzavírá - vzdělaní Američané chtějí emigrovat do Čech ...................................................................12 25.3.2015 blog.ihned.cz ~ str. 00 ~ kozak.blog.ihned.cz  Kryštof Kozák Kam bude směřovat podpora z fondů EU? .......................................................................................................19 25.3.2015 businessinfo.cz ~ str. 00 ~ Kalendář akcí  LIDÉ .......................................................................................................................................................................20



25.3.2015 

E15 ~ str. 21 ~ Kariéra

Harvard či Babson College? Přístupy k výuce podnikání jsou různé ............................................................22 25.3.2015 Moderní řízení ~ str. 12 ~ Rozhovor  HANA KEJHOVÁ Vládní finanční ústava – technikálie, nebo systémová změna v rozpočtové politice? ................................23 25.3.2015 Newsletter CEP (newsletter) ~ str. 05 ~  Standa Hloţek - Holky z naší školky musí zpívat i dnes!.................................................................................24 25.3.2015 RETRO ~ str. 24 ~ Speciál  Izrael: posun doprava a do mezinárodní izolace ..............................................................................................25 27.3.2015 Dotyk ~ str. 00 ~ Hydepark  Jakub Záhora Wollner: Babiš si u vedení ČT stěţuje pravidelně ............................................................................................26 27.3.2015 mediaguru.cz ~ str. 00 ~ PR  Mediaguru Wollner: „stíţnost Agrofertu je výhruţkou ‚uţ toho nechte‘“ .........................................................................26 27.3.2015 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články  Ondřej Aust Wollner: Reportáţe o Agrofertu nejsou Babišovi po chuti a dává to všemoţně najevo ..............................27 27.3.2015 novinky.cz ~ str. 00 ~ Domácí  jas Wollner: Babiš nechce reportáţe o Agrofertu. Tlaků je víc .............................................................................29 28.3.2015 echo24.cz ~ str. 00 ~ Domov, Krátké zprávy, Homepage  Echo24, vb Výroba třetího odboje ..........................................................................................................................................30 28.3.2015 Lidové noviny ~ str. 19 ~ Orientace  PETR ZÍDEK Blokovat internetové diskuse? ...........................................................................................................................30 28.3.2015 Magazín Práva ~ str. 14 ~ Anketa  Marek Wollner promluvil o tom, jak na něj tlačí Andrej Babiš ........................................................................33 28.3.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor  mp V noci mezi volebními dny se prý kolem uren dějí podivné věci. Babiš a lidovci zvaţují radikální řešení 35 29.3.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politologové  Jiří Hroník kuchyně Rozkvetlá ...............................................................................................................................................36 30.3.2015 Blesk pro ţeny ~ str. 46 ~ Vaříme s kuchařkou



 Ukrajinská justice vyšetřuje Majdan špatně, tvrdí experti...............................................................................36 31.3.2015 ct24.cz ~ str. 00 ~ Svět  jak Úspěch s veřejnými zakázkami: míň prostoru pro korupci .............................................................................41 31.3.2015 Horácké noviny ~ str. 02 ~ Aktuality  (kv) Z TWITTERU .........................................................................................................................................................41 31.3.2015 Hospodářské noviny ~ str. 07 ~ Události



Plné znění zpráv KOMENTÁŘ: ANO ukázalo i skrylo, co mělo. Show must go on... 1.3.2015

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Domácí Kamil Švec, politolog FSV UK

Víkendový sněm politického hnutí ANO skončil. Proběhl prakticky přesně podle plánŧ a organizátoři nemohou jinak neţ si mnout ruce, jak se jim prezentace opět výborně vydařila. Z čeho ale mohou mít radost na praţském Chodově, v sídle hnutí ANO, nemusí být radostnou zprávou o stavu české politiky. Výsledek je z úhlu pohledu organizátorŧ vynikající, neboť třetí celostátní setkání delegátŧ ANO splnilo hlavní zadání: skrýt za závojem tajemství to, co má zŧstat utajeno, na druhé straně ukázat všechno, co volič očekává, pokud moţno v tom nejlepším moţném světle. Česká veřejnost vţdy velmi negativně reaguje na nejednotnost politických stran. Zdejší voliči nemají příliš v lásce názorovou pestrost a dokáţou to dát jasně najevo zejména při volbách. Své zkušenosti mají občanští i sociální demokraté, lidovci, o zelených nemluvě. Ostatně na vlastní kŧţi to zaţívají představitelé Úsvitu. Nejjednodušší marketingová rada všem českým politickým stranám, která jim mŧţe pomoci k vítězství či alespoň udrţení se u moci, zní „Nehádat se!― A tohle velmi dobře věděli i v ANO. Andrej Babiš a jeho lidé uspěli zejména díky tomu, ţe byli alternativou k v té době rozpolcené ODS s odstupujícím Petrem Nečasem, rozhádané ČSSD pod dvojhlavým haškovskosobotkovským vedením a nepříliš jistému spojenectví TOP 09 a Starostŧ. Receptem ANO na úspěch je jednota ANO tedy motivováno touhou po udrţení úspěchu podřídilo vše deklarované jednotě, která měla být dávána na odiv. Nejvíce se tento záměr projevil ve volbě vedení hnutí. To, ţe stávající předseda a faktický majitel hnutí Andrej Babiš nebude mít konkurenci, bylo dopředu jasné. Ale jen málokdo očekával, ţe podřízenost delegátŧ bude tak vysoká a Babiš získá sto procent hlasŧ (takové výsledky jsou mimochodem v demokratických stranách velmi neobvyklé, a kdyţ uţ se s nimi setkáme, tak jen v případech nově vzniklých subjektŧ při volbě prvního vedení strany). Podobně jednoduše bylo zvoleno zbývající vedení. Druhým muţem hnutí se stal Babišŧv podřízený a nejvěrnější z Agrofertu Jaroslav Fatlýnek. Všechny protikandidátky odstoupily. A výsledek? Osmdesát pět procent delegátŧ volí Faltýnka. Pikantní je případ volby dalších místopředsedŧ. Na tyto posty chtěli ještě před začátkem sněmu kandidovat i ministři Stropnický a Brabec. Nicméně si včas uvědomili svoji malost a slabost oproti jejich předsedovi a kandidatur se vzdali. Zatímco Babiš zvládá být předsedou hnutí i ministrem financí, svým dvěma ministerským kolegŧm dal jasně najevo, ţe oni by funkci ministra a práci pro hnutí nezvládali, a proto by se ani neměli snaţit do místopředsednických pozic probojovat. Prostě jen on je nejlepší a mŧţe funkce kumulovat, ostatní mu mŧţou děkovat za to, ţe mají dovoleno aspoň na chvilku uvaţovat o křesle v uţším vedení. A tak se místopředsedy stali nejvěrnější: Radmila Kleslová, dřívější agentka StB, Jarmila Jermanová, která se ani po víc neţ roce nebyla schopná naučit Jednací řád poslanecké sněmovny, primátor Brna Petr Vokřál a poslanec Jan Volný, po Faltýnkovi druhý nejskalnější příznivec. Při volbě nedocházelo k ţádným komplikacím, nikdo z delegátŧ volbu nerozporoval a to, co u jiných politických stran bývá nejobávanější částí celostátních sněmŧ, to v případě hnutí ANO bylo příjemné zpestření přichystané show. A co dál, ANO? Kdo se chtěl o ANO dozvědět něco víc, měl smŧlu. Hnutí nadále zŧstává neukotveným hnutím, které se bude přiklánět vţdy k tomu řešení, které pro něj bude aktuálně nejvýhodnější, bez ohledu na (neexistující) program. Víme jen, ţe hnutí je jednotné a tedy ţe bude i nadále voliči oblíbené. Současně je to hnutí jednoho názoru, jednoho muţe, hnutí, které nedovoluje názorovou pluralitu. Plné znění zpráv


Z necelých dvou set delegátŧ se proti jednotě řízené ze shora postavil pouze jediný, poslanec Pilný. Není to ale málo? A chtějí čeští voliči opět vyměnit klid a nerozhádanost za omezení svobody rozhodování? Jak dlouho bude voličŧm lhostejné, ţe kdyţ se nerozhodují delegáti hnutí svobodně, ţe se ještě méně svobodně budou rozhodovat poslanci? V ANO mají jasno: výměna věrných proběhla, show must go on…

URL| http://zpravy.idnes.cz/snem-ano-komentar-0z6-/domaci.aspx?c=A150301_192059_domaci_hro

Novým náměstkem na obraně se stal Jakub Landovský 2.3.2015

aktualne.cz

str. 00

Domácí

Na pozici takzvaného politického náměstka, kterého nově zřizuje sluţební zákon, ho navrhl ministrovi obrany Martinu Stropnickému (ANO) premiér a předseda ČSSD Praha - Novým náměstkem ministra obrany za sociální demokracii se stal Jakub Landovský. Dnes odpoledne převzal jmenovací dekret a tím i funkci koaličního náměstka, kterou stanovuje zákon o státní sluţbě. Na svých webových stránkách to uvedlo ministerstvo obrany. "Těším se na spolupráci s panem ministrem i s kolegy náměstky. Rád bych dokázal, ţe funkce koaličního náměstka je přínosná, a pomohl prosadit v koalici i v Parlamentu resortní návrhy," uvedl Landovský. Na pozici takzvaného politického náměstka, kterého nově zřizuje sluţební zákon, ho navrhl ministrovi obrany Martinu Stropnickému (ANO) premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Místo sociálnědemokratického náměstka na ministerstvu obrany se uvolnilo na konci října, kdyţ tehdejší náměstek pro veřejnou diplomacii Jakub Kulhánek odešel na ţádost Sobotky na ministerstvo zahraničí. Právě Kulhánkovi přitom Landovský v minulosti radil. Landovský vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a práva na fakultě v Praze a Západočeské univerzitě v Plzni. Jeden rok studoval na Oregon State University v USA. V předchozích dvou letech pŧsobil jako advokát a přednáší na Karlově univerzitě, uvedlo ministerstvo. Je synem herce a disidenta Pavla Landovského.

URL| http://zpravy.aktualne.cz/domaci/novym-namestkem-na-obrane-se-stal-jakublandovsky/r~5df44d26c10111e4b98c002590604f2e/

Rázná Radmila 2.3.2015

ČT 1

str. 01

21:25 Reportéři ČT

Marek WOLLNER, moderátor -------------------Reportéři ČT vám přinášejí nové kauzy a reportáţe, které byste si neměli nechat ujít. Vítejte, dobrý večer. Takovou podporu nezískal ani Václav Klaus na prvním kongresu ODS v roce 1991 v Olomouci. Jak uţ kaţdý ví, Andrej Babiš dostal od delegátŧ sněmu sto procent hlasŧ. Ne, ţe bychom to zakladateli hnutí ANO nepřáli, ale taková jednota upomíná na staré časy a posiluje otazníky, jak se ve straně zachází s oponenty. Od loňského léta se pochybnosti koncentrují hlavně kolem praţské organizace, kterou ovládá Radmila Kleslová, dlouholetá spolupracovnice Andreje Babiše, která pracovala v jeho firmách, například v Unipetrolu či Kosteleckých uzeninách. Krok za krokem si vybudovala neotřesitelnou pozici, kterou zpečetili delegáti sněmu. Natáčeli Markéta Dobiášová a Karel Vrána. Plné znění zpráv


osoba -------------------Paní Radmila Kleslová získala sto devět platných hlasŧ. Karel VRÁNA, redaktor -------------------Na celostátním sněmu hnutí ANO se vyhoupla na místopředsednickou funkci i Radmila Kleslová. Do roku 2014 sociální demokratka, místostarostka Prahy 10, o které širší veřejnost nikdy neslyšela. Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka -------------------Její hvězda začala stoupat, kdyţ přestoupila do hnutí ANO. Poprvé jsme se o ní dozvěděli v souvislosti se sporem o lídra Hnutí pro Prahu Janem Kaslem. Toho Andrej Babiš loni v lednu poţádal, zda by nevedl kandidátku ANO na praţský magistrát. Jan KASL, bývalý kandidát na primátora za hnutí ANO /nestr./ -------------------Po asi měsíci, někdy v tom konci února mně Andrej Babiš řekl, ţe mě seznámí s doktorkou Kleslovou, kterou jsem vŧbec neznal do tý doby, nevěděl jsem, o koho jde, a ţe by chtěl, aby ona dala do pořádku tu stranickou strukturu, protoţe chápe, ţe to já, s tím já se zabejvat nebudu, a já bych se zabejval programem, kandidátkou, kandidátama a tak. A to uţ si řekla, ţe by chtěla bejt vlastně dvojka na kandidátce, tak jsem říkal, počkejte, ale to jsme takhle nebyli domluvený. Pak jsem řek panu Babišovi, ať se nezlobí, ale ţe paní Kleslová zřejmě má jiný ambice, neţ si on myslel nebo neţ mně bylo prezentováno, a ţe já teda s touhle dámou rozhodně za zády kandidovat nebudu. Karel VRÁNA, redaktor -------------------Na spory Jana Kasla s Radmilovu Kleslovou doplatila oblastní organizace ANO na Praze 3. Ze dne na den tu skončil tamní předseda Martin Rŧţička, jenţ Jana Kasla podporoval. Ke svému pŧsobení v hnutí ANO se uţ ale nechtěl vyjadřovat. Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka -------------------Já jsem vás chtěla poprosit o krátké vyjádření. Martin RŦŢIČKA, bývalý předseda oblastní organizace ANO na Praze 3 -------------------Nechci se vyjadřovat. Na shledanou. Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka -------------------A proč, mŧţu se zeptat? A tak hnutí ANO na Praze 3 v komunálních volbách nakonec nepostavilo ani vlastní kandidátku. Michal KONVIČKA, bývalý kandidát za ANO na Praze 3 /nestr./ -------------------Pravdou je to, ţe většina těch členŧ na Praze 3 preferovala jako svého lídra Jana Kasla, coţ se asi paní Kleslový příliš nezamlouvalo. Jestli to byl ten pravý dŧvod, proč nepostavili tu kandidátku, ... Andrej BABIŠ, předseda hnutí, ministr financí /ANO/ -------------------Pan Kasl hlavně teda dělal nějakou činnost hlavně ve prospěch sebe a myslím, ţe on uţ byl zapomenutý politik, a díky ANO se nějak zviditelnil, samozřejmě jeho vztahy na magistrátě, kde radí panovi Hudečkovi, a rŧzné vztahy na TOP 09, tak já bych pevně doufal, ţe to nebyla nějaká cílená akce TOP 09, aby nám rozloţilo hnutí v Praze. Jan KASL, bývalý kandidát na primátora za hnutí ANO /nestr./ Plné znění zpráv


-------------------Prostě bylo to buď ona, nebo já. A protoţe Andrej Babiš samozřejmě si musel v tom souboji vybrat ji, to mi bylo jasný, tak jsme se rozloučili, prvního června jsem řek, ţe teda s ulehčením teď, včas odcházím, protoţe to by k ničemu dobrýmu nevedlo. Karel VRÁNA, redaktor -------------------Právě tehdy, loni na jaře, se v médiích začalo intenzivně mluvit o minulosti Radmily Kleslové, o její práci pro StB. Ta uţ od začátku své angaţmá u tajné policie zlehčuje. Radmila KLESLOVÁ, místopředsedkyně hnutí, starostka Prahy 10 /ANO/ -------------------Já jsem několikrát řekla, a je to dohledatelný, ţe jsem byla ve výběru, ve výběru. A jestliţe má někdo trpět po pětadvaceti letech za to, ţe byl někde vybírán a prověřován, dnes to zcela běţně dělá NBÚ, a opět prověřuje, je to zpravodajská sluţba, tenkrát se to dělalo jiným zpŧsobem. Radek SCHOVÁNEK, badatel, odborník na StB -------------------Paní Radmila Křeslová nastoupila k I. správě Sboru národní bezpečnosti, coţ byla zahraniční rozvědka, byla to součást Státní bezpečnosti, nastoupila tam jako kádrová příslušnice, tedy měla hodnost normálně, a byla zařazena na dvacátém třetím odboru, coţ byla nelegální rozvědka. A tadyhle je ta karta, která má několik částí. Tady z tý karty vidíte, ţe 1. 4. 88 na základě kádrového rozkazu ministra vnitra číslo dva byla přijmuta pod číslem 240 361. Andrej BABIŠ, předseda hnutí, ministr financí /ANO/ /28. 2. 2015/ -------------------Toto je věčná téma. Já mám pocit, ţe, ţe uţ jsme na to jako jsme odpovídali x-krát a, a paní Kleslová neudělala nic špatného. Je to úspěšná starostka, dala do pořádku praţskou organizaci, a já nevidím dŧvod, proč by stále jsme měli se s něčím vypořádávat. Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka -------------------U některých lidí z hnutí ANO se ovšem minulost řešila velmi dŧsledně. Své o tom ví Alan Hackl, jeden z lídrŧ a zakládajících členŧ hnutí ANO na Praze 4. Nelíbilo se mu, ţe předseda oblastní organizace a sympatizant Radmily Kleslové Pavel Čihák prosazoval na komunální kandidátku ANO bývalé členy ODS. Karel VRÁNA, redaktor -------------------A mám tady váš, váš e-mail z ANO před volbami. Vy jste vyjednával s ODS o vstupu, vstupu lidí konkrétních? Pavel ČIHÁK, předseda oblastní organizace Praha 4 /ANO/ -------------------Nezlobte se, musím jít. Karel VRÁNA, redaktor -------------------Já ty jména tady mám. Pavel ČIHÁK, předseda oblastní organizace Praha 4 /ANO/ -------------------Na shledanou. Karel VRÁNA, redaktor -------------------Pan Čihák prosazoval například bývalého starostu Pavla Caldra spojovaného s některými skandály, například s výletem na severní Kypr, kde byl se známým praţským kmotrem Ondřejem Palounkem. Plné znění zpráv


Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka -------------------Nebýt těchto fotografií, nikdo by se zřejmě nedozvěděl, ţe starosta Caldr, místostarosta Bodenlose a radní Píša z Prahy 4 vedli politická jednání s okupační tureckou vládou na Kypru. Výlet na severní Kypr se navíc odehrál pod taktovkou podnikatele Ondřeje Palounka. O aktivitách tohoto muţe označovaného jako kmotr si řekneme později. Kdyţ se Alan Hackl postavil proti přijímání starých tváří z ODS, anonym jej označil za spolupracovníka StB a po této skandalizaci z kandidátky ANO do komunálních voleb odstoupil. Paradoxem je, ţe pan Hackl má čisté lustrační osvědčení a podle registru svazkŧ, které lze najít i na internetu, není zařazen v kategorii agent. Tajná policie na něj naopak vedla svazek jako na zájmovou osobu. Před kamerou Alan Hakl vystoupit nechtěl. Karel VRÁNA, redaktor -------------------A váš názor na kauzu pana Hakla, který byl obviněn ze spolupráce se Stání bezpečností, ačkoli byl sledovaná osoba? Pavel ČIHÁK, předseda oblastní organizace Praha 4 /ANO/ -------------------Mŧj názor znáte, odstoupil, proto odstoupil. Karel VRÁNA, redaktor -------------------Kromě sporŧ o minulost se objevily otázky, jak váţně hnutí ANO myslí svá hesla o očistě politiky. Pod vedením Radmily Klesové uzavřelo na Praze 10 koalici s problematickými tvářemi z minulosti, které tuto radnici dlouhodobě ovládaly. Milanem Richterem a někdejším místním starostou Bohumilem Zoufalíkem. Bohumil ZOUFALÍK, radní Prahy 10 /Nezávislí pro Prahu 10/ -------------------Já jsem v pozici místostarosty a potom i v pozici starosty s paní Křeslovou spolupracoval čtyři roky. Ona tady byla jako zástupce starosty, naučila se tu práci a myslím si, ţe se naučila i s námi spolupracovat. Jinými slovy, my jsme na sebe byli zvyklí v tom smyslu, ţe jsme tady pracovali. Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka -------------------Připomeňme, ţe Bohumil Zoufalík, stejně jako Milan Richter, byli například u toho, kdyţ Praha 10 svěřila svých dvě stě milionŧ korun firmě Key Investments. Ta v roce 2011 zkrachovala a Praha 10 s největší pravděpodobností své miliony neuvidí. Milan RICHTER, bývalý starosta Prahy 10 /ODS/ /duben 2011/ -------------------Městská část Praha 10 v dobré víře najala tuto společnost, která má veškeré parametry kvalitního, nebo měla veškeré parametry kvalitního obchodníka, obhospodařovatele cenných papírŧ. Karel VRÁNA, redaktor -------------------Po odchodu z ODS si Richterŧv někdejší spolustraník Zoufalík zaloţil Hnutí pro Prahu 10 a stal se vloni na podzim v nové sestavě po boku starostky Kleslové radním pro územní rozvoj. Radmila KLESLOVÁ, místopředsedkyně hnutí, starostka Prahy 10 /ANO/ -------------------Současná koalice, kterou jsme tady schválili, nebo současné vedení radnice, si myslím, ţe je pro ANO velmi komfortní. My zde máme většinu v radě, máme pět členŧ v radě a starostku. Já si myslím, ţe, ţe náš vyjednávací tým vyjednal dobrou koalici, skvělou koalici. Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka --------------------



Další politická aférka provázela volbu předsedy hnutí ANO v Praze. Delegáti hnutí zvolili Radmilu Kleslovou s osmdesátiprocentní podporou hlasŧ. Předcházely tomu ale problematické momenty. Na Praze 1 a Praze 4 si straníci stěţovali na příchod nových členŧ, kteří měli posílit její pozici na praţském sněmu. Karel VRÁNA, redaktor -------------------Letos v lednu se o tom přesvědčil předseda ANO na Praze 1 Jiří Janoušek. Na oblastní schŧzi, kde se volili delegáti na celopraţský sněm, dorazil nový člen, kterého sem údajně přesunulo přímo vedení hnutí. Jiří JANOUŠEK, bývalý předseda oblastní organizace Praha 1 /ANO/ -------------------Navrhl, aby se zařadil na program jednání volba předsedy a dvou místopředsedŧ, coţ podporovalo včetně jeho pět z devíti členŧ, a stanovy hovoří o povinnosti umoţnit takovou volbu v případě, kdy o to poţádají dvě třetiny členŧ. Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka -------------------To v konkrétním případě znamenalo, ţe jeden hlas k právoplatné volbě chybí. Jiří JANOUŠEK, bývalý předseda oblastní organizace Praha 1 /ANO/ -------------------Takţe na tomto se jednání oblastní organizace Praha 1 zadrhlo, končilo se s tím, ţe bud..., podám dotazy na rozhodčí a smírčí komisi. Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka -------------------Jiří Janoušek se obrátil na rozhodčí a smírčí komisi hnutí ANO. Praţskému vedení pak poslal dopis, ţe na nadcházející praţský sněm hnutí nebyl zvolen ţádný delegát, a tudíţ na něj přijde pouze on jako předseda. Po příchodu na celopraţský sněm devatenáctého ledna se nestačil divit. Zjistil, ţe uţ předsedou ANO na Praze 1 není. Jiří JANOUŠEK, bývalý předseda oblastní organizace Praha 1 /ANO/ -------------------Dotázal jsem se krajského manaţera, ten mi na to neodpověděl. Zavolal krajskou předsedkyni, paní Kleslovou, které jsem se tedy zeptal, jak je moţné, ţe nejsem mezi delegáty, kdyţ jsem předsedou, kdyţ jsem členem krajského předsednictva, na coţ mi odpověděla, ţe nejsem členem krajského předsednictva. A kdyţ jsem řekl, na to namítl tedy, ţe to není moţné, jako předseda oblastní organizace Prahy 1 ţe jsem automaticky členem krajského předsednictva, tak mi odpověděla, ţe nejsem předsedou oblastní organizace Prahy 1. Radmila KLESLOVÁ, místopředsedkyně hnutí, starostka Prahy 10 /ANO/ -------------------Ano? Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka -------------------Dobrý den, u telefonu Markéta Dobiášová, Česká televize, Reportéři. Hovořím s paní doktorkou Kleslovou? Radmila KLESLOVÁ, místopředsedkyně hnutí, starostka Prahy 10 /ANO/ -------------------Dobrý den, já se omlouvám, já mám tady jednání asi deseti lidí, to se omlouvám, já teď nemohu, jo? Na shledanou. Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka -------------------A mŧţu zavolat později? Karel VRÁNA, redaktor -------------------Plné znění zpráv


Pan Janoušek aţ později zjistil, ţe část členŧ svolala bez jeho vědomí ještě ten den novou schŧzi, odvolala ho z funkce předsedy a místo něj zvolili Karla Grabeina Procházku. Já mám tady nějaké stíţnosti k rozhodčí a smírčí komisi. Vy jste tam vlastně převolovali vedení. Karel Grabein PROCHÁZKA, nový předseda oblastní organizace Praha 1 /ANO/ -------------------No, teď, teď je to na smírčí komisi. Takţe ... Karel VRÁNA, redaktor -------------------Já vím, a mŧţete mi teda říct svoji verzi, jak to bylo? Protoţe třeba pan Janoušek tvrdí, ţe ... Karel Grabein PROCHÁZKA, nový předseda oblastní organizace Praha 1 /ANO/ -------------------My, my se k tomu teď nemŧţeme vyjadřovat, nebo nechceme vyjadřovat, dokud nerozhodne ta smírčí komise. Aţ rozhodne smírčí komise, tak ... osoba -------------------Karle, prosím tě, pojď, pojď, prosím tě, pardon. Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka -------------------Vy jste, pane Procházko, ale byl u toho. Jindřich ŠÍDLO, politický komentátor -------------------Jako hnutí ANO má poměrně jako zvláštní stanovy nebo jako takové svérázné stanovy, které jako umoţňují vlastně jakoby umisťovat ty členy, kdyţ uţ je přijmete, do rŧzných míst, kam je zrovna potřebujete umístit. A to je zpŧsob, kterým, kterým Radmila Kleslová umí jako velmi dobře, velmi dobře vyuţívat, kdyţ jde o to, kde tu většinu konkrétně získat. Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka -------------------Pan Janoušek je předsedou té oblastní organizace, nebo není? Daniel RUBEŠ, rozhodčí a smírčí komise hnutí ANO /ANO/ -------------------To je dobrá otázka, ale to je třeba věc, která právě souvisí s tím naším rozhodnutím, a určitě bych rád nej..., nejprve to řekl panu Janouškovi, a, a určitě mi nepřijde korektní ty věci teď řešit přes média. Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka -------------------Pan Rubeš z rozhodčí a smírčí komise, která řeší stíţnosti na manipulaci s členskou základnou, hned po našem rozhovoru odešel do sálu, kde dlouze hovořil s Radmilou Kleslovou. Smírčí komise bude mít, zdá se, spoustu práce. Řešit má i situaci na Praze 4. Také tam si členové hnutí ANO stěţují na příchod nových členŧ, kteří měli posílit vliv Radmily Kleslové. redaktor /citace ze stíţnosti členŧ obvodní organizace ANO Praha 4/ -------------------"Předsednictvo oblastní organizace se nikdy nesešlo a neusneslo, a tedy ani neschválilo přijetí nových členŧ. Tito lidé se tak nestali regulérním zpŧsobem členy oblastní organizace Prahy 4. Jejich účast povaţujeme za neplatnou." Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka -------------------Paní doktorko? Paní doktorko, dobrý den, já jsem se vás marně pokoušela sehnat, já jsem z Reportérŧ, Markéta Dobiášová. Myslíte, ţe bych vás mohla poprosit o rozhovor? Plné znění zpráv


Radmila KLESLOVÁ, místopředsedkyně hnutí, starostka Prahy 10 /ANO/ -------------------Ne, já se k tomu nebudu vyjadřovat, dokud teda se neuzavře šetření. Nebudu. Nezlobte se. Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka -------------------A nemŧţete mi říct, odpovědět na pár otázek? Radmila KLESLOVÁ, místopředsedkyně hnutí, starostka Prahy 10 /ANO/ -------------------Ne, nebudu se k tomu vyjadřovat. Ne, nebudu, budu mít za chvíli projev kandidátský, nezlobte se. Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka -------------------S Radmilou Křeslovou se střetnul i ministr obrany Martin Stropnický, který byl v parlamentních volbách vedle Andreje Babiše nejvýraznější tváří ANO. Jenţe i on podporu svého šéfa nakonec ztratil. V Praze narazil na Radmilu Kleslovou. Na praţském sněmu chtěl vystoupit a poţádat o podporu pro svou kandidaturu na post prvního místopředsedy hnutí. Radmila Kleslová mu to ale zakázala. Sama nakonec od praţských kolegŧ získala nominaci na post první i řadové místopředsedkyně. Martin Stropnický dnes na adresu Radmily Křeslové neříká vŧbec nic. A nemŧţete mi říct, jako jak vy vnímáte ... Martin STROPNICKÝ, ministr obrany /ANO/ -------------------Ne. Ne, já jsem to řek uţ, já jsem to řek a nechci se opakovat. Já jsem uţ to řek, já jsem to řek. Markéta DOBIÁŠOVÁ, redaktorka -------------------Aspoň jednu větu? Jako co, co ... Na sněmu se neucházel nejen o funkci prvního místopředsedy, ale ani o pozici místopředsedy řadového. Zvolen byl do širšího grémia, osmičlenného předsednictva. Během sněmu se nakonec s kritikou ozval i někdejší šéf české pobočky Microsoftu Ivan Pilný. Ivan PILNÝ, poslanec /ANO/ -------------------Mně se prostě tyhle zpŧsoby a takový nástup k tomu výtahu, který vede k moci, prostě nelíbí. Nelíbí se to mi, nelíbí se mi to nejen u ní, ale i u dalších lidí. Karel VRÁNA, redaktor -------------------Ivan Pilný svou kritiku vŧči Radmile Kleslové později ještě rozšířil, kdyţ řekl, ţe i na víkendovém sněmu kupčila s hlasy. Ivan PILNÝ, poslanec /ANO/ -------------------Byla i za mnou, nabízela výměnu prostě za to, ţe jí ti, kteří, který ovládá, budou hlasovat pro mě, a chtěla totéţ, abych udělal já, tak jsem prostě řekl na shledanou a odešel jsem. Josef MLEJNEK, politolog, FSV UK -------------------Je to, je to všechno jakoby z toho centra řízeno a organizováno tak, aby formální demokratické procesy jakoby navenek proběhly, ale reálně se tím jenom má zpřítomnit, aţ by se dalo říct autoritářská moc toho vedení. Radmila KLESLOVÁ, místopředsedkyně hnutí, starostka Prahy 10 /ANO/ -------------------Závěrem bych si snad dovolila říct slova Margaret Thatcherové. Chcete-li v politice, aby bylo něco řečeno, uloţte to muţi. Chcete-li, aby bylo něco uděláno, uloţte to ţeně. Děkuji a děkuji, ţe jsem tu mohla s vámi být. Plné znění zpráv


Do Rady ČT kandiduje přes padesát lidí, poslanci jich vyberou pět 2.3.2015

denikreferendum.cz str. 00 Redakce DR

Domov

V květnu končí mandát pěti radním České televize. Mimo jiné také předsedovi Jaroslavu Dědičovi, který mandát obhajuje. O uvolněná místa se uchází třiapadesát kandidátŧ. Ve tříkolové volbě o jménech radních rozhodne Poslanecká sněmovna. Do Rady ČT kandiduje třiapadesát osobností, jsou mezi nimi vědci, novináři či bývalí špičkoví sportovci. Dva z pěti radních, kterým končí v květnu mandát, kandidují znovu. Jsou jimi současný předseda Rady České televize Jaroslav Dědič a Jiří Kratochvíl. O post radního se uchází také například Václav Cílek, Helena Fibingerová, která jiţ členkou Rady ČT byla, Svatopluk Karásek, Václav Pačes či Benjamin Kuras. O nových radních rozhodne Poslanecká sněmovna. Zpŧsob volby je vcelku komplikovaný, skládá se ze tří na sebe navazujících krokŧ. První dva jsou v moci členŧ volebního výboru, který má podle regulí doporučit plénu sněmovny třikrát tolik kandidátŧ, neţ kolik je volných míst. Deníku Referendum to uţ dříve řekl předseda volebního výboru Martin Komárek z hnutí ANO. V prvním kroku vyberou tajnou volbou členové volebního výboru třicet kandidátŧ. Volba bude tajná, kaţdý ze členŧ volebního výboru na připraveném archu zakrouţkuje aţ třicet jmen, anonymní arch bude vloţen do urny, posléze se spočítají hlasy pro jednotlivé kandidáty. Druhým krokem budou veřejná slyšení před volebním výborem, jichţ se zúčastní uţší výběr kandidátŧ vzešlý z tajné volby. Z nich pak vzejde na základě volby členŧ volebního výboru patnáct kandidátŧ do Rady ČT, teprve z nich pak budou poslanci na plénu dolní komory vybírat nové radní. Šestileté funkční období skončí v květnu pěti radním z patnácti. Mimo jiné také předsedovi rady Jaroslavu Dědičovi, který mandát obhajuje. Ten vyprší také Jiřímu Kratochvílovi, Josefu Pavlatovi, Petru Koutnému a Janu Prokešovi. Naposledy se Rada ČT obměnila loni v březnu. Kandidáti do Rady ČT: Beneš Petr (navrhuje: Česko izraelská smíšená obchodní¨komora) Brod Petr (FITES, Český filmový a televizní svaz) Cigánik Emil (Český svaz bojovníkŧ za svobodu) Cílek Václav (ARAS, Asociace reţisérŧ a scenáristŧ; FITES, Český filmový a televizní svaz) Císař Jaromír (Česko izraelská smíšená obchodní komora) Čapek Václav FITES (Český filmový a televizní svaz) Dědič Jaroslav (Univerzita Palackého v Olomouci) Doktor Martin (Český olympijský výbor) Douda Ivan (Výbor dobré vŧle - Nadace Olgy Havlové) Fibingerová Helena (Český olympijský výbor) Florian Jiří (Občanské sdruţení PAMĚŤ) Glanc Tomáš (ARAS, Asociace reţisérŧ a scénáristŧ) Haman Oleg (Česko izraelská smíšená obchodní komora) Hanáková Petra (AMU) Hejbal Dušan (Ekumenická rada církví v České republice) Hovorka Marek (AMU) Hustáková Miloslava (Inciciativa NE základnám ČR o.s.) Kaňka Petr (ZO VOS International Art Campus Prague, s.r.o.) Karásek Svatopluk (Nezávislá odborová organizace České televize v Praze; AMU) Kašparŧ Jaroslav Maxmilián (ARAS, Asociace reţisérŧ a scénáristŧ) Končelík Jakub (Univerzita Karlova) Konvalina Miroslav (Nadace Český literární fond) Korál Jan (Iniciativa NE základnám ČR) Plné znění zpráv


Kratochvíl Jiří (Sdruţení pro obnovu a zachování historických hasičských tradic; Liberecká sportovní a tělovýchovná organizace) Kuras Benjamin Miloslav (Šalamoun Spolek na podporu nezávislé justice v ČR; ICEJ Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém – česká pobočka; FITES, Český filmový a televizní svaz; Obec spisovatelŧ Česká republika) Kusý Stanislav (ROTARY CLUB Praha) Legner Václav (Asociace televizních organizací) Lesný Roman (Česko izraelská smíšená obchodní komora) Macková Milena (Pferda – sdruţení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postiţením) Makrlíková Dana (Stat.cz – Efektivní stát, občanské sdruţení Michala Tošovského) Militký Jiří (Filosofický ústav AV ČR) Mrázek Ivo (CIME – český institut pro mediální výchovu) Mrzena Jan (Odborová asociace divadelníkŧ, republikový výbor) Novotná Eva (Iniciativa NE základnám ČR) Pačes Václav (Akademie věd České republiky) Pokorný Milan (Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky) Ryšavý Šimon (Odkaz legionářŧ a odboje v naší vlasti) Savický Nikolaj (AČK, Asociace českých kameramanŧ) Slánská Jana (umělecké jméno Vlachová Kristina) (FITES, Český filmový a televizní svaz) Smolíková Marta (ARAS, Asociace reţisérŧ a scénáristŧ; FITES, Český filmový a televizní svaz) Solis Daniel (Iniciativa NE základnám) Spoustová Stanislava (Folklorní sdruţení České republiky; Agentura EVENTUM) Svačina Jan (FITES, Český filmový a televizní svaz) Svoboda Tomáš (Společnost Karla IV.) Šarapatka Zdeněk (H Triatlon, občanské sdruţení) Tichota Ondřej (Město Mělník) Trampota Tomáš (Fakulta sociálních věd UK v Praze) Tŧma Jaromír (Město Mělník) Uher Jiří (FBC Liberec) Uhrinová Mária (ARAS, Asociace reţisérŧ a scénáristŧ) Váňa Daniel (Jeden svět) Vaníček Jiří (Česko izraelská smíšená obchodní komora) Ţantovský Petr (Spolek Múzy dětem)

URL| http://denikreferendum.cz/clanek/19893-do-rady-ct-kandiduje-pres-padesat-lidi-poslanci-jich-vyberou-pet

Otevřeně a ostentativně vámi pohrdají. Tito dva mladí politici jsou skutečně obrovským nebezpečím pro Českou republiku 2.3.2015

eportal.cz str. 00 Martin Kohout

Ostatní

Tento trend je velmi nebezpečný. Jednak umoţňuje neomarxistickým extremistŧm přístup k moci a financím a tedy je udrţuje při ţivotě. Klidně si mŧţeme být jisti, ţe obě radnici významně navýší podporu rŧzným "neziskovkám" (které jsou často vlastněny spřátelenými "aktivisty") a bude podporovat rŧzné úchylnosti jak v menšinové, tak "genderové" oblasti a velmi pravděpodobně naprosto rozvrátí městské veřejné finance. Po opakovaném fiasku strany Zelených a jejího extremistického programu v celonárodních volbách, se zelení extremisté pokusili etablovat pomocí nové taktiky. Pomocí rŧzných "účelových" koalic a nově vytvořených "hnutí". Cílem je schovat svŧj "zelený" pŧvod a extremistickou minulost. Bohuţel tato taktika se ukázala být jako úspěšná. Jak v Praze, tak v Brně se neomarxistická strana Zelených dostala do vedení radnic. Jednou to bylo v hanebné koalici se Lidovci a "starosty", podruhé jako hnutí "ŢítBrno".



Tento trend je velmi nebezpečný. Jednak umoţňuje neomarxistickým extremistŧm přístup k moci a financím a tedy je udrţuje při ţivotě. Klidně si mŧţeme být jisti, ţe obě radnici významně navýší podporu rŧzným "neziskovkám" (které jsou často vlastněny spřátelenými "aktivisty") a bude podporovat rŧzné úchylnosti jak v menšinové, tak "genderové" oblasti a velmi pravděpodobně naprosto rozvrátí městské veřejné finance.

Současně to pomŧţe k etablování nového politického typu. Mladého levicového extremisty, který se jiţ na studiích rozhodl, ţe nikdy v ţivotě nebude pracovat a nyní má luxusní plat, sluţební auto, kancelář a rozhoduje o milionech pro přátele.

Stačí se podívat na dva prototypy těchto "nových zelených politikŧ":

Matěj Holan - nyní náměstek pro "kulturu" na brněnské radnici... Tento mladý muţ vystudoval v Brně "muzikologii" (opravdu se nejedná o ţert a tento obor se dá na našich VS "studovat") a nikdy v ţivotě ještě skutečně nepracoval. Jeho ţivot se doposud odehrával na aktivistických shromáţděních a ve světě "neziskovek". Nyní má na brněnské poměry luxusní plat, kancelář a rozhoduje o milionových dotacích do kultury v největším moravském městě!

Matěj Stropnický - syn blízského spolupracovníka V. Havla M. Stropnického. Syn současného ministra obrany a divadelního herce vystudoval praţskou Fakultu sociálních věd. Od svým teenagerovských let je aktivistou ve straně Zelených a pracuje jako "aktivistický novinář". Nyní se stal náměstkem primátora Prahy.... Se všemi prebendami a mocí.

Jak vidno, radnice dvou největších českých měst , teď ovládli nikdy nepracující extremisté typu Holan a Stropnický (jistě by se dala přidat i praţská primátorka Krnáčová, tak jiţ ale není mladá..) O našich největších městech a miliardových rozpočtech budou tedy rozhodovat lidé, kterí nikdy v ţivotě nepracovali, svět znají pouze z aktivistických meetingŧ, nechápou, co to znamená vytvářet skutečné hodnoty a ne je pouze spotřebovávat. Prostě lidé bez potřebných ţivotních zkušeností, běţných pracovních návykŧ a lidské moudrosti.

Co je ale na všem nejhorší, mediální mainstream na celé věci neshledává nic špatného. Naopak oba levicové "novopolitiky" velebí jako vzor "ctnosti" a nové "čisté" politiky. (Radost by z nich musel mít V. I. Lenin a jeho ideál "profesionálního politika"..)

Jaký to ale bude vzor pro mladé lidi? Chceš mít moc, peníze a společenskou prestiţ? Není třeba studovat sloţité technické obory, nebo medicínu! Není potřeba riskovat a tvrdě makat v podnikání! Stačí si pár let dát leháro na humanitních "VŠ" a studovat třeba "muzikologii" a zapojit se do nějaké "vznešené" aktivity. Třeba za práva "gayŧ", či muslimŧ. Pak jiţ bude cesta na lokální kandidátky zelených extremistŧ otevřená a bezpracný ţivot zajištěn....

Přitom oběma extremistŧm jde o prosazování nejhorších neomarxistických zvráceností. Jistě není náhodou, ţe jak hnutí ŢitBRno, tak strana Zelených, nedávno pořádaly společně demonstraci na podporu rozvoje islámu v naší zemi. Extremisté z obou spolkŧ stáli v Brně s nápisy "islám v ČR chci"... to je na tom ale snad úplně nejhorší tento typ extremistŧ má pocit jakési vyšší mravnosti neţ masy Čechŧ, kteří ho od dětství Plné znění zpráv


ţivili, platili mu studia, "práci v neziskovce". On proto běţným člověkem otevřeně a ostentativně pohrdá. V jeho širokém srdci je místo pouze pro práva gayŧ a leseb, přistěhovaleckých vietnamských a černošských kriminálníkŧ a "vyloučených"menšin a moţná ještě zvířat. Pro ně má všechny ohledy a toleranci. Pro jeho krajany/vlast mu jiţ nezbyla. Připadá mu normální, ţe běţnému Čechovi chce zcela řídit ţivot, přikazovat mu, co má jíst, pít, čím svítit a čím topit, co číst a jak se mají vzdělávat jeho děti.... neopomene jedinou špatnost a zlomyslnost, kterou by běţnému Čechovi mohl provést. Vţdyť ti čeští "rasisté a homofobové" si jeho pohrdání a teror cnosti "přece zaslouţí"....

Co dodat. Voliči jak v Brně, tak Praze by se měli vzpamatovat. Za líbivými hesly o "ochraně přírody" se schovává nejhorší extremismus podporující všemoţné zvrácenosti! Bude se to dotýkat hlavně vás! Jsou to vaše města a vaše ulice a vaše daně....

Nás ostatní by to mělo vést k váţnému zamyšlení o budoucnosti humanitního VS školství v naší zemi. Pokud výsledkem těchto vzdělávacích institucí je vychovávání levicových neomarxistických a protinárodních extremistŧ, pak je na čase tyto fakulty zrušit. Nebo je alespoň přestat je dotovat z veřejných prostředkŧ. Bylo by jistě zajímavé sledovat, kolik zájemcŧ o "genderová studia" by se našlo, kdyby si museli celé studium do poslední koruny hradit....

Čtěte také: Matěj Stropnický je zpátky!

Je na čase s nimi jít do otevřeného střetu! Nebo se snad bojíte?

Raketový nástup zeleného superexota Stropnického

URL| http://eportal.parlamentnilisty.cz/Articles/7377-otevrene-a-ostentativne-vami-pohrdaji-tito-dva-mladi-politicijsou-skutecne-obrovskym-nebezpecim-pro-ceskou-republiku.aspx

Z TWITTERU 2.3.2015

Hospodářské noviny

str. 04

Události

Kdyţ Miloš Zeman uráţí Hitlera a vyznamenává Churchilla, je si vědom toho, ţe uţ jsou oba mrtví? Nebojuje náhodou aktivně válku, která uţ skončila? @MichaelRomancov Michael Romancov, politický geograf pŧsobící na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy



Energetický tým EY získal čtyři nové posily 2.3.2015

iprosperita.cz str. 00 Editor

Šéfové

Energetický tým EY posílil o čtyři nové členy. Jindřich Broukal (54) se stal novým senior manaţerem a Jiří Mlynář (36) manaţerem v oddělení podnikového poradenství a řízení rizik EY v České republice. Na pozici senior konzultanta tým řízení rizik pak nově nastoupila Barbora Vondrušková (37). V EY Slovenská republika pak nově pŧsobí Andrej Hradňanský (43) jako manaţer pro poradenství v oblasti prŧmyslových provozních technologií. Jindřich Broukal (54) byl jmenován senior manaţerem oddělení podnikového poradenství a řízení rizik EY v České republice. Specializuje se na poradenské sluţby v energetickém sektoru. Na nové pozici bude mít na starosti business development v oblastech úspory energií, vyuţívání alternativních zdrojŧ a komplexních energetických sluţeb. Ostatně energetice se Jindřich Broukal věnuje celý ţivot, před EY pŧsobil jako CEO ve společnostech Severomoravská plynárenská a Východočeská plynárenská a v obchodních manaţerských pozicích RWE ČR. Má cenné zkušenosti z privatizačních projektŧ v Maďarsku a plynofikačních projektŧ v Itálii, Portugalsku, Slovinsku a Chorvatsku. Zabývá se dlouhodobým strategickým plánováním energetických firem. VystudovalVysokou školu chemicko-technologickou v Praze a později získal titul Master of Business Administration z britské Sheffield Hallam University. Svŧj volný čas se snaţí spravedlivě dělit mezi rodinu, sport všeho druhu a Itálii. Jiří Mlynář (36) se v oddělení podnikového poradenství a řízení rizik zaměří na proces správy portfolií a obchodní expertízu v oblasti energetiky a financí, na identifikaci podnikových rizik, jejich výpočet i na vytváření a podporu jejich výkazních systémŧ. Má 14 let zkušeností v oblasti energetiky a financí, v EY pŧsobí od září 2014. Pracoval jako ředitel velkoobchodního prodeje v RWE Supply & Trading CZ a podílel se také na velmi úspěšném vstupu skupiny RWE na maloobchodní trh se zemním plynem na Slovensku. Před tím pracoval na pozici správce portfolia devizových rezerv v České národní bance, kde byl zodpovědný za správu portfolia v eurech i amerických dolarech. Jiří Mlynář je absolventem oboru ekonomie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Ve volném čase se věnuje rodině, cestování a cyklistice nebo lyţování. Barbora Vondrušková (37) nastoupila v EY do týmu řízení rizik na pozici senior konzultanta pro problematiku politiky ochrany klimatu a ţivotního prostředí Evropské unie. Od roku 2008 pracovala na Ministerstvu financí České republiky jako národní expert pro oblast financování politiky ochrany klimatu. Ministerstvo zastupovala mimo jiné během evropského předsednictví ČR, při přípravných jednáních OSN o klimatických změnách (UNF CCC) a v expertních skupinách OECD. Před nástupem do EY pracovala od roku 2011 ve společnosti ČEZ jako specialista evropské agendy se zaměřením na uhlíkovou regulaci. Absolvovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, magisterský titul získala v oboru Mezinárodní obchod. Na VŠE absolvovala i postgraduální studium v oboru Evropská studia a evropská ekonomická integrace a také zde v současnosti přednáší. Ve volném čase se věnuje horské turistice a lyţování. Andrej Hradňanský (43) nově pracuje v EY jako manaţer pro poradenství v oblasti prŧmyslových provozních technologií.Po úspěšném absolvování Elektrotechnické fakulty STU v Bratislavě pracoval jako projektový inţenýr v energetickém a chemickém prŧmyslu. Má bohaté zkušenosti v oblasti řízení a managementu, pŧsobil jako obchodní manaţer, zejména pro Evropu a Střední Východ, ve slovenských pobočkách společností CSE Servelec a HIMA. Má zkušenosti s obchodní činností a realizací projektŧ v Evropě, severní Africe (Libye, Tunis, Alţír) a v zemích středního východu (Oman, SAE, Katar, Kuvajt, Írán).Mezi jeho koníčky patří sport, motocykl a knihy. O EY EY je předním celosvětovým poskytovatelem odborných poradenských sluţeb v oblasti auditu, daní, transakčního a podnikového poradenství. Znalost problematiky a kvalita sluţeb, které poskytujeme, přispívají k posilování dŧvěry v kapitálové trhy i v ekonomiky celého světa. Výjimečný lidský a odborný potenciál nám umoţňuje hrát významnou roli při vytváření lepšího prostředí pro naše zaměstnance, klienty i pro širší společnost.

URL| http://www.iprosperita.cz/sefove/5689-energeticky-tym-ey-ziskal-ctyri-nove-posily Plné znění zpráv


Kompletní seznam kandidátů do Rady České televize 2.3.2015

mediamania.cz str. 00 ČTK

Televize a rádia

O pět volných míst v Radě České televize se bude letos na jaře ucházet 53 kandidátŧ, které navrhla občanská sdruţení a oborové či zájmové organizace. Mezi navrţenými osobnostmi jsou například publicista geolog Václav Cílek, biochemik Václav Pačes, publicista Benjamin Kuras nebo evangelický kněz Svatopluk Karásek. O pět volných míst v Radě České televize se bude letos na jaře ucházet 53 kandidátŧ, které navrhla občanská sdruţení a oborové či zájmové organizace. Mezi navrţenými osobnostmi jsou například publicista geolog Václav Cílek, biochemik Václav Pačes, publicista Benjamin Kuras nebo evangelický kněz Svatopluk Karásek. Ze současných radních bude mandát obhajovat předseda Jaroslav Dědič a člen rady Jiří Kratochvíl. Poslanecká sněmovna přijímala návrhy kandidátŧ od oprávněných institucí do pondělí 23. února. Český olympijský výbor do sněmovního hlasování vyslal bývalou atletku a někdejší místopředsedkyni Rady ČT Helenu Fibingerovou a dvojnásobného olympijského vítěze v rychlostní kanoistice Martina Doktora. Mezi víc neţ padesátkou jmen se objevili rovněţ ředitelka Knihovny Václava Havla Marta Smolíková, ředitel jihlavského filmového festivalu Marek Hovorka, spisovatel Jaroslav Maxmilián Kašparŧ nebo Tomáš Trampota z katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Do rady by se mohli vrátit kromě Fibingerové i další její bývalí členové rady jako Dana Makrlíková nebo Svatopluk Karásek. Letos na jaře se má obměnit třetina patnáctičlenné rady. Funkční období skončí rovněţ Josefu Pavlatovi, Petru Koutnému a Janu Prokešovi. Naposledy se Rada ČT obměnila loni v březnu, kdy poslanci zvolili šest nových členŧ. Pořadové číslo Jméno a příjmení Navrhující organizace 1. Petr Beneš (Česko-izraelská smíšená obchodní komora) 2. Petr Brod (FITES, Český filmový a televizní svaz) 3. Emil Cigánik (Český svaz bojovníkŧ za svobodu) 4 Václav Cílek (ARAS, Asociace reţisérŧ a scénáristŧ; FITES, Český filmový a televizní svaz) 5. Jaromír Císař (Česko-izraelská smíšená obchodní komora) 6. Václav Čapek (FITES, Český filmový a televizní svaz) 7. Jaroslav Dědič (Univerzita Palackého v Olomouci) 8. Martin Doktor (Český olympijský výbor) 9. Ivan Douda (Výbor dobré vŧle - Nadace Olgy Havlové) 10. Helena Fibingerová (Český olympijský výbor) 11. Jiří Florian (Občanské sdruţení PAMĚŤ) 12. Tomáš Glanc (ARAS, Asociace reţisérŧ a scénáristŧ) 13. Oleg Haman (Česko-izraelská smíšená obchodní komora) 14. Petra Hanáková (Akademie múzických umění) 15. Dušan Hejbal (Ekumenická rada církví v ČR) 16. Marek Hovorka (Akademie múzických umění) 17. Miloslava Hustáková (Iniciativa NE základnám ČR) 18. Petr Kaňka (Základní organizace Vysokoškolského odborového svazu International Art Campus Prague) 19. Svatopluk Karásek (Nezávislá odborová organizace České televize v Praze; Akademie múzických umění) 20. Jaroslav Maxmilián Kašparŧ (ARAS, Asociace reţisérŧ a scénáristŧ) 21. Jakub Končelík (Univerzita Karlova) 22. Miroslav Konvalina (Nadace Český literární fond) 23. Jan Korál (Iniciativa NE základnám ČR) Plné znění zpráv


24. Jiří Kratochvíl (Sdruţení pro obnovu a zachování historických hasičských tradic; Liberecká sportovní a tělovýchovná organizace) 25. Benjamin Miloslav Kuras Šalamoun - (Spolek na podporu nezávislé justice v ČR; ICEJ - Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém, česká pobočka;FITES, Český filmový a televizní svaz;Obec spisovatelŧ ČR) 26. Stanislav Kusý (Rotary Club Praha 27. Václav Legner (Asociace televizních organizací) 28. Roman Lesný (Česko-izraelská smíšená obchodní komora) 29. Milena Macková (Pferda - sdruţení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postiţením) 30. Dana Makrlíková (eStat.cz - Efektivní stát, občanské sdruţení Michala Tošovského) 31. Jiří Militký (Filosofický ústav Akademie věd ČR) 32. Ivo Mrázek (CIME - Český institut pro mediální výchovu) 33. Jan Mrzena (Odborová asociace divadelníkŧ, republikový výbor) 34. Eva Novotná (Iniciativa NE základnám ČR) 35. Václav Pačes (Akademie věd ČR) 36. Milan Pokorný (Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky) 37. Šimon Ryšavý (Odkaz legionářŧ a odboje v naší vlasti) 38. Nikolaj Savický (AČK, Asociace českých kameramanŧ) 39. Jana Slánská - umělecké jméno Kristina Vlachová (FITES, Český filmový a televizní svaz) 40. Marta Smolíková (Asociace reţisérŧ a scénáristŧ; FITES, Český filmový a televizní svaz) 41. Daniel Solis (Iniciativa NE základnám ČR) 42. Stanislava Spoustová (Folklorní sdruţení ČR; Agentura EVENTUM) 43. Jan Svačina (FITES, Český filmový a televizní svaz) 44. Tomáš Svoboda (Společnost Karla IV.) 45. Zdeněk Šarapatka (H Triatlon, občanské sdruţení) 46. Ondřej Tichota (Město Mělník) 47. Tomáš Trampota (Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy) 48. Jaromír Tŧma (Město Mělník) 49. Jiří Uher (FBC Liberec, florbalový klub) 50. Mária Uhrinová (ARAS, Asociace reţisérŧ a scénáristŧ) 51. Daniel Váňa (Jeden svět, o.p.s.) 52. Jiří Vaníček (Česko-izraelská smíšená obchodní komora) 53. Petr Ţantovský (Spolek Múzy dětem)

URL| http://mediamania.tyden.cz/rubriky/televize-radio/kompletni-seznam-kandidatu-do-rady-cesketelevize_334988.html

Ministerstvo obrany má nového náměstka 2.3.2015

parlamentnilisty.cz str. 00 Ministerstvo obrany

Tiskové zprávy

Právník Jakub Landovský (ČSSD) se stal novým náměstkem ministra obrany. V pondělí odpoledne převzal jmenovací dekret a tím i funkci koaličního náměstka, kterou definuje zákon o státní sluţbě. Pan náměstek Landovský ministerstvo obrany dobře zná. Do loňského listopadu byl poradcem náměstka pro legislativu a veřejnou diplomacii Jakuba Kulhánka, který se na konci roku stal náměstkem ministra zahraničních věcí,― připomíná ministr obrany Martin Stropnický. ―Těším se na spolupráci s panem ministrem i s kolegy náměstky. Rád bych dokázal, ţe funkce koaličního náměstka je přínosná, a pomohl prosadit v koalici i v Parlamentu resortní návrhy,― uvedl náměstek Landovský. Jakub Landovský vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a práva na fakultě v Praze a Západočeské univerzitě v Plzni. Jeden rok studoval na Oregon State University v USA. V předchozích dvou letech pŧsobil jako advokát, přednáší na Karlově univerzitě. Plné znění zpráv


URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1423&clanek=364403

Více neţ 8 000 studentů sloţilo závěrečnou zkoušku ACCA 2.3.2015

prekon.cz

str. 00 Průmysl a ekonomika ACCA

Studenti se tak výrazně přiblíţili k cíli stát se členy této světové organizace finančních profesionálŧ a získat mezinárodně uznávaný titul ACCA V České republice mohou začít zájemci studovat kvalifikaci ACCA jiţ během studia na vysoké škole, kdy jim mŧţe být uznáno aţ pět zkoušek v návaznosti na studovaný obor. V současné době u nás mají akreditaci ACCA celkem čtyři vysoké školy – Vysoká škola ekonomická v Praze, University of New York in Prague, Institut ekonomických studií FSV UK a Provozně ekonomická fakulta Mendelovy univerzity v Brně. URL| http://www.prekon.cz/1425311536/vice-nez-8-000-studentu-slozilo-zaverecnou-zkousku-acca.html

Babišův úřad připravil zákon. Babiš vydělá 2.3.2015 Týden str. 26 Aktuálně David Jareš, Martin Petříček Střet zájmŧ v praxi: vláda prodlouţila povinnost přidávat do paliv biosloţku. Návrh vytvořilo ministerstvo financí Andreje Babiše, jehoţ firmy biopaliva z podstatné části vyrábějí. Ţluté řepkové lány a státní kasa mají v osobě Andreje Babiše společného pána. Ve chvíli, kdy obchody kolidují se zájmy státu, nastává problém. Jako minulý týden, kdy se vláda shodla na tom, ţe se do benzinu a nafty musí i nadále přidávat bioetanol a bionafta z řepkového oleje. Návrh zákona připravilo ministerstvo financí vedené Andrejem Babišem. Přišlo i s nápady, jak zamezit trikŧm firem, které se této povinnosti zatím vyhýbaly. V Česku se loni vyrobilo 219 tisíc tun metylesterŧ řepkového oleje (viz Výroba MEŘO v Česku), z toho více neţ polovinu – 129 tisíc tun – vyprodukovaly firmy Preol a Primagra patřící do Babišova Agrofetu. Biolihu se za stejné období vyrobilo 104 tisíc tun, 31 tisíc tun připadá na firmu Ethanol Energy, kde ministr financí kontroluje 50procentní podíl. „Cítím střet zájmŧ, coţ jsem na vládě hlásil při otevření bodu a zdrţel jsem se hlasování. Dělám to tak vţdy,― reagoval pro TÝDEN Babiš. Fakt, ţe skutečně o návrhu nehlasoval, potvrdili i další ministři. Materiál na vládu předloţilo ministerstvo financí, vyplývá z oficiálních dokumentŧ. „Navrhuje to ministr zemědělství Marian Jurečka,― hájil se Babiš, ale nevysvětlil, jak se vypořádal se střetem spočívajícím v tom, ţe předkladatelem je jeho úřad. Střet zájmŧ jako Agrofert V případě biopaliv tak došlo na slova kritikŧ, kteří před volbami upozorňovali, ţe ministr financí bude kvŧli svému rozsáhlému byznysu čelit permanentnímu střetu zájmŧ. „V plné nahotě se zde vyjevuje gigantický střet zájmŧ ministra financí, který byl na vládě na jedné straně předkladatelem návrhu na zachování této podpory a zároveň coby majitel Agrofertu bude z této podpory finančně těţit. Učebnicovější ukázku střetu zájmŧ asi najít nelze,― argumentuje ekonomický expert ODS Jan Skopeček. Připomíná, ţe nejde o ojedinělý případ. Zmiňuje například podporu zelené nafty nebo vítězství Babišových firem v tendrech pro státní Lesy ČR, v jejichţ orgánech sedí rovněţ s ministrem spojení lidé. Na Babišovo postavení upozorňují i experti. „Dŧleţité je, aby teď zafungovaly kontrolní mechanismy a aby neprošel jednáním vlády, případně při schvalování v parlamentu návrh, který by byl výhodný pro firmy, jeţ jsou vázány na ministra financí,― říká politolog Kamil Švec, zástupce vedoucí katedry politologie na Fakultě sociálních věd UK. Plné znění zpráv


Švec za problematické povaţuje uţ jen to, ţe ministr financí předkládá na vládu návrh zákona, který je výhodný pro firmy, jejichţ je majitelem. Připojuje se k němu i politolog Ladislav Mrklas, prorektor vysoké školy CEVRO: „Biopaliva patří k základním kamenŧm celého byznysu impéria Andreje Babiše. I kdyţ jde ‚jen‗ o pokračování nějakého stavu, tento jednoznačný střet zájmŧ prostě nelze oddiskutovat.― „Takových situaci bude přibývat, protoţe Babišŧv byznys je z velké části v odvětvích, kde je ingerence státu velmi výrazná,― předvídá další konfl ikty Ladislav Mrklas. Notuje si tak se Skopečkem: „Ţádné demonstrace či hladovky nenásledují, na rozdíl od kohokoli jiného mu taková politika prochází, a tak nemá dŧvod, aby v ní nepokračoval, coţ je samozřejmě děsivé.― Netvrdí, ţe by se před Babišem podnikatelé nepokoušeli vydělávat na státu. „V osobě Andreje Babiše ale splynula role toho, kdo rentu z vládní pozice vytváří a kdo ji i následně čerpá. Nic pozitivního to nepřinese ani občanŧm, ani naší zemi,― tvrdí Skopeček. Poslanci hlasují pro šéfa Pochybnostem o Babišovi v roli politika přísně oddělujícího svŧj byznys od veřejné funkce nahrává fakt, ţe před vstupem do parlamentu a vlády ve prospěch svých podnikŧ mezi politiky lobboval. Před pěti lety prezident Václav Klaus vetoval zákon o zvýšení podílu biosloţky v palivech, zemědělské lobby a Babišovi se to tehdy hrubě nelíbilo a těsně před volbami začali tlačit na sněmovnu, aby prezidenta přehlasovala. „Ano, lobboval jsem za biopaliva. Volal jsem třeba některým poslancŧm. Nebojím se říkat své názory nahlas,― prohlásil tehdy nejvyšší boss Agrofertu a skutečně se mu to podařilo. Pokud by totiţ sněmovna dodrţela svŧj harmonogram, zákon by neprošel. Současný předseda vlády Bohuslav Sobotka, tehdy místopředseda ČSSD, prosadil přerušení schŧze sněmovny tak, aby se poslanci mohli sejít v termínu, který přehlasování veta umoţňovalo, a Klaus prohrál. Babiš tenkrát proti prezidentovi brojil jako proti škŧdci českých zájmŧ a české ekonomiky. Volby v roce 2013 nakonec překreslily politickou mapu. Hnutí ANO 2011 zabodovalo, těsně druhé se dostalo do sněmovny a Babiš usedl přes reálný konfl ikt zájmŧ do křesla ministra financí a místopředsedy vlády. „Střet zájmŧ voliči vyřešili jiţ v roce 2013,― vyřešil babišovské dilema v odpovědi pro TÝDEN poslanec Matěj Fichtner (ANO) s tím, ţe vzhledem k velikosti holdingu Agrofert se podobné otázky dají čekat téměř při kaţdém rozhodnutí ministerstva financí. Poslancŧm hnutí ANO většinou stačí jen ministrovo ujištění, ţe se v případě moţného konfl iktu zájmu zdrţí hlasování. „Přiznávám, ţe ono riziko střetu zájmŧ v tomto cítím. Jediná šance, jak se vyhnout podezření, je to, ţe se Andrej Babiš zdrţí hlasování. Ţe tedy nebude o této normě hlasovat ani na vládě, ani ve sněmovně,― říká poslanec Martin Kolovratník (ANO). Jak ale bude hlasovat on? V tomto případě prý s normou souhlasí, protoţe fandí moderním technologiím, takţe podpoří kroky vedoucí ke sníţení emisí. Graf Výroba MEŘO v Česku rok 2009 2010 2011 2012 2013 2014

objem výroby v tunách 154 923 197 988 210 092 172 729 181 694 219 316

Zdroj: Ministerstvo prŧmyslu a obchodu ČR. Foto popis| TADY SE RODÍ BIONAFTA. Jeden ze zdrojŧ bohatství ministra financí Andreje Babiše. Továrna na výrobu metylesterŧ řepkového oleje firmy Preol, dceřiné společnosti Agrofertu. Foto autor| Foto: ČTK / Libor Zavoral

Kompletní seznam kandidátů do Rady České televize Plné znění zpráv


2.3.2015

tyden.cz

str. 00 ČTK

Televize a rádia

O pět volných míst v Radě České televize se bude letos na jaře ucházet 53 kandidátŧ, které navrhla občanská sdruţení a oborové či zájmové organizace. Mezi navrţenými osobnostmi jsou například publicista geolog Václav Cílek, biochemik Václav Pačes, publicista Benjamin Kuras nebo evangelický kněz Svatopluk Karásek. O pět volných míst v Radě České televize se bude letos na jaře ucházet 53 kandidátŧ, které navrhla občanská sdruţení a oborové či zájmové organizace. Mezi navrţenými osobnostmi jsou například publicista geolog Václav Cílek, biochemik Václav Pačes, publicista Benjamin Kuras nebo evangelický kněz Svatopluk Karásek. Ze současných radních bude mandát obhajovat předseda Jaroslav Dědič a člen rady Jiří Kratochvíl. Poslanecká sněmovna přijímala návrhy kandidátŧ od oprávněných institucí do pondělí 23. února. Český olympijský výbor do sněmovního hlasování vyslal bývalou atletku a někdejší místopředsedkyni Rady ČT Helenu Fibingerovou a dvojnásobného olympijského vítěze v rychlostní kanoistice Martina Doktora. Mezi víc neţ padesátkou jmen se objevili rovněţ ředitelka Knihovny Václava Havla Marta Smolíková, ředitel jihlavského filmového festivalu Marek Hovorka, spisovatel Jaroslav Maxmilián Kašparŧ nebo Tomáš Trampota z katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Do rady by se mohli vrátit kromě Fibingerové i další její bývalí členové rady jako Dana Makrlíková nebo Svatopluk Karásek. Letos na jaře se má obměnit třetina patnáctičlenné rady. Funkční období skončí rovněţ Josefu Pavlatovi, Petru Koutnému a Janu Prokešovi. Naposledy se Rada ČT obměnila loni v březnu, kdy poslanci zvolili šest nových členŧ. Pořadové číslo Jméno a příjmení Navrhující organizace 1. Petr Beneš (Česko-izraelská smíšená obchodní komora) 2. Petr Brod (FITES, Český filmový a televizní svaz) 3. Emil Cigánik (Český svaz bojovníkŧ za svobodu) 4 Václav Cílek (ARAS, Asociace reţisérŧ a scénáristŧ; FITES, Český filmový a televizní svaz) 5. Jaromír Císař (Česko-izraelská smíšená obchodní komora) 6. Václav Čapek (FITES, Český filmový a televizní svaz) 7. Jaroslav Dědič (Univerzita Palackého v Olomouci) 8. Martin Doktor (Český olympijský výbor) 9. Ivan Douda (Výbor dobré vŧle - Nadace Olgy Havlové) 10. Helena Fibingerová (Český olympijský výbor) 11. Jiří Florian (Občanské sdruţení PAMĚŤ) 12. Tomáš Glanc (ARAS, Asociace reţisérŧ a scénáristŧ) 13. Oleg Haman (Česko-izraelská smíšená obchodní komora) 14. Petra Hanáková (Akademie múzických umění) 15. Dušan Hejbal (Ekumenická rada církví v ČR) 16. Marek Hovorka (Akademie múzických umění) 17. Miloslava Hustáková (Iniciativa NE základnám ČR) 18. Petr Kaňka (Základní organizace Vysokoškolského odborového svazu International Art Campus Prague) 19. Svatopluk Karásek (Nezávislá odborová organizace České televize v Praze; Akademie múzických umění) 20. Jaroslav Maxmilián Kašparŧ (ARAS, Asociace reţisérŧ a scénáristŧ) 21. Jakub Končelík (Univerzita Karlova) 22. Miroslav Konvalina (Nadace Český literární fond) 23. Jan Korál (Iniciativa NE základnám ČR) 24. Jiří Kratochvíl (Sdruţení pro obnovu a zachování historických hasičských tradic; Liberecká sportovní a tělovýchovná organizace)



25. Benjamin Miloslav Kuras Šalamoun - (Spolek na podporu nezávislé justice v ČR; ICEJ - Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém, česká pobočka;FITES, Český filmový a televizní svaz;Obec spisovatelŧ ČR) 26. Stanislav Kusý (Rotary Club Praha 27. Václav Legner (Asociace televizních organizací) 28. Roman Lesný (Česko-izraelská smíšená obchodní komora) 29. Milena Macková (Pferda - sdruţení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postiţením) 30. Dana Makrlíková (eStat.cz - Efektivní stát, občanské sdruţení Michala Tošovského) 31. Jiří Militký (Filosofický ústav Akademie věd ČR) 32. Ivo Mrázek (CIME - Český institut pro mediální výchovu) 33. Jan Mrzena (Odborová asociace divadelníkŧ, republikový výbor) 34. Eva Novotná (Iniciativa NE základnám ČR) 35. Václav Pačes (Akademie věd ČR) 36. Milan Pokorný (Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav slavistiky) 37. Šimon Ryšavý (Odkaz legionářŧ a odboje v naší vlasti) 38. Nikolaj Savický (AČK, Asociace českých kameramanŧ) 39. Jana Slánská - umělecké jméno Kristina Vlachová (FITES, Český filmový a televizní svaz) 40. Marta Smolíková (Asociace reţisérŧ a scénáristŧ; FITES, Český filmový a televizní svaz) 41. Daniel Solis (Iniciativa NE základnám ČR) 42. Stanislava Spoustová (Folklorní sdruţení ČR; Agentura EVENTUM) 43. Jan Svačina (FITES, Český filmový a televizní svaz) 44. Tomáš Svoboda (Společnost Karla IV.) 45. Zdeněk Šarapatka (H Triatlon, občanské sdruţení) 46. Ondřej Tichota (Město Mělník) 47. Tomáš Trampota (Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy) 48. Jaromír Tŧma (Město Mělník) 49. Jiří Uher (FBC Liberec, florbalový klub) 50. Mária Uhrinová (ARAS, Asociace reţisérŧ a scénáristŧ) 51. Daniel Váňa (Jeden svět, o.p.s.) 52. Jiří Vaníček (Česko-izraelská smíšená obchodní komora) 53. Petr Ţantovský (Spolek Múzy dětem)

URL| http://mediamania.tyden.cz/rubriky/televize-radio/kompletni-seznam-kandidatu-do-rady-cesketelevize_334988.html

Syn Landovského se stal novým náměstkem ministra obrany 2.3.2015

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Domácí iDNES.cz, Kateřina Havlická, ČTK

Novým náměstkem ministra obrany Martina Stropnického se stal syn herce a disidenta Pavla Landovského Jakub. Sociálnědemokratický politik převzal jmenovací dekret v pondělí odpoledne, informovalo ministerstvo. „Pan náměstek Landovský ministerstvo obrany dobře zná. Do loňského listopadu byl poradcem náměstka pro legislativu a veřejnou diplomacii Jakuba Kulhánka, který se na konci roku stal náměstkem ministra zahraničních věcí,― uvedl Stropnický. Na pozici politického náměstka, kterého nově zřizuje sluţební zákon, Landovského navrhl premiér Bohuslav Sobotka. „Těším se na spolupráci s panem ministrem i s kolegy náměstky. Rád bych dokázal, ţe funkce koaličního náměstka je přínosná, a pomohl prosadit v koalici i v Parlamentu resortní návrhy,― uvedl Landovský na webových stránkách ministerstva obrany.



Landovský vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a Západočeské univerzitě v Plzni. Rok studoval na Oregon State University v USA. V předchozích dvou letech pŧsobil jako advokát, přednáší na Univerzitě Karlově.

URL| http://zpravy.idnes.cz/landovskeho-syn-namestkem-ministra-obrany-f2v/domaci.aspx?c=A150302_184750_domaci_kha

Kozák z FSV UK: Netanjahu je cynický manipulátor 3.3.2015

URL| manipulator/

ct24.cz

str. 00 ČT24

Nejnovější videa

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/nejnovejsi-videa/303524-kozak-z-fsv-uk-netanjahu-je-cynicky-

Netanjahu před Kongresem 3.3.2015

ČT 24

str. 07

22:00 Události, komentáře

David BOREK, moderátor -------------------Izraelský premiér Benjamin Netanjahu dnes před americkým Kongresem prohlásil, ţe Írán představuje nebezpečí pro celý svět. Chystaná mezinárodní dohoda o jaderném programu Teheránu pak podle něj není dostatečná. Izraelský premiér ale nenabídl ţádné alternativy, jak Íránu zabránit, aby získal jadernou zbraň. Benjamin NETANJAHU, izraelský premiér -------------------Jestliţe dohoda, o které se teď s Íránem jedná, bude schválena, pak to nebude konec výroby nukleárních zbraní. Ale garantuji vám, ţe to naopak přinese Íránu ještě lepší přístup k těmto zbraním. David BOREK, moderátor -------------------A právě teď dosedl vedle mě amerikanista Miloš Calda. Vítejte, hezký večer. Miloš CALDA, amerikanista, katedra amerických studií FSV UK -------------------Dobrý večer, děkuju. David BOREK, moderátor -------------------Zpravodaj izraelského listu Haaretz si dal tu práci a spočítal, ţe Netanjahŧv projev byl 25krát přerušen ovacemi ve stoje. To je taková jenom šálivá rovina amerického bontonu politické kultury a zdvořilosti, anebo opravdu Kongres byl nadšenej a je jednoznačně, byl nadšen a jednoznačně proizraelský v tomto ohledu? Miloš CALDA, amerikanista, katedra amerických studií FSV UK -------------------No, tak já myslím, ţe většina v tom Kongresu proizraelská rozhodně bude. Ne nutně tedy jaksi podporující současného izraelského premiéra. Ale to vstávání a ty, jak se říká anglicky, to standing ovation, to, to je prostě takový rituál v tom Kongresu. A mohli jsme to vidět i během třeba během projevu toho projevu o stavu unie, kde prostě byli ochotni vstát v minulosti aspoň i ti poslanci té, té, kongresmani nebo senátoři té strany, která nebyla u moci. David BOREK, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Čili trochu bonton to je. Trochu... Miloš CALDA, amerikanista, katedra amerických studií FSV UK -------------------Jo, bezpochyby. David BOREK, moderátor -------------------Je to tak, je to tak, ţe se to nedělá jenom proto, ţe člověk musí být vnitřně nadšený, ale je to proto, ţe se to dělat má. Miloš CALDA, amerikanista, katedra amerických studií FSV UK -------------------Jistě. To je prostě, a vzpomeňme si třeba i na Havlŧv projev v americkém Kongresu z jara roku 1990, to bylo také cvičení ve vstávání a sedání. David BOREK, moderátor -------------------Míříme přímo na Blízký východ za naším tamním zpravodajem Jakubem Szántó. Jakube, hezký večer. O čem přesně se vede spor mezi Jeruzalémem a Washingtonem? Jakub SZÁNTÓ, blízkovýchodní zpravodaj ČT -------------------Dobrý večer. Tak v zásadě je tady zcela zásadní rozdíl, zcela zásadně rozdílný pohled vŧbec na filozofii toho, co znamená íránský jaderný program. Jakkoliv se obě, obě administrativy do velké míry i na základě také tajných nebo zpráv od tajných sluţeb shodnou na tom, ţe existuje velmi, velmi váţné podezření, ţe skutečně íránské špičky směřují nejenom k civilnímu, ale také k vojenskému vyuţití jádra, pak zároveň tam je zcela, zcela zásadní rozdíl v těch současných především personifikovaných tedy oběma, oběma hlavními státníky v tom, co s tím dělat. Na jedné straně je tedy Barack Obama, který na jedné straně velmi zoufale touţí po nějakém zcela zásadním, velkém, hlubokém, historickém úspěchu své politiky a na druhé straně je Benjamin Netanjahu, pro kterého Írán jako hrozba je hlavním politickým tématem v posledních 30 letech. A v tom je tedy to zcela zásadní. Zkrátka Benjamin Netanjahu nevěří na tom, ţe je moţné v tuto chvíli tedy s Íránem dohodnout a ţe je moţné zaţehnat to nebezpečí jak pro celý Blízký východ, tak především pro jeho zemi. David BOREK, moderátor -------------------Izraelská média, nejenom izraelská média, si všimla komentáře ve vlivném saúdskoarabském deníku AlDţazíra, zdŧrazněme, to není to samé jako televizní stanice katarská Al-Dţazíra, kde tamní komentátor řekl toto, teď tedy budu citovat. "Domnívám se, ţe postup Benjamina Netanjahu prospívá zájmŧm lidí v Perském zálivu víc neţ pošetilé chování jednoho z nejhorších amerických prezidentŧ." Jakube, je to tak, ţe sunnitské státy v Perském zálivu jsou mlčky v tomto ohledu opravdu spíše na straně Netanjahua, protoţe dodejme, Saúdská Arábie to není stát, kde by byla, zdŧrazněme, výrazná svoboda tisku. Tak samozřejmě nemŧţeme to přeceňovat, ale asi by tam nevyšlo něco, co by nebylo úplně nebo co by bylo úplně proti zájmŧm této monarchie. Jakub SZÁNTÓ, blízkovýchodní zpravodaj ČT -------------------V zásadě je moţné říct, ţe ty signály nejsou zdaleka, toto není zdaleka jediný signál. Ty signály existují ať uţ otevřené, nebo poloveřejné, nebo alespoň to, co tady prosakuje v izraelském tisku. Zkrátka v tuto chvíli v době velmi rychle a prudce rostoucích regionálních ambicí Íránu a nejde jen nejenom o jeho jaderný program, ale také o to, ţe íránská stopa je vidět v tuto chvíli samozřejmě na bojišti Iráku, samozřejmě na bojišti prostřednictvím Hizballáhu, ale také příslušníkŧ íránských Revolučních gard na bojišti v Sýrii. Zároveň samozřejmě také prostřednictvím Hizballáhu v Libanonu, v Jemenu a tak dále. Takţe v tuto chvíli skutečně je tady veliká shoda mezi sunnitskými arabskými státy, především tedy Perského zálivu, a mezi Izraelem v tom, ţe Írán skutečně je velká regionální hrozba, ţe je třeba nějakým zpŧsobem se tomuto nebezpečí postavit. A jak uţ to tak bývá zvykem, v tuto chvíli tedy bezpochyby i na základě toho, co se dostává zde v Izraeli na řádky Plné znění zpráv


jednotlivých novin, skutečně funguje, během, řekněme, prostřednictvím rŧzných neveřejných kanálŧ velmi intenzivní politické konzultace ať uţ přímé, nebo nepřímé. David BOREK, moderátor -------------------Dodejme, ţe v politickém slovníku na Blízkém východě se a vlastně nejenom na Blízkém východě, ale i zde na západě se ani tak nevede debata o tom, jestli Írán má, nebo nemá zbraň, ale jestli bude mít kapacitu mít zbraň. Kdyby, Jakube, to dopadlo tak, ţe ono skutečně bude mít kapacitu v řádu několika měsícŧ nebo málo let tu zbraň kdykoliv si vyrobit, máme čekat jaderné zbrojní závody v tomto regionu? Egypt, Saúdská Arábie budou také chtít mít svoji atomovou zbraň? Jakub SZÁNTÓ, blízkovýchodní zpravodaj ČT -------------------No, do velké míry se o tom mluví, mluví se o tom ostatně na druhou stranu uţ docela dlouhá léta v době, kdy například v roce 1999 přišla nová, nová jaderná velmoc Pákistán, jakkoliv je velmi vzdálený od tohoto regionu, a právě v reakci na to se Írán začal zajímat také o to, ţe by mohl si pořídit alespoň tu kapacitu, mít v nějaké dohledné době, jak říkáš, nikoli spíše neţ několika měsícŧ několika málo let, dnes se mluví zhruba o jednom roku, zkrátka tu moţnost mít kdykoliv si dát dohromady tedy jak jadernou, jak vyuţití tedy vojensky, vyuţití jaderné energie, tak samozřejmě taky velmi dŧleţitý komponent, nějaký zpŧsob, jak to dopravit na cíl, to znamená velmi vyvinutý program balistických raket. Tak se o tom mluvilo okamţitě dále na západ, to znamená jak v Saúdské Arábii jakoţto tedy v tuto chvíli i nadále úhlavním, úhlavním, neřekl bych nepřítelem, ale regionálním soupeřem případných regionálních velmocí Íránu, tak samozřejmě také mezi, mezi špičkami v egyptské, v egyptské armádě a v tuto chvíli tedy zastoupených v egyptské vládě. Jakkoli tento program nebo takovýto postup je velmi náročný a jednotlivé země jsou vázány většinou všemi těmi mezinárodními smlouvami o nešíření jaderných zbraní, tak samozřejmě tady ty ambice jsou. Na druhou stranu mluvíme o tom, ţe v tuto chvíli se region nachází opravdu ve velmi, ve velmi napjaté, ve velmi zoufalé situaci a skutečně ten boj proti Islámskému státu momentálně je tématem číslo jedna a případné jaderné zbrojení si myslím, ţe je otázkou spíše na úvahy na ta léta aţ poté, co se podaří tuto hrozbu zaţehnat definitivně. David BOREK, moderátor -------------------Moţná na závěr, Jakube, jenom stručně. Moţná to také bude tak, ţe to byl jeden z posledních velkých projevŧ pana Netanjahua, protoţe on míří k předčasným volbám a vŧbec to podle preferencí není jisté, ţe svŧj post obhájí. Jak vlastně izraelská Strana práce a sní spojená Cipi Livniová reagují na íránskou hrozbu. Liší se od Likudu? Jakub SZÁNTÓ, blízkovýchodní zpravodaj ČT -------------------Je to zajímavé, ale jakkoli se například na listech, pardon, některých izraelských listŧ především například těch levicových, jako je například velmi známý Haaretz, objevuje velmi často kritika toho do velké míry moţná aţ přehánění, aţ jako příliš dávání příliš velkého prostoru té íránské hrozbě, pak na tom, ţe Írán představuje reálnou hrozbu jak pro celý Blízký východ, tak především moţná nejenom pro ne moţná aţ existenci ţidovského státu, ale rozhodně jeho, rozhodně jeho, jeho pozici na Blízkém východě a vŧbec tedy, a vŧbec celou jeho politiku, tak to je, to je velké míry shoda napříč politickým spektrem od levice po pravici. Co je právě vyčítáno například Jicchakem Herzogem, tedy hlavní vyzyvatel ze Strany, ze Strany práce, který v tuto chvíli tedy hlavním pretendentem na případné nahrazení Netanjahu v čele Izraele je to, zdali toto je jediný nebo tak dŧleţitý moment, tak dŧleţitý problém, ţe je třeba se nedívat na další, protoţe v tom případě tady Hercog přichází s kritikou, ţe je tady řada dalších problémŧ běţných, fiskálních, sociálních, se kterými samozřejmě Izrael jako jakákoliv jiná země velmi silně zápolí. David BOREK, moderátor -------------------Jakub Szántó, zpravodaj České televize. Jakube, děkujeme. Jakub SZÁNTÓ, blízkovýchodní zpravodaj ČT -------------------Díky za pozvání. Plné znění zpráv


David BOREK, moderátor -------------------Pane Caldo, mŧţe z hlediska procedur a nastavení americké ústavy Kongres, který, zdŧrazněme, je nyní ovládán republikány, zablokovat, sabotovat Obamovy zahraničněpolitické strategie? Miloš CALDA, amerikanista, katedra amerických studií FSV UK -------------------No, do jisté míry mŧţe, protoţe ta Sněmovna reprezentantŧ, ta sedí na penězích od daňových poplatníkŧ. David BOREK, moderátor -------------------Ale to by byl ten nepopulární scénář z roku 94, tuším, kdy tedy byla na několik měsícŧ nebo týdnŧ ochromena činnost národních parkŧ a všech bohulibých aktivit. Miloš CALDA, amerikanista, katedra amerických studií FSV UK -------------------Ano. David BOREK, moderátor -------------------To se ale republikánŧm tehdy příliš nevyplatilo dlouhodobě. Miloš CALDA, amerikanista, katedra amerických studií FSV UK -------------------To se jim příliš nevyplatilo. No... David BOREK, moderátor -------------------Ještě jiná moţnost, jak případně korigovat dohodu s Íránem, kterou moţná chystá Obama? Miloš CALDA, amerikanista, katedra amerických studií FSV UK -------------------No, tak samozřejmě ta ... Já si myslím, ţe ano. Podle americké ústavy jakékoli mezinárodní smlouvy, a teď je otázka, jaká by byla kategorie této dohody s Íránem, tak všechny mezinárodní smlouvy, v angličtině treaty, ţe jo, to i v tom slově NATO je to slovo treaty, tak tyhle významné smlouvy musí ratifikovat americký Senát. To například tohle upřeli panu prezidentu Wilsonovi v roce 1919, kdyţ myslím, ţe nemoudře odmítli členství Spojených státŧ ve Společnosti národŧ například. Tak oni mají tuhle tu moc to takto zablokovat, Senát.

Zemanova řeč v USA 3.3.2015

ČT 24

str. 08


David BOREK, moderátor -------------------Posuňme se dál, protoţe ve Spojených státech v posledních dnech byl také významný český politik, první návštěva prezidenta Zemana v USA přinesla velký úspěch na proizraelské konferenci. Ale ţádný z oficiálních představitelŧ americké vlády ho nepřijal. Jeho den ve Washingtonu sledoval zpravodaj Martin Řezníček. Martin ŘEZNÍČEK, redaktor -------------------16 tisíc divákŧ, tady Zeman připomínal rokovou hvězdu, nejvlivnější proizraelské skupině v Americe říkal to, co chtěla slyšet, a jinak neţ to říkali ostatní hosti. Ţádné dlouhé projevy, jen pár vět o solidaritě s Izraelem a boji proti terorismu. Miloš ZEMAN, prezident republiky -------------------Plné znění zpráv


Teď musíme všichni říct: Jsem Ţid. Martin ŘEZNÍČEK, redaktor -------------------Jenţe ovace nepřehlušily fakt, ţe vztahy mezi Hradem a Bílým domem mají teď teplotu spíš této haldy. Americké vládě se nelíbí Zemanovy výroky o Ukrajině a Rusku, a proto má český prezident podle zdrojŧ ČT cestu do sídla toho amerického stíţenou. Praha se ovšem snaţila a bude znovu. Hlava státu přijede v září na Valné shromáţdění OSN do New Yorku. Miloš ZEMAN, prezident republiky -------------------Záleţí pouze na americké administrativě, zda bude mít o nějaké takové setkání zájem, nebo ne. Jak uţ jsem při jiné příleţitosti říkal, moje maminka mě učila, nikdy se nikam necpi. Martin ŘEZNÍČEK, redaktor -------------------Jeden z posledních bodŧ návštěvy současného českého prezidenta u sochy toho prvního československého přímo v centru Washingtonu. K Masarykovi se chodí české delegace poklonit tradičně, ale některé v rámci programu, který zahrnuje i jednání s administrativou, a to se tentokrát nestalo. Za podceňování ruské hrozby kritizovali střední Evropu uţ dřív například senátor John McCain nebo náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nulandová. Ostatní tak činí neveřejně. A poprvé někdo otevřeně přiznává, ţe nejde jen o vrásky jednoho úřadu. Tom DINE, prezident Amerických přátel ČR -------------------Slyšel jsem od amerických představitelŧ hodně kritiky. Z Bílého domu, Národní bezpečnostní rady, CIA, Pentagonu, Ministerstva zahraničí. Ti všichni se ptají - co se to děje s českým prezidentem? A já jim říkám - tak to není, česká vláda při USA stojí. Martin ŘEZNÍČEK, redaktor -------------------O tom, jak se lišilo úspěšné Zemanovo dopoledne od spíše ceremoniálního zbytku návštěvy, svědčí i další fakt. Z pŧvodně plánovaného oběda s kongresmany sešlo. Oba se na poslední chvíli omluvili, kvŧli počasí. Martin Řezníček, Česká televize, Washington. David BOREK, moderátor -------------------Pane Caldo, jak ale významný je onen nepochybný komunikační úspěch Miloše Zemana na konferenci AIPACu? Miloš CALDA, amerikanista, katedra amerických studií FSV UK -------------------No, já bych řekl, ţe významný rozhodně bude. Nevím, jak to bude oceněno v České republice, ale on tam prostě skutečně, jak uţ bylo řečeno, takovým neotřelým zpŧsobem se prostě přihlásil k solidaritě s Izraelem, byla to konference takové, dejme tomu, zájmové skupiny, která se ve zkratce jmenuje AIPAC. A je to, ta někdy se mylně tvrdí, ţe to je ţidovská organizace, ale to je, tam jsou také američtí křesťané, kteří prostě mají pocit, ţe povinnosti vŧči té svaté zemi. A je to, je to, jsou tam i jiné skupiny zájmové, které prosazují třeba, já nevím, americkou pomoc nebo podporu třeba jiným oblastem světa. David BOREK, moderátor -------------------Děkujeme, amerikanista Miloš Calda, děkujeme za návštěvu v Událostech, komentářích. Na shledanou. Miloš CALDA, amerikanista, katedra amerických studií FSV UK -------------------Děkuji za pozvání, na shledanou.



Netanjahu přijel Americe rozmluvit dohodu s Íránem 3.3.2015

echo24.cz

str. 00 Svět, Krátké zprávy Echo24, čtk

Írán na Izrael tlačí ze všech stran tím, ţe podporuje reţimy na Blízkém východě, které jsou proti demokracii a proti svobodě. V americkém Kongresu to prohlásil izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který se snaţil přesvědčit americké zákonodárce, aby zablokovali chystanou mezinárodní dohodu o íránském jaderném programu. Írán na Izrael tlačí ze všech stran tím, ţe podporuje reţimy na Blízkém východě, které jsou proti demokracii a proti svobodě. V americkém Kongresu to prohlásil izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který se snaţil přesvědčit americké zákonodárce, aby zablokovali chystanou mezinárodní dohodu o íránském jaderném programu. „Smlouva nezabrání Íránu, aby získal jadernou bombu,― tvrdí Netanjahu, podle něhoţ Teherán s mezinárodními inspektory, kteří kontrolují íránská jaderná zařízení, „hraje hru na schovávanou―. Největší hrozbou, jaké svět v současnosti čelí, je podle pravicového izraelského politika „spojení militantního islámu s jadernými zbraněmi―. Západ podezřívá Írán, ţe se snaţí vyvinout atomovou zbraň. To ovšem íránští představitelé popírají a tvrdí, ţe íránský jaderný program slouţí mírovým účelŧm. Podle současných plánŧ chce Írán a šest mocností tento měsíc uzavřít rámcovou dohodu ohledně íránského jaderného programu. Teherán by tak za určité ústupky mohl dosáhnout zrušení mezinárodních sankcí. Konečná smlouva by pak měla být hotová do července. „Teherán bude vţdy nepřítelem Ameriky. To, ţe bojuje proti Islámskému státu, z něj přítele nedělá,― tvrdí Netanjahu. „Je to špatná smlouva, velice špatná smlouva. Myslím, ţe lepší by bylo být bez ní,― tvrdí Netanjahu. Podle něj představuje íránský reţim hrozbu nejen pro Izrael, ale také pro mír v celém světě. Teherán „vţdy bude nepřítelem Ameriky, to, ţe bojuje proti (radikálnímu) Islámskému státu, z něj přítele nedělá―. „Porazit Islámský stát, ale dopustit, aby Írán získal jaderné zbraně, to by bylo jako vyhrát bitvu, ale prohrát válku,― řekl také Netanjahu. Na některé jeho výroky reagovali američtí zákonodárci potleskem vestoje. Netanjahua jen krátce před parlamentními volbami v Izraeli do Kongresu pozval republikánský šéf americké Sněmovny reprezentantŧ John Boehner, aniţ by to předem konzultoval s americkým prezidentem Barackem Obamou, který je zastáncem dohody s Íránem. Bílý dŧm absenci konzultace kritizoval jako porušení protokolu. Blíţícími se volbami Obama vysvětlil, proč se s Netanjahuem během jeho nynější návštěvy Spojených státŧ nesejde. Kozák: Je za tím cynická manipulace „Celý ten projev říká, ţe Obama je hloupý,― komentoval slova izraelského premiéra Kryštof Kozák z Katedry amerických studií FSV UK pro Českou televizi. „Je za tím nebezpečná cynická manipulace, i proto, ţe pro tyto svoje postoje nemá pořádnou podporu v Izraeli. Nebezpečně si zahrává s politickou situací ve Spojených státech,― dodal Kozák. John Boehner se podle něj pokusil rozdělit a oslabit americké demokraty. „Boehner tímto jasně poukázal na poměrně dramatické rozdělení uvnitř demokratické strany,― řekl Kozák. Bojkot je strany kongresmanŧ Na protest proti pozvání Netanjahua si ho nepřišlo poslechnout několik desítek demokratických zákonodárcŧ, coţ je vzhledem k tradičně úzkým vztahŧm mezi Spojenými státy a Izraelem neobvyklá věc, poznamenala agentura AP. Bílý dŧm dal svou nevoli najevo i tím, ţe viceprezidenta Joa Bidena, který je z titulu své funkce i předsedou Senátu, poslal na zahraniční cestu. Politické napětí, které ve vztazích obou zemí v současnosti panuje, se snaţil Netanjahu mírnit. Řekl, ţe je americkému prezidentovi vděčný za veřejnou i soukromou podporu Izraele. „Je mi líto, ţe někteří se dívají na moje vystoupení tady jako na politický krok, ale vím, ţe nezávisle na tom, z jaké strany jste, stojíte při Izraeli,― uvedl Netanjahu. Plné znění zpráv


URL| http://echo24.cz/a/iiT7G

O členství v Radě ČT usiluje 53 lidí 3.3.2015

Haló noviny str. 02 (ku)

Z domova

O pět volných míst v Radě České televize se bude letos na jaře ucházet 53 kandidátŧ, které navrhly občanská sdruţení a hnutí, odborové či zájmové organizace. Mezi navrţenými osobnostmi jsou třeba publicista a geolog Václav Cílek, biochemik a bývalý předseda Akademie věd ČR (2005 aţ 2009) Václav Pačes, publicista Benjamin Kuras nebo evangelický kněz a exposlanec Svatopluk Karásek. Nominován je i novinář, publicista, spisovatel a vysokoškolský pedagog Petr Ţantovský, bývalý místopředseda Československé obce legionářské Ivan Cigánik nebo dvojnásobný olympijský vítěz v rychlostní kanoistice Martin Doktor (1996). Český olympijský výbor do sněmovního hlasování vyslal ještě bývalou atletku a někdejší místopředsedkyni Rady ČT Helenu Fibingerovou. Zajímavostí bezesporu je, ţe mezi uchazeči o členství v Radě ČT jsou například čtyři kandidáti iniciativy Ne základnám – Miloslava Hustáková, Eva Novotná, Jan Korál a Daniel Solis. Ze současných radních budou mandát obhajovat předseda Jaroslav Dědič a člen rady Jiří Kratochvíl. Mezi více neţ padesátkou jmen se objevili rovněţ ředitelka Knihovny Václava Havla Marta Smolíková, ředitel jihlavského filmového festivalu Marek Hovorka, spisovatel Jaroslav Maxmilián Kašparŧ nebo Tomáš Trampota z Katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd UK. Poslanci KSČM se o podpoře některého z kandidátŧ poradí na jednání klubu 10. března. »Budeme o tom jistě dost diskutovat a dohodneme se, která jména podpoříme. Nebude to určitě nikdo takový jako Marta Smolíková, která kandiduje, kam se dá,« řekla Haló novinám členka kulturního výboru sněmovny, která má v klubu na starosti mediální problematiku, Gabriela Hubáčková. Pokud budou komunisté doporučovat někoho z nominovaných, pak to podle ní bude člověk, který se bude snaţit Českou televizi nějakým zpŧsobem pozvednout a celou Radu ČT dát »jakoby dohromady«. »Pokud jde o ČT, ale i Radu ČT, snáší se na ně poměrně oprávněná kritika, jsou stíţnosti na neobjektivitu a nevyváţenost vysílání veřejnoprávní televize. Na to ostatně nejednou dost dŧrazně upozorňovala členka Rady ČT, exposlankyně KSČM Ivana Levá. Já mám připravené i velmi kritické hodnocení k Výroční zprávě o hospodaření ČT a také ke Zprávě o činnosti České televize, které bude projednávat sněmovna, « dodala Hubáčková. Ještě předtím, neţ bude sněmovna o nominovaných hlasovat, představí se kandidáti při veřejném slyšení ve volebním výboru. Uţ tam si udělají zástupci politických stran názor na jednotlivé kandidáty, pokud uţ nepreferují některá jména dávno předtím. Letos na jaře se má obměnit třetina patnáctičlenné rady. Funkční období skončí rovněţ Josefu Pavlatovi, Petru Koutnému a Janu Prokešovi. Naposledy se Rada ČT obměnila loni v březnu, kdy poslanci zvolili šest nových členŧ, mezi nimi i exposlankyni KSČM Ivanu Levou, která se v dolní komoře dlouhá léta zabývala mediální problematikou a do rady ji navrhl Českomoravský odborový svaz pracovníkŧ školství. *** Hubáčková: Pokud budeme doporučovat někoho z nominovaných, pak to bude člověk, který se bude snaţit ČT pozvednout. Foto popis|

BEZ RODINY NEJSTE NIC 4.3.2015

Forbes Česko str. 46 Ey podnikatel roku JIŘÍ NÁDOBA



Jak se staví velká firma, kdyţ vám děti jistí záda. Příběh Vlastislava Břízy, majitele Koh-i-nooru a vítěze největší soutěţe českých podnikatelŧ. Zeptejte se Jágra, kdy skončí, prohlásil Vlastislav Bříza ve svojí staré kanceláři, kde jsme se před třemi lety poprvé potkali. Šéfovi a majiteli budějovického Koh-i-nooru bylo tehdy 65 let. A paralela s hokejovou legendou měla poslouţit k tomu, abych pochopil, ţe největší jihočeský prŧmyslník nejspíš v práci neskončí nikdy. Pořád to platí. I nejslavnější Kladeňák pořád hraje. Všichni vidí, ţe uţ to jde ztuha, ale hraje. A hraje i Bříza, podnikatel roku 2014. V jeho případě to ovšem na rozdíl od Jágra vypadá na čím dál uvolněnější a nekončící finále. Za poslední tři roky koupil tři nové továrny a vedle tuţek mu dnes patří košatý holding od prodeje plynu v Kralupech přes zubní kliniku v Praze aţ po hotely v Třeboni a na Lipně. Celá skupina zaměstnává 2500 lidí a má za sebou rekordní rok, kdy poprvé vydělala přes 400 milionŧ. Bříza si zakládá na tom, ţe to, co vydělá, dál investuje. Kdyţ splatil dluhy, začal nabalovat další firmy a dodnes se nezastavil. Mimo jiné proto, ţe na byznys není sám. S řízením mu pomáhají dva synové a synovec a ve firmě uţ strávili dost času na to, aby ji utáhli i sami. Bříza to tuší, a kdyby jen trochu chtěl, mohl by jít do penze. Jenţe nic takového rozhodně neplánuje. Ví, ţe by mohl vypnout, ale nemá dŧvod. Firma prosperuje, práce ho baví, všichni ho poslouchají, a kdyţ se něčím nechce zabývat, má to na koho hodit. Proč si takový komfort ještě pár let neuţít? Loni tou dobou v Paříţi vrcholilo tenisové Rolland Garros a v Česku začínala úmorná vedra. Na pondělí 2. června byla v Koh-i-nooru svolaná řádná valná hromada, kterou by vzhledem k omezenému počtu akcionářŧ (jsou celkem tři) šlo odbýt v Budějovicích v obýváku. Akcie Koh-i-nooru totiţ nemá nikdo jiný neţ patriarcha Bříza a jeho dva synové. Vídají se běţně, ale výroční schŧzi berou jako ceremoniální událost. Účastní se jí vedení všech dceřiných firem a Břízovi kvŧli ní jezdí z Budějovic dvě hodiny na sever do křivoklátských lesŧ. Konkrétně do Nouzova u Unhoště, do někdejšího letoviska smíchovského továrníka Ringhoffera, které dnes, stejně jako plno jiných menších nemovitostí patří Koh-i-nooru a během roku funguje jako praktická schŧzovna deset minut od letiště pro jednání se zahraničními hosty. Loňská valná hromada se nijak nelišila od těch předchozích. Nechyběla ani tradiční rodinná vsuvka, která se od roku 2011 opakuje kaţdý rok a dobře ilustruje, jak to v Koh-i-nooru chodí. Od chvíle, kdy synové dostali v holdingu podíl, přicházejí vytrvale kaţdé léto s návrhem, aby se aspoň část zisku z firmy vytáhla a rozdělila. A otec je vytrvale proti, protoţe - jak zní jeho ţivotní krédo číslo jedna „peníze musí do výroby, nikoli do osobní spotřeby―. „Já jsem demokrat, a tak nechávám hlasovat,― vtipkuje otec. Směje se, protoţe při dělení akcií dal synŧm jen po 15 procentech a zbylých 70 procent si nechal. Nic se tedy nemŧţe uskutečnit proti jeho vŧli, coţ je koneckoncŧ scénář, na který jsou v Koh-i-nooru všichni zvyklí. O rozdělení zisku se bude v Nouzově hlasovat i letos, i kdyţ všichni dopředu vědí, jak to dopadne. „Pro co jiného člověk podniká neţ pro zisk a osobní prospěch? Rozdělit přiměřenou část zisku, řekněme deset procent, mi přijde naprosto v pořádku. Ale otec to vidí jinak. Pro něho je osobní prospěch v tom, ţe mŧţe sledovat, jak firmy investují a rozrŧstají se,― říká chápavě Vlastislav Bříza mladší. „Takţe uţ vím, co se bude v červnu dít. Podám návrh a opět budu přehlasován,― dodává. Zdŧrazňuje ale, ţe jde spíš o sport, a ne o nějaký rozvrat. Koneckoncŧ i otec ví, kam aţ mŧţe ve svojí tvrdohlavosti zajít, protoţe rozhádaná rodina je to poslední, o co by stál. „Uţ Aristoteles říkal, ţe rodina je základ společnosti. Bez ní nemáte sebemenší šanci se k něčemu dopídit,― říká Bříza starší. Na vztazích v rodině dnešní Koh-i-noor stojí a padá. Kdyţ Bříza před 15 lety firmu kupoval, přemluvil nejdřív staršího syna Davida (43), aby se přestal zabydlovat v Austrálii a šel do podnikání s ním. David situaci pochopil, vrátil se a ujal se celé zdravotnické větve Koh-i-nooru kolem budějovické firmy Gama. Ve firmě - a teď po rekonstrukci historického firemního sídla i na stejném patře s otcem - skončil také mladší syn „Vlastík― (36). I jeho dráha byla pŧvodně jiná, má doktorát z mezinárodních vztahŧ na Fakultě sociálních věd UK, kde dosud externě přednáší o jaderném zbrojení. Má přehled: před třemi lety předpovídal, ţe svět stojí na prahu několika lokálních válečných konfliktŧ, coţ se ukazuje jako správný odhad. Přednášky uţ má ale jen jako hobby, v Koh-i-nooru funguje jako výkonná hlava pro hlavní tuţkárenskou divizi, pro řízení strategických projektŧ a pro energetickou nohu kolem firmy Kralupol. Třetího syna Bříza nemá, a tak do firmy vtáhl ještě syna svojí jediné, předčasně zesnulé sestry Roberta Záboje (38). Jeho revírem je relativně nová divize Koh-i-noor Machinery, s níţ má Bříza momentálně největší plány a věnuje jí i nejvíc péče. Plné znění zpráv


Zdá se, ţe generační obměna je v Koh-i-nooru vyřešena tak jako málokde. Jenţe vzdát se vlivu na to, co člověk staví minimálně 20 let, není jen tak. „Kdyţ se mě zeptáte, jestli je těţší firmu budovat, nebo předat, tak vám určitě řeknu, ţe předat. A pro první generaci to platí obzvlášť. Na to je i literatura, ţe první generace předává firmy pozdě. To aţ ta druhá si chce uţívat a zabalí to klidně v pětapadesáti,― směje se nejstarší muţ z našeho ţebříčku nejbohatších Čechŧ, jehoţ jmění má i při nejstřízlivějších odhadech hodnotu minimálně tří miliard korun. Vlastislav Bříza se narodil rok po válce jako první dítě v rodině. Jeho otci uţ tou dobou bylo 43 a zemřel, kdyţ synovi bylo teprve 25. I tak krátká doba prý ale stačila na to, aby si vysvětlili všechno, co bylo třeba. „Táta mi dal největší školu. Do roku 1948 byl ředitelem Wiesnerky v Chrudimi, pozdější Transporty, a o tom, co je řízení, vykládal pořád. Člověk to tak nějak dostane do hlavy, a tak kdyţ přišel rok 1989, já na rozdíl od většiny lidí věděl, co dělat,― vzpomíná Bříza. „Všichni si mysleli, ţe stačí nalézt do mercedesŧ a budou z nich podnikatelé, jenţe o to vŧbec nejde.― V Koh-i-nooru uţ Bříza pracoval za komunismu. Prošel si celou hierarchii od konstruktéra u prkna po výrobního náměstka, pak přestoupil do jiného budějovického podniku Logarex a nakonec do Gamy (obě firmy mu dnes také patří). V Gamě byl od roku 1986 podnikovým ředitelem a na svojí ţidli zŧstal i po revoluci, i kdyţ předtím vstoupil do KSČ. „Mě zajímala moje práce a tehdy to prostě jinak nešlo. Kdyţ vám pak Občanské fórum řeklo, ţe nemŧţete být ředitelem, tak jste šel. Coţ ale nebyl mŧj případ,― říká Bříza s tím, ţe při lidových volbách, zavedených pro ředitele velkých podnikŧ v rámci perestrojky v únoru 1989, dostal od zaměstnancŧ 70 procent hlasŧ. Kdyţ přišla revoluce, geny velely zkusit něco vlastního, a tak souběţně s šéfováním Gamy začal Bříza experimentovat hned na několika frontách. Jeho první firmou byla pŧjčovna loděk na lipenské přehradě. Vydraţil ji v malé privatizaci a do práce zapojil - jak jinak - svoje syny. Na Lipně pak postavil s kamarády penzion, v Budějovicích pomáhal spouštět provozy pro budoucí výrobu lyţí Head a při tom všem se jen utvrzoval v otcově poučce, ţe je třeba se nebát, nekrást a riskovat. „Například v Budějovicích prodávalo město v draţbě činţovní dŧm a já tušil, ţe ceny nemŧţou zŧstat tam, kde byly. Sehnal jsem tři kamarády a říkám, pojďte si kaţdý pŧjčit sto tisíc. Za 400 tisíc jsme dŧm vydraţili a za dva roky jsme ho prodali zcela legálně a absolutně čistě za milion osm set.― Najít si cíl a strhnout s sebou ostatní, je evidentně to, co Břízovi jde od přírody. „Je to ten typ člověka, kterého budete podvědomě následovat, pokud se oba ocitnete v autech v neznámé zemi na objíţďce. Přestoţe on tam bude stejně jako vy poprvé. V jeho přítomnosti budete mít totiţ vţdycky pocit, ţe ví, kam jde a proč. A to, ţe si opakovaně vybral tu správnou cestu, ilustruje fakt, ţe z „obyčejného― výrobce tuţek vybudoval konglomerát několika desítek firem podnikajících v mnoha zcela nepříbuzných oborech,― myslí si Petr Kříţ, šéf fúzí a akvizic v EY a jeden z porotcŧ, který pro ředitele Koh-i-nooru letos hlasoval. Dvojkolejnost ředitel-ţivnostník pro Břízu skončila v roce 1994, kdy dostal nabídku přestoupit z Gamy zpátky do Koh-i-nooru, tou dobou ztrátové firmy ovládané kuponovými fondy rakouské banky Creditanstalt. Bříza nejdřív přemýšlel, jak velký plat mŧţe coby kandidát na generálního ředitele od západních vlastníkŧ chtít. Z kamaráda Vratislava Kulhánka, který tehdy řídil budějovický Bosch (a později Škodu Auto) vytáhl informaci, ţe s platem 70 tisíc měsíčně by neměl být problém. Řekl si o 80 -a dostal je. Jenţe pak přišel za Creditanstaltem s úplně jinou, mnohem vyšší kartou, která se nakonec ukázala jako vstupenka pro přestup z české manaţerské elity 90. let do skutečné první ligy. Rakušanŧm řekl, ţe ví o někom, kdo by od nich Koh-i-noor koupil. A ţe sám transakci domluví. Kupcem neměl být nikdo jiný neţ Petr Kellner, jehoţ fondy byly tou dobou jedněmi z největších a Kellner na jejich základě uţ intenzivně budoval vlastní skupinu. „Věděl jsem, ţe značka Kohi-noor má obrovskou cenu, a doufal jsem, ţe tehdejší ztráty pŧjdou otočit,― vzpomíná Bříza na to, s jakými argumenty jel do PPF pro kapitál. Příběh o legendární budějovické značce si tehdy přišel poslechnout Kellner spolu se svojí dlouholetou pravou rukou Ladislavem Bartoníčkem, tedy o generaci mladší garnitura. „Zkoušeli mě u tabule - oni mladí schopní kluci a já uţ starý pardál. Tenkrát jsem si myslel, ţe jsem na vrcholu zkušeností, a pěkně mě to naštvalo. Ale skončilo to tak, ţe do toho šli, a za to si jich váţím,― říká Bříza (Bartoníček ţádost Forbesu o komentář odmítl). Bříza tak začal vedle Gamy šéfovat i Koh-i-nooru a pomalu se smiřoval s rolí doţivotního námezdního manaţera. Aţ po šesti letech práce pod PPF, v létě 1999, zaslechl na divadelních Shakespearovských slavnostech na Praţském hradě dŧleţitý drb. „Přišel Pepa Vozdecký, ředitel Bohemia Sektu, prosperující firmy, která stejně jako my patřila PPF, a říká: Hele, oni mě chtěj prodat. A vás prodaj taky,― vzpomíná Bříza. Petr Kellner tou dobou shromaţďoval kapitál na koupi České pojišťovny, PPF proto vydala na Koh-inoor informační memorandum a do Budějovic se začali sjíţdět zájemci. Plné znění zpráv


Bříza je ale nijak nadšeně nevítal. A na dŧleţitou otázku, jestli firmu dál povede i v případě prodeje, odpovídal, ţe rozhodně ne. Měl totiţ jiný plán - koupit firmu sám. Kellnera přesvědčil, ať mu dá moţnost dorovnat jinou nejvyšší nabídku, a povedlo se. I kdyţ to dnešní optikou vypadá skoro aţ pohádkově. Po několika marných jednáních v bankách se dohodl v ČSOB, podepsal směnku na miliardu, zastavil rodinné jmění včetně ordinace svojí manţelky a Koh-i-noor s Gamou si koupil pro sebe. „Zpětně musím ocenit odvahu svojí ţeny, i kdyţ jsem jí ani všechny věci ohledně byznysu raději neříkal,― prohlašuje dnes Bříza o svojí manţelce, která před šesti lety tragicky zemřela. Následná fáze, na níţ si jiní v Česku vylámali zuby - tedy opustit gravitační pole PPF a postavit se skutečně na vlastní nohy -, Břízovi vyšla. Přesná cena, kterou zaplatil, nikdy nebyla zveřejněna, ale údajně se pohybovala v řádu vyšších stovek milionŧ. Ty získal od ČSOB, kde se na podobné manaţerské odkupy sice obvykle dívali podezřívavě, ale tentokrát si nakonec rádi dali říct. „Samozřejmě si vzpomínám,― říká dnešní šéf korporátního bankovnictví ČSOB Petr Knapp, který tehdy úvěr podepisoval jako předseda úvěrového výboru. A schválil ho, i kdyţ Bříza neměl kromě kupovaného podniku a vlastního rodinného jmění čím ručit. „My jsme byli při financování podobných odkupŧ a vŧbec celé české privatizace vţdy velmi konzervativní. Ale pan Bříza se nám líbil, stejně jako jeho příběh. Firma měla tradici, on v ní strávil dlouhou dobu a dobře ji znal. Svŧj byznys plán měl velmi dobře připravený a úvěr nakonec splatil dřív, neţ musel. Z dnešního pohledu je mi moţná aţ trochu líto, ţe Koh-i-noor uţ je tak úspěšná a soběstačná společnost, která pomoc banky ani tolik nepotřebuje,― dodává Knapp, který zŧstal Břízovým bankéřem dodnes. KOH-I-NOOR JE JEDNA z nejstarších značek v Česku a jeho šéf rád vyuţije kaţdou příleţitost, aby o tom dal vědět. V roce 2010, kdy od zaloţení firmy uběhlo 220 let, uspořádal velkou oslavu na Hluboké, o dva roky později (222 let) ji zopakoval v Moskvě a letos (225 let) se jede na Hlubokou znovu. Odpočet všech těchto jubileí začíná v roce 1790 u vídeňského továrníka Josefa Hardtmutha, jehoţ rod sehrál v dějinách obyčejné tuţky podstatnou roli. V Anglii se začaly grafi tové tuţky vyrábět uţ v 16. století, dlouho ale šlo o vzácné a drahé hranaté manuální výtvory, na nichţ truhlář dokázal strávit třeba i pŧl dne. S velkoprodukcí přišel aţ Hardtmuth. Jeho syn Carl výrobu přestěhoval v roce 1848 do Budějovic a vnuk Franz pak zařídil všechno ostatní OE nesmrtelnou oranţovou barvu, škálu tvrdosti od H do B a hlavně značku Koh-inoor. Vypŧjčil si ji z příběhu, který koncem 19. století koloval napříč Evropou a týkal se obřího perského diamantu, údajně největšího, jaký byl kdy vytěţen a zpracován. Legendární kámen jménem Koh-i-noor, coţ v perštině znamená „hora světla", přivezli britští vojáci z Persie královně Viktorii jako válečnou kořist a dodnes je součástí britských korunovačních klenotŧ. Těţko říct, jestli Hardtmutha zaujal jen příběh, barva anebo vědecká zkratka, spočívající v tom, ţe diamant je z pohledu chemika uhlík, stejně jako grafi t. Výsledkem kaţdopádně bylo, ţe z tuţek Koh-i-noor se stalo něco exkluzivního iPhone. Na Světové výstavě v Paříţi vyhrály budějovické tuţky zlatou medaili a design jim vydrţel dodnes. „Je to značka, kterou zná celý svět. A to je něco, co si nekoupíte," prohlašuje Vlastislav Bříza mladší ve svojí miniaturní zakulacené zasedačce na praţských Příkopech. Pod ní je na pár metrech čtverečních malý designový obchŧdek, za který Koh-i-noor platí nájem 120 tisíc měsíčně, ale stejně na něm OE díky značce a turistŧm OE vydělává. „Ještě před sto lety jsme na tom byli podobně jako britské vojenské námořnictvo OE největší fl otila na světě, jejíţ velikost musela být aspoň taková, aby se vyrovnala součtu druhé a třetí," popisuje Bříza mladší. Koh-i-noor býval tou dobou zdaleka největším výrobcem tuţek a rovnice 1. 2. + 3. prý platila i pro něj. Dodnes je v první světové pětce, vyváţí do více neţ 70 zemí světa a v zemích jako Rusko vede. PRO KOH-I-NOOR JSOU TU―KY pořád největší byznys, i kdyţ dávno nevyrábí jen je. Pokud jde o zisk, o jehoţ dělení se otec se syny kaţdoročně dohadují, tuţky a přidruţené spotřební zboţí tvoří v holdingu polovinu celkového výsledku. Dohromady jde o 5000 druhŧ výrobkŧ od obyčejných tuţek přes fixy aţ po pravítka. Většina pořád vzniká v Hardtmuthově budějovickém areálu a v dalších závodech v Čechách, dále pak na Sibiři, v Bulharsku a čínském Nanjingu, kde má Koh-i-noor svoje nebo partnerské továrny. Sibiřská tuţkárna stojí v městě Tomsk za řekou Ob, tedy ještě o 900 kilometrŧ dál, neţ kde hrával hokej Jágr. Okolní lesy jsou zdrojem cedrového dřeva, z něhoţ se většina tuţek vyrábí, a kdyby Bříza chtěl, podnik uţ mohl být celý jeho. V továrně zaloţené uţ před válkou má deset let blokační minoritu a loni mohl vyuţít opci na majoritu. Jenţe si to rozmyslel. Rusko je sice pro české tuţky exportní trh číslo jedna, v trţbách bylo loni větší neţ Česko, ale OE jak říká Bříza starší OE „situace je nestabilní" a na investice v Rusku evidentně není dobrá doba. Plné znění zpráv


„Dám vám příklad. Kdyţ budete hledat vilu na pobřeţí, a bavím se o první řadě u moře, tak na Mallorce vás vyjde i na 10 milionŧ eur. V Řecku vás ta samá, ne-li lepší, vyjde na polovic. Jenţe na Mallorce máte komplet servis, domluvíte se anglicky, všechno funguje. A v Řecku abyste se klepal jako drahej pes, protoţe nevíte, co bude," bilancuje Bříza. Z toho, v jakých detailech středomořský realitní trh vykresluje, je patrné, ţe dilema Mallorca vs. Řecko nejspíš řeší i sám pro sebe. Jeho příměr má ale poslouţit k něčemu jinému OE k ilustrování toho, ţe i riskování má svoje hranice. Rusko je uţ tak pro Koh-i-noor letos potenciální hlavní bolehlav. Bříza junior odhaduje, ţe ekonomická krize a oslabení rublu mohou srazit tamní poptávku o 30 nebo i o 50 procent, coţ je pokles, který by uţ ve firmě byl znát. Druhou komplikací je současná situace v Číně, kde se bude továrna zavírat kvŧli vzrŧstajícím nákladŧm na mzdy a ostatní personální náklady. „Kdyţ se srovnají platy dělníkŧ v Bulharsku a v Číně u moře, tak uţ jsou skoro stejné. Loni jsme v Číně zasekli sedmičku a uţ padlo rozhodnutí, ţe tam necháme jen obchod a s výrobou skončíme," prohlašuje Bříza. Sází naopak na Polsko. U Katovic chce postavit „pořádné logistické centrum" a vyrazit z něj dál do polského vnitrozemí. Pokukuje po Chorvatsku, kde je momentálně na prodej tuţkárna TOZ, a investovat chce i v Česku. Do Budějovic se jednak přesune část výroby z Číny a rozšiřovat se prý bude i síš značkových obchodŧ, kterých má dnes Koh-i-noor v tuzemsku 80 a hledá, kam umístit minimálně dalších 20. TU―KY A PASTELKY ale zŧstávají při vší úctě k tradici něčím, na čem uţ lze jen stěţí něco nového vymyslet. Pokud se tedy někdo v podnikání řídí heslem, ţe zisky musí zpátky do výroby, zákonitě si dřív nebo později najde nějaký vedlejší program. Kdo neumí efektivně proinvestovat odpisy, toho Bříza i na poradách častuje nadávkou „technický impotent". A aby ukázal, ţe sám investovat umí, vrátil se ke svojí „libŧstce z mládí" OE tedy k autŧm a ke strojírenství. Spalovací motory byly oborem, který vystudoval, a tuţky bral pŧvodně jako z nouze ctnost. Auta ho baví pořád. Před starou centrálou Koh-i-nooru má zimní zahradu s pestrobarevnou sbírkou českých veteránŧ a ještě víc ho baví auta nová OE taková, s nimiţ se dá jezdit třeba i 300 kilometrŧ v hodině. Kolem Regensburgu v Německu se prý dají najít místa, kde to jde. „Problém je, ţe dřív nebo později někoho dojedete, a nikdy nevíte, jestli vám tam náhodou nevjede," poznamenává Bříza. Pro radost z jízdy měl donedávna Audi R8, ale letos si koupil dvanáctiválec Bentley Continental. O Audi říká, ţe ho nejspíš zdědí synovec, mimo jiné proto, ţe má ve firmě dŧleţitou roli a ţe je potřeba ho trochu rozmazlovat. Právě s ním si totiţ Bříza plní svŧj sen nejen v autech jezdit, ale také do nich něco vyrábět. A investovat. Zábojova divize Machinery má pod sebou uţ tři firmy OE Ponas v Poličce, který kdysi fungoval jako nástrojárna Koh-i-nooru a Bříza ho koupil v roce 2007 zpátky, Ronas v Roţnově pod Radhoštěm a od letoška ještě Formex v Brně. Zásobování automobilek má sice pověst jednoho z nejdrsnějších prŧmyslových oborŧ, Bříza si ale zakládá na tom, ţe jeho fabriky nedělají ţádnou levnou práci. Většina zakázek se týká zpracování plastŧ, všechny tři podniky ale v první řadě vyrábějí formy, na kterých je výroba plastových dílŧ závislá. Celá divize uţ má několik prestiţních zákazníkŧ nadnárodních automobilových značek a z hlediska zisku uţ je dnes druhou nejdŧleţitější nohou Koh-i-nooru. Polyká také nejvíc investic, coţ bude nejspíš platit i pro letošní rok. Cílem je propojit a vybavit celou divizi tak, aby měla výhledově aspoň miliardový obrat, a kdo Břízu zná, nepochybuje o tom, ţe se to povede. „Kdyţ se do něčeho zakousne, tak je jako pes. Známe se a obdivuju ho," tvrdí Jiří Hlavatý, který vyhrál trofej podnikatele roku loni a Břízu do soutěţe vyhecoval. „Váţím si toho, co dělá OE chrání firmu, investuje do prŧmyslu a to je podle mě geniální," myslí si Hlavatý. Jsou psi, kteří zestárnou, zvolní a odpočívají. Ale jsou i takoví, kteří nic podobného nikdy v ţivotě nepoznají. „Já otce trochu podezřívám, ţe všechny ty nákupy dělá i proto, aby byl stále nepostradatelný," tipuje Břízŧv syn Vlastislav. „On umře v botách. Protoţe jeho poslání je být ve fabrice aţ do soudného dne." Táta mi dal největší školu. Kdyţ přišel rok 1989, všichni si mysleli, ţe stačí nalézt do Mercedesŧ a budou z nich podnikatelé. Ale já díky tátovi věděl, co je skutečně třeba dělat. Uţ Aristoteles říkal, ţe rodina je základ společnosti. Bez ní nemáte sebemenší šanci se k něčemu dopídit. Či. ím dál větší Koh-i-noor trţby zisk (mld. Kč) (EBITDA, mil. Kč) 2012 2,3 348 2013 3,0 381 2014 3,3 420 zisk trţby Tuţky a spotřební zboţí 49 % 31 % Strojírenství, 27 % 18 % autoprŧmysl Zdravotnictví 17 % 12 % Energetika 7 % 39 % Tuţky a spotřební zboţí: Výroba tuţek v Českých Budějovicích, v Rusku a v Číně, továrna na fixy v Bulharsku, tiskárna, 80 maloobchodních prodejen, grafitové doly v jiţních Čechách. Strojírenství a autoprŧmysl: Ponas, Ronas a Formex (nástrojárny a výroba plastŧ) Zdravotnictví: Gama (zdravotnické pomŧcky) Energetika: Kralupol (distribuce plynu, 90 „plnících― stanic), solární elektrárny Transiwatt Do Koh-i-noor holdingu dále spadá Plné znění zpráv


Poliklinika Sever v Českých Budějovicích, stomatologická klinika Clini-Dent v Praze, hotel Vltava ve Frymburku, stovky hektarŧ zemědělské pŧdy a desítky dalších nemovitostí, včetně čerstvě koupeného hotelu Bohemia Regent v Třeboni. KDY― SE SROVNAJÍ PLATY DĚLNÍKŦ U MOŘE V ČÍNĚ A V BULHARSKU, TAK U― JSOU SKORO STEJNÉ. LONI JSME V ČÍNĚ ZASEKLI SEDMIČKU, TAK―E S TAMNÍ VÝROBOU KONČÍME. OTEC UMŘE V BOTÁCH. PROTO―E JEHO POSLÁNÍ JE BÝT VE FABRICE A― DO SOUDNÉHO DNE. (VL. BŘÍZA MLADŠÍ) JAK SE DĚLÁ TU―KA 1. Surovinou pro většinu tuţek je vysušené cedrové dřevo, nejčastěji ze Sibiře a z Kalifornie. Do výroby jde v podobě tzv. tuţkárenských prkének, z nichţ vzniká devět tuţek najednou. *** 2. Do prkének se vyfrézují dráţky pro kulaté tuhy, vypálené ze směsi grafi tu a jílu (čím víc grafi tu, tím niţší tvrdost). Tuhy se do dráţek přilepí a navrch se přilepí další prkénko jako sendvič. 3. Slepený blok se protáhne frézou, do prkének se tím zdola i shora vyříznou dlouhá podélná „véčka" a bloky se tím doslova rozpadnou na jednotlivé šestihranné tuţky. 4. Rozřezané tuţky se nakonec barví a lakují. Nejčastěji na oranţovo, coţ je barva, která se v Koh-i-nooru pouţívá uţ přes sto let. Nijak zvlášŤ se nezměnila ani technologie výroby. Foto autor| FOTO: JIŘÍ TUREK, jana Jabŧrková Foto popis| Vlastislav Bříza mladší, Robert Záboj, David Bříza a Vlastislav Bříza starší.

Z TWITTERU 4.3.2015


str. 05

Události

Šéf prŧmyslu a obchodu je zásadně pro povinnou maturitu z matiky… Já jsem zásadně pro povinnou maturitu z dějepisu! @MichaelRomancov Michael Romancov, politický geograf pŧsobící na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Foto popis|

Jak z 200 milionů vyčarovat 4 miliardy? 4.3.2015

nazory.aktualne.cz str. 00 Jiří Skuhrovec

1229

Ministerstvo vnitra udělalo v odhadu nákladŧ na registr smluv školácké chyby. Tak je opravujeme.. Zpráva České televize hlásá, ţe Zákon o registru smluv se musí přepracovat. Přitom to byla právě ČT, která iniciativně vstoupila do připomínkového řízení k dopadové studii na registr smluv se zřejmým cílem ovlivnit výsledek studie (kdyţ nárokovala 23 nových pracovních míst pro agendu uveřejňování). Přijetím takových "iniciativních" subjektŧ do zkoumaného vzorku MV porušilo jeden ze základních principŧ statistického šetření a kompromitovalo tak výsledky. Bohuţel se nejednalo o chybu zdaleka jedinou.. Dnes jsme vydali Stínovou dopadovou studii RIA. V ní rozporujeme několik klíčových závěrŧ Ministerstva Vnitra - zejména namísto celkových nákladŧ na registru smluv v rozpětí 1,5 aţ 4 mld. Kč odhadujeme obdobnou metodologií náklady ve výši 218 mil. Kč - tedy řádově desetkrát niţší. Proč? Vyhodili jsme několik věcných chyb a nerealistických předpokladŧ - jako ţe státních podnikŧ je 400 (mimochodem, je poněkud trapné aby neziskovka říkala státu, kolik ţe má vlastně státních podnikŧ), nebo ţe malé obce budou potřebovat na Plné znění zpráv


uveřejňování zaměstnat člověka na pŧl úvazku (včetně nejmenších obcí, které dnes nemají jediného zaměstnance a uzavírají dvě smlouvy do roka). Mimochodem je poněkud trapné, aby neziskovka upozorňovala stát, ţe má funkčních státních podnikŧ čtyřikrát méně, neţ si myslí.. Obce ponesou většinu nákladŧ, nikdo se jich ale na nic neptal Celá kritizovaná studie MV je totiţ de facto postavena na anketě - kdy na základě odpovědí osmdesáti subjektŧ MV odhaduje náklady uveřejňování dalších cca 18.000 subjektŧ. Přitom ve vzorku prakticky nejsou zastoupeny obce a jejich příspěvkové organizace - to ovšem nebrání, aby jim MV přisoudilo tři čtvrtiny celkových nákladŧ na registru, a to navzdory citovanému stanovisku menších obcí, ţe "s povinností zveřejňovat smlouvy v registru smluv vyšší náklady nevzniknou". Cílem naší studie rozhodně není vynutit na MV novou a lepší RIA, odsunout tak přijímání zákona o registru o další pŧlrok. Rádi se s MV pobavíme kde čísla podle nás realisticky přestřelili - a dojdeme k rozumnému kompromisnímu číslu. To však dle mého názoru ukáţe, ţe náklady na registr jsou relativně rozumnou cenou za výrazný nárŧst transparentnosti, a rozhodně nejsou dŧvodem pro zavádění dolní hranice 50.000 Kč pro zveřejňování smluv. Napsat mě někdo na FSV UK takovouhle bakalářku, tak ho vyrazím. Jak bude přijata RIA je otázkou - trochu se děsím při představě, ţe na základě takto mizerných podkladŧ se řídí stát. Pozn. Autor se podlílel ma metodice RIA pro ČR, stejně jako několika konkrétních dopadových studiích. Mimo to absolvoval osm semestrŧ statistiky a ekonometrie na UK a ČVUT. Má tedy zhruba ponětí jak se má dělat RIA a statistický výběr.

URL| http://blog.aktualne.cz/blogy/jiri-skuhrovec.php?itemid=24809

Koncerty, promítání a výstavy zdarma. Startují kulturní akce před Studentským Majálesem 4.3.2015

prazskypatriot.cz str. 00 Redakce

Praţská kultura

I kdyţ se třetí ročník Studentského Majálesu bude v areálu Univerzity Karlovy v Celetné ulici a na Ovocném trhu konat aţ za dva měsíce, uţ nyní startuje přemajálesové dění, kaţdý týden se bude konat minimálně jedna kulturní akce. Těšit se mŧţete například na koncerty, přednášky, promítání filmŧ, autorská čtení a výstavy. Vstup je zdarma. Předmajálesový program odstartuje 5. března v holešovické kavárně Kafí. Večer bude k vidění a slyšení hudební vystoupení Adama Morkuse a Jana Psohlavce a autorské čtení Hanuše Hanáka a Giuseppeho Lumíka. Hudba a slovo Druhý týden Předmajálesového dění se ponese v intelektuálním duchu. Své autorské počiny 11. března naţivo přednesou ve vršovickém Canape cafe Ondřej Trhoň, Esther Idris Beshirová, Jiří Ferina a Monika Zavřelová. 19. března budou mít zájemci moţnost dozvědět se na pŧdě Filozofické fakulty více o kořenech a minulosti studentských majálesŧ. Na diskusi nazvané Majáles aneb Studenti sobě bude moţné konfrontovat či sdílet názory s pozvanými hosty a pamětníky majálesu. Na hudebně-divadelním večeru Dobrý večer v dejvické Klubovně vystoupí 23. března Fúrie, Jiří Konvrzek, Napsáno! a Arte della Tlampač.



11. dubna proběhne v Černošicích Lidový večírek – přehlídka tradičních obyčejŧ, oděvŧ, vystoupení folklorních souborŧ – zkrátka lidová veselice jak má být. Černošická vinárna U Mitášŧ bude otevřena návštěvníkŧm akce od pěti hodin. Výstavy Do Předmajálesového dění byly zařazeny také tři výstavy, první nazvaná Cesta do lesa bude otevřena prvního dubna na Přírodovědecké fakultě na Albertově. Studenti uměleckých oborŧ zde představí svá díla zabývající se ekologií a přírodou. O týden později bude otevřena kolektivní fotografická výstava OpenCall (zapojit se mŧţe kdokoliv, kdo se přihlásí) v budově FSV UK „na Hollaru―, po níţ bude následovat afterparty na dvorku fakulty. Poslední výstava, věnovaná reklamní fotografii, bude otevřena 20. dubna na Vysoké škole ekonomické na Ţiţkově. Film Ze spolupráce s mezinárodním festivalem populárně-vědeckých filmŧ v Olomouci (AFO) vzešlo Maličké AFO – jednodenní festival. 2. dubna se v kině Ponrepo uskuteční projekce čtyř blokŧ filmŧ s rozličnou tematikou a k nim se vztahující přednášky. Večer bude zakončen afterparty v kavárně Ponrepo, na které zahraje Rectifier 82 (Martin Hrnčíř). 16. dubna proběhne v dejvické Klubovně hudebně-filmový večer v reţii studentŧ archeologie. Promítat se bude film Labyrint snŧ (2001), unikátní hodinový snímek natočený v jednom záběru. Hudbou večer naplní archeologická kapela Typ Skršín a seskupení Ruce naší Dory. Poslední akcí předmajálesového dění bude projekce pod širým nebem. 23. dubna se po západu slunce pod podloubím Filozofické fakulty na Palachově náměstí bude promítat předválečný film Praţský student (1913) doprovázený ţivou hudbou. Hlavní majálesový program proběhne v pátek 1.května. Všechny akce jsou přístupné zdarma a zúčastnit se mŧţe kdokoliv.

URL| http://www.prazskypatriot.cz/koncerty-promitani-a-vystavy-zdarma-startuji-kulturni-akce-pred-studentskymmajalesem/

Studenti potřebují ţivot psychicky zvládat 4.3.2015

Studenta web&mag str. 10 Eva Samšuková

Téma

Čeští studenti chtějí při kariéře také budovat osobní ţivot, chtějí v práci slouţit dobré věci a nemusí být nutně leadery ve svém oboru. Tyhle tři chutě je odlišují od zbytku západního světa. Podívali jsme se na tento zajímavý fenomén s profesorem Hynkem Jeřábkem, který se sociologii věnuje jiţ od sedmdesátých let. „U nás zatím ten nejlepší nebývá vţdy odměněn postupem nebo svěřenou odpovědností. To některé poctivé mladé lidi odrazuje,― říká. * Pokud byste měl srovnat generaci dnešních studentŧ s generací studentŧ před 50 lety, v období praţského jara, jaké největší rozdíly vidíte? Dnes studuje na vysokých školách jistě nejméně dvakrát více mladých lidí neţ na počátku sedmdesátých let. Ty nejnadanější vyuţívají výměnné pobyty v zahraničí. A vţdycky se jim to vyplatí. Ve svých vizích a cílech jsou dnešní mladí lidé často smělejší. Troufnou si studovat i na prestiţních zahraničních univerzitách. * Z posledního prŧzkumu Univerzum vyplynulo, ţe pro 59 procent českých studentŧ je jedním z cílŧ jejich kariéry rovnováha mezi prací a ţivotem. Je to české specifikum. Co za ním stojí?



Kladu si spíše otázku: Co stojí za touto jejich odpovědí? Dnešní studenti jsou svobodnější, ale jsou také vystaveni většímu tlaku. O práci se musí postarat sami. Často se i na studiích sami ţiví. Mají starosti s bydlením. Rodiny zakládají tedy později. A potřebují to vše psychicky zvládnout. Potřebují tedy rovnováhu. * V souvislosti s vyváţením pracovního a osobního ţivota a také s určitou pracovní svobodou a volností se mluví o generaci Y. V čem si myslíte, ţe tkví její zrod? Jestliţe generace Y znamená, ţe jsou dnešní mladí lidé otevřeni novým myšlenkám, pak to vidím spíše optimisticky. Zrod generace Y bych spíše spojoval s novými moţnostmi. A to komunikačními, moţnostmi seberealizace, v našich zemích i s otevřením moţnosti cestovat, poznávat, utvářet si svŧj ţivot sám nebo sama. * Myslíte, ţe tito studenti mají strach ze systému velkých firem nebo jsou spíše odváţní? Vrhají se do méně tradičních modelŧ pracovních poměrŧ, zkouší nové věci. Na druhé straně o nich jiní tvrdí, ţe se vyhýbají zodpovědnosti a ţe jsou líní. Jsou takoví i takoví. Právě v tomto ohledu je zřejmé, ţe dnešní studenti nejsou všichni stejní. Odvaha i obavy. Zodpovědnost, ale i lehkováţnost. Setkal jsem se se studenty, kterým bych svěřil pozici ve firmě a nechal je rŧst. A jsem přesvědčen, ţe by uspěli. A mnoho svých absolventŧ vidím na LinkedInu, jak takto rostou a jsou dnes ředitelkami výzkumu i majiteli výzkumných firem. Bohuţel jsem však potkal i takové studenty, u nichţ výmluva stíhala výmluvu. * Navzdory existenci generace Y pořád existuje početná skupina mladých, kteří jdou za svými cíli tvrdě, nevadí jim neplacené přesčasy, chtějí budovat kariéru a obsazovat vysoké pozice i za cenu ztráty volného času. Budou se tyto nŧţky v budoucnu ještě rozvírat? Problém je v hodnotách. Hodně záleţí na tom, za čím se „ţenou―. Ti, kteří vybudují internetový portál nebo zřídí efektivně fungující dopravní firmu, která vozí studenty po celé Evropě, vymyslí nové vlákno nebo lék, anebo pomáhají lidem, o ty starost nemám. Těch by mělo být co nejvíc. Ale ti, kteří usilují o moc, chtějí ovládat ostatní i za cenu osobních křivd, které kolem sebe šíří, o těch pochybuji. Podle mne nejde o rozevírající se nŧţky, jde především o „zpětnou vazbu― a v mnohém také o morálku. * Z našich prŧzkumŧ vyšlo najevo, ţe ačkoli je stále více studentŧ, kteří chtějí být v zaměstnání leadery a manaţery, ve srovnání s absolventy a studenty ve světě jsou ti naši spíše neochotní se do těchto rolí stavět. Jak si to vysvětlujete? Myslím, ţe české prostředí je v tomto ohledu ještě nehotové, zatím mnohde nezdravé. Ten nejlepší nebývá vţdy odměněn postupem nebo svěřenou odpovědností. To některé poctivé mladé lidi odrazuje. * U současných studentŧ je patrný zajímavý trend. Je u nich populární zaměstnání a kariéra ve státní správě a veřejných institucích. Co je podle vás na této kariéře pro ně lákavé? U státu, pokud byl dobře spravován, bývala vţdycky jistota. Mnohým mladým lidem připadá trţní prostředí příliš dravé. A navíc, stát pro mnohé znamená také „okno do Evropy―. Naše země se podílí, mimo jiné prostřednictvím státních a veřejných institucí, na mnoha evropských iniciativách a aktivitách. * Podle našich výsledkŧ je dalším českým specifikem nárŧst studentŧ, kteří chtějí mít pocit, ţe v práci slouţí dobré věci. Kde pramení tato čím dál zřetelnější touha být nápomocen druhým? Je známo, ţe altruismus, tedy pomoc člověku, který ji potřebuje, i za cenu vlastního odříkání, přináší pomáhajícímu dobrý pocit. Lidé, kteří vyslyšeli apel rozhlasové moderátorky Kate Smithové za druhé světové války a zakoupili válečné obligace, na nich nechtěli vydělat, chtěli zkrátit válku a zmenšit utrpení lidí. A nakonec byli šťastní, ţe i oni se zúčastnili dobré věci. Ti, kteří pomáhají v léčebně nebo v hospici dochovat starého člověka a poskytují mu lásku a pocit dŧstojnosti, konají také dobro a přináší jim to uspokojení. *** Studenti jsou dnes vystaveni většímu tlaku, musí se postarat sami Plné znění zpráv


Foto popis| O autorovi| Text: Eva Samšuková, Prof. PhDr. Hynek Jeřábek, CSc., učí v současné době na soukromé Vysoké škole CEVRO Institut, ale také na státních vysokých školách - na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a na Filozofické fakultě Západočeské univerzity. Absolvoval sociologii na Univerzitě Karlově a byl zde v roce 2009 jmenován profesorem. Profesně se zabývá hlavně metodami a historií sociálního výzkumu.

Osobností cestovního ruchu 2014 Nora Dolanská 5.3.2015

COT business str. 06 -red

Aktuality

Prestiţní ocenění Osobnost cestovního ruchu 2014 - Holiday World Award převzala během zahajovacího ceremoniálu veletrhu Holiday World ředitelka Prague City Tourism (někdejší Praţské informační sluţby) Nora Dolanská. Její volba vzešla z hlasování 29členné odborné poroty. Nora Dolanská (na fotografii druhá zleva) se 19. února stala vítězkou jiţ 11. ročníku ankety Osobnost cestovního ruchu -Holiday World Award. Cenu převzala z rukou ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové, náměstkyně ministra zemědělství Jaroslavy Beneš Špalkové, výkonného ředitele pro vztahy se členy Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) Carlose Vogelera, jednatelky C. O. T. media Evy Frindtové a zástupce Incheba Expo Praha Alexandera Rozina ml. Hlavními garanty a vyhlašovateli soutěţe jsou odborné vydavatelství C. O. T. media a společnost Incheba Expo Praha, pořadatel veletrhu Holiday World. Hlavním dŧvodem pro nominaci Nory Dolanské na zmíněné ocenění je skutečnost, ţe se jí podle porotcŧ v krátkém čase podařilo úspěšně transformovat Praţskou informační sluţbu na moderní marketingovou organizaci destinačního managementu Prague City Tourism, která rozvíjí široké spektrum vzájemně se doplňujících aktivit. Záhy po svém uvedení do funkce prosadila nový komunikační styl Prahy jako destinace, která turistŧm nabízí jedinečné emocionální záţitky. Prosadila mezinárodně srozumitelný název a značku. Praha díky ní získala na poli turismu jednotnou dlouhodobou strategii, byla spuštěna rozsáhlá on-line kampaň v zahraničí, nový turistický portál, do popředí se dostal také kongresový prŧmysl a byla navázána uţší spolupráce s Prague Convention Bureau. Porotci kvitovali i to, ţe Nora Dolanská jako ředitelka PCT Prahu pravidelně reprezentuje na zasedáních organizace European Cities Marketing. Na nominacích a následném výběru z nominovaných spolupracovala odborná porota sloţená z 29 zástupcŧ profesních svazŧ, akademické obce a dalších profesionálŧ v cestovním ruchu. Mnozí z nich neprezentovali jen svŧj osobní názor, ale mínění celého profesního sdruţení či instituce, které zastupují. „V letošním 11. ročníku bylo nominováno 37 kandidátŧ, kteří dle názoru odborníkŧ svojí prací, přístupem, invencí, vizí, vytrvalostí a v neposlední řadě i etikou napomohli a napomáhají cestovnímu ruchu v České republice drţet krok nejen s evropskou, ale v řadě ohledŧ i se světovou špičkou,― uvedla Eva Frindtová, jednatelka vydavatelství C. O. T. media. „Výčet nominovaných je názorným dŧkazem toho, jak prŧřezovou disciplínou cestovní ruch je. Ve druhém kole, kdy porotci vybírali z nominovaných kandidátŧ, nebylo jejich rozhodování vŧbec snadné,― komentoval letošní výsledky ankety Alexander Rozin, generální ředitel Incheba Expo Praha. Za povšimnutí podle něj stojí mj. fakt, ţe pozornosti odborníkŧ neušla řada jmen, která sice nezaznívají denně z médií, ale jejichţ nositelé moţná o to více přispívají k rozvoji oboru. V nejuţších nominacích na Osobnost cestovního ruchu 2014 - Holiday World Award se vedle Nory Dolanské objevila také jména Jaroslava Krejčího st., jednatele společnosti Monínec a iniciátora vzniku turistické oblasti Toulava, a také Rostislava Vondrušky, někdejšího generálního ředitele České centrály cestovního ruchu - CzechTourism (do 12/2014). Jména všech nominovaných najdete na: http://www.icot.cz/nominace-osobnost2014 *** PROFESNÍ DRÁHA NORY DOLANSKÉ PhDr. Nora Dolanská, MBA, jiţ dva roky úspěšně vede marketing hlavního města Prahy v oblasti cestovního ruchu. Její zkušenosti jdou napříč sluţbami cestovního ruchu. Pracovala jako prŧvodkyně Prahou, jako Plné znění zpráv


delegátka cestovních kanceláří v zahraničí (Maďarsko, Španělsko, Jugoslávie, Německo), pŧsobila také jako tajemnice Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. V 90. letech Nora Dolanská zaloţila a pět let vedla českou pobočku Německé centrály pro cestovní ruch. Pŧsobila také jako marketingová ředitelka agentury CzechTourism, od roku 2003 do roku 2009 vedla její vídeňskou pobočku. Zastávala rovněţ funkci viceprezidentky Corps Touristique Europe. Dlouhodobě se věnuje také pedagogické činnosti, přednáší na katedře marketingové komunikace a PR Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, je členkou prestiţních mezinárodních organizací Business Professional Women a Skal International (profesionálŧ v cestovním ruchu), pracovala také v komisích cestovního ruchu při Ministerstvu pro místní rozvoj ČR. Foto autor| Foto: Petr Manuel Ulrych

Syn Pavla Landovského Jakub je náměstkem na ministerstvu obrany 5.3.2015

prvnizpravy.cz

str. 00

zprávy

Právník Jakub Landovský (ČSSD) se stal novým náměstkem ministra obrany. První březnové pondělí odpoledne převzal jmenovací dekret a tím i funkci koaličního náměstka, kterou definuje zákon o státní sluţbě. „Pan náměstek Landovský ministerstvo obrany dobře zná. Do loňského listopadu byl poradcem náměstka pro legislativu a veřejnou diplomacii Jakuba Kulhánka, který se na konci roku stal náměstkem ministra zahraničních věcí,― dodal k jmenování svého náměstka ministr obrany Martin Stropnický. „Těším se na spolupráci s panem ministrem i s kolegy náměstky. Rád bych dokázal, ţe funkce koaličního náměstka je přínosná, a pomohl prosadit v koalici i v Parlamentu resortní návrhy,― uvedl k nové funkci na ministerském webu náměstek Landovský. Jakub Landovský syn českého herce Pavla Landovského v otcových šlépějích nešel. Vystudoval totiţ politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a práva na fakultě v Praze a na Západočeské univerzitě v Plzni. Jeden rok studoval na Oregon State University v USA. V předchozích dvou letech pŧsobil jako advokát a stále přednáší na Karlově univerzitě. Zemřel svérázný a svobodomyslný herec Pavel Landovský Jméno a příjmení s tituly nového politického náměstka je o tři zkratky delší ... Ph.D.

PhDr. Mgr. Jakub Landovský,

Ministerstvo u jeho ţivotopisu neuvádí datum narození, ale zato hodně podrobnou profesní dráhu. Jakub Landovský byl v roce 2014 poradcem náměstka ministra obrany, kde měl na starosti legislativních návrhŧ MO a jednání z pověření náměstka ministra obrany.

analýzy

V letech 2014 – 2015 pŧsobil coby advokát v AK Landovský, kde vykonával samostatný výkon advokacie po vykonání Advokátní zkoušky. Od roku 2004 dosud také pŧsobí na Univerzitě Karlově v Praze (UK), na Fakulta sociálních věd (FSV), kde přednáší a pracuje coby vědecký pracovník. Je zaměřen na výuku předmětu konflikt a kooperace v mezinárodních povodích a Mezinárodní právo veřejné. Bez zajímavosti není ani období let 2007 – 2010, kdy byl poradce předsedy zahraničního výboru v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, kde byl pověřený přípravou analýz, podkladových materiálŧ pro předsedu zahraničního výboru. I v období let 2004 – 2006 není nezajímavá činnost Jakuba Landovského, který v té době pŧsobil coby konzultant v Rozvojovém středisku (RS) Ministerstva zahraničních věcí (MZV), kde se uplatnil jako spoluautor analýzy variant pro vznik české rozvojové agentury a připomínek k návrhu zákona o vzniku rozvojové agentury. V letech 2002 – 2005 byl asistent velvyslance se zvláštním posláním – Ministerstvo zahraničních věcí pro něhoţ přípravoval podkladové materiály. Posláním vyslance se zvláštním posláním byla i agenda přípravy vstupu balkánských zemí do Evropské unie (EU). Plné znění zpráv


Asistentem zvláštního zpravodaje pro lidská práva v bývalé Jugoslávii byl v letech 2000 – 2002. K činnosti Jakuba Landovského na Ministerstvu zahraničních věcí (MZV) náleţelo vedení kanceláře, příprava podkladových materiálŧ a plánování misí na Balkán, komunikace s Vysokým komisařstvím pro lidská práva a spolupráce na kaţdoroční zprávě OSN o dodrţování lidských práv (UN Annual Report on Human Rights Pavel Landovský své tituly získal na několika fakultách. Doktorské studium Univerzita Karlova v Praze (UK), Fakulta sociálních věd (FSV), Institut politologických studií (IPS); disertační práce na téma: ―Conflict and Cooperation in Transboundary Watersheds‖; státní zkouška – titul Philosophi? doctor (Ph.D.) absolvoval v letech 2003 - 2011. V roce 2009 sloţil státní rigorózní zkouška – titul doktor filozofie (PhDr.), v letech 1999 – 2007 absolvoval magisterské studium na Právnické fakultě UK (PRF) a na Západočeské univerzitě v Plzni (ZČU). Obhájil diplomovou práci na téma: „Instrumenty mezinárodní práva pro řešení konfliktŧ o vodní zdroje―; státní zkouška – titul magistr (Mgr.). Mezi tím v letech 2005 – 2006 pobýval na studijním pobytu na Fulbright Visiting Scholar na Oregon State University v USA. Vodní zdroje byly tématem hned několika Landovského závěrečných prací. Magisterské studium UK, FSV, IPS v letech 2000 – 2003 totiţ ukončil obhájením diplomové práce na téma: ―Současné mezinárodní konflikty o vodní zdroje a přístupy k jejich řešení― státní zkouškou a získáním titulu magistr (Mgr.) a předtím v letech 1996 2000 absolvoval bakalářské studium UK, FSV, IPS obhájením diplomové práce na téma: ―Geopolitika vodních zdrojŧ na Blízkém východě‖ a státní zkouškou záskal titul bakalář (Bc.) Ţenatý otec tří dětí Jakub Landovský má zbrojní prŧkaz (kategorie A, B, C, E) a ve volném čase se podle ţivotopisu, který zveřejnilo ministerstvo, věnuje silniční cyklistice a basketbalu. (ps, Prvnizpravy.cz, Foto: Ministerstvo obrany)

URL| obrany/

http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/syn-pavla-landovskeho-jakub-je-namestkem-na-ministerstvu-

Studenti v Praze na summitu diskutují o mezinárodních organizacích 6.3.2015

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Jan Charvát

/ politika

V hlavním městě dnes začal Praţský studentský summit. Čtyři dny budou studenti diskutovat o mezinárodních organizacích, a to podobně jako kdyby byli jejich součástí. V simulovaných jednáních Evropské unie nebo NATO se učí obhajovat svŧj názor a jednat diplomaticky. Letošního ročníku se účastní přes čtyři stovky studentŧ. Před hlavní částí summitu, kde probíhá simulované jednání rŧzných organizací, studenti absolvují několik setkání. Na nich získávají informace a zkušenosti k simulaci zasedání třeba Visegrádské čtyřky, EU nebo Organizace spojených národŧ.Kaţdý z nich má na starosti jednu zemi, za kterou pak vystupuje.„Budu zastupovat Španělsko, protoţe je mi sympatické, učím se španělsky a celkově názory toho státu i jeho kultura mě zajímají. Chtěla jsem blíţe poznat i politiku,― řekla účastnice Jana. Stát bude zastupovat v modelu Evropské unie.Její kolegyně Nina bude na zasedání hájit stanovisko Číny.„Já jsem v orgánu, který řeší odzbrojení. Jednou jsme řešili odzbrojení lehkých zbraní, jednou jaderných zbraní. Musela jsem si zjistit, co mŧj stát si o tom konkrétně myslí, jaké smlouvy podepsal a tak podobně,― vysvětlila.Většina účastníkŧ je z České republiky, přijelo jich podle organizátorŧ asi 400. Ze zahraničí dorazili němečtí nebo polští studenti. Připraveny jsou pro ně i doprovodné akce a neformální setkání.„Já jsem se na summit poprvé dostal přesně před pěti lety a jedním dnem jako účastník, kdyţ mi bylo 17, a třikrát jsem se ho účastnil na střední škole jako delegát,― popsal své zkušenosti s akcí organizátor Ondřej Dočkal.Summitu se chtěl účastnit i poté, co začal studovat na vysoké škole. Je ve třetím ročníku na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Příští rok nastoupí na magisterské studium v Cambridgi.„Summit není jenom o tom, co se tam dělá, ale i o komunitě lidí, která ho obklopuje. Jsou to úţasní lidé, kteří jsou nadšení. Zakládají spoustu jiných studentských projektŧ,― vysvětlil.Hlavní část letošního Praţského studentského summitu potrvá do pondělí.Sobotka i Chládek odmítají připravit vysoké školy o stovky milionŧ Do Prahy znovu míří tisíce severských studentŧ, připravují se Plné znění zpráv


bary i policie Summit lídrŧ EU v Bruselu posoudí dohodu o příměří na Ukrajině Francie, Německa, Ruska a Ukrajiny připravili pŧdu pro summit v Astaně

Diplomaté

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1463534

Češi a bankovní poplatky 7.3.2015

ČT 1

str. 12

19:00 Události

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka -------------------Češi platí bankám míň neţ před šesti lety. Ukázaly to nejnovější údaje Asociace peněţních domŧ. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Na poplatcích tuzemské banky i tak vyberou víc neţ třeba ty v Rakousku a Nizozemsku. Za Německem uţ ale zaostávají. Poplatky v Česku začaly klesat po nástupu nových malých subjektŧ na trh. Většina tradičních bank je totiţ zredukovala. Hana VORLÍČKOVÁ, redaktorka -------------------Klasický bankovní výpis a na něm poplatky za sluţby. Majitelé tohoto konta zaplatili bankéřŧm za měsíc 130 korun. A jinde to bývá podobné. Jen loni Češi zaplatili bankéřŧm na poplatcích v prŧměru 2 160 korun. Před šesti lety to bylo o 200 víc. Jan MATOUŠEK, náměstek výkonného ředitele, Česká bankovní asociace -------------------Banky si konkurují také cenou, a to je ten dŧvod, proč se výnosy z poplatkŧ v posledních letech sniţují. Hana VORLÍČKOVÁ, redaktorka -------------------V roce 2008 měly banky čisté výnosy z poplatkŧ 26 %, loni klesly na 21. Trh rozhýbaly nízkorozpočtové banky, které dosud přilákaly uţ téměř 1,5 milionu klientŧ. Mezi nimi i Jiřího Fischera. Jiří FISCHER, klient banky -------------------Cítil jsem, ţe se o mě nestarají tak, jak by měly, vysoké měsíční poplatky. Hana VORLÍČKOVÁ, redaktorka -------------------Jiří Fischer platil měsíčně 220 korun, teď je to zhruba polovina. Markéta DVOŘÁČKOVÁ, mluvčí, Equa Bank -------------------K tomu přechodu k těm novým bankám se nejdříve rozhodla mladší generace. Ty byli taky otevřený tomu zkusit něco nového. Hana VORLÍČKOVÁ, redaktorka -------------------Bankéři se ale rozhodli bojovat nejen o mladé, ale i o střední a straší generaci, a tak se poplatky staly jedním z hlavním motivŧ reklamních spotŧ. Denisa HEJLOVÁ, katedra marketingové komunikace, FSV UK -------------------Plné znění zpráv


Ta forma je někdy agresivnější, ale je prostě jiná, ty banky se musejí snaţit a snaţí se za kaţdou cenu, jak zaujmout. Hana VORLÍČKOVÁ, redaktorka -------------------Přesto ne všichni politiku nulových poplatkŧ vyznávají. redaktor /citace: vyjádření ČS pro ČT/ -------------------"Nevěříme, ţe bezpoplatková politika nových bank je dlouhodobě udrţitelná. Kaţdá banka má provozní náklady, náklady na kapitál a na rizika." Hana VORLÍČKOVÁ, redaktorka -------------------V Česku je víc neţ čtyřicítka bank. Jen od začátku roku v nich jejich klienti nechali na poplatcích přes 6 miliard korun. Pavel Cyprich a Hana Vorlíčková, Česká televize. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Česko nepatří mezi země Unie, kde jsou poplatky za bankovní sluţby nejvyšší. Podle Evropské centrální banky je procento čistých výnosŧ z poplatkŧ vyšší například v Lotyšsku, Velké Británii, Německu nebo Španělsku. Naopak míň platí lidé na Slovensku, v Rakousku, Dánsku nebo Nizozemsku. Nejvíc peněz na poplatcích zaplatili Češi bankám v roce 2011, bylo to zhruba 39 miliard korun. Před dvěma lety skoro o dvě miliardy míň. A v roce 2014 došlo k dalšímu poklesu, za první tři kvartály v peněţních domech nechali klienti zhruba 27 miliard korun.

Tondu Blaníka nepustili do TýTý. Internet prý není televize 8.3.2015

aktualne.cz

str. 00

Domácí

Seriály produkované na internetu zatím v Česku na ceny nedosáhnou – protoţe je nevysílají klasické televize. Praha - Má prŧměrnou sledovanost 300 tisíc divákŧ a Praha - Má prŧměrnou sledovanost 300 tisíc divákŧ a přes 15 tisíc fanouškŧ na Facebooku. Populární satirický seriál Kancelář Blaník se za krátkou dobu stal fenoménem. Není divu, ţe ho tvŧrci "přihlásili" do divácké ankety TýTý. Uţ teď je ale jasné, ţe nevyhraje. Jak informovaly Hospodářské noviny, pořadatelé jeho účast nedovolí. "Parametry soutěţe TýTý účast internetové televize zatím nedovolují," řekla pro HN manaţerka Bauer Media Ivana Sochŧrková. Právě pod Bauer Media patří Týdeník Televize, který anketu o nejoblíbenější tváře televize vyhlašuje od roku 1991. Pravidla soutěţe přitom přesně nespecifikují, pro které osobnosti a pořady lidé mŧţou hlasovat. "Je pouze na vás, pro koho se rozhodnete. Nezapomeňte, ţe vybíráte pouze z českých osobností, seriálŧ a pořadŧ," píše se v pravidlech. Jsme plnohodnotní, říkají tvŧrci I proto vyzvali producenti internetové televize Stream.cz, aby diváci posílali hlasy několika pořadŧm, které Stream.cz vysílá. "Všechny tyto premisy naše pořady splňují. Chtěli jsme upozornit na to, ţe jsou plnohodnotnou alternativou ke klasickým televizím," říká šéfproducent Stream.cz Lukáš Záhoř. A podobně se na to dívá i Marek Daniel, tedy představitel fiktivního lobbisty Tondy Blaníka. "Do jisté míry je mi to jedno. Kdybychom tu cenu dostali, budu rád. Ale není mi jedno vnímání společnosti, protoţe je to stejně hodnotné dílo - a teď nemyslím, jestli je to dobré nebo špatné - jako kdyţ někdo udělá něco do televize," říká Daniel.



Tvŧrcŧm Blaníku se uţ podařilo rozpoutat debatu o tom, proč klasické televizní stanice nevysílají politickou satiru. Spolu s přihlášením do televizní ankety Týtý teď rozpoutali další. Co je a není televizní seriál "David Fincher dělá seriál pro Netflix a Woody Allen oznámil, ţe bude dělat seriál pro Amazon, coţ uţ ani není internetová televize, ale úloţiště. Je jasné, ţe doba se mění, a u nás si to klasické televize odmítají připouštět," říká spoluautor Kanceláře Blaník Tomáš Hodan. Pořad o fiktivním lobbistovi Tondovi Blaníkovi, který reaguje na aktuální politické kauzy, přitom parametry klasického seriálu má. "To, jak je ten pořad udělaný scenáristicky, reţisérsky, výstavbou děje, je to televizní seriál," říká o Blaníku mediální odborník Petr Bednařík z Fakulty sociálních věd. Podle něj má fakt, ţe Tonda Blaník v anketě nebude, dva dŧvody. "Počátek problému je to, kdo tu anketu organizuje. Dělá to Týdeník Televize a kdyţ se podíváte do jeho programu, tak je vyloţeně nastavený na klasické televizní stanice a internetovým televizím se vŧbec nevěnuje,― vysvětluje Bednařík. Konzervativní Česko Druhý problém je podle Bednaříka to, ţe Česko je konzervativní a jako televizní pořad je bráno jen to, co vysílá televize. A jestli bude chtít TýTý zaujmout v budoucnu i mladší diváky, budou organizátoři muset stejně přemýšlet o tom, ţe vytvoří kategorii pro internetové pořady. Bauer Media dnes připouští, ţe to bude v budoucnu řešit. "Nám nešlo o to, jít si tam vyzvednout zrcátko, nás bavila představa, ţe upozorníme na to, ţe televize evidentně nejsou schopné vyrábět některé typy pořadŧ, které lidi zajímají," dodává Hodan.

URL| http://zpravy.aktualne.cz/domaci/tondu-blanika-nepustili-do-tyty-internet-pry-nenitelevize/r~4e4c9834c57e11e4bdad0025900fea04/

Banky si konkurují: Češi platí na poplatcích méně 8.3.2015

ct24.cz

str. 00 ČT24

Ekonomika

Praha – Češi zaplatí bankám na poplatcích méně neţ před šesti lety. Ukázaly to nejnovější údaje asociace peněţních domŧ. Poplatky v Česku začaly klesat po nástupu nových bank na trh, v reakci je totiţ sníţila i většina těch tradičních. Na poplatcích i tak tuzemské banky vyberou víc neţ třeba v Rakousku a Nizozemsku. Za Německem uţ ale zaostávají. Kaţdý Čech loni v prŧměru zaplatil na poplatcích 2 160 korun. Před šesti lety to ale bylo ještě o 200 korun více. "Banky si konkurují také cenou, a to je dŧvod, proč se výnosy z poplatkŧ v posledních letech sniţují," vysvětluje náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace Jan Matoušek. V roce 2008 měly banky čisté výnosy z poplatkŧ 26 procent, loni uţ klesly na 21 %. Vŧbec nejvíce zaplatili Češi na poplatcích v roce 2011, kdy to bylo zhruba 39 miliard Kč. Trh rozhýbaly nízkorozpočtové banky, kterým se dosud podařilo přilákat téměř 1,5 milionu klientŧ. "K přechodu k novým bankám se rozhodla nejprve mladá generace, ti byli otevření zkusit něco nového," domnívá se mluvčí Equa Bank Markéta Dvořáčková. Bankéři se ale rozhodli bojovat nejen o mladé, ale i o střední a starší generaci. A tak se poplatky staly jedním z hlavních motivŧ reklamních spotŧ. "Ta forma je někdy agresivnější, ale je prostě jiná. Banky se musejí snaţit, a snaţí se za kaţdou cenu, jak zaujmout," tvrdí Denisa Hejlová z katedry marketingové komunikace FSV UK. I tak ale zŧstávají některé tradiční domy, které politiku nulových poplatkŧ neuznávají: "Nevěříme, ţe bezpoplatková politika nových bank je dlouhodobě udrţitelná. Kaţdá banka má provozní náklady, náklady na kapitál a na rizika," stojí ve vyjádření České spořitelny pro ČT. Plné znění zpráv


URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/304017-banky-si-konkuruji-cesi-plati-na-poplatcich-mene/

Kam pro peníze? 8.3.2015

ČT 1

str. 06

12:00 Otázky Václava Moravce

Václav MORAVEC, moderátor -------------------Kam pro penze? Nabídka pŧjček se valí ze všech stran. Nikdy nebylo tak jednoduché a rychlé dostat úvěr. Staré dluhy se tak běţně platí novými. A celý začarovaný kruh mŧţe přijít pěkně draho. Sjednávat nebankovní pŧjčku v Česku mŧţe doslova kaţdý. V naší malé zemi má takovou ţivnost stěţí uvěřitelných 50 tisíc lidí a firem. Nemusejí mít ţádnou kvalifikaci, nemusejí mít čistou minulosti a nemusejí svoji práci ani dělat poctivě. Kontrola tohoto typu podnikání prakticky nefunguje. Stav vadí nejen bankovním domŧm, pro které představují jiní poskytovatelé úvěrŧ konkurenci, po nápravě volají i neziskové organizace, které se dennodenně potkávají s dluţníky. Odborná veřejnost tak uţ delší dobu volá po spojení dohledu nad bankovními a nebankovními úvěry. Jan MATOUŠEK, náměstek výkonného ředitel České bankovní asociace -------------------Pro nás podstatné je, aby ty podmínky pro podnikání v oblasti spotřebitelských úvěrŧ, ať uţ pro banky nebo pro nebankovní poskytovatele, byly stejné. Aby prostě spotřebitelé měli tu stejnou míru ochrany, jako mají například u banky, která je dozorovaná Českou národní bankou. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Dohled nad nebankovními poskytovateli úvěrŧ má teď v kompetenci Česká obchodní inspekce. A to na základě ţivnostenského zákona. Na finanční trh, tedy i bankovní poskytovatele úvěrŧ, pak dohlíţí Česká národní banka. Podle Daniela Hŧleho z nevládní organizace Člověk v tísni, by přesun dohledu nad poskytovateli nebankovních úvěrŧ z obchodní inspekce na centrální banku mělo provázet zásadní sníţení počtu společností, které nebankovní úvěry poskytují. Daniel HŦLE, organizace Člověk v tísni -------------------To ohromné mnoţství je šílené. To nemŧţe nikdo kontrolovat. To, ţe Česká obchodní inspekce to nezvládá kontrolovat, je pochopitelné. A pokud má dojít k přesunu kompetence kontrolní nebo dozor pod Českou národní banku, tak je nezbytné, aby došlo k redukci v řádu, dvou řádŧ, to znamená z tisícŧ na desítky subjektŧ. Jan MATOUŠEK, náměstek výkonného ředitel České bankovní asociace -------------------My bychom určitě velmi stáli o to, aby i na sektoru nebankovních poskytovatelŧ i v něm zŧstala zachována určitá míra konkurence. To znamená, nemělo by dojít k tomu, ţe těch poskytovatelŧ budou jednotky, to by přeci pro spotřebitele výhodné nebylo. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Česká národní banka se však rozšíření své pŧsobnosti na nebankovní poskytovatele úvěrŧ dlouhodobě brání. Nechce jim udělovat licenci ani dohlíţet na distribuci jejich úvěrŧ. Kateřina BARTŦŠKOVÁ, odbor komunikace, Česká národní banka -------------------Nejedná se o subjekty, které přijímají vklady nebo spravují finanční prostředky a jejichţ úpadek by měl závaţné dŧsledky nebo dopady z pohledu finanční stability. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Nejnovější návrh ministerstva financí chce sjednotit současné právní ukotvení spotřebitelských úvěrŧ s připravovanou novou úpravou hypoték. Ministerstvo financí podle svých plánŧ počítá s tím, ţe zmiňovaný zákon předloţí vládě do června. Pozvání k diskusi přijali náměstek ministra financí Martin Pros. Vítejte v Otázkách, hezký dobrý den, pane náměstku. Vítáme i advokáta Pavla Uhla. Hezký dobrý den, vítejte. A pozvání přijal i ekonom Michal Mejstřík. I vám hezký dobrý den. Pane náměstku, začnu u vás, kdy a proč došlo k chybě, ţe se poskytování nebankovních úvěrŧ v Česku stalo takovým problémem? Martin PROS, náměstek ministra financí pro mezinárodní vztahy /ČSSD/ -------------------Podle mého názoru na začátku vznikla systémová chyba, ţe se špatně vybral orgán, který dohlíţí tyto nebankovní poskytovatele a zprostředkovatele pŧjček. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Kdyby to nebyla Česká obchodní inspekce, ale Česká národní banka hned od začátku, tak bychom tady ten problém podle vás neměli? Martin PROS, náměstek ministra financí pro mezinárodní vztahy /ČSSD/ -------------------Ano. Je to mŧj názor. Já si myslím, ţe daleko vhodnějším subjektem pro dohled těchto subjektŧ je Česká národní banka. Ostatně je to trend v celé Evropě, ţe veškeré sluţby na finančním trhu by měl dohlíţet jeden orgán, který má k tomu adekvátní kompetence a samozřejmě i znalosti. A tím je od roku 2016, 2006, pardon, v České republice Česká národní banka. ČNB uţ dohlíţí spoustu oblastí na finančním trhu, jako je spoření, investování. Jediná oblast, která právě zbývá, je tento prostor šedé ekonomiky, nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrŧ. A proto ministerstvo financí připravuje nový zákon, který by tento dohled měl sjednotit. Dneska je to vlastně na základě povolení ţivnostenského úřadu, dohled vykonává Česká obchodní inspekce, aby vše vykonávala Česká národní banka. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vy mluvíte a pouţil jste sousloví šedá ekonomika. Máte jako ministerstvo financí odhady, jak velké peníze se točí v této šedé ekonomice? Tedy v poskytování pŧjček nebankovními subjekty? Martin PROS, náměstek ministra financí pro mezinárodní vztahy /ČSSD/ -------------------Vzhledem k tomu, ţe se jedná právě o šedou ekonomiku, tak je těţké jakékoliv odhady dávat, ale podle našich interních odhadŧ by se mělo jednat asi o 77 miliard korun, coţ je obrovská částka, která je tady sice regulována, ţe mŧţe být regulována daleko lépe. Václav MORAVEC, moderátor -------------------77 miliard korun. Teď jste mi vyrazil dech, stejně jako těch 50 tisíc subjektŧ. Jedním z těch zásadních problémŧ nebankovních pŧjček, jak jsem zmiňoval, je počet jejich poskytovatelŧ a zprostředkovatelŧ. Podle údaje ministerstva financí a obchodu mělo v Česku vázanou ţivnost, jak o tom mluvil náměstek, s názvem poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru začátkem loňského roku přes 50 tisíc subjektŧ. Pavle Uhle, jaké máte vysvětlení pro to, ţe prosazení přísnější regulace poskytovatelŧ a zprostředkovatelŧ nebankovních pŧjček je tak komplikované v Česku? Pavel UHL, advokát, spolupracovník, Člověk v tísni -------------------Tak komplikované to není. Tady je potřeba, aby zde byla politická vŧle. My zde jsme v situaci, kdy zde ta politická vŧle je, ale je potřeba, pokud hledáme nějaké příčiny tohoto stavu, si uvědomit, ţe tento segment vztahŧ se vyvíjí nějakých deset patnáct let relativně nerušeně. A čím dál tím víc zatěţuje českou společnost tím, ţe zbídačuje jiţ poměrně chudé vrstvy obyvatel a dosavadní vlády nebo jiné orgány veřejné moci na to zásadním zpŧsobem nereagovaly. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Proto jsem se ptal na tu komplikovanost, jak to bylo v minulosti komplikované, na to, ţe na ten problém tady také upozorňujeme několik let. Takţe se to nedařilo. Pavel UHL, advokát, spolupracovník, Člověk v tísni -------------------Tam nelze říct, ţe by se to nedařilo, protoţe nikdo nechtěl, aby se to dařilo. Zde byla nějaká představa o tom, ţe to je věc, kterou má regulovat nějakým zpŧsobem trh a lidé se v ní mají orientovat. Nicméně toto neplatí. Neplatí to ani v České republice, ani prakticky v ţádné evropské zemi. Všude ty oblasti jsou poměrně silně regulovány veřejnoprávními předpisy. A pokud nějakým problém neřešíte a necháváte ho bobtnat a představuje příleţitost pro velmi neetické jednání, tak samozřejmě spousta lidí se tam nějakým zpŧsobem realizuje a tu společnost to potom zatěţuje nejenom ekonomicky, ale i nějakým zpŧsobem morálně, protoţe pravidla, která si formálně ta společnost stanoví, v podstatě není schopna vynucovat ve velkém měřítku. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Proč to trh, pane profesore Mejstříku, nevyřešil? Michal MEJSTŘÍK, ekonom, FSV UK, garant projektu Navigátor bezpečného úvěru -------------------Tak já bych řekl takto, ono je to taková oblast, která je zatíţena specifickou skupinou vlastně těch poskytovatelŧ. Já dokonce se svými kolegy vlastně v naší firmě uţ řadu let děláme takovouto činnost, ţe se snaţíme odlišit vlastně zrno od plev, ano. A vytvořili jsme pro to takový nástroj, kterému říkám Navigátor bezpečného úvěru. Pravidelně ho diskutujeme s bankami a vlastně i s regulátory. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ale ten to nevyřeší. Byla tady řeč o regulaci. Michal MEJSTŘÍK, ekonom, FSV UK, garant projektu Navigátor bezpečného úvěru -------------------Moment, moment. Byla tady řeč o trhu. Takţe první krok, který mŧţe člověk udělat vlastně z hlediska vnímání toho problému, ţe ho exponuje. Coţ řadu let děláme. Jenom připomenu, ţe těch bezúčelových úvěrŧ podle nás není tolik jako celkových těch úvěrŧ, které v šedé zóně, kde jich mŧţe být aţ sto miliard, ale mŧţe jich být nějakých dvacet, třicet miliard. Ale i tak je to číslo obrovské. Druhá věc je ukázat nějaký skoring a ukázat vlastně lidem, jaké skupiny se tam pohybují. A to je právě ten účel vlastně tomu trhu poskytnout tu informaci, která mu schází. Václav MORAVEC, moderátor -------------------A my o nich budeme dál mluvit. Přepněte si na zpravodajskou čtyřiadvacítku. Řeč bude dál o poskytovatelích nebankovních úvěrŧ. Hosty Otázek zŧstávají náměstek ministra financí Martin Pros, advokát Pavel Uhl a ekonom Michal Mejstřík. Pokračujeme po stručných zprávách okamţikŧ na zpravodajské čtyřiadvacítce.

Kam pro peníze? 8.3.2015

ČT 24

str. 02

13:05 Otázky Václava Moravce II.

Václav MORAVEC, moderátor -------------------Připomínám, ţe hosty Otázek zŧstávají náměstek ministra financí Martin Pros, advokát Pavel Uhl a ekonom Michal Mejstřík. Pánové, ještě jednou vítejte ve druhé hodině otázek na 24. Začnu u vás, Michale Mejstříku tam, kde jsme skončili. Tady padla dvě rozdílná čísla. Necelých 100 miliard nebankovní úvěry jako takové a pak kolik je vlastně podíl na těch 100 miliardách těch predátorských... Michal MEJSTŘÍK, ekonom, FSV UK, garant projektu Navigátor bezpečného úvěru -------------------Plné znění zpráv


Dobře, takţe jenom, kdyţ si představíme, ţe banky jako největší poskytovatelé spotřebních úvěrŧ poskytují zhruba těch 200 miliard, to je celkový objem, nikoliv nových pŧjček, ale celkový objem, pak máme zhruba těch 80 miliard poskytovaných licencovanými a regulovanými nebankovními subjekty, které jsou součástí například leasingové asociace a další. A zhruba obdobný objem mŧţeme očekávat u těch šedých úvěrŧ. Ale těch krátkých, těch nebezpečných, o kterých tady padla řeč, tak tam to mŧţe opravdu býti v tom rozmezí 20-30 miliard, ale to jsou... Václav MORAVEC, moderátor -------------------To jsou ty predátorské, které... Michal MEJSTŘÍK, ekonom, FSV UK, garant projektu Navigátor bezpečného úvěru -------------------To jsou ty ryze predátorské, krátkodobé, nebezpečné úvěry, které jsou spojeny s naprosto bezprecedentními podmínkami. My sami jsme se setkali při tom zjišťování například s tím, ţe podmínky jsou nastaveny tak, ţe jsou splátky po týdnu a kaţdý normální, který, spotřebitel, který je zvyklý platit po měsíci, najednou zjistí hned po prvním měsíci, ţe uţ minul 3 splátky a ţe to je zatíţeno obrovskými sankcemi. A takovýchto neférových podmínek se tam objevuje opravdu dlouhá řada.

Problém nebankovních půjček 8.3.2015

ČT 24

str. 03


Václav MORAVEC, moderátor -------------------My kdyţ se na ta data ještě podíváme, tak spotřebitelské úvěry tedy, jak to teď řekl profesor Michal Mejstřík, tvoří nějakých 300 miliard pŧjčených korun v České republice. Z toho právě na ty nebankovní pŧjčky připadá podle ministerstva financí zhruba 77 a 70 miliard a ty predátoské představují nějakých 20-30 miliard. Typy pŧjček jsou rozděleny vcelku rovnoměrně. Třetinu tvoří financování v místě prodeje, třetinu osobní pŧjčky a zbytek revolvingové úvěry. Za rizikové experti povaţují především ty krátkodobé úvěry na nízké sumy, říká se jim také mikropŧjčky, které se dají sjednat přes Internet nebo formou SMSek. O tom byla řeč, ţe nevládní organizace typu Člověka v tísni upozorňují drahnou dobu na nekalé praktiky poskytovatelŧ a zprostředkovatelŧ nebankovních pŧjček. Tady jsou slova Daniela Hŧleho z Člověka v tísni. Daniel HŦLE, organizace Člověk v tísni -------------------Těch modelŧ je několik základních. Jeden model je zprostředkovatelský. To znamená, ţe někdo nabídne, my tomu říkám obchod, obchod s touhou, někdo, kdo nedosáhne na úvěr u banky, tak mu někdo nabídne, ţe se poohlédne po tom úvěru, ví, ţe pro toho člověka nic nenajde a ani to vlastně nehledá, vybere si za to nějaký poplatek za, za vstupní analýzu a pak klientovi sdělí, bohuţel jsme pro vás nic nenašli. Ten klient zaplatí nějakou částku, je to sprosťárna, nicméně je to bez nějakých dalších dŧsledkŧ, protoţe ten klient zaplatí jednorázovou platbu a pak uţ tam nejsou další závazky. Větší problém jsou společnosti, které nabídnou nějaké peníze a teď to má několik moţností. Dneska de facto hlavním klíčem je, pŧjčit co nejméně, investovat co nejmenší částku a vydělat na navýšení o sankce a následným, pozvolným vymáháním, byť i v řádu jakoby stokorun, nebo několika málo tisícikorun v exekuci měsíčně se dostat k několikanásobku té pŧjčené částky. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vysvětluje v rozhovoru pro dnešní Otázky Daniel Hŧle z nevládní organizace Člověk v tísni. To, Pavle Uhle, opravdu neexistují právní nástroje, jak by se tito lidé, kteří se dostanou mezi těch 20-30 miliard korun těch predátorských pŧjček u těch nebankovních institucí, aby se nějak proti té lichvě mohli bránit? Pavel UHL, advokát, spolupracovník o. p. s. Člověk v tísni -------------------Tak právní nástroje samozřejmě existují, ale to právo jako celek je nastavený tak, ţe existuje nějaká doba, kdy se ten člověk mŧţe tomu nároku bránit a potom co je rozhodnuto, tak kdyţ se třeba nebrání, tak ty dŧsledky Plné znění zpráv


pocítí aţ výrazně později. Ten systém té obrany je navíc dost náročný a vyţaduje odbornou pomoc. A ten, kdo se potřebuje zadluţit u takovéto společnosti, tak většinou nemá dost finančních prostředkŧ na advokáta nebo sociálních kompetencí k tomu, aby sehnal jinou odbornou pomoc bezplatnou, kteréţto pomoci existují, ale není jich tolik, aby dokázaly pokrýt celý ten trh potřeby. To znamená, ţe ten systém jako celek je nastaven tak, ţe sice se třeba kaţdý 10., 20., nebo 50. bude bránit, ale většina těch lidí není schopna se bránit a ty lidi upadnou do té dluhové pasti. Jakoby... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vy se s těmi, vy se s těmi příklady setkáváte ve své, ve své kaţdodenní praxi. Znamená to, ţe právě těm predátorským metodám jsou vystaveni ti sociálně nejslabší, kteří obrazně řečeno vytloukají klín klínem, co se úvěrŧ týče? Pavel UHL, advokát, spolupracovník o. p. s. Člověk v tísni -------------------Přesně tak. Ten trh v tý nejsurovější podobě těch nejproblematičtějších poskytovatelŧ pŧjček má dvě základní vlastnosti, jednak má neskutečně mnoho forem, jakým zpŧsobem toho člověka obejít, včetně rŧzných nástrojŧ, jak obcházet soudní řízení skrze rozhodčí doloţky a podobně a pak má další jednu společnou vlastnost, a to je jediný cíl, a to je pád do dluhové pasti a vyrobení exekuovaného dluţníka, který v podstatě se z toho nemŧţe natrvalo dostat a je trvalým plátcem, sice malých částek, ale v podstatě na vţdy. Václav MORAVEC, moderátor -------------------On, on, kdyţ Daniel Hŧle z Člověka v tísni v rozhovoru pro dnešní Otázky popisuje praktiky, které poskytovatelé a zprostředkovatelé nebankovních pŧjček pouţívají, tak upozorňuje i na obe..., obe..., odebírání, pardon, nemovitostí dluţníkŧm. Tady je popis toho modelu. Daniel HŦLE, organizace Člověk v tísni -------------------Třetí oblastí jsou produkty, nebo společnosti, které cílí na nemovitost dluţníka. Někdy to je i tak, ţe si vyhlídnou z katastru nemovitostí a podobně majitele nějakých nemovitostí, k těm cíleně nabízejí produkty. V kaţdém případě je dŧleţité si uvědomit, ţe majitel nemovitosti nemusí být milionář, protoţe vlastní nemovitost v řádu milionu korun, ale běţně v Čechách ty nemovitosti stojí desítky nebo stovky tisíc korun, takový člověk uţ mŧţe být opravdu v problémech a mŧţe mu pomoci pŧjčka řádově několika desítek tisíc korun a je ochoten proti tomu zastavit tu nemovitost. Ta společnost ale má cíl dostat se k té nemovitosti. To znamená, ţe smluvní podmínky koncipuje tak, ţe na jednom místě uvede, ţe nemovitost mŧţe proexekuována, nebo prodána aţ ve chvíli, kdy pohledávka za tím klientem dosáhne trojnásobku pravidelné měsíční splátky. Běţný člověk si řekne, to nesmím zaplatit tři měsíce, abych měl problém, to je dost dlouhá doba. Ale na jiném místě těchto smluvních podmínek je uvedeno, ţe sankce za prodlení, byť jeden jediný den, je sankce ve výši trojnásobku pravidelné měsíční splátky. To znamená splněním této jedné sankce se splní ta druhá, podmínky té druhé sankce a je moţné uţ druhý den de facto ten dŧm toho člověka prodávat. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Popisuje praktiky poskytovatelŧ některých nebankovních pŧjček Daniel Hŧle Z Člověka v tísni. Máte, Michale Mejstříku, kdyţ jste tady zmiňoval ten Navigátor bezpečného úvěru, jakous takous představu, jak vypadají ti příjemci úvěrŧ, kteří jsou vystaveni těm praktikám, o nichţ mluvil Daniel Hŧle? Michal MEJSTŘÍK, ekonom, FSV UK, garant projektu Navigátor bezpečného úvěru -------------------No tak typicky a nezřídka jsou to lidé, kteří jsou často opravdu ve špatné finanční situaci, nebo opuštění staří lidé, kteří v okamţiku, kdy je například navštíví takový podomní zprostředkovatel, tak to berou jako vítané zpestření a něco podobného jako kdyţ jsou zváni jak je to známo z těch podivných prodejŧ, kdyţ jsou zváni na nějaké nákupní... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Předváděcí akce, hm. Plné znění zpráv


Michal MEJSTŘÍK, ekonom, FSV UK, garant projektu Navigátor bezpečného úvěru -------------------Turné a předváděcí akce, tak úplně stejným zpŧsobem jsou oslovováni a získáváni, aby si pŧjčili před Vánocemi pro své děti i příbuzné a tak dále a oni to berou jako skutečně takovou nečekanou příleţitost, ţe je někdo osloví a de facto emočně je to velice silné a přijímají to a neuvědomují si všechny ty dŧsledky, které tady zazněly, ale já bych jenom opravdu zdŧraznil jeden váţný fakt, ţe v rámci toho celé, té celé skupiny nebankovních vlastně poskytovatelŧ je potřeba opravdu rozlišovat. Takţe je tam opravdu ta skupina těch férových, regulovaných nebankovních pŧjček, které prostě jsou regulovány, jak uţ jsem tady zmiňoval přes rŧzné leasingové a další asociace a pak je tam ta totálně neregulovaná skupina těch predátorŧ, nezřetelná, která neustále mění svá jména a těţko dohledatelná, kterou člověk mŧţe oslovovat rŧzným zpŧsobem, ale těţko se to přesně zachycuje, to přesně ta reálná šedá ekonomika. Takţe uvnitř toho je jednak nebankovních pŧjček jsou jednak ti šedí a jednak ti féroví, ano. A je zajímavé, ţe... Václav MORAVEC, moderátor -------------------No ale převládá, kdyţ se podíváme na ta data, ještě jednou, ministerstva financí, která tady zmínil pan náměstek Pros, ţe to je vlastně 50 tisíc lidí, tak... Michal MEJSTŘÍK, ekonom, FSV UK, garant projektu Navigátor bezpečného úvěru -------------------Poče..., početně je to opravdu velmi aktivní skupina, která vystupuje i elektronicky a zahlcuje zase další skupiny lidí například svými spamy, jo, kdy jim nabízí ty rychlé pŧjčky, nečekané pŧjčky, konsolidace neférově pouţívá například takových těch obratŧ, které jsou převzaty z insolvenčního zákona, to znamená skrývá se pod vlastně těmito věcmi, ale co je nejnebezpečnější, ţe tito lidé skutečně necílí na poskytnutí pŧjček, ale cílí spíše na úplně jiné krátké cesty zbohatnutí. Já bych ještě upozornil na jednu maličkost, ţe přece jenom díky třeba tomu tlaku toho našeho navigátora se část těchto vlastně šedých při..., začala hlásit, dokonce mi začali psát a začala se hlásit, ţe se hlásí k těm principŧm, ţe by rádi přestoupili do té druhé skupiny těch vlastně regulovaných. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ono k tomu asi přispěje ten, ten návrh zákona. Ještě jednou se podívejme na ta data, 50 tisíc subjektŧ prakticky nekontrolovatelných a navíc je dohled rozdělen mezi více institucí, uţ tady zazněla Česká obchodní inspekce, na sjednavatele se nekladou ţádné zvláštní nároky, takţe úroveň sluţeb je často špatná, co hŧř, počínání některých úvěrářŧ se dá označit přímo za klamavé praktiky. Byl jsem v prŧběhu víkendu zahlcen doslova mnoha e-maily od divákŧ, kteří popisují, ţe i část těch poskytovatelŧ nebankovních pŧjček, kteří spadají pod ten ţivnostenský zákon, tak má kriminální minulost. Pane náměstku, vy, jak daleko jste s přípravou toho zákona? Protoţe pokud se nemýlím, tak ten zákon chcete předloţit v červnu do vlády. Martin PROS, náměstek ministra financí pro mezinárodní vztahy /ČSSD/ -------------------Přesně tak. První draft zákona je jich připraven a v prŧběhu příštího týdne pošleme k připomínkám hlavním účastníkŧm trhu. Já bych jenom navázal na jednu věc, kterou tady zmiňoval profesor Mejstřík, a to se týká, jakým zpŧsobem vlastně to nastavit nově, jak vyčistit ten trh. Tak jedním vlastně z předpokladŧ toho, aby to fungovalo, tak bude v zákoně nastavené takzvané přelicencování, kdokoliv bude chtít nově poskytovat tyto nebankovní pŧjčky, úvěry, tak bude muset projít procesem, kdy Česká národní banky vyhodnotí, jaké má předpoklady. A těch předpokladŧ tam bude samozřejmě nastaveno více, jedním z nich je odbornost, zvaţuje se tam povinná maturita, potom určitá délka praxe, coţ je třeba příklad, který mŧţeme pouţít ze slovenské úpravy, na Slovensku mimochodem začne platit tento zákon od 1. dubna a je opravdu velmi vstřícný přísný a dojde tam vlastně k regulaci těchto poskytovatelŧ. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Jakou budou mít praxi? Ta délka praxe je jak? Martin PROS, náměstek ministra financí pro mezinárodní vztahy /ČSSD/ -------------------Plné znění zpráv


Délka praxe tam je, kdo má maturitu 7 let, kdo má vysokou školu 3 roky, to je slovenská úprava. My jsme na začátku konzultací, samozřejmě to vyhodnotíme. Kromě té odbornosti tak tam budou samozřejmě i další předpoklady a poţadavky na to, aby ten subjekt mohl fungovat na trhu... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Nechce mi, ale, ţe vstoupím do vaší řeči... Martin PROS, náměstek ministra financí pro mezinárodní vztahy /ČSSD/ -------------------Ano? Václav MORAVEC, moderátor -------------------Věřit, jeden z divákŧ mi popsal příběh a není dŧvod mu nevěřit, ţe existují právě takoví poskytovatelé, kdy lidé, kteří je zastupují, nebo dokonce vlastní, tak mají kriminální minulost. Tam není podmínka nějakého čistého trestního rejstříku? Martin PROS, náměstek ministra financí pro mezinárodní vztahy /ČSSD/ -------------------Tak to je právě ten druhý poţadavek, který tam budeme nastavovat, aby tam byl čistý trestní rejstřík, čistý podnikatelský rejstřík, další věc budou kapitálové poţadavky, buď to mŧţe být nastaveno jako na Slovensku, kdy je povinnost mít určité základní jmění anebo povinné pojištění odpovědnosti za škodu. Všechny tyhle ty faktory vlastně povedou k tomu, aby došlo k radikální redukci těchto poskytovatelŧ a my počítáme... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Čemu, čemu říkáte, ano ... Martin PROS, náměstek ministra financí pro mezinárodní vztahy /ČSSD/ -------------------Teď se k tomu... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ra..., radikální redukce, jestliţe teď jich máme 50 tisíc... Martin PROS, náměstek ministra financí pro mezinárodní vztahy /ČSSD/ -------------------Teď jich je přes 50 tisíc a my počítáme, ţe jich bude v řádech tisícŧ, maximálně do 10 tisíc. Na Slovensku odhadli, ţe vlastně po zavedení toho zákona dojde k redukci o 80 %, my počítáme, ţe v České republice to bude podobné. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Pavle Uhle, podíváte-li se do těch připravovaných návrhŧ ministerstva financí, myslíte si, ţe ministerstvo má popsaná ta nejslabší místa, která se právě týkají těch, zabrání těch predátorských, zabrání tím predátorským metodám. Pavel UHL, advokát, spolupracovník o. p. s. Člověk v tísni -------------------Ta nejslabší místa popsána má. Tam samozřejmě a zde bych rád navázal na pana náměstka, je potřeba tu regulaci doprovodit i nějakými pravidly, jakým zpŧsobem se ten subjekt potom na trhu má chovat. Protoţe v současný době ta pravidla lze odvozovat pouze od těch nejobecnějších norem platného práva, to znamená od občanského zákoníku nebo norem upravujících podnikání. Ta regulace bude muset obsahovat, pokud má být účinná, pravidla, která stanoví přesně, co si ten subjekt mŧţe a co nemŧţe dovolit, jakým zpŧsobem se na trhu mŧţe prosazovat, inzerovat, jaký typ sankcí mŧţe ukládat a podobně a pokud tato oblast bude dopracována a Plné znění zpráv


budou tato pravidla vskutku vynucována a to zpŧsobem takovým, ţe se bude hodnotit i to chování toho subjektu za nějaké další časové období dozadu, tak potom je moţné, aby ta regulace fungovala. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Kdyţ tady opět naváţi na vaše slova, tak Česká bankovní asociace upozorňuje na potíţe v těch nebankovních úvěrech delší dobu. Náměstek výkonného ředitele asociace Jan Matoušek vysvětluje v rozhovoru pro Otázky, ţe nejde o snahu zlikvidovat konkurenci, ale kvŧli potíţím s nebankovními pŧjčkami se dostávají do problémŧ i banky. Tady jsou Matouškova slova. Jan MATOUŠEK, náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace -------------------No nás ta neutěšená situace na trhu nebankovních poskytovatelŧ úvěrŧ, kteří právě často jsou pachateli prostě predátorských a neetických praktik velmi, velmi trápí, protoţe není to jenom o tom, ţe by to poškozovalo image celého finančního trhu, ale je to přece i o tom, ţe všichni ţijeme v téhle zemi a nepřejeme si, aby tady vznikalo tak velký sociální problém. A samozřejmě ty dŧsledky dopadají často i na naše klienty, protoţe typická situace je, kdy bohuţel klient banky se dostane do nějakých potíţí, například ztratí zaměstnání, onemocní a místo toho, aby se šel s bankou domluvit na tom, jakým zpŧsobem ten úvěr bude splácet, tak si vezme úvěr u nějaké drobné nebankovní společnosti a tam právě začínají ty váţné problémy. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Argumentuje náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace Jan Matoušek. Pane náměstku, kdyţ říkáte, ţe odhad ministerstva financí je, ţe klesne počet těch subjektŧ, které poskytují nebankovní úvěry po vstupu v platnosti zákona, tedy po tom přelicencování z nějakých 50 tisíc na 5-10 tisíc, není to stále ještě mnoho? Protoţe vy jako ministerstvo čelíte odmítá..., odmítání České národní banky, která nechce, aby byl sjednocen ten dozor. Martin PROS, náměstek ministra financí pro mezinárodní vztahy /ČSSD/ -------------------My si myslíme, ţe to je jakoby první krok, kdy dojde k přelicencování těch subjektŧ, dojde tam určitě k přirozenému úbytku, kte..., protoţe tyto subjekty vlastně neprojdou tím náročným sítem nastaveným zákonem a samozřejmě potom, kdyţ Česká národní banka bude řádně vykonávat dohled, bude chodit pořádně kontrolovat tyto poskytovatele, tak samozřejmě jedno z jejích oprávnění bude moţnost odejmutí licence. Takţe samozřejmě v nějakém střednědobém horizontu dojde určitě k nějaké redukci těchto poskytovatelŧ. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ano? Michal MEJSTŘÍK, ekonom, FSV UK, garant projektu Navigátor bezpečného úvěru -------------------Jestli mohu vstoupit s jednou věcí, ono i ten stávající zákon, který platí zhruba 5 let o spotřebitelském úvěru, má nastavené některé mechanismy, které se dříve běţně pouţívaly a které přece jenom poněkud z toho trhu zmizely, například předraţené telefonáty a podobně, jak je to v těch některých nabídkách. To znamená vlastně nedostanete ţádnou pŧjčku a oni vydělávají na telefonátech, ale je největší problém je opravdu to vynucování, ano. To znamená, my máme řadu zákonŧ, ale neumíme vynucovat a druhá věc je prostě ty zákony postavit lépe. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ale proto se na to ptám, jestli to mŧţe vyřešit dozor centrální banky a ten odpor je opravdu hlasitý a v minulosti právě centrální banka také svým odtaţitým postojem umoţnila, ţe nedošlo tady k přísnější regulaci toho systému nebankovních úvěrŧ. Já kdyţ se podívám na to, co nám odeslal a poslal do Otázek viceguvernér centrální banky Vladimír Tomšík, tak ten znovu zopakoval pro Otázky, ţe centrální banka je proti tomu návrhu zákona z dílny ministerstva financí, nebankovní poskytovatelé totiţ nejsou subjekty, které by přijímaly vklady nebo spravovaly finanční prostředky veřejnosti a jejich úpadek by tedy neměl významnější dŧsledky pro finanční stabilitu České republiky. To je argument, vy pane náměstku, kroutíte hlavou. A ještě, ještě doplním to, co Plné znění zpráv


napsal Vladimír Tomšík: "Řešení vidíme pouze ve zkvalitnění distribuce finančních produktŧ. Konkrétně jako zásadní povaţujeme zpřísnění podmínek pro jednotlivé distributory a zprostředkovatele například poţadavkem na splnění minimálních kvalifikačních předpokladŧ a dále zavedení jejich přímé odpovědnosti." Konec citátu. Tedy, rozumím-li tomu správně, argumentu centrální banky - zpřísněte si kvalifikační kritéria, udělejte ty věci, o nichţ jste mluvil, ale nechte to pod Českou obchodní inspekcí. Martin PROS, náměstek ministra financí pro mezinárodní vztahy /ČSSD/ -------------------To je dlouhodobý názor České národní banky, s kterým já určitě nesouhlasím. My, kdyţ jsme publikovali konzultační materiál, ţe chceme převést vlastně regulaci, dohled celého tohohle podnikání pod Českou národní banku, tak tam bylo zajímavé z těch reakcí, ţe s tím úplně všichni souhlasili z účastníkŧ trhu, z ochrany spotřebitele, jedinou výjimkou byla právě Česká národní banka, která s tím nesouhlasila. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vy se jim nedivíte, kdyţ jich bude 5 nebo, 5 nebo 10 tisíc, jestli na to centrální banka bude mít kapacitu? Martin PROS, náměstek ministra financí pro mezinárodní vztahy /ČSSD/ -------------------Mŧţe jich být samozřejmě méně. Záleţí, kolik subjektŧ projde tím přelicencováním, to jsou opravdu jenom naše hrubé odhady. My samozřejmě vytvoříme legislativní podmínky, aby Česká národní banka ten dohled mohla řádně vykonávat a jak jsem zmínil, je celosvětový trend, aby prostě veškeré sluţby na finančním trhu vykonával jeden orgán. Buďto je centrální banka a nebo nějaká jiná instituce FSY ve Velké Británii nebo jiné instituce. V České republice je to Česká národní banka, od roku 2006 opravdu dochází je sjednocení celého dohledu na finančním trhu a jediná oblast, kde tento dohled není vykonáván centrální bankou, je právě oblast nebankovních poskytovatelŧ úvěrŧ. Takţe... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Nemáte, pánové, obavy... Michal MEJSTŘÍK, ekonom, FSV UK, garant projektu Navigátor bezpečného úvěru -------------------Já bych jenom, já bych jenom ještě k tomu přidal jeden aspekt. Ona určitá míra regulace je také daná samoregulací, která je vlastně prostřednictvím právě členství v České leasingové a finanční asociaci, ano. Já jsem uţ upozorňoval, ţe část těch nebankovních subjektŧ, které jsou férové, jako jsou prostě ty skupiny jako Home Credit nebo Cetelem, které poskytují pŧjčky například v obchodních řetězcích a podobně, kde představují právě těch 80 miliard poskytnutých úvěrŧ, tak ty jsou regulovány a tam přeci jenom vŧči této skupině platí ta seberegulace, to znamená, tam sice není regulace Českou národní bankou, ale tím, ţe se dodrţují pravidla, tak přeci jenom tito vlastně poskytovatelé mají daleko přísnější předpisy pro svoje konání, takţe... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Pane profesore a vy, vy rozumíte tomu odmítavému postoji centrální banky, který mŧţe přispět k tomu, ţe ten zákon neprojde sněmovnou a Senátem? Michal MEJSTŘÍK, ekonom, FSV UK, garant projektu Navigátor bezpečného úvěru -------------------Já tedy znám tu situaci ze světa. Co se týče České národní banky, to je jiná situace. Ve světě obecně jsou tyto takzvané nebonitní spotřebitelské pŧjčky, protoţe často jsou opravdu, to jsou nebonitní klienti, oni to dávají úplně bez toho, tak jsou buď vylučováni, ale, ale často jsou regulováni teda ne jakoby bankovní regulací, ale pod dohledem centrální banky právě podle nějakého zákona. Takţe například nedávno, jak víte, tak spotřebitelské pŧjčky poskytované Citibanky, Citibankou a jejím dceřinami, kami, byly předány právě jedné takové velké skupině, která vlastně nebankovním poskytovatelem spotřebních úvěrŧ. Takţe takové to strukturování některých těch oblastí je běţné i ve světě. Ale obecně to spadá pod finanční regulaci. O tom není pochyb. Václav MORAVEC, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Takţe pro vás je ten odpor centrální banky ne zcela pochopitelný, jestli to chápu? Michal MEJSTŘÍK, ekonom, FSV UK, garant projektu Navigátor bezpečného úvěru -------------------Tak je pochopitelný, protoţe to je prostě celá řada nových činností, které samozřejmě v tuto chvíli Česká národní banka vŧbec nezabezpečuje, ano. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Pavle Uhle? Pavel UHL, advokát, spolupracovník o. p. s. Člověk v tísni -------------------Pro mě to přirozeně pochopitelné také je, protoţe kdyţ si někdo mŧţe vybrat mezi tím, jestli má nebo nemá dělat nějakou práci, tak si prostě vybere tu, tu variantu, ţe ji dělat nemá. Nicméně, a to rozhodnutí, zda ta pravomoc se té bance dá nebo ne, by mělo být rozhodnutí politické. Kdybych to měl nějakým zpŧsobem zarámovat hodnotově, tak my zde stojíme vlastně před úplně atypickou situací. Historicky vţdycky platilo, ţe kdyţ někdo někomu pŧjčuje peníze, tak je jeho riziko, pokud mi tyto peníze někdo nevrátí. My jsme zde nějakým vývojem došli do situace, ţe někdo zde někomu pŧjčuje peníze a naopak jeho cílem je, aby ten člověk řádně nesplácel, protoţe on nenese to riziko, ten stát v podstatě ten jeho neúspěch sanuje. A já se domnívám, ţe ta regulace by to měla odstranit a kdyţ se třeba podíváme na příbuzná odvětví, tak například v oblasti pojišťovnictví taky byla zaváděna v posledních 10 letech regulace, zejména v dŧsledku implementace evropských norem a tento trh se výrazně zlepšil, pročistil a jeho kvalita stoupla a na tom se shodují jak poskytovatelé sluţeb, tak příjemci těch sluţeb. Domnívám se, ţe není dŧvod, abychom i v této oblasti, která je v podstatě v současný době jediná zásadně neregulovaná oblast, kde stát a společnost v konečném dŧsledku nesou dŧsledky podnikatelských selhání jednotlivých subjektŧ, tak je to potřeba podle mě zregulovat.

Zpoţdění vzniku zákona 8.3.2015

ČT 24

str. 04


Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vy uţ jste zmínil i, i evropské právo. V tom zásadním zákoně, který tady chystá ministerstvo financí, tak je zohledněno to, ţe by měl v sobě mít ten, ta právní norma by v sobě měla mít novou evropskou směrnici o hypotékách, protoţe to má být součástí té právní normy. Ale ta nová právní úprava se dostává pod časový tlak, protoţe Česko kvŧli pomalé přípravě zákona o spotřebitelských úvěrech podle všeho nestihne včas promítnout do svého práva novou evropskou směrnici o hypotékách. Česká bankovní asociace se proto obává moţných konfli..., konbl..., komplikací a tady jsou znovu slova Jana Matouška. Jan MATOUŠEK, náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace -------------------Ten zákon není jenom o regulaci a dohledu nad nebankovními poskytovateli úvěrŧ, on taky transponuje evropskou hypoteční směrnici a tam se obáváme, ţe ministerstvo má poměrně zásadní zpoţdění, protoţe ten obsah směrnice je známý uţ dva roky a pokud prostě Poslaneckou sněmovnou a vŧbec parlamentem projde někdy na konci tohoto roku, tak banky potřebují minimálně 6 měsícŧ, ne-li delší období, aby mohly zapracovat celou řadu změn, které ta hypoteční směrnice přináší. To je o komplexní změně hypotečního trhu, distribuci produktŧ, změnách všech smluv, změnách v IT bank. A to za 3 měsíce, které budou zbývat do doby, kdy by měla směrnice nebo ten zákon u nás začít platit, není moţné stihnout bez toho, ţe by bylo ohroţeno poskytování hypoték klientŧm v nějakém období. To je věc, kterou bychom určitě nechtěli a kterou by naši klienti zcela jistě neocenili. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Dodává Jan Matoušek z České bankovní asociace. Pane náměstku, nakolik jste si na ministerstvu toho rizika vědomi, ţe se to zkrátka nestihne, protoţe ta norma, o níţ se bavíme, která se bude týkat nebankovních spotřebitelských úvěrŧ, tak má v sobě právě tu evropskou směrnici a nestihneme ji včas přijmou? Martin PROS, náměstek ministra financí pro mezinárodní vztahy /ČSSD/ -------------------Já bych neříkal, ţe to nestihneme přijmout, protoţe ta doba pro transpozici, pro implementaci této směrnice je do 21. března 2016, do příštího roku a ministerstvo financí, ne, ţe by dva roky tady nic nedělalo, není to pravda, vyvíjí určitě maximální úsilí, aby se nám to podařilo včas implementovat. Teďka se k tomu samozřejmě přiřadila ta regulace nebankovních poskytovatelŧ spotřebitelských úvěrŧ. Takţe tam mŧţe dojít k drobnému zpoţdění, ale jenom z toho dŧvodu, ţe tam proběhne určitě velká diskuse s centrální bankou. Václav MORAVEC, moderátor -------------------To drobné zpoţdění znamená kdy? Protoţe kdyţ se chcete dát zákon v červnu na vládu, pak Poslanecká sněmovna, Senát, podpis prezidenta, tak kdy myslíte, ţe vstoupí v platnost celá ta... Martin PROS, náměstek ministra financí pro mezinárodní vztahy /ČSSD/ -------------------My doufáme, ţe stihneme ten termín do konce března příštího roku. Václav MORAVEC, moderátor -------------------A mŧţe to zpŧsobit, pane profesore Mejstříku, ty problémy na tom hypotečním trhu, jak na to upozorňuje bankovní asociace? Michal MEJSTŘÍK, ekonom, FSV UK, garant projektu Navigátor bezpečného úvěru -------------------Tak je pravdou, ţe na tom hypotečním trhu tam opravdu je potřeba té implementace té směrnice. Ale já skutečně z toho, co tady slyším a celkem ty procesy vnímám, tak ministerstvo financí to dotáhne do konce, pokud se vlastně na straně poslancŧ neobjeví nějaké zásadně negativní hlasy. Ale já myslím, ţe to jsou směrnice, o kterých tady hovoříme, které jsou všeobecně jaksi vnímány jako potřebné a přijatelné, takţe já ten hlas kolegy Matouška vnímám spíš jako hlas urgentnosti a vnímat, ţe tento zákon je potřeba včas dotáhnout. Takţe já z tohoto hlediska prostě ne, ţe bych to podceňoval, ale právě naopak. Já bych tomu přikládal větší význam, ale vedle té regulace, abychom tady opravdu nezapomněli, regulace je jedna věc, jo, ale média a koneckoncŧ činnost, o které tady hovoříme, je také hrozně dŧleţitá věc, protoţe ti spotřebitelé, o kterých tady hovoříme, ţe jsou často tím cílem těch nekalých predátorŧ, těch poskytovatelŧ, ty vlastně je hrozně těţké vychovávat a proto víte, ţe jsou třeba takové docela vtipné kampaně Blbá blondýna a tak dále, které se snaţí nějakou tou lidovou formou je oslovit, protoţe nejtěţší je se k takovýmto lidem dostat. Já se obávám, ţe náš pořad tito spotřebitelé opravdu nesledují. Václav MORAVEC, moderátor -------------------To byste se divil. Michal Mejstřík, ekonom, další host Otázek, děkuji i náměstkovi ministra financí Martinu Prosovi a advokátovi Pavlu Uhlovi, ţe přijali pozvání. Těším se opět na shledanou. Díky. Pavel UHL, advokát, spolupracovník o. p. s. Člověk v tísni -------------------Děkujeme. Na shledanou. Martin PROS, náměstek ministra financí pro mezinárodní vztahy /ČSSD/ -------------------Děkujeme. Na shledanou. Michal MEJSTŘÍK, ekonom, FSV UK, garant projektu Navigátor bezpečného úvěru -------------------Na shledanou. Plné znění zpráv


Tonda Blaník do TýTý nemůţe. Je vysílán na internetu, a ne v televizi 8.3.2015

iHNed.cz str. 00 domaci.ihned.cz Eliška Nová

Pořadatelé divácké ankety TýTý nepovolili účast satirickému seriálu Kancelář Blaník. Jako dŧvod uvedli, ţe je vysílán na internetu, a ne v televizi. Pravidla soutěţe přitom jasně nespecifikují, pro které osobnosti a pořady lidé mŧţou hlasovat. "Je jasné, ţe doba se mění, a u nás si to klasické televize odmítají připouštět," podotýká scenárista Tomáš Hodan, spoluautor Kanceláře Blaník. Přesně před rokem v Hollywoodu přebírali prestiţní Zlatý glóbus za nejlepší dramatický seriál tvŧrci House of Cards. Série z prostředí vysoké politiky, která je projektem americké internetové televize Netflix, sbírala ocenění i letos. V Česku pořady produkované na internetu na ceny zatím nedosáhnou - protoţe je nevysílají klasické televize. Kdo je Tonda Blaník Sitkom Kancelář Blaník reaguje na aktuální politické kauzy. Hlavní postavou je fiktivní lobbista Tonda Blaník v podání Marka Daniela. Tonda Blaník sídlí na Václavském náměstí, kde měl kancelář i lobbista Roman Janoušek. Seriál reţírují filmoví matadoři Marek Najbrt a Bohdan Sláma. V březnu odstartuje uţ jeho 3. řada (první díl přišel v dubnu 2013). Nabourat zaţité konvence chce v tuzemsku populární satirický seriál Kancelář Blaník z dílny internetové televize Stream.cz, jenţ se přihlásil do divácké ankety TýTý. Uţ teď je ale jasné, ţe nevyhraje. Pořadatelé totiţ jeho účast nepovolili. ―Parametry soutěţe TýTý účast internetové televize zatím nedovolují,― řekla manaţerka vydavatelství Bauer Media Ivana Sochŧrková. Právě pod Bauer Media patří Týdeník Televize, který anketu o nejoblíbenější tváře televize vyhlašuje od roku 1991. Pravidla soutěţe přitom přesně nespecifikují, pro které osobnosti a pořady lidé mŧţou hlasovat. "Je pouze na vás, pro koho se rozhodnete. Nezapomeňte, ţe vybíráte pouze z českých osobností, seriálŧ a pořadŧ," píše se v pravidlech. I proto vyzvali producenti internetové televize, aby diváci posílali hlasy několika pořadŧm, které Stream.cz vysílá. ―Všechny tyto premisy naše pořady splňují. Chtěli jsme upozornit na to, ţe jsou plnohodnotnou alternativou ke klasickým televizím,― uvádí šéfproducent Stream.cz Lukáš Záhoř. A podobně se na to dívá i herec Marek Daniel, tedy představitel fiktivního lobbisty Tondy Blaníka. ―Do jisté míry je mi to jedno. Kdybychom tu cenu dostali, budu rád. Ale není mi jedno vnímání společnosti, protoţe je to stejně hodnotné dílo - a teď nemyslím, jestli je to dobré, nebo špatné -, jako kdyţ někdo udělá něco do televize,― uvádí Daniel. Tonda Blaník drţitelem ceny TýTý? Stream nabádá diváky k hlasování - čtěte ZDE Kancelář Blaník má prŧměrnou sledovanost 300 tisíc divákŧ a přes 15 tisíc fanouškŧ na Facebooku. A to, ţe příznivci na sociálních sítích mohou s celkovými výsledky pořádně zahýbat, ukázala uţ v roce 2011 Partička, která se dokonce stala absolutním vítězem. Tvŧrci rozpoutali debatu o politické satiře v televizi Tvŧrcŧm Blaníku se podařilo rozpoutat debatu o tom, proč klasické televizní stanice nevysílají politickou satiru. Spolu s přihlášením do televizní ankety TýTý teď rozpoutali další. "Reţisér David Fincher dělá seriál pro Netflix a Woody Allen oznámil, ţe bude dělat seriál pro Amazon, coţ uţ ani není internetová televize, ale úloţiště. Je jasné, ţe doba se mění, a u nás si to klasické televize odmítají připouštět," podotýká scenárista Tomáš Hodan, spoluautor Kanceláře Blaník. Pořad o fiktivním lobbistovi Tondovi Blaníkovi, který reaguje na aktuální politické kauzy, přitom parametry klasického seriálu má. "To, jak je ten pořad udělaný scenáristicky, reţisérsky, výstavbou děje, z něj dělá televizní seriál," říká o Blaníku mediální odborník Petr Bednařík z Fakulty sociálních věd UK. Plné znění zpráv


Generální ředitel ČT Dvořák: Za televizi ať platí i lidé bez televize - čtěte ZDE Podle něj má fakt, ţe dílo v anketě nebude, dva dŧvody. "Počátek problému je, kdo tu anketu organizuje. Dělá to Týdeník Televize. Kdyţ se podíváte do jeho programu, tak je vyloţeně nastavený na klasické televizní stanice a internetovým se vŧbec nevěnuje," vysvětluje Bednařík. Druhý problém je podle něj fakt, ţe Česko je konzervativní a jako televizní pořad je bráno jenom to, co vysílá televize. A jestli bude chtít TýTý zaujmout v budoucnu i mladší diváky, musrejí organizátoři přemýšlet o tom, ţe vytvoří kategorii pro internetové pořady. Bauer Media připouští, ţe to bude v budoucnu řešit. "Nám nešlo o to, jít si tam vyzvednout zrcátko, nás bavila představa, ţe upozorníme na to, ţe televize evidentně nejsou schopné vyrábět některé typy pořadŧ, které lidi zajímají," dodává Hodan.

URL| http://domaci.ihned.cz/c1-63647600-tonda-blanik-do-tyty-nemuze-je-vysilan-na-internetu-a-ne-v-televizi

Bez poplatků by ČT nemohla přeţít, odmítli experti Zemanův názor 8.3.2015

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Domácí iDNES.cz, Zdeňka Trachtová

Páteční slova prezidenta Miloše Zemana o zrušení koncesionářských poplatkŧ České televize vyvolala nesouhlas odborníkŧ. „Prezident nás tím vyřazuje z rodiny západoevropských demokracií,― řekl v anketě iDNES.cz analytik Milan Šmíd. Podle poslance Martina Komárka byl výrok „brutální nadsázkou―. „Mŧj osobní názor zní, ţe Česká televize bohuţel neplní svoji veřejněprávní funkci a stává se nejen komerční, ale dokonce špatnou komerční televizí,― řekl Zeman v pátek při návštěvě Plzeňského kraje ( více čtěte zde ). „Aby byla stejná startovní čára mezi jednotlivými televizními stanicemi, tak onen návrh na zrušení koncesionářských poplatkŧ povaţuji za docela rozumný,― uvedl prezident a podpořil tak záměr předsedy Strany práv občanŧ Jana Veleby. Senátor však na rozdíl od Zemana neţádá úplné zrušení poplatkŧ, ale aby byli od povinnosti je platit zproštěni ti, o nichţ ČT nebo Český rozhlas odvysílaly nepravdu ( více o návrhu čtěte zde ). Televize v reakci na Zemanŧv výrok označila snahu vzít jí peníze za bezprecedentní útok na její nezávislost. Proti nápadu se vyjádřily i osobnosti, které v anketě oslovila redakce iDNES.cz. Milan Šmíd Milan Šmíd, mediální analytik z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Já jsem zastánce konceptu veřejné sluţby. Mŧţu jen říci, ţe tímto výrokem nás náš pan prezident vyřazuje z rodiny západoevropských demokracií, pro které je vysílání veřejné sluţby jedné sluţby jednou ze součástí demokratického systému, neboť Evropská unie, všechny její členské státy, se shodly v tom, ţe vysílání veřejné sluţby plní společenské, demokratické a kulturní potřeby společnosti, a proto je ho třeba podporovat. Jan Bednář, místopředseda Rady České televize Myslím si, ţe pan prezident si dostatečně nerozmyslel svá slova. Jeho názor není konzistentní. Není jasné, jak by fungovala média veřejné sluţby, pokud by neexistovaly licenční poplatky, respektive pokud by je část občanŧ nemusela platit. Ve svých dŧsledcích by to znamenalo likvidaci médií veřejné sluţby, coţ by v dnešní společnosti byla katastrofa. S výroky jak pana Veleby, tak pana prezidenta, proto naprosto nemohu souhlasit, myslím, ţe jsou scestné. A doufám, ţe tento názor mezi našimi politiky nepřeváţí. Martin Komárek, předseda volebního výboru Sněmovny Myslím, ţe se u pana prezidenta jedná jako obvykle o brutální nadsázku. Je to podobné, jako kdyţ dítě rozbije okno a dospělý řekne: „Já bych tě zabil.― Vyjadřujeme tím kritiku, ale doslova to tak nemyslíme. Martin Komárek (ANO) Plné znění zpráv


Nechat Českou televizi bez prostředkŧ si určitě nepřeje ani pan prezident. Je samozřejmě moţné uvaţovat o jiných modelech, které v Evropě fungují, ţe by televize nebyla financována z koncesionářských poplatkŧ, ale ze státního rozpočtu nebo z poplatkŧ jinak konstruovaných - ne z přijímače, ale podle zástrčky. Samozřejmě si lze i představit určitou míru dobrovolnosti, ţe by člověk prohlásil, ţe se na Českou televizi nedívá a pak by poplatky neplatil. Bohuţel v našem prostředí se však domnívám, ţe bychom to prohlásili všichni a pak se na tu Českou televizi stejně koukali. Jiří Janeček Jiří Janeček, bývalý ředitel České televize To, ţe je televize veřejné sluţby placena z koncesionářských poplatkŧ, jí dává určitou formu nezávislosti. Nevím, jak jinak by to mohlo být. Kdyby její financování bylo schvalováno parlamentem, tak si dokáţu představit, ţe by tam byly nějaké zájmy soukromé sféry. Myslím, ţe spíš bychom se měli podívat, jak se to dělá cizině. A ve většině okolních zemí se televize veřejné sluţby financuje stále takto. Miloš Zeman: Z ČT je špatná komerční televize: InsertSingleVideo

URL| http://zpravy.idnes.cz/anketa-o-zemanove-vyroku-k-televiznim-poplatcim-fuw/domaci.aspx?c=A150307_113438_domaci_zt

Putinův film 9.3.2015

ČT 24

str. 06


Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Ruský prezident Putin odhalil pozadí anexe Krymu. Přípravy podle něj začaly uţ v okamţiku, kdy byl loni sesazen ukrajinský prezident Janukovyč a Moskva mu pomohla uprchnout. Vyplývá to z chystaného dokumentu ruské televize. osoba /Krym, cesta domŧ - trailer, televize Rossija 1/ -------------------"Krym, cesta domŧ." Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Dokument ruské televize o anexi Krymu. Z pohledu Ruska o návratu do vlasti. Televize zveřejnila zatím ukázku. Vladimir PUTIN, ruský prezident /Krym, cesta domŧ - trailer, televize Rossija 1/ -------------------Pozval jsem do Kremlu šéfy našich speciálních sluţeb ministerstva obrany. Pověřil jsem je, aby zachránili ţivot ukrajinskému prezidentovi. Jinak by ho prostě zlikvidovali. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Putin se vrací k loňskému 23. únoru, kdy pomohl spojenci Viktoru Janukovyčovi. O tři dny dřív zabili ostřelovači v Kyjevě desítky demonstrantŧ. Parlament vydal Janukovyče trestnímu stíhání a on tajně odletěl na ruskojazyčný východ. Vladimir PUTIN, ruský prezident /Krym, cesta domŧ - trailer, televize Rossija 1/ -------------------Bylo to v noci na 23. Skončili jsme v sedm ráno. Kdyţ jsme se rozcházeli, řekl jsem kolegŧm: Musíme začít pracovat na návratu Krymu k Rusku. Plné znění zpráv


Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------To odporuje dřívějším tvrzením Kremlu, ţe impulsem k připojení Krymu bylo aţ tamní březnové referendum, mezinárodně neuznané. Kvŧli vojenskému zasahování na Ukrajině čelí Moskva západním sankcím. Phillip HAMMOND, britský ministr zahraničí /8. 3. 2015/ -------------------Od podpisu nové /minské/ dohody ubylo násilí, ale nevidím, ţe by se změnily strategické záměry prezidenta Putina. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Největší rozdíl před příměřím a po něm pozoruje město Debalceve, uţ třetí týden bez dělostřelecké palby. Jenţe stejně jako přístupové cesty, i 90 % budov je zničených. obyvatelka vesnice Niklošino, okolí Debalceve -------------------Kdyby bylo kam, lidi by se vrátili. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Patnáct set nejpotřebnějších přeţívá díky přídělovému systému. Milada McGrathová, Česká televize. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------A se mnou uţ je ve studiu Karel Svoboda z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Karel SVOBODA, analytik, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Dobrý večer. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------A také Jan Schneider, ten je s námi ve spojení, bezpečnostní analytik. Dobrý večer i vám. Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik -------------------Dobrý večer. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Pánové, neţ se pustíme do debaty, pojďme si pustit slova prezidenta Vladimira Putina, která jsou přes rok stará, 4. 3. 2014. redaktor /4. 3. 2014/ -------------------Byi to ruští vojáci? Vladimir PUTIN, ruský prezident /4. 3. 2014/ -------------------Byly to místní síly domobrany. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Pane Svobodo, jak si vysvětlujete, ţe nyní Vladimir Putin říká něco jiného a říká, ţe uţ tehdy, kdyţ vyslovoval tato slova, která jsme viděla, viděli, to bylo vlastně všechno úplně jinak a on to věděl? Plné znění zpráv


Karel SVOBODA, analytik, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Tak on uţ tato, toto potvrdil vlastně dříve. To není, to není aţ tak nová informace. To, ţe to říká teď přesně ..., blíţí se, blíţí se výročí jednoho roku a ono částečně i jde o to, jakoby oţivit, oţivit, řekněme, tu, tu atmosféru toho, ţe tedy on Krym zachránil. Další věc je prostě ta, ţe nějakým zpŧsobem vysvětluje, a on pokračuje prakticky v té, v té linii, kterou, kterou nastolil jiţ předtím, to jest: Museli jsme Krym zachránit. Nicméně počkáme ještě, jak bude vypadat vlastně celé to video. To je dŧleţité. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Sám byste označil to video, tedy samozřejmě neviděli jsme ho celé, ale podle toho, co zatím jaksi je k dispozici nebo ty informace, ţe to je spíš video, které míří dovnitř, do Ruska nebo je to směrem ven? Pak mi tedy jaksi moc nepřipadá úplně chytré říkat, i kdyţ opakovat, ale něco vlastně upravovat na pravou míru a říkat: Uţ tehdy to bylo jinak. Karel SVOBODA, analytik, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Ne, já si osobně myslím, ţe to myslí dovnitř. Navenek to příliš, příliš mířit nemŧţe. Já bych řekl, ţe ta pozice je poměrně jasná. Tam ta, tam ta anexe nebo agrese, jak uţ chceme, řekněme, lze jen velmi těţko nějak ospravedlňovat, a ono se o to Rusko ani tak příliš nesnaţí. Ta jeho pozice je poměrně jasná. Ono říká: Zabránili jsme genocidě, byť tedy nevím, o jakou genocidu šlo, ale říká prostě: Zabránili jsme genocidě, museli jsme to udělat a vlastně v Kyjevě se moci chopili fašisté a my jsme museli reagovat. Čili tam se Rusko příliš neobtěţuje a vlastně dovnitř je to takový mobilizační prvek. Prostě, ano, já jsem ten, kdo zachránil Krym od té katastrofy a zároveň já jsem ten, kdo ho znovu připojil k Rusku. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Jan Schneider, jak vy čtete slova prezidenta Putina? Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik -------------------Já to čtu trošku odlišně. Právě k tomu je ale potřeba říct několik květ těch geopolitických souvislostí. Zbigniew Brzezinski, Henry Kissinger, šéf Stratforu George Friedman, všichni mají za to, ţe vlastně to rozšiřování NATA je zbytečnou provokací, zbytečným zvyšováním tlaku. George Friedman tam mluví o té americké strategii, jak uchovat tu světovou nadvládu právě ovládnutím moří a jedním z těch prvkŧ je právě zamezit rŧstŧm v přístupu na Jiţní moře. Tam šlo o syrský Tartús a o Sevastopol. Čili tady se dostáváme, nebudu mluvit o Krymu, budu mluvit o Sevastopolu. V Sevastopolu, na Sevastopol bylo vypsáno výběrové řízení, americké námořnictvo v září 2013 jiţ na přestavbu nějakých budov pro potřeby amerického námořnictva. Tyto Putinovy výroky jsou zhruba pŧl roku pozdějšího data, čili je jasné, ţe tam nastala strategická bitva o ten přístup na Jiţní moře a Rusové v podstatě asi neměli jinou moţnost. Byli vtaţeni do této hry, sami si ji nevymysleli, byli do ní vtaţeni a museli si zachovat tento přístup. Tak to čtu já. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Jinými slovy, to, ţe dnes premiér Putin, tedy pardon, prezident Putin jaksi vysvětluje svoje kroky a některé kroky trochu upravuje na pravou míru, vy čtete pouze tak, ţe on byl k tomu donucen a nic jiného mu nezbývalo? Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik -------------------Chtěli-li si uchovat přístup na ty Jiţní moře, ten jiţní přístup na moře, museli skutečně si zabezpečit ten Sevastopol, protoţe tam hrozilo, ţe ty smlouvy budou vypovězeny. Takţe tuto hru si skutečně Putin nevymyslel a jsem v souladu s americkými analytiky, ţe ten pohyb NATA směrem k rozšiřování, směrem na východ, bylo zbytečnou provokací. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Pane Svobodo, kdo hraje jakou hru podle vás? Souhlasíte? Plné znění zpráv


Karel SVOBODA, analytik, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Ne, tak já s tímto, to je takový ten klasický realistický, realistický pohled geopolitický. Samozřejmě je to jeden z moţných pohledŧ. Mně tam, vlastně kdyţ Vladimir Putin sám říká, ţe tedy on rozhodl 23., tak mi není úplně jasné, ţe 21. vlastně se, nastal ten hlavní, hlavní přerod. Další věc je ta, ţe Viktor Janukovyč vlastně byl jakýsi, jakýsi tedy spojenec Moskvy. Takţe mně se toto, mně se toto vysvětlení ..., takhle, nekloním se k němu, ale je to prostě určitá moţnost. Já tedy nevím o tom, ţe by tam měly být nějaké, mluví se o základnách CIA a já nevím, o čem všem. Čili, čili todle to je jedna věc, nicméně ten základní problém je, ţe my ty, my ty hry prostě, prostě neznáme a tady, alespoň z toho, co, co slyšíme, tak prostě to zdŧvodňování, to standardní zdŧvodňování z Ruska je jakési historické právo, coţ pokud se bude zavádět historické právo na nějaká území, tak, tak to je prostě vstup do totálního chaosu, anebo, nebo nutnost ochránit krymţský nebo ty Rusy na Krymu proti genocidě, coţ zase, zase neznáme příliš ty, z čeho vlastně Rusové vycházeli. Třetí varianta, kterou prezident Putin zmínil, ona se tak ta jeho vysvětlení vlastně, vlastně proměňují, tak ta třetí varianta byla dokonce, nebo byla zaloţena na tom, ţe bylo provedeno jakési sociologické šetření, které mu sdělilo, ţe občané Krymu chtějí k Rusku, coţ zase nepotvrzují ta data, nebo alespoň ta veřejná, uveřejněná sociologická šetření i před těmito událostmi, čili, čili ... Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Teď se nebavíme o tom referendu, ale o něčem, co bylo předtím? Karel SVOBODA, analytik, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Ne, ne, ne, to byly, to byla ... Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Ano, rozumím. Karel SVOBODA, analytik, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------To byla prostě sociologická šetření na téma "chcete tam nebo tam". Já neříkám, ţe je to něco, na co bychom mohli přísahat, ale prostě těch zdŧvodnění jsem slyšel uţ opravdu spousty. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------No a v této souvislosti se díváte na, na ten ruský, jak to říct, vliv nebo zapojení do konfliktu na samotné Ukrajině jak? Karel SVOBODA, analytik, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Je to, je to zase, nebo zdŧvodňování je, alespoň prezident Putin tedy kromě jiného začal mluvit o takzvaném Novorusku. To je další takový moment, který on vlastně, on vlastně zmiňuje a zdá se, ţe alespoň, alespoň podle toho, co tak tušíme, ţe on doufal, ţe to probudí jakési masové demonstrace a tak dále. Ty masové demonstrace se přes veškeré snahy nekonaly. Tam, tam ty demonstrace opravdu při vší úctě nebyly, nebyly masové. I vlastně ten, ten místní odpor, jak začal, tak byl importován právě z Krymu, byl importován z Ruska, čili, čili je otázka, jaký vliv na to má vlastně prezident Putin. Nicméně on minimálně tou svojí podporou Novoruska a řekněme tím, ţe ruská média podporují tu tvrdě jednostrannou interpretaci o fašistech z Kyjeva a já nevím, jaké další nesmysly, tak prostě tím on to prostě provokuje. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Pane Schneideře, já předpokládám, ţe na to budete chtít reagovat. Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik -------------------Plné znění zpráv


Já bych se ještě, jestli dovolíte, vrátil jednak k těm historickým zdŧvodněním. Je zajímavé, ţe kdyţ tato zdŧvodnění pouţívá Izrael, tak těm samým americkým kruhŧm to je po srsti, zde je jim to proti srsti. Já se nebudu vyjadřovat k tomu, jak hodnotím sám tato historická zdŧvodnění, potom druhá věc, tam soutěţ té americké, amerického námořnictva, tak to dodnes visí na internetu skutečně s tím datem vyhlášení září 2013. Takţe to není ţádný dohad, a potom ještě k těm, k tomu sociologickému prŧzkumu. On vlastně byl potvrzený tím referendem, ale nesmíme zapomínat, ţe mu předcházelo v roce 1992, krymský parlament vyhlásil suverenitu, vyhlásil samostatnost po vzoru Ukrajiny, která to udělal o rok dřív, pak na nátlak u Kyjeva to skrečoval a získal za to právo, krymská vláda kdykoli vypsat referendum o budoucím směřování Krymu. Takţe oni pouze, toto bylo dokonce obsaţeno v ústavním zákoně, takţe to referendum na Krymu bylo vyhlášeno v souladu s ústavním zákonem Ukrajiny. Takţe o nějaké anexi skutečně nemŧţe být řeč. To je dokola tvrzení bez jakýchkoli dŧvodŧ. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------No a kdyţ jaksi se vrátím ke svém otázce, kterou jsem vám pŧvodně pokládal. Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik -------------------Ano. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------To znamená, ta situace v tuto chvíli na Ukrajině, ruský vliv na ten konflikt, který uţ se přenesl mimo Krym jaksi, dostat se na Ukrajinu? Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik -------------------Ano, ano, tam bych zase odkázal na čerstvou analýzu Stratforu, kde si přehráli rŧzné varianty, jak tomu říkají, těch "work games" a zjistili, jejich závěr byl, ţe ţádná z těch variant nepřinese, neudělá víc uţitku neţ škody. Čili předpokládají, ţe tatáţ vyhodnocení mají Rusové a skutečně nepředpokládají ţádnou masivní ruskou vojenskou akci na Ukrajině. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Pane Svobodo, krátká reakce? Karel SVOBODA, analytik, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------A tak mě je jenom překvapuje odvolávání se na ústavní zákon, zatímco ústava tedy poměrně jasně říká, za jakých okolností mŧţe být vypsáno referendum. Ty okolnosti prostě absolutně na Krymu nenastaly a odvolávat, odvolávat se na ústavní zákon, který je řádově niţším, niţší, je poněkud zvláštní. Jinak další věc, Rusko garantovalo, garantovalo územní celistvost Ukrajiny. Ţádná smlouva mu nedávala právo rozmístit své jednotky na celém územím Krymu. Mohlo je mít na základnách, mohlo tam mít dvanáct a pŧl tisíce vojákŧ v souladu s tím protokolem k té, té smlouvy o umístění ruských vojsk na Krymu, čili tady, tady opravdu nemohu souhlasit. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Rozumím. To pro vás není argument, pane Schneideře? Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik -------------------Jestli mŧţu, ano ... Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Ano. Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik Plné znění zpráv


-------------------Samozřejmě toto je zajímavé. Klasická argumentace, která začíná zprostředka. Tady je potřeba si uvědomit, ţe Ukrajina vyhlásila, vlastně to byla ještě Ukrajinská sovětská socialistická republika v roce 90, prohlásila suverenitu, o rok později po tom nepodařeném puči v Sovětském svazu vyhlásila nezávislost a ta suverenita, tam bylo, ve vyhlášení suverenity bylo, ţe to je navţdy neutrální stát. To přešlo do toho vyhlášení nezávislosti, a pak to bylo implementováno do ukrajinské ústavy přijaté v roce 96. Takţe v roce 94, kdyţ byla Ukrajině garantována územní nebo garantovány hranice, tak hranice byly garantovány neutrální Ukrajině. Ovšem Ukrajina v roce 2008 začla, její představitelé naprosto v rozporu s ústavou začli mluvit o vstupu do NATO, čili tím vlastně oni udělali z ukrajinské ústavy cár papíru. Takţe pak nevím, o čem je uţ moţno mluvit dál. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Rozumím. Pánové, já bohuţel to budu muset ukončit slovy, ţe tady se, vidím, neshodnete. My určitě budeme v této debatě, nebo nejenom v této debatě, ale i v debatě na toto téma pokračovat. Já vám děkuji za vaši návštěvu. Mějte se hezky, na shledanou. Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik -------------------Na shledanou. Karel SVOBODA, analytik, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Děkuji, na shledanou.

Tonda Blaník do TýTý nemůţe. Nejde v televizi 9.3.2015

Hospodářské noviny str. 04 Eliška Nová

Události

Přesně před rokem v Hollywoodu přebírali prestiţní Zlatý glóbus za nejlepší dramatický seriál tvŧrci House of Cards. Série z prostředí vysoké politiky, která je projektem americké internetové televize Netflix, sbírala ocenění i letos. V Česku pořady produkované na internetu na ceny zatím nedosáhnou – protoţe je nevysílají klasické televize. Nabourat zaţité konvence chce v tuzemsku populární satirický seriál Kancelář Blaník z dílny internetové televize Stream.cz, jenţ se přihlásil do divácké ankety TýTý. Uţ teď je ale jasné, ţe nevyhraje. Pořadatelé totiţ jeho účast nepovolili. „Parametry soutěţe TýTý účast internetové televize zatím nedovolují,― řekla manaţerka vydavatelství Bauer Media Ivana Sochŧrková. Právě pod Bauer Media patří Týdeník Televize, který anketu o nejoblíbenější tváře televize vyhlašuje od roku 1991. Pravidla soutěţe přitom přesně nespecifikují, pro které osobnosti a pořady lidé mŧţou hlasovat. „Je pouze na vás, pro koho se rozhodnete. Nezapomeňte, ţe vybíráte pouze z českých osobností, seriálŧ a pořadŧ,― píše se v pravidlech. I proto vyzvali producenti internetové televize, aby diváci posílali hlasy několika pořadŧm, které Stream.cz vysílá. „Všechny tyto premisy naše pořady splňují. Chtěli jsme upozornit na to, ţe jsou plnohodnotnou alternativou ke klasickým televizím,― uvádí šéfproducent Stream.cz Lukáš Záhoř. A podobně se na to dívá i herec Marek Daniel, tedy představitel fiktivního lobbisty Tondy Blaníka. „Do jisté míry je mi to jedno. Kdybychom tu cenu dostali, budu rád. Ale není mi jedno vnímání společnosti, protoţe je to stejně hodnotné dílo – a teď nemyslím, jestli je to dobré nebo špatné –, jako kdyţ někdo udělá něco do televize,― uvádí Daniel. Kancelář Blaník má prŧměrnou sledovanost 300 tisíc divákŧ a přes 15 tisíc fanouškŧ na Facebooku. A to, ţe příznivci na sociálních sítích mohou s celkovými výsledky pořádně zahýbat, ukázala uţ v roce 2011 Partička, která se dokonce stala absolutním vítězem. Tvŧrcŧm Blaníku se podařilo rozpoutat debatu o tom, proč klasické televizní stanice nevysílají politickou satiru. Spolu s přihlášením do televizní ankety TýTý teď rozpoutali další. „Reţisér David Fincher dělá seriál pro Netflix a Woody Allen oznámil, ţe bude dělat seriál pro Amazon, coţ uţ ani není internetová televize, ale úloţiště. Je jasné, ţe doba se mění, a u nás si to klasické televize odmítají připouštět,― podotýká scenárista Tomáš Hodan, spoluautor Kanceláře Blaník.



Pořad o fiktivním lobbistovi Tondovi Blaníkovi, který reaguje na aktuální politické kauzy, přitom parametry klasického seriálu má. „To, jak je ten pořad udělaný scenáristicky, reţisérsky, výstavbou děje, z něj dělá televizní seriál,― říká o Blaníku mediální odborník Petr Bednařík z Fakulty sociálních věd. Podle něj má fakt, ţe dílo v anketě nebude, dva dŧvody. „Počátek problému je, kdo tu anketu organizuje. Dělá to Týdeník Televize. Kdyţ se podíváte do jeho programu, tak je vyloţeně nastavený na klasické televizní stanice a internetovým se vŧbec nevěnuje,― vysvětluje Bednařík. Druhý problém je podle něj fakt, ţe Česko je konzervativní a jako televizní pořad je bráno jenom to, co vysílá televize. A jestli bude chtít TýTý zaujmout v budoucnu i mladší diváky, musí organizátoři přemýšlet o tom, ţe vytvoří kategorii pro internetové pořady. Bauer Media připouští, ţe to bude v budoucnu řešit. „Nám nešlo o to, jít si tam vyzvednout zrcátko, nás bavila představa, ţe upozorníme na to, ţe televize evidentně nejsou schopné vyrábět některé typy pořadŧ, které lidi zajímají,― dodává Hodan. Foto popis| Kdo je Tonda Blaník Sitkom Kancelář Blaník reaguje na aktuální politické kauzy. Hlavní postavou je fiktivní lobbista Tonda Blaník v podání Marka Daniela (uprostřed). Jeho tým hrají Halka Třešňáková (vpravo) a Michal Dalecký (vlevo). Tonda Blaník sídlí na Václavském náměstí, kde měl kancelář i lobbista Roman Janoušek. Seriál reţírují filmoví matadoři Marek Najbrt a Bohdan Sláma. V březnu odstartuje uţ jeho třetí řada (první díl přišel v dubnu 2014). Foto autor| Foto: isifa / MAFRA / Dan Materna O autorovi| Eliška Nová, [email protected]

Konec poplatků za ČT? Uţ to zkoumají 9.3.2015

Mladá fronta DNES str. 01 Pavel Švec

Titulní strana

Od prezidenta Zemana to mohla být provokace, ale ČT se váţně zabývá tím, jak by fungovala bez poplatkŧ. PRAHA Česká televize bere váţně nynější návrhy politikŧ, které mají zčásti omezit příjmy veřejnoprávních médií z koncesionářských poplatkŧ. „Necháme si zpracovat analýzy právních a finančních dŧsledkŧ, které by takový záměr přinesl,― tvrdí mluvčí ČT Alţběta Plívová. Podle autora návrhu, senátora a předsedy Strany práv občanŧ (SPO) Jana Veleby, je Česká televize neobjektivní a nevyváţená a doplácí na to zejména Miloš Zeman. Koneckoncŧ český prezident a současně čestný předseda SPO Velebŧv návrh v pátek podpořil. Alice Němcová Tejkalová, ředitelka Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky na FSV UK, však tvrdí, ţe z vysvětlení, které Veleba představil, „vysvítá, ţe jeho návrh není motivován promyšlenou mediální strategií, ale spíše nechutí k tomu, co se v televizi vysílá o panu prezidentovi a jeho spřízněných duších―. Paradoxem je, ţe Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která objektivitu veřejnoprávních médií dozoruje, nedávno České televizi vytkla, ţe naopak Zemanovi stranila. To kdyţ v Událostech chybně uvedla počet lidí, kteří podepsali petici na podporu prezidenta. Kvŧli překlepu moderátorka uvedla místo 5,5 tisíce o řád víc. Na „televizních poplatcích― jsou veřejnoprávní média existenčně závislá. U České televize tvoří téměř devadesát procent jejích příjmŧ. Podobné nápady se čas od času vynořují jiţ několik let, tentokrát je však Česká televize nepodceňuje. Z úst hlavy státu zní takový návrh přece jen naléhavěji. „Je to útok na nezávislost, který za dobu existence České televize v demokratické společnosti nemá obdoby,― říká mluvčí Plívová. Za televizi se postavila řada politikŧ v čele s premiérem Bohuslavem Sobotkou i experti, které MF DNES oslovila. „Navrhovaná novela by vnesla do systému financování veřejnoprávních médií větší chaos a další restrikci, která by však sama o sobě nevedla ke zvýšení kvality vysílání. Naopak by přinesla zvýšení jejich závislosti na politické vŧli,― říká Martina Vojtěchovská z Katedry mediálních studií Metropolitní univerzity. Více na str. A4 *** Příjem veřejnoprávních médií 5,72 miliardy korun zaplatili České televizi diváci na poplatcích za rok 2013. Plné znění zpráv


84 procent ročního rozpočtu má ČT z poplatkŧ. 2,3 miliardy korun dostal na poplatcích od svých koncesionářŧ Český rozhlas. 86 procent rozpočtu veřejnoprávního rozhlasu O autorovi| Pavel Švec, redaktor MF DNES

Zrušit poplatky za trest? ČT by ovládali politici 9.3.2015

Mladá fronta DNES str. 04 Pavel Švec

Z domova

Zrušení poplatkŧ by České televizi zřejmě nijak neprospělo: byla by závislá na penězích od státu, a tedy i na vŧli politikŧ. Ohroţeny by byly hlavně kanály, které nevysílají reklamu. Tedy ty „nejveřejnoprávnější―. PRAHA Televizi a rozhlasu by podle návrhu senátora Jana Veleby (SPO) nemuseli posílat peníze lidé, o nichţ veřejnoprávní stanice lhaly. Všichni ostatní by pak mohli příspěvek poslat místo do médií na charitu. Zástupci České televize i mediální experti však upozorňují, ţe návrh postrádá jakoukoliv koncepci a má být pro televizi spíše trestem. I Veleba přiznává, ţe jím reaguje na konkrétní příkoří, jichţ se prý od televize dostalo jemu i prezidentovi. Protoţe Veleba nemá ţádné výpočty ani odhady, není jasné, o jakou částku by televize a rozhlas přišly ani na čem by musely v první řadě šetřit. Experti upozorňují, ţe by byla nejvíc ohroţena existence menších kanálŧ, jako je dětský ČT:D, kulturní ČT art či zpravodajský ČT24. Ty totiţ mají zakázanou či silně omezenou reklamu, a tedy i zdroj příjmu z ní. Změna by však nepomohla ani nezávislosti televize. Ta by při výpadku poplatkŧ byla zřejmě závislá na státních dotacích, o kterých rozhodují politici. „Bylo by naopak ţádoucí, kdyby se závislost veřejnoprávních médií na politické moci sniţovala. Kvalita vysílání by měla být zajištěna autoregulací a kontrolou politicky nezávislých institucí, jako jsou vysílací rady,― upozorňuje Martina Vojtěchovská z katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha. Chyby vs. dojmy V Evropě jsou koncesionářské poplatky běţné. Podle Evropské vysílací unie tvoří zhruba šedesát procent příjmŧ veřejnoprávních stanic. „Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou v přesné výši poplatkŧ a také v podílu příjmŧ z reklamy. Omezení reklamy v České televizi je přitom poměrně výrazné,― upozorňuje Vojtěchovská. Je tedy pochopitelné, ţe česká veřejnoprávní média mohou těm komerčním konkurovat jen díky poplatkŧm. Proto jsou prohlášení senátora Veleby, které podpořil i prezident Miloš Zeman, pro Českou televizi tak citlivá. Podobné diskuse o roli a objektivitě veřejnoprávních médií se přitom vedou i v zahraničí. „Ve vyspělých společnostech však jde spíše o debaty k faktickým chybám neţ o diskusi o dojmech, co se komu zdá dostatečně veřejnoprávní,― vysvětluje Alice Němcová Tejkalová z Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky na praţské Fakultě sociálních věd UK. Čas diskutovat o změně Podle profesora Metropolitní univerzity Jana Jiráka se placení koncesionářských poplatkŧ v Evropě osvědčilo právě jako dobrý zpŧsob zachovávání nezávislosti médií na státu. „Přesto tento model proţívá vleklou krizi, coţ je dŧsledek ztráty monopolu veřejnoprávních médií a vzniku soukromých stanic,― říká. Snahy o změnu se v okolních zemích objevují poměrně často a podle Jiráka mají své opodstatnění. Například v tom, ţe tato média nakládají s obrovskými sumami veřejných peněz, a přitom je obtíţné sledovat efektivitu jejich vyuţívání. A ze zpráv Evropské vysílací unie vyplývá, ţe dlouhodobějším trendem je sniţování příjmŧ televizí a rádií z veřejných peněz včetně poplatkŧ. Jirák se domnívá, ţe zanedlouho bude změna ve zpŧsobu financování nevyhnutelná a diskutovat by o ní měla celá společnost. „Rozhodně však není šťastné, ţe se tato diskuse v Česku stáčí k argumentačnímu vzorci ‚zrušení poplatku jako trest‗. Na to jsou média veřejné sluţby příliš společensky významná,― dodává. *** „Zprávu o návštěvě pana prezidenta ve Washingtonu ČT odvysílala aţ v 38. minutě a dala jí jen asi 15 vteřin.― Jan Veleba (SPO), senátor Foto popis| Plné znění zpráv


O autorovi| Pavel Švec, redaktor MF DNES

ZIMA KONČÍ, SHOĎME KOŢICH! 9.3.2015

Ona DNES str. 05 Markéta Fialová

Fejeton

Ráda poslouchám cizí hovory, přiznávám se. Ve frontě u řezníka, v čekárně na veterině nebo v dopravě, které se tak příznačně říká hromadná. Pro tento účel mám solidně vytrénovaný selektivní sluch a nacvičený výraz nezúčastněnosti. Přitom mě ale debaty na veřejnosti fakt hodně baví. Poslední ze zaznamenáníhodných hovorŧ jsem vyslechla v jednom z těch dní, kdy uţ muselo kaţdému být jasné, ţe nás zima opět vynechala a uţ se nestaví. Tedy alespoň ne tady u nás, v dvaadvacáté zákrutě řeky Vltavy. Ten den, v hloučku zachovalých čtyřicítek, v kavárně s absurdně velkými ušáky a pitoreskně malými hrnky na kafe, ta nejstatnější z dam zvučným hlasem pronesla: „Je jaro, shazuju koţich!― V monotónním šumu ševelících hlasŧ to znělo jako výzva k celonárodní solidaritě. Z dalších poznámek se ukázalo, ţe se jejich debata netýká lišek a norkŧ z garderóby, ale řekněme ‚soukromého osrstění‗. Jedna razila teorii, ţe vzhledem k menší míře obnaţení těla v zimních měsících si ráda odpustí to sebetrýznění při depilaci. Druhá se pochlubila náruţivostí svého nového partnera a naoko si posteskla, ţe pro ni neexistuje holá a chlupatá sezona, ţe ona teď musí být pořád jako z reklamy na holicí pěnu. Zvlášť zajímavý pak byl příspěvek třetí dámy, která razila teorii o uţitečnosti zateplení lýtek. Podle výzkumu severských lékařŧ prý ţeny, které udrţují své údy v teple, mají štíhlejší lýtka. Proto si ona nechává, cituji „na zimu nohy úmyslně zarŧst, má pak de facto stále kozačky s chlupem dovnitř, a tudíţ jí nehrozí nohy jako bandasky―, konec citátu. Vzhledem k souměrnosti faldíkŧ jsem usoudila, ţe dáma nejspíš neriskuje neţádoucí prudké sezonní změny proporcí a nechává si osrstění na zimu po celém těle. Srkala jsem po kávě uţ druhou vodu bez bublin a napjatě čekala, jestli se hovor posune nad kolena. Ale to se tentokrát nestalo. Přitom je to tak velké téma! Od svých muţských kamarádŧ (!) vím, jak rozmanitý je konkrétně v intimních partiích ţenský vkus, jak nepředvídatelným tajemstvím, nepřehlednou houštinou či holou pustinou dokáţe ţenský klín být. A jaký to mŧţe být v momentě M pro vášnivce šok. „Je to, jako kdyţ tě vysadí v buši, a tys to měl namířeno na pláţ, takţe nemáš mačetu. To je pak výzva,― vykreslil trefně svou zkušenost kamarád mého kamaráda. Někdy ti chlapi musí být hrdinové, i kdyby nechtěli… Ale pozor, i mezi muţi se najdou překvapivě velké rozdíly v osrstění. Je to uţ pěkných pár let, co jsem poprvé viděla dokonale oholeného svalovce. V miniaturních plavkách a holohlavý bez jediného chloupku na těle vypadal spíš jako plastová figurína z výlohy. Svou zálibu v lysosti zdŧvodňoval minimalizováním odporu povrchu jeho těla vŧči vodě, jelikoţ se právě chystal překonat jakýsi rekord. Přiznám se, ţe i přes perfektní six-pack a barvu v očích vody z bazénu radši bych se byla otřela o mokrého delfína neţ o něj. Nakonec jsem se ale nemusela přemáhat, protoţe jsem si tehdy umně rozřízla ruku o dlaţdičku a místo holého plavce si mě vzal do parády plavčík s knírem a hrudí jak pudl. Kdyţ jsem si druhý den strhávala mohutný flastr, proklínala jsem kaţdý chloupek na svém těle a chtěla být aspoň chvíli delfínicí… Ale zpátky k tomu hovoru dam v kavárně. Seděly tam čtyři, probíraly se svým ochlupením a shodly se vlastně jen na tom, ţe zima uţ asi nepřijde. „Proti gustu ţádný dišputát,― říkala moje babička a v tomhle případě to sedí. Pohybují se holt mezi námi naháči i bobtailové, kočky sphynx i kočky perské, tak proč se nebavit rozmanitostí v pokolení lidském. A taky proč se o tom nebavit. Ale potichu, aby vás proboha nikdo neposlouchal… * AUTORKA MARKÉTA FIALOVÁ (44) moderuje Televizní noviny v televizi Nova. Vystudovala masovou komunikaci na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. S novinařinou začínala v deníku Mladá fronta Dnes. Je vdaná a má dvě dcery. Foto popis| O autorovi| text: Markéta Fialová, [email protected]



VIETNAMKY PO ČESKU 9.3.2015

Ona DNES str. 16 Kristina Komŧrková

Téma

Potkáváme je takřka dennodenně, přesto o jejich kultuře nic moc nevíme. Oslovili jsme proto čtyři Vietnamky,které nám povyprávěly, co obnáší být vietnamskou ţenou. Jejich rodiče známe z večerek, z trţnic, z obchodŧ s oblečením. Mluví lámanou češtinou, pracují od rána do noci, s Čechy se moc nedruţí a od vlastních rodin je dělí tisíce kilometrŧ. Odjeli do Česka s nadějí, ţe jejich děti se tu budou mít líp. A povedlo se jim to. Vietnamští dvacátníci a třicátníci mají sice asijský vzhled, ale pod ním se často skrývá česká duše. Honosí se tituly z vysokých škol a úspěšně se prosazují v nejrŧznějších profesích. Toho všeho jsou dŧkazem i ‚naše‗ Vietnamky. VSTŘÍCNOST A ÚSMĚVY „A nechcete dohodit ještě nějaké mé kamarádky?― nabízí na konci e-mailu studentka marketingové komunikace Do Thu Trang, na kterou jsem narazila díky jejímu blogu na iDnes. Vietnamské ţeny jsou ochotné a srdečné. To je první věc, která vás na nich upoutá. Nestydí se odpovědět na ţádnou otázku, nekoukají na hodinky, aby vám naznačily, ţe je tlačí čas, a takřka pořád se usmívají. Hned na začátek je potřeba si udělat jasno ve vietnamských jménech. Ta jsou tři a nás Čechy mate, jak danou osobu oslovit. Je křestní jméno Ngoc, nebo Pham? „První se uvádí příjmení, pak následuje prostřední jméno a křestní jméno je poslední. Vietnamština je stejně jako čínština jednoslabičná, jedna slabika dává význam sama o sobě nebo dohromady s druhou. U mě Ngoc znamená drahokam, Bich určuje, který to je – já jsem nefrit, moje sestřenka je zase perla,― vysvětluje sedmadvacetiletá Pham Bich Ngoc, pracující v PR. Pham Bich je v jejím případě příjmením, jméno je Ngoc. Ale aby to nebylo tak jednoduché, v případě Do Thu Trang je to zase tak, ţe Do je příjmení a Thu Trang křestní jméno. Ještě se orientujete? Naše další respondentka Huong Giang, osmadvacetiletá maminka dvou malých dětí, zase nosí typicky českou koncovku -ová, tudíţ je Nguyenová. „S manţelem jsme ţádali o české občanství a tehdy bylo podmínkou přidat si tuto koncovku,― říká ta, jeţ se v překladu jmenuje Voňavá řeka. Kvŧli zmatkŧm se jmény mnoho mladých Vietnamek pouţívá raději česká křestní jména nebo rodinnou přezdívku z dětství, jako třeba módní návrhářka Nguyen Hoang Lan, která si říká Mimi Lan. Jestli vás zaráţí, ţe se tu uţ podruhé objevuje příjmení Nguyen, vězte, ţe ve Vietnamu je rozšířené tak jako u nás Nováková. VE VIETNAMU U PŘÍBUZNÝCH Příběh, jak se dostaly do Česka, je u všech čtyř ţen jako přes kopírák. Shrnuto: rodiče odjeli za lepším, někteří z nich uţ dříve studovali na zdejších vysokých školách v rámci výměnných programŧ mezi socialistickými zeměmi. Vietnam v devadesátých letech zaţíval hospodářskou krizi a ani ten, kdo nějaké peníze měl, si za ně neměl co koupit. „Vietnamci se stěhovali do zemí, které byly v minulosti také komunistické,― popisuje Thu Trang, která od čtyř let vyrŧstala v západočeském Rozvadově, proč právě Česko se stalo zemí zaslíbenou. Je jedinou ze zpovídaných, kterou rodiče vzali rovnou s sebou. Ostatní zŧstaly nějaký čas ve Vietnamu a starali se o ně prarodiče – coţ není nic výjimečného, v této zemi to patří k jejich běţným povinnostem, zatímco rodiče pracují. Kdyţ v Česku vybudovali zázemí, přiletěly děti za nimi. „Zní to smutně, ţe jste bez rodičŧ, ale se mnou ve Vietnamu zŧstal táta a staraly se o mě navíc ještě čtyři máminy blízké kamarádky, které dodnes oslovuji mami. Ve Vietnamu se kolem vás stále motá strašně moc lidí, člověk nemá soukromí, a to ani na toaletě,― říká Ngoc, která za maminkou dorazila v šesti letech. Nejpozději do Česka přicestovala návrhářka Mimi Lan (37). Bylo jí patnáct psal se rok 1993. Její rodina patří ve Vietnamu do vyšší společenské třídy, dědeček byl ministr, babička řídila vysokou školu a všechny jejich děti odešly studovat do zahraničí. Její maminka si vybrala praţskou Akademii výtvarných umění, a kdyţ odjela, byly dceři čtyři. „Posílala mi oblečení od spoluţákŧ a kolegŧ, tak jsem byla ve škole za frajerku. Většinou ale bylo z teplého materiálu a v Hanoji není taková zima. Kdyţ je osm stupňŧ, děti nejdou kvŧli chladu do školy. A já dostala od mámy lyţařskou soupravu, potila jsem se v ní, ale vydrţela jsem v ní celý den, protoţe jsem si připadala jako kosmonautka z Československa,― směje se. RODIČŦM SE NEODMLOUVÁ



V povídání jsme ve fázi dětství a dospívání a nedílnou součástí téhle ţivotní etapy jsou rodiče. Je rozdíl mezi těmi českými a vietnamskými? „Rodičovská autorita je u nás nesmírně veliká,― zdŧrazňuje Ngoc. „Kdyţ slyším historky kamarádŧ, jak poslali tátu do háje, tak to by si Vietnamec nikdy nedovolil. Co řeknou rodiče, to platí.― Nejmladší zpovídaná Thu Trang označuje své rodiče za hvězdy a opravdu o nich mluví takřka v superlativech. Teď v dospělosti si prý uvědomuje, co pro ni obětovali, kdyţ se z Vietnamu odstěhovali. Od rána do večera trávili čas ve stánku, a to i v té největší zimě, přitom tatínek je pŧvodní profesí policejní dŧstojník. Ale přiznává, ţe vliv české kultury, která je mnohem liberálnější neţ ta vietnamská, se uţ podepisuje na rodinných vztazích zdejších Vietnamcŧ. „Ve Vietnamu je slušné chování a autorita rodičŧ normou. Ale tady uţ potkáte odrzlé Vietnamce, kteří rodičŧm odseknou. Očekávají volnější přístup, jaký mají české děti,― říká. Ve svém praţském butiku La Femme Mimi mi o pár dní později jeho majitelka Mimi Lan vypráví historku, kdy s jedním známým vedla debatu o vztahu k rodičŧm. „On měl za to, ţe to oni ho přivedli na svět, neprosil se je o to, proto by se měli starat hlavně oni o něj. U nás je to naopak. Víme, ţe na světě jsme díky rodičŧm, a vyjadřujeme jim za to úctu. Kdyţ máme narozeniny, děkujeme jim, protoţe je to den, kdy nás maminky bolestivě přivedly na svět.― Co se týká studií, vysokoškolský diplom je takřka povinnost. Ať jsem se zeptala kterékoliv z Vietnamek, samé jedničky byly na základní škole standard. A některé ho udrţely i během gymnázia. „Naši měli představu, ţe kvŧli rasismu musím být nejlepší, jinak v práci lidé dají přednost Čechovi. Buď budu jedničkářka, nebo uklízečka,― líčí Ngoc. Samé jedničky aţ do deváté třídy měla i Huong Giang, mimochodem první vicemiss evropské Miss Vietnam. Sama o sobě říká, ţe jako malá byla velmi snaţivá. Do dvou let od příjezdu se češtinu naučila tak, ţe v ní patřila k nejlepším ve třídě. „Ve Vietnamu se dbá na prestiţ, na to, jak rodina pŧsobí navenek. Je tam běţné, ţe si na zeď věšíte rŧzné diplomy od první třídy aţ po ty vysokoškolské,― říká. Má magisterský diplom z anglo-americké univerzity, Pham Bich Ngoc je magistrou práv, Mimi Lan vystudovala fakultu sociálních věd, Do Thu Trang bude brzy expertka na marketingovou komunikaci. O SEXU SE NEMLUVÍ Jedna věc je mezi vietnamskými svobodnými dívkami tabu. Sex. Neučí se o něm ve školách, rodiče ho s dětmi neřeší. Lesby a gayové ve Vietnamu svou orientaci tají, povaţují je za nemocné, být svobodnou matkou je stigma. I kdyţ to neplatí absolutně. „Sestřenice je svobodná matka. V očích jiných Vietnamcŧ by to byla strašná ostuda, ale naše rodina jí pomáhá. Po třech měsících se vrátila do práce, má vysokou funkci v bance a nikdo na ni nemá naráţky,― tvrdí Mimi Lan. U běţných Vietnamcŧ by ovšem taková ţena problém měla. V tradičních představách se má totiţ vdávat jako neposkvrněná. „Moje osmnáctiletá kamarádka z Vietnamu věřila své mámě, kdyţ jí tvrdila, ţe její sestra otěhotněla o svatební noci. Přitom se kvŧli svému těhotenství vdávala narychlo a měla uţ břicho,― líčí Ngoc. Ţití s partnerem ‚na hromádce‗ je zapovězeno. Ve vietnamských kruzích je ţádoucí, aby se dívka brzy vdala. Nejpozději v pětadvaceti vás příbuzenstvo zahrne všetečnými otázkami na ţenicha. A kdyţ se k ničemu nemáte, začnou vám dohazovat vlastní kandidáty. To je mnohdy kámen úrazu v párech český muţ – vietnamská dívka. On nechápe, ţe zatímco u nás ţití bez papíru nepobuřuje, ona musí odolávat tlakŧm rodiny, která řeší, kdy si ji dotyčný hodlá vzít. „Kdyţ s někým chodíte, má to pŧsobit, ţe spolu nespíte,― vysvětluje vietnamské myšlení Ngoc. „Vracíte se domŧ v takovou dobu, aby sousedi nepojali podezření, ţe jste trajda.― Sama Ngoc ţije uţ několik let s českým přítelem. Její rodiče, kteří se vrátili zpátky do Vietnamu, o vztahu vědí a akceptují, ţe v Česku nemŧţe ţít podle vietnamských pravidel, babičce však řekli jen část pravdy. „Babička mi dokonce dřív hrozila, ţe kdyţ přivedu rypáčka, jak se Evropanŧm ve Vietnamu říká, tak mě vydědí. Uţ ustoupila a těší na ty mixnuté děti, ţe jsou vţdy nejhezčí,― dodává Ngoc. Na vlastní kŧţi si chození po vietnamsku odţila Huong Giang. S manţelem se potkala na letišti, kdyţ se vraceli domŧ z prázdnin ve Vietnamu. Ona tehdy ţila v Plzni, on v Hradci Králové a šest let měli vztah na dálku. Vídali se minimálně a neexistovalo, ţe by za svým vyvoleným odjela na víkend. „I kdyţ jsem byla dospělá, musela jsem vţdy rodiče poprosit, ţe spolu pŧjdeme ven, a oni to museli odsouhlasit,― vysvětluje. „U nás se ani neříká, ţe s někým chodíte, ţe máte přítele. Vztah se stává váţný aţ zásnubami, to je oficiální stvrzení, ţe ti dva k sobě patří,― přidává další informace Huong Giang. Při zásnubách je budoucí nevěsta oblečena do červeného kroje a u stolu se sejdou nejbliţší příbuzní, aby se obě rodiny poznaly. Masovější záleţitost je pak svatba. Na té Huong Giang bylo 600 hostŧ. Ne, nepřeklepli jsme se o nulu. Prý jde o naprosto běţný počet. „Na svatbu se ani tak nezvou přátelé ţenicha a nevěsty, ale spíš rodiče pozvou své známé – z práce, sousedy z domu, paní z obchodu, kde nakupují… Často dorazí skoro celá ulice, protoţe se spolu druţíme víc neţ vy. A kdyby ty lidi nepozvali, bylo by jim to vyčteno.― Nutno ke cti Huong dodat, ţe prý zvládla všechny hosty obejít a přiťuknout si s nimi. VELMI NÁROČNÉ ŢENY Nedá mi to nezeptat se na rozšířenou představu muţŧ, kteří pokukují po Asijkách s nadějí, ţe doma budou mít submisivní duši, která k nim bude vzhlíţet pohledem plaché laně. Dotazem, zda jsou tiché a pokorné, jsem Plné znění zpráv


všechny zpovídané pobavila. „Babička nám odmala opakovala: Holky, facka pusou!― říká Mimi Lan. „Mŧj manţel od začátku věděl, do čeho jde. Potkali jsme se na party, a kdyţ jsem ho uviděla, bylo mi jasné, ţe je to otec mých dětí. Došla jsem za ním, začala ho balit, řekla mu, ať mi koupí drink a ţe zítra pŧjdeme do kina. A takhle to máme dodnes.― I Thu Trang varuje před představami některých muţŧ o vietnamských ţenách. „Jsou pracovité, uvaří, uklidí, ale v rodině jsou neoficiální hlavou právě ony. Vietnamky jsou hodně náročné, ţárlivé a majetnické. Jsou to princezny, které se musí opečovávat,― říká. Kdyţ se muţ dvoří Vietnamce, počítá se s tím, ţe všechno zaplatí, kamkoliv pro ni přijede. Ona musí být na prvním místě. Se svatbou se to trochu změní, ale ţena stále vyţaduje velkou pozornost muţe, a kdyţ něco opravdu chce, umí si to vydupat. RODINA NA PRVNÍM MÍSTĚ Pro Vietnamce je rodina na nejvyšším místě ţebříčku hodnot. Vztahy se tu udrţují v rámci širokého příbuzenstva a je vcelku běţné, ţe mladá rodina se o dŧleţitých věcech radí se svými rodiči, nechává si od nich mluvit do ţivota. „Já bych si manţela ve Vietnamu asi uţ nenašla, nemám v sobě ochotu přijmout to, ţe kdyţ se vdáte, jste jako ţena absolutně podřízená rodině. Minus pro mě je, ţe tam ţijete ţivot někoho jiného, protoţe vám do řady věcí mluví rodina, ale zase se mi líbí, jak jsou Vietnamci v rámci příbuzenstva na sebe laskaví, ochotní si pomoci,― vysvětluje Thu Trang. Jejího českého přítele uţ rodiče poznali a berou ho, ovšem tetičky z Vietnamu volají, aby dceři domluvily. Bojí se, ţe kvŧli jiné mentalitě nebude takový vztah fungovat. A sama Thu Trang přiznává, ţe některé věci jsou pro jejího přítele těţko pochopitelné. Třeba právě fixace na rodinu. „I kdyţ jsem vyrostla v Česku, vţdycky od svého partnera budu poţadovat, aby měl pochopení a ochotu stát se součástí mojí rodiny.― Kdyţ se dívka provdá, stává se z ní stráţkyně domácnosti. Ani v rámci její kariéry nesmí rodina a domácnost trpět. Ţivitelem rodiny je muţ, ţena mu zajišťuje zázemí, vytváří obrázek spořádané rodiny. „Vietnamské ţeny jsou vychovány v tom, ţe muţ se stará o ţenu a ta se jím má nechat hýčkat,― říká Mimi Lan. Rodina je základ, od kterého se odvíjí vše ostatní. „Mně maminka vţdycky říká, ţe ţena je ta, která se obětuje, musí ustoupit. My s manţelem to máme jinak, jsme jako partneři rovnocenní, ale stále v tom vztahu zŧstává, ţe mŧj muţ zajišťuje rodinu finančně a já se starám o domácnost a děti,― popisuje rozdělení rolí ve své rodině Huong Giang a dodává: „V dnešní době je čím dál víc ţen, které chtějí také něco dokázat, ale stojí je to mnoho úsilí, protoţe musí zvládnout obojí – práci i rodinu. Tohle muţ nemusí řešit, ten má servis od své ţeny.― Rozdílný postoj je patrný i u rozvodŧ. Pro Vietnamce to bývá poslední varianta, protoţe dobré rodinné vztahy jsou u nich na prvním místě. „Češi mají k partnerství volnější přístup, kdyţ to neklape, řeknou si, nedá se nic dělat, a jdou dál. Neberou to tak, ţe je to nutně napořád. U nás ve Vietnamu se říká, ţe na kaţdý hrnec se najde poklice, jen je ji třeba správně nasadit, pootočit,― říká Huong Giang. POSEDLOST KRÁSOU A BÍLOU PLETÍ Pro vietnamskou ţenu je dŧleţitá krása, protoţe je jedním z podstatných měřítek jejího ţenství. „Pro Vietnamky je radost se o sebe starat, mají rády, kdyţ vypadají dobře. Ujíţdí si na podpatcích, šatech, kabelkách,― přidává své dojmy z Vietnamu Thu Trang. Základní pravidlo tamějšího ţenského pŧvabu zní: čím bělejší pleť, tím lepší. „Moje babička mi pořád říká: Ty bys byla o tolik hezčí, kdybys byla bělejší,― směje se Ngoc. Ve Vietnamu jsou povinnou výbavou kaţdé ţeny nejrŧznější bělicí krémy (některé jsou prý dokonce i jedovaté a velmi agresivní), kŧţi si poctivě zahalují do košil s dlouhými rukávy, kalhot, šátkŧ, které si motají i přes obličej. Nesmí vykukovat ani kousek kŧţe. „Snědá kŧţe je symbolem rolníkŧ, kteří musí pracovat celý den na slunci. Navíc tam skoro pořád svítí slunce, takţe ten, kdo je světlý, je výjimečný. Bílá pleť vypadá luxusněji,― uvádí Thu Trang s tím, ţe i jí maminka dávala bělicí krémy, protoţe má pihy, které jsou brány jako vada na kráse. Vtipnou historku ze zásnub přidává Mimi Lan. „Maminka mého muţe je světlá blondýna, ale táta je tmavý typ. Bylo horké léto, oslava probíhala a babička se ke mně po dvaceti minutách naklonila s dotazem, kde ţe je Kubŧv táta. Tak jsem jí ho ukázala a ona překvapeně vykřikla: Ten nádeníček?! To je čistá česká rasa?! Nechápala, proč je tak hnědý.― Vietnamky o sebe hodně dbají, rozhodně ty, které ţijí ve městech a mají peníze. Na ulicích je spousta krášlicích salonŧ. „Kdyţ jsem byla ve Vietnamu, vŧbec jsem si nemyla hlavu sama, šla jsem do kadeřnictví, protoţe vás to stojí v přepočtu nějakých deset korun,― uvádí Ngoc. Jednou ze záviděníhodných věcí je, ţe Vietnamky vypadají mnohem mladší, neţ kolik jim doopravdy je. Vrásky se jim začínají objevovat o mnoho let později neţ nám Evropankám. „Podle mě Češky rozkvetou v pubertě, to jsou hrozně krásné, ale pak jde ta krása rychle pryč. My, kdyţ o sebe pečujeme, vypadáme dlouho mladší, neţ jsme,― dodává Huong Giang. Plné znění zpráv


NEPŘIBRALA JSI NÁHODOU?! A Vietnamky jsou také hodně štíhlé. Coţ je dáno jednak jejich fyziognomií, drobnými kostmi a především stravou, ve které dominuje zelenina. Štíhlou linii si bedlivě hlídají. Jak mi vysvětlily všechny zpovídané, má to logické vysvětlení: jsou malé a kila navíc na jejich postavě nevypadají dobře. „Vietnamky mají extrémně silnou vŧli, dokáţou si odepřít. Navíc moc nejedí sladké, to je kulturně dané, pečení sladkého u nás nemá tradici,― tvrdí Thu Trang. Udrţet si štíhlou linii vás navíc nutí okolí. Jste pod jeho velkým drobnohledem. „Potkáte třeba známou od maminky a ta se vás hned po pozdravu zeptá: Nepřibrala jsi náhodou?! I po porodu se očekává, ţe rychle zhubnete na pŧvodní váhu, dostanete od tetiček a babiček milion rad, jak to udělat,― vypráví Thu Trang, která vyrostla na omáčkách, šunkoflecích a řízcích. „Jako dítě jsem měla pár kilo navíc a na mé stavbě těla se to podepsalo. Kdybych vyrŧstala ve Vietnamu, byla bych menší a útlejší.― Bývalá miss Huong Giang by se snadno schovala za kmínek břízy, ale tvrdí mi, ţe v těhotenství nabrala neuvěřitelných dvaatřicet kilo. „Najednou jsem místo 48 kil váţila 80. A nikdo kromě rodičŧ a manţela mě nepoznával. Ale uţ týden po porodu jsem měla dole dvacet kilo.― Abych v tuhle chvíli nepropukla v závist, raději se ptám, jestli v kráse něco závidí Vietnamky nám. Dostávám sborovou odpověď: Dlouhé řasy! Thu Trang dodává ještě rŧţová líčka a Huong Giang oči. Aspoň nějaká spravedlnost. * NGUYENOVÁ HUONG GIANG (28) * Je první vicemiss evropské vietnamské soutěţe krásy * Má titul magistry, je vdaná a s vietnamským manţelem mají dvě děti * Myslí si, ţe české maminky vychovávají děti k větší samostatnosti, zatímco ty vietnamské jsou úzkostlivější a často dělají věci za své děti VE VIETNAMU SE KOLEM VÁS MOTÁ STRAŠNĚ MOC LIDÍ, ČLOVĚK NEMÁ SOUKROMÍ, A TO ANI NA TOALETĚ NA SVĚTĚ JSME DÍKY RODIČŦM A VYJADŘUJEME JIM ZA TO ÚCTU. KDYŢ MÁME NAROZENINY, DĚKUJEME JIM, PROTOŢE JE TO DEN, KDY NÁS MAMINKY BOLESTIVĚ PŘIVEDLY NA SVĚT. NGUYENHOANG LAN–MIMILAN(37) * Vystudovala Fakultu sociálních věd UK, její rodiče i bratr jsou akademičtí malíři * Má butik v Praze, ale její kolekce se prodávají i v Amsterodamu, Vídni či Mnichově * S českým manţelem má syna Lama (8) (5) a dceru Lili * Na vietnamské kultuře má nejraději poezii a jídlo Z PŘELIDNĚNÉ ZEMĚ DO SRDCE EVROPY * POČETNÁ MENŠINA: Po Slovácích a Ukrajincích patří Vietnamci k nejpočetnější menšině v Česku. Podle informací ministerstva vnitra bylo ke konci loňského roku k trvalému či přechodnému pobytu u nás přihlášeno přes 56 000 Vietnamcŧ. Často ţijí v pohraničních městech, jako je Cheb, Ústí, Karlovy Vary, Tachov. * POTOMCI DRAKA: Podle jedné z legend jsou Vietnamci potomci nebeského draka Ląc Long Quân a víly moří. Vietnamská socialistická republika se nachází v jihovýchodní Asii, hlavním městem je Hanoj a v zemi ţije 90 milionŧ obyvatel. * NA VLASTNÍ KŦŢI: Abyste poznali atmosféru Vietnamu a ochutnali jeho autentickou kuchyni, které propadla hlavně mladší a střední generace Čechŧ, nemusíte kupovat letenku. Udělejte si výlet do praţské Sapy, na internetu najdete řadu tipŧ, která místa tam neminout. Dobrým zdrojem jsou i blogy, doporučujeme například www.vietfoodfriends.cz či www. viet.cz PHAM BICH NGOC (27) * Narodila se v Hanoi, v Česku vystudovala práva, ale nakonec se našla v public relations * Je jedináček, coţ je ve Vietnamu velmi výjimečné * Rodiče se vrátili do Vietnamu, ona ţije v Praze s českým přítelem, ale do rodné země se vrací kaţdý rok * Z Vietnamu by do Česka ráda přenesla trochu teplého slunečného počasí a vstřícnost lidí VIETNAMKY JSOU NÁROČNÉ, ŢÁRLIVÉ A MAJETNICKÉ. JSOU TO PRINCEZNY, KTERÉ SE MUSÍ OPEČOVÁVAT. DO THU TRANG (25) * Studuje marketingovou komunikaci a PR na UK v Praze a pracuje v IT firmě * Na iDnes píše blog (do.blog.idnes.cz), kde představuje, jací Vietnamci jsou, jaké mají smýšlení a zvyky * Plné znění zpráv


Narodila se v Nam Dinh, její tatínek je bývalý policejní dŧstojník, maminka švadlenka * Její koníčky jsou marketingové a IT trendy, cestování, čtení, tancování a kultura Foto popis| Studentka Do Thu Trang Foto popis| Pracovnice v PR Pham Bich Ngoc Foto popis| Maminka na rodičovské Nguyenová Huong Giang Foto popis| Módní návrhářka Nguyen Hoang Lan neboli Mimi Lan Foto autor| foto: michaela dţurná Foto autor| FOTO: MICHAELA DŢURNÁ, STYLING: MICHAELA DŢURNÁ, KARIN ALEŠOVÁ, PRODUKCE: KARIN ALEŠOVÁ, PODĚKOVÁNÍ MIMI LAN ZA POSKYTNUTÍ MODELŦ LA FEMME MIMI O autorovi| text: Kristina Komŧrková, [email protected]

Česká centrální Blanka, slipy a naše děti 10.3.2015

reflex.cz

str. 00

Komentáře

Blanka. Úsměvná ukázka neschopnosti státu. Smutná ukázka naprosté neschopnosti státu. Lidé o ní vtipkují, smějí se jí, parodují ji. Baví se. Nadávají. Aby také ne, kdyţ po letech stavba za desítky miliard korun nefunguje. A to, prosím, jde jenom o obyčejný tunel. Obyčejný tunel! Celá republika, zleva doprava, odshora dolŧ, všichni nadávají. Nadávají na neschopnost státu dotáhnout do úspěšného konce plán postavit tunel. Obyčejný tunel! Já vím, ţe tunel pod Prahou není ţádná sranda. Sám si ani nedovedu představit, co všechno to obnáší. Ale o to víc mě překvapuje, ţe jsme v šoku, ţe to stát nezvládá. Stát je děsivě neefektivní instituce. Vidíme to kaţdý den. Teď zrovna vidíme, ţe stát nedokáţe postavit tunel. Jak je ale moţné, ţe mu věříme jinde? Jak nás vŧbec mŧţe napadnout, ţe stejná instituce, stejný stát, který není schopný postavit tunel Blanka, mŧţe vychovávat naše děti? Jak to, ţe víme, ţe stát nedokáţe postavit tunel, ale myslíme si, ţe dokáţe spravovat peníze? Jak to, ţe věříme autorŧm tunelu Blanka, ţe spravedlivě rozsoudí naše spory? Ţe ochrání náš majetek? I kdyţ si stát vezme do parády mnohem méně sofistikovaná odvětví, tak netuší, co má dělat. Stát nedokáţe centrálně naplánovat ani trh s toaletním papírem (i u nás) nebo slipy. Anebo jogurty. A násady na lopaty a krumpáče. Oblečení. A vŧbec cokoliv vás napadne. A kdyţ stát vyráběl sešity, tak jsme si je následně museli nalinkovat (coţ nekriticky a typicky líně převezli učitelé i přes revoluci do prakticky nijak nezměněného centrálně plánovaného školství současnosti). Jak mŧţe někdo věřit tomu, ţe centrální plánování najednou jako mávnutím kouzelného proutku dokáţe fungovat efektivně? Nebo ještě jinak - jak mŧţe někdo věřit tomu, ţe stát na jedné straně nedokáţe zajistit dostatek násad na krumpáče, ale nemá problém určit optimální mnoţství peněz v oběhu celé ekonomiky? Nebo ţe snad dokáţe naplánovat optimální počet absolventŧ technických oborŧ vysokých škol? Kdyţ ráno v krámu nejsou jogurty, kaţdý to vidí. Kdyţ vám dojdou slipy, víte to hned. Bez násady na lopatu nemŧţete pokračovat v práci. Ale co nám chybí, kdyţ stát špatně naplánuje úrokové sazby? Co se nás bezprostředně týká? Mimo masivních bublin, hospodářského cyklu a podobných radostí... Nic, co by se nás dotknulo druhý den ráno. A kdyţ naplánuje školství? Nejhorší, co se mŧţe stát, je nezaměstnanost mladých lidí. Problém? Samozřejmě, ale uţ jde o tak komplexní a na první pohled nejasné spojení, ţe se lidé spíše ke státu obrací, aby jim pomohl, neţ aby mu spílali za špatný plán. Jednoduše řečeno, kdyţ stát plánuje výrobu zboţí okamţité spotřeby, vidíme jeho neschopnost okamţitě. Kdyţ plánuje budoucnost našich dětí, výsledky vidíme aţ o generaci později.



Do toho všeho pak čas od času přijde nějaká ta Blanka. Jako z čistého nebe rozčísne mlhu akademických diskuzí a nastaví reflektory na skutečnou příčinu problému. Stát je neschopná bestie. Bestie, která nedokáţe postavit tunel, ale uzurpuje si monopol na výchovu našich dětí, tvorbu peněz, právo a bezpečnost. Přál bych si, aby se Blanka stala symbolem. Symbolem neschopnosti státu. Symbolem neschopnosti jakéhokoliv centrálního plánování, absence ziskŧ a ztrát, neexistujících trţních cen a podnikatelského objevování. Abychom centrální bance začali říkat Česká národní Blanka. Abychom si za kaţdým „Stát zařídí― představili Blanku. Jo, a pokud nutně chcete, aby stát něco plánoval, tak ať jsou to, prosím, jenom ty slipy. Autor vystudoval Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze a Fakultu sociálních věd UK. Je předsedou Ludwig von Mises Institutu pro Českou a Slovenskou republiku, doktorandem na Katedře ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE a přednáší ekonomické předměty na Vysoké škole finanční a správní a několika dalších školách. Text byl pŧvodně zveřejněn na www.mises.c

URL| http://www.reflex.cz/clanek/62743/ceska-centralni-blanka-slipy-a-nase-deti

Průzkum: Rusů se nebojíme, Američany nechceme 11.3.2015

Českolipský deník str. 12 JAN DRAHORÁD

Česká republika

Praha – Mezinárodní politika, dění na Ukrajině a postup Američanŧ rozděluje českou společnost. Zvláště dvojaký je pohled na ochranu České republiky,Maďarskaa Gruzie ze strany Spojených státŧ amerických, jak o ní informoval portál DefenseNews.com. Ten minulý týden napsal, ţe by americké jednotky mohly pořádat manévry a společný výcvik i na našem území. Podle agentury SANEP se proti podpoře operace Atlantic Resolve vyslovilo šest z deseti respondentŧ, pro by naopak byla více neţ třetina. Většina (60,3 procenta vzorku) lidí se ohroţena Ruskou federací necítí. „Je to výsledek pŧsobení současné vlády, Rusko bylo vhodný obchodní partner,― řekl včera regionálnímu Deníku politolog Rudolf Kučera, podle kterého je v současném osazenstvu Strakovy akademie několik lidí, kteří jsou jasně proruští. „Jde o konzistentní postoj,― dodal odborník, podle nějţ se mezi tyto lidi mŧţe počítat ministr obchodu a prŧmyslu Jan Mládek (ČSSD) nebo i prezident Miloš Zeman. Ten se sice nedávno vyjádřil, ţe by mu cvičení členských státŧ Severoatlantické aliance na území České republiky nevadilo, nicméně dlouhodobě je přátelsky nakloněn Kremlu. „Dá se to demonstrovat i na setkání s oligarchou Vladimirem Jakuninem,― poznamenal Rudolf Kučera. Nemáme rádi boje Vedoucí katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Kryštof Kozák si nemyslí, ţe by českým občanŧm vadila přítomnost Američanŧ jako takových. Proti přítomnosti amerických vojsk se ale v prŧzkumu vyslovilo 64 procent dotázaných. „Vlastně to aţ tak nesouvisí s USA, ale s vnitřním problémem české společnosti. Barack Obama je stále relativně populární, určitě víc, neţ byl ve své době George W. Bush,― pravil vedoucí katedry. Češi jsou však podle tradičně antimilitarističtí. „Je potřeba se Rusku jednotně postavit, ale není třeba budovat barikády na praţském Proseku a stavět se k problému vojensky,― vysvětlil Kozák. „To, ţe by v dohledné době mohly přijet do Prahy ruské tanky, je nesmyslné. Pouze alarmisté rozviřují tyto představy,― dává mu za pravdu i politolog Kučera. Otázka strachu z Ruské federace je ale podle Kozáka špatně poloţená. Ohroţení nemusí být pouze vojenské, ale i ekonomické či sociopolitické. Například postoj a samotná osobnost Vladimira Putina mŧţe inspirovat k popírání západních principŧ demokracie, k centralizaci moci a vládě pevné ruky. Kam se přiklonit? Plné znění zpráv


Lidé, kteří ruské zájmy na území České republiky podporují, by se měli podle Kozáka jasně identifikovat a potom podle podpory obyvatelstva porazit či podpořit ve volbách. „Pokud by se začalo rozhodovat o příklonu spíše k Evropě, nebo k Rusku, byla by široká podpora pro evropské směřování jasná a zřejmá,― domnívá se Kozák. Součástí prŧzkumu SANEP byla i otázka, jak se Češi staví k petici, která má ve svém názvu i zvolání, ţe se nenecháme zatáhnout do třetí světové války a ţe ţádné americké vojáky na území České republiky nechceme. Podporu těmto myšlenkám vyjádřilo 58,5 procenta respondentŧ. „To je naprosto absurdní postoj,― komentuje Kučera. Zájmy šéfa ANO Otázkou zŧstává směřování hnutí ANO. Jeho vedení se v posledních dnech vyjádřilo pro celistvost Ukrajiny, přirovnalo rozdělení na dvě země k situaci Československa v roce 1938. „Andreje Babiše zajímají trochu jiné věci neţ osudy lidí na východě Ukrajiny,― vysvětluje si sbíráním politických bodŧ postup druhého největšího vládního uskupení Kozák. Podle Kučery směřují Babišovy ekonomické zájmy do západní Evropy, zejména do Německa, a jeho podpora evropských postojŧ je logická. Obrázek Foto popis| Region| Severní Čechy Stejná zpráva vyšla také v dalších 45 titulech.

Obavy pobaltských států z ruské agrese 11.3.2015

ČRo Plus

str. 01

19:10 Radiofórum

redaktor -------------------Dnešní debatu s vámi posluchači věnujeme obavám pobaltských státŧ z ruské agrese. Jsou oprávněné? Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Pobaltské země dávají najevo aţ strach. V nedávných estonských volbách propadli promoskevští centristé, Litva vydala informační manuál pro přeţití v případě války a diskutuje o znovuzavedení povinné vojenské sluţby. A i v Lotyšsku se hovoří například o hybridní válce. Ruská propaganda prý podporuje vznik tamní Latgalské lidové republiky. Jak pravděpodobné je opakování scénáře z východní Ukrajiny? Je invaze Ruska do Pobaltí scifi nebo, reálná moţnost? Právě v Lotyšsku se na začátku týdne vylodila těţká technika armády Spojených státŧ. Cílem má být demonstrace jednoty a odrazení Ruska od případných akcí proti pobaltským zemím. Pentagon současně oznámil chystané cvičení. Hrozí ozbrojený střet mezi ruskou armádou a vojsky USA či NATO? Dojde na otestování článku 5 spojenecké smlouvy? Právě na toto téma budeme hovořit v dnešním Radiofóru. Dobrý večer přeje Lucie Vopálenská. A poněvadţ jde o pořad určený především našim posluchačkám a posluchačŧm, tak si, prosím, poznamenejte telefonní číslo, pokud nám budete chtít zavolat sem do studia na Vinohradech. Je to 221552755. Opakuji 221552755. Za chvilinku dostanete prostor. Ale v tuto chvíli uţ srdečně vítám dnešního hosta, kterým je pan Luboš Švec z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialista právě na Pobaltí. Dobrý večer a díky, ţe jste přišel. Luboš ŠVEC, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialista na Pobaltí -------------------Dobrý večer. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------A zároveň uţ po telefonních linkách zdravím naše první diskutující z řad posluchačŧ. A jsou to pan Milan Březina. Hezký večer. Plné znění zpráv


Milan BŘEZINA, diskutující -------------------Dobrý večer. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------A také pan Ladislav Harvánek. Vítejte ve vysílání. Ladislav HARVÁNEK, diskutující -------------------Dobrý večer. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------A právě na vás dva, pánové, po telefonních linkách, se obracím nejprve s takovou osobní, čistě lidskou otázkou. Bojíte se ozbrojeného konfliktu v Pobaltí? Čtete zprávy o tamním dění s obavami, se strachem, co bude, anebo jste relativně v klidu? Tak a zeptám se pana Březiny, pardon. Milan BŘEZINA, diskutující -------------------Tak já se v kaţdém případě bojím a je mi líto, ţe americký prezident na své poslední návštěvě v Pobaltí jasně neřekl, ţe na hranici mezi Pobaltím a Ruskem se nachází červená čára její, která dělí, která nás dělí, která dělí globální mír od globální války. A překročí-li Putin tuto čáru, tak se bude nacházet ve válce s Kanadou, Spojenými státy, Evropou a ve válce bude i Česká republika, a protoţe vstupuje v platnost článek 5 Atlantické smlouvy. A myslím si, ţe to je velmi závaţná situace. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------No ale vy jste řekl, ţe se obáváte a ţe vlastně vás mrzí, ţe to pan prezident Obama nějak nezmínil. Ale je to podle vás potřeba nějak stále opakovat a zmiňovat, kdyţ ten článek máme? Milan BŘEZINA, diskutující -------------------Naprosto jasně, protoţe Ukrajina zaplatila velmi vysokou cenu za 2 věci, které my dneska víme. My známe 2 věci. My známe Putinovy cíle a známe jeho prostředky. Jeho cílem je obnovení sovětské říše, moţná i obnovení sovětského impéria. Jestliţe chce obnovit sovětské impérium, tak to zahrnuje i Českou republiku, Slovensko, Polsko, Maďarsko a tak dále. A prostředky. Prostředkem Putinovým je hybridní válka za pomoci ruských menšin. Hybridní válka je nefér válka, která počítá s tím, ţe vysadí neoznačené vojáky na cizím území, kteří tedy pomohou provést za, ve spolupráci s místními menšinami převrat a destabilizovat zem. Nyní to víme, Ukrajinci za to zaplatili. A takţe aspoň jsme připraveni. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Říká Milan Březina. Zŧstaňte, prosím, na telefonu. A já poprosím o názor pana Ladislava Harvánka, ten asi bude nesouhlasit, předpokládám. Vy také máte obavy z ozbrojeného konfliktu v Pobaltí a z invaze Ruska konkrétně do některé nebo některých z těchto zemí? Ladislav HARVÁNEK, diskutující -------------------Já si myslím, ţe ta obava je trošku přehnaná, ţe Rusko dobře ví, jaké jsou jeho moţnosti a co si mŧţe dovolit. A myslím si, ţe akce, která teda byla na Ukrajině, i kdyţ k tomu mám rŧzné výhrady, je něco úplně jiného, jako si znepřátelit polovinu světa. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka --------------------



Děkuji. Také zŧstaňte, prosím, na lince. Jak uţ jsem zmínila v úvodu, pobaltské země skutečně vyjadřují silné obavy. Pane Šveci, na kolik jsou podle vás ty obavy oprávněné a pochopitelné, viděno očima z Pobaltí? Přeci jen, proč dochází k tomu, ţe vychází příručka Jak se chovat za války a proč Litva obnovuje brannou povinnost? Luboš ŠVEC, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialista na Pobaltí -------------------Já souhlasím s tím, ţe situace je skutečně váţná, ale na druhé straně jsou zde dosti velké rozdíly. Pobaltské státy jsou členy Evropské unie, jsou členy NATO. A oni v současné situaci samozřejmě reagují na vývoj na Ukrajině, na ruskou agresi. A připravují se pro tento moţný scénář. Ale situace v nich je odlišná od Ukrajiny. Samozřejmě nezáleţí tak ani na pobaltských státech samých, na situaci v nich jako na skutečně záměru agresora jít do konfliktu. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------A povězte, pane Šveci, v čem je tedy ta situace na rozdíl od Ukrajiny jiná a v čem je naopak podobná? Připomenu, všechny 3 státy mají početné ruské menšiny, i kdyţ Litva nejmenší z nich. Tam to moţná aţ takový problém nebude. Ale pokud jde o Lotyšsko a Estonsko, platí, ţe, platí například, ţe příhraničí vypadá etnicky v podstatě podobě jako před vypuknutím konfliktu třeba Luhanská oblast na východě Ukrajiny? Luboš ŠVEC, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialista na Pobaltí -------------------Tam je rozdíl v tom, ţe pro lotyšské nebo estonské Rusy Rusko není takovým sociálním magnetem jako pro Rusy ţijící na Ukrajině, kdy, nebo na Krymu kdysi spojovali s připojením k Rusku zlepšení své sociální situace. Ale samozřejmě v případě konfliktu tak je to kritérium, které je, mŧţe být vedlejší, kdy prostě dotyčný agresor mŧţe destabilizovat situaci, vyuţít nacionalistickou rétoriku a vysláním, vysláním teroristických skupin ovlivňovat situaci, destabilizovat ji, pokusit se, pokusit se o provedení referend pod svou kontrolou, ať uţ to jsou fiktivní referenda, nebo prostě rŧzné proklamace, vytvoření rŧzných vzdorovlád. V tom současná ruská politika má uţ praxi. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Praxi a asi i úspěchy bychom mohli říci. Luboš ŠVEC, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialista na Pobaltí -------------------Chtěl bych říci, ţe to vlastně není jenom záleţitost ruské politiky, ale i sovětská politika v tomhle tom směru vykazovala značné úspěchy, ať uţ to bylo třeba při anexi pobaltských státŧ v roce 1940, útoku proti Finsku. No a kdyţ si vemete scénáře zásahu v Maďarsku proti maďarskému povstání v 56. roce, nebo okupace Československa v roce 68, tak tady určitá tradice a zkušenost uţ je. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Proto jsou ty obavy pobaltských zemí asi vcelku pochopitelné a skutečně opodstatněné a neměli bychom je brát na lehkou váhu. Ale, pane Šveci, vy jste zmínil nacionalismus, který by třeba právě nějací takoví škodiči mohli vyuţít. Jak silné jsou třeba ty separatistické tendence, pokud o nich mŧţeme mluvit? Vy jste přeci řekl, ţe v Estonsku a v Lotyšsku neplatí to, co na Ukrajině, ţe tam je zkrátka vyšší ţivotní úroveň. Ruské menšiny nebo příslušníci těch ruských menšin by pravděpodobně netouţili stát se součástí Ruské federace. Aspoň tak jsem to pochopila. To znamená, jak si mám představit právě tu destabilizaci na nějakém konkrétním případě? Ten nacionalismus, nebo nějaké rozmíšky? Zkuste to přiblíţit, prosím. Luboš ŠVEC, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialista na Pobaltí -------------------Já si myslím, ţe v tomhle případě ale skutečně nemusí záviset na mínění místních obyvatel, ale stačí vyuţít obdobný scénář - vyslání teroristických skupin, destabilizovat situaci, vyvolat pocit ohroţení, proklamace, ţe Rusko přijde na pomoc ohroţeným Rusŧm, ţe je osvobodí, vytvoření rŧzných takových těch vzdorovlád. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


A jak je to reálné? Luboš ŠVEC, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialista na Pobaltí -------------------To je záleţitost Ruska, daleko více Ruska neţ, neţ místních Rusŧ. Zmiňovala jste, zmiňovala jste separatismus v Pobaltí, ale v současné době ţádný separatismus tam není zastoupen, ţádná politická strana nemá ve svém programu, ruská tedy, připojení k Rusku. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Takţe kdyţ se třeba na internetu objeví články o Latgalské oblasti v Lotyšsku, kterou údajně ruská propaganda chce skutečně změnit na takzvanou Latgalskou lidovou republiku, tak je to propaganda nějaká? Je to nějaká kachna? Luboš ŠVEC, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialista na Pobaltí -------------------To je, to je záleţitost propagandy. Není pro to ţádný historický precedent, je to oblast, kde ţijí nejen Rusové, ale také Lotyši. Je to oblast, která je z lotyšských oblastí nejméně rozvinutá. Ale stačí se podívat přes hranice a zjistíte, ţe ruští sousedé jsou na tom daleko hŧře neţ v Latgalsku. Nedávno se objevily mapy Pobaltí, kde byla zachycena Latgalská republika separátní jako 4. pobaltská republika. Místní, představitelé místní samosprávy se k těmto mapkám vyjádřili, ţe to jsou mapky, které nepřicházejí z Latgalska, ale buďto z Rigy, anebo ze zahraničí. Na internetu se objevují rŧzné články, objevují se, začaly se objevovat i symboly Latgalska, vlajky Latgalska. No, vlajka Latgalska vznikla zhruba před 5 lety, takţe to je záleţitost zcela nová a umělá. Tento region nebyl ţádnou samostatnou jednotkou. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------A tušíte, odkud se to bere? Luboš ŠVEC, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialista na Pobaltí -------------------Ano, ano, je to samozřejmě součást ruské propagandy. Já si myslím, ţe mnohem závaţnější ... Lotyšsko je bezesporu asi nejslabším článkem v tom řetězci pobaltských státŧ. Je zde největší ruská menšina, největší ruský i hospodářský vliv, který se ... Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Takţe i obava o Lotyšsko by měla být nejvyšší vlastně nebo je. Luboš ŠVEC, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialista na Pobaltí -------------------Ale co se týče Latgalska, tam je, mŧţeme ho zmínit jako jedno z ohnisek. Myslím, ţe mnohem závaţnější problém mŧţe být, mŧţe být v Estonsku v otázce Narvy, to je pohraniční město, kde je většina ruského obyvatelstva. A vyvolat nepokoje v Narvě, vlastně to je, nemá takovou rozlohu jako region Latgalska, je to vlastně město, kde stačí přejít řeku, most. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Ano, tam, jestli se nepletu, tak právě v Narvě ještě, v sousedním městě, tam v minulosti v 90. letech ruská menšina si udělala referendum právě o autonomii, ale nakonec bylo, nebylo akceptováno. Ústavní soud dokonce to pak zrušil, tak se přizpŧsobili, ale uţ tam ty snahy v minulosti byly. Luboš ŠVEC, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialista na Pobaltí -------------------Ano, pokusili se uspořádat referendum o teritoriální autonomii. Jináč menšiny v Estonsku mají moţnost vyuţívat personální autonomii, ale nikoli teritoriální, ţe jo. Tak to bylo, toto referendum bylo odmítnuto. Další fakt, na který bych chtěl upozornit, je to, ţe Estonsko s Ruskou federací podepsalo pohraniční smlouvu před rokem, ale tato smlouva nebyla dosud ratifikována. Plné znění zpráv


Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Takţe smlouva je na papíře, ale není podepsaná. To znamená neplatí. Luboš ŠVEC, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialista na Pobaltí -------------------Zaslechl jsem nebo dočetl jsem se teďkon nedávno, ţe ruská vláda poslala k Putinovi ţádost o schválení, ţe jo, a vlastně potom by tato smlouva měla být předloţena Dumě v ratifikaci. V estonském parlamentu tato smlouva prošla 1. čtením, ale její ratifikace bude souviset s tím, se souběţným ratifikováním v Rusku. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Ještě, pane Šveci, já hned dám za minutu příleţitost zase našim hostŧm na telefonu, ale přeci jen, vy jste zmínil, ţe asi nejslabším článkem je Lotyšsko. Na druhou stranu v Estonsku je spíš třeba moţné si představit, ţe by, ţe by se o autonomii moţná snaţila, snaţilo to město Narva nebo tato oblast, to znamená, my novináři někdy klademe takové jako strašně zjednodušující otázky, tak se za to omlouvám, ale kdybyste měl hypoteticky říct právě místo, zemi konkrétní v Pobaltí a konkrétní místo, kde si myslíte, ţe by eventuelně mohlo k nějaké invazi dojít, tak kde by to bylo? Luboš ŠVEC, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialista na Pobaltí -------------------Tak je to Narva samozřejmě. Mŧţe to být Latgalsko. V případě Lity, v Litvě ţije poměrně zanedbatelná ruská minorita, zhruba něco pod 6% obyvatelstva. Ovšem třeba Rusové tvoří třetinu obyvatelstva v Klaipedě, která souvisí s Kaliningradskou oblastí a kde je v současné době ... Klaipeda je jediným přístavem Litvy, v současné době je tam i norský terminál na zkapalněný plyn, takţe je to vlastně prostředek, je to okno do světa, je to zpŧsob, jak umenšit energetickou závislost na Rusku. Ale to mŧţe být skutečně vedlejší a nepříliš pravděpodobný cíl. Myslím, ţe největší moţné ohnisko představuje Narva. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Říká ... Luboš ŠVEC, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialista na Pobaltí -------------------I z hlediska vojenského, vojenské okupace. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Říká Luboš Švec z Institutu mezinárodních studií. A já se obracím po telefonu na naše hosty. Díky, ţe jste zatím vydrţeli. Pane Březino, začnu u vás. Jak hodnotíte vlastně to, ţe od předvčerejška, pokud se nepletu, v Lotyšsku je přítomna těţká technika americké armády? Bylo to prezentováno jako snaha o odrazení, odstrašení Ruské federace, aktivit Kremlu směrem do pobaltských zemí. Jak to vy hodnotíte? Milan BŘEZINA, diskutující -------------------V kaţdém případě pozitivně. A dokonce bych navrhoval, aby Česko nabídlo pobaltským zemím naše Gripeny na ostrahu hranic. Ty uţ tam stejně létaly, protoţe pobaltské země nemají nadzvukové letectvo. A jinak bych podotknul, ţe pobaltské země mají obrovskou tradici ve velmi statečném odboji proti sovětským invazorŧm. Tam se totiţ bojovalo v lesích ještě 10 let po skončení 2. světové války, coţ tady u nás komunisté tutlali. A jinak mohu jenom uzavřít tím, ţe známe to heslo Chceš-li mír, připravuj se na válku. A podle toho bychom se měli řídit. Já jsem v přípravě na tento večer si prohlédl nebo přečetl Haagskou konvenci o vedení pozemní války z 18. 10. 1907. To je 108 let starý dokument, který stále platí. A tam šlo o ty zelené muţíky. A v této konvenci jsou definována všechna práva účastníkŧ válek. Ale pro zelené muţíky tam není nic. Oni tito lidé bez hodnostního státního a vojskového označení ţádná práva nemají. Mohou být tedy plošně likvidováni a nemohou se spoléhat na to, aby se s nimi zacházelo jako se zajatci. A to bychom si měli zapamatovat. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Tolik Milan Březina. Pane Březino, velmi pěkně vám děkuju za váš názor a za čas, který jste věnoval dnešnímu Radiofóru. Díky a někdy na slyšenou. Milan BŘEZINA, diskutující -------------------Na slyšenou. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------A ptám se ještě i pana Ladislava Harvánka. Jak vy pohlíţíte na vojenskou přítomnost, na zvýšenou momentálně, aktuálně zvýšenou vojenskou přítomnost vojsk Spojených státŧ amerických v Lotyšsku? Ladislav HARVÁNEK, diskutující -------------------Tak Lotyšsko je samozřejmě naprosto suverénní stát, je členem Severoatlantické aliance a je jeho výsostným právem, koho na svém území strpí, nebo nestrpí. A pokud jde o to, ţe teda tam ta jejich vojska jsou, je to určitým zpŧsobem dráţdění tygra, protoţe jak jsem zmiňoval ve svém příspěvku, tohle to byla zájmová zóna carského Ruska i Sovětského svazu. A myslím si, ţe bychom spíš měli hledat cesty k dohodě neţ k nějaký konfrontaci. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Děkujeme za názor, pane Harvánku. Velice vám děkujeme, ţe jste nám i napsal a i se účastnil dnešního vysílání. Hezký večer. Na slyšenou. Ladislav HARVÁNEK, diskutující -------------------Na shledanou. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Tak, pane Šveci, jak vy to vnímáte, abych tu otázku poloţila i vám? Je to dráţdění tygra, anebo opravdu skutečně správný postup, jak aspoň trochu odstrašit? Luboš ŠVEC, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialista na Pobaltí -------------------Američtí vojáci tam nebyli umístěni, nevylodili se v Lotyšsku, je jich ostatně jenom 3 tisíce, s cílem podniknout agresi do Ruska. Ale skutečně mají plnit odstrašující funkci. Je to dŧleţitý signál, ţe Pobalťané nejsou sami. Tahle ta síla mŧţe stačit být vyjádřením tedy zájmu, mŧţe pŧsobit jako ..., mít odstrašující efekt, ale na druhé straně v případě ruské invaze by to byla síla nedostatečná. Jenom si vemte, ţe nedaleko od estonských lotyšských hranic v Pskově je umístěna ruská desantní divize výsadkářská, která má zkušenosti, byla nasazena v Jiţní Osetii, připravovala anexi Krymu a byla nasazena, její jednotky, i do bojŧ na východní Ukrajině. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Čili kolem a kolem, neděje se v zásadě nic moc výrazného. Rozumím tomu dobře? Protoţe v Pobaltí americké jednotky nebo jednotky NATO tam rŧzně rotují, přítomné tam jsou a v zásadě tedy to je takové řinčení zbraní, které prostě mělo by odradit, ale nemusí mít aţ takový úplně reálný účinek. Luboš ŠVEC, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialista na Pobaltí -------------------V Pobaltí proběhla celá řada vojenských cvičení. Je otázka, je otázka, samozřejmě lze to interpretovat jako spirálu rozvíjejících se vzájemných opatření a protiopatření, ale v tomto případě to je síla, která je naprosto nepostačující pro nějaký útok proti Rusku. Jako to je ... Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Děkujeme. A dovolali se nám uţ další posluchači, takţe dobrý večer, zdravím pana Praţáka. posluchač -------------------Dobrý večer, Praţák, Jirny. Tak já si především myslím, ţe kvŧli 3 pobaltským zemím, kvŧli Slovákŧm a nám by NATO do konfliktu s Rusem nešlo. Ale je tady Polsko, je tady úplně jiná geopolitická situace jak ve 68. Praha sice není ani o metr dál, ale tenkrát 3/4 našich hranic byly obšancovaný ruskejma tankama. My s nima teď nemáme hranici, přes tu nudli slovenskou by se dostávaly velice, i kdyby měly i Maďarsko, velice těţko. A za Poláky NATO pŧjde do války. To jsem přesvědčenej. A stejně jako začala 2. světová válka aţ po napadení Polska. Polsko má teďka ve světě sakra jinej, ve světě sakra jinej zvuk neţ my a nemŧţeme se divit, kdyţ sledujeme vnitřní politiku a jejich politiku, prostě máme, jako ochrannej štít máme Polsko. Nevěřím, ţe by NATO nechalo Polsko bejt. Takţe pokud Rus by si troufl na Polsko, tak by z toho byl setsakramentskej mazec a to si Rus netroufne. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------A na Pobaltí? posluchač -------------------Na Pobaltí mám obavy, ţe právě ... Sice, jak říkal ten pán tam předtím, vědí, kde je nějaká hranice, nebudou přece jenom provozovat, ale já si myslím, ţe ... No, mám obavy, ţe Pobaltí by mohli dostat. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Děkujeme vám, pane Praţáku. Díky za názor. A prosím dalšího posluchače na vedlejší lince. posluchač -------------------Dobrý večer, tady Josef. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Á, dobrý večer. redaktor -------------------Prosím vás, kdyţ to tak poslouchám, to tak abych uţ nespal, víte? Ono je zapotřebí strašit lidi. Kdyţ někdo počítá s válkou, aby zaţehnal krizi, musí nejdřív naznačit nepřítele a spojit se v pakty. To všechno bychom uţ měli. Ještě kdo provede nějakou provokaci? Tak to dělali nacisté. Ten svět uţ dávno si rozdělili evropští monarchové s ruským carem. Kdo okupoval celou Afriku, Ameriku, většinu v Asii a dnešní ... Dnes křičí o agresi na Krymu. V únoru tam kdosi /nesrozumitelné/ ţe Rusko okupovalo Aljašku. Kdo jim to dal, ţe to za pár dolarŧ prodali Spojeným státŧm? Prosím vás, co vy to tam vykládáte za nesmysly? Já kdybych měl čas, tak vám tohle všecko vysvětlím takhle. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Pane Josefe ... Tak nám to vysvětlete třeba písemně, jo, děkujeme. Mějte se moc hezky. Hezký večer. Tak děkujeme, ţe nám píšete. Právě jsem na to myslela, ať uţ přes webovou stránku naší stanice nebo přes facebookový profil. Pan Michal třeba píše, ţe Rusko nebojuje z plezíru, boj je mu řešením vnitřního rozkladu. Jiří Pravda píše, ţe moţné je vše, kdyţ Vladimir Putin něco jiného říká, něco jiného dělá. Pan Kropáček doufá, ţe mocní si zachovají chladnou hlavu. Pokud ne, je s námi všemi amen. Za všechny ohlasy děkujeme. Pane Šveci, kolem a kolem na závěr, vychází podle vás, je to taková spekulace, prezidentu Putinovi jeho politika, kdyţ zamířil na Západ, de facto docílil toho, ţe se americká vojska ještě o fous více nasunula do Lotyšska, do Pobaltí. Nezní to moc jako úspěch. Luboš ŠVEC, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialista na Pobaltí -------------------Plné znění zpráv


Na Ukrajině mu jeho politika vyšla. Co se týče Pobaltí, tak první výhrŧţky se objevovaly uţ v první polovině 90. let poté, co pobaltské státy obnovily svou nezávislost. Jako jeden z prvních adresoval řadu výhrŧţek Vladimir Ţirinovskij, který samozřejmě v nich pokračuje i nadále. Ale tyto výhrŧţky měly za následek to, ţe pobaltské státy o to intenzivněji začaly usilovat o zabezpečení své bezpečnosti a podařilo se jim stát se i členy NATO, coţ na začátku 90. let si ještě nikdo nepředstavoval. Je to otázka samozřejmě tedy akce a reakce, nátlaku velmoci na slabšího, který hledá samozřejmě zajištění své bezpečnosti v nějakém druhu kolektivní bezpečnosti. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Tak takové bylo dnešní Radiofórum. Za návštěvu ve studiu a za všechny informace a názory děkuji panu Luboši Švecovi z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Díky a na slyšenou. Luboš ŠVEC, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, specialista na Pobaltí -------------------Děkuji za pozvání. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Od mikrofonu se loučí a příjemný zbytek večera nejlépe ve společnosti Českého rozhlasu Plus přeje Lucie Vopálenská. A zítra se mŧţete těšit na Markétu Ševčíkovou a diskusi o lidských právech. Právě totiţ končí mezinárodní filmový festival Jeden svět. Tak se mějte moc hezky.


denik.cz

str. 00

Z domova

Praha /INFOGRAFIKA/ – Mezinárodní politika, dění na Ukrajině a postup Američanŧ rozděluje českou společnost. Zvláště dvojaký je pohled na ochranu České republiky, Maďarska a Gruzie ze strany Spojených státŧ amerických, jak o ní informoval portál DefenseNews.com. Ten minulý týden napsal, ţe by americké jednotky mohly pořádat manévry a společný výcvik i na našem území. " Podle agentury SANEP se proti podpoře operace Atlantic Resolve vyslovilo šest z deseti respondentŧ, pro by naopak byla více neţ třetina. Většina (60,3 procenta vzorku) lidí se ohroţena Ruskou federací necítí. „Je to výsledek pŧsobení současné vlády, Rusko bylo vhodný obchodní partner," řekl včera regionálnímu Deníku politolog Rudolf Kučera, podle kterého je v současném osazenstvu Strakovy akademie několik lidí, kteří jsou jasně proruští. „Jde o konzistentní postoj," dodal odborník, podle nějţ se mezi tyto lidi mŧţe počítat ministr obchodu a prŧmyslu Jan Mládek (ČSSD) nebo i prezident Miloš Zeman. Ten se sice nedávno vyjádřil, ţe by mu cvičení členských státŧ Severoatlantické aliance na území České republiky nevadilo, nicméně dlouhodobě je přátelsky nakloněn Kremlu. „Dá se to demonstrovat i na setkání s oligarchou Vladimirem Jakuninem," poznamenal Rudolf Kučera. Nemáme rádi boje Vedoucí katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Kryštof Kozák si nemyslí, ţe by českým občanŧm vadila přítomnost Američanŧ jako takových. Proti přítomnosti amerických vojsk se ale v prŧzkumu vyslovilo 64 procent dotázaných. „Vlastně to aţ tak nesouvisí s USA, ale s vnitřním problémem české společnosti. Barack Obama je stále relativně populární, určitě víc, neţ byl ve své době George W. Bush," pravil vedoucí katedry. Češi jsou však podle tradičně antimilitarističtí. „Je potřeba se Rusku jednotně postavit, ale není třeba budovat barikády na praţském Proseku a stavět se k problému vojensky," vysvětlil Kozák. Plné znění zpráv


„To, ţe by v dohledné době mohly přijet do Prahy ruské tanky, je nesmyslné. Pouze alarmisté rozviřují tyto představy," dává mu za pravdu ?i politolog Kučera. Otázka strachu z Ruské federace je ale podle Kozáka špatně poloţená. Ohroţení nemusí být pouze vojenské, ale ?i ekonomické či socio-politické. Například postoj ?a samotná osobnost Vladimira Putina mŧţe inspirovat ?k popírání západních principŧ demokracie, k centralizaci moci a vládě pevné ruky. Kam se přiklonit? Lidé, kteří ruské zájmy na území České republiky podporují, by se měli podle Kozáka jasně identifikovat a potom podle podpory obyvatelstva porazit či podpořit ve volbách. „Pokud by se začalo rozhodovat o příklonu spíše k Evropě, nebo k Rusku, byla by široká podpora pro evropské směřování jasná a zřejmá," domnívá se Kozák. Součástí prŧzkumu SANEP byla i otázka, jak se Češi staví k petici, která má ve svém názvu i zvolání, ţe se nenecháme zatáhnout do třetí světové války a ţe ţádné americké vojáky na území České republiky nechceme. Podporu těmto myšlenkám vyjádřilo 58,5 procenta respondentŧ. „To je naprosto absurdní postoj," komentuje Kučera. Zájmy šéfa ANO Otázkou zŧstává směřování hnutí ANO. Jeho vedení se ?v posledních dnech vyjádřilo pro celistvost Ukrajiny, přirovnalo rozdělení na dvě země k situaci Československa v roce 1938. „Andreje Babiše zajímají trochu jiné věci neţ osudy lidí na východě Ukrajiny," vysvětluje si sbíráním politických bodŧ postup druhého největšího vládního uskupení Kozák. Podle Kučery směřují Babišovy ekonomické zájmy do západní Evropy, zejména do Německa, a jeho podpora evropských postojŧ je logická. JAN DRAHORÁD"

URL| http://www.denik.cz/z_domova/pruzkum-rusu-se-nebojime-americany-nechceme-20150310.html

Matka Krnáčová: Ve výchově Stropnického se stala chyba 11.3.2015

echo24.cz

str. 00 Domov, Krátké zprávy, Homepage Jan Kálal

Praţská primátorka Adriana Krnáčová (ANO) vlepila políček svému náměstkovi Matěji Stropnickému (SZ). Chybí mu prý pokora, zkušenosti a někde v jeho výchově se stala chyba, uvedla v rozhovoru pro deník E15. Otcem náměstka je přitom ministr obrany Martin Stropnický (ANO), který za Babišovo hnutí vede resort obrany. Praţská primátorka Adriana Krnáčová (ANO) vlepila políček svému náměstkovi Matěji Stropnickému (SZ). Chybí mu prý pokora, zkušenosti a někde v jeho výchově se stala chyba, uvedla v rozhovoru pro deník E15. Otcem náměstka je přitom ministr obrany Martin Stropnický (ANO), který za Babišovo hnutí vede resort obrany. Měl by Matěj Stropnický zŧstat na svém místě, nebo odejít? Primátorka Krnáčová se rozhodla při dotazu pro následující reakci: „Odpovím jako matka: někde v jeho výchově se stala chyba. Má nedostatek pokory, zkušeností. Pro mě je velice těţké mu něco vysvětlovat. Řízení magistrátu není sport nějakého aktivisty. To je práce na celý úvazek.― Deník ECHO24.cz chtěl na vyjádření Krnáčové získat náměstkovu reakci. Odpověděl ale jen tolik, ţe výrok dosud nečetl. Bez reakce zatím nechal slova kolegyně z hnutí i ministr obrany, kterému syn v minulosti vyčítal, ţe se rozhodl nastoupit k šéfovi ANO Andreji Babišovi. Sám pak ale loni před komunálními volbami s Babišem vyjednával o podpoře na Praze 3. Čtěte také: Stropnický: S Babišem jsem měl dohodu. Dluh uţ jsem splatil Stropnický je ve svých 31 letech náměstkem pro územní rozvoj a územní plán. Koalice ANO, ČSSD a Trojkoalice nyní absolvovala 30denní dohadovací řízení kvŧli tomu, ţe Stropnický hlasoval odlišně při zakázce o Plné znění zpráv


odpadu. Věc skončila bez jasného výsledku a kaţdá ze stran nyní mŧţe teoreticky z koalice odejít, nikdo z partnerŧ to ale zatím neoznámil. Čtěte také: Problém Matěj Stropnický. Rozpadne se praţská koalice? Angaţmá Stropnického ve vedení města v minulosti zpochybňovali i jeho kolegové z Trojkoalice – především hnutí Starostŧ a nezávislých. Vadilo jim, ţe má příliš levicové názory. Nakonec ale ze svých připomínek ustoupili. Před nástupem na praţský magistrát Matěj Stropnický pŧsobil na Praze 3 je místostarosta pro bydlení. Policie nyní prošetřuje, jestli tu městská část za jeho éry neprivatizovala jeden z bytŧ pod cenou. Loni na podzim mu kvŧli tomu zabavila počítač. Čtěte také: Policie vyšetřuje Stropnického kvŧli privatizaci bytu Stropnický vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy a profiloval se například v boji za zachování Nákladového nádraţí Ţiţkov v Praze. Diváci ho mohou znát i z filmového zpracování Máje, kde ztvárnil vŧdce loupeţnické bandy Viléma.

URL| http://echo24.cz/a/i5Rsj

Z TWITTERU 11.3.2015


str. 04

Události

Rossijskaja Gazeta: Třetina zahraničních specialistŧ a investorŧ během roku 2014 opustila Rusko. Doufám, ţe info registruje ministr Mládek. @MichaelRomancov Michael Romancov, politický geograf pŧsobící na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Foto popis|

Přednáška: Mezi Izraelem a Etiopií 11.3.2015

prazskypatriot.cz

str. 00

Praţská kultura

Přednáška Mezi Izraelem a Etiopií: Historie a současnost etiopsko-ţidovské komunity se uskuteční 25. března v 19 hodin v kavárně Langhans (Centrum Člověka v tísni, Vodičkova 37, Praha 1). Přednáška je součástí cyklu Ulpan uvádí… Přednášející Jakub Záhora je doktorandem na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde získal i bakalářský a magisterský titul. Během studia absolvoval studijní pobyty v Izraeli a Velké Británii. Odborně se zaměřuje na izraelskou domácí a zahraniční politiku a formování moderní izraelské identity. Ulpan uvádí… je projekt praţského Ulpanu určený široké veřejnosti. Série přednášek přiblíţí posluchačŧm izraelskou kulturu i rŧzné aspekty ţivota v Izraeli. Kaţdý měsíc jiné téma a jiný přednášející. Přednášky ohlášené na tento semestr budou věnovány mimo jiné izraelské literatuře, filmu a společensko-politickým tématŧm. Přednášky probíhají v českém jazyce. Projekt je realizován díky grantu NFOH. Vstup zdarma. Plné znění zpráv


Podrobnosti k přednášce najdete zde.

URL| http://www.prazskypatriot.cz/prednaska-mezi-izraelem-a-etiopii/


Vyškovský deník str. 12 JAN DRAHORÁD

Česká republika

Praha – Mezinárodní politika, dění na Ukrajině a postup Američanŧ rozděluje českou společnost. Zvláště dvojaký je pohled na ochranu České republiky,Maďarska a Gruzie ze strany Spojených státŧ amerických, jak o ní informoval portál DefenseNews.com. Ten minulý týden napsal, ţe by americké jednotky mohly pořádat manévry a společný výcvik i na našem území. Podle agentury SANEP se proti podpoře operace Atlantic Resolve vyslovilo šest z deseti respondentŧ, pro by naopak byla více neţ třetina. Většina (60,3 procenta vzorku) lidí se ohroţena Ruskou federací necítí. „Je to výsledek pŧsobení současné vlády, Rusko bylo vhodný obchodní partner,― řekl včera regionálnímu Deníku politolog Rudolf Kučera, podle kterého je v současném osazenstvu Strakovy akademie několik lidí, kteří jsou jasně proruští. „Jde o konzistentní postoj,― dodal odborník, podle nějţ se mezi tyto lidi mŧţe počítat ministr obchodu a prŧmyslu Jan Mládek (ČSSD) nebo i prezident Miloš Zeman. Ten se sice nedávno vyjádřil, ţe by mu cvičení členských státŧ Severoatlantické aliance na území České republiky nevadilo, nicméně dlouhodobě je přátelsky nakloněn Kremlu. „Dá se to demonstrovat i na setkání s oligarchou Vladimirem Jakuninem,― poznamenal Rudolf Kučera. Nemáme rádi boje Vedoucí katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Kryštof Kozák si nemyslí, ţe by českým občanŧm vadila přítomnost Američanŧ jako takových. Proti přítomnosti amerických vojsk se ale v prŧzkumu vyslovilo 64 procent dotázaných. „Vlastně to aţ tak nesouvisí s USA, ale s vnitřním problémem české společnosti. Barack Obama je stále relativně populární, určitě víc, neţ byl ve své době George W. Bush,― pravil vedoucí katedry. Češi jsou však podle něj tradičně antimilitarističtí. „Je potřeba se Rusku jednotně postavit, ale není třeba budovat barikády na praţském Proseku a stavět se k problému vojensky,― vysvětlil Kozák. „To, ţe by v dohledné době mohly přijet do Prahy ruské tanky, je nesmyslné. Pouze alarmisté rozviřují tyto představy,― dává mu za pravdu i politolog Kučera. Otázka strachu z Ruské federace je ale podle Kozáka špatně poloţená. Ohroţení nemusí být pouze vojenské, ale i ekonomické či sociopolitické. Například postoj a samotná osobnost Vladimira Putina mohou inspirovat k popírání západních principŧ demokracie, k centralizaci moci a vládě pevné ruky. Kam se přiklonit? Lidé, kteří ruské zájmy na území České republiky podporují, by se měli podle Kozáka jasně identifikovat a potom podle podpory obyvatelstva porazit či podpořit ve volbách. „Pokud by se začalo rozhodovat o příklonu spíše k Evropě, nebo k Rusku, byla by široká podpora pro evropské směřování jasná a zřejmá,― domnívá se Kozák. Součástí prŧzkumu SANEP byla i otázka, jak se Češi staví k petici, která má ve svém názvu i zvolání, ţe se nenecháme zatáhnout do třetí světové války a ţe ţádné americké vojáky na území České republiky nechceme. Podporu těmto myšlenkám vyjádřilo 58,5 procenta respondentŧ. „To je naprosto absurdní postoj,― komentuje Kučera. Zájmy šéfa ANO Otázkou zŧstává směřování hnutí ANO. Jeho vedení se v posledních dnech vyjádřilo pro celistvost Ukrajiny, přirovnalo rozdělení na dvě země k situaci Československa v roce 1938. Plné znění zpráv


„Andreje Babiše zajímají trochu jiné věci neţ osudy lidí na východě Ukrajiny,― vysvětluje si sbíráním politických bodŧ postup druhého největšího vládního uskupení Kozák. Podle Kučery směřují Babišovy ekonomické zájmy do západní Evropy, zejména do Německa, a jeho podpora evropských postojŧ je logická. Foto popis| Region| Jiţní Morava Stejná zpráva vyšla také v dalších 25 titulech.

Jak práci soudu vnímá soudce 12.3.2015

Auditor

str. 24 Téma čísla - Judikatura Jiří Pelák

Rozhovor s Janem M. Passerem, soudcem Nejvyššího správního soudu * Ke konci roku 2013 plénum NSS rozhodlo o zrušení finančně správního kolegia a soud přestal být dělen na specializovaná pracoviště. S odstupem zhruba jednoho roku, jak se tato změna osvědčila? Subjektivně zatím změnu vnímám mírně pozitivně. Obávám se ale, ţe onen odstup zatím neumoţňuje jednoznačné objektivní hodnocení. Obecně lze říci, ţe specializace zvyšují efektivitu rozhodování, na druhé straně ovšem s sebou nesou riziko jistého „resortismu―, přehlíţení kontextu a širších souvislostí právního řádu jako celku. V případě relativně malého soudu s širokou agendou, jakým je NSS, navíc specializace nikdy nemŧţe být hluboká. * Aby si čtenáři udělali představu o šíři problematiky, kterou kaţdý soudce musí obsáhnout, jaké „typy― případŧ NSS rozhoduje, tedy vedle případŧ daňových? Která z těchto agend je nejrozsáhlejší? Velmi zjednodušeně řečeno, NSS, resp. správní soudy jako takové svým přezkumem pokrývají prakticky všechny oblasti rozhodování veřejné správy (o veřejných subjektivních právech). Rŧznorodost agendy sahá od otázek daňového práva nebo práva sociálního zabezpečení přes přezkum územně plánovací dokumentace a věcí hospodářské soutěţe aţ k mezinárodní ochraně (azylové právo), ke svobodnému přístupu k informacím nebo k rozhodnutím o honitbách a honebních společenstvech. Daňové věci přitom tvoří náročností i mnoţstvím velmi významnou část agendy soudu. * Je některá z agend povaţovaná za obtíţnější? Je třeba moţné říct, i s ohledem na stav právních předpisŧ v jednotlivých odvětvích, ţe spory v oblasti daňového práva se soudí lehčeji či obtíţněji neţ třeba spory v oblasti stavebního práva apod? Není jednoduché paušalizovat, existují daňové věci, které se mohou jevit sloţité v porovnání s např. některou otázkou svobodného přístupu k informacím nebo stavebního práva, ale poměr se velmi snadno obrátí, posuzuje-li soud (jako v minulém roce) právně sloţitou a komplexní otázku přístupu k informacím o odměňování ve veřejné sféře nebo zásady územního rozvoje některého kraje. Celkově lze říci, ţe proměnlivost právního prostředí je vyšší, neţ by bylo ideální. Časté a zdaleka nikoliv jen kosmetické změny mj. v daňové oblasti nesvědčí právní jistotě. V tomto směru jsou ovšem soudy obětí podobně jako adresáti právních norem, často nebývá snadné nalézt v legislativně nestálém a rozháraném prostředí rozumné a spravedlivé uspořádání právních vztahŧ. * Jak je mezi soudci oblíbena daňová, případně účetní problematika? Účetní problematika je většinou spojena právě s daněmi. Mezi mými kolegy je několik opravdových fanouškŧ daňového práva, aniţ by toto hobby muselo nutně souviset s jejich profesními kořeny. Naleznete mezi nimi jak bývalé pracovníky daňové správy nebo soukromé sféry zaměřené na daňovou problematiku, tak kariérní soudce. Vysokou účast mívají i semináře a vzdělávací akce věnované této problematice. * Kolik případŧ kaţdý soudce vlastně během roku řeší? Liší se také podstatně jeho role v senátech sestavených pro jednotlivé případy (tj. jaká práce se očekává od člena senátu, od „zpravodaje― a od předsedy senátu)? Plné znění zpráv


Standardní „nápad― případŧ i počet vyřízených věcí na jednoho soudce se v prŧběhu posledních několika let pohybuje řádově mezi deseti aţ dvanácti věcmi měsíčně. S některými časově náročnými agendami, např. předsedŧ kárných senátŧ, přitom bývá spojen niţší nápad v ostatních věcech. Vedle „svých― věcí soudce samozřejmě projednává i obdobný počet věcí kaţdého z ostatních kolegŧ v senátu. Styl a zpŧsob organizace práce jednotlivých senátŧ se mŧţe lišit. Pravidlem bývá, ţe soudce zpravodaj věc „referuje― svým kolegŧm, navrhuje zpŧsob jejího vyřízení a připravuje koncept rozhodnutí. Předseda senátu organizuje práci celého senátu a jako ten, kdo je pod rozhodnutími fyzicky podepsán, spolupracuje se soudcem zpravodajem i na procesní přípravě věci k rozhodnutí. Z hlediska projednávání a rozhodování mají ovšem všichni členové senátu stejný hlas a rozhodování lze bez jakékoliv nadsázky označit za kolektivní. * Jaká je přibliţná doba od přijetí kasační stíţnosti do vydání rozsudku? Prŧměrná délka řízení u NSS je cca sedm měsícŧ. Ve sloţitých případech samozřejmě mŧţe být delší, některé věci projednávané ze zákona v přednostním reţimu věci jsou často vyřízeny téměř obratem. V zásadě lze říci, ţe mimo výjimečných případŧ jsou věci rozhodnuty do roka – a věci starší jednoho roku předseda NSS také velmi bedlivě sleduje. * Jak soudce NSS vnímá mediální odezvu na vydané rozsudky, zaznamenal jste výraznější zájem médií o některé kauzy? Soudce si má být vědom dŧsledkŧ svého rozhodnutí, ale zároveň musí rozhodovat nezávisle a nestranně, nemŧţe svá rozhodnutí formulovat tak, aby byla mediálně dobře hodnocena. Ostatně, pokud se dnes v České republice u řady médií mŧţeme domnívat, ţe mají slouţit prosazování zájmŧ jejich vlastníkŧ spíše neţ vyváţenému a objektivnímu zpravodajství, je třeba vnímat i mediální odezvu s jistým odstupem a rezervou. To samozřejmě neznamená, ţe by NSS s médii nekomunikoval. Mnoha rozhodnutím NSS byla věnována mimořádná pozornost. Tam, kde ji předem předpokládáme, bývá s vyhlášením rozhodnutí připravena i tisková zpráva. Zároveň je na NSS zvykem, ţe pokud mají po vyhlášení rozhodnutí média zájem, soudce zpravodaj nebo předseda senátu by měl být připraven poskytnout k rozhodnutí krátký komentář. V případě velmi sledovaných kauz, např. Dělnické strany nebo při registraci kandidátŧ prezidenta republiky, soud uspořádal tiskovou konferenci za účasti celého senátu. Jakkoliv sami mediální pozornost aktivně nevyhledáváme, vstřícnost v případě zájmu o některá z našich rozhodnutí významně přispívá k transparentnosti rozhodovacího procesu a dŧvěryhodnosti rozhodnutí. Zároveň tento přístup svým zpŧsobem odráţí osobní odpovědnost, kterou soudce za rozhodnutí nese. * Jak vnímáte pŧsobení rozsáhlé judikatury NSS? Přispívá ke kultivaci soudního rozhodování a vylepšuje procesní ekonomiku? Umí s ní krajské soudy pracovat? Judikatura NSS bezpochyby ovlivňuje rozhodování nejen krajských soudŧ, ale i správních orgánŧ. Zmiňujete-li rozsáhlost judikatury, musím připustit, ţe v tomto směru je NSS do jisté míry obětí svého úspěchu. Jinými slovy to, ţe je populárním soudem rozhodujícím v mnoha sporech, znamená, ţe musí věnovat mimořádnou pozornost udrţování jednotnosti své rozhodovací činnosti. Zpětnou vazbu nám přitom poskytují i krajské soudy, které s judikaturou NSS velmi kvalitně pracují a naleznou-li v ní rozpory, neváhají na tuto skutečnost upozornit. * Jak advokáti a strany sporu pouţívají judikaturu NSS? Jak často se setkáváte s účelovým, nepřiléhavým či povrchním pouţívání judikatury NSS? Advokáti hájí především zájmy svých klientŧ, coţ předurčuje zpŧsob jejich práce s judikaturou. Na druhou stranu krajské soudy i NSS s judikaturou i jejími vyhledávacími databázemi pracují velmi efektivně a kvalitně. Ze strany seriózně pracujícího advokáta je proto výhodnější „s otevřeným hledím― upozornit na judikaturu, která je v jeho neprospěch, a polemizovat s jejími argumenty, neţ tuto judikaturu v podání vyloţit účelově či vytrţeně z kontextu nebo ji úplně „zatajit― a doufat, ţe si jí soud nevšimne. Dluţno dodat, ţe tento férový přístup není neobvyklý. Ostatně, NSS pravidelně spolu/pořádá semináře mj. k daňové problematice, jichţ se účastní nejen soudci nebo asistenti, ale i pracovníci daňové správy, daňoví poradci či advokáti. Tyto akce jsou moţná méně spektakulární neţ dříve zmiňovaná mediální odezva, ale pro práci NSS jsou zásadní z hlediska korektní, ale kritické zpětné vazby, jíţ se nám dostává. Při podobných příleţitostech si lze vţdy znovu ověřit, ţe judikatura NSS je sledována a analyzována nesmírně pečlivě a fundovaně. Plné znění zpráv


* Závěrem, NSS si během své existence vybudoval úctyhodnou pověst. Přesto, stojí soud nyní před nějakými aktuálními výzvami? Dobrá pověst se těţko získává, ale snadno ztrácí. NSS si je velmi dobře vědom, ţe ji nemá „předplacenou― do budoucna, ale ţe o ni musí svou kaţdodenní praxí a kvalitním rozhodováním vţdy stále znovu usilovat. Mohu-li pouţít sportovního příkladu, jednou z náročných věcí v námořním jachtingu prý je na dlouhé trati udrţet stoprocentní nasazení v situacích, kdy soupeře nevidíte a zdánlivě se nic neděje. Pro NSS je dlouhodobě jednou z největších výzev udrţet pozornost a neusnout na vavřínech. *** JUDr. Jan M. Passer, Ph. D., LL. M. vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a Stockholmskou univerzitu. V letech 2001 aţ 2005 byl soudcem Obvodního soudu pro Prahu 2. Od září 2004 do srpna 2005 byl dočasně přidělen k Nejvyššímu správnímu soudu. Jeho stálým soudcem se stal v září roku 2005. V letech 2001 aţ 2003 pŧsobil jako externí přednášející Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, v současnosti je externím přednášejícím na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, Právnické fakultě Univerzity Palackého a Justiční akademie, převáţně v oblasti práva Evropské unie a správního práva. Absolvoval řadu dlouhodobých pracovních a studijních pobytŧ v zahraničí. Nejvyšší správní soud reprezentuje v EU Forum of Judges for the Environment a patří mezi zakládající členy České společnosti pro evropské a srovnávací právo. Foto popis|

Zatím nereálný sen 12.3.2015

Bloomberg Businessweek Česko Tomáš Pergler

str. 20

Politika

Babiš by chtěl většinový systém, ČSSD je ale proti „Záleţí na tom, jak hnutí ANO dopadne v parlamentních volbách 2017― Stát by šlo řídit mnohem lépe, kdyby se do Poslanecké sněmovny volilo podle většinového systému, řekl v úvodním proslovu na nedávném sněmu hnutí ANO v Praze jeho předseda, ministr financí Andrej Babiš. Mnozí komentátoři si dobírali delegáty ANO za bezvýhradnou disciplínu a absenci programové diskuse a označovali to za nedostatek demokracie uvnitř hnutí. Záměr, o němţ Babiš nemluvil zdaleka poprvé a jehoţ uskutečnění by mohlo vést ke skutečné dominanci nejoblíbenější politické síly, nechali stranou. Systém prosté většiny, k němuţ se šéf ANO přiklání, výrazně zvýhodňuje kandidáty s nejsilnější podporou. Na rozdíl od dvoukolového hlasování, kterým se volí například do Senátu, je poslanec vybrán uţ v prvním kole, byť se pro něj vyslovilo třeba jen 30 procent hlasujících. Hlasy pro ostatní kandidáty v daném obvodu propadají - na rozdíl od poměrného systému, který zohledňuje proporční rozdělení hlasŧ mezi rŧzné kandidáty. Babišovi zatím chybí nejdŧleţitější předpoklad: třípětinová parlamentní většina pro změnu ústavy, v níţ se explicitně píše o volbě podle zásady poměrného zastoupení. Koaliční smlouva ani vládní programové prohlášení téma změny volebního systému vŧbec nezmiňují. ČSSD, bez které je za současného rozloţení sil jakýkoli zásah do ústavy prakticky nemoţný, chce zŧstat u současného zpŧsobu hlasování. „Sociální demokracie o změně volebního systému neuvaţuje,― potvrdil Lukáš Pfauser z tiskového odboru ČSSD. Většinový systém, ve kterém vítěz bere vše, podle strany brání vytváření kompromisních dohod, které umoţňují „vidět problémy z širší perspektivy―. Současnou neprŧchodnost změny volebního systému uznává i sám Babiš. „Vím, ţe to teď není reálné,― řekl na sněmu. ANO podle mluvčí Lucie Kubovičové v současnosti ţádný návrh na změnu volebního systému nepřipravuje. „Záleţí na tom, jak hnutí dopadne v parlamentních volbách 2017,― uvedla. O změně zpŧsobu volby do Poslanecké sněmovny se v české politice začalo poprvé váţně mluvit na konci 90. let, kdy si obě tehdejší velké strany - ODS a ČSSD - stěţovaly na nepřiměřené poţadavky menších stran. Jejich nespokojenost se promítla do vzniku takzvané opoziční smlouvy a vyústila také do prvního pokusu o zanesení většinových prvkŧ do systému poměrného zastoupení. Ústavní soud ale nový „dělitel― mandátŧ v roce 2001 smetl ze stolu. Plné znění zpráv


Většinový systém později vyzdvihovali hlavně politici ODS pod vedením Mirka Topolánka, ovšem bez větší odezvy u ostatních stran. V posledních letech se tématu změny volebního systému chopili podnikatel Karel Janeček nebo ekonom Pavel Kohout. V politice samotné pak Babiš a jeho ANO. Myšlenkou o výhodnosti většinového zpŧsobu volby do dolní parlamentní komory se hnutí zabývalo uţ před předčasnými volbami v říjnu 2013, z nichţ vyšlo jako druhá nejsilnější politická entita. Současná eurokomisařka za ANO Věra Jourová řekla na konci prosince 2013 časopisu Týden, ţe hnutí si po volbách nechalo přepočítat volební výsledky na většinový systém s dvoumandátovými obvody. Z kalkulace podle ní vyplynulo, ţe ANO by ve dvousetčlenné sněmovně obsadilo 74 mandátŧ namísto 47, které skutečně získala. Podle současných preferencí by propočet mohl vyjít daleko lépe. Babišovo hnutí si dlouhodobě udrţuje nejvyšší podporu a například v prŧzkumech Centra pro výzkum veřejného mínění v posledních dvanácti měsících trvale poráţí ČSSD. Odborníci však upozorňují, ţe volební výsledky či data z prŧzkumŧ postavená na systému poměrného zastoupení se nedají jednoduše převést na jiný systém a ve výsledku mohou být pro nejsilnější stranu nepříjemným překvapením - zvlášť, pokud jí chybí silné osobnosti ve volebních obvodech. „Rozhodování voličŧ, taktika, nasazování kandidátŧ a kooperace jednotlivých stran jsou ve dvou odlišných volebních systémech natolik nesouměřitelné, ţe hypotetické výsledky v nich nemŧţeme vŧbec spolehlivě predikovat,― uvedl politolog a publicista Vojtěch Navrátil, kdyţ zkritizoval volební většinový model přepočtený z dat posledních sněmovních voleb. Tuto kalkulaci provedla v roce 2013 iniciativa Přímá volba poslancŧ a Centrum ekonomických a trţních analýz (CETA). Model vycházel ze současného rozčlenění 87 volebních okrskŧ, za kaţdý byly vybráni dva nejúspěšnější kandidáti. K výsledným 174 mandátŧm model dorovnal počet pro srovnání se současnou sněmovnou na 200 poslancŧ. Největší počet křesel, 79, by takto získala ČSSD, druhé ANO zmíněných 74 mandátŧ. Ostatní současné parlamentní strany by podle většinového modelu ztratily. Hnutí Úsvit by se například vŧbec nedostalo do sněmovny. Čeští politologové diskutují o moţných přínosech a dopadech rŧzných volebních systémŧ přes dvacet let, názorově ovšem nejsou zajedno. Například Michal Kubát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který ve své knize Současná česká politika: Co s neefektivním reţimem? nabádá k reformě českého parlamentního reţimu, vidí řešení v přechodu na systém dvoukolového většinového systému, kdy voliči ve finále vybírají jednoho z dvojice nejsilnějších kandidátŧ (tedy podobně jako dosud v Senátu). Jiní politologové ale brání systém poměrného zastoupení a vyzývají spíš k prohloubení jeho prvkŧ. *** Iniciativa na svých internetových stránkách vystupuje jako volné sdruţení osobností, jako zakladatele uvádí například manaţerku v odpovědném podnikání firem Pavlínu Kalousovou nebo majitele společnosti na výrobu prŧmyslových převodovek Wikov, Martina Wichterleho. Další z iniciátorŧ, ekonom Jiří Schwarz, je zároveň analytikem CETA. Podtrţeno ANO nadhazuje téma většinového volebního systému. Při současné konstelaci v parlamentu ale nemá šanci na jeho prosazení. Foto autor| FOTO: ANO

Horký záţitek roku 12.3.2015

Lidové noviny str. 20 JAN REJŢEK

24 hodin

POSLEDNÍ SLOVO Nakladatelství Academia vydává velmi zásluţnou edici Paměť, kde aţ na výjimky, jako byly nedávné trapně se obhajující vzpomínky překladatele Radegasta Parolka Kruté i krásné 20. století, vycházejí neobyčejně cenná svědectví o ţivotech leckdy opomenutých velikánŧ našeho národa. Také poslední dva svazky se vydařily. Jednak kniha Tomáše Jiránka Šéf štábu Obrany národa o generálovi Čeňku Kudláčkovi, který se zapojil do protinacistického domácího i zahraničního odboje a po únoru 1948 uprchl do USA. V pravém slova smyslu senzační je však více neţ devítisetstránkový svazek Karel Horký – Rytíř ulice, který vyšel k nedávnému padesátému výročí úmrtí tohoto novináře, kritika, dramatika a spisovatele. Největším Plné znění zpráv


překvapením mŧţe být jméno autora. Štěpán Filípek je znám jako zástupce šéfredaktora Deníku Sport. Není to ale nějaký hej nebo počkej, kterého zajímají jen příslovečné branky, body a sekundy. Na fakultě sociálních věd absolvoval mediální a komunikační studia a po více neţ desetiletém bádání se z jeho školní práce zrodilo úţasné dílo, které vytřelo zraky lenivým literárním historikŧm. Po vydávání revue Stopa, kde poprvé publikovali bratři Čapkové či Vladislav Vančura, a po odchodu do zámoří, odkud podporoval protirakouský odboj, se Karel Horký vrátil do republiky a v letech 1927–1939 vedl coby sympatizant Milana Hodţi a Jiřího Stříbrného pravicový týdeník Fronta, v němţ si tvrdě vyřizoval účty zejména s prezidentem Masarykem aEdvardem Benešem. Za okupace se však postavil na stranu svých bývalých názorových odpŧrcŧ, smířil se téţ s Ferdinandem Peroutkou a rovnou páteř si zachoval i po únorovém komunistickém puči. Filípek přesvědčivě dokazuje, ţe byl fejetonistou od Boha, který psal sršatě, jízlivě a šťavnatě, padni komu padni. Kaţdé jeho druhé slovo bych dnes podepsal. Třeba věty: „Strana sloţena musí být ze silných lidí, mravně srostlých a sobě si podobných, nikoli z generálŧ, nul a otrokŧ. Opovrhoval bych kaţdou… jejíţ příslušníci byli by jen organizovanými loutkami.― Obzvlášť aktuálně nyní rezonuje poţadavek novinářské nezkorumpovatelnosti a schopnosti psát i pod podezřelou firmou pravdu, nic neţ pravdu, neboli jeho slovníkem „třískat―! Určitě by stálo za to znovu vydat výběr Horkého nejpronikavějších článkŧ, z nichţ se máme pořád co učit nejen my, galejníci sloupkŧ, kteří se týden co týden snaţíme z našlehané pěny dní namixovat stravitelný koktejl. Pokud bych měl vznést za kaţdou cenu k mimořádné knize nějakou výhradu, pak tu, ţe postrádám jakýkoliv obrazový doprovod a vylíčení osudu Horkého potomkŧ, kteří údajně zmizeli po srpnu 1968 v německé emigraci. Nevadí. Pakliţe zapomenu Filípkovu knihu o Karlu Horkém koncem roku jmenovat do vánoční ankety Lidových novin, nakopněte mě silně do šimpánu, jak to dělával on svým oponentŧm. Foto popis|

Erik Best a Jindřich Šídlo se sešli a mluvili o Zemanovi. Stálo to za to 12.3.2015

parlamentnilisty.cz str. 00 Jakub Vosáhlo

Kauzy

V budově Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy přezdívané „Hollar― se uskutečnila panelová debata s titulem „Dva roky: Hodnocení pŧsobení Miloše Zemana v prezidentském úřadě. Pořadatelem byl studentský Politologický klub. O úspěších a nezdarech Miloše Zemana v čele státu diskutoval populární novinář amerického pŧvodu Erik Best, vydavatel blogu The Fleet Sheet, a jeho kolegové novináři Jindřich Šídlo z Hospodářských novin a Patrik Eichler ze serveru dienstbierovské levice Deníku Referendum, téţ spolupracovník Masarykovy demokratické akademie. Erik Best prý nedávno dostal podobný dotaz a jako učitel by mu udělil celkem trojku. Hranicí v jeho pŧsobení byl podle politologa lánský puč. Do té doby se Zeman snaţil získat v rámci systému silnější pozici, ale kdyţ zjistil, ţe to nepŧjde, zahořkl a začal se utápět v ublíţeném chování. ―Teď nevystupuje příliš pozitivně, sniţuje dŧstojnost úřadu,― postěţoval si. Eichler začal svou odpověď zeširoka: ―Zeman se stal prezidentem proto, ţe lidé z TOP 09 a jejího okolí neumějí politiku.― Jejich mediální ofenzíva, která dostala Karla Schwarzenberga během několika málo týdnŧ z jednociferných preferencí do druhého kola, se podle něj v druhém kole musela obrátit proti němu. ―Prostě nemohl být zvolen někdo, kdo byl místopředsedou vlády nenáviděné tak, jako byla ta Nečasova,― dodal. Od té doby podle něj sledujeme snahu prezidenta Zemana získat si pro sebe politický prostor. Po neúspěchu s Rusnokovou vládou se mu to prý ale nedaří. ―Svá silná prohlášení uţ nedokáţe prosazovat mocensky,― poznamenal. Miloš Zeman podle Eichlera slíbil, ţe ukončí vládu pravice a povedlo se mu to. Je však otázka, čemu se tím otevřel prostor. Je otázkou, jestli ta úplná likvidace pravice je obhajitelná. Jindřich Šídlo s ním nesouhlasil: ―Vládu pravice zlikvidovali Nečas, Nagyová, Šlachta a Ištván,― uvedl. Plné znění zpráv


Část levice podle něj má utkvělou myšlenku, ţe šanci porazit Zemana měl Jiří Dienstbier. ―Nikdy neměl,― otočil se na Eichlera, reprezentujícího tuto část politického spektra. Pokud jde o Zemana, vzpomněl slova, která prý v jedné debatě vmetl Vladimír Špidla Václavu Klausovi: ―Vaše dějiny jsou dlouhou přehlídkou drobných neúspěchŧ.― Pak připomněl ještě největší politický lapsus Zemanova prezidentství - volební výbuch ―prezidentské strany― SPOZ po kampani za miliony. ―To bylo ještě horší, neţ legendární Tvrdíkova kampaň z roku 2010,― poznamenal se smíchem. Jindřich Šídlo: Není dno, pod které by Miloš Zeman nemohl klesnout Prezident podle Šídla vţdycky bude slabší neţ sněmovní většina. ―Proto byl v roce 2013 tak silný, a proto je dnes takový, jaký je,― dodal. To je podle něj hlavní dŧvod současné prezidentovy frustrace, byť prý nelze zanedbat jaký je, ani to, kým se obklopuje, jeho sólové akce v zahraničí - ve kterých se mimochodem vládě daří ho kočírovat. ―V zahraničí uţ všichni vědí, ţe prezident není hlas Česka, ţe je to extrém,― dodal. Zajímavé podle něj bude aţ rozhodnutí, zda bude chtít Zeman v příštích volbách znovu kandidovat. Do té doby budeme stále pozorovat Miloše Zemana takového, jakého ho známe. ―My, kteří pamatujeme jeho premiérské pŧsobení z let 1998-2002 víme, ţe není dno, pod které by Miloš Zeman nemohl klesnout,― poznamenal k tomu. V odpovědi na další dotaz pak Šídlo uvedl, ţe byl dlouholetým příznivcem přímé volby a odmítá její dnešní kritiku. ―Ta jen nasvítila rozdělení země, které tu bylo uţ dávno předtím,― upozornil. Pak si rýpl do spoluřečníkŧ tím, ţe ví, ţe všichni politologové byli tehdy proti změně volby. ―Já byl skutečně vţdycky proti,― dodal Eichler. Podle něj tento zpŧsob volby vychyluje rovnováhu od Parlamentu k prezidentovi, coţ v parlamentní demokracii není dobré. ―Jako prezidentský kandidát musím jít do té volby s programem a vizemi. Ale kdyţ mi nezvolí kooperující sněmovnu, tak budu sedět na hradě a zalévat květiny,― vysvětloval. Na politické scéně podle něj přímou volbu nikdo nechtěl, ale od určité fáze se všichni báli toho, ţe budou před veřejností haněni jako ti, co to zkazili. A pak se mikrofonu chopil Erik Best: ―Já jsem vţdycky byl proti volbám, protoţe ve volbách někdo musí vyhrát. V USA uţ máme zkušenost, ţe ať vyhraje ten nebo ten, tak ta politika bude velmi podobná, protoţe finanční kapitál uţ to ví a podporuje obě velké strany,― popsal. ―Dopadlo to tak, jak to muselo dopadnout - tedy tak, jak to naplánoval Šlouf,― dodal o přímé volbě vzápětí. Best očekává, ţe v příštích volbách to bude velmi podobné. Nedá se prý ale vyloučit, vzhledem k vypjaté situaci ve světě, ţe by se mohl objevit populista, který by mohl ty volby vyhrát i bez podpory velkých peněz. Další dotaz směřoval na případné kandidáty v další prezidentské volbě v roce 2018. ―Bude nový Obama?― ptal se sugestivně moderátor z řad studentŧ. Patrik Eichler k tomu řekl: ―Já nevím, jak to vidí ve vedení finančních skupin, to vám řekne Erik Best.― V politických stranách se to podle něj začne řešit aţ po sněmovních volbách na podzim 2017 - do té doby budou všechny zajímat funkce premiéra, ministrŧ a všechny další, které jsou mnohem zajímavější neţ ta prezidentská. ―ČSSD asi zkusí napotřetí najít nějakého kandidáta tak, aby ji to zase na pŧl roku nerozloţilo,― odhadl expert think tanku z Lidového domu. Pokud jde o hojně diskutované jméno Zdeněk Škromach, bude to podle Eichlera o tom, zda obhájí senátorský mandát. Podobně se prý Jiří Dienstbier na podzim v politice zachránil jen díky tomu, ţe uspěl v senátorkách. Klíčový ale podle něj bude sjezd na jaře 2017, kde se bude volit vedení, které povede stranu do voleb. Vedle sedící Jindřich Šídlo jej však zpraţil: ―V ČSSD uţ Dienstbiera nezvolí nikdo nikam.― Best odhalil velkou dohodu, kterou mŧţe mít Zeman s Babišem Plné znění zpráv


Pokud jde o prezidentské volby, je prý třeba mít na paměti, ţe budou na úplném konci volební smršti. ―To budou kraje 2016, jarní sjezdy, podzimní volby, prezidentské - to budou dva roky permanentní kampaně. A to uţ se v lednu 2018 mŧţe stát cokoliv,― tuší redaktor Hospodářských novin. Klíčové podle něj bude, zda bude prezident Zeman kandidovat znovu. ―Pokud ano, tak to asi budou úplně jiné volby - Zeman by měl asi jistotu druhého kola,― tuší. Kaţdopádně však podle něj minulé volby znamenaly pro všechny strany jedno poučení: ―Musíte vybrat kandidáta, který nevyhraje jen na Náměstí Jiřího z Poděbrad, ale získá hlasy i v Mostě,― připomněl slavný předvolební mítink Karla Schwarzenberga na praţských Vinohradech. Erik Best pojal odpověď úplně jinak a podivil se, ţe jeho kolegové automaticky předpokládají, ţe se bude příště prezident volit aţ v roce 2018. Pak připomněl jeden podstatný faktor: ―Kdyţ prezident skončí uprostřed mandátu, má strašnou výhodu politik se zázemím strany. Lhŧty jsou kruté, všechno to jde rychle,― připomněl. A pak zmínil odváţnou konstrukci: ―Nevyloučil bych, ţe se domluví s Babišem, ţe odstoupí uprostřed.― Andrej Babiš sice prohlašuje, ţe prezidentem být nechce, ale to novinář amerického pŧvodu odmítl. ―Pravidlo číslo jedna české politiky - nevěřte tomu, co říká Babiš,― prohlásil. Kdyţ prý Babiš napíše na Facebook, ţe nechce kandidovat radši by tam viděl Sobotku, tak to nejspíš znamená opak. ―Kapitál chce vţdycky dva kandidáty - druhý by mohl být Vladimír Dlouhý. Ale u něj je problém - kdyţ je někdo nenáviděn, tak nemŧţe vyhrát ani s tolika penězi,― rozjímal dále politolog. Pak předloţil i dŧvody, proč by Babiš chtěl být prezidentem. EU by prý mohla dojít trpělivost s jeho střetem zájmŧ. Proto nechce být ministrem ani premiérem. ―A navíc, aţ bude mít všechny podniky, fondy a peníze v trustu, tak by se mu prezident mohl líbit. Nebude muset tolik makat, a bude mít páky na ČNB a ÚS,― dodal. Bude to podle něj pro velkopodnikatele především zadostiučinění, protoţe jej všichni, kteří se mu smáli, budou muset brát váţně. ―Kdysi se na mě Babiš naštval, ţe jsem ho nezařadil mezi pět největších českých mafiánských rodin. Volal kvŧli tomu, stěţoval si, protoţe si myslel, ţe tam patří, a štvalo jej, ţe jsem ho nezmínil. A teď se bude moct na všechny ostatní kmotry podívat z vrchu,― zakončil výklad. Expert z Masarykovy akademie: Proč ČT nedokáţe říct, ţe prezidentŧv názor je pitomost? Jak Zeman pracuje s médii, zněl další dotaz, na který začal odpovídat novinářský pamětník Jindřich Šídlo: ―Přinejmenším od roku 1996 byl s nimi ve sporu permanentně. A nikdy jim nezapomene, ţe všechna podporovala Schwarzenberga,― myslí si. I přesto ale prý s nimi komunikuje přesně tak, jak chce. ―Médiím rozumí, má s nimi zkušenosti. On přesně ví, jak to, co řekne, média zpracují. Uţ kalkuluje i s tím, ţe jsou proti němu zaujatá,― dodal. ―Jeho komunikace přes výtvory, jako jsou ParlamentníListy.cz je zvláštní,― uvedl pak. Zeman podle něj ví, ţe Česká televize ho vţdycky odvysílá, ať řekne cokoliv, tak jeho voliči to ve večerních zprávách uvidí, a kvŧli tomu to dělá. ―Řekne, ţe ČT jsou pitomci, ale ČT to odvysílá a k jeho voličŧm se to dostane,― popsal prezidentovu metodu. I Eichler si myslí, ţe Zeman ví, jak dostat sdělení k voličŧm. ―Média se k němu chovají, jako kdyby byla uhranuta kobrou. Oni to jeho stanovisko přinesou, ale uţ s tím nepracují,― kroutil hlavou. Například kdyţ prezident uvedl, ţe političtí náměstci jsou největší problém sluţebního zákona. ―Média to opakovala tři dny. A já chci, aby mi z ČT někdo řekl, ţe tento názor je úplná pitomost,― čílil se novinář z Deníku Referendum. Média podle něj fungují jako pošta, jen přenášejí informaci. ―Ale práce média je, aby to zpracovala, zasadila do kontextu, a veřejnoprávní by měla přinést celé názorové spektrum,― poţadoval.



Erik Best ve své odpovědi uvedl, ţe Zeman velmi dobře mluví k lidem, kteří nejsou příliš inteligentní. ―Ale pak tvrdí, ţe si před třiceti lety přečetl nějaký článek, a trvá na tom. Je to jeden z mála příkladŧ, kdy politikovi mŧţeme dokázat, ţe lţe. Oni jsou jinak dost chytří a dokáţí to říct tak, aby je nenachytali. Ale tady inteligentní čtenář uţ dávno pochopil, ţe kecal. Moţná ne úmyslně, ale prostě neříkal pravdu. A teď jiţ několik týdnŧ vidíme, ţe není ochoten to přiznat. Inteligentní volič to pozná, méně inteligentní ne,― vysvětloval. Podobně to prý Zeman udělal, kdyţ byl nedávno v USA. ―Tam řekl těm lidem to, co chtěli slyšet - není divu, ţe čtyřikrát vstali a tleskali mu,― myslí si. Jenţe pak prý přijde moment, kdy jeho slova skutečně někdo poslouchá. ―Kdyţ říká, ţe Rada ČNB dělá blbosti, tak jej finanční svět poslouchá. Protoţe chápe, ţe skutečně má moţnost vyměnit Radu ČNB a tím ovlivnit měnovou politiku,― připomíná. Občas má prý Zeman vliv, ale jeho schopnost ovlivnit lidi před média souvisí s tím, jak se dohodne s jejich největším vlastníkem, ministrem Andrejem Babišem. Ţe by Bakala zavolal z Jiţní Afriky... Best pak jen mimochodem poznamenal, ţe Hospodářské noviny teď prosazují na prezidenta generála Petra Pavla, a Jidřich Šídlo si sundal brýle a chytil se za hlavu. ―Eriku, to je taková blbost,― úpěl. ―To, ţe napíšeme, ţe generál Pavel je v jistých kruzích povaţován za moţného kandidáta, tak to není podpora. My neděláme akci, ţe bychom jej vozili po Česku. A představa, ţe by zavolal Bakala z Jiţní Afriky, ţe chce generála Pavla, to je nesmysl. To jsem za pětadvacet let pŧsobení v médiích nezaţil,― vysvětloval redaktor Hospodářských novin. Pak uţ bylo nadneseno další téma, a to - zastupování státu prezidentem v zahraničí. Patrik Eichler vyvolal pobavení úvodem svého diskusního příspěvku: ―Já se obrátím ke klasikŧm. Lubomír Zaorálek říká, ţe v situaci, kdy Miloš Zeman nemluví k českým voličŧm, tak drţí štábní linii. To je dŧleţitější neţ jednotlivé výroky adresované ne zahraničí, ale české veřejnosti,― myslí si novinář. Erik Best s ironickým úsměvem poznamenal: ―Jeho vystoupení v ruské televizi jsou úspěšná. V Rusku dělá dobrý dojem. U Američanŧ je to samozřejmě naopak,― připustil. Je prý třeba si uvědomovat, ţe kdyţ prezident mluví o mezinárodní koalici proti Islámskému státu pod vedením Rady bezpečnosti, tak tím říká, ţe by k tomu Rusko mělo mít právo veta, kterým v této mezinárodní instituci disponuje. Jestřáb z Arizony, pořád by něco bombardoval Pokud jde o vliv Zemana na zahraniční politiku, ukáţe se podle Besta nejlépe na tom, zda bude hradní poradce Hynek Kmoníček vyslán na ambasádu do Washingtonu. ―To by vláda mohla udělat jen tehdy, kdyby se smířila s tím, ţe ty vztahy budou napjaté. On podporuje politiku Zemana a politiku Ruska,― připomněl. Pokud by tedy byl vyslán, ukázalo by to, ţe prezident má na zahraniční politiku větší vliv, neţ si myslíme. K zahraniční politice Miloše Zemana pak promluvil Jindřich Šídlo: ―On v zahraniční politice není ţádný levičák, ale jestřáb z Arizony. On je ochoten kdykoliv bombardovat cokoliv,― připomněl. Pokud jde o slávu v zahraničí, čeští prezidenti prý aţ na Václava Havla moc úspěchŧ nemají. ―Uţ Václav Klaus jezdil do významných zemí spíš soukromě prezentovat kníţky,― rýpl si. Do Bílého domu se prý jako prezident spíše vnutil. ―Zeman je tradičně velmi populární v jedné zemi, a to je Izrael. Já si zpomínám, ţe kdyţ kdysi řekl ta slova, ţe Arafat je terorista, tak web české ambasády ve Washingtonu zkolaboval pod děkovnými dopisy amerických Ţidŧ,― vzpomněl novinář. Pak ještě přidal postřeh, ţe Zemanŧv nejbliţší spojenec je ve vládě v těchto otázkách Jan Mládek. S ním se přitom jinak kvŧli vnitrostranickým sporŧm dvacet let nenávidí,― dodal novinář. Plné znění zpráv


Další dotaz, který jiţ přišel z publika, směřoval na kvality hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka a mezi přítomnými studenty FSV vyvolal pobavený smích. ―Vy se smějete, ale to je opravdu tvrdý dţob,― utnul Šídlo smích. ―On si vydělává na svŧj budoucí dţob, protoţe spolupráce s Jiřím Ovčáčkem je pro novináře z hlediska servisu maximálně profesionální,― ocenil. Pak upozornil na zásadní změnu Zemanova obrazu, kdyţ Ovčáček ve funkci mluvčího vystřídal Hanu Burianovou. ―Při vší úctě k dámě, to byla nejhorší mluvčí, co tu kdy byla. A ţe je za ty roky s kým srovnávat. Podle mě je zázrak, ţe s ní Miloš Zeman vŧbec prošel kampaní,― perlil Jindřich Šídlo. Debatu o Ovčáčkovi pak zakončil: ―Já bych se nenechal kaţdý týden ztrapňovat tím, jestli uţ jsem našel ten Peroutkŧv článek. Zemanovi voliči? Hloupí chudý lidi mimo dosah metra Přiměje Zeman svým chováním zákonodárce ke změně prezidentských pravomocí? Expert z Masarykovy akademie Eichler odkryl: ―Je to v legislativním plánu.― Cílem novely je podle něj zejména zavedení kontrasignace ke jmenování členŧ Bankovní rady ČNB. ―Tím se dostáváme k nešťastné přímé volbě, kdy mu oslabujeme pravomoci v době, kdy se mu posílil mandát,― poznamenal expert. Podle něj je také otázkou, zda by ke sto letŧm státnosti nestálo za úvahu si místo pětadvaceti novel napsat novou Ústavu. Jindřich Šídlo pak poznamenal: ―Kdyby se o tom diskutovalo při změně volby na přímou, tak by nikdy nemohla projít.― Ohledně snah ―zpřesnit― ustanovení Ústavy, o kterém Eichler mluvil, ocitoval slova ―dědečka Ústavy―, profesora Vojtěcha Cepla: ―Ústava není návod na automatickou pračku, aby tam byly přesné postupy.― Erik Best ke změnám pravomocí poznamenal, ţe bude záleţet na tom, co bude chtít Andrej Babiš, a jestli bude chtít kandidovat. ―Sám si pravomoci určitě neomezí,― připomněl svou dřívější hypotézu o Babišově kandidatuře. Šídlo se pak rozpovídal o Zemanovi: ―Mezi odpŧrci Miloše Zemana převaţuje názor, ţe jeho voliči jsou hloupí. A já zastávám názor, ţe dokud nepochopí, ţe je to jinak, tak nemají šanci tu vyhrát. Dodnes ta reflexe nepřišla. Pořád si myslej, ţe Zemana volej hloupí chudý lidi, bydlící mimo dosah metra,― rýpl si do ―praţských kavárníkŧ―. Zeman ţe je levičák? Ha, ha, ha Eichler přidal svou zkušenost z dětství v devadesátých letech v hornickém kraji, kde byly uzavřeny doly. ―Největší oblíbenci lidí tam tehdy byli ministři Dyba, Dlouhý a Kočárník. Ti, kdyby tam tehdy přijeli, tak je do toho dolu lidi hodí,― zavzpomínal. Tato frustrace z regionŧ podle něj aţ nyní došla do politického programu. Ovšem podle Eichlera jej nehlásá pouze Miloš Zeman, ale například i Andrej Babiš. ―V devadesátých letech podle něj média psala, ţe nejlepší reformy jsou ty pravicové, a to poznamenalo některé skupiny, které jim kvŧli tomu dodnes nevěří,― dodal. Na to však zareagoval z druhé strany stolu Šídlo: ―Nechápu, kde se vzal ten dojem, ţe Zeman je levicový politik. On zprivatizoval banky, sniţoval daně, vyhodil odboráře, kdyţ mu protestovali,― připomněl. Na strunu svých voličŧ podle něj hraje především v otázkách, ve kterých je konzervativní, třeba v kauze profesury Martina C. Putny. A jak se vyvíjí vztah Miloše Zemana k sociální demokracii? Takto odpověděl Jindřich Šídlo: ―Sobotka mu musí být vděčen, Zeman ho zachránil. On předvedl opravdu mizerný výkon, kdyţ po sedmi letech v opozici dostal ČSSD na dvacet procent,― poznamenal. Kdyby prý nebylo diletantského pokusu o jeho sesazení, musel by se v řádu několika dní z vedení strany poroučet. ―Mezi voliči ČSSD měl Miloš Zeman vţdycky větší dŧvěru neţ kdokoliv z jeho nástupcŧ. Moţná Jiří Paroubek se mu někdy blíţil,― poznamenal pak ke vztahu prezidenta k ČSSD. Ti Zemanovi sociální demokraté uţ ztrácejí vliv Plné znění zpráv


Eichler připomněl, ţe zásadní spory v ČSSD mezi Sobotkovým křídlem a křídlem podporovaným prezidentem probíhaly uţ před volbami. Například při hlasování o dŧvěře pro Rusnokovu vládu. ―Sobotka to celou dobu odmítal, ale nakonec ho přesvědčili,― vzpomínal. Po volbách Sobotka podle experta z Lidového domu nerezignoval proto, ţe do nich nešel jako lídr sjednocené strany, ale jako zástupce jednoho křídla prudkého vnitřního konfliktu. ―Amatérismus lánského puče vedl k tomu, ţe se členská základna postavila za legitimního předsedu,― zakončil. Zeman není ani pozván na sjezd, ale zasahovat do strany prý určitě bude třeba v podpoře Zdeňka Škromacha, nebo v jiných věcech. ―ČSSD se ale hodně proměňuje - k jeho neprospěchu. Lidé, kteří k němu mají sentiment, uţ ztrácejí vliv. Ta strana je trochu jiná, neţ si mnozí myslí,― zdŧrazňoval Eichler. Pak ale překvapivě éru Zemanova prezidentství vychválil: ―Skončila vláda pravice, Miroslava Němcová se nestala premiérkou, zvýšila se minimální mzda, zvýšily se platy ve státní správě, nad Hradem vlaje vlajka EU - takţe vlastně celkem spokojenost,― shrnul. Jindřich Šídlo ho sjel pobaveným pohledem: ―Z devadesáti procenty toho neměl nic společného. Ale myslím si, ţe se mu povedl sestavit celkem zajímavý Ústavní soud,― pochválil prezidenta. Erik Best opět pojal odpověď po svém: ―Velkým finančním skupinám se velmi daří.― Poslední dotaz z publika směřoval na další osudy ―prezidentské― strany SPO. ―Smysl té strany zanikl, kdyţ se Zemanovi nedostala do Parlamentu,― odpověděl stručně Šídlo. Pokud jde o naděje Miloše Zemana pro příští volby, Šídlo soudí, ţe má zcela reálnou šanci obhájit svŧj mandát. Otázkou je prý Zemanŧv zdravotní stav. ―Uţ vloni bylo patrné, ţe je mu špatně, a při příštích volbách mu bude 73 let,― zmínil. Erik Best souhlasil a ještě nabídl návod, jak poznat, jak se prezident ohledně příští kandidatury rozhodl. ―Pokud Hynek Kmoníček pŧjde do Washingtonu, bude to značit, ţe asi Zeman kandidovat nechce, protoţe ten člověk je pro něj mimořádně dŧleţitý,― uzavřel.


Jak dál s důchodovou reformou? 12.3.2015 Revue Sondy str. 20 Analýza Připravili: PETR KORÁL, JANA KAŠPAROVÁ Dŧchodová reforma realizovaná vládou Petra Nečase nabyla konečné podoby v roce 2013 spuštěním dŧchodového spoření (nový II. pilíř českého dŧchodového systému) a transformací penzijního připojištění se státním příspěvkem na doplňkové penzijní spoření (III. pilíř). S uspokojením lze konstatovat, ţe i s přispěním kampaně ČMKOS, zaměřené na vysvětlování velkých rizik II. pilíře, se do něj do konce roku 2014 zapojilo jen velmi málo osob a nová koaliční vláda rozhodla o jeho zrušení od 1. ledna 2016. Česká národní banka zveřejnila následující údaje za rok 2014 o počtech účastníkŧ dŧchodového spoření (II. pilíř), doplňkového penzijního spoření (III. pilíř) a penzijního spoření se státním příspěvkem (zakonzervovaný bývalý III. pilíř, jehoţ účastníci byli převedeni do tzv. transformovaného penzijního fondu) od 31. března 2013 do 30. září 2014 (viz tabulka). Z uvedených údajŧ vyplývá, ţe naprostá většina osob, která si šetří na dŧchody, setrvala v transformovaném fondu v rámci III. pilíře, který i nadále poskytuje svým účastníkŧm garanci tzv. „nezáporné nuly― a širší moţnosti zvolit si konkrétní podobu dŧchodového plnění či předčasně si vybrat naspořené prostředky podle konkrétní ţivotní situace. Nicméně počet účastníkŧ v tomto fondu poměrně rychle klesá a je zřejmé, ţe pokles je dvakrát rychlejší neţ přírŧstek účastníkŧ v doplňkovém penzijním spoření. Příznivé je, ţe za uplynulé dva roky se zvýšil o více neţ 10 Plné znění zpráv


% počet účastníkŧ, kterým přispívá na jejich doplňkové penzijní spoření (transformované penzijní připojištění) zaměstnavatel. Změny v dŧchodovém pojištění (I. pilíř) a jeho vývoj V prŧběţně financovaném dŧchodovém pojištění (I. pilíř) v roce 2014 nebyly provedeny významnější parametrické změny. Diskuse o podstatnějších změnách (např. zastropování dŧchodového věku) probíhá na pŧdě vládou vytvořené Odborné komise pro dŧchodovou reformu, jejímţ členem je za ČMKOS její místopředseda JUDr. Vít Samek a v níţ jako expert ČMKOS pŧsobí Ing. Jaroslav Šulc z makroekonomického oddělení ČMKOS. Od počátku roku 2015 nastaly v dŧchodovém pojištění následující změny. Vyplácené dŧchody z dŧchodového pojištění se jako kaţdoročně zvyšují od ledna 2015 podle pravidel obsaţených v zákoně o dŧchodovém pojištění. Od roku 2015 jsou tato pravidla zákonem č. 183/2014 Sb. upravena tak, ţe se při zvýšení dŧchodŧ vychází z plného rŧstu cen a současně byl k částečné kompenzaci minulých nízkých zvýšení dŧchodŧ stanoven mimořádný valorizační vzorec právě pro rok 2015. Celkové zvýšení v lednu 2015 tak u prŧměrného starobního dŧchodu činí 200 Kč měsíčně. Od ledna 2015 se zvyšují všechny vyplácené dŧchody, tj. dŧchody starobní včetně předčasných starobních dŧchodŧ, invalidní (pro invaliditu všech tří stupňŧ), vdovské, vdovecké a sirotčí přiznané před 1. lednem 2015, a to od splátky dŧchodu splatné po 31. prosinci 2014. Vývoj dŧchodového pojištění Vývoj prŧběţně financovaného dŧchodového pojištění v návaznosti na dříve schválené parametrické změny dokládá Pojistně matematická zpráva o dŧchodovém pojištění 2012, kterou vypracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR na základě podkladŧ České správy sociálního zabezpečení a která analyzuje český dŧchodový systém z mnoha úhlŧ pohledu. Tato zpráva je zveřejněna na internetových stránkách MPSV (www.mpsv.cz/files/clanky/13783/PMZ2012.pdf). Přesvědčivě dokládá dlouhodobou finanční udrţitelnost povinného, prŧběţně financovaného všeobecného základního pilíře české dŧchodové soustavy a sociální přiměřenost z něj vyplácených dŧchodŧ. Odborná komise pro dŧchodovou reformu Vláda Bohuslava Sobotky ustavila Odbornou komisi pro dŧchodovou reformu, jejíţ organizační zabezpečení bylo svěřeno ministerstvu práce a sociálních věcí. Jejím posláním je realizace závazkŧ obsaţených v koaliční smlouvě a v programovém prohlášení, které se týkají dŧchodové problematiky. Odborná komise je expertní skupinou, jeţ pod záštitou ministryně práce a sociálních věcí a ministra financí hodnotí stávající podobu dŧchodového systému a na základě analýz a prognóz navrhuje další kroky dŧchodové reformy v České republice. Členy komise, kterou jako předseda vede prof. PhDr. Martin Potŧček, CSc. MSc., z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, jsou odborníci na dŧchodovou problematiku, zástupci koaličních i opozičních stran zastoupených v Poslanecké sněmovně a sociální partneři. Jednání se účastní i experti Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, Ministerstva financí ČR, České národní banky, Českého statistického úřadu a představitelé relevantních občanských a profesních sdruţení a asociací. Současně byla poskytnuta moţnost laické i odborné veřejnosti poslat Odborné komisi pro dŧchodovou reformu jakýkoliv podnět či dotaz na e-mailovou adresu [email protected]. Komise ve své činnosti v souladu s uděleným mandátem promýšlí změny dŧchodového systému, které by měly vést k přiměřeným a dŧstojným dŧchodŧm. Měl by být posílen princip zásluhovosti a narovnány transfery mezi rodinou a společností. Odborná komise připravila několik návrhŧ. Hranice dŧchodu nebude v nekonečnu V rámci povinného sociálního pojištění (tzv. I. pilíře) komise navrhuje systém pohyblivé hranice odchodu do dŧchodu vzhledem k očekávanému populačnímu vývoji tak, aby občanŧm zaručil naději proţít poslední čtvrtinu svého ţivota ve starobním dŧchodu. Komise hledala systém pro lepší a operativnější nastavení budoucí hranice dŧchodového věku tak, aby v případě potřeby mohl zákonodárce bez časového či finančního tlaku reagovat na změny okolí dŧchodového systému. Ti, kterých se to bude týkat, dostanou dostatek času na odpovídající reakci. Plné znění zpráv


Východiskem bude vývoj demografického parametru „naděje doţití― při dosaţení hranice dŧchodového věku v jednotlivých generacích. Případná revize nastavení hranice dŧchodového věku by se vţdy měla týkat jen omezeného počtu generací, pro které by byla informace o revizi s ohledem na jejich věk jiţ - či ještě - aktuální. Neměla by se tudíţ týkat generací v těsně předdŧchodovém věku proto, ţe uţ objektivně nemají dostatek času na takovou informaci odpovídajícím zpŧsobem reagovat. Společný dŧchodový základ manţelŧ Komise také navrhuje zavést sdílení vyměřovacích základŧ manţelŧ pro uplatnění dŧchodových nárokŧ. Jako zpŧsob jak vylepšit situaci ţen v dŧchodovém věku, je to bezesporu dobrý nápad. Podle údajŧ České správy sociálního zabezpečení totiţ muţi mají prŧměrný dŧchod zhruba o 2300 korun vyšší neţ ţeny. Dŧvodŧ je více, například období rodičovských dovolených nebo obecně niţší mzdy, které ţeny mají. A vzhledem k tomu, ţe se doţívají v prŧměru vyššího věku neţ muţi, ocitají se ve stáří často ve velké nouzi. Zjednodušeně lze nyní uvést, ţe zavedení společného vyměřovacího základu bude výhodné zejména pro vysokopříjmové skupiny občanŧ, kdy jeden partner nemusí pracovat, protoţe příjmy toho druhého jsou nadstandardní. Samozřejmě se proti dřívějšku mění struktura zaměstnání, kdy uţ není tak obvyklé, ţe oba manţelé mají práci. Kvŧli dnešní vysoké nezaměstnanosti bývá často jeden z manţelŧ dlouhodobě nezaměstnaný. Většinou to bývají právě ţeny. Takţe by bylo spravedlivé, kdyby se tento problém tímto zpŧsobem kompenzoval. Počet účastníkŧ Počet účastníkŧ Počet účastníkŧ dŧchodového spoření doplňkového spoření penzijního připojištění (II. pilíř) (III. pilíř) (transformovaný III. pilíř) 30. 9. 2014 83 046 186 389 4 648 079 30. 6. 2014 82 851 148 589 4 722 341 31. 3. 2014 82 624 116 268 4 801 041 31. 12. 2013 81 124 90 453 4 870 114 30. 9. 2013 72 063 63 804 4 940 695 30. 6. 2013 44 569 39 569 5 020 870 31. 3. 2013 7 513 13 608 5 078 835 Období

Foto popis|

Ruští novináři postrádají svého prezidenta 12.3.2015

TV Nova

str. 19

19:30 Televizní noviny

Reynolds KORANTENG, moderátor -------------------Ruští novináři postrádají svého prezidenta. Vladimir Putin se uţ týden neobjevil na veřejnosti a zrušil i cestu do Kazachstánu. Mezi lidmi se šíří spekulace o jeho zdraví a mluví se například o mrtvici. Mluvčí Kremlu všechny uklidňuje s tím, ţe prezident je v pořádku. Vše jsou podle něj fámy vzniklé v dŧsledku jarní únavy ţurnalistŧ. Matěj SVITÁK, redaktor -------------------Záběry z minulého čtvrtka ukazují Putina na běţné schŧzce s italským prezidentem Renzim. Putin mluví jako obvykle, suše a k věci. Vladimir PUTIN, ruský prezident /5. března 2015/ -------------------Itálie je naším čtvrtým největším obchodním partnerem. Plné znění zpráv


Matěj SVITÁK, redaktor -------------------Ozývají se ale hlasy, ţe toto by mohly být poslední záběry ruského prezidenta. Po schŧzce se totiţ po Putinovi slehla zem. redaktor /citace/ -------------------"Putin zmizel ze scény." redaktorka /citace/ -------------------"Je Putin těţce nemocný? Zmizel před týdnem." redaktor /citace/ -------------------"Putin se týden neukázal lidem, Moskvou kolují zprávy o mrtvici." redaktorka /citace/ -------------------"Vladimir Putin se od minulého týdne neobjevil na veřejnosti." Matěj SVITÁK, redaktor -------------------Putinŧv mluvčí zprávy o nemoci odmítá. Prohlásil, ţe prezident je naprosto zdráv a v takové kondici, ţe při pozdravu je schopen stiskem zlomit podávanou ruku. Právě vylepšená image by ale za zmizením mohla být. Jan ŠÍR, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova -------------------Takovej člověk, kterej si zakládá na svým vzhledu a má za sebou hodně plastik a víme, ţe ty plastiky před těma volbama před těma nějakýma 3,5 rokama moc dobře nevyšly, tak třeba je na nějaký další plastice. Matěj SVITÁK, redaktor -------------------O Putinově zdraví se nespekuluje poprvé. U mocných lidí střeţících své soukromí to ale není nic neobvyklého. Matěj Sviták, televize Nova.

Simona Krainová vs. Linda Bartošová Jsou jako klony! 13.3.2015

Blesk str. 15 Společnost Kristýna Léblová

Co je spojuje a rozděluje? PRAHA - Ve spoustě ohledech toho Simona Krainová (42) a Linda Si Bartošová (21) mají hodně společného. da Bart Krásky svedl dohromady lečného film Vybíjená, kde obě hrají. Vy Modelky si během společně strávených chvil lečně str na sebe natolik zvykly, ţe uţ jsou snad mentálně ly, j propojeny. Dokonce tálně prop přišly na premiéru stejně oblečeny bez předchozí domluvy! „Váţně jsme si nevolaly! Je to zvláštní...― usmála se Linda, Česká Miss World 2012, oblečená do černého overalu stejně jako její starší kopie. Rozdíl byl jen v barvě bot! Obě oplývají nebývalou krásou, která prý ovšem bývá občas na škodu. „Být krásná je kolikrát příjemné, otevřelo mi to hodněkrát dveře, ale mám i špatné zkušenosti. Lidi tě velmi rychle třeba odsoudí. Nebo někteří muţi se krásných ţen bojí,― prozradila Simona Krainová. SIMONA Povolání: modelka, příleţitostná herečka Věk: 42 Míry: 89-60-90 Výška: 175 cm Vzdělání: Základní škola v Havířově Začátky v modelingu: 16 let Místo narození: Havířov Děti: Bruno a Max Barva očí: modrá Velikost bot: 39 Konfekční velikost: 36 Ofi ciální partneři: Sagvan Tofi (herec), Alex Bougault (restauratér), Bořek Plné znění zpráv


Slezáček (moderátor), Alp Ozscan (turecký podnikatel), Jiří Hudler (hokejista), Karel Vágner (podnikatel) Sourozenci: o 7 let starší sestra Yvonne Kosmetické úpravy: botox LINDA Povolání: reportérka na ČT, modelka Věk: 21 Míry: 84-63-93 Výška: 171 cm Vzdělání: studuje ţurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Začátky v modelingu: 19 let Místo narození: Vysoké Mýto Děti: 0 Barva očí: modrá Velikost bot: 39 Konfekční velikost: 36 Ofi ciální partneři: Slávek Horák (reklamní reţisér) Sourozenci: o 6 let starší sestra Tereza Kosmetické úpravy: ú úprava mezírek mezi zuby Foto popis| 11.3.2015 20:35 hod. Praha-Smíchov Modelky přišly na premiéru stejně oblečené. Foto autor| Foto: P. Machan, herminapress.cz Mach

Podíl osob s vysokoškolským vzdělá ním na trhu práce stále roste 13.3.2015 E15 str. 02 Vzdělání Jan Koucký, Radim Ryška, Martin Zelenka V posledních letech se čím dál výrazněji prosazuje názor, ţe uplatnění absolventŧ v praxi patří k nejvýznamnějším měřítkŧm efektivnosti vzdělávací funkce vysokých škol. Je to i jeden z dŧvodŧ, proč Středisko vzdělávací politiky PedF UK před rokem provedlo jiţ třetí, respektive druhé národní šetření u absolventŧ pod názvem REFLEX 2013. Výsledky vyšly letos ve zprávě Reflexe vzdělání a uplatnění absolventŧ vysokých škol. Podle šetření je nyní v České republice více neţ 22 procent osob v pracovní síle s terciárním vzděláním a dle trendu se očekává, ţe bude dále dynamicky rŧst. Tento podíl totiţ narostl z hodnoty jen málo překračující 10 procent vysokoškolsky vzdělaných osob v polovině devadesátých let. Nárŧst osob s vysokoškolským vzděláním na trhu práce se ale projevuje i ve struktuře profesí, do nichţ absolventi nastupují a v nichţ po několika letech své praxe pracují. Zvýšil se například jejich podíl v profesích, v nichţ byl ještě před několika lety téměř nulový, jako jsou úřednické profese a profese pracovníkŧ ve sluţbách a prodeji. Logicky tak z celkového počtu klesl podíl vysokoškolákŧ, kteří pracují v profesích obvykle povaţovaných za vysokoškolské. Nejedná se přitom jen o obsazení pozic z hlediska statistického srovnání. V některých profesích se totiţ mění obsah práce, a co bylo dříve povaţováno za středoškolskou pozici, mŧţe postupem času přerŧst do pozice minimálně bakalářské. Avšak ne s takovou rychlostí, s jakou na trhu práce přibývají noví absolventi vysokých škol. Sami absolventi podle hodnocení vzdělání poţadovaného na jejich pracovní místo ve stále větší míře vypovídají, ţe na jejich pracovní místo vysokoškolské vzdělání potřebné není. Vysokoškolské studium však absolvují i lidé, kteří by ještě před několika lety na studium ani nepomysleli a s ukončeným maturitním vzděláním by na trhu práce nalezli odpovídající pracovní pozici (jsou zde myšleni především absolventi maturitních učebních oborŧ a středních odborných škol, kteří neměli na středoškolské úrovni kdovíjaké výsledky a neměli tedy ani další studijní ambice). I takoví absolventi se dobře uplatňovali především proto, ţe lidé s jejich vzděláním byli potřební. Nyní však mají mezi sebou konkurenci a samotný titul pro získání dobrého místa jiţ nestačí, coţ potvrzují samotní zaměstnavatelé,. Změny v příjmech Dílem v dŧsledku ekonomických potíţí a dílem zvýšeným podílem absolventŧ na pracovním trhu jim v prŧměru klesávají příjmy. Pokles ovšem není plošný. Rozdíl je mezi obory a také mezi vysokými školami. Například nedostami. tek technikŧ nutí zaměstnavatele jejich příjmy zvyšovat, na druhé straně přebytek ekonomŧ jejich příjmy sniţuje. Avšak ne všem. Zatímco absolventŧm praţské VŠE a absolventŧm Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy příjmy neklesly, u jiných, především soukromých a regionálních vysokých škol s často novými fakultami, pokles zřejmý je. I mezi soukromými vysokými školami jsou rozdíly a absolventi některých mají zcela srovnatelné uplatnění s absolventy tradičních vysokých škol. Zaměstnavatelé navíc sami potvrzují, ţe si všímají, odkud mají absolventi titul. Obdobné je to i v případě právnických oborŧ, které se vţdy řadily k nejlépe placeným. Pokles příjmŧ nastal také u absolventŧ humanitních a zemědělských oborŧ. Na druhé straně platy i přes celkový pokles narostly v prŧměru vedle technikŧ také absolventŧm přírodovědných, lékařských a pedagogických oborŧ. Pracovní kariéra absolventŧ Plné znění zpráv


Mezi charakteristiky, u nichţ je moţné sledovat jejich další rŧst, je podíl absolventŧ, kteří mají jiţ během studia zaměstnání. Zvýšení mezi roky 2010 a 2013 je navíc poměrně výrazné. Zatímco absolventi ze šetření v roce 2010 pokračovali ve 32 procentech případŧ po ukončení studia v zaměstnání, které měli jiţ během studia, u absolventŧ ze šetření v roce 2013 to bylo jiţ ve 48 procentech případŧ. Absolventi se tedy přizpŧsobují sdíleným zkušenostem, ţe lidé s praxí hledají uplatnění snadněji, a samozřejmě nejsnadnější přechod zaţívají ti, kteří jiţ práci při ukončení studia mají. Zároveň se však potvrzuje to, ţe absolventi, kteří zŧstávají ve svých zaměstnáních, které měli jiţ během studia, jsou na tom v prŧměru po několika dalších letech finančně hŧř neţ ti, kteří práci několikrát vyměnili. Nastává totiţ zřejmě to, ţe zaměstnavatelé vlastně ani nezaregistrují, ţe absolvent studium dokončil, a nic jej příliš nemotivuje zlepšit jeho finanční ohodnocení, zatímco u těch, kteří práci mění, je často nové místo spojeno s přáním zaměstnavatele získat potřebnou pracovní sílu, za coţ jsou ochotni také něco zaplatit. Tento vzorec však není univerzální a jako v mnoha případech je potřeba počítat s oborovými odchylkaObecně se ukazuje, ţe čím déle trvá přechod na trh práce, tím menší profesní úspěch absolvent má. Spokojenost s prací Spokojenost je zaloţena na více faktorech, jako jsou plat, kvalifikační náročnost vykonávané práce, společenský status povolání, vyuţití vlastních dovedností či míra tvořivosti uplatněné v práci nebo dobrý pracovní kolektiv a celkové pracovní podmínky. V situaci, kdy zaměstnavatelé vyhledávají absolventy s technickým vzděláním, vytvářejí jim jak lepší platové, tak pracovní podmínky. Projevuje se to pak v nárŧstu jejich spokojenosti, která od minulého šetření v roce 2010 u absolventŧ technických oborŧ výrazně narostla. V případě mnoha jiných skupin oborŧ, mimo jiné u ekonomŧ, k tomu nedošlo či byl trend spíše opačný. Nejzřetelnější pokles spokojenosti se svou prací nastal u absolventŧ zemědělských oborŧ, coţ odráţí úroveň mnoha jiných charakteristik vztaţených k absolventŧm zemědělských oborŧ. Hodnocení získaného vzdělání V části výpovědí, kde absolventi hodnotili dobu vzdělávání na vysoké škole, k nijak výrazným změnám nedošlo. Je to pochopitelné, proměny v metodách výuky či jiných podmínkách vzdělávání se na vysokých školách z podstaty nemohou projevit z roku na rok. Jedná se tedy spíše o tendence. Ani v nich však nejsou zřetelné ţádné výrazné změny. Také tato kohorta absolventŧ hodnotí, stejně jako kohorty předchozí, ţe vzdělávání je hodně zaměřeno na získávání teoretických znalostí a málo na praktické dovednosti a nabývání zkušeností. Opakovaná volba studia Nejkomplexnějším hodnocením dosaţeného vzdělání je zřejmě odpověď na otázku, zda by absolventi opakovali svoji volbu při studiu vysoké školy, studijního oboru či studia vŧbec. Přes všechno, co jsme výše uvedli o prŧměrném zhoršení postavení absolventŧ na trhu práce, nejsou změny v hodnocení opakované volby nijak výrazné. Stále by stejně jako v letech 2006 a 2010 prŧměrně dvě třetiny absolventŧ opakovaly volbu vysoké školy i studijního oboru. Něco málo přes 12 procent absolventŧ by volilo jiný obor na stejné vysoké škole a necelých šest procent absolventŧ by vybralo stejný studijní program, ale na jiné vysoké škole. Ovšem asi 15 procent absolventŧ by zvolilo jiný obor na jiné vysoké škole. Rozdíly mezi školami jsou však podstatné: existuje dost vysoký počet škol, které by opakovalo více neţ 85 procent absolventŧ, ale je také téměř stejně vysoký počet škol, které by chtělo znovu studovat jen 70 procent absolventŧ. Mírný nárŧst ve výši jednoho procentního bodu nastal u těch, kteří by studovat nešli vŧbec. Je moţné se však domnívat, ţe se jedná právě o ty, kteří by dříve nešli studovat vŧbec, protoţe tento nárŧst se týká především absolventŧ bakalářského studia. Kompetence absolventŧ Dŧleţitou součástí šetření je posouzení úrovně kompetencí, tedy dovedností a znalostí, která je poţadována na pracovních místech, které absolventi zastávají. Zároveň je pro moţnost odpovídajících relací zjišťováno hodnocení absolventŧ, jakou úrovně kompetencí mají sami a na jaké úrovni daných kompetencí je připravila vysoká škola. Při hodnocení úrovně kompetencí mezi absolventy je nutné rozlišit, na jakých pracovních místech pracují. Takţe mírný pokles prŧměrné úrovně kompetencí je tak dán nárŧstem podílu absolventŧ v pozicích s niţší kvalifikační náročností. V obou skupinách, tedy mezi absolventy v pozicích s vyšší kvalifikační náročností a v pozicích s niţší kvalifikační náročností k ţádným výrazným změnám nedošlo. Oproti vlastním kompetencím absolventŧ však úroveň poţadovaná v zaměstnání spíše mírně roste. V největší míře narostly poţadavky na kompetence spojené s flexibilitou. Ta ještě společně s kompetencemi Plné znění zpráv


inovace a znalostní management, mobilizace lidských zdrojŧ a prezentace patří k těm kompetencím, které jsou v pracovních pozicích zastávaných absolventy vysokých škol vyţadovány v nejvyšší míře. Na druhé straně v prŧměru v nejniţší míře je podle šetření poţadována podnikavost. Rozpor, který tady nastává mezi vnímáním absolventŧ a zaměstnavatelŧ, mŧţe být dán do jisté míry odlišnými očekáváními, která mají jednotliví aktéři od svých pracovních pozic. Měkké kompetence Nedostatky se projevují především ve skupině takzvaných měkkých kompetencí. Nemalá část absolventŧ není připravena nabídnout tyto kompetence na takové úrovni, kterou vyţadují jejich pracovní místa. Především dovednost komunikovat s lidmi a schopnost zvládat zátěţové situace jsou kompetence, které jsou plošně pro velkou část absolventŧ do určité míry problematické, protoţe je nemají na takové úrovni, která je v zaměstnání vyţadována. K tomu se přidávají i další: dovednost identifikovat a řešit problémy, dovednost samostatně se rozhodovat, schopnost nést odpovědnost či schopnost přizpŧsobit se změněným okolnostem. U celé skupiny měkkých kompetencí je navíc hodnocení úrovně získané školním vzděláním spíše niţší. Ukazuje se, ţe v rámci vzdělávání nedochází k nějakým výraznějším posunŧm k tomu, ţe se na rozvoj těchto kompetencí vzdělávací programy více zaměřují. *** Samotný titul není to hlavní při přijímání absolventŧ do zaměstnání Přílohu připravili: Vlastimil Poliačik, editor Veronika Havlíčková, manaţerka přílohy Foto popis| Větší zájem. Vysokoškolské studium dnes absolvují i lidé, kteří by ještě před několika lety na studium ani nepomysleli a s ukončeným maturitním vzděláním by na trhu práce nalezli odpovídající pracovní pozici Foto autor| Foto čtk, foto na titulní straně čtk O autorovi| ?Jan Koucký, Radim Ryška, Martin Zelenka (redakčně upraveno a kráceno)

Budoucím jihočeským vysokoškolákům zbývají ještě čtyři zkušební termíny pro Národní srovnávací zkoušky! 13.3.2015

Písecký deník

str. 51

Příloha - Vzdělávání

Výsledky NSZ nahrazují nebo částečně doplňují výsledky přijímacích pohovorŧ na mnoha českých a slovenských vysokých školách V plném běhu je s nástupem jara nové kolo Národních srovnávacích zkoušek. Účastní se jich v posledních několika letech desetitisíce středoškolákŧ a uchazečŧ o studium na českých či slovenských a dalších vysokých školách. Národní srovnávací zkoušky /NSZ/ na některých českých a slovenských vysokých školách nahrazují výsledky přijímacích zkoušek a pohovorŧ,či je smysluplně doplňují. Úspěch v nich tedy mŧţe uchazečŧm o vysokoškolské studium otevřít nebo alespoň pootevřít brány na vysněnou vysokou školu. Dlouhodobý vývoj sciotestŧ, vedený na bázi metodických premis „educational measurement―, je podle zadavatelŧ zárukou toho, ţe je moţné celkem přesně a spolehlivě „změřit― znalosti a předpoklady desítek tisíc jednotlivých uchazečŧ… Kaţdoročně se národních srovnávacích testŧ účastní desetitisíce adeptŧ o studium na vysokých školách a letošní jaro není výjimkou… NSZ v kaţdém kraji Národní srovnávací zkoušky jsou organizovány v řadě měst České republiky, aktuálně v termínech od března do konce května. Výhodou je to, ţe uchazeči ještě mají moţnost zúčastnit se opakovaně zkoušek v oborech, které jim vyhovují, dokud nedosáhnou maximálních nebo alespoň uspokojivých výsledkŧ. Plné znění zpráv


Zkoušejte, dokud nedosáhnete maxima! U přijímacích pohovorŧ se berou jako směrodatné ty zkoušky, v nichţ uchazeč dosáhl v daném oboru nejlepších výsledkŧ. Přihlásit se mŧţe kaţdý, kdo usoudí, ţe tento typ uznávaného ověření vlastních znalostí potřebuje pro svou další studijní cestu. Podmínkou pro sloţení národních srovnávacích zkoušek tedy není nutně přihláška na vysokou školu, Mŧţete si je vyzkoušet pro svou vlastní informaci nebo si je udělat v předstihu dříve neţ se vám v maturitním ročníku nakupí práce s přípravou na maturitu nebo na přijímací pohovory. Stojí to pár stovek… Mŧţete si je vlastně sloţit i jen na zkoušku formou některého ze starších testŧ, které jsou v on-line podobě k dispozici na webových stránkách organizátora NSZ, jímţ je vzdělávací společnost SCIO. Pravdou je, ţe kaţdé sledované problematice se zdarma dostanete maximálně k jednomu kompletnímu testu. Inu… Přihlásit se k NSZ je moţné kdykoliv, nejsnadnější zpŧsob je cestou webu pořádající společnosti, ale pozor – první kolo testŧ začíná uţ v polovině prosince a první přihlášky by měly být odeslány do konce listopadu. Znovu jenom zopakujeme, ţe u přijímaček se počítá jenom nejlepší výsledek, pokud uchazeči absolvovali více pokusŧNSZa ţe dobré výsledky mohou znamenat studium na řadě vysokých škol a fakult. Termíny zkoušek? V tomto školním roce se národní srovnávací zkoušky uskuteční celkem v šesti termínech, dva jiţ jsou za námi. Přihlásit se mŧţete ke kterémukoliv aktuálnímu termínu. Pokud přijdou uchazeči prokazatelně vícekrát, započte se jim jen nejlepší výsledek! Sledujte tedy bedlivě termín odeslání přihlášky, který je přibliţně tři týdny před vlastní zkouškou. Termín zkoušky 14. března 2015, termín uzávěrky přihlášek do 26. února 2015, zkouší se tyto předměty: OSP, ZSV, Mat., Anglický jazyk (Aj.), Německý jazyk (Nj.) a VŠP. Termín zkoušky 11. dubna 2015, termín uzávěrky přihlášek do 26. března 2015, zkouší se tyto předměty: OSP, ZSV, Mat., Biologie (Bio.), Chemie (Che),VŠPa Ekonomie. Termín zkoušky 8. května 2015, termín uzávěrky přihlášek 23. dubna 2015, zkouší se tyto předměty: OSP, ZSV, Mat., Aj., Nj., Bio, Che., VŠP, Ekonomie. Termín zkoušky 30. května 2015, termín uzávěrky přihlášek do 14. května 2015, zkouší se tyto předměty: OSP, ZSV, Bio, Che, VŠP. Časy zkoušek Jednotlivé zkoušky probíhají paralelně, takţe někdy nebude moţné v jednom dnu absolvovat všechny zvolené předměty, nicméně tématicky jsou uspořádány tak, aby studentŧm, hlásícím se na jeden studijní směr, třeba přírodovědný, organizátoři vyšli vstříc a studenti v jednom dnu mohli postupně absolvovat více přírodovědně zaměřených oborŧ. Navazují na sebe i klíčový test obecných studijních předpokladŧ a na něj např. základy společenských věd pro univerzity a humanitně zaměřené fakulty atp. V jednotlivých dnech budou národní srovnávací Dokončení na str. 4 Pokračování ze str. 1 zkoušky organizovány následovně: OSP anebo pro slovenské vysoké školy VŠP začíná v 9 hodin, test trvá 110 minut. ZSV nebo Matematika začínají ve 12.20, test ZSV trvá 60 minut, test z Matematiky trvá 90 minut. Anglický nebo německý jazyk a testy z přírodních věd, tedy biologie a chemie začínají ve 14.50, test z angličtiny trvá 65 minut, test z němčiny trvá 60 minut, jeden test z přírodních věd, tedy z biologie a z chemie trvá kaţdý po 40 minutách. Místa konání zkoušek Místa konání jednotlivých zkoušek je třeba si dohledat podlekonkrétníhoměsta,kam se uchazeči hodlají na NSZ vypravit, obvykle je to ale některá ze středních škol. Na nich se také konají přípravné kursy na vykonání národních srovnávacích zkoušek. Informace najdete nejlépe přímo na webech jednotlivých organizátorských škol a gymnázií. V Čechách se budou v nadcházejícím zkušebním termínu konat NSZ v těchto městech: Jihočeský kraj: České Budějovice, Tábor, Strakonice. Západní Čechy: Plzeň, Klatovy, Sokolov. Střední Čechy: Praha, Kladno, Příbram Severní Čechy: Ústí nad Labem, Liberec, Teplice. Východní Čechy: Hradec Králové, Pardubice. Vysočina: Jihlava. Jiţní Morava: Brno, Břeclav, Uherské Hradiště. Střední Morava: Olomouc, Prostějov, Zlín, Otrokovice. Severní Morava: Ostrava, Opava, Frýdek Místek, Vsetín, Nový Jičín, Šumperk. Plné znění zpráv


Obecné popisy jednotlivých testŧ Obecné studijní předpoklady Tento formát testuje elementární předpoklady, dovednosti a schopnosti, které uchazeč bude pro úspěšné vysokoškolské studium nutně potřebovat. Nejdetedyvŧbeco test znalostí, ale předpokladŧ. Odminulého školního roku uţ je organizována jenom jedna varianta testu, která sloučila dosavadní základní a rozšířenou formu testu. Test OSP neprověřuje úroveň středoškolských znalostí, vychází se z informací v zadání a test je proto spravedlivější a objektivnější,protoţe jeho výsledek nezáleţí pouze na tom, na jak kvalitní střední škole uchazeč studoval, ale především na tom, jaké má schopnosti logického uvaţování, schopnosti pouţívat induktivně-deduktivní metody uvaţování, jeho argumentační výbava atp. Oddíly testu: Verbální oddíl (20 minut, 23 úloh) – Logický oddíl (30 minut, 22 úloh) – Argumentační oddíl (30 minut, 22 úloh) – Kvantitativní oddíl (30 minut, 23 úloh). Ve verbální části jde o to zjistit dovednosti uchazečŧ v oblasti uţití a práce s rodným jazykem, slovy a jejich významem. Pracuje se s porovnáváním obsahu a významu jednotlivých slov nebo jejich dvojic a jejich vzájemném vztahu. Logický oddíl obsahuje kombinační úlohy, spočívající v zařazování zadaných podmínek do moţných souvislostí, přechází ke zkoumání logického myšlení a zjišťuje, jak je uchazeč schopen pracovat a rozumět grafŧm a tabulkám. Argumentační oddíl se skládá z úloh spočívajících v hledání smyslu textŧ a jejich vnitřní konzistence, rozebírat obsah textŧ z pohledu autora atp. V kvantitativní části jsou zařazeny úlohy s procenty, úlohy slovní, úlohy s geometrickými obrazci a úlohy s neznámou veličinou. Pro úspěšné řešení nejsou nutné hlubší znalosti matematiky. Základy společenských věd Podle společnosti SCIO je obsahem zkoušky ze ZSV náplň středoškolského předmětu Základy společenských věd v rozsahu gymnázií. Test obsahuje tři části – Společnost a jedinec, Stát a právo a Hospodářství a svět. Některé úlohy středoškolské znalosti překračují. Proto organizátoři doporučují pracovat s doporučenou literaturou. Test se skládá z 60 úloh, je rozdělen do částí: Člověk a společnost, která obsahuje úlohy z oboru psychologie, sociologie a filozofie, Stát a právo s otázkami z oblasti politologie a práva, a Hospodářství a svět s otázkami z oborŧ ekonomie, evropské integrace a moderních dějin zahrnujících období od roku 1848 do současnosti s dŧrazem na české a světové dějiny v kontextu mezinárodních vztahŧ. Nejde o test všeobecného přehledu, výjimkou jsou úlohy týkající se politického dění a celkového přehledu v oborech politologie a evropská integrace, získávaných z veřejných zdrojŧ například sledováním médií. Úlohy v testu v roce 2014/2015 vycházejí z informací aktuálních v době testování. Matematika Zkouška zjišťuje matematické znalosti a dovednosti studentŧ a míru zpŧsobilosti uchazeče ke studiu na vysoké škole z hlediska jeho matematickýchznalostíadovednostív porovnání s ostatními uchazeči. Základem testu jsou osnovy předmětu matematika pro gymnázia. Úlohy vycházejí z tematických celkŧ základní poznatky z matematiky, algebra, funkce a rovnice, geometrie v rovině, geometrie v prostoru, analytická geometrie, kombinatorika, pravděpodobnost a statistika, přičemţ ověřují znalosti, porozumění a schopnost aplikace poznatkŧ a dovedností. Test obsahuje 30 úloh a na jejich řešení mají účastníci 90 minut. Při řešení testu není moţné pouţívat ţádné pomŧcky jako jsou logaritmické tabulky či kalkulačka. Součástí zadání jsou volné stránky na poznámky a přehled dŧleţitých vzorcŧ. Všechny výpočty lze zvládnout bez pouţití kalkulačky. Biologie Zkouška ověřuje znalosti biologie v rozsahu osnov pro gymnázia. Test obsahuje úlohy z oblasti obecné biologie, biologie člověka, botaniky, zoologie, genetiky a ekologie. Je sestaven ze 40 úloh, ve kterých se vybírá správné řešení ze čtyř nabízených moţností, z nichţ právě jedna je správná. Při řešení testu nejsou povoleny ţádné pomŧcky kromě psacích potřeb. Chemie Zkouška ověřuje znalosti z chemie v rozsahu výuky na gymnáziích. V testu jsou úlohy z oblasti anorganické a organické chemie a biochemie. Test je sestaven z 30 úloh, ve kterých se vybírá správné řešení ze čtyř nabízených moţností, z nichţ právě jedna je správná. Při řešení testu nejsou povoleny ţádné pomŧcky kromě psacích potřeb. Anglický a německý jazykZkouška ověřuje znalosti v rozsahu studia na střední škole. Obsahuje gramatiku, čtení i poslechovou část. Obsahuje poslech, konverzační cvičení, čtení a porozumění textu, komplexní cvičení a gramatiku. Obsahuje celkem 60 úloh, na jejichţ řešení mají účastníci zkoušky 60 (německý jazyk) nebo 65 (anglický jazyk) minut čistého času. Plné znění zpráv


Součástí zkoušky je poslechový oddíl z MP3 přehrávačŧ, které účastníci obdrţí přímo při zkoušce. Testy z cizích jazykŧ jsou přibliţně na úrovni B2 evropského referenčního rámce. Test pro navazující magisterské studium ekonomie Test pro navazující studium ekonomie v rámci NSZ testuje studijní předpoklady a znalosti z ekonomie. Verbální a Kvantitativní oddíly testují dovednosti a schopnosti dŧleţité pro úspěšné zvládnutí vysokoškolského studia. Obsahují obdobné úlohy jako test OSP, část z nich je zaměřena ekonomicky. Ke správnému vyřešení tohoto druhu úloh jsou zapotřebí základní ekonomické znalosti. Oddíl Ekonomie je znalostní a testuje znalosti makroekonomie a mikroekonomie na úrovni bakalářského studia. Verbální oddíl trvá 30 minut, má 23 úloh, Kvantitativní 30 minut, má 23 úloh a Ekonomie 20 minut,má20 úloh. Přehled českých vysokých škol, které zohledňují výsledky NSZ Konkrétní podmínky a míru vyuţití výsledkŧ NSZ na jednotlivých fakultách se dozvíte na jejich webových prezentacích jednotlivých škol. Kompletní přehled přijímacích poţadavkŧ – jaké předměty škola vyţaduje, jaké termíny zkoušek uznává a zdali jsou na ní NSZ povinné nebo za ně uchazeč získává dílčí výhodu najdou zájemci i na webu společnosti SCIO.. Česká republika – univerzitní města Brno MU v Brně, Fakulta sociálních studií MU v Brně, Ekonomicko-správní fakulta MUv Brně, Fakulta informatiky MENDELU, Lesnická a dřevařská fakulta MENDELU, Provozně ekonomická fakulta VUT v Brně, Fakulta informačních technologií VUT v Brně, Fakulta elektrotechniky a kom. technologií VUTv Brně, Fakulta strojního inţenýrství VUT v Brně, Fakulta podnikatelská VUTv Brně, Fakulta stavební MU v Brně, Přírodovědecká fakulta České Budějovice JU, Ekonomická fakulta Hradec Králové UK, Farmaceutická fakulta Jindřichŧv Hradec VŠE, Fakulta managementu Karviná SU v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta Liberec TU Liberec, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická TU v Liberci, Ekonomická fakulta Mladá Boleslav Škoda Auto Vysoká škola Olomouc UP v Olomouci, Právnická fakulta UP v Olomouci, Přírodovědecká fakulta UP v Olomouci, Fakulta tělesné kultury Opava SU v Opavě, Filozofickopřírodovědecká fakulta SU v Opavě, Fakulta veřejných politik Ostrava VŠB-TU v Ostravě, Ekonomická fakulta VŠB-TU v Ostravě, Fakulta bezpečnostního inţenýrství VŠB-TU v Ostravě, Fakulta elektrotechniky a informatiky Plzeň ZČU v Plzni, Fakulta právnická ZČU v Plzni, Fakulta ekonomická ZČU v Plzni, Fakulta aplikovaných věd ZČU v Plzni, Fakulta elektrotechnická ZČU v Plzni, Fakulta strojní Praha UK v Praze, Fakulta sociálních věd UKv Praze, Právnická fakulta VŠE v Praze, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, Fakulta informatiky a statistiky VŠCHT v Praze, Fakulta technologie ochrany prostředí ČVUT v Praze, Fakulta informačních technologií ČVUT v Praze, Fakulta elektrotechnická CEVROInstitut Ústí nad Labem UJEP v Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta UJEP v Ústí nad Labem, Fakulta sociálně ekonomická Zlín UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií OA T. Bati a VOŠ ekonomická ve Zlíně Termín zkoušky Uzávěrka Předměty 14. března 2015 26. 2. OSP, ZSV, Mat, Aj, Nj, VŠP 11. dubna 2015 26. 3. OSP, ZSV, Mat, Bio, Che, VŠP, Ekonomie 8. května 2015 23. 4. OSP, ZSV, Mat, Aj, Nj, Bio, Che, VŠP, Ekonomie 30. května 2015 14. 5. OSP, ZSV, Bio, Che, VŠP Foto popis| Region| Jiţní Čechy Stejná zpráva vyšla také v dalších 6 titulech.

Marek Holeček: Handicapovaní pro mě nejsou menšinovým tématem 13.3.2015

tyden.cz

str. 00

Zdravotnictví

V kaţdodenním ţivotě se handicapovaní lidé potkávají s celou řadou věcí a názorŧ, které jim ho komplikují. Obecně bychom tyto překáţky mohli rozdělit do třech kategorií, a to na finanční, fyzické a komunikační.



V kaţdodenním ţivotě se handicapovaní lidé potkávají s celou řadou věcí a názorŧ, které jim ho komplikují. Obecně bychom tyto překáţky mohli rozdělit do třech kategorií, a to na finanční, fyzické a komunikační. Mnozí by si představovali, ţe člověk s handicapem na otázku: "Co vás takhle nejvíc štve?" vysype z rukávu jmenný seznam překáţek, se kterými se dennodenně potkává, ale moţná by byli překvapeni. Třeba Marek Holeček o sobě tvrdí, ţe se rozhodně jako menšinové téma necítí. Naopak má pocit, ţe média toho píší o handicapovaných docela dost. "Menšinové téma je pro mě třeba sexualita handicapovaných, o tom se nepíše vŧbec nic," dodává a nahlas s úsměvem přemýšlí, proč se mu ještě nepodařilo nabalit si "zdravou" holku: "Asi kdyby se o tom vědělo víc, co všechno dokáţeme a umíme, moţná by ten strach z neznámého byl menší..." Fyzické překáţky Marek Holeček je nesmírně akční člověk. Jeho handicapem je dětská mozková obrna a od roku 2006 mu doktoři, jak říká, "píší" i kvadruparézu, coţ je postiţení všech končetin. Aktivní, protoţe i přes to, ţe doma vozík má, roky cílevědomého vyuţívání berlí na úkor koleček se vyplatily a Marek se dnes pohybuje na docela solidní úrovni a o berlích ujde slušnou vzdálenost. To jsem se několikrát přesvědčila, kdyţ jsem ho tahala po Dejvicích, ať najdeme nějaký park. "I kdyţ neujdu takovou vzdálenost, je to vyčerpávající a jsem pomalý, paradoxně jsem na berlích méně odkázaný na pomoc druhých neţ na vozíku." Odŧvodňuje to především tím, ţe chodníky, cesty, přechody, nadchody a podchody, ale ani domy, byty, budovy, nádraţí nebo nákupáky nejsou pro vozíčkáře příliš uzpŧsobené - spíš vŧbec ne, i kdyţ se situace postupně lepší. "Kdyţ chce člověk někam jet třeba metrem, musí si hledat spoje, které uzpŧsobené jsou. Jenom samotné vyhledávání trasy trvá tak hodinu." Tenhle hodinový souboj s doménou dpp.cz není jenom o potřebě vyhledat bezbariérové spoje tak, aby na sebe aspoň trochu navazovaly a člověk nezŧstal někde viset víc neţ pŧl hodiny, ne-li celou. Kromě nutnosti najít bezbariérové spoje, je potřeba najít i bezbariérové zastávky. A protoţe zdaleka ne všechny odpovídají poţadavkŧm kladeným na bezbariérový přístup, tak je na stránkách dopravního podniku potřeba zkontrolovat i to, zda jsou v provozu všechny výtahy, které v provozu být mají. Dobrý bodík pro dpp.cz, kdyţ uţ nic, svoje stránky aspoň pravidelně aktualizují. Chodníky, které by měly být dostatečně široké na to, aby byly přístupné i pro vozíčkáře, a zároveň jsou dostatečně nehrbolaté, jsou častokrát zastavěné parkujícími vozy, a tudíţ k ničemu. Kdyţ má handicapovaný člověk v cestě tyhle překáţky, jejich obcházení zpŧsobuje opravdu značné potíţe. Marek je proto nucený častokrát sejít z chodníku a v případě, ţe to dopravní situace umoţňuje, je jednoduše s ohledem na svoje fyzické a psychické zdraví nucen vejít na vozovku. Finanční překáţky Po studiu v Jedličkově ústavu se Marek rozhodl jít si za svým snem a úspěšně přešel přes tříkolový přijímací pohovor na Univerzitu Palackého v Olomouci a dostal se na dvouoborovou Divadelní a filmovou reţii. Marek jiţ předtím spolupracoval s nadací Sirius jako jeden z reţisérŧ pro spoty kampaně Chodící lidé a proto je, zdá se, pro tenhle výběr opravdu povolaný. Pro handicapované je finančně velice náročných několik aspektŧ: v první řadě jsou to dŧvody přímo související s diagnózou, třeba nákup medikamentŧ nebo rehabilitačních pomŧcek. Pokud si handicapovaný potřebuje koupit boty nebo oblečení, mnohdy potřebuje věc kvalitnější a šitou na míru, coţ se značně prodraţí. Finančně náročné je také přizpŧsobení bytu nebo domu na bezbariérový pohyb a financování bezbariérového vstupu do budovy. Další poloţkou je placený asistent, který pomáhá s kaţdodenními činnostmi, jako je převoz z a do školy, nebo pomáhá při psaní maturitních a jiných prací. Podle Markových slov má univerzita Palackého velice dobře udělaný sociální program. Bydlí na koleji s bezbariérovým přístupem, v buňce se sdíleným sociálním zařízením se třemi dalšími studenty. Univerzita se taky zdarma postarala o asistenci, většinou se jedná o asistenty a asistentky z řad studentŧ Pedagogické fakulty oboru speciální pedagogika, pro které je tato činnost zároveň praxí. Škola handicapovaným také poskytuje rŧzné pomŧcky, mnohdy novinky na trhu, dále mají k dispozici i speciálně upravené počítače. Asistenti zcela placení školou jsou pro Markovy rodiče velkou úlevou asistence v Praze byla jednou z větších poloţek domácího rozpočtu. Komunikační překáţky Kromě studia se Markovi podařilo najít svŧj realizační prostor i na poli hudby. Pro sdílení svojí obliby rockové hudby 60. a 70. let dostal prostor na studentském internetovém rádiu Palackého univerzity UpAir, kde jednou za Plné znění zpráv


dva týdny moderuje hudební program s názvem Across the rock cabinet. Marek se nezajímá jenom o hudbu, za poslední dva roky vydal uţ 4 básnické "sešítky", jak je nazývá, a teď připravuje svou pátou sbírku. "Chvíli mi trvá, neţ se do kolektivu začlením. Pak se ale otevřu a lidé jsou mojí otevřeností často zaskočeni," popisuje svou komunikační rozpolcenost. "Lidi z univerzity jsou překvapivě aţ přehnaně aktivní. Jdu a najednou mě někdo podepírá nebo někam odvádí," říká na účet jedné z nejtypičtější povahové charakteristiky nepostiţených lidi: "buď jsou absolutně apatičtí, nebo zbytečně starostliví." S komunikačními bariérami se lidé s handicapem potkávají opravdu často a není to jenom otázka aktivity nebo apatie. Většinová populace má vŧči zdravotně postiţeným celou škálu předsudkŧ. Bojí se handicapovaného oslovit, protoţe neví, jak s ním komunikovat. Kdyţ uţ ale nějaká ta "jiskra" přeskočí, častokrát si lidé automaticky pojí tělesné postiţení s mentálním a k handicapovaným tímhle zpŧsobem přistupují. Mluví na ně zjednodušenou řečí a zdrobňují, jako kdyby mluvili na malé dítě. V případě přítomnosti asistenta většina nemluví přímo na handicapovaného, ale s otázkou se obrací právě na asistenta. A kdyţ uţ se lidi otrkají, začínají mluvit s lítosti, která ale není vyţadovaná, naopak, je absolutně neţádoucí. "Ty chudáčku malinký, to musíš mít těţké, já si to nedovedu představit být, viď, víš co..." a jakkoliv bizarně to zní, tyhle věty nejsou pro zdravotně postiţené neznámé. "Kdyţ se někam rozhodnu jít, lidé se neustále ptají, proč chci být aktivní, proč radši nezŧstanu doma a neodpočívám." Soucit je na místě tam, kde se se situací dá něco dělat, jinak je zbytečný. Finanční, fyzické a komunikační problémy, jak jsem si je pracovně nazvala, jsou nejčastějšími potíţemi, se kterými se zdravotně postiţení ve svém ţivotě potkávají. Časy, kdy jsme dělali, ţe tahle část populace vŧbec neexistuje, jsou naštěstí pryč. Postupný a pořád častější prŧnik komunity mezi tzv. zdravou populaci, jak celou dobu říkal Marek, je naštěstí na vzestupu. Pořád častěji mŧţeme vídat zdravotně, ale i mentálně postiţené děti na státních školách a ve školkách, a je to dobře. Domnívám se, ţe děti jsou schopny akceptovat tyhle rozdíly nejlíp a proto nám vyrŧstá zcela nová generace, která postiţení vnímá uţ jinak neţ my nebo naši rodiče. Pokud se nám podaří nedělat z handicapu nenormálnost, jsme na nejlepší cestě obohatit svoje ţivoty o záţitky jiného levelu, a to vzájemně. Text připravila studentka ţurnalistiky na Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky (IKSŢ) Fakulty sociálních věd UK Veronika Lešková v rámci semináře vedeného proděkanem Filipem Lábem a ředitelkou IKSŢ Alicí Němcovou Tejkalovou a za pomoci Erika Čipery, ředitele organizace Asistence o.s.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/zdravotnictvi/marek-holecek-handicapovani-pro-me-nejsoumensinovym-tematem_335672.html

Diskuse: Krize médií v ČR 14.3.2015

blisty.cz

str. 00

U příleţitosti posledního dne výstavy Mody demokracie pořádá kulturní centrum DOX diskusi na téma Krize médií vČR. Samotná výstava ukazuje prostřednictvím prvkŧ konceptuálního umění stav, pozici a dŧleţitost demokracie. Závěrečná debata má poukázat na dŧleţitost role médií ve vztahu kdemokracii, ale také na fakt, ţe jejich funkce se mění a poukazuje na současnou situaci. Diskuse bude nepochybně zajímavá, neboť dorazí náměstkyně ministra kultury Kateřina Kalistová, Václav Ţák zListŧ, Petr Štětka z mediálníchstudií FSV UK, Petr Havlík zprojektu Mapování.cz, kurátor výstavy Mody demokracie Jaroslav Anděl a také Pavel Šafr, někdejší šéfredaktor několika českých mediálních titulŧ (dnes bojovník za svobodu slova") a jeden z „architektŧ― českého mediálního světa v podobě, v jaké se dnes ocitá. Přijďte do DOXu v pondělí 16. 3., začátek je v18:00, vstup zdarma. Napište předem na [email protected]. Britské listy budou u toho.

URL| http://blisty.cz/art/76805.html



Koho se máme nebo nemáme bát aneb Nepříjemné průzkumy 14.3.2015

ČRo Plus

str. 02

18:10 Názory a argumenty

Alexander TOLČINSKÝ, moderátor -------------------Koho se máme nebo nemáme bát aneb Nepříjemné prŧzkumy. To je téma příspěvku Ivana Hoffmana. Ivan HOFFMAN, redaktor -------------------Poslední dobou se roztrhl pytel s rŧznými prŧzkumy a anketami, ze kterých plyne, ţe občané nedávají pozor, co jim politici skrze média říkají. Téměř se zdá, ţe sociologové poťouchle sabotují pŧsobení vrchnosti, která nejlépe ví, co je pro lid dobré, kdyţ neodpovědně kladou otázky, u kterých si předem nejsou jisti správnou odpovědí. To je příklad společnosti SANEP, která na reprezentativním vzorku obyvatel právě zjistila, ţe jednoznačná většina Čechŧ nemá strach z Ruska a nepřeje si tady mít americké vojáky. Ještě hŧř si naběhla na vidle litevská televize TV3, která se v sociologickém prŧzkumu ptala svých divákŧ, zda si všimli aktivizace ruské propagandy. Dvanáct procent si všimlo, ale osmdesát dva procent zaškrtlo odpověď: není to propaganda, Rusko říká pravdu. Do série připomeňme prŧzkum CVVM, podle kterého naprostá většina Čechŧ míní, ţe jejich názor politiky nezajímá a jenom jeden člověk z deseti si u nás myslí, ţe mŧţe osobně ovlivnit řešení celospolečenských problémŧ. Zajímavé pak je, ţe se politická elita nejen u nás, ale prakticky v celé Evropě orientuje na politiku Spojených státŧ a čile se druţí s americkými politiky, kterým přitom doma mezi občany rekordně klesá dŧvěra. Velkou dŧvěru ve svou vládu má pouhých jedenáct procent Američanŧ, Kongresu plně dŧvěřuje zanedbatelných pět procent, zatímco naprostou nedŧvěru k vládě a prezidentovi chová jiţ čtyřicet čtyři procent Američanŧ. V tomto případě spáchala politicky neţádoucí sociologický prŧzkum agentura AP, která navíc zjistila, ţe americkým médiím, jejichţ hlavní proud je k politikŧm loajální, plně dŧvěřuje pouze sedm Američanŧ ze sta. Více neţ čtyřicet procent Američanŧ nevěří americkým novinářŧm vŧbec nic. U nás se na dŧvěru v média naštěstí aktuálně nikdo neptá. Víme pouze díky prŧzkumu Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, ţe většina našich poslancŧ a senátorŧ soudí, ţe média podrývají dŧvěru lidí v politiky a narušují i dŧvěru v politický systém. Co s tím? Vţdy samozřejmě existuje moţnost zpochybnit anebo šikovně překroutit čísla, která se mi nehodí do krámu. Pokud ale politici nejsou ochotni veřejné mínění akceptovat, a to rozhodně nejsou, měli by prŧzkumy, jejichţ výsledky nerezonují s jejich propagandou, postavit mimo zákon. Samozřejmě s odvoláním na demokracii, kterou si asi mylně vysvětlujeme jako právo myslet si něco jiného, neţ vrchnost.

Tým Médiáře posílí Jaroslav Krupka 14.3.2015

mediar.cz str. 00 redakce

Články

[caption id="attachment_84815" align="alignnone" width="1200"] Jaroslav Krupka. Foto: Libor Fojtík, Economia[/caption] K 1. dubnu nastoupí do redakce Médiáře Jaroslav Krupka, dosavadní zástupce šéfredaktora oborového týdeníku Marketing & Media. Také v Médiáři bude zastávat pozici zástupce šéfredaktora. Spolupráce s šéfredaktorem Ondřejem Austem pro Jaroslava Krupku nebude nová. Profesně se setkali uţ v Lidových novinách, kde Aust v letech 2005 aţ 2009 vedl pravidelnou týdenní přílohu o médiích, Krupka byl jejím editorem. Lidové noviny opustil v roce 2010, kdy přešel do Marketing & Media. Předtím od roku 1994 pŧsobil Krupka v oborovém časopisu Strategie, postupně jako redaktor, editor a vedoucí příloh. Je absolventem oborŧ masová komunikace a ţurnalistika na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, uţ během studií přispíval do časopisŧ Kinorevue, Tvar, Mladý svět a Týden. Je také autorem nejucelenější publikace o tuzemském marketingu Česká reklama: od pana Vajíčka po falešné soby (2012), dalšímu svému koníčku věnoval knihu Český historický šerm (2014). Nejzkušenější redaktor Plné znění zpráv


"V Médiáři dostane Jaroslav prostor a čas na pŧvodní materiály, chceme co nejvíc vyuţít jeho erudice a zkušenosti. Bude se také podílet na našich nových obsahových projektech," uvedl šéfredaktor Médiáře Aust. "Získáváme nejzkušenějšího tuzemského redaktora zaměřeného na marketing," podotkl Michal Bařina, jednatel společnosti News Media, která Médiář vydává. Nový obsah Do Médiáře loni na podzim vstoupil jako strategický partner a investor rodinný podnik Global Marketing Michala a Ivany Bařinových, od listopadu 2014 tak web spadá pod nově vzniklé vydavatelství News Media, kterou napŧl vlastní šéfredaktor Médiáře Aust a právě společnost Global Marketing. Říjen 2014: Médiář získává strategického partnera a investora V prosinci web prošel výrazným redesignem, v lednu Médiář zaloţil novou tradici výročního setkávání digitálních agentur Digiveletrh, nato jako odnoţ úspěšné soutěţní přehlídky mobilních aplikací AppParade uvedl pravidelná setkání mobilních vývojářŧ AppParade Meet. Toto pondělí pak publikoval úvodní díl audio podcastu, který si za necelý týden získal prvenství mezi těmito nahrávkami v českém online obchodě iTunes. Poslechněte si: Médiář ve zvuku, čtvrthodina týdně o médiích a marketingu v Česku Na místě zástupce šéfredaktora Marketing & Media Krupku od dubna nahradí Jiří Hořčica, uvádí časopis na svém webu.

URL| http://www.mediar.cz/tym-mediare-posili-jaroslav-krupka/

ANKETA: Jak si Bohuslav Sobotka vede v úřadu premiéra? 15.3.2015

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ Redakce Respekt

Petra Skalická ředitelka vzdělávacího programu Varianty, Člověk v tísni Je idealistické očekávat změny k lepšímu za relativně krátký čas. Po roce 1989 trvala cesta k významnějším systémovým změnám ve školství patnáct let. Není proto jednoduché hodnotit práci premiéra za pouhý rok. Jsme rádi, ţe během tohoto období byla poslanci schválena novela školského zákona, jejíţ příprava začala jiţ za předchozích vlád. Zvlášť dlouhý spor se vedl ohledně paragrafu, který se týká vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Příznivě kvitujeme, ţe premiér této problematice věnoval pozornost a podpořil verzi, která by měla umoţnit více dětem získat individuální podporu a učit se v běţných školách. Je tu ale celá řada dalších zásadních témat, o kterých se bouřlivě diskutuje. Například zatím bohuţel nezískalo podporu domácí vzdělávání, to se mi zdá v dnešní době jako zpátečnické. Chystá se zavedení povinného předškolního vzdělávání, coţ nese mnoho rizik a nejde o optimální řešení, jak podpořit úspěšnost dětí ve škole. Snad i tím se premiér bude ještě zabývat. Michael Romancov politický geograf, pŧsobí na FSV UK Sobotka stojí v čele vlády, jejíţ dva nejsilnější členové by byli spokojení, kdyby zahraniční, bezpečnostní a obranná politika vŧbec neexistovaly. Zároveň se shodují v pohledu na EU, kde dominuje téma čerpání finančních prostředkŧ. Agrese Ruska vŧči Ukrajině nakonec vedla k akceptování stávajícího pŧdorysu vojenskobezpečnostního a zahraničněpolitického ukotvení ČR. Vláda se zatím vţdy přiklonila k názoru spojencŧ, avšak činí tak pasivně a často se značnou nechutí. To je patrné na chování části ministrŧ, kteří neustále vysílají signály, ţe (nespecifikované) hospodářské zájmy na východě mohou (mají?) převáţit nad hodnotovým ukotvením EU i bezpečnostními potřebami spojencŧ. Jejich názor zjevně nalézá podporu, respektive odráţí Plné znění zpráv


preference části voličŧ ČSSD, jakoţ i široké veřejnosti a prezidenta republiky. Za této konstelace snad premiér zasluhuje uznání za to, ţe evropské směřování ČR dokáţe uhájit, ale konstatování, ţe by mohlo být hŧř, není a nemŧţe být hodnocením pozitivním. Jiří Schneider analytik Praţského institutu bezpečnostních studií (PSSI) a bývalý náměstek na MZV Být premiérem koaliční vlády znamená věnovat polovinu úsilí udrţení kormidla ve vlastní straně, další třetinu času koaličnímu vyjednávání a zbytek odráţení útokŧ ze strany opozice a ―bonmotového― prezidenta. To se Bohuslavu Sobotkovi zatím dařilo. Jenom málo času mu pak zbývalo na zahraniční politiku. Prosadil sice na místo ministra zahraničí svého spojence Lubomíra Zaorálka, ale veřejně jej podpořil jen zřídka. I ve zprávě sjezdu ČSSD premiér zahraniční politiku zmínil pouze okrajově a defenzivně: ―Odmítli jsme dodávky zbraní Ukrajině.― Je dobře, ţe si premiér kromě kontaktŧ s našimi sousedy našel čas na cestu do USA a Jiţní Koreje. V evropské politice premiér nechce vyčnívat a klíčem k prosazování zájmŧ jsou mu téměř výhradně stranické kontakty s evropskými socialisty. Vzhledem k deklarované ambici dosáhnout v rámci EU většího vlivu překvapuje, ţe do tohoto úsilí více nezapojil bývalého komisaře Štefana Füleho či místopředsedu Evropského parlamentu Libora Roučka, kteří mají v Bruselu dobré kontakty. Eliška Wagnerová senátorka, bývalá soudkyně Ústavního soudu Zajisté lze celkem povaţovat za úspěch samo sestavení vlády ze tří poměrně nesourodých koaličních subjektŧ a nalezení konsenzu ve formulacích vládního prohlášení. Premiérovi to neulehčovala ani vnitřně ne zcela stabilní situace uvnitř vlastní strany. Počáteční problémy však překonal, a lze říci, ţe dosti elegantně. Poměrná nesourodost koalice patrně vedla k tomu, ţe ponechal od počátku poměrně volnou ruku koaličním partnerŧm při obsazování ministerských postŧ. Obecně se dá říci, ţe by bylo ţádoucí, aby vliv premiéra na personální sloţení vlády byl větší, avšak politická realita si vybírá daň. Vládnutí současnému premiérovi neulehčuje ani střídání ve vedení rezortŧ ze strany vládního partnera - ANO. I zde ovšem zjevně platí, ţe stabilita vlády je vykoupena velkou tolerancí premiéra, který je zjevně osobnostně disponován k velké trpělivosti a k nalézání smírných řešení. I tyto veskrze pozitivní osobní dispozice však musí být limitované. Zda bude mít premiér odvahu a sílu prosazovat se tam, kde to bude jiţ nezbytné právě z pohledu efektivního vládnutí, to ukáţe čas. Jiří Koţelouh programový ředitel Hnutí Duha Spojuje, nikoli rozděluje. Nejen ministry, ale snaţí se dávat dohromady společnost. Přetáhl si do úřadu (roky z vŧle ODS spící) Radu vlády pro udrţitelný rozvoj a potkává se na ní se zástupci a zástupkyněmi univerzit, obcí, krajŧ, prŧmyslu, zemědělství, odborŧ či nevládních organizací. Ale měl by své schopnosti spojovat lidi vyuţít také pro dŧleţité změny a projekty, které naše společnost potřebuje. Ty klíčové není moţné nechávat jen na dílčích ministrech. Například nádherná šumavská divočina - klenot středoevropské přírody - dlouho čeká na nová pravidla ochrany a ministr Brabec, který je předkládá, si zaslouţí péči a záštitu samotného premiéra. Stejnou pozornost vyţaduje antifosilní zákon, jejţ vláda slíbila. Je třeba připomenout, ţe vzorový britský zákon byl prosazen a úspěšně sniţuje závislost země na ropě, plynu a uhlí díky tomu, ţe jej nesl labouristický premiér. Jakub Janda zástupce ředitele think tanku Evropské hodnoty Sobotkovi se podařilo Česko vykormidlovat z pozice zarputilého ignoranta zpátky do evropské debaty. Zatím však zŧstáváme u snahy ―být bráni jako partneři―. Kabinet v málokteré oblasti projevuje vlastní iniciativu a spíše Plné znění zpráv


reaguje. Sebelepší úřednická expertiza totiţ nemŧţe nahradit absenci kaţdodenního politického zadání. Rok evropské politiky premiéra Sobotky je proto třeba vnímat v kontextu dlouhodobých tendencí mezi českými vrcholnými politiky. Většina z nich pravidelně nečte zahraniční média a má problémy s angličtinou, coţ předurčuje míru jejich chápání závaţnosti problémŧ v blízkém okolí Česka, kterým mají ve svých funkcích aktivně čelit. I proto z české kotliny uţ dlouhá léta do Evropy nevycházejí konstruktivní politické impulzy, natoţ skutečná iniciativa. Pozitivní je, ţe kabinet inicioval seriózní diskusi o českých zájmech v EU na platformě Národního konventu a pečlivě připravuje svou evropskou koncepci. Zaběhnutí skutečné politické debaty bude ještě trvat. Jak se říká v zákulisí - uţ je trochu líp.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-63683080-anketa-jak-si-bohuslav-sobotka-vede-v-uradu-premiera

Jak to vidí Ivan Hoffman, komentátor Deníku 16.3.2015

Čro Dvojka

str. 01

08:30 Jak to vidí

Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Do zlínského studia zdravím komentátora Deníku a našeho spolupracovníka Ivana Hoffmana, dobrý den, vítejte. Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Přeji hezké ráno. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Jak vidí dnešní host 85 % pro Bohuslava Sobotku a jednobarevné nové vedení sociální demokracie. Spokojenost Čechŧ se zdejší demokracií a nespokojenost s přístupem politikŧ k občanŧm i statut spolupracujícího ovlivněného. To vše a mnoho dalšího se dozvíte právě nyní. V čele nejsilnější politické strany sociální demokracie zŧstává Bohuslav Sobotka. Protikandidát neměl, takţe 85 % hlasŧ, které získal, zřejmě není překvapující, Ivane. Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Určitě ne a obecně se dá říct, ţe tento sjezd sociální demokracie dopadl přesně tak, jak to všichni očekávali. Sociální demokracie je politická strana s velmi dlouhou tradicí a současně je jedinou z tradičních stran, která je momentálně na tom dobře. Je ve slušné kondici, ale je to také proto, ţe to vnitřní napětí, které ve straně bylo kolem voleb, pominulo a tento klidný sjezd je toho odrazem. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Moţná byl zajímavější souboj o post prvního místopředsedy, který nakonec ve druhém kole vybojoval Milan Chovanec. Proč si ho vlastně Bohuslav Sobotka vybral jako svého zástupce číslo jedna? Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Kdyţ se podíváme na pana Chovance, tak je to člověk, který je prostě zajímavý, pro média je úspěšný, umí mluvit, dobře vystupuje. Moţná mezi těmi politiky, kteří vesměs tedy nejsou ţádní lídři, nejsou nějak moc charismatičtí, tak on je člověk, který je zajímavý, tak asi já mám pocit proto. Jinak mám pocit, ţe personální sloţení politických stran u nás a sociální demokracie k nim patří, není takové, ţe bychom viděli zřetelně odlišena křídla, z nichţ jedni mají jiný pohled na politiku neţ ti druzí a při té volbě se jedná o to, který směr, který trend v té politické straně, která je samozřejmě veliká, široká, zvítězí. Tady jsou jenom a v případě sociální demokracie to je také dŧvod, proč ta volba nakonec dopadla tak klidně. Rŧzné frakce, které se chtějí dostat k moci k vlivu a jejich program není ţádným jiným zpŧsobem odlišný, to znamená, dostali se do vedení lidé, kteří byli s předsedou loajální v tom období jakéhosi napětí v politické straně a ti druzí ne a kdyby tam byli ti druzí, tak ta strana by nebyla zásadním zpŧsobem jiná. Plné znění zpráv


Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Právě, jestli by nebylo zajímavější názorově, kdyby vlastně se dostali do toho nejuţšího vedení lidé jako Jeroným Tejc nebo Jiří Dienstbier. Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Víte co, zajímavé by bylo, kdyby v té straně bylo radikálně levicové křídlo, které by bylo protiváhu takového umírněného sociálnědemokratického proreţimního křídla a teď vlastně ti by mezi sebou uvaţovali o tom, co je pro společnost lepší, jestli nějaká zásadní změna nebo spíše setrvání v tom, co je a jestli to má být strana mírného pokroku anebo naopak strana, která se rozhodne novým zásadním zpŧsobem řešit problémy, které společnost má. To by bylo zajímavé, ale jak říkám, takováto křídla tam nevidíme, tak pro mě osobně tedy, kteří konkrétní lidé v té straně jsou, není zajímavé. Zajímavé je spíš do jaké míry jim vydrţí taková ta, řekl bych, obhajoba své existence, která stojí na tom, kdyţ ne my, tak populisté. Ty zavedené strany se nabízí jako menší zlo, jako něco, co známe, na co bychom si zvykli, co se dá vydrţet a vsází na to, ţe není poptávka po změně a ţe pokud neudělají nějakou zásadní chybu, tak prostě v té pozici, ve které jsou, vydrţí, aniţ by přišli s něčím novým, s něčím originálním, jak nově definovat politiku anebo jak jiným zpŧsobem udělat něco pro lidi, to je pro mě úplně zásadní na tom, my jsme byli svědky, toho, ţe vsadili na jistotu a pokusili se udělat všechno pro to, aby nebyl ţádný skandál, aby se prostě nedostali do řeči, aby o nich nebylo moţné napsat nic špatného, ale přesně totéţ udělalo před nedávnem hnutí ANO, proto také si myslím, ţe ty dvě strany se k sobě hodí a dlouho spolu vydrţí. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------No, to je moţná otázka, nevím pane Ivane, protoţe předseda strany a premiér Sobotka hned vlastně v úvodu sjezdu se pustil do vicepremiéra Babiše. Oplatil mu nejspíš i výpady proti sociální demokracii na nedávném sjezdu Babišova hnutí ANO, tak mě napadá, jestli se takhle mluví o koaličním partnerovi. Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Je to nevinné kočkování. Není to doopravdy nic zásadního. Něco říct musí, nějak se vymezit musí, ţe nejsou úplně stejní, ale kdyţ se podíváme na to, tak mají doopravdy těch společných zájmŧ hodně. Také není úplně náhoda, ţe si zbyly. Jsou to strany, které prostě přišly buďto z parlamentní nebo neparlamentní opozice poté, co s těmi jejich předchŧdci byli občané doopravdy velice nespokojeni a uţ se na ně zlobili. To znamená, jsou to také strany, které vědí, proč jejich předchŧdci se dostali na okraj politiky a nebudou dělat jejich chyby, nebudou se prostě hádat takovým zpŧsobem, aby z toho byly nakonec předčasné volby, protoţe to občan politikŧm příliš neodpouští a také myslím, ţe politici uţ mají tu zkušenost, ţe jakmile se octnou v nějaké koalici, tak lidé předpokládají, ţe jako strany vládní budou aţ na drobné výjimky spolu spolupracovat a budou spolupracovat ku prospěchu občana a v případě, ţe tak nečiní, tak pak platí takové to heslo z Divokého západu spolu chyceni, spolu oběšeni, to znamená, oni si to pak odskáčou společně. Ano a ČSSD budou na sebe rŧzně cenit zuby, ale úměrně, vkusně. V kaţdé chvíli, kdyţ pŧjde do tuhého, tak zdŧrazní, ţe stabilita vlády je něco, na čem jí záleţí a čeho se budou drţet a proto předpokládám, ţe to jejich spojení bude delší neţ jedno volební období, protoţe oni, kdyţ to tak nepřiznají anebo ne vţdycky se tak tváří, se k sobě dobře hodí. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Takţe si nemyslíte, ţe by se obě formace jaksi vŧči sobě dál vyhroceněji vymezovaly? Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Ne ne, bude to, jak říkám jenom tolik, kolik si mŧţou dovolit a moc si dovolit nemŧţou. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Prŧzkum Centra pro výzkum veřejného mínění ukázal, ţe Češi jsou mimořádně spokojeni se stavem demokracie v jaké ţijí, dokonce téměř rekordně spokojeni. Zároveň ale nejsme spokojeni s tím, ţe nezajímáme politiky tolik, alespoň výsledky tohoto prŧzkumu jak vy to hodnotíte? Plné znění zpráv


Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Tak je to prŧzkum Centra pro výzkum veřejného mínění, které zmiňujete a tam z něho doopravdy vyšlo, ţe naprostá většina Čechŧ vědí, ţe je názor politiky nezajímá. Zvláštní také je, ţe jenom jeden člověk z deseti si myslí, ţe mŧţe osobně ovlivnit řešení, celospolečenských problémŧ, to znamená problémŧ v té velké politice. Poněkud optimističtější jsou lidé, pokud jde o řešení problémŧ v jejich bezprostředním okolí, ale to je víceméně jasné. Ale vyplývá z toho něco pro politiky, je to taková určitá bezmocnost občana, který má pocit, ţe je tady do počtu a ţe jeho názoru si prostě nikdo nevšímá, ale zvláštní je, ţe kdyţ se podíváme na jiný prŧzkum, který udělal Institut komunikačních studií a ţurnalistky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, tak ti si dali tu práci, ţe zašli mezi poslance, oslovili je a ptali se jich na úlohu médií. A je zajímavé, ţe většina našich poslancŧ a senátorŧ soudí, ţe jsou to média, která podrývají dŧvěru v politiky lidí a také narušují dŧvěru v politický systém. To znamená, ţe zatímco ta nespokojenost lidí s politiky, to je na jedné straně mince, ale politici to nevnímají tak, ţe by oni byli odpovědni za to, ţe jim lidé nevěří, mají o sobě velmi dobré mínění a mají pocit, ţe to jsme my novináři, kteří jim to kazíme. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------A jak vy to vidíte, Ivane? Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Já myslím, ţe my jim to nekazíme. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Jinak podobné nálady jsou i ve Spojených státech. Američané ztrácí dŧvěru v ústavní instituce. To alespoň vyplynulo z prŧzkumu veřejného mínění, které přinesla agentura AP a největší přízni se zřejmě ve Spojených státech těší armáda. Jak toto vnímáte? Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Já jsem tu zprávu viděl, ale v tom našem překladu jsem neviděl, jak to vypadá s tou dŧvěrou v armádu, kolik lidí ano anebo ne. Jisté je, ţe armáda je řekl bych, hierarchická a bývá v ní pořádek, bývá v ní systém. Řídí se rozkazy, to znamená, dŧvěřovat v armádu je asi jednodušší neţ v takový ten pytel blech, který někdy připomínají ty zákonodárné sbory. Je zvláštní, ţe Američanŧ, kteří dŧvěřují Kongresu a to jsou vlastně jejich zastupitelé, to jsou lidé, které zvolili, aby spravovali zemi, je zanedbatelných 5 %, to je tedy doopravdy málo, tedy těch, kteří plně dŧvěřují. Pak jsou samozřejmě někteří, kteří částečně, ale podobně je to s vládou. 11 % Američanŧ plně dŧvěřuje vládě, to je doopravdy málo. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Špatně z tohoto prŧzkumu vyšla i americká média. Plnou dŧvěru v ně má jen 7 % obyvatel Spojených státŧ. Vŧbec ţádnou více neţ 40. Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Tak pokud se toto stane v zemi, která je symbolem prostě svobody, otevřenosti, tak se tam tedy něco dramatického děje. Jedna z věcí, proč ta dŧvěra v média klesá, mŧţe být navázanost těch médií hlavního proudu buďto na politiky anebo dokonce na korporace. Hovoří se o korporátních médiích, o médiích, která jsou někým vlastněná, a tím pádem jsou k nim také loajální a ta loajalita je někdy větší neţ je jejich objektivnost a nestrannost a tak dále. Nicméně, kdo prostě trochu zná historii v Americe, jak média vznikala, tak to tak ze začátku bylo. První noviny, rŧzné vycházely tak, ţe je někdo zaloţil ke své potřebě, aby hlásaly jeho orientaci, jeho názor a tak dále. To znamená, ta svoboda médií, ta se teprve vyvíjela. Ale je to jako s demokracií, na té se prostě stále musí pracovat, kdyţ se přestane, tak se ta média velice rychle vrací do toho, co jim je bliţší, to znamená, koho chleba jíš, toho píseň zpívej, prostě těch přísloví, kdy prostě se konstatuje, ţe média jsou věrná tomu, kdo je platí, do je najímá, tak těch příkladŧ je mnoho. A jestliţe se něco takového stane ve Spojených státech, kdy těch 40% Američanŧ nevěří americkým novinářŧm vŧbec nic, tak velmi často předobraz toho, je to Plné znění zpráv


předobraz toho, co později dorazí do Evropy. Těch příkladŧ je mnoho, to znamená, je to dŧvod k určitým obavám a je to nějaké varování, ţe mŧţeme dopadnout stejně. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Co vy si myslíte o nezávislosti vŧbec. Je moţná? Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Já si myslím, ţe je moţná, ale to je vnitřní dispozice. To je vnitřní stav ducha. To není něco, co se dá naučit ve škole nebo co člověk racionálně volí to je jeho nějaká vnitřní přirozenost. Je to nepohodlné, protoţe ve chvíli, kdy existuje nějaký většinový názor a najednou prostě novinář se od něj odliší, tak se stává problémem, stává se problémem nejen pro toho čtenáře, ale i pro toho vydavatele, který najednou zjišťuje, ţe má nějakou svou linii, listu anebo televize, rádia a ten novinář se mu z toho vymyká. Někdy mu to odpustí, protoţe si řekne: Ano, je to dobrý hlas do toho pestrého portfolia, ve kterém jeden říká to a druhý tamto a někde mezitím si má čtenář z toho vybrat, ale někdy ne a takovéhoto novináře se ta rozhlasová stanice nebo televize rychle zbavuje, protoţe jim dělá problémy. Nemusí jít o politický tlak, mŧţe jít o komerční tlak. Ve chvíli, kdyţ média odvysílají nějaké velké firmě reklamu, na nějak produkt a současně se objeví reportáţ, která toho inzerentka kritizuje, tak ten příště dá tu reklamu jinam, protoţe dnes média hodně ţijí z příjmŧ z reklamy, tak tenhle ten ekonomický tlak na to, jak se má psát a jak se má myslet, je obrovský. A a by se tomu člověk nějak vzepřel, vyhnul, tak musí mít hodně velké sebevědomí, hodně velkou odvahu, moţná také musí být připraven a to, ţe o to zaměstnání, které dělá rád, mŧţe také přijít a tam uţ potom, kdyţ jde o peníze o plat, o příjem, tak tam uţ těch odváţných je málo i mezi novináři. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------O českém občanovi, kterého před týdnem v Libyi unesli ozbrojenci z organizace Islámský stát, pátrá Interpol. Pracoval pro naftařskou servisní firmu. Jak říká například Karel Randák, bývalý šéf civilní rozvědky: "Pokud se nikdo neozve, tak naděje na šťastné rozuzlení je malá." Co vy si o tomto případu myslíte? Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Tak především právě toto, ţe to s ním nevypadá dobře. Protoţe ve chvíli, kdy vidíme, ţe ti radikálové, kteří ho s velkou pravděpodobností unesli, nemají vŧbec zájem o ta ropná pole, aby z nich těţili ropu, aby je prodávali, aby na tom prodeji ropy zbohatli, nýbrţ chtějí je zničit, to znamená, nejlépe i s jejich zaměstnanci a to z toho dŧvodu, aby ten zisk z ropy nepřipadl jejich nepřátelŧm, tak s takovými lidmi se špatně vyjednává, protoţe tam doopravdy není na druhé straně někdo, kdo naslouchá, to znamená, to je samozřejmě chyba, ale při té příleţitosti pochopitelně se člověk nutně vrací k tomu, co se v Libyi stalo a my to dění jsme dlouho nesledovali, samozřejmě uvědomujeme si, ţe taková země je a ţe je v ní rozvrat a chaos. Ve chvíli, kdyţ je tam unesen náš občan, to tak většinou bývá, ţe to většinou přitáhne tedy mediální pozornost, ale zpětně, kdyţ se na to podíváme, tak stále máme pocit, ţe nebyl vŧbec dobrý nápad tu Libyi rozvrátit, protoţe doopravdy Evropa na tom ţádným zpŧsobem nevydělala. Ten import nebo export svobody a demokracie se nepodařil. Ale on se ani podařit nemohl, pokud jsme tam podporovali na jedné straně konfliktu militanty, kteří s těmi je zkušenost všude, se nakonec vymknul z té nějaké kontroly a dělají si své a zvyknou si na to násilí a dŧsledkem je, ţe dnes Evropa v tomto roce očekává aţ milion uprchlíkŧ z Libye, protoţe ta se stala zemí, ve které se prostě obtíţně ţije, špatně se tam ţije. A teď jaký k tomu vlastně byl dŧvod, pokud tedy odmyslíme takové ty geopolitické dŧvody, jako je nechuť Kaddáfího prodávat ropu za dolary anebo ţe Kaddáfí chtěl, aby Spojené státy za ropu začaly platit. Tam byly právě splatné nějaké částky a nemalé. A to jsou dŧvody, o kterých spekulují lidé s geopolitickými ambicemi. Ale kdyţ se podíváme na normální lidi, tak ten reţim, který jsme líčili jako strašný, byl stabilní. Lidé chodili do práce, všechno fungovalo. Stačila jedna takováhle vojenská intervence a nikdo si tam není jistý ţivotem, jak říkám, tohle to nebyl dobrý nápad. Myslím si, ţe zasahovat do dění druhých zemí, pokud to není promyšlené, aţ do konce, jak jim chceme doopravdy pomoci, ale jedné chvíli, kdyţ vidíme, ţe tam je chaos, odejdeme a necháme ať es tam zabíjejí mezi sebou a případně jim tam pošleme další zbraně, aby ti noví si to vypořádali s těmi, které jsme vyzbrojili minule. Tohle to není cesta. Tohle to je potřeba opustit. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


To ale trošku znělo, jako kdyby Libye za Kaddáfího byla idylická země, která nepodporovala terorismus, kde lidé svobodně se vyjadřovali, co si myslí a podobně. Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Mnoho lidí, kteří tam chodili, kteří tam pracovali mi Libyi přesně tímto zpŧsobem líčí, ţe ten Kaddáfí byl takový blázen, podivín, ale byla to země stabilní, kde byla dobrá lékařská péče, zdarma vzdělání, sociální jistoty. Jak říkám, někdy ten člověk podivín, který v té zemi vládne, vám připadá úplně divný a nepřijatelný, něco takového bychom sice doma nechtěli, ale to, co my nabízíme, je vlastně horší, neţ to co jim bereme. Tak pak si říkám, ţe asi by bylo lepší do toho nevrtat a nechat to tak jak to je. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Nebyl to ale právě Kaddáfí a jeho rodina, přátelé nejbliţší, kteří rozhodovali absolutně ve všem, kde lidé také končili ve vězení? Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Kdyţ se podíváme, co je tam dnes? Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Dnes je tam válka. Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Přesně. To je horší, ta tam předtím nebyla. Já tedy nevím, jestli jste četla tu Zelenou knihu toho Kaddáfího, je to zajímavý koncept prostě uspořádání společnosti. Prostě něco, o čem se dá minimálně přemýšlet. To co je tam dnes, o tom se přemýšlet nedá. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Otázka pro vás od Petra Rádla: "Co si myslíte o Putinově anexi Krymu a připravenosti uţití jaderných zbraní, protoţe prý byl k anexi Krymu donucen západním tlakem. Co si myslíte o Klausově interview pro rakouské noviny, ţe "krize na východní Ukrajině je reakcí na západní agresi." vy budete vědět přesněji, co mám na mysli také, ţe Zeman nemá dŧkaz o ruských vojácích na Ukrajině, kdyţ odpárali výloţky, tak se porušuje nějaká konvence, ţe?" Tolik dotaz pro vás. Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Mně zajímá samozřejmě na té situaci více věcí. První je, ţe vedle takové nespokojenosti s tím, ţe došlo k odebrání Krymu z Ukrajiny a jeho přičlenění k Rusku, tak samozřejmě to všichni kritizují jako agresi. Je zajímavé, ţe jediní, kteří z toho mají radost, jsou samotní obyvatelé Krymu. Konstatují to i někteří novináři ve Spojených státech s takovým podivením. Občas někdo udělá prŧzkum a zjišťuje o co vlastně těm lidem šlo a o co jim nešlo. Myslím si, ţe oni, kdyţ porovnají tu situaci, ve které se nacházejí s tím, v jaké situaci je Donbas, tak jsou asi rádi, ţe se vyhli tomu, nějakému válečnému střetu a tak dále. Jedna věc je pohled mezinárodního práva, ve kterém je jednoznačné, ţe prostě měnit hranice státu je vţdycky problém. To prostě, kdyţ udělal jeden, tak to mŧţe udělat spousta dalších a je úplně pochopitelné, ţe vŧči tomu se všichni vymezí. Druhá strana je, ve kterých případech se nám zdá, ţe máme akceptovat princip sebeurčení, kdy o sobě mají rozhodnout lidé tam, kde jsou a kdy naopak máme zdŧraznit princip územní celistvosti, do kterého se prostě nemá vstupovat zvenčí, protoţe to nic dobrého z toho potom není. Kdyţ se podíváme na Kosovo, tak zjistíme, ţe tam mezinárodní společenství podpořilo to sebeurčení. Kdyţ se podíváme na touhu sudetských Němcŧ vrátit se do vlasti, zase je to jiný případ. Byli nakonec vyhnáni, protoţe velmoci se rozhodli, ţe takhle by to prostě dál nemohlo jít a míchat ty lidi na jednom území nejde. To znamená, tedy území zŧstalo Československo a ti lidé, kterým se tady předtím nelíbilo, byli odsunuti ven. Kdyţ se podíváme na Krym, tak tam ti lidé, kteří jsou tam, kde jsou, zŧstávají, ale změnila se země, ke které patří. Je to pokaţdé jinak, pokaţdé specifické, ale myslím, ţe tady platí, ţe správné je to, co nakonec zvítězí. Tu historii nakonec vţdy píšou vítězové, to znamená, pokud v tom sporu, který tam vznikl, zvítězí Rusko, tak to bude v pořádku. Pokud vláda je, tak to bude samozřejmě chyba a Plné znění zpráv


podobně z pohledu Západu, ve chvíli, kdyţ tu válku, kterou tam vlastně sledujeme a vŧbec se nedá říct, ţe bychom do ní nebyli zapojeni, kdyţ prohrajeme, tak to bude samozřejmě úplně jiný, kdyţ prohrajeme, tak to bude samozřejmě úplně jiný výsledek, jinak se budou psát historie, učebnice historie, neţ kdyţ vyhrajeme. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Tak je otázka vítězství za jakou cenu. Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Vţdycky za hroznou. To je prostě tak. Ta cena je vţdycky vysoká. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Ivane, zmínil o Donbasu, tak bych ještě jen velmi krátce jeden prŧzkum, agentury TNS Aisa, bezmála dvě třetiny Čechŧ se domnívají, ţe Kreml vojensky podporuje proruské separatisty na východě Ukrajiny. Také podle prŧzkumu vlastně v české společnosti převaţuje zájem o diplomatické řešení celé východoevropské krize. Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Je to zajímavé, ale ne úplně celé v tom prŧzkumu, který zmiňujete, je zajímavé to, ţe kdyţ jsou tázáni lidé mezi 18 a 19 lety, tak je mezi nimi 45 %, kteří si dovedou představit vojenský zásah proti Rusku na Ukrajině a docela se jim to zamlouvá, zatímco lidé, kterým je přes 60, tak tam uţ to není 45 %, ale pouze 11. Ukazuje se, ţe ti mladí lidé mají zřejmě daleko větší sklon k takovému silovému řešení toho problému, ale pak je ještě jedna zajímavá věc, ţe kdyţ uţ se tedy ptali, tak je škoda, ţe současně tam nebyla otázka, kolik procent si myslí, ţe Ukrajinu vojensky hybridně podporují Spojené státy. To by bylo také zajímavé vědět, kolik lidí si to u nás myslí. Jinými slovy, pokaţdé v těch prŧzkumech je těch údajŧ, které je zajímavé, je prostě si přečíst a přemýšlet o nich víc, ale to, ţe jsou Rusové v případě Donbasu se jedná o dobrovolníky, kteří se hlásí a směřují tam, ale velmi často i s výzbrojí, ţe tam jsou, a ţe jich je tam dost, tak to je zřejmé. Nevíme, kolik je tam Američanŧ, kolik je tam Polákŧ, o tom u nás nemluvíme, to zase vědí velmi přesně v Rusku. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Otázka je, zda jsou to jenom dobrovolníci. Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Zatím i ty reportáţe, které vidíme a nebo čteme o těch vojácích z Donbasu, tak hovoří o tom, ţe kdo nechce, tak tam bojovat nemusí, coţ je i pochopitelné, protoţe to člověk, který by vzápětí to zveřejnil a tak dále, ale já myslím, ţe těch, kteří tam ochotně jdou, je hodně a to z rŧzných dŧvodŧ. V armádě jsou vojáci, v armádě jsou lidé, kteří chtějí bojovat, které to baví, kteří prostě rádi jdou tam, kde se střílí, coţ platí na obou stranách toho konfliktu. A pak jsou tam lidé, kteří by raději zŧstali naţivu. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Názory Ivana Hoffmana, komentátora Deníku a našeho spolupracovníka. Děkuji vám za to, mějte se hezky, na slyšenou. Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku -------------------Přeji hezký den.

Ivan Hoffman: Nepříjemné průzkumy. Lidi, nedáváte pozor, co politici říkají 16.3.2015

parlamentnilisty.cz str. 00 Český rozhlas


Názory a petice


Poslední dobou se roztrhl pytel s rŧznými prŧzkumy a anketami, ze kterých plyne, ţe občané nedávají pozor, co jim politici skrze média říkají. Téměř se zdá, ţe sociologové poťouchle sabotují pŧsobení vrchnosti, která nejlépe ví, co je pro lid dobré, kdyţ neodpovědně kladou otázky, u kterých si předem nejsou jisti správnou odpovědí. To je příklad společnosti SANEP, která na reprezentativním vzorku obyvatel právě zjistila, ţe jednoznačná většina Čechŧ nemá strach z Ruska a nepřeje si tady mít americké vojáky. Ještě hŧř si naběhla na vidle litevská televize TV3, která se v sociologickém prŧzkumu ptala svých divákŧ, zda si všimli aktivizace ruské propagandy. 12% si všimlo, ale 82% zaškrtlo odpověď: není to propaganda, Rusko říká pravdu. Do série připomeňme prŧzkum CVVM, podle kterého naprostá většina Čechŧ míní, ţe jejich názor politiky nezajímá a jenom jeden člověk z deseti si u nás myslí, ţe mŧţe osobně ovlivnit řešení celospolečenských problémŧ. Zajímavé pak je, ţe se politická elita nejen u nás, ale prakticky v celé Evropě orientuje na politiku Spojených státŧ a čile se druţí s americkými politiky, kterým přitom doma mezi občany rekordně klesá dŧvěra. Velkou dŧvěru ve svou vládu má pouhých 11% Američanŧ, Kongresu plně dŧvěřuje zanedbatelných 5%, zatímco naprostou nedŧvěru k vládě a prezidentovi chová jiţ 44% Američanŧ. V tomto případě spáchala politicky neţádoucí sociologický prŧzkum agentura AP, která navíc zjistila, ţe americkým médiím, jejichţ hlavní proud je k politikŧm loajální, plně dŧvěřuje pouze sedm Američanŧ ze sta. Více neţ 40% Američanŧ nevěří americkým novinářŧm vŧbec nic. U nás se na dŧvěru v média naštěstí aktuálně nikdo neptá. Víme pouze díky prŧzkumu Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, ţe většina našich poslancŧ a senátorŧ soudí, ţe média podrývají dŧvěru lidí v politiky a narušují i dŧvěru v politický systém. Co s tím? Vţdy samozřejmě existuje moţnost zpochybnit anebo šikovně překroutit čísla, která se mi nehodí do krámu. Pokud ale politici nejsou ochotni veřejné mínění akceptovat, a to rozhodně nejsou, měli by prŧzkumy, jejichţ výsledky nerezonují s jejich propagandou, postavit mimo zákon. Samozřejmě s odvoláním na demokracii, kterou si asi mylně vysvětlujeme jako právo myslet si něco jiného, neţ vrchnost. Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.


Zeman odsuzuje pochod za Banderu, ale jede do Moskvy oslavovat Stalina, diví se expert na bývalý SSSR Karel Svoboda. Krach Ruska? To prý ne 16.3.2015

parlamentnilisty.cz str. 00 Petr Kupka

Rozhovory

VÝCHOD – ZÁPAD? Analytik Karel Svoboda z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zhodnotil českou geopolitickou pozici a zahraniční politiku za posledních 25 let. Vyjádřil se i k úvahám o ruské invazi do Kazachstánu či Pobaltí. Řeč byla také o ruských zájmech v ČR či ekonomické budoucnosti Ruska. Plné znění zpráv


Jak zhodnotit českou geopolitickou pozici a zahraniční politiku za posledních 25 let? Zaznívá kritika naší přílišné loajality k USA a Západu obecně, prozápadní pozorovatelé naopak kritizují českou politickou praxi za neloajalitu k EU a přátelskost k Rusku. Kde je dle Vás pravda? Myslím, ţe tahle debata bude probíhat neustále. Z mého pohledu jde spíše o jednotnost postoje, kdy pomalu kaţdý představitel vede svoji zahraniční politiku. Upřímně, pro Rusko, na něţ se na rozdíl od USA specializuji, nejsme ani tak subjektem mezinárodního dění, jako spíše jeho objektem Nepřijde mi, ţe by Česká republika nějak vybočovala svojí politikou z rámce EU, spíše své partnery znejisťujeme neustálými rozpory ve výrocích čelných představitelŧ. Jak by měla vypadat naše zahraniční politika do budoucna směrem k Rusku a USA? Především jednotně a kontinuálně. Samozřejmě, ţe dochází k proměnám v dŧsledku politických preferencí, na druhou stranu by nemělo docházet k létání ode zdi ke zdi. Další částí je vědomí toho, ţe Česká republika je stát spíše střední velikosti, se vším, co z toho vyplývá. Tedy, netvařme se, ţe budeme ―strategickým partnerem―, ale dŧleţitým partnerem být mŧţeme. V neposlední řadě mŧţe sílu České republiky znásobovat úspěšné pŧsobení v rámci Evropské unie. V roce 2008 na summitu NATO v Bukurešti Vladimír Putin řekl ona památná slova: Chcete vzít Ukrajinu do NATO? To je umělý stát. Později následovala anexe Krymu v den, kdy je podepsána asociační dohoda mezi Evropou a Ukrajinou. Před několika týdny řekl Putin o Kazachstánu, ţe je to umělý stát. Je Kazachstán další na řadě? Jak vlastně vnímáte ruského prezidenta? To je na dlouhé vyprávění. Rusko má dlouhodobě pocit, ţe je obkličováno, přitom NATO je pro něj hlavním zdrojem tohoto obkličování. Není to nijak nové pojetí, uţ třeba Mikuláš I. vnímal liberální revoluce v Evropě v letech 1830 a 1848 jako hrozbu pro Rusko řízenou z jednoho centra. Jen tím centrem tenkrát nebyly USA, ale Francie. Přitom Rusko ale ztrácí některé své pozice, a to hlavně v postsovětském prostoru. Pro neruské národy není příliš atraktivní, kromě nějakých slev za plyn moc nenabízí. Jistě, pro místní vládce to mŧţe být zajímavé, ale populace jako taková z toho příliš netěţí. Co se týče braní Ukrajiny do NATO, dovolím si tvrdit, ţe i kdyţ takové úvahy existovaly, reálnost takové situace nebyla vysoká. Podobně jako v případě ukrajinského vstupu do EU. Všichni si byli aţ příliš vědomi problematické situace v zemi. Na druhou stranu, prakticky kaţdý stát na světě je svým zpŧsobem umělý a zakládat na tom politiku je hodně nebezpečné a mŧţe se obrátit proti samotnému Rusku. Myslím, ţe se i rozdělení Ukrajiny na ruskou a ukrajinskou část dosti přeceňuje. Je to vidět i podle vlaţné reakce místního obyvatelstva na myšlenky Novoruska. Jestli je Kazachstán další na řadě, to nevím. Ale silná ruská menšina, která mŧţe být ―probuzena― k akci by tomu mohla napovídat. Stačí mediální masáţ, jako tomu bylo na Krymu či na východě Ukrajiny, a relativně klidná země se promění ve válečnou zónu. Obecně mi ale toto cejchování státŧ jako umělých přijde dosti nebezpečné, a to i pro samotné Rusko. Probouzí vášně, které následně nejde uhlídat, coţ mám pocit, ţe se stalo i v případě Ukrajiny. Do jaké míry je pravděpodobná invaze Ruska do Pobaltí, případně do Polska, nebo dokonce do České republiky? Nemyslím, ţe by nějaká invaze do České republiky či Polska byla reálná. Trochu mi tu chybí ruské menšiny. Na druhou stranu si uvědomme, ţe Vladimir Putin uţ v roce 2005 mluvil o rozpadu Sovětského svazu jako o geopolitické katastrofě, a my jsme byli součástí sovětského bloku. Jiné je to v Pobaltí, kde Rusko vede dlouhodobou kampaň o útisku ruské menšiny atd. Vyprovokovat ―spontánní povstání― v Pobaltí by nemuselo být zase tak těţké. Místního obyvatelstva, včetně toho ruského, se přitom nikdo ani moc nebude ptát. Takové akce se dělají ―ve jménu― obyvatelstva, aniţ by byl jeho názor dŧleţitý. Ale celkově nechci Rusko podceňovat, nemám pocit, ţe by disponovalo dostatečnou silou, aby šlo do otevřeného konfliktu proti NATO. Je na místě se dŧvodně obávat nějakých výrazných ruských zájmŧ v naší zemi? Co by u nás mohlo Rusy zajímat? Chtějí nás ovládnout politicky? Nebo jim jde jen o ekonomické partnerství?



Jen o ekonomické partnerství nejde určitě. BIS před aktivitami ruských tajných sluţeb varuje dlouhodobě, nabobtnalé ruské velvyslanectví v Praze také není náhodou. Ono ani nemusí jít o ovládnutí, ono stačí rozkládání EU. Pro Rusko je výhodnější, pokud jedná s 28 jednotlivými státy neţ s jednou silnou entitou. Ale nechtěl bych, aby to zase vyznělo jako panika ze všeho ruského. Ta na místě není. Ale musíme si prostě být vědomi těchto postranních úmyslŧ. Podle někdejšího vládního zmocněnce pro americký radar v Česku Tomáše Klvani je u nás patrný výrazný vliv ruské propagandy, které se dostává prostoru i ve veřejnoprávních médiích a celá země se odchyluje od západní orientace, coţ je prý politikŧm buď jedno, anebo se na tom přímo podílí. Co o tom soudíte? Je nutné omezit svobodu slova v zájmu ―obrany před ruskou propagandou?― Nevím, jestli omezit. Ale Rada ČT by si měla jasně definovat, co je ―objektivní―. Zatím mám pocit, ţe se to bere systémem ―pravda je někde uprostřed― a v rámci tohoto přístupu pak dostávají hlas i ―odborníci―, kteří o Ukrajinu či Rusko před událostmi na Majdanu ani nezavadili a podle toho vypadají jejich znalosti. Mají pocit, ţe kritické myšlení vypadá tak, ţe papouškují obsahy sebepochybnějších serverŧ, jen aby říkali pravý opak toho, co slyší v mainstreamových médiích. Popřípadě se zvou otevření propagandisté, jen aby se vyhovělo tomuto pojetí ―objektivity―. Diskuze pak končí na tom, ţe veškerý čas trávíte opravováním věcných nesmyslŧ a lţí. Druhou částí jsou politické deklarace. Tady nechápu třeba prezidenta Zemana. Je to inteligentní člověk, přesto bez zaváhání opakuje ruské výlevy o fašistech v Kyjevě. Vadí mu pochod oslavující masového vraha Banderu v Kyjevě, ale v klidu pojede na oslavy konce druhé světové války, kde bude oslavován masový vrah Stalin. Historie vztahŧ mezi Ruskem a Ukrajinou je tak sloţitá, ţe bez hlubší znalosti jejich vývoje člověk tápe a často sklouzává k podobným zjednodušením. Jinak ale chápu například bývalého prezidenta Klause. Jeho proruský tón a pochopení pro vládu Vladimira Putina se všemi jejími rysy mi sice nesedí, ale představuje legitimní styl myšlení. Vidí státy jako hlavní aktéry vývoje, nesouhlas s politikou Janukovyče, který vedl k jeho sesazení, pak z pohledu této logiky musí být prostě organizován jiným státem. Nesouhlasím s ním hlavně v tom, ţe chápe mezinárodní vztahy jako statické, bez moţnosti vývoje. Stejné myšlení vedlo třeba k tomu, ţe obsazení Československa Sovětským svazem v roce 1968 či invaze do Maďarska v roce 1956 bylo na Západě přijato jako věc oblasti sovětských zájmŧ, do které se Západ nemá míchat. Stejně jako nyní na Ukrajině byla invaze zdŧvodňována bojem proti fašismu, Praţské jaro jako projekt CIA. Proto jsem k takovým vysvětlením skeptický. Ale jak říkám, jedná se o interpretaci faktŧ, ne o jejich ohýbání. Co se týče nějakého omezování svobody vyjadřování, jsem jednoznačně proti. Děsí mě představa, ţe bude dána jedna pravda a ta se bude jediná moci zaznívat. Jak vidíte ekonomickou budoucnost Ruska? Západní komentátoři mluví o totálním zhroucení RF v horizontu několika let, ruští optimisté energicky tvrdí, ţe prostřednictvím uţších vztahŧ se zeměmi BRICS a ekonomických reforem svou zemi opět postaví na nohy. Ekonomická situace Ruska není rozhodně ideální. Jedná se o směs příčin, a to od vnitřních, jako je zaměření na vojenskou produkci, vnější dluh korporací, některá populistická gesta, zpochybňování vlastnických práv či přechod na jakýsi korporativistický systém řízení ekonomiky (typické je v tomto třeba video Vladimira Putina z jeho návštěvy v továrně Pikaljovu). Nezapomínejme ani na dluhy regionŧ či náklady na přičlenění Krymu. Největším problémem je ale jednostranné zaměření na vývoz ropy a zemního plynu. Tu se zatím nedaří změnit a nutno říci, ţe v poslední době se neděje ani nic, co by situaci měnilo. Další problém představuje zaměření na Evropu. Ta má problémy sama se sebou. Ale problémem Ruska není to, ţe by mělo zkrachovat. Není také jediné ze zemí BRICS, která má problémy. Podívejme se na Brazílii, zpomaluje Čína. V tuto chvíli jde spíše o stagnaci. V současné době není pro ruskou ropu dlouhodobá náhrada, takţe zdroj příjmŧ Rusko bude mít. V reformy a jakési zázračné spojení s Čínou či jinými zeměmi BRICS moc nevěřím. Rusko o nich mluví snad pětadvacet let, jeho výsledky jsou zatím sporné. Čína navíc sama řeší svoje problémy, má i jiné partnery. Číňané neváhají svoji silnou pozici vyuţít, coţ se bude dít i ve vztahu k Rusku. Čili, reformy by Rusku pomohly, ale zatím se nedějí. To ale neznamená, ţe by mělo zkrachovat.




Jak si Bohuslav Sobotka vede v úřadu premiéra? 16.3.2015

Respekt

str. 18

Sjezd ČSSD

ANKETA Petra Skalická ředitelka vzdělávacího programu Varianty, Člověk v tísni Je idealistické očekávat změny k lepšímu za relativně krátký čas. Po roce 1989 trvala cesta k významnějším systémovým změnám ve školství patnáct let. Není proto jednoduché hodnotit práci premiéra za pouhý rok. Jsme rádi, ţe během tohoto období byla poslanci schválena novela školského zákona, jejíţ příprava začala jiţ za předchozích vlád. Zvlášť dlouhý spor se vedl ohledně paragrafu, který se týká vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Příznivě kvitujeme, ţe premiér této problematice věnoval pozornost a podpořil verzi, která by měla umoţnit více dětem získat individuální podporu a učit se v běţných školách. Je tu ale celá řada dalších zásadních témat, o kterých se bouřlivě diskutuje. Například zatím bohuţel nezískalo podporu domácí vzdělávání, to se mi zdá v dnešní době jako zpátečnické. Chystá se zavedení povinného předškolního vzdělávání, coţ nese mnoho rizik a nejde o optimální řešení, jak podpořit úspěšnost dětí ve škole. Snad i tím se premiér bude ještě zabývat. Michael Romancov politický geograf, pŧsobí na FSV UK Sobotka stojí v čele vlády, jejíţ dva nejsilnější členové by byli spokojení, kdyby zahraniční, bezpečnostní a obranná politika vŧbec neexistovaly. Zároveň se shodují v pohledu na EU, kde dominuje téma čerpání finančních prostředkŧ. Agrese Ruska vŧči Ukrajině nakonec vedla k akceptování stávajícího pŧdorysu vojensko-bezpečnostního a zahraničněpolitického ukotvení ČR. Vláda se zatím vţdy přiklonila k názoru spojencŧ, avšak činí tak pasivně a často se značnou nechutí. To je patrné na chování části ministrŧ, kteří neustále vysílají signály, ţe (nespecifikované) hospodářské zájmy na východě mohou (mají?) převáţit nad hodnotovým ukotvením EU i bezpečnostními potřebami spojencŧ. Jejich názor zjevně nalézá podporu, respektive odráţí preference části voličŧ ČSSD, jakoţ i široké veřejnosti a prezidenta republiky. Za této konstelace snad premiér zasluhuje uznání za to, ţe evropské směřování ČR dokáţe uhájit, ale konstatování, ţe by mohlo být hŧř, není a nemŧţe být hodnocením pozitivním. Jiří Schneider analytik Praţského institutu bezpečnostních studií (PSSI ) a bývalý náměstek na MZV Být premiérem koaliční vlády znamená věnovat polovinu úsilí udrţení kormidla ve vlastní straně, další třetinu času koaličnímu vyjednávání a zbytek odráţení útokŧ ze strany opozice a „bonmotového― prezidenta. To se Bohuslavu Sobotkovi zatím dařilo. Jenom málo času mu pak zbývalo na zahraniční politiku. Prosadil sice na místo ministra zahraničí svého spojence Lubomíra Zaorálka, ale veřejně jej podpořil jen zřídka. I ve zprávě sjezdu ČSSD premiér zahraniční politiku zmínil pouze okrajově a defenzivně: „Odmítli jsme dodávky zbraní Ukrajině.― Je dobře, ţe si premiér kromě kontaktŧ s našimi sousedy našel čas na cestu do USA a Jiţní Koreje. V evropské politice premiér nechce vyčnívat a klíčem k prosazování zájmŧ jsou mu téměř výhradně stranické kontakty s evropskými socialisty. Vzhledem k deklarované ambici dosáhnout v rámci EU většího vlivu překvapuje, ţe do tohoto úsilí více nezapojil bývalého komisaře Štefana Füleho či místopředsedu Evropského parlamentu Libora Roučka, kteří mají v Bruselu dobré kontakty. Eliška Wagnerová senátorka, bývalá soudkyně Ústavního soudu Zajisté lze celkem povaţovat za úspěch samo sestavení vlády ze tří poměrně nesourodých koaličních subjektŧ a nalezení konsenzu ve formulacích vládního prohlášení. Plné znění zpráv


Premiérovi to neulehčovala ani vnitřně ne zcela stabilní situace uvnitř vlastní strany. Počáteční problémy však překonal, a lze říci, ţe dosti elegantně. Poměrná nesourodost koalice patrně vedla k tomu, ţe ponechal od počátku poměrně volnou ruku koaličním partnerŧm při obsazování ministerských postŧ. Obecně se dá říci, ţe by bylo ţádoucí, aby vliv premiéra na personální sloţení vlády byl větší, avšak politická realita si vybírá daň. Vládnutí současnému premiérovi neulehčuje ani střídání ve vedení rezortŧ ze strany vládního partnera - ANO. I zde ovšem zjevně platí, ţe stabilita vlády je vykoupena velkou tolerancí premiéra, který je zjevně osobnostně disponován k velké trpělivosti a k nalézání smírných řešení. I tyto veskrze pozitivní osobní dispozice však musí být limitované. Zda bude mít premiér odvahu a sílu prosazovat se tam, kde to bude jiţ nezbytné právě z pohledu efektivního vládnutí, to ukáţe čas. Jiří Koţelouh programový ředitel Hnutí Duha Spojuje, nikoli rozděluje. Nejen ministry, ale snaţí se dávat dohromady společnost. Přetáhl si do úřadu (roky z vŧle ODS spící) Radu vlády pro udrţitelný rozvoj a potkává se na ní se zástupci a zástupkyněmi univerzit, obcí, krajŧ, prŧmyslu, zemědělství, odborŧ či nevládních organizací. Ale měl by své schopnosti spojovat lidi vyuţít také pro dŧleţité změny a projekty, které naše společnost potřebuje. Ty klíčové není moţné nechávat jen na dílčích ministrech. Například nádherná šumavská divočina klenot středoevropské přírody -dlouho čeká na nová pravidla ochrany a ministr Brabec, který je předkládá, si zaslouţí péči a záštitu samotného premiéra. Stejnou pozornost vyţaduje antifosilní zákon, jejţ vláda slíbila. Je třeba připomenout, ţe vzorový britský zákon byl prosazen a úspěšně sniţuje závislost země na ropě, plynu a uhlí díky tomu, ţe jej nesl labouristický premiér. Jakub Janda zástupce ředitele think tanku Evropské hodnoty Sobotkovi se podařilo Česko vykormidlovat z pozice zarputilého ignoranta zpátky do evropské debaty. Zatím však zŧstáváme u snahy „být bráni jako partneři―. Kabinet v málokteré oblasti projevuje vlastní iniciativu a spíše reaguje. Sebelepší úřednická expertiza totiţ nemŧţe nahradit absenci kaţdodenního politického zadání. Rok evropské politiky premiéra Sobotky je proto třeba vnímat v kontextu dlouhodobých tendencí mezi českými vrcholnými politiky. Většina z nich pravidelně nečte zahraniční média a má problémy s angličtinou, coţ předurčuje míru jejich chápání závaţnosti problémŧ v blízkém okolí Česka, kterým mají ve svých funkcích aktivně čelit. I proto z české kotliny uţ dlouhá léta do Evropy nevycházejí konstruktivní politické impulzy, natoţ skutečná iniciativa. Pozitivní je, ţe kabinet inicioval seriózní diskusi o českých zájmech v EU na platformě Národního konventu a pečlivě připravuje svou evropskou koncepci. Zaběhnutí skutečné politické debaty bude ještě trvat. Jak se říká v zákulisí - uţ je trochu líp. Foto popis|

Krize médií v ČR? Trvalý stav, kterého si někteří všimli aţ nyní... 17.3.2015 blisty.cz str. 00 Bohumil Kartous Vypadá to tak trochu, jako kdyby se vzbudila mediální Šípková Rŧţenka. Dvacet pět let spala, přijel princ Andrej, brutálně ji znásilnil a ona se vzbudila, celá zoufalá a jurodivá z toho, co se mezitím v jejím mediálním království stalo: ocitlo se přímo v krizi. Mezi tím, kdy spala, zde sice permanentní krize vesele probíhala, nicméně ona to neví a domnívá se, ţe začala nyní. Nikoliv. Ona probíhá uţ od "dávnověku" a ten současný stav je pouze přirozeným reziduem. Člověk se musí divit, jak neuvěřitelně kognitivně limitovaní jsou ti "pozorovatelé", kteří dlouhé roky sledují média zevnitř. Respektive jak vysoké míry pokrytectví jsou schopni... Diskuse na téma Krize médií v ČR, kterou pořádalo v pondělí 16. 3. 2015 kulturní centrum DOX (díky mu za to) se účastnili Jaroslav Anděl (DOX), Kateřina Kalistová (Ministerstvo kultury), Václav Ţák (Listy), Pavel Šafr (Svobodné fórum), Petr Havlík (Mapování.cz), Václav Štětka (Fakulta sociálních studií UK). Diskusi moderovala Hana Marvanová (Rekonstrukce státu).Jaroslav Anděl, kurátor výstavy Mody demokracie, jistě správně poukázal, ţe okolo sebe mŧţeme sledovat děj, který nazývá "state capture", zmocnění se státu. Ilustroval to na faktech, jako je korupce, ovlivňování soudní moci, proplétání ekonomických a politických zájmŧ. Tento trend podle něj lze ve zvýšené míře sledovat i v tom, jak se mění vlastnická struktura médií a jaký dopad to má na Plné znění zpráv


jejich úroveň, agenda setting a manipulaci ve prospěch majitelŧ.Václav Štětka z FSV UK však upozorňuje, ţe změny ve vlastnictví nejsou specifikem české scény. Prohloubení této krize vidí v souvislosti s ekonomickou krizí a je patrná globálně. Poloţil si ovšem dobrou otázku: jak je moţné, ţe ke změnám ve vlastnických strukturách došlo tak jednoduše? Domnívá se, poněkud nespojitě, ţe na to "česká veřejnost nebyla připravena, a je tedy zákonitě překvapena". Ani média na to nebyla podle něj připravena a toto téma nikdy nezpracovávala. V tom má nepochybně pravdu.V tomto okamţiku do diskuse poněkud hystericky vstupuje Pavel Šafr, někdejší šéfredaktor MF Dnes, Blesku a Reflexu, titulŧ, které nepochybně vedl směrem k velmi tupé bulvarizaci. Postavil se do role oběti manipulace médií ve prospěch politických zájmŧ Miloše Zemana a Andreje Babiše v době, kdy šéfredigoval Blesk. Jeho svědomí se údajně nemohlo přenést přes fakt, ţe Blesk otiskl diskreditující inzerát namířený proti Karlu Schwarzenbergovi v době prezidentské volby. Doslova prohlásil, ţe v době, kdy byl šéfredaktorem a "přišel inzerát komunistŧ nebo republikánŧ, měl moţnost zasáhnout".Údajně se sešel s Andrejem Babišem, který ho prý vydíral tím, ţe koupí vydavatelství Ringier a vytvářel na něj nátlak v tom smyslu, ţe ho označil za "psychopata". Andrej Babiš je podle pana Šafra paranoidní a ţije v "Matrixu", který chce ovládat.Václav Ţák vrátil do diskuse rozum a sečtělost. Poukázal na fakt, ţe snahy o ovlivňování médií jsou tu od vzniku médií samotných. Zápas o svobodu médií je trvalý. Nicméně zdŧraznil, ţe svoboda slova je základním institučním předpokladem demokracie. Zesměšnil Pavla Šafra poukazem na případ, kdy byl zámek na Hluboké, národní kulturní památka, v době předsednictví ČR v EU, vyklizen a připraven na pouhou dvoudenní diskusi, coţ si podle pana Ţáka vyţádalo náklady zhruba ve výši 200 milionŧ Kč. Jak upozornil, v té době o tom ţádná "svobodná" média nepsala. V tom okamţiku vulgárně vystoupil John Bok s tím, ţe "přišel na diskusi a nechce poslouchat osobní animozity a ţe má jít (Václav Ţák) do prdele".Petr Havlík vrátil diskusi tam, kam ji posunul Pavel Šafr, tedy k démonizaci Andreje Babiše, který svou ekonomickou mocí privatizuje stát. Obvinil Babiše z toho, ţe lhal o nákladech na předvolební kampaň a stěţuje si, ţe na to média neupozornila. Není to ale údajně jen problém s Babišem, médiím v ČR prý vládne pět rozvětvených rodin. Havlík tvrdí, ţe se snad jedná o jakousi "česko-slovenskou" konspiraci, která chce ovlivňovat politiku, ekonomiku, média. Dalším konkrétním jménem v této souvislosti, které uvedl, byl Martin Roman. Stav médií je nyní podle Havlíka "brutálnější neţ v normalizační sféře". V poněkud nejasné naráţce na vývoj od normalizace k současnému "state capture" vyprávěl příběh z 90. let, kdy se mu nejmenovaný "vŧdce klanu" svěřil, ţe sice postupovali podle zákonŧ, ale sami si je napsali. Současný "state capture" je údajně ve fázi, kdy politika je dŧsledně kontrolovaná byznysem. Kdo to neví, má prý pouze nedostatek informací.Kateřina Kalistová v naráţce na psaní zákonŧ upřesnila, ţe např. mediální zákony předkládali poslanci, bez jakékoliv kontroly ostatních a ţe v určitých ohledech sledovaly zájmy soukromých provozovatelŧ. Připomněla soudní spor, v němţ soud zdŧrazňoval nutnost transparentnosti majetkových vztahŧ a struktur provozovatelŧ médií. V tomto soudním sporu, který iniciovala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, byl tento poţadavek obhájen. Uvedla také, ţe transparentnost majetkových vztahŧ je v připravované novelizaci zpřísněna. Dojde i na zpřísnění v moţnosti koncentrace médií jedním vlastníkem, nicméně uvedla, ţe tento zákon nemŧţe být retroaktivní. Novela by měla zabránit i tomu, aby byla politická reklama skrývána, jak to udělalo hnutí ANO v případě reklamy na Vodňanské kuře, která byla ve skutečnosti předvolebním spotem. Na dotaz, zda tato koncentrace není k konfliktu se zákonem o střetu zájmŧ, uvedla, ţe tento zákon nemá ministerstvo kultury v gesci.Paní Kalistová také připomněla, ţe v rámci novely zákona o rozhlasovém a televizním vysílání bude vytvořen rámec pro vznik komunitních médií jako třetího mediálního pilíře.John Bok následně překvapil tím, ţe sdělil, ţe "komunisté nejsou tak nebezpeční jako strana jednoho člověka (Babiše)". Ptal se, jak je moţné, ţe "politické elity selhaly", načeţ si sám odpověděl: "Protoţe jsou to chudáci a čuráci."Petr Havlík se opět obrátil k Pavlu Šafrovi, Daliboru Balšínkovi a dalším, kteří média svědomitě připravili na současný stav, a kteří si nyní hrají na ochránce svobody slova, aby se coby"slušní lidé spojili" a aby vystupovali proti současným korporátním médiím. Byť to následně sám relativizoval, připodobnil současnou situaci k roku 1948 a nástupu komunistŧ, tentokrát v podání oněch pěti rodin.Jak je ale vidět, české publikum není úplně blbé. Jeden z divákŧ prohlásil, ţe se diví, jak je moţné, ţe lidé jako Pavel Šafr, kteří selhali jako hlídací psi demokracie a byli aktivními, vědomými strŧjci současného stavu, se nyní staví do role jejích ochráncŧ . Vyzval pana Šafra k sebereflexi, kdyţ uţ byl tím šéfredaktorem krajně vychýleného a demagogického Reflexu.Pan Šafr místo sebereflexe spáchal další klišé, kdyţ se opět pasoval do role oběti, která nikdy neslouţila ODS, prostě s nimi měl jen stejné názory.) Je prý úplně normální, ţe kdyţ se otvíralo sídlo Mafry Anděl Media, tak stříhal s Václavem Klausem pásku. Prý se dopustil jen dílčích přehmatŧ.Do diskuse vstoupil bývalý ministr vnitra Jan Ruml. Tvrdil, ţe končí svoboda internetu, na nějţ v předchozím příspěvku apeloval pan Hájek (myslel nové mediální projekty vyhozených novinářŧ), protoţe je tu spousta "ruských a islámských webŧ, které lidi čtou". Maně vzpomněl své aktivistické angaţmá v televizní krizi v roce 1999 a tvrdil, ţe je znovu třeba se obávat o svobodu České televize, kterou potřebujeme.Diskuse se následně roztříštila do poněkud nesourodých příspěvkŧ, které subjektivizovaly pohled na to, co to je svoboda médií. Obohatil ji například profesionální píárista Tomáš Klvaňa, který pracoval na kampani podporující výstavbu americké vojenské základny v ČR, a apeloval na přítomné, aby zapomněli na antagonismy a "spojili se". Pavel Plné znění zpráv


Šafr se toho ochotně chytil a znovu znepokojil přítomné tím, jak se mu tato myšlenka líbí. Stupňoval svá prohlášení a tvrdil, ţe v této společnosti dochází k ohroţení demokracie.Je pozoruhodné, ţe Václav Ţák, který jako první upozornil na fakt, ţe lidé činní v médiích svědomitě pracovali na současném stavu, se do diskuse dostal aţ po hodině. Prohlásil, ţe nestačí instituční zajištění médií, ţe je nutno bojovat "s advokátskou ţurnalistikou", která zamořila českou mediální scénu a připravila ji na příchod Babiše. Sebereflexi si také přál, ale domnívá se, ţe jde jen o zboţné přání. Vysvětlil Janu Rumlovi, ţe americká Fox News zahlcuje mediální prostor dementními, ideologicky těţce zatíţenými informacemi, ale nikoliv po internetu, nýbrţ prostřednictvím kabelové televize. Na to Tomáš Klvaňa vykřikoval z publika "a co je na tom špatně?".Hana Marvanová na závěr zdŧraznila, ţe je nutné v prvé řadě odpolitizovat mediální rady. Podpořil ji Jaroslav Anděl, který se domnívá, ţe se situace velmi významně zhoršuje. Petr Hájek zdŧraznil, ţe je třeba začít u sebe, v "mikrookolí". Kateřina Kalistová, Václav Štětka i ostatní se shodli na tom, ţe je třeba "ochránit veřejnoprávní média". Zbytek uţ bylo jen opakováním opakovaného, tedy výzvami k "jednotě za obranu demokracie". Nejaktivnější v tomto úsilí byl Pavel Šafr...


Zvláštní status pro část Donbasu? 17.3.2015

ČT 1

str. 06

12:00 Zprávy ve 12

Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Ukrajinský parlament by dnes mohl hlasovat o zvláštním statusu pro území na východě země, které je pod kontrolou proruských separatistŧ. Rozsáhlá samospráva pro část Donbasu je totiţ jednou z podmínek minských mírových dohod. Jan ŠÍR, Institut mezinárodních studií, FSV UK v Praze -------------------Pokud by tato opatření, o kterých se dnes bavíme, měla být skutečně implementována a začít platit, pak to znamená, ţe budou naplňovány minské dohody. Pokud by byly naplňovány minské dohody, to je cesta nejenom k urovnání tedy toho ozbrojeného konfliktu, ale i cesta k postupné reintegraci momentálně těch okupovaných oblastí zpět. Kdyţ se podíváme na to, co existuje za alternativu, to znamená, ţe ty oblasti vŧbec nejsou pod kontrolou Kyjeva, tak já si myslím, ţe tato opatření mají šanci na úspěch v tom smyslu, ţe by prošla nějakou celonárodní diskusí a byla schválena v kyjevském parlamentu. A druhá věc je ještě ta, ţe ten zákon má mít omezenou platnost na 3 roky, po kterou dobu se předpokládá, ţe by mohlo dojít k nějaké normalizaci situace.

Zlo Andreje Babiše, slova Petra Kellnera, zákulisí Blesku, odpálení bomby v klubu ANO, agenti KGB. Debata o médiích šla aţ na dřeň 17.3.2015

parlamentnilisty.cz str. 00 Jan Rychetský

Kauzy

REPORTÁŢ O moţné brutalitě impéria Andreje Babiše, vystěhování zámku Hluboká kvŧli konferenci Karla Schwarzenberga, konci svobodného internetu. O tom všem a mnoha dalších věcech se hovořilo na debatě v praţském kulturním centru DOX. Moderovala ji právnička Hana Marvanová a sešla se tam dost vzácná společnost. "State capter, tedy zmocnění se státu." Tenhle pojem je v Česku, kterého se silně týká, skoro neznámý. Alespoň to tvrdí kurátor výstavy Mody demokracie, která měla včera v praţském kulturním centru DOX derniéru, Jaroslav Anděl. Při té příleţitosti se tamtéţ konala debata na téma Krize médií v Česku, kterou moderovala bývalá předsedkyně Unie svobody a právnička Hana Marvanová. Šlo se na dřeň a debata to byla hodně výbušná. Plné znění zpráv


Dofouknout hrozbu Babiše Diskuse se zúčastnilo kromě Marvanové šest panelistŧ. "Přechod médií od zahraničních vlastníkŧ do rukou domácích oligarchŧ probíhá všude ve střední Evropě. Česko tím není specifické. Odehrává se to na Slovensku, v Maďarsku, v Pobaltí a na Balkáně. U nás to ale, pravda, nabylo kontur, pro které se těţko hledá srovnání. Situace, kdy je vicepremiér vlastníkem jedněch z nejsilnějších médií a zároveň jedním z nejbohatších lidí v zemi, je ojedinělá," sdělil Václav Štětka z mediálních studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. "Kdyţ jsem na to upozorňoval, ze všech stran jsem slyšel, ţe jsem katastrofista. Říkali mi, ţe to přefukuju, já jim, ţe to nedofukují. Osobně jsem zmocnění se státu ale proţíval v přímém přenosu. Začalo to pro mě, kdyţ jsem byl ředitelem Blesku. Chtěl jsem z něj odstranit debilní celebrity. Ale tento projekt byl v určitou chvíli zastaven, protoţe se prý zjistilo, ţe lidi chtějí celebrity. Pak v Blesku vyšla inzerce: Nevolte Schwarzenberga s tím, ţe by se třem milionŧm válečných zločincŧ mohly začít vracet domy. Ředitelka Ringieru Libuše Šmuclerová říkala, ţe je to jen inzerce a asi byla šťastná, ţe bude Miloš Zeman zvolen prezidentem. Do té doby jsem nic takového nezaţil. Kdyţ k nám v Mladé frontě Dnes zadali inzerci KSČM či Dělnická strana, tak jsme to po dohodě s inzertním oddělením odmítli," zmínil někdejší šéfredaktor několika českých novin a současný zakladatel internetového portálu Svobodné fórum Pavel Šafr. A rozpovídal se: "Jednou mi volal Andrej Babiš, abychom zlepšili demokracii, ţe se tady moc krade, ţe je to Matrix. Chtěl koupit Ringier. Byl velmi milý. Dal jsem to na první stranu Reflexu, jak pojídá Kostelecké uzeniny, aby to evokovalo, ţe s jídlem roste chuť. Řekl jsem mu hned, ţe proti němu budu vystupovat a on na mě najednou začal brutálně řvát, co si prý o sobě myslím, ţe jsem psychopat. Jeho představa o státovědě je film Matrix. A všichni, které neovládá, jsou nepřátelé. Proti tomuto Matrixu začal bojovat tak, ţe si vytvořil svŧj Matrix. Tak bojuje proti všemu." O Hluboké, komentátoru Honzovi a spojení "Rozkulačování státu probíhá i v demokracii pořád, ale jde o míru. Jde o trvalý zápas i v USA. Tamní soud dovolil korporátním firmám financovat politické kampaně a výsledky jsou tragické. Dnes stojí před soudem několik chudákŧ úředníkŧ za kauzu ProMoPro. Nicméně tehdy se třeba kvŧli dvoudenní konferenci na Hluboké musel nechat vystěhovat celý zámek. Ta legrace stála dvě stě milionŧ korun, jen aby se kníţe cítil dobře. Šlo o vládu rozpočtové odpovědnosti, která šetřila na kaţdém kroku. A kolik svobodných médií psalo, ţe se kvŧli tomu vyklízí národní kulturní památka? Ţádné, jen my," zmínil šéfredaktor Listŧ Václav Ţák. Hovořil o Karlu Schwarzenbergovi. Podle Petra Havlíka z projektu Mapování.cz, někdejšího spoluzakladatele ODS, jsme se nenápadně vrátili do normalizace. "Reţim funguje na lţi a strachu. Výsledkem je trvalá autocenzura. Lidé se bojí říkat nahlas pravdu. Jde o pocit existenciálního strachu. Statečný ekonomický komentátor Honza prý při přechodu do Lidových novin svým kamarádŧm říkal, ať to pochopí, ţe musí kaţdý měsíc platit sloţenky. Babiš zaplatil za volební kampaň zhruba 700 milionŧ korun a v parlamentu tvrdil, ţe nejvíce 100 milionŧ. Investigativci se ani nezeptali, odkud je získal. Jestli z Agrofertu, darŧ či odkud," postěţoval si a hovořil o někdejším komentátorovi Respektu Janu Macháčkovi. Šafr přinesl ţalobu, kterou před pár dny podal Agrofert na Českou televizi kvŧli pořadu Reportéři ČT, kde informovali o jeho konfliktu zájmŧ. "Ovládá instituce a přichází doba, kdy si začne dělat seznam oponentŧ a vyřizovat si s nimi účty," dodal k tomu Havlík. Dle Johna Boka jde hlavně o selhání politických elit. "Proč se nespojí ODS, TOP 09 a třeba ČSSD nebo i komunisti? Ti dnešní nejsou aţ tak nebezpeční jako strana jednoho člověka. Všichni se s ním kupodivu dohodnou," řekl Bok. Bombový atentátník Gabal "Tento Matrix ovládl tištěná média. Na internet přešli ti, kdo se snaţí psát pravdu, jde o lidi, co neztratili vlastní názor. V Česku investigativní novináři vymřeli a jejich zbytky se ocitly na periferii. Je třeba se spojit. Po druhé světové válce komunisti také neříkali, ţe budou věšet oponenty a zabírat majetek. Neříkám, ţe to přijde, ale mŧţe. Jde o brutální byznys," dodal Havlík. Z publika přišel dotaz, jestli by se někteří novináři, co dříve kolaborovali se státní mocí a tak připravili pŧdu pro dnešní tragédii, neměli vyzpovídat, udělat sebereflexi, aby jim lidé více věřili. Plné znění zpráv


"Kdyţ člověk řídí velké mnoţství médií, udělá velké mnoţství chyb. Já jsem nikdy nestranil ODS. V roce 1994 mě ODS naopak, tehdy Václav Klaus a Petr Čermák, dala vyhodit z deníku Telegraf. Pravda, měl jsem s ODS pak občas stejné názory," reagoval Šafr. Následně se zvedl exministr vnitra Jan Ruml a řekl: "Internet začíná být jako poslední prostor pro svobodné diskuse devalvován proruskými weby. Je jich asi dvaačtyřicet. Na islámských se rekrutují bojovníci pro Islámský stát. Doba internetu jako svobodného média tedy podle mě končí. Podívejte se na sprosťárny v komentářích, ty překračují všechny meze. Veřejnoprávní ČT potřebujeme a je třeba o ni usilovat. V roce 2000 jsme měli Bobovizi, ale uţ je opět třeba bránit ČT. Je vyváţená a vyváţenější by měla být pro koho. Zemana, Babiše, Velebu?" Podle Ţáka jsou naopak Babišova média jedna z nejtransparentnějších, protoţe se na ně všichni soustředí. Ale je třeba je stále sledovat. Havlík se nejdřív zeptal, kolik bylo v Česku agentŧ KGB v roce 1989 a sám si na otázku posléze odpověděl: "Tady tvořilo agenturní síť KGB 7000 aţ 8000 lidí. Jsme nicméně stále ve vlivu Ruska, jde o plíţivou okupaci." Poté se ozval nezávislý poslanec za KDU-ČSL Ivan Gabal. "Odejdu s pocitem, ţe bych si měl kolem pasu připevnit bomby, jít do poslaneckého klubu ANO a tam se odpálit. Anebo mám odevzdat mandát? Myslím si, ţe je třeba diskutovat i s takovými, jako je Foldyna. Společnost je tak roztříštěná, ţe to nejde víc," doplnil. "Bavil jsem se s Petrem Kellnerem a říkal, ţe beru svobodu slova moc váţně. Kdyţ se prý v Rusku novináři nelíbí u jednoho oligarchy, přejde k jinému. Je to stejně jedno, protoţe se všichni zpovídají Putinovi. Ostatně ti zdejší jsou atomový klub," doplnil Šafr s tím, ţe dříve chtěli vydavatelé novin vydělávat, kdeţto dnes chtějí ovládat a vytváří kartely moci.


Moţnosti dovozu LNG do Evropské unie 17.3.2015

PRO-ENERGY str. 48 Jan Pavec

Plynárenství

Evropská unie chce sníţit svoji závislost na plynovodech z východu. Jednou z alternativ, které mohou vést k doplnění dosavadních zdrojŧ zemního plynu, mŧţe být jeho dovoz ve zkapalněné formě (LNG). Dovoz LNG do EU by sám o sobě dodávky Gazpromu plně nenahradil, významně by ovšem přispěl ke sníţení evropské energetické závislosti na Rusku. Tato analýza si klade otázku, jaké faktory tento cíl ovlivňují a v jakém časovém horizontu se ho dá dosáhnout. Otázky budeme zodpovídat na třech úrovních – dostupnosti LNG na světovém trhu, moţnostech dodavatelŧ ho vyvézt a moţnostech evropské infrastruktury ho přijmout. SVĚTOVÝ TRH SE ZKAPALNĚNÝM PLYNEM Celkové dodávky LNG v roce 2013 dosahovaly podle údajŧ BG Group 240 milionŧ tun (331 miliard kubických metrŧ). Místem, kde se nejvíce určuje jeho cena, je východní Asie a zejména Čína. Stále rostoucí obrovská ekonomika Číny potřebuje velké mnoţství primárních surovin, kterými sama nedisponuje. Jen v roce 2013 Peking uvedl do provozu tři terminály na zplynění zkapalněného plynu. Poptávku navíc zvyšuje i postupné zavádění LNG do nákladní silniční a lodní dopravy, kde je výhodnější a ekologičtější neţ ropná paliva (Zawatsky 2014). Kromě rostoucích ekonomik k narŧstající asijské poptávce po LNG přispěla i katastrofa japonské elektrárny Fukušima a snahy čínské vlády sníţit alarmující hodnoty emisí. Obojí vede k úsilí hledat alternativní zdroje energie. V současnosti se podíl zkapalněného plynu na celkovém objemu globálního trhu pohybuje zhruba kolem jedné desetiny. Poptávka po LNG by se podle studie EY mohla v roce 2030 zvýšit na 500 milionŧ tun za rok, dvojnásobek čísel z roku 2012. ROSTE POČET TERMINÁLŦ Plné znění zpráv


S tím souvisí i celosvětový nárŧst projektŧ LNG terminálŧ pro dovoz i vývoz. Ty by mohly pomoci Spojeným státŧm a Nigerii v překonání Kataru jako světového lídra ve vývozu zkapalněného plynu. Do roku 2020 by se počet zemí se vstupními terminály mohl zvýšit na 50 ze současných 29. Z toho jich je 14 v Evropě, zejména v západní – Velké Británii, Španělsku a Francii. Šest je ve výstavbě a 27 se plánuje. Není ovšem pravděpodobné, ţe by všechny tyto projekty dosáhly naplnění. Zvyšování podílu LNG na globálním obchodu s plynem ho přibliţuje k dynamice a flexibilitě světového trhu s ropou, která je relativně snadno přepravována po celém světě. Nicméně i obchodu se zkapalněným plynem stále dominují mnohaleté kontrakty, které se mohou zásadně lišit od situace na spotovém trhu. Podnikání s LNG obecně poskytuje spíše nízké zisky a je dlouhodobou záleţitostí. Zkapalnit, přepravit a zase zplynit tisíc kubických stop (přibliţně 28,3 krychlových metrŧ) stojí mezi 6 a 7 dolary. Aby export tohoto mnoţství z amerického trhu v ceně 4 aţ 5 dolarŧ byl vŧbec rentabilní, musí asijské ceny dosahovat 10 aţ 12 dolarŧ. Částky na spotových trzích kvŧli mírné zimě prudce klesly, coţ ukázalo jejich volatilitu, nicméně smluvní ceny se stále pohybují mezi 15 a 16 dolary. Cena zkapalněného plynu se v roce 2014 sníţila o polovinu kvŧli niţší asijské poptávce a několik místních velkých hráčŧ (Korea Gas Corp., Tokyo Electric Power a Chubu Electric) se dokonce stáhlo ze spotového trhu úplně. Smlouvy v Asii na LNG jsou navíc často svázané s cenami ropy, která se drţí v poslední době dost nízko. Nadbytek nabídky začal v létě, obchodníci skladují zásoby, aby je později prodali za lepší cenu. Navíc v místních nádrţích zŧstávají zásoby z minulých let. Například jihokorejské terminály jsou naplněné ze tří čtvrtin. Ale kvŧli globálně klesajícím cenám je obchodníci pravděpodobně budou muset stejně prodat pod cenou. Pro výrobce je tak v současné chvíli výhodnější posílat svoje zásilky do Evropy. Francie v listopadu přijala o 44 procent vice zemního plynu, neţ ve stejném období v roce 2013. OČEKÁVÁ SE ROSTOUCÍ POPTÁVKA Dlouhodobě se ovšem dá očekávat stále větší globální poptávka. Podle odhadu zprávy Exxonmobil se do roku 2040 poptávka po energiích obecně zvedne o 35 % a po plynu dokonce o 65 %. Tento rŧst potáhnou rozvíjející se země, v nichţ roste střední třída, zejména Čína. Bude se to týkat hlavně prŧmyslu kvŧli niţším emisím a širokému pouţití. Je tedy zřejmé, ţe evropské státy budou muset na globálním trhu nabízet dodavatelŧm stále vyšší ceny. Vysoké exporty ze Spojených státŧ by navíc mohly ohrozit domácí spotřebu, elektřina třetiny amerických domácností je závislá na plynu. Obamova administrativa navíc chce stejně jako Čína sníţit závislost na uhlí. Na druhou stranu větší poptávka na asijských trzích povede k tomu, ţe se místní budou snaţit nespoléhat pouze na drahé dlouhodobé smlouvy. Mikkal Herber, ředitel výzkumu National Bureau of Asian Research, si myslí, ţe větší objem LNG směřujícího do Asie mŧţe cenu za tisíc krychlových stop stlačit na úroveň 13 dolarŧ, tedy ne tak daleko od cen evropských, kde by zisková cena pro americké vývozce mohla být 11 dolarŧ. DODAVATELÉ PLYNU V souvislosti s nahrazením ruského dovozu plynu se nejčastěji mluví o importu LNG ze Spojených státŧ, jenţ je regulačně omezený. Podle americké legislativy, pocházející z časŧ ropných krizí sedmdesátých let, se mŧţe zkapalněný plyn exportovat pouze do několika zemí, se kterými mají Spojené státy dohodu o volném obchodu. Omezením vývozu se Washington snaţí udrţet nízké ceny surovin a jejich stabilní dodávky pro domácí trh. Podle Elizabeth Rosenbergové z Center for a New American Security bude cena amerického LNG se všemi náklady na přepravu niţší přibliţně o jeden dolar neţ plyn dodávaný Gazpromem. Asijské ceny jsou o 3 aţ 4 dolary vyšší. Navíc na východním pobřeţí Spojených státŧ zatím neexistuje terminál, kde by se plyn mohl zkapalňovat. Dva projekty plánují společnosti Dominion a Kinder Morgan. Jsou uţ v pokročilých stádiích, prvně jmenovaná firma by měla svŧj terminál v Marylandu dokončit v druhé polovině roku 2017, druhá začne stavět v druhé polovině tohoto roku. Dosud ţádným exportním terminálem na LNG na východním pobřeţí nedisponuje ani Kanada, jeho výstavbu ale plánuje španělská společnost Repsol. Kapacita by měla být 6,9 mld. kubických metrŧ za rok. Vývoz by měl začít v roce 2020. Projekty na západním pobřeţí zatím brzdí regulace a nízké ceny asijských trhŧ. Druhým největším dodavatelem plynu do Evropské unie je Norsko, které je plynovody propojené s Velkou Británií, Francií, Belgií, Nizozemskem a Německem. Kdyţ se v roce 2012 Rusko snaţilo zvýšit svoje ceny, byl severský stát dokonce největším unijním dodavatelem. Norsko je tak pro Rusko na západní polovině kontinentu přímým konkurentem. LNG ovšem tvoří jen malou část jeho vývozu. Terminál Melkoya, první velkokapacitní v Evropě, mŧţe ročně zkapalnit 5,6 miliard krychlových metrŧ plynu. Plné znění zpráv


KATAR VYVÁŢÍ STÁLE NEJVÍCE Největším vývozcem LNG na světě je Katar, který do Evropy dováţí 30 procent své produkce. Objem se zvýšil loni o 22 procent s novými smlouvami v Německu a Velké Británii. Za minulý rok měl Katar podle smluv dodat do evropských zemí přes 98 miliard kubických metrŧ plynu. Vzdálenost je nízká a historie dosavadních obchodních vztahŧ pozitivní. Zároveň ale státní společnost QatarGas mŧţe podle smluv dodávky přesměrovat na asijské trhy, pokud tam dojde ke zvýšení cen. V souvislosti s ukrajinskou krizí se spekuluje také o moţnosti dovozu plynu z Íránu, který má po Rusku druhé největší zásoby zemního plynu na světě. Jenţe to by to stálo EU politický kredit, který by ztratila s uvolněním sankcí. Evropská unie totiţ v rámci rozsáhlých sankcí vŧči místnímu reţimu uplatňuje i blokádu na dovoz zemního plynu. Evropské společnosti nemohou místní plynárenský prŧmysl ani financovat nebo pojišťovat. Teherán se projektu vývozního LNG terminálu musel vzdát kvŧli nedostatku financí a přístupu k potřebným technologiím, jeţ zpŧsobují evropské a americké sankce. Je nepravděpodobné, ţe by Írán, Evropská unie a Spojené státy urychleně našly shodu na uvolnění sankcí. I v takovém případě by k zahájení dodávek mohlo dojít nejdříve za pět let. Ve výčtu potenciálních velkých exportérŧ chybí ještě Malajsie a Indonésie, druhý a třetí největší světoví vývozci LNG. Vzhledem k jejich geografické poloze a blízkosti rentabilních trhŧ v regionu je vysoce nepravděpodobné, ţe by ve střednědobém horizontu mohlo dojít k přesměrování jejich exportních tras do Evropy. První zemí, která začala LNG vyváţet, bylo Alţírsko. To má dvě zařízení na export plynu s kapacitou téměř 33 miliard kubických metrŧ plynu za rok. Primárními zákazníky jsou jihoevropské státy, v posledních letech dodávky klesaly kvŧli domácí poptávce. Jako jeden z prvních státŧ světa začala LNG produkovat také Libye. Její jediný terminál byl ale zničený během bojŧ v roce 2011 a současná nestabilní bezpečnostní situace v nejbliţších letech neumoţní obnovení dodávek. Na africkém kontinentu se nachází i čtvrtý největší vývozce LNG na světě – Nigérie. Pŧvodně většina exportu směřovala do Evropy, v posledních letech ale více směřuje na asijské trhy. Západoafrický stát má jeden exportní LNG terminál na ostrově Bonny Island, který má kapacitu 29,8 miliard kubických metrŧ za rok. IMPORT DO EVROPY V roce 2013 ruský dovoz do členských státŧ EU dosahoval 130 miliard kubických metrŧ plynu. Tvořil tak necelou třetinu celkové spotřeby v Evropské unii. Poptávka LNG v Evropě dlouhodobě zaostává za nabídkou, to ovšem právě ukrajinská krize mŧţe změnit. Importy zkapalněného plynu stoupaly do roku 2010, kdy došlo k jejich sníţení, které pokračovalo aţ do roku 2013. Celkově zaujímají dodávky LNG do Evropské unie pětinu z celkového dovozu plynu (před sníţením to byla celá třetina). Poptávka v Evropě byla v posledních letech utlumená. Dovoz činil 35 milionŧ tun (46 miliard kubických metrŧ), coţ bylo nejméně od roku 2004. Maxima dosáhl dovoz v roce 2011, kdy se vyšplhal na 66 milionŧ tun (88 miliard kubických metrŧ). Státy Evropské unie, zejména Španělsko, navíc dále reexportovaly 4,1 milionŧ tun. Souhrnná kapacita evropských terminálŧ je poměrně vysoká, dosahuje kolem 200 miliard kubických metrŧ plynu, tedy přibliţně 150 % ruského dovozu. Absolutní objemy ovšem v případě tak specifického trhu jako obchod s plynem nehrají takovou roli. Paradoxně je kapacita největší v místech, která v současné době nemají potřebu dále diverzifikovat svoje dovozy. Vyuţita je tak pouze čtvrtina z celkového objemu evropských LNG terminálŧ. V plánech na LNG terminály v Evropě se počítá se zásadním zapojením strukturálních fondŧ (jinde ve světě se jedná hlavně o soukromé investice). Kromě energetické bezpečnosti vytvářejí nová pracovní místa a navíc jejich vybudování trvá kratší dobu neţ vybudování plynovodu. Podle statistického přehledu společnosti BP klesl dovoz LNG do Evropy v roce 2014 meziročně o 17,1 na 51,3 miliard krychlových metrŧ, zatímco asijský narostl o 16,8 na 238,1 miliard. Prodej LNG je kvŧli nákladnému rozvíjení infrastruktury a mnohaletým smlouvám dlouhodobou záleţitostí, a proto současná situace mŧţe dlouhodobě zkomplikovat přístup Evropy ke zkapalněnému plynu. Výhodou Evropy je relativní blízkost k producentŧm LNG – Spojeným státŧm, Kanadě a státŧm severní Afriky nebo Blízkého východu. NEJVÍCE DOVÁŢÍ ŠPANĚLSKO Největším dovozcem LNG v EU bylo v roce 2013 Španělsko se 27 procenty celkového podílu. Polovina dovozŧ pochází z Alţírska skrze plynovod a dále z dalších deseti zemí přes sedm LNG terminálŧ s kapacitou 60 miliard krychlových metrŧ, které Madrid vybudoval v časech ekonomického rŧstu. Aby tato kapacita mohla být Plné znění zpráv


zuţitkována v celoevropské síti, bylo by potřeba vybudovat plynovod Midcat, který by měl být schopný do Francie dodávat 14 miliard kubických metrŧ za rok. Současný plynovod Larrau má kapacitu 5,2 miliardy krychlových metrŧ za rok. Další menší plynovod Biriatou, který by měl být dokončený v tomto roce, by měl být schopný dodávek ve výší dvou miliard kubických metrŧ za rok. Druhé je Spojené království s 20 procenty z celkových importŧ. To se kvŧli klesajícím zásobám v Severním moři začíná stávat čistým importérem plynu. Na ruském plynu ale není nijak závislé. Francie má široce diverzifikovanou nabídku a její terminály s kapacitou téměř 24 miliard kubických metrŧ za rok. Závislost na ruském plynu je nízká a část plynu mŧţe být dodána do Německa, které LNG terminál nemá a na ruských importech je závislé z 36 procent. Je ovšem ještě potřeba posílit vzájemnou infrastrukturu. Do Německa mŧţe putovat i plyn z nizozemského terminálu Gate, který má kapacitu 12 miliard kubických metrŧ za rok a jeho infrastruktura je schopná dodávat plyn do Německa, Rakouska a Maďarska (Economist 2014). Itálie generuje 40 % své elektřiny z plynu. Závislost na ruských dodávkách se zvyšuje kvŧli nestabilitě v Libyi a sníţení alţírského dovozu. Řím proto silně podporuje výstavbu Transadriatického plynovodu, který by přivedl dodávky z Ázerbájdţánu. Itálie je podle dat z roku 2012 na ruském dovozu stále závislá pouze z 20 %. V současnosti je kapacita terminálŧ skoro 15 miliard krychlových metrŧ LNG, jejich kapacita je ale málo vyuţitá. Neexistuje ovšem spojení, které by tento plyn dostalo na sever. Řecko je na ruském dovozu velmi závislé, získává z něj 60 procent svých dodávek. Disponuje LNG terminálem s kapacitou 5 miliard kubických metrŧ za rok. Další dva uvaţované projekty na severu Řecka by mohly přinést přidanou roční kapacitu 6 miliard krychlových metrŧ. Plánovaný konektor s kapacitou 5 miliard kubických metrŧ mezi ním a Bulharskem umoţní eliminovat jeho závislost na ruském plynu. Bulharská roční spotřeba se totiţ pohybuje kolem 3 miliard krychlových metrŧ za rok. Kromě něho jsou na ruském importu téměř úplně závislé Česká republika, Estonsko, Finsko, Litva, Lotyšsko a Slovensko, kde je nedostatek alternativní infrastruktury. Tyto země za plyn platí nejvyšší částky. STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPA PLÁNUJE TERMINÁLY V regionu střední a východní Evropy je plánováno několik LNG projektŧ. Polsko otevře LNG terminál v polském přístavu Świnoujście v roce 2015. Bude se do něj ročně dodávat 5 miliard kubických metrŧ plynu z Kataru. Navíc se připravuje nový severo-jiţní plynovod k Česku a Slovensku, který by mohl sníţit vysokou závislost na ruském plynu těchto dvou zemí, jejichţ spotřeba se ročně pohybuje kolem 8,2 a 5 miliard kubických metrŧ (EurActiv 2014). Polsko ročně spotřebuje 14 miliard krychlových metrŧ plynu. V dubnu 2014 otevřelo spojení s německou soustavou se schopností reverzního toku, které dokáţe ročně přepravit aţ 5,5 miliardy krychlových metrŧ plynu. Podle spotového trhu jeho ceny budou o třetinu vyšší neţ u plynu dodávaného z Ruska. Generální ředitel polského Gaz-systemu Jan Chadam předpokládá, ţe severojiţní koridor do Chorvatska by mohl začít slouţit v letech 2018 aţ 2019. Tento západobalkánský členský stát také plánuje vlastní LNG terminál na ostrově Krk do roku 2019. Má mít kapacitu mezi 4 a 6 miliardami kubických metrŧ ročně. Ta by stačila nejen na uspokojení domácí spotřeby, která činí jen 3 miliardy krychlových metrŧ (navíc z vlastní produkce pokrývá 65 procent), ale díky existujícímu plynovodu do Maďarska by tento projekt mohl přinést větší diverzifikaci zdrojŧ plynu ve střední Evropě. Mezi Polskem a Pobaltím neexistuje plynové spojení, plánuje se proto propojení s Litvou 500 kilometrovým plynovodem za 558 milionŧ eur s kapacitou 2,3 miliardy kubických metrŧ za rok. Litva na začátku roku otevřela LNG terminál Klaipeda dodávající plyn z Norska, který podle současných smluvních dodávek pokryje pouze pětinu spotřeby této země. I to ale vedlo ze strany Gazpromu ke sníţení cen. Kapacita terminálu ale Litvě umoţňuje ruský plyn nahradit zcela. Jeho kapacita totiţ dosahuje 4 miliard krychlových metrŧ za rok. Pobaltské státy přitom ročně celkem spotřebují kolem 5 miliard krychlových metrŧ. Je ovšem potřeba s nimi vybudovat spojení. Zkapalněný plyn by v budoucnu měl být dováţený i na sever regionu. Vlády Finska a Estonska se dohodly na vybudování dvou LNG terminálŧ vzájemně propojených plynovodem přes Finský záliv. Projekt by měl být dokončený v roce 2019. Větší z terminálŧ by měl být ve Finsku a měl by pokrýt skoro polovinu z finské spotřeby 3 milionŧ krychlových metrŧ plynu. Celková cena by měla být 500 milionŧ eur (EurActiv 2014). Vlády doufají, ţe evropské fondy pokryjí tři čtvrtiny ze dvousetmilionových nákladŧ na vybudování plynovodu. Tento projekt by podle smlouvy měl přístup i k rozsáhlým zásobníkŧm, které se nacházejí v Lotyšsku. ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ Dovoz zkapalněného plynu do zemí Evropské unie mŧţe výrazněji sníţit ruskou energetickou dominanci aţ v horizontu minimálně pěti let. I kdyţ jsou členské státy, zejména na severovýchodě EU, připraveny nést vyšší Plné znění zpráv


náklady výměnou za energetickou bezpečnost, problémem v této oblasti je nedostatek potřebné infrastruktury. Za pět let se ovšem situace mŧţe zásadně změnit a nejvíce mohou získat přímořské státy. Státy Evropské unie se na globálním trhu budou ovšem potýkat se silnou poptávkou z asijských trhŧ. Největší potenciál mají pro vývoz do Evropy hlavně Katar, Norsko a Alţírsko. Dovoz ze Spojených státŧ bude umenšovat nejen asijská poptávka, ale i tlak na udrţení nízkých cen plynu ze strany amerického prŧmyslu. Jak prokázala litevská zkušenost, v horizontu pěti aţ sedmi let bude díky LNG moţné výrazně omezit ruskou cenovou dominanci na trhu s plynem. Rusko se zároveň bude po vybudování plynovodu do Číny muset potýkat se zvýšenou konkurencí (i díky LNG) i na asijských trzích. ZDROJE „BG Group.― Global LNG Market Overview 2013–14. Přístup získán 11. února 2015. http://www.bggroup.com/480/about-us/lng/global-lng-market-overview2013-14/. BP. 2014. „BP Statistical Review of World Energy .― BP. červen. Přístup získán 12. února 2015. http://www.bp.com/content/dam/bp/pdf/Energy-economics/statistical-review-2014/BP-statistical-review-of-worldenergy-2014-full-report.pdf. Chestney, Nina. 2014. „Iran gas exports to Europe would take at least 5 years – experts.― Reuters. 29. říjen. Přístup získán 14. února 2015. http:// www.reuters.com/article/2014/10/29/europe-gas-iranidUSL5N0SO4PZ20141029. Corbeau, Anne-Sophie. 2014. „Fondazione Eni Enrico Mattei.― Global LNG developments and their impact on Europe. 21. listopad. Přístup získán 11. února 2015. http://www.feem.it/userfi les/attach/201412412595341_Corbeau.pdf. Economist. 2015. „American energy exports Crudely put.― Economist. 7. únor. Přístup získán 12. února 2015. http://www.economist.com/news/business/21642179-exports-hydrocarbons-america-are-alreadybooming-lifting-ban-crude-oil-exports. Economist. 2014. „ e Netherlands LNG´ terminal: Bring on the sanctions.― Economist. 16. duben. Přístup získán 13. února 2015. http://www.economist. com/blogs/charlemagne/2014/04/netherlands-lng-terminal. EurActiv. 2014. „Finland and Estonia to build LNG terminals.― EurActiv. 28. listopad. http://www.euractiv.com/sections/energy/finland-and-estonia-build-lng-terminals-310096. EurActiv. 2014. „Lithuania, Poland ask EU to fund gas link.― EurActiv. 22. srpen . Přístup získán 13. únor 2015. http://www.euractiv.com/sections/energy/lithuania-poland-ask-eu-fund-gas-link-307895. EurActiv. 2014. „Poland masterminds gas trading hub for Central Europe.― EurActiv. 18. září. Přístup získán 13. února 2015. http://www.euractiv.com/ sections/energy/poland-masterminds-gas-trading-hub-centraleurope-308544. ExxonMobil. 2014. „ExxonMobil‘s Outlook for Energy Sees Global Increase in Future Demand.― ExxonMobil. 9. prosinec. Přístup získán 12. února 2015. http://cdn.exxonmobil.com/~/media/Reports/Outlook%20For%20Energy/2015/US-2015-Outlook-for-Energypress-release.pdf. EY. 2013. ―Global LNG: Will new demand and new supply mean new pricing?‖ EY. Přístup získán 12. února 2015. http://www.ey.com/Publication/ vwLUAssets/Global_LNG_New_pricing_ahead/$FILE/Global_LNG_New_pricing_ ahead_DW0240.pdf . Frame, Dirk. 2014. „Europe‗s LNG challenge.― LNG Industry. 11. srpen. Přístup získán 12. února 2015. http://www.lngindustry.com/regasifi cation/11082014/Europe-LNG-Challenge-2017/. Jewkes, Stephen. 2014. „Italy companies to build LNG terminal to lower energy costs.― Reuters. 7. únor. Přístup získán 14. února 2015. http://www. reuters.com/article/2014/02/07/italy-lng-idUSL5N0LB4B320140207. Kuzmanovic, Jasmina. 2014. „Croatia, Poland Plan LNG Terminal Link to Boost Security.― Bloombgerg. 12. prosinec. Přístup získán 14. února 2015. http:// www.bloomberg.com/news/articles/2014-12-12/croatiapoland-plan-lng-terminallink-to-boost-security. Leonard, Randy. 2014. „U. S. Natural Gas Exports Could Change Market.― Roll Call. 9. září. Přístup získán 11. února 2015. http://www.rollcall.com/news/ us_natural_gas_exports_could_change_market-2361121.html. Lewis, Jeff . 2015. „Repsol ramps up efforts to build gas export terminal on East Coast.― e Globe and Mail. 11. únor. Přístup získán 14. února 2015. http://www.theglobeandmail.com/report-on-business/industrynews/energy-and-resources/repsol-ramps-up-efforts-to-build-gas-export-terminal-on-eastcoast/article22931082/. Phillips, Ari. 2014. „First East Coast Liquefied Natural Gas Export Terminal Approved On Chesapeake Bay.― Climate Progress. 30. září. Přístup získán 11. února 2015. http://thinkprogress.org/climate/2014/09/30/3573843/covepoint-liquefied-natural-gas-terminal-approval/. Plné znění zpráv


Rosenberg, Elizabeth. 2014. „Testimony before the Senate Committee on Energy & Natural Resources.― U. S. Senate Committee on Energy. 19. červen. Přístup získán 12. února 2015. http://www.energy.senate.gov/public/index. cfm/files/serve?File_id=b4af687e-b244-454b-adc1-60f8767a5180. Stafford, James. 2014. „LNG: e Long, Strategic Play for Europe: Interview with Robert Bensh.― Oilprice. 16. červen. Přístup získán 10. února 2015. http://oilprice.com/Energy/Energy-General/LNG- e-Long-StrategicPlay-for-Europe-Interview-with-Robert-Bensh.html. Tuttle, Robert, a Anna Shiryaevskaya. 2013. „Qatar to Boost Europe LNG Sales as Gas Trades at 7Year High.― Bloomberg. 23. prosinec. Přístup získán 14. února 2015. http://www.bloomberg.com/news/articles/2013-12-23/qatarto-boost-european-lng-sales-as-gas-trades-at-7-yearhigh. U. S. Energy Information Administration. 2014. „Libya.― U. S. Energy Information Administration. 25. listopad. Přístup získán 14. února 2015. http:// www.eia.gov/countries/cab.cfm?fips=LY. Energy Information Administration. 2014. „Norway.― Energy Information Administration. 28. duben. Přístup získán 14. února 2015. http://www.eia. gov/countries/cab.cfm?fips=no. Vukmanovic, Oleg. 2014. Reuters. 21. listopad. Přístup získán 9. února 2015. http://uk.reuters.com/article/2014/11/21/uk-energy-lng-idUKKCN0J51DX20141121. Zachmann, Georg. 2014. „Can Europe survive without Russian gas?― Bruegel. 21. březen. Přístup získán 8. února 2015. http://www.bruegel.org/nc/blog/ detail/article/1283-can-europe-survive-without-russian-gas/. Zawatsky, Jay. 2014. „LNG Won‗t Save Europe.― e National Interest. 24. duben. Přístup získán 11. února 2015. http://nationalinterest.org/feature/lng-wont-save-europe-10295 O AUTOROVI Jan Pavec je stáţistou na Ministerstvu prŧmyslu a obchodu. Dříve pŧsobil jako redaktor zpravodajského serveru EurActiv. Studuje poslední semestr magisterského oboru Evropských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, je absolventem Mezinárodních teritoriálních studií. V rámci programu Erasmus studoval ve Velké Británii na University of Kent, kde se zabýval fungováním Evropské unie po institucionální i právní stránce. Kontakt: [email protected] Foto popis|

Německo kouří více neţ dříve 17.3.2015

PRO-ENERGY str. 54 Ekologie - hospodárnost Ondřej Blaţek

Obrat k lepšímu měl znamenat německý energetický projekt Energiewende. Odstavování jaderných elektráren vede ale k návratu emisí z uhlí. Článek si klade za úkol zanalyzovat přechod německé energetiky na obnovitelné zdroje a problém postupného odstavování jaderných elektráren. Po tsunami v Japonsku a následné havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě v roce 2011 se téměř po celém světě rozmohla protijaderná nálada, kterou v činy nejznatelněji přetvořila Spolková republika Německo. Německá vláda rozhodla během krátké doby o postupném odstavení všech jaderných elektráren a přechodu na zelenou energii z obnovitelných zdrojŧ. Plán označovaný jako Energiewende, tj. změna či obrat v energetice, sklidil pozitivní ohlasy napříč ekologicky zaloţenou německou společností. S odstavováním jaderných elektráren a nahrazováním jejich produkce se ale vyskytly problémy. KONCEPT ENERGIEWENDE Termín Energiewende byl poprvé pouţit v článku Energiewende: Wachstum und Wohlstand ohne Erdoel und Uran, vydaném Öko-Institutem v roce 1980. Jiţ v této době se uvaţovalo o energetice bez jádra a fosilních paliv. Během let dosáhla v Německu produkce elektřiny z obnovitelných zdrojŧ, zejména ve větrných a solárních elektrárnách, velmi vysoké úrovně. Cílem německé vlády je produkovat 35 % elektrické energie z obnovitelných zdrojŧ v roce 2020 a 60 % v roce 2050, přičemţ chce sníţit produkci skleníkových plynŧ o 40 % ve vztahu s rokem 1990 do roku 2020. Podle bývalého spolkového ministra ţivotního prostředí Petera Altmaiera je Energiewende největší výzvou pro Německo od rekonstrukce po druhé světové válce. Plné znění zpráv


Veřejné mínění se obrátilo proti jaderné energetice v roce 1986 po katastrofě v Černobylu a politické elity v Německu byly nuceny zaujmout postoj k tomuto problému. Proti sobě stály dva tábory odpŧrcŧ atomové energie SPD a Zelených, a jejích příznivcŧ, Svobodných demokratŧ (FDP) i Křesťanských demokratŧ (CDU a CSU). Počátky koncepce na německé politické scéně lze najít na konci minulého století, kdy se v roce 1998 do čela vládnoucí koalice SPD a Zelených postavil Gerhard Schröder. V roce 2001 byl po dlouhém vyjednávání se zástupci jaderné energetiky schválen zákon, který vyloučil stavbu nových jaderných elektráren a zredukoval ţivotnost těch stávajících na 32 let od jejich postavení. Po zformování koalice CDU a FDP v roce 2009 byl postoj k atomové energetice změněn a pŧvodní plány jejích odpŧrcŧ byly upraveny. FUKUŠIMA NASTARTOVALA ZMĚNU V březnu roku 2011 byla vlnou tsunami zasaţena japonská jaderná elektrárna Fukušima I. Japonsko zaţilo jadernou katastrofu srovnatelnou s havárií jaderné elektrárny Černobyl. Po té, co společnost TEPCO a japonská vláda nezvládly situaci, se rozpoutala celosvětová debata o bezpečnosti jaderné energetiky. Zásadní a trochu překvapivá reakce přišla z Německa. V reakci na jadernou katastrofu ve Fukušimě se rozhodla německá vláda, tvořená tradičními zastánci jaderné energetiky, v čele s Angelou Merkelovou přehodnotit svŧj postoj a podpořit pŧvodní plán odstavení jaderných elektráren do roku 2022. Podle prŧzkumŧ veřejného mínění tento postoj podporuje přibliţně 70 procent Němcŧ. Ačkoliv plány na odstavení jaderných elektráren v Německu sahají do počátku 80. let, bezprostřední impuls k odstavení jaderných reaktorŧ v Německu má pŧvod v japonské Fukušimě. Tento krok tradičních politických zastáncŧ jaderné energetiky vyvolal obavy ze zdraţení elektrické energie v Evropě a z technických problémŧ německé energetiky. PROBLÉMY S INFRASTRUKTUROU Při pohledu na mapu zobrazující německou energetickou síť a polohu elektráren je očividné, ţe při odstavení jaderných elektráren, které jsou rozprostřené od severu na jih, nastane váţný problém v přenosové soustavě. Elektrárny produkující energii z konvenčních zdrojŧ jsou situovány především v Porúří a v bývalém Východním Německu. V industriálním Bavorsku s obrovskou spotřebou energie je umístěna jedna funkční jaderná elektrárna a několik elektráren plynových. Větrné elektrárny jsou nejvíce soustředěny u severního pobřeţí a také v bývalé NDR. Kvalitní energetické propojení chybí jak na ose sever-jih, tak přes hranici bývalé ţelezné opony. Energiewende vyţaduje zásadní renovaci německé energetické infrastruktury, která je nezbytná pro přenos energie z větrných elektráren situovaných při severním pobřeţí do industriálních spolkových zemí na jihu. Kvŧli tomu musí Spolková republika zmodernizovat či postavit asi 8 300 km přenosové soustavy. Takto rozsáhlá modernizace si vyţádá investici 20 miliard eur. Německo potřebuje synchronizaci obnovitelných zdrojŧ s energetickou infrastrukturou. To znamená stavět elektrárny vyuţívající obnovitelné zdroje v místech, ze kterých bude rozvodná síť schopna dopravit elektřinu ke koncovým konzumentŧm. Zde ovšem vzniká problém toho, ţe ne všude jsou vhodné podmínky pro stavbu těchto zařízení. VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY JSOU DALEKO Základním problémovým faktorem je vzdálenost zejména větrných elektráren od oblastí s nejvyšší poptávkou. Bude nutné postavit vysokonapěťovou síť ze severu Německa na jih. Pro lepší koordinaci a efektivnost přenosu energie mají být vybudovány chytré přenosové sítě. Další technologickou nutností je vybudování záloţních zdrojŧ, které by vyrovnávaly výkyvy po odstavení jaderných elektráren zpŧsobené například nepřízní počasí. Jestliţe mají být obnovitelné zdroje hlavním či téměř jediným producentem elektrické energie, je nutné zajistit skladování energie pro případ, kdy by dlouhodobě nefoukal vítr či nedostatečně svítilo slunce. V dnešní době je tato technologie značně neefektivní a další vývoj v této oblasti je nezbytný. Nicméně potom bude tyto kapacity nutné vybudovat, coţ by mohlo být problematické kvŧli jejich velikosti. Ne všude je to v Německu moţné a kromě toho obyvatelé Německa mohou mít problém se stavbami tohoto typu. Před Německem stojí mnoho technologických výzev, které musí být zvládnuty, aby mohl být plán Energiewende naplněn. Modernizace sítí je nejaktuálnější problém, dále pak efektivní vyrovnávání výkyvŧ, které je ale brzděno vysokou cenou plynu, a v neposlední řadě problém skladování energie. Překonat tyto výzvy je reálné, avšak velice nákladné. V kontextu současných cen elektřiny se to jeví jako nevýhodná investice. DÍRY V ENERGETICKÉM MIXU



Po rozhodnutí z roku 2011 o odstavení jaderných elektráren a přerušení provozu nejstarších z nich vznikla v německém energetickém mixu podstatná mezera, kterou bylo nutné vyplnit. Německá energetika našla snadné a levné řešení, které je ovšem v rozporu s konceptem Energiewende – uhlí. Po roce 2011 stoupl podíl fosilních paliv o 11 %, přičemţ 45 % elektrické energie vyprodukované v Německu pochází z uhlí. Emise CO2 od roku 2009, kdy německé elektrárny vyprodukovaly 292 milionŧ tun CO2, pozvolna stoupají. Zatímco spotřeba uhlí stoupá, vyuţití zemního plynu pro výrobu elektrické energie ve stejném období klesá o 22,5 procenta. Přitom zemní plyn se nabízí jako ideální zdroj pro vyrovnávání výpadkŧ obnovitelných zdrojŧ kvŧli vysoké efektivitě, fl exibilitě a ve srovnání s uhlím šetrnosti k ţivotnímu prostředí. Plynu se ale nedaří konkurovat nízkým cenám uhlí, které jsou tlačeny dolu dovozem ze Spojených státŧ. Díky obrovskému nárŧstu těţby plynu z břidlic je plyn v USA levnější neţ uhlí. Nadbytečné uhlí je ve velkém exportováno do Evropy, kde vzniká opačná situace. Problém nekonkurenceschopnosti plynu jako suroviny pro výrobu energie dosáhl takové míry, ţe německé energetické firmy přemýšlejí o prodeji svých plynových elektráren. Vyhlídky na přechod k ekologičtější produkci energie z obnovitelných zdrojŧ jsou čím dál mizivější. UHLÍ VYTLAČILO PLYN Největší výhodou plynových elektráren je fl exibilita. V nejvytíţenějších hodinách, kdy je poptávka po elektřině největší, jsou schopné během krátké doby reagovat, protoţe oproti jiným typŧm elektráren je snadné je spustit a zase vypnout. V Německu je poptávka největší v poledních hodinách, naopak v noci je poptávka na nízké úrovni. Produkce elektřiny solárními panely díky intenzitě slunečního svitu kopíruje dobu největší poptávky a ve stěţejní době není potřeba akutně vyrovnávat produkci energie. Tato nutnost nastane pouze při horším slunečním svitu. Pro vyrovnání poklesu produkce zpŧsobenému odstavením jaderných elektráren se ekonomicky nevyplácí pouţívat plyn. Vzniklá mezera, která má dlouhodobý charakter, je vyplňována uhelnými elektrárnami. Peníze investované do plynových elektráren nemají podle všeho ekonomickou návratnost. Efektivita byla poraţena nízkými náklady, k čemuţ přispěla souhra více faktorŧ. Ani plynovod Nordstream, kterým je přiveden ruský plyn do Německa pod Baltským mořem, nedokáţe zajistit výhodnou cenu plynu v porovnání s levným uhlím ze Spojených státŧ. Pokud se situace výrazně nezmění, nelze předpokládat, ţe se plyn ve větší míře v nejbliţších letech prosadí jako surovina pro výrobu elektrické energie. EVROPSKÝ ROZMĚR ENERGIEWENDE Evropská unie se aktuálně snaţí o splnění cílŧ Strategie Evropa 2020. V oblasti klimatické politiky si klade tři základní cíle: a) sníţit emise skleníkových plynŧ o 20 % (nebo dokonce o 30 %, pokud k tomu budou vytvořeny podmínky) ve srovnání se stavem v roce 1990; b) zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojŧ na 20 % a c) zvýšit energetickou účinnost o 20 procent. Německo se rozhodlo v omezení emisí skleníkových plynŧ jít dále neţ EU a omezit je o 40 % ve srovnání s rokem 1990. Aby tento cíl bylo schopno splnit, přijalo v prosinci 2014 balíček opatření zajišťující zvýšení energetické efektivity. Tato opatření si vyţádají investice v řádu miliard eur. K tomuto opatření se Německo uchýlilo potom, co emise skleníkových plynŧ v zemi stouply v roce 2012 a 2013 oproti předchozímu roku. Nelze s jistotou předvídat, jestli Německo splní, z dnešního pohledu krátkodobý, cíl Strategie Evropa 2020. Je ale moţné předpokládat, ţe cíle stanovené na rok 2050 splní lépe, pokud do té doby odstaví i uhelné elektrárny a pokud se nestane nic zásadního, co by mohlo tyto cíle ohrozit. Změna německého energetického mixu po odstavení jaderných elektráren se projeví v cenách elektřiny u koncových zákazníkŧ. Německé energetické firmy argumentují, ţe konečná cena za Energiewende se v cenách elektřiny projeví částkou 150 miliard eur do roku 2020. Energetické společnosti se rozhodly podat ţaloby na německou vládu kvŧli svým ztrátám zpŧsobeným nutností odstavit jaderné reaktory do roku 2022. Protoţe dvě jaderné elektrárny v Německu provozuje i švédská společnost Vattenfall, kauza nabírá rozměr mezinárodní arbitráţe. Německé energetické společnosti také ţalovaly německou vládu kvŧli tzv. jaderné dani, která se vztahuje na jaderné palivo spotřebované při výrobě elektrické energie. Podle nich odporuje unijnímu právu. Německé soudy se obrátily na Evropský soudní dvŧr s předběţnou otázkou, přičemţ generální advokát Evropského soudního dvora Maciej Szpunar se ve svém posudku vyjádřil, ţe zákon unijnímu právu neodporuje. Lze očekávat, ţe Evropský soudní dvŧr bude posudek respektovat, coţ by měly německé soudy reflektovat. ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ Plné znění zpráv


Článek ukázal, ţe kořeny termínu Energiewende sahají do 80. let minulého století, ale díky rozdílným názorŧm politických táborŧ na jadernou energetiku bylo definitivní rozhodnutí o odstavení jaderných elektráren v Německu ovlivněno aţ havárií jaderné elektrárny Fukušima v Japonsku, která byla zpŧsobena vlnou tsunami. Německo si v rámci Energiewende nastavilo vyšší cíle v oblasti redukce skleníkových plynŧ ve srovnání se Strategií 2020 na 40 %, ještě vyšší cíle má v podílu obnovitelných zdrojŧ v produkci energie. Samotné odstavení ale pŧsobí v Německu řadu problémŧ kvŧli nedostatečné rozvodné síti. Díky změně geografického rozloţení produkce elektřiny je nutné rozvodnou síť modernizovat, případně rozšířit, aby byl zajištěn spolehlivý přenos energie. Jde zejména o problém přenosu z větrných elektráren situovaných na severu země do prŧmyslových oblastí na jihu. Očekává se, ţe Německo bude muset provést investice ve výši 20 miliard eur. Investice a modernizace sítě jsou klíčovými faktory pro úspěšný přechod na energii z obnovitelných zdrojŧ. Největší zátěţí pro ţivotní prostředí je nárŧst provozu uhelných elektráren, které musí dlouhodobě nahradit produkci odstavených jaderných elektráren. Kvŧli tomu mají emise skleníkových plynŧ po roce 2011 stoupající tendenci. Dochází tak k paradoxu v klimatické politice Německa. Z hlediska míry znečištění by bylo výhodné nahrazovat jaderné elektrárny elektrárnami na zemní plyn. Díky americké těţbě plynu z břidlic vzniká v zámoří přebytek uhlí, které je exportováno do Evropy a tlačí místní ceny uhlí dolŧ. Z pohledu efektivity jsou plynové elektrárny vhodné pro krátkodobý provoz při zajišťování produkce elektřiny v době kolísání produkce z obnovitelných zdrojŧ. Nicméně největší poptávka bývá tradičně kolem poledne, kdy naplno mohou elektřinu vyrábět solární elektrárny. Díky souhrám těchto faktorŧ začínají německé energetické společnosti svoje plynové elektrárny prodávat do zemí, kde je plyn levnější. Kvŧli zvýšenému provozu uhelných elektráren má Německo problémy se splněním cílŧ do roku 2020. V prosinci 2014 muselo přijmout opatření, která mu k tomu mají pomoci a která si vyţádají další investice. Z dnešní perspektivy, kdy emise skleníkových plynŧ v Německu stoupají, bude v příštích pěti letech pro Německo sloţité dosáhnout stanovených cílŧ. Dá se ale předpokládat, ţe cíle pro rok 2050 splní snadněji. Nelze s jistotou tvrdit, zda Německo splní či nesplní své cíle do roku 2020. Je ale paradoxní, ţe má vedoucí stát evropské zelené energetiky s plněním cílŧ problémy. Mŧţe za to souhra událostí, které byly popsány v této práci. Aţ příštích pět let ukáţe, jestli bude Německo úspěšné nebo ne. *** O AUTOROVI Bc. ONDŘEJ BLAŢEK je studentem magisterského oboru Evropská studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Zajímá se o evropskou bezpečnostní politiku včetně energetické a klimatické bezpečnosti EU. Kontakt: [email protected] Foto popis| 56

Sex v 70? Častěji, neţ byste čekali. Potvrzeno! 17.3.2015

zena.centrum.cz str. 00 Ilona Víchová

Sex a vztahy - Ţena

Potvrzeno: V dŧchodu sex nekončí! Myslíte si, ţe sexuální apetit s přibývajícími roky slábne? Omyl! Nové studie ukazují, ţe s milováním nepřestávají lidé ani v 70! Podle nového sociální výzkumu z Univerzity v Manchesteru téměř polovina lidí ze 7000 dotazovaných, kterým bylo nad 70 let, jsou stále sexuálně aktivní. K odpovědi "velmi často", kde tento pojem byl definován sexem dvakrát měsíčně, se přiklonila jedna třetina z nich.Problém není s věkem Jde o první studii sexuální aktivity, která zahrnuje lidi nad 70 let. Autorem nápadu je Dr. David Lee z Fakulty sociálních věd na Univerzitě v Manchesteru. Výzkum zjistil, ţe zdraví a hádky ve vztahu sniţují četnost pohlavních aktivit seniorŧ častěji neţ věková hranice.Doporučujeme: Fronéma o polyamory: Mám vztah se dvěma muţi a ţenou Plné znění zpráv


"Doufáme, ţe naše výsledky vyvrátí mylné představy o tom, ţe milování v pozdním věku je nemyslitelné a nabídnou starším lidem prevenci proti stereotypnímu ţivotu a vrátí jim naději na aktivnější stáří," vyjadřuje se ke studii sám autor pro Huffington Post.Pozor na pohlavní choroby Dle dalšího prŧzkumu bylo zjištěno, ţe nejčastějšími dŧvody ukončení intimních aktivit v pokročilejším věku byly u ţen problémy se uvolnit, stud a u muţŧ potíţe s erekcí. Skutečnost, ţe starší lidé se sexu nevyhýbají, potvrzují i výsledky Centra pro kontrolu pohlavně přenosných chorob. Ti potvrzují, ţe od roku 2007 se tyto nemoci rozšířily mezi seniory rychlostí blesku. Výskyt syfilidy mezi staršími ročníky vzrostl o 52 %, u chlamydií se číslo vyšplhalo na 32 %. S podobnými výsledky přichází i další státy jako Velká Británie nebo Francie. Odborníci jsou na jednu stranu rádi, ţe starší lidé jsou stále aktivní, ale staví je to do nepříjemné pozice, kdy kromě osvěty chráněného a bezpečného sexu pro mladé, budou nejspíš muset vymyslet podobné přednášky a programy i pro seniory.Kříţovky jsou lepší neţ sex Prŧzkumy dále potvrzují, ţe člověk, který si uţívá milostný ţivot do 60. či 70. roku svého ţivota, udrţuje svoji psychiku v lepší kondici neţ neaktivní mladší jedinec.Náš tip: Nejznámější sexuální polohy. Co o nich (ne)víte? Dŧkaz přinesly testy, které absolvovalo 1700 muţŧ a ţen z Holandska. Daily Mail uvádí, ţe senioři, kteří se sexu nebrání, mají lepší paměť a jsou schopni skvělé představivosti. Vědci však zároveň přiznávají, ţe luštění kříţovek je pro starší lidi mnohem přínosnější, zapojují tak celé nervové centrum, při orgasmu jde o stimulaci pouze jedné části mozku.Neuvěřitelné výsledky Studie z univerzity přichází ještě z mnohem překvapivější zprávou. Více neţ čtvrtina dotazovaných, kterým bylo 89 let potvrzuje, ţe se naposledy milovali ve svých 85 letech. Závěr vědcŧ z Nizozemska je jasný. U starších osob se obecně očekává, ţe uţ nejsou schopni sex provozovat z fyzických dŧvodŧ nebo dokonce, ţe o něj ztratí zájem vŧbec. Věk ale není dostatečnou stopkou, realita je taková, ţe i senioři ve vysokém věku proţívají intimní chvíle rŧzného druhu a to poměrně dost často! Proč si většinou myslíme, ţe sex končí s určitým věkem? Napište nám v diskuzi pod článkem.MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Potvrzeno: Nemáme sex kvŧli telefonŧm Vyhazov za sledování Facebooku a mailŧ: Je to moţné? Opuštěné luxusní hotely. Naskočí vám husí kŧţe

URL| http://zena.centrum.cz/sex-a-vztahy/clanek.phtml?id=806606

Jiří Dlouhý: Vavrouškova myšlenka reformy OSN kvůli globálním problémům znovu oţívá 18.3.2015

ekolist.cz str. 00 Jiří Dlouhý

Názory

18. března uplyne neuvěřitelných 20 let od té doby, co nás naposled opustili Josef Vavroušek a jeho dcera Petra. Byl jsem poţádán o zamyšlení nad tím, co ve společnosti zŧstává z jeho odkazu – z toho, co ţil a prosazoval Josef. Coţ je zajisté úkol nelehký. Moţná zkusím začít opačně – co nám tady nezŧstalo – toho je docela dost a mnoho z toho nemohlo zŧstat, ani kdyby tu Pepa ţil dodnes. Věci, které nezŧstaly, jsou všechny vázány na Josefovu nezaměnitelnou osobnost – patří mezi ně hlavně jeho myšlenky a inspirace, jejichţ šíření těsně souviselo s jeho obětavou vŧlí lidem Plné znění zpráv


pomáhat, a dále umění lidi spojovat, dodávat jim odvahu i sebedŧvěru – vlastnosti, kterých byl těsně po konci komunistického reţimu mezi lidmi opravdový nedostatek. Nám, jeho spolupracovníkŧm, pak dnes chybí především jeho neformální postupy, kterými se mu dařilo vést všechny aktivity, jimţ šéfoval. Počínaje ministerstvem, kde neexistovala ochranka lustrující kaţdého u vchodu a kde se běţně mohlo dojít s jakýmkoli problémem aţ k němu do kanceláře a on, pokud měl maličko času, vás také skutečně přijal a problém s vámi řešil. Podobně neformálně probíhala organizace první celoevropské konference „Environment for Europe― v Dobříši v roce 1991 – tehdy měl jak on (jakoţto ministr), tak i my (jako spoluorganizátoři) obrovskou výhodu v tom, ţe naši západní hosté a partneři přecházeli s chápajícím úsměvem postupy zcela mimo jakékoliv diplomatické protokoly, rušící všechny zaběhané zvyky. Ale právě díky tomu se Josefovi povedlo připravit během pŧl roku konferenci na nejvyšší úrovni, kde byly zastoupeny politické a intelektuální elity tehdejší doby. Ta pak zaloţila tradici, jeţ bude mít příští rok jiţ osmé pokračování v gruzínském Batumi. O tom, jak příprava konference probíhala, si mŧţete přečíst ve vzpomínkách Jana Káry. Příliš toho, bohuţel, nezŧstalo ani po Vavrouškově snaze prosazovat na nejvyšší úrovni také etické hodnoty a dobrovolnou skromnost. K jejich uvedení do společenské debaty mělo přispět setkání ministrŧ ţivotního prostředí s významnými filosofy, a jejich společné zasedání se zástupci nevládních organizací k etickým hodnotám, které proběhlo během Dobříšské konference. To uţ se nikdy na takovéto úrovni neopakovalo, realizmus a pragmatický přístup postupně plně převáţily nad idealismem jak na oficiální úrovni, tak ale i mezi nevládními organizacemi. Na druhou stranu ale zŧstala zachována rovnoprávná účast nevládních organizací na těchto konferencích a také v celém přípravném procesu a to je určitě velmi dŧleţité. Josef Vavroušek očima jiných Jak vidí Josefa Vavrouška mladý člověk, který jej zná jen zprostředkovaně? A který shodou okolní vystudoval obor, který Vavroušek u nás zakládal? Přečtěte si komentář sociálního a kulturního ekologa Ondřeje Hudečka. Pavel Šremer byl blízký spolupracovník Josefa Vavrouška, pŧsobil u něj jako náměstek ministra. Jak vidí jeho odkaz Pavel Šremer dnes? Přečtěte si text Josefa Vavrouška Závod s časem: Hledání lidských hodnot slučitelných s trvale udrţitelným zpŧsobem ţivota. A kdyţ uţ jsem u toho, co tu nezŧstalo, tak pro mne je stále nejbolestivější to, ţe tu nezŧstala Petra, kterou jsem měl příleţitost poznat jako účastníka letních zájezdŧ pro mládeţ, jeţ dodnes organizuji. Ten ţivel, sluníčko, který zvládl přenést svou stále veselou náladu na celý kolektiv a rozhýbat ho z letargie. Ale teď uţ opravdu k tomu, co naopak přetrvává, co zŧstává. Určitě je to Společnost pro trvale udrţitelný ţivot, která si i po odchodu Josefa uchovala své místo mezi nevládními organizacemi a i kdyţ určitě nenaplňuje vše, co si Vavroušek představoval, ţe dělat bude, přes generační problémy patří mezi „stálice―. Berou ji váţně představitelé na rŧzných úrovních a daří se jí, i kdyţ malými krŧčky, na rŧzných úrovních povzbuzovat směřování společnosti k udrţitelnému rozvoji. To se ukazuje jako podstatné také v současnosti, kdy se povedlo opět oţivit Radu vlády pro udrţitelný rozvoj, a STUŢ je ve vlastní radě i jejích komisích nejvíce zastoupenou nevládní organizací. Co také určitě přetrvává, je myšlenka sociální ekologie, jejíţ výuku Josef Vavroušek rozhýbával na Karlově univerzitě – i kdyţ z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze přesídlila na Fakultu humanitních studií, funguje pod vedením Ivana Ryndy do dnešních dnŧ a s některými z absolventŧ těchto studií velmi rád spolupracujeme na rŧzných úrovních. O tom, ţe pokračuje proces evropských konferencí ministrŧ ţivotního prostředí, jsem jiţ psal, ale ještě bych rád zmínil jednu Josefovu aktivitu, a tou byly jeho návrhy na reformu OSN. V polovině devadesátých let se jednalo o myšlenku, kterou nikdo nebral váţně, dnes však, zvláště v souvislosti s globálními problémy, s oteplováním a dalšími prŧvodními jevy, tato myšlenka znovu oţívá. Ukazuje se, ţe i zde Josef Vavroušek předvídal potřeby, které teprve měly v plné míře nastat, a tak se třeba nakonec doţijeme i toho, ţe myšlenka čtyř rovnocenných pilířŧ OSN dostane konkrétnější podobu a ţivotní prostředí bude na stejné úrovni dŧleţitosti, jako ekonomické problémy. Plné znění zpráv


URL| http://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jiri-dlouhy-vavrouskova-myslenka-reformy-osn-kvuliglobalnim-problemum-znovu-oziva



str. 04

Události

Slavjanofilská KSČM má hrŧzu z toho, ţe prŧjezd US Army přes Českou republiku vyvolá podobnou reakci jako přechod ruských vojsk za napoleonských válek. @MichaelRomancov politický geograf pŧsobící na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Foto popis|

Profesor Dědek, který u nás má zavádět euro, mluvil o 300 miliardách, kterých se Češi bojí, i fámách kolem evropské měny 18.3.2015

parlamentnilisty.cz str. 00 Daniela Černá

Ekonomika

Zavzpomínal i na to, co říkal Josef Tošovský REPORTÁŢ „Na euru nikdo politické body neudělá,― zhodnotil profesor Oldřich Dědek, národní koordinátor pro zavedení eura v ČR z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy na přednášce pro studenty a veřejnost v Ostravě. Profesor také vysvětlovat některé „fámy― spojené s touto měnou. „Bojíme se něčeho, co neexistuje,― konstatoval. Profesor, který je odborníkem na měnovou problematiku a koordinátorem pro zavedení eura v České republice, na začátek svého vystoupení před studenty uvedl: ―Lidé mi často říkají: ―Ty máš perfektní dţob, to ti vydrţí do dŧchodu.― Tak uvidíme, jestli to tak bude. Objektivně se mi dŧchodový věk blíţí, a ţe by měla vláda nějakou představu? Termín se vzdaluje nebo stagnuje. Uvidíme.― Profesor Oldřich Dědek v letech 1999 aţ 2005 také zastával funkci viceguvernéra ČNB. Svou přednášku na ostravské univerzitě věnoval tématu Česká ekonomika a euro. Dědek: Euro nemá velkou podporu veřejnosti a nikdo si to nechce u voličŧ rozházet Od studentŧ se odborníkovi dostalo i ostřejších dotazŧ: ―Co povaţujete za hlavní argumenty vlády při otálení se zavedením eura a co konkrétně děláte proto, abyste je vyvrátil?― ―Kdyţ vám řeknu, ţe proto nedělám nic, tak si moţná řeknete, ţe je to moje ostuda. Není ale povinností koordinátora přesvědčovat vládu, aby euro zavedla. Kaţdá vláda se zodpovídá voličŧm. Zavedení eura je politické rozhodnutí. Úlohou národního koordinátora je, aby, kdyţ uţ vláda termín zavede, vše dopadlo dobře,― reagoval profesor Dědek s tím, ţe právě jeho úlohou je příprava veškerých technických krokŧ. ―Jsem vytrénovaný z ČNB, abych se vyjadřoval jen k otázkám, ke kterým mám kompetence,― dodal. Pak se vyjádřil i k tomu, proč vládá váhá. ―Euro nemá velkou podporu veřejnosti a nikdo si to nechce u voličŧ rozházet. Na tom nikdo politické body neudělá, zvlášť, kdyţ se budou blíţit volby,― upozornil. Ţijeme v předsudcích a nedoceňujeme výhody eura? V samotné přednášce profesor nejdřív vyjmenoval hlavní problémy zavedení eura. ―Proč se bojíme eura? Jeho popularita není v naší zemi vysoká. Jsme na tom podobně jako Švédové a Britové, kde je asi poměr euroskeptikŧ a eurooptimistŧ podobný,― uvedl Dědek. ―Statistické prŧzkumy ale ukazují, ţe v těch zemích, kde euro uţ existuje a kde uţ s ním lidé mají zkušenosti, je podpora dvoutřetinová. Není to tím, ţe jen ţijeme v předsudcích a nedoceňujeme potenciální výhody?― poloţil řečnickou otázku koordinátor. ―Bojíme se něčeho, co neexistuje,― zdŧraznil a pak se věnoval konkrétním výhradám. Plné znění zpráv


Dědek: Rodí se fámy spojené s eurem, které jsou velmi silné Nejrozšířenější obava je, ţe s eurem přijde zdraţování. ―Lidé začnou mít pocit, ţe se zvedají ceny,― konstatoval Dědek. ―Co je vysvětlením tohoto jevu? Například častým dŧvodem bylo to, ţe spotřebitelé mnohem větší subjektivní váhu přikládají tomu, kdyţ se nějaká běţně spotřebovávaná komodita zdraţí, a z toho pak usuzují na celý spotřební koš,― dodal. ―Rodí se fámy spojené s eurem, které jsou velmi silné. Pokud se někde ceny zvedly, tak všechno se svalovalo na euro. Za všechno mŧţe euro. Přitom v době, kdy se zavádělo, například rostly ceny světových energií, euro oslabovalo vŧči americkému dolaru. To jsou tlaky, které mají tendenci zvyšovat inflaci, ale se samotnou měnou a její podstatou příliš nesouvisejí,― doplnil. Zavedení eura předchází duální označení cen, etický kodex podnikatelŧ nebo černé listiny Pŧl roku před zavedením eura budou ceny označeny hodnotou obou měn. ―Klíčové poselství je, ţe kdyţ se v jednotlivých zemích zavádí euro, tak opatření proti zneuţití mají nejvyšší prioritu,― vysvětlil Dědek s tím, ţe dalším opatřením by měl být etický kodex podnikatelŧ. Statistický úřad také bude v častějších frekvencích sledovat ceny poloţek, aby nedocházelo k neopodstatněnému zdraţování. Existovat mohou i černé listiny, na které se dostane ten, kdo zneuţije euro. Příspěvek pro Českou republiku by činil 300 miliard korun Další pádný argument proti je, ţe na podporu eurozóny musí členové přispívat, a z toho se vyvozuje, ţe jde o dodatečný náklad pro ekonomiku. ―Pro Českou republiku by příspěvek činil 300 miliard korun. Samozřejmě to nemusí splatit hned, ale jsou to stále zajímavá čísla. To je velmi vděčný argument v rukou odpŧrcŧ eura,― uvedl Dědek. ―Představte si, ţe se země dostane do dluhových problémŧ jako Řecko. Zahraniční investoři reagují zvýšením rizikových přiráţek, zvyšují výnosy vládních dluhopisŧ, začínají panikařit. Vláda je donucena k úsporám, finanční trhy ji tlačí k úsporám, aby konsolidovala situaci, začne škrtat, zvyšovat daně, a to je dŧvod, aby finanční trhy začaly spekulovat ještě více. Je to bludný kruh. Čím více chce vláda konsolidovat finance, tím více jich padne na lichvářské úroky. Jediné východisko alespoň tak, jak existuje od 2. světové války, je, ţe ohroţenou zemi osvobodíte od toho, aby si musela pŧjčovat na finančních trzích za extrémně vysoké úroky,― vysvětlil a doplnil, ţe s problémovou zemí je uzavřen nápravný program, kde je pŧjčka podmíněna celou řadou strukturálních reforem. ―To je nepopulární, vlády protestují, ale nakonec jim stejně nic jiného nezbude, protoţe jinou alternativou je bankrot,― upozornil Dědek. Vyzvonil světu, v jakém stavu jsou veřejné finance. Skončil před soudem Dál se odborník věnoval problémŧm Řecka: ―Největším problémem je pro ně velká trojka mezinárodních věřitelŧ, kteří jezdí do Athén a kontrolují, jak řecká vláda dodrţuje program. To jsou podle nich ti, kteří za všechno mohou. Symptomatická událost byla, ţe první osoba, která byla pohnána před soud, byl předseda řeckého statistického úřadu, za to, ţe vyzvonil světu, v jakém stavu jsou jejich veřejné finance,― konstatoval profesor. Vysvětlil také, proč jsou argumenty: ―Ať si jdou!― nebezpečné. ―Všimněte si, ţe Syriza nikdy nezvedla otázku vystoupení z eurozóny,― podotkl profesor. ―Co vlastně znamená ta naivní představa? Ţe si Řecko zavede opět drachmu, ta se oslabí, tím se zvýší konkurenceschopnost. První problém je, jak vyřešit přechod od eura na národní měnu bez toho, aniţ by se zhroutil bankovní sektor,― popsal. Kurzový polštář? Podniky si na něm schruply K devalvaci měny také koordinátor uvedl: ―Kdyţ u nás zaváděli ekonomickou transformaci, také byla diskuse, ţe potřebujeme měnu výrazně znehodnotit, ţe to vytvoří tzv. kurzový polštář, který umoţní podnikŧm zvýšit svou efektivnost. A praxe? Existovalo oblíbené rčení guvernéra Tošovského, kterému jsem dělal poradce. On říkal, ţe podniky místo toho, aby polštář vyuţily k restrukturalizaci, tak si na něm schruply,― dodal. Zhodnotil také, ţe velký třesk je nejjednodušší metoda zavedení eura jak pro spotřebitele tak pro podniky. K situaci v ČR také zmínil: ―Jsme na tom relativně dobře a vím, ţe motorem je středně velká katastrofa. U nás velký problém nemáme, takţe jsme asi spokojeni se stávajícím stavem.― Další reportáţe ParlamentníchListŧ.cz ČTĚTE ZDE.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1419&clanek=366747 Plné znění zpráv


Prodej přes elektronické draţby je nejefektivnější, veřejné instituce je ale vyuţívají málo 18.3.2015

pravniradce.ihned.cz str. 00 PravniRadce.iHNed.cz Kateřina Hynčicová

Elektronické draţby představují podle prŧzkumu odborníkŧ nejvýhodnější a nejtransparentnější zpŧsob zpeněţování majetku. Státní a jiné veřejné instituce ale přesto pořád více preferují obálkovou metodu nebo kamenné draţby. Podle výzkumu, který provedli na Fakultě sociálních věd, jsou výnosy při draţbě jistější, vyšší a prodej jejich prostřednictvím je úspěšnější neţ při pouţití veřejné soutěţe nebo kamenné draţby. Elektronické draţby jsou navíc transparentní, neboť všechny musejí být zveřejňovány na veřejném portálu www.centralniadresa.cz. Navíc na nemovitosti prodávané prostřednictvím veřejné draţby se nevztahuje povinnost vyhotovit prŧkaz energetické náročnosti budov. Další výhodou jsou nízké náklady a také to, ţe vlastnické právo k předmětu draţby přechází na vydraţitele ihned okamţikem udělení příklepu. ―Výhodou elektronické draţby je jednoznačně také anonymita účastníkŧ, protoţe na rozdíl od draţeb kamenných, kde jsou účastníci fyzicky na jednom místě, se nemohou mezi sebou dohodnout," uvedl David Hlinka, ředitel společnosti JH Partners, která provozuje portál ElektronickeDrazby.cz. Problémem je však nejednotný reţim elektronických draţeb, kdy rŧzné subjekty - např. exekutoři, konkurzní správci nebo územní samospráva - pouţívají rŧzné systémy a problematika navíc zasahuje gesci více ministerstev. Přesná pravidla pro draţby i poţadavky na draţební systémy stanovuje vyhláška ministerstva pro místní rozvoj č. 18/2014 Sb., o stanovení podmínek postupu při elektronické draţbě. Podle odborníkŧ se však v praxi mnohdy nedodrţuje. ―Je zde například zakotven poţadavek zpětného dohledání všech příhozŧ, coţ ale řada systémŧ vŧbec neumoţňuje. Jde tak o přímé porušení vyhlášky,― upozornil Jiří Skuhrovec, vedoucí vývoje projektu ElektronickeDrazby.cz. Právě systém ElektronickeDrazby.cz si klade za cíl být portálem pro draţby, který splňuje všechny zákonné poţadavky tak, aby byl maximálně bezpečný a transparentní. Oficiálně byl spuštěn na začátku března po roce a pŧl testování. Vyuţila ho jiţ například Praha 14 při prodeji bytŧ.

URL| http://PravniRadce.iHNed.cz/c1-63702000-prodej-pres-elektronicke-drazby-je-nejefektivnejsi-verejneinstituce-je-ale-vyuzivaji-malo

Vzdělaní Američané emigrují do Čech 19.3.2015 blisty.cz str. 00 Kryštof Kozák Vzdělaní občané USA jsou evidentně ochotni investovat nemalý čas a energii na to, aby se zúčastnili vrcholně nejistého výběrového řízení na akademickou pozici na státní univerzitě za bývalou ţeleznou oponou - část znich sem byla připravena přemístit i celou rodinu. Co se stalo?Na výběrové řízení na pozici odborného asistenta za hrubý plat 23 800 Kč měsíčně na Katedře amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde základní podmínkou byl titul PhD. (doktor filosofie), se přihlásilo 60 uchazečŧ, ztoho 53 zahraničních. Ztěch zahraničních bylo 41 zUSA Plné znění zpráv


a 12 ze zemí Evropské Unie. Podmínkou pro přijetí do pohovoru bylo fyzické zaslání tří doporučujících dopisŧ, ţivotopisu, dokladu o získání titulu PhD. a ukázky písemné práce ne delší neţ 25 stran.Zrozhovoru spřes Skype vybraným vítězným uchazečem vyplynulo, ţe i přes to, ţe se školné na univerzitách vUSA vposledních letech výrazně zvýšilo, pozice akademických pracovníkŧ se naopak oslabila. Na přímou otázku, kde jsou tedy ty peníze ze zvýšeného školného, je odpověď jasná: administrativa navyšuje svoje stavy, je stále více proděkanŧ, kteří jsou placeni vřádu statisícŧ dolarŧ ročně, prezidenti univerzity mají smlouvy, ve kterých jsou „zlaté padáky" vhodnotě 750 000 dolarŧ, staví se luxusní kulturní a studentská centra, která mají přilákat studenty, kteří pak platí třeba 360 000 Kč za rok na levnější, 900 000 Kč za rok na draţší univerzitě. Big Mac (tzv.Big Mac index slouţí pro zjednodušené porovnání kupní síly mezi zeměmi) je vČeské republice podhodnocen „pouze― o 39 %, takţe si představte, ţe byste měli za 1 rok studia na univerzitě zaplatit pouze na poplatcích na studium kolem pŧl milionu.Pro kontext je dŧleţitý údaj také čistý roční příjem domácnosti, který činí vUSA 43 000 USD, při kurzu 19 korun za dolar to je 817 000 Kč na domácnost. VČeské republice je čistý roční příjem domácnosti pouze 23 000 USD, při kurzu 19 korun za dolar tedy 437 000 Kč na domácnost ročně. Přepočteno na měsíc vychází na příjem domácnosti 68 000 Kč měsíčně vUSA a 36 416 Kč měsíčně na domácnost vČeské republice.Prŧměrný Čech tedy vydělává pouze 53 procent toho, co prŧměrný obyvatel USA, takţe školné vUSA je pro srovnání a představu férové sníţit i o toto procento, takţe odpovídající částka za dobrou univerzitu vČechách by byla za srovnatelných podmínek „pouhých― 258 030 Kč za rok. Kdyby tedy bylo vzdělání stejně drahé vČeské republice jako vUSA, tak by za pět studia na dobré univerzitě bylo třeba zaplatit 1 290 150 Kč. Reálně však český stát platí za jednoho studenta normativ cca 30 000 Kč ročně. Stát tedy za pětileté studium studenta na české vysoké škole zaplatí prŧměrně zhruba 150 000 Kč.Proč se ale přihlásilo tolik kandidátŧ zUSA, kdyţ tam jsou o tolik vyšší prŧměrné platy? Protoţe univerzity pochopily, ţe místo drahých stálých profesorŧ, kterým musí platit zdravotní pojištění, a kteří brávali platy aţ 200 000 Kč měsíčně, najednou lze najmout řadu mladých snaţivých externistŧ, kterým zaplatí 50 000 Kč za pŧlroční kurz, bez zdravotního a sociálního pojištění a smoţností kdykoliv smlouvu od příštího semestru vypovědět. Není to nic tajného: na Univerzitě Karlově se externistŧm platí cca 7 000 Kč za celosemestrální kurz, coţ při přepočtu rámcově odpovídá poměrŧm vUSA.Tyto dva faktory, jednak zvyšující se školné, které je pro řadu lidí reálně finančně nedostupné, a druhak dramaticky horší podmínky lidí, kteří vUSA reálně vyučují, znamenají kromě jiného, ţe Reaganŧv sen o svobodné trţní společnosti, kde má kaţdý stejné šance, je definitivně mrtev - vysoké poplatky fakticky znemoţňují chudším lidem dostat se na dobré školy, takţe sociální mobilita je vUSA horší neţ vEvropě. Sami američtí vyučující pak volí emigraci.Pokud ještě někdo není přesvědčen o tom, ţe Reaganŧv sen je mrtev, pokračovali jsme svítězným uchazečem vdebatě ohledně zdravotního pojištění:VUSA si kaţdý běţně platí soukromé pojištění cca 900 dolarŧ měsíčně (18 000 Kč), coţ pokrývá celou rodinu. Háček je ale vtom, ţe spoluúčast při této částce tvoří 12 000 dolarŧ (228 000 Kč), tj. pokaţdé, kdyţ se něco stane, je potřeba vţdy uhradit 228 000 Kč ze svého. Pouze pokud účet převýší 228 000 Kč, rozdíl uhradí pojišťovna.Platby na zdravotní pojištění vČR jsou dělené mezi zaměstnance a zaměstnavatele (4,5% a 9% zhrubé mzdy), tj. při prŧměrné hrubé mzdě 23 000 Kč to činí3 105 Kč za měsíc. Politická poznámka pod čarou: vzhledem ktolik diskutované Obamově zdravotnické reformě musí občané USA platit pokutu, pokud neuzavřou alespoň nějakou pojistnou smlouvu. Pokuta je tak nízká, ţe se stejně někomu vyplatí ji zaplatit místo toho, aby musel uzavírat drahou a nevýhodnou pojistnou smlouvu.Tyto dŧleţité příklady, které se týkají vzdělávání a zdravotnictví, ukazují limity neoliberálního privatizačního úsilí. Vzdělání nikdy nebyla primárně trţní komodita, i kdyţ se samozřejmě velmi hodí ho mít, pokud se chce člověk nějak rozumně uplatnit. Zdravotnictví bude vţdy řešit zásadní otázku solidarity – kolik má společnost jako celek investovat do toho, ţe náhodou jeden člověk dostal velmi vzácnou nemoc, která je na léčení extrémně drahá. Vypadá to jako cynická ekonomická úvaha do té doby, neţ si uvědomíte, ţe ten člověk mŧţete být vy sami nebo vaše dítě. Princip trhu a maximální efektivity je proto potřeba výrazně korigovat zhlediska toho, co si myslíme, ţe je správné.Proto je potřeba jasně říci, ţe Reaganŧv sen je mrtev, a neztrácet čas opakováním deset let starých debat. Znamená to nutně návrat ke komunismu, nebo dokonce ktotalitarismu? Vŧbec ne. Stejně jako jsme se poučili ze zločinŧ pozdního komunismu (kdy špehovaní a udávání bylo jednou zmorálně nejproblematičtějších aspektŧ systému), tak je potřeba se poučit ze zločinŧ bezduchého reaganismu, který vyprázdnil obsah vzdělávání, oslavuje stávající ekonomickou hierarchii a je amorálně netečný vŧči konkrétním problémŧm konkrétních lidí.Jednoduchou cestou, která vede na rozumné stezce mezi Reaganem a Stalinem, je cesta větší občanské pozornosti a dŧslednosti ohledně veřejného prostoru, který zahrnuje jak vzdělání, tak zdravotnictví, tak samotná místa ve městech i v krajině. Proto jsem například překvapen, ţe proti skandálŧm spojeným stunelem Blanka uţ dávno veřejně nevystoupilo mnohem víc lidí – bojí se snad, ţe je někdo špehuje a vyhodí za to zpráce? Nebo naivně doufají, ţe státní orgány včas a spravedlivě potrestají všechny ty, kteří jsou za předraţení a technickou nefunkčnost tunelu za 38 miliard odpovědní?Pokud Američané emigrují do Prahy, tak to ukazuje, ţe některé věci tu děláme dobře, nicméně je potřeba na nich spíše stavět neţ je pokládat na oltář maximálního ekonomického zisku. Jak píše Petr Drulák ve své Politice nezájmu, je potřeba o současném nastavení politického i ekonomického systému dŧsledněji Plné znění zpráv


přemýšlet, nebo emigrující Američany zbytečně zklameme.Pozn. autora:Současný kurz dolaru je dokonce 26 Kč za dolar, článek nicméně pracuje s dlouhodobým prŧměrem za 10 let, coţ je pro srovnávací účely vhodnější.


Merkelová: Cílem dohod s Ukrajinou není její členství v EU 19.3.2015

ct24.cz

str. 00 dat

Ukrajinská krize

Berlín - Cílem asociačních dohod, které Evropská unie loni uzavřela s Ukrajinou, Moldavskem a Gruzií, není vstup těchto zemí do EU ani do Severoatlantické aliance. Ve Spolkovém sněmu to dnes před cestou na evropský summit řekla německá kancléřka Angela Merkelová. Dohody podle ní ani nejsou namířeny proti Rusku. "Cílem těchto dohod je poskytnout evropskou podporu při budování fungujícího právního státu, úspěšného trţního hospodářství a umoţnit lidem v těchto zemích mít lepší budoucnost. Cílem není vstup do Evropské unie nebo do NATO," řekla Merkelová.Východní partnerství nemá vést k oslabovaní Ruska Všechny tři země jsou součástí unijního projektu Východního partnerství. Merkelová dnes zdŧraznila, ţe EU nechce tímto projektem oslabovat Rusko, které má ve východní Evropě tradičně silný vliv. "Východní partnerství, a to platí beze změny, se nezaměřuje proti nikomu, ani proti Rusku. Velmi lituji, ţe (ruský) prezident (Vladimir) Putin přesto udělal z otázky přidruţení některých státŧ k EU otázku buď-anebo, otázku pro Rusko, nebo proti němu," uvedla německá kancléřka. Podle Merkelové si země Východního partnerství nemusí vybrat mezi EU a Ruskem, ale mohou spolupracovat s oběma. Kancléřka je přesvědčena, ţe by takový přístup znamenal přínos pro všechny strany. "V tento okamţik je to signál jak směrem dovnitř, do Německa, kde probíhá na toto téma velice intenzivní debata, tak směrem k Rusku. Nejde tu tolik o to, zda Ukrajina, Moldavsko a Gruzie budou členy EU a v jakém horizontu, ale o to, co řekla kancléřka Merkelová, ţe máme těmto zemím pomoci, aby z nich byly normální právní státy s normální trţní ekonomikou. Coţ je ovšem přesně to, co Rusku vadí. Protoţe jakmile by se z těchto zemí staly funkční demokracie, je s Putinovým reţimem ámen," okomentoval vyjádření Angely Merkelové politický geograf Michal Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Ukrajina, Gruzie a Moldavsko podepsaly asociační dohodu s EU loni v červnu. Ukrajinský prezident Petro Porošenko tehdy uvedl, ţe jeho země chce usilovat o členství v Unii, aţ na to bude připravena.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ukrajinska-krize/305280-merkelova-cilem-dohod-s-ukrajinou-neni-jejiclenstvi-v-eu/

Nedofouknutý Babiš, vystěhování Hluboké kvůli konferenci kníţete za dvě mega, který novinář musí platit sloţenky… 19.3.2015

krajskelisty.cz str. 00 Hlavní město Praha Anička Vančová

Debata o médiích byla bouřlivá. A alarmující REPORTÁŢ O moţné brutalitě impéria Andreje Babiše, vystěhování zámku Hluboká kvŧli konferenci Karla Schwarzenberga, konci svobodného internetu. O tom všem a mnoha dalších věcech se hovořilo na debatě v praţském kulturním centru DOX. Moderovala ji právnička Hana Marvanová a sešla se tam dost vzácná společnost.



„State capter, tedy zmocnění se státu." Tenhle pojem je v Česku, kterého se silně týká, skoro neznámý. Alespoň to tvrdí kurátor výstavy Mody demokracie, která měla nedávno v praţském kulturním centru DOX derniéru, Jaroslav Anděl. Při té příleţitosti se tamtéţ konala debata na téma Krize médií v Česku, kterou moderovala bývalá předsedkyně Unie svobody a právnička Hana Marvanová. Šlo se na dřeň a debata to byla hodně výbušná. Dofouknout hrozbu Babiše Diskuse se zúčastnilo kromě Marvanové šest panelistŧ. „Přechod médií od zahraničních vlastníkŧ do rukou domácích oligarchŧ probíhá všude ve střední Evropě. Česko tím není specifické. Odehrává se to na Slovensku, v Maďarsku, v Pobaltí a na Balkáně. U nás to ale, pravda, nabylo kontur, pro které se těţko hledá srovnání. Situace, kdy je vicepremiér vlastníkem jedněch z nejsilnějších médií a zároveň jedním z nejbohatších lidí v zemi, je ojedinělá," sdělil Václav Štětka z mediálních studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. „Kdyţ jsem na to upozorňoval, ze všech stran jsem slyšel, ţe jsem katastrofista. Říkali mi, ţe to přefukuju, já jim, ţe to nedofukují. Osobně jsem zmocnění se státu ale proţíval v přímém přenosu. Začalo to pro mě, kdyţ jsem byl ředitelem Blesku. Chtěl jsem z něj odstranit debilní celebrity. Ale tento projekt byl v určitou chvíli zastaven, protoţe se prý zjistilo, ţe lidi chtějí celebrity. Pak v Blesku vyšla inzerce: Nevolte Schwarzenberga s tím, ţe by se třem milionŧm válečných zločincŧ mohly začít vracet domy. Ředitelka Ringieru Libuše Šmuclerová říkala, ţe je to jen inzerce a asi byla šťastná, ţe bude Miloš Zeman zvolen prezidentem. Do té doby jsem nic takového nezaţil. Kdyţ k nám v Mladé frontě Dnes zadali inzerci KSČM či Dělnická strana, tak jsme to po dohodě s inzertním oddělením odmítli," zmínil někdejší šéfredaktor několika českých novin a současný zakladatel internetového portálu Svobodné fórum Pavel Šafr. A rozpovídal se: „Jednou mi volal Andrej Babiš, abychom zlepšili demokracii, ţe se tady moc krade, ţe je to Matrix. Chtěl koupit Ringier. Byl velmi milý. Dal jsem to na první stranu Reflexu, jak pojídá Kostelecké uzeniny, aby to evokovalo, ţe s jídlem roste chuť. Řekl jsem mu hned, ţe proti němu budu vystupovat a on na mě najednou začal brutálně řvát, co si prý o sobě myslím, ţe jsem psychopat. Jeho představa o státovědě je film Matrix. A všichni, které neovládá, jsou nepřátelé. Proti tomuto Matrixu začal bojovat tak, ţe si vytvořil svŧj Matrix. Tak bojuje proti všemu." O Hluboké, komentátoru Honzovi a spojení „Rozkulačování státu probíhá i v demokracii pořád, ale jde o míru. Jde o trvalý zápas i v USA. Tamní soud dovolil korporátním firmám financovat politické kampaně a výsledky jsou tragické. Dnes stojí před soudem několik chudákŧ úředníkŧ za kauzu ProMoPro. Nicméně tehdy se třeba kvŧli dvoudenní konferenci na Hluboké musel nechat vystěhovat celý zámek. Ta legrace stála dvě stě milionŧ korun, jen aby se kníţe cítil dobře. Šlo o vládu rozpočtové odpovědnosti, která šetřila na kaţdém kroku. A kolik svobodných médií psalo, ţe se kvŧli tomu vyklízí národní kulturní památka? Ţádné, jen my," zmínil šéfredaktor Listŧ Václav Ţák. Hovořil o Karlu Schwarzenbergovi. Podle Petra Havlíka z projektu Mapování.cz, někdejšího spoluzakladatele ODS, jsme se nenápadně vrátili do normalizace. „Reţim funguje na lţi a strachu. Výsledkem je trvalá autocenzura. Lidé se bojí říkat nahlas pravdu. Jde o pocit existenciálního strachu. Statečný ekonomický komentátor Honza prý při přechodu do Lidových novin svým kamarádŧm říkal, ať to pochopí, ţe musí kaţdý měsíc platit sloţenky. Babiš zaplatil za volební kampaň zhruba 700 milionŧ korun a v parlamentu tvrdil, ţe nejvíce 100 milionŧ. Investigativci se ani nezeptali, odkud je získal. Jestli z Agrofertu, darŧ či odkud," postěţoval si a hovořil o někdejším komentátorovi Respektu Janu Macháčkovi. Šafr přinesl ţalobu, kterou před pár dny podal Agrofert na Českou televizi kvŧli pořadu Reportéři ČT, kde informovali o jeho konfliktu zájmŧ. „Ovládá instituce a přichází doba, kdy si začne dělat seznam oponentŧ a vyřizovat si s nimi účty," dodal k tomu Havlík. Dle Johna Boka jde hlavně o selhání politických elit. „Proč se nespojí ODS, TOP 09 a třeba ČSSD nebo i komunisti? Ti dnešní nejsou aţ tak nebezpeční jako strana jednoho člověka. Všichni se s ním kupodivu dohodnou," řekl Bok. Bombový atentátník Gabal „Tento Matrix ovládl tištěná média. Na internet přešli ti, kdo se snaţí psát pravdu, jde o lidi, co neztratili vlastní názor. V Česku investigativní novináři vymřeli a jejich zbytky se ocitly na periferii. Je třeba se spojit. Po druhé světové válce komunisti také neříkali, ţe budou věšet oponenty a zabírat majetek. Neříkám, ţe to přijde, ale mŧţe. Jde o brutální byznys," dodal Havlík. Z publika přišel dotaz, jestli by se někteří novináři, co dříve Plné znění zpráv


kolaborovali se státní mocí a tak připravili pŧdu pro dnešní tragédii, neměli vyzpovídat, udělat sebereflexi, aby jim lidé více věřili. „Kdyţ člověk řídí velké mnoţství médií, udělá velké mnoţství chyb. Já jsem nikdy nestranil ODS. V roce 1994 mě ODS naopak, tehdy Václav Klaus a Petr Čermák, dala vyhodit z deníku Telegraf. Pravda, měl jsem s ODS pak občas stejné názory," reagoval Šafr. Následně se zvedl exministr vnitra Jan Ruml a řekl: „Internet začíná být jako poslední prostor pro svobodné diskuse devalvován proruskými weby. Je jich asi dvaačtyřicet. Na islámských se rekrutují bojovníci pro Islámský stát. Doba internetu jako svobodného média tedy podle mě končí. Podívejte se na sprosťárny v komentářích, ty překračují všechny meze. Veřejnoprávní ČT potřebujeme a je třeba o ni usilovat. V roce 2000 jsme měli Bobovizi, ale uţ je opět třeba bránit ČT. Je vyváţená a vyváţenější by měla být pro koho. Zemana, Babiše, Velebu?" Podle Ţáka jsou naopak Babišova média jedna z nejtransparentnějších, protoţe se na ně všichni soustředí. Ale je třeba je stále sledovat. Havlík se nejdřív zeptal, kolik bylo v Česku agentŧ KGB v roce 1989 a sám si na otázku posléze odpověděl: „Tady tvořilo agenturní síť KGB 7000 aţ 8000 lidí. Jsme nicméně stále ve vlivu Ruska, jde o plíţivou okupaci." Poté se ozval nezávislý poslanec za KDU-ČSL Ivan Gabal. „Odejdu s pocitem, ţe bych si měl kolem pasu připevnit bomby, jít do poslaneckého klubu ANO a tam se odpálit. Anebo mám odevzdat mandát? Myslím si, ţe je třeba diskutovat i s takovými, jako je Foldyna. Společnost je tak roztříštěná, ţe to nejde víc," doplnil. „Bavil jsem se s Petrem Kellnerem a říkal, ţe beru svobodu slova moc váţně. Kdyţ se prý v Rusku novináři nelíbí u jednoho oligarchy, přejde k jinému. Je to stejně jedno, protoţe se všichni zpovídají Putinovi. Ostatně ti zdejší jsou atomový klub," doplnil Šafr s tím, ţe dříve chtěli vydavatelé novin vydělávat, kdeţto dnes chtějí ovládat a vytváří kartely moci. Jan Rychetský Válcuje vás ţivot, úřady, politici? Pošlete nám svŧj příběh na [email protected].

URL| http://www.krajskelisty.cz/praha/obvod-praha-7/9054-nedofouknuty-babis-vystehovani-hluboke-kvulikonferenci-knizete-za-dve-mega-ktery-novinar-musi-platit-slozenky-debata-o-mediich-byla-bourliva-aalarmujici.htm

Neignorujme fakta o ÚSTR 19.3.2015

Lidové noviny str. 11 KATKA VOLNÁ

Názory

POLEMIKA Do debaty o Ústavu pro studium totalitních reţimŧ se zapojila i dokumentaristka Olga Sommerová – bohuţel článkem, který ignoruje či dezinterpretuje fakta (Břevno v Hazdrově oku, LN 6. 3.). Mýlí se jak v interpretaci rozsudku nad Hermanovou ţalobou, tak v kritice digitalizace či v označení z konkurzu vzešlého ředitele Hazdry za „dosazené― vedení. Pamětníci si vybaví, jak Daniel Herman poté, co ho v dubnu 2013 odvolali z ředitelské pozice ÚSTR, do všech stran volal, ţeměl mandát na pět let, ţe rada neměla právo ho sesadit a ţe se o to bude soudit. Městský soud právě v této věci letos v lednu rozhodl: jeho odvolání bylo plně v pravomoci rady a ta ho provedla v souladu s právem. Klíčová otázka téměř dvouletého sporu tedy skončila Hermanovou prohrou. Za připomenutí stojí, jak pan Herman sice ihned hlásal, ţe jde o „politický puč―, ovšem uţ pár dní po odvolání z ředitelského křeslavmédiích připustil, ţe dostal politické nabídky od dvou stran, a hle, za jednu z nich byl vbrzku zvolen do parlamentu. Adokonce instalován na pozici ministra kultury, nadále financuje své dřívější nejbliţší hlavouny z ÚSTR: Pavla Ţáčka jako placeného poradce, Reného Schreiera a Patrika Košického jako své podřízené, oba s jednorázovými čtvrtmilionovými odměnami. Polopravdy o rušení digitalizace, které Sommerová papouškuje, realitě neodpovídají. Kdyby se o informace zajímala přímo v platných zákonech či u vedení ÚSTR, a nejen u části tamních odborářŧ, nemohla by tvrdit, ţe ústav „sabotuje zákon―. Rozhodnutí současného vedení ÚSTR o převedení procesu digitalizace Plné znění zpráv


dokumentŧ do Archivu bezpečnostních sloţek (ABS) zcela odpovídá jak zákonu č. 499/2004 Sb., tak 181/2007 Sb.: § 4c a 4d tohoto zákona totiţ ukládají ÚSTR digitalizovat pouze dokumenty, „které získal a zpřístupnil―. Udokumentŧ zapŧjčovaných z ABS, o které jde, tedy nemá ÚSTR výhradní právo a povinnost je digitalizovat. Tuto aktivitu zahájil za Ţáčkova vedení extra legem. A kdyţ uţ Sommerová zmiňuje propuštění pana Schovánka, dodejme k tomu dvě věci, které jí zŧstávají mimo záběr. Právě pan Schovánek patří od zaloţení ÚSTR k těm, kdo jsou odpovědní za kvalitu digitalizace, jejíţ dlouhodobou zfušovanost potvrdila jak interní, tak externí kontrola. A zároveň uţ celé měsíce trvají hulvátské aktivity pana Schovánka proti konkrétním osobám z ÚSTR na sociálních sítích – počátkem roku zveřejnil na Facebooku i fotomontáţ, kde současný ředitel ÚSTR Hazdra přátelsky konverzuje s Hitlerem. V tomto světle se mi zdá celkem pochopitelné, ţe neexistuje dŧvod nabízet mu další pŧsobení v instituci, která má být pro zkoumání totalitních reţimŧ arbitrem. Foto popis| O autorovi| KATKA VOLNÁ, Autorka v ÚSTR pracovala v letech 2008–2010, nyní s ním spolupracuje externě badatelka, doktorandka moderní historie na FSV UK

To není vtip: Američané prý emigrují do Česka 19.3.2015

parlamentnilisty.cz vam

str. 00

Monitor

O tom, ţe mnozí vzdělaní Američané emigrují v současnosti do Česka, píše na serveru Britské listy Kryštof Kozák, který pŧsobí jako vedoucí katedry amerických studií při Institutu mezinárodních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Upozorňuje na málo známý fakt, ţe mnoho vzdělaných občanŧ USA je ochotno investovat nemalý čas a energii na to, aby se zúčastnili vrcholně nejistého výběrového řízení na akademickou pozici na státní univerzitě za bývalou ţeleznou oponou. A část z nich byla dokonce připravena přemístit k nám i celou rodinu. Například na výběrové řízení na pozici odborného asistenta za hrubý plat 23 800 Kč měsíčně se na katedře amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde základní podmínkou byl titul PhD, přihlásilo 60 uchazečŧ, z toho 53 zahraničních. ―Z těch zahraničních bylo 41 z USA a 12 ze zemí Evropské unie,― píše Kozák. Školné na amerických univerzitách se zvýšilo. Ale... Z rozhovoru přes Skype s vybraným vítězným uchazečem prý vyplynulo, ţe i přesto, ţe se školné na univerzitách v USA v posledních letech výrazně zvýšilo, pozice akademických pracovníkŧ se naopak oslabila. A kde jsou tedy ty peníze ze zvýšeného školného? Odpověď je prý jasná: administrativa navyšuje svoje stavy, je stále více proděkanŧ, kteří jsou placeni v řádu statisícŧ dolarŧ ročně, prezidenti univerzity mají smlouvy, ve kterých jsou ―zlaté padáky― v hodnotě 750 000 dolarŧ, staví se luxusní kulturní a studentská centra, která mají přilákat studenty. Ti pak platí třeba 360 000 Kč za rok na levnější, 900 000 Kč za rok na draţší univerzitě. Při přepočtu na kupní sílu v ČR to odpovídá tomu, jako by student měl za 1 rok studia na české univerzitě zaplatit pouze na poplatcích na studium kolem pŧl milionu. Autor pak podrobnými výpočty dochází k tomu, ţe kdyby bylo vzdělání stejně drahé v České republice jako v USA, tak by za pět let studia na dobré univerzitě bylo třeba zaplatit 1 290 150 Kč. ―Reálně však český stát platí za jednoho studenta normativ cca 30 000 Kč ročně. Stát tedy za pětileté studium studenta na české vysoké škole zaplatí prŧměrně zhruba 150 000 Kč,― vysvětluje Kozák. Univerzity v USA místo drahých profesorŧ najímají levné mladé externisty To ale stále nedává odpověď na otázku, proč se přihlásilo tolik kandidátŧ z USA, kdyţ tam jsou o tolik vyšší prŧměrné platy? Americké univerzity totiţ pochopily, ţe místo drahých stálých profesorŧ, kterým musí platit zdravotní pojištění a kteří brávali platy aţ 200 000 Kč měsíčně, lze najmout řadu mladých snaţivých Plné znění zpráv


externistŧ, kterým zaplatí 50 000 Kč za pŧlroční kurz, bez zdravotního a sociálního pojištění a s moţností kdykoliv smlouvu od příštího semestru vypovědět. Je třeba se poučit ze zločinŧ reaganismu Kozák pak vyvozuje, ţe jednak zvyšující se školné, které je pro řadu lidí reálně finančně nedostupné, a pak také dramaticky horší podmínky lidí, kteří v USA reálně vyučují, znamenají kromě jiného, ţe Reaganŧv sen o svobodné trţní společnosti, kde má kaţdý stejné šance, je definitivně mrtev. ―Vysoké poplatky fakticky znemoţňují chudším lidem dostat se na dobré školy, takţe sociální mobilita je v USA horší neţ v Evropě. Sami američtí vyučující pak volí emigraci,― píše Kozák. Závěrem uvádí, ţe je potřeba se poučit ze zločinŧ bezduchého reaganismu, který vyprázdnil obsah vzdělávání, oslavuje stávající ekonomickou hierarchii a je amorálně netečný vŧči konkrétním problémŧm konkrétních lidí. ―Pokud Američané emigrují do Prahy, tak to ukazuje, ţe některé věci tu děláme dobře, nicméně je potřeba na nich spíše stavět neţ je pokládat na oltář maximálního ekonomického zisku,― dodává vysokoškolský pedagog Kryštof Kozák závěrem. Celý text je ZDE


Narovnává osobní křivdy 19.3.2015

Pestrý svět

str. 39

hvězdy intimně

Linda Rybová „Nehledali jsme se, nechtěli jsme se hledat nebo nesměli jsme se hledat. Šlo to trochu mimo nás. Kdyţ jsme byli téměř rok přátelé, zdál se mi takový sen, z něhoţ jsem se probudila s láskou,― popisuje Linda Rybová (39) začátky vztah se současným manţelem jako příběh z červené knihovny. Amorŧv šíp zasáhl Davida Prachaře (56) v době, kdy na něj doma čekala nic netušící cí Dana Batulková (57) a dvě vě děti. Ostatně ten příběh Pravda o vztazích h s nevlastními dětmi mi známe. Zatímco Lindě rostlo těhotenské bříško, herec tehdejší rodinu těsně před Vánoci opustil. Zanechal je v těţkém psychickém stavu i v materiální nouzi. Tentýţ rok totiţ při poţáru přišli o střechu nad hlavou. Rybová má dodnes černé svědomí. „Bylo to pro mě těţké období, vnitřně. Kaţdý, kdo to zaţil, ví, o čem mluvím. Samozřejmě mě to mučilo,― kaje se. Vlastní štěstí si vystavěla na osobní tragédii své kamarádky z divadla! Zdálo by se, ţe ani po jedenácti letech nemŧţou Mariana (20) a Jakub (31) maceše odpustit. Pravda je jiná! Kdyţ se za tátou zaklaply dveře, s jeho dvacetiletým synem mlátila puberta. Snad proto k sobě cestu hledají sloţitěji. „Kuba je Panna, nemá potřebu přijímat rady. Sejít se s ním je pro celou rodinu velký problém, nemá čas. Kdyţ jsme spolu, bavíme se o všem moţném. O divadle ani ne, já jsem s tátou práci taky neřešil,― líčí David. Málokdo by hádal, ţe si o poznání lépe rozumí s Marianou! „A Mariana některé věci probírá víc s Lindou neţ se mnou,― překvapuje herec. Vţdyť jí bylo teprve devět, kdyţ zŧstala s maminkou a bráškou opuštěná. Studentka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy prý navíc kvŧli otcově odchodu zápasila s anorexií. „Snaţila jsem se tvářit, ţe o nic nejde, ale oni dobře vnímali atmosféru, která kolem rozvodu vládla,― vybavuje si Batulková, jeţ dodnes nemŧţe Davidovi a Lindě přijít na jméno. Zhrzená kumštýřka asi nestačí zírat, kdyţ vidí, jak se Mariana s macechou sbliţují – ze sokyň jsou najednou kamarádky! „S Lindou vycházíme. Jsem ráda, ţe Plné znění zpráv


to není zlá macecha, která by mě nějak odstrkovala a štvala proti mně tátu, ale naopak na mě myslí. Jsem za to ráda. Nemusím řešit hádky,― řekla dívka naší redakci. Foto popis| DAVID přišel dceru podpořit i před závodem v běhu. „S tátou mám hezký vztah,― potvrdila nám MARIANA. Foto popis| Na milost studentka vzala také nevlastní máti. „Vídáme se poměrně často,― chlubí se Rybová.

Prodej přes elektronické draţby je nejefektivnější, veřejné instituce je ale vyuţívají málo 19.3.2015

pravniradce.ihned.cz str. 00 PravniRadce.iHNed.cz Kateřina Hynčicová

Elektronické draţby představují podle prŧzkumu odborníkŧ nejvýhodnější a nejtransparentnější zpŧsob zpeněţování majetku. Státní a jiné veřejné instituce ale přesto pořád více preferují obálkovou metodu nebo kamenné draţby. Podle výzkumu, který provedli na Fakultě sociálních věd, jsou výnosy při draţbě jistější, vyšší a prodej jejich prostřednictvím je úspěšnější neţ při pouţití veřejné soutěţe nebo kamenné draţby. Elektronické draţby jsou navíc transparentní, neboť všechny musejí být zveřejňovány na veřejném portálu www.centralniadresa.cz. Navíc na nemovitosti prodávané prostřednictvím veřejné draţby se nevztahuje povinnost vyhotovit prŧkaz energetické náročnosti budov. Další výhodou jsou nízké náklady a také to, ţe vlastnické právo k předmětu draţby přechází na vydraţitele ihned okamţikem udělení příklepu. ―Výhodou elektronické draţby je jednoznačně také anonymita účastníkŧ, protoţe na rozdíl od draţeb kamenných, kde jsou účastníci fyzicky na jednom místě, se nemohou mezi sebou dohodnout," uvedl David Hlinka, ředitel společnosti JH Partners, která provozuje portál ElektronickeDrazby.cz. Problémem je však nejednotný reţim elektronických draţeb, kdy rŧzné subjekty - např. exekutoři, konkurzní správci nebo územní samospráva - pouţívají rŧzné systémy a problematika navíc zasahuje gesci více ministerstev. Přesná pravidla pro draţby i poţadavky na draţební systémy stanovuje vyhláška ministerstva pro místní rozvoj č. 18/2014 Sb., o stanovení podmínek postupu při elektronické draţbě. Podle odborníkŧ se však v praxi mnohdy nedodrţuje. ―Je zde například zakotven poţadavek zpětného dohledání všech příhozŧ, coţ ale řada systémŧ vŧbec neumoţňuje. Jde tak o přímé porušení vyhlášky,― upozornil Jiří Skuhrovec, vedoucí vývoje projektu ElektronickeDrazby.cz. Právě systém ElektronickeDrazby.cz si klade za cíl být portálem pro draţby, který splňuje všechny zákonné poţadavky tak, aby byl maximálně bezpečný a transparentní. Oficiálně byl spuštěn na začátku března po roce a pŧl testování. Vyuţila ho jiţ například Praha 14 při prodeji bytŧ.

URL| http://PravniRadce.iHNed.cz/c1-63702000-prodej-pres-elektronicke-drazby-je-nejefektivnejsi-verejneinstituce-je-ale-vyuzivaji-malo

Zaostřeno na Foodblog 20.3.2015

ČRo Plus

str. 01

18:40 Zaostřeno

Goranka OLJAČA, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Proč máme rádi syrská jídla a brojíme proti uprchlíkŧm z této země? Asijská kuchyň se u nás stala skoro domácí, na rozdíl od Asiatŧ, kteří ji připravují. Podle toho přísloví, ţe láska prochází ţaludkem, asi není pravdivé. Nebo neumíme vycházet s tou migrační tématikou a problematikou. Neumíme vysvětlit jednoduchý fakt, ţe stejně tak, jak jedni potěší náš ţaludek, mnozí jiní migranti přináší jiné uţitečné dobroty v hospodářství a společnosti. A kdyţ to nedokáţeme, horko těţko zvládneme vyváţený vztah ke komplexnímu problému nelegální migrace nebo kriminality. A podle toho to pak vypadá. Otázek váţných a spojených s migrací je přespříliš. Dnes se skromně zdrţíme u novinky, která jaksi spojuje černobílý vztah k jídlu a migraci, neboli zaostříme pozornost na Foodblog. U mikrofonu je Goranka Oljača. Nedávno se na mediálním migračním nebi, na kterém svítí opravdu málo hvězdiček, objevil nový prostor pojmenovaný jako Foodblog. SIMI, to jest Sdruţení pro integraci a migraci, připravilo blog, který se zaměřuje na netradiční recepty z rŧzných zemí světa a představuje nejen kulinářské speciality, ale také příběhy cizincŧ, z jejichţ země pokrmy pochází. Jenţe co je prioritou blogu? Recepty nebo příběhy? To probírám s Kateřinou Dederovou a Evou Čechovou Valentovou ze SIMI. Eva ČECHOVÁ VALENTOVÁ, pracovnice ve Sdruţení pro integraci a migraci -------------------O, tak to je těţká otázka, protoţe obojí má svoje opodstatnění. Foodblog takzvaně prvoplánově by měl lákat na ty recepty samozřejmě. Protoţe bereme, ţe teď je vaření taková jako dosti jako trendy záleţitost. A druhá věc je ten příběh, on má být takovým rozšířením toho obzoru. Za tím jídlem je ještě něco jiného. Buďto kus kultury, nebo kus země, nebo cokoliv člověk si dokáţe za tím představit jinýho, aby to mělo ještě další rozměr. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Jak jste vlastně přišly na to, ţe ten příběh mŧţe být poutavý? Jak jste vy reagovaly, kdyţ jste poprvé slyšely nějaký, řekněme, uprchlický příběh? Kateřina DEDEROVÁ, pracovnice ve Sdruţení pro integraci a migraci -------------------Obecně ty příběhy mají Čechŧm ukázat, z jakejch třeba podmínek ty lidé sem do Český republiky přicházej a vŧbec co si zaţili při tý cestě sem a vŧbec při ţivotě tady, s jakejma těţkostma. Cizinecká problematika je medializovaná rŧznými zpŧsoby, takţe je dobré, aby si kaţdý člověk vytvořil nějakou svojí osobní zkušenost s cizinci. Druhá dŧleţitá věc, si myslím, a to v současný době vnímám jako poměrně aktuální, je, aby si Češi obecně uvědomili, v jaký krásný společnosti tady v Český republice ţijou. Ţe stěţovat si na některý drobnosti v porovnání s těmahle silnějšími příběhy je poněkud nemístný. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Evo? Eva ČECHOVÁ VALENTOVÁ, pracovnice ve Sdruţení pro integraci a migraci -------------------Kdyţ jsem začínala jako právnička a poradkyně pro cizince, a zejména při cestách do uprchlických táborŧ, to byly hodně velice silné emoce. Mě prostě pořád nadchýnalo to, ţe ti lidé měli tu sílu i opustit ten domov za, za rŧzných okolnostích, ale přesto se, se vydali, aby bojovali za svoje lepší ţivot. A samozřejmě často se tam mísily i ty takové ty pocity, jako je tíseň, strach, anebo beznaděj. Vŧbec nevěděli pořád, i po měsících, co se s nima bude dít tady v České republice nebo někde jinde. Ale vţdycky tam byla ta naděje a, a taková ta kaţdodenní radost ze ţivota. A právě to vaření, to jsou takové ty momenty, kdy člověk si uţívá zrovna té chvíle a například v uprchlických táborech bylo největším potěšením, zejména samozřejmě pro ty ţeny, kdyţ mohly pohostit i nás. Ţe přece jenom i v té těţké situaci mají co nabídnout a hrozně rády se o to dělily a, a pekly koláče, všechno. Někdy to vypadalo aţ úplně honosně, a přitom nám bylo jasný, za jakých skromných podmínek ta jídla vznikala. A to bylo vlastně moc hezké. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Výjimečný, exotický nebo kriminální případ. To byly a doteď jsou běţná kritéria pro medializaci migrantŧ. Ovlivní nový blog vnímání cizincŧ? Vyostří a přiblíţí k pravdě jejich mediální obraz? První příběh, který se ještě neobjevil ani na blogu. Plné znění zpráv


Manana TOIDZE, inţenýrka chemie, podnikatelka v oblasti gastronomie -------------------Já přijela jak manţelka. Obyčejně lodí. Mŧj manţel byl malířem. On začal pracovat a prodávat obrázky. Nechtěl být sám a přijela já a potom děti. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Popisuje vstup na české území Manana Toidze, inţenýrka chemie a gruzínská podnikatelka v oblasti gastronomie. Psal se rok 2003. podnikatelka v oblasti gastronomie -------------------Bylo začát učit česky a ta organizace /nesrozumitelné/ měl ten kurzy a postupně potom byla v InBáze a oni chtěli udělat něco takový, no, cattering. My vařili spolu a vařili moc dobrý a začali na to pracovat. To byla moc fajn. Já byla šéfkuchařka a tam pracovaly rŧzný ţeny, Ukrajinci, z Čečny, pracovali z Afghánistánu, který dělaly svŧj jídlo, a ten cattering byl moc, moc dobrý. A stali pomalu moc populární, protoţe všechno chtěli naše. Potom začla uţ postupně s kamarádkami a otevřeli polévkárnu, to byl první polévkárna, a potom kdyţ já dostala uţ trvalý pobyt, já uţ otevřela svŧj vlastní polívkárnu. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Hm, jak vlastně s Čechy kamarádíte, sousedíte? podnikatelka v oblasti gastronomie -------------------Hm, kde my ţijeme, to je to moc dobrý, velká rodina česká. A oni moc takový dobrý lidi a kamarádi. Češi trochu studený lidi. Není moc otevřený. Nemají hodně kamarádŧ. Tady málo sluníčko, já myslím, a mají málo emocí. A kdyţ člověk nemá emocí, oni trochu v sebe, oni nevěřit lidem. Znám český historii, tady téţ hodně ateistŧ. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Myslíte, ţe to má příčinu ve víře? podnikatelka v oblasti gastronomie -------------------Ano. Mŧţe být. Lidi uţ nevěří, věřit jenom v sebe. A člověk, který věřit jenom svŧj dobrotu, to nemŧţe mít kamaráda. Ty musíš věřit lidem. Udělat lidem dobrotu, protoţe ty energetika, který máš s tím, to vrátí tebe dobrý věci. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------A tomu paní Mančo říká integrace. Vařit lidem s láskou. podnikatelka v oblasti gastronomie -------------------Já dávám integraciu lidem vţdycky s láskou. S láskou vařit, s láskou komunikovat. A my máme jídlo, který potřebuje hodně času a hodně ingrediencí. Charčo, ten kuřecí charčo, pouţiješ maso a hodně, hodně ořechy, s gruzínskými bylinkami. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Do polévky dáváte ořechy? podnikatelka v oblasti gastronomie -------------------Ořechy. Ano. Plné znění zpráv


Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------To mŧţe být i jakoby hlavní jídlo? podnikatelka v oblasti gastronomie -------------------No, hlavní jídlo, hlavní jídlo, my to máme úplně jiný kulturu. Kdyţ dáme na stŧl, dáváme dvacet, třicet rŧzných jídel, který, studený lilky s ořechami, špenát s ořechami, musí být salát s ořechami, salát, okurky a rajčata s čerstvý bazalkou a s koriandrem, hodně ryby, všechno dáváme na stŧl. U nás všichni hlavní. A kdyţ si, kdyţ piješ víno, to je to postupně, postupně jde jídlo. Máme ředitele stola, který něco řekne, my moc /nesrozumitelné/ za boha a potom za našu velkou rodinu. Hlava rodiny, babička, dědeček, a potom maminka, tatínek a děti. Musíš poslouchat babičku. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------I kdyţ oni uţ jsou starý a nevydělávají? podnikatelka v oblasti gastronomie -------------------No, to musíš vychovat. To, to je moc dŧleţitý. Babička u nás v Gruzii, málo procent, který ţijou zvlášť. Musíš starat do konce ţivota pro babičku nebo pro dědečka. To neexistuje to sami nebo /nesrozumitelné/. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Tak, to byl recept na rodinné vztahy. Ten na jídlo vám nebudu diktovat, ale na Foodblogu se brzy objeví. Jde o tradiční charčo polévku s kuřecím masem. Příběh číslo dva. Ani v rozhovoru s Angličanem Anthony Peachmentem jsme nešetřili integračními tématy. Například kontakty s kdysi nevyhnutelnou cizineckou policií. Integrace totiţ nejčastěji začíná na přepáţce a mladý učitel angličtiny to v roce 2000 řešil rŧzně. Anthony PEACHMENT, učitel angličtiny, Angličan -------------------Na začátku, vţdycky jsem měl překladatele, ale postupem časem, jak jsem se začal učit česky, kdyţ jsem do na policie, mluvil jsem já česky s nimi. No, stereotyp je, ţe, ţe český úřady ty lidi tam nejsou aţ tak přátelský a nikdy se neusmívají. A moje zkušenost je, ţe ano, něco v tom stereotypu je. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Hm, například? Anthony PEACHMENT, učitel angličtiny, Angličan -------------------Jednou, kdyţ jsem ţádal znova o vízum, prostě musel jsem to ţádat kaţdý rok, a měl jsem špatný doklad nebo něco, a ta paní tam na policie řvala na mě, ţe nemám to správně a tak dále, a já jsem říkal, ale já jsem tady zákazník, to byl docela šok. Já jsem to nebral osobně. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Potom jste se česky velice dobře naučil, získal jste trvalý pobyt. Jak teď vycházíte s úředníky? Anthony PEACHMENT, učitel angličtiny, Angličan -------------------Dobře. Dobře. Já mám ţivnostenský list a musím navštívit finanční úřad kaţdý rok a nikdy nemám problém. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Navštívil jste potom tu bývalou cizineckou policii? Změnila se ta situace? Plné znění zpráv


Anthony PEACHMENT, učitel angličtiny, Angličan -------------------Kdyţ jsem byl naposledy, ta mladá paní byla příjemná a smála a, a měl jsem z toho dobrý pocit, ţe to není jako něco od Kafky, jak mŧţe to, to bývalo. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Ano, to bývalo a na těch odděleních fungují i poradny neziskových organizací. Anthony PEACHMENT, učitel angličtiny, Angličan -------------------Poznal jsem to v tom oddělení, kde jsem byl, to je kousek od Slavii, od Edena, první patro jsou pro cizince, který nejsou z EU, a druhý patro je pro cizince z EU. První patro je spoustu lidí, dá se říct trochu /nesrozumitelné/ lidí, mi přijde trošičku zoufalej, nemyslím to v špatným smyslu, ale moţná nechápají přesně, co mají dělat. A pak v druhým patře ti lidi z EU, klidnější, jich je málo poměrně, který ţádají trvalý pobyt. Na jedné straně mi to přijde nefér, ţe, ţe my Evropani, my přijdeme a skoro hned máme všecko vyřešeného, ale jsem rád, ţe, ţe existujou ty neziskovky. Poskytnou lidem pomoc. Já si myslím, ţe to je velmi pozitivní věc. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Hm, na Foodblogu se brzy objeví recept Anthony Peachmenta, samozřejmě i s příběhem. V jeho kulinářských dovednostech hlavní roli hrála teta, u které vyrŧstal. Anthony PEACHMENT, učitel angličtiny, Angličan -------------------Teta vţdycky vařila dobře, kdyţ byla mladší, ţila v arabským světě, a tam se naučila vařit a pak potom mě naučila vařit velmi zajímavý věci. Jako dítě jsem cestoval hodně, tak jsem poznal asijskou kuchyni, americkou kuchyň, africkou kuchyň a tak dále. Tak kdyţ v roce 2000 jsem přišel sem a já si pamatuju první den, jak jsem šel do obchodu, jsem byl trochu v šoku, ţe devadesát procent věcí byly v plechovcích nebo v papírech. A co se týká zelenina, třeba zelí, mrkev a brambory, a nic jiného. Vtipné je, ţe kdyţ jsem vyrostl v osmdesátých letech, my jsme měli zprávy z východu, ţe jsou fronty na banány pořád, ţe tady není čerstvé potraviny. A kdyţ prostě 2000 jsem to viděl v tom obchodě, jsem říkal, aha, asi ty zprávy byly pravdivé. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------První české jídlo, které jste zvládl? Anthony PEACHMENT, učitel angličtiny, Angličan -------------------Guláš. Umím vařit guláš dobře. S kliţkou. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Čím si myslíte, ţe si česká a britská kuchyň zároveň nezaslouţí dobrou mezinárodní pověst? Anthony PEACHMENT, učitel angličtiny, Angličan -------------------Máte pravdu, nemá dobré jméno. Myslím, ţe, nevím proč. Teď v Anglii my máme spoustu dobrých surovin. Ryby jsou výborné u nás, maso je dobré u nás, zelenina taky. Četl jsem, ţe to je dŧsledek druhé světové války, ţe po válce nebylo skoro nic v Anglii, a tak ty lidi museli vařit skoro z ničeho. Ale teď u nás my máme výborný kuchaře, třeba Jamie Oliver, Gordon Ramsay a, a já jim moc fandím, protoţe ukáţou svět, ţe britské jídlo stojí za to. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Tak vybereme si nějaké britské menu? Anthony PEACHMENT, učitel angličtiny, Angličan Plné znění zpráv


-------------------Hm, my děláme, jak Češi, dobré polévky. Mŧţu vám doporučit jehněčí polévku. A jako hlavní chod Cottage Pie, coţ je mleté hovězí maso a navrch jsou brambory a to se peče v troubě. A to chutná výborně. Tam dáváme mrkev, cibule a /netlumočeno/. Pro ty, který nemaj rádi maso, samozřejmě mŧţeme dát ryby a hranolky, fish and chips. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Ukončíme to nějakým dezertem? Anthony PEACHMENT, učitel angličtiny, Angličan -------------------Hm, jako dezert bych vám doporučil Victoria Sponge, coţ je piškotový dort, který se dělá z vejce, z mouky, z cukru a z másla a peče se to a pak ten dort se rozkrájí a v tom dáváme malinovej dţam a smetanu. A pak to nakrájíme na plátky a to je vynikající. To se jmenuje Victoria Sponge po královně Victorie, královský dort. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Zvítězí gastronomická zvědavost nad nechutí k imigrantŧm? Tak přímo by asi nešlo poloţit tu otázku. Jedná se o dlouhodobý proces a o to, jakými krŧčky se postupuje. Přesto jsem se ptala doktora Jana Křečka z Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, jaký počin představuje Foodblog jako novinka na mediálním migračním nebi. Jan KŘEČEK, doktor, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já jsem vám byl vděčnej, ţe jste mi o něm řekla, protoţe já jsem o něm nevěděl. To znamená asi, ţe člověk na něj nenarazí náhodou, musí o něm vědět, takţe nějaká propagace by asi jako neuškodila, ale kdyţ jsem se na něj díval, já jsem čekal těch příběhŧ víc. Tam vţdycky byl strašně dlouhý recept a potom strašně krátký příběh. Já bych vţdycky strašně u těchhle počinŧ, kterej je samozřejmě zajímavej, dobrej, dozvědět se něco o ostatních, to je vlastně základ médií, zvlášť dozvědět se něco o těch, kdo jsou na tom třeba i hŧř neţ my nebo já. Ale tvŧrcŧm bych asi poradil, ţe kdyţ uţ se vydali na tuhle cestu nenásilného seznamování se ţivotem ostatních, tak aby přidali trošku na těch příbězích. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Hm, a co si myslíte, jak najít nové cesty medializace migračních témat? Kde hledat nějakou inspiraci? Češi totiţ mají k imigraci velmi negativní postoj, a to potvrdil i výzkum veřejného mínění v členských a kandidátských zemích Evropské unie koncem roku 2014. Nemyslím si, ţe by situace v tomto roce byla jiná. Chtělo by to nový a jiný přístup? Jan KŘEČEK, doktor, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To je hodně široká otázka. Ono kdyţ se ještě zamyslíme nad tím Foodblogem, to je vcelku strašně zajímavý fenomén. Je pěkné, ţe i takovouhle věc, která je primárně jakoby spíš pro tu střední třídu, tak se snaţí vyuţít takovýmhle guerillovým zpŧsobem, to znamená vyuţívat to, o co mají Češi momentálně zájem, a pouţívat to tím zpŧsobem, který do toho vtáhne i nějakou jinou perspektivu, neţ je ta česká uzavřená. Kdyţ se člověk zamyslí nad zpravováním o migrantech nebo obecně o menšinách, tak první, kdyţ teda uvaţujeme, v čem je problém, tak je to samozřejmě to zbavování se těch stereotypŧ. To je asi, myslím, první krok k tomu, změnit nějak tu mediální reprezentaci menšin, migrantŧ, prostě těch, kdo jsou na tom hŧř neţ většina. Druhá věc samozřejmě nějak zkoušet prohazovat role. To znamená, ukazovat té většině, ţe to, ţe se má docela dobře, ţe má třeba tu většinovou barvu pleti nebo většinové pohlaví, muţi, nebo to, ţe, to, ţe zrovna má bydlení, to je pěkné, ale jakoby ukázat, ţe ta hranice k tomu, ţe se člověk mŧţe stát menšinou, ţe se mŧţe stát bezdomovcem nebo se mŧţe stát migrantem, není nijak pevná. Já, jestli si vzpomenete, nedávno, kdyţ byla ta demonstrace za přijetí syrských uprchlíkŧ, tak tam byl krásný transparent, syrské děti čekají na svého Wintona, Nicholase Wintona. Jo? A jakoby ukázat, ţe to, ţe momentálně nemáme problém, neznamená, ţe bysme se neměli starat o ostatní. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Co si myslíte, mŧţe být jedním z nástrojŧ například kvantitativní posílení, více prostoru pro migrační témata v českých médiích? Myslím například na více stálých pořadŧ, více rubrik v tisku, přineslo by to nějaká pozitiva nebo naopak? Jan KŘEČEK, doktor, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, to je otázka, jak tohle zařídit. Protoţe soukromá média, ta nám v té mediální krajině dominují, a tam nemáte moc pák, jak tohle zařídit. Samozřejmě v médiích veřejné sluţby by to asi nějak šlo. Ona, ona k tomu jsou zří..., mŧţete samozřejmě jako aktivní státní politikou podporovat nějak komunikaci menšiny, jejich média a tak dále. Samozřejmě to kvantitativní, tak by asi mohlo pomoci, kdyby to nebyla nějaká prvoplánovitá propaganda, to znamená, ţe vţdycky to musí být jakoby doprovázeno nějakými kvalitativním posunem. Spíše neţ jakoby mluvení o někom, kdo má problém, který se mě netýká, zkusit třeba prohodit ty role, ukázat, ţe my tady neţijeme odříznuti pohraničními horami, ţe jsme součástí nějakého celku, apelovat na nějaké ty základní principy, na kterých naše společnost, alespoň proklamativně, stojí. To znamená solidarita, to je jakoby něco, co vţdycky to kvantitativní zvětšení pozornosti musí doprovázet. Goranka OLJAČA, moderátorka -------------------Nutno říci, Foodblog je jakési mediální miminko, takţe očekává laskavou pečovatelskou pozornost, píli a invenci svých přispěvatelŧ. Tak, šťastné batolení a jisté kroky do budoucna přeje od mikrofonu Goranka Oljača.

Vladimir Putin chce s Běloruskem a Kazachstánem jednat o vytvoření měnové unie 20.3.2015

ČRo Radioţurnál

str. 02

18:10 Ozvěny dne - publicistika

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Vladimir Putin chce s Běloruskem a Kazachstánem jednat o vytvoření měnové unie. Slibuje si od toho lepší ochranu společného finančního trhu. Ruský prezident to navrhl na summitu v kazašské Astaně. Se svými protějšky Nursultanem Nazarbajevem a Alexandrem Lukašenkem mluvil o perspektivách jednotného trhu v rámci euroasijské hospodářské unie. Téma pro Karla Svobodu z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Karel SVOBODA, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Tak myslíte si, ţe Vladimir Putin si od té měnové unie slibuje skutečně lepší ochranu společného finančního trhu, nebo má i jiné motivy? Karel SVOBODA, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak já osobně si myslím, ţe tam jde hlavně o politické motivy, protoţe praktické hledisko tam příliš nevidím. On tyhle ty integrační snahy má uţ delší dobu a musím přiznat, ţe se mu příliš nedaří, /nesrozumitelné/ samotným Běloruskem pořádají jednotný stát uţ asi od roku 95. A ţe by to mělo nějaký efekt, to se říct nedá, čili i ta ochrana trhu je, řekl bych, spíše taková, taková berlička nebo takové jakoby rádoby vysvětlení, ale ten motiv je z mého pohledu hlavně politický. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------A to jaký. Chce ukázat jednotu těchto několika státŧ, ţe jsou schopny ekonomicky spolupracovat? Plné znění zpráv


Karel SVOBODA, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak on chce ukázat, ţe to vlastně bez Západu jde, protoţe, řekněme, řekněme si otevřeně, ţe příliš mnoho spojencŧ v tuto chvíli nemá, ono, kdyţ uţ se podíváme na to, kdo pojede na ty oslavy výročí konce velké vlastenecké války, tak to nejsou zrovna početné zástupy západních státníkŧ, mám-li to říct takto mírně. A to, ţe se spojuje s Běloruskem a s Kazachstánem, tím naznačit: podívejte se, my vlastně máme alternativu, my nemusíme spoléhat jenom na Západ. Čili, řekl bych, ţe tam je tenhle ten motiv velmi silný, navíc je to velmi populární, nebo zdá se to být populární, jakési obnovování Sovětského svazu, byť tedy samozřejmě v daleko jiné formě Vladimir Putin není hloupý, on ví, ţe Sovětský svaz znovu nepostaví, ale je to jakási snaha postavit to na jiných základech. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------No, a co ti druzí dva, tedy pánové Nazarbajev a Lukašenko, mŧţou mít nějaké dŧvody, ať uţ politické nebo ekonomické, se k téhle unii připojit? Karel SVOBODA, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Oni samozřejmě mají ty dŧvody, dŧvody v tom, ţe oni zase jsou poměrně pod velkým tlakem Ruska, oni, jim jde prostě o to, ţe jak, jak Bělorusko, tak Kazachstán mají poměrně silnou menšinu ruskou, u Běloruska je to ještě tak, ţe vlastně ani ta jeho národní identita není, není příliš jednoznačně daná a oni se obávají, ţe kdyţ úplně odmítnou, takţe vlastně to pro ně přinese problémy. Na druhou stranu je tam nezanedbatelná výhoda, zvláště pro Bělorusko v oblasti dotací, pro Kazachstán je ten dŧvod zase to, ţe prostě skrz Rusko jde valná část jeho surovin, ropy, zemního plynu a nemŧţe si dovolit se s Ruskem příliš rozhádat, nicméně moje taková /nesrozumitelné/ předpověď je, ţe oni se sice dohodnou jakoby, ţe budou něco dělat, ale ţe to opět vyjde do ztracena, jako to vyšlo ostatně vţdycky. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Vysvětluje Karel Svoboda z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Díky, na slyšenou. Karel SVOBODA, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Děkuji, na slyšenou.

Alexandr Lukašenko: z diktátora mírotvorcem? 20.3.2015

Dotyk str. 00 Hydepark Karel Svoboda

Pro běloruského prezidenta se summity v Minsku staly vítanými příleţitostmi, jak o něco vylepšit svŧj obraz navenek. Ţádné jeho prozření se ale nekoná. Vědecký pracovník Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Vědecký pracovník Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Ve své výzkumné a výukové činnosti se zabývá problematikou politické ekonomie a hospodářských a sociálních dějin střední a východní Evropy. Je spoluautorem monografie Zrod velmoci: Dějiny Sovětského svazu 1917–1945. V rámci programu Fulbright-Masarykova stipendia absolvoval studijní pobyt na University of Rochester. Na této univerzitě přednášel předmět Political Economy of Communist and Post-Communist World. Ukrajinský konflikt, který v té či oné podobě trvá jiţ více neţ rok, znejistil velkou část postsovětského prostoru. Nejinak tomu bylo i v případě Běloruska, respektive jeho prezidenta Alexandra Lukašenka. Jak je ale jeho dobrým zvykem, dokázal na situaci reagovat a okamţitě začal ukazovat Západu lepší tvář. Plné znění zpráv


Pro běloruského prezidenta se summity v Minsku staly vítanými příleţitostmi, jak o něco vylepšit svŧj obraz navenek, a to hlavně v Evropě. Oproti svému obrazu diktátora se nyní snaţí sebe sama vykreslit jako mírotvorce. Pragmatický vládce Alexandr Lukašenko je především pragmatik. Od roku 1994, kdy nastoupil k moci, země dlouhodobě čelí sankcím ze strany Evropské unie stejně jako mezinárodnímu tlaku, aby začal dodrţovat demokratická pravidla. Přesto se Lukašenko stále drţí u moci a co víc, ani dlouho předpovídaný krach (zatím) nenastal. Nicméně Bělorusko se musí v současné době vypořádávat s velkými problémy v souvislosti se stagnující ekonomikou a zdá se, ţe jeho vnitřní zdroje pro zvládání situace jsou zcela vyčerpány. I proto je pro zemi nutné zlepšit vztahy se Západem, aby mohla přitáhnout nové pŧjčky, které by mohly pomoci znovu nastartovat ekonomiku. Alexandr Lukašenko vţdy dokázal získat maximum výhod především z Ruska, kde měl vţdycky své cenné spojence. Východní soused mu poskytoval dotace v podobě levného zemního plynu a ropy a k nelibosti domácích výrobcŧ ochotně odebíral často nepříliš kvalitní běloruské výrobky. Prezident si však v poslední době připsal hned několik úspěchŧ, které, byť jej nezbavují pozice diktátora, přece jen poněkud vylepšují jeho obraz i na Západě. Jedním z nich bylo mistrovství světa v hokeji v roce 2014. Lukašenko učinil pro jeho úspěch doslova vše, neváhal dokonce zatknout 20 opozičních aktivistŧ. Vyvolal tím protesty, ale zajistil si, ţe mistrovství světa nebude „narušováno― upozorňováním na stav lidských práv v Bělorusku. Velmi jednoduše si spočítal, ţe svŧj obraz v očích zejména liberální veřejnosti v Evropě uţ o mnoho zhoršit nemŧţe, ale tisícŧm lidí, kteří přijedou do Minsku na hokejový šampionát, předvede Bělorusko jako relativně moderní a dobře fungující zemi. Pozice slabšího partnera V současné době je ale Alexandr Lukašenko, v souvislosti s ruskou politikou vŧči Ukrajině, vystaven hned několika nepříjemnostem. V první řadě je to zpochybnění hranic a samotné existence některých státŧ v postsovětském prostoru po roce 1991. Běloruská národnost je totiţ povaţována za ještě mnohem spornější koncept neţ ta ukrajinská; v zemi navíc vţdy panoval silný sentiment vŧči sousednímu Rusku. Lukašenko se tak mŧţe oprávněně obávat, ţe další na řadě by mohl být on. Velký vliv na Bělorusko mají také ruské problémy v hospodářské oblasti. Obě země jsou velmi silně provázané a Bělorusko zde vystupuje v pozici slabšího partnera. Například tzv. rozpočtový manévr Ruska, který by měl převést většinu plateb ropných společností z cel na daň z těţby, připraví Bělorusko o obrovskou část dotací. Alexandr Lukašenko proti takovému kroku protestuje a tvrdí, ţe jde o porušení smluv o Celní unii, ale nezdá se, ţe by jeho argumentace zabírala. Opatření brzdí spíše tlak ruských ropných společností. Z vězení a do vězení Lepší tvář Evropě se Lukašenko snaţí ukazovat drobným zmírněním represí vŧči opozici. Například v červnu 2014 nechal propustit z vězení aktivistu Alese Bjaljackého. Pravděpodobně to byl pouze jeho obvyklý krok v období mezi jednotlivými volbami a referendy, kdy jsou představitelé opozice propuštěni z vězení, aby pak v „krizových― okamţicích putovali zpět do vězení. Lukašenko se tím snaţí změkčit západní sankce a získat pro sebe výhodnější mezinárodní pozici. V neposlední řadě věří, ţe by mu sblíţení se s Evropskou unií mohlo zajistit silnější pozici ve vztahu s Ruskem. Jak váţně ale svoji politiku zmírnění represí vŧči opozici vlastně myslí, bude zřejmé v listopadu tohoto roku. V Bělorusku se totiţ budou konat prezidentské volby, přičemţ se opět dají očekávat nejrŧznější manipulace, zatýkání a jiné kroky vŧči opozici. Válka na Ukrajině Lukašenka značně znervóznila. Je si aţ příliš vědom toho, ţe jeho reţim, byť pŧsobí neochvějně, mŧţe být znejistěn z ruské strany, jako se tomu stalo v podněsterském nebo ukrajinském případě. Dokonce se několikrát dosti rezolutně vyslovil ve prospěch ukrajinské strany. Hvězdnou hodinu si ale prezident zajistil ve chvíli, kdy bylo nutné uspořádat mírová jednání k situaci na Ukrajině. I kdyţ první minská dohoda zkrachovala, pro Alexandra Lukašenka představovala lákavou příleţitost ukázat se jako mírotvorce, nikoli jako diktátor. Pro Alexandra Lukašenka jsou takové plusové body velmi dŧleţité. Jeho domácí politika stále více ustupuje do pozadí. Je přesvědčen, ţe pokud by mohl Evropskou unii nově povaţovat za jakéhosi – byť potenciálního – spojence v zádech, mohl by tak zároveň zapŧsobit na Rusko a vydobýt si od něj další výhody. Nečekejme ale, ţe se jedná o nějaké jeho prozření. Běloruská národnost je povaţována za ještě mnohem spornější koncept neţ ta ukrajinská. Lukašenko věří, ţe by mu sblíţení se s Evropskou unií mohlo zajistit silnější pozici ve vztahu s Ruskem.



Pro Alexandra Lukašenka jsou takové plusové body velmi dŧleţité. Jeho domácí politika stále více ustupuje do pozadí.

Politická ekonomie poezie 20.3.2015 Host str. 41 Téma Jiřina Šmejkalová aneb drobný retro výlet do finanční politiky kniţního provozu Na jednom břehu plody tvŧrčí práce, estetika a krásno, na druhém peníze, mamon, kapitál, potaţmo vykořisťování a vydírání osvícených géniŧ nezřídka i dobře viditelnýma rukama trhu. Dva póly tradičně pojímané coby navzájem neslučitelné binární opozice, navíc nabité nepřehlédnutelnou axiologickou energií jasně naznačující, který z obou pólŧ má budit sympatie, případně politování, a od kterého se s nelíčeným pohrdáním a odporem odvracet. Od čítankového malíře, který šel chudě do světa, po současné mediální zprávy o tom, ţe „čeští literáti zaloţili asociaci, která by měla posunout úděl chudého spisovatele směrem k normálnímu povolání― (Respekt, 27. 12. 2014), je protipól tvorby a kapitálu po staletí vyţivován diskurzivními konstrukcemi, a to nejen v místních luzích a hájích. A přesto lze zjednodušeně říci, ţe zatímco předmětem směny zprostředkované oběţivem mŧţe být prakticky cokoli, produkce a distribuce estetických objektŧ, včetně více i méně krásných textŧ, je bez jistého ekonomického zázemí nemyslitelná. Nemálo stran bylo napsáno o tom, jak rozvoj tohoto nerovného svazku souvisí s vývojem moderního pojmu autorství situovaného přibliţně do období romantismu, kdy se z autora řemeslníka, který vytváří texty podle předem daných šablon, stává originální autor génius, inspirovaný pouze svým vlastním talentem a uměním. Ţivot tohoto génia se autorizuje tvorbou a existence pojatá jako autorství se stává ústředním ideovým romantickým motivem. A nejen ideovým, neboť právě vztahy mezi tvŧrčím výkonem a ekonomickými silami zejména v prŧběhu devatenáctého století se stávají v poslední době předmětem mezioborového výzkumu badatelŧ z celého světa. Jak upozornili účastníci konference Genius for Sale! Artistic Production and Economic Context in the Long Nineteenth Century konané loni v květnu na Wolfson College v Oxfordu, došlo v tomto „dlouhém― století k radikální transformaci hospodářských vztahŧ, do nichţ byla umělecká tvorba, včetně té literární, začleněna. Díky letmému pohledu na prezentovaná témata si mŧţeme vytvořit představu o tom, kam se mezinárodní diskuse v této oblasti ubírají. Jeden z příspěvkŧ zkoumal na základě analýzy čtrnácti set dopisŧ tří slavných skladatelŧ, včetně Mozarta, vztah blahobytu a tvorby a do jisté míry polemizoval se zavedenou představou, ţe největší umělecká díla se rodila z bídy a utrpení. V podobném duchu se nesl i příspěvek zkoumající roli narativních postupŧ coby ekonomických transakcí a zároveň vliv ekonomických transakcí na narativní postupy. Na příkladu textové analýzy Dostojevského Bratrŧ Karamazových sledoval, do jaké míry se zpŧsoby vyprávění uţité v mnoha textech kanonické literatury devatenáctého století, pŧvodně vydávaných v sešitových formátech na pokračování, chovaly jako zboţí. K tématŧm patřila i nelítostná kritika burţoazního ţivota zobrazovaného v Ibsenově díle, jeţ nabízí představu jeho kontroverzního, aţ téměř nepřátelského vztahu k Norsku, nicméně ostře kontrastuje s obrazem autora a jeho vztahu k vlasti, vyplývajícím z ekonomické analýzy jeho tvŧrčí dráhy. Ta ukazuje na nebývalý finanční úspěch jeho děl, provázený patřičnou společenskou prestiţí, veřejným zájmem a popularitou, jíţ se Ibsen těšil a zároveň mu zajišťovala ţivotní úroveň vyšších středních tříd, jejichţ zlořády ve svých textech s oblibou tepal. Na tomto místě nelze nepřipomenout, ţe pokušení sebestylizace do pozice domácím prostředím nedoceněného autora neodolali ani čeští spisovatelé minulého století. Svědčí o tom třeba všeobecně známá kauza Kundera. Autor, jehoţ Ţert vyšel jen v prŧběhu prvních dvou let od uvedení na trh (1967—1969) ve třech vydáních v celkovém nákladu téměř sto třiceti tisíc výtiskŧ, si ovšem před čtenáři London Times Magazine v interview s Philipem Rothem (20. 5. 1984) neváhal povzdechnout, ţe byl v době před svým exilem „relativně neznámým českým intelektuálem―. Mecenáš Krakonoš Přes Kunderu se mŧţeme vrátit na domácí pŧdu a připomenout, ţe na příkladu z českého literárně-kulturního kontextu pozoruhodně rozpracoval onen romantický zlom v pojetí autora například David L. Cooper ve studii nazvané „Padělky jako romantická forma autorství― (Česká literatura 1/2012). Interpretuje kauzu Rukopisŧ jakoţto efekt „fundamentální redefinice literatury v období romantismu, romantické redefinice tvořivosti, vztahu autora a čtenáře, podstaty a kontinuity tradice a tak dále― v době, kdy „dříve legitimní postupy Plné znění zpráv


kopírování, imitace a variace se nově stávají nelegitimní―. Jinými slovy, v tomto období (po celé Evropě) roste mnoţství plagiátŧ s tím, jak roste znepokojení z toho, ţe určitý text lze identifikovat jako padělek, a to pouze v kontextu rostoucích nárokŧ na pŧvodnost a originalitu. A dodejme, ţe součástí této redefinice jsou i vztahy tvorby, autora a financí. Ačkoli Cooper dodává, ţe tyto změny souvisejí spíše s transformací literatury jako sociální instituce neţ s novými autorskými právy, ani tento aspekt proměn v postavení subjektu vŧči jeho rozmnoţenému textu nelze nebrat v úvahu a je třeba alespoň zmínit, ţe právě v tomto období se zavedený zpŧsob odměňování pomocí darŧ či příspěvkŧ od mecenášŧ dostává na zcela jinou, právně definovanou platformu. K přetrvávající roli mecenášŧ v místních obrozeneckých literárních kruzích, která je dosud poměrně málo zpracovaná, je moţno připomenout alespoň jednu anekdotickou historku, jeţ se váţe k postavení poněkud jiné autority v literatuře, a sice Krakonošovi. Jak uvádí Eva Koudelková, byl to po desetiletí oslavovaný a kanonizovaný obrozenec Čelakovský, jenţ je povaţován za autora satiry „Literatura krkonošská―, uveřejněné v roce 1824 v časopise Čechoslav, vydávaném Krameriem jako příloha Vlasteneckých novin. Právě zde si vzal na mušku soudobé literární poměry, spisovatele odtrţené od ţivota a literární mecenáše. Krakonoš-Řepočet, to je doslovný překlad slova „Rübezahl― (die Rübe — řepa; zählen — počítat), zde představuje mecenáše, „který ve svých horách zaloţí jakousi akademii, kde ţijí a tvoří jeho básníci, vzájemně si lichotí a nikterak se nestarají o to, co se děje ve světě―. Čelakovského autorství, maskované pod pseudonymem Marcián Hromotluk Kanárovic, bylo rozpoznáno a nadělal si zlou krev nejen mezi literáty, ale pobouřil také významného hradeckého nakladatele Jana Hostivíta Pospíšila, který se pokládal za mecenáše české literatury a došel k závěru, ţe osočovaným Krakonošem-Řepočetem má být on sám. Krakonošova oáza zabezpečených, a tudíţ vŧči věcem veřejným lhostejných literátŧ ovšem otevírá řadu otázek, jeţ se přímo váţou k našemu tématu. Mŧţe určité pojetí či teorie autorství a tvorby představovat a zahrnovat alternativní pojetí politické a následně finanční autority? Kniha jako „zboţí― totalitarismu Moţnou cestu hledání odpovědi na dané otázky nabízí například studie Petera Bürgera, které sledují základní snahy zástupcŧ moderny a avantgardních umělcŧ o narušení totalisticky celistvého realismu a myšlenkové omezenosti uměleckých institucí a také odmítnutí pojetí této sféry lidské činnosti jakoţto autonomní oblasti produkce oddělené od politiky, a tudíţ v zásadě neschopné zasahovat do budování moderní společnosti. Základem této teorie byla deestetizace uměleckých děl a touha po jejich dopadu na ţivot, praktičnost, aţ téměř spontánní splynutí se ţivotem. Zároveň ovšem Richard Shorten poukazuje na to, ţe éra modernismu se stala ideovou kolébkou (nezřídka samozvaných) reformátorŧ předpisujících určité systémy autority vyţadující poslušnost a podporu co nejširší veřejnosti. Ačkoli avantgardní umělci a teoretici věřili v to, ţe jejich vlastní autorita je nesporná a ospravedlnitelná, v podstatě hájili jistou formu kulturního totalitarismu. V domácích kulturních dějinách o příklady těchto vazeb, jak známo, není nouze. Za všechny připomeňme řádky, k nimţ jsem jiţ odkázala na jiném místě (Populární kultura v českém prostoru, 2013) a jeţ se na stránkách legendárního předchŧdce tohoto periodika objevily v roce 1924. Autor zastoupený značně autoritativním hlasem vypravěčského subjektu, který mimochodem čtenáři své argumenty nenabízí, ale předkládá mu je formou rázných prohlášení nepřipouštějících alternativní postoje (například uţitím sloves typu „musí být―, „nemŧţe být―, „rezolutně odmítnout―), zde rozvinul koncepci „nového umění―, které tvrdí, ţe „nemŧţe být zaměstnáním, je spíše obecnou potřebou. Umělecké dílo není obchodní spekulační artikl a nemŧţe být předmětem koţené akademické diskuse. […] Je mu k dispozici film (nová kinografie) i aviatika, rádio, technické, optické i akustické vynálezy (optofonetika), sport, tanec, cirkus a music-hall […]. Odpovídá plně naší potřebě zábavy a aktivity. […] Svět je dnes ovládán penězi, kapitalismem. Socialismus znamená, ţe svět má být ovládán rozumem a moudrostí, ekonomicky, cílevědomě, uţitečně―. Z hlediska našeho tématu je poněkud paradoxní oddělování toho, co bychom dnes v zásadě nazvali populární kulturou, od profesionalizace a komerce a z hlediska vývoje oboru kulturní studia v posledních desetiletích je neméně paradoxní její odloučení od „akademické diskuse―. Zásadní je ovšem naděje vloţená do předpokladu, ţe změna společenského řádu (včetně změn zpŧsobu vlastnictví a financování) přinese zákonitě i změnu člověka a osvobodí s ním i umění. Převedeno do světa literatury a s ním spojeného systému kniţního prŧmyslu zde jde o zásadní předpoklad, ţe transformace v oblasti produkce a distribuce téměř automaticky zplodí změny v oblasti recepce. Uvedení daných idejí do praxe na sebe nenechalo dlouho čekat. Jiţ tři roky před tím, neţ autora oněch řádkŧ, jemuţ jeho generační souputník po letech věnoval svou knihu vzpomínek Všecky krásy světa, srdeční selhání osvobozuje od všech útrap „starého― a posléze i nově nastoleného řádu uměleckého i společenského, se jiný jeho generační druh — tou dobou jiţ v pozici ministra informací — vydává do boje proti volnému prodeji knih. A tak jiţ v roce 1948 v Naší době brojí Václav Kopecký — opět poněkud paradoxně — proti (tou dobou stále ještě privátním) knihkupcŧm s argumentem, ţe „pěstují totalitu a omezují svobodu čtenářŧ znemoţňováním rozšíření literatury pokrokové s jednostranným určováním toho, co si mŧţe čtenář koupit―. V podstatě všechny principy nového „kniţního řádu―, v němţ finanční argumentace hraje zásadní roli, jsou pak Plné znění zpráv


shrnuty v projevu příznačně nazvaném „Knihy do rukou lidu―, předneseném na schŧzi Národního shromáţdění 24. března 1949 u příleţitosti uvedení zákona o vydávání a rozšiřování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací, jenţ na čtyřicet let de facto zlikvidoval instituci vydavatele tištěného textu jakoţto ekonomicky a politicky nezávislého individuálního subjektu a přeměnil jej na „činitele kolektivního―. Kopecký zde prezentuje danou změnu nikoli jako následek tlakŧ vynucených zvnějšku (například politickým rozdělením poválečné Evropy), ale naopak jako výsledek úsilí samotných (levicově orientovaných) spisovatelŧ o to, „aby vydávání knih přestalo být předmětem soukromo-kapitalistického výdělečného podnikání―. Dějiny dosavadní bohaté kniţní kultury (ještě v prosinci 1948 měl Svaz českých knihkupcŧ a nakladatelŧ 1 430 členŧ a mohl se pyšnit dědictvím osobností typu Josefa Richarda Vilímka, Jana Otty a Františka Topiče) byly shrnuty v odkaz na „několik set soukromých nakladatelŧ a obchodně výdělečných vydavatelských podnikŧ ovládalo monopolně kniţní trh a hnáni komerční ziskuchtivostí řádili kořistnicky v oblasti vydavatelské stejně jako kapitalistické koncerny v jiných oblastech výdělečného podnikání a prodeje zboţí―. Ministr se věnoval i autorskému subjektu a tomu, „jak vskutku těţko bylo jedinci-tvŧrci se uplatnit s nějakým dílem, kdyţ neměl prostředkŧ na vyuţití formální vydavatelské svobody. Byl odkázán vskutku jen na blahovŧli nakladatelŧ, takţe svobodu měli nakladatelští podnikatelé — svobodu vykořisťování a odírání, a ne svobodu tvŧrčí―. V tomto památném textu jsou pak obsaţeny všechny principy uplatňované po následujících čtyřicet let, včetně krátkého období takzvaného tání v pozdních letech šedesátých. Dŧraz na vyjednávání o příděl zdrojŧ (včetně papíru a polygrafie) nahradil pŧvodní hybné síly kniţního trhu fungující od Gutenberga, tedy dŧraz na efektivitu výroby, distribuce a prodeje v závislosti na poptávce. Do značné míry tak došlo k eliminaci soutěţních principŧ ekonomické konkurence, motivace a zodpovědnosti. Pregnantně fungování daného systému v praxi shrnul jeden z pamětníkŧ, bývalý ekonomický náměstek ředitele hlavního stranického nakladatelství Svoboda Tomáš Kosta: „My jsme neměli určeno, kolik Lenina se musí prodat. Tyhle knihy leţely na skladě — nekupoval je nikdo. V rámci plánu jsme měli naplánovanou i ztrátu […], takţe kdyţ jsi měl dobře udělaný plán, mohl jsi být ekonomicky ve ztrátě a plán plnit na 120 % a ještě za to mít na Vánoce odměny.― Svazek potištěného papíru se tak z pouhého „zboţí― stává „národním kulturním statkem― se „specifickými― nároky na výrobu a distribuci, ovšem s tím, ţe tyto značně vágní pojmy poskytují další, téměř neomezený prostor pro rozličné strategie vyjednávání, vyznačující se (podobně jako všechny centrálně řízené systémy) nedostatkem transparentnosti a zpětné vazby. Znárodnění pak nepředstavovalo pouze konfiskaci movitého a nemovitého majetku soukromých nakladatelŧ, včetně veškerého jejich sociálního a kulturního kapitálu, o zmařených ţivotech mnohých z nich nemluvě (za všechny odkaţme na knihu Ladislava Kuncíře Ţivot pro knihu), ale radikální transformaci identity nakladatelského subjektu z roviny individuální do roviny kolektivní. Řízená kniţní kultura Historik sovětského modelu centralizace kniţní a literární kultury a její doktríny socialistického realismu Evgenij Dobrenko postavil do centra svého zkoumání kategorii čtenář a pokusil se dokázat, ţe právě „sovětský čtenář― a jeho potřeby a nároky určovaly povahu celého systému v rovině institucionální, ideové i estetické. Ačkoli i s touto tezí by se podle mého názoru dalo polemizovat, lze připustit, ţe cílem sovětského experimentu řízení kniţní kultury, jenţ se potýkal s dědictvím carského Ruska v podobě kontrastu mezi sofistikovanou kniţní a čtenářskou kulturou městských elit a negramotnou masou velké části venkovského obyvatelstva, bylo čtenáře především vytvořit. V místním kontextu aplikace toho modelu naráţela na téměř absolutní gramotnost obyvatelstva a bohatou institucionální základnu nakladatelství poskytujících četbu napříč ţánrovými spektry, zavedené kniţní distribuce a prodeje, včetně sítě soukromých i veřejných knihoven. Nešlo tudíţ o to čtenáře vytvořit, ale zásadním zpŧsobem přetvořit, coţ měla zaručit právě likvidace a následná transformace tohoto institucionálního zázemí. V celé koncepci se nepochybně vyskytují odkazy na „literaturu pokrokovou, revoluční, lidově demokratickou a na literaturu socialistickou― a na „hlediska kulturních potřeb, především lidu―, ovšem pročítáme-li Kopeckého klíčový text a sledujeme-li jeho realizaci v konkrétních kauzách pochmurných poúnorových dějin nejen jednotlivých nakladatelských subjektŧ, ale třeba i veřejných, zámeckých či klášterních knihoven, nelze se ubránit podezření, ţe hlavní hybnou silou domácí „kniţní revoluce― nebyly zájmy většinového či lidového čtenáře, ale, jak uvedl Kopecký, snaha „z oblasti vydavatelské činnosti provţdy vyloučit soukromo-podnikatelské výdělečné zájmy―. O tom, do jaké míry se tento záměr naplnil, by bylo moţno dlouze diskutovat. Je však jisté, ţe „neviditelná ruka― trhu a peněz prostrkovala prstíky i skrz zdánlivě pečlivě uzavřené dveře „socialistické― kniţní kultury, a to rŧznými formami v individuálních případech a v rŧzných obdobích. Právě díky zmíněnému a diskurzivně i mediálně vyţivovanému nepřátelství mezi tvŧrčí činností a akumulací kapitálu (a to nejen čistě finančního, ale v daném kontextu zásadního mocenského) je třeba odkazy na jejich reálné přátelské vazby pečlivě hledat, často mezi řádky. Názorným a značně viditelným příkladem ihned po roce 1948 je fakt, ţe nikoli zástupci „lidu―, ale právě prozaici a básníci (Halas, Olbracht, Nezval, Toman) byli nasazeni do zásadních manaţerských pozic jednotlivých odborŧ ministerstva informací. Díla vybraných autorŧ (s tím, ţe autorky se v této elitě vyskytovaly v menšině) byla vydávána ve stotisícových nákladech s adekvátními honoráři. Plné znění zpráv


Jako ilustrace mŧţe poslouţit svědectví hlavních aktérŧ unikátního centrálně řízeného multimediálního fenoménu cestovatelŧ Hanzelky a Zikmunda, kteří se v období svého vrcholu ocitli v pozici příznačné spíše pro prostředí volného trhu, kde lze financovat vlastní ţivot z akumulovaného kapitálu (a nikoli přiděleného měsíčného příjmu) a věnovat přebytečné prostředky například filantropii: „Dřív jsme mívali ve zvyku krýt náklady na naše cesty z prostředkŧ, které jsme si vydělali. A protoţe jsme mívali vysoké honoráře, tak jsme se jich z části vzdávali. Městu Gottwaldovu jsme dali jesle, pomáhali jsme svazáckým klubŧm, […] hezkých pár desítek tisíc korun jsme v padesátých letech věnovali na Korejský fond obnovy…― (České rozhovory, 1991). Kauza obou autorŧ pak mŧţe slouţit i jako příklad pozvolného pronikání trţních mechanismŧ a zároveň zvyšujícího se dŧrazu na poptávku titulŧ ţádaných, spíše neţ na podporu těch takzvaných ţádoucích v období druhé pŧle šedesátých let. Jiţ citovaný Kosta vedl od roku 1965 ekonomiku nakladatelství Svoboda, pro něţ představovala dvojice Hanzelka a Zikmund do března 1970 kmenové autory. Na pozici cestovatelŧ v nakladatelství vzpomíná: „…spoustu titulŧ jsem prosadil právě s argumentem, ţe se to přece bude dobře prodávat. […] Vydali jsme takhle třeba Hanzelku a Zikmunda. […] Prostě jsem se řídil principem, ţe nakladatelství mŧţe ekonomicky fungovat, jen kdyţ bude vydávat knihy, které si někdo koupí. Ţádná hlubší úvaha za tím nebyla.― S postupem času začalo v kuloárech literárních kruhŧ prosakovat podezření, ţe bouřlivý rozvoj několikaslovného volného verše, který začal bujet na stránkách svazkŧ vŧdčích osobností básnické scény sedmdesátých a osmdesátých let, má i své ekonomické pozadí. Tuto tvŧrčí metodu shrnul dnes jiţ legendární novinář s letitou předlistopadovou redakční praxí Ladislav Verecký. Pokud si daný poeta dokázal vyjednat sazbu okolo třiceti osmi korun za řádku, kniha s dvěma tisíci verši mu vynesla honorář ve výši trojnásobku ročního platu továrního dělníka, jinak oblíbeného hrdiny jeho básnické imaginace. Ostatně představu o finančním a sociálním postavení autorŧ připuštěných do Svazu českých spisovatelŧ si lze snadno učinit třeba z autorských stránek jeho posledního normalizačního předsedy Michala Černíka, který v jednom ze svých příspěvkŧ uvádí: „V porovnání s dnešním opravdu bídným stavem českých spisovatelských organizací Obce spisovatelŧ a Unie českých spisovatelŧ hodnotím velmi dobře organizační strukturu tehdejší spisovatelské organizace a její bohatou činnost. Hodnotím velmi dobře finanční zabezpečení ze strany státu a spolupráci s ČLF.― Verecký ovšem připomíná i figurku ošuntělého chlapíka brouzdajícího po knajpách Starého města praţského s naditou síťovkou. Z dálky se mohlo zdát, ţe jde o dŧchodce s nákupem zeleniny, ovšem byl to Hrabal odnášející si z banky honorář v zelených stokorunách (Magazín DNES, 2005). Od samizdatu k volnému trhu Hrabalovská anekdota uvádí ještě jeden, dost moţná samotnými inţenýry projektu centralizované kniţní kultury nečekaný, ale řekněme logický produkt jeho instalace, a to rozvoj textového pirátství. Jak upozornil guru dějin knihy v období Francouzské revoluce, americký historik Robert Darnton, toto je neoddělitelnou součástí kaţdého restriktivního kulturního systému, v místní mutaci se to projevovalo ve formě takzvaného samizdatu. O duchovním a kulturním odkazu tohoto alternativního oběhu textŧ sice bylo popsáno mnoho stran, a díky neúnavné činnosti Jiřího Gruntoráda a jeho Libri prohibiti je i spolehlivě archivován, ale jeho financování představuje sloţité a nutno říci, ţe velmi obtíţně rekonstruovatelné pletivo díky konspiračním podmínkám daným neustálou hrozbou trestního stíhání, jeţ v kombinaci s aurou „mise― zahalovalo celý systém do mlhy bezhotovostní činnosti. Sami autoři a účastníci se — aţ na čestné výjimky, jakou je Vaculíkŧv Český snář — tomuto tématu spíše vyhýbají. Například nedávno uvedený hodinový dokument o Stárkově Vokně (ČT Art, 30. 1. 2015) zmiňuje slovo „peníze― aţ v závěrečném odkazu na zdraţený papír, jenţ se v devadesátých letech přiřadil k faktorŧm, které zapříčinily konec periodika na místním mediálním trhu. V jednom z mála pokusŧ o rozpletení tohoto přediva, jehoţ autorem je Martin Machovec, se hovoří o dvou fázích samizdatu. Před rokem 1977 šlo o takzvaný „divoký―, převáţně z vlastních autorských zdrojŧ financovaný samizdat, zatímco oběh svazkŧ „vydávaných― po roce 1977 si jiţ vytvořil jakýsi vlastní a v mezích moţností rostoucí „trh― se zvyšujícími se náklady (například Vokno 100—380 výtiskŧ, Topolova Revolver Revue 60— 500), zvyšujícími se cenami (dvacet aţ padesát korun za Vokno; padesát a sto padesát korun za Revolver Revue) a spletí sponzorŧ a mecenášŧ z řad domácích jedincŧ i zahraničních nadací. V neposlední řadě pak měl k dispozici rozpínající se síť konzumentŧ-čtenářŧ, pŧjčujících si jiţ někým zakoupené svazky, za jejichţ přečtení (jak mohu potvrdit z vlastní zkušenosti) se zejména koncem osmdesátých let téţ začalo platit. Polistopadový nakladatelský boom a decentralizace a privatizace nejen kniţního, ale veškerého kulturního provozu nastolily pochopitelně zcela jiné podmínky fungování pro všechny zúčastněné institucionální subjekty. Tato transformace — anebo spíše návrat — kniţního trhu jiţ přesahuje rámec této drobné retro úvahy. Přesto bych závěrem zmínila, ţe právě takzvaná oficiální sféra, jeţ z čistě statistického hlediska koneckoncŧ zásobovala čtivem drtivou většinu populace, signalizovala v posledních letech normalizace nadcházející rozpad celého centralizovaného systému. Ačkoli nepochybně docházelo k postupnému prolamování bariér mezi texty a autory povolenými, tolerovanými a zakazovanými, symbolicky stvrzenému mimo jiné obnovením československé pobočky PEN klubu v srpnu 1989, byl to právě rostoucí vnitřní konflikt mezi stoupajícím významem poptávky a neschopností daného zpŧsobu výroby textu ji uspokojit, který byl natolik palčivý, ţe pronikal dokonce i do dobových médií. Připomeňme závěrem povzdech básníka a ředitele Československého Plné znění zpráv


spisovatele Jana Pilaře, který stěţí mohl být označován za protireţimního rebela, uveřejněný ve vŧdčím týdeníku KSČ Tvorba (40/1988): „Masové náklady, k nimţ jsme letos na poţadavky ministerstva přistoupili, nám zcela rozkolísaly výrobní situaci a vytvořily nesmírný zmatek v plnění edičního plánu. Stotisícové náklady Pavla, Stýblové, Matějky […] jsou sice tiskárnami vítány, je spokojen knihkupec i čtenář, ale dnešní plánovací mechanismus s ničím takovým nepočítá.― Bezděky tak vyjádřil to, ţe kategorie „spokojenosti―, včetně transparentních vztahŧ mezi nabídkou a poptávkou, skutečně chyběla v koncepcích Kopeckého a jeho druhŧ a byla to nepochybně i její absence, jeţ přispěla ke stoupající frustraci společnosti z daného reţimu. ‘ Je však jisté, ţe „neviditelná ruka― trhu a peněz prostrkovala prstíky i skrz zdánlivě pečlivě uzavřené dveře „socialistické― kniţní kultury. ‗ Foto popis| Miroslav Machotka, 2012 O autorovi| Jiřina Šmejkalová, Autorka se zabývá sociologií kultury, v současnosti přednáší na Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky FSV UK a na univerzitě v Lincolnu. Publikovala monografie Kniha (k teorii a praxi kniţní kultury) (Host 2000) a Cold War Books in the „Other― Europe and What Came After (Brill 2011).

Nedofouknutý Babiš, vystěhování Hluboké kvůli konferenci kníţete za dvě mega, který novinář musí platit sloţenky… 20.3.2015


Debata o médiích byla bouřlivá. A alarmující REPORTÁŢ O moţné brutalitě impéria Andreje Babiše, vystěhování zámku Hluboká kvŧli konferenci Karla Schwarzenberga, konci svobodného internetu. O tom všem a mnoha dalších věcech se hovořilo na debatě v praţském kulturním centru DOX. Moderovala ji právnička Hana Marvanová a sešla se tam dost vzácná společnost. „State capter, tedy zmocnění se státu." Tenhle pojem je v Česku, kterého se silně týká, skoro neznámý. Alespoň to tvrdí kurátor výstavy Mody demokracie, která měla nedávno v praţském kulturním centru DOX derniéru, Jaroslav Anděl. Při té příleţitosti se tamtéţ konala debata na téma Krize médií v Česku, kterou moderovala bývalá předsedkyně Unie svobody a právnička Hana Marvanová. Šlo se na dřeň a debata to byla hodně výbušná. Dofouknout hrozbu Babiše Diskuse se zúčastnilo kromě Marvanové šest panelistŧ. „Přechod médií od zahraničních vlastníkŧ do rukou domácích oligarchŧ probíhá všude ve střední Evropě. Česko tím není specifické. Odehrává se to na Slovensku, v Maďarsku, v Pobaltí a na Balkáně. U nás to ale, pravda, nabylo kontur, pro které se těţko hledá srovnání. Situace, kdy je vicepremiér vlastníkem jedněch z nejsilnějších médií a zároveň jedním z nejbohatších lidí v zemi, je ojedinělá," sdělil Václav Štětka z mediálních studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. „Kdyţ jsem na to upozorňoval, ze všech stran jsem slyšel, ţe jsem katastrofista. Říkali mi, ţe to přefukuju, já jim, ţe to nedofukují. Osobně jsem zmocnění se státu ale proţíval v přímém přenosu. Začalo to pro mě, kdyţ jsem byl ředitelem Blesku. Chtěl jsem z něj odstranit debilní celebrity. Ale tento projekt byl v určitou chvíli zastaven, protoţe se prý zjistilo, ţe lidi chtějí celebrity. Pak v Blesku vyšla inzerce: Nevolte Schwarzenberga s tím, ţe by se třem milionŧm válečných zločincŧ mohly začít vracet domy. Ředitelka Ringieru Libuše Šmuclerová říkala, ţe je to jen inzerce a asi byla šťastná, ţe bude Miloš Zeman zvolen prezidentem. Do té doby jsem nic takového nezaţil. Kdyţ k nám v Mladé frontě Dnes zadali inzerci KSČM či Dělnická strana, tak jsme to po dohodě s inzertním oddělením odmítli," zmínil někdejší šéfredaktor několika českých novin a současný zakladatel internetového portálu Svobodné fórum Pavel Šafr. A rozpovídal se: „Jednou mi volal Andrej Babiš, abychom zlepšili demokracii, ţe se tady moc krade, ţe je to Matrix. Chtěl koupit Ringier. Byl velmi milý. Dal jsem to na první stranu Reflexu, jak pojídá Kostelecké uzeniny, aby to evokovalo, ţe s jídlem roste chuť. Řekl jsem mu hned, ţe proti němu budu vystupovat a on na mě najednou začal brutálně řvát, co si prý o sobě myslím, ţe jsem psychopat. Jeho představa o státovědě je film Plné znění zpráv


Matrix. A všichni, které neovládá, jsou nepřátelé. Proti tomuto Matrixu začal bojovat tak, ţe si vytvořil svŧj Matrix. Tak bojuje proti všemu." O Hluboké, komentátoru Honzovi a spojení „Rozkulačování státu probíhá i v demokracii pořád, ale jde o míru. Jde o trvalý zápas i v USA. Tamní soud dovolil korporátním firmám financovat politické kampaně a výsledky jsou tragické. Dnes stojí před soudem několik chudákŧ úředníkŧ za kauzu ProMoPro. Nicméně tehdy se třeba kvŧli dvoudenní konferenci na Hluboké musel nechat vystěhovat celý zámek. Ta legrace stála dvě stě milionŧ korun, jen aby se kníţe cítil dobře. Šlo o vládu rozpočtové odpovědnosti, která šetřila na kaţdém kroku. A kolik svobodných médií psalo, ţe se kvŧli tomu vyklízí národní kulturní památka? Ţádné, jen my," zmínil šéfredaktor Listŧ Václav Ţák. Hovořil o Karlu Schwarzenbergovi. Podle Petra Havlíka z projektu Mapování.cz, někdejšího spoluzakladatele ODS, jsme se nenápadně vrátili do normalizace. „Reţim funguje na lţi a strachu. Výsledkem je trvalá autocenzura. Lidé se bojí říkat nahlas pravdu. Jde o pocit existenciálního strachu. Statečný ekonomický komentátor Honza prý při přechodu do Lidových novin svým kamarádŧm říkal, ať to pochopí, ţe musí kaţdý měsíc platit sloţenky. Babiš zaplatil za volební kampaň zhruba 700 milionŧ korun a v parlamentu tvrdil, ţe nejvíce 100 milionŧ. Investigativci se ani nezeptali, odkud je získal. Jestli z Agrofertu, darŧ či odkud," postěţoval si a hovořil o někdejším komentátorovi Respektu Janu Macháčkovi. Šafr přinesl ţalobu, kterou před pár dny podal Agrofert na Českou televizi kvŧli pořadu Reportéři ČT, kde informovali o jeho konfliktu zájmŧ. „Ovládá instituce a přichází doba, kdy si začne dělat seznam oponentŧ a vyřizovat si s nimi účty," dodal k tomu Havlík. Dle Johna Boka jde hlavně o selhání politických elit. „Proč se nespojí ODS, TOP 09 a třeba ČSSD nebo i komunisti? Ti dnešní nejsou aţ tak nebezpeční jako strana jednoho člověka. Všichni se s ním kupodivu dohodnou," řekl Bok. Bombový atentátník Gabal „Tento Matrix ovládl tištěná média. Na internet přešli ti, kdo se snaţí psát pravdu, jde o lidi, co neztratili vlastní názor. V Česku investigativní novináři vymřeli a jejich zbytky se ocitly na periferii. Je třeba se spojit. Po druhé světové válce komunisti také neříkali, ţe budou věšet oponenty a zabírat majetek. Neříkám, ţe to přijde, ale mŧţe. Jde o brutální byznys," dodal Havlík. Z publika přišel dotaz, jestli by se někteří novináři, co dříve kolaborovali se státní mocí a tak připravili pŧdu pro dnešní tragédii, neměli vyzpovídat, udělat sebereflexi, aby jim lidé více věřili. „Kdyţ člověk řídí velké mnoţství médií, udělá velké mnoţství chyb. Já jsem nikdy nestranil ODS. V roce 1994 mě ODS naopak, tehdy Václav Klaus a Petr Čermák, dala vyhodit z deníku Telegraf. Pravda, měl jsem s ODS pak občas stejné názory," reagoval Šafr. Následně se zvedl exministr vnitra Jan Ruml a řekl: „Internet začíná být jako poslední prostor pro svobodné diskuse devalvován proruskými weby. Je jich asi dvaačtyřicet. Na islámských se rekrutují bojovníci pro Islámský stát. Doba internetu jako svobodného média tedy podle mě končí. Podívejte se na sprosťárny v komentářích, ty překračují všechny meze. Veřejnoprávní ČT potřebujeme a je třeba o ni usilovat. V roce 2000 jsme měli Bobovizi, ale uţ je opět třeba bránit ČT. Je vyváţená a vyváţenější by měla být pro koho. Zemana, Babiše, Velebu?" Podle Ţáka jsou naopak Babišova média jedna z nejtransparentnějších, protoţe se na ně všichni soustředí. Ale je třeba je stále sledovat. Havlík se nejdřív zeptal, kolik bylo v Česku agentŧ KGB v roce 1989 a sám si na otázku posléze odpověděl: „Tady tvořilo agenturní síť KGB 7000 aţ 8000 lidí. Jsme nicméně stále ve vlivu Ruska, jde o plíţivou okupaci." Poté se ozval nezávislý poslanec za KDU-ČSL Ivan Gabal. „Odejdu s pocitem, ţe bych si měl kolem pasu připevnit bomby, jít do poslaneckého klubu ANO a tam se odpálit. Anebo mám odevzdat mandát? Myslím si, ţe je třeba diskutovat i s takovými, jako je Foldyna. Společnost je tak roztříštěná, ţe to nejde víc," doplnil. „Bavil jsem se s Petrem Kellnerem a říkal, ţe beru svobodu slova moc váţně. Kdyţ se prý v Rusku novináři nelíbí u jednoho oligarchy, přejde k jinému. Je to stejně jedno, protoţe se všichni zpovídají Putinovi. Ostatně ti zdejší jsou atomový klub," doplnil Šafr s tím, ţe dříve chtěli vydavatelé novin vydělávat, kdeţto dnes chtějí ovládat a vytváří kartely moci. Jan Rychetský Plné znění zpráv


Válcuje vás ţivot, úřady, politici? Pošlete nám svŧj příběh na [email protected].

URL| http://www.krajskelisty.cz/praha/obvod-praha-7/9054-nedofouknuty-babis-vystehovani-hluboke-kvulikonferenci-knizete-za-dve-mega-ktery-novinar-musi-platit-slozenky-debata-o-mediich-byla-bourliva-aalarmujici.htm

Nejkreativnější české reklamy uplynulého roku se dočkaly ocenění. 20.3.2015

markething.cz str. 00 Reklama, Z terénu Jaroslav Dostál

Letošnímu ročníku vyhlašování cen ADC Creative Awards, známých jako Louskáček, dominovala agentura Ogilvy & Mather. Zástupci této agentury si z praţského klubu La Loca odnesli celkem sedmnáct Louskáčkŧ. Nejdŧleţitější cenu Grand Prix však získala agentura Kaspen/Jung von Matt za kampaň B:Dark pro Budějovický Budvar. Cenu pro mladé kreativce pak obdrţeli Radek Mojţíš a Jana Bauerová. Nejoceňovanějšími kampaněmi za uplynulý rok se staly jiţ zmíněná kampaň B:Dark pro Budějovický Budvar s na tmavé pivo s leitmotivem Kaţdý den není dŧvod k oslavě (zlatý Louskáček v kategoriích Film, Craft, Campaign a cena Grand Prix) a kampaň LGBT Avatars od Ogilvy and Mather festival Prague Pride (zlatá v kategoriích Digital a Campaign, a také oceněna v kategoriích Media, Innovation, Design a Direct Marketing). Letošní ročník cen kreativity byl zajímavý i mnoţstvím oceněných kampaní s politickým podtextem. V kategorii print byla oceněna kampaň Krymská je Ruská, kde byly na protest Ruské anexe Krymu oblepeny tramvajové zastávky právě v okolí stanic Krymská a Ruská. Dalším oceněným s politicky motivovanou kampaní se stala agentura Symbio Digital s kampaní pro klienta Všichni občané ČR. Bronzového Louskáčka v kategorii Craft tato agentura získala za svou hru Pussywalk s prezidentem Zemanem v hlavní roli. Jedna z oceněných reklam, která nás zaujala nejvíce byla storytellingová reklama na BMW od agentury Hullabaloo, která získala stříbro v kategorii film. Tato reklama určená pro online prostředí vybočuje z běţné komunikace BMW a přesto klade dŧraz na to nejdŧleţitější – poţitek z jízdy. Podává to však mnohem dojemnějším a srdceryvnějším zpŧsobem, neţ na jaký jsme od BMW obvykle zvyklí. Nekorunovaným vítězem slavnostního večera se stal pivovarnický prŧmysl. Kromě samotné Grand Prix, která byla udělena za reklamu pro Budějovický Budvar, bylo celkem devět cen uděleno za práce pro pivovary. Nehledě na ocenění Klient roku, které získal opět Budvar. Dominanci pivovarŧ podtrhla i cena Zlatá koule pro klienty, kteří mají při volbě marketingových řešení odvahu pouštět se nevyšlapanou a mnohdy riskantní cestou, kterou získal pivovar Staropramen za kampaň pro cider Carling. Celé vyhlašování letos proběhlo ve stoje, coţ mělo jeden nepříjemný následek. Se sklenkou vína v ruce se tleská obtíţně, a tak nebyl potlesk pro oceněné vţdy tak velký, jaký by si zaslouţili. Co však více kazilo dojem ze slavnostního předávání cen, byl výkon moderátora. Je jistě správném, aby moderátorem podobné akce byl člověk z branţe. Tím spíše by si však podle nás takový člověk měl uvědomit dŧleţitost své role a nechat si některé poznámky pro sebe. Jinak ovšem vyhlášení cen proběhlo hladce a ocenění si přebrali sošky v novém designu, který vychází z loga pořádajícího Art Directors Club, které však svým tvarem a hlavně svou vahou stále splňují podmínku, ţe mohou být pouţity jako louskáčky na ořechy. Tvŧrcem nové podoby trofeje je Daniel Gonzáles. Za Markething.cz bychom rádi pogratulovali vítězŧm ceny Young Creative pro mladé kreativce, kterou získali Radek Mojţíš (absolvent oboru Marketingové komunikace a PR na FSV UK) a Jana Bauerová. Jejich úkolem bylo ztvárnit claim "S Deezerem od T-Mobile jsem hudební milionář", přičemţ vtipně vyuţili tweet fanouška Kanye Westa, který neznal Paula McCartneyho. Pokud vás zajímá více ze ţivota mladých kreativcŧ, mŧţete se brzy těšit na rozhovor s vítězi. Zdroje Zdroj náhledového obrázku: http://www.adc-czech.cz/ Plné znění zpráv


Jak citovat tento článek? DOSTÁL, Jaroslav. Nejkreativnější reklamy uplynulého roku jsou oceněny. Markething [online]. 2015 [cit. 201503-20]. Dostupné z: http://www.markething.cz/louskacek-2015

URL| http://www.markething.cz/louskacek-2015

Putin chce jednat s Běloruskem a Kazachstánem o měnové unii 20.3.2015

zpravy.rozhlas.cz str. 00 / svetovaekonomika Tomáš Pavlíček, mta

Vladimir Putin chce s Běloruskem a Kazachstánem jednat o vytvoření měnové unie. Slibuje si od toho lepší ochranu společného finančního trhu. Ruský prezident to navrhl na summitu v kazašské Astaně. Se svými protějšky Nursultanem Nazarbajevem a Alexandrem Lukašenkem ruský prezident mluvil o perspektivách jednotného trhu v rámci Euroasijské hospodářské unie.Karel Svoboda z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK ale za návrhem na vytvoření měnové unie Ruska, Běloruska a Kazachstánu vidí spíš politické motivy.„Praktické motivy tam příliš nevidím. Putin má tyto integrační snahy uţ delší dobu a musím přiznat, ţe se mu příliš nedaří. Se samotným Běloruskem pořádají jednotný stát uţ asi od roku 1995, a ţe by to mělo nějaký efekt, to se říct nedá,― komentuje nejnovější inciativu ruského prezidenta Svoboda.Partnerstvím s Běloruskem a Kazachstánem chce podle jeho názoru Vladimir Putin ukázat, ţe se obejde bez Západu. Příliš mnoho jiných spojencŧ totiţ Rusko v tuto chvíli nemá. „Ono kdyţ uţ se podíváme na to, kdo pojede na ty oslavy výročí konce Velké vlastenecké války, tak to nejsou zrovna početné zástupy západních státníkŧ, mám-li to říct takto mírně. A to, ţe se spojuje s Běloruskem a Kazachstánem, tím má naznačit: Podívejte se, my máme alternativu, my nemusíme spoléhat jenom na Západ,― poznamenává Svoboda.„Čili řekl bych, ţe tam je tento motiv velice silný. Navíc, je to velmi populární, nebo zdá se to být populární, jakési obnovování Sovětského svazu. Byť tedy samozřejmě Vladimir Putin není hloupý, on ví, ţe Sovětský svaz znovu nepostaví, ale je to jakási snaha postavit to na jiných základech.―Bělorusko i Kazachstán pod tlakem MoskvyMotivy Běloruska a Kazachstánu připojit se k této měnové unii podle Karla Svobody souvisejí s tím, ţe obě postsovětské republiky jsou pod poměrně velkým tlakem ze strany Ruska. A to nejen kvŧli tomu, ţe obě země mají relativně početnou ruskou menšinu.„U Běloruska je to ještě tak, ţe vlastně ani ta jeho národní identita není příliš jednoznačně daná. A oni se obávají toho, ţe kdyţ úplně odmítnou, tak ţe jim to přinese problémy. Na druhou stranu je tam nezanedbatelná výhoda zvláště pro Bělorusko v oblasti dotací,― vysvětluje Svoboda.„Pro Kazachstán je ten dŧvod zase to, ţe skrz Rusko jde valná část jeho surovin, ropy, zemního plynu, a nemŧţe si dovolit se s Ruskem příliš rozhádat. Nicméně moje taková suchá předpověď je, ţe oni se sice dohodnou, jakoby ţe budou něco dělat, ale ţe to opět vyjde do ztracena, jako to vyšlo vţdycky,― uzavírá Karel Svoboda z Institutu mezinárodních studií.Běloruský prezident odvolal premiéra a šéfa centrální bankyBělorusko má Lukašenko pod kontrolou, ohroţení cítí z Ruska, říká disident Bjaljacki Bělorusko odmítlo společná ruskoběloruská víza Zeman označil Kazachstán za 'zemi hospodářského zázraku' 'Poslední evropský diktátor' Lukašenko vládne Bělorusku uţ 20 let

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1469055

Odešla naše ţena ve světě 21.3.2015

Lidové noviny str. 22 Orientace/nekrolog ANTONIE DOLEŢALOVÁ

V britské Cambridgi zemřela 12. března 2015 první dáma československých, českých i slovenských hospodářských dějin profesorka Alice Teichová. Odmítaná i obdivovaná, ale kaţdopádně mimořádná. Jako vědec i jako člověk. Plné znění zpráv


Mŧţeme-li s trochou nadsázky vědce v kaţdém oboru rozdělit na dělníky a ty, kteří probourávají nové cesty, Alice Teichová zŧstane v hospodářských dějinách zapsána ve druhé skupině. Říct však o ní, ţe byla nejvýznamnější českou hospodářskou historičkou, vyţaduje upřesnění. Profesorka Teichová se narodila jako Alice Schwarz ve vídeňské ţidovské rodině 19. září 1920. Před nacistickým nebezpečím odešla do Anglie, kde vedle práce posluhovačky vystudovala - díky stipendiu ekonomii na univerzitě v Leedsu. Roku 1940 zde potkala svého budoucího manţela Čechoslováka Mikuláše Teicha, s nímţ ji kromě hlubokého lidského vztahu spojilo také společné marxistické přesvědčení. Po válce se s manţelem a synkem vydali do Československa. Do země, kterou přijala za vlastní. Její muţ o ní nepřestal tvrdit, ţe je největší československý patriot. Sama profesorka Teichová říkala, ţe v meziválečné Vídni si o Češích nevytvořila zrovna pěkný obraz, ale jakmile přijela do Československa, byla překvapená úrovní vzdělání a kultury a přehodnotila svŧj názor. Naučila se dobře česky, získala doktorát z historie a přednášela na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity, v roce 1964 se habilitovala. Věřila, ţe v Československu se buduje lepší, socialistická budoucnost. Jako přesvědčení marxisté vnímali Teichovi ukončení procesu tzv. praţského jara coby kontrarevoluci. Po invazi spojeneckých vojsk opustili Československo. Respektive: to rozhodnutí oddálil dlouhodobě plánovaný studijní pobyt ve Spojených státech. Po roce stráveném v Americe - stále jako zaměstnanci Akademie věd a pedagogické fakulty -akceptovali stipendijní nabídku z Cambridge. Po prvním lednu 1970 však bylo zřejmé, ţe jejich československé pasy nebudou prodlouţeny a ţe z neplaceného volna se stává emigrace. Rozhodnutí to však bylo bolestné, i kdyţ jim situaci ulehčoval fakt, ţe obě jejich děti jiţ studovaly v Británii. Alice se dlouho vnitřně s odchodem z Československa nemohla smířit. Jako by stále věřila, ţe se „něco― změní, a moţná si i poměry na pedagogické fakultě idealizovala, stejně jako vztahy mezi kolegy. Zapomeňte na ni Do konce ţivota Alice Teichová těţce nesla především fakt, ţe byla jako vědec ve své zemi přehlíţena. Nikoliv proto, ţe byla ţena, nýbrţ proto, ţe pŧsobila na pedagogické fakultě - ti „praví― odborníci přece pracovali na fakultě filozofické nebo v Akademii věd a dávali jí to najevo. Zřejmě tehdy si vytvořila strategii zaloţenou na vytváření vlastních neortodoxních vědeckých týmŧ. Uţ v padesátých letech kolem sebe shromáţdila mladé vědce, s nimiţ pracovala na řadě učebnic, a posunula pedagogické fakulty na pozici respektovaných institucí vychovávajících budoucí učitele. Nešlo však o společenství otřesených, nýbrţ o tým lidí, jejichţ práci prověřil čas. Tehdy zaloţená spolupráce přerostla v celoţivotní přátelství s manţeli Myškovými, Hrochovými, Paylínyovými, Klímovými, Pátkovými. Právě s těmito historiky udrţovala přátelství i po své emigraci. Oni ji informovali o situaci v normalizované vědě, na Akademii věd, ale také o diskusích v československých hospodářských dějinách, jimţ tehdy tón udával Jaroslav Purš se svým výzkumem prŧmyslové revoluce. Profesorka Teichová posílala knihy, platila předplatné britských časopisŧ pro hospodářské dějiny, zvala na konference, legitimizovala práci československých historikŧ jednak citacemi ve svých vlastních textech a jednak jejich prosazováním do prestiţních světových časopisŧ. Díky tomu mohla v roce 1979 v časopise Past and Present vyjít studie Milana Myšky o českém ţelezářství nebo četné studie Arnošta Klímy v Journal of European Economic History. Pro knihu Karla Kaplana o Slánského procesu napsala anglické resumé, se kterým oslovovala britské nakladatele. Naopak domácí historická obec k ní zdaleka tak velkorysá nebyla. Kdyţ Teichová opouštěla Československo, v nakladatelství Academia leţel rukopis její práce o pozici zahraničního kapitálu v meziválečném Československu. Výsledek téměř desetiletého bádání v neuspořádaných podnikových archivech po celém socialistickém Československu. Profesorka Teichová ve své práci prokázala míru propojenosti domácího, československého prŧmyslu se zahraničním kapitálem. Statečný profesor Kašík tehdy sice napsal pozitivní posudek, avšak nakladatelství Academia přesto v roce 1970 rozhodlo, ţe knihu emigrantky nevydá. Naštěstí ona studijní cesta profesorky Teichové byla zaloţena na sérii přednášek na prestiţních amerických univerzitách, a proto měla podstatnou část rukopisu s sebou. I tak jí po emigraci trvalo čtyři roky, neţ dosáhla vydání své klíčové práce v Británii - kniha, která vyšla pod názvem An Economic Background to Munich v nakladatelství Cambridge University Press v roce 1974, znamenala přelom ve výkladu meziválečných československých hospodářských dějin a otevřela profesorce Teichové kariéru světově uznávané hospodářské historičky. Československá historická obec se tvářila, jako by ţádná taková kniha napsána nebyla; do roku 1989 nebyla citována, přestoţe v československých knihovnách byla dostupná. Ale třeba profesor Myška, odsunutý za normalizace na okraj oficiální historiografie, se s knihou seznámil v polských knihovnách. Českého vydání se její přelomové práce dočkala - v ostudné podobě - aţ po roce 1990. Její druhou zásadní knihu International Business and Central Europe 1918-1939 (vydala ji spolu s P. L. Cotrellem) z roku 1983 stihl v Československu stejný odborný nezájem jako knihu první, ač uţ v roce vydání byla dostupná v knihovně Historického ústavu. Přitom jde o dodnes nepřekonané hospodářské dějiny střední Evropy. Dva restarty, kaţdý jiný Odchod z Československa znamenal pro Alici Teichovou - ostatně i pro jejího muţe nutnost nového startu kariéry. Na prahu padesátky, kdy jsou vědci jiţ obvykle pevně usazeni ve svých pozicích, Plné znění zpráv


začínali Teichovi znovu. Léta ţádostí o stipendium, vyplňování aplikací pro přijetí na pozici hostujícího profesora, odpovídání na inzeráty v novinách, kaţdotýdenní dojíţdění. Snad jenom jejich první britská adresa King‘s Parade 14 - a byt s okny na King‘s College v Cambridgi zpětně vypovídají o tom, jak správné bylo jejich uvolnění ze stahujících se normalizačních pout. Ve stejném roce jako vyšla její přelomová kniha, tedy v roce 1974, byla Alice Teichová jmenována profesorkou hospodářských dějin na University of East Anglia v Norwichi a po několika letech se vrátila na Cambridge University, konkrétně na St. Anthony‘s College a Girton College. Na druhé zmíněné koleji uţ dříve studovala její dcera Eva. Profesorka Teichová se vţdy smála tomu, ţe na Girton, tradiční dívčí koleji, nejprve přicházely ţeny jako profesorky a teprve potom jejich dcery jako studentky. U Teichových to bylo naopak. V osmdesátých a devadesátých letech byla profesorka Teichová členem Royal Historical Society, London School of Economics and Political Science, Swedish Collegium for Advanced Studies in the Social Sciences nebo Center for the Humanities na Oregon State University v USA. Univerzity v Uppsale a ve Vídni jí udělily čestný doktorát. S novou pozicí se profesorka Teichová znovu pustila do systematické vědecké práce. Opět vytvářela jedinečné týmy vědcŧ - tentokrát uţ z celého světa - a vydávala zásadní knihy. Středobodem jejího dalšího výzkumu, organizovaných konferencí či sekcí na světových kongresech hospodářských dějin se staly střední Evropa a Československo. Věnovala se výzkumu obchodních vztahŧ, bankovnictví, trhŧ nejrŧznějších komodit, dopravě či kapitálovým přesunŧm v tomto regionu. Vţdy znovu prokazovala, jak významnou součástí evropského hospodářského vývoje české země, a zvláště meziválečné Československo, byly. Do kaţdé kolektivní monografie, kterou sestavovala, se snaţila prosadit alespoň jednoho československého historika. Patricia Hudsonová nebo Richard Overy patří k těm, kteří s vděčností na Alicinu pomoc v začátcích kariéry vzpomínají. Overy na Teichovy nezapomněl ani při dedikaci svých knih. Profesorka Hudsonová se při sestavování týmu pro svou poslední monografii o vývoji oboru hospodářských dějin řídila jejím doporučením. Profesorka Teichová udrţovala přátelské vztahy s mnoha světovými historiky, Francoisem Crouzetem, Erikem Hobsbawmem, ale také třeba se spisovatelem a akademikem Davidem Lodgem, s nímţ se seznámila během studijního volna ve vile na břehu italského jezera, kam profesoři z Cambridge tradičně jezdili -v té, v níţ si tak báječně uţíval i Lodgeŧv hostující profesor Maurice Zapp. A po celou tu dobu udrţovala alespoň korespondenční styk s několika málo československými historiky. V mnoha ohledech - vezmeme-li v úvahu, ţe mluvíme o marxistických historicích - byly tyto diskuse novátorské. Pro komunisty však byla po celou tu dobu persona non grata. Příliš nezávislá, příliš zásadová, příliš opravdu marxistická. Zatímco ona se nebála vztahŧ s lidmi odstavenými z hlavního proudu, komunisté se báli byť jejího setkání s domácími marxistickými historiky - mnozí se neodváţili na světových akcích k Teichovým ani přiblíţit. Komunisté se dokonce báli i jejího setkání s marxistickými historiky z jiných zemí - kdyţ byla v roce 1986 pozvána významnou historičkou Helgou Nussbaumovou do východního Berlína k přípravě sekce na světový kongres hospodářských historikŧ, musely k povolení „pustit― Teichovou na území NDR poskytnout souhlas i nejvyšší státní a stranické orgány v Československu. Třetí restart kariéry profesorky Teichové nastal v jejích sedmdesáti - po roce 1989. Tehdy nastupující generaci mladých československých historikŧ otevřela dveře do mezinárodní komunity, zvala je na kongresy, zapojovala do mezinárodních projektŧ - někdy se zdá, ţe jim je doslova šila na míru. Nejvýznamnější světoví hospodářští historikové přijíţděli na konference do Prahy, protoţe spoluorganizátorkou byla ona. Naopak se však pozvání k systematické práci na československé, později české akademické pŧdě nedočkala. Prostě láska Na ţivotním osudu Alice Teichové je nepřehlédnutelný její vztah s Mikulášem, jejím muţem, také emeritním profesorem univerzity v Cambridgi v oboru dějin přírodních věd. Poznali se, jak uţ bylo řečeno, za války v Londýně, kam Mikuláš emigroval ze Slovenska pro svŧj ţidovský pŧvod. Dalších sedmdesát pět let byli jeden druhému morální i faktickou oporou. Mikuláš, ač profesor pro dějiny exaktních věd, nemá rád techniku v kaţdodenním ţivotě, takţe Alice přepisovala všechny jeho rukopisy, později zajišťovala kontakt se světem elektronickou cestou. Na druhé straně je jednoduché si představit, jak Mikuláš jako neúnavný diskutér vystavoval kaţdou Alicinu větu kritice, díky níţ jsou manţelčiny texty zásadní pro rozvoj jejího oboru. Kdyţ byla Alice po posledním ataku mozkové mrtvice na podzim loňského roku hospitalizována, zeptala se jí ošetřující sestra, jak je moţné vydrţet s jedním muţem tak dlouho. Alicina odpověď po tři čtvrtě století společného ţivota vehnala Mikulášovi slzy do očí. Alice řekla jen jedno slovo: láska. *** Třetí restart kariéry profesorky Teichové nastal v jejích sedmdesáti - po roce 1989. Nastupující generaci mladých historikŧ tehdy otevřela dveře do světa. Plné znění zpráv


Foto popis| Vídeň na ni nezapomněla. V listopadu 2011 obdrţela Alice Teichová spolu s profesorem filozofie Peterem Kampitsem, děkanem filozofické fakulty Vídeňské univerzity, medaili za sluţby rakouské metropoli. Vpravo stojí vídeňský radní pro kulturu Andreas Mailath-Pokorny. Foto popis| Vztah na celý ţivot. Manţelé Alice a Mikuláš Teichovi. Foto autor| FOTO WIEN. GV. AT Foto autor| FOTO ARCHIV AUTORKY O autorovi| ANTONIE DOLEŢALOVÁ, Autorka je hospodářská historička, přednáší na Institutu ekonomických studií FSV UK a FF UK.

Kdyţ se senioři starají o své handicapované potomky... 22.3.2015

tyden.cz

str. 00

Zdravotnictví

Dvě rŧzné rodiny, jedna věc je pojí: rodiče-senioři se v nich starají o své handicapované děti. Tento společný jmenovatel měl však na ţivoty jednotlivých rodin rŧzné dopady. A ty s námi v rozhovorech ochotně sdílely. Dvě rŧzné rodiny, jedna věc je pojí: rodiče-senioři se v nich starají o své handicapované děti. Tento společný jmenovatel měl však na ţivoty jednotlivých rodin rŧzné dopady. A ty s námi v rozhovorech ochotně sdílely. "Dejte si, co chcete, já vás zvu," překvapuje mne svou vstřícností a nehasnoucím úsměvem paní J. (70). "To nepřichází v úvahu, já jsem tady ta vděčná," snaţím se bránit, jelikoţ mi svědomí nedovoluje nechat za sebe zaplatit dŧchodkyni, která se celý ţivot stará o postiţené dítě. Před jarním sluncem se schovávám ve vinohradské kavárně spolu s vlídnou paní, ze které cítím, ţe se s nelaskavostí osudu rozhodla nikoli poprat, ale smířit a těţit z toho, co je. Se stále vzhŧru zdviţenými koutky úst se pořád ujišťuje: "Neříkám to moc rychle?" Na naše uši útočí bezstarostný refrén písničky od Chinaski: "Jsem absolutně šťastnej. Jak se mŧţeš tak hloupě ptát?", který znesnadňuje náš rozhovor a jenţ s jeho náplní absurdně kontrastuje. Zdeněk (44), syn paní J. (nepřála si uvést celé příjmení), má vrozenou mozkovou obrnu, konkrétně spastickou kvadruparézu, coţ je kombinovaná vada postihující všechny končetiny, v případě Zdeňka obzvláště nohy. Postupem času dochází u tohoto postiţení ke zhoršení, takţe přestoţe dříve chodil o berlích, dnes uţívá invalidní vozík. "Čte, píše, počítá, dokáţe i logicky odpovídat, ale rád je ve společnosti lidí, kterým to myslí míň, s nimi je větší legrace," objasňuje mi matka jeho mentální stav. Paní J. se naštěstí nemusela kvŧli péči o syna vzdávat práce, jelikoţ jí maminka a manţel pomáhali. Oba však uţ zemřeli. "Pomáhají mi asistenti z Jedličkova ústavu, já bych ho sama do školy nedotáhla. Bez pomoci by to nešlo. Naštěstí bydlíme v bezbariérovém domě, ve kterém máme rehabilitaci i asistenty." Zdeněk přes svŧj handicap tráví čas aktivně. Navštěvoval speciální školu v Jedličkově ústavu, celý ţivot pracuje, nyní v dílně, ve které se zpracovává vlna a vyrábějí svíčky. "Ale protoţe se všechno zdraţuje, tak si lidi tyhle výrobky tolik nekupujou a v dílně mají finanční potíţe, bojíme se, ţe mu ta práce dlouho nevydrţí," komentuje paní J. Zdeňkovo zaměstnání. Kromě toho hraje její syn ping-pong, plave a chodí do tanečního sdruţení pro postiţené. "Rád by s někým chodil nebo se s někým kamarádil, ale těţko se pohybuje, takţe nestačí mentálně postiţeným, a lidé na vozíku chtějí někoho klidnějšího, rozumného. On je něco mezi tím, to je nejhorší." Pomoc ze strany státu povaţuje paní J. za nedostatečnou. Kromě dŧchodu dostává Zdeněk příspěvek na péči, měl by si z něj hradit asistenty a cvičení. Jenţe je to jen osm tisíc a on potřebuje asistenty na veškeré pochŧzky jako návštěvy kadeřníka či doktora. Nárok na rehabilitaci má pouze dvakrát ročně maximálně na deset cvičení. "My si ještě připlácíme jedno cvičení za 350 korun a jednu rašelinu za 80 korun týdně. Oni to potřebují, kdyby necvičili, za chvíli se ani nepohnou," říká paní J. "Kdyby měli s těmi penězi vystačit, nemohli by vŧbec nikam chodit. Mentálně postiţení si dojdou na plavání sami, ale on ne a já věčně řídit nebudu." Příspěvek na benzin je 400 korun měsíčně, a to bez rozdílu postiţení. Přesto paní J. chválí, ţe podmínky pro postiţené se značně zlepšily. Existuje víc stacionářŧ a ústavŧ přímo v Praze, zdŧrazňuje zvýšení kvality Jedličkova ústavu. "Dřív nebyly praktické školy, takţe pokud někdo neměl Plné znění zpráv


chytrou hlavu nebo šikovný ruce na vyučení, tak uţ nemohl dál pokračovat," odkazuje na další nedostatek, který však uţ byl odstraněn. Paní J. nikdy o ústavní péči pro syna nepřemýšlela: "Na druhou stranu taky není dobrý, ţe je pořád doma, kdybych umřela, tak on by hrozně trpěl. Kdyby byl zvyklý ţít v ústavu od čtrnácti, tak by to snášel líp, starší si na to hŧř zvykají. Budoucnost je špatná, moc moţností není. Tím, ţe má kombinovanou vadu, tak je to zúţený, těch zařízení tu moc není. Buď mŧţeme jít do Psár (Ústav sociální péče v Praze-západ, pozn. aut.), tam bychom pro sebe měli jeden pokoj a aţ bych umřela, mohl by tam zŧstat, a pak je Svatá rodina (domov pro osoby s mentálním postiţením, pozn. aut.), kde by mohl doţít sám, tam já s ním nemŧţu." Michal jedináček Za rodinou Koníčkových jsme se vypravily na praţskou Hanspaulku. Michal (58) je jedináček a má vrozenou mozkovou obrnu. Dříve rodina přebývala v bytě na Újezdě. "Bydleli jsme ve druhém patře, to byly ty byty z přelomu 19. a 20. století. Tři šedesát do stropu, takţe to dělalo dvakrát 14 schodŧ. Tak jsme sháněli výměnu, ale vţdy ty byty byly malé, studené, vlhké a zchátralé. Aţ potom se naskytla příleţitost druţstevní výstavby. Manţel má záda v háji, z toho nošení do schodŧ," říká paní Koníčková. "Moji rodiče mi pomáhali, oba byli kantoři. Takţe se o Michala starali. V podstatě jsme měli jednodušší situaci neţ ostatní, kdy matka byla nucena zŧstat doma." Na otázku, jak stát pomáhá rodinám, které se nacházejí v podobné situaci, odpovídá paní Koníčková: "Je to nesrovnatelně lepší, neţ to bylo, ale lehký to není, samozřejmě. " Začíná převaţovat tendence starat se o své handicapované příbuzné doma, byť s pomocí, všímá si. "Konečně se přišlo na to, ţe je to tak lepší." Přístup předrevolučního státu k lidem s handicapem vystihuje následující příběh: "První licence na vozík, a to mechanický, nikoli elektrický, byla zakoupena aţ poté, kdy měl syn komunistického ministra havárii. Předtím jsme měli jen takový skládací vozík, který nám známý vyrobil na koleni, já jsem ho vzala pod paţí, manţel vzal Michala do náručí a šli jsme." "Pak let přibývalo a sil ubývalo. A taky před sedmi lety musel jít manţel do nemocnice. Do vany jsem Michalovi pomoci zvládla, ale potom z vany člověk cítí kaţdý centimetr. To uţ nešlo. Tak jsem začala uvaţovat o řešení. Pak jsem náhodou potkala kamarádku, která mi řekla o Asistenci. Začala k nám docházet jejich hlavní terapeutka, dohodli jsme se a od té doby k nám docházeli asistenti. Postupem času k nám začali chodit kaţdý den, to víte, mně je pětaosmdesát a manţelovi je devadesát. Asistenti přicházejí ráno i večer, pomŧţou vstát, dát na vozík, umýt ... a pak kdyţ potřebujeme doprovodit k lékaři, k zubaři či na nějakou pochŧzku." Sluţeb asistentŧ začali Koníčkovi vyuţívat aţ v momentě, kdy začali pociťovat úbytek sil. "Asistence je skvělá. Hlavně pro ty mladší, ti tak mají doprovod do dílen, do klubŧ, bazénu. Pro nás je to velká pomoc, aby Michal nemusel do ústavu." "Michal má rad sport, sleduje sportovní dění v televizi." vypráví paní Koníčková a já si prohlíţím plakáty českých tenistŧ na skříni. "Má rád vědomostní pořady, kde zaráţí ta neznalost študentŧ, odpoledne chodíme ven, máme tu terasu. Učíme se anglicky, tak občas čteme zjednodušené kníţky, luštíme kříţovky." V tom do domu vchází Michalŧv tatínek, radostně se s ním vítá. Ptá se, jaký byl jeho den a na oplátku popisuje ten svŧj. A já v přímém přenosu vidím, co paní Koníčková myslela tím, ţe je lidem s handicapem v rodinném kruhu o tolik lépe neţ v ústavu... Texty připravili studenti ţurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v rámci semináře vedeného proděkanem Filipem Lábem a docentkou Alicí Němcovou Tejkalovou a za pomoci Erika Čipery, ředitele organizace Asistence, o. s. Autorkami textu jsou Petra Dvořáková a Daniela Ešnerová.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/zdravotnictvi/kdyz-se-seniori-staraji-o-sve-handicapovanepotomky_335673.html

Další změny důchodů: Valorizace jinak a děti jako bonus Plné znění zpráv


23.3.2015

aktualne.cz

str. 00

Osobní finance

Šéf dŧchodové komise Martin Potŧček: Zvýšení nákladŧ na dŧchodový systém u politikŧ neprojde. I proto chystáme spíše dílčí úpravy neţ radikální reformu. Praha – Praha - Dosavadní systém pravidelných valorizací je nevýhodný pro příjemce niţších penzí. Do budoucna by proto zvýšení mohlo být stanoveno paušálně, nikoliv procentem. Současně by se mělo zohlednit, ţe inflace má na dŧchodce zásadnější vliv neţ na prŧměr populace. O změně valorizací nyní uvaţuje komise odborníkŧ a politikŧ, která má z pověření vlády připravit další změny dŧchodového systému. Zvaţuje také zavedení systému, v němţ rodiny s dětmi budou platit menší sociální pojištění neţ bezdětní. "Lidé s dětmi jsou na tom v našem dŧchodovém systému hŧře, byť pečují o budoucí plátce do prŧběţného dŧchodového systému," říká k dosavadnímu stavu šéf komise Martin Potŧček, profesor Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity a vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie. Šestašedesátiletý nestraník pŧsobí uţ řadu let jako poradce politikŧ ČSSD, nyní je v poradním týmu premiéra Bohuslava Sobotky. Uţ na konci loňského roku předala vládě osm návrhŧ, na jejichţ základě teď ministerstva financí a práce připravují konkrétní návrhy (podrobněji jsme o nich psali zde). Ty mají podle Potŧčka platit od roku 2016. Zdŧrazňuje také, ţe komise nepracuje na radikální reformě systému, ale spíše jde cestou postupných změn existujícího systému. "V diskusích na komisi se objevují obě moţnosti, my ale máme od vlády mandát jen k dílčím úpravám," říká. "Abychom mohli vyřešit všechny nároky na dŧchodový systém zformulované v zadání naší práce, potřebovali bychom ve výhledu budoucích deseti let zvýšit výdaje na dŧchody z dosavadních deseti procent hrubého domácího produktu odhadem někam ke 12 procentŧm," dodává. Premiér Sobotka ale takové zvýšení zatím vidí jako nereálné. Aktuálně.cz: Na konci loňského roku jste vládě předali osm návrhŧ na změny dŧchodového systému, například sdílení vyměřovacích základŧ manţelŧ, nový zpŧsob stanovení dŧchodového věku nebo moţnost, aby do třetího pilíře mohly vstupovat uţ děti. Jak daleko jsou ministerstva financí a práce s přípravou konkrétních zákonŧ? Martin Potŧček: Jsou teď zhruba uprostřed příprav. Obě ministerstva intenzivně pracují na tom, aby bylo vše platné uţ od roku 2016. A.cz: Mají vládní politici výhrady k návrhŧm vámi vedené komise? V komisi zasedají představitelé všech politických stran zastoupených ve Sněmovně, mohou se tak přímo zúčastňovat diskusí. Naši práci jsme konzultovali na pŧdě sněmovního podvýboru pro sociálně pojistné systémy a dŧchodovou reformu. Připravujeme společné jednání se sociálním a zdravotním výborem Senátu a sociálním výborem v Poslanecké sněmovně. Snaţíme se tedy fungovat tak, abychom výhrady politikŧ, ať uţ koaličních, tak i opozičních, zapracovávali ještě před tím, neţ dáme finální návrhy. A.cz: Ke kterým návrhŧm mají politici největší připomínky? Co je nejvíc v ohroţení, ţe neprojde? Nevím o tom, ţe by se kterýkoli z našich osmi návrhŧ předaných vládě koncem minulého roku setkal se zásadním odmítnutím. Samozřejmě je mi známo záporné stanovisko TOP 09 a ODS ke zrušení druhého pilíře; to ovšem bylo politické rozhodnutí vládní koalice. Paušální valorizace jako cesta z chudoby A.cz: Mezi hlavními úkoly pro letošní rok má dŧchodová komise práci na moţnosti nového zpŧsobu valorizací. Proč by se současný mechanismus měl změnit? Proti existující podobě valorizace penzí jsou připomínky odborné i "občanské". Zpŧsob, kterým se valorizace dosud vypočítává, pouţívá paušální indikátor rŧstu spotřebitelských cen. Domácnosti dŧchodcŧ jsou ale cenovým pohybem zasahovány v prŧměru jinak neţ prŧměr populace, inflace na ně má zásadnější vliv. Dalo by se to vyřešit tím, ţe by se vycházelo ze speciálního spotřebitelského koše pro tuto skupinu lidí. Musíme se tím zabývat, chceme-li zajistit dŧchodcŧm dŧstojný ţivot. Plné znění zpráv


Ta ―občanská― námitka souvisí s obecně velmi nízkou úrovní dŧchodŧ v Česku. Naprostá většina dŧchodŧ je jen těsně nad hranicí, která zajišťuje dŧstojný ţivot. Zejména u niţších dŧchodŧ v pásmu do 10 tisíc korun valorizace nevede k tomu, aby lidé nebyli ohroţováni pádem do chudoby. Z tohoto hlediska pak dává smysl nezvyšovat dŧchody o vypočtená procenta, ale paušálně. Všichni by tedy dostali přidáno stejně, ale dŧchodci s menší penzí by si polepšili procentně více. A.cz: To ale zase naráţí na princip zásluhovosti, o němţ koaliční smlouva uvádí, ţe by se měl posilovat. Má tedy podle vás paušální valorizace naději na to, ţe ji dŧchodová komise vládě doporučí? Loni jsme to nechali otestovat v modelu, se kterým pracuje ministerstvo práce. A ukázalo se, ţe to skutečně dokáţe srazit počet lidí, kteří by se ocitli v pásmu ohroţení chudobou. Převaţující názor v dŧchodové komisi ovšem s takovou paušální valorizací nepočítá. Tento problém by zřejmě bylo vhodnější řešit přes nepojistné sociální dávky. A.cz: Taková řešení by dál zvyšovala náklady na státní rozpočet. Má komise od vlády stanoveno, ţe má pracovat tak, aby její návrhy byly finančně neutrální, nebo mŧţete pracovat i s tím, ţe se zvýší nákladovost celého systému? Na jednání jednoho z našich pracovních týmŧ jsem byl pověřen, abych se otázal premiéra Sobotky, zda mŧţeme uvaţovat i o tom, ţe by se celkové náklady dŧchodového systému v budoucnu zvedly ze současných necelých deseti procent HDP. Pan premiér odpověděl, ţe to v tuto chvíli po politické reprezentaci nemŧţeme chtít. Máme pracovat s variantou, ţe se výdaje na dŧchodový systém v relaci k HDP nebudou sniţovat. Vyjádřil jsem obavu, ţe komise nemusí být v takovém případě schopna dostát ve svých návrzích všem kritériím, která má sledovat. Premiér odpověděl, ţe mŧţeme pracovat v alternativách. Budeme tedy rozpracovávat i alternativní návrhy počítající s rŧstem těchto výdajŧ. A.cz: Kdyţ se budete drţet té základní verze, tedy ţe se výdaje zvyšovat nebudou, mŧţete vŧbec navrhnout taková opatření, která budou dávat smysl? Pak by se muselo někde ubrat. Kdyţ vezmeme opět například valorizaci, tak by se za stejné peníze jako dnes dala udělat paušální valorizace, která by pomohla nejchudším, ale zase bychom oslabili princip zásluhovosti. Abychom tedy mohli vyřešit všechny nároky na dŧchodový systém zformulované v zadání naší práce, potřebovali bychom zvýšit výdaje na dŧchodový systém ve výhledu budoucích deseti let odhadem někam ke 12 procentŧm. Zvýšení výdajŧ u politikŧ neprojde A.cz: Pracuje vlastně dŧchodová komise na reformě, nebo jen děláte parametrické změny? Dŧchodová reforma je potřebná a pracujeme na ní. Nicméně v té otázce naráţíte na dvě moţnosti, jak k reformě přistoupit. Mŧţe jít o radikální změnu českého dŧchodového systému, která by znamenala jeho přebudování. Nebo se vydáme cestou postupných změn existujícího systému. V diskusích na komisi se objevují obě moţnosti, my ale máme od vlády mandát jen k dílčím úpravám. Zásadnější posun k tomu, jak by měla dŧchodová soustava vypadat v budoucnu, se nyní rodí. Určitě budeme konkrétnější na konci roku. Teď mohu říci, ţe celý systém směřuje od podoby sociálního pojištění do podoby sociálního zabezpečení. A.cz: V čem je rozdíl? Základní rozdíl je ve financování systému. Dnes máme podle zákona stále systém sociálního pojištění, ale vzhledem k financování dŧchodŧ uţ o pojištění nejde, protoţe příspěvky na systém přicházejí i z jiných zdrojŧ. Protoţe virtuální dŧchodový účet je uţ nyní v minusu několika desítek miliard korun ročně. A.cz: Nemělo by se tedy sociální pojištění přejmenovat na daň, po čemţ mnozí odborníci volají? To uţ by znamenalo skutečně radikální změnu. Jak říkám, mandát na takové návrhy nemáme.



A.cz: Máte za sebou deset měsícŧ diskusí v dŧchodové komisi. Dospěli jste definitivně k tomu, ţe je současný systém s dominantním státním pilířem udrţitelný? Kdyţ dělala dŧchodovou reformu vláda Petra Nečase, vycházela z toho, ţe současný systém finančně udrţitelný není. To je právě jeden z ideových rámcŧ, který se v minulosti uplatňoval. My udrţitelnost máme jen jako jeden z rozhodujících parametrŧ. Chápeme jí navíc šířeji, neţ tomu bylo v minulosti zvykem. Nejde jen o finanční udrţitelnost, ale je vázána i na péči o budoucí generace. Jedním z kritérií je narovnání transferŧ mezi rodinou a společností. Lidově řečeno, lidé s dětmi jsou na tom v našem dŧchodovém systému hŧře, byť pečují o budoucí plátce do prŧběţného dŧchodového systému. Jinak je naprosto zřejmé - jak uvádějí i studie OECD nebo Světové banky -, ţe první dŧchodový pilíř bude i do budoucna jeho rozhodující součástí. Sleva na pojistném za děti A.cz: Jedním ze zpŧsobŧ narovnání nerovností mezi rodinami s dětmi a bezdětnými, o kterém se v komisi mluví, je systém, kdy by se výše sociálního pojištění odvíjela od počtu dětí. Kdo by měl děti, platil by méně. Doporučíte toto opatření vládě? Váţně o tom uvaţujeme u rodičŧ nezaopatřených dětí. Rodiny potřebují ekonomickou podporu v momentě, kdy se o děti starají. Nedává tedy moc smysl například systém, který jsme zdědili z minulosti, kdy ţeny byly ―odměňovány― za děti aţ v momentě, kdy vstupovaly do dŧchodu tím, ţe do něj odcházely dříve. Ještě vedeme spor o tom, jestli má být podpora rodin řešena přímo ―uvnitř― dŧchodového systému, nebo nepřímo přes nepojistné dávky, jako jsou třeba dětské přídavky, porodné nebo rodičovský příspěvek. A.cz: Je reálné, ţe budeme mít v Česku rovný dŧchod? Není to vyloučeno. Nicméně pravděpodobnost, ţe to doporučíme, vidím na hladině 0,1 procenta. Povinné spoření? Pro některé zaměstnavatele ano A.cz: Proč komise nedoporučila více změn ve třetím pilíři, tedy v systému bývalého penzijního připojištění? Proč například neprošel návrh na zvýšení provizí pro prodejce, které jsou dnes velmi malé? Pět z osmi doporučení, kteréá jsme loni vládě dali, se týkalo právě třetího pilíře. Nemám tedy pocit, ţe bychom doporučili málo změn. A například proti vámi zmiňovanému zvýšení provizí byla velká většina členŧ komise. I já sám jsem byl proti, protoţe si myslím, ţe provize ubírají prostředky, které by ve svém dŧsledku měly doputovat k lidem, kteří si na dŧchod spoří. Nemyslím, ţe se k tomuto bodu budeme vracet. A.cz: Jak se stavíte k úvahám, ţe by třetí pilíř byl povinný? Mluví o tom například Vít Samek, člen dŧchodové komise za Českomoravskou konfederaci odborových svazŧ. Na komisi zaznívají rŧzné názory. Podívejte se ale na mnoho rodin, kterým jejich finanční situace vŧbec neumoţňuje odkládat část příjmŧ na dŧchod. Já za mnohem strategičtější povaţuji vyřešit podporu spoření na dŧchod ze strany zaměstnavatelŧ. Pracujeme na tom, abychom je k této podpoře motivovali mnohem více. To je velký nedostatek našeho systému, za který mŧţe Václav Klaus, který v polovině devadesátých let jako premiér odmítl systém zaměstnaneckého připojištění. Je pravda, ţe počet zaměstnavatelŧ, kteří zaměstnancŧm ve třetím pilíři přispívají, roste, ale je to jen velmi pomalý rŧst. Jsme v tomto smyslu velmi pozadu za západní Evropou. A.cz: Měli by tedy zaměstnavatelé přispívat povinně? Nebo uvaţujete o takovéto podpoře jen u vybraných zaměstnání, například u těţkých profesí, jako jsou horníci? To je přesná otázka - tudy jdou naše úvahy. Tam, kde je zřejmé, ţe ta povolání jsou náročná a ţe nedávají předpoklad, ţe by s rostoucím dŧchodovým věkem zaměstnanci mohli vykonávat tuto profesi aţ do dŧchodu, tak dává rozhodně smysl, aby zaměstnavatelé povinně přispívali. Umoţnilo by to mnohem více vyuţívat ve třetím pilíři uţ dříve schválené předdŧchody.

URL| http://zpravy.aktualne.cz/finance/dalsi-zmeny-duchodu-valorizace-jinak-a-deti-jakobonus/r~8468ebe8d06411e4ad630025900fea04/ Plné znění zpráv


Alexandr Lukašenko: z diktátora mírotvorcem? 23.3.2015

Dotyk BYZNYS str. 00 Karel Svoboda

Hydepark

Pro běloruského prezidenta se summity v Minsku staly vítanými příleţitostmi, jak o něco vylepšit svŧj obraz navenek. Ţádné jeho prozření se ale nekoná. Vědecký pracovník Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Vědecký pracovník Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Ve své výzkumné a výukové činnosti se zabývá problematikou politické ekonomie a hospodářských a sociálních dějin střední a východní Evropy. Je spoluautorem monografie Zrod velmoci: Dějiny Sovětského svazu 1917–1945. V rámci programu Fulbright-Masarykova stipendia absolvoval studijní pobyt na University of Rochester. Na této univerzitě přednášel předmět Political Economy of Communist and Post-Communist World. Ukrajinský konflikt, který v té či oné podobě trvá jiţ více neţ rok, znejistil velkou část postsovětského prostoru. Nejinak tomu bylo i v případě Běloruska, respektive jeho prezidenta Alexandra Lukašenka. Jak je ale jeho dobrým zvykem, dokázal na situaci reagovat a okamţitě začal ukazovat Západu lepší tvář. Pro běloruského prezidenta se summity v Minsku staly vítanými příleţitostmi, jak o něco vylepšit svŧj obraz navenek, a to hlavně v Evropě. Oproti svému obrazu diktátora se nyní snaţí sebe sama vykreslit jako mírotvorce. Pragmatický vládce Alexandr Lukašenko je především pragmatik. Od roku 1994, kdy nastoupil k moci, země dlouhodobě čelí sankcím ze strany Evropské unie stejně jako mezinárodnímu tlaku, aby začal dodrţovat demokratická pravidla. Přesto se Lukašenko stále drţí u moci a co víc, ani dlouho předpovídaný krach (zatím) nenastal. Nicméně Bělorusko se musí v současné době vypořádávat s velkými problémy v souvislosti se stagnující ekonomikou a zdá se, ţe jeho vnitřní zdroje pro zvládání situace jsou zcela vyčerpány. I proto je pro zemi nutné zlepšit vztahy se Západem, aby mohla přitáhnout nové pŧjčky, které by mohly pomoci znovu nastartovat ekonomiku. Alexandr Lukašenko vţdy dokázal získat maximum výhod především z Ruska, kde měl vţdycky své cenné spojence. Východní soused mu poskytoval dotace v podobě levného zemního plynu a ropy a k nelibosti domácích výrobcŧ ochotně odebíral často nepříliš kvalitní běloruské výrobky. Prezident si však v poslední době připsal hned několik úspěchŧ, které, byť jej nezbavují pozice diktátora, přece jen poněkud vylepšují jeho obraz i na Západě. Jedním z nich bylo mistrovství světa v hokeji v roce 2014. Lukašenko učinil pro jeho úspěch doslova vše, neváhal dokonce zatknout 20 opozičních aktivistŧ. Vyvolal tím protesty, ale zajistil si, ţe mistrovství světa nebude „narušováno― upozorňováním na stav lidských práv v Bělorusku. Velmi jednoduše si spočítal, ţe svŧj obraz v očích zejména liberální veřejnosti v Evropě uţ o mnoho zhoršit nemŧţe, ale tisícŧm lidí, kteří přijedou do Minsku na hokejový šampionát, předvede Bělorusko jako relativně moderní a dobře fungující zemi. Pozice slabšího partnera V současné době je ale Alexandr Lukašenko, v souvislosti s ruskou politikou vŧči Ukrajině, vystaven hned několika nepříjemnostem. V první řadě je to zpochybnění hranic a samotné existence některých státŧ v postsovětském prostoru po roce 1991. Běloruská národnost je totiţ povaţována za ještě mnohem spornější koncept neţ ta ukrajinská; v zemi navíc vţdy panoval silný sentiment vŧči sousednímu Rusku. Lukašenko se tak mŧţe oprávněně obávat, ţe další na řadě by mohl být on. Velký vliv na Bělorusko mají také ruské problémy v hospodářské oblasti. Obě země jsou velmi silně provázané a Bělorusko zde vystupuje v pozici slabšího partnera. Například tzv. rozpočtový manévr Ruska, který by měl převést většinu plateb ropných společností z cel na daň z těţby, připraví Bělorusko o obrovskou část dotací. Alexandr Lukašenko proti takovému kroku protestuje a tvrdí, ţe jde o porušení smluv o Celní unii, ale nezdá se, ţe by jeho argumentace zabírala. Opatření brzdí spíše tlak ruských ropných společností. Z vězení a do vězení Lepší tvář Evropě se Lukašenko snaţí ukazovat drobným zmírněním represí vŧči opozici. Například v červnu 2014 nechal propustit z vězení aktivistu Alese Bjaljackého. Pravděpodobně to byl pouze jeho obvyklý krok v období mezi jednotlivými volbami a referendy, kdy jsou představitelé opozice propuštěni z vězení, aby pak v „krizových― okamţicích putovali zpět do vězení. Plné znění zpráv


Lukašenko se tím snaţí změkčit západní sankce a získat pro sebe výhodnější mezinárodní pozici. V neposlední řadě věří, ţe by mu sblíţení se s Evropskou unií mohlo zajistit silnější pozici ve vztahu s Ruskem. Jak váţně ale svoji politiku zmírnění represí vŧči opozici vlastně myslí, bude zřejmé v listopadu tohoto roku. V Bělorusku se totiţ budou konat prezidentské volby, přičemţ se opět dají očekávat nejrŧznější manipulace, zatýkání a jiné kroky vŧči opozici. Válka na Ukrajině Lukašenka značně znervóznila. Je si aţ příliš vědom toho, ţe jeho reţim, byť pŧsobí neochvějně, mŧţe být znejistěn z ruské strany, jako se tomu stalo v podněsterském nebo ukrajinském případě. Dokonce se několikrát dosti rezolutně vyslovil ve prospěch ukrajinské strany. Hvězdnou hodinu si ale prezident zajistil ve chvíli, kdy bylo nutné uspořádat mírová jednání k situaci na Ukrajině. I kdyţ první minská dohoda zkrachovala, pro Alexandra Lukašenka představovala lákavou příleţitost ukázat se jako mírotvorce, nikoli jako diktátor. Pro Alexandra Lukašenka jsou takové plusové body velmi dŧleţité. Jeho domácí politika stále více ustupuje do pozadí. Je přesvědčen, ţe pokud by mohl Evropskou unii nově povaţovat za jakéhosi – byť potenciálního – spojence v zádech, mohl by tak zároveň zapŧsobit na Rusko a vydobýt si od něj další výhody. Nečekejme ale, ţe se jedná o nějaké jeho prozření. Běloruská národnost je povaţována za ještě mnohem spornější koncept neţ ta ukrajinská. Lukašenko věří, ţe by mu sblíţení se s Evropskou unií mohlo zajistit silnější pozici ve vztahu s Ruskem. Pro Alexandra Lukašenka jsou takové plusové body velmi dŧleţité. Jeho domácí politika stále více ustupuje do pozadí.

light lidé a podniky 23.3.2015

Euro

str. 64

Light lidé a podniky

unicredit bank Roman Šilha ředitel pro korporátní klientelu V UniCredit Bank pŧsobí na pozici ředitele pro korporátní klientelu od roku 2010. Od letošního roku je vedle korporátní klientely zodpovědný i za segment středně velkých (MID) a malých firem (SME). Nově tak zodpovídá za celou korporátní síť UniCredit Bank, kterou v současné době tvoří 436 zaměstnancŧ v hlavních regionálních centrech v České republice a na Slovensku. V letech 2007 aţ 2009 byl předsedou představenstva a výkonným ředitelem investiční banky UniCredit CAIB. Zde zastával rŧzné manaţerské pozice od roku 1999. Předtím pracoval v úseku strategického řízení České spořitelny. Je absolventem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Graduate School of Banking v Colorado, USA. Mezi jeho záliby patří sport a cestování. l 1 INTER IKEA CENTRE GROUP Zuzana Pilipčincová • ředitelka obchodního centra Do pozice nové ředitelky Avion Shopping Parku Ostrava nastoupila od 1. března Zuzana Pilipčincová. Předchozích sedm let pracovala ve společnosti IKEA Centers, která v České republice Avion Shopping Parky staví a provozuje. Hlavním úkolem Zuzany Pilipčincové bude zejména řídit a trvale posilovat obchodní činnost centra a navrhovat a realizovat nové aktivity na podporu jeho rozvoje. Zuzana Pilipčincová přichází na místo ředitelky nákupního centra Avion Shopping Park Ostrava z pozice tenant relationship manager (manaţer vztahu s nájemníky), kterou od října 2011 zastávala ve společnosti IKEA Centers. Zodpovídala především za posilování vztahŧ se stávajícími nájemníky nákupních center Avion a za akvizice nových partnerŧ do pozice budoucích nájemcŧ. Do společnosti IKEA Centers nastoupila v červnu 2008 jako lease specialist (specialista oddělení pronájmŧ). 2 SCHAFFER & PARTNER Šárka Gregorová • partnerka Společnost Schaffer & Partner, která pŧsobí v právním, daňovém a auditorském poradenství, jmenovala advokátku Šárku Gregorovou (31) novou partnerkou praţské pobočky. Její specializací je obecné obchodní právo, právo obchodních společností, fúze a akvizice, smluvní agenda, daňové spory, zastupování ve správním soudnictví a insolvenční právo. Šárka Gregorová promovala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Během studia absolvovala dvousemestrální studijní pobyt na Právnické fakultě Ludwig-MaximiliansUniversität (LMU) v Mnichově, na který následně navázala postgraduálním studiem a v roce 2011 získala na LMU München titul LL. M. v oboru základy německého práva. V poradenské společnosti Schaffer & Partner pŧsobí od roku 2008. Ve volném čase se ráda věnuje cestování, plavání, četbě, kultuře a procházkám se psem. 3 TAB BOARD Lukáš Cypra • regionální ředitel Společnost TAB Board ohlásila jmenování nového regionálního ředitele v regionu Střední Čechy – západ, Plné znění zpráv


kterým se stal Lukáš Cypra. Bude zodpovědný za rozvoj svého regionu, šíření konceptu TAB i za vedení a organizování jednotlivých poradních zasedání TAB Board pro malé a střední podnikatele. V současné době TAB Board poskytuje sluţby majitelŧm firem v Praze, ve Středočeském kraji a na Ostravsku. Před vstupem do projektu TAB pracoval Lukáš Cypra jako nezávislý konzultant v obchodních pozicích ve významných mezinárodních společnostech. Pŧsobil například jako obchodní ředitel a ředitel pro rozvoj obchodu a řešení ve společnosti Siemens Enterprise Communications, jako obchodní manaţer v mediální agentuře MindShare nebo jako business developer ve vývojářském studiu Inmite (nyní součást skupiny Avast). Lukáš Cypra je odborníkem na tvorbu obchodních strategií, budování a rozvoj obchodního týmu, nastavení a optimalizace obchodních procesŧ a nástrojŧ. Vystudoval obor podniková ekonomika a management na VŠE v Praze. Hovoří plynně anglicky. Mezi jeho zájmy patří osobní rozvoj, sport, fotografování, geocaching a literatura. 4 RENOMIA Michael Seidl • ředitel oddělení Michael Seidl se stal ředitelem oddělení pojištění vozidel společnosti Renomia. V nové funkci se bude mimo jiné věnovat obchodnímu a produktovému rozvoji pojištění vozidel, efektivnímu nastavení procesŧ, metodice a vzdělávání v této oblasti. Michael Seidl (36) zúročí své zkušenosti z oblasti pojišťovnictví. Ve společnosti Renomia pŧsobí od roku 2003, kdy nastoupil do oddělení péče o klienty. Od roku 2007 zastával pozici specialisty pojištění vozidel. Dříve pracoval několik let ve společnosti Mondial Assistance, kde vedl oddělení zajišťující asistenční sluţby pro motoristy. Seidl je ţenatý, hovoří anglicky a mezi jeho zájmy patří automobily, snowboarding a lyţování. 5 CZECHTRADE Ludmila Brodová • ředitelka kanceláře Jiří Mašata • ředitel kanceláře Zahraniční kanceláře společnosti CzechTrade v Petrohradě a v Moskvě mají od začátku února nové vedení. Petrohradskou kancelář řídí Ludmila Brodová. Novým ředitelem regionálního centra pro Rusko a Společenství nezávislých státŧ v Moskvě se stal Jiří Mašata. Oba mají rozsáhlé zkušenosti s obchodem na ruském trhu ze soukromé i státní sféry. Ludmila Brodová začínala v podniku zahraničního obchodu Merkuria. Později pŧsobila ve firmách Rako a následně Lasselsberger, kde se zabývala exportem do Ruska. Do agentury CzechTrade přišla v roce 2004 jako vedoucí oborového týmu. Vystudovala Institut národního hospodářství G. V. Plechanova v Moskvě. Mezi její koníčky patří cestování a květiny. Jiří Mašata od roku 1985 pŧsobil v rŧzných organizacích spojených se zahraničním obchodem, některé zastupoval v zahraničí. Kariéru zahájil ve společnosti Intersigma a posléze zastupoval Pragoinvest na Ukrajině a krátce Škodaexport v Egyptě. V letech 1998 aţ 2000 zastupoval v Moskvě firmu Hamé. Od roku 2009 vedl útvar zemí SNS na ministerstvu prŧmyslu a obchodu. V zahraniční kanceláři v Moskvě pŧsobil jako její ředitel jiţ mezi lety 2003 aţ 2009. Mezi jeho koníčky patří Blízký východ a cestování. 6 SKYPE Amit Paunikar • hlavní produktový manaţer Pozici hlavního produktového manaţera v praţském týmu Skypu nově vykonává Amit Paunikar. Do Prahy přichází ze společnosti Mediastudio v Los Angeles, jíţ je spoluzakladatelem, majitelem a v níţ pŧsobil taktéţ jako produktový ředitel. V rámci české pobočky Skypu bude jeho úkolem vývoj a uvádění nových produktŧ pro web. Před zaloţením firmy Mediastudio, která se zabývá online platformami pro postprodukci audio vizuálních materiálŧ, strávil Paunikar dva roky na postu viceprezidenta firmy Market Share, kde byl zodpovědný za vývoj nových produktŧ. Tři roky pŧsobil také v pozici produktového manaţera ve společnosti Google v Santa Monice. Během své patnáctileté praxe zastával rovněţ obdobné pozice ve firmách Yahoo nebo Nomadix. Amit Paunikar pochází z Indie, kde získal bakalářský titul v oboru počítačových technologií. Magisterské studium dokončil na univerzitě v Jiţní Kalifornii a celý svŧj dosavadní profesní ţivot strávil ve Spojených státech. Je drţitelem celkem tří patentŧ v oborech počítačových sítí, online reklamy a analytik. V Praze ţije Amit Paunikar od roku 2012. Ve zdejší startupové komunitě pŧsobí jako mentor pro společnosti StartupYard a Wayra a je poradcem mnoha společností v otázkách managamentu, rozvoje, vizí a strategie. 7 NESTLÉ Ondřej Havelka • ředitel divize dětské výţivy Novým ředitelem divize dětské výţivy společnosti Nestlé se od 1. března stal Ondřej Havelka. Havelka má více neţ dvacetileté zkušenosti z rŧzných komerčních oblastí, včetně devítiletého pŧsobení ve funkci ředitele prodeje společnosti Nutricia. Do Nestlé přišel v roce 2008 jako vedoucí prodejních týmŧ a v roce 2013 se stal lídrem NCE v oddělení prodeje, kde prokázal své manaţerské dovednosti. Ondřej Havelka bude zodpovědný za rozvoj a implementaci obchodní strategie v oblasti dětské výţivy v souladu se strategickým plánem Nestlé v Česku i na Slovensku. Dosavadní ředitel divize Dennis Schömburg ze společnosti odchází po vzájemné dohodě. NAROZENINY 23. BŘEZNA Vladimír Bayer (49) generální ředitel a jednatel: Assa Abloy Czech & Slovakia Liliana Berezkinová (27) ředitelka pro obchod a business development a předsedkyně představenstva: Nanopharma Ladislav Blaţek (47) předseda představenstva: Blaţek Holding Tatiana Purdiaková finanční ředitelka a členka představenstva: Partners Financial Services 24. BŘEZNA Jaroslav Jiřička (65) předseda představenstva: KRPA Holding CZ Petr Otava (65) předseda představenstva: Metalimex Miroslav Řezník (41) předseda představenstva: OVB Allfinanz 25. BŘEZNA Jan Kalous (66) generální ředitel a předseda představenstva: Tesla Blatná Miloš Malaník (50) country general manager a jednatel: TNT Express Worldwide Ladislav Štěpánek (58) ředitel divize výroba a člen představenstva: ČEZ Tomáš Vysoudil (43) obchodní ředitel a Plné znění zpráv


člen představenstva: Allianz pojišťovna 26. BŘEZNA Milan Teplý (66) generální ředitel a předseda představenstva: Madeta Antonín Wzatek (56) finanční ředitel a člen představenstva: UniControls 27. BŘEZNA Aleš Graf (43) předseda představenstva: Centropol Energy Milan Jadlovský (41) ředitel a předseda představenstva: Praţská plynárenská Radim Novák (37) CEO: Arriva CEE Jiří Vítek (45) jednatel: Mindshare Tomáš Votruba (62) ředitel a jednatel: Roche 28. BŘEZNA Karel Pavlíček (42) generální ředitel a předseda představenstva: Spolana 29. BŘEZNA Zdeněk Juračka (70) předseda představenstva: Svaz českých a moravských druţstev Petr Tauber (50) ředitel finančního odboru: SŢDC Michal Veselý (39) generální ředitel a předseda představenstva: KUPEG úvěrová pojišťovna Foto popis| 1 Zuzana Pilipčincová Inter IKEA Foto popis| 2 Šárka Gregorová Schaffer & Partner Foto popis| 3 Lukáš Cypra TAB Board Foto popis| 4 Michael Seidl Renomia Foto popis| 5 Ludmila Brodová CzechTrade Foto popis| 5 Jiří Mašata CzechTrade Foto popis| 6 Amit Paunikar Skype Foto popis| 7 Ondřej Havelka Nestlé Foto autor| FOTO • archiv / PŘIPRAVILA • redakce ([email protected])

Šéf důchodové komise: Radikální změnu reformy nepřipravujeme 23.3.2015

investujeme.cz

str. 00

Penze

Pravidelné procentní valorizace znevýhodňují dŧchodce s niţší penzí, dŧchodová komise proto uvaţuje o paušálním zvyšování dŧchodŧ. V dŧchodvém systému by měli podle komise být zvýhodněné rodiny s dětmi, které by měli platit menší sociální pojištění neţ rodiny bez dětí. „Lidé s dětmi jsou na tom v našem dŧchodovém systému hŧře, byť pečují o budoucí plátce do prŧběţného dŧchodového systému," říká k dosavadnímu stavu šéf komise Martin Potŧček, profesor Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity a vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie. Dŧchodová komise pracuje na dílčích změnách reformy, radikální úpravy nechystá. „V diskusích na komisi se objevují obě moţnosti, my ale máme od vlády mandát jen k dílčím úpravám. Abychom mohli vyřešit všechny nároky na dŧchodový systém zformulované v zadání naší práce, potřebovali bychom ve výhledu budoucích deseti let zvýšit výdaje na dŧchody z dosavadních deseti procent hrubého domácího produktu odhadem někam ke 12 procentŧm," dodává Martin Potŧček. Pro vládu je navýšení nákladŧ na dŧchodový systém nepřijatelné. Komise připravila jiţ ke konci loňského roku osm návrhŧ změn dŧchodového systém, které by měly vejít v platnost jiţ od příštího roku. Jedná se například o sdílení vyměřovacích základŧ manţelŧ, moţnost vstupu dětí do třetího pilíře či nové stanovení dŧchodového věku. Zdroj: Aktuálně.cz

URL| http://www.investujeme.cz/sef-duchodove-komise-radikalni-zmenu-reformy-nepripravujeme/

„Koukejte se, pane Horký…“ 23.3.2015

Týden str. 81 Jaromír Slomek

Kultura

Recenze



O exhumaci literární a ţurnalistické mrtvoly Karla Horkého (1879–1965) se v překvapivě rozsáhlé monografi i pokusil Štěpán Filípek. Poctivě, zodpovědně, avšak marně. Jméno tohoto básníka, prozaika, dramatika a především ţurnalisty, jemuţ osud dopřál dlouhý, bohatý a plodný ţivot, patří k pozapomenutým. Proč? Nezanechal snad po sobě rozsáhlé dílo, jeţ si říká o další a další reedice? Coţ o to, dílo by tady bylo, avšak čtenářský hlad po něm neexistuje a sotva mŧţe být vyvolán. Muţ neklidného, impulsivního ducha a hypertrofovaného sebevědomí měl smŧlu – nedostal se do učebnic (Horkého čítanku si musel sestavit sám). Ne ţe by v nich nikdy nebyl nikdo horší… Selfmademan z Ronova nad Doubravou u Čáslavi nedostudoval gymnázium, byl mysliveckým a poté poštovním praktikantem, na samém počátku minulého století se stal novinářem. První světová válka ho zastihla ve Francii, a tak za císaře pána bojovat nešel, uchýlil se do Španělska, poté do Portugalska, nakonec za oceán. Zapojil se do protirakouského odboje, avšak s Masarykem, Benešem a Štefánikem se rozešel ve zlém. Proč? Tato trojice ze svého středu vyloučila Josefa Düricha, politika agrární strany, rusofi la, který do exilu za Masarykem dorazil dříve neţ Beneš. A Horký byl Dürichŧv zeť, k tchánovi loajální, jak se sluší a patří. Masaryk nad tím nakonec mávne rukou, ve Světové revoluci (1925) mu Horký nestojí za více neţ dvě glosy, nejprve utrousí, ţe k aféře Dürichově „se brzy přidruţila aféra Horkého―, po sto stránkách se ke kauze vrátí: „Aféra Dürichova vyvolala jisté rozčílení: Štefánik o věci mluvil na schŧzích a ve spolcích, a Düricha hájil pan Horký. Aféra byla nemilá, ale nezpŧsobila politických škod.― V později vydaných Čapkových Hovorech s TGM uţ jméno Horký nepadne. Znal Masaryk verdikty F. X. Šaldy? „Horký jest a bude zcela lokální efemera, která přejde beze stop; fejetony jeho zastaraly většinou ţalostně za pŧl roku nebo za rok a četba jich v knize pŧsobí vám utrpení,― zlomil nad Horkým hŧl velký kritik uţ před první válkou. Měl pravdu? Jízlivci Horkému nebylo nic svaté, popichoval, provokoval, útočil na kdekoho a kdeco, zleva i zprava, jak to přišlo, ovšemţe se nezastavil ani před Šaldou nebo „Hradem―, pohoršeně referoval o „surrealistických mazaninách―. Nepřipouštěl si své intelektuální limity, a tak od protivníkŧ dostával velké výprasky. Šalda se vychechtal „nevědomosti a nevzdělanosti lidí a la Horký, od nichţ je v Čechách aţ černo―, ţurnalistovy pokusy o literární kritiku povaţoval za „takové uboţáctví duševní―, ţe je mu „líto inkoustu na odpověď―. Uráţka od Horkého, napsal rozverně, „nemŧţe mne neţ rozesmát―. Ortel: „Lituju, ţe jsem vŧbec kdy o Horkého zavadil; individua jeho mravních a rozumových kvalit nemají se opravdu poctívat polemikou, nýbrţ míjet jen mlčením.― Jako zavedený novinář a spisovatel (na kontě má uţ 26 knih!) zkusí Horký ve druhé polovině dvacátých let doplivnout na bratry Čapky – a mladší z nich ho ztrestá: „Pane Horký…,― začíná Karel Čapek třikrát. Počtvrté uţ se baví: „Pane Horký, kdyby vás potkal ten osud, ţe by vaše kníţky byly překládány do jiných řečí, ujišťuju vás, ţe… „Koukejte se, pane Horký,― ztrácí Čapek trpělivost, nicméně spekulace a pomluvy v klidu vyvrátí. „Pane Horký, je-li ve vás kousek slušnosti, odvoláte hezky (…) tento výmysl.― Nakonec v sobě Horký „kousek slušnosti― najde a do pomnichovské štvanice na Karla Čapka se nezapojí. Po letech mu vystaví osvědčení Václav Černý: „A na celé kulturní pravici se – kromě jediného – nenašel muţ, aby láji okřikl a od její demagogie se distancoval. Kromě jediného: Karla Horkého. Jméno tohoto muţe, který (…) jediný dovedl podat svým někdejším politickým protivníkŧm ruku k míru a jednotě a zastat se Karla Čapka, zŧstane v dějinách naší veřejné národní mravnosti vepsáno k věčnému příkladu.― Ve své monografi i, k níţ dospěl přes rigorózní a disertační práci na FSV UK, hlavně však přes haldy primární i sekundární literatury a kopce archiválií (korespondence!), Štěpán Filípek (37) dokazuje, ţe Karel Horký do dějin české literatury a ţurnalistiky samozřejmě patří. Ano, ale právě jen do dějin. Jako tam patří dejme tomu Ivan Krahulík, Lída Merlínová nebo Hanuš Sedláček. Takových jsou stovky. Zdaleka ne kaţdý se však dočká svého Filípka. Štěpán Filípek: Karel Horký – rytíř ulice. Nakladatelství Academia, Praha 2015, 958 stran. Foto popis| RYTÍŘ ULICE. Tak kdysi Karla Horkého nazval F. X. Šalda. Později se opravil: „Pouliční demagog.―

Kam bude směřovat podpora z fondů EU? 24.3.2015

businessinfo.cz

str. 00

Kalendář akcí

Dne 25. března 2015 se v Praze uskuteční seminář, který se zaměří na problematiku podpory z fondŧ Evropské unie. Akce se koná od 17:00 do 19:00, moderovat ji bude Zuzana Kasáková (Institut mezinárodních studií FSV UK a EUROPEUM). Plné znění zpráv


Vystupující: Radomír Špok, EUROPEUM další účastníci budou doplněni Zájemci o účast na semináři se mohou přihlásit prostřednictvím on-line formuláře.

URL| http://www.businessinfo.cz/cs/online-nastroje/kalendar-akci/praha-seminar-eu-fondy-finance-25031526067.html

Ty fracku, ty mi vyliţ… Mladý Stropnický se dočkal zásadní nenávisti 24.3.2015


FOTO V ČLÁNKU Český politik, herec a novinář Matěj Stropnický je podle svých kritikŧ naprostý solitér. Sobecký, vysazený na mladíky ve svém okolí a podle praţské primátorky navíc nastal problém v jeho výchově. Nyní se na internetu objevila zesměšňující fotografie, kde mu to fanoušci nechávají pořádně „seţrat. Obrázek, který zachycuje repliku z oblíbené pohádky S čerty nejsou ţerty, nese v případě Stropnického hned několik zajímavých souvislostí. První je „juniorova" pozice. Ta vypadá hodně špatně. Podle dostupných informací na něj primátorka Prahy zvaţuje podat trestní oznámení. Pokud by se tak stalo, je jasné, ţe část koalice vyzve Stropnického k rezignaci. Další dŧleţitou součástí ţivota Matěje Stropnického je Praha 3. Tam kdysi vládnul, nyní je v opozici a má svázané ruce. Druhý pohled, který se nabízí, je jeho otec. Matěj Stropnický je podle Wikipedie „synem herce, diplomata a ministra obrany Martina Stropnického, vysoce postaveného člena konkurenčního hnutí ANO, a scenáristky Lucie Stropnické. V devadesátých letech dlouhodobě ţil s rodiči v Lisabonu a Římě, kde studoval na místních školách. Maturoval na Francouzském lyceu v Praze, na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy absolvoval ţurnalistiku a mezinárodní teritoriální studia, na téţe fakultě také studoval magisterský obor mediální studia." Martin Stropnický má totiţ jako ministr obrany v Sobotkově vládě velmi ztíţenou pozici. Jeho ţidle se začala viklat poté, co se nedostal do vedení hnutí. To přisuzuje praţské šéfce ANO Radmile Kleslové. Podle zjištění KrajskýchListŧ.cz se s Kleslovou nepohodla ani Stropnického manţelka, nevlastní matka Matěje, herečka Veronika Ţilková. Praţská primátorka na interním jednání pouţila opakovaně slovo „čŧrák― Jak se nám svěřil jeden z regionálních politikŧ ANO, praţská koalice sice nemá Matěje Stropnického v lásce, ale ochrannou ruku nad ním drţí primátorka Adriana Krnáčová. Jaký kontrast to je, pozná kaţdý poté, co si přečte její nedávné vyjádření. „Někde v jeho výchově se stala chyba. Má nedostatek pokory, zkušeností. Pro mě je velice těţké mu něco vysvětlovat. Řízení magistrátu není sport nějakého aktivisty. To je práce na celý úvazek,― zkritizovala mladého Stropnického Krnáčová jiţ před týdnem. A co uţivatelé sociální sítě Facebook? Ti s ním skoncovali po svém. „Vyliţ si ty i tvŧj otec,― vzkázali houfně na skupině Řekněte ANO ne, která byla proti Babišově partaji před třemi lety zaloţena. Před a po drobné úpravě: Válcuje vás ţivot, úřady, politici? Pošlete nám svŧj příběh na [email protected].

URL| http://www.krajskelisty.cz/praha/9101-ty-fracku-ty-mi-vyliz-mladystropnicky-se-dockal-zasadni-nenavisti.htm Plné znění zpráv Plné znění zpráv


BRS se zabývala Analýzou pěti aspektů vyplývajících z události v Uherském Brodu či Dlouhodobým výhledem pro obranu 2030 24.3.2015

parlamentnilisty.cz str. 00 Vlada.cz

Tiskové zprávy

Ministr obrany informoval Bezpečnostní radu státu na jednání 23. března 2015 o plánovaném prŧjezdu amerických vojákŧ, dále se projednávala např. problematika neregulérních dokladŧ, aktuální situace na úseku muničních skladŧ a další. Bezpečnostní rada státu se zabývala aktuální situací na úseku muničních skladŧ na území České republiky. Ministr vnitra informoval o probíhajících kontrolách skladŧ munice u subjektŧ, které s tímto materiálem nakládají. Předpokládá se, ţe tyto kontroly budou probíhat v řádu měsícŧ. V této souvislosti bylo konstatováno, ţe jsou plněny úkoly z usnesení Bezpečnostní rady státu ze dne 22. prosince 2014 č. 44, týkající se poţadavku Pardubického kraje na zajištění bezpečnosti uskladnění materiálu v areálu muničních skladŧ v Květné. Bezpečnostní rada státu se věnovala Koncepci rozvoje schopností Policie České republiky vyšetřovat informační kriminalitu, jejímţ účelem je na základě analýzy současné situace v oblasti informační kriminality formulovat opatření k vytváření vhodných dlouhodobých podmínek pro práci policejního sboru v oblasti odhalování a postihování informační kriminality na území ČR. Vzhledem k tomu, ţe materiál obsahuje také poţadavky na navýšení finančních prostředkŧ Ministerstva vnitra, bylo jeho projednávání přerušeno s tím, ţe tyto poţadavky budou součástí komplexního materiálu zabývajícího se koncepcí Policie ČR. Součástí tohoto materiálu, který by měl ministr vnitra předloţit na přespříští schŧzi Bezpečnostní rady státu by měly být také poţadavky vycházející z Analýzy pěti aspektŧ vyplývajících z události v Uherském Brodu. Tato Analýza se věnuje komunikaci s městy a obcemi za krizových situací tohoto druhu, moţnosti aktualizace krizových plánŧ, typových plánŧ a typových činností, otázce operačního rádia a dislokace zásahových a prvosledových jednotek Policie ČR, problematice výcviku a školení policistŧ a analýze procesu udělování zbrojních prŧkazŧ. U kaţdého z těchto aspektŧ je, v návaznosti na analýzu současného stavu (včetně popisu jeho moţných nedostatkŧ), popsán stav ţádoucí a následně jsou navrţena opatření k jeho dosaţení. Bezpečnostní rada státu se zabývala návrhem Dlouhodobého výhledu pro obranu 2030, který představuje základní rámec pro naplňování politicko-vojenských ambicí ČR, dává zadání pro obranné plánování, zejména pro tvorbu pětiletých střednědobých plánŧ. Na základě analýzy trendŧ v bezpečnostním prostředí a předpokládaném charakteru moţných budoucích operací s účastí ozbrojených sil ČR stanovuje základní směr pro rozvoj vojenských schopností a vytváří rámec pro Koncepci výstavby Armády ČR a další koncepční materiály. Materiál bude postoupen na schŧzi vlády. Dále se Bezpečnostní rada státu podrobně zabývala aktuální situací v záleţitosti řešení smluvního vztahu Správy státních hmotných rezerv se společností VIKTORIA GRUPPE AG. Bylo konstatováno, ţe Česká republika bude za vyuţití všech moţností, včetně diplomatických, pokračovat ve snaze ochránit své zájmy. Bezpečnostní rada státu dnes také udělila Cenu Jaroslava Jandy za významný přínos v oblasti bezpečnostní politiky České republiky pro rok 2015 - Středisku bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze za dlouholetou aktivní činnost v oblasti bezpečnostní a obranné politiky v rámci České republiky i na mezinárodní úrovni, včetně aktivní činnosti v bezpečnostní komunitě a brigádnímu generálovi Ing. Miloši Svobodovi za dlouholetý významný osobní podíl v oblasti poţární prevence, civilní nouzové připravenosti a krizového řízení. Bezpečnostní rada státu se dále zabývala materiálem Naplnění poloţky výdajŧ Prostředky na financování zapojení občanŧ České republiky do civilních struktur Evropské unie a dalších mezinárodních vládních organizací a do volebních pozorovatelských misí v kapitole Všeobecná pokladní správa v návrhu státního rozpočtu na rok 2016 a léta následující, který obsahuje návrh objemu finančních prostředkŧ pro naplnění dané poloţky a informuje o civilních misích a o moţnostech zapojení českých expertŧ v roce 2016, kdy se předpokládá vyslání cca 183 českých expertŧ do civilních struktur a operací, přičemţ reálné vysílání a účast zástupcŧ ČR v jednotlivých misích bude postupně dle aktuálního vývoje zpřesňována. Dále Bezpečnostní rada státu projednala materiál Problematika neregulérních dokladŧ v České republice, který analyzuje dosavadní stav řešení problematiky (včetně podrobných statistických údajŧ), podává Plné znění zpráv


přehled zainteresovaných subjektŧ, gescí za jednotlivé typy dokladŧ a informačních systémŧ a následně doporučuje vytvoření centrálního pracoviště specializovaného na problematiku neregulérních dokladŧ a navrhuje vytvoření informačního systému, který by poskytoval komplexní informace o neplatných a neregulérních dokladech. Na schŧzi by rovněţ předloţena Informace o závěrech výročních zasedání mezinárodních kontrolních reţimŧ nešíření zbraní hromadného ničení, konvenčních zbraní a poloţek dvojího pouţití v roce 2014. Materiál je předkládán pravidelně kaţdoročně a stručně a přehledně charakterizuje problematiku činnosti mezinárodních kontrolních reţimŧ za rok 2014 a podíl české strany na těchto jednáních. Materiál svým obsahem potvrzuje zahraničněpolitický a bezpečnostní význam mezinárodních kontrolních reţimŧ a jeho účelem je posílit stávající rámec vnitrostátní implementace mezinárodních závazkŧ v této oblasti. Bezpečnostní rada státu schválila Zprávu o činnosti Bezpečnostní rady státu za rok 2014. Pro informaci předloţeny Zpráva o mezinárodním cvičení v oblasti kybernetické obrany NATO CYBER COALITION 2014, dále materiál Evropská rada 2015 - příprava pozice České republiky, Zpráva o činnosti Výboru pro obranné plánování za rok 2014, Výroční zpráva Výboru pro koordinaci zahraniční bezpečnostní politiky za rok 2014, Zpráva o činnosti Výboru pro vnitřní bezpečnost a Informace o memorandu uzavřeném mezi Ministerstvem vnitra, Policejním prezidentem ČR, Generálním ředitelstvím HZS ČR a Českým svazem ledního hokeje.


"Na Západě nadrţení zoofilové prohánějí psy. Děti se učí: Musíš být gay." 24.3.2015

parlamentnilisty.cz spn

str. 00

Monitor

Rusŧm šplouchá na maják, kvŧli propagandě zdivočeli, rozebrali elitní odborníci v Praze ukrajinskou krizi Ukrajinská krize: Rok od anexe Krymu se jmenovala zatím poslední debata Politologického klubu FSV UK. Jejím cílem bylo shrnout dŧvody, které ke krizi vedly, a co se za poslední rok v Rusku a na Krymu přihodilo. Pozvání přijali politický komentátor deníku Právo Alexandr Mitrofanov, novinář časopisu Respekt Tomáš Brolík, politický geograf Martin Riegl a politický geograf Michael Romancov, oba z Univerzity Karlovy. Na začátku diskuze dostal kaţdý z pozvaných prostor, aby se k tématu vyjádřil a poté odpovídali na otázky. Jako první si vzal slovo Michael Romancov a zprostředkoval věcný, místy humorný výlet do historie ruského impéria. "Kdyţ se potom připojilo území Novgorodské republiky, tak to je zhruba 2 a pŧl milionu čtverečních kilometrŧ a tím se Rusko poprvé vymklo teritoriálně jakémukoliv srovnání v Evropě... Další imperiální vývoj, který skončil aţ dosaţením Tichého oceánu, z Ruska učinil něco, co nemá srovnání vŧbec ve světě, s ničím. Coţ je věc, která je podstatná, protoţe těm elitám, které tam vládly, v zásadě tahleta velikost, kterou nikdo nezpochybňuje, coţ je objektivně daný fakt, tak jim to 'šplouchá na maják', protoţe mají pocit, kdyţ jsme největší a všichni to vidí, tak to znamená zároveň, ţe ve všem musíme být první,― vysvětluje Romancov. S pomocí map ukázal, ţe hranice Sovětského svazu, potaţmo dnešního Ruska, nikdy nebyly stabilní a ke změnám tedy docházelo v některých érách i co pět let. Předal slovo Alexandru Mitrofanovi, který se ve svém úvodu odvolal na profesora Andreje Zubova, podle svých slov jednoho z největších ruských historikŧ. "Váţení Evropané, prosím vás pěkně, berte nás teď, v této chvíli, tak, ţe většina našich lidí opět zdivočela. A z toho pak se odvíjejí všechny věcí, které se v naší zemi dějí... Ale ten výraz, ţe Rusko zdivočelo, je naprosto trefný.― Vyjadřuje se k aktuální ruské mentalitě. "Bohuţel cyklicky se opakuje takový stav, ţe většina obyvatelstva přestává, aspoň v míře přijatelné pro okolní státy a celý svět, se zabývat tím, co se děje doma, a nabývá najednou přesvědčení, ţe všechny, musím říct velmi těţké problémy, které Rusko mělo a má, za a) jsou zpŧsobeny tím, ţe někdo cizí se vlomil do ruského prostoru a za b) řešit se to má tak, ţe Rusko se zase o něco zvětší.― Debatu mŧţete zhlédnout zde Plné znění zpráv


Hovoří také o bezútěšné ruské situaci a o propagandě: "Nemá to smysl, vodky je pořád ještě dost, to se dá takhle zapít, ale teď pozor, teď přicházím k té Ukrajině. Najednou se otvírá okno, okno se otvírá a tam stát, vlast, média, Putin, všichni tě tam pošlou, budeš hrdina, sice tajně, nesmíš to říct... Aţ dostaneš prachy. Ale hlavně tam mŧţe jet a ten vztek, co v sobě má, na ten ţivot, který nestojí za nic, ten vztek si mŧţe vystřílet do těch Ukrajincŧ, to je super, ne? Jako ţe mŧţu střílet do ţivých lidí a je to v pohodě, protoţe já bráním vlast. Za druhé, je tam ještě věc, která se nazývá propaganda, a pokud máte v rámci učiva nějakou propagandu a mluvíte třeba o propagandě nacistického státu, to je vodička, čajíček proti tomu, co se děje teďka v Rusku.― Část svého příspěvku věnuje i vztahu Rusŧ k Ukrajincŧm. "Sovětská ideologie pracovala s pojmem sovětský člověk. Sovětský člověk mŧţe mít jakoukoliv národnost, ale patří do jedné velké obrovské rodiny socialistických národŧ, které ţijí v Sovětském svazu... No ale ta sovětská mentalita, ta totiţ naprosto zŧstala nejen v hlavách lidí v Rusku, ta zŧstala jako ve skanzenu právě v těch oblastech východní Ukrajiny... Jako dŧkaz uvádím, jak na ta referenda, na ty volby, které byly všelijaké, ale proběhly na tom Donbasu, tak tam šli starší lidé, ale nejenom starší, a oni tam přišli se sovětskými pasy a hrdě je ukazovali na kameru: 'My patříme do Sovětského svazu'. A v tomto kontextu vnímání, ţe 'Tady je nějaká Ukrajina?', no, tak je to Ukrajina, ale je to součást Sovětského svazu a dneska Ruska.― A o rozporech mezi nimi a ruským vnímáním západní civilizace: "V okamţiku, kdy Ukrajina najednou z jakéhosi dŧvodu, zcela nepochopitelného, nejen pro ty špičky, ale i pro toho běţného občana Ruské federace, najednou řekla, ţe chce být někde jinde, natoţ povaţte, chce jít na Západ? Západ, to je totiţ něco prohnilého, cizího, je to jiná civilizace a dnes, kdybyste byli v Rusku a dívali se na ruskou televizi na hlavní kanály, tak teď to, prosím, asi přeţenu, ale cituji to, co skutečně bylo, co mŧţete najít na videu. Západ to je místo, kde nadrţení zoofilové prohánějí v ulicích psy. Psi jsou z toho absolutně zoufalí, štěkají, skučí, utíkají před zoofilem. Marně... Tam jsou gayové a kaţdý musí být gay, a kdyţ ne, děti učí ve škole 'Musíš být gay!'. Vy se smějete, ale to je realita v hlavě dnešního Rusa, který nic jiného nevidí. Ale v Evropě, ač to vypadá, ţe Rusŧ je tu plno turistŧ, ale kdyţ se podíváte na skutečné údaje snad jediné uţ agentury, která má nějakou cenu Levada Center, tak zjišťujete, ţe zahraniční pas nevlastní 73 % Rusŧ... Takţe v tomto kontextu Ukrajina, která chce někam odejít, to není jen tak... V tomto všem ţije dnešní Rus, ţije dnešní Rusko a Ukrajinec je v tu chvíli pro ně člověk ne z jiné planety, ne nikdo cizí, ale zrádce, který chce utéct.― Po událostech v Krymu a na Donbasu je logicky přístup Ukrajincŧ v rozporu s ruským. "Spousta těch Ukrajincŧ, kteří bojují proti těm Rusŧm a zabíjejí je a Rusové zabíjejí je, to nejsou ţádní Ukrajinci, to jsou Rusové, kteří ţijí na Ukrajině, a v tomto boji jsou na straně Ukrajiny, nikoliv jako etnika, ale jako státu... Neváhají odevzdat svŧj vlastní ţivot.― Tomáš Brolík na rozdíl od kolegŧ pojal svŧj prostor stručně a spíše přispěl podnětem k zamyšlen: Kdyţ se bavíme 'proč se bavit o Ukrajině', tak mě spíš napadlo, ţe je zajímavý i 'jak se bavit o Ukrajině', ono to velmi svádí mluvit o tom Krymu, je tam válka a tanky, to je atraktivní pro média, ale nevěnuje se úplně pozornost, ţe ten boj neprobíhá jen na východě, probíhá po celé té zemi, je to boj o podobu té země... Je to úplně stejná válka, jaká se vede v Doněcku se separatisty, neteče u ní krev, ale je stejně smrtelná, a je to válka, teď se řekne s korupcí, to zní jako klišé, je to zkrátka boj o proměnu země, kterou střední a západní Ukrajina podstupuje a ve které by Evropa asi měla hrát větší roli, minimálně věnovat větší pozornost... Jestli se bavit o Ukrajině, tak nezapomínat i na tohle, protoţe je dost dobře moţné, ţe to o konci konfliktu rozhodne minimálně stejně jako nasazení několika batalionŧ, které vypadají dobře v televizních kamerách.― Martin Riegl navázal na Alexandra Mitrofanova a jeho příspěvek ohledně sexuálních preferencí a začal citací Vladimira Lukina, proponenta Mgimo. "Nepotřebujeme Západ, Západ je dekadentní, je tam zoofilie, pedofilie téměř zlegalizována. Tohleto jsou věci, které jsou hodně naduţívané, kolega Romancov zmiňoval genocidu. Já myslím, ţe je to jedno ze slov, které je ze strany Ruska dlouhodobě strašně zneuţívané, uţ se objevují i studie, ţe genocida je všechno, co jde proti politickým zájmŧm Ruska,― zmiňuje Riegl a přidává, ţe podobným zpŧsobem nakládá Rusko s termíny Kosovo a sebeurčení. Svŧj příspěvek pak shrnul: "To, jak se chová Rusko, není ničím novým, takhle se ti bad guys, kteří se snaţili kontrolovat celý evropský prostor, chovali od Napoleona po Hitlera, takţe Rusko v podstatě jede tady v té ose, nicméně naráţí na určité normy mezinárodního společenství, které se vracejí k pŧvodní tradici.― V závěru zbyla i trocha prostoru na otázky, a na první z nich: "Nezaspal Západ v podpoře Ukrajině? Nebo nemá prostředky, jak Ukrajině pomoct? Ano, ne, proč?― vám přinášíme odpovědi. První odpovídá Michael Romancov: "Já myslím, ţe ne, protoţe Spojené státy jednoznačně daly najevo, ţe dávají od Evropy ruce pryč... A pokud jde o Evropskou unii, tak Východní partnerství byl proces dlouhodobý, Plné znění zpráv


graduální, otevřený a byl na začátku nabídnutý Rusku... Výsledkem potom bylo, ţe v jeden okamţik si to Vladimir Putin rozmyslel... A rozhodl se vytvořit konkurenční projekt, který by mu umoţnil hrát hru, jeţ měla být na konci, tedy naše suroviny a vaše peníze a know-how vytvoří jakýsi 'bezpečný přístav', kdy naše rozloha bude představovat optimálně 51% vklad, do toho nového podniku, tam bylo zapotřebí mít Ukrajinu, proto došlo k tomu, co vidíme.― Alexandr Mitrofanov: "Nezaspala, protoţe dost dlouho špičky Evropy a zpočátku i Spojených státŧ určitě proţívaly němý úţas, co se to děje. Neboť byli připraveni tito lidé fungovat v normálním reţimu, s normálním partnerem, ale najednou před sebou vidí pološílence... Dnes uţ špičky vědí, s kým mají tu čest, ale narazily na něco jiného. Narazily na veřejné mínění ve svých státech, které předtím velmi dobře zpracovala ruská propaganda, prosím, a to se týká i České republiky. Takţe i kdyţ špičky Evropské unie dnes mají asi jasno, co mají dělat, nicméně jsou to demokraticky zvolení politici, ne přímo ve špičkách Evropské unie, ale v těch národních státech, musí pracovat se svým publikem. A publikum najednou, ejhle, se ukazuje, ţe je pod dojmem obrovským, toho obrazu světa, který tomuto publiku, s fantastickým kágébáckým vyuţitím všech těch logických fines uţ dávno vnucuje úzká propaganda v jejich mateřském jazyce.― Tomáš Brolík: "Myslím, ţe Evropa nezaspala na začátku, protoţe, jak říká kolega, přišlo něco, co nemohla čekat. Zaspává teď, právě v té měkké síle, které má moţná nejvíce na světě. A co se týče nákladŧ, s čím Ukrajina bude pracovat ve výhledu několika let, tak je vlastně malá část toho, co potřebuje Řecko na to, aby nezkrachovalo. Takţe ten ukrajinský projekt tak nákladný není, takţe teď zaspává a mohla by činit víc.― Martin Riegl: "Minimálně Evropská unie podcenila Putina, jak uţ Saakašvili říkal v roce 2008, ţe to, co se děje v Gruzii, není nějaká výjimka z pravidla, ale prostě to je hrozba pro celou Evropu, tak v tomto ohledu nevím, jestli zaspala, ale podcenila Putina. Ţe USA se nechtějí angaţovat v Evropě, to je bezpochyby pravda, ale tam se obávám, ţe Spojené státy budou k tomu přinuceny stejně tak, jako kdyţ se západoevropské státy rozhodly bombardovat Libyi a po čtrnácti dnech jim došly bomby."


Kruh se uzavírá - vzdělaní Američané chtějí emigrovat do Čech 25.3.2015

blog.ihned.cz str. 00 kozak.blog.ihned.cz Kryštof Kozák

Na výběrové řízení na pozici odborného asistenta za hrubý plat 23 800 Kč měsíčně na Katedře amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde základní podmínkou byl titul PhD. (doktor filosofie), se přihlásilo 60 uchazečŧ, ztoho 41 zUSA a 12 ze zemí Evropské Unie. Zaslat přihlášku nebylo úplně snadné - podmínkou pro přijetí do pohovoru byly originály tří doporučujících dopisŧ, ţivotopis, doklad o získání titulu PhD. a ukázka písemné práce ne delší neţ 25 stran. Většina uchazečŧ absolvovala vzdělání na velmi dobrých univerzitách, měli dlouhá doporučení od kapacit v oboru a odkazovali na výborná studentská hodnocení. Stejně neváhali investovat nemalý čas, energii a peníze za poštovné na to, aby se zúčastnili vrcholně nejistého výběrového řízení na akademickou pozici na státní univerzitě za bývalou ţeleznou oponou. Část z nich sem byla připravena přemístit i celou rodinu. Vzhledem k tomu, ţe podmínkou bylo získání titulu PhD., nejednalo se rozhodně o mladé lidi, kteří chtějí jet jen tak na chvíli do světa. Co se v USA vlastně stalo, ţe se tolik lidí hlásí na pozice v zahraničí? Hrozí nám nová vlna migrantŧ přímo ze srdce západu? Z osobního rozhovoru s přes Skype vybraným vítězným uchazečem vyplynulo, ţe řada chytrých lidí v USA je pevně přesvědčena o tom, ţe jejich děti se budou mít hŧř neţ oni sami. Navíc si pak myslí, ţe s tímto stavem nelze realisticky nic udělat - politický a ekonomický systém je tak zakořeněný v myslích lidí, ţe reálná změna je nemoţná. Deziluze z Obamova prezidentství v tomto ohledu hraje velkou roli - řada lidí v USA si od Obamy slibovala opravdovou změnu, ve kterou by mohli věřit (byl to koneckoncŧ jeho oficiální slogan), ta však rozhodně nenastala. Americká média nás navíc začínají připravovat na souboj Clinton vs. Bush v roce 2016. Pokud se tak stane, bude to další dŧkaz selhání politického systému, který se navrací do dob kvazi-dynastického uspořádání. Plné znění zpráv


Není bez zajímavosti, ţe pocit politické bezvýchodnosti je srovnatelný se situací mnoha emigrantŧ z Československa. K politické bezvýchodnosti se přidává další dŧleţitý dŧvod k emigraci: Americké vysoké školství, které se vypracovalo na světovou úroveň zejména díky dŧrazu na kritické myšlení, je v hluboké krizi. I přes to, ţe se školné na univerzitách v USA v posledních letech výrazně zvýšilo, pozice akademických pracovníkŧ se naopak oslabila. Na přímou otázku, kde jsou tedy peníze ze zvýšeného školného, je odpověď jasná: administrativa navyšuje svoje stavy, je stále více funkcionářŧ, kteří jsou placeni v řádu statisícŧ dolarŧ ročně, prezidenti univerzity mají smlouvy, ve kterých jsou ―zlaté padáky― v hodnotě 750 000 dolarŧ, staví se luxusní kulturní a studentská centra, která mají přilákat platící studenty. Ti pak potřebují třeba 360 000 Kč za rok na levnější, 900 000 Kč za rok na draţší univerzitě. Zpravidla pak začínají svoji pracovní kariéru s miliónovými dluhy. Podle tzv. Big Mac Indexu je cenová hladina v České republice podhodnocena o 39%, nicméně si stejně představte, ţe byste měli za 1 rok studia na dobré české univerzitě zaplatit pouze na poplatcích na studium cca pŧl milionu korun. Pro spousta rodin by to byla nepřekonatelná překáţka, stejně jako tomu je v USA. Pokud je pro vás kvalitní vzdělání dŧleţité a zároveň víte, ţe ho nebudete schopni vašim dětem dopřát, myšlenka na emigraci vás určitě napadne. Pro srovnání s Evropou: http://www.politifact.com/punditfact/statements/2013/dec/19/stevenrattner/it-easier-obtain-american-dream-europe/ Někdo mŧţe namítnout, ţe Američané jsou přeci jen o hodně bohatší. Pro srovnávací kontext je tedy dŧleţité uvést také čistý roční příjem domácnosti, který činí v USA 43 000 USD, při kurzu 19 korun za dolar to je 817 000 Kč na domácnost. V České republice je čistý roční příjem domácnosti pouze 23 000 USD, při kurzu 19 korun za dolar tedy 437 000 Kč na domácnost ročně. Přepočteno na měsíc vychází na příjem domácnosti 68 000 Kč měsíčně v USA a 36 416 Kč měsíčně na domácnost v České republice. Prŧměrný Čech tedy vydělává 53 procent toho, co prŧměrný obyvatel USA. Cenová hladina zboţí a sluţeb je však v České republice niţší (viz výše zmiňovaný Big Mac Index, http://www.economist.com/content/big-mac-index), takţe rozdíl není aţ tak markantní na to, aby si prŧměrně vydělávající Američané mohli takto drahé školy realisticky dovolit. Schválně uvádím spíše dlouhodobý prŧměr dolarového kurzu za posledních 10 let neţ aktuální spekulativní kurz téměř 26 korun za dolar, který by rozdíly v bohatství více zdŧraznil. V případě emigrujících akademikŧ se přidává další dŧleţitý faktor - americké univerzity začaly po finanční krizi vyuţívat toho, ţe místo drahých stálých profesorŧ, kterým musí platit zdravotní pojištění, a kteří brávali platy aţ 200 000 Kč měsíčně, lze najmout řadu mladých snaţivých externistŧ (adjuncts), kterým zaplatí jednorázově 50 000 Kč za pŧlroční kurz, bez jakéhokoliv zdravotního a sociálního pojištění a z moţností kdykoliv smlouvu od příštího semestru vypovědět. Pro zajímavost: na Univerzitě Karlově se externistŧm platí cca 7 000 Kč za celosemestrální kurz, coţ při přepočtu rámcově odpovídá poměrŧm v USA. Zvyšující se školné, které je pro řadu lidí reálně finančně nedostupné či znamená zatíţení obřími dluhy, a dramaticky horší podmínky lidí, kteří v USA na vysokých školách reálně vyučují, ukazují na závaţné trhliny v idealistických představách USA jako svobodné trţní společnosti, kde má kaţdý stejné šance. Vysoké poplatky fakticky znemoţňují chudším lidem dostat se na dobré školy, takţe sociální mobilita je v USA horší neţ v Evropě. Sami američtí vyučující pak při těchto vyhlídkách volí emigraci. Pokud ještě někdo není přesvědčen o tom, ţe Reaganŧv sen je mrtev, pokračovali jsme s vítězným uchazečem v debatě ohledně zdravotního pojištění: V USA si kaţdý běţně platí soukromé pojištění cca 900 dolarŧ měsíčně (18 000 Kč), coţ pokrývá celou rodinu. Háček je ale v tom, ţe spoluúčast při této částce tvoří 12 000 dolarŧ (228 000 Kč), tj. pokaţdé, kdyţ se něco stane, je potřeba vţdy uhradit 228 000 Kč ze svého. Pouze pokud účet převýší 228 000 Kč, rozdíl uhradí pojišťovna. Platby na zdravotní pojištění v ČR jsou dělené mezi zaměstnance a zaměstnavatele (4,5% a 9% z hrubé mzdy), tj. při prŧměrné hrubé mzdě 23 000 Kč to činí 3105 Kč za měsíc. Faktická poznámka pod čarou: vzhledem k tolik diskutované Obamově zdravotnické reformě musí občané USA platit pokutu, pokud neuzavřou alespoň nějakou pojistnou smlouvu. Pokuta je tak nízká, ţe se stejně někomu vyplatí ji zaplatit místo toho, aby musel uzavírat drahou a nevýhodnou pojistnou smlouvu. Tyto dŧleţité příklady, které se týkají vzdělávání a zdravotnictví, ukazují limity neoliberálního privatizačního úsilí. Vzdělání nikdy nebyla primárně trţní komodita, i kdyţ se samozřejmě velmi hodí ho mít, pokud se člověk chce Plné znění zpráv


nějak rozumně uplatnit. Zdravotnictví bude vţdy řešit zásadní otázku solidarity - kolik má společnost jako celek investovat do toho, ţe náhodou jeden člověk dostal velmi vzácnou nemoc, která je na léčení extrémně drahá. Vypadá to jako cynická ekonomická úvaha do té doby, neţ si uvědomíte, ţe ten člověk mŧţete být vy sami nebo vaše dítě. Princip trhu a maximální efektivity je proto potřeba výrazně korigovat z hlediska toho, co si myslíme, ţe je správné. Proto je potřeba jasně říci, ţe Reaganŧv sen sice sehrál svoji dŧleţitou roli v rozbití strnulých a vnitřně vyprázdněných amorálních reţimŧ, ale nyní je mrtev. Jinak budeme stále ztrácet čas opakováním dvacet let starých debat. Znamená to nutně návrat ke komunismu, nebo dokonce k totalitarismu? Vŧbec ne. Stejně jako jsme se poučili ze zločinŧ pozdního komunismu (kdy špehovaní a udávání bylo jednou z morálně nejproblematičtějších aspektŧ systému, srovnání s filmem Citizen Four je v tomto ohledu dost inspirativní), tak je potřeba se poučit ze zločinŧ bezduchého reaganismu, který vyprázdnil obsah vzdělávání, oslavuje stávající ekonomickou hierarchii a je amorálně netečný vŧči konkrétním problémŧm konkrétních lidí. Jednoduchou cestou, která vede na rozumné stezce mezi Reaganem a Stalinem, je cesta větší občanské pozornosti a dŧslednosti ohledně veřejného prostoru, který zahrnuje jak vzdělání, tak zdravotnictví, tak veřejnou správu, tak samotná místa ve městech i v krajině. Proto jsem například překvapen, ţe proti skandálŧm spojeným s tunelem Blanka uţ dávno veřejně nevystoupilo mnohem víc lidí - bojí se snad, ţe je někdo špehuje a vyhodí za to z práce? Nebo naivně doufají, ţe státní orgány včas a spravedlivě potrestají všechny ty, kteří jsou za předraţení a technickou nefunkčnost tunelu za 38 miliard odpovědní? Pokud Američané emigrují do Prahy, tak to ukazuje, ţe některé věci tu děláme dobře, nicméně je potřeba na nich spíše stavět neţ je pokládat na oltář maximálního ekonomického zisku. Jak píše Petr Drulák ve své Politice nezájmu (https://www.kosmas.cz/knihy/177534/politika-nezajmu/), je potřeba o současném nastavení politického i ekonomického systému dŧsledněji přemýšlet, nebo emigrující Američany zbytečně zklameme. http://en.wikipedia.org/wiki/Median_household_income http://www.nerdwallet.com/blog/credit-card-data/average-credit-card-debt-household/ První verze vyšla v Britských listech 19.3.2015: http://www.blisty.cz/art/76854.html. Děkuji Bohumilu Kartousovi za podporu a Magdaleně Fiřtové za připomínky. Bonus pro kikoty:

URL| http://kozak.blog.ihned.cz/c1-63742810-kruh-se-uzavira-vzdelani-americane-chteji-emigrovat-do-cech

Kam bude směřovat podpora z fondů EU? 25.3.2015

businessinfo.cz

str. 00

Kalendář akcí

Dne 25. března 2015 se v Praze uskuteční seminář, který se zaměří na problematiku podpory z fondŧ Evropské unie. Akce se koná od 17:00 do 19:00, moderovat ji bude Zuzana Kasáková (Institut mezinárodních studií FSV UK a EUROPEUM). Vystupující: Radomír Špok, EUROPEUM další účastníci budou doplněni Zájemci o účast na semináři se mohou přihlásit prostřednictvím on-line formuláře.

URL| http://www.businessinfo.cz/cs/online-nastroje/kalendar-akci/praha-seminar-eu-fondy-finance-25031526067.html Plné znění zpráv


LIDÉ 25.3.2015

E15

str. 21

Kariéra

Roman Šilha UniCredit Bank Nově vede kromě korporátní klientely i segment středně velkých (MID) a malých firem (SME). Zodpovídá tak za celou korporátní síť UniCredit Bank, kterou v současné době tvoří 436 zaměstnancŧ v hlavních regionálních centrech v České republice a na Slovensku. V UniCredit Bank pŧsobí na pozici ředitele pro korporátní klientelu od roku 2010. V letech 2007 aţ 2009 byl předsedou představenstva a výkonným ředitelem investiční banky UniCredit CAIB. Zde zastával rŧzné manaţerské pozice od roku 1999. Předtím pracoval v úseku strategického řízení České spořitelny. Je absolventem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Graduate School of Banking v Coloradu. Paweł Kucharski mBank Byl jmenován generálním ředitelem pro Českou republiku. Dosud v bance pŧsobil v pozici výkonného ředitele pro obchod, marketing a produkt pro Českou republiku a Slovensko. Tyto oblasti v nové funkci povede i nadále. Kariéru v mBank zahájil v roce 2000 a postupně prošel rŧznými manaţerskými pozicemi v rámci obchodního úseku banky. Byl jedním z patnácti zaměstnancŧ, kteří se rozhodli uspět s modelem internetové banky na polském trhu. Michal Stachník Cisco Stal se generálním ředitelem české pobočky. Bude zodpovědný za řízení obchodních, technologických a marketingových aktivit společnosti stejně jako za spolupráci s více neţ 600 lokálními partnery v České republice. Zapojí se rovněţ do práce regionálního vedení Cisco ve střední a východní Evropě. V oboru informačních technologií pŧsobí více neţ 20 let. Do čela Cisco ČR přišel ze společnosti VMware, kde pracoval od roku 2007 v rŧzných pozicích, naposledy jako hlavní manaţer pro Česko a Slovensko a následně jako regionální manaţer East Europe. V prŧběhu předchozí profesní kariéry se zabýval řízením obchodních týmŧ nebo rozvojem partnerské sítě ve společnostech Symantec, IBM a Sun Microsystems. Tomáš Pavlík Pleon Impact Nastoupil na post senior consultant. Do prostředí PR agentur se vrací téměř po osmi letech. Dosud pŧsobil více neţ dva roky jako ředitel vnějších vztahŧ společnosti BM Management vlastněné Zdeňkem a Michaelou Bakala, pro které byl také osobní tiskový mluvčí. V roce 2012 se angaţoval pro Nadaci Vodafone v rámci projektu Rok jinak, do kterého nastoupil po více neţ čtyřech letech v pozici specialisty externí komunikace a tiskového mluvčí UniCredit Bank. Profesní dráhu začínal v letech 2000 aţ 2007 v PR agenturách. Zuzana Pilipčincová Avion Shopping Park Ostrava Ujala se pozice ředitelky obchodního centra. Dosud pŧsobila na postu manaţerky vztahŧ s nájemníky, který zastávala ve společnosti IKEA Centers od října 2011. Do společnosti IKEA Centers nastoupila v červnu 2008 jako specialistka oddělní pronájmŧ. Změnilo se něco ve vaší společnosti? Pište nám na [email protected] Foto popis|



Harvard či Babson College? Přístupy k výuce podnikání jsou různé 25.3.2015

Moderní řízení str. 12 HANA KEJHOVÁ

Rozhovor

Podnikatelé často jednají jinak, neţ jak učí mnohé manaţerské školy. Místo plánování se spíše pouštějí rovnou do akce. „Napsat krásný podnikatelský záměr, který je jen na papíře, a uspět v praxi, v tom je rozdíl,― říká Lukáš Durda z Vysoké školy podnikání v Ostravě. Popisuje pro Moderní řízení trendy výuky z Harvardu a Babson College. Začátkem 80. let obor podnikání v USA nabízelo přes 300 vysokých škol, nyní uţ přes 1600. Podobný vývoj, v menším rozsahu, zaznamenáváme v Evropě. * Co bylo vaší motivací pro absolvování několika stáţí v zahraničí ohledně výuky podnikání? Vţdy jsem chtěl poznat renomované americké univerzity, ale také špičkové evropské vysoké školy. V oblasti výuky managementu k nejlepším patří Harvard Business School, v oblasti výuky podnikání je to Babson College. Chtěl jsem získat zkušenosti pro sebe a školu, na které pŧsobím. Při výuce podnikání je totiţ dŧleţité rozumět nejen obsahu, čili tomu, co učíte, ale také metodám a procesu výuky, tedy jak učíte. * Na EduFóru, platformě fanouškŧ nových trendŧ vzdělávání, jste hovořil o tom, ţe je rozdíl, zda vychováváme někoho k podnikání, nebo podnikavosti… Výuka k podnikání zpravidla směřuje studenty k zaloţení firmy a rozjezdu vlastního podnikání. Výuka k podnikavosti se zaměřuje spíše na rozvoj jednání a zpŧsobu uvaţování, které je moţné uplatnit v jakémkoliv kontextu, nikoliv pouze v řízení vlastního podniku, ale také v neziskovém sektoru, v zaměstnaneckém poměru, dokonce i ve veřejném sektoru. Tento zpŧsob jednání a uvaţování se vyznačuje zejména kreativitou, přijímáním rizika a proaktivitou. * Tento přístup se promítá do toho, jaké absolventy chtějí školy vychovávat. Jaký je rozdíl mezi Harvardem (HBS) a Babsonem? HBS je manaţerská škola, zatímco Babson se zaměřuje hlavně na podnikání. Na HBS podnikání přišlo nedávno. První volitelný kurz podnikání zavedli v roce 1947, ale etablování podnikání jako povinného předmětu trvalo dlouho. HBS chce podle svého poslání vychovávat globální lídry, kteří mění svět, manaţery největších korporací, poradce, konzultanty, úspěšné lidi s velkou mocí a značným vlivem. Babson je v cílech skromnější, snaţí se vychovávat podnikavé lídry, kteří dokáţou vytvářet ekonomické a společenské bohatství, a to v nejrŧznějších odvětvích a sektorech. HBS na rozdíl od Babsonu nenabízí bakalářské obory, pouze MBA, doktorské studium a exekutivní programy. * O Babsonu se říká, ţe má holistický přístup k výuce. Je to tím, ţe se společnost také demokratizuje? Kdyţ analyzujete výuku podnikání, kam jdou ty nové trendy? Babson integruje do jednoho programu manaţerské a ekonomické vzdělávání s prvky uměleckého a technického vzdělávání. Holistický přístup pramení z jejich definice podnikání. Chápou podnikání jako zpŧsob uvaţování, myšlení a jednání, které se vyznačuje holistickým přístupem, posedlostí příleţitostmi a odpovídajícím vŧdcovstvím. To znamená, ţe dŧleţitý je holistický přístup člověka, který dokáţe spojit dohromady příleţitost, zdroje a tým. Holistický přístup by si měl osvojit nejen podnikatel, ale kaţdý podnikavý člověk. Gary Hamel ve své knize „Na čem dnes záleţí― uvádí pět klíčových věcí pro úspěch organizace a jednotlivce – hodnoty, inovace, adaptabilita, zápal a nová ideologie řízení. Firmy musí vnímat význam těchto témat úzce spojených s podnikavostí. Například inovace uţ nemohou být záleţitostí jen některých lidí, například technikŧ nebo nějakého inovačního týmu. Kdyţ se po ostatních lidech nechce podnikavost, tak ubíráte potenciálu organizace, protoţe tuto stránku svěřujete pouze vybraným jedincŧm. * Na co klade dŧraz v přístupu Vysoká škola podnikání, kde učíte? Věřím, ţe se lišíme od jiných škol v dŧrazu, který klademe právě na podnikání a podnikavost. Zakladatel Vysoké školy podnikání, docent Jünger, vţdy zdŧrazňoval, ţe podnikání není managementem ani podnikovým řízením, ale je to samostatný obor, který vyţaduje jiné zaměření výuky. Podnikání a podnikavost jsou součástí naší DNA a projevují se ve všem, co děláme a učíme. Proto se mnou pan Jünger dokonce absolvoval i pobyt v Plné znění zpráv


Babsonu, protoţe tato instituce má program nastaven tak, ţe s akademikem vţdy musí přijet i nějaký odborník z praxe. * Vezměme si adepta kolem dvaceti let, který podniká například uţ v rodinné firmě. Co získá studiem podnikání? Není lepší se učit rovnou v praxi? My věříme, ţe ne. Stejně jako spousta lidí jsme přesvědčeni, ţe podnikání a podnikavost lze u studentŧ rozvíjet. Peter Drucker říkal, ţe podnikavosti se lze naučit, vyţaduje to však úsilí. Já mám to štěstí, ţe mŧţu v prvním semestru učit předmět Podnikavost – personální a sociální dovednosti. Je zaměřen na podnikavost jako klíčovou kompetenci, kterou mŧţete uplatnit v řadě oblastí. * Co to znamená v praxi? Znamená to rozvíjení kreativity, schopnosti hledat nápady a vnímání příleţitostí kolem sebe, ale také posilování postojŧ k tomu, abyste příleţitosti vyuţívali. Předpokládá to také rozvoj určitých osobních kvalit jako sebedŧvěra, vytrvalost, vlastní efektivita. Studenty se snaţím vést k tomu, aby hledali moţnosti dělat něco zajímavého, v čem najdou zaujetí a smysl a zároveň to vytvářelo prospěch a přidanou hodnotu. Jsem rád, ţe nejen studenti prezenčního, ale také kombinovaného studia, kteří uţ za sebou mají mnoho zkušeností z praxe, říkají, ţe je tento předmět naučil dívat se na určité věci jinak. * Na zahraničních školách často studenti kombinují podnikání a studium. Podobně jako při studu MBA, kdy se řeší případové studie. Jak se učí na škole, kde pŧsobíte? Snaţíme se pouţívat takzvané participativní metody výuky. Jedná se nejen o případové studie, ale také o řešení konkrétních podnikatelských projektŧ. Všichni studenti musí také absolvovat praxi. První ročník má mladým podnikatelŧm otevřít oči, druhý je nasměrovat a třetí vyprofilovat. Studenti se mohou během studia rozhodnout, zda chtějí rozjet své vlastní podnikání, pokračovat v rodinné firmě, stát se intrapodnikateli, tedy podnikavými zaměstnanci. Všichni studenti zpracovávají během studia také podnikatelský záměr, třebaţe tato metoda bývá některými autory v současnosti kritizována. * Ve start-upech a akceleračních centrech se ale jako o závod učí právě koncipování podnikatelského záměru. Proč je to kritizováno? Podnikatelský záměr je dŧleţitý nástroj při jednání s investory. Většina škol vyuţívá jako jednu z klíčových metod výuky podnikání právě tvorbu podnikatelského záměru. Kvalita zpracovaných podnikatelských záměrŧ podle některých autorŧ ukazuje na kvalitu daného vzdělávacího programu. Jiní autoři však naduţívání metody tvorby podnikatelských záměrŧ kritizují. Zkušenosti totiţ ukazují, ţe většina podnikatelŧ si ţádný podnikatelský záměr nikdy nenapsala. Školy tedy učí studenty dělat něco, co neodpovídá praxi. V roce 2008 byla napsaná studie, která porovnala obsah učebnic podnikání a činnosti skutečných podnikatelŧ při rozjezdu podnikání. Ukázalo se, ţe existuje velký rozdíl mezi obsahem učebnic a podnikatelskou praxí. Existuje velice vlivná a zajímavá teorie efektuace, kterou vytvořila Saras Sarasvathy z Darden School of Business. Ve své dizertační práci, kterou vedl nositel Nobelovy ceny za ekonomii Herbert Simon, si poloţila otázku, čím se liší podnikatelský zpŧsob uvaţování od manaţerského. * V čem byl zásadní rozdíl? Zjistila, ţe podnikatelé jednají jinak, neţ jak se učí na manaţerských školách. Namísto plánování a dělání předpovědí se raději pouštějí do rŧzných činností. Jednají, začínají s tím, co mají k dispozici, takzvanými efektuačními prostředky – kdo jsou, koho znají a jací jsou. Řada škol dnes i pod vlivem této teorie mění své vzdělávací osnovy. Přestávají dělat soutěţe podnikatelských záměrŧ, protoţe studenti mohou napsat krásný podnikatelský záměr, který zŧstane na papíře, ale nikdy z něj nic není. Z takzvaných „business plan competition― se stávají „business implementation competition―. Například Babson College upustila od soutěţe podnikatelských záměrŧ a realizuje soutěţ s názvem B. E. T. A. Challenge. (B. E. T. A. znamená Babson Entrepreneurial Thought and Action). * Takţe co se osvědčuje?



Studenti prezentují spíše reálné kroky, které udělali a které v praxi vedou k zahájení podnikání. Komise nehodnotí, zda umí napsat krásný plán, ale hodnotí, co uţ udělali v praxi. Myslím, ţe se tento postup ukazuje jako ţádoucí. Na českém trhu se tomuto přístupu blíţí třeba Laboratoř u Nadačního fondu Vodafone, kdy koučové týmy provází, ačkoli se záměry jejich projektŧ mění. Totéţ platí pro finalisty soutěţe Česká inovace… Ano. Existuje mnoho soutěţí a je skvělé, ţe se pořádají. Z pohledu výuky podnikání by ale podle mě neměl být podnikatelský záměr vstupem, ale výstupem. Je nutné pouţívat také efektuační logiku. Hezky se to vysvětluje na příkladu vaření. Kdyţ pozvete hosty na večeři a chcete uvařit, tak si buď vyberete nějaký recept, nakoupíte suroviny podle receptu a uvaříte. Tak většinou funguje klasický management. Na začátku máte cíle a hledáte k nim prostředky. Efektuační zpŧsob říká něco jiného. Nejprve se podívejte, co je doma v lednici, a přemýšlejte o tom, co z toho uvaříte. Tedy na začátku nestojí cíle, ale prostředky. S tím, co mám, mohu dělat rŧzné věci, mít rŧzné cíle. Tento přístup má řadu výhod. Mohu začít velice brzy, protoţe většinu těch prostředkŧ uţ mám k dispozici, nemám zas tak moc co ztratit a nikdo nemá stejné prostředky jako já. Tím se vyvaruji toho, ţe budu dělat stejné projekty jako ostatní. V praxi i ve výzkumech se ukazuje, ţe většina podnikatelŧ začíná právě takto. V teorii efektuace jde o princip „lepší vrabec v hrsti neţ holub na střeše―. * Mŧţete popsat ještě nějaký další uţitečný princip? Druhým principem je princip přijatelných ztrát. Ukázalo se, ţe podnikatelé uvaţují spíše o tom, co mohou ztratit, neţ co mohou získat. Přemýšlejí o akceptovatelných ztrátách namísto očekávaných výnosŧ. Ty se nedají naplánovat. Třetí princip je citronádový, vychází ze rčení, kdyţ dostanete citron, udělejte z něj citronádu. Jednoduše řečeno, vyuţíváte nahodilostí. Čtvrtý, háčkovací princip, zdŧrazňuje význam partnerŧ, kteří spoluvytvářejí váš byznys. Poslední princip „pilota v letadle― vyzdvihuje lidský faktor, který stojí za kaţdou příleţitostí. * Čili tu kauzální logiku nahrazuje více i kreativita? V praxi dominovala kreativní, chceteli efektuační, logika vţdy. Ve výuce manaţerských škol naopak převaţovala kauzální logika. Efektuační logika se však stále více začíná prosazovat na mnoha prestiţních manaţerských školách, začíná být školena také v rámci exekutivního vzdělávání ve firmách. Pro určité manaţery však mŧţe být obtíţné akceptovat některé prvky tohoto zpŧsobu uvaţování a jednání. * Není lepší jít střední cestou, mít pracovní plán, aby člověk nebyl tak úplně „střelec―, ale přitom byl stále přístupný změnám? Je to stejné jako s tím vařením. Mŧţete uvařit dobré i špatné jídlo oběma metodami. Ať uţ si najdete recept a budete podle plánu nakupovat, anebo nejprve začnete s tím, co máte lednici. Nakonec si myslím, ţe většina lidí pouţívá oba postupy. Někdy vaří přesně podle receptu a jindy podle toho, co má doma. Stejně tak by to mělo být v podnikání, ţe se ty principy nevylučují, ale doplňují. A v rŧzné fázi projektu se mohou kříţit. * Jaká prestiţní místa v Evropě byste doporučil zájemcŧm o studium podnikání a podnikatelství? Raději doporučuji školy, které jsem měl moţnosti navštívit. Z mého pohledu je výborná Vlerick Business School v Belgii, mají silné zaměření právě na prvky efektuační logiky. Velmi se mi líbil přístup Maastricht University v Nizozemsku, kde uplatňují takzvaný „problem-based learning―. Touto metodou vyučují nejen podnikání, ale také například medicínu. Mrzí mě, ţe jsem nestihl navštívit University of Cambridge, kde mají výborné Center of Entrepreneurial Learning. Toto centrum vede Shai Vyakarnam, se kterým jsem se kdysi mohl setkat. Zaujala mě jeho kritika výuky prostřednictvím případových studií. Naopak Harvard případové studie miluje. * Proč? Harvard zavedl případové v roce 1924. Pouţíval je i dříve, ale v tom roce se staly dominantní metodou výuky. A od té doby, coţ je téměř sto let, se jim tato metoda osvědčila, jsou v ní nejlepší na světě, ročně prodají 8 milionŧ kusŧ případových studií. Kdyţ si vynásobíte 8 milionŧ krát asi 7 dolarŧ, tak je to také poměrně významný příjem. Harvardské případové studie pouţívají při výuce univerzity na celém světě. Jeden z problémŧ, se kterým se setkáváme při výuce, je nedostatek evropských případových studií. * Kdo píše ty studie a kolik se za ně platí? Plné znění zpráv


Napsání harvardské případové studie stojí aţ 16 tisíc dolarŧ a trvá několik měsícŧ. Píší je pedagogové, kteří to berou jako jednu ze svých významných publikačních aktivit. Existují vyhlášení autoři případových studií, tvz. „case writeři―. Tvŧrce případové studie si nejprve musí najít téma, určitý problém, který hlavní protagonista řeší. Pak jede do dané firmy, tráví tam určitý čas, mluví s rŧznými lidmi, snaţí se uchopit situaci z rŧzných pohledŧ. Součástí harvardské případové studie je také velké mnoţství finančních ukazatelŧ. Dŧvodem malého počtu kvalitních evropských případových studií, včetně českých, mŧţe být mimo jiné obava z poskytnutí informací o dané firmě. Na HBS je osmdesát procent výuky postaveno na řešení případových studiích. Studenti na MBA na Harvardu řeší kaţdý den tři případové studie. Studentovi příprava na jednu případovou studii trvá přibliţně 2-3 hodiny. Kdyţ si vezmete tři případové studie denně, tak se minimálně jen šest hodin připravují na další den. Za celou dobu studia MBA vyřeší asi 500 případových studií. * Doba se ale rychle mění, mají dost výukového materiálu? Potřebujete aktuální výukové materiály. Těţko bude někdo učit případovou studii třicet let starou. Proto se na HBS snaţí reagovat na změny v podnikatelském prostředí a manaţerské praxi tvorbou nových případových studií. Vyučující dostanou k napsání studie volno, protoţe to zajistí HBS materiály potřebné k výuce i dobré příjmy. Většina škol přebírá harvardské případové studie a učí pomocí nich. Takţe jedna škola produkuje materiály, které jsou potom vyuţívány po celém světě. * Mŧţete dát nějaký dobrý tip na moderní knihu o výuce podnikání? Doporučuji novinku o výuce podnikání Teaching Entrepreneurship: A Practice-Based Approach od Heidi M. Neck. Jsou v ní i poznámky pro učitele, jak vyučovat. * Abychom ale nezŧstali jen u teorie. Jak jste na tom na Vysoké škole podnikání v Ostravě s propojením s praxí? Zvete si odborníky zvenčí? Na jedné straně se snaţíme zvát známé a úspěšné podnikatele. Já se ale snaţím do výuky zapojit jako hosty také naše absolventy, kteří začali podnikat a mají třeba menší firmu. Studenti na takového člověka mohou reagovat pozitivněji. Kdyţ ho vidí, jde o „rolový model―, nikoli vzor. Řeknou si, ţe kdyţ to dokázal on, tak bych to mohl dokázat také. Pro mladé asi nebude rolový model zrovna Steve Jobs nebo Bill Gates. To jsou vzory, vizionáři, od kterých se v mnohém mŧţeme učit a mohou být inspirací, ale nemyslím si, ţe by mnoho lidí začalo podnikat, protoţe si myslí, ţe se stanou dalším Billem Gatesem. Kdyţ ale studenti uvidí kluka v tričku a manšestrákách, kterému se povedl nějaký start-up, tak je to mnohdy mŧţe motivovat k tomu, aby začali sami podnikat. ? Kdyţ máte hosty na večeři a chcete uvařit, tak si vyberete recept, nakoupíte suroviny a podle receptu uvaříte. Tak funguje klasický management. Efektuační zpŧsob říká, podívejte se, co je doma v lednici, a přemýšlejte o tom, co z toho uvaříte. Studenti prezentují reálné kroky, které udělali a které v praxi vedou k zahájení určitého podnikání. Komise nehodnotí, zda umějí udělat hezký marketingový plán, ale hodnotí to, s kým mluvili a co uţ udělali. LUKÁŠ DURDA (38) Absolvent Fakulty sociálních věd UK v Praze. Na Vysoké škole podnikání pŧsobí od roku 2004. Vyučuje předměty Psychologie a sociologie v podnikání a Podnikatelské dovednosti. Poznatky z praxe získával v několika neziskových organizacích v pozicích projektového manaţera, analytika a konzultanta. Ţivil se také jako vědecký pracovník. Absolvoval studijní pobyty zaměřené na podnikání a moţnosti jeho výuky na Harvard Business School, Babson College v USA a TeamAcademy ve Finsku. V publikační, výzkumné a projektové činnosti se zaměřuje na oblast výuky podnikání a sociálního podnikání. Foto autor| FOTO : LUKÁŠ BÍBA

Vládní finanční ústava – technikálie, nebo systémová změna v rozpočtové politice? 25.3.2015

Newsletter CEP (newsletter)


str. 05


OTÁZKA IVK Jan Kudrna poradce předsedy vlády Tzv. finanční ústava je souborem opatření několikerého druhu, která ale ve svém celku, podle mého názoru, budou mít poměrně velký vliv na rozpočtovou politiku České republiky. Konkrétně se tento vliv projeví ve dvou hlavních oblastech: procedury přípravy veřejných rozpočtŧ a jejich parametry. Pokud se jedná o stránku procedurální, potom navrţená opatření povedou k větší transparentnosti nejenom veřejných rozpočtŧ samotných, ale také jejich přípravy, včetně shromaţďování podkladŧ, na základě kterých jsou připravovány. Návrh také počítá s posílením role rozpočtových výhledŧ. Navrţená opatření budou mít vliv také na parametry veřejných rozpočtŧ. V tomto smyslu je cílem jejich dlouhodobá udrţitelnost, a tedy stanovení mezí moţného deficitního financování, a tím i mezí celkového veřejného zadluţení. Tato část návrhu je – trochu ke škodě věci, ale pochopitelně – diskutována a komentována téměř výlučně. Nepochybně bude mít vliv na rozpočtovou politiku. Jak vládě, tak i parlamentu bude připomínat, ţe z dobrých dŧvodŧ mají existovat meze deficitního financování. Vliv tzv. finanční ústavy na rozpočtovou politiku tedy očekávám a povaţuji jej s ohledem na vyváţenost návrhu za pozitivní. Jan Skopeček ekonomický expert ODS Finanční ústava přijatá současnou vládou filozofickou změnu v přístupu k rozpočtové politice nepřináší. Byla přijata ve velmi bezzubé podobě s hranicí státního zadluţení na takové úrovni, aby se současné vlády vŧbec netýkala. Téma finanční ústavy otevřela v českém politickém prostoru ODS uţ v roce 2009. Ještě dříve přišla ODS s návrhem na povinně vyrovnaný rozpočet. Vládou schválená podoba finanční ústavy se od pŧvodního návrhu ODS značně liší. Zmizela z ní povinnost vlády předstoupit před Poslaneckou sněmovnu s ţádostí o dŧvěru v případě dosaţení mezní hranice veřejného zadluţení, chybí i hmotná odpovědnost poslancŧ za špatné hospodaření. Hranice veřejného zadluţení, při které musí vláda začít podnikat aktivní kroky, se posunula aţ na úroveň 55 % zadluţení k HDP. Je-li stávající zadluţení na úrovni 43,2 % HDP, je zřejmé, ţe stávající koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL nechce jakkoliv své rozpočtové chování měnit. K filozofické změně rozpočtové politiky je dokonce třeba nepochybně mnohem více, neţ mít k dispozici třeba i dokonalejší finanční ústavu. K takové změně je potřeba společenská a politická shoda na tom, ţe dnešní úroveň státního přerozdělování je vysoká, ţe náš stát je přebujelý a vykonává řadu zbytných agend, které je potřeba zrušit. Teprve pak je moţné počítat s tím, ţe se kvalitativně významné změny projeví i v bilanci veřejných rozpočtŧ na jejich výdajové straně, která je příčinou našich dlouhodobě deficitních veřejných financí. Teprve pak je moţné počítat i s tím, ţe vedle statické dluhové brzdy zabudujeme do naší rozpočtové politiky i nějakou podobu dynamického výdajového pravidla, které by sniţovalo podíl veřejných výdajŧ na HDP. Aţ tehdy bude moţné hovořit o filozofické změně v rozpočtové politice. Obávám se ale, ţe vládou vykastrovaná finanční ústava a dnešní rozbitá politika zabývající se jen superdílčími tématy jasně ukazují, ţe jen debata o hlubší reformě veřejných financí je stále větší science fiction. Jan Vejmělek hlavní ekonom Komerční banky Návrh finanční ústavy vnímám jako významnou změnu. Ta by totiţ měla definitivně pohřbít paradigma, kterému jsme čelili od počátku minulé dekády aţ do recese roku 2009, paradigma, kdy se přístup k veřejným financím nesl v duhu hesel „zdroje jsou― či „státní dluh se splácet nemusí―. Přijetí ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti bude znamenat přiznání si, ţe tomu tak není, ţe veřejné finance nejsou z dlouhodobé perspektivy v dobrém a zejména udrţitelném stavu, ţe je třeba problém řešit. Pohled na vývoj od konce 90. let jednoznačně dokumentuje, ţe české veřejné finance dlouhodobě vykazují sklon k deficitnímu hospodaření, a to i v obdobích, kdy ekonomika roste. Fiskální systém je netransparentní, potýká se s nízkou dŧvěryhodností či flexibilitou. Pozitivně z tohoto pohledu hodnotím záměr zřídit Národní rozpočtovou radu jako nezávislý a odborný orgán. Ten by měl sledovat vývoj hospodaření v sektoru veřejných institucí a vyhodnocovat dodrţování pravidel rozpočtové odpovědnosti. K vyšší transparentnosti rozpočtového procesu bezesporu pomŧţe dŧraz kladený na kvalitu makroekonomických prognóz. Otázkou ovšem je, zda je návrh dostatečně ambiciózní a do jaké míry bude účinný. Limit celkového dluhu sektoru veřejných institucí (po odečtení rezervy peněţních prostředkŧ) ve výši 55 % HDP se nachází poměrně vysoko nad aktuální úrovní zadluţení. Za zmínku stojí i určitá asymetričnost návrhu, poţadavky kladené na obce, samosprávné celky a veřejné instituce jsou striktnější neţ opatření týkající se vládní úrovně. Vláda bude mít v drtivé většině případŧ povinnost předloţit návrhy opatření, schvalovat či neschvalovat je však bude Poslanecká sněmovna. Jako nedostatečný hodnotím mechanismus, který má zamezit dlouhodobému neduhu českých veřejných financí, totiţ značné procykličnosti fiskální politiky. Ladislav Minčič bývalý náměstek ministra financí Málo ambiciózní, tak bych označil návrh ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti a prováděcího zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Ustanovení o nezávislé národní rozpočtové radě, zpŧsobu jejího konstituování a kompetencích představují nepochybně pozitivní krok. Plné znění zpráv


Také institucionalizaci doposud neformalizovaných poradních fór vlády do podoby výboru pro rozpočtové prognózy lze hodnotit pozitivně. Všeobecné rozšíření střednědobého fiskálního plánování ve veřejném sektoru je také v pořádku. Velké rezervy však spatřuji v nastavení výdajové a dluhové brzdy. Kdyţ jsme právě před třemi lety diskutovali o tzv. fiskálním kompaktu jako tehdy aktuální evropské legislativní novince, vyjádřil jsem přesvědčení, ţe naše tehdejší kritika fiskálního kompaktu a zejména jeho ústřední části – strukturálního schodku – bude autentická jedině tehdy, pokud v ČR urychleně přijmeme kvalitnější vlastní právní úpravu. Po třech letech to bohuţel vypadá na schválení normy, která u výdajové brzdy pracuje se strukturálním očištěním pomocí jedné z metod, která bude teprve vybrána interním rozhodovacím aktem ministerstva financí (mimochodem v odborné sféře určitě vyvolá diskusi naznačená sada elasticit jednotlivých daňových titulŧ). Aktuální limit strukturálního schodku přitom není nastaven na standardních 0,5 % HDP, známých z kompaktu, ani na pohodlné 1 % (pro situace kdy je veřejný dluh „výrazně― pod 60 % HDP), ale na 1,75 %, přičemţ postupně má být sníţen na 1 % aţ k roku 2020. Teprve s případným vstupem do eurozóny je spojováno nastavení na oněch 0,5 %. Formulace výdajové brzdy je přitom volena tak, ţe rozhodně nevybízí k předkládání přebytkových rozpočtŧ ke splacení existujícího dluhu, ale spíše cílí na dosaţení onoho limitního schodku. Dluhová brzda se spouští aţ při 55% veřejném zadluţení, přičemţ nutí vládu k poněkud bezzubým opatřením, vedoucím k „dlouhodobé udrţitelnosti―. V dŧvodové zprávě se totiţ upřesňuje, ţe se tím paradoxně míní mj. respektování maastrichtských kritérií s ještě měkčími kritérii 3 % schodku a 60 % dluhu. Oproti tomu je třeba uznat, ţe tzv. úniková klauzule je v aktuálním vládním návrhu vymezena určitěji neţ ve fiskálním kompaktu a vládu tak více svazuje. Stanislava Janáčková makroekonomka K systémové změně v rozpočtové politice chybí na naší politické scéně odvaha. Vládou navrţená „rozpočtová ústava― se bude týkat aţ budoucích vlád, a k tomu, aby byla pojistkou proti nejhorším fiskálním excesŧm, je příliš vágně formulovaná. Nehovoří o splácení dluhu – vlastně jen opakuje starý známý názor Evropské unie, ţe dokud veřejný dluh nepřekročí 60 % HDP, je „udrţitelný―. Předchozí návrh z roku 2012, který kvŧli pádu Nečasovy vlády spadl pod stŧl, byl podstatně tvrdší. Jiţ při veřejném dluhu nad 45 % HDP by vláda a všechny veřejné instituce musely pro zbytek roku a pro následující rok sníţit rozpočtové výdaje o 3 % – a sniţovaly by se platy představitelŧ státní moci. Při dluhu nad 48 % by veřejné rozpočty nesměly být schodkové, při zadluţení nad 50 % HDP by vláda musela ţádat Poslaneckou sněmovnu o vyslovení dŧvěry. Nynější vládní návrh naopak výslovně posvěcuje další zadluţování, odhadem aţ ve výši 500 miliard, dokud veřejný dluh nepřesáhne 55 % HDP. Tempo zadluţování má být určeno hranicí pro strukturální deficity veřejných rozpočtŧ ve výši 1 % HDP. Ale aţ do roku 2019 mohou být deficity vyšší, a i potom dovolují mimořádné okolnosti překročení této hranice. Teprve aţ poté, co veřejný dluh vzroste nad 55 % HDP, mají přijít kroky k udrţitelnosti veřejných financí (abychom nepřesáhli těch magických 60 %). Vládě se však pouze vágně ukládá „přijmout opatření―. Jasněji a se sankcemi jsou definovány jen úsporné kroky pro územně samosprávné celky a další veřejné instituce, které chce vláda dostat více pod svou kontrolu. Namísto stanovení jasných omezení také pro vládu se zákon zaobírá zpracováním střednědobých výhledŧ, zřizováním nových kontrolních a poradních orgánŧ a „posilováním transparentnosti―. Jak účinná fiskální pojistka to asi bude? Zdeněk Koudelka Právnická fakulta Masarykovy univerzity Bez ohledu na správnost pravidel ve finanční ústavě, říkám ne jejímu přijetí. I dnes nemá správce ve firmě i správce veřejných financí plýtvat a má hospodařit v rámci příjmŧ. To kaţdý ví a nepotřebuje finanční ústavu. Chceme ústavu střídmou nebo rozvleklou a nepřehlednou? Je spoustu věcí, které by ten či onen chtěl do ústavy přímo nebo jako zvláštní ústavní zákon. Souhlasím s vyrovnanými rozpočty, ale ne se změnou ústavy. Je totiţ na voličích, zda zvolí strany hýřivé či šetřivé. Vţdyť mít vyrovnaný rozpočet mŧţe chtít vláda, aniţ ji k tomu ústava nutí. Finanční ústava má fakticky zajistit určité zásady i v případě jejich volební neúspěšnosti. Chceme ztíţit příštím vládám a tedy i příštím voličŧm jejich nehospodárné jednání tím, ţe něco dáme do ústavy. Ovšem jedna generace tvŧrcŧ ústavy neovládne generace budoucí. I v soukromém ţivotě není zŧstavitel schopen zajistit majetek proti nehospodárnosti dědicŧ. Mŧţe pouţít rŧzné právní nástroje, ale jestliţe jeho potomci budou chtít dědictví prohýřit, utratí ho a rodiče jim v tom z hrobu nezabrání. Vše, co má finanční ústava obsahovat, stačí upravit obyčejnými zákony. Budoucí voliči nebudou lepší, ale ani horší neţ my. Kaţdé rozšíření ústavních norem rozšiřuje moc Ústavního soudu na jejich výklad. Stvoření finanční ústavy je spojeno se stvořením finančního Ústavního soudu. Ne nové instituce, ale stávající Ústavní soud se rád vrhne na novou oblast a stanoví, co je obsahem ne textu, ale ducha a nikým nepoznaného materiálního jádra finanční ústavy. A pak se budou zastánci finanční ústavy divit, coţe to stvořili. Plné znění zpráv


Miroslav Ševčík děkan Národohospodářské fakulty VŠE Zdravé veřejné finance jsou jednou z podmínek pro dlouhodobou prosperitu kaţdého hospodářského celku. Pro současnou dluhovou krizi vyspělých ekonomik, která přerŧstá v dluhovou past a pro některé země se stala jiţ dluhovou propastí, je finanční ústava pouze zdánlivě moţností ţít relativně delší období s poměrně významnými deficity a opakovaně rostoucím dluhem veřejného sektoru. Ve skutečnosti však zvyšující se veřejný dluh sniţuje konkurenceschopnost daného ekonomického prostoru a zvyšuje i náklady financování veřejného sektoru (dluhová sluţba). A to i za situace, ţe úrokové sazby jsou relativně nízké. Navrhovaný ústavní zákon, který by měl zlepšit finanční morálku ve veřejném sektoru, se tak mŧţe některým jevit jako krok správným směrem. Samotný ústavní zákon je relativně jednoduchý. Spolu s ním však vznikne další instituce – Národní rozpočtová rada, jejíţ členy včetně předsedy i místopředsedy má volit Poslanecká sněmovna. Takţe ti, kteří by měli kontrolovat hospodaření sektoru veřejných institucí, budou voleni, případně i odvoláváni těmi, kteří si sami schvalují rozpočty, tzn. poslanci Poslanecké sněmovny. Toto nelze povaţovat za systémové řešení. Dále bude přijat zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a tzv. „změnový zákon―, v rámci kterého proběhne novela nejméně dalších dvaceti zákonŧ. Jsem velmi skeptický k tomu, ţe by se stávající Poslanecké sněmovně mohlo podařit vytvořit opravdu fungující právní rámec pro regulaci neustále bobtnající hydry veřejných rozpočtŧ. Za chybné povaţuji i stanovení kvantitativní hranice k přijetí nápravných opatření, která budou zákonem stanovena. 55 % výše dluhu na HDP je podle mého názoru příliš vysoké číslo. V současné době by měla být tato kvantitativní hranice stanovena na 45 % HDP s tím, ţe kaţdý rok by se měla sniţovat o 0,25 – 0,5 %, a to v závislosti na prŧběhu hospodářského cyklu. Cílový stav by měl být 40 % podílu dluhu veřejných institucí na HDP v roce 2030. Spuštění dluhové brzdy aţ při 55 % podílu veřejného dluhu na HDP povaţuji za stanovení neambiciózního cíle, který navíc vyhovuje stávající, případně i následující vládní garnituře. Tyto by nemusely se zvyšujícím se veřejným zadluţením prakticky nic dělat, protoţe po zavedení nové metodiky výpočtu HDP dojde v letošním roce k administrativnímu sníţení zatím vykazovaného dluhu v ČR z cca 46 % moţná aţ pod hranici 44 %. Dluhová brzda by měla začít fungovat co nejdříve. Ivo Strejček člen správní rady IVK Zákon o státním rozpočtu, kaţdoročně navrhovaný vládou demokratické země a veřejně projednávaný v parlamentu, povaţuji za základní zákon, kterým se poslanci v daném roce mají zabývat. Je esencí demokratické politiky vést nad obsahem tohoto zákona váţnou a zodpovědnou debatu. Zákon, který rozhoduje o tom, jak budou napříště rozděleny příjmy z daní občanŧ, jak bude s těmito výnosy nakládáno, jak rozmařile či úsporně hodlá vláda hospodařit a tím spoluurčovat budoucnost země, musí být předmětem i výslednicí demokratické debaty. Politiku povaţuji za soupeření idejí. Zákon o rozpočtu by měl zrcadlit tento souboj, měl by být prostorem k vyjádřením a prosazení těchto idejí. Demokratická moc se odvíjí od mandátu občanŧ. Ti si ve svobodných volbách vybírají své zástupce podle toho, jak posléze v parlamentu obhajují jejich představy o obsahu politiky v jejich státě. Nahrazování tohoto sporu „technickým― řešením typu finanční ústava napomáhá vypouštění podstaty politiky. Umoţňuje politikŧm ţít pohodlněji bez povinnosti formulovat svoje představy o budoucnosti země. Dovoluje jim vyhýbat se riziku, které se vţdy přirozeně pojí s obhajováním vlastních názorŧ. Finanční ústava není zázračnou křišťálovou koulí, ze které lze s jistotou věštit budoucnost. Je alibistickou berličkou k inţenýrskému – nepolitickému – pojetí světa, ve kterém zdánlivě mŧţe být více jistot, ale méně prostoru k prosazování občanských představ i lidského jednání. Nevede takový výkon politiky k dalšímu oslabování demokracie a k posilování moci „expertních byrokratŧ―? Nemohu proto souhlasit s nahrazením politického souboje o to, jak vysoké mají být daně a jak s jejich výnosy budou demokraticky zvolení politikové nakládat, mechanickým úřednickým textem. Finanční ústavu tak povaţuji za další významný krok ke světu, v němţ jiţ nebude třeba nikoho volit a „hádaví― politikové budou vystřídáni „osvícenými― úředníky. Lenka Zlámalová analytička Echo24 Móda finančních ústav, nebo přímo zlatého pravidla, jak jim říkají v některých zemích, je přímým produktem atmosféry nedŧvěry v politiku. Je to snaha demonstrovat lidem jakési odebraní moci a bič na rozhazovačné politiky. V extrémních formách se pak objevovaly návrhy, ţe při překročení jistých limitŧ zadluţení se spouští sankce, které mŧţou končit aţ sniţováním platŧ politikŧ. Ústava jsou základní vyšší principy, k nimţ podle mého názoru výška dluhu ani rozpočtového schodku nepatří. Ty by měly zŧstat čistou doménou politiky. Ve fiskální politice musí zŧstat vládám co největší manévrovací prostor. Nikdy nevíte, do jaké situace se země mŧţe dostat. Dlouhodobě velmi dobře hospodařícímu Irsku se po těţké bankovní krizi roku 2010, kdy musel stát sanovat banky, najednou vyhoupl schodek veřejných financí na 32 procent HDP. Tedy mimo jakékoliv meze, které by zcela jistě stanovovala finanční ústava. V dalších letech naopak irští politici dokázali dluhy rychle sniţovat. Plné znění zpráv


Finanční ústavy a rozpočtová „sebeomezení― za sebou nemají dobrou historii. Buď se nedodrţují, jako Pakt stability a rŧstu eurozóny. Čímţ se jen vyvolává iluze, ţe tady nějaká pravidla platí a ona fakticky neplatí. V horším případě se v pokusu o jejich dodrţování páchají velmi nebezpečné zásahy. Viktor Orbán znárodnil Maďarŧm úspory v soukromých penzijních fondech, aby se nedostala do kolize s dluhovou brzdou. Totéţ, byť měkčí a maskovanou formou provedl i Donald Tusk v Polsku. Pavel Ryska doktorand na FSV UK Vláda Bohuslava Sobotky je zřejmě nejlevicovější vládou, jakou kdy Česká republika měla. Zatím se drţí plánu nereformovat ve veřejných rozpočtech pokud moţno vŧbec nic. Na první pohled by se tak chtělo říci, ţe alespoň za navrţení finanční ústavy zaslouţí pochvalu. Domnívám se však, ţe podíl dluhu k HDP – ač je populární statistikou – nemíří na to podstatné, co by se na veřejných rozpočtech mělo hlídat. Veřejné finance by se měly kontrolovat mimo jiné proto, aby výdaje veřejného sektoru nebrzdily ekonomiku v rŧstu a aby v konečném dŧsledku nepřivedly vládu k bankrotu. Avšak ekonomiku je moţné zničit i s perfektně vyrovnaným veřejným rozpočtem. Představme si, ţe vláda výrazně zvýší veřejné výdaje, např. na 60 % ročního HDP. Zároveň s tím ale zatíţí ekonomiku dalšími daněmi, aby všechny výdaje pokryla, a bude tak mít vyrovnaný státní rozpočet. Ekonomika bude pod tíhou nových daní strádat, výrazně se omezí úspory, investice a z nich i vyplývající rŧst. Země mŧţe hospodářsky upadat, ale aby byl splněn dluhový limit, vláda mŧţe klidně uvalit nové daně, vytvořit i rozpočtový přebytek a limit splní. Proces takto mŧţe trvat teoreticky i do naprostého kolapsu ekonomiky. Jinými slovy, i hodinu před bankrotem bude stát plnit dluhový limit. Dluhový limit tak má mnohem hlubší problém neţ pouze svoji nedostatečnou vynutitelnost či motivaci politikŧ se jím řídit. Nezaručuje nijak, ţe veřejné výdaje nezadusí ekonomiku. Pokud by chtěla vláda zaručit, aby stát tolik nepoškozoval hospodářský rŧst, měla by připravit jiný limit – a sice přísný limit na své výdaje. Pak by teprve šlo o systémovou změnu, která sleduje smysluplné cíle. Foto popis|

Standa Hloţek - Holky z naší školky musí zpívat i dnes! 25.3.2015

RETRO

str. 24

Speciál

Standa Hloţek se uţ před časem zařadil mezi šedesátníky. Přesto vypadá pořád jako kluk, který tak báječně zpíval »Holky z naší školky«. Nezkazí ţádnou zábavu a momentálně si nejvíc uţívá partu muzikálu »Tři mušketýři«, kde hraje Porthose. Hit »Holky z naší školky« vám uţ nikdo neodpáře. Pořád ho chtějí slyšet vaše fanynky na koncertech? „Ačkoli je té písničce uţ třiatřicet let, tak asi nikdy nezestárne a skutečně ji dodnes zpívám buď sám, nebo na některých vystoupeních dohromady s Petrem Kotvaldem.― Vaše cesty s Petrem se ale uţ dávno rozešly... „Vlastně uţ v roce 1986, kdyţ se Petr rozhodl pro sólovou dráhu, kdeţto já jsem u Hanky Zagorové a Karla Vágnera pokračoval. Tehdy jsme měli naplánované koncerty, natáčení desky - a on prostě ze dne na den skončil. Dnes se sejdeme jen nárazově při nějakých společných vystoupeních.― Vaše kariéra v 80. letech byla doslova závratná. Zřejmě jste se teh tehdy strefili do vkusu su publika publika. „Hanka Zagorová byla nesmírně Z smírně p populární, vyhrávala vala Zlat Zlaté slavíky, a nás měla nejprve jako sboristy. Ale po úspěchu »Holek« nás úsp Karel Vágner nechal vystupovat sam samostatně, protoţe brzy zjistil, ţe vyprodáme nabité sportovní haly. Tehdy by byl prostě zájem o českou písničku, teď je to podle mě opačně - česká písnička je přišlápnutá na úkor zahraniční muziky.― Pocházíte z Moravy, z rodiny, se odjakţiva muzicírovalo.To na vás muselo lo mít zásadní vliv. „Moje maminka je celý Moj lý ţivot nadšená o ochotnice, velké o ovace sklízela ht hlavně v operetách. V hulínské li lidušce doprovázela na klavír několik generací dětí a právě s ní jsem prvně veřejně zpíval jako tříletý kluk. Samozřejmě jsme se já i moje sestry povinně učili na hudební nástroje. Pět let na klavír, čtyři roky na akordeon.― Takţe jste měl asi celkem jasno, ţe se budete věnovat hudbě profesionálně... „To právě vŧbec ne! Muziku jsem bral jako samozřejmou součást ţivota. Kdyţ máti zjistila, ţe mám nějaký talent, učila mě lidové národní písničky nebo mě vzala na nacvičování spartakiády, kde hrála skladby na piano a já jsem k tomu zpíval a šlo to přes amplion na hřiště. Takţe vlastně poprvé mi tleskaly cvičenky spartakiády. Vŧbec jsem nepřemýšlel, co budu dělat, a kdyţ táta řekl, ţe bych měl mít něco pořádnýho pro ţivot, poslechl jsem a šel na stavárnu.― Takţe umíte zdít, omítat, betonovat... to se vám v ţivotě určitě hodilo! „Kdyţ jsme koupili chalupu, základní věci jsem si dělal sám. Kdyţ byla moje druhá ţena Plné znění zpráv


těhotná, měl jsem zrovna hodně práce, a tak jsem do bytu na nějaké předělávky pustil řemeslníky. Nakonec jsem je musel vyhnat, protoţe neudělali nic tak, jak jsem jim řekl. Je ale pravda, ţe jsem u manuální práce vţdycky přišel na jiné myšlenky.― O vás je známo, ţe jste taky sportovec. Dokonce Karel Vágner jednou v ţertu prohlásil, ţe si vás vybral ne kvŧli zpěvu, ale protoţe umíte hrát fotbal. „Sport mě bavil odmalička. Rád hraju tenis a fotbal. Zkoušel jsem i hokej, ale to před svým synem uţ dneska nemŧţu říkat.― Proč? „Náš Matýsek, jak mu schválně říkám, i kdyţ měří 194 centimetrŧ a je vysokoškolák, začal hrát první rakouskou ligu, takţe chápete, ţe moje hokejové výkony jsou pro něj legrace. Od Jeţíška jsem dostal jeho dres s číslem 57. Tak se chystám, ţe za ním konečně vyrazím a budu v něm fandit!― Vaše první manţelství se příliš nevydařilo. Byla tehdy na vině vaše kariéra? „Začínal jsem vţdycky se vším moc brzo a příliš brzo jsem se i ţenil. Ale jak dnes říkám, kdyby to tehdy tak nebylo, odvíjel by se mŧj ţivot docela jinak a ţádná kariéra by asi ani nenastala.― Jak tomu máme rozumět? „Díky tomu, ţe se nám narodilo dítě, mohl jsem si zaţádat o odklad na vojnu. V té době jsem zpíval s kapelou, ale také sám s kytarou. Český rozhlas Brno mě pozval, abych nazpíval nějaké písničky, a pak mě vyslali na konkurz do Prahy, kde se vybírali adepti pro »Intertalent«, coţ byla mezinárodní soutěţ zpěvákŧ. Vybrali mě a spolu s dalšími jsme pak jeli šňŧru třiceti koncertŧ od Košic aţ po Aš, a shodou okolností nás doprovázel orchestr Karla Vágnera. Strávili jsme tak měsíc a pŧl a s Karlem se skamarádili. Později si na mě vzpomněl, kdyţ k sobě Hanka hledala sboristy.― V roce 1986 jste si zahrál v televizním muzikálu »Plaváček«, kde byla vaší sudičkou Laďka Kozderková. Pro ni to byla její poslední role, pro vás první. Jak na natáčení vzpomínáte? „Laďka musela i během natáčení odjíţdět do nemocnice, protoţe měla zdravotní problémy, ale nikoho s tím nezatěţovala. Byla na mě strašně hodná a vyzařovalo z ní takové krásno! Samozřejmě jsem ji vnímal jako vynikající muzikálovou zpěvačku a budu jen opakovat, co uţ řeklo mnoho lidí přede mnou - ţe je dodnes nedoceněná.― V současné době vystupujete v muzikálu »Tři mušketýři« v praţském divadle Broadway. Vrátil jste se do něj, tuším, jiţ poněkolikáté. „Muzikálŧm jsem se dlouho vyhýbal, ale pak jsem jednou jel v autě s Leškem Semelkou, a kdyţ jsem slyšel jeho historky o báječné partě v »Mušketýrech«, docela se mi po něčem takovém zastesklo. No - a zrovna potřebovali zpěváka pro Porthose, tak jsem nabídku rád přijal. Díky »Mušketýrŧm« jsem začal jezdit tramvají, protoţe jsem zjistil, ţe z bytu na Smíchově jsem městskou dopravou v divadle daleko rychleji neţ autem. A dokonce mě nedávno poprvé v ţivotě kontrolovali revizoři. Naštěstí jsem měl platnou jízdenku...― »Ucho« v čepici Hana Zagorová vzpomíná na svŧj první dojem ze Standy Hloţka: „Na pěvecké soutěţi nových vojákŧ »Zlatý palcát« se objevilo takové ucho v čepici. Moravák, sluníčko, strašně hodný člověk. Seděli jsme pak při jedné pauze u stolu v restauraci, celá společnost, v čele Standa Hloţek. Vysvětlila jsem mu, ţe mám nový projekt, a pokud se bude realizovat, stane se jedním z těch, které bych oslovila. Měl velikou radost a těšil se tak, jak to umějí jenom Moraváci. Stále opakoval: ,To bych byl strašně rád.‗ ― „Poprvé mi tleskaly cvičenky na spartakiádě, kterým jsem zpíval přes amplion.― VIZITKA 16. 9. 1954 v Kroměříţi. Stanislav Hloţek se narodil Vystudoval Střední prŧmyslovou později přidal studia na školu stavební ve Zlíně; v Praze. Kromě zpívání pŧsobil Fakultě sociálních věd UK moderátor televizních v 90. letech také jako »Magion« a »Vega«. pořadŧ Foto popis| Standa jako by se léty skoro neměnil Foto popis| Paní Hloţková sklízela jako ochotnice ovace hlavně v operetách Foto popis| Z Matýska je dnes vysokoškolák a výborný hokejista Foto popis| Standa s rodiči a staršími sestrami Foto popis| Hana Zagorová se svými »sboristy« Foto popis| Dvojice Hloţek -Kotvald patřila v 80. letech k velkým dívčím idolŧm

Izrael: posun doprava a do mezinárodní izolace 27.3.2015

Dotyk str. 00 Hydepark Jakub Záhora

Nejen pro evropské komentátory je záhadou, jak mohla Netanjahuova vypjatá předvolební rétorika přilákat tak velké počty Izraelcŧ. Analytik Asociace pro mezinárodní otázky a doktorand na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Analytik Asociace pro mezinárodní otázky a doktorand na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Během studia absolvoval studijní pobyty v Izraeli a Velké Británii. Plné znění zpráv


Odborně se zaměřuje na izraelskou domácí i zahraniční politiku a formování moderní izraelské identity. Výsledky izraelských parlamentních voleb opět potvrdily nespolehlivost předvolebních prŧzkumŧ. Zatímco ještě několik dní před volbami se zdálo být jisté, ţe hlavní levicová strana Sionistická unie zvítězí nad pravicovým Likudem premiéra Benjamina Netanjahua, závěrečné výsledky přinesly Likudu třicet křesel ve 120členném parlamentu. O šest více neţ Sionistické unii. Netanjahuovi k vítězství nepohybně pomohla jeho předvolební rétorika. Několik dní před volbami prohlásil, ţe pokud se stane premiérem, samostatný palestinský stát za jeho vlády nevznikne. Rozbití diplomatické mantry pak ještě v den voleb doplnil xenofobním varováním, ţe „Arabové volí v houfech―. Snaţil se tím apelovat na ţidovské pravicové voliče, aby svým hlasem zabránili ve vítězství levicového tábora, který by se mohl spolehnout na hlasy poslancŧ arabského pŧvodu. Deziluze z mírového procesu Nejen pro evropské komentátory je záhadou, jak mohla Netanjahuova vypjatá rétorika přilákat tak velké počty Izraelcŧ. Je dobré dodat, ţe nacionalisticko-náboţenský tábor získal jasnou nadpoloviční většinu hlasŧ. Netanjahuŧv úspěch je nutno vnímat v kontextu delšího trendu posledních patnácti let, během nichţ došlo mezi ţidovsko-izraelským obyvatelstvem k zásadnímu posunu doprava na politickém spektru. Příčiny leţí v deziluzích z mírového procesu z 90. let, který ztroskotal na počátku třetího milénia. Likud a ostatní nacionalistické strany dlouhodobě těţí z nedŧvěry velké části izraelské veřejnosti vŧči jakýmkoliv ústupkŧm. Levice zároveň nedokázala nabídnout skutečnou alternativu k Netanjahuově vyhraněnému programu zaloţenému na zdŧrazňování bezpečnostních hrozeb, kterým Izrael čelí. Sionistická unie sice vyzdvihovala socio-ekonomická témata jako neúnosné ceny bydlení a základních potravin, v rovině bezpečnostní politiky se ale omezila jen na hesla typu „pryč s Netanjahuem―, aniţ by dovedla nabídnout přesvědčivou alternativu. Volební výsledky ukázaly, ţe to voličŧm nestačilo. Ochlazení jiţ chladných vztahŧ Netanjahu se hned vzápětí po skončení voleb snaţil své výroky mírnit, zahraniční partnery včetně americké administrativy ale příliš nepřesvědčil. Prezident Obama označil Netanjahuovu rétoriku za „cynickou―. Telefonický rozhovor státníkŧ po volbách byl podle dostupných zdrojŧ mimořádně chladný, a to i pokud vezmeme v potaz dlouhodobě špatné vztahy mezi nimi. Americký prezident dokonce v jednom rozhovoru naznačil, ţe vylučování minorit, jakého se dopustil Netanjahu, mŧţe vést aţ k erozi demokratického systému v Izraeli. Bezprecedentnost této poznámky v kontextu americké politiky, kde je obraz Izraele jakoţto „jediné demokracie na Blízkém východě― hluboce zakořeněn, ukazuje na hloubku frustrace. Obamova administrativa dále naznačila, ţe mŧţe „přehodnotit― podporu Izraele na pŧdě mezinárodních institucí. Nelze ovšem očekávat, ţe dojde k zásadním změnám v postojích USA, uţ jen kvŧli blíţícím se prezidentským volbám, v nichţ demokraté nechtějí riskovat podporu proizraelsky naladěných voličŧ a příznivcŧ. Netanjahuova předvolební rétorika nicméně mimořádně zkomplikovala vyhlídky Izraele na obnovení dobrých vztahŧ s klíčovým americkým partnerem. Hlavní náplní izraelsko-amerických vztahŧ tak bude z izraelské strany Netanjahuovo odpočítávání dní do konce Obamova mandátu a doufání, ţe prezidentské volby v roce 2016 vyhraje kandidát, který bude Izraeli více nakloněn. Palestinci na tahu A samozřejmě je zde samotná palestinská strana, jejíţ předáci nyní přemýšlejí, jak reagovat na vyhlídku nulového posunu v současném statutu quo během mandátu formující se vlády. Dá se předpokládat, ţe Palestinci vyuţijí oslabení pozice Izraele na mezinárodní scéně a zintenzivní diplomatickou kampaň na pŧdě OSN a dalších organizací. Nejzávaţnější moţností je podání ţaloby na některé izraelské armádní představitele a politiky u Mezinárodního soudního dvora. Tato moţnost je ale oprávněně nazývána „nukleární―, jelikoţ by bezpochyby vedla k mimořádně silné odvetě Izraele. Řada Palestincŧ nicméně výsledek voleb vítá. Doufají, ţe pokud skutečně dojde ke zformování tvrdě nacionalistické vlády, povede to k ještě větší izolaci a tlaku na Izrael ze strany mezinárodního společenství. Ozývají se také hlasy poţadující rozpuštění palestinské samosprávy, která je často označována za pouhou sluţku izraelským okupačním orgánŧm. Dopady tohoto kroku by byly zásadní, jelikoţ by izraelské síly musely převzít plnou kontrolu nad celým územím Západního břehu. Prezident Abbás však podle všeho této moţnosti nakloněn není. Zdá se tedy, ţe volební vítězství bylo pro Netanjahua ta jednodušší část další etapy jeho politické kariéry. Ačkoliv od izraelské veřejnosti získal silný mandát, mezinárodní společenství, Spojené státy i palestinští předáci jsou jeho úspěchem nadšeni výrazně méně. Hlavním úkolem staronového premiéra tak bude odvést Izrael od propasti mezinárodní izolace, do níţ ji sám zavedl. Plné znění zpráv


Část Palestincŧ doufá, ţe pokud skutečně dojde ke zformování tvrdě nacionalistické vlády, povede to k ještě větší izolaci Izraele. Hlavním úkolem staronového premiéra bude odvést Izrael od propasti mezinárodní izolace, do níţ ji sám zavedl.

Wollner: Babiš si u vedení ČT stěţuje pravidelně 27.3.2015

mediaguru.cz str. 00 Mediaguru

PR

ČT dělá podle Babiše příliš reportáţí na téma hnutí ANO nebo Agrofertu, říká Marek Wollner. Stíţnost koncernu Agrofert na pořad Reportéři není podle šéfredaktora reportáţní publicistiky České televize Marka Wollnera zdaleka jediná. Sumarizující stíţnost, o které informovalo v minulém týdnu Svobodné fórum, jen zopakovala čtyři předcházející stíţnosti, na které Česká televize v minulosti jiţ odpovídala, a přidala podle Wollnera výhrŧţku v duchu: „Uţ toho nechte!― „Andrej Babiš také pravidelně informuje vedení ČT, ţe děláme příliš reportáţí na téma hnutí ANO nebo Agrofert. Není to pravda, jeho firem či hnutí se dotýkáme v reportáţi maximálně jednou za dva měsíce. Chápu to tak, ţe dobrá zpráva o Agrofertu, je ţádná zpráva,― řekl Wollner na diskusi o politickém PR, která se ve čtvrtek 26. března konala na Fakultě sociálních věd UK. Úspěch politického PR se určuje podle výsledkŧ voleb Snaha Andreje Babiše ovlivnit, jak o něm a jeho firmách, potaţmo hnutí, informuje veřejnoprávní televize by se dala nazvat PR aktivitou. Podobné tlaky svého času vyvíjel na ČT například také Marek Dalík v zájmu ODS či tým kolem Jiřího Paroubka ještě za času jeho pŧsobení v ČSSD. Kaţdý z nich se snaţil vyuţít mediální prostor podle sebe a vylepšit si mediální obraz. Úspěch politického PR se podle komentátora Hospodářských novin Jindřicha Šídla pozná jen podle výsledkŧ voleb: „Vzpomeňme na prezidentskou kampaň Karla Schwarzenbergera, která ve svém výsledku úspěšná nebyla.― Nedostatky v politické komunikaci vidí ve chvílích, kdy se politik v komunikaci s novináři nekontroluje, takovými byly například ranní telefonáty či zprávy ve verších Miroslava Kalouska nebo chování Mirka Topolánka. „To je neúspěch politického PR. Jeho úkolem totiţ je, aby se do médií dostalo jen to, co má,― dodal Šídlo. Barbora Petrová, politoloţka a politická konzultantka Petra Fialy, vidí kvalitní politické PR tam, kde plní cíle svého politika. „Nejlepší PR je ovšem takové, o kterém se vŧbec nedozvíte,― vysvětlila Petrová. Svou váhu má v PR osobnost samotného politika. „Dlouhodobě funguje autenticita, to, co je originální a opravdové, lidi přesvědčí,― prozradila Petrová. Na to do jisté míry sází třeba Miloš Zeman. „U něj je zásadní, ţe mluví tak, aby mu kaţdý rozuměl. Ví, kde má své voliče a dokáţe k nim mluvit,― popsal Petr Kolář z MF Dnes. Síla Zemana tkví v tom, ţe se při formulaci svých myšlenek nikdy nezakoktá. „Kdyţ ho přistihněte při tom, ţe říká kraviny, s naprostým pokerfacem vám řekne, ţe tím hlupákem jste vy. Právě tento vizuální efekt má u mnoha lidí velkou sílu, větší neţ to, co vlastně říká,― doplnil Marek Wollner. Exkluzivita se cení Dnes jiţ nedílnou součástí politického PR představuje umná práce se soukromím politikŧ. Dobrý příklad z praxe je prezidentská kampaň Miloše Zemana, v níţ významnou roli sehrála jeho dcera Kateřina. Opačný případ, kdy byl soukromý ţivot příčinou politikova pádu, ztělesňuje v poslední době Petr Nečas. Dalším rozměrem politického PR je také schopnost politikŧ a jejich týmŧ nastolovat agendu a poskytnout vybranému médiu exkluzivitu. „Ve chvíli, kdy je daná informace komunikována prostřednictvím tiskovky, má větší šanci zapadnout. Přece jen, kaţdé médium chce přinášet exkluzivní informace,― dodává Jindřich Šídlo. Na druhou stranu mu zde však chybí na Západě běţná praxe pravidelných briefingŧ. Podle Šídla se politici s médii postupně učí ţít. „Nad nimi se totiţ vyhrát nedá,― myslí si. „Ale dá, kdyţ si je koupíš,― nesouhlasí Wollner. Plné znění zpráv


-kch-

URL| http://www.mediaguru.cz/2015/03/wollner-babis-si-u-vedeni-ct-stezuje-pravidelne/

Wollner: „stíţnost Agrofertu je výhruţkou ‚uţ toho nechte‘“ 27.3.2015

mediar.cz str. 00 Ondřej Aust

Články

[caption id="attachment_85102" align="alignnone" width="1200"] Marek Wollner při čtvrteční rozpravě na praţské ţurnalistice. Foto: Kateřina Písačková[/caption] Vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš, zároveň vlastník rozsáhlého koncernu Agrofert včetně mediální skupiny Mafra s deníky Mladá fronta Dnes a Lidové noviny, televizí Óčko a rádiem Impuls, vyvíjí pravidelný tlak na veřejnoprávní Českou televizí, aby se jeho obchodními i politickými aktivitami zabývala méně. Tvrdí to dramaturg a moderátor pořadu Reportéři ČT, šéfredaktor reportáţní publicistiky České televize Marek Wollner. Řekl to na pŧdě Fakulty sociálních věd praţské Univerzity Karlovy, během čtvrtečních Rozprav o českých médiích, tentokrát s podtitulem Politické public relations, a to na otázku, jak často se – oficiálně i neoficiálně – vyhrazují politici vŧči práci novinářŧ. Podle Wollnera se tak děje v podstatě pravidelně. „Skoro na kaţdou reportáţ, která se týká politikŧ, přijde stíţnost. Stíţnost je standardem mého fungování v televizi v pořadu, který dělám, celých deset let,― předeslal. „A pak jsou stíţnosti, které jsou zajímavé a zásadní, a to tahle byla, ta od Agrofertu. Protoţe ona sumarizovala čtyři předchozí stíţnosti, po čtyřech reportáţích, které jsme vysílali,― řekl k dopisu, který tentokrát manaţeři Agrofertu poslali Radě České televize. Co a proč vadí Agrofertu: podrobně o stíţnosti na čtyři reportáţe České televize „Na kaţdou předchozí stíţnost jsme odpověděli, ţádná z nich neobsahovala věcnou faktickou poznámku, která by něco zpochybňovala. Na to všechno jsme odpověděli, ale aby toho nebylo málo, pak přišla souhrnná slohová práce z dílny Agrofertu a opět neobsahovala nic věcného, jenom poslední doušku, která by se dala myslím přeloţit jako jemná výhruţka ‚uţ toho nechte, uţ o nás neinformujte‗. Dobrá zpráva o Agrofertu je ţádná zpráva o Agrofertu. Proto tato stíţnost vzbudila větší ohlas. Myslel jsem, ţe takový ohlas vzbudí, proto jsem o ní informoval na svém Facebooku,― připomněl reportér. Tvrdí také, ţe stíţnost Agrofertu, na níţ veřejně upozornil, není jedinou aktivitou majitele koncernu směrem k televizi veřejné sluţby: „Zároveň pan Babiš pravidelně, mimo tyto oficiální zprávy, informuje vedení České televize, ţe děláme moc o Agrofertu nebo moc o něm samotném, o hnutí ANO. Ţe se jím stále zabýváme. Coţ opravdu není pravda. Na mŧj vkus děláme takových reportáţí málo. Ale máme pomalejší, hlemýţdí tempo, takţe bych řekl, ţe frekvence je maximálně jedna reportáţ za dva měsíce.― Podle Wollnera není zmíněná souhrnná stíţnost Agrofertu první svého druhu, podobné se Česká televize dočkala od Marka Dalíka, souputníka tehdejšího premiéra Mirka Topolánka, v době, kdy jimi reprezentovaná ODS ještě měla srovnatelnou sílu – jak reportér řekl, samozřejmě nevlastnila sice Agrofert, ale měla v médiích spoustu „spontánních podporovatelŧ― a „leccos si dokázala zařídit―. „Podobná stíţnost v podobném duchu s podobným výhruţným tónem přišla také od Marka Dalíka před x lety, myslím, ţe to bylo v roce 2008,― řekl Marek Wollner. Další z mediálních rozprav Debata o politickém PR byla další z pravidelných rozpravy, které od října 2013 pořádá Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, vţdy zhruba jednou za měsíc. Médiář je mediálním partnerem diskusního cyklu. Kromě Wollnera tentokrát přišli diskutovat Denisa Hejlová, odbornice na politické PR a image-making, Barbora Petrová, doktorka politologie a politická konzultantka týmu předsedy ODS Petra Fialy, Petr Kolář, politický Plné znění zpráv


reportér, od dubna zástupce šéfredaktora časopisu Týden, a Jindřich Šídlo, šéfredaktor politického zpravodajství a názorŧ Hospodářských novin. Moderovala Anna Matušková, odbornice na politický marketing. Barbora Petrová podotkla, ţe vylepšování mediálního obrazu politikŧ bylo v českých zemích běţné uţ za první republiky: "Šéfem tiskového oddělení na vládě byl víc neţ deset let spisovatel Max Brod, pravidelně komunikoval s novináři a dělal to, co dnes chápeme jako politické PR. Masaryk, ještě neţ se stal prezidentem, potkal v USA slavného politického konzultanta, mimochodem synovce Sigmunda Freuda. Na jeho popud místo v neděli vyhlásil Washingtonskou deklaraci v pondělí. S trochou nadsázky tedy stálo politické PR uţ u zrodu samostatného Československu." [caption id="attachment_85105" align="alignnone" width="1200"] Barbora Petrová (vlevo) a Denisa Hejlová. Foto: Kateřina Písačková[/caption] [caption id="attachment_85104" Písačková[/caption]

align="alignnone"

width="1200"]

Jindřich

Šídlo.

Foto:

Kateřina

[caption id="attachment_85103" align="alignnone" width="1200"] Petr Kolář. Foto: Kateřina Písačková[/caption] [caption id="attachment_85106" align="alignnone" width="1200"] Návštěvníci mediálních rozprav v učebně 215 na praţském Hollaru. Foto: Kateřina Písačková[/caption] Akci jsme přenášeli ţivě přes internet, vznikl videozáznam.

URL| http://www.mediar.cz/wollner-stiznost-agrofertu-je-vyhruzkou-uz-toho-nechte/

Wollner: Reportáţe o Agrofertu nejsou Babišovi po chuti a dává to všemoţně najevo 27.3.2015

novinky.cz str. 00 jas

Domácí

Dramaturg a moderátor pořadu Reportéři ČT Marek Wollner se brání kritice společnosti ministra financí Andreje Babiše Agrofert, která si na jeho pořad opakovaně stěţovala. Podle Wollnera Agrofert nepracuje s věcnými argumenty a předkládá spíše výhrŧţky. Firmě se nelíbí, ţe novináři informují o Babišově moţném střetu zájmŧ. Agrofert podal několik stíţností na Radu České televize kvŧli reportáţím v pořadu Reportéři ČT a posléze i stíţnost na reportáţe Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Rada si ke dvěma vyţádala vysvětlení. „Nemohu odpovědět nic jiného, neţ ţe na stíţnost, ve které se neuvádí věcná připomínka, nelze v podstatě odpovědět nic jiného, neţ ţe reportáţe neměly ţádnou věcnou chybu. V těch reportáţích není nic, co bychom nemohli dokázat,‖ řekl Novinkám Wollner. Uţ v minulých dnech na to upozornil na svých facebookových stránkách a na Rozpravách o českých médiích pořádaných Fakultou sociálních věd Univerzity Karlovy.Stěţuje si, kde mŧţe „Jestliţe se ve stíţnosti s argumenty nepracuje a píše se tam spíše něco ve stylu výhrŧţky, není podle mě úplně správné,‖ řekl Wollner. Uvedl také, ţe má informace, ţe stíţnosti Radě ČT nejsou jedinými aktivitami Agrofertu, co se výhrad k zpravodajství o firmě týče. Babiš podle Wollnera vyuţívá kaţdou příleţitost, například setkání s novináři, aby dal najevo, ţe mu přílišné informování o Agrofertu a moţném střetu zájmŧ není po chuti. „Nevím, na jaké bázi to je, ke mně se to donese od mých nadřízených,‖ doplnil v pátek Wollner. „Je fakt, ţe to říká na potkání i novinářŧm z České televize, se kterými točí,‖ popsal Novinkám zpŧsob Babišova „tlaku‖ na veřejnoprávní médium. Plné znění zpráv


Zároveň odmítá pojímat reportáţe o politicích a jejich rozporuplných aktivitách osobně a jako souboj kdo s koho. „Byl bych rád, aby si všichni politici v téhle zemi uvědomili, ţe to není otázka nějakého souboje, ale základní práce novináře, kterou je kontrola moci, jeţ se opírá o fakta a realitu,‖ připomněl s poukazem na demokratické principy.

URL| http://www.novinky.cz/domaci/365441-wollner-reportaze-o-agrofertu-nejsou-babisovi-po-chuti-a-dava-tovsemozne-najevo.html

Wollner: Babiš nechce reportáţe o Agrofertu. Tlaků je víc 28.3.2015

echo24.cz

str. 00 Domov, Krátké zprávy, Homepage Echo24, vb

Marek Wollner, dramaturg a moderátor pořadu Reportéři ČT, se brání kritice Babišovy firmy Agrofert a uvádí, ţe stíţnost na Reportéry není zdaleka jediný Babišŧv tlak na pracovníky České televize. Marek Wollner, dramaturg a moderátor pořadu Reportéři ČT, se brání kritice Babišovy firmy Agrofert a uvádí, ţe stíţnost na Reportéry není zdaleka jediný Babišŧv tlak na pracovníky České televize. Svŧj postoj Wollner vyjádřil na diskusi o politickém PR, kterou ve čtvrtek pořádala Fakulta sociálních věd UK. „Andrej Babiš pravidelně informuje vedení ČT, ţe děláme příliš reportáţí na téma hnutí ANO nebo Agrofert. Není to pravda, jeho firem či hnutí se dotýkáme v reportáţi maximálně jednou za dva měsíce. Chápu to tak, ţe dobrá zpráva o Agrofertu, je ţádná zpráva,― řekl podle serveru mediaguru.cz. Wollner se k postupu Agrofertu vyjádřil kriticky uţ dříve na svém facebookovém účtu, kam napsal: „Zástupci Agrofertu zaslali Radě ČT souhrnnou stíţnost na náš pořad (Reportéři ČT), ve které spočetli všechny naše hříchy za poslední dobu… Já chápu, ţe se jim ty reportáţe nelíbí, protoţe jejich P.R. oddělení by nechalo natočit lepší… Andrej Babiš podle nich není v ţádném střetu zájmŧ a pokud si myslíte opak, ‚hraničí to s pomluvou‗ Přidat příspěvek by Jan Moláček. „Jestliţe se ve stíţnosti s argumenty nepracuje a píše se tam spíše něco ve stylu výhrŧţky, není podle mě úplně správné,‖ vyjádřil se k tomu Wollner při čtvrteční diskusi podle mediaguru.cz. Zároveň dodal, ţe podle informací, kterými disponuje, si Agrofert nestěţuje jen na Reportéry. Babiš podle něj vyuţívá kaţdé příleţitosti, aby naznačil, ţe se mu přílišné informování o aktivitách Agrofertu a moţném střetu zájmŧ nelíbí. „Nevím, na jaké bázi to je, ke mně se to donese od mých nadřízených. Je fakt, ţe to říká na potkání i novinářŧm z České televize, se kterými točí,‖ popsal Wollner pro Novinky.cz, jak se Babiš snaţí „tlačit― na veřejnoprávní televizi. K tomu dodal, ţe nechce brát reportáţe o aktivitách politikŧ osobně. Politici by si podle něj měli uvědomit, ţe práce novináře spočívá v kontrole moci, která se opírá „o fakta a realitu―. Firma Andreje Babiše si stěţovala na konkrétní čtyři reportáţe, ve kterých byly rozkrývány praktiky koncernu ministra financí a zejména problém jeho střetu zájmŧ. Agrofert kvŧli tomu podal několik stíţností na Radu České televize a posléze i na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Rada si ke dvěma ze čtyř reportáţí vyţádala vysvětlení. Kroky Agrofertu proti České televizi odsoudila opoziční ODS, ale i vládní lidovci. „Za naprosto nepřijatelné pak povaţujeme zastrašování redaktorŧ a snahu o jejich potrestání coby odvetu za reportáţe o politicích,― uvedli lidovci. Podle Agrofertu reportáţe České televize opakovaně zveřejnily „řadu neověřených údajŧ, manipulovaly se skutečnostmi a ve svých spekulacích se pohybovaly výrazně za hranou tolerance nadsázky―. Čtěte také: Jako za komunistŧ. Lidovci i ODS odsuzují útok Agrofertu Plné znění zpráv


Lidovci odsoudili útoky Zemana a Agrofertu na ČT. Avizují veto

URL| http://echo24.cz/a/w62cW

Výroba třetího odboje 28.3.2015

Lidové noviny str. 19 PETR ZÍDEK

Orientace

Pohled do útrob byrokratického soukolí, v němţ se rozhoduje o tom, kdo dostane razítko, ţe bojoval proti komunismu Od 17. listopadu 2011 u nás platí zákon, který oceňuje bojovníky proti komunismu. Na problematickou normu navázala ještě problematičtější praxe jejího naplňování. Podle zprávy inspekce ministra obrany byla některá „osvědčení účastníka odboje proti komunismu― udělena v rozporu se správním řádem. Přenesme se na chvíli v čase o třiašedesát let nazpět. Praha, 16. prosince 1952, krátce po čtvrté hodině odpoledne. Podél jiţní zdi ţidovských hřbitovŧ jde směrem do centra čtveřice vojákŧ základní sluţby. Před několika minutami byli vystřídáni na stráţi vysílače ve Strašnicích a vracejí se do kasáren na náměstí Republiky. Hlídku vede dvaadvacetiletý desátník Jaroslav Hýbl, trojice vojínŧ–Rudolf Šmatlava, Illés Szücs a Ludevít Trepáč – pochází ze Slovenska. Asi 300 metrŧ před křiţovatkou Vinohradské (tehdy Stalinovy) a Votické ulice jsou vojáci zaskočeni čtyřmi mladými muţi s pistolemi v rukou. „Ruce vzhŧru,― volají jeden přes druhého. Vojáci zdráhavě uposlechnou. „Dejte nám samopaly, nebojte se, nic se vám nestane, my chceme jen samopaly,― řekl podle Illése Szücse jeden z muţŧ. Útočníci pak strhli samopaly z ramene Trepáčovi a Szücsemu. Ostatní dva se však postavili na odpor. „Kdyţ sebrali Trepáčovi samopal, řekl jsem jim, ţe nyní mají samopal, aby tedy odešli,― uvedl do protokolu desátník Hýbl. „Chtěl jsem pak na ně zahájit palbu. Jeden z nich však prohlásil, abychom přísahali, ţe nebudeme střílet. Na to mu Šmatlava odpověděl: ,Prísahal som len raz,‗ a ještě něco dodal. Pak došlo k tomu, ţe uvedený muţ prohlásil k tomu, co vzal Trepáčovi samopal: ,Nebav se s nimi a postřílej je, samopal máš.‗ Samopal se jim nepodařilo nabít. Jeden z nich pak druhému řekl: ,Zastřel ho, ten je zvláště nebezpečný,‗ a ukázal rukou na Šmatlavu.― Podle svědeckých výpovědí vojákŧ se jeden z útočníkŧ začal prát s vojínem Šmatlavou o samopal. Vojáka pacifikovaly aţ čtyři výstřely útočníkŧ. Zároveň se raněnému desátníku Hýblovi podařilo dostat se z vřavy a odplíţit se k nedalekému náspu, kde si nabil samopal a zahájil palbu. Dva útočníci se hned při prvních výstřelech dali na útěk, zbylí dva, kteří stříleli po Šmatlavovi, vzali nohy na ramena s jedním ukořistěným samopalem poté, co po nich začal střílet zpoza náspu desátník Hýbl. K němu se po chvíli přidal také vojín Szücs. Vojáci vystřelili 169 ran, útočníkŧm se přesto podařilo uprchnout. Na místě činu zŧstal leţet mrtvý Rudolf Šmatlava a raněný Jaroslav Hýbl. Případ, o kterém jsme jiţ v příloze Orientace obsáhle psali (LN 8. 8. 2009), zaměstnává i dnešní české úřady. Útočící mladící nebyli totiţ obyčejní gangsteři, ale členové protikomunistické skupiny kolem studenta Vladivoje Tomka. Zatímco sám Tomek byl v roce 1960 odsouzen k smrti a popraven, druhý střelec Ladislav Balík byl odsouzen na 25 let (odseděl si osm) a 21. března minulého roku získal od ministerstva obrany osvědčení účastníka odboje proti komunismu spolu se statusem válečného veterána, jenţ mu přináší řadu sociálních výhod. Balíkŧv případ je přitom nejen mimořádně sporný, ale osvědčení mu bylo také vydáno nestandardním zpŧsobem. Pro pochopení celé věci je třeba se podívat na problematiku „zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu― (zákon číslo 262/2011 Sb.) více zeširoka. O zákonu o protikomunistickém odboji se začalo intenzivněji veřejně mluvit v polovině nultých let. V roce 2008 pak první návrh zákona, jehoţ autorem byl tehdejší senátor za ODS a jičínský veterinář Jiří Liška, schválen Senátem, ale sněmovna jej neprojednala. Další peripetie přijímání zákona jsou značně spletité a nemá smysl je do detailŧ líčit. Podstatné je, ţe návrh zákona měl podporu ODS a dalších pravicových zákonodárcŧ a ţe za jeho prosazení se stavěla Konfederace politických vězňŧ. Normu naopak kritizovala levice a také mnozí historici. Některé připomínky historikŧ byly nakonec do vládního návrhu, který byl v polovině roku 2011 schválen, zapracovány. Úcta a vděčnost Plné znění zpráv


Zákon, který začal symbolicky platit 17. listopadu 2011, ve své preambuli vyjadřuje „úctu a vděčnost ţenám a muţŧm, kteří v období komunistické totalitní moci s nasazením vlastních ţivotŧ, osobní svobody i majetku aktivně bránili hodnoty svobody a demokracie―. V dalších paragrafech pak vymezuje odboj a odpor proti komunismu, přičemţ na prvnímmístě uvádí „ozbrojený nebo jiný srovnatelný boj―, „provádění sabotáţí― a spolupráci s tajnými sluţbami demokratických státŧ. Dále pak zmiňuje převaděčství, autorství a rozšiřování petic, organizaci veřejných vystoupení proti komunistickému reţimu a politické, publicistické nebo jiné protikomunistické činnosti. Za odboj proti komunismu mají být povaţovány také „veřejné politické a společenské postoje, které bránily nástupu a udrţení komunistické totalitní moci, pokud byl za ně jejich nositel uvězněn―. Vdalších odstavcích pak zákon vyjmenovává řadu „překáţek―, které získání osvědčení protikomunistického odbojáře brání: příslušnost k bezpečnostním sloţkám nebo spolupráce s nimi, členství v KSČ, Lidových milicích, prověrkových komisích, studium na politických a bezpečnostních vysokých školách. Zákon tu uvádí i překáţky, které se fakticky nedají zjistit: např. spolupráci se zpravodajskou sluţbou jiného komunistického státu. Zároveň dává zákon úředníkŧm, kteří jej aplikují, moc rozhodovat se značně subjektivně, protoţe k ţádné z těchto překáţek nemusí být přihlíţeno, pokud účast na odboji „svou intenzitou, rozsahem nebo délkou zjevně převyšovala jeho účast na budování, rozvoji a upevňování komunistické totalitní moci―. Přijetí zákona vzbudilo nadšení mezi těmi, kterých se týká, historici jej dále vnímají spíše s rozpaky. Jejich výhrady dobře shrnuje Vítězslav Sommer, podle kterého „zákon přebírá pamětnickou optiku organizovaných politických vězňŧ― a svým vyzdvihováním násilných řešení je výrazně antiliberální. Sám pojem „třetí odboj―, který se dnes pouţívá jiţ jako běţné synonymum pro antikomunistický odboj, podle Sommera „v odborné diskusi neobstojí a jeho pouţití ztěţuje jakoukoliv debatu o fenoménu rezistence, který nikdo nezpochybňuje―. „Přijetím zákona se vytvořila iluze, ţe osvědčení se děje na základě nějaké objektivní expertizy, na základě dokumentŧ. Výslovně politický proces je tím odpolitizován a legitimizován.― Pokračování na straně 20 Výroba třetího odboje Pokračování ze strany 19 Kromě definice odboje a vymezení jeho účastníkŧ zákon podrobně popisuje proceduru, na jejímţ konci mŧţe ţadatel dostat osvědčení odbojáře spolu s odznáčkem a příspěvkem 100 000 korun. Agendou, která má povahu správního řízení, bylo pověřeno ministerstvo obrany, které za tímto účelem zřídilo v druhé polovině roku 2011 speciální oddělení spadající pod odbor pro válečné veterány. Zároveň byla podle zákona vytvořena Etická komise České republiky, která rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutí ministerstva. Má devět členŧ, kteří jsou po dvou voleni v obou zákonodárných sborech, v radě Ústavu pro studium totalitních reţimŧ, ve vládě a posledního jmenuje prezident republiky. Do Etické komise byly vybrány zejména osoby, kterých se zákon týká, tři z nich (Marie Rút Kříţková, Miloslav Nerad a Miloš Rejchrt) dokonce osvědčení účastníka odboje proti komunismu získaly. Naopak v komisi zasedá jediný historik – Prokop Tomek. Na ministerstvu obrany zřejmě nikdo neočekával, ţe do konce roku 2011 dorazí 2215 ţádostí o vydání osvědčení a během prvního kvartálu roku 2012 více neţ tisíc dalších. Tento nápor měli zvládnout čtyři historici a několik právníkŧ. Ti si ke kaţdé jednotlivé ţádosti musejí vyţádat odborné stanovisko Archivu bezpečnostních sloţek a dokumenty z Národního archivu, v němţ je uloţena evidence členŧ komunistické strany, ve sloţitějších případech pak i analýzu Ústavu pro studium totalitních reţimŧ. Do konce roku 2012 stačilo ministerstvo vyřídit jen 702 ţádostí (z toho 243 kladně). Přestoţe byl do konce roku 2012 navýšen počet historikŧ na šest a tři další začali s ministerstvem spolupracovat externě, bylo jasné, ţe úřad nestíhá agendu vyřizovat. V interním auditu příslušného oddělení z října 2012 se píše: „Závaţným nedostatkem je značná délka časového úseku potřebného k vyřizování ţádostí dosud přijatých MO a z ní pramenící riziko poškození dobrého jména (pověsti) MO.― Jen kladné odpovědi, prosím V dubnu 2013 došlo ke dvěma událostem, které měly na vydávání osvědčení zásadní vliv. Nový ministr obrany Vlastimil Picek jmenoval náměstkyní pro personální práci, pod niţ agenda vydávání osvědčení spadá, exponentku lidové strany Lenku Ptáčkovou Melicharovou. Paní Ptáčková Melicharová vyřizování agendy fakticky zablokovala, kdyţ odmítla podepisovat zamítavé odpovědi. Je to dobře patrné i z oficiální ministerské statistiky: zatímco ještě za březen 2013 ministerstvo vyřídilo 59 ţádostí, z čehoţ 23 kladně, v květnu téhoţ roku to bylo jiţ jen 19 ţádostí, z čehoţ 18 kladně, a červenci jen 16, z čehoţ 15 kladně. Druhou klíčovou událostí pro další běh věcí se 10. dubna 2013 stalo odvolání Daniela Hermana z funkce ředitele Ústavu pro studium totalitních reţimŧ. Spolu s ředitelem, který brzy našel politické útočiště v lidové straně, za kterou je dnes ministrem kultury, odešli jeho nejbliţší spolupracovníci, zejména první náměstek Eduard Stehlík a ředitel jeho Plné znění zpráv


kanceláře Pavel Ţáček. Druhý z nich se po odchodu z ÚSTR v červnu 2013 stal poradcem nám jiţ známé náměstkyně Ptáčkové Melicharové. To, co náměstkyně doposud činila primitivním zpŧsobem, odmítáním podepisovat zamítavá stanovisko, začal Pavel Ţáček činit sofistikovaněji. Spisy pečlivě kontroloval, nacházel v nich rŧzné nedostatky, vracel je k dopracování, ţádal došetření případŧ ve vzdálených okresních archivech a podobně. On sám dnes odmítá, ţe by agendu brzdil záměrně. „Mojí úlohou bylo zvýšit kvalitu výstupŧ příslušného pracoviště a garantovat, ţe je moţné je podepsat. A to jsem dělal. Pokud spis neobsahoval veškeré zákonem poţadované úkony, doporučoval jsem je doplnit. Také jsem doporučoval opravovat věcné chyby, někdy včetně chybějících zákonných překáţek, ba dokonce pravopisné chyby,― píše ve svém stanovisku. Ţáčkova snaha se neminula úspěchem, a kdyţ vinou jeho intervencí klesl v září 2013 počet vyřízených ţádostí na 22, byl odvolán vedoucí oddělení Viktor Meca. Jeho místo zaujal další Ţáčkŧv spřízněnec zÚSTR (respektive z jemu podřízeného Archivu bezpečnostních sloţek) Pavel Kugler. Zároveň v té době váţně onemocněla dlouholetá ředitelka odboru pro válečné veterány Iveta Hlásecká a v zákulisí se začalo hrát i o její místo. Dŧleţitou figurou na šachovnici byla Konfederace politických vězňŧ (KPV), která dlouhodobě vyjadřovala nespokojenost s délkou řízení a jejíţ představitelé se snaţili vyřizování agendy ovlivňovat. Předsedkyně KPV Naděţda Kavalírová například 13. června 2013 telefonovala Viktoru Mecovi a ţádala jej, aby dvě ţádosti byly vyřízeny přednostně a v jiném případě bylo naopak dáno ţadateli více času na doplnění materiálŧ. Dále vyjádřila nelibost nad tím, ţe dvě další ţádosti byly zamítnuty. Podle zápisu pořízeném Mecou doslova řekla: „Je srozuměná s tím, ţe tato rozhodnutí jsou pravomocná, přesto učiní vše pro to, aby tyto případy byly znovu projednány a těmto ţadatelŧm bylo osvědčení vydáno. Stejně jako v minulosti se nenechá odradit a bude o vydání osvědčení těmto ţadatelŧm usilovat tak dlouho, dokud se jí to nepodaří. Z tohoto dŧvodu se jiţ setkala s náměstkyní ministra obrany pro personalistiku.― Naděţda Kavalírová Lence Ptáčkové Melicharové také nosila seznamy ţadatelŧ, které mělo podle jejího mínění ministerstvo vyřešit přednostně a samozřejmě kladně, přičemţ některým osobám, za které intervenovala, k vydání osvědčení scházely elementární předpoklady jako české státní občanství. Předsedkyně Konfederace politických vězňŧ se také zapojila do intrik proti dosavadní ředitelce odboru. V únoru 2014, kdyţ se Iveta Hlásecká po dlouhé neschopnosti vrátila do práce, poslala spolu s místopředsedou KPV Františkem Šedivým spřízněným poslancŧm z ODS e-mail, v němţ vyjadřuje „zásadní nesouhlas― s návratem ředitelky odboru do funkce. „S ohledem na citlivost a politickou závaţnost této problematiky jsme přesvědčeni, ţe se touto záleţitostí budete zabývat a společně zabráníme situaci, která by mohla nastat, tedy zvýšení napětí mezi resortem ministerstva obrany a Konfederací politických vězňŧ,― psala Kavalírová s Šedivým. Vzápětí byla Hlásecká skutečně odvolána a její místo zaujal nikoli překvapivě Eduard Stehlík. Tím byl převrat dokonán a plnou kontrolu nad agendou třetího odboje získal klan kolem někdejšího Ţáčkova a Hermanova vedení ÚSTR. A svou moc hned náleţitě demonstroval. „Odboj vidí úplně všude― Eduard Stehlík, kterýmá hodnost plukovníka a rád nosí uniformu, zahájil své ředitelování vskutku vojácky. „Ten člověk nekomunikuje jinak neţ prostřednictvím výhruţek,― říká o Stehlíkovi jeden z jeho podřízených, kterého nemŧţeme jmenovat. Hned po svém nástupu do funkce vytvořil Stehlík z dosavadních pěti pracovních skupin, které agendu zpracovávaly, tři. Do jejich čela postavil tři ţeny, které spojuje nízký věk a chybějící kompetence v oboru soudobé dějiny či dějiny protikomunistické rezistence. Markéta Bártová (* 1980) vystudovala dějiny umění na FF UP v Olomouci (diplomová práce 2010 na téma Bohumila Doleţalová (1922– 1993): Kresby a závěsné obrazy). Pavla Valušová (* 1985) vystudovala politologii na FSV UK (diplomová práce 2011 na téma Místní referendum v České republice). Obě přišly na ministerstvo obrany z ÚSTR, kde patřily k oporám Ţáčkova vedení. Konečně třetí vedoucí skupiny, Kamila Smetana Varaďová (* 1984), která stejnou funkci vykonávala jiţ před nástupem Eduarda Stehlíka, vystudovala Policejní akademii (diplomová práce 2010 na téma Zařazování vězněných do pracovní činnosti – penologický pohled). Historickou kompetenci postrádají nejen vedoucí pracovních skupin, ale i někteří posuzovatelé. Eduard Stehlík zavedl praxi, ţe archivní dokumenty nevyhodnocují jen historici a právníci, ale také osoby, které v odboru zastávají úřednická místa. Jedním z nich je třeba Martin Kroupa, syn známého disidenta, který je absolventem konzervatoře. Podle zdrojŧ z odboru zpracovává nejen vlastní spisy, ale podílí se také na kontrole práce historikŧ. „Martin Kroupa vidí odboj úplně ve všem a podle toho to vypadá,― říká jeden z jeho kolegŧ. Dalším úředníkem, který zasahuje podobným zpŧsobem do práce historikŧ, je od ledna tohoto roku Martin Benda, bratr poslance ODS, který rovněţ historii nevystudoval. Eduard Stehlík v tom nevidí ţádný problém, oba jsou prý „vynikající odborníci―, Kroupa díky své spolupráci s organizací Post Bellum a Benda také „vzhledem k tomu, jakým zpŧsobem fungovala jeho rodina―. Hned po nástupu do funkce Eduard Stehlík stanovil, ţe kaţdý historik musí týdně zpracovat dva spisy. „Poţadavek od státního tajemníka Daniela Koštovala v době, kdy jsem nastoupil, byl, aby odbor začal pracovat tak, aby v dohledné době dosáhl přibliţně 90 stanovisek zpracovávaných měsíčně. Kdyţ jsem to rozpočítal, vyšlo mi to takto,― hájí se Stehlík. Tato stachanovská norma je však na první pohled absurdní, protoţe velká Plné znění zpráv


část spisŧ obsahuje archivní materiály, které mají rozsah v řádu tisícŧ stran. Není v lidských silách je za pět pracovních dní ani celé přečíst, natoţ analyzovat a vyhodnotit. Podle Stehlíka to většina historikŧ (jejich počet byl navýšen na 13) v oddělení zvládá, podle několika na sobě nezávislých zdrojŧ je norma vyuţívána k šikanování těch, kteří trvají na tom, ţe spisy nestačí jen prolistovat. Tímto zpŧsobem se od března 2013 do února 2014 Eduardu Stehlíkovi podařilo vyřídit 846 ţádostí, tedy zhruba dvaapŧlkrát více neţ za stejně dlouhé období jeho předchŧdkyni. Dodnes však čeká na vyřízení ještě 385 ţádostí podaných v roce 2011 a ministerstvo obrany jiţ muselo jednomu ţadateli, který dal věc k soudu, zaplatit odškodné za prŧtahy v řízení ve výši 15 000 korun. Nepřezkoumatelná rozhodnutí Vraťme se k případu Ladislava Balíka. Existují velmi dobré dŧvody, proč jeho ţádost o osvědčení účastníka odboje proti komunismu odmítnout. Zaprvé, zabití vojáka základní sluţby nelze z morálního hlediska nijak ospravedlnit, protoţe nešlo o ţádného představitele komunistického reţimu. Zadruhé, skupina kolem Vladivoje Tomka kromě hromadění zbraní ţádný skutečný odboj neprováděla, šlo jen o plané fantazírování. Zatřetí, Balíkovy kriminální aktivity zřejmě vedly v roce 1959 k prozrazení celé skupiny a on sám se podle výslechového protokolu dobrovolně a spontánně přiznal k účasti na zastřelení Rudolfa Šmatlavy, o kterém neměla bezpečnost do té doby potuchy, a prozradil spolupachatele. (V roce 2013 odmítl Balík v rozhovoru s autorem tohoto článku svou roli v případu komentovat.) Začtvrté pak má Ladislav Balík „překáţku―: v době zatčení byl kandidátem členství v KSČ. S názorem, ţe Ladislav Balík si vydání osvědčení nezaslouţí, se ztotoţnili i dva historici, kteří ţádost posuzovali. Jejich vedoucí Pavel Kugler jim ale následně sdělil, ţe nevydání nepřichází v úvahu, a tento názor hned po svém nástupu podpořil i Eduard Stehlík (návrh osvědčení vydat podepsal 13. března 2013). Případem se kromě jiných o několik měsícŧ později zabývala inspekce ministra obrany. Zjistila zcela zásadní pochybení: „Ve čtyřech spisech vydání osvědčení není přezkoumatelné. Ke změně pŧvodního návrhu historika nevydat osvědčení došlo na základě odlišné interpretace shromáţděných faktŧ a není zřejmé, z jakého dŧvodu byl upřednostněn návrh vydat osvědčení před návrhem na zamítnutí ţádosti.― Jinými slovy, vydání osvědčení Ladislavu Balíkovi a několika dalším ţadatelŧm nebylo nijak odŧvodněno, coţ porušuje „základní zásady správního řízení― a podle inspekce „se mŧţe stát korupčním rizikem―. „Ze spisové dokumentace totiţ nelze zjistit, jaké úvahy vedly správní orgán k výběru jedné ze dvou protichŧdných variant, a nelze tedy vyloučit, ţe tato neodŧvodněná volba mohla být ovlivněna korupčním jednáním třetí osoby.― Není ani tak podstatné, zda za udělením osvědčení odbojáře Ladislavu Balíkovi stojí intervence Konfederace politických vězňŧ, či ideologické předsudky lidí, kteří jako Martin Kroupa „vidí odboj úplně ve všem―. Vzhledem k tomu, ţe po nástupu Eduarda Stehlíka změnilo ministerstvo obrany své pŧvodní stanovisko a udělilo status odbojáře i Michalu Legdanovi ze skupiny Mstitelé Milady Horákové, jejíţ jiní členové se podíleli na loupeţné vraţdě a vykrádání obchodŧ, dalo by se spekulovat, zda v těchto případech nejde o vytváření precedentŧ, podle nichţ by mohlo být osvědčení vydáno i bratřím Mašínŧm. Pokračování na straně 22 Výroba třetího odboje Dokončení ze strany 20 Ministerstvo obrany doposud udělilo 832 osvědčení účastníka odboje proti komunismu a Etická komise dalších 27. Podrobná analýza těchto rozhodnutí je velmi obtíţná: archivní dokumenty, z nichţ rozhodnutí vycházejí, jsou sice dostupné, ale zdŧvodnění je součástí správního řízení, tedy přístupné jen účastníkŧm. Také pracovníci, kteří se agendou na ministerstvu obrany zabývají, jsou vázáni mlčenlivostí – coţ je hlavní dŧvod, proč není moţné je v tomto článku citovat jménem. „Od Ţáčka, Stehlíka a Kuglera jde jasná linie co nejvíce odbojářŧ,― říká jeden z nich. Jak ukazuje zpráva inspekce ministra, pokud historik vypracuje zamítavé stanovisko, které se nehodí, jeho nadřízení jsou schopni ze stejných faktŧ bryskně vyrobit stanovisko opačné. Z informací publikovaných ministerstvem i Etickou komisí plyne, ţe obě instituce ve snaze vyrobit odbojářŧ co nejvíce pouţívají řadu sporných interpretací. Běţně je například osvědčení vydáváno lidem, kteří se zapojili do „odbojových― skupin, které byly zaloţené Státní bezpečností. Etická komise také uděluje osvědčení lidem, kteří se bránili kolektivizaci a byli za to postiţeni, protoţe ochrana vlastního majetku je podle ní ochranou „institutu vlastnického práva―, který je „jedním ze základních pilířŧ demokratického právního státu―. „Snaţíme se změkčit příliš tvrdou aplikaci zákona všude, kde je to moţné,― říká místopředseda Etické komise Prokop Tomek. Z Etické komise také vychází postup nepřihlíţet k tomu, co ţadatelé říkali o své činnosti během rehabilitací na konci 60. let. Většina z nich tehdy totiţ zdŧrazňovala, ţe se ve 40. a 50. letech stala nevinnými oběťmi provokací Státní bezpečnosti a ţe ţádnou „protistátní činnost― neprováděla. Dnešní úřední posuzovatelé Plné znění zpráv


tyto výpovědi šmahem bagatelizují jako účelové, aniţ by si poloţili otázku, zda účelová nemohou být naopak tvrzení dnešní, kdy se titíţ lidé chlubí tím, co vše proti komunistickému reţimu dělali. Rehabilitace StB Tento přístup vede k paradoxnímu dŧsledku, a to rehabilitaci Státní bezpečnosti a jí poplatné justice. Dobře je to vidět na případech útěkŧ přes ţeleznou oponu či údajných agentŧ zahraničních tajných sluţeb. Třídní justice 50. let vycházela z takzvaného principu notoriety: pokud někdo ilegálně překročil státní hranice nebo se o to jen neúspěšně pokusil, nebyl většinou souzen za „neoprávněné opuštění území republiky― (§ 40 zákona 231/1948 Sb.) se sazbou jeden aţ pět let vězení, ale rovnou za velezradu (§ 1 stejného zákona) se sazbou deset let aţ trest smrti, protoţe se samo sebou předpokládalo, ţe kdo utíká ze země, činí tak proto, aby „zničil nebo rozvrátil lidově demokratické zřízení―. Nyní se opět téměř automaticky předpokládá, ţe ten, kdo se rozhodl ze země odejít, činil tak proto, aby bojoval proti komunismu, jen se za to dává místo trestu dvaceti let odměna sto tisíc. Podobně také tvrzení StB, ţe je někdo „agentem imperialistických rozvědek―, kterými se výslechové protokoly z 50. let jen hemţí, je dnes znovu bráno váţně: západní tajné sluţby nepotvrzují identitu svých agentŧ ministerstvu obrany spojeneckého státu ani po šedesáti letech, takţe jediným dokladem pro podobná tvrzení jsou materiály komunistické bezpečnosti a justice. O osvědčení účastníka protikomunistického odboje mohou v případě mrtvých osob ţádat i jejich příbuzní a potomci a dokonce i občanská sdruţení a další právnické osoby, jejichţ předmětem činnosti je historie, archivnictví, vzdělání, ochrana lidských práv a další činnosti. Dá se proto předpokládat, ţe proud ţádostí v dalších desetiletích nevyschne a ţe počet těch, kteří budoumít kulaté razítko na to, ţe se účastnili odboje proti komunismu, bude utěšeně přibývat. Jaký to ovšem má všechno vlastně smysl? Jak říká historik Vítězslav Sommer: „K poznání minulosti to nijak nepřispěje a zároveň se vytvoří nový historický mýtus, který budeme za pár let zase vyvracet.― *** Pojem „třetí odboj― v odborné diskusi neobstojí a jeho pouţití ztěţuje jakoukoliv debatu o fenoménu rezistence, který nikdo nezpochybňuje Vítězslav Sommer Eduard Stehlík, který má hodnost plukovníka a rád nosí uniformu, zahájil své ředitelování vskutku vojácky. „Ten člověk nekomunikuje jinak neţ prostřednictvím výhrŧţek,― říká o Stehlíkovi jeden z jeho podřízených. Naděţda Kavalírová Lence Ptáčkové Melicharové nosila seznamy ţadatelŧ, které mělo podle jejího mínění ministerstvo vyřešit přednostně a kladně, přičemţ některým osobám, za něţ intervenovala, k vydání osvědčení scházely elementární předpoklady Foto autor| KRESBA LELA GEISLEROVÁ Foto popis| Pavel Ţáček a Eduard Stehlík, dva muţi, kteří rozhodují o tom, kdo se stane protikomunistickým odbojářem. Na pozadí jsou faksimile vyšetřovacího spisu Ladislava Balíka. Foto autor| FOTO: MAFRA-FRANTIŠEK VLČEK, ABS // KOLÁŢ ŠIMON / LN

Blokovat internetové diskuse? 28.3.2015

Magazín Práva

str. 14

Anketa

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhoduje, zda má provozovatel internetového portálu nést trestní odpovědnost za uráţlivé, vulgární či protiprávní diskusní příspěvky čtenářŧ. Zeptali jsme se proto šesti osobností, jestli mají být takové příspěvky mazány, nebo to povaţují za omezování svobody slova. Co má přednost: svoboda slova, či ochrana před uráţkami, podněcováním nenávisti a vŧbec projevy porušujícími zákon? Václav Klaus, prezident ČR v letech 2003–2013 I internetové diskuse, tedy nejenom tištěné verze francouzského časopisu Charlie Hebdo, ale třeba i dánského časopisu Jyllands-Posten, který se dostal do centra světové pozornosti v roce 2005, probíhají ve veřejném Plné znění zpráv


prostoru. Stejně jako v osobním rozhovoru, v němţ jsem přímo konfrontován se svým partnerem, veřejná diskuse vede ke konfrontaci. Čím je mŧj výrok silnější, ostřejší, útočnější, posměšnější, uráţlivější, čtenáře degradující či zraňující, tím více musím očekávat, ţe bude jeho reakce silnější. To nemá s apriorním poţadavkem svobody slova nic společného. Proto musí jednotlivec (v osobním rozhovoru), ale i autor, editor či vydavatel (kdyţ oslovuje současně více jednotlivcŧ), vţdy přemýšlet, co říká, a jaké to bude mít dŧsledky. Odsuzovat to jako sebecenzurování nebo jako výzvu k sebe cenzuře je nesmysl. Nemá to ale nic společného ani s multikulturalisticky, a tudíţ politicky korektně interpretovaným vztahem ke kulturním, náboţenským či jakýmkoli jiným podobným odlišnostem. Podstatou je elementární respekt člověka k druhému člověku. Jsem přesvědčen, ţe ten má – nebo by mít měl – v evropské (či západní) civilizaci přednost především, tedy i před svobodou slova. Hana Marvanová, advokátka Myslím, ţe nejsem sama, koho zaráţí, jak hrubé uráţky padají v internetových diskusích. Asi ţádný demokrat nezpochybňuje svobodu slova, včetně svobody slova na internetu, coţ je jen jeden z moţných prostorŧ pro vyjádření svého názoru. Na druhou stranu platí princip, ţe svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Kaţdý totiţ má také právo na ochranu své osobnosti, k níţ patří i právo bránit se nepravdivým nebo dehonestujícím výrokŧm. Tak to je upraveno i v našem právním řádu i v mezinárodních úmluvách o lidských právech. Problém internetových diskusí je v jejich anonymitě, která vede k pocitu, ţe lze kohokoli beztrestně uráţet. Doba internetu tak přináší vedle obrovských výhod i pocit neodpovědnosti za vyřčená slova, a tím mizí jakákoli přirozená regulace. Proto podle mého názoru by měla existovat regulace jiná, to znamená odpovědnost toho, kdo takový prostor pro svobodné vyjádření názorŧ poskytuje. Nejde v ţádném případě o omezení svobody slova, ale o vyváţené uplatňování také jiného dŧleţitého práva kaţdé lidské bytosti – práva na ochranu osobnosti. Prof. Petr Weiss, sexuolog Jsem přívrţencem amerického přístupu, který nepřipouští jakékoli omezování svobody slova. Ţádné myšlenky, jakkoli idiotské, uráţlivé a škodlivé, se nemají trestat. Bude-li někdo obhajovat otroctví, zpochybňovat holocaust (kaţdý si zde mŧţe doplnit jemu odporné a nepřijatelné postoje), budu mít na něho svŧj názor, který dám bez zábran najevo. Jakmile se však pokusí tyto myšlenky proměnit v konkrétní činy, musí následovat zaslouţený postih. Jsem prostě přesvědčen o tom, ţe trestat se mají jen činy, nikoli myšlenky. Barbora Osvaldová, vedoucí katedry ţurnalistiky FSV UK Větší seriózní internetová média mají své kodexy, kde je napsáno, ţe rasistické, antisemitské a také vulgární projevy by se v diskusi neměly vyskytovat, a pokud má takové médium administrátora, měl by na diskuse dohlíţet a takové projevy nepřipouštět. Podle mé zkušenosti diskuse nebývají ad rem, ale ad hominem – netýkají se věci, ale diskutující útočí jeden na druhého. Kaţdý, kdo někdy uveřejnil nějaký komentář nebo blog na internetu, potvrdí, ţe kromě polemiky, která diskusi prospívá, mu hlavně anonymové adresují uráţky a pak se uráţejí navzájem. Stačí se podívat, co je psáno pod on-line zpravodajstvím ze sportovních akcí. Diskutující se někdy ohánějí svobodou slova, ale nelze překračovat určité meze. Pokud projevy na internetu porušují zákony platné v demokratické společnosti, tak se vlastně o svobodě slova nedá mluvit. Jakub Kohák, reţisér, herec, scenárista Internetové diskuse mají velmi často ţumpózní charakter. Vyhýbám se jim, ale je pravda, ţe čas od času se tam podívám a někdy jsem – mírně řečeno – zaskočen. Dá se tam narazit na názory opravdu primitivních individuí. Naše společnost je ovšem nastavena tak, ţe kaţdý člověk mŧţe – a má na to právo – projevit svŧj názor. Diskuse bych tudíţ nezakazoval ani nereguloval. Jen by měl kaţdý za své činy nést následky. A pokud někdo překročí zákon byť jen v psané formě, musí být připraven za to pykat. Proto bych zavedl povinnou registraci pro kaţdého diskutéra, který má zájem zasáhnout do debaty. Na to, aby kaţdý uvedl pravdivé údaje, budou jistě existovat nějaké mechanismy. Jinou otázkou je, jak zabránit dětem, aby si hloupé, uráţlivé, či dokonce nenávistné výroky četly. Nebo aby se dostávaly na nevhodné stránky… Tomáš Halík, duchovní, profesor Univerzity Karlovy Plné znění zpráv


Je nejen právem, ale mravní povinností provozovatele internetového portálu přísně regulovat internetové diskuse a je zcela namístě, aby tato povinnost včetně postihu byla jasně právně zakotvena. Dále by měla být zakotvena povinnost podepsat svŧj příspěvek skutečným, plným jménem. Ţumpa, plná zbaběle anonymních projevŧ agresivity, uráţek, pomluv a podněcování nenávisti otravuje morální klima společnosti a nemá co dělat se svobodou slova. Internetové portály jsou součástí kultury komunikace a jistou vizitkou stavu společnosti a neměli bychom si je plést se stěnami veřejných záchodkŧ. Kdo má čím přispět do veřejné diskuse, ať to činí odpovědně svým jménem (a dá najevo, ţe stojí za svým názorem). Kdo chce dát pouze prŧchod svým frustracím, špatným náladám či patologické sedlině své duše, ať buší místo do klávesnice počítače do polštáře či boxovacího pytle nebo se poradí s psychiatrem. Současný stav internetových diskusí je jasné zlo, které do veřejného prostoru nepatří a vŧči němuţ je třeba se bránit. Foto autor| Foto Právo – Jan Handrejch Foto autor| Foto Právo – Petr Horník Foto autor| Foto Profimedia.cz Foto autor| Ilustrační foto Právo – Milan Malíček Foto autor| Foto Právo – Milan Malíček Foto autor| Foto Právo – Milan Malíček Foto autor| Foto Profimedia.cz O autorovi| Připravila Dana Braunová

Marek Wollner promluvil o tom, jak na něj tlačí Andrej Babiš 28.3.2015

parlamentnilisty.cz mp

str. 00

Monitor

Ministr financí Andrej Babiš si prý čas od času stěţuje na Českou televizi, ţe příliš často informuje v negativním duchu o Agrofertu, případně hnutí ANO. Podle Marka Wollnera, dramaturga Reportérŧ ČT, ale jeho pořad není jediný, na který si Babiš stěţuje. Faktem však také je, ţe není jediným politikem, který si stěţuje na veřejnoprávní média. "Andrej Babiš také pravidelně informuje vedení ČT, ţe děláme příliš mnoho reportáţí na téma hnutí ANO nebo Agrofert. Není to pravda, jeho firem či hnutí se dotýkáme v reportáţi maximálně jednou za dva měsíce. Chápu to tak, ţe dobrá zpráva o Agrofertu je ţádná zpráva," řekl Wollner na diskuzi o politickém PR, která se ve čtvrtek 26. března konala na Fakultě sociálních věd UK. Na debatě, o níţ informoval server Mediaguru.cz však také zaznělo, ţe šéf Agrofertu a hnutí ANO Andrej Babiš není zdaleka jediným politikem, který se snaţil ovlivňovat veřejnoprávní média, v minulosti se prý o totéţ pokoušel Marek Dalík ve prospěch ODS nebo Jiří Paroubek v době, kdy ještě vedl ČSSD. Umně se v médiích prezentuje také prezident Miloš Zeman, nedobře zvládnutou prezentaci naproti tomu prý ukázal Karel Schwarzenberg v čase prezidentské volby nebo Petr Nečas v kauze se svou dnešní manţelkou Janou Nečasovou, dříve Nagyovou.


V noci mezi volebními dny se prý kolem uren dějí podivné věci. Babiš a lidovci zvaţují radikální řešení 29.3.2015

parlamentnilisty.cz str. 00 Jiří Hroník


Politologové


POLITOLOGOVÉ Je načase, aby se i v České republice stejně jako ve většině evropských zemí konaly volby jen v jeden den. Odpadlo by hlídání místností přes noc, riziko manipulace s volebními lístky, sníţily by se finanční náklady. Jako logický den vychází neděle, i kdyţ v minulosti panovala obava, ţe by na ní vydělali lidovci, protoţe lidé pŧjdou volit cestou z kostela. Bývalý předseda KDU-ČSL Jan Kasal to povaţuje za nesmysl, protoţe lidé chodící do kostela volí napříč politickými stranami s výjimkou fašistŧ a komunistŧ. V České republice se dlouhodobě propadá volební účast, coţ potvrdily loňské volby do Evropského parlamentu, k nimţ přišlo 18,2 procenta oprávněných voličŧ. Toto uţ tak nízké číslo ještě "trumflo― druhé kolo voleb do Senátu, jehoţ se zúčastnilo jen 16,69 procenta voličŧ. Často zmiňovaným dŧvodem pro klesající volební účast bývá nevyhovující dvoudenní a k tomu ještě víkendový termín voleb. Letošní nevolební rok tak dává ideální příleţitost připravit a uskutečnit změnu z dvoudenních na jednodenní volby. Navíc mezi zastánce změny patří dva ze tří koaličních subjektŧ - hnutí ANO a dlouhodobě také KDU-ČSL - coţ zvyšuje šanci na prosazení jednodenních voleb. Snahám lidovcŧ, kteří o jednodenní volby usilují uţ od devadesátých let, ale pro změnu aţ dosud neměli politickou sílu, nahrává skutečnost, ţe se pro nějakou volební změnu opakovaně vyslovil i vicepremiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Tomu by se zamlouvalo, kdyby se místo pátku a soboty volilo ve čtvrtek. "Čtvrtek je tradiční den v Británii. Nevím, jestli máme nějaký zvláště dobrý dŧvod, proč by to zrovna měl být volební den i v České republice, to si nejsem úplně jistý. Ale v Evropě je běţné, ţe volby jsou jednodenní, naopak dvoudenní volby jsou naprostá výjimka,― uvádí pro ParlamentníListy.cz Tomáš Lebeda, vedoucí Katedry politologie a evropských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Dvoudenní volby jsou hrozbou pro regulérnost voleb Za výhodu dvoudenních voleb povaţuje to, ţe zvyšují šanci pracovně zaneprázdněným lidem, aby měli čas se do volební místnosti dostavit. "Ale podle mě mají mnohem víc nevýhod. Jedna z nich spočívá v tom, ţe existuje jedno velmi slabé místo, a tím je noc z pátku na sobotu, kdy je teoreticky moţné, aby byla ohroţena regulérnost voleb tím, ţe do volební místnosti někdo pronikne a třeba zamění část lístkŧ nebo nějak jinak bude manipulovat s volební urnou. A k tomu, ţe to není jenom fantazie, ţe se to dost moţná u nás děje, nějaké indicie mám. Netvrdím, ţe je to nějaký masový jev, ale je to prostě riziko. A to riziko není podle mě úplně malé,― tvrdí politolog Tomáš Lebeda. Za významné povaţuje toto riziko zvláště v komunálních volbách, kdy jeden volební okrsek znamená poměrně hodně pro výsledek voleb. "Dvoudenní volby jsou o něco draţší, mají moţná nějaké další nevýhody, ale ty nevidím jako podstatné. Z mého pohledu je podstatné riziko manipulace v době, kdy ve volební místnosti není nikdo přítomen. Volební místnost je sice zapečetěna, urna je také zapečetěna, ale v dnešní době není asi úplně problém disponovat buďto kopií nebo dokonce originálem toho razítka. To jsou rizika, jeţ nejsou úměrná tomu komfortu, který dvoudenní volby nabízejí. Navíc dvoudenní? Jsou to stejně dva pŧldny. Takţe je otázka, jestli volby od rána do večera v jeden den by nebyly velmi podobné a nedaly by voličŧm hodně podobnou šanci se voleb zúčastnit,― míní Tomáš Lebeda. Většinový Čech o víkendu nejezdí na chatu, ale do nákupního centra "Co se týká manipulace s hlasy či urnami přes noc, toho bych se moc nebál. Pokud k manipulacím dochází, tak mimo volební místnosti. Mám na mysli nákupy hlasŧ, legitimitu takového počínání nechávám stranou, nebo samotné počítání hlasŧ, kdy mají členové volební komise moţnost například doplňovat neudělené preferenční hlasy,― upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Otto Eibl z Katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Osobně by proti volbám v jeden den nic neměl, ale návrh na čtvrteční termín nepovaţuje za šťastný ani promyšlený. "To, ţe lidé na víkend odjíţdějí 'na chaty', povaţuji spíš za mýtus. Pokud o víkendech většinový Čech někam jede, tak do nákupního centra,― poznamenává Otto Eibl. Proti volbám konaným ve čtvrtek má jednu zásadní námitku. "V tu chvíli k volbám nemohou z praktických dŧvodŧ přijít třeba studenti vysokých škol a lidé, kteří pracují a bydlí mimo svou trvalou adresu. Problém se tak samozřejmě neřeší,― poukazuje politolog, jemuţ se nelíbí argument, ţe v případě jednodenních voleb se ušetří část peněz na výdaje. "Kdyţ uţ nechám stranou otázku, jestli je dŧleţitější z hlediska kvality demokracie nechat lidem moţnost hlasovat dva dny, nebo kvŧli úsporám tuto skutečnost změnit, tak musím připomenout, ţe provozní náklady nejsou jediným nákladem, který je s volbami spjatý. Obrovskou sumu tvoří Plné znění zpráv


'příspěvky na hlas' a mohli bychom se ptát, zda je tento institut nastaven správně. Ale financování politických stran je trochu jiné téma,― konstatuje Otto Eibl. Kdo chce k volbám jít, pŧjde bez ohledu na to, zda jsou v jeden, nebo dva dny Velkým zastáncem jednodenních voleb je bývalý předseda KDU-ČSL Jan Kasal, jenţ o jejich zavedení usiloval i z pozice místopředsedy Poslanecké sněmovny, kterou zastával více neţ třináct let. "Jsme uţ jednou z posledních zemí v Evropě, kde pravidelné volby probíhají ve dvou dnech. Ty nepravidelné - doplňovací volby do zastupitelstev měst a obcí - se v jeden den konají. A kdyţ se porovná účast, tak není vŧbec niţší. Stejně tak volby do krajských zastupitelstev proběhly v jeden den a účast byla velmi slušná. Nerozumím tedy tomu, proč se někdo brání tomu stáhnout dvoudenní maraton na jeden den. Ekonomické úspory jsou evidentní, zbývá se dohodnout, který den v týdnu by to měl být. A tady je KDU-ČSL naprosto otevřená tomu, jestli to bude čtvrtek, pátek, sobota, či neděle,― říká pro ParlamentníListy.cz Jan Kasal. Podle něj předchozí úsilí KDU-ČSL zavést jednodenní volby blokovaly politické strany, které o změnu neměly zájem, se zdŧvodněním, ţe k volbám přijde málo lidí. "Proti tomu svědčí úplně jednoznačně účast ve volbách, kdyţ se porovnají čísla z obcí, v nichţ se volby konaly v řádném termínu a pak v mimořádném. Kdo chce jít k volbám, tak k nim pŧjde bez ohledu na to, zda jsou vypsány na jeden, nebo dva dny. To úplně jednoznačně. Odpadlo by hlídání místností přes celou noc, jejich blokování, náklady na nájmy, na odměny členŧm volební komise a nabalí se k tomu kdeco. Nevím, jaký argument mŧţe v tuto chvíli hovořit pro udrţení dvou dnŧ,― domnívá se bývalý lidovecký předseda Jan Kasal. Volby by měly mít pevný termín, který by nebyl závislý na vŧli hlavy státu O tom, ţe by se zkrácením na jeden den sníţila kvalita demokracie u nás, nelze prý vŧbec uvaţovat. "Takţe celá Evropa je nedemokratická, jenom my jsme demokratičtí. Na Slovensku nebo v Německu jsou nedemokratičtí, ve Spojených státech jsou nedemokratičtí. Naopak by se mi líbilo, kdybychom si od nich vzali příklad a neposouvali termíny voleb tím, ţe by se natvrdo stanovily třeba volby do Senátu na druhý a třetí čtvrtek v říjnu. Proti tomu přece nikdo nic nemŧţe mít. Aby se vědělo, ţe volby do obecního zastupitelstva a do krajského zastupitelstva budou v tom a v tom termínu, třeba třetí čtvrtek v říjnu. Tečka. Ţádné ţe prezident republiky zváţí a vyhodnotí termín, to nemá ţádné opodstatnění,― konstatuje Jan Kasal. S posouzením výhod a nevýhod váhá předseda a výkonný ředitel think tanku Evropské hodnoty Radko Hokovský. "Já na to nemám úplně silný názor. V zásadě nevidím ani jednu variantu, ţe by byla výrazně pozitivnější neţ druhá, nebo ţe by jedna z nich byla negativní. Výhody a nevýhody jsou na jedné i druhé straně, ale u mě nepřevaţuje nic, co by bylo výrazně pozitivnější. Klidně mohou pokračovat dvoudenní volby, ale kdyby se podařilo prosadit jednodenní, tak by to také ţádné neštěstí nebylo,― říká pro ParlamentníListy.cz Radko Hokovský z Institutu politologických studií Katedry mezinárodních vztahŧ Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Obavy z neděle, aby na ní nevydělali lidovci, jsou nesmyslné O tom, jaký den by se měl v případě jednodenních voleb u nás vybrat, nemá politolog Tomáš Lebeda jasno. "Čtvrtky, jak uţ jsem říkal, jsou tradiční třeba pro Británii. Řada zemí v Evropě má zase neděli jako den pracovního volna, kdy by lidé měli mít čas dojít k volebním urnám. Tím by byl do jisté míry řešen dokonce i permanentně zmiňovaný jev českého chalupářství, protoţe lidé se stihnou vrátit tak, aby mohli volit v neděli večer. Byť mi to přijde trochu absurdní neustále toto zvaţovat, ale budiţ. Ale nebudu říkat nějaký konkrétní den, protoţe to nemám promyšlené, ale myslím, ţe by se určitě vhodný našel,― myslí si Tomáš Lebeda. Naopak dobře promyšlené to má vzhledem ke svému dlouholetému pŧsobení ve vysoké politice Jan Kasal. "Neděle je výhodná proto, ţe lidé, kteří se vrací z víkendu, mohou odvolit večer. A také v tom, ţe nenarušuje školní vyučování. Soboty jsou v podstatě mimo kvŧli tomu, ţe jsme národ táborníkŧ a víkendových chatařŧ. Pátek sice moţný je, ale je to také diskutabilní. Preferoval bych čtvrtek, nebo neděli. V minulosti panovala u jiných stran obava, ţe lidovci chtějí neděli, protoţe lidé pŧjdou volit cestou z kostela. To je naprostý nesmysl, protoţe lidé, kteří chodí do kostela, tak volí stejně napříč politickými stranami s výjimkou fašistŧ a komunistŧ, aspoň doufám. Jinak je to rozprostřené, takţe o tom to vŧbec není,― tvrdí Jan Kasal. V současné době je politika pomalu synonymem pro organizovaný zločin Plné znění zpráv


Bývalý místopředseda Poslanecké sněmovny uznává, ţe přechod na jednodenní volby není politickou otázkou číslo jedna. "To bych tvrdit nechtěl. Ale myslím si, ţe je načase, aby se k tomu přistoupilo teď, kdy je příhodná doba tím, ţe letošní rok není volební. Navíc bych usiloval o to, aby byly i pevně dané termíny tak, jak uţ jsem říkal. Ale je to jenom mŧj názor, není to názor KDU-ČSL. Ale kaţdopádně spustíme vnitrostranickou anketu o tom, který ze dnŧ v týdnu by byl pro jednodenní volby nejlepší,― prozrazuje pro ParlamentníListy.cz Jan Kasal. Podle politologa Otto Eibla by se politické elity, jimţ leţí na srdci volební účast, měly snaţit, aby se politika stala opět integrální součástí ţivota občanŧ. "Tedy něčím, co je skutečně bude zajímat a co se pro ně stane dŧleţité. V současné době, kdy je politika pomalu synonymem pro organizovaný zločin a část elit vehementně odmítá, ţe jsou politici - ale zároveň říkají jako třeba Andrej Babiš v Otázkách Václava Moravce, ţe jsou v politice - tak se situace nejspíš nezlepší,― dodává Otto Eibl s tím, ţe v opačném případě by jako volební den nevadila neděle, kdy se všichni vrátí z oněch mystických chat, neţ odjedou studenti na koleje nebo mnozí za prací mimo své trvalé bydliště.


kuchyně Rozkvetlá 30.3.2015

Blesk pro ţeny

str. 46

Vaříme s kuchařkou

Pozvěte si na talíř byliny a kytky. KVĚTINOVÁ KUCHAŘKA JANY VLKOVÉ je plná barevných a chutných receptŧ, kterým neodoláte. Pár z nich jsme pro vás opsaly. KDO JE JANA VLKOVÁ? Sama sebe představuje jako expertku jedlého kvítí a býlí. Vystudovala ekologii na Přírodovědecké fakultě UK a fakultu sociálních věd tamtéţ. Vaření, jídlo a gastronomie ve všech podobách je její velkou vášní a stejně tak to platí pro květiny. Dlouholeté zkušenosti z těchto dvou oborŧ se postupně spojily. Během minulého roku uspořádala zimní přednášky o jedlých květech a několik seminářŧ v přírodě. Zájem, který tyto akce vyvolaly, ji mile překvapil. Zaloţila blog kytkykjidlu.blogspot.cz a webové stránky kytkykjidlu.cz. Provozuje téţ kabinet kulinárního koučinku (kulinarnikoucink. cz). A nově si mŧţete na jejích receptech pochutnat v úţasné knize Květinová kuchařka. BAVORSKÝ BRAMBOROVÝ SALÁT S PODBĚLEM BUDETE POTŘEBOVAT (pro 4 osoby): * 4 velké brambory * 2 červené cibule * 50 g podbělu * 1 lţíce vinného nebo jablečného octa * 1 kávovou lţičku hrubé hořčice * sŧl, pepř POSTUP: Brambory uvařte ve slupce a nechte je vychladnout. Pak je oloupejte a nakrájejte na plátky. Cibuli oloupejte a nakrájejte na velmi tenká kolečka. Ocet promíchejte s hořčicí, solí a pepřem a zálivkou přelijte brambory s cibulí. Opatrně salát promíchejte, aby se brambory obalily zálivkou, ale nerozpadly se na kaši. Nechte alespoň hodinu odleţet, nejlépe v lednici. Těsně před podáváním ozdobte salát květy podbělu. Jemné vláčné brambory příjemně kontrastují s pevnými květenstvími podbělu. Čerstvé jarní květy jsou křehké a mŧţete je pouţít i s delšími kousky stonkŧ. KRÁLÍK NA ŘEBŘÍČKU BUDETE POTŘEBOVAT (pro 4 osoby): * 1 mladý králík (2 kg) nebo 4 stehna * 10-12 středních květenství řebříčku * 2 polévkové lţíce hladké mouky * 1 litr suchého bílého vína * 3 polévkové lţíce oleje na osmaţení * sŧl, pepř Plné znění zpráv


POSTUP: Troubu předehřejte na 180 °C. Králíka naporcujte. Pokud máte stehna, pouţijte je vcelku. Rozehřejte pánvičku a vlijte do ní tři lţíce oleje. Kousky králíka lehce poprašte moukou a zprudka je opečte ze všech stran. Maso pak naskládejte do pekáče, do kterého se tak akorát vejde a ke kterému máte druhou část na zakrytí. Na pánvičku k přípečkŧm vlijte malou skleničku vína a promíchejte. Z masa se tak uvolní šťáva. Přilijte ji do pekáčku k masu a dolijte zbylým vínem tak, aby maso bylo ponořené. Zakryjte horním dílem pekáčku a vloţte do předehřáté trouby. Pečte alespoň hodinu nebo podle stáří a velikosti králíka. Maso je hotové, kdyţ zapíchnete vidličku do nejsilnějšího místa a vyteče čirá šťáva, nikoli krev. Maso by nemělo odpadat od kosti. Přidejte květenství řebříčku a vraťte pekáček na 40 minut do trouby. Pak odklopte horní část, vytáhněte řebříček, šťávu slijte do rendlíku a na plotýnce ji provařte, aby zhoustla. Pečeni podávejte teplou s vařenými brambory nebo dušenou zeleninou. V horkém létě chutná králík výborně i studený. KVĚTINOVÁ PAVLOVA BUDETE POTŘEBOVAT (na 1 dort): * 4 bílky * 1 polévková lţíce jablečného octa * špetka soli * 100 g krystalového cukru * 100 g moučkového cukru * 1 polévková lţíce kukuřičného škrobu * 500 ml šlehačky * 500 g čerstvých jahod * 1 malý svazek máty * hrst rŧţových květŧ podle sezony POSTUP: Oddělte bílky od ţloutkŧ a nechte je alespoň hodinu stát v teple, aby získaly pokojovou teplotu. Ţloutky naopak odloţte do lednice a pouţijte je do jiného receptu. Troubu předehřejte na 130 °C. Bílky ušlehejte s octem a špetkou soli dotuha. Sníh by měl tvořit pevné špičky a na řezu drţet tvar. Přisypejte krystalový cukr a dál šlehejte, aţ bude sníh hladký, vláčný a pevný (na metličce bude tvořit znatelnou dlouhou špičku). Kukuřičný škrob promíchejte s práškovým cukrem a stěrkou ho opatrně spojte se sněhem. Plech vyloţte pečicím papírem. Cukrářským sáčkem na něj nastříkejte košíčky nebo jeden velký dort. Nejdříve vytvořte na papíru základní kolo a pak přidejte zvýšený okraj, aby se dortíčky dobře plnily šlehačkou. Pečte je pŧl hodiny ve vyhřáté troubě, pak stáhněte teplotu na 90 °C a dosoušejte další hodinu. Povrch těsta by měl zrŧţovět, vnitřek košíčku přitom zŧstane vláčný. Těsně před podáváním ušlehejte šlehačku, jahody nakrájejte na kousky, lístky máty natrhejte nadrobno. V misce smíchejte jahody s mátou. Dort ozdobte šlehačkou, na ni naaranţujte jahody s lístky máty a nakonec zdobte okvětními plátky rŧţí. Foto popis|

Ukrajinská justice vyšetřuje Majdan špatně, tvrdí experti 31.3.2015

ct24.cz str. 00 jak

Svět

Kyjev - Vyšetřování násilností, které loni v únoru v Kyjevě doprovázely státní převrat, je neefektivní a doplácí na špatnou koordinaci práce ukrajinských justičních orgánŧ. Uvádí to zpráva mezinárodní skupiny expertŧ, která z pověření Rady Evropy dohlíţí na vyšetřování střelby na kyjevském náměstí Nezávislosti. O ţivot na Majdanu přišlo kolem stovky demonstrantŧ a několik policistŧ. Podle zprávy evropských expertŧ bylo šetření chybné uţ od počátku, protoţe nevneslo jasno do událostí, které střelbě na kyjevském Majdanu od listopadu 2013 předcházely. V Kyjevě se v té době organizovaly masové demonstrace proti reţimu proruského prezidenta Viktora Janukovyče, které loni v únoru vyústily v prezidentŧv útěk do Ruska a nastolení nové, proevropské vlády. Ani objektivní potíţe, které vyšetřování doprovázejí, nemohou podle komise Rady Evropy ospravedlnit prohřešky, jichţ se Kyjev dopouští. Šetření není skutečně nezávislé a z řady dŧvodŧ je nedostatečně efektivní. Problémem je nedostatečné financování, špatná dělba práce mezi policií a tajnou sluţbou, ale i údajné obstrukce ukrajinského ministerstva vnitra. "Základní problém spočívá v tom, ţe Ukrajina je stále ještě Plné znění zpráv


rozvrácený stát. Nemyslím mytizované rozdělení na východ a západ. Státní instituce jsou neuvěřitelně slabé, ne-li zdevastované," vysvětluje Karel Svoboda z Institutu mezinárodních studií FSV UK. Loňské násilnosti v Kyjevě se rok po převratu stávají citlivým problémem ukrajinské společnosti. Média se shodují v názoru, ţe skuteční viníci střelby na Majdanu unikají spravedlnosti, moţná i v dŧsledku vědomé sabotáţe některých bezpečnostních struktur. "Nebeská setnina", jak veřejnost označuje mrtvé z náměstí Nezávislosti, se tak sice stala uctívaným symbolem dramatických změn, viníci ale moţná trestu uniknou.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/306534-ukrajinska-justice-vysetruje-majdan-spatne-tvrdi-experti/

Úspěch s veřejnými zakázkami: míň prostoru pro korupci 31.3.2015

Horácké noviny (kv)

str. 02

Aktuality

TŘEBÍČ, VELKÉ MEZIŘÍČÍ – „Ne, zIndex neumí měřit korupci ani plýtvání. Vysoká hodnota zIndexu ale znamená, ţe je pro ně menší prostor,― říkají akademici z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kteří stojí za hodnocením zadávání veřejných zakázek. Třebíč je podle nich mezi městy s více neţ dvaceti tisíci obyvateli vŧbec nejlepší. Velké Meziříčí pak mezi městy do dvaceti tisíc obyvatel obsadilo stříbrnou příčku. Jedním z hodnotících kritérií je otevřenost, to znamená, jakou mají dodavatelé šanci dozvědět se o soutěţi a přihlásit se do ní. Čím víc jich je, tím snáz se splní i druhé kritérium, tedy konkurence – čím víc dodavatelŧ, tím hŧř se mezi sebou domlouvají na kartelových a korupčních dohodách. Body na druhé straně samozřejmě strhává fakt, ţe v zadávání veřejných zakázek najde pochybení Úřad na ochranu hospodářské soutěţe. Kromě něj by ale v rámci zadávání veřejných zakázek měla fungovat kontrola i ze strany veřejnosti, která má právo vědět, kam peníze doopravdy tečou. K předání hodnocení došlo v rámci workshopu Efektivní zadávání veřejných zakázek, který se konal v Brně v polovině března. Pořadatelem byla Americká obchodní komora, která tým, tvořící index, dlouhodobě podporuje. Za Třebíč převzal diplom z rukou amerického velvyslance Andrewa Shapira místostarosta Pavel Pacal. „Ocenění si velmi váţíme. Je pro nás dŧkazem, ţe cesta, na kterou jsme se v roce 2011 vydali, je správná,― říká Pacal. Index hodnotí vţdy tříletá období, udělená ocenění se vztahují na roky 2011 – 2013. Třebíč získala 76 bodŧ ze sta moţných. Těsně ji následovala města Orlová, Šumperk nebo Znojmo. V kategorii malých měst bylo uděleno hned několik stříbrných medailí, kromě Velkého Meziříčí ji získal i Tachov, Náchod nebo Pohořelice, všichni dosáhli 79 bodŧ. Vítězem byla Bílina (80 bodŧ). Za Velké Meziříčí v Brně cenu přebíral místostarosta Josef Komínek. „Nevezeme se na ţádné módní vlně, protoţe jsme s celým procesem začali uţ v době, kdy po těch všech aktivistech a aktivitách ještě nebylo ani vidu, ani slechu. Naopak, děláme vše s pevným přesvědčením, ţe se otevřenost vyplácí nejen po stránce finanční,― řekl k úspěchu Komínek. Třebíč nasbírala vysoké bodové hodnocení mimo jiné proto, jak poskytuje informace o zakázce na vyţádání nebo díky tomu, ţe ÚOHS neshledává v provádění zakázek pochybení. Jen 15 procent zakázek bylo zrušeno a chyb v zadání se objevuje jen minimum. Pořád je ale co zlepšovat. Radnice například stále víc neţ polovinu nákupŧ organizuje mimo veřejné soutěţe, elektronická aukce se konala jen jedna, v některých případech zase nebyl zveřejněn vítěz. A diskutabilní je také to, ţe většinu zakázek ve městě vyhráli v rozhodném období jen tři dodavatelé. Obdobné problémy se vyskytují ve všech městech, ovšem v mnohem větší míře neţ v Třebíči. Zmiňme třeba jen krajské město, které skončilo s 66 body aţ na 20. místě. Veřejnou soutěţí tam neprojde ani čtvrtina výdajŧ, vázne i poskytování informací na vyţádání a ÚHOS našel v jihlavských zakázkách chyby. Na druhou stranu dokázala Jihlava zorganizovat uţ šest elektronických akcí, které patří v soutěţi mezi nástroje, jeţ podporují soutěţ.



str. 07


Události


Příchod Rudé armády do ČSR v květnu 1945 jistě byl osvobozením, aţ na tisíce občanŧ, které NKVD odvlekla do SSSR. @MichaelRomancov politický geograf pŧsobící na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Foto popis|



Přehled zpráv. Novým náměstkem na obraně se stal Jakub Landovský aktualne.cz ~ str. 00 ~ Domácí

Recommend Documents