Přehled zpráv. Mladá fakulta má dlouhou tradici dny ~ str. 11 ~ Komerční prezentace

Přehled zpráv Mladá fakulta má dlouhou tradici .......................................................................................................................10 28.2.2013 5+2 dny ~ str. 11 ~ Komerční prezentace_  _ Kvalita ekonomických škol kolísá, jedna vládne všem ...................................................................................10 28.2.2013 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Život v Česku - Domácí_  Jakub Novák_ Povinná četba pro všechny rozumné lidi: Filozofie ozbrojené společnosti ..................................................12 28.2.2013 blog.ihned.cz ~ str. 00 ~ hampl.blog.ihned.cz_  Petr Hampl_ Přijďte dnes diskutovat s kubánskou novinářkou a disidentkou Yoani Sanchez ........................................13 28.2.2013 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se_  Vlastní zpráva ČM, (khl)_ AGENTKA USA V PRAZE ....................................................................................................................................13 28.2.2013 Haló noviny ~ str. 11 ~ Mladýma očima_  (zr)_ LIDÉ .......................................................................................................................................................................13 28.2.2013 Hospodářské noviny ~ str. 21 ~ Lidé_  KRISTÝNA GREPLOVÁ_ Světoznámá blogerka přijela do Prahy ..............................................................................................................15 28.2.2013 Lidové noviny ~ str. 24 ~ Lidé_  Lidovky.cz_ Přístup Kubánců k informacím je omezený, hledají si ale cestičky, říká bloggerka ....................................15 28.2.2013 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ amerika_ + ČRo - Radiožurnál  Pavel Novák_ Za tři divoké amnestie Havla aplaus, za jednu Klausovu velezrada..? (Břetislav Olšer) .............................16 27.2.2013 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _  _ Světoznámá blogerka z Kuby dostala povolení, hned zamířila do Prahy ......................................................18 27.2.2013 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Zprávy ze světa_  Lidovky.cz_ Radek John jde točit „sviňárny“ kolegů. Ti se smějí .......................................................................................19 27.2.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 02 ~ Z domova_  Jakub Pokorný_ Patový výsledek italských parlamentních voleb ..............................................................................................20 26.2.2013 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 03 ~ 17:00 Zprávy_  _ Ukrajinský prezident Viktor Janukovyč přijel do Bruselu na kobereček .......................................................20 26.2.2013 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 08:16 Událost dne_  _

Plné znění zpráv

1 © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Patová situace v Itálii...........................................................................................................................................22 26.2.2013 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 09:08 Rozhovor na aktuální téma_  _ Italský pat .............................................................................................................................................................25 26.2.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 08 ~ Názory_  Martin Mejstřík_ P. Teplá HR ředitelkou StringData .....................................................................................................................26 25.2.2013 Bankovnictví (newsletter) ~ str. 01 ~ Lidé_  _ Volby v Itálii ..........................................................................................................................................................26 25.2.2013 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 02 ~ 21:05 Stalo se dnes_  _ 65. výročí převratu ...............................................................................................................................................28 25.2.2013 ČT 24 ~ str. 02 ~ 08:30 Zprávy_  _ BP: další soud o odškodné .................................................................................................................................28 25.2.2013 ČT 24 ~ str. 10 ~ 21:10 Ekonomika_  _ lidé a podniky .......................................................................................................................................................30 25.2.2013 Euro ~ str. 16 ~ Monitor_  _ Nejméně nezaměstnaných je mezi absolventy Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci .............32 25.2.2013 Kariera.iHNed.cz ~ str. 00 ~ Kariera.iHNed.cz_  Julie Daňková, Kateřina Tauchenová_ 'Miluji Tě, mé VUT' aneb Trocha Coca-coly od vysokých škol .......................................................................33 25.2.2013 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Média_  Marek Prchal_ Propagační videa českých vysokých škol: Díl 2. .............................................................................................37 25.2.2013 markething.cz ~ str. 00 ~ Komentáře, Komunikace_  Ondřej Pavlů_ Vědátoři milují VUT. Zpívají o tom v hudebním klipu .......................................................................................40 25.2.2013 Marketing & Media ~ str. 16 ~ Marketing_  Eva Zakálová_ „Miluji tě, mé Vé Ú Té!“ České vysoké školy točí nějakou tu legraci pro mladé...........................................41 25.2.2013 mediar.cz ~ str. 00 ~ Otvírák_  Marek Prchal_ Hledání nových cest ............................................................................................................................................45 25.2.2013 Respekt ~ str. 25 ~ Fokus_  Ondřej Schneider_ Spasitelé ...............................................................................................................................................................46 25.2.2013 Respekt ~ str. 78 ~ Eseje_  Karel Hlaváček_



V Itálii skončily volby ostře sledované eurozónou. Vede Bersaniho levice ..................................................48 25.2.2013 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ evropa_  Jaromír Marek,Silvie Třeslínová,Alina Holušová_ Obecný opravník sexuálně explicitních omylů .................................................................................................49 24.2.2013 blisty.cz ~ str. 00 ~ _  Štěpán Kotrba_ Národní zájem ......................................................................................................................................................52 24.2.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Historie.cs_  ČT24_ Propagační videa českých vysokých škol: Díl 1. .............................................................................................57 24.2.2013 markething.cz ~ str. 00 ~ Komentáře, Komunikace_  Ondřej Pavlů_ Hledání nových cest ............................................................................................................................................59 24.2.2013 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ_  Ondřej Schneider_ Spasitelé ...............................................................................................................................................................61 24.2.2013 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ_  Karel Hlaváček_ Timbuktu - historie, mýty a realita města ..........................................................................................................62 23.2.2013 ČRo Sever ~ str. 02 ~ 17:10 Planetárium_  _ Veřejnost je nejlevnější hlídač ............................................................................................................................65 23.2.2013 Lidové noviny ~ str. 14 ~ Právo & Justice_  TOMÁŠ NĚMEČEK_ Adeptů na Hrad je víc než dost ..........................................................................................................................68 23.2.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 11 ~ Názory_  Jiří Pehe_ Varování před vojenským zásahem proti severokorejskému režimu ............................................................70 22.2.2013 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 03 ~ 21:05 Stalo se dnes_  _ Co ukázaly v médiích prezidentské volby .........................................................................................................71 22.2.2013 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě_  _ Nekompromisně u nás hodnotíme, říká šéf nejlepší ekonomické vysoké školy ..........................................83 22.2.2013 Kariera.iHNed.cz ~ str. 00 ~ Kariera.iHNed.cz_  pek_ ČT láká na Raníček i Kafku .................................................................................................................................84 22.2.2013 Lidové noviny ~ str. 04 ~ Domov_  MICHAELA KABÁTOVÁ_ Řídí se manažeři v byznysu etikou? ..................................................................................................................85 22.2.2013 Lobby ~ str. 08 ~ Podnikání_  Lýdie Procházková_



Ministři zahraničí Ruska a Číny varovali před vojenským zásahem proti KLDR ..........................................86 22.2.2013 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ svet_  Jan Richter, bre_ RRTV plní své zákonné povinnosti ....................................................................................................................86 21.2.2013 blisty.cz ~ str. 00 ~ _  Kateřina Kalistová_ MICHAL HÄCKL MANAŽEREM PR PRO AAA AUTO ........................................................................................89 21.2.2013 Dopravní noviny ~ str. 07 ~ Personalistika_  (pat)_ Fondy mohly ušetřit na administrativě ..............................................................................................................89 21.2.2013 Ekonom ~ str. 44 ~ Report_  Eva Hníková_ PERSONÁLIE ........................................................................................................................................................91 21.2.2013 Moderní řízení ~ str. 75 ~ Aktuality_  _ Odborníci kazí radost Karlu Schwarzenbergovi: Voličů TOP 09 ubyde .........................................................92 21.2.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politologové_  Jiří Hroník_ Terno pro malé politické strany: státní miliony tečou z evropských a krajských voleb ..............................95 20.2.2013 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz_  Petr Koděra, Data blog_ Kam vyráží? ..........................................................................................................................................................96 20.2.2013 Pražský deník ~ str. 02 ~ Z metropole_  (ene)_ ODS opouští mluvčí Tomáš Bartovský..............................................................................................................97 20.2.2013 tyden.cz ~ str. 00 ~ Politika_  Eva Hofrichterová_ V čem se Martin Zvěřina mýlí aneb Idiotství nejen veřejnoprávní ..................................................................97 18.2.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Blogy_  Milan Šmíd_ Pohyb kříže nevyvolala lidská síla, tvrdí autor knihy o Toufarovi ................................................................100 18.2.2013 denik.cz ~ str. 00 ~ Kraj Vysočina_ + Havlíčkobrodský deník; Jihlavský deník; Pelhřimovský deník; Třebíčský deník; Žďárský deník  _ Analytici: Benešovy dekrety nebudou tématem česko-německých vztahů ................................................102 18.2.2013 euractiv.cz ~ str. 00 ~ Euractiv.cz / Sekce / ČR v Evropské unii_  _ Itálie krásná a smutná .......................................................................................................................................104 18.2.2013 Euro ~ str. 08 ~ Monitor - Makroekonomika_  Miroslav Zámečník_ Hledá se superstar .............................................................................................................................................105 18.2.2013 Euro ~ str. 54 ~ Light_  Tomáš Pohanka, Jan Svatoš_ Plné znění zpráv


POPAI bude učit .................................................................................................................................................108 18.2.2013 Marketing & Media ~ str. 09 ~ Aktuality/z domova_  _ Pralesem a přes hory.........................................................................................................................................108 18.2.2013 Ona DNES ~ str. 10 ~ Interview_  RENATA KALENSKÁ_ Příliš vzácné koření ...........................................................................................................................................113 18.2.2013 Respekt ~ str. 40 ~ Fokus - občanství_ + respekt.cz  Silvie Lauder_ Zaměstnání .........................................................................................................................................................114 18.2.2013 Retail info Plus ~ str. 09 ~ Aktuality_  _ Kde je nejlepší sociologie? Brno poprvé ztratilo nadvládu, vyhráli filozofové z UK ..................................115 17.2.2013 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz_  Julie Daňková_ Prestižní knižní ceny Magnesia Litera vyhlásí 24. dubna ..............................................................................116 16.2.2013 denik.cz ~ str. 00 ~ Ostatní_  _ Martin Potůček: V Česku schází silné osobnosti, ukázaly volby .................................................................118 16.2.2013 e15.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory_ + euro.e15.cz  _ „Byl jste někdy na úřadu práce?“ Outplacement pomáhá vyhazovaným i vyhazujícím ............................120 16.2.2013 finmag.cz ~ str. 00 ~ Kaleidoskop_  Ondřej Tůma_ Máme, co jsme chtěli .........................................................................................................................................123 16.2.2013 Magazín Víkend DNES ~ str. 30 ~ Kavárna_  MICHAL KUBÁT_ „Byl jste někdy na úřadu práce?“ O službě, která pomáhá vyhazovaným i vyhazujícím ..........................126 16.2.2013 penize.cz ~ str. 00 ~ Rozhovor_  _ Jednání G20 v Moskvě ......................................................................................................................................129 15.2.2013 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 08:08 Rozhovor na aktuální téma_  _ Americký Senát by měl zvážit ukončení republikánské obstrukce ..............................................................131 15.2.2013 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 15:08 Rozhovor na aktuální téma_  _ Jak Zeman zvyšuje důchody ............................................................................................................................133 15.2.2013 Hospodářské noviny ~ str. 08 ~ Názory_  Petr Jánský_ Novým šéfem Panasoniku se stal Christian Sokcevic...................................................................................134 14.2.2013 Lidové noviny ~ str. 20 ~ Manažeři v pohybu_  _



POPAI CE pokračuje v systematické spolupráci s vysokými školami v rámci výukového programu .....135 14.2.2013 marketingovenoviny.cz ~ str. 00 ~ Reklama_  - -_ Výzkum: zákaz kouření restaurace nepoloží ..................................................................................................135 14.2.2013 Právo ~ str. 08 ~ TÉMA_  Václav Pergl_ Falešná fotka letící stíhačky: Írán se učí s Photoshopem. Má co dohánět..................................................136 14.2.2013 technet.cz ~ str. 00 ~ Technet.cz / Internet_  Technet.cz, Pavel Kasík, Technet.cz, Matouš Lázňovský_ Premiér, novinář a jestřáb .................................................................................................................................138 13.2.2013 A2 ~ str. 33 ~ Zahraničí_  jakub záhora_ O čem vypovídají žebříčky univerzit ................................................................................................................139 13.2.2013 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 22:10 Studio STOP_  _ USA posílí svou protiraketovou obranu ..........................................................................................................149 13.2.2013 ČT 24 ~ str. 06 ~ 06:00 Zprávy_  _ Reakce na severokorejský test ........................................................................................................................150 13.2.2013 ČT 24 ~ str. 06 ~ 06:30 Zprávy_  _ Je problém populismu řešitelný? ....................................................................................................................151 13.2.2013 iHNed.cz ~ str. 00 ~ evropske-hodnoty.blog.ihned.cz_ + blog.ihned.cz  Evropské hodnoty_ Tejc vyzývá poslance kvůli imunitě: Nesmíme už hlasování propásnout ...................................................152 13.2.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy_  olb_ Poslanci si opět zkusí omezit imunitu. Od roku 1995 o tom hlasovali už jedenatřicetkrát ........................154 13.2.2013 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ politika_  Lenka Jansová,Věra Masopustová,Martin Hromádka_ Klaus: Havel byl extrémní levičák, bořil řád ...................................................................................................154 12.2.2013 Benešovský deník ~ str. 14 ~ Ze zahraničí_ + deníky: Berounský, Blanenský, Boleslavský, Brněnský, Bruntálský a Krnovský, Břeclavský, Českobudějovický, Českokrumlovský, Českolipský, Děčínský, Domažlický, Frýdecko-místecký a třinecký, Havířovský, Havlíčkobrodský, Hodonínský, Hradecký, Chebský, Chomutovský, Chrudimský, Jablonecký, Jičínský, Jihlavský, Jindřichohradecký, Karlovarský, Karvinský, Kladenský, Klatovský, Kolínský, Krkonošský, Kroměřížský, Kutnohorský, Liberecký, Litoměřický, Mělnický, Moravskoslezský, Mostecký, Náchodský, Novojičínský, Nymburský, Olomoucký, Opavský a hlučínský, Orlický, Pardubický, Pelhřimovský, Písecký, Plzeňský, Prachatický, Pražský, Prostějovský, Přerovský a hranický, Příbramský, Rakovnický, Rokycanský, Rychnovský, Slovácký, Sokolovský, Strakonický, Svitavský, Šumperský a jesenický, Táborský, Tachovský, Teplický, Třebíčský, Ústecký, Valašský, Vyškovský, Zlínský, Znojemský, Žatecký a lounský, Ždárský + denik.cz  MARTIN DOHNAL_

Rozhovor s Michalem Romancovem .................................................................................................................10 12.2.2013 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 01 ~ 08:50 Ranní interview_





_

V New Yorku začne mimořádná schůze Rady bezpečnosti OSN ...................................................................10 12.2.2013 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 15:08 Rozhovor na aktuální téma_  _ Severokorejská jaderná hrozba ..........................................................................................................................12 12.2.2013 ČT 24 ~ str. 06 ~ 22:00 Události, komentáře_  _ lidé .........................................................................................................................................................................13 12.2.2013 E15 ~ str. 21 ~ Kariéra & vzdělání_  _ KLDR provedla jaderný test. Rada bezpečnosti OSN svolává mimořádnou schůzi ....................................13 12.2.2013 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ asieaustralie_  Ondřej Bouda,Tomáš S. Šťástka,Michaela Vydrová,Kateřina Procházková,Marína Dvořáková_ Klaus kritizoval Havla i republiku. Na politické scéně si vysloužil odsouzení ..............................................13 11.2.2013 denik.cz ~ str. 00 ~ Z domova_  _ Zákaz kouření v restauracích ochrání před závislostí 30 % mladých lidí ......................................................15 11.2.2013 Zdravotnické noviny ~ str. 07 ~ Z domova_ + zdn.cz  Petra Klusáková_ Podvedená generace ...........................................................................................................................................15 11.2.2013 ZEN magazín ~ str. 36 ~ Fenomén_  Alex Vyroubal_ Maminka u mikrofonu ..........................................................................................................................................16 8.2.2013 Blesk magazín ~ str. 12 ~ Co dnes dělají_  _ Jazyk v médiích ....................................................................................................................................................18 8.2.2013 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě_  _ krátké zprávy ........................................................................................................................................................19 7.2.2013 Elektro ~ str. 09 ~ Krátké zprávy_  _ CHLAP MUSÍ MÍT NAVRCH .................................................................................................................................20 7.2.2013 Instinkt ~ str. 12 ~ Rozhovor_  Kateřina Pokorná_ Jiří Mareček novým tiskovým mluvčím společnosti Tesco.............................................................................20 7.2.2013 Kariera.iHNed.cz ~ str. 00 ~ Kariera.iHNed.cz_  -rkp-_ EXKLUZIVNĚ: Markéta Fialová promluvila o svém "vyhazovu" z Novy! Zítra jdu do práce ........................22 7.2.2013 tn.cz ~ str. 00 ~ TN.CZ/Zprávy/Domácí_  _ Komiksový Berlín Jasona Lutese, díl druhý – není to válka, není to mír .......................................................25



7.2.2013 

zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Kavárna_ Tereza Drahoňovská, komiksová recenzentka, studentka FSV UK_

Jan Koutný (Tesco): potraviny u nás přes web pravidelně kupuje už 25 tisíc lidí .......................................26 6.2.2013 lupa.cz ~ str. 00 ~ _  Martin Vyleťal_ Co vám pomohlo v přípravě na zkoušky na střední školu? ............................................................................26 5.2.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 06 ~ Prřijímačky SŠ + VŠ_  (vin)_ Geopolitické otazníky a souvislosti "Brixitu" ...................................................................................................28 5.2.2013 natoaktual.cz ~ str. 00 ~ natoaktual.cz / Analýzy a komentáře_  natoaktual.cz_ Co vás pálí? ..........................................................................................................................................................28 5.2.2013 Pražský deník ~ str. 02 ~ Z metropole_  (dom)_ Za autobazar AAA Auto bude komunikovat Michal Häckl ...............................................................................30 4.2.2013 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články_  Ondřej Aust_ Lékařka: Zákaz kouření v restauracích může snížit počty infarktů ................................................................32 4.2.2013 zdn.cz ~ str. 00 ~ Z domova_  ČTK_ Mrázek, ústředna..................................................................................................................................................33 3.2.2013 ČT 1 ~ str. 04 ~ 21:45 168 hodin_  _ Zákaz kouření v restauracích sníží do týdne počet infarktů ...........................................................................37 3.2.2013 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Zdraví_ + denik.cz  Lidovky.cz, ČTK_ Plzeňská paralympionička trénuje v Kanadě lyžování i angličtinu ................................................................40 3.2.2013 plzen.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Plzeň / Plzeň - zprávy_  MF DNES, Barbora Němcová_ V Česku kouří každý druhý člověk .....................................................................................................................41 2.2.2013 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 01 ~ 09:00 Hlavní zprávy_  _ (Ne)profesionalita novinářů a neviditelný plášť majora Zemana (Lucie Kůsová) .........................................45 2.2.2013 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _  _ Obama podruhé ...................................................................................................................................................46 2.2.2013 Lidové noviny ~ str. 25 ~ Orientace / esej_  _ Režisér Lumír Olšovský besedoval v Ostravě o své divadelní práci .............................................................48 2.2.2013 novinky.cz ~ str. 00 ~ Vaše zprávy_  Josef Zajíc_



Politolog z pohraničí: Volby rozhodl útok na prezidenta Beneše a jednostranná proknížecí kampaň ......49 2.2.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory_  Oldřich Szaban_ Vyžeňte kuřáky z hospod, práce bude míň! Lékařka fandí Hegerovi .............................................................52 2.2.2013 tyden.cz ~ str. 00 ~ Zdraví_  ČTK_ Média a prezidentské volby ................................................................................................................................57 1.2.2013 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě_  _ Analytici: Zemanův postoj vůči EU bude těžko předvídatelný .......................................................................59 1.2.2013 euractiv.cz ~ str. 00 ~ Euractiv.cz / Sekce / ČR v Evropské unii_  _ Stane se ochrana veřejného zdraví konečně hlavním zájmem České republiky? ........................................61 1.2.2013 Haló noviny ~ str. 05 ~ Názory - polemika_  Soňa MARKOVÁ_



Plné znění zpráv Mladá fakulta má dlouhou tradici 28.2.2013

5+2 dny

str. 11 _

Komerční prezentace_

ČESKÉ BUDĚJOVICE / Televizní moderátorka Iveta Toušlová, autor bestselleru „Návrat Krále Šumavy“ David J. Žák, mistr světa v hokeji Jiří Lála či zpěvačka Pavlína Jíšová - všechny tyto osobnosti mohou být kromě oboru, ve kterém dosáhly vynikajících úspěchů, spojovány rovněž s českobudějovickou Pedagogickou fakultou, neboť na ní strávily svoje studentská léta. Fakulta, která neodmyslitelně patří k regionálnímu vysokému školství, vstoupila před několika měsíci do šedesátého pátého roku svého působení v oblasti vzdělávání budoucích učitelů s mottem „Mladá fakulta s dlouhou tradicí“. Oslavy výročí Takové významné výročí nelze přejít bez povšimnutí -program oslav bude naplněn workshopy a semináři k aktuálním otázkám a problémům českého školství, sportovními utkáními mezi studenty a jejich učiteli, koncerty studentských kapel, vernisáží výstavy, studentskou konferencí a řadou dalších zajímavých akcí. Oficiálně oslavy zahájí od 15. dubna 2013 „Týden Pedagogické fakulty“, který by chtěli studenti a učitelé pojmout jak v různých slavnostních proměnách, tak ale zejména prezentací své práce před širokou veřejností. Každý den v tomto týdnu bude mít svůj název, v něž se ve zkratce bude skrývat obsahová náplň dopoledního i odpoledního programu. Týden zahájí den s názvem „Fakulta pro všechny“, tedy jakási variace na den otevřených dveří, v němž si všichni zájemci mohou přijít poslechnout libovolnou přednášku dle programu, který si vyberou na webu školy. Úterní program „Fakulta diskutující“ bude zaměřen hlavně na odbornou veřejnost. Vedle zasedání Asociace děkanů pedagogických fakult ČR proběhnou odborné diskuse mezi významnými českými pedagogickými a psychologickými vědeckými pracovníky a učiteli ze základních a středních škol. Setkání vědců s výpověďmi učitelů o každodenní realitě je vždycky potřebné i navzájem obohacující. Na fakultě doufají, že i tentokrát se výsledky diskuse podaří operativně realizovat ve výuce budoucích učitelů. Na středu s názvem „Fakulta tvořivá“ pozvali učitelé své kolegy z různých fakult ČR, aby studenty seznámili s novými přístupy k výuce rozmanitých témat, například prof. Jan Jirák z Fakulty sociálních věd v Praze přiblíží ve své přednášce to nejaktuálnější z mediální výchovy ve světě a u nás. Studenti a jejich akce Zcela v režii studentů se odehrají dny „Fakulta plná nápadů“ a „Fakulta v pohybu“. Studenti si nejprve zasoutěží o co nejoriginálnější přístup při realizaci výukové hodiny na základní či střední škole, pak si pozvou do výuky své oblíbené učitele, novináře či kulturní pracovníky, chybět nebudou ani hudební čísla studentských kapel. Poslední den oslav má být zcela věnován sportu. Zkrátka - půjde o docela hektický týden. Fakulta je totiž pořád mladá, i když jí bude pětašedesát. Foto popis| Studenti fakulty budou soutěžit o nejoriginálnější pojetí výuky. Foto autor| FOTO / SHUTTERSTOCK Regionální mutace| 5+2 dny - Jihočeský kraj _

Kvalita ekonomických škol kolísá, jedna vládne všem 28.2.2013

aktualne.cz

str. 00 Život v Česku - Domácí_ Jakub Novák_

Mezi veřejnými vysokými školami jasně vede VŠE Plné znění zpráv


Praha - Roční "produkce" fakult s ekonomickým zaměřením dosáhla ještě předloni úctyhodných třinácti tisíc absolventů. Z nich však necelá polovina pokračovala v dalším studiu, ať už šlo o navazující magisterské, nebo doktorské studium. Ze sedmi a půl tisíce nově příchozích na pracovní trh si nejlépe poradili absolventi fakult Vysoké školy ekonomické. Vyplývá to z průzkumu uplatnění absolventů vysokých škol, který vypracovali Jan Koucký a Martin Zelenka ze Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Mezi "TOP 10" fakultami s nejlepší uplatnitelností absolventů po skončení studia má VŠE své čtyři zástupce dva přitom hned na prvních dvou místech - Fakultu financí a účetnictví a Fakultu managementu v Jindřichově Hradci. Tyto dvě následují Provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity spolu s Fakultou sociálních věd UK (která má ale oborový záměr mnohem širší). Průměrná nezaměstnanost absolventů vysokých škol se mezi léty 2011 a 2012 pohybovala mezi 4,5 a 4,2 %. Z tabulky je patrné, že tuto hranici překračuje sedm fakult - tři v Čechách a čtyři na Moravě. Problémy nováčků V této souvislosti je nutno na obranu poslední Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích říct, že vysoká nezaměstnanost jejích absolventů je způsobena zejména tím, že se jedná o nejnovější veřejnou vysokou školu. "Zaměstnavatelé v regionu si zatím zřejmě pouze pozvolna zvykají na nový typ absolventů. Podobně je na tom i druhá nejnovější veřejná vysoká škola - Vysoká škola polytechnická v Jihlavě," vysvětlují Koucký se Zelenkou. "Uplatnění jejích absolventů se ale výrazně zlepšuje a stejný trend lze v příštích letech čekat i u absolventů českobudějovické Vysoké školy technické. Jen během posledních dvou let klesla míra jejich nezaměstnanosti z téměř 24 procent na zhruba osm procent," dodávají. Pozicím fakult Vysoké školy ekonomické odpovídají také reakce některých významných zaměstnavatelů, které Aktuálně.cz ohledně jejich preferencí oslovilo. Do velké míry zde ovšem může hrát roli fakt, že většina z velkých zaměstnavatelů sídlí v Praze, což může představovat hendikep pro studenty z jiných měst, proto je třeba brát níže zmíněné informace s ohledem na tuto skutečnost. VŠE vede i u zaměstnavatelů "Mezi našimi zaměstnanci je nejvíce zastoupena Vysoká škola ekonomická, její studenti jsou při pohovorech nejúspěšnější, následováni studenty Univerzity Karlovy," odpověděla v anketě Zita Václavíková, HR ředitelka J&T Banky. "Nejlepší zkušenost máme se studenty 1. fakulty VŠE, žádnou vysloveně špatnou zkušenost nemáme. Neplatí ale, že všichni absolventi VŠE jsou automaticky přijatí, nicméně víme, že oproti jiným školám jsou tito absolventi více aktivní," dodala. Podle Hany Velíškové ze společnosti KPMG tvořili absolventi pražské VŠE v roce 2012 60 % nově přijatých absolventů. "Nejlépe připraveni pro práci v naší společnosti bývají absolventi VŠE v Praze, a to ve všech parametrech, které hodnotíme - odborné znalosti, znalost angličtiny, motivace, zkušenosti ze zahraničí, proaktivita během studia. Následují absolventi Karlovy univerzity, Masarykovy univerzity a Mendelovy univerzity v Brně," říká Velíšková. Plné znění zpráv


Absolventům ostatních škol podle ní občas chybí potřebná znalost angličtiny. Největší úspěšnosti dosahují absolventi VŠE také při přijímacích pohovorech v jedné z největších tuzemských bank. "Žebříček úspěšnosti je následující - VŠE v Praze, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, VŠB-TU v Ostravě, ČZU, Univerzita Pardubice, ČVUT v Praze, Univerzita Karlova a Masarykova univerzita," tvrdí David Formánek, výkonný ředitel pro lidské zdroje Komerční banky. Absolventi VŠE tak díky tomu mají podle Formánka mezi zaměstnanci KB největší - asi 25% - zastoupení.

URL| http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=771810 _

Povinná četba pro všechny rozumné lidi: Filozofie ozbrojené společnosti 28.2.2013

blog.ihned.cz str. 00 hampl.blog.ihned.cz_ Petr Hampl_

Je skvělé být zločincem v zemi, kde lidé nemají v domácnostech zbraně Když před několika dny upálil vraždící psychopat ve Frenštátu několik lidí, nikoho volat po zákazu zápalek. Zkuste si ale představit, že by tentýž psychopat své oběti neupálil, ale postřílel. Velké deníky i televizní stanice by na několik dnů získaly hlavní téma. Desítky či stovky “odborníků“ by volaly okamžitém zákazu vlastnictví zbraní. Pár podnikavců by založilo neziskovky, řeklo si o dotace a začalo bojovat za změnu zbrojního zákona. Obden by byly zveřejňovány nové průzkumy veřejného mínění, kolik procent obyvatelstva požaduje rázný zásah. Fakulta sociálních věd UK by vyrobila průzkum, podle nějž 85% vlastníků zbraní požaduje, aby jim jejich pušky a pistole byly zabaveny. To by se také stalo. Během několika měsíců by několikanásobně narostl počet vražd a loupežných přepadení, ale o souvislosti s odzbrojením lidí by nemluvilo. Proč jsme tak nakloněni být neustále proti zbraním? Protože nás to učí školy a média. A protože cenzurují informace, které svědčí o opaku. Takže se můžeme znovu a znovu dočítat, že mezi běžnými lidmi je příliš mnoho střelných zbraní a jak by se nám žilo lépe, kdyby tak tomu nebylo. Ve skutečnosti je to přesně obráceně. Tam, kde je puška stejně běžným vybavením domácnosti jako třeba hrábě nebo lopata, se lidem žije mnohem bezpečněji. Žádná vláda na světě totiž nedokáže zabránit zločincům, aby se ozbrojili. A žádná policie na světě nedokáže být dost rychlá, aby byla pokaždé na místě včas. Je nádherné být zločincem v zemi s neozbrojeným obyvatelstvem. Dokonce i když vezmeme v úvahu zvýšené riziko, že se tak ke zbrani dostane šílenec, který vystřílí své okolí (všimněte si, že k masakrům se střelnou zbraní dochází výhradně v zónách, kde jsou zakázány), vychází bilance pozitivně. Zbraně v rukách a domácnostech slušných lidí více lidí zachraňují, než kolik jich zabíjejí. A tím se dostáváme k četbě. Jeden mladý muž, který vystupuje pod literárním pseudonymem Cover72, si dal tu práci, že nashromáždil fakta o tom, jaké dopady má vlastnictví zbraní na společnost, dal tomu ucelenou podobu a publikoval pod názvem Filozofie ozbrojené společnosti. Přečíst si to můžete zde. Vřele doporučuji. Pro mne osobně je nejzajímavější zjištění, jak dramatické zkreslení způsobují média. Kolik událostí, kdy normální nevycvičený člověk se střelnou zbraní zabrání zločinu, je zcenzurováno, takže se z místního zpravodajství nikdy nedostane do velkých médií. Kdybychom měli úplnější informace, dívali bychom se na zbraně jinak. A kdyby puška byla stejně běžným předmětem jako kladívko, nepřitahovala by psychopaty. To vysvětluje, případ Švýcarska, kde armádní kulomet patří k povinnému vybavení domácnosti stejně jako třeba hasící přístroj. Mimochodem, i otázka přístupu ke zbraním má výraznou třídní dimenzi. Bohatí a vzdělaní lidé vesměs bydlí v bezpečnějších čtvrtích a policie jim věnuje více pozornosti, takže se bez zbraní obejdou. Chudí lidé mají statisticky mnohem větší šanci, že se stanou obětí zločinu, potřebují tedy zbraně více. Takže až uslyšíte od Plné znění zpráv


nějakého blahobytného byrokrata povídání o tom, jak jsou zbraně nebezpečné, doporučte mu, ať se přestěhuje do Chánova. Možná pak zjistí, že pistole v kapse je docela dobrý nápad. Souhrnná odpověď na diskuzi: Je tu spousta názorů a všechny mají společné, že jejich majitelé je zastávali dříve, než vůbec začali článek číst. Chtěl jsem v první řadě vyjádřit, že je dobré s přečíst Filosofii otevřené společnosti a zamyslet se nad argumenty, které tam najdete. Mít názor umí mít i dvouleté dítě. Dospělí lidé mají možnost své názory přizpůsobovat faktům.

URL| http://hampl.blog.ihned.cz/c1-59414650-povinna-cetba-pro-vsechny-rozumne-lidi-filozofie-ozbrojenespolecnosti _

Přijďte dnes diskutovat s kubánskou novinářkou a disidentkou Yoani Sanchez ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se_ Vlastní zpráva ČM, (khl)_

28.2.2013

Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK ve spolupráci s Člověkem v tísni, Internetovým deníkem Česká média a Českým rozhlasem 6 vás srdečně zvou na na diskusi o životě novinářů na Kubě. Zavírat oči, nebo se nechat zavřít? DNES 28. února 2013 17:30-19:30 v budově Hollar, Smetanovo nábřeží 6, Praha 1, místnost č. 14 Hosé: YOANI SANCHEZ (kubánská novinářka a disidentka), ONDŘEJ JUŘÍK (Člověk v tísni, kubánská sekce) a STANISLAV ŠKODA (novinář a redaktor, Paseka). Diskusi moderuje Karel Wichs z ČRo 6.

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=452957 _

AGENTKA USA V PRAZE 28.2.2013

Haló noviny

str. 11 (zr)_

Mladýma očima_

- Kubánská disidentka a blogerka Yoani Sánchezová už dnes od 17.30 hod. bude exhibovat v učebně 14 (Hollar) Fakulty sociálních věd UK, Smetanovo nábřeží 6, Praha 1. Hovořit bude o kubánských médiích a žurnalistice. _

LIDÉ 28.2.2013

Hospodářské noviny str. 21 KRISTÝNA GREPLOVÁ_

Lidé_

Kdo kam Plné znění zpráv


Obchody LeasePlanu bude řídit Jesenský Jako nový obchodní ředitel společnosti LeasePlan, tuzemského lídra v operativním leasingu automobilů s obratem přes tři miliardy korun ročně, nastupuje od března Vladan Jesenský. Vedle obchodních aktivit bude mít na starost také marketing, ve funkci nahradí Milana Ptáčníka. Jesenský začínal v automobilovém průmyslu, vedl obchodní a operativní část autobazarů AAA Auto, potom působil v oboru technického osvětlení. Byl manažerem prodeje světelných zdrojů v českém a slovenském Philipsu, posledních šest let pak stál v čele českého a slovenského zastoupení Zumtobelu. Vystudoval ekonomii v Czech Management Institutu v Praze. Machová vede Oriflame v Česku a na Slovensku Do čela českého a slovenského zastoupení mezinárodní kosmetické společnosti Oriflame usedla Zuzana Machová. Jejím úkolem bude věnovat se dalšímu strategickému rozvoji společnosti a upevnit její tržní pozice v obou regionech střední Evropy. Machová začínala ve společnosti Avon, odkud odcházela jako manažerka podpory prodeje. Od roku 2002 pracovala v Oriflame Slovakia, napřed v oblasti marketingu a obchodu, potom slovenské zastoupení vedla. Poslední tři roky řídila pobočku Oriflame v Maďarsku. Machová pochází ze Slovenska. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě, později si vzdělání doplnila studiem oboru marketing a řízení v konkurenčním prostředí na City University. Palmer Capital obměnil manažery Společnost Palmer Capital, která investuje do nemovitostí a ve střední a východní Evropě spravuje portfolio v hodnotě 300 milionů eur, obměnila management svého zastoupení v Praze. Novým bankovním a finančním ředitelem Palmer Capital pro středoevropský a východoevropský region firma jmenovala Jaroslava Šedivku (na snímku). Ten dříve pracoval pro Českou spořitelnu, pak působil 10 let v bance Aareal v Praze, kde byl od roku 2009 generálním ředitelem pro Českou republiku, Slovensko a Rumunsko. Ke změně došlo i v oddělení asset managementu, novým vedoucím se stal Zbyněk Laube. Ten dříve působil jako vedoucí rozvoje ve společnosti Panattoni, předtím řídil obchody britské developerské společnosti SEGRO. Čermák má na starost Treasury Sales v J&T Bance Na nově vznikající pozici Treasury Sales pro institucionální klientelu v J&T Bance nastoupil Vít Čermák, který přišel z UniCredit Bank. Tam působil jako Senior Relationship Manager pro finanční instituce. Čermákovou hlavní úlohou bude vytváření a udržování obchodních vztahů s finančními institucemi a navazování kontaktů pro obchodování s profesionálními investory. V minulosti Čermák zastával funkce produktového specialisty a manažera kontaktu s klienty pro služby custody – správu cenných papírů v HVB Bance, poté dva roky působil na podobných pozicích v ING Bank. Kariéru Čermák začínal v Bank Austria Creditanstalt. Vystudoval Bankovní akademii a je také absolventem Univerzity Jana Amose Komenského v Praze. Novou partnerkou headhunterů v Touchdown je Yahoda Jana Yahoda nastoupila do pozice partnera ve společnosti Touchdown Czech Republic, kde se zabývají personálním poradenstvím a specializují se na hledání topmanažerů. Yahoda ve firmě působí od letošního ledna jako Executive Search, Business Management Consultant a Top Managers Coach. Má více než 20 let zkušeností z topmanažerských pozic, působila osm let ve společnosti Johnson & Johnson, z toho šest let jako ředitelka prodeje pro Českou republiku a Slovensko. Dva roky byla ředitelkou Mary Kay v Česku. Ve společnosti Johnson Diversey pracovala Yahoda na pozici Managing Director, kde zodpovídala za revitalizaci podniku. Yahoda vystudovala VŠCHT. Schwarz bude ředitelem Phonexie Petr Schwarz od března nastupuje jako výkonný ředitel společnosti Phonexia sídlící v brněnském Innovation parku JIC. Petr Schwarz je spolumajitelem a spoluzakladatelem společnosti Phonexia, která se zabývá výzkumem a vývojem řečových technologií. V minulých letech Schwarz zastával funkci technického ředitele, na postu výkonného ředitele teď nahradí Pavla Matějku, který se v budoucnu zaměří především na výzkumnou činnost. Plné znění zpráv


Schwarz je spoluautorem softwaru pro identifikaci jazyka a přepis řeči na text, věnuje se také akademickým aktivitám, je členem mezinárodních vědeckých asociací IEEE a ISCA. V minulosti působil jako výzkumník na Oregon Health & Science University. Komunikaci Tesca šéfuje Mareček Jiří Mareček se stal novým manažerem oddělení vnějších vztahů společnosti Tesco v Česku. Od února je zodpovědný za interní a externí komunikaci společnosti a bude zastávat i úlohu tiskového mluvčího. V této pozici nahradí Mareček Jana Williama Dvořáka, který v Tescu zůstává a nyní se soustředí na oblast Governmental Affairs. Mareček do Tesca přichází ze společnosti Plzeňský Prazdroj, kde pět let zastával pozici mluvčího a manažera externí komunikace. Kariéru v korporátní komunikaci začal Mareček ve společnosti Philip Morris ČR, kde téměř pět let působil v oddělení vnějších vztahů. Mareček studoval žurnalistiku a mediální studia na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Foto popis| _

Světoznámá blogerka přijela do Prahy 28.2.2013

Lidové noviny str. 24 Lidovky.cz_

Lidé_

PRAHA Jedna z hlavních kritiček kubánského režimu, nezávislá novinářka Yoani Sanchézová přiletěla do Česka. Po letech marného čekání ji úřady konečně dovolily opustit „ostrov svobody“. Během 80denního turné po světě chce upozornit, že na Kubě jsou i přes reformy stále porušována základní lidská práva, nekonají se svobodné volby a neexistuje svoboda tisku ani projevu. A že desítky Kubánců jsou pro své přesvědčení dlouhodobě ve vězení a další čelí každodenní šikaně. „V Praze se mi moc líbí. Jsem ráda, že můžu navštívit zemi, která prošla demokratickou transformací,“ říká Yoani Sanchézová. V Praze měla ve středu večer úvodní slovo během akce Kuba bez konce, kterou na podporu tamních nezávislých umělců uspořádal Člověk v tísni. Organizace na Kubě pracuje od roku 1997: podporuje hlavně disidenty. V dalších dnech bude mít Sanchézová přednášku na FSV UK. V rámci festivalu Jeden svět se zúčastní vyhlášení cen za lidská práva Homo Homini. Yoani Sanchézová je nejznámější kubánskou disidentkou. V roce 2007 založila blog Generace Y, kde popisuje život na Kubě a kritizuje komunistický režim. Získala řadu ocenění a v roce 2008 ji časopis Time vybral jako jednu ze sta nejvlivnějších osobností roku. Foto popis| Yoani Sanchézová Foto autor| REPRO LN _

Přístup Kubánců k informacím je omezený, hledají si ale cestičky, říká bloggerka 28.2.2013

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Pavel Novák_

amerika_

Díky moderním technologiím má dnes opozice na Kubě o něco snazší úlohu. Tedy pouze v šíření informací o své činnosti a získávání zpráv o dění v zahraničí. Internet má ale na Kubě stále velká omezení. Jednou z těch, které se snaží šířit myšlenky demokracie mezi Kubánce je disidentka a bloggerka Yoani Sanchezová, která tento týden přijela do Prahy a přednáší na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Yoani Sanchez věděla, že se rozhovor s ní bude vysílat i na Radiu Praha, tedy vysílání Českého rozhlasu do zahraničí, proto všechny posluchače vřele pozdravila a na dálku se s nimi objala. Záhy se dostala k hodnocení situace na Kubě. Tedy například znovuzvolení Raúla Castra prezidentem.„Je to k smíchu, že se teď Raúl Castro Plné znění zpráv


prezentuje jako muž, který chce u moci zůstat jen dvě funkční období. Přitom všichni víme, že je stejně jako jeho bratr Fidel zodpovědný za všechno, co se v předchozích 50 letech stalo. Takže to nebylo žádné překvapení, že se stal znovu prezidentem,“ říká.Castrův mandát je podle ní založen na dědičné linii a ne na přání kubánských voličů. „Myslím, že se bude snažit využít následujících 5 let k udržení moci, kontroly nad politickým a represivním aparátem. Aby mohl předat prezidentské křeslo tak, aby se udržela u vlády vojenská moc,“ míní.Yoani Sanchez si postěžovala, že v její vlasti stále mají lidé omezený přístup k informacím, protože internet není dostupný volně všem. I přesto si ale lidé hledají své cestičky.„I přesto, že vize přístupu Kubánců k informacím je spíše temná, našli si nějaké způsoby, jak proniknout ke zprávám z velkého světa. Vynalézavost je podobná té s jakou Kubánci zajišťují jídlo pro své rodiny,“ prozrazuje.„Díky technologiím, jako jsou USB klíče, nebo externí pevné disky, nebo CD se informace šíří lépe. Stačí si za minutu stáhnout na flashku zajímavý článek, nebo nějaký dokument a takový archiv pak může projít rukama stovky nebo i dvou set lidí. Virtuální šíření informací se používá víc a víc. Není to ideální, ale funguje to,“ popisuje.Platí to i obráceně. Na Yoani Sanchezovou zaútočil web Kubadnes.cz společnosti Česko-kubánského přátelství. Podobně jako kdysi čeští, ani kubánští disidenti to nemají jednoduché.Čechům, kteří by se vydali na Kubu, bloggerka Sanchezová radí, aby si nevšímali jen prosluněných pláží, ale viděli skutečnou Kubu.„Přijeďte ne s turistickými brýlemi. Ne s příliš naivní vizí. Je třeba vědět, že na Kubě existuje cenzura, že občanská práva a svobody jsou tam velmi omezené. I přesto je to ale Kuba, která může mít lepší budoucnost,“ radí Yoani Sangezová.Raúl Castro chce změnit kubánskou ústavu. Nová pravidla prý mají zabránit hromadění mociRaúl Castro dál povede Kubu, rezignovat chce v roce 2018Fidel Castro se během kubánských voleb objevil po dlouhé době na veřejnostiKuba zmírnila podmínky pro výjezdy svých občanů do cizinyPočet politických zadržení na Kubě loni prudce stouplAmerické embargo vůči Kubě trvá 50 let. Zrušení se nechystáKubánská komunistická strana bude rozhodovat o své modernizaciNa Kubě zemřel při protestní hladovce politický vězeňKuba otevírá vrátka k podnikání. Opatrně

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1181765 _

Za tři divoké amnestie Havla aplaus, za jednu Klausovu velezrada..? (Břetislav Olšer) 27.2.2013

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Za tři divoké amnestie Havla aplaus, za jednu Klausovu velezrada..? V. Havel v Ostravě... Začalo to rozdělením Československa na konci roku 1992, kdy Václav Klaus s Vladimírem Mečiarem dohodli rozchod ČSFR v klidu a míru. Též na to vzpomněl Klaus při oficiální návštěvě Slovenska, kam včera zavítal na svou poslední zahraniční cestu ve funkci hlavy státu. Byl v divné situaci, kdy se zbláznil houf schizofreniků, složený z 27 senátorů a 73 tisíc občanů, co na něj podali žalobu z velezrady za jeho (a Nečasovu) amnestii. Paměť občanům zřejmě neslouží, jinak by si vzpomněli na tři amnestie Václava Havla, kdy celkem propustil z vězení na 24 tisíc zločinců, zatímco Klausova první a hned i poslední amnestie dala svobodu jen kolem šesti tisícům vězňů... Divokou amnestií v roce 1990 Havel způsobil sice tisícům svých soukmenovců z vězení radost, ale občanům na svobodě spoustu bolesti. A zavinil, že se od té doby ve vězeních skoro nepracuje, poněvadž Havlem propuštění vězni se podíleli na zakázkách různých firem, jež tím pádem zbankrotovaly a dnes už do nového kšeftu s věznicemi nechtějí jít ani omylem… Navíc ještě neexistoval Senát, ale pouze Parlament, který byl vydírán komunistickým Havlovým premiérem Čalfou, aby Havla zvolil, jinak že na ně práskne jejich spolupráci s StB. Teprve nová Ústava České republiky, účinná od 1. ledna 1993, zakotvila dvoukomorový parlament, složený z Poslanecké sněmovny a Senátu... Asi kvůli svému útlocitu Václav Klaus ani nepřipomněl, že pokrytec Václav Havel napřed složil slib věrnosti socialistické, později federativní republice a v době, kdy Klaus s Mečiarem dělili zemi, kladl květy u pomníku sv. Plné znění zpráv


Václava, kde též podepisoval petici za nerozdělení Československa. Hluboký rozkol ve Federálním shromáždění vedl k tomu, že Havel nezískal v červencových volbách 1992 dostatek hlasů, Ačkoli byl požádán o setrvání ve funkci, než bude zvolen nový prezident, složil 20. července 1992 mandát s farizejským odůvodněním, že nemůže nadále plnit závazky ze slibu věrnosti federativní republice. Logický krok. Proč by měl být do československé historie zapsán jako prezident-rozdělitel? Raději si za pecí počkal, až slovenský parlament vydal „Deklaraci o nezávislosti slovenského národa“ a po rozpadu československé federace ukončil svůj několikaměsíční pobyt v ústraní a nechal se po volbách 26. ledna 1993 zvolit prvním českým prezidentem. Vydavatelství Grada vydalo knihu (s podporou výzkumného záměru „Rozvoj české společnosti v Evropské unii – výzvy a rizika“) s názvem Vůdcovství českých elit, která se zabývá fenoménem vůdcovství především z hlediska sociologie a politologie. Kniha, jejíž autoři (Pavol Frič, Hana Paterová, Martin Nekola a Aleš Bednařík) jsou pracovníky či externími spolupracovníky Centra pro sociální a ekonomické strategie (CESES) Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, se snaží vypořádat s fenoménem vůdcovství českých elit. „Fenomén vůdcovství a následovnictví a pokusy o uchopení a popis charakteristik vůdců a následovníků nejsou ani zdaleka doménou 20. a 21. století, ačkoliv teprve v této době začíná být rozvíjen sociologický, politologický či psychologický přístup k vůdcovství a následovnictví. Novodobé teorie vůdcovství nesou v sobě až nečekaně zřetelné stopy náboženských či filozofických přístupů minulosti….“ A to měli čeští politici pořádně nastudováno. Nastalo dělení a řešení problémů s následovnictvím, které bylo celé v českých rukách. Doplatili na to slovenští hokejisté, co se museli probojovávat zpět do extraligy po propadu do hokejového suterénu. Ze skupiny C se museli vyškrábat do hlavní skupiny v roce 1995. Václav Havel rovněž navštívil martinské strojírny poměrně brzy po nástupu do prezidentské funkce. Tamním dělníkům pouze potvrdil to, o čem údajně už rozhodl komunistický režim dávno předtím–tanky se vyrábět nebudou, protože o ně není zájem. Nesmysl, Havel svým "sametem" přece porazil komunismus, jak se sám chlubil, takže mohl zrušit i komunistická nařízení. Nemohl to však učinit, jelikož Kongres USA měl jiné zájmy, resp. v rámci studené války nechtěl vyrábět tanky pro Rusko... Titulní strana dramatického výtvoru "Memorandum" Václava Havla v arabštině na české ambasádě v Káhiře... Mečiar na toto téma mj. řekl v rozhovoru, který před 20. výročím rozdělení federace zveřejnil zpravodajský server Aktualne.sk. Připomněl Havlovo rozhodnutí zastavit na Slovensku zbrojní průmysl. "Na jednom setkání před jeho cestou do USA jsme jednali o tom, aby nesliboval zastavení zbrojního průmyslu na Slovensku. Že musí být konverze a zdroje, které umožní přechod fabrik na jinou výrobu, jinak hrozí plošná nezaměstnanost. Jeho reakce byla: "Snad nám Američani za to něco dají." Nedali nám nic... Pak následovaly ekonomické kroky Prahy, které znejistily celé ekonomické prostředí Slovenska," dodal Mečiar. "Jak postupně Praha začala diktovat ekonomická pravidla ne celkem vyhovující naší ekonomice, tak ten odpor rostl. Před volbami v roce 1992 podle nejnovějších prací, které jsem četl, na české straně už začátkem května většina českého obyvatelstva chtěla rozdělení, protože měla pocit, že na Slováky doplácejí. Na Slovensku také velká část lidí byla pro samostatnost, protože si mysleli, že doplácejí na Čechy," řekl Mečiar. Stejně jako v minulých rozhovorech Mečiar opět pochválil tehdejšího českého premiéra a nynějšího prezidenta Václava Klause, který je podle něj "skutečně tvrdý muž pevných zásad". "Odvážně obhajoval Českou republiku, věděl, co dělá a myslím si, že v minulém století je to i největší český politik," prohlásil Mečiar. I v současnosti má podle něj Klaus svůj systém hodnot... Dne 15. prosince 1992 přijala Česká národní rada usnesení č. 5/1993 Sb., ve kterém vyjádřila předpoklad, že žádný výklad stávajících právních norem nepřipouští zpochybnění kontinuity zákonodárné moci, jejíž nositelkou je ve smyslu ústavního zákona č. 4/1993 Sb. Bylo nutné řešit též otázku soudců, vyšetřovatelů, prokurátorů a některých soudních pracovníků. Návrh popisoval i vlajku ČR jako bíločervenou bikolóru s poměrem stran 2:3. V dalších návrzích se pak objevovaly souběžně dva znaky jako tzv. malý znak a velký znak. Souběžně byla navržena i česká hymna, tvořená první částí dosavadní československé hymny. Dělilo se též československé zastoupení mise při OSN v New Yorku na Madison Street. My zůstali, Slováci si museli hledat nový nájem, aby zůstali v OSN. A mezitím se děly věci také ve středu Evropy. Česká republika se v roce 1993 přihlásila k historickému odkazu zaniklého státu, přijala i jeho státní symboly (vlajku) a závazky. Plné znění zpráv


Území České republiky tvoří tři historické země - Čechy, Morava, Slezsko. Územně správní uspořádání státu bylo stále nevyřešenou otázkou. Hranice se Slovenskou republikou byla po dlouhých jednáních stanovena na historické linii s výjimkou dvou osad: U Sabotů u Javorníka připadla Slovensku, naopak Sidonie České republice. A když měl někdo chatu na Kasárnách ve Velkých Karlovicích a chtěl jít lyžovat na Bumbálku, musel čtyřikrát ukazovat svůj cestovní pas… Inu, paměť českého národa je velmi zvláštní, o čemž svědčí nejen žaloba na Klause pro údajnou velezradu, ale rovněž fakt, že komunistická strana je opět na špici české politické scény… A vůbec nám nevadí, že místo fronty na banány teď stojí statisíce nezaměstnaných fronty na úřadech práce... Škoda že se Václav Havel nepochlapil v Novém divadle v Torontu… Hrozí rakovina plic po vykouření stovky cigaret denně…? Proč Havel nenavrhl Rusku stínového premiéra Mariána Čalfu…? Sedávejte, soudruzi, v koutě aneb Tak už máme, co jsme chtěli…? Tupost značné části českého národa je neuvěřitelná… Další glosy, komentáře, reportáže a ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: ( http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135 ) http://breti slav-olser.enface.cz http://olser.cz http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=10000053041104#!/profile.php?id=100000530411044

URL| http://olser.blog.idnes.cz/c/323516/Za-tri-divoke-amnestie-Havla-aplaus-za-jednu-Klausovu-velezrada.html _

Světoznámá blogerka z Kuby dostala povolení, hned zamířila do Prahy 27.2.2013

lidovky.cz

str. 00 Lidovky / Zprávy ze světa_ Lidovky.cz_

Jedna z hlavních kritiček kubánského režimu nezávislá novinářka Yoani Sanchézová přiletěla do Česka. Po letech marného čekání ji úřady konečně dovolily opustit „ostrov svobody“. Návštěva Česka je součástí 80denního turné, během kterého disidentka hodlá navštívit více než desítku zemí. Chce upozornit na to, že na Kubě jsou i přes probíhající reformy stále porušována základní lidská práva, nekonají se svobodné volby a neexistuje zde svoboda tisku ani projevu. A že desítky Kubánců jsou pro své politické přesvědčení dlouhodobě ve vězení a další čelí každodenní šikaně. Po Brazílii je Česká republika druhou zemí, kterou Sanchézová navštíví. „V Praze se mi moc líbí. Jsem ráda, že můžu navštívit zemi, která prošla demokratickou transformací,“ říká Yoani Sanchézová. Domů si chce hlavně přivést zkušenosti, které uplatní při své práci na Kubě. Zajímá jí hlavně fungování svobodných médií. V Praze měla ve středu večer světoznámá blogerka úvodní slovo během večera nazvaného Kuba bez konce, který na podporu tamních nezávislých umělců uspořádal ve středu 27.února Člověk v tísni. Tato organizace na Kubě pracuje od roku 1997: podporuje hlavně disidenty, politické vězně a jejich rodiny a nezávislé novináře. V dalších dnech bude mít Sanchézová také přednášku o kubánských médiích na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V rámci festivalu Jeden svět se zúčastní vyhlášení cen za lidská práva Homo Homini a panelové debaty na téma Elektronický aktivismus. Kromě toho se Yoani Sanchézová hodlá setkat s politiky a informovat českou veřejnost o porušování základních lidských práv na Kubě.



„Jsme rádi, že Yoani mohla konečně vycestovat a přijala naše pozvání. Bohužel to neznamená, že by se kubánský režim měnil a zvolňoval represe. Na ostrově je stále přes 60 politických vězňů a oponenti čelí každodenní šikaně. Kubánská vláda její cestu využije ke své vlastní propagaci a jako doklad toho, že na Kubě je vše v pořádku. Ve skutečnosti to tak ale není,“ říká Ondřej Juřík ze společnosti Člověk v tísni. Vycestovat se disidentka snažila již řadu let, ale i přesto, že se jí podařilo zaplnit pas vízy do celého světa, režim jí výjezd až do teď nedovolil. Kubánští disidenti se nicméně obávají, že její cesta poslouží komunistickému režimu k tomu, aby mohl tvrdit, že Raúl Castro je vůči opozici vstřícný. I přestože malé procento lidí může z Kuby od ledna vycestovat, situace na ostrově zůstává téměř beze změn. Každý měsíc jsou zatčeny stovky Kubánců jenom proto, že nesouhlasí s režimem a dávají to najevo. V loňském roce bylo zaznamenáno více než 5 tisíc krátkodobých zadržení občanských aktivistů a dlouhodobě je z politických důvodů vězněno více než 60 Kubánců.

URL| http://www.lidovky.cz/svetoznama-blogerka-z-kuby-dorazila-do-prahy-fnc-/zpravysvet.aspx?c=A130227_203728_ln_zahranici_vs _

Radek John jde točit „sviňárny“ kolegů. Ti se smějí 27.2.2013

Mladá fronta DNES str. 02 Jakub Pokorný_

Z domova_

Poslanec John bude příští týden poprvé moderovat investigativní pořad Bez cenzury v televizi Barrandov. Kolegům zatím nevadí, že bude o politice. PRAHA Poslanci si teď budou muset před kolegou Radkem Johnem dávat větší pozor na jazyk. Příští úterý v osm večer totiž startuje v televizi Barrandov pořad Bez cenzury, který John moderuje a dělá mu dramaturga. Nakonec tak opravdu přijme roli, za kterou byl kritizován. Politici i bývalí kolegové novináři ho varovali, že do žurnalistiky už se z pozice čestného předsedy Věcí veřejných těžko vrátí. „Stejně se Radku Johnovi už delší dobu nesvěřuji,“ poznamenal poslanec Viktor Paggio ze strany LIDEM, která se odštěpila od Věcí veřejných. Dalším poslancům nové angažmá kolegy posloužilo spíše jako důvod k humoru. „Nejdřív byl dobrým redaktorem a pak špatným politikem. Tak jsem zvědavý, jaký bude redaktor a politik dohromady,“ poznamenal s úsměvem Jaroslav Foldyna z ČSSD, který s Johnem sedí v podvýboru pro reformu policie. V hlavním vysílacím čase Televize Barrandov si od nového pořadu hodně slibuje. Nasazuje ho v hlavním vysílacím čase, přestože normálně běží investigativní publicistika později. Pořad Bez cenzury uvidí diváci každý týden. Kromě Johna tvoří jeho tým mimo jiné dávná hvězda Novy Kateřina Kašparová, Jan Čáp, Leoš Kyša či Tomáš Čechtický. Noví kolegové čestného předsedy Věcí veřejných se k pořadu a případnému střetu zájmů Radka Johna vyjadřovat nechtějí. „To je moc pěkná otázka, ale zavolejte Františku Nachtigallovi (má na starosti projekt pořadu bez cenzury),“ reagoval Kyša. Šéfové vydavatelství Empresa Media Jaromíra Soukupa, pod které patří třeba časopis Týden nebo TV Barrandov, původně překvapeným zaměstnancům slibovali, že Johnův pořad bude o „lidských příbězích“, a ne o politice, aby se neocitl ve velkém střetu zájmů. Mluvčí TV Barrandov Martina Slavíková dnes však popírá, že by kdy stanice plánovala nepolitický magazín. „Naopak, pořad bude celý o politice, vždyť tím žijeme všichni. Bude to o tom, kdo zavinil marasmus v téhle zemi. O sviňárnách politiků,“ chlubí se John. Ten sice předsednictví VV předal Vítu Bártovi, ale dostal funkci čestného předsedy. Takže je se stranou pořád spojen. Co když investigativci obdrží tip týkající se Věcí veřejných, jako nedávno jejich kolegové z nováckého pořadu Na vlastní oči? „U každé reportáže nás zajímá jediná věc. A to jsou fakta. Ke každému příspěvku reportéři přistupují individuálně, s největší pozorností,“ reagovala frází mluvčí Slavíková. Ujistila také, že Radek John nebude zasahovat do obsahu týdeníku Týden či jiných titulů vydavatelství. Ani novináři Týdne podle jedné z redaktorek žádné ovlivňování od Johna nepociťují. Ten ale bude asi Plné znění zpráv


informován, o čem se tam píše. Někteří lidé z Týdne totiž budou pro pořad natáčet reportáže. Proto byl také poslanec nejméně jednou v redakci viděn. Nepřekročitelná hranice Mediální expert Jan Jirák z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy nezná srovnatelný případ, kdy by politik uváděl investigativní pořad. „Někteří se pokoušeli o talk show, jako například Sarah Palinová v USA,“ říká. Zároveň však dodává, že „nepřekročitelná hranice“ mezi médii a politikou už není tak ostrá jako dříve. „I politici častěji píší komentáře,“ dodává. _

Patový výsledek italských parlamentních voleb 26.2.2013

ČRo 1 - Radiožurnál _

str. 03

17:00 Zprávy_

Jana UTTENDORFSKÁ, moderátorka -------------------Eurozóna i finanční trhy s obavami sledují patový výsledek italských parlamentních voleb. Nečekaný úspěch slavil bývalý premiér Berlusconi a také protestní hnutí populárního komika Beppeho Grilla. Těsným vítězem je sice proevropská levice, nemá ale potřebnou většinu v horní komoře. Třetí největší ekonomice eurozóny tak hrozí další období politické a hospodářské nestability. Náladu italských voličů analyzuje Lada Šušlíková z fakulty sociálních věd. Lada ŠUŠLÍKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Oni Italové říkají, že jsou si vědomi, že země nutně reformy potřebuje, ale oni bohužel nesou velmi negativně ty následky a dopady úsporných opatření, které skutečně citelně snížili životní úroveň zejména těch středních tříd a část je evidentně natolik unavená, že svůj hlas raději odevzdala tomu protestnímu hnutí Beppeho Grilla nebo Berlusconimu. Ale jak vidíme, vítězem je levicový blok, který usiluje o pokračování reforem, takže vůle minimálně některých Italů k nepopulárním a bolestivým změnám přeci jen ještě existuje. _

Ukrajinský prezident Viktor Janukovyč přijel do Bruselu na kobereček 26.2.2013

ČRo Rádio Česko

str. 01

08:16 Událost dne_

_ moderátor -------------------Ukrajinský prezident Viktor Janukovyč přijel do Bruselu na kobereček. Šéf Evropské komise José Barroso vyzval ukrajinskou vládu k opravdu reálnému pokroku při prosazování evropských právních norem. Měla by se totiž podepsat asociační dohoda, která, ten podpis by se měl uskutečnit ještě letos na podzim během summitu východního partnerství v litevském Vilniusu. S dohodou o přidružení by Kyjev získal i významné obchodní výhody. Já teď mám u telefonu spolupracovnici Asociace pro mezinárodní otázky Alžbětu Chmelařovou z Fakulty sociálních věd Karlovy Univerzity. Přeji dobrý den. Alžběta CHMELAŘOVÁ, spolupracovnice Asociace pro mezinárodní otázky, Fakulta sociálních věc Karlovy Univerzity -------------------Dobré ráno. moderátor -------------------Alžběto, které konkrétní reálné reformy na Ukrajině mělo vedení Evropské unie na mysli? Plné znění zpráv


Alžběta CHMELAŘOVÁ, spolupracovnice Asociace pro mezinárodní otázky, Fakulta sociálních věc Karlovy Univerzity -------------------Oni mluví obecně. Mluví o tom o boji s korupcí, ale hlavně mluví o reformě volebního zákona, mluví o reformě soudní, mluví o vyřešení situace s politickými vězni, kterou obecně nazývají problém selektivní justice, mluví o ústavní reformě. V podstatě Ukrajina by měla provést reformy v hodně oblastech. moderátor -------------------Jak daleko tedy je Ukrajina v zavádění evropských právních norem, alespoň toho legislativního rámce? Já si vzpomínám, že před vstupem České republiky do Evropské unie a před vůbec těmi asociačními dohodami, že tohle to vlastně ten tlak ze strany Evropské unie byl jedním z hlavních motorů tedy vytváření vůbec legislativního rámce, který se podobal tomu evropskému. Jak daleko je v tom Ukrajina? Alžběta CHMELAŘOVÁ, spolupracovnice Asociace pro mezinárodní otázky, Fakulta sociálních věc Karlovy Univerzity -------------------Tak ta situace je rozdílná, protože Česká republika měla perspektivu členství a Ukrajina ji nemá. Takže ta transformační síla Evropské unie je v tomto ohledu daleko slabší a plus Česká republika neměla ten tlak ze strany Ruska a ani ty možnosti na ruském trhu, jako má Ukrajina. Takže v tomhle tom je ta situace Ukrajiny daleko složitější. Ale faktem je, že ty reformy jsou velmi pomalé, což prostě řekl i Štefan Füle na své poslední návštěvě před, ještě před summitem na Ukrajině. Řekl, že ten progres je velmi limitovaný, velmi omezený a Evropská unie dala Ukrajině vlastně termín do května, kdy by měl být ten progres vidět evidentně. moderátor -------------------Má Janukovyč vůbec nějaký eminentní zájem na uzavření té asociační dohody, potažmo na nějakou užší spolupráci s Evropskou unií? Alžběta CHMELAŘOVÁ, spolupracovnice Asociace pro mezinárodní otázky, Fakulta sociálních věc Karlovy Univerzity -------------------Tak zahraniční politika Ukrajiny se do jisté míry řídí byznys plánem oligarchických skupin, které jsou v současné době u moci a ty bohužel nebo je to realita, nemají zájem jenom na evropském trhu, ale mají zájem i na ruském trhu a zároveň se bojí ruského i evropského kapitálu, takže se v podstatě uzavírají do sebe a Ukrajinu svým způsobem izolují. Takže vlastně potom jsme v takové situaci, v jaké jsme. Takže tam nějaké ty politické deklarace nebo to, že vlastně zahraniční prioritou Ukrajiny je evropská integrace, vůbec nemusí hrát roli a spíše je deklarativní než je praktická integrace. moderátor -------------------Co ta asociační dohoda přinese, pakliže bude podepsána, tedy Ukrajině za výhody? Alžběta CHMELAŘOVÁ, spolupracovnice Asociace pro mezinárodní otázky, Fakulta sociálních věc Karlovy Univerzity -------------------Tak zaprvé je to součástí té asociační dohody vlastně jsou dvě složky. Jedna je politická, kterou by Ukrajina nejradši vůbec neimplementovala a druhá je ta zóna volného obchodu. Tak vlastně to je zjednodušení ekonomické spolupráce, prohloubení ekonomické spolupráce s Evropskou unií. Jak už jsem řekla, tou se ale někteří ukrajinští oligarchové bojí, protože by vlastně museli se přizpůsobit evropským pravidlům. Například certifikačním normám a tak dále. Ale je to i zjednodušení vízového režimu nebo v podstatě úplně vízová /nesrozumitelné/, je to hodně výhod. Myslím si, že vlastně tohle to Rusko vůbec nenabízí. Rusko nabízí jakousi integraci v rámci celní unie nebo euroasijské unie, ale vlastně na tom postsovětském prostoru nic, co bylo pod taktovkou Ruska nikdy nefungovalo a myslím si, že to fungovat nebude. Ta Evropská unie nabízí modernizaci. moderátor -------------------Plné znění zpráv


Odbornice na Ukrajinu, spolupracovnice Asociace pro mezinárodní otázky Alžběta Chmelařová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji za rozhovor. Na slyšenou. Alžběta CHMELAŘOVÁ, spolupracovnice Asociace pro mezinárodní otázky, Fakulta sociálních věc Karlovy Univerzity -------------------Na slyšenou. _

Patová situace v Itálii 26.2.2013

ČRo Rádio Česko

str. 01 09:08 Rozhovor na aktuální téma_ _

moderátor -------------------9 hodin, 10 minut. Jak jsme slyšeli ve zprávách, italské parlamentní volby skončily patem. I když bylo krátce po zavření volebních místností favorizováno středolevicové uskupení kolem demokratické strany Piera Luigi Bersaniho. Teď je jasné, že téměř stejného výsledku dosáhlo středopravicové uskupení kolem bývalého premiéra Silvia Berlusconiho. Vyjádřeno v procentech, pro Bersaniho hlasovalo 29,9 % voličů, pro Belusconiho 29,1 %. A zatímco Bersani má většinu v Poslanecké sněmovně, Berlusconi ovládl Senát. Volební účast dosáhla 75,2 %, což je o více než 5 % méně než v předchozích volbách v roce 2008. Volební výsledek způsobuje novou nervozitu na finančních trzích eurozóny. Průběh sčítání výsledků sledoval Martin Matějka. Martin MATĚJKA, redaktor -------------------První výsledky průzkumů mezi voliči ukazovaly, že koalice vedená demokratickou stranou Piera Luigi Bersaniho v dolní komoře parlamentu získá nejméně o 5% bodů víc než koalice kolem Berlusconiho strany Lid svobody. Tytéž průzkumy naznačovaly také těsné vítězství levice v senátu. Po zveřejnění prvních propočtů z částečných výsledků se ale poměr sil v Senátu začal obracet. Televizní stanice přisoudily těsné vítězství v horní komoře Berlusconimu. Dramatický vývoj výsledků voleb se okamžitě odrazil na evropských burzách. Ty na závěr obchodování smazaly všechny zisky, které si připsaly během dne, kdy se zdálo, že v Itálii je šance na zformování silné proreformní vlády. moderátor -------------------Tolik souhrn Martina Matějky. Na lince je náš spolupracovník v Itálii Josef Kašpar. Dobré ráno. Josef KAŠPAR, redaktor -------------------Dobrý den. moderátor -------------------Jak vlastně ty výsledky voleb hodnotí média, na co se komentáře zaměřují nejvíc? Josef KAŠPAR, redaktor -------------------Samozřejmě všichni si uvědomují, že nastala patová situace, protože v Itálii v tomto okamžiku není možné ustavit žádnou stabilní vládu. Pokud by skutečně nakonec nedošlo k dohodě, která se ještě včera zdála být naprosto nemyslitelná, to jest k jakémusi krátkodobému kompromisu mezi Bersanim a Berlusconim, protože ... moderátor -------------------A co by mohlo být, promiňte, že vás přerušuji, co by mohlo být obsahem toho kompromisu, na čem by se mohli dohodnout? Protože samozřejmě před volbami se mluví jinak než po volbách. Josef KAŠPAR, redaktor Plné znění zpráv


-------------------Naznačil to sám Berlusconi v jednom telefonickém rozhovoru s televizí před chvílí, který řekl, že Itálii v každém případě je třeba dát vládu a se vší pravděpodobností by se jednalo pak o některé institucionální reformy, změnu volebního zákona, změnu pozice italského Senátu a podobně. A pak na základě těch několika reforem, patrně také některých Montiho zrušených z hospodářských důvodů, což /nesrozumitelné/ žádat určitě Berlusconi, pak řekněme za rok jít opět k volbám. moderátor -------------------No a jak moc se zmiňuje možnost okamžitého vypsání předčasných voleb, když tedy pravice ovládá většinu v Senátu a levice v Poslanecké sněmovně? Josef KAŠPAR, redaktor -------------------Já si myslím, že postupem času se tahle ta možnost vzdaluje. Včera o tom hovořili v prvním okamžiku trochu vyděšení zástupci demokratické strany, ale dnes je všem jasné, že kdyby došlo k volbám během několika měsíců, tak by to mohlo pouze způsobit další úspěch toho Hnutí pět hvězdiček bývalého komika Grilla, který by tak mohl argumentovat, že v podstatě ty strany nejsou vůbec schopny nějakým způsobem vládnout v zemi a také provádět nezbytné reformy a že proto třeba jeho hnutí dát ještě více síly. Takže já si myslím, že nakonec ty ostatní politické strany, i když k tomu nebudou mít žádnou chuť, budou do jisté míry donuceny k nějakému kompromisu. moderátor -------------------A nějaká spolupráce právě s tou, s tím Hnutím pěti hvězdiček nebo s někým jiným, prakticky je vyloučená buďto z těch ideových důvodů, jak vyplývá z vaší odpovědi anebo i z toho, že prostě jiný možný potenciální partner nemá dostatek hlasů? Josef KAŠPAR, redaktor -------------------/nesrozumitelné/ spíš je v tom, že právě Grillo nechce s nikým spolupracovat, protože řekněme to levé křídlo Bersaniho seskupení již včera nabídlo nějakým způsobem spolupráci s Grillem a říct, že přijme například nějaké návrhy jeho reforem, ale Grill sám osobně řekl, že absolutně není možné s nikým spolupracovat, protože tyto politické strany všechny tedy od levice do pravice během posledních 20 let přivedly Itálii do bankrotu a je jak on se doslova vyjádřil, včetně třeba poslat domů. moderátor -------------------No, tak to ještě řekl poměrně mírně. Tak teď jsme grilovali našeho spolupracovníka v Itálii Josefa Kašpara. Děkujeme. Na slyšenou. Josef KAŠPAR, redaktor -------------------Na slyšenou. moderátor -------------------A ve vysílání zdravím také Ladu Šušlíkovou z katedry politologie a Institutu politologických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Lada ŠUŠLÍKOVÁ, katedra politologie, Institut politologických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. moderátor -------------------Italové si slibovali akceschopnou vládu, která by vyvedla zemi z hospodářské krize. Proč tedy v tak vlastně relativně hojné míře volili Berlusconiho, kterému mnozí vyčítají, ať právem nebo neprávem, že byl strůjcem ekonomické krize v Itálii? Plné znění zpráv


Lada ŠUŠLÍKOVÁ, katedra politologie, Institut politologických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ono se velmi rychle zapomíná na nějaké volební sliby, na to předchozí volební chování. Vlastně tady si musíme uvědomit, že ta poslední Montiho vláda přijala řadu razantních úsporných opatření, které Itálie sice nezbytně potřebovala a stále ještě potřebuje, ale tyto reformy a ta opatření měly velmi silně negativní dopad na široké vrstvy obyvatelstva. Sami Italové sice velmi dobře vědí, že země tyto a další reformy nutně a jednoznačně potřebuje, ale zároveň velmi negativně nesou ty následky a dopady těchto úsporných opatření a u velké části obyvatel prostě panuje velká desiluze a únava jak z politiky, tak z těchto reforem a vůbec nedůvěra ve stávající samotný italský politický systém. Toto znechucení se teď odrazilo ve volbách ve třech momentech. Zaprvé Mario Monti zcela propadl, skončil až na 4. místě, třetím, vlastně překvapivým vítězem de facto se stalo právě to protestní Hnutí pět hvězdiček Beppe Grilla, a v neposlední řadě se to projevilo i na tom, že Berlusconi tedy dopadl mnohem lépe, než mu předpovídaly průzkumy a možná než on si myslel sám. moderátor -------------------Takže toho považujete, ano, toho považujete za vítěze voleb, Berlusconiho? Lada ŠUŠLÍKOVÁ, katedra politologie, Institut politologických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, vítěze voleb, který se asi nedá říct, kdo je vítěz voleb a kdo vůbec je poraženým, protože na první pohled je poraženým dosavadní premiér Mario Monti, který teda skončil až na čtvrtém místě, i samotná levice, která ještě nedávno vedla o nějakých 10% bodů a ten svůj náskok neudržela. Dále je pouze na první pohled, protože pokud se nepodaří sestavit většinovou, akce schopnou vládu, která bude pokračovat v těch nastartovaných reformách, tak poraženým jsou vlastně všichni Italové a případně i sama eurozóna. moderátor -------------------A řekla byste, podobně jako Josef Kašpar, že politici těch velkých stran jsou v podstatě nuceni okolnostmi k tomu, aby nějakým způsobem spolupracovali, protože ta hrozba ze strany Hnutí pana Grilla, tedy pěti hvězdiček, je skutečně velká? Lada ŠUŠLÍKOVÁ, katedra politologie, Institut politologických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, ale ono jaká teď spolupráce. Já jsem se dneska ráno, když byly zveřejněny ty konečné výsledky do Senátu, tak jsem si počítala poměry v Senátu. Protože my všichni víme, že díky tomu volebnímu systému dolní komoře má Bersani a jeho levicový blok zajištěnou apriorní pohodlnou většinu. Teď se hraje o pozici v Senátu, protože italská vláda na rozdíl od české, musí mít většinu i v Senátu. Tak jsem si počítala ty volební zisky do Senátu a vlastně přišlo, vyšlo mi, že Mario Monti není schopen, protože ten získal pouze 18 senátorských křesel, není schopen poskytnout ani levici ani pravici takový počet mandátu, aby bylo možno ustavit většinou akceschopnou vládu. To znamená, že vlastně jediné, kdy je možné varianty spojenectví v rámci Senátu, které nyní přicházejí v úvahu, je de facto velká koalice, to znamená spojenectví levicové, levice v čele s Bersanim a pravice se Silviem Berlusconim. Nebo utvoření koalice s tím protestním hnutím Beppe Grilla. Ovšem, jak už říkal pan Kašpar, sám Beppe Grillo nejenom před volbami, ale i nyní, deklaruje, že on vlastně do vlády nechce, on tu svoji kampaň, ten svůj program postavil na kritice stávajícího systému a těch politických stran. On je silně nejenom antipolitický, ale i antistranický. A je otázka, jestli v tuto chvíli by Beppe Grillo, který může nabídnout dostatečný počet křesel, byl zaprvé ochoten jít do nějaké vlády a zadruhé, zda by tato vláda vůbec mohla fungovat, vytvořit nějaký společný program, protože je zde nejenom to personální štěpení, ale jsou zde i velké neshody v otázce toho politického, pardon, ekonomického programu. Takže si nedovedu představit přijetí nějakého společného vládního programu, ve kterém se Beppe Grillo byl schopen shodnout jak s levicí, tak s pravicí. moderátor -------------------Lada Šušlíková z katedry politologie a Institutu politologických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji. Na slyšenou. Lada ŠUŠLÍKOVÁ, katedra politologie, Institut politologických studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Děkuji. Na shledanou. Plné znění zpráv


_

Italský pat 26.2.2013

Mladá fronta DNES str. 08 Martin Mejstřík_

Názory_

Pyrrhovo vítězství levice a triumf demagogie Itálii po parlamentních volbách hrozí politická nestabilita a spory s evropskými partnery ohledně ekonomického vývoje země. Jen těžko totiž vznikne silná vláda. Voliči dali průchod odporu k utahování opasků a odmítli úspory premiéra pravého středu Maria Montiho. Podle částečných výsledků italských parlamentních voleb jsme se dočkali nejhoršího možného scénáře jak pro Itálii, tak pro celou Evropu. Favorizovaná středolevá Demokratická strana Piera Luigiho Bersaniho celkově volby vyhrála se ziskem okolo 34 procent a dosáhla na pohodlnou většinu v Poslanecké sněmovně. V Senátu však kvůli komplikovanému volebnímu systému došlo k volebnímu patu, který výrazně ztíží, ne-li úplně znemožní sestavení akceschopné vlády. Ještě v lednu to přitom vypadalo na pohodlné vítězství levice, ale pak začala hlavní část volební kampaně, kde Demokratická strana postrádající charizmatické lídry a úderné slogany vyklidila pole dvěma demagogům. Tím staronovým je Silvio Berlusconi, který se s novou energií vrátil do čela své strany Lid svobody a těsně před volbami zahrnul Italy populistickými sliby jako rušení některých daní či vracení daně z nemovitosti v hotovosti na přepážkách pošty. Přes praktickou neproveditelnost těchto slibů dokázal přilákat hlasy velkého počtu převážně starších a venkovských voličů. V Senátu voleném na bázi regionálních obvodů mu to dokonce zajistilo celkové vítězství. Komedianta volí každý pátý Ital Největší překvapení těchto voleb je však výsledek druhého demagoga, Beppeho Grilla, a jeho Hnutí 5 hvězd. Toto neformální uskupení prezentující se pomocí tzv. nových médií dokázalo zaujmout čtvrtinu italských voličů, převážně mladých lidí s vyšším vzděláním, kteří mají problém najít uplatnění na trhu práce. Velká část hlasů pro Grilla je také protestní povahy, mnozí voliči slyšeli na jeho silná populistická hesla jako zrušení starých politických stran, vystoupení z eurozóny, povinné dokazování majetku politiků či zavedení antiimigračních zákonů. Zajímavé je, že většina Grillových podporovatelů dříve volila právě Berlusconiho. Naopak výrazný neúspěch zažila středová Občanská kandidátka dosluhujícího premiéra Maria Montiho. Jeho uskupení mělo velký problém vůbec překročit desetiprocentní klauzuli platící pro koalice do sněmovny. Monti se bude muset spokojit s pár křesly a mizivým vlivem na povolební vyjednávání. Doplatit na nepopulární reformy, které musela jeho vláda provést, aby stabilizovala italské finance. Monti se také ukázal jako nevhodný kandidát pro italské politické prostředí, ve kterém voliče spíše zaujme lidová, komediální a populistická rétorika Grilla či Berlusconiho než strohost, pragmatičnost a nulový smysl pro humor. Nejlepší by bylo volby zopakovat Jaké tedy mohou být dopady tohoto volebního patu? Z prvních ohlasů z tábora „vítězné“ Demokratické strany zaznělo, že za současné situace se volby budou muset opakovat při nejbližší možné příležitosti. Záležet však bude na Berlusconim, kterému málokdo před volbami věřil a který si teď jistě bude velmi sebevědomě diktovat podmínky. Levice ho bude potřebovat buď k podpoře nějaké formy úřednické vlády, nebo k vypsání dalších předčasných voleb. Nikdo nepředpokládá, že by současné politické strany mohly navázat spolupráci s Hnutím 5 hvězd, které se ostře profiluje proti všem ostatním politickým subjektům a odmítá s nimi vůbec komunikovat. Sám Grillo ani nekandidoval do parlamentu, takže je otázka, jakým způsobem si udrží dosavadní, velmi direktivní kontrolu nad celým hnutím. Jedinou věcí, na které se asi všichni politici v současnosti shodnou, je změna volebního zákona. Od roku 2005 se v Itálii volí podle mechanismu, kterému se ve volném překladu říká „prasárna“. Za svoji existenci nedokázal vyprodukovat stabilní vládu, která by dokončila svůj mandát. Výsledky voleb jsou ostře sledované nejenom v Itálii, ale také v celé Evropě, pro kterou není aktuální výsledek dobrým signálem. Zatímco by jasné vítězství středolevé koalice přineslo proevropskou politiku zaměřenou na stabilizaci veřejných financí (garantem této stability jsou v Itálii paradoxně levicové strany), tak současný výsledek není pro Evropu a ekonomické trhy velkým povzbuzením. Sice nedošlo k úplnému návratu Silvia Berlusconiho do čela vlády, což byla noční můra hlavně v Bruselu a Berlíně, ale také se nedostavil Plné znění zpráv


výsledek, který by umožnil sestavit akceschopnou vládu. Nutné reformy tak bude potřeba odložit na dobu neurčitou a následující měsíce nebude možné vést s Římem žádný dialog o tolik důležitých ekonomických otázkách Evropy. Jako nejpravděpodobnější scénář se tedy jeví politický pat, jenž bude (snad) vyřešen novými volbami, které by se mohly konat na podzim po volbách v Německu, kde teď oplakávají selhání svého favorita Montiho. V těchto volbách se pak bude volit podle nově přijatého volebního zákona, který minimalizuje možnost vzniku dalšího zablokování povolební situace. Nic však není jisté, pro italské politiky bohužel často platí citát z Lampedusova románu Gepard – jestli chceme, aby všechno zůstalo tak, jak je, je potřeba, aby se všechno změnilo. Foto popis| O autorovi| Martin Mejstřík politolog a vyučující na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK _

P. Teplá HR ředitelkou StringData 25.2.2013

Bankovnictví (newsletter) _

str. 01

Lidé_

Pavla Teplá se od prosince 2012 stala HR ředitelkou ve společnosti StringData, která se specializuje na softwarová řešení pro společnosti z finančního sektoru. Dosud pracovala pro Vodafone. Vystudovala FSV UK v Praze. Foto popis| _

Volby v Itálii 25.2.2013

ČRo 1 - Radiožurnál

str. 02

21:05 Stalo se dnes_

_ Jan RICHTER, moderátor -------------------Průběžné výsledky předčasných voleb v Itálii naznačují, že parlament bude rozdělen mezi levici a pravici. Po sečtení asi poloviny okrsků má v dolní komoře těsnou většinu levicová Demokratická strana Piera Luigiho Bersaniho. Zatímco v Senátu vede pravice pod vedením Silvia Berlusconiho. Tento výsledek by zřejmě neumožnil sestavení stabilní vlády, což posiluje obavy o budoucnost třetí největší ekonomiky v eurozóně. My jsme teď ve spojení s Ladou Šušlíkovou z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Lada ŠUŠLÍKOVÁ, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Jan RICHTER, redaktor -------------------Paní Šušlíková, mohla byste nejprve krátce vysvětlit, proč je ten volební výsledek zatím tedy, zdá se, jiný v každé z těch dvou komor italského parlamentu? Lada ŠUŠLÍKOVÁ, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Itálie totiž od roku 2005 používá velmi unikátní volební systém takzvané většinové prémie nebo-li většinového bonusu, který se v určitých ohledech liší pro volbu obou komor. Pokud jde o obsazení Poslanecké sněmovny, tedy dolní komory, tak vlastně strana nebo koalice, která získá nejvyšší počet hlasů v Itálii v rámci celé země, Plné znění zpráv


obdrží automaticky 340 z celkových 630 poslaneckých křesel. To znamená, že tato strana nebo koalice má apriori v dolní komoře zajištěnou pohodlnou absolutní většinu. V rámci Senátu ovšem ta většinová prémie je udělována na úrovni každého z dvacet italských regionů, to znamená, že koalice, která v daném regionu získá nejvyšší počet hlasů, dostane 55% z počtu mandátů, které jsou přiděleny danému regionu. A v každém regionu přitom může vyhrát jiná koalice, takže vítěz té dolní komory se může velmi lehce v té horní ocitnout v menšinové situace. A to je v Itálii skutečný problém. Je to problém i z toho důvodu, že na rozdíl od České republiky v Itálii platí model takzvaného perfektního nebo-li dokonalého bikameralismu, který se zásadně liší od modelu, jako ho známe například v České republice. Zatímco naše Poslanecká sněmovna má jednoznačně silnější postavení, my víme, že může například přehlasovat Senát. Pouze ona má právo svrhnout vládu. Tak v Itálii obě parlamentní komory jsou si naprosto rovnocenné a jedna komora nemůže přehlasovat druhou a každá vláda musí mít nedílnou podporu sněmovny i Senátu. A obě mají stejné rovnocenné právo vyslovit kabinetu nedůvěru. To se například stalo v roce 2008, kdy vlastně Romano Prodi a jeho vláda padla díky slabému postavení v Senátu. Jan RICHTER, moderátor -------------------To tedy znamená, mimo jiné, že jestliže se potvrdí ty průběžné výsledky, že ta levicová Demokratická strana nejspíš nebude úspěšná v sestavení stabilní vlády? Lada ŠUŠLÍKOVÁ, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No pokud by Levicový blok v čele s demokraty nezískal většinu i v Senátu, tak by těžko mohl sám sestavit většinovou vládu a musel by se určitě uchýlit k nějakému jinému řešení. Jan RICHTER, moderátor -------------------Jaká řešení tedy by připadala v úvahu? Mohla by vzniknout velká koalice mezi tou levicovou stranou nebo tím levicovým blokem a tou stranou, kterou vede Silvio Berlusconi? Lada ŠUŠLÍKOVÁ, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Určitě. Těch řešení je několik. Vlastně mohla by se, buď ten Levicový blok by se mohl pokusit sestavo de facto menšinovou vládu s pouze vnější podporou, ale to není úplně reálné a pravděpodobné. Nebo, jak vy říkáte, uzavřít regulérní vládní koalici s nějakou další politickou stranou, respektive tedy blokem. A tam jsou možné tři varianty. Takže pokud většinu v Senátu získá skutečně Berlusconi, tak by mohlo dojít k uzavření velké koalice. To znamená spojenectví levicového a pravicového bloku. To by se na první pohled jevilo jako velmi racionální varianta, která by vládě zajistila širokou podporu v obou komorách. Ovšem taková vláda by fungovala velmi problematicky, protože mezi těmito tábory panují velké personální neshody. Zejména díky Silviu Berlusconimu. A zadruhé oba bloky mají naprosto rozdílný pohled na řešení ekonomické krize a obecně na pokračování těch Montiho reforem. Jan RICHTER, moderátor -------------------Co ten výsledek říká vlastně o odhodlání nebo o vůli Italů pokračovat v těch úsporných opatřeních a v těch reformách, která tedy prosazovala vláda Maria Montiho? Lada ŠUŠLÍKOVÁ, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Oni sami Italové říkají, že jsou si vědomi, že země nutně reformy potřebuje, ale oni bohužel nesou velmi negativně ty následky a dopady úsporných opatření přijatých Montiho vládou, které skutečně citelně snížily životní úroveň zejména těch středních tříd. A část je teda už evidentně natolik unavená, že svůj hlas raději než levici nebo Montiho bloku odevzdala tomu protestnímu hnutí Beppeho Grilla nebo Berlusconimu, ale jak vidíme, tak vítězem minimálně tedy v té dolní komoře je snad Levicový blok, který usiluje o pokračování reforem. Takže vůle minimálně některých Italů k nepopulárním a bolestivým změnám přece jen ještě existuje. Jan RICHTER, moderátor -------------------Říká Lada Šušlíková z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkujeme a na slyšenou. Plné znění zpráv


Lada ŠUŠLÍKOVÁ, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Děkuju. Na shledanou. _

65. výročí převratu 25.2.2013

ČT 24

str. 02 _

08:30 Zprávy_

Jan ZIKA, moderátor -------------------65. výročí komunistického puče si připomenou odpůrci i příznivci minulého režimu. V pražské Nerudově ulici se bude vzpomínat na únorový pochod studentů za svobodu a demokracii na Pražský hrad. Na Staroměstském náměstí se sejdou odpůrci návratu KSČM do veřejných funkcí. Komunisté naopak budou na Václavském náměstí protestovat proti Nečasově vládě. Na Olšanských hřbitovech poté uctí památku prezidenta Klementa Gottwalda. Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Ty myšlenky určitě dodnes znějí přesvědčivě. Marx společně Engelsem uměl psát pěkně. Ty myšlenky jsou poměrně idealistické, takže zejména mladé lidi mohou oslovit. Ale je samozřejmě otázkou, jak to všechno dopadne. Jeden experiment jsme prodělali. Otázka je, jak by vypadal experiment jiný. V zásadě nové socialistické státy po světě nemáme, takže vůbec nevíme, co by se dělo. _

BP: další soud o odškodné 25.2.2013

ČT 24

str. 10 _

21:10 Ekonomika_

Veronika MARKOVÁ, moderátorka -------------------Ve Spojených státech dnes začíná civilní soud s britskou BP. Těžební společnost by kvůli znečištění Mexického zálivu po havárii ropné plošiny po roce 2010 mohla zaplatit Spojeným státům odškodnění až 17,5 miliardy dolarů. Více probereme s Kryštofem Kozákem z katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, dobrý večer. PB už má za sebou celou řadu miliardových odškodnění. Odškodňovala soukromníky, firmy, platila za trestní stíhání, proč teď ještě stojí před civilním soudem? Kryštof KOZÁK, vedoucí katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tam jako právě BP udělala velký průšvih a americký právní řád je velmi komplikovaný, to znamená, že spousta subjektů může tu firmu žalovat. Tahle ta poslední žaloba je spojená žaloba federální vlády a jednotlivých států, které tím byly nejvíce postiženy. To znamená, že BP už zaplatilo podle odhadců cca asi 38 miliard dolarů, je to trochu méně, ale je to srovnatelné jako s rozpočtem České republiky na jeden rok a dalších 17 miliard jí reálně hrozí, že bude muset dále zaplatit. Veronika MARKOVÁ, moderátorka -------------------BP se teď trošku dohaduje s americkou vládou, protože ta výsledná suma, kterou by ještě BP měla platit, by měla záviset i na přesném množství ropy, která do Mexického zálivu unikla. BP tvrdí, že americká strana tvrdí, že je až o pětinu vyšší. Může vůbec společnost prokázat tři roky po té havárii přesná data? Kryštof KOZÁK, vedoucí katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


Tam vznikla určitá jakoby kontroverze ohledně toho, že se ví, relativně přesně, kolik vlastně milionů barelů ropy uniklo, je to asi 5 milionů barelů ropy, nicméně společnosti BP se podařilo prokázat, že vlastně v rámci těch záchranných prací, jako tam byly nějaké lodě, čerpaly vlastně tu unikající ropu zpátky do těch tankerů, takže asi nějakých 800 tisíc barelů BP jakoby prokázala, že sice unikly do moře, nicméně v rámci těch záchranných prací byly vlastně relativně bezpečně zachyceny. Veronika MARKOVÁ, moderátorka -------------------Dá se vůbec teď odhadovat, jak dlouho může takový proces trvat, protože by to měl být zřejmě v Americe jeden z nejsložitějších sporů, protože jen spisy mají asi 90 milionů stránek. Kryštof KOZÁK, vedoucí katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ta první fáze se odhaduje, že má trvat tři měsíce, jenže to je pouze ta první fáze. Zajímavé je, dneska psaly New York Times, že vlastně už je připravena určit dohoda o narovnání, ta dohoda o narovnání tedy není na 17,5 miliardy, ale je na 16 miliard. Vlastně BP je za určitých podmínek ochotna zaplatit těch 16 miliard dolarů a to by mohlo být hotové relativně rychle, to znamená, že v tom americké právním systému tam funguje taková dvoukolejnost, že vlastně zároveň můžete dávat návrh na tu dohodu o narovnání a řekněte: Já zaplatím, uznám všechno, zaplatím 16 miliard jako hnedka anebo může pokračovat ten proces a ten přesně může trvat jakoby dva, tři čtyři roky. A výsledek toho procesu je nejistý. Možná to bude víc než 16, možná to bude méně než 16, to znamená, že jakoby teďka se spekuluje o tom, že na stole vlastně už leží návrh na 16 miliard. Veronika MARKOVÁ, moderátorka -------------------A bude mít BP někdy v budoucnu nějakou jistotu, že právě jak jste říkal ve složitém americkém právním řádu už se neobjeví někdo, kdo je bude žalovat, to znamená, dá se říci, že tohle by mohl být třeba už poslední spor, poslední odškodnění, které musí firma platit? Kryštof KOZÁK, vedoucí katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To určitě ne, ale tam určitě zbudou někteří jakoby soukromí rybáři, kteří vlastně se nepřipojili k těm žalobám a takhle, ale mělo by jít o poslední jakoby velké miliardové peníze, že tam mohou zbýt nějaké drobné pohledávky, ale tohle by měl být poslední velký spor, který se té celé kauzy týká. Veronika MARKOVÁ, moderátorka -------------------Jak je možné, že jak říkáte, firma, která vyplácí miliardy korun, je viníkem největší ekologické katastrofy ve spojených státech, jak je možné, že jí to nezlomí, nepoloží? Kryštof KOZÁK, vedoucí katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To je dobrá otázka, která jakoby, musíme si uvědomit, že British Petrol vlastně vydělává řádově 5 - 7 miliard ročně a teď ta ztráta už je 38 miliard. Nicméně oni mají obrovské základní jmění, je to vlastně kryté celým tím ropným byznysem, protože oni mají dlouhodobé kontrakty, to znamená, že vlastně každá banka BP poměrně ráda půjčí a pořád ještě ta cena ropy je tak vysoká a ty jejich další operace, oni samozřejmě už dál fungují v Mexickém zálivu a tak podobně, to znamená, že vlastně tuhle tu katastrofu, která jakoby každou jinou firmu by skoro určitě přivedla k bankrotu, tak oni nějakým způsobem, jejich cena akcií klesla na polovinu, což je citelná ztráta, nicméně se neuvažuje o nějakém bankrotu. Veronika MARKOVÁ, moderátorka -------------------Dá se říci, že firmy podnikající právě v tomto odvětví možná nemusí dávat tak velký důraz na možná rizika, protože se jim stále vyplatí i v případě, že se přihodí nějaká ekologická nemusí být ani katastrofa, že se jim vyplatí prostě platit odškodnění více než si platit technologie na zabezpečení? Kryštof KOZÁK, vedoucí katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Pokud se podíváme na ta základní čísla, tak jestli mají zisk řádově 7 miliard ročně a teď zaplatili 38 a hrozí jim dalších 16, tak myslím si, že British Petrol už jakoby pochopil, že to trošku přehnali, nicméně právě proto ta Plné znění zpráv


katastrofa byla docela zlomová. Tam jsou zajímavé dneska vlastně zazněly argumenty, zazněly tam přepisy telefonních hovorů, kde ti inženýři PB si tak jakoby blaze hovořili o tom, že: sice jako ten test tady nedopadl úplně dobře, ale to je zřejmě nějaká chyba měření, jako cvak a hodinu potom to vybuchne. To znamená, že tam ta celá vnitřní kultura firemní dost podceňovala ta rizika, hodně se šetřilo, šlo se hodně po tom zisku, ale myslím si, že a právě proto i ten dnešní spor je důležitý, že nějakým způsobem to určitě to odvětví jako celek bude kultivovat. Veronika MARKOVÁ, moderátorka -------------------A čekají se, pardon, nějaké personální východiska z toho, to znamená, dá se čekat, že někdo bude mít tu personální odpovědnost? Kryštof KOZÁK, vedoucí katedry amerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Americká vláda už obvinila 4 zaměstnance, British Petrol vlastně v trestním řízení z neúmyslného zabití, z hrubé nedbalosti a jsou to vlastně hlavně, nesmíme zapomínat že kromě 5 milionů barelů ropy tam zemřelo asi 11 lidí, to znamená, tam je to odškodné, také je vlastně pozůstalým a tak podobně a tady ty trestní odpovědnost jde hodně právě jakoby na vlastně hrubou nedbalost, která způsobila smrt těch dělníků na té plošině. Veronika MARKOVÁ, moderátorka -------------------Díky za informace, hezký večer. _

lidé a podniky 25.2.2013

Euro

str. 16 _

Monitor_

1 bpv Braun Partners Petr Machek • advokát Robert Porubský • advokát Tým advokátní kanceláře bpv Braun Partners Praha se rozšířil o dva nové advokáty – Petra Machka a Roberta Porubského. Oba mají za sebou již několikaleté zkušenosti z mezinárodních kanceláří. Machek posílí tým zabývající se insolvencí a reorganizací společností. Vystudoval právo na Karlově univerzitě v Praze, ekonomii na Vysoké škole ekonomické v Praze a rovněž studoval na Friedrich-AlexanderUniversität v Erlangen-Norimberku. Specializuje se především na insolvenční právo, korporační a obchodní právo a pojišťovací právo. Hovoří plynně německy a anglicky. Porubský se stal členem týmu pro vedení sporů a rozhodčích řízení. Je absolventem Karlovy univerzity v Praze a Ruprecht-Karls-Universität v Heidelbergu se specializací na mezinárodní rozhodčí řízení. Ve své právní praxi se zabývá zejména rozhodčími řízeními a vedením sporů, energetickým právem a právem nemovitostí. Hovoří plynně německy a anglicky. 2 Annonce Renata Fišerová • marketingová manažerka Do pozice marketingové manažerky Annonce nastoupila Renata Fišerová. Na starost bude mít především oblast budování značky, hledání nových obchodních příležitostí, PR komunikaci firmy a také distribuci. Po inovacích a nastartování nového směru komunikace značky bude spolu s ostatními členy managementu dále pracovat na posilování značky a jejího postavení na trhu. V oblasti marketingu se Fišerová pohybuje už více než 14 let. Před nástupem do Annonce zastávala od konce roku 2010 pozici marketingové manažerky ve společnosti Orco Property Group. 3 Havel, Holásek & Partners Matej Firický • vedoucí advokát Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners posílila tým o nového vedoucího advokáta Mateje Firického (30). Ve slovenské kanceláři bude zodpovídat zejména za poradenství privátním klientům či akvizice a prodeje společností zejména v odvětví bankovnictví, Plné znění zpráv


farmaceutického průmyslu a energetiky. Firický šest let působil v mezinárodní advokátní kanceláři White & Case, pracoval také v bratislavské pobočce mezinárodní auditorské společnosti PricewaterhouseCoopers. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Mateje Bela v Banské Bystrici a Fakultu ekonomiky a managementu Slovenskej poľnohospodárskej univerzity v Nitře. Hovoří slovensky, česky a anglicky, ve volném čase se nejraději věnuje rodině a sportuje. 4 AA Auto Michal Häckl • manažer Michal Häckl (39) nově zastává pozici group PR and external relations managera AAA Auto. Ze své pozice koordinuje komunikaci skupiny pro ČR, SR a Ruskou federaci. Häckl začínal jako zpravodaj týdeníku Mladý svět a deníků Lidové noviny a MF Dnes. Působil také v pozici vedoucího vydání ekonomického týdeníku Profit. Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK. 5 C. S. Cargo Aziz Jahić • ředitel marketingu a komunikace Ředitelem marketingu a komunikace skupiny C. S. Cargo se stal Aziz Jahić (34). Na starost bude mít externí, interní komunikaci a veškeré marketingové aktivity společnosti. Svou profesní dráhu začal v roce 2002 ve společnosti Sitronics Telecom Solutions, následně v letech 2008 až 2009 zastával pozici manažera komunikace pro region střední a jihovýchodní Evropy (CSEE) společnosti Goodyear Dunlop. Do C. S. Cargo přichází ze společnosti Alcatel-Lucent Czech, kde od roku 2009 působil jako ředitel marketingu a komunikace. 6 Okin Group Radek Matouš • marketingový manažer Vedení skupiny Okin doplnil v pozici marketingového manažera Radek Matouš (50). Na starost bude mít zejména řízení značek, implementaci komunikační strategie, trade marketing a práci na strategických projektech v rámci skupiny. Matouš přišel ze společnosti Europasta SE. Zkušeností z manažerských pozic v oblasti marketingu a prodeje nabyl též ve společnostech Klett, Jitona, Preciosa Deutschland či Henkel. Radek Matouš absolvoval Vysokou školu finanční a správní, obor marketing a management se specializací na marketingovou komunikaci. Je ženatý, má dvě děti a mezi jeho zájmy patří cestování, psaní, fotografování, film a divadlo. 7 Dachser Radomír Němec • ředitel pobočky Vedením ostravské pobočky společnosti Dachser byl pověřen Radomír Němec (47). Ve své pozici bude zodpovědný za další rozvoj pobočky a nové akvizice v Moravskoslezském kraji. Němec vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. V logistice se pohybuje od roku 1996, kdy stál u založení nové pobočky TNT Express v Ostravě a byl jejím prvním branch managerem. Dalších 14 let působil v této firmě v různých pozicích, posléze se stal generálním ředitelem firmy ČSAD Logistik Ostrava. Radomír Němec je ženatý a má dvě děti. Mezi jeho koníčky patří golf, lyžování, tenis a zahrada. Hovoří česky, anglicky a polsky. 8 Samsung ČR a SR Lukáš Antoš • marketingový ředitel Novým marketingovým ředitelem společnosti Samsung pro Českou republiku a Slovensko se stal Lukáš Antoš. Z nově vytvořené pozice zastřeší veškeré marketingové aktivity firmy. Antoš přišel ze společnosti Telefónica O2, kde působil od dubna 2010 v pozici ředitele značky, marketingové komunikace a sponzoringu. Seniorní marketingové pozice zastával také ve společnosti Vodafone Czech Republic či při budování společnosti čtvrtého operátora U:fon. Lukáš Antoš je absolventem Sheffield Hallam University. Je ženatý, má dvě děti a jeho zálibou jsou zejména golf, jízda na horském kole, vaření pro přátele a rychlá auta. 9 Electro World Michal Berg • finanční ředitel Firma Electro World jmenovala Michala Berga novým finančním ředitelem a jednatelem společnosti v České republice a na Slovensku. Zodpovídá za řízení veškerých Plné znění zpráv


finančních aktivit Electro Worldu na obou trzích. Ve funkci finančního ředitele vystřídal Zdenu Šimánkovou, která se rozhodla pokračovat ve své kariéře mimo Electro World. Berg má rozsáhlé zkušenosti z finančního řízení společností, účetnictví a daní, vlastní i několik oborových certifikátů. Před nástupem do Electro Worldu pracoval ve firmách VGD a McDowell. Vystudoval obor finance a účetnictví na Vysoké škole ekonomické v Praze, titul MBA získal na Nottingham Trent University. Mluví plynně anglicky a rusky. 10 Slavia pojišťovna Jana Nedělová • key account managerka Tým divize pojištění průmyslu Slavia pojišťovny posílila Jana Nedělová, která bude působit v pozici key account managerky pro segment významných klientů. Nedělová přichází do Slavia pojišťovny ze společnosti DHL, kde zastávala pozice risk and insurance managerky a customer care managerky. V jejich rámci byla odpovědná mimo jiné za vedení a chod centrálního oddělení péče o klienty a spolupráci s obchodními partnery při řešení otázek souvisejících s pojištěním a likvidací škod. K předešlým pracovním zkušenostem Jany Nedělové patří působení na nejrůznějších pozicích ve společnostech PPL, GTS a Český Telecom. Foto popis| Lukáš Antoš Samsung ČR a SR Foto popis| Michal Berg Electro World Foto popis| Jana Nedělová Slavia pojišťovna Foto popis| 1 Petr Machek bpv Braun Partners Foto popis| 1 Robert Porubský bpv Braun Partners Foto popis| 2 Renata Fišerová Annonce Foto popis| 3 Matej Firický Havel, Holásek & Partners Foto popis| 4 Michal Häckl AAA Auto Foto popis| 5 Aziz Jahić C. S. Cargo Foto popis| 6 Radek Matouš Okin Group Foto popis| 7 Radomír Němec Dachser Foto autor| FOTO • archiv O autorovi| PŘIPRAVILA • Naďa Kubalíková ([email protected]) _

Nejméně nezaměstnaných je mezi absolventy Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci 25.2.2013

Kariera.iHNed.cz str. 00 Kariera.iHNed.cz_ Julie Daňková, Kateřina Tauchenová_

Zájem o studium na ekonomických vysokých školách je stále velký. Podle srovnání Hospodářských novin mají největší šanci na budoucí uplatnění absolventi Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci, největší nástupní plat pak čeká na studenty Národohospodářské fakulty VŠE. Nejlepší vyhlídky na budoucí uplatnění mají podle Střediska vzdělávací politiky UK v Praze studenti Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci. Podle dat z roku 2011 bylo po ukončení studia na této fakultě bez práce pouze půl procenta absolventů. Velkou šanci na uplatnění mají také studenti Národohospodářské fakulty VŠE v Praze, kterých bylo bez práce 0,8%, a Fakulty financí a účetnictví téže vysoké školy. Z jejích absolventů nemohlo najít uplatnění jedno procento.

Absolventi ekonomických vysokých škol se v Česku mohou těšit na nadprůměrné nástupní platy. Z průzkumů, které prováděly vysoké školy mezi svými absolventy, lze vyčíst, že první platy mladých ekonomů se pohybují kolem třiceti tisíc korun hrubého.



Rekordní mzdy hlásí absolventi Institutu ekonomických studií (49 297 korun) a Národohospodářské fakulty VŠE (42 700 korun). Studenti Masarykovy univerzity si v prvním zaměstnání vydělali průměrně 29 555 korun. Ekonomická fakulta VŠB-TU v Ostravě svůj průzkum specifikovala na absolventy, kteří si našli první zaměstnání v Moravskoslezském kraji. Jejich nástupní plat se podle zjištění školy pohybuje mezi 24 a 26 tisíci. Nejlepší studium ekonomie nabízí FSV Celkovým vítězem srovnání vysokých škol v oboru ekonomie, jejichž žebříček sestavovaly Hospodářské noviny letos už po šesté, je Institut ekonomických studií z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Žebříček nejlepších českých univerzit: Špičkovou ekonomii učí na FSV v Praze - čtěte ZDE Institut ekonomických studií se drží v čele žebříčku HN druhý rok za sebou. Vynikl hlavně v tom, kolik studentů vysílá na zahraniční stáže - loni alespoň na semestr vycestovalo deset procent všech studentů. Uspěl i díky tomu, že dbá na výchovu svých doktorandů. Na zisku titulu Ph.D. tu pracuje 7,8 procent z celkového počtu 784 studentů. Druhé místo letos patří Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze, která s přehledem vyhrála ve vědě. Na třetí příčku se dostala Fakulta informatiky a managementu z Univerzity Hradec Králové.

Kromě Národohospodářské fakulty a Institutu ekonomických studií ve vědě excelovala také celkově čtvrtá Fakulta financí a účetnictví z pražské VŠE. Z regionálních univerzit se v této kategorii blýskla i Ekonomická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zájem o ekonomické školy je stále velký Zájem o studium ekonomie zůstává i přes varování personalistů vysoký. Zatímco firmy si dnes i na pozice v managementu raději vybírají absolventy s diplomy z technických škol, ekonomické fakulty si na nedostatek přihlášek ke studiu nemohou stěžovat. Loni musela jejich studijní oddělení zpracovávat celkem 64 909 formulářů. U přijímaček uspěla přibližně polovina zájemců a do prvních ročníků se nakonec zapsalo 20 856 nových studentů. Nový žebříček seřadí 500 nejlepších světových univerzit. Zapojí se i české vysoké školy - čtěte ZDE Nabídku veřejných škol, kterou HN sledují, navíc doplňují většinou ekonomicky zaměřené soukromé vysoké školy. Nejlépe by se měli připravit uchazeči, kteří se touží dostat na Fakultu informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové. Sem berou jenom pětinu uchazečů. Přijímačky platí za náročné síto také na Národohospodářské fakultě VŠE nebo na Podnikatelské fakultě brněnské VUT. Nejvíce lidí přijímají na ekonomii vyučované na Slezské univerzitě v Karviné - uspěje 79 procent přihlášených. Podobně velkou šanci má také ten, kdo se přihlásí na ostravskou Ekonomickou fakultu Vysoké školy báňské - Technické univerzity.

URL| http://Kariera.iHNed.cz/pro-absolventy/c1-59378660-ekonomicke-vysoke-skoly-srovnani-platynezamestnanost _

'Miluji Tě, mé VUT' aneb Trocha Coca-coly od vysokých škol 25.2.2013

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Média_ Marek Prchal_

Vzdělávací instituce, které se pyšní tradicí třeba i sta a více let, zaplavily svými virálními videy Facebook. Klipy vysokých škol a jejich 'virální potenciál' pro server Lidovky.cz okomentoval idea maker Marek Prchal. Plné znění zpráv


Rozumět světu teenagerů - to by bylo krásné, co? Přilákat uchazeče ke studiu na vysoké škole je… tvrdá škola. Života. Roli hraje nejen značka školy (tradiční nebo poleštěná), ale i lokalita, skýtající studentský život, pohodlí a jistá budoucnost už ve třeťáku, kdy si vás samy chytí velké firmy. Pokud uchazeče "uvaříte" a on k vám jde udělat přijímačky, není vyloučeno, že se nakonec zapíše na jinou školu, která je víc cool & sexy, je lehčí, je na lepším místě, nebo má (někdy oprávněný) pocit, že nebude muset dělat už vůbec nic. A když se zapíše jinam, tak se CPA (cost per acquisition), neboli peníze, které vynakládáte na jeho získání, můžou odepsat. No prostě je to malinko vošajslich, nebo jak se krásně česky říká, je to "tricky". Ostatně, jako všude v marketingu, snad kromě segmentu supermarketů (lidi chodí do nejbližšího), žvýkaček (Wrigley ovládl český trh už v devadesátkách) nebo třeba mobilních operátorů a bank, kde je změna dodavatele strááášně těžká a jen pro silné nátury. Můj kamarád vždycky, když ho nový klient žádá o desetitisíce fanoušků obratem, klade sugestivní otázku "A jste Coca-Cola?" No nic, pojďme dál. O co jde zadavateli? První předpoklad reklamy v roce 2013 je, aby se o produktu (v tomto případě škole či jejím studijním programu) mluvilo: to znamená, že mluvit o něm musí cílová skupina ve svém přirozeném prostředí. To znamená, že byste měli mít vtipné video, malinko přestřelené, protože jinak bude vyhodnoceno jako nudné, a donutit uživatele ho komentovat a šířit na Facebooku. Vsuvka: Rozhodl jsem se přiložit svůj náhled na problém, za jakých okolností máte na to, abyste aspirovali na viralitu. Vznikl v tramvaji a jsem moc rád, že jsem si ho načmáral do fantastických synchronizovaných Poznámek v iPhonu. Je to první rovnice v životě, kterou jsem sestavil. Po přečtení asi dvaceti knih o matematice mi prostě na chvíli připadalo, že bych i na tomto poli mohl zanechat svůj otisk. A jestli chcete rovnici poupravit, uděláte mi úžasný den. Jo, jsou to bozi, ti rektoři, že to pustili! Je skvělé, že se české vysoké školy mění a jsou schopné vyprodukovat komunikaci s aspektem "zábava". Mladé lidi ostatně skoro nic jiného nezajímá. (Teď se asi budete mít chuť se do krve pohádat, nejsem proti, ale srovnejte počet hodin "provařených" na Facebooku či jinak věnovaných zábavě s počtem hodin ostatních aktivit. Já vím své. Kdo ví víc, nebo kdo ví líp, ať napíše do komentáře.) Proto některé vysoké školy pozměnily i svůj vizuální styl. Proto chtějí mladé lidi bavit. Při tvorbě videí, která by aspirovala na viralitu podle mě platí, že nejlepší je, pokud se to podobá něčemu, co lidi znají, avšak my to po svém parafrázujeme, interpretujeme, přetváříme. Na skutečná virální videa - jako mají např. Rytmus či Ego (20 milionů shlédnutí u jeho letního hitu "Žijeme len raz" mluví za všechno)-, nemají vysoké školy zatím bohužel tvůrce ani prostředky. EGO ft. Robert Burian - Žijeme len raz /OFFICIAL VIDEO/ Jak to dělají velký kluci Pokud se podíváme na Gangnam Style , video o miliardě a třech stech milionech shlédnutí (tohle video mi vloni o prázdninách posílal kamarád, když mělo jen možná pár desítek milionů - vůbec mi nedobliklo, že má šanci), tak vidíme soulad hudby a obrazu, profesionální střih a natáčení za velké peníze. I když je tam skoro v každém záběru fór, tak to není jen taková srandička, má profesionální parametry - a ty peníze, které se v natáčení utopily, cílová skupina vždycky vycítí, i když nemá představu o profesích ani technologiích. Prostě pozná, že se to podobá jiné "áčkové" věci. Druhá možnost je tvářit se syrově, lacině a prostě tak, že to každý hned rozklíčuje, že ano, tohle je autentické. Ovšem možnost, že by tento druh videí mohl sloužit jako nosič značkové komunikace, tím spíš vysokých škol, je omezen na naprosto geniální kusy, kterých je mezi všemi videy méně, než jsme schopni hodnotit - je to někde v pásmu statistické chyby. Jak to dělají vysoké školy Máme tu obsáhlý seznam videí českých vysokých škol, pro jejichž zhodnocenín poslouží jednoduché profesionální kritérium, tedy, jakou message, čili lidsky, jaké sdělení spot předkládá. Musím zároveň bez velkých okolků přiznat, že mě váže silné pouto k brněnské Masarykově univerzitě, a tak myslím, že bude fair, když to zohledníte při čtení dalších řádků. Plné znění zpráv


Miluji tě, mé VUT Vysoké učení technické v Brně Message: Jsem jinej, jsem speciální, jsem geek, jsem nerd, proto patřím na VUT. A proto budu i úspěšný, boháč a Někdo. Tak tohle je první místo ve všech ohledech. Profi prácička. Bezchybný casting. Skvělá message. Nabité referencemi. Je tam všechno. Maurice Moss, postava z legendárního seriálu IT Crowd, tam hraje, tedy, jasně, jeho dvojník. Z Brna - ale dokonalý. Pochopitelně, že hlavní hrdina musí, prostě musí nosit boty značky Prestige. Něco vám řeknu. Nosím boty různých značek, ale po tomhle videu jsem si řekl, že si musím na jaro koupit prestižky, asi jako poslední v Česku. A co má být? Jediné, co trochu ruší je hudba, která naprosto nesedí ke geekům. Navíc, když ji herec hraje na iPad, tak tóny nesedí. Ale to je detail. Kdyby na něm někdo lpěl, tak bych skoro řekl, že to je "očůrávání gigantů", což vždycky říkám, když někdo chce významnou věc dostat na nějakém detailu. To bych opravdu nechtěl. Starší mě fackovali, že mám blbý boty, ale já fakt nevím, co furt měli, protože si pořád myslím, že jsou vážně skvělý. Vážení, tohle je insight ze života, který může řadě z nás poodhrnout temný závoj hluboké a vysoce strukturované osobnosti geeka. Loučím se pozdravem ze Star Treku. Univerzita Palackého se představuje Univerzita Palackého v Olomouci Message: Umíme si spočítat všechno, co se týká studia NEBO Sledujeme všechno, co se týká studia NEBO Máme spoustu dat a jsme zábavní. Statistická data ve dva roky starém videu mohou ohromit. Ale kde je benefit? Kde je pocit? Pocit zřejmě dodává originální hudba. No, chvilku, pak je pořád stejné. Záběry na highlighty ze školy a z Olomouce jsou fajn, krásně nabrané. Ale čtyři minuty? Rád bych to napsal verzálkami, pokud by to bylo lidské. Lidské to není. Čtyři minuty jsou dlouhé jak (tady by mělo být slovo, které by moje máma nerada viděla, takže vynechávám). Vytváří výčet statistických dat pocit? Ano, může, v té části cílové skupiny, která sebe prožívá jako racionální. Jsou to lidé, kteří než si koupí přístroj, studují jeho parametry. Ověřují si. Jsou to vědci. Části z nich dává vědomí ověřování jistý klid, že tomu dali, co to chtělo. I já, když jsem vybíral televizi, jsem porovnával měsíc řadu modelů. Promiňte vsuvku. Fajn je, že vidíme spoustu zajímavých míst, týkajících se přímo školy a města. Můžeme si tak udělat plastickou představu, že sem chceme jít. Ale chtělo by to benefit komunikovat i jinak. Vzhledem k tomu, že písnička je beze slov a na závěr je místo nějakého call-to-action sdělení jen logo (na černém pozadí), tak si můžeme dojmy poskládat jen sami. Chtělo by to diváka vést, jako při televizní reklamě na T-Mobile, kde vždy na závěr zazní sdělení, které si má posluchač odnést. Fakulta sociálních věd UK Message: Studium vám do hlavy dá informace NEBO Studium znamená jen přístup k informacím NEBO Studovat znamená, že se nic nenaučíte, jen se nadrtíte spoustu věcí. Že doslovná vizualizace zavedené metafory nefunguje, o tom se předsvědčilo nejen divadlo Járy Cimrmana hadička v botách, kterými vám tam teče, zní z pódia fantasticky a každý si to hned představí. Ale zobrazit to není tak vtipné. Za tímhle spotem necítím nějaký brainstorming. "Jednu tu politologii, jednu tu sociologii," objednává si mladý pár v hospodě dvě lahve vína (=metafora pro vzdělání). Když pomineme fakt, že jsou to sedmičky, takže pár poleze z podniku po čtyřech (to je vtipná konotace), a taky to, že každý z nich má vlastní pití (ano, takto začíná alkoholismus, je to typické osamělé pití), tak to stejně nesedí. Dělají politologa politologem jen informace? Nejsou to i dovednosti? Pocity? Srdce a jiné orgány? Intuice? Je to samozřejmě jedno, takto se dá popravit každý vtip. Jde mi spíš o to, že celý spot o délce 33 sekund (jednoznačné plus) komunikuje slovy "My to do vás nalijeme" proces, který neodpovídá jako metafora (což by vůbec nevadilo) a ani není úplně vtipný. Nicméně po stránce délky to autoři dali nejlépe ze všech. LDF (Lehce dráždivá fakulta) Plné znění zpráv


Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity Message: Děláme se super nástroji, které z nás dělají opravdové chlapy NEBO Jsme sexy, protože máme motorovou pilu, pušku, sekeru nebo fošnu. Tohle video má koncept. Perfektní hudba. Nahá baba. (Polonahá.) Super. Nahý chlap. Neba. Nešlo by zůstat u nahých holek? Nešlo, protože chlap prezentuje dřevařské nástroje a baba se jen nakrucuje u výrobku - židle. A pak - ach ano, máme tu myslivce s flintou - a další paní, tentokrát v malinko dráždivějším "zajíčkovi". Pak je to třetí paní, v blůzce, s papírem (buničina), taková přísná úča, a chlap se sekyrou. U všech bílé animované infografické titulky, které popisují každý z oborů (lesnictví, dřevařství, stavby na bázi dřeva atd.) Vše na černém pozadí. Délka 2:49. Tohle video vypadá fantasticky, chtělo jen malinko proházet vidlemi, protože některé záběry jsou příliš táhlé a nepřínášejí žádnou novou vizuální informaci. Ale obrazový koncept, který od začátku do konce ovládá dění, drží celou věc pohromadě. Pedagogická fakulta UJEP - official trailer Pedagogická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Message: Pojďte s námi měnit svět NEBO S námi můžete dělat velké věci (poněkud generické, není-liž pravda?) NEBO Být pedagog je něco tak hustýho, že to zvládnete jen vy a jen s námi. Zcela správně, znělka fiktivního filmového studia uvádí uživatele do děje okamžitě - během tří vteřin dojde k adaptaci. Nebe plné bouřkových mraků a blesků možná pocitově sedí k pedagogice. Pak ale cenné vteřiny vyplýtvává na herecké expozice. Cituju. "Tady můžete dělat věci úplně znovu." Co to znamená? "A něco změnit." Co? Ty nadšené voiceovery jsou trochu přehrávané. "Byla to prostě výzva, tak jsem šel do toho." Nejzprofanovanější slovo v Česku, pochopitelně kromě "jakoby" je "výzva". "Být dobrým učitelem není jen o tom, znát dobře svůj vědní obor." Oblíbený "otomismus". Věta by se měla přeformulovat. Ale to je jen wording. Hlavní hrdina má triko Abercrombie and Fitch, super, navíc je i sympatický. Někdo koukal (stejně jako já) na Hvězdnou pěchotu. Tohle je vysílání těch správných. Má náboj, je pozitivní, má opravdu grády. Takováhle YouTube videa by se točila, kdybychom dneska měli komunismus. Až tak je to nadšené. Na závěr dlouhé filmové titulky - tvůrci dotáhli filmovou stylizaci do konce. Tak to můžu. Jinak necelé tři minuty jsou opět strašně dlouhé. Pořad KTF UK Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy Message: My žijeme v Praze, to je tam, kde se jednou zjeví Duch sám NEBO Jsme ušlechtilá fakulta plná okouzlujících lidí, s tradicí NEBO Jsme decentní a víme, kým jsme NEBO Studium teologie dává smysl Tady jsem se malinko zarazil. Šest a půl minuty. Shlédnout soustředěně šest a půl minuty dlouhé video je pro mě, který videa nesnáší, trochu moc (miluju naopak tiskovou inzerci, kterou přečtu za vteřinu a mám jasno). Mezi námi, šest minut dlouhé YouTube video nebude virál. No nic. Tak a teď jsem překliknul do půlky videa a vypadá to nesmírně příjemně a zajímavě. Přiznám se, že si občas hraju s myšlenkou, že by bylo krásné teologii studovat. Přistihl jsem se, že se jdu podívat aspoň na názvy studijních programů. Rád bych studoval taky v Karmapově mezinárodním buddhistickém institutu v Novém Dillí. Prostě mám taky pár snů. Čtu studijní programy - docela by mě zajímalo, v čem se dá okecat třeba taková státní zkouška z Morální teologie. Pojďme k videu. Je decentní, je stylové, je na vážno, i když kolem druhé minuty se hudba dost změní tak, že je i malinko trendy, což možná trochu kontrastuje s voiceoverem "někteří přicházejí, protože duchovně hledají", pak mluví do repetitivní hudby pan kardinál Duka, ale on to pochopitelně převálcuje svou osobností. Stejně jako ostatní. Tady nevadí ani záběry z kanclů, protože každá promluva ukazuje skutečnou osobnost. Dejte mi ještě jeden život a já vám tady udělám přijímačky, že budete mrkat. Uvařili jste mě. Tohle dává smysl. Masarykova univerzita - Cesta 2. díl /Josef Polášek/ Masarykova univerzita



Message: Polášek natočil reklamu na Masarykovu univerzitu NEBO Masarykova univerzita koupila Poláška, tak jsou asi dobrý NEBO Studovat na Masarykově univerzitě je dobrodružné, protože tam pracují divní lidé NEBO Neodolatelný slizák Polášek dělá v Brně na Masarykově univerzitě vrátného Tenhle třiapůlminutový spot je dva roky starý. Je částí série, ale hodnotím ho samostatně, protože není zaručeno, že si cílovka prohlédne celou sérii. Po pravdě, je to dost nepravděpodobné. Začíná v poklidném tempu, ale už to, že je v názvu videa kreditovaný Josef "takové to domácí žvýkání" Polášek, znamená, že se nastavíte na to, že přijde bomba. Zvuk vlaku vytváří pohodovou atmosféru, ve které si ani nevšimnete, že se za první - co tři vteřiny, ale za první minutu nestane vůbec nic. Brnu to nevadí. Brno je totiž pohoda, aspoň pro mě, Pražáka. Polášek pochopitelně přehrává hezký mladý pár, ten mu poskytuje dostatek prostoru - mohlo by ho být i víc. Jasně, že přítomnost herecké celebrity spojené s Brnem je těžký kalibr, takže hodnotit scénku jako takovou moc nejde. Co dál se životem? Zároveň jsem včera v koupelně - při pravidelný hygiéně - promýšlel, že nejsou jen ti "zlí" uchazeči, co nás neznají. Pochopitelně, že část uchazečů si prohlédne úplně všechno o škole. Mají ji na seznamu jako jedno z možností a pídí se po maximu informací. Ano, to jsou ti "hodní". Takové chceme taky. Na druhé straně reklama skoro vždy míří hlavně na ty nerozhodnuté. O ty nám jde. Toužíme po tom, aby cílová skupina ve svém přirozeném prostředí - chodba školy (střední), hospoda, klub, bar, ulice, tramvaj, vlak, koncert - vedle větší počet konverzací, v nichž budeme figurovat. Abychom byli tématem jasným a přirozeným. Aby se o nás dalo mluvit, což je možné jedině, pokud jim budeme alespoň trochu srozumitelným tématem a poskytneme jim v tom smyslu patřičné "špeky" z jejich světa, spolu s příslibem. Pak budeme "Coca-Cola" aspoň trochu. Jako se to povedlo VUT a jako se to povedlo i Katolické teologické fakultě UK.

URL| http://www.lidovky.cz/ceske-vysoke-skoly-toci-nejakou-tu-legraci-pro-mlade-f9i/media.aspx?c=A130224_172829_ln-media_khu _

Propagační videa českých vysokých škol: Díl 2. 25.2.2013

markething.cz str. 00 Komentáře, Komunikace_ Ondřej Pavlů_

Vedle klasických propagačních videí vysokých škol, kterým jsme se věnovali v prvním díle článku, vznikají v poslední době stále častěji i pokusy o jejich poněkud kreativnější zpracování. Interaktivní formou, animací, kontroverzí, ale třeba i love songem. Prostě jakkoliv jinak, než klasickým sestřiháním líbivých záběrů z prostor a okolí školy. Na pomoc při hodnocení jednotlivých videí jsem oslovil dva české kreativce – Mgr. Tomáše Mrkvičku, reklamního stratéga a externího vyučujícího na MKPR FSV UK, a Martina Charváta, kreativního ředitele agentury Konektor. Už, už to vypadalo, že se bude jednat o totální popravu vysokoškolské kreativity, neboť vzduchem lítaly samé čtyřky a pětky, ale na poslední chvíli se ještě objevilo video, které této kategorii alespoň trochu napravilo reputaci. Ale hezky popořadě. Původním plánem bylo videa známkovat jako ve škole. Ukázalo se však, že to není úplně dobrý nápad, neboť bychom zřejmě museli v intervalu 4 – 5 přidat několik mezistupňů. Nakonec tedy budou, stejně jako v prvním díle, videa seřazena od horších po ta lepší. My to do vás nalijeme! V prvním díle byl zařazen dva roky starý spot Fakulty sociálních věd UK, který nebyl vůbec špatný. Několik klíčových čísel, seznam studijních oborů a autentické výpovědi známých absolventů, profesorů a studentů. V nejnovějším půlminutovém spotu se ale původní claim, Vzdělání, které dává smysl, smrskl na sdělení, že vědění do studentů prostě nalijí. Samozřejmě zamrzí, že zrovna tento klip má propagovat domovskou fakultu našeho oboru Marketingová komunikace a PR. O tvorbě spotu jsme neměli ani ponětí. Plné znění zpráv


Tomáš Mrkvička: Je mi líto, ale na poslední příčku zkrátka musím zařadit reklamu své alma mater - FSV. Na tom spotu je bohužel špatně úplně všechno, záměrem počínaje (FSV chce lákat líné a pasivní studenty?) a tupou doslovností vizuální metafory konče. Moc rád bych si myslel, že je to nějaká rafinovaná intelektuální hra s tématem norimberského trychtýře, ale obávám se, že není. Výstižný komentář z YouTube: “Kdyby to bylo aspoň špatně natočené. Ale není, o to je to horší…” Martin Charvát: Pokus o vtip. Nepříliš zábavný. Autoři už někdy v životě viděli nějakou reklamu, takže spot má alespoň odpovídající délku a pokus o gradaci. Za vše mluví poměr „lajků“ a „dislajků“ na YouTube - 29 : 68. Toto video má nalákat ke studiu mladé intelektuály? Rozhýbaný náborový leták MUP Spot Metropolitní univerzity v Praze zaujme tím, že je animovaný. To je ale asi tak vše. Tomáš Mrkvička: Animovaný spot na MUP je takový neslaný, nemastný. Vcelku profesionálně vyvedený, sledování nebolí, ale minutu po dokoukání už nevím, o čem byl, a z vyjmenovaných benefitů zmíněné univerzity (která to vlastně byla?) si nepamatuji ani jeden. Vlastně jeden ano, utkvěl mi v hlavě golfista na vozíčku. Martin Charvát: Rozhýbaný náborový leták. MUP se nám snaží předat co nejvíce informací, přitom chybí to základní - nějaký koncept či myšlenka, proč bych si měl vybrat právě tuto školu. Jediná myšlenka, která se tam mihne - totiž že je bezbariérová - je určena jen některým. Zkráceně: po zhlédnutí tohoto videa nemám důvod jít studovat na MUP. Staň se hrdinou! Staň se učitelem! Letos v lednu uveřejnila svůj klip Pedagogická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Jeho režisér, Janek Rubeš, známý svou videoprodukcí na Streamu a YouTube, se jal představit studium „peďáku“ jako životní výzvu a video natočil jako variaci na trailer akčního filmu. Dobrou myšlenku poněkud shazuje zdlouhavé provedení bez gradace. Tomáš Mrkvička: Reklamní video Pedagogické fakulty UJEP dobře balancuje na hraně mezi vážně míněným podnikem a parodií. Je přiznaně amatérské a (alespoň první minutu) i docela zábavné. Navíc jako jediné pracuje s nějakou strategickou myšlenkou - vychází z bariéry vnímání “peďáku” jako druhořadé vysoké školy a snaží se ji rozmělnit tím, že pedagogickou práci s dětmi představuje jako výzvu. Martin Charvát: Forma zoufale nekoresponduje s obsahem, mluví se o hravosti, ale video je toporné, dlouhé a nezajímavé. Navíc obsahuje několik stylistických hrubek („Je to o tom “, „ uvedou do vašich životů životní rozhodnutí“), což je u videa na pedagogickou fakultu na pováženou! Kříženec mezi testimonialem, tedy výpovědí reálných lidí, a jakýmsi stylizovaným patvarem. Ta hlavní myšlenka - proč je vlastně dobré být učitelem - je rozmělněná a zamlžená. Běž na VŠE a Buď dobrej! Video Fakulty informatiky a statistiky VŠE vsází vše na interaktivitu. Chvályhodný pokus, který by mohl ostatní videa dost zásadně převyšovat, bohužel táhne ke dnu jeho umělé a samoúčelné provedení. Tomáš Mrkvička: Produkční kvalita spotu VŠE a celé kampaně převyšuje ostatní zde hodnocené o dvě třídy. Bohužel cool fonty a dobře nasvětlení mladí lidé v aspirativním baru ještě nejsou nápad. Scénář je předvídatelný, copywriting mimořádně toporný (“Buď dobrej!” Au!), charaktery neživé a celé je to tak strašně umělé, že to snad musela dávat dohromady komise (což na druhou stranu možná dobře vystihuje brand VŠE). Martin Charvát: Pokus o interaktivní komunikaci. Celý koncept shazují prkenné dialogy a příšerné výkony herců. Herci také mluví o maturitních otázkách, má se tedy zřejmě jednat o středoškoláky, kteří se na vysokou teprve hlásí. Vypadají ovšem jako studenti postgraduálu. Interaktivitu také poněkud brzdí to, že na YouTube je odkaz na web, ze kterého se prokliknete na YouTube… taková Hlava XXII. Lehce dráždivá fakulta Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně je od ledna loňského roku Lehce dráždivou fakultou. O velmi netradičním videu jsme již psali zkraje existence Markethingu, a v tomto seznamu jej rozhodně nemůžeme opomenout. V duchu klasického sex sells` představuje jednotlivé obory vyrýsovaný dřevorubec nebo svůdně se kroutící studentka Nábytku (tak se ten obor jmenuje). Plné znění zpráv


Tomáš Mrkvička: Přes osmdesát tisíc zhlédnutí na YouTube určuje jasného vítěze. Reklama s polosvlečenými borci je kontroverzní, ale přitahuje pozornost, je dobře provedená a navíc vůbec není hloupá. Výborně pracuje ve prospěch značky, která má primárně problém se znalostí. Viděl jsem ji zhruba před rokem a stále si od té doby pamatuji, že v Brně mají lesnickou školu. A tipnul bych si, že tam asi bude dobrá parta. Martin Charvát: Konečně video, které má myšlenku. Bohužel ho sráží naprosto amatérské provedení. Zřejmě ho dělali sami studenti „na koleně“, což je škoda. Je typické, že v autorském týmu není uveden režisér, což je v případě natáčení ta nejdůležitější osoba. Autoři měli předat nápad profesionálům a nechat je dělat jejich práci. Milujeme vaše VUT! Trochu jsem se bál, že budu muset napsat dosti nehezký závěr. Naštěstí se ale objevilo video Vysokého učení technického v Brně, Miluji tě, mé VUT, které jasně ukázalo, že to jde dělat nejenom dobře, ale přímo výborně. Pokud čtete tento článek, pravděpodobně jste již ódu na VUT viděli, takže ji netřeba více představovat. Ostatně více než 400.000 zhlédnutí na YouTube a další desítky tisíc na Streamu během pěti dnů, velká mediální odezva, první nasazení do hitparády a obrovsky pozitivní reakce na všech frontách mluví za své. Jistě, videu by se dalo vytknout jeho těžení ze stereotypu, který by mělo spíše bourat, ale vše je podáno s takovou nadsázkou, že mu to téměř vytknout nelze. Vlastně ani neobsahuje žádné pořádné informace o škole a je to pravý opak racionálně podávaných argumentů. Ale čert to vem. Kdo si před uveřejněním tohoto videa pletl pražské ČVUT a brněnské VUT, zřejmě už teď bude mít jasno. Velkou pochvalu si rovněž zaslouží práce týmu po uveřejnění videa. Počínaje tím, že jej jako první sdíleli přední opinion leadeři, díky čemuž bylo okamžitě zaděláno na virální šíření. Je to třeba uveřejňování fotek z natáčení, možnost stažení písničky v mp3 podobě, komunikace s médii či dokonce to, že se písnička začala hrát v rádiích. Otázkou samozřejmě je, jak se podaří celý koncept uchopit v dlouhodobém horizontu. Na druhou stranu, i kdyby z něj měl zbýt pouze kultovní univerzitní song, který se bude omílat na každé party a utvrzovat tak hrdost na svoji alma mater, bude to více než dost. Protože kdo z nás takovou hymnu má. Video původně nebylo hodnoceno jako ta v článku výše uvedená, neboť bylo uveřejněno až potom, co mi Tomáš Mrkvička s Martinem Charvátem odeslali své komentáře. Nicméně nezávisle na sobě mi jej oba pánové poslali s velmi pochvalným komentářem: Tomáš Mrkvička: A tady máme absolutního vítěze. Martin Charvát: Takhle se to dělá! Je to vtipné, zábavné a netváří se to jako něco, co není. Jedna mínus (za tu poslední sloku). Trocha rapu mimo kategorii Na závěr, zcela mimo kategorii, ještě uvedu spot Vysoké školy obchodní, který byl uveřejněn na začátku loňského roku. Okamžitě se spustila lavina velmi negativních reakcí, nicméně škola se od něj distancovala s tím, že se nikdy o oficiální video jednat nemělo. Jak tomu bylo, je otázkou. Pravdou ale je, že brzy poté VŠO uveřejnila nový, již podstatně konzervativnější spot. Lepší nic, než podprůměr II. Jak jste se asi sami přesvědčili, kreativní prvky a snaha o originální zpracování v propagačních videích rozhodně nezaručuje úspěch. Jak ale ukazuje video VUT, když se sejde myšlenka s provedením, výsledek může téměř kopírovat sledovanostní křivku Debilních keců od ViralBrothers. Primárním cílem těchto videí však samozřejmě není jejich on-line sledovanost, ale jestli budou působit při rozhodování uchazečů o studium ve prospěch podání si přihlášky právě na danou školu. Jestli divákovi předají relevantní informace a pozitivní vizuální vjem. V tomto ohledu je nutné, stejně jako na konci prvního dílu, konstatovat, že než vypustit špatné video, je lepší nevypouštět nic. Ostatně velkou pravdu má Martin Charvát, když píše: „Je otázka, jestli má mít vysoká škola videospot, když nemá adekvátní prostředky na jeho natočení a nasazení. Buďto to může zůstat nezávaznou hříčkou studentů (pak by to z videa ovšem mělo být jasné), nebo je potřeba k tomu přistoupit úplně jinak. Viz striptýzové video UTB Zlín. Amatérská či poloamatérská videa se špatným konceptem, špatným scénářem a špatnou režií nemají pro pověst školy či nábor studentů vůbec žádný význam.“ Amen. Plné znění zpráv


Děkuji Tomáši Mrkvičkovi a Martinu Charvátovi za jejich čas i komentáře. Zdroj náhledového obrázku: youtube.com, spot VUT Brno Jak citovat tento článek? PAVLŮ, Ondřej. Propagační videa českých vysokých škol: Díl 2. Markething [online]. 25. února 2013 [cit.201302-25]. ISSN 1805-4991. Dostupné z: http://www.markething.cz/propagacni-videa-ceskych-vysokych-skol-dil-2.

URL| http://www.markething.cz/propagacni-videa-ceskychvysokych-skol-dil-2 _

Vědátoři milují VUT. Zpívají o tom v hudebním klipu 25.2.2013

Marketing & Media str. 16 Eva Zakálová_

Marketing_

Další technická univerzita ukázala, že se umí propagovat. Klip „Miluji tě, mé VUT“ má nečekaný virální úspěch. Vysoké učení technické v Brně se rozhodlo oslovit uchazeče o studium hudebním klipem. S nadsázkou ukazuje, jak se díky studiu na VUT z vědátora, který mezi ostatní nikdy příliš nezapadal, stává stále odlišný, ale úspěšný muž. Klip „Miluji tě, mé VUT“ na YouTube během dvou dnů nasbíral přes 165 tisíc shlédnutí. V českém žebříčku nejsledovanějších videí týdne na stejném serveru obsadil třetí příčku. Z předních pozic se brněnské technice nepodařilo vytlačit pouze nejnovější spoty od T-Mobilu. Baví, ale neuráží VUT chtělo ukázat, že svým studentům rozumí a ví, co je baví a zajímá. Zároveň se chtěli výrazněji odlišit od pražského ČVUT. „Stává se nám, že VUT v Brně bývá zaměňována za ČVUT nebo je považována za jeho,pobočku‘, proto jsme chtěli naši školu zviditelnit a zvýšit o ní povědomí,“ říká Pavla Ondrušková, marketingová a PR specialistka z Útvaru vnějších vztahů a marketingu VUT v Brně. Výrobu spotu zadalo Vysoké učení technické v Brně kreativnímu studiu Cinebonbon. Natáčení předcházela několikaměsíční příprava a výzkum cílové skupiny. „Informace sbírali hlavně autoři námětu Jiří Fiala a Adam Hrubý. O nerd/ geek subkulturu se zajímají dlouhodobě, svým způsobem jsou její součástí. Zdrojem byla nejen internetová fóra či sociální sítě, ale i osobní rozhovory, články, televizní a filmová tvorba či sociologické texty,“ říká Pavla Ondrušková. Úspěch a virální potenciál klipu překvapil i samotné tvůrce. Klip stávající studenty VUT oslovil natolik, že si písničku navrhli na svou novou hymnu a VUT v tuto chvíli chystá i video z natáčení. Autor projektu Jiří Fiala, který pracuje jako kreativec na volné noze, říká, že se klipové varianty zpočátku trochu obávali. „Podobné klipy často sklouznou do křeče a trapnosti. Hudba a text Lukáše Janoty byly ale výborným základem, se kterým se nám podařilo udržet zdravou míru nadsázky,“ míní Fiala. VUT se nadsázky nebojí Na úspěchu videa má do značné míry podíl i odvaha vedení VUT, které na netradiční formu propagace školy přistoupilo. „Nechtěli jsme, aby vznikl standardní firemní komunikát, který pobaví snad jen ty, kteří jej schvalují. Velké uznání patří vedení VUT,“ říká Fiala. Kromě profesionálních herců (představitel hlavního hrdiny herec Vojtěch Blahuta působí v Městském divadle v Brně) si ve filmu zahráli i akademici z VUT, rektor VUT v Brně Karel Rais, prorektoři, děkani fakult a také architekt Petr Pelčák, profesor Fakulty architektury. „Skuteční studenti z VUT byli,jen’ inspirací pro tento klip, nicméně řada lidí ze štábu v minulosti technické obory navštěvovala,“ říká Pavla Ondrušková. Plánovat virální hity je podle Jiřího Fialy ošidné. „Nejpopulárnější videa jsou často neplánovaná, momentální díla náhody, nebo naopak produkty velkých firem. O to víc mě úspěch,Miluji tě, mé VUT’ překvapuje,“ tvrdí Fiala, který spolupracuje s více týmy a za sebou má například projekty pro firmy TON, Zoner a pro Jihomoravský kraj. Plné znění zpráv


Prestige se vezou zdarma Klip VUT obsahuje mnoho narážek na věci, které jsou bližší lidem z technických oborů, ale písnička je natolik chytlavá, že pobaví a obstojí i sama o sobě. V klipu například vystupuje český „Moss“, role vytvořená podle postavy z oblíbeného britského sitcomu IT Crowd (Ajťáci). Spot poměrně výrazně propaguje obuv značky Prestige. Výrobce „Prestižek“, firma Moleda, se ale na vzniku klipu nijak nepodílel. Na podobné projekty neměli podle slov Ondruškové prostředky. S tak výraznou reklamou zdarma ale určitě nepočítali. Technikům se daří S úspěšnými kampaněmi má zkušenost i pražské ČVUT. Marketingová kampaň „Sedm statečných“ z roku 2008 byla dokonce oceněna bronzovým Louskáčkem. V roce 2009 ČVUT ke spolupráci přizvalo českého rapera Oriona a v roce 2010 Fakulta elektrotechnická ČVUT v kampani „Píchni se“ vsadila na sociální sítě a guerillový výlep nálepek. Partnery kampaně byly mimo jiné ČEZ a Pražská energetika. Zatímco technické obory na poli komunikace úspěšně „válí“, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze se má ještě hodně co učit. V listopadu loňského roku ve spolupráci se společností Filmofon představila propagační spot „Nalejvárna“, který vzdělání příliš zdařile neprodal. Vzhledem k tomu, že se na FSV vyučuje obor Marketingová komunikace a PR, bychom očekávali úplně jinou úroveň „selfproma“. Reklamními spoty chce letos studenty přilákat i Masarykova univerzita v Brně. Přípravu spotů ale na rozdíl od VUT svěřila do rukou studentům, kteří budou za práci odměněni stipendiem. Výsledek by měl být na světě 5. května. * Foto popis| Hlavní hrdina jakožto úspěšný absolvent VUT v Brně vystupuje v kampusu ze svého Pontiacu, nechybí „Prestižky“ na nohou. Foto popis| V klipu autoři zinscenovali i „remake“ parodického snímku „Pařba na FEKT“. _

„Miluji tě, mé Vé Ú Té!“ České vysoké školy točí nějakou tu legraci pro mladé 25.2.2013

mediar.cz str. 00 Marek Prchal_

Otvírák_

Vzdělávací instituce, které se pyšní tradicí třeba i sta a více let, zaplavily svými virálními videoklipy Facebook. Probereme je ve středu na Reklamní katovně v pražském Era světě, hlaste se níže. Miluji tě, mé Vé Ú Té... Rozumět světu teenagerů - to by bylo krásné, co? Přilákat uchazeče ke studiu na vysoké škole je… tvrdá škola. Života. Roli hraje nejen značka školy (tradiční, nebo poleštěná), ale i lokalita, skýtající studentský život, pohodlí a jistá budoucnost už ve třeťáku, kdy si vás samy chytí velké firmy. Pokud uchazeče „uvaříte" a on k vám jde udělat přijímačky, není vyloučeno, že se nakonec zapíše na jinou školu, která je víc cool & sexy, je lehčí, je na lepším místě, nebo má (někdy oprávněný) pocit, že nebude muset dělat už vůbec nic. A když se zapíše jinam, tak se CPA (cost per acquisition), neboli peníze, které vynakládáte na jeho získání, můžou odepsat. No prostě je to malinko vošajslich, nebo jak se krásně česky říká, je to „tricky". Ostatně, jako všude v marketingu, snad kromě segmentu supermarketů (lidi chodí do nejbližšího), žvýkaček (Wrigley ovládl český trh už v devadesátkách), nebo třeba mobilních operátorů a bank, kde je změna dodavatele strááášně těžká a jen pro silné nátury. Těch segmentů by se dalo najít pochopitelně víc, proto mě nebijte, snažím se to psát lehkou rukou jako sloupek a nikoliv jako vědecký text. Ale asi jste pochopili, že to je těžký segment. Můj kamarád vždycky, když ho nový klient žádá o desetitisíce fanoušků obratem, klade sugestivní otázku „A jste Coca-Cola?" No nic, pojďme dál. O co jde zadavateli? Plné znění zpráv


První předpoklad reklamy v roce 2013 je, aby se o produktu (v tomto případě škole či jejím studijním programu) mluvilo, to znamená, že mluvit o něm musí cílová skupina ve svém přirozeném prostředí. To znamená, že byste měli mít vtipné video, malinko přestřelené, protože jinak bude vyhodnoceno jako nudné, a donutit uživatele ho komentovat a šířit na Facebooku. Vsuvka: Rozhodl jsem se přiložit svůj náhled na problém, za jakých okolností máte na to, abyste aspirovali na viralitu. Vznikl v tramvaji a jsem moc rád, že jsem si ho načmáral do fantastických synchronizovaných Poznámek v iPhonu. Je to první rovnice v životě, kterou jsem sestavil. Po přečtení asi dvaceti knih o matematice mi prostě na chvíli připadalo, že bych i na tomto poli mohl zanechat svůj otisk. A jestli chcete rovnici poupravit, uděláte mi úžasný den. Rovnice virality Jo, jsou to bozi, ti rektoři, že to pustili! Je skvělé, že se české vysoké školy mění a jsou schopné vyprodukovat komunikaci s aspektem „zábava". Mladé lidi ostatně skoro nic jiného nezajímá. (Teď se asi budete mít chuť se do krve pohádat, nejsem proti, ale srovnejte počet hodin „provařených" na Facebooku a i jinam věnovaných zábavě s počtem hodin jiných aktivit. Já vím své. Kdo ví víc, nebo kdo ví líp, ať napíše do komentáře.) Proto některé vysoké školy pozměnily i svůj vizuální styl. Proto chtějí mladé lidi bavit. Při tvorbě videí, která by aspirovala na viralitu podle mě platí, že nejlepší je, pokud se to podobá něčemu, co lidi znají, avšak my to po svém parafrázujeme, interpretujeme, přetváříme. Na skutečná virální videa, jako mají např. Rytmus či Ego (20 milionů zhlédnutí u jeho letního hitu „Žijeme jen raz" mluví za všechno), nemají vysoké školy zatím bohužel tvůrce ani prostředky. EGO ft. Robert Burian - Žijeme len raz /OFFICIAL VIDEO/ Jak to dělají velký kluci Pokud se podíváme na Gangnam Style, video o miliardě a třech stech milionech zhlédnutí (tohle video mi vloni o prázdninách posílal kamarád, když mělo jen možná pár desítek milionů - vůbec mi nedobliklo, že má šanci), tak vidíme soulad hudby a obrazu, profesionální střih a natáčení za velké peníze. I když je tam skoro v každém záběru fór, tak to není jen taková srandička, má profesionální parametry - a ty peníze, které se v natáčení utopily, cílová skupina vždycky vycítí, i když nemá představu o profesích ani technologiích. Prostě pozná, že se to podobá jiné „áčkové" věci. Druhá možnost je tvářit se syrově, lacině a prostě tak, že to každý hned rozklíčuje, že ano, tohle je autentické. Ovšem možnost, že by tento druh videí mohl sloužit jako nosič značkové komunikace, tím spíš vysokých škol, je omezen na naprosto geniální kusy, kterých je mezi všemi videy méně, než jsme schopni hodnotit - je to někde v pásmu statistické chyby. Jak to dělají vysoké školy Máme tu obsáhlý seznam videí českých vysokých škol a já jsem se rozhodl každé z nich v krátkosti popsat a zvolil jsem jednoduché profesionální kritérium, tedy, jakou message, čili lidsky, jaké sdělení spot předkládá. Musím zároveň bez velkých okolků přiznat, že mě váže silné pouto k brněnské Masarykově univerzitě a tak myslím, že bude fair, když to zohledníte při čtení dalších řádků. ?Miluji tě, mé VUT? Vysoké učení technické v Brně Message: Jsem jinej, jsem speciální, jsem geek, jsem nerd, proto patřím na VUT. A proto budu i úspěšný, boháč a Někdo. Tak tohle je první místo ve všech ohledech. Profi prácička. Bezchybný casting. Skvělá message. Nabité referencemi. Je tam všechno. Maurice Moss, postava z legendárního seriálu IT Crowd, tam hraje, tedy, jasně, Plné znění zpráv


jeho dvojník. Z Brna - ale dokonalý. Pochopitelně, že hlavní hrdina musí, prostě musí nosit boty značky Prestige. Něco vám řeknu. Nosím boty různých značek, ale po tomhle videu jsem si řekl, že si musím na jaro koupit prestižky, asi jako poslední v Česku. A co má být? Jediné, co trochu ruší je hudba, která naprosto nesedí ke geekům. Navíc, když ji herec hraje na iPad, tak tóny nesedí. Ale to je detail. Kdyby na něm někdo lpěl, tak bych skoro řekl, že to je „očůrávání gigantů", což vždycky říkám, když někdo chce významnou věc dostat na nějakém detailu. To bych opravdu nechtěl. Starší mě fackovali, že mám blbý boty, ale já fakt nevím, co furt měli, protože si pořád myslím, že jsou vážně skvělý. Vážení, tohle je insight ze života, který může řadě z nás poodhrnout temný závoj hluboké a vysoce strukturované osobnosti geeka. Loučím se pozdravem ze Star Treku. ?Univerzita Palackého se představuje? Univerzita Palackého v Olomouci Message: Umíme si spočítat všechno, co se týká studia NEBO Sledujeme všechno, co se týká studia NEBO Máme spoustu dat a jsme zábavní. Statistická data ve dva roky starém videu mohou ohromit. Ale kde je benefit? Kde je pocit? Pocit zřejmě dodává originální hudba. No, chvilku, pak je pořád stejné. Záběry na highlighty ze školy a z Olomouce jsou fajn, krásně nabrané. Ale čtyři minuty? Rád bych to napsal verzálkami, pokud by to bylo lidské. Lidské to není. Čtyři minuty jsou dlouhé jak (tady by mělo být slovo, které by moje máma nerada viděla, takže vynechávám). Vytváří výčet statistických dat pocit? Ano, může, v té části cílové skupiny, která sebe prožívá jako racionální. Jsou to lidé, kteří než si koupí přístroj, studují jeho parametry. Ověřují si. Jsou to vědci. Části z nich dává vědomí ověřování jistý klid, že tomu dali, co to chtělo. I já, když jsem vybíral televizi, jsem porovnával měsíc řadu modelů. Promiňte vsuvku. Fajn je, že vidíme spoustu zajímavých míst, týkajících se přímo školy a města. Můžeme si tak udělat plastickou představu, že sem chceme jít. Ale chtělo by to benefit komunikovat i jinak. Vzhledem k tomu, že písnička je beze slov a na závěr je místo nějakého call-to-action sdělení jen logo (na černém pozadí), tak si můžeme dojmy poskládat jen sami. Chtělo by to diváka vést, jako při televizní reklamě na T-Mobile, kde vždy na závěr zazní sdělení, které si má posluchač odnést. ?Fakulta sociálních věd UK? Message: Studium vám do hlavy dá informace NEBO Studium znamená jen přístup k informacím NEBO Studovat znamená, že se nic nenaučíte, jen se nadrtíte spoustu věcí. Že doslovná vizualizace zavedené metafory nefunguje, o tom se předsvědčilo nejen divadlo Járy Cimrmana hadička v botách, kterými vám tam teče, zní z pódia fantasticky a každý si to hned představí. Ale zobrazit to není tak vtipné. Za tímhle spotem necítím nějaký brainstorming. „Jednu tu politologii, jednu tu sociologii," objednává si mladý pár v hospodě dvě lahve vína (=metafora pro vzdělání). Když pomineme fakt, že jsou to sedmičky, takže pár poleze z podniku po čtyřech (to je vtipná konotace), a taky to, že každý z nich má vlastní pití (ano, takto začíná alkoholismus, je to typické osamělé pití). tak to stejně nesedí. Dělají politologa politologem jen informace? Nejsou to i dovednosti? Pocity? Srdce a jiné orgány? Intuice? Je to samozřejmě jedno, takto se dá popravit každý vtip. Jde mi spíš o to, že celý spot o délce 33 sekund (jednoznačné plus) komunikuje slovy „My to do vás nalijeme" proces, který neodpovídá jako metafora (což by vůbec nevadilo) a ani není úplně vtipný. Nicméně po stránce délky to autoři dali nejlépe ze všech. ?LDF (Lehce dráždivá fakulta)? Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity Message: Děláme se super nástroji, které z nás dělají opravdové chlapy NEBO Jsme sexy, protože máme motorovou pilu, pušku, sekeru nebo fošnu Tohle video má koncept. Perfektní hudba. Nahá baba. (Polonahá.) Super. Nahý chlap. Neba. Nešlo by zůstat u nahých holek? Nešlo, protože chlap prezentuje dřevařské nástroje a baba se jen nakrucuje u výrobku - židle. A pak - ach ano, máme tu myslivce s flintou - a další paní, tentokrát v malinko dráždivějším „zajíčkovi". Pak je to třetí paní, v blůzce, s papírem (buničina), taková přísná úča, a chlap se sekyrou. U všech bílé animované infografické titulky, které popisují každý z oborů (lesnictví, dřevařství, stavby na bázi dřeva atd.) Vše na černém pozadí. Délka 2:49. Tohle video vypadá fantasticky, chtělo jen malinko proházet vidlemi, protože některé záběry Plné znění zpráv


jsou příliš táhlé a nepřínášejí žádnou novou vizuální informaci. Ale obrazový koncept, který od začátku do konce ovládá dění, drží celou věc pohromadě. ?Pedagogická fakulta UJEP - official trailer? Pedagogická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Message: Pojďte s námi měnit svět NEBO S námi můžete dělat velké věci (poněkud generické, není-liž pravda?) NEBO Být pedagog je něco tak hustýho, že to zvládnete jen vy a jen s námi. Zcela správně, znělka fiktivního filmového studia uvádí uživatele do děje okamžitě - během tří vteřin dojde k adaptaci. Nebe plné bouřkových mraků a blesků možná pocitově sedí k pedagogice. Pak ale cenné vteřiny vyplýtvává na herecké expozice. Cituju. „Tady můžete dělat věci úplně znovu." Co to znamená? „A něco změnit." Co? Ty nadšené voiceovery jsou trochu přehrávané. „Byla to prostě výzva, tak jsem šel do toho." Nejzprofanovanější slovo v Česku, pochopitelně kromě „jakoby" je „výzva". „Být dobrým učitelem není jen o tom, znát dobře svůj vědní obor." Oblíbený „otomismus". Věta by se měla přeformulovat. Ale to je jen wording. Hlavní hrdina má triko Abercrombie and Fitch, super, navíc je i sympatický. Někdo koukal (stejně jako já) na Hvězdnou pěchotu. Tohle je vysílání těch správných. Má náboj, je pozitivní, má opravdu grády. Takováhle YouTube videa by se točila, kdybychom dneska měli komunismus. Až tak je to nadšené. Na závěr dlouhé filmové titulky - tvůrci dotáhli filmovou stylizaci do konce. Tak to můžu. Jinak necelé tři minuty jsou opět strašně dlouhé. ?Pořad KTF UK? Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy Message: My žijeme v Praze, to je tam, kde se jednou zjeví Duch sám NEBO Jsme ušlechtilá fakulta plná okouzlujících lidí, s tradicí NEBO Jsme decentní a víme, kým jsme NEBO Studium teologie dává smysl Tady jsem se malinko zarazil. Šest a půl minuty. Píšu celý tenhle sloupek u stolu, pojídám sušenky a piju kolu, kouřím cigarety a chce se mi už malinko spát. Zhlédnout soustředěně šest a půl minuty dlouhé video je pro mě, který videa nesnáší, trochu moc (miluju naopak tiskovou inzerci, kterou přečtu za vteřinu a mám jasno). Uvažuju, že si to vezmu do postele, ale pak bych musel žhavit mozek ještě několik dalších minut při psaní, tak si to asi nechám na jindy. Mezi námi, šest minut dlouhé YouTube video nebude virál. No nic. Tak a teď jsem překliknul do půlky videa a vypadá to nesmírně příjemně a zajímavě. Přiznám se, že si občas hraju s myšlenkou, že by bylo krásné teologii studovat. Možná by mi to poskytlo průhled do struktury mysli, jaký občas mám při meditaci. Možná si teď někdo myslí, že bych potřeboval spíš psychoterapii - tak tedy, ano, navštěvuju a rád. Teď jsem se přistihl, že se jdu podívat aspoň na názvy studijních programů. Rád bych studoval taky v Karmapově mezinárodním buddhistickém institutu v Novém Dillí. Prostě mám taky pár snů. Čtu studijní programy - docela by mě zajímalo, v čem se dá okecat třeba taková státní zkouška z Morální teologie. Omlouvám se, že to je v tuhle chvíli už malinko delší, ale stejně koukám, že celý text je zřejmě můj nejdelší sloupek, takže už je to jedno. Pojďme k videu. Je decentní, je stylové, je na vážno, i když kolem druhé minuty se hudba dost změní tak, že je i malinko trendy, což možná trochu kontrastuje s voiceoverem „někteří přicházejí, protože duchovně hledají", pak mluví do repetitivní hudby pan kardinál Duka, ale on to pochopitelně převálcuje svou osobností. Stejně jako ostatní. Tady nevadí ani záběry z kanclů, protože každá promluva ukazuje skutečnou osobnost. Dejte mi ještě jeden život a já vám tady udělám přijímačky, že budete mrkat. Uvařili jste mě. Tohle dává smysl. Masarykova univerzita - Cesta 2. díl /Josef Polášek/ Masarykova univerzita Message: Polášek natočil reklamu na Masarykovu univerzitu NEBO Masarykova univerzita koupila Poláška, tak jsou asi dobrý NEBO Studovat na Masarykově univerzitě je dobrodružné, protože tam pracují divní lidé NEBO Neodolatelný slizák Polášek dělá v Brně na Masarykově univerzitě vrátného Tenhle třiapůlminutový spot je dva roky starý a nechal jsem si ho na druhý den. Je částí série, ale hodnotím ho samostatně, protože není zaručeno, že si cílovka prohlédne celou sérii. Po pravdě, je to dost nepravděpodobné. Začíná poklidném tempu, ale už to, že je v názvu videa kreditovaný Josef „takové to domácí žvýkání" Polášek, znamená, že se nastavíte na to, že přijde bomba. Zvuk vlaku vytváří pohodovou atmosféru, ve které si ani Plné znění zpráv


nevšimnete, že se za první - co tři vteřiny, ale za první minutu nestane vůbec nic. Brnu to nevadí. Brno je totiž pohoda, aspoň pro mě, Pražáka. Polášek pochopitelně přehrává hezký mladý pár, ten mu poskytuje dostatek prostoru - mohlo by ho být i víc. Jasně, že přítomnost herecké celebrity spojené s Brnem je těžký kalibr, takže hodnotit scénku jako takovou moc nejde. Co dál se životem? Zároveň jsem včera v koupelně - při pravidelný hygiéně - promýšlel, že nejsou jen ti „zlí" uchazeči, co nás neznají. Pochopitelně, že část uchazečů si prohlédne úplně všechno o škole. Mají ji na seznamu jako jedno z možností a pídí se po maximu informací. Ano, to jsou ti „hodní". Takové chceme taky. Na druhé straně reklama skoro vždy míří hlavně na ty nerozhodnuté. O ty nám jde. Toužíme po tom, aby cílová skupina ve svém přirozeném prostředí - chodba školy (střední), hospoda, klub, bar, ulice, tramvaj, vlak, koncert - vedle větší počet konverzací, v nichž budeme figurovat. Abychom byli tématem jasným a přirozeným. Aby se o nás dalo mluvit, což je možné jedině, pokud jim budeme alespoň trochu srozumitelným tématem a poskytneme jim v tom smyslu patřičné „špeky" z jejich světa, spolu s příslibem. Pak budeme „Coca-Cola" aspoň trochu. Jako se to povedlo VUT a jako se to povedlo i Katolické teologické fakultě UK. * Uveden reklamní kampaně a také reklamy k penzijní reformě probereme na čtvrté Reklamní katovně [viz více o akci] už tuto středu 27. 2. 2013 od 17.30 v Era světě na Jungmannově náměstí v Praze. Diskutovat přijdou Vilém Rubeš, Lukáš Plíhal a řada dalších. Srdečně zveme, hlaste se prostřednictvím následujícího formuláře. Načítání

URL| http://www.mediar.cz/ceske-vysoke-skoly-toci-nejakou-tu-legraci-pro-mlade/ _

Hledání nových cest 25.2.2013

Respekt str. 25 Fokus_ Ondřej Schneider_

Léčba pokračuje, jen pacient se neuzdravuje Ekonomická krize trvá už pátý rok a skutečné oživení nepřichází ani v USA ani v Evropě. Vlády a centrální banky hledají nové cesty, jak mátožné ekonomiky povzbudit, ale většinou mají vzhledem k zadlužení států velmi omezené možnosti. Centrální banky uvolnily za posledních pět let měnovou politiku způsobem dříve nevídaným. Kdo by si v roce 2006 dovedl představit, že dvoutýdenní úroková sazba ČNB bude 0,05 procenta, ECB bude sazby držet na hladině 0,5 procenta a americký Fed důrazně vyloučí jakékoli zvyšování sazeb, dokud nezaměstnanost neklesne pod 6,5 procenta? Závazek Fedu je mimochodem velmi nešťastný, neboť centrální banka se zavazuje podřídit svou politiku něčemu, co prakticky nemá pod kontrolou. Co když oficiální nezaměstnanost klesne proto, že lidé ztratí naději a přestanou hledat práci, čímž vypadnou ze statistik? Bude pak Fed spokojený? A co když Kongres schválí větší zvýšení minimální mzdy, než teď plánuje prezident Obama, a kvůli tomu vzroste nezaměstnanost o milion absolventů středních škol, kteří nenajdou práci? Vzpomínky na inflaci Rekordně nízké úrokové sazby mohou napomoci oživení ekonomiky, ale zároveň mají nepříjemné efekty. Především zvyšují riziko budoucí inflace. Standardní spotřebitelská inflace se nyní drží poměrně nízko, ovšem levné peníze zvyšují ceny jiných aktiv, zejména těch finančních, ať už jsou to akcie či dluhopisy. S tím, jak roste zadlužení vlád, také sílí jejich pokušení nechat inflaci aspoň mírně rozběhnout, neboť tím se sníží reálná hodnota dluhů. Zahrávat si s inflací je však podobné jako hrát si na seníku se sirkami – jakmile se inflace jednou rozběhne, je velmi těžké ji zastavit. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let Plné znění zpráv


minulého století se to podařilo jen za cenu ekonomické recese. To je ale už více než 30 let a vzpomínky na dvoucifernou inflaci již v USA i Evropě hodně vybledly. Dalším rizikem spojeným s nízkými úrokovými sazbami je, paradoxně, zvyšování rizikovosti investic ze strany bank a investičních fondů. V situaci, kdy investice do dluhopisů vynášejí nulový reálný zisk a kdy nízké úroky snižují i příjmy z běžných půjček, hledají banky jiné investice. Proto roste poptávka po dluhopisech vlád s méně než perfektním kreditem – například maďarské vládní dluhopisy jdou na dračku, ačkoli o hospodářské politice tamní vlády nemá nikdo z investorů příliš dobré mínění. Stejná situace panuje v řadě latinskoamerických zemí, kde investoři z USA a Evropy horečně nakupují dluhopisy i akcie. Díky tomu posilují měny těchto států, což krátkodobě vede k vyšším ziskům zahraničních investorů, zároveň to však zvyšuje riziko, že s první špatnou zprávou se tok kapitálu obrátí, ceny finančních aktiv propadnou a měny prudce oslabí. Podobný byl ostatně spouštěcí mechanismus tzv. asijské finanční krize v roce 1997, která pak vedla k bankrotu Ruska o rok později. Dvojí ostří regulace Vlády a regulatorní orgány ve vyspělých zemích jsou si rizik spojených s nízkými úrokovými sazbami vědomy. Snaží se tedy o mezinárodní koordinaci regulace finančních institucí – proto se v posledních dvou letech roztrhl pytel s novými zkratkami: máme G-SIBs (globální, systematicky důležité banky, na něž je uvalen speciální dozor), G-SII (globální, systematicky důležité pojišťovny), SIFIs (systematicky důležité finanční instituce), regulátoři pracují na Basel III, ale také na Solvency II a scházejí se na IAIS ComFrame (raději se neptejte…). Většina opatření ze stran regulátorů má za cíl zvýšit stabilitu finančního sektoru, což ovšem vede k tlaku na vyšší kapitálovou vybavenost bank, aby byly lépe schopné absorbovat případné ztráty. Mezinárodní standard je kapitál ve výši deseti procent aktiv, ve většině států regulátoři tlačí banky k vyššímu podílu, ve Švýcarsku je to například 15 procent, české banky mají v průměru kapitál nad úrovní 15 procent aktiv. Získat nový kapitál však pro banky není snadné – málo investorů se pustí do oboru, který prochází tak hlubokými změnami. Řada bank tak nároky regulátorů neřeší zvyšováním kapitálu, ale snižováním aktiv, tj. omezováním půjček. Přísnější regulace tak přispívá k utlumování ekonomické aktivity, protože snižování objemu úvěrů vede k omezování investic, a tedy i ke snižování ekonomického růstu. Ukazuje se tedy, že cesta nízkých úrokových sazeb a zároveň přísnější regulace finančního odvětví přispívá, aspoň částečně, k větší nestabilitě finančních toků do a z rozvíjejících se trhů a zároveň má za následek zpomalení ekonomického růstu v Evropě a v USA. Je zjevné, že rychlý růst finančního sektoru v osmdesátých a devadesátých letech minulého století vedl k nafouknutí obrovské spekulativní bubliny, jejíž splasknutí v roce 2008 odstartovalo dnešní ekonomickou krizi. Nicméně se zdá, že metody, které jsme na léčení tohoto neduhu moderní ekonomiky uplatnili, způsobují nečekané komplikace, kdy léčba může být horší než samotná choroba. Q *** Zahrávat si s inflací je podobné jako hrát si na seníku se sirkami. Foto popis| Rozpaky v pátém roce. Foto autor| foto globe media / reuters O autorovi| Ondřej Schneider, Autor učí v Institutu ekonomických studií FSV UK, je členem think tanku IDEA. _

Spasitelé 25.2.2013

Respekt str. 78 Karel Hlaváček_

Eseje_

Andrej Babiš a Karel Janeček: nebezpečí sebevědomé nevzdělanosti Politika bývala o ideologii, o ideovém a myšlenkovém propracování programu politických stran. Potřeba artikulovat ideologii představovala jeden z prubířských kamenů politických stran, neboť pro její artikulaci bylo třeba vzdělání. Komunistická strana stavěla na myšlenkovém odkazu Karla Marxe, liberálové se hlásili ke klasické ekonomii Adama Smithe, konzervativci se opírali o Edmunda Burkea. Plné znění zpráv


Ti všichni se ještě pohybovali ve světě idejí a hodnot, ještě byli nuceni uvažovat o světě. To však mizí: dnešní odideologizování politických stran s sebou přináší mimo jiné i jejich intelektuální zlenivění. Neprezentují se již ničím jiným než sebevědomou nevzdělaností a nepromyšleností, či je absence stranických ideologií přímo do očí bijící. Vzniká-li na tomto podkladu nová ideologie, umožňuje jí myšlenkové prázdno okolo nabýt nebývalé primitivity. To ovšem není pouze znepokojující, ale i nebezpečné. Od Bárty k Babišovi Výše zmíněné platí bezezbytku pro dnešní podobu našich tradičních stran, ale počátkem smrti vzdělání v politice se u nás zdá být průnik ekonomických elit do politiky, započatý Bártovou stranou Věci veřejné. Ty nebyly stranou ideologickou, nýbrž marketingovou: jejich vůdčí ideou bylo zaplnění mezery na trhu politických stran. Argumenty se neartikulovaly, ale zobrazovaly v podobě mladých žen na billboardech a Bárta sám se netajil tím, že ideologie jeho strany spočívá v tom připojit se ve správnou chvíli napravo a ve správnou nalevo. Bártův projekt se nezdál nebezpečný (odhlédneme-li od podezření z úmyslu propojit bezpečnostní složky státu se soukromým bezpečnostním byznysem), byl pouze o kousek více odideologizovaný, než je tomu u zbytku současné politické scény. Bártův pragmatismus však bledne před jiným zástupcem české ekonomické elity – Andrejem Babišem. Tam, kde Bárta ještě působil dojmem snahy o vytvoření klasické politické strany, přináší Babiš další krok k finálnímu odideologizování politiky: stát chce řídit jako firmu. Problematika státu je banální: má dáti–dal. Co chceme více? Princip ekvivalence – výnosy musí být přinejmenším stejné jako náklady – zde z ekonomické sféry expanduje do politiky a stává se jediným ideologickým imperativem. Hodnoty jako vnitrostátní a mezistátní solidarita, příslušnost napravo či nalevo, které u Věcí veřejných ještě byly artikulovány, se u Babiše vytrácejí. Jedinou hodnotou, jež zbývá, je ekonomická výhodnost; instrumentální měřítko bez obsahu, vyjma matematické operace sčítání a hodnoty zisku. Mizení ideologie a přechod k instrumentálnímu pragmatickému přístupu u Babiše dosáhly vrcholu jen proto, aby přešly do svého zdánlivého protikladu v pozitivní evoluci Karla Janečka. Janeček sice podle svých slov neplánuje založit politickou stranu, ovšem objemy prostředků, jimiž je schopen si koupit prostor v médiích, a nedostatečná vyjasněnost jeho politických cílů, která nakonec obrat k politické straně nevylučuje, ho činí neméně výrazným fenoménem české politiky. Janeček postřehl ideovou vyprázdněnost současné politiky a nabídl řešení v podobě zhuštěného nálevu čiré ideologie. To, co zůstalo, je nevzdělanost: zarážející neschopnost zařadit svoje názory do hodnotových a historických kontextů. To, co se změnilo, je ideologie: tam, kde Babiš nabízí čistou instrumentalitu prostou jakékoli hodnoty a ideologie, přináší Janeček čistou ideologii a hodnotovost prostou jakékoli instrumentality. Opak pouze zdánlivý, neboť výchozí bod je stejný. Dobro proti zlu Babišova a Janečkova koncepce společenské změny jsou si sestrami skrze svoji nepromyšlenost projevující se v přesvědčení o tom, jak banálně a jednoduše se dají stávající společensko-politické problémy řešit. Babišova představa zatím není bezprostředně nebezpečná. Její hrozba tkví v potlačení čehokoli, co se nevejde do peněžně vyjádřitelné ekvivalence má dáti–dal, v potlačení kultury a vzdělání, umění a filozofie, ideového a duchovního založení člověka. Takto můžeme, jak by řekl Alexis de Tocqueville, sami zašlapat světlo, které ještě nyní poblikává v našich rukou. Abychom mohli odpovědět na otázku po nebezpečnosti Janečkových představ, musíme se obrátit k totalitárním ideologiím 20. století. Janeček staví svoji koncepci na opozici „zlojedů“ a „slušných lidí“, tedy na opozici, jež po zobecnění představuje dualitu „zlo“ a „dobro“; na stejné opozici komunisté postavili dualitu „buržoazie“ a „proletariátu“ a nacisté „neárijců“ a „árijců“. Dalším opěrným bodem je Janečkovi vize ideální společnosti: takové, kde se téměř všichni budou chovat slušně. Abychom této vize dosáhli, je třeba pouze odstavit „zlojedy“ od vesla, stejně jako komunisté chtěli odstavit od vesla „buržousty“ a nacisté „neárijce“. Jestliže jsme se však od totalitárních ideologií něčemu naučili, je to právě to, že nedokážeme zformulovat vizi ideální společnosti, natož jí dosáhnout. A také to, že lidi nelze dělit na dobré a zlé, i kdyby to bylo jen kvůli tomu, že v každém z nás je potenciál dobra i zla, či kvůli tomu, jak snadno se takové dělení zvrhne v násilí. Ekonomické elity se pouštějí do projektu obnovy společnosti bez elementárních znalostí historie, sociologie a filozofie. Propadají tak dojmu, že „problém je banální“ a stačí se „logicky zamyslet“ a činit, což jsou akty nezávislé na hodnotových (Babiš), popřípadě historických (Janeček) kontextech. Není ale známým heslem, že ten, kdo se nepoučil z historie, prožije si ji ještě jednou? Q *** Plné znění zpráv


Kdo se nepoučil z historie, prožije si ji ještě jednou. Foto autor| foto archiv O autorovi| Karel Hlaváček, je sociolog, doktorand v Institutu sociologických studií FSV UK v Praze a odborný konzultant Parlamentního institutu. _

V Itálii skončily volby ostře sledované eurozónou. Vede Bersaniho levice 25.2.2013 zpravy.rozhlas.cz str. 00 evropa_ Jaromír Marek,Silvie Třeslínová,Alina Holušová_ Ve tři hodiny odpoledne se v Itálii uzavřely volební místnosti. Skončily volby považované politickými špičkami i médii za klíčové pro další vývoj eurozóny. Průběžné výsledky předčasných voleb v Itálii naznačují, že parlament bude rozdělen mezi levici a pravici. V dolní komoře zřejmě získá těsnou většinu levicová Demokratická strana Piera Luigiho Bersaniho, zatímco v Senátu vede pravice pod vedením Silvia Berlusoconiho.Tento výsledek by zřejmě neumožnil sestavit stabilní vládu, což posiluje obavy o budoucnost třetí největší ekonomiky v eurozóně.Aféramii ověnčený expremiér se v každém případě vrací do vrcholné politiky. Hlavním překvapením voleb by však podle odborníků měl být úspěch Hnutí pěti hvězd komika Beppeho Grilla.Italský senát je oproti jiným evropským zemím silnější. Pro bezproblémové vládnutí tak vítězná strana musí ovládnout horní i dolní komoru parlamentu.Pokud Bersani nevyhraje zároveň většinu v senátu i dolní komoře, bude pro něj těžké sestavit vládu. Itálii by pak možná čekaly další volby.Špatnou zprávou pro Bersaniho je pak i to, že ztratí podporu odstupujícího premiéra Maria Montiho, který ve volbách se svou novou stranou zřejmě úplně propadne.Předčasné volby nebo velká koalice?Pokud levicový blok nezíská většinu v senátu a musel by se uchýlit k nějakému jinému východisku, vysvětlila Lada Šušlíková z FSV UK.Řešení se nabízí několik. „Buď by se levicový blok mohl pokusit sestavit menšinovou vládu s vnější podporou, ale to není úplně reálné a pravděpodobné, nebo uzavřít regulérní vládní koalici s dalším blokem,“ dodala.Pokud většinu nakonec získá Berlusconi, mohla by vzniknout velká koalice spojenectvím levicového a pravicového bloku.Taková vláda by sice měla jasnou podporu v obou komorách, vzhledem k personálním a názorovým neshodám obou táborů však nad takovým spojenectvím visí velký otazník.Itálií zmítá nejhorší hospodářská krize od konce druhé světové války. Řada voličů tak slyší na Berlusconiho populistické sliby daňových úlev včetně zrušení či omezení nepopulární daně z nemovitosti.Josef Kašpar z české sekce italské rozhlasové stanice RAI upozornil, že Berlusconi je sice houževnatým politikem a mistrem organizací předvolebních kampaní, do křesla premiéra však přece jen nejspíš neusedne.Volby s napětím sleduje celá EvropaItalové jsou k výsledkům voleb skeptičtí a v pozitivní vývoj událostí v následujících několika měsících příliš nevěří. Odhady navíc hovoří o tom, že výsledky budou velmi těsné a nemusí přinést silnou vládu.„Moc důvěry v politiky nemám. Nepatřím k žádné straně. Snažila sem se proto zvolit nejmenší zlo,“ prohlásila jedna z italských voliček. „Jít volit je důležité, ale nevěřím, že volby přinesou to, v co doufáme. Za devět měsíců možná půjdeme volit znova,“ uvedl krátce po vhození svého hlasu další z voličů.S napětím očekávají výsledky sčítání hlasovacích lístků nejen samotní Italové, ale také politici a finanční trhy po celé Evropě.Povolební politický chaos nebo vláda, která by neprosazovala další nutné ekonomické reformy, by totiž mohly znovu vyostřit hospodářskou krizi v eurozóně.Itálie je zemí s čtvrtou největší ekonomikou v Evropě. V případě rozsáhlejších hospodářských problémů to může způsobit problém celoevropských rozměrů, připomněl zahraničně politický analytik ČRo Milan Slezák.Berlusconi je podle jeho slov stálicí italské politické scény. Pro jeho charisma jsou voliči ochotni zapomenout na soudní procesy, které se s expremiérem vedou.Italský volební systém zajišťuje díky volební prémii vítězné straně parlamentní většinu. Bez ohledu na to, kolik procent hlasů vítěz voleb dostane, získá ve sněmovně 54 procent ze 630 mandátů.Italové druhý den volí svůj parlament, účast je zatím slabáV Itálii začínají parlamentní volby. Vrátí se Berlusconi na politický vrchol? Italové rozhodují o novém složení parlamentu, výsledek je nejistý Místo připomínky holocaustu vychvaloval Berlusconi Mussoliniho

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1180158 _ Plné znění zpráv


Obecný opravník sexuálně explicitních omylů 24.2.2013

blisty.cz str. 00 Štěpán Kotrba_

_

už druhá reakce na Hanu Růžičkovou, tentokráte na článek "V slušných zemích se explicitní erotické scény nevysílají v době, kdy k televizi mají přístup děti", který je nekonečnou polemikou o mediální morálce... Navazuje na vyjádření předsedkyně RRTV Kateřiny Kalistové v článku "RRTV plní své zákonné povinnosti", který byl reakcí na text Hany Růžičkové "Jak RRTV neplní své zákonné povinnosti". První reakci jsem nazval "Obecné mravy dle homosexuálního pornoherce aneb média ve věku svobody". Nezbývá než, s parafrází titulu knihy Ludvíka Součka blahé paměti v názvu, napravovat zmatení pojmů a dobře míněných - "well-meaning" názorů - "opinion" o nemravnostech ve vysílání, jejichž výskyt vyplývají z mínění "judgement" analytiků - expertů, Rady a zejména soudců, jejichž rozhodnutí tvoří "rozhodovací praxi" Rady a "judikaturu". Takto se z efemérních slov o morálce v zákoně stává obecná norma spravedlnosti. Rada má opravdu v takové terminologii jasno. Po desítkách prohraných soudních sporů. Rada není orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu televizního vysílání, ale orgánem správním, který kontroluje pouze následně vysílání subjektů dle zmocnění ze zákona 231/2001 Sb.. Je orgánem veřejné správy, nikoliv cenzorským orgánem, její kompetence jsou dány zákonem a nikoliv libovůlí jejích členů. Mediální MORÁLKU tvoří svými rozhodnutími SOUDCI.Podle ust. § 4 odst. 2 mediálního zákona je Rada správní úřad, který vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání a dohlíží na zachovávání a rozvoj plurality programové nabídky a informací v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání. Podle ust. § 61 odst. 2, 3 téhož zákona ři ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona Rada přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy (odst. 2). Ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) mediálního zákona uvádí termín „mravní" vývoj dětí a mladistvých. Jde o principy a zásady "správného" chování, jimiž se člověk řídí z vnitřního přesvědčení o tom, jak jednat, aby bylo jednání správné, resp. aby bylo přípustné pro ostatní členy společnosti. Vnitřní přesvědčení máme ovšem každý jiné. Katolík jiný než ateista, Ital jiný než Fin. Liberál z velkoměsta jiný než křesťan z vesnice. DALŠÍ PODROBNOSTI: 21. 02. 2013 Štěpán Kotrba: Obecné mravy dle homosexuálního pornoherce aneb média ve věku svobody ZDE Oprava oblíbeného omylu č.1: Děti vyrůstající při televizi jako dříví v lese JSOU chybou rodičů, která v krajním případě jako zanedbání povinné výchovy může skončit až trestným činem zanedbání povinné výživy § 213 či ohrožování mravní výchovy dětí a mládeže. Výživou zákon nerozumí jen alimenty, ale též péči - výchovu a výkon rodičovského dohledu. Pizza z ledničky ohřátá v mikrovlnce či čínská polévka z pytlíku a televize k výchově nezletilého potomka nestačí. Oprava oblíbeného omylu č.2: Výrok z televizního filmu Sex ve městě "vdané ženy námi [čti svobodnými] cítí ohroženy, protože můžeme spát kdekoli, kdykoli a s kýmkoli" či z filmu Tajný deník callgirl: "Proč to dělám? Protože mám ráda sex, a protože mám ráda prachy..." je možná nevhodný pro sexuálně dospívající dívku, jejíž matce utekl partner s mladší a sexuálně přitažlivější blondýnou, ale neohrozí to mravní vývoj oné dospívající dívky. I ona z hlediska zákona může od 15 let spát kdekoli, kdykoli a s kýmkoli. I za peníze. Aniž by se matky ptala na její názor. Z hlediska zákona je jasné, že výrok je řečen dospělou ženou (ne lolitou) a týká se světa dospělých. Že stejný výrok uslyší slečna v hypermarketu či tramvaji, je nabíledni. Že si slečna bez problémů koupí či v trafice prolistuje i časopis Bravo, v čekárně u lékařky prolistuje naprosto neškodnou Marianne, obsahující mj. návod jak sbalit chlapa snů a dělat mu potěšení, je nabíledni. Běžné je, že si na vysoké školné takto "měkkce" prostitučně přivydělávají i studentky. Drahý parfém, drahé prádélko, šperk, značková kabelka, auto či dovolená u moře s milencem může být jak platbou za potěšení, tak i utužením partnerského vztahu. Jak národu vyjevil ministr Plné znění zpráv


zahraničí Schwarzenberg. Onen výrok není ale sexuálně explicitní scénou. Tou není ani nahota, pokud záměrem režiséra není vyvolat sexuální vzrušení. A už vůbec to nejsou "kecy o sexu" či lehká erotika. Sexuálně explicitní je zobrazení odhalených primárních či sekundárních sexuálních znaků v postavení sexuálního vzrušení (nikoliv tedy pohled na dívku mini či pouze na nahé tělo), kopulace, její náznak nebo příprava na ni,sexv kombinaci s ponížením nebo násilím - víceméně tedy dle judikatury popis odvozený od popisu trestného činu znásilnění. Filmařsky se jedná o účelový popisný naturalismus, zaměřený na primární cíl - sexuální vzrušení diváka. Opravdu se sedmileté dítě pisatelky tak snadno vzruší při větě "Proč to dělám? Protože mám ráda sex, a protože mám ráda prachy..."? Tato společnost je sexuálně liberální. Ultraliberální. Nejliberálnější v Evropě. Nebo druhá či třetí nejliberálnjší (po Finsku a Švédsku). Toleruje se zde naturismus, toleruje se zde frivolní odívání i chování. Toleruje se zde homosexualita i erotika. Společnost je sexuálně vzdělaná. Teoreticky i prakticky. A lidem to vyhovuje. 60% rozvodovost je výrazem emancipace. Citové i ekonomické... Negramotné, na živiteli závislé underclass zde prakticky neexistují, nechtěných těhotenství 13-14 letých (kterým farář řekl, že kondomy jsou nanic) je zde pomálu, stejně jako agresivního sexuálního obtěžování. To je naprostou výjimkou. Antikoncepci používá naprostá většina dívek už v posledním ročníku ZŠ. Pornočasopisy jsou v každé trafice přístupné bez černého krycího obalu a koupit si je může kdokoliv, starší 15 let. Pánské a dnes už i dámské... Erotické prodejny jsou plné a prosperují. Časopis pro ženy (třeba ona Marianne) má vedle product placementu na šminky i články o sexuálním životě paní a slečen. O blahodárném vlivu pohlavní zdrženlivosti a panenské blány na organismus si nepřečtete nikde nic. ... Sexuální výchova nepředstavuje jen informace o pohlavním životě. Pomáhá také vytvářet žádoucí postoje a učí životním dovednostem. Všechno to raději o dva roky dříve než o pět minut pozdě. Pravil ten nemrava Uzel... Sexuální aktivita je žádoucí postoj. Raději o dva roky dříve, i když to matky nerady slyší. O pět minut pozdě už budete potřebovat Postinor. I ten tu dostanete... Mravní výchovu mládeže ovšem ohrožují daleko více upjatí moralisté a pánbíčkáři, které slovo čůrák přivádí k infarktu a tabuizaci sexuálních témat si nechávají odsouhlasit od faráře v kostele. Amen. SEXUÁLNÍ VÝCHOVA - MUDr. Radim Uzel ZDE Prvňáček by měl vědět, že sex je nejen z lásky, ale ti, které nikdo nemá rád, protože se chovají zle, musejí za něj platit. Ano, dospělí mají dělat všechno proto, aby je měl někdo rád a nemuseli platit za sex... Aby měla maminka ráda tatínka, tatínek nosí domů těžký nákup a pomáhá mamince s mytím nádobí. Ano, i takováto práce je práce. Stejně jako sex za peníze. A pracovat je "v poho". Nejhorší je nepracovat a krást. A nebo nutit někoho k něčemu, co nechce sám dělat. Kdyby prvňáčkovi někdo nabízel například bonbón, aby mu ukázal nahatýho pindíka, tak má hned utéct a žalovat to mamince. Protože to se nedělá.Rodičovská neschopnost vysvětlit sedmiletému dítěti, že i sex dospělých za peníze není zločin, ale je to spíše smutné, je NESCHOPNOST. K edukaci normality platby za sex se dá použít návštěva pavilónu goril nebo šimpanzů v ZOO, kde samička nabízí samci banán, aby jí to udělal.... (má ho malýho a je to krátký...) Oprava oblíbeného omylu č.3: Open-air swingers party není snem jen 16 letých dívek, dělajících si krutou legraci z impotentní či prudérní učitelky. Je to snem i chlapců v témže věku. Věk pohlavní dospělosti se bohužel zhusta v Evropě nekryje s věkem sociální dospělosti - v době, kdy ke ztopoření stačí hlubší výstřih učitelky, žáci školou povinní se učí trojčlenku. A ve chvíli, kdy spermie začínají být neschopné, mladí muži teprve shánějí první garsonku. Výsledkem je nízká natalita populace, které hololebí říkají "vymírání národa". Řešení je jedno. Začít brzy a důkladně, dokud můžete.Sexuální praxe (třeba spolu s výchovou k odpovědnému partnerství) by měla být součástí sexuální výchovy od 16 let (dříve k tomu sloužily bramborové a chmelové brigády) a rodič by měl mít zákonnou povinnost zajistit potomkovi samostatnou garsonku (šoustaliště) či platit mu v nějaké nájem od 15 do 20 let. Pak ať se mladej stará sám. Já měl společný nájem samostatného atelieru se svým kamarádem vrstevníkem od 15 let, placený nejdříve rodiči, poté z brigád, a fakt mi to neuškodilo. Díky za katolickou morálkou nezkažené rodiče, vytvarníky. Pubertu jsem prožil v náručí spolužaček či kamarádek naprosto "v poho". Honícími traumaty jsem netrpěl nikdy. Od sedmnácti ve vážné známosti s patnáctiletou. První velká láska... Byla to výchova ke zdravému sebevědomí i toleranci. Pouze matka si neušetřila občas při mém odchodu z domova do atelieru uštěpačnou poznámku, prozrazující výchovu první republiky a války: A máš to i s mejdlem?. Rodiče mé partnerky nám náš vztah také přáli. Oprava oblíbeného omylu č.4: V Česku žádná cenzorská komise na způsob americké MPAA neexistuje. Filmový rating MPAA - wiki ZDEStát sice připravuje nová pravidla, podle kterých by kina rozdělovala filmy na vhodné Plné znění zpráv


a nevhodné pro mládež, ale k dohodě nikoho s nikým nedošlo. Certifikace pořadů a filmů (a počítačových her) podle přístupnosti [labelling] je velmi specifická, kulturně podmíněná. Holandský kvalifikační systém audiovizuální produkce Kijkwijzer, který se používá od počátku roku 2001, vychází z dlouholetých zkušeností psychologů, psychiatrů, rodičů a veřejnosti a zabývá se jednotlivými nežádoucími typy chování s ohledem na věkové skupiny diváků. V případě zobrazení násilí je přiřazena minimální věková hranice 12 let, pokud by však bylo působeno vážné zranění, je přiřazena věková hranice 16 let. Pro extrémně horrorové efekty je stanovena hranice 12 let věku. Dle evropské Směrnice o audiovizuálních mediálních službách (bez hranic) nepovinná (v pravomoci národních vlád). V Česku se osvědčil systém méně formální - násilí s krví, ponižování a explicitní sex je nepřístupný od 18 let. V kinech. Přístupnost filmu (od 15 nebo 18 let) určuje jeho distributor a její dodržování kontroluje provozovatel kina. A elektronická média nejsou nucena k žádné PŘEDBĚŽNĚ klasifikaci. Pouze zákon 231/2001 Sb. říká, že do 22 hodin nesmí být vysílán film, který by mohl ohrozit onu mravní výchovu mládeže. A co je mravnost, je otázka... To je kulturní normou, stvrzenou zákonodárci této země. RRTV musí vážit oproti zájmu nezletilých (za jejichž chování včetně sledování nebo nesledování televize) zájmy té skupiny osob, které jsou sice mladší 18 let, ale starší 15 a 16 let a neměly by být diskriminovány proto v přístupu k umělecké tvorbě a informacím ve smyslu čl. 15, čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Takže... babo raď.Nábožensky prudérní USA, která přitom krutě mučí vězně na Guantánamu, a jejíž vojáci denně páchají válečné zločiny, má jednu z nejpřísnějších mediálních předběžných klasifikací (cenzuru) na světě. Kupodivu to neznamená nízkou zločinnost mladistvých... U převzatých televizních pořadů, za existence satelitů to na území tak rozsáhlém jako EU, je problém například i v časovém posunu... V jaké zemi je to "22:00"? V době vypalovaček lze necenzurované verze filmů získat na DVD a tak je navíc labelling i cenzura "mrtvá flaxa". Moorův film Fahrenheit 9/11 měl být v Americe mládeži nepřístupný - je plný množství násilných záběrů z války v Iráku... Neměla by být nepřístupná spíše realita? 23.6.2004 Moorův film Fahrenheit 9/11 bude v Americe mládeži nepřístupný ZDE Irena Ryšánková: Označování audiovizuálních obsahů v České republice - bakalářská práce FSV UK, prof. Jan Jirák, Praha, 2009. anotace ZDE plné znění ZDE Vzhledem k tomu, že jsme v EU, platí Směrnice o audiovizuálních mediálních službách (bez hranic). A to, co je licencováno jako původní vysílání v jedné zemi, musí být jako převzaté vysílání přístupné v zemích ostatních. Protože žijeme uvnitř jednoho trhu. A informaci o zakázaném ovoci dostanete i v dětském časopise. Ten z tohoto hlediska není trh regulován vůbec. Pokud vás zajímá, zda o něco nepřicházíte, přináší vám redakce dětského časopisu ABC (kdysi mladých techniků a přírodovědců) výběr těch nejnepřístupnějších filmů z nepřístupných....A pod tím názory čtenářů Ábíčka:Martin 10 let : Slyšel jsem o Sin City a viděl jsem i ukázky. Vypadalo to perfektně a moc rád bych to viděl. Krváky jsou vůbec nejlepší filmy, protože v nich hrajou nejlepší herci a i příběh většinou o něčem je. Štěpán 10 let Je hodně filmů, který mám rád a přitom bych na ně neměl koukat. Líbí se mi například Terminátor 3. Teď bych chtěl vidět trojku Star Wars nebo Sin City. Myslím si ale, že je to docela správný, že to není pro děti, protože někdy jsou tam fakt drsný scény.... Tomáš 11 let: Akční filmy jsou jednoznačně nejlepší. A to platí i o počítačových hrách. Jestli si z toho beru příklad? To určitě ne! Myslím, že normálnímu člověku musí být jasný, že to není realita. Marcela 11 let: Věřím, že z krváků může mít někdo špatné sny. Mně se to ale nikdy nestalo. Ráda se koukám na akční filmy, protože jsou to ve skutečnosti takový pohádky pro dospělý. ABC 17/2005 : Zakázané filmy - Na co vám zakazují se dívat ZDE Kde je ta mravní újma našich dětí? Těm "dětem" už je dnes 18 či 19 let. 12.7.2012 Štěpán Kotrba: ČT3: A co děti, budou si mít kde hrát? ZDE



21. 02. 2013 ZDE

Štěpán Kotrba: Obecné mravy dle homosexuálního pornoherce aneb média ve věku svobody

URL| http://www.blisty.cz/art/67643.html _

Národní zájem 24.2.2013

ct24.cz

str. 00 ČT24_

Historie.cs_

Národní zájem nelze definovat konstantně, proměňuje se s dobou, s převládající tradicí, politickou situací či národní elitou. Někdy je skutečně definován jako jednotící idea, ke které se upíná většina konkrétní společnosti. Mnohdy se však za často vznosnými hodnotami skrývá spíše než zájem národa snaha vládnoucích elit uplatnit především zájmy vlastní, mocenské. O proměnách národních zájmů českého národa hovořili v Historii.cs z 5. ledna sociolog Miloš Havelka z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, historici Jiří Rak z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Jan Rychlík z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Moderoval publicista Vladimír Kučera. Sousloví národní zájem se teď stalo v podstatě módním nejen u politiků, ale vůbec u osobností veřejně činných. Byl bych rád, kdyby mi ho už někdo oddefinoval. Já mám pocit, že když si chceme něco oddefinovat v současnosti, že musíme vyjít z historie. Jak se formoval historicky český národní zájem? A dá se vůbec o něčem takovém mluvit? Havelka: "Národní zájem", "zájem" vůbec, spolu s pojmem "potřeba" patří ke klíčovým termínům moderní politologie, protože vlastně vyslovují nejzákladnější orientaci historicko-politických aktivit. My národní zájem, což je velice obtížně definovatelný pojem, musíme odlišovat od státního zájmu. Je totiž možné si představit, že existuje národní zájem, který se zcela nekryje se zájmem státním. Například se můžeme vracet až do doby vznikání absolutistického státu, jehož tendencí bylo zájmy tehdejšího politického národa vlastně omezovat nebo i odstraňovat. To bylo za Josefa II. Ale národní zájem je pak možné vidět, v souvislosti s emancipací českého národa, v obecné kulturní a politické orientaci, v Kollárově panslavismu, v Palackého a Havlíčkově austroslavismu nebo s koncepty střední Evropy. Rak: To už jsou spíš jednotlivé politické koncepce. Já bych národní zájem viděl v tom nejobecnějším. Když přejdeme rovnou k modernímu evropskému národu, který se formoval v době, kdy se starý politický národ rozkládal, historicky se to vyvíjí. Nejdřív byl zájem malé skupiny vlastenců, která se považovala za národ, jazyk kodifikovat a uvést ho do veřejného prostoru. Trvá to po celou dobu existence monarchie, zápas o češtinu na úřadech a tak dále. Potom se jim podařilo většinu přesvědčit, že národním zájmem je určitá autonomie českých zemí v rámci monarchie, která bude symbolizována českou korunovací panujícího císaře. A když už je tady samostatný stát, tak v něm mají vládnoucí partaje pokušení prohlásit svůj zájem za zájem národní – my vládneme, tak je národním zájmem. V moderním státě bych to tedy v nejobecnější rovině. Na našem národním zájmu se mohou všichni shodnout – je to péče o vzdělanost, péče o životní prostředí, péče o kulturní památky. To jsou věci, které patří do našeho národního zájmu bez problémů. Rychlík: Definoval bych národní zájem jako převedení na společného jmenovatele zájmu maximálního počtu příslušníků téhož národa. Pokud neexistuje národní stát, tak v mnohonárodnostním státě je národní zájem možné definovat směrem dovnitř, vnitropoliticky, to je ta snaha po národní emancipaci. Když vzniká národní stát (Češi za svůj národní stát považovali Československo od počátku jeho existence), je národní zájem spíš definován směrem ven, čili k cizině, to znamená zahraničněpoliticky. Havelka: Určitá elita usiluje o to formulovat nějaké společné zájmy národa – ochrana přírodního bohatství, péče o jazyk, vznik literatury, rozvoj vědy a vědeckého jazyka a tak dále. Ale pořád se mi zdá, že je tam jedna dimenze, kdy to z neurčitého pocitu přechází k tomu, že se to nějak formuluje a spojuje s aktivitami, které směřují do politického segmentu života. A proto se také národní zájmy mění. Před revolucí roku 1848, přesněji řečeno do března 1848 národní zájem vypadal jinak než po roce 1948. Co tím chci říct? Zmínil jsem Kollára, slavné a citované dvojverší (ze Slávy dcery) "neb raději k velikému přichyl tomu tam se dubisku, jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časúm" je věc, která kulturně formuluje něco, co můžeme nazvat národním zájmem. Z Plné znění zpráv


pocitu ohrožení a nedostatečnosti se formuluje politická, kulturní v moderních společnostech možná i hospodářská koncepce, která vytváří podmínky pro národní nebo pro státní život. Zajímavé je, že třeba panslavistická koncepce nebo koncepce zemského patriotismu, jak se s tím setkáváme u Dobrovského, Bolzana i u mladého Palackého, je jiná představa o národním zájmu, než to, co vzniká po roce 1848, ale též i to, co vzniká v 90. letech 19. století v souvislosti s mladočeskou politikou, s ustavováním moderních českých politických stran a tak dále. Rak: Zajisté. Ale třeba to slovanství podle mého nebyla koncepce. Kollár mluvil o vzájemnosti, ale vyhýbal se politice a možná i z taktických důvodů říkal, že to omezí jen na kulturní stránku a podobně. Myslím si tedy, že se zájem nakonec vyprofiloval jako zformování moderního evropského národa. A to se celkem úspěšně podařilo. A potom je to právě snaha upozornit Evropu a "uvésti staré Čechy do nové Evropy", jak řekl Palacký. Kollár, panslavismus, dubisko, ale už brzo potom před tím K. H. Borovský varuje a vyzývá nás v podstatě k západní orientaci. Národní zájem se tedy měnil velmi překotně? Rychlík: Nikdy bych si nemyslel, že směřování k panslavismu bylo českým národním zájmem. Konec konců panslavismus je pandán pangermanismu. Jenomže k pangermanismu se nehlásily jiné germánské národy než národ německý, v Dánsku, Norsku, ve Švédsku, v Nizozemí nikdy nenašel pangermanismus odezvu. Jazyková blízkost a etnická blízkost nejsou dost blízko, aby vytvořily společný politický program. Když se K. H. Borovský vrátil z Ruska, uvědomil si, že odtud nic pozitivního pro český národ nevzejde, a napsal známý článek Slovan a Čech. Bylo to vzplanutí vyvolané nedůvěrou ve vlastní síly – jestliže hrozí, že se všichni staneme Němci, zdůrazněme, že jsme všichni Slované, a přichylme se k velkému ruskému národu. Ovšem jakmile se ukázalo, že to s našimi silami není nejhorší, byla tato koncepce opuštěna. Nehlásám tím nějakou rusofobii, to je mi naprosto cizí, ale prostě to byla slepá ulička. Ostatně v Rusku, jak víme, se přes slovanskou rétoriku jiným slovanským národům než ruským dařilo velice špatně. Své o tom věděli Poláci nebo Ukrajinci. A navíc v carském Rusku před rokem 1905 nebyla svoboda ani pro Rusy, takže mohla těžko být pro jiné národy. Rak: Také to Rusové odmítli. Češi, kteří jsou napůl Germáni a navíc katolíci, nejsou žádní Slované. Havelka: S realitou samou problém nemám. Problém mám s tím, že národní zájem je vždycky něco, co se formuluje. A formulují to elity kulturní nebo politické. Národ sám o sobě před touto formulační fází žádný národní zájem nemá – neví o svém zájmu. Přežívání národa je velice výraznou komponentou diskusí o národním zájmu a samozřejmě se na to nabalují další zájmy, kulturní, politické, hospodářské a další. Čím dále se ve vývoji moderní společnosti dostáváme, tím více se zájmy diverzifikují a vznikají zájmy skupinové, třídní, regionální a celá řada dalších. Ty pak působí ve společnosti a k obecnému národnímu zájmu se mohou, nebo nemusí vztahovat, anebo s ním dokonce mohou být v rozporu. Rak: Neujasněnost pojmu je pro politické elity strašlivou výhodou. Mnohem lépe než, chce to naše partaj, zní, je to v národním zájmu, k tomu se lidé přihlásí. Konec konců agrární strana za první republiky, venkov zachránil český národ, tudíž co je v zájmu venkova, je v zájmu národa. A co jiného je pak Nejedlý, komunisté, dědici velikých tradic českého národa, všechno, co směřovalo k socialismu, je národním zájmem. Havelka: Podívejme se na to terminologicky. Slovo "zájem" pochází z latiny, "inter est" – něco je mezi, být mezi. To znamená, že se to může stát předmětem usilování a různých aktivit. V různých disciplínách má pak "zájem" různý význam. V psychologii je spojen spíš s pozorností nebo prožíváním. V sociologii se používá jako motiv jednání nebo rozhodování. A v politologii a historiografii se formuluje ve velké blízkosti k pojmům "potřeba" a "moc". A slovo "potřeba " je klíčové pro pochopení toho, co je zájem. Zájem je tedy obecnější formulace toho, čemu se říká potřeby – sociálně, ekonomicky, státně, politicky a tak dále. Rychlík: S takovýmto přístupem nemám problém. Uvědomme si však, že nějaký stabilní zájem neexistuje. To, co je v národním zájmu, stejně jako to, co je v zájmu jakékoli třídy nebo skupiny, se mění podle okolností. A často to, co bylo prezentováno jako národní zájem, naopak národ velice poškodilo. V zájmu německého národa rozhodně nebylo to, aby se hranice Německa rozšířily na hranice Evropy, jak nabízeli nacionální socialisté, protože z toho žádný Němec užitek neměl. To si uvědomil Konrad Adenauer, když po něm Sověti žádali sjednocení Německa, pokud bude neutralizováno. Odmítl to totiž s tím, že Německo nechce být velmocí, protože by zase dopadlo špatně. Ukázalo se, že to, co redefinoval jako německý národní zájem, bylo správné a životaschopné. Čili ani tak nejde o to, že se někdo ohání národním zájmem, ale o to, jestli je to může přinést nějaký dlouhodobější prospěch.



Havelka: Myslím si, že národní zájem stejně jako národ jsou mobilizační pojmy. Nejsou to žádné substance, ale mění se v kontextu definic, času. To, co se rozumí národem, bylo něco jiného ve středověku, něco jiného v novověku, něco jiného v 19. století a něco jiného dnes. Čili jestli vám dobře rozumím, používají to zejména politické elity k tomu, aby mobilizovaly lidi ve svém zájmu. Havelka: Přesně tak. Jsou přece jenom situace, mluvil jste o Německu, kdy pojem národní zájem není tak vágní, jak o něm mluvíme, ale dostává jednoznačnou podobu. V národním zájmu byl odboj proti nacistům, proti okupaci. To přece byl národní zájem, protože okupanti měli v programu národ minimálně ochromit? Rychlík: Pokud je národ ohrožen, je možné formulovat potřeby národních příslušníků, na kterých se většina shodne. Likvidace protektorátu a prohra Německa byla jistě v celonárodním zájmu a kromě několika kolaborantů se na tom shodli všichni, napříč politickými stranami, třídami a sociálními skupinami. V českých dějinách 20. a 21. století je to ale spíše dost výjimečná situace. Stejně je možno celkem jednoznačně formulovat slovenský národní zájem v 19. století. Byla to snaha vybudovat si vlastní školský systém, vlastní osvětové instituce. A jakmile toho bylo v rámci Československa dosaženo, už není možné hovořit o národním zájmu čistě v oblasti kulturní nebo osvětové. Teď asi rozzlobím české vlastence, byť se za něj také považuji, jednou kapitolou vyhraněných národních zájmů byl de facto i vznik Československa. Shodl se tehdy oba národy jednoznačně, že je vznik Československa v jejich národním zájmu? Rychlík: To bych se musel zeptat, které národy máte na mysli. Je samozřejmé a pochopitelné, že všechny národy pozdějšího Československa by se na tom nikdy neshodly. A je naivní myslet si opak. Proč by Němci a Maďaři a Poláci měli mít radost z toho, že se dostali do Československa? Co by je k němu vázalo? Nic. Češi se na tom ve své převaze v roce 1918 nepochybně shodli, ovšem ne všichni. Je řada Čechů, kteří byli úzce spjati s Rakouskem, a byli to dobří Češi, dobří vlastenci. Například historik Jaroslav Goll, zakladatel Gollovy historické školy, odmítl složit přísahu věrnosti republice a šel raději do penze. Generál Kestřánek, velitel pražské posádky, kterému vděčíme za to, že armáda zůstala v kasárnách, dostal nabídku, aby přešel do československé branné moci, ale odmítl a odešel do Vídně, kde v roce 1928 zemřel v nedůstojných podmínkách, protože mu tam předhazovali jeho postoj v říjnu 1918. Pokud jde o Slováky, tam se na tom shodly elity, protože většina slovenského venkova měla tehdy úplně jiné starosti. Lidé tam sice nebyli proti vzniku Československa, ale v té všeobecné bídě je to příliš neoslovovalo. Spíš je zajímalo, zda budou mít kukuřici a chléb, a navíc byli na Uhry zvyklí – existence tisíciletého království a výchova k uherské státní ideji tady působily nepochybně velmi silně. Jenom dvě poznámky. Do hlav jásajících lidí, které vídáme na historických záběrech, nevidíme – jásali proto, že skončila válka, nebo proto, že vznikl československý stát? A za druhé nezapomínejme, že krátce předtím vyšel Manifest Karla I., který sliboval federalizaci říše, zatímco v proklamacích Národního výboru se ještě o československém státě nemluvilo, takže nevěděli, jestli se lidé k tomu hlásí ve smyslu císařského manifestu nebo jestli vzniká něco nového? Havelka: I ten národní zájem byl dost komplikovaný. Když se reprezentanti českých politických stran chystali do Vídně, vznikl Manifest spisovatelů, aby je upozornili, že se tam nemají zavazovat k ničemu, co by mohlo ovlivňovat další vývoj v tomto prostoru. Možná spisovatelé cítili přesněji, co si lidé myslí nebo přejí, a zformulovali to jako národní zájem. Jenže reprezentanti politických stran jeli ve starých kolejích, takže vznikla všeobecná obava, že by se mohli zavázat k něčemu, čeho by později litovali. Znovu to ukazuje, že národní zájem není jednoznačně daný, ale proměňuje se v čase. Rak: Byla po vzniku republiky v národním zájmu pozemková reforma? Rychlík: Jestli byla v národním zájmu, nevím. V zájmu rolníků a agrární strany byla určitě. V každém národě jsou jednotlivci a jednotlivci mají různé zájmy a najít nějaký společný zájem je velice těžké. V dalších dějinách jsou všechny ty události, které se staly od husitství až po Bílou horu, vždycky spojovány s českým národním zájmem. Rak: Řečeno slovy Dušana Třeštíka, národní hnutí potřebovalo svůj nový velký historický příběh, a tak ho převyprávělo v národním duchu. To je jednoduché. To samé udělali Němci, když interpretovali středověkou říši jako první německou nacionální říši. Rychlík: Ovšem to vidíme i dnes na Balkáně. Makedonci si vytvářejí svůj národní příběh a k velké nelibosti Řeků a Bulharů si přisvojují národní velikány od Alexandra Makedonského přes Goce Delčeva, Dame Grujeva a takovéto hrdiny. To je běžná věc. To, zda husitství bylo v národním zájmu, je ale sporné. Josef Pekař ukázal, že to byla velká doba, ale bohužel nás hodila na vedlejší kolej evropského vývoje. Trvalo dost dlouho, než jsme se zase vrátili do hlavního proudu. To je reinterpretace 19. století, která dává náboženskému boji nacionální Plné znění zpráv


nátěr, který v 15. století v dnešním slova smyslu pochopitelně neexistoval. Jednou jsem dostal otázku, jestli při stavovském povstání byli mezi povstalci a popravenými Němci. Lidé si totiž představují jako boj Čechů s Němci, což je zcela absurdní. Málo se ví, že stavovský zemský sněm jednal za povstání dvojjazyčně, aby se mohli mezi sebou domluvit, a začínalo se českou a německou modlitbou. Havelka: Poukazujete tím na dost důležitou věc. Vedle mobilizačního aspektu má formulace národního zájmu v sobě také velký potenciál legitimizační – ospravedlňuje určitý druh politických rozhodnutí nebo politických aktivit. Za to se vždy ti, kteří národní zájem formulují, mohou schovat a přenášet své úmysly na společnost. V 19. století byl nejsnazším způsobem, jak se legitimovat a mobilizovat, národní zájem. Zatímco ve středověku to bylo spíš náboženství, víra, pravda Boží a tak dále. Rychlík: Každou ideou, lze legitimizovat svůj dílčí zájem. Koneckonců za josefinismu vzniká pojem "státní zájem", ale velice často za tím byly dynastické zájmy Habsburků a ne vždy to bylo habsburskému soustátí ku prospěchu. Ve středověku to pak bylo pod heslem náboženského boje pochopitelně mnohem jednodušší mobilizovat obyvatelstvo než jakýmikoli jinými hesly. Středověký člověk totiž život považoval za jakousi přípravku na pravý život, který nastane až po smrti. A jestliže mu někdo řekl, my jsme ta pravá brána ke spasení a životu věčnému, poslechl a šel. Havelka: Zájmy Josefa II. byly státní zájmy. Byly jenom svévolné a šlo tam jenom o Habsburky? Anebo šlo i o fungování a modernizaci státu v situaci, kdy Rakousko začalo zaostávat za Pruskem? Rychlík: To ano, ale například nápad, že Rakousko spolu s Ruskem vyhlásí válku Osmanské říši, nepřinesl Rakousku nic. To byl ruský zájem, a také to, jak víme, špatně dopadlo. Nakonec Leopold II. tváří v tvář válce s Francií musel uzavřít poměrně nevýhodný mír. Tam šlo skutečně čistě o dynastický zájem jako například při "bramborové válce". Rak: Válka s Tureckem byla jeho osobní válkou, kdy chtěl získat vojevůdcovské vavříny, protože měl trošku komplex z Fridricha II. Je nesporné, že přestože Josef II. modernizoval stát a bylo na něj vzpomínáno, jak se říká ve Starých pověstech českých, v lidu hezky, ve skutečnosti byl právě on nejvíc proti českému národnímu zájmu, kterým byl tehdy český jazyk, protože Josef II. tvrdě germanizoval? Rychlík: Takto bych to neřekl. Habsburkové nebyli Němci v národním smyslu. To je omyl v českém prostředí. Habsburkové byli Rakušané. Pro Josefa II. cílem nebylo vytvořit z obyvatelstva Němce, ale mít jednotný státní aparát a armádu, a to vyžadovalo jednotný jazyk, kterým mohla být jenom němčina. Rak: Protože němčina umožňovala používání moderních výrazů, které moderní doba potřebovala. Havelka: Český národní zájem v této době nebyl jazykový. Šlechta nebo církev se obracely proti reformám a proti absolutistickému státu, protože přicházely o řadu privilegií, výhod či kontrol, které předtím vykonávaly na základě tradic, historického práva a tak dále. První vlna českých buditelů, kteří podle historika Hrocha působí ve fázi národního vzestupu, většinou psala své práce německy. Dobrovský prakticky nenapsal jediný text česky, ale i Palacký píše první verzi Dějin národu českého německy (mimochodem jedna moje studentka o tom psala magisterskou práci a zjistila, že mezi českým a německým vydáním je 200 stran rozdílu). Rychlík: A i koncepce knihy je jiná. Geschichte von Böhmen jsou spíše dějiny Čech, nikoli dějiny národa českého. To je koncepční rozdíl. Rak: Je právě otázka, co je češství. Nezapomeňte, že osvícený absolutismus si pod sebou podřezával větev, protože chtěl ze všech udělat státní občany – poddaný patří nejprve císaři, až potom hraběti. To znamená, že k poddanému se měla dostat i státní nařízení, a to v jeho jazyce. A kde se poprvé zavádí katedra češtiny? Na Vídeňské univerzitě a na Vojenské akademii, protože potřebují moderní právnickou řeč převést do češtiny. Rychlík: S tím bych trochu polemizoval. Jistě, odpor proti josefinismu byl u šlechty do značné míry dán stavovskými výsadami, které byly omezovány. Na druhé straně šlechta měla silné zemské cítění v tehdejším občanském smyslu a cítila za zemi spoluzodpovědnost. Obranu stavovských práv proto chápala jako obranu práv zemských. Tedy také obranu národních zájmů ve smyslu tehdejšího pojetí politického národa. U nás to není tak zřetelné, ale například velice početná uherská i polská šlechta, která se považovala za nositele státní Plné znění zpráv


myšlenky, vystupovala právě pod heslem "boj za národní zájmy " proti absolutismu, josefínským reformám a centralismu. Chápala to totiž nejen jako omezování vlastní svobody, ale i jako omezování práv země. Rak: Hodně se zapomíná, že čeština u nás byla jedním z atributů státnosti. Balbín napsal Obranu jazyka českého – "O šťastném někdys, nyní však přežalostném stavu království českého, zvláště pak jazyka českého…". A jazyk je jen jedním z atributů toho úpadku. Nezapomínejme, že pořád tady platilo obnovené zřízení zemské, které teoreticky dávalo svobodu dvěma jazykům, takže čeština zaznívala a musela zaznívat při vrcholných státních aktech, ať to byla korunovace, kde byly tradiční formule česky, sněmovní artikule musely pořád vycházet česky a německy. Mám pocit, že v moderních dějinách, od 18. století až do současnosti, jako by český národní zájem určovala válka Čechů s Němci. A objevuje se to občas i u současných politiků, kde se to sice zužuje na sudetské Němce, ale v pozadí je stále cítit neustále strach z německého nebezpečí? Rychlík: V minulosti to jistě bylo oprávněné, ale dnes to oprávněné není. Kdo dnes, 70 let po válce, vyhrabává nějaké protiněmecké stereotypy, tak českému národu a českému státu neslouží dobře. A je třeba se podívat, proč to dělá. Jestli to dělá z vlastní hlouposti, je to jeho věc. Jestli je to někdo, kdo má ještě trauma z války (takových lidí už je ale jen v řádu stovek). Anebo jestli to dělá za cizí peníze, pak bychom se měli podívat za čí peníze a proč. Dnes rozhodně není českým národním zájmem válka s Němci, naopak úzká spolupráce v rámci Evropské unie. Havelka: Dokonce si myslím, že ani v minulosti nebyl problém války Čechů s Němci nebyl tak vyostřený, jak se to dnes vnímá třeba z té slavné Palackého teze o českém stýkání a potýkání s německým živlem. V Malých dějinách je stýkání a potýkání a pronikání, což je úplně jiný význam. A celou koncepci česko-německého napětí oslaboval takzvaný austroslavismus. Když Josef Kaizl v roce 1900 řekl "Extra Austria non est vitae"("Bez Rakouska není života"), upozorňoval na to, že si česká politika 19. století uvědomovala, že český národ existuje mezi dvěma velkými a potenciálně mocnými systémy, které mají imperiální choutky – mezi Německem a Ruskem. A že českým zájmem je udržovat Rakousko jako středoevropský stát, který bude schopen zabránit tomu, aby tyto dvě mocnosti střední Evropu ovládly. Mimochodem je to i Pekařova teze, kterou opakuje ještě po první světové válce s tím, že rozpad Rakouska-Uherska otevřel středoevropský prostor německým a ruským imperiálním zájmům. I proto si myslím, že teze o věčném potýkání s Němci přinejmenším zapomíná na druhou stránku, totiž ruský imperiální zájem, který se schovával za proletářský internacionalismus. Rychlík: Potýkání Čechů s Němci je do značné míry Palackého zpětná interpolace situace 19. století do hluboké minulosti, protože Němci tady žijí od 13. století tady a je omyl, jak ukázal Pekař, domnívat se, že před Bílou horou byl stát jazykově a etnicky český. Tři kraje v Čechách byly zcela německé, byla tady řada jazykových ostrovů a vedlejší země Koruny české, především Slezsko a Lužice, byly také německé. Kdybychom udělali nějaký průměr, nepochybně bylo většinou to soužití celkem bezkonfliktní. A pokud byly nějaké konflikty, tak neměly nacionální charakter, protože až do konce osmnáctého století v těchto kategoriích lidé neuvažovali; jazyk byl především záležitostí komunikace. Čili to, co Palacký viděl kolem sebe, vztáhl i na minulost a domníval, že to tady bylo i dříve, takže různé konflikty v minulosti dostávaly v jeho historii často nacionální nátěr. Tímto směrem šlo potom i mnoho jiných historiků a nakonec to převzal Nejedlý, kdy tyto koncepce jenom přebarvil na červeno, ale ponechal je, jak byly. Němci jsou nám kulturně a historicky nejbližší. To není otázka jazyková. Jazyk je samozřejmě důležitý, ale sám o sobě až tak moc neznamená. Mnohem důležitější je společné prožití historických událostí, jejich vnímání. Až do 19. století, kdy bylo zemské chápání zaměněno chápáním nacionálním a dějiny se rozdvojily, šlo vnímání společných dějin podle jiných kritérií, především náboženských. My jsme převzali husitskou interpretaci Bílé hory, interpretaci protestantskou, ačkoli my, co tady dnes sedíme, nejsme potomky předbělohorských protestantů, ale potomci těch, co konvertovali ke katolicismu. Rak: Když mluvíme o tom potýkání, srovnejme třeba Angličany a Iry, to kvalitativně něco jiného. Tady se to hádalo, občas se poprali v hospodě, ale copak tady byla v 19. století nějaká občanská válka mezi Čechy a Němci? Nebyla. Irové měli mnohem větší problémy s Angličany než my s Rakušany nebo Němci. A Angličané s Iry. Říkali jste, že často se za pojmem národní zájem skrývá zájem nebo potřeba politické nebo intelektuální elity, ale spíš té politické. Jak má národ, když ho přijmeme jako nějaký společenský celek, rozeznat, kdy mu elity začnou vnucovat zájem, který není jeho? Dokázal to rozeznat v historii? Rychlík: Záleží na tom, jak je to příslušník té elity schopen podat. Když to umí, národ to těžko prokoukne, abych tak řekl. Havelka: Ono je to dvousměrné. Záleží na tom, jak jsou elity schopny lidi přesvědčit, ale také na tom, jak lidé svět vnímají, jak ho čtou a rozumějí mu. Když se po roce 1945 říkalo, už nikdy hospodářskou krizi, už nikdy Plné znění zpráv


mnichovskou dohodu, lidé na to samozřejmě slyšeli, protože to odpovídalo jejich životní zkušenosti. A když z toho pak někdo vyvozoval důsledky týkající se třeba zahraničně-politické orientace, lidé ho podporovali, protože měli dojem, že mluví za ně. Samozřejmě i v té době byli lidé, kteří se tomu vymykali. Upozornil bych na brožuru Jana Masaryka z roku 1947 Ani opona, ani most. Byl to protest proti rozdělování Evropy železnou oponou i proti české iluzi, že jsme mostem mezi Východem a Západem. Jan Masaryk tam vlastně velice odvážně řekl, že neexistuje jen východ a západ, ale že existuje také sever a jih, takže musíme českou politiku dělat na všechny strany. Byl to vlastně pokus o jinou formulaci národního zájmu, který šel proti tehdy dominujícímu politickému zájmu. Rychlík: Pokud jde o klamání národů a operování národními zájmy, je několik slov, která vždycky zaberou – například suverenita, nenecháme si od nikoho poroučet, ačkoli je to nesmysl, protože malé státy suverénní nejsou. Pak to tady padá na úrodnou půdu, protože my máme takový pocit, že nám pořád někdo chce diktovat. Rychlík: Malé státy ve 20. a 21. století suverénní reálně nejsou. Suverenita je pojem 19. století. To dnes neexistuje. Suverénní jsou velmoci, Spojené státy, Čína, Rusko, ale státy jako Česká republika nikdy suverénní nebyly, nejsou a nebudou. To je iluze. Rak: Mimochodem už Palacký říkal, že v éře centralizace malé státy nemají naději a nutně zanikají. Uvědomoval si totiž, že autonomie, s kterou se můžeme spokojit, může být pouze kulturní a že za každou cenu nemusíme usilovat o autonomii politickou, která nás může nakonec zavést do zkázy. Havelka: Možná bych to ještě trošku zradikalizoval. Kladu si otázku, jestli dnes nejsme v situaci, kdy zaniká liberální národní stát, tak jak se utvářel v 19. století. Národní stát přece jenom předpokládal určitou identitu politických a ekonomických elit. V situaci, kdy dochází ke globalizaci a dalším procesům, které tušil i Masaryk, dochází k oddalování politických a ekonomických elit. Politické elity už totiž nejsou schopny tolik zasahovat do ekonomiky, jak mohly v době, kdy existoval národní stát s národním hospodářstvím, které bylo zřetelně uzavřeno do jednoznačných hranic. A když se dnes nadnárodní firma rozhodne odejít, politickým elitám nechá jen nezaměstnané. Rychlík: To, že ekonomická globalizace světa musí nutně vyvolat integraci politickou, považuji za správný postřeh. Je to vzájemně propojeno a je iluze, že je možné mít ekonomickou integraci na základě multilaterálních smluv, protože takové smlouvy by nepřežily první hospodářskou krizi, jelikož smlouvy se dodržují jenom do doby, kdy to jejich signatářům vyhovuje nebo pokud má silnější dost velký klacek, aby k tomu donutil ty slabší. Neměli bychom smlouvy absolutizovat jako indiáni, kteří měli úctu před mluvicím papírem. Každá smlouva je vypověditelná a platí zásada rebus sixtantibus – smlouvy platí potud, pokud platí podmínky, za kterých byly uzavřeny. Neměli bychom mít teologický pohled na dějiny, že dějiny spějí k demokracii jako poslednímu stadiu lidstva. To bychom se na to dívali stejně jako komunisté, kteří říkali, že vývoj nezvratně spěje k socialismu a ke komunismu. Dějiny nemají konec a nikdo neví, jaké formace v budoucnosti přijdou. Nikde není napsáno, že ve světě převládne demokracie, naopak je pravděpodobné, že v době, kterou naštěstí už asi neuvidím, tomu tak nebude, protože si ekonomická globalizace vynutí nové formy politických diktatur. Konec konců většina obyvatelstva této planety nežije v demokratických systémech. Havelka: Souhlasím, v dějinách není vyloučeno nic. (redakčně kráceno)

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/historie-cs/216451-narodni-zajem/ _

Propagační videa českých vysokých škol: Díl 1. 24.2.2013

markething.cz str. 00 Komentáře, Komunikace_ Ondřej Pavlů_



Uzávěrky přihlášek na většinu vysokoškolských oborů se kvapem blíží a jako každý rok, i letos se objevilo několik videí, kterými se vysoké školy snaží nalákat uchazeče a své potenciální studenty. Jejich propagační videa se dají rozdělit do dvou kategorií. Ta klasická, která v několika minutách vychrlí co možná nejvíce líbivých obrázků a zajímavých čísel, a ta, která se pokouší školu představit jinak, kreativně. Abych čtenáře nezahltil přemírou videí, rozdělil jsem článek do dvou dílů. V tom dnešním se podíváme na první zmíněnou kategorii. Výběr vysoké školy je velmi racionálním myšlenkovým procesem. Tedy alespoň by měl být. Co mi škola dá? Jaké budu mít šance na pracovní uplatnění? Jaké má zázemí? Jak vypadá město, kde je situovaná? Kdo jsou úspěšní absolventi? Kdo na ní přednáší? Jaké jsou šance na studijní pobyt v zahraničí? A tak dále. Z toho vyplývá, že propagace škol by se měla odehrávat ve velmi racionální a tvrdá data poskytující nótě. Není se tedy čemu divit, když obsah těch klasických videí je v podstatě stejný. Jen se odehrávají v jiných lokacích, vystupují v nich jiní lidé a prezentují se jiná čísla. Jediným rozdílem tak bývá kvalita a nápaditost zpracování. A nutno podotknout, že ten rozdíl může být opravdu značný. Pro ilustraci jsem tedy vybral několik z nich, přičemž zařazena budou videa nejen celouniverzitní, ale rovněž i fakultní. Vysoké školy se představují… Když se člověk podívá na video VŠB TU Ostrava, které vypadá, jako by bylo točeno někdy v 70. letech minulého století, v hlavě mu pravděpodobně vytane vzpomínka na ta statická, nudná instruktážní videa z hodin chemie na základní škole. Video sice poskytne o škole poměrně dost informací, bohužel ale v tak šílené formě, že by lepší bylo zájemce rovnou odkázat na webové stránky, kde najde to samé, ale uceleněji a přehledněji. Smutné je, že toto video je na oficiálním YouTube kanálu školy nastaveno jako featured video. Slezská univerzita v Opavě možná diváku poskytne o něco hezčí záběry, ve výsledku je to však pouze sbírka plytkých obrázků, které o škole neřeknou ale vůbec nic. Protože pokud bychom vynechali nápis „Vítejte v Opavě“, mohlo by to prezentovat vlastně jakoukoliv školu. Podstatně zajímavěji už své video pojala jedna z fakult VŠB TU, konkrétně Fakulta elektrotechniky a informatiky. Vytknul bych mu však zejména lenost udělat odděleně českou a anglickou verzi, takže v popiscích se dohromady bije čeština s angličtinou. Nepůsobí to dobře a vytvoření cizojazyčné verze už opravdu nezabere tolik času navíc. Ještě o něco lépe na tom je se svým letošním videem Katolická teologická fakulta UK. Nabízí poněkud konzervativní, ale zajímavé představení studijních oborů, které Fakulta nabízí. U KTF je navíc třeba brát v potaz velmi specifickou cílovou skupinu. Video z října 2011, kterým se prezentuje Fakulta sociálních věd UK, jako jedno z mála využívá i doporučení známých absolventů a vyučujících. Moravec, Tůma nebo Sedláček, to jsou jména, která bezesporu dokáží oslovit mnoho potenciálních zájemců a je určitě škoda, že se s absolventy (ale i současnými studenty) nepracuje ve spotech vysokých škol častěji. Protože právě oni o škole vypoví mnohem více, než sebelíbivější záběr na fasádu rektorátu nebo uvedení celkového počtu studentů. Pro příště by ale neuškodilo vystupující více genderově vyvážit. Devět kluků a jedna holka je velký nepoměr. Novějšímu spotu FSV z loňského roku se budu věnovat v druhém díle článku. Za nejpovedenější videa považuji ta od ČZU a Univerzity Palackého. Vyznačují se dynamickými záběry, zajímavým střihem, chytlavým hudebním podkresem a zejména pak celistvým představením univerzity i jinak, než jen pomocí několika snímků ze školní chodby a největší auly. Jako jediná také po zásluze dosáhla i poměrně vysokých počtů zhlédnutí na YouTube (což znamená, že nebyly natočeny pro formu do šuplíku, ale lidi se na ně opravdu dívají). ČZU vsadila na chytlavý instrumentální doprovod od známé kapely Sunflower Caravan a personalizovanou prezentaci jednotlivých fakult. Pochvalu určitě zaslouží i anglická verze videa pro zahraniční uchazeče o studium. Letní verze videa zde. Dominantním prvkem propagačního videa Univerzity Palackého je prezentace univerzity skrze nejrůznější čísla doplněná odpovídajícími záběry – od počtu studentů, přes množství udělených zápočtů, vypsaných propisek až po počet naběhaných kilometrů za den. Plné znění zpráv


Zajímavostí je, že toto i následující video (a dále rovněž třeba spot propagující Filozofickou fakultu téže univerzity) jsou dílem tamějšího studenta filmové vědy, Marka Partyše. Zatímco u jiných spotů bývá studentská produkce spíše hendikepem, zde je tomu právě naopak. Specifickým rysem propagace Univerzity Palackého je pak důraz na provázanost univerzity s městem (Olomouc – univerzitní město), který byl ještě více umocněn ve zcela novém spotu z tohoto čtvrtka. Jak uvádí server zurnal.upol.cz, video vznikalo zhruba devět měsíců. Oproti tomu předchozímu zde čísla nahrazuje příběhový voiceover v podání Kryštofa Hádka a celé video je natočeno technikou point of view, tedy očima kameramana. Díky dobře zvolené hudbě od Youth Lagoon video skvěle graduje a v divákovi zanechá přesně to, co by zanechat mělo (a vlastně k tomu ani nepotřebuje žádná čísla). Nutno podotknout, že během čtyř dní už má video téměř 60.000 zhlédnutí. A právě tohle video považuji za pomyslného vítěze. Lepší nic, než podprůměr Co říci závěrem ke klasickým propagačním videím? Vzhledem k trendu v konzumaci videoobsahu je určitě dobré, aby školy či fakulty svá imageová videa měla, protože reálné záběry z prostředí školy vhodně doplní staticky podané informace na webu. Ale mít by je měly pouze za předpokladu, že budou za něco stát (a že budou odkazovat na přehledné webové stránky). Poněvadž než se při vlastní propagaci prezentovat nekvalitním a nudným videem, je lepší nemít žádné. A vynaložené prostředky i čas investovat jinam a užitečněji. Na zítřek je připraven druhý díl článku, v němž se podíváme na videa, kterými se školy pokouší prezentovat netradiční formou. Vybrané spoty budou hodnotit Mgr. Tomáš Mrkvička, reklamní stratég a externí vyučující na MKPR FSV UK, a Martin Charvát, kreativní ředitel agentury Konektor. Zdroj náhledového obrázku: youtube.com, spot FSV UK Jak citovat tento článek? PAVLŮ, Ondřej. Propagační videa českých vysokých škol: Díl 1. Markething [online]. 24. února 2013 [cit.201302-24]. ISSN 1805-4991. Dostupné z: http://www.markething.cz/propagacni-videa-ceskych-vysokych-skol-dil-1.

URL| http://www.markething.cz/propagacni-videa-ceskych-vysokych-skol-dil-1 _

Hledání nových cest 24.2.2013

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ_ Ondřej Schneider_

Léčba pokračuje, jen pacient se neuzdravuje Ekonomická krize trvá už pátý rok a skutečné oživení nepřichází ani v USA ani v Evropě. Vlády a centrální banky hledají nové cesty, jak mátožné ekonomiky povzbudit, ale většinou mají vzhledem k zadlužení států velmi omezené možnosti. Centrální banky uvolnily za posledních pět let měnovou politiku způsobem dříve nevídaným. Kdo by si v roce 2006 dovedl představit, že dvoutýdenní úroková sazba ČNB bude 0,05 procenta, ECB bude sazby držet na hladině 0,5 procenta a americký Fed důrazně vyloučí jakékoli zvyšování sazeb, dokud nezaměstnanost neklesne pod 6,5 procenta? Závazek Fedu je mimochodem velmi nešťastný, neboť centrální banka se zavazuje podřídit svou politiku něčemu, co prakticky nemá pod kontrolou. Co když oficiální nezaměstnanost klesne proto, že lidé ztratí naději a Plné znění zpráv


přestanou hledat práci, čímž vypadnou ze statistik? Bude pak Fed spokojený? A co když Kongres schválí větší zvýšení minimální mzdy, než teď plánuje prezident Obama, a kvůli tomu vzroste nezaměstnanost o milion absolventů středních škol, kteří nenajdou práci? Vzpomínky na inflaci Rekordně nízké úrokové sazby mohou napomoci oživení ekonomiky, ale zároveň mají nepříjemné efekty. Především zvyšují riziko budoucí inflace. Standardní spotřebitelská inflace se nyní drží poměrně nízko, ovšem levné peníze zvyšují ceny jiných aktiv, zejména těch finančních, ať už jsou to akcie či dluhopisy. S tím, jak roste zadlužení vlád, také sílí jejich pokušení nechat inflaci aspoň mírně rozběhnout, neboť tím se sníží reálná hodnota dluhů. Zahrávat si s inflací je však podobné jako hrát si na seníku se sirkami - jakmile se inflace jednou rozběhne, je velmi těžké ji zastavit. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století se to podařilo jen za cenu ekonomické recese. To je ale už více než 30 let a vzpomínky na dvoucifernou inflaci již v USA i Evropě hodně vybledly. Dalším rizikem spojeným s nízkými úrokovými sazbami je, paradoxně, zvyšování rizikovosti investic ze strany bank a investičních fondů. V situaci, kdy investice do dluhopisů vynášejí nulový reálný zisk a kdy nízké úroky snižují i příjmy z běžných půjček, hledají banky jiné investice. Proto roste poptávka po dluhopisech vlád s méně než perfektním kreditem - například maďarské vládní dluhopisy jdou na dračku, ačkoli o hospodářské politice tamní vlády nemá nikdo z investorů příliš dobré mínění. Zahrávat si s inflací je podobné jako hrát si na seníku se sirkami. Stejná situace panuje v řadě latinskoamerických zemí, kde investoři z USA a Evropy horečně nakupují dluhopisy i akcie. Díky tomu posilují měny těchto států, což krátkodobě vede k vyšším ziskům zahraničních investorů, zároveň to však zvyšuje riziko, že s první špatnou zprávou se tok kapitálu obrátí, ceny finančních aktiv propadnou a měny prudce oslabí. Podobný byl ostatně spouštěcí mechanismus tzv. asijské finanční krize v roce 1997, která pak vedla k bankrotu Ruska o rok později. Dvojí ostří regulace Vlády a regulatorní orgány ve vyspělých zemích jsou si rizik spojených s nízkými úrokovými sazbami vědomy. Snaží se tedy o mezinárodní koordinaci regulace finančních institucí - proto se v posledních dvou letech roztrhl pytel s novými zkratkami: máme G-SIBs (globální, systematicky důležité banky, na něž je uvalen speciální dozor), G-SII (globální, systematicky důležité pojišťovny), SIFIs (systematicky důležité finanční instituce), regulátoři pracují na Basel III, ale také na Solvency II a scházejí se na IAIS ComFrame (raději se neptejte…). Většina opatření ze stran regulátorů má za cíl zvýšit stabilitu finančního sektoru, což ovšem vede k tlaku na vyšší kapitálovou vybavenost bank, aby byly lépe schopné absorbovat případné ztráty. Mezinárodní standard je kapitál ve výši deseti procent aktiv, ve většině států regulátoři tlačí banky k vyššímu podílu, ve Švýcarsku je to například 15 procent, české banky mají v průměru kapitál nad úrovní 15 procent aktiv. Získat nový kapitál však pro banky není snadné - málo investorů se pustí do oboru, který prochází tak hlubokými změnami. Řada bank tak nároky regulátorů neřeší zvyšováním kapitálu, ale snižováním aktiv, tj. omezováním půjček. Přísnější regulace tak přispívá k utlumování ekonomické aktivity, protože snižování objemu úvěrů vede k omezování investic, a tedy i ke snižování ekonomického růstu. Ukazuje se tedy, že cesta nízkých úrokových sazeb a zároveň přísnější regulace finančního odvětví přispívá, aspoň částečně, k větší nestabilitě finančních toků do a z rozvíjejících se trhů a zároveň má za následek zpomalení ekonomického růstu v Evropě a v USA. Je zjevné, že rychlý růst finančního sektoru v osmdesátých a devadesátých letech minulého století vedl k nafouknutí obrovské spekulativní bubliny, jejíž splasknutí v roce 2008 odstartovalo dnešní ekonomickou krizi. Nicméně se zdá, že metody, které jsme na léčení tohoto neduhu moderní ekonomiky uplatnili, způsobují nečekané komplikace, kdy léčba může být horší než samotná choroba. Autor učí v Institutu ekonomických studií FSV UK, je členem think tanku IDEA. Plné znění zpráv


URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-59380910-hledani-novych-cest _

Spasitelé 24.2.2013

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ_ Karel Hlaváček_

Andrej Babiš a Karel Janeček: nebezpečí sebevědomé nevzdělanosti Politika bývala o ideologii, o ideovém a myšlenkovém propracování programu politických stran. Potřeba artikulovat ideologii představovala jeden z prubířských kamenů politických stran, neboť pro její artikulaci bylo třeba vzdělání. Komunistická strana stavěla na myšlenkovém odkazu Karla Marxe, liberálové se hlásili ke klasické ekonomii Adama Smithe, konzervativci se opírali o Edmunda Burkea. Ti všichni se ještě pohybovali ve světě idejí a hodnot, ještě byli nuceni uvažovat o světě. To však mizí: dnešní odideologizování politických stran s sebou přináší mimo jiné i jejich intelektuální zlenivění. Neprezentují se již ničím jiným než sebevědomou nevzdělaností a nepromyšleností, či je absence stranických ideologií přímo do očí bijící. Vzniká-li na tomto podkladu nová ideologie, umožňuje jí myšlenkové prázdno okolo nabýt nebývalé primitivity. To ovšem není pouze znepokojující, ale i nebezpečné. Od Bárty k Babišovi Výše zmíněné platí bezezbytku pro dnešní podobu našich tradičních stran, ale počátkem smrti vzdělání v politice se u nás zdá být průnik ekonomických elit do politiky, započatý Bártovou stranou Věci veřejné. Ty nebyly stranou ideologickou, nýbrž marketingovou: jejich vůdčí ideou bylo zaplnění mezery na trhu politických stran. Argumenty se neartikulovaly, ale zobrazovaly v podobě mladých žen na billboardech a Bárta sám se netajil tím, že ideologie jeho strany spočívá v tom připojit se ve správnou chvíli napravo a ve správnou nalevo. Bártův projekt se nezdál nebezpečný (odhlédneme-li od podezření z úmyslu propojit bezpečnostní složky státu se soukromým bezpečnostním byznysem), byl pouze o kousek více odideologizovaný, než je tomu u zbytku současné politické scény. Kdo se nepoučil z historie, prožije si ji ještě jednou. Bártův pragmatismus však bledne před jiným zástupcem české ekonomické elity - Andrejem Babišem. Tam, kde Bárta ještě působil dojmem snahy o vytvoření klasické politické strany, přináší Babiš další krok k finálnímu odideologizování politiky: stát chce řídit jako firmu. Problematika státu je banální: má dáti-dal. Co chceme více? Princip ekvivalence - výnosy musí být přinejmenším stejné jako náklady - zde z ekonomické sféry expanduje do politiky a stává se jediným ideologickým imperativem. Hodnoty jako vnitrostátní a mezistátní solidarita, příslušnost napravo či nalevo, které u Věcí veřejných ještě byly artikulovány, se u Babiše vytrácejí. Jedinou hodnotou, jež zbývá, je ekonomická výhodnost; instrumentální měřítko bez obsahu, vyjma matematické operace sčítání a hodnoty zisku. Mizení ideologie a přechod k instrumentálnímu pragmatickému přístupu u Babiše dosáhly vrcholu jen proto, aby přešly do svého zdánlivého protikladu v pozitivní evoluci Karla Janečka. Janeček sice podle svých slov neplánuje založit politickou stranu, ovšem objemy prostředků, jimiž je schopen si koupit prostor v médiích, a nedostatečná vyjasněnost jeho politických cílů, která nakonec obrat k politické straně nevylučuje, ho činí neméně výrazným fenoménem české politiky. Janeček postřehl ideovou vyprázdněnost současné politiky a nabídl řešení v podobě zhuštěného nálevu čiré ideologie. To, co zůstalo, je nevzdělanost: zarážející neschopnost zařadit svoje názory do hodnotových a historických kontextů. To, co se změnilo, je ideologie: tam, kde Babiš nabízí čistou instrumentalitu prostou jakékoli hodnoty a ideologie, přináší Janeček čistou ideologii a hodnotovost prostou jakékoli instrumentality. Opak pouze zdánlivý, neboť výchozí bod je stejný. Dobro proti zlu



Babišova a Janečkova koncepce společenské změny jsou si sestrami skrze svoji nepromyšlenost projevující se v přesvědčení o tom, jak banálně a jednoduše se dají stávající společensko-politické problémy řešit. Babišova představa zatím není bezprostředně nebezpečná. Její hrozba tkví v potlačení čehokoli, co se nevejde do peněžně vyjádřitelné ekvivalence má dáti-dal, v potlačení kultury a vzdělání, umění a filozofie, ideového a duchovního založení člověka. Takto můžeme, jak by řekl Alexis de Tocqueville, sami zašlapat světlo, které ještě nyní poblikává v našich rukou. Abychom mohli odpovědět na otázku po nebezpečnosti Janečkových představ, musíme se obrátit k totalitárním ideologiím 20. století. Janeček staví svoji koncepci na opozici “zlojedů“ a “slušných lidí“, tedy na opozici, jež po zobecnění představuje dualitu “zlo“ a “dobro“; na stejné opozici komunisté postavili dualitu “buržoazie“ a “proletariátu“ a nacisté “neárijců“ a “árijců“. Dalším opěrným bodem je Janečkovi vize ideální společnosti: takové, kde se téměř všichni budou chovat slušně. Abychom této vize dosáhli, je třeba pouze odstavit “zlojedy“ od vesla, stejně jako komunisté chtěli odstavit od vesla “buržousty“ a nacisté “neárijce“. Jestliže jsme se však od totalitárních ideologií něčemu naučili, je to právě to, že nedokážeme zformulovat vizi ideální společnosti, natož jí dosáhnout. A také to, že lidi nelze dělit na dobré a zlé, i kdyby to bylo jen kvůli tomu, že v každém z nás je potenciál dobra i zla, či kvůli tomu, jak snadno se takové dělení zvrhne v násilí. Ekonomické elity se pouštějí do projektu obnovy společnosti bez elementárních znalostí historie, sociologie a filozofie. Propadají tak dojmu, že “problém je banální“ a stačí se “logicky zamyslet“ a činit, což jsou akty nezávislé na hodnotových (Babiš), popřípadě historických (Janeček) kontextech. Není ale známým heslem, že ten, kdo se nepoučil z historie, prožije si ji ještě jednou? Karel Hlaváček je sociolog, doktorand v Institutu sociologických studií FSV UK v Praze a odborný konzultant Parlamentního institutu.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-59380520-spasitele _

Timbuktu - historie, mýty a realita města 23.2.2013

ČRo Sever

str. 02 _

17:10 Planetárium_

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Stále posloucháte Planetárium s Veronikou Kindlovou. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------A Frederikem Velinským. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Z egyptské Západní pouště se teď vydáme přes saharu ještě mnohem dál na západ, až k oblouku řeky Nigeru, kde byste našli výchozí bod jedné ze starých karavaních cesta, starobylé město Timbuktu. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------V současnosti leží Timbuktu na území západoafrické republiky Mali, a to v oblasti, kde byl v loňském roce vyhlášen nikým neuznaný stát Azavád. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Jeho krátkou existenci ukončila nedávná vojenská intervence francouzské armády a malijských jednotek. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Timbuktu mezitím značně utrpělo. Byly pobořeny mnohé historické budovy a ozbrojenci na útěku před vojáky zapálili knihovnu se vzácnými rukopisy. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------V dlouhé historii města to ovšem nebylo poprvé. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------V Evropě se o Timbuktu vědělo už od středověku. Pro Evropany to bylo město opředené mýty a legendami, plné tajemství a pokladů. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Až do 19. století ho nenavštívil žádný evropský cestovatel. Timbukťané své město před nevěřícími zvědavci pečlivě chránili. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------O historii Timbuktu mi vyprávěl afrikanista Josef Kandert z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Hned zkraje jsem se ho zeptal, čím si Timbuktu v Evropě vysloužilo svou legendární pověst. Josef KANDERT, afrikanista, Fakulta sociální věc Univerzity Karlovy v Praze -------------------Timbuktu se objevuje už vlastně v 14. století na jedné staré mapě, v takovém katalánském atlasu. Vědělo se, že je to město, kudy proudí do Evropy zlato z jihu, to znamená z Ghany, šlo přes Timbuktu a přes saharu na sever do Maroka a Alžírska a odtud vlastně do mauerských států, čili do tehdejšího islámského Španělska a pak dál do Evropy. Čili to byl důvod jaksi ten raný středověký. No, a potom v době, kdy se objevoval Afrika, tak se tam snažili Evropané dostat, což celé 17., 18. století se nedařilo. Až vlastně v 19. století se tam dostal nejdřív francouzský badatel René Caillié. A pak tedy německý badatel. To byla půlka vlastně 19. století. A ti místní vládcové a jaksi panovníci i sousedních států se bránili pochopitelně evropskému vstupu, protože celkem právem předpokládali, že když budou jasné zprávy o tom, jak to tam vypadá, tak že bude v poměrně brzké době následovat nástup koloniálních mocností. Ještě v 70. letech 19. století se pokoušel tam proniknout i český cestovatel Enrique Stanko Vráz, což se mu nezdařilo. Ovšem v tom 19., 18. století už to byla spíš jen báje, pač od okamžiku, kdy ztratily význam ty vnitrozemský transsaharský cesty, což je 17., 18. století, tak význam toho Timbuktu klesá. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Já bych se přece jenom vrátil ještě do toho počátku. Proč bylo město založeno tady právě v těchto místech, je asi jasné. Možná, že bychom mohli říct ale, kdy k tomu došlo, pokud víme. Josef KANDERT, afrikanista, Fakulta sociální věc Univerzity Karlovy v Praze -------------------Timbukt, to je v podstatě zhruba stejně stará jako Praha, počátky jsou 8., 9. století našeho letopočtu. O této oblasti jsou z 8. století zprávy arabských geografů, které mluví o oblastech zlata a současně o městu Gao, o samotném Timbuktu ne. V každém případě ale v této době už existovalo. Je docela možné, že existovalo už i ve starověku něco podobného, protože ty transsaharské cesty byly známy už ve starověku. Pokud jde o samotné Timbuktu, tak jednoznačně v 11., 12. století už je to město kvetoucí. Ve 14. století je postavena první mešita. Je to zhruba v době vlády našeho Karla IV. Ty mešity postupně v tom 14., 15. století jsou tři, ty nejvýznamnější a současně tam vzniká při jedné té mešitě i taková ta muslimská nebo klasická univerzita, která pak vlastně zvyšuje význam celého města. Město bylo v podstatě městský stát samozřejmě, který ovšem podléhal nejrůznějším okolním státům nebo mocenským snahám. Takže třeba v 15. století byl dokonce ovládáno i Turaegy, o kterých tedy se dneska neustále mluví. Ti byli potom vlastně vytlačeni vládcem Songhajské říše. Pak se tam objevili Maročani. Čili jednoduše, bylo to stále město, které někdo /nesrozumitelné/, protože bylo na tom Plné znění zpráv


jižním konci těch transsaharských cest, který v tý době byly velmi důležitý. Pokud jde o to samotné město, tak bylo pravděpodobně opevněno, i když na těch nejstarších vyobrazeních, který jsou až od Evropanů, žádné hradby nejsou. Ale to běžně všechny tyhle města bývaly. Naše znalosti o podobě toho středověkého města nejsou valné, protože vlastně se tam nikdy nedělaly žádné archeologické výzkumy nebo jenom minimální. To vlastně teprv čeká do budoucna. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Francouzský cestoval René August Caillié, který v roce 1828 jako první Evropan pronikl do Timbuktu a vrátil se z něj živý, uspěl především proto, že před svou cestou několik let žil v Africe. Naučil se arabsky a mohl se tak vydávat za Egypťana. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Také německý cestovatel Heinrich von Barth, který Timbuktu navštívil v roce 1853, nijak nezanedbal přípravu. Uměl arabsky, byl obeznámen s islámem i místním reáliemi. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Zatímco dobrodruh Caillié pobyl v Timbuktu pouhé 2 dny, vědec Barth celých 7 měsíců. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Převlečen za muslima dostal se i do městských archivů, shromáždil spoustu etnografických, geografických i historických informací o slavném městě. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Jistě se také dočetl o událostech, k nimž došlo v Timbuktu na konci 16. století, kdy byla vypálena velká knihovna islámské univerzity, která už od středověku působila u jedné z timbuktských mešit. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Ví se alespoň zhruba, co všechno bylo v této slavné knihovně kdysi shromážděno? Ptal jsem se afrikanisty Josefa Kanderta. Josef KANDERT, afrikanista, Fakulta sociální věc Univerzity Karlovy v Praze -------------------No, to se pochopitelně neví. Předpokládá se, že tam byla díla za prvé tedy islámských učenců, filosofů, předpokládá se, že tam mohli být i překlady nějakých latinských prací, čili antické věci a tak podobně. Ale především tedy nejspíš různé testy koránské, výklady koránských textů, životopisy proroka Mohammada, zase v různých verzích a tak podobně. Co se nevědělo a co se ukázalo až v posledních 20 letech zhruba, bylo, že tedy vedle té univerzitní knihovny, která byla tenkrát zničena a pak teda znovu obnována, existovali i soukromé knihovny. A pokud dneska mluvíme o nějakých těch rukopisech nalezených nebo zničených nebo schovaných, tak to vlastně jsou rukopisy tady z těch soukromých knihoven, které měly jednotlivé rodiny takové té aristrokracie nebo těch bohatých lidí normálně doma. S nimiž se tedy nechlubily v době, kdy to byla součást francouzského impéria, protože se celkem oprávněně bály, že by to bylo odvezeno do Francie. No, a poté co tedy to bylo objeveno, tak začala digitalizace, tady se v tom hodně uplatňují americké univerzity, pak teda jihoafrické a ta digitalizace postupně probíhá, tak jak se daří těm jednotlivým kolegům vlastně přesvědčit majitele těch knih a těch textů, aby to k té digitalizaci dali. Nejsou to jenom knihy, jsou to i nejrůznější ekonomický zprávy, účty, dopisy, všechno možné jednoduše a to vlastně teprv až to bude zdigitalizované, tak se čeká i na ty překlady, protože je to psáno v různých jazycích. Za prvé něco v arabštině, což teda především korán, ty hadísi, čili vlastně životopisy proroka Mohammada a další výklady svatých textů. Ale něco je psané v songhajštině arabským písmem, něco je psané v manštině. Čili je to v různých jazycích, hauštině dokonce. Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Takže když vezmeme tu situaci kolem té knihovny současné, je asi pravděpodobné, že ta zkáza nebyla tak velká, jak se třeba prezentovalo v těch médiích. Plné znění zpráv


Josef KANDERT, afrikanista, Fakulta sociální věc Univerzity Karlovy v Praze -------------------No, to musíme jenom doufat, protože pochopitelně nevíme, že jo. Ty zprávy se rozcházejí, ale v každém případě zdaleka ne všechno nebo předpokládám, že menší část byla v tom středisku, kde se digitalizujou ty texty. Zase podle některých zpráv se to podařilo těm pracovníkům zachránit nebo někde schovat. A rozhodně se to netýkalo těch soukromých knihoven. Takže pokud dotyční bojovníci nevylupovali jednotlivé domy, což se taky dělo, tak je málo pravděpodobné, že by zničili zrovna ty jejich knihovny. Veronika KINDLOVÁ, moderátorka -------------------Proč ale islámští radikálové ničí knihovny jiných vyznavačů islámu? Frederik VELINSKÝ, moderátor -------------------Důvod je prostý, radikálové zastávají názor zformulovaný jedním z islámských válečníků už v 7. století. Buď je v těch textech totéž co v koránu a pak jsou zbytečné. A pokud je v nich něco jiného, jsou nepřátelské a musí být zničeny. _

Veřejnost je nejlevnější hlídač 23.2.2013

Lidové noviny str. 14 Právo & Justice_ TOMÁŠ NĚMEČEK_

ROZHOVOR S Jiřím Skuhrovcem o předražených zakázkách, tajnosnubných firmách a kráse obchodního rejstříku Před třemi lety se začal zabývat veřejnými zakázkami. Dnes patří k expertům s nejlepšími daty o zakázkách nebo „anonymních“ firmách. * LN Ministr průmyslu Martin Kuba nyní varuje, že loni přijatý zákon o veřejných zakázkách škodí ekonomice a bere lidem práci. Má kus pravdy? To dnes nikdo nemůže říct. Loni byl chudý rok, ale objem zakázek zůstal na úrovni předchozích let. My jsme spočítali, že jich loni bylo dokonce zadáno více. Nový zákon platí od 1. dubna 2012. Ministerstvo průmyslu říká, že od té doby zakázek ubylo. Jenže v prvním čtvrtletí zase výrazně přibylo: kdo mohl, zadal je podle starého zákona. Což nemusí být nutně příznak nepoctivosti – každý radši pracuje se zákonem, který zná. * LN Bylo by to špatně, kdyby zakázek bylo méně? Nejtěžší je přece poznat takovou, která se vůbec vypisovat neměla, protože je to víceméně jen vyhazování peněz. Myslím, že hlavní přínos zákona je výchovný. Zadavatelé nebyli zatím moc zvyklí dělat si průzkum trhu a starat se, které firmy mohou splnit vypsaná kritéria. Jasně, rozumný zadavatel to dělal tak jako tak, ale teď k tomu zákon nutí všechny. Proto jim to trochu drhne. Ale podle mě je to pro dobro věci. * LN Umíte jako analytik poznat z dat, že zakázka je zbytečná? Ne. Ale občas si samozřejmě u různých „měkkých“ služeb na mediální a jiné poradenství říkáte – co na tom mohlo stát tolik peněz? Můj oblíbený příklad je z roku 2009, kdy Středočeský kraj dal zakázku na rozdělení 560 milionů korun z Evropského sociálního fondu dvěma pražským firmám. To pak člověka napadá, jestli by v tom balíku ještě zbyly nějaké peníze na ty nezaměstnané. Když se o tom psalo, hejtman Rath nakonec rozhodl, že peníze rozdělí úřad sám. Tyhle akce podpořené z eurodotací se berou tak, že se musí hlavně nějak vyčerpat, jinak by to přece byla věčná škoda. Obrana sira Humphreyho * LN Máte nějakou oblíbenou zakázku ve svém rodném městě?



Já jsem z Karlových Varů, ale dost špatný patriot – od studií žiju v Praze. Pro mě by asi byla profesně nejzajímavější stavba Arény za miliardu korun. * LN Aha, to je ta multifunkční hala, kterou stavěla firma Syner, vybraná v proslulé „karlovarské losovačce“... ... ono se říká multifunkční, protože to líp zní, ale fakticky si ji prosadila místní hokejová lobby. Zkuste si v ní uspořádat obří koncert: nepřijde vám dost lidí, protože jich prostě v okolí tolik nebydlí, jsme nejmenší krajské město. Náš soused Jiří Kotek, který ji kritizoval z opozice, se po volbách v roce 2010 stal nakrátko náměstkem primátora. Vyvolal soudní spor postavený na tom, že smlouva o výstavbě Arény je neplatná, protože vzešla ze zmanipulovaného výběrového řízení. A ať si stavbaři ten barák nechají a vrátí miliardu. * LN Jak to dopadlo? On byl hned v červnu 2011 odvolán. Město loni soud prohrálo a dnešní vedení magistrátu se už na ten spor podle mého dojmu nedívá moc nadšeně. * LN Co má udělat člověk, který je nespokojený se zakázkami ve svém městě? Kdo chce něco dělat, musí si nejdřív opatřit informace. Založili jsme stránku vsechnyzakazky.cz, kam přeléváme data z Věstníku veřejných zakázek – ale v podobě, která je přívětivější k uživateli. Zadáte si „Náchod“ nebo „Třebíč“ a vidíte, jaké nemovitosti, zboží a služby Náchod nebo Třebíč v posledním roce nakupovaly. Pokud vám něco přijde divné, můžete se radnice ptát – nenásilně nebo s využitím zákona o svobodném přístupu k informacím – na důvody. Veřejnost je nejlepší „hlídací pes“: nemusíte ho platit. Pokud jako instituce zveřejňujete své účty a smlouvy, občané se v nich kolikrát začnou šťourat sami od sebe. Zvlášť když jim to dáte ve stravitelné podobě a nezaujmete klasickou obranu sira Humphreyho ze seriálu Jistě, pane ministře: Chtěli jste informace? Tady máte schválně desetkrát víc, než jste žádali. Už sama povinnost zveřejňovat, co děláte, vás jako zadavatele ukázní. A ještě svým způsobem ušetříte za audit. Tím jsme zpátky u nového zákona o veřejných zakázkách: transparentnost se vyplácí. Zdejší rejstřík je nadprůměrný * LN Sněmovna se tento týden utkala o „nedohledatelné“ listinné akcie na majitele. Nakonec přijala zákon, který přikazuje jejich proměnu v akcie na jméno nebo uložení v centrálním depozitáři či v bance. Co si o tom myslíte? Ještě uvidíme, co Senát. Ale dívám se na to pozitivně: odstraní to ten nejhorší šlendrián. Přinejmenším policie nebo finanční úřady budou moci nahlížet do centrálního depozitáře. Na druhou stranu – nemůže tam nahlížet veřejnost, takže činnost různých „hlídacích psů“ to nezlepší. * LN Vy jste dělali studii o těchto firmách s listinnými akciemi na majitele. Co jste zjistili? Vyšlo nám, že společnosti, které mají takto skryté majitele, vydělávají na veřejných zakázkách výrazně víc, asi o 20 až 70 procent, než ostatní dodavatelé. * LN Takže je to možná skrytá provize – zadavatel zakázky může mít ve vítězné společnosti podíl, protože akcie lze kdykoli předat z ruky do ruky? Tady už suchá řeč čísel končí. Ale upřímně řečeno, také mě jiné vysvětlení nenapadá. Tyto firmy jsou dost tajnosnubné. Ve vzorku 50 společností jich 22 neposílalo informace o hospodaření do obchodního rejstříku. * LN To je ale dost časté, ne? Agentura Čekia, která se tím zabývá, uvádí, že informační povinnost neplní asi polovina společností v obchodním rejstříku. Drtivá většina jsou ale malé podniky, které ani pořádně nemají co vykazovat. U společností, které dostávají zakázky za desítky až stovky milionů, už je to však docela divné. * LN Ve čtvrtek jste zveřejnili studii o 1638 dodavatelích veřejných zakázek. Ukázalo se, že devět procent vyhrávají společnosti kontrolované z Nizozemska, následuje Rakousko, Francie, Německo a Kypr. Vlastníky ovšem mohou být klidně Češi. Chtěli jsme zjistit, kolik firem, které vyhrávají veřejné zakázky, lze rozkrýt až po konečné vlastníky. Vyšlo nám, že asi polovinu. Pokud jde o ty ostatní, asi tři čtvrtiny jsou kontrolovány ze zahraničí. Plné znění zpráv


* LNA zbytek? To jsou české subjekty, u nichž nelze majitele dohledat v obchodním rejstříku. Což může znamenat, že porušují obchodní zákoník, protože neuvádějí své vlastníky s podílem větším než 20 procent. * LN Chválíte český obchodní rejstřík jako vysoce nadprůměrně otevřený. Ve srovnání s kým? S Francií, Německem, Británií? Se všemi z těchto tří zemí. Náš obchodní rejstřík je nadstandardní tím, co všechno v něm je – a co všechno je zadarmo. Ve většině zemí dostanete výpis jen za peníze. * LN Jak jste to dělali při vzniku studie? Jeli jste na Kypr? Kolega tam měl zrovna cestu, tak jsme ho využili. Údaje z tamního rejstříku lze získat i na dálku, ale když toho potřebujete víc, je levnější tam zajet. Výpis stojí tuším deset eur, kolega chtěl asi dvanáct firem. * LN A u většiny pokračoval vlastnický řetězec do další země? Ano, ale vzorek je příliš malý, než aby z něj šlo dělat zobecnění. * LN Máte pochopení pro to, že otevřenost českého rejstříku spoustě podnikatelů vadí? Poctivé firmy, které tam zasílají své hospodářské výsledky, pak brečí, že je jim vidět na jejich marže. Jenže zároveň je to pro podnikání úžasná věc: chcete se podívat, co je zač váš nový obchodní partner, tak stačí párkrát kliknout. * LN Ale co s těmi nepoctivými? Myslím, že soudy by měly informační povinnost začít vynucovat. Dnes to dělají jen namátkově nebo vůbec. Když dojde na pár velkých případů, ostatní se rychle ukázní. Sám se nechám překvapit * LN Není to frustrující – zabývat se veřejnými zakázkami? Já se ale necítím jako kdovíjaký veterán. Začali jsme to s kolegy dělat před třemi lety a pořád nás baví. Dostal jsem se k tomu jako programátor: kolegyně mi ukázala Věstník veřejných zakázek a ptala se, jestli by z toho šlo vytěžit data. Ale zajímá mě to i jako ekonoma. Náš obor hodně uvažuje nad tím, kdy má veřejný výdaj ještě smysl – kdy přínos pro společnost převyšuje náklady. A teď se tahle krásná abstraktní teorie najednou srazí s praxí veřejných zakázek: zvažuje zadavatel při nákupu nového informačního systému nějaké veřejné dobro? * LN Vadí vám osobně, když se zakázky předražují a rozkrádají? Tady pořád panuje blbá nálada, že se v Česku strašně krade. Belgický specialista na veřejné zakázky mi říkal: Ale na Západě se přece krade taky – jen kultivovaněji. Je to nekončící proces: někdo tvoří pravidla pro zakázky, někdo vymýšlí, jak je obejít. Systému, který úplně zabrání zneužívání peněz, se nedobereme, ale má smysl se o něj snažit. * LN Změnil jste za tu dobu na něco názor? Dřív jsme si mysleli, že otevřené výběrové řízení, kde se soutěží cenou, je nejlepší a že vše ostatní je méně transparentní. * LN Proč už si to nemyslíte? Pořád si to myslím, pokud jde o stavby dálnic nebo nákup benzinu. Ale tomu, kdo by vybíral dodavatele informačního systému v otevřeném řízení a řídil se jen cenou, bych ten výsledek moc nezáviděl. Musel by totiž předem přesně vědět, co chce. Jenže právě u zakázek na informační technologie dost často nevíte, co přesně potřebujete. Rozumný zadavatel by se měl držet zhruba poměru 60:40, tedy 60 procent zakázek v otevřeném Plné znění zpráv


výběrovém řízení, 40 procent ostatní typy. Ale pořád si myslím, že jen naprosto výjimečné by mělo být řízení bez uveřejnění. To se v Česku pořád nadužívá. * LN Jak se má udělat dobrá soutěž na informační systém? Například tak, aby výsledek snesl i po letech zásah zvenčí, aby do něj šlo něco dalšího napojit. Dodavatel, který si chce pojistit pozice, vám ho dodá tak, aby na něj nikdo další nebyl schopen sáhnout. Jasně, někdy potřebujete drobné vylepšení, které logicky udělá nejlevněji dosavadní dodavatel. Ale měl by cítit, že když se šprajcne a nepůjde s cenou dolů, může na jeho místo přijít někdo jiný. Ono se to teď nerado říká, ale ty změny na ministerstvu práce mohly přinést i něco smysluplného... * LN Hájíte ministra Drábka a jeho zatčeného náměstka Šišku? Ne, to si netroufám soudit. Jen říkám čistě akademicky, že když měníte dodavatele, který byl patnáct let pevně zakopaný v pozicích, nejde to bezbolestně. * LN Co vás dnes živí? Psal jste, že tři největší protikorupční organizace dohromady mají rozpočet jako mateřská škola. Mě živí sběr a práce s daty. Stále učím na Karlově univerzitě. * LN Kde se vidíte za deset let? Nemám potuchu. Třeba se zakázky postupně tak zprůzrační, že to přestane být výzkumně zajímavé a budeme se věnovat třeba insolvencím. Sám se nechám překvapit. *** Můj oblíbený příklad je z roku 2009, kdy Středočeský kraj dal zakázku na rozdělení 560 milionů korun dvěma firmám. Pak člověka napadá, jestli zbyly nějaké peníze na ty nezaměstnané. Náš obchodní rejstřík je oproti Francii, Německu a Británii nadstandardní tím, co všechno v něm je – a co všechno je zadarmo. Ve většině zemí dostanete výpis jen za peníze. Životopis Jiří Skuhrovec se narodil 31. července 1984. Vystudoval Institut ekonomických studií na FSV UK (2009; dnes zde učí) a softwarové inženýrství na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT (2010). Od roku 2010 zkoumá veřejné zakázky ve sdružení Centrum aplikované ekonomie – zIndex. Pracuje jako analytik ve společnosti EEIP. Jeho vlastní, loni vzniklá firma Datlab prodává obcím a úřadům tzv. rozklikávací rozpočty. Je svobodný, bezdětný. Foto popis| Co budu dělat za patnáct let? Sám se nechám překvapit. Možná to budou insolvence. Foto autor| FOTO MAFRA - TOMÁŠ KRIST _

Adeptů na Hrad je víc než dost 23.2.2013

Mladá fronta DNES Jiří Pehe_

str. 11

Názory_

Miloš Zeman. Pro někoho idol, pro jiného ztělesnění zastaralé politiky. Rozhodně prezident a nejsilnější hráč na politické scéně. V demokracii však platí, že skončí-li jedny volby, začínají další. Kdo tedy vyzve Zemana za pět let na souboj? A které vlastnosti jsou pro to vhodné? V seriálu MF DNES hledají osobnosti toho, kdo se příště Miloši Zemanovi postaví, bude-li znovu kandidovat.



Odpověď na otázku, kdo by mohl být úspěšným kandidátem na prezidenta za pět let, závisí přinejmenším na třech dalších otázkách. První z nich zní, zda bude kandidovat znovu Miloš Zeman. Pokud ano, druhá otázka zní, zda bude prezidentem populárním. Třetí otázkou je, zda bude mít dostatečně dobré vztahy s ČSSD, aby nenominovala vlastního levicového kandidáta. Budou-li odpovědi na všechny tři otázky znít „ano“, pak může zřejmě mít naděje na výhru pouze kandidát, který stojí napravo od Zemana, protože ten by za sebou měl většinu levice. V současnosti se sice může zdát postavení „napravo“ od Zemana jako politicky sebevražedné, o čemž se koneckonců přesvědčil v druhém kole nedávné prezidentské volby i Karel Schwarzenberg – jenže za pět let může být všechno jinak. I vláda ČSSD bude neoblíbená Pokud se volby do Poslanecké sněmovny uskuteční v řádném termínu příští rok, sociální demokracie bude v té době zřejmě právě končit čtyřleté období v čele vlády, kterou asi v příštím roce převezme. Kampaň před prezidentskou volbou a rozbíhající se kampaň před volbami do Sněmovny budou přitom v roce 2018 kolidovat, takže souboj vláda – opozice bude přinejmenším stejně prominentní, jako byl v lednu tohoto roku. Jak známo, vlády u nás nejsou populární, i kdyby vládly sebelépe. Ve srovnání s vládou Petra Nečase na tom musí zdánlivě být u veřejnosti každá příští vláda relativně dobře, jenže nelze pominout, že případná vláda ČSSD bude přebírat zemi v nedobrém stavu, a nelze zaručit, že ji z krize vyvede. Jinými slovy, šance Zemanova protikandidáta bude do značné míry záviset také na tom, jak si levicová vláda bude počínat. Kdo by měl být „pravicovým“ protikandidátem Zemana, bude přitom záviset na další proměnné: na stavu politických stran napravo od středu. Bude-li pokračovat jejich současná krize, nebude mít proti Zemanovi zřejmě velké šance žádný kandidát velké strany. Příliš mladý na tatíčka Během příštích pěti let se samozřejmě může v pravicových stranách objevit několik nových politických talentů, zejména pokud budou v opozici, a budou tedy mít jistý prostor na vnitřní obnovu. Jediný stranický politik na pravici, který se momentálně jeví jako osobnost, jež by mohla v delším časovém horizontu být silným kandidátem, je Jiří Pospíšil. Jenže ten je ještě příliš mladý a ani za pět let zřejmě nebude splňovat „tatíčkovské“ představy, které Češi o prezidentovi mají. Silným kandidátem „napravo od Zemana“ by mohl být Petr Pithart, pokud by si ve věku sedmasedmdesáti let na kandidaturu troufl. V první přímé volbě se totiž ukázalo, že čeští voliči, navzdory údajné oblibě „občanských“ a nestranických kandidátů, nakonec poslali do druhého kola dva zkušené politické matadory. Vyhrál bývalý premiér, což je Pithart též. Navíc byl dlouholetým předsedou Senátu. Zdobí ho i disidentská minulost a aura významného intelektuála. Pokud hrála v úspěchu Karla Schwarzenberga v prezidentské volbě jistou roli i jeho příslušnost k „havlovskému“ táboru, pak by nejspíš pomohla i Pithartovi. Coby křesťanský demokrat by přitom mohl být přijatelný i pro postklausovskou občanskou pravici, pokud ta nenajde vlastního kandidáta. Pravice by se mohla samozřejmě sjednotit okolo nestranického kandidáta. Pokud by se ODS chtěla ve snaze o obrodu vracet ke kořenům, jak z ní v poslední době zaznívá, pak jedním ze dvou principiálních zakladatelů strany byl vedle Václava Klause i Josef Zieleniec. Politických zkušeností coby bývalý ministr zahraničí, senátor a poslanec Evropského parlamentu má na rozdávání. Je to navíc politik, který umí dělat volební kampaně. „Ano, ano – ne, ne,“ pane Švejnare Nestranickým kandidátem, okolo kterého by se voliči v politickém středu a napravo od středu asi semkli nejvíce, by byl Jan Švejnar. Ten by však tentokrát musel svoje jasné „ano“ říct s dostatečným předstihem a na svém zvolení pracovat, aby rozptýlil obraz nerozhodnosti, který ho doprovází. Pokud by pravicové strany překonaly svoje předsudky vůči kandidátovi, který není jejich členem, a Švejnara nominovaly, měl by proti Zemanovi velmi slušné šance. Pokud by Zeman znovu nekandidoval, je pole možných kandidátů otevřené. Švejnar by byl i za takových okolností jedním z favoritů, protože by přilákal i hlasy liberální levice. ČSSD by v takovém případě buď mohla znovu nominovat Jiřího Dienstbiera, nebo někoho, kdo by stranu méně štěpil. Kandidátem, který by byl přijatelný pro celou levici a možná i pro část pravice, by nepochybně byl Pavel Rychetský, který zatím kandidaturu odmítal. Autor tohoto textu by osobně rád viděl v příštím prezidentském klání dvě osobnosti: zakladatele humanitární organizace Člověk v tísni Šimona Pánka a senátorku Elišku Wagnerovou. Zejména pokud by Zeman nekandidoval, oslovovali by oba široké spektrum voličů. Wagnerová, jejíž některé názory se překrývají s levicově liberální a zelenou částí politického spektra, by oslovovala i voliče nalevo od středu. Plné znění zpráv


Pánek hradním pánem? Šimon Pánek by zase oslovoval nejrůznější segmenty občanské společnosti. Ačkoliv v minulé volbě vystupovali někteří kandidáti jako kandidáti občanské společnosti, stojí Pánek ještě o kus výš, pokud jde o výkony a jeho osobní pověst. Jelikož stojí názorově spíš napravo od středu, vymyká se archetypu „občanského“ kandidáta coby „levičáka“. V roce 2018 už navíc bude souznít s „prezidentským“ profilem i věkově: bude mu jednapadesát let. Výhodou Elišky Wagnerové jsou zase její politické zkušenosti, kterých bude v roce 2018, po téměř šesti letech v Senátu, nepochybně mít mnohem více než dnes. Z pohledu ideálního prezidentského profilu je impozantní i zbytek jejího životopisu: žila v zahraničí, a zná tudíž „svět“ i jazyky; byla předsedkyní Nejvyššího soudu a místopředsedkyní Ústavního soudu. Jak už bylo zmíněno, její politické postoje se leckde kryjí s levicově liberální částí spektra, ale v oblasti „hodnot“ zastávala jako soudkyně často názory konzervativní. Stejně jako Pánek by byla nepochybně prezidentem, který by českou společnost symbolicky posunul kousek za éru „postkomunismu“, jejímž je naopak Zeman politickým ztělesněním. Foto popis| O autorovi| Jiří Pehe, Český politolog a spisovatel. V roce 1981 emigroval do USA, kde vystudoval mezinárodní vztahy na Kolumbijské univerzitě. Pracoval pro lidskoprávní organizaci Freedom House a pro Rádio Svobodná Evropa v Mnichově. Řídil politický odbor KPR Václava Havla, spoluzakládal hnutí Impuls 99. Je ředitelem New York University v Praze a učí na FSV UK. _

Varování před vojenským zásahem proti severokorejskému režimu 22.2.2013


str. 03

21:05 Stalo se dnes_

_ Jan RICHTER, moderátor -------------------Ministři zahraničí Ruska a Číny varovali před vojenským zásahem proti severokorejskému režimu. Severní Korea minulý týden provedla další jaderný test, který odsoudila mimo jiné i Rada bezpečnosti OSN. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov i jeho čínský kolega Yang Jiechi dnes uvedli, že severokorejská jaderná zkouška by se ale neměla stát záminkou pro použití síly. O vztahu Ruska a Číny k Severní Koreji jsme mluvil s politologem Michalem Romancovem z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Michal ROMANCOV, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já se domnívám, že k prohlášení je zapotřebí vzít skutek celý, jaksi rozměr toho jejich bilaterálního jednání. Protože oni řešili asi 10 nebo 12 problémů, jeden z nich byl tenhle, rozhodně to nebyl problém číslo 1 a v zásadě jak ruská federace, tak Čína dali najevo, že si sice uvědomují, že to, co se děje na korejském poloostrově je vážné, ale nehodlají ji pustit a to se týká zejména Číny, abych tak řekl otěže z rukou, čili v podstatě dali najevo jak Američanům, tak Britům, protože ze strany Spojených států a Británie zazněly ty nejostřejší výroky proti KLDR, že vlastně bez jejich svolení s tou situací nelze vůbec nic dělat. Jan RICHTER, moderátor -------------------Znamená to tedy, že se skutečně uvažuje o možnosti vojenského zásahu proti severokorejskému režimu? Michal ROMANCOV, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já se domnívám, že ty úvahy ve sféře teoretické jsou tady přítomny už strašně dlouho, protože nejenom Jihokorejci si uvědomují, že severokorejský režim díky svým zbrojním kapacitám představuje velice výrazné ohrožení, ale od těch teoretických úvah k praktickému řešení se domnívám, že je pořád ještě velice daleko. Plné znění zpráv


Jan RICHTER, moderátor -------------------Čína i Rusko podpořily tu relativně ostrou rezoluci Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, která tady odsoudila ten severokorejský jaderný test. Pozorujete nějakou změnu jejich postoje k severní Koreji? Znamená to dnešní prohlášení, že jaksi zmírňují ten nesouhlas? Michal ROMANCOV, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já se nedomnívám, že by Peking, respektive Moskva nějakým způsobem chtěly zmírnit svůj vztah vůči Severní Korei. Myslím si, že zejména Číňané si uvědomili, že Severní Korea pro ně představuje velký problém proto, že Peking je všeobecně považován za toho hlavního protektora Severní Koree, ale ty vztahy mezi Pchjongjangem a Pekingem, potažmo mezi Pchjongjangem a Moskvou, jaksi jsou komplikované v tento okamžik pravděpodobně zejména proto, že ještě pořád vlastně se řeší ta situace, že v severní Korei je vlastně nový člen dynastie Kimů, takže vlastně po jejich odsouzení severokorejského raketového testu došlo k tomu, že u příležitosti nového vládního roku ani do Pekingu, ani do Moskvy vlastně neposlal gratulaci nebo blahopřání. Jinými slovy, i Pchjongjang zkouší, kam až může zajít a já si myslím, že to je vlastně momentálně ten nejdůležitější atribut téhle akce. Jan RICHTER, moderátor -------------------Má, pane Romancove, podle vás mezinárodní společenství nějakou možnost, jak odradit KLDR od dalších jaderných testů? Michal ROMANCOV, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dokud KLDR bude mít podporu, ať už Moskvy nebo Pekingu nebo nějakého jiného významného hráče mezinárodních vztahů, tak ne. Čili, všechno záleží na tom, zejména jakým způsobem se vůči KLDR budou chovat Číňané a ti dali najevo, že to, co se teď v Severní Korei děje, se jim až tak úplně nelíbí, což si myslí, že z hlediska světového společenství je v zásadě pozitivní informace. Jan RICHTER, moderátor -------------------Říká politický geograf Michal Romancov z pražské Fakulty sociálních věd. Děkujeme a na slyšenou. Michal ROMANCOV, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na slyšenou. _

Co ukázaly v médiích prezidentské volby 22.2.2013

ČRo 6

str. 01

20:10 Média v postmoderním světě_ _

Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Začíná pořad o médiích, informacích a novinářích. Začíná pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás při jeho poslechu vítá Radko Kubičko. Dnes se ještě vrátíme k lednovému tématu našich veřejných debat. Jsou tu tedy opět Rozpravy o českých médiích, což jsou veřejné debaty, které se už konaly na různých místech. Nyní diskutujeme, jak víte, v budově Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy na pražském Smetanově nábřeží, v posluchárně 215. Videozáznam debaty zveřejňuje internetový deník Česká média. Lednové téma bylo předem tak trochu dáno. Leden 2013 vejde jistě do historie jako měsíc, kdy se uskutečnila historicky první přímá volba prezidenta České republiky. Jejím vítězem se stal Miloš Zeman, který se v tuto chvíli už připravuje na převzetí úřadu. Předvolební kampaň před volbou prezidenta byla bouřlivá a zapojila se do ní intenzivně i média. Proto právě o jejich roli na konci ledna jsme diskutovali. První část debaty jsme vysílali na začátku února, nyní je prostor pro další, druhou část. A jen připomínám, že také na konci února, to znamená už příští týden ve středu, se uskuteční další díl Rozprav o českých médiích a to příští středu, jak už jsem říkal, v sedmnáct hodin a třicet minut. A diskutovat budeme Plné znění zpráv


tentokrát opět o rizicích médií na Internetu. Všechny naše posluchačky a posluchače tedy srdečně zveme na Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, na Smetanově nábřeží 6. Teď ale už tam přepojujeme symbolicky, tedy na Smetanovo nábřeží, do 215 a je tu druhá část rozhlasové verze naší veřejné debaty. Pořad Média v postmoderním světě tím právě začal. Dobrý večer. Dobrý večer dámy a pánové, vítám vás na dalším dílu našich Rozprav o českých médiích, které tady pořádáme u vás na Fakultě sociálních věd. Díky všem, že jste se dostavili v takovémto hojném počtu. Zdá se, že přímá volba prezidenta v České republice skutečně rozjitřila atmosféru a že se mnozí začali zajímat třeba i o politiku a o věci, o které se dříve nezajímali, to se vás určitě netýká, vy se zajímáte stále. Takže děkujeme vám, že jste přišli na Fakultu sociálních věd. Já to tady budu moderovat, jsem Radko Kubičko z Českého rozhlasu 6. Budeme to tady taky nahrávat, tuhle tu debatu, vždycky to nahráváme a vaši kolegové si to můžou tedy pustit na Internetu, na internetovém serveru Česká média, takže máme tady i kameru a kolegové, kteří to nahrávají, tak to je právě pro Český rozhlas 6, pořad Média v postmoderním světě, který už léta vysíláme ve dvacet hodin a deset minut na Českém rozhlase 6 v pátek, každý pátek. Takže i tento pátek bude tady tahle ta debata. Sešli jsme se, abysme diskutovali, tedy jak už jsme řekli o tom, co nám přinesla prezidentská volba. Takže předpokládám, že se chcete také do diskuse zapojit, pokud se budete chtít, tak klidně se hlaste, klidně i do naší debaty, že se do toho chcete vložit, pak vám dám později pochopitelně slovo. Díky taky panelistům, kteří přijali pozvání do naší debaty. Dneska jich je tady více. Takže vítám zde Jana Tučka z agentury STEM/MARK. Vždycky tady v našem panelu je někdo místní, tím je Anna Matušková, která zde učí na Fakultě sociálních věd, na institutu komunikačních studií a žurnalistiky, který je spolupořadatelem tady těchto debat, pravidelným spolupořadatelem, no a kromě toho, jak mi řekla, pracovala také pro jednoho z kandidátů Karla Schwarzenberga, na čemž jsem se pozastavil trošku, ale ona mi vysvětlila, že to je úplně normální. Kde že to je normální? V západním světě. Ano. Akademická obec pracuje pro kandidáty, to je pravda samozřejmě. Ze zahraniční, nebo ze zahraniční, zahraniční pohled trošku nám tady může reprezentovat novinář kolega Erik Best. Přesto, že už dlouhá léta žije v České republice, tak má takový ten potřebný nadhled, který my tady možná třeba nemáme. Dále je tu politolog Jiří Pehe, jistě znáte z všemožných diskusí. Posledním hostem, který se tam skrývá, protože přece jenom tady ta posluchárna na tolik hostů není zařízená, ale určitě si ho všimnete, Jan Tvrdoň, který nám představí projekt Demagog.cz, se kterým jste se jistě možná také na Internetu mnozí setkali, takže Jan Tvrdoň. Jiřího Peheho poprosím, kolega Pehe byl můj kolega ve Svobodné Evropě, také léta žil ve Spojených státech, myslím. Je to tak? A teď učí na, nebo šéfuje New York University, takže New York University v Praze, takže ho poprosím o jeho pohled Čechoameričana, třeba řekněme, nebo člověka, který také zná ty kampaně, jak ve Spojených státech, tak v Německu, kde také léta žil. Prosím. Jiří PEHE, politolog -------------------Tak dobrý večer. No, já bych především řekl, že ta přímá volba tak, jak se vlastně odehrála i v českých médiích, nakonec z mého pohledu je vlastně pozitivní událostí. Hodně se, hodně se napsalo a řeklo o tom, že ta přímá volba polarizovala společnost, že se tady vlastně odehrávalo jakési fotbalové utkání a převládali emoce, ale obecně si myslím, že, a to se vlastně událo i skrze média, tady došlo k obrovské politizaci české společnosti. Můžeme samozřejmě argumentovat, že ta politizace byla povrchní, že to byly v mnoha případech jenom emoce, ale vezmeme-li si jenom ty lidi, kteří volili, tak já myslím, že u většiny to probíhalo tak, že museli navzdory těm emocím prostě zpracovat sami v sobě jakési politické stanovisko. Samozřejmě byla spousta také lidí, kteří volili tak, že volili čistě jenom proti někomu, nebo už jsme to tady slyšeli, prostě proto, že ten či onen politik, kterého opravdu nemají rádi, řekl, že podporuje někoho, tak oni volili třeba proti tomu, ale ve své podstatě si myslím, že ta volba byla politická, takže já bych tu přímou volbu vůbec nezatracoval a také si nemyslím, že česká média sehrála až tak katastrofální roli, jak se to teď vykresluje. Tam bych to rozdělil na dvě části. Role médií před tou první, před tím kolem prvním a role médií mezi prvním a druhým kolem. Před tím prvním kolem, myslím si, že média byla ještě stále na pevné půdě, protože byla, bylo tam několik, bylo tam devět kandidátů, abychom byli přesní a oni to trochu pojímali v těch různých denících a televizních stanicích tak jako pojímají, nebo jak zpracovávají parlamentní volby. To znamená, tam mají pluralitu subjektů, tam jich je víc, patnáct, dvacet politických stran, takže oni poskytovali určitý prostor všem těm kandidátům, jejich stanoviskům, ptali se jich na nejrůznější věci. Je také samozřejmě logické, že se jich ptali i na věci, které šly daleko za prezidentské pravomoce, ale to se konec konců děje i v těch parlamentních volbách, kdy se prostě novináři občas ptají na věci, které třeba ti politici ani ovlivnit konkrétně příliš nemohou, ale kdybysme se podívali na deníky před tím prvním kolem, tak tam vycházely nejrůznější analytické pohledy, přehledy názorů těch kandidátů, nejrůznější tabulky a tak dále a bylo to, myslím, docela objevné a svým způsobem zajímavé, protože tam se ukazovalo vlastně přesně i to, co tady zaznělo, že totiž spousta lidí netuší, jaké pravomoci prezident de facto má, co může, co nemůže. Včetně těch samotných prezidentských kandidátů, některých. Co si myslím, byl trochu problém v tom, před tím prvním kole, byla dle mého soudu ta dosti nešťastná debata České televize se všemi devíti kandidáty, která prostě nebyla ukočírovatelná. Formát byl sám o sobě prostě nešťastný, byla to taková přehlídka Plné znění zpráv


krátkých, krátkých vyjádření. Navíc se to svezlo do otázek typu, jestli na Hradě jedí české knedlíky, nebo německé, nebo jestli tam jezdí českými auty, německými a podobně. Takže to byla taková jako trošku, řekl bych nedůstojná fraška, ale to možná bylo dáno tím, že prostě skutečně za dvě hodiny zvládnout debatu s devíti kandidáty, kteří se mají nějak představit veřejnosti, nešlo. Ale obecně si myslím, že ta, i ta mediální kampaň, nebo mediální pokrytí celé té věci před prvním kolem, nebylo, nebyla tak strašná. Média, samozřejmě bylo možné z nich vycítit, koho podporují. Některá média se těsně před tou volbou, konkrétně přiklonila třeba ke Karlu Schwarzenbergovi, ale jinak si zachovávala média určitý odstup a nebylo to, nebylo to zase až tak vyhraněné. Horší to bylo samozřejmě mezi tím prvním a druhým kolem, kde se vlastně ta volba svezla do té obrovské polarizace, na kterou česká společnost vůbec není zvyklá a vlastně jí nezná, protože v senátních volbách sice také v druhém kole proti sobě kandidují dva postoupivší kandidáti, nicméně tam je to obvykle v měřítku, dalo by se říci okresním a ten vzorek voličů, kteří se vůbec k těm volbám dostavují, je velmi, velmi malý a poměrně kompaktní, protože k tomu druhému kolu zejména v senátních volbách už chodí jenom ti, kteří volili ty kandidáty v prvním kole a není tam příliš velký převis nějakých velkých voličů. Tady jsme byli v úplně nové situaci a vlastně poprvé jsme byli v situaci, kdy se lidé museli rozhodovat mezi dvěma, dvěma jasně vyhraněnými kandidáty. Hodně se žehrá na tu polarizaci, kterou to způsobilo, ale já osobně si myslím, že polarizace k politice patří, pokud to není polarizace, která je vedená téměř až na úrovni jakéhosi třídního boje, nebo zákopové války, kterou pak nelze už moc napravovat. Ta polarizace má samozřejmě svůj význam v tom, že také nutí lidi k tomu, aby nějakým způsobem opět pracovali politicky to, co, to jak se rozhodnou. Vlastně to k politice de facto, de facto patří. Takže si nemyslím, že to byla až tak velká katastrofa. Co bylo z hlediska mediálního, dle mého soudu velmi nešťastné, ale na tom mají podíl oba ti kandidáti a jejich týmy, tak to je, to je neuvěřitelné množství těch prezidentských debat před druhým kolem. Tam prostě absolutně zejména tedy vzhledem k tomu, kdo je Karel Schwarzenberg, jak se vyjadřuje a jak je schopen v těch debatách obstát, tak to bylo naprosto nešťastné ho postavit asi, já nevím, do kolika, do deseti různých debat televizních a rozhlasových před druhým kolem. Vůbec nic nebránilo tomu jeho týmu v tom, aby řekli, bude debata jedna, nebo dvě v České televizi a na tu debatu ho perfektně mohli připravit, včetně teda těch otázek, které se dali anticipovat, to znamená, že se zcela spolehlivě někdo zeptá na Benešovy dekrety a podobně. Takže tam si myslím, že to bylo, že to bylo zcela nad rámec toho, co třeba zase znám z těch zemí, kde jsem žil, kde by, kde se ty debaty velmi opatrně plánují. Ty týmy se, těch obou kandidátů, se setkají a ty debaty vyberou, dokonce vyberou ten formát, moderátory a těch debat je poměrně málo. Tady to skutečně bylo tak, že skoro každý den mezi tím prvním a druhým kolem bylo možné slyšet ty kandidáty někde a často ve velmi, řekl bych, nedůstojných podmínkách polobulvárních diskusích polobulvárního stylu jako byla třeba na Primě a nebo na Nově, to si myslím, že k té prezidentské kampani ani nepatří a navíc to vlastně vystavuje, nebo činí ty kandidáty zejména Karla Schwarzenberga v tomto případě zranitelnými. Takový ten polobulvární styl. Takže já si myslím, že média uspěla asi tak, jak se dalo očekávat vzhledem k tomu, kde žijeme, protože ty zkušenosti našich médií s politikou jsou asi takové, jako jsou zkušenosti české společnosti obecně a zkušenosti s tímto typem volby, vysoce polarizované rozdělené osobnostně, kde se ty postoje projektují do dvou osobností, musí se pracovat hodně s emocemi, s tím, jak lidi vnímají styl těch jednotlivých kandidátů, jejich řeč, všechno možné, tak to bylo vlastně u nás poprvé a myslím si, že když odečteme teda to naprosté zmnožení, zbytečné zmnožení těch debat, tak nakonec se toho média nezhostila úplně špatně. Poslední věc, kterou bych řekl je, že možná, mě se osobně zdá, že a to bude stát za jakousi analýzu sociologickou, že se možná přeceňuje vliv médií v tom celém procesu, protože když to spočítáme, tak každá i ty nejsledovanější televizní debaty na České televizi měly sledovanost asi okolo milionu, něco přes milion lidí. Těch voličů ovšem bylo osm milionů. Pokud bychom tedy to brali tak, že se každý ten, ta část voličstva dívala na nějakou jinou debatu, tak možná by se to nějak poskládalo, ale já mám takový pocit, že možná skoro až polovina voličů vůbec nebyla dotčena žádnými mediálními výstupy, protože se k nim prostě v této podobně nedostali. Pokud tedy si čtu čtenost deníků, sledovanost těch televizních debat, kde si myslím, že se na to dívali především lidi, kteří se chtěli utvrzovat ve svých postojích spíše než, že by, nebo jsou to lidi už političtí, takže to možná sledovali ti samí lidé pořád dokola ty debaty, tak možná se trochu přeceňuej význam médií a tedy těch klasických médií. Mnohem něco zajímavějšího, o tom už tady byla řeč, se odehrávalo na sociálních sítích a to bylo samozřejmě, to je nové, a zcela správně napsal dnes Martin Stránský, tuším v Lidových novinách, že kdyby se tato debata v tom samém obsazení odehrávala na pět let, tak by asi dopadla už jinak, protože by byl tady celý jakoby pětiletý okraj té mladé generace, která už by byla v politice angažovaná jako voliči a ta debata by asi dopadla ... takže tady zřetelný posun v české společnosti a ta média k tomu samozřejmě taky nějakým způsobem přispěla a úplně bych je nezatracoval. Poslední věc, ze sociologického hlediska by mě velmi zajímalo, možná že se k tomu sociologové dostanou, kdo byly ty skoro čtyři miliony lidí, více než tři miliony, kteří prostě nevolily. Tady se, my jsem se vlastně, já teda osobně jsem byl velmi překvapen nízkou volební účastí. Já jsem předpokládal, že při té vysoké míře angažovanosti tak, jak ta kampaň obrovským způsobem aktivizovala celou společnost, když vezmeme tu míru dobrovolnické práce, politizace občanské společnosti, diskuze na sociálních sítích, tak můj pocit byl, že k těm volbám přijde 80 % lidí. K mému překvapení to bylo 60 a pak tedy méně než 60 v druhém kole. A vlastně doma, tím pádem, pokud těch voličů je Plné znění zpráv


více než osm milionů, zůstalo něco přes tři miliony lidí. A bylo by velmi zajímavé zmapovat a možná k tomu kolega Tuček něco řekne, kdo ti lidé jsou, protože to musí být lidé, kteří jsou buď už natolik otrávení politikou, že je to prostě vůbec nezajímá, volit obecně, nebo si tedy nemohli vybrat toho svého kandidáta, každopádně nějaký motiv pro to nevolení v takto vypjaté kampani, která skoro každého nutila zaujmout stanovisko a k volbám jít, tak tam nějaký motiv musel být a ten motiv je možná pro budoucnost české demokracie důležitější, než to, jak nakonec si ty hlasy rozdělili ti lidé, kteří byli motivovaní, kteří volili. Protože na nich bude, na těch, co nechodí volit, na těch možná bude záležet v budoucnosti osud české demokracie. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ne, tak je pravda, že to je určitě zajímavý aspekt tady těchhle těch voleb, že tu přímou volbu podporovalo tolik lidí, 80 až 90 % a nakonec přišlo jenom 60. Kolega Tuček už se hlásí, že nám z toho průzkumu něco řekne, tak jenom stručně, jestli vás můžu poprosit. Proč nepřišli lidé k volbám? Jan TUČEK, agentura STEM/MARK -------------------Nepřišli, protože jim nevyhovoval 47 % teda, řekli že jim nevyhovuje ani jeden kandidát. Ve druhém kole. A já jsem rád, že někdo konečně řek, že ta účast teda byla malá, protože všichni furt říkaj, jak byla velká a mě se tady zdá, že prostě byla malá. Když to srovnáte prostě s tou, s tím přístupem, že to byla první a tak dále, já nechci to rozpitvávat, dalších 14 % řeklo, že o politiku se vůbec nezajímá a pak tam bylo, že je otrávila ta kampaň v průběhu toho, mezi těmi koly. Já moc nevím, proč to bylo čtrnáct dní, ta mezera mezi těma kolama, asi kvůli tomu, aby se daly utratit ty peníze za tu kampaň, aby se nám tam vešlo všech těch deset debat, ale nám třeba vycházelo v tom výzkumu, že čím se blížily ty volby, tak ty lidi byli daleko víc otrávený a už nesledovali ty debaty a taková ta finální debata, která vlastně měla mít rozhodující ten vliv, tak jako sice jí sledovalo strašně moc lidí, ale jak tady kolega Pehe říkal, to furt to jsou ty samí, který se na to dívaj, protože se na někdo dívá jako po pátý, po šestý, tak prostě je trošku divnej, trošku masochista. Bylo tam ještě několik procent lidí, který říkali, že zatím ještě nejsou rozhodnutí a ti pravděpodobně taky nepřišli. To, co bylo nejzajímavější, bylo, že voliči jak Karla Schwarzenberga tak Miloše Zemana, kterýho volili v prvním kole, tak v druhým kolem někteří z nich nešli volit, protože řekli, že ani jeden z těch kandidátů jim nevyhovuje. Což je zase vidět jakoby ten protest tý volby v tom prvním kole, že šli volit tohoto, aby se nedostal do toho kola někdo jiný. A ještě možná jednu informaci a pak už tady zase budu mlčet. Zajímavý z toho výzkumu je, že i voliči, kteří volili Miloše Zemana, tak pro ně Miloš Zeman byl volbou menšího zla, na rozdíl od voličů, kteří volili Karla Schwarzenberga, který říkali, že on bude lepší prezident. A mě to přijde jako zajímavý, protože když si vezmete složení toho elektorátu Miloše Zemana, takže tihle lidé, kteří většinou se rekrutují z méně vzdělaných, z menších obcí, z větších věkových skupin, říkají, že jdou volit menší zlo, tak prostě něco to říká o tom, kdo volil a kdo nevolil. Což je právě ta analýza tý části, která nevolila. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře. Tak, teď poprosím Annu Matuškovou, která jak se přiznala, teda pracovala pro jednoho z kandidátů a zároveň se na to podívá z toho už teď hlediska, že slyšela všechny pány, kteří se trošku rozmluvili. Tak, omlouvám se, že jsme vás nechali tak dlouho čekat jako dámu, ale nicméně teď vám dávám slovo, prosím. Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Já bych se trošku vymezila mezi tím přiznala, já jsem se tím nijak netajila, takže ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ne, rozhodně nebyla nijak k tomu nucená. Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Naopak mi to přišlo nefér to tady jakoby nezmínit a tvářit se jako nezaujatá politoložka v tomhle případě. Já si myslím, že tady zaznělo plno věcí, ke kterým přesně nevím, co já bych mohla přidat. Maximálně jestli budou nějaký dotazy. Ostatně, já samozřejmě nejsem jakoby v úplně ideální pozici, protože všichni chtějí slyšet, co se udělalo jako špatně. To se samozřejmě nedá odpovědět jednou věcí. Radko KUBIČKO, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Co jste přesně teda třeba pomáhala v té kampani, nám řekněte? Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Já jsem měla na starosti politickou strategii a samozřejmě tady je velikej rozdíl mezi tím prvním a druhým kolem. Já chápu, že ty dva týdny byly únavné jak pro voliče, tak pro nás, ale kdyby byl jenom jeden týden, tak se nestihlo vůbec nic. To znamená, já docela chápu, že tam byly dva týdny, protože to první kolo, jeho atmosféra, jeho obsah, byl kompletně odlišný od toho druhýho kola. Je otázka, jestli vůbec bylo správný, že ta volba byla dvoukolová, jo jestli, ale prováděcí zákon tohle řešit je, asi není na místě. K těm debatám, k tomu velkému množství možná se zasmějete, ale my jsme i v tom druhém kole odřekli neuvěřitelné množství debat. Tady byla jako veliká touha po debatách jak ze strany různých organizací, vůbec i v tom prvním kole. Já jsem měla to velký štěstí, že jsem absolvovala skoro všechny a v tom prvním kole to byly jak debata tady na Fakultě, tak debaty na všech univerzitách po republice, kde debatovalo všech devět kandidátů. S tím odříkáním, že to není úplně jednoduchý, samozřejmě se zvažovalo, zda jít do Primy, zda jít do Novy. Těch jako by rad i lidí, kteří potom volali, jak nám do štábu, tak Karlu Schwarzenbergovi, kam nemá chodit, bylo neuvěřitelný množství. Třeba ta debata na Primě pro nás vyšla asi nejlíp. Samozřejmě nemůžete úplně veřejnoprávní televizi, ať nějakou debatu zruší. Oni to měli jakoby naplánovaný před prvním kolem, my jsme ty informace dostávali, já bych tady spíš apelovala, při příští přímé volbě, aby se opravdu spíše následoval ten americký model, že televize domluví a udělají třeba jednu. Protože to bylo k neukoukání, k neuposlouchání a myslím, že pro oba kandidáty k nepřežití. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A tady padlo také, že to mohly ovlivnit ty týmy například tím, že by třeba toho kandidáta tam neposlaly, že jo. Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------No, my jsme neposlali do některých debat, jak říkám, to jsme samozřejmě udělali. Do debat, který nebyly jakoby přenášený, ale v případě těch televizí to nebylo úplně snadný a zejména třeba televize Nova i Prima vzhledem k tomu, že předtím dělaly duely bez Karla Schwarzenberga dost trvaly na tom, aby tam byl Karel Schwarzenberg i kvůli sobě. Já se teda zpětně všem omlouvám za to, že těch debat bylo tolik, i když to není moje role. A co se k tomu dá ještě říct? Samozřejmě ta dynamika toho druhého kola byla velice jako odlišná a myslím si, že tady zazněla ze strany pana Tučka důležitá věc, že vlastně ten, připomeňme si, že v srpnu měl pan Schwarzenberg 4 % a pak se stalo to momentum, ty dva týdny před prvním kolem, kdy jsme se dostali do druhýho kola, což bylo samozřejmě do velké míry dáno tím, že hodně lidí tam nechtělo pana Fischera a ta práce pro ně v ten moment skončila, protože samozřejmě data i naše interní teďka ukazují na to, že i velký počet jakoby našich voličů i voličů Miloše Zemana nešlo volit a rozhodli to nakonec přesně jakoby ti voliči, kteří se jakoby přesunovali. Kdybych se mohla ještě vyjádřit k té kritice směrem k médiím, já myslím, že to je poměrně běžná praxe, že média jsou názorová. Ten rozdíl mezi českými a americkými je daný tím, že oni opravdu mají jako ty /nesrozumitelné/ trošku jinak zařazený, ale já myslím, že ta podpora s výjimkou lidové, která byla před prvním kolem, kde opravdu na titulce bylo, že černý kůň voleb Schwarzenberg, tak jinak se to drželo v těch názorových sekcích ta podpora. A šlo to napříč komentářům. Některé komentáře nebyly jako vždycky přátelsky nakloněný, zejména v tom druhém kole některé týdeníky byly vyloženě jakoby zaměřený, ne že by podporovaly apriori pana Zemana, to rozhodně ne, ale byly spíš velice kritické směrem k panu Schwarzenbergovi. Takže já myslím, že je, já se k tomu teďka jako jsem ráda, že jsem zpátky v akademii, že se chci ubránit jakoby různým zjednodušujícím tvrzením a se těším na to, až budeme data, která se sebrala, jako dál zkoumat, protože se to teďka všechno strašně jakoby veze na tý emoci toho, jako vysvětlete nám, co se jako stalo. My jsme měli bohužel už v lednu data, která ukazovala, že tam je ten rozestup těch pět seti tisíc lidí bez ještě před Benešovými dekrety se ukazovalo, že tam je prostě ta velká, jakoby velkej propad, velká mezera a samozřejmě ta mobilizace jako byla na místě, nicméně prostě vzhledem k těm počtům to bylo jako nesmírně těžký. Tím neříkám, že jsme neměli udělat víc. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Mě by ještě zajímalo, když jste mluvila o těch debatách, jak se díváte na ty debaty, o které tady se zmínil Jiří Pehe, těch více kandidátů, protože na jedné straně tady některá média pozvala jenom dva kandidáty, jak se to děje ve Spojených státech, ale tam většinou dobře vědí, kteří asi budou ti nejúspěšnější, ti kandidáti těch hlavních politických stran. U nás se to dá špatně odhadnout. Jak se to taky špatně odhadlo. Na jedné straně ale Plné znění zpráv


pro Karla Schwarzenberga by to byla třeba nevýhoda, protože on skutečně byl spíš s těmi menšími jaksi v té době, takže tam byl, ale těch devět lidí, jak bylo vedle sebe, to opravdu působilo dost strašně a já když si vlastně uvědomím, že při příští prezidentské volbě je možné, že sám ten prezident vlastně bud v té, v těch mezi těmi devíti a bude tam diskutovat třeba s nějakými úplně marginálními kandidáty, kteří bodu mít nula nula procent a to je právě eliminováno ve Spojených státech těmi hlavními duely, protože ty menší se tam opravdu nedostávají, aby diskutovali nějací bizarní politikové prostě s prezidentem, to si myslím, že je asi nesmysl. Jak se na to díváte, myslíte si, že by měli být zváni teda jenom ti adekvátní, jak to udělali ty televize, ale zmýlily se, anebo všichni? Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Tady je prostě ten problém s tou dvoukolovostí. Vždycky budeme mít první kolo, které bude zcela odlišné od toho druhého kola, které bude prostě personalizované, mnohem ostřejší. Taky ta strategie bude prostě probíhat kompletně odlišně. Je těžké teďka radit tomu, co má Česká televize udělat za pět let. Jestli, když bude kandidátů patnáct, jestli má prostě zorganizovat, neumím si to představit, myslím, že nějakým způsobem fungovaly ty trojice, které udělali a pak samozřejmě měli pocit, že je potřeba aby se vyjádřili všichni kandidáti. Otázka je, jestli to je nutný, jim prostě dávat ten prostor, protože ta kampaň byla i zpočátku velice silně mediálně pokrytá. Nicméně jakoby z tý zkušenosti samozřejmě bylo to poprvé a z toho je potřeba vycházet jakoby, když si vzpomenu na to první kolo, kdo všechno chtěl zorganizovat prezidentskou debatu, tak si poměrně jsem si jistá tím, že ta touha tady bude znovu a máte pravdu. Jakoby představa kohokoliv, kdo půjde do debaty s Milošem Zemanem, ač o pět let starším, je samozřejmě velice jako náročná a složitá, protože on jakoby i tak velice dobře pracoval s tou pozicí, jak tady zaznělo i z Demagogu.cz, on vždycky o sobě mluvil zásadně já, jako bývalý předseda vlády, já jako bývalý premiér a takže samozřejmě v těch debatách bude říkat já, jako současný prezident. Takže to je prostě na vás. Třeba to budete organizovat vy, ty debaty. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Já jsem to trošku myslel teda jinak, se přiznám, protože samozřejmě jít do debaty s Milošem Zemanem bude určitě obtížné, ale já jsem spíš myslel, že bude obtížné, když tam bude ten prezident sám, že si myslím, že bude asi pro ten prezidentský úřad degradující, když tam budou nějací bizarní politikové, kteří nemají šanci vůbec v těch volbách zcela evidentně uspět. To jsem spíš měl na mysli, ale je to otázka, pochopitelně. Třeba Petr Cibulka, nebo tak někdo. Tak, někdo se už hlásil do debaty, tak já mu pošlu mikrofon a než. Někdo vzadu tady mi hlásili. Jo, tak pošlete tem mikrofon dozadu, protože nemáme nikoho, kdo by tam přinesl a já bych zatím poprosil hosta, který přišel. On už odešel, aha. Tak dobře, tím to máme jednodušší. Tak, prosím. Jan TUČEK, agentura STEM/MARK Erik BEST, novinář Jiří PEHE, politolog Jan TVRDOŇ, Demagog.cz nejmenovaná osoba -------------------Já jenom bych chtěl, protože to mám jako morální povinnost, se trošku postavit za tu Českou televizi. Ona je ve velice obtížný situaci. Ona je prostě veřejnoprávní médium a musí dát prostor všem a když nedá, tak se ty ostatní prostě vztekaj. Já nevím, jestli o tom víte, ale když byly krajský volby, tak na základě výzkumů a volebních preferencí byli vždycky pozvaní těch prvních šest, podle volebních výsledků. Do dneška běží po celém světě, ale doopravdy po celém světě, protest pana Paroubka, který si napřed ztěžoval televizi, pak si ztěžoval na radě malý, pak si ztěžoval na radě velký, pak to poslal do Esomaru, což je celosvětová organizace výzkumných agentur, paní Bobošíková si ztěžovala ještě předtím, než vůbec to vysílání začalo v krajských volbách, že jestli jí nepozvou, takže podá jako stížnost k Ústavnímu a k jakýmukoliv soudu a prostě ta televize je velmi v obtížný situaci. Když prostě pozve jenom dva, tak ti ostatní budou jako vystupovat, že jsou poškozený, ale ty ostatní televize na tom tak nejsou. A ty už si to můžou trošku určit a kdyby se mezi sebou dohodly, tak by to bylo určitě úžasný. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jenomže se zmýlil ... Jan TUČEK, agentura STEM/MARK Erik BEST, novinář Plné znění zpráv


Jiří PEHE, politolog Jan TVRDOŇ, Demagog.cz nejmenovaná osoba -------------------Ale to nevadí, to jejich právo. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jejich právo. Ale já jako člověk, který pracuje ve veřejné službě, tak přece jenom musím připomenout ty zákony příslušné, které mluví o tom, že v těch médiích veřejné služby se má dávat prostor adekvátním názorům ve společnosti, což myslím si, že i při těch volbách vlastně platí, protože představa těch třiceti členných kulatých stolů je opravdu dosti, dosti šílená. Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Můžu do toho vstoupit? Já bych se třeba chtěla zeptat právě, když jakoby padla výtka směrem, že se chodilo do tolika debat, proč dělaly dva duely, jak Česká televize, tak Český rozhlas? Tam mi to přišlo a dokonce to došlo tak daleko, že jeden den v pět hodin jsme byli na debatě Českýho rozhlasu a pak se jelo do televize. A to mi přišlo pardon, úplně jako ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ta média jsou samozřejmě samostatná, tak prostě, každé, každý má určitě prestiž se podílet, ale ta dohoda by určitě byla zajímavá. Dobře, takže už doputoval mikrofon do publika, tak prosím. Můžete se ptát. posluchač debaty -------------------Dobrý den, Josef Švejda. Já jsem student tady a já bych se zeptal paní Matuškové, která říkala, že vymýšlela politickou strategii pro pana Schwarzenberga, zeptám se jako přímo rovnou, už to tady padlo, několik diskutujících se o to otřelo a to jsou ty Benešovy dekrety. Zajímá mě, jakým způsobem, jestli tohle to se nějakým způsobem řešilo, připravoval se pan Schwarzenberg na tohle téma? Muselo být jasný, že to vyjde a potom, no tak, to je. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jasně, takže otázka je, myslím, zcela jasná. Takže, kdo se hlásil dál? Tak pošlete ten mikrofon zase dopředu, hlaste se o mikrofon a odpovídá paní Matušková. Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Já bych se chtěla zeptat, kdo z vás přemýšlel o Benešových dekretech s výjimkou tý kampaně posledního půl roku zpátky? Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Zajímá se někdo o Benešovy dekrety? Mimo? Není toho mnoho. Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Standardní proces je, že zaprvé si zpracujete existující témata a různý kauzy. Takže my jsme měli tenhle ten itinerář jako všech možných témat, který se objevěj. Byly tam i Benešovy dekrety. A dál prost za způsob argumentace některých věcí, tak to už je otázka na pana Schwarzenberga, ne úplně na mě, ale samozřejmě probíhaly standardní přípravy a my jsme jakoby jednoznačně zdůrazňovaly, že musí zaznít, že se nebude nikomu šahat na majetek, že vlastně celý to drama vzniklo kvůli tomu, že se tady objevily tyhle věci. Bohužel to zaznělo až v poslední debatě a pan Schwarzenberg se k tomu vracel, nicméně to už jakoby, jedna věc je, že zpracujete nějaký podklady, ale on prostě na druhou stranu, tomu tématu samozřejmě jako rozumí, má s tím jako v podstatě i nějakou historickou zkušenost a většina těch jeho výroků byla opravdu překroucená. Například nikdy nepadlo slovo genocida z jeho úst, což se dá dohledat. Plné znění zpráv


Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A co se týče teda toho nej... něco se... ano, padlo genocida? Ne. Ne, já jsem. Dobře, ale možná tady k tomu tématu, nevím, jestli vám stačí odpověď, ale k tomuto tématu bych možná doplnil, jestli bylo úplně nejšťastnější podle ... Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Já jsem říkala v debatě, jo, že nepadlo. Kde se toho chytal Miloš Zeman, jakože v rozhovorech ano, se to potom rozvíjelo, rozebíralo dál, protože to se stalo prostě live motivem týhle kampaně. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, ale nepřispěl k tomu Karel Schwarzenberg tím nešťastným asi trošku výrokem o tom Benešovým Haagu, protože ono přece jenom ta věc je i sporná i z hlediska jakéhosi tedy moralizování historie, protože z dnešního pohledu by určitě mnohé věci byly kontroverzní, než byly tehdy třeba po válce, po druhé ničivé, vlastně nejničivější válce v dějinách lidstva vůbec. Nemáte pocit, že tam teda opravdu váš kandidát, abych to takto řekl, opravdu ujel? Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Tak, já myslím, že moje pocity, že moje pocity nejsou v tomhle tom vůbec důležité. Objektivně to nebyla šťastná formulace. Jako rozhodně to nebylo šťastně řečeno. Mělo se jakoby okamžitě se tomu postavit. Taky tam zaznělo potom jako v sobotu na tiskový konferenci potom nějaká jakoby kritika směrem k panu Zemanovi a rozhodně jsme podcenili intensitu, se kterou on se do toho tématu jako obuje. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------To byly jeho myšlenka tady tohle to, nebo to se taky nějak připravilo? Myslím Karla Schwarzenberga přímo, jestli to byla jeho myšlenka, že by Beneš byl souzen v Haagu z dnešního pohledu, nebo se o tom také mluvilo třeba v těch debatách, jestli to jako byl okamžitý nápad vlastně v té debatě tady. Tohle, protože ... Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------To je otázka na pana Schwarzenberga ne na mě. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------To se ho zeptáme, ano. Takže to pošleme, zkusíme poslat jemu, jo. Můžeme to uzavřít Benešovy dekrety? Dva lidé o nich uvažovali a tady kolega o nich uvažuje taky, takže nám může rovnou říct otázku. Prosím. posluchač debaty -------------------Já bych měl otázky na tři panelisty, na paní Matuškovou. Tam bych se chtěl zeptat, po prvním kole Miloš Zeman utratil, mám tu informaci z televize, asi deset milionů. Karel Schwarzenberg dvojnásobek, jo? Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Ne, to nejde, protože pro druhý kolo je limit deset milionů, celkově se za kampaň utratilo ... posluchač debaty -------------------Já mluvím, já mluvím o prvním kole. Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Jo, pardon, promiňte. posluchač debaty Plné znění zpráv


-------------------A ta otázka zní, jak tady pan Erik Best mluvil o těch klanech, čili mě by zajímalo, o jaké klany, jaký klany stály za panem Schwarzenbergem, to se dá prostě ... Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------To je zase otázka na pana Schwarzenberga. Moje práce byla volební kampaň. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Kolega chce asi se ptát, odkud vám chodily peníze. Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Na transparentním účtu je to přesně napsaný. posluchač debaty -------------------Ano. Vy to nevíte teda? Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Já vám to řeknu. Na transparentním účtu, který dohledáte do dneška na webových stránkách, jsou přesně toky od koho přišly peníze. Přišly peníze ze strany TOP 09, od Starostů, pak tam byl osobní dar od pana Vinklera, který je i sponzorem Galerie Doks, pak jsou tam jednotlivé, tohle byli jakoby největší donoři. Pan Schwarzenberg dal ze svých vlastních peněz dva miliony a přiznám se, že ty další částky, které byly půlmilionové a jiné, já jsem přesně nesledovala, protože to nebyla moje práce, nicméně byla přesně vyčleněnej tým lidí, kteří spravovali to transparentní konto, protože to je věc, která se velice sledovala v těch médiích. A ostatně to naše financování je poměrně průhledné, na rozdíl třeba od financování pana Zemana. posluchač debaty -------------------Dobře. Druhá otázka by byly na pana Jiřího Peheho, který říkal, že vlastně ty debaty by se měly nějakým způsobem, připravit nějakej scénář, vybrat nějaké vhodné otázky, jo. Mě se zdá, že by to bylo jakési divadlo, prostě myslím si, že kompetence těch kandidátů a ta pohotovost reagovat, tak se prokáže, pouze při nepřipravené diskusi. Čili, myslím si, že by to bylo na škodu, čili asi opravdu si myslí, že tím způsobem, že by to bylo zinscenované divadlo, prostě před voliči, se vyrobilo na místě. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Rozumí otázce Jiří Pehe? Jiří PEHE, politolog -------------------Tak, já jsem nic takového neřekl, především. Já jsem akorát řekl, že těch debat bylo příliš a řekl jsem také, že například ve Spojených státech je zcela běžné, že se sejdou ty týmy obou kandidátů a naplánujou, kolik bude debat. Pravdou je, že se plánují dosti často dopředu i, že se plánuje jakási režie, nebo scénář, to je pravda a dokonce se dohadují možná i o těch okruzích otázek, které se budou debatovat, aby se ti kandidáti mohli připravit. To si nemyslím, že by bylo v českém prostředí úplně na místě, to s tím bych nesouhlasil, každopádně si ale myslím, že se ty týmy mohli domluvit, že prostě budou, ačkoliv by byly vystaveny takovému tlaku, co tomu rozumím, že ten tlak byl obrovský, bylo to poprvé a byl obrovský zájem, tak si přece jenom myslím, že prostě těch debat mohlo být méně. Dokonce jeden můj veřejně dosti známý přítel řekl, že po tom prvním kole, když Schwarzenberg dosáhl takového úspěchu, říkal, teď by potřeboval Karel Schwarzenberg dostat na čtrnáct dní chřipku, aby vůbec nemohl do žádné debaty. Tak, tam možná zachytil něco podstatného o tomhle kandidátovi, protože všichni jsme tak nějak tušili, že ty debaty budou jeho slabina vzhledem k jeho vyjadřovacím schopnostem a on v těch debatách před tím prvním kolem vlastně mohl těžit z toho, že v tom množství kandidátů, on má takové jako osobní kouzlo, že dokáže věci odbývat s humorem a někdy i bonmoty a tam z toho těžil. Třeba v té debatě těch devíti kandidátů těžil právě z toho, kde dokázal ty dosti často stupidní otázky jakoby zlehčovat. V tom druhém kole, samozřejmě, tam se jde do hloubky a tam byl zranitelný. Takže to bych, to Plné znění zpráv


bych, takže neříkám, že by to nebylo, že by to bylo dobré, mít nějaký scénář, ale úplně poslední věc ještě k těm Benešovým dekretům. Já bych řekl, že tam přece jenom se mi zdá, že vzhledem k tomu, kdo je Karel Schwarzenberg, jakou má osobní historii a tak dál, se dalo očekávat, že tahle otázka, zaprvé to zazní v každé kampani v České republice, když jde o něco, tak to ti politici populističtí vytáhnou. A zadruhé bylo, lze očekávat, že prostě se ho na to zeptají a tam stačila úplně jednoduchá strategie, Karel Schwarzenberg měl jednoduše říct, můj názor na Benešovy dekrety je úplně stejný jako mého oponenta, jsou platnou součástí právního řádu a jsou vyhaslé, tečka. Miloš Zeman by se usmíval radostí, že mu dá zapravdu Karel Schwarzenberg a už by se k tomu nikdo nevrátil a bylo by... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Měl jste být poradce. A další, Anna Matušková. Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Já bych tam jenom chtěla uvést na pravou míru, protože já nevím, jakou máte představu, jak to probíhalo, ale docela standardní postup, když se řekne, že bude nějaká debata, tak přijdou tématické okruhy. To znamená, nepřišlo samozřejmě, že se budou probírat Benešovy dekrety, ale třeba v té debatě, kde to zaznělo, přišlo, že se bude probírat ústavní pravomoci, ekonomický otázky a nevím, jestli teďka Ústavní soud. Vždycky přišlo prostě pár velice širokých okruhu, na který se připravovalo. Pro první kolo bylo typický, že se to všechno točilo okolo ústavy, možná si ještě vybavíte, jak pan Moravec takřka zkoušel z ústavy stylem kolik je členů bankovní rady a tak dále, což nevím, k čemu bylo dobrý. No a ve druhým kole se pokračovalo tímhle tím stejným. To znamená, že nebyl jasně daný scénář, ale byly vymezený okruhy, což je logický, aby ta debata měla nějakou strukturu a na to se ten kandidát připravoval. Takovýmhle způsobem to jako normálně probíhá. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Díky moc. A stručně jenom pan Tuček. Jan TUČEK, agentura STEM/MARK -------------------Já jenom jednu větu v reakci na hodnocení výsledků těch debat pana Peheho. Podle toho našeho výzkumu Karel Schwarzenberg jako neprohrával tak jako na celé čáře v těch debatách. My jsme se ptali tisíc dvě stě lidí, po těch debatách v tom druhým kole a ty známky se liší velmi málo. Jsme to známkovali jako ve škole, tak Miloš Zeman získal 2,6 a Karel Schwarzenberg 2,8. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, díky. Tak, mimochodem tady padlo velice zajímavá věc, že nejlepší taktikou ve volbách je raději se neukazovat lidem, což třeba Janu Fischerovi se opravdu nevyplatilo, že se ukazoval moc. Tak, a poslední otázka, stručně, aby se dostalo na kolegu támhle. posluchač debaty -------------------Poslední otázka je na pana Tvrdoně. Tady mimo jiné vy jste hodnotil tu kampaň a zmínil jste se tam o těch útocích osobních, nebo nepravdivých tvrzeních. Tak jsem se chtěl zeptat, jestli by nebylo bylo bývalo úkolem moderátorů, aby v případě, že zazní nějaké nepravdivé tvrzení, aby teda ten moderátor do toho zasáhl a s určitou znalostí to prostě vyvrátil a tak, aby se to obrátilo proti tomu, kdo to nepravdivé tvrzení vyslovil. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, tak už se vzdejte mikrofonu ve prospěch támhle kolegy a vy odpovězte tady na tu otázku, což by, jo vlastně vy nemáte mikrofon, tak vy si ho půjčte naopak. Tak pro nás moderátory by to bylo velmi komplikované tady tohle to, ale asi na tom něco přece jenom bude. Jan TVRDOŇ, Demagog.cz -------------------Asi by to bylo ideální, ale ten moderátor nemá šanci jako ty osobní útoky vůbec takto pokrýt, zvlášť, když jsou někdy strukturované právě za to, mohu citovat někoho, kdo o vás říká tady tohle. Jako, ten moderátor s tím nic Plné znění zpráv


neudělá, si myslím já osobně. Ale není moje role soudit moderátory. My ověřujeme faktické výroky politiků, to se omlouvám. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak, určitě by to tak mělo být, ale ne vždycky se to podaří. Prosím, můžete hovořit. posluchač debaty -------------------Dobrý večer. Jan Čižinský. Já bych se chtěl zeptat paní Matuškové a možná taky pana Tučka, jakým nástrojem jste cílili v kampani na kterou skupinu, jak to třeba bylo rozvrstvené a jaký, způsobem jste měřili ten dopad. A tady by mě zajímalo, jak jste hodnotili vlastně totéž u soupeře. Jaké on používal nástroje, bilboardy, plakáty, sociální sítě a jakým způsobem jste na ně třeba reagovali, nebo jakým způsobem jste tu kampaň skutečně jako politicky řídili? Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Zeptám se, jestli někdo chce ještě dál se zapojit do debaty? Ano, tak vy jste, nevím, kdo se hlásil dřív, ale vy jste nejblíž, tak mikrofon prosím, tady kolegovi. Jo, tak dobře, slečně dáme přednost, dobře a vy odpovězte na otázku. Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Jo, tak vy se ptáte na několik věcí najednou. V obojím případě se to lišilo, jak v prvním, tak ve druhém kole, protože samozřejmě je něco jiného, než máte ve druhém kole jednoho protisoupeře, něco jiného, když jste v prvním, kde těch lidí je osm. Samozřejmě jsme si udělali nějaký model, kdy se jakoby vycházelo z toho nastavení, že v té jakoby skupině, která může postoupit, je pan Miloš Zeman, pan Jan Fischer, pan Dienstbier a Karel Schwarzenberg. Samozřejmě se plošně se sleduje, kdo má kolik bilboardů, děláte standardní jako opozice resort, kdy zkoumáte, co dělá konkurence. Tady poměrně jako zdatným nástrojem, myslím pro všechny zúčastněné, byly právě ty transparentní účty, kde se dalo dohledat, kdo za co utratil peníze. Samozřejmě už tam těžko zahrnete, kdo jakési získá slevy, tam byly ty věci, kdy pan Fischem měl, já nevím, osmdesáti procentní slovo na inzerci v Mladý frontě, že se to nedá z toho jakoby odhadnout a počítat. Ty kroky se sledují, my jsme cílili na kompaktní kampaň, ať se nám jako obecně říká, že jsme zůstali jenom online, kdy jsme měli velký počet jakoby dobrovolníků i dalších sil, dalších lidí, kteří prostě objížděli republiku. Myslím si, že i proto ten výkon v tom prvním kole byl tak překvapivě dobrý a rozvrstvený po celé republice, kdy jako by pro to první kolo v případě pana Schwarzenberga neplatila to město venkov, která ale platila o to s větší intenzitou v tom druhým kole. Já bych to asi, nechci zase nudit, protože to je třeba fakt třeba na debatu potom, protože to je strašně jako dlouhý, co se dá dělat, co jsme dělali a podobně. Samozřejmě ten online byla si jasnej pro kohokoliv, kdo to sledoval, ale ta kontaktní kampaň včetně toho, že do regionu, kam jsme se už nedostali fyzicky, jsme telefonovali, prostě systematicky tam, kam nemůžeme dojít, je věc, kterou myslím, že jsme nepodcenili. Mohlo se to dělat ještě s větší intenzitou. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak otázky budou další, nebo debata může pokračovat ve Slavii. Vy máte mikrofon, je to tak? Tak prosím. posluchačka debaty -------------------Já nevím, na koho přesně bych měla směřovat otázku. Já bych se chtěla zeptat, jestli nemáte pocit, že vlastně přímá volba prezidenta tady u nás, jestli to nesníží prestiž prezidentského úřadu, protože já jsem si všimla, jestli na to nemají i podíl právě média, protože všimla jsem si, že vlastně v rozhovoru Václava Moravce s prezidentem po, přímo po zvolení, zvolil Václav Moravec až, přišlo mi neuměřeně útočný jakoby tón, nebo směr celé debaty na to, že vlastně mluvil s budoucím prezidentem, tak mi to přišlo až trošku moc. Tak jestli náhodou se to neposune nějakým směrem ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jasně. A na někoho je to cíleno přímo? Na všechny. Dobře. Pošlete tady dál, myslím, že to tady pokračuje tímto. Někteří míní, mimochodem, že to snížení prestiže je dobře, že přece jenom ten tatíček už je příliš, takže Plné znění zpráv


možná se tím, to přímou volbou dostává více k lidem ten člověk z Hradu, z Pražského hradu. Vy jste se hlásil, že byste na to chtěl reagovat. Erik Best. Erik BEST, novinář -------------------Já mám k tomu, mám k tomu jenom jeden komentář. Pan Moravec deset let neměl možnost útočit na prezidenta, protože pan Klaus nechodí k České televizi, takže on musel toho využít. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ne, je pravda, že někteří prezidenti jako ty poslední, Václav Havel i Václav Klaus, v té druhé fázi svého prezidentského období už nechodili nikam se zodpovídat z ničeho, takže si to musel užít, to je pravda. Jan Tuček. Jan TUČEK, agentura STEM/MARK -------------------Já myslím, že to tak úplně není, protože oni choděj za tím Klausem, že jo. Ale já myslím, že to je můj osobní názor, že prostě ta přímá volba nesníží tu důstojnost. Vy jste ještě strašně mladá, tak vy si nepamatujete, jak probíhala předtím ta nepřímá volba. A jestli tohle nesnížilo důstojnost prezidenta, tak těžko jí jako něco, co se týká voleb, sníží. Já si myslím, že důstojnost prezidenta budou snižovat úplně jiný věci. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Takže ještě zase nechci to utínat, chce ještě někdo něco říci? Pokud, vy chcete, tak rychle, ten mikrofon ještě sem a to už bude skutečně asi poslední, protože už někteří odcházejí a možná nás tady odsud i vyhodí, takže stručně. posluchač debaty -------------------Matěj Kincl. Jestli můžu teda otázku na pana Tvrdoně. Obecně k Demagogu trošičku z jiného soudku. Jestli krom teda toho Slovenska má projekt Demagog ještě někde jinde v Evropě, ve světě obdobu a jestli máte srovnání o lživosti našich politiků právě s těma jinýma? Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ano, srovnání se zahraničím, to je pěkné, ano. Inspirovali jste se někde v zahraničí, tady tím, pro tento projekt? Tak, prosím. Jan TVRDOŇ, Demagog.cz -------------------No, bezprostředně ten náš projekt je založený jako vyloženě dá se říct kopie toho slovenského. Ale nějaký původní vzor jsou americké facczeky. V Evropě jich ani tolik není upřímně, aspoň ne co bysme se my jima inspirovali a k tomu srovnání. Například v Americe oni to nedělají úplně přesně takhle, že by si vzali nějakou diskusi. Ono jich tam taky tolik není, jo. Třeba v Americe. Tak je u nás v těch politických diskusích strašně moc, jo. O strašných, s prominutím, blbostech, jo někdy. Oni třeba si vyberou několik výroků, které sledují dlouhodobě, dělají z toho nějaké různé onfografiky, aby to bylo zajímavé, dávají ty věci do kontextu, aby trochu neformovali, ale pomáhali lidem si vůbec formulovat jako názor na ty základní otázky a pokud by mělo být srovnání s těma slovenskýma, tak na Slovensku je mnohem víc lživých výroků a ta teorie, když jsme se bavili s kolegama ze Slovenska, vychází z toho, že ti moderátoři jejich diskusí prostě nedosahují úrovně Václava Moravce. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A ve Spojených státech? Když tohle, dá se taky nějak tam ... Jan TVRDOŇ, Demagog.cz -------------------Upřímně nevím. Plné znění zpráv


Radko KUBIČKO, moderátor -------------------To nevíte, to nemůžete srovnat, jestli tam jsou větší lháři, než tady. Ne. Erik Best si o tom něco myslí? Jsou v Americe větší lháři, než v České republice, politici? Erik BEST, novinář -------------------Já si myslím, že američtí politici to umějí lépe. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Umějí lépe lhát. Dobře, takže můžu říct, že už teda ta diskuse byla vyčerpána, že nikdo nechce k ní dodat nic, ani žádnou otázku. Takže byl tu Jan Tvrdoň. Jiří Pehe. Erik Best. Anna Matušková. A Jan Tuček. Byl tu ještě jeden host, který nám ale utekl, takže toho odhlašovat už nebudu. Děkuji vám ještě jednou, že jste přišli na naší debatu. Tolik tedy rozpravy o českých médiích a tolik také náš pořad Média v postmoderním světě, od jehož mikrofonu se loučí Radko Kubičko. Na slyšenou. _

Nekompromisně u nás hodnotíme, říká šéf nejlepší ekonomické vysoké školy 22.2.2013

Kariera.iHNed.cz str. 00 pek_

Kariera.iHNed.cz_

Institut ekonomických studií podruhé za sebou zvítězil v žebříčku vysokých škol, který připravuje redakce HN. Jak přesně studim vypadá? Co se studenti naučí? A kde najdou uplatnění na trhu práce? Ptali jste se šéfa IES Martina Gregora on-line. Již druhým rokem za sebou kraluje českým ekonomickým vysokým školám Institut ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Tedy alespoň podle žebříčku, který pravidelně začátkem roku přinášejí HN. Institut opět vynikl hlavně v tom, kolik studentů vysílá na zahraniční stáže. V loňském roce alespoň na semestr vycestovalo deset procent všech studentů. Škola uspěla i díky tomu, že dbá na výchovu svých doktorandů. Na zisku titulu PhD. tu pracuje 7,8 procenta z celkového počtu 784 studentů. Suverénně nejlepší studium ekonomie nabízí Institut ekonomických studií FSV UK - čtěte ZDE “Náš recept na kvalitní ekonomickou školu má tři hlavní ingredience: zevrubnou matematickou přípravu, mezinárodní prostředí a péči o talenty. Školu neustále zlepšujeme a inovujeme. Snažíme se podpořit vyučující oddané svému oboru, nekompromisně hodnotíme výuku i výzkum dle kvality a sbíráme zpětnou vazbu od absolventů a podnikové sféry,“ říká ředitel Institutu ekonomických studií Martin Gregor. “Máme zkušenost, že čeští a slovenští studenti, kteří nerezignovali na střední škole na výuku matematiky, jsou v průměru šikovní a mají šanci na úspěch. Často jejich motivaci ale sráží dojem, že české prostředí není úplně meritokratické. I v tomto tkví úspěch kvalitní školy - musí své studenty přesvědčit, že píle a snaha se jim vyplatí. A že pokud si nevytyčí náročné cíle nyní, když je jim dvacet, už si je nedají nikdy,“ dodává Gregor. Jak přesně studium na IES FSV UK vypadá? Co všechno by měl uchazeč o studium umět a znát? Co se naučí? A kde najde uplatnění na trhu práce? Ptali jste se Martina Gregora on-line. Podrobné výsledky žebříčku vysokých škol byly zveřejněny v Hospodářských novinách.

URL| http://Kariera.iHNed.cz/pro-absolventy/c1-59346460-nekompromisne-u-nas-hodnotime-rika-sef-nejlepsiekonomicke-vysoke-skoly



_

ČT láká na Raníček i Kafku 22.2.2013

Lidové noviny str. 04 Domov_ MICHAELA KABÁTOVÁ_

Dlouho avizovaný dětský kanál České televize už má jasné obrysy. Překvapením ale je, že malé diváky mají večer vystřídají příznivci kultury. PRAHA Veřejnoprávní Česká televize spustila svůj v pořadí čtvrtý kanál – sportovní – před šesti lety. Na konci srpna se na obrazovkách rozsvítí další. Přes den to bude ČT:D pro děti, večer kulturní ČT art. V šest ráno tak začne „Déčko“, vysílat pro děti od 4 do 12 let Raníčkem a před 20. hodinou skončí Dobrými zprávami. Mezitím budou zábavní pořady střídat výukové. Nejmladší diváci nepřijdou ani o Kouzelnou školku nebo o Planetu YÓ. Hned poté se na obrazovce objeví logo ČT art a zhruba do půl druhé ráno se kanál zaměří na kulturu a umění. Každý den je na programu jiná sféra umění a zpravodajská relace s živými vstupy z kulturních akcí. Tuto sekci povede výkonný ředitel Tomáš Motl. „Spuštěním dětského a kulturního kanálu naplňuje Česká televize jednu z hlavních úloh veřejnoprávní televize, kterou v této podobě nemohou a ani do budoucna zřejmě nebudou moci plnit komerční televize,“ tvrdí generální ředitel České televize Petr Dvořák. Ředitel „Déčka“ Petr Koliha původně lákal na to, že kanál bude mít diváky od čtyř let až po ty čerstvě dospělé. Vysílání se mělo překlenout i přes 22. hodinu. Na minimálně dva roky budou ale nejstarší předpokládaní diváci docházet čerstvě na druhý stupeň základní školy. „Myslím si, že tento koncept je nakonec šťastný nápad. Samozřejmě jsme teď lehce limitováni věkem dětí do 12 let. Starší děti musí přebrat moji kolegové z ostatních programů,“ řekl LN. Už teď se ale Koliha těší na to, až vysílání rozšíří. Podle původních plánů vedení televize měla být stanice totiž ryze dětská. A do budoucna s tím ČT stále počítá. Vytvořit chce i zcela samostatný kulturní kanál. Mediální expert z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Milan Šmíd si myslí, že prozatímní dvojí zaměření kanálu neublíží. „Je to podle mě naopak velmi promyšlené. My jsme zvyklí, že kanál a program je 24 hodin jedno a totéž, ve světě je ale běžné, že se to proměňuje,“ řekl LN Šmíd. Kanál podle něho osloví spíše menšiny. Na roční provoz plánovaného dětského kanálu vyčlenila televize 232 milionů korun. O rozpočet se ale nyní Déčko bude dělit i s ČT art. Ve středu televize zveřejnila předpokládané náklady na letošní rok. Třeba na mzdách vydá o 25 milionů více, než tomu bylo loni. Nabere skoro sto nových lidí, z toho některé externí pracovníky převede do zaměstnaneckého poměru. Mírně se zvýší i průměrná mzda. *** Česká televize spustí 31. srpna nový kanál, který se zaměří na děti a příznivce kultury. Od 6 do 20 hodin se stanice bude jmenovat ČT:D, od 20 do zhruba půl druhé ráno pak ČT art. Cílem je sjednotit dětské a kulturní pořady z ČT1 a ČT2 v jednom kanálu. 232 MILIONŮ KORUN do této částky se vejde celkový roční rozpočet obou kanálů ČT:D, neboli „Déčko“ bude kanálem pro děti ve věku od 4 do 12 let. Malým divákům nabídne kromě dětských filmů a pohádek také zpravodajství, publicistiku a vzdělávací dokumenty. Děti se podívají na lifestylové pořady, jako například hudební hitparádu, vaření s mámou a sportování s tátou. Na obrazovce se zčásti objeví již natočené pohádky a pořady, ale vzniknou i nové. Děti nepřijdou o Kouzelnou školku ani Planetu YÓ. ČT art se bude věnovat jednotlivým sférám kultury a umění. Nabídne také poprvé ucelenou zpravodajskou relaci o kultuře s živými vstupy z akcí nebo také diskuse s umělci. Foto autor| FOTO: ČT, ARCHIV // KOLÁŽ ŠIMON / LN _ Plné znění zpráv


Řídí se manažeři v byznysu etikou? 22.2.2013

Lobby str. 08 Podnikání_ Lýdie Procházková_

Každý osmý manažer tvrdí, že by uplácel, kdyby šlo o výsledky firmy. To je nejen možný odraz skutečnosti, ale hlavně tento fakt vyplývá z průzkumu, který provedla společnost Ernst & Young u 1758 respondentů ve 43 zemích. Z České republiky se průzkumu zúčastnilo 50 respondentů. Etika v podnikání je také pravidelným tématem manažerských seminářů a snad i jejich přispěním se stala živým aktuálním problémem, který hýbe nejen manažerskou a podnikatelskou obcí, ale celou společností. Čtyři syndromy Co je podstatou etiky, potažmo neetiky, korupčního chování a úplatkářství? Na semináři s názvem Manažerská etika a společenská odpovědnost organizací, připraveném před nedávnem Českou manažerskou asociací ve spolupráci se Společností pro etiku v ekonomice, to zaznělo více než srozumitelně. Podrobný rozbor čtyř syndromů korupce představil Luděk Rychetník z britské Ceas University of Reading a pražské Fakulty sociálních věd UK. Na mnoha grafech a výzkumech vysvětlil, že zdrojem korupce a úplatkářství, tedy zneužití veřejné moci pro soukromý – dílčí prospěch, je lidská chamtivost a nepoctivost. A rozvíjí se podle toho, jak velké zábrany mu společnost a stát postaví. Korupce je už totiž obecný jev, který se dá mezinárodně hodnotit a srovnávat. Nejméně se korupci daří na Novém Zélandu, v Dánsku a severských zemích s vyspělou demokracií. „My jsme někde ve středu, hned pod Maďarskem, a nejhůře jsou na tom s korupcí postkomunistické země. Bohužel nemáme nezávislou státní správu – naše je politická. Lepší by byla profesionalizace státní správy, politika státní správu stále komanduje,“ podotkl Luděk Rychetník. V žebříčku klesáme Semináře, jednotlivých prezentací i podnětné diskuse se zúčastnila nejen manažerská esa na úrovni globálního byznysu, ale také praktici, duchovní vůdci a tvůrci etiky a etických zásad. Tomáš Kafka ze společnosti Ernst & Young, kde vede oddělení pro vyšetřování podvodů a korupce, hovořil na téma Etika versus korupce. Představil výsledky v úvodu zmíněného výzkumu této společnosti mezi 43 zeměmi světa. Data shrnul do několika vět: „V době po hospodářské krizi pozorujeme zesilování podvodů a korupce – resp. tlaku na dosahování finančních výsledků. V Evropě je Česká republika na 3. příčce v korupci, celkově na 28. místě. V 80 % u nás platí, že korupce je rozšířeným jevem, stejné jako v Brazílii a Indonésii. A v žebříčku klesáme. Našim respondentům jsme položili otázku: Jste pro zavedení finančních odměn pro oznamovatele korupce? A výsledek je následující: 36 % je pro, 30 % spíše pro. Jen 8 % respondentů si myslí, že stát má zájem bojovat proti korupci,“ upřesnil aktuální situaci Tomáš Kafka. Martin Vlášek z Shell Czech Republic, která je mezi zaměstnanci a partnery firmy pověstná mimo jiné svým etickým kodexem, zdůraznil, že „boj proti korupci má v byznysu smysl, protože korupce vytváří šedou zónu, ve které se špatně podniká. Jste-li vnímáni jako slušná firma, která má v korupci jasno, tak k vám přistupuje okolí s respektem.“ Připustil, že korupce byla, je a bude. Ale jsou lokality ve světě, jsou lidé, odvětví, formy chování, které jsou ke korupci náchylnější. Jsou méně a více rizikové země na korupci – Shell funguje v obou sférách. Obecně a historicky byl vytvořen korupční systém – dárky, odměny, cesty, bonusy. Filozofie boje Shell proti korupci vyústila v několik zásadních předpisů, které jsou důležité při obchodování v korporátních organizacích. Shell neakceptuje úplatky. To je součástí jeho firemní kultury. Shell má antikorupční program, manuál s názvem Shell Code of Conduct. Život jako ubrus Zajímavé myšlenky na semináři prezentoval známý katolický kněz Zbigniew Czendlik z Lanškrouna, který na velmi osobní bázi hovořil o morálce a etice. „Lidé, kteří couvají před zlem a hříchem, mohou upadnout. Já jim říkám, otoč se o 180 stupňů, půjdeš rychleji, svět uvidíš v lepších barvách a hlavně vidíš, kam jdeš… Při bilancování nezáleží na tom, co jsi udělal špatného, ale co jsi udělal dobrého. Když chce pánbůh někoho potrestat, ubere mu rozum a přidá peníze. Mám-li však sociální cítění, jsem-li bohatý duchem, tak mi peníze neublíží. Lidé zapomenou, co jste řekli, zapomenou, co jste pro ně udělali, ale nezapomenou, jak se vedle vás cítili… Život je jako bílý ubrus na stole, který má na sobě jednu jedinou skvrnu, např. od kávy. Každý, kdo sedá Plné znění zpráv


za stůl, nevidí ten krásný bílý ubrus, ale jen tu skvrnu. Jsem duchovní, ale přitom pragmatický člověk, charita je pro mě způsob, jak se snažím komunikovat se společností. Chci vám proto předat poselství, které napsal básník Jan Tvardovský: Spěchejme milovat lidi, protože rychle odcházejí…“ Petr Choulík, generální ředitel Linde Gas a hostitel semináře si v jeho závěru vzal slovo a představil svou firmu. „Linde Gas je globální společnost, působíme ve stovce zemí. A chce se po nás, aby i česká Linde byla v souladu s principy a pravidly vedení firmy. I my máme manuál Code of Ethic, jak se chovat k partnerům, ctíme pravidla a pro zaměstnance pořádáme školení atd. Přesto si myslím, že se musíme smířit s realitou – korupce byla, je a bude. Neměli bychom si médii nechat vnutit názor, že je to generální jev. Existují lidé a firmy, kteří se chovají eticky a slušně na všech úrovních života – v práci i v soukromí.“ Na závěr účastníci semináře formulovali odpovědi na otázku, jak můžeme zlepšit morálku: Především návratem ke staletým hodnotám – první je fungující rodina, kde funguje vztah mezi rodiči, vztah mezi rodiči a dětmi a vztahová posloupnost mezi generacemi. Buďme k sobě slušní, netolerujme neetické jednání a buďme vzory pro ostatní. _

Ministři zahraničí Ruska a Číny varovali před vojenským zásahem proti KLDR 22.2.2013

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Jan Richter, bre_

svet_

Šéfové diplomacie Ruska a Číny varovali před vojenským zásahem proti severokorejskému režimu. KLDR minulý týden provedla další jaderný test, který mimo jiné odsoudila i Rada bezpečnosti OSN. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov i jeho čínský kolega Jang Ťie-čchi dnes uvedli, že test by se neměl stát záminkou k vojenskému zásahu. Ministři zahraničí Ruska a Číny jaderný test KLDR odsoudili, ale zároveň upozornili, že ho nelze zneužívat k vnějšímu vojenskému vměšování. Jakákoli akce proti KLDR musí být podle nich schválena v rámci OSN, kde mají Rusko a Čína právo veta jako stálí členové Rady bezpečnosti.„Jsme proti provedení jaderného testu v Severní Koreji. Rada bezpečnosti OSN musí na podobné akce adekvátně zareagovat. Ale reakce musí být zaměřena na zajištění míru na Korejském poloostrově,“ řekl čínský ministr zahraničí Jang Ťie-čch'.Jednání, kterého se kromě KLDR, Ruska a Číny účastní i Spojené státy, Jižní Korea a Japonsko, má zastavit budování severokorejského jaderného potenciálu. KLDR ale od rozhovorů jednostranně odstoupila.„Jak ruská federace, tak Čína daly najevo, že si sice uvědomují, že to, co se děje na korejském poloostrově je vážné, ale nehodlají připustit, zejména Čína, otěže z rukou,“ uvedl ve Stalo se dnes politický geograf Michal Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle něj tak představitelé obou zemí dali najevo jak Američanům, tak Britům, že bez jejich svolení nelze se situací vůbec nic dělat.Romancov připomněl, že o možnosti vojenského zásahu proti režimu KLDR se teoreticky uvažuje už velmi dlouho. „Jihokorejci si uvědomují, že severokorejský režim díky svým zbrojním kapacitám představuje velice výrazné ohrožení. Ale od teoretických úvah k praktickému řešení je podle mě ještě daleko,“ dodal.Upozornil zároveň, že dokud bude mít Severní Korea podporu Moskvy nebo Číny, nemá mezinárodní společenství možnost, jak KLDR odradit od dalších jaderných testů.„Všechno záleží na tom zejména jakým způsobem se vůči KLDR budou chovat Číňané. A ti dali najevo, že to co se teď v KLDR děje, se jim až tak nelíbí. Což si myslím, že z hlediska světového společenství je pozitivní informace,“ dodal politický geograf Michal Romancov.KLDR provedla jaderný test. Rada bezpečnosti OSN svolává mimořádnou schůziSvět odsuzuje jaderný test Severní Koreje. Jižní Korea zvyšuje bojovou pohotovostProstředky, jak odklonit KLDR od jaderných pokusů, má svět velmi omezenéSeverokorejci reagují na sankce přípravami na třetí jaderný testSeverokorejci sní o útoku na americké město, které připomíná New YorkSeverní Korea opět odmítla zpřísnění sankcí a hrozí světu pomstou


RRTV plní své zákonné povinnosti Plné znění zpráv


21.2.2013 blisty.cz str. 00 Kateřina Kalistová_

_

Koncem ledna uveřejnily Britské listy článek s názvem Jak RRTV neplní své zákonné povinnosti autorky Markéty Růžičkové, která analyzuje několik pasáží z vysílání programu Prima Love, kde podle jejího názoru Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen “Rada“) nezasáhla. Kdyby byl důsledně trestán dle Zákona č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, byl by provozovatel podle Markéty Růžičkové “zřejmě již v konkurzu“. Obratem jsem poslala tento článek našim analytikům a na prvním únorovém zasedání se Rada s analýzou seznámila. Bez návrhu usnesení.Podle předmětného zákona nesmí provozovatel vdobě od 6.00 do 22.00 hod zařazovat pořady, které mohou ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Je tady nutné prokázat onu bezprostřední hrozbu. Při posuzování Rada vychází nejen zodborných analýz a již bohaté judikatury zdejších soudů, ale ve sporných případech též ze znaleckých psychologických posudků. Mimochodem - ochrana dětí a mladistvých je po léta jednou zpriorit práce Rady i jejího úřadu. Zde dosahuje i výrazných úspěchů při soudním přezkumu svých rozhodnutí. Rada se však nespokojuje pouze se svou represivní funkcí, ale podniká řadu preventivních opatření. Jmenujme například velmi úspěšnou televizní kampaň Vaše dítě, Vaše televize, Vaše zodpovědnost, která měla za cíl posílit rodičovskou zodpovědnost ve vztahu ke kontrole mediálního obsahu, který konzumují jejich děti. Dále výzkumy mediální gramotnosti, které pro Radu vypracovalo Centrum pro mediální studia FSV UK, výzkumy voblasti dopadů reklamy na sladké, slané a tučné potraviny na děti. Nebo poslední aktivitu Rady, vytvoření webových stránek www.detiamedia.cz, které jsou unikátním prostorem pro získání informací pro ty, kterým není lhostejné, jakou formou ovlivňují média děti. Zde lze najít mnoho případů ze správní praxe Rady i informace o výše uvedených aktivitách Rady. Voblasti ochrany dětí a mladistvých toho Rada dělá opravdu hodně. Jedno ale nemůže, totiž trestat ty momenty ve vysílání, které vnímají diváci jako nevhodné či nevkusné, případně neetické. A to je právě případ, uvedený Markétou Růžičkovou. Musím také polemizovat súvahou, kterou vyslovuje Markéta Růžičková hned vúvodu: Dále je nepopiratelným faktem, televize je moderní chůva vdomácnostech, kde si luxus typu žena vdomácnosti (matka či chůva) nemohou dovolit. Kolik takových domácností je, tj. kolik dětí má ztelevize chůvu, nechť si čtenář domyslí sám. Zmnoha výzkumů samozřejmě vyplývá, jak neblahý vliv na vývoj dětí má nadměrný počet hodin, strávených u televizní obrazovky. Dávat však do souvislosti sociální postavení rodiny, totiž bohatí mají chůvu, proto se dítě na televizi dívá méně často, a ti chudí, zřejmě tedy drtivá většina rodičů, jejichž zájem o dítě je omezen pouze na spuštění televizního ovladače, je nejen zavádějící, ale i urážlivý. Autorka, JUDr. Kateřina Kalistová, je předsedkyně RRTV Mikroanalýza problematických obsahů očima analytiků úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Server Britské listy uveřejnil článek Jak RRTV neplní své zákonné povinnosti, ve kterém upozorňuje na možné porušení zákona na programu Prima Love. Vyjádření: Včlánku je popsáno hned několik pasáží zvysílání ze dne 19., 20. a 23. 12 2012, ty jsou analyzovány za sebou tak, jak byly uvedeny včlánku. Nejprve se analýza zaměří na upoutávky, které byly odvysílány 19. 12. 2012 mezi 9.45 a 11.35 hodin. Sex ve městě: (19. 12. 2012) 10:53:05 - 10:53:46 Upoutávka na pořad Sex ve městě začíná slovem hlasatelky, že holky z New Yorku to maj na háku, načež jedna z protagonistek seriálu říká: umírám touhou se s ním vyspat. Následuje záběr na hovořící dvojici, kdy muž tvrdí neboj, já se umím naprosto dokonale ovládat, načež mu žena odvětí: to já taky. Vzápětí se začínají líbat, přičemž hlasatelka říká, že řekli ovládat, ale mysleli odvázat. Následně je v záběru další objímající se dvojice, přičemž žena zvolá můžeš, můžeš! Hlas protagonistky posléze říká, že vdané ženy se námi cítí ohroženy, protože můžeme spát kdekoli, kdykoli a s kýmkoli a další dodává, že manželské páry jsou náš nepřítel, načež hlasatelka tvrdí, že holky z New Yorku se řídí heslem urvat, co se dá. V závěru upoutávky jedna z protagonistek unaveně mumlá, že říkala jsem, že s ním spím. Uvedená ukázka sice může být pro některé diváky nevkusná, ovšem zpohledu zákona o vysílání ji lze jen těžko postihnout. Vupoutávce nefigurují žádné problematické záběry ani vulgární slova. Ukázka je postavena na nadsázce popřípadě dvojsmyslech, zároveň se zjednotlivých záběrů ne vždy dá vyčíst, vjakém kontextu uvedená slova padají. Farmář hledá ženu: (19. 12. 2012) 11:13:41 - 11:14:01 Plné znění zpráv


Upoutávka je sestříhaná ze záběrů z pořadu, přičemž ani ne na vteřinovém záběru tančí dvojice žena, přičemž jedna z nich má pouze triko a kalhotky (plavky) a kroutí zadkem. Top Star Love: (19. 12. 2012) 11:15:01 - 11:15:16 Vupoutávce na pořad Top Star Love hlasatelka upozorňuje na dvě reportáže, první se týká Věry Martinové, která viděla atentát na New York, až teď je schopná o tom vyprávět. Poté je pozornost zaměřena na Martina Maxu, přičemž hlasatelka říká: Martin Maxa, sameček pro vás, dámy. Co všechno uvidíte v plavkách, pokud se nebude stydět pohledět. Na obrazovce běží několikzáběrů a fotek Martina Maxy včetně těch vplavkách. OATV se domnívá, že ve dvou výše uvedených upoutávkách není nic, co by mohlo být vrozporu se zákonem o vysílání. Nouzové přistání (20. 12. 2012) 11:55:00 11:59:04 Tři ženy vkuchyni rozjímají nad psem z útulku, který leží u jedné znich. Ta říká, že dokud se nic nenaučí, nikdo si ho nevezme, načež se druhá žena všímá, že má čumák zabořený u svého přirození a zvolá: Vidím, že je přeborník volizování koulí! Třetí přidává, že ještě, že to muži neumí, stačí, když se dívaj na telku. Po krátké konverzaci přichází čtvrtá žena, která svým kamarádkám sděluje, že natočí sexy film a žádá o pomoc a pokračuje:?když někam protlačím svý choulostivý nahrávky, nastartuje to mou kariéru?můj agent říká, že teď frčí filmy, kde to dělají dvě ženy a já řekla fajn, ženy znám. Jedna zžen odpovídá, že se nezapojí, protože poslední věc co potřebuje, je porno na googlu. Další žena odpovídá, že ona to nedělala ani před zrcadlem. Další žena se poté urazí, protože není dost prsatá, na čež ji čtvrtá žena odpovídá: ?já za nic nemůžu, to ti internetoví úchylci zHollywoodu. Poté se ještě snaží své kamarádky přesvědčit, aby sní do toho šly: no tak, nebudeme to dělat doopravdy?nebudou tam dotyky ani nahota, na což největší žena odvětí: cha, to teda bude porno! Poté ještě konverzace pokračuje, když jedna zžen odchází od stolu a další za ní běží se slovy já jsem vášnivá. Pořad Nouzové přistání je sitcom o čtyřech ženách kamarádkách, je tedy nutné kněmu přistupovat jako ke komediálnímu pořadu, ve kterém se objevují různé vtipy, narážky, nadsázka apod. Vuvedené ukázce nezaznívá žádné vulgární slovo, pozornost je třeba také věnovat tomu, jestli jsou děti vůbec schopny scénu pochopit. Nedá se ani předpokládat, že by scéna mohla působit návodným dojmem. OATV se domnívá, že scéna nemůže mít vliv na mravní vývoj dětí a mládeže. Dále si pisatelka stěžuje na film Podnikavá dívka, jenž byl vysílán 23. 12. 2012 po dvacáté hodině. Potencionálně problematické scény: 20:19 hodin: Muž a žena jedou vlimuzíně, muž se jí snaží zpozice nevybíravým způsobem sbalit a nabízí, že se můžou podívat na instruktážní kazetu firmy. Poté se kamera přesune na obrazovku, kde leží nahá žena vbazénu, muž má hlavu mezi jejími nohami. Záběr trvá zhruba vteřinu. Žena se urazí a vylije na muže šampaňské. 20:47 hodin: Žena načapá svého přítele vposteli sjinou ženou, ta sedí nahá mužovi na klíně, zatímco muž se snaží svou přítelkyni přesvědčit, že je to jinak, než to vypadá. Nejsou vidět kopulační pohyby, pouze prsa ženy. OATV se domnívá, že uvedené scény nemohou mít vliv na mravní vývoj dětí a mládeže. Obě scény jsou laděny humorně až trapně, záběry na nahá těla jsou krátká (řádově sekundy) a rozhodně nejdou vidět detaily (což je důležité především u první zmíněné scény). Samu nahotu vpořadech nelze považovat za něco, co by bylo vrozporu se zákonem o vysílání. Kdobru lze připočíst i fakt, že uvedené scény byly vysílány až po osmé hodině, kdy se dá předpokládat, že ti nejmenší diváci už nejsou přítomni před televizními obrazovkami. Poté ještě pisatelka uvedla několik vět, které měly zaznít během pořadu Podnikavá dívka, jejichž původ se však nepodařilo dohledat: Mohla bys dát bradavky víc nahoru? Tvá nejlepší baba? - Britney Spearse. Ne to kecám. ... Byla hrozná. Truchlícímu ovdovělému muži: Vzmuž se! Nikdo se s tebou nevyspí, když budeš slaboch! O těchto větách lze použít stejnou argumentaci, jako vpředešlých řádcích. Nezaznívá vnich žádný vulgarismus, jedná se o vtipy, popřípadě nadsázku. Tyto věty rozhodně nelze postihovat zpohledu zákona o vysílání. Pisatelka článku zjevně nerozlišuje mezi mediálními obsahy nevhodnými dětem a obsahy ohrožující děti. Jí uvedené ukázky a pořady neobsahovaly žádný explicitní sexuální obsah a verbální či neverbální vulgarismy. Bez návrhu na usnesení

URL| http://www.blisty.cz/art/67598.html _



MICHAL HÄCKL MANAŽEREM PR PRO AAA AUTO 21.2.2013

Dopravní noviny str. 07 (pat)_

Personalistika_

AAA AUTO Michal Häckl nově zastává pozici group PR and external relations manager AAA Auto. Jako group PR & external relations manager AAA Auto nyní koordinuje komunikaci skupiny pro Českou republiku, Slovensko a Ruskou federaci. Je členem EACD (European Association of Communication Directors), která sdružuje více než 1400 profesionálů v oblasti PR ze čtyřiceti zemí. Společnost AAA Auto o jmenování informovala na začátku února v tiskové zprávě. Nový group PR and external relations manager začínal jako zpravodaj týdeníku Mladý svět a deníků Lidové Noviny a MF Dnes. Působil také na pozici vedoucího vydání ekonomického týdeníku Profit. Téměř deset let pracoval v PR & PA agentuře Knight & Svoboda, kde měl na starosti klienty z oblasti financí, automobilového průmyslu a developmentu. Věnoval se také práci na projektech informačních kampaní souvisejících se vstupem České republiky do Evropské unie a komunikačnímu poradenství v oblasti neziskového sektoru. Michal Häckl vystudoval žurnalistiku na FSV UK (bakalářský titul). „Práce na mediálním obrazu AAA Auto jako veřejně obchodovatelné společnosti je velmi zajímavá zejména v období, kdy má společnost po dvaceti letech novou generální ředitelku a její zakladatel ohlásil prodej svého majoritního balíku akcií,“ uvedl Michal Häckl. Skupina AAA Auto působí na trhu již dvacet let. Provozuje síť třiceti poboček v České republice, na Slovensku a v Rusku. V loňském roce skupina prodala celkem 51 364 vozidel, z toho 35 062 v České republice, 14 211 na Slovensku a 2091 na ruském trhu. Auditované výnosy skupiny v roce 2011 činily celkem 276 milionů €. V září 2007 vstoupila nizozemská mateřská společnost AAA Auto Group N. V. na burzy cenných papírů v Praze a Budapešti. www.aaaauto.cz Foto popis| Michal Häckl Foto autor| Foto: AAA Auto _

Fondy mohly ušetřit na administrativě 21.2.2013

Ekonom str. 44 Eva Hníková_

Report_

Kdyby se peníze do druhého pilíře důchodového spoření odváděly centrálně, bylo by to levnější, myslí si ekonom Ondřej Schneider. Největším rizikem je, že do druhého pilíře penzijního systému vstoupí málo lidí, a sektor by se tak mohl stát kořistí méně důvěryhodných správců, varuje Ondřej Schneider, který se v rámci think thanku IDEA při výzkumném centru CERGE-EI v Praze českou reformou zabýval. * Jak se teoreticky mohou zhodnotit peníze odváděné do druhého pilíře fondového systému? Pokud se dnešní třicátníci seznámí s pravidly, zjistí, že jim zákon přikazuje zúčastnit se systému, který jim bude 40 až 45 let brát 28 procent jejich mzdy, aby jim za to ve stáří, možná 10, možná 20 let, vyplácel zhruba 30 procent jejich koncové mzdy. Kdybychom do penzijního fondu odváděli celých 28 procent mezd, tedy to, co dáváme dnes státu, dosahovaly by důchody při zhodnocení úspor ve výši tři procenta ročně a poplatku jedno procento za 40 let zhruba 60 procent naší mzdy, tedy dvojnásobek toho, co lze očekávat od státního systému. * Co když příští vláda zruší i současnou ne příliš odvážnou důchodovou reformu? Plné znění zpráv


Riziko, že příští vláda důchody opět vrátí do státního systému, existuje. Lze se mu bránit na politické úrovni, tedy volbami. * Nehrozí, že peníze ve fondech budou rozkradeny? Argumentace tím, že někdo peníze z důchodových fondů „vytuneluje“, ignoruje dění na českém kapitálovém trhu v posledních 15 letech. Již nyní se více než 4,5 milionu lidí účastní penzijního připojištění, které funguje od roku 1994. Penzijní fondy mají ve správě více než 250 miliard korun, ze kterých se téměř nic neztratilo. Proč by najednou důchodové fondy v druhém pilíři měly být rizikovější? Parametry dohledu nad fondy budou stejné, ne-li přísnější, a většina nových důchodových fondů bude spravována stejnými správci, kteří již dnes spravují penzijní fondy ve třetím pilíři. * V čem vy osobně vidíte největší problém současné reformy? Největší riziko je, že do nového systému přejde tak málo lidí, že se seriózním finančním institucím nevyplatí penzijní fondy zakládat, a celý sektor by se skutečně mohl stát kořistí méně důvěryhodných správců. Další nevýhodou reformy je, že vlastně nic neřeší. Přináší určité úlevy lidem s vyššími příjmy, ale ti do systému přispívají nejvíce. Reforma však nijak nemění situaci většiny obyvatel, kteří zůstanou mimo druhý pilíř. Jejich důchody budou stále z 95 procent záviset na státu. * Při celoživotním spoření ve fondech spolykají poplatky pětinu až čtvrtinu vyplácených důchodů. Není to trochu moc? Poplatky by v penzijním systému mohly být nižší. Český systém trochu nešťastně nereagoval na naše připomínky a nevyužil zkušenosti jiných zemí, kde je výběr odvodu do druhého pilíře centralizovaný. Stejně jako dnes odvádíme peníze do prvního pilíře, mohli bychom je odvádět i do druhého pilíře a třeba Česká správa sociálního zabezpečení by posílala peníze příslušnému fondu. Ušetřilo by se na administrativě a odpadlo by pokušení fondů přetahovat si klienty a utrácet za reklamu. Pokud ale chceme, aby peníze byly spravovány profesionálně, musíme s poplatky počítat. * Je reforma penzijního systému nutná, nebo by stačilo jen zvednout odvody na sociální pojištění? Vláda samozřejmě může „jen zvednout příspěvky“. Otázka je, zda poté vybere více na odvodech, nebo se jen zvýší zaměstnávání načerno, nezaměstnanost a využívání švarcsystému. Pokud je systém nevýhodný pro lidi, nelze problémy vyřešit jeho dalším zdražením. * Napadá vás příklad země, kterou bychom se mohli inspirovat, kde fondový systém úspěšně funguje už několik desítek let? Ukazuje se, že nejlépe fungují důchodové systémy tam, kde jsou založeny na vícepilířovém financování, to jest penzisté nezávisejí jen na vládě, ale ani jen na soukromém spoření. Příkladem může být Nizozemsko, Švýcarsko nebo Švédsko. *** Ondřej Schneider (48) Vzdělání: • Vystudoval ekonometrii na VŠE v Praze, ekonomii na Cambridge University a získal doktorát na CERGE-EI v Praze. Kariéra: • V letech 1997–2001 byl hlavním ekonomem investiční banky Patria Finance. • V letech 2002–2007 byl zástupcem ředitele Institutu ekonomických studií FSV UK, kde v roce 2004 získal titul docent ekonomie. • Od roku 2008 žije a pracuje v USA. • Kromě přednášek na Georgetown University ve Washingtonu, D. C., a na Fakultě sociálních věd v Praze pracuje pro Institute of International Finance. Je členem think tanku IDEA při CERGE-EI v Praze. Tabulka Alternativní zajištění na stáří Typ aktiva Nevýhody Rodinný dům, byt Daň Menší z nemovitostí, flexibilita při provozní stěhování. náklady.

Výhody Jistota Není potřeba bydlení. platit nájem.



U zlata „ochrana“ proti inflaci platí především Cena je v dolarech – rizikem je pohyb kurzů. Zlato, stříbro v případě průmyslu, dolaru. je proto Stříbro po něm má větší poptávka využití Náklady Nutnost vyšší na úschovu. investice. a jeho nabídka zůstává omezená. Nižší cena při prodeji. Kolísání ceny. Akcie Potenciál Výplata dividend. vysokého růstu. Vyšší vstupní investice. Poplatky za obchodování. Jistý výnos (kupon). Nižší výnos. Dluhopisy Většinou kvalitní emitenti. Často vyšší vstupní investice. Obvykle nízká rizikovost. Poplatky za obchodování. Podílové fondy Možnost výběru více strategií. Vstupní a manažerské poplatky. Nižší vstupní investice. Zdroj: Partners Foto autor| Foto: Isifa/Lidové noviny/František Vlček _

PERSONÁLIE 21.2.2013

Moderní řízení _

str. 75

Aktuality_

Martin Blažek MT Legal Martin Blažek nastoupil do pražské pobočky advokátní kanceláře MT Legal. Jeho specializací je oblast veřejných zakázek a koncesí. Mgr. Martin Blažek (1983) je absolventem Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Zkušenosti z oblasti veřejných zakázek a koncesí získal v České správě sociálního zabezpečení. Ve společnosti MT Legal se bude těmto oblastem nadále věnovat. Mezi jeho zájmy patří japonské bojové umění kendó, četba a filmy. Eva Snopková, HR ředitelka, Eaton Elektrotechnika Eva Snopková byla jmenována na pozici ředitelky pro lidské zdroje společnosti Eaton Elektrotechnika s.r.o. (dříve Moeller Elektrotechnika), výrobce a distributor elektrotechnického zařízení. Bude zodpovídat především za tvorbu personální strategie pro českou, slovenskou a maďarskou pobočku skupiny Eaton Corporation. Do firmy Eaton Elektrotechnika přechází Eva Snopková z pozice personální ředitelky pro skupinu zemí v regionu EMEA v Johnson & Johnson, divize Zdravotnická technika a diagnostika. Zde pracovala od roku 1995 na různých pozicích a působila také jako prokuristka společnosti. Za dobu jejího působení se firma opakovaně umisťovala na špici v žebříčku nejlepší zaměstnavatel roku a vysoce hodnocena byla i v průzkumech mínění zaměstnanců. Hlavním úkolem nové HR ředitelky bude tvorba personální strategie v souladu s obchodní strategií společnosti. Eva Snopková se narodila v indickém New Delhi. V České republice vystudovala Vysokou školu ekonomickou, obor Zahraniční obchod. Má dva syny a svůj volný čas tráví nejraději cestováním do vzdálených zemí, četbou knih s tématikou osobního rozvoje a prací na zahrádce. Jejím životním krédem je rčení: Každý den je jen jednou za život. Filip Linhart předseda představenstva SHERLO G eVito Společnost SHERLOG eVito, která se zabývá poskytováním telemedicínských služeb, představila management své firmy. Předsedou jejího představenstva, odpovědným za řízení společnosti, se stal Filip Linhart. Pozici místopředsedy představenstva obsadil Lubomír Myslík. Linhart (39) působil před příchodem do SHERLOG eVito více než deset let ve společnosti Telefónica O2 Czech Republic, kde vedl oddělení business developmentu odpovědné za rozvoj nových příležitostí v oblasti Plné znění zpráv


ICT, telematiky a eHealth. Jeho dřívější praxe zahrnovala různé manažerské pozice v oblasti obchodu, marketingu, projektového řízení a business developmentu. Linhart vystudoval mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze a získal titul MBA zaměřený na finance a management na Rochester Institute of Technology (US Business School v Praze). Studoval také obchodní právo na University of Limerick v Irsku. Hovoří anglicky, německy a rusky. Je ženatý a má 4letého syna. Svůj volný čas nejraději tráví sportem a cestováním. Jiří Mareček manažer oddělení vnějších vztahů Tesco Jiří Mareček (34) se od února stává novým manažerem oddělení vnějších vztahů společnosti Tesco, kam přichází po pětiletém působení ve společnosti Plzeňský Prazdroj. Bude zodpovědný za interní a externí komunikaci a bude také zastávat úlohu tiskového mluvčího. V této pozici nahradí Jana Williama Dvořáka, který se bude nadále více soustředit na oblast Governmental Affairs. Do Tesca přichází Mareček ze společnosti Plzeňský Prazdroj, pro který pracoval na pozici mluvčího a manažera externí komunikace pět let. Kariéru v korporátní komunikaci zahájil ve společnosti Philip Morris ČR a.s., kde působil rovněž téměř pět let v oddělení vnějších vztahů. Mareček vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, obor žurnalistika a mediální studia. Při studiu působil jako novinář v on-line magazínu idnes. cz a v týdeníku The Prague Post. Ve volném čase se věnuje rodině. Mezi jeho koníčky patří také sport, zejména fotbal, tenis a běh. Má rád kvalitní lokální gastronomii a plzeňské pivo. Radek Matouš marketingový manažer OKIN GROUP Marketingovým manažerem skupiny OKIN se stal Radek Matouš. Jeho hlavními úkoly budou řízení značek, implementace komunikační strategie, trade marketing a práce na strategických projektech v rámci skupiny. Matouš (50) přichází ze společnosti Europasta SE, kde měl na starosti řízení marketingových aktivit. Zkušenosti z manažerských pozic v oblasti marketingu a prodeje si dále přináší ze společností Klett, JITONA, Preciosa Deutschland nebo také Henkel. Má za sebou úspěšnou realizaci mezinárodních projektů v oblasti řízení značek včetně tvorby brand identity. Radek Matouš absolvoval Vysokou školu finanční a správní, obor marketing a management se specializací na marketingovou komunikaci. Je ženatý, má dvě děti a mezi jeho zájmy patří cestování, psaní, fotografování, film a divadlo. Foto popis| _

Odborníci kazí radost Karlu Schwarzenbergovi: Voličů TOP 09 ubyde 21.2.2013

parlamentnilisty.cz str. 00 Jiří Hroník_

Politologové_

POLITOLOGOVÉ Optimismus, který zavládl v táboře TOP 09 poté, co jí průzkumy agentury STEM a CVVM přisoudily bezpečné druhé místo podle volebních preferencí, oslovení odborníci mírní. Výsledek až příliš ovlivnila předchozí prezidentská volba a s ní spojený nárůst popularity Karla Schwarzenberga. Spíše jde podle nich o bublinu, která by měla časem splaskávat. Raketový vzestup zaznamenala v únorovém průzkumu volebních preferencí strana TOP 09. Agentura STEM jí přisoudila druhé místo a zisk 14,2 procenta, čímž přeskočila ODS i KSČM, které klesly na 11,6, respektive 11,3 procenta. Ve čtvrtek pak druhé místo TOP 09 potvrdila svým průzkumem agentura CVVM, podle níž by suverénně vyhrála ČSSD s 41 procenty, o druhé místo by se pak podělila TOP 09 s komunisty shodně na 17 procentech, až čtvrtá by opět skončila ODS se 12 procenty. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="263435,263622" / Oslovení politologové jsou však skeptičtí k tomu, že by se TOP 09 mohlo podařit tuto pozici dlouhodobě udržet nebo dokonce vylepšit. “Je evidentní, že nárůst podpory TOP 09 je dán popularitou prezidentského kandidáta a dozvuky přímé volby hlavy státu. Různé skupiny, které v ní hlasovaly pro Karla Schwarzenberga, ať už pravdoláskaři nebo Plné znění zpráv


někteří voliči ODS, se teď přesouvají k topce. Ale předpokládám, že to bude opadat a daleko větší roli znovu začne hrát to, jak si vedou ministři práce, zdravotnictví či kultury, což jsou rezorty, za něž je TOP 09 soustavně kritizována,“ říká pro ParlamentníListy.cz Josef Mlejnek z katedry politologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Za vzestupem TOP 09 je i špatná kondice ODS Také podle politologa Lukáše Jelínka z Masarykovy demokratické akademie lze za vzestupem TOP 09 hledat prezidentskou volbu, v níž Karel Schwarzenberg k sobě dokázal přitáhnout pozornost lidí, kteří tuto stranu dosud nevolili. “Ale důvod vzestupu TOP 09 spočívá i ve velmi špatné kondici ODS. Ti voliči, kteří nechtějí volit doleva, mohli v souvislosti se Schwarzenbergovou prezidentskou kampaní získat dojem, že ten kůň, na kterého si mohou vsadit, je TOP 09,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Lukáš Jelínek. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="262996,262954,262949,262875,262826,262816,262688" / “Prvotním důvodem pro nárůst preferencí TOP 09 je prezidentská volba, kampaň s ní spojená i následující úspěch pana Schwarzenberga. A průzkum stranických preferencí představuje stále ještě dozvuk. Topce nejspíš přibyli bývalí voliči ODS, kteří přešli v situaci, kdy pravice celkově ztrácí podporu, a ti její voliči přebíhají mezi těmito dvěma stranami. A teď právě přešli, nebo nějaká její část, od ODS k TOP 09,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz politolog Petr Sokol z Vysoké školy CEVRO Institut. Pravdoláskaři utečou po prvním Kalouskovu skandálním výroku Kromě bývalých voličů ODS mohla TOP 09 přilákat do svých řad i ty, kteří bývají jako příznivci Václava Havla řazeni mezi tzv. pravdoláskaře. “Lidé, které můžeme nazývat pravdoláskaři, představují jednotky procent. Voličstvo TOP 09 je tvořeno částečně z nich. Myslím si totiž, že TOP 09 volili už v roce 2010 a nepřesunuli se k této straně až v důsledku přímé prezidentské volby a podpoře Karla Schwarzenberga,“ poznamenává Petr Sokol. profiles title="Profily na ParlamentniListy.cz:" ids="170" / Pokud ale vlivem Schwarzenbergovy kampaně přece jen došlo k přílivu pravdoláskařů k TOP 09, nemá strana zdaleka vyhráno. “Tato skupina voličů je velmi nepevná a velmi háklivá na jakýkoli negativní signál, který je může od volby odradit. Tady prostě stačí, aby se Miroslav Kalousek dopustil nějakého skandálního výroku nebo aby se odhalila podobná kauza, jako byla kauza pánů Drábka a Šišky na ministerstvu práce a sociálních věcí a o tyto potenciální voliče TOP 09 přijde,“ upozorňuje Lukáš Jelínek. V parlamentních volbách pro Schwarzenberga 45 procent nevyšleháte Vzhledem k příštím parlamentním volbám je nutno vzít do úvahy, že jak ve volbách v roce 2010, tak v letošní prezidentské volbě dosáhla TOP 09, respektive Karel Schwarzenberg, podstatně lepšího výsledku, než jaký jim přisuzovaly předvolební průzkumy, což bylo přičítáno úspěšnému marketingu. “V parlamentních volbách pro Schwarzenberga nevyšleháte 45 procent, to ani náhodou,“ směje se politolog Josef Mlejnek. profiles title="Profily na ParlamentniListy.cz:" ids="78" / “Kdyby byly předčasné volby teď na jaře, tak bych připustil, že vlivem nejrůznějších faktorů, jako jsou třeba marketing, přízeň médií nebo popularita Karla Schwarzenberga, má TOP 09 potenciál až ke dvaceti procentům. To by pro ni za příznivých okolností byla reálná laťka. Ale jakmile budou volby později, tak to lze těžko odhadovat. Může se stát plno věcí. Navíc největší síla TOP 09 - Karel Schwarzenberg - je zároveň i největší slabinou této strany. Už jen kvůli tomu, že má svůj věk, a tak na něj TOP 09 nemůže sázet kdovíjak dlouhou dobu,“ připomíná ParlamentnímListům.cz Josef Mlejnek. Prostor pro dvě silné pravicové strany u nás momentálně není “Hodně vysoko - třeba na 20 či dokonce 25 procent - by mohla TOP 09 zamířít, jen kdyby se ODS přiblížila pětiprocentní hranici, tedy její vysoký výsledek by musel souviset s propadem občanských demokratů. Situace, že v roce 2010 dokázala TOP 09 vystartovat nahoru, a to zároveň vedle ODS, takže jsme tu měli dvě Plné znění zpráv


poměrně silné strany na pravici, se už opakovat nebude. Jednak kvůli výsledkům této vlády a jednak v souvislosti se zhoršující se ekonomickou a sociální situací v republice,“ myslí si Lukáš Jelínek. profiles title="Profily na ParlamentniListy.cz:" ids="1374" / Politolog je přesvědčen, že u nás je momentálně prostor jen pro jednu silnou pravicovou stranu, zatímco druhá se coby alternativa bude pohybovat jen někde nad pěti procenty. “Aby TOP 09 vyšla ze střetu s ODS vítězně, musel by se Karel Schwarzenberg začít chovat jako skutečný politický lídr a navíc by se musely upozadit takové postavy, které provokují veřejné mínění. Ať už to byl pan Drábek, paní Hanáková a koneckonců i pan Kalousek. Marketing může TOP 09 pomoci, ale z vody solidní výsledek neuvaří,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz politolog Lukáš Jelínek. Podívejte se na vývoj preferencí v obsáhlém archivu ParlamentníchListů.cz: CVVM , SANEP , SC&C , STEM , Médea Research, PPM FACTUM Když nezafunguje šťastná náhoda, začne bublina TOP 09 splaskávat Petr Sokol namítá, že ani v posledních parlamentních volbách, ani v přímé prezidentské volbě nepředvedla TOP 09 nějakou zázračnou kampaň, které by za úspěch vděčila, takže na ni nemůže spoléhat ani pro příště. “TOP 09 za ty výsledky vděčí spíše tomu, že byla vždy v pravou chvíli na pravém místě. A těsně před prezidentskou volbou se jí podařilo mezi lidmi vyvolat pocit, že Karel Schwarzenberg je jediný kandidát pravice, který může zabránit tomu, aby byli zvoleni Fischer nebo Zeman,“ poukazuje Petr Sokol. profiles title="Profily na ParlamentniListy.cz:" ids="2270" / Podle něj se TOP 09 hodně svezla na tom, že část médií jela kampaň, kterou dnes vidíme jako kampaň pro Schwarzenberga, ale ve skutečnosti to byla kampaň proti Zemanovi, takže na tom bez přičinění vydělala. “Pokud by taková šťastná shoda náhod pro TOP 09 při příštích volbách nenastala, tak žádný zázračný výsledek udělat nemusí. Záleží ale i na konkurenci. Pokud na rozdíl od prezidentské volby bude mít TOP 09 na pravici konkurenci, tak její výsledek nebude nijak zázračný. A ta bublina topky začne měsíc od měsíce splaskávat,“ dodává Petr Sokol. Odpárat si Kalouska se topce zcela jistě nepovede Je třeba si prý také uvědomit, že až budou parlamentní volby, tak za Karlem Schwarzenbergem bude vždy stát Miroslav Kalousek. “To se TOP 09 nepodaří odpárat si Kalouska, proto na tom nebude tak dobře, jak si někteří myslí. Myslím, že ODS určitě nezahyne během jednoho roku, takže Topku čeká soupeření s ODS o pravicové voliče. A na prezidentskou volbu se bude zapomínat a její efekt bude klesat,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Petr Sokol, že v tomto případě bude čas hrát proti TOP 09. Další názory politologů ČTĚTE ZDE

relatedarticles title="Psali articles="263448,263435,262856,262801,262727,262546,262501,262445,261927,261879" /

jsme:"

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1407&clanek=263589 _



Terno pro malé politické strany: státní miliony tečou z evropských a krajských voleb 20.2.2013

iHNed.cz str. 00 zpravy.ihned.cz_ Petr Koděra, Data blog_

Ve sněmovních volbách voliči neriskují a dávají hlas silným partajím. Při volbách do Evropského parlamentu, Senátu a krajských zastupitelstev mnohem více experimentují. Profitují z toho menší strany a regionální sdružení, o kterých jste třeba ani nikdy neslyšeli. Podívejte se na náš přehled. Chcete dosáhnout na statisíce či dokonce miliony korun ze státní kasy? Založte politickou stranu, sežeňte silnou osobnost jako lídra a nasaďte ji do voleb do Evropského parlamentu. Právě v nich totiž titěrné strany nejvíce bodují a získávají až sedmiciferné příspěvky z eráru. Ukazují to statistiky ministerstva financí, které eviduje státní příspěvky politickým stranám za posledních patnáct let. Server IHNED.cz tato data uspořádal a vyplynul z nich evidentní závěr: volby do Evropského parlamentu v roce 2009 byly zajímavou žní pro menší partaje jako jsou Strana zdravého rozumu, Politika 21 Jany Bobošíkové, extrémně pravicová Dělnická strana nebo Pravý blok Petra Cibulky. Třeba Strana zdravého rozumu si před třemi lety přišla díky eurovolbám na 1,5 milionu korun, stejnou částku pak získala i Politika 21. Další miliony korun pak plynuly i nejrůznějším seskupením nezávislých kandidátů. Na co mají strany nárok - na příspěvek na mandát poslance nebo senátora 900 tisíc ročně, v roce 2011 se příspěvek snížil na 855 tisíc ročně - na příspěvek na mandát krajského nebo pražského zastupitele 250 tisíc ročně, v roce 2011 se příspěvek snížil na 238 tisíc ročně - na takzvaný "stálý příspěvek" pro strany, které ve volbách do Poslanecké sněmovny překonaly 3 % hlasů; až do následujících voleb získávají 200 tisíc ročně za každou desetinu procenta - na kompenzace za volební kampaň do Poslanecké sněmovny pro strany, které překonaly 1,5 % hlasů; jednorázově 100 korun za každý hlas - na kompenzace za volební kampaň do Evropského parlamentu pro strany, které překonaly 1 % hlasů; jednorázově 30 korun za každý hlas Celkové státní dotace politickým stranám se každoročně pohybují okolo půl miliardy korun, v letech konání voleb do Poslanecké sněmovny pak dosahují jedné miliardy. V roce 2012 činil celkový příspěvek necelých 495 milionů korun. “Evropské volby jsou skvělou šancí pro menší strany především proto, že je u nich na rozdíl od sněmovních voleb nastavena nižší hranice procenta získaných hlasů, při kterém už na příspěvek ze státní pokladny vzniká nárok,“ říká politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Efektivní véčkaři. Ze státní kasy dokázali vytěžit nejvíc peněz na jednoho člena - čtěte ZDE Při eurovolbách totiž k získání státních peněz stačí překonat hranici 1 procenta, ve sněmovních volbách to je o půl procenta více. “Evropské volby jsou pro menší formace ideální i proto, že jsou jednoduché a přehledné. Česká republika je jen jeden volební obvod, stačí tedy nasadit schopného lídra a za ním slušnou dvojku a dostat se šikovně do celostátních médií. Třeba ve sněmovních volbách je to podstatně komplikovanější, tam je třeba čtrnáct silných osobností do všech krajů,“ dodává další politolog Lubomír Kopeček z Masarykovy univerzity v Brně. Šance i v krajích Plné znění zpráv


Podle Kopečka jsou navíc kromě evropských voleb velkým ternem pro menší strany také volby do zastupitelstev krajů či senátní volby. “V těchto volbách, a ukázalo se to i vloni na podzim, se daří menším stranám a sdružením proto, že voliči více riskují než při sněmovních volbách, které považují za důležitější. V nich sází na jistotu silných stran, protože se obávají, že by jejich hlas pro menší stranu nebyl tak účinný a propadl by. Naproti tomu v krajských volbách nebo ve volbách právě do Evropského parlamentu jsou odvážnější a ochotněji experimentují,“ tvrdí Lubomír Kopeček. “Voliči v nich víc dokáží trestat velké strany a dát jim najevo nespokojenost,“ podotkl Josef Mlejnek. 8,5 miliardy: tolik vyplatil stát v uplynulých 15 letech politickým stranám - čtěte ZDE Politologové: současný systém není špatný Politologové ale zároveň upozorňují, že peníze od stáu leckdy nemusí ani stačí na pokrytí nákladů z předvolební kampaně. A shodují se, že současný systém rozdělování příspěvků politickým stranám není špatný. Umožňuje jim překlenout období do dalších voleb, protože strana může zaplatit náklady na provoz jako je pronájem kanceláře a plat pro několik klíčových členů pro vyřizování denní agendy. Bez toho by strana nepřežila. “Logika příspěvků je v tom, že volič jako daňový poplatník dává najevo svou politickou vůli i hlasem pro malou stranu. Ty se tak stávají jeho reprezentantem a mají nárok na státní peníze,“ říká Josef Mlejnek. Boom nových stran nehrozí “Krajské nebo evropské volby jsou velkou šancí získat zdroje a trochu se na politické scéně etablovat a získat postupně vyšší důvěru voličů. Při stávající krizi stranického systému to vůbec není špatné. Vždyť při posledních dvou sněmovních volbách vždy obstály nové strany - v roce 2006 zelení, před třemi lety Věci veřejné a TOP 09. Nezdá se sice, že by hrozil boom nových stran, není přitom ale vyloučeno, že příští rok opět uspěje někdo další,“ dodal Lubomír Kopeček. Právě příští rok bude další obrovskou příležitostí pro menší strany. Dá se nazvat supervolební a čekají nás v něm nejen volby do Evropského parlamentu a do Poslanecké sněmovny (tedy pokud nebudou volby předčasné), ale na podzim 2014 i obměna jedné třetiny Senátu a volby do obecních zastupitelstev. Za 15 let inkasovalo 47 stran 8,5 miliardy A ještě statistika: státní příspěvek na provoz získalo v posledních 15 letech celkem 47 stran. Dohromady jim stát vyplatil od roku 1998 příspěvky za 8,5 miliardy korun. Suverénně nejvyšší státní podporu získala dvojice ODS (2,65 miliardy) a ČSSD (2,39 miliardy), následovaná KSČM (1,28 miliardy) a KDU-ČSL (816 milionů). Kdo přesně dotace dostal a kolik to bylo, zjistíte z následujících grafů. Vyčištěná data jsou k dispozici jako Google Spreadsheet. Původní zdroj: Ministerstvo financí. Další grafy a zajímavosti najdete ZDE.

URL| http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-59361400-evropske-volby-jsou-terno-pro-slabsi-strany _

Kam vyráží? 20.2.2013

Pražský deník str. 02 (ene)_

Z metropole_



Radek Blažek, student Fakulty sociálních věd UK, Střešovice Jednou týdně vyrážíme s přáteli do nějakého pubu nebo baru na míchané drinky a kus řeči. Pravidelně chodím do Luxoru na Václavské náměstí obhlédnout, jaké nové tituly vyšly. Po škole nebo po práci s přáteli občas zajdeme do Ovocného Světozoru na výborné dorty. A aby se na mě následky tohoto nezřízeného života neprojevovaly, tak samozřejmě taky chodím cvičit do posilovny na Floře. Foto popis| Region| Střední Čechy _

ODS opouští mluvčí Tomáš Bartovský 20.2.2013

tyden.cz str. 00 Politika_ Eva Hofrichterová_

Občanské demokraty opouští tiskový mluvčí Tomáš Bartovský. Nyní pobírádovolenou a s ODS ukončí pracovní poměr na konci února. V hlavní kanceláři ODS se k jeho odchodu nechtěli příliš vyjadřovat. Sám Bartovský ale nakonec informace online deníku TÝDEN.CZ potvrdil. Občanské demokraty opouští tiskový mluvčí Tomáš Bartovský. Nyní pobírá dovolenou a s ODS ukončí pracovní poměr na konci února. V hlavní kanceláři ODS se k jeho odchodu nechtěli příliš vyjadřovat. Sám Bartovský však nakonec informace on-line deníku TÝDEN.CZ potvrdil. Tomáš Bartovský do ODS přišel v červenci 2010 z ministerstva průmyslu a obchodu tehdy pod vedením Martina Římana. Kdo Bartovského v pozici tiskového mluvčího ODS nahradí, zatím není jasné. "Ano, na konci února končím na pozici vedoucího mediální sekce a tiskového mluvčího ODS. Rozhodl jsem se k tomuto kroku na konci minulého roku z rodinných důvodů. Nyní si vybírám zbývající dovolenou a zastupuje mě kolega Jiří Sochor," napsal Bartovský on-line deníku TÝDEN.CZ v sms zprávě. Sám Jiří Sochor pouze řekl, že o odchodu Bartovského bude ODS brzy informovat oficiální tiskovou zprávou. Tomáš Bartovský vystudoval mediální studia na Fakultě sociálních věd UK a absolvoval studijní stáž v oboru mediální komunikace na Univerzitě v Lipsku. V průběhu studia pracoval několik let v Poslanecké sněmovně PČR jako asistent poslance ODS a následně jako konzultant pro vztahy s veřejností. Hovoří anglicky a německy, mezi jeho zájmy patří politika, rodina a rekreační sport.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/ods-opousti-mluvci-tomas-bartovsky_261983.html _

V čem se Martin Zvěřina mýlí aneb Idiotství nejen veřejnoprávní 18.2.2013

ct24.cz str. 00 Milan Šmíd_

Blogy_

Celostránkový esej v příloze Lidových novin Orientace nadepsaný "Veřejnoprávní idiotství" (16. února 2013, autor Martin Zvěřina) nemá daleko do pamfletu, neboť řada tvrzení v něm postrádá věcné zdůvodnění a tím se řadí do sféry literárního žánru. 1. Východiskem Zvěřinovy kritiky českých médií veřejné služby je neadekvátní zásah vedení Českého rozhlasu ve věci předvolebního komentáře Adama Drdy. Proč podle mého názoru neadekvátní? Zjevné porušení kodexu ČRo o předvolebním vysílání se mělo řešit interně. Následné odstranění Drdova komentáře z rozhlasového webu poté, co volby skončily, bylo neadekvátní dané situaci a zcela zbytečně vyvolalo jak oprávněnou kritiku, tak hysterický pokřik o návratu cenzurující totality. Plné znění zpráv


Na základě tohoto případu Zvěřina vykonstruoval tezi, že management veřejnoprávních médií je zcela pod vlivem "nesmyslně pojatého konceptu objektivity“, který "při referování o světě postupuje, nejen obrazně řečeno, se stopkami v rukou podle karikovaného receptu pět minut Hitler, pět minut Židé." Budiž, je to jeho názor, i když tuto primitivní generalizaci vycházející z ojedinělého případu by při konfrontaci s reálnou praxí jen těžko obhájil. 2. Pozoruhodný je však způsob, jakým se Martin Zvěřina postavil ke konceptu objektivity, o němž prý každý gymnazista ví, že byl překonán už před sto lety, a který je navíc podle něj zatížený komunistickou pojmovou veteší "objektivní reality" a "historické pravdy." Nejsa filosofem, pouze zvědavým publicistou, nemohu se vyhnout pocitu, že takto jednoduše koncept objektivity smést ze stolu nelze. Myslím, že Zvěřina tu zaměňuje filosofické poznání o nemožnosti dosažení absolutní objektivity an sichs údajnou neexistencí a vymizením konceptu objektivity, který zcela ztratil platnost a nikdo se s ním už dnes nezabývá. Kdyby to byla pravda, tak slovo objektivita vymizí z našeho slovníku, což – jak je možné se přesvědčit prostřednictvím jakéhokoli vyhledávače – není pravda. O konceptu objektivity jako ideálního, byť v praxi nedosažitelného cíle, se v souvislosti s gnozeologickými otázkami na půdě filosofie stále diskutuje. Kromě toho pojem objektivity v žurnalistice má několik kulturně a historicky podmíněných interpretací. V anglosaské oblasti je objektivita více spojována s férovým, nepodjatým a neutrálním způsobem prezentace faktů, v západní Evropě, která více toleruje názorové zakotvení žurnalistů, se klade větší důraz na podloženost tvrzení nezpochybnitelnými fakty získanými z co možná nejrozmanitějších pluralitních zdrojů. U nás jsou bohužel intepretace objektivity vynuceny vysílacím zákonem ( 231/2001 Sb.), který do svého textu zařadil pojmy "objektivní informace" a "zásady objektivity", a jenž navíc nedodržení “zásad objektivity“ trestá sankcí. A tak Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se rozhodla interpretovat pojem objektivní jako "věcný, úplný, věcně správný, nestranný, nepředpojatý, neutrální, bez nadsázky a bez přehánění, prost jakékoli senzacechtivosti, nezaujatý." Koneckonců i Zvěřinův požadavek "snahy o poctivé a pokud možno korektní mediální referování o světě" je svým způsobem vyjádřením možného chápání objektivity v žurnalistické práci. Aby mi bylo dobře rozuměno: tím, že požadavek objektivity odmítám vyřadit z diskusí o metodách a kvalitě žurnalistické práce, neznamená, že hájím jeho zařazení do našeho právního řádu. Naopak, o nebezpečnosti této praxe, jež může ohrozit svobodu projevu, jsem psal už vícekrát, například zde. 3. Z přesvědčení, že objektivita existuje pouze v uvozovkách, což ví přeci každé malé dítě, dochází Martin Zvěřina k závěrům o "předstírané beznázorovosti" médií veřejné služby, která namísto kultivované diskuse nabízejí "pseudovyváženou šarádu." To už jsou dosti silná slova, které by měl Zvěřina doložit ještě jinak, než obecným filosofováním o projevech subjektivity, kterým se přirozeně nevyhne žádný směnař, editor, kameraman, redaktor či komentátor, nebo banalitami z rodu tvrzení, že každý názor má svoji legitimitu. Jediným důkazem, kterým se snaží Zvěřina přesvědčit čtenáře o "neobjektivnosti veřejnoprávního zpravodajství," jsou "reportáže o úspěších naší medicíny" podsouvané do vysílání lobbingem firem testujících u nás metody a zařízení, jež na atestaci v domovských zemích teprve čekají. Ano, je bohužel smutnou skutečností českých médií, že jejich agendu ve velké míře ovlivňují PR agentury všeho druhu a zaměření. Platí to pro všechna média bez rozdílu, u některých lifestylových magazínů možná až z devadesáti procent. Není to však případ jenom českých médií. V jedné debatě na téma současné žurnalistiky jsem se dočetl, že v Berlíně nebo v New Yorku dnes zaměstnávají PR agentury více novinářů než samotná média. Celosvětovému trendu, v jehož pozadí jsou ekonomické tlaky na média, se dá čelit jen zvýšenou odpovědností vydavatelů a mediální gramotností uživatelů. Ale vraťme se k původnímu textu Martina Zvěřiny. Zde uvedené "medicínské" a jiné podobné reportáže se objevily nejen v České televizi, ale ve všech médiích. Jenomže Zvěřinovi šlo asi hlavně o to, aby "osolil" Českou televizi a Václava Moravce. Alespoň takový jsem získal dojem z textu, který se sice na jedné straně neustále vrací k vyřazení Drdova komentáře z rozhlasového webu ("Na objednávku politických poskoků se budeme rýpat jen v komentářích... Kdo se zasměje nad voliči některého z kandidátů, šíří nenávist... Veřejnoprávní rozhlasový metr urážlivosti je též pochybný..."), ovšem jmenovitě se zde zmiňuje pouze Václav Moravec jako "mazlíček vyznavačů téhle veřejnoprávnosti a moderátorská hvězda" nepřímo zařazený do kategorie "veřejnoprávních objektivníků." Plné znění zpráv


Právě tady se Zvěřina dopustil dosti hrubého faulu, když napsal, že Moravec se v rozhovoru pro iDnes.cz "rozplývá nad tím, jak se mu debaty povedly." Jednoduchým odkazem na daný text zjistíme, že Moravec zde pouze říká: "Díkybohu za to, že nevznikla žádná zásadní chyba. Nic, za co bych se styděl.... To, že tam jsou dílčí chyby a některé části mohly být časově potlačeny, to vidíte po každém vysílání." Na to, že Zvěřina suverénně prohlašuje, že "celé pojetí veřejnoprávní objektivity je v Česku perverzní a neudržitelné," přináší jeho esej dosti málo konkrétních důkazů. 4. Nejlepším způsobem, jak dostat debaty o vysílání veřejné služby do slepé uličky, je začít šermovat s "veřejnoprávností." Neboť každý si tento obecný a vágní pojem vykládá po svém a většina diskutérů si ho představuje tak, že by měl odpovídat jeho názorům na to, co a jak by Český rozhlas a Česká televize měly vysílat. Užitečnějším východiskem pro podobné debaty, kterých není nikdy dost, by se však mělo stát naplňování pojmu veřejná služba, kterou od veřejnoprávních vysílatelů očekáváme. Neboť tím se debata stáhne z výšin abstraktní "veřejnoprávnosti" na půdu reálných faktů a argumentů veřejné služby, na jejichž základě se dají hodnotit její výkony, formulovat její cíle, neboť ty nejsou nikdy provždy dané, a měly by se měnit v závislosti na měnícím se prostředí a reagovat na aktuální potřeby společnosti a publika ve veřejném zájmu. Namísto takto strukturované diskuse o službě, za kterou každý měsíc platíme ČRo a ČT poplatky, mentoři a kritici českých veřejnoprávních médií ve svých komentářích obvykle samozvaně rozhodují o tom, co je a co není veřejnoprávní. Slovo veřejnoprávnost je pro ně klackem, kterým se snaží utlouci své oponenty, adjektivum veřejnoprávní se přidává účelově tam, kam se to hodí. Zvěřinův esej je toho příkladem. Slovo veřejnoprávnost v různých podobách se zde vyskytuje třiadvacetkrát, pětkrát jako podstatné jméno, jako adjektivum osmnáctkrát a dokonce je tu jeden novotvar "veřejnoprávníci." Je zajímavé, že pojem služba v souvislosti s vysíláním použil Zvěřina jenom jednou a to v posledním odstavci, se kterým se dá v zásadě souhlasit. Cituji: "Veřejnoprávní médium má smysl v té chvíli, kdy může dělat věci, které soukromá média dělat nemohou. (...) Z tohoto úhlu pohledu je potom veřejnoprávním ideálem vyvolávat diskuse okolo nepopulárních, avšak zásadních témat. Veřejná služba nespočívá v zajišťování pohodlné existence politiků. Od veřejného média očekáváme bezpečné prostředí pro kultivovanou diskusi, nikoli pseudovyváženou šarádu." 5. Právě v souvislosti s kampaní před nedávnou prezidentskou přímou volbou se pak neodbytně vnucuje otázka: Která média to byla, jež poskytla prostor "pro kultivovanou diskusi" v záplavě jednostranně stranicky orientovaných informací českých tištěných médií, "endorsujících" jednotlivé kandidáty, když komerční média si spíše vychutnávala bulvární momenty předvolebních debat? Odpověď lze nalézt nejen u kvalifikovaných odborníků - viz citát z rozhovoru s Jaromírem Volkem: "jak je důležité, že zde jsou média veřejné služby, která si dokázala udržet tak důležitý odstup. Na rozdíl od většiny komerčních medií, která ve finále kampaně zcela ztratila profesní instinkty a vystupovala v roli cheerleaders. a roztleskávala publikum pro jednoho kandidáta." Ale i samotní politici museli ze svých cílů při tradičních útocích na média vyřadit média veřejné služby, protože snaha Českého rozhlasu a České televize o co možná nejobjektivnější zpravodajství a férový přístup k jednotlivým kandidátům prezidentské volby byla zjevná, evidentní a nepopiratelná. 6. Touto odpovědí by mohla skončit polemika s nesourodým pamfletem Martina Zvěřiny zpracovaným ? la th?se: "média veřejné služby pracují špatně a je třeba jim nasadit psí hlavu idiotství." Už vícekrát jsem si všiml, že Martin Zvěřina ve svých komentářích nechodí daleko pro silná slova. Jestliže však někdo nazve skupinu lidí hlupáky jenom z titulu jejich funkce ("Kdyby to byl jen problém podle politického klíče dosazených hlupáků v radách veřejnoprávních médií, dalo by se nad tím mávnout rukou..."), pak to podle mého svědčí nejen o nedostatku dobrých mravů, ale také o ztrátě soudnosti vedoucí k chování v duchu vlastnosti uvedené v titulku autorova eseje. P.S. V rámci transparentnosti a objektivity této polemiky dodávám: Václav Moravec je můj kolega na katedře žurnalistiky Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd UK. (text ze serveru Louč je publikován s laskavým svolením autora)



URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/215706-v-cem-se-martin-zverina-myli-aneb-idiotstvi-nejenverejnopravni/ _

Pohyb kříže nevyvolala lidská síla, tvrdí autor knihy o Toufarovi 18.2.2013

denik.cz

str. 00 _

Kraj Vysočina_

Číhošť, Humpolec – Kniha Jako bychom dnes zemřít měli zevrubně popisuje život kněze Josefa Toufara, kterého v 50. letech umučila StB poté, co se v kostele v Číhošti pohyboval křížek na oltáři. " Publikace o Toufarovi, kterou nedávno vydala Nová tiskárna Pelhřimov, získala v lednu ocenění Kniha roku. S jejím autorem, publicistou a básníkem Milošem Doležalem, jsme mluvili u příležitosti jeho besedy a autogramiády ve zcela zaplněné humpolecké knihovně. Hovořil jste s řadou lidí, kteří kněze Josefa Toufara znali. Jak ho popisují? Shodují se v tom, že to byl člověk společenský, energický, který nepostrádal humor a nestavěl hranice mezi věřícími a nevěřícími. Nazval bych to veselou otevřeností. Pomáhal studentům s doučováním po škole i lidem na poli, organizoval ochotnická divadla, poutě, besedy, taneční zábavy, vyřizoval lidem důchody, po válce inicioval vznik ledečského gymnázia i zahrádecké měšťanské školy. V Číhošti zase třeba zařídil ordinační hodiny zubaře nebo pobočku pošty. Toufar byl po události pohybujícího se křížku v číhošťském kostele nakonec umlácen příslušníky StB. Dalo se tomu vůbec v té době na přelomu 40. a??50. let nějak zabránit a??mohl celý případ dopadnout jinak? Těžko. V té době státní komunistický aparát vyhlásil otevřený boj katolické církvi a chystal se ke „konečnému řešení náboženské otázky". Plán byl jasný – náboženství zesměšnit a nahradit marx-leninskou výchovou, zrušit kláštery, zabavit a rozkrást majetek, nepohodlné kněze a??řeholníky buď popravit anebo poslat na dlouhá léta do kriminálů a pracovních lágrů, jiným zakázat kněžskou službu a ty ohebnější zastrašit a korumpovat. V tom si mimochodem komunisté nic nezadali s nacisty. Sám Toufar si zprvu myslel, že když pohyb křížku sám neviděl, že se mu nic nemůže stát. Chtěl, aby vznikla církevní komise, která celý případ důkladně prošetří. Jak se tato jeho snaha konkrétně projevila? Psal o události na královéhradecké biskupství a radil se také se svým přítelem, opatem želivského kláštera Vítem Tajovským. Jenže tehdejší režim potřeboval zlomit církev a najít viníka z jejích řad. A k tomu se jim najednou naskytla příležitost v Číhošti – zneužít tajemného pohybu křížku. Jak komunistický režim postupoval? Místní soudruzi byli zděšeni, že do vsi jezdí davy lidí, a sami naléhali na vyšší místa, ať tomu udělají přítrž, neboť jim pod nosem vzniká poutní místo. Teprve v průběhu ledna 1950 se do věci vlamuje Státní bezpečnost, její příslušníci unášejí pátera Toufara z fary jako nějakého zločince a měsíc ho mučí a?týrají, aby se přiznal k sestrojení podvodu. Neměl se však k čemu přiznat – byl nevinný. Ve své knize máte i výpovědi členů StB, kteří se na smrti Toufara podíleli. Setkal jste se i s nimi? Prostudoval jsem jejich výpovědi z 60. i 90. let i jejich personální spisy, ale osobně jsem se setkal pouze s jedním z nich, velitelem instruktážní skupiny StB, soudruhem Máchou. Měl pověst brutálního vyšetřovatele a především on mučil pátera Toufara. Žil velmi zabezpečený a „pokojný" život – v 60. letech dosáhl právního titulu a působil na různých ministerstvech jako úředník. Dnes má luxusní důchod. Na otázku, zdali něčeho lituje, mi odpověděl: „Ano. Toho, že v životě jsem musel pracovat hodně v kancelářích a neužil si víc slunce a vzduchu." A u ostatních jsem taky nezaznamenal žádnou lítost. Jakou atmosféru jste vnímal v samotné Číhošti, když jste tam poprvé přišel? Byli místní lidé ochotní se s vámi o případu bavit? Plné znění zpráv


Přijel jsem tam poprvé na kole v létě 1988 se svým gymnaziálním spolužákem. A když jsme se vyptávali místních na Josefa Toufara a??události 50. let, lidé před námi najednou utíkali a zavírali dveře, jako bychom byli nakaženi morem. Vzpomínám si, že i dlouho po roce 1989 se tam lidé báli o celé věci mluvit a tlumili hlasy, když vzpomínali na Toufara. Přišlo mi, že obec je tím tragickým příběhem navždy poznamenaná. Navíc – řada sedláků v místě a okolních vesnicích byla v 50. letech těžce pronásledována a pozavírána, několik rodin vystěhováno, žáci hlásící se ke katolické církvi nesměli studovat. Je pak vrcholně absurdní, že volby v Číhošti od roku 1990 pravidelně vyhrávají komunisté. Patrně už zapomněli na řádění soudruhů vrahů a na ideologii, která ničila životy dobrých lidí. Jak se nyní, po shromáždění všech materiálů, vy osobně díváte na ten osudný pohyb číhošťského křížku z 11. prosince 1949? Dlouhá léta jsem byl přesvědčen o tom, že se jednalo o provokaci StB. Dnes, po prostudování veškerých archivních materiálů, srovnáním výpovědí estébáků, komunistických funkcionářů a?po rozhovorech se svědky jednoznačně tvrdím, že šlo o nevysvětlitelný jev. Nebylo totiž ani technicky možné, aby se křížek tak vychyloval do stran a navíc zůstal zkroucený v dost nepravděpodobné pozici. Ani estébákům – technické skupině – se totiž při dvou rekonstrukcích nepodařil „podvodný mechanismus" v Číhošti sestrojit. Pohyb, naklonění a zkroucení číhošťského kříže nebylo vyvoláno lidskou silou. Zůstane to již navždy zvláštním tajemstvím Vysočiny. Máte nějaké vysvětlení pro to, že o vaši knihu čtenáři projevili nebývalý zájem, takže se musí dotiskovat? Toufarovo svědectví je lidsky ohromně silné. Navíc kniha je i po vizuální stránce (sedm stovek fotografií – pozn. red.) povedená. Dík patří typografu Luboši Drtinovi a velmi kvalitnímu zpracování a péči, které se jí dostalo v Nové tiskárně Pelhřimov. Nejsilnější pro mě je, že kniha zasáhla i ty, kdo nemají s církví či vírou nic společného. To je zázrak, který se kolem ní děje. Může se dnes ještě celý případ někam posunout? První věc je, že naše společnost Toufarovi dluží důstojné lidské pohřbení. Zahrabali ho v rumišti na konci hřbitova a jeden estébák se ještě chlubil, že tam s ním zahrabali i slona, který pošel v cirkuse. Druhá věc je, zda by mohl být zahájen proces jeho blahořečení. V závěru knihy žádáte pamětníky, kteří by mohli vzpomínkou či fotografií přispět do mozaiky života Josefa Toufara, aby se vám ozvali. Plánujete tedy případné pokračování či doplněné nové vydání knihy? Ano, ještě letos do léta vyjde nové, rozšířené a doplněné knižní vydání. Ozvalo se mi několik pamětníků, doplňující svými vzpomínkami Toufarovu osobnost. A se zajímavými archivními nálezy se mi ozvali dva vstřícní archiváři – jedná se o zkonkrétnění Toufarova mládí, školní docházky, hospodářských poměrů jeho rodiny. Podařilo se také nalézt řadu fotografií lidí, kteří Josefa Toufara v životě doprovázeli a po kterých jsem pátral. A byl nalezen konvolut Toufarových dopisů z roku 1948, kdy jako zahrádecký kněz čelil okresním komunistům, kteří usilovali o jeho přeložení – především pro oblíbenost a vliv na mladou generaci. Pátráte po nějaké konkrétní věci také na Pelhřimovsku? Pátrám po fotografii a životopisných údajích učitelky náboženství Růženy Převorové z Pelhřimovska, která byla zatčena v souvislosti s číhošťským zázrakem na konci ledna 1950. Učila po válce v Pelhřimově a okolí, na školách v Rynárci, Dobré Vodě, Radňově, Zajíčkově, Horní Cerekvi, Horní Vsi a?Černově a věřím, že by ještě někteří lidé mohli mít z té doby nějakou školní fotografii s ní. Životopis Miloše Doležala Básník a publicista Miloš Doležal se narodil 1. 7. 1970 v Háji u Ledče nad Sázavou. Absolvoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, poté pracoval jako redaktor časopisu Perspektivy a asistent dramaturgie v divadlech. Od roku 1998 je zaměstnaný v literární redakci Českého rozhlasu 3 – Vltava. Za rozhlasovou dokumentaristiku byl oceněn řadou cen, věnuje se mj. pořadům z období války a 50. let. Vydal šest sbírek poezie, první z nich byla Podivice. Řada básní čerpá náměty z obcí Humpolecka a?Ledečska. Dále vydal knihu fejetonů České feferony a tři knihy rozhovorů s vězni nacismu a komunismu: Cesty božím (ne)časem, Prosil jsem a přiletěla moucha a?Proti zlému krompáč a lopata. Žije v Praze a na chalupě v Podivicích na Pelhřimovsku. Je ženatý, má tři děti."

URL| http://www.denik.cz/kraj-vysocina/pohyb-krize-nevyvolala-lidska-sila-tvrdi-autor-knihy-o-toufarovi20130217-yb47.html Plné znění zpráv


_

Analytici: Benešovy dekrety nebudou tématem česko-německých vztahů 18.2.2013

euractiv.cz

str. 00

Euractiv.cz / Sekce / ČR v Evropské unii_ _

Debaty kandidátů před druhým kolem prezidentských voleb poznamenalo téma Benešových dekretů, které vzbudilo emoce napříč veřejností. Budoucí prezident Miloš Zeman se v těchto diskusích stavěl do role obhájce právních předpisů týkajících se odsunu sudetských Němců po druhé světové válce. Ožehavé téma dekretů stále vyvolává napětí v česko-německých vztazích. Mohou tedy některé Zemanovy předvolební výroky ovlivnit naše vztahy s Německem? Když Miloš Zeman v roce 2002 jako předseda české vlády přirovnal sudetské Němce k páté koloně Adolfa Hitlera, tehdejší kancléř Spolkové republiky Německo Gerhard Schröder zrušil svoji návštěvu České republiky. Může se podobná situace opakovat i nyní, tj. poté, co byl Miloš Zeman zvolen českým prezidentem? Miloš Zeman se k otázce sudetských Němců před volbami dostal hned několikrát. V jedné z předvolebních televizních debat v reakci na výrok protikandidáta a současného ministra zahraničí Karla Schwarzenberga uvedl: „Ten, kdo označí jednoho z prezidentů Československa za válečného zločince, mluví jako sudeťák, a ne jako prezident.“ Hlavně proevropský prezident Analytik z Ústavu mezinárodních vztahů Vladimír Handl ale neočekává, že by výroky Miloše Zemana předznamenaly jakýkoli negativní posun v česko-německých vztazích. „Německá politika se těší na v zásadě proevropského prezidenta poté, co léta udržovala odstup od vyhraněných názorů současného prezidenta a jeho těžko pochopitelného okolí,“ řekl redakci. Zásadní pak budou první kroky a vyjádření nového prezidenta, v nichž by měl podle Handla svou pozitivní evropskou image potvrdit. Podobný názor má i politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Myslím, že to víceméně utichne, respektive že bude snaha, na obou stranách, aby to utichlo. Miloš Zeman to použil v kampani, je po volbách, on je prezidentem a určitě nyní nemá zájem na kontroverzních vztazích s Německem, naopak,“ sdělil EurActivu. Téma politiky ve vztahu k České republice pak podle něj nebude z Benešových dekretů činit ani německá strana. „Pokud se to nějak ještě zmíní, tak se vše rychle překryje frázemi o potřebě budování sjednocené Evropy. Ostatně, německá média na Zemanovi oceňovala, že je, na rozdíl od Klause, ‚proevropský‘,“ dodává Mlejnek. Téma Benešových dekretů podle Handla tedy i nadále zůstane hlavně v rovině domácí politiky. Podle něj nebude Zeman téma Benešových dekretů dále rozvíjet, protože mimo jiné i on přispěl k tomu, že je uzavřené a v česko-německých vztazích nehraje žádnou roli. Ve volební kampani s ním pak prý pracoval čistě účelově. Prezident Zeman se tak v rámci česko-německých vztahů možná zaměří právě hlavně na evropskou integraci. Podle Handla má veškeré možnosti stát se významným hybatelem vývoje česko-německých vztahů v Evropě, kde hraje Německo čím dál větší roli. Je tomu prý tak i proto, že se této role vzdala současná vláda. Příkladem by pak Zemanovi mohla být proevropská politika Polska. Varšava se díky ní dostala „na výsluní“ evropské politiky, což potvrdily i mimořádné zisky Polska v jednání o rozpočtu EU na léta 2014 – 2020. „Záleží skutečně pouze na prezidentovi a jeho týmu, zda se této šance chopí. Německá strana na konstruktivní prezidentský hlas z Prahy, po letech odcizení, skutečně čeká,“ dodává Handl. Podle ředitele středo-levicového institutu Cesta Víta Klepárníka pak sice Zeman „neopomene občas zahrát na nacionalistickou notu, jak to velmi dobře umí, ale půjde spíše o rétoriku než o politiku s nějakými reálnými dopady.“ Někteří němečtí komentátoři to ale vidí jinak. Krátce po druhém kole voleb německý deník Die Welt dokonce publikoval výzvu, aby tamní vláda nezvala Zemana do Německa „kvůli antiněmecké kampani, kterou v Česku rozpoutal“. Deník vyjádřil i obavu nad tím, aby se nenávist vůči Němcům nestala silným faktorem evropské politiky. „Orbanizace“ české politiky nehrozí Handl však upozorňuje, že v prezidentské kampani se hrálo spíše o vnitrostátní politiku a na rozdíl od médií si to němečtí političtí představitelé uvědomují. V „česko-české debatě“ pak byla pragmaticky využita témata minulosti a dokonce etnického původu. „Německá politika je přitom na tato témata velmi citlivá díky zkušenosti z nacionalistické vlny v politice maďarské,“ vysvětluje Handl. „Orbanizace“ české politiky se ale prý v Německu nebojí. Plné znění zpráv


To vyplývá i z reakcí německých představitelů na výsledek českých prezidentských voleb. „Kancléřka Merkelová očekává dobrou vzájemnou spolupráci, podobně se vyjadřuje bavorský premiér Seehofer. Prezident Joachim Gauck dokonce již ve svém blahopřání zdůrazňuje, že by jej potěšilo, kdyby mohl prezidenta Zemana ‚brzy uvítat v Berlíně‘. Saský premiér Stanislav Tillich se rovněž ‚těší na osobní setkání‘ a dobrou spolupráci,“ přibližuje situaci Handl. Také německý expert na zahraniční politiku Kai-Olaf Lang se domnívá, že Zeman bude k zahraniční politice přistupovat pragmaticky. V rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedl, že budoucí prezident Zeman nebude mít zájem nastupovat do úřadu ve verbálním konfliktu s Německem. „To, co bylo součástí volební kampaně, mu stačí. Jako zkušený politik ví, že je to trochu stín a bude pracovat na tom, aby nebyl tmavší, ale zmizel,“ upřesňuje Lang. K tomu se připojila i bavorská ministryně pro evropské záležitosti Emilia Müllerová. „Věřím, že nový český prezident Miloš Zeman nebude tematizovat předsudky minulosti, ale bude se s Bavorskem partnersky a otevřeně zasazovat o budoucnost,“ pronesla krátce po volbách. Morální odmítnutí dekretů Ekonom a poslanec za ČSSD Jan Mládek pak v dnešním rozhovoru pro EurActiv připomíná, že česko-německé vztahy jsou vyřešeny česko-německou deklarací z roku 1997. „A já nemám důvod si myslet, že by německá vláda na tom chtěla něco měnit.“ Mládek pak také otevírá otázku prolomení této deklarace, k čemuž by podle něj mohlo dojít skrze německé nátlakové skupiny a „pátou kolonu“ u nás. Historikové však konstatují, že dekrety vydané československým prezidentem Edvardem Benešem v letech 1940 – 1945 jsou otázkou minulosti. Za vyhaslé označil dekrety v předvolební kampani i Karel Schwarzenberg. Jak vysvětluje historik Jiří Pernes, tato vyhaslost znamená, že se podle nich nedá postupovat i v budoucích případech. Neznamená to však, že by pozbývaly platnosti v minulosti a že by tedy potomci sudetských Němců mohli vymáhat zpět majetek v českém pohraničí. Analytik Handl k tomu dodává, že v německé společensko-politické debatě se objevuje vztah k dekretům především jako morální, nikoli jako právní a politické téma, přičemž výjimku prý tvoří někteří představitelé sudetských Němců a skupina jejich zastánců – ale už ne bavorská politika. „Morální odmítnutí dekretů je pro německou veřejnost i politiku samozřejmostí a česká strana by měla zdůrazňovat, že se od nich dnes také morálně distancuje – přesto, že právně zůstávají součástí platného právního řádu,“ říká Handl. Od našeho vstupu do EU to podle něj navíc byla česká a nikoli německá strana, kdo dekrety opakovaně vtahoval zpět do politiky, a to jako nástroj pro legitimizaci odmítání Lisabonské smlouvy nebo pro mobilizaci v rámci nedávné volební kampaně. Jan Kumpera z katedry historie Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v této souvislosti připomíná i historický kontext Benešových dekretů. „O ‚etnickém přepsání‘ mapy střední Evropy přece rozhodly vítězné mocnosti v Postupimi, bez toho by Beneš a Češi nezmohli nic,“ sdělil EurActivu. Podle něj si nikdo ani v Německu „nepřeje oživovat ať už skutečné, či údajné bezpráví a otravovat tím ovzduší.“ „Historii nelze přehodnocovat z jakoby nadčasových morálních hledisek bez respektu k dobovému kontextu a souvislostem příčina-následek,“ dodává. Církevní restituce Mládek v souvislosti s možností prolomení dekretů zmiňuje také kontroverzní zákon o církevních restitucích, který vláda Petra Nečase přes kritiku opozice prosadila loni v listopadu. Poslanecká sněmovna přehlasovala veto Senátu, prezident Václav Klaus pak zákon nepodepsal, ale ani nevetoval. „Největší riziko církevních restitucí je to, že budou vydané exekutivně i těm, kteří na to nemají nárok. Oni se toho ale domůžou u soudu a vznikne tak precedens. V České republice se nachází velké množství majetku šlechticů, kteří o něj přišli před rokem 1948, případně se jednalo o kolaboranty, kteří by to nyní také chtěli zpátky,“ řekl v rozhovoru Mládek. Vládní strana TOP 09, která se o zmíněný zákon zasadila, se podle něj totiž oficiálně nepřihlásila k hranici 25. února 1948. Představitelé opoziční sociální demokracie, kteří dnes (18. února) dokonce podali návrh na zrušení zákona k Ústavnímu soudu, tuto obavu vyjádřili opakovaně. Sdílí ji i Klepárník z Cesty. Jak sdělil EurActivu, největší hrozbu prolomení hranice z února 1948 spatřuje právě v církevních restitucích. Poslankyně TOP 09 Jitka Chalánková se proti těmto obavám ohrazuje. Benešovy dekrety jsou podle ní platné a jak řekla redakci, „na základě česko-německé deklarace a zejména díky vstupu do Evropské unie nehrozí žádné problémy v těchto záležitostech.“ Organizace sudetských Němců podle ní Jan Mládek v rozhovoru zmiňuje zbytečně. „Domnívám se, že nastoluje téma, které není.“ Tehdejší ministr kultury Jiří Besser (nyní TOP 09) navíc možnost překročení hranice února 1948 církevními restitucemi vyloučil již při navrhování příslušného zákona.

URL| http://www.euractiv.cz//clanek/analytici-benesovy-dekrety-nebudou-tematem-cesko-nemeckych-vztahu010617 Plné znění zpráv


_

Itálie krásná a smutná 18.2.2013

Euro

str. 08 Monitor - Makroekonomika_ Miroslav Zámečník_

Alfa Romeo je obrazem země, která nedokáže využít svůj potenciál Neznám lepší symbol potenciálu a zároveň problematické současnosti Itálie nežli Alfu Romeo. Nejsem sám. Jak prohlásil Jeremy Clarkson, slavný protagonista motoristického pořadu Top Gear na BBC: „Nejste pořádný automobilový nadšenec, dokud jste ji neměl.“ Stejný názor má Ferdinand Piëch, předseda dozorčí rady mocného a bohatého koncernu Volkswagen, který každou chvíli utrousí něco o tom, jak by dokázali značku Alfa Romeo pozvednout. Pochopit zmíněná slova není složité. Kdyby všechna auta Volkswagenu vypadala aspoň vzdáleně jako alfy, dávno by byl světovou jedničkou. Ano, auta z produkce Alfy Romeo jsou, stejně jako jejich země, pořád neuvěřitelně krásná. Jenomže podobně jako značka Alfa Romeo, ani Itálie nemá žádné ekonomické důvody k radosti, přestože mimořádný talent a potenciál máte před očima. Kdy Alfa Romeo naposledy vydělala svému vlastníkovi, koncernu Fiat, peníze? Hodně dávno. Loni vyrobila sotva sto tisíc aut, a to v pouhých dvou modelech, z nichž jeden je předělaný Fiat Punto. Tedy jiný živočišný druh, který se nepočítá. A s jedním modelem se dá na trhu pracovat jen velmi těžko. Itálie je jednou ze zemí, kterým jejich vlastní vinou ujíždí vlak. Není sama, nicméně rychlost pádu je zarážející. Která jiná země zažila od roku 2000 větší sešup v HDP na obyvatele, počítáno s přihlédnutím k rozdílům v cenové hladině, než právě Itálie? Řecko? Španělsko? Nebo snad Irsko? V sedmadvacítce žádnou takovou nenajdete. (A mimo ni jen maličký a vratký Island.) Úpadek produktivity práce v přepočtu na hodinu je oproti Německu tragický. Je toho v Itálii hodně špatně, od správy státu přes správu korporací, korupci až k úrovni vzdělání. V rámci výměnného programu Erasmus měl autor tohoto textu jako hostující učitel na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy spoustu zahraničních studentů, zhruba půl na půl s Čechy a Moravany. Pro nás je to elitní škola, s přísným výběrem. Pro cizince jít na výměnu do Česka, byť na UK, není prestižní pozvánkou. Nicméně kvalitativní rozdíl mezi Italy, Němci a českými studenty byl obrovský. V nejlepší desítce studentů v kurzu pravidelně dominovali Němci nad Čechy, což přihlédnuto k tématu „hospodářská politika v ČR“ je pro tuzemské školství dehonestací. Jenže Italové vůbec nesoutěžili. Pod praporem „dolce farniente“ sotva prošli. I drobné postřehy mohou mít značnou váhu. Zvláště když je podkreslíte statistikami Eurostatu, který poskytuje přesvědčivý obrázek o vzdělání v Evropě dnešních dnů. Pakliže vzdělání má pro budoucnost země podstatný význam, byl bych na místě jakéhokoli myslícího Itala zděšen. Jak je Itálie krásná, tak je nemocná až do morku kostí. Přestože umí chátrat opravdu graciézně, přejme jí štěstí a spoustu energie. Bude je potřebovat mnohem více než my. l *** Lesk a bída apeninského poloostrova Základní ukazatele italské ekonomiky pramen: Eurostat Konečná soukromá spotřeba (meziročně 3. Q 2012, v %) Po Řecku, Slovinsku a Portugalsku nejhorší číslo v Unii -4,8 Průmyslová výroba (prosinec 2012, 2005=100) Po Řecku má Itálie největší pokles průmyslové výroby oproti úrovni v roce 2005; v Česku je stejný index 114 81 HDP (růst meziročně za 3. Q 2012, v %) Po Řecku, Slovinsku a Portugalsku nejhorší číslo v Evropě -2,5 HDP na obyvatele (v paritě kupní síly, EU27=100, 2011) Od roku 2000 se HDP na obyvatele propadl o 18 procentních bodů. Jinou takovou zemi v Evropě nenajdete 100 101,4 Produktivita práce (na odpracovanou hodinu, EU27=100; 2011) Ještě v roce 2000 byla Itálie v tomhle ukazateli jen 7,5 bodu za Německem, odstup se zvýšil na 24. Češi jsou ovšem hluboko pod Italy Plné znění zpráv


76,9 lidé minimálně se středoškolským vzděláním (kohorta 20 až 24 let, v %) Italové mají se vzděláním mladých lidí problém, papírově jsou o dost horší než Češi 120,7 Veřejný dluh (brutto, v % HDP, 2011) Italský stát je zadlužený až po uši už dlouho, svůj dluh však umí spravovat dobře a vykazuje primární přebytek (před úroky) 4,21 Výnos desetiletých dluhopisů (v %, leden 2013) Výnos českých dluhopisů se stejnou dobou splatnosti byl ve stejné době 1,96 Foto popis| O autorovi| Miroslav Zámečník • [email protected] _

Hledá se superstar 18.2.2013 Euro str. 54 Light_ Tomáš Pohanka, Jan Svatoš_ Soužití s médii je pro zahrady balancováním na hraně. Těm tuzemským to většinou vychází dobře, ale příklady zpoza hranic znervózňují Bez bílých tygrů by liberecká zoologická zahrada nebyla tím, čím je. Ročně přitáhnou do severočeské zoo desítky tisíc lidí, hrdost na jejich přítomnost v Liberci odráží i název místního hokejového klubu. Nejsou přitom samostatným druhem, pouhou genetickou anomálií. „Není posláním zoologických zahrad chovat bílé tygry, nesouvisí to s ochranou přírody. Několik okolností však ovlivnilo můj pohled na ně,“ vysvětluje ředitel liberecké zoo David Nejedlo. Na jedné z konferencí Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií ve Švédsku se před lety právě liberecký chov bílých tygrů stal terčem výtek. Po konferenci David Nejedlo při rozhovoru s kolegy ustoupil. „Až se vrátím do Liberce, půjdu na město a hokejisté nehokejisté, s chovem skončíme. A oni najednou:,Tak až budeš končit, tady jsou naše e-mailové adresy a ozvi se. My bychom si je vzali,‘“ vypráví Nejedlo. „Bílí tygři jsou takoví mluvčí všech našich zvířat. Tím, že je máme a lidé se na ně chodí koukat, získáváme podporu a peníze na opravdovou ochranu přírody. A návštěvníci se zároveň něco dozvědí o kozách šrouborohých a orlosupech bradatých,“ dodává ředitel liberecké zoo. Kamery nevadí Spousta lidí zná díky pražské zoo jméno Moji, prvního gorilího mláděte narozeného v Česku, nebo jeho otce, stříbrošedého samce Richarda. Zasloužil se o to pořad Odhalení z roku 2005, ve kterém se propojily cíle edukativní a marketingové s ochranou přírody. Autorem společného projektu Zoo Praha a Českého rozhlasu byl tehdejší ředitel stanice Leonardo a současný ředitel pražské zoo Miroslav Bobek. Odhalení získali nejedno uznání v zahraničí: z britského Bristolu si pořad dokonce odvezl „divokého“ Oscara za inovativní multimediální projekt. Nakukování do soukromí českých goril pro lehký sarkasmus ocenila i BBC. Odhalení totiž parodovali televizní trendy - reality show VyVolení a Big Brother. Tvůrci divákům neopomíjeli zdůraznit, že v gorilím výběhu dochází k podobným konfliktům jako „ve vile“ a že i Odhalení soupeří o dvanáct melounů -zelených a šťavnatých. Součástí Odhalených byly digitální kvízy, mobilní vyzvánění či další produkty s logem show. Výtěžek z prodeje knih a merchandisingových předmětů šel na ochranu goril nížinných v Africe. Pro sociology je aplikování modelů ze současného showbyznysu na zvířata jen dalším dokladem toho, jak zvířecí svět podmiňujeme svým sebestředným viděním. Přes veškerý přínos k ochraně goril Odhalené kritizoval například český mediální teoretik Jan Jirák z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Reality show čelila opakované kritice Rady Českého rozhlasu, která požadovala jeho zastavení. Dnes jsou již webkamery téměř v každé zoo, diváci mohou přímo od počítače sledovat koupající se tučňáky nebo březí medvědici. Zveřejněním obrázků původně pouze bezpečnostních kamer získaly zahrady zejména mladé návštěvníky. Skutečností však je, že nenápadné kamery většině zvířat ani trochu nevadí. Ostatně stejně se okolo jejich výběhů každý den promenují návštěvníci, což je mnohem rušivější zásah do jejich životů. Pokroucený pohled vzniká, až když o jednotlivých zvířatech v zoo informují média. Ať už za tím stojí senzacechtivost anebo pouze neschopnost přijmout, jak funguje svět zvířat. Plné znění zpráv


Psychopříběhy táhnou Příkladem nešťastné události, kterou média přetvořila v příběh, byla cesta jihoafrického lachtana Gastona z pražské zoo do Německa. Během povodní v roce 2002 se z pražské zoo dostal do Vltavy a v následujících týdnech urazil po proudu 300 kilometrů. Poté byl odchycen, ale vzápětí uhynul vyčerpáním. Gastonova „hrdinská pouť“ a „tragická smrt“ zaujaly nejen česká a německá média, ale také BBC či CNN. Následně se však příběh zcela vymkl realitě. O životním osudu lachtana vyšla kniha Irene Pietschové Schwimm! Gaston schwimm!, drama kolem jeho „útěku ze zoo“ dokonce ztvárnila malá scéna Saské státní opery v Drážďanech v podobě operní stínohry. Zoo Praha nechala v roce 2005 vybudovat bronzový pomník a pojmenovala po něm restauraci. Od roku 2009 se na trase Ústí nad Labem - Děčín pravidelně koná plavecký maraton s názvem Gastonův memoriál. Vačice by jen stěží v popularitě porazila slůně, pokud ale šilhá, je to něco jiného. I tak by se dalo nazírat na příběh Heidi ze zoo Lipsko, která má ještě nyní na Facebooku trojnásobně více fanoušků než německá kancléřka Angela Merkelová. Ke své vadě přišla stejně mimoděk jako ke své hvězdné kariéře - předvídala vítěze Oscarů, psaly se o ní knihy a naživo se dokonce objevila v americké televizní show Jimmy Kimmel Live! Lipská zahrada však z její popularity těžit odmítla. Jiný příběh se začal odvíjet v Zoo Berlín v roce 2006, když samice ledního medvěda odvrhla dvě čerstvě narozená mláďata. Jedno před smrtí zachránili ošetřovatelé, kteří se navzdory všem etickým zásadám současných zoo medvíděte ujali a uměle je odchovali. Dodnes na Knuta berlínská zahrada vzpomíná, nejen kvůli jeho roztomilosti, ale také s ohledem na účetnictví. Už v roce 2007 se zoo díky tomuto lednímu medvíděti dočkala nejvyšší návštěvnosti ve své 166leté historii a jeho příběh přinesl do kasy pět milionů eur. A to probudilo ze zimního spánku marketingové pracovníky v celém Německu. Kromě plyšových hraček firmy Steiff, triček a hrnečků se obrázek Knuta objevil napřílight klad na zlatých kartách Dresdner Bank nebo na známkách německé pošty. Z Knuta se stala spolková mediální hvězda. Světoznámá německá fotografka Annie Leibovitzová jej dokonce prosadila na titulní stranu německého vydání časopisu Vanity Fair a v kuloárech se šeptalo o natočení hollywoodského filmu. Aktivisté bojující za práva zvířat a někteří odborníci zoo obviňovali, že zasahuje „do přírody“, a požadovali, aby byl Knut ušetřen trápení a utracen. Většina zoologů však složitost situace chápala. Sice by bylo nejpřirozenější a nejracionálnější mláďata na umělý odchov neodebírat a nechat umřít, avšak Knut byl pro třiceti letech prvním narozeným medvědem v Zoo Berlín, který přežil. Nekonec se před Zoo Berlín začaly scházet davy lidí s nápisy „Nechte Knuta žít“. Příběh medvíděte tak plynule přerostl v to, co němečtí sociologové nazvali „medvědí hysterií“, v níž Knuta označili za „psychomedvídě“ a fanoušky za psychopaty. Jak poukázal deník Daily Telegraph, v Německu nebyl Knut zdaleka jediným případem zvířecí celebrity. Snaha o zviditelnění v médiích přitom občas vede k absurditám, které jsou ve většině zoologických zahrad nepřípustné. Zazářit se pokusila například malá Zoo Limbach-Oberfrohna ve východním Německu, kde se narodil zajíček Til bez uší. Vedení zoo svolalo tiskovou konferenci, na níž mělo být 17denní mládě oficiálně představeno veřejnosti. Na žádost režiséra jednoho televizního štábu byl Til pro ilustrační záběry položen na zem. Nevšiml si ho však kameraman a vycházející hvězdu zašlápl. „Chtěli jsme ho dostat do médií, protože králíci bez uší jsou velmi vzácní. Ostatních pět mláďat je naprosto v pořádku. Škoda že právě toho vzácného zašlápli,“ uvedl pro Der Spiegel ředitel zoo Uwe Dempewolf. Hyeny sobě S nedostatkem soudnosti novinářů mají zkušenosti i zaměstnanci tuzemských zahrad. Mediální kampaň kolem narození gorilího mláděte v Zoo Praha z roku 2007 se obrátila v bulvární hyenismus, když Kamba porodila mrtvé mládě a sama málem přišla o život. Událost, kterou média přemrštěně zdramatizovala, se objevila jako hlavní zpráva na titulních stranách deníku Blesk a Aha! Fotografie mrtvého mláděte doprovázel palcový titulek: Odnášeli jejího mrtvého syna! V tu dobu několik tisíc kilometrů daleko v Národním parku Virunga zabili povstalci šest horských goril, o nichž se česká média nezmínila vůbec. Je to klasický učebnicový mediální paradox, jak ho popisuje Stephan Russ-Mohl - média a jejich čtenáře zajímá víc mrtvé mládě z nedaleké zoo než reálná hrozba vyhubení gorilího druhu na východě Konga. Zoologické zahrady se nicméně s médii musejí naučit žít. „Myslím, že pro získání důvěry je potřebná naprostá otevřenost. Média a jejich prostřednictvím i veřejnost vám odpustí i nějaké klopýtnutí, ale nikdy ne mlžení a vytáčení,“ tvrdí nový ředitel Zoo Dvůr Králové Přemysl Rabas. A platí to i o sociálních sítích, které otevřely zoologickým zahradám cestu k mladším návštěvníkům. Právě Zoo Dvůr Králové za Dany Holečkové přestala Facebook zcela používat kvůli anonymním a mnohdy vulgárním útokům vůči bývalému vedení. Úplné vyhýbání se Facebooku však Rabas jako šťastné rozhodnutí nevidí. „Je to jedna z věcí, kterou budu řešit v příštích dnech. Můžeme si na anonymitu sociálních sítí a z toho vyplývající problémy stěžovat, ale ignorovat je zcela bych nepokládal za moudré,“ řekl ředitel královédvorské zoo. Každá česká zoo komunikuje prostřednictvím sociálních sítí sama, snaží se však i o společné akce v rámci Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZOO). „Na Facebooku jsme předloni poprvé udělali akci Baby ZOOm zaměřenou na to, že se rodí mláďata, o kterých dáváme vědět. Vtip je v tom, že se vybírá ta nejhezčí fotografie, takže vyhrát může i kamerunský kozlík. Plné znění zpráv


Předloni se zúčastnily asi tři tisíce lidí, což bylo bráno jako propadák, ale do budoucna s tím hodláme pracovat lépe,“ uvádí současný prezident UCSZOO David Nejedlo. Picasso s chobotem Na zvířata v zoo lze upozorňovat různými způsoby. Hranice etického přístupu je však tenká. Marthi Gallery na pražském Smíchově loni v srpnu představila na první pohled jen další průměrnou výstavu abstraktních obrazů. Nevytvořila je však ruka člověka, nýbrž chobot slonice Shanti. Zoo Praha vyšel další z marketingových tahů, protože svérázná slonice na rozdíl od mnoha současných umělců „vydělala“ více než 120 tisíc korun. Kromě reprodukcí si našel majitele i její „nejslavnější obraz“ Pohled z pralesa. V rámci mediální kampaně Zoo Praha ověnčila Shanti titulem „jediný malující slon“ ve střední Evropě. Při pohledu do zahraničí je ale vidět, že tvorů s obdobnými „vlohami“ se najde spousta. V Kansasu mají v zoo malujícího mývala, v New Orleans lachtana, v Thajsku existuje výtvarná akademie pro talentované slony. Některé zoo lákají návštěvníky dokonce i na malující žáby a varany, přestože v jejich případě jde spíše o válení se v barvách - pochopitelně netoxických a omyvatelných. Jde však skutečně o „umění“ srovnatelné s tím, jak je chápe naše civilizace? Shodou okolností se v minulém roce v Londýně uskutečnila výstava Art by Animals, která českými médii proplula nepovšimnuta. Kurátoři výstavy fenomén zasadili nejen do širšího sociologického kontextu, ale neopomenuli připomenout, že přirovnávání zvířecích výtvorů k umění mnohem více než o zvířatech vypovídá o lidech samotných. K tomuto „výtvarnému umění“ se většina lidí pohybujících se v zoo staví kriticky. „Jestli to lze považovat za umění, je otázka. Zejména sloni jsou na malování cíleně trénováni a většinou kreslí pořád totéž v drobné obměně,“ řekl Jack Ashby, manažer Grantova zoologického muzea. Platí to i o české Shanti, které museli zpočátku štětec u chobotu přidržovat, namáčet v barvě, a dokonce jí i vést tahy. „Shanti jsme pro výuku malování vybrali proto, že je šikovná a za kousek žvance udělá cokoli,“ uvedla v rozhovoru pro server iDnes.cz ošetřovatelka Veronika Štrumplová. Pozornost slonici vydrží maximálně patnáct minut. „Pak začne být nervózní, chce rychle sníst všechnu odměnu a mít konečně od malování pokoj,“ dodala Štrumplová. V takovou chvíli má prý slonice tendenci obraz ze stojanu shodit. Teprve až ji nechají, bude možné dílo považovat za svobodný autorský počin. Daň za V. I. P. David Nejedlo v říjnu roku 2011 řešil stejné dilema jako chovatelé v Zoo Berlín. Bílá tygřice rodila poprvé a o koťata se nepostarala, jak to v přírodě u prvního vrhu většinou bývá. Umělý odchov však divokým zvířatům víc ubližuje, než pomáhá. „Bylo to strašné rozhodování,“ říká Nejedlo. Loni v červenci se však už téže tygřici narodila tři zdravá koťata. Masová média vytvářejí obraz o zoologických zahradách, přičemž devadesát procent chovaných zvířat je nezajímá. Zajímají je pouze V. I. P. „Když ale člověk zvíře prezentuje jako V. I. P., nesmí dopustit, aby se mu něco stalo. A pokud selže, následuje trest. To si zažil Petr Fejk, když v přímém přenosu potrácela gorila. My jsme si také od médií užili, když lvi zabili bílou tygřici. To byla informace, která obletěla snad celý svět,“ říká David Nejedlo o kauze z roku 2009, kdy se nešťastnou náhodou pár lvů dostal k tygřici. „Ještě když se loni narodila mláďata, média připomněla, že jsou to vnuci zabité tygřice. To je daň za to, že ze zvířat vytváříme V. I. P.,“ dodává Nejedlo. *** Pořad Odhalení, který byl společným projektem Zoo Praha a Českého rozhlasu, propojil marketing a ochranu přírody Příkladem nešťastné události, kterou média přetvořila v příběh, byla cesta jihoafrického lachtana z pražské zoo do Německa Zoo Liberec Do nové sezony s novým vstupem Nejstarší česká zoo se otevřela již v roce 1919 díky Erichu Sluwovi. V následujících letech v zahradě Sluwa postupně vybudoval medvědinec, bazén pro lachtany, pavilon velkých šelem a zimní halu. Expoziční část liberecké zoo v současnosti zahrnuje pět hektarů, celkem její pozemky leží na třinácti hektarech. K zoo patří středisko ekologické výchovy Divizna, Centrum pro zvířata v nouzi Archa se stanicí pro handicapované tuzemské živočichy a rovněž restaurace s vyhlídkovou věží Lidové sady. Nyní žije v Liberci kolem sedmnácti set zvířat ve zhruba 180 druzích. Ke chloubám zahrady patří úsek dravých ptáků, kde se loni v létě narodil orel křiklavý. Mládě se stalo teprve druhým zástupcem svého druhu uměle odchovaným v lidské péči. Liberecká zoo je rovněž známá díky chovu kriticky ohrožených oslů somálských, které má od roku 1991, a dosud se tam narodilo sedmnáct mláďat. V minulém roce Zoo Liberec navštívilo 362 tisíc lidí, o dvaadvacet tisíc víc než v roce 2011. Zvětšování areálu nicméně ředitel neplánuje. „Směrem dál na Jizerské hory je městský les, kam by se mohly expozice rozšiřovat, ale nechceme zahradu výrazně zvětšovat. Už při současném rozpočtu máme trochu problém s udržitelností a stavět nákladné pavilony, zvyšovat náklady na provoz je podle mě špatné,“ říká ředitel Plné znění zpráv


liberecké zahrady David Nejedlo. „Na druhou stranu není možné rezignovat na úpravy areálu. Když to jde, snažíme se z několika menších výběhů vytvářet větší, částečně i při snížení počtu druhů zvířat,“ popisuje Nejedlo. „Pokoušíme se budovat vícedruhové expozice. Měli jsme třeba takiny zlaté, což je jeden z našich zoologických špeků, a vedle nich jeleny a muntžaky. Využili jsme tedy toho, že tato zvířata se v přírodě mohou potkat, zbourali jsme příčku a dnes jsou pohromadě na dvojnásobné ploše. Stejně jsme propojili žirafy a zebry bezhřívé,“ uvádí ředitel liberecké zoo. Na rozdíl od ostatních českých a moravských zahrad se poslední dobou v Liberci příliš nestaví. Pro příští sezonu by se pouze administrativní centrum zahrady mělo přesunout do Lidových sadů. Nedaleko nich má vzniknout nový vstup do zahrady. Místo staré administrativní budovy by především za evropské peníze mělo vzniknout chovatelské a vzdělávací zázemí. „Bude tam zázemí odchovny, kuchyně pro zvířata a sklady krmiv. Zároveň by návštěvníci přes sklo anebo díky kamerám měli mít možnost nahlédnout do zákulisí odchovny,“ popisuje David Nejedlo. l Na zvířata v zoo lze upozorňovat různými způsoby. Hranice etického přístupu je však tenká Foto popis| Na druhé koleji. Lvi patří v každé zoo k nejoblíbenějším zvířatům. V liberecké zoo jsou však ve stínu popularity bílých tygrů. Foto autor| FOTO * Hynek Glos Foto popis| Uchráněna od popularity. Vačice virginská jménem Heidi z lipské zoo se stala hvězdou internetu. Zahrada však na zvířeti svůj marketing nezaložila ani pro ně nevytvořila zvláštní expozici. Foto popis| Když sloni malují. Výstava v pražské Marthi Gallery loni v srpnu představila „tvorbu“ slonice Shanti. Zoo si tak vydělala víc než 120 tisíc korun. Foto popis| Změny jsou třeba. I když se peníze na investice těžko shánějí, David Nejedlo pořád vymýšlí něco nového. „Není možné rezignovat na úpravy areálu,“ říká. Foto autor| FOTO * Hynek Glos, ČTK, archiv Foto popis| Nejdivočejší místo ve městě. Přestože se českým zoo občas nějaká reklama vydaří, na ty nejlepší zahraniční nemají. Kodaňskou zahradu například propagoval speciálně upravený autobus. Foto popis| Přirozená atrakce. Lachtani hřivnatí v Liberci přitahují návštěvníky hlavně svou bezbřehou aktivitou. Foto autor| FOTO * Hynek Glos, archiv O autorovi| Jan Svatoš * spolupracovník redakce Tomáš Pohanka * [email protected] _

POPAI bude učit 18.2.2013

Marketing & Media

str. 09

Aktuality/z domova_

_ Asociace firem věnujících se podpoře prodeje POPAI CE připravuje start přednášek na téma „POP - In-store marketingová komunikace", které budou zařazeny ve výukovém programu letního semestru katedry marketingové komunikace a public relations Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Podle Daniely Krofiánové z POPAI CE jde o historicky první ucelený předmět na toto téma ve střední Evropě. _

Pralesem a přes hory 18.2.2013

Ona DNES str. 10 Interview_ RENATA KALENSKÁ_

Dana Zlatohlávková



Reportérka Dana Zlatohlávková a sedm chlapů – tato sestava vyrazila napříč Jižní Amerikou. Na tom by nebylo nic tak výjimečného, kdyby necestovali trabanty. Projeli pralesem, kudy vedla jediná silnice rozbitá na kusy, šplhali do kopců v Andách. Jediná žena v expedici vzpomíná, jak tři měsíce vystačila se dvěma tričky a mikinou. O cestě dlouhé přes 16 tisíc kilometrů natočila film. Trabanty už za sebou mají Asii a Afriku, expedice do Jižní Ameriky byla třetí v pořadí a zúčastnila se jí zahraniční reportérka ČT Dana Zlatohlávková, která o cestách trabantů natáčí dokumenty – ten z Afriky získal několik cen. Teď prý si přivezla tolik materiálu, že by mohla sestříhat seriál, a to se vrátila o měsíc dřív. Od expedice se odpojila v Argentině. * Není vám líto, že jste výpravu nedokončila? D. Z.: Líto mi to je, ale nešlo to jinak. Musela jsem se vrátit dřív z osobních důvodů. A taky kvůli práci. * Jaké byly ty osobní důvody? D. Z.: Pro manžela bylo odloučení na tři měsíce těžké, protože se o mě bál. Do toho mi zemřel dědeček a cítila jsem, že bych měla být s rodinou. Ale vrátila jsem se dřív jen o pár dní, od ledna bych stejně musela do práce. Expedice byla naplánovaná na tři měsíce, a protáhla se na čtyři. * Bylo něco, co vámi během cesty otřáslo? D. Z.: Těžkých chvil jsme zažili hodně. Třeba hned na začátku v Guyaně. Přiletěli jsme a čekali, až za námi dorazí auta, která cestovala lodí z Evropy. Dvacet dní jsme bojovali na úřadech, než nám je vydali. Úředníci nás totiž podezřívali, že u nich auta chceme prodat a nezaplatíme daň. Pomohl nám až jeden místní člověk, který nás dostal do kanceláře guyanské ministryně zahraničí. Díky ní jsme dostali potřebné povolení a mohli vyrazit. Potěšilo mě, jak úžasně na nás lidé cestou reagovali. Když viděli trabanty a fiata malucha, zajímalo je, odkud jsme. Když jsme otevřeli kapotu, tak se strašně divili. A když jsme nastartovali, divili se ještě víc. Nevěřili, že jsme těmi auty všechno projeli. Přírodní podmínky byly těžké. * Zůstalo vám něco z toho jako noční můra? D. Z.: Bála jsem se Brazílie, kde jsme jeli po silnici BR319 – to je sedm set kilometrů napříč pralesem. Tahle silnice je rozbitá na kusy, oficiálně neexistuje, ale jezdí po ní pár cestovatelů s obřími off roady. Tak jsme si řekli, že to zkusíme. Tam nepotkáte člověka, museli jsme vézt palivo, voda nám došla po dvou dnech, takže jsme ji filtrovali. S sebou jen pár sucharů a konzerv. Auta jsme každou chvíli tahali z obřích děr, museli jsme si stavět mosty. * Viděla jsem video, jak jedete po mostě, uprostřed kterého zela jedna dlouhá díra. To vůbec nevypadalo bezpečně. D. Z.: Právě proto, že tam jezdí velká auta, jsou mosty postaveny na širší rozchod kol. Proto jsme vždycky sehnali nějaká prkna, která byla poházená okolo, a díky nim jsme si ten rozchod zužovali. Jednou se nám skutečně stalo, že se auto probořilo koly do mostu, protože dřevo už bylo ztrouchnivělé. Kluci zabrali a vytáhli ho. * Nechce se mi věřit, že byste pralesem projížděli v takovém klidu. D. Z.: Taky že ne. My jsme se strašně báli, že začne pršet. To bychom se odtamtud prostě nedostali. * Měli jste v takovém případě krizový plán? D. Z.: Měli jsme satelitní telefon, který měl spojení po celou dobu. * Komu byste volali? D. Z.: No právě. Zavoláte si, ale komu… Prostě bychom to museli nějak zvládnout. Plán byl projet úsekem co nejrychleji a držet si palce. Pršet nakonec skutečně začalo, ale naštěstí ne tolik, aby silnice rozmokla. Povedlo se to. Plné znění zpráv


* Neměla jste fobii v brazilském pralese? Uprostřed zeleného masivu, ze kterého není úniku, a s perspektivou, že tam zůstanete trčet. D. Z.: Musíte doufat. Ale pamatuju si, jak jsme oslavovali první zatáčku. Ta silnice je totiž rovná, vy jedete a před sebou máte pořád jenom obzor a zelenou hradbu, která svírá úzkou rozbitou silnici. Jedete rovně, rovně, rovně… Pohled se nemění, a tak máte pocit, že jste pořád na začátku. Když jsme pak přijeli do první vesnice, sedli jsme do místní hospody. To byla skutečná euforie. Místní nám odmítali uvěřit, že jsme to s těmi trabanty projeli, a pozvali nás na pivo. Tehdy jsme měli pocit, že jsme dokázali něco pořádného. * Potkali jste za těch sedm dní napříč pralesem někoho? D. Z.: Potkali jsme tři auta cestovatelů, a všechno to byly obytné vozy s pohonem na čtyři kola. Ve dvou z nich jely německé páry. Ti Němci byli hrozně milí a absolutně nadšení ze ‚svých‘ trabantů, i když koukali dost nevěřícně. My už byli na cestě pět dní, takže špinaví, unavení. A oni ze svých ledniček vybalili studené čokoládové bonbony. No to byl úplný sen! Uprostřed marastu najednou studená čokoláda. Úžasné. * Jak si člověk krátí čas, když jede hodiny a hodiny pralesem? D. Z.: Času moc nemáte. Pořád jsme řešili problémy, natáčeli, plánovali. Ale nějaké časové rezervy tam přece jen byly. V trabantech jsme měli namontovaná rádia a vezli jsme si s sebou všechny díly Cimrmanů. Musím říct, že uprostřed Brazílie poslouchat České nebe, je fakt super. * Kde jste spali? D. Z.: Hradba stromů je téměř neprostupná, takže jsme spali ve stanech u aut. Každý měl svůj vlastní, abychom měli pocit nějakého osobního prostoru. * Neměla jste strach ze zvířat? D. Z.: Museli jsme si dávat pozor hlavně kvůli malárii. Byli jsme v malarické oblasti a těch komárů tam bylo dost. Proto jsme stavěli stany, ještě než padlo šero, v šest ráno jsme vstali a jeli dál. Snažili jsme se vyhnout době, kdy je komárů nejvíc. Hada jsme viděli snad dvakrát. Nádherní byli obří papoušci arové – jako malá červená ukřičená rogala. * Neumím si představit, jak se zavřu do stanu, vím, že nesmím celou noc vylézt, a samozřejmě o to víc si potřebuju odskočit. D. Z.: U mě bohužel nehrozí, že bych celou noc nešla na toaletu. Takže jsem se třeba ve tři ve čtyři ráno probudila, ležela ve stanu bez vrchní plachty, protože bylo čtyřicet stupňů a šílená vlhkost. Přes síť jsem se dívala na úžasné nebe a říkala si: „A musím ven.“ Půl hodiny se přemlouváte, že nemusíte, pak prostě vylezete, poodběhnete od stanů s baterkou o kus dál a doufáte, že nepotkáte nic jedovatého nebo hladového. * To je hodně odvážný kousek. D. Z.: Mně to připadalo horší pak v Andách, kde byla v noci strašná zima, a člověk taky musel ven. Peru se mi přesto líbilo asi nejvíc, i když občas to tam bylo hororové. Třeba když jsme nutili trabanty šplhat do kopců. Čtyři tisíce metrů nejsou v Andách žádná míra, a na to není dvoutaktní motor stavěný. Jedete na jedničku, modlíte se. Kdybyste vedle auta šla pěšky, je to rychlejší. Ale vyjeli jsme to. Trabanty jsme nakonec dostali až do výšky 4 868 metrů. Možná jsme, co se týče aut s dvoutaktním motorem, udělali rekord. Trabant je bezvadné auto. Nahoru to nejede, dolů nebrzdí! Nemůžete brzdit motorem, protože olej máte přímo v palivu a bez něj se motor zadře. A když brzdíte normálně, tak zas spálíte brzdy. * Jak jste tedy sjížděli? D. Z.: Bylo to neuvěřitelné a já jsem naše řidiče obdivovala. Střídali to. Šlápli na brzdu, pustili brzdu, nechali motor, ale přidali plyn, aby se nezadřel, zase brzda. Šílené. Tam jsem skutečně měla chvílemi obavy. * Navštívili jste nějaké vesnice Inků? Plné znění zpráv


D. Z.: Kvůli tomu zkontaktoval vedoucí expedice Dan Přibáň nadaci Inka. * Tedy Olgu Vilímkovou, která v Peru buduje školy, knihovny, sama tam dlouho žila a vyučovala. D. Z.: Ano, díky ní jsme trávili čtyři dny ve školách, které její nadace sponzoruje. Mimochodem už nám pár lidí psalo, že díky našim fotkám a zprávám ze škol se rozhodli nadaci Inka přispět. Když jsme přemýšleli, s čím k indiánům přijedeme, abychom udělali dětem radost, domluvili jsme s majitelkou práv na Krtečka, že jim ho budeme promítat. Mysleli jsme, že jim pustíme vždycky třeba tři díly, ale děti byly tak strašně nadšené, že jsme v narvaných třídách promítali pokaždé dvě hodiny v kuse. Mezi indiány to bylo hrozně milé. Starali se o nás, vařili nám tam. Taky nám udělali specialitu – na ohni pečená morčata. * Když jsem tam byla, morče jsem nezvládla. D. Z.: Já jsem se na něj těšila. Chtěla jsem ochutnat. A je to bezvadné, morče chutná jak králík, jen je na něm málo masa. Snědli jsme ho všichni, jenom fotograf Jakub Nahodil vzpomínal, jak měli doma morčátka, když byl malý. Ale nakonec to taky dal. * A jaká byla vůbec nejkrizovější situace, kterou jste zažili? D. Z.: Ta nastala v Peru, když jsme dorazili na pobřeží Tichého oceánu. Spali jsme v nádherné zátoce. Ráno jsme se rozhodli, že do vedlejšího města přejedeme po pláži. Viděli jsme, že tam takhle auta přejíždějí. * Trabant dokáže jet normálně v písku? D. Z.: Auta musí jet po hraně mokrého písku, který je tvrdý. Jakmile bychom zajeli do měkkého, zahrabali bychom se. Ve vodě jsme ale taky nemohli jet. A jak jsme zastavovali, abychom natáčeli, nastal příliv. Tohle jsme neodhadli. Najednou přišla vlna a převalila se přes auto. Vevnitř bylo rázem dvacet centimetrů vody. Vlna šla zpátky a kola byla zapadlá do půlky v mokrém písku. Ten byl tvrdý jak beton, takže auto v něm bylo utemované. Vyděšeně jsme na to koukali, a už šla další vlna. Tohle byla nejnebezpečnější situace, do které jsme se dostali. Než jsme vždycky stačili vyhrabat auto, přišla další vlna. Bojovali jsme skoro hodinu. Kolik jste si toho tedy na ty tři měsíce vezla? D. Z.: Měla jsem s sebou dvoje kalhoty, dvě tílka, jednu košili, jednu mikinu a jednu bundu. Víc se tam prostě nevešlo. Jak jste to řešila? D. Z.: No nijak. Chodila jsem pořád v tom samém. Nejdříve mi začali smrdět ostatní, pak jsem začala smrdět sama sobě, pak už mi to bylo jedno. A naštěstí šly ty fáze hodně rychle za sebou. Kluci se párkrát myli v řece, ale já vlezla jen na kraj, protože jsem nechtěla riskovat, co všechno v té vodě může být. Asi jednou za čtrnáct dní jsme vždycky spali někde, kde byla voda a internet. Jinak v pohodě. Nemoci se nám vyhnuly úplně. Jenom našemu motorkáři Marku Slobodníkovi tam dvakrát vypadlo rameno. To je ale hodně bolestivá věc. D. Z.: To ano. Jednou to bylo ve škole v Peru. Hrál tam s malými indiány volejbal a uprostřed ničeho se mu to stalo. A co s tím? * Nechápu, jak jste je dostali pryč. D. Z.: Naštěstí jsme měli vyprošťovací lano. Když jsme vytáhli jedno auto, tak stejně nemohlo odjet, protože muselo vytahovat ta ostatní. Ale jak vytáhlo další auto, bylo už zase zapadlé to první. Tady jsme bojovali s časem a s obrovskou energií vln. Auta jsme pomalu sunuli dál od moře, ale moře šlo kvůli přílivu za námi. Nejdřív jsem to točila, ale nakonec jsem kameru odložila a všichni jsme na čtyřech hrabali písek a podkládali kola. Nakonec se to povedlo. Asi jsme měli víc štěstí než rozumu. Málem jsme skončili ve třetině výpravy. JEDINÁ ŽENA MEZI MUŽI * O které země jste dřívějším návratem přišla? D. Z.: Já jsem odletěla z Argentiny, ale viděla jsem z ní jen sever. Kluci ještě zajeli do Chile. Byla jsem tedy v Guyaně, Brazílii, Peru, Bolívii, částečně v Argentině. * Jak se takovou dobu cestuje jedné ženě mezi samými muži? Plné znění zpráv


D. Z.: My jsme to neřešili. Když zapadlo auto, tak to primárně řešili kluci, ale v momentě, kdy bylo potřeba, jsem zabrala i já. Vařili jsme na střídačku všichni. * Neměli jste občas ponorku? D. Z.: Samozřejmě, že když jste tak dlouho ve stresu a řešíte problémové situace, nespíte, moc nejíte… * ... zhubla jste tam? D. Z.: Pět šest kilo. A když jste zavřená pořád v malinkatém prostoru aut a stanu, je logické, že jsme se tam občas pohádali nad nějakými organizačními věcmi. Ale neměli jsme možnost praštit dveřmi a odejít. Díky malému prostoru krizové situace vznikaly, ale zároveň i zanikaly. * Zjistila jste o sobě něco nového? D. Z.: Než se člověk vydá na takovouto cestu, představuje si, co ho čeká. Nemáte moc osobních věcí, protože do trabantů se toho moc nevejde. Přemýšlíte nad tím, jaké to bude. Jak zvládnete spát ve stanu v Brazílii ve čtyřiceti stupních. Jaké to bude v Andách, kde je nula? Zvládnu se mýt jednou za čtrnáct dní? Moc nejíst? Zvládnu se každý den starat o to, abych měla pitnou vodu? * Nahodit. D. Z.: Nahodit ano, ale my jsme to neuměli. On trochu věděl, jak na to, protože se mu to stalo na Slovensku po pádu z motorky. Tak si lehl na školní lavici a Aleš Vašíček mu tam s tím podle jeho instrukcí vrtěl. Dali jsme mu prášek proti bolesti a notně to zapil rumem. Naštěstí se to povedlo, ani jsme nevěděli jak. * A podruhé? D. Z.: To bylo v Bolívii. Balil si ráno karimatku, udělal nějaký špatný pohyb a bylo to. To už se nám nepodařilo znovu nahodit. Dovezli jsme ho do města, kde bylo zdravotní středisko. Měli zavřeno, ale když nás viděli před branou, otevřeli. Doktorka ho prohlédla, poslali nás do nemocnice vzdálené padesát kilometrů. Tam mu udělali rentgen. A on si tam při čekání rameno nějak sám nahodil. Doktor mu nevěřil a dělali další rentgen. I když viděli, že je to už v pořádku, zasádrovali mu preventivně celou horní polovinu těla. Dostal instrukci, že to tak musí mít čtrnáct dní. Vydržel to asi pět dnů, a pak znovu vlezl na motorku. Nepřežil by, kdyby to na té motorce celé neodjel. * Vy jste někdy trabanta řídila? D. Z.: Neřídila. Každopádně jsme zjistili, že oproti fiatu, kterého jsme měli s sebou, je to spolehlivé auto. Fiat měl větší problémy s motorem. Navíc to je čtyřtakt a hůř se to opravuje. * Uměla byste dneska opravit trabanta? D. Z.: Neuměla. Ale pravda je, že co kde v motoru je a jak vypadá sundané a rozložené kolo, vím. * Na co jste v největších krizích myslela? Na teplou sprchu doma? D. Z.: Zvláštní bylo, že se mi začalo stýskat po Čechách. A nejenom mně. Když jsme přijeli do škol nadace Inka, uviděli jsme v jedné třídě na zdi fotku Pražského hradu. A my před tím stáli a říkali: „Jééééé“… Na začátku prosince jsme si představovali, že jsou tady vánoční trhy. A že bychom si na Míráku dali svařáka. * Stáli jste tam, žvýkali koku a mysleli na předražený trdelník. D. Z.: Vážně jo. Já jsem se vrátila vlastně těsně před Vánocemi. Kluci byli na Vánoce i na Nový rok v Argentině. Slavili to na dálku. * Co byla první věc, kterou jste po návratu udělala? Plné znění zpráv


D. Z.: Šla jsem se svým mužem na pivo. Protože po čem se nám stýskalo úplně nejvíc? Po rodině, českém chlebu a pořádném českém pivu. *** TRABANT JE ‚BEZVADNÉ‘ AUTO. NAHORU TO NEJEDE, DOLŮ ZASE NEBRZDÍ. Její cesta v 5 obrazech Džungle v Guyaně a jediná cesta, která tudy vede. Na rovníku v Brazílii. Policejní hlídka chtěla společnou fotku. BR319 – oficiálně neexistující silnice napříč pralesem Auta topící se v přílivu Tichého oceánu Oslava ve vesnici po 700 kilometrech bez lidí, paliva a vody CHODILI JSME V TOM SAMÉM. NEJDŘÍV MI ZAČALI SMRDĚT OSTATNÍ, PAK JÁ SAMA SOBĚ A PAK MI TO BYLO JEDNO. Danu Zlatohlávkovou jsme fotili v modelech a oblečení značek Monikk, Van Graaf, H&M, Vero Moda, boty Destroy VIZITKA Dana Zlatohlávková (1979) se narodila v Praze. * Vystudovala Mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. * Pracuje jako redaktorka zahraniční redakce ČT. S Danem Přibáněm spolupracuje na režii nezávislých dokumentů (Trabantem Hedvábnou stezkou, Trabantem napříč Afrikou) – díl o Africe získal několik ocenění. * V roce 2010 absolvovala armádní kurz přežití pro novináře ve Vyškově. * Je spoluautorkou knih Život pyrotechnika a Život mezi zbraněmi, které napsala s Antonínem Klůcem. * Je vdaná. Foto autor| foto:lucierobinson Foto autor| FOTO: LUCIE ROBINSON, MAKE-UP: PAVEL BAUER, STYLING: MISHA DŽURNÁ, PRODUKCE: KARIN ALEŠOVÁ O autorovi| renatakalenská, [email protected] _

Příliš vzácné koření 18.2.2013

Respekt str. 40 Fokus - občanství_ Silvie Lauder_

Získat české občanství je nejtěžší v Evropské unii Nejslavnější český tenista, premiantka Univerzity Karlovy a pardubický podnikatel. Moc společného toho nemají, kromě toho, že všichni zatoužili po českém občanství. Ivana Lendla příslušnosti k českému státu zbavili komunisté po emigraci do Ameriky, Do Thu Trang tady žije odmalička a zrovna studuje na fakultě sociálních věd, ale po vietnamských rodičích zdědila vietnamské občanství. A také pardubický restauratér Shaokan Hu, který už v Česku osmnáct let podniká a platí daně, nicméně stále je občanem Číny, z níž odešel před mnoha lety. Lendl se loni po letech dočkal, pardubického Číňana odmítli a studentka český pas chce, ale zároveň se jí příčí vzdát se vietnamského, jak to po ní současné zákony České republiky vyžadují. Nedáme a nedáme České občanství je jako vzácné koření: mnozí po něm touží, ale jen málokdo se k němu dostane. Žádný jiný stát v Evropské unii nepřiděluje občanství skoupěji než právě Česko. Vychází to ze srovnání Eurostatu, panevropského úřadu sbírajícího statistická data, který před pár týdny zveřejnil nejnovější souhrnné údaje (z roku 2010). Zatímco srovnatelně lidnatá Belgie v roce 2009 přijala mezi své občany necelých třiatřicet tisíc lidí a následující rok ještě o dva tisíce více, v Česku to bylo za každý z těch dvou let něco přes tisícovku. V absolutních číslech sice existují země, kde úřady vydají ještě méně pasů než ty české, nicméně při zohlednění Plné znění zpráv


poměru k počtu cizinců ČR nemá konkurenci. Zatímco v Portugalsku získalo z každého sta cizinců tamní pas šest lidí, ve Velké Británii či Švédsku pět, v Česku by si museli pas rozčtvrtit - jeden připadá ne na sto, ale každých čtyři sta cizinců. A ještě jedna várka čísel. Celkově v sedmadvacítce roste chuť přijímat cizince za vlastní občany. V roce 2010 se tak celkový počet poprvé přehoupl přes hranici osmi set tisíc. Naproti tomu u nás je trend přesně opačný. „Není to překvapení. Ze strany státu vidíme dlouhodobě nezájem o to, aby se z migrantů stávali občané,“ říká Marek Čaněk z Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty v ČR, které sdružuje dvanáct organizací. „Z výzkumů mezi cizinci víme, že se ani sami často o občanství neucházejí, protože je odrazují složitá pravidla.“ Jsou opravdu nastavena velmi přísně - dlouhodobě kritizovaná je kupříkladu nelítostná podmínka vzdát se kvůli českému občanství toho původního či zásada, že jakékoli, i zcela banální nedodržení zákonných povinností (byť by se jednalo třeba o pozdní zaplacení zdravotního pojištění) žadatele navždy diskvalifikuje. Rovněž poplatek za vyřízení žádosti je jeden z nejvyšších v EU - deset tisíc korun. Úřednická praxe nakonec odráží atmosféru ve společnosti: když se loni v květnu výzkumníci agentury STEM ptali Čechů na jejich vztah k cizincům, dvě třetiny dotazovaných v nich viděly možné riziko a naopak pouze čtyřicet procent souhlasilo s tvrzením, že „každý člověk žijící v ČR by měl mít právo získat občanství bez ohledu na svoji národnost a etnický původ“. Není tedy divu, že se cizinci do fronty na pasy zrovna nehrnou. Zatímco trvale jich je v Česku usazeno zhruba dvě stě tisíc (mají tzv. trvalý pobyt, čili žijí tady nejméně pět let, prokázali, že jsou zde legálně, uživí se a domluví se česky) a celkem tu cizích státních příslušníků žije na půl milionu, občany ČR se jich ročně touží stát zhruba šestnáct set. Neuspěje tedy zhruba jedna třetina. „Někteří lidé jsou odrazeni podmínkami, ale pro řadu lidí je trvalý pobyt dostatečný, mohou pracovat, mohou bez problémů cestovat domů a vracet se sem,“ říká Čaněk. Nicméně části z půlmilionové armády cizinců to nestačí: s povolením k trvalému pobytu totiž kupříkladu nedostanou volební právo. A to začíná stále více vadit zejména druhé generaci Vietnamců, kteří v Česku buď vyrůstali od útlého věku, nebo se tu přímo narodili a mají chuť se zapojit do veřejného života. Ať už u voleb či rovnou na kandidátkách politických stran. Ministerstvo vnitra, jež má přidělování občanství na starosti, vysvětluje nízké počty udělených občanství malým zájmem a pak odkazuje na nový zákon o státním občanství, který na některé výhrady týkající se celého procesu reaguje a který před Vánocemi prošel prvním čtením ve sněmovně. A bude líp - nebo hůř Nová norma by skutečně měla přinést v mnoha směrech uvolnění striktních pravidel. Zejména ruší automatickou ztrátu původního občanství a zavádí v civilizovaném světě obvyklou možnost dvojího občanství. Zlepšuje rovněž postavení dětí cizinců, které se v Česku narodily či zde žijí odmalička - k této „druhé generaci“ by měly úřady podle návrhu přistupovat vstřícněji. Organizace sdružené ve zmíněném Konsorciu nevládních organizací pracujících s migranty v ČR se chystají navrhnout poslancům, aby tato novinka platila i zpětně. Nicméně tuto vstřícnost zákon vyvažuje utužením jiných pravidel: počítá se například s těžší jazykovou zkouškou, s důkladnější kontrolou finančních poměrů žadatelů či s možností konzultovat udělení občanství se zpravodajskými službami. Případné odmítnutí po jejich doporučení by podle návrhu nebylo možné nechat přezkoumat soudem, na což ale mají dnes uchazeči právo. Kromě nevládních organizací normu kritizuje i ČSSD a slibuje, že se ji pokusí buď ještě ve sněmovně, nebo následně v Senátu přepsat. Q *** Stačí se opozdit s jednou složenkou - a šance na český pas je navždy pryč. Foto popis| A hymnu umíš? Foto autor| foto Milan Jaroš _

Zaměstnání 18.2.2013

Retail info Plus _

str. 09


Aktuality_


Společnost Metspa CZ ohlásila změnu ve funkci ředitele a jednatele. Na tuto pozici nastoupila Patricia Jakešová, která má bohaté zkušenosti z oblasti maloobchodu. Ve společnosti Ahold byla zodpovědná za nákup trvanlivých potravin, manažerské pozice zastávala také v řetězcích Tesco, Delvita a Eureca Shops. V loňském roce spolupracovala s VŠE v Praze. Je absolventkou Vysoké školy finanční a správní, oboru Marketingová komunikace. Ve volném čase se věnuje sportu, ke svým koníčkům řadí i svoji práci. Metspa CZ zastřešuje společné nákupní a marketingové aktivity obchodních řetězců Makro Cash & Carry ČR a Spar ČOS. Posilu do divize Business Solutions získala na sklonku minulého roku společnost CCV Informační systémy s příchodem Ivo Vašíčka. Jeho úkolem je vedení rozvojových projektů a další posílení produktového portfolia společnosti v segmentu logistických řešení. Od roku 1991 působil v brněnské telekomunikační firmě GiTy, v níž prošel celou řadou manažerských funkcí. Od roku 1998 poskytuje se svojí firmou odborné manažerské služby českým firmám i nadnárodním korporacím. Je předsedou profesního sdružení Český institut manažerů informační bezpečnosti. Studoval v Brně, doktorát na Masarykově univerzitě získal v roce 1986. Ve volném čase se zabývá filozofi í, historií, adrenalinovými aktivitami a tvůrčím psaním. Ivana Šedivá nastoupila do společnosti McDonald´s ČR/SR jako nová marketingová ředitelka. Působila ve firmách Johnson&Johnson, Tesco, Ahold a OBI, kde zastávala pozici marketingové ředitelky či viceprezidentky pro rozvoj značky a formátu. Je absolventkou ČVUT v Praze a získala také titul MBA na Rochester Institute of Technology. Společnost Safi na jmenovala do nově vytvořené pozice – manažerka firemní komunikace – Michaelu Dvořákovou. Ta dříve působila jako Corporate Communication Coordinator ve společnosti Unilever, zároveň byla šéfredaktorkou firemního časopisu Učko, členkou redakční rady CRM programu Na doma a spravovala korporátní webové stránky. Zkušenosti v oblasti komunikace a PR získala také v nakladatelstvích Euromedia Group a Ikar Praha. Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd na Univerzitě Karlově v Praze. Hovoří anglicky a rusky, mezi její oblíbené aktivity patří spolupráce s neziskovými organizacemi, výrazový tanec a další vzdělávání v oboru PR. Irena Muchová se stala HR manažerkou Henkel ČR a Henkel Slovensko. Před příchodem do společnosti Henkel působila na pozici HR manažerky ve společnosti Marks&Spencer. Vystudovala obor Psychologie na Filozofi cké fakultě Univerzity Karlovy. Hovoří anglicky a francouzsky a mezi její záliby patří literatura, hudba a cestování. Foto popis| Ivo Vašíček Foto popis| Ivana Šedivá Foto popis| Michaela Dvořáková Foto popis| Irena Muchová Foto popis| Patricia Jakešová _

Kde je nejlepší sociologie? Brno poprvé ztratilo nadvládu, vyhráli filozofové z UK 17.2.2013

iHNed.cz str. 00 zpravy.ihned.cz_ Julie Daňková_

V letošním hodnocení vysokých škol, které každoročně připravuje redakce HN, došlo v kategorii sociologie k velkému překvapení: brněnská Masarykova univerzita ztratila šestileté výsadní postavení a přepustila prvenství filozofům z Univerzity Karlovy, s nimiž se už vloni dělila o první místo. Letošní vítěz v pořadí kateder sociologie je jedním z největších překvapení aktuálního hodnocení HN. Sociologové z pražské Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kteří se v loňském žebříčku dělili o první místo s kolegy z brněnské fakulty sociálních studií, letos přesvědčivě zvítězili. Brno se tak po šesti letech, kdy HN sociologii hodnotí, posunulo na třetí místo za pražskou Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy.



Oběma fakultám pomohly především jejich vědecké výsledky, které školám uznala a obodovala rada vlády pro vědu a výzkum. Množství vědeckých výstupů i jejich bodové ohodnocení pak poměřujeme s počtem pedagogů, kteří na katedrách působí. Právě tato kategorie byla ještě loni brněnskou doménou. Také díky badatelské práci na čtvrté místo letos postoupila Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Pátá příčka pak patří sociologům z plzeňské Západočeské univerzity a žebříček uzavírá Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové, která sociologii vyučuje pouze v bakalářském programu. Poznámka: FF Univerzity Hradec Králové vyučuje pouze bakalářský program sociologie. Pražské fakulty dbají i na výchovu nové generace vědců sociologů. Největší počet doktorandů hlásí filozofická fakulta v Praze, kde se z celkového počtu 210 posluchačů na zisk titulu Ph.D. připravuje 10,5 procenta studentů. Druhé největší zastoupení doktorandů má fakulta sociálních věd, sedm procent. V Brně jich studuje 4,5 procenta. V Olomouci teď ve standardní době studuje doktorandský program jen procento posluchačů. Hradec Králové ani Plzeň toto studium nenabízejí. Uchazeče o studium zajímá i to, jak je škola zapojená do mezinárodních studijních výměn pro studenty i pedagogy. V tomto ohledu se o studenty nejlépe stará fakulta sociálních věd v Praze. V cizině loni pobývalo 7,2 procenta studentů. Budoucí sociologové tu mají také největší šanci chodit na přednášky společně se zahraničními studenty. Loni jich tu studovalo 7,6 procenta z celkového počtu posluchačů. Do zahraničí se dostane 5,4 procenta studentů z Hradce Králové. FSS MU vyslala 4,8 a FF UK 4,3 procenta posluchačů. Nejméně cestují plzeňští a olomoučtí studenti. Semestr v zahraničí strávila tři procenta z nich. Učitelé světoběžníci? V Praze V získávání zahraničních zkušeností vedou mezi vyučujícími členové pražských kateder sociologie. Minimálně týden v zahraničí působilo 68 procent vyučujících z FF UK a 67 procent z FSV UK. Jejich brněnští kolegové letos jezdili méně. Za hranice vyjelo 54 procent z nich. Vlastní průzkum ohledně dalšího směřování svých absolventů si provádějí všechny školy kromě katedry v Olomouci a Hradci Králové. Taková iniciativa přitom napovídá, jak je škola otevřená zpětné vazbě od bývalých studentů. Ze všech oslovených škol měla přesná data jen Západočeská univerzita v Plzni, která letos poprvé spustila celofakultní výzkum všech loňských absolventů - jejich průměrný plat v prvním zaměstnání je 19 448 korun.

URL| nadvladu

http://zpravy.ihned.cz/cesko-skolstvi/c1-59336820-sociologie-masarykova-univerzita-poprve-ztratila-

_

Prestižní knižní ceny Magnesia Litera vyhlásí 24. dubna 16.2.2013

denik.cz

str. 00

Ostatní_

_ Praha – Celkem 324 přihláškami, což je o jednu méně než loňské rekordní číslo, byl obeslán letošní 12. ročník knižních cen Magnesia Litera. Vyhlášeny budou 24. dubna v přímém přenosu České televize. Nominace pořadatelé soutěže oznámí přibližně v polovině března. Informoval o tom Pavel Mandys z pořádajícího Občanského sdružení Litera. " Stejně jako v předchozích letech, i v loňském jedenáctém ročníku výročních knižních cen Magnesia Litera tato soutěž splnila svůj hlavní účel – propagovat kvalitní současnou českou literaturu a pomoci oceněným knihám k Plné znění zpráv


cestě za čtenáři. Vítězná kniha Michala Ajvaze Lucemburská zahrada sice nedosáhla na bestsellerové prodeje předchozích vítězů hlavní ceny (počet prodaných výtisků knih Zmizet od Petry Soukupové a Zeptej se táty Jana Balabána shodně překročil číslo 18 000), přesto se díky vítězství prodalo téměř čtyřikrát více výtisků této novely, než v předchozím období. Podle statistik nakladatelství Druhé město se od vydání (září 2011) do vyhlášení nominací v březnu 2012 prodalo cca 1100 výtisků, od dubna 2012 do konce roku se prodalo 4200 výtisků. Třísetčlenný sbor hlasujících Struktura hlasování se také v letošním roce přidrží fungujícího modelu: o hlavní ceně Magnesia Litera – Kniha roku a také o nadžánrové kategorii DILIA Litera pro objev roku bude rozhodovat třísetčlenný sbor hlasujících, který tvoří lidé všech profesí knižní branže: knihkupci, knihovníci, redaktoři, kritici, pedagogové i samotní autoři, samozřejmě s vyloučením těch, u nichž by mohl nastat střet zájmů. O nominacích a vítězích jednotlivých kategorií rozhodují odborné pětičlenné poroty, předsedou poroty jako celku je stejně jako v loňském roce básník, písničkář a předseda Českého centra PEN klubu Jiří Dědeček. Ceremoniál moderují Havelka a Písařovicová Slavnostní ceremoniál se bude letos opět konat v prostorách Nové scény Národního divadla 24. dubna od 21.00 hodin, moderovat jej budou společně Jiří Havelka (zároveň scenárista a režisér slavnostního večera) a Daniela Písařovicová, která bude uvádět také dvouminutové portréty nominovaných knih. Tyto portréty bude Česká televize vysílat od 31. března do 23. dubna od 20.00 hodin na programu ČT1, slavnostní předávání bude vysílat přímým přenosem na programu ČT2. Nominovaní autoři budou mít možnost představit své knihy na čtyřech veřejných, zdarma přístupných autorských čteních, která budou probíhat v Knihovně Václava Havla v pražské Galerii Montmartre v Řetězové ulici vždy ve středu od 27. března do 17. dubna. Letošní ročník byl obeslán 324 přihláškami, což je o jednu méně, než loňské rekordní číslo. Knihy kromě nakladatelů přihlašovali i sami autoři a jejich přátelé, dále muzejní a galerijní instituce, regionální knihovny i obecní úřady. Číslo zároveň není konečné, porotci si mohou vyžádat další tituly, které mezi přihláškami postrádají – jak také již někteří učinili. Kniha roku dostane 200 tisíc Titulárním partnerem cen zůstává i ve dvanáctém ročníku společnost Karlovarské minerální vody se značkou minerální vody Magnesia. Společnost i letos odmění autora Magnesia Litera - Knihy roku prémií ve výši 200 000 Kč. Partnerem Ceny čtenářů je od letoška největší české internetové knihkupectví Kosmas. Společnost odmění 500 vylosovaných čtenářů poukazem v hodnotě 200 Kč na libovolně vybrané knihy v internetovém knihkupectví kosmas.cz nebo v kamenných prodejnách Kosmas. K dispozici je 100.000 pohlednic v knihkupectvích, knihovnách, školách či kavárnách. Aby byl jejich hlas platný, musejí čtenáři uvést knihu, která poprvé vyšla v roce 2012 a tou knihou musí být původní česká beletrie – tedy próza, poezie nebo kniha pro děti. Hlasovat lze i elektronicky prostřednictvím internetových stránek www.magnesia-litera.cz a www.kosmas.cz a to až do 18. dubna. Letos i další menší peněžité ceny Letos získají poprvé v historii cen Magnesia Litera finanční prémie také vítězové některých kategorií. Jde o ty kategorie, jejichž patrony se staly Skupina ČEZ, divadelní, literární a audiovizuální agentura DILIA a Nakladatelství Petr Prchal. Tyto kategorie ponesou v názvu jména zmíněných společností, v jednom případě pak autorské osobnosti. Jde o kategorie ČEZ Litera za literaturu faktu, DILIA Litera pro objev roku a Litera Lucie Seifertové za knihu pro děti a mládež (Lucie Seifertová je autorka knih pro děti, v roce 2004 oceněná Literou za knihu pro děti a mládež za Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí a za tutéž knihu pak v roce 2011 nominovaná na Knihu desetiletí pro děti a mládež). Díky příspěvkům všech zmíněných společností je možné odměnit všechny vítěze příslušných kategorií shodně částkou 30 000 Kč. Pavel Mandys: Můj favorit? Hájíčkova Rybí krev a Stropy Zuzany Brabcové Šéf občanského sdružení, které knižní ceny Magnesie Litera pořádá, se zprvu usilovně bránil vyslovit jméno své oblíbené knížky, která vloni vyšla. Má totiž obavy, aby si snad někdo nemyslel, že do výsledků soutěže nějak zasahuje… Nakonec se dal přesvědčit a dva romány přece jen jmenoval. Obzvláště oblíbená autorka je pro něj Zuzana Brabcová, která vloni vydala trýznivé obrazy z psychiatrické léčebny – Stropy. Zda ovšem má nějakou naději na prestižní literární cenu, to si budeme muset teprve počkat… Kdo je… Pavel Mandys



Pavel Mandys (nar. 1972) je literární, komiksový a filmový kritik a publicista. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (žurnalistika a masová komunikace). Od roku 1991 publikuje v různých periodikách (Mladý svět, MF DNES, Český deník, Lidové noviny). V letech 1995–2010 redaktor časopisu Týden, v posledním půlroce vedoucí kulturní rubriky, od roku 2010 redaktor internetového literárního časopisu iLiteratura. V roce 2003 získal „za zasvěcené pohledy na kulturní dění" cenu Novinářská křepelka pro novináře do 33 let. V roce 2001 spoluzaložil občanské sdružení Litera, které od roku 2002 každoročně vyhlašuje výroční knižní ceny Magnesia Litera."

URL| http://www.denik.cz/ostatni_kultura/prestizni-knizni-ceny-magnesia-litera-vyhlasi-24-dubna-20130215.html _

Martin Potůček: V Česku schází silné osobnosti, ukázaly volby 16.2.2013

e15.cz

str. 00 _

Rozhovory_

Přímá prezidentská volba ukázala, že v Česku je akutní nedostatek silných osobností. „Schází tady klasická kariéra, na západě běžná. Od lokální politiky, přes regionální až do vrcholné politiky. To by generovalo skutečně silné politické osobnosti,“ říká v rozhovoru pro E15.cz sociolog Martin Potůček. E15.cz: Prezidentská volba skončila před třemi týdny, ale diskusní fóra pod články na internetu jsou stále plná nenávistných názorových výměn mezi příznivci Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga. Lidé nosí placky, trička. Jak dlouho bude ještě trvat, než to zmizí? Občas se to vynoří. Pro české občany to byla velká a nová zkušenost, že mohli v přímé volbě ovlivnit to, co se v této zemi děje. Myslím, že je dobře, že lidé tu šanci dostali, i když někteří politologové uvádějí dobré důvody proti tomuto řešení z hlediska ústavního uspořádání České republiky. E15.cz: Ty diskuze ukazují velké rozdělení společnosti. Bylo to tady už předtím, nebo to stvořila až ta volba? Společnost není uniformní, nikdy nebyla, ani za komunismu. Docela přirozeně se lidé přihlašovali k tomu či onomu z kandidátů. Do té volby se určitě promítly sociální a ekonomické rozdíly mezi lidmi. To byl ten hlavní důvod, který vedl k Zemanově vítězství. E15.cz: Máme nějaké statistické informace o voličích Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana? Nevím o tom. Ony ani přísně vzato existovat nemohou, protože ta volba byla tajná. I když bychom se lidí ptali, koho volili, museli bychom spoléhat na jejich výpověď, která nemusí korespondovat s jejich skutečnou volbou. E15.cz: O voličích Karla Schwarzenberga se třeba říká, že jsou to mladí lidé. Odněkud tyto informace plynout musí… Nemáme jenom data z výzkumů veřejného mínění, víme o pohybu na sociálních sítích, kde jednoznačně vyhrál Karel Schwarzenberg a kde se zdatněji pohybuje mladá populace. Víme, že z hlediska svého postavení patří voliči Miloše Zemana spíše k těm statusově nižším sociálním skupinám. Z výsledků, které máme teritoriálně velmi přesně zmapované, vyplývá, že převažují voliči z venkovských oblastí, z hospodářsky zaostalejších částí země. E15.cz: Jako člověk pohybující se v Praze a navíc v médiích, která většinou podporovala Karla Schwarzenberga, jsem měl často pocit, že kníže musí zvítězit. On ale prohrál o 10 procent. Ukázalo se, že žiji v bublině. Jak takové názorové bubliny vznikají? To je právě ona pražská bublina. Praha se skutečně výrazným způsobem odlišuje od většiny částí země. Je to město, kde žije mnohem více bohatých a také vzdělanějších lidí. Pro většinu z nich byl Schwarzenberg jasným favoritem. Média jsou kapitola sama pro sebe. Já sám jako člověk, který analyzuje veřejnou politiku, jsem byl nepříjemně překvapen z toho, že hlavní české deníky se explicitně den před volbami vyslovily pro jednoho Plné znění zpráv


kandidáta. Je vidět, že média v Česku ve svém chování reflektují názory svých majitelů. To není pro budoucí politický vývoj ta nejlepší zpráva. E15.cz: To ale dělají i média na západě. Ale rozhodně ne v takovém masovém měřítku. V Evropě si nejsem jist. Dělají to ve Spojených státech. Ale ze svého hlediska říkám: tím hůř pro Spojené státy. Já myslím, že to je patologický vývoj. Média by si měla zachovat větší míru nestrannosti, protože veřejné mínění výrazně ovlivňují - včetně volebního chování. Tento vývoj může být velmi nebezpečný, protože média mají nad myšlením lidí obrovskou moc. E15.cz: Čekal jste, že volby probudí v Česku nacionalismus a protiněmecké nálady? Dost nešťastné bylo Schwarzenbergovo vstupní vyjádření. Bylo vysloveno nevhodnou formou. Také reakce Miloše Zemana nebyla to pravé ořechové. E15.cz: To jsou přešlapy na obou stranách, mě ale spíš zaujalo, co jsem četl v diskuzích lidí na internetu: je to Němec, je to cizák. Čeho se lidé bojí? V okamžiku, kdy jsou tato témata součástí diskuse ve veřejném prostoru, tak se takovým názorům nevyhnete. Kdyby měl člověk ty reakce brát úplně vážně, přestane do toho prostoru vstupovat. Pokud chceme, aby veřejný prostor byl skutečně otevřený všem, tak zaznívají i takovéhle názory. E15.cz: Když to řeknu hrubě: proč musím vybírat mezi člověkem, který špatně slyší a není mu rozumět a alkoholikem-hrubiánem? Proč tady chybí nabídka kvalitních kandidátů, když jsme přece jen desetimilionový národ? To je zásadní otázka a myslím, že by měla vést k hlubšímu zamyšlení. A to i nás, kteří nabízíme své poznatky mladé generaci, učitelů, kteří se podílejí na výchově a vzdělání. Tady jsme za 20 let strašně moc zanedbali – v oblasti občanské výchovy. Je to i otázka nadací. V Rakousku a v Německu existují politické nadace různých názorových pozic, státy ty nadace dotují u všech parlamentních politických stran. Kultivují tím veřejný prostor. Schází tady klasická kariéra, na západě běžná. Od lokální politiky, přes regionální až do vrcholné politiky. To by generovalo skutečně silné politické osobnosti. Ale není to jen problém Česka. Velké politické osobnosti se v Evropě zrodily v průběhu druhé světové války a v prvním poválečném období. Ať už De Gaulle, Adenauer nebo Schumann či Monnet. I v západní Evropě je velký deficit takovýchto silných osobností. E15.cz: Proč se jich nedostává ani v západní Evropě? V určité krizi je celý demokratický politický systém. Instituce zakotvené v ústavě jako třeba politické strany, které mají zprostředkovat zájmy občanů ve vztahu k rozhodovacímu procesu na centrální úrovni, nemají kondici, jakou by měly mít, včetně toho generovat silné a důvěryhodné osobnosti. E15.cz: Miloš Zeman takovou osobností je? Miloš Zeman je silná osobnost. Na rozdíl od jiných kandidátů už ve vrcholné politice byl, takže už za ním něco je. Za některými kandidáty tato jistota nebyla. Byl tam jen velký otazník, co by po svém zvolení dělali. E15.cz: Může přímá volba pomoci generovat osobnosti? Díky ní každý zná Tomio Okamuru, Vladimíra Franze, zazářila hvězda Jiřího Dienstbiera… Může to být podpůrný faktor, ale ne rozhodující. Čtěte také: Jiří Dienstbier: Nechci vést ČSSD ani zakládat novou stranu E15.cz: Miloše Zemana volilo 2,7 milionu Čechů. Dostal někdy někdo kromě Občanského fóra v roce 1990 tak silnou podporu, tolik hlasů?



Nechte mne chvíli počítat. Parlamentních voleb se účastní v průměru 60 procent oprávněných voličů. Aby z těch 60 procent, což je řekněme 5 milionů voličů, dostala nějaká strana 2,6 miliónu hlasů, to je přes 50 procent, tak odpovídám, že nedostala. Z hlediska absolutního počtu voličů je to tedy nejmasivnější podpora. E15.cz: To prezidentovi dává bezprecedentní mandát… Ano a to je ten důvod, proč někteří politologové, například můj kolega profesor Miroslav Novák, jsou zásadně proti tomu, že se do našeho ústavního systému přímá volba zavedla. Já si myslím, že jsme na cestě. Je tu nová situace - ale tím to nesmí a nemůže skončit. Dalším logickým krokem by mělo být zahájení prací na revizi české ústavy. Za 20 let prokázala své přednosti i slabiny a odpovědní politici by měli dát hlavy dohromady a ustavit komisi z odborníků, politiků i zástupců veřejnosti. V Německu po druhé světové válce ustavili podobnou komisi a ta za dva roky vytvořila ústavu, za kterou se Němci nemusejí stydět ani dnes - a která zemi bezpečně dovedla ke stabilnímu demokratickému uspořádání. E15.cz: Pojďme ještě k voličům Karla Schwarzenberga. Vladimír Špidla říká, že si nedovede racionálně vysvětlit úspěch Karla Schwarzenberga v české politice. Po čem touží lidé, kteří ho volí? Těch důvodů bude víc. Jemu se asi jako jednomu z mála českých politiků podařilo politiku personifikovat a zlidštit. Nabídnout ji lidem ve stravitelné podobě. Mnozí politici jsou jen schémata či masky, Karel Schwarzenberg tohle dokázal. Mnoho lidí se nerozhoduje podle politického programu, ale právě jen podle tváře a chování. E15.cz: Co se vám na volbě tedy nelíbilo? Už jste zmínil chování médií. To je škraloup a do budoucna nebezpečí. Já jako sociolog nemohu ignorovat, že obsah médií odpovídá zájmům jejich vlastníků a tím deformuje proces vyvážené reprezentace zájmů. Tím, že média vstupují do klasické dělby moci v pojetí reprezentativní demokracie mezi složkou výkonnou, legislativní a soudní, mají mimořádnou moc. To vnímám jako velké nebezpečí, které by mělo mít protiváhu. Tou by měla být veřejnoprávní média, ale ta česká jí až tak nejsou. Občanské postoje novinářů tam často převažují nad posláním veřejné služby. Zajímavá idea, která se ve světě zatím moc neujala, jsou média, která nejsou ani veřejnoprávní, ani komerční, ale nezisková. Ta mohou zastupovat občanskou společnost a její instituce. E15.cz: Co máte třeba na mysli? Mnohé neziskové organizace vstupují do veřejné diskuse, třeba Transparency International. Ale spíše přes ostatní média, než že by si vytvářela vlastní. To je totiž drahá věc a neziskové organizace jsou chudé. A už proto nemohou sdělit lidem vše, co by ji jim mohly a chtěly říci. Martin Potůček (64) Vede Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK (CESES). David Klimeš: Ať ČSSD zůstane se Zemanem na kordy Komentář E15: David Klimeš - Vítejte na Hradě, prezidente zapomnění Jan Bureš: TOP 09 prospěje i Schwarzenbergova prohra

URL| 957505

http://euro.e15.cz/hyde-park/rozhovory/martin-potucek-v-cesku-schazi-silne-osobnosti-ukazaly-volby-

_

„Byl jste někdy na úřadu práce?“ Outplacement pomáhá vyhazovaným i vyhazujícím Plné znění zpráv


16.2.2013

finmag.cz str. 00 Kaleidoskop_ Ondřej Tůma_

Pro outplacement zatím nemáme a možná nikdy ani mít nebudeme vlastní slovo. Služba, která pomáhá firmám překonat s citem a se ctí vyhazovy zaměstnanců a propuštěným zase hledat novou práci, v Česku pomaličku zdomácňuje. Povídali jsme si o ní s Evou Kramešovou, která právě takové programy zaštiťuje u personální agentury Hays. Začněme od Adama. Co to outplacement vlastně je? Jedná se o poradenské služby a asistenci v situaci, kdy firma propouští své zaměstnance. Podpora je zaměřená jak směrem k manažerům, kteří reorganizaci vedou, tak – a to zejména – na pracovníky, kteří dostávají výpověď. Outplacement zahrnuje nejčastěji kombinaci osobních rozhovorů, kde se proškolený konzultant snaží analyzovat potřeby a očekávání účastníka, dále skupinová školení a následné individuální koučování. Účastník programu má možnost prakticky si vyzkoušet výběrové řízení nanečisto a získat profesionální zpětnou vazbu od zkušeného personalisty. Dozví se také o situaci na trhu práce, platových studiích, má možnost obracet se s dotazy na specialistu a je povzbuzován k dalším krokům k nalezení vhodného zaměstnání. Řeší vaše společnost spíš podporu vedoucích pracovníků, kteří mají na starost propuštění zaměstnanců, nebo pracuje především s propuštěnými zaměstnanci? Pracujeme spíš s propuštěnými. Osobně to vnímám jako smysluplnější práci, která mě velmi naplňuje. Čtenáři můžou znát outplacement z filmu Lítám v tom s Georgem Clooneym v hlavní roli. Co je v tomto snímku z hlediska outplacementu věrně zachyceno a co bylo naopak přitaženo za vlasy? Podle toho, co si vybavuji, byla většina scén o propouštění ve filmu vyhrocená. Takové extrémní případy se odehrávají jen zřídka. Co na druhou stranu odpovídá realitě je skutečnost, že manažer, který své podřízené propouští, si často uvědomuje dopad daného rozhodnutí na osudy zaměstnanců a tyto situace prožívá s nimi. Můžeme se v České republice často setkávat s tím, že si firmy, které potřebují propouštět větší počet zaměstnanců, najímají na tuto činnost externí společnosti? Samotné propouštění z hlediska pracovněprávního je většinou krok, který firmy podnikají samostatně či s pomocí právníků. Nicméně následná péče o propuštěné zaměstnance je už v rukách poradenských firem, které si za tímto účelem najímají. Tento trend je v poslední době častý, zejména u silných mezinárodních firem. Umějí čeští šéfové propouštět své zaměstnance tak, jak by se mělo, nebo v téhle citlivé záležitosti dělají nějaké zásadní chyby? Případ od případu. Jsou manažeři, kteří umějí situaci zvládnout lidsky, korektně a rozloučí se s podřízeným důstojně a v přátelském duchu – nabídnou mu třeba i reference. Mnoho nevyzrálých manažerů ovšem stále nedokáže kritický moment ustát a rozhovor chce mít hlavně rychle za sebou. Nejsou na propouštění formálně ani psychicky připraveni a často reagují podrážděně až agresivně. Slabší osobnosti se naopak nechají snadno vyvést z míry rozladěností podřízeného a neumějí zvládat jejich námitky s dostatečným nadhledem. Někdo by mohl namítnout, že šéf, který si na propuštění najme externí firmu, je slaboch, který si vybírá nejjednodušší cestu. Pokud dává nadřízený od celé akce ruce pryč, nebude to dobrý šéf. Podřízený potřebuje vědět, co se děje, proč došlo k rozhodnutí, které se vztahuje k jeho odchodu a jeho šéf by se takového rozhovoru měl minimálně zúčastnit, ideálně jej vést. Zažila jste ve své praxi nějaké vysloveně odstrašující případy vyhazovů? Za svou téměř patnáctiletou praxi jsem slyšela od různých lidí strašidelné historky o manažerech, kteří byli vyvedeni před firmu s okamžitým vyhazovem, neměli ani možnost sbalit si své věci a rozloučit se s kolegy. Nebo Plné znění zpráv


bych mohla vyprávět o psychickém teroru a vyhrožování, který je v některých firmách běžnou praxí, když se někdo znelíbí vedení. Jsou dokonce společnosti, které nerespektují zákoník práce a snaží se své zaměstnance donutit k odchodu, aby jim nemusely vyplácet odstupné. Proto na ně vyvíjejí nátlak a různými způsoby je zastrašují. Mnoho lidí pak raději rezignuje na svá práva a chce hlavně z podobného prostředí co nejrychleji pryč. Naštěstí jsou to ojedinělé případy. Jak by se měl bránit zaměstnanec, který je v práci vystaven podobnému teroru? Pokud jde o běžnou atmosféru ve firmě, měl by si položit otázku, jestli v takovém prostředí chce pracovat. Když jde o nátlak během propouštění, doporučila bych nenechat si to líbit, nedat se dotlačit k okamžitému rozhodnutí, tedy nepodepisovat nic, co si pořádně nepřečte, poradit se s odborníkem, znát svá práva a dožadovat se jich. Důležitá je trpělivost, vytrvalost a pozitivní myšlení. Ideální je pokusit se jít cestou vzájemné dohody a rozejít se v klidu. Chápu, že je to mnohdy těžké, ale jde to. Propouštějí se lidé v Česku jinak než v zahraničí? Liší se legislativní podmínky. Každá země hraje podle jiných pravidel. Co se týče formy, jsou národy, které přistupují k řešení personální otázky výrazně radikálněji než Češi. Klíčovou roli ale hraje spíš kultura dané organizace a osobnost nadřízeného manažera, což bych nutně nespojovala se zemí původu. Co všechno firmy využívající outplacement můžou svým propuštěným zaměstnancům nabídnout? To, o co mají zaměstnanci zájem a s čím potřebují pomoci. Mnohdy jsou to lidé, kteří víc než deset let pracují pro jednu firmu a náhle bez vlastního zavinění přijdou o práci. Potřebují se zorientovat na trhu práce, nemají zpracovaný životopis a nevědí, jak na to. Nevědí, jak a kde si práci hledat, jak odpovídat na pohovoru, na co se připravit. Je toho hodně a s tím vším jim můžeme pomoci. Formát rozvojového programu je možné přizpůsobit potřebám firmy a cílové skupině účastníků. Často kombinujeme tři různé cesty: individuální konzultace, skupinové školení a e-learningový program. Je to opravdu tak velký rozdíl oproti úřadu práce, který rovněž pomáhá s hledáním nového zaměstnání a nabízí rekvalifikační kurzy? Byl jste někdy na úřadu práce? Lidé, kteří si touto zkušeností prošli, byli většinou hodně kritičtí. My nabízíme profesionalitu, klientský přístup, psychickou podporu a průběžnou motivaci. Velmi důležitá je také orientace na trhu práce. Naše společnost je organizovaná do divizí podle oboru, takže pokud si například konzultaci spojenou s možnostmi na trhu práce vyžádá kandidát z oblasti zdravotnictví, ujme se ho specializovaný konzultant z farmaceutické divize, který mu podá aktuální, přesné informace a doporučí mu vhodnou práci. Má ale člověk, kterého firma propustí, ještě chuť dál něco řešit? Není až příliš zklamaný, demotivovaný a naštvaný na to, aby využíval možnost dalších konzultací a služeb v rámci outplacemnetu? Nemůže někdo outplacement považovat za almužnu, o kterou nestojí? Každý prožívá tuhle nepříjemnou chvíli jinak. Někdo se snaží změnu uchopit jako novou příležitost a problém konstruktivně řeší. Setkáváme se ale často s lidmi, kteří se na firmu zlobí, jsou ukřivdění, hlavou se jim honí „proč právě já?“ nebo se utápějí ve smutku a beznaději. Nic z toho jim samozřejmě nepomáhá. Jako almužnu ale outplacement neberou. Za svou praxi jsem se setkala s negativním postojem k nabídnuté pomoci jen jednou a byla to spíše demonstrativní forma protestu proti zaměstnavateli. Každý projekt, do kterého vstupujeme, je postaven na bázi dobrovolnosti. Účastník programu musí sám chtít konzultace či školení absolvovat a někam se posunout, jinak to nemá smysl. Popište nám nějaký extrémní případ z praxe. Jak propuštění lidé dokážou zareagovat? Zlobí se, dávají svůj hněv najevo, obviňují své nadřízené. Úzkostnější typy pláčou a neumí se s novou situací vyrovnat. Od jednoho manažera jsem slyšela vyprávět o situaci, kdy mu podřízený během propouštění vyhrožoval, že prodá interní data konkurenci a tím znevýhodní postavení firmy na trhu. Snažil se tak získat vyšší odstupné a lepší podmínky odchodu. Samozřejmě neúspěšně. S čím mají propuštění lidé krátce poté, co ztratili zaměstnání, největší problémy? Daly by se najít nějaké společné chyby, které propuštění při hledání nového zaměstnání dělají? Plné znění zpráv


Někteří lidé ztrácí spoustu času a energie tím, že odpovídají na nevhodné inzeráty. Čekají na odezvu, ale ta nepřichází. Jejich zklamání má negativní vliv na další hledání práce, motivace a sebedůvěra klesá. Program outplacementu účastníkům pomůže zredukovat tyto chyby a zvýšit efektivitu výběru vhodných pracovních pozic. Jaké firmy outplacement nejčastěji využívají a co je k tomu motivuje? V očích firmy jde o zachování pozitivního kreditu a renomé kvalitního zaměstnavatele. Solidní firmy se snaží těm, se kterými se musí rozloučit, nějak zpříjemnit odchod a pomoci jim v hledání nového uplatnění i jinak než jen odstupným. Jedná se nejčastěji o známé mezinárodní společnosti, silné značky na trhu. S jakými problémy se při outplacementu v České republice nejčastěji setkáváte? Někdy dá práci sladit představu zadavatele a očekávání účastníků. Například účastníci s námi chtějí začít spolupracovat ihned, ale zaměstnavatel trvá na výpovědní lhůtě a nechce je v pracovní době na konzultaci uvolnit. Také mám často pocit, že účastníci očekávají, že jim práci najdeme my a oni pro to nebudou muset nic udělat. To je omyl. Hlavní smysl outplacementu je mobilizovat je k samostatné aktivitě tak, aby si uměli práci najít. My jim ukážeme cestu a provázíme je. K cíli ovšem musí dojít sami. Na kolik orientačně vaše pomoc přijde? Cenové nabídky se utvářejí dle počtu účastníků a rozsahu projektu. Celková cena tak nemusí být pouhým součtem jednotlivých položek v programu a tvoří se individuálně. Sazba za skupinový workshop se cenově neliší od běžné nabídky celodenního školení a individuální konzultace se u zavedené poradenské firmy pohybují v relaci tři až sedm tisíc korun za konzultaci. Rozptyl je dán zkušeností konzultanta, který sezení vede. Zadavatel má samozřejmě možnost výběru. Co můžeme v Česku čekat v několika následujících letech? S ohledem na rostoucí nezaměstnanost lze předpokládat, že se dalšímu propouštění nevyhneme. Nezbývá než doufat, že se stále více firem bude přiklánět k tomu, že pomáhat svým zaměstnancům v tíživé situaci je správná cesta. Eva Kramešová Vystudovala andragogiku, následně v rámci celoživotního vzdělávání na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy absolvovala program personálního managementu a prošla akreditovaným výcvikem v koučování. Personálnímu poradenství se věnuje patnáct let, ve společnosti Hays od roku 2001. Na manažerské pozici vedla pobočky v Praze, Brně a Ostravě, angažovala se v oblasti vzdělávání a personálního marketingu. Aktuálně pracuje na pozici training & development managera pro Polsko, Maďarsko a Českou republiku, zastřešuje interní i externí školení, assessment centra, působí jako kouč a odborný garant outplacement programů.

URL| http://www.finmag.cz/cs/finmag/kaleidoskop/byl-jste-nekdy-na-uradu-prace-eva-kramesova-o-sluzbe-kterapomaha-vyhazovanym-i-vyhazujicim/ _

Máme, co jsme chtěli 16.2.2013

Magazín Víkend DNES str. 30 MICHAL KUBÁT_

Kavárna_

Od historicky prvních přímých a všeobecných voleb ČESKÉHO PREZIDENTA sice uplynulo sotva pár týdnů, ale už teď můžeme sbírat jejich první plody. Jsou to plody značně nahořklé. Postupně se začínají potvrzovat téměř všechna varování, která však politici odmítali brát na vědomí. Plné znění zpráv


Žádná z vizí o nové, lepší kvalitě české demokracie se přímou prezidentskou volbou nenaplnila. Namísto toho jsme se dočkali nové úrovně politické nestability, provázené fantazmagorickými úvahami o údajné všemohoucnosti nového českého prezidenta. Snad nejvýraznějším příkladem takových úvah je nedávný nápad některých ústavních právníků, že nově zvolený prezident může podle vlastního uvážení odvolat premiéra, a tedy celou vládu. Je to reakce na některé výroky Miloše Zemana pronesené ihned po jeho zvolení prezidentem a namířené proti vládě Petra Nečase. Takové interpretace postavení českého prezidenta jsou nejen neopodstatněné, ale přímo nebezpečné. Ústavní právníci by si totiž měli uvědomit, že nevedou akademickou debatu nad jednotlivými ústavními články, nýbrž svými výroky vstupují do politiky v celé její celistvosti a také ji ovlivňují. Ne nadarmo Miloš Zeman hned začal mluvit o jakémsi „nejextenzivnějším“ výkladu ústavy, samozřejmě ve svůj mocenský prospěch. Naštěstí záhy projevil zdravý politický rozum, když prohlásil, že pokud odvolá vládu, musí jmenovat novou, kterou ovšem Poslanecká sněmovna nepřijme. Tím vlastně onen „nejextenzivnější“ výklad ústavy zpochybnil. Avšak kostky různých dezinterpretací a nejasností, které mohou mít vážné politické následky, již byly vrženy. Tato příhoda dobře ukazuje, že žádný demokratický režim není formován pouze ústavními články, natož vytrženými z kontextu ústavy, ale především řadou vzájemně provázaných politických faktorů -a takto by měl být posuzován. Přímá volba prezidenta je přitom jedním z nich. Svou roli hrají rovněž okolnosti osobnostní. Přišel by nějaký ústavní právník s „extenzivním“ výkladem ústavy, kdyby zvítězil Karel Schwarzenberg, jehož by možnost odvolání premiéra prezidentem ani ve snu nenapadla? Poloprezidencialismus? V souvislosti s Českou republikou se již dříve objevovaly úvahy, nakolik je její demokratický režim parlamentní nebo zda neobsahuje poloprezidentské prvky. Důvodem je skutečnost, že čeští prezidenti počínaje Masarykem tradičně nikdy nebyli vyloženě symbolickou hlavou státu. Tyto úvahy po zavedení přímých a všeobecných voleb logicky ještě zintenzivněly. Česká republika poloprezidentská nikdy nebyla a není takovou ani teď. Slova bychom měli používat v jejich pravých významech. Poloprezidenstký režim je zpola prezidentským proto, že prezident v něm má reálnou výkonnou moc (proto „prezidentský“), o kterou se ovšem musí dělit s premiérem (proto „polo“). To ovšem nikdy nebyl a není případ České republiky! Čeští prezidenti sice v různé míře disponovali politickým, či snad dokonce morálním společenským vlivem, ale nevládli (kromě těch komunistických prezidentů, kteří vládli z pozice šéfa KSČ, což je zcela jiná situace). Je třeba rozlišovat mezi politickým či morálním vlivem na jedné straně a reálnou politickou mocí spočívající v možnosti vládnout, to jest přijímat výkonná rozhodnutí, jimž se někdo musí podvolit, na straně druhé. V českém demokratickém režimu prezident nevládne, přestože je formálně, tedy z hlediska struktury ústavy, součástí výkonné moci. Namísto něj vládne vláda v čele s premiérem. Přímá volba prezidenta na tom nic nemění, protože sice může za jistých okolností posílit prezidentův vliv, ale nepřináší mu jasně formulovanou moc. Forma vlády v České republice naplňuje všechny klíčové znaky parlamentarismu. Český režim je založen na principu dělby moci, tato dělba však není absolutní a moc zákonodárná a výkonná jsou propojené. Funkce hlavy státu (prezidenta) a šéfa výkonné moci (premiéra) je oddělená. Skutečný nositel výkonné moci vláda v čele s premiérem - je odvozen od přímo voleného parlamentu, respektive Poslanecké sněmovny (nikoli Senátu). Vláda je Sněmovně politicky odpovědná a může fungovat pouze s jejím souhlasem. Prezident parlamentu politicky odpovědný není, politickou odpovědnost před Sněmovnou za něj nese vláda (prezident je odpovědný ústavně, ale to je něco jiného). Může sice Poslaneckou sněmovnu (opět nikoli Senát) rozpustit, ale za velmi specifických a přesně určených okolností. Písek v parlamentním motoru V takové konstelaci jsou jakékoli úvahy o prezidentově mocenské nadvládě nad premiérem bezpředmětné. Ovšem politika dělá své. Skutečností zůstává, že přímá volba prezidenta posílila jeho politické postavení. Miloš Zeman si toho je velmi dobře vědom. Okamžitě po svém zvolení 26. ledna 2013 ve večerním televizním rozhovoru s Václavem Moravcem neopomněl divákům říci, že on má na rozdíl od premiéra legitimitu pocházející přímo od občanů. Ještě dodal, že vláda má důvěru osmi procent obyvatel. Ano, to všechno je pravda. Co z toho však pro Miloše Zemana alias českého prezidenta vyplývá? Obávám se, že nic pozitivního. Prezident nemá jak naplňovat své politické záměry. Vláda se mu může stokrát nelíbit, může chodit na její jednání, jak Zeman avizoval, a tam s premiérem a ministry vášnivě diskutovat, jenže výkonná rozhodnutí přijímá vláda, nikoliv prezident. O tom, zda vláda bude, či nebude fungovat a kdo ji bude tvořit, rozhoduje Poslanecká sněmovna, ne prezident. Prezident jistě může vytvářet nátlak na ministry a poslance, oni ho však nemusí poslouchat. Prezident Plné znění zpráv


zvolený přibližně 55 procenty voličů (při zhruba šedesátiprocentní účasti) je oproti vládě s osmiprocentní podporou obyvatel (podle průzkumu veřejného mínění) tím slabším hráčem ve hře zvané parlamentarismus. Přímá volba prezidenta tak jde naprosto proti všem možným myslitelným principům parlamentního režimu. Je to, jako když namísto nalití oleje nasypeme do motoru písek. Ne nadarmo jsou klasické západoevropské parlamentarismy většinou monarchiemi se striktně symbolickými hlavami států nebo v menší míře republiky s rovněž symbolickými nepřímo volenými prezidenty. Zbytek jsou poloprezidentské systémy různého typu. Naproti tomu experimentování s přímými prezidentskými volbami v parlamentním prostředí je většinou vlastní postkomunistické středovýchodní Evropě devadesátých let minulého století, kam se Česká republika zařadila s kuriózním zpožděním. Mnoho poražených Prezident republiky je paradoxně velkým poraženým své vlastní přímé volby. Konflikt mezi silnou legitimitou danou přímou volbou a vůlí být aktivním politickým hráčem na jedné straně a slabými kompetencemi na straně druhé může vést nanejvýš k jeho frustraci a různému nestandardnímu chování (doufejme, že ne k nedemokratickému obcházení ústavy). Frustrovaní budou také voliči, jimž vítězný prezidentský kandidát ve volební kampani mnohé nasliboval, ale již nemá nástroje, jak své sliby plnit. Výsledkem může být ještě větší despekt k politice jako takové, než jaký pozorujeme v současnosti. Voliči, ačkoli přímá volba prezidenta měla být určena jim v duchu sice idealistického, zato nerealistického hesla „vláda lidu, lidem a pro lid“, jsou dalším poraženým přímých a všeobecných prezidentských voleb. Velkým poraženým je také vláda. Leckdo by se mohl vzhledem k nízké popularitě současného Nečasova kabinetu zaradovat, ale nejde o premiéra Nečase. Jde o vládu jakožto instituci, ať už v ní zasedá kdokoliv. Česká republika má dlouhodobý systémový problém s vládami, které jsou nestabilní a neefektivní. Je to dáno různými jak ústavními, tak hlavně politickými příčinami. Přímá volba prezidenta je novou politickou příčinou jejího dalšího možného oslabení. Prezident se zvýšenou legitimitou danou přímými volbami sice nemůže vládu ohrozit mocensky, protože nemůže přebírat její pravomoci, ale politicky ji oslabuje tím, že se stává vedle Poslanecké sněmovny dalším jejím politickým soupeřem. Typickým příkladem byla prezidentova amnestie z ledna 2013. Slabá vláda si naprosto zbytečně nechala prezidentem vnutit akt, za který posléze nesla v Poslanecké sněmovně zaslouženou politickou odpovědnost. Tento příklad výstižně ukázal, že prezidentův vliv není důsledkem jeho síly, nýbrž je důsledkem slabosti vlády. Přímá prezidentská volba posilující prezidentovo politické postavení může tuto politickou slabost vlády nanejvýš prohloubit. To vše je v příkrém rozporu s oprávněnými, ale bohužel doposud spíše ojedinělými požadavky na racionalizaci českého parlamentního režimu, která spočívá v posilování nikoli prezidenta, ale vlády jakožto jediného nositele skutečné výkonné moci v zemi, a to za účelem zvýšení akceschopnosti celého demokratického režimu. Jeden vítěz přece jen Ovšem jeden vítěz zavedení přímých a všeobecných prezidentských voleb u nás by se přece jenom našel. Je jím Ústavní soud. Každá deformace či nejasnost pravidel zvyšuje vliv toho, ke komu je vzhlíženo jakožto k autoritě, jež má rozhodovat spory a jež má poslední slovo. Je jisté, že nás z výše uvedených důvodů čekají politické konflikty mezi prezidentem a vládou. Není vyloučeno, že nás čekají ústavní spory. Zatímco politické rozepře si jednotliví aktéři musí vyřešit sami, ústavní sváry bude řešit Pavel Rychetský, ostatně podle nově zvoleného prezidenta nejlepší právník v zemi. Ústavní soud již několikrát v minulosti prokázal, že mu politická zdrženlivost často chybí. Důsledkem přímé volby prezidenta v ČR není poloprezidentství. Abychom jej docílili, museli bychom komplexně překopat celý současný český režim. Samotná změna způsobu volby prezidenta nestačí, tím méně bojovné ústavněprávní úvahy a interpretace ve stylu přání otcem myšlenky. Zatím máme jen deformovaný a nestabilní parlamentarismus. Přímá volba prezidenta jeho deformovanost a nestabilitu úspěšně prohloubila. Chtělo by se zvolat: Politici, dobře vám tak. Máte, co jste chtěli. Bohužel, nejde jen o politiky. Pokažený a špatně fungující politický režim dopadá na celou společnost. Přímá volba prezidenta jde přímo proti všem možným myslitelným principům parlamentního režimu. Je to, jako když namísto nalití oleje nasypeme do motoru písek. Foto popis| Jménem veřejnosti Novinářský zájem o přímo zvoleného prezidenta Miloše Zemana; Nové Veselí, 31. ledna 2013. Foto autor| Foto: Petr Lemberk, MAFRA Plné znění zpráv


Foto popis| Moc děkujeme za ochranu Billboard v pražských Vršovicích 29. ledna 2013 - nově zvolený prezident ČR ujišťuje veřejnost. Foto autor| Foto: Vít Šimánek, ČTK O autorovi| MICHAL KUBÁT, Autor je politolog, působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze _

„Byl jste někdy na úřadu práce?“ O službě, která pomáhá vyhazovaným i vyhazujícím 16.2.2013

penize.cz

str. 00

Rozhovor_

_ Pro outplacement zatím nemáme a možná nikdy ani mít nebudeme vlastní slovo. Služba, která pomáhá firmám překonat s citem a se ctí vyhazovy zaměstnanců a propuštěným zase hledat novou práci, v Česku pomaličku zdomácňuje. Povídali jsme si o ní s Evou Kramešovou, která právě takové programy zaštiťuje u personální agentury Hays. Začněme od Adama. Co to outplacement vlastně je? Jedná se o poradenské služby a asistenci v situaci, kdy firma propouští své zaměstnance. Podpora je zaměřená jak směrem k manažerům, kteří reorganizaci vedou, tak – a to zejména – na pracovníky, kteří dostávají výpověď. Outplacement zahrnuje nejčastěji kombinaci osobních rozhovorů, kde se proškolený konzultant snaží analyzovat potřeby a očekávání účastníka, dále skupinová školení a následné individuální koučování. Účastník programu má možnost prakticky si vyzkoušet výběrové řízení nanečisto a získat profesionální zpětnou vazbu od zkušeného personalisty. Dozví se také o situaci na trhu práce, platových studiích, má možnost obracet se s dotazy na specialistu a je povzbuzován k dalším krokům k nalezení vhodného zaměstnání. Řeší vaše společnost spíš podporu vedoucích pracovníků, kteří mají na starost propuštění zaměstnanců, nebo pracuje především s propuštěnými zaměstnanci? Pracujeme spíš s propuštěnými. Osobně to vnímám jako smysluplnější práci, která mě velmi naplňuje. Čtenáři můžou znát outplacement z filmu Lítám v tom s Georgem Clooneym v hlavní roli. Co je v tomto snímku z hlediska outplacementu věrně zachyceno a co bylo naopak přitaženo za vlasy? Podle toho, co si vybavuji, byla většina scén o propouštění ve filmu vyhrocená. Takové extrémní případy se odehrávají jen zřídka. Co na druhou stranu odpovídá realitě je skutečnost, že manažer, který své podřízené propouští, si často uvědomuje dopad daného rozhodnutí na osudy zaměstnanců a tyto situace prožívá s nimi. Můžeme se v České republice často setkávat s tím, že si firmy, které potřebují propouštět větší počet zaměstnanců, najímají na tuto činnost externí společnosti? Samotné propouštění z hlediska pracovněprávního je většinou krok, který firmy podnikají samostatně či s pomocí právníků. Nicméně následná péče o propuštěné zaměstnance je už v rukách poradenských firem, které si za tímto účelem najímají. Tento trend je v poslední době častý, zejména u silných mezinárodních firem. Umějí čeští šéfové propouštět své zaměstnance tak, jak by se mělo, nebo v téhle citlivé záležitosti dělají nějaké zásadní chyby?



Případ od případu. Jsou manažeři, kteří umějí situaci zvládnout lidsky, korektně a rozloučí se s podřízeným důstojně a v přátelském duchu – nabídnou mu třeba i reference. Mnoho nevyzrálých manažerů ovšem stále nedokáže kritický moment ustát a rozhovor chce mít hlavně rychle za sebou. Nejsou na propouštění formálně ani psychicky připraveni a často reagují podrážděně až agresivně. Slabší osobnosti se naopak nechají snadno vyvést z míry rozladěností podřízeného a neumějí zvládat jejich námitky s dostatečným nadhledem. Někdo by mohl namítnout, že šéf, který si na propuštění najme externí firmu, je slaboch, který si vybírá nejjednodušší cestu. Pokud dává nadřízený od celé akce ruce pryč, nebude to dobrý šéf. Podřízený potřebuje vědět, co se děje, proč došlo k rozhodnutí, které se vztahuje k jeho odchodu a jeho šéf by se takového rozhovoru měl minimálně zúčastnit, ideálně jej vést. Zažila jste ve své praxi nějaké vysloveně odstrašující případy vyhazovů? Za svou téměř patnáctiletou praxi jsem slyšela od různých lidí strašidelné historky o manažerech, kteří byli vyvedeni před firmu s okamžitým vyhazovem, neměli ani možnost sbalit si své věci a rozloučit se s kolegy. Nebo bych mohla vyprávět o psychickém teroru a vyhrožování, který je v některých firmách běžnou praxí, když se někdo znelíbí vedení. Jsou dokonce společnosti, které nerespektují zákoník práce a snaží se své zaměstnance donutit k odchodu, aby jim nemusely vyplácet odstupné. Proto na ně vyvíjejí nátlak a různými způsoby je zastrašují. Mnoho lidí pak raději rezignuje na svá práva a chce hlavně z podobného prostředí co nejrychleji pryč. Naštěstí jsou to ojedinělé případy. Jak by se měl bránit zaměstnanec, který je v práci vystaven podobnému teroru? Pokud jde o běžnou atmosféru ve firmě, měl by si položit otázku, jestli vtakovém prostředí chce pracovat. Když jde o nátlak během propouštění, doporučila bych nenechat si to líbit, nedat se dotlačit kokamžitému rozhodnutí, tedy nepodepisovat nic, co si pořádně nepřečte, poradit se sodborníkem, znát svá práva a dožadovat se jich. Důležitá je trpělivost, vytrvalost a pozitivní myšlení. Ideální je pokusit se jít cestou vzájemné dohody a rozejít se v klidu. Chápu, že je to mnohdy těžké, ale jde to. Propouštějí se lidé vČesku jinak než vzahraničí? Liší se legislativní podmínky. Každá země hraje podle jiných pravidel. Co se týče formy, jsou národy, které přistupují k řešení personální otázky výrazně radikálněji než Češi. Klíčovou roli ale hraje spíš kultura dané organizace a osobnost nadřízeného manažera, což bych nutně nespojovala se zemí původu. Co všechno firmy využívající outplacement můžou svým propuštěným zaměstnancům nabídnout? To, o co mají zaměstnanci zájem a sčím potřebují pomoci. Mnohdy jsou to lidé, kteří víc než deset let pracují pro jednu firmu a náhle bez vlastního zavinění přijdou o práci. Potřebují se zorientovat na trhu práce, nemají zpracovaný životopis a nevědí, jak na to. Nevědí, jak a kde si práci hledat, jak odpovídat na pohovoru, na co se připravit. Je toho hodně a s tím vším jim můžeme pomoci. Formát rozvojového programu je možné přizpůsobit potřebám firmy a cílové skupině účastníků. Často kombinujeme tři různé cesty: individuální konzultace, skupinové školení a e-learningový program. Je to opravdu tak velký rozdíl oproti úřadu práce, který rovněž pomáhá s hledáním nového zaměstnání a nabízí rekvalifikační kurzy? Byl jste někdy na úřadu práce? Lidé, kteří si touto zkušeností prošli, byli většinou hodně kritičtí. My nabízíme profesionalitu, klientský přístup, psychickou podporu a průběžnou motivaci. Velmi důležitá je také orientace na trhu práce. Naše společnost je organizovaná do divizí podle oboru, takže pokud si například konzultaci spojenou smožnostmi na trhu práce vyžádá kandidát zoblasti zdravotnictví, ujme se ho specializovaný konzultant zfarmaceutické divize, který mu podá aktuální, přesné informace a doporučí mu vhodnou práci. Má ale člověk, kterého firma propustí, ještě chuť dál něco řešit? Není až příliš zklamaný, demotivovaný a naštvaný na to, aby využíval možnost dalších konzultací a služeb v rámci outplacemnetu? Nemůže někdo outplacement považovat za almužnu, o kterou nestojí? Plné znění zpráv


Každý prožívá tuhle nepříjemnou chvíli jinak. Někdo se snaží změnu uchopit jako novou příležitost a problém konstruktivně řeší. Setkáváme se ale často s lidmi, kteří se na firmu zlobí, jsou ukřivdění, hlavou se jim honí „proč právě já?“ nebo se utápějí ve smutku a beznaději. Nic z toho jim samozřejmě nepomáhá. Jako almužnu ale outplacement neberou. Za svou praxi jsem se setkala s negativním postojem k nabídnuté pomoci jen jednou a byla to spíše demonstrativní forma protestu proti zaměstnavateli. Každý projekt, do kterého vstupujeme, je postaven na bázi dobrovolnosti. Účastník programu musí sám chtít konzultace či školení absolvovat a někam se posunout, jinak to nemá smysl. Popište nám nějaký extrémní případ zpraxe. Jak propuštění lidé dokážou zareagovat? Zlobí se, dávají svůj hněv najevo, obviňují své nadřízené. Úzkostnější typy pláčou a neumí se s novou situací vyrovnat. Od jednoho manažera jsem slyšela vyprávět o situaci, kdy mu podřízený během propouštění vyhrožoval, že prodá interní data konkurenci a tím znevýhodní postavení firmy na trhu. Snažil se tak získat vyšší odstupné a lepší podmínky odchodu. Samozřejmě neúspěšně. S čím mají propuštění lidé krátce poté, co ztratili zaměstnání, největší problémy? Daly by se najít nějaké společné chyby, které propuštění při hledání nového zaměstnání dělají? Někteří lidé ztrácí spoustu času a energie tím, že odpovídají na nevhodné inzeráty. Čekají na odezvu, ale ta nepřichází. Jejich zklamání má negativní vliv na další hledání práce, motivace a sebedůvěra klesá. Program outplacementu účastníkům pomůže zredukovat tyto chyby a zvýšit efektivitu výběru vhodných pracovních pozic. Jaké firmy outplacement nejčastěji využívají a co je k tomu motivuje? Vočích firmy jde o zachování pozitivního kreditu a renomé kvalitního zaměstnavatele. Solidní firmy se snaží těm, se kterými se musí rozloučit, nějak zpříjemnit odchod a pomoci jim v hledání nového uplatnění i jinak než jen odstupným. Jedná se nejčastěji o známé mezinárodní společnosti, silné značky na trhu. S jakými problémy se při outplacementu v České republice nejčastěji setkáváte? Někdy dá práci sladit představu zadavatele a očekávání účastníků. Například účastníci s námi chtějí začít spolupracovat ihned, ale zaměstnavatel trvá na výpovědní lhůtě a nechce je v pracovní době na konzultaci uvolnit. Také mám často pocit, že účastníci očekávají, že jim práci najdeme my a oni pro to nebudou muset nic udělat. To je omyl. Hlavní smysl outplacementu je mobilizovat je k samostatné aktivitě tak, aby si uměli práci najít. My jim ukážeme cestu a provázíme je. K cíli ovšem musí dojít sami. Na kolik orientačně vaše pomoc přijde? Cenové nabídky se utvářejí dle počtu účastníků a rozsahu projektu. Celková cena tak nemusí být pouhým součtem jednotlivých položek v programu a tvoří se individuálně. Sazba za skupinový workshop se cenově neliší od běžné nabídky celodenního školení a individuální konzultace se u zavedené poradenské firmy pohybují v relaci tři až sedm tisíc korun za konzultaci. Rozptyl je dán zkušeností konzultanta, který sezení vede. Zadavatel má samozřejmě možnost výběru. Co můžeme vČesku čekat v několika následujících letech? S ohledem na rostoucí nezaměstnanost lze předpokládat, že se dalšímu propouštění nevyhneme. Nezbývá než doufat, že se stále více firem bude přiklánět k tomu, že pomáhat svým zaměstnancům v tíživé situaci je správná cesta. ============================================ Eva Kramešová -------------------------------------------Vystudovala andragogiku, následně v rámci celoživotního vzdělávání na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy absolvovala program personálního managementu a prošla akreditovaným výcvikem v koučování. Personálnímu poradenství se věnuje patnáct let, ve společnosti Hays od roku 2001. Na manažerské pozici vedla pobočky v Praze, Brně a Ostravě, angažovala se v oblasti vzdělávání a personálního marketingu. Aktuálně pracuje na pozici training & development managera pro Polsko, Maďarsko a Českou republiku, Plné znění zpráv


zastřešuje interní i externí školení, assessment centra, působí jako kouč a odborný garant outplacement programů. ============================================ ============================================ Roztříděno -------------------------------------------Hledáte práci? Připravili jsme pro vás komplexní a pravidelně aktualizovanou nabídku pracovních pozic, nabízených českými úřady práce. Nechcete se za prací stěhovat? Nevadí! Práci můžete hledat také pouze ve svém okolí. Stačí vybrat okres, nebo dokonce obec, kde žijete. Naše nabídka volných pracovních míst se postará o zbytek. ============================================ ============================================ -------------------------------------------============================================

URL| http://www.penize.cz/pracovni-pomer/250038-byl-jste-nekdy-na-uradu-prace-eva-kramesova-o-sluzbektera-pomaha-vyhazovanym-i-vyhazujicim _

Jednání G20 v Moskvě 15.2.2013

ČRo Rádio Česko


moderátor -------------------Ministři financí a guvernéři centrálních bank zemí G20 budou dnes a zítra jednat v Moskvě. Očekává se, že největší ekonomiky světa by se na zasedání měly zavázat k tomu, že zachovají pravidlo, podle kterého rozhoduje o kurzech jejich měn trhy. Skupina 7 velkých ekonomik G7 v prohlášení před jednáním G20 dále uvedla, že fiskální ani měnová politika nesmí usilovat o devalvaci měny. Další informace má redaktorka Alena Benešová. Alena BENEŠOVÁ, redaktorka -------------------Ministři financí G20 se sejdou v atmosféře slov o měnových válkách, což je fenomén, o kterém se začalo mluvit už před 3 lety a který se teď dostává znovu do popředí. Výrazně k tomu přispěly kroky nové japonské vlády. Ta si dala za cíl výrazně oslabit kurz jenu, aby podpořila svou ekonomiku. Podle agentury Reuters se ale nepředpokládá, že by se Tokio kvůli své politice dostalo na zasedání finančních činitelů G20 pod tlak. Extrémně uvolněnou měnovou politiku totiž už několik let mají i Spojené státy. Francouzský prezident Francois Hollande v reakci na prohlášení G7 uvedl, že státy by neměly manipulovat s kurzy svých měn v zájmu získání výhodnější pozice v zahraničním obchodu. Neexistuje žádný optimální kurz eura, připojil se také lucemburský premiér Jean-Claude Juncker. moderátor -------------------Tak to byla Alena Benešová. Hostem Svět o osmé je profesor ekonomie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Michal Mejstřík. Dobrý den. Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


Dobrý den. moderátor -------------------Směřují ta slova zejména k Japonsku, které se zřejmě snaží k novým ekonomickým programem docílit předem stanoveného kurzu yenu? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Upřímně řečeno, Japonsko má velký problém se svým sousedem, historicky Čína investovala do své přebytky ze zahraničního obchodu zejména do amerických /anglický text/, to znamená nějakých obligací vydávaných ministerstvem financí. A teď najedou v poslední době se snaží Číňané diverzifikovat a už dlouhé období vlastně tím, že nakupují do svého diverzifikovaného portfolia například japonský yen, nebo respektive obligace vydávaný v japonských yenech, tak tím zpevňují japonskou měnu a to prostě pro vývoz, na kterém je do značné míry japonská ekonomika závislá, je velice bolestný krok, protože víme, že doma Japonsko má dlouhodobě problémy s růstem ekonomiky. Teď se to zlepšilo díky škodám po tsunami, které se musí odstraňovat, ale nicméně ten export je stále významný a ve chvíli, kdy kurt japonské měny začal zpevňovat, tak japonský export narazil na významné problémy. moderátor -------------------Třeba Washington oficiálně popřel, že by měl obavy právě z měnové politiky Japonska. Spojené státy prý podporují snahy o obnovení ekonomického růstu, ale jaké možnosti v tomhle směru má Tokio? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já jsem přesvědčen o tom, že těch možností v současné chvíli je poměrně málo. Přeci jenom ty významnější měny v tuto chvíli hrajou jinou roli a jak už jsem tady zmínil, ten okamžik, který nastal, v okamžiku investování právě například do těch přebytků zahraničního obchodu Číny, to vlastně docela významně podvazuje. Takže já myslím, že to jsou spíš takové kompenzující pokusy, nějaká kompenzující opatření určitými operacemi na třeba devizových trzích do té hry vstupovat, ale vlastně byly v těchto intervencích potom záleží na tom, do jaké míry vlastně ty ostatní ekonomiky budou konat. To znamená, Japonci mají například tendenci přesvědčovat Číňany, aby do toho svého portfolia tolik vlastně těch cenných papírů v yenech nekupovali, tak to je jenom takový jeden z těch příkladů. Ale já myslím, že těch problémů, který momentálně ministři financí G20 čelí, je mnohem více. Ty zmíněné /anglický text/ se netýkají třeba jenom Japonska. Víme, že některé evropské státy zejména v čele s Francií naznačovaly, že kurz například eura je také příliš vlastně silný a že by se měl zeslabovat. Takže ta určitá míra koordinace v tomto smyslu je určitě žádoucí. moderátor -------------------Podle Mezinárodního měnového fondu jsou slova o měnové válce přehnaná. Co by se ale dělo, kdyby se opravdu naplno rozvinula? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak já jsem přesvědčen, že v tuto chvíli ony ty mezinárodní trhy jsou tak silně provázány, že to, co bylo kdysi dávno možné, to jest významněji ovlivňovat řízeným způsobem kurzy, tak to je dost obtížné, protože ty devizové operace vlastně podléhají také nějakým zákonům trhu a de facto významné výkyvy v tomto směru lze jen stěží očekávat. Takže naopak ten trh disciplinuje ty které země a vůbec celé ty bloky a teď jde jenom o to, že například Čína dlouhodobě byla označována za zemi, která například právě tím, že omezovala kapitálové toky, tak do značné míry ovlivňovala kurz vlastně takovým způsobem, aby to bylo pro Čínu výhodné. Já si myslím, že v tuto chvíli ty země, ta seskupení, o kterých hovoříme, jsou tak otevřená mezinárodním trhům, že vlastně /anglický text/, jak se jim říká ty měnové války v tom pravém slova smyslu, prostě budou vést jenom k plýtvání veřejnými penězi a dříve nebo později upřímně řečeno, trh zvítězí. moderátor --------------------



Jestli můžeme ve stručnosti. Ona by ta schůzka G20 v Moskvě se měla zaměřit také na posílení údajného začínající globálního oživování, což prý znamená nutnost vyhnout se nepřiměřeným rozpočtovým úsporám, které by pak mohly to zotavování podkopat. Jak tedy podpořit růst? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ono v tuto chvíli jenom připomeňme, že to jednání ministrů financí G20 v Moskvě je vlastně jedna z přípravných jednání pro zasedání velké G20, které se bude konat až na podzim, které se bude konat až na podzim přímo zase v Rusku a musím říci, že tento krok, to jest zvažování tohoto budoucího zapojení zemí vlastně podporou domácí poptávky, jak si někteří představují, tak to je určitě zajímavý aspekt, protože přece jenom některé země v tuto chvíli se dostaly do situace, že mají jaksi už větší prostor pro takovou tou podporu, ale víceméně spoléhají se spíš na zahraniční obchod a víceméně na úsporné politiky, takže to je taková ta typická i hodnotová debata, jestli je důležité projít takovým tím očistným obdobím krize a upozorňuju, že v tuto chvíli ta recese už má charakter takového toho trošku druhého véčka, pro řadu zemí, dokonce i BRICS, když se podíváte na vývoj zemí jako je Argentina, Brazílie, koneckonců i Jižní Afrika, tak ten vývoj a dokonce i Indie, není zdaleka tak jednoduchý, takže já si v tuto chvíli nemyslím, že právě tyto země by byly schopny tu celosvětovou poptávku tak významně podpořit, jak si to zase zejména někteří ekonomové Evropy představují. moderátor -------------------Dobře. Michal Mejstřík, profesor ekonomie z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Díky. Na shledanou. Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Také děkuji. Prosím. Na shledanou. _

Americký Senát by měl zvážit ukončení republikánské obstrukce 15.2.2013

ČRo Rádio Česko


Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Americký Senát by měl dnes zvážit ukončení republikánské obstrukce. Ta včera zabránila hlasování o nominaci někdejšího republikánského senátora z Nebrasky Chucka Hagela na post ministra obrany. Hagela na funkci nominoval prezident Barack Obama. Obstrukci republikánů odsoudil vůdce demokratické většiny v Senátu Harry Reid. "Takové obstrukce nemají obdoby, v dějinách naší země se ještě ani jednou nestalo, aby obstrukce zablokovaly hlasování o obsazení křesla ministra obrany." Řekl vůdce demokratické většiny v Senátu Reid. Až do potvrzení Hagelovy nominace zůstane v čele Pentagonu odcházející ministr obrany Leon Panetta. Ve vysílání vítám Kryštofa Kozáka z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Pěkné odpoledne. Kryštof KOZÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Hezké odpoledne. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Proč vlastně republikánští senátoři zablokovali hlasování o nominaci republikána Hagela? Kryštof KOZÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Je to pravda, že ta situace je velmi paradoxní a ukazuje na hluboké rozdíly, které teďka po prohraných prezidentských volbách prožívá Republikánská strana. Nějakým způsobem se snaží najít, najít nějakou novou tvář, novou cestu. A tady ta celá epizoda je pro ně velmi poškozující a myslím si, že zvlášť v očích americké veřejnosti ten republikánský postoj prostě nevypadá vůbec, vůbec dobře. Ale důležité je, co vlastně na Hagelovi tolik vadí. On nepodporoval invazi do Iráku a je velký zastáncem, velkým zastáncem blízkovýchodního mírového Plné znění zpráv


procesu. Ale takového toho opravdového mírového procesu, ve kterém Izrael udělá některé ústupky. To znamená, že v Izraeli jsou z toho poměrně velmi nervózní, protože on je jeden z největších kritiků vlastně té Netanjahuovy politiky tvrdé ruky. Takže to si myslím, že jsou ty dvě věci, které republikánům nejvíc vadí. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Demokraté mají v Senátu většinu 55 hlasů. Proč se jim vlastně nepodařilo ony republikány přehlasovat? Kryštof KOZÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, to je právě, jak bylo zmiňováno i v té minireportáži, tak je to takzvané pravidlo o filibasteru. Je to takový spíš úzus, jo, nicméně v důležitých hlasováních je možné, nebo je potřeba dokonce 60 senátorů, aby, je to vlastně jenom procedurální věc, ale potřebujete 60 senátorů, abyste jakoby tu záležitost dali k finálnímu hlasování. Jo, to znamená, že až se bude finálně hlasovat o tom, jestli se stanem ministrem obrany nebo ne, tak bude potřeba jenom 51 hlasů. Nicméně je to jako taková pikantnost amerického ústavního systému, pokud jakoby pro to, abyste vlastně ukončili debatu na toto téma, tak potřebujete těch hlasů dokonce 60. Doufám, že jsem to vysvětlil aspoň trochu jasně. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Já doufám, že jsem pochopil, ale to zjistíme možná při dalších otázkách. Senátní výbor pro ozbrojené složky už Hagelovi nominaci schválil. Dá se tedy očekávat, že se Senát nakonec zachová stejně? Kryštof KOZÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, podle všeho ano, protože demokraté mají v Senátu většinu a až se bude hlasovat prostě standardně, tak tam těch 51 hlasů těch Hagel mít určitě bude. Akorát, že tady je vidět, že prostě republikáni jako se snaží udělat všechno pro to, aby něco ještě třeba našli, co by ho zdiskreditovalo a nějakým způsobem se snaží to pouze odkládat. A myslím si, že přesně američtí voliči to nevidí, jako nevidí úplně pozitivně tohle to vlastně infantilní chování republikánského Senátu. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------A může mít nějaké důsledky ten odklad jmenování Chucka Hagela? Kryštof KOZÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Jako reálné ne, protože zůstává ministrem obrany Leon Panetta, což je Obamův jakoby blízký osobní přítel. To znamená, že jakoby Panetta bude muset zůstat na ministerstvu obrany trochu déle než, než chtěl. On to rád udělal ... Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Co by za to někteří politici dali, ano, přesně tak. Je tomu tak i v tomto případě? Předpokládám ne, protože pokud by tomu tak bylo, tak by se možná Panetta snažil dostat z té funkce dřív. Kryštof KOZÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, já si myslím, že jako reálný problém jakoby nevznikne, nicméně je to taková prostě nepříjemnost a jako závažnější věc je, že nějakým způsobem jako někteří lidé doufali, že v tom americkém Kongresu nějakým způsobem /výpadek signálu/ lépe spolupracovat republikáni a demokraté. Ta situace, Amerika řeší spousta závažných problémů, jo, a Obama se vlastně, by se dalo říci, to trochu snaží tím, že toho dlouholetého republikánského senátora chce mít na postu ministerstva obrany, tak je to vstřícný krok, jo. Že chce mít v té administrativě nějaké jako solidní republikány, se kterými se dá shodnout. Aspoň na té zahraniční bezpečnostní politice. A je to ten republikánský Senát, který vlastně, jako říkám, až trochu absurdně jako blokuje nominaci republikána do Obamovy demokratické administrativy. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


O tom, že americký prezident Barack Obama je na tom rozhodně lépe než český premiér Petr Nečas, který kromě svého postu zastává i post ministra obrany, jsme mluvili s Kryštofem Kozákem, amerikanistou z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkujeme za to a na slyšenou. Kryštof KOZÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Děkuju za pozvání, na slyšenou. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Teď je 15 hodin a 16 minut a v zahraničí ještě zůstaneme. _

Jak Zeman zvyšuje důchody 15.2.2013

Hospodářské noviny str. 08 Petr Jánský_

Názory_

Začátkem tohoto roku vstoupilo v platnost nové nastavení valorizace důchodů a krátce poté jsme si zvolili nového prezidenta. Miloš Zeman nám slíbil aktivní prezidentství. Vyjadřuje se například i k valorizaci důchodů, a tedy k tomu, jak budou důchody růst v návaznosti na ekonomický vývoj: „Starobní důchody by měly být valorizovány v souladu s inflací, aby byla zachována jejich kupní síla, a to stejnou částkou pro všechny starobní důchodce.“ Je chvályhodné, že svůj názor vyjadřuje náš budoucí prezident relativně explicitně, a lze jej tedy hodnotit. Zároveň je i jen v této jedné větě nejspíše obsažen rozpor, a to v tom, že v první půli se mluví o valorizaci důchodů dle procentuálně vyjádřené inflace a v druhé půli o stejné, předpokládám absolutně vyjádřené, částce pro všechny, čehož není možné docílit zároveň. To, že si Miloš Zeman vytknul jasný cíl, zachování kupní síly důchodců, je dobrý první krok k diskusi. Zároveň je ale zřejmé, že valorizovat v souladu s inflací k tomuto cíli nevede – důchodci průměrně čelí vyšší inflaci, než jak je standardně měřena inflace, tedy indexem spotřebitelským cen. Tudíž i při valorizaci důchodů o inflaci může kupní síla důchodců poklesnout. Otázkou také samozřejmě zůstává, jak tento svůj názor bude přímo nebo nepřímo prosazovat, což ukáže až čas. Ale krátký pohled na konání současné vlády v otázce valorizací ukazuje, že shodu by nalézt mohli. Vládní přístup k valorizaci důchodů je příkladem úspěšně prosazené systematické reformy a následného popření sebe sama. Tato vláda v roce 2011 měla chvályhodnou vizi nastavit systém valorizací dlouhodobě, ale o rok později se tohoto cíle – jejími slovy kvůli špatné situaci s veřejnými rozpočty – vzdala. Od tohoto roku se rozhodla změnit nastavení valorizace důchodů a následující tři roky – schválená je dočasná změna zákona na roky 2013 až 2015 – by se důchody měly valorizovat dle součtu třetinových nárůstů jak mezd, tak cen. To je značný rozdíl oproti dnešnímu systému valorizací – součtu třetinového nárůstu průměrné mzdy a celého nárůstu cen. Tento nový systém valorizace tak znamená snížení budoucích vyplácených důchodů oproti očekávání dle dřívějšího systému. Podobně však i Milošem Zemanem navrhovaný systém valorizace o inflaci je přirozeně méně štědrý než dřívější systém valorizace o inflaci a třetinu růstu mezd. Lze tedy mluvit o shodě mezi současnou vládou a budoucím prezidentem? Ne tak úplně – dle odhadů think-tanku IDEA při CERGE-EI a z pohledu průměrného důchodce se tyto dva návrhy liší. Za tři roky platnosti dočasné změny valorizace prosazené vládou oproti dřívějšímu systému lze očekávat až o několik procent nižší reálnou hodnotu důchodů, kdežto u návrhu Miloše Zemana se za tři roky jedná spíše jen o snížení kolem jednoho procenta. Naopak současnou vládou dříve schválený systém valorizace, který by dle vlády měl opět začít platit po roce 2015, se od návrhu budoucího prezidenta liší jen o jednu třetinu růstu mezd, a tedy i vzhledem k nevelkému nárůstu v příštích letech jen o velmi málo. Valorizace důchodů lze tedy považovat za příklad relativně malého rozdílu mezi touto nominálně středopravicovou vládou a nominálně levicovým prezidentem. *** Pohled na valorizaci důchodů lze považovat za příklad relativně malého rozdílu mezi nominálně středopravicovou vládou a nominálně levicovým prezidentem. Plné znění zpráv


Foto popis| O autorovi| Petr Jánský, Autor je ekonom Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a výzkumník think-tanku IDEA při CERGE-EI. _

Novým šéfem Panasoniku se stal Christian Sokcevic 14.2.2013

Lidové noviny

str. 20 _

Manažeři v pohybu_

Vedení společnosti Panasonic jmenovalo do funkce generálního ředitele pro střední a jihovýchodní Evropu Christiana Sokcevice. Nový generální ředitel převzal odpovědnost za region tvořený 12 zeměmi (Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Česká republika, Černá Hora, Chorvatsko, Makedonie, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Slovensko a Slovinsko. Christian Sokcevic pracuje pro společnost Panasonic od února 1999. Během uplynulých 14 let zastával různé manažerské pozice, především v rámci evropské sekce profesionální AV techniky. Tou poslední byla funkce ředitele divize Professional Camera Solutions Business Unit Europe (PSCEU) ve Wiesbadenu, která se specializuje na profesionální vysílací a produkční techniku, bezpečnostní kamery a zdravotnickou techniku. Panasonic Corporation je světovým leaderem ve vývoji a výrobě elektronických produktů. Činnost společnosti se dělí na tři hlavní obory: spotřební elektroniku, komponenty a zařízení a uživatelská řešení. Společnost sídlící v japonské Ósace vykázala za finanční rok končící 31. březnem 2012 čisté konsolidované tržby ve výši 7,85 miliardy japonských jenů (zhruba 71 miliard eur). Novou ředitelkou Pražské informační služby je Nora Dolanská Ředitelkou Pražské informační služby se stala Nora Dolanská. Dříve působila na pražském magistrátu jako koncepční specialistka pro kulturu a cestovní ruch, v zahraničí jako ředitelka agentury CzechTourism Vídeň, bohaté zkušenosti má i z Asociace českých cestovních kanceláří nebo Německé centrály pro cestovní ruch, jejíž českou pobočku v 90. letech v Praze založila a 5 let úspěšně vedla. Přednáší na katedře marketingové komunikace a public relations Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, je členkou prestižních mezinárodních organizací Business Professional Women a SKAL, pracuje v komisích cestovního ruchu při Ministerstvu pro místní rozvoj. Michal Berg je finančním ředitelem Electro Worldu Electro World jmenoval s účinností od 1. února 2013 Michala Berga novým finančním ředitelem a jednatelem společnosti v České republice a na Slovensku. Bude zodpovědný za řízení veškerých finančních aktivit Electro Worldu na českém i slovenském trhu. Berg má rozsáhlé zkušenosti z finančního řízení společností, účetnictví a daní, vlastní i několik oborových certifikátů. V Electro Worldu působí devět let a již od svého nástupu do firmy zastával funkci finančního manažera společnosti, nyní se stal finančním ředitelem a jednatelem. Marian Korčák je nová posila Fujitsu Technology Solutions Společnost Fujitsu Technology Solutions Česká republika získala novou posilu na pozici Sales Manager Product Sales& Presales - Server/Storage. Řadu zkušených obchodních manažerů doplnil Marian Korčák, který si s sebou přináší 20 let zkušeností s řízením přímého i nepřímého prodeje. Ve Fujitsu bude mít na starosti vedení oddělení produktového managementu a presales pro servery a storage. Korčák do Fujitsu přichází ze společnosti FRSGlobal. Michal Häckl se stal PR manažerem společnosti AAA Auto Michal Häckl (39) nově zastává pozici Group PR and External Relations Manager AAA Auto. Začínal jako novinář. Téměř deset let pracoval v PR&PA agentuře Knight & Svoboda, kde měl na starosti klienty z oblasti financí, automobilového průmyslu a developmentu. Věnoval se také práci na projektech informačních kampaní, souvisejících se vstupem České republiky do Evropské unie a komunikačnímu poradenství v oblasti neziskového sektoru. Vystudoval žurnalistiku na FSV UK. Plné znění zpráv


Havel, Holásek & Partners posílí tým o advokáta Firického Největší česká a slovenská advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners posílila tým o nového vedoucího advokáta Mateje Firického (30). Ve slovenské kanceláři bude zodpovídat zejména za poradenství privátním klientům či akvizice a prodeje společností zejména v odvětví bankovnictví, farmaceutického průmyslu a energetiky. Přestupy manažerů posílejte na e-mail: [email protected] Foto popis| _

POPAI CE pokračuje v systematické spolupráci s vysokými školami v rámci výukového programu 14.2.2013

marketingovenoviny.cz - -_

str. 00

Reklama_

POPAI CE dlouhodobě spolupracuje s vysokými školami, jejichž zaměřením je obor marketingu, reklamní grafiky a designu. Cílem těchto aktivit je zapojit problematiku in-store komunikace do standardního výukového programu vedle ostatních tradičních formátů marketingové komunikace. Již třetím rokem probíhají přednášky zástupců POPAI CE na katedrách Marketingu, Komerčních komunikací a Retail managementu Vysoké školy ekonomické Praha. Zároveň proběhly iniciační přednášky například na Vysoké škole ekonomie a managementu Praha, Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, Mendelově univerzitě v Brně nebo na Vysoké škole báňské v Ostravě. V současnosti vrcholí roční přípravy startu přednášek na téma „POP - In-store marketingová komunikace“ do výukového programu letního semestru na Fakultě sociálních věd (Katedra marketingové komunikace a public relations) Univerzity Karlovy v Praze. Jedná se ve střední Evropě o historicky první ucelený předmět na toto téma skládající se z deseti výukových modulů včetně terénního výzkumu a závěrečné atestace. Výukové moduly zahrnují např. základní teoretické souvislosti marketingu at retail, principy práce s reklamou v místě prodeje, způsoby a metody vyhodnocování efektivity, vývojové trendy v in store komunikaci, základy digitalní a smyslové komunikace v místě prodeje a další. -red-

URL| http://www.mano.cz?Action=View&ARTICLE_ID=12184 _

Výzkum: zákaz kouření restaurace nepoloží 14.2.2013

Právo str. 08 Václav Pergl_

TÉMA_

Loni na jaře skupina studentů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a společnost Ipsos uskutečnily zatím nejrozsáhlejší výzkum postojů Čechů ke kouření. Na vzorku 8488 respondentů bylo zjištěno, že každý nebo téměř každý den si zapálí 24 % Čechů. Výraznou většinu dospělé populace tak tvoří nekuřáci, ostatní kouří pouze několikrát za měsíc nebo zcela výjimečně. Výsledky výzkumu rovněž potvrdily podporu zákazu kouření v restauracích, který si přeje 78 % obyvatel České republiky. Plné znění zpráv


Dalším důležitým zjištěním byl fakt, že pro zákazníky kuřáky je kouření v restauraci jen doplňkem, a do restaurací, kaváren a barů nechodí kvůli kouření, ale kvůli jídlu, přátelům, pití a atmosféře. Kouření v restauraci je opravdu důležité jen pro 9 % zákazníků a jen čtvrtinu kuřáků. Po zavedení zákazu kouření v České republice proto nedojde k poklesu návštěvnosti. Prý se tržby zvýší o šest miliard „Po započtení výrazného nárůstu návštěv restaurací u nekuřáků v případě zavedení zákazu kouření naopak platí, že po zavedení zákazu kouření lze očekávat 3–6% nárůst návštěv v restauracích,“ píší autoři v závěrečné zprávě výzkumu. Tato zjištění jsou v souladu i s výzkumy ze zahraničí, které proběhly před i po zavedení zákazu kouření v jednotlivých zemích. Navíc byly zjištěny nezpochybnitelné pozitivní dopady na zdraví jak kuřáků, tak i nekuřáků, kteří přestali být v restauracích vystavováni pasivnímu kouření. „Dobrou zprávou pro majitele restaurací, kaváren a barů proto je, že mohou počítat s nárůstem obratu. Celému restauratérskému trhu tak zákaz kouření v tržbách přinese až šest miliard korun,“ uvádějí autoři. ČR je jednou z posledních zemí v Evropě, která nemá omezeno kouření v restauracích. Zákaz kouření v restauracích přitom vedle Velké Británie, Francie nebo Německa už existuje i v zemích, jako jsou Řecko nebo Turecko. *** Fakta o kouření * V České republice je asi 2 200 000 kuřáků a každoročně u nás umírá na následky kouření více než 18 000 lidí, což odpovídá v průměru více než 50 lidem denně. * Celosvětově se odhaduje počet kuřáků na 1,3 miliardy a počet úmrtí v důsledku kouření za jeden rok na 5 000 000 lidí a toto číslo se stále zvyšuje. * Cigaretový kouř obsahuje více než 4000 chemických látek a z hlediska rizika způsobení rakoviny je zařazen do nejvyšší možné kategorie. * Kouření v ČR má také na svědomí každoročně smrt 3000 pasivních kuřáků. * V průměru si kuřák zkrátí život o 15 let a každý druhý kuřák kouření podlehne. Každý 6. kuřák pak dostane rakovinu plic. * Závislost na tabáku je klasifikována jako onemocnění (diagnóza F17), jedná se o drogovou závislost a svojí silou bývá přirovnávána k závislosti na heroinu. Co znamená odložení cigarety * Oxid uhelnatý z cigaret, který se váže na červené krvinky a tím blokuje jejich schopnost přenášet kyslík, vydýcháte z těla již za 12 hodin od poslední cigarety. Silní kuřáci mohli mít takto obsazeno 5–10 % červených krvinek. Znamená to velké snížení zdatnosti. * Ke zlepšení chuti a čichu, které jsou u kuřáků výrazně zhoršeny, dochází v průběhu 1 – 2 týdnů nekouření. * Po několika týdnech se začínají zlepšovat i plicní funkce. Cítíte, že se při chůzi do schodů méně zadýcháváte. * Pleť bude pomaleji stárnout, často se zlepší i kvalita vlasů a nehtů. * Postupně se začíná snižovat riziko všech cévních i nádorových onemocnění, která jsou důsledkem kouření: * 1 rok po odložení cigarety se riziko ischemické choroby srdeční sníží na polovinu ve srovnání s rizikem kuřáků. * 10 let: Riziko rakoviny plic se sníží na polovinu ve srovnání s rizikem kuřáků. * 15 let: Riziko infarktu je stejné jako u toho, kdo nikdy nekouřil. Zdroj: Poradny pro odvykání kouření Foto autor| Ilustrační foto PRÁVO – Michaela Říhová O autorovi| Václav Pergl, Stranu připravil _

Falešná fotka letící stíhačky: Írán se učí s Photoshopem. Má co dohánět 14.2.2013 technet.cz str. 00 Technet.cz / Internet_ Technet.cz, Pavel Kasík, Technet.cz, Matouš Lázňovský_ Plné znění zpráv


Íránská tisková agentura vydala fotografii nové stíhačky. Během několika hodin se však povedlo přesvědčivě dokázat, že je to jednoduchá fotomontáž. Diktátorské režimy jsou ostatně podobnými přešlapy proslulé. Fotomontáž íránské stíhačky v akci vydala provinční agentura KhouzNews.ir. Možná chtěla íránská tisková agentura popřít dohady o tom, že jejich nový stíhací letoun Káhir 313 je pouze zfušovaná atrapa . Dost možná šlo jen o nekoordinovanou a nevinnou ilustrační fotografii provinčního periodika. Každopádně zveřejnění stíhačky letící nad zasněženými vrcholky na KhouzNews.ir neušlo pozorným čtenářům. Na fotomontáž upozornil The Atlantic . Odhalit fotomontáž přitom nebylo až tak těžké. Od počátku totiž bylo celkem jasné, že stíhačka v této podobě létat nemůže, a pátračům tak už jen zbývalo najít důkaz v podobě zdrojových fotek. Pravděpodobná zdrojová fotografie, kterou poprvé zveřejnil íránský server mashreghnews.ir, zachycuje stíhačku pózující na pódiu. Neaktivní sopka Damávand v Iránu. Fotka zřejmě pochází z PickyWallpapers.com. Výsledná fotomontáž pouze přidává efekt pohybového rozmazání a autor si také trochu pohrál s barvami sopky v pozadí. Nedělal si naopak žádné starosti s vyvážením bílé u stíhačky, která je tak nadále osvětlená žlutým žárovkovým světlem. Fotomontáž íránské "stíhačky" v akci Prezentace leteckých strojů pomocí montáží a uměleckých vizualizací jsou celkem běžné, ovšem mělo by to být výslovně uvedeno, stejně jako zdrojové fotografie. Po takovém upozornění ovšem není na stránkách agentury ani stopa. Podle naší čtenářky, která nám přes Facebook laskavě pomohla s překladem , popisek fotografie mluví o "bojovníkovi Kaher, který letí nad Damávandem", a o montáži zde zmínka není. Je uvedený pouze odkaz na server Peyvandha.ir , kde se fotomontáž rovněž nalézá. Aktualizace 10:14 - Server KhouzNews.ir fotografii již nenabízí ke stažení ve vysokém rozlišení. Ze své domovské stránky ji ale stále odkazuje. Poslali jsme zástupcům serveru žádost o vyjádření. Pravděpodobným původcem montáže je Peyvandha.ir "Co je na této fotografii na první pohled podezřelé, je nejednota osvětlení jednotlivých částí scény, letadlo má uprostřed trupu jasně viditelný odlesk nějakého bodového zdroje světla, distribuce světla je naprosto odlišná od obrazového pélánu pozadí," jmenuje nejkřiklavější znaky Filip Láb, odborník na přechod od klasické k digitální fotografii, který vyučuje na FSV UK v Praze. "Tvůrce snímku se sice snažil o zahlazování stop relativně silným rozrastrováním snímku a jeho malým rozlišením, což sice může v případě složených (kompozitních) fotografií zakrýt nepřesnosti vzniklé během montování jednotlivých částí obrazu dohromady, nicméně to neřeší právě např. problémy světelné jednoty, perspektivního zkreslení, atd. V neposlední řadě je u tohoto typu fotografií důležitý zdroj a kontext užití fotografie." Není to zdaleka poprvé Íránská média jsou ostatně fotomontážemi vojenských strojů již pověstná. Asi nejznámější je montáž z roku 2008, kterou publikovala (a následně stáhla) i nejstarší světová agentura AFP. Fotomontáž se znovu vynořila i v londýnských Sunday Times v létě 2012 ve zcela jiném kontextu. Íránský test balistických střel v roce 2008 se úplně nepovedl - odstartovaly pouze tři ze čtyř raket. To ale nezabránilo webu Sepah News, aby publikoval fotomontáž, kde vše proběhlo bezchybně. Stačilo zkopírovat část té stejné fotky - což je obvykle nejsnáze odhalitelná fotomontáž. V listopadu 2012 ohlásil Írán úspěšné zkoušky bezpilotního prostředku Koker 1. Jak si všiml blogger Gary Mortimer , v podstatě zcela shodná fotografie se objevila už o čtyři roky dříve, tehdy ovšem z japonské univerzity ve městě Čiba. Věrnost je téměř dokonalá, navíc jsou pouze vrtule na střeše budovy, které vypadají jako určené k výrobě energie. Snímek japonského bezpilotního létajícího prostředku QTW-UAV a údajného íránského "dronu" Koker 1 Plné znění zpráv


Mimochodem, podle zkušeností techniků a architektů je to pro větrné turbíny nepříliš vhodná poloha a střešní instalace dnes vypadají jinak . Ale v Íránu se zřejmě nenechají předsudky zahraničních techniků svazovat a mají vlastní názor. Výsledky může každý vidět na vlastní oči. Další slavné příklady shromažďuje společnost FourAndSix v obsáhlém přehledu významných fotomontáží. V našich předchozích článcích si můžete přečíst o počátcích fotomontáží , bez kterých se fotografové dlouho neobešli. V éře digitální fotografie jsou montáže čím dál jednodušší a často také vtipnější . Sorrow Stricken, 1942, obloha přiexponována dodatečně. Oblíbená fotomontáž žraloka útočícího na vrtulník. Fotomontáž z Iráku, která stála místo Briana Walskiho.

URL| http://technet.idnes.cz/iran-fotomontaz-020-/sw_internet.aspx?c=A130213_133747_sw_internet_pka _

Premiér, novinář a jestřáb 13.2.2013

A2 str. 33 Zahraničí_ jakub záhora_

Izraelské parlamentní volby skončily téměř patem Navzdory převažujícím předpovědím o jasném vítězství pravice v izraelských lednových volbách byl po sečtení 99 % hlasů poměr sil mezi levicovým a pravicovým táborem vyrovnaný. Až hlasy vojáků, vězňů a nemocných přinesly pravici v čele se současným premiérem Benjaminem Netanjahuem těsnou většinu šedesáti jednoho hlasu ve stodvacetičlenném Knessetu. Netanjahua čekají tvrdá koaliční jednání. Když se Benjamin Netanjahu před několika měsíci rozhodl sloučit stranu Likud s kontroverzním vládním partnerem Izrael je náš domov, zdálo se to jako rozumný krok. Nové uskupení kontrolovalo třetinu Knessetu a toto postavení si mělo dle průzkumů udržet i v nadcházejících volbách. Pozici největší strany si sice Likud je náš domov, jak se strana nyní nazývá, uchovalo, ale Netanjahuovou „odměnou“ za posílení radikálního křídla Likudu byla ztráta více než deseti mandátů. Sloučenou stranu nyní bude v parlamentních jednáních zastupovat jen třicet jedna poslanců. Skutečnými vítězi posledních voleb tak jsou Yair Lapid a Naftali Bennett, nové výrazné osobnosti izraelské politiky. Prvně jmenovaný, bývalý populární novinář, který do politiky vstoupil teprve před rokem, dokázal se svou novou stranu Budoucnost existuje zaujmout ty středové voliče, které ztratil právě Likud svým sloučením s ostře pravicovým partnerem. Jeho často populistická hesla oslovila střední třídu i ty, kteří v jeho straně vidí naději na oživení mírových rozhovorů s Palestinci. Budoucnost existuje se tak stala s devatenácti křesly druhou nejsilnější stranou. Slepování koalice Jestliže se Lapid snažil profi lovat jako zastánce přiměřeně přívětivého jednání s palestinskou stranou, Bennett se svým tvrdě odmítavým postojem k ústupkům nijak netají. Bývalý Netanjahuův tajemník se na pozici nového šéfa ultranacionalistické strany Židovský domov zasloužil o raketový vzestup její popularity, který vyvrcholil získáním dvanácti mandátů, což je čtyřikrát více, než kolika strana disponovala předtím. Na začátku února byl Netanjahu jako šéf největší strany pověřen prezidentem Peresem sestavením vlády. Více méně jisté místo v jeho koalici mají právě strany vedené Lapidem a Bennettem. Všichni tři předáci vyjádřili ochotu ke spolupráci a jejich strany budou dohromady kontrolovat nadpoloviční většinu v novém Knessetu. Netanjahu ale oznámil, že usiluje o vytvoření co nejširší koalice. Nevyřčeným důvodem této strategie je zabránit tomu, aby jednotlivé strany mohly vyhrožovat, že v případě nevyhovění jejich požadavkům odejdou z koalice, čímž by způsobily pád vlády. Vyvstává tak otázka, jaké další strany by se měly na formování vlády podílet. Plné znění zpráv


Mimo tyto úvahy stojí Strana práce, jejíž předsedkyně Šeli Jachimovičová již ofi ciálně vstup do vlády vedené Netanjahuem vyloučila kvůli nepřekonatelným ideologickým rozporům. Potenciální účast Bennetta v jedné vládě s politickými subjekty ještě dále na levici je pak natolik absurdní, že se o ní vůbec nediskutuje. Jako partner přijatelný pro všechny členy triumvirátu Netanjahu-Lapid -Bennett se jeví centristická Kadima, akceptovatelná je i strana Hnutí pod vedením bývalé premiérky Cipi Livniové. Tyto dvě strany ovšem dohromady disponují pouze osmi křesly. Bennett proto trvá na přizvání náboženských stran, ke kterým má v mnoha ohledech poměrně blízko. Lapid podle všeho bude souhlasit s přizváním strany Šas, po jejímž vstupu do vlády by koalice měla mít osmdesát hlasů. Budoucnost existuje? Kromě dalšího socioekonomického směřování země (Lapid jakožto „ochránce“ střední třídy prosazuje větší roli sociálního státu) bude právě náboženství a jeho propojení s politikou hlavním vnitropolitickým tématem a předmětem tvrdých koaličních jednání i součástí vládní agendy po uvedení úřadu. Konkrétně se jedná o výsady ultraortodoxní komunity, jejíž členové nemusejí na rozdíl od ostatních Izraelců židovského původu sloužit v armádě a mohou doživotně studovat v náboženských školách díky státním příspěvkům. Lapid ve své volební kampani opakovaně slíbil tento stav změnit a donutit ultraortodoxní Židy, aby se masově zapojili do pracovního procesu. Proti tomu se pochopitelně stavějí náboženské strany, jejichž voličská základna z velké části splývá s ultraortodoxní komunitou. Netanjahu ale nebude muset balancovat pouze mezi Lapidovým sekularismem a protesty náboženských stran. Pokud se bude strana Budoucnost existuje opravdu řídit svým předvolebním programem, premiéra čekají vášnivé diskuse o dalších krocích v zahraniční a bezpečnostní politice, především co se palestinské otázky týče. Navzdory nadšení (nejen izraelských) levicových komentátorů nad volebním úspěchem strany Budoucnost existuje je ale dobré připomenout, že Lapid rozhodně není fanatický aktivista mírového tábora. Prosazuje nedělitelnost Jeruzaléma a je pro zachování hlavních židovských osad na Západním břehu, což odporuje palestinským požadavkům. V porovnání s linií drženou Bennettem i radikály z Likudu nicméně Lapidovy návrhy na další postup působí velmi umírněným dojmem a budou s největší pravděpodobností způsobovat periodické konfl ikty uvnitř koalice. K sestavení vlády má Netanjahu dvacet osm dní, přičemž tato lhůta může být prodloužena ještě o další dva týdny. V zájmu staronového premiéra i celé země ale je, aby byla akceschopná koalice zformována co nejdříve – a to nejen kvůli vzrůstajícímu neklidu na palestinských územích a nutnosti začít se vážně zabývat situací ultraortodoxní komunity. Nedávné útoky izraelského letectva na cíle v Sýrii demonstrovaly, že Izrael bude muset nejspíš zaujmout asertivnější postoj k vývoji v sousední zemi, zmítané občanskou válkou. Íránský jaderný program, Izraelci často označovaný za existenciální hrozbu, navzdory mezinárodnímu tlaku běží dál. Novou vládu, ať už bude vypadat jakkoliv, tak čeká řada domácích i zahraničních výzev. Fakt, že levice a střed dosáhly ve volbách neočekávaně dobrých výsledků, a Netanjahu je tudíž nucen přizvat Lapida jako (zatím potenciálního) partnera do vlády, koaliční jednání nepochybně ztíží. Teprve nadcházející týdny a měsíce ukážou, nakolik je bývalý novinář opravdu schopný dostát svým nemalým předvolebním slibům. Foto popis| Benjamin Netanjahu, Naftali Bennett, Yair Lapid. Foto archiv VUF O autorovi| jakub záhora, Autor je student FSV UK a juniorní analytik Asociace pro mezinárodní otázky. _

O čem vypovídají žebříčky univerzit 13.2.2013

ČRo 6

str. 01 _

22:10 Studio STOP_

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Dobrý večer na okruhu Českého rozhlasu 6 přeje Terezie Jirásková. Nejlepší světovou univerzitou podle hodnotících žebříčků je americký Harvard. Následuje Stanford, MIT, Univerzita Berkeley, pak je britská Univerzita Cambridge a zase vévodí americké univerzity. Kalifornský Technologický institut, Princetonu, Kolumbijská univerzita, Univerzita v Chicagu a 20. je japonská Univerzita v Tokiu. Poté opět přicházejí ke slovu americké univerzity s minimálním podílem britských, kanadských, finských vysokých škol. Mezi 500 nejlepšími univerzitami světa je i 260 z Evropy. Univerzita Karlova se umístila na pozici 201 až 300, tedy v tomto rozmezí. Plné znění zpráv


Zhruba takové rozložení sil a pořadí již několik let potvrzují světové žebříčky univerzit, které sestavují například The Times, společnost QS nebo šanghajská univerzita Ťiao-tchung, která je jako většina předních univerzit orientována na výzkum. Říká se jí také MIT východu. O čem přesně tedy žebříčky univerzit vypovídají? Jak a kdo je sestavuje? A v neposlední řadě se budeme v začínajícím vydání Studia STOP ptát na to, komu vlastně slouží. Zda žebříčky univerzit pomáhají studentům ucházet se o takové studium, ze kterého snáze najdou uplatnění. A bude nás i zajímat, zda potřebujeme další žebříček univerzit, který iniciuje Evropská komise. V tomto začínajícím vydání Studia STOP ještě než se zaměříme na význam žebříčku univerzit samotných, tak nás bude zajímat, jaký je vlastně stav zaměstnanosti absolventů vysokých škol, nebo tedy univerzit v České republice. Mohou žebříčky pomoci uchazeči o studium nasměrovat ho a najít si takové studium, ze kterého snáze najde práci poté, až vystuduje? O tom budu nyní hovořit se Štefanem Duháněm, ředitelem odboru právní podpory a metodiky trhu práce ministerstva práce a sociálních věcí. Dobrý večer, pane řediteli. Štefan DUHÁŇ, ředitel odboru právní podpory a metodiky trhu práce ministerstva práce a sociálních věcí -------------------Přeji dobrý večer. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Jaký je stav zaměstnanosti absolventů vysokých škol? Štefan DUHÁŇ, ředitel odboru právní podpory a metodiky trhu práce ministerstva práce a sociálních věcí -------------------Zaměstnanost, respektive nezaměstnanost absolventů, neboli mladých, ať už jsou to z vysoké školy, nebo střední školy, se pohybuje do 20 procent. Když to porovnáme s Evropou, tak jeden by řekl, že tento stav je uspokojivý, utěšující, když to porovnám například se Španělskem, s Francií a tak dále. Nicméně když to porovnáme s nezaměstnaností v České republice, tak je, řekněme, dvojnásobný. A to je alarmující, je to problematické, a proto i veřejné služby zaměstnanosti, potažmo Úřad práce České republiky má nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, jak aktivovat jednotlivé absolventy. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Sledujete vy osobně žebříčky univerzit? Co si myslíte o jejich významu a jsou pomocnou rukou pro hledání toho vhodného studia pro uchazeče o studium na vysoké škole v tom smyslu, že po absolvování daného studia najdou pohodlněji práci než kdyby studovali jinou školu? Štefan DUHÁŇ, ředitel odboru právní podpory a metodiky trhu práce ministerstva práce a sociálních věcí -------------------Z hlediska trhu práce si myslím, že tohle to je prospěšná věc dívat se, jak jednotliví absolventi jsou umistitelní na trhu práce. Z jednotlivých přehledů v minulosti, myslím přehledů OECD, Česká republika nebyla hodnocena úplně nejlépe, pokud jde o počet vysokoškolsky vzdělaných lidí. A na tuto, řekněme, kritiku nebo doporučení jsme v minulosti reagovali a skutečně ten počet vysokoškoláků se u nás zvýšil. Otázkou je, jestli všechny vysoké školy jdou tím správným směrem a jestli to odpovídá tomu, co potřebujeme v České republice. Protože Česká republika, ať chceme nebo nechceme, historicky vzato je jednou z nejprůmyslovějších zemí v Evropské unii. A jestliže mluvím o průmyslu, tak samozřejmě se potom uplatňují obory, řekněme, technické, to znamená absolventi technických vysokých škol jsou daleko uplatnitelnější než absolventi humanitních oborů. U těch vysokoškoláků se předpokládá, že získají takzvané měkké dovednosti, to znamená, že budou flexibilní a schopni přizpůsobit se v případě změn, jestliže někdo něco vystudoval a nastoupí do nějakého zaměstnání, tak samozřejmě ta škola ho nepřipraví stoprocentně na konkrétní pozici. A při těch změnách, které vycházejí z globalizace a podobně, no, tak je třeba, aby tito lidé byli dostatečně flexibilní a byli schopní zastávat i jinou pozici po krátkém zaškolení se, tréninku nebo něčem podobném. Byť máme zaměstnavatele, především zase v technických oborech, kteří občas svým způsobem "pláčou" nad tím, jaké vysokoškoláky dostávají a co všechno umí. Nicméně já mám pocit, že někdy zapomínáme, nebo tito zaměstnavatelé zapomínají, že také kdysi absolvovali nějaké vysoké školy, že nastupovali do praxe a že na tom možná mnohdy nebyli o moc lépe. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Co studentům podle vámi zmiňovaných zaměstnavatelů chybí? Na co nejsou z té školy dostatečně připraveni? Štefan DUHÁŇ, ředitel odboru právní podpory a metodiky trhu práce ministerstva práce a sociálních věcí Plné znění zpráv


-------------------Logické uvažování a schopnost pragmaticky se chovat a samozřejmě pracovat pro danou firmu. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Poslední otázka. Jakou strategii vyvíjí ministerstvo práce a sociálních věcí v tom smyslu, aby bylo méně a méně absolventů vysokých škol, kteří budou nezaměstnatelní po té škole? Štefan DUHÁŇ, ředitel odboru právní podpory a metodiky trhu práce ministerstva práce a sociálních věcí -------------------Já bych se zmínil o dvou projektech, které již byly zahájeny. Probíhají a zcela určitě poběží dále. A je to takzvaná Národní soustava kvalifikací, která je v gesci ministerstva školství a potom je to Národní soustava povolání, která je v naší gesci. A my chceme, aby výsledky těchto projektů, aby byly synchronizovány a skutečně i ta povolání i ty kvalifikace, aby se dostaly do již své úrovně a navzájem se ovlivňovaly. A to je věc, kterou chceme jít, protože touto věcí budeme ovlivňovat i takzvané celoživotní vzdělávání, neboť si uvědomujeme, že dnes již si nevystačíme s tím, že někdo vystuduje vysokou školu a tím celý život je to pro něj dostatečné. Zcela určitě díky těm rychlejším a rychlejším změnám je třeba, aby se lidé i absolventi vysokých škol samozřejmě přizpůsobovali těm trendům, které tady jsou. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Říká Českému rozhlasu 6 středečnímu vydání Studia STOP Štefan Duháň, ředitel odboru právní podpory a metodiky trhu práce na ministerstvu práce a sociálních věcí. Pane řediteli, děkuji za to, že jste si našel čas pro Český rozhlas 6. Štefan DUHÁŇ, ředitel odboru právní podpory a metodiky trhu práce ministerstva práce a sociálních věcí -------------------Já vám děkuji za váš zájem a ještě jednou hezký večer. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Na okruhu Českého rozhlasu 6 posloucháte Studio STOP. Jak jste slyšeli v úvodu, nový žebříček 500 vysokých škol chce sestavit Evropská komise. Mezinárodního hodnocení vysokých škol, které nazvali U-Multirank, které iniciovala Evropská komise, se zúčastní 500 vysokých škol z Evropy a celého světa. Žebříček má být přesnější a uživatelsky přívětivější. Má sloužit jako průvodce po nabídce vysokých škol. Na rozdíl od stávajících způsobů hodnocení se nový žebříček zaměří na širší škálu faktorů, které měří výsledky. Školy budou hodnoceny v 5 různých oblastech. Budou hodnotit pověst instituce v oblasti výzkumu, kvalitu výuky a učení, mezinárodní orientaci, úspěšnost přenosu znalostí do praxe, například také partnerství s podniky a začínajícími firmami a regionální zapojení. Vysoké školy se mohou ucházet o účast v novém žebříčku v první polovině roku 2013. První výsledky mají být známy na počátku roku 2014. Fungování nástroje bylo zahájeno 30. a 31. ledna tohoto roku na konferenci v Dublinu. Pořádané v rámci irského předsednictví Evropské unie. Komise se snaží získat k účasti v první fázi co nejvíce vysokých škol. Další univerzity se budou moci do projektu zapojit později. A nyní jsme v telefonickém spojení s Ivanem Kytkou, stálým spolupracovníkem Českého rozhlasu ve Velké Británii, kam se jeho prostřednictvím podíváme. Přeji vám dobrý večer, pane Kytko. Ivan KYTKA, redaktor -------------------Dobrý večer. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Hovořme o britských postojích vůči žebříčkům univerzit. Jaký význam pro britské studenty, školy i školské zákonodárce mají žebříčky univerzit? Ohlíží se na ně někdo? Ivan KYTKA, redaktor -------------------Tak, mají význam pouze do jisté míry. Především proto, že jaksi prestiž britských univerzit je určována po desetiletí, někdy dokonce staletí a díval jsem se na ta přední místa, a ta se nemění prakticky po několik dlouhých let. Všichni v Británii dobře vědí, že nejprestižnější a nejlepší jsou univerzity v Oxfordu a v Cambridge, Plné znění zpráv


London School of Economics, St. Andrews ve Skotsku a také Cardiffská univerzita ve Walesu. To znamená, že studenti vlastně když už jdou na střední školu, tak vědí, na jaké známky mají studovat, aby se na tyto nejprestižnější univerzity dostali. Čímž nechci říct, že ty žebříčky jaksi britská veřejnost zcela pomíjí nebo přehlíží, ale nejsou tak důležité jako například ve Spojených státech. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Co tedy pomáhá uchazečům o studium ve Velké Británii najít si takovou školu, aby po jejím absolvování našli práci? Ivan KYTKA, redaktor -------------------Tak, ono to dilema spíše jaksi je určeno tím, že britské univerzity mají velmi přesně stanovená kritéria pro příjem studentů. V podstatě ta kritéria jsou určena známkami z britských A-levels, které jsou obdobou českých maturitních zkoušek. A studenti je skládají, když dovrší střední školu ve věku 18 let. A podle výsledků těch maturit, řekněme, dostane-li někdo 2 jedničky, 2 dvojky, tak si v těch tabulkách britských univerzit může přesně najít, na jako univerzitu se dostane. V minulosti, mám na mysli posledních 10, 15 let byly velice populární obory studia například mediální nebo počítačová technika. Ovšem ukazuje se, že v těchto oblastech ten britský pracovní trh je poměrně naplněn a lidé s těmito kvalifikacemi mají velké potíže najít zaměstnání. To znamená to, co předurčuje jaksi jejich volbu souvisí s tím, z jakých rodin pocházejí, jak mají dobré výsledky a jak jsou po univerzitě ochotni riskovat, kolik let nebo kolik měsíců než najdou práci, kterou si vybrali. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Jaké jsou poslední údaje o počtu nezaměstnaných absolventů univerzit ve Velké Británii a případně, pokud máte informace o tom, jaká studia jsou v poslední době nejvíce žádaná právě z hlediska uplatnitelnosti na trhu práce po studiu u britských uchazečů? Ivan KYTKA, redaktor -------------------Pokud jde o tu nezaměstnanost, tak možná překvapivě se příliš neliší od celostátního průměru. V Británii je nyní asi 7,5 až 8 procent nezaměstnaných, to číslo pro čerství vysokoškoláky je asi 8,6 procenta. Vysokoškoláků, kteří 6 měsíců po ukončení studia nenašli práci. Co je ovšem pro britské vysokoškoláky v období recese jaksi špatnou zprávou je, že velice často nemohou najít práci, která by odpovídala jejich dosažené kvalifikaci. A jsou potom nuceni brát, a brát i místa méně jaksi náročná, nebo vyžadující menší kvalifikaci, například místa odpovídající pouze středoškolskému vzdělání. Počet těch studentů, kteří nemohou sehnat vysokoškolské místo, se bohužel pro britské studenty stále zvyšuje. Dosahuje dnes nějakých 10, možná už 20 procent. Pokud jde o ty obory, na které se ptáte, tak pochopitelně stále je poptávka po, řekněme, technických nebo techničtějších oborech. Bohužel současně to jsou obory, které jsou v Británii málo populární. Pokud jde o ty, o které je největší zájem na školách, ale pak lidé těžko, vysokoškoláci těžko hledají kvalifikaci, jak už jsem zmiňoval, například mediální studia, v poslední době i zdá se, že je nasycen ten trh počítačových expertů. Pochopitelně takové špičkové odbory, takové špičkové obory jako lékařství nebo jaksi právní studia, i tam je zájem veliký. A potom jaksi možnost najít tu práci je někdy velice komplikovaná. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Jaká řešení nabízejí britští zákonodárci či další iniciativy v tom smyslu, aby se počet nezaměstnaných absolventů nezvyšoval? Ivan KYTKA, redaktor -------------------Řekl bych, že Británie jaksi věrná tradici volného trhu nemá žádnou zvláštní politiku, která by se snažila napomoci vysokoškolákům. Také poslední čísla hovoří o poměrně velkém odlivu vzdělanějších Britů buď do Evropy nebo do Spojených států, prostě protože v tom svém vysněném oboru nemohou najít v Británii práci. Pokud se britská vláda snaží někomu pomoci, tak to jsou spíše středoškoláci, anebo jaksi absolventi škol, kteří nemají ani středoškolské vzdělání. Protože jaksi v jejich případě dosahuje ta nezaměstnanost dokonce až 50 procent, v některých případech. A je dlouhodobá, déle než 6 měsíců, déle než 12 měsíců. A tam britská vláda a britští zákonodárci připravili několik programů, které by těmto mladým lidem bez práce měly pomoci. Ale pokud jde o vysokoškoláky, žádná zvláštní pomoc neexistuje. Plné znění zpráv


Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Hovořil Ivan Kytka, stálý spolupracovník Českého rozhlasu ve Velké Británii. Pane Kytko, děkuji za váš čas. Ivan KYTKA, redaktor -------------------Hezký večer. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Hezký večer, na shledanou. Dalším hostem po telefonu také je Jiří Zlatuška, profesor informatiky na Masarykově univerzitě a místopředseda Rady vysokých škol. Je také bývalým rektorem Masarykovy univerzity v Brně. Pane profesore, dobrý večer. Jiří ZLATUŠKA, profesor informatiky, Masarykova univerzita Brno, místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Brno -------------------Dobrý večer. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------V průběhu pořadu se spojíme také s Danielem Münichem, vysokoškolským pedagogem CERGE-EI, tedy společného pracoviště Akademie věd a Univerzity Karlovy v Praze a v neposlední řadě i s vedoucí katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze Vladimírou Dvořákovou. Takže se máte na co těšit. Pane Zlatuško, nevím, do jaké míry jste slyšel část úvodu, nebo v které chvíli vás připojili, ale hovořili jsme o tom, že tím stěžejním tématem dnešního vydání Studia STOP je pohovořit o významu žebříčku univerzit, o tom, jak se sestavují, kdo je vytváří a v neposlední řadě, zda slouží studentům jako měřítko pro to, aby si vybrali takové studium, ze kterého se dobře po vystudování uplatní. Jaký je váš názor na počty žebříčků? A ještě dodávám, že Evropská komise iniciovala vznik dalšího žebříčku do roka. Říkají mu tomu projektu U-Multirank, nebo "Ju-Multirenk", chcete-li, který jsem zmínila před chvílí. A evropská komisařka pro vzdělání, kulturu a mnohojazyčnost a mládež řekla, že se jedná o moderní a sofistikovaný nástroj hodnocení, odrážející bohatou rozmanitost vysokoškolského vzdělání. Stávající mezinárodní systémy hodnocení vysokých škol se stále podle jejího názoru přiklánějí příliš, příliš velkou váhu dávají pověsti školy v oblasti výzkumu. A náš žebříček, tedy míněno U-Multirank poskytne přesnější a srovnatelnější údaje o kvalitě vysokých škol. UMultirank pomůže mladým lidem k volbě správné školy a bude motivovat instituce ke zvyšování kvality v celé řadě činností. Tak, pane profesore, je podle vašeho názoru zapotřebí dalšího žebříčku univerzit? Jiří ZLATUŠKA, profesor informatiky, Masarykova univerzita Brno, místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Brno -------------------Já jsem k tomu projektu U-Multirank dlouhodobě velmi skeptický. Říkal jsem to i na nějaké, na nějakých mezinárodních setkáních, kde si myslím, že jsem mezi posluchači sklidil dost velkou míru souhlasu. Ten problém je v tom, že ten U-Multirank víceméně dovoluje stanovovat si pro každého váhy těch jednotlivých kritérií, která se sledují. A přes ty váhy přeskládávat to pořadí tak, aby takzvaně vyhovovalo tomu vlastnímu pohledu. Ale ta má zdrženlivost zejména v tom kontextu, se kterým paní komisařka argumentuje a mimochodem teda chápu, že s tím argumentuje, protože pro ty politiky je to samozřejmě strašně sexy a dobře se to prodává lidem. Ale tak jak tady argumentuje, že si lidé, že si studenti budou moci podle toho volit tu školu, na kterou půjdou, tak tam se obávám, že je to zcela zcestné. Buď jsou to špičkoví absolventi těch středních škol s velice dobrými předpoklady jít na některé z těch takzvaně lepších škol. V tom případě stačí mít pohled na to, co jsou vlastně špičky. Ale jakmile řadíte, řekněme, stovku nebo dvě stovky univerzit do nějakého žebříčku, tak si myslím, že je iluzorní mít absolventy střední školy, kteří si budou říkat, a já bych chtěl na školu, která je někde tak, řekněme, mezi 50 a 70 v tom, v tom pořadí. Takhle to nebude fungovat. A pro takovéto, řekli bychom průměrné nebo podprůměrné uchazeče o to studium budou mnohem lépe fungovat ty standardní kanály reputace, šíření informací o tom, jak ta či ona škola vypadá z hlediska jejích spolužáků nebo to, co se tak nějak traduje mezi tou studentskou populací. Respektive, pokud nebudou fungovat lépe, tak budou fungovat stejně dobře a budou podstatně levnější než ten projekt, který se dělá. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Dodejme ještě k tomu hodnotícímu nástroji, který iniciovala Evropská komise U-Multirank, nebo U-Multirank, ta komise pověřila hodnocením vysokých škol nezávislé konsorcium. Iniciativu povede Středisko pro vysokoškolské vzdělávání v Německu, Středisko pro studium politik ve vysokoškolském vzdělávání v Nizozemsku, dále bude spolupracovat i s dalšími partnery jako jsou například Středisko pro vědu a technologie Univerzity v Leidenu, nebo Akademické vydavatelství Elsevier a tak dále. Toto nejsou instituce, které jaksi dobře zaštítí, aby se tento nový žebříček, pane profesore Zlatuško, stal úspěšným, vyhledávaným a potřebným? Jiří ZLATUŠKA, profesor informatiky, Masarykova univerzita Brno, místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Brno -------------------On bude vyhledávaný, bude prezentovaný jako potřebný. Ten projekt z tohohle hlediska bude úspěšný. To, že nepřinese jakoby skutečnou hodnotu za ty peníze, co se tam dávají, to je jiná věc. Evropská komise dělala tendr na to, kdo tady tohle to bude zpracovávat, je to prostě projekt, který přináší těm zúčastněným pracovištím finanční prostředky. A každé z těch zúčastněných, zúčastněných pracovišť se věnuje těm vzdělávacím statistikám a sledování vysokých škol. Ti Němci mají třeba ten, ten systém poměrně propracovaný, co znám. A je tam slušný počet těch škol v tom zapojených. To nizozemské středisko samozřejmě nezpochybňuji nijak jeho kvality, taky tady v tomhle tom odvádí úctyhodnou práci. U těch dalších si nejsem jistý, jestli si teďka vybavím podrobnosti, ale nejsou to jako nějaká druhořadá pracoviště. Ale v okamžiku, kdy Evropská komise přijde s tím, že dává peníze na takovýhle projekt, tak by byli, tak říkajíc, blázni, kdyby se o to neucházeli. Ale to U-Multirank, už ten název, on je vlastně, v sobě má ty dva významy. To U tam znamená jednak univerzity a jednak když se to přečte anglicky, tak je to "ju" jako ty, uživateli, si můžeš sestavit své vlastní pořadí. Tak ten projekt podle mého názoru je věc, která je hodně zajímavá pro politiky, ale přinese hodně málo z hlediska takové té vnitřní poctivosti, kterou na těch univerzitách potřebujeme. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------To znamená, že ty peníze, které budou investovány do tohoto projektu U-Multirank byste investoval do jiného, do jiné oblasti týkající se univerzitního vzdělávání? Můžete říci kam? Jiří ZLATUŠKA, profesor informatiky, Masarykova univerzita Brno, místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Brno -------------------Myslím si, že takové ty standardní, standardní investice do zlepšování toho, jak se vysoké školy třeba chovají ke znevýhodněným studentům, lepší metody výuky pro ty, kteří nemají z rodin aspirace a musejí překonávat větší nástrahy při tom studiu, tohle všechno že jsou rozumnější oblasti, kam investovat než do takovýchhle žebříčků. Ale zase bych nechtěl znít jako nepřiměřeně velký kritik. Ono se, v okamžiku, kdy se rozhoduje, kam dávat ty peníze z té politické sféry, tak musíte najít něco, co vypadá sexy u obyvatel elektorátu. A zase tak velké peníze to nejsou, aby nad tím člověk musel jako hodně plakat. Vyhazují se peníze za větší zbytečnosti. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Říká pro tuto chvíli host dnešního vydání Studia STOP Jiří Zlatuška, profesor informatiky na Masarykově univerzitě a místopředseda Rady vysokých škol, který zůstává stále ve spojení a je i nadále hostem tohoto vydání. Připojili jsme se s Danielem Münichem, také po telefonní lince. Vysokoškolským pedagogem z CERGEEI, tedy je to společné pracoviště Akademie věd a Univerzity Karlovy v Praze. Jeho prostřednictvím se dozvíte zase trochu jiný pohled na význam žebříčku univerzit. A také na to, zda potřebujeme další hodnotící nástroj, který iniciuje Evropská komise. Pane Münichu, přeji vám dobrý večer. Daniel MÜNICH, vysokoškolský pedagog, CERGE-EI -------------------Dobrý večer. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Srdečně zdravím a děkuji za váš čas věnovaný Českému rozhlasu 6. Poprosím vás, shrňte, jak vy se díváte na význam žebříčku univerzit? My jsme v úvodu citovali pořadí těch prestižních, zejména amerických a také britských univerzit, které se umisťují na těch prvních místech. Posléze jsme se dostali i k tomu, že Univerzita Plné znění zpráv


Karlova se v těch žebříčcích hodnotících objevuje, nebo naposledy objevovala mezi 201. až 300. místem. Tak jaký je váš názor vůbec na význam těch žebříčků? Komu slouží? Daniel MÜNICH, vysokoškolský pedagog, CERGE-EI -------------------Já si nemyslím, že žebříčky, o kterých hovoříte, mají nějaký zásadnější význam. Já mám pocit, že je to trochu taková bulvárnější, lehce bulvárnější záležitost a mnohem, za mnohem důležitější považuji dostatek věrohodných srovnatelných informací o tom, co se na vysokých školách děje v takové struktuře, kdy si zájemci, a ti jsou nejrůznějšího druhu, mohou nastavit, jaké informace chtějí. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------To znamená, jaké informace jsou podle vašeho názoru důležité, aby člověk věděl a věděl, kde je najde, než se bude ucházet o studium, pokud chce své studium volit tak, aby třeba po něm snáze našel pracovní uplatnění než pokud si zvolí jinou školu. Daniel MÜNICH, vysokoškolský pedagog, CERGE-EI -------------------Přesně tak. Uvedla jste jednu skupinu zájemců. Oni jsou další zájemci. A tato skupina také není homogenní. Jde o zájemce o bakalářské studium, potom jsou zájemci o magisterské studium, zájemci o doktorandské studium, dokonce na vysokých školách probíhají další studia, která si dokážeme představit. A každý z těch zájemců, z těch skupin, které jsem jmenoval, má pravděpodobně trochu jiné zájmy. Zájemci o bakalářské studium, uvedu příklad, kteří nemají ambici studovat na magistra, mít nějakou akademickou nebo špičkovou kariéru, tak je bude zajímat, jak úspěšní jsou absolventi bakalářských programů na trhu práce. Bude je samozřejmě zajímat, kdo tam učí na té vysoké škole, kolik lidí odchází neúspěšně z toho studia, odkud naopak ti lidé přicházejí. Na té magisterské úrovni bude zajímat lidi, kolik tam je například cizinců, protože to je jistý doklad toho, že to je obor zajímavý i mezinárodně, kolik tam učí cizinců, kdo tam ve skutečnosti učí, opět jaká je úspěšnost, neúspěšnost, kdo se tam hlásí, kolik lidí potom pokračuje na doktorských programech, případně se dostává na doktorské programy ze zahraničí. A já bych mohl pokračovat téměř donekonečna, kolik informací potenciálně může být užitečných. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Proč se podle vašeho názoru tedy sestavuje tolik žebříčků? My můžeme zmínit, že existuje akademický žebříček světových univerzit, dále žebříček který hodnotí univerzity podle toho, jak často se objevují na webu, jak dostupné jsou informace o těchto univerzitách a další, jak jsme slyšeli. Evropská komise chce vytvořit takzvaný U-Multirank, další hodnotící nástroj, který podle Evropské komise bude ještě lepší a účinnější. Tak co stojí za vytvářením takové dosti široké škály žebříčků vysokých škol? Daniel MÜNICH, vysokoškolský pedagog, CERGE-EI -------------------Předně ty žebříčky nejsou informační systém. Žebříčky, to je pro mě jako žebříčky v lize hokejové. Prostě za prvé je to zajímavé, prostě dívat se, kdo je na začátku, kdo je na konci, kdo se zvednul nahoru, kdo propadl dolů. To je první věc. A druhá věc, že lidé skutečně touží po tom, mít informace, které školy jsou lepší, které jsou horší. A já tím nechci říct, že ty žebříčky to těm lidem řeknou. Ono často to je tak, že žebříček, za tím žebříčkem se skrývá spousta známých a neznámých jevů, jak se ty ukazatele počítají. A mnoho uživatelů vlastně k nim přistupuje velice zjednodušeně. Když uvedu příklad, mnoho těch žebříčků je založeno na vědecké práci univerzit, byť mnoho zájemců nezajímá věda, ale zajímá je například, jak je kvalitní bakalářské vzdělání. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Popište trochu, jakým způsobem se u vás pracuje v CERGE-EI v tom smyslu, zda se vaši studenti, pokud se k vám hlásí, vy jste výzkumným pracovištěm, vůbec nějak ohlížejí na ta kritéria, co tedy to studium u vás jim nabídne, jak se mohou dále uplatnit, jak budou moci pracovat ve vědě, protože to je hlavním cílem vašich studentů. Daniel MÜNICH, vysokoškolský pedagog, CERGE-EI -------------------Plné znění zpráv


Tak, určitě máme velkou snahu ukázat, že jsme dobří, to znamená ukazujeme, kde se naši absolventi umístějí na mezinárodním akademickém trhu v západní Evropě, ve Spojených státech, ale i domácím, v jakých firmách pracují. A zároveň odkud přicházejí naši studenti a naši, naši učitelé, že to není český rybník, ale že jsme mezinárodní program. Trochu nám vlastně vadí, že tyto věci nejsou někde jednoduše vidět v nějakém českém srovnání. Musíme jakoby sami dokazovat, že jsme dobří. A to srovnání s ostatními školami je poměrně obtížné, protože ty informace, a novináři to vědí velice dobře, je velice obtížné získávat. Takže my to děláme. Naši uchazeči to velice dobře vědí, že jsme dobří, ale stojí to poměrně dost úsilí. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------A jste v nějakých žebříčcích, nebo ucházeli jste se někdy o to, abyste někdy, jak vy říkáte, že to je jako ve sportu, vědět, kdo je první, kdo je poslední, že to je zajímavé, tak jdete i touto cestou právě proto, abyste se zviditelnili, anebo opravdu razíte cestu té podstaty a poctivé práce a zviditelnění hlavně tedy těmi výsledky? Daniel MÜNICH, vysokoškolský pedagog, CERGE-EI -------------------Ono je to s námi trošku těžké v České republice. Protože CERGE-EI je doktorský program. My nemáme bakalářský a magisterský program, magisterský máme společně s Fakultou sociálních věd. A na ty žebříčky, které jsou dělaný primárně pro bakalářská a magisterská studia se v podstatě nedostaneme. Takže nám to není nic platné, že jsme dobří, protože ty žebříčky nás tlumí, zároveň Karlova univerzita nemá Ekonomickou fakultu, ekonomická jaksi centru IES na Fakultě sociálních věd je vlastně v rámci Fakulty sociálních věd, což je zase problém na žebříčcích, protože tam se zpravidla umísťují fakulty, kterou Karlova univerzita stále nemá. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, takže jste v nevýhodě, ale nevěšíte z toho hlavu. Daniel MÜNICH, vysokoškolský pedagog, CERGE-EI -------------------No, věšíme, to víte, a snažíme se s tím něco dělat a musíme se prodávat jaksi sami, což samozřejmě bere čas a úsilí, no. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Jak to děláte? Prozraďte krátce ještě v závěru. Jak se prodáváte? Daniel MÜNICH, vysokoškolský pedagog, CERGE-EI -------------------Tak, zájemci se mohou podívat na naši webovskou stránku, kde vidí, kam se dostávají naši absolventi, jací jsou naši profesoři, odkud mají diplom z amerických univerzit, minimálně z poloviny, možná tři čtvrtě, jaké publikace vědecké, jak jsou umístěné na mezinárodních, v mezinárodních renomovaných časopisech. Samozřejmě kdo se vážně zajímá o studium doktorandské, tak dokáže ocenit to naše umístění. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Pane docente, děkuji za to, že jste si našel čas pro Český rozhlas 6 a přeji hodně úspěchů. Daniel MÜNICH, vysokoškolský pedagog, CERGE-EI -------------------Na shledanou. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Na shledanou. O těžké úloze výzkumného pracoviště CERGE-EI a také vzdělávacího, tedy společného pracoviště Akademie věd a Univerzity Karlovy v Praze z hlediska žebříčků univerzit, o kterých v tomto vydání Studia STOP hovoříme, tedy o jejich významu a také o tom, jak jsou prospěšné mladým lidem, když se chtějí dostat na vysokoškolské studium, ze kterého snáze najdou uplatnění. Daniel Münich, tedy kterého poslouchal Jiří Zlatuška, profesor informatiky na Masarykově univerzitě a místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Plné znění zpráv


v Brně. Pane profesore, tak jak se pozná, která škola je lepší a která horší, pokud, pokud se nedíváme na žebříčky a z toho, co všichni účastníci této debaty říkají vyplývá, že to není nástroj, kterým by se lidé jenom tedy tímto nástrojem mohli řídit? Jiří ZLATUŠKA, profesor informatiky, Masarykova univerzita Brno, místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Brno -------------------No, já bych navázal na Daniela Münicha se dvěma poznámkami. Ta první se týká obecně těch žebříčků, nejen toho U-Multiranku. A toho umístění Univerzity Karlovy. Tam když si vezmeme, že jsme země s 10 miliony obyvatel a máme školu, která je v tom pořadí mezi 200, 300 nebo 200, 350, tak si můžeme říct, máme zhruba školu, která odpovídá tomu, že na 10 milionů obyvatel je jedna taková univerzita, která se kvalifikuje do těchhle míst toho celosvětového srovnání. Říct si, že v těch zemích, kde ty školy, které se takhle poměřují, jsou ty 3 nebo 4 miliardy obyvatel celosvětově a jsme zhruba na průměru. Prostě kolik špičkových univerzit bude na Manhattanu, že. To je jedna poznámka k tomu celkovému, tomu, co říkají ty mezinárodní žebříčky jako celek. Jinak bych souhlasil s Danielem Münichem, že je to víc marketing nebo novinářská záležitost. Ale k tomu meritu věci, co povídal o CERGE-EI. Tam si myslím, že velice dobře bylo vidět charakter špičkového pracoviště ve svém oboru. CERGE-EI je nepochybně špičková ekonomická doktorská škola v České republice. Dívat se na její umístění v žebříčcích je problematické, protože se budeme muset dívat na umístění Univerzity Karlovy v ekonomických žebříčcích a tam musíme v tu chvíli zohlednit, že ta škola je vlastně nesmírně diverzifikovaná a tady se díváme na jeden dílčí program, který bude z podstaty věci mít velice omezený počet studentů. Ta doktorská studia prostě nejsou pro každého. A v okamžiku, kdy si bude potenciální doktorský student CERGEEI vybírat, tak to bude pravděpodobně člověk, který se o ty, tu ekonomickou problematiku zajímal už během svého předchozího studia. Má nějaký přehled o tom, jak vypadají publikace v odborných nebo vědeckých časopisech. Viděl některá z těch jmen. A teď se začne dívat na to, odkud jsou ti lidé, kteří publikují tyhle ty výsledky. A začne se dívat na konkrétní autory těch prací, zjistí si, že spolupracují s CERGE-EI, nebo jsou přímo z CERGE-EI. A v tu chvíli se rozhodují o tom, že přes tady takovouhle reputaci a přes znalost těch konkrétních výstupů, konkrétních osobností, které tam působí, si dá přihlášku. Nevěřím, že kvalitní doktorský student se na CERGE-EI přihlásí proto, že se bude někde dívat na nějaké numerické poměry počtu učitelů na, počet studentů na učitele nebo něco takového. Nebo průstupnost studia. Čísla, za kterými nebudou prostě tihle ti konkrétní lidé. Kromě toho i v té, teď jsem zrovna viděl z Británie, že tam mají slušné statistiky vysokého školství, ale také přicházejí na to, že se tam fakticky fixluje, třeba s těmi poměry studentů na učitele, protože se započítávají do těch učitelů i lidé, kteří fakticky neučí. Takže vychází prostě čísla, která těžko říci, jak brát vážně u nás, je to dvojnásobně zkreslené těmi spousty dílčích úvazků, které jsou dneska na těch vysokých školách, zejména v souvislosti s evropskými programy. Protože tam má každý 5, 6 úvazků na částečné, na nějaký menší počet hodin. A jakmile se to přepočítává na plné úvazky, tak z toho vychází hausnumera. Takže tady takováhle konkrétní reputace, prostě CERGE-EI v okamžiku, kdy tam má špičkové, špičkové výzkumníky, kteří publikují, tak na doktorský program nepochybně z tohoto získá spolehlivěji dobré uchazeče než z nějakých numerických barometrů, které by se tímto způsobem zpracovávaly. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Hovořme chvíli o těch nižších stupních vzdělávání, z nichž po jejich absolvování jsou studenti také velice dobře uplatnitelní na trhu práce. A jak je zřejmé, ne každý se zajímá o doktorské studium a nechce pracovat ve výzkumu. Vy jste profesorem informatiky na Masarykově univerzitě v Brně. Jak kvalitní je Masarykova univerzita v Brně, nepředpokládám, že budete do vlastních řad nějak zásadně kritický, ale udělejte takové srovnání, jak si stojí ti vaši studenti? A jsou třeba dobře uplatnitelní lidé, kteří skončí magisterským studiem a snaží se uplatnit na trhu práce z vaší školy? Jiří ZLATUŠKA, profesor informatiky, Masarykova univerzita Brno, místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Brno -------------------No, na informatice nepochybně jsou. Tam většina, drtivá většina těch studentů má zaměstnání ještě předtím než končí studium. Dobře jsou uplatnitelní mimochodem i studenti, kteří neuspějí a odpadají během studia. Ono to, co si ten student z dobře, z kvalitního studia odnáší není vždycky jenom, nejsou jenom ty znalosti, které certifikuje ten diplom. Ale i to, co se naučí v případě třeba některý předmět potom nestačí a nezvládne absolvovat. Takže z tohohle hlediska si myslím, že mohu konkrétně, když si vezmu informatiku na Masarykově univerzitě, tomu vystavit dobré hodnocení. Nicméně to, že mají tady takovéhle uplatnění, to je dáno i specifickými podmínkami toho, kam se orientují třeba ty firmy v té oblasti počítačové techniky, služeb v oblasti informační, informačních systémů a podobně. Vznikla tam celá řada velkých i malých zaměstnavatelů, kteří se Plné znění zpráv


právě soustředí na Brno. Kvůli tomu, že je tam nejen Masarykova univerzita, ale i Vysoké učení technické a Mendelova univerzita, ze kterých vychází absolventi s tímto, s tímto vzděláním. Ale vzpomeňme na to, co v tom úvodu říkal Ivan Kytka o situaci na britském trhu práce. Tam naopak v těch žebříčcích, nebo žebříčcích, když si vezmu statistiku, kterou dělají o nezaměstnanosti absolventů, a to dělá ta britská instituce pro statistiky ve vysokoškolském vzdělávání, tak informatika tam má dlouhodobě nejhorší nezaměstnanost mezi studovanými vysokoškolskými obory. Když jsem se tam naposledy díval, tak tam bylo, tuším, 16 procent. A mimochodem všechny technické obory s výjimkou /netlumočeno/, čili s výjimkou stavebnictví, tam měli dvoucifernou nezaměstnanost absolventů. Mnohem horší než absolventi humanitních oborů. Takže tyto věci se mohou poměrně rychle měnit a i v té oblasti informatiky třeba na amerických univerzitách nastal až v posledních dobách zase znovu boom ve studiu tady v této oblasti. Ale ten je orientovaný na takové ty měkčí aspekty spojené se sociálními sítěmi, s tím obrovským rozmachem, který znamenal třeba facebook. A na nové uplatňování tady tohoto druhu techniky v oblastech, který dřív nebyl, takže se to i přelívá směrem k nějakým /nesrozumitelné/. V Británii se objevila řada inzerátů, která se týká dokonce míst, kde se týká vlastně specielních zpracování dat pro různé jiné obory. A je to věc, kterou je potřeba se na ni dívat ve velice, z velice dynamického pohledu. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Máme slíbený rozhovor s vedoucí katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze Vladimírou Dvořákovou. Zatím se nám spojení nedaří. A tak poprosím ještě vás, pane profesore Zlatuško, připomeňme, že existují různá kritéria, podle kterých se ten který žebříček vysoké školy sestavuje. Někdy se hodnotí vědecké výstupy, jinde možnost vycestovat jako student školy do zahraničí na studijní pobyt, jinde je kritériem počet doktorandů nebo také docentů do 40 a nad 50 let věku. Existuje tolik kritérií pro to, že si lidé pak na jejich základě mohou vybrat takovou školu, jakou opravdu chtějí, nebo je tolik různých kritérií spíše opravdu zavádějícím pojmem z toho celkového přehledu kvality vysokých škol? A přidejte, co by podle vás mělo být kritériem pro výběr školy? Jiří ZLATUŠKA, profesor informatiky, Masarykova univerzita Brno, místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Brno -------------------Pokud to bude špičkový student, ten by se nepochybně měl dívat na to, jaký je podíl na té vysoké škole zahraničních vyučujících. Když si vezmu české vysoké školy, tak jaký je podíl výuky v těch studijních programech, který se neodehrává v češtině. A příležitosti, které jsou k vycestování na jiné školy, respektive bych se osobně velice přimlouval i k tomu, nakolik tam ti studenti mezi jednotlivými stupni vysokoškolského studia nepřecházejí tak, že pořád sedí na stejné škole a mezi stejnými vyučujícími. Zrovna tohle v těch žebříčcích zohledněné tady to poslední kritérium nenajdete. Já bych řekl, dobrá škola v okamžiku, kdy má bakalářské, magisterské, doktorské studium, tak by se měla starat o to, aby například její magistři nezůstávali na doktorské studium na té stejné instituci. Jakmile kvalitní magisterské studium pokračuje na stejné škole doktorským studiem, tak ta škola s ohledem na tohoto studenta selhala, protože mu prostě nedala tu trampolínu, aby se, aby skočil do jiného prostředí. A jakmile si ten student takhle vybírá, tak se, nejlepší je se podívat na tu školu zblízka. Na začátku 90. let jsem byl asi půl roku v Londýně na City University a tam mě zaujalo, že na té informatice měli každý týden den otevřených dveří pro uchazeče. Mluvili tam s nimi, povídali si s nimi o tom, jak to studium vypadá a umožňovali jim, aby prostě tu školu tady v tomto smyslu viděli zblízka. To je věc, kterou žádný žebříček nenahradí. No, a v okamžiku, když si vezmu průměrného studenta, tak tam je potřeba si uvědomit, že není pravda, že vysokoškolské studium je jenom pro ty špičkové elitní nadané, to je prostě dneska už kvalifikace, která je potřeba pro dobré uplatnění v životě. Ivan Kytka v tom úvodu říkal, britská vláda se musí starat o ty středoškoláky a ty, kteří nemají vysokou školu. Těm musí podávat tu pomocnou ruku. Protože to jsou stupně vzdělání, kde ti absolventi mají skutečné problémy, hrozí jim ta dlouhodobá nezaměstnanost. A mimo jiné proto, protože prostě nezískaly ani sociální kompetence, které jsou v kombinaci s těmi jejich znalostmi potřeba pro to, aby se o sebe dokázali v tom životě postarat. Vysokoškolák, který nepracuje v tom oboru, který konkrétně vystudoval, není problém, protože mu ta škola dala zároveň schopnost orientovat se, schopnost najít si uplatnění, schopnost neztratit se a nežít, takříkajíc, jenom, jenom z podpory. Čímž nechci odsuzovat ty, kteří skutečně nemají, jak tu příležitost najít. Ale v tomto smyslu ti, kteří jakž takž na tu školu stačí, se spíš budou dívat ve svém bezprostředním okolí po vhodných školách, kde, já nevím, nemusejí daleko dojíždět, nemusejí se přestěhovávat proto, aby studovali. A budou se dívat i na reputaci, kterou ta škola má, mezi jejíž třeba bývalými spolužáky. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Tak. Spojení s vedoucí katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze Vladimírou Dvořákovou v tuto chvíli musíme vzdát. Nevíme, co se přihodilo, byli jsme domluveni, tak si na její názory budete, milí posluchači, muset počkat do příště. Pane profesore Zlatuško, dovolte mi v závěru ještě jednu věc. Vy jste se zmínil, že škola, která své magisterské studenty dále vzdělává na stejné škole v doktorském programu, že projevila určité selhání. Potom jste řekl, že není problémem, pokud lidé vystudují nějaký obor a pracují v jiném. Z toho vyplývá, že vlastně je dnes běžné, že člověk získá vysokoškolské vzdělání a vlastně to vzdělání vysokoškolské by ho mělo vybavit do života a do praxe natolik, aby byl velmi flexibilní a schopen opravdu pracovat i v jiném oboru. Dříve se hovořilo o tom, že nejlepší je vystudovat jednu školu a, když to zjednoduším, býti celý další pracovní profesionální život v jednom oboru. Zajímá mě, jestli ten váš názor už je podle vaší zkušenosti dostatečně většinově rozšířen, anebo jestli se stále setkáváte s tím, že lepší je pobývat stále ve stejném oboru a na stejném místě. Jiří ZLATUŠKA, profesor informatiky, Masarykova univerzita Brno, místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Brno -------------------Když řeknu, že by se každá škola měla snažit ty své nejlepší studenty prostě vykopnout jinam, tak chápu, že je to pro každého z té konkrétní školy strašně těžké. Ono je těžké těm nejlepším studentům říkat, tak já už vás tady nechci a jako musíte ven. Ale doporučuji tady k tomuhle knihu Richarda Feynmana, to je nositel Nobelovy ceny za fyziku, svého času vedl tu komisi třeba, co vyšetřovala havárii při startu amerického raketoplánu. Ten má v knize "To snad nemyslíte vážně, pane Feynmane" velice zajímavou historku, kde mu právě jeho profesor na tom nižším stupni studia řekl, že je prostě tak dobrý, že on ho dál už nechce. Že musí dál. A tohle je nesmírně důležitý prvek. Měl jsem před časem zkušenost s jedním ze studentů právě na informatice, který měl jedničky ze všech předmětů, co studoval, vystudoval všechny specializace, které se daly. A ten za mnou po jedné takové filipice, co jsem měl ke studentům, přišel, že teda jako on neví, ale že by to teda zkusil a že je strašně vázaný na svou rodinu v Třebíči a že tam ještě má snoubenku a já nevím, tancuje v tanečním klubu. Odjel na jeden semestr do Aarhusu, po nějaké době se ukázalo, že teda zvládli ty, ty tance, co dělali dělat i v tom Dánsku, dostali se do dánských národních soutěží, dneska, dneska je akademickým pracovníkem univerzity v Aarhusu, výborná, výborná vstupenka pro naše studenty, kteří tam jezdí na výměnné pobyty. A tímto způsobem se vlastně vytváří i takové sítě, které potom to místní prostředí může získávat. U nás jsme prostě strašně zahleděni do těch starých dob, kdy tady bylo nějaké centrální plánování míst, které, já nevím, kdo si to na té /nesrozumitelné/, nebo na nějakém ústředním výboru vymýšlel. Vysokoškolské studium mělo charakter jenom profesní přípravy pro státem plánovaná místa a nikoli pro pružný trh práce, ve kterém se objevují i spousty globalizačních efektů a vlivů toho, kam se přestěhuje ta či ona, ona firma. Kdybych to měl stručně charakterizovat bonmotem, tak vzdělání vám dává schopnosti a kompetence, které uplatníte nejen v tom prvním zaměstnání, kam nastoupíte okamžitě po absolutoriu vysoké školy, ale které vám k něčemu budou i v posledním zaměstnání před důchodem. A v tomto smyslu si myslím, že ta přehnaná specializace, že je falešný cíl. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Význam žebříčku univerzit v dnešním vydání Studia STOP hodnotil profesor informatiky na Masarykově univerzitě v Brně a místopředseda Rady vysokých škol profesor Jiří Zlatuška. Pane profesore, na shledanou, děkuji za návštěvu. Jiří ZLATUŠKA, profesor informatiky, Masarykova univerzita Brno, místopředseda Rady vysokých škol, bývalý rektor Masarykovy univerzity Brno -------------------Na shledanou. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Na pořadu spolupracovala Jitka Procházková a Irena Hýsková. Jim patří můj dík. Ze studia Českého rozhlasu 6 přeje klidnou noc a na slyšenou se těší Terezie Jirásková. _

USA posílí svou protiraketovou obranu 13.2.2013

ČT 24

str. 06

06:00 Zprávy_



_ Světlana WITOWSKÁ, moderátorka -------------------Spojené státy podle prezidenta Baracka Obamy posílí svou protiraketovou obranu a povedou snahu o odpověď na severokorejskou jadernou hrozbu. Prohlásil to ve svém poselství o stavu unie prezident Obama. Už třetí pokusný výbuch ostře odsoudilo i mezinárodní společenství. Mezitím dnes v Teheránu začíná nové kolo jednání Mezinárodní agentury pro atomovou energii s Íránem. Tedy další zemí, kterou západ podezřívá ze snahy vyrobit jadernou bombu. Agentura se snaží získat přístup na jihovýchod země, kde podle ní provádí testy. redaktorka -------------------Posílíme potiraketovou obranu. Taková je reakce Spojených států na nejnovější jaderný pokus Severní Koreje. Barack OBAMA, americký prezident -------------------Provokace tohoto typu jen více izolují. Zatímco my budeme stát po boku našich spojenců, posílíme protiraketovou obranu a povedeme svět k silné reakci na tyto hrozby. redaktorka -------------------Už včera USA pohrozily prosazením dalšího zpřísnění sankcí proti KLDR v Radě bezpečnosti OSN. Po drsné reakci volá i Evropa a mezinárodní organizace. Podle nich byl pokusný výbuch nezodpovědnou provokací, která ohrozí stabilitu a bezpečnost v regionu. Anders Fogh RASMUSSEN, generální tajemník NATO -------------------Z reakcí celého světa vyplývá, že Severní Korea je už úplně izolovaná. Jaderný pokus odsoudilo nejen NATO, ale i Evropa, Rusko i Čína. To by v dlouhodobém měřítku mohlo mít na režim dopad. redaktorka -------------------Moskva a dokonce Peking, jediný spojenec KLDR, se sice ke kritice připojily, výzva Číny je ale o něco smířlivější, zatím zachovat chladnou hlavu. Podle analytiků chce KLDR testy pouze posílit svoji pozici a je si vědoma, že případný útok na ostatní státy by byl pro režim osudný. Petr BLÁHA, koreanista, Institut politologických studií FSV UK -------------------Severní Korea dlouhodobě usiluje o to, aby získala jadernou zbraň a aby byla takto uznána mezinárodním společenstvím. A to je v podstatě celé poselství. redaktorka -------------------Severní Korea přes varování mezinárodního společenství provedla už třetí jaderný test. Výbuch byl tentokrát dvakrát silnější než v roce 2009. _

Reakce na severokorejský test 13.2.2013

ČT 24

str. 06 _

06:30 Zprávy_

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka -------------------Americký prezident Barack Obama i Rada bezpečnosti OSN ostře odsoudily třetí pokusný jaderný výbuch Severní Koreje. Podle světových velmocí jde o nezodpovědnou provokaci a ohrožení stability a bezpečnosti v regionu. Spojené státy chtějí posílit svoji protiraketovou obranu. OSN zvažuje uvalení dalších sankcí. Výbuch byl tentokrát dvakrát silnější než v roce 2009. Plné znění zpráv


Petr BLÁHA, koreanista, Institut politologických studií FSV UK -------------------Severní Korea ví moc dobře, že pokud by vyprovokovala nějaký větší konflikt, že by to pro ni nedopadlo dobře. Severní Korea dlouhodobě usiluje o to, aby získala jadernou zbraň a aby byla takto uznána mezinárodním společenstvím. Michael ROMANCOV, politický geograf, Metropolitní univerzita Praha -------------------Severní Korea si zvykla určitým způsobem komunikovat se světem. Zatím je to pro ten režim efektivní. To znamená, kdykoli se tam něco stane, typicky dojdou potraviny nebo nějaká přírodní katastrofa a režim ji není schopen zvládnout, tak provedou něco takového a svět na to zareaguje. _

Je problém populismu řešitelný? 13.2.2013

iHNed.cz

str. 00 evropske-hodnoty.blog.ihned.cz_ Evropské hodnoty_

Poslední ze série tří článků přináší závěry z mezinárodní expertní konference think-tanku Evropské hodnoty Politický extremismus v době hospodářské krize v Evropě a ČR. Liší se politický extremismus v Maďarsku, Česku a Rakousku? Proč je vhodnou zbraní proti pravicovým radikálům humor? Jak s odstupem analyzovat kauzu Šluknov očima vládní agentury? Krisztian Szabados, představitel maďarského think-tanku Political Capital Institute a člen Communications First Consulting Ltd. v Budapešti, promluvil na téma Nárůst extremismu a téma menšin v Maďarsku. V příspěvku načrtnul hlavní rysy extremistických skupin nejen v Maďarsku: (1) důraz na etnické minority, (2) ztráta důvěry v politické elity a (3) kritika vůči EU. Tezi, že současná krize přispívá k vzestupu extremismu, odmítá s tím, že extremismus někde ustupuje, proto je jeho vzestup potřeba vysvětlit hlubšími kořeny. Podle Szabadose lze nárůst extremismu v Maďarsku i jinde vyřešit zákonnými nástroji, kterými jsou prevence vzděláním, zesměšnění extremistických názorů a jejich diskreditace, nikoliv jejich stigmatizace. Dále by pomohl úzký kontakt s voliči a používání populismu proti populistům. Z Maďarska se posluchači v sále přesunuli do Rakouska, protože další v pořadí vystoupil Fabio Wolkenstein, výzkumný pracovník London School of Economics and Political Science a Institutu pro strategické analýzy ve Vídni, který pomocí diskursivní analýzy zkoumal postoje rakouských stran vůči imigraci a integraci přistěhovalců. Ve svém výzkumu zjistil, že Svobodná strana Rakouska (FPÖ) razila nejrestriktivnější politiku ve všech oblastech imigrace a zároveň své postoje dokázala nejlépe ze všech stran voličům vysvětlit. Tato vysvětlení jsou založena na pragmatickém přístupu, základních hodnotách, identitě jednotlivých skupin a univerzálních morálních principech. Na základě analýzy Wolkenstein doporučuje následující kroky k omezení vlivu extremistických stran: (1) mainstreamové strany by si měly vyjasnit pozici vůči imigraci a integraci menšin, (2) jejich rétorika se musí být jasná a srozumitelná a (3) musí se vztahovat k základním hodnotám dané strany.

Český politolog Jan Charvát působící na FSV UK v Praze v příspěvku s názvem Současné trendy politického extremismus v ČR s ohledem na téma menšin a imigrace vymezil základní pojmy problematiky extremismu a posluchačům přinesl přehled české pravicově-extremistické scény, které je vlastní jedno společné téma - otázka menšin. Krajní pravice v ČR se nejčastěji zaměřuje na romskou a muslimskou menšinu. Obecně lze říct, že argumentace krajní pravice je založena na nepřátelském vymezení se oproti všemu cizímu. Tvrdí, že politici podporou multikulturalismu zrazují vlastní národ a jsou viníci problému s menšinami. Jsou jim tedy vlastní všechny tři rysy načrtnuté Szabadosem. Posledním mluvčím konference byl Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování při Úřadu vlády ČR. Promluvil na téma Prevence populismu a extremismu vůči romské menšině v ČR: případová studie Severní Čechy. Příspěvek rozvinul již dříve zmiňované téma latentního extremismu, protože na případu v Severních Čech, kde docházelo k mytizaci problémů prostřednictvím lží ve veřejném prostoru, ho lze výmluvně ilustrovat. Plné znění zpráv


Ke lžím se uchylovali i veřejně činné osobnosti, čímž do politiky vnesli pocit nesnášenlivosti a podle Šimáčka ji kontaminovali. Případ Severních Čech ukázal negativní důsledky předvolebních soubojů, v jejichž rámci dochází k eskalaci konfliktu na veřejnosti a úmyslné tematizaci problematiky menšin. Šimáček poukázal i na negativní vliv médií v sociálních konfliktech, konkrétně na případu mačetového útoku na Šluknovsku. Tamější rvačka v baru, která vyústila v brutální konflikt, byla interpretována jako souboj mezi Romy a většinovou populací. Ve svých reportážích si média účelově vybírala kriminální činy, ve kterých hledala romskou kriminalitu a dávala prostor extremistům k podněcování radikálních postojů. Závěrečné dotazy se dotýkaly hlavních témat druhého panelu a celého dne. Podle prvního diváka by militantní demokracie měla být poslední možností, kritickým bodem jsou vzdělaní občané, kteří brání demokracii. Další účastník upozornil, že politici by se nejen měli snažit o hlasy, ale také sdělovat jasný názor, a pokud manipulují, tak by se občané měli také proti manipulaci bránit. Konference přinesla závěr, že současná krize není jedinou a patrně ani hlavní příčinou nárůstu extremismu v dnešní Evropě. Nepochybně však větší politické a sociální napětí vytváří prostředí, které extremistickým stranám a hnutím nahrává. Experti přinesli doporučení, pro snížení nárůstu extremismu. Tato role náleží především zavedeným stranám, které by se měly vůči radikální rétorice vymezit jasně formulovanou pozicí, která je provázána se základními hodnotami strany a srozumitelně ji sdělit veřejnosti. Proti extremistickým stranám nepomůže jejich stigmatizace, ale spíše jejich zesměšnění, se kterým se nedokážou vypořádat. V sále také panoval konsenzus nad zásadní rolí vzdělání mladší části populace v prevenci extremismu. Konferenci uspořádal think-tank Evropské hodnoty ve spolupráci s nadací Konrad Adenauer Stiftung a zastoupením Evropské komise v ČR a pod záštitou poslankyně Jitky Chalánkové. ČTĚTE DÁLE: Proč je populismus tak úspěšný? Je politický extremismus hrozbu pro českou společnost?

URL| http://evropske-hodnoty.blog.ihned.cz/c1-59288140-je-problem-populismu-resitelny _

Tejc vyzývá poslance kvůli imunitě: Nesmíme už hlasování propásnout 13.2.2013

parlamentnilisty.cz olb_

str. 00

Zprávy_

AKTUALIZACE Evergreen posledních sedmnácti let opět projednávají poslanci. Opětovně si totiž pro sebe a pro soudce pokusí omezit doživotní imunitu. Ta by pak trvala jenom po dobu mandátu. Poprvé si chtěli zrušit imunitu přitom už v roce 1995 a od té doby bylo těchto pokusů jedenatřicet. Při projednávání zákona se do sebe pustili ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) a místopředseda sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD). Pro schválení poslanecké ústavní novely je třeba 120 hlasů. Není ale jisté, zda se je podaří najít, i když na zrušení doživotní imunity se dohodli představitelé všech sněmovních stran. Poslední pokus zrušit imunitu ztroskotal loni v dubnu kvůli nedisciplinovanosti několika sociálnědemokratických senátorů, kteří klíčové hlasování v Senátu propásli. Předseda poslaneckého klubu ČSSD Jeroným Tejc ale řekl v rozhovoru pro Český rozhlas, že tentokrát se podobné extempore nebude opakovat.



“Pro toto hlasování je třeba 120 hlasů bez ohledu na počet přítomných a já bych chtěl vyzvat zástupce vládní koalice, pokud to myslí vážně s omezením imunity, aby toto hlasování proběhlo tehdy, kdy tady vládní koalice bude mít většinu svých poslanců, aby se nestalo to, že tento zákon spadne pod stůl,“ zmínil Tejc dnes ráno. Schvalovat se má verze, v níž by poslance ani senátora nebylo možné trestně stíhat bez souhlasu jeho komory. Pokud by ale Poslanecká sněmovna nebo Senát s vydáním nesouhlasily, nic by nebránilo stíhání po zániku mandátu. Poslanci budou hlasovat také o návrhu ministra financí Miroslava Kalouska (TOP 09), jenž chce imunitu omezit jen na projevy v parlamentu. Jeho návrh ale patrně nemá příliš mnoho šancí. Podle Kalouska ale neumí s tímto ústavním nástrojem zákonodárci zacházet, což se prý ukázalo při vydání jeho stranické kolegyně Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání. Kalousek: Nehážu do toho vidle “Protože neumíme tento instrument používat tak, jak bychom ho z Ústavy používat měli, ale používáme ho pouze jako nástroj často velmi nechutného politického boje, odstraníme tuhle třecí plochu z našeho prostoru a významně tím přispějeme k politické kultuře v této sněmovně,“ řekl Kalousek již dříve a dnes doplnil: “Zaznamenal jsem úvahy, že do toho takzvaně hážu vidle, aby ten zákon nemohl být přijat. Já chci ale připomenout, že budu hlasovat pro původní verzi, pokud můj návrh neprojde." “Nepodal jsem svůj návrh proto, abych novele celkově zabránil, ale ten důvod je v tom, že s tímto nástrojem neumíme nakládat,“ připomenul dnes za sněmovním pultíkem opět Kalousek s tím, že může jít skutečně o nástroj politického boje a v tom je prý ono nebezpečí. Zaorálek: Sněmovna rozhodně nedělá nějaké politické boje! Na Kalouska ale reagoval místopředseda sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD). “On tady pan ministr říkal, že chce zrušení imunity, neboť se to stalo předmětem politického boje... Tak jsem se zamyslel: Udělal jsem to snad já, nebo opozice, nebo někdo z vládních stran? Pak jsem na to přišel! Jediný, kdo přišel s politickým bojem, byl vlastně Miroslav Kalousek sám a bylo to v souvislosti s vydáním Vlasty Parkanové,“ hřímal Zaorálek. “Byl to pan Kalousek, kdo tady rozpoutal kolem toho bitvu a i dokonce kolem policejního prezidenta Lessyho. My jsme tehdy byli svědky politického boje! Přitom o vydání paní Parkanové rozhodla sněmovna racionálně a střízlivě. Proto ten důvod ministra Kalouska je pro mne nepřijatelný,“ dodal Zaorálek a nakonec zdůraznil, že sněmovna v tomto rozhodně nedělá nějaké politické boje. Klub ČSSD si pak před závěrečným hlasováním vzal pauzu na poradu svých poslanců v délce půl hodiny. Podezření o politické motivaci Politoložka Vladimíra Dvořáková z Vysoké školy ekonomické upozornila v rozhovoru pro Český rozhlas, že hlasování o vydání by nemělo být o tom, jestli zákonodárce něco udělal, nebo ne. “Tam by se mělo jenom rozhodovat, jestli je tu jakési podezření, že tam může být politická motivace, že jde třeba o to změnit většinu, aby se něco neodhlasovalo, takže někdo se stává obětním beránkem. Všechno to, co je navíc kromě těchto věcí, je vlastně svým způsobem nemravné a porušuje principy rovnosti, protože z nich dělá někoho, kdo jsou občané vyšší kategorie,“ uvedla Dvořáková. Politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy pak doplnil, že imunita má chránit poslance před vydáním v situaci, kdy jde o záležitost evidentně vykonstruovanou, třeba o útoku zločineckých sil, které konkrétní poslanec vyšetřoval. relatedarticles title="Psali articles="262680,261921,259795,255836,255137,252774,250969,250970" / Plné znění zpráv

jsme:"



Poslanci si opět zkusí omezit imunitu. Od roku 1995 o tom hlasovali už jedenatřicetkrát 13.2.2013 zpravy.rozhlas.cz str. 00 politika_ Lenka Jansová,Věra Masopustová,Martin Hromádka_ Zákonodárci a ústavní soudci by mohli přijít o svou doživotní imunitu. Dnes by o tom měli opět rozhodovat poslanci. Poslanecká ústavní novela by zrušila doživotní imunitu, ta by nově trvala jenom po dobu mandátu. Podobných pokusů bylo už několik, zatím ale bez úspěchu. Poslanci se pokusili omezit svoji imunitu už jedenatřicetkrát. Poprvé to bylo v roce 1995.Poslední pokus ztroskotal loni v dubnu kvůli nedisciplinovanosti několika sociálnědemokratických senátorů, kteří klíčové hlasování v Senátu propásli. Šéf poslanců ČSSD Jeroným Tejc věří, že tentokrát se podobné extempore nebude opakovat.„Pro toto hlasování je třeba 120 hlasů bez ohledu na počet přítomných a já bych chtěl vyzvat zástupce vládní koalice, pokud to myslí vážně s omezením imunity, aby toto hlasování proběhlo tehdy, kdy tady vládní koalice bude mít většinu svých poslanců, aby se nestalo to, že tento zákon spadne pod stůl,“ apeloval Tejc.Na zrušení doživotní imunity se dohodli představitelé všech sněmovních stran. Podle verze, o které se teď bude rozhodovat, by stále platilo, že poslance ani senátora není možné trestně stíhat bez souhlasu jeho komory. Pokud by ale Poslanecká sněmovna nebo Senát s vydáním nesouhlasily, nic by nebránilo stíhání po zániku mandátu.Ministr financí a místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek by šel ještě dál. Imunitu by omezil jen na projevy v parlamentu. Podle něho neumí s tímto ústavním nástrojem zákonodárci zacházet, což se prý ukázalo při vydání jeho stranické kolegyně Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání.„Protože neumíme tento instrument používat tak, jak bychom ho z ústavy používat měli, ale používáme ho pouze jako nástroj často velmi nechutného politického boje, odstraníme tuhle třecí plochu z našeho prostoru a významně tím přispějeme k politické kultuře v této sněmovně,“ řekl Kalousek.'Imunita dělá z poslanců občany vyšší kategorie'Politoložka Vladimíra Dvořáková z Vysoké školy ekonomické upozorňuje, že hlasování o vydání by nemělo být o tom, jestli zákonodárce něco udělal, nebo ne.„Tam by se mělo jenom rozhodovat, jestli je tu jakési podezření, že tam může být politická motivace, že jde třeba o to změnit většinu, aby se něco neodhlasovalo, takže někdo se stává obětním beránkem. Všechno to, co je navíc kromě těchto věcí, je vlastně svým způsobem nemravné a porušuje principy rovnosti, protože z nich dělá někoho, kdo jsou občané vyšší kategorie,“ míní Dvořáková.Také podle politologa Josefa Mlejnka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy by se neměla imunita zneužívat.„Imunita má chránit poslance před vydáním v situaci, kdy to je nějaká záležitost evidentně vykonstruovaná, kdy to je třeba nějaký útok zločineckých sil, které ten poslanec třeba vyšetřoval,“ podotkl Mlejnek.Další pokus o zrušení doživotní imunity poslanců, hlasovat se bude za týdenPolské politiky už imunita neochrání před pokutou za rychlou jízdu Slovenští poslanci přišli vlastním přičiněním o trestněprávní imunitu Návrh ústavní novely má omezit imunitu zákonodárců jen na období mandátuSenát odmítl zrušit doživotní imunitu zákonodárců


Klaus: Havel byl extrémní levičák, bořil řád 12.2.2013

Benešovský deník str. 14 MARTIN DOHNAL_

Ze zahraničí_

Odcházející prezident se v rozhovoru pro polský časopis opřel i do šéfa Bílého domu Obamy, britského premiéra Camerona a EU Plné znění zpráv


Praha, Varšava – Za normálních okolností by polský týdeník Do Rzeczy zajímal málokoho. Začal vycházet teprve koncemledna a stojí za ním šéfredaktor, který opustil list Rzeczpospolita poté, co deník vypustil kachnu, že na palubě polského prezidentského letadla u Smolenska byly výbušniny. Do širšího povědomí dostal časopis až odcházející český prezident Václav Klaus. Poskytl totiž magazínu výbušný rozhovor, v němž se mimo jiné tvrdě opřel do svého předchůdce. „Václav Havel a jeho specifická ideologie, pro kterou nemám lepší název než havlismus, byl absolutně jiný svět. Trh nazýval hokynářstvím, místo demokracie chtěl elitářskou postdemokracii, místo konzervatismu a tradičních hodnot prosazoval modernistické boření existujícího lidského řádu,“ řekl prezident, který Havlovu politiku přirovnal k radikálům krvavé francouzské revoluce. „Byla to spíše ozvěna francouzského jakobínství než britský konzervativní princip klasického liberalismu. Bylo to extrémní levičáctví,“ řekl Klaus. Zemřelému státníkovi také vyčetl jeho „výbojný zahraničněpolitický intervencionismus“ a „humanitární bombardování“ i chybějící „respekt ke kterékoli zemi světa“. Od bývalých spolupracovníků Václava Havla prezident za rozhovor sklidil odsouzení. „Kdyby byl Havel jakobín, skončil by Klaus na popravišti. To se nestalo, Klaus naopak pod Havlovým prezidentstvím politicky vzkvétal,“ řekl Deníku exministr obrany Alexandr Vondra s tím, že oba muži řešili četné názorové spory vždy demokraticky. „Ani nevím, jak bych to řekla slušně. To je zkrátka Václav Klaus, který si nikdy neodpustí jakoukoliv příležitost vymezit se vůči Václavu Havlovi,“ okomentovala Klausova slova bývalá disidentka a předsedkyně správní rady Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové Dana Němcová s tím, že oba politici vždy představovali „dvě různé krevní skupiny“. „Odchod prezidenta by ale měl být důstojnější. A pokud to má být předehra k dalšímu politickému profilování, tak potěš pánbůh,“ dodala Němcová. Klaus pokáral i ministra zahraničí Karla Schwarzenberga za jeho výroky odsuzující poválečné Benešovy dekrety. Podle něj tak dokázal, že není „autentický Čech“. Ostré kritice se ovšem nevyhnula ani celá Česká republika. „Polska si vážím, považuji ho za zdravou zemi, která si váží sebe samé. Říkám to záměrně jako porovnání se zemí, která je mou vlastí,“ dodal Klaus. Zároveň pokáral ty, kteří se bojí vlivu Moskvy víc než Bruselu. „Dnes cítím pro Českou republiku jako aktuální jiná nebezpečí než Rusko. Rusko dnes neurčuje můj život. Daleko více ho určuje Evropská unie,“ vysvětlil svůj postoj dosluhující prezident. V tom by si zřejmě ale příliš nerozuměl ani s tragicky zemřelým prezidentem Lechem Kaczynským, s nímž Klause údajně pojilo „mimořádně pěkné přátelství“. „Pamatujte si, že Rusko nás nejen provokuje, ale stále zkouší, kam až může zajít,“ řekl v roce 2005 polský konzervativní prezident deníku Rzeczpospolita. Jeho bratr Jaroslaw se stranou Právo a spravedlnost dodnes viní Rusy z podílu na smrti politika, který zahynul při letecké nehodě na ruském území. Prezident Klaus nešetřil v rozhovoru ani současného šéfa Bílého domu. „Dnešní liberalismus obamovského ražení je postmodernistickou, antidemokratickou, antiliberální ideologií, které podléhá stále větší část západního světa,“ prohlásil na adresu Baracka Obamy. Diplomatickou roztržku tím ale zřejmě nevyvolá. „Myslím, že Američanům je úplně jedno, co říká český prezident, který odchází pošpiněný mnoha skandály a má mizivou podporu veřejnosti. Jestli se někdo přece jen ozve, tak jen proto, aby se neřeklo, že nás USA úplně ignorují,“ míní vedoucí katedry amerických studií na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity Kryštof Kozák. Klaus přitom neušetřil téměř nikoho. Neváhal vyplísnit euroskeptického britského premiéra Davida Camerona za jeho „polovičatost“. Možnou souvislost mezi nelítostnými Klausovými odsudky a jeho končícím prezidentstvím vidí někdejší disident a lídr Občanského fóra Jan Urban. „Malý vzteklý kluk, kterému berou kyblíček, protože musí jít domů. Nic hlubšího v tom není,“ řekl stanici ČRo. *** „Dnešní liberalismus obamovského ražení je postmodernistickou, antidemokratickou, antiliberální ideologií, které podléhá stále větší část západního světa.“ Václav Klaus, prezident „Kdyby byl Havel jakobín, skončil by Klaus na popravišti. To se nestalo, Klaus naopak pod Havlovým prezidentstvím politicky vzkvétal.“ Alexandr Vondra, exministr obrany Region| Střední Čechy Publikováno| Pražský deník; Ze zahraničí; 14 Plné znění zpráv


Publikováno| Boleslavský deník; Ze zahraničí; 14 Publikováno| Benešovský deník; Ze zahraničí; 14 Publikováno| Kladenský deník; Ze zahraničí; 14 Publikováno| Berounský deník; Ze zahraničí; 14 Publikováno| Kolínský deník; Ze zahraničí; 14 Publikováno| Kutnohorský deník; Ze zahraničí; 14 Publikováno| Mělnický deník; Ze zahraničí; 14 Publikováno| Nymburský deník; Ze zahraničí; 14 Publikováno| Příbramský deník; Ze zahraničí; 14 Publikováno| Rakovnický deník; Ze zahraničí; 14 ID| a547aa2d-77d1-4926-977a-5fc9950f833a _

Rozhovor s Michalem Romancovem 12.2.2013


str. 01 _

08:50 Ranní interview_

moderátor -------------------Osm hodin, téměř 52 minuty. V úterním ranním Radiožurnálu mluvíme od rána o dalším jaderném testu Severní Koreji. Jako vrcholnou provokaci a hrozbu pro celosvětový mír i bezpečnost. Tak přesně tak ostře odsoudil ten severokorejský jaderný test americký prezident Barack Obama a kritikou nešetří ani další světové mocnosti. I Organizace spojených národů. Jadernou nálož odpálili na severu Korejského poloostrova dnes nad ránem našeho času. Jaké to bude mít důsledky pro mezinárodní politiku, na to se teď chci v ranním vysílání Radiožurnálu ptát politického geografa z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Michala Romancova. Dobré ráno. Michal ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobré ráno. moderátor -------------------Jaký bude podle vás další postup mocností? Bezprostřední i těch dlouhodobější. Michal ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak v prvé řadě samozřejmě uvidíme, jaksi velkou aktivitu Jižní Korea, Spojené státy, ale už třeba i Rusko se vyjádřily velice kriticky. Na čínské kritické vyjádření se čeká, to by mělo být otázka několika málo, už jenom desítek minut, nebo možná dvou, tří hodin. Pak se dá předpokládat, že zejména Jižní Korea bude vyvíjet velký tlak v OSN, Jižní Korea je momentálně dokonce předsedající země Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, už zaznělo i ve vašem příspěvku, že tu věc odsoudil i generální tajemník Organizace spojených národů, čili to jsou ty bezprostřední záležitosti. Z hlediska střeně a dlouhodobého bude zejména klíčové, jakým způsobem se k celému problému postaví Čína. Není žádné tajemství, že pokud někdo má nějakou řekněme páku na severokorejský režim, že to je právě Peking, takže tam se uvidí, co se bude dít. Údajně už v čínském anglicky vycházejícím deníku zazněla informace, o které se věří, že jaksi ji daly i k dispozici ty nejvyšší kruhy, že takovéto chování je nezodpovědné. Takže uvidíme potom, co bude dál. moderátor -------------------Dají se čekat nějaké zásadnější změny na poli mezinárodní politiky? Michal ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, problém je ten, že Severní Korea si zvykla, a zatím to je docela vlastně efektivní způsob, vlastně takhle komunikovat s mezinárodním společenstvím. Kdykoliv v Severní Koreji se objeví nějaký problém, to znamená, Plné znění zpráv


dojdou jim potraviny, což je jaksi to nejbolestnější, nebo něco podobného, tak prostě Severní Korea ignoruje veškeré závazky, které před tím jaksi přijala a buďto vystřelí nějakou raketu, nebo provede pokusný nukleární výbuch nebo na ten způsob a svět jaksi na to zareaguje odmítavým způsobem a Severní Korea prohlásí, že my toho necháme, když nám opětně dáte potraviny nebo cokoliv dalšího. Čili tenhle ten způsob komunikace severokorejského režimu je za posledních 10 let naprosto tradiční. A v zásadě se dá říci, že Severní Korea asi není příliš motivovaná k tomu, aby svůj způsob chování změnila a pro svět je jaksi řekněme levnější a efektivnější než riskovat možnost přímého vojenského střetu, prostě tímhle tím způsobem tam ty potraviny nebo další věci dodávat. moderátor -------------------Takže se zdá, že by mohlo jít spíše o jakýsi diplomatický vzkaz než zkoušku armádního arsenálu Severní Koreje? Michal ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Takhle, ono tam samozřejmě ty věci jsou jaksi vždycky přítomny zároveň. Největší problém v souvislosti s tím současným nebo dnešním výbuchem je ten, že se předpokládá, že ta, jednak to byl teda nejsilnější výbuch, když se podíváme, tohle to byl v pořadí třetí a byl zhruba dvakrát tak silný jako ten první, to je první věc. A druhá věc je ta, že se předpokládá, že to zařízení, které bylo odpáleno, navzdory tomu, že bylo velmi silné, tak bylo poměrně malé. Není to tak dlouho, to jsou asi 3 měsíce zpátky, co Severní Korea úspěšně vypustila na oběžnou dráhu kolem Země satelit, ten satelit tam vynesla třístupňová raketa a tady bezpečnostní analytici vlastně upozorňují na to, že oni teda mají pravděpodobně funkční nosič a teď nejspíš mají už tak malou hlavici, která se dá, nebo mají nakročeno k výrobě tak malé hlavice, kterou by bylo možné namontovat na tu raketu. A tím se posouváme v těch dosavadních jaksi úvahách o schopnostech Severní Koreji, jaksi škodit v jiném než regionálním měřítku, někam úplně jinam. moderátor -------------------Politický geograf Michal Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji vám za rozhovor. Na shledanou. Michal ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou. _

V New Yorku začne mimořádná schůze Rady bezpečnosti OSN 12.2.2013

ČRo Rádio Česko


Vladimír KROC, moderátor -------------------Teď je přesně 15 hodin a 10 minut. V těchto chvílích by měla v New Yorku začít mimořádná schůze Rady bezpečnosti OSN. V reakci na dnešní severokorejskou jadernou zkoušku ji svolala Jižní Korea. Pchjongjang předtím potvrdil, že dnes provedl svůj v pořadí už třetí jaderný test. Britský ministr zahraničí William Hague očekává, že Rada bezpečnosti vyvine na Pchjongjang silnější tlak. "Teď je čas ukázat, že pokud bude Severní Korea pokračovat tímto způsobem, čeká ji větší izolace a větší tlak ze strany všech členů Rady bezpečnosti." Řekl britský ministr zahraničí. Zároveň také zdůraznil, že severokorejský jaderný test ostře odsoudila Čína, označovaná za spojence Pchjongjangu. Hague podle svých slov předpokládá, že v New Yorku se bude jednat o dalších sankcích. "Záleží na tom, zda Čína, stálý člen Rady bezpečnosti podpoří tvrdou reakci." Řekl BBC britský ministr zahraničí Hague. Severokorejský jaderný test odsoudil prakticky celý svět, včetně Íránu, který je sám podezřelý z toho, že se pokouší vyrobit jadernou zbraň. Po telefonu zdravím odborníka na geopolitiku Michaela Romancova z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Michael ROMANCOV, odborník na geopolitiku, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


Dobrý den. Vladimír KROC, moderátor -------------------Rada bezpečnosti před časem jednomyslně odsoudila prosincové vypuštění severokorejské rakety dlouhého doletu a rozšířila sankce. Očekáváte, že teď se zachová stejně? Michael ROMANCOV, odborník na geopolitiku, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Je to nanejvýš pravděpodobné. Byť už z toho, co například Čína zveřejnila je jasné, že Čína bude v rámci těch jaksi utužování těch sankcí zastávat samozřejmě to měkčí stanovisko než třeba Spojené státy, Británie nebo Francie. Vladimír KROC, moderátor -------------------Které členy Rady bezpečnosti byste, pokud jde o Severní Koreu, označil za klíčové a proč? Michael ROMANCOV, odborník na geopolitiku, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Klíčovými jednoznačně je Čína. Je to vlastně jediná momentální mocnost, která jaksi je evidentně respektována severokorejským režimem. Vlastně bez pomoci Číny by se Severní Korea už dávno zhroutila. Takže všechno bude záviset na tom, jak moc bude Čína ochotná a případně proč Korei popustit, Severní Korei popustit, nebo naopak přitáhnout uzdu. Vladimír KROC, moderátor -------------------Čína má od podzimu nové vedení. Má to podle vás vliv na postoj Pekingu vůči Pchjongjangu? Michael ROMANCOV, odborník na geopolitiku, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, určitě vlastně výměna vedení vždycky všechny jaksi hráče okolo uvádí částečně do nejistoty a částečně u nich vzbuzuje prostě pokušení vyzkoušet, kam až se dá jít. Čili tenhle ten bod v tom samozřejmě může být, může být přítomen. Ale to je z mé strany spekulace jaksi, nejsem odborník ani na čínskou, ani na korejskou vnitropolitickou situaci, abych jaksi pro tato tvrzení měl jakékoliv konkrétní důkazy. Vladimír KROC, moderátor -------------------Když se podíváme na reakce, jaké ta severokorejská jaderná zkouška vyvolala, jak vnímáte reakci Íránu? Tamní ministerstvo zahraničí se vyslovilo pro svět bez jaderných zbraní. Michael ROMANCOV, odborník na geopolitiku, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, pokud jde o Írán, tak vidíme, že v posledních letech jakoby vlastně Írán mluví dvojím hlasem. Na jedné straně jaksi nejvyšší ajatolláh prohlásil, že vlastně jaderné zbraně jsou, mám-li to tak vyjádřit, prostě nemorální. Na druhou stranu íránský režim sám vlastně svojí aktivitou na poli obohacování uranu a tak dále vlastně proti sobě vyvolal sankce Mezinárodního společenství. Takže ona je otázka jaksi, jakým způsobem vlastně vůbec se vyznat v tom, co Írán jaksi tvrdí. V této konkrétní rovině já bych v tom viděl jednu věc. Pokud by ten íránský, řekněme, návrh byl akceptován, pak pravděpodobně se domnívám, že Írán by vlastně tím se snažil zvýšit svoje postavení v Mezinárodním společenství. Protože by říkal, dobrá, tak tady je Korea, vidíte, jaký je to problém, my chceme taky něco podobného, abychom nebyli takovým problémem, musíte s námi jednat a my máme nějaké požadavky. Čili já bych v tom v zásadě viděl tuhle tu ambici, nebo tenhle ten pokus o hru. Vladimír KROC, moderátor -------------------A proč podle vás Severní Korea provedla ten test i přes varování ze strany Mezinárodního společenství? Michael ROMANCOV, odborník na geopolitiku, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


Mezinárodní společenství varuje Severní Koreu neustále a Severní Korea na to vždycky, když se jí zachce, abych tak řekl, kašle. Severní Korea si zvykla, a zatím jí to vychází, komunikovat vlastně s Mezinárodním společenstvím tímhle tím nechutným způsobem. Vždycky když se země dostane do problémů, a to je vlastně v posledních, v posledních letech pravidlo, protože ten režim není schopen vyprodukovat například dostatečné množství potravin, tak vždycky, když se dostanou do problému, tak provedou něco, na co okolní svět musí reagovat. Vyzkoušejí balistickou střelu, provedou nukleární výbuch nebo něco podobného. A vlastně tím si vždycky vyslouží kritiku, ale zároveň i se objeví nabídka na jednání. Pokud jaksi oni mají zájem, tak řeknou, dobře, budeme jednat, sedneme ke stolu, ale dřív než nás k tomu stolu dostanete, musíte dodat potraviny nebo něco podobného. Faktem je, že to je nechutné, na druhou stranu dodávky potravin do Severní Koree pořád představují z hlediska celosvětové stability a i z hlediska vlastně ohrožení počtu lidí, které, kteří v tom regionu žijí, v zásadě bych řekl akceptovatelnou cenu, než kdyby mělo dojít k tomu, aby se ty zbraně, nedej bože, použily. Vladimír KROC, moderátor -------------------Dá se podle vás očekávat, že KLDR v dohlednu přistoupí tedy na to, k čemu ji vyzývá třeba Rusko, k obnově šestistranných rozhovorů o svém jaderném programu? Michael ROMANCOV, odborník na geopolitiku, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tam si umím představit, že k tomu přistoupí. Protože, upřímně řečeno, oni si mohli vyzkoušet, že je to zase až tak moc nebolí. Než se sejdou, uplyne moře vody, pak se sejdou, začnou o něčem jednat, Severní Korea si tam kdykoliv může začít klást vlastně neakceptovatelné požadavky. Čili myslím si, že to ze strany Severní Koree je vlastně docela dobře akceptovatelná věc nakonec. Ale pravděpodobně oni budou dělat drahoty vůbec než k tomu jednacímu stolu dosednou. A zase ten, kdo má případně šance je popostrčit k tomu, aby na tu židli usedli, tak to v současnosti není Moskva, ale Peking. Vladimír KROC, moderátor -------------------Michael Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkujeme a hezký den, na shledanou. Michael ROMANCOV, odborník na geopolitiku, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou. _

Severokorejská jaderná hrozba 12.2.2013

ČT 24

str. 06

22:00 Události, komentáře_ _

Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Rada bezpečnosti Organizace spojených národů na mimořádném zasedání ostře odsoudila Severní Koreu. Ta přes varování mezinárodního společenství provedla už třetí jaderný test. Spojené národy zvažují, že už na tak izolovanou zemi uvalí další sankce. hlasatel severokorejské televize -------------------Úspěšně jsme provedli třetí podzemní jaderný test. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, redaktorka -------------------Stejná scéna a přece úplně jiná. Tohle je Jižní Korea. Jaderný test severního souseda nebyl vidět, ani slyšet. Zaznamenaly ho jen seismografy. Otřesy, které způsobil v mezinárodní politice, ale obletěly svět. Severní Korea oznámila, že bomba byla výkonnější než 2 předchozí. Její sílu analytici pouze odhadují. Měla být taky menší. Pro Severní Koreu důležitý krok k vyrobení tak malého jaderného zařízení, které unesou rakety dlouhého doletu. I ty chce KLDR pod vedením Kim Čong-una testovat dál. Plné znění zpráv


hlasatel severokorejské televize -------------------Jaderný test jsme provedli jako obranu proti zuřivému nepřátelství Spojených států. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, redaktorka -------------------Už minulý týden Severní Korea zveřejnila tohle video - sen o útoku na Ameriku. Kulisy hořícího New Yorku jsou ukradené z americké hry Call of Duty. Americký prezident Barack Obama test označil za provokaci. Tohle je jeden z mála bodů světové politiky, na kterém se shodnou všichni. Sergej LAVROV, ruský ministr zahraničí -------------------Severokorejské vedení zase ignoruje mezinárodní právo. William HAGUE, britský ministr zahraničí -------------------Bude čelit vzrůstající izolaci a tlaku. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, redaktorka -------------------Výbuch otřásl hlavně už tak křehkými vztahy se sousedy. V Jižní Koreji a Japonsku zasedly krizové bezpečnostní štáby. A ke kritice se silně připojila i Čína, jediný spojenec KLDR. Bez její podpory se přitom severokorejská ekonomika zhroutí v řádu týdnů. Dana Zlatohlávková, Česká televize. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Ve studiu jsou koreanista Petr Bláha a politický geograf Michael Romancov. Pánové, dobrý večer. Michael ROMANCOV, politický geograf, Metropolitní univerzita Praha -------------------Dobrý večer. Petr BLÁHA, koreanista, Institut politologických studií FSV UK -------------------Dobrý večer. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Pane Bláho, směřuje, i tím, co se dnes stalo v noci, Severní Korea k nějakému jasně deklarovanému cíli nebo jde spíš o, řekněme, nějaké ukazování atomových svalů? Petr BLÁHA, koreanista, Institut politologických studií FSV UK -------------------Tak já si myslím, že vysílá signál té současné Obamově administrativně a zároveň nastupující jihokorejské administrativě nové prezidentky Pak Kun-hje. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------To znamená nesměřuje to celé k tomu, že by opravdu Severní Korea chtěla na někoho vojensky zaútočit? Petr BLÁHA, koreanista, Institut politologických studií FSV UK -------------------Já se domnívám, že by jaksi Severní Korea ví moc dobře, že pokud by vyprovokovala nějaký větší konflikt, že by to pro ni nedopadlo dobře. Severní Korea dlouhodobě usiluje o to, aby získala jadernou zbraň, a aby byla takto uznána mezinárodním společenství a to je v podstatě celé poselství. Možná bych ještě připomněl tu symboliku, že za několik dní bude mít narozeniny zesnulý Kim Čong-il, takže to se hodí i jaksi té ideologické, té propagandistické mašinerii. Plné znění zpráv


Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Mimochodem je nějak, protože tato situace, to znamená Severní Korea po jaderné zkoušce, se opakuje potřetí. Je teď postoj té země nějak jiný? Je tam znát, že po Kim Čong-ilovi nastoupil jeho syn Kim Čong-un? Petr BLÁHA, koreanista, Institut politologických studií FSV UK -------------------Je znát v rámci toho režimu. My bohužel nevíme samozřejmě, co se děje v těch temných komnatách jaksi Pchjongjangu a já o tom nerad spekuluji. Takže samozřejmě nevím, co se děje uvnitř toho nejvyššího vedení. Nicméně je tam zřetelný posun co se týče snahy ukázat takovou jaksi lepší tvář. Kim Čong-un vystupuje jako usměvavý, snaží se připodobnit tomu jeho dědovi Kim Il-songovi a tímto způsobem jaksi se snad snaží vzbudit v těch i občanech dojem toho, že dojde k jistému zlepšení situace. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Faktem ale zůstává, pane Romancove, že dnes v noci proběhla už třetí jaderná zkouška. Ono to vypadá z pohledu zvenčí, jako kdyby okolní svět za nějakého nesouhlasného krčení rameny a protestů přihlížel tomu, jak Severní Korejci miniaturizují jadernou zbraň, vyvíjejí rakety, které jsou schopné mezikontinentálně tu zbraň někam donést. Je to opravdu tak, že to je v podstatě jen za přihlížení? Michael ROMANCOV, politický geograf, Metropolitní univerzita Praha -------------------Tak je to tak i to tak není. Problém je, že Severní Korea si zvykla nějakým způsobem komunikovat se světem. Zatím je to pro ten režim efektivní, to znamená kdykoliv se tam něco stane, typicky dojdou potraviny nebo nějaká přírodní katastrofa a režim ji není schopen zvládnout, tak provedou něco takovéhodle a svět na to zareaguje. To je první věc. Druhá věc je, že Severní Korea by se takhle nikdy nechovala, kdyby neměla nějaký silný zahraniční backing, který nejprve poskytoval Sovětský svaz, teď ho poskytuje Čína. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Stále ho poskytuje? Michael ROMANCOV, politický geograf, Metropolitní univerzita Praha -------------------Tak podle toho, co dnes zaznělo, já jsem koukal na to vlastně vyjádření čínského ministerstva zahraničních věcí, ono to mělo asi 9 řádek. Bylo tam napsáno, že Čína nesouhlasí s tím, co se stalo, nicméně Čína jaksi vyzývá mezinárodní společenství, zejména všechny stálé členy Rady bezpečnosti a ty státy, které se zúčastní těch tzv. šestistranných rozhovorů o Koreji, aby vlastně k tomu přistupovali s chladnou hlavou, aby dbali na mezinárodní právo a tak dál. To znamená tam zase pravděpodobně někde v zákulisí tam určitě došlo k nějaké komunikaci, o které nevíme. Navenek tedy Čína se připojila podobně třeba jako Rusko k těm, kterým se to nelíbí, tady vidíme v podstatě velice vzácnou harmonii, ale jaksi reálně pohnout se severokorejským režimem, k tomu je ještě strašně daleko. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Dá se očekávat nějaká reakce od Spojených států amerických, opět vyjma toho, že administrativa říká, že to není správně? Michael ROMANCOV, politický geograf, Metropolitní univerzita Praha -------------------Obama se nechal slyšet, že je to jaksi zásadní problém, a že je zapotřebí, aby mezinárodní společenství reagovalo tvrdě. To samé řekl britský ministerský, pardon, britský ministr zahraničních věcí. To znamená, řekněme, z těch euroatlantických struktur zní "nelíbí se nám to, je zapotřebí drsná jaksi reakce". Z Moskvy a z Pekingu zní něco jiného. Čili tady jednoznačně vidíme ... Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Pardon. Co to je drsná reakce vůči zemi, která disponuje jadernou technologií? Plné znění zpráv


Michael ROMANCOV, politický geograf, Metropolitní univerzita Praha -------------------Většinou se hovoří o sankcích. Ty sankce už byly uvaleny, ty sankce pravděpodobně mají jaksi určitý dopad, ale zase je zapotřebí si uvědomit, že ty sankce by byly nejefektivnější v případě země, která je intenzivním způsobem zapojena do mezinárodní ekonomiky, což samozřejmě Severní Korea není. Hovoří se o tzv. inteligentních sankcích, aby to nedopadalo na obyvatelstvo, ale, upřímně řečeno, obyvatelstvo Severní Koreje je na tom pravděpodobně tak bídně, že jaksi ty sankce, zase je otázka prostě, na koho a jakým způsobem dopadají. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------To jsou ty sankce na luxusní zboží a tak dále, aby nepřicházelo. Michael ROMANCOV, politický geograf, Metropolitní univerzita Praha -------------------Přesně tak. Ano, luxusní zboží, vojenské dodávky, výpočetní technika a tak dále. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Kdo vlastně, pokud se to ví tedy, nechci vás nutit spekulovat, pane Bláho, ale kdo vlastně reálně ovládá jaderný program? Jsou to politické špičky v Severní Koreji, anebo armáda? Petr BLÁHA, koreanista, Institut politologických studií FSV UK -------------------Já se domnívám, že jaksi tu největší sílu v rámci severokorejského vedení mají vojenské špičky. Jsou to, jaksi strana už vlastně od 70. let, kdy si prosadil jaksi Kim Ir-sen nebo Kim Il-song ten svůj kult osobnosti, tak od té doby klesal význam Korejské strany práce a do popředí se začaly dostávat jaksi skutečně armádní špičky. Koneckonců tím hlavním vlastně orgánem dodnes, z kterého se zdá, že vychází ty nejvýznamnější impulsy, je Výbor obrany státu KLDR a tudíž já bych neřekl, že tohle jsou nezávislé akce několika vojáků, ale že to je skutečně jaksi rozhodnutí takových několika klíčových postav v rámci toho režimu, které zaštiťují vlastně Kim Čong-una. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Vzhledem k tomu, že má za sebou Korejská lidově demokratická republika několik testů raket, které by se asi, kdyby pořádně fungovaly, daly nazvat mezikontinentálními. Má za sebou 3 testy jaderné zbraně. Podle určitých zpráv miniaturizuje ty jaderné zbraně. Dokáže Severní Korea z vlastních zdrojů opravdu postavit funkční mezikontinentální jadernou střelu? Petr BLÁHA, koreanista, Institut politologických studií FSV UK -------------------Tak ono se často haraší nebo jaksi zní zprávy o tom, že Severní Korea je na pokraji hladomoru a možná víte, že vlastně tyhlety zprávy se objevují opakovaně zhruba tak nějak na začátku jara a tvrdí se, že vlastně do konce roku pomře spousta lidí v Severní Koreji. Ale to se neděje v podstatě, že by skutečně masově umírali v Severní Koreji lidi hlady, to není pravda, protože v posledních zhruba 10 letech se severokorejská ekonomika víceméně stabilizovala. Problém je pochopitelně v tom, že ten režim to málo, co jaksi dokáže vytvořit, tak právě spotřebovává na jaderný program, na IT technologie a další vlastně ne nezbytné projekty, aniž by to jaksi investovala do vlastních obyvatel. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Dá se říct, že má zejména řekněme to západní mezinárodní společenství nějaký plán, jak nakládat se zemí, která je v podstatě už v jaderném klubu, to je teď už celkem jasné, ale zároveň v podstatě s nikým nemluví? Michael ROMANCOV, politický geograf, Metropolitní univerzita Praha -------------------Já jsem se nesetkal s tím, že bych kdy na něco takovéhodle narazil. Víme, že západní společenství umí být jednotné, umí být nejednotné. O tom jsme se v posledních řekněme 15 letech přesvědčili mnohokrát. Tady nicméně to skutečně vypadá, že přinejmenším teda v kontextu toho euroatlantického prostoru neexistuje nikdo, Plné znění zpráv


kdo by jaksi vůči Severní Koreji měl nějaký jaksi pozitivní vztah. Nicméně je velice pravděpodobné, že by se ty jednotlivé státy lišily v tom, jak razantně se právě má případně vůči tomu režimu vystoupit. A zase je tady zapotřebí si uvědomit, že když se podíváme právě třeba na ty šestistranné rozhovory o severokorejském jaderném programu, tak tam Evropa nefunguje, nefiguruje vůbec. Tam máme Spojené státy, ty jsou tam jako sólista, Spojené státy jakožto jediná globální velmoc, ale pak už jsou tam v podstatě jenom ti, kteří jsou tam ... Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Místní hráči. Michael ROMANCOV, politický geograf, Metropolitní univerzita Praha -------------------... místním způsobem příslušní, přesně tak. Takže Spojené státy jsou v tom angažovány nejen v téhleté rovině, ale také v tom, že na Korejském poloostrově, přesně řečeno teda na tom jihu, mají pořád něco přes 30 000 vojáků. To znamená Američané jaksi jsou do té hry vtaženi nesrovnatelně intenzivněji než kdokoliv jiný ze západu. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Pánové, díky, že jste přišli do Událostí, komentářů. Hezký večer. Michael ROMANCOV, politický geograf, Metropolitní univerzita Praha -------------------Hezký večer. Petr BLÁHA, koreanista, Institut politologických studií FSV UK -------------------Hezký večer. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Na shledanou. _

lidé 12.2.2013

E15

str. 21 Kariéra & vzdělání_ _

Riccardo Forlenza IBM Česká republika Byl jmenován generálním ředitelem. Současně zůstává v pozici generálního ředitele pro IBM Central Region (zahrnující ČR, Slovensko a Maďarsko). Dříve zastával řadu vysokých manažerských funkcí v IBM. Před nástupem do IBM získal zkušenosti v oddělení půjček v Commonwealth Bank of Australia a jako úvěrový analytik UBS. Vystudoval newyorskou Mercy College a management na M. I. T. Sloan School of Management. Pete Pedersen Grayling Ujal se funkce generálního ředitele. Do čela globální komunikační agentury přišel po téměř dvacetiletém působení ve společnosti Edelman, ve které byl nejprve vedoucím členem výkonného týmu pro klíčové zákazníky jako například Microsoft a Xbox, a poté se stal globálním šéfem technologického týmu. Christian Sokcevic



Panasonic Stal se generálním ředitelem pro region střední a jihovýchodní Evropy, který zahrnuje 12 zemí (Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, ČR, Černá Hora, Chorvatsko, Makedonie, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Slovensko a Slovinsko). Pro společnost Panasonic pracuje od února 1999. Během uplynulých 14 let zastával různé manažerské pozice, především v rámci evropské sekce profesionální AV techniky. Poslední byla funkce ředitele divize Professional Camera Solutions Business Unit Europe ve Wiesbadenu, která se specializuje na profesionální vysílací a produkční techniku, bezpečnostní kamery a zdravotnickou techniku. Radomír Němec Dachser Byl pověřen vedením ostravské pobočky. Bude zodpovědný za její rozvoj a nové akvizice v Moravskoslezském kraji. V logistice se pohybuje od roku 1996, kdy stál u založení pobočky TNT Express v Ostravě a byl jejím prvním branch managerem. Dalších 14 let působil v této firmě v různých pozicích. V roce 2010 se stal generálním ředitelem české dopravní firmy ČSAD Logistik Ostrava s cílem provést restrukturalizaci firmy. Vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. Jiří Stržínek Salans Společně s Michalem Hinkem byl jmenován vedoucím nemovitostního týmu v České republice. Jiří Stržínek nastoupil do kanceláře Salans v roce 2004 po pětiletém působení v pražské kanceláři Weil, Gotshal & Manges. V roce 2010 byl jmenován partnerem a nyní vede spolu s Marcellem Clarkem tým pro realitní financování v rámci Globální nemovitostní skupiny kanceláře Salans. Je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Michal Hink nastoupil do Salans v roce 2004 poté, co pracoval po dobu pěti let v kanceláři Weil, Gotshal & Manges v Praze. Matej Firický Havel, Holásek & Partners Rozšířil tým advokátní kanceláře na pozici vedoucího advokáta. Ve slovenské kanceláři bude zodpovídat zejména za poradenství privátním klientům či akvizice a prodeje společností zejména v odvětví bankovnictví, farmaceutického průmyslu a energetiky. Šest let působil v mezinárodní advokátní kanceláři White & Case, kde poskytoval komplexní poradenství klientům v oblasti práva a daní. Pracoval také v bratislavské pobočce mezinárodní auditorské společnosti PricewaterhouseCoopers, kde se zabýval daňovým poradenstvím pro tamní i zahraniční klienty. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Mateje Bela v Banské Bystrici a Fakultu ekonomiky a managementu Slovenskej poľnohospodárskej univerzity v Nitře. Lukáš Antoš Samsung Přijal post marketingového ředitele pro Českou republiku a Slovensko. Přišel ze společnosti Telefónica O2, kde působil od dubna 2010 v pozici ředitele značky, marketingové komunikace a sponzoringu. Zkušenosti ze seniorních marketingových pozic získával v oblasti telekomunikací také ve společnostech Vodafone Czech Republic či při budování společnosti čtvrtého operátora U:fon. V profesní sféře má také předchozí zkušenosti z oblasti FMCG (Unilever Bestfoods, Ferrero, Johnson and Johnson). Je absolventem Sheffield Hallam University – Master in Business Administration. Jiří Mareček Tesco Stores ČR Stal se manažerem oddělení vnějších vztahů. Bude zodpovědný za interní a externí komunikaci a bude zastávat úlohu tiskového mluvčího. Do Teska přišel po pětiletém působení ve společnosti Plzeňský Prazdroj, kde pracoval na pozici mluvčího a manažera externí komunikace. Kariéru v korporátní komunikaci začal ve společnosti Philip Morris ČR, kde působil téměř pět let v oddělení vnějších vztahů. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, obor žurnalistika a mediální studia. Mirosław Kastelik Unipetrol Byl zvolen členem představenstva a finančním ředitelem. Plné znění zpráv


Do společnosti Unipetrol přišel ze společnosti Boryszew, kde působil na pozici finančního ředitele Maflow Group od roku 2011. Zkušenosti z oblasti finančního řízení sbíral také ve společnosti Tele-Fonika Kable, kde v letech 2009 až 2010 působil jako viceprezident společnosti a finanční ředitel. V letech 2007 až 2009 pracoval ve společnosti Isuzu Motors Polska ve funkci finančního ředitele. Je absolventem Univerzity ekonomie v Krakově, titul MBA získal v rámci University of Illinois v Urbana-Champaign. Hendrik Meyer Fischer Nastoupil na pozici obchodního ředitele cestovní skupiny, která sdružuje cestovní kanceláře Fischer, Nev-Dama a portál eTravel.cz. Dříve působil jako obchodní a marketingový ředitel v nadnárodních společnostech Bosch, Microsoft, LG a Vodafone v Německu, Česku a na Slovensku. Michal Berg Electro World Byl jmenován finančním ředitelem a jednatelem společnosti v České republice a na Slovensku. V Electro Worldu působí devět let a od svého nástupu do firmy zastával funkci finančního manažera společnosti. Dříve pracoval ve společnostech VGD a McDowell CPA PC. Vystudoval obor finance a účetnictví na Vysoké škole ekonomické v Praze, titul MBA získal na Nottingham Trent University. *** Změnilo se něco ve vaší společnosti? Pište nám na [email protected] Foto popis| _

KLDR provedla jaderný test. Rada bezpečnosti OSN svolává mimořádnou schůzi 12.2.2013 zpravy.rozhlas.cz str. 00 asieaustralie_ Ondřej Bouda,Tomáš S. Šťástka,Michaela Vydrová,Kateřina Procházková,Marína Dvořáková_ Komunistická Severní Korea zřejmě uskutečnila další jaderný test. Asi v půl páté ráno upozornila Spojené státy a Čínu, že připravuje další výbuch. O několik minut později zaznamenaly měřicí stanice po celém světě zvláštní seizmickou aktivitu. Potvrdily to jak čínské, tak americké i jihokorejské zdroje. Sama KLDR potvrdila provedení testu krátce před sedmou hodinou ranní středoevropského času. Seizmické stanice ve východní Asii zaznamenaly otřesy o síle 4,9 stupně s epicentrem přibližně okolo severokorejského střediska jaderného výzkumu, asi kilometr pod zemí.To podle prvních odhadů odpovídalo podzemnímu testu bomby o síle přibližně 10 kilotun TNT, možná o něco silnější. Taková účinnost odpovídá asi polovině síly pumy Fat Man, kterou v srpnu 1945 svrhly Spojené státy na japonské město Nagasaki a která zabila okamžitě přes 40 tisíc lidí.Jihokorejské úřady upravily o půl sedmé ráno odhad síly bomby na 6 až 7 kilotun místo původních deseti. To ale nic nemění na tom, že všechny ukazatele jsou téměř totožné s předchozími dvěma testy v roce 2006 a 2009.Mezinárodní agentura pro atomovou energii ve Vídni už řekla, že vše nasvědčuje jadernému výbuchu, a sama KLDR provedení jaderného testu krátce před sedmou hodinou ranní oficiálně potvrdila. Z celého světa se od časných ranních hodin ozývají reakce, odmítající jaderné zbrojení.Severokorejci sami tvrdí, že otestovali menší a lehčí jadernou zbraň s mnohonásobnou výbušností než byly zbraně předchozí.„To by právě vedlo k závěru, že se pokusili otestovat jakýsi prototyp jaderné hlavice. Jak to ovšem je, to si musíme počkat,“ konstatuje komentátor Českého rozhlasu Milan Slezák.Svět odsuzuje jaderný test Severní Koreje. Jižní Korea zvyšuje bojovou pohotovostSeverní Korea nehodlá upustit od testování raket dlouhého doletu. Vyplývá to z jednání ústředního výboru Korejské strany práce, která tím prý chce zajistit zemi bezpečnost. Zatím poslední raketu vystřelil komunistický režim v prosinci, kdy vynesl do vesmíru svůj satelit. Spolu s předchozími i následnými jadernými testy to pak může znamenat, že KLDR může být velmi blízko sestrojení mezikontinentálních balistických raket s jadernými hlavicemi.Jižní Korea kvůli předpokládané jaderné zkoušce KLDR svolala na dnešek mimořádné zasedání Rady bezpečnosti OSN, které Soul předsedá. Ke Plné znění zpráv


schůzce by mělo dojít v 15 hodin středoevropského času a bude se řešit, jaká reakce na jaderný test bude adekvátní. Projednávat se budou i další ekonomické sankce.Prostředky, jak odklonit KLDR od jaderných pokusů, má svět velmi omezenéJižní Korea zatím zvýšila vojenskou pohotovost a obává se třeba dalšího testu rakety nebo případného přeshraničního incidentu. I když takový vývoj není pravděpodobný.„Všichni jsou zajedno v tom, že je třeba tu stálou spirálu konfliktů, kterou způsobuje Severní Korea, jakýmsi způsobem zastavit a ukončit,“ shrnuje reakce sousedních jihokorejců velvyslanec v Soulu Jaroslav Olša junior.Japonsko už zvažuje další ekonomické sankce. Jenže zatím se ukazuje, že pro komunistický režim nejsou efektivní.„Z hlediska středně až dlouhodobého bude zejména klíčové, jakým způsobem se k celému problému postaví Čína. Není žádné tajemství, že pokud někdo má nějakou – řekněme – páku na severokorejský režim, že je to právě Peking,“ konstatuje politický geograf z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Michal Romancov.Z anglicky psaného čínského tisku zaznívají opatrné reakce ve smyslu, že takové jednání Severní Koreje je nezodpovědné. Severokorejci reagují na sankce přípravami na třetí jaderný testSeverokorejci sní o útoku na americké město, které připomíná New YorkSeverní Korea opět odmítla zpřísnění sankcí a hrozí světu pomstouKLDR hrozí napadením Jižní Koreje, pokud se připojí k novým sankcím OSNSeverokorejci vypustili raketu dlouhého doletu, na oběžnou dráhu vynesla družici


Klaus kritizoval Havla i republiku. Na politické scéně si vysloužil odsouzení 11.2.2013

denik.cz

str. 00 _

Z domova_

Praha, Varšava – Za normálních okolností by polský týdeník Do Rzeczy zajímal málokoho. Začal vycházet teprve koncem ledna a stojí za ním šéfredaktor, který opustil list Rzeczpospolita poté, co deník vypustil kachnu, že na palubě polského prezidentského letadla u Smolenska byly výbušniny. " Do širšího povědomí dostal časopis až odcházející český prezident Václav Klaus. Poskytl totiž magazínu výbušný rozhovor, v němž se mimo jiné tvrdě opřel do svého předchůdce. „Václav Havel a jeho specifická ideologie, pro kterou nemám lepší název než havlismus, byl absolutně jiný svět. Trh nazýval hokynářstvím, místo demokracie chtěl elitářskou postdemokracii, místo konzervatismu a tradičních hodnot prosazoval modernistické boření existujícího lidského řádu," řekl prezident, který Havlovu politiku přirovnal k radikálům krvavé francouzské revoluce. „Byla to spíše ozvěna francouzského jakobínství než britský konzervativní princip klasického liberalismu. Bylo to extrémní levičáctví," řekl Klaus. Zemřelému státníkovi také vyčetl jeho „výbojný zahraničněpolitický intervencionismus" a „humanitární bombardování" i chybějící „respekt ke kterékoli zemi světa". Od bývalých spolupracovníků Václava Havla prezident za rozhovor sklidil odsouzení. „Kdyby byl Havel jakobín, skončil by Klaus na popravišti. To se nestalo, Klaus naopak pod Havlovým prezidentstvím politicky vzkvétal," řekl Deníku exministr obrany Alexandr Vondra s tím, že oba muži řešili četné názorové spory vždy demokraticky. „Ani nevím, jak bych to řekla slušně. To je zkrátka Václav Klaus, který si nikdy neodpustí jakoukoliv příležitost vymezit se vůči Václavu Havlovi," okomentovala Klausova slova bývalá disidentka a předsedkyně správní rady Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové Dana Němcová s tím, že oba politici vždy představovali „dvě různé krevní skupiny". Důstojný odchod?



„Odchod prezidenta by ale měl být důstojnější. A pokud to má být předehra k dalšímu politickému profilování, tak potěš pánbůh," dodala Němcová. Klaus pokáral i ministra zahraničí Karla Schwarzenberga za jeho výroky odsuzující poválečné Benešovy dekrety. Podle něj tak dokázal, že není „autentický Čech". Ostré kritice se ovšem nevyhnula ani celá Česká republika. „Polska si vážím, považuji ho za zdravou zemi, která si váží sebe samé. Říkám to záměrně jako porovnání se zemí, která je mou vlastí," dodal Klaus. Zároveň pokáral ty, kteří se bojí vlivu Moskvy víc než Bruselu. „Dnes cítím pro Českou republiku jako aktuální jiná nebezpečí než Rusko. Rusko dnes neurčuje můj život. Daleko více ho určuje Evropská unie," vysvětlil svůj postoj dosluhující prezident. V tom by si zřejmě ale příliš nerozuměl ani s tragicky zemřelým prezidentem Lechem Kaczynským, s nímž Klause údajně pojilo „mimořádně pěkné přátelství". „Pamatujte si, že Rusko nás nejen provokuje, ale stále zkouší, kam až může zajít," řekl v roce 2005 polský konzervativní prezident deníku Rzeczpospolita. Jeho bratr Jaroslaw se stranou Právo a spravedlnost dodnes viní Rusy z podílu na smrti politika, který zahynul při letecké nehodě na ruském území. Kritika Obamy Prezident Klaus nešetřil ?v rozhovoru ani současného šéfa Bílého domu. „Dnešní liberalismus obamovského ražení je postmodernistickou, antidemokratickou, antiliberální ideologií, které podléhá stále větší část západního světa," prohlásil na adresu Baracka Obamy. Diplomatickou roztržku tím ale zřejmě nevyvolá. „Myslím, že Američanům je úplně jedno, co říká český prezident, který odchází pošpiněný mnoha skandály a má mizivou podporu veřejnosti. Jestli se někdo přece jen ozve, tak jen proto, aby se neřeklo, že nás USA úplně ignorují," míní vedoucí katedry amerických studií na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity Kryštof Kozák. Klaus přitom neušetřil téměř nikoho. Neváhal vyplísnit euroskeptického britského premiéra Davida Camerona za jeho „polovičatost". Možnou souvislost mezi nelítostnými Klausovými odsudky a jeho končícím prezidentstvím vidí někdejší disident a lídr Občanského fóra Jan Urban. „Malý vzteklý kluk, kterému berou kyblíček, protože musí jít domů. Nic hlubšího v tom není," řekl stanici ČRo."

URL| http://www.denik.cz/z_domova/za-kritiku-havla-sklizi-klaus-odsouzeni-20130211.html _

Zákaz kouření v restauracích ochrání před závislostí 30 % mladých lidí 11.2.2013

Zdravotnické noviny str. 07 Petra Klusáková_

Z domova_

Zjistili to autoři studie mezi mladými lidmi ve věku 18–22 let. Studenti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy ve svém druhém výzkumu potvrdili fakt, že mladí kuřáci nejčastěji kouří v restauracích, barech, diskotékách a klubech. Příležitostní kuřáci pak kouří téměř jen v těchto zařízeních. Většina pravidelných kuřáků začala podle studie kouřit, když jim bylo méně než 16 let. Čím dříve dítě začne pravidelně kouřit, tím je pravděpodobnější, že pravidelným kuřákem zůstane. V České republice je ve věku 1822 let celkem 53 % kuřáků, jen 47 % mladých lidí se považuje za nekuřáky. Mladí kuřáci nejčastěji kouří v restauracích, barech, diskotékách a klubech (64 %). Příležitostní kuřáci pak kouří téměř jen v těchto zařízeních (73 %). Možnost kouřit v restauracích, barech, diskotékách a klubech tak podle autorů studie podporuje mladé lidi v kouření. Pokud by v těchto zařízeních platil zákaz kouření, podle vlastních slov by vůbec nezačala kouřit čtvrtina (24 %) pravidelných kuřáků a polovina (51 %) příležitostných kuřáků. „Celkem 30 procent z těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, pak uvedlo, že kdyby platil zákaz, s kouřením by vůbec nezačali,“ uvedla spoluautorka studie Sabina Bergerová. Plné znění zpráv


Peníze do rozpočtu, nebo život! Tuto zprávu kvitoval ministr zdravotnictví Leoš Heger: „Z výsledků studie budeme velmi těžit v naší argumentaci v souvislosti s novým zákonem proti kouření, který je nyní v připomínkovém řízení. Jeho prosazení je ale náročné. Kouření přináší do státního rozpočtu mimořádně vysoké prostředky. Neříkám to proto, že bych chtěl jako člen vlády ochraňovat státní rozpočet, ale protože to je podstatný důvod, proč je boj s kouřením na nejvyšší politické úrovni tak obtížný. Tyto příjmy do státního rozpočtu čítají ročně asi 50 miliard. Přitom přímé náklady spojené s léčbou onemocnění způsobených kouřením stojí ročně 11 miliard a dalších 25 miliard je vázáno na nepřímé náklady spojené s pracovní neschopností,“ doplnil ministr. Obtížnost politických kroků proti kouření ilustruje také negativní postoj České republiky vůči novému návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků. Ta nově přichází s návrhem na zrušení cigaretových příchutí či úplný zákaz cigaret typu slim. „Zatím ji v poslanecké sněmovně projednával výbor pro evropské záležitosti a doporučuje tuto směrnici nepřijmout,“ uvedl ministr s tím, že nechce být pouze pesimistou. Vnímání kouření ve společnosti se podle něj posunulo směrem k ochraně zdraví a většina pracovišť je nyní nekuřáckých. Vykazovat pasivní kouření? Jak vyplynulo ze studie, mladí kuřáci pocházejí především z rodin, kde kouří nebo dříve kouřil alespoň jeden z rodičů. Ti zdraví svých potomků ohrožují již pasivním kouřením. Dětští pacienti trpí kromě typických kuřáckých zdravotních obtíží také příznaky depresivní poruchy, sklonem k hyperaktivitě, úzkosti či poruchami chování. Docentka Eva Králíková z Centra pro závislé na tabáku při 3. interní klinice 1. LF UK a VFN v Praze v této souvislosti upozorňuje, že lékaři v protikuřáckém boji dostatečně nevyužívají možnosti diagnostikovat u dětí pasivní kouření (Z58.7). To ale poněkud komplikuje současný systém kapitační platby, kdy praktičtí lékaři pro děti a dorost většinu výkonů ani diagnóz nevykazují a dostávají měsíční paušál na pojištěnce. S principem využití diagnózy pasivního kouření k prevenci nesouhlasí předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP (OSPDL) Alena Šebková. „Vykazování této diagnózy vnímám spíše jako statistický údaj a upřímně v tom nevidím smysl. Smysl je v praxi – tedy pokud máme často nemocné dítě, pátráme po možných nežádoucích vlivech i v jeho okolí, kam samozřejmě může pasivní kouření patřit. Pokud při návštěvách doma či při vyšetření dítěte v ordinaci cítíme kouř (v prostředí, či dokonce z dítěte), samozřejmě hovoříme o nevhodnosti takového prostředí pro dítě a o možných škodlivých vlivech. Obávám se, že samotným stanovováním takové diagnózy nedosáhneme naprosto ničeho – možná pouze v případě, kdy by její vykazování bylo vázáno na možnost sankcí pro rodiče například ze strany zdravotních pojišťoven,“ říká Alena Šebková. „Kouření je celospolečenský problém, a když pozoruji, jak těžce se rodí a prosazují dosud předkládaná omezení kouření ve veřejných prostorách, je i práce na tomto poli ze strany PLDD sisyfovská,“ uzavírá předsedkyně OSPDL. Foto popis| Znění otázky: Představte si, že by v době, kdy jste začínal/a kouřit, existoval zákaz kouření v barech/ klubech/restauracích/diskotékách. Myslíte si, že byste stejně začal/a pravidelně kouřit? Odpovídají ti, kteří v současné době kouří pravidelně (každý den nebo občas) nebo v minulosti pravidelně kouřili, ale přestali. (Zdroj: Ipsos, září 2012). Foto autor| Foto: www.cssd.cz _

Podvedená generace 11.2.2013

ZEN magazín str. 36 Alex Vyroubal_

Fenomén_

Mají posouvat svět kupředu a budovat své kariéry, místo toho mladí lidé plní haly úřadů práce. A to přesto, že jsou nejvzdělanější generací v historii. Kde se stala chyba? Když se budeš dobře učit, dosáhneš všeho, čeho chceš.“ Tato věta, kterou nám odmala vštěpují, mi s ustupující ozvěnou stále zní v uších a připomíná mi smysl pro humor a naivitu našich rodičů a učitelů. Jak se totiž dneska čím dál jasněji ukazuje, šlo přinejmenším o nemístnou mystifikaci. Být dnes mladý a připravený vstoupit do pracovního života je jako jít do kina na kompletní sérii filmů Twilight – je to zatraceně dlouhé, během pár chvil Plné znění zpráv


vás přepadne beznaděj a ztratíte jakoukoli motivaci pro cokoli. Nejen že totiž mladí nedosáhnou všeho, čeho chtějí, často mají potíž dosáhnout aspoň na místo obraceče hamburgrů ve stánku u nádraží. Náraz reality je o to tvrdší po letech vymývání mozků seriály, kde postavy po třetím pohovoru získávají práci, kterou navíc chtěli, a jsou to samí právníci, manažeři či architekti, protože to je přece sexy. V 90. letech, když jste dostudovali, svět vám ležel u nohou a přemlouval vás, abyste si jen vybrali, jako cestou se vydat. Každopádně jste dostali alespoň šanci. Firmy přetékaly mladými lidmi a v Česku nebylo neobvyklé, když váš nadřízený byl 22letý mladík, jehož největším problém bylo, kde sehnat mast na akné, a ani on sám nevěděl, co tam vlastně dělá. Porevoluční změny a větší jazyková i technologická adapatabilita otevřely dveře dnešním třicátníkům a čtyřicátníkům, tedy těm, co jsou právě u kormidla. Ve světě naopak vládli, celkem logicky, starší a zkušenější šéfové, ale všichni byli tak nějak v pohodě a vyhlíželi světlé zítřky. „Devadesátky“ byly jakýmsi pomyslným rájem. Vždyť nejvlivnější knihou dekády se stal Konec dějin a poslední člověk Francise Fukuyamy, kde si autor pokládá otázku, zda nejsme zrovna na cestě k definitivnímu vítězství liberální demokracie západního střihu, jež de facto „ukončí dějiny“. Oproti tomu dnes, na začátku druhé dekády nového tisíciletí, stojí v Česku u startovní čáry, nakreslené v diskrétní vzdálenosti od okýnka na úřadu práce, každý pátý (21,3 %) ze všech mladých lidí, natěšených a připravených skočit do pracovního procesu. A to jsme na tom ještě skvěle. Ve zbytku Evropy jsou čísla a samotná realita ještě děsivější. Podívejme se třeba trochu na jih – bez práce je téměř 60 % mladých Španělů do 25 let, o moc lepší to není ani v kategorii 25–35 let. To nutí 70 % mladých od 20–29 let žít na hromádce s rodiči a prarodiči. Ne snad že by neměli rádi babičku s dědečkem, ale východisko často hledají vycestováním za hranice, kromě posledních bezproblémových států typu Německa paradoxně zejména do Jižní Ameriky, odkud proudily v době například argentinského bankrotu v roce 2001 na Pyrenejský poloostrov davy. Tam se ale setkávají s tím samým co doma, jen s rozdílem, že zde jsou bez zázemí, osamělí a „druhořadí“. A přitom jde o nejvzdělanější a jazykově nejlépe vybavenou generaci v historii. Mladí Řekové (57 % bez práce) zase odcházejí do Číny, nebo dokonce Íránu. Nejde ale jen o problém „líných“ Řeků a Španělů, jak se nám snaží namluvit média. Obrovskou nezaměstnanost mladých řeší i Slováci (30 %) a celý Západ (průměr EU je 23 %). A taky Američané (16 %). I když dnes velká část mladých vsadila na vysokoškolské vzdělání, není jim to nic platné. Ona prvorepubliková mantra „vystuduješ-li vysokou, najdeš místo, kde tě budou povyšovat až do důchodu, založíš rodinu a nebudeš se muset o nic starat“ je dávno passé. Jako by si toho ale nikdo nevšiml, a tak krutou realitu často zjistí student až po dokončení školy. A pak už jen žasne. Škola hrou Na této naivní myšlence se dá také náramně vydělat. To se takhle založí soukromá škola, nazve se třeba podle nějakého českého velikána, například Járy Cimrmana, a do ní, pod slibem skvělého uplatnění, nastrkáme zoufalé a mnohdy i podprůměrné mladé lidi, jejichž rodiče rádi za tuto falešnou jistotu ochotně zaplatí od 15 do 120 tisíc za semestr. Soukromých vysokých škol tu máme čtyřicet pět s téměř 60 tisíci studenty, oproti šestadvaceti veřejným s 350 tisíci, což je vzhledem k počtu obyvatel víc než moc. Taková větší škola může ale dosáhnout obratu až 400 milionů ročně. Což nezní jako úplně marný byznys. A kvalita vzdělání? Záleží na tom? Některé školy nabízejí dokonce finanční odměnu, přemluvíte-li ke studiu kamaráda. A pak, po zamáčknutí slzy z dojetí nad touhou po vzdělaném národě našeho soukromého vzdělávacího sektoru, přichází facka přes teorií nasáklé hlavy studentů humanitních oborů, kterým se podaří do pracovního procesu nastoupit. Ti zase metodou šoku zjišťují, že praxe je tak trošku jiná a v práci znovu studují to, co už by vlastně měli umět. V takových Spojených státech mají zase plné ruce „práce“ se splácením studentských půjček a podle všech indicií zde vážně hrozí další dluhová bublina. Více než 3 z 14 milionů absolventů se studentskou půjčkou totiž nejsou schopny splácet nejen proto, že náklady na studium se zvedly od roku 1976 o 1000 %, ale také proto, že nemohou sehnat odpovídající práci, a pokud ano, tak za minimální plat; stávají se otroky svých dluhů hned na startu. Pro představu, průměrný dluh za studium je okolo 30 000 dolarů ročně, tedy přes půl milionu korun. Trefně to pro Wall Street Journal glosovala třeba čerstvá právnička Tracey Paulsenová, kterou stahuje ke dnu půjčka 200 tisíc dolarů: „Je to jako smyčka kolem krku, z níž není úniku.“ To všechno dalo vzniknout armádě takzvaných NEETů (Not in education, employment or training) – mladých, kteří již nestudují ani nejsou zaměstnaní. Tito lidé nezískávají potřebné pracovní návyky, praxi a jejich motivace je nulová. Ach synku, synku... Naskýtá se zde otázka, jestli je to skutečně jen chyba společnosti, nebo samotných mladých absolventů. Možná si přespříliš často vybírají humanitní obory, které jsou jaksi „přitažlivější“. Najednou tu máme samé právníky, sociology a manažery. Přitom technické obory, ač také trochu trpí, volná místa nabízejí. Ale nejen technické. Zlatou žílou nejspíše bude opět zemědělství, jak se pomalu ukazuje v krachujícím Řecku, kde vzdělaní lidé pod Plné znění zpráv


vlivem nedostatku práce utíkají z měst na venkov, kde si všechno potřebné vypěstují a vychovají a snaží se přežít nezávisle na zkolabovaném státu. Zároveň se zemědělství stává čím dál tím perspektivnější oblastí, a to i v investicích, jak se v článku Newsweeku s příznačným názvem „Marry a farmer“ vyjadřuje Jim Rogers, slavný americký investor: „V Lamborghini budou za čas jezdit právě majitelé farem.“ Protikladem je rozšířená „rozmazlenost“ vysokoškoláků, která se projevuje nepřizpůsobivostí. Když ve svém oboru nemohou najít uplatnění, odmítají dělat cokoliv jiného – vždyť to studovali nekonečných 5 let, a společnost jim to jednoduše dluží! Ti ostatní pak pracují téměř za nulový plat, postačující sotva na bydlení a balení prášků na uklidnění, jen aby nabrali alespoň nutnou praxi, nebo převracejí někde hamburgry. Házet ale veškerou vinu na dluhovou krizi je trochu omezené. Za všechno si můžeme tak trochu sami. V minulosti bývali mladí jakýmsi barometrem společnosti – když hrozil nějaký problém nebo se společnost příliš „kazila“, vyrazili do ulic (hippies), nebo se aspoň snažili „nastavovat zrcadlo“ svým zcyničtělým rodičům a prarodičům, neztráceli ideály. Poslední generace se ale prostě a jednoduše nechaly koupit a utopit v záplavě značkového a zbytečného zboží, a víc se starali o design a taneční pózy ve stylových klubech. Navíc se začíná projevovat demografický průšvih, o kterém víme, že má přijít, a tohle je jeho začátek. Jen za 20 let zde bude více než 40 % lidí nad 60 let. Žijeme zdravěji, jíme zdravěji (aspoň teoreticky), žádné větší války, choroby, medicína nás udržuje stále déle naživu a tak dále. A tito lidé budou stále pracovně aktivní a pro mladé se nové pozice tvořit nebudou. Mladí lidé byli vždy těmi, kdo přinášejí nové nápady, změny a posouvají společnost dál. Ale zároveň zde hrozí nebezpečí – dnes jsou frustrovaní, bez motivace, zoufalí. A cítí se podvedení. A mladý muž bez práce a budoucnosti, to je ta nejvýbušnější možná kombinace. *** Jaroslav Vrabec (21) Sales manager, Mladá fronta Když byl Jarda ještě malý, přál si řídit letadlo. Dnes pracuje jako obchodník v Mladé frontě a sní o tom, jak bude jednou řídit vlastní cateringovou společnost. Jonáš Drobík (24) Podnikatel, řídí Junior Prague Business Club Ambiciózní podnikatel se po dvou letech rozhodl raději pro byznys v nemovitostech než pro studium na Newton College. Dnes řídí malý klub pro mladé podnikatele a touží po harmonii s přírodou. Jana Buryšová (21) Studentka politologie a mezinárodních vztahů na FSV UK Janě by se zase líbilo teplé místečko na ministerstvu a nejvíc se těší na krmení holubů a dopolední vysedávání u piva ve stáří. I když mladí vsadili na vysokoškolské vzdělání, není jim to nic platn é. Jonatán Novák (20) Grafik a animátor na volné noze a student výtvarné školy Václava Hollara. Má svou kapelu, se kterou to chce někam dotáhnout, ale stejně by se raději odstěhoval někam od civilizace. Michaela Kohličková (20) Technická podpora I-Style CZ, student ČVUT FEL Bývalá profesionální tanečnice a zarputilá zastánkyně Applu by chtěla existovat až tak za sto let a zažít kybernetický svět, kdy vše bude jednoduché. Ale spokojí se s 50 000 Kč měsíčně. Michal Ježek (21) tatér studia Horror Vacui V Česku se mu moc nelíbí. Chtěl by žít v Londýně nebo v Berlíně a zastává názor: „Snaž se jít dopředu, protože to třeba může být lepší. Ale to nikdy nezjistíš, pokud zůstaneš zaseknutý na jednom místě.“ Foto autor| Ilustrace Tereza Kovandová Foto Tomáš Železný _

Maminka u mikrofonu 8.2.2013

Blesk magazín

str. 12 _

Co dnes dělají_

Monika Valentová (40) Od tří do sedmi let žila s rodiči v Nigérii, kde její otec pracoval. Na FSV UK vystudovala obor Žurnalistika a masová komunikace a její mediální cesta začala v rádiích Bonton a City. Moderovala talk show Sauna a magazín Prima jízda. Poté se přestěhovala do Snídaně s Novou. Od televize si dala na čas pauzu a věnovala se mateřským povinnostem. Dnes moderuje v televizi Metropol magazín pro maminky Supermáma. Deset let je vdaná za publicistu Martina Veselovského a mají spolu dvě dcery - Rozálii a Viktorii. Foto popis| V době, kdy Monika začínala Plné znění zpráv


_

Jazyk v médiích 8.2.2013

ČRo 6

str. 01


Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Začíná pořad o médiích, informacích a novinářích. Začíná pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás při jeho poslechu vítá Radko Kubičko. A vítejte také opět u našeho pravidelného cyklu dnešek, ve kterém s kolegou Karlem Hvížďalou mapujeme trendy současné moderní žurnalistiky. Dnes se budeme opět zamýšlet nad postavením médií v dnešní společnosti a tím, jak se projevuje určitá krize médií a jaký to má vliv na společnost a na demokracii. A zamyslíme se především nad jazykem médií a nad tím, o čem dnešní jazyk médií vlastně vypovídá. Pořad Média v postmoderním světě právě začal. Dobrý večer. A je tu také tradiční úvodní slovo Karla Hvížďaly, které přečte David Schneider. David SCHNEIDER, redaktor -------------------Od roku 1960, kdy v prezidentské volbě zvítězil těsně nad s Richardem Nixonem George Kennedy, či naposled po zkušenosti z roku 2000, zůstaneme-li ve Spojených státech, kdy Al Gore měl sice všechny racionální trumfy v rukou, jako například ekonomické ukazatele, či sociální a daňovou politiku, zvítězil George W. Busch, víme, že nejdůležitější je dnes charisma. George W. Busch je sice chlapík primitivní, s kterým se každý mohl bavit o basebolu a o jeho božském poslání, ale měl charisma větší než Al Gore a proto vyhrál. Jak často připomíná, třeba profesor Jiří Přibáň Weberův pojem politiky jako povolání ve smyslu racionálního a byrokratického provozu státu, ustupuje do pozadí a do popředí vystoupily charismatické přesvědčovací schopnosti. Důležitější než skutečnost je přesvědčivé zdání skutečnosti. Je to důkaz toho, že v kultuře sloganu Twitteru blýskavých ikon a videoklipů, se schopnost kritického soudu zmenšuje. A role charismatu stoupá. Charisma simuluje zdánlivě snazší orientaci ve společnosti, v níž co je rychlejší, je zároveň důležitější. Žijeme ve společnosti, ve které ovšem rozhoduje čas a rychlost, ale protože je času stále nedostatek, dochází k tomu, že informace sice rychle získáváme, ale zároveň je rychle zapomínáme. A proto se dáme snadno svézt přitažlivostí mediálně charismatických osob. Žít v době masmediální komunikace znamená žít pod diktátem přítomnosti a zjednodušených symbolů a výkřiků. Proto lze hovořit o tom, že od šedesátých let je každý souboj dvou osobností spíše soubojem jejich charismatického vyřazování, než racionálních argumentů. Jenže již zmíněná rychlost, která se stala neoddělitelnou součástí každého sdělení způsobuje to, že z médií je postupně transfér informací vytlačen transferem emocí. A s tímto posunem pracují dnes i charismatické osobnosti v politice. I když víme, že přílišná emotivnost neboli sentimentalita nepatří do politiky zrovna tak, jako nepatří do prestižní žurnalistiky literatury a umění vůbec. Jestliže myšlení je nikdy nekončící sled řešení různých problémů, tedy kladení otázek, potom sentimentalita je útokem směrovaným proti myšlení. Nabízí předem na všechny otázky pouze jednoduché odpovědi. Na místo politiky nastupuje antipolitika, která zná jen dvě kategorie - dobro a zlo, nebo levici a pravici a tak dále. A protože zlo je třeba za každou cenu vymýtit, lze připustit jakékoliv prostředky. Cíl se stává důležitější než cesta. I když, jak známo, právě ta cesta nakonec deformuje i dosažený cíl. A právě to je ta největší past na člověka a na společnost jako takovou. To se týká i nás, v České republice. Jenže sentimentální žvanění, která pracují se zděděnými stereotypy v myšlení ovlivňují nejvíce takzvaného nečtoucího čtenáře, jak říkají sociologové. To je typ člověka, jehož horizont je utvářen jen kolektivně sdílenou recepcí, kterou šíří ústní sdělení, bulvár a triviální literatura. Odborníci pak hovoří o tom, že fikce přebírá funkci relé pro společenskou komunikaci, neboť pracuje s pseudoreferenční manifestovanou zkušeností a se starými schématy. U nás jsou to hlavně slovní spojení jako sudetští Němci, která vyvolávají okamžitě negativní reakce, či obrana národních zájmů, která činí automaticky ze všech ostatních nepřátele a tak dále. V českém kontextu je komické, že často některé tyto stereotypy jsme převzali v době obrozenecké právě od Němců. Jazyk našich politiků, kteří hovoří často o obraně národních zájmů, je vlastně jen ozvěnou německého práva na vlast, tedy /nesrozumitelné/, což je termín, který mezinárodní právní řád nezná. Vlast je označení spíše citové a haimad je něco mezi domovem, domovinou a vlastí, kterou je třeba bránit a na kterou je si třeba činit nárok. I když byla skoro tisíc let obývána jiným etnikem. Vlast je pojem, s kterým často pracovali i naši obrozenci a vedle něho používali ještě raději domov jako termín, do něhož lze ukrýt tehdy ještě nevyslovitelné politické požadavky. A podobně je to i se samotným pojmem národ, který je poměrně nový a představuje proměnlivou sociální kategorii. Jeho výklad jsme rovněž převzali od Němce Johanna Gottfrieda von Herdera. Původně se lidé Plné znění zpráv


identifikovali s náboženskou vírou a se svou obcí a až o něco později vzniklo to, čemu se říkalo zemský patriotismus. Na prahu novověku se do národa zahrnovaly pouze příslušníci mocenské elity. A až v osvícenství se pojetí národa diferencovalo. Zatímco v západní Evropě se prosadilo ztotožnění národa s příslušníky státu, jako jeho občany, ve střední a jihovýchodní Evropě se prosadilo německé Herderovo ztotožnění národa jako příslušníků společenské skupiny definované etnickou příslušností a jazykem. Proto třeba v angličtině /nesrozumitelné/ znamená spíše státní příslušnost, než národ. Právě na těchto velmi často frekventovaných pojmech je možné ukázat zrod mnoha nedorozumění. Zatímco národ představuje citově zabarvenou, tedy emoční kategorii, stát je pojem chladný a umožňuje snazší dohodu. Státní zájmy jsou pak právně jasně definovatelnou kategorií. Za národní zájmy stejně jako kdysi za domov, je možné skrýt cokoliv. Libovolný blábol i vyslovenou lež. V dnešním pořadu Média v postmoderním světě, bychom se chtěli věnovat jazyku v médiích a pokusit se ukázat na to, jaké důsledky posuny v jazyce od chladného právního jazyka k emočním ejakulacím mohou mít a jak proměňují komunikaci ve veřejném prostoru a politiku. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tolik tedy úvodní slovo Karla Hvížďaly v našem cyklu Dnešek a ve studiu vítám už své dnešní hosty, své diskutéry našeho pořadu Média v postmoderním světě. Karla Hvížďalu samozřejmě, autora předchozích slov. Karel HVÍŽĎALA, redaktor -------------------Dobrý večer. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobrý večer. Svého kolegu Ivana Šterna. Ivan ŠTERN, redaktor -------------------Také dobrý večer. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Milana Krumla, mediálního analytika České televize. Milan KRUML, analytik České televize -------------------Dobrý večer. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A také profesora Jiřího Krause z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Jiří KRAUS, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobrý večer, pánové. Pánové, otázka byla v zásadě položena Karlem Hvížďalou, takže on to teda charakterizoval tak, velmi zajímavým způsobem. Ten přechod jazyka médií z chladného právního jazyka k emočním ejakulacím. Tak, jak vy byste charakterizovali současný jazyk médií a k čemu se více přibližuje, k tomu prvnímu pojmu, nebo k spíše k tomu druhému? Pod oběma pojmy si můžeme představit pochopitelně cokoliv, ale pak přejdeme také k té otázce, jak to proměňuje komunikaci ve veřejném prostoru. Takže ale původně ta otázka zněla, jak byste charakterizovali vy ten jazyk. Sledujete nějakou, nějaký přerod a je to třeba v poslední době třeba více vidět, když se věci trošku dramatizují, jako třeba politika i ta společenská situace? Tak, Milan Kruml třeba. Milan KRUML, analytik České televize -------------------Plné znění zpráv


Já začnu, když jsem byl osloven. No, popravdě řečeno, já si myslím, že se ten, že se ten jazyk, který média používají mění i, řekněme v souvislosti s tím, jakou fázi právě probíhají. Třeba krize, která je v tištěných médiích, tak i vede k tomu, že se ten jazyk, proměňuje, že se najednou ... a vidíte to poměrně snadno, ve chvíli, kdy to médium začíná bojovat o své místo na slunci, nebo o to, aby teda ono z té situace vyšlo jako to, které tedy přežilo, tak se vlastně najednou začne obracet, řekněme, k určité jistotě, což jsou, což si myslí dost často, že jsou čtenáři, kteří řekněme, nějakým způsobem budou reagovat, nebo slyšet přesně na věci, které, o kterých tady mluvil Karel Hvížďala jo. Najednou se vlastně objevují pojmy jako národní zájmy, čemuž já jsem nikdy pořádně nerozuměl. Ano, rozuměl jsem tomu, co je na Slovensku u Mečiarovského tisku jako byla Slovenská republika, že tam bylo přesně, oni mysleli přesně to, co psali. Oni mysleli národní zájmy rovná se zájmy teda těch lidí, kteří jsou pro vládu a ty ostatní tam nepatří a tak dál, ale myslím si, že to je tedy jeden ten, jedna ta rovina. V tom úvodním slově nebyla zmínka ještě o druhé, která mě popravdě řečeno vadí stejně a to je to, že se ten, že se ten jazyk používaných médiích, že se, řekněme, do určité míry média vytvářejí nějakou normu. To, co je přípustné a co není přípustné. Myslím si, že v poslední době tedy tu, ta norma, že ta úroveň šla poměrně rychle dolů. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------No, ale existují média vůbec ještě v tom klasickém slova pojetí, když si představíme a to tady o tom mluvíme velice často, že přecházejí na Internet a tam zdá se, na Internetu už je možné úplně všechno. Milan KRUML, analytik České televize -------------------To právě, to právě pro mě je těžko pochopitelné, proč si aspoň u nás, někdo myslí, že jazykově na Internetu možné všechno, protože tam píšou lidi různé věci, ale proboha, ta média se právě odlišují tím, že jsou za A nějakým způsobem iritovaná, že vytváří nějakou, řekněme, jistotu, takový ostrov, na který můžete vstoupit a víte, že tady je to něco, kde dejme tomu platí nějaká pravidla, jo. Přece není, nelze přijmout teorii, že ve chvíli, kdy je něco online, tak vlastně my ten jazyk tam nějak jako nebude kultivovat, nebudeme ale dodržovat nějaká pravidla, která bychom dodržovali, kdybychom online nebyli. Kdybychom byli třeba tištěné médium a tak dál, ale máte pravdu, to bohužel, to takhle vypadá a je to ta honba, která je daná i tím, vlastně předstihnou konkurenci, což dneska už není tak jednoduché, tak ji alespoň tedy předstihnout v tom, že budu prezentovat událost řekněme bombastičtěji, nebo způsobem, který teda konkurence nechce použít, protože dejme tomu, má nějakou laťku, za kterou nechce jít, tak toto vidíme docela dost často. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Pane profesore Krausi, jak vy se díváte na tento problém jako pedagog, který nepracuje teda přímo v praxi, takže se může na to dívat s větším nadhledem třeba? Jiří KRAUS, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Víte, já si myslím, že to, co se nazývá jistou devalvací, nebo ztrátou hodnoty jazyka, je způsobeno neskutečnou snadností komunikace. Už to, že vlastně se trochu ztrácí rozdíl mezi jazykem psaným a jazykem mluveným, protože ta klávesnice to je tak snadné. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Snese všechno. Jiří KRAUS, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ale je to rychlé. Už není ta generace lidí, kteří si nalinkovali sešit a dlouze hledali nějaký dopisní papír, který by byl důstojný jejich sdělení a dneska je všechno rychle. Když nastoupíte do dopravního prostředku, tak tam vidíte, že okamžitě všichni vytáhnou mobil a poslepu a velice rychle esemeskují a z toho, že se mění ta frekvence ... Radko KUBIČKO, moderátor --------------------



Karel Hvížďala vytahuje mobil, pro posluchač jenom řeknu, ale ne proto, že by chtěl esemeskovat, ale chce si ho vypnout, že jo. Tak jestli tady něco uslyšíte, tak to bude mobil Karla Hvížďaly. Ano, to je přesně tady odpovídá tady tohle to, co říkáte. Jiří KRAUS, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------A ta snadnost také devalvuje trošku významy těch slov, protože ono totiž nezáleží jenom na tom, co míní ten autor, ale také, jak to vnímá ten posluchač a mnohdy tento rozdíl mezi stylizací a recepcí je dost podstatný. Možná, že se stává, že já chci slyšet něco a já to také slyším, i když to v tom textu není a možná, že chybí i ve školách nějaký takový předmět, který by učil číst. Ono je to trošku komické, ale vezměme si, že třeba ve Francii se na školách přednáší jeden odstavec z Balzaka, třeba celý semestr. Ono to chce domýšlet, hledat souvislosti a zároveň počítat s určitou encyklopedickou znalostí toho čtenáře, protože ten si tam doplňuje ty své poznatky, ty své předpoklady a tady na to není čas. Prostě mění se ta frekvence těch informací a ty informace jsou pouhými informacemi a nejsou poznatky. Možná, že tak to vnímáme. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Myslíte, mimochodem, že ta četba třeba Balzaka, klasiku i když v České republice, nevím koho bysme přesně četli, některé ty klasiky bych našim studentům úplně nepřál, když si vzpomenu, co já jsem musel číst, tak nevím, jestli to na mě něco zanechalo. Spíš ne, ale ten problém je přece celosvětový i ve Francii mají úplně stejný problém, jako máme my a čtou jim tam Balzaka a moc to nepomáhá asi. Jiří KRAUS, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ale přece jenom umět číst je svým způsobem v dnešní době stále složitější, protože když bychom tady aktivovali svoje znalosti, tak každý řekne ano, to o tom jsem slyšel, o tom jsem něco četl, o tom jsem někde něco četl, ale promýšlel to také? Víte, já si vzpomínám, jak sv. Augustýn se hrozně divil, že sv. Ambrož stojí u pultu a nečte nahlas. Sděluje s velkým překvapením, on tam stojí a nehýbá rty a právě ta četba nahlas možná. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------To je zajímavé zcela určitě. Jiří KRAUS, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Vedla, vedla k takovému většímu promýšlení a já nejsem pro to, aby se četlo nahlas, ale přecejenom si myslím, že i ten proces čtení je někdy dosti namáhavý a že povrchní čtení nás zbavuje celé řady velice zajímavých poznatků. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Určitě. Myslím, že o tom tady hodně mluvíme. Ivan Štern má na starosti na naší stanici pořad Lidé pera, i když dnes by se to asi spíše mělo jmenovat Lidé klávesnice asi, ale jak vy se na to tedy díváte? Je to tak, že všeobecně se ta situace zhoršuje právě tím, že je tak snadné komunikovat, tak snadné psát ta slova, tím pádem ztrácejí svojí hloubku, svůj význam, je to tak? Ivan ŠTERN, redaktor -------------------Já si myslím, že ne, že to jenom způsobujeme, že ztrácejí svoji hloubku a nebo, že se významy těch slov posouvají, protože třeba nejsme ochotni přijmout tu skutečnost takovou, jaká je. My ale to je jev, kterej můžeme vysledovat bez ohledu na to, jestli lidé ovládají, nebo zvládli čtenářskou gramotnost, nebo nezvládli čtenářskou gramotnost. Já si myslím, že když zabrousíme do historie, tak na to také narazíme. Já samozřejmě závidím například svým předkům, když třeba právě z pracovních důvodů se začítám do novin konce 19. století, například a teď zjišťuju, co všechno tehdejší novinář musel umět a jak rychle musel umět zpracovat. Karel HVÍŽĎALA, redaktor -------------------Jak který musíme říct, bacha, bacha. Plné znění zpráv


Ivan ŠTERN, redaktor -------------------Já si nemyslím, protože když budete číst národní politiku z konce devatenáctého století, tak, která reportuje o určitých událostech, nebo o určitých jednáních, tak tam třeba já opravdu mám na mysli například proces s Hilsnerem v Kutné Hoře. Karel HVÍŽĎALA, redaktor -------------------To je docela výjimka, ale když se podíváš na informace z Vídně, z tý doby od dvora, tak tam vidíš, jak je ta žurnalistika ovlivněná tou rakouskou velice ornamentální, hloupou, našlehanou ... Ivan ŠTERN, redaktor -------------------To všechno beru, ale ... počkejte, nechte mě, možná, že ještě nemám pocit, že jsem dospěl k pointě, jo. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak promiňte, my jsme zřejmě vás k tomu tlačili příliš rychle, jak je zvykem v médiích. Ivan ŠTERN, redaktor -------------------Tady mluvíme právě, to je ten problém, že my se například nejsme schopni vzájemně doposlouchat. To znamená, že neumožníme tomu druhému, chceme rychle tu myšlenku od toho druhého a neumožníme tomu druhému, aby tu myšlenku třeba dovedl do toho konce, do kterého on chce tu myšlenku. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Na tom Internetu mimochodem už přímo v titulku to potřebujeme, aby to bylo, protože dál se zpravidla už nedostaneme. Ivan ŠTERN, redaktor -------------------Právě. Ale to není otázka času. To je otázka určité, ani ne netrpělivosti, to je otázka určité, nevím, nedokážu to v dané chvíli pojmenovat, ale vrátím se k té pointě. Samozřejmě, já třeba mám na mysli konkrétní věc. 30. listopadu 1897 v souvislosti s pražskými bouřemi po pádu Baldeniho vlády vystupoval před pražským zastupitelstvem tehdejší starosta Jan Podlipný. Národní listy ten den přinesly doslovní záznam jeho asi dvacetiminutového projevu, ale to není tak důležité, jako to, že ten samý den ve Vídni Neu freue prese přinesly v německém překladu doslovný záznam Podlipného projevu a já jsem si, když jsem si promítnul technické prostředky, které tehdy novináři měli, to znamená těsnopis a telefon, nebo telegraf, tak jsem se před nimi sklonil, protože to by dnešní novináři v podstatě vůbec nedovedli. Takhle rychle zpracovat a navíc ještě průběžně převést z češtiny do němčiny a naopak . Když noviny v té době reportovaly o různých procesech, tak ty procesy popisovaly doslovným zněním výslechu svědků obžalovaných a tak dále, ale paralelně to dělaly české i německé noviny. Prager Tag, stejně tak jak Národní listy. V tomto smyslu já vlastně těm svým předkům závidím, protože oni vlastně jinou možnost neměly. Kdyby měly, byly tu samou možnost, jako máme dneska, to znamená reportovat pomocí obrázků, reportovat pomocí různých neverbálních sdělení, tak samozřejmě by potom také sáhly a patrně by ten jejich jazyk byl o něco méně bohatý, než třeba tehdy byl. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A to je ta pointa už? Ivan ŠTERN, redaktor -------------------Ano. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jo? Tak už jsme dospěli. Plné znění zpráv


Karel HVÍŽĎALA, redaktor -------------------Je třeba k tomu říct, že je to trošku zkreslená představa, jak to tenkrát fungovalo. Oni samozřejmě dostali ten projev předem, měli na to dost času ho přeložit a proto šel zpátky. Ivan ŠTERN, redaktor -------------------Nesouhlasím, nesouhlasím jako ten Podlipný to říkal z patra. To byla reakce, to byl ten den reakce na to, co viděl ve městě. Karel HVÍŽĎALA, redaktor -------------------Hele, ale to je jedno. Důležitý ale je něco úplně jiného. Že by, zapomínáme, že existoval tenkrát úplně jiná kultura čtení. To znamená, že to bylo ve zvyku, v poledne měli v práci dvě hodiny pauzu na oběd a byli zvyklí si svoje noviny přečíst. Times se v Londýně v sobotu studovali po obědě. Prostě tenhle čas je nenávratně pryč a média jenom zrcadlí ty proměny. Ty reagují vždycky vlastně se zpožděním na to, kam se dostala ta společnost. Čili, to je nostalgická vzpomínka, která je nenávratná. Ivan ŠTERN, redaktor -------------------Ano a k tomu jsem tě, Karle, chtěl dostat. To znamená, že toto už se nevrátí a my se vlastně musíme zamyslet, do jaké míry vlastně žehráme na to, že žijeme prostě v době, v jaké žijeme, která samozřejmě určité věci s sebou nese. Například obrazové zpravodajství. Pochopitelně obrazové zpravodajství má velký význam na mluvené a psané slovo, protože vlastně ho jaksi upozaďuje, nebo posouvá stranou a většina lidí je dokonce přesvědčena o tom, že ten obrázek, který například prostředkuje televize, je autentičtější, než jakýkoliv slovní popis. I když my třeba víme, že to někdy nemusí být vůbec pravda. Karel HVÍŽĎALA, redaktor -------------------To je ten příklad ze sociologie, když ukazuje ta maminka ten kočárek a ta druhá říká: to je krásný dítě. A ona říká to nic není, kdybyste ho viděla na fotografii. Ale to, co je zase podle mě podstatné je, že my od těch médií chceme moc, že ta média nemůžou dneska dělat morální marketing. To prostě nejde. Ta doba je jiná. O tomhle bysme si měli povídat. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------No a právě, já jsem to chtěl se na to zeptat, čím ta doba jiná je, protože vy jste tu, pane Hvížďalo, otázku položil, jaký vliv mají tyhle ty mediální posuny, vliv na společnost. Ale je otázka, k tomu jsme možná i dospěli s tím, co říkal Ivan Štern, jestli spíše ta společnost nemá vliv spíše na ty média, že vlastně média vycházejí vstříc tomu, co ta společnost chce a potřebuje, nebo možná už ani nepotřebuje, ale chce, co je ještě schopná třeba snést. A asi to tušíme, kde se ta doba mění, že se ta doba zrychluje, že je opravdu čím dál méně času, že lidé toho chtějí stihnout čím dál více a je otázka, jestli jsou kvůli tomu šťastnější. Kybysme si tedy tohle řekli, co si myslíte, mají média vliv na společnost, nebo naopak společnost má vliv na média a čím to je? Jak bysme tu dobu charakterizovali? Je to jenom tím, že se to zrychluje všechno? Karel HVÍŽĎALA, redaktor Ivan ŠTERN, redaktor Milan KRUML, analytik České televize Jiří KRAUS, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy nejmenovaná osoba -------------------Média asi nejsou jiná než společnost a hledat kdo koho ovlivňuje, ano, to je ten starý problém, ale myslím, že také ta média mají jistou kultivační úlohu. Ta rozhodně těm novinám patří a lidé jí v nich hledají. To je nejde o to, jestli si to ten novinář uvědomuje, ale ten vliv tady je, ten. Ať už to mluvíme o vlivu informačním, kultivačním a já myslím, že i přes tu rychlost, o které jsme mluvili, ta média pořád mají. Tuhle tu nejenom úlohu, ale lidi prostě očekávají, že noviny budou oficiálním zdrojem. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Plné znění zpráv


No, to oni mají čím dál menší zájem že, aby to tam nemuseli hledat. Tak. Karel HVÍŽĎALA, redaktor Ivan ŠTERN, redaktor Milan KRUML, analytik České televize Jiří KRAUS, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy nejmenovaná osoba -------------------Možná, že ano, ale já si přece jenom myslím, že ten jazyk se nemění. Ten jazyk je v podstatě stejný. Objevují se nová témata, možná, že některé změny v některých jazykových formách nás překvapují, na ně my nejsme zvyklí. Ale ta úloha těch novin v zásadě je stejná, ať už nás informují rychle, nebo pomalu, ať už jim věříme, nebo nevěříme, ale na kolik máme času, si to přečíst. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------No právě, to je právě to, co jsem se ptal, jestli je to opravdu jenom tím, že se ta doba zrychluje, protože Karel Hvížďala říkal, že lidé měli čas číst noviny dlouho, že si je všechny přečetli. Dneska to vypadá tak, že lidé mají čas maximálně na titulky v těch tištěných novinách, a co se týče Internetu, tak všichni vlastně tvrdí, že lidé na Internetu se řídí jenom podle titulků a maximálně toho prvního odstavce. Tak, čím to je, Milane Krumle? Je to jenom dnešní dobou? Milan KRUML, analytik České televize -------------------Já s tím nesouhlasím. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Nemyslíte si, že to tak je? Milan KRUML, analytik České televize -------------------Ne. Já si to nemyslím a myslím si, že naše debata jako je hezkým doklade toho, jak se ten mediální svět mění a co se vlastně mění. Popravdě řečeno, já si totiž nemyslím, že by neměli příjemci čas na ta média. Bohužel ale problém je v tom, že ta média jim v podstatě nabízí, teď mluvím typově, totéž. Jo, vy jste tady někdo říkal, že ten obraz, to co vidím v televizi, že má daleko větší sílu, než ... Samozřejmě, že jo, ale to popravdě řečeno, potom bych si já jako člověk, který dělá dejme tomu tištěné, tištěný deník, měl položit otázku, jestli má smysl, abych těm lidem dával totéž, co viděli večer v televizi. Nemá. Ale popravdě řečeno, to je problém zvlášť tedy co se týče českých médií, že všichni maji pocit, že teda musí dělat totéž, že vlastně oni se nedokázali vymanit z toho , z té minulosti to znamená dobré noviny jsou ty, které mají nejvíc práv. A to je absurdní. Dneska už to, vy nemáte čas číst noviny kvůli zprávám, které jste slyšel v rádiu, četl na Internetu a viděl v televizi. Proč byste takhle jako mařil časem? Vy ty noviny si koupíte proto, abyste se dozvěděl to, co za těmi zprávami je, protože na to zas nemají čas v té televizi a na tom Internetu. A to já si myslím, že pokud média nepochopí, nebo ti, co je řídí a dělá a řekněme, mají vliv na jejich obsah, tak samozřejmě jako na to doplatí, protože pokles nákladu deníků mimo jiné je spojený i s tím, s jejich neochotou a neschopností toto přijmout. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------O tom tady mimochodem minule hovořil šéfredaktor Literárních novin Petr Bílek. Přesně tady tohle to říkal, že jestli to opravdu není tak, že třeba ta média opravdu nepřinášejí to, co je hlubší, to, co lidé třeba chtějí a zabývají se jenom takovou pěnou dní, že všichni o tom stejně asi teď mluvíte, ale teď je otázka, jestli o to lidé opravdu zájem mají. Například náklad Literárních novin o tom příliš nesvědčí, že lidé o to mají zájem, přesto, že oni se o to snaží. Ale je právě otázka, jestli ta doba nepřináší tu všeobecnou povrchnost také v tom, že lidé prostě nechtějí se už zabývat nějak hlouběji těmi společnosti procesy a tak dále. Jak říkal Jan Werich, nejlepší je, nebo nejvíce placené je nepamatovat si, tak dneska to vypadá, že nejlépe placené je nehloubat příliš v ničem a jít prostě jenom po to povrchu. Karel HVÍŽĎALA, redaktor Ivan ŠTERN, redaktor Milan KRUML, analytik České televize Plné znění zpráv


Jiří KRAUS, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy nejmenovaná osoba -------------------Mluvíte o části společnosti, která taková byla vždycky. Byla taková na konci devatenáctého století a bude taková za sto let. Jsou lidi, který prostě nechtějí hloubat, nezajímá to, nechtějí se zajímat víc, stačí jim to, že si přečtou titulky. A jako, to s těmi, ty nezměníte. Na druhou stranu ale ve chvíli, kdy prostě já vidím, že roste zájemce na Internetu venku. O věci, které jsou analytické, jo jako osamostatňují se blogy a zpoplatňují se lidi, který prostě hloubají nad tím, co se děje kolem nich, jak se na to a někdo si to zato platí. Včera jsem psal článek o tom, že se možná bude prodávat deník /nesrozumitelné/ a zjistil jsem, že je dneska mimořádně úspěšná firma online. Že jejich počet předplatitelů online je mnohem větší, než počet předplatitelů celosvětově tištěných, tištěné verze. Jako já si to, nechci přijmout tuto variantu, že to, že lidi přestali číst, nebo hloubat. Já jenom chci říct, že možná jejich představa o tom, jak ten, jak vlastně to hloubání jak si ho nastavit, že předběhla to, co jsou ta média schopná jim dát. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ivan Štern se nadechoval k tomu. Ivan ŠTERN, redaktor -------------------No, to je přece náš věčný vzájemný spor, pane Kubičko. My vlastně tohle to téma neustále vedeme a neustále spolu v tomto nesouhlasíme. A já vždycky namítám, že česká média, tady potvrzuju to, co říká pan Kruml, zejména česká tištěná média, ale i rozhlas musím podotknout, i rozhlas v podstatě něco takového, co by asi doplnilo ten tok nepřetržitý tok zpravodajství, tak jednoduše nenabízejí ze strachu co když to někdo nebude chtít, co když to nikdo nebude číst. Já bych jenom rád uvedl jako příklad tuto stanici. Tuto stanici, která vznikla na základě nápadů, na základě jako i určité nezbytnosti, že bude vysílat jenom večer, že to bude večerní stanice a když tato myšlenka se poprvé zrodila, před těmi deseti lety zhruba, tak si i profesionálové rozhlasoví ťukali na čelo, říkali, dyť to je naprostej nesmysl, to přece je úplně proti smyslu rozhlasu, protože rozhlas má úplně jinde prime time a toto je televizní čas a já jsem tehdy namítal, že toto je stanice, která nebude hledat posluchače, ale bude to stanice, která bude čekat, až si ji posluchači najdou a oni si jí našli. Pochopitelně, není to žádné závratné množství, ale jaksi ukázalo to, že to zase není tak mrtvá myšlenka a že to má své opodstatnění, ale pochopitelně ten jako toho předjezdce musejí především dělat veřejnoprávní média, která svým způsobem jsou ekonomicky nezávislá, protože jsou financována úplně jiným způsobem a pokud se to zdaří těm veřejnoprávním médiím, pak soukromá tištěná média nepochybně budou následovat. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------No, tak uvidíme. Já řeknu jenom ten svůj, svoji část té polemiky, kterou s vámi polemizuju, protože to gró vlastně spočívá v tom, že některá média přece jenom i z technologického hlediska jsou na ústupu jako jsou třeba ta média tištěná, která dominovala, nebo konec konců jako je i rozhlas, který také dominoval v minulém století mediálnímu prostoru, ale pak byl, začal být vytlačován třeba televizí a televize je dneska taktéž podobně jako tehdy rozhlas vytlačována Internetem a na tom Internetu se vlastně všechno tady tohleto děje. To znamená třeba i ty analytické materiály, o kterých mluvil Milan Kruml, tak jestli tedy není otázka, že by se objevovaly jako placené například spíše na tom Internetu než těch tištěných verzích a totéž rozhlas, který se pochopitelně snaží také na Internet dostat jinými způsoby, než jako to klasické vysílání a televize zrovna tak. Takže tam spíše ta polemika také, ale to uvidíme. To rozhodne budoucnost, jestli se všechno přesune nakonec na Internet, nebo jestli přece jenom ta tradiční média nějakým způsobem zůstanou. Vy jste, Karle Hvížďalo, několikrát tady řekl v kterém roce vyjdou ty poslední noviny, že jo. Kdy to mají, kdy to má být? Karel HVÍŽĎALA, redaktor -------------------Počítám 2040, to spočítal nějakej ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------To je optimistické, to tady bude ještě dost dlouho. Ale pan profesor chtěl něco k tomu říci? Jiří KRAUS, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


Já myslím, že ten přechod k těm analytičtějším žánrům je spojen s autorskými osobnostmi. Jestliže dneska se podíváme na noviny minulých let, tak většinou si je spojujeme s těmi osobnostmi a s jejich individuálním stylem a individuálními názory. Daleko víc možná, než na ty deníky samotné a právě to je věc, kterou vždycky čtenář bude hledat. Svého autora a svůj způsob vidění. Ono je tady samozřejmě nebezpečí jistého odklonu od objektivnosti. Příklonu nějaké předpojatosti. Já čtu toho autora, protože buď koresponduje s mými názory, nebo naopak s ním živelně nesouhlasím a jsem zvědav, co řekne, ale možná že opravdu bychom ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Informací na transfer emocí a je skutečně vidět, že v té žurnalistice mají největší úspěch v dnešní době právě názoroví žurnalisté, nebo názorová média, která jsou velmi, velmi názorově vyhraněná. Bavili jsme se tady nedávno o tom klasickém případu televize Fox New ve Spojených státech, ale je to vidět i u nás. Koneckonců na tom Internetu, na Facebooku vždycky nejvíce ohlasů a nejvíce sdílení, nejvíce čtenosti mají ty články, které jsou nějak názorově vyhraněné. A které možná vycházejí, jak Karel Hvížďala už to tady naznačil, také v tom příspěvku s určitých předsudků třeba toho národního povědomí. Co si o tom myslíte, tady o tomto trendu? Dříve jsem neustále učili na školách, že žurnalistika je taková seriozní, která je věcná, klidná, která je kritická, která samozřejmě zohledňuje všechny názory a najednou tady máme nejúspěšnější žurnalistiku, která je naopak názorová, která se vyhýbá jiným názorům a která prostě přímo často vychází i z těch předsudků. Co si o tom myslíte, pane profesore? Jiří KRAUS, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Teď nedávno vyšly u nás Nýčovy přednášky o rétorice. A on tam má velice zajímavou myšlenku, že lidský jazyk je založen na přesvědčování, že nenajdeme větu čistě sdělnou, čistě informační, ale že všechno, co předneseme, je nějakým způsobem zabarveno naší subjektivitou a má to přesvědčovat. Samozřejmě tady se dostáváme k velice širokému pojetí třeba argumentace. Ale na rozdíl od matematického nebo fyzikálního důkazu, ta argumentace se vždycky opírá o jisté, o jistou příměs osobního mínění, přesvědčení, víry, že to tak je. Takže těžko to oddělovat. Všechno, co si přečteme je svým způsobem snaha přesvědčit toho druhého. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili, už to tady bylo. Ale byla tady mezifáze, kdy skutečně žurnalistika byla seriozní, ta byla braná a někteří dneska tvrdí, že to byla žurnalistika, která byla taková příliš neutrální, která byla vykastrovaná až takhle, abych to řekl, natvrdo, co na to říkáte, Ivana Šterne? Ivan ŠTERN, redaktor -------------------Otázka je, jestli tohle byl mýtus. Taková žurnalistika v podstatě je to po, já bych jenom potvrdil to, co říká pan profesor. Je to proti vůbec duchu jazyka jako takového. Ten jazyk pochopitelně v sobě obsahuje i tu emoční složku a cokoliv sděluji,tak sděluji s určitou naléhavostí, nebo ta naléhavost tam prostě obsažena je a takže já si, já prostě vím, že ani zpráva nemůže být jaksi emočně neutrální. Řazení zpráv v rozhlase, první věta ve zprávě, která vlastně má přitáhnout pozornost. To, že má vlastně první věta ve zprávě přitáhnout pozornost, tedy funguje coby jako titulek v novinách. To je zase další vlastně jakási emotivní figura. Dyť to prodává ty titulky, takže nelze vlastně se tvářit, že zpravodajství je neutrální a já si myslím, že je to tak v pořádku, že ono nemá být nepravdivé jenom, jo. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ale byla tady řeč třeba o těch předsudcích, když jsme mluvili o tom, nebo Karel Hvížďala v tom úvodním příspěvku mluvil o tom používání třebas těch spojení národ, nebo národní zájmita. Taková určitá česká, české specifikum od vycházející až od obrozenecké doby a převzaté právě paradoxně od Němců, kteří definovali ten pojem. Karel HVÍŽĎALA, redaktor Ivan ŠTERN, redaktor Milan KRUML, analytik České televize Jiří KRAUS, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy nejmenovaná osoba -------------------Plné znění zpráv


Ale, to je dáno historicky prostře střední Evropa nebo ... my máme prostě jiný historický vývoj a jak jsme se národně emancipovali. Stejně tak jako sousední Němci, Rakušané, Maďaři než třeba Francouzi a Britové, ale to je potom jenom otázka míry vzdělanosti. A čím víc o sobě víme, tak tím samozřejmě jsme méně nakazitelní nějakou takovou jaksi pervertovanou emocí, kterou to vyvolává a vnímáme to daleko střízlivěji,než bychom to vnímali jenom když jsme takto nevzdělaní masírováni. A to se ukázalo například teď v tom konfliktu Zeman Schwarzenberg o Benešových dekretech. V podstatě ta manipulace byla postavena na tom, že vlastně, a vyvolalo to ohromné emoce jenom prostě proto, že my o svých dějinách a o svých dějinách víme velice málo a málo víme o tom vlastně jak jsme se koncipovali a emancipovali jako národ. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ne určitě, ale není to asi jenom náš problém, protože, když už jsem mluvil třeba o Fox News, tak na jedné straně ten velký úspěch té televize, názorové televize, které velice v některých případech i nekorektní, neseriozní, tak člověk by řekl, že stát, jako jsou Spojené státy americké, kde je velká tradice, prestižní, seriozní žurnalistiky, tak že nedopadne nakonec tak, že úspěch tam bude mít Fox News a naopak krachovat bude New York Times. Milan Kruml. Milan KRUML, analytik České televize -------------------No, ale to je právě totiž to zajímavý, protože Fox News a jeho úspěch se zase dal vypočítat, protože ve chvíli, kdy tam vlastně nebylo médium, které by takhle silně, řekněme, koncentrovalo hlasy, určité názorové proudy, které prost v těch ostatních médiích jako nebyly tak silné, tak najednou se ukázalo, že to vlastně oslovilo nějakou, protože oni ti diváci, tyto názory vlastně neslyšeli na CNN, jo. Já jenom chci říct, vy jste tady mluvili o, podle mě je docela podstatná jedna věc. Každé médium se má, se dívá na svět přes nějakou mřížku, podle té se od sebe liší, jo. Někde je to dokonce tak silné, že podle toho, kdo si to médium čte, nebo kupuje, tak poznáte, ten člověk konvenuje s tím pohledem, jo. Když si kupuje Dale Telegraf, tak je to asi jeho pohled je trošku jinej, než když si kupuje Guardien třeba v Británii. A já si myslím, že je to, že u nás ten problém je v tom, že vlastně daří se nám do určité míry vytvářet, nebo propojovat uživatele. S lidmi, jejichž názor je zajímavý, nebo jejichž názor nám pomáhá v orientaci. Ten svět kolem nás je strašně složitý a spousta věcí, které se odehrávají, tak nedokážeme vyhodnotit. Neznáme souvislosti, nevíme, jestli mají nějaký podstatný vliv na náš život, nebo nemají. Toto ta média mají nějakým způsobem se pokoušet vysvětlit. Jestli to dělají dobře a ty, tak vlastně najdou skupinu lidí, která konvenuje s tímto pohledem a proto je čte. Co já jim můžu vyčítat je to, že tady vlastně chybí, já nechci říct objektivní zpravodajství, protože to spojení se mi moc nelíbí, ale chybí tady do značný míry seriozní zpravodajství postavený na tom, že vlastně vás nemusí zajímat tak moc podrobnosti. Vás zajímá dopad. To si myslím, že je jako velká, velký problém a to i s jazykem českých médií, nebo médií v České republice, že se strašně moc soustředí na popis, přesný popis toho , co se stalo a unikají jim ty souvislosti. Když popisujete, co se stalo přesně, jak někdo odněkud přišel a tohle to mu řek, a tak dál, tak používáte jiný jazyk, než když se zabýváte tím, jaký dopad to má. To je první věc. Druhá věc je ta, že se tady do značné míry, a to si myslím, že je vidět i docela dobře i na tom Internetu ale i v jiných médiích. Mluvíme o internetových médiích, že se tady vlastně podařilo téměř odbourat žánry. To znamená vlastně v novinách zbyl článek a komentář. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak pánové, děkuji vám za tu dnešní diskusi a poprosím Karla Hvížďalu, jestli ještě teda chce něco říci, nebo to chce shrnout, protože měl úvodní slovo, tak ho poprosím i o závěrečné. Karel HVÍŽĎALA, redaktor -------------------No, já bych řek, že když bysme se na to podívali hodně z výšky, že si můžeme snad dovolit říct, že každá informace je založena vlastně, nebo její hodnota na překvapení. A něco se dovídat, učit, to je vlastně, to znamená, že my z toho překvapení máme radost, máme z toho pocit nějakého štěstí, ale v té společnosti je strašně široká vrstva lidí, která nemají tu schopnost mít z tohodle radost a proto hledají nějaký náhradní způsoby, které jim tu, tenhle náboj nebo te pocit dají a to je, že prožívají vlastně nějakou zprostředkovanou emoci. A v okamžiku, kdy ta média jim tohle to, tu náhradní výplň tý potřeby emoční dají, tak samozřejmě jsou jejich. A to je to, kde je ten nejvyšší posun. Že my jsme vlastně přestali těm lidem nabízet, nebo je přesvědčovat o tom, že něco vědět, je práce, že to chce mít tu radost z toho něčeho nového a naopak jim čím dál víc podsouváme vlastně ty náhradní emoční pilulky s pomocí těch Blesků a tak dále. Radko KUBIČKO, moderátor Plné znění zpráv


-------------------No a když jste tady poslouchal nás, tak byly tady názory takové spíše optimističtější, já jsem možná představoval ten takový pesimističtější pohled, jak říkal Ivan Štern. Jak vy se na to díváte jako zase člověk, který toho už mnoho zažil a mnoho zná. Karel HVÍŽĎALA, redaktor -------------------Tak, já si myslím, že papírová média nezmizí a když se podíváme do Spojených států, kde doopravdy jde všechno nejrychleji, tak pořád ještě ta rozhodující vůči vrstva 34 % má informace z tištěných médií. Čili pokud se podaří to, o čem mluvil pan profesor, že ten veřejný intelektuál, ty jména prostě se zase prosadí, jenže jejich tvorba je teď hrozně zesložitělá tím jak je toho tolik těch médií, tak to, co kdysi mezi ještě do těch sedmdesátých let, kdy byly dvě televize a pár prestižních novin. Bylo docela snadný takovou osobnost vypěstovat. Nebo měla možnost vyrůst, tak dneska je to mnohem těžší, a na nich byla pak postavená ta prestižní média, i ty veřejný služby tak dále. A to dneska už jde velice tíž. Pokud se nám ale ty osobnosti podaří nějak zase vybudovat, tak samozřejmě je možné k tomu přesunu, k těm analyticky tištěným médiím dojít. Ale všechny průzkumy, u kterých já tady byl, tak ukazovaly. Že by takové noviny četlo jen 30 tisíc lidí. I kdyby byly dělány hodně kvalitně, a to žádné noviny neuživí. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Příliš malý národ. To jsme si říkali už několikrát. A co se týče toho jazyka, toho hlavního tématu, který jsme tady dnes probírali, tak jak se, než se zaprognozujete, co myslíte bude se to spíše zhoršovat, nebo tam jde k zpětném odrazu. Karel HVÍŽĎALA, redaktor -------------------Ten jazyk není možný ho oddělit v okamžiku, kdy se podařilo, aby tu vyrostl ten, ty veřejný intelektuálové a ty analytické noviny, tak automaticky ten jazyk musí být sofistikovanější, přesnější, počítat konotacemi těch slov a nepoužívat je tak snad snadno a rychle. Jak o tom mluvil pan profesor Kraus. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, pánové, děkuji vám za účast v dnešní debatě v pořadu Média v postmoderním sětě. Se mnou tu byl Milan Kruml. Milan KRUML, analytik České televize -------------------Na shledanou. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Karel Hvížďala. Karel HVÍŽĎALA, redaktor -------------------Dobrou noc. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jiří Kraus. Jiří KRAUS, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrou noc. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A Ivan Šterm. Plné znění zpráv


Ivan ŠTERN, redaktor -------------------Dobrý večer. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tolik tedy náš pořad, tolik náš cyklus dnešek. Od mikrofonu se loučí Radko Kubičko. Na slyšenou. _

krátké zprávy 7.2.2013

Elektro

str. 09 _

Krátké zprávy_

Michaela Dvořáková manažerkou firemní komunikace v Safině Společnost Safina, a. s., vedoucí zpracovatel materiálu s obsahem drahých kovů ve střední a východní Evropě, oznamuje, že jmenovala do pozice manažerky firemní komunikace Michaelu Dvořákovou. V její kompetenci je externí a interní komunikace a firemní public relations. Dříve působila ve společnosti Unilever, kde měla na starost činnosti v oblasti externí a interní komunikace, koordinaci krizového týmu, aktivity v oblasti firemního PR. Zkušenosti z komunikace a public relations v minulosti získala také v nakladatelstvích Euromedia Group a Ikar Praha. Michaela Dvořáková vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde se specializovala na literaturu, kulturu a masovou komunikaci. [Tiskové materiály Safina.] Brněnské turbíny oslavily další rekordní rok Brněnský závod Siemens na výrobu a servis průmyslových parních turbín má za sebou další mimořádně úspěšný rok. Závod i přes pokračující hospodářskou stagnaci v Evropě vyrobil rekordních 66 turbín, přičemž počet zaměstnanců vzrostl na osm set. V roce 2012 investoval v Brně více než 170 milionů korun. Brněnské turbíny se uplatňují ve spalovnách, papírnách a teplárnách po celém světě. Mezi nejúspěšnější obchodní akce uplynulého roku patří tři uzavřené smlouvy na dodávku průmyslových parních turbín zákazníkům do Izraele. Z Brna jeli pracovníci instalovat turbíny do Indonésie, Jižní Koreje, Švédska, Finska, ale třeba i slovenských Košic. V České republice zajistili např. generální opravu turbín v paroplynové elektrárně Vřesová. [Tiskové materiály Siemens.] Eaton Elektrotechnika zve na For Pasiv Eaton Elektrotechnika, s. r. o., přední výrobce a distributor elektrotechnického zařízení, představí v rámci letošního veletrhu For Pasiv svůj systém inteligentní elektroinstalace xComfort. Ve dnech 6. až 9. února 2013 bude návštěvníkům k dispozici informační stánek firmy Eaton (hala 4 – A13) v prostorách PVA Expo Letňany vybavený ukázkami produktů a realizovaných projektů. Odborní konzultanti představí výhody inteligentní elektroinstalace, jejího snadného ovládání a její celkový přínos pro bydlení 21. století. Kromě ukázky produktových a technologických novinek se uskuteční několik odborných přednášek a přednášek týkajících se legislativy, celkově věnovaných problematice výstavby a užívání energeticky nenáročných staveb. Eaton Elektrotechnika se veletrhu zúčastní nejen jako vystavovatel, ale i z pozice odborného partnera. Bude zde prezentovat svůj komplexní systém bezdrátové elektroinstalace xComfort a jeho uživatelské výhody. [Tiskové materiály Eaton.] Aktuální novinky značky Tehalit Značka Tehalit se může pochlubit dlouholetou tradicí. Padesát let na špičce mezi evropskými výrobci systémů pro ukládání vedení a více než dvacet let ve společnosti Hager na českém trhu ukazuje nejen sílu Plné znění zpráv


značky, ale především kvalitu jejích výrobků. Tehalit nabízí široký sortiment kanálů a systémů pro ukládání vedení a montáž přístrojů, propojovací kanály do rozváděčů či kancelářské systémy. Kromě nejvyšší kvality splňují výrobky veškeré technické parametry. Jednoduchá montáž a flexibilita jsou samozřejmostí. S Tehalitem se každý uživatel přesvědčí, že i systémy pro ukládání vedení mohou být výborným designovým doplňkem místností a kancelářských prostor. [Tiskové materiály Hager.] Chřipková epidemie: na co si dát pozor v kanceláři Onemocnět je možné docela snadno i v zaměstnání. Vyplatí se proto dodržovat několik preventivních zásad, kterými lze omezit šíření chřipkových virů v běžném kancelářském prostředí. Přenos virů z kontaminovaných kancelářských předmětů Nedotýkejte se zbytečně často rukama obličeje a nemněte si oči. Snížíte tím riziko přenosu viru prostřednictvím rukou z kontaminovaných předmětů. Mezi nejrizikovější z nich patří v kancelářích mikrovlnné trouby, chladničky, kávovary, kopírky nebo třeba houbičky na mytí nádobí. Chraňte své zdraví pomocí dezinfekčních přípravků Není vůbec od věci, když si budete na pracovišti pravidelně a opakovaně mýt ruce. Zvláště když cestujete do zaměstnání hromadnou dopravou, držíte se různých madel a držáků, kterých se dotýkají tisíce lidí. Větrejte v kanceláři Vzhledem k tomu, že se chřipka šíří formou kapének, neuděláte chybu, když budete v kanceláři z preventivních důvodů pravidelně větrat. Je to praktické zvláště v případě, když pracujete v otevřeném kancelářském prostředí, které je plné kašlajících kolegů. [Tiskové materiály KCP.] Energomonitor sleduje spotřebu elektřiny v reálném čase S rostoucí cenou elektřiny neroste kontrola zákazníků nad její spotřebou. Opisování údajů z elektroměrů je ale konec. Je nyní k dispozici energomonitor, zařízení přenášející aktuální spotřebu elektřiny na internet. Zákazník tak má přehled o tom, kolik elektřiny, kdy a za jakým účelem spotřebovává. Zároveň dostává nástroje k tomu, aby mohl své výdaje za elektřinu efektivně snižovat. Až doposud byly podobné nástroje dostupné jen specialistům a určeny pro velké spotřebitele. Energomonitor je ale natolik jednoduchý a levný, že je dostupný i pro domácí uživatele a malé firmy. Jeho hlavní předností je jednoduchost, snadné ovládání a nízká cena. Zařízení za cenu méně než 5 000 korun lze snadno a bez zásahu do elektroinstalace připojit do již existujícího rozvodu elektřiny. [Tiskové materiály Energomonitor.] Foto popis| _

CHLAP MUSÍ MÍT NAVRCH 7.2.2013

Instinkt str. 12 Rozhovor_ Kateřina Pokorná_

Nesvadbová Bára Píše knížky, pohádky pro děti, je šéfredaktorkou módního časopisu, pomáhá postiženým a nemocným a do toho pečuje o desetiletou dceru. Momentálně se ale Bára Nesvadbová nejvíc těší, až spatří světlo světa film podle její románové předlohy Pohádkář. * Jak jste s filmem daleko? Prý byly problémy se scénářem, hodně autorů si na něm mělo vylámat zuby. Téma je údajně neuchopitelné, těžko převeditelné do filmové podoby... Kdo to řekl? Plné znění zpráv


* Myslím, že v jednom rozhovoru spisovatel Emil Hakl. Ten je ale děsně milý, už když jsem ho viděla poprvé, byl mi strašně sympatický. A nejen tím, že má taky doma snad milion koček. Ale on si žije nejvíc asi ve své vlastní hlavě. Vím, že to není úplně jednoduché téma, filmově lehce zpracovatelné, ale nakonec se toho profesionálně zhostil scenárista Marek Epstein. A klobouk dolů. Jsem absolutně nadšená. Je to sice už čtvrtá verze scénáře, ale je skvělá. Tenhle člověk má neuvěřitelný talent převádět námět do filmové podoby. Současně mám ale asi největší radost z toho, že se režie ujme Vladimír Michálek. Vůbec mě totiž nenapadlo, že na naši nabídku kývne, že dílo komerční blondýny půjde točit tenhle zkušený, padesátiletý bard a navíc krásný chlap. Jeho filmy jsou pro mne kultovní, snímek Je třeba zabít Sekala je snad nejvíc živočišný a nesmírně emotivní počin české kinematografie. Upřímně, moc se na natáčení těším. * Koho jste obsadili do hlavních rolí? Obsazení už je dané, ale já bych o tom zatím nerada mluvila. Jsou to zajímaví a talentovaní lidé. A navíc jsou ty ženy nyní těhotné, tak uvidíme, jak to nakonec dopadne. * Nemáte strach, že by se film mohl během natáčení odklonit od původní předlohy knihy? Že by to mohlo být ve finále fiasko, které diváci nepřijmou? Mně se dlouho nechtělo do dalšího filmu právě proto, že je to kolektivní dílo. Ani já, ani scenárista, ani režisér teď vlastně netušíme, jak to celé dopadne. Během natáčení totiž může přijít herec s tím, že se mu replika špatně říká, že to vysloví jinak. A tím třeba zabije dějovou linku. Ale strach v tuhle chvíli jistě nemám, a to z jednoho prostého důvodu – myslím si, že režisér Michálek ví, co dělá, protože je to ryzí profesionál. A hlavně je to vlastně ve finále jeho film. * Přijdete si práci filmového štábu na plac občas zkontrolovat? To bych si vůči Michálkovi nedovolila! Bylo by mi to hrozně hloupé. To je, jako kdyby do mé redakce přišel někdo s tím, ať mu ukážu, jak se připravuje do tisku jeho článek. Taky bych z něj nebyla nadšená. To snad dělal jen Dietl, i když možná to dělají i jiní seriáloví tvůrci. Ale já bych tam jen strašila. Možná se přijdu podívat jen proto, že mě zajímá, jak se to celé realizuje. Ovšem jako tichý divák někam do páté řady. * Jak se vám na film sháněly peníze? Pomáhala třeba i image sexy blondýny? Myslím, že ve skoro čtyřiceti letech fakt nemůžu být za volavkoidní blondýnu. Se sháněním peněz mám spoustu zkušeností. Chodím o ně žebrat v rámci různých charitativních projektů a docela se mi daří i tam, kde jsou lidé relativně skoupí. Ale v případě komerčního projektu je to daleko horší. Naštěstí výhodou byla skutečnost, že se knížka stala bestselerem roku, dodnes se jí prodalo asi 90 tisíc výtisků. Takže s producentkou uvažujeme, že když na film vyrazí do kina stejný počet žen – čtenářek, které si s sebou vezmou ještě jednoho člověka, tak to bude fajn. * Naposledy jste vydala knížku pohádek Garpíškoviny, kterou jste napsala s dcerou už před dvěma lety. Na čem pracujete teď? Psala jsem ji sama, ale kamarádi Bibiany mi hodně radili, dětské publikum je velmi nemilosrdné. Zvláštní ale je, že děti teď moc nečtou, alespoň soudě podle mých kamarádek a jejich potomků. U nás doma je to ale jiné, já i dcera chodíme s knížkou spát a ráno s ní vstáváme. Ale Bibče asi ani nic jiného nezbývalo, nedala jsem jí moc na vybranou. Říkám si, jak dlouho dceři ještě nadšení z předčítání vydrží. Už teď mi kolikrát řekne, maminko, já si to dočtu sama, ano? V tomhle ohledu jsme dost nudné patronky. Ale pokud jde o novou knížku, zatím na ni sbírám energii. Nějak mi utíká čas pod rukama. Jde o téma generačního posunu, které mě zajímá už od mých dvaceti let. Vzpomínám na moji babičku, která když otěhotněla, děda ji dalších několik let nepustil do práce. Sice v rodině o všem rozhodovala, ale on byl jejími dveřmi do společnosti, on byl její sociální kontakt. Když se podívám na generaci našich matek, tam to bylo zase jiné. To byly snad až „kolchoznice“. * A dnes? Plné znění zpráv


Když si vezmu svoje partnery, uvědomuji si, že po nich chci, aby dělali to, co dělám já. Je to otočené od dob našich babiček o 180 stupňů. A myslím, že to není správné. Vůbec třeba nevím, jestli můžou fungovat dvoukariérové svazky. Čím jsem starší, tím víc si myslím, že když má chlap ženskou dlouhodobě bavit, tak by měl mít navrch. Ne že by to musel být profesor Higgins, ale jistá fascinace intelektem by byla určitě přínosná. * Kdybyste byla postavená před volbu – práce v časopise, nebo psaní, co byste volila? Já jsem vždy ráda pracovala pro Antonina Herbecka, ať měl v mediální branži pověst jakoukoli. Než jsem ale do Harper´s nastoupila, prošla jsem Cosmopolitanem, Xantypou a Playboyem. Sem se mi vůbec nechtělo. Ale postupně mi Antonin tak lidsky i profesně sedl, že jsem pro něj pracovala vážně moc ráda. Dnes tu jsem už jedenáct let. Když nás nedávno prodal, moje první myšlenka nebyla, to je škoda. Já si řekla hurá! Rozhodlo se to za mě, budu psát, je to jasné. Ale pak za mnou přišly moje „boženky“ s otázkami, co budeme teď dělat? Tak jsem si řekla, že to ještě zkusím. Nemůžu se na ně vykašlat a nechat je v nové situaci, to by nebylo fér, mají děti, rodiny. Na druhou stranu si také říkám, že vstupem velkého vydavatelského domu se nám najednou otevírá spousta možností. Je to výzva. * Sledujete tvorbu konkurence? Co vám třeba právě leží na nočním stolku? Jasně, já čtu pořád. Ale myslím, že si nijak zásadně v Čechách jako autoři nekonkurujeme. Neumím si představit, že by někdo řekl, nekoupím si Hercíkovou, koupím si Formanovou. Ale jistě jsou lidé, kteří řeknou, nekoupím si Elle, koupím si Marie Claire. Nebo naopak. Knížky prostě nejsou vypočitatelný byznys. Je v nich, naštěstí, ještě také to umění. I v těch nejkomerčnějších. Tedy nepočítám ty o hubnutí. Teď jsem zrovna dočetla Dardu od Ireny Douskové a chystám se na poslední dílo Haruki Murakamiho. K Vánocům jsem dostala od přítele posledního Johna Irwinga, ale v angličtině. Nevím, jestli se mi do něj ale v té angličtině chce, zatím to sunu před sebou, mám tenhle jazyk až příliš spojený s prací. Dříve jsem ale ujížděla i na vědeckých publikacích, tedy, jestli se Saussureovi nebo Chomskymu dá říkat věda. * Přečetla jste i současný fenomén pro ženy – 50 odstínů šedi? Přečetla, postrčil mě k tomu pan Pilný, který na svém blogu na internetu napsal, že se musím proklínat, že nepíšu anglicky, protože bych teď byla multimilionářkou. Upřímně si myslím, že je tahle kniha sexy. Když jsem ji četla, tak jediné, co mě napadalo, bylo, že mám chuť na svého přítele. Je to knížka, která ženě navozuje sexuální atmosféru. Ale jen to. A na tohle je vážně příliš tlustá. Já jsem to málem ani nedočetla a vůbec by mě nenapadlo pořídit si druhý či třetí díl. * Když se ještě vrátím k vaší zmínce o tom, že dnes jsou vztahy mezi partnery nastavené špatně, že i vy sama chcete po muži, aby dělal věci, které si přejete vy, nemáte strach, že po vašem boku může být jednou prázdno? Já mám teď už skoro tři roky moc hezký vztah, ale opravdu se neumím vzdát své práce. Ano, vztah tím trpí. Na prvním místě mám totiž dceru asi jako každá máma, přes to vlak nejede. Neumím se absolutně vzdát svého vlastního života, práce, kvůli společnému životu. Potřebuji prostor na psaní, čtení i na vlastní smutky. Což pro muže musí být velmi těžké. * S dcerou máte evidentně velmi blízký vztah. Jak vnímáte závěry některých psychologů, kteří tvrdí, že pevné vazby by si měl dospělý člověk vytvářet hlavně s partnerem, protože děti naším životem jen procházejí? To nevím, záleží, jestli potkáte skutečného partnera, přítele vaší duše. Nebo jen dočasné okouzlení. Ale nemyslím, že by měl člověk kohokoli hodnotit prizmatem, že je v jeho životě jen na chvíli. Zároveň je asi nebezpečné na vztazích lpět. Myslím, že velkým úkolem každého je naučit se existovat sám se sebou. Pak může být dobrým partnerem ostatním a i vlastním dětem, ne? * Se současným partnerem, se kterým jste už třetí rok, má Bibiana dobrý vztah? Nikdy bych určitě nebyla s mužem, se kterým by si dcera nerozuměla. Jsou kámoši. * Váš vztah s podnikatelem Lukášem je v mnoha ohledech moderní. Nežijete spolu, vídáte se jen občas, nenecháte si vzít svoje oblíbené věci. Je něco, v čem jste ve vztahu vůbec tradiční ženou – partnerkou?



Vídáme se nejméně půl týdne, takže ne občas. Z domova jsem třeba naučená, že když má žena doma muže, tak by mu měla servírovat teplou večeři. Když to nesplním, mám výčitky svědomí. A jemu je to přitom jedno. To nám vštípily naše maminky: můj milý muži, já ti vyperu, vyžehlím, uvařím. Ono to ale ve finále není o mužích, je to usazené v našich hlavách. V redakci jsme samé pracující mámy a jsme přesvědčené, že si máme samy odnést bágly, do toho kojit a druhou rukou ještě psát články. A tohle je i moje maminka. Vůbec nevím, kdy si našla kromě rodiny čas i na vědecké projekty. * Vás nešidila? Vůbec, ani v nejmenším. Naopak. Maminka mě měla až v pětatřiceti a jako svoje jediné dítě. Takže jsem přesvědčená, že dala do mateřství naprosto všechno. * Nikdy vás to třeba nedusilo? Nerevoltovala jste vůči rodičům – třeba v pubertě? S maminkou jsme vždycky byly nejlepší přítelkyně. Dodnes spolu žijeme. V pubertě jsem byla maximálně fracek v tom, že jsem si nalakovala nehty na černo a dědeček mě kvůli tomu vyhodil od oběda. * Zneužívala jste svůj jedináčkovský post? O jedináčcích platí jedna věta: a to, že se na ně rodiče mnohem víc zaměřují. Vnímám to i já sama u Bibiany. Kdybych měla tři děti, bude to jiné. Já jsem určitě v mnoha aspektech rozmazlená, poznamenaná svými psychiatrickými rodiči, ale vždy jsem je měla za přátele. Neumím si vybavit jediný vzájemný konflikt ani třecí plochu tohoto typu. * Žádná výměna názorů ani v době, kdy jste si domů vodila první lásky? Táta se tomu smál, ten se bavil. Maminka si se mnou vždycky dala bílé víno a říkala, ty bláho, co sis to zase nadrobila! Byli tolerantní. Zkušenosti jsou stejně nepřenosné. I když já si dnes říkám, že kdyby mi Bibiana přivedla domů některého z mužů, se kterými jsem chodila já, tak asi vyletím z kůže. A úplně mne děsí, že s ní za pár let budu muset řešit antikoncepci. * Měnily se nějak v průběhu let vaše nároky na muže, nebo je máte stejné jako ve dvaceti? Já jsem ve své podstatě nenáročný týpek. Asi bych nedokázala vyjmenovat pět věcí, bez kterých bych neuměla v partnerství existovat. Ale myslím si, že věc, kterou bych k životu potřebovala, neměl ani jeden. Prostě žádný nebyl jako můj táta. * A ten vám dával, co? Pozitivní nemilosrdnou kritiku. Myslím si, že je pro každou ženu důležité, jak už jsem řekla, mít po boku partnera, se kterým se učí. A to se mi nikdy nepovedlo. Možná proto jsem v žádném minulém vztahu nevydržela. Kdybych tohle našla, tak se daného chlapa budu držet zuby nehty. * Klidně byste se i podruhé vdala, nebo vás rozvod z podobných nápadů nadobro vyléčil? Do dalšího sňatku bych šla asi jenom proto, kdyby to bylo přání mých dětí, tedy v současnosti mé dcery. Ale je to těžké téma. * Trápil vás po rozvodu pocit selhání, že jste neumožnila dceři vyrůstat v harmonické rodině? Nikdy jsem neměla v hlavě naprogramováno, že bych chtěla být singl máma. Ale asi to takhle mělo být. Člověk má v něčem štěstí, v něčem ne. Třeba bych měla sice úžasného manžela, ale možná bych měla protivné dítě. A já mám obrovské štěstí ve své dceři. Jsme kamarádky. Vždycky jsme byly hodně spolu a já ani nikdy nemusela, díky novinařině, stát před volbou, jestli dát Bibču do jeslí, abych mohla jít vydělávat peníze, protože tahle práce se dá dělat i po nocích. * Jak vycházíte s otcem Bibiany?



Ze začátku to asi neběželo v úplné pohodě, ale teď se dokážeme tolerovat a respektovat v rámci možností. Chceme dceři připravit klidné dětství. * Je to pár let, co jste se začala i hodně angažovat v charitě. Kdy a proč se dostavila chuť vydat se i tímhle směrem? Přišlo to, když mi umřel táta (2005, pozn. autorky). Tehdy v přímé konfrontaci se smrtí člověka, který je pro vás nejdůležitější na světě, jsem začala přemýšlet o smyslu života. Jakkoli prázdně to napsané v novinách může znít. Ale nechci tuhle oblast své práce nikomu předhazovat, je to moje volba. * Přemýšlíte nad tím, kde budete za dvacet let? Čím dále více se vidím v neziskovém sektoru. Se svým kamarádem Jakubem Knězů budu nejspíš pracovat na nějakých malých projektech v rámci občanského sdružení Etincelle, chci pomáhat handicapovaným dětem v rodinách. Teď se chystáme otevřít kavárnu na Smíchově, která bude zaměstnávat handicapované a bude zároveň jedinou sci-fi knihovnou v Čechách, přijdou tam všechny knížky po tátovi. Ale nevím, třeba ještě v padesáti budu vybírat hadry do časopisu a psát o krémech na celulitidu. a *** Barbara Nesvadbová › 14. ledna 1975 v Praze * česká spisovatelka a novinářka, dcera dvou lékařů psychiatrů * otec Josef Nesvadba byl známý jako spisovatel vědecko-fantastické literatury * je absolventkou Fakulty sociálních věd UK * pracovala jako šéfredaktorka časopisů Xantypa, Playboy a Harper´s Bazaar, ve kterém působí dosud * její knižní prvotinou jsou Řízkaři, další knihy – Bestiář, Život nanečisto, Pohádkář * podle Bestiáře vznikl film v hlavní roli s Danicou Jurčovou, podle poslední knihy – Pohádkář – se chystá natáčení filmu letos v létě * je rozvedená, jejím manželem byl exministr Karel Březina, s nímž má dnes desetiletou dceru Bibianu, vztah skončil kvůli nemanželskému dítěti bývalého muže *** Mezi čtyřma očima Na schůzku v jejím domovském módním časopise přišla přesně úderem dohodnuté desáté a hned se omluvila, že nás s fotografem nevezme do své kanceláře, protože v ní má šílený nepořádek. Více než hodinu jsme strávily v příjemném rozhovoru. Možná jsme si byly v tu chvíli blízké i tím, že jsme téměř stejně staré a obě máme relativně malé dítě. Nad žádnou otázkou se spisovatelka a šéfredaktorka v jedné osobě nepozastavila. Hovořila otevřeně o svých pocitech, mladším příteli, bývalém muži, dceři i práci pro charitu, kde vidí konečně smysl svého života. Foto autor| foto: profimedia.cz Foto autor| foto: jakub stadler Foto popis| 100% MÁMA. Na dceru Bibianu pěje Bára jen samé ódy. Jsou prý odjakživa „parťačky“. Navíc tvrdí, že by ji nikdy kvůli práci nezanedbávala. Foto autor| foto: profimedia.cz O autorovi| text: Kateřina Pokorná _

Jiří Mareček novým tiskovým mluvčím společnosti Tesco 7.2.2013

Kariera.iHNed.cz

str. 00

Kariera.iHNed.cz_



-rkp-_ Novým manažerem oddělení vnějších vztahů společnosti Tesco se od února stává Jiří Mareček (34), který ve své nové roli bude zodpovědný za interní a externí komunikaci a bude zastávat úlohu tiskového mluvčího. Do Tesca přichází Jiří Mareček od předního výrobce a distributora piva v česku, společnosti Plzeňský Prazdroj, pro který pracoval na pozici mluvčího a manažera externí komunikace pět let. Kariéru v korporátní komunikaci začal Mareček ve společnosti Philip Morris ČR, kde působil rovněž téměř pět let v oddělení vnějších vztahů. V pozici tiskového mluvčího Tesca nahradí Mareček Jana Williama soustředit na oblast Governmental Affairs.

Dvořáka, který se bude nadále více

“Tesco je významnou značkou v mezinárodním i českém měřítku. Na českém maloobchodním trhu zavádí nové trendy v oblasti prodeje i služeb, které ovlivňují životní styl a přináší lidem pohodlí. Jsem rád, že se mohu stát součástí Tesco týmu a těším se na práci v novém týmu“, říká Jiří Mareček. Jiří Mareček vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, obor žurnalistika a mediální studia. Při studiu působil jako novinář v on-line magazínu idnes.cz a v týdeníku The Prague Post. Ve volném čase se věnuje rodině. Mezi jeho koníčky patří také sport, zejména fotbal, tenis a běh. Má rád kvalitní lokální gastronomii a plzeňské pivo.

URL| http://Kariera.iHNed.cz/pro-hr-manazery/c1-59275670-jiri-marecek-mluvcim-tesco _

EXKLUZIVNĚ: Markéta Fialová promluvila o svém "vyhazovu" z Novy! Zítra jdu do práce 7.2.2013

tn.cz

str. 00

TN.CZ/Zprávy/Domácí_ _

Jedna z nejpopulárnějších moderátorek Markéta Fialová čelí nehorázné pomluvě. Bulvární tisk dnes zveřejnil informaci o tom, že její dny v televizi Nova jsou sečteny. Jenže ona jde normálně do práce. "Je to celé nesmysl, zítra jdu do normálně práce a moc se na diváky těším," říká k dezinformacím bulváru Markéta Fialová, která se dnes vrací z pobytu na horách. Diváci tedy o její přítomnost na obrazovce rozhodně nepřijdou, na svou oblíbenou moderátorku se mohou těšit už zítra při hlavní zpravodajské relaci. Markéta Fialová na sebe v poslední době upozornila, když moderovala debaty mezi prezidentskými kandidáty na TV Nova. Odborníci a mediální teoretici se shodli na tom, že její přístup byl profesionální a vyvážený a že Fialová se dokázala skvěle vypořádat i s osobností Miloše Zemana. Ten je v novinářském prostředí znám tím, že žurnalistům nedá nic zadarmo. PRO POBAVENÍ: NEJVTIPNĚJŠÍ CHYBY NAŠICH MODERÁTORŮ Markéta Fialová se narodila 5. února 1971 v Praze, je absolventkou Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy - obor masová komunikace. Začínala v Mladé frontě, pak moderovala v TV Premiéra (později TV Prima). V současné době pracuje v TV Nova. Je vdaná, vychovává dvě dcery - Almu a Emmu. ČTĚTE TAKÉ: Markéta Fialová sama ve zprávách: Říkala jsem si: Nepanikař! ROZHOVOR Plné znění zpráv


Foto priloha: http://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/440x248/Jan2013/1443224.jpg?5e4c

URL| http://tn.nova.cz/zpravy/domaci/exkluzivne-marketa-fialova-o-svem-vyhazovu-z-novy.html _

Komiksový Berlín Jasona Lutese, díl druhý – není to válka, není to mír 7.2.2013 zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Kavárna_ Tereza Drahoňovská, komiksová recenzentka, studentka FSV UK_ Jason Lutes již svou prvotinou dokázal, že komiks zvládá zastoupit románovou formu. Úvodní kniha trilogie s názvem Berlín zaujala veřejnost přístupem k historické látce. Nezjednodušuje. Neobviňuje. Nešokuje. Druhý svazek - s podtitulem Město kouře - se vrací do politicky rozštěpeného Berlína roku 1929, aby pokračoval v líčení osudů hrdinů, kteří čelí nevyhnutelným změnám svých životů i společnosti. V mnohém lze Lutesovo veledílo přirovnat k legendárnímu komiksu Arta Spiegelmana Maus. Nejde jen o podobnou tematiku, oba umělci evokují přelomovou dobu z pohledu obyčejných lidí, jichž se zvrácená rozhodnutí elit dotkla nejvíce. Co zase bude zítra ráno? Čtenář se v rámci dvou dosud vydaných Lutesových knih přenáší do období přelomu dvacátých a třicátých let v Německu. Extrémní levice a pravice si jdou po krku a na každém je, aby se přiklonil k té, či k oné frakci. Politická příslušnost rozvrací rodiny a žádá si čím dál více nevinných obětí. Vše začíná nasvědčovat tomu, že dříve nebo později musí dojít k nekontrolovatelnému výbuchu. Není to válka, není to mír. Je to období, kdy nikdo neví, co se stane příštího rána. Druhá Lutesova kniha - s podtitulem Město kouře - začíná podobně, jako svazek první. Příjezdem do Berlína. Tentokrát se ale nejedná o mladou umělkyni Martu, nýbrž o černošskou jazzovou skupinu Cocoa Kids. Německá metropole se vzpamatovává z krvavých událostí 1. května 1929, kdy policie začala střílet do dělnického průvodu, v podsvětí města ale zároveň bují dekadentní kultura plná rozkoše a drog. Zkus nakreslit klarinetové sólo Berlín – město kouře je mnohem konkrétnější než první díl. Lutes se zabral do příběhu svých hrdinů natolik, že mu už nezbyl prostor pro filozofování a hluboké vnitřní monology. Výrazně jednodušší formu dostala také grafická stránka příběhu. Pryč jsou fascinující celostránkové emotivní pasáže s dynamickým střihem, autor se nechal unést obrazem pouze jednou. Výsledkem je originální experiment s cílem zachytit hudbu prostřednictvím komiksového panelu. Na celé dvojstraně si tak čtenář může vychutnat klarinetové sólo jednoho z členů Cocoa Kids. Ukázka z komiksu Berlín - Město kouře Zajímavou rovinou příběhu v druhé Lutesově knize je také silně viditelný kontrast mezi společenskými vrstvami. Vystupují tu propastné rozdíly v životní úrovni. Opulentní zbohatlické večírky, které navštěvuje Marta Müllerová, stojí vedle absolutní chudoby mladé Silvie, která se snaží vyrovnat se smrtí své matky a vlastní nedobrovolnou nezávislostí. Jason Lutes dokáže přiblížit i mýty té vyhrocené doby. Zatímco první knihu provázel příběh o mučednické smrti komunistky Rosy Luxemburgové, nyní autor zapojuje do děje osobnost z druhé strany – mladého nacistu Horsta Wessela, který složil text k písni Die Fahne hoch a po smrti rukou komunisty se taktéž stal glorifikovaným symbolem. I tady nabízí Lutes zajímavý rozpor. Wessela totiž zapojuje mezi ostatní postavy a z jeho násilné smrti tvoří epizodu příběhu. Výsledkem je kontrast mezi obrazem mladého násilníka, a následným plamenným projevem nacistického řečníka. Ten totiž Wessela popisuje jako citlivého skromného hrdinu a vzor pro mladou generaci. Ukázka z komiksu Berlín - Město kouře Plné znění zpráv


Další pokračování osudů obyvatel Berlína se však bohužel také drží chyby předchozí knihy. Kvůli jednoduché kresbě některé postavy opticky i významově splývají, což poněkud brzdí jinak plynulý děj. Ve srovnání s prvním svazkem také Město kouře vyznívá mnohem méně dramaticky, a tak tvoří spíše mezičlánek většího příběhu. Nekonzumace Jason Lutes se tedy metodou průřezu společenskými a sociální vrstvami snaží odpovědět na nevyhnutelnou otázku: Proč? Co vede jedince k politickým, ale i k dalším životním rozhodnutím? Nebere si na pomoc výraznou grafickou formu, jeho cílem není ohromovat, nýbrž vysvětlovat a přiblížit to, co se nedostává do učebnic dějepisu. S trochou nadsázky by se berlínská sága dala přirovnat i k populárním seriálům z produkce televizních stanic jako například Impérium HBO, které využívají podobných postupů. Právě v tom také spočívá síla Lutesovy série – představuje komiks pro ty, které neodradí, nýbrž naopak láká fakt, že si nevystačí s hladkým a rychlým obracením efektně pokreslených stránek. Vjemy z Lutesovy práce je třeba promýšlet, sledovat, skládat dohromady. Je třeba porozumět. Je třeba něco si myslet, ne pouze konzumovat.

URL| http://zpravy.idnes.cz/komiksovy-berlin-jasona-lutese-dil-druhy-neni-to-valka-neni-to-mir-1cu/kavarna.aspx?c=A130206_175256_kavarna_chu _

Jan Koutný (Tesco): potraviny u nás přes web pravidelně kupuje už 25 tisíc lidí 6.2.2013

lupa.cz str. 00 Martin Vyleťal_

_

Češi si rychle zvykli kupovat potraviny online. V obchodech, kde Tesco online prodej testuje, už nákupy přes web činí 15 % prodejů. Služba se má rozšířit do Brna či Hradce Králové. Na začátku loňského roku spustilo Tesco prodej potravin přes Internet. Kolik zákazníků nakupuje v e-shopu pravidelně? Každý týden se nám nově registruje zhruba tisíc zákazníků, přičemž 25 tisíc lidí s námi v tuto chvíli nakupuje na pravidelné bázi. Přitom 80 procent objednávek jsou objednávky od lidí, kteří už s námi nakupovali někdy předtím. Co znamená, že u vás nakupují na pravidelné bázi? E-shop je svým zaměřením určen spíše pro větší, pravidelné, ale méně frekventované nákupy. Obvykle tak naši zákazníci nakupují v e-shopu jednou za týden až jednou za měsíc. Kdo jsou lidé, kteří přes e-shop nakupují? Velkou část zákazníků tvoří rodiny s dětmi. Našimi zákazníky jsou nejčastěji ženy ve věku 25 až 45 let. Typicky mají děti do 12 let. Liší se nějak skladba online nákupu od nákupu v kamenné prodejně? V zásadě se příliš neliší. Předpokládali jsme, že lidé budou online nakupovat více těžké zboží. Překvapilo nás však, že struktura nákupů je velmi podobná běžnému nákupu v kamenné prodejně. Velké zastoupení mají čerstvé potraviny, ovoce, zelenina a pečivo. Pokud bychom se podívali na jednotlivé kategorie, tak nejvíce lidé kupují mléčné výrobky. Na jakém principu vybíráte sortiment, který je v e-shopu k dispozici?



Chtěli jsme zákazníkovi nabídnout sortiment pokud možno kompletní. Vyřazovali jsme jen zboží, které z nějakého důvodu nejsme schopní dovážet. Ať už kvůli jeho rozměrům či váze nebo z provozních důvodů. Tři čtvrtě roku jsme například nerozváželi lahvové pivo, ne však kvůli jeho váze, ale kvůli problémům souvisejícím se zaúčtováním zálohy na lahve. Co se stane v okamžiku, kdy jako zákazník odešlu objednávku? Objednávky jsou zpracovávány v reálném čase a systém automaticky vyhodnocuje párování jednotlivých objednávek tak, aby jejich rozvoz byl efektivní. Ve chvíli, kdy se systém uzavře pro přijímání nových objednávek, což je zhruba okolo 23. hodiny, jsou už jednotlivé objednávky roztříděny a směřovány na jednotlivé obchody, ze kterých jsou objednávky expedovány. Agregovaná data přejímají týmy, které se zabývají výběrem zboží. Funguje to tak, že zboží je vybíráno následující den ráno z regálů. Je to z toho důvodu, aby bylo co možná nejčerstvější. Nechceme držet sklady, kde by zboží leželo nějakou delší dobu. Vybíráme ho tedy obdobně, jak když jde zákazník do kamenného obchodu na nákup. Jen k tomu používáme technologie, které zajistí, že to zvládneme podstatně rychleji než běžný zákazník při klasickém nákupu. Takže po prodejně chodí zaměstnanci s košíky, tak jak tomu bylo před několika lety v potravinách pražského OD Máj/My, kde bylo možné si zboží objednat nejprve telefonem, faxem a následně i po Internetu? Zaměstnanci, kteří vybírají zboží, mají k dispozici tablety. Jednak jim určují, který kus zboží mají nabrat, a také napovídají, jakou nejkratší cestou se dostanou k dalšímu zboží z objednávky. Každý zaměstnanec má ve výsledku na starosti pohyb v určité části prodejní plochy a vybírá zboží pro více objednávek najednou. Jan Koutný: Vystudoval sociologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Ve společnosti Tesco pracuje od roku 2003 Od září 2010 působí jako manažer zodpovědný za elektronický obchod Profily: LinkedIn Používáte při plnění objednávky čárové kódy? Každý kus zboží je po vybrání z regálu načten prostřednictvím čárového kódu do systému. Když je objednávka kompletní, dojde k načtení čárového kódu, který objednávku uzavře. V tom okamžiku všechny položky, které zaměstnanec nabral, projdou virtuálně pokladnou. Ta fyzicky neexistuje, ale je to podobný proces, jako když skenujete zboží na pokladně. Na druhé straně vyjede dodací list, který obsahuje všechny tyto položky. Zaměstnanci se pak musí postarat jen o to, aby se dodací list a zboží potkaly a byly naloženy do správného auta. V tiskové zprávě, kterou jste zveřejnili začátkem ledna, říkáte, že v rámci služby aktuálně pracuje 170 lidí. To ale nejsou asi lidé, kteří se zabývali jenom e-shopem? Opravdu to jsou lidé, které jsme nově přijali, a jejich náplní práce je výhradně obsluha online obchodu. Více než polovina z nich jsou pracovníci rozvozu. Zbytek jsou lidé, kteří fungují v zázemí obchodů a mají na starosti výběr zboží a jeho pohyb v rámci plochy a nakládku do vozidel. Případně se jedná o lidi, kteří obsluhují systém. V případě e-shopu nevyužíváme outsourcing, vlastníme i dodávková auta, kterými zboží rozvážíme. Je to z toho důvodu, že jsme chtěli mít možnost maximální kontroly nad provozem a vývojem služby. Byli jsme si vědomi, že úroveň služeb v Česku není úplně ideální, stejně tak jako úroveň dovážkových služeb, a právě kvalitou služby jsme se chtěli odlišit od konkurence. Kde jste čerpali inspiraci, než jste se pustili do budování e-shopu? Ve Velké Británii, kde sídlí naše mateřská společnost. V Británii tento model funguje už 15 let. Přejali jsme ho, byť samozřejmě s drobnými úpravami. Plné znění zpráv


Funguje v rámci Tesca online prodej i v jiných zemích než v Česku a Velké Británii? Na počátku byla myšlenka vytvořit platformu, která bude snadno kopírovatelná i pro ostatní země. Tesco má v tomto směru velmi ambiciózní plán. Česko bylo první zemí po Velké Británii, kde se online prodej spustil. Následně se to rozjelo v Polsku a na Slovensku. Chystá se ale spuštění také v Maďarsku a Číně. Letos by služba měla být postupně spuštěna na většině trhů, kde je Tesco aktivní. Pro firmu je to v současné době jedna z velkých priorit a cesta do budoucna, kam tento obchodní řetězec měl směřovat. Bylo to tak, že si Tesco v Česku testovalo, jak bude služba fungovat na jiném než britském trhu? Plán na spuštění služby i v dalších zemích byl hotový už předtím, než jsme získali první zkušenosti s fungováním v Česku. Samozřejmě se ale díky tomu podařilo platformu otestovat a připravit na nasazení v dalších zemích. Jaká je v průměru výše objednávky? Něco pod dva tisíce korun. Řádově je to větší nákup, než vidíte běžně v kamenném obchodě. Zákazník může za zboží zaplatit kartou už v okamžiku objednávky nebo bezhotovostně až při dodání zboží. Kterou z těchto možností uživatelé preferují? Je to jedna z věcí, kterou jsme udělali jinak než v Anglii, kde můžete v e-shopu platit pouze online a lidi jsou na to zvyklí. Když jsme si před spuštěním služby v Česku dělali průzkumy, tak jsme zjistili, že mezi lidmi je stále velká nedůvěra k online platbám. To ostatně potvrzuje i skutečnost, že 70 procent plateb u objednávek z eshopu je s pomocí platebního terminálu při dodání. Upřímně jsme ale nečekali, že to bude tak vysoký podíl. Zpočátku byla tato možnost zpoplatněna částkou 19 korun, protože pro nás představovala určité riziko, že musíme odjet za zákazníkem a nevíme, zdali nám za objednané zboží opravdu zaplatí. Když jsme ale viděli, jak moc je tato forma platby využívána, a i vzhledem k tomu, že si někteří zákazníci stěžovali, že tato možnost platby zpoplatněna být neměla, tak jsme od poplatku ustoupili. Internetový obchod společnosti Tesco Proč se nedá platit za zboží v hotovosti? Určitě zásadní roli hraje bezpečnost. Máme zodpovědnost za naše zaměstnance a nechceme, aby běhali v deset hodin večer po sídlišti s hotovostí v řádu desetitisíců korun v kapse. Dává to ale smysl i v tom, že když rozjíždíme službu pro 21. století, tak se nevracíme do 19. století, kdy se platilo hotovostí. V Česku téměř každá rodina disponuje platební kartou. Budoucnost je nepochybně v bezhotovostních platbách. Uvažujete například o zavedení mobilních plateb? Zvažujeme všechny možnosti plateb, které by zákazníkům zvýšily komfort online nakupování. Je ale otázkou, zdali je nyní ta správná doba implementovat mobilní platby a zdali by je využívala dostatečně velká skupina zákazníků. Není také zatím jasné, jakým směrem půjde vývoj a jestli se v budoucnu stane mobilní platba široce rozšířeným a používaným platebním kanálem. Jak velké tržby mělo v loňském roce Tesco v Česku z online prodeje zboží? To bohužel nemohu říci. Nicméně zájem o službu neustále roste a s tím pochopitelně rostou i tržby. Na pěti prodejnách, kde online prodej v současné době funguje, a jsou to jedny z největších prodejen, které Tesco v Česku provozuje, zhruba 15 procent zboží, které v těchto obchodech prodáme, připadá na prodej prostřednictvím e-shopu. V prosinci jste v hypermarketu v Mladé Boleslavi spustili službu Klikni&vyzvedni, v rámci níž si mohou zákazníci vyzvednout objednané zboží z e-shopu přímo na prodejně. Co vás k tomu vedlo?



Online nákupy využívá určitá skupina lidí, ale věříme tomu, že existuje jiná skupina lidí, kteří by tu službu rádi využívali v jiné modifikaci. Někdo na té službě oceňuje fakt, že mu zboží dovezeme domů, ale nepochybně jsou zákazníci, kteří nevědí, kdy přesně dorazí domů, ale raději by si objednávku vyzvedli v době, kdy jim to bude hodit, například po cestě domů z práce. Jak je tato služba využívaná? Nejde nám v tuto chvíli primárně o to, jak je využívaná. Spustili jsme tuto možnost záměrně na obchodě, který má nejmenší počet objednávek. Bylo to z toho důvodu, že jsme si chtěli službu vyzkoušet na prodejně, kde by případné komplikace postihly mnohem menší počet zákazníků než na té větší. Podařilo se nám za dva měsíce provozu odhalit některé problémy, které chceme vyřešit předtím, než bychom ji spustili pro větší množství zákazníků v Praze. Pokud byste v budoucnu možnost vyzvednout si objednávku z e-shopu spustili i pro další prodejny, tak by si zákazníci mohli zboží objednávat pouze na prodejnách, ze kterých se zboží expeduje? Jednou z možností je, že by si zákazník mohl objednávku vyzvednout pouze v obchodě, ze kterého je zboží expedováno. Pak je zde určitý mezistupeň, kdy by si zákazník mohl vyzvednout objednávku v jakémkoli obchodě na území města, kde službu provozujeme. Mně se ale nejvíce líbí možnost, že by si zákazník mohl objednávku vyzvednout v celé obchodní síti. Stále by ale platilo, že by se objednávky expedovaly jen z větších obchodů, byť by si je zákazník mohl vyzvednout i na těch menších. Například ve Velké Británii dospěl zájem o online nákupy tak daleko, že jim začaly objednávky z e-shopu nabourávat takovým způsobem fungování některých obchodů, že se rozhodli vybudovat obchod, který není přístupný běžnému zákazníkovi a pohybují se v něm fyzicky pouze zaměstnanci, kteří vyřizují objednávky z webu. Z tohoto „obchodu“ se zaváží větší část Londýna. Který z těchto modelů se nejpravděpodobněji objeví v praxi? Víme, že vývoj půjde směrem, který jsem naznačil. Jde jen o to, čemu dáme větší prioritu. Na stole máme několik variant, jak oblast online nakupování rozvíjet. Jedna z variant je, že se intenzivně zaměříme na rozvoj služby Klikni&vyzvedni. Druhá varianta je dostat nejdříve službu mezi co nejvíce lidí. Třetí variantou je zaměřit se na vylepšení uživatelské zkušenosti s nakupováním v e-shopu a rozvoj například v oblasti mobilních aplikací. Nejspíše to dopadne tak, že od každé z těch variant uděláme v krátkodobém horizontu něco. V letošním roce plánujete rozšíření možnosti online nákupů i do dalších měst. Kde konkrétně bude služba spuštěna? Nespouštěli jsme tu službu proto, abychom s ní obsluhovali pouze Prahu a okolí. Analyzujeme přístupy na stránky e-shopu a zjišťujeme, ze kterých lokalit jej lidé nejvíce navštěvují. Registrujeme hodně přístupů například z Brna nebo Hradce Králové. Letos chceme tedy spustit službu v Brně a okolí. Zaměříme se ale také na oblast Kolína, Kutné Hory, Poděbrad a Nymburka a na již zmiňovaný Hradec Králové. Proč máte v e-shopu pouze orientační ceny? V cenách mohou být určité pohyby. Například se může stát, že zákazník si objedná zboží v době, kdy běží nějaká cenová akce a v okamžiku, kdy bude zboží fyzicky vybíráno na prodejně, tak akce už nebude v platnosti. Na tuto skutečnost ale zákazníky upozorňujeme. Může ale dojít i k opačné situaci, kdy zboží, které si kupujete, teprve přijde do cenové akce. Navíc, i když se snažíme, tak nemůžeme stoprocentně garantovat, že všechno, co si online nakoupíte, jsem schopni dodat. Zboží může být například vyprodané a nebude v době plnění objednávky na prodejně. V takovém případě přivezeme podobný výrobek a záleží na zákazníkovi, zda jej přijme. Cena dopravy se v jednotlivých částech dne liší. Jaký je k tomu důvod? Může vám to dát představu o tom, jak jsou během dne vytížené naše dodávky. Snažíme se, aby zaměstnanci, kteří mají na starosti e-shop, měli práci rozloženou během celého dne. Plné znění zpráv


Loni v lednu krátce po spuštění e-shopu, otestoval jeho služby sesterský server Podnikatel.cz Tesco spustilo svůj e-shop Jak moc využívají zákazníci e-shopu propojení s věrnostní kartou Clubcard? Clubcard používá v současné době zhruba polovina zákazníků e-shopu. Je to sice menší podíl než v kamenných obchodech, ale pro nás je to i tak dobrá hodnota, protože většina zákazníků e-shopu nejsou stávající zákazníci Tesca. Pracujeme na tom, aby kupóny, které zákazník obdrží ve vyúčtování Clubcard, mohl uplatnit i v e-shopu. To zatím bohužel možné není, protože vyúčtování je v současné době k dispozici pouze v tištěné podobě. Chtěli bychom ale zákazníkům nabídnout i elektronickou verzi. Plánujete v e-shopu nějaké další změny, případně spuštění mobilní aplikace? Máme k dispozici mobilní verzi stránek. Přes ni s námi nakupuje zhruba 10 procent lidí. Ukazuje to podle mého názoru potenciál, jaký mají pro e-shop mobilní aplikace. Čili o spuštění mobilní aplikace reálně uvažujeme. Chceme také v e-shopu zlepšit a zjednodušit opakované nákupy. Fungovalo by to tak, že by si mohl zákazník ukládat realizované objednávky a pak by se k nim jednoduše vrátil a případně je pouze upravil? Přesně tak. Kdybychom popustili uzdu fantazii, tak si dovedu představit, že by si uživatel mohl vytvořit nákupní seznam, který by sdílel s ostatními lidmi a ti by tento seznam mohli upravovat. Jak se bude do budoucna rozšiřovat sortiment dostupný prostřednictvím e-shopu? Budete jednou prodávat tímto kanálem například elektroniku nebo oblečení? Naše služba se jmenuje Potraviny online, takže tomu odpovídá i nabízený sortiment. Je ale jen otázkou času a formy, kdy budeme přes Internet prodávat například zmiňovanou elektroniku či oblečení, ale i další sortiment.

URL| http://www.lupa.cz/clanky/jan-koutny-tesco-potraviny-u-nas-pres-web-pravidelne-kupuje-uz-25-tisic-lidi/ _

Co vám pomohlo v přípravě na zkoušky na střední školu? 5.2.2013

Mladá fronta DNES str. 06 (vin)_

Prřijímačky SŠ + VŠ_

Anketa Tatiana Šolaja (15) Gymnázium Jana Nerudy, Praha » Učila jsem se doma s rodiči podle loňských testů Nechodila jsem na přípravné kurzy ani na přijímačky nanečisto, neměla jsem na to čas. Ale jinak jsem přípravu nezanedbávala. Našla jsem si testy z minulých let a vyplňovala je doma s rodiči, ti mě také doučili to, co jsem neuměla. Zkoušky jsem zvládla, dokonce líp než někteří, kteří docházeli na přípravné kurzy, protože jsem se nestresovala. Sam Heller (12) Gymnázium Malostranská, Praha » Vyzkoušel jsem několik typů přípravy a vyšlo to Psal jsem testy, chodil jsem na různé srovnávací zkoušky, abych věděl, jak jsou na tom ostatní, docházel jsem na přípravné kurzy do školy, na kterou jsem se hlásil. Před přijímačkami jsem také dobrovolně přestal hrát na počítači, abych se na školu v pohodě dostal a měl potom klid. Vyšlo to. Kateřina Tomišková (14) Gymnázium Špitálská, Praha Plné znění zpráv


»Hodně mi pomohly přípravné kurzy na škole Kombinovala jsem klasické učebnice s internetem, tam je také spousta různých testů na procvičování. Už půl roku předem jsem chodila na přípravné kurzy Gymnázia Špitálská, to mi hodně pomohlo. Týden před přijímačkami jsem se neučila vůbec nic, prý to pomáhá, aby si v tom člověk neudělal nepořádek. Pavel Pospíšek (19) Teritoriální studia FSV UK » Procvičoval jsem si testy z minulých let Rozhodně jsem to s přípravou na osmileté gymnázium nijak nepřeháněl. Věnoval jsem jí zhruba měsíc. Zaměřil jsem se na matematiku a češtinu – není problém sehnat si testy z minulých let, ty jsem si procvičoval. Na testy obecně studijních předpokladů se podle mě připravit nedá. Šárka Sedláková (19) 1. lékařská fakulta UK » Základem jsou učebnice s modelovými příklady Na osmileté gymnázium mě připravovala dcera češtinářky, dokázala mi učivo podat srozumitelně. Spoléhala jsem i na různé knížky, určitě mi velmi pomohly učebnice s modelovými příklady a testovými otázkami. To je myslím naprostý základ, kterého by se měl držet každý. Jakub Dušek (20) SŠ informačních technologií, Varnsdorf » Dostal jsem se na školu bez přijímaček Vždy mě bavila práce s počítači, takže moje příprava na střední školu spočívala v prohlubování znalostí programování. Také jsem si raději už v osmé třídě hlídal známky, což se vyplatilo – dostal jsem se bez přijímaček díky dobrému studijnímu průměru. Nakonec se mi hodilo i to, že jsem se počítačům věnoval už dřív. Foto popis| _

Geopolitické otazníky a souvislosti "Brixitu" 5.2.2013

natoaktual.cz

str. 00 natoaktual.cz / Analýzy a komentáře_ natoaktual.cz_

Možnost odchodu Velké Británie z Evropské unie, kterou nedávno připustil premiér David Cameron, představuje mimořádně přitažlivé téma, jež logicky vzbuzuje mnoho vášní a debat. Navzdory skutečnosti, že se jedná o možnost hypotetickou – Cameron slíbil voličům referendum na rok 2017, pokud znovu vyhraje volby – může být zajímavé tuto eventualitu rovněž nahlédnout geopolitickou a geoekonomickou optikou. Abychom hned na počátku zdůraznili, v jak nezřetelném a nejasném prostředí se pohybujeme, je třeba dodat několik informací. Britové chtějí Unii měnit/vést takovým směrem, aby referendum nakonec ani nemuselo být vypsáno. Je ve hvězdách, zda se jim něco takového vůbec může podařit, ale dosavadní historie ukazuje, že britští premiéři jsou schopni reagovat pružně a dosáhnout kompromisů. Margaret Thatcherová a její "britský rabat" či John Major a rozhodnutí setrvat u libry a odmítnout euro, jsou (přinejmenším z britského pohledu) pozitivními důkazy. Daleko důležitější však je, že Británie roku 2017 nemusí být podobná – a to v geografickém významu toho slova - té současné. Premiér Cameron totiž již na rok 2014 slíbil referendum o možné nezávislosti Skotska. Británie se na scéně dějin "vynořila" roku 1707 díky sjednocení Anglie (která již předtím vstřebala Wales) a Skotska. Pokud by se Skotsko rozhodlo pro nezávislost, jejíž možná podoba je v tento okamžik neznámá, tak referendum v roce 2017 bude konáno v Anglii, Walesu a Severním Irsku (tedy v něčem, co bude Spojeným královstvím zbytkové Británie a Severního Irska). Protože Skotsko je více proevropské, než Londýn, naskýtá se i možnost, že otázka konání referenda nakonec bude vázána na výsledek skotského referenda, které proběhne o tři roky dříve… Opusťme však pole spekulací o budoucnosti Británie a přesuňme se k vlastnímu tématu.



Pro geopolitickou úvahu o možném britském exitu si je třeba položit otázku kam a proč vlastně Británie na počátku 21. století patří/chce patřit a co všechno si (ne)může dovolit? Za logické východisko považujeme období, kdy se Británie do Evropy rozhodla vstoupit, které Dean Acheson přiléhavě glosoval slovy: "Británie ztratila své impérium a teď neví, kam se postavit". Tehdejší britské pocity skvěle vyjadřuje výrok zástupce britské vlády, když se loučil se svými kolegy, kteří připravovali římské smlouvy, kdy údajně pronesl: "Vracím se do Londýna. Jako serióznímu státnímu úředníkovi je mi trapné mařit čas a nezdůvodnit skromné výdaje, které mi má vláda hradí. Se zájmem a sympatiemi jsem sledoval vaši práci. Musím však říci, že budoucí smlouva, o níž mluvíte a kterou máte vypracovat, za a) nemá žádnou naději na uzavření, za b) bude-li uzavřena, nemá žádnou naději na ratifikaci, za c) bude-li ratifikována, nemá žádnou naději na plnění. Nota bene: Pokud by byla plněna, byla by ostatně pro Velkou Británii zcela nepřijatelná. Mluví se tam o zemědělství, což nemáme rádi, o clech, což odmítáme, a o institucích, což nám nahání hrůzu. Pane předsedo, pánové, na shledanou a mnoho úspěchů." Britové tehdy ještě věřili ve svou svrchovanost a soběstačnost, v zahraniční politice dávali přednost vztahům s USA a NATO a byli si vědomi závazků vůči Commonwealthu – včetně mimořádně důležité skutečnosti, že právě s těmito zeměmi měli přednostně obchodovat. Impérium, ale zejména důležité země Britského společenství – tedy Austrálie, Jižní Afrika, Kanada a Nový Zéland, z Británie reálně činily specifického a mimořádně vlivného aktéra. Od okamžiku, kdy Británie poprvé umožnila zámořskému území samosprávu, tedy od Durhamovy zprávy a zavedení odpovědné vlády v Kanadě v průběhu 40. let 19. století, se však reálná schopnost Londýna ovládat zámořská území v podstatě neustále zmenšovala, až se po II. světové válce vytratila zcela a zbyl jí vliv pouze neformální. Byla to právě zásadní proměna britského světa, která hrdý Albion nakonec přiměla orientovat se na Evropu. Středoevropané vědí, že Británie byla vítěznou mocností II. světové války a jedinou důležitou zemí v Evropě, která sama dokázala odrazit nacistickou agresi, ale netuší, že neúspěch v Asii poznamenal britskou roli ve světě podstatně více než úspěch v Evropě. Kapitulace Singapuru v únoru 1942 byla nejenom největší porážkou britských vojsk v dějinách (měřeno počtem zajatců), ale začátkem konce výjimečné role Británie ve světě. Krátce předtím, po potopení bitevní lodě Prince of Wales a křižníku Repulse, vyšel v deníku Melbourne Herald text tehdejšího ministerského předsedy Austrálie, Johna Curtina, jež je mnohými považován za nekrolog jednotné zahraniční a obranné politiky Impéria a tím i Impéria samotného: "...Bez jakýchkoli zábran dávám jasně najevo, že Austrálie hledí k Americe bez sebemenších výčitek vyplývajících z našich tradičních svazků se Spojeným královstvím. Víme, jakým problémům Spojené království čelí. Víme, že nad ním visí neustálá hrozba invaze. Víme, jaké nebezpečí vyplývá z rozptýlení sil. Ale víme také, že Austrálie může padnout a Británie se i nadále udrží. Proto jsme odhodláni učinit vše proto, aby Austrálie nepadla, a uplatníme veškerou svou energii na vypracování plánu, jehož úhelným kamenem budou Spojené státy a který naší zemi přinese určitou sebedůvěru, že se dokáže udržet, dokud se karta neobrátí v neprospěch nepřítele." Když Británie zakotvila u břehů Evropy co o ní věděla a jak se k ní chovala? Jen málokterý slogan vystihuje britskou pozici tak výstižně, jako slova ministerského předsedy Palmerstona: "Nemáme žádné trvalé spojence, nemáme ani trvalé nepřátele, máme jen trvalé zájmy." Z geopolitického hlediska bezpochyby platí, že se Británie stala světovou supervelmocí díky kombinaci své jedinečné schopnosti ovládat moře a udržovat takový stav na kontinentě, aby Evropě nevládla jen jedna velmoc. Tuto roli balancéra, který se vždy postaví proti mocnosti usilující o hegemonii, svému poněkud natvrdlému politickému nadřízenému, Jamesi Hackerovi, mistrovsky objasnil sir Humphrey Appelby, jeden z hlavních hrdinů oblíbeného seriálu Jistě, pane ministře/premiére: "Posledních pět set let sledovala Británie svou politikou jediný cíl – vytvořit rozdělenou Evropu. Proto jsme bojovali s Holanďany proti Španělům, s Němci proti Francouzům, s Francouzi a Italy proti Němcům a s Francouzi proti Italům a Němcům. Jinými slovy: rozděl a panuj. A ministerstvo zahraničí nevidí žádný důvod ke změně, když to až doteď tak dobře fungovalo. O tomhle jsem pochopitelně věděl, ale myslel jsem, že to je už dávná minulost. Humphrey je přesvědčen, že to je i současná politika. Považovali jsme za nutné rozvrátit EEC, vysvětloval Humphrey, a proto jsme tam museli vstoupit. Snažili jsme se to už předtím udělat zvenku, ale to se nepodařilo (narážka na neúspěšný pokus se založením EFTA). Teď, když jsme uvnitř, podařilo se nám poštvat Němce proti Francouzům, Francouze proti Italům, Italy proti Holanďanům… a ministerstvo zahraničí je šťastné. Je to jako za starých časů. Byl jsem šokován. Myslel jsem si, že my všichni, kdo veřejně vystupujeme proevropsky, skutečně věříme v ideál sjednocené Evropy. Řekl jsem to Humphreymu a ten se jen zasmál. Zeptal jsem se ho: "Když v evropské ideály nevěříme, tak proč se snažíme, aby v EEC bylo více států?""Pořád ze stejného důvodu," dozvěděl jsem se. "Je to jako s OSN. Čím víc tam je členů, tím víc hádek tam můžeme vyprovokovat a tím bezmocnější a impotentnější se OSN stává." Plné znění zpráv


Z historického hlediska bezesporu platí, že od okamžiku, kdy se z Británie stal globální aktér byla britská politika, jak uvedl sir Humphrey, vždy založena na bránění nástupu hegemona (Nizozemské povstání proti Habsburkům, Napoleonské války, I. a II. světová). Jen tehdy se totiž mohla plně věnovat světu, což jí přinášelo nesrovnatelně více užitku. Jak se ale Británie, či spíše Anglie, chovala v dobách, kdy ještě světovým aktérem nebyla? Už tehdy, a prvně se tak stalo již ve 13. století, si Angličané uvědomili, že pro jejich prosperitu je nesmírně důležité, aby s kontinentem mohli volně obchodovat, což se nejlépe dařilo prostřednictvím svobodných přístavů ležících na protilehlém pobřeží, které nese historický název Nizozemí. Jeden z nejstabilnějších rysů anglické/britské politiky vůči Evropě je, že kdokoli se pokusí zmocnit Nizozemí, stane se nepřítelem Anglie, protože bez ohledu na to, jak moc (ne)byla Anglie světová, vždy potřebovala kontakt s Evropou. Naposledy se tento rys projevil za I. světové války, kdy teprve porušení neutrality Belgie bylo důvodem pro vstup do války na straně Francie. Do té doby totiž britský kabinet za podstatně závažnější bezpečnostní hrozbu než atentát na arcivévodu Ferdinanda a z ní vyplývající mobilizaci v Rakousku, Rusku či Německu, považoval horšící se situaci v Irsku. Letadla a vzducholodě, které se v průběhu I. světové války začaly masově používat, přiměly část britského politického establishementu, za všechny lze jmenovat Stanley Baldwina, uvažovat v alespoň západoevropském měřítku, neboť se ukázalo, a II. světová válka to potvrdila, že obranná linie ostrova již neprobíhá průlivem La Manche, ale spíše podél Rýna. Intenzivně pociťovaný sovětský tlak pak měl za následek, že Británie v letech 1945 – 1994 udržovala v rámci NATO stálé vojenské uskupení v Německu, známé jako druhá armáda na Rýně (British Army on the Rhine – BAOR). A právě toto konstatování nás vede k závěru, že perspektiva britského vystoupení z Unie nedává valný smysl. Dnešní Británie sice stále je významným státem – politicky, ekonomicky i vojensky, ale je jen stínem někdejšího giganta – a i ten potřeboval s Evropou být v kontaktu. Britská potřeba vyvažovat tu evropskou mocnost, která se chtěla stát hegemonem, mělo svou logiku zejména proto, že silná Evropa by Británii neumožňovala angažovat se ve světě. Od svého vstupu však Británie je součástí sjednocující se Evropy. Dle dostupných informací je více než 50 % britských výrobků a služeb exportovaných do Evropy a nikdo jim v tom, ať již v Nizozemí či jinde, nebrání. Co Británii, vedle kritiky byrokracie a dalších nešvarů, které však jsou nejefektivněji řešitelné zevnitř, vadit může, je skutečnost, že Británie ve sjednocující se Evropě není jedničkou. Z hlediska počtu obyvatel i výkonností ekonomiky je "až" trojkou. Když byla jedničkou, snažila se vždy spojit s trojkou proti dvojce – což většinou byla Francie. Dnešní jednička a dvojka – Německo a Francie, však k sobě mají zatím blíže než na ostrovy. Na obzoru není žádný projekt Concorde ani Eurotunel, Obamova administrativa dala najevo, že si přeje, aby Británie byla v Evropě a spojení s Ruskem, jako v časech války proti Napoleonovi (protože do Viléma, neřku-li Hitlera má současná situace daleko), je nemyslitelné. Turecko, vedle Ukrajiny, jež je však ve zcela jiné situaci, vlastně poslední velký evropský stát ležící mimo Unii, je příliš velké, silné a ambiciózní, než aby se mohlo stát figurkou na šachovnici britských evropských zájmů a spojit se s větším počtem malých hráčů, jak svého času ukázalo ESVO, je kapacitně nedostačující. Británie tak je "odsouzena" k tomu, zůstat v Evropě, kde její postavení může být nejefektivněji posíleno tím, že ostatním Evropanům, třeba ve spolupráci s Portugalskem, Španělskem, Nizozemím a Francií ukáže, že Evropa má své zájmy ve světě. V regionálně se sjednocujícím světě, kde neevropské mocnosti – zejména Čína, Indie, Brazílie, hrají čím dál tím silnější roli je totiž jen otázkou času, kdy si i Unie bude muset přiznat, jako svého času NATO, že otázka zní: "Out of area, or out of bussines." Role významného, či dokonce nejdůležitějšího ochránce evropských ekonomických zájmů ve světě, například při ochraně či dokonce obraně, nejfrekventovanější světové námořní cesty, vedoucí od Šanghaje po Suez, po níž se přepravuje 27 % objemu nákladů světového mezikontinentálního obchodu, by Londýn mohla uspokojit. Michael Romancov autor působí na Institutu politologických studií FSV UK a Metropolitní univerzitě Praha

URL| http://www.natoaktual.cz/geopoliticke-otazniky-a-souvislosti-brixitu-fo0/na_analyzy.aspx?c=A130205_103057_na_analyzy_m02 _ Plné znění zpráv


Co vás pálí? 5.2.2013

Pražský deník str. 02 (dom)_

Z metropole_

Vítek Novák, student FSV UK, Prahavýchod V zimě se nechávám zahřát teplem nákupních center, v létě se rád projdu zoologickou zahradou. Mým oblíbeným parkem je vysočanské Podviní, je po ruce a velmi citlivě zapadá do okolí. Centrum města je pro mě symbolem zábavy, za odpočinkem se vydávám směrem opačným, z Prahy co nejdále ven. Foto popis| Region| Střední Čechy _

Za autobazar AAA Auto bude komunikovat Michal Häckl 4.2.2013

mediar.cz str. 00 Ondřej Aust_

Články_

Michal Häckl Michal Häckl Michal Häckl nově koordinuje komunikaci skupiny AAA Auto pro Česko, Slovensko a Rusko. Veřejně obchodovaná společnost má po dvaceti letech novou generální ředitelku, pod novým šéfem marketingu Janem Dobiášem oživuje tradiční značku Mototechna a její zakladatel ohlásil prodej svého majoritního balíku akcií. Häckl vystudoval bakaláře na pražské žurnalistice na FSV UK. Začínal jako zpravodaj týdeníku Mladý svět a deníků Lidové noviny a MF Dnes, dělal vedoucího vydání ekonomického týdeníku Profit. Téměř deset let pracoval v PR & PA agentuře Knight & Svoboda, kde měl na starosti klienty z oblasti financí, automobilového průmyslu a developmentu. Věnoval se také práci na projektech informačních kampaní, souvisejících se vstupem Česka do Evropské unie a komunikačnímu poradenství v oblasti neziskového sektoru.

URL| http://www.mediar.cz/za-autobazar-aaa-auto-bude-komunikovat-michal-hackl/ _

Lékařka: Zákaz kouření v restauracích může snížit počty infarktů 4.2.2013

zdn.cz

str. 00 ČTK_

Z domova_

Do týdne od zavedení nekuřáckých restaurací klesnou akutní infarkty myokardu v průměru o 17 procent, řekla ČTK lékařka centra pro léčbu závislostí na tabáku Eva Králíková. Zákaz kouření v restauracích dal ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) do návrhu zákona, který chce prosadit od roku 2014. Norma má chránit hlavně děti a dospívající a také nekuřáky. Restauratéři ministrův plán odmítli, bojí se poklesu tržeb. Podle nejnovějšího výzkumu Fakulty sociálních věd a agentury Ipsos je v ČR ve věku 18 až 22 let celkem 53 procent kuřáků. Jen 47 procent mladých lidí se považuje za nekuřáky, přičemž kuřáků mezi mladými přibývá. Plné znění zpráv


Heger chce tento nepříznivý trend změnit. Králíková to vítá, upozornila však, že není jedno zázračné řešení, přístup musí vždy být komplexní. „Nekuřácké prostory jsou na druhém místě za vysokou cenou cigaret, které by měly stát řádově 200 až 300 korun,“ řekla Králíková. Zákaz kouření v restauracích si podle průzkumu přeje 78 procent obyvatel ČR. Nekuřácké veřejné prostory včetně restaurací podle Králíkové znamenají, že klesne prodej a spotřeba cigaret o osm až devět procent. „Spotřeba klesne ze tří důvodů - malá část kuřáků přestane kouřit, to jsou ti, co už o tom uvažovali dlouho. Většina nepřestane, ale kouření omezí, protože musí jít kouřit ven. A řada lidí nezačne, protože první cigarety v restauraci jsou velmi snadné,“ vysvětlila. Zdražení nelze podle lékařky udělat ze dne na den a bez dalších opatření, jako je intenzivní nabídka léčby hrazené z pojištění, nekuřácké veřejné prostory a naprostý zákaz marketingu, sponzorování a reklamy na kuřivo, který by měl platit i v místě prodeje a vystavování. Velký vliv na pokles poptávky mají podle Králíkové také obrázková zdravotní varování a jednotná balení cigaret. „To všechno jsou nejúčinnější věci a zadarmo, krabičku natiskne výrobce, kuřák si zakouří venku, to také neplatíme. A dokonce zvýšení daní znamená, že za méně prodaných cigaret se vybere více do státní kasy,“ shrnula.

URL| http://zdravi.e15.cz/denni-zpravy/z-domova/lekarka-zakaz-koureni-v-restauracich-muze-snizit-poctyinfarktu-468900 _

Mrázek, ústředna 3.2.2013

ČT 1

str. 04 _

21:45 168 hodin_

Nora FRIDRICHOVÁ, moderátorka -------------------A i prezident na odchodu si tento týden užil slávy. Václav Klaus naletěl na fiktivní telefonát. Na otázku, proč lidi tolik baví dělat si z politiků dobrý den, asi není složitá odpověď. Jiná věc je ale ta, jak moc je to přes čáru. Natáčela Lenka Drmotová. osoba -------------------Sekretariát vedoucího kanceláře. Dobrý den. osoba -------------------Kancelář prezidenta Slovenské republiky Bratislava. osoba -------------------Dobrý den. osoba -------------------Dobrý den. Jeho excelence, pan prezident, by velmi rád hovořil s panem prezidentem Klausem. osoba -------------------Tak bysme mohli pány prezidenty přepojit přímo rovnou. Plné znění zpráv


osoba -------------------Ano, pokud je to možné. Ano. osoba -------------------Ano. Václav KLAUS, prezident ČR -------------------Tady je Václav Klaus. osoba -------------------Zdravím, zdravím, Václave, tady Ivan Gašparovič, zdravím. Já jsem chtěl poskytnout azyl u mě v Limbachu, pokud by došlo k té emigraci. Václav KLAUS, prezident ČR -------------------Dobře, dobře, dobře. Lenka DRMOTOVÁ, redaktorka -------------------Na první poslech hovor dvou státníků, hlas slovenského prezidenta si ale ve skutečnosti vypůjčil rozhlasový moderátor Andrej Wallner. Rádio Expres sice rozhovor neodvysílalo, přesto na veřejnost unikl a moderátorovi se vtip rychle vrátil jako bumerang. Poslal mu ho Ruda z Ostravy. osoba -------------------Dobrý den, pane Andreji, tady Vacek, obvodní úsek Policie České republiky Praha 1. Já tady mám na stole trestní oznámení, které na vás podal bohužel pan poradce, pan Jitří Weigl. Lenka DRMOTOVÁ, redaktorka -------------------Ukázkový příklad oblíbené rozhlasové disciplíny, která si to tentokrát namířila do nejvyššího patra státu. V tomto ohledu pro Česko novinka, mezi fiktivními telefonáty jen další v řadě. Slavomil HUBÁLEK, psycholog -------------------Tak je to trochu infantilní. Ten telefon to umožňuje a dělávají to děti. Lenka DRMOTOVÁ, redaktorka -------------------Třeba obyčejný telefonní seznam. Že může být volání na různá čísla pod různou identitou zábava na několik hodin, objevilo nejedno dítě. A tato zábava u lidí evidentně zůstává, bez ohledu na věk nebo technologii. Jenže rozhlasový mikrofon dává této hře úplně jiný rozměr, a taky motivaci. Už se nebaví jen člověk měnící identitu, ale taky statisíce, někdy i miliony posluchačů. Tomáš TRAMPOTA, mediální expert, FSV UK -------------------V podstatě téměř nemáme nějaké silné autority, ke kterým bychom vzhlíželi nějak nekriticky, bez nějakého skeptického nebo sarkastického pohledu. Lenka DRMOTOVÁ, redaktorka -------------------Veřejně známá autorita je pak úlovek k nezaplacení. V roce 1995 kanadské rádio takto napálilo britskou královnu Alžbětu. 15 minut si myslela, že hovoří s kanadským předsedou vlády, byl to ale moderátor Pierre Plné znění zpráv


Brassard. Své o tom ví i srbský premiér Ivica Dačić. U něj ale moderátorka nic neskrývala, naopak, na rozhovor do studia přišla bez spodního prádla a veřejnost tak mohla sledovat premiérovo nebývalé překvapení. Slavomil HUBÁLEK, psycholog -------------------Na podvod je těžko se připravit a každý reaguje za sebe a v tom je vlastně kouzlo toho materiálu, že získáme nějakou autentickou reakci. Lenka DRMOTOVÁ, redaktorka -------------------Pražský hrad uniklý telefonát nechtěl veřejně komentovat. To srbský premiér chce nechat okolnosti televizního rozhovoru důkladně prošetřit. Slavomil HUBÁLEK, psycholog -------------------Já bych radil velkorysost a nadhled, protože takové reakce typu: "Omluvte se, omluvte se," ty moc imponující nejsou. Lenka DRMOTOVÁ, redaktorka -------------------Kromě politických špiček jsou oblíbeným terčem mediálních fiktivních telefonátů taky celebrity. Redaktoři týdeníku Reflex je pro své silvestrovské vydání před 4 lety dokonce spojili dohromady a nechyběl mezi nimi současný, nově zvolený prezident Miloš Zeman. Tehdy si jeho hlas imitátor Petr Jablonský vypůjčil pro hovor s herečkou Kateřinou Brožovou. Petr JABLONSKÝ, imitátor -------------------Já chystám takovou oslavu, řekněme, zabijačku u mě na Vysočině, chtěl jsem se zeptat, jestli byste byla ochotná za nějakých okolností přijet a případně, případně tam s námi strávit několik příjemných chvil. Kateřina BROŽOVÁ -------------------Určitě, velice ráda. Lenka DRMOTOVÁ, redaktorka -------------------U známých jmen ale moderátoři rozhodně nekončí. Patrik HEZUCKÝ, rozhlasový moderátor -------------------Pro nás nebylo důležitý zasadit se o to sestřelit v uvozovkách nějakou osobnost, která je mediálně známá, a postačili jsme si opravdu s tím, že jsme zavolali prostě běžnýmu občanovi. osoba -------------------Dobrý den, tady je Mrázek, ústředna. To je pan Šebek? osoba -------------------No, ano, prosím, u telefonu. osoba -------------------Helejte se, pane, bylo by to dobrý, kdybyste si přijel k baru ke kolotoči pro svoji manželku. Je ráno a my ji tady máme prostě nalitou vaší manželku. Patrik HEZUCKÝ, rozhlasový moderátor -------------------Vždycky jsme to vysvětlili, vždycky jsme jaksi řekli, že se jedná o fór, kterej nikomu nemá za cíl ublížit. Plné znění zpráv


Lenka DRMOTOVÁ, redaktorka -------------------Kdy ale přestává jít o legraci? V případě domácích vtipálků si smích jistě nezaslouží hovory záchranářům nebo na linky bezpečí blokující linky těm, kteří potřebují pomoc. V případě mediálního žertu ale může aktérům ztvrdnout úsměv na rtech náhle. I z původně nevinného filmu. osoba -------------------Kdy je nejlepší čas přijít na návštěvu? Já jsem totiž královna a potřebuji tam dovést. Princi Charlesi, Charlesi. osoba -------------------Mami, je všechno OK? Lenka DRMOTOVÁ, redaktorka -------------------To měl být podle australských moderátorů i jejich prosincový telefonát, při kterém se vydávali za britskou královnu a jejího syna a chtěli informace o stavu těhotné vévodkyně Kate. Zdravotní sestra, která hovor přepojila, spáchala po několika dnech sebevraždu. Souvislost tragédie s jejich telefonátem nikdo neprokázal, přesto stanice jejich pořad zrušila. Slavomil HUBÁLEK, psycholog -------------------Ta žena, která na to naletěla, měla v minulosti i jiné, vážnější problémy, takže my nikdy nevíme, jestli si děláme legraci z někoho, kdo to unese nebo z někoho, kdo je třeba tak křehký a problematický, že zareaguje třeba takto tragicky. Patrik HEZUCKÝ, rozhlasový moderátor -------------------Já jsem opravdu přesvědčenej o tom, že to rozhodně nebyla motivace těch moderátorů. Tomáš TRAMPOTA, mediální expert, FSV UK -------------------Jak celá ta tragédie skončila, tak do velké míry nebylo, nebylo odhadnutelné. Lenka DRMOTOVÁ, redaktorka -------------------Navzdory tragédii má fiktivní telefonát do nemocnice, kde ležela vévodkyně z Cambridge, stejně jako ten českému prezidentovi ještě jeden důležitý dopad. I tak mohou novináři upozornit, že něco nefunguje, tak jak má. Tomáš TRAMPOTA, mediální expert, FSV UK -------------------Poukáží na to, že něco z hlediska například ochrany dat, z hlediska přístupu k nejvyšším politikům není v pořádku. Andrej WALLNER, slovenský rozhlasový moderátor -------------------Možná je to k zamyšlení pro bezpečnostní služby, které by si měli tedy víc vážit a ctít úřadů nejvyšších ústavních činitelů, aby byli chránění, aby se toto jednoduše nestávalo. Slavomil HUBÁLEK, psycholog -------------------Já si myslím, že vtip do našeho života patří. Andrej WALLNER, slovenský rozhlasový moderátor -------------------Tady je Andrej Wallner z rádia Expres ze Slovenska z Bratislavy. A chtěl jsem. Plné znění zpráv


Václav KLAUS, prezident ČR -------------------Vy si děláte ze mě legraci asi, že se nestydíte, že se nestydíte. _

Zákaz kouření v restauracích sníží do týdne počet infarktů 3.2.2013

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Zdraví_ Lidovky.cz, ČTK_

Do týdne od zavedení nekuřáckých restaurací klesnou akutní infarkty myokardu v průměru o 17 procent, řekla lékařka centra pro léčbu závislostí na tabáku Eva Králíková. Zákaz kouření v restauracích dal ministr zdravotnictví Leoš Heger do návrhu zákona, který chce prosadit od roku 2014. Norma má chránit hlavně děti a dospívající a také nekuřáky. Restauratéři ministrův plán odmítli, bojí se poklesu tržeb. Podle nejnovějšího výzkumu Fakulty sociálních věd a agentury Ipsos je v ČR ve věku 18 až 22 let celkem 53 procent kuřáků. Jen 47 procent mladých lidí se považuje za nekuřáky, přičemž kuřáků mezi mladými přibývá. Heger chce tento nepříznivý trend změnit. Králíková to vítá, upozornila však, že není jedno zázračné řešení, přístup musí vždy být komplexní." Nekuřácké prostory jsou na druhém místě za vysokou cenou cigaret, které by měly stát řádově 200 až 300 korun," řekla Králíková.¨ Zákaz kouření v restauracích si podle průzkumu přeje 78 procent obyvatel ČR. Nekuřácké veřejné prostory včetně restaurací podle Králíkové znamenají, že klesne prodej a spotřeba cigaret o osm až devět procent. "Spotřeba klesne ze tří důvodů - malá část kuřáků přestane kouřit, to jsou ti, co už o tom uvažovali dlouho. Většina nepřestane, ale kouření omezí, protože musí jít kouřit ven. A řada lidí nezačne, protože první cigarety v restauraci jsou velmi snadné," vysvětlila. Zdražení nelze podle lékařky udělat ze dne na den a bez dalších opatření, jako je intenzivní nabídka léčby hrazené z pojištění, nekuřácké veřejné prostory a naprostý zákaz marketingu, sponzorování a reklamy na kuřivo, který by měl platit i v místě prodeje a vystavování. Velký vliv na pokles poptávky mají podle Králíkové také obrázková zdravotní varování a jednotná balení cigaret. "To všechno jsou nejúčinnější věci a zadarmo, krabičku natiskne výrobce, kuřák si zakouří venku, to také neplatíme. A dokonce zvýšení daní znamená, že za méně prodaných cigaret se vybere více do státní kasy," shrnula.

URL| http://relax.lidovky.cz/zakaz-koureni-v-restauracich-snizi-pocty-infarktu-tvrdi-lekarka-phi/zdravi.aspx?c=A130203_160304_ln-zdravi_vsv _

Plzeňská paralympionička trénuje v Kanadě lyžování i angličtinu 3.2.2013

plzen.iDNES.cz str. 00 Plzeň / Plzeň - zprávy_ MF DNES, Barbora Němcová_

Až v kanadském Vancouveru nyní trénuje zrakově postižená sjezdařka z Plzně Anna Kulíšková. V roce 2010 tam vybojovala bronzovou paralympijskou medaili a teď se na tamních svazích připravuje na závod světového poháru v ruském Soči.



"Březnový závod světového poháru v Soči bude takový test před paralympiádou," říká šestadvacetiletá Anna Kulíšková. Zimní paralympijské hry se uskuteční o rok později tamtéž. Příprava je podle Kulíškové komplikovaná, trenéra přímo na místě totiž nemá. "Naštěstí mám v Plzni skvělého kondičního trenéra Petra Davídka, který mě trénuje na dálku. Dobře mě zná a ví co potřebuju, s mojí zpětnou vazbou se to tak dá zvládnout," popisuje Kulíšková s tím, že s trenérem konzultuje přípravu po e-mailu a skypu. do PC pro iPad Při trénincích v posilovně pomáhá Kulíškové její přítel. Ještě komplikovanější je to s tréninkem na sněhu. Ve Vancouveru totiž s Aničkou není její stálá trasérka Míša Hubačová. "S tréninkem na sněhu mi pomohl kamarád, který žije ve Whistleru a má závodní zkušenosti. Je to pro mě těžší, protože mu tolik nedůvěřuji," připouští Kulíšková. Považuje ale za důležité, že má vůbec možnost lyžovat. Na letošních závodech lyžařku doprovodí její stálá trasérka. "Budeme spolu před tím trénovat přímo na místě, takže nebude problém. Známe se dobře a víme, co může jedna od druhé čekat," ujišťuje Anna Kulíšková. Pro odjezd do Vancouveru se rozhodla poté, co ukončila bakalářské studium žurnalistiky na Fakultě sociálních věd UK. Chtěla si zlepšit angličtinu a Vancouver ji zaujal už při paralympiádě a závodech světového poháru. "Lákala mě kanadská příroda a představa toho, že žijete u oceánu, ale během hodiny jste na sjezdovce a proháníte se po zasněžených kopcích," vysvětluje dívka. Realita podle ní byla poněkud odlišná. Problém byl například s hledáním ubytování. "Nemohla jsem ho sehnat. Mám vodicího psa a majitelé bytů psy většinou nepovolují," konstatuje a dodává, že kvůli svému handicapu je pro ni také velmi obtížné najít přivýdělek. "Nemůžu pracovat ve službách nebo cestovním ruchu, kde se většina zdravých lidí uchytí poměrně snadno," vysvětluje. V angličtině jsem se zlepšila, ale pořád to není ono, říká dívka Anna Kulíšková chodí ve Vancouveru do školy, aby si vylepšila svou angličtinu. "Zlepšila jsem se, ale pořád to není ono. Čím déle tu jsem, tím více chci umět mluvit a rozumět," říká Kulíšková, které v Kanadě chybí především rodina. Loňskou sezonu Kulíšková kvůli nedostatku financí téměř nezávodila, výjimkou byl závod Evropského poháru ve Špindlerově Mlýně. "Ta sezona mě hodně mrzí, protože po několika letech se Svazu zrakově postižených sportovců podařilo získat pro nás skvělého trenéra Sváťu Kováře. Bohužel jsme zatím neměli mnoho příležitostí využít jeho kvalit," lituje Kulíšková. V posledních dvou letech ji finančně podporuje Paralympijský tým Plzeňského kraje. "Díky tomu mohu tady v Kanadě trénovat jak na suchu v posilovně, tak na sněhu," uvedla Kulíšková, která se sjezdovému lyžování věnuje už více než deset let. Kulíšková trpí od narození vadou zraku. Má takzvané trubicovité vidění a na rozdíl od zdravého člověka, který periferně vidí 180, ona jen čtyři stupně.

URL| http://plzen.idnes.cz/sjezdarka-anna-kuliskova-trenuje-v-kanade-fgq-/plzenzpravy.aspx?c=A130201_123840_plzen-zpravy_pp _

V Česku kouří každý druhý člověk 2.2.2013


str. 01

09:00 Hlavní zprávy_

_ Plné znění zpráv


Jana GULDA, moderátorka -------------------V Česku kouří každý druhý člověk mezi 18 až 22 lety. Zjistil to průzkum studentů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a společnosti IPSOS. Poprvé si pak cigaretu zapálí už ve 14 letech. Podle vedoucího projektu Miroslava Sliže za to často může fakt, že se v Česku stále může kouřit v restauracích. Miroslav SLIŽ, vedoucí projektu -------------------Mladí lidé kouří nejčastěji v restauracích, barech, diskotékách, v klubech a podobných zařízeních. Příležitostní kuřáci pak kouří téměř jen v těchto zařízení. Pokud by v těchto zařízeních platil zákaz kouření, podle vlastních slov by vůbec nezačalo kouřit 30 procent těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku. Jana GULDA, moderátorka -------------------S tím souhlasí i ministerstvo zdravotnictví, které úplný zákaz kouření prosazuje v novém návrhu protikuřáckého zákona. Ten teď míří na vládu. _

(Ne)profesionalita novinářů a neviditelný plášť majora Zemana (Lucie Kůsová) 2.2.2013

idnes.cz - blog _

str. 00

_

(Ne)profesionalita novinářů a neviditelný plášť majora Zemana “Novináři jsou pitomci, hnůj a fekálie,” prohlásil Miloš Zeman o novinářích před 11 lety v televizi Prima. Jeho nenávist vůči novinářům je široké veřejnosti známá. Jak dalece má Miloš Zeman pravdu? Má Miloš Zeman neviditelný plášť? V prezidentské debatě vysílané televizí Prima prohlásil, že byl na diskuzi se studenty žurnalistiky, a když se jich zeptal na významné novináře a novinářky, jako je Fallaci, nic jim tato jména neříkala. Podle Miloše Zemana jsme zůstali tak možná u Čapka. Na facebooku se rozhořela diskuze mezi studenty Žurnalistiky na FSV UK. Za předpokladu, že Miloš Zeman nelže, musel tedy mít neviditelný plášť nebo všechny přítomné skolil methanol. Na diskuzi, kde se nás údajně ptal, nedorazil. Jinou prezidentskou diskuzi naše fakulta nepořádala. Žádnou jinou debatu s Milošem Zemanem a studenty žurnalistiky jsem ale neobjevila. Neprofesionální a zoufalým amatérismus MF DNES Miloš Zeman učinil mnoho výroků o novinářích a novinách hned, jak byl zvolen. Také jim poděkoval, že mu pomohli ke zvolení. Vzhledem k jeho vzdělání bych očekávala, že si je Miloš Zeman vědom, že většina jeho voličů, ať se vám to líbí nebo ne, nejsou čtenáři MF DNES, Lidových novin ani Respektu, natož aby sledovali ČT24. Neříkám, že nejsou výjimky. Ale bohužel, většina voličů Miloše Zemana jsou čtenáři Blesku a konzumenti televize NOVA. Blesk, nejčtenější deník v České republice, mimochodem v den voleb otiskl klamný inzerát proti Schwarzenbergovi, o tom se ale Miloš Zeman samozřejmě nezmínil. Miloš Zeman se nevlídně vyjádřil i k Televizním novinám vysílaných na NOVĚ. Televizní noviny ale není zpravodajství, ale “zábavný pořad”. Tudíž si mohou říkat, co chtějí. Nikdy se nesnažili o objektivitu, ani nebudou. Vraťme se k MF DNES. Miloš Zeman označil za neprofesionální chování, kdy Robert Čásenský, šéfredaktor MF DNES, řekl svým čtenářům, koho mají volit. Zaprvé, Robert Čásenský nedal doporučení, jen vyslovil názor, za druhé, bylo to v publicistické části novin, kam si může šéfredaktor psát svoje názory, jaké chce. “Publicistika kromě informací obsahuje názor, hodnocení a subjektivní přístup, zahrnuje pojmy, soudy, postoje (...) Zároveň obsahuje kromě racionálních prvků i prvky emotivní (...),” píše Praktická encyklopedie žurnalistiky (autoři, rok vydání?). Do publicistiky patří také editoriál (také úvodník), který “vyjadřuje stanovisko listu, vedení redakce nebo vydavatele.” Plné znění zpráv


Vzhledem k stálému nadávání Miloše Zemana na žurnalisty, bych předpokládala, že Miloš Zeman zná rozdíl mezi publicistikou a zpravodajstvím, a když se tak ohání zahraničními novináři, bude si vědom toho, že v zahraničí je zcela běžné, že deníky i týdeníky vydávají doporučení koho volit. Editoriál není český výmysl ani novinka 21. století, vznikl už v devatenáctém století. V zahraniční jsme politickou angažovanost novinářů zaznamenali před volbami v USA. Jmenuji britský týdeník The Economist, který podpořil Baracka Obamu stejně jako New York Times. Označil by Miloš Zeman New York Times za bulvární amatéry? Nebo další deníky jako je Washington Post, Los Angeles Times, Boston Globe, Chicago Tribune? Protože tyhle deníky také otevřeně podpořily Obamu. “Já jsem novinářům v řadě rozhovorů citoval nejenom Peroutku, Havlíčka, ale i Falacciovou, Alsopa, Lippmanna a řadu dalších, a oni vždycky, a to se stalo několikrát, v těch rozhovorech, které jinak citovali celé, tento odstavec vynechali, maximálně tam ponechali toho Peroutku a toho Havlíčka, ale ta tři nebo čtyři pro ně totálně neznámá jména vynechali, protože nevěděli o nich nic,” tvrdí Miloš Zeman v rozhovoru na serveru literarium. Walter Lippmann, nositel Pulitzerovi ceny rozhodně doporučeními, koho mají volit, nešetřil a dravá Oriana Fallaci se zeptala v interview s ajatolláhem Chomejním, jestli by nebylo lepší, kdyby ho maminka uškrtila v kolébce. Jestli tohle Miloš Zeman chce? Proč ne, příjemnou zábavu, kolegové.

URL| http://kusova.blog.idnes.cz/c/319875/Neprofesionalita-novinaru-a-neviditelny-plast-majora-Zemana.html _

Obama podruhé 2.2.2013

Lidové noviny

str. 25 _

Orientace / esej_

Příkopy, bojové linie, barikády, zakopané pozice – až to vypadá, jako by o české společnosti v posledních dnech v médiích nemluvili humanitní vědci, ale armádní stratégové. Není to ale zdejší specifikum. V USA lze dnes zaslechnout prakticky totéž. A to tam prezidentské volby skončily už loni na podzim. Jak si chce Barack Obama s takovou situací poradit, může ukázat už 12. února, kdy přednese tradiční a bedlivě sledovanou Zprávu o stavu Unie. Není to tak dávno, co americký Kongres zaznamenal pád na samé dno. Alespoň co se popularity týká – podle průzkumů mu věřilo předloni na podzim ubohých devět procent Američanů (sic!). Jak je to možné? Jednoduše. K nepříčetnosti je dovádí, co ve Washingtonu vidí: Kongres je zablokovaný a dvě hlavní strany jsou prakticky ve válečném stavu. Poslední volby v nichž 128 milionu Američanů volilo také všech 435 kongresmanů a 33 (ze sta) senátorů na tom mnoho nezměnily. Demokraté dál ovládají Bílý dům a Senát, republikánům zůstala většina ve Sněmovně reprezentantů. Vysilující politický pat tedy pokračuje. A s ním i mizerná nálada. Na pokraji útesu Na Silvestra se Spojené státy neloučily jen se starým rokem. Nechybělo mnoho a mohly spadnout ještě letos do nové ekonomické recese. Kdyby se totiž politická reprezentace nedokázala do posledního dne loňského kalendářního roku dohodnout, stouply by od 1. ledna téměř všem Američanům výrazně daně. A aby toho nebylo málo, začal by souběžně s tím platit balík poměrně výrazných výdajových škrtů. Ekonomové takové situaci už s velkým předstihem začali říkat fiskální útes – a varovali politiky, že by se z něj Spojené státy mohly snadno zřítit. Jak už to u podobných pádů bývá, nepřežily by jej ve zdraví. Kombinace prudkého zvýšení daní a drastických škrtů by vyvolala další recesi a těžce zkoušená americká ekonomika by dostala další ránu. Po téměř dvouletém jednání mezi Obamou a republikány se na Nový rok podařilo najít dočasný kompromis a odvrátit ten nejčernější scénář. Republikáni akceptovali Obamův požadavek zvýšit daně dvěma procentům nejbohatších Američanů, jejichž roční příjem přesahuje 400 tisíc dolarů z nynějších 35 na 39,6 procenta. Jenže tenhle kompromis problém nevyřeší, jen o pár měsíců odkládá boj o hlavní výzvu, která se týká škrtů v rozpočtu. Bitva začne už tento měsíc a na ostrosti jí bude dodávat fakt, že americký státní dluh už dosahuje tří čtvrtin hrubého domácího produktu a každý rok přitom narůstá o další bilion dolarů. Jak vážný problém tahle situace představuje, připomněl admirál Mike Mullen – tehdejší předseda Obamova sboru Plné znění zpráv


náčelníků štábů – když varoval, že vysoké zadlužení je v současnosti největší strategickou hrozbou pro americkou bezpečnost. Horší, než to vypadá Co se stalo špatně? Nová kniha Thomase Manna a Normana Ornsteina It’s Even Worse Than It Looks: How the American Constitutional System Collided With the New Politics of Extremism (Je to ještě horší, než to vypadá: Jak se Americký ústavní řád střetl s novým politickým extremismem) nabízí zajímavé vysvětlení. Její autoři jsou vysoce respektovanými středovými analytiky americké politiky. Mann zastává prestižní pozici v Brookings Institution – organizaci, jež má blízko spíše k Demokratické straně; Ornstein je zase špičkovým pracovníkem v American Enterprise Institute, který se tradičně kloní spíše k republikánům. Oba se ovšem shodují, že pat ve Washingtonu má dvě hlavní příčiny. Tou první je zadrhnutí amerického politického systému – stav, k němuž výrazně přispěl fakt, že obě hlavní americké strany se z politických soupeřů změnily v nepřátele. Protože je ovšem ve Spojených státech přijímání nových zákonů a norem velmi komplikovaným procesem, vyžaduje především spolupráci a leckdy i vznik ad hoc mezistranických koalic při jednotlivých hlasování. Jenže právě to se již drahný čas nedaří. Proč? Podle Manna s Ornsteinem je důvodem postupné zvětšování ideologické vzdálenosti mezi Demokratickou a Republikánskou stranou. Počátky tohoto velkého rozchodu lze vystopovat již v 70. letech minulého století, v posledních deseti letech však dramaticky akceleroval. Průzkum složení posledního Kongresu odhalil, že v něm nezasedal ani jeden demokrat, který by byl konzervativnější než nejliberálnější republikán. Jinými slovy: politický střed přestal být v poslední dekádě udržitelný, a proto vymizeli i středoví kongresmani. Místo toho americké strany stále více připomínají parlamentní partaje, v nichž (když straničtí vůdci prásknou bičem) je stále méně členů ochotno odporovat a přestávají se snažit o dosažení kompromisu s opozicí. Druhý důvod současných obtíží je pak podle Manna s Orensteinem zakořeněn hluboko v Republikánské straně samotné: „(...) vyhnala všechny nesouhlasné hlasy, čímž se stala ideologicky extrémní; opovržlivá vůči stávajícímu ekonomickému a sociálnímu systému; pohrdající kompromisem; nepřesvědčená konvenčními poznatky, důkazy a vědou; a odmítající legitimitu politické opozice.“ A jak ještě oba autoři dodávají, „dělá vše až na doslovné vyhlášení války vládě“. Tenhle nekompromisní přístup nejlépe ilustruje prohlášení republikánského vůdce v Senátu Mitche McConnella z října 2010: „Nejdůležitější cíl, kterého chceme dosáhnout, je, aby byl prezident Obama prezidentem na pouhé jedno volební období.“ S takto se radikalizující Republikánskou stranou je vládnutí extrémně obtížné. Nerovní Když se podíváme na období po loňských volbách, nemůžeme ignorovat tři střetávající se před- a povolební příběhy. Prvním je nárůst nerovnosti v americké společnosti, který nastartoval už za éry Ronalda Reagana. V současnosti je na historickém maximu. Nejvýše postavené jedno procento Američanů bere asi pětinu celkových příjmů a kontroluje více jak třetinu veškerého bohatství. K nejvýdělečnějším dvaceti procentům lidí pak i po zdanění plyne více než osmdesát procent příjmů a střední třída si vede špatně ve všech dimenzích: bohatství typické domácnosti je zpět na úrovni 90. let minulého století. Tato data pocházejí z nové knihy The Price of Inequality (Cena nerovnosti), jejímž autorem není nikdo jiný než nobelista a bývalý předseda sboru ekonomických poradců prezidenta Clintona Joseph Stiglitz, profesor na newyorské Columbia University. Celková nerovnost ve Spojených státech roste. Takzvaný Gini koeficient, který se běžně užívá k měření nerovnosti, vloni dosáhl maxima v moderní americké historii – je nejvyšší od velké hospodářské krize. Amerika má nyní mnohem vyšší míru nerovnosti než jakýkoliv stát EU, ale také než Turecko. Stiglitz argumentuje, že USA se rychle stávají zemí, „kde bohatí bydlí v uzavřených komunitách, posílají své děti do drahých škol a mají přístup ke špičkové zdravotní péči. Mezitím zde však zbytek žije ve světě poznamenaném kriminalitou, s přístupem k přinejlepším průměrnému vzdělání a značně omezené zdravotní péči.“ Stiglitz proto varuje, že vzrůstající nerovnosti dusí ekonomický růst, oslabují demokracii a smysl pro právo a spravedlnost. Kdo půjčí půl bilionu Tyto trendy vysvětlují požadavek, který prezident Barack Obama tvrdošíjně vznášel vůči republikánům při jednáních, jež měla zabránit pádu Spojených států ze zmiňovaného fiskálního útesu. Trval totiž na tom, aby jakékoliv řešení obsahovalo zvýšení daní pro nejvýdělečnější část americké společnosti – i když jen na úroveň přibližně srovnatelnou s obdobím vlády Billa Clintona. Výsledné zvýšení daní pro nejvýdělečnější dvě procenta lidí může – nebo nemusí – být obhajitelné, jak ovšem záhy uvidíme v druhém příběhu, zdaleka neřeší zásadní problém současné Ameriky: velké a stále rostoucí zadlužení. Jak Paul Volcker, respektovaný předseda americké centrální banky za prezidentů Jamese Cartera a Ronalda Reagana, argumentoval ve vlivném časopisu The New York Review of Books, ne tak dávno – na začátku tohoto století – hospodařily Spojené státy s vyrovnaným rozpočtem. Dnes příjem do federálního rozpočtu pokrývá pouze o něco více než 60 procent výdajů. Volcker pak připomíná, že něco takového se dosud stávalo pouze za velkých válek, nikdy však v období relativního míru. Utrácení přerostlo úroveň z minulých let a každý rok si tak vláda musí v zahraničí půjčovat 500 až 600 miliard dolarů. Každý samozřejmě chápe, že tento trend je z dlouhodobého hlediska neudržitelný. Potíž ovšem spočívá v tom, že žádné dlouhodobé řešení se Plné znění zpráv


neobejde ani bez škrtání na výdajové stránce (v praxi to znamená především reformu systému sociálního zabezpečení), ani bez zvyšování daní. A právě daně jsou třetím příběhem, o nějž jde. Seznam pana Norquista V horečnatých diskusích, které měly za úkol odvrátit pád Spojených států z fiskálního útesu, byl důležitou postavou Grover Norquist. Sice ne osobně, ale o to silněji duchem. Okoho se jedná? Krátká odpověď by zněla: je to lobbista a konzervativně-libertariánský aktivista. I když není Norquist veřejně zavedené jméno, republikáni, kteří si přejí udržet pozici, jej nemohou ignorovat. Od roku 1986 obchází kandidáty na veřejné funkce se svým Taxpayer Protection Pledge (slibem ochrany daňových poplatníků), v němž se signatáři zavazují hlasovat proti jakémukoliv návrhu na zvýšení daní, a to navždy. Ti, kteří odmítnou, jsou nazváni vykořisťovateli, kteří milují daně – a to nejen samotným panem Norquistem a spolkem Americans for Tax Reform (Američané pro daňovou reformu, ATR), ale i svými politickými rivaly. Norquist chce snížit příjem z daní tak, že se následně radikálně zmenší celá federální vláda. Nenávist k daním je tak rozšířená a strach z toho být nazván milovníkem daní je tak velký, že všichni republikánští kandidáti na prezidenta z minulého roku, s jedinou výjimkou, tuto výzvu podepsali. Tak učinilo také 238 členů Sněmovny reprezentantů a 41 senátorů – kromě tří všichni republikáni. Jim dnes patří většina v dolní komoře a dostatečné množství dostatečné množství hlasů v Senátu k tomu, aby zde mohlo dojít k obstrukcím. Nefunkčnost amerického Kongresu, nárůst nerovnosti, hrozivě narůstající deficit veřejných financí a Norquistem inspirovaná modla zákazu zvyšování daní – tyto výzvy představují výčet některých palčivých problémů současné americké politiky (a seznam by mohl být samozřejmě mnohem delší). Velkou otázkou zůstává, jak se s nimi staronový prezident Obama vypořádá. Jeho vzletná rétorika z předvolební kampaně v roce 2008 naznačovala, že jakmile se dostane do Bílého domu, bude mobilizovat a inspirovat širokou veřejnost pro řešení důležitých problémů. To se však z různých důvodů nestalo. Obama začal na dvoustranické notě, inspiroval spoluobčany heslem „ne červené a modré státy, ale Spojené státy“, avšak skončil u následování daleko konvenčnějších tradičních cílů Demokratické strany. Kritici (i z řad demokratů) Obamovi vyčítají, že nepředstavil žádnou novou převratnou vizi a že ta jeho původní byla přinejlepším okleštěna. Navíc plně nevyužil ani největší síly svého úřadu, tedy toho, co harvardský profesor Richard Neustadt kdysi definoval jako moc nebo schopnost prezidenta přesvědčovat jak stoupence, tak oponenty. A ke všemu ne vždy vykazoval zrovna nejlepší smysl pro práci s americkým politickým systémem jako takovým. Magie Jeho stoupenci argumentují, že Obama nastoupil do Bíleho domu v době hluboké hypoteční a finanční krize, které se mu podařilo stabilizovat; nastartoval zdravotní reformu, o kterou se neúspěšně pokoušeli jeho předchůdci už z dob prezidenta Trumana; realizoval opatření, jež regulují zdivočelé finanční trhy; ukončil válku v Iráku a urychlil odchod amerických vojáků z Afghánistánu. Již brzo se dozvíme, jak moc se Barack Obama poučil, jakou lekci si odnesl z prvního funkčního období a jak skutečnost, že se již o úřad nemůže ucházet znovu, změní jeho prezidentský vůdcovský styl pro druhé funkční období. Neodkladné výzvy, kterým on – stejně jako celé Spojené státy – čelí, budou vyžadovat veškerou vůdcovskou magii, jakou jen dokáže sesbírat. *** Nerovnost v americké společnosti začala růst už za vlády Ronalda Reagana. Nyní však dosahuje svého historického maxima. Průzkum odhalil, že v Kongresu nezasedal ani jeden demokrat, který by byl konzervativnější než nejliberálnější republikán. Jinými slovy: politický střed prakticky zmizel. Foto popis| O autorovi| MICHAEL KRAUS politolog Autor je profesorem politologie a mezinárodních vztahů na Middlebury College v americkém Vermontu a Fulbright hostujícím profesorem Institutu politologických studií FSV UK. _

Režisér Lumír Olšovský besedoval v Ostravě o své divadelní práci 2.2.2013

novinky.cz str. 00 Josef Zajíc_

Vaše zprávy_



Dům knihy LIBREX v Ostravě v pátek hostil režiséra operety Čardášová princezna Lumíra Olšovského. Na besedu o své divadelní práci si přivedl atraktivní hosty. Besedu, rozhovory a povídání si s návštěvníky moderoval David Velčovský, produkční uměleckých prací Národního divadla moravskoslezského. Režisér Lumír Olšovský se narodil v Hlučíně, vystudoval konzervatoř v Ostravě. Má vřelý vztah k Ostravsku a jako velmi dobrý režisér i dobrý vztah k lidem. Při besedě o divadelní práci, o svých režiích, o vztazích k divadlu a hercům se tak přiblížil k divákům, že se rázem hranice mezi zúčastněnými umělci a diváky zcela zrušila a následovalo mimořádně krásné, rodinné povídání si o divadle. Besedu moderoval rodák z Havířova David Velčovský, produkční uměleckých prací NDM, který dobře kladenými otázkami posouval besedu dopředu. Lumír Olšovský, který v Ostravě režíroval již dvě úspěšné představení Divotvorný hrnec a Čardášovou princeznu, nyní chystá další, tentokrát autorskou inscenaci, která je v přípravě. Sám konstatoval, že práci režiséra předchází dlouhá a namáhavá práce dramaturga. Pak předal slovo Pavlu Bárovi. Ten je podle divadelníků nejkomplexnějším znalcem a průvodcem muzikálů. Studoval současně Fakultu sociálních věd a filozofickou fakultu UK. V současné době dokončuje postgraduální studium na DAMU v Praze. Bár naznačil komplexní a dlouhou cestu od nápadu, hledání, v případě zahraničního titulu nejlepší překlad až k určení budoucího tvůrčího týmu a výběru režiséra. Lumír Olšovský v další části besedy podrobně popsal spolupráci se scénografem, kostýmním výtvarníkem, dirigentem hudebního díla, popřípadě s autorem hudby. Všechno musí do sebe zapadat jako kolečka dobře jdoucích hodin. Pak přijde na řadu herec. O této části tvorby při besedě pohovořila Martině Šnytové. Herečka souboru opereta/muzikál je rodačka z Čeladné. Vystudovala Janáčkovu konzervatoř a gymnázium v Ostravě. V roce 2012 ukončila magisterské studium na Fakultě umění OU. V současné době hraje v několika inscenacích a také v Divotvorném hrnci a Čardášové princezně. Za roli Heleny v operetě Polská krev získala širší nominaci na udělení Ceny Thálie 2012. Kdo ceny získá, bude známo 23. března. "A je na světě konečné dílo," konstatoval Olšovský a dodal: "Pak jste tu vy diváci, návštěvníci, pro které hrajeme, protože bez vás by divadlo nefungovalo. Máme vás rádi a vážíme si vás," ukončil hodinovou neformální besedu Lumír Olšovský. Diváci ho mohou vidět v hlavní roli Vodníka Čochtana spolu s hostující zpěvačkou Radkou Fišarovou hrající Belindu v muzikálu Divotvorný hrnec. Představení se koná v úterý 5. února od 18.30 v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě. Další informace

URL| http://www.novinky.cz/vase-zpravy/moravskoslezsky-kraj/ostrava-mesto/1227-14946-reziser-lumirolsovsky-besedoval-v-ostrave-o-sve-divadelni-praci.html _

Politolog z pohraničí: Volby rozhodl útok na prezidenta Beneše a jednostranná proknížecí kampaň 2.2.2013

parlamentnilisty.cz str. 00 Oldřich Szaban_

Rozhovory_

ROZHOVOR Turnovský politolog Jan Kubáček se zamýšlí nad právě proběhlými prezidentskými volbami. Výhru Miloše Zemana přisuzuje mimo jiné chybě Karla Schwarzenberga, kdy se nelichotivě vyjádřil o prezidentu Benešovi.



“Představa, že by Beneš pomyslně usedl vedle liberijského diktátora Taylora, je pro spoustu lidí nepřijatelná,“ říká. Podle něj i příznivci knížete poněkud přepálili svoji kampaň. “Což váhající středové voliče otrávilo. Příliš jim vadilo, že jim někdo promlouvá do jejich volby a přesvědčuje je horem dolem,“ domnívá se. Proč vyhrál prezidentské volby Miloš Zeman, co podle vás rozhodlo? Vidím dva aspekty. Ten první je útok Karla Schwarzenberga na prezidenta Beneše, ne až tak na jeho dekrety. Pro spoustu lidí představa, že by Beneš usedl pomyslně vedle liberijského diktátora Taylora, případně vedle aktérů srbských nebo bosenských genocid, byla naprosto nepatřičná a pobuřující. Druhým rozhodujícím aspektem byla přílišná kampaň týmu Karla Schwarzenberga a toho, že téměř každý umělec se vyjadřoval a v jeho prospěch silně promlouval. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="260799,260789,260756" / Do toho se zapojily i deníky, které podpořily Karla Schwarzenberga. Mnohé váhající středové voliče, kteří v prvním kole volili alternativu v podobě Fischera, Franze či dalších, toto otrávilo a zůstali doma. Proto neměl Karel Schwarzenberg tak výrazný nárůst podpory ve druhém kole. Narozdíl od voličů Miloše Zemana, které tyto zmiňované záležitosti vyburcovaly, a k volbám šli. Příliš jim vadilo, že jim někdo promlouvá do jejich volby a přesvědčuje je horem dolem. Jakým bude Miloš Zeman prezident? Myslím, že bude prezidentem ne každodenní poltiky, což ani veřejnost nechce. Bude ale mnohem aktivnější a více promýšlet zákony a témata. Zúčastní se zasedání vlády, sněmovny i Senátu. Více se soustředí na vnitropolitická témata a agendu, kterou po něm většinová společnost chce. Ta si přeje temperamentnějšího politika, aby vznikl korektiv vládě. Chce, aby se více zaměřil na domácí politiku. Václavu Havlovi i Klausovi se vyčítalo, že se v určitých momentech příliš soustředili na zahraničí. V určitých kruzích ČSSD panuje obava, že Miloš Zeman bude škodit jejich straně, nebo alespoň její části, která ho nevolila v prezidentské volbě před deseti lety. Bude tomu tak, nebo bude nový prezident pragmatický a nad věcí? Myslím, že bude pragmatik a realista. Uvědomuje si, že potřebuje vystupovat pokud možno stejně vůči všem politickým stranám. Vychází mu v tom vstříc i současná sociologická a politická realita. Strany jsou v českém politickém vědomí voličstva vnímány jako egocentričtí hráči, strůjci politikaření. Miloš Zeman se bude mnohem vehementněji vymezovat vůči všem stranám i sněmovně, než proti jednotlivým politikům. Je to pod jeho úroveň z pozice prezidenta, protože by je dával sobě na roveň, což nebude chtít. SLEDUJEME téma: Přímá volba prezidenta V Libereckém kraji byly volby nesmírně vyrovnané, Miloš Zeman vyhrál o pouhých 916 hlasů, a to díky Českolipsku, kde jasně zvítězil. V ostatních třech okresech kraje - Liberecku, Jablonecku a Semilsku, měl mírnou převahu Karel Schwarzenberg. Proč? Českolipsko volí jinak než zbytek kraje hlavně z důvodu vysoké nezaměstnanosti, která je jedna z nejvyšších v České republice spolu s okresy Most, Karviná, Znojmo. Navíc je Českolipsko dlouhodobě přehlížené, stojí stranou stěžejních silnic a propojení s centrem republiky i zahraničím. Mnozí mají pocit, že vše co si prosadili, dokázali vlastníma rukama, státu nazdory. Právě oni velmi často volí a preferují silného státníka, člověka, který se více angažuje v domácí politice a dá šanci tématům, zájmům a potřebám sociálně slabších. Českolipsko i tak volilo. Co říkáte na zbytek Libereckého kraje, kde měl, kromě Prahy, největší podporu Karel Schwarzenberg? A v nedávných volbách tu jako český unikát vyhráli Starostové pro Liberecký kraj a pohořely velké strany ČSSD a ODS? Sociální demokraté tady při krajských volbách prohráli svoji příležitost, podobně jako ODS v celostátní politice. Nedůvěra je na Liberecku k těmto dvěma stranám obrovská. Lidé si myslí, že jsou si obě podobné, a proto vsadili na politickou alternativu v podobě Starostů. A nyní jim dali bianco šek číslo dvě a podporovali jejich kandidáta Karla Schwarzenberga. Plné znění zpráv


relatedarticles title="Psali jsme:" articles="260384,260133,259591" / Vy jste původem z Turnova, tady získal Karel Schwarzenberg 57 procent, i díky výzvě či petici místních osobností, aby ho lidé volili. Nebyla to tady první podobná akce, před krajskými volbami zase vyzvaly, aby Turnované volili Turnovany napříč politickými stranami. A do krajského zastupitelstva se jich skutečně několik dostalo, když na kandidátkách přeskočili své kolegy. Jak hodnotíte politickou aktivitu svých krajanů? Jedná se o novum v turnovské politice, protože vždycky Turnov čekal ve frontě, a pak zjistil, že v krajském zastupitelstvu je Liberec, Jablonec a Česká Lípa mnohem silnější. Turnovská politika je hodně angažovaná a rozdělená, aktivní až aktivistická. U petic je však potřeba silně vážit její důvody. V momentě, kdy už je pak několikátá, ztrácí na razanci a důvěryhodnosti. Bude tedy zajímavé sledovat, jestli se petiční aktivita zužitkuje jen na zásadní témata, nebo se stane součástí vnitroturnovského mezistranického a vnitropolitického souboje. Což se tam bohužel často stává. Někdy přirovnávám turnovskou politiku k izraelskému parlamentu Knesetu, kde máte s nadsázkou 15 politických stran a 30 frakcí. Jan Kubáček je český politolog, narozený 12. října 1981 v Turnově. Přednáší na Katedře marketingové komunikace a PR Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK v Praze, Vysoké škole Cevro Institut Praha, Vyšší odborné škole publicistiky a nepravidelně na řadě odborných institutů, v České republice i zahraničí. V letech 2001 - 2004 předsedal sdružení POLIS (Politologické uskupení studentů politických věd, iPolis), kde je nyní čestným předsedou. Toto profesní sdružení se věnuje popularizaci politických věd, přednáškám a seminářům. V současné době působí jako výkonný ředitel IKSV (Institutu komunikace s veřejností). Vedle toho pracuje i jako odborný analytik, konzultant a odborný lektor pro privátní a veřejný sektor. Přednáší též Politický management, Politickou psychologii, Politický marketing, Strategii volebních kampaní a Politické plánování a analýzu. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="261091,261089,261087,261083,261077,261076,261075,261074,261073,261072,261071,261067,2610 66,261063,261061,261055,261053,261052,261050,261045,261044" / Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.


Vyžeňte kuřáky z hospod, práce bude míň! Lékařka fandí Hegerovi 2.2.2013

tyden.cz str. 00 ČTK_

Zdraví_

Do týdne od zavedení nekuřáckých restaurací klesnou akutní infarkty myokardu v průměru o 17 procent, tvrdí lékařka centra pro léčbu závislostí na tabáku Eva Králíková. Zákaz kouření v restauracích dal ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) do návrhu zákona, který chce prosadit od roku 2014. Do týdne od zavedení nekuřáckých restaurací klesnou akutní infarkty myokardu v průměru o 17 procent, tvrdí lékařka centra pro léčbu závislostí na tabáku Eva Králíková. Zákaz kouření v restauracích dal ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) do návrhu zákona, který chce prosadit od roku 2014. Norma má chránit hlavně děti a dospívající a také nekuřáky. Restauratéři ministrův plán odmítli, bojí se poklesu tržeb. Podle nejnovějšího výzkumu Fakulty sociálních věd a agentury Ipsos je v ČR ve věku 18 až 22 let celkem 53 procent kuřáků. Jen 47 procent mladých lidí se považuje za nekuřáky, přičemž kuřáků mezi mladými přibývá. Heger chce tento nepříznivý trend změnit. Králíková to vítá, upozornila však, že není jedno zázračné řešení, přístup musí vždy být komplexní. Plné znění zpráv


"Nekuřácké prostory jsou na druhém místě za vysokou cenou cigaret, které by měly stát řádově 200 až 300 korun," řekla Králíková. Zákaz kouření v restauracích si podle průzkumu přeje 78 procent obyvatel ČR. Nekuřácké veřejné prostory včetně restaurací podle Králíkové znamenají, že klesne prodej a spotřeba cigaret o osm až devět procent. "Spotřeba klesne ze tří důvodů - malá část kuřáků přestane kouřit, to jsou ti, co už o tom uvažovali dlouho. Většina nepřestane, ale kouření omezí, protože musí jít kouřit ven. A řada lidí nezačne, protože první cigarety v restauraci jsou velmi snadné," vysvětlila. Zdražení nelze podle lékařky udělat ze dne na den a bez dalších opatření, jako je intenzivní nabídka léčby hrazené z pojištění, nekuřácké veřejné prostory a naprostý zákaz marketingu, sponzorování a reklamy na kuřivo, který by měl platit i v místě prodeje a vystavování. Velký vliv na pokles poptávky mají podle Králíkové také obrázková zdravotní varování a jednotná balení cigaret. "To všechno jsou nejúčinnější věci a zadarmo, krabičku natiskne výrobce, kuřák si zakouří venku, to také neplatíme. A dokonce zvýšení daní znamená, že za méně prodaných cigaret se vybere více do státní kasy," shrnula.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/vyzente-kuraky-z-hospod-prace-bude-min-lekarka-fandihegerovi_260165.html _

Média a prezidentské volby 1.2.2013

ČRo 6

str. 01


Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Začíná pořad o médiích, informacích a novinářích. Začíná pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás při jeho poslechu vítá Radko Kubičko. Dnes máme první únorový den. Včera tedy skončil leden a to v našem pořadu zpravidla znamená, že jsme se s ním v poslední lednovou středu opět vypravili mimo studio Českého rozhlasu 6, a to na Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Kde se tento týden uskutečnila další veřejná debata na mediální téma. Jsou tu tedy opět rozpravy o českých médiích, což jsou veřejné debaty, které se už konaly na různých místech. Nyní diskutujeme v budově Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy na pražském Smetanově nábřeží. V posluchárně 215. A videozáznam tradičně zveřejňuje internetový deník Česká média. Lednové téma bylo tak trochu předem dáno. Leden 2013 vejde totiž jistě do historie jako měsíc, kdy se uskutečnila historicky první přímá volba prezidenta České republiky. Jejím vítězem, jak všichni víme, je Miloš Zeman, který se v tuto chvíli už připravuje na převzetí svého úřadu. Předvolební kampaň, před volbou prezidenta, byla ale bouřlivá a zapojila se do ní intenzivně i média. Proto právě o jejich roli jsme ve středu diskutovali přepojujeme tedy symbolicky opět na Smetanovo nábřeží do 215 a je tu první část rozhlasové verze naší veřejné debaty. Pořad Média v postmoderním světě tímto právě začal. Dobrý večer. Dobrý večer dámy a pánové, vítám vás na dalším dílu našich rozprav o českých médiích, který tady pořádáme u vás na Fakultě sociálních věd. Díky všem, že jste se dostavili v takovémto hojném počtu. Zdá se, že přímá volba prezidenta v České republice skutečně rozjitřila atmosféru a že se mnozí začali zajímat třeba i o politiku a o věci, o které se dříve nezajímali, to se vás určitě netýká, vy se zajímáte stále, takže děkujeme vám, že jste přišli na Fakultu sociálních věd. Já to tady budu moderovat, jsem Radko Kubičko z Českého rozhlasu 6, budeme to tady taky nahrávat, tuhle tu debatu, vždycky to nahráváme a vaši kolegové si to můžou tedy pustit na Internetu na internetovém serveru Česká média, takže máme tady i kameru a kolegové, kteří to nahrávají, tak to je právě pro Český rozhlas 6 pořad Média v postmoderním světě, který už léta vysíláme ve dvacet hodin a deset minut na Českém rozhlase 6 v pátek, každý pátek, takže i tento pátek bude i tady tahle ta debata. Sešli jsme se, abysme diskutovali, tedy jak už jsme řekli o tom, co nám přinesla prezidentská volba, takže předpokládám, že se chcete také do diskuse zapojit, pokud budete chtít, hlaste se, nebo hlaste klidně i do naší debaty, že se do toho chcete vložit, pak vám dám později pochopitelně slovo. Díky taky panelistům, kteří přijali pozvání do naší debaty, dneska jich je tady více. Začne tu naši debatu na téma prezidentské volby a na to, jak se zobrazila v Plné znění zpráv


médiích, to samozřejmě znáte ty otázky, které jsme tady položili v naší pozvánce. Pro ty, co pozvánku třeba neviděli, nebo jim utekla, tak ta otázka zní, ty hlavní otázky, které jsme tady dali, tak jsou: Co nám dala první přímá volba prezidenta, kromě mnoha vtipů a koláží. Některé ty koláže tady jsou, to jste asi viděli na Internetu, na Facebooku. Jak o volbách a jednotlivých kandidátech referovala média samozřejmě, to je jasné, co předpovídaly průzkumy veřejného mínění, jak ovlivnili voliče a jaké strategie měli jednotliví kandidáti. K tomu všemu tady máme vlastně ty jednotlivé hosty. Takže, vítám zde Jana Tučka z agentury STEM/MARK, který tu naši debatu zahájí, protože si přinesl tady taková data, exaktní data, i když nevím jestli o průzkumech se dá hovořit jako o exaktních, ale jsou to exaktní data z průzkumu, takže na to se těšíme. Vždycky tady v našem panelu je někdo místní, tím je Anna Matušková, která zde učí na Fakultě sociálních věd. Na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky, který je spolupořadatelem tady těchto debat, pravidelným spolupořadatelem. No a kromě toho jak mi řekla, pracovala také pro jednoho z kandidátů Karla Schwarzenberga, na čem jsem se pozastavil trošku, ale ona mi vysvětlila, že to je úplně normální. Kde že to je normální? V západním světě. Akademická obec pracuje pro kandidáty, to je pravda, samozřejmě. Ze zahraničí, nebo zahraničí, zahraniční pohled trošku nám tady může reprezentovat novinář, kolega Erik Best. Přesto, že už dlouhá léta žije v České republice, tak má takový ten potřebný nadhled, který mi tady možná třeba nemáme. Dále je tu politolog Jiří Pehe, jistě znáte z všemožných diskusí. Jiří Pehe. Posledním hostem, který se tam skrývá, protože přece jenom tady ta posluchárna na tolik hostů není zařízená, ale určitě si ho všimnete, Jan Tvrdoň, který nám představí projekt Demagog.cz, se kterým jste se jistě možná také na Internetu mnozí setkali. Takže, Jan Tvrdoň. Ti monitorovali především výroky jednotlivých kandidátů, takže to bude určitě pro nás taktéž zajímavé. Takže, jak jsem říkal, já bych dal teď nejprve slovo výzkumníkům s těmi exaktními, neexaktními daty, aby nám řekli. Ten výzkum tedy, který nám tady budete prezentovat, jste říkal, že jste dělali na zadání České televize. Čili média veřejné služby, takže to by mělo být velice seriozní, takže vás poprosím, abyste ten průzkum představil a řekl nám, co z něho považujete za takové třeba nejzajímavější, nejdůležitější. Vy jste mě už tady dopředu říkal, že takovými zajímavými momenty v tom vašem výzkumu je třeba vliv výzkumu přímo těch výzkumů na voliče, to znamená, víte dobře, že ty průzkumy se zveřejňují a určitým způsobem také mohou ovlivňovat ty voliče, proto také ve volebním zákoně se ty průzkumy nesmějí zveřejňovat tři dny. Před volbami se na to myslí. Vývoj preferencí, pochopitelně, což je velice zajímavé, jaký byl vývoj preferencí jednotlivých kandidátů, protože tam došlo a zase to jistě všichni znáte, k tomu, že všechna média a všechny průzkumy ukazovaly, že do druhého kola přímé volby prezidenta se dostane někdo jiný, než se nakonec, nakonec dostal, aspoň jeden z nich. Karlovi Schwarzenbergovi se nedávaly takové šance, přesto se dostal. Čeho se voliči bojí u těch jednotlivých kandidátů? To je taky velice zajímavá věc, protože do toho druhé kola se dostali, my jsme to teda zjednodušeně říkali jako novináři, že to jsou takové opravdu silné osobnosti, ale někteří říkali, že to jsou i bizarní osobnosti, že to jsou osobnosti, které opravdu si lidé všimnou a kteří velmi tu společnost polarizovali. Někteří říkali, že když zvítězí jeden kandidát, tak že budou emigrovat, druzí zase druhý kandidát, že budou emigrovat. Tak uvidíme, jaký bude odliv občanů České republiky teď, z které části spektra. No a pochopitelně ty přelivy voličů, to je taktéž zajímavá věc. Takže, to jsem tak řekl, co jste mě řekl dopředu, tak teď už poprosím vás, abyste se ujal slova a řekl nám přesně tedy ty údaje, které, které vyplývají z toho výzkumu, které jste dělali jak před prvním tak vlastně před druhým kolem, je to tak? Ano, tak prosím, Jan Tuček. Jan TUČEK, agentura STEM/MARK -------------------Já jsem nemyslel, že vám vemu ten váš mikrofon, abyste si nechal ty jedůvky o těch exaktních a neexaktních datech a tak dále. Já si myslím, že seriozní výzkum veřejnýho mínění je zcela jistě exaktní než někteří novináři a média, které je reprezentují. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Vy zase mluvíte o těch novinářích, ale nicméně, chci se vás zeptat, také vám signalizoval ten výzkum, že tedy do druhého kola postoupí dvojice Fischer Zeman? Jan TUČEK, agentura STEM/MARK -------------------Ano. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------No, tak vidíte. Jan TUČEK, agentura STEM/MARK Plné znění zpráv


-------------------Ale, ale jenom v prvních několika dnech. Já jenom, já nebudu říkat zatím v tom prvním vystoupení nějaký konkrétní čísla, protože já je tady můžu recitovat několik desítek minut a už by se ostatní nedostali na řadu. Já spíš jenom takovou jako ochutnávku toho, o čem všem mám čísla a na co se tedy můžete ptát. Bude-li vás to zajímat. Odpovím na tuhle konkrétní otázku. Ty výzkumy, které byly publikovány před volbama, tak byly publikovány většinou výzkumy, které byly prováděny v prosinci a dříve. A ta změna názoru voličů a preferencí voličů při těchto volbách a zvlášť při prvním kole, prošla v posledních pěti, šesti dnech před volbama zcela zásadní změnou. My jsme sbírali rozhovory od druhého do devátého ledna a pak se to vysílalo v tom sobotním zpravodajství po prvním kole a už v těch posledních dnech každý den Karel Schwarzenberg získával v těch preferencích téměř tři procenta hlasů navíc. Takže, když uděláme tu projekci, já pak ten graf můžu ukázat, tak už by šel přesně k těm třiadvaceti procentům, pokud by získal ty tři procenta i v pátek a ve čtvrtek, kdy už jsme nesbírali. Takže ty výzkumy ukazovaly ze začátku, že se do druhýho kola dostane Zeman s Fischerem, ale pravděpodobně i díky tomu zvýšily trošku volební účast a vedly k tomu, řekněme, k té mobilizaci voličů, kteří jednoho z těchto kandidátů v tom druhém kole nechtěli. Ta odpověď na to, jestli ty výzkumy ovlivňují nebo neovlivňují chování voličů, je velmi komplikovaná a já jako výzkumník musím říct, že ano. Jako výzkumník, který pracuje pro Českou televizi, bych měl říct, že ne. Jako výzkumník, který se na to zeptal voličů, bych měl říct taky že ne, ale nevěřím. Ale přesto teda exaktní, neexaktní, tak ve výzkumu, kde jsme se ptali, jak vás ovlivňují výzkumy a jak vás ovlivňují další věci, tak téměř devadesát procent obyvatel říká, že je ty výzkumy neovlivňují, ale ono taky spousta procent lidí říká, že je neovlivňuje reklama a tak, takže. My prostě máme ty data tak exaktní, jak nám ti lidé řeknou. To znamená, že my a to je potřeba si uvědomit, že každej výzkum je popisem nějakých názorů a nějakých deklarovaných názorů. Samozřejmě existujou různé výzkumné metody, kdy ty deklarace se dají nějak ošetřovat a prostě verifikovat a testovat, ale obecně prostě, zeptáte-li se, koho budete volit, tak když vám ten člověk řekne A, tak do toho výzkumu jde A i když on nakonec bude volit B. O čom mám tedy data. Z první, před prvním kolem ta data byly o preferencích, o vývoji těch preferencí, byly o tom, kdo kterého kandidáta bude volit, nebo říká, že bude volit. A to podle věku, podle velikosti místa bydliště, podle pohlaví, podle vzdělání, podle voleb, jak volil do Poslanecké sněmovny v posledních parlamentních volbách a pro každého kandidáta tam byl vytvořen sémantický diferenciál, což je taková statisticky výzkumná sociologická metoda vedoucí k tomu, že za každého kandidáta získáte nějaké charakteristiky od pozitivních k negativním vlastnostem. Tady jsme měli třináct vlastností a měli jsme těch devět kandidátů a vznikly z toho takový zmijový grafy. Který případně taky můžu okomentovat, pokud by to někoho zajímalo. Před druhým kolem, jo ještě v tom, před tím prvním kolem se zjišťovaly postoje k pravomocím prezidenta a k tomu, jestli se mají zvýšit a znalostím těch pravomocí a tak dále. Před druhým kolem ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jak to dopadlo, jenom řekněte stručně. Jan TUČEK, agentura STEM/MARK -------------------Většina lidí říkala, že zná pravomoci prezidenta, my jsme se dotazovali za A, znáte, neznáte. A pak tam byly ty pravomoci vyjmenovaný a když prostě řekl aspoň tři z těch pravomocí, tak jsme usoudili, že mu můžeme jakoby přiznat, pokud si sám myslí, že zná, že zná a protože jsme tam museli mít nějaký procento a lidi strašně neradi přiznávají, že něco neznají, že jo. Většina lidí si myslela v tehdejší době, že ty pravomoci by se měly zvýšit. Nevím, jestli, kdybysme ten výzkum udělali dneska, tak by si to pořád ještě mysleli. Před druhým kolem, respektive mezi prvním a druhým kolem, probíhal také výzkum, ten běžel těch šest posledních dní, to znamená, že jsme se dotazovali od soboty až do čtvrtka do večera a zase se sledoval vývoj těch preferencí, ale mimo to, díky tomu, že ti kandidáti už byli jen dva, tak se dali sledovat ještě další věci, takže se sledovaly obavy z toho, když bude zvolen jeden, nebo druhý, ty se zjišťovaly, takže jsme se těch, kteří uváděli, že budou volit například Miloše Zemana, ptali, jaký mají strach z toho, kdyby vyhrál Karel Schwarzenberg. Taky jsme se ptali, co jsou ty kladný vlastnosti těch a proč si vybrali ty kandidáty, které budou volit, takže z toho vznikly docela zajímavý informace, někdy i velmi vtipný, protože to bylo postavené na otevřených otázkách a ty lidi sami od sebe mohli říkat, co je napadá, takže jenom jako ochutnávku třeba voliči někteří, někteří voliči, nebo jeden volič tedy jenom v tomto případě, ty otevřený otázky, že jo, každej si tam napíše, co chce, tak docela vtipně poznamenal, že má strašný strach, kdyby vyhrál Karel Schwarzenberg z novoročního projevu, protože má pocit, že by to muselo být s titulkami, aby národ rozuměl, ale zase jiný volič říkal, že na známkách a na těch obrazech, které visí ve třídách, tak to bude daleko reprezentativněji vypadat, když tam bude Karel Schwarzenberg, než Miloš Zeman. Pak tam byl docela velký rozbor toho, co si voliči myslí o tom, že se paní Schwarzenbergová naučila svahilsky a jakej to má vztah k češtině. A podobný zajímavý informace. To, co jsme také zjišťovali v tom druhém kole a co bylo velmi zajímavé, byl přeliv voličů od kandidátů, kteří v prvním kole neuspěly. Já nevím, jestli jste, jak jste to Plné znění zpráv


sledovali, jestli jste si uvědomili, jak schizofrenním postavením některý ty voliči byli, jo. Protože když si vemete například Jana Fischera, který ještě před prvním kolem prohlásil, že kdyby nekandidoval, tak on bude volit Schwarzenbera z těch kandidátů ostatních. Po prvním kole napřed dlouho říkal, že nikoho nepodpoří a pak na závěr podpořil Miloše Zemana. Takže co ten chudák volič Fischera v prvním kole měl dělat a co pak ten výzkumník s těma odpověďma, který se každej den měněj podle toho, co jim jako guru doporučuje, tak s tím byl problém. Stejnej problém měli voliči sociální demokracie, respektive Jiřího Dienstbiera, že jo. Určitě si vzpomínáte, že sociální demokracie podpořila i když se skřípěním zubů, protože jí nic jinýho nezbylo, Miloše Zemana veřejně, ale Jirka Dienstbier pak dělal všechno pro to, aby tu podporu nějakým způsobem jako zjemnil, když to řeknu velmi kulantně. Tak, co s tím ti chudáci, jak s tím měli naložit? Takže z toho výzkumu zase vcházely ty čísla popisující přelivy od těch jednotlivých kandidátů a to, co asi by vás také mohlo zajímat, tak jsou samozřejmě popisy elektorátů těch jednotlivých kandidátů, až už v prvním nebo druhém kole podle všech těch sociodemografických charakteristik. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Zkoumali jste také, zkoumali jste také ten fakt právě, kterým jsme začali, proč tolik lidí, proč se vlastně přelili tedy ti lidé od všech kandidátů právě ke Karlu Schwarzenbergovi a že neuspěl Jan Fischer, o kterém se předpokládalo, že bude, že bude ve druhém kole? To jste taky nějak analyzovali, nebo zkoumali? Jan TUČEK, agentura STEM/MARK -------------------Tak, my jsme se ptali na základě čeho se voliči budou rozhodovat, nebo na základě čeho se rozhodli. Před prvním kolem nám vycházelo, že velký vliv na potom budoucí pravděpodobně teda budoucí voliče Karla Schwarzenberga v prvním kole, měly sociální sítě a vůbec dění na sociálních sítích a ta kampaň, která na těch sociálních sítích byla, o tom určitě bude mluvit někdo jinej, tak myslím, že byla velmi dobře udělaná a vedla k tomu, že vlastně vytvářela takový jako agresivní word of maus a vlastně ti lidi, který na základě těch sociálních sítích se rozhodli, že budou volit Karla Schwarzenberga, tak měli takovou tendenci přesvědčovat všechny ostatní aby volili taky Karla Schwarzenberga. Což mám pocit, že u těch ostatních kandidátů takhle nefungovalo a zdá se mi, že v tom prvním kole to zafungovalo a my jsme pak v tom druhým výzkumu, před tím druhým kolem, jsme se ptali lidí, kdy se rozhodovali, jaké procento se rozhodlo už před prvním kolem, jaké těsně po výsledcích z prvního kola jaké až později, zjišťovali jsme i vliv televizních debat. Tam podle mě došlo k takovýmu paradoxu, že vlastně ta kampaň, která fungovala před tím prvním kolem, na ty voliče ať už potenciální, nebo budoucí Karla Schwarzenberga, tak vlastně určitým způsobem zmobilizovala voliče Miloše Zemana, protože prostě furt se mluvilo o těch sociálních sítích a furt kolovaly jako národem nějaký vtípky, který většinou vůči Zemanovi nebyly extra přátelský a to popudilo takový ty latentní sympatizanty k tomu, že možná šli víc k volbám, než by šli. Nám totiž z toho výzkumu vyšla zcela paradoxní věc, kterou považuju já osobně za velice zajímavou, téměř jako neuvěřitelnou a kterou se ještě budeme v nějakých podrobnějších analýzách zabývat, že voliče Miloše Zemana ve věku 60+ ovlivnilo relativně hodně dění na sociálních sítích. A ono to tak vypadá, že je to totální blbost jo, ale když se nad tím zamyslíte, tak vlastně není, protože oni volili jakoby protestně na základě, proti tomu, co se děje na tý síti. Stejně jako několik procent voličů Karla Schwarzenberga ovlivnilo doporučení Václava Klause k tomu, aby šli volit Karla Schwarzenberga. To je zase prostě protest proti tomu, když Klaus říká tohle, tak já teda naschvál udělám to druhý, protože to, co říká Klaus, s tím já nejsem nikdy happy. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A jenom ještě ta otázka, velice stručně, k té nenávisti, nebo k té rozdělení společnosti, jak jste také naznačil, i já jsem o tom mluvil. Setkávali jste se s tím opravdu, s takovými těmi vyhraněnými názory, jak bylo právě na těch sociálních sítích, že někteří říkali, že budou, já nevím, emigrovat, když bude zvolen ten či onen kandidát. Bylo to opravdu takhle vyhraněné, nebo to jenom z těch sociálních sítí takhle vypadalo? Jan TUČEK, agentura STEM/MARK -------------------No, já myslím, že to nejenom takhle vypadalo na sociálních sítích, to ještě tak trošku jako podpořily všechny média, který o tom pořád mluvily. My tady máme takovou tu mediální, abych se teda vrátil k tématu, virtuální realitu, kdy prostě furt říkáme, že je krize a ona ještě dávno není. Pak když přijde, tak už nás to vlastně ani nepřekvapí a stejně tak prostě i ty příkopy, který jako existujou, tak víte, na to tady jsou asi povolanější, ale já si myslím, že my v Česku na ty příkopy moc nejsme. My vůbec jsme tak spíš jako taková jako zvlněná krajina,než jako ostrý hory, nebo prudký štíty a když jako byla akce děkujeme, odejdeme, tak taky nikdo neodešel a já si Plné znění zpráv


myslím, že ta emigrace nějaká jako divoká nás teďka taky nečeká. Ono trošku to jako myslím se udělalo dobře tím, že někteří kandidáti se vůbec do tý prezidentský volby nedostali, pak možná bych jako byl k tomu vyhraněnější, ale přesto i v senátu je to jako docela jako na zamyšlení a tak já myslím, že prostě žádná emigrace se konat nebude a že ty příkopy se buďto zahradí nebo byly. A je otázka, jestli Miloš Zeman prostě bude, jak říká, tu společnost sjednocovat, nebo ne, no. Na to se zeptáme sociální demokracie. Jan TUČEK, agentura STEM/MARK -------------------Další, to tady bude až sociální demokracie. Chce někdo emigrovat tady po tom, po těch volbách? Je tu někdo takový? Ano, jeden. Jan TUČEK, agentura STEM/MARK -------------------Já jsem se chtěl zeptat, je tady někdo, kdo nevolil? Přiznali byste se? Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak, to je super, tak to dáme pak ještě hlasovat dál. To tady už zavedena jedna taková tradice, že jsme taky dali hlasovat, ale teď poprosím teda Jana Tvrdoně, aby nám řekl, také dalšího teda výzkumníka, poprosím mikrofon. Jeho projekt Demagog.cz sledoval výroky politiků v předvolební kampani a v konfrontoval je. Jak s pravdou, tak s fakty a možná jste se s tím setkali několikrát i na Internetu i na sociálních sítích, koneckonců s touto stránkou Demagog.cz, tak jestli se nám podaří nastartovat tu prezentaci, já poprosím, aby to bylo spíše stručné teda, protože nevím, jak to máte dlouhé, ale asi to bude stručné, že jo. Tak, prosím, můžete. Jan TVRDOŇ, Demagog.cz -------------------Dobrý den. Takže náš projekt Demagog.cz je i iniciativa, která má za cíl suplovat veřejnou kontrolu v politických debatách. Myslíme, že ani moderátoři, ani veřejnost nemají v reálném čase šanci o vůbec někdy brát jako co politici říkají. Jestli mluví pravdu, nepravdu. To hlavně z důvodu, že se probírá velká škála témat. Kolikrát do například zemědělských dotací po vztahu Evropské unii. Hodnotíme pouze faktické výroky, to je velice důležité, nehodnotíme dojmy, nebo výroky, které směřují k budoucnosti. Například ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Si tam bušíte do toho, tak se to neprojevuje nijak tady, do toho ... pan Pehe vám uvolní místo, kdyžtak abyste viděl na ten monitor, aby ... takže, teď už jsou ty konkrétní výroky, ke kterým jste se vyjadřovali. Jan TVRDOŇ, Demagog.cz -------------------Toto jsou, některé konkrétní výroky z prezidentských Hyde parků, aby bylo jasné, co přesně ověřujeme, například tady u Miloše Zemana, který byl potom celkem realizovaný. Pan Zeman mluvil o tom, že za jeho vlády mezi lety 98 a 2002 se zvýšila minimální mzda z dva a půl tisíc na osm tisíc. Reálně to bylo na pět tisíc sedm set. Příklad dalších výroků máme to rozděleno na pravda, nepravda, zavádějící a neověřitelné. Neověřujeme například výroky, které pronesl pan Zeman, aligátor, leda bysme ho kontaktovali, aby nám, řekl, aby nám, řekl jaký má mobilní telefon, ale to by zas bylo ověřené jenom z jeho zdroje. Pro nás je důležité, že potřebujeme to ověřit na základě nějakých veřejných zdrojů, které jsou validní. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A hlavní projekt je tedy na těch stránkách. Jan TVRDOŇ, Demagog.cz -------------------Ano, tam jsou úplně všechny diskuse na stránkách Demagog.cz. Fungujeme od března 2012 a za tu dobu jsme ověřili 2114 výroků. Ověřili jsme všechny otázky Václava Moravce, ty nedělní klasické. Potom krajské speciály Otázek. V prezidentské kampani jsme ověřovali Interview ČT 24, ty prezidentské Hyde parky a potom některé vybrané debaty a plus jsme měli ještě nějaké speciální debaty. A průměrně to vychází následovně. Ze začátku očekávání i médií, co na nás byly, že politici prostě musí lhát. Musí lhát pořád, ale ono to tak ani není. Ještě důležité si uvědomit, že ty nepravdy na nás je hodně tlačeno, že tomu máme říkat veřejný lži, ale ony to kolikrát Plné znění zpráv


nejsou lži, například nepravda u pana Zemana s tou minimální mzdou, to bych se osobně nebál považovat za lež, ale kolikrát je to buď neznalost, nebo jenom velký rozptyl od reality. Například v některých fakt důležitých údajů. My jsme si vybrali záměrně, že budeme ověřovat diskuse České televize. To mělo výhodu pro nás, že všichni kandidáti měli naprosto rovnocenný prostor v té televizi, takže bysme to nějak my neselektovali, nebo neprioritizovali ty jednotlivé výroky. A tím Interview ČT 24, těmi bych se nechtěl moc zabývat, to bylo i takové profilové rozhovory. S jednou výjimkou, která byla zajímavé, k té se dostanu. Ty Hyde parky, ty jsme zpracovali všechny postupně a nakonec jsme vydali takový souhrn. Šlo to velice, velice dobře přes Facebook, bylo to velmi medializované, pracovalo se s tím i v některých kampaních, nejvíc s tím pracoval Jiří Dienstbier, který vyšel pro nás asi nejlíp za ten celý rok, kdy jeden samotný politik byl v té debatě. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Všechno pravda. Mirek Dušín. Jan TVRDOŇ, Demagog.cz -------------------Tehdy ano. Jindy ne. Tady tento výstup převzaly například Lidovky. Samotný Jiří Dienstbier a ČSSD s tím pracovali zejména na Facebooku. Jiří Dienstbier to sdílel velice často. Používal to i v tiskových prohlášeních. ČSSD to měla taky samozřejmě na Facebooku a v tiskových prohlášeních, ale po prvním kole už o nás nepadla ani zmínka. Překvapivě. Další výstup, který z toho byl směrem k médiím, tak bylo to využito v debatách na iDnesu a na televizi Nova. Obě osmého ledna, kdy pokaždé byl Miloš Zeman konfrontovaný s těmi svými nepravdami, kromě nařčení z amaterismu našeho, neodpověděl na ty výtky, ale Jiří Dienstbier to samozřejmě přetočil na něj a snažil se mu naroubovat jako punc nějakého lháře, v uvozovkách. Ještě Lubomír Zaorálek o tom vydal svůj blok Dienstbier proti Zemanově černé magii, kde se snažil ho taky, taky kritizovat. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A je to skutečně tak, jak tam teda v tom výroku bylo, že jste vyhodnotili nakonec Miloše Zemana jako ten, který měl nejvíc, řekněme, těch nepravdivých a zavádějících výroků? Jan TVRDOŇ, Demagog.cz -------------------Ano. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili pan Zaorálek to řekl přesně, teda takhle jo? Jan TVRDOŇ, Demagog.cz -------------------Trochu expresivně, zbytečně asi. Tak, je to politik, že jo. Z těch Hyde parků a ještě prezidentských debat, to byly ty tři debaty s Václavem Moravcem, kde byli vždycky tři kandidáti, nám vyšly následující výsledky. Oproti těm, tomu celkovému počtu, je patrné, že počet nepravd je o něco menší, ale a tady byl právě problém, že například u Vladimíra Franze, padal v každé debatě, v každé, kde byl, tak jeden a ten samý výrok. Druhá věta prezidentského slibu zní a ještě dokázal říct samozřejmě i článek ústavy a to měl přesně krásně naučené,takže s těma celkovýma výsledkama to mohlo pohnout nějakým směrem, směrem k těm pravdám, ale to bylo zajímavé, že v té prezidentské debatě, tuším, že Vladimír Franz byl poslední s Jiřím Dienstbierem a Karlem Schwarzenbergem, se ho Václav Moravec ptal, nebo Václav Moravec je tam zkoušel z ústavy, jak i v předchozích debatách a Vladimír Franz mu odpověděl, že on sám má na nočním stolku ústavu a po vzoru Václava Havla ji nosí neustále při sobě, ale když se ho Václav Moravec potom, ne to byla, pardon, to byla otázka, z publika, když se zeptal Vladimíra Franze někdo z publika na, tuším, že to byla ekonomická spolupráce s ruskou federací, tak po nějakém pětivteřinovém váhání pokynul na ministra zahraničí, aby odpovídal za něj. Ale ústavu znal. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, tak děkujeme vám tady za tyto, za tato zajímavá fakta. A teď poprosím Erika Besta, kterého jsem představil jako amerického novináře, který ovšem léta už žije v České republice a vydává zde různé, různá média a různé noviny. Já myslím, že bychom u něj asi měli začít s tím, že my jsme tu přímou volbu prezidenta Plné znění zpráv


zažili poprvé, protože v historii se ještě nikdy nekonala a některá média se pokoušela inspirovat pochopitelně na západě, ale především ve Spojených státech, kde je to velmi, velmi zajímavý vždycky duel velmi zajímavý souboj a i to například, že mnohé komerční televize pozvali jenom dva kandidáty přesto, že jich bylo devět a nakonec se zjistilo, že ten jeden z těch kandidátů ho pozvali neprávem, což bylo také velmi zajímavé, no ale myslím si, že to bylo hodně inspirováno tím americkým modelem, což je ovšem zvláštní v jiné věci, v tom, že český prezident nemá tak rozsáhlé kompetence jako prezident americký. Je to ústavní prezident, teda řekněme ústavní prezident, který je odpovědný, nebo za jehož čin je odpovědná víceméně vláda viz. ty různé kontrasignace těch některých ústavních pravomocí. No a zajímavé bylo, že v té kampani ta média proklepla ty kandidáty skutečně ze všech témat, z nichž s mnohými se vůbec ti kandidáti ve své prezidentské funkci pak nesetkají, protože nemají ty příslušné kompetence, takže poprosím pana Besta, jestli by to srovnal s těmi Spojenými státy, kde ten prezident opravdu má široké pravomoce, je vlastně předsedou vlády a předsedou exekutivy, na rozdíl teda od České republiky, ale nicméně média se inspirovala tou americkou kampaní a ptala se těch kandidátů opravdu na všechno. Tak, prosím, váš názor na to. Erik BEST, novinář -------------------Nevím přesně, kde mám začít. Asi bych měl být opatrný, jsme tady mezi mladými, to asi znamená, že jste všichni volili jednoho kandidáta, tak. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Já jsem chtěl tady to hlasování učinit, ale uděláme to až později, abysme to neovlivňovali tu debatu. Erik BEST, novinář -------------------Ale možná první věc je, že vy jste zjistila asi poprvé, jaký to je být vlastně Američanem v tom smyslu, že ano, přímá volba, ale žádný kandidáti. To znamená, že minimálně padesát procent voličů není spokojen. A pak je otázky, jestli stejně má jít k volbám, jestli ten, kdo nepůjde, není demokrat a tak dále. Ta druhá věc, co mě napadlo je, že jestli peníze vyhrajou ty volby a myslím si, že v Americe opět obecně dá se říci ano, že ti kandidáti mají přístup k penězům, mají lepší možnosti. Tady v Čechách, já si pamatuju, že pan Rychetský řekl po prvním kole, že vlastně peníze rozhodovaly. A tam si myslím, že se trošku mýlil, protože samozřejmě otázka jestli to, co prohlásili ty kandidáti platí, jestli pan Zeman opravdu utratil méně, než pan Schwarzenberg a pan Fischer a tak dále, ale to dopadlo tak, že aspoň v tom prvním kole podle toho, co nahlásili, tak ten který utratil mezi prvními dvěma pan Fischer vlastně nevyhrál, nebo nepostoupil. A my máme v Americe zase podobný případ, vlastně před čtyřmi roky, když nějaký neznámý kandidát pan Obama nebyl ten, kdo měl vyhrát původně. Všichni původně měli pocit, že demokratická strana bude jmenovat paní Clintonovou a nakonec vyhrál a ona měla vlastně víc peněz ze začátku a v tom případě asi se dá mluvit o tom, že peníze vytvořily nějakého kandidáta, ale každý případ je samostatný, je zvláštní, protože Obama byl nejenom kandidátem peněz, ale taky ideálním kandidátem pro tuto dobu. Takže nemyslím si, že můžeme prostě říci, že on vyhrál kvůli tomu, že nakonec získal víc peněz, než paní Clintovnová a pak samozřejmě než jeho protivníka, ale taky kvůli tomu, že byl ideálním kandidátem a když to srovnáváme s pane Fischerem, tak pan Fischer měl spoustu peněz, ale ideálním kandidátem nakonec nebyl. Ten peníze, ty peníze maj obrovskou význam, obrovský význam, možná větší v americkým prezidentských systému kvůli tomu, jaké má pravomoci ten prezident, protože americký prezident smí navrhnout vlastně zákony a americký prezident vlastně má vliv na peníze. Český prezident má nepřímý vliv, teď to vidíme, jak pan Šlouf mluví o tom, kdo má postavit Temelín, ale to je nepřímý vliv, pokud pan Šlouf nepřevezme místo v ČEZu, nebo ve vládě, tak je to nepřímý vliv. Možná velmi, velmi vysoký a významný vliv, ale nepřímý. Zatímco ten prezident má právo navrhnout protlačit zákony a může vlastně někomu prospět a to znamená samozřejmě, že jsou zatím velký, velký peníze. Myslím si, že z tohoto hlediska nelze to srovnávat s tím co jsme viděli tady. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A vetovat zákon ještě může, což ten americký má větší kompetenci vetovat zákon, protože musí být přehlasován daleko větší většinou, než český prezident. Erik BEST, novinář -------------------Ano, to mě vlastně překvapilo jo. Pokud si pamatuji, nikdo z těch kandidátů nenavrhl v prezidentských volbách tady, aby změnili zákon, aby změnili ústavu, aby senát mohl vlastně přehlasovat prezidenta, protože tak, jak to Plné znění zpráv


je, je to skoro nemožné, může samozřejmě, ale to veto nemá žádný význam, protože vždycky dolní sněmovna může to přehlasovat, stačí stejný počet hlasů jako předtím. Zatímco kdybychom měli ten americký systém, tak by to bylo spíš 120 hlasů podruhé a ne 101 hlas a to je velký rozdíl. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Možná víc ještě. Tam v Americe to jsou dvě třetiny, pokud vím, ne. Dvě třetiny, ne? Zatímco tady jsou tři pětiny. Ale to je jedno, ale myslím, že to je víc ještě, že by to bylo víc kdyby to byl ten americký model. Erik BEST, novinář -------------------Jenom mě překvapilo, že pokud vím, žádný kandidát o tom nemluvil. Zatímco já si myslím, že to je klíčový moment, kdybychom chtěli skutečnou demokracii v Čechách, tak bychom měli o tom mluvit, ale málokdo o tom mluví. Další věc, rozdíl mezi americkými volbami a českými, je význam té točny kampaně. My jsme to nakonec viděli, ale myslím si, že stejný to byl mírnější tady než v Americe. Převážně v tom smyslu, že v Americe reklamy v televizi jsou velice útočné a tady pokud vím, nebyly vůbec. Je to dáno tím, jak, jak se dá inzerovat v českých televizích, ale to je velký, velký rozdíl, velký moment a samozřejmě charakter těch reklam byl trošku jiný, protože my jsme zatím neměli žádnýho Němce, který kandidoval, ale jsme měli Keňana, takže v tom smyslu byl tam nějaký podobný věci. Já to myslím samozřejmě z hlediska těch, který zaútočili na toho kandidáta. A poslední věc, o který bych asi mluvil, je role médií v tom smyslu, že je docela běžné, aby noviny podporovali nějakýho kandidáta a televizní stanice to dělaj možná nepřímo, ale každý ví, že Fox kope republikány, a CNN pro demokraty a tak dále. A New York Times, Washington Post obvykle podporují jednoho kandidát, vždycky, nebo skoro vždycky víte dopředu, kdo to bude. Třeba Econom je trošku nepředvídatelný, protože není úplně jasné, koho bude podporovat, naposled podporovali Obamu, jestli se nemýlím. Ale velký rozdíl, velký rozdíl je, že pokud vím žádný noviny v Americe nepodporují toho kandidáta na první stránce těch novin. Je to vždycky na takzvaných, na stránce komentářů a tam ten systém funguje, samozřejmě nefunguje to úplně přesně všude, ale více méně to funguje tak, že vydavatel sestavuje stránku komentářů, to znamená, že jestli Murdock chce ovlivnit svoje noviny, má tu stránku komentářů, aby to udělal a každý ví, že to pochází od toho vydavatele, zatímco redakce odpovídá za ten zbytek. A žádná redakce nenapíše na první stránce, koho podporuje. A myslím si, že máme tady zvláštní situaci, kde je víceméně i když se to stalo, že noviny podporovaly předtím nějakého kandidáta, nikdy takhle jasně a pokud vím, nikdy na první stránce a myslím si, že třeba Hospodářský noviny, zvlášť za to budou muset platit, protože svou reputaci, protože všichni obchodníci si na to budou pamatovat a myslím si, že to je, to je prostě něco, co se nedělá a vyvolává to pochybnosti o tom vlastně, proč podporovali toho kandidáta. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A kdy, mimochodem, tady k tomuto ještě. Protože, myslím, že to nás bude, i vás snad zajímat, jaká ta situace tady byla. Vy když léta sledujete ten český tisk, tak proč si myslíte, že vlastně takhle vyhraněná podpora v tuto chvíli dorazila až k nám? Spíše tedy z těch Spojených států a že byla ještě teda větší, než se to tam děje. Četl jsem ten článek, možná vy také, co napsal Miloš Čermák, že zdůvodňoval to tím, že jak jsou noviny v krizi, tak vlastně ta názorová žurnalistika, nebo že lidé chtějí znát prostě ten názor vlastně, že ten názor je pro ně důležitej, to zpravodajství si přečtou zadarmo na Internetu, ale v těch novinách hledají jakýsi názor a třeba i utvrzení toho svého vlastního názoru. To je jenom taková, taková jedna z teorií, která by to mohla vysvětlovat. Proč vy si myslíte jako člověk, který to sleduje léta, ty česká média, že zrovna tady v té přímé prezidentské volbě to dorazilo v takové razanci až k nám, zejména do deníků. Erik BEST, novinář -------------------Je to samozřejmě složitá otázka. Nemám na to úplně jasnou odpověď, ale když se potom pídím, tak mám pocit, že je to pochází to z toho, že ty volby byly představovány jako volby mezi dobrem a zlem. A myslím si, že to je falešné, že ta představa je špatná, ale že vlastně byla to volba mezi dvěma klany. A že jedna klan, jak se to říká? Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Může být i klan, ale spíš skupina, skupina, která jaksi má blízko k médiím, takhle bych to asi, tam asi míříte. Erik BEST, novinář Plné znění zpráv


-------------------Já myslím finanční skupiny, kmotři, jak to chcete nazývat. Lidi, kteří maj významný vliv na děj v České republice a který chtěli ovlivnit tu volbu díky, nebo kvůli zakázkám, konkrétním věcem a myslím si, že za Schwarzenbergem stojí stejně špatný lidé, jako za druhým kandidátem, za Zemanem. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak ano, myslím, že to byl jasný názor. Jiřího Peheho poprosím, kolega Pehe byl můj kolega ve Svobodné Evropě, také léta žil ve Spojených státech, myslím, je to tak a teď učí, nebo šéfuje New York University, takže v Praze teda, v Praze, takže ho poprosím o jeho pohled. Jiří PEHE, politolog -------------------No, já bych především řekl, že ta přímá volba tak, jak se vlastně odehrála i v českých médiích, nakonec z mého pohledu je vlastně pozitivní událostí. Hodně se, hodně se napsalo a řeklo o tom, že ta přímá volba polarizovala společnost, že se tady vlastně odehrávalo jakési fotbalové utkání a převládaly emoce, ale obecně si myslím, že a to se vlastně událo i skrze média, tady došlo k obrovské politizaci české společnosti. Můžeme samozřejmě argumentovat, že ta politizace byla povrchní, že to byly zase jenom emoce, ale vezmeme-li si jenom ty lidi, kteří volili, tak já myslím, že u většiny to probíhalo tak, že museli navzdory těm emocím prostě zpracovat sami v sobě jakési politické stanovisko. Samozřejmě byla spousta lidí, kteří volili tak, že volili čistě jenom proti někomu, nebo už jsme to tady slyšeli, prostě protože ten, či onen politik, že ho opravdu nemají rádi, řekl, že mají, že podporuje někoho, tak oni volili třeba proti tomu, ale ve své podstatě si myslím, že ta volba byla politická, takže já bych tu přímou volbu vůbec nezatracoval a také si nemyslím, že česká média sehrála až tak katastrofální roli, jak se to teď vykresluje. Tam bych to rozdělil na dvě části. Role médií před tou první, před tím kolem prvním a role médií mezi prvním a druhým kolem. Před tím prvním kolem, myslím si, že média byla ještě stále na pevné půdě, protože byla, bylo tam několik, bylo tam devět kandidátů, abychom byli přesní a oni to tak pojímali v těch různých denících a televizních stanicích tak jako pojímají, nebo jak zpracovávají parlamentní volby. To znamená, tam mají plurelajtu subjektů, tam jich je víc, patnáct, dvacet politických stran, že oni poskytovali určitý prostor všem těm kandidátům, jejich stanoviskům, ptali se jich na nejrůznější věci. Je také samozřejmě logické, že se jich ptali i na věci, které šly daleko za prezidentské pravomoce, ale to se konec konců děje i v těch parlamentních volbách, kdy prostě novináři občas se ptají na věci, které třeba ti politici ani ovlivnit konkrétně příliš nemohou. Ale kdybysme se podívali na deníky před tím prvním kolem, tak tam vycházely nejrůznější analytické pohledy, přehledy, názorů těch kandidátů, nejrůznější tabulky a tak dále. Bylo to, myslím, docela objevné. A svým způsobem zajímavé, protože tam se ukazovalo vlastně i to, co tady zaznělo, že totiž spousta lidí netuší, jaké pravomoci prezident de facto má, co může, co nemůže. Včetně těch samotných prezidentských kandidátů některých. Co si myslím, byl trochu problém v tom před tím prvním kolem byla dle mého soudu ta dosti nešťastná debata České televize se všemi devíti kandidáty, která prostě nebyla ukočírovatelná. Ten formát byl sám o sobě prost nešťastný, byla to taková přehlídka krátkých, krátkých vyjádření, navíc se to svezlo do otázek typu, jestli na Hradě jedí české knedlíky, nebo německé nebo jestli tam jezdí českými auty, německými auty a podobně. Takže to byla taková jako trošku, řekl bych, nedůstojná fraška, ale to možná bylo dáno tím, že skutečně za dvě hodiny zvládnout debatu s devíti kandidáty, kteří se mají nějak představit veřejnosti, nešlo. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, tak teď poprosím Annu Matuškovou, která, jak se přiznala, teda pracovala pro jednoho z kandidátů a zároveň se na to podívá z toho už teď hlediska, že slyšela všechny pány, který se trošku rozmluvili, tak omlouvám se, že jsme vás nechali tak dlouho čekat jako dámu, ale nicméně teď vám dávám slovo. Prosím. Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Já bych si trošku vymezila mezitím přiznala, já jsem se tím nijak netajila, takže. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ne, rozhodně nebyla nijak k tomu nucená, řekla sama, ano, můžu potvrdit. Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Plné znění zpráv


Poměrně známá věc, naopak mi to přišlo nefér to tady jako nezmínit a tvářit se jako nezaujatá politoložka v tomhle případě. Já si myslím, že tady zaznělo plno věcí, ke kterým přesně nevím, co já bych mohla přidat. Maximálně jestli budou nějaký dotazy, ostatně, já samozřejmě jako by v úplně ideální pozici, protože všichni chtějí slyšet, co se udělalo jako špatně, protože se nedá odpovědět jednou věcí. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Co jste přesně teda třeba pomáhala v té kampani, nám řekněte. Anna MATUŠKOVÁ, Fakulta sociálních věd -------------------Já jsem měla na starosti politickou strategii a samozřejmě tady je velikej rozdíl mezi tím prvním a druhým kolem. Já chápu, že ty dva týdny byly únavné, jak pro voliče, tak pro nás, ale kdyby byly jenom jeden týden, tak se nestihlo vůbec nic. To znamená, já ji docela chápu, že tam jde dva týdny, protože to první kolo jeho atmosféra, jeho obsah byl kompletně odlišnej od toho druhýho clona. Je otázka, jestli vůbec bylo správně, že ta volba byla dvoukolová, jo ale prováděcí zákon na tohle řešit, asi není na místě. Já k těm debatám, k tomu velkému množství, možná se zasmějete, ale my jsme ještě v tom druhým kole odřekli neuvěřitelné množství debat. Tady byla jako velikou touha po debatách, jak ze strany různých organizací, vůbec i v tom prvním kole, já jsem měla to velký štěstí, že jsem absolvovala skoro všechny a v tom prvním kole to byly jak deabta tady na Fakultě, tak debaty na všech univerzitách po republice, kde debatovalo všech devět kandidátů. S tím odříkáním účasti to jako není úplně jednoduchý. Samozřejmě se zvažovalo, zda-li jít do Primy, zda-li jít do Novy, těch jakoby rad a lidí, kteří nám potom volali jak nám do štábu, tak Karlu Schwarzenbergovi, kam nemá chodit, bylo neuvěřitelný množství. Třeba ta debata na Primě pro nás vyšla asi nejlíp. Samozřejmě nemůžete úplně diktovat veřejnoprávní televizi, ať nějakou debatu zruší. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Děkuji vám tedy, že jste přišli na to naše, naše setkání. Takže byl tu Jan Tvrdoň. Jiří Pehe. Erik Best. Anna Matušková. A Jan Tuček. Byl tu ještě jeden host, který nám ale utekl, takže toho odhlašovat už nebudu, děkuji vám ještě jednou, že jste přišli na naši debatu tolik tedy rozpravy o českých médiích a tolik také náš pořad Média v postmoderním svět od jehož mikrofonu se loučí Radko Kubičko. Na slyšenou. _

Analytici: Zemanův postoj vůči EU bude těžko předvídatelný 1.2.2013

euractiv.cz

str. 00

Euractiv.cz / Sekce / ČR v Evropské unii_ _

Komentátoři a politologové se obecně shodují na tom, že vztah Miloše Zemana k EU bude spíše pozitivní. Lze tak alespoň usuzovat z jeho předvolebních prohlášení. Jak konkrétně však bude na půdě EU vystupovat, jak moc bude aktivní a o co bude usilovat, jde ale jen těžko odhadovat. EurActiv se zabýval také tím, jak jsou vůbec vymezeny pravomoci prezidenta v tomto ohledu. Oba kandidáti byli před druhým kolem prezidentských voleb považováni za politiky, kteří jsou nakloněni evropské integraci (EurActiv 14.1.2013), a podobně to vnímali i zahraniční analytici (EurActiv 23.1.2013). Od Miloše Zemana, který byl před týdnem zvolen prezidentem, se tak očekává, že vůči EU zaujme přinejmenším vstřícnější postoj než současná hlava státu Václav Klaus. Konkrétní postup nového prezidenta je nicméně v tomto ohledu poměrně špatně předvídatelný. Potvrzuje to i politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Těžko odhadovat budoucí názory Miloše Zemana na zahraniční politiku, poněvadž on je velký pragmatik, který je schopen velkých názorových obratů, pokud mu to bude diktovat nějaký politický zájem,“ sdělil redakci EurActivu. „Takový obrat vždy zdůvodní svým oblíbeným bonmotem, že ‚jen blbec nikdy nemění své názory‘, dodal. Je například otázkou, zda se Zeman bude chtít účastnit summitů EU, a vůbec, jak silně bude své názory na evropské otázky prosazovat. Jednoznačný klíč neexistuje V předvolebním rozhovoru pro EurActiv (EurActiv 10.12.2012) již Zeman naznačil, že se do evropské politiky vlády příliš vměšovat nechystá. „Nehodlám vnucovat vládě ani ministru zahraničí svoje eurofederalistické Plné znění zpráv


představy. Budu je trpělivě přesvědčovat o svých argumentech, aniž bych ale na toto téma pořádal veřejné tiskové konference nebo další ´disonanční´ akty,“ řekl. Zemanovy zahraniční vize jsou však stále neprůhledné i analytikovi Petru Lebedovi z institutu Glopolis. Jednoznačný klíč k jeho evropské politice podle Lebedy neexistuje. „Bude se tvořit postupně až na základě politického vývoje v EU a zejména u nás doma,“ uvedl pro EurActiv. Lebeda má tedy jen obecnou představu. „Poté, co byl vynesen na Hrad na silně nacionalistické vlně, mám obavy, že jeho evropská politika bude velmi chladná, opatrná, aby si nepopudil tuto výraznou část svých voličů.“ Bude podle něj také záležet na konkrétních tématech, Zeman navíc možná bude vydávat rozdílné signály vůči zahraničí a směrem dovnitř. Mlejnek zase upozorňuje na to, že vztahy Miloše Zemana a vlády Petra Nečase budou dosti napjaté. „Toto napětí se bude přenášet i do zahraniční politiky. Jak se to ale projeví ve složení české delegace na summitech EU, si nyní netroufnu odhadovat,“ svěřil svůj názor redakci. Prezidentské pravomoci Dosavadní ústavní praxe nedává českému prezidentovi jasné instrukce, jak v otázkách EU vystupovat. „Podle ústavy je prezident neodpovědný, odpovídá za něj vláda, z čehož by měl vyplývat primát vlády i v zahraniční politice,“ vysvětluje Mlejnek. „Prezident by neměl představovat nějaké paralelní mocenské centrum, kde se rodí nějaké zásadní zahraničněpolitické koncepce odlišné od vládní linie. Praxe však často bývala odlišná a lze očekávat pokračování tohoto trendu,“ dodává. K tomu se připojuje i politoložka Vladimíra Dvořáková. Podle ní je sice náš prezident ústavně neodpovědný, ale zároveň jsou jeho kompetence definovány příliš nejasně a může se tedy dostávat do situace, kdy přijímá rozhodnutí, za které nenese odpovědnost. Podle Dvořákové totiž na základě předchozí praxe vzniknul nepřehledný prostor, kde není jasné, co prezident může a nemůže, a odvolává se proto na precedenty. „Po dlouhou dobu se nevytvořil ústavní zvyk týkající se prezidentských pravomocí. Jak Václav Havel tak Václav Klaus se pohybovali na hraně a velmi často i za hranou ústavy,“ řekla Dvořáková na debatě k první přímé volbě českého prezidenta, kterou tento týden pořádala nadace Fridrich Ebert Stiftung s think-tankem CESTA. Muž domácí politiky? Dvořáková také upozornila na fakt, že přímá volba posiluje legitimitu prezidenta, aniž by se některé věci ohledně ústavních pravomocí zpřesnily. Nicméně Zeman se podle ní bude zabývat spíše vnitřní politikou. „Nemůžeme se navíc dostat do větší mezinárodní izolace, než jsme,“ glosovala. Větší zaměření na domácí politiku očekává od Zemana i Vít Klepárník z think-tanku CESTA. „Na rozdíl od Václava Klause je Miloš Zeman muž domácí politiky,“ uvedl. Politolog Jiří Pehe ale připomíná, že přestože Zeman chce být aktivistickým prezidentem v domácí politice, brzy zjistí, že tam nemá pravomoci. „Kde má skutečné pravomoci, protože nejsou jasně definovány v ústavě, to je v oblasti zahraniční politiky, tam má reálné pravomoci a tam si může na vládu došlápnout,“ řekl na zmíněné diskuzi.

URL| 010576

http://www.euractiv.cz//clanek/zemanova-politika-vuci-eu-bude-tezko-predvidatelna-rikaji-politologove-

_

Stane se ochrana veřejného zdraví konečně hlavním zájmem České republiky? 1.2.2013

Haló noviny str. 05 Názory - polemika_ Soňa MARKOVÁ_

Vítám, že se v poslední době opět začalo v médiích více hovořit o ochraně veřejného zdraví v souvislosti s kouřením. Důvody rozbouřené hladiny názorů jsou dva. Tím prvním se stalo zcela jistě projednávání návrhu Směrnice Evropského parlamentu a rady o sbližování právních a správních předpisů týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových výrobků. Tím druhým pak avizovaný návrh ministra zdravotnictví zakázat kouření v restauracích. Je sympatické, že zároveň s tím byl zveřejněn na »tabákových firmách« nezávislý průzkum studentů Fakulty sociálních věd a společnosti Ipsos. Již mnoho let neúspěšně prosazovaný úplný zákaz kouření v restauracích si podle něj přeje 78 procent obyvatel České republiky, a co je důležité, uchránil by 30 procent nezletilých kuřáků od závislosti. Restauratéři oponují obavou z poklesu tržeb, která se ovšem nikde Plné znění zpráv


ve světě nepotvrdila. Dokazuje to například Irsko, kde došlo v důsledku zákazu kouření ke snížení spotřeby cigaret během jednoho večera v restauraci téměř o polovinu, ale podniky nijak netratí. Velkými odpůrci jak připravované směrnice, tak zákona z dílny ministerstva zdravotnictví jsou samozřejmě výrobci tabákových výrobků. Ti zdůrazňují především finanční příspěvek z daní do státního rozpočtu. Ano, za rok 2012 to u nás bylo nezanedbatelných 47 mld. korun! Nicméně na druhou misku vah musíme položit fakt, že podle studie provedené Centrem adiktologie 1. LF UK činily v roce 2007 celospolečenské náklady užívání návykových látek celkem 56,2 mld. Kč. Z toho na užívání tabáku »připadlo« 33,1 mld. korun! Ti, kteří budou rozhodovat o osudu obou norem, tak musí volit mezi ochranou veřejného zdraví, zvlášť dětí a mladistvých, a mezi nemalým příspěvkem do státní pokladny. Pro mě osobně je určující skutečnost, že po zákazu kouření v restauracích poklesne počet hospitalizovaných dětí s astmatickými záchvaty o 12 %, sníží se počet infarktů a lidé omezí kouření i doma, jak prokázaly odborné studie ve Velké Británii, Anglii a Skotsku. Nebo skutečnost, že se zmenší počet lidí, kteří zemřou v důsledku onemocnění spojených s užíváním tabákových výrobků – těch je totiž v České republice ročně 18 tisíc. Za alarmující považuji, že většina pravidelných kuřáků začíná kouřit již ve 14 letech a celých 53 procent Češek a Čechů ve věku 18 až 22 let kouří. První setkání s cigaretou a vůbec možnost kouřit je pak většinou právě v restauracích. Je příznačné, že Česká republika jako poslední v EU teprve v květnu loňského roku ratifikovala úmluvu WHO o kontrole tabáku. I tato skutečnost opravňuje k domněnce, že tzv. tabáková lobby je u nás skutečně silná. Ukazuje se to i nyní, kdy se v parlamentu projednává zmíněná novela již deset let platné směrnice, týkající se výroby a prodeje tabákových výrobků. Bez dostatečné podpory odborných posudků je zpochybňován její soulad s principem subsidiarity a vůbec právo EU harmonizovat právní předpisy v této oblasti. Vstřícnost české vlády vůči výrobcům tabákových výrobků shledávám již v tom, že stanovisko vlády vytvořilo ministerstvo zemědělství a ne zdravotnictví, jak je běžné v ostatních členských státech. Vláda tak deklarovala svůj nesouhlas zejména se zákazem výrobků s převládající chuťovou složkou jinou než tabák, včetně mentolových cigaret. Je proti zvětšení rozsahu varování a obrázkovému varování na krabičkách z důvodu ochrany práv vyplývajících z průmyslového vlastnictví a dává celkově negativní stanovisko k téměř všem předkládaným změnám. S čím však určitě nelze v navrhované směrnici souhlasit je snaha delegovat více pravomocí na Evropskou komisi a omezit tím práva jednotlivých členských států podílet se na vytváření evropské legislativy. Pevně věřím, že při konečné tvorbě stanoviska k této navrhované právní normě zaujme sněmovní Výbor pro zdravotnictví odpovědnější postoj a konečná pozice ČR nebude pouze v duchu přání těch, pro které je ochrana veřejného zdraví, zvlášť dětí, abstraktním pojmem. *** Česká republika jako poslední v EU teprve v květnu loňského roku ratifikovala úmluvu WHO o kontrole tabáku. I tato skutečnost opravňuje k domněnce, že tzv. tabáková lobby je u nás skutečně silná. Foto popis| O autorovi| Soňa MARKOVÁ, poslankyně a stínová ministryně KSČM pro resort zdravotnictví _



Přehled zpráv. Mladá fakulta má dlouhou tradici dny ~ str. 11 ~ Komerční prezentace

Recommend Documents