Přehled zpráv. Církve si svým mlčením zadělávají na potíže Lidové noviny ~ str. 12 ~ Horizont_ VÁCLAV PLÁTENÍK_

Přehled zpráv Církve si svým mlčením zadělávají na potíže ...................................................................................................13 31.1.2013 Lidové noviny ~ str. 12 ~ Horizont_  VÁCLAV PLÁTENÍK_ Kulíšková trénuje ve Vancouveru, chystá se do Soči......................................................................................13 31.1.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 03 ~ Kraj Plzeňský_  Barbora Němcová_ Marková (KSČM): Stane se ochrana veřejného zdraví konečně hlavním zájmem? ......................................15 31.1.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politici voličům_  kscm.cz_ Kam vyráží... .........................................................................................................................................................16 31.1.2013 Pražský deník ~ str. 02 ~ Z metropole_  (ene)_ ROZPRAVY O ČESKÝCH MÉDIÍCH a o prezidentské volbě ............................................................................16 30.1.2013 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se_  Vlastní zpráva ČM, (khl)_ Zákaz kouření v restauracích chce 78 procent Čechů .....................................................................................16 30.1.2013 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 22:10 Studio STOP_  _ Mladí kouří hlavně v restauracích ......................................................................................................................27 30.1.2013 Haló noviny ~ str. 02 ~ Z domova_  (jad)_ Zákaz kouření ochrání mladé .............................................................................................................................27 30.1.2013 Lidové noviny ~ str. 05 ~ Domov_  VERONIKA BERNÁ_ Zákaz kouření v hospodách? Uchrání děti od závislosti .................................................................................28 30.1.2013 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Zdraví_  Lidovky.cz, ČTK_ V Česku kouří polovina mladých .......................................................................................................................29 30.1.2013 Metro ~ str. 06 ~ Domov_  ROMANA_ Třetina mladých začne kouřit u piva ..................................................................................................................30 30.1.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 04 ~ Z domova_  Hana Válková_ Chtěli jsme Ameriku a teď nám Zeman ukáže. Politologové skepticky hodnotí přímou volbu ..................31 30.1.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy_  Jiří Hroník_ Zákaz kouření má uchránit nezletilé od závislosti ...........................................................................................33 30.1.2013 Právo ~ str. 05 ~ Zpravodajství_ + denik.cz  Václav Pergl_

Plné znění zpráv

1 © 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Ovládne Zeman celé Česko? Jeho strana stoupá ............................................................................................34 30.1.2013 tyden.cz ~ str. 00 ~ Domácí_  Vendula Kalhausová_ Zákaz kouření v restauracích má snížit počet závislých na nikotinu .............................................................35 30.1.2013 zdn.cz ~ str. 00 ~ Z domova_  ČTK, zdravi.E15.cz_ Obliba Schwarzenberga TOP 09 pomůže, ale jen krátce, míní politologové .................................................37 30.1.2013 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí_  iDNES.cz, Jan Jiřička_ Zákaz kouření v restauracích? Odradit má hlavně děti ...................................................................................38 29.1.2013 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Společnost - Domácí_  ČTK_ CESTA: Panel diskutérů se hádal s publikem o Zemana ................................................................................39 29.1.2013 blisty.cz ~ str. 00 ~ _  Štěpán Kotrba_ Další munice proti kouření v restauracích: Ochraňme děti! ...........................................................................39 29.1.2013 ceskapozice.cz ~ str. 00 ~ Podnikání a trhy_  Jan Charvát_ Každý druhý mladý Čech kouří, třetina jen v hospodě ....................................................................................40 29.1.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Domácí_  kat_ Mladí o kouření .....................................................................................................................................................41 29.1.2013 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 03 ~ 12:08 Hlavní zprávy_  _ Zákaz kouření v restauracích? ...........................................................................................................................43 29.1.2013 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 04 ~ 21:05 Stalo se dnes_  _ Průzkum: polovina dvacetiletých kouří .............................................................................................................44 29.1.2013 ČT 1 ~ str. 07 ~ 12:00 Zprávy ve 12_  _ Výsledky výzkumu na téma kouření ..................................................................................................................45 29.1.2013 ČT 24 ~ str. 05 ~ 06:00 Zprávy_  _ Jak uchránit mladé před kouřením ....................................................................................................................45 29.1.2013 ČT 24 ~ str. 03 ~ 09:30 Studio ČT24 - Zprávy_  _ Kdyby se v hospodách nekouřilo, mladí by nezačínali ...................................................................................45 29.1.2013 Hospodářské noviny ~ str. 06 ~ Česko_  Michaela Mužíková_ Nejméně nezaměstnaných je mezi absolventy Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci .............46 29.1.2013 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz_  Julie Daňková, Kateřina Tauchenová_



Studenti brojí proti kouření. Kdyby se v hospodách nesmělo, mladí by prý nezačínali ..............................48 29.1.2013 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz_  Michaela Mužíková_ Výzkum studentů FSV UK: Jasná odpověď na otázku kouření v restauracích.............................................48 29.1.2013 markething.cz ~ str. 00 ~ Výzkumy_  Redakce_ I na medicínu se dá dostat bez zkoušek............................................................................................................50 29.1.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 01 ~ Příloha - přijímačky na VŠ_  _ Hegerův zákaz kouření v restauracích má uchránit 30 procent nezletilých od cigaret ................................52 29.1.2013 novinky.cz ~ str. 00 ~ Domácí_  _ Silní kuřáci propadli tabáku už ve čtrnácti letech, ukázala studie .................................................................53 29.1.2013 tyden.cz ~ str. 00 ~ Domácí_  ČTK_ Třetinu mladých by od kouření odradil zákaz cigaret v restauracích ............................................................54 29.1.2013 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí_  iDNES.cz, Hana Válková_ Mezi 18 a 22 lety kouří polovina mladých lidí, prokázal výzkum ....................................................................55 29.1.2013 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ politika_  Věra Masopustová, Alina Holušová, mta,Jan Richter,Kristina Winklerová_ Hegerův zákaz kouření v restauracích má pomoci mladistvým od závislosti ..............................................56 29.1.2013 zpravy.tiscali.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí_  Lucie Hyblerová_ Diskuse Jak hodnotit první přímé prezidentské volby? ..................................................................................57 28.1.2013 blisty.cz ~ str. 00 ~ _  _ Přednáška UK na webu: Amnestie z pohledu sociální a veřejné politiky ......................................................58 28.1.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Kultura_  jab_ Václava Klause vystřídá Miloš Zeman ...............................................................................................................58 28.1.2013 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 15:35 Studio Česko_  _ Předvolební prezidentská kampaň .....................................................................................................................64 28.1.2013 ČT 24 ~ str. 01 ~ 20:05 Hyde Park_  _ Přímá volba starostů: evropské zkušenosti a český model se slovenskou předlohou ...............................90 28.1.2013 denik.obce.cz ~ str. 00 ~ Reforma veřejné správy_  PhDr. Petr Jüptner, Ph. D., ředitel Institutu politologických studií, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze_ CESTA pořádá debatu o dopadech přímé volby prezidenta ...........................................................................96 28.1.2013 denikreferendum.cz ~ str. 00 ~ Domov_  Vratislav Dostál_



lidé a podniky .......................................................................................................................................................97 28.1.2013 Euro ~ str. 16 ~ Monitor - Lidé a podniky_  _ Československo mělo zůstat jednotným státem ..............................................................................................99 28.1.2013 iHNed.cz ~ str. 00 ~ dialog.ihned.cz_ + dialog.ihned.cz  Oxbridge debaty_ Úvěroví predátoři vs. bezpečné půjčky. Tady si úvěr neberte (seznam) .....................................................103 28.1.2013 mesec.cz ~ str. 00 ~ _  Gabriela Klimánková_ Pro Zemana byly Benešovy dekrety dar z nebes, říká politoložka ...............................................................108 28.1.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor_  joh_ Práce legislativce je jednou z nejsložitějších .................................................................................................109 28.1.2013 Právní rádce ~ str. 17 ~ Akta - rozhovor_  Jan Januš_ Obchod přes louži ..............................................................................................................................................112 28.1.2013 Respekt ~ str. 21 ~ Fokus - ekonomika_ + respekt.cz  Ondřej Schneider_ Ať žije Nečas. Pravda o vítězství Miloše Zemana a mladých milovnících knížete ......................................114 27.1.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy_  Jiří Hroník_ Šumperská TOP 09 má jasno: Za vše může jeden inzerát.............................................................................115 27.1.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor_  tan_ Miloš Zeman chce aktivně ovlivňovat českou politiku ..................................................................................116 27.1.2013 Prima Family ~ str. 03 ~ 18:55 Zprávy FTV Prima_  _ Výsledek ovlivní volební účast .........................................................................................................................117 26.1.2013 Krkonošský deník ~ str. 03 ~ Krkonoše a Český ráj_  (jm)_ Tak kolik byste poslal své straně?...................................................................................................................118 26.1.2013 Lidové noviny ~ str. 26 ~ Orientace - salon_  MATYÁŠ ZRNO_ Kdo šetří, má za tři .............................................................................................................................................123 25.1.2013 Bankovnictví ~ str. 10 ~ Fokus_  MARTIN MANDEL, VLADIMÍR TOMŠÍK_ Nejzajímavější vysoké školy v ČR – navedení mediální ................................................................................128 25.1.2013 ceskapozice.cz ~ str. 00 ~ Věda a vzdělávání_  Martin Rychlík_ Jak se uplatňují absolventi vysokých škol .....................................................................................................128 25.1.2013 Lidové noviny ~ str. 26 ~ Servis LN - Vysoké školy_  _



Absolventi které vysoké školy nacházejí nejsnadněji uplatnění na pracovním trhu? ...............................136 25.1.2013 Lidové noviny ~ str. 28 ~ Servis LN - Vysoké školy_  _ Na které VŠ je největší šance na přijetí ...........................................................................................................138 25.1.2013 Lidové noviny ~ str. 30 ~ Servis LN - Vysoké školy_  _ Grilování Miloše Zemana think-tankem Evropské hodnoty ..........................................................................145 24.1.2013 blog.ihned.cz ~ str. 00 ~ evropske-hodnoty.blog.ihned.cz_  Evropské hodnoty_ Útěk od přítomnosti s Karlem ...........................................................................................................................146 24.1.2013 E15 ~ str. 15 ~ Názory_  Pavel Ryska, Jan Průša_ Pavel Ryska, Jan Průša: Útěk od přítomnosti s Karlem ................................................................................147 24.1.2013 e15.cz ~ str. 00 ~ Komentáře_ + euro.e15.cz  _ Práva se nejlépe studují v Brně. V ekonomii vítězí Praha .............................................................................149 24.1.2013 Hospodářské noviny ~ str. 01 ~ Titulní strana_  Julie Daňková_ Najít dobrou VŠ pomohou výsledky ve vědě i zájem studentů ....................................................................149 24.1.2013 Hospodářské noviny ~ str. 02 ~ Příloha - Nejlepší vysoké školy_  Julie Daňková_ Nejlépe hodnocené fakulty ...............................................................................................................................151 24.1.2013 Hospodářské noviny ~ str. 03 ~ Příloha - Nejlepší vysoké školy_  _ Pořadí škol v oboru ekonomie .........................................................................................................................152 24.1.2013 Hospodářské noviny ~ str. 04 ~ Příloha - Nejlepší vysoké školy_  _ Špičková ekonomie je na fakultě sociálních věd ...........................................................................................154 24.1.2013 Hospodářské noviny ~ str. 05 ~ Příloha - Nejlepší vysoké školy_  DAN_ Masarykova univerzita poprvé ztratila nadvládu ............................................................................................155 24.1.2013 Hospodářské noviny ~ str. 12 ~ Příloha - Nejlepší vysoké školy_  DAN_ Pořadí škol v oboru sociologie ........................................................................................................................156 24.1.2013 Hospodářské noviny ~ str. 12 ~ Příloha - Nejlepší vysoké školy_  _ Cameronův dietní recept pro Evropskou unii .................................................................................................157 24.1.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 15 ~ Názory_  Ivo Šlosarčík_ Mladým se nelíbí ostrá kampaň ........................................................................................................................158 24.1.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 16 ~ Názory_  _



Méně povedené videoklipy na podporu prezidentských kandidátů .............................................................159 24.1.2013 Prima Family ~ str. 07 ~ 18:55 Zprávy FTV Prima_  _ Vliv masových médií: umí vytvořit válku, prezidenta i vlastní realitu ..........................................................161 24.1.2013 technet.cz ~ str. 00 ~ Technet.cz / Věda_  Technet.cz, Pavel Kasík_ Rozhlas jsem si vybrala už na fakultě, mikrofon miluji .................................................................................164 24.1.2013 Ústecký deník ~ str. 10 ~ U nás doma_  JANA HEINZLOVÁ_ RECENZE: Undergroundoví předchůdci Simpsonových stále mají co říct .................................................166 24.1.2013 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Kavárna_  Tereza Drahoňovská, komiksová recenzentka, studentka FSV UK_ Jak se daří disentu v USA? ...............................................................................................................................167 23.1.2013 blisty.cz ~ str. 00 ~ _  _ Žebříček nejlepších českých univerzit: Špičkovou ekonomii učí na FSV v Praze ......................................172 23.1.2013 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz_ + Kariera.iHned.cz; moderniobec.cz  Julie Daňková_ Zeman na Hradě, to je peklo pro Kalouska a Nečase. A nejen je... ..............................................................173 23.1.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy_  Libuše Frantová_ Je atmosféra kolem druhého kola přímé volby prezidenta příčinou nebo důsledkem polarizace společnosti? .......................................................................................................................................................175 22.1.2013 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 02 ~ 12:08 Hlavní zprávy_  _ Miliony Izraelců rozhodují o příštím parlamentu ............................................................................................177 22.1.2013 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 01 ~ 18:10 Hlavní zprávy_  _ Schwarzenberg nahrál soupeři neobratným výrokem ...................................................................................180 22.1.2013 Hospodářské noviny ~ str. 02 ~ Téma_  Kateřina Eliášová_ Nekompromisně u nás hodnotíme, říká šéf nejlepší ekonomické vysoké školy. Ptejte se ho ..................182 22.1.2013 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz_  pek_ Schwarzenberga lidé volí ze vzdoru i přesvědčení ........................................................................................183 22.1.2013 Právo ~ str. 06 ~ Publicistika_  Hynek Jeřábek_ Zemřel prof. Karel Kouba, nestor české akademické ekonomie ..................................................................183 21.1.2013 protext.cz ~ str. 00 ~ ece kom_  sih_ Sázka na přeběhlíky...........................................................................................................................................184 21.1.2013 Euro ~ str. 09 ~ Monitor_  Jan Jandourek_ Plné znění zpráv


Karel Kouba: ekonom s vizáží hodného dědečka ..........................................................................................186 21.1.2013 Hospodářské noviny ~ str. 08 ~ Názory_  _ S doyenem české ekonomie Karlem Koubou se ve Strašnicích loučily desítky ekonomů .......................187 21.1.2013 iHNed.cz ~ str. 00 ~ byznys.ihned.cz_ + byznys.uhned.cz  Eva Vychodilová_ Osobní variace na téma Jan Palach .................................................................................................................188 21.1.2013 louc.cz ~ str. 00 ~ _  _ Mluvíme trochu o prorokovi .............................................................................................................................190 21.1.2013 Nový prostor ~ str. 20 ~ Rozhovor_  Ondřej Slačálek_ Fenomén Schwarzenberg je výrazem vzdoru občanské společnosti proti diktátu médií ..........................195 20.1.2013 blisty.cz ~ str. 00 ~ _  Hynek Jeřábek_ Imperativ praxe ..................................................................................................................................................195 20.1.2013 denikreferendum.cz ~ str. 00 ~ Víkend_  Tereza Stockelová_ Pravicový prezident pro levicového kandidáta? Je to obvyklé? Experti se neshodnou ...........................199 20.1.2013 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz_  Lucie Zelinková_ Benešovy dekrety by mohly být Zemanovo silné téma, říkají politologové .................................................13 19.1.2013 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz_  han_ Benešovy dekrety ovládly volby. Klaus se kvůli nim pře se Schwarzenbergem ..........................................13 19.1.2013 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz_  ČTK , dom_ Kníže to ve druhém kole voleb schytá za Benešovy dekrety, tvrdí politolog ...............................................15 19.1.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politologové_  Pavlína Nouzová_ Miss Motorsport 2012 ..........................................................................................................................................16 18.1.2013 Autohit ~ str. 63 ~ Zajímavosti_  _ 25. a 26. ledna se uskuteční druhé kolo volby prezidenta republiky .............................................................16 18.1.2013 ČRo 6 ~ str. 02 ~ 22:10 Studio STOP_  _ Manažerské přestupy týdne ................................................................................................................................16 18.1.2013 ČT 24 ~ str. 15 ~ 21:10 Ekonomika_  _ Markething slaví 1. narozeniny! .........................................................................................................................27 18.1.2013 markething.cz ~ str. 00 ~ Z terénu_  Ondřej Pavlů_



Podrobný přehled šancí na přijetí ......................................................................................................................27 18.1.2013 Právo ~ str. 18 ~ Příloha - Jak si vybrat VŠ a VOŠ_  _ Zemřel uznávaný ekonom Karel Kouba.............................................................................................................28 18.1.2013 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ z domova_  _ Do vězení? Jen ze studijních důvodů, jinak ne! ...............................................................................................29 17.1.2013 Benešovský deník ~ str. 01 ~ Titulní strana_ + denik.cz; Příbramský deník; Rakovnický deník  MARTINA KŘEČKOVÁ_ jak žijeme ..............................................................................................................................................................30 17.1.2013 Magazín Mladé fronty DNES ~ str. 18 ~ Jak žijeme_  _ PIS bude mít po čtvrt roce ředitelku – Noru Dolanskou ..................................................................................31 15.1.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Regiony_  mld_ Nora Dolanská se stane ředitelkou Pražské informační služby .....................................................................33 15.1.2013 mediafax.cz ~ str. 00 ~ _  _ Radní jmenovali Noru Dolanskou šéfkou Pražské informační služby ...........................................................34 15.1.2013 metropol.cz ~ str. 00 ~ Z Prahy_  Martin Tajčman_ Personálie Změny v Henkel ČR, Vodafonu, Safině, PwC.................................................................................35 15.1.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 08 ~ Ekonomika - zaměstnání_  (kah)_ Budíček, zemanovci. Tyto šikovné metody nasadí kníže k ovládnutí voleb .................................................37 15.1.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politika_  Jiří Hroník_ Co nás naučily výsledky prvního kola prezidentských voleb? .......................................................................38 14.1.2013 blog.ihned.cz ~ str. 00 ~ markething.blog.ihned.cz_  Markething, Ondřej Pavlů_ Hana Frejková v Tandemu ..................................................................................................................................39 14.1.2013 ČRo Region, Středočeský kraj ~ str. 01 ~ 09:04 Tandem_  _ lidé a podniky .......................................................................................................................................................39 14.1.2013 Euro ~ str. 14 ~ Monitor - Lidé a podniky_  Naďa Kubalíková_ Princip neziskovosti ve zdravotnictví: šance pro jeho trvale udržitelné financování? ................................40 14.1.2013 TEMPUS Medicorum ~ str. 24 ~ financování zdravotnictví_  Prof. MUDr. Vladimír Bencko, DrSc., a Mgr. Tomáš Zelený_ Švihlíková: Hospodářská politika vlády a ČNB se rozcházejí .........................................................................41 13.1.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika_  mav_



Politolog Pehe: Druhé kolo prezidentské volby bude souboj mezi pokračovateli Klause a Havla .............43 13.1.2013 ČRo - rádio Česko.cz ~ str. 00 ~ exkluzivne_  Václav Sochor,Patricie Polanská,Marián Vojtek_ Přehled ..................................................................................................................................................................44 13.1.2013 ČT 24 ~ str. 01 ~ 13:05 Otázky Václava Moravce II._  _ Ekonomika horší, než se čekalo ........................................................................................................................45 13.1.2013 ČT 24 ~ str. 03 ~ 13:05 Otázky Václava Moravce II._  _ Vláda si neuvědomuje banální ekonomické poučky, shodují se ekonomové ...............................................45 13.1.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor_  jno_ Prezidentské volby ..............................................................................................................................................45 13.1.2013 TV Nova ~ str. 01 ~ 22:10 Střepiny_  _ Ve Vatikáně volili Zemana, v Číně Schwarzenberga ........................................................................................46 13.1.2013 tyden.cz ~ str. 00 ~ Boj o Hrad_  Pavel Cechl_ K volbám NECHODÍM ..........................................................................................................................................48 12.1.2013 Moje rodina ~ str. 04 ~ návštěva u Václava Moravce_  Daniela Kupsová_ Miss Motorsport 2012 se stala Karolína Ludvíková .........................................................................................48 11.1.2013 auto.cz ~ str. 00 ~ PR_  redakce Auto.cz_ Proč portrét prezidenta? Stejně se každých pět let mění ................................................................................50 11.1.2013 Benešovský deník ~ str. 12 ~ Volba prezidenta_ + deníky: Berounský, Blanenský, Boleslavský, Brněnský, Bruntálský a Krnovský, Břeclavský, Českobudějovický, Českokrumlovský, Českolipský, Děčínský, Domažlický, Frýdecko-místecký a třinecký, Havířovský, Havlíčkobrodský, Hodonínský, Hradecký, Chebský, Chomutovský, Chrudimský, Jablonecký, Jičínský, Jihlavský, Jindřichohradecký, Karlovarský, Karvinský, Kladenský, Klatovský, Kolínský, Krkonošský, Kroměřížský, Kutnohorský, Liberecký, Litoměřický, Mělnický, Moravskoslezský, Mostecký, Náchodský, Novojičínský, Nymburský, Olomoucký, Opavský a hlučínský, Orlický, Pardubický, Pelhřimovský, Písecký, Plzeňský, Prachatický, Pražský, Prostějovský, Přerovský a hranický, Příbramský, Rakovnický, Rokycanský, Rychnovský, Slovácký, Sokolovský, Strakonický, Svitavský, Šumperský a jesenický, Táborský, Tachovský, Teplický, Třebíčský, Ústecký, Valašský, Vyškovský, Zlínský, Znojemský, Žatecký a lounský, Ždárský + denik.cz  VILÉM JANOUŠ_ Zahraniční zpravodajství v českých médiích ....................................................................................................52 11.1.2013 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě_  _ Jak bude probíhat plánované stahování amerických jednotek z Afghánistánu? .........................................53 11.1.2013 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 09:08 Rozhovor na aktuální téma_  _ TISKOVÁ ZPRÁVA: Ilja Racek se rozhodl ukončit své působení ve funkci ředitele ostravského televizního studia České televize .......................................................................................................................54 10.1.2013 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Tiskové zprávy_





Tisková zpráva Česká televize, (khl)_

Roman Šilha: Pokles úvěrů kompenzují velké transakce................................................................................55 10.1.2013 E15 ~ str. 10 ~ Rozhovor_ + e15.cz; euro.e15.cz  Tereza Zavadilová_ Klaus amnestii nevysvětlil, akorát brání sebe, myslí si politologové ............................................................56 10.1.2013 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Zprávy z domova_  Lidovky.cz, Ondřej Golis_ Ilja Racek rezignoval na funkci šéfa ostravské ČT ...........................................................................................57 9.1.2013 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Život v Česku - Domácí_  ČTK_ Šéf ČT Ostrava Racek rezignoval.......................................................................................................................58 9.1.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Média/IT_  ČT24_ Amnestie zvedla Čechy ze židle – proč až ta? ..................................................................................................58 9.1.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Domácí_  ban,kra,šaf_ Hostem Ivo Šlosarčík z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy ...............................................................64 9.1.2013 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 15:35 Studio Česko_  _ Šéf ostravské ČT Ilja Racek rezignoval na svou funkci ...................................................................................90 9.1.2013 mediaguru.cz ~ str. 00 ~ Aktuality_  Martina Vojtěchovská_ Šéf ostravské ČT Ilja Racek rezignoval, po 11 letech ve funkci .....................................................................96 9.1.2013 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články_  ČTK_ Primátor z ODS se omluvil, že nazval Zaorálka zm*dem. ČSSD to nestačí ...................................................97 9.1.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Olomoucký kraj_  Petr Kupka_ Safina má novou šéfku firemní komunikace .....................................................................................................99 9.1.2013 Právo ~ str. 09 ~ Profese_  _ Končí ředitel ostravského studia ČT Ilja Racek ..............................................................................................103 9.1.2013 tyden.cz ~ str. 00 ~ Lidé v médiích_  - zš -_ Jednání o budoucnosti kabinetu ......................................................................................................................108 8.1.2013 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 08:08 Rozhovor na aktuální téma_  _ Klaus: Kritika amnestie je útok na mě .............................................................................................................109 8.1.2013 e15.cz ~ str. 00 ~ Domácí politika_  _ Kroužkování jinými prostředky ........................................................................................................................112



8.1.2013 

Lidové noviny ~ str. 11 ~ Názory_ JERONÝM KLIMEŠ_

Vyznavači majora ...............................................................................................................................................114 8.1.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 12 ~ Publicistika_  Jan Novotný_ Klaus: Kritika amnestie je útok na mě. Zastrašit se nenechám ....................................................................115 8.1.2013 tyden.cz ~ str. 00 ~ Politika_ + denik.cz  ČTK_ Klaus: Kritika amnestie je útok na mojí osobu ...............................................................................................116 8.1.2013 zpravy.tiscali.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí_  Michal Polák_ Životopis jinak aneb proč je důležité nezačínat svým jménem ....................................................................117 7.1.2013 Hospodářské noviny ~ str. 04 ~ Česko_ + iHned.cz; Kariera.iHned.cz  Michaela Mužíková_ Michaela Dvořáková manažerkou firemní komunikace v SAFINĚ ................................................................118 7.1.2013 personalista.com ~ str. 00 ~ lidé a podniky_  personalista.com_ První přímo zvolený prezident bude formovat nové tradice pro výkon prezidentského úřadu ................123 6.1.2013 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 18:10 Názory a argumenty_  _ Sobeckostí proti korupci ...................................................................................................................................128 5.1.2013 Lidové noviny ~ str. 21 ~ Orientace_  PAVOL FRIČ_ Nepotřebujeme prezidenta s ideologií jako základním východiskem pro jeho chování ...........................128 4.1.2013 blisty.cz ~ str. 00 ~ _  Libor Prudký_ Michaela Dvořáková je manažerkou firemní komunikace v SAFINĚ ............................................................136 4.1.2013 investujeme.cz ~ str. 00 ~ Investice_  _ Michaela Dvořáková je manažerkou firemní komunikace v SAFINĚ ............................................................138 4.1.2013 prekon.cz ~ str. 00 ~ Průmysl a ekonomika_  -red-_ Přednáškový "manuál" UK k volbě: Potíže s prezidenty ...............................................................................145 3.1.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Kultura_  jab_ Miloš Čermák opouští časopis Reflex. Už počtvrté .......................................................................................146 3.1.2013 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Média_  Lidovky.cz, Martin Nevyhoštěný_ Blue Moon ...........................................................................................................................................................147 3.1.2013 Právo ~ str. 07 ~ Příloha - Salon_  ZBYNĚK VLASÁK_



V hlavní roli Facebook .......................................................................................................................................149 2.1.2013 Komora.cz ~ str. 40 ~ podnikání - konference_  MARTIN KALIVODA_ Za bolest v podobě recese můžeme dlouhodobě získat ...............................................................................149 2.1.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 09 ~ Ekonomika_  Jaroslav Mašek_



Plné znění zpráv Církve si svým mlčením zadělávají na potíže 31.1.2013

Lidové noviny str. 12 VÁCLAV PLÁTENÍK_

Horizont_

DISKUSE Politický boj o prosazení zákona o tzv. církevních restitucích byl dlouhý a výrazně rozdělil společnost i politickou reprezentaci. Faktem ale zůstává, že toto téma, ačkoli se mu nyní pro prezidentské volby nedostávalo pozornosti, ještě zdaleka není pryč. Už v senátních a krajských volbách v říjnu 2012 byly restituce často hranou kartou ve volební kampani. A nechyběly ani v souboji o prezidentský úřad, kde je chytře využíval Miloš Zeman. Pokud ale církve nezmění svůj postoj k veřejnosti a neujmou se komunikace o vracení majetku, v budoucnu budou ještě mnohokrát oběťmi politického soupeření. Ještě před 22. listopadem minulého roku, kdy byl schválen zákon o majetkovém narovnání s církvemi, vyvrcholilo snažení jeho odpůrců získat na svou stranu veřejnost. Politická reprezentace zastoupená v tomto případě ČSSD pomocí billboardů s lačnou rukou církevního hodnostáře dala jasně najevo, že s vládním záměrem nesouhlasí. To se jí vyplatilo v krajských i senátních volbách. Vládní ODS sice ukazovala na pokrytectví tohoto sdělení vlastním billboardem s Lidovým domem, sídlem ČSSD, jež bylo získáno restitucí. Na postoj většiny společnosti to však vliv nemělo. Když tuto kartu s úspěchem vytáhl i Miloš Zeman v prezidentské kampani, v době, kdy je zákon téměř měsíc v platnosti, je jasné, že téma bude pravici lámat vaz ještě hodně dlouho. A to v případě, pokud se nepodaří obrátit veřejné mínění a problematiku restitucí dostatečně vysvětlit. A tento úkol již leží na bedrech církví. Vláda svou práci splnila a teď za to bude nést odpovědnost. Racionálních důvodů pro restituce je dost Ať už to bylo strategické rozhodnutí, či nesprávné vyhodnocení potřeby komunikace, církve až na výjimky v diskusi o zákoně chyběly. Hlavní argumenty byly vznášeny vládou a opozicí, veřejný odpor je ale rozdělen mezi vládní strany a církve, jejichž popularita výrazně klesla. Vzhledem k tomu, že majetek bude církvím navracen po dobu třiceti let, dá se očekávat, že toto téma bude rezonovat při každých volbách a při každé roční splátce, a to především v neprospěch církví. Jejich veřejná podpora tak bude nadále klesat. Ze strany církví je tedy na místě mnohem větší otevřenost. Tiskových zpráv či jiných veřejných oznámení je na webu ČBK poskrovnu. Zná veřejnost jiného církevního představitele, než je kardinál Duka? Vědí lidé, kdo je mluvčím katolické církve? V komunikaci mají církve obrovský prostor pro zlepšení. Přitom náboje mají, racionálních důvodů pro restituce je dost, zatím jsou ale jen v odborných disputacích a veřejnost s nimi důsledně seznámena nebyla. Před církvemi tak leží nelehký úkol sjednotit řeč, kterou budou mluvit k veřejnosti. Téma rozhodně není u konce. Pokud chtějí církve nadále vykonávat svou roli ve společnosti, budou muset efektivní komunikací vysvětlit záměry s navráceným jměním. Záleží na tom úspěch jejich dalších aktivit ve společnosti, ty se totiž bez veřejné podpory neobejdou. O autorovi| VÁCLAV PLÁTENÍK, Autor je studentem FSV UK a konzultantem LCG – 360° Consulting _

Kulíšková trénuje ve Vancouveru, chystá se do Soči 31.1.2013

Mladá fronta DNES str. 03 Barbora Němcová_

Kraj Plzeňský_

V roce 2010 si přivezla ze zimní paralympiády bronzovou medaili. Tehdy se jí místo natolik zalíbilo, že se tam rozhodla vrátit. Už od října trénuje zrakově postižená sjezdařka Anna Kulíšková v kanadském Vancouveru. Plzeňanka Kulíšková je tváří projektu Paralympijský tým Plzeňského kraje. PLZEŇ, VANCOUVER V březnu čeká Annu Kulíškovou závod světového poháru v ruském Soči. „To bude takový test před paralympiádou,“ říká 26letá Kulíšková. Zimní paralympijské hry se uskuteční o rok později tamtéž. Plné znění zpráv


Příprava je podle Kulíškové komplikovaná, trenéra přímo na místě totiž nemá. „Naštěstí mám v Plzni skvělého kondičního trenéra Petra Davídka, který mě trénuje na dálku. Dobře mě zná a ví co potřebuju, s mojí zpětnou vazbou se to tak dá zvládnout,“ popisuje Kulíšková s tím, že s trenérem konzultuje přípravu po e-mailu a skypu. Při trénincích v posilovně pomáhá Kulíškové její přítel. Ještě komplikovanější je to s tréninkem na sněhu, ve Vancouveru totiž s Aničkou není její stálá trasérka Míša Hubačová. „S tréninkem na sněhu mi pomohl kamarád, který žije ve Whistleru a má závodní zkušenosti. Je to pro mě těžší, protože mu tolik nedůvěřuji,“ připouští Kulíšková. Považuje ale za důležité, že má vůbec možnost lyžovat. Na letošních závodech lyžařku doprovodí její stálá trasérka. „Budeme spolu před tím trénovat přímo na místě, takže nebude problém, známe se dobře a víme, co může jedna od druhé čekat,“ ujišťuje Anna Kulíšková. Po studiu odjedu, rozhodla se Kulíšková se pro odjezd do Vancouveru rozhodla poté, co ukončila bakalářské studium žurnalistiky na Fakultě sociálních věd UK. Chtěla si zlepšit angličtinu a Vancouver ji zaujal už při paralympiádě a závodech světového poháru. „Lákala mě kanadská příroda a představa toho, že žijete u oceánu, ale během hodiny jste na sjezdovce a proháníte se po zasněžených kopcích,“ vysvětluje Kulíšková. Realita podle ní byla poněkud odlišná. Problém byl například s hledáním ubytování. „Nemohla jsem ho sehnat. Mám vodicího psa a majitelé bytů psy většinou nepovolují,“ konstatuje dívka a dodává, že kvůli svému handicapu je pro ni také velmi obtížné najít přivýdělek. „Nemůžu pracovat ve službách nebo cestovním ruchu, kde se většina zdravých lidí uchytí poměrně snadno,“ vysvětluje. Anna Kulíšková chodí ve Vancouveru do školy, aby si vylepšila svou angličtinu. „Zlepšila jsem se, ale pořád to není ono. Čím déle tu jsem, tím více chci umět mluvit a rozumět,“ říká Kulíšková, které v Kanadě chybí především rodina. Loňskou sezonu Kulíšková kvůli nedostatku financí téměř nezávodila, výjimkou byl závod Evropského poháru ve Špindlerově Mlýně. „Ta sezona mě hodně mrzí, protože po několika letech se Svazu zrakově postižených sportovců podařilo získat pro nás skvělého trenéra Sváťu Kováře. Bohužel jsme zatím neměli mnoho příležitostí využít jeho kvalit,“ lituje Kulíšková. Aničku Kulíškovou finančně podporuje v posledních dvou letech Paralympijský tým Plzeňského kraje. „Díky tomu mohu tady v Kanadě trénovat, jak na suchu v posilovně, tak na sněhu,“ uvedla Kulíšková, která se sjezdovému lyžování věnuje už více než deset let. Kulíšková trpí od narození vadou zraku. Má takzvané trubicovité vidění a na rozdíl od zdravého člověka, který periferně vidí 180, ona jen čtyři stupně. *** »Mám v Plzni skvělého kondičního trenéra Petra Davídka, který mě trénuje na dálku. Dobře mě zná a ví co potřebuju. »Zlepšila jsem se v angličtině, ale pořád to není ono. Čím déle tu jsem, tím více chci umět mluvit a rozumět. »Lákala mě kanadská příroda a představa toho, že žijete u oceánu, ale během hodiny jste na sjezdovce a proháníte se po zasněžených kopcích. FAKTA Paralympijský tým * Projekt Paralympijský tým Plzeňského kraje vznikl na podzim 2010, finančně jej podporuje úřad kraje. V letech 2011 a 2012 přispěl vždy 300 tisíci korun. V týmu je na tři sta lidí, kromě handicapovaných sportovců také jejich asistenti, trenéři či spoluhráči. * „Jsme velmi rádi, že tento projekt nám dal šanci zajistit pravidelnou sportovní činnost dětí, mládeže i dospělých členů našeho klubu. Podporujeme začínající sportovce, i ty, kteří už jsou výkonnostně na vrcholu a mohou se účastnit akcí, jakými jsou mistrovství světa nebo paralympijské hry,“ přiblížil Roman Suda, jeden z iniciátorů projektu, který je předsedou TJ ZP Halma ÚSP Zbůch. * Peníze se využijí na materiální vybavení, na hrazení účasti na akcích nebo na sportovní přípravu. „Loni jsme podpořili mimo jiné také lukostřelce Jaroslava Zelenku, účastníka Letních paralympijských her v Londýně. Pořídili jsme pro něj sadu šípů, což je poměrně nákladná záležitost,“ uvedl Suda. Foto popis| Na kanadských sjezdovkách Úspěšná plzeňská paraolympionička Anna Kulíšková od října žije a trénuje v kanadském Vancouveru. Má tam více možností ke sportovní přípravě, navíc jí pobyt za oceánem pomáhá zlepšovat se ve znalosti angličtiny. Foto autor| Foto: Archiv Anny Kulíškové Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj Plné znění zpráv


_

Marková (KSČM): Stane se ochrana veřejného zdraví konečně hlavním zájmem? 31.1.2013

parlamentnilisty.cz str. 00 kscm.cz_

Politici voličům_

Komentář poslankyně PČR a stínové ministryně pro resort zdravotnictví Soni Markové k debatě o kouření a evropské směrnici. Vítám, že se v poslední době opět začalo v médiích více hovořit o ochraně veřejného zdraví v souvislosti s kouřením. Důvody rozbouřené hladiny názorů jsou dva. Tím prvním se stalo zcela jistě projednávání návrhu Směrnice Evropského parlamentu a rady o sbližování právních a správních předpisů týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových výrobků. Tím druhým pak avizovaný návrh ministra zdravotnictví zakázat kouření v restauracích. Je sympatické, že zároveň s tím byl zveřejněn na “tabákových firmách“ nezávislý průzkum studentů Fakulty sociálních věd a společnosti Ipsos. Již mnoho let neúspěšně prosazovaný úplný zákaz kouření v restauracích si podle něj přeje 78 procent obyvatel České republiky, a co je důležité, uchránil by 30 procent nezletilých kuřáků od závislosti. Restauratéři oponují obavou z poklesu tržeb, která se ovšem nikde ve světě nepotvrdila. Dokazuje to například Irsko, kde došlo v důsledku zákazu kouření ke snížení spotřeby cigaret během jednoho večera v restauraci téměř o polovinu, ale podniky nijak netratí. Velkými odpůrci jak připravované směrnice, tak zákona z dílny ministerstva zdravotnictví jsou samozřejmě výrobci tabákových výrobků. Ti zdůrazňují především finanční příspěvek z daní do státního rozpočtu. Ano, za rok 2012 to u nás bylo nezanedbatelných 47 mld. korun! Nicméně na druhou misku vah musíme položit fakt, že podle studie provedené Centrem adiktologie 1. LF UK činily v roce 2007 celospolečenské náklady užívání návykových látek celkem 56,2 mld. Kč. Z toho na užívání tabáku “připadlo“ 33,1 mld. korun! Ti, kteří budou rozhodovat o osudu obou norem, tak musí volit mezi ochranou veřejného zdraví, zvlášť dětí a mladistvých, a mezi nemalým příspěvkem do státní pokladny. Pro mě osobně je určující skutečnost, že po zákazu kouření v restauracích poklesne počet hospitalizovaných dětí s astmatickými záchvaty o 12 %, sníží se počet infarktů a lidé omezí kouření i doma, jak prokázaly odborné studie ve Velké Británii, Anglii a Skotsku. Nebo skutečnost, že se zmenší počet lidí, kteří zemřou v důsledku onemocnění spojených s užíváním tabákových výrobků - těch je totiž v České republice ročně 18 tisíc. Za alarmující považuji, že většina pravidelných kuřáků začíná kouřit již ve 14 letech a celých 53 procent Češek a Čechů ve věku 18 až 22 let kouří. První setkání s cigaretou a vůbec možnost kouřit je pak většinou právě v restauracích. Je příznačné, že Česká republika jako poslední v EU teprve v květnu loňského roku ratifikovala úmluvu WHO o kontrole tabáku. I tato skutečnost opravňuje k domněnce, že tzv. tabáková lobby je u nás skutečně silná. Ukazuje se to i nyní, kdy se v Parlamentu projednává zmíněná novela již deset let platné směrnice, týkající se výroby a prodeje tabákových výrobků. Bez dostatečné podpory odborných posudků je zpochybňován její soulad s principem subsidiarity a vůbec právo EU harmonizovat právní předpisy v této oblasti. Vstřícnost české vlády vůči výrobcům tabákových výrobků shledávám již v tom, že stanovisko vlády vytvořilo ministerstvo zemědělství a ne zdravotnictví, jak je běžné v ostatních členských státech. Vláda tak deklarovala svůj nesouhlas zejména se zákazem výrobků s převládající chuťovou složkou jinou než tabák, včetně mentolových cigaret. Je proti zvětšení rozsahu varování a obrázkovému varování na krabičkách z důvodu ochrany práv vyplývajících z průmyslového vlastnictví a dává celkově negativní stanovisko k téměř všem předkládaným změnám. S čím však určitě nelze v navrhované směrnici souhlasit je snaha delegovat více pravomocí na Evropskou komisi a omezit tím práva jednotlivých členských států podílet se na vytváření evropské legislativy. Pevně věřím, že při konečné tvorbě stanoviska k této navrhované právní normě zaujme sněmovní Výbor pro zdravotnictví odpovědnější postoj a konečná pozice ČR nebude pouze v duchu přání těch, pro které je ochrana veřejného zdraví, zvlášť dětí, abstraktním pojmem. Soňa Marková, poslankyně PČR a stínová ministryně KSČM pro resort zdravotnictví relatedarticles title="Psali jsme:" tag="kouření" count="5" / Plné znění zpráv


Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE. profiles title="Profily na ParlamentniListy.cz:" ids="201" /

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1338&clanek=261347 _

Kam vyráží... 31.1.2013

Pražský deník str. 02 (ene)_

Z metropole_

... Filip Šára, student Fakulty sociálních věd UK, Petrovice V zimě chodím do kaváren nebo hospůdek v centru, nejraději mám Pivovarský klub, kde pokaždé ochutnám novou značku piva. Hodně času potom trávím v kinech po celé Praze. V létě příležitostně navštívím třeba park na Karlově náměstí nebo Střelecký ostrov. Celoročně hraji floorball a odpočinout si chodím nejraději domů. Foto popis| Region| Střední Čechy _

ROZPRAVY O ČESKÝCH MÉDIÍCH a o prezidentské volbě 30.1.2013

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se_ Vlastní zpráva ČM, (khl)_

Česká média, IKSŽ FSV UK a ČRo6 Vás srdečně zvou na dnešní ROZPRAVY O ČESKÝCH MÉDIÍCH a o prezidentských volbách. Přijďte diskutovat s našimi hosty, kterými jsou: Erik Best (The Fleet Sheet), Jan Tuček (Agentura STEM/MARK), Anna Matušková (MKPR IKSŽ FSV UK), Jiří Pehe (New York University) a Jan Tvrdoň (Demagog.cz). Moderovat bude Radko Kubičko z Českého rozhlasu 6. Dnes od 17:30 v budově FSV UK Hollar, Smetanovno nábřeží 6, Praha.

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=451162 _

Zákaz kouření v restauracích chce 78 procent Čechů 30.1.2013

ČRo 6

str. 01 _

22:10 Studio STOP_

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Dobrý večer na okruhu Českého rozhlasu 6 přeje Terezie Jirásková. Každý druhý mladý člověk v České republice kouří. 78 procent českých občanů si přeje nekuřácké restaurace. Zavedení nekuřáckých restaurací je ovšem nezničí. Uvádí jeden z největších výzkumů týkající se kouření Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Stojí v cestě ochrany nekuřáků v České republice pouze tabáková lobby? Pomohou varovné obrázky na krabičkách cigaret, o kterých se na úrovni Bruselu teď diskutuje? A jak odradit mládež od kouření a ochránit Plné znění zpráv


nekuřáky od pasivního vdechování cigaretového kouře? A zároveň nezasahovat do svobodného práva každého dospělého Čecha kouřit. O těchto tématem budeme mluvit v právě začínajícím Studiu STOP. Výsledky výzkumu o kouření v České republice na téma Mladí lidé a kouření, který provedli studenti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, ukázal, že zákaz kouření v restauracích chce 78 procent Čechů, a to část kuřáků. Z nich přibližně 30 až 40 procent si přeje, aby se v restauracích také nekouřilo. Ministr zdravotnictví Leoš Heger z TOP 09 tomuto přání nahrává. Plánuje totiž od roku 2014 v novém návrhu zákona úplný zákaz kouření v restauracích. Kouřit by se mohlo jen v předzahrádkách. Novela právě prochází připomínkovým řízením. Ministr Heger chce také zakázat prodej tabáku i alkoholu v automatech a pojízdných prodejnách. Chce tak ochránit děti a mládež před alkoholem a tabákem. A zvýšit ochranu nekuřáků. Za prodej alkoholu či cigaret lidem mladším 18 let bude sankce 1 milion korun. Za prodej dětem do 15 let 2 miliony. Úplný zákaz kouření v restauracích platí ve 13 zemích Evropy. Ve 21 zemích, včetně České republiky, platí poměrně volnější předpisy. V České republice je méně kuřáků, 26 procent, než činí průměr Evropy, kde je podíl kuřáků třicetiprocentní. V České republice však roste počet mladých nekuřáků, jak také ukázal výzkum Fakulty sociálních věd. Zákaz kouření nadále platí ve školách, úřadech, zdravotnických zařízeních, nově by byl třeba i na dětských hřištích. Zákaz volného prodeje kuřiva se má vztahovat také kromě běžných cigaret a tabáku na elektronické cigarety či vodní dýmky, zakázán má být i zásilkový prodej. Prodejce po internetu bude muset zajistit, že zboží předá pouze člověku staršímu 18 let. Stánkový prodej alkoholu a automaty na alkohol a cigarety chce ministr také zcela zakázat, protože tam nelze vyloučit, že zboží koupí dítě. Hosty dnešního vydání jsou vedoucí Centra pro závislé na tabáku ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze na Karlově náměstí Eva Králíková a také vedoucí výzkumu, o kterém jsme hovořili v úvodu a ještě posléze mluvit budeme, student Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Miroslav Slíž. Dobrý večer vám přeji. Eva KRÁLÍKOVÁ, vedoucí Centra pro závislé na tabáku, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí -------------------Dobrý večer. Miroslav SLÍŽ, vedoucí výzkumu, student Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Hostem dnešního vydání pro následující minuty je stínová ministryně zdravotnictví za KSČM Soňa Marková. Přeji vám dobrý večer. Soňa MARKOVÁ, stínová ministryně zdravotnictví /KSČM/ -------------------Dobrý večer. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Za dobu, co působíte ve sněmovně ve zdravotnickém výboru, jehož jste místopředsedkyní, jste navrhovala minimálně dvakrát, aby se podpořil úplný zákaz kouření v restauračních prostorech, v hospodách. Ve světě, kde zavedli zákaz kouření v restauracích se potvrdilo, že pohostinství nezkrachovalo, lidé si zkrátka zvykli, že mohou kouřit venku. Ale je adekvátní i zákaz kouření v předzahrádkách? Jak stojí v plánech novely a plánech současného ministra zdravotnictví. Soňa MARKOVÁ, stínová ministryně zdravotnictví /KSČM/ -------------------Samozřejmě, že to je věc diskutabilní. Pokud ta záleží na tom, jak ta předzahrádka asi vypadá. Protože pokud je nějak dostatečně krytá a jsou různé předzahrádky, tak potom může i kouření na takovéto předzahrádce může způsobit nějaké problémy stejné, jako když se kouří v místnosti. Myslím si, že záleží určitě na tom, jak potom nakonec ten zákon bude, bude vypadat. A co všechno vlastně obsáhne. Protože my v tuhle chvíli nemáme, neznáme jasnou podobu, podobu toho zákona, který se připravuje. A kterému já bohužel ani po, vlastně po určité době od té doby, co jsme přijímali, nebo jsme se snažili přijmout už toto opatření, nedávám příliš mnoho naděje na to, že bude přijat. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Ano. Kdo tedy, samozřejmě je potřeba ke schválení 101 hlasů, ale také velký vliv má tabáková lobby. Tak kde vidíte hlavní problémy, proč se tento zákon, nebo ta novela nepodaří pravděpodobně schválit? Nebo je v pozadí opravdu to, že je příliš omezující a čeští zákonodárci nechtějí taková výrazná omezení? Soňa MARKOVÁ, stínová ministryně zdravotnictví /KSČM/ -------------------No, já, dá se říci, že asi má to mnoho rovin ta pravda, proč to u nás nejde, když vlastně téměř v celé Evropě to jde. A kde dokonce už známe studie o tom, že skutečně nejenom, že restauratéři nezkrachovali, ale že si našli restaurace nové zákazníky a také, že, a to je nejdůležitější, protože v tom je podle mě úplně nejvýznamnější problém celého tohohle toho sporu, je to, že Česká republika by měla jasně dát najevo, že veřejné zdraví je pro ni prioritní a že prioritní pro ni není, není získávání finančních prostředků od tabákových výrobců. To je podle mě úplně to nejdůležitější a v momentě, kdy si toto uvědomí celá společnost, ale i zákonodárci, aspoň většina zákonodárců, protože tady se to ani nerozhodne, nerozděluje, Poslanecká sněmovna na politické strany, ale pouze na příznivce a odpůrce napříč politickým spektrem, tak až si toto uvědomí i zákonodárci i společnost, tak potom bude možné tu novelu schválit. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Kouření přináší do rozpočtu na daních podle člena rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Petra Braného, také KSČM, 50 až 55 miliard korun ročně. Léčba nemocných následky kouření stojí přibližně 6 miliard korun. Cituji: "Nemělo by se na to dívat pouze ekonomicky. Kouření je určitá potřeba lidí, ať si o ní každý myslí, co chce. Zákonem ji nezlikvidujeme. Také snaha omezit ji, je iluzorní." Řekl Petr Braný. V této souvislosti jsem se vás chtěla ptát na osud té novely. Otázku jste zodpověděla, že jí příliš šancí nedáváte. Posuňme se tedy a zohledněme to, co říká váš pan kolega z rozpočtového výboru. Proč není možné třeba zavést takové velice málo bolestné opatření, že by s z koupě každé krabičky platila koruna na léčbu nemocí z kouření? Soňa MARKOVÁ, stínová ministryně zdravotnictví /KSČM/ -------------------Tak, já bych především chtěla zdůraznit jednu věc. Že právě tady vůbec nezáleží na tom, z jaké jsme kdo politické strany, ale skutečně, jaký k tomu máme přístup a co jsme si dali jako prioritu. To znamená, že určitě mojí prioritou je ochrana nekuřáků, ochrana veřejného zdraví jako takového. Proto budu mít úplně jiný názor než můj kolega z rozpočtového výboru. A za druhé se domnívám, že ta čísla, která byla prezentována jeho ústy, nebyla úplně zcela správná. Protože podle, podle posledního i podle vlastně vlády, která dala stanovisko k rámcové pozici, která i vychází ke směrnici, která, kterou bude přijímat i Evropská unie nebo nebude, to uvidíme, jsou čísla úplně jiná. Za prvé, že za rok 2012 z tabákové, z tabákové daně vlastně bylo vybráno 47 miliard, ale podle studie 1. lékařské fakulty na nemoci způsobené kouřením stát vydal více než 33 miliard korun. Takže to jsou rozdílná čísla. Ale i kdyby byla taková, jako říká pan kolega, tak stejně my si musíme říct, jestli, jestli skutečně chceme, aby nám kouřili čím dál mladší lidé, aby nám umírali lidé na nemoci způsobené tabákem, aby se z nich stávali invalidé v důsledku rakoviny a podobně. A nebyla vlastně ta, to, co mají dát té společnosti, tak nebylo dáno. A jinak tu daň, o které jste hovořila, o té jedné koruně například z krabičky tabáku, to se mi, ta se mi velmi líbí, i jsem o ní hovořila veřejně, ale zatím je to opět pořád o tom, že musí tedy Česká republika jasně deklarovat, o co jí vlastně jde. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Zastavme se ještě u návrhu směrnice o tabákových výrobcích z prosince, kterou navrhla Evropská komise s cílem odradit od kouření mladé lidi. K návrhu se dále vyslovují parlamenty a český parlamentní výbor pro evropské záležitosti ho pro tuto chvíli zamítl. Pokud český postoj nepodpoří i další země, bude směrnice pokračovat na schvalovací cestě mezi komisí a parlamenty. Návrh se nelíbí výrobcům tabáku a cigaret, komise navrhuje totiž zrušení cigaretových příchutí jako je mentol, vanilka a chce zrušit i lehké cigarety. A to je také hlavní, nebo zavést cigaretové obavy v podobě prokouřených tkání a dalších orgánů, které jsou poškozeny následky kouření, zejména proto, aby se odradila mládež od touhy kouřit a mít takovou krabičku. Tak, paní poslankyně Marková, proč se Česká republika proti směrnici v tuto chvíli vymezila, jaké k ní má výhrady? Soňa MARKOVÁ, stínová ministryně zdravotnictví /KSČM/ -------------------Shodou okolností jsem též členkou výboru pro evropské záležitosti, takže jsem byla přítomna u toho, když se projednávala tato směrnice ve výboru evropském minulý týden. Už samotné to, že gesce pro tuto směrnici a Plné znění zpráv


vypracování stanoviska dostalo ministerstvo zemědělství, což je naprostý unikát v Evropské unii, protože ve většině evropských zemí Evropské unie tuto směrnici má na starosti ministerstvo zdravotnictví. U nás vlastně mělo ministerstvo zdravotnictví pouze spolugesci, ale hlavní pozici České republiky vypracovávalo ministerstvo zemědělství, které, které vlastně ve své, ve své odpovědi na tuto směrnici v podstatě odmítlo téměř vše, co ta směrnice, znovelizovaná směrnice vlastně nabízí. Já bych chtěla jenom říct, že směrnice tohohle toho typu platí v Evropské unii už vlastně od roku 2001 a že tedy není, nepřináší zase úplně toho tolik nového. Co určitě je nové, tak to všechno bylo odmítnuto zemědělským, nebo ministerstvem zemědělství. A navíc ještě evropský výbor v podstatě říká, že přijetím této směrnice se porušuje princip subsidiarity, což je jeden z hlavních principů Evropské unie. A že tedy na základě toho musí přijmout to odůvodněné stanovisko, to znamená, že odmítá vlastně tu směrnici. Já bych chtěla jenom říci, že ani tato věc nebyla úplně jednoznačná. Protože odborníci, o které se i naše stanoviska opírají ve výboru, neříkají, neříkají, že by tady byl porušen princip subsidiarity a dokládají to i určitými rozsudky Evropského soudního dvora, který právě říká, že v momentě, kdy, kdy se rozhoduje o to, jestli, jestli půjde o volnost trhu, nebo o ochranu duševního vlastnictví a podobně, to co tedy napadá vláda, nebo tedy ministerstvo a současně i vláda, tak že vlastně všemu, všemu tomu vévodí jeden důležitý rozsudek, kdy soudní evropský dvůr potvrdil vlastně soulad té směrnice o tabákových výrobcích s právem Evropské unie právě proto, že staví tu ochranu veřejného zdraví jako určující při takovýchto, při takovýchto dokumentech. A já v tomhle směru, ač k Evropské unii jsem hodně skeptická, tak v tuto chvíli se domnívám, že skutečně ta ochrana veřejného zdraví by měla být na prvním místě. A skutečně to, co jste, to, co jste tady vyjmenovala, evropská, nebo vlastně naše pozice vládní to odmítá. Já musím říct, že jsem udělala ještě jednu věc, že jsem doporučila, aby tento návrh směrnice byl také projednáván ve zdravotním výboru a do té doby, než bude projednán ve zdravotním výboru, tak nemůže být to stanovisko vlády jako určující vlastně pro tu Evropskou komisi. Takže já doufám, že na zdravotním výboru bude slyšena i druhá strana, v čem ta komi..., v čem ta směrnice vlastně pomáhá v boji proti tomu, aby nám vlastně nekouřily malé děti a abychom ochránili obyvatelstvo před negativnímu důsledky kouření. Čím určitě, já musím ještě jednu, já se omlouvám, ale s čím určitě souhlasím, tato směrnice ale dává další nové pravomoci přenáší na Evropskou komisi, to znamená, že by pro příště některé věci mohla komise rozhodovat sama, a jsou to dost závažné věci v této směrnici. A s tím já tedy rozhodně nesouhlasím. Protože se domnívám, že každý zákon, a tedy i ten zákon, který dělá Evropská unie, musí být co nejšířeji projednáván a nemůže to být dáno jenom na Evropskou komisi. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Kdy bude jasné rozhodnutí týkající se této směrnice? Krátce, prosím, již. Soňa MARKOVÁ, stínová ministryně zdravotnictví /KSČM/ -------------------To si nedokážu přesně říct. Nicméně nejpozději 4 března musí být vlastně to stanovisko České republiky definitivně na Evropské komisi. A já doufám, že do té doby se sejde i výbor pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a, řekněme, malinko poupraví tu úplně odmítající pozici vlády České republiky, abychom, abychom vlastně ukázali, že nám skutečně jde o zdraví lidí a ne jenom o kšeft a o peníze. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Říká Českému rozhlasu 6 dnešnímu vydání Studia STOP stínová ministryně zdravotnictví za KSČM Soňa Marková. Paní poslankyně, na shledanou. Soňa MARKOVÁ, stínová ministryně zdravotnictví /KSČM/ -------------------Na shledanou. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Jak již zaznělo, v dnešním vydání Studia STOP jsou hlavními hosty vedoucí Centra pro závislé na tabáku ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Eva Králíková a také vedoucí výzkumu student Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Miroslav Slíž, o kterém jsme v úvodu hovořili a budeme se o něm za chvíli bavit. Přeji vám ještě jednou dobrý večer. Zeptám se vás, paní docentko Králíková, co vás tak nejvíce zaujalo ze slov paní poslankyně Markové? Tuším, že ta směrnice asi má opravdu nejistou pozici. Mě zaujalo to, že paní poslankyně s návrhem té směrnice v zásadě souhlasí, ovšem vymezuje se proti tomu, aby Evropská komise do budoucna doporučovala nebo přímo diktovala České republice, jak dále postupovat. Co zaujalo vás z toho, co říkala paní poslankyně? Plné znění zpráv


Eva KRÁLÍKOVÁ, vedoucí Centra pro závislé na tabáku, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí -------------------Především teda je pravda, že kouření i pasivní kouření zabíjí napříč politickými stranami, takže to je úplně jedno, čeho je kdo člen. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Já se moc omlouvám, malou vsuvku, včera jsem zrovna hovořila i s kolegy a s dalšími lidmi a pokládali mi otázku ve chvíli, kdy jsem řekla, že zpracovávám toto téma, jak je dokázáno, jak je změřeno, že ti lidé, kteří se léčili, se opravdu léčili na následky kouření? Vždyť se to nedá změřit. Můžete říci našim posluchačům, jak tedy se dá prokázat, samozřejmě ta otázka původní, vrátíme se k ní, ale toto si nemohu neodpustit, protože opravdu v té široké veřejnosti je zakotvena taková nedůvěra, že ty výzkumy a ta léčba těch lidí, o které se mluví, že jsou následky kouření vlastně jsou způsobeny něčím jiným. Eva KRÁLÍKOVÁ, vedoucí Centra pro závislé na tabáku, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí -------------------No, abych to zkrátila. Ono je to na delší výklad a na to, že vlastně právě to, že kouření je podstatnou příčinou rakovinou plic, změnilo pojetí epidemiologie v 50. letech minulého století od infekčních nemocí, nebo od infekční epidemiologie k epidemiologii neinfekčních nemocí, jako jsou třeba nádory, nebo srdečně cévní onemocnění. Tady jsme museli se smířit s tím, že je více příčin a že není jedna, jeden důvod. Pokud máte nějakou infekci, tak musí být to agenc, čili ten původce té infekce přítomný ve 100 procentech té nemoci. To je pravda. Ale není to pravda třeba u infarktu, nebo nějakého nádoru. Tam máte desítky nebo stovky rizikových faktorů. Takže pro jednoduchost je to úplně stejné, jako třeba s vysokým tlakem nebo cholesterolem a infarktem. Jestliže někdo dostane infarkt a má třeba dvojnásobnou hodnotu cholesterolu krevního, no, tak taky nemůžete říct, jestli ten infarkt dostal proto, protože víme, že existuje 200 dalších rizikových faktorů infarktu. Ale to neznamená, že ten cholesterol v té dvojnásobné hodnotě by nebyl rizikem pro ten infarkt. A my umíme to riziko spočítat. Čili jinými slovy u jednotlivce to opravdu nemůžeme říct. Ani v případě vysokého tlaku, cholesterolu nebo kouření, proč vlastně zemřel nebo onemocněl. Ale v rámci velkých studií je jasně spočítané riziko, konkrétně třeba u kouření, že zkrátka kuřáci žijí v průměru asi o 7,5 roku méně než nekuřáci. A ta polovina, která na kouření zemře, protože polovina nezemře dřív, ti jsou rezistentní a ty tady vidíme déle než ty, co jsou pohřbeni. Tak ti ztrácejí dokonce 15 let. A to jsou průměrná čísla. My nevíme, kde se kdo nachází. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Ano. A zde zase slýchám argumenty pořád, že lidé znají své spolubližní ... Eva KRÁLÍKOVÁ, vedoucí Centra pro závislé na tabáku, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí -------------------Devadesátiletého ... Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------... ano, přes 90 let, že se dožili a kouřili. Tak to asi se nedá ... Eva KRÁLÍKOVÁ, vedoucí Centra pro závislé na tabáku, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí -------------------To jsou ti rezistentní, co měli tu kliku. Ale ti druzí nejsou tak dobře vidět. Protože ti jsou někde pod zemí. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Ano. A nikdo neví, do které skupiny případně by patřil. Promiňte, já jsem odbočila od té původní otázky, která mířila také k tomu návrhu té směrnice, která navrhuje zrušení cigaretových příchutí a také doporučuje zavést cigaretové obaly s takovými výhrůžnými vyobrazeními, ošklivé, tak jak se díváte na význam té směrnice? Plné znění zpráv


Eva KRÁLÍKOVÁ, vedoucí Centra pro závislé na tabáku, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí -------------------Já bych ani neřekla výhrůžné, ale jsou tam prostě reálné obrázky toho, co kouření způsobuje. Čili je to taková encyklopedie vlivu kouření na zdraví. Ona Evropská unie už navrhla tyhle, tahle obrázková varování v roce 2004, takže už jsme je dávno mohli mít. A co je zajímavé, že je to zadarmo. Nepotřebujete nic platit, to prostě dáte do, konkrétně u nás do vyhlášky ministerstva zemědělství a výrobce to tam natiskne místo velblouda nebo něčeho jiného. Ale Evropská unie postrádáme v tom návrhu, on je totiž příliš, příliš měkký, bych řekla. A dokonce evropská, v Evropské unii se zvažuje vyšetřování Evropské unie pro korupci tabákovým průmyslem. To se ukázalo po odstoupení komisaře pro zdravotní politiku komisaře Daliho. Jak to dopadne, to já nevím. Ale mrzí mě, že i tu mírnou direktivu, proti které teda se bouří svět kontroly tabáku, jsme zamítli a doufám, že třeba díky tomu zdravotnímu výboru nějakým způsobem změníme názor. No, ale abychom aspoň trošku zmínili to, co tam padlo, když řeknete zakázat příchuti jako mentol nebo vanilka, to vypadá, že se zakazujou nevinné věci. Ale tak to není. Mentolové cigarety jsou, mají větší dopad na zdraví než nementolové. Mimo jiné proto, že mentol dráždí chladové receptory v krku, takže máte pocit že vdechujete chladný a čistý vzduch, zatímco pravý opak je pravdou. Takže vdechnete ten kouř hlouběji a déle. A dostanete větší dávku toxických látek. Další přídatné látky jako třeba cukr nebo čokoláda zvyšují návykovost cigaret. Nejenom tím, že všechny ty chutě jsou chutě, které mají rádi děti a právě děti začínají kouřit, ale dokonce ovlivňují syntézu nějakých látek v mozku, které, které zvyšují hladinu dopaminu, což je právě ten jeden z neuromediátorů, který, kvůli kterému kuřáci kouří. Takže je to docela složitý chemický proces. Pak tam padla ta ekonomika. To si myslím, že zaslouží trošičku komentář. Ta čísla jsou opravdu různá a jistě jako abychom měli nějaké jedno číslo, k tomu se nikdy nedobereme. Ale řádově se náklady na kouření, nebo respektive na to, že se v České republice prodávají tabákové výrobky, pohybují podle odhadu mezi 80 a 100 miliardami ročně. To, v tom je asi polovina zdravotních nákladů, čili kolem 40 miliard jsou zdravotní náklady a zbytek jsou další, jako třeba invalidita, pracovní neschopnost, prokouřená pracovní doba a tak dále, třeba i požáry. Čili vybere-li se z daní, řekněme, 50 miliard, tak pořád minimálně 30 nebo 50 chybí. To je jedna věc. Ale ještě podstatná věc. Jak říká někdy nějaký odpůrce, kdyby si zítra nekoupili žádní kuřáci cigarety, tak zkrachuje státní příjem, protože tam bude chybět těch 50 miliard. Já bych strašně ráda chtěla vidět jednoho kuřáka, který když si nekoupí cigarety, ty prachy zahodí. Já si myslím, že je nezahodí, že si koupí něco jiného. Čili proto Světová banka říká, že se příjem z daní vůbec nemá brát jako klad, ale že ty peníze z trhu nezmizí, že se investujou jinde. Většinou, je pravda, že tabákové výrobky jsou hodně zdaněné, i když bychom si přáli zdanění větší. Ale ty peníze se v zemích, kde se přestává kouřit, investují do služeb. A služby jsou něco, co zaměstná obyvatele a oživí ekonomiku. Na rozdíl od výroby cigaret, která je velmi jednoduchá, mechanizovaná, nepotřebujete na to skoro nikoho. Ještě k tomu dotazu, jak se to vlastně prokazuje. Tabákový průmysl v 50. letech minulého století tvrdil, že kouření nezpůsobuje rakovinu, potom tvrdil, že nikotin není návykový, pak tvrdil, že pasivní kouření neškodí. Pak tvrdil, že ventilace to vyvětrá. Dneska už snad i u nás všichni vědí, že to pravda není a dokonce i tabákový průmysl to přestal tvrdit. Ale teď tvrdí, že na tom stát vydělá. Tomu říká Světová banka tabákonomika. A je to argument, který má oddálit právě zákony na kontrolu tabáku, čili není to pravda a po pár letech určitě uvidíme, že jsme podlehli bludu. Takže nenechme si namluvit, že se na tabáku vydělává. Naopak, Česká republika prodělává na tom, že se v této zemi prodávají tabákové výrobky a všichni dotujeme tabákový průmysl, který je ten jediný, který z toho má profit. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Říká pro tuto chvíli v dnešním vydání Studia STOP vedoucí Centra pro závislé na tabáku ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze Eva Králíková. Ve studiu její slova poslouchal také vedoucí výzkumu student Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Miroslav Slíž, který se také výraznou měrou podílel na takovém velmi rozsáhlém výzkumu o kouření v České republice na téma Mladí lidé a kouření, který provedli právě studenti Fakulty sociálních věd ve spolupráci s agenturou Ipsos. A ten výzkum, v úvodu jenom mi dovolte, řekl, jak již zaznělo také v úvodních minutách Studia STOP, že zákaz kouření v restauracích chce 78 procent i část kuřáků, z nich 30 až 40 procent si přeje, aby se v restauracích nekouřilo. Každý druhý mladý člověk mezi 18 a 22 lety kouří, to také vyplynulo z výzkumu. V celé české populaci je 64 procent nekuřáků a kouří z nich přibližně čtvrtina dospělých. Otázka pro Miroslava Slíže. Řekněte v úvodu, co vás osobně motivovalo k realizaci takového výzkumu? Miroslav SLÍŽ, vedoucí výzkumu, student Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, ten motiv byl už minulý rok, kdy my jsme dostali jako fakulta příležitost od společnosti Ipsos podílet se na nějakém výzkumu v rámci praxe. A měli jsme možnost vybrat si téma. V té době se nám zdálo, že právě problematika ohledně kouření tak upadla někam opodál, takže jsme se rozhodli zvolit si tohle téma, protože nás Plné znění zpráv


zajímalo, kolik je tady opravdu kuřáků a nekuřáků a jaký je postoj Čechů ke kouření v restauracích. Proto jsme si zvolili to téma kouření a letos jsme na ten náš loňský výzkum navázali tím tématem Mladí lidé a kouření. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Průměrný český teenager si svou první cigaretu zapálí ve 14 letech. Jaké další údaje jste získali díky tomu výzkumu? Miroslav SLÍŽ, vedoucí výzkumu, student Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, je velmi zajímavé, že celkově začne před 18. rokem věku s pravidelným kouřením 79 pravidelných kuřáků. Což je jasně vidět, že tedy většina, drtivá většina kuřáků začíná v době, kdy je to ilegální a začínají i z toho důvodu, že můžou právě kouřit v místech jako jsou restaurace, bary a podobné, podobná zařízení. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, slyšela jsem také argument, že mladí lidé kolem těch 14 let přece ale nechodí do restaurací, kde se kouří. Tak rozhodně, že ty zakouřené restaurace nemohou být tím zásadním vlivem. Ono z těch pramenů dostupných se ví, že nejčastěji takového hodně mladého člověka ke kouření přivedou kamarádi, vliv může mít také ale rodina, kde se kouří. A většina mladých kuřáků vyrůstá, jak tedy jsem již zmínila, v rodinách, kde aspoň jeden z rodičů kouří cigarety, což je takovým hlavním motivem. A také důvodem může být i to, že obstarat si cigaretu v České republice je pro takového mladého člověka poměrně snadné. Nic tedy kouření nebrání, krabičky jsou hezké a je to takový vlastně módní trend. V České republice je méně kuřáků než činí průměr Evropy. Jak jste již zmínil, roste ovšem počet mladých kuřáků. Tak jaké další údaje jste získali v rámci toho výzkumu? Miroslav SLÍŽ, vedoucí výzkumu, student Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, je velmi zajímavé, že pokud to srovnáme s ostatními zeměmi Evropy, tak u nás v České republice jsou velmi mírné regulace právě pro prodej tabákových výrobků, ale i je tady tedy snadná dostupnost tabákových výrobků pro mladé lidi. A pokud se podíváme například na studii ESPA 2011, tak z ní vyplynulo, že v České republice je 42 procent školáků ve věku 15 až 16 let, kteří si za posledních 30 dní zapálili cigaretu. V tom jsme druzí nejhorší v Evropě. Evropský průměr je jenom 28 procent školáků, kteří si zapálili tu cigaretu za posledních 30 dní. Zajímavé také je, že čím dříve ten mladý člověk ozkusí tu cigaretu, tím je pravděpodobnější, že tedy bude tím pravidelným kuřákem. Vy jste zmínila ten průměrný věk, kdy mladí lidé začínají kouřit. To je těch 14,1 let. Ti pravidelní kuřáci to mají v průměru kolem 13,8 let. S tím, že chlapci ochutnají tu cigaretu dříve než dívky, ale dívky naopak začínají dříve s pravidelným kouřením než ti chlapci. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Ano. V tuto chvíli jsme se dovolali předsedy sněmovního zdravotního výboru Borise Šťastného z ODS, který nám věnuje několik minut tohoto vydání Studia STOP. Dobrý večer, pane předsedo. Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro zdravotnictví /ODS/ -------------------Dobrý večer. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------To, co se týká těch vašich pravomocí, tak jenom zmíním, že vy jste již před 5 lety předložil novelu, která měla vést ke zpřísnění ochrany před tabákem. Přijetí podle vašich dřívějších slov zabránila tabáková lobby, která využila nesouhlasu majitelů restaurací. Víme, že v tuto chvíli se opět řeší a je na stole z dílny ministra zdravotnictví další novela, ke schválení nové protikuřácké normy bude ve sněmovně potřeba 101 hlasů. A zase dodejme, že nikdy v minulosti se nepodařilo prosadit úplný zákaz kouření v restauracích. Proč by se to mělo podařit nyní? Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro zdravotnictví /ODS/ -------------------Já nevím, jestli se to podaří nebo nepodaří. Jedna věc jsou zákony a druhou věcí je zdravý rozum a nějaká tradice a normální přirozené chování v rodině. Jestli se bavíme o kouření dětí, tak přeci tam ty zákony už platí Plné znění zpráv


dnes. Prakticky mladiství nemají možnost si legálně koupit tabákové výrobky, nemají možnost v řadě míst kouřit. Existuje poměrně rozsáhlá snaha preventivních opatření. Ale ono můžete vysílat jakékoli pořady a chodit na školy s různými programy, když potom nefunguje ta prevence v rodině. Čili já pokládám za to nejdůležitější, aby to byli především rodiče a rodina těch jednotlivých lidí, mladých, dospívajících, kteří budou na ty děti působit a pokusí se jim vysvětlit, že samozřejmě kouření je závislost, která povede časem k jejich závažným onemocněním a ohrožení na životě. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, to, co zmiňujete, je jistě velice zásadní bod. Dá se říci bod číslo 1. Vliv, který jde ze samotné rodiny. Dovolte mi citovat slova lékaře Vojtěcha Adama z KSČM. On je členem zdravotnického výboru sněmovny. Tak ten zase říká, že se spíše přiklání k názoru pana senátora Kubery, že by se tomu měla nechat větší svoboda, tedy tomu kouření či nekouření v restauracích. Pokud se posuneme od té rodiny dále do společnosti. A říká: "Když si někdo chce sám dobrovolně poškozovat zdraví, nechť to činí. Je to jeho vůle. Nechť to však nečiní v uzavřených prostorách, ale až takovéto omezování jde nad rámec zdravého rozumu. Kouřím jednu cigaretu denně, takže mě to nijak neomezí. Ale z lidského hlediska mně to vadí." Prohlásil Vojtěch Adam. Toto říkám proto, že stále i osobně slýchám a ve společnosti zaznívají argumenty, že by si každá restaurace měla mít právo rozhodnout, zda bude kuřáckou nebo nekuřáckou. Jaké argumenty vy máte pro to, aby se v restauracích zavedl úplný zákaz kouření? Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro zdravotnictví /ODS/ -------------------Tady se směšují dvě věci. Směšuje se svobodné rozhodnutí zletilého, říkám záměrně zletilého, tedy dospělého člověka, který je způsobilý k právním úkonům, rozhodnout se, jestli bude kouřit nebo nebude kouřit. To je každého rozhodnutí a nechť každý si uvědomí, jestli chce dostat rakovinu plic nebo vážná onemocnění, anebo nechce. Druhou věcí je takzvaný second hand smoking, neboli pasivní kouření. A tady se dostáváme do stavu, že stát svojí, svými nařízeními a zákony legalizoval masivní výrobu, prodej, distribuci tabákových výrobků, tedy jediného výrobku na trhu, který je-li užíván k tomu, k čemu byl vyroben, tak způsobuje vážnou závislost, ale také vážná onemocnění a smrt. Nejenom těm samotným uživatelům, ale těm, kteří se nachází v jejich bezprostředním okolí. Čili tady hovoříme úplně o jiné věci, čili hovoříme o okolí těch lidí. A to okolí je buďto, jsou náhodní návštěvníci daného zařízení a už je jedno, jestli je to nemocnice, autobus, kino, divadlo, úřad, restaurace či něco jiného, nebo jsou to také zaměstnanci těch míst. A tady stát má právo samozřejmě, když povolil prodej tabákových výrobků, regulovat místa jejich užívání tak, aby ten člověk, který, kterému je páchána škoda na jeho zdraví, měl možnost se nějakým způsobem legitimně bránit. Vy mi tady namítnete, že on do té restaurace jít nemusí. Samozřejmě to je pravda, nemusí a nemusí jet také autobusem, nemusí jet také vlakem, letět letadlem. Nakonec by mohly být i kuřácká a nekuřácká kina, divadla, mohly by být samozřejmě i kuřácké a nekuřácké nemocnice. A ten majitel by si o tom rozhodoval. Jde jenom o míru toho rozhodnutí státu, kam až je ochoten zajít ve prospěch posílení svobod svého občana v té společnosti. Protože když jakákoli škoda vznikne vám tím, že konkrétní člověk nebo instituce nebo firma vám ublíží, například vám někdo otráví vodu, nebo vás praští paličkou do hlavy, tak vy toho člověka nebo tu firmu můžete chytit a soud je potrestá a dostanete náhradu škody. U toho kouření je to problém, protože tam samozřejmě tím viníkem je stát a ne ta konkrétní osoba. A když vejdete do té restaurace nebo do toho kina či divadla a bude tam zakouřeno a dostanete infarkt, tak si na nikom nic nevemete. A nedej bože, když tam ještě budete pracovat. Je to velmi složitá debata, která samozřejmě na jedné straně má řadu příznivců, na druhé straně řadu odpůrců. A já zastávám heslo, že bychom měli pokud možno kuřákům pomáhat a nekuřáky chránit. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Řekl Českému rozhlasu 6 dnešnímu vydání Studia STOP předseda sněmovního zdravotního výboru za ODS Boris Šťastný. Na shledanou. Boris ŠŤASTNÝ, předseda poslaneckého výboru pro zdravotnictví /ODS/ -------------------Na shledanou, děkuji. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------A slova Borise Šťastného poslouchali vedoucí Centra pro závislé na tabáku ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze Eva Králíková a v neposlední řadě také vedoucí výzkumu student Fakulty sociálních věd Univerzity Plné znění zpráv


Karlovy Miroslav Slíž, který spolupracoval s kolegy na výzkumu o kouření v České republice týkající se mladých lidí a kouření. Pane Slíži, zastavme se u toho postoje Čechů k kouření v restauračních prostorách a navažme tak na slova Borise Šťastného z ODS. Tak vy jste spočítali, že 78 procent Čechů chce, aby se v restauracích nekouřilo. Dokonce značná část z kuřáků si také přeje, aby se v restauracích nekouřilo. Jsou tam ještě nějaké zajímavé údaje týkající se restauračních zařízení? Miroslav SLÍŽ, vedoucí výzkumu, student Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, já bych ještě jenom k tomu dodal, že ten náš loňský výzkum, kdy jsme zjišťovali ten postoj Čechů ke kouření, byl dělaný na mimořádně reprezentativním vzorku 8,5 tisíce lidí. Což je neobvyklé. A tento velký vzorek nám tedy zodpověděl ze 78 procent, že si přeje zákaz kouření v restauracích. Zajímavé také je, že my jsme se ptali lidí, jak vnímají to omezování svobody. A vyšlo nám, že tedy většina se cítí omezována těmi kuřáky, protože se musí podřizovat tomu, že jsou ty kuřácké restaurace. Nekuřáckých restaurací je málo. A pokud někdo namítne, že každý majitel si může svobodně vybrat, jestli jeho restaurace bude taková či onaká, tady panuje neopodstatněné obavy těch majitelů restaurací, že přijdou o zákazníky, což jsme my naším výzkumem vyvrátili. Protože jsme se dotazovali také lidí, jak by se zachovali po zákazu kouření v restauracích. A 3 až 6 procent deklarovalo, že by do restaurací začlo chodit více po zákazu kouření v restauracích. Což by tedy přineslo 3 až 6 procentní nárůst návštěv, tedy i zisků těch restaurací. A to potvrzují i příklady okolních států, kde zákaz kouření běžně funguje. A není s tím žádný problém. Také jsme se ptali na to, jestli je pro návštěvníky restaurací to, že si tam můžou zapálit, důležité. A to je důležité jenom pro 9 procent těch dotázaných. Nejdůležitější je pro ty lidi v těch restauracích to, že se tam můžou sejít s přáteli, že se tam jdou najíst a že si tam dají pivo. Ty cigarety jsou opravdu jen minimální motiv pro to, jít do restaurace. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Ten váš výzkum dále zjistil, že nejvíce kuřáků je mezi vyučenými. Tam kouří až 65 procent takových lidí. A tím důvodem, který vy jste vybádali, je také to, že tito mladí lidé často dříve začínají pracovat a znamená to, že si na cigarety vydělají a jsou jim dostupné. Je to tak? Miroslav SLÍŽ, vedoucí výzkumu, student Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Když jsme se zaměřili na ty mladé lidi, tak u těch vyučených je to 66 procent, kteří kouří. A je to z toho důvodu, že dříve, dříve začínají pracovat, mají dříve vlastní příjem než třeba vysokoškoláci, kteří vynakládají více peněz na to studium a tak dále, takže proto je tam ten důvod, že ti vyučení mají v tom okamžiku více, více prostředků, které právě můžou utratit i za ty cigarety. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, otázka pro paní docentku Evu Králíkovou. Než si pustíme ještě jeden zajímavý příspěvek, pohled z Kanady, jak tedy ochránit mladé lidi, mládež před cigaretami? Eva KRÁLÍKOVÁ, vedoucí Centra pro závislé na tabáku, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí -------------------No, tak jistě, že rodina je důležitá, jak tady padlo. Ale ta legislativa minimálně stejně, ne-li více. V podstatě budou-li, jsou taková 4 základní opatření, což funguje zejména podle toho můžeme odhadnout, že právě proti tomu tabákový průmysl velmi lobbuje. Za prvé vysoká cena, daná z velké míry daní a ta cena by měla být řádově ne o 4 koruny vyšší než je dneska diskutováno, ale řádově o stovky, tak, aby ty cigarety byly prostě těžko dostupné pro mladé. Samozřejmě, že to musí být spojeno s nabídkou léčby a dalších mnoha opatření. Není možné udělat jenom, jenom jedno takovéhle opatření. Další věc jsou zcela nekuřácké veřejné prostory, třeba na Novém Zélandu, ve Spojených státech jsou to i venkovní, v New Yorku si nezapálíte v parku, v Central parku na plážích. Jednotné balení, to znamená zmizí z toho, kromě toho, že tam bude obrázkové varování, tak zmizí logo té firmy, protože to je samozřejmě to, co je pro mladé lidi atraktivní a s tím se spojují. Čili všechny názvy cigaret jako už má dneska Austrálie a řada států o tom uvažuje, by byly stejným písmem, stejnou barvou, stejnou velikostí. A konečně je to naprostý zákaz vystavování a reklamy i třeba v místě prodeje. Čili vy přijdete do trafiky, oni otevřou zavřenou skříň, dají vám cigarety, zase ji zavřou. Čili v takovém prostředí vlastně to dítě vůbec nepřijde do styku s cigaretami. Čili pak není třeba vynakládat peníze na třeba školní programy. A je to nejenom zadarmo, ale dokonce se na tom dá i vydělat. Tohle všechno je zadarmo. Krabičky tiskne výrobce a kuřák si zapálí venku bez toho, že by to stálo nějaké náklady. Ale dokonce my platíme za to, že ten zákon Plné znění zpráv


nemáme. Například tím, že tady je nějakých 4, 4,5 tisíce infarktů myokardu ročně jenom proto, že se v restauracích kouří. Protože průměrně v zemích, kde se přestane kouřit, okamžitě klesají infarkty v průměru 17 procent. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Při této souvislosti vám nabízím rozhovor s kanadskou nutriční poradkyní, která léta pracovala na výzkumu týkajícím se kontroly tabáku na kanadských univerzitách Kayly Fraser. Pro zajímavost ještě v Kanadě dnes obrázky na krabičkách cigaret tvoří 75 procent přední a zadní strany těchto obalů, v Austrálii mají zdravotní varování na krabičkách v 80 procentech. Od roku 2001, kdy Kanada zavedla varování na krabičkách, za 10 let poklesl počet kuřáků ze 24 procent na 17 procent. Hovoří Kayla Fraser. Jak tolerantní jsou kanadští nekuřáci vůči spoluobčanům, kteří kouří? Kayla FRASER, kanadská nutriční poradkyně -------------------Tolerance mezi kuřáky a nekuřáky v Kanadě není tématem. Mnoho lidí podceňuje ničivý efekt, který má pasivní kouření. Ochranná opatření týkající se kouření jsou tu proto, aby chránily všechny občany. Dokonce i když sedíte na terase nebo uvnitř v místnosti s nejdokonalejší klimatizací na světě. Dnes víme, že žádná forma ochrany proti pasivnímu kouření není účinná. Zdravá veřejná politika pomáhá k tomu, aby se nekuřácké veřejné prostory staly normou chránící zdraví každého občana. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Jaká je vaše zkušenost z České republiky? Jak moc jsou Češi tolerantní k tomu, aby se ve veřejných prostorách v Čechách kouřilo? Kayla FRASER, kanadská nutriční poradkyně -------------------Domnívám se, že Čechům leží na srdci ochrana zdraví veřejnosti stejně jako v Kanadě. Cílem zavedení legislativy ochraňující proti aktivnímu i pasivnímu kouření je to, aby se nekuřácké prostory staly normou. Lidé by měli mít právo žít a pracovat v nekuřáckém prostředí. Vezměte si příklad těhotné servírky. Taková žena by neměla pracovat v prostředí, kde je vystavena pasivnímu kouření, které je ničivé pro její zdraví stejně tak jako i pro zdraví jejího nenarozeného dítěte. Debata týkající se zavedení protikuřácké legislativy se vede v mnoha zemích. Nyní se objevuje diskuse o ztrátách tržeb a o osudu existence barů a restaurací jako takových. O ztrátě zaměstnání, o přestupcích, ztrátě individuálních práv a osobní svobody. Tento typ legislativy byl úspěšně zaveden v mnoha zemích světa se širokou podporou veřejnosti. Důkazy podporují fakt, že vytvoření zdravé veřejné politiky s nekuřáckými prostory je velmi efektivní. Snižuje užití tabáku a zlepšuje zdraví populace celkově. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Souhlasíte s evropskou legislativou doporučující zobrazení odstrašujících obrázků na krabičkách cigaret členských států kvůli ochraně zejména mladých lidí proti kouření? Kayla FRASER, kanadská nutriční poradkyně -------------------Jednoznačně podporuji evropskou legislativu, která doporučuje varování s obrázky na krabičkách cigaret. Takové opatření zavedené vládou zamezuje vzniku závislosti na tabáku. Snižuje výskyt nemocí a zachraňuje životy. Kanada byla první zemí, která v roce 2001 zavedla varovné obrázky na krabičkách cigaret. Od té doby ostatní země, včetně Francie, Velké Británie, Španělska, Irska, Malty a dalších zemí například Maďarska přijaly opatření ochranných varovných obrázků na cigaretách. Obrázek je účinnější než tisíce slov. V Kanadě dnes obrázky na krabičkách cigaret tvoří 75 procent přední a zadní strany těchto obalů. V Austrálii mají zdravotní varování na krabičkách z 80 procent. Řada lidí stále podceňuje dopad aktivního i pasivního kouření na zdraví člověka. Ze zkušenosti víme, že obrázky na krabičkách fungují. Obrázek a varování na krabičce ovlivňuje každého kuřáka pokaždé, když sahá pro cigaretu. Ochranná opatření fungují 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu. A varování ovlivňuje i přátele, rodinu a spolupracovníky. Jistě, varovné obrázky neodstraní kouření. Co však dokáží, je zvýšení veřejného povědomí o škodlivosti kouření. Od roku 2001, kdy Kanada zavedla varování na krabičkách, za 10 let poklesl počet kuřáků z 24 na 17 procent. Když jsou obrázková varování na krabičkách cigaret tak účinná, tak proč proti nim tabákový průmysl tak ostře vystupuje? Plné znění zpráv


Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Uvedla nutriční poradkyně, která pracovala ve výzkumu týkajícím se kontroly tabáku v Kanadě Kayla Fraser. A zde jsou mé závěrečné otázky pro dnešní hosty tohoto vydání Studia STOP, kde zjednodušeně hovoříme o dopadech kouření a o restrikcích, které jsou doporučovány z Bruselu i postojích České republiky vůči nim. Paní docentka Králíková, vedoucí Centra pro závislé na tabáku ve Všeobecné fakultní nemocnici na Karlově náměstí v Praze. Co podle vás je v současné době takové nejpodstatnější, aby se udělalo, aby se ochránili mladí lidé? Vy jste část toho řekla. Uzavřete tedy to dnešní vydání nějakým takovým spíš přáním než doporučením. Protože na ta doporučení se zas tak příliš nehledí. Eva KRÁLÍKOVÁ, vedoucí Centra pro závislé na tabáku, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí -------------------Měli bychom si uvědomit, že tabáková epidemie je dneska v podstatě nejvýznamnější epidemií nejenom u nás, ale celosvětově. Třeba HIV zabije asi 3 miliony lidí ročně, ale tabák 6. Cigarety jsou původcem té epidemie. A mohli bychom to srovnat s tím, že by tady třeba byl výrobce viru HIV a my bychom se bavili o tom, jestli ho budeme omezovat v tom, aby ten virus HIV prodával 200 metrů od školy nebo extra v trafice nebo v nějakém balení. Takže dneska řada států má takzvaný program End Game, čili Konec hry. S tím, že mají přesně rozepsáno, rozplánováno, jaká opatření se udělají k tomu, aby v řádu, řekněme, 10, 20, 30 let tabákový průmysl z jejich zemí skutečně zmizel. A má to nejenom výhodné finanční dopady, ale samozřejmě teda zdravotní a zlepší to kvalitu a délku života. Jenom ještě poznámka k tomu svobodnému rozhodnutí. Každého rozhodnutí sám poškozovat zdraví a tak dále. Z výzkumů, které tady pan Slíž prezentoval plyne mimo jiné to, že naprostá většina i adolescentních, nebo mladých kuřáků si přeje přestat, že to vůbec není svoboda. 7 z 10 kuřáků si denně kupuje něco, co vůbec nechtějí. Oni by chtěli přestat. Oni začnou v době, kdy nemají dost rozumu a znalostí a schopností k nějakému kvalifikovanému rozhodnutí. Vůbec nevědí, co začínají dělat. A když jim to dojde, tak chtějí přestat, ale už to nejde, protože je to vysoce návyková látka. Čili ta svoboda je právě v tom, že nebudou kouřit a budou chráněni v té zranitelné době dozrávání. Protože jak tady taky padlo, naprostá většina začíná v dětském věku. Právě aby byla ta svoboda nekouřit, tak je potřeba tato tvrdá opatření udělat. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Závěrečná slova budou patřit Miroslavu Slížovi, studentu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který realizoval výzkum Mladí lidé a kouření. Co bude dále s vašimi daty, které jste díky tomu výzkumu, který jsme částečně představili, realizovali? Jak je použijete? Miroslav SLÍŽ, vedoucí výzkumu, student Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, my jsme je včera odprezentovali na tiskové konferenci. Ten výzkum je plně k dispozici veřejnosti a má ho i ministerstvo zdravotnictví, které ho bude dále používat při argumentaci právě pro schválení zákona, který by více reguloval kouření a případně by zakázal kouření v restauracích. A závěrem bych rád řekl to nejpodstatnější z našeho výzkumu. Že vyplynulo, že celkem 30 procent z těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, by vůbec nezačali, pokud by platil zákaz kouření v restauracích. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Uzavírá dnešní vydání Studia STOP Miroslav Slíž, student Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a loučím se také s vedoucí Centra pro závislé na tabáku ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze Evou Králíkovou. Na shledanou. Eva KRÁLÍKOVÁ, vedoucí Centra pro závislé na tabáku, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí -------------------Děkuji, na shledanou. Miroslav SLÍŽ, vedoucí výzkumu, student Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou. Plné znění zpráv


Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Na pořadu spolupracovala Jarka Tvrzníková a Markéta Bydžovská, ze studia Českého rozhlasu 6 klidnou noc přeje a na slyšenou se těší Terezie Jirásková. _

Mladí kouří hlavně v restauracích 30.1.2013

Haló noviny str. 02 (jad)_

Z domova_

Více než polovina mladých lidí ve věku 18–22 let kouří. Po cigaretě nejčastěji sahají v hospodách, barech a restauracích. Vyplynulo to z průzkumu studentů fakulty sociálních věd a společnosti Ipsos. Výsledky průzkumu dokládají, že až 64 % mladých kuřáků nejčastěji kouří v restauracích, barech, na diskotékách a v klubech, příležitostní kuřáci dokonce kouří téměř jenom tam, konkrétně 73 %. Podle průzkumu si první cigaretu zapálilo právě v restauraci jedenáct procent dotázaných. »Pokud by v restauracích platil zákaz kouření, podle vlastních slov by vůbec nezačala kouřit čtvrtina pravidelných kuřáků a polovina příležitostných kuřáků. Celkem 30 % těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, uvedlo, že kdyby tam platil zákaz kouření, s kouřením by vůbec nezačali,« řekl novinářům vedoucí projektu Miroslav Slíž. Výsledky průzkumu tak nahrávají ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi (TOP 09), který chystá zákon zakazující kouření ve všech restauracích. Má chránit především děti a mládež, ale také nekuřáky. Návrh rovněž zpřísňuje podmínky prodeje cigaret a zvyšuje pokuty za jejich prodej mládeži do 18 let na milion a dětem do 15 let na dva miliony korun. Podle průzkumu kouří 53 % mladých lidí ve věku 18 až 22 let. Více než čtvrtina z nich kouří téměř každý den, 11 % kouří občas a 15 % příležitostně. Většina pravidelných kuřáků začala kouřit, když jim bylo méně než 16 let. Studie také potvrdila, že čím dříve začne člověk kouřit, tím větší je pravděpodobnost, že se stane pravidelným kuřákem. »Z těch, kteří začali kouřit pravidelně před 16. rokem věku, dnes pravidelně kouří 78 %, zatímco z těch, kteří začali pravidelně kouřit až mezi 16. a 18. rokem, kouří dnes pravidelně 63 %,« uvedl Slíž. Průměrný věk zapálení první cigarety podle průzkumu je 14,1 roku, u pravidelných a silných kuřáků 13,8 roku. _

Zákaz kouření ochrání mladé 30.1.2013

Lidové noviny str. 05 VERONIKA BERNÁ_

Domov_

Kdyby se v restauracích nesmělo kouřit, třetina mladých by prý po cigaretě nikdy nesáhla PRAHA Ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) má v ruce další argumenty pro prosazení „protikuřáckého“ zákona. Naservíroval mu je průzkum vysokoškoláků, kteří zjišťovali, jaký má k tabáku vztah současná mladá generace. „Téměř dvě třetiny mladých kuřáků například řekly, že si nejčastěji zapálí v restauracích, klubech nebo na diskotékách. Tedy v místech, kde by zákon kouření plošně zakázal,“ říká Sabina Bergerová, studentka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Zhruba třetina respondentů, kteří si poprvé potáhli dřív, než jim bylo osmnáct let, navíc uvedlo, že kdyby už tehdy měly cigarety v hospodách červenou, s nikotinovým zlozvykem by ani nezačali. Jinými slovy: přísnější pravidla by je před závislostí ochránila. Podpora „protikuřáckého“ zákona má nepřítele: peníze „Zákon je teď v připomínkovém řízení. Na vládu bychom jej chtěli předložit do konce března. Při naší argumentaci rozhodně budeme z výsledků průzkumu těžit,“ slibuje Heger. Zároveň ale přiznává, že ne každý vládní politik či poslanec jeho nadšení pro protikuřácký boj sdílí. Důvod je jednoduchý: peníze. Ze spotřební daně z tabákových výrobků do státní kasy ročně putuje zhruba padesát miliard korun. A i když náklady na léčbu kuřáků a další výdaje s touto neřestí spojené rovněž dosahují vysoko, tolerování nikotinové závislosti je z finančního hlediska stále „výhodnější“. Plné znění zpráv


„Kvůli fiskálním důvodům podpora protikuřáckého zákona mezi politiky úplně jednoznačná není,“ připouští ministr. Například šéf poslanců za ODS Marek Benda označuje zpřísňování podmínek pro kuřáky za „pitomost“. „Se zákazem kouření v restauracích nesouhlasím. Mám pocit, že hospodští mají mít právo si vybrat,“ netají se s odporem Benda. Z průzkumu, do kterého se zapojila více než tisícovka lidí ve věku od 18 do 22 let, však vyplývá, že přestože tabáková lobby i řada restauratérů proti zákazu kouření bojuje, většina mladých by čistý vzduch při posezení u piva přivítala. „Vždyť 87 procent všech dotázaných uvedlo, že jim vadí, když přijdou domů z restaurace a jejich oblečení je cítit kouřem,“ přidává Bergerová. Pro zajímavost: 53 procent respondentů se zároveň přiznalo, že sami patří mezi kuřáky – a ve 27 procentech ke každodenním. Studenti navíc upozorňují, že zákaz kouření by lidi do restaurací spíše lákal, než je vyháněl. Toto tvrzení neopírají o data z posledního průzkumu, uskutečněného loni v září, ale ze své starší „ankety“. „Poslední průzkum navazoval na obsáhlejší šetření z loňského jara. V něm odpovídalo přes osm tisíc lidí napříč generacemi a zjistili jsme, že po zavedení zákazu by mohla návštěvnost restaurací stoupnout o tři až šest procent,“ vysvětluje vedoucí studentského projektu Miroslav Slíž. „Majitelé podniků by si podle analýz mohli přilepšit až o šest miliard korun,“ dodává. Zářijový průzkum pátral i po tom, kolik za svou nezdravou vášeň mladí lidé utratí peněz. Více než polovina dotazovaných uvedla, že za cigarety měsíčně zaplatí tři stovky až tisíc korun, čtvrtina připustila, že z peněženky vytáhnou i dva tisíce. „Vyšší částky utrácejí ti s vyšším příjmem. Třetina si cigarety kupuje z kapesného,“ říká Bergerová. Právě cena cigaret je podle lékařky Evy Králíkové další z nevyřešených témat. Zákaz kouření v restauracích prý sám o sobě nestačí. „Zvýšení ceny o čtyři koruny za dva roky je směšné. Aby cigarety byly stejně dostupné jako před 20 lety, krabička by musela stát dvojnásobek,“ upozorňuje Králíková, která se boji proti čpící závislosti věnuje už řadu let. Šest procent mladých respondentů také uvedlo, že vykouří více než dvacet cigaret denně. Navíc s nikotinem začínají velmi brzy. „Průměrný věk vyzkoušení první cigarety je 14,1 roku,“ říká Slíž. Hegerův zákon není jedinou chystanou metlou na kuřáky. Za hranicemi se schyluje ještě k tvrdším opatřením. Evropská komise pracuje na novele zastaralé směrnice o tabákových výrobcích, kterou by měla během tohoto roku předložit europoslancům ke schválení. „V platnost by měla směrnice vstoupit v letech 2015 až 2016,“ představuje si europoslanec za ČSSD Pavel Poc. Nové nařízení předběžně počítá například s jednotnou podobou krabiček a rozšířením zdravotních varování. Na přední straně krabičky by zabíralo 75 procent, na zadní straně 50 procent. *** První cigareta ve čtrnácti letech * Během loňského září studenti z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy zjišťovali, jak by mladou populaci „zasáhl“ chystaný zákaz kouření v restauracích, klubech a dalších podnicích. * Ve spolupráci s výzkumnou společností Ipsos oslovili více než tisícovku Čechů ve věku od 18 do 22 let. Rozsáhlá anketa navazovala na průzkum z loňského jara, kdy se studenti podobně dotazovali téměř devíti tisíc Čechů napříč generacemi. * Ze zářijového výzkumu například vyplynulo, že kouří 53 % mladých lidí (z toho 27 % každý nebo téměř každý den, 11% občas a 15 % příležitostně). Ukázalo se tak, že mezi studenty je podíl kuřáků podstatně vyšší než ve společnosti celkem – 64% dospělé populace se totiž řadí k nekuřákům. * Mladí kuřáci většinou pocházejí z rodin, kde se kouří (38 %) nebo dříve kouřil alespoň jeden z rodičů (22 %). Nejvíce je jich mezi vyučenými (66 %). Roli v tom hraje fakt, že ti často mají vlastní příjem. * Z průzkumu dále vyplývá, že průměrný věk vyzkoušení první cigarety je 14,1 roku. U pravidelných a silných kuřáků 13,8 roku. * Nikotinové vášni se mladí kuřáci nejčastěji oddávají v restauracích, barech či na diskotékách (64 %). * Celkem 30 % respondentů, kteří začali kouřit dříve, než jim bylo 18 let, přiznali, že kdyby platil zákaz v restauracích, vůbec by s tímto zlozvykem nezačali. * Čtvrtina pravidelných mladých kuřáků za cigarety měsíčně utratí až dva tisíce korun. Foto popis| _

Zákaz kouření v hospodách? Uchrání děti od závislosti 30.1.2013

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Zdraví_ Lidovky.cz, ČTK_



Zákaz kouření v restauracích, který prosazuje v chystaném zákoně ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09), uchrání 30 procent nezletilých kuřáků od závislosti. Vyplynulo to z průzkumu studentů Fakulty sociálních věd a společnosti Ipsos. Odpovídalo v něm loni v září 1006 mladých od 18 do 22 let. Výsledky představil v úterý novinářům vedoucí studentského projektu Miroslav Slíž. Mladí kuřáci v průzkumu přiznali, že nejčastěji kouří v restauracích, barech, na diskotékách a v klubech, 64 procent z nich, a příležitostní kuřáci dokonce kouří téměř jenom tam, konkrétně 73 procent. Možnost zapálit si v těchto místech tak podle autorů průzkumu podporuje mladé v kouření. Zákaz kouření v restauracích si podle jarního studentského průzkumu přeje 78 procent obyvatel ČR. Restauratéři jsou proti, obávají se poklesu tržeb. "Pokud by v restauracích platil zákaz kouření, podle vlastních slov by vůbec nezačala kouřit čtvrtina pravidelných kuřáků a polovina příležitostných kuřáků. Celkem 30 procent těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, uvedlo, že kdyby tam platil zákaz kouření, s kouřením by vůbec nezačali," shrnul výsledky Slíž. Cigarety ani z automatů Heger při představení zákona uvedl, že chce chránit hlavně děti a mládež a také nekuřáky. Zákaz kouření doprovázejí další opatření, například by se nesměly prodávat cigarety v automatech a stouply by pokuty za jejich prodej mládeži do 18 let na milion a dětem do 15 let na dva miliony korun. Podle průzkumu kouří 53 procent Češek a Čechů ve věku 18 až 22 let, z nich 27 procent kouří každý nebo téměř každý den, 11 procent kouří občas a 15 procent příležitostně. Zbylých 47 procent mladých jsou nekuřáci. Většina pravidelných kuřáků začala kouřit, když jim bylo méně než 16 let. Podle odborníků platí, že čím dříve začne člověk kouřit, tím pravděpodobněji zůstane pravidelným kuřákem. "Z těch, kteří začali kouřit pravidelně před 16. rokem věku, dnes pravidelně kouří 78 procent, zatímco z těch, kteří začali pravidelně kouřit až mezi 16. a 18. rokem, kouří dnes pravidelně 63 procent," doplnil Slíž. Cigarety za kapesné Průměrný věk zapálení první cigarety podle průzkumu je 14,1 roku, u pravidelných a silných kuřáků 13,8 roku. Kouření považuje za závislost 86 procent mladých, do budoucna s ním chtějí přestat dvě třetiny. Mladí kuřáci jsou především z rodin, kde alespoň jeden z rodičů kouří, 38 procent z nich. Z rodin, kde alespoň jeden rodič dříve kouřil, je 22 procent. Nejvíce jich je mezi vyučenými, 66 procent, roli u nich hraje to, že mají vlastní příjem. Polovina pravidelných mladých kuřáků utratí za cigarety měsíčně 300 až 1000 korun, čtvrtina až 2000 korun. Peníze si vydělají na brigádách či v zaměstnání, celá třetina ale utrácí za cigarety kapesné od rodičů.

URL| http://relax.lidovky.cz/zakaz-koureni-v-hospodach-uchrani-deti-od-zavislosti-p0z/zdravi.aspx?c=A130129_135612_ln-zdravi_mc _

V Česku kouří polovina mladých 30.1.2013

Metro str. 06 ROMANA_

Domov_

Případný zákaz kouření v restauracích by zabránil se zlozvykem začít skoro třetině nezletilých. České děti ochutnají svou první cigaretu zhruba ve čtrnácti letech. Kuřáků ve věku od 18 do 22 let je u nás v současné době 53 procent. Většina z těch, kteří kouří pravidelně, pak podle průzkumu studentů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a společnosti Ipsos začala kouřit dříve, než jim bylo 16 let. Velká část pravidelných a ještě větší část příležitostných kuřáků přitom nejčastěji kouří v restauracích, barech a na diskotékách. „Kdyby v Česku platil zákon zakazující kouření v těchto zařízeních, nezačalo by s ním před dovršením 18 let věku třicet procent kuřáků,“ zdůraznil vedoucí studentského projektu Miroslav Slíž. Plné znění zpráv


„Z výsledků průzkumu budeme těžit v argumentaci v souvislosti se zákonem, který je nyní v připomínkovém řízení,“ prohlásil včera ministr zdravotnictví Leoš Heger. Ten si ale uvědomuje, že prosadit zákon o zákazu kouření v restauracích nebude jednoduché. Tabákový průmysl totiž přinášení do státního rozpočtu obrovskou sumu peněz. „Podpora mezi politiky proto není tak jednoznačná,“ připustil Heger. *** Mladí Češi a kouření Kolik vám bylo let, když jste poprvé ochutnali cigaretu? (údaje jsou uvedeny v procentech) Vědí rodiče, že kouříte? 17% NE 83% ANO Kde získáváte peníze na cigarety? 41% PRACUJI 58% BRIGÁDY 30% KAPESNÉ 1% JINÉ Zdroj: FSV, Ipsos Foto popis| O autorovi| ROMANA, BARBOŘÍKOVÁ [email protected] Regionální mutace| Metro - Praha _

Třetina mladých začne kouřit u piva 30.1.2013

Mladá fronta DNES str. 04 Hana Válková_

Z domova_

Třetina mladých lidí by nezačala kouřit, pokud by v restauracích platil zákaz kouření. Odhalil to průzkum agentury Ipsos. Dnes si cigaretu zapálí každý druhý člověk mezi osmnácti až dvaadvaceti lety. PRAHA Více než polovina mladých lidí si zapálí cigaretu, třetinu z nich by přitom mohl odradit zákaz kouření v restauracích. Ukázal to průzkum studentů Univerzity Karlovy a agentury Ipsos. „Třicet procent mladých lidí, kteří začnou kouřit před osmnáctým rokem, by s tím vůbec nezačalo, pokud bychom měli úplný zákaz kouření v restauracích. Jsou to ti, kteří kdyby si příležitostně nezapálili v restauracích, tak vůbec kouřit nebudou,“ okomentovala výsledky průzkumu Sabina Bergerová, spoluautorka průzkumu a studentka druhého ročníku marketingu Fakulty sociálních věd UK. Průzkum tak potvrzuje slova ministra zdravotnictví Leoše Hegera, který volá po zákazu kouření v hospodách. První cigaretu si prý zapálilo právě v restauraci jedenáct procent dotázaných. Restaurace, diskotéky či bary jsou pak nejčastějším prostředím, kde si mladí dají cigaretu. Jedním z hlavních důvodů, proč začínají kouřit, je právě kolektiv. „Většina nám řekla, že cigareta je pro ně odpočinek, relax,“ doplnila Bergerová. Podle spoluautora průzkumu, studenta Miroslava Slíže, je dalším z motivů zvědavost. Častěji si cigaretu zapalují děti rodičů kuřáků (60 procent) a vyučení mladí lidé (66 procent). Plné znění zpráv


Poprvé si mladí zapálí okolo čtrnácti let Průzkumu se zúčastnilo 1 006 lidí ve věku 18 až 22 let. I když jej iniciovali vysokoškoláci, jen studenti mezi dotazovanými nebyli. „Dotazování jsme svěřili profesionálům z agentury Ipsos,“ řekla vedoucí katedry marketingové komunikace Denisa Kasl Kollmannová. Podle ní výzkum vznikl proto, že většina dosavadních zjišťování byla provázána s tabákovou lobby. Ukázal, že v Česku kouří 53 procent mladých lidí, z toho více než čtvrtina sáhne po cigaretě téměř každý den. Šest procent dotázaných vykouří krabičku denně. Většina pravidelných kuřáků začala, když jim bylo méně než 16 let. Průměrný věk, kdy si mladí lidé poprvé zapálí, je 14,1 roku. Dívky přitom vyzkoušejí první cigaretu později než chlapci, ale dříve začínají pravidelně kouřit. Sami tázaní lidé si uvědomují, že kouření škodí zdraví, proto s ním dvě třetiny chtějí do budoucna přestat. Vadí jim i vysoké výdaje. Dnes zaplatí polovina z nich měsíčně za cigarety 300 až 1 000 korun, čtvrtina až 2 000 korun. A jde jim i o potomky. Padesát dva procent dotázaných by nechtělo mít dítě s kuřákem. Ministr chce zrušit kouření v hospodách Ministr zdravotnictví proto usiluje o úplný zákaz kouření v restauracích. Leoš Heger začátkem ledna představil návrh zákona, který zpřísňuje podmínky prodeje alkoholu a cigaret. Mimo jiné hovoří také o úplném zákazu kouření v hospodách a restauracích. Proti novele se však postavili provozovatelé restaurací. Tvrdí, že poškozuje právo svobodně podnikat. Podle Hegera je průzkum studentů cenný, protože se zaměřuje na mladé lidi. „Čím dříve lidé začnou kouřit, tím hlubší je jejich závislost a tím obtížněji se jí později zbavují,“ podotkl. „Z těch, kteří začali kouřit pravidelně před 16. rokem věku, dnes pravidelně kouří 78 procent, zatímco z těch, kteří začali pravidelně kouřit později, tedy mezi 16. a 18. rokem, jich pravidelně kouří 63 procenta,“ stojí v tiskové zprávě studentů. V Česku kouří podle Eurobarometru více než 2,3 milionu lidí. Ročně v souvislosti s tím zemře zhruba 18 tisíc lidí. Ministr zdravotnictví uvedl, že boj s kuřáctvím je těžký, protože milovníci cigaret ročně do státního rozpočtu odvedou na spotřební dani 50 miliard korun. „Náklady v souvislosti s léčením kuřáků jsou 11 miliard a 25 miliard tvoří škoda spojená s úniky ekonomických příjmů v souvislosti s pracovní neschopností nebo dřívějším úmrtím,“ informoval Heger. Graf Foto popis| _

Chtěli jsme Ameriku a teď nám Zeman ukáže. Politologové skepticky hodnotí přímou volbu 30.1.2013

parlamentnilisty.cz str. 00 Jiří Hroník_

Zprávy_

POLITOLOGOVÉ Žádný jásot nezaznívá od oslovených politologů, když mají zhodnotit historicky první přímou prezidentskou volbu. Josef Mlejnek se obává, že může vést k růstu politické nestability. Lukáš Jelínek poukazuje na její vyhrocenost a hloubení příkopů mezi oběma tábory. Petr Sokol zase připomíná všem kritikům nepřímé volby, že v té přímé se intriky a negativní jevy objevily ve stejném, ne-li větším měřítku. Poprvé v historii usedne na Pražském hradě přímo zvolená hlava státu. Co tento u nás zcela nový způsob volby přinesl? “Ukázal její problematičnost. Vždy jsem říkal, že přímá volba je nevhodná. Proti jejímu zavedení jsem byl právě proto, že může dojít k velmi vyostřené kampani. Něco jiného je přímá prezidentská volba ve Spojených státech, kde prezident kromě reprezentativních funkcí je i šéfem výkonné moci. Není divu,



že tam je ta kampaň vyhrocená. A dá se to omluvit tím, že je hodně ve hře. Tedy to, kdo bude vládnout,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Josef Mlejnek z Katedry politologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Právě proto považuje za problém přímé volby hlavy státu u nás to, že český prezident příliš velké pravomoci nemá. “Tady jsme si udělali ´malou Ameriku´ tím, že kampaň nabrala takovou vyhrocenost. Navíc díky přímému mandátu se může Miloš Zeman osmělit k tomu, aby se snažil více zasahovat do výkonné moci. To může vést k růstu politické nestability, takže se obávám, že přímá volba nebude stabilizujícím prvkem, ale v nejbližších týdnech či měsících může způsobit pravý opak,“ konstatuje Josef Mlejnek. Dění kolem přímé volby hlavy státu však především vinou kampaně před druhým kolem ovlivnilo i její přívržence. gallery title="Fotogalerie:" id="320" / gallery title="Fotogalerie:" id="322" / Nejsme zvyklí na personálně polarizovanou volbu “Trochu jsem ze svého vstřícného vztahu k přímé volbě vystřízlivěl, to je pravda. Ale stejně si myslím, že svůj smysl má. I když kampaň měla celou řadu nedostatků, a to nejen na straně kandidátů samotných, ale i na straně jejich příznivců a celé společnosti. Bylo vidět, že nejsme zvyklí na takto personálně polarizovanou volbu a že se budeme muset ještě hodně učit kultuře vedení volební kampaně ve vztahu k vlastním kandidátům i protikandidátům. Ale asi se nedalo očekávat, že hned napoprvé zvládneme všechno bravurně. Až bude u nás probíhat třetí či čtvrtá přímá volba prezidenta, tak rozčarování z toho, co během ní zazní, bude podstatně menší,“ říká pro ParlamentníListy.cz politolog Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie. relatedarticles title="Psali articles="260793,260752,260717,260656,260626,260508,260273,260134" /

jsme:"

Přímá volba prezidenta polarizovala společnost mnohem více, než se čekalo. “Vykopávaly se příkopy, a to s neuvěřitelnou rychlostí. Svou roli sehrálo i to, jak málo očekávanou dvojici poslali voliči do druhého kola. A tak se během těch čtrnácti dnů začaly příkopy opravdu vší silou hloubit ze strany kandidátů, jejich štábů a především jejich spontánních podporovatelů. Ale vzhledem k tomu, že Karel Schwarzenberg nebyl nikdy v české politice vnímaný jako ten nejreprezentativnější protipól Miloše Zemana a i vzhledem k tomu, že prezidentský úřad je více reprezentativní než mocenský, tak se nakonec ty příkopy zasypat podaří,“ myslí si Lukáš Jelínek, podle něhož bude mnohem vážnější to, jak bude pokračovat polarizace společnosti mezi pravicí a levicí či mezi koalicí a opozicí a jak k ní Miloš Zeman přistoupí. Přímá volba je na tom s intrikami stejně jako nepřímá Hodnotit přínos přímé prezidentské volby považuje ještě za předčasné politolog Petr Sokol z vysoké školy CEVRO Institut. “Na jednu stranu by se dalo říct, že vtáhla lidi do politiky. Na druhou stranu si myslím, že po určité době nastane velké zklamání, protože vzhledem k té masivní kampani si lidé ani neuvědomili, že prezident naší republiky nemá v zásadě velké pravomoci a rozhoduje jen o velmi omezeném okruhu otázek. Proto si myslím, že dojde k rozčarování, až tenhle ´festival´ skončí,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Petr Sokol. gallery title="Fotogalerie:" id="310" / A přidává i srovnání obou typů voleb. “Osobně si myslím, že ti, co říkali, že nepřímá volba byla plná intrik a podobných záležitostí, tak v průběhu volební kampaně snad pochopili, že u přímé volby je to stejné, ne-li horší. Proto si myslím, že přímá volba přínosem není. A její velké negativum vidím v tom, že může vést a podle mého odhadu také povede k tomu, že přímo volený prezident bude protiváhou politických stran a bude je do určité míry rozbíjet. A to bude demokracii určitě spíš škodit než pomáhat,“ domnívá se Petr Sokol. Ukázalo se, že jsme mladou demokracií, teď někde v pubertě “Přímá volba je důležitý prvek, důležitá zkušenost a je potřeba brát v potaz jak pozitivní, tak negativní prvky z toho, co se událo,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz sociolog a ředitel agentury SANEP Oldřich Zajíc, jenž z negativních jevů zmiňuje útok na herce Martina Dejdara a celkovou polarizaci, která není dobrým Plné znění zpráv


fenoménem společnosti. “Podstatné je, že se ukázalo, že jsme mladou demokracií a že jsme teď někde v pubertě. A že přes to všechno, co se odehrálo, jde o zkušenost, která je důležitá jako další krok v naší mladé demokracii, dalším krokem směrem k přímé demokracii,“ podotýká Oldřich Zajíc. Je přitom přesvědčen, že se postupem času ukáže, že vyhrocenost, která nebyla na úrovni argumentů, ale emocí, byla skutečně emocionální a nestane se nic jiného, že život půjde dál. “Nejsme totiž vystaveni žádné extrémní situaci, kdy by jeden nebo druhý kandidát znamenal dobro či zlo. Jsou to takové porodní bolesti demokracie, kterými jsme si museli nutně projít. Měli bychom si říct, že to není o soupeření obou táborů. A že ten, kdo volil jednoho, není o nic horší než ten, který volil druhého. Ta vyhrocenost byla negativním jevem, na který je třeba upozornit, aby v té další přímé volbě už nebyla tak extrémní,“ dodává Oldřich Zajíc. relatedarticles title="Psali articles="260966,260960,260955,260948,260942,260862,260856,260813,260799" /

jsme:"

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.


Zákaz kouření má uchránit nezletilé od závislosti 30.1.2013

Právo str. 05 Zpravodajství_ Václav Pergl_

Zákaz kouření v restauracích, který prosazuje v chystaném zákoně ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09), uchrání 30 procent nezletilých kuřáků od závislosti. Vyplynulo to z průzkumu studentů Fakulty sociálních věd a společnosti Ipsos. Odpovídalo v něm loni v září 1006 mladých od 18 do 22 let. Výsledky představil v úterý novinářům vedoucí studentského projektu Miroslav Slíž. Heger věří, že Zeman zákon podepíše „Mladí kuřáci, až 64 procent, nejčastěji kouří v restauracích, barech, diskotékách a klubech. Tři čtvrtiny příležitostných kuřáků pak kouří téměř jen v těchto zařízeních,“ uvedl Slíž. Pokud by v těchto zařízeních platil zákaz kouření, podle vlastních slov by vůbec nezačala kouřit čtvrtina pravidelných kuřáků a polovina příležitostných kuřáků. „Celkem třicet procent z těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, pak uvedlo, že kdyby platil zákaz, s kouřením by vůbec nezačali,“ sdělil Slíž. Ministr Heger při prezentaci výsledků výzkumu pak uvedl, že v připravovaném zákoně chce chránit hlavně děti a mládež a také nekuřáky. „Zákon je nyní v připomínkovém řízení a do konce března by měl jít do vlády,“ řekl ministr Právu. Na dotaz, zda si myslí, že má šanci projít a podepíše ho i nově zvolený prezident Miloš Zeman, který je vášnivým kuřákem, ministr řekl: „Doufám, že zákon projde a že ho podepíše i pan Zeman. Myslím, že patří do té skupiny kuřáků, kteří si uvědomují, že tento zlozvyk ohrožuje i jiné, nejenom je samé.“ Začínají ve čtrnácti Podle průzkumu průměrný věk zapálení první cigarety je 14,1 roku, u pravidelných a silných kuřáků 13,8 roku. Kouří 53 procent Češek a Čechů ve věku 18 až 22 let, z nich 27 procent kouří každý nebo téměř každý den, 11 procent kouří občas a 15 procent příležitostně. Kouření považuje za závislost 86 procent mladých, do budoucna s ním chtějí přestat dvě třetiny. Mladí kuřáci jsou především z rodin, kde aspoň jeden z rodičů kouří (38 procent z nich). Z rodin, kde alespoň jeden rodič dříve kouřil, je 22 procent mladých kuřáků. Nejvíce jich je mezi vyučenými, 66 procent, roli u nich hraje to, že mají vlastní příjem. Plné znění zpráv


Cigarety kupují z kapesného Polovina pravidelných mladých kuřáků utratí měsíčně za cigarety 300 až 1000 Kč, 23 procent až 2000 korun. Vyšší částky utrácejí ti s vyšším osobním příjmem. Většina si na cigarety vydělá buď v zaměstnaneckém poměru, nebo na brigádách, třetina za cigarety utrácí z kapesného od rodičů. Děti a mladí lidé tak své první peníze utrácejí za cigarety. *** Názory mladých lidí ve věku 18 až 22 let * 87 % vadí, že jim je cítit oblečení kouřem, když se vrátí z restaurace nebo diskotéky. * 77 % by vadilo žít s kuřákem/kuřačkou z finančních důvodů. * 62 % nerado líbá kuřáka/kuřačku. * 52 % by nechtělo mít s kuřákem/kuřačkou dítě. * 52 % si myslí, že kouřením si lidé potřebují něco dokazovat. * 33 % normálně nekouří, ale v klubu nebo restauraci si zapálí. Foto popis| _

Ovládne Zeman celé Česko? Jeho strana stoupá 30.1.2013

tyden.cz str. 00 Domácí_ Vendula Kalhausová_

Zemanovci mohou ještě zamíchat karty. Strana, kterou Miloš Zeman po svém odchodu z ČSSD založil, začala zaznamenávat výrazný nárůst žádostí o vstup do partaje. Prokáže-li se i vysoký zájem voličů, levicová část politického spektra by se mohla ještě zahýbat. Zemanovci mohou ještě zamíchat karty. Strana, kterou Miloš Zeman po svém odchodu z ČSSD založil, začala zaznamenávat výrazný nárůst žádostí o vstup do partaje. Prokáže-li se vysoký zájem i voličů, levicová část politického spektra by se mohla ještě zahýbat. Strana práv občanů - ZEMANOVCI hlásí desítky zájemců o stranickou legitimaci. "Zaznamenáváme zvýšený zájem lidí, kteří vyplňují přihlášky. Je to napříč republikou," potvrdil on-line deníku TÝDEN.CZ místopředseda SPOZ Josef Baxa. Tendence následovat vítěze je podle politologů ale obvyklá. "Nárůst členů strany je očekávatelný. Tak už to bývá, že část občanů se přiklání k vítězi, to není nečekaný trend," reagoval pro on-line deník TÝDEN.CZ politolog ze Západočeské univerzity Ladislav Cabada. "To, že SPOZ eviduje vyšší zájem o členství, není nic překvapivého, protože je to strana, která stojí na Miloši Zemanovi," myslí si i Kamil Švec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Pokud by zájem o "Zemanovu" stranu do následujících parlamentních voleb skutečně vydržel, má šanci získat i křesla v Poslanecké sněmovně. Nyní lze jen odhadovat, jak se budou preference strany vyvíjet a jak by případně strana koexistovala v rámci levé strany politického spektra společně s tradiční ČSSD i komunisty. Levicová ústavní většina "Pokud by si Strana práv občanů do příštích parlamentních voleb udržela svoji popularitu, kterou teď získává se Zemanovým nástupem do prezidentského úřadu, samozřejmě zamíchá se stranickým spektrem," řekl politolog Kamil Švec. Může podle něj nastat také situace, kdy levice ovládne s drtivou převahou obě komory Parlamentu. "Může posílit levice, zvláště v návaznosti na současnou vládu, která není zrovna úplně populární. Dokážu si pak představit i takové výsledky voleb, že sociální demokracie, komunistická strana a zemanovci by mohli mít třeba i ústavní většinu v Poslanecké sněmovně," dodává. "V kombinaci s levicovým Senátem, kde má ČSSD a KSČM už dnes ústavní většinu, vede k celkem zajímavé situaci, navíc v čele s levicovým prezidentem," upozornil Švec. Dilema ČSSD Plné znění zpráv


Vývoj na levici může ovlivnit rovněž březnový volební sjezd sociálních demokratů, kam je nově zvolený prezident Miloš Zeman jako bývalý předseda ČSSD pozván. Jeho vztahy se svojí bývalou domácí partají za vřelé považovat nelze, zejména od éry Jiřího Paroubka v předsednickém křesle. "Je to vnímáno z obou stran jako takový pokus o usmíření. Pokud by k takovému usmíření došlo, tak si troufám tipovat, že by došlo i k určitému sbližování mezi oběma stranami. Potom si myslím, že by zemanovcům na levici moc prostoru nezůstalo," myslí si politolog Ladislav Mrklas z Cevro Institutu. Svoji roli podle Mrklase sehraje jistě i nové vedení sociální demokracie. "Kdyby ta roztržka měla pokračovat, bylo například navoleno nové vedení sociální demokracie, které by bylo výrazně nepřátelsky naladěné vůči novému prezidentovi, tak si dovedu představit, že se pro zemanovce otevírá velká možnost a velký manévrovací prostor stát se takovou proprezidentskou stranou a uhrát nějaký rozumný výsledek," odhaduje Mrklas. Silný a mocný Zeman Zlepšit vztah se sociálními demokraty se ale může podle Mrklase novému prezidentovi vyplatit. "Miloš Zeman se může vidět jako určitý architekt nějaké nové silné, možná i spojené levice, která pro něj bude mocenskou základnou a umožní mu buď v příštích prezidentských volbách obhájit mandát, nebo si vybrat svého nástupce. To je pro něj velmi lákavá situace," vysvětluje pro on-line deník TÝDEN.CZ. "Na druhou stranu nebude chtít rozdělovat politickou scénu. Když to bude dělat, bude to dělat velmi obezřetně. A z toho důvodu se nedomnívám, že by vehementně podporoval svoji politickou stranu. To by pak vedlo k dalšímu tříštění politických sil," dodal politolog. Výhodné kamarádství s Hradem Záležet bude také na postoji ČSSD. "Je otázka, jestli Strana práv občanů bude prezidentskou stranou nebo to bude strana, kterou kdysi založil současný prezident," podotýká také odborník na stranické systémy Ladislav Cabada. "Pro ČSSD tak může být proto výhodnější s takovou stranou vyjednávat, protože současně otevírá cestu ke komunikaci přímo s prezidentem," dodává. Podobně jako ukázaly parlamentní volby v roce 2010, elektorát zemanovců i sociálních demokratů je v podstatě stejný. Přátelství obou stran by tak vlastně mohlo sociálním demokratům pomoci v hledání koaličního partnera jinde než na pravici nebo u komunistů.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/ovladne-zeman-cele-cesko-jeho-strana-stoupa_259805.html _

Zákaz kouření v restauracích má snížit počet závislých na nikotinu 30.1.2013

zdn.cz str. 00 Z domova_ ČTK, zdravi.E15.cz_

Zákaz kouření v restauracích, který prosazuje v chystaném zákoně ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09), uchrání 30 procent nezletilých kuřáků od závislosti. Vyplynulo to z průzkumu studentů Fakulty sociálních věd a společnosti Ipsos. Odpovídalo v něm loni v září 1006 mladých od 18 do 22 let. Výsledky představil dnes novinářům vedoucí studentského projektu Miroslav Slíž. Zákaz kouření v restauracích, který prosazuje v chystaném zákoně ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09), uchrání 30 procent nezletilých kuřáků od závislosti. Vyplynulo to z průzkumu studentů Fakulty sociálních věd a společnosti Ipsos. Odpovídalo v něm loni v září 1006 mladých od 18 do 22 let. Výsledky představil dnes novinářům vedoucí studentského projektu Miroslav Slíž.



Mladí kuřáci v průzkumu přiznali, že nejčastěji kouří v restauracích, barech, na diskotékách a v klubech, 64 procent z nich, a příležitostní kuřáci dokonce kouří téměř jenom tam, konkrétně 73 procent. Možnost zapálit si v těchto místech tak podle autorů průzkumu podporuje mladé v kouření. Zákaz kouření v restauracích si podle průzkumu přeje 78 procent obyvatel ČR. Restauratéři jsou proti, obávají se poklesu tržeb. Likvidační pokuty? „Pokud by v restauracích platil zákaz kouření, podle vlastních slov by vůbec nezačala kouřit čtvrtina pravidelných kuřáků a polovina příležitostných kuřáků. Celkem 30 procent těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, uvedlo, že kdyby tam platil zákaz kouření, s kouřením by vůbec nezačali,“ shrnul výsledky Slíž. Heger, který představení výsledků přihlížel, uvedl, že chce zákonem chránit děti, mládež a nekuřáky. Zákaz kouření provázejí další opatření jako zákaz prodeje cigaret v automatech či zvýšení pokut za prodej kuřiva mládeži do 18 let na milion a dětem do 15 let na dva miliony korun. Ministr zdůraznil, že nechce zákonem terorizovat kuřáky. Výzkum ocenil, výsledky jsou v souladu s jeho přístupem – bránit mladým lidem, aby se snadno učili kouřit a snadno přicházeli do prostředí, které jim v tom pomáhá. Normu předloží vládě do konce března, do Sněmovny by mohla jít v dubnu. Zeman není dobrým příkladem Heger věří, že Miloš Zeman, až se ujme prezidentské funkce, zákon podepíše, protože si je vědom zdravotních rizik kouření. Zeman na veřejnosti běžně kouří. „Tak v tomto směru nebude nový pan prezident dobrým příkladem, já doufám, že se alespoň nebude s cigaretou objevovat často v obrazových médiích,“ poznamenal ministr. Podle průzkumu kouří 53 procent Češek a Čechů ve věku 18 až 22 let, z nich 27 procent kouří každý nebo téměř každý den, 11 procent kouří občas a 15 procent příležitostně. Zbylých 47 procent mladých jsou nekuřáci. Podle lékařky centra pro léčbu závislosti na tabáku Evy Králíkové průzkum ukázal, že počty kuřáků mezi mladými v ČR jsou dvojnásobné ve srovnání se zeměmi jako Kanada, USA nebo Austrálie. Zakázat kouření v restauracích je podle ní dobrý krok, je jich ale potřeba mnohem víc. „Nekuřácké veřejné prostory jsou na druhém místě co do důležitosti hned za vysokou cenou cigaret,“ řekla Králíková ČTK. Podle ní by krabička cigaret měla stát 200 až 300 korun, aby to od kouření lidi odradilo, nebo alespoň snížilo počty vykouřených cigaret. Kuřácká kariéra začíná ve 14 letech Většina pravidelných kuřáků začala kouřit dřív než v 16 letech. „Z těch, kteří začali kouřit pravidelně před 16. rokem věku, dnes pravidelně kouří 78 procent, zatímco z těch, kteří začali pravidelně kouřit až mezi 16. a 18. rokem, kouří dnes pravidelně 63 procent,“ doplnil Slíž. Průměrný věk zapálení první cigarety podle průzkumu je 14,1 roku, u pravidelných a silných kuřáků 13,8 roku. Kouření považuje za závislost 86 procent mladých, do budoucna s ním chtějí přestat dvě třetiny. Mladí kuřáci jsou především z rodin, kde alespoň jeden z rodičů kouří, 38 procent z nich. Z rodin, kde alespoň jeden rodič dříve kouřil, je 22 procent. Polovina pravidelných mladých kuřáků utratí za cigarety měsíčně 300 až Plné znění zpráv


1000 korun, čtvrtina až 2000 korun. Peníze si vydělají na brigádách či v zaměstnání, celá třetina ale utrácí za cigarety kapesné od rodičů.

URL| http://zdravi.e15.cz/denni-zpravy/z-domova/zakaz-koureni-v-restauracich-ma-snizit-pocet-zavislych-nanikotinu-468866 _

Obliba Schwarzenberga TOP 09 pomůže, ale jen krátce, míní politologové 30.1.2013

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Domácí_ iDNES.cz, Jan Jiřička_

Povolební étos předsedy Karla Schwarzenberga může TOP 09 pomoci. Muselo by ale dojít k předčasným sněmovním volbám, výrazná obliba ministra zahraničí totiž zase rychle vyprchá, myslí si politologové, které server iDNES.cz oslovil. Schwarzenbergovi dalo v druhém kole hlas 2,24 milionu lidí a u části veřejnosti je nyní velmi populární. Tento potenciál by pochopitelně Schwarzenbergova domovská strana ráda zúročila. "Určitý krátkodobý efekt to mít může," odhaduje Jiří Pehe z New York University v Praze. Podle politologů by jej ale TOP 09 využila jen v případě předčasných voleb do Sněmovny, pokud by proběhly co nejdříve, například už letos na jaře. "Je ale otázka, jestli by strana do tohoto rizika šla a jak rychle by se vůbec mohly uskutečnit," uvádí politolog Zdeněk Zbořil. Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze také připomíná, že šéf diplomacie postavil kampaň i na tom, že svou příslušnost ke straně, nepopulární vládě a spojenectví s Miroslavem Kalouskem velmi upozadil. "Nadšení pro Schwarzenberga také bylo dost povrchní a bylo to našlehané marketingem," nepřeceňuje oblibu prezidentského kandidáta. Podle něj navíc mnoho lidí hlasovalo ne pro Schwarzenberga, ale proti Zemanovi. Politologové také upozorňují, že šéfovi TOP 09 dali velkou část hlasů voliči jiných stran, který se v dalších volbách vrátí ke svým partajím. "Schwarzenberg je také vhodnější do přímé volby, tam se jeho charisma, včetně koktání a archaické češtiny, dá prodat. Volby do Sněmovny už jsou bojem stran," dodává Zbořil. Odborníci se shodují, že straně může nahrát spíše krize konkurenční ODS. "Efekt Schwarzenberg" se zatím projevil v průzkumu agentury CVVM, který byl zveřejněný ve středu. Zatímco v prosinci by TOP 09 volilo do Sněmovny 8,5 procent voličů, v lednu se jejich počet zvýšil na 16 procent. Výzkumníci se lidí ptali mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby ( více čtěte zde ). Kalousek žádného podobného maskota nesežene, míní Mlejnek Pokud sněmovní volby budou v řádném termínu v květnu 2014, současné knížecí kouzlo už podle expertů vliv mít nebude. "Nyní by TOP 09 měla našlápnuto k dobrému výsledku. Hrozí ale, že až zase bude normální politický provoz, tak za stranu bude mnohem častěji mluvit pan Kalousek, který spíše preference vymazává. Postupně si preference sednou, tam kde byly," odhaduje Pehe. Volby v roce 2014 budou podle Mlejnka poslední, kdy může Miroslav Kalousek na osobnost Schwarzenberga přivábit voliče. "Naposledy se může pokusit vyždímat jeho potenciál a ještě uspět v parlamentních volbách. Podobného maskota jako Schwarzenberga Kalousek nemá a ani nesežene," myslí si politolog. Schwarzenberg také po volbách vyjádřil přání přetavil silnou podporu veřejnosti v nestranický projekt. Podle Peheho to ale není příliš reálné, protože lidé, kteří vhodili hlas šéfovi TOP 09, tvoří velmi nesourodou masu. "Je to představa lidí, kteří byli velmi pozitivně nabuzení Schwarzenbergovou kampaní," krotí plány Pehe. Ministr Kalousek den po volbách prohlásil, že by se jeho stranický nadřízený mohl stát příštím premiérem ( více čtěte zde ). I v tomto případě jsou ale odborníci skeptičtí. Obávají se, zda by Schwarzenberg svém věku Plné znění zpráv


náročný post zvládl. "Předseda vlády je jiná funkce než prezident, tam by se jeho handicapy projevily více," soudí Zbořil.

URL| http://zpravy.idnes.cz/schwarzeneberg-pomuze-top-09-jen-kratkodobe-fkn/domaci.aspx?c=A130130_172745_domaci_jj _

Zákaz kouření v restauracích? Odradit má hlavně děti 29.1.2013

aktualne.cz

str. 00 Společnost - Domácí_ ČTK_

Zákaz prosazuje v chystaném zákoně ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) Praha - Zákaz kouření v restauracích, který prosazuje v chystaném zákoně ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09), uchrání 30 procent nezletilých kuřáků od závislosti. Vyplynulo to z průzkumu studentů Fakulty sociálních věd a společnosti Ipsos. Odpovídalo v něm loni v září 1006 mladých od 18 do 22 let. Výsledky představil dnes novinářům vedoucí studentského projektu Miroslav Slíž. Mladí kuřáci v průzkumu přiznali, že nejčastěji kouří v restauracích, barech, na diskotékách a v klubech (64 procent z nich), a příležitostní kuřáci dokonce kouří téměř jenom tam, konkrétně 73 procent. Možnost zapálit si v těchto místech tak podle autorů průzkumu podporuje mladé v kouření. Zákaz kouření v restauracích si podle jarního studentského průzkumu přeje 78 procent obyvatel ČR. Restauratéři jsou proti, obávají se poklesu tržeb. Kouří více než polovina Čechů ve věku 18 až 22 let "Pokud by v restauracích platil zákaz kouření, podle vlastních slov by vůbec nezačala kouřit čtvrtina pravidelných kuřáků a polovina příležitostných kuřáků. Celkem 30 procent těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, uvedlo, že kdyby tam platil zákaz kouření, s kouřením by vůbec nezačali," shrnul výsledky Slíž. Heger při představení zákona uvedl, že chce chránit hlavně děti a mládež a také nekuřáky. Zákaz kouření doprovázejí další opatření, například by se nesměly prodávat cigarety v automatech a stouply by pokuty za jejich prodej mládeži do 18 let na milion a dětem do 15 let na dva miliony korun. Podle průzkumu kouří 53 procent Češek a Čechů ve věku 18 až 22 let, z nich 27 procent kouří každý nebo téměř každý den, 11 procent kouří občas a 15 procent příležitostně. Zbylých 47 procent mladých jsou nekuřáci. Většina pravidelných kuřáků začala kouřit, když jim bylo méně než 16 let. Podle odborníků platí, že čím dříve začne člověk kouřit, tím pravděpodobněji zůstane pravidelným kuřákem. "Z těch, kteří začali kouřit pravidelně před 16. rokem věku, dnes pravidelně kouří 78 procent, zatímco z těch, kteří začali pravidelně kouřit až mezi 16. a 18. rokem, kouří dnes pravidelně 63 procent," doplnil Slíž. Průměrný věk zapálení první cigarety podle průzkumu je 14,1 roku, u pravidelných a silných kuřáků 13,8 roku. Kouření považuje za závislost 86 procent mladých, do budoucna s ním chtějí přestat dvě třetiny. Mladí kuřáci jsou především z rodin, kde alespoň jeden z rodičů kouří, 38 procent z nich. Z rodin, kde alespoň jeden rodič dříve kouřil, je 22 procent. Nejvíce jich je mezi vyučenými, 66 procent, roli u nich hraje to, že mají vlastní příjem. Polovina pravidelných mladých kuřáků utratí za cigarety měsíčně 300 až 1000 korun, čtvrtina až 2000 korun. Peníze si vydělají na brigádách či v zaměstnání, celá třetina ale utrácí za cigarety kapesné od rodičů.

URL| http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=769921 Plné znění zpráv


_

CESTA: Panel diskutérů se hádal s publikem o Zemana 29.1.2013

blisty.cz str. 00 Štěpán Kotrba_

_

Veřejná diskuse, věnovaná průběhu, výsledku a dopadům prezidentských voleb "Jak hodnotit první přímé prezidentské volby?", které se účastnil senátor a místopředseda ČSSD Jiří Dienstbier; vedoucí katedry politologie Fakulty mezinárodních vztahů VŠE Vladimíra Dvořáková, komentátor deníku Právo Alexandr Mitrofanov, politolog a ředitel New York University Prague Jiří Pehe a které za moderace Víta Klepárníka smutně sekundoval teoretik médií Jan Jirák z katedry mediálních studií FSV UK, se zvrhla. Nebyla nestranným a pluralitním hodnocením, ale vyjadřováním sympatií aktivistické části panelistů k Jiřímu Dienstbierovi. Byla polemikou s publikem, kterému fobie aktivistické části panelistů vůči Miloši Zemanovi nekonvenovala. Setkání zakončil Vít Klepárník citací Karla Schwarzenberga, že Jiří Dienstbier bude za pět let určitě důstojným prezidentem. Neřekl už, zda České republiky.... AUDIOZÁZNAM 40 MB WMA

URL| http://www.blisty.cz/art/67231.html _

Další munice proti kouření v restauracích: Ochraňme děti! 29.1.2013

ceskapozice.cz str. 00 Jan Charvát_

Podnikání a trhy_

Dle výsledků aktuálního průzkumu je v České republice ve věku 18 až 22 let celkem 53 procent kuřáků. Tedy více než v celkové dospělé populaci. V České republice je ve věku 18 až 22 let celkem 53 procent kuřáků, tedy více než v celkové dospělé populaci (v ní činí podíl kuřáků 36 procent). Většina z nich začala kouřit, když jim bylo méně než 16 let. Kouří hlavně v restauracích, barech a na diskotékách. Kdyby na těchto místech platil zákaz kouření, značná část z nich by nikdy kouřit nezačala. Takový je alespoň závěr společného průzkumu studentů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a agentury Ipsos, který navazuje na loňský průzkum zaměřený na celou dospělou populaci. Ten došel k závěru, že 78 procent obyvatel je pro zákaz kouření v restauracích, přičemž s títmo opatřením by souhlasilo i 41 procent kuřáků. Tentokrát se studenti zaměřili na mladé ve věku 18 až 22 let, kteří mimo jiné zavzpomínali na své kuřácké začátky (průzkum přímo mezi nezletilými je právně náročnější a dražší). Dotazování mezi více než tisícovkou respondentů došlo k výsledkům, které jsou sice znepokojující, ale nikoliv nečekané; touha po zakázaném ovoci je pro děti vždycky silná. Příznivcům zákazu kouření v restauracích nicméně dodává další munici. Otázka je, nakolik bude průrazná zejména směrem k poslancům...Kompletní výsledky aktuálního průzkumu přikládáme v příloze.Od 14 let... Průzkum mimo jiné ukázal, že první cigaretu děti okusí průměrně ve 14 letech, více kouří mladí s nižším vzděláním a děti rodičů, kteří jsou také kuřáci. Zajímavý je ovšem vztah mezi kouřením a prostředím. První cigaretu si sice mladí nejčastěji (v 80 procentech případů) zapálili venku, nejčastěji však kouří v restauracích, barech, na diskotékách a v klubech (64 %). Příležitostní kuřáci pak kouří výhradně na těchto místech. První cigaretu si sice mladí nejčastěji zapálili venku, nejčastěji však kouří v restauracích, barech, na diskotékách a v klubechCelkem 30 procent z těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, uvedlo, že kdyby v těchto místech Plné znění zpráv


platil v době jejich kuřáckých začátků zákaz, nikdy by s kouřením nezačali. Studenti tyto výsledky zvážili s přihlédnutím k údajům Centra léčby závislosti na tabáku, které říkají, že v důsledku kouření denně zemře v České republice 50 lidí. A konstatovali, že v České republice denně kvůli absenci zákona zakazujícího kouření v restauracích a podobných zařízeních denně zbytečně umírají čtyři lidé, kteří se ze 79 procent stali závislými již v době své nezletilosti. Nad přesností těchto závěrů lze sice do jisté míry pochybovat, nicméně i kdyby zákon zakazující kouření v restauracích měl od kouření odradit byť jedno jediné dítě, smysl má. (Jinou otázkou je, co mají děti co dělat v barech...)Zdraví, nebo státní rozpočet? Minulý průzkum studentů FSV UK a agentury Ipsos oživil společenskou diskusi nad potřebou právě připravované novely zákona o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Snaha studentů je úctyhodná, leč může se zdát i jako trochu naivní. O zákonu totiž budou na jaře rozhodovat poslanci.Ten současný průzkum tuto debatu může, jak studenti věří, rozšířit o možné dopady na mladistvé a na veřejné zdraví. Jejich snaha je úctyhodná, leč může se zdát i jako trochu naivní. O zákonu totiž budou na jaře rozhodovat poslanci, u nichž nemusí být názor veřejnosti až tak směrodatný, aby u nich nepřevážily zcela jiné hodnoty než veřejné zdraví. Například propad státního rozpočtu. Což přiznal i jeden z předkladatelů zpřísňujícího zákona, ministr zdravotnictví Leoš Heger, který se úterní studentské prezentace výsledků průzkumu zúčastnil: "Prosazení této novely bude nesmírně složité. Politici mají spočítáno, že do rozpočtu jde z cigaret ročně zhruba 50 miliard korun, na léčbu důsledků kouření přitom stát ročně zaplatí pouze 11 miliard."

URL| http://www.ceskapozice.cz/byznys/podnikani-trhy/dalsi-munice-proti-koureni-v-restauracich-ochranme-deti _

Každý druhý mladý Čech kouří, třetina jen v hospodě 29.1.2013

ct24.cz str. 00 kat_

Domácí_

Praha – Mezi mladými lidmi od 18 do 22 let kouří každý druhý, přitom v celé české populaci je 64 % nekuřáků a kouří jen asi čtvrtina dospělých Čechů. Průměrný český teenager si svou první cigaretu zapálí ve 14 letech. Nejčastěji ho k ní přivedou kamarádi, ale vliv může mít i rodina, většina mladých kuřáků totiž vyrůstá v rodinách, kde aspoň jeden z rodičů kouří. Obstarat si cigarety je navíc v České republice poměrně jednoduché, takže, snad kromě vysokých cen, mladým lidem v kouření vlastně nic nebrání. To jsou výsledky výzkumu na téma Mladí lidé a kouření, který provedli studenti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy ve spolupráci s agenturou Ipsos. Výzkum mimo jiné také zjistil, že nejvíce kuřáků je mezi vyučenými, kteří často začínají dříve pracovat a nákup cigaret si tak mohou dovolit, kouří jich dokonce 66 %. Naopak mezi vysokoškoláky je poměr kuřáků jen 32 %. Celkově mezi osmnáctiletými cigaretu nikdy nezkusilo jen 15 procent dotázaných. Mladí Češi tak skončili v Evropě téměř nejhůře, podíl kuřáků je v České republice druhý nejvyšší ze všech států EU. A co mladé Čechy ke kouření vede? Hlavním motivem je zvědavost a chuť napodobit kamarády. "Venku s kamarády si první cigaretu zapálilo 80 % dotázaných," řekl Slíž. Reklama je zakázaná, kouřícího kovboje si ale lidé pamatují z dětství Reklama na cigarety je v České republice v podstatě zakázána, povolená je jen na místech prodeje cigaret. Vliv ale podle vedoucího výzkumného projektu Miroslava Slíže hraje i image výrobků a mladí lidé dají i na oblíbené značky. "Pamatují si tu reklamu z dob, kdy byli velmi malí, třeba si pamatují toho kovboje, jak kouří a podobně," popsal Slíž. Plné znění zpráv


Naopak nad zdravotními riziky mladí příliš neuvažují, jsou si jich sice vědomi, jsou pro ně ale příliš vzdálené. "Neberou to jako podstatné, žijí tady a teď," myslí si Slíž. A tak častěji než kvůli obavám o své zdraví přestanou někteří s kouřením spíš kvůli nedostatku financí. Zákaz kouření v restauracích: likvidace, nebo naopak přínos? Nejčastějším argumentem, proč se - na rozdíl od většiny evropských zemí - v Česku ještě nepodařilo prosadit zákaz kouření v restauracích, jsou obavy některých majitelů restaurací a především hospod a barů, že by tímto omezením přišli o část zákazníků. Takové obavy jsou ale podle Slíže neopodstatněné, kouření v restauracích je podle výzkumu důležité jen pro 9 % lidí. "Pro ty zákazníky restaurací je důležité, že se tam setkají s přáteli, je pro ně důležité jídlo, pivo, ty cigarety jsou nedůležité," myslí si Slíž. A naopak, kdyby začal zákaz kouření v restauracích platit, 3–6 % dotázaných uvedlo, že by začali do restaurací chodit víc než v současnosti. "Kdyby přišlo o těch asi 5 % lidí více do restaurací, mohlo by to přinést až 6 miliard pro restauratérský trh," došel Slíž k úplně opačným výsledkům než většina restauratérů. Kdyby se nekouřilo v hospodách, bylo by mladých kuřáků o třetinu méně 73 % příležitostných kuřáků kouří právě v restauracích a barech, pokud by tedy bylo kouření v restauracích zakázané, kouřit by alespoň někteří z nich vůbec nezačali, odhadují autoři výzkumu. "Třicet procent z těch, kteří začali kouřit před 18. rokem, by vůbec nekouřilo, kdyby si nemohli zapálit v restauracích," uvedl Slíž.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/212864-kazdy-druhy-mlady-cech-kouri-tretina-jen-v-hospode/ _

Mladí o kouření 29.1.2013

ČRo 1 - Radiožurnál

str. 03

12:08 Hlavní zprávy_

_ Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Varování před riziky, která se pojí s kouřením, nemají, zdá se, na zdejší mladou generaci valný účinek. Občas nebo pravidelně si zapálí každý druhý Čech nebo Češka ve věku od 18 do 22 let. V průměru začínají už ve 14. Zjistil průzkum, který s agenturou Ipsos podnikli studenti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dnes představují jeho výsledky. Po telefonu zdravím vedoucího projektu Miroslava Slíže, dobrý den. Miroslav SLÍŽ, vedoucí studentského projektu Mladí lidé a kouření -------------------Dobrý den. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Z jakého vzorku té věkové skupiny, kterou jsem zmínila, váš průzkum vychází, tedy kolik lidí jste oslovili? Miroslav SLÍŽ, vedoucí studentského projektu Mladí lidé a kouření -------------------Ano, náš průzkum byl dělaný na tisícovce respondentů, kteří jsou ve věku mezi 18 a 22 lety s tím, že některé otázky byly kladeny retrospektivně tak, abychom zjistili vlastně, proč začali kouřit a kdy začali kouřit. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Když jsme u toho proč začali kouřit, tak jaké jsou ty hlavní důvody? Miroslav SLÍŽ, vedoucí studentského projektu Mladí lidé a kouření -------------------Plné znění zpráv


Tak většinou si mladí lidé první cigaretu zapálí někde venku s kamarády a takže na to mají velký vliv právě kouřící kamarádi. A také velký vliv má rodina, kde většina kuřáků pochází z rodiny, kde alespoň jeden rodič kouří. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Co třeba reklamy? Televizní, bilboardy a tak dále. Miroslav SLÍŽ, vedoucí studentského projektu Mladí lidé a kouření -------------------Přímo, přímo reklamy se náš výzkum netýkal. Ale reklama na tabákové výrobky je velmi silně regulována. Takže můžeme předpokládat, že ten vliv v současné situaci není takový. Ale jistě si každý mladý asi pamatuje ze svého dětství takové ty klasické výjevy, které se z cigarety povedly. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Vy jste mluvili s poměrně mladými lidmi. Je to tak, že třeba řeší, jestli přestat s kouřením, nebo to berou jako součást svého života a nechtějí to řešit? Miroslav SLÍŽ, vedoucí studentského projektu Mladí lidé a kouření -------------------Tak rozhodně někteří mladí chtějí do budoucna přestat s kouřením. Konkrétně 66 % chce do budoucna přestat s kouřením. A tím hlavním motivem je samozřejmě zdraví a finance. Ale v současné chvíli, pokud bychom hledali ten důvod, proč v současné chvíli tolik lidí kouří, tak v současné chvíli si ty důsledky až tak neuvědomí, protože žijí teď a tady a přeci jenom kouření je takový pomalý zabiják, který není hned vidět. Takže ty obavy nejsou až tak velké. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Průzkumem, o kterém teď spolu mluvíme, vy chcete podpořit návrh zákona, který by zavedl úplný zákaz kouření v restauracích, taky na jiných veřejných místech. Nepřizpůsobili jste tomu třeba otázky, není celý ten průzkum motivovaný právě tím zapůsobit v rámci zákona? Miroslav SLÍŽ, vedoucí studentského projektu Mladí lidé a kouření -------------------Tak rozhodně ne. Náš výzkum je čistě objektivní. Naším cílem bylo přinést objektivní závěry ohledně kouření a mladých lidí s tím, že ten výzkum jsme dělali my jako Fakulta sociálních věd s agenturou Ipsos. A ministerstvo zdravotnictví dostalo naše výsledky až, když jsme byli hotoví. Takže ministerstvo se nijak na tom výzkumu nepodílelo. A je to čistě studentský projekt, čistě objektivní a je to naše studentská iniciativa k tomuto tématu. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Když uvádíte, že kdyby se zakázalo kouření v hospodách, v restauracích a tak dál, takže by mladých kuřáků ubylo. Máte k dispozici nějaké analýzy, nějaké exaktní údaje, ze kterých vycházíte? Miroslav SLÍŽ, vedoucí studentského projektu Mladí lidé a kouření -------------------Tak my vycházíme z toho, že nám mladí kuřáci deklarovali, že pokud by platil zákaz kouření v restaurací, tak by vůbec nezačali kouřit. A konkrétně se jedná o celkem 30 % z těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku. Ti právě uvedli, že pokud by platil zákaz kouření v restauracích, s kouřením by vůbec nezačali. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Protože tam se setkávají s kamarády, se kterými kouřit začínali. To dává logiku. Miroslav SLÍŽ, vedoucí studentského projektu Mladí lidé a kouření -------------------Ano. Plné znění zpráv


Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Poznamenává Miroslav Slíž, vedoucí studentského projektu Mladí lidé a kouření. Děkuji za váš čas, na shledanou. Miroslav SLÍŽ, vedoucí projektu -------------------Děkuju vám, na shledanou. _

Zákaz kouření v restauracích? 29.1.2013


str. 04

21:05 Stalo se dnes_

_ Jan RICHTER, moderátor -------------------Až 30 procent mladistvých kuřáků by nikdy nezačalo kouřit, kdyby u nás platit zákaz kouření v restauracích, barech, kavárnách a dalších podnicích. Uvádí to nový výzkum studentů fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a společnosti IPSOS. Z výzkumu také vyplývá, že mezi mladými lidmi od 18 do 22 let kouří každý druhý, zatímco v celé dospělé populaci kouří asi čtvrtina lidí. My jsme teď ve spojení s Michalem Mijovským z Kliniky adiktologie pražské Všeobecné fakultní nemocnice. Dobrý večer. Michal MIJOVSKÝ, Klinika adiktologie pražské VFN -------------------Dobrý večer do studia i posluchačům. Jan RICHTER, moderátor -------------------Pane Mijovský, může zákaz kouření v restauracích mít skutečně tak výrazný nedopad a tak výrazně omezit počet mladistvých kuřáků? Michal MIJOVSKÝ, Klinika adiktologie pražské VFN -------------------Ono, když se podíváme na tu studii a samozřejmě podobných studiích se dělá nejenom u nás, ale i v zahraničí více, tak to, co je potřeba říci, je to číslo velmi nadsazené a v podstatě preventivní dopad tohoto typu regulačního opatření je v realitě mnohonásobně nižší. Jinými slovy, nelze od toho očekávat, pokud to zavedeme, že ten efekt výsledný bude tak veliký, ale to, co je nutné u toho zdůraznit, tento typ regulačního opatření není primárně zaměřený preventivně ve smyslu na to, aby se zamezilo kouření, ale je to regulační opatření, které je zaměřeno na to, aby chránilo nekuřáky. Jinými slovy vlastně ta základní perspektiva je tam trochu posunutá vlastně v tom smyslu, že to je důležité zavést právě proto, aby existovala odpovídající ochrana pro nekuřáky. Jan RICHTER, moderátor -------------------Nicméně, existují nějaké odhady, jaký dopad by zavedení plošného zákazu kouření v restauracích a dalších veřejných podnicích mohlo mít na počet kuřáků? Michal MIJOVSKÝ, Klinika adiktologie pražské VFN -------------------Existují takové to dohady, ale současně se velmi výrazně odlišují země od země, protože toto je vlastně jenom jeden ze souborů opatření a v tom výsledku rozhoduje, jaká je souhra jednotlivých opatření navzájem. Jinými slovy, ono je v této chvíli velmi obtížné například pro Českou republiku odhadovat, co, pokud se to podaří prosadit, způsobí ve finále na kuřáky preventivně vlastně tady takový to typ opatření právě proto, že vlastně není jisté, která všechna ostatní opatření se nakonec podaří prosadit, to znamená, v tomhle smyslu by to bylo věštění z křišťálové koule. Jan RICHTER, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Myslíte, že ten chystaný zákaz kouření v restauracích, klubech a hospodách by přivítala i část lidí, kteří sami kouří? Michal MIJOVSKÝ, Klinika adiktologie pražské VFN -------------------Ano, toto je totiž mimochodem, tenhle výzkum je mnohem zajímavější právě z této perspektivy. Jinými slovy, on ukazuje, že mezi samotnými kuřáky je poměrně velmi výrazná skupina, která minimálně postojově nastavena trochu jinak, než by se dalo čekat od kuřáků a současně zaznamenáváme a je to ověřeno i výzkumně, že přeci jenom určitého procenta kuřáků se tato opatření dotýkají v tom smyslu, že je motivují k tomu, aby přestali kouřit a vyhledali pomoc. Jan RICHTER, moderátor -------------------Podíl mladých kuřáků je v České republice údajně druhý nejvyšší ze všech zemích Evropské unie. Proč je u nás tak vysoký? Michal MIJOVSKÝ, Klinika adiktologie pražské VFN -------------------Nejenom to, že je tak vysoký, ale bohužel to, co je ještě horší, že ty trendy jsou velmi špatné, to znamená například jako neustále se ta situace, zejména u těch nejmladších věkových skupin, co se týká nových uživatelů tabáku, to znamená nových kuřáků, tak je horší rok od roku. Proč tomu tak je? Těch důvodů je velmi mnoho, nelze v této chvíli úplně jasně paušalizovat. To, co je na tom důležitého, je, že v České republice panuje velmi liberální atmosféra a velmi prokonzumně nastavená atmosféra, co se týká samotných médií, jinými slovy, naprosto běžně v médiích je diskutováno o kouření a propagaci kouření způsobem, která je téměř nemyslitelný na západ od nás a zejména na severozápad od nás. V tomhle smyslu je v podstatě samotná mediální atmosféra okolo té diskuse prakticky neúnosná tak, aby pokračovala tímhle způsobem dál. Jinými slovy, mnoho špičkových politiků, ať už na úrovni Senátu nebo parlamentu, dolní komory parlamentu, v podstatě hovoří o kouření takovým způsobem, že to v podstatě v médiích působí dlouhodobě propagačně. Jan RICHTER, moderátor -------------------Říká adiktolog Michal Mijovský. Děkujeme a na slyšenou. Michal MIJOVSKÝ, Klinika adiktologie pražské VFN -------------------Také děkuji a hezký večer. Jan RICHTER, moderátor -------------------A po půl desáté se vás Vladimír Kroc zeptá, jestli souhlasíte s úplným zákazem kouření v restauracích. _

Průzkum: polovina dvacetiletých kouří 29.1.2013

ČT 1

str. 07 12:00 Zprávy ve 12_ _

David BOREK, moderátor -------------------Polovina mladých lidí mezi 18. a 22. rokem kouří. Ukazuje to výzkum, který vypracovali studenti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podrobnosti má teď Petra Tuháčková. Petro, vítej. Kdy si mladí lidé podle onoho průzkumu v průměru zapálí první cigaretu? Petra TUHÁČKOVÁ, redaktorka -------------------Dobré poledne. Tak většina pravidelných kuřáků cigaretu poprvé okusí už ve 14 letech a podle toho, co potvrzují i další výzkumu, tak čím dříve děti s kouřením začnou, tím spíš u něj i zůstanou. A velkou roli na tom hraje i fakt, Plné znění zpráv


že většina těchto lidí, kteří jsou na kouření závislí, pochází z rodin, kde se právě kouří. K omezení užívání tabáku by ale podle poslance Borise Šťastného mohl přispět i zákon, který zakazuje kouření v restauracích, v barech nebo na diskotékách. Právě totiž na těchto místech mladí po cigaretách sahají nejčastěji. Tento zákon měli zákonodárci na stole už několikrát, ani jednou neprošel, teď je ale znovu v legislativním procesu. A proti závislosti na tabáku chce bojovat i Brusel. Ten by totiž nově chtěl z krabiček cigaret stáhnout loga, kteří cigareta nebo loga výrobců a místo nich na obaly umístit varování proti kouření a proti jeho následkům. Na ty totiž ročně v celé Evropské unii umírá 700 000 lidí. Na přesná čísla, která se týkají České republiky, si my ale tady ještě v budově Hollaru na Fakultě sociálních věc Univerzity Karlovy budeme muset ještě počkat. Oficiální brífink je tady naplánovaný na jednu hodinu a my vám ty čísla samozřejmě přineseme. David BOREK, moderátor -------------------Ano, protože na místě je Petra Tuháčková. Prozatím děkujeme. _

Výsledky výzkumu na téma kouření 29.1.2013

ČT 24

str. 05 _

06:00 Zprávy_

Jan ZIKA, moderátor -------------------Studenti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze představí výsledky výzkumu na téma právě mladí a kouření. Podle zjištění by zákaz cigaret v restauracích zvedl jejich návštěvnost a zároveň by před závislostí uchránil 30% nezletilých kuřáků. Akce se zúčastní i ministr zdravotnictví Leoš Heger, který chce od roku 2014 kouření v restauracích zakázat. _

Jak uchránit mladé před kouřením 29.1.2013

ČT 24

str. 03

09:30 Studio ČT24 - Zprávy_ _

Jan ZIKA, moderátor -------------------Zákon o zákazu kouření v restauracích může uchránit až 30% nezletilých kuřáků před závislostí. Taková zjištění přinesl výzkumný tým Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Miroslav SLÍŽ, vedoucí výzkumného projektu, FSV UK -------------------Mezi mladými lidmi kouří každý druhý, což je velmi překvapivé zjištění. A tento výzkum byl na přes tisíc respondentů ve věku 18 až 22 let. S tím, že jsme se na některé otázky ptali i retrospektivně, kdy vlastně tato skupina lidí vzpomínala na to, jak začínala kouřit, kdy začínali a tak. Z toho jsme se dostali k výsledku, že průměrný věk, kdy lidé, mladí lidé v Čechách vyzkouší svou první cigaretu, je 14,1 let. U pravidelných kuřáků je to pak jenom 13,8. Většina mladých kuřáků začíná kouřit právě v rodinách, kde je alespoň jeden rodič, který kouří. Pokud bychom se ptali na nějaké důsledky reklamy, tak v České republice je reklama na tabákové výrobky zakázána. Ale je povolena jenom na určitých místech prodeje, ale velkou roli tady hraje taky image. _

Kdyby se v hospodách nekouřilo, mladí by nezačínali 29.1.2013

Hospodářské noviny str. 06 Michaela Mužíková_

Česko_

Studentský průzkum Plné znění zpráv


Studenti pomáhají ministru Hegerovi s protikuřáckým zákonem. V novém průzkumu, který dnes zveřejní, totiž dokládají, že většina mladých lidí kouří hlavně v restauracích a barech. A kdyby už zákaz platil, nejspíš by ani vůbec nezačali. Ve zkratce tak popisují přesně to, co čeká Leoše Hegera v parlamentu. Politikům brzy pošle nejpřísnější pokus o tabákovou novelu v Česku vůbec. Kouřit se podle chystaného zákona nově nemá nejen v restauracích, ale také v barech, klubech či na diskotékách a omezení má zároveň dopadnout i na stále populárnější e-cigarety. Na dnešní prezentaci týmu z fakulty sociálních věd se proto ministr zdravotnictví i sám chystá přijít. „Závěry studentů vítám. Dokazují, že zákaz kouření má zcela reálný potenciál ochránit mladé lidi před tabákem. Potřebujeme, aby se o tom mluvilo a aby si závažnost uvědomili i zákonodárci,“ vysvětluje Heger. V pravou chvíli To, že studenti ve spolupráci s agenturou Ipsos s průzkumem o kuřáckých návycích přicházejí právě nyní, však není náhoda. Dobře si totiž spočítali, že zatímco jindy by podobná data zapadla v záplavě dalších událostí, teď budou mít velkou cenu. „Údaje jsme sbírali už v září, ale zveřejňovat to na podzim, kdy ministerstvo žilo metanolovou aférou, nemělo smysl. Teď, když se blíží projednávání zákona, je to jiné. Průzkum nezapadne a celou tu debatu o kouření můžeme dost ovlivnit,“ popisuje vedoucí týmu studentů Miroslav Slíž, jak načasování v praxi vypadalo. Promluvit do toho, jestli se Česko zařadí v otázce tabáku ke zbytku Evropy, je totiž velká výzva. Až dosud se zde nikomu nepodařilo prosadit více než nepříliš účinnou definici, podle níž si může každý provozovatel vybrat, jestli se bude v podniku kouřit, nebo ne. Naproti tomu třeba v Itálii, kde stát zavedl plošný zákaz, ubylo podle statistik pět procent kuřáků a třeba v Irsku se zase snížila spotřeba cigaret během jednoho večera v restauraci téměř o polovinu. Navíc podniky na tom nijak netratí. Například podle studie irské Kanceláře pro tabákovou kontrolu jim po zákazu hosté nejen neubyli, ale naopak začali chodit noví. Podle monitoringu ve 38 dublinských hospodách byl nárůst návštěvnosti jedenáct procent. Restaurace mohou vydělat víc Studenti z Univerzity Karlovy už dříve udělali podobné propočty i pro Česko. „Tržby restaurací by se mohly po zavedení zákazu kouření zvýšit o šest miliard korun,“ uvedli ve své analýze z loňského května. Vycházeli přitom z průměrné útraty a také z toho, že například nekuřáci jim v rozsáhlém průzkumu řekli, že by chodili do nezakouřených restaurací častěji. Naopak s méně návštěvami počítá jen pět procent lidí. „Je to tím, že ani kuřáky netáhne do hospod kouření, ale dobré jídlo, pití, přátelé či atmosféra,“ vysvětlují autoři průzkumu. *** Kde lidé kouří 73 % příležitostných kuřáků ve věku mezi 18 a 22 lety kouří téměř jen v restauracích či barech. Pokud by platil zákaz, čtvrtina by podle nového průzkumu ani vůbec nezačala. O autorovi| Michaela Mužíková, [email protected] _

Nejméně nezaměstnaných je mezi absolventy Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci 29.1.2013 iHNed.cz str. 00 zpravy.ihned.cz_ Julie Daňková, Kateřina Tauchenová_ Zájem o studium na ekonomických vysokých školách je stále velký. Podle srovnání Hospodářských novin mají největší šanci na budoucí uplatnění absolventi Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci, největší nástupní plat pak čeká na studenty Národohospodářské fakulty VŠE. Nejlepší vyhlídky na budoucí uplatnění mají podle Střediska vzdělávací politiky UK v Praze studenti Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci. Podle dat z roku 2011 bylo po ukončení studia na této fakultě bez práce pouze půl procenta absolventů. Velkou šanci na uplatnění mají také studenti Národohospodářské fakulty VŠE v Praze, kterých bylo bez práce 0,8%, a Fakulty financí a účetnictví téže vysoké školy. Z jejích absolventů nemohlo najít uplatnění jedno procento.



Poznámka: Pro IES FSV UK nejsou data o počtu a zaměstnanosti absolventů k dispozici. Absolventi ekonomických vysokých škol se v Česku mohou těšit na nadprůměrné nástupní platy. Z průzkumů, které prováděly vysoké školy mezi svými absolventy, lze vyčíst, že první platy mladých ekonomů se pohybují kolem třiceti tisíc korun hrubého. Rekordní mzdy hlásí absolventi Institutu ekonomických studií (49 297 korun) a Národohospodářské fakulty VŠE (42 700 korun). Studenti Masarykovy univerzity si v prvním zaměstnání vydělali průměrně 29 555 korun. Ekonomická fakulta VŠB-TU v Ostravě svůj průzkum specifikovala na absolventy, kteří si našli první zaměstnání v Moravskoslezském kraji. Jejich nástupní plat se podle zjištění školy pohybuje mezi 24 a 26 tisíci. Nejlepší studium ekonomie nabízí FSV Celkovým vítězem srovnání vysokých škol v oboru ekonomie, jejichž žebříček sestavovaly Hospodářské noviny letos už po šesté, je Institut ekonomických studií z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Žebříček nejlepších českých univerzit: Špičkovou ekonomii učí na FSV v Praze - čtěte ZDE Institut ekonomických studií se drží v čele žebříčku HN druhý rok za sebou. Vynikl hlavně v tom, kolik studentů vysílá na zahraniční stáže - loni alespoň na semestr vycestovalo deset procent všech studentů. Uspěl i díky tomu, že dbá na výchovu svých doktorandů. Na zisku titulu Ph.D. tu pracuje 7,8 procent z celkového počtu 784 studentů. Druhé místo letos patří Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze, která s přehledem vyhrála ve vědě. Na třetí příčku se dostala Fakulta informatiky a managementu z Univerzity Hradec Králové. Kromě Národohospodářské fakulty a Institutu ekonomických studií ve vědě excelovala také celkově čtvrtá Fakulta financí a účetnictví z pražské VŠE. Z regionálních univerzit se v této kategorii blýskla i Ekonomická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zájem o ekonomické školy je stále velký Zájem o studium ekonomie zůstává i přes varování personalistů vysoký. Zatímco firmy si dnes i na pozice v managementu raději vybírají absolventy s diplomy z technických škol, ekonomické fakulty si na nedostatek přihlášek ke studiu nemohou stěžovat. Loni musela jejich studijní oddělení zpracovávat celkem 64 909 formulářů. U přijímaček uspěla přibližně polovina zájemců a do prvních ročníků se nakonec zapsalo 20 856 nových studentů. Nový žebříček seřadí 500 nejlepších světových univerzit. Zapojí se i české vysoké školy - čtěte ZDE Nabídku veřejných škol, kterou HN sledují, navíc doplňují většinou ekonomicky zaměřené soukromé vysoké školy. Nejlépe by se měli připravit uchazeči, kteří se touží dostat na Fakultu informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové. Sem berou jenom pětinu uchazečů. Přijímačky platí za náročné síto také na Národohospodářské fakultě VŠE nebo na Podnikatelské fakultě brněnské VUT. Nejvíce lidí přijímají na ekonomii vyučované na Slezské univerzitě v Karviné - uspěje 79 procent přihlášených. Podobně velkou šanci má také ten, kdo se přihlásí na ostravskou Ekonomickou fakultu Vysoké školy báňské - Technické univerzity.

URL| nezamestnanost

http://zpravy.ihned.cz/cesko-skolstvi/c1-59214600-ekonomicke-vysoke-skoly-srovnani-platy-

_



Studenti brojí proti kouření. Kdyby se v hospodách nesmělo, mladí by prý nezačínali 29.1.2013

iHNed.cz str. 00 zpravy.ihned.cz_ Michaela Mužíková_

Studenti pomáhají ministru zdravotnictví Hegerovi s protikuřáckým zákonem. V novém průzkumu totiž dokládají, že většina mladých lidí kouří hlavně v restauracích a barech. A kdyby už zákaz platil, nejspíš by ani vůbec se zlozvykem nezačínali. Leoš Heger politikům brzy pošle nejpřísnější pokus o tabákovou novelu v Česku vůbec. Kouřit se podle chystaného zákona nově nemá nejen v restauracích, ale také v barech, klubech či na diskotékách a omezení má zároveň dopadnout i na stále populárnější e-cigarety. S s protikuřáckým zákonem ministrovi pomáhají i studenti z Fakulty sociálních věd. Ti totiž zjistili, že mnoho mladých lidí kouří hlavně v barech a restauracích. A kdyby už zákaz platil, nejspíš by ani vůbec nezačali. Výsledky průzkumu zveřejní během úterý. Na prezentaci se chystá ministr zdravotnictví i sám přijít. "Závěry studentů vítám. Dokazují, že zákaz kouření má zcela reálný potenciál ochránit mladé lidi před tabákem. Potřebujeme, aby se o tom mluvilo a aby si závažnost uvědomili i zákonodárci," vysvětluje Heger. V pravou chvíli To, že studenti ve spolupráci s agenturou Ipsos s průzkumem o kuřáckých návycích přicházejí právě nyní, však není náhoda. Dobře si totiž spočítali, že zatímco jindy by podobná data zapadla v záplavě dalších událostí, teď budou mít velkou cenu. Británie: Se zákazem kouření klesl počet dětí s astmatickými záchvaty o tisíce - čtěte ZDE "Údaje jsme sbírali už v září, ale zveřejňovat to na podzim, kdy ministerstvo žilo metanolovou aférou, nemělo smysl. Teď, když se blíží projednávání zákona, je to jiné. Průzkum nezapadne a celou tu debatu o kouření můžeme dost ovlivnit," popisuje vedoucí týmu studentů Miroslav Slíž, jak načasování v praxi vypadalo. Až dosud se zde nikomu nepodařilo prosadit více než nepříliš účinnou provozovatel vybrat, jestli se bude v podniku kouřit, nebo ne.

definici, podle níž si může každý

Do restaurací jen bez cigarety a pivo nesmí být levnější než limonáda, navrhne Heger - čtěte ZDE Naproti tomu třeba v Itálii, kde stát zavedl plošný zákaz, ubylo podle statistik pět procent kuřáků a třeba v Irsku se zase snížila spotřeba cigaret během jednoho večera v restauraci téměř o polovinu. Navíc podniky na tom nijak netratí.

URL| http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-59211420-studenti-koureni-protikuracky-zakon _

Výzkum studentů FSV UK: Jasná odpověď na otázku kouření v restauracích 29.1.2013

markething.cz str. 00 Redakce_


Výzkumy_


Studenti FSV se v návaznosti na předešlý všeobecný výzkum postojů Čechů ke kouření tentokrát zaměřili na mapování názorů a chování mladých lidí. Hlavním cílem bylo přispět objektivními a relevantními závěry k současné debatě o kouření v restauracích. Výzkum byl realizován díky dlouhodobé spolupráci s výzkumnou agenturou Ipsos, která fakultě pro tyto účely poskytla své kapacity. Výsledky mluví jasně: tři čtvrtiny kuřáků se stanou závislými ještě v době své nezletilosti. Zákaz kouření v restauracích by před závislostí ochránil 30 % nezletilých kuřáků. Výzkum na téma kouření provedli studenti FSV UK již dříve. Více o něm si můžete přečíst zde. V České republice je ve věku 18-22 let celkem 53 % kuřáků (27 % kouří každý nebo téměř každý den, 11 % občasně a 15 % příležitostně). Jen 47 % mladých lidí se považuje za nekuřáky. Většina pravidelných kuřáků začala kouřit, když jim bylo méně než 16 let. Čím dříve dítě začne pravidelně kouřit, tím je pravděpodobnější, že pravidelným kuřákem zůstane. Z těch, kteří začali kouřit pravidelně před 16. rokem věku, dnes pravidelně kouří 78 %, zatímco z těch, kteří začali pravidelně kouřit později, mezi 16. a 18. rokem, dnes pravidelně kouří 63 %. Mladí kuřáci pocházejí především z rodin, kde kouří (38 %) anebo dříve kouřil (22 %) alespoň jeden z rodičů. Nejvyšší počet mladých kuřáků je mezi vyučenými (66 %). Roli přitom hraje fakt, že mají často vlastní příjem a tak i více peněz na cigarety. Průměrný věk vyzkoušení první cigarety je 14,1 let. U pravidelných a silných kuřáků je to jen 13,8 let. Dívky přitom vyzkoušejí první cigaretu později než chlapci, ale dříve začínají pravidelně kouřit. Z hlediska pohlaví začalo 58 % dívek, které se jako nezletilé staly pravidelnými kuřačkami, kouřit ještě před 16. rokem věku. U chlapců je toto číslo menší - před 16. narozeninami začalo kouřit 48 % pravidelných kuřáků. Celkově začne před 18. rokem věku s pravidelným kouřením 79 % pravidelných kuřáků. Mladí kuřáci nejčastěji kouří v restauracích, barech, diskotékách a klubech (64 %). Příležitostní kuřáci pak kouří téměř jen v těchto zařízeních (73 %). Možnost kouřit v restauracích, barech, diskotékách a klubech tak podporuje mladé lidi v kouření. Pokud by v těchto zařízeních platil zákaz kouření, podle vlastních slov by vůbec nezačala kouřit čtvrtina (24 %) pravidelných kuřáků a polovina (51 %) příležitostných kuřáků. Celkem 30 % z těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, pak uvedlo, že kdyby platil zákaz, s kouřením by vůbec nezačali. Většina kuřáků v České republice začíná kouřit v době své nezletilosti. Podle platných zákonů ČR tedy v době, kdy sami nedokážou adekvátně zhodnotit důsledky tabákového kouření a závislosti na něm pro svůj další život. Průměrný věk vyzkoušení první cigarety u pravidelných a silných kuřáků je jen 13,8 let. Případný zákon, který by zakázal kouření v restauracích, barech a na diskotékách, by razantně přispěl k ochraně veřejného zdraví a ochraně nezletilých dětí a mladistvých před tabákovými výrobky. Další zjištění Přesně polovina pravidelných mladých kuřáků utratí měsíčně za cigarety 300 – 1 000 Kč, čtvrtina (23 %) až 2 000 Kč. Vyšší částky utrácejí ti s vyšším osobním příjmem. Většina si na cigarety vydělá buď v zaměstnaneckém poměru, nebo na brigádách, třetina (30 %) pak za cigarety utrácí z kapesného získaného od rodičů. Děti a mladí lidé tak většinou své první peníze utrácejí za cigarety. 86 % mladých lidí považuje kouření za závislost. Do budoucna s ním chtějí přestat dvě třetiny (66 %), protože si uvědomují dopady na zdraví (52 %) a finanční zátěž (46 %). Pro pětinu (21 %) je pak motivací rodičovství, těhotenství a děti. O tom, že jejich dítě kouří, vědí především rodiče pravidelných kuřáků (90 % případů). Rodiče, kteří nekouří, se snaží svým dětem cigarety vymluvit (42 %), především pak příležitostným kuřákům (40 %). U dětí, pravidelných kuřáků, rodičům sice kouření vadí, ale dětem to nerozmlouvají (50 %). Názory mladých lidí O názorech mladých lidí na kouření a jeho vlivu na vztahy a další oblasti bylo zjištěno následující: 87 % vadí, že jim je cítit oblečení kouřem, když se vrátí z restaurace / klubu / baru / diskotéky. 77 % by vadilo žít s kuřákem / kuřačkou z finančních důvodů. 62 % nerado líbá kuřáka / kuřačku. 52 % by nechtělo mít s kuřákem / kuřačkou dítě. 52 % si myslí, že kouřením si lidé potřebují něco dokazovat. Plné znění zpráv


33 % normálně nekouří, ale v klubu / restauraci si zapálí. Informace o výzkumu Hlavním cílem výzkumu bylo zmapovat situaci ohledně kouření ve specifické kategorii mladé populace a přinést tak objektivní a relevantní závěry v otázce společensky široce diskutovaného kouření v restauracích, klubech, barech a diskotékách. Výzkum se také zaměřil na další aspekty kuřáctví, které jsou příznačné právě pro dotazovanou mladou populaci. Výzkum byl realizován skupinou studentů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a společností Ipsos v České republice v září roku 2012. Sběr dat probíhal metodou CASI - dotazováním respondentů prostřednictvím online panelu společnosti Ipsos. Celkem se výzkumu zúčastnilo 1 006 respondentů z celé ČR. Výzkum byl plně reprezentativní pro populaci ČR ve věku 18-22 let. Výzkum navazuje na předcházející výzkum postojů Čechů ke kouření, který byl proveden na mimořádně reprezentativním vzorku (8 488 respondentů). Kompletní výzkumná zpráva je k dispozici zde. Fotografie z tiskové konference na půdě Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, na které je zpovídán ministr zdravotnictví Leoš Heger. Studenti FSV UK, kteří výzkum realizovali, společně s ministrem Hegerem. Článek připravili Sabina Bergerová a Mirek Slíž, studenti FSV UK. Úplný jmenný seznam všech, kteří se na projektu podíleli, naleznete v kompletní výzkumné zprávě. Zdroj náhledového obrázku: cs.wikipedia.com Jak citovat tento článek: REDAKCE. Výzkum studentů FSV UK: Jasná odpověď na otázku kouření v restauracích. Markething [online]. 29. ledna 2013 [cit.2013-01-29]. ISSN 1805-4991. Dostupné z: http://www.markething.cz/vyzkum-studentu-fsvuk-jasna-odpoved-na-otazku-koureni-v-restauracich.

URL| http://www.markething.cz/vyzkum-studentu-fsv-uk-jasna-odpoved-na-otazku-koureni-v-restauracich _

I na medicínu se dá dostat bez zkoušek 29.1.2013

Mladá fronta DNES

str. 01 _

Příloha - přijímačky na VŠ_

Nevíte, jaké přijímačky na VŠ vás čekají? Přinášíme čtyři obvyklé způsoby, jakými školy vybírají studenty. Konkrétní informace najdete na zvolené fakultě. Kde berou bez zkoušek SOUKROMÉ ŠKOLY Nejsnáze se dostanete na soukromou školu - téměř 90 procent jich přijímá pouze na základě přihlášek. U ostatních stačí zvládnout nenáročný pohovor. Pouze v případě studia v cizím jazyce musíte absolvovat jazykovou zkoušku. Například University of New York Prague požaduje TOEFL, IELTS nebo FCE. Další výhodou je, že soukromé školy nestanovují termíny pro přihlášení a v podstatě se na ně dá dostat až do začátku výuky. Je to dobrá rezerva, pokud máte zálusk na žádanou školu. TECHNICKÉ I ZEMĚDĚLSKÉ ŠKOLY Bez zkoušek přijímá i Vysoká škola chemicko-technologická v Praze na všechny čtyři fakulty. Pouze zájemci o studijní program Konzervování a restaurování objektů kulturního dědictví -uměleckořemeslných děl na fakultě chemické technologie musí vykonat talentovou zkoušku. Navíc tady máte termín podání přihlášky až do 29. března. A například na bakalářský program Strojírenství Strojní fakulty ČVUT Plné znění zpráv


se dostanete bez přijímaček, pokud zvládnete maturitu z matematiky. V případě technických oborů zvažujte, zda máte šanci na škole vydržet. „V prvních ročnících odchází téměř padesát procent uchazečů, kteří náročné studium nezvládli,“ hlásí shodně studijní oddělení technických fakult. MEDICÍNA Přijímací zkoušky vám za určitých podmínek odpustí, i pokud se chystáte na studium medicíny, kromě 2. LF UK. Tady si školy stanovují přesné požadavky na výsledky studia na střední škole. Musíte mít výborný průměr na vysvědčení (1,1 na medicíně v Hradci, Brně a Olomouci, 1,2 na 1. LF UK, v Ostravě a Plzni a 1,7 na 3. LF UK) a maximálně chvalitebnou z profilových předmětů chemie, biologie, fyzika. Třeba na Ostravskou univerzitu bylo loni ke studiu medicíny přijato bez zkoušek 49 zájemců, celkově vzali 114 uchazečů. PROSPĚCH Na Fakultu managementu VŠE v Jindřichově Hradci se dostanete, pokud dosáhnete na průměrný prospěch z matematiky a světového jazyka do 1,85. Kombinace Scio a fakultních testů ZNALOSTI I ZÁJEM O OBOR Například u prezenčního studia bakalářských oborů mezinárodní teritoriální studia, česko-německá studia, politologie a mezinárodní vztahy, sociologie a sociální politika se přijímá na základě kombinace výsledků testů Scio a písemné přijímací zkoušky organizované přímo Fakultou sociálních věd Univerzity Karlovy. „Školy tady většinou požadují test obecných studijních předpokladů Scio a pak si ještě ověřují kvality a zájem o zvolený obor,“ říká Jiří Kadlec z agentury Amos. Jsou to většinou odborné předměty, to znamená biologie, chemie, fyzika u zdravotnických studijních oborů, čeština, cizí jazyky nebo historie u humanitních a pedagogických nebo dějiny umění u uměleckých oborů. Školy mohou také používat testy Scio a vlastní přijímací zkoušky s tím, že jedny nahrazují druhé. JEDNO ČI DRUHÉ „Uchazeči o studium na naší fakultě managementu, kteří nesplní podmínky přijetí bez zkoušek, musí buď zvládnout Scio test OSP a dosáhnout percentilu 60, nebo složit naše vlastní testy ze světového jazyka - angličtiny, němčiny, ruštiny, španělštiny či francouzštiny -a z matematiky zaměřené na logické myšlení,“ říká Alena Jirková z Fakulty managementu VŠE. Škola používá pouze Scio testy TYPY TESTŮ Letos jsou testy Scio povinné na 16 fakultách, jako náhrada přijímaček nebo zvýhodnění fungují na dalších 24 školách. V první řadě si zjistěte, co se vlastně požaduje. Nejčastěji to bývá test Obecných studijních předpokladů. Na výběr jsou ještě Základy společenských věd, Matematika, Biologie, Angličtina a Němčina. Důležité je i to, jaký percentil (neboli dosažený výsledek) škola akceptuje. Někde mají hranici úspěšnosti na šedesáti procentech ZSV, jinde nestačí ani osmdesát v OSP. A někde požadované testy i kombinují. TERMÍNY Na Fakultě sociálních věd UK potřebujete k přijetí do bakalářského studia Ekonomie a financí absolvovat kromě Obecných studijních předpokladů i testy z Matematiky. Výhodou je, že se dají skládat ještě v pěti termínech (9. 2., 9. 3., 6. 4., 8. 5. , 1. 6. - pozor, některé školy už červnové datum neakceptují!). „Napsat si je můžete několikrát a počítat se vám bude vždy ten nejlepší výsledek,“ radí Matěj Horák, student UK. TRÉNINK Na stránkách Scio.cz najdete kurzy, kde se dá řešení testů naučit a dosáhnout tak lepšího výsledku. „Když jsem test OSP psala poprvé, byla jsem zaskočena množstvím úkolů, jejich skladbou a pohořela jsem,“ vzpomíná Jana Marková z Palackého univerzity. „Pak jsem si testy natrénovala a mé výsledky se rapidně zlepšily. Nedoporučuji psát Scio test bez přípravy,“ varuje studentka. Také proto, že cena jednoho testu začíná na 360 korunách a může se dostat až na 750 korun podle rozsahu. Ukázkový test OSP najdete na str. E4. Přijímačky podle svého VLASTNÍ KRITÉRIA Většina vysokých škol stále chystá pro studenty vlastní zkoušky - fakulty filozofické, pedagogické, lékařské, umělecké, ekonomické i přírodovědecké. „U mnoha studijních oborů jsou jen písemné testy, pouze ke studiu biologie a ekologie a ekologie a ochrany životního prostředí se bude konat přijímací zkouška písemná i ústní,“ dozvíte se na studijním oddělení Přírodovědecké fakulty Palackého univerzity v Olomouci. V informacích o přijímacím řízení obvykle najdete ukázky testů z minulých let, takže se dozvíte, co vás asi bude čekat. PŘÍPRAVNÉ KURZY Zjistěte si co nejdříve, zda škola pořádá přípravné kurzy. Nabízejí je každý rok lékařské fakulty Univerzity Karlovy. „Loni jsem chodila od ledna do dubna na přípravný kurz chemie, fyziky a biologie přímo na 1. lékařské fakultě UK a asi i díky tomu jsem se na školu dostala,“ myslí si studentka prvního ročníku medicíny Alice Marková. Kurzy můžete najít i na internetu a v nabídkách agentur po celé ČR. Na filozofických fakultách většinou píšete oborový test z předmětu, který chcete studovat, a pokud projdete, dostanete pozvánku na ústní pohovor. Třeba na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity přijímají pouze na základě pohovoru. Plné znění zpráv


„Pokuste se zjistit, kdo vás bude zkoušet. Podle toho můžete například upravit seznam literatury a připravit se na otázky,“ radí Jiří Kadlec z agentury Amos. Dobrým informačním zdrojem jsou i sociální sítě. UNIVERZITNÍ TESTY Ty si sestavuje například Masarykova univerzita v Brně. „Test studijních předpokladů je přijímací zkouškou pro uchazeče hlásící se na všechny fakulty MU kromě lékařské a fakulty sociálních studií,“ hlásí mluvčí školy Tereza Fojtová. Ukázka testu na str. E6. Weby www.kampomaturite.cz www.najdivs.cz www.scio.cz www.sokrates.cz www.kurzy-fido.cz www.az-smart.cz www.aleph.cz Foto popis| O autorovi| Připravila Michaela Kučerová _

Hegerův zákaz kouření v restauracích má uchránit 30 procent nezletilých od cigaret 29.1.2013

novinky.cz str. 00 _

Domácí_

Zákaz kouření v restauracích, který chystá v novém zákoně ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09), uchrání 30 procent nezletilých kuřáků od závislosti. Vyplynulo to z průzkumu studentů Fakulty sociálních věd a společnosti Ipsos. V září v něm odpovídalo 1006 lidí od 18 do 22 let. Výsledky představil v úterý vedoucí studentského projektu Miroslav Slíž. Mladí kuřáci v průzkumu přiznali, že nejčastěji kouří v restauracích, barech, na diskotékách a v klubech, 64 procent z nich, a příležitostní kuřáci dokonce kouří téměř jenom tam, konkrétně 73 procent. Možnost zapálit si v těchto místech tak podle autorů průzkumu podporuje mladé v kouření. Jak vyplynulo z jarního studentského průzkumu, zákaz kouření v restauracích si přeje 78 procent obyvatel. Restauratéři se této novince brání, neboť mají obavy z poklesu tržeb. "Pokud by v restauracích platil zákaz kouření, podle vlastních slov by vůbec nezačala kouřit čtvrtina pravidelných kuřáků a polovina příležitostných kuřáků. Celkem 30 procent těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, uvedlo, že kdyby tam platil zákaz kouření, s kouřením by vůbec nezačali," shrnul výsledky Slíž. Heger při představení zákona uvedl, že jeho primárním cílem je chránit děti a mládež, stejně jako nekuřáky. Součástí zákona jsou další opatření, například by se nesměly prodávat cigarety v automatech a stouply by pokuty za jejich prodej.Kouří každý druhý mladý Čech Podle průzkumu kouří 53 procent Češek a Čechů ve věku 18 až 22 let, z nich 27 procent kouří každý nebo téměř každý den, 11 procent kouří občas a 15 procent příležitostně. Zbylých 47 procent mladých jsou nekuřáci. Většina pravidelných kuřáků začala kouřit v 16 letech. Podle odborníků platí, že čím dříve začne člověk kouřit, tím pravděpodobněji zůstane pravidelným kuřákem. "Z těch, kteří začali kouřit pravidelně před 16. rokem věku, dnes pravidelně kouří 78 procent, zatímco z těch, kteří začali pravidelně kouřit až mezi 16. a 18. rokem, kouří dnes pravidelně 63 procent," doplnil Slíž. První cigaretu si lidé podle průzkumu zapálí průměrně v 14,1 roku. Za závislost považuje kouření 86 procent mladých. Dvě třetiny z nich chtějí s kouřením do budoucna skoncovat.Více kuřáků mezi vyučenými



Mladí kuřáci jsou především z rodin, kde alespoň jeden z rodičů kouří, 38 procent z nich. Z rodin, kde alespoň jeden rodič dříve kouřil, je 22 procent. Do podílu kuřáků se promítlo také vzdělání, 66 procent mladých kuřáků totiž tvoří ti z nich, kteří jsou vyučení. Častěji totiž mají vlastní příjem. Polovina pravidelných mladých kuřáků utratí za cigarety měsíčně 300 až 1000 korun, čtvrtina až 2000 korun. Peníze si vydělají na brigádách či v zaměstnání, celá třetina ale utrácí za cigarety kapesné od rodičů.

URL| http://www.novinky.cz/domaci/291641-hegeruv-zakaz-koureni-v-restauracich-ma-uchranit-30-procentnezletilych-od-cigaret.html _

Silní kuřáci propadli tabáku už ve čtrnácti letech, ukázala studie 29.1.2013

tyden.cz str. 00 ČTK_

Domácí_

Zákaz kouření v restauracích, který prosazuje v chystaném zákoně ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09), uchrání 30 procent nezletilých kuřáků od závislosti. Vyplynulo to z průzkumu studentů Fakulty sociálních věd a společnosti Ipsos. Odpovídalo v něm loni v září 1006 mladých od 18 do 22 let. Výsledky představil novinářům vedoucí studentského projektu Miroslav Slíž. Zákaz kouření v restauracích, který prosazuje v chystaném zákoně ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09), uchrání 30 procent nezletilých kuřáků od závislosti. Vyplynulo to z průzkumu studentů Fakulty sociálních věd a společnosti Ipsos. Odpovídalo v něm loni v září 1006 mladých od 18 do 22 let. Výsledky představil novinářům vedoucí studentského projektu Miroslav Slíž. Mladí kuřáci v průzkumu přiznali, že nejčastěji kouří v restauracích, barech, na diskotékách a v klubech, 64 procent z nich, a příležitostní kuřáci dokonce kouří téměř jenom tam, konkrétně 73 procent. Možnost zapálit si v těchto místech tak podle autorů průzkumu podporuje mladé v kouření. Zákaz kouření v restauracích si podle průzkumu přeje 78 procent obyvatel ČR. Restauratéři jsou proti, obávají se poklesu tržeb. "Pokud by v restauracích platil zákaz kouření, podle vlastních slov by vůbec nezačala kouřit čtvrtina pravidelných kuřáků a polovina příležitostných kuřáků. Celkem 30 procent těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, uvedlo, že kdyby tam platil zákaz kouření, s kouřením by vůbec nezačali," shrnul výsledky Slíž. Heger, který představení výsledků přihlížel, uvedl, že chce zákonem chránit děti, mládež a nekuřáky. Zákaz kouření provázejí další opatření jako zákaz prodeje cigaret v automatech či zvýšení pokut za prodej kuřiva mládeži do 18 let na milion a dětem do 15 let na dva miliony korun. Ministr zdůraznil, že nechce zákonem terorizovat kuřáky. Výzkum ocenil, výsledky jsou v souladu s jeho přístupem - bránit mladým lidem, aby se snadno učili kouřit a snadno přicházeli do prostředí, které jim v tom pomáhá. Normu předloží vládě do konce března, do Sněmovny by mohla jít v dubnu. Heger věří, že Miloš Zeman, až se ujme prezidentské funkce, zákon podepíše, protože si je vědom zdravotních rizik kouření. Zeman na veřejnosti běžně kouří. "Tak v tomto směru nebude nový pan prezident dobrým příkladem, já doufám, že se alespoň nebude s cigaretou objevovat často v obrazových médiích," poznamenal ministr. Podle průzkumu kouří 53 procent Češek a Čechů ve věku 18 až 22 let, z nich 27 procent kouří každý nebo téměř každý den, 11 procent kouří občas a 15 procent příležitostně. Zbylých 47 procent mladých jsou nekuřáci. Podle lékařky centra pro léčbu závislosti na tabáku Evy Králíkové průzkum ukázal, že počty kuřáků mezi mladými v ČR jsou dvojnásobné ve srovnání se zeměmi jako Kanada, USA nebo Austrálie. Zakázat kouření v restauracích je podle ní dobrý krok, je jich ale potřeba mnohem víc. Plné znění zpráv


"Nekuřácké veřejné prostory jsou na druhém místě co do důležitosti hned za vysokou cenou cigaret," řekla Králíková ČTK. Podle ní by krabička cigaret měla stát 200 až 300 korun, aby to od kouření lidi odradilo, nebo alespoň snížilo počty vykouřených cigaret. Většina pravidelných kuřáků začala kouřit dřív než v 16 letech. "Z těch, kteří začali kouřit pravidelně před 16. rokem věku, dnes pravidelně kouří 78 procent, zatímco z těch, kteří začali pravidelně kouřit až mezi 16. a 18. rokem, kouří dnes pravidelně 63 procent," doplnil Slíž. Průměrný věk zapálení první cigarety podle průzkumu je 14,1 roku, u pravidelných a silných kuřáků 13,8 roku. Kouření považuje za závislost 86 procent mladých, do budoucna s ním chtějí přestat dvě třetiny. Mladí kuřáci jsou především z rodin, kde alespoň jeden z rodičů kouří, 38 procent z nich. Z rodin, kde alespoň jeden rodič dříve kouřil, je 22 procent. Polovina pravidelných mladých kuřáků utratí za cigarety měsíčně 300 až 1000 korun, čtvrtina až 2000 korun. Peníze si vydělají na brigádách či v zaměstnání, celá třetina ale utrácí za cigarety kapesné od rodičů.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/silni-kuraci-propadli-tabaku-uz-ve-ctrnacti-letech-ukazalastudie_259797.html _

Třetinu mladých by od kouření odradil zákaz cigaret v restauracích 29.1.2013

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Domácí_ iDNES.cz, Hana Válková_

Více než polovina mladých lidí kouří, třetinu z nich by přitom od cigarety mohl odradit zákaz kouření v restauracích. Ukázal to průzkum studentů Univerzity Karlovy a agentury Ipsos. "Třicet procent mladých lidí, kteří začnou kouřit před osmnáctým rokem, by s tím vůbec nezačalo, pokud bychom měli úplný zákaz kouření v restauracích. Jsou to lidi, kteří, kdyby si příležitostně nezapálili v restauracích, tak vůbec kouřit nebudou," okomentovala pro iDNES.cz výsledky průzkumu Sabina Bergerová, spoluautorka a studentka druhého ročníku marketingu Fakulty sociálních věd UK. První cigaretu si podle průzkumu zapálilo právě v restauraci jedenáct procent dotázaných. Restaurace, diskotéky či bary jsou pak nejčastějším prostředím, kde si zapalují mladí pravidelní i příležitostní kuřáci. Jedním z hlavních důvodů, proč mladí lidé začínají kouřit a kouří, je právě kolektiv. "Většina lidí nám řekla, že cigareta je pro ně odpočinek, relax, ale že si zároveň velmi silně uvědomí, že jde také o závislost," doplnila Bergerová. Podle spoluautora průzkumu, studenta Miroslava Slíže, je dalším z hlavních motivů zvědavost. Častěji si cigaretu zapalují děti rodičů kuřáků (60 procent) a vyučení mladí lidé (66 procent). Kouří každý druhý člověk ve věku 18 až 22 let Průzkumu se zúčastnilo 1 006 lidí ve věku 18 až 22 let. I když jej iniciovali vysokoškoláci, jen studenti mezi dotazovanými nebyli. "Dotazování jsme svěřili profesionálům z agentury Ipsos," řekla vedoucí katedry marketingové komunikace Denisa Kasl Kollmannová. Podle ní průzkum vznikl, protože většina dosavadních zjišťování byla spjata s tabákovým lobby. Studenti jím navázali na jarní zjišťování, v němž se dotazovali 8 488 lidí. Průzkum ukázal, že v Česku kouří 53 procenta mladých lidí, z toho více než čtvrtina sáhne po cigaretě téměř každý den. Šest procent dotázaných vykouří krabičku denně. Začali byste kouřit, kdyby platil zákaz kouření v restauracích, barech atp.? Plné znění zpráv


Většina pravidelných kuřáků začala kouřit, když jim bylo méně než 16 let. Průměrný věk, kdy si mladí lidé poprvé zapálí, je 14,1 roku. Dívky přitom vyzkoušejí první cigaretu později než chlapci, ale dříve začínají pravidelně kouřit. O kouření rodiče mladých lidí většinou vědí (83 procent) a čtvrtina z nich se snaží své ratolesti přesvědčit, aby přestaly. Pochopitelně apel je silnější u těch rodičů, kteří sami popelník nepotřebují. Dvě třetiny studentů chtějí s kouřením do budoucna přestat. Hlavní motivací je to, že škodí zdraví. Kuřákům vadí také výdaje a pro pětinu mladých lidí je motivací budoucí rodičovství (52 procent dotázaných by nechtělo mít dítě s kuřačkou či kuřákem). Více než třetina dotázaných si také myslí, že ten, kdo kouří, bude mít brzy problémy s potencí a sexuálním apetitem, a 62 procent dotázaných přiznává, že nerado líbá kuřačku či kuřáka. Ministerstvo zdravotnictví usiluje o úplný zákaz kouření v restauracích Ministr zdravotnictví Leoš Heger na začátku ledna představil návrh zákona, který zpřísňuje podmínky prodeje alkoholu a cigaret. Mimo jiné hovoří také o úplném zákazu kouření v hospodách a restauracích, nebo o zavedení pravidla, aby nejméně jeden nealkoholický nápoj byl vždy levnější či stejně drahý jako nejlevnější alkohol. Prodejci alkoholu by tak vždy museli prodávat nejméně jedno nealkoholické pití. Proti novele se již postavili provozovatelé restaurací, podle kterých poškozuje právo svobodně podnikat ( více o přísné novele čtěte zde ). Podle Hegera je průzkum studentů cenný. I proto, že se zaměřuje na mladé lidi. "Čím dříve lidé začnou kouřit, tím hlubší je jejich závislost a tím obtížněji se jí později zbavují," podotkl Heger. Kde kouříte? Data aktuálního průzkumu to ostatně doložila. "Z těch, kteří začali kouřit pravidelně před 16. rokem věku, dnes pravidelně kouří 78 procent, zatímco z těch, kteří začali pravidelně kouřit později, tedy mezi 16. a 18. rokem, jich pravidelně kouří 63 procenta," stojí v tiskové zprávě studentů. V Česku kouří podle Eurobarometru více než 2,3 milionu lidí. Ročně v souvislosti se zamořováním těla škodlivými látkami z cigaret zemře zhruba 18 tisíc lidí. Ministr zdravotnictví uvedl, že boj s kuřáctvím je těžký, protože milovníci cigaret ročně do státního rozpočtu odvedou na spotřební dani 50 miliard korun. "Náklady v souvislosti s léčením kuřáků jsou 11 miliard a 25 miliard tvoří škoda spojená s úniky ekonomických příjmů v souvislosti s pracovní neschopností nebo dřívějším úmrtním," informoval Heger. Kuřáci si podle něj cigaretami v průměru krátí život o šest let. Lékařka Eva Králíková z Centra pro závislé na tabáku III. interní kliniky lékařské fakulty UK podotkla, že tento průměr zkresluje. Polovina kuřáků podle ní žije stejně dlouho jako nekuřáci, do toho však vstupují případy lidí, kterým cigarety zkrátí život o více než 20 let.

URL| http://zpravy.idnes.cz/pruzkum-zakaz-koureni-v-restauracich-d8r/domaci.aspx?c=A130129_114643_domaci_hv _

Mezi 18 a 22 lety kouří polovina mladých lidí, prokázal výzkum 29.1.2013 zpravy.rozhlas.cz str. 00 politika_ Věra Masopustová, Alina Holušová, mta,Jan Richter,Kristina Winklerová_ Polovina mladých mezi osmnáctým a dvaadvacátým rokem kouří, v celé dospělé populaci pak kouří asi čtvrtina lidí. Vyplývá to z výzkumu Mladí lidé a kouření, který zpracovali studenti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy s agenturou Ipsos. Dotazována byla tisícovka mladých lidí a výzkumníci mimo jiné zjistili, že většina pravidelných kuřáků začala kouřit před osmnáctými narozeninami.Průměrný věk, kdy se s kouřením začíná, je 14 let. Podle vedoucího Plné znění zpráv


projektu Miroslava Slíže by k omezení kouření u mladých lidí přispěl zákaz cigaret v restauracích.„Vycházíme z toho, že nám mladí kuřáci deklarovali, že pokud by platil zákaz kouření v restauracích, kouřit by vůbec nezačali. Konkrétně se jedná celkem o 30 procent z těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku,“ řekl Slíž ve vysílání Radiožurnálu.Podle Michala Miovského z kliniky adiktologie pražské Všeobecné fakultní nemocnice se jedná o nadsazené číslo.„Preventivní dopad tohoto typu regulačního opatření je v realitě mnohonásobně nižší. Jinými slovy, nelze od toho očekávat, pokud to zavedeme, že výsledný efekt bude tak veliký,“ upozornil.Opatření prý navíc nemá v první řadě odrazovat od kouření, ale chránit nekuřáky. Adiktolog nicméně připouští, že část kuřáků by zákaz cigaretového dýmu v restauracích, klubech a hospodách uvítala.„Zaznamenáváme, a je to ověřeno i výzkumně, že přece jenom určitého procenta kuřáků se tato opatření dotýkají v tom smyslu, že je motivují k tomu, aby přestali kouřit a vyhledali pomoc,“ dodal Miovský.Mladí si prý užívají, následky kouření zatím neřešíPrůzkumem chtějí jeho autoři podpořit návrh zákona, který by úplný zákaz kouření v restauracích a na jiných veřejných místech zavedl.Podle dalšího zjištění chce 66 procent kuřáků ve věku 18 až 22 let s tímto zlozvykem v budoucnu skoncovat. Motivem jsou zdraví a finance.„Ale pokud bychom hledali důvod, proč v současné chvíli tolik lidí kouří, tak v současné chvíli si ty důsledky až tak neuvědomují, protože žijí ‘teď a tady‘. A přece jenom kouření je takový pomalý zabiják, který není hned vidět. Takže ty obavy nejsou až tak velké,“ poznamenal vedoucí studentského projektu.Podíl mladých kuřáků je v České republice druhý nejvyšší ze všech zemí Evropské unie, navíc se situace zvláště u nejmladších věkových skupin stále zhoršuje. Důvodů existuje mnoho. Záleží prý ale i na tom, jakým způsobem je kouření prezentováno v médiích.„V České republice panuje velmi liberální atmosféra a velmi prokonzumně nastavená atmosféra, co se týká samotných médií. Jinými slovy je v médiích naprosto běžně diskutováno o kouření a o propagaci kouření způsobem, který je téměř nemyslitelný na západ od nás a zejména na severozápad od nás,“ vysvětlil Miovský.Slovensko chystá přísnější protikuřácký zákon. Kouř by měl zmizet i z nákupních centerFirmy vytáhly do boje proti kuřákům na pracovištích Návrh úplného zákazu kouření v restauracích má prý nadpoloviční podporu EK chce novými krabičkami odradit od kouření. Odborníci ale o účinnosti opatření pochybují

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1167923 _

Hegerův zákaz kouření v restauracích má pomoci mladistvým od závislosti 29.1.2013

zpravy.tiscali.cz str. 00 Zprávy / Domácí_ Lucie Hyblerová_

Zákaz kouření v restauracích, který prosazuje v chystaném zákoně ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09), uchrání 30 procent nezletilých kuřáků od závislosti. Vyplynulo to z průzkumu studentů Fakulty sociálních věd a společnosti Ipsos. Odpovídalo v něm loni v září 1006 mladých od 18 do 22 let. Výsledky představil dnes novinářům vedoucí studentského projektu Miroslav Slíž. Mladí kuřáci v průzkumu přiznali, že nejčastěji kouří v restauracích, barech, na diskotékách a v klubech, 64 procent z nich, a příležitostní kuřáci dokonce kouří téměř jenom tam, konkrétně 73 procent. Možnost zapálit si v těchto místech tak podle autorů průzkumu podporuje mladé v kouření. Zákaz kouření v restauracích si podle průzkumu přeje 78 procent obyvatel ČR. Restauratéři jsou proti, obávají se poklesu tržeb. "Pokud by v restauracích platil zákaz kouření, podle vlastních slov by vůbec nezačala kouřit čtvrtina pravidelných kuřáků a polovina příležitostných kuřáků. Celkem 30 procent těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, uvedlo, že kdyby tam platil zákaz kouření, s kouřením by vůbec nezačali," shrnul výsledky Slíž. Heger, který představení výsledků přihlížel, uvedl, že chce zákonem chránit děti, mládež a nekuřáky. Zákaz kouření provázejí další opatření jako zákaz prodeje cigaret v automatech či zvýšení pokut za prodej kuřiva mládeži do 18 let na milion a dětem do 15 let na dva miliony korun. Ministr zdůraznil, že nechce zákonem terorizovat kuřáky. Výzkum ocenil, výsledky jsou v souladu s jeho přístupem - bránit mladým lidem, aby se snadno učili kouřit a snadno přicházeli do prostředí, které jim v tom pomáhá. Normu předloží vládě do konce března, do Sněmovny by mohla jít v dubnu. Plné znění zpráv


Heger věří, že Miloš Zeman, až se ujme prezidentské funkce, zákon podepíše, protože si je vědom zdravotních rizik kouření. Zeman na veřejnosti běžně kouří. "Tak v tomto směru nebude nový pan prezident dobrým příkladem, já doufám, že se alespoň nebude s cigaretou objevovat často v obrazových médiích," poznamenal ministr. Podle průzkumu kouří 53 procent Češek a Čechů ve věku 18 až 22 let, z nich 27 procent kouří každý nebo téměř každý den, 11 procent kouří občas a 15 procent příležitostně. Zbylých 47 procent mladých jsou nekuřáci. Podle lékařky centra pro léčbu závislosti na tabáku Evy Králíkové průzkum ukázal, že počty kuřáků mezi mladými v ČR jsou dvojnásobné ve srovnání se zeměmi jako Kanada, USA nebo Austrálie. Zakázat kouření v restauracích je podle ní dobrý krok, je jich ale potřeba mnohem víc. "Nekuřácké veřejné prostory jsou na druhém místě co do důležitosti hned za vysokou cenou cigaret," řekla Králíková. Podle ní by krabička cigaret měla stát 200 až 300 korun, aby to od kouření lidi odradilo, nebo alespoň snížilo počty vykouřených cigaret. 86 procent mladých kuřáků přiznává závislost Většina pravidelných kuřáků začala kouřit dřív než v 16 letech. "Z těch, kteří začali kouřit pravidelně před 16. rokem věku, dnes pravidelně kouří 78 procent, zatímco z těch, kteří začali pravidelně kouřit až mezi 16. a 18. rokem, kouří dnes pravidelně 63 procent," doplnil Slíž. Průměrný věk zapálení první cigarety podle průzkumu je 14,1 roku, u pravidelných a silných kuřáků 13,8 roku. Kouření považuje za závislost 86 procent mladých, do budoucna s ním chtějí přestat dvě třetiny. Mladí kuřáci jsou především z rodin, kde alespoň jeden z rodičů kouří, 38 procent z nich. Z rodin, kde alespoň jeden rodič dříve kouřil, je 22 procent. Polovina pravidelných mladých kuřáků utratí za cigarety měsíčně 300 až 1000 korun, čtvrtina až 2000 korun. Peníze si vydělají na brigádách či v zaměstnání, celá třetina ale utrácí za cigarety kapesné od rodičů.

URL| http://zpravy.tiscali.cz/hegeruv-zakaz-koureni-v-restauracich-ma-pomoci-mladistvym-od-zavislosti-208342 _

Diskuse Jak hodnotit první přímé prezidentské volby? 28.1.2013

blisty.cz _

str. 00

_

Dovolujeme si Vás pozvat na aktuální veřejnou diskusi věnovanou průběhu, výsledku a dopadům prezidentských voleb „Jak hodnotit první přímé prezidentské volby" pořádanou thinktankem CESTA. Bude se konat už v pondělí 28. ledna 2013 od 18.00 ve velkém sále Goethe-Institutu (Masarykovo nábřeží 32, Praha 1, 2. patro). Akci spolupořádá Friedrich-Ebert-Stiftung e.V., zastoupení v České republice a Masarykova demokratická akademie. Účast v panelu přislíbili senátor a místopředseda České strany sociálně demokratické Jiří Dienstbier; Vladimíra Dvořáková, politoložka a vedoucí katedry politologie Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické, teoretik médií Jan Jirák z katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, publicista a komentátor deníku Právo Alexandr Mitrofanov a politolog a ředitel New York University Prague Jiří Pehe. Diskusi moderuje Vít Klepárník.

URL| http://www.blisty.cz/art/67218.html _ Plné znění zpráv


Přednáška UK na webu: Amnestie z pohledu sociální a veřejné politiky 28.1.2013

ct24.cz str. 00 jab_

Kultura_

Nezávisle a nepoliticky na žhavé politické téma zní podtitul dalšího cyklu přednášek, které z Univerzity Karlovy zprostředkovává web ČT24 v přímém přenosu. Po tři pondělní večery odborníci z UK zkoumají z různých úhlů pohledu aktuální téma amnestie. 28. ledna se konala dvojpřednáška na téma Je amnestie dobrým nástrojem ke snižování počtu vězňů? a Amnestie z pohledu veřejné politiky. Záznam obou bude možné přehrát v tomto článku. Anotace: PhDr. Anna Šabatová v přednášce Je amnestie vhodným nástrojem ke snižování počtu lidí ve věznicích? osvětluje záležitosti spjaté především s trestní politikou. Prof. Martin Potůček se pak v Amnestii z pohledu veřejné politiky zaměřuje na oblast vytvářející obecnější rámec chování lidí – včetně těch, kteří měli či mají problémy se zákonem. Následně se oba přednášející zamýšlí nad amnestií jako součástí trestní politiky státu a dotýkají se i aktuálního stavu českého vězeňství. PhDr. ANNA ŠABATOVÁ, PhD.(* 1951). Na začátku sedmdesátých let byla vězněna pro podvracení republiky a vyloučena ze studií na Filozofické fakultě. V prosinci 1976 podepsala Chartu 77, později byla její mluvčí. Byla též členkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po listopadu 89 absolvovala studium jednooborové bohemistiky na UK, později doktorské studium na Katedře právní teorie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1998 získala Cenu Spojených národů pro lidská práva. V letech 2001-2007 vykonávala funkci zástupkyně veřejného ochránce práv. Byla také členkou Evropského výboru pro zabránění mučení. V současnosti vyučuje na katedře sociální práce UK a je předsedkyní Českého helsinského výboru. Zajímá se o lidská práva a sociální politiku. Prof. PhDr. MARTIN POTŮČEK, CSc., MSc. (* 1948). Profesor veřejné a sociální politiky a garant tohoto magisterského a doktorského programu na Institutu sociologických studií a vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se zkoumáním procesů formování a realizace veřejné a sociální politiky se zaměřením na regulační funkce trhu, státu a občanského sektoru, na problémy vládnutí, reformu veřejné správy a na prognózování vývoje České republiky v rámci Evropské unie i v globálním kontextu. Na tato i jiná témata vydal se svými spolupracovníky u nás i v zahraničí řadu publikací. Působí i jako konzultant a publicista. Kdy a kde: Univerzita Karlova, Modrá posluchárna Karolina, vchod z Celetné 20; vždy od 18:00; vstup volný. Záznamy všech přednášek, které web ČT24 zprostředkoval z Univerzity Karlovy, včetně těch z cyklu Amnestie, najdete na následujícím odkazu:

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/212714-prednaska-uk-na-webu-amnestie-z-pohledu-socialni-averejne-politiky/ _

Václava Klause vystřídá Miloš Zeman 28.1.2013

ČRo Rádio Česko

str. 01 _

15:35 Studio Česko_

Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Kurz na Pražském hradě se nemění. Václava Klause vystřídá Miloš Zeman. Pro řadu jejich kritiků tak jde o pokračování opoziční smlouvy se všemi možnými důsledky. Z pohledu ekologických aktivistů ale bylo téměř jedno, pokud by na Pražském hradě usedl Karel Schwarzenberg. Podobně jako Václav Klaus i on je pro dostavbu Jaderné elektrárny Temelín. A stejný názor má také nově zvolená hlava státu. Miloš ZEMAN, zvolený prezident ČR Plné znění zpráv


-------------------Česká republika je pokud vím jedinou zemí Evropské unie, kde jsou ložiska uranu, a to v Dolní Rožínce, je to hlubinná těžba. Hlubinná těžba životní prostředí nepoškozuje. A my právě v souvislosti s dostavbou Temelína můžeme i tohoto nerostného zdroje velice účinně využít. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Slovy Miloše Zemana začíná Studio Česko, při jehož poslechu vás vítá Ondřej Černý. A naším hostem je předseda Strany zelených Ondřej Liška. Dobrý den, vítejte. Ondřej LIŠKA, předseda Strany zelených -------------------Dobrý den. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Co tato volba prezidenta znamená pro zelené? Ondřej LIŠKA, předseda Strany zelených -------------------No, znamená to pro nás stejně jako pro všechny ostatní, to znamená prezident jakožto ústavní činitel, který má přesně vymezené, někdy tedy i nepřesně vymezené pravomoci, je zároveň tím, kdo má velký a významný vliv na atmosféru ve společnosti, kdo určuje standardy, laťku toho, jak se k sobě lidé chovají, co je ještě považováno za přípustné a co už je nepřípustné. A v tomhle je ta volba, nejenom v tomhle je pro mě ta volba samozřejmě velké zklamání. A pro zelené, my jsme věděli, že v případě volby prezidenta nejde o to, mít na Hradě někoho, kdo bude aktivním zeleným, ať už v jakémkoliv smyslu, politikem. Koneckonců většina české společnosti souhlasí s rozvojem jaderné energetiky. To je myslím celkem nepopiratelné. A proto jsme se orientovali v této volbě nikoliv podle těchto úzce zelených témat, řekněme, ale podle toho, jaký bude budoucí prezident státník. A proto jsme i v druhém kole podpořili Karla Schwarzenberga, protože Miloš Zeman je někdo, kdo v našich očích, koneckonců potvrdil to i ve volební kampani, bude tu laťku ještě dále snižovat, nikoliv zvyšovat. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Vy jste vůči stávající hlavě státu Václavu Klausovi měli tisíce a jednu výhradu. Ale z vašeho úhlu pohledu, může být tedy v příštích 5 letech ještě hůře než bylo? Ondřej LIŠKA, předseda Strany zelených -------------------Určitě může. Vždyť ta volební kampaň vlastně nepřinesla nějaký šok z toho, jak je Miloš Zeman vulgární, arogantní, jakým způsobem, s jakým despektem se chová k ženám, ke svým oponentům, jakým způsobem lže, tohle všechno jsme věděli přece už dávno z těch 10 a více let jeho politické činnosti v České republice. Takže ta volební kampaň vlastně ukázala jenom to, kým Miloš Zeman vždycky byl, je a zřejmě i bude. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------A co ten volební výsledek řekl o voličích v České republice? Že jim právě to, co jste popsal, nevadí? Ondřej LIŠKA, předseda Strany zelených -------------------Myslím si, že každý měl trošku jiné důvody jako hlavní, podle kterých se orientoval. Já myslím, že ty příkopy, o kterých se tady hovoří, že byly vyhloubeny příliš hluboko. Já si myslím, že tak hluboké nejsou. Ty, nejsou to rozhodně žádné nové příkopy. Česká společnost je dávno rozdělená sociálně, ekonomicky, intelektuálně, kulturně. Česká republika, nebo česká společnost má skutečně velmi, řekněme, rozmanité, rozmanitou hodnotovou orientaci. Lidé, kteří žijí na venkově, lidé, kterým se dostalo méně vzdělání, lidé, kteří jsou na okraji systému, to jsou všechno lidé, kteří se zřejmě, a ukázalo se to i v těch volbách, rozhodují nejenom podle toho, jakou noblesu by prezident měl přinášet do svého úřadu a tím i do společnosti, ale podle toho, co jim prvoplánově ten kandidát říká. Miloš Zeman sliboval věci, které nebude moci splnit. Miloš Zeman už po svém zvolení vyhlásil, že si přeje předčasné volby, ačkoliv jako prezident pro to může udělat velmi málo, ba skoro téměř nic. To znamená myslím si, že tady dojde určitě k tomu, čeho jsme se obávali, a to, že se bude posouvat Plné znění zpráv


hranice vnímání toho, kdo prezident je. Miloš Zeman řekl, že bude aktivistický prezident, to znamená můžeme se dočkat toho, že ta bílá místa ústavy, která nejsou zřejmá bez výkladu, bez interpretace ústavními právníky a které tak, která tak velmi umně prezident Klaus využívá k tomu, aby ducha ústavy překračoval, tak nemám pochyb, že k tomuhle bude docházet i za Miloše Zemana. I první výroky v roli nově zvoleného prezidenta na to ukazují. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Tak, Miloš Zeman řekl, že chce být aktivním prezidentem a jeho kritici, jakým je i Ondřej Liška, to překládají, že bude aktivistickým prezidentem. Ale vy jste nedávno na sjezdu Strany zelených obhájil post předsedy strany. Bude třeba jedním z výrazných cílů, terčů, vůči nimž se chcete vymezovat při té své politice, právě nově zvolená hlava státu a její pojetí politiky? Ondřej LIŠKA, předseda Strany zelených -------------------Se stoprocentní jistotou. Ale ne terčem jediným a výlučným. Miloš Zeman nahradil Václava Klause s tím, že je fakticky jeho politickým dvojčetem. Stejně jako Václav Klaus se netajil svým odporem vůči zelené politice, a to nejen té ekologické, ale i té, která se týká lidských práv, rovnosti žen a mužů, vůbec jeho postoj k občanské společnosti. To v bledě modrém, možná s trošku hrubějším slovníkem představuje Miloš Zeman. Já si myslím, že ty volby znamenají začátek hlubších změn na české politické scéně. To, co udělá volba s pravicí i levicí může mít dalekosáhlé dopady. Já cítím vlastně, určitě nejen já, silnou ostrakizaci vlastně Jiřího Dienstbiera v ČSSD, cítím úplnou prázdnotu, myšlenkovou i personální, na pravici. Určitě tady se objeví ti, kdo budou této situace chtít využít ke vzniku nových politických subjektů. A do toho jsou tady zelení, kteří si myslím, že mají velkou příležitost k tomu, aby ukázali, že politiku je potřeba dělat konzistentně, že to není krátkodobá záležitost a krátkodechá záležitost. Koneckonců nepopírám, že jsme se dopustili v době našeho vládnutí před těmi 3 lety, dnes už téměř 4 lety, chyb. Ale byly to chyby směšné. V porovnání s tím, co přišlo po nás a jakým způsobem ještě hlouběji klesla politická kultura za doby premiéra Nečase. Takže myslím si, že v těch prezidentských volbách lidé významně pocítili to, že probléme nejsou ty jednotlivé postavy, ti jednotliví aktéři, ale že problémem je ten samotný systém české politiky, jeho nedokonalá pravidla a ta pravidla je potřeba změnit a vymáhat. Můžu být i konkrétnější, přímou demokracií počínaje až po způsob vymáhání práva, způsob, jakým se kontroluje hospodaření, jakou roli má státní zastupitelství, jakým způsobem vlastně politika vstupuje do soudnictví. Tohle jsou všechno témata, která je potřeba nově uchopit a ukázat, že ten politický systém tak, jak jsme si ho tady vytvořili za posledních 23 let, je systémem zadřeným, nefunkčním a systémem, který je potřeba zásadně obnovit a z hloubky reformovat. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Říká předseda Strany zelených Ondřej Liška, který je dnes hostem Studia Česko. Vy jste v té předchozí odpovědi mluvil také o tom, že Strana zelených udělala chyby. A toho jsou si vědomi i vaši další spolustraníci, například nově zvolený místopředseda Matěj Stropnický. Matěj STROPNICKÝ, místopředseda Strany zelených -------------------V případě Martina Bursíka jsem jakoby pochopil, že jakási sebereflexe nastala taky. V tom smyslu, že vstup do velmi konzervativní pravicové vlády nebyl prostě pro zelené tím pravým ořechovým a že to zvažování toho případnýho dalšího vládního angažmá, ať už to bude někdy teďko nebo za až velmi dlouhou dobu, tak bude podstatně váhavější, složitější a ty debaty budou muset se odehrát před tím případným vstupem někam a ne až po něm. Protože my jsme ty debaty ve skutečnosti začli vést hlavně až poté, co jsme vstoupili. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Jak ta předchozí slova Matěje Stropnického číst? Že ODS a TOP 09, hlavní pravicové strany v současné České republice, jsou pro zelené s jejich politikou nepřijatelné? Ondřej LIŠKA, předseda Strany zelených -------------------Já v nich, v tomto okamžiku nevidím vůbec žádného partnera. Myslím si, že s nimi je možné samozřejmě diskutovat a polemizovat, ale nevidím tam žádné pole pro spojenectví. My si myslíme, že ty změny, které by měly v české politice, v české společnosti nastat, jsou mnohem hlubší než o cokoliv se pokouší tyto dvě strany. Plné znění zpráv


A hodnotově jsme si zcela vzdáleni. My jsme si v době, kdy jsme vstupovali do té středopravicové vlády, byli vědomi toho, že se hodnotově rozcházíme. Ale věřili jsme v to, že v situaci, kdy Česká republika 7 měsíců neměla vládu, je potřeba dohodnout se na programu, který bude popisovat velmi konkrétní kroky, které ta vláda udělá a překonáme tu vzdálenost těmi společnými projekty. Ukázalo se, že na straně těch našich partnerů pro to nebyla vůbec žádná ochota a nebyli schopni to garantovat. To, co říkám já, my jsme, nebyla chyba do té vlády tehdy vstoupit, ale byla chybou z ní včas neodejít. Dnes jsme úplně v jiné situaci, zelení se pohybují těsně pod tou hranicí zvolení 5 procent v průzkumech. Já věřím, že se nám podaří společnými silami, jak s Matějem Stropnickým, tak Martinem Bursíkem společně tu hranici v příštích volbách překonat. Ale budeme-li uvažovat o jakémkoli spojenectví, tak to bude mnohem bolestnější a pečlivější, striktnější, principiálnější proces než jakýkoliv v minulosti. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Dobře, ale kdo je tedy v tuto chvíli zeleným blízko? A teď se neptám možná nejste ochoten ani říct celé strany, ale předpokládám, že jste s to aspoň říci jména typu Jiří Dienstbier a podobně. Tedy kdo na české politické mapě je v tuto chvíli i vaším úhlem pohledu spojenec Strany zelených? Ondřej LIŠKA, předseda Strany zelených -------------------Já nacházím programové, programovou blízkost v mnoha ohledech s KDU-ČSL i se sociální demokracií. Myslím si, že se to ukázalo už i při například naší spolupráci v senátních volbách, kdy zelení například podpořili už před 2 lety Jiřího Dienstbiera do Senátu, společně s lidovci i s ČSSD jsme postavili společného kandidáta tady v Praze pana profesora Potůčka. A další. Takže myslím si, že tam určitá, určitý potenciál spolupráce je ... Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------A bude to právě na této úrovni, nebo je potenciál také toho, že zelení by případně v dalších volbách mohli kandidovat v nějaké koalici třeba s KDU? Ondřej LIŠKA, předseda Strany zelených -------------------Ne, já pro to teď žádnou, žádnou, žádný prostor nevidím. Zelení budou kandidovat samostatně, zelení mají samostatný program, se kterým chtějí získat důvěru voličů. To podstatné ale je něco jiného. A totiž, že já tady žádného partnera, přirozeného partnera, automatického partnera pro zelené nevidím. A to proto, že změny, které požadujeme, se nesetkávají s porozuměním u ostatních parlamentních stran. A proto pokud zelení by uspěli v příštích volbách, tak se budou bavit o nějakých principiálních styčných bodech, nebo principiálních požadavcích. A pokud na ně kdokoliv z nich přistoupí, pak se můžeme bavit dál. Co to, co by takové požadavky byly? No, několik z nich už jsem jmenoval. Například radikální zpřísnění financování politických stran, zrušení anonymních akcií, posílení kontroly hospodaření s veřejnými prostředky, oddělení managementu státních firem od politických stran jako je ODS, ČSSD a tak dále. Tohle všechno jsou věci, které paralyzují českou politiku, zavádějí do ní špinavé peníze a vlastně znemožňují to, aby docházelo ke skutečné demokratické obměně prostřednictvím voleb. Teprve když by ostatní byli ochotni na to přistoupit, pak se můžeme o nějaké spolupráci bavit. Ale my přece víme, že to, co chceme dosáhnout, se nedá změnit během jednoho volebního období. Kdyby nastala situace nebo nastalo dilema, zda vstoupíme do vlády a opustíme tyto principy, anebo zda zůstaneme v opozici, tak budeme volit opozici. Protože i demokracie potřebuje i silnou opozici. I v opozici je možné dosáhnout zásadních změn, a to především v politické kultuře. A to, jakým způsobem se ten názor vůbec ve společnosti formuje. Takže já nemám o tohle to žádnou obavu. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Proč věřit tomu, proč ale věřit tomu, co právě říkáte? Když se podíváme na rok 2006, tak zelení do té vlády vstoupili bez jakékoliv zkušenosti, proč nevěřit tomu, že je stejně naivní, stejně, nechci říci chtiví funkcí, budete i do budoucna? Ondřej LIŠKA, předseda Strany zelených -------------------Ne, to je kapitola, ze které my jsme se velmi zásadně poučili a strana od té doby velmi podstatně uzrála. Ta, lidé, kteří ji dnes reprezentují, tak jsou lidé, kteří si prošli velmi tvrdými politickými zápasy a ucházejí se, budou se jistě ucházet i v tom příštím období o důvěru voličů s jasnou představou o tom, jak se v takové situaci Plné znění zpráv


zachovat. Dnes Strana zelených je, funguje mnohem, myslím, že lépe. I dovnitř. Náš celostátní orgán republiková rada se schází, diskutuje o politických otázkách, to znamená žádný moment překvapení či rychlého rozhodování tam nenastane. My jsme to minulé období velmi důkladně analyzovali a do toho příštího volebního klání jdeme jako strana, která je podstatně zralejší než v roce 2006. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Říká předseda Strany zelených Ondřej Liška a vy máte naladěno Studio Česko na Rádiu Česko. Velkým tématem, kterým se ostatně otevíral i náš dnešní rozhovor, je dostavba Jaderné elektrárny Temelín. Ministerstvo životního prostředí nedávno vydalo souhlasné stanovisko k její dostavbě. Projekt na stavbu 3. a 4. bloku elektrárny podle ministra Tomáše Chalupy vyhověl požadavkům pro dopady na životní prostředí. Tomáš CHALUPA, ministr životního prostředí /ODS/ -------------------Stanovisko EJA je odborným podkladem pro vydání těch následujících úkonů. Tedy územního rozhodnutí, to územní rozhodnutí je v kompetenci ministerstva pro místní rozvoj, stavebního povolení, které je v kompetenci ministerstva průmyslu a obchodu a asi to nejzásadnější je úkon, který má v ruce Státní úřad pro jadernou bezpečnost a který bude vydávat povolení k umístění jaderného zdroje a povolení k výstavbě. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Ministerstvo životního prostředí zároveň ale stanovilo 90 podmínek, které musí energetická společnost ČEZ při realizaci projektu respektovat. Proč vám taková pozice, takové stanovisko resortu nestačí? Ondřej LIŠKA, předseda Strany zelených -------------------Protože ten investor nesplnil zadání, které po něm v rámci procesu řízení, v rámci posuzování vlivů na životní prostředí bylo požadováno. On nesplnil tyto podmínky. V roce 2009, tehdy zelení byli ve vládě a prostřednictvím svého ministra životního prostředí Martina Bursíka požadovali, aby, nebo vlastně včlenili do toho zadání celou řadu požadavků, které ČEZ měl splnit a ty do dneška nesplnil, a přesto ministr Chalupa či jeho úředníci, přesně řečeno, toto stanovisko vydali. O čem konkrétně mluvím, například vůbec nebyla zpracována nulová varianta. To znamená, co by se stalo, nebo jakým způsobem by se spotřeba energie pokrývala v případě, že by tento zdroj nebyl postaven. Vůbec nebyla vyřešená a ani řešena v té dokumentaci otázka místa hlubinného úložiště. Stejně tak tam nebyl obsažen ten technický a technologický popis všech typů reaktorů. Ta dokumentace obsahuje pouze jakýsi virtuální popis, nebo popis virtuální jaderné elektrárny, nikoliv elektrárny s konkrétními reaktory. To jsou velmi závažné chyby, kterých se ten subjekt dopustil. To souhlasné stanovisko nemělo být nikdy v téhle podobě vydáno, mělo být vráceno k dopracování. Což je koneckonců i stanovisko, které jsem já prezentoval na, v Českých Budějovicích na veřejném projednání v procesu EJA. ČEZ se nepoučil a je vidět, jak ODS a ministr Chalupa jsou právě s touto, s managementem ČEZu úzce svázáni, protože pokud bychom trvali na transparentnosti tohoto procesu, tak vůbec by to souhlasné stanovisko vydáno být nemohlo. To, co udělal ministr Chalupa, je v podstatě to, že na stříbrném podnose přinesl důvody, argumenty pro kohokoliv, kdo by chtěl v tom následném období to jeho rozhodnutí napadnout soudní cestou. A nemám pochyb o tom, že tak se stane. Koneckonců některé nevládní organizace o tom hovoří už dnes. Udělal ministr Chalupa všechno pro to, aby takové žalobě bylo v případě udělení územního rozhodnutí vyhověno, protože soud v tu chvíli bude mít celkem jasné argumenty pro to, aby řekl, že zadání z ministerstva životního prostředí z roku 2009 prostě nebylo splněno. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------A nemůže to být tak, že to zadání, které bylo zadáno v roce 2009, prošlo revizí? Vy už ve vládě nesedíte, proto nemusíte mít správné informace. Ondřej LIŠKA, předseda Strany zelených -------------------Ne. Skutečně tohle byly podmínky, které ČEZ měl, nesplnil je, souhlasné stanovisko ještě navíc zdaleka neznamená, že se Temelín stavět bude. Koneckonců jedná se především o vysoce rizikovou investici, kdybych chtěl být úplně otevřený, řeknu, že to je hazard. Ten půl bilionu korun, 500 miliard korun, které na to mají padnout, ČEZ nemá. Dokonce je tak drzý, že si, že se pokouší prolobbovat u současné vlády to, aby vláda legislativně garantovala výkupní ceny energie na příštích několik desítek let dopředu. Kdyby to udělal kdokoliv, Plné znění zpráv


kdo provozuje obnovitelné zdroje energie, tak se se zlou potáže a padne na něj hněv celého lidu. ČEZ si to troufnout může, koneckonců ČEZ a vláda jedno jest. Takže myslím si, že tohle bude mít ještě velmi dlouhou dohru a jsem ochoten se s kýmkoliv vsadit, že k té stavbě zřejmě vůbec nedojde. A to proto, že na ni nebudou prostředky a že vláda současná dělá všechno pro to, aby ten proces byl soudně napadnutelný. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Vy mluvíte o soudních sporech, do kterých asi vstoupí ekologické organizace. Ale chystáte se třeba jako zelení právě s těmi ekologickými sdruženími napadnout dostavbu také v rámci územního řízení? Ondřej LIŠKA, předseda Strany zelených -------------------To je to, o čem jsem mluvil. To územní řízení vlastně je jediná cesta, jak po udělení souhlasu v rámci EJA, jak tohle rozhodnutí napadnout. A jak říkám, ministerstvo životního prostředí a ministr Chalupa udělali všechno pro to, aby potom takové napadnutí, napadení soudní cestou bylo snadné. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Závěrem ještě k oblasti, které jste se věnoval ve vládě. Jako bývalý ministr školství, jak hodnotíte práci jednoho ze svých následovníků a jednoho ze svých vysokoškolských pedagogů Petra Fialy? Ondřej LIŠKA, předseda Strany zelených -------------------Já ji zatím velmi mírně, řekněme, opatrně zatím bez nějakého kategorického soudu hodnotím dobře. Protože si myslím, že navázal na ty předchozí snahy všude tam, kde to bylo potřeba. Především v oblasti strategického řízení, v oblasti strategického plánování. Já jsem v roce 2008 zadal vlastně analýzu všech předchozích analýz, a to proto, protože největší chorobou české školské politiky je právě to, že každý ministr přichází s novými koncepcemi a ty pak zůstávají v šuplíku. Koncepce a strategie jsou tady ne od toho, aby se psaly a strkaly do šuplíku, ale aby se revidovaly, aby se především naplňovaly. A aby z nich vycházely všechny legislativní i exekutivní kroky. Ministr Fiala spustil nyní vlastně proces, který by měl formulovat strategii české vzdělávací politiky do roku 2020. A myslím si, že tak, jak je ten proces nastaven, tak já ho považuju za transparentní. Myslím si, že to velmi odpovídá očekávání. My třeba nevládních organizací jako je EDUin a mnoha dalších, které se v oblasti vzdělávání pohybují. To je přesně to, co školství nyní potřebuje. Obávám se, že za ten rok a čtvrt, který mu ve funkci zbývá, pokud vláda nepadne dříve, tak se toho už mnoho udělat nedá. Ale pokud by jeho odkazem byla kvalitní strategie dlouhodobá pro český vzdělávací systém, bylo by to mimořádně záslužné. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Tak, hodně se mluví o reformě vysokých škol, kterou chce ministr Petr Fiala přinést na vládu na jaře. Podle opoziční ČSSD ji připravuje v časové tísni. Takzvané kontraktové financování, které má být součástí reformy a díky němuž by měly mít univerzity od státu garantovanou určitou částku na několik let dopředu, prý nahrává nespravedlivému rozdělování peněz. Co váš názor? Ondřej LIŠKA, předseda Strany zelených -------------------Kontraktové financování jako myšlenka je jednoznačně správná. A to proto, protože umožňuje vysokým školám vlastně plánovat. Školy nejsou institucemi, které by fungovaly z roku na rok. Přesto ten současný systém financování je k tomu tlačí. Proto je zapotřebí, aby mohly plánovat v rozmezí 3 - 5 let, aby věděly, kolik mohou studentů přijmout, jak s těmi počty studentů vůbec zacházet, kam investovat a tak dále. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------A co možné ALE? Třeba omezování akademické samosprávy? Ondřej LIŠKA, předseda Strany zelených -------------------Myslím si, že ten návrh tak, jak je nyní formulován, samozřejmě nějaké mouchy má, nicméně je to významný posun od toho, s čím původně Petr Fiala přišel. Ty správní rady budou mít v tom jeho návrhu posílenou pozici, nicméně je potřeba dělat všechno pro to, aby se to akademické samosprávy nedotklo a aby se skutečně týkalo Plné znění zpráv


to posílení spíše té, řekněme, manažerské části fungování vysokých škol. Uvidíme, ten odpor tam vždycky bude, koneckonců jedná se o velmi rozmanité prostředí. Ale věřím, že pokud tomu ministr Fiala věnuje dostatek času těch příštích rok čtvrt, tak tu shodu s akademickým prostředím jistě najít může. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Tak to bylo dnešní Studio Česko a naším hostem byl předseda Strany zelených a také bývalý ministr školství Ondřej Liška. Děkujeme, že jste přišel a někdy příště opět na shledanou. Ondřej LIŠKA, předseda Strany zelených -------------------Děkuji za pozvání a na shledanou. Hodně sil do příštích 5 let. Ondřej ČERNÝ, moderátor -------------------Zítra bude hostem tohoto pořadu politoložka působící na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a jedna z architektek prezidentské kampaně Karla Schwarzenberga Anna Matušková. A na slyšenou se těší Ondřej Černý. _

Předvolební prezidentská kampaň 28.1.2013

ČT 24

str. 01 _

20:05 Hyde Park_

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dobrý večer, je tu první povolební Hyde Park. No, a co je Hyde Park, prostor pro vás a pro vaše otázky. Vítejte u jeho sledování. Máme po volbách a máme budoucího prezidenta, ale také máme za sebou první prezidentskou předvolební kampaň. Co ukázala? Je pravda, jak říká Miloš Zeman, že v kampani proti sobě stála Sparta a Slavie a teď se konečně začne hrát za národní tým? Nebo naopak kampaň proti sobě nesmiřitelně postavila dvě části společnosti a jak se vlastně dělá taková prezidentská kampaň. O tom všem dnes s Annou Matuškovou z katedry marketingové komunikace a PR na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a zároveň členkou předvolební týmu Karla Schwarzenberga. Vítejte ještě jednou. Dobrý večer, vítám vás u nás ve studiu. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Dobrý večer, děkuji. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Souboj dvou mužů, souboj dvou týmů skončil. Výsledky známe a vítěz je vždycky jenom jeden. / Reportáž / Miloš ZEMAN -------------------A je tam. redaktor -------------------Konec první přímé volby prezidenta v jednom z pražských okrsků. Po rychlém sečtení hlasů a odeslání do centrály Českého statistického úřadu začíná být rychle jasno. Karel Schwarzenberg vyhrává ve velkých městech, Miloš Zeman všude jinde. A největší optimisté v jeho štábu začínají slavit už zhruba hodinu po uzavření volebních místností. osoba -------------------Plné znění zpráv


Na pětileté zdraví jeho. osoba -------------------Na desetileté. redaktor -------------------K nim se rychle přidává hlavní aktér volebního víkendu a nakonec i dalších 5 let. Na Miloše Zemana si jeho příznivci museli chvíli počkat, pak mu připravili přivítání hodné nově zvoleného prezidenta. Miloš ZEMAN /26. 1. 2013/ -------------------Slibuji, že jako prezident zvolený přímou volbou občanů se budu snažit být hlasem všech občanů. Karel SCHWARZENBERG, ministr zahraničí, poražený prezidentský kandidát /TOP 09/ /26. 1. 2013/ -------------------10 procent je jasný rozdíl, zvítězil Miloš Zeman, což uznávám, doufám, že se mu podaří býti prezidentem všech. Miloš ZEMAN /26. 1. 2013/ -------------------Protože v prezidentské kampani proti sobě hrála Sparta a Slavie, teď, teď nastupuje hra za národní mužstvo České republiky. redaktor -------------------Do Zemanova štábu začaly proudit gratulace ze všech stran, včetně premiéra Nečase a předsedy ČSSD Sobotky. Pro oba dva přitom Zemanovo vítězství asi dobrou zprávou být nemohlo. Petr NEČAS, premiér /ODS/ /26. 1. 2013/ -------------------Chtěl bych využít této příležitosti a pogratulovat nově zvolenému prezidentovi Miloši Zemanovi. Bohuslav SOBOTKA, předseda strany /26. 1. 2013/ -------------------Chci za Českou stranu sociálně demokratickou pogratulovat Miloši Zemanovi. redaktor -------------------Do Nečasovy vlády se pak nově zvolený prezident opřel už při prvním větším rozhovoru. Miloš ZEMAN /26. 1. 2013/ -------------------Pro vládu, která má 8 procent veřejné podpory by bylo záchranou, kdyby se konaly předčasné volby. redaktor -------------------Sociální demokraté si zase dobře pamatují, jak po svém odchodu bývalý předseda do dění ve straně zasahoval. Pro tuto chvíli tak nejsilnější opoziční strana doufá, že staré války zůstanou minulostí. Jiří DIENSTBIER, místopředseda strany /ČSSD/ /26. 1. 2013/ -------------------Já doufám, že se začne chovat státnicky, tedy že překročí svůj stín a bude se chovat jinak než v minulých letech, nic jiného než doufat mi nezbývá. redaktor -------------------První přímá volba prezidenta je už historií. Jakou hlavou státu Miloš Zeman bude? Nebude chtít díky silnému mandátu od voličů i silnější pravomoce? Plné znění zpráv


/ Konec reportáže / Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Www.hydeparkct24.cz, to je internetová adresa a to je ta správná adresa, jak se dostat k nám dnes do studia, nejenom dnes, ale vždycky, znáte ji. Tam najdete úplně všechno, co potřebujete. Je tam okno, kam můžete psát otázky, jsou tam už připravené některé otázky nebo otázky, které nám přišly během dne a ty můžete samozřejmě palcovat. Těšíme se na ně a tím pádem pojďme rovnou na tu první, která je shodou okolností nejpalcovanější a přišla nám na webu a ptá se Honza: "Dobrý večer, zajímalo by mě, kde média vzala to dělení na voliče pana Schwarzenberga jako ty mladé, úspěšné a inteligentní, a pana Zemana na ty nevzdělané venkovany, staré a levicově orientované? Není to urážka těch 55 % voličů, kteří Miloše Zemana nyní volili?" Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Je to otázka na mě teďka předpokládám, ač souvisí s médii. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Přesně tak. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Pravděpodobně to vzniklo tím, že pro média bylo určitě zajímavé, že ta kampaň, za kterou můžu mluvit já tady, za kampaň pana Schwarzenberga, že byla i poměrně výrazně orientovaná na sociální sítě, přičemž ale třeba na Facebooku, kde je zastoupeno 3,8 milionu Čechů, už je ten věkový průměr poměrně rozvrstvený. Také samozřejmě naše kampaň dobře fungovala ve městech, přestože my jsme ji cílili také plošně a necílili jsme ji jenom, jak je tady psané na mladé, úspěšné a inteligentní, protože samozřejmě šla na všechny voliče a myslím, že to je jakoby mediální zkratka. Nicméně samozřejmě ta otázka je na místě. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dobrá, říkáte, že to je mediální zkratka, to znamená, já předpokládám, že vy jste si dělali nějakou segmentaci trhu nebo segmentaci těch voličů. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Určitě. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dělali jste si takovou analýzu. Takže kdo byli ti voliči před těmi volbami nebo kde vám to vycházelo v těch průzkumech nebo v této segmentaci, a když říkáte, že to tak není, tak to není pravda, že Karla Schwarzenberga měli volit mladí, úspěšní, řekněme, inteligenční městští voliči? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Nám to vycházelo trošku jinak. My jsme si jednu z těch strategií, která byla zvolena, tak z té vyplývalo, že třeba velký potenciál, kde můžeme získat voliče, bylo v populaci muži 20 až 29, univerzitní vzdělání, kde byla možnost získat i ve druhém kole další příznivce. Potom nám také kupodivu vycházeli velice dobře muž 45 až 55 let, kde byl velký potenciál a vycházelo to i na, samozřejmě na města, na populaci z, ne, kde na rodinu byl příjem přibližně nad 20 až 25 tisíc korun. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Pardon, ale to potvrzuje v zásadě tohle to. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Plné znění zpráv


Ale, já jsem to chtěla dopovědět. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Jo, pardon, ale. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Ale také nám vycházel velký potenciál v dalších skupinách, které jsou samozřejmě, protože my jsme si i tu kampaň testovali na jiných a ukázalo se, že velice dobře na některé části kampaně, které nebyly právě tak dobře vidět i v médiích, reagovali dobře důchodci i jiná část jakoby populace, a to rozvrstvení nakonec šlo celkově. Ale samozřejmě v těchhle těch segmentech byl potenciál jak rozšířit naše voličské řady zejména ve druhém kole. A je mi asi líto, pokud se někdo cítil uražen, když byl zařazen do příznivců Miloše Zemana, nicméně média to takhle uchopila, ale to už jakoby úplně není na mně, abych to dál hodnotila. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Máte výsledky nebo nevím, jestli to je možné nyní zjistit nebo jestli se to teprv bude dělat, jak to nakonec dopadlo a jestli opravdu ty skupiny, které se hlásily k těm voličům před tím, tam nakonec opravdu došly nebo jestli se to promíchalo nějak jinak? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Máme výzkumy, které jsme si nechávali dělat před, které analyzovaly i výsledky prvního kola, kde, z kterého vyplývalo to rozdělení poměrně napříč, že trošičku tady nefungovala, po prvním kole bych ráda zdůraznila, ta dichotomie město - venkov, která se ale zase paradoxně potvrdila po tom druhém kole, což myslím, že je na těch volbách jakoby mimořádně zajímavé, že některé věci, které fungovaly v prvním, nefungovaly ve druhém a naopak. Je škoda, že Česká televize tentokrát neudělala exit poll, na který bychom bývali vždycky všichni čekali, ale teď čekáme na další data, která by nám měla zpětně ukázat, jak přesně a detailně byla, byli naši voliči rozvrstvení, protože vzhledem k těm výsledkům, tak je to velice zajímavé, protože i v tom druhém kole jsme navýšili počty. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------To znamená, že v tom případě, když říkáte: "V prvním kole jsme cílili na neurčitou skupinu a pak se to neukázalo." Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Ne, ne, ne, vy jste mě, pardon, já vás nechci vstupovat. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Ne, asi jsem to špatně pochopil. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Tady se ukázalo, že vlastně to všechno fungovalo lehce odlišně v prvním kole, a to jak rozvrstvení voličů, kde ta podpora byla relativně stabilní ve všech regionech, ve město - venkov, tak v tom druhém kole Miloš Zeman v podstatě více potvrdil to rozdělení město - venkov. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------A s tím jste počítali? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Tak samozřejmě se s tím do nějaké míry, my jsme si dělali i naše vlastní odhady a respektive náš vlastní jeden interní výzkum, z kterého vycházela určitá data, která po prvním, přibližně na konci, teda pardon, na konci Plné znění zpráv


prosince, když jsme samozřejmě uvažovali o tom druhém kole a dělali jsme si scénáře samozřejmě, jak na Miloše Zemana, tak pana Fischera či na pana Dienstbiera, jak to bude vycházet, tak v případě pana Zemana vycházely ty procenta pro nás, že on si v tu chvíli stál jakoby, že my jsme měli 25 procent, on 47 procent podpory, také nám vycházelo, že vlastně ten odliv od různých kandidátů, nepostoupili do druhého kola, tak nám vlastně vycházely ty procenta poměrně jasně, že půjdou směrem k němu, což se potom potvrdilo i někdy asi druhý týden v lednu, když jsme si to znova počítali, tak se ukázalo, že tam je půlmilionový rozdíl a že samozřejmě klíčové, klíčoví budou voliči právě, řekněme, ze starších segmentů, případně voliči, kteří vypadá, že v prvním kole zůstali doma, a to voliči komunistické strany. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Pepa na webu: "Slyšel jsem, slyšel názorem, že Karel." Asi Pepa říká: "Slyšel jsem názor, že Karel Schwarzenberg by vyhrál pouze v případě, kdyby ve volební kampani mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby mlčel. Máte taky ten pocit?" Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------To je zajímavý názor pana Pepy, který by jistě souhlasil s tím, že co se často zkoumá v souvislosti s volebními kampaněmi je vlastně účinnost té kampaně a je to jedna z věcí, která se poměrně těžce měří, kdy opravdu ta kampaň má nějaký efekt nebo nemá. Nicméně já si dovolím s tímto názorem nesouhlasit. Jestli se dotazovatel neurazí, pan Schwarzenberg, samozřejmě na něho byl o to větší tlak, aby se vyjádřil, protože samozřejmě voliči měli právo slyšet, jak, v případě, kdyby uspěl, jakým by byl prezidentem, takže rozhodně nemohl mlčet. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Popište mi ještě, to s tím souvisí, s tímto i s tím prvním dotazem, když se vrátíme k tomu, co jste říkala před chvilkou, k té strategii. Vy jste si tady v prosinci udělali různé jaksi testovací modely, kdyby Karel Schwarzenberg postoupil do druhého kola s tím nebo s tím nebo s tím kandidátem, tam vám vycházela nějaká podpora a na základě toho jste konstruovali kampaň nebo jak to vypadá? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Tak ten příběh té kampaně je vlastně jakoby mnohem komplikovanější, protože začal už v půlce srpna, i když samotná kampaň byla spuštěná vlastně v polovině října. Jsme si stanovili pro to první kolo určité cíle, protože možná už se na to teďka zapomnělo, ale my, když jsme do té kampaně vstupovali v srpnu, tak ty preference se pohybovaly okolo 4 procent a v podstatě po celé to první kolo s výjimkou několika výzkumů, kdy jsme vylezli na 11 procent, byly velice pro nás nepříznivé, takže my jsme nejdřív museli absolvovat tak, jakoby vysvětlit, že ta kandidatura je opravdu míněna vážně, že pan Schwarzenberg chce být prezident, že chce kandidovat. Pak následovalo ta programová část, kdy jsme se snažili komunikovat, jakým prezidentem, co bude jako prezident dělat, a proto jakoby ta finální část vlastně měla být o tom, jaký bude prezident, to znamená, jaké bude zastávat postoje, co bude dělat, což bylo už potom myšleno na to druhé kolo. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------To bylo před druhým, před druhým kolem teda? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------To mělo být to finále kampaně. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------To znamená, a co se stalo, co byl ten moment podle vás, kdy se to zlomilo? Protože Karel Schwarzenberg nebyl jaksi favorizován v tom prvním kole, že se dostane do toho druhého kola. Co byl ten moment podle vás, kdy se to zlomilo, že se nakonec dostal do toho druhého kola? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Plné znění zpráv


No, to já myslím, že právě to, co se bude jakoby zkoumat ještě a bude se tím zabývat hodně politologů, protože to první kolo mělo úplně jiný průběh, mělo úplně jako zcela odlišnou atmosféru od toho druhého. Je to asi dané tím, že ta volba byla také méně personalisovaná, nám se podařilo získat, jak se říká, takové to asi nepříliš hezké slovo momentum, kdy jsme získali velkou pozornost i průběhem té kampaně, kde velice dobře fungovala vlastně podpora i různých významných osobností pro Karla Schwarzenberga a vlastně s jakoby ukázalo a myslím, že ten, ta situace v tom prvním kole byla také o tom, že tam, že postoupí dva muži s největšími politickými zkušenostmi, což se víceméně nakonec potvrdilo. Ten příběh druhého kola pak byl odlišný. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Byli jste na to připraveni, že to bude úplně jiná volba, počítali jste s tím? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------My se samozřejmě, teď my často slyšíme z různých stran, že jsme na to připraveni nebyli, byli jsme na to připraveni. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Upřímně. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Byli jsme na to připraveni, protože asi málokdo si umí představit tu situaci, kdy navzdory těm průzkumům, samozřejmě 2 dny prostě před volbami v prvním kole, tak my jsme museli začít samozřejmě přemejšlet jako o tisku všech materiálů, o jako tom, kde strategicky umístíme billboardy, muselo se začít plánovat jako kalendář pana Schwarzenberga, musela se dál jakoby shánět podpora různých lidí, a to vlastně jste v té situaci, kdy máte nízké preference, málokdo vám věří, že se tam posunete, musíte alokovat peníze jako z rozpočtu, ale to, že vlastně ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli v sobotu 11.ledna ten výsledek, tak asi po 2 hodinách se celý štáb přesunul jako zpět do práce a začalo se hnedka pracovat. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Facebook, Karla: "Paní Matušková, kolik lidí pracovalo ve vašem týmu? Byli jste placeni, nebo jste to dělali jako dobrovolnickou činnost?" Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Tak v tom prvním kole se dá říct, že tím, jakoby tím hlavním týmem, který pracoval a byl vlastně každodenně ve styku jak mezi sebou, tak s panem Schwarzenbergem, těch lidí bylo 25 a ty byli placení, potom ve druhém kole se to rozšířilo asi o. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Pardon, to znamená i vy. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Ano. Potom. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Abychom odpověděli, řeknete, kolik za to ten tým dostával? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já myslím, že to není úplně vhodný směrem k jako ostatním lidem, protože jsme měli velký množství dobrovolníků, nicméně kdyby někdo očekával astronomické částky, jako jsou ve Spojených státech nebo kde jsou třeba političtí konzultanti placeni částkou rozpočtu, percentuální částkou z rozpočtu, tak tady nic takovýho Plné znění zpráv


nenastalo. Většina z nás vlastně byla, částečně jsme to přijali, že tu práci chceme dělat a ty náklady nám měly prostě pokrýt jakoby normální věci pro život. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dobře, takže bylo nějakých 20 placených profesionálů. To byl ten nejužší tým, kdo tam všechno byl? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Přesně tak. Tak byl tam volební manažer Marek Vocel, jeho zástupce Martin Voňka, Anna Rybářová, která měla na starosti výkonnou část kampaně, to znamená, že, bylo nás tam několik, ale zrovna tato konkrétní dohlížela na to, aby se naplňovaly všechny jakoby deadliny, ona držela rozpočet v rukou. Měla jako takovou velice důležitou část, nebyla vidět, seděla u počítače, pracovala od rána do večera, abych na někoho nezapomněla, David Gaydečka, Jana Kobesová stáli za sociálními sítěmi, Gabriela Leitkepová byla pravá ruka pana Schwarzenberga, dělala jeho jakoby rozvrh, pomáhala plánovat různé události, Denisa Pugliová pracovala taky na různých, přípravě různých jako výjezdů za město, kterých bylo přes 90, takže ta kampaň opravdu nebyla jako cílena pouze na Prahu. Michal Gregorini pracoval na tisku, Barbora Musilová. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Pardon, pracoval na tisku, co si mám pod tím představit? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já jsem to řekla špatně, to byl člověk, který byl zodpovědný za /nesrozumitelné/ publition, aby prostě v jednu chvíli odešel návrh billboardu do tiskárny. My jsme vlastně všechny ty věci dělali jako poměrně malý tým, vlastně jak se zase používá ten, bohužel ten marketing je plný anglicismů, se říká in house, jako že jsme si to dělali prostě přímo na místě. A, já bych nerada na někoho zapomněla, protože ty lidi tomu věnovali opravdu půl roku života. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------No, jich tam bylo asi spousta. Mě by ještě zajímalo asi za diváky, co jste teda vy, dělala vy přesně, co byla vaše role? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Tak já, když jsem do té kampaně nastoupila, tak se vycházelo z toho, že jsem politoložka a že se dlouhodobě věnuji jako akademicky volebním kampaním a že mám taky zkušenosti ze Spojených států z kampaně Hillary Clinton a potom ze San Francisca z jedné starostovské kampaně, takže já jsem pomáhala vlastně s nastavením té obecné strategie, jak vlastně uchopíme to první kolo a co budeme dělat, co budeme kdy komunikovat a jakým způsobem a ten tým nás, jako strategicky byl větší, byla v něm, byl v něm ještě Martin Voňka a ještě Marcela Králíková. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Tak k té politice se ještě dostaneme, teďko pojďme dát prostor dalšímu divákovi, Zuzaně Šimánkové: "Jak se vám spolupracovalo s Karlem Schwarzenbergem? Jaký byl lidsky? Milý, nebo odměřený? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já myslím, že tohle to byl pro nás pro všechny velký zážitek, protože pan Schwarzenberg je, nejenom, že je velice milý, taky je nesmírně inteligentní a on byl do té kampaně zapojený a opravdu jemu na tom záleželo, ale možná, co na tom bylo úplně jakoby nejhezčí, asi všichni vědí, že má ochranku, protože je ministr zahraničí, ale zase jako z toho, co jsem potkala jako v životě docela velký počet politiků, tak není úplně standardní, aby, když on někam jde se třeba najíst, aby vždycky pohlídal, jestli se nají ochranka, taky zjistil, jestli všichni z týmu se najedli a jak se mají, takže lidsky byl velice jako milý a často se o nás staral. Byl taky velice tolerantní. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Co to znamená, často se o nás staral. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já myslím přesně tohle to, jako že ho opravdu zajímalo, jak kdo se má, jestli si lidi stihli odpočinout, jestli se stihli najíst. To jsou věci, které samozřejmě on jako kandidát na prezidenta vůbec nemusel sledovat a v tom to bylo velice zajímavé. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Řekněte mi, nakolik bylo komplikací to, že Karel Schwarzenberg se nevzdal svého ministerského postu a že kromě té kampaně ještě vlastně pracoval na vládě? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Komplikací to bylo zejména v tom že to bylo opravdu, zejména v té první části kampaně, to bylo velice náročné, protože on tam měl ještě, když si to vezmeme v říjnu a v listopadu poměrně velký počet zahraničních cest a samozřejmě nejenom, že je ministr zahraničí, tak musel chodit do, tak nejenom, že musel, ale chodil prostě do Poslanecké sněmovny, na vládu, takže se hodně muselo s tím časem jakoby nakládat velice úsporně, který jsme společně měli, takže často ta jednání prostě začínala v šest večer nebo v sedm večer a byla do jedné nebo druhé hodiny na štábu. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Do noci. Doporučovali jste mu nebo přemlouvali jste ho, aby se vzdal té funkce? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já bych tady ráda zdůraznila, že pan Schwarzenberg je v politice dlouho a že si hodně stojí za svými rozhodnutími, že nás často. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------A přesto vás měl na to, abyste mu radili. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Často nás velice laskavě vyslechl, ty věci jsme diskutovali, nicméně on se vyjádřil už úplně na začátku velice jasně, že si ponechá post ministra zahraničí, že zůstane poslancem, že zůstane ve vládě, že mu to nepřipadá jakoby férové, aby odešel jakoby v průběhu kampaně samozřejmě byl připraven v případě, že by vyhrál, s tím hned skončit. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dobrá. A vy, kdyby tohle to stanovisko neměl na začátku, doporučovala byste mu, aby skončil? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------To je těžké rozhodnutí. Samozřejmě teď to zní samozřejmě jinak než třeba před měsícem, rozhodně bych mu to doporučila lidsky, že by prostě potom na tu kampaň měl více energie, protože to bylo samozřejmě vidět, že Miloš Zeman se soustředil čistě na kampaň. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dobře. A strategicky? Dělali jste si třeba nebo testovali jste, jestli by to třeba mohlo zaujmout některé voliče? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Plné znění zpráv


Ano, my jsme samozřejmě byli vystaveni i jako velkému tlaku, že by měl rezignovat z vlády a tak dále, nicméně tady je potřeba respektovat jako rozhodnutí. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Já to chápu, ale já se ptám na to, jestli vy jste si to testovali, protože koneckonců ta karta TOP 09 a vlády byla, byla samozřejmě druhou stranou velmi, velmi. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já myslím, že by bylo velice těžké najít ten správný moment, aby to bylo vnímáno jako pozitivní krok a ne jako populistický krok v rámci kampaně. Ono vlastně to bylo v tý kampani, asi by to bylo těžký najít jako moment, kdy by si veřejnost řekla: "Aha, takhle to je," a nebylo v tom viděno něco jiného. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Kdyby to bylo ještě před tím prvním kolem? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Tak to je jiná věc, ale to já už těžko jakoby teďka ohodnotím, protože jsem do té kampaně nakopla v polovině, pardon, nastoupila v polovině srpna, pan Schwarzenberg, myslím, přijal, se rozhodl v červnu a v tu dobu na všechny ta kampaň působila velice jako že vzdáleně. A potom, když jsme se o tom začali bavit v září a někdy ještě v říjnu to padlo, tak on byl poměrně jasný v tom, že zůstane, kde je. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Facebook, Martin: "Jak se řídí kampaň? Sledujete i kampaň oponenta nebo ji máte dopředu připravenou a neodchylujete se od ní?" Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Děkuju. To je skvělá otázka. Je to v podstatě to i to, nejenom, že sledujete kampaň oponenta, další, další cizí slovo, které se používá ve volebních kampaních je opozition research nebo takzvaný op-research, kdy si zkoumáte samozřejmě, co kdo dělá. My jsme měli taky jakoby zpracované kompletně jakoby analýzu programů, analýzu toho, co dělají na sociálních sítích, co dělají v kalendářích v tom prvním kole, ale i ve druhém. U všech protikandidátů, tam jsme sledovali, která témata samozřejmě budou komunikovat. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------A znali jste nějaká témata dopředu třeba? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Jak to myslíte? Jestli jsme z toho jakoby usoudili. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------No, jestli jste třeba věděli, že, já nevím, Miloš Zeman třeba přijde s tématem Benešových dekretů nebo něco podobného? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------To se úplně z toho prvního kola nedalo usoudit. Možná se dalo usoudit i z jeho billboardů, které už byly v prvním kole Domov český, domov můj. Teď nerada bych jim křivdila, že samozřejmě velká nóta bude tím směrem vlastenectví, patriotismu až nacionalismu. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Dobrá. Ale kromě toho tedy, že jste sledovali intenzivně, ano. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Tak sledovali jsme to, abych se vrátila k té otázce, tak ta celková strategie, vždycky je to tak, že máte nějakou vizi, kterou chcete realizovat, pak si připravíte jakoby strategii, ale potom máte v podstatě nejprve měsíční, pak týdenní taktiky, které měníte a v závěru té kampaně, v těch posledních dvou týdnech se některé věci musely dělat fakt ze dne na den, takže pak je jako denní taktika. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Co třeba? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------No, tak, například my jsme museli nejenom, že bylo jako to nepřeberné penzum volebních debat, kde se měnila i tématika, vždycky přišlo trošku jiné zadání, na to se muselo připravovat a potom hlavně jsme taky museli začít reagovat na to, co se dělo, jakoby co šlo směrem z kampaně Miloše Zemana nebo z kampaně jeho podporovatelů. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------No, a co konkrétně. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------A samozřejmě. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Pamatujete se na nějaký konkrétní moment, který jste museli řešit? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Tak třeba ta inzerce v Blesku, která potom proběhla jakoby vlastně. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Což bylo ale den před volbami v zásadě nebo v ten volební den už. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------To byl den před volbami, kde jsme na to reagovali nějakým způsobem, jak jsme jako dokázali nebo stejně tak s těmi dekrety, kdy byla tisková konference. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Ještě si vzpomenete na nějaký moment, který, protože to byl vlastně den voleb, to už byl pátek, jestli někdy před tím bylo něco, kdy jste třeba museli tu kampaň upravovat, měnit nebo něco podobného? Dá se to vůbec? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------My jsme se drželi poměrně, jedna věc je, kterou my jsme se, kterou jsme se rozhodli a od té jsme se neodchylovali, je, že ta naše kampaň bude opravdu slušná a tématická, že jsme nechtěli útočit na svého oponenta, což ostatně bylo, myslím, i to, co lidé ocenili v prvním kole té kampaně, kdy se vlastně ty vzájemné útoky neděla, je to i logické, protože tam byl velký počet kandidátů. Je normální, že v případě, že už jsou jenom dva kandidáti, že ta kampaň začne být více personalisovaná. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Takže to znamená, že před prvním kolem jste, jste strategicky řekli, že se nebude Karel Schwarzenberg příliš jaksi vymezovat vůči ostatním, že spíš bude stát v pozadí, řekněme, pokud tomu dobře rozumím, a pak už jste mu připravili taktiku. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Ono to je trošku jinak, tak on většinou, s většinou svých spolukandidátů se velice dobře znal, takže ono to často třeba debaty, ještě když byly první, kde byli přítomni všichni, měly i takovou jinou atmosféru, kde se ty lidi poměrně přátelsky zdravili a bylo to spíš jako setkání lidí, kteří se znají a chovají k sobě i poměrně, řekněme, hezké city. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Ale pak do toho druhého kola už jste připravili jako trošku. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------U druhého kola, my jsme se taky začali více soustředit na to, vysvětlovat, proč by měl být pana Schwarzenberg prezident, jako co opravdu z toho bude plynout a více se soustředit opravdu jako konkrétně na něho. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Mě právě zajímá, jestli jste mu třeba doporučili někdy: "Zaútočte." Nebo: "Zkuste být více, řekněme, asertivní nebo nějakým způsobem víc třeba zatlačit na toho, na Miloše Zemana." Byl tam nějaký takový moment? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Takové momenty se tam samozřejmě rozebíraly. Pan Schwarzenberg velice dobře pana Miloše Zemana zná z mnohaleté, mnoho let se potkávají v politice, takže on v podstatě po těch debatách, kde my jsme někdy byli překvapeni tou mírou a intenzitou těch útoků, tak on byl úplně v klidu a říkal, že to je normální. Pak byly momenty, u kterých jako chtěl už vymezit. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Tomu já rozumím, ale jestli vy jako poradkyně, když to řeknu takhle, jestli jste mu radila: "Zkuste zaútočit třeba tímto tématem." Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------My jsme, my jsme se drželi toho, že to hlavní sdělení je, že jsou určité věci, které chceme komunikovat a že je samozřejmě dobré se v některé momenty jasně vymezit, což bylo potom, když třeba pan Schwarzenberg na jedné debatě požádal, aby se Miloš Zeman omluvil jeho manželce. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Takže to bylo třeba dopředu připravená strategie? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------To byla taktika, která vyplynula jakoby z konkrétní situace, kdy jsme se pobavili o té debatě, tak jsme říkali. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Rozumím, ale radila jste mu třeba někdy, aby byl třeba útočnější v některých momentech, třeba že by mu to více mohlo pomoci? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Plné znění zpráv


My jsme byli vždycky větší tým, nerada bych tady působila, že jsem to byla jenom já, vždycky to byla jakoby skupina lidí, kteří jsme na tom spolupracovali a pan Schwarzenberg je opravdu někdo, kdo si za svým stylem stojí a on nechtěl útočit. Jako když šlo. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Takže on to, on si vyslechl váš názor, ale v zásadě ho neposlechl. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Ne, on řekl, že se vymezí, ale ono opravdu je vidět, že to je mnohaletý, že to je člověk, který se mnoho let pohybuje v diplomacii a který zažil mnohé, takže nechtěl jakoby zbytečně útočit. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Takže si vás vyslechl a pak se rozhodl sám. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Tak se to taky dá říci. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Web, Aňa: "Nechávali jste si dělat vlastní interní předvolební průzkumy?" Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Nechali jsme si dělat vlastní interní předvolební průzkum. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Jak vám vyšel? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Ze začátku, my jsme samozřejmě chápali, protože ty průzkumy těch preferencí vycházely vlastně pravidelně od června a července, tak my jsme si nechali udělat výzkum, který spíše testoval, s čím si lidé Karla Schwarzenberga spojují, kde cítí jeho silné stránky, kde možná cítí jeho slabiny, jak ho vnímají vzhledem k té konkurenci, a to nám samozřejmě taky pomohlo nastavit tu strategii, že jsme věděli, co třeba musíme jakoby zdůraznit. Nám z toho vyplynulo například to, že lidé tolik nevědí o, že o něm lidé třeba tolik nevědí jako v pozitivním slova smyslu, protože se nechlubí například svojí charitativní činností, která je velice jakoby významná. On mnoho let podporuje mnohé organizace, každé Vánoce, když to přeženu, rozdá x kaprů a tohle to, když jsme mu říkali: "Podívejte se, vy musíte občas jakoby zdůraznit, co za vámi je," tak on poměrně striktně řekl, že se nikdy nebude ničím chlubit a že tohle to může zaznít jenom například skrze jeho podporovatele či příznivce. Tak to jsme třeba věděli, že on se sám nepochválí, že když ho budeme chtít pochválit, že to musíme udělat skrze někoho. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Tak vy teď mluvíte o těch průzkumech, o tom testování trhu, o tom, jak si toho daného člověka lidi spojují. Vyšlo vám tam také to, jak to říct, to češství, problém s tím, že není Čech a že na tohle to lidi reagují špatně? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Rozhodně nám tohle to v těch prvních výzkumech nevyšlo. My jsme si nechávali teda přímo jako apriori testovat, jestli někomu bude vadit, že je šlechtic, ač samozřejmě od první republiky je u nás zakázáno používat tituly a tak dále, nicméně je to pořád tak vnímáno. Tam nám vyšlo, že to lidem nevadí, když to nezdůrazňuje. Ostatně tyhle ty věci nám vycházely často. Plné znění zpráv


Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Tak a to, že není Čech, respektive, že o něm mohou konkurenti. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------My jsme, já se teda přiznám úplně upřímně tady, může to třeba někdo označit jako kompletní strategickou chybu, ale já jsem si opravdu u kandidáta na českého prezidenta, který splňuje ústavní podmínky, to znamená, že je mu nad 40 let a je českým občanem a který se narodil, tehdy, abych to řekla správně, v Československu, tak jsem si fakt netestovala, jestli je Čechem, protože mi přišlo, že to opravdu je. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Jestli je vnímán, že, a to je možná chyba, to je možná ta chyba, jestli to vnímání právě. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Ano, teda pak se asi ukázalo, že jsme to měli nějakým způsobem testovat, no. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------To znamená víc třeba akcentovat v té kampani, nějakým způsobem vysvětlovat ještě před druhým kolem. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------No, my jsme to dělali už v prvním kole, zase abych nás úplně. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------No, ale evidentně ta karta byla vytažená a. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Měli jsme x vizuálů, které jakoby říkali, že je Čechem jak poleno, protože jsme se toho báli, jo, jakoby říkali jsme si, že to je možný, že to někdo, jako že s touhle tou kartou se přijde zejména proto, že možná jeho žena žije ve Vídni, to nám přišlo, že může bejt jakoby problém. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------A u té ženy, testovali jste si také to, že vlastně vedle něj nikdo nestojí, že Miloš Zeman si, jestli to mohu komentovat, velmi chytře jaksi vzal svoji dceru, která byla vedle něj a Karel Schwarzenberg tam byl sám? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já myslím, že tohle to bylo určitě jakoby velice chytré z tábora Miloše Zemana, ale dokonce si dovedu představit, že ta jeho dcera, jestli smím, se do toho zapojila dobrovolně. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------To já nezpochybňuju, ale já spíš teď se bavím o tom obraze. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------My jsme měli tu situaci takovou, pan Schwarzenberg se jasně vyjádřil, že má podporu své ženy, podporu své rodiny, že mu na tom záleží, ale že do volební kampaně ji z jejích zdravotních důvodů nebude, že z jejího zdravotního stavu nebude zapojovat. Potom samozřejmě bylo o to více. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


A neměl si tedy, pardon, vzít svého syna v tom případě nebo něco podobného? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------My jsme respektovali jeho přístup v tomhle tom směru, on jako vždycky velice rád zodpověděl otázky týkající se jeho rodiny, kterých samozřejmě bylo mnoho, ale nechtěl zapojovat zcela vědomě svoji ženu. Na druhou stranu třeba přijela právě ze Spojených států jeho dcera v předvánočním období i s dětmi, aby se vůbec viděli, protože ta kampaň byla náročná a pak bylo hezké, že samozřejmě celá rodina, včetně jeho syna, jeho dcery i jeho ženy přijeli na to sčítání. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Jasný, ale na to sčítání až, nebylo to v rámci kampaně. My jsme se bavili, předpokládám, že to bylo před prvním kolem tyhle ty testovací, dělali jste si ještě něco podobného před tím druhým kolem, kdy v říkáte, že to byla vlastně úplně nová volba? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Před tím druhým kolem jsme si, jsme si zadali průzkum těsně před první volbou, abychom věděli, kde si stojíme a tam nás nejvíc zajímalo ten možný přechod jednotlivých voličů jiných kandidátů směrem k nám. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Potvrdil se, byl pravdivý? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------V podstatě se to potvrdilo. Nám tam vyšlo už tehdy, fakt, že tím přesunem vlastně se mezi námi otvírá určitá jakoby propast půl milionu hlasů. Ty preference byly tehdy nejdřív 37, 48 procent, pak se tam přililo těch 15 a potom jsme si to spočítali na to, že to vychází přibližně 45 - 55, což se bohužel potom i potvrdilo. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Takže to znamená ale, že jste to nedokázali odvrátit, i když jste ty informace měli. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------My jsme sice měli ta čísla, nicméně ona postupně jakoby stoupala v tom, jak jsme tu kampaň dělali a samozřejmě jsme si vytipovali regiony, kde byl potenciál získat voliče nebo kde byla nebo kde jsme byli nejvíce úspěšní, či nejméně, takže tam jsme potom cílili aktivity, kdy velká část té kampaně, která logicky není vidět jako z Prahy, byla kontaktní, kdy my jsme měli velký počet mladých lidí, jak dobrovolníků, tak jiných podporovatelů, kteří nejprve opravdu jako obcházeli různé vesnice a města, jezdili i potom vlaky, autobusy, pak jsme nakonec měli i dodávky, kdy rozváželi materiály a. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Ale přesto se vám ten půlmilion tedy nepovedl přesvědčit. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Přesto se nám nepovedl. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Facebook, Karel Janek: "Co vám připadalo nejlepší na kampani Miloše Zemana? Představte si, že byste pracovala u něj. Z čeho byste měla radost a co byste naopak myslela, že se nepovedlo?" Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Plné znění zpráv


Tak to je taky zajímavá otázka, děkuji za ní. Já myslím, že kampaň Miloše Zemana byla velice cílená, já bych asi osobně měla problém s některými tématy a s tím, co to vyvolalo. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Jakými třeba? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Mně přijde, že, samozřejmě to útočení na, na sociální strunu zafungovalo, nicméně my jsme se striktně drželi a věděli jsme, že to může být problém, prezidentských pravomocí, že jsme je prostě nechtěli překračovat, ač u nás je tradice toho, že prezident potom je vlastně velice aktivní, tak Miloš Zeman v mnoha věcech, které komunikoval, s čímž já bych měla si problém jako politický poradce, bylo jasné, že jako prezident prostě nemůže realizovat. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Jasně, ale na druhou stranu ta kampaň je od toho zaujmout voliče a pokud to není nějaká vyložená lež a je to jenom, jenom jaksi strategie, tak to asi uspělo, asi by to mělo smysl. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Tak já nechci říkat, co je lež, co není lež, nicméně neslibovat někomu sociální záchranu. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Ne, ne, já nechci mluvit o lžích, o kterých se třeba mluvilo v médiích, ale o tom, že pokud Miloš Zeman akcentoval tato témata, tak evidentně uspěl, například ta sociální. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Je to tak. Na druhou stranu Miloš Zeman potom v tom prvním kole, kdy ten výsledek byl tak těsný, tak ta témata, která zdůrazňoval už v prvním, tolik nefungovala. Potom ta kampaň jeho vytvořila prostě určitý pocit, kdy hrála fakt na nacionalistické struny a na, hodně na emoce, což opět samozřejmě je v pořádku a správně, když se vám podaří vzbudit emoci, nicméně já nepovažuju za správné vyvolávat emoce strachu a myslím si. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------To cítíte osobně nebo jako profesně? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Ne, ne, ne, já myslím, to cítím profesně. Si nemyslím, že to je jakoby v pořádku dostat lidi k urnám jako tím, že je straším. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Proč? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------No, protože, dobrá otázka. Protože si nemyslím, že to je věc, která bude dlouhodobě fungovat. Že ty lidi. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------No, ale zafunguje, zafunguje. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Plné znění zpráv


Zafunguje krátkodobě, nicméně jsme v nějaké situaci po té kampani a budou nějaká očekávání, která logicky nemohou být naplněna a samozřejmě já bych jako, teď, já bych jako politika cítila za tohle zodpovědnost, takže samozřejmě uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Opravte mě, pokud se mýlím, pokud to beru příliš laicky, protože ta prezidentská volba je volba na 5 let, tak to pro toho daného kandidáta a důležité, pokud to nepřeháním, je uspět, vyhrát tu volbu. Není to, není to kampaň jaksi politické strany, kdy vlastně musíte si udržovat nějaký stálý elektorát. Když jste zkoumala jaksi kampaně jiných politických stran, tak tam ta nota strachu je vyvolávaná a používaná velmi často a docela dost úspěšně od ODS v roce 2002, přes ČSSD v roce 2006 a tak dále. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já myslím, že v tomhle tom jsme poměrně specifičtí, i když samozřejmě v kampani třeba Obamy a Romneyho se akcentovalo, co všechno se stane, vyhraje-li jeden či druhý, ohledně nezaměstnanosti, ale ta tradice v Čechách, kdy například se jedním z volebních témat stala řecká krize, to je poměrně jakoby netypické. Většinou se snažíte samozřejmě na jednu stranu říkat, že vyhraje-li ten druhý, bude to problém, ale zároveň má to tu pozitivní image. Jako vy můžete kritizovat, ale musíte stejně balancovat a udržet ten pozitivní vzkaz a já musím. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------No, a není to tak, že to naopak funguje v našem prostředí, že my jsme specifický příjemce toho, že ten strach naopak vyburcuje lidi, že k těm urnám půjdou? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Nebo je to druhá věc taková, že prostě se podařilo Milošovi Zemanovi na jednu stranu strašit a na druhou stranu jakoby nabízet ta řešení jako ve své osobě. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Neměli jste strašit? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já si, opravdu si myslím, že ne, že jsme cítili taky závazek vůči našim podporovatelům z prvního kola i z druhého kola a samozřejmě, teď zase nechci znít jako nějak jako příliš, řekněme, naivně, taky jsme se snažili cílit, ale opravdu jsme se vědomě rozhodli, že nebudeme pana Zemana osočovat, což se ten druhý tábor rozhodl jinak. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Kdybyste to udělali, a teď se ptám na váš profesionální pohled, kdybyste to udělali, byla by ta šance úspěchu větší? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já si myslím, že vzhledem k těm číslům by tohle to rozhodně nebylo řešení. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------To znamená, že byste nevyhráli ani přesto, kdybyste použili tuhle tu taktiku, kterou použila protistrana? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Navíc si myslím, že tohle to úplně nebyla role naší volební kampaně, abychom otevírali různá témata, se kterými je pan Zeman spojený, protože otevírala média a myslím si, že role volební kampaně. Plné znění zpráv


Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Tak ale počkejte, pardon, že vám do toho skáču, ale přece, přece. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Je soustředit se. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Přece vy jste volební štáb a vy jste nějakým způsobem konstruovali tu kampaň, to znamená, že vy jste měli, a to je, pardon, to je věc, kterou vám hodně často vytýkají, třeba například v médiích, že vy jste neměli témata, že na rozdíl, co Miloš Zeman přinášel témata a ty nějakým způsobem jaksi akcentoval, tak vy jste byli stále zpátky, a to je to. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------My jsme měli pořád, my jsme měli pořád poměrně jedno podle mého názoru silné téma, a to je ústava a z ní vyplývající prezidentské pravomoci. To, že pan Zeman začal útočit na pana Schwarzenberga, že není Čech a otevřel další jiná témata, je samozřejmě jeho právo a evidentně se mu to vyplatilo v kampani. Nicméně to už vůbec nesouviselo s meritem věci a nesouviselo to s tím obsahem té volby. To znamená, jestli někdo od nás očekával, že budeme vytahovat Mosteckou uhelnou či pana Šloufa, tak my jsme si pořád říkali, že možná to pozitivní sdělení, co bude představovat pan Schwarzenberg jako budoucí prezident, převážilo. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------To znamená, pardon, že to bude úspěšnější strategie. Vy jste se domnívali, že nevytahovat Miroslava Šloufa, nevytahovat ty staré kauzy, opoziční smlouvu nebude tak úspěšná strategie, jako to udělat? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Tak tam samozřejmě zaznívala jakoby kritika z naší strany, co pan Zeman představuje, ale my jsme tu pozornost chtěli soustředit na pana Schwarzenberga. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dobře, ta otázka zní, to znamená, že vy jste si mysleli, že to bude úspěšnější taktika. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------My jsme se pro tuto taktiku rozhodli, ano. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Web, Igor: "Dobrý den. Karel Schwarzenberg," a tady se nám ta otázka nějak zasekla a už se nám rozjela, dobře. Takže ještě jednou. "Dobrý den, Karel Schwarzenberg udělal tyto chyby. Za prvé prohlásil Edvarda Beneše za válečného zločince s ohledem na dnešní dobu. Za druhé špatně ohodnotil jeho dekrety. Za třetí, že bude jednat jinak, lidštěji a že bude prezidentem, než nyní jako předseda TOP 09. Souhlasíte? Děkuji." Ptá se a dává svůj názor Igor. Takže pojďme si to probrat možná asi. Igor říká, že udělal tyto následující chyby. Pojďme se zastavit u toho Edvarda Beneše. Jak velká chyba to podle vás byla? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já myslím, že tady je potřeba se jasně vymezit směrem k tomu, že rozhodně není chyba mluvit o tématu, které je prostě pro naši historii důležité. To téma se otevřelo. Co bylo jakoby větší komplikací, že například některá slova, která potom v té souvislosti použil pan Zeman jako genocida, která nikdy nezazněla, to byla jakoby zásadní chyba. Pan Schwarzenberg neformuloval šťastně, sám se okamžitě ohradil a omluvil, nicméně to téma samozřejmě bylo jak dar z nebes pro pana Zemana. Plné znění zpráv


Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Tak pojďme se u toho zastavit. Připravovali jste se na něj? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Připravovali? Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Trénovali jste? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Co tím přesně myslíte, trénovali jste? Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Já se ptám nebo představuji si to, že s ním probíráte, že s ním probíráte různé scénáře, třeba: "Miloš Zeman vám řekne, že... Co na to řeknete?" Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Tak samozřejmě se připravoval, jakoby se řešil obsah, kdy pan Schwarzenberg vždycky dostal podklady a pracovalo se s tím, na druhou stranu, nezapomínejme na to opravdu, že je v politice dlouho a že to je zkušený muž. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------To já nezpochybňuju, ale vaše role v tom týmu byla právě ta politika, to znamená politoložka, to znamená, ptám se na vás a je to otázka na vás, jestli vy jste ho dostatečně na to připravila a jestli jste mu třeba doporučovala, aby se tomu tématu vyhnul nebo já se ptám. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------To téma patřilo k tomu, že určitě není žádné téma, které nám přinese velké body, že je lepší ho neotvírat. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dobře, a nebylo by lepší mu doporučit: "Pokud zazní Edvard Beneš, běžte od toho, řekněte: ´Je to minulost.´" Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já myslím, že tady tím vzniknul jakoby jeden problém, kdy opravdu kvůli jako fakt nešťastné formulaci vzniklo něco, s čím se potom celá ta kampaň potýkala. Protože jak jakoby víme, tak možná ještě radikálnější výroky na to pronesl jak Miloš Zeman, tak Václav Klaus, akorát prostě to téma se pořád vracelo a vracelo se ukázalo se, že ta citlivost je pořád velká. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Takže podle vás to byl spíš nešťastný výrok, který byl momentální v té debatě? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já myslím, že to byl nešťastný výrok, který zazněl v takový moment, že se opravdu panu Zemanovi, který je skvělý rétor, velice hodil. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Je to nebo byl to podle vás ten moment, který mohl prohrát volby? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já myslím, že to tak vnímá veřejnost i naši kritici, nicméně řečí čísel, kdy z jednoho výzkumu z 13.ledna vyplynulo, že ztrácíme, tak to bylo určitě věc, která nám nepřidala v tom, když jsme se to snažili jako otočit, ale nebyl to moment, který rozhodl ty volby. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dobře. Který moment to byl? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já myslím, že volby rozhodli voliči. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------No, tak samozřejmě, ale který moment to byl v té kampani? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Jako na druhou stranu dneska je pondělí, ty volby, spočítalo se to v sobotu, to je nějakých 40 hodin, já možná by bylo fajn. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Já vím, tak zkuste to odhadnout nebo jak to cítíte? Já vím, že nebudete mít data, neřeknete: "Tady podle výzkumu." Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já bych opravdu si , já si chci počkat na výzkum, chci si taky počkat na to, až se o tom začne psát jinak, protože ty názory jsou teďka jak v médiích, komentářích buďto jedním směrem, či druhým. Já myslím, že my fakt dopřejte trošku času si to sama jako zpětně zanalyzovat. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dobře, ale přiznáváte, že asi tohle to byl moment, který vám rozhodně nepřidal a mohli jste tam začít ztrácet voliče? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já myslím, že to byl moment, který skvěle nahrál tomu zaškatulkovat pana Schwarzenberga jedním směrem. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Řekněte mi ještě jako jeho poradce v této otázce, jak to probíhalo, když to řekl, co jste mu řekla po té debatě, dělali jste nějaký další trénink, dělali jste strategii? Ne, mě by to zajímalo, jak to vypadá? Jestli jste si s ním sedla a řekla jste: "Tak, tohle byla chyba. Pojďme vymyslet takovou a makovou strategii, abychom to odvrátili." Protože jste museli vědět, že Miloš Zeman to začne používat. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Tak tento, celá ta situace začala po vlastně, po duelu České televize, kdy, když my jsme si vyhodnocovali tu debatu, tak jsme si říkali: "OK, ta situace není ideální, příště musí okamžitě zaznít, že se nikomu nebude nic dělat s majetkem, že samozřejmě ta formulace byla nešťastná, ale že se nebude nic měnit." Lukáš DOLANSKÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Takže to bylo jasná strategie, to jste mu řekli. Divák se, Igor se ptá, špatně ohodnotil jeho dekrety, to s tím asi souvisí. A že bude jednat jinak, lidštěji a že bude prezidentem, než je jako předseda TOP 09. Tady asi Igor naráží na to rozvázání s TOP 09. Nakolik tak TOP 09 mu mohla uškodit a tohle jste si taky nějakým způsobem vyhodnocovali? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Samozřejmě, protože pan Schwarzenberg byl vnímaný na začátku jako stranický kandidát. Celou tu kampaň a vlastně ten tým byli lidi, kteří nemají s TOP 09 prakticky nic společného, volební manažer není z TOP 09, ta kampaň byla, vybral si ty lidi sám pan Schwarzenberg, protože s nimi chtěl spolupracovat a ten faktor se potom ukázalo, že není zdaleka tak zásadní, že prostě. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------A v těch testech, co jste si dělali, tam to vycházelo? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Nejprve tam vycházelo, že to možná, jakoby že to lidi vnímají, že jim nevadí ani tolik TOP 09, ale že chtějí, aby prezident byl nadstranický, to tam jakoby hodně zaznívalo. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Když jim nevadil TOP 09, Pavel na to navazuje: "Dobrý večer, jak moc uškodilo Karlu Schwarzenbergovi spojení s panem Kalouskem, případně, jak mu naopak pomohlo, když pan Kalousek v období voleb zmizel z obrazovek?" Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já si nemyslím, že tohle je úplně otázka na mě, že tohle to je otázka na pana Schwarzenberga. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------No, ne, ale tak nějaká taktika tam asi pravděpodobně byla a oba si laicky nebo já určitě laicky mohu říct, že Miroslav Kalousek z obrazovek opravdu zmizel a nekomunikoval, respektive nesnažil se nějakým způsobem, a dokonce, pokud si to zpětně hodnotím, tak když tehdy zasedala, respektive když byla Poslanecká sněmovna v hlasování o důvěře, tak on tam příliš nevystupoval, vystoupil jednou jedinkrát, kdy vlastně Karla Schwarzenberga hájil a jinak, jinak v zásadě tam příliš nebyl aktivní. Byla tohle to taktika? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já se přiznám, že naše taktika byla opravdu i v tý první části se soustředit na komunikaci programových témat a co bude dělat pan Schwarzenberg, já jsem teda rozhodně osobně neřešila moc, co dělá pan Kalousek. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------No, to ne, ale museli jste asi řešit nebo já předpokládám, že jste řešili osobu Miroslava Kalouska, která je částí společnosti vnímána negativně. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Pan Schwarzenberg mnohokrát jakoby jasně vyjádřil svůj názor na pana Kalouska, jaký mají společně vztah, jaký mají pracovní vztah a tím ta věc byla jasně daná. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------No, ne, ale tak tam byly billboardy, že jo, tam byly, Miloš Zeman měl billboardy. Plné znění zpráv


Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Myslíte, to bylo ve druhém kole. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------No, jasně, to znamená, že jste se tím museli počítat. Koneckonců přišli jste jednou do debaty nebo Miroslav, teda Karel Schwarzenberg přišel do debaty v České televizi s tou plackou, kde právě byla ta /nesrozumitelné/, což musela být nějaká taktika. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Což byla, tak to byla reakce na to, že se objevily vlastně první vizuály, které nějakým způsobem vycházely z těch našich a pan Schwarzenberg si jakoby z toho udělal legraci, protože tam bylo napsáno, že Kalousek nepůjde na Hrad, což ale bylo něco, co on systematicky jakoby opakoval, že tomu tak nebude. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dobře. Takže vy jste kromě toho, když to dospělo do toho stadia. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Ne, my jsme si jakoby jasně vyjasnili na začátku, pan Schwarzenberg řekl prostě, jak to je s panem Kalouskem, že do té kampaně nebyl nijak zapojený, že nepůjde na Hrad a tím pádem to bylo jakoby ten. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Já to chápu, ale tam spíš asi nejde o tom, že bychom se bavili o tom, že nějakým způsobem stál za kampaní nebo cokoliv jiného, tam spíš se bavíme o tom, že určitou společností a že to může ovlivnit opět určitou část voličů, to znamená, že já bych předpokládal, že vy jste si v nějakým bodě, kdy jste plánovali, řekli: "Máme tady osobu Miroslava Kalouska. Jak ji vyřešíme? Uděláme si z ní legraci za A, za B úplně to stáhneme." Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Tak to byla jedna z cest, druhá věc prostě. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------No, takhle to probíhalo? Co teda byla ta taktika? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Ne, tak to bylo úplně normálně, že se jakoby vyhodnotilo, jak je to vnímaný a že ten efekt není úplně jakoby pozitivní, tak se prostě samozřejmě jako, ale já bych to i ráda zdůraznila, že do tý kampaně nebyl zapojenej, takže ta věc je trošku jakoby pozato, co řešil volební štáb, jo. My jsme. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Já tomu rozumím, ale, ale, pardon. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Organizovali kampaň, já jsem radila jakoby v rámci kampaně, já jsem neříkala panu Schwarzenbergovi, jaké má mít vztahy s panem Kalouskem, to opravdu není moje role. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Ne, tohle já vůbec nezpochybňuju, já se jenom ptám, jestli jste osobu Miroslava Kalouska, jeho jméno, řekněme, nějakým způsobem řešili, respektive jestli jste například předpokládali, že to protistrana vytáhne? Plné znění zpráv


Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Tak to samozřejmě jsme věděli, že to protistrana vytáhne. Druhá věc je, že. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Pardon, testovali jste si to? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Testovali jsme si to. A. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------A jak vám to vyšlo? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------No, vyšlo to, že ho vytáhne a že to bude fungovat, ale druhá věc je, že my jsme nechtěli pana Schwarzenberga ani spojovat jako s jinými politiky a že opravdu jsme se snažili jakoby zdůrazňovat tu nadstranickost, že pokud vyhraje, opustí stranu, nebudou tam další vazby. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Twitter, máme nahoře: "Nemyslíte si, že jste podcenili potenciál, který pro kampaň Karla Schwarzenberga měl Havlův odkaz? Díky." Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Těžko říct. Já si myslím, že ne, protože Karel Schwarzenberg sám se vždycky opakovaně vyjadřoval, že se cítí nebo že je hrdý na to, že může být částečným nositelem odkazu Václava Havla a že to je pro něho, že to byl pro něho vždycky velice inspirativní člověk a že měl tu čest pro něho pracovat jako kancléř, což taky opakovaně sám zdůrazňoval, ale my jsme taky chtěli samozřejmě respektovat nějakým způsobem jakoby ten fakt, jaký měli oni osobní vztah, takže to téma se zdůrazňovalo, ale zase ne nějak přehnaně. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Třeba dát ho na billboardy nebo na /nesrozumitelné/. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Tak my jsme měli jeden billboard v Praze, kde pan Havel, pan Václav Havel v tričku, na kterém je obrázek Karla Schwarzenberga. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Ale jinak po celé republice jste o tom neuvažovali? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Tak on to sám jakoby zdůrazňoval v debatách, ale ne, nechtěli jsem třeba billboardy po České republice, ne, ne, ne. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Honza na Facebooku: "Dobrý den. Jaký by měl být trest pro Blesk za lživý anonymní leták uveřejněný v den voleb. Věříte šéfredaktorovi, že o obsahu nevěděl a že by otiskl jakoukoliv reklamu? Díky." Tady, pardon, Plné znění zpráv


bychom asi měli říct, že dnes se objevila informace, že to vydavatelství řeší a že to samozřejmě chápou jako problém. Tak, prosím, otázka. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já myslím, že není úplně moje role tohle to řešit, protože samozřejmě média mohou publikovat, co chtějí, nicméně tady je problém s tím, že ten leták byl anonymním, proto také volební štáb podal trestní oznámení na neznámého pachatele. Co jsem sama slyšela, tak pan Šafr, šéfredaktor Blesku, z toho byl poměrně sám jakoby zdrcený. Já nechci spekulovat o tom, jestli je možné, aby šéfredaktor věděl či nevěděl, jaká tam půjde celostránková inzerce, nicméně tenhle ten inzerát už byl za hranou a pravděpodobně se, samozřejmě logicky se ta věc bude dál řešit, protože ten inzerát má v sobě mnohá lživá tvrzení, také média už informovala o tom vlastně, kdo za ním stojí a co to je za člověka a s jakou minulostí. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Já nepředpokládám, že byste ten průzkum měli, ale přesto, váš odhad, nakolik to mohlo ty volby ještě ovlivnit v den voleb vlastně? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já myslím, že ten potenciál tohoto inzerátu i předchozího, který byl týden před tím, ať s trošku umírněnou rétorikou, nebyl takovej, že by přesvědčil nějaké voliče z jednoho či druhého tábora. On spíš mohl mí ten mobilizační efekt, že přiměl určité skupiny voličů, kteří by třeba jinak nešli volit, aby šli volit, takže určitě měl nějaký efekt, ale zase asi pravděpodobně ne zcela rozhodující. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Facebook, Josef: "Nemyslíte, že Mladá fronta DNES a Lidovky udělaly Karlovi medvědí službu? Každý soudný člověk musel vidět, jak tato dvě média hrála pro něj, což váhavce přimělo k volbě Zemana. Očekáváte, že němečtí majitelé těchto novin jejich šéfy vyhodí? Já bych to udělal okamžitě." Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já myslím, že tahle ta otázka je buď na německé šéfy, či na šéfredaktory těch deníků. Já bych jenom chtěla říct, že když se třeba podíváte na analýzu firmy Semantic Vision, která pravidelně zkoumala. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Ta dělá internetovou. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Která zkoumala jak, jakoby internetový obsah u všech kandidátů i potom sociální sítě, tak tam vycházelo, že jak pan Zeman, tak pan Schwarzenberg měli v podstatě v těch denních analýzách stejný prostor v médiích, to zaprvé, za druhé. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Pardon, ale Semantic Vision, pokud já vím, tak ty dělali právě sociální sítě a Internet primárně, ty nedělali. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Dělali, ano, dělali jakoby obsah, která je na sítích, dobře, takže když to teda, když se zasoustředíme na servery, třeba na Lidovky.cz, na iDNES, tak tam to vycházelo v podstatě jakoby obsahově velice identicky. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dobře, pojďme k tištěným deníkům, protože asi je fakt a nemá cenu to zastírat, že prostě hlavní média dávala jaksi přednost Karlu Schwarzenbergovi. Jak to vnímáte? Plné znění zpráv


Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já myslím, že ale, že to je opravdu rozhodnutí těch médií, protože třeba na západě, ve Velké Británii, jako ve spojených státech, tak je běžné, že ty deníky mají určitý názor a že jsou názorově vyhraněné. Je to vidět jak ve Spojených státech, třeba v prezidentské kampani, kde je poměrně jasné, který deník koho podporuje. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Ano, v Británii je to taky naprosto jasné, tam se ty deníky vymezují, dokonce se přelévají ta jejich, to, kam se, na jakou stranu se vlastně vysloví, nicméně u nás to nikdy zvykem nebylo, tedy neberu první republiku, tam to samozřejmě zvykem bylo, protože ty noviny v zásadě byly skoro spojeny s těmi jednotlivými politickými stranami, ale u nás to nikdy zvykem nebylo a dá se říct, že tohle to je, pokud, to je vlastně poprvé, kdy se takto taková obrovská masa deníků vyjádřila pro jednoho nebo druhého kandidáta. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já myslím, že vůbec to přidané, že vůbec ten přídavek, že něco je poprvé v souvislosti s to prezidentskou volbou, se bude opakovat často, že jak mobilizace lidí, to, že jako se označovali vizuálně, kdo koho podporuje, že to také bylo poprvé a i u těch novin, jo. Otázka je, a můžeme spekulovat, do jaké míry je to prostě dané tím, že většina novinářů má na paměti prostě vztahy s panem Zemanem 10 let zpátky. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dobře. Vy jste koneckonců z fakulty sociálních věc, to znamená, že média řešíte. Je tohle to podle vás dobře, že se to u nás stalo, že ty deníky se takto vlastně vyjádřily, aniž bych zpochybňoval, jestli na to mají, nebo nemají právo, a je to něco, protože to hodně veřejnost negativně vnímá, jak to vnímáte vy? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já bych ale opravdu se vrátila trošku k tomu, že tenhle ten jako úzus, že nám, byla média na naší straně, zase když se někdo jakoby objektivně podívá třeba na publikované rozhovory, na to, co jako vyšlo i třeba v Lidových novinách, tak tam byly jak věci, které nám jakoby jasně nahrály, tak tam byly ale věci, které otevíraly. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dobře, ale my se bavíme o komentářových stránkách, a to je přesně to, co je třeba například v té Británii. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Které otevíraly různé, různé kauzy související s oběma kandidáty a i ty komentáře byly ne vždycky jenom pro Karla Schwarzenberga, zase v deníku Právo byly ty komentáře jinak postaveny. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dobře, a já jsem se teďko ptal, na těch komentářových stránkách, to bylo jasné a tam to vyjádření třeba šéfredaktorů bylo naprosto jasné. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Ale to bylo den před volbama, já jenom, já myslím, že tohle to je zase docela dobrý jakoby objasnit, že to není úplně fér to takhle jakoby zaškatulkovat, že ty noviny jasně hrály pro nás. Ano, před prvním kolem Lidové noviny například vydali tu titulku, kde bylo Černý kůň voleb a evidentně, a teď můžeme spekulovat, jestli to, v to, když to vyšlo v den prvních voleb, opravdu někoho jako ovlivnilo ještě, jo. Já zase, a těším se na to, až se vrátím jako zpátky nebo respektive, že teď na to budu mít na jaře čas, že se chci věnovat té analýze, jak opravdu to bylo, jestli to není jenom fakt jako výrazný pocit, protože bude dobrý to prostě kódovat a změřit. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Dobře. A teď se ještě zeptám na stejnou otázku. Řekněte mi, jak to vnímáte? Může to deníkům uškodit v očích veřejnosti? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já opravdu, já jsem spíš jakoby politoložka než mediální expertka a nemyslím si, že jim to uškodí. Uvidíme, jaké budou mít vztahy se zvoleným prezidentem, až nastoupí po 7. březnu na svoji pozici, ale já si nemyslím, že budou, já nevím, já to vnímám trošku jinak, rozhodně tam bude dál prostor prostě pro komentáře pro a proti a jestli jim to uškodilo v očích veřejnosti. Já si myslím, že k té kampani se teďka jakoby přidalo plno, jako zpětně plno takových jako rychlých analýz, co se udělalo, co se neudělalo, takže jednu věc udělaly deníky, jedna věc se stala takhle, tohle rozhodlo tohle téma či jiné. Já myslím, že zpětně se to bude hodnotit poměrně odlišně. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Web, Jiří: "Kampaně pánů Fischera i Schwarzenberga mi připadaly velmi americké. Telefonáty voličům, rady celebrit, koho volit a tak dále. Mělo to v Česku nebo v České republice naději na úspěch? Na mě osobně to působilo spíš negativně." Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------No, tak, když to celé shrneme, tak nakonec, vzhledem k tomu, že pan Schwarzenberg byl druhý a dostal se z pozice totálního outsidera do druhého kola, tak evidentně jsme v té kampani něco dobře udělali. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Dobrá. A třeba ty telefonáty byly před druhým kolem, to znamená. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Telefonáty byly před druhým kolem, ale byly čistě jako doplněk kontaktní kampaně, takže my jsme volali jenom do určitejch jakoby vybranejch regionů a z naší statistiky vyplývalo, že ty telefonáty byly kompletně, ze všech jako čísel z 80 % vnímány pozitivně, a to i u voličů Miloše Zemana. Protože my jsme opět jakoby vsadili na ten slušný styl a hodně lidí kupodivu reagovalo na živé lidi, kteří se představili jako dobrovolníci, tak na ně nakonec reagovali pozitivně, že si jako s někým mohli popovídat, že se někdo s nima, že někoho zajímá jejich názor. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Tak Jiří tady zmiňuje ještě jednu věc, a to jsou rady celebrit, koho volit. Já se zeptám trošku laicky, nevymklo se vám to trochu z rukou? Ta obrovská plejáda lidí, kteří neustále opakovali spousta komentářů a i diváci se u nás ptali na našich stránkách, jestli to nemohlo naopak někoho odradit ta obrovská masáž? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------No, přinejmenším pana Jiřího to odradilo. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Minimálně. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Víte, já myslím, že to je něco, co nás prostě čeká. S tím, jestli budou, samozřejmě s další prezidentskou přímou volbou, s tím jestli jakoby bude nárůst většinové volby, tak se začnou lidé k tomu vyjadřovat. Tohle to téma, ta prezidentská kampaň trvala půl roku, pro většinu lidí trvala 3 týdny až 2 týdny či jenom poslední týden a samozřejmě o to více tomu věnovali pozornost, ale tohle to, čemu se říká jako endorsement, ta podpora lidí je běžná praxe. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Tomu já rozumím, tam spíš já se ptám na tu stránku, jestli ta přílišná podpora nemůže škodit a nejenom od celebrit, od zpěváků, ale koneckonců hodně se zmiňujou sociální sítě, že ty sociální sítě nakonec byly tak zahlcené tou podporou Karla Schwarzenberga, že to mohlo vyvolat až odpor v mnoha lidech. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já myslím, že to evidentně u několika, u nějakého. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Minimálně pana Jiřího. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Procenta mohlo vyvolat. Já na tohle to nemám data. Samozřejmě se říkalo, jestli jsme to jako na těch sociálních sítích takzvaně nepřepálili, ale zase prostě v poslední, když máte. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------A myslíte si, že přepálili? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Já si to nemyslím, já mám pocit, že spíš ještě víc se ta kampaň měla dělat jako kontaktně, že i přesto, že jsme měli hodně lidí, dobrovolníků v regionech, tak tohle to je ta věc, která to nakonec rozhoduje, jak to odchodíte. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Tak poslední otázka na Facebooku: "Nelitujete, že jste byla na straně kandidáta, který prohrál? Šla byste do toho, i kdybyste věděla, že Karel Schwarzenberg nevyhraje?" Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Tak já jsem do toho nastoupila v srpnu, kdy říkám, ty preference byly 4 %. Já, když jsem komukoliv řekla, že budu pracovat pro pana Schwarzenberga, tak mi řekli, že jsem blázen, že nemá vůbec šanci a tak dále, ale já mám prostě pocit, že když vás někdo osloví, ať pracujete na prezidentské kampani, že se to neodmítá. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Takže nelitujete? Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Nelituji. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Děkuju mnohokrát, že jste byla dnes s námi ve studiu. Anna MATUŠKOVÁ, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK -------------------Děkuji. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------No, a kdo nás čeká zítra? Ani zítra neunikneme prezidentské volbě, protože zítra tu bude Vratislav Minář, což je šéf Strany Práv Občanů - ZEMANOVCI. Tak se mějte hezky. Na shledanou. _ Plné znění zpráv


Přímá volba starostů: evropské zkušenosti a český model se slovenskou předlohou 28.1.2013 denik.obce.cz str. 00 Reforma veřejné správy_ PhDr. Petr Jüptner, Ph. D., ředitel Institutu politologických studií, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze_ Diskuse o případném zavedení přímé volby starostů budí v jednotlivých zemích intenzivní laické, politické a odborné diskuse. Přímá volba starostů má řadu souvislostí, politikům, veřejnosti a nezřídka i odborníkům se však často jeví jako jednoduchá ideová otázka, se kterou jsou spojeny jednoznačně formulovatelné výhody a nevýhody. Z tohoto důvodu jsou odborná diskuse i způsob implementace často podceňovány, ačkoli je kontext přímé volby starostů bezpochyby výrazně širší a složitější než kontext zavedení přímé volby prezidenta. Ten se skládá zejména z volebního systému včetně podmínek pro vstup do volební soutěže, vztahu k ostatním ústavním institucím a ze vztahu ke stranickému systému. U volby starostů je nutné vedle uvedeného kontextu zohlednit různé dopady v případě asymetrických municipálních struktur v jednotlivých zemích, případně roli starosty v místní komunitě a jejím rozvoji. Otázka přímé volby starostů je tak i v Evropě často podceňována a k implementacím dochází často za improvizací a bez zohlednění či dokonce zpracování odborné diskuse. Přímá volba starostů v evropské místní samosprávě Ačkoli je přímá volba například v České republice částí politické reprezentace stále nahlížena jako kontroverzní, v evropském měřítku nelze přehlédnout trend pozvolného rozšiřování případů zavádění plošné, selektivní nebo fakultativní přímé volby starostů. Pokud se zaměříme na období po roce 1990, lze zmínit především postupné rozšiřování přímé volby starostů v německých a rakouských spolkových zemích, rozšíření přímé volby starostů na velká města v Maďarsku a následně zavedení přímé volby v Polsku a v Chorvatsku. Naopak se prakticky nesetkáme se zemí, která by přímou volbu suspendovala nebo omezovala, pokud do této kategorie nepočítáme časově omezené experimenty v Norsku. Přestože je výskyt přímé volby v Evropě velmi nerovnoměrný, trend jejího rozšiřování platí pro celou Evropu. V postkomunistické střední a východní Evropě je díky zavedení přímé volby v Chorvatsku a Polsku nepřímá volba výjimkou, v jižní Evropě se k tradičním příkladům přímé volby Řecku a Portugalsku přidala v devadesátých letech Itálie. Nejméně je přímá volba zastoupena v zemích Skandinávie, Británie a Beneluxu, ale i zde se fakultativní či selektivní přímá volba v posledních desetiletích objevila (Anglie, Norsko) a prostřednictvím probíhající diskuse v Belgii může být implementována i v Beneluxu s dlouhou tradicí starostů nominovaných vyšší politickou autoritou. Škála důvodů a impulsů k zavedení přímé volby je však přes jednoznačný trend široká. K implementaci přímé volby může dojít při změně politického systému, kdy se otázce přímých voleb starostů na pozadí změny režimu nevěnuje přílišná pozornost a zároveň nejsou definovány zájmy často nově formovaných politických aktérů. Příkladem mohou být nové německé spolkové země, kde se při konzultacích o novém obecním uspořádání prosadil tzv. bádensko-württemberský model, a dále Slovensko nebo Slovinsko. Padání předsudků Dvě posledně uvedené země zároveň ukazují, že případný výskyt přímé volby může odpovídat tradičnímu nebo zvolenému systému veřejné správy, případně politického systému. V zemích s přímou volbou prezidenta se tak statisticky častěji setkáme i s přímou volbou starostů, což je markantní zejména v postkomunistických zemích střední a východní Evropy s rozšířeným poloprezidentským systémem. Naopak v evropských konstitučních monarchiích (tj. zemích bez jakékoli volby hlavy státu) se přímá volba starostů vyskytuje pouze sporadicky, v Dánsku a ve Švédsku není umožněna vůbec. Jakkoli je však tato převažující korelace mezi výskytem přímé volby na lokální a národní úrovní evidentní, při konkrétních úpravách ústav či obecních pořádků příliš diskutována zpravidla nebývá. V uvedených konstitučních monarchiích se možnost zavedení selektivní nebo fakultativní přímé volby v případě Norska a Anglie přesto objevila.



Výrazné pojítko chybí i v postkomunistických zemích. Na Slovensku došlo k zavedení přímé volby prezidenta později než k zavedení přímé volby starostů, v Polsku a v Chorvatsku byla později zavedena naopak přímá volba starostů. Lze postulovat hypotézu, že v zemích se zkušeností s přímou volbou na jedné z úrovní politického systému „padají předsudky“, diskuse o dalších implementacích přímé volby jsou více pragmatické než politické, a cesta k přímé volbě tak může být jednodušší. Naopak v Anglii nebo České republice bez zkušeností s přímou volbou je diskuse více politická, a častěji se objevují ideologické argumenty. Přímá volba je nahlížena (nesprávně) jako prvek přímé demokracie či jako nebezpečný experiment, hrozící instalací populistických, nezkušených a nekvalifikovaných starostů. Příkladem vypjatých diskusí je pak odstrašování kuriózními jmény jako potenciálními kandidáty, jakým by například v Manchesteru mohl být známý fotbalista David Beckham a (tento příklad zaznamenal v anglické politické diskusi jeden z předních evropských expertů expert Colin Copus). Efekt přejímání přímé volby Velmi častým způsobem rozšíření přímé volby může být kromě převzetí z vyšší úrovně politického systému nebo systému veřejné správy i převzetí z jiné kategorie obcí, jako v Maďarsku, a především z jiné části federace nebo spolku, jako v případě rakouských a především německých spolkových zemí. Efekt přejímání přímé volby ukazuje na její atraktivitu a popularitu mezi těmi, kteří si od ní kromě posílení své participace často slibují i odstranění neduhů spojených s politizací místní správy, nízkou transparentností, malou rozpočtovou odpovědností nebo klientelismem (jedním ze spouštěčů rozšiřování přímé volby v Německu bylo zemské referendum v Hesensku, ve kterém se pro zavedení přímé volby vyslovilo 82 % voličů). Příklady Maďarska, Rakouska a zejména německých spolkových zemí ukazují, že v případě izolovaného výskytu přímé volby v určité kategorii obcí (malé obce v Maďarsku) nebo části federace (německé spolkové země) může být pouze otázkou času, kdy část politických aktérů na základě poptávky voličů prosadí její zavedení v dalších kategoriích municipalit či částech federace. V případě postupného rozšiřování přímé volby starostů v Německu můžeme mluvit dokonce o „závisti“ jiným zemím a předhánění se v tom, která země nebude poslední a nestane se tak pomyslnou „fosílií“. Na druhou stranu se ale můžeme setkat i se zeměmi, kde k podobnému efektu nedošlo a přímá volba zde v omezené míře koexistovala či koexistuje s volbou nepřímou. Do této kategorie spadá mj. Norsko (experimenty a později fakultativní přímá volba), Anglie (možnost volby exekutivního modelu s přímo voleným starostou) nebo Španělsko (faktická přímá volba v nejmenších obcích v rámci přímé demokracie). Systémová změna Přímá volba může být přes výše uvedené i vědomou a systémovou změnou lokální úrovně politického systému, která reaguje na problémy v jeho politické nebo administrativní dimenzi. Může se tak jednat o reakci na „přepolitizování“ místní samosprávy v případě Chorvatska nebo „nevládnutelnost“, nestabilitu a neefektivitu politického systému v případě Itálie. Přímá volba jako prvek posílení exekutivního leadershipu, odpovědnosti a transparentnosti v lokálním politickém systému je zároveň součástí široké reformní vlny, která reaguje na vyčerpání systému kolegiálního rozhodování neuvolněnými zastupiteli a silnou potřebu více hierarchické politické struktury. Tento jev je patrný zejména v tzv. severoevropských systémech, které se vyznačují průměrně velkými municipalitami s vysokou zodpovědností za poskytování širokého spektra veřejných a sociálních služeb včetně oblasti školství a zdravotnictví. Zatímco v některých z těchto zemích lze na nové potřeby reagovat slučováním obcí (Švédsko, Dánsko) a novými koncepty řízení a politické komunikace jako New Public Management (Nizozemí), v některých severoevropských státech je součástí řešení právě i přímá volba starostů. V Norsku tak v rámci experimentu mohla být přímá volba zavedena obcemi fakultativně, v Anglii si mohou municipality zvolit exekutivní model, který může obsahovat více hierarchickou samosprávu a opět i přímou volbu hlavy obce. Přímá volba se tím i přes velmi pomalé rozšiřování a zatím izolovaný výskyt může rozvinout i v severní Evropě, kde doposud narážela na odlišné tradice veřejné správy a v případě skandinávských zemí i politizované prostředí velkých municipalit, které pro prosazení přímé volby není výhodné. Politická karta Zde se dostáváme k podmínce, že pro úspěšnou implementaci přímé volby musí být její otázka využita částí politických aktérů, pro které je její zavedení výhodné. Velmi často se jedná o dlouhodobě opoziční nebo malé a neetablované občanské politické strany, pro které je přímá volba možností narušit pozici etablovaných Plné znění zpráv


politických stran či jejich kartelu – zde můžeme kromě opakovaně uváděného německého případu zmínit i opakované návrhy a iniciativy postupně se obměňujících českých středových stran. Přímá volba se snadněji prosazuje v zemích s malými municipalitami, ve kterých nejsou etablované politické strany, přičemž může být implementována postupně pro jednotlivé velikostní kategorie. Naopak pro politické strany v zastupitelských orgánech velkých měst bývá přímá volba oslabením jejich vlivu a z tohoto důvodu se jí etablované či dokonce lokálně predominantní strany zpravidla brání. Zcela nepřijatelná je pak přímá volba pro politické aktéry v případě, že se dotýká i jejich vlastní úrovně politického systému, či se jí („opticky“) výrazně přibližuje. Z tohoto důvodu nebyla přímá volba v Německu zavedena v tzv. městských státech, kde by si ji zákonodárci zavedli na vlastní úrovni politického systému, a v rakouské spolkové zemi Salcbursko byla nejprve zavedena s výjimkou pro hlavní město Salcburk, ve kterém byla zavedena později. Přesto však diskuse o demokratických deficitech zvětšujících se municipalit a integrovaných aglomerací vnáší téma přímé volby i do zpolitizovaného prostředí integrovaných municipálních systémů. Výhody a nevýhody Několikrát uváděná obecná popularita přímé volby otevírá diskusi o jejích obecných výhodách a nevýhodách. Mediální, akademická i politická diskuse je vedena snad při každém zavedení přímé volby, ne ve všech zemích má však relevantní význam. Obecně nižší význam má diskuse v zemích, kde je přímá volba zaváděna se změnou politického režimu, jelikož se ocitá ve stínu významnějších změn (Slovensko, Maďarsko, Slovinsko). Nepříliš velký je i význam diskuse v zemích, kde je přímá volba pragmaticky umožněna či zavedena v rámci rozšiřování autonomie municipalit. V německých zemích se intenzívní diskuse o přímé volbě objevila již v sedmdesátých letech minulého století a svůj výrazný příspěvek k ní přidala i euforie ze sjednocení Německa, přesto pronikavý vliv na prosazení přímé volby neměla. Rakouské diskusi dominovali vzhledem k napadení přímé volby ústavním soudem zejména právníci a právně zaměření autoři. V Itálii se veřejnost na reformách politického systému podílela v iniciační fázi podílem na sérií referend. Právě srovnání Itálie a Rakouska ale jasně ukazuje, že se mohou konkrétní argumenty i očekávání spjatá s přímou volbou výrazně lišit. Zatímco v Rakousku se někteří publicisté obávali možné nevládnutelnosti systému v důsledku kohabitací (soužití starosty a většiny radních z odlišných politických táborů), Italové si naopak od zavedení přímé volby slibovali zvýšení stability a efektivity. Přesto lze zformulovat řadu „mezinárodních“ argumentů pro a proti přímé volbě. V řadě zemí se například posilování personalizace a zavádění přímé volby starostů považuje za obranu proti snižujícímu se zájmu o veřejné dění a zejména klesající volební účasti. Naopak častým a jednoznačně „mezinárodním“ argumentem proti přímé volbě je riziko kohabitace, tj. soužití starosty s jinak orientovanou většinou v zastupitelstvu. Přímá volba a exekutivní kompetence starostů Vliv na postavení starostů má vedle způsobu volby a dalších proměnných zejména jeho vztah k exekutivním kompetencím. Zejména v jihoevropských zemích se lze setkat se systémy s tradičně velmi silnými starosty, kteří jsou však voleni nepřímo, jako je tomu v případě Francie nebo Španělska. Jelikož se od zavedení přímé volby starostů často očekává jejich posílení, je zavedení přímé volby často spojeno s posílením kompetencí starostů. Starostové tak v případě Itálie, většiny německých spolkových zemí a Chorvatska se změnou způsobu volby získali i významné či veškeré exekutivní kompetence. Tato systémová implementace a komplexnější modifikace instituce starosty však v žádném případě není automatická a stejně jako na národní úrovni politických systémů dochází i k implementacím, které neruší kolektivní exekutivy a neposilují starostovy kompetence. Příkladem může být německé Hesensko, které spojilo přímou volbu se svým historickým magistrátním zřízením, a zejména část rakouských spolkových zemích, ve kterých jsou exekutivní kompetence či jejich významná část v rukou obecního představenstva (Gemeindevorstand). V obou případech je starosta pouze jedním z členů kolektivní exekutivy. Postavení a role starostů jsou zároveň předmětem zpracování tzv. horizontálních typologií, které se zabývají vztahy mezi politickými institucemi obcí. Tyto typologie zpracované předními evropskými akademiky zohledňují kromě způsobu volby a vztahu k exekutivním kompetencím i další hlediska. Pokusem o zpřesnění zařazení jednotlivých případů bylo i vytvoření indexu síly starostů evropským týmem odborníků v rámci publikované knihy The European Mayor, který byl generovaným na základě devíti kritérií. Způsob volby starostů byl tak pouze jedním z kritérií, a i proto získali nejvyšší index Francie a Španělsko s nepřímou volbou, a naopak spíše nižšího indexu dosáhly kromě zemí s nepřímo volenými starosty i Polsko či Portugalsko s volbou přímou. Ukazuje se Plné znění zpráv


tak, že vedle způsobu volby a exekutivních kompetencí může v postavení starostů hrát roli i souběh volebního období, odvolatelnost starosty nebo vztah ke stranickému systému s ohledem na většinu v zastupitelském grémiu. Periodizace české diskuse Českou diskusi o přímé volbě můžeme rozdělit do třech časových úseků, na fázi bez diskuse, diskusi a implementaci. V první fázi „bez diskuse“ se téma přímé volby objevovalo zcela okrajově a nepříliš prioritní návrhy na zavedení přímé volby starostů byly formulovány především malými neparlamentními stranami pravého středu či starostovskými hnutími, na které relevantní parlamentní strany ani nemusely reagovat. Druhá etapa „diskuse“ se překrývá zejména s funkčním obdobím Topolánkovy vlády, která si na základě zejména programového směřování koaliční Strany zelených vytkla ve svém programovém prohlášení za cíl „otevřít diskusi o zavedení přímé volby starostů,“ který měl být naplněn prostřednictvím zpracování srovnávací studie se zahraničními právními úpravami s důrazem na země Evropské unie a rozboru stávající právní úpravy s ohledem na možnost přímé volby. Výsledný material nazvaný Analýza možností zavedení přímé volby starostů v ČR zpracovaný Ministerstvem vnitra se stal hlavním podkladovým materiálem diskuse. Z četných (a vzhledem k cíli analýzy v řadě případech až neuvěřitelných) obsahových i faktografických nedostatků analýzy bylo patrné, že otázka přímé volby není prioritní, negativní byly rovněž samotné závěry „analýzy“, které upozorňovaly na četná rizika zavedení přímé volby. Nízká priorita či převažující negativní postoje byly patrné i z příspěvků konference Dokončení reformy a aktuální aspekty veřejné správy, kterou pořádalo Ministerstvo vnitra v červnu 2008, a která předcházela zpracování výše uvedené analýzy. Příspěvky Ministerstva vnitra i Svazu měst a obcí vyzněly negativně, pro přímou volbu se vyjádřil pouze zástupce tehdy nově založeného Sdružení místních samospráv. Tuto druhou fázi lze tedy charakterizovat tak, že prioritou byla pouze diskuse, nikoli samotné zavedení přímé volby. Třetí etapa se překrývá s funkčním obdobím Nečasovy vlády. Její programové prohlášení a úkoly vyjadřovaly zejména na základě programového směřování TOP09/STAN a Věcí veřejných koaliční kompromis, který spočíval v zadání „důkladné analýzy s cílem vytvořit podmínky pro přímou volbu starostů v malých obcích ve volbách v roce 2014, přičemž prostředkem měla být mezinárodní srovnávací studie pro možnost zavedení přímé volby starostů, primátorů a hejtmanů.“ Vznikla tedy nová verze původní analýzy, která se svým obsahem od původní analýzy příliš nelišila. Většina pasáží původní analýzy byla přejata i do nového dokumentu včetně zpracování slovenského modelu a neaktuálního zpracování německého modelu, jako i faktografických chyb v přehledu evropských zemí. Novou částí dokumentu se stalo zpracování polské přímé volby i postavení nepřímo volených francouzských starostů, a zejména analýza možností implementace přímé volby starostů do českého obecního pořádku. Zcela odlišné jsou pak závěry dokumentu. Zatímco původní analýza se přikláněla k „zachování současného modelu organizace územní veřejné správy a k hledání cest k odstranění nesporně existujících problémů v rámci tohoto modelu,“ nový dokument je přímé volbě více otevřený: „Bude-li nicméně politicky rozhodnuto o zavedení přímé volby starostů v ČR, obsahuje tento materiál i návrh možného zakotvení přímé volby do českého právního řádu.“ Druhá verze analýzy tedy přímou volbu explicitně přenechává politickému rozhodnutí. To je dané programovým prohlášením vlády, která tak následně nechala zpracovat a schválila věcný záměr ústavní novely, která by připravila podmínky pro přímou volbu (celý proces je v podrobnějších krocích patrný z usnesení vlády č. 8/2011, 555/2011 a 55/2012). Třetí fázi tak bezpochyby můžeme označit jako implementaci přímé volby. Výsledek tohoto procesu je však nejistý, neboť přímé volbě může zabránit možná absence ústavní většiny navrhovatelů, případně se v dalších fázích implementace může projevit zatím latentní odpor části vládní koalice, ve které je po rozpadu Věcí veřejných jediným výrazným zastáncem přímé volby hnutí Starostové a nezávislí, resp. aliance tohoto hnutí se stranou TOP09. Samotný záměr zavést přímou volbu pouze v malých obcích je přitom vyjádřením koaličního kompromisu, v rámci kterého ODS nechtěla přímou volbu „vpustit“ do větších municipalit a chtěla ji ponechat ve „světě“ nezávislých starostů malých obcí. V tomto kontextu nelze vyloučit ani nové otevření této otázky v rámci přípravy Plné znění zpráv


nového programového prohlášení vlády, které by mělo reagovat na nový formát vládní koalice poté, co se z původních Věcí veřejných vyčlenila nová koaliční strana LIDEM. Navržený model přímé volby Základním parametrem přímé volby je její rozsah, tj. vymezení tzv. malých obcí. Analýza Nečasovy vlády nabídnula dvě varianty. První z nich předpokládá pevné vymezení obcí s přímou volbou pomocí stanoveného maximálního počtu obyvatel, přičemž starosta by se přímo volil v obcích do 1500 obyvatel dle údajů z evidence obyvatel k 1. lednu v roce voleb. Druhá varianta, která se jako preferovaná promítnula do navazujících legislativních návrhů, počítá s přímou volbou starostů v obcích, ve kterých se nevolí rada. Tato varianta by v podstatě znamenala zavedení fakultativní přímé volby, v rámci které by si místní samosprávy mohly zvolit model s radou či přímou volbou na základě určení přesného počtu volených zastupitelů v rámci zákonem stanoveného rozmezí. Při realizaci této varianty by si i nejmenší obec v České republice prostřednictvím stanovení maximálního počtu patnácti zastupitelů mohla zvolit model s nepřímou volbou, naopak i města s počtem obyvatel do 10 000 by si mohla prostřednictvím určení minimálního počtu zastupitelů zvolit model s přímou volbu. Ačkoli je tato varianta v jednotlivých podkladových materiálech preferována, dle informací ze semináře Institutu pro veřejnou správu Přímá volba starostů a prvky přímé demokracie v ČR, který se konal 27. 9. 2012 v Benešově, se diskuse vrací na začátek k variantě s pevným vymezením malých obcí prostřednictvím určení maximální hranice počtu obyvatel, přičemž na přesném počtu obyvatel malých obcí se koaliční strany doposud neshodly. (Poznámka redakce: Podle posledních informací, které zazněly na listopadových Dnech malých obcí, se uvažuje o hranici, která bude určena počtem voličů v dané obci.) Ve hře je tak stále celá řada konkrétních řešení, přičemž o politickém charakteru diskuse vypovídá kuloární informace o vypjatém koaliční jednání, na kterém se při marném jednání o shodě nad vymezením malých obcí zeptal premiér Petr Nečas zeptal předsedy poslaneckého klubu TOP09/STAN Petra Gazdíka, kolik obyvatel má obec Suchá Loz, ve které Gazdík starostoval. Gazdík měl odvětit, že kolem 1100, načež premiér rezolutně uzavřel, že starostové budou tedy přímo voleni v obcích do 1200 obyvatel. Jednokolová volba Varianta fakultativní volby mezi modelem s radou a přímou voleným starostům demonstruje, že navrhovaný model počítá s modelem silného starosty, který přebírá kompetence rady jako exekutivního kolegia místních samospráv, resp. získává vlastní a silné exekutivní kompetence. Naplňuje se tak dosavadní linie vládních dokumentů, která posílení starostových kompetencí patrně na základě inspirace slovenským modelem předpokládala již v první „analýze“ Topolánkovy vlády a s variantou ponechání stávajícího exekutivního modelu nikdy nepracovala. Dle linie vládních návrhů by tak pravomoci přímo volených starostů byly souhrnem jejich současných pravomocí a pravomocí rady. Z hlediska vztahu starosty a zastupitelstva dochází k výraznému oddělení, funkce starosty by tak měla být neslučitelná s funkcí člena zastupitelstva. Starosta by zároveň své zástupce jmenoval z řad zastupitelů, a to bez nutnosti získat souhlas zastupitelstva. Dochází tak k výraznému oddělení kontaktních ploch mezi oběma institucemi, které by mohlo být eliminováno tím, že by starosta jednání zastupitelstva zpravidla vedl. Jelikož se vládní dokumenty nezmiňují o změně spočívající ve zřízení instituce tzv. druhé špice (předsedy zastupitelstva, „prvního radního“), lze předpokládat, že by starosta jednáním zastupitelstva i nadále předsedal. Předložené návrhy předpokládají podobně jako u většiny aktuálnějších implementací přímé volby souběh termínu voleb starosty a zastupitelstva. V diskusi o volbě vhodného volebního systému byl kladen důraz na riziko prodražení komunálních voleb. Z tohoto důvodu byl součástí diskuse od jejího počátku „slovenský“ jednokolový většinový systém, přičemž Sdružení místních samospráv původně navrhovala levnější „slovenský“ systém v malých obcích a dvoukolový většinový systém s požadavkem zisku absolutní většiny ve větších municipalitách. Navazující analýza Nečasovy vlády však již uvádí, že „z hlediska nákladů, organizační Plné znění zpráv


jednoduchosti a srozumitelnosti pro občany se jeví jako nejvhodnější řešení systém jednokolové volby s relativní většinou,“ přičemž tento závěr není následnými legislativními návrhy zpochybněn. Závěrem Přímá volba starostů patří k jednoznačnému evropskému trendu, který není omezen na určitou skupinu zemí či typ municipálního systému. Existuje korelace mezi úspěšnými implementacemi přímé volby a zkušeností s přímou volbou z jiné úrovně politického systému, u které však není možné prokázat kauzalitu. Samotné zavedení přímé volby přitom neznamená automatickou změnu postavení starostů, do kterého se promítá tradiční systém místní vlády. Motivy průniku přímé volby do legislativní agendy jsou částečně společné, částečně však individuální pro jednotlivé země. S výjimkou severských zemí a Anglie dochází k přímé volbě často na základě politických rozhodnutí bez těsné souvislosti s širšími reformami nebo relevantní odbornou diskusí. Místní vlády se na přímou volbu po implementaci přímé volby zpravidla adaptují a není zaznamenán případ, kdy by zavedení přímé volby v konkrétní zemi či regionu výrazně ohrozilo funkčnost místní samosprávy. Přímá volba se mezi občany ukázala jako populární a v zemích s její implementací se neobjevují relevantní iniciativy za její revizi, ačkoli často neplní očekávání s ní spojená. Z důvodu její popularity se přímá volba po jejím zavedení často rozšiřuje i do dalších kategorií municipalit nebo částí federace. Ze stejného důvodu se zpravidla žádná politická strana nestaví jednoznačně proti přímé volby, ačkoli relevantní strany přímou volbu vzhledem k souvisejícímu omezení vlastní moci na lokální úrovni nepreferují. Zastánci a odpůrci Česká diskuse a implementace odpovídá evropským zkušenostem v několika ohledech. Je vyjádřením politických zájmů jednotlivých aktérů. V první fázi (do roku 2006) nebyly strany prosazující přímou volbu relevantní či dostatečně silné, ve druhé fázi (vláda Mirka Topolánka) prosadily omezenou diskusi, aby po svém posílení ve vládě Petra Nečase (2010) prosadily omezené zavedení přímé volby, která však během dlouhé implementace může být ještě suspendována. Odpůrci přímé volby se proti ní přímo nevymezují a snaží se ji eliminovat v rámci diskuse o (možnosti) vymezení malých obcí a upozorňováním na rizika vyplývající z kohabitace či úskalí její implementace obecně. Vzhledem k latentnímu a pragmatickému nepreferování přímé volby stranami se silným zastoupením v zastupitelstvech měst nelze automaticky předjímat, že koaliční záměr implementace přímé volby získá podporu potřebné ústavní většiny, postoje většiny relevantních stran jsou stále nastavené s možností rozkročení ke stanovisku pro i proti návrhu v závislosti na genezi legislativních návrhů i politické situaci. Naopak postoje zájmových sdružení obcí jsou více transparentní, Svaz měst a obcí se prostřednictvím svých představitelů vyslovuje proti přímé volbě, Sdružení místních samospráv propojené s hnutí STAN je jedním z hlavních iniciátorů zavedení přímé volby. I v České republice se bez přímé vzájemné souvislosti potkává přímá volba starostů s přímou volbou prezidenta, přičemž případné problémy spojené s přímou volbou prezidenta patrně mohou ovlivnit i křehký záměr implementace přímé volby starostů. Slovenská inspirace Bude-li přímá volba v omezeném rozsahu realizována, lze předpokládat její další rozšiřování. I proto patrně pokračuje diskuse o jejím rozsahu i lavírování mezi selektivní a fakultativní přímou volbou. Pro konkrétní navrhovaný model přímé volby jsou charakteristické dva momenty. Model je primárně zpracován bez nosné a aktuální evropské komparace a zpracování relevantních zkušeností evropských zemí, odhadované dopady přímé volby jsou v analytických materiálech často spíše nepodloženými domněnkami. Nejdůležitější chyby byly v analýzách průběžně odstraňovány, v přílohách věcného záměru návrhu ústavního zákona je i rozšířen vzorek evropských zemí (mj. Anglie, Belgie), nicméně evropská komparace je zpracována nesymetricky, neaktuálně a s chybami. Srovnávací „analýzy“ navíc spíše posvěcují politická zadání a politické kompromisy, než aby konkrétní podobu implementace přímé volby určovaly. Druhým momentem je silná inspirace slovenským modelem přímé volby a vymezení starosty. Tato inspirace je od začátku diskuse patrná jak u úředníků Ministerstva vnitra (kteří se v citovaných analytických materiálech původně stavěli proti přímé volbě) i u Sdružení místních samospráv, jako jednoho z hlavních iniciátorů přímé volby, které analogicky ke slovenskému modelu prosazuje model silného starosty. V zahraniční komparaci analýz Topolánkovy i Nečasovy vlády je slovenský model výrazně nadreprezentován a předpokládané dopady i zkušenosti se zpravidla vztahují právě k němu. I výsledný model zachycený vládními dokumenty je v podstatě Plné znění zpráv


totožný se slovenským modelem. Stejně jako ve slovenské předloze se v návrhu objevuje relativní většinový systém, neslučitelnost funkcí starosty a zastupitele, a zejména soustředění klíčových exekutivních kompetencí v rukou starosty. Absurdní je, že se ministerské analýzy odkazují na význam tradice systému místní vlády v českých zemích do roku 1864, aniž by to jejich autory neupozornilo na fakt, že slovenský model je zejména ve svých volebních aspektech poměrně ojedinělý a především vůbec neodpovídá tradicím systému českého. Proč ne rakouský model? Zde se dostáváme k nedostatku zpracování zahraniční komparace, která díky nezahrnutí například rakouského modelu znemožnila zpracovat systém, který odpovídá českým tradicím až do uvedeného devatenáctého století, a přímá volba v něm byla v devadesátých letech částečně zavedena, navíc bez nutnosti odstranění kolektivní exekutivy jako součásti tohoto tradičního modelu. Čeští starostové jsou velmi silní již nyní, díky velikosti obecních administrativ, častému uvolnění z funkce, předsedání jednáním zastupitelstva a rady i nesoutěživým komunálním politickým systémům v menších municipalitách. Přenos hlavních exekutivních kompetencí bezpochyby povede k jejich dalšímu výraznému posílení. Právě proto měla být varianta bez posílení exekutivních pravomocí starosty minimálně zvážena, právně zaměření autoři původní analýzy Topolánkovy vlády ji však patrně vůbec neznali. Paradoxní dále je, že kopírování slovenského modelu nebylo důsledné tam, kde by bylo vhodné. Výsledný návrh rizika spojená s kohabitací spíše prohlubuje právě díky tomu, ačkoli jedním z cílů vládních záměrů bylo je eliminovat. Česká vláda tak při inspiraci slovenským modelem nezohlednila instituci „slovenské“ rady, která na Slovensku může fungovat jako výbor zastupitelstva a poradní orgán starosty. Na rozdíl od slovenského modelu také v navrhovaném českém modelu nominace místostarosty nebude podléhat schválení zastupitelstva. Tyto parametry společně s oddělením starosty a zastupitelstva a jednokolovým většinovým systémem mohou rizika s kohabitací rozšiřovat. I zde se tak vracíme k rakouskému modelu, který rizika případné kohabitace zejména řešením vztahu starosty a zastupitelstva naopak otupuje. Článek představuje upravenou, zkrácenou a zjednodušenou podobu textu pro recenzovaný odborný časopis Acta Politologica.

URL| http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6577259 _

CESTA pořádá debatu o dopadech přímé volby prezidenta 28.1.2013

denikreferendum.cz str. 00 Vratislav Dostál_

Domov_

V pondělí se v Praze uskuteční diskuse o výsledku a dopadech prezidentské volby na českou politiku. Na akci pořádanou Centrem pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii přislíbili účast Vladimíra Dvořáková, Jan Jirák či Jiří Pehe. V pondělí v podvečer se v Praze uskuteční diskuse o výsledku a dopadech prezidentské volby. Akce nazvaná Jak hodnotit první přímé prezidentské volby, jejímž pořadatelem je Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii, začíná v18.00 ve velkém sále Goethe-Institutu (Masarykovo nábřeží 32, Praha 1). Spolupořadatelem debaty je Friedrich-Ebert-Stiftung e.V., zastoupení v České republice a Masarykova demokratická akademie. Účast v panelu přislíbili senátor a místopředseda České strany sociálně demokratické Jiří Dienstbier, Vladimíra Dvořáková, politoložka a vedoucí katedry politologie Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické, teoretik médií Jan Jirák z katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, publicista a komentátor deníku Právo Alexandr Mitrofanov a politolog a ředitel New York University Prague Jiří Pehe. Diskusi moderuje Vít Klepárník.



V historický první přímé volbě prezidenta zvítězil expředseda sociálních demokratů Miloš Zeman. Ve druhém kole porazil předsedu TOP 09 a ministra zahraničí Nečasovy vlády Karla Schwarzenberga o téměř půl milionu hlasů. Zemanovi svůj hlas dalo 2 717 405 (54,8 %), Schwarzenberga volilo 2 241 171 (45,2 %). Zatímco v prvním kole předseda TOP 09 zvítězil v pásu od Plzeňského kraje a jižních Čech přes střední Čechy a Prahu po Královéhradecký a Liberecký kraj, ve druhém kole uhájil první pozici pouze v české metropoli. Podíváme-li se na výsledky v jednotlivých okresech, Schwarzenberg zvítězil také v obvodě Brno-město, Plzeňměsto, na Českobudějovicku, Náchodsku, Liberecku, v okrese Semily a Jablonci nad Nisou. Druhé kolo prezidentské volby mimo jiné potvrdilo, že se podstatná část voličů rozhoduje na pozadí pravo-levé osy, pro kterou je klíčová socioekonomická problematika. „Druhé kolo první přímé volby prezidenta znovu vyjevilo rozdílnost světů velkých měst a venkova, příslušníků inteligence a ,obyčejných´ lidí, bohatších a chudších, pravice a levice,“ tvrdí například Jan Černý z Deníku Referendum. Tuto hypotézu lze doložit na výsledcích druhého kola v oblastech postižených dlouhodobě nejvyšší nezaměstnaností: Jeseník: Zeman (68,71 %) - Schwarzenberg (31,28 %), Bruntál: Zeman (73,89 %) Schwarzenberg (26,10 %), Most: Zeman (63,84 %) - Schwarzenberg (36,15 %), Hodonín: Zeman (62,96 %) Schwarzenberg (37,03 %), Znojmo: Zeman (68,38 %) - Schwarzenberg (31,61 %), Karviná: Zeman (76,39 %) Schwarzenberg (23,61 %). Pokud jde o kraje, nejvyšším rozdílem vyhrál expředseda ČSSD v Moravskoslezském kraji, kde mu svůj hlas dalo 67,25 % voličů. Pro srovnání dodejme, že v Praze volilo Klausova nástupce pouhých 33,99 % voličů. Podle moderátora debaty Víta Klepárníka budou hosté hledat odpovědi například na to, jak výsledek prezidentských voleb ovlivní politické strany na pravici a na levici. Pozvaní hosté se také pokusí zhodnotit předvolební kampaně jednotlivých kandidátů a hovořit budou mimo jiné o tom, co lze očekávat od nově zvoleného prezidenta v domácí a zahraniční politice či jak by měl Klausův nástupce komunikovat s relevantními subjekty české stranické soustavy.

URL| http://denikreferendum.cz/clanek/14874-cesta-porada-debatu-o-dopadech-prime-volby-prezidenta _

lidé a podniky 28.1.2013

Euro

str. 16

Monitor - Lidé a podniky_ _

1 Švehlík & Mikuláš advokáti Tomáš Osička • partner Tomáš Osička se stal partnerem advokátní kanceláře Švehlík & Mikuláš, kde stanul v čele nového týmu pro oblast bankovnictví a financí. Přináší více než dvanáct let zkušeností z působení v České spořitelně a v advokacii, kde poskytoval právní poradenství také řadě dalších předních tuzemských i mezinárodních bank. Poslední rok ze své šestileté praxe v České spořitelně Osička řídil tamní odbor správy úvěrových a zástavních smluv. Před nynějším nástupem do nového působiště byl pět let advokátem pražské pobočky advokátní kanceláře Kinstellar. 2 Grant Thornton Advisory Pavel Válek • partner Novým partnerem české pobočky poradenské společnosti Grant Thornton Advisory se stal dosavadní senior manager Pavel Válek. Absolvent pražského ČVUT se v poradenství pohybuje již devět let. Většinu času strávil v mezinárodní poradenské společnosti Mott MacDonald, kde byl odpovědný za rozvoj obchodních aktivit v oblastech vodního a odpadového hospodářství a životního prostředí v Česku. Od listopadu roku 2012 působí v Grant Thornton.



Válek se zaměřuje zejména na infrastrukturní projekty, které jsou spolufinancovány z evropských dotačních titulů. Má rozsáhlé zkušenosti v projektovém managementu, rozumí regulaci v oblasti vodovodů a kanalizací. Pravidelně přednáší na domácích i mezinárodních konferencích věnovaných vodnímu hospodářství. 3 Komix Tomáš Rutrle • generální ředitel Novým generálním ředitelem společnosti Komix, která se zaměřuje na poskytování ucelených řešení informačních systémů a IT služeb, se stal Tomáš Rutrle. V této pozici střídá Petra Kučeru, který společnost Komix řídil od jejího založení v roce 1992. Rutrle do firmy přináší bohaté zkušenosti z oboru informačních a komunikačních technologií, které získal zejména ve společnosti Fujitsu Technology Solutions, kde od roku 2003 do roku 2010 působil v pozici generálního ředitele pro Českou republiku. V posledních dvou letech pracoval jako konzultant v oblasti IT. Tomáš Rutrle je absolventem pražské ČVUT a MBA programu Sheffield Hallam University. Hovoří anglicky, německy a rusky. Je ženatý, má čtyři děti. 4 ESET Maroš Mihalič • IT security sales specialist Antivirová společnost ESET posílila své oddělení zaměřené na konzultační služby v oblasti bezpečnosti určené pro firemní klientelu. Do pozice IT security sales specialisty nastoupil Maroš Mihalič (34), který ve společnosti ESET v posledních dvou letech zastával pozici channel sales specialisty. Nyní bude zodpovědný za vyhledávání a získávání nových zákazníků ve svěřeném segmentu, budování a udržování vztahů s významnými klienty, přípravu cenových nabídek a zpracování podkladů pro výběrová řízení. V oboru informačních technologií Mihalič působí již od roku 2003, pracoval ve slovenské pobočce společnosti Siemens B. S. či ve firmě S&T CZ. Mimo pracovní dobu je aktivním hráčem badmintonu a florbalu. 5 Kocián Šolc Balaštík Jiří Horník • společník Novým společníkem advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík (KŠB) se stal Jiří Horník (38). Zaměřuje se na právo nemovitostí a projektové financování a je jedním z mála tuzemských expertů na otázky leteckého a vesmírného práva. Horník vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a na McGill University v kanadském Montrealu obdržel titul Master of Laws. V KŠB působí od roku 2001, v roce 2004 absolvoval stáž u Evropské komise. Vedle České advokátní komory je i členem International Bar Association, New York State Bar Association, kde působí jako spolupředseda české odnože její mezinárodní sekce, European Air Law Association, kde je člen výkonného výboru, a České společnosti pro dopravní právo, v níž zastává funkci vedoucího sekce letecké dopravy. 6 Vodafone Czech Republic Petr Dvořák • viceprezident pro nefiremní zákazníky Novým viceprezidentem pro nefiremní zákazníky společnosti Vodafone je Petr Dvořák. Novou pozici zastává od ledna, agendu postupně přebere od Stephanie Jackson, která na pozici viceprezidentky pro nefiremní zákazníky působila dočasně od září 2012. V oboru telekomunikací se Dvořák pohybuje více než deset let. Po studiích na Univerzitě J. E. Purkyně začínal Dvořák jako manažer značky vlasové kosmetiky ve společnosti Lybar, poté nastoupil do marketingového týmu společnosti Nestlé. V roce 2001 přešel do T-Mobilu, kde působil na různých manažerských pozicích více než deset let. Od dubna 2008 do října 2011 vedl divizi marketingu české pobočky T-Mobilu. Od února 2012 pak vedl marketing a prodej ve společnosti Archimedes Brain Trust. V roce 2008 absolvoval MBA program na Thunderbird School. Hovoří výborně anglicky, ovládá také německý a ruský jazyk. Petr Dvořák je ženatý a má dvě děti. Ve volném čase se kromě rodiny věnuje vytrvalostnímu běhu, cyklistice a lyžování. 7 Safina Michaela Dvořáková • manažerka firemní komunikace Společnost Safina jmenovala do nově vytvořené pozice manažerky firemní komunikace Michaelu Dvořákovou (40). Na starost má externí a interní komunikaci a firemní public relations. Dvořáková dříve působila jako corporate communication coordinatorka ve společnosti Unilever. Zkušenosti v oblasti komunikace a public relations získala v minulosti také v nakladatelství Euromedia Group v pozici public relations managerky. Michaela Dvořáková vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd na Univerzitě Karlově v Praze, kde se specializovala na literaturu, kulturu a masovou komunikaci. Hovoří Plné znění zpráv


anglicky a rusky, mezi její oblíbené volnočasové aktivity patří spolupráce s neziskovými organizacemi, výrazový tanec a další vzdělávání v oboru public relations. 8 DP Václav Turko • personální ředitel Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) má nového ředitele úseku Lidské zdroje. Václav Turko bude ze své nové pozice řídit personální oddělení firmy. Turko přišel do dopravního podniku ze společnosti Alcatel-Lucent Czech, kde pracoval od roku 2005, nejdříve jako manažer rozvoje obchodu služeb, později jako HR manažer. Předtím získával zkušenosti ve firmách Eurotel Praha, SPT Telecom a Český Telecom (dnešní Telefonica O2). Je absolventem Fakulty technické kybernetiky ČVUT v Praze. 9 Central Group Michaela Tomášková • výkonná ředitelka Dosavadní právní ředitelka Central Group Michaela Tomášková byla od ledna jmenována výkonnou ředitelkou celého holdingu. Doplnila vrcholové vedení, složené dosud ze zakladatele Central Group a předsedy představenstva Dušana Kunovského a generálního ředitele Ladislava Váni. Tomášková se bude nyní kromě podpory dalších akvizic věnovat zejména koordinaci vnitřních záležitostí všech společností a investičního fondu. Do Central Group nastoupila v roce 2004 po absolvování Právnické fakulty UK na pozici řadové právničky. V roce 2007 byla povýšena na vedoucí právního úseku a v roce 2010 do pozice právní ředitelky. Loni byla v anketě Hospodářských novin zařazena mezi Top 25 žen českého byznysu. Svůj volný čas tráví nejraději sportem nebo odpočinkem v přírodě. 10 Symantec ČR a SR Pavel Müller • senior konzultant Novým senior pre-sales konzultantem pro oblast řešení pro datová centra ve společnosti Symantec ČR a SR je Pavel Müller. Přichází ze společnosti IBM, kde pracoval na pozici storage sales specialisty. Nejvíce zkušeností získal ve společnosti HP, kde pracoval dvanáct let na konzultantských pozicích. Müller je absolventem Technické univerzity v Liberci, katedry automatizovaných systémů řízení, oboru technická kybernetika. Je ženatý, má tři děti, a pokud mu čas dovolí, věnuje se sportům, jako je lyžování, jachting, potápění a cyklistika. 11 J. K. R. Pavel Klega • ředitel divize Společnost J. K. R. se rozhodla v Brně vytvořit novou divizi, která bude zastřešovat Moravu a Slezsko. Ředitelem divize Brno se stal Pavel Klega (45). Jeho cílem je expandovat i na Slovensko. Naposledy působil jako partner manager ve společnosti Fujitsu a v minulosti pracoval například ve společnostech Infor, IBM či Gemma Systems. Absolvent technické univerzity v Brně má široké znalosti z oblasti ERP systémů, hovoří anglicky, německy a rusky. Ve volném čase se věnuje rodině, sportu a cestování. Foto popis| 1 Tomáš Osička Švehlík & Mikuláš advokáti Foto popis| 2 Pavel Válek Grant Thornton Advisory Foto popis| 3 Tomáš Rutrle Komix Foto popis| 4 Maroš Mihalič ESET Foto popis| 5 Jiří Horník Kocián Šolc Balaštík Foto popis| 6 Petr Dvořák Vodafone Czech Republic Foto popis| 7 Michaela Dvořáková Safina Foto popis| 8 Václav Turko DPP Foto popis| 9 Michaela Tomášková Central Group Foto popis| 10 Pavel Müller Symantec ČR a SR Foto popis| 11 Pavel Klega J. K. R. Foto autor| FOTO • archiv / PŘIPRAVILA • Naďa Kubalíková ([email protected]) _

Československo mělo zůstat jednotným státem Plné znění zpráv


28.1.2013

iHNed.cz str. 00 dialog.ihned.cz_ Oxbridge debaty_

Byl rozpad Československa nejlepším možným řešením? Nebo šlo federaci zachránit a mohla být úspěšným státem? Níže najdete odpovědi oslovených ekonomů či politologů, zda s výrokem uvedeným v titulku souhlasí. A souhlasíte vy? Živá debata se uskuteční v pražském Hubu na Smíchově tento čtvrtek - 31.1. od 19.30 a zúčsastní se jí místopředseda Senátu Petr Pithart, novinář Peter Gabaľ (pro tvrzení) a bývalí ministři Jan Ruml a Tomáš Ježek (proti tvrzení). Této diskuse se můžete zúčastnit také, vstup je zdarma. Více informací a registrace na debatu zde Níže najdete názory dalších politologů a ekonomů, které publikujeme online, svůj příspěvek mohou vložit i čtenáři - zde. ANO, souhlasím s tvrzením NE, nesouhlasím s tvrzením Jan Urban Novinář a bývalý disident Československo nebylo nikdy součtem Čechů a Slováků. Zničit ho byl zločin, který vrátil oba národy myšlenkově do 19.století. Jan Urban odpověděl v rámci Think tanku IHNED.cz. Lubomír Kopeček Politolog, přednáší na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity Odpověď odráží racionální zhodnocení situace po volbách roku 1992, kdy se ODS a HZDS dohodly na rozdělení Československa. Volbám předcházela dvouletá zkušenost neúspěšných vyjednávání o státoprávním kompromisu, který by vyhovoval české i slovenské straně. Provázela to prohlubující se nefunkčnost ústavních mechanismů a kumulující se napětí ve vzájemných vztazích. Zásadním problémem nebyla otázka, zda má Československo nadále existovat, ale v jaké podobě. V českých poměrech dominující představa federace se silným centrem byla pro drtivou většinu slovenských politiků i veřejnosti nepřijatelná. Slovenský vítěz voleb roku 1992 Vladimír Mečiar a jeho HZDS se v pohledu na národní budoucnost Slovenska téměř nelišil od svého předchůdce na postu předsedy slovenské vlády Jána Čarnogurského, který reprezentoval křesťanské demokraty. Zachování Československa v podobě nějakého volného svazku brali Mečiar i Čarnogurský jako přechodnou etapu. Proslulým se stal například Čarnogurského dobový výrok o nutnosti samostatné “slovenské stoličky“ po vstupu do Evropských společenství, jak se tehdy nazývala budoucí EU. U slovenské politické elity preference jakési přechodné “polonezávislosti“ v roce 1992 jednoznačně převažovala. Naopak v politicky marginální proud se změnily slovenské profederální síly, tedy především občanská pravice, která ve volbách propadla. Klíčový český vyjednavač Václav Klaus by v létě 1992 mohl přistoupit na nějakou společnou obranněekonomickou unii, jak chtělo HZDS, která by se stále nazývala Československo. Je ale otázka, jakou cenu by si vyžádalo udržování podobného “polostátu“ a hlavně, jak životné by podobné uspořádání bylo. Rozhodnutí o rychlém rozdělení Československa se tak jeví z českého pohledu jako nejlepší řešení. Václav Pačes Biochemik, bývalý předseda Akademie věd ČR Byla by to jen prodloužená agónie, která by nakonec k rozdělení vedla. Slováci mají nárok na samostatný stát, stejně jako Češi měli v roce 1918. Ale je mi rozdělení líto. Petr Kaniok Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity Brno Plné znění zpráv


Dobovou atmosféru si dobře pamatuji a bylo zjevné, že nejen elity, ale také občané obou částí federace se chtějí vydat odlišnou cestou. U Čechů byl navíc přítomný pocit lehce povýšeného staršího bratra, který na svého sourozence doplácí. A Slováci se samozřejmě cítili ukřivděni. Myslím si, že bez klidného a kultivovaného rozchodu by vztahy mezi Čechy a Slováky nebyly tak dobré, jako jsou. Nikdy by například na českých univerzitách nestudovalo tolik kvalitních a motivovaných mladých lidí ze Slovenska, kteří naše vysoké školy jednoznačně obohacují. Ivan Pilip Ekonom, bývalý ministr Slováci jsou pro Čechy bezesporu nejbližším národem, a stejně je tomu i naopak. Přesto - a možná o to víc - je dobře, že každý z nich má svůj stát. Ačkoli jsem se narodil v Československu a ještě v roce 90 si nedovedl představit, že by se něco takového mohlo odehrát, považuji rozdělení republiky za pozitivní pro další vývoj obou následnických států. Také je nutné uznat, že šlo o vrcholný čin dvou politiků, jejichž působení bylo v dalších obdobích buď zcela negativní (V. Mečiar) nebo značně problematické (V. Klaus). V době socialistického Československa jsme si to málo uvědomovali, ale zdánlivě přirozené soužití dvou národů v rámci jednoho státu bylo umožněno do značné míry tím, že historické tradice a kulturní odlišnosti byly potlačeny. Slovensko se po staletí vyvíjelo v odlišném politickém a kulturním prostředí než české země. Vznik první republiky proto nebralo (na rozdíl od Čechů) jako jeden z vrcholů svých dějin, ale jako mezikrok k úplnému sebeurčení. Masarykův koncept československého národa byl ve své době pochopitelný, ale ve své podstatě mylný. Vytvoření Slovenského štátu v době předválečných krizí toho bylo nešťastným důsledkem, vznik Slovenské republiky před 20 lety opravným pokusem, který dovršil přirozené tendence a směřování Slováků. Žádná referenda by na tomto faktu nic nezměnila, protože jejich výsledek by byl jasný a byl by zřejmě spíše prohloubil odcizení, které tehdy hrozilo: Češi by hlasovali proti rozpadu a divili se, co vlastně Slovákům chybí a Slováci by hlasovali pro rozpad a cítili se ukřivděni, že jejich pocitům a aspiracím Češi nerozumí. To by býval byl velmi špatný vklad do další společné budoucnosti. Navíc toto dilema do značné míry vyřešilo členství v Evropské unii: nadstandardní vztahy mezi oběma zeměmi mají takovou podobu, že nejen návštěva, ale také práce, studium či podnikání ve druhé zemi je téměř stejně snadné jako v jakémkoli koutě země vlastní a pocit politické svrchovanosti mohou mít přitom oba národy úplný. A na to, jaké problémy mohou kvůli pocitům nedostatečné národní svrchovanosti i v rámci EU vznikat, se stačí podívat do Belgie, Baskicka či Katalánska. Ladislav Cabada Politolog, Metropolitní univerzita Praha Československo se po roce 1989 ocitlo v dlouhodobé ústavní krizi vyrůstající z toho, jak byl formulován koncept zákazu majorizace v dokonale bikamerálním Federálním shromáždění. Během let 1989-1992 se hlavním aktérém politické debaty nepodařilo najít cestu, jak rekonstruovat československou federaci v rámci daných ústavních pravidel. Současně různé projevy nefunkčnosti Federálního shromáždění způsobené právě využíváním ( odmítám použíávat pojem zneužívání, protože se aktéři chovali v ouladu s ústavou) principu zákazu majorizace ze strany některých poslaneckých skupin (a zde nehraje žádnou roli,zda se jednalůo o skupiny etnicky české, moravské či slovenské) kontinmuálně zhoršovaly vzájemnou důvěru mezi českou a slovenskou společností, mezi českými a slovenskými médii, mezi českými a slovenskými oponion-makery atd. Vysoce oceňuji, že v situaci, kdy federálbí orgány nenacházely cestu k reformě, jež by mohla federaci zachránit, se o jakýsi restar pokoušely vlády a národní rady republikové, vycházející z přesvědčení, že federaci je nutno postavit jako dekundární a primární je existence dvou republik. Je otázkou, nakolik se taková jednání mohla dařit, když hlavní aktéři debaty na slovenské straně je od začátku chápali jako krok k posilování atributů slovenské státnosti a k přechodu na konfederativní či samostatnou cestu (ny mysli mám jak premiéra Mečiara, tak Jána Čarnogurského). V roce 1992 jsem tak byli v situaci, kdy selhaly všechjy myslitelné ústavně-politické mechanismy a vztahy mezi oběma částmi nefunkční federace se dále, rchle a prudce zhoršovaly. Jistě můžeme mít pochyby nad rchlostí, s níž se aktéři rozvodu domluvili, v dobovém kontextu se tyto námitky jevily jako velmi relevantní. Méně relevantní se mi zdá myšlenka uspořádání referenda - jednak jsme pro něj neměli žádnou ústavní, rep. Zákonnou oporu, zejména si však neumím představit situaci, že by referendum - ať už by otzáka směřovala k zachování statutu quo či nějaké změně - dopadlo v každé části federace odlišně. A jistě by jej bylo nutné konat takto odděleně, jednotné hlasování v celém, Československu by bylo frapantním porušením principu federativnosti. Plné znění zpráv


Shrnuto, dvacet let po zozpadu Československa jasně vidíme, že rozvod oběma národům prospěl a jejich vztahy spíše posílil. Snad bychom v mezinárodně-politické debatě mohli v případě zachování federace více operovat statutem středně velké země, ale moc tomu nevěřím - bez rozpadu federace by Slovensko neprošlo velmi dynamickým vývojem, naopak lze předpokládat, že by se nadále prohlubovaly konfliktní vztahy mezi českou a slovenskou společností, které by rozvoj obou těchto společností výrazně brzdily. Ostatně současný ústavní a politikcý vývoj v Bosně a Hercegovině by mohl být využit ke kontrafaktuální srovnávací analýze, která by zřejmě ukázala, jak by se Československo mohlo při zarputilé snaze udržet jej jako jeden stát vyvíjet. Jsem jednoznačně přesvědčen, že by se jednalo o vývoj s velmi negativními prvky. Michael Romancov Politický geograf, přednáší na Fakultě sociálních věd UK v Praze Zatímco důvody pro udržení společného státu byly (a jsou) převážně racionální - větší stát s více obyvateli má silnější pozici; historie vzájemného soužití; existující infrastruktura, atd. mezi důvody pro ukončení společného soužití dominovaly v době rozpadu argumenty iracionální. S přihlédnutím k tehdejší atmosféře bylo dobře, že právě iracionální pohled nakonec zvítězil, protože v opačném případě by bylo mnohem hůř. Co mě vede k takovému závěru? Neexistence politické strany schopné zaujmout a získávat hlasy v obou částech federace. Neschopnost elit/politiků (zejména na Slovensku) formulovat své požadavky tak, aby byly srozumitelné druhé straně a neschopnost a neochota elit/politiků (zejména v Čechách) naslouchat a snažit se porozumět v gardu opačném. Obě samostatné republiky dodnes postrádají věcnou a kultivovanou politickou debatu a pokud by byla možnost jakékoli “odborné“ téma podepřít argumenty nacionalistickými, tak by k tomu zcela jistě došlo. Tato tendence by byla o to horší vezmeme-li v úvahu fakt, že v Česku a na Slovensku většinou dopadají parlamentní volby obráceně, takže by vládnoucí pravice v jedné musela koexistovat s vládnoucí levicí ve druhé republice, a tato opačná polarizace by se navíc (negativně) umocňovala v parlamentu federálním. Osobnostní charakteristiky tehdejších hlavních vůdců, u nichž se časem (u Mečiara dříve, u Klause o něco později) na povrch prodraly mimořádně odpudivé povahové i politické rysy. Vít Dostál zástupce ředitele Výzkumného centra AMO, koordinátor projektu Challenging the Czech Tales on European Policies Klidný a pozitivní vývoj v česko-slovenských vztazích ukazuje, že tehdejší rozhodnutí bylo správné. Podíváme-li se navíc na dnešní evropské sáty, tak vidíme řadu dezintegračních procesů (Belgie, Španělsko-Katalánsko, Spojené království-Skotsko), takže se nabízí otázka, zda by i volnější model federace vydržel. Navíc nás může těšit, že dvacet let po rozpadu Československa řešíme docela jiné problémy, než řešili po dvaceti letech samostatné existence pohrobci Rakouska-Uherska; poslední dezintegrace ve střední Evropě se tedy jeví udržitelnější, než ta předposlední. Názory dalších politologů, analytiků a osobností veřejného života zde naleznete v dalších dnech. Zde najdete názory čtenářů, svůj text můžete vložit ve tvaru ANO, souhlasím s výroken/NE, nesouhlasím s výrokem - a krátká argumentace v rozsahu 1000 znaků včetně mezer. Váš názor: Vaše jméno a obec: Váš e-mail:

Petr, Brno NE Nacionalismus a svalování problémů jedněch na druhé by v už tak dost křehkém politickém systému vedlo jen ke hlubším krizím, v jejichž důsledku by posilovali nacionalisté a populisté s jednoduchými řešeními. Rozdělení by bylo stejně jen otázkou času, takže bylo správné to udělat co nejdřívě. Petr Hatina, Karlovy Vary Plné znění zpráv


NE Chybou bylo už to,že jsme od komunismu zdědili systém tří vlád, československé, české a slovenské-a hlavně ta slovenská vnímala svou novou roli jako svébytnou vládu na svém území a nebyla ochotna se o tu moc s někým dělit. Pokud by měla federace vydržet, měly se co nejdříve nezpochybnitelně dohodnout kompetence federální vlády a obě národní vlády jí měly plně respektovat. Ale vývoj šel jinou cestou, totiž neustálým požadavky na omezování, drolení a rozdělování kompetenci té federální vlády až na hranice její legitimity..

URL| http://dialog.ihned.cz/oxbridge/c1-59205770-ceskoslovensko-melo-zustat-jednotnym-statem _

Úvěroví predátoři vs. bezpečné půjčky. Tady si úvěr neberte (seznam) 28.1.2013 mesec.cz str. 00 Gabriela Klimánková_

_

Na trhu se dají najít féroví poskytovatelé úvěrů. Ti rizikoví jsou ale pro spotřebitele stále nebezpečnější. Rozdíly mezi bezpečnými a rizikovými poskytovateli úvěru jsou stále větší. Vyplývá to ze studie odborníků z Karlovy Univerzity a poradenské společnosti EEIP a ve spolupráci s projektem Navigátorem bezpečného úvěru. Studie se zaměřuje na analýzu nabídky spotřebitelských úvěrů a posouzení případných rizik, která pro spotřebitele vyplývají ze sjednání smlouvy. Přečtěte si také: Před chytáky úvěrových predátorů nás bude chránit zákon. Je plný pokut Banky jsou bezpečné, známé „úvěrovky“ také Podle výsledků zkoumání studie označila za bezpečné bankovní domy (Raiffeisenbank, LBBW Bank, Komerční banka, ČSOB) i nejznámější nebankovní poskytovatele úvěru (CETELEM, Home Credit, Cofidis), kteří se v hodnocení vyrovnávají některým bankám. Průměrně dosáhly banky i nebankovní společnosti sdružené v České leasingové finanční asociaci zhruba stejných průměrných hodnot, jako při hodnocení předchozí rok. Studie ale upozorňuje na to, že zatím co známé nebankovní úvěrové společnosti se svými podmínkami pro spotřebitele stále více přibližují bankám, podmínky skupiny tzv. úvěrových predátorů jsou pro spotřebitele stále nebezpečnější. Jejich hodnocení se tentokrát oproti předchozímu roku poměrně výrazně zhoršilo. Situace se navíc stává nepřehlednější tím, že na českém trhu může podle odhadů analýzy působit až 35 tisíc takovýchto nebezpečných společností. Právě 35 000 subjektů mělo například k 30. červnu 2012 v živnostenském rejstříku vedenou vázanou živnost poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. 27 000 subjektů se pak k 16. 7. 2012 nahlásilo u Finančního arbitra ČR. V roce 2011 kancelář arbitra zaznamenala 291 podání a 37 sporů v oblasti spotřebitelských úvěrů. Česká obchodní inspekce (počet kontrol se však zvyšuje) v témže roce pak podle studie provedla 290 kontrol, z nichž 49 % se zjištěním a průměrnou pokutou ve výši 10 000 Kč. Má úvěrový predátor důvod se bát dozoru, když pravděpodobnost kontroly je asi 1 % a průměrná pokuta 10 000 Kč?, ptají se tvůrci projektu Navigátor bezpečného úvěru. Jak dopadlo hodnocení? Nejvyššího hodnocení při hodnocení podmínek poskytovaných úvěrů dosáhla Raiffeisenbank (9,55), následovaná LBBW Bank, Komerční bankou, ZUNO Bank (9,40) a Poštovní spořitelnou (9,25).



Úvěrové společnosti CETELEM a Home Credit (8,5) se v žebříčku téměř zařadily po bok České spořitelny (8,73) a dosáhly lepšího hodnocení než GE Money Bank nebo Oberbank. Také společnosti Cofidis, ProfiCredit a Provident Financial získaly známky v intervalu 7,5 – 6 a hodnocením tak zůstaly daleko vzdálené od hranice oddělující bezpečné poskytovatele úvěru od tzv. predátorů. Výsledky ukazují, že se stále více sbližují bankovní a značkové nebankovní domy a z hlediska bezpečnosti poskytovaných služeb jsou již v uvedených příkladech srovnatelné, řekl garant projektu Navigátor bezpečného úvěru Michal Mejstřík. Bezpeční věřitelé Poskytovatel úvěru Hodnocení Raiffeisenbank 9,55 LBBW Bank 9,40 ZUNO Bank 9,40 Komerční banka 9,40 Poštovní spořitelna 9,25 mBank 9,03 ČSOB 8,88 Citibank 8,80 UniCredit Bank 8,80 Waldviertler Sparkasse von 1842 8,80 Volksbank 8,74 Plné znění zpráv


Česká spořitelna 8,73 Celelem 8,50 Home Credit 8,50 GE Money Bank 8,20 Oberbank 8,20 Cofidis 7,45 Profi Credit 6,65 Provident 6,60 Proč jsou v Česku drahé úvěry? Výsledky studie poukázaly také na to, že úroková marže je u českých bank výrazně vyšší než u bank v eurozóně. Proč jsou tedy sazby tak vysoké, když rizikovost českých domácností není výrazně vyšší než u členských zemí eurozóny? Zdroj: Navigátor bezpečného úvěru Rozpětí úrokových sazeb bank vůči EURIBOR a 3M-PRIBOR Tento fakt lze částečně vysvětlit relativní oligopolizací českého bankovního trhu velkými bankami a nízkou flexibilitou českých klientů, kdy zhruba pouze 5 % klientů ročně změní banku, vysvětlil autor studie Petr Teplý, výzkumný pracovník Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Těmto společnostem se raději vyhněte Poskytovatelé úvěru hodnocení jako „predátoři“ Poskytovatel úvěru Hodnocení Půjčky-nemovitosti 3,3 Bleskové peníze Plné znění zpráv


0,9 Ecredit 0,9 Okamžité peníze 0,9 Půjčíme dnes 0,9 Peníze obratem 0,9 Bez banky 0,7 Extra rychlé půjčky 0,7 My půjčíme 0,7 Příjemné peníze 0,7 Snadná půjčka 0,7 Úvěrová pohotovost 0,7 Dám i vám 0,5 Vitacredit 0,5 Ihned-půjčka 0,4 Petrova půjčka 0,4 Půjčka peníze Plné znění zpráv


0,4 Smart půjčka 0,4 Nejlepší půjčka 0,3 Půjčka bez 0,3 Schválíme 0,3 Bez registru 0 Lehká půjčka 0 Modelový příklad Studie zkoumala podmínky poskytovatelů úvěru i na modelových příkladech. Testovala například 37 spotřebitelských úvěrů pro bezúčelový úvěr na 30 tis. Kč se splatností 1 rok. Zdroj: Navigátor bezpečného úvěru Hodnocení bezúčelového úvěru na 30 tis. Kč Dále studie testovala bezúčelový úvěr na 100 tis. Kč se splatností na 5 let na 27 spotřebitelských úvěrech. Zdroj: Navigátor bezpečného úvěru Hodnocení bezúčelového úvěru na 100 tis. Kč Metodika Tvůrci Navigátorů se zaměřují ve studii na tři faktory. Na stranu potenciálního věřitele (PV), samotný produktový design úvěrů – parametry ex-ante (APÚ) a potenciální důsledky při nesplácení úvěru – parametry ex-post (PPÚ). Hodnota Navigátoru je pak váženým průměrem jednotlivých kritérií podle vzorce: 40 % PV + 30 % APÚ + 30 % PPÚ. Maximální hodnota Navigátoru je 10 bodů, přičemž platí, že hodnota 10 je i maximální hodnotou pro dílčí kritéria PV, APÚ a PPÚ. Tato kritéria jsou pak váženým průměrem dalších dílčích kritérií. Poslední hodnocení oproti minulému roku přineslo zvýšení počtu zkoumaných věřitelů ze 34 na 43 subjektů i počtu analyzovaných úvěrů z 50 na 64. Kromě toho byl do hodnocení zahrnut také faktor participace věřitele v úvěrových registrech. S ohledem na konstrukci indexu, jež je kombinací absolutních i relativních hodnot použitých kritérií, jsou navzdory těmto změnám výsledky Navigátoru v ročnících 2011 a 2012 srovnatelné, uvádí výsledky studie. Plné znění zpráv


V jaké výši čerpáte spotřebitelský úvěr?

URL| http://www.mesec.cz/clanky/uverovi-predatori-vs-bezpecne-pujcky-tady-si-uver-neberte-seznam/ _

Pro Zemana byly Benešovy dekrety dar z nebes, říká politoložka 28.1.2013

parlamentnilisty.cz joh_

str. 00

Monitor_

Hostem pořadu Hyde Park byla Anna Matušková z Katedry marketingové komunikace a PR Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na FSV UK. Ona sama se podílela na kampani Karla Schwarzenberga, a přestože jej Miloš Zeman nakonec porazil, chyby příliš jmenovat nechtěla. Je na to podle ní ještě čas. “Pro média bylo určitě zajímavé, že ta kampaň pana Schwarzenberga byla poměrně silná na Facebooku,“ podotkla Matušková. Dělení voličů na to, že Schwarzenberga volili mladí, úspěšní a inteligentní lidé z města, je podle ní spíše mediální zkratka než pravda. Matušková uvedla, že některé věci, které fungovaly v kole prvním, se neuchytily v kole druhém. “Ve druhém kole Miloš Zeman potvrdil to rozdělení město-venkov,“ přiznala odbornice. Zeman se věnoval jen kampani. To je výhoda Prvním úkolem pro přípravu kampaně byla podle Matuškové snaha vysvětlit lidem, že Schwarzenberg kandiduje opravdu vážně - aby občané viděli, že neexistují pouze dva kandidáti Miloš Zeman a Jan Fischer. To se podařilo, druhé kolo však bylo o něčem jiném. “Málokdo si umí představit, jak je těžké změnit taktiku po prvním kole, pokud nikdo nevěřil, že se tam dostaneme,“ řekla. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="261141,261136,261134" / V týmu bylo 25 placených profesionálů, Matušková ale zdůraznila, že rozhodně nejde o astronomické částky jako např. ve Spojených státech. “Já mám zkušenosti z USA, z kampaně Hillary Clinton,“ uvedla za sebe politoložka. “Pan Schwarzenberg je velice milý, nesmírně inteligentní, do kampaně byl zapojený a opravdu mu na tom záleželo. Asi nejhezčí bylo to, že se staral o to, jestli se najedla jeho ochranka i lidé z týmu, to, jestli se každý z nás má dobře a zda si stihl odpočinout,“ zavzpomínala Matušková. Nejkomplikovanější byla nutnost zkombinovat čas trávený ve vládě, na ministerstvu a v kampani. Podle Matuškové bylo jednoznačně vidět, že Zeman se soustředil pouze na kampaň. “Nicméně tady je potřeba respektovat rozhodnutí kandidáta,“ doplnila. V posledních dnech už podle Matuškové není možné plánovat na dlouhou dobu, ale reagovat na výpady protikandidáta. “To byl třeba inzerát v Blesku,“ jmenovala. Schwarzenberg útočit nechtěl “Pan Schwarzenberg samozřejmě pana Zemana dobře zná. V některých momentech jsme byli v šoku z počtu výpadů pana Zemana, ale pan Schwarzenberg byl úplně v klidu a vůbec ho to nepřekvapovalo,“ prohlásila Matušková. Podle ní ministr zahraničí útočit prostě nechtěl. Matušková přiznala, že ji vůbec nenapadlo, že člověk, který se narodil v Československu, nebude vnímán jako Čech. “Možná to byla chyba. Přišlo nám, že může být problém, že jeho žena žije ve Vídni,“ uznala politoložka. Ocenila, že Zemanův tým napadlo zapojit jeho dceru. U Schwarzenbergovy manželky to ale ze zdravotních důvodů nebylo možné. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="261133,261132,261131" / “Kampaň Miloše Zemana byla velice cílená. Připadá mi, že útočení na sociální strunu zafungovalo, ale my jsme prezidentské pravomoci překračovat nechtěli,“ řekla Matušková. “Ve druhém kole hrála v kampani Miloše Zemana roli snaha zdůrazňovat emoce a nacionalismus. Strašit lidi ale správné není,“ doplnila. Plné znění zpráv


Benešovy dekrety byly podle Matuškové pro Zemana “darem z nebes“. “Vznikl problém kvůli jediné nešťastné formulaci. A s tím se už poté musela zabývat celá kampaň,“ řekla Matušková. Nebylo to ale podle ní to, co rozhodlo volby. Kvůli letáku z Blesku podal volební tým trestní oznámení. “Co jsem slyšela, tak pan Šafr (šéfredaktor Blesku, pozn. redakce) z toho byl poměrně zdrcený,“ říká Matušková. Matušková odmítla kritiku, že by byla chyba, že se za Schwarzenberga postavily české deníky. Na Západě je to totiž naprosto běžné. “Chtěla bych zdůraznit, že v médiích měli stejný prostor oba kandidáti,“ uvedla. To, zda tyto názorové projevy médiím ublíží, říci nedokázala. “Zpětně se to ale bude hodnotit poměrně odlišně,“ myslí si Matušková. relatedarticles title="Psali articles="261128,261130,261124,261120,261116,261115,261102,261101,261100,261097" /

jsme:"



Práce legislativce je jednou z nejsložitějších 28.1.2013

Právní rádce str. 17 Jan Januš_

Akta - rozhovor_

S ministrem a předsedou Legislativní rady vlády ČR Petrem Mlsnou o orientaci v právním řádu, úkolech na letošní rok i práci legislativce. ROZHOVOR * Počet předpisů ve Sbírce zákonů skončil loni na čísle 505, přičemž asi 30 předpisů vyšlo až na Silvestra. Jak hodnotíte tato čísla? Číslo 505 je sbírkové číslo. Označuje tedy jak soubor zákonů, tak i nařízení vlády a vyhlášek, které jsou publikovány ve Sbírce zákonů, a to včetně novel těchto právních předpisů. To znamená, že samotné číslo, které by uvádělo nové právní předpisy, je samozřejmě podstatně nižší. Pokud jde o nové zákony, tak ty se dají počítat v jednotkách. Maximálně jich bylo do dvaceti. * Některé novely ale byly rovněž zásadní, například novela zákona o veřejných zakázkách a svou náročností se vyrovnaly novému zákonu... Ano, s tím bych souhlasil, změny, které se udály v zákoně o veřejných zakázkách skutečně změnily fundament nejenom pro vypisování výběrových řízení, ale i pro zadávací dokumentaci. Stanovily i podmínky pro vydávání prováděcích vyhlášek o zadávací dokumentaci, o sestavování hodnoticích komisí a podobně. Takže to samozřejmě byla významná změna. * Pokud bychom se vrátili k těm číslům, tak ta jsou podle vás v pořádku? Není to přece jen příliš? Otázka je, jestli je to příliš, pokud se na to podíváme komparativně. Právní řád se od roku 1990 vyvíjel v určitých sinusoidách. Pokud jsem se díval na statistiky z posledních pěti let, tak to číslo pořád osciluje někde kolem 500, takže v tom základní problém nevidím. * Vaše předchůdkyně Karolína Peake zhodnotila tento počet jako přiměřený. Použil byste tento příměr i vy? Myslím si, že ten počet je přiměřený. Kdybychom se podívali na obsahovou analýzu jednotlivých právních předpisů, tak bychom zjistili, že právní předpisy nejen přibývají, ale i ubývají. Celkový objem právního řádu se zcela jednoznačně nerozšiřuje. Podíváme-li se například na nový zákon o ovzduší, který vyšel ve Sbírce Plné znění zpráv


zákonů, tak ten zrušil předchozí zákon o ovzduší, všechna nařízení vlády, která na něj byla navázána, prováděcí vyhlášky a podobně. Takže vycházet jen ze samotného sbírkového čísla a dovozovat z toho, že právní řád bují nekontrolovaným způsobem, není úplně přesné, protože je vždy potřeba podívat se do jednotlivých derogačních ustanovení v právních předpisech a od toho poměřovat kvantitativní vývoj. * Změny jsou ale poměrně časté, takže třeba pro neprávníky může být těžké orientovat se v nich. To už narážíte spíše na otázku dostupnosti právního řádu tak, aby bylo možné naplnit ústavní princip ignorantia legis non excusat. Připravuje se zákon o elektronické sbírce zákonů, která je v gesci Ministerstva vnitra. Nicméně podle posledních informací o vývoji tohoto projektu je jeho ostré spuštění do provozu předpokládáno na rok 2015. Půjde o významný posun v dostupnosti práva a jeho zpřehlednění adresátům. Základní myšlenkou zákona o sbírce zákonů je ta skutečnost, že by se vyhlašovala úplná znění se zapracováním příslušných novel. Skutečně ale nelze v dnešní době bez využití právních informačních technologií předpokládat, že by si někdo sestavoval v novelách úplné znění zákonů. * Myslíte si, že ke zpřehlednění právního řádu přispějí i novinky v legislativních pravidlech vlády? Jednoznačně. K tomuto velká novela legislativních pravidel směřovala. Jde o největší změnu legislativních pravidel od jejich přijetí v roce 1998. Základní premisou byly legislativně technické změny, které se ovšem promítají do přehlednosti. Uvedu příklad. Od roku 1998 do roku 2012 se derogační ustanovení v zákonech uváděla v samostatných částech. Nový zákon obsahoval normativní nosnou konstrukci a k němu byly připojeny změnové části, kterými se rušily jiné zákony, ve kterých byly upraveny související právní úpravy. Dnes již bude derogační ustanovení jen paragraf na konci zákona, ve kterém bude konstatováno, že se zrušuje ta a ta část jiného zákona. Tím dojde k velmi výraznému zpřehlednění, protože v současné době, když se podíváte na některé zákony, tak mají poněkud nesystematicky připojené ještě další části, kterými jsou novelizovány související zákony a na čtenáře to působí poměrně matoucím dojmem. Metoda byla již poprvé použita u občanského zákoníku, který přistoupil k derogaci skutečně výčtovým způsobem a obsahuje body, kde se ruší jednotlivé části včetně i podzákonné legislativy. Po mém soudu má smysl v derogacích u zákonů rušit i podzákonné právní předpisy a nerušit je potom samostatnými právními předpisy, protože to je právě ono sbírkové číslo, které vzbuzuje dojem, že právní řád bobtná, byť jde jen o derogaci jiného právního předpisu. * Došlo také k zařazení veřejného ochránce práv mezi připomínková místa. Myslíte si, že by se výčet měl ještě rozšiřovat? Nedomnívám se, že by se měl rozšiřovat okruh povinných připomínkových míst podle legislativních pravidel. Do jisté míry to někdy vede k neřešitelnému problému, kdy se v připomínkovém řízení při velmi širokém okruhu připomínkových míst sejdou tak rozporuplné a protichůdné připomínky, že nelze návrh de facto vypořádat tak, aby byl přijímán konsenzuálně všemi připomínkovými místy. K zapojení odborné nebo dotčené veřejnosti do legislativního procesu musí docházet primárně při přípravě legislativy na resortech a nikoliv až ve vnějším připomínkovém řízení. Je povinností každého předkladatele předložit k návrhu zákona RIA zhodnocení dopadu regulace, který bude mít právní úprava na adresáty, jichž se meritorně týká. A toto vyhodnocení si musí resort provést již při samotných úvahách o legislativní činnosti. Nelze nahrazovat tím, že se nekontrolovatelně rozšíří okruh připomínkových míst a tím se ulehčí přípravná fáze resortům, které primárně musí při počátku legislativní činnosti komunikovat s dotčenou veřejností. * Jaké budou podle vás nejzásadnější legislativní počiny v letošním roce? Po mém soudu, jedním z největších úkolů legislativy v tomto roce bude samozřejmě příprava doprovodné legislativy k občanskému zákoníku. Ta již dorazila na Úřad vlády a bude projednávána koncem ledna a začátkem února v pracovních komisích legislativní rady a následně v druhé polovině února v legislativní radě samé v plenárním zasedání. To se bavíme skutečně nejenom o rozsáhlém změnovém zákoně, který bude přizpůsobovat terminologie nebo i některé procesní postupy ve složkových zákonech, ale bavíme se také o novém zákoně o nesporném řízení a mluvíme rovněž o velké novele občanského soudního řádu. Je to priorita číslo jedna v současné době. Tak, aby skutečně občanský zákoník k 1. lednu 2014 mohl být účinný a nebyl jen samostatnou hlavou, která nebude mít žádné tělo v právním řádu. Druhým velkým úkolem pro legislativu obecně bude zákon o úřednících, který v současnosti připravuje a snad již finalizuje Ministerstvo vnitra. * Myslíte si, že zákon o úřednících se podaří v tomto roce „dotáhnout“? Plné znění zpráv


Je to nezbytná podmínka Evropské komise, kterou podmiňuje nové programovací období pro léta 20142020. Zákon o úřednících musí být přijat v průběhu roku 2013. * Platí stále úmysl vlády prosadit přímou volbu starostů i po zkušenostech s přímou volbou prezidenta? Nelze ztotožňovat přímou volbu prezidenta s přímou volbou starostů, protože volba prezidenta je přece jen institucionální změna, která se dotýká jenom procedury volby ústavního orgánu, ale nedotýká se jeho samotného postavení v rámci ústavního systému ČR. V lednu 2012 byla vládě předložena analýza případných legislativních změn, které by zavedení přímé volby starostů měly provázet. Základní změna musí spočívat už v novelizaci Ústavy. Není možné zavést přímou volbu starostů pouze na úrovni novely zákona o obecním zřízení z jednoho prostého důvodu, protože dnes Ústava sama stanoví, jaké jsou orgány obce, kterým je svěřena působnost. Starosta není samostatným orgánem obce, tím klíčovým dominantem jsou obecní zastupitelstva. To znamená, že by se musela novelizovat sedmá hlava Ústavy a také by se muselo přistoupit k výrazné novele nebo i k novému zákonu o obcích. Důležité jsou ale také zahraniční zkušenosti s přímou volbou starostů, které nejsou úplně nerozporné. Funguje na Slovensku, v některých spolkových zemích v Německu. Zkušenosti nebývají úplně pozitivní zejména v situaci, kdy je přímo zvolen starosta, který se neopírá o většinu v zastupitelstvu obce a dochází k velmi výrazným kompetenčním konfliktům a někdy i k paralyzování samotného fungování obce. Je to skutečně na nějakou širší diskusi, nepředpokládám, že by přímá volba starostů byla zaváděna nějakým hektickým způsobem jenom proto, aby kupříkladu od roku 2014 nebo 2015 se přímo volili i starostové. * Jak hodnotíte ohlasy na prováděcí zákon o přímé volbě prezidenta, jehož jste hlavním autorem? Domnívám se, že prováděcí zákon o přímé volbě prezidenta republiky je naprosto standardně legislativně sepsaný zákon. Mediální kritika, která se na tento zákon snesla, je do jisté míry virtuální. Odmítám plošné odsouzení, že zákon je špatný nebo sporný, pokud se nebavíme o jednotlivých detailech, které jsou předmětem kritiky. Sám jsem zaznamenal snad jednu jedinou výraznou kritiku a to, že dvoudenní lhůta k uplatnění odvolání proti registrování nebo neregistrování kandidáta do voleb je příliš krátká. K tomu poznamenávám, že dvoudenní lhůta je standardní lhůta, která je jak v zákoně o volbách do Parlamentu, tak i v zákoně o volbách do obecních zastupitelstev a v zákoně o volbách do krajských zastupitelstev. Je to déle než 20 let standardní součást našeho volebního zákonodárství, a tudíž zákon jenom pracoval s instituty, které se za 20 let osvědčily a v praxi fungovaly nerozporně. Pokud jde o ty další namítané výhrady, jako je například 50 tisíc podpisů pro podpoření kandidáta na funkci prezidenta, tak to je samozřejmě ústavní podmínka. Té se zákon o přímé volbě prezidenta nijak nedotýká a pracuje s ní jen jako s ústavně daným limitem. Domnívám se, že kritika nebyla způsobena samotným zákonem, ale spíš postupem, který zvolilo při sčítání chybovosti Ministerstvo vnitra. Ten však zcela v souladu se zákonem a nastavenými procedurami pro soudní přezkum posoudil Nejvyšší správní soud jako volební soud a volební proces pokračoval dál. * Pokud bychom se dostali přímo k Legislativní radě vlády, ta má po vašem postupu do pozice předsedy v současnosti dva místopředsedy, dojde k rozšíření jejich počtu? Nedomnívám se, že je to nezbytné. Stávající model předseda a dva místopředsedové je podle mého názoru zcela dostačující a bylo tomu tak i v minulosti. * A pokud jde o řadové členy, loni odešel například dr. Pejchal? Je pravdou že Legislativní rada vlády byla naposledy obměněna byť jenom drobným způsobem v roce 2010. A to gró členů je tu už od roku 1990, takže v tomto ohledu žádné změny nebudou, spíše jenom v případě nějakých rezigancí. Odešel nejenom doktor Pejchal, ale rezignoval také magistr Černý, který se stal členem hodnoticího výboru v rámci Aarhuské úmluvy. Členové tedy spíše ubyli, takže možná jenom mírné doplnění o jednoho nebo dva členy je na místě. Ale jinak žádné výrazné změny nebudou. * Nakolik vás osobně ovlivňuje ve vaší práci určitá nestabilita vlády? Vláda vládne, dokud má důvěru Poslanecké sněmovny. Je těžké mluvit o tom, zda v České republice panuje politická nestabilita. Spíše se domnívám, že řada témat, která jsou označována za nějaké prvky politické nestability, jsou tématy spíše mediálními, než aby to byla témata, kdy dochází k věcným sporům v rámci politiky. Možná nám to vyznívá v dnešní době senzitivněji tím, že média řadu událostí přenášejí téměř on-line a vědí je Plné znění zpráv


dřív, než je vědí samotní politici. Tak tomu třeba v 90. letech nebylo. Dnes je to spíše rychlý sled krizových událostí, ale vytrácí se z toho ten věcný obsah. * Jak byste z vlastních zkušeností charakterizoval práci v legislativě? Práce legislativce je podle mě jednou z nejsložitějších činností, která ve státní správě funguje. Nejenom že člověk, který vykonává tuto práci, musí být odborně kompetentně zdatný, ale musí být zdatný také jazykově. Musí mít výrazné analytické myšlení. Pociťuji výrazný deficit v přípravě v rámci právnického studia ve vztahu k těmto základním složkám. Pro legislativce není důležité memorování, ale zejména analytické, logické a jazykově srozumitelné uvažování. U řady absolventů, kteří nastupují do legislativ na různých ministerstvech, to však chybí a učí se to za pochodu. Platí ale teze starých legislativců: „Být dobrým legislativcem se dá naučit nejdříve za 10 let.“ * Snažíte se toto ovlivnit i při své pedagogické činnosti? Jednoznačně. Snažím se skutečně dávat praktické příklady bez jakéhokoliv náznaku řešení a je zajímavé pozorovat, že v kolektivu skutečně funguje Gausova křivka -skutečně menšina těch, kteří jsou schopni přistoupit logicky a naprosto správně k řešení problému, potom průměr, který k řešení přistupuje na první signální, tedy co je napadne, to je nejlepší, a potom samozřejmě zbytek, který je zcela nedisponovaný k právnickému studiu. Takže snažím se samozřejmě ve výuce na právnické fakultě toto zohledňovat. * Pokračujete v ní i během svého ministerského angažmá? Vzhledem k tomu, že se jmenování krásně sešlo s koncem semestru, tak zatím ten problém nepociťuji. Myslím si ale, že je potřeba, pokud čas dovolí, kontakt s akademickou půdou udržovat. *** Právní předpisy nejen přibývají, ale i ubývají. Celkový objem právního řádu se zcela jednoznačně nerozšiřuje. Jedním z největších úkolů legislativy v tomto roce bude samozřejmě příprava doprovodné legislativy k občanskému zákoníku. Ta již dorazila na Úřad vlády a bude projednávána koncem ledna a začátkem února v pracovních komisích legislativní rady a následně v druhé polovině února v legislativní radě samé v plenárním zasedání. Judr. Phdr. Petr Mlsna, Ph.d. Ministr a Předseda legislativní rady vlády čr * je bez politické příslušnosti, není členem žádné politické strany * vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze (kde získal i doktoráty) a německo-rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK v Praze * v minulosti působil jako náměstek místopředsedkyně vlády, místopředseda Legislativní rady vlády nebo jako náměstek ministra spravedlnosti a předsedy Legislativní rady vlády, pracoval i v řadě rozkladových komisí * působí i v akademické oblasti, vyučuje na Katedře ústavního práva Právnické fakulty UK v Praze a na katedře německo-rakouských studií Fakulty sociálních věd UK v Praze Platí teze starých legislativců: „Být dobrým legislativcem se dá naučit nejdříve za 10 let.“ Foto autor| FOTO ARCHIV ÚŘADU VLÁDY ČR _

Obchod přes louži 28.1.2013

Respekt str. 21 Fokus - ekonomika_ Ondřej Schneider_

Zóna volného obchodu mezi Evropou a Amerikou by pomohla léčit recesi Právě jsme vstoupili do pátého roku ekonomické krize, která začala v druhé polovině roku 2008. Dnes už je jasné, že tato krize je hlubší než obě „ropné“ krize sedmdesátých let minulého století a je srovnatelná jen s velkou ekonomickou krizí ve třicátých letech. Současná krize je nejcitelnější v Evropě: v samotné eurozóně byl objem produkce v loňském roce o 1,5 procenta nižší než v roce 2008. Ke stejnému poklesu ovšem došlo i v Plné znění zpráv


zemích mimo eurozónu, například ve Velké Británii a také v Česku. Hloubku krize lze ilustrovat na příkladu Řecka, kde se za tuto dobu snížil HDP již o 20 procent. Do Spojených států dorazila krize o rok dříve než do Evropy, nicméně Američané se také rychleji vzpamatovali a ekonomika byla v loňském roce o více než tři procenta větší než v roce 2008. Za stejnou dobu nejrychleji v rámci zemí OECD vzrostla ekonomika Chile (ano, toho Chile se soukromými penzijními fondy a soukromým zdravotním pojištěním), a to o 17 procent. Ačkoli současná recese nemá tak drastické dopady na životní úroveň jako krize v minulosti, její nebezpečí je ve zdánlivé bezvýchodnosti – cokoli vlády či centrální banky udělat mohly, už udělaly, a stejně se situace podstatným způsobem nezlepšila. Nikdy ještě nebyly úrokové sazby tak nízké jako dnes a ještě nikdy nebyly vlády tak zadlužené jako nyní. A přesto lze očekávat, že v souhrnu ekonomika Evropské unie letos přinejlepším zůstane na loňské úrovni a Spojené státy dosáhnou růstu jen těsně nad jedno procento, a to pouze v případě, že se vyhnou rozpočtové krizi, která zde hrozí vlastně nepřetržitě. Problém není ve spotřebě Unaveni vleklou krizí jako bychom zapomněli, co je podstatou tržní ekonomiky a z čeho pramenil fenomenální růst bohatství, kterého jsme byli v západní civilizaci svědky poslední tři staletí. Ekonomický růst je založený především na tom, co vyrobíme a co si od nás někdo koupí. Ostatně i ta zřejmě nejsledovanější ekonomická statistika o vývoji hrubého domácího produktu má dvě stránky. Větší pozornosti se sice dostává té „spotřební“, proto tak často slyšíme, že ekonomický růst je pomalý, protože domácnosti nebo vláda málo spotřebovávají. Spotřeba je ale snadná, pokud vám na ni někdo půjčí. Vedeny tímto uvažováním půjčovaly si vlády v celé Evropě i ve Spojených státech během dlouhé konjunktury v devadesátých letech. A když se úroky z jejich dluhů zvýšily, nastoupily centrální banky a začaly úroky snižovat. Podstatně těžší je však něco vyrobit a prodat, abychom na onu spotřebu měli peníze. A jak nám ukazuje zkušenost, vyrábět lepší výrobky nebo nabízet užitečnější služby se nejlépe daří tam, kde vládne konkurence. Zvyšovat konkurenci je samozřejmě obtížnější úkol a politicky ne příliš populární. O to je cennější, že představitelé EU a USA zahájili debatu o společné zóně volného obchodu. Takové propojení dvou největších ekonomických celků na světě by konečně mohlo změnit pesimistickou náladu mezi podnikateli na obou stranách Atlantiku a mohlo by dojít k podstatnému oživení investic, čímž by se zlepšily vyhlídky na ekonomický růst založený nikoli na stimulaci dluhem, ale na zvyšování produktivity. Objem ekonomik USA a EU tvoří více než polovinu celosvětového HDP, obchod mezi nimi představuje jednu třetinu veškerého mezinárodního obchodu na světě a v roce 2010 dosáhl hodnoty 650 miliard dolarů. Ještě důležitější než obchodní toky je vzájemný objem investic: Američané v roce 2010 investovali v Evropě 1,9 bilionu dolarů, zatímco Evropané v USA 1,5 bilionu dolarů. Vzájemný obchod mezi USA a EU zaměstnává miliony lidí, přímo je na něm závislých 15 milionů zaměstnanců a další miliony na něm závisejí nepřímo, například poskytováním služeb těm firmám, které pak přes Atlantik skutečně obchodují. I bez zemědělců Dnes je obchod mezi USA a EU zatěžován tarify (byť nejsou vysoké, zhruba šest procent z ceny), ale také různými netarifními opatřeními. Američané odmítají kupovat evropské hovězí, zatímco Evropané nechtějí dovolit dovoz kuřat z USA. Odstranění tarifních i netarifních bariér by mohlo zvýšit objem vzájemného obchodu o několik procent, což by vedlo k urychlení růstu na obou stranách o několik desetin procentního bodu. Ještě významnější by bylo pravděpodobné zvýšení vzájemných investic, kdy by firmy mohly lépe využívat komparativních výhod a umísťovat výrobu tam, kde je produktivnější. Vyšší produktivita by ovšem mohla vést k tomu, že by se některá pracovní místa „stěhovala“ a krátkodobě by mohlo dojít k poklesu zaměstnanosti. I proto se politici do vyjednávání zóny volného obchodu příliš nehrnou. Za posledních 20 let se již několikrát zdálo, že dohoda je na spadnutí, ale vždy na něčem ztroskotala. V zájmu rychlejšího jednání politici nyní zřejmě z dohody vyloučí zemědělský sektor, který je v USA i v EU ostudně dotovaný, nicméně dotace nejsou symetrické a v případě uvolnění obchodu by nedotované sektory těžko odolávaly svým politicky šikovnějším konkurentům z druhé strany oceánu. Přesto i tato nedokonalá zóna volného obchodu pro Evropskou unii i pro Spojené státy představuje šanci na oživení jejich chřadnoucích ekonomik. Foto popis| Bariéry na všech stranách. Foto autor| foto profimedia.cz O autorovi| Ondřej Schneider, okem ekonoma Ondřeje Schneidera Autor učí v Institutu ekonomických studií FSV UK, je členem think tanku IDEA. Plné znění zpráv


_

Ať žije Nečas. Pravda o vítězství Miloše Zemana a mladých milovnících knížete 27.1.2013


Zprávy_

POLITOLOGOVÉ Před druhým kolem přímé prezidentské volby se příliš nedostalo na debatu kandidátů o sociálních i ekonomických problémech společnosti. Přesto politika silně nepopulární Nečasovy vlády sehrála podle oslovených politologů důležitou roli v tom, proč její první místopředseda Karel Schwarzenberg prohrál s Milošem Zemanem o téměř půl milionu hlasů. poll title="Anketa:" id="1603" / V kampani před druhým kolem přímé prezidentské volby se nejčastěji a nejvášnivěji hovořilo o tzv. Benešových dekretech, ale při rozhodování klíčovou roli nehrály. “Hlavním faktorem, který rozhodl o výhře Miloše Zemana, je současná sociální a ekonomická situace v zemi a politika Nečasovy vlády. Nespokojenost větší části společnosti s touto vládou nakonec vyústila ve volbu kandidáta, který se prezentuje jako opoziční,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie. “Miloš Zeman dokázal vtisknout kampani témata, která byla pro něj výhodná. Jednak to bylo téma nacionalistické, týkající se odsunu Němců a Schwarzenbergových slov na adresu prezidenta Edvarda Beneše. Ale podařilo se mu uplatnit i sociální téma ve spojitosti s heslem Stop Kalouskovi na Hradě. To bylo heslo, které mohlo mobilizovat odpůrce současné dost nepopulární vlády. Spojení těchto dvou témat je příčinou jeho úspěchu i toho, že zvítězil s tak velkým náskokem,“ říká pro ParlamentníListy.cz Josef Mlejnek z Katedry politologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. gallery title="Fotogalerie:" id="322" / Ukázalo se, že levicová základna byla větší “Když jsem sledoval jejich kandidátské debaty, tak z nich bylo patrné, že se oba zaměřili na to, aby utvrzovali svoje voliče. Vůbec mi nepřipadlo, že by u jednoho či druhého byla strategie zaměřená na přesvědčování nerozhodnutých. Takže ve výsledku se ukázalo, že levicová základna u Miloše Zemana byla větší než ta nelevicová u pana Schwarzenberga,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz politolog Petr Sokol z vysoké školy CEVRO Institut. relatedarticles title="Psali articles="260884,260834,260793,260756,260755,260752,260717,260695,260622" /

jsme:"

Teprve za odporem vůči vládě Petra Nečase, kterou ve druhém kole prezidentské volby zastupoval její první místopředseda a zároveň předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, nastoupilo téma událostí z doby před téměř 68 lety. “Téma Benešových dekretů u někoho zabrat mohlo, především v příhraničních regionech,“ odkazuje Lukáš Jelínek na sociologické výzkumy, podle nichž část populace považovala za jedno z hlavních to, jak k nim kandidáti přistupují. Pro voliče bylo důležité vytrestat místopředsedu Nečasovy vlády “Přesto si myslím, že pro ten elektorát, který v přímé volbě podporoval Miloše Zemana, bylo ale mnohem důležitější, aby vytrestal prvního místopředsedu Nečasovy vlády než jednotlivá témata, která se v kampani postupně objevovala,“ trvá si Lukáš Jelínek na svém, že spojení s historicky nejméně oblíbenou vládou zlomilo Karlu Schwarzenbergovi vaz. Důkazem kritického pohledu na vládu je i to, že k jejímu prvnímu místopředsedovi se nepřidali voliči poražených uchazečů z prvního kola. “Většina voličů kandidátů, kteří se v prvním kole umístili na třetím, čtvrtém Plné znění zpráv


a pátém místě se přesunula k Miloši Zemanovi. Asi největší přesun byl v podobě voličů sociální demokracie,“ poukazuje Josef Mlejnek na to, že voliči opoziční ČSSD těžko mohli dát svůj hlas politikovi, který začal slibovat ochranu slabých až pár dnů před volbami. Fischerovi voliči házeli hlasovací lístky Zemanovi Oproti předpokladům, které zaznívaly ve většině médií, také voliči Jana Fischera dali svůj hlas spíše Miloši Zemanovi. “Pan Fischer měl v prvním kole nejlepší výsledky na Tachovsku, Chomutovsku a v podobných ´sudetských´, ve druhém kole tam většina volila Miloše Zemana. A o voličích Jiřího Dienstbiera si myslím, že Miloše Zemana volili skoro všichni,“ podotýká Petr Sokol. I tak zůstane podivuhodným znakem historicky první přímé volby českého prezidenta, že se podařilo zástupci nepopulárního kabinetu postoupit do druhého kola a v něm získat téměř dva a čtvrt milionu hlasů. “V případě Karla Schwarzenberga je evidentní, že se i pomocí facebooku a sociálních sítí podařilo aktivizovat mladou část voličů, a to i díky podpoře umělecké sféry a známých osobností. Ale tady musím říct, že ta podpora neměla argumntační váhu a že byla jen emocí a určitým cool efektem,“ míní sociolog Oldřich Zajíc, ředitel agentury SANEP. Od voličů Schwarzenberga šlo o emocionální záležitost Zároveň připomíná, že část skupiny voličů Karla Schwarzenberga si ho nespojovala s jeho dvaadvacetiletou činností v politice. “Tu kontinuitu mnozí i vzhledem ke svému věku nemají. Od nich to byla emocionální záležitost, která se stala trendem, ale neměla argumentační podporu. Nicméně z hlediska demokracie má stejnou váhu hlas osmnáctiletého stejně jako šedesátiletého voliče,“ dodává Oldřich Zajíc. relatedarticles title="Psali articles="260948,260919,260955,260942,260932,260923,260856,260799,260819" /

jsme:"


Šumperská TOP 09 má jasno: Za vše může jeden inzerát 27.1.2013

parlamentnilisty.cz tan_

str. 00

Monitor_

Stesku a smutku je na stránkách regionálních hnutí TOP 09 ažaž. Další z nich, tentokrát šumperská TOP 09, vidí za jasnou prohrou svého kandidáta špinavou předvolební kampaň. "Chtěli jsme slušného prezidenta, ale větší polovina národa si zvolila Miloše Zemana," uvedlo regionální hnutí Topky. V demokracii se podle něj někdy vítězí i nečistými prostředky. "Například dát na poslední chvíli lživý inzerát do nejčtenějšího bulváru… Je smutné, když pak zvolený prezident nazve bulvárem deník MF jen proto, že o něm nepsal jen samou chválu," posteskli si tamní členové. Zároveň dodali, že jsou pyšní na svého předsedu. Ten již v neděli avizoval, že se i nadále hodlá ucházet o post předsedy TOP 09. Jeho partaj se ovšem v současnosti pohybuje těsně nad hranicí volitelnosti. Je tedy otázkou, zdali by v případě předčasných voleb měla šanci znovu usednout do Poslanecké sněmovny. Ke kampani se pro ParlamentníListy.cz vyjádřilo rovněž několik politologů. "Miloš Zeman dokázal vtisknout kampani témata, která byla pro něj výhodná. Jednak to bylo téma nacionalistické, týkající se odsunu Němců a Schwarzenbergových slov na adresu prezidenta Edvarda Beneše. Ale podařilo se mu uplatnit i sociální téma ve spojitosti s heslem Stop Kalouskovi na Hradě. To bylo heslo, které mohlo mobilizovat odpůrce současné dost nepopulární vlády. Spojení těchto dvou témat je příčinou jeho Plné znění zpráv


úspěchu i toho, že zvítězil s tak velkým náskokem,“ řekl pro ParlamentníListy.cz Josef Mlejnek z Katedry politologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. gallery title="Fotogalerie:" id="322" / relatedarticles title="Psali jsme:" articles="261002,261001,261000,260999,260998,260997,260996,260995,260994,260993,260992,260991,2609 90,260989,260988,260987" /


Miloš Zeman chce aktivně ovlivňovat českou politiku 27.1.2013

Prima Family

str. 03 _

18:55 Zprávy FTV Prima_

Roman FOJTA, moderátor -------------------Miloš Zeman se netají tím, že chce aktivně ovlivňovat českou politiku. Na Hrad se dostal s ambiciozním programem, který počítá jak s politickými, tak s ekonomickými reformami. Jenže s vládou se názorově moc neshoduje a jako prezident nebude mít moc možností, jak své návrhy přímo prosadit. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------Miloš Zeman si jako zkušený politik dobře uvědomuje, že český prezident nemá páky, jak svoje návrhy zákonů prosadit. Miloš ZEMAN, zvolený prezident -------------------Ale může ovlivnit nebo přesvědčit svými argumenty určitou skupinu poslanců nebo senátorů, kteří tu zákonodárnou iniciativu mají. No, a pak se to buď povede, nebo nepovede prosadit. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------Miloš Zeman má ve svém programu jak politické, tak i ekonomické reformy. Jeho návrhy se ale s vládními představami moc neshodují. Zeman chce třeba rozšířit přímou demokracii. Starosty a primátory by tak mohli volit přímo lidé. Špičky vládní koalice se ale na takový návrh moc netváří. Martin KUBA, ministr průmyslu a obchodu, místopředseda strany /ODS/ -------------------To může významně komplikovat situaci v řadě měst, protože by se mohlo stávat, že budou zvoleni primátoři nebo starostové v naprostém protikladu s tím, jak bude potom zvoleno, řekněme, zastupitelstvo. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------V ekonomické oblasti navrhuje Zeman třeba redukci přebujelého státního aparátu. Tady by vláda asi nebyla proti. Jinak se ale prý ministr financí shodne s Milošem Zemanem jen na tom, že motorem hospodářského růstu jsou investice. Miroslav KALOUSEK, ministr financí, místopředseda strany /TOP 09/ -------------------On je přesvědčen, že jsou to investice veřejné a na dluh. Já jsem přesvědčen, že motorem hospodářského růstu musí být soukromé investice. Zbyněk ZYKMUND, redaktor Plné znění zpráv


-------------------Zeman by si dál představoval třeba progresivní zdanění příjmů nebo sníženou desetiprocentní sazbu daně z přidané hodnoty na základní potraviny a léky. Tady by se dokonce shodl s opozicí. Zdeněk ŠKROMACH, místopředseda strany /ČSSD/ -------------------Snížení DPH té snížené sazby na 10, na 5 procent, to je věc zase, která je velmi blízká programu sociální demokracie. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------Rozpočtová politika je ale zodpovědnost vlády. Miroslav KALOUSEK, ministr financí, místopředseda strany /TOP 09/ -------------------Prezident republiky může říct samozřejmě svůj názor na příjmy a výdaje státního rozpočtu. Nicméně nemůže o tom rozhodovat. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------I když nebude mít Miloš Zeman jak svoje návrhy přímo realizovat, dá se podle politologů čekat, že bude v tomto ohledu mnohem aktivnější než Václav Klaus. Lukáš JELÍNEK, politolog -------------------Už jenom proto, že cítí potřebu dotáhnout do konce svoji politickou misi, která byla z jeho pohledu v roce 2003 násilně přerušena, když nebyl zvolen na Pražský hrad tenkrát. Kamil ŠVEC, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Pokud Miloš Zeman chtěl prosazovat svůj program, který, kterým se teď prezentuje, tak měl kandidovat spíš na premiéra než na prezidenta. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------Zbyněk Zykmund, Prima FTV. _

Výsledek ovlivní volební účast 26.1.2013

Krkonošský deník

str. 03 (jm)_

Krkonoše a Český ráj_

Projevy kandidátů při televizních debatách spíše utvrzovaly jejich příznivce v postojích Z titulní strany Trutnovsko/ Semilsko – Jak dopadnou napínavé prezidentské volby, se dozvíme až dnes odpoledne. Lidé měli příležitost hodnotit průběh kampaně, mnozí bedlivě sledovali televizní debaty. A jak vidí situaci z tohoto úhlu pohledu politolog Petr Jüptner, původem z Vrchlabí? „Vývoj mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby může při očekávání poměrně těsného výsledku rozhodnout o celkovém vítězi. Oba kandidáti museli po prvním kolem nasadit strategii cíleně zaměřenou na svého protikandidáta, přičemž Miloš Zeman zvolil velmi útočnou taktiku, které Karel Schwarzenberg čelil svou uměřeností. Zeman i Schwarzenberg udělali během svých vystoupení řadu chyb, Karel Schwarzenberg nebyl v jedné z televizních diskusí dobře připraven na otázku Benešových dekretů a kauz vlády Miloše Zemana, naopak Miloš Zeman se zpočátku vyjadřoval často příliš agresívně až vulgárně, což může některé voliče nejen oslovit, ale i odradit. Projevy obou kandidátů však nebyly příliš zacílené na nerozhodnuté a váhající voliče, spíše utvrzovaly příznivce obou kandidátů v jejich postojích. Jakkoliv se Miloš Zeman díky jedinému průzkumu mezi Plné znění zpráv


prvním a druhým kolem i vyjádřením sociologů dostal do pozice mírného favorita, o výsledku rozhodne především volební účast. Podařilo se Miloši Zemanovi jeho populismem a protivládní rétorikou dostat k volebním urnám nové (nejen) levicové voliče? Nebo Zeman svým vystupováním naopak nahnal významnou část příznivců neúspěšných kandidátů z prvního kola do tábora voličů Karla Schwarzenberga, a dá mu v kombinaci s vyšší volební účastí mladých lidí zmobilizovaných sociálními sítěmi přece jen šanci na vítězství? Velmi napínavé může být rovněž sčítání hlasů. Lze předpokládat, že se Miloš Zeman dostane po sečtení malých volebních okrsků do vedení, ale Karel Schwarzenberg začne se sčítáním velkých měst jeho náskok stahovat. Může se tak stát, že oba volební týmy zůstanou během dnešního odpoledne i mnoho desítek minut v napětí,“ říká Petr Jüptner, ředitel Institutu politologických studií, Fakulty sociálních věd UKv Praze. Foto popis| VOLEBNÍ MÍSTNOSTI jsou opět od včera plné. Foto autor| Foto: Deník/Jana Mudrová Region| Východní Čechy _

Tak kolik byste poslal své straně? 26.1.2013

Lidové noviny str. 26 Orientace - salon_ MATYÁŠ ZRNO_

Systémovou korupci lze v Česku porazit jen radikální změnou financování politických stran, napsal sociolog Pavol Frič v prvním letošním vydání Orientace (5. ledna). A navrhl, aby napříště partaje získávaly peníze nikoli ze státních příspěvků, ale prostřednictvím daňových asignací od občanů. Podle politologa Vojtěcha Navrátila by ovšem takový postup měl přesně opačné důsledky – jak se snažil vysvětlit v minulé Orientaci (19. ledna). Co tedy vůbec lze proti tomuto typu korupce podniknout? A proč všechny dosavadní pokusy přinesly jen rozpačité výsledky? PAVOL FRIČ sociolog (FSV UK) PETR KOLÁŘ právník a místostarosta Veselí nad Moravou VOJTĚCH NAVRÁTIL politolog LENKA ZLÁMALOVÁ analytička LN * LN Proč podle vás stávající metody boje s korupcí nejsou úspěšné? Pavol Frič: To, co dnes můžeme sledovat, je jakási strategie malých kroků či utahování šroubů. Přijímáme stále přísnější a přísnější pravidla chování úředníků a politiků. Ovšem výsledky takovéhle strategie kdekoliv na světě nevedly k nějakým zásadním výsledkům. A to proto, že na formování těchto pravidel se podílí sám korupční systém, který nedovolí, aby byla skutečně efektivní. Strany výměnou za své politické zboží a služby získávají důvěru voličů, jejich hlasy – a s nimi také „dlouhé“ peníze ze státního rozpočtu. Voliči nemají možnost promptně trestat korupci politiků tím, že přestanou nakupovat jejich politické zboží; musí si ho předplácet na čtyři roky dopředu. Kdyby se podařilo oddělit peníze voličů od jejich hlasů, vrátila by se jim jejich politická moc. A jeden ze způsobů, jak to udělat, jsou daňové asignace. To v praxi znamená, že namísto financování stran ze státního rozpočtu by každý volič musel povinně směrovat část svých daní některé politické straně a tu by mohl průběžně měnit podle jejího chování. Vojtěch Navrátil: Mě jako politologa zajímá dopad takového kroku na politickou scénu. A bojím se, že by to vedlo k takové online demokracii, jakési těkavé politice, jako když se Jiří Paroubek rozhodoval na základě výzkumů veřejného mínění. Bylo by to samozřejmě zajímavé, protože bychom měli prakticky neustále zjištěné volební preference... Lenka Zlámalová: ... a zahubili bychom agentury na výzkum veřejného mínění, čímž by se dost ušetřilo. Vojtěch Navrátil: On by ten systém nastolil takové permanentní referendum, které by vedlo jen k populismu. Ale lidé nehodnotní politiku jen podlemíry korupce. Avokamžiku, kdy by strany začaly z jakýchkoliv důvodů ztrácet své příznivce – a jejich daňové asignace –,měly by tendenci získávat finanční zdroje jinde. To bychom se mohli vrátit někam do půlky devadesátých let, než byly zvýšeny státní příspěvky. Ale tu myšlenku utahování šroubů neodmítám úplně. Politické strany totiž mají dnes na můj vkus až příliš liberální podmínky. Plné znění zpráv


Pavol Frič: Tady jde o systémovou korupci a máme příklady z historie, kdy se jí vymýtit podařilo. Tady nebojujeme jenom s jejími individuálními projevy, ale s celým systémem. Lenka Zlámalová: Čemu přesně říkáte systémová korupce? Pavol Frič: Jde o to, že ten, kdo korumpuje a nechává se zkorumpovat, je považován za normálního a naopak ten, kdo se chová korektně, z normálu vybočuje. Systémová korupce znamená, že se vytvoří síť kompliců, kde jsou lidé chráněni před odhalením, stíháníma odsouzením. V takové situaci nám nepomohou protikorupční opatření, která jsou uplatňována v zemích, kde systémovou korupci nemají a řeší pouze individuální případy. Já nebrojím proti jednotlivým opatřením. Ale tvrdím, že je třeba je uplatňovat v prostředí, kde mohou být účinná. A podmínkou jejich účinnosti je zrušení systémové korupce. A tu zničíme oddělením politického hlasování od politického nakupování. Chápu výhradu, že nový systém by mohl přinést bezbřehý populismus. Ale tato výhrada vychází z jakési idealistické představy současného politického systému, který je také bezbřeze populistický. Pokud pan Navrátil říká, že má obavu, aby všichni nebyli jako Paroubek, pak ho mohu ujistit, že všichni to dělají jako Paroubek. A pořád. Což je dáno marketingovým stylem politiky. V systému, který navrhuji já, nezáleží na tom, kolik do marketingu politické strany vrazí peněz, ale na tom, jakou mají reputaci. Pokud by podváděly, peníze jim lidé nedají. Když mám jako volič možnost nenakupovat a můžu ji promptně uplatnit, musí s tím prodejce počítat. Politici nejsou idioti a v novém systému se budou chovat racionálně, stejně jako se racionálně chovají v tom dnešním. Lenka Zlámalová: Spousta věcí, které vláda dělá, je nepopulárních. Jsou to zahraničněpolitická rozhodnutí, zvyšování daní, snižování sociálních dávek, důchodová reforma. Máme neudržitelné veřejné finance, musí se naprosto zásadně změnit financování veřejných služeb. To je velmi nepopulární. A mně přijde, že vy politiku vidíte jen přes korupci a úplně zapomínáte na reálný obsah. Co se stane, když uděláte nějaké nepopulární zásahy? Co udělá člověk, který s nimi nesouhlasí? Odebere vám coby politické straně peníze, svou daňovou asignaci. Pavol Frič: Kdyby takhle uvažovali voliči, nikdy by tady nevznikla současná vláda. Protože předem avizovala, co bude dělat. Jediný problém je, že se nechala zatáhnout do korupčních skandálů. Vy počítáte s voliči jako s nedospělými lidmi, kteří nedokážou nahlédnout, co je pro ně dobré. Politika je permanentní řetězec zpětných vazeb a v novém systému se budou moci strany poučit na svých vlastních chybách. Dneska to možné není. Lenka Zlámalová: Přece víte, že když uděláte v sociálním systému nějakou zásadní reformu, jako třeba Gerhard Schröder v Německu, pozitivní efekt se ukáže mnohem později. Ale lidé mu peníze odeberou hned. Dříve po Schröderovi házeli lidé vajíčka, dnes je Německo díky jeho reformám jednou z nejvíce prosperujících zemí Evropy. Pavol Frič: Nedá se nic dělat, jednou voliči dospět musí. I oni se musejí poučit na vlastních chybách. Nemůžete pořád vycházet z té paternalistické představy, že elity to všechno zařídí. Lidem ale nejvíc vadí, že po volbách je reprezentace nereprezentuje důstojně a chová se často úplně jinak, než slibovala. Během pár měsíců se z mnoha slibů stává cár papíru. * LN Zrovna tato vláda ale relativně plní, co slíbila. A platí za to velkou politickou cenu. Pavol Frič: Já si myslím, že platí za to, jak reformy provádí, a za korupci, která jí provází. Vždyť ty reformy ani žádnými reformami nejsou, to sama přiznává. Lenka Zlámalová: Nechci se dostat do role obhájce této vlády, ale myslím, že jste příliš ohraničen na korupci, kterou jako vědec zkoumáte. Nevidíte už další aspekty toho, co lidem vadí. Vláda zdražuje, snižuje mnoha občanům životní úroveň. Korupce je jen taková třešnička na dortu. Pavol Frič: Lidé jsou frustrovaní kvůli korupci. Říkají: „Nekraďte, nebudete muset zvyšovat daně…“ * LN Takže kdyby se nezvyšovaly daně, lidem by korupce až tak nevadila? Pavol Frič: Jak kdosi řekl, musíte krást tak, aby lid z toho taky něco měl… Ale tady se překročila jakási míra. Korupce je s ostatními jevy spojena, není na pátém či desátém místě problémů, které lidi vidí, ale na prvním. A to už několik let za sebou. Lidem až tak nevadí reformy jako to, že jsou provázeny korupcí – nebo že se dělají přímo kvůli korupci. Lenka Zlámalová: Reformy se dělají kvůli korupci? Pavol Frič: Ano, abyste mohla krást, musíte dělat různé reformy, aby bylo možno z toho systému vyvádět peníze. Lenka Zlámalová: Nejsou lidé frustrovaní spíše tím, že teď vidí, že se korupční kauzy rozplétají? Řekněte mi jednu novou korupční kauzu, z dob této vlády. Vojtěch Navrátil: Dění kolem zakázek v úřadu ministra Drábka. Lenka Zlámalová: Ano, to je pravda. Ale všechny ty ostatní velké kauzy jsou z minulosti a teď se konečně začaly řešit. Plné znění zpráv


Pavol Frič: Ano, ale tato vláda je příliš slabá na to, aby něco udělala se systémovou korupcí. Petr Kolář: Držme se té zvažované vazby na volby. Váš argument je tedy takový, že nezbytně nutným předpokladem pro omezení systémové korupce je permanentní finanční tlak voličů na chování politických stran? Pavol Frič: Říkám, že předpokladem je posílení moci voličů, protože dnes tady máme velmi asymetrické rozložení moci mezi jimi a jejich reprezentanty. V době existence masových stran byli voliči často zároveň členy politických stran a platili je formou členských příspěvků. Teze Roberta Michelse, že všechnu moc mají ve svých rukou političtí vůdci, je mýtus. On si nevšiml, že zde existovala ekonomická moc každého jednotlivého člena strany, který platil příspěvky. Když se strany začaly tenčit, našly si finanční zabezpečení ze strany státu. Nadefinovaly si, kolik peněz mají z eráru dostat, a dnes je tomu tak, že u nás v průměru více než polovina prostředků do stranických pokladen parlamentních stran teče ze státního rozpočtu. Pětina jsou půjčky a zbytek členské příspěvky, nějaké výnosy a sponzorské dary. Strany tak získávají nejvíce peněz přímo od státu a jen nepřímo od voličů. Ti ztratili kontrolu nad svými penězi, z nichž jsou strany financovány, a jsou tedy vůči politikům v nevýhodném postavení. Petr Kolář: Tomuto argumentu rozumím. Ovšem z pohledu ústavního práva dodávám, že všechny ty pochybnosti jsou neseny jakýmsi přesvědčením, že politické strany jsou a priori špatné a automaticky tíhnou ke korupci. Jenže ač se nám politické strany mohou hrozně nelíbit, bez nich to zkrátka nejde. Což ostatně říká i pátý článek naší ústavy, podle něhož je politický systém založen na svobodném vzniku a volné soutěži právě stran. Stejně tak je vhodné připomenout i známý nález Ústavního soudu z roku 1995, který velmi pěkně rozebírá roli stran a jejich vazbu na stát. Stát můžea má ze svých prostředků fungování stran podporovat právě z toho důvodu, že to bez nich zkrátka nejde. Dělají to ostatně všechny evropské státy. Připomenu ještě jeden aspekt argumentace Ústavního soudu: principiálně platí, že politické strany jsou založeny na soukromoprávních základech. Je to skupina osob, korporace fungující podle principů soukromého práva, reprezentující zejména zájmy svých členů. Ale to je pouze jedna strana mince. Druhá strana odráží skutečnost, že nezbytně nutně nesou i veřejný zájem spočívající zejména ve fungování reprezentativní demokracie. To, že tedy u nás máme kombinovaný systém financování politických stran, je odrazem právě této ústavněprávní argumentace. Pavol Frič: S tím naprosto souhlasím. Nějaká nezbytná forma financování státem by určitě měla zůstat. Ale je to otázka míry. Petr Kolář: Volby, na jejichž základě se stranám přidělují veřejné finanční prostředky, máme minimálně každé dva roky. Pavol Frič: Ale hlavní jsou ty parlamentní, tam jde o nejvíc peněz. Ostatní volby jsou volby druhého řádu. Petr Kolář: Ovšem z hlediska financování znamenají jak sněmovní, tak senátorské i krajské volby platbu do stranických pokladen z veřejných rozpočtů. Takže platí teze dvouleté, a ne čtyřleté periody. Pavol Frič: Dobře, nebudu se přít. Ale předplatil byste si třeba housky na dva roky dopředu? Kdybyste nevěděl, jaká bude jejich kvalita a cena? Nepředplatil. A to je zboží každodenní spotřeby, stejně jako to zboží politické. My jsme ovšem přinuceni tohle dělat. V době, kdy běžný spotřebitel může nakupovat mnoha různými způsoby, spotřebitel politický má k dispozici jen jeden, který je jasně diskriminační. Vojtěch Navrátil: Já si nedovedu představit, jak se každý člověk bude co měsíc či kvartál rozhodovat, komu pošle peníze. Už dnes je velmi populární názor, ať se strany financují samy. Obávám se, že by to spíše znamenalo další vlnu nespokojenosti s politickou situací. Vy tam také mluvíte o „dostatečném množství finančních prostředků“. Kdo bude určovat, co je „dostatečné“? * LN Navíc v onom marketingovém stylu politiky, který jste tak přesně popsal, jsou ty požadavky prakticky neohraničené. Množství peněz, které je potřeba na čímdál dražší kampaně, semůže nafukovat prakticky donekonečna. Pavol Frič: Věřím, že by ten systém nebyl příliš populární. Na druhé straně ty peníze už nyní občané dávají formou daní. Jen by teď měli povinnost je někam konkrétně nasměrovat. A tam je nutno pracovat s egoismem lidí, že se svými penězi mohou něco konkrétního a pro sebe prospěšného udělat. Samozřejmě tu bude velká část lidí, která to bude dělat s nechutí a z povinnosti. Ale značná část společnosti by to dělala s chutí. A myslím, že politická třída by to akceptovala. Co se týče objemu peněz, dává dnes stát na strany zhruba půl miliardy a další půl miliardu si najdou strany jinde. I kdyby to byly ale miliardy dvě, tedy dvojnásobek, pořád by se to vyplatilo, protože roční odhad korupčních peněz se pohybuje v desítkách miliard. Vojtěch Navrátil: Bojím se, že by se moc neušetřilo. Stejně by někdo kradl. A navíc se to týká jen politiky celostátní, tu místní by to nepostihlo. Přitom právě lokální politika a její různá bratrstva jsou místem, kde by se mělo začít a pokračovat nahoru. Ne naopak. Pavol Frič: Toky peněz na ministerstvech a centrálních úřadech jsou ale jednoznačně větší než na místní úrovni.



* LN Tady si dovolím odporovat, protože ústřední orgány státní správy jsou pod mnohem větším drobnohledem médií než místní samospráva, kde obvykle žádná nezávislá média neexistují. Pavol Frič: Na celostátní úrovni jde ale o více peněz a je opravdu záhadou, že výběrová řízení vyhrávají firmy s akciemi na doručitele nebo že některé firmy spřízněné s politiky mají z několika milionového obratu najednou několikamiliardový. Vezměte si jen ministerstvo obrany – prakticky každá zakázka je zpochybněna! Lenka Zlámalová: A nemáte pocit, že se ten systém začal teď bořit? Policie začala vyšetřovat, na obraně se podařilo změnit systém výběru zbrojních zakázek, máme nového nejvyššího státního zástupce, který se začal chovat jinak než jeho předchůdce. A jmenovala ho vláda. Vojtěch Navrátil: To ovšem systémově nic neznamená, protože jakákoliv nová garnitura může tyto lidi zase odvolat. Lenka Zlámalová: Vždycky v každém systému budou konkrétní lidi, to jinak nejde. Pavol Frič: Václav Havel kdysi při analýze komunistického systému napsal, že drtil i nejvyšší funkcionáře, kteří ho udržovali při životě: něco rozeběhli a ztratili nad tím kontrolu. Stejně se to má i s korupčním systémem. Jednotlivec jej nekontroluje. Může se něco podařit, k nějaké vlně u nás došlo. A já nesouhlasím s těmi konspiračními teoriemi, že u nás dochází jen k válce kmotrů, kde ti velcí chtějí vytlačit ty malé. Na druhé straně vidíte i reakci. Lidé obvinění z korupce jsou zprošťováni viny, přišla amnestie… Je to boj, a i když bojují osobnosti, státní zastupitelé, soudci, policisté, je to málo. Ten systém nedokážou zničit. Když se zboří korupční systém, vypadá to trochu jinak. * LN Ale je otázka, jestli se to podaří novou metodou financování politických stran. Pavol Frič: Teď politické strany bojují prostřednictvím korupce navzájem: vyhledávají různé informace, podstrkují je novinářům a tímsvého protivníka oslabují, ale neničí. Ztratí třeba Davida Ratha, ale jede se dál. Nikdy není obviněn systém, jen jednotlivci. Strana je sice trochu pošramocená, ale to se časem zahladí. V novém systému by korupční odhalení nějakého ministra či poslance způsobilo katastrofu. Lidi by jim přestali dávat peníze. Lenka Zlámalová: A ta strana by se je pak tím více snažila získat jinde, tedy korupcí. Pavol Frič: Ale těch peněz, o které by přišly, by bylo víc, a tak by si strany raději samy spontánně hlídaly své členy. Šlo by o samoregulační systém. Nebylo by potřeba tolika zákonů a protikorupčních strategií. Lenka Zlámalová: Vy sám jste zmínil půl miliardy, která se v tom točí dnes, a desítky či stovky miliard údajných korupčních peněz. Proč, když přijdu o půl miliardy, si někde nevezmu dvě? Pavol Frič: Protože by se na to rychle přišlo. Vojtěch Navrátil: To by mohlo strany motivovat k tomu, aby se spojily v kartelu. Pavol Frič: Ano, oni by mohli držet basu. Ale pak, od čeho jste tady vy novináři, nezávislý tisk? Pokud byste neodhalili takový kartel, bylo by to vážné selhání. * LN Měli jsme zde třeba opoziční smlouvu, což byl vážný pokus o politický kartel. Pavol Frič: Strany by i ten kartel mohly vytvořit, jen kdyby jim nikdo nekoukal na prsty. Samozřejmě ideální systém nevymyslíte. Tady jde o jedno klíčové opatření, na které by se mělo nabalovat chování veřejnosti, médií, politiků, soudců, policie a tak dále. Petr Kolář: Jenže vámi navrhovaný systém nemá naprosto žádnou vazbu na míru korupce. Tento systém asignací může mít maximálně vazbu namíru popularity politických stran, zejména stran vládních. V konečném důsledku by mnohem více vedl k marketingovému chování stran, které by se nutně musely permanentně ucházet o přízeň voličů neboli dárců daňových asignací. A to, jestli zrovna existuje nějaké korupční podezření, by bylo pouze střípkem mozaiky, podle které by se volič rozhodoval. Pavol Frič: Marketingově se strany chovají už dnes, v tomto směru by se tedy nezměnilo nic. Kdyby ten systém nefungoval, došlo by nejhůře k tomu, že by to bylo jako dosud. Myslím si ale, že pokud dáte lidem moc se svými penězi něco dělat, něco se změní. Lenka Zlámalová: Ovšem to, co lidem vadí nejvíce, je osobní obohacování, to, že si někdo vezme peníze pro sebe. Brát pro stranu se nepovažuje za až tak hrozné. Pavol Frič: S tím naprosto souhlasím. Ovšem těmto „korupčním hrdinům“, kteří se „obětují“ pro svoji politickou stranu, obvykle něco za nehty zůstane. Petr Kolář: Já jsem stále přesvědčený, že neexistuje přímá úměra mezi objemem veřejných peněz určených na činnost politických stran a mírou korupce. Určitě neplatí, že čím méně nebo více veřejných peněz, tím menší nebo větší korupce. Ostatně, daňové asignace jsou jen formou přerozdělení veřejných prostředků, je to část daně, takže by se v případě vašeho modelu podíl financování z veřejných zdrojů v podstatě zvýšil. Plné znění zpráv


Pavol Frič: Ano, ale rozdíl je v tom, že tuto část veřejného rozpočtu by měli pod palcem voliči, a ne úředníci a politici. * LN A nejde v případě české korupce o odraz stavu společnosti, se kterým zkrátka nic zásadního neuděláme? My nejsme Švédsko, stejně jako Sicílie není Česko… Pavol Frič: To je možná až příliš fatalistické. Ale je pravda, že rozdíly existují, a proto tvrdím, že přenášet sem modely ze Spojených států, Německa nebo Skandinávie nemůže fungovat – i kdyby se tam osvědčily. To bychom sem museli přenést i ty Američany, Němce a Skandinávce. Vojtěch Navrátil: Ale vadí vůbec našim voličům korupce? Když po Bémově éře zvolí dvacet procent Pražanů opět ODS? Lenka Zlámalová: Ono to velmi koreluje s tím, jak roste nebo klesá životní úroveň. Korupce vadí, když jde ekonomika dolů. V roce 2006, kdy korupce jela ve velkém, kdy vládl Marek Dalík, zažívala ekonomika jedno z nejlepších období a nikdo to moc neřešil… * LN Jestli je korupce něčím nebezpečná, není to ani tak objemem zpronevěřených peněz, jako spíš tím, že vyvolává růst antisystémových nálad ve společnosti, které zpochybňují samotnou existenci stávajícího společenského zřízení, tedy liberální parlamentní demokracie. Pavol Frič: Přesně tomu budeme čelit, pokud se něco nestane. Protože ekonomická krize bude pokračovat a ty protisystémové nálady budou stoupat. A kdo zaručí, že se tady nevynoří nějaký populistický lídr, který řekne, že už bylo dost demokracie? * LN Ale nebude vámi navrhovaný systém občany ještě více vymezovat proti systému? Oni samozřejmě platí formou daní na politické strany už nyní. To ovšem jaksi není vidět. Kdyby teď ale museli třeba každé čtvrtletí osobně poslat své peníze nějaké straně, to už by dost vidět bylo. A politici budou mít špatnou pověst ještě dlouhou dobu poté, co by eventuálně došlo k výměně garnitury. Pavol Frič: Ti zkorumpovaní politici se v novém systému neudrží. * LN Ale vždyť žádné zásoby jiných politiků nemáme. Pavol Frič: Kdysi, v polovině devadesátých let, tvrdila ODS, že sociální demokracie ji nemůže nahradit, protože nemají lidi. To tvrdí stará garnitura vždy… * LN Ale úměrně s tím, jak má politika čím dál horší zvuk, klesá ochota občanů se v ní angažovat. To si v podstatě koledujete o společenskou ostrakizaci. Ostatně politika není žádný med. Přijdete o soukromí, nervy a obvykle o rodinu, přiberete dvacet kilo… Je to velmi tvrdé řemeslo, které vyžaduje poměrně dost vzájemně se vylučujících schopností a vlastností. Ideální politik musí být velmi inteligentní, rozumět tak trochu všemu, být tak trochu exhibicionista, zároveň nebýt moc arogantní. Takový člověk si ovšem vydělá více v soukromém sektoru a nedostane přitom žaludeční vředy. Takže se nemůžeme divit, že tahle oblast přitahuje jisté typy lidí a obvykle to nejsou zrovna Dušínové. Vojtěch Navrátil: Já jsem velmi skeptický k různým volánímpo nových lidech, po mladé krvi. Pamatuji si, jak kdysi Václav Havel vyzdvihl pět mladých, nadějných politiků. Jedním z nich byl Stanislav Gross. Pavol Frič: Ano, politika přitahuje určité typy lidí, ale myslím si, že jich je a bude dost. * LN Jakou mají kritici návrhu pana Friče představu o řešení korupce v politice? Lenka Zlámalová: Obecně jsem spíše příznivcem evolucí, dávám jim přednost před revolučními postupy. Myslím, že v tomto případě se můžeme dostat dále i postupně, salámovou metodou. Především omezením prostoru pro korupci zmenšením množství zakázek, grantů a fondů. A pak navrhuji důslednou společenskou ostrakizaci korupčníků. A jsem pro přísnější pravidla. Protože čím budou pravidla striktnější, tím větší budou transakční náklady korupce. A také si myslím, že bychom měli reálně zhodnotit její míru. Ve státním rozpočtu se točí něco kolem bilionu a většinu z toho tvoří fixní výdaje. Takže já nevěřím, že se tu rozkradou stovky miliard. * LN Bohužel, z hlediska dopadu na veřejné mínění a společnost je skoro jedno, jestli jde o miliardu, nebo deset miliard. Plné znění zpráv


Vojtěch Navrátil: Já jsem také pro přísnější a jasnější pravidla. Třeba když žádám o svobodný přístup k informacím podle zákona 106, stále ještě najdou úředníci spoustu způsobů, jak požadované informace zatajit. A především se bojím, aby volání „udělejme něco“ neskončilo ve finále ještě hůř. Petr Kolář: Já asi ne zcela populárně řeknu, že ne všechno je tak špatné, jak by se z dnešní diskuse mohlo zdát. Sám také veřejnou funkci zastávám a vidím okolo sebe dost lidí, kteří její výkon skutečně chápou jako službu. Bez jakýchkoliv postranních úmyslů nebo zájmů. A nemyslím si také, že by všude u nás v politice vládla pouze korupce. Ano, jasně že se leckde objeví, ale vždy je to selhání konkrétních lidí, není to nic takového, co by vyžadovalo nezbytně nutně změnu celého politického, nebo dokonce ústavního systému! A samozřejmě platí, že může-li něco předejít korupčnímu jednání, je to často zmiňovaná transparentnost, jednoduchost a efektivita práva. Kdyby se podařilo v této oblasti práva dosáhnout toho, aby stát skutečně zasahoval jen a pouze tam, kde je to nezbytně nutné, je to přesně to, co by boji proti korupci prospělo zdaleka nejvíce. Pavol Frič: Přesně to, po čem všichni teď voláte, je voláním po tom, co se v této zemi děje už nejméně deset patnáct let. Za tu dobu bylo přijato mnoho protikorupčních opatření, a korupční systém to nijak neohrozilo. Strategii zpřísňování pravidel mají korupčníci rádi, je totiž tou nejbezpečnější cestou pokračování systémové korupce. *** Lidem až tak nevadí reformy jako spíše to, že je jejich zavádění provázené korupcí, nebo že se dokonce dělají přímo kvůli korupci. Pavol Frič sociolog Já jsem velmi skeptický k různým voláním po nových lidech, po mladé krvi. Kdysi Václav Havel vyzdvihl pět mladých, nadějných politiků. Jedním z nich byl Stanislav Gross... Vojtěch Navrátil politolog Foto autor| FOTO ČTK _

Kdo šetří, má za tři 25.1.2013 Bankovnictví str. 10 Fokus_ MARTIN MANDEL, VLADIMÍR TOMŠÍK_ Spor o hoSpodářSký růSt, míru úSpor a roli centrální banky Hospodářský růst, míra úspor a role centrální banky Kdo šetří, má za tři. Staré dobré české „mikroekonomické“ přísloví, které je již tradičně zpochybňováno keynesovskou makroekonomií. Podle keynesovců příliš mnoho úspor může blokovat oživení ekonomiky. Keynes ve své stěžejní práci „The General Theory of Employment, Interest and Money“ přímo říká: „Čím více jsme ctnostní, čím více jsme spořiví a čím tvrdohlavěji jsme ortodoxní v našich národních i osobních financích, tím více budou muset naše důchody klesat.“ Tento problém byl v poslední době v České republice velmi diskutován v souvislosti s politikou úspor a zvyšování daní, k níž přistoupila česká vláda. Domácnosti z obavy o budoucnost snižují svoji spotřebu již od 1. čtvrtletí 2011. Vládní výdaje klesají dokonce již od 4. čtvrtletí 2010. V roce 2012 česká ekonomika opětovně spadla do hospodářské recese. Jako příklad úspěšné hospodářské politiky je naopak často zmiňován vývoj v sousedním Polsku, které má relativně vysoký hospodářský růst. Pokusíme se ukázat, že na základě několika čtvrtletních údajů však nelze zaujímat kategorická stanoviska o úspěšnosti hospodářské politiky. Vývoj spotřeby a úspor je nutno dát do souvislosti s celkovou makroekonomickou rovnováhou ekonomiky. HOSPODÁŘSKÝ RŮST A MAKROEKONOMICKÁ ROVNOVÁHA Dříve, než přistoupíme k analýze vývoje míry úspor v české ekonomice, je nutné posoudit celkový kontext hospodářského růstu z pohledu základních ukazatelů makroekonomické rovnováhy (tabulka 1). Polská ekonomika a její vysoký hospodářský růst, který se často zmiňuje v kontrastu s hospodářským poklesem v ČR (rok 2012), se okamžitě dostává do jiného světla, pokud dosažené hodnoty konfrontujeme s dalšími ukazateli Plné znění zpráv


makroekonomické rovnováhy. Zejména ve srovnání s Německem a Rakouskem je patrné, že další vývoj polské ekonomiky bude limitován nejen vysokým schodkem státního rozpočtu, ale zejména deficitem běžného účtu. Na opačném pólu je naopak Maďarsko, které vzhledem k velice špatnému vývoji dluhových charakteristik v posledních letech bylo nuceno přistoupit k razantním opatřením, a to i za cenu zpomalení hospodářského růstu. Solidní růst slovenské ekonomiky probíhá v podmínkách mírně kladného salda běžného účtu. Výhodou Slovenska je skutečnost, že má relativně nízký deficit bilance výnosů, který je více než pětkrát nižší ve srovnání s ČR. Na grafu 1 můžeme sledovat, že v posledních letech kladné saldo bilance výkonů (zboží a služeb) neroste dostatečně rychle, aby dohnalo deficit bilance výnosů, který je hlavní příčinou deficitu našeho běžného účtu. Ten je pro ČR charakteristický od roku 1994. Postupné zpomalování přílivu zahraničních přímých investic (včetně relativního poklesu reinvestic zisku) si v brzké době vynutí vyrovnání salda běžného účtu. Za povšimnutí stojí i fakt, že s výjimkou let 2001, 2002 a 2004 až 2006 byl vývoj salda bilance výkonů (graf 2) negativně korelován s vývojem celkové domácí poptávky (tzv. hrubé domácí konečné výdaje). Konkrétně meziroční zlepšení tohoto salda přichází ve fázích poklesu domácí poptávky. S růstem domácí poptávky se bilance výkonů zhoršuje. Na údaje o výši míry národních úspor a míry úspor domácností je tak nutné se dívat nejenom v souvislosti s krátkodobým hospodářským růstem, ale zejména v kontextu celkové rovnováhy ekonomiky, bez níž není možné hospodářský růst v dlouhém období udržet. MÍRA ÚSPOR V ČESKÉ REPUBLICE JE DLOUHODOBĚ NÍZKÁ Národohospodářská statistika nám umožňuje formulovat důležitou identitu, že saldo běžného účtu (NCA) je vždy rovno rozdílu mezi národními úsporami (S) a investicemi (I). Národní úspory pak můžeme rozdělit na úspory soukromé (SP) a vládní (SG): NCA = S - I = SP + SG - I Z hlediska tohoto vztahu platí, že za předpokladu stabilních investic zlepšení běžného účtu platební bilance vyžaduje zvýšení soukromých nebo vládních úspor. Zaměřme se nejdříve na úspory domácností, které jsou částí soukromých úspor a o kterých se v současné době nejvíce diskutuje. Míra hrubých úspor domácností v ČR vyjádřená v poměru k HDP (tabulka 2) je dlouhodobě nízká (zejména ve srovnání s Německem a Rakouskem). Zajímavé je, že míra úspor českých domácností v průběhu první fáze recese (rok 2009) vzrostla. To je v rozporu s teorií permanentního důchodu, podle které by mělo docházet k vyhlazování spotřeby v čase. V recesi by tak měla míra úspor domácností výrazně poklesnout. Zdá se, že opak je pravdou. České domácnosti reagují na nepříznivou hospodářskou situaci zvýšením míry úspor a je jim vlastní opatrnostní motiv ve spotřebě. Míra hrubých národních úspor vyjádřená v poměru k HDP (tabulka 3) má v ČR dlouhodobě klesající trend (z 28,6 % v roce 1995 na pouhých 20,7 % v roce 2011). V posledních letech je tato míra úspor nízká zejména ve srovnání se zeměmi, které na rozdíl od nás vykazují přebytek běžného účtu platební bilance (Německo či Rakousko). Při podrobnější sektorové analýze zjistíme, že problém nízké míry hrubých národních úspor není ani tak v sektoru firem jako právě u domácností. Vysvětlení, že naše míra úspor je nízká, protože české domácnosti mají nižší příjmy ve srovnání s německými a rakouskými domácnostmi, je logické. Na druhé straně to nic nemění na tom, že nelze žít do nekonečna s deficitem běžného účtu. Dlouhodobý deficit běžného účtu se u nás projevuje v nepříznivém vývoji stavových ukazatelů. V letech 1993 až 2011 se poměr hrubého zahraničního dluhu ČR k HDP zhoršil z hodnoty 25,1 % na 49,2 %. Podobný vývoj zaznamenala též investiční pozice ČR vůči zahraničí, která se z kladné hodnoty 10 % dostala na zápornou -49,7 %! EXISTUJE OPTIMÁLNÍ VÝŠE MÍRY NÁRODNÍCH ÚSPOR? „Zlaté pravidlo míry úspor“ by mělo umožnit stanovit konkrétní hodnotu míry národních úspor, která v dlouhém období zajistí požadovanou úroveň důchodu a spotřeby na jednoho obyvatele, resp. i potřebnou úroveň kapitálu na obyvatele. Míra úspor v dlouhodobě rovnovážném stavu by měla zajistit obnovu kapitálu z hlediska jeho amortizace a rovněž vybavení kapitálem nových pracovníků za předpokladu rostoucí populace. Indikátorem porušení tohoto pravidla je vysoká míra nezaměstnanosti mezi mladými lidmi, která se řeší odchodem mladých do zahraničí nebo tlakem na předčasný odchod „starých“ do důchodu. Tuto situaci dnes můžeme pozorovat v některých jižních státech Evropy. K tomuto problému stejnou měrou přispěla jak dlouhodobě nízká míra hrubých národních úspor v těchto zemích (Řecko a Portugalsko okolo 10 %, Španělsko a Itálie přibližně 20 %), tak i chybně (ne)zvolená alokace úspor do fyzického a znalostního kapitálu. Pokud chceme najít konkrétní hodnotu míry hrubých národních úspor, kterou by měla ekonomika sledovat na základě odvozeného zlatého pravidla, narážíme na řadu problémů. Kapitálová zásoba, tj. klíčová Plné znění zpráv


veličina v těchto modelech, je jeden z nejméně kvalitních statistických údajů. Z toho pramení problémy se stanovením průměrné a mezní produktivity kapitálu i kapitálového koeficientu. Nejednoznačné je stanovení míry opotřebení (amortizace) kapitálu za celé národní hospodářství, kterou lze jen velice přibližně aproximovat agregovanou odpisovou sazbou. Proto jsou dosažené hodnoty pouze orientační a jejich použití má smysl jen v kontextu celkové makroekonomické analýzy. „Zlaté pravidlo“ konkrétně zohledňuje výši kapitálového koeficientu (poměr kapitálové zásoby a výstupu), míru amortizace kapitálu, míru růstu populace a technologický rozvoj. Naše propočty respektující dosavadní poznatky z odborné české literatury signalizují, že míra hrubých národních úspor by se v případě ČR měla pohybovat mezi 25 až 30 %. VEDE POKLES SPOTŘEBY K RŮSTU MÍRY ÚSPOR? Český termín úspory se používá ve dvojím smyslu. Zaprvé ve smyslu anglického „saving“, což je toková veličina, kterou v národohospodářské statistice vyjádříme jako rozdíl mezi důchodem a spotřebou. Zadruhé ve smyslu anglického „savings“, což je naopak stavová finanční veličina, která může mít například formu bankovního vkladu. Tento dvojí smysl termínu úspory musíme důsledně rozlišovat, pokud se zaobíráme problematikou růstu úspor při poklesu spotřeby domácností. Tento pokles v krátkém období sice znamená růst tokových úspor, ale pouze díky nárůstu neplánovaných zásob hotových výrobků podniků. Je zřejmé, že tento způsob růstu míry úspor není žádoucí a je jen dočasný. Řešením je rychlá „reorientace“ výrobců na investice a export. Pokud by šlo například o neprodané obilí, lze jej exportovat nebo příští rok použít jako sadbu. Tato reorientace má však u řady výrobků a výrobců svá technická či jiná omezení. Neoklasická ekonomická teorie předpokládá, že reorientace výrobců proběhne s podporou „měkčího“ měnového kurzu; že zvýšení tokových úspor (saving) automaticky znamená zvýšení nabídky vkladů (savings). Následný pokles úrokové míry by měl vést k potřebnému oslabení domácí měny na devizovém trhu. Problém nastává, je-li pokles spotřeby spojen s tzv. zadržováním hotovosti u domácností jako výsledek nedůvěry domácností v bankovní systém. Pak nejsou vytvořeny podmínky pro pokles domácích úrokových sazeb a oslabení kurzu domácí měny. Tento možný negativní vývoj se však v našich podmínkách nepotvrdil. Domácnosti v letech 2009 a 2010 poprvé od roku 1997 snížily držbu oběživa o 11,7 mld. Kč. Ve stejném období pak zvýšily depozita v bankách o 176,3 mld. Kč. Takže domácnosti mají důvěru v domácí bankovní systém i v době světové hospodářské a finanční krize. JAK PROBĚHNE OBNOVENÍ RŮSTU EKONOMIKY? Fáze hospodářského růstu se tradičně vyznačuje zrychlujícím tempem růstu investičního a spotřebního úvěru, které nakonec vede k předlužení řady firem i domácností. Během recese je důležité sledovat, zda při vyšší míře tokových úspor dochází k dostatečně rychlému splácení úvěrů. Vylepšení rozvahových (tj. stavových) ukazatelů je jediná cesta, která vede k obnovení úvěrové aktivity a k nastartování dlouhodobého hospodářského růstu. Je jasné, že mnohaleté předlužování subjektů se nevyřeší během pár čtvrtletí a že delší stagnace ekonomiky při současném vylepšování stavových ukazatelů je součástí úspěšné léčby. Na grafu 3 vidíme, že nefinanční firmy a domácnosti v období ekonomické recese a pomalého hospodářského růstu vylepšují svoji finanční pozici k bankovnímu sektoru, tj. zvyšují svoje depozita v bankách a snižují objem přijatých úvěrů. Tyto procesy obnovování finanční stability probíhají současně s řadou ozdravných procesů v reálné ekonomice. Zastavení těch investic, které byly spojeny s chybnou alokací zdrojů, a snižování provozních nákladů ve firmách, které vede k poklesu výroby u dodavatelů, má sice za následek nižší HDP, těžko však můžeme říci, že jde o krok nesprávným směrem. PODSTATA „PRORŮSTOVÉ“ POLITIKY Uvažování řady ekonomů v období hospodářské a finanční krize nejde za rámec tokové analýzy, resp. za rámec uvažování o soukromé a vládní spotřebě. Pokud pozorují, že soukromá spotřeba neočekávaně poklesla, doporučují podpořit soukromou spotřebu nebo zvýšit vládní spotřebu. V některých případech je to dokonce i hlavní podstata „prorůstové“ politiky. Tato hospodářská politika by mohla být i diskutovatelná, avšak při splnění jednoho základního předpokladu. Nesmí se jednat o ekonomiku, která trpí tzv. dvojím deficitem (předchozí fáze ekonomického růstu nebyla spojena se schodkem státního rozpočtu a se záporným saldem běžného účtu platební bilance, které se současně kumulovaly v podobě nárůstu veřejného a zahraničního dluhu). Plné znění zpráv


Ekonomiky, které jsou postiženy problémem ve stavových veličinách, jako jsou veřejný a zahraniční dluh, nemají ve fázi hospodářské recese a poklesu domácí spotřeby žádné jednoduché keynesovské řešení. Jsou totiž „v klinči“ kritické úrovně stavových dluhových veličin, jejichž význam keynesovská ekonomie tradičně opomíjí. ROLE CENTRÁLNÍ BANKY Pozice centrální banky je asymetrická. Zatímco proti inflaci může razantně bojovat, při recesi je jejím úkolem stabilizovat ekonomiku a zabránit deflační pasti. Historie i současnost ukazují, že agresivní měnová politika v podobě „nafukování“ rozvah centrálních bank prostřednictvím politiky kvantitativního uvolňování nevede k trvalému obnovení hospodářského růstu. Zároveň zde vznikají otázky ohledně ukončení (exit) této politiky, zejména v případě, kdy centrální banka v rámci operací na volném trhu nakupuje méně bonitní cenné papíry. Podle našeho názoru tato politika pouze přenáší problémy v prostoru a čase a neřeší hlavní strukturální problémy ve finanční i reálné ekonomice. Centrální banka nemůže nahrazovat činnost soukromého kapitálu, případně sanační roli vlády a státního rozpočtu. Není náhodou, že ve vyspělých zemích (včetně ČR) mají centrální banky ze zákona zakázáno poskytovat likviditu nesolventním institucím. V této souvislosti je nutné dodat, že v názorech na měnovou politiku v období finanční a hospodářské krize existuje značný rozpor mezi konzervativně a neokeynesovsky uvažujícími ekonomy. Oba směry se shodnou v základní linií úrokové politiky centrální banky, neboť nízké úrokové sazby jsou nutnou podmínkou pro budoucí nastartování hospodářského růstu. Konzervativní měnová politika však odmítá netradiční postupy, jako jsou například záporné nominální úrokové sazby centrální banky nebo výše zmíněné masivní nakupování nebonitních cenných papírů. Klíčovou roli hraje politika stabilizační, která souvisí zejména s bankovním dohledem, se zajišťováním přiměřené bankovní likvidity, verbálním informačním působením na trh a v případě nutnosti i aktivním vystupováním na devizovém trhu a působením na pohyb měnového kurzu. DEVIZOVÉ INTERVENCE JSOU MOŽNÝM ŘEŠENÍM V měnové politice založené na cílování inflace, jakou realizuje i ČNB, je klíčové nedopustit, aby se inflace dlouhodobě odchylovala od inflačního cíle. V období recese a možné hrozby podstřelení inflačního cíle, kdy centrální banka již snížila měnově politickou úrokovou sazbu na „technickou nulu“, může v souladu s indexem měnových podmínek dále uvolňovat měnovou politiku prostřednictvím kurzového kanálu. Devizové intervence by se však neměly stát zdrojem volatility. Centrální bankéři ve vyspělých zemích, kde je měnový kurz tržní veličinou, mají z intervencí velký respekt. Používají je zejména v případě ovlivnění nadměrné volatility na devizovém trhu za účelem stabilizace kurzu. Přistoupení k intervencím za účelem ovlivnění tržního trendu kurzu je vždy výjimečné a pouze dočasné, tj. do doby, než odezní hrozba podstřelení inflačního cíle a nastane čas zvyšování úrokových sazeb. Přesto se domníváme, že devizové intervence jsou dnes pro ČNB možným řešením. V české ekonomice je navíc splněn jeden důležitý a často opomíjený předpoklad úspěšné intervenční politiky. Domácí banky, podniky a domácnosti se nefinancují v zahraničí, resp. v cizí měně. Případné depreciační pohyby kurzu tak nebudou mít destabilizující finanční dopady, jako tomu bylo v případě zemí, jejichž subjekty byly ve výrazné krátké devizové pozici. DALŠÍ FUNKCE CENTRÁLNÍ BANKY Během dlouhoudobé mezinárodní finanční krize však na významu centrální banky nabývá její další funkce (pokud jí je svěřena) - dohled nad finančním trhem s důrazem na udržení stability v domácím finančním sektoru. Obrat v očekávání ekonomických subjektů a návrat důvěry investorů lze zajistit pouze tak, že dohledové orgány nepřipustí problémy s likviditou a solventností finančních institucí. V rámci stresových scénářů se bankovní dohled snaží tyto problémy odhalit předem a včas řešit. Při hrozbě, že takový problém skutečně může nastat, dohled v centrální bance musí reagovat okamžitě s cílem nalézt řešení v podobě dosažení požadované úrovně kapitálu i likvidity. Pro zachování finanční stability je proto nutné, aby byla vždy zajištěna rovnováha mezi pravomocemi s odpovědností dohledu hlavně v oblasti stanovování výše kapitálu a likvidity. To lze zajistit jen u subjektů založených a podnikajících v souladu s místní (českou) legislativou (forma samostatných akciových společností), tj. u subjektů, u nichž je právo vyžadovat nejen dosažení požadované míry likvidity, ale i kapitálové přiměřenosti. Zajištění podmínek likvidity a kapitálové přiměřenosti bankovní sféry se stává základním předpokladem obnovení finanční rovnováhy v mikrosféře. Plné znění zpráv


Udržení stability bankovní soustavy se tak jeví jako hlavní role centrální banky v období dlouhodobě trvající finanční krize. m Článek byl podpořen projektem VŠE v Praze IGA F1/2/2012. Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autorů a nemusí nutně odrážet názory dalších členů bankovní rady ČNB či pozici VŠE v Praze. *** Tab. 1. Ukazatele růstu a makroekonomické rovnováhy ve vybraných zemích v letech 2011-2012 (údaje v %) Hospodářský Hospodářský Míra Míra Saldo státního Saldo Země růst - růst - odhad nezaměstnanosti inflace v rozpočtu běžného účtu rok 2011 pro rok 2012 v roce 2012 roce 2012 k HdP k HdP ČR 1,7 -1,3 9,4 3,3 -3,1 -2,9 Německo 3,0 0,8 5,5 2,2 -1,0 5,7 Rakousko 2,7 0,8 4,3 2,5 -2,6 2,0 Maďarsko 1,6 -1,2 10,9 5,7 4,3 1,4 Polsko 4,3 2,4 10,1 3,8 -5,1 -4,4 Slovensko 3,3 2,6 14,0 3,8 -4,8 0,1 ZDROJ: EUROSTAT Tab. 2. Míra hrubých úspor domácností (v % HDP) 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 ČR 7,9 6,8 7,2 6,0 5,7 6,4 5,8 5,7 5,0 4,3 5,1 5,7 5,4 5,0 6,4 6,4 5,4 Německo 11,5 11,3 11,0 10,9 10,5 10,4 10,5 10,8 11,2 11,2 11,4 11,3 11,3 11,8 12,0 11,7 11,3 Maďarsko 12,6 11,9 11,0 10,4 8,2 7,2 7,3 6,4 4,9 6,2 6,9 7,2 4,9 4,6 5,9 4,7 n.a. Rakousko 11,4 9,4 8,2 8,5 9,4 9,0 7,9 8,1 8,7 8,9 9,3 9,7 10,3 10,3 10,5 9,0 7,8 Polsko 12,1 10,0 10,0 10,2 8,9 8,6 10,3 7,5 7,3 5,5 5,5 5,6 4,5 1,3 5,7 5,2 n.a. Slovensko 5,7 7,7 8,1 7,5 7,2 7,2 5,7 5,5 4,2 3,5 4,1 3,7 4,7 4,1 4,9 7,3 6,6 ZDROJ: EUROSTAT Tab. 3. Míra hrubých národních úspor (v % HDP) 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 ČR 28,6 27,8 24,9 26,9 25,3 26,0 25,2 23,2 21,9 23,0 24,5 25,1 24,7 26,0 20,6 19,7 20,7 Německo 21,2 20,7 20,8 21,1 20,5 20,5 20,2 20,1 19,7 22,3 22,4 24,6 26,8 25,4 22,5 23,6 23,9 Maďarsko 18,9 20,4 21,2 21,3 18,5 19,3 19,7 17,9 15,3 16,4 16,4 16,6 15,0 16,6 17,8 19,4 n.a. Rakousko 22,4 22,3 22,8 23,4 23,2 23,7 23,3 25,1 24,6 25,2 24,8 25,8 27,3 27,6 23,6 25,1 24,6 Polsko 20,1 19,8 20,1 21,2 20,2 19,5 18,4 16,5 17,0 14,8 17,0 17,0 18,4 18,3 17,3 17,2 n.a. Slovensko 26,8 24,5 25,1 24,1 23,7 23,4 22,4 21,6 18,2 19,7 20,3 19,7 22,2 21,4 17,1 20,1 21,5 ZDROJ: EUROSTAT „V měnové politice založené na cílování inflace, jakou realizuje i ČnB, je klíčové nedopustit, aby se inflace dlouhodobě odchylovala od inflačního cíle. V období recese a možné hrozby podstřelování inflačního cíle, kdy centrální banka již snížila měnově politickou úrokovou sazbu na „technickou nulu“, může v souladu s indexem měnových podmínek dále uvolňovat měnovou politiku prostřednictvím kurzového kanálu,“ říká Vladimír Tomšík, viceguvernér ČnB. Udržení stability bankovní soustavy se jeví jako hlavní role centrální banky v období dlouhodobě trvající finanční krize. Foto popis| O autorovi| Vladimír Tomšík, viceguvernér ČnB, vystudoval VŠe v Praze a FSV Uk Praha. V roce 2009 byl na návrh VŠe jmenován profesorem pro obor finance. Pracoval mimo jiné jako analytik v týmu hlavního ekonoma komerční banky, poté jako hlavní ekonom neWton Holding. od roku 2005 působil ve světovém obchodním institutu ve Švýcarsku. Členem bankovní rady ČnB byl jmenován 1. prosince 2006. Martin Mandel vystudoval obor finance na VŠe Praha. V letech 1993 až 1998 působil jako poradce viceguvernéra ČnB. V roce 2004 byl jmenován profesorem pro obor finance. na VŠe zastával funkci vedoucího katedry měnové teorie a politiky a přednáší kurzy monetární ekonomie a mezinárodních financí. _ Plné znění zpráv


Nejzajímavější vysoké školy v ČR – navedení mediální 25.1.2013

ceskapozice.cz str. 00 Věda a vzdělávání_ Martin Rychlík_

Hospodářské noviny už pošesté sestavily žebříček "nejlepších vysokých škol" v osmi nejatraktivnějších oborech. Hospodářské noviny už pošesté zabrousily do atraktivní, ale nevděčné oblasti. Daly si práci se sestavením velké přílohy "Nejlepší vysoké školy", kdy hodnotí 64 českých fakult v osmi z nejatraktivnějších oborů. Svůj žebříček fakult, který zveřejnily ve čtvrtek, založily na datech naznačujících "světovost školy" (kontakty se zahraničím, výjezdy, studium jazyků), zájem o školu (poměr přijatých studentů), průzkum absolventů (spokojenost se studiem) a vědu a výzkum (výsledky hodnocení vědeckých výstupů a publikací). Žebříček se sice věnuje nejlepším školám, ale samy HN upozorňují, že "zájemci o studium by si je měli prostudovat detailněji. Celkové pořadí vyplývá ze součtu bodů za jednotlivá kritéria... Ani jedno z těchto kritérií si nečiní nárok, aby ohodnotilo kvality výuky na škole." Což je klíčové. Největší součet mají - a vedly si pravděpodobně dobře ve všech ukazatelích - v osmičce nejatraktivnějších oborů nikoliv tedy jistě nejlepší, ale nejzajímavější fakulty:Ekonomie:Institut ekonomických studií FSV Univerzity Karlovy (Praha) 50,4 bodůNárodohospodářská fakulta Vysoké školy ekonomické (Praha) 47,6Fakulta informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové 41,3Strojírenství:Fakulta strojního inženýrství Vysokého učení technického (Brno) 15,8Fakulta strojní Českého vysokého učení technického (Praha) 12,9Fakulta strojní Vysoké školy báňskéTechnické univerzity (Ostrava) 11,7Právo:Právnická fakulta Masarykovy univerzity (Brno) 10,3Právnická fakulta Univerzity Karlovy (Praha) 9,5Právnická fakulta Univerzity Palackého (Olomouc) 7,1Informatika:Matematickofyzikální fakulta Univerzity Karlovy (Praha) 28,5Fakulta informačních technologií Vysokého učení technického (Brno) 28Fakulta informatiky Masarykovy univerzity (Brno) 25,4Sociologie:Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (Praha) 16,3Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy (Praha) 14Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity (Brno) 11,8Psychologie:Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity (Brno) 15,1Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (Praha) 13,8Filozofická fakulta Masarykovy univerzity (Brno) 12,5Medicína:3. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy (Praha) 18,52. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy (Praha) 16,5Lékařská fakulta Univerzity Palackého (Olomouc) 15,9Architektura:Vysoká škola uměleckoprůmyslová (Praha) 15,8Fakulta architektury Českého vysokého učení technického (Praha) 12,7Fakulta architektury Vysokého učení technického (Brno) 11 Novinkou již šestého pokračování žebříčku HN je tip pětice oborů, které mají velkou budoucnoust. Kolegové z ekonomického listu uvádějí biochemii, biomedicínské inženýrství, průmyslový design, nanotechnologie a kybernetiku. Redaktorka Julie Daňková píše, že jsou zajímavé zvláště pro toho, "kdo chce mít jistotu, že po promoci nebude muset dlouho hledat zaměstnání."

URL| http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/nejzajimavejsi-vysoke-skoly-v-cr-%E2%80%93navedeni-medialni _

Jak se uplatňují absolventi vysokých škol 25.1.2013

Lidové noviny

str. 26 _

Servis LN - Vysoké školy_ absolventi

nezaměstnanosti vysoká škola/fakulta za poslední rok za pět let Celkem vybrané VŠ 4,2% 3,7% Veřejné vysoké školy 4,5% 3,9%

celkem

míra pokračují ve studiu nezaměstnaní

85 765

43,9%

2119

71 965

29,6%

1797



Univerzita Karlova v Praze 1,7% 1,5% 1. lékařská fakulta 0,8% 3. lékařská fakulta 0,5% 2. lékařská fakulta 1,3% Lékařská fakulta v Plzni 2,1% 0,9% Lékařská fakulta v Hradci Králové 0,5% 1,7% Farmaceutická fakulta v Hradci Králové 0,4% 0,1% Filozofická fakulta 2,1% Právnická fakulta 0,9% Fakulta sociálních věd 2,1% 1,7% Fakulta humanitních studií 3,7% x Katolická teologická fakulta 0,0% 1,0% Evangelická teologická fakulta 1,4% 2,7% Husitská teologická fakulta 1,2% 4,5% Přírodovědecká fakulta 3,0% 3,4% Matematicko-fyzikální fakulta 0,0% 0,9% Pedagogická fakulta 1,6% 1,1% Fakulta tělesné výchovy a sportu 1,5% 1,8% Jihočeská univerzita České Budějovice 5,2% 4,4% Zdravotně sociální fakulta 1,8% 2,6% Filozofická fakulta 14,6% Zemědělská fakulta 11,2% 7,3% Teologická fakulta 5,2% Biologická fakulta 6,1% Pedagogická fakulta 4,5% 3,7% Ekonomická fakulta 5,1% 3,2% Fakulta rybářství a ochrany vod 13,3% x Univerzita J. E. Purkyně v Ústí n. L. 4,3% 4,3% Filozofická fakulta 5,4%

7 981

38,6%

81

453

17,9%

1

0,3%

293

13,7%

3

1,2%

193

20,7%

3

2,0%

197 219 301

3,6%

4

6,4%

1

20,6%

1

1 304

42,3%

21

2,8%

548

8,0%

4

0,8%

786

52,3%

8

339

43,7%

7

120

49,2%

0

105

30,5%

1

166

51,2%

1

1021

64,6%

431 1 022

155

11

63,6%

0

34,5%

11

483

45,3%

4

2 779

38,6%

88

551

28,7%

7

12

18,8%

58,7% 397

57,2%

19

214

35,5%

2

1,4%

197

63,5%

5

6,9%

733

21,7%

26

497

44,3%

14

33 1892 113


60,2%

54,5%

2

35,6%

52

5

11,1%


Fakulta výrobních technologií a managementu 3,2% 2,3% Pedagogická fakulta 3,6% 3,6% Přírodovědecká fakulta 3,1% 8,3% Fakulta sociálně ekonomická 5,0% 4,6% Fakulta životního prostředí 6,1% 9,3% Fakulta umění a designu 6,8% 7,7%

51

39,2%

736

24,6%

20

124

48,4%

2

531

36,3%

17

160

58,8%

4

86

48,8%

3

absolventi nezaměstnanosti vysoká škola/fakulta za poslední rok za pět let Masarykova univerzita v Brně 4,3% 3,6% Lékařská fakulta 1,0% Filozofická fakulta 7,0% 6,4% Právnická fakulta 2,1% Fakulta sociálních studií 3,1% 2,9% Přírodovědecká fakulta 9,3% 7,1% Fakulta informatiky 2,9% Pedagogická fakulta 3,1% 3,0% Fakulta sportovních studií 8,1% 5,3% Ekonomicko-správní fakulta 2,6% 3,0% Univerzita Palackého v Olomouci 4,3% 3,8% Lékařská fakulta 0,9% Fakulta zdravotnických věd 0,0% x Filozofická fakulta 6,2% 5,1% Právnická fakulta 5,2% Cyrilometodějská teologická fakulta 3,8% 4,3% Přírodovědecká fakulta 9,4% 7,6% Pedagogická fakulta 3,1% 3,1% Fakulta tělesné kultury 1,8% 2,0% Veterinár. a farmaceut. univerzita Brno 3,9% 4,6% Fakulta veterinárního lékařství 6,3% 5,5%

míra

celkem

pokračují ve studiu nezaměstnaní 7590

502

44,8%

19,5% 1 694

720

180 3

53,3%

20,0%

55 19

3,3%

52,1%

13

875

66,7%

27

55,4%

5

3,6%

1 597

39,1%

30

369

43,1%

17

649

40,5%

10

4764

38,1%

127

241

4,6% 279 1 250 18,3% 266


0,7%

870

314

383

1

0 20,4% 45,6%

0,0% 0 42

23 40,6%

7,3% 6

660

59,8%

25

1 237

35,1%

25

448

37,7%

5

400

24,0%

12

117

5,1%

7


Fakulta veter. hygieny a ekologie 4,9% 8,0% Farmaceutická fakulta 0,0% 0,0% Ostravská univerzita v Ostravě 4,1% 4,6% Lékařská fakulta 2,0% Fakulta sociálních studií 8,7% 6,1% Filozofická fakulta 7,2% Přírodovědecká fakulta 7,5% 9,7% Pedagogická fakulta 2,7% 2,1% Fakulta umění 10,4% Univerzita Hradec Králové 4,5% 3,5% Pedagogická fakulta 3,6% 2,9% Fakulta informatiky a managementu 6,1% 4,3% Filozofická fakulta 11,9% 9,9% Přírodovědecká fakulta 0,0% x Slezská univerzita v Opavě 8,6% 8,4% Filozoficko-přírodovědecká fakulta 11,2% 8,5%

181

43,6%

5

102

10,8%

0

2 445

31,9%

68

410

21,7% 134

554

4 23,1%

34,3%

103

9

15

4,1%

394

49,0%

15

850

27,2%

17

44,7%

8

14,0%

2 059

37,3%

58

1 155

33,4%

28

513

39,0%

190

19

55,8%

10

65

64,6%

0

1 836

44,0%

88

460

40,0%

31

absolventi nezaměstnanosti vysoká škola/fakulta za poslední rok za pět let Fakulta veřejných politik 6,5% x Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné 8,4% 10,1% České vysoké učení technické v Praze 2,8% 2,3% Fakulta stavební 3,9% 2,5% Fakulta strojní 2,8% Fakulta elektrotechnická 2,4% 2,1% Fakulta dopravní 1,5% Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská 4,0% 2,6% Fakulta architektury 2,7% Fakulta biomedicínského inženýrství 0,0% 4,6% Vysoké učení technické v Brně 3,8% 3,8%

1,2%

míra

celkem


50,7%

36

4 552

51,5%

61

53,6% 224

329

54,1% 153 5028


51,2%

52,8% 1207

364

21

872

1578 540

34,0%

30 2

52,3%

0,8% 14

2 66,5%

1,2% 3

9

6,0%

47,1%

0

53,4%

90


Fakulta stavební 5,7% 2,8% Fakulta strojního inženýrství 0,4% 2,7% Fakulta elektrotechniky a komunikač. tech. 1,6% 3,6% Fakulta informačních technologií 2,3% 2,7% Fakulta chemická 4,1% 5,5% Fakulta architektury 10,3% 7,0% Fakulta výtvarných umění 10,7% 8,9% Fakulta podnikatelská 6,3% 5,5% Vysoká škola chemicko-technologická v Praze 1,6% 2,1% Fakulta chemické technologie 2,1% 2,9% Fakulta technologie ochrany prostředí 4,5% 2,0% Fakulta potrav. a biochem. technologie 0,8% 1,7% Fakulta chemicko-inženýrská 0,0% 2,1% VŠ báňská -TU Ostrava 7,9% 6,1% Fakulta stavební 4,3% Fakulta bezpečnostního inženýrství 7,3% 5,4% Fakulta strojní 3,5% Fakulta elektrotechniky a informatiky 6,0% 4,0% Hornicko-geologická fakulta 5,1% 5,3% Fakulta metalurgie a materiál. inženýrství 3,4% 5,9% Ekonomická fakulta 12,6% 8,4% Západočeská univerzita v Plzni 3,6% 3,6% Fakulta strojní 2,1% Fakulta elektrotechnická 3,7% 3,0% Fakulta zdravotnických studií 1,1% x Fakulta právnická 1,5% Fakulta filozofická 8,4%

1377 1070

4

252

52,0%

5

152

55,3%

7

51

45,1%

3

678

41,7%

25

275

58,4% 65,1%

2

261

52,1%

1

359

56,1%

57,4%

189

13 53,4%

55,0% 577 936 443

6

13

41,8%

28

46,1%

86 0

43,5%

227

8 109

39,6 %

522

2,5%

62,4%

48,1%

3 966

8,5% 11

47,0%

1 661

421

0

50,4%

324


2

57,7%

4852

celkem

5

104

107

749

7

60,0%

766

232

2

53,1%

442

536

33

53,9%

931

0,0% 11

21,6%

2

6,7%

4

1,0%

51,5%

35

9,6%

absolventi nezaměstnanosti vysoká škola/fakulta za poslední rok za pět let

58,2%

míra pokračují ve studiu nezaměstnaní


Fakulta pedagogická 3,5% 3,8% Fakulta ekonomická 3,4% 3,3% Fakulta aplikovaných věd 1,8% 1,4% Technická univerzita v Liberci 5,3% 4,1% Fakulta strojní 2,6% Fakulta mechatron. a meziobor. inž. studií 10,4% 4,7% Hospodářská fakulta 5,4% 3,7% Fakulta textilní 8,5% Fakulta pedagogická 2,3% 2,7% Fakulta umění a architektury 16,0% 6,1% Univerzita Pardubice 7,5% 5,7% Fakulta restaurování 7,1% 18,0% Fakulta filozofická 12,4% 9,1% Fakulta chemicko-technologická 4,4% 4,8% Fakulta ekonomicko-správní 8,0% 5,8% Dopravní fakulta Jana Pernera 6,4% 4,4% Fakulta zdravotnických studií 1,2% 1,0% Fakulta elektrotechniky a informatiky 4,3% 6,6% Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 7,7% 5,8% Fakulta technologická 8,9% 10,9% Fakulta managementu a ekonomiky 13,9% 8,5% Fakulta multimediálních komunikací 2,8% 3,6% Fakulta aplikované informatiky 5,6% 6,2% Fakulta humanitních studií 3,3% 2,3% Fakulta logistiky a krizového řízení 4,0% x Vysoká škola ekonomická v Praze 1,9% 1,7% Fakulta financí a účetnictví 1,0% 1,1% Fakulta mezinárodních vztahů 1,9% 1,6% Fakulta podnikohospodářská 2,2% 1,8%

836 621 268 1 920 187

34,7%

19

43,0%

12

59,0% 44,0%

57,2% 164 529

270

49,6% 673 47

2 57

4

5,0%

53,0%

8

47,1% 14 34,2% 46,8%

15 10,3% 10 4

2052

47,4%

81

24

41,7%

1

44,9%

32

470 389

58,9%

7

555

43,4%

25

381

47,0%

13

112

25,0%

1

62,0%

2

121 3783

38,4%

179

565

46,4%

27

1154 342

36,5%

106 6

432

50,0%

12

1 123

34,7%

24

167

40,7%

4

4 341

53,7%

38

698 1 191 922


34,0%

57,0% 59,9% 49,7%

3 9 10


Fakulta informatiky a statistiky 2,5% 2,0% Fakulta národohospodářská 0,8% 1,8% Fakulta managementu v Jindř. Hradci 0,5% 1,6% Česká zemědělská univerzita v Praze 2,8% 2,7% Provozně ekonomická fakulta 1,7% 1,7% Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů 3,5% 4,1% Technická fakulta 2,6% Fakulta lesnická a dřevařská 3,1% 4,7%

647

50,9%

8

529

54,8%

2

352

40,9%

1

5 173

42,6%

84

35,3%

33

2 927 862

53,8%

370

55,1% 269

14 6

3,6%

52,0%

4

absolventi nezaměstnanosti vysoká škola/fakulta za poslední rok za pět let Fakulta životního prostředí 6,4% 7,1% Mendelova univerzita v Brně 10,2% 8,4% Provozně ekonomická fakulta 5,1% 4,5% Agronomická fakulta 19,1% 14,9% Fakulta studií regionálního rozvoje a mezinárodních 16,7% x Lesnická a dřevařská fakulta 5,8% 8,1% Zahradnická fakulta 10,9% 4,8% Akademie múzických umění v Praze 2,1% 1,6% Hudební fakulta 0,7% Divadelní fakulta 1,1% Filmová a televizní fakulta 2,2% 3,1% Akademie výtvarných umění v Praze 4,8% 3,5% Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze 6,9% 6,7% Janáčkova akademie múzic. umění v Brně 2,8% 6,2% Hudební fakulta 3,7% Divadelní fakulta 8,1% Vysoká škola polytechnická Jihlava 8,1% 14,8% Vysoká Budějovice škola technická a ekonomická České 13 19,7% x

míra

celkem


50,3%

19

2659

53,0%

127

940

54,3%

22

753

48,6%

74

130

90,8%

2

434

52,5%

12

275

49,8%

15

322

41,6%

4

140

50,7%

1

1,4%

102

27,5%

2

2,7%

80

43,8% 43 61 177

1

2,3% 4,9%

2 4

38,4%

3

88

43,2%

1

2,0%

89

33,7%

2

3,4%


398

37,7% 126

20 47,6%


Soukromé vysoké školy 3,3% 2,9% Academia Rerum Civilium 3,0% 1,3% Akademie STING 4,0% 3,9% Anglo-americká vysoká škola 0,0% 1,6% B.I.B.S. 47 3,4% Bankovní institut vysoká škola 1,5% 1,2% CEVRO Institut 139 x Evropský polytechnický institut 3,7% 4,0% Filmová akademie v Písku 0,0% x Literární Škvoreckého) akademie (Soukromá vysoká škola J. 1 2,4% 2,2% Metropolitní univerzita Praha 1,1% 1,3% Moravská vysoká škola Olomouc 14,5% 11,4% Newton College 70 5,5% Pražská vysoká škola psychosociálních studií 0,0% 4,9% Rašínova vysoká škola 8,8% x Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo 4,8% 4,7% Soukromá vysoká škola ekonomických studií 1,4% 1,8% Středočeský vysokoškolský institut 9,5% 9,4% ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola 2,9% 3,9%

13 699

29,6%

314

73

9,6%

2

325

30,2%

9

38

18,4%

0

2

4,5%

6,4% 658

30,5%

36,0% 237

7 3

19,8%

20

7

25,0% 72

1 284

10

28,9%

24,3% 61 184

3,8%

34,4%

0

19,6%

13

162

22,8%

6

112

37,5%

1

217

36,9%

144

13

51,4%


2 míra

celkem 24

21

2

absolventi nezaměstnanosti vysoká škola/fakulta za poslední rok za pět let Unicorn College x University of New York in Prague 0,0% 1,0% Univerzita Jana Amose Komenského 1,3% 0,9% Vysoká škola cest. ruchu, hotelnictví a lázeňství 15,4% x Vysoká škola ekonomie a managementu 1,1% x Vysoká škola evropských a regionálních studií 3,5% 4,4% Vysoká škola finanční a správní 2,9% 2,9% Vysoká škola hotelová v Praze 5,1% 4,5%

0 43,1%

32,2%

204

3,4%

pokračují ve studiu nezaměstnaní 41,7%

0

0,0%

47

14,9%

0

3 449

26,9%

33

19

31,6%

2

160

44,4%

1

208

31,3%

5

1 569

37,0%

29

502

33,3%

17


Vysoká škola Karla Engliše v Brně 4,4% 8,1% Vysoká škola Karlovy Vary 5,4% 5,4% Vysoká škola logistiky 8,3% 5,9% Vysoká a ekonomiky škola manažerské informatiky 0,0% 0,0% Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů 1,0% 4,0% Vysoká škola obchodní a hotelová 14,6% x Vysoká škola obchodní v Praze 5,9% 5,4% Vysoká škola podnikání 4,1% 3,2% Vysoká škola regionálního rozvoje Praha 2,3% x Vysoká škola TV a sportu Palestra 3,4% 3,6% Vysoká škola zdravotnická 0,8% 1,0% Západomoravská vysoká škola Třebíč 6,9% x

180

37,2%

302 250

5

26,5%

12

37,6%

13

75

42,7%

0

154

31,8%

1

78

38,5%

7

1 090

35,0%

42

937

17,5%

32

255

15,7%

5

78

24,4%

2

138

5,8%

1

137

15,3%

8

Vysvětlivky: Absolventi = Absolventi vysokých škol, kteří v období od 1. 10. 2010 do 30. 9. 2011 ukončili studium (úspěšně vykonali poslední státní zkoušku). Pokračují ve studiu = Absolventi vysokých škol, kteří pokračují ve studiu, jsou ti, kteří v období od 1. 10. 2010 do 30. 9. 2011 ukončili studium a kteří zahájili další studium na stejné nebo jiné vysoké škole a byli v něm stále ještě zapsáni k 30. 4. 2012. Nezaměstnaní = Nezaměstnaní absolventi vysoké školy jsou uchazeči o práci registrovaní na úřadu práce k 30. 9. 2011 a k 30. 4. 2012, kteří úspěšně ukončili školu v období půl až jeden rok před zářím 2011, resp. před dubnem 2012. Míra nezaměstnanosti za poslední rok = Míra nezaměstnanosti absolventů se rovná počtu nezaměstnaných ku rozdílu mezi celkovým počtem absolventů a počtem dále studujících. Zde se jedná o vážený průměr míry nezaměstnanosti ze září 2011 a míry nezaměstnanosti z dubna 2012. Jde o míru nezaměstnanosti, která je počítána pro absolventy, kteří ukončili studium v období půl až jeden rok před zářím 2011, resp. dubnem 2012. Míra nezaměstnanosti za 5 let = Míra nezaměstnanosti za 5 let je průměrná míra vypočítaná z měr nezaměstnanosti z posledních 5 let. Jde o vážený průměr, přičemž váha příslušného roku je daná počtem absolventů příslušné školy/ fakulty nepokračujících ve studiu. U škol/fakult, které nemají alespoň tříletou časovou řadu, není tento ukazatel uveden. Poznámka: V tabulce nejsou uvedeny všechny vysoké školy a fakulty v České republice. U několika málo z nich totiž chybí údaje o počtech absolventů nebo o počtech nezaměstnaných absolventů. Většinou jde o instituce nové, jejichž absolventi na pracovní trh ještě nevstoupili. V jednotlivých případech pak sice takové údaje mít mají, ale momentálně nejsou dostupné. _

Absolventi které vysoké školy nacházejí nejsnadněji uplatnění na pracovním trhu? 25.1.2013 vysoká škola/fakulta Katolická teologická fakulta (UK) Matematicko-fyzikální fakulta (UK) Lékařská fakulta (UP) Fakulta zdravotnických věd (UP) Farmaceutická fakulta (VFUB)

Lidové noviny

str. 28 _

Servis LN - Vysoké školy_

soukromá veřejná/ pořadí veřejná 1-15 veřejná 1-15 veřejná 1-15 veřejná 1-15 veřejná 1-15



Přírodovědecká fakulta (UHK) veřejná 1-15 Fakulta biomedicínského inženýrství (ČVUT) veřejná 1-15 Fakulta chemicko-inženýrská (VŠCHT) veřejná 1-15 Fakulta strojní (ZČU) veřejná 1-15 University of New York in Prague soukromá 1-15 VŠ manažerské informatiky a ekonomiky soukromá 1-15 Filmová akademie v Písku soukromá 1-15 Anglo-americká vysoká škola soukromá 1-15 Pražská VŠ psychosociálních studií soukromá 1-15 Unicorn College soukromá 1-15 1. lékařská fakulta (UK) veřejná 16 Fakulta strojního inženýrství (VUT) veřejná 17 Farmaceutická fakulta v Hradci Králové (UK) veřejná 18 Fakulta managementu v Jindř. Hradci (VŠE) veřejná 19 Lékařská fakulta v Hradci Králové (UK) veřejná 20 vysoká škola/fakulta soukromá veřejná/ pořadí Lékařská fakulta (MU) veřejná 21 Vysoká škola zdravotnická soukromá 22 Fakulta strojní (ČVUT) veřejná 23 Právnická fakulta (UK) veřejná 24 Fakulta potrav. a biochem. technologie (VŠCHT) veřejná 25 Fakulta národohospodářská (VŠE) veřejná 26 VŠ mezinárodních a veřejných vztahů soukromá 27 Fakulta financí a účetnictví (VŠE) veřejná 28 Fakulta právnická (ZČU) veřejná 29 Fakulta zdravotnických studií (ZČU) veřejná 30-31 Vysoká škola ekonomie a managementu soukromá 30-31 Metropolitní univerzita Praha soukromá 32 Fakulta dopravní (ČVUT) veřejná 33 3. lékařská fakulta (UK) veřejná 34 Fakulta zdravotnických studií (UPA) veřejná 35 Husitská teologická fakulta (UK) veřejná 36 Lékařská fakulta (OU) veřejná 37 Univerzita Jana Amose Komenského soukromá 38 Evangelická teologická fakulta (UK) veřejná 39 Soukromá VŠ ekonomických studií soukromá 40 vysoká škola/fakulta soukromá veřejná/ pořadí Teologická fakulta (JU) veřejná 41-42 Hudební fakulta (AMU) veřejná 41-42 Fakulta tělesné výchovy a sportu (UK) veřejná 43 Bankovní institut soukromá 44 Vysoká škola chemicko-technologická v Praze veřejná 45 Fakulta elektrotechniky a komunikač. tech. (VUT) veřejná 46 Pedagogická fakulta (UK) veřejná 47 Univerzita Karlova v Praze veřejná 48 Provozně ekonomická fakulta (ČZU) veřejná 49 Zdravotně sociální fakulta (JU) veřejná 50 Fakulta tělesné kultury (UP) veřejná 51 Fakulta aplikovaných věd (ZČU) veřejná 52 Fakulta mezinárodních vztahů (VŠE) veřejná 53 Vysoká škola ekonomická v Praze veřejná 54 2. lékařská fakulta (UK) veřejná 55 Hudební fakulta (JAMU) veřejná 56 Fakulta chemické technologie (VŠCHT) veřejná 57 Lékařská fakulta v Plzni (UK) veřejná 58 Akademie múzických umění v Praze veřejná 59 Fakulta sociálních věd (UK) veřejná 60 Plné znění zpráv


_

Na které VŠ je největší šance na přijetí 25.1.2013

Lidové noviny

str. 30 _

Servis LN - Vysoké školy_

vysoké školy celkem 309 452 130 728 98 261 92 428 75,2% 77,2% 76,0% 74,5% 75,2% VEŘEJNÉ VYSOKÉ ŠKOLY Univerzita Karlova v Praze 44 532 22 402 9391 8233 41,9% 46,2% 47,2% 44,2% 41,9% 1. lékařská fakulta 4 296 2 983 1 068 730 35,8% 49,5% 47,1% 45,6% 35,8% 3. lékařská fakulta 2 328 1 586 378 291 23,8% 27,2% 26,2% 26,7% 23,8% 2. lékařská fakulta 1 701 1 278 243 207 19,0% 21,0% 16,0% 16,8% 19,0% Lékařská fakulta v Plzni 1 791 1 270 409 230 32,2% 39,7% 39,7% 39,0% 32,2% Lékařská fakulta v Hradci Králové 2 132 1 252 381 282 30,4% 31,5% 35,8% 31,3% 30,4% Farmaceutická fakulta v H. Králové 1 236 997 382 315 38,3% 59,9% 59,9% 72,7% 38,3% Filozofická fakulta 7 734 4 417 1 291 1 080 29,2% 34,9% 34,5% 30,0% 29,2% Právnická fakulta 3 422 3 422 814 703 23,8% 20,2% 22,4% 24,9% 23,8% Fakulta sociálních věd 4699 2946 1010 739 34,3% 23,7% 26,0% 34,5% 34,3% Fakulta humanitních studií 2 276 2 044 703 703 34,4% 48,6% 44,1% 30,8% 34,4% Katolická teologická fakulta 262 201 168 149 83,6% 86,8% 81,4% 79,1% 83,6% Evangelická teologická fakulta 261 245 228 172 93,1% 89,1% 91,9% 79,1% 93,1% Husitská teologická fakulta 484 402 321 251 79,9% 95,5% 95,4% 98,5% 79,9% Přírodovědecká fakulta 2791 1751 1031 698 58,9% 63,3% 69,9% 65,1% 58,9% Matematicko-fyzikální fakulta 987 819 552 423 67,4% 74,0% 100,0% 68,1% 67,4% Pedagogická fakulta 5 839 4 154 1 274 1 012 30,7% 41,5% 40,1% 28,0% 30,7% Fakulta tělesné výchovy a sportu 2293 1699 481 426 28,3% 44,1% 43,4% 40,0% 28,3% Jihočeská univerzita v Č. Budějovicích 11 193 7 390 5 215 3 842 70,6% 67,9% 70,0% 70,5% 70,6% Zdravotně sociální fakulta 1 984 1 344 886 719 65,9% 52,2% 49,5% 61,0% 65,9% Filozofická fakulta 875 710 449 264 63,2% 69,3% 59,5% 67,1% 63,2% Zemědělská fakulta 1 162 968 940 620 97,1% 87,0% 88,7% 99,5% 97,1% Teologická fakulta 616 466 304 248 65,2% 56,7% 64,3% 66,2% 65,2% Přírodovědecká fakulta 613 486 360 259 74,1% 66,0% 72,0% 68,9% 74,1% Pedagogická fakulta 3 695 2 702 1 603 1 071 59,3% 56,1% 64,5% 62,5% 59,3% Ekonomická fakulta 2 026 1 661 1 020 586 61,4% 70,0% 72,0% 60,8% 61,4% Fakulta rybářství a ochrany vod 222 193 150 99 77,7% x 87,9% 83,6% 77,7% Univerzita J. E. Purkyně v Ústí n. L. 8889 5725 4064 3350 71,0% 67,8% 70,5% 61,7% 71,0% Filozofická fakulta 790 511 468 343 91,6% 82,7% 82,5% 76,4% 91,6% Fakulta a managementu výrobních technologií 589 535 472 399 88,2% 99,6% 93,2% 87,4% 88,2% Pedagogická fakulta 2 941 1 963 1 278 1 032 65,1% 65,6% 68,9% 52,2% 65,1% Přírodovědecká fakulta 993 766 564 418 73,6% 75,1% 77,9% 69,2% 73,6% Fakulta zdravotnickcýh studií 719 505 272 204 53,9% x x x 53,9% Fakulta sociálně ekonomická 1911 1247 701 566 56,2% 47,6% 49,1% 47,3% 56,2% Plné znění zpráv


Fakulta životního prostředí 82,8% Fakulta umění a designu 30,5% celoškolské pracoviště

594

547

352 x

x

453

342

82,8%

84,0%

85,9%

83,7%

76

67

30,5%

22,8%

26,5%

27,2%

249 x

x

x

Masarykova univerzita 49 240 23 201 10 121 43,6% Lékařská fakulta 5 963 3 308 770 23,3% Filozofická fakulta 10 295 5862 3112 53,1% Právnická fakulta 5 856 4 604 835 18,1% Fakulta sociálních studií 6 224 3 201 992 31,0% Přírodovědecká fakulta 3186 2187 1 460 66,8% Fakulta informatiky 1348 1068 671 62,8% Pedagogická fakulta 7 908 5 464 2 159 39,5% Fakulta sportovních studií 2 511 1 177 394 33,5% Ekonomicko-správní fakulta 5 949 4 056 1 464 36,1% Univerzita Palackého v Olomouci 24 997 14 489 41,8% 43,5% Lékařská fakulta 2 140 1 503 286 19,0% Fakulta zdravotnických věd 1 162 898 227 25,3% Filozofická fakulta 6 111 4 119 1 335 32,4% Právnická fakulta 2 448 2 085 529 25,4% Cyrilometodějská teologická fakulta 796 596 404 67,8% Přírodovědecká fakulta 3188 2350 2102 89,4% Pedagogická fakulta 7 672 4 361 1 198 27,5% Fakulta tělesné kultury 1 480 968 492 50,8% Veterinární univerzita Brno a farmaceutická 2 447 1 640 54,1% 45,0% Fakulta veterinárního lékařství 696 520 130 25,0% Fakulta veterinární hygieny a ekologie 995 799 476 59,6% Farmaceutická fakulta 756 646 210 32,5% Ostravská univerzita v Ostravě 13 424 8927 3234 36,2% Lékařská fakulta 2 381 1 671 449 26,9% Fakulta sociálních studií 1 011 929 186 20,0%

83,8% 7741

62,1%

43,6%

59,1%

49,2%

48,8%

45,4%

32,3%

27,1%

56,3%

60,9%

560

23,3%

2039

53,1%

766

18,1%

20,4%

19,5%

18,6%

636

31,0%

25,4%

27,0%

29,1%

66,8%

81,5%

78,7%

69,2%

419

62,8%

69,3%

69,4%

60,0%

1 499

39,5%

51,0%

50,3%

44,7%

346

33,5%

46,6%

32,3%

28,0%

36,1%

43,3%

39,8%

35,1%

5 073

43,5%

47,9%

48,4%

33,6%

30 ,6%

19,0%

29,2%

27,9%

25,6%

832

912 6305 205 181

19,0% 25,3%

30,1%

x

57,7%

1 329

32,4%

39,9%

41,0%

28,7%

370

25,4%

22,5%

24,0%

24,3%

356

67,8%

81,8%

68,0%

67,2%

1232

89,4%

86,6%

85,4%

79,3%

999

27,5%

44,6%

36,9%

30,9%

432

50,8%

47,7%

53,8%

52,5%

738

553

45,0%

49,8%

44,8%

112

25,0%

30,7%

29,4%

28,7%

60,5%

73,8%

34,8%

39,7%

41,3%

40,0%

35,7%

305 136 2971

59,6% 32,5% 36,2%

77,6% 34,2%

421

26,9%

27,2%

34,2%

30,1%

185

20,0%

23,8%

19,3%

17,0%



Filozofická fakulta 3 290 2 240 739 735 33,0% 33,0% Přírodovědecká fakulta 1815 1282 656 638 51,2% 51,2% Pedagogická fakulta 4 632 3 776 1 221 943 32,3% 32,3% Fakulta umění 295 232 76 75 32,8% 41,3% Univerzita Hradec Králové 11 855 7326 3675 2767 50,2% 50,2% Pedagogická fakulta 5 957 3 655 1 269 1 004 34,7% 34,7% Fakulta informatiky a managementu 3080 2 473 1 438 921 54,8% 58,1% Filozofická fakulta 1 117 805 546 398 67,8% 67,8% Přírodovědecká fakulta 671 557 465 394 83,5% celoškolské pracoviště 1 030 677 165 138 24,4% Slezská univerzita v Opavě 5 483 4 105 2 962 2 512 72,2% 72,2% Filozoficko-v Opavě přírodovědecká fakulta 1 650 1 323 746 735 54,1% 56,4% Fakulta veřejných politik v Opavě 1 341 1 163 627 495 53,9% 53,9% Obchodně v Karviné podnikatelská fakulta 2 319 1 642 1 540 1 199 96,9% 93,8% celoškolské pracoviště 173 170 101 100 59,4% 59,4% České vysoké učení technické v Praze 11 419 8228 6242 5258 74,6% 75,9% Fakulta stavební 2381 1736 1265 1019 72,9% 72,9% Fakulta strojní 1 491 1 168 1 071 844 91,7% 91,7% Fakulta elektrotechnická 1 521 1 071 900 635 84,0% 84,0% Fakulta informačních technologií 1412 1409 801 705 56,8% 56,8% Fakulta dopravní 1 037 981 789 532 80,4% 80,4% Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská 814 814 670 499 82,3% 82,3% Fakulta architektury 810 706 341 317 48,3% 48,3% Fakulta biomedicínského inženýrství 1 037 598 447 435 74,7% 74,7% celoškolské pracoviště 916 753 438 310 58,2% 58,2% Vysoká škola chemickotechnologická v Praze 3 011 2 236 1 779 1 191 69,5% 79,6% Fakulta chemické technologie 963 862 85,4% 64,8% 79,7% Fakulta technologie ochrany prostředí 247 224 92,2% 80,6% 82,1% technologie Fakulta potravinářské a biochemické 1 422 90,1% 90,3% 64,8% 73,5% Fakulta chemicko-inženýrská 379 355 84,4% 61,9% 70,4% Plné znění zpráv

687 184 1 251 250

41,9%

32,8%

34,1%

51,9%

56,8%

38,3%

37,4%

26,6%

37,7% 45,2%

37,0% 47,6%

32,8% 46,5%

48,0%

44,6%

38,7%

58,1%

37,2%

47,8%

42,8%

46,3%

47,5%

51,2%

x 67,4% 83,5% x 20,9% 24,4% 64,3% 63,2% 69,3% 56,4% 29,8% 93,8%

49,3% 31,4% 96,9%

48,8% 40,2% 93,5%

53,9%

61,4%

56, 5%

75,9%

89,2%

85,2%

82,0%

77,7%

75,7%

71,6%

85,5%

74,3%

99,0%

98,0%

98,4%

100,0%

73,3%

67,8%

94,9%

87,0%

97,4%

82,2%

78,3%

49,2%

52,8%

91,8%

80,9%

45,3%

100,0%

68,9%

34,5%

79,6%

89,3%

89,1%

75,2% 53,3%

395

79,7%

88,0%

82,1%

89,5 %

920

545

73,5%

142

70,4%

81,3%

113


celoškolské pracoviště 0 0 0 0 x 100,0% x Západočeská univerzita v Plzni 15 111 8 327 5 753 4 803 58,9% 59,8% 69,1% Fakulta strojní 1 031 823 745 645 90,5% 95,5% 90,5% Fakulta elektrotechnická 1 272 730 642 637 86,8% 96,2% 87,9% Fakulta zdravotnických studií 1 429 900 330 272 31,5% 36,6% 36,7% Fakulta právnická 328 278 193 124 69,4% 25,4% 69,4% Fakulta filozofická 2250 1334 1135 904 60,9% 81,0% 85,1% Fakulta pedagogická 3543 2269 1188 906 39,9% 36,0% 52,4% Fakulta ekonomická 2646 1740 843 674 74,9% 55,7% 48,4% Fakulta aplikovaných věd 1 813 853 780 473 99,3% 96,4% 91,4% celoškolské pracoviště 799 540 245 217 35,1% 47,3% 45,4% Technická univerzita v Liberci 6 677 4 798 3 574 2 635 79,2% 71,4% 74,5% Fakulta strojní 749 736 736 547 100,0% 100,0% 100,0% Fakulta a mezioborových mechatroniky, studií informatiky 420 321 282 86,7% 89,4% 88,4% 87,9% Ekonomická fakulta 1 859 1 261 720 471 61,8% 52,7% 57,1% Fakulta textilní 537 475 468 333 98,5% 83,7% 98,5% Fakulta a pedagogická přírodovědně-humanitní 2 638 1 940 1 225 80,9% 78,1% 61,8% 63,1% Fakulta umění a architektury 249 200 69 56 37,8% 34,4% 34,5% celoškolské pracoviště 225 217 217 170 95,5% 99,0% 100,0% Univerzita Pardubice 9 198 6 888 4 777 3 466 67,1% 64,0% 69,4% Fakulta restaurování 39 36 12 11 33,3% 35,3% 33,3% Fakulta filozofická 1703 1094 818 595 74,8% 61,1% 74,8% Fakulta chemicko-technologická 1312 1152 930 614 83,4% 72,6% 80,7% Fakulta ekonomicko-správní 2667 2013 1192 728 56,6% 52,5% 59,2% Dopravní fakulta Jana Pernera 1 627 1 530 1 151 834 63,9% 71,3% 75,2% Fakulta zdravotnických studií 1 001 760 323 264 48,3% 46,9% 42,5% Fakulta elektrotechniky a informatiky 849 759 516 435 75,3% 66,2% 68,0% Vysoké učení technické v Brně 12 733 8 875 6 531 5 221 74,1% 76,8% 73,6% Fakulta stavební 2943 2447 2347 1435 94,3% 97,5% 95,9% Plné znění zpráv

100,0 %

100,0%

69,1%

62,3%

95,8%

94,8%

87,9%

92,4 %

36,7%

38,2%

18,3%

22,7%

85,1%

57,6 %

52,4%

59,9%

4 8,4%

71,6%

91,4%

96,8 %

45,4%

26,6%

74,5%

83 ,2%

99,4 %

97,7%

239

87,9%

57,1%

75,0 %

88,7 %

97,2%

827

63,1%

34,5%

25,2 %

100,0%

85,5 %

69,4%

76,8%

20,0 %

37,8%

69,6%

60,5%

80,7%

86,7%

59,2%

76,2%

75,2%

78,8%

42,5%

45,7%

68,0%

72,3 %

73,6%

73,2%

95,9%

85,5%


Fakulta strojního inženýrství 2 259 1 610 1 336 95,0% 85,2% 83,0% Fakulta a komunikačních elektrotechniky technologií 1 561 1 087 96,3% 88,0% 85,8% 84,5% Fakulta informačních technologií 964 710 490 61,4% 67,3% 69,0% Fakulta chemická 881 815 576 424 62,9% 70,7% Fakulta architektury 488 488 96 79 18,1% 19,7% Fakulta výtvarných umění 295 289 44 12,9% 11,8% 15,2% Fakulta podnikatelská 3342 2282 1005 39,1% 43,5% 44,0% Vysoká univerzita škola Ostrava báňská - Technická 10 465 8 928 84,8% 79,0% 72,0% 74,2% Fakulta stavební 1135 1076 860 70,4% 72,1% 79,9% Fakulta bezpečnostního inženýrství 702 609 525 87,4% 85,5% 86,2% Fakulta strojní 920 614 591 570 73,3% 96,3% Fakulta elektrotechniky a informatiky 1532 1485 1094 78,9% 78,3% 73,7% Hornicko-geologická fakulta 1 602 1 505 1 357 80,1% 84,0% 90,2% Fakulta inženýrství metalurgie a materiálového 1 298 1 241 832 97,3% 95,4% 67,0% Ekonomická fakulta 3 208 3 091 1 690 62,5% 48,9% 54,7% celoškolské pracoviště 68 58 41 37 73,4% 70,7% Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 8812 6702 3 701 52,4% 53,7% 55,2% Fakulta technologická 88,4% 72,2% 83,0% Fakulta managementu a ekonomiky 55,7% 44,1% 41,4% Fakulta multimediálních komunikací 21,2% 24,2% 21,5% Fakulta aplikované informatiky 97,1% 75,4% 89,1% Fakulta humanitních studií 47,3% 46,8% 42,2% Fakulta logistiky a krizového řízení 20,9% 76,3% 93,7% Vysoká škola ekonomická v Praze 51,7% 50,0% 47,8% Fakulta financí a účetnictví 48,5% 29,8% 22,5% Fakulta mezinárodních vztahů 56,9% 52,8% 47,2% Fakulta podnikohospodářská 32,1% 30,3% 29,0% Fakulta informatiky a statistiky 70,6% 57,4% 60,3% Národohospodářská fakulta 23,7% 32,8% 30,2%

992 2258 1 181

964 1 701 944

798

516

2 815 768 12 148 1961

800 704 203

1 198

83,0%

94,8 %

919

835

84,5%

479

69,0%

61,8 %

70,7%

72,9%

75,6%

19,7%

19,4%

18,4%

37

15,2%

14,9 %

767

44,0%

46,4 %

6 628 602

5 881

74,2%

79,9%

90,5 %

387

86,2%

91,2 %

96,3%

98,5%

98,7%

885

73,7%

78,9 %

1 163

90,2%

77,8%

717 1 559

67,0% 54,7%

97,3% 75,8 %

70,7%

89,7%

93,0%

3 244

55,2%

58,9%

628 645 200

83,0%

98,4 %

41,4%

48,6%

21,5%

22,0%

460

421

89,1%

89, 6%

2 395

1 011

924

42,2%

47,6%

696

652

456

93,7%

100,0%

7447 1715

3559 386

3145 366

47,8%

49,1%

22,5%

49,3%

2 296

1 864

880

737

3049

2284

663

415

29,0%

33, 4%

859

774

60,3%

72,8%

616

616

30,2%

22, 0%

1948 2 067

1425 2 041


47,2%

46,4 %


Fakulta managementu v Jindřichově Hradci 827 686 552 287 85,3% 80,5% Česká zemědělská univerzita v Praze 15 754 10 286 80,6% 77,5% 79,6% 80,5% Provozně ekonomická fakulta 6 500 4 127 2 701 65,7% 68,2% 65,4% a Fakulta přírodních agrobiologie, zdrojů potravinových 3 088 1 878 84,0% 72,8% 74,8% 82,8% Technická fakulta 1 935 1 689 1 488 86,3% 87,8% 88,1% Fakulta lesnická a dřevařská 1 867 1 325 1 324 100,0% 97,0% 99,9% Fakulta životního prostředí 1683 1414 1144 88,8% 87,1% 80,9% celoškolské pracoviště 681 552 378 70,6% 86,9% 68,5% Mendelova univerzita v Brně 8827 6 227 3 053 46,4% 49,0% 49,0% Provozně ekonomická fakulta 2 944 2 251 821 30,8% 35,0% 36,5% Agronomická fakulta 1 660 1 396 660 47,3% 53,2% 47,3% a Fakulta mezinárodních regionálního studií rozvoje 1 460 958 30,7% 31,7% 26,3% 39,2% Lesnická a dřevařská fakulta 1126 826 553 65,9% 71,1% 66,9% Zahradnická fakulta (Lednice) 959 727 493 76,5% 75,6% 67,8% celoškolské pracoviště 678 641 246 51,0% 44,6% 38,4% Akademie múzických umění v Praze 1 557 1 227 192 17,1% 15,8% 15,6% Hudební a taneční fakulta 270 230 73 35,1% 31,1% 31,7% Divadelní fakulta 765 530 61 60 10,2% 11,5% Filmová a televizní fakulta 522 496 58 14,3% 12,4% 11,7% Akademie výtvarných umění v Praze 545 309 53 16,2% 17,7% 17,2% Vysoká v Praze škola umělecko-průmyslová 734 667 64 10,9% 7,5% 9,6% umění Janáčkova v Brně akademie múzických 652 502 34,7% 21,8% 27,8% 29,3% Hudební fakulta 197 166 89 81 49,2% 53,6% Divadelní fakulta 455 338 59 54 19,5% 17,5% Vysoká škola polytechnická Jihlava 2618 2209 1305 63,4% 63,7% 59,1% Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích 2 849 2 597 2 124 75,0% 82,8% 81,8% SOUKROMÉ VYSOKÉ ŠKOLY Academia Rerum Civilium 79 66 61 99,1% 93,9% 92,4% Akademie STING 309 196 196 77,5% 68,0% 100,0% Plné znění zpráv

80,5%

77, 6%

78,0%

8 278

6 785

80,5%

2 086

65,4%

61,7%

1 555

1 284

82,8%

1 056

88,1%

86,5%

1 323

99,9%

100,0%

819 307

80,9% 68,5%

98,9 % 100,0%

2 763

4 9,0%

51,7%

759

36,5%

42, 1%

639

47,3%

50,7%

319

39,2%

464

66,9%

68,5 %

381

67,8%

75,4%

223

38,4%

51, 8%

376

182 66 11,5% 56

15,6% 31,7%

39,4%

11, 9%

12,7%

11,7% 51

18,5 %

14, 1%

17,2%

12,6%

9,6%

9,6%

135

29,3%

53,6%

48,3%

42,0%

17,5%

34, 7%

14,9%

1 093

59,1%

50,9 %

81,8%

90,2%

62 147

1 443

61 189

92,4%

95, 2%

100,0%

69, 8%


AKCENT College 100,0% 77,6% Anglo-americká vysoká škola 91,1% 95,0% 78,7%

67

67 62

52 61

41

77,6%

48

40

83,3% 78,7%

69,6% 94,8%

Archip College 9 8 6 3 75,0% x x x 75,0% B.I.B.S. 154 125 125 114 100,0% 92,4% 100,0% 71,4% 100,0% Bankovní institut vysoká škola 409 403 393 298 97,5% 99,1% 100,0% 97,1% 97,5% CEVRO institut 207 162 159 120 98,1% 83,5% 92,3% 75,9% 98,1% Evropský polytechnický institut 92 91 68 62 74,7% 85,9% 8 6,4% 71,0% 74,7% Filmová akademie M. Ondříčka 68 68 37 36 54,4% 82,3% 78,0% 76,9% 54,4% Literární Škvoreckého) akademie (Soukr. VŠ J. 112 66 64 58 97,0% 42,9% 85,7% 91,5% 97,0% Metropolitní univerzita Praha 1 270 935 934 934 99,9% 99,0% 98,0% 100,0% 99,9% Moravská vysoká škola Olomouc 409 302 301 230 99,7% 98,8% 98,8% 99,4% 99,7% NEWTON College 191 157 141 141 89,8% 67,8% 82,2% 83,0% 89,8% Pražská VŠ psychosociálních studií 177 138 89 82 64,5% 72,1% 66,7% 76,9% 64,5% Rašínova VŠ x x x x x 100,0% 100,0% x x Soukromá VŠ ekonomická Znojmo 264 185 180 160 97,3% 99,3% 98,3% 85,3% 97,3% Soukromá Praha VŠ ekonomických studií 74 57 52 52 91,2% 68,3% 72,9% 88,1% 91,2% Středočeský vysokoškolský institut x x x x x 100,0% 92,6% 15,4% x ŠKODA AUTO a.s. VŠ 403 401 301 272 75,1% 84,7% 77,5% 82,9% 75,1% Unicorn College 272 204 203 182 99,5% 99,2% 99,4% 99,4% 99,5% University of New York in Prague 29 23 23 23 100,0% 94,9% 94,7% 100,0% 100,0% Univerzita Praha Jana Amose Komenského 2 247 1 660 1 660 1 660 100,0% 80,3% 88,9% 100,0% 100,0% VŠ aplikované psychologie 33 19 18 16 94,7% x x x 94,7% VŠ aplikovaného práva 81 79 71 71 89,9% 82,1% 81,0% 78,4% 89,9% VŠ ekonomie a mangementu 1024 1009 934 934 92,6% 99,5% 98,7% 98,6% 92,6% VŠ evropských a regionálních studií 242 190 190 190 100,0% 100,0% 100,0% 100,0% 100,0% VŠ finanční a správní, Praha 1102 799 799 704 100,0% 77,9% 77,3% 74,7% 100,0% VŠ hotelová v Praze 8 410 194 194 194 100,0% 100,0% 99,8% 98,7% 100,0% VŠ Karla Engliše, Brno 368 367 364 296 99,2% 100,0% 100,0% 89,0% 99,2% VŠ Karlovy Vary 252 166 166 140 100,0% 89,3% 100,0% 100,0% 100,0% VŠ logistiky, Přerov 189 171 170 159 99,4% 100,0% 100,0% 100,0% 99,4% a VŠ ekonomiky, manažerské Praha informatiky 677 666 465 384 69,8% 72,7% 74,3% 99,9% 69,8% Plné znění zpráv


VŠ Praha mezinárodních a veřejných vztahů 145 81 81 100,0% 100,0% VŠ obchodní a hotelová, Brno 171 169 169 71 100,0% VŠ obchodní v Praze 1 243 1 120 1 120 1 016 100,0% VŠ podnikání, Ostrava 396 392 392 392 100,0% VŠ realitní - Institut Franka Dysona 46 22 22 22 100,0% VŠ regionálního rozvoje, Praha 80 75 75 74 100,0% VŠ sociálně správní, Havířov 138 120 119 105 99,2% VŠ tělesné v. a sportu PALESTRA 178 159 159 100,0% 100,0% VŠ zdravotnická, Praha 319 301 300 261 99,7% Západomoravská VŠ Třebíč 284 219 219 140 100,0%

66

100,0%

100,0%

100,0%

100,0%

100,0%

98,3%

100,0%

100,0%

100,0%

100,0%

100,0%

99,6%

100,0%

100,0%

100,0%

100,0%

62,2%

42,6%

100,0%

100,0%

97,8%

99,3%

99,1%

99,2%

92,6%

94,9%

86,2%

133

100,0%

99,7% 100,0%

100,0%

100,0% 91,1%

100,0% 84,1%

100,0% 100,0% 93,9%

Pozn: Názvy soukromých vysokých škol jsou ve zkrácené formě. Pod celoškolské pracoviště spadají studenti, kteří nejsou zařazeni pod jednotlivé fakulty. Úspěšnost uchazečů = (počet přijatých) / (počet uchazečů, kteří se dostavili k přijímacímu řízení) x 100. Zdroj: MŠMT Foto popis| _

Grilování Miloše Zemana think-tankem Evropské hodnoty 24.1.2013

blog.ihned.cz

str. 00 evropske-hodnoty.blog.ihned.cz_ Evropské hodnoty_

V úterý 22. ledna uspořádal think-tank Evropské hodnoty veřejnou debatu s kandidátem na prezidenta pod názvem Grilování Miloše Zemana, debata o zahraniční politice a politické kultuře České republiky. Samotný název vystihuje specifický formát debaty. Celá koncepce byla postavená na ústřední postavě prezidentského kandidáta, který nedostal chvíli odpočinku a byl neustále ostřelován dotazy čtyř komentátorů. Komentátory byli Lenka Zlámalová (LN), Michael Romancov (FSV UK), Jaroslav Plesl (Reflex) a Jan Kudrna (PF UK). “Politik, který nevydrží zátěž, není politik,“ zaznělo v úvodním proslovu Miloše Zemana na adresu think-tanku a komentátorů v souvislosti s tím, že všechny dotazy budou směřovány na něj z důvodu neúčasti Karla Schwarzenberga, který se nemohl se účastnit z časových důvodů a odmítl nejen samostatné grilování, ale také pozvání na duel se Zemanem ve stejném formátu. Miloš Zeman svoje vystoupení nechápal jako těžení výhod, vyjádřil spíše lítost nad tím, že Schwarzenberg pozvání nepřijal. V navazujícím proslovu představil svojí představu tří pilířů, které jsou dle něho základem politické kultury. Zaprvé, politici spolu mají mluvit. Zadruhé, mají mít schopnost se dohodnout. A konečně za třetí, mají mít schopnost tyto dohody dodržet. “Toto je politická kultura a nikoliv to, jestli kandidáti občas použijí sprosté slovo.“ Zeman si přeje, aby se v dalších pěti letech Česká republika výrazně posunula na cestě ke skandinávského modelu sociálního státu, což zahrnuje mimo jiné také kontroverzní progresivní zdanění. Domnívá se, že Česká republika by se měla intenzivně účastnit integračního procesu Evropské unie a to zejména v oblasti zahraniční a obranné politiky.



Na adresu ekonomické integrace Zeman poznamenal, že se někdy stává záminkou pro pomoc zemím se špatným hospodařením a špatnými vládami. Naopak velký potenciál v rámci Unie mají transevropské sítě, které současná vláda k Zemanově lítosti zanedbává. Na otázku, zda by se jako prezident sešel s dalajlámou, odpověděl, že ne. Prohlásil o sobě, že není náboženský vůdce a proto k takové schůzce nemá sebemenší důvod. Tibetský vůdce má samozřejmě právo se sejít s duchovními představiteli v České republice, ale to je vše. Bonmotem ještě dodal, že by se rozhodl jinak v případě, že by byl dalajláma velký investor se zájmem přímého investování do České republiky. Michael Romancov se svým dotazem vrátil do roku 2008, kdy se rozpoutal konflikt mezi Ruskem a Gruzií a zeptal se Zemana, jakým způsobem by se postavil ke konfliktu, kdyby Česká republika v té době předsedala Evropské unii. Podle Zemana za vznik konfliktu jednoznačně mohla gruzínská armáda a prezident Saakašvili. Lenka Zlámalová vznesla dotaz, jak se Miloš Zeman dívá na skutečnost, že se po přijetí eura u států Evropské unie prohloubily rozdíly a zdali si myslí, že by účast České republiky měla na takovém projektu smysl. Prezidentský kandidát s nadsázkou odpověděl, že rozdíly mezi jednotlivými evropskými státy nejsou dány jen tím, že přijaly společnou měnu za nerovnoměrných podmínek, ale také tím, že státy, které se vyznačují protestantskou etikou Maxe Webera, jsou ekonomicky daleko vyspělejší než jih Evropy. Nezáleží tedy striktně pouze na společné měně, ale také na náboženství. Tímto výrokem se rozproudila do této chvíli vlažná diskuze. Zároveň se Zeman vyslovil pro zavedení minimální sazby daně z příjmu v rámci celé Evropské unie. Jeden z dalších dotazů vznesl ústavní právník Jan Kudrna: “V ústavě je jednoznačně napsáno, že prezident reprezentuje stát navenek a sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, samozřejmě s kontrasignací premiéra. Nicméně v ústavě neexistuje žádný článek, který by vymezoval vládu jako tvůrce politiky jak domácí, tak zahraniční. Dalo by se toto využít?“ Zeman odvětil, že jako myšlenka vykastrování vlády zní návrh sympaticky, ovšem pouze v případě, že bude taková moc předána výhradně prezidentovi. Nicméně nic takového nepovažuje v dnešní době za reálné. Zároveň zdůraznil, že prezident není razítkovací polštářek ani státní notář a rozhodně by neměl poslušně “zastříhat ušima“ a mezinárodní smlouvu ratifikovat bez jakékoliv diskuze. Miloš Zeman je pro preventivní diplomacii, která je diametrálně odlišná od diplomacie současného prezidenta, Václava Klause. “Jestliže prezident odmítne ratifikovat mezinárodní smlouvu, aniž by vůči této smlouvě vznesl předem své výhrady, tak je to jeho chyba.“ Proto je potřeba se v případě nesouhlasu vyjadřovat předem. “Nejblbější způsob je udělat to na tiskové konferenci, čímž vládu automaticky naštve.“ Jako propagátor přiblížení Česka k severskému sociálnímu modelu, který se vyznačuje mimo jiné zavedením výpovědi na hodinu bez udání důvodu, odpověděl, že by byl rozhodně proti takovému opatření. “Nesouhlasím se všemi opatřeními, která mají ve Švédsku.“ Zemanův nesouhlas se však netýká progresivního zdanění, které je typické např. pro Švédsko. VIDEOZÁZNAM:

URL| hodnoty

http://evropske-hodnoty.blog.ihned.cz/c1-59187060-grilovani-milose-zemana-think-tankem-evropske-

_

Útěk od přítomnosti s Karlem 24.1.2013 E15 str. 15 Názory_ Pavel Ryska, Jan Průša_ Při prezidentské volbě v roce 2003 to říkal Jan Sokol. Při volbě v roce 2008 to říkal Jan Švejnar. A před volbou v roce 2013 to říká Karel Schwarzenberg: Neúčastnil jsem se polistopadového vývoje, neušpinil jsem se, nebyl Plné znění zpráv


jsem u ničeho – a proto mě volte. Mnoho lidí na to slyší a média plodí seznamy afér těch, kteří byli po listopadu 1989 u moci. Období temna Kriticky zhodnotit působení Václava Klause či Miloše Zemana jako klíčových polistopadových premiérů je jistě v pořádku. Naše společnost to však posouvá až k extrému. Ty, kdo na sebe vzali tíhu rozhodování v kritické první polistopadové dekádě, už nechceme ani vidět a módně je posíláme na smetiště dějin. Naopak ty lidi, kteří si odpovědností ruce neušpinili, vyzdvihujeme jako hrdiny a dáváme jim s oblibou přívlastek „slušní“. Není to absurdní? V nemocnicích se primářem stává lékař, který operoval. Byť se mu třeba leccos nepovedlo, ví, co znamená tlak odpovědnosti. Kdo se chlubí, že mu nikdy nezemřel pacient, jelikož nikdy žádného neoperoval, má sice pravdu, ale primářem se asi nestane. Ono zvláštní nahlížení, které uplatňujeme na prezidentské kandidáty, má svůj důvod. Negativismus a vykreslování polistopadové historie jako období temna, které je nyní u nás tak populární, vede k přirozené touze utíkat od přítomnosti do říše snů. Lidé se snadno nechají nalákat na všemocného spasitele, který se nezabývá konkrétnostmi a slibuje úlevu v podobě davové euforie. Široká křídla Karel Schwarzenberg tuto poptávku dokonale naplňuje: kult osobnosti, nezaměnitelný styl, armáda známých osobností, které jej podporují, a aura nedotknutelného spolupracovníka Václava Havla. Nesnaží se o střet se Zemanem či Klausem. Chce se postavit kamsi nad ně. Sám sebe nezařadil ani doleva ani doprava, ale nazval se zástupcem pravdy a lásky v souboji se lží a nenávistí. Zní to až pohádkově, že bychom si společně mohli vybrat dobro a dát mu přednost před zlem. Jenže dobro samo o sobě nestačí, musíme vědět, jak jej uplatnit v konkrétních životních či politických situacích. Ve Schwarzenbergově volebním štábu se nad tím snad ani nikdo nezamýšlí. Možná proto se pod jeho širokými křídly spojují lidé, kteří by se jinak na žádném politickém rozhodnutí pořádně neshodli. Havlova pravda a láska měla v listopadu 1989 smysl, protože jsme se zbavovali zločinného režimu. Dnes jsme v běžném nerevolučním roce 2013 a čelíme stejně jako mnoho jiných zemí každodenním problémům, které nás nutí „pravdu a lásku“ přetvořit v konkrétní řešení. Chceme se vymanit z ekonomické stagnace, najít správný postoj k integraci se stále nestabilnější západní Evropou a zbavit se korupce ve zbytnělém státním sektoru. Jak to řešit? To je jádro legitimního sporu pravice a levice. Každý odvážný politik bude zákonitě dělat i chyby. Dělali je i Klaus a Zeman. Ošidný aspirin Pojďme se klidně opít Karlem Schwarzenbergem. Nosme na prsou placky a na košili motýlky, abychom si ten moment užili. Oslavujme údajného nástupce Václava Havla. Tvařme se, že se jeho volbou zopakuje znovuzrození národa jako v listopadu 1989. Až tento aspirin na blbou náladu přestane působit, ukáže se, že problémy máme stále stejné. A že Schwarzenbergova zcela prázdná „pravda a láska“ nebyla jejich řešením, ale jen útěkem od nich. Útěkem od přítomnosti a útěkem od celé polistopadové éry. Foto popis| O autorovi| Pavel Ryska Jan Průša, Autoři jsou doktorskými studenty ekonomie na FSV UK _

Pavel Ryska, Jan Průša: Útěk od přítomnosti s Karlem 24.1.2013

e15.cz

str. 00 _

Komentáře_

Při prezidentské volbě v roce 2003 to říkal Jan Sokol. Při volbě v roce 2008 to říkal Jan Švejnar. A před volbou v roce 2013 to říká Karel Schwarzenberg: Neúčastnil jsem se polistopadového vývoje, neušpinil jsem se, nebyl jsem u ničeho – a proto mě volte. Mnoho lidí na to slyší a média plodí seznamy afér těch, kteří byli po listopadu 1989 u moci. Plné znění zpráv


Období temna Kriticky zhodnotit působení Václava Klause či Miloše Zemana jako klíčových polistopadových premiérů je jistě v pořádku. Naše společnost to však posouvá až k extrému. Ty, kdo na sebe vzali tíhu rozhodování v kritické první polistopadové dekádě, už nechceme ani vidět a módně je posíláme na smetiště dějin. Naopak ty lidi, kteří si odpovědností ruce neušpinili, vyzdvihujeme jako hrdiny a dáváme jim s oblibou přívlastek „slušní“. Není to absurdní? V nemocnicích se primářem stává lékař, který operoval. Byť se mu třeba leccos nepovedlo, ví, co znamená tlak odpovědnosti. Kdo se chlubí, že mu nikdy nezemřel pacient, jelikož nikdy žádného neoperoval, má sice pravdu, ale primářem se asi nestane. Ono zvláštní nahlížení, které uplatňujeme na prezidentské kandidáty, má svůj důvod. Negativismus a vykreslování polistopadové historie jako období temna, které je nyní u nás tak populární, vede k přirozené touze utíkat od přítomnosti do říše snů. Lidé se snadno nechají nalákat na všemocného spasitele, který se nezabývá konkrétnostmi a slibuje úlevu v podobě davové euforie. Široká křídla Karel Schwarzenberg tuto poptávku dokonale naplňuje: kult osobnosti, nezaměnitelný styl, armáda známých osobností, které jej podporují, a aura nedotknutelného spolupracovníka Václava Havla. Nesnaží se o střet se Zemanem či Klausem. Chce se postavit kamsi nad ně. Sám sebe nezařadil ani doleva ani doprava, ale nazval se zástupcem pravdy a lásky v souboji se lží a nenávistí. Zní to až pohádkově, že bychom si společně mohli vybrat dobro a dát mu přednost před zlem. Jenže dobro samo o sobě nestačí, musíme vědět, jak jej uplatnit v konkrétních životních či politických situacích. Ve Schwarzenbergově volebním štábu se nad tím snad ani nikdo nezamýšlí. Možná proto se pod jeho širokými křídly spojují lidé, kteří by se jinak na žádném politickém rozhodnutí pořádně neshodli. Havlova pravda a láska měla v listopadu 1989 smysl, protože jsme se zbavovali zločinného režimu. Dnes jsme v běžném nerevolučním roce 2013 a čelíme stejně jako mnoho jiných zemí každodenním problémům, které nás nutí „pravdu a lásku“ přetvořit v konkrétní řešení. Chceme se vymanit z ekonomické stagnace, najít správný postoj k integraci se stále nestabilnější západní Evropou a zbavit se korupce ve zbytnělém státním sektoru. Jak to řešit? To je jádro legitimního sporu pravice a levice. Každý odvážný politik bude zákonitě dělat i chyby. Dělali je i Klaus a Zeman. Ošidný aspirin Pojďme se klidně opít Karlem Schwarzenbergem. Nosme na prsou placky a na košili motýlky, abychom si ten moment užili. Oslavujme údajného nástupce Václava Havla. Tvařme se, že se jeho volbou zopakuje znovuzrození národa jako v listopadu 1989. Až tento aspirin na blbou náladu přestane působit, ukáže se, že problémy máme stále stejné. A že Schwarzenbergova zcela prázdná „pravda a láska“ nebyla jejich řešením, ale jen útěkem od nich. Útěkem od přítomnosti a útěkem od celé polistopadové éry. Čtěte také: Prezidentští kandidáti už jsou unaveni kampaní, i debata byla ospalá Finále první přímé prezidentské volby v Česku startuje v pátek Kostlivce ve skříni mají oba prezidentští kandidáti Autoři jsou doktorskými studenty ekonomie na FSV UK

URL| http://euro.e15.cz/hyde-park/komentare/pavel-ryska-jan-prusa-utek-od-pritomnosti-s-karlem-950865 _



Práva se nejlépe studují v Brně. V ekonomii vítězí Praha 24.1.2013

Hospodářské noviny str. 01 Julie Daňková_

Titulní strana_

Žebříček vysokých škol Nejlepší přípravu na povolání advokáta či soudce zajistí studentům Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně (MU). Nejlepší ekonomickou vysokou školou v Česku je zase Institut ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (UK). Na konci února na většině vysokých škol vyprší termín pro poslání přihlášek ke studiu a HN již pošesté přinášejí unikátní srovnání nejlepších českých veřejných vysokých škol v osmi žádaných oborech. Své postavení v čele škol architektury potvrdila výběrová VŠUP v Praze, mistři na strojírenství jsou pro změnu na brněnském Vysokém učení technickém. A prvenství mezi školami, které vyučují informatiku, patří Matematicko-fyzikální fakultě UK. Vítězem v medicíně je letos 3. lékařská fakulta UK v Praze. HN školy neporovnávají pouze podle vědeckých výsledků. Hodnotí se například, kolik studentů a učitelů stihne během jednoho akademického roku vycestovat na zahraniční stáž. O prestiži školy vypovídá mimo jiné to, kolik studentů má šanci projít přes její přijímací zkoušky. Nejvíc bodů přitom dostane škola s nejpřísnějším přijímacím sítem. Důležitý bod si v žebříčku připíše také škola, která provádí průzkum absolventů. To značí, že škola stojí o zpětné hodnocení své výuky. Ač se na předních místech nejčastěji objevují dvě největší české univerzity – Univerzita Karlova a Masarykova univerzita –, v žebříčcích se blýskly i regionální školy. V ekonomii obsadila třetí místo Fakulta informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové. Tato škola si nejpečlivěji vybírá své studenty – šanci studovat dostala jen pětina uchazečů. Univerzita Palackého v Olomouci zase překvapila výkonem své Lékařské fakulty. Ta se letos v medicíně prosadila na třetí místo. I díky tomu, že posílá nejvíc vyučujících do zahraničí. Největší změna se týká sociologie. Poprvé po šesti letech se do čela žebříčku sociologie probojovala pražská Filozofická fakulta UK a přetnula tím dosavadní primát brněnské Fakulty sociálních studií MU. Zájemci o studium si díky žebříčkům mohou porovnat silné a slabé stránky 64 fakult. Žádné oficiální srovnání vysokých škol totiž v Česku neexistuje. Podle Jana Kouckého ze Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty UK by studenti především potřebovali znát, jak se absolventi jednotlivých škol uplatňují. „To je klíčová informace zvláště při úvahách o zavádění nějaké formy školného. Studenti by měli vědět, zda jde o dobrou investici,“ míní Koucký. Kromě tradičních žebříčků přinášejí HN letos poprvé přehled pěti oborů budoucnosti. Mimořádná příloha uvnitř listu O autorovi| Julie Daňková, [email protected] _

Najít dobrou VŠ pomohou výsledky ve vědě i zájem studentů 24.1.2013

Hospodářské noviny str. 02 Příloha - Nejlepší vysoké školy_ Julie Daňková_

nový žebříček HN – přinášíme hodnocení 64 fakult Hospodářské noviny již pošesté přinášejí vlastní srovnání vysokých škol v osmi prestižních oborech. Srovnávání se zúčastnilo 64 fakult. V následující příloze mohou najít inspiraci jak budoucí vysokoškoláci, tak absolventi, které zajímá, jak si právě jejich fakulta stojí v porovnání s konkurencí. Vedle tradičních oborů, jako je právo, ekonomie či strojírenství, letos poprvé HN představují i pět perspektivních studijních oborů budoucnosti – biochemii, biomedicínské inženýrství, průmyslový design, nanotechnologie a kybernetiku. Kdo chce mít jistotu, že po promoci nebude muset dlouho hledat zaměstnání, měl by se zaměřit na poslední tři strany přílohy. Plné znění zpráv


V jednotlivých kategoriích prezentujeme pouze výsledky veřejných vysokých škol. Soukromé školy zatím nemají takové vědecké zázemí. A zavedeným vysokým školám nemohou konkurovat ani v nabídce oborů. Největším srovnávaným oborem je ekonomie. Kvalitu tohoto studia hodnotíme na devatenácti fakultách. Nejsilnější pozici letos obhájil Institut ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Praha dominuje v sociologii Největší změny se odehrály u žebříčku srovnávajícího katedry sociologie. Poprvé od roku 2008, kdy HN porovnávají jednotlivé školy, se na prvním místě neumístila Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Loňský ročník napověděl, že jejím velkým konkurentem se stala pražská Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Tehdy obě školy skončily se shodným počtem bodů a musely se podělit o první příčku. Letos už pražská Filozofická fakulta jednoznačně zvítězila. Fakulta sociálních studií se navíc zařadila až na třetí místo. Na druhou pozici se totiž prosadila Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, která byla v posledních letech spíše průměrná. Sociologie pražské Filozofické fakulty vyniká především ve vědě. Důležité body jí přineslo také to, že se na ni zapíše 95 procent přijatých studentů. To znamená, že pro budoucí sociology je právě tato škola první volbou. Naopak v psychologii uspělo Brno lépe než Praha a do čela žebříčku se po loňském vítězství Filozofické fakulty Univerzity Karlovy opět vrací brněnská Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Změna nastala i v pořadí lékařských fakult. 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze neobhájila loňské prvenství, a v čele žebříčku ji tak vystřídala její pražská „kolegyně“, 3. lékařská fakulta, které se letos více dařilo ve výzkumu a vědě. Prvenství Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, která dlouhodobě vede v oboru informatika, už není tak suverénní jako v bývalých ročnících. Druhou Fakultu informačních technologií z brněnského Vysokého učení technického předběhla pouze o půl bodu. V technickém oboru strojírenství, kde se o první místo tradičně přetahují dva giganti – pražská a brněnská „strojárna“, i letos zvítězila jihomoravská metropole. A to především díky bodům za vědecké výstupy. Sem přitom především v technických oborech patří také body za patenty, prototypy a technologie mířící do průmyslové praxe. Letmý pohled nestačí Zájemci o studium by si žebříčky HN měli prostudovat detailněji. Celkové pořadí škol vyplývá ze součtu bodů za jednotlivá kritéria, podle kterých HN školy hodnotí. U každého oboru dáváme body za světovost školy, zájem o studium, průzkum absolventů a vědu. Ani jedno z těchto kritérií si nečiní nárok, aby ohodnotilo kvalitu výuky na škole. Výsledek tabulky se nedá intepretovat tak, že školy, které skončily na posledních místech, jsou špatné. Jednotlivé kategorie spíš slouží jako vodítko pro ty, kdo mají od vysněné školy specifičtější očekávání. Kdo chce mít jistotu, že mu jeho fakulta umožní cestovat do zahraničí, měl by se v žebříčku HN zaměřit na body, které daná škola dostala v kolonce „světovost školy“. Čím více bodů, tím jsou vaše šance na studium v zahraničí vyšší. Kdo chce mít jistotu, že bude studovat na škole, která má dobré vědecké výsledky, měl by upřít pozornost na sloupec věda. V tomto kritériu zohledňujeme výzkumné výsledky fakult tak, jak je za rok 2012 shromáždila Rada pro výzkum, vývoj a inovace. *** Metodika, podle níž redakce HN žebříček sestavila 1. Světovost školy Zjišťujeme, kolik procent z celkového počtu studentů odjelo alespoň na semestr na zahraniční vysokou školu. Dále nás zajímá, kolik procent pedagogů z celkového počtu vyučujících absolvovalo alespoň týdenní pracovní pobyt na zahraniční vysoké škole nebo výzkumném pracovišti. Ptáme se i na počet studentů z ciziny, kteří přijeli na krátkodobé pobyty. U lékařských fakult navíc zjišťujeme počet zahraničních studentů, kteří zde studují dlouhodobě v cizím jazyce. Započítáváme, i kolik semestrů odborného cizího jazyka si studenti během celého studia musí povinně zapsat. 2. Zájem o školu Zjišťujeme šanci na přijetí: nejvíce bodů dostane škola, která si mezi uchazeči vybírá nejvíce, tedy ta, kde jsou šance na přijetí nejmenší. Dále zjišťujeme poměr přijatých a skutečně zapsaných. Nejvíce bodů dostane škola, na kterou se reálně zapíše nejvíce přijatých uchazečů, protože to vypovídá o její prestiži. Zjišťujeme také poměr doktorandů k celkovému počtu studentů – nejlépe je hodnocena škola s největším poměrem doktorandů. Zajímá nás také, kolik studentů připadá na jednoho pedagoga. Nejlépe je hodnocena fakulta s nejnižším počtem studentů na učitele. 3. Průzkum absolventů Pokud si škola dělá vlastní pravidelný průzkum o svých absolventech, dostane bod, v opačném případě nula bodů. Říká tím, jak stojí o zpětnou vazbu na své vzdělávací služby.



4. Věda a výzkum V potaz jsme brali výzkumné výsledky fakult za rok 2012 podle nejaktuálnějšího hodnocení Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Celkový počet výsledů pracovišť a body, které za ně dostanou, přepočítáme na počet pedagogů, kteří na dané škole příslušný obor vyučují. U ekonomie jsme sledovali jen články v impaktovaných časopisech. Foto popis| O autorovi| Julie Daňková, [email protected] _

Nejlépe hodnocené fakulty 24.1.2013

Hospodářské noviny

str. 03 _

Příloha - Nejlepší vysoké školy_

Ekonomie Institut ekonomických studií FSV UK v Praze Ačkoliv je nejmenší ekonomickou školou, studuje tu 784 budoucích ekonomů, uspěla zejména díky počtu studentů vysílaných na zahraniční univerzity. Vzhledem k celkovému počtu posluchačů tu studuje nejvíc doktorandů. Možnost zapsat se právě sem dostane téměř každý druhý uchazeč. Práva Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně V žebříčku HN se na prvním místě objevila letos už potřetí. Vychovává nejvíce doktorandů a konkurenci dalších třech právnických fakult převálcovala i ve vědě. Její slabinou je ale nízký počet zahraničních výjezdů studentů. Má nejpřísnější přijímací řízení ze všech – bere jen pětinu přihlášených. Sociologie Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Poprvé za šestiletou historii žebříčků HN dokázala katedra sociologie pražské filozofické fakulty sesadit brněnskou fakultu sociálních studií. Nejvíce se jí daří na poli vědy a těší se i největšímu zájmu studentů. Přijímá 30 procent zájemců o studium. Medicína 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze Studenti této lékařské fakulty mají největší šanci na výjezd do zahraničí. Škola letos zabodovala hlavně díky svým vysoce ohodnoceným vědeckým výsledkům. Patří k fakultám, které mezi lékařskými školami nabízejí vyšší šanci na přijetí – uspěje čtvrtina účastníků přijímacího řízení. Strojírenství Fakulta strojního inženýrství VUT v Brně Suverénně zvítězila v konkurenci dalších pěti strojních fakult. Její studenti mají například největší šanci získat zkušenosti na zahraničních vysokých školách. Brněnské fakultě se letos dařilo také ve vědecké oblasti. Z porovnávaných škol je nejnáročnější na své uchazeče. Přijímá 67 procent zájemců. Informatika Matematicko-fyzikální fakulta UK v Praze Pořadí škol, které vyučují informatiku, vévodila také loni. Letos ale už neplatí za jedničku na poli vědy, a proto je její vítězství velmi těsné. Její studenti i pedagogové mají největší možnosti vyjíždět na zahraniční stáže a studijní pobyty. Škola akceptuje polovinu uchazečů. Psychologie Plné znění zpráv


Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Do čela žebříčku se brněnská psychologie letos vrátila především díky obsáhlé a vysoce hodnocené vědecké práci. Vysílá také nejvíc studentů a pedagogů na zahraniční stáže a studijní pobyty. Ve srovnání s pražskými fakultami nabízí vyšší šanci na přijetí: bere víc než deset procent zájemců. Architektura VŠUP v Praze Umělecky zaměřená škola nenašla již počtvrté v žebříčku HN konkurenci. Nad druhou školou v pořadí zvítězila dokonce nejpřesvědčivěji ze všech srovnávaných oborů. K budoucím architektům přistupuje velmi individuálně, ale pečlivě si vybírá mezi uchazeči. Akceptuje 20 procent zájemců. Foto popis| _

Pořadí škol v oboru ekonomie 24.1.2013


str. 04 _


Fakulta

Světovost Zájem Průzkum Věda Celkem školy o školu absolventů 1. Institut ekonomických 18,4 14,5 1 16,5 50,4 studií FSV UK v Praze 2. Národohospodářská 12,7 14,9 1 19 47,6 fakulta VŠE v Praze 3. Fakulta informatiky 14,6 12,7 1 13 41,3 a managementu Univerzity Hradec Králové 4. Fakulta financí 5,5 10,5 1 17 34 a účetnictví VŠE v Praze 5. Provozně-ekonomická 12,5 6,6 1 13 33,1 fakulta Mendelovy univerzity v Brně 6. Ekonomická fakulta 12,7 12,8 0 7,5 33 Technické univerzity v Liberci 7. Fakulta mezinárodních 14,2 12,7 1 3,5 31,4 vztahů VŠE v Praze 8. Ekonomicko-správní 13,1 3,9 1 13 31 fakulta Masarykovy univerzity v Brně 9. Fakulta podnikatelská 9,8 13,8 1 6 30,6 Vysokého učení technického v Brně 10. Fakulta managementu 9,7 12,7 1 5,5 28,9 a ekonomiky UTB ve Zlíně 11. Fakulta ekonomická 10,6 11,1 1 6 28,7 Západočeské univerzity v Plzni 12. Provozně ekonomická 11,6 14,4 1 1 28 fakulta České zemědělské univerzity v Praze 13. Fakulta informatiky 5,2 10,1 1 11,5 27,8 a statistiky VŠE v Praze 14. Fakulta managementu 1,5 7,8 1 16 26,3 VŠE v Jindřichově Hradci 15. Ekonomická fakulta 8,5 4,1 1 11,5 25,1 Plné znění zpráv


Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava 16. – 17. Ekonomická fakulta 2,9 7,8 0 JČU v Českých Budějovicích 16. – 17. Fakulta ekonomicko- 9,2 6 0 -správní Univerzity Pardubice 18. Fakulta sociálně 12,3 6,3 1 ekonomická UJEP v Ústí nad Labem 19. Obchodně podnikatelská 5,2 7,5 1 fakulta v Karviné Slezské univerzity v Opavě

13,5 9 2,5

24,2 24,2 22,1

8

21,7

Šance na přijetí Kolik uchazečů přijímají (v %) OPF SLU v Karviné 78,9 EF VŠB-TU v Ostravě 76,5 FIS VŠE v Praze 64,9 PEF MENDELU v Brně 53,1 ESF MU v Brně 52,9 FM VŠE v Jindř. Hradci 50,6 FES Univ. Pardubice 50,5 FSE UJEP v Ústí n. Labem 48,9 FMV VŠE v Praze 45,3 IES FSV UK v Praze 44,2 EF JČU v Čes. Budějovicích 43,8 FE ZČZ v Plzni 40,8 EF TU v Liberci 39,9 FFÚ VŠE v Praze 36,2 FME UTB ve Zlíně 34,9 PEF ČZU v Praze 33,2 FP VUT v Brně 29,7 NF VŠE v Praze 24,4 FIM Univ. Hradec Králové 20,8 Nezaměstnanost Kolik měly fakulty absolventů / kolik jich je bez práce (v %) PEF ČZU v Praze 2927/1,7 EF VŠB-TU v Ostravě 1661/12,6 FMV VŠE v Praze 1191/1,9 FME UTB ve Zlíně 1154/13,9 PEF MENDELU v Brně 940/5,1 OPF SLU v Karviné 872/8,4 FFÚ VŠE v Praze 698/1,0 FP VUT v Brně 678/6,3 ESF MU v Brně 649/2,6 FIS VŠE v Praze 647/2,5 FE ZČU v Plzni 621/3,4 FES Univ. Pardubice 555/8,0 EF TU v Liberci 529/5,4 NH VŠE v Praze 529/0,8 FSE UJEP v Ústí n. Labem 531/5,0 FIM Univ. Hradec Králové 513/6,1 EF JČU v Čes. Budějovicích 497/5,1 FM VŠE v Jindř. Hradci 352/0,5 Zdroj: Středisko vzdělávací politiky UK v Praze: Koucký, Zelenka. Data jsou za absolventy z let 2010 a 2011. Plné znění zpráv


Pro IES FSV tato data samostatně neexistují. POZNÁMKA: Čísla v tabulce vyjadřují, ko lik bodů ško la získa la v jednotlivých kategoriích podle metodiky HN. U vědy započítáváme výsledky za rok 2012. _

Špičková ekonomie je na fakultě sociálních věd 24.1.2013


str. 05 Příloha - Nejlepší vysoké školy_ DAN_

ekonomie Letošnímu výherci kategorie ekonomických škol se podařilo porazit rekordně velkou konkurenci – osmnáct ekonomických škol. Vítězný Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze vynikl hlavně v tom, kolik studentů vysílá na zahraniční stáže a jak dbá na výchovu svých doktorandů. Druhé místo letos patří Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze, která s přehledem vyhrála ve vědě. Třetí příčku zaujala Fakulta informatiky a managementu z Univerzity Hradec Králové. Kromě Národohospodářské fakulty a Institutu ekonomických studií ve vědě excelovala také celkově čtvrtá Fakulta financí a účetnictví z pražské VŠE. Ekonomickým školám letos HN započítávaly pouze body, jež od Rady pro výzkum, vývoj a inovace dostaly za články, které na svých stránkách publikovaly světově respektované odborné časopisy. Jedině takzvaně impaktovanými časopisy se totiž ve světě šíří kvalitní ekonomický výzkum. Z regionálních univerzit se v této kategorii blýskla i Ekonomická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Loni přišlo 64 909 přihlášek Zájem o studium ekonomie zůstává i přes varování personalistů vysoký. Zatímco firmy si dnes i na pozice v managementu raději vybírají absolventy s diplomy z technických škol, ekonomické fakulty si na nedostatek přihlášek ke studiu nemohou stěžovat. Loni musela jejich studijní oddělení zpracovávat celkem 64 909 formulářů. U přijímaček uspěla přibližně polovina zájemců a do prvních ročníků se nakonec zapsalo 20 856 nových studentů. Nabídku veřejných škol, kterou HN sledují, navíc doplňují většinou ekonomicky zaměřené soukromé vysoké školy. Nejlépe by se měli připravit uchazeči, kteří se touží dostat na Fakultu informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové. Sem berou jenom pětinu uchazečů. Přijímačky platí za náročné síto také na Národohospodářské fakultě VŠE nebo na Podnikatelské fakultě brněnské VUT. Nejvíce lidí přijímají na ekonomii vyučované na Slezské univerzitě v Karviné – uspěje 79 procent přihlášených. Podobně velkou šanci má také ten, kdo se přihlásí na ostravskou Ekonomickou fakultu Vysoké školy báňské – Technické univerzity. Nejvíce studentů na zahraniční pobyty – deset procent – vysílá Institut ekonomických studií FSV UK. Fakulta mezinárodních vztahů VŠE v Praze zajistila alespoň semestrální studium za hranicemi šesti procentům svých posluchačů. Ostatní fakulty největší ekonomické školy v Praze ale v tomto ohledu nijak nevynikají. Z Národohospodářské fakulty vyjelo do zahraničí 2,5 procenta studentů a ostatní fakulty Vysoké školy ekonomické se v tomto ohledu nedostaly nad dvě procenta. To mladí ekonomové z Hradce Králové mají na poznání zahraničního vysokoškolského prostředí pětiprocentní šanci. Doktorské studium na FSV UK Ekonomické fakulty v České republice příliš nehledí na výchovu doktorandů. Jedinou výjimkou je Institut ekonomických studií, kde doktorandi tvoří téměř osm procent všech zapsaných studentů. S velkým odstupem se za něj řadí Fakulta informatiky a statistiky z VŠE, kde studuje 3,8 procenta doktorandů. O titul Ph. D. usiluje i 2,6 procenta studentů na Ekonomické fakultě Technické univerzity v Liberci a 2,5 procenta posluchačů Národohospodářské fakulty VŠE. Na ostatních školách jejich zastoupení nepřesáhne dvě procenta. Prestižní a náročný doktorandský ekonomický program nabízí také institut CERGE-EI v Praze. Jde o společné pracoviště Národohospodářského ústavu Akademie věd a Univerzity Karlovy. Výuka tu probíhá podle modelu amerických univerzit a je zcela v angličtině. 1533 studentů se v loňském roce přihlásilo také na Fakultu ekonomiky a managementu Univerzity obrany v Brně. Jakožto státní škola přijímá studenty podle potřeb ministerstva obrany. Loni se na ni zapsalo 521 studentů. Plné znění zpráv


Tyto dvě školy HN pro jejich specifičnost neporovnávají s ostatními. Fakulta podnikohospodářská z Vysoké školy ekonomické se letos srovnání nezúčastnila. Nástupní plat 30 tisíc Jak se absolventům získané vysokoškolské znalosti hodí v praxi a jak je umí zhodnotit na svých výplatních páskách, zajímá šestnáct z devatenácti hodnocených fakult. HN dávají bod škole, která si provádí průzkum u svých absolventů. To totiž značí, že je pro ni zpětná vazba důležitá. Z šetření lze vyčíst, že první platy mladých ekonomů se pohybují kolem třiceti tisíc korun hrubého. Rekordní mzdy hlásí absolventi Institutu ekonomických studií (49 297 korun) a Národohospodářské fakulty VŠE (42 700 korun). Studenti Masarykovy univerzity si v prvním zaměstnání vydělali průměrně 29 555 korun. Ekonomická fakulta VŠB-TU v Ostravě svůj průzkum specifikovala na absolventy, kteří si našli první zaměstnání v Moravskoslezském kraji. Jejich nástupní plat se podle zjištění školy pohybuje mezi 24 a 26 tisíci. Foto popis| _

Masarykova univerzita poprvé ztratila nadvládu 24.1.2013


str. 12 Příloha - Nejlepší vysoké školy_ DAN_

sociologie Letošní vítěz v pořadí kateder sociologie je jedním z největších překvapení aktuálního hodnocení HN. Sociologové z pražské Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kteří se v loňském žebříčku dělili o první místo s kolegy z brněnské fakulty sociálních studií, letos přesvědčivě zvítězili. Brno se tak po šesti letech, kdy HN sociologii hodnotí, posunulo na třetí místo za pražskou Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Oběma fakultám pomohly především jejich vědecké výsledky, které školám uznala a obodovala rada vlády pro vědu a výzkum. Množství vědeckých výstupů i jejich bodové ohodnocení pak poměřujeme s počtem pedagogů, kteří na katedrách působí. Právě tato kategorie byla ještě loni brněnskou doménou. Také díky badatelské práci na čtvrté místo letos postoupila Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Pátá příčka pak patří sociologům z plzeňské Západočeské univerzity a žebříček uzavírá Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové, která sociologii vyučuje pouze v bakalářském programu. Pražské fakulty dbají i na výchovu nové generace vědců sociologů. Největší počet doktorandů hlásí filozofická fakulta v Praze, kde se z celkového počtu 210 posluchačů na zisk titulu Ph. D. připravuje 10,5 procenta studentů. Druhé největší zastoupení doktorandů má fakulta sociálních věd, sedm procent. V Brně jich studuje 4,5 procenta. V Olomouci teď ve standardní době studuje doktorandský program jen procento posluchačů. Hradec Králové ani Plzeň toto studium nenabízejí. Uchazeče o studium zajímá i to, jak je škola zapojená do mezinárodních studijních výměn pro studenty i pedagogy. V tomto ohledu se o studenty nejlépe stará fakulta sociálních věd v Praze. V cizině loni pobývalo 7,2 procenta studentů. Budoucí sociologové tu mají také největší šanci chodit na přednášky společně se zahraničními studenty. Loni jich tu studovalo 7,6 procenta z celkového počtu posluchačů. Do zahraničí se dostane 5,4 procenta studentů z Hradce Králové. FSS MU vyslala 4,8 a FF UK 4,3 procenta posluchačů. Nejméně cestují plzeňští a olomoučtí studenti. Semestr v zahraničí strávila tři procenta z nich. V získávání zahraničních zkušeností vedou mezi vyučujícími členové pražských kateder sociologie. Minimálně týden v zahraničí působilo 68 procent vyučujících z FF UK a 67 procent z FSV UK. Jejich brněnští kolegové letos jezdili méně. Za hranice vyjelo 54 procent z nich. Vlastní průzkum ohledně dalšího směřování svých absolventů si provádějí všechny školy kromě katedry v Olomouci a Hradci Králové. Taková iniciativa přitom napovídá, jak je škola otevřená zpětné vazbě od bývalých studentů. Ze všech oslovených škol měla přesná data jen Západočeská univerzita v Plzni, která letos poprvé spustila celofakultní výzkum všech loňských absolventů – jejich průměrný plat v prvním zaměstnání je 19 448 korun. Foto popis| _



Pořadí škol v oboru sociologie 24.1.2013


str. 12 _


Fakulta

Světovost školy 1. Filozofická fakulta 4,1 Univerzity Karlovy v Praze 2. Fakulta sociálních věd 5,5 Univerzity Karlovy v Praze 3. Fakulta sociálních studií 4,2 Masarykovy univerzity v Brně 4. Filozofická fakulta 1,9 Univerzity Palackého v Olomouci 5. Filozofická fakulta Západočeské 2,5 univerzity v Plzni 6. Filozofická fakulta 3 Univerzity Hradec Králové Zájem Průzkum Věda Celkem o školu absolventů 5,7 1 5,5 16,3 2,5 1 5 14 3,6 1 3 11,8 4,1 0 3,5 9,5 2,7 1 3 9,2 2,6 0 1 6,6 pOZNÁMKA: Čísla v tabulce vyjadřují, kolik bodů škola získa la v jednotlivých kategoriích podle metodiky HN. U vědy započítáváme výsledky za rok 2012. * FF Univerzity Hradec Králové vyučuje pouze bakalářský program sociologie. Šance na přijetí Kolik uchazečů přijímají jednotlivé fakulty ke studiu sociologie (v %) Filozofická fakulta Západočeské univerzity v Plzni 62,8 Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze 46,8 Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové 43,0 Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně 32,5 Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze 30,1 Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 27,5 Nezaměstnanost Kolik měly fakulty absolventů / kolik jich je bez práce (v %) FF UK v Praze 1304/2,8 FF UP v Olomouci 1250/6,2 FSS MU v Brně 870/3,1 FSV UK v Praze 786/2,1 FF ZČU v Plzni 749/9,6 FF Uni. Hradec Král. 190/11,9 Plné znění zpráv


Zdroj: Středisko vzdělávací politiky Univerzity Karlovy v Praze: Koucký, Zelenka. Údaje jsou za absolventy z let 2010 a 2011. Sleduje se pouze údaj za celou školu, nikoliv jen za absolventy sociologie. Údaj je tedy orientační. _

Cameronův dietní recept pro Evropskou unii 24.1.2013

Mladá fronta DNES str. 15 Ivo Šlosarčík_

Názory_

Britský premiér David Cameron slíbil vyhlásit referendum o britském setrvání v Evropské unii. Ale až v roce 2015 po (vyhraných) volbách a (ideálně) o jiné Evropské unii, než v jaké podobě existuje. Cameronovo referendum je totiž jen jedním z prvků jeho širší vize Evropské unie a britské účasti na projektu evropské integrace. Referendum by premiérovi Jejího Veličenstva posloužilo hlavně jako nástroj, jak přimět ostatní země k seriózní debatě o reformě Unie. Cameron formuloval nepříliš překvapivou podobu EU, která by se Britům líbila - konkurenceschopnou, flexibilní, odpovědnou svým občanům, nediskriminující státy mimo eurozónu a umožňující, aby si členské státy vzaly zpátky část unijních kompetencí. Byla by to Unie, v níž by měli politici větší respekt ke svým domácím parlamentům než k unijním institucím a kde by existence vnitřního trhu nevyžadovala, „aby byla pracovní doba lékařů v britských nemocnicích určována v Bruselu“. Cameron chce jednat o nové unijní smlouvě, která by nahradila či výrazně pozměnila současný lisabonský režim. Výsledek své iniciativy Cameron předloží britským voličům v referendu. Nikoliv ale v referendu o (ne)souhlasu s novou smlouvou, jaké zažili například irští voliči. Britské referendum v roce 2015 by se mělo týkat setrvání Británie v Evropské unii, jen v „modelu 2015“. Před Evropskou unií se teď otevírají v podstatě tři scénáře. Britský pragmatismus Nová unijní smlouva může převzít mnohé z nápadů obsažených v Cameronově vizi. Jedním z hlavních témat Cameronova projevu je flexibilita spojená s nediskriminací insiderů a outsiderů různých unijních projektů. Nová smlouva by tudíž měla vytvořit přehledné mechanismy pro různě intenzivní integraci unijních zemí. Ale bez hodnotících nálepek pro „členství druhé kategorie“, „členské státy v pomalejším pruhu“ nebo vybavené „dočasnými výjimkami“. Takto sestavené evropské menu by sice respektovalo britský flexibilní recept, ale umožnilo by rychleji se integrujícím státům jako Francie či Německo uchovat vlastní ingredience. Státy, jako je Česká republika, by pak toto řešení přinutilo jasně definovat, co od evropské integrace chtějí. Unijní reforma se také může pokusit „vyřešit“ Cameronovu iniciativu tím, že vytvoří výjimky šité Británii na míru. Bude tak jen formalizován trend, který provázel britské členství skoro od jeho počátku. Odtučněné členství K britským výjimkám ze Schengenu, eurozóny, Listiny základních práv Unie nebo z rozpočtu se může přidat zvláštní zacházení například v zemědělské politice nebo unijní diplomacii. Britská participace v Evropské unii se tak stane „členstvím light“, včetně oslabení vlivu a legitimity britských názorů na další směřování evropské integrace. Takto pozměněné evropské menu, respektující britský požadavek na vlastní dietu, by pro ostatní unijní země mělo obecně mnohem silnější francouzsko-německou příchuť, možná i se silnými mediteránními prvky. Třetí možností je ignorování Cameronovy iniciativy s argumentem, že již současná podoba Evropské unie poskytuje Británii dost flexibility pro hájení jejích zájmů a že Evropská unie musí soustředit svou politickou i intelektuální energii na řešení problému eurozóny a „nerozptylovat“ se jinou agendou. V tomto scénáři by se Británie měla spokojit s tím, co unijní menu nabízí… nebo jít od stolu. Cameronova iniciativa má potenciál ovlivnit nejen budoucnost Velké Británie, ale i podobu Evropské unie jako takové. O dalším osudu Cameronova receptu pro Evropu rozhodne reakce ostatních unijních zemí. Doufejme, že zde bude slyšet i hlas České republiky. Plné znění zpráv


Foto popis| O autorovi| Ivo Šlosarčík, Institut mezinárodních studií, FSV UK _

Mladým se nelíbí ostrá kampaň 24.1.2013

Mladá fronta DNES _

str. 16

Názory_

O nejmladších voličích se říká, že jsou manipulovatelní, a proto volí Karla Schwarzenberga. MF DNES se proto obrátila na dvě studentky, jejichž názory v mnohém překvapí Dcera Sylvy Fischerové: Nechápu přehrabávání minulosti Pro nás, postkomunistickou generaci, která se narodila až po Listopadu 1989, je naprosto nepochopitelné vracení se o x let dozadu. A to už jenom proto, jak neradi se obvykle Češi vracejí k jakékoli své minulosti. Nedávno, když jsem byla v Ostravě, se v hospodě (už ve značně pokročilých hodinách) začalo pár lidí z generace mých rodičů hádat o jejich roli v režimu. O tom, zda bylo, či nebylo moudré účastnit se tehdy literárních soutěží. Byli to inteligentní lidé, přesto se pohádali téměř do krve. A možná je to právě proto, že máme tendenci minulost neřešit, odsouvat za sebe a pod sebe. A když někdo vytáhne jakoukoliv její část, zvednou se přehnaně ostré reakce. Ostré právě proto, že předtím ten problém byl odsunut. Ostré z obou stran. Obhajující i zatracující. Minulost vám hnije v šatnících Jenomže se píše rok 2013. Je nejvyšší čas, abychom si uvědomili, že zatracováním, oslavováním ani odsouváním minulosti nevyřešíme zcela nic. Je třeba, abychom se nad ní zamysleli, podívali se na ni z více pohledů, vyrovnali se s ní a pak ji opustili a nechali ji klidně spát (nikoli tlít ve skříni). Je načase, abychom si uvědomili, že „možnosti tu jsou“, a soustředili se na přítomnost. Pro nás mladé je zkrátka absurdní, že se Miloš Zeman vrací k Edvardu Benešovi. A že páter Halík se pro změnu zase vrací do středověku, kdy církev a politika splývaly. Nešťastné věřící, kteří si přišli po těžkém týdnu odpočinout a strávit čas v modlitbě v jeho kostele, masíruje celou dobu mše přímluvami za ubohé bratry Moravany, kteří by podle něj měli dostat rozum. Vyvstává samozřejmě otázka proč. A taky, jak je možno vůbec být aspoň trochu objektivní, když se jakoby pro kteréhokoli z kandidátů rozhodnu, automaticky MUSÍM zatracovat toho druhého, jinak jsem špatný volič svého prezidentského kandidáta. Co se dekretů týče, možná je to prostě podprahová manipulace, která má co dělat se Schwarzenbergovou odpovědností za církevní restituce. Něco na způsob: „Podívejte, kolik toho vrátil těm černoprdelníkům, a takhle teď mluví o dekretech! No co asi bude příště?“ A lidé, jak známo, manipulaci podléhají snadno a rádi. Zvláště lidé s odporem ke katolické církvi, kterých v České republice není málo (a ono se jim občas ani nelze divit). Oba kandidáti a jejich propaganda (jako uživatel Facebooku se jí nevyhnu, ani kdybych chtěla) se snaží říct: Voliči, nemáte jinou možnost. A to je právě velká chyba. Poslední dobou je koncept volby posunut někam, kde nemá co dělat. Volba je nějaká situace, kdy se člověk má rozhodnout mezi několika možnostmi. To sice zní jako banální definice, ale je třeba ji zmínit, abychom si všimli, jak je tento koncept dezinterpretován. Zaprvé, možnosti jsou prostě možnosti. Není třeba jednu z nich zatratit. Prostě si ji nevyberu. Zadruhé, volit znamená volit mezi něčím a něčím dalším, nikoliv vymýšlet si něco nového a vykrucovat se, že vzhledem k tomu, že s žádnou možností nesouhlasím stoprocentně, volit nepůjdu. Ester Fischerová studentka filozofie a religionistiky FF UK --Dcera Mejly Hlavsy: Schwarzenberg by byl důstojný představitel státu Já i s celou rodinou doufáme, že budeme mít prezidentem Karla Schwarzenberga, protože v prezidentských volbách se nevolí strana, nýbrž osobnost, a osobností je pro mě jednoznačně kníže. Z minulosti Miloše Zemana Plné znění zpráv


je mi opravdu špatně, z toho, co se tady dělo za opoziční smlouvy během jeho paktu s Václavem Klausem. Zemanově osobnosti odpovídá i velmi nedůstojný průběh závěru kampaně - začal napadat a urážet Schwarzenberga, místo aby předložil pozitivní program. Postavit kampaň na rozebírání chyb soupeře je špatné. Tragické je i jeho vulgární vyjadřování v kombinaci s vynikajícími řečnickými schopnostmi. Vzbuzuje totiž v lidech pocit, že něco ví, i ve chvíli, kdy by měl raději mlčet. A výroky o tom, že šlechticové jsou zdegenerovaní, by budoucí hlava státu nikdy neměla použít! Jsem pro Schwarzenberga, i když jsem spíše liberální než pravicová volička - v prvním kole byl koneckonců až moje druhá volba. Ono ani není pravda, co se teď všude píše, že mladí podporují především knížete. Závisí to spíše na tom, kdo je z jaké rodiny. I tady v Praze mám hodně spolužáků a spolužaček, kteří jsou pro Zemana. Jenomže hlavně proto, že jim vadí školné a euro. Myslí si, že Zeman zabrání školnému a bude ve stopách Klause bojovat proti Unii. I když dnes mladí hrozně nadávají na Klause, nedávají si ho do souvislosti se Zemanem, nebo jim to spojenectví nevadí. Na Facebooku jsem opakovaně vyzývala přátele, kteří volí Zemana, aby napsali konkrétně, proč ho volí. Jenže stoupenci Zemana se moc nevyjadřují, oni se baví pouze o tom, proč nevolit knížete. Jen dvě kamarádky odpověděly, že Zeman je proti euru, zatímco Schwarzenberg ho podporuje - z toho je jasné, že mladí voliči Zemana mají nerelevantní informace. Což jednomu agresivnímu stoupenci Zemana nebránilo, aby se několika kamarádkám klidně naboural do účtu na Facebooku za to, že jsou pro knížete. Většina mladých ani nezná dokument Vládneme, nerušit, takže o opoziční smlouvě netuší nic. Lidé jako já, tedy okolo devatenácti dvaceti let, začínají politiku vnímat až přes Nečasovu vládu a mají pocit, že veškerý marasmus u nás způsobila ona. Nepřipouští si, co napáchal pakt ODS a ČSSD v minulosti. Také všichni dokola opakují, že Zeman má větší sociální cítění než Schwarzenberg, což není pravda, kníže se tím akorát moc nevytahuje, nemá zapotřebí chlubit se dobrými skutky. Pozitivně vím, že „Magor“ Jirous u něj v podstatě zadarmo bydlel. Kníže prostě potřebným pomáhá neokázale. Schwarzenberga proto uznávám jako slušného a důstojného kandidáta. Kdyby šlo o souboj pravice levice, což tento není, tak by se mi líbilo důstojné střetnutí Dienstbier versus Schwarzenberg, protože prvně jmenovaný se snaží prezentovat jako moderní levice, i když kníže samozřejmě nepředstavuje ryzí pravici. Navíc Schwarzenberg navazuje na tradici Havla, s čímž sympatizuji, zatímco Zeman na tradici klausovskou. Co se Kalouska týče, uznávám, že kdyby se potvrdilo to, co o něm někteří rozšiřují, tak to půjde všechno do háje. Ale kníže několikrát řekl, že ho na Hrad nechce, tak jako Zeman slíbil, že se odstřihne od Šloufa. Uvidíme... Magdalena Beňová studentka sociologie a sociální politiky na FSV UK *** »Máme tendenci minulost neřešit, odsouvat za sebe a pod sebe. A když pak někdo vytáhne jakoukoliv její část, zvednou se přehnaně ostré reakce. Ostré právě proto, že předtím ten problém byl odsunut. Ester Fischerová »Všichni opakují, že Zeman má větší sociální cítění než Schwarzenberg, což není pravda, kníže se tím akorát moc nevytahuje, nemá zapotřebí chlubit se dobrými skutky. Kníže prostě potřebným pomáhá neokázale. Magdalena Beňová Foto popis| _

Méně povedené videoklipy na podporu prezidentských kandidátů 24.1.2013

Prima Family

str. 07 _

18:55 Zprávy FTV Prima_

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor -------------------Pokud jste v posledních dnech zabrousili na internet, tak vám určitě neuniklo, že různé veřejně známé osobnosti se zasazují o podporu toho nebo onoho kandidáta. Natáčejí třeba různé videoklipy a ty jsou někdy povedenější a někdy méně. Terezie KAŠPAROVSKÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Ano, náš kolega Patrik Kaizr pro vás sestavil takovou hitparádu těch nejtrapnějších nebo nejžalostnějších. Posuďte to sami. O komentář jsme také poprosili novináře Jaroslava Plesla a Petra Koláře. Patrik KAIZR, redaktor -------------------Do našeho výběru pěti nejhorších podporovatelských videí se nedostala ani opera zpívaná spisovateli z českého PEN klubu, kteří tak podporují Karla Schwarzenberga, ani prý vtipné video herce Petra Rychlého. Pojďme tedy na naši top pětku. Na pátém místě skončila česká topmodelka žijící v New Yorku, 33letá Helena Houdová především kvůli neskrývanému hereckému talentu. Její vzkaz pro Miloše Zemana si na portálu YouTube prohlédlo přes 10 000 lidí. Jaroslav PLESL, novinář -------------------Mně se líbí ta dekorace, jo. Tady ten glóbus, tam je prostě ten vzkaz toho světáctví, což je super, ale zároveň myslí na to město, na tu Prahu. Teď je tam ta mušlička, to je takový trošku esoterický. / Ukázka / Patrik KAIZR, redaktor -------------------Čtvrté místo a bramborovou medaili získávají pánové Petr Polášek a Tomáš Matonoha především proto, že si pletou Moravu s Ruskem a jejich vtipu tak nikdo nerozumí. Petr KOLÁŘ, novinář -------------------To je opravdu pí.ovina, jak chlapci zpívají. / Ukázka / Patrik KAIZR, redaktor -------------------Třetí místo a bronzovou medaili v pomyslné hitparádě nejhorších podporovatelských videí získává klip Spolku archaických nadšenců v hostinci a koloniálu Otokara Zlámala v Sebranicích u Litomyšle. Nepovedená hra na divadlo Járy Cimrmana s podporou ministra Schwarzenberga. / Ukázka / Jaroslav PLESL, novinář -------------------Mně to spíš připomíná 3+1 s Miroslavem Donutilem. / Ukázka / Patrik KAIZR, redaktor -------------------Stříbro získává profesionální klip kampaně Miloše Zemana, který natočil režisér Filip Renč, především za stísněnou atmosféru připomínající knihu 1984 George Orwella. / Ukázka / Jaroslav PLESL, novinář -------------------To je reklama na úřad práce. / Upoutávka / Patrik KAIZR, redaktor -------------------Plné znění zpráv


A zlato patří jednoznačně dceři spisovatelky Ireny Obermannové, která nechvalně proslula knihou o svém údajném intimním vztahu s Václavem Havlem. Berenika Kohoutová ho získala za píseň Volím Karla. Zpívá v ní, že až se pan kníže usadí na Hradě, ukáže mu výstřih. / Ukázka / Patrik KAIZR, redaktor -------------------Ano, v nejhorší pětce se umístila 4 videa podporovatelů Karla Schwarzenberga. Je to pochopitelné. Volit ho totiž budou spíše mladší lidé, kteří jsou zvyklí takto komunikovat s okolím, natočit video a umístit ho na internet. Mediální odborníci si nicméně nemyslí, že by nepovedená videa udělala Karlu Schwarzenbergovi medvědí službu, že by ostatním lidem znechutila jeho volbu. Denisa KASL KOLLMANNOVÁ, vedoucí katedry marketingu a PR, FSV UK Praha -------------------Nemyslím si, že by mu to mohlo ublížit, protože ti mladší lidé jsou na nějakou tu formu amatérismu zvyklí a vůbec jim to nevadí. Spíše jim může vadit taková ta klasická forma propagandy, přílišná, silná. Jaroslav PLESL, novinář -------------------Myslím si, že by mu to naopak mohlo pomáhat, protože to trošku tu kampaň zlidšťuje, že tomu dává nějaký normální rozměr. Patrik KAIZR, redaktor -------------------Patrik Kaizr, Prima FTV. _

Vliv masových médií: umí vytvořit válku, prezidenta i vlastní realitu 24.1.2013

technet.cz str. 00 Technet.cz / Věda_ Technet.cz, Pavel Kasík_

Účinky novin, televize a internetových médií se odborníci snažili popsat celé 20. století. Od primitivních teorií o zázračné a totální účinnosti postupně přešli k podrobnějšímu zkoumání role aktivního publika. Radikálnější teorie pak tvrdí, že média realitu nepopisují, ale vytvářejí. V roce 1960 si Spojené státy zvolily jednoho z nejslavnějších prezidentů, Johna F. Kennedyho. Jeho působení bylo předčasně ukončeno atentátem, kolem kterého je dodnes řada konspiračních otazníků . My se však podíváme na jiný podstatný detail, kterým se Kennedy proslavil. Byl to první americký prezident, který prošel dnes už neodmyslitelnou součástí politiky, televizní debatou. V první debatě působil unavený Nixon neupraveným až nemocným dojmem, zatímco odpočatý Kennedy měl americký úsměv na tváři. Pro americkou a později i světovou politiku to byla přelomová událost. Přibližně 52 milionů amerických domácností ( zdroj ) tehdy vlastnilo televizní přijímač, a televizní debaty, lákající svou novostí, dominovaly předvolební kampani. Sledovalo je asi 70 milionů diváků (odhady se různí, mluví se i o stovkách milionů). Řada dobových komentářů se pak shodla na výsledku. Unaveného a nemocně vypadajícího Nixona v první televizní debatě jasně převálcoval demokratický kandidát, J. F. Kennedy. Tuto tezi podpořilo i zajímavé empirické pozorování: Lidé, kteří debatu poslouchali v rozhlase, častěji tvrdili, že ji vyhrál Nixon. Televizní diváci se naopak spíše přikláněli na stranu Kennedyho. Kennedy vyhrál nejen sympatie televizních diváků, ale i volby. Podle Eriky Allenové měla televizí přenášená debata velký dopad na volby a dokonce na samotné pojetí demokracie. Více než polovina voličů uvedla, že debaty ovlivnily jejich rozhodnutí, koho volit. Celkem šest procent dotázaných se pak prý rozhodovalo výhradně podle debat. Plné znění zpráv


Závěr se zdá jasný: televize zvrátila výsledek voleb a "zmanipulovala" diváky k volbě kandidáta, který lépe působil v tehdy novém vizuálním médiu. Taková indukce by však byla poněkud unáhlená. S odstupem času se ukázalo (např. Levy , Komarow nebo Vancil a Pendell ), že neexistuje věrohodný podklad pro to, že Kennedyho neuvěřitelně těsné vítězství bylo výsledkem televizních debat. Jak už víme, korelace neznamená kauzalitu . To, že posluchači rádia byli spíše příznivci Nixona a televizní diváci mírně více fandili Kennedymu , mohlo být důsledkem odlišného složení těchto skupin (např. venkov/město, bohatší/chudší). S účinky médií je to zkrátka mnohem složitější. Jejich chápání v průběhu 20. století prošlo několika významnými fázemi. Podobně, jako se vyvíjela samotná masová média a jejich publikum. Teorie injekční stříkačky Média nám dokážou naočkovat cokoli O masových médiích můžeme mluvit od doby, kdy byly noviny skutečně dostupné disperznímu publiku čtenářů, tedy v podstatě každému. Skutečná masovost médií pochopitelně souvisí už s nástupem šestákového tisku (penny press ) v USA a v Anglii už ve třicátých letech 19. století, který zpřístupnil média širokým masám. Za první skutečně masově šířený deník lze považovat například Daily Mail, který v roce 1902 překonal denní náklad jednoho milionu kusů. Jeho zakladatel, Lord Northcliffe , ovládl významnou část britského tisku (například i The Times) a jeho vliv na tištěné slovo byl nemalý. Obzvláště významným způsobem se to projevilo za první světové války, kdy byl dokonce Northcliffe jmenován ředitelem propagandy poté, co odmítl křeslo ministra informací. Jeho vliv na protiněmeckou propagandu nepřímo dokládá i fakt, že Němci vyslali loď, aby ho zavraždili. Atentát byl ovšem neúspěšný. Liberální deník The Star uvedl, že "kromě císaře se Lord Northcliffe o válku zapříčinil více než kdo jiný." Po válce rovněž nastupuje éra filmu, nejprve němého a pak i zvukového. Média jsou náhle schopna zprostředkovat plně vizuální zážitek, který diváky zcela vtáhne a pohltí. V sociologii se mluví davovém člověku a o masové společnosti, v psychologii o předvídatelných reakcích na stimuly a o sdíleném nevědomí a podvědomí. Nelze se tedy divit, že sociologové a psychologové přijali bez větších výhrad dominantní teorii, které se zpětné přezdívá teorie injekční stříkačky . Jinými slovy: mediální sdělení publikum konzumuje bez větších výhrad a v podstatě takovým způsobem, jakým je jim sdělení předkládáno. I mystifikační pořad Válka světů (viz rámeček) ukázal, že teorie injekční stříkačky je sice lákavá, ale neobstojí v reálných měřeních. Taková se začala provádět počátkem 40. let minulého století a vedla ke konci éry silných účinků médií. Nepřímý vliv Lidé věří autoritám, média ovlivňují nepřímo Přelomovou studií byl v tomto ohledu výzkum voličů ve státě Ohio, který provedli Lazarsfeld, Berelson a Gaudetová v roce 1940 (a vydali v roce 1944). Zkoumali, jakou roli hrála média při rozhodování voličů při výběru prezidenta. "Potvrdilo se, že jen část voličů byla ovlivněna přímo médii. Významnější roli hrály mezilidské vztahy, příslušnost ke skupině a působení vlivných členů skupiny, tzv. názorových autorit ( opinion leaders )," shrnuje ve slovníkovém heslu Eliška Jungová, odbornice na veřejné mínění Fakulty sociálních věd UK. Většina publika si evidentně vybírala média podle svých názorů, nikoli názory podle médií. Další výzkumy ukázaly, že teorie o názorových autoritách platí nejen při rozhodování, koho volit, ale v mnoha dalších oblastech. Podle sociologa Roberta Mertona může být názorovou autoritou pro určitý obor prakticky kdokoli. Elihu Katz dodal, že jedinci disponující názorovou autoritou se obvykle vyznačují vyšší konzumací různých médií, snaží se vědomě vzdělávat v určité oblasti a usilují o uznání ostatních ve své skupině. "O 50 let později a po nástupu síťových médií - získávají Katzovy úvahy poněkud odlišný význam," píší Jirák a Köpplová v knize Masová komunikace. Dnes je podle nich masová komunikace natolik propojená s tou interpersonální, že stavět je do protikladu a poměřovat jejich účinnost je obtížné a málo smysluplné. Po druhé světové válce nicméně průzkumy oponovaly populární představě o atomizovaném jedinci v masové společnosti, vytrženém z kontextu interpersonálních vazeb a nechaném na pospas mediálním sdělením. I další studie naznačovaly, že přímé účinky médií jsou spíše omezené. V padesátých letech také vešly ve známost pojmy kognitivní disonance (Leon Festinger) a selektivní percepce (Joseph Klapper). Popisující lidskou tendenci vnímat silněji obsah, se kterým souhlasíme, a spíše ignorovat obsah, který nám "nesedne" a nutil by nás měnit názory nebo vnímání světa. To vede k tomu, že si často vybíráme taková média, knihy nebo rozhovory, od kterých můžeme čekat, že budou souhlasné s našimi názory. Podobné zakopávání se ve stávajících pozicích pak může naše názory dále upevňovat a obecně polarizovat společnost. Odložené účinky Média dlouhodobě ovlivňují naše vnímání Plné znění zpráv


Zdá se tedy, že média mají omezené účinky krátkodobé. Ale co když jsme celou dobu hledali účinky na nesprávném místě? Tak se zeptala například Elizabeth Noelle-Neumannová, která přišla s teorií o spirále mlčení . V zásadě jde o jednoduchou tezi: názory, které nejsou v médiích příliš slyšet, působí jako méně rozšířené. To pak vede lidi, kteří takové názory zastávají, k přesvědčení, že jejich názor je menšinový a že se nehodí o něm mluvit. Roztáčí se tak ona spirála mlčení, která dlouhodobě může vést k odsunutí některých názorů zcela na okraj. Masová média hrají také významnou roli při formování našeho chápání, co je norma. Tuto socializační roli médií dnes nejlépe poznáme, když si uvědomíme, jak často se nám v každodenních situacích vybavují oblíbené seriály a filmy, jejichž hrdinové podobné situace řešili. Naše očekávání od ostatních a to, co si myslíme, že společnost očekává od nás, může být významně ovlivněno nejen tím, co vidíme u ostatních lidí v reálném chování, ale také tím, co jsme viděli televizi. Mezi nejdiskutovanější otázky patří vliv médií na vnímání násilí ve společnosti. V této souvislosti se nejčastěji mluví o vlivu médií na vnímání násilí. Profesionálně se tímto výzkumem zabýval George Gerbner, který analyzoval, jaký kultivační efekt mají na společnost média, konkrétně televize. Na přelomu 60. a 70. let dlouhodobě sledoval vývoj násilí na televizních obrazovkách. Našel korelaci mezi sledováním televize a vnímáním společnosti jako násilné. Silní diváci (ti, kteří sledovali televizi více jak čtyři hodiny denně) spíše věřili tomu, že svět kolem nich je nebezpečný, a to desetkrát častěji, než si to mysleli diváci, kteří před obrazovkou tolik času netrávili. Ve svém konceptu mainstreamingu pak Gerbner vyjadřuje přesvědčení, že televize přispívá u silných diváků ke stírání rozdílů v představách o světě. Gerbnerovy závěry byly ovšem později opravovány. Podle kritiků Gerbner nepočítal například s tím, že diváci mohou televizi sledovat z různých důvodů a že kauzalita jeho zjištění může být i opačná. Lidé, kteří považují svět za nebezpečný, hledají v televizi potvrzení svého pohledu. V hlavní roli publikum Záleží na tom, co divák se sdělením udělá Jestli máte pocit, že ve všech těchto teoriích o účincích médií se na něco tak trochu zapomíná, nejste jediní. Mnoho teoretiků a akademiků upozornilo na to, že podobné teorie se zaměřují na tok informací k divákovi a zapomínají na to, že je to obvykle právě jednotlivý člen publika, který z nabídky vybírá, čemu bude věnovat pozornost, jak sdělení vyloží (dekóduje) a jak s ním naloží. Tento obrat k publiku je zároveň jedním z posledních přístupů a svou popularitu si udržel dodnes v tzv. kulturálních studiích. Asi nejznámější postavou tohoto směru je Stuart Hall z birminghamského centra pro studium současné kultury. Ten postuloval svou teorii o kódování a dekódování sdělení v 70. letech. Autor sdělení může mít různé úmysly, které do textu kóduje. Důležitá je však podle Halla právě aktivita publika, tedy to, podle jakého kódu dané sdělení dekóduje. Může se rozhodnout zcela přijmout záměr autora, nebo jej naopak zcela odmítnout a zprávu číst alternativně. Ze zprávy o stávce v továrně si tak může jeden čtenář vzít informaci o vykořisťování dělníků, jiný zase doklad toho, v jak nepříjemné situaci se ocitl majitel podniku. Třetí možností je kód dohodnutý: "Uznává obecnou legitimitu dominantního kódu, ale ve specifických případech se (čtenář) od něj odkloní a řídí se vlastními pravidly a výjimkami z pravidel," píše Hall. Dokážou média i v době aktivního publika nějak hromadně ovlivnit čtenáře? Zdá se, že ano. Bernard Cohen si už v roce 1963 všímá, že "média možná nejsou úspěšná v tom, aby řekla lidem, co si mají myslet, ale rozhodně umějí lidem říci, o čem mají přemýšlet." Tato teze se později rozvinula do teorie o nastolování agendy , v rámci které mají masová média možnost ovlivňovat, o kterých tématech se na veřejnosti mluví nebo z jakých pohledů jsou témata probírána. Jsme připravení na možnosti digitálních médií? Aktivita publika je ještě lépe zřejmá, když se podíváme na současný stav masových médií. Úloha čtenáře přestává být úlohou pasivního příjemce, on-line média, blogy i sociální sítě přinášejí do masových médií stále častěji prvek konverzace a zdánlivou decentralizaci. S trochou nadsázky se dá říci, že kdokoli může kdykoli napsat nebo přečíst cokoli, což je bezprecedentní situace. Podle kritických teorií médií se však staré struktury v Plné znění zpráv


podstatě zachovaly, neboť produkce mainstreamového obsahu je stále podmíněna technickým zázemím i finančními prostředky. Médium je poselstvím Vytváříme si každý svou realitu? Podle radikálních názorů tedy spočívá hlavní dopad médií v tom, že přímo vytváří či spoluvytváří naši realitu. Odkazy v médiích na skutečnost jsou čím dál méně časté, naopak mnohem častěji jsou zde odkazy na další "mediální realitu", čímž se celé odkazování může zacyklit. U internetových médií například hrozí, že se lidé díky neochotě přijímat jiné názory stanou dobrovolnými vězni v bublinách souhlasného obsahu. Zkrátka díky internetovému vyhledávači, dobře nastavené čtečce nebo sociálním sítím budou mít přístup především k obsahu, se kterým souhlasí. Budeme tak sice možná spokojenější s tím, co čteme, ale čím dál více se naše soukromá realita bude vzdalovat od toho, co za realitu považují ostatní. Ukázkou jsou třeba mechanismy sociálních sítí, které kolem nás vytvářejí bublinový filtr ( více v přednášce o sociálních sítích ). Internet tak sice dává aktivnímu publiku neuvěřitelné možnosti, jak se dostat k prakticky libovolnému obsahu, ale zároveň usnadňuje konzumaci zábavného, povrchního a kontextu zbaveného obsahu, aniž by nám to dával nějak zvlášť najevo (viz náš předchozí článek Internet z nás dělá hlupáky ). To, že žijeme každý ve svém vlastním vesmíru, je dlouho diskutovaný filosofický pohled tzv. fenomenologie. Jak srozumitelněji řekl Walter Lippmann, svět jsou jen "obrazy v našich hlavách". A vyplatí se všímat si, jak různá média ovlivňují, o čem a jak můžeme přemýšlet. To si alespoň mysleli Marshall McLuhan nebo Neil Postman, zastánci technologického determinismu. McLuhanův bonmot o tom, že "poselstvím je samo médium", mluví právě o velkém vlivu dominantní technologie, kterou společnost ke komunikaci používá. Sám kanadský teoretik se jej pokusil vysvětlil ve slavném interview pro Playboy na příkladu televize: "Zdůrazňováním významu média a nikoli obsahu chci ukázat, že analýzou obsahu přicházíme o možnost poznat, jak nás ovlivnila mediální technologie. Staneme se tak nepřipraveni na revoluční změny, které nové médium způsobí." Vrátíme-li se k úvodní debatě Kennedyho a Nixona z roku 1960, můžeme v tomto duchu konstatovat, že její dopad nespočíval v těsném vítězství demokratického kandidáta. Spočíval v počátku postupné transformace politiky a veřejného života do televizního formátu. A to se vším, co k tomu patří: s komercí, silnou vizuální stránkou, důrazem na krátké a silné příběhy, reklamami, hláškami vytrženými z kontextu a důležitostí povrchních témat. William Howard Taft byl prezidentem USA v letech 1909 - 1913, BMI 42,3, jak uvádí Forbes. Oproti prezidentským debatám, jaké spolu sto let předtím vedli kandidáti Abraham Lincoln a Stephen Douglas, je to neuvěřitelný posun. V éře politického tisku se kladl důraz na racionalitu argumentů, několikahodinové připravené proslovy, které čtenáři poté mohli číst i v novinách, často nekrácené. Své kandidáty znali podle jejich názorů, ale kdyby je potkali na ulici, nejspíše by je ani nepoznali. Rozhodně by si nevšimli, zda jeden z kandidátů měl neoholenou tvář nebo lesklé čelo. Televize přinesla zcela novou tvář politiky, zcela nové požadavky, zcela nový princip fungování. Jak připomíná Neil Postman, významný kritik povrchnosti, kterou televize přinesla: "Dokážete si představit, že by byl v éře televize zvolen tlustý prezident?"

URL| http://technet.idnes.cz/ucinky-masovych-medii-0uv-/veda.aspx?c=A130114_162701_veda_pka _

Rozhlas jsem si vybrala už na fakultě, mikrofon miluji 24.1.2013

Ústecký deník str. 10 U nás doma_ JANA HEINZLOVÁ_

Novým hlasem rozhlasu je ranní ptáče jménem Lenka Šipošová Plné znění zpráv


Ústí nad Labem – Novým hlasem v éteru a novou tváří ve studiu Českého rozhlasu Sever je Lenka Šipošová. Osmatřicetiletá maminka patnáctileté dcery není v éteru úplný nováček. Jen už je to hodně dlouho, co jste ji mohli někde slyšet. Novinářka vzděláním i srdcem vás od ledna zdraví v Dobrém ránu. * Lenko, jaká byla tvá cesta do rádia? Vlastně přímá a jednoduchá. Už jako malá jsem projevovala notnou dávku exhibicionismu a měla, jak se říká, literární střevo. Sloh býval vždy má oblíbená disciplína. Po absolvování litvínovského gymnázia jsem se drze přihlásila na žurnalistiku a ono to vyšlo. Měla jsem štěstí i na spolužáky. Spolu semnou na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy žurnalistiku studoval třeba Václav Moravec, dnes redaktor v ČT, Vladimír Kořen – redaktor pořadu Zázraky přírody nebo Jaroslav Plesl zástupce šéfredaktora časopisu Reflex. * Rozhlas sis vybrala už ve škole? Ano, už na fakultě jsem zvolila rádio. Přišlo mi jako ideální průprava pro všechny žurnalistické disciplíny – psané slovo i televizi. A mikrofon jsem si zamilovala. Je to návyková záležitost, kdo kouzlu rozhlasu jednou propadne, vždycky se rád k mikrofonu vrací. * Vysíláš ráno. Znamená to, že jsi ranní ptáče? Kdepak! Ani náhodou! Kdyby mi někdo řekl, že budu dobrovolně vstávat ve tři ráno, abych z Lomu dojela do Ústí a od pěti vysílala, nikdy bych tomu nevěřila. Nejsem ani sova, ani skřivan. Klidně usnu v deset večer a klidně budu vstávat až v deset ráno. Ale láska k mikrofonu je mocná. Z lásky jsem schopna nerozmlátit budík, když na mě v noci začne křičet a tvrdit, že už je ráno. Doufám ale, že to na měn ení ve vysílání poznat. Jsou lidé, kteří vstávat musí nebo chtějí a těm bych chtěla být příjemným ranním společníkem. * Co tě kromě novinařiny a moderování baví? Televize! Jsem schopná sledovat,, jak můj tatínek říkal, kulaté čtverečky. Žádný seriál není dost hloupý na to, abych ho ignorovala. Trochu samozřejmě přeháním, ale televize je můj oblíbený společník. Také ráda čtu. Mám v Litvínově svou oblíbenou knihkupkyni, která ví, co se mi líbí a vždycky mi doporučí nějakou „perlu“. Trilogii Milénium jsem zhltla jedním dechem,mám moc ráda Mayerovu knihu Skleněný pokoj a kompletně jsem přečetla příběhy Harryho Pottera. * Co třeba volný čas a sport? Tak to je trefa do černého. Jediná trojka na mém vysvědčení v prváku na gymplu byla z tělocviku. Odznak zdatnosti pro mě byl naprosto nedosažitelná meta. U televize umím všechno. V praxi je to horší. Ráda jezdím na kolečkových bruslích, miluji sjezdové lyžování, občas obuji běžky, to ale ne úplně ráda a kvůli neustálému boji s váhou taky pravidelně navštěvuji fitness. Docela mě oslovila chůze na pásu. Člověk se zapotí, zadýchá, spálí spousty kalorií a nemusí běhat. Běh a šplh jsou moje nejvíc neoblíbené tělocvičné aktivity. Svůj odpor ke sportu jsem se snažila nepřenést na dceru. Ta ovšem od malička závodně plavala a teď dělá triatlon. Odříkaného maminčina chleba, dceři největší krajíc. * A baví jí to? Musí to být docela dřina… Baví, protože jsou tam kolem ní prima lidi. Ale dřina to je. Já bych to nedělala. Ještě silnější, než ve sportu, je v muzice. Hraje na saxofon, miluje jazz a rozšiřuje mi v tomto směru obzory. * Co bys chtěla v Českém rozhlase Sever posluchačům nabídnout? Asi trochu humoru. Je příjemné, že vysílání je plné zajímavých a autentických informací, reportáží a příspěvků. Hned jak mi přejde do krve vysílací technika, chtěla bych, aby moje rána byla veselá. Žádné vtipy nebo třeskutý smích, ale trocha nadhledu a možná černého humoru. Když třeba končí zpráva o tom, že české salámy podle potravinářské inspekce nestojí za nic, nedá mi a popřeju posluchačům dobrou chuť k rannímu rohlíčku se salámkem. Lenko, díky za příjemné povídání a držím ti palce, abys měla co nejvíce ranních posluchačů. Všechny Vás tímto zvu k poslechu Českého rozhlasu Sever. Více informací na sever.rozhlas.cz.. Plné znění zpráv


Foto popis| V PRÁCI. Lenku Šipošovou rozhlas baví. Foto autor| Foto: archiv ČRo Sever Region| Severní Čechy _

RECENZE: Undergroundoví předchůdci Simpsonových stále mají co říct 24.1.2013 zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Kavárna_ Tereza Drahoňovská, komiksová recenzentka, studentka FSV UK_ Po dílech fantaskního Charlese Burnse či silně alternativního Teda Stearna se na české pulty dostalo mistrovské dílo dalšího undergroundového tvůrce – Petera Baggeho. Komiks Bradleovi představuje úvodní knihu populární série z osmdesátých let, která ovlivnila například Matta Groeninga a možná právě díky Baggeho ostrému humoru se v TV roku 1986 objevili legendární Simpsonovi. Simpsonovi totiž inspiraci Bradleovými zapřou jen těžko. Několik zásadních rozdílů nicméně lze najít: Bradleyovi jsou dospělejší, pichlavější a mnohem reálnější, než jejich žlutí nástupci. Rodinné utrpení stokrát jinak Znechucený, ironický, ignorantský povaleč. Alespoň tak zpočátku působí hlavní hrdina Buddy. Pro jeho charakteristické rysy nemusel Bagge chodit daleko, sám totiž přiznává, že postava Buddyho je pouze extrémnějším odrazem jeho vlastní osobnosti. První Baggeho kniha s názvem Bradleyovi se musí vypořádat zejména s Buddyho příbuznými. A pokud si Matt Groening myslel, že na Simpsonových přiblíží obraz dysfunkční rodiny, zůstal za svým předchůdcem až zbaběle pozadu. Stačí jen letmo zmínit, s kým musí hlavní hrdina žít. Recept na rodinné štěstí v podání Bradleových by totiž nejspíš obsahoval čtyři oddělené místnosti bez možnosti jakéhokoli kontaktu. V komiksu Petera Baggeho si najde rodinnou noční můru každý. Ať už jde o hyperaktivního přihlouplého brášku, zuřivého asociálního otce nebo otravnou pubertální sestru. Obálka českého vydání prvního dílu z komiksu Bradleyovi Bradleyovi mapují život americké střední třídy, klidný, stereotypní, vcelku spokojený. Buddyho rodina má to „štěstí“, že jediné, co musí řešit, jsou rodinné vztahy. Na přetřes tak přijdou témata jako emancipace žen, drogy i touha po popularitě. Konfrontace s vnějším světem zkrátka nikdy není tak lehká, jak se zdá. Skrz všední problémy se Bagge elegantně dostává pod povrch společnosti. Trochu nečekaně pak odhaluje skrytou sílu každého jednotlivce. Maloměšťácké problémy a agresivní humor Americký alternativní komiks z období osmdesátých let minulého století nabízí bohaté spektrum tvorby. Peter Bagge patří k autorům silně ovlivněným Robertem Crumbem, jedním ze zakladatelů komiksového undergroundu. Právě on po roce 1980 publikoval několik Baggeho kreseb a tím odstartoval kariéru nadějného kreslíře. Stejně jako Crumb, i Peter Bagge v Bradleyových dokumentuje zejména stav společnosti. A s stejně jako Crumb, ani Bagge se nebojí do vážných témat přisypat přesně odměřenou dávku střelného prachu. Ukázka z komiksu Bradleyovi Z každodenního života trochu podivné rodiny tak vznikla ostrá satira obsahující až bolestnou dávku pravdy. Na každé postavě si čtenář najde něco, za co ji může ze srdce nenávidět, každá se mu zároveň i trochu podobá. Skvadru hrdinů Bagge vykreslil díky svému agresivně emotivnímu stylu tak barvitě, že pro mnohé čtenáře může představovat silná karikatura jistou komplikaci. Oči postav doslova vypadávají z důlků, zuby se mění v tesáky, nehty v drápy. Právě grafické zlehčení však čtenáři umožňuje, aby se krutým osudům smál a mohl s úšklebkem zapomenout na to, že příběhy Bradleyových jsou až bolestně reálné. Buddy Bradley se stal také jedním z mála hrdinů, kteří neproplouvají stovkami komiksových stránek bez známky stárnutí. Naopak - Bagge milovníka hudby z šedesátých let nechal stárnout velmi ochotně a viditelně. Už v Bradleyových tvoří tok času pevnou součást dějové linie a Hate celý proces následně jen potvrzuje. Ukázka z komiksu Bradleyovi Plné znění zpráv


Svébytný a značně agresivní ráz Bradleových nemusí sedět každému a zejména pro jedináčky může být poměrně těžké vžít se do jednání jednotlivých postav. I po třiceti letech jsou ovšem Buddyho příběhy aktuální, neztrácejí na uvěřitelnosti. Propojení autora s hrdinou je jasně patrné a není proto nijak překvapující, že Peter Bagge pro Buddyho vytváří stresující životní situace až dodnes.

URL| http://zpravy.idnes.cz/undergroundovi-predchudci-simpsonovych-stale-maji-co-rict-pos/kavarna.aspx?c=A130124_094925_kavarna_chu _

Jak se daří disentu v USA? 23.1.2013

blisty.cz _

str. 00

_

Měli bychom mít na paměti, že disent vlastně vedl k Americké revoluci. Poté jsme disent zcela zabudovali do Americké ústavy. Podle prvního dodatku máme právo „disentovat" a od té doby Američané byli a jsou prakticky pořád v disentu. "Disent je palivem pro motor pokroku. Věci se nemění, pokud lidé opravdu nezatlačí na změnu," říká v rozhovoru s amerikanistou Kryštofem Kozákem Ralph Young z Temple University, autor knihy Dissent in America a v současnosti hostující profesor na Katedře amerických studií FSV UK. O Tea Party, o Occupy Wall Street, o tom, proč je tak důležité, aby disent rozšiřoval dimenzi uvažování a rozpor nutný pro dialog. Rozhovor poskytuje výjimečný vhled nejen do formování a historie amerického disentu, ale na politickou konstituci USA vůbec. Jak se Vám líbí přednášet v Praze? Jací jsou zdejší studenti v porovnání se studenty z Temple University? Obecně řečeno, zdejší studenti někdy neznají některé drobné nuance historie USA, které by američtí studenti znali. České studenty shledávám trochu více sofistikované, mají mnohem lepší přehled o světových dějinách i geografii. Zpočátku mi přišli trochu pasivní, ale pak se to pozitivním způsobem zlomilo. Proč jste si vybral právě disent jako téma pro blokový kurz? Co vás na tomto tématu tak přitahuje? Vše to začalo před dvanácti lety, kdy jsme měli možnost vytvořit kurz historie založený na nějakém tématu. A já jsem přemýšlel, jaké téma americké historie mě opravdu zajímá. První slovo, které mi přišlo na mysl, bylo „disidenti". Já jsem byl docela známý pro svou aktivitu v protestech proti válce ve Vietnamu v 60. letech. Proto pro mě disent byl velmi důležitým tématem mého vlastního života. A tak jsem dostal nápad podívat se na americké dějiny optikou disentu. Namísto studia vojenských a politických vůdců jsem se zaměřil na lidi, kteří neměli moc, ale kteří usilovali o větší podíl na ní, nebo kteří usilovali alespoň o získání základních práv. A zdá se, že podobný střet můžeme najít v průběhu celých amerických dějin. A kdybyste měl našim čtenářům představit hlavní témata a hlavní závěry Vaší knihy, které by to byly? Existuje nějaká společná teze, která spojuje hnutí disentu? Ano, taková teze existuje. Konec konců tvrdím, že disent je palivem pro motor pokroku. Věci se nemění, pokud lidé opravdu nezatlačí na změnu. V sedmnáctém století jsme měli náboženské disidenty opouštějící Anglii - kvakeři, puritáni a další - aby mohli dosáhnout určité podobnosti mezi svým životem a náboženstvím, v které chtěli věřit. Od osmnáctého století máme politické disidenty bojující proti něčemu, co bychom mohli nazvat neomezená moc parlamentu ? a krále. Měli bychom mít na paměti, že disent vlastně vedl k Americké revoluci. Poté jsme disent zcela zabudovali do Americké ústavy. Podle prvního dodatku máme právo „disentovat" a od té doby Američané byli a jsou prakticky pořád v disentu ? abolicionistické hnutí, volební právo pro ženy, atd. Po občanské válce to je hnutí za základní práva dělníků. Můžeme zaznamenat spoustu dělnických protestů, sepisování peticí, naléhání na federální vládu, a někdy dokonce můžeme dokonce mluvit i o stavu připomínající téměř válčení. A mluvíme-li o válčení, každá válka v americké historii má své odpůrce a disidenty. Plné znění zpráv


Ve dvacátém století byly hlavními tématy disentu pokračování v boji za všeobecné a rovné volební právo. V 60. letech to je boj za občanská práva, boj proti tzv. Jim Crow zákonům, protiválečné hnutí, práva gayů, práva indiánů, práva tzv. Chicanos (Američané mající mexické předky), boj za podporu ochrany životního prostředí. Takže zde můžeme vidět další určité pojítku disentu, a to je, že disidenti se učí jeden od druhého. Například skupina disidentů z 60. let 20. století bude citovat a hledat inspiraci ve spisech tzv. transcendentalistů - Thoreaua, Emersona a dalších. Disidenti po celou dobu amerických dějin opakovaně citují Deklaraci nezávislosti a Ústavu na podporu vlastního pohledu na dané téma. Ústava je pro ně prakticky smlouva mezi vládou a lidem a podle nich je potřeba si tento pohled co nejvíce osvojit. Další zajímavá otázka více souvisí se současným děním. Jaký je vztah mezi disentem a konzervativními protestními hnutími, jako hnutí proti požívání alkoholu či marihuany, křesťanská extrémní pravice nebo v politice Tea Party? Lze zařadit i boj konzervativců za jejich práva do dlouhodobého trendu amerického disentu? Ano, ano. Samozřejmě bychom mohli dlouho diskutovat, co si představujeme pod pojmem pokrok. Pro mě osobně pokrok z levicového pohledu znamená rozšiřování práv, zatímco konzervativní disidenti ... oni se chtějí vrátit před Občanskou válku a vykořenit hnutí za občanská práva. Ale i když s těmito extrémními názory nesouhlasíte a třeba je dokonce považujete za agresivní, je důležité, že tento rozpor vytváří dialog, důležitou debatu. Podívejte se na dnešní Tea Party. Oni se chtějí vrátit do něčeho, co bych nazval „mýtický výklad Ústavy". Pro Tea Party tzv. Otcové zakladatelé věděli všechno nejlépe a vytvořili dokonalou formu vlády. Avšak příznivci Tea party, kteří dnes například odmítají platit federální vládě daně, si neuvědomují, že Ústava byla vytvořena proto, že předchozí Články konfederace selhaly. Mimo jiné také proto, že Kongres neměl pravomoc uvalovat žádné daně. Takže toto vše vytváří debatu. Lidé argumentují o smyslu a záměru Ústavy, Otců zakladatelů. Přestože to zabírá mnoho času, můžeme nalézt řadu změn, které vycházejí právě z těchto diskuzí. Zaměřme se na opravdu aktuální americké progresivní disidentské hnutí - Occupy Wall Street. Jak byste čtenářům vysvětlil současnou situaci progresivního disentu ve Spojených státech? Zajímavé je, že Occupy Wall Street má překvapivé historické souvislosti. Například můžeme najít podobnosti s protestními pochody v 80. letech 20. století nebo se slavným pochodem v roce 1932, které se odehrály kvůli ekonomickému útlaku. Zajímavé na Occupy je to, že to nebylo hnutí za občanská práva rozšíření občanských a základních lidských práv. Toto hnutí bylo opravdu o ekonomických motivech, o tlaku proti silám, který vytvářejí dramatické ekonomické nerovnosti. Fascinující pro mne bylo, že hnutí Occupy bylo schopno spojit tolik různorodých skupin lidí ? lidi, kteří ztratili dům kvůli problémům s hypotékami, studenty, kteří nebyli schopni splácet své studentské půjčky i dělníky, kteří přišli o svou práci. Lidé se scházeli, přestože mnozí měli velmi rozdílné pohledy na věc - někdy možná i nesouhlasné. Někteří účastníci hnutí Occupy Wall Street mohou být dokonce velmi konzervativní lidé. Ale všichni společně nutí společnost účastnit se debaty o ekonomické nerovnosti. Cíl Occupy je velmi pokrokový v tom, že chtějí radikálně snížit příjmovou mezeru mezi lidmi s nejvyššími a nejnižšími příjmy. Pokud se vrátíme ke konzervativcům - zmínil jste hnutí proti požívání alkoholu a uzákonění prohibice. Zmiňme také kritiku Franklina D. Roosevelta či hnutí proti potratům po případu Roe vs. Wade ? všechna tato hnutí svou činností vyvolávají velkou diskuzi v americké politice. Třeba idea zavést prohibici nepocházela pouze z konzervativních kruhů, ale i z progresivních. Mnozí progresivisté tlačili na uzákonění prohibice z pohledu lidských práv. Problémy související s opilstvím ? útrata peněz za alkohol, nedostatek peněz pro rodinu a postupný úpadek do bídy, pouliční bitky, domácí násilí, ztráta práce, zvyšující se kriminalita ? ovlivňovaly celé skupiny lidí, a postihovaly v důsledku nejvíc ženy a děti. Takže v zavedení prohibice můžeme vidět velmi silný progresivní trend. Ve stejnou dobu můžeme také zaznamenat silné protiimigrační hnutí. Imigrující Italové, Jugoslávci nebo Irové byli vnímáni jako lidé zvyklí pít pravidelně alkohol. Takže idea byla taková, pokud zakážeme alkohol, více je odradíme od jejich případné další imigrace, což je další zajímavý aspekt problému. Pokud se podíváme na celé hnutí, můžeme vidět, že bylo progresivní, ale zároveň i zpátečnické. Někdy je to určitý mix. Některá disidentská hnutí uspěla, některá však ne. Co si myslíte, že je zásadní předpoklad úspěchu disidentských hnutí?



Zvyšování vědomí společnosti o určitých problémech je těžké a někdy i velmi zdlouhavé. Někdy společnost není připravena na debatu. Ale někdy se věci odehrávají docela rychle. Vezměme si třeba práva gayů. Změna se odehraje určitě velmi rychle. Podívejte se, čeho během posledních třiceti let gayové dosáhli. A jedna z velmi aktuálních věcí za posledních pár let - idea homosexuálních sňatků ? prochází opravdu rychlou proměnou. Počítám, že během několika let to už nebude důležité téma právě díky úspěchům v oblasti práv homosexuálů. Ale existují jiné problémy, které trvaly mnohem dále a které třeba vůbec nebyly úspěšně vyřešeny. Třeba problémy související s válkou ve Vietnamu a důraz na jejich řešení, byly dlouho odmítány hluboce zakořeněnou silou establishmentu. Základní lidská práva a občanská práva to mají trochu jednodušší, protože jsou jasně zakotveny v americké ústavě, takže lidé o nich opravdu ví, rozumí argumentům pro a proti a postupně dojdou ke změně. Obdivujete americkou Ústavu, ale pokud studujeme reálné fungování amerického politického systému, někteří lidé říkají, že máte dvě hlavní strany, které mají podobné bohaté sponzory, a jejichž střídání u moci je pouze iluze změny. Je pravda, že obě strany podporují velké společnosti a svět korporací, takže v tomto ohledu není až takový rozdíl. Demokraté spíše kladou důraz na to, že se musíme pro prosazování důležitých veřejných cílů spojit, a to tolik lidí, kolik je jen možné, zatímco pro republikány je to spíše něco jako „každý za sebe." V rámci kurzu chci nadhodit provokativní otázku, hrát ďáblova advokáta: „Je tohle všechno jen mystifikace? Je disent zakotven v Ústavě Otci zakladateli záměrně, aby se lidé mohli vysmívat, ale aby nenastala pravá revoluce, žádná opravdová změna?" Kdyby v Ústavě stálo, že lidé nemohou protestovat, tak bychom revoluci určitě měli, ale když je necháte vypustit to ze sebe, budou řvát, křičet a ječet a mít pocit, že něčeho dosáhli, ale nic se doopravdy nezmění. Toto je jedna ze zajímavých diskuzí, do kterých se se studenty dostáváme. Nakonec ale zpravidla musíme přiznat, že například hnutí za občanská práva opravdu přineslo hodně konkrétních pozitivních změn, ženy skutečně získaly voličské právo. Chtěl bych se teď zeptat na hudbu ve vašem kurzu, proběhl tam malý koncert, který byl podle ohlasů studentů vynikající. Jak vidíte spojení mezi disentem a hudbou? Myslím si, že je to jeden z těch efektivnějších způsobů, jakým lidé rozumějí disentu. Disidenti v průběhu amerických dějin pronášeli projevy, psali petice, pořádali pochody. Jiná věc ale je, když malují plakáty nebo píšou písničky, protože tyhle formy mají okamžitý dopad na lidi. Můžete poslouchat projev a být inspirován tím, co ten chlápek říká, ale je to pořád čistě intelektuální záležitost. Zatímco Bob Dylan píše písničky a změní to běh dějin, například v jedné z jeho nejznámějších písní zpívá: „Kolik let může existovat hora, než je spláchnuta do moře? Kolik let můžou existovat někteří lidé, než jim bude dovoleno být svobodní?" Když tohle slyšíte, spustí to ve vás celou řadu myšlenek. Dylan srovnává geologický čas s pomalostí změn v právech Američanů afrického původu, to je velmi mocný obraz. A donutí vás to myslet si: ?musíme s tím něco rychle dělat.? A ve stejné písni také naříká: ?Kolikrát člověk otočí hlavu, aby předstíral, že nic nevidí? Kolik párů uší musí člověk mít, aby slyšel lidi plakat?? (pozn. redakce: celý text písně je k dispozici ZDE.) Toto je velmi mocné, protože vám to v podstatě jako posluchači sděluje, že i když nemůžete poukázat na konkrétní řešení, alespoň poukážete na problém a přestože neznamenáte nic, vytváříte tlak tento problém řešit. A tohle je jen jedna písnička a přitom jsou jich takových tisíce a já sám jsem jich hrál jen pět, šest, tak aby se studenti mohli zamyslet nad jejich dopadem na lidi. Je to něco, čemu každý rozumí, každý má rád hudbu, ale ne každý rád poslouchá projevy nebo čte knihy. Tento druh promluvy vás donutí přemýšlet a otevře vaši mysl k prozkoumávání témat, o kterých byla řeč. Takže si myslím, že hudba je velmi efektivní způsob, jak šířit myšlenky. Mohlo by se tedy říct, že i dnešní rapeři jsou velmi efektivní disidenti v dnešní popkultuře? Není tady ale trochu rozpor s akademičtějším přístupem jako je psaní knih a článků? Existuje vůbec nějaké spojení? Když se vrátíme do šedesátých let, máme tam SDS (Studenty pro demokratickou společnost) a novou levici, která představuje velmi intelektuální proud americké společnosti, ale na druhou stranu máte Boba Dylana, Phila Ochse a Peta Seegera, kteří kritizují a stávají se módními vzory pro mladé. Byly zde demonstrace kdy lidé pochodovali na Washington, Pete Seeger na pódiu zazpíval několik písní a mohl tam s ním být Tom Hayden nebo Carl Oglesby, kteří pronesli krátké velmi intelektuální projevy. Lidé pak také zpívali a byla tam velmi silná atmosféra. A mladí pak šli domů, vykouřili si jointa, milovali se se svými přítelkyněmi a celé to bylo součástí širšímu hnutí proti Vietnamu, proti rasismu a proti tehdejším mainstreamovým americkým hodnotám. Plné znění zpráv


Jak je to s tímto propojením dnes? Má Tea Party svou píseň? Pořádal se na Occupy Wall Street hudební festival? Z hnutí Occupy ani z Tea Party nevzešly žádné písně. Poskytnul jsem rozhovor reportérovi z New York Times, který se zabýval přesně otázkou, proč Tea Party nebo Occupy nemají svoje hymny, žádné „We Shall Overcome". Nemůžu přesně říct, proč je to dnes jinak. V šedesátých letech, kdy oficiální média a populární filmy ovládaly mainstreamový výklad událostí, představovaly písně alternativní výklad toho, co se dělo. Bob Dylan a jemu podobní přinášeli alternativní obraz Ameriky. Svým způsobem to stejné dnes dělá Twitter nebo Facebook. Sociální média šíří alternativní informace, protestsongy byly něco jako sociální média šedesátých let, vytvářely alternativní obraz k tomu, co říkaly autority. V dnešní době rychlého internetu lidé z New Yorku komunikují s lidmi ze San Francisca o tom, co dělají, šíří informace. Ale je to jen hypotéza, nemůžu s jistotou říct, proč dnes už nevznikají protestsongy. Je se sociálními sítěmi a tolika informacemi v oběhu jednodušší vytvářet protestní hnutí, být disidentem v dnešním New Yorku? Je jednodušší zasáhnout stát, můžete podepsat petici online, napsat blog a přitom si myslet, že jste něčeho dosáhli, ale přitom jste ani nevyšli ze své kanceláře. Pokud je ale potřeba doopravdy rozšířit nějaké poselství, děje se tak prostřednictvím skutečného shromáždění lidí. Lidé jdou do parku nebo na náměstí, nesou cedule, zpívají některé starší písně, můžou třeba zpívat „We Shall Overcome". Cílem je vytvořit solidaritu mezi lidmi. Když skutečně vyjdete na ulici protestovat, stále se snažíte nějak získat ty, kteří ještě nejsou nakloněni vašim myšlenkám. Nesnažíte se získat ty, kteří jsou kategoricky proti, ani ty, kteří už s vámi souhlasí, ale ty, kteří jsou apatičtí. Snažíte se udělat něco, co možná změní jejich pohled na věc. Ve veřejném diskurzu a masových médiích se slovo solidarita stalo téměř sprostým slovem, už je to dlouho, co jsem ho slyšel z úst nějakého politika. Čím si myslíte, že je to způsobeno? Vychází to z anti-komunismu, solidarita je spojovaná se socialismem, takže je skoro vnímaná jako sprosté slovo. Dokonce i Romney byl někdy obviňován z toho, že je socialista a to on rozhodně nebyl. Socialismus je politická doktrína, solidarita ale může být v Evropě chápána také jako křesťanská hodnota. Avšak ve Spojených státech jsou pravicoví křesťané slyšet mnohem více než ti levicoví. Solidarita není spojovaná s žádnou politickou doktrínou - lidé toto slovo nepoužívají kvůli konotacím, které k němu existují. Pravicoví křesťané jsou přitom hodně solidární. O která témata se podle vás budou svádět nejbližší velké bitvy disentu v Americe? V blízké budoucnosti to bude imigrace, takzvaná ilegální imigrace. Z některých lidí jsou dělaní zločinci, zatímco pro levici jsou to prostě jen lidi bez potřebných dokladů. Jak je tohle spojené s disentem, je to přece politická debata? Hodně pozornosti přinesli k tomuto tématu Američané, kteří se narodili v Mexiku a protestují zvláště v Los Angeles. Protestují, aby donutili vládu k vyřešení problému. Svatby gayů je další věc, která si musí najít svoji cestu ven. Na tohle si určitě můžete vsadit. Tohle je zajímavé o americké historii disentu. Nikdy nevíme, co vyvstane např. kolem problému zbraní kvůli té hrozné střelbě. Lidé budou protestovat proti regulaci zbraní či pro regulaci. Pět nebo deset let ode dneška bude těžké říci, o čem (či proti čemu) budou lidi protestovat. Jednu věc ale říci můžeme, oni budou nějak protestovat. Je zde vždycky něco, kvůli čemu lidé vyjdou ven a vyjádří svůj nesouhlas. Rád bych se vrátil k Praze. Víte něco i o českém disentu, nebo je v USA úplně neznámý? Bylo by zajímavé vidět, jestli je zde nějaké srovnání nebo je to totálně neporovnatelné díky jiným okolnostem. Američané vědí dobře o rocích 1968 a 1989. O jiných událostech tolik už ne. Já osobně se zajímám o jednu věc, která je aktuální dodnes a to, jestli to co se dělo v Americe v roce 1968 byl nějaký inspirativní faktor pro lidi v Československu, a naopak. Plné znění zpráv


Pamatuji si, že týden před slavnými demonstracemi v Chicagu kvůli sjezdu Demokratické strany v roce 1968 přijely do Československa tanky. Všichni, které jsem znal, o tom mluvili ve stejném duchu. Samozřejmě, čemu Češi čelili, byl daleko brutálnější útlak. Jít protestovat do ulic ve Spojených státech bylo obtížné a někteří lidé přišli i o život, ale je to téměř k neporovnání s tím, čemu protestující čelili v Československu v roce 1968. Jejich život byl bezprostředně vystavován nebezpečí, pokud protestovali. To byla daleko kritičtější úroveň. Ok. Zajímám se také o taktiku disentu, protože po roce 1968 vytvořili disidenti tzv. underground, který zahrnoval ilegální koncerty, podzemní univerzitu, samizdat, protože nemohli dělat nic oficiálního. Existovalo nebo existuje něco podobného v Americe? Neřekl bych, že disidenti v USA musí být schováni. Spousta zajímavých věcí se odehrává právě teď, to úplně otevřeně. Lidé ve Státech dělají také různé disidentské věci, ale asi ne underground ... Hodně velký podtext disentu je dokonce i ve světě hudby, některé nejlepší věci, které se dnes dělají, nejsou vydávány hlavním nahrávacími společnosti, nýbrž všechno je nezávisle či soukromě produkováno. Je hodně organizací, například na Temple Univerzity, kde učím. Je zde například velká a aktivní skupina studentů, kteří se nazývají „Temple Students for Justice for Palestine." Jsou to normální Američané, kteří ale jdou a zvyšují podvědomí o problémech, kterým Palestinci čelí, a dělají to naprosto otevřeně. Co byste řekl lidem, kteří ztratili naději, že je možné důležité věci opravdu změnit? Tohle je velký problém. Hodně lidí se ani nesnaží zkusit něco změnit, hodně lidí nevolí. Méně než 50% amerického elektorátu chodí k volbám. Samozřejmě, když mluvíte o protestech a disidentech, je to vždy malá skupina. Mají však zpravidla větší dopad než je jejich počet. Je velmi těžké pozvednout obecnou úroveň vědomostí. Promítám například studentům dokument o osobě, kterou shledávám velmi inspirativní. Je mu teď 84 let a nemůže už hrát ani zpívat. Ale svým způsobem pořád ve svých aktivitách pokračuje. On nějak neztratil víru. V tom filmu řekne jednu základní věc: Nikdy nebude existovat žádná obrovská organizační struktura, která změní svět. Budou to miliony a miliony normálních věcí, které se stanou. Tahle osoba dělá to a druhá ono... Pak začne změna. Je to v podstatě na základně myšlenky mysli globálně, jednej lokálně. Nejdůležitější místo, kde bys měl být, je kde jsi teď, a proto usiluj o změnu. Pracuj proti nespravedlnosti, která je tam, kde jsi ty. Miliony lidí už to dělají. Ale je velmi těžké inspirovat lidi k tomu, aby takto začali sami uvažovat. Představte si ale, že máte rodinu, hypotéku a navíc pracujete pro nadnárodní korporaci. Kdy máte čas pracovat proti nespravedlnosti? Uvedu příklad hnutí za občanská práva v Birminghamu v roce 1963. Oni záměrně použili děti středoškolského a univerzitního věku, aby chodily na protesty a demonstrace. Tvořili pak také většinu těch, kteří byli zatčeni. To bylo dobře, protože když by byli zatčeni otec nebo matka, neměl by pak kdo živit rodinu. Toto tedy musí zvážit jakékoliv disidentské hnutí, které chce být považováno za úspěšné. Musí pracovat s těmito věcmi. Například při bojkotu autobusů v Montgomery roku 1954 byly zorganizovány tzv. car pools (spolujízdy), aby se zajistilo, že nikdo nebude muset jet autobusem a ani nebude lákán je použít. Protože dobrovolníci vozili lidi do práce, lidé mohli pracovat a protestovat tím, že bojkotovali autobusy. Lidé, kteří organizují nějaké skupiny, musí zvážit tyto věci, aby byli úspěšní. A pokud ne, tak úspěšní nebudou. Nejspíše poslední otázka, která bude o Praze. Bylo zde cokoliv, co Vás nějakým způsobem překvapilo? Všichni zde jezdí metrem. Ve Spojených státech většina lidí pořád jezdí autem. Tohle je typické vysvětlení rozdílu mezi Evropou a USA. Některá města ve Spojených státech mají veřejnou dopravu. Existuje také ve Filadelfii a New Yorku, ale v metru tam vidíte většinou Afroameričany či Hispánce. Není tam velké množství lidí střední třídy. Vánoční stromy jsou ale všude stejné, lidé na rohu zpívají vánoční koledy v Praze i ve Filadelfii. Možná jsem ale nečekal, že tu vánoční atmosféra bude tak silná. Jenom to potvrdilo moje znalosti o tom, že celé to jak jsou Vánoce slaveny, strom a všechno to, co k tomu patří, pochází původně ze Střední Evropy. Nebyli to Němci, kteří složili píseň O, Tannebaum? Došlo mi tady, jak silný vliv měla Střední Evropa na americkou tradici Vánoc. Myslím si, že to je pěkné zakončení, děkuji mnohokrát za rozhovor.



(Otázky pokládal Kryštof Kozák, podklady pro rozhovor pomáhal připravit George Toth, přepis, redakce a překlad Marek Jáč, Kristýna Divišová a Jakub Čeněk. )


Žebříček nejlepších českých univerzit: Špičkovou ekonomii učí na FSV v Praze 23.1.2013

iHNed.cz str. 00 zpravy.ihned.cz_ Julie Daňková_

Hospodářské noviny již pošesté přinášejí srovnání vysokých škol v osmi prestižních oborech. Vítězem největšího srovnávaného oboru ekonomie je Institut ekonomických studií z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Institut ekonomických studií se drží v čele žebříčku HN již druhý rok za sebou. Vynikl hlavně v tom, kolik studentů vysílá na zahraniční stáže - loni alespoň na semestr vycestovalo deset procent všech studentů. Uspěl i díky tomu, že dbá na výchovu svých doktorandů. Na zisku titulu Ph.D. tu pracuje 7,8 procent z celkového počtu 784 studentů. Druhé místo letos patří Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze, která s přehledem vyhrála ve vědě. Na třetí příčku se dostala Fakulta informatiky a managementu z Univerzity Hradec Králové. Kromě Národohospodářské fakulty a Institutu ekonomických studií ve vědě excelovala také celkově čtvrtá Fakulta financí a účetnictví z pražské VŠE. Z regionálních univerzit se v této kategorii blýskla i Ekonomická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. HN sledují také to, jaké vyhlídky na úspěch mají uchazeči o studium. Nejvíc bodů dostane fakulta, která si své studenty vybírá nejpečlivěji. Jako nejvýběrovější škola se letos prosadila Fakulta informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové, která přijímá pouze 20,8 procent uchazečů. Největší šance na přijetí naopak nabízí Obchodně podnikatelská fakulta Slezské univerzity v Karviné - bere 78,9 procent přihlášených. HN v hodnocení dávají důležitý bod škole, která si provádí průzkum u svých absolventů. To totiž značí, že je pro ni zpětná vazba důležitá. Z šetření lze vyčíst, že první platy mladých ekonomů se pohybují kolem třiceti tisíc korun. Rekordní mzdy hlásí absolventi Institutu ekonomických studií (49 297 Kč) a Národohospodářské fakulty VŠE (42 700 Kč). Studenti Masarykovy univerzity si v prvním zaměstnání vydělali průměrně 29 555 korun. Kolik uchazečů přijímají OPF SLU v Karviné: 78,9 % EF VŠB-TU v Ostravě: 76,5 % FIS VŠE v Praze: 64,9 % PEF MENDELU v Brně: 53,1 % ESF MU v Brně: 52,9 % FM VŠE v Jindř. Hradci: 50,6 % Plné znění zpráv


FES Univ. Pardubice: 50,5 % FSE UJEP v Ústí n. L.: 48,9 % FMV VŠE v Praze: 45,3 % IES FSV UK v Praze: 44,2 % Ekonomická fakulta VŠB-TU v Ostravě svůj průzkum specifikovala na absolventy, kteří si našli první zaměstnání v Moravskoslezském kraji. Jejich nástupní plat se podle zjištění školy pohybuje mezi 24 a 26 tisíci. Srovnání vysokých škol: Univerzita Karlova vzala VŠE primát v ekonomii - čtěte ZDE Kromě ekonomie srovnávají Hospodářské noviny také školy, kde lze studovat strojírenství, právo, informatiku, sociologii, psychologii, medicínu a architekturu. Letos poprvé představují také pět perspektivních oborů, které redakce HN považuje za obory budoucnosti - biochemii, biomedicínské inženýrství, průmyslový design, nanotechnolgie a kybernetiku. Která vysoká škola je nejlepší? HN přinášejí unikátní srovnání českých univerzit - čtěte ZDE Kde je možné studovat a jak se lze po promoci uplatnit, najdete spolu s aktuálním žebříčkem vysokých škol ve čtvrtečních Hospodářských novinách.

URL| http://zpravy.ihned.cz/cesko-skolstvi/c1-59176700-ekonomie-fakulta-socialnich-ved-zebricek-vysoke-skolyuniverzita _

Zeman na Hradě, to je peklo pro Kalouska a Nečase. A nejen je... 23.1.2013

parlamentnilisty.cz str. 00 Libuše Frantová_

Zprávy_

POLITOLOGOVÉ Někteří politologové souhlasí s názorem expředsedy ČSSD a expremiéra Vladimíra Špidly, že prezidentský kandidát Miloš Zeman má koncept přejít k prezidentskému nebo poloprezidentskému systému, pokud se stane hlavou státu. Jako aktivistický prezident by mohl Miloš Zeman (SPOZ) vyvolat vážné střety s dosud vládnoucím kabinetem premiéra Petra Nečase (ODS). poll title="Anketa:" id="1601" / “Určitě by nestál na straně této vlády, určitě by byl méně vstřícný než Václav Klaus, který nakonec řadu věcí nechal projít. Zeman by využíval všeho proti vládě,“ je přesvědčen politolog Rudolf Kučera. Může dojít k vážným střetům Kdyby Miloš Zeman v případě svého vítězství ve druhém kole přímé volby dodržel podle politologa Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Tomáše Lebedy svou vizi, že chce být aktivistickým prezidentem, který si chce část výkonných pravomocí přetáhnout na svou stranu, znamenalo by to narušení dosavadního fungování parlamentního režimu. “Pravicová vláda by se snažila mu to znepříjemnit a tyto snahy minimalizovat, ale může dojít k vážným střetům,“ sdělil ParlamentnímListům.cz analytik. Ale u pravicové vlády vidí nebezpečí tohoto střetu menší než u vlády ČSSD, která může přijít po sněmovních volbách. “Tam by se rozpoutal politický boj, zvlášť kdyby byl premiér slabší než prezident. Očekávám, že by si ho Miloš Zeman snažil podmanit, aby politika vyznívala v jeho prospěch,“ řekl. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="260498,260497" / Plné znění zpráv


Prezidentské veto je možné snadno přehlasovat Stejné obavy mají i další odborníci. “Kdyby byl Miloš Zeman prezidentem a dodržel svá slova, že bude vůči vládě aktivní, ať už jde o vládu Petra Nečase nebo o vládu kohokoli jiného, považoval bych to za velký zásah do českého parlamentního systému,“ sdělil ParlamentnímListům.cz i politolog Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity Kamil Švec. Současná vláda by podle něj tímto zásahem ztratila na akceschopnosti. “Byla by takovým jednáním určitě oslabena, i když by si samozřejmě prosadila své stanovisko, protože pořád platí, že prezidentské veto je možné přehlasovat a prezidentské námitky vůči zákonu nemusí být zohledněny,“ vysvětlil Švec. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="260489,260490" / Zásah do parlamentního systému Přesto Zemanovy plány, že se bude zúčastňovat nejen jednání parlamentu, ale i vlády, by podle něj bylo razantním zásahem, protože se dá předpokládat, že po takovém jednání vlády by svolal tiskovou konferenci, na které by začal vysvětlovat odlišná stanoviska. Celý systém by se tímto vlivem a zasahováním do vládních návrhů zákonů začal “rozkližovat“. “Znestabilněl by parlamentní systém vládnutí, kdy vláda je odpovědna parlamentu a kdy prezident hraje roli hlavy státu bez zásadnějších zásahů do výkonné moci,“ vysvětlil politolog. A dodává, že žádný prezident nebyl nikdy tak aktivistický. Větší problém pro vládu ČSSD než ODS Ale daleko horší dopad by měl takový postup Miloše Zemana jako prezidenta na ČSSD, pokud by vystřídala po volbách Nečasův kabinet. “Miloš Zeman jako její bývalý šéf bude mít na sociální demokracii daleko větší vliv. Byl kdysi nadřízeným současného předsedy Bohuslava Sobotky a současně má stále své spojence v osobě Zdeňka Škromacha a dalších členů,“ prohlásil. Bohuslav Sobotka, který se už teď projevuje jako slabý předseda, by podle něj mohl selhat, protože by prezidentským tlakem byl jeho vliv oslaben tak, že by nebyl schopen vládu udržet. Kamil Švec je přesvědčen, že Zeman jako prezident by byl pro sociální demokracii mnohem závažnější problém než pro vládu Petra Nečase, protože v ODS nemá interpersonální vazby. “Pro ČSSD by to mělo mnohem fatálnější důsledky,“ soudí politolog. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="260423,260471" / Prezident zvolený přímo bude mít silnější mandát Politolog nepochybuje o tom, že by se Miloš Zeman zaštítil silným mandátem, který by byl v přímé volbě vyšší, než by získala ve sněmovních volbách ČSSD. “To je problém přímé volby pro parlamentní demokracii,“ konstatuje. A není podle něj důvod nevěřit tomu, že Zeman jako hlava státu použije aktivitu zásadního dosahu, která ještě předčí aktivismus Václava Klause. “Z toho, že hodlá navrhovat nějaká opatření, vyplývá neformální snaha zákonodárné iniciativy, což je v parlamentní demokracii neskutečné. Považuji to za nakročení k poloprezidentskému systému, což tvůrci zákona o přímé volbě neměli v úmyslu,“ připomněl Kamil Švec slova Miloše Zemana, že chce prosazovat majetková přiznání či zákon o jednomandátových obvodech, což je podoba většinové volby poslanců. “Zákonů, o kterých mluví, je několik, to už je téměř zákonodárná iniciativa, kterou prezident v parlamentním režimu nemá,“ namítá. Hysterie kolem volby prezidenta je zbytečná Volba hlavy státu by nemusela vyvolávat takové emoce a obavy, kdyby se v Česku dodržovala Ústava, která jasně stanoví pravomoci prezidenta, upozorňuje politoložka Vysoké školy ekonomické Vladimíra Dvořáková. “Prezident se bude chovat podle toho, co mu společnost a politická elita dovolí,“ řekla ParlamentnímListům.cz. Prezident podle ní příliš pravomocí z Ústavy nemá, ale Václav Klaus si je uzurpoval, protože se mu premiér Petr Nečas neodvážil vzdorovat. Připomíná, že nebyl schopen postavit se proti prezidentem navržené amnestii, která podle ní dala obrovskou ránu společnosti. “Je to výsměch všem lidem, kteří tady chtěli nastavit právní prostředí,“ konstatovala politoložka. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="260461,260416" / U nás vládne naprostý chaos ve výkladu práva Plné znění zpráv


“Záleží i na vládě, jak se vnímají ústavní pravomoci,“ vysvětluje a dodává, že v tomto směru u nás vládne naprostý chaos i proto, že se na misku vah dává výklad práva ze strany ústavního právníka, například předsedy Ústavního soudu, a člověka, který je přisluhovačem nějakého politika. “To vytváří nebezpečné prostředí, které přispívá k porušování dělby moci,“ kritizuje profesorka Vladimíra Dvořáková. Společnost musí reagovat na každé porušení pravidel Politoložce vadí současná vypjatá atmosféra kolem prezidentské volby, která vypadá, jako když jde o život. Nesouhlasí s představou, že musíme “najít krále Miroslava, který nás zachrání a zabrání tomu, aby prezident nezneužíval pravomoci“. “To není normální situace v zemi, která má vysokou míru vzdělanosti,“ odmítá hysterii ve druhém kole přímé volby i obavy, že budoucí prezident bude překračovat Ústavou dané pravomoci. “Společnost musí důsledně reagovat na každé porušení pravidel a trvat na tom, aby tady byl stabilní, právní systém,“ uvádí Dvořáková. Dnes podle ní překročení pravomocí prezidenta nekritizuje ten, kdo z toho zrovna v tu chvíli profituje, což narušuje vztah k právu a dodržování jakýchkoli pravidel. Pokud budou dodržována pravidla, pak podle ní nebude tolik záležet na tom, jaká osobnost usedne na Pražském hradě. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="260388,260379" / Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.


Je atmosféra kolem druhého kola přímé volby prezidenta příčinou nebo důsledkem polarizace společnosti? 22.1.2013


str. 02


_ Vladimír KROC, moderátor -------------------Opět nastává až foglarovské dilema: volit Losnu nebo Mažňáka? Zdá se, že zejména druhé kolo prezidentské volby rozděluje společnost. O tom teď budeme mluvit se sociologem z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Petrem Soukupem. Dobrý den. Petr SOUKUP, sociolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha -------------------Dobrý den přeju. Vladimír KROC, moderátor -------------------Je podle vás to dělení společnosti na dva antagonistické tábory, jak to můžeme sledovat v médiích a také na společenských sítích, výsledkem předvolební kampaně, anebo ta je jenom jakýmsi katalyzátorem nálad a ona zřetelná polarizace společnosti je dlouhodobý proces? Petr SOUKUP, sociolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha -------------------Tak určitě, aspoň co víme z britských výzkumů, byly prováděny nejenom v české společnosti, ale v každé společnost, tak existují nejrůznější, politologové tomu přímo říkají štěpící linie. Jedna z těch klasických je určitě ta levicovo-pravicová, na níž se oba kandidáti snaží teďka částečně navázat. Takže to rozštěpení v uvozovkách společnosti je jev, který je přítomný. A nějak to prezidentská kampaň nezmění, pouze se to zviditelní. Vladimír KROC, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Čili je to obvyklé při podobných příležitostech, takto vyhroceně nesmiřitelné názory? Petr SOUKUP, sociolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha -------------------Určitě nejsou to vyhroceně nesmiřitelné názory automaticky. Aspoň některý jedinci určitě jsou schopni překlenout tuto linii. Ale je samozřejmě novum v České republice, kdy máme poprvé přímou volbu prezidenta. A díky tomu jsou lidé daleko víc angažováni. Takže je to více vidět. Vladimír KROC, moderátor -------------------Dá se očekávat, že toto rozštěpení společnosti bude pokračovat, anebo se ty vzrušené emoce zase uklidní? Petr SOUKUP, sociolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha -------------------Tak emoce se určitě uklidní. Rozštěpení určitě zůstane rozštěpením, ale jak si umím přestavit, může docházet možná v nějakých hospodských zařízených, k nějakým bitkám pod vlivem alkoholu, tak to určitě ustane, k tomu dál docházet nebude. Protože ...jeden nebo druhý uchazeč o post prezidenta. A doufám, že bude mít tolik rozumu, že nebude tyto emoce dál podporovat. Vladimír KROC, moderátor -------------------No, a kdybychom šli ještě dál v té úvaze, je podle vás v moci budoucího prezidenta, ať už to tedy bude kterýkoliv z kandidátů, jaksi sjednotit národ, nebo otupit hrany? Petr SOUKUP, sociolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha -------------------Tak určitě je v moci v uvozovkách nesnažit se přilévat dál do toho sporu. Ale určitě vykořenit to, co je v zásadě bytostné pro všechny ty zásadní společnosti, mezi něž, aspoň doufám, patříme. To znamená přinejmenším to štěpení levá - pravá, konzervativní - liberální a tak dál. Asi nejde prostě. Každý jsme trošičku jiný, ať už geneticky, tak potom ovlivněni rodinou, známými a tak dál. Takže nikdy prostě nebudeme uniformně stejní. Vladimír KROC, moderátor -------------------A nemyslíte si, že k té společenské frustraci, dá-li se to tak nazvat, přispěla i debata o široce pojaté prezidentské amnestii? Nebo ty kořeny jsou ještě úplně jinde? Petr SOUKUP, sociolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha -------------------Tak debata o amnestii podle mě přispěla úplně k něčemu jinému. Tam si myslím, že štěpení české společnosti bude tak třeba v poměru 10 ku 90. Možná ještě výrazněji asymetrické. Zatímco teď to rozštěpení je zhruba půl na půl, aspoň jak napovídají některé výsledky výzkumů. A myslím si, že debata o amnestii samozřejmě rozvířila možná zájem o veřejný prostor, který obecně jenom v naší společnosti poměrně malý. Já ... občan, který chodí k volbám, já se i tak vyjadřuji a tak dál. Ale myslím si, že to jsou dvě relativně nesouvisející věci. I když jsou zrovna náhodou načasovány téměř stejně. Vladimír KROC, moderátor -------------------Kdybychom se ještě vrátili v závěrečné otázce k té polarizaci společnosti, zjednodušeně řečeno na pravá a levá. Čím to, že, jak jste řekl, to pravděpodobně prochází skutečně středem, že to je zhruba 50 na 50? Petr SOUKUP, sociolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha -------------------Tak to je samozřejmě záhada. Ale v České společnosti je to téměř jako k nevíře. Ta dělba 50 na 50 těch posledních 20 se téměř drží. A nikdy jsme nezaznamenali výrazný příklon tam nebo tam. To samozřejmě, proč tomu tak jako do detailu je, se domnívám, že nikdy nikdo extrémně nevysvětlí. Ale česká společnosti v uvozovkách už taková je. Vladimír KROC, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Sociolog Fakulty sociálních věc Univerzity Karlovy v Praze Petr Soukup. Díky. Na shledanou. Petr SOUKUP, sociolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha -------------------Díky, nashle. _

Miliony Izraelců rozhodují o příštím parlamentu 22.1.2013


str. 01


_ Vladimír KROC, moderátor -------------------Pojďme k prvnímu tématu. Mimořádné množství voličů zatím přilákaly dnešní předčasné parlamentní volby v Izraeli. Prakticky všichni předpokládají, že i po nich bude premiérem šéf současné vlády Benjamin Netanjahu se svou pravicovou koalicí Likud Bejtejnu. Přesto se ale hraje o hodně. Pořadí na dalších místech a otevřené i zákulisní dohody totiž určí, jestli si Netanjahu přizve do vlády centristické strany nebo naopak ještě radikální pravicové frakce. Jsme ve spojení s blízkovýchodním zpravodajem Břetislavem Turečkem. Dobrý den do Tel Avivu. Břetislave, opravdu je ta účast voličů tak vysoká, o čem vypovídá? Břetislav TUREČEK, redaktor -------------------Dobrý den. Tak v 16 hodin zdejšího času bylo napočítáno asi 47 procent voličů, což je daleko více než v mnoha předchozích volbách. A připomínám, že otevřené urny přístupné budou až do 10 večer. O čem to vypovídá. Stranám jednotlivým se podařilo zmobilizovat voliče, i když, jak už jsi říkal, vítěz voleb je jasný, tak levice, zdá se, to nezabalila, předpokládá velká část levicových nebo centristických stran, že vysokou, dobrým výsledkem prostě přinutí Netanjahua, aby přibral do vlády právě je a nikoliv ty radikální pravičáky, řekněme. A samozřejmě také tomu možná nahrává to, že ta vysoká volební účast tady vždycky pomáhá velkým stranám, takže možná zapláčou menší strany, které třeba doufaly, že se také do Knesetu dostanou, protože tady na získání mandátu stačí 70 tisíc hlasů. Vladimír KROC, moderátor -------------------A podle čeho se voliči rozhodují, koho budou volit, jaké jsou v tomto duchu pro Izraele priority, když tedy dnes vhazují hlasovací lístky do uren? Břetislav TUREČEK, redaktor -------------------Ano, ano, ten průzkum jeden, z průzkumů, které proběhly asi před týdnem, tak ukázaly docela zajímavý fakt, že téměř polovina, asi 47 procent Izraelců upřednostňuje sociální a ekonomická témata, zhruba čtvrtina voličů se ohlíží na izraelsko-palestinský konflikt a třeba jenom desetina na údajnou hrozbu ze strany Íránu, což je téma, které, jak víme, velmi často rozehrává premiér Netanjahu, a je také velmi zajímavé, že teď během předvolební kampaně on o Íránu skoro přestal mluvit, takže se zdá, že to vzal v potaz a tu vnější hrozbu íránskou tolik teď nezmiňoval údajnou tedy a také sám se soustředil na domácí témata. Vladimír KROC, moderátor -------------------Už jsme se zmínili o možnosti, že se do vládní koalice mohou dostat také židovští pravicoví extrémisté, do jaké míry by to mohlo poznamenat zbývající naděje na izraelsko-palestinské mírové urovnání, pokud tedy ještě nějaké jsou? Břetislav TUREČEK, redaktor -------------------Ano, no, tak jak zmíním fakta, ta strana, ti extrémisté židovský domov, jejichž šéf například navrhuje anektovat 60 procent západního břehu Jordánu, to znamená, trvale toto palestinské území začlenit do Izraele, tak tato strana zcela odmítá myšlenku palestinského státu, zrovna tak strana Izrael Bejtejnu, která je součástí té Plné znění zpráv


Netanjahuovy koalice, ta to také odmítá. A strana Likud, které Netanjahu šéfuje, tak ta také zahrnuje jaksi do Izraele dnešní okupovaná palestinská území, takže jestliže tyto strany budou tvořit páteř vlády, tak se dá velmi těžko čekat, že by potom jednali s Palestinci o vytvoření palestinského státu, když nic takového nebylo dojednáno ani v předchozích 4 letech. Já připomenu, že i třeba britský ministr zahraničí William Haggue asi ne náhodou dneska mluvil o tom, že pokud Izrael bude pokračovat v budování židovských osad, tak do jednoho, do dvou let bude možnost vyhlídka na uspořádání dvou států žijících vedle sebe mrtvá. Takže takovéto skeptické hlasy přicházejí i ze zahraničí. Vladimír KROC, moderátor -------------------Před pár dny proběhla světovým tiskem informace, že se výsledek izraelských voleb snaží ovlivnit americký prezident Obama. Bylo by to možné a jakým směrem? Břetislav TUREČEK, redaktor -------------------Ano, tak toto je teze, kterou okamžitě jaksi zmínila řada zdejších pravicových komentátorů, on totiž Obama řekl, on kritizoval v zákulisí Netanjahua s tím, že právě výstavbou osad vede Izrael do mezinárodní izolace. A také říkal, tvrdil Obama, že premiér vlastně si neuvědomuje, že to neslouží zájmům Izraele, že neví, co je v zájmu Izraele. A tady na straně tedy pravicových stran a komentátorů, právě toto bylo bráno jako nahrávka zdejší levici a centristů. A je pravda, že politici jako Cipi Livniová okamžitě na to skočili a kritizovali Netanjahua a říkali, vidíš, s tvojí politikou nás vedeš do záhuby. Takže je možné chtěně nechtěně Obama do zdejší předvolební kampaně určitým způsobem zasáhl. Vladimír KROC, moderátor -------------------Z Tel Avivu zpravodaj Českého rozhlasu na Blízkém východě Břetislav Tureček. Díky, na shledanou. Břetislav TUREČEK, redaktor -------------------Na slyšenou. Vladimír KROC, moderátor -------------------U telefonu je politický geograf Michal Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Dobrý den. Michal ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Dobrý den. Vladimír KROC, moderátor -------------------Co se dá očekávat od výsledku voleb z geopolitického hlediska, jak se odrazí v blízkovýchodním mírovém procesu? Michal ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak rozhodně se nedá očekávat, že jakýkoliv výsledek izraelských voleb by způsobil nějaký zásadní převrat v té dlouhodobě komplikované situaci na Blízkém východě. Je třeba si uvědomit, že vedle toho, o čem už jste se zmínili, to znamená vedle těch notoricky známých problémů ve vztazích mezi Izraelci a Palestinci, je celý ten blízkovýchodní region ještě pořád velice jaksi zjitřený tím, co se označuje ještě pořád tím termínem Arabské jaro. Momentálně je to nejvýrazněji viditelné v Sýrii. Chtěl bych jenom připomenout jednu takovou klasickou tezi, že v souvislosti právě se situací na Blízkém východě se říkalo - na Blízkém východě nebude žádná válka bez Egypta, ale žádný mír bez Sýrie. Čili dokud se neuklidní nebo nějakým způsobem nevyřeší situace v Sýrii, nedá se předpokládat, že by tam rychle mohl nastat klid. Vladimír KROC, moderátor -------------------Plné znění zpráv


A jak důležitý je výsledek voleb do Knesetu pro budoucí vztahy Izraele a Íránu, jak jsme teď slyšeli od Břetislava Turečka, tak v té předvolební kampani to vlastně ani nebylo nosné téma. Michal ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Nebylo to nosné téma, na druhou stranu já se domnívám, že jakýkoliv výsledek voleb v Izraeli nenalezne po jaksi pozitivní odezvu v Íránu, jinými slovy, Írán a Izrael jsou momentálně protivníci a výsledek izraelských voleb na tom nic nezmění. A já jsem přesvědčen, že bez ohledu na to, jestli v Izraeli jaksi zvítězí pravice levice, nebo jestli to bude středopravicová nebo výrazně pravicová vláda, prostě Írán je objektivně pro Izrael hrozbou, a to si všichni neuvědomí. Vladimír KROC, moderátor -------------------My jsme před chvílí slyšeli Břetislava Turečka z Tel Avivu, přesto vám podobnou otázku taky položím, jaký význam má v otázce samostatného palestinského státu uznání Palestiny za nečlenský pozorovatelský stát OSN. Izrael byl a je proti a předčasné volby pravděpodobně tedy situaci nějak nezmění. Michal ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Je nanejvýš nepravděpodobné, že by se na tomhle tom cokoliv změnilo, problém samozřejmě, to je velký, ne ani tak kvůli tomu, že by vlastně se tam dramaticky něco změnilo, upřímně řečeno, jaksi z funkčního hlediska palestinská samospráva ukazuje, že není schopna se starat o to území, ale tady jde o ten nesmírný symbolický potenciál, který to má a problém je, že Izrael dlouhodobě vlastně v tomto ohledu ztrácí pozitivní body. Sice ještě má pořád nějakou podporu v Evropské unii, má ale, řekl bych momentálně spíš takovou tu zákulisní podporu ve Spojených státech, protože jak Washington, tak Brusel dávají najevo, že si vlastně přejí ve vývoji v téhle té oblasti jiný. Čili tohle to je obrovský problém, ale to je spíš, řekněme, problém, abych tak řekl, sekundární. To je vztah, problém ve vztazích mezi Izraelem a těmi ostatními demokraciemi a to pro blízkovýchodní problém není až tak úplně důležité. Vladimír KROC, moderátor -------------------No, a když o tom ale mluvíme, zajímalo by mě, jak podle vás poznamená výsledek izraelských parlamentních voleb vztahy se Spojenými státy? Michal ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Momentální vztahy mezi Netanjahuem a prezidentem Obamou jsou špatné, to jaksi se viní, mezi nimi nefunguje, abych tak řekl, ta chemie, která prostě může samozřejmě velice pozitivně nebo naopak negativně ovlivnit ty vztahy, nicméně navzdory tomu, že tihle ti dva si evidentně nepadli do noty, tak se setkali během Obamova mandátu, tuším, že osmkrát, Netanjahu byl jedním z nejčastějších hostů v Bílém domě a prostě americké angažmá v Izraeli, nebo respektive v blízkovýchodních problémech na straně jedné. A izraelská, řekněme, nebo proizraelská lobby ve Spojených státech na straně druhé, to jsou tak silné záležitosti, že na tomhle tom se nic nezmění, prostě Spojené státy nedají ruce pryč od Izraele. Izrael i nadále bude komunikovat se Spojenými státy. Otázka je, jak se tam posunou ty vzájemné vazby a tady pravděpodobně ten výsledek voleb nic pozitivního také nepřinese. Vladimír KROC, moderátor -------------------Volební komise začnou hlasy sčítat hned po uzavření volebních místností, tedy v 21 hodin našeho času, pak by měly být zveřejněny první odhady výsledků a směrodatné výsledky mají být známy ve středu ráno. Tolik Michal Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Díky, na shledanou. Michal ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Na shledanou. _



Schwarzenberg nahrál soupeři neobratným výrokem 22.1.2013

Hospodářské noviny str. 02 Kateřina Eliášová_

Téma_

Tvrdá kampaň Hlavním tématem se staly výsledky druhé světové války, rodinné poměry Karla Schwarzenberga a spojenectví Zeman-Klaus Do startu druhého kola prezidentské volby zbývají tři dny a tým Volím Karla teď především řeší, jak připravit ministra zahraničí na závěrečné předvolební debaty. Mluvit se bude hodně i o období těsně po konci druhé světové války – téma, které Miloš Zeman umí dobře využít ve svůj prospěch. Fokus Větší radost snad nemohl Karel Schwarzenberg volebnímu týmu Miloše Zemana přichystat. Dlouhé týdny příprav na prezidentské duely, ve kterých chtěl Zeman do svého protivníka tepat zejména kvůli vládní politice, přebila slova ministra zahraničí reflektující jednu z nejtemnějších etap v dějinách tehdejšího Československa – poválečný odsun Němců. Stačil jeden neobratný výrok a ve čtvrtek večer se v televizní debatě zrodilo podle všeho rozhodující téma prezidentského klání. „Miloš Zeman jen zvedl po tom nešťastném výroku Karla Schwarzenberga tu rukavici ze země a dál s ní takto operuje. Tři dny před volbami je obtížné říci, jestli to může být to rozhodující, v každém případě Miloš Zeman přešel do ofenzivy, což voliči také vnímají,“ zhodnotil debatu o Benešových dekretech olomoucký politolog Pavel Šaradín. Zeman se našel Byla to chvíle, kdy se dosud precizně rozjetá kampaň vymkla týmu Volím Karla z rukou. Šéf české diplomacie sice své výroky den nato v další z debat mírnil, to už ale Zeman svého protivníka nazýval Sudeťákem (takto mluví „Sudeťák, a ne prezident“) a dosluhující prezident Václav Klaus přispěchal s prohlášením, že takové výroky jsou neodpustitelné. A to přesto, že už dříve mluvili oba o Benešových dekretech v podobném duchu, jakkoli si netroufli spojit českého prezidenta Edvarda Beneše s trestním tribunálem v Haagu, jak to udělal Schwarzenberg. „Strašně nerad bych to komentoval, nešťastné to rozhodně nebylo, pokud, tak ne úplně přesné,“ komentoval Schwarzenbergův diplomatický lapsus mluvčí jeho kampaně Marek Pražák. Zeman se však v tomto tématu našel a jeho palba pokračuje prakticky doteď. Jeho tým sice prohlašuje, že kritika Karla Schwarzenberga jako vicepremiéra zodpovědného za nepopulární reformy je tou hlavní linkou kampaně, Miloš Zeman jako by však tvůrce své image neslyšel. Nepravdivě obvinil svého protivníka, že „i jeho rodiče měli kolem sebe samé nacisty, a že dokonce v rodovém sídle, kde pobývá jeho manželka Therese, dosud visí obrazy s hákovými kříži a hajlujícími lidmi“, a stejně jako manželka současného prezidenta prohlásil, že by mu „vadila první dáma, která neumí česky“. „Dobře ví, že to je téma, které může vyhrát volby. Snaží se přetáhnout voliče Jana Fischera a Jiřího Dienstbiera, voliče středové a sociální demokracie, kteří často žijí právě v oblasti bývalých Sudet,“ komentoval pro IHNED.cz nastolené téma politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd UK. Špatný premiér v. špatná vláda Schwarzenbergův tým řekl k tématu vše, teď se chce soustředit na čtyři velké debaty, které oba kandidáty ještě čekají. Taktika je jasná: důkladná a podrobná příprava na duely, ve kterých by už neměla zaznít žádná chyba. „S Karlem Schwarzenbergem budeme probírat veškerá důležitá témata, která jsou součástí tematických okruhů, které nám jednotlivé redakce zaslaly,“ říká Pražák. Otázka, zda ministru zahraničí radí vyhnout se ožehavým tématům a vážit každé slovo, zůstává nezodpovězená. Zdroje z týmu prozradily, že veškerý volný čas teď jeho členové věnují důkladným rešerším, zejména z let 1998–2002, kdy byl Schwarzenbergův protivník ministerským předsedou. Podobné je to i na druhé straně, jakkoli tam je hlavní hráč nepředvídatelný. V týmu Miloše Zemana se však soustředí na současnou vládu. „V Praze máme billboardy s heslem Stop Kalouskovi na Hradě a na Moravě zase Stop této vládě,“ uvedla mluvčí Zemanovy kampaně Hana Burianová. Rozdíl je podle ní dán tím, že jméno ministra financí Miroslava Kalouska je v Praze známější, na Moravě zase hodlají zemanovci připomínat například veřejností neoblíbené církevní restituce a rovněž zavedení školného. „Očekáváme silnou protivládní linku, stejně jako dosavadní rétoriku protikandidáta,“ přiznal Marek Pražák. Plné znění zpráv


Podle dosavadních průzkumů měl dosud navrch Miloš Zeman, pokud však k volebním urnám přijdou zejména mladší voliči, má šanci uspět Karel Schwarzenberg, soudí politolog Šaradín. *** Miloš Zeman se snaží přetáhnout voliče Jana Fischera a Jiřího Dienstbiera, voliče středové a sociální demokracie, kteří často žijí právě v oblasti bývalých Sudet. Josef Mlejnek politolog, FSV UK Zostření prezidentské kampaně ve výrocích „Do včerejška bych respektoval, že budete prezidentem České republiky, ale ten, kdo označí jednoho prezidenta Československa za válečného zločince, tak mluví jako Sudeťák.“ „Potom také nechci, aby po mně na Pražský hrad přišla dáma, která bude mluvit jenom německy.“ Současná první dáma Livia Klausová naráží na to, že Schwarzenbergova manželka nehovoří česky. Kdysi se jazyk učila, ale po velmi těžkém úrazu v devadesátých letech přestala. „Někdo má problémy s tchyní, někdo s tchánem.“ Karel Schwarzenberg reagoval na výrok, že otec jeho manželky Therese byl aktivním nacistou, členem NSDAP a SA. Therese Schwarzenbergová se od nacismu jasně distancovala. „Knížata měla právo první noci a zdegenerovala, protože své nevolnice nemusela znásilňovat, zatímco my zemani jsme si věci museli těžce vybojovat nejen v sexuální oblasti, a proto jsme nezdegenerovali.“ Miloš Zeman zaútočil na Schwarzenbergův šlechtický původ. Ten reagoval slovy, že si připadá jako v letech 1947 a 1948, kdy mu bylo vtloukáno do hlavy, že pochází z degenerované rodiny. „Úplně jsem tady omládl,“ dodal Schwarzenberg. Miloš Zeman se do Schwarzenberga pustil kvůli jeho výroku, že podle dnešních měřítek by se někdejší československá vláda a prezident Beneš kvůli odsunu Němců ocitli v Haagu. Sám Zeman však například v roce 1990 hovořil o „porušování demokracie po roce 1945, ať už jde o transfer německého obyvatelstva v duchu stalinských migračních přesunů.“ „Mají společný zájem, který je spojuje v okamžiku nouze, stejně jako v dobách opoziční smlouvy. Součástí tohoto paktu je i nedávná masivní amnestie.“ Karel Schwarzenberg naznačuje, že jak Miloš Zeman, tak Václav Klaus měli zájem na podobě nedávné amnestie. Ta omilostnila také aktéry některých velkých hospodářských kauz z doby opoziční smlouvy uzavřené Milošem Zemanem a Václavem Klausem. Miloš Zeman však Klausovu novoroční amnestii zkritizoval. „Jde o poměrně troufalý výrok od člověka, který je úzce spjat se současným ministrem financí Miroslavem Kalouskem, který je jeho místopředsedou v politické straně TOP 09 a který v podstatě celé jednání pana Schwarzenberga, za zády s podnikateli Bakalou a Hávou, řídí.“ „Nic nespojuje více v životě než společní kostlivci ve skříni.“ Karel Schwarzenberg komentoval podporu, kterou Zemanovi vyjádřil současný prezident Václav Klaus. Ten se Zemanem v roce 1998 uzavřel takzvanou opoziční smlouvu, která fakticky umrtvila soutěž politických stran a rozdělila moc v zemi mezi ČSSD a ODS. Mluvčí Zemanovy kampaně Hana Burianová reagovala na Schwarzenbergův výrok, že Miloš Zeman a Václav Klaus tvoří mocenskou skupinu a že toto spojení je podvodem na voličích. „Reprezentuje minulost, naši minulost posledních deseti patnácti let.“



Karel Schwarzenberg se opřel do Miloše Zemana po úspěchu v prvním kole prezidentských voleb. Zeman v narážce na Schwarzenbergovo působení ve vládě kontroval, že jeho soupeř je v tomto směru skutečně mužem přítomnosti. Nemohu podpořit ministra zahraničí, který de facto srovnal prezidenta Beneše s válečnými zločinci souzenými mezinárodním tribunálem v Haagu. Takový výrok z úst prezidentského kandidáta vážně podkopává mezinárodní postavení České republiky a poškozuje její dobré jméno. Neúspěšný prezidentský kandidát Jan Fischer na stejné téma jako Zeman. „Proces (privatizace Mostecké uhelné) byl zahájen během vlády Miloše Zemana, ukončilo se to za Tošovského.“ Karel Schwarzenberg přisuzuje Zemanovi vinu za nevýhodnou privatizaci Mostecké uhelné. Ve výroku se však mýlil: během Tošovského vlády management Mostecké uhelné skrytě skupoval akcie firmy z trhu skrze firmu Appian, až ji ovládl. Zemanův kabinet však následně prodal Appianu pod cenou zbývajících 49 procent akcií firmy. Současný prezident Václav Klaus zkritizoval Schwarzenbergův výrok o Benešových dekretech. Po svém nástupu do prezidentské funkce v roce 2003 však Klaus řekl: „Toto se stalo, dnes už minulost nezměníme, z dnešního hlediska šlo o činy nepřijatelné. Tyto události plné násilí a lidských tragédií poznamenaly celé generace a pocity křivd v myslích řady lidí přežívají dodnes.“ „Asi byl zvyklý, že mu vždy všechno prošlo, ale já mu tento výrok prominout nikdy nemohu.“ Foto popis| O autorovi| Kateřina Eliášová, [email protected]. S přispěním Aleše Měřičky _

Nekompromisně u nás hodnotíme, říká šéf nejlepší ekonomické vysoké školy. Ptejte se ho 22.1.2013

iHNed.cz

str. 00 pek_

zpravy.ihned.cz_

Institut ekonomických studií podruhé za sebou zvítězil v žebříčku vysokých škol, který připravuje redakce HN. Jak přesně studim vypadá? Co se studenti naučí? A kde najdou uplatnění na trhu práce? Ptejte se šéfa IES Martina Gregora on-line, odpovídat bude ve čtvrtek 24. ledna od 10:30 do 11:30. Již druhým rokem za sebou kraluje českým ekonomickým vysokým školám Institut ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Tedy alespoň podle žebříčku, který pravidelně začátkem roku přinášejí HN. Institut opět vynikl hlavně v tom, kolik studentů vysílá na zahraniční stáže - v loňském roce alespoň na semestr vycestovalo deset procent všech studentů. Škola uspěl i díky tomu, že dbá na výchovu svých doktorandů. Na zisku titulu PhD. tu pracuje 7,8 procent z celkového počtu 784 studentů. Suverénně nejlepší studium ekonomie nabízí Institut ekonomických studií FSV UK - čtěte ZDE “Náš recept na kvalitní ekonomickou školu má tři hlavní ingredience: zevrubnou matematickou přípravu, mezinárodní prostředí a péči o talenty. Školu neustále zlepšujeme a inovujeme. Snažíme se podpořit vyučující oddané svému oboru, nekompromisně hodnotíme výuku i výzkum dle kvality a sbíráme zpětnou vazbu od absolventů a podnikové sféry,“ říká ředitel Institutu ekonomických studií Martin Gregor.



“Máme zkušenost, že čeští a slovenští studenti, kteří nerezignovali na střední škole na výuku matematiky, jsou v průměru šikovní a mají šanci na úspěch. Často jejich motivaci ale sráží dojem, že české prostředí není úplně meritokratické. I v tomto tkví úspěch kvalitní školy - musí své studenty přesvědčit, že píle a snaha se jim vyplatí. A že pokud si nevytyčí náročné cíle nyní, když je jim dvacet, už si je nedají nikdy,“ dodává Gregor. Jak přesně studium na IES FSV UK vypadá? Co všechno by měl uchazeč o studium umět a znát? Co se naučí? A kde najde uplatnění na trhu práce? Ptejte se Martina Gregora on-line, odpovídat bude ve čtvrtek 24. ledna od 10:30 do 11:30. Podrobné výsledky žebříčku vysokých škol čtěte ve čtvrtečním vydání Hospodářských novin.

URL| http://zpravy.ihned.cz/cesko-skolstvi/c1-59169270-nekompromisne-u-nas-hodnotime-rika-sef-nejlepsiekonomicke-vysoke-skoly-ptejte-se-ho _

Schwarzenberga lidé volí ze vzdoru i přesvědčení 22.1.2013

Právo str. 06 Publicistika_ Hynek Jeřábek_

Ohlas na článek Václava Bělohradského Vážený pane profesore, v devadesátých letech jsem rád četl Vaše fejetony později shrnuté do dvou knížek Přirozený svět jako politický problém a Myslet zeleň světa. Nyní se však musím ohradit proti jednostrannosti Vašeho článku (Podzámčí volí pankáče ze zámku, Právo 19. 1.) hýřícího slovy „simulakrum“ a „fetiš“. Věc je daleko jednodušší, než jak ji líčíte. Obraz Karla Schwarzenberga nevytvořila mediální fronta nebo kulturní fronta či akademická fronta. Jak si každý soudný čtenář může sám ověřit, obraz Karla Schwarzenberga zformulovali jeho podporovatelé na sociální síti. Počínaje koncem září (a nikoliv až v týdnu před prvním kolem voleb) posílali na webové stránky www.volimkarla.cz své krátké formulace, zcela svobodně a na sobě nezávisle. Byly to projevy svobodné vůle jednotlivých občanů v celonárodní diskusi před první přímou volbou hlavy státu. Fenomén Schwarzenberg je výrazem vzdoru občanské společnosti proti diktátu médií, která po čtyři měsíce viděla jen Zemana a Fischera. Dne 2. prosince jsme pro potřeby mezinárodní konference Světové organizace pro výzkum veřejného mínění WAPOR, přísně vědecky, analyzovali prvních pět set výroků příznivců Karla Schwarzenberga a došli jsme k závěru, že jeho podporovatelé jej volí z přesvědčení, z rozumových důvodů, protože mu důvěřují, protože svým konkrétním jednáním již mnohokrát prospěl své vlasti, pro jeho morální kvality, pro jeho nezkorumpovatelnost, protože nechtějí mít na Hradě člověka s komunistickou minulostí. Ostatní kandidáti na prezidenta bohužel v prosinci takové stránky neměli. Měli stránky s dvaceti nebo třiceti podporovateli z řad kulturní či společenské elity. Ale stránky, na nichž by se do konce listopadu spontánně vyjádřilo 3000 občanů, prostě neměli. Takovou stránku, na níž by tisíc jeho podporovatelů veřejně řeklo, proč jej chtějí volit prezidentem, nemá Ing. Miloš Zeman, CSc., patrně ještě dnes. Karel Schwarzenberg má své reálné podporovatele se jménem, e-mailovou adresou a většinou i s fotografií. To opravdu není simulakrum. To je realita. Naopak právě Miloš Zeman by potřeboval Vaše simulakrum, aby lidé věděli, proč mu vlastně mají dát svůj hlas. Foto popis| O autorovi| Hynek Jeřábek (Autor je profesor na UK, Fakulta sociálních věd) _

Zemřel prof. Karel Kouba, nestor české akademické ekonomie Plné znění zpráv


21.1.2013

protext.cz str. 00 sih_

ece kom_

Praha 21. ledna (PROTEXT) - Prof. Karel Kouba zemřel po krátké nemoci 11. ledna 2013 ve věku nedožitých 86 let. Česká, respektive československá ekonomie v něm tak ztratila jednu z nejvýznamnějších osobností posledních padesáti let. Po absolvování vysoké školy a několika letech působení na pražských školách zakotvil Karel Kouba v Ekonomickém ústavu ČSAV. Zde se s Josefem Goldmanem podílel na vytvoření patrně nejvýznamnější publikace českých ekonomů té doby, Hospodářský růst v ČSSR, která reagovala na neuspokojivý vývoj československého hospodářství v 60. letech. Po krátkém působení na University of California se stal jednou z vůdčích osobností návrhů ekonomických reforem konce šedesátých let. Následné normalizační čistky na něj dopadly velmi tvrdě. Po nuceném odchodu z akademie pracoval 16 let v ČKD a dlouho nesměl oficiálně publikovat, psal pouze pro samizdat a organizoval bytové semináře. Až v roce 1988 mohl profesor Kouba nastoupit do Prognostického ústavu ČSAV. Na začátku 90. let se aktivně účastnil diskuzí o transformační strategii, byl jmenován profesorem politické ekonomie a v letech 1991-1993 vedl Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. V roce 2006 obdržel Cenu České společnosti ekonomické za dlouhodobý přínos k rozvoji českého ekonomického myšlení. Profesor Kouba byl výjimečnou osobností nejen v profesní, ale i lidské rovině. Pro svoje okolí byl příkladem skromného a milého člověka, který byl schopen zachovat si osobní svobodu, integritu a odbornou nezávislost, jehož ochota naslouchat a přátelsky diskutovat probouzela v ostatních touhu poznávat. Poslední rozloučení s prof. Karlem Koubou se uskuteční 21. ledna 2013 ve 13:20 hodin v Malé obřadní síni krematoria v Praze - Strašnicích. Kontakt: PhDr. Sylvie Fišerová Koordinátorka vnějších vztahů Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Smetanovo nábřeží 6, Praha 1, 110 01 E-mail: [email protected] Tel.: +420 222 112 285 Upozorňujeme odběratele, že materiály označené značkou PROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze je publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za ně nese plnou odpovědnost. PROTEXT Cas| 08:30 _

Sázka na přeběhlíky 21.1.2013

Euro str. 09 Monitor_ Jan Jandourek_

průzkumy veřejného mínění Kdyby chtěly (dosud) velké strany hledat své voličské odpadlíky, mají k dispozici celkem jednoznačné údaje. Uvedl je server Kohovolit.eu. Karel Schwarzenberg je jasně „dvojbarevný“ kandidát. Jeho vlastní strana TOP 09 mu dodala 13 z celkem 23,4 procent získaných hlasů. Plné znění zpráv


O zbylých devět procent se postarali voliči přeběhlíci z ODS. Podpora z jiných stran nestojí za zmínku. Sloupcový graf přeběhlictví v případě Miloše Zemana je ovšem barevný jako šála avantgardní středoškolačky. Zeman sebral ČSSD hned 10 procentních bodů, KSČM 4, 5 pak jiným stranám, v tom byla zřejmě i jeho SPOZ. VV, ODS a nevoliči dali expremiérovi všichni po dvou procentních bodech. Je to pestrá směs, kde bývalý prognostik sotva odhadne, odkud přijde podpora do druhého kola. Jan Fischer a Jiří Dienstbier blahé paměti měli podporu ještě barevnější, skládali ji tak z pěti šesti subjektů, a to po dvou třech procentíčkách, kromě jasných 6 procent pro Dienstbiera od jeho socialistů. Pravda, od strany s volebními preferencemi kolem 30 procent by se dalo čekat víc, ale to platí pro ODS taky. Nejvěrnější straníky má tedy Schwarzenberg. Trapné pro vedoucí vládní stranu je, že Zemana a Fischera podpořilo prakticky stejné množství voličů ODS jako Přemysla Sobotku. V druhém kole bude důležitá nejen podpora, ale také množství negativních hlasů. Z tohoto hlediska má nejvíce odpůrců Karel Schwarzenberg. Podle sociologického magazínu Sociopress.cz z Fakulty sociálních věd UK ho podle průzkumu za nepřijatelného považuje 60 procent respondentů (odpověděli, že by ho „rozhodně“ nevolili). Hned za ním jsou největšími neoblíbenci neúspěšní kandidáti Vladimír Franz a Jana Bobošíková, které by určitě nevolilo 50 procent lidí. (Sběr dat provedla agentura NMS Market Research na vzorku tisíc respondentů.) Jak dále uvádí Sociopress.cz, z výzkumu před prvním kolem ještě plyne, kdo byli potenciální voliči. „Voliči jednotlivých kandidátů mají různé charakteristiky. V naší volbě nás ovlivňuje například náš věk, pohlaví, vzdělání či příjem. Občané starší se více přiklánějí k volbě Jiřího Dienstbiera, Přemysla Sobotky a Miloše Zemana. Mladší lidé by jako prezidenta naopak raději viděli Schwarzenberga či Franze. Lidé s průměrně vyšším vzděláním by volili Jiřího Dientsbiera a Vladimíra Dlouhého, lidé s nižším vzděláním by naopak volili Janu Bobošíkovou. Ženy volí ženy, Janu Bobošíkovou a Táňu Fischerovou by volilo mnohem více žen než mužů. Naopak Miloš Zeman či Vladimír Dlouhý mají mnohem větší podporu u mužského pohlaví. Lidé s vysokými příjmy se pak přiklánějí k volbě Vladimíra Dlouhého a Zuzany Roithové, lidé s nižšími příjmy mají blíže k Janě Bobošíkové.“ Potěšení zlomyslným lidem připravilo srovnání předvolebních průzkumů se skutečnými výsledky. Vůči výzkumným agenturám to není úplně spravedlivé, protože to nejsou věštírny, které říkají, jak to určitě dopadne. Zjišťují jen, co lidé v určitý časový okamžik o svých preferencích tvrdí. Kdo ale zná zjištěná čísla přesně, musí být velmi opatrný. Podle prosincového tázání CVVM 12,5 procenta voličů říkalo, že se ještě nerozhodli, a 51 procent z těch, co volit jít chtěli, uvedlo, že je dost možné, že svou volbu ještě mohou změnit. To je tedy celkem asi 66 procent lidí sice odhodlaných jít k volbám, ale zároveň to byli lidé, kteří o své volbě nebyli ještě jasně přesvědčeni. Pak se dají výsledky jen odhadovat podle toho, co víme o voličském chování z minulosti. V případě parlamentních voleb takovou zkušenost máme, víme třeba, že voliči komunistů se stydí v průzkumech svou stranu uvádět, takže preference komunistů jsou podhodnocené. Jenomže přímá volba prezidenta se koná poprvé a český volič se choval poměrně nestandardně. V úvahu je třeba vzít i lidský faktor kandidátů. Když „slibnému“ kandidátovi dojdou síly (nebo peníze), začne se najednou propadat. Pokud je kampaň delší, než potřebuje, je to pro něj zvláště v případě dvoukolové volby osudové. Na to nejspíše doplatil Jan Fischer. Měl stejný osud jako kdysi strana Důchodci za životní jistoty, které průzkumy v roce 1998 předpovídaly přes deset procent, a to vedlo média k bližšímu průzkumu, co je tato strana zač. To jí bylo osudné a nedostala se pak ani do Sněmovny. V každém případě budeme u příští volby ohledně odhadů o něco zkušenější, zůstane tu však faktor českého voliče a českých kandidátů, což vede k těžko odhadnutelným koncům. l kdo koho volil Odkud přišli voliči kandidátů v prezidentských volbách v roce 2013 Miloš Zeman Nevoliči Karel Schwarzenberg Jan Fischer ČSSD Jiří Dienstbier ODS Vladimír Franz TOP 09 Zuzana Roithová Taťána Fischerová KSČM Přemysl Sobotka VV Jana Bobošíková 0 5 10 15 20 25 Ostatní strany pramen: Kohovolit.eu Foto popis| Plné znění zpráv


O autorovi| Jan Jandourek • [email protected] _

Karel Kouba: ekonom s vizáží hodného dědečka 21.1.2013

Hospodářské noviny _

str. 08

Názory_

NEkrolog V pátek 11. ledna 2013 nás opustila legenda českého ekonomického myšlení, profesor Karel Kouba, který byl učitelem a přítelem tří generací českých i zahraničních ekonomů. V polovině devadesátých let byl Institut ekonomických studií na Univerzitě Karlově malým zjevením. Na jedné straně byl jedním z mála míst v postkomunistickém světě, kde se vyučovala moderní ekonomie, a na druhé straně se tam debatovalo i o zamlčených předpokladech a omezeních standardních modelů, které se naplno ukazovaly v probíhající transformaci. V centru studentských i vědeckých diskusí byl profesor Karel Kouba - respektovaný ekonom, moudrý a skromný člověk a zároveň vynikající pedagog s širokým rozhledem a výjimečnou schopností naslouchat. Jako špičkový akademik očekával od studentů víc než jen plnění povinností. S prvorepublikovou noblesou je provokoval k diskusím o reálných problémech, nasměrovával k prvním seriózním výzkumným projektům, posílal na odborné konference a spojoval s věhlasnými ekonomy v zahraničí. Žádný pokus o ekonomickou studii nebyl v jeho očích nepoužitelný, když své studenty s laskavou, leč vytrvalou energií tlačil k dalším verzím, které by konečně začaly dávat smysl. Obklopoval se mladou generací, přitahoval její intelektuální energii a dokázal jí dát směr, aby se nakonec nefalšovaně radoval z úspěchů svých studentů v reálném i akademickém světě. Svorníkem pro tři generace Inspiroval vznik Ekonomického klubu - diskusní iniciativy, kterou si již patnáct let předávají studentské generace a na jejíž půdě vystoupily snad všechny české osobnosti, které mají k ekonomii co říci. Studentské nadšení a kontakty profesora Kouby a jeho kolegů však přitáhly i zahraniční hvězdy, takže na seminářích vystoupil třeba i bývalý šéf americké centrální banky Paul Volcker či Joseph Stiglitz, který pár týdnů nato získal Nobelovu cenu za ekonomii a z Prahy si odvezl nezapomenutelnou vzpomínku na cestování studentskou Škodou Rapid, do níž se v zimě muselo nasedat za jízdy. Podobných historek nasbíral profesor Kouba za svou dlouhou kariéru celou řadu, takže když studenty uváděl do myšlenek velikánů ekonomie, jako byli nobelisté Friedrich von Hayek, Ronald Coase, Douglas North, Oliver Williamson či James Buchanan, tak často i s osobním příběhem z diskusí s nimi. Tak si jej ostatně pamatuje i János Kornai, emeritní profesor Harvardovy univerzity: „Karel by skvělý akademik s ohromným talentem pro ekonomickou analýzu. Všichni jej obdivovali za jeho klidný a vyrovnaný přístup ke kontroverzním otázkám. Navíc to byl srdečný člověk, opravdový a věrný přítel, vždy připravený komukoli pomoci.“ Profesor Karel Kouba byl inspirací nejméně pro tři generace ekonomů, a to i přes normalizací vynucené stáhnutí se z veřejného života v letech 1970 až 1989. Byli to jednak ekonomové jeho generační kohorty, „osmašedesátníci“ v čele s Otou Šikem či Josefem Goldmanem, kteří se pokoušeli o reformy socialistického ekonomického systému. Byla to i generace ekonomů soustředěných kolem Klubu mladých ekonomů Václava Klause a Lubomíra Mlčocha, který vznikl při Ekonomickém ústavu ČSAV, do jehož čela byl Karel Kouba zvolen v roce 1968 (ne nadlouho). Z těch se rekrutovali architekti ekonomické transformace, stejně jako její hlavní kritici. A konečně to byla generace mladých ekonomů devadesátých let, kteří se zájmem sledovali a analyzovali onu - jak profesor Kouba často říkal - bezprecedentní realitu transformační ekonomiky. Ve svých přednáškách i studiích vždy zdůrazňoval roli institucí - formálních i neformálních pravidel, které vytvářejí strukturu motivací v ekonomice a v konečném důsledku určují, zda lidé více jeden druhého podvádějí, nebo naopak spolupracují a inovují. Učil studenty o institucích přemýšlet, analyzovat jejich působení i jejich změny, a to už v dobách, kdy to nebylo běžné ani na světových univerzitách. Jeho přednášky s radostí opráší každý analytik, který hledá teoretickou oporu pro pochopení pokrizových změn regulací na finančních trzích nebo třeba vhled do důsledků změn ekonomických pravidel Evropské unie. Nebojte se nahého krále Díky profesoru Koubovi byly stovky studentů ekonomie v devadesátých letech (ochotně) donuceny přečíst už v prvním ročníku klíčové původní statě světových ekonomů, jako je Cesta do otroctví od Friedricha von Hayeka, a kriticky o nich diskutovat. Všichni jsme museli napsat esej „Jak jako student ekonomie vnímám ekonomickou transformaci“, čímž se profesoru Koubovi jako málokomu jinému podařilo studenty přitáhnout k ekonomii coby nástroji sledování bezprostředního dění kolem sebe. Plné znění zpráv


Mezigenerační spolupráce byla mottem veškerých kurzů, které profesor Kouba na Institutu ekonomických studií v posledních letech vyučoval - příznačně v aktivní spolupráci se svými bývalými studenty, a to nejen těmi pohybujícími se nadále v oblasti ekonomického výzkumu. Podle něj kurz na vysoké škole nemá být přednáškou zkušeného profesora, ale naopak interaktivní, mezigenerační výměnou názorů fundovaně podepřených načtenou literaturou a kritickým myšlením. I díky němu se tento přístup k výuce na Institutu ekonomických studií udržuje, což je jedním z důvodů, proč institut kraluje žebříčkům kvality i oblíbenosti ekonomických škol u nás. Drží se tam jeho pohled zvídavého mladíka s širokým přehledem a odvahou pokládat si znovu a znovu základní otázky a klidně i usoudit, že král je nahý. Pohled pána s vizáží hodného dědečka s plnovousem, který však při první zajímavé otázce ožil a v mžiku smazal pět šest desetiletí, která ho dělila od jeho studentů. Všichni jsme museli napsat esej „Jak jako student ekonomie vnímám ekonomickou transformaci“, čímž se profesoru Koubovi jako málokomu jinému podařilo studenty přitáhnout k ekonomii coby nástroji sledování bezprostředního dění kolem sebe. O autorovi| Adam Geršl, Institut Mezinárodního měnového fondu ve Vídni Pavel Körner, Raiffeisenbank Zdeněk Kudrna, Vídeňská univerzita Tomáš Sedláček, Československá obchodní banka Ondřej Vychodil, Československá obchodní banka Autoři studovali ekonomii na IES FSV UK, ročník 1996. _

S doyenem české ekonomie Karlem Koubou se ve Strašnicích loučily desítky ekonomů 21.1.2013

iHNed.cz str. 00 byznys.ihned.cz_ Eva Vychodilová_

Na nedávno zesnulého profesora ekonomie Karla Koubu, známého jako signatáře Dřevíčské výzvy, zavzpomínali ve svých proslovech profesor Lubomír Mlčoch i zástupci mladé generace ekonomů Tomáš Sedláček a Adam Geršl. Akademičtí kolegové, bývalí studenti, členové NERVu a další přední čeští ekonomové se v pondělí odpoledne rozloučili s ekonomickou legendou, profesorem Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity Karlem Koubou. Ten zesnul v pátek 11. ledna po krátké nemoci ve věku 85 let. Soustrast rodině přišly do Malé síně strašnického krematoria vyjádřit desítky lidí napříč generacemi i názorovými proudy. Nechyběli ministři vlád 90. let Vladimír Dlouhý, Karel Dyba nebo Pavel Mertlík, ekonomové Jiři Schwarz, Michal Mejstřík či Zdeněk Kudrna. Na doyena české ekonomie zavzpomínali ve svých proslovech profesor Lubomír Mlčoch i zástupci mladé generace ekonomů Tomáš Sedláček a Adam Geršl. Vynikající učitel, respektovaný ekonom, přítel i mentor. Tato slova se v různých obměnách prolínala každou z řečí. "Byl duchovním otcem studentského Ekonomického klubu na Karlově univerzitě, který předávají studenti dalším a dalším ročníkům už patnáct let," připomněl Tomáš Sedláček. Krotitel ekonomů - čtěte ZDE Karel Kouba: ekonom s vizáží hodného dědečka - čtěte ZDE "Byl neuvěřitelně pracovitý a sečtělý. V knihách, které nosil na přednášky, měl hlavní myšlenky podtrhány červeně, vedlejší myšlenky zeleně a zbytek knihy žlutě. Často reagoval na e-maily v pozdních nočních hodinách, vymlouvaje se na stařeckou nespavost, která nám k jeho aktivnímu životu tak nějak nepasovala," vzpomínal Adam Geršl.



Profesor Mlčoch ve své řeči zase vedle přínosu pro institucionální ekonomii zmínil mimo jiné také pouto k jeho rodné vísce Kardašově Řečici, skautskou minulost i dvacetileté působení v ČKD Praha, kam se Kouba musel stáhnout po roce 1968. Smuteční věnec poslal na poslední cestu neobyčejného ekonoma i prezident Václav Klaus, jehož osobně na pohřbu zastupoval Jiří Weigl, vzpomínku na vynikajícího pedagoga uctil kyticí rovněž generální ředitel ČSOB Pavel Kavánek. Ochotník, skaut, ekonom a přítel Profesor Ing. Karel Kouba DrSc. se narodil 26. března 1927. Mládí strávil v Kardašově Řečici. Za okupace byl zaměstnán v Hospodářském družstvu jako skladník. Byl aktivním členem ochotnického divadla, hokejového klubu, Sokola a Junáka. Po maturitě na obchodní akademii v Jindřichově Hradci a vystudování Vysoké školy hospodářských věd v Praze působil na vysokých školách a v Akademii věd. Byl spoluautorem patrně nejvýznamnější publikace českých ekonomů 60. let, knihy Hospodářský růst v ČSSR, a jednou z vůdčích osobností ekonomické reformy na konci 60. let. Po roce 1968 musel odejít z akademického života a pracoval dvacet let v ČKD Praha. V roce 1990 byl politicky rehabilitován a jmenován univerzitním profesorem. Jeho druhým domovem se stal Institut ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Kouba byl inspirací nejméně pro tři generace ekonomů, ať už šlo o osmašedesátníky v čele s Otou Šikem, Klub mladých ekonomů při Ekonomickém ústavu ČSAV Václava Klause a Lubomíra Mlčocha či mladé ekonomy studující v devadesátých letech na IES UK, kteří nyní úspěšně působí v akademické, veřejné i podnikové sféře v ČR i v zahraničí. Do širšího povědomí veřejnosti se zapsal mj. jako signatář Dřevíčské výzvy, která v roce 1999 upozorňovala na nedostatečné právní prostředí spojené s ekonomickou transformací. V roce 2006 se stal laureátem ceny České společnosti ekonomické za dlouhodobý přínos k rozvoji českého ekonomického myšlení. Podle kolegů i absolventů fakulty měl vzácnou vlastnost sjednocovat rozhádané tábory ekonomů v rámci věcné, důstojné a nekonfliktní diskuze nezatížené ideologickými nálepkami. Jak vzpomíná János Kornai, emeritní profesor Harvardovy univerzity: "Karel byl skvělý akademik s ohromným talentem pro ekonomickou analýzu. Všichni jej obdivovali za jeho klidný a vyrovnaný přístup ke kontroverzním otázkám. Navíc to byl srdečný člověk, opravdový a věrný přítel, vždy připravený komukoli pomoci."

URL| http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-59165190-s-doyenem-ceske-ekonomie-karlem-koubou-seve-strasnicich-loucily-desitky-ekonomu _

Osobní variace na téma Jan Palach 21.1.2013

louc.cz _

str. 00

_

Na otázku: „Kdes byl, když padaly věže Světového obchodního centra?“ většina lidí zná odpověď, protože některé události se zaryjí hluboko do paměti. Také já si pamatuji, kdy a kde jsem se dozvěděl o sovětské okupaci v roce 1968, kde a jak jsem sledoval přistání na Měsíci v červenci 1969, nebo kdy a kde a jak jsem se dozvěděl o útoku na newyorské mrakodrapy v roce 2001. Podobným způsobem si pamatuji, kdy a jak jsem se dozvěděl o smrti Jana Palacha v lednu roku 1969.



Byl čtvrtek 16.ledna odpoledne a já jsem si od dvou hodin odpoledne odskočil do kina na japonský film Onibaba. Tuším, že to bylo v kině Praha nebo v kině Práce, zcela určitě však na Václavském náměstí. Nemám rád strašidelné filmy a tento film byl strašidelný. Konec filmu ukazoval záběry zohavené tváře, kterou způsobila samurajova maska přirostlá k tváři ženy, jež si ji neprávem přivlastnila. Z kina jsem odešel v mírně depresivním stavu do Měšťanské besedy, do zahraniční redakce Televizních novin, kde jsem jako student externě stážoval. A právě tam jsem se dozvěděl, že v době, kdy jsem se díval na Václavském náměstí na jeden filmový horor, druhý skutečný horor se odehrával několik stovek metrů od mne. Dosti to se mnou otřáslo a deprese se prohloubila. xxx Kdosi mne tenkrát požádal, zda bych po Palachově smrti neprovázel po Praze jednoho západoněmeckého novináře. Nevím, zda se ten člověk ke mně dostal přes školu, nebo přes kontakty z natáčení dokumentu pro Sender Freies Berlin, kterého jsem se účastnil ještě před srpnovou okupací 1968. Ten novinář se jmenoval Krebs (křestní si nepamatuji), a do Prahy přijel z pověření ARD na zapřenou, protože česká vláda západoněmeckému televiznímu štábu už neudělila vízum. Pan Krebs byl reportérem obrazového týdeníku Stern a byl v Praze poprvé. Jak jsem se čistě náhodou později z tohoto magazínu dozvěděl, jako novinář neměl do té doby s východní Evropou nic společného, působil také ve Vietnamu a adoptoval tam vietnamského sirotka. Kromě toho, že se zajímal o názory a nálady českých studentů, pan Krebs vyslovil přání navštívit Karolinum, kde byla vystavena Palachova rakev, chtěl si všechno vyfotit. Zpočátku jsem si nedokázal představit, jak pana Krebse dostanu do Karolina, když nemá oficiální akreditaci, a nemohu od něj očekávat, že vystojí několikahodinovou frontu, která se táhla na stovky metrů po Starém Městě (nejlépe to ukazuje film Jan 69). Nezbylo tedy než spoléhat na svoji drzost a výmluvnost a na ochotu čekajících lidí propustit nás na nádvoří Karolina mimo pořadí. Nevěřil jsem, že se mi to podaří. Naštěstí na poslední chvíli mne napadla spásná myšlenka: Co když jsou otevřená vrata dvou průchodů na Ovocný trh? Zkusil jsem to, s panem Krebsem jsme se přes průvod čekajících lidí protáhli ke bráně, sáhl jsem na kliku – a ona skutečně povolila, vrata se otevřela a pro mne už nebyl žádný problém provést pana Krebse s fotografickým aparátem labyrintem Karolina až na nádvoří pod sochu Jana Husa. Dnes už by to nešlo, vstup do Karolina je možný jen přes vrátnici, všechny ostatní vchody jsou zavřené. xxx Pan Krebs chtěl kromě jiného natočit také nějaký rozhovor se studenty a zvolil tu nejjednodušší cestu. Požádal mě, zda bych něco k Palachově smrti na kameru neřekl. Souhlasil jsem. Rozhovor se natáčel v našem bytě v Moravské ulici. Pan Krebs někde sehnal českého kameramana i se zvukařem (s tím zvukařem si nejsem jist, možná si ten kameraman kromě šestnáctky Paillarda přinesl i vlastní Nagru), já se posadil k psacímu stolu a pan Krebs mi pokládal mimo obraz otázky. Pamatuji se, že moje němčina nebyla nic moc, dost jsem se zakoktával a byl jsem zvědav na to, zda to nebude chtít pan Krebs přetočit. Nechtěl. Když všechno skončilo, kameraman předal panu Krebsovi filmový materiál a pásek, do jeho rukou putovaly západoněmecké marky. Jeden zkušený novinář mi později řekl, že jsem ten rozhovor neměl poskytovat, že jsem dost riskoval. Mně však to vystoupení před kamerou západoněmecké televize tehdy nepřipadalo nijak neobvyklé, ani nebezpečné. Byl leden 1969 a ještě v nás doznívala euforie svobody roku 1968. Například ještě v lednu 1969 jsme jako studenti novinářské fakulty polemizovali na stránkách našeho periodika Univerzita Karlova s kontroverzními výroky Gustáva Husáka o svobodě tisku. O tom, že se moje vystoupení v německé televizi skutečně vysílalo, jsem se dozvěděl oklikou až po několika letech. To když mne navštívil někdy kolem roku 1974 či 1975 můj švýcarský známý ze studentských dob Hans Haller. S Hansem jsem se seznámil, když přijel se studentským zájezdem v roce 1966 do Prahy, já jsem ho v témže roce navštívil v Zofingenu. Hans, student historie umění, mi tenkrát předal jako dárek abstraktní barevnou litografii švýcarského malíře, tuším, že se jmenoval Willy Müller Brittnau, kterou jsem si pověsil nad psací stůl. Samozřejmě, že se ocitla v záběru kamery. Hans mi později vyprávěl, že mu onen Müller-Brittnau telefonoval poté, co zhlédl televizní zpravodajství, a dotazoval se, jak se jeho obraz ocitl v Praze. Zkrátka média často propojí lidi i vztahy neočekávaným způsobem. xxx



průklep strojopisu z ledna 1969 - dopis Jana Palacha, jak se šířil mezi veřejnostíInternet jako publikační platformu jsem začal využívat na podzim roku 1996, krátce poté, co Ondřej Neff založil Neviditelného psa, tedy v době, kdy Neff příspěvky Jana Čulíka zveřejňoval ve zvláštní příloze Britské listy. Jak popisuji jinde, „internetová publicistika mi otevřela nádhernou možnost sypat do počítače myšlenky tak, jak přicházejí a napadají, bez ohledu na stanovený počet řádek a umístění do vyhrazených sloupců.“ Této možnosti jsem zpočátku často a bez rozmyslu využíval. Z počáteční euforické etapy internetového publikování pochází také úvaha, kterou jsem oprášil o dva roky později při debatách o svobodě tisku v Britských listech. Podstatou této úvahy bylo dilema obsaženého ve dvou požadavcích Jana Palacha, které obsahují všechny dochované verze Palachova dopisu: 1. okamžité zrušení cenzury, 2. zákaz rozšiřování "Zpráv". Přestože v roce 1969 mi Palachovy požadavky mluvily z duše a bezvýhradně jsem s nimi souhlasil (v archivu jsem našel kopii dopisu na průklepovém papíře z roku 1969 - sken lze kliknutím zvětšit), v devadesátých letech jsem se pozastavil nad jejich protikladností. Na jedné straně se žádá svoboda tisku, na druhé straně pak její omezení. Na vysvětlenou: „Zprávy“ byly kolaborantské noviny plné nepravdivých či zkreslených zpráv tištěné v Lipsku a rozšiřované s pomocí sovětské armády na území Československa. Na základě Palachova dopisu jsem chtěl vyvolat diskusi o svobodě tisku a projevu, ale dostalo se mi poučení, že nejsem hoden dotýkat se památky Jana Palacha, schytal jsem to ze všech stran, diskuse však žádná. Přiznám se, že tenkrát jsem skutečně byl ještě trochu na rozpacích nad možností omezit svobodu projevu, o níž jsem se bezprostředně po roce 1989 společně s novinářskou obcí domníval, že by - snad s výjimkou válečného stavu - vůbec neměla existovat. Článek 17 Listiny základních práv a svobod, který připouští že svobodu projevu lze omezit zákonem, „jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti“ mne svou obecností příliš neuspokojoval. Naštěstí od té doby vznikla celá řada judikátů českých soudů, včetně toho ústavního, který uvedené obecné zásady aplikovaly do praxe tak, že není pochyb o tom, že svoboda projevu může narazit na hranice, i když to novináře a média může bolet. Nejsem právník, ale pro sebe si tu hranici – zhruba v souladu s názorem Evropského soudu pro lidská práva – vymezuji přibližně takto: svobodu projevu lze v demokratické společnosti omezit v tom případě, pokud nebezpečí (a škoda) hrozící demokratickému politickému systému neomezením této svobody by byla větší než nebezpečí (a škoda), kterou utrpí svoboda projevu v demokratické společnosti jejím omezením. Je jasné, že vyhodnocení takové situace nemůže učinit jeden člověk, jediná instituce, ale fungující systém politické demokracie. Jedno je však jasné - ve světle tohoto nazírání byl Palachův požadavek zastavení distribuce „Zpráv“ zcela a naprosto oprávněný. titulní strana Mladého světa z ledna 1969

rubrika Vteřiny týdne 9.-16. ledna 1969

rubrika Vteřiny týdne 15,-16. ledna 1969 P.S. Redakce Mladého světa okamžitě na Palachův čin zareagovala. Přestože měla celé vydání již hotové v tiskárně a o události se dostala do čísla jen jediná věta, vyměnila se titulní stránka, na níž bylo zachyceno i nedělní datum Palachova úmrtí, a která se později stala hlavním portrétem vyvěšovaným na tabule a nástěnky. Za zmínku stojí ve "Vteřinách týdne" informace o dnu předešlém: předseda vlády Oldřich Černík v Československé televizi veřejnosti oznámil, že "situace se uklidňuje" Už jednou, před čtyřmi lety, jsem na Palachovu smrt v Louči vzpomínal. Je zajímavé, že některé internetové linky zde stále fungují, Například na natočené a nevysílané (?) prohlášení Václava Havla, debatu se studenty, mezi nimiž poznávám svého kamaráda Michala Stašu, a rozhovor s přítelkyněmi Jana Palacha z Fakulty sociálních věd a publicistiky, kterou jsem v té době také navštěvoval. URL| http://www.louc.cz/13/2520121.html _

Mluvíme trochu o prorokovi Plné znění zpráv


21.1.2013

Nový prostor str. 20 Ondřej Slačálek_

Rozhovor_

Na zdi pracovny má trochu starosvětský portrét Masaryka, právě vydal knihu o krizi. Profesor politologie a ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Petr Drulák říká, že vlády jsou dnes v roli rukojmích, a dodává, že potřebujeme zásadní změnu politiky i morálky. * Představil jste svou knihu jako reakci na krizi. Jakou krizi? Nejviditelnější je krize ekonomická. Ta propuká s velkou krizí finančního systému a Západ se z ní dodnes nezotavil - ne že by se ekonomiky neustále hroutily, ale klesají či stagnují. A především vůbec nejsou vyřešené problémy, které krizi vyvolaly, zejména nestabilita finančního systému. Když jsem na knize začal pracovat, ještě jsme v té situaci nebyli. Motivovaly mě jiné krize. Krize institucí, státu, liberálních demokracií, jež nedokážou reagovat na problémy. V Česku je to evidentní, vidíme zoufalství Nečasovy vlády … Ale i na Západě, v každé zemi to má své projevy. I zdánlivě stabilní severské státy řeší vážné problémy spojené s růstem xenofobie. Není možná náhoda, že Breivik se objevil právě v Norsku. A pak je tu krize, kterou bych označil za krizi morální. Nesnáze přejímání * V čem spočívá? V tom, že se nenabízí žádné východisko. Možná i existují představy co dělat. Politická elita ale nemá vůli řešit problémy a společnost to po ní ani nevyžaduje. Všechno se rozplývá v lhostejnosti, posedlostí vlastními zájmy, zřeknutí se jakéhokoli veřejného zájmu. * Je krize v Česku něčím výjimečná? Často máme sklon považovat se za výjimečné. V devadesátých letech jsme se považovali za výjimečně úspěšné v transformaci, teď se zase někdy považujeme za výjimečně neúspěšné. V rámci střední Evropy přitom nevybočujeme. Krize tu není horší, jen má jiné projevy. Ano, v Maďarsku třeba mají celkem stabilní vládu, ale ta země vedla posledních deset nebo patnáct let latentní občanskou válku. V Polsku se zdá, že se teď všechno daří, ale před pěti lety to vypadalo na katastrofu. Každá středoevropská země má své vážné problémy. V Česku to je především korupce. Ta je významná i jinde, ale většina států už na ni dokáže reagovat. V Česku chybí odsouzení, úspěšné pronásledování korupce. Srovnejme se třeba i s Chorvatskem - tam byl nedávno odsouzen bývalý premiér, tedy nejvyšší politická liga… A pak je tu zvláštní odvracení se od Evropy. Česká republika nebo její politická elita vnímá Evropskou unii jako něco nepřátelského a cizího... * Působí to jako převrácení devadesátých let - ta byla plná morálních očekávání a vnímání Západu jako neproblematického ráje, kam se vrátíme. Ano, vidím velký kontrast mezi étosem sametové revoluce a dneškem. Těch několik měsíců bylo pro moji generaci jedním z velkých formativních zážitků. Devětaosmdesátý byl něco podobného jako rok 68, bylo vidět, jak se nenáviděný a nepřijímaný systém během několika týdnů zhroutil a najednou se otevřely možnosti, o kterých se ani nesnilo. Mezi lidmi, kteří šli do politiky, byla samozřejmě řada prospěchářů, ale taky spousta lidí, kteří tam šli právě proto, že chtěli budovat demokracii. Západ měl být přitom vzorem, kde všechno funguje, jak má, a nám nezbývá než to více či méně věrně přebírat. Přebírání vzorů bylo nevyhnutelné a správné, ale nepřipravilo nás na samostatné řešení problémů. Neplatilo to vždy, občas jsme se pokoušeli o vlastní řešení, ale většinou „česká cesta“ dopadla hůř. Pak byla řešení často výsledkem korupčních tlaků, v devadesátých letech enormních. Dnes mluvíme hodně o korupci, ale k největším majetkovým přesunům docházelo právě tehdy a mimo větší veřejnou pozornost. Vznikala impéria, oligarchové, ale skoro nikdo to neřešil. * V posledních letech se korupce vrátila do centra pozornosti. Je to dobře, ale je potřeba se zamyslet nad systémovými příčinami, nad tím, co korupci vytváří. Nestačí přijmout nějaké zákony, je třeba obnovit společnost. Ono se to zdá jako velký skok, ale jediné, co může společnost zachránit před korupční pastí, je morální obnova. V roce 1989 jsme takový moment zažili. Byla to chvíle obnovy, moment dobra, pravdy a lásky… Samozřejmě, že z těchto věcí se po určité době stane kýč a můžeme se tomu posmívat, ale v konečném důsledku společnost na těchto hodnotách stojí. Plné znění zpráv


* Když mluvíte o roku 1989 a začátku devadesátých let, nefungovalo to spíš opačně? Neměla morální rétorika spíš roli kouřové clony, která odvedla pozornost společnosti od ekonomiky? Máte pravdu, že v tom obrovském morálním impulsu řada lidí ty věci přehlížela. Jak říkal jeden z pamětníků: „My jsme byli v takovém rauši, revolučním a demokratickém, že jsme prostě nějaké majetky neřešili.“ A pak tu byli pochopitelně veksláci, schopní přetavit svoje statisíce a miliony do velkých majetků. Ale problém byl jinde. Spočíval v tom, že stoupenci havlovské koncepce na ní nebyli schopni založit politický program. Vyklidili prostor programu, který byl ze začátku čistě technokratický, pragmatický, ale který se pak stal programem soukromých zájmů a koneckonců i korupce, tedy programu ODS. Havel a jeho spojenci nezvládli přechod do politiky. Ekonomové byli úspěšnější. Sice byli zpočátku stejně politicky nezkušení jako disidenti, viděli svět čistě skrze své ekonomické teorie, ale dokázali se nakonec politicky mnohem rychleji zorientovat a formulovali program, kterým oslovili veřejnost. To byla obrovská prohra Václava Havla. Z hlediska domácí politiky byl vlastně mimořádně neúspěšný. * Také proto, že neměl vlastní ekonomický program... To také neměl. Ale mluvit tehdy o alternativním ekonomickém programu podle mě nebylo možné. Mluvíme o začátku devadesátých let. To je doba, kdy Západ slaví vítězství ve studené válce, doba, kdy je neoliberalismus naprosto nezpochybnitelný… Byli tu alternativní ekonomové a prostě neměli šanci. Kdyby tam někdo přišel s nějakou vlastní cestou, tak dopadne jako Mečiar. Ten ostatně neměl neoliberální program, ale na něm je přesně vidět, do čeho to pak zabředlo - do něčeho ještě mnohem horšího než byly aplikace neoliberalismu v jiných státech. Ačkoli ten výraz nemám rád, tak si myslím, že tehdy alternativa nebyla. * A dneska je? Jsme malý stát. Dost závisí na vývoji Západu. S krizí se otevřel prostor pro to, aby byly znovu promyšleny základy ekonomického myšlení. V Česku to není příliš vidět, ale v Německu, v USA, ve Velké Británii či ve Francii si i hlavní proud, dosud neoliberální, klade vážné otázky. Prostor zamyslet se nad vztahem mezi trhem, státem a společností je dnes mnohem otevřenější, než byl začátkem devadesátých let. Svázané ruce * Jako by tu byla silná poptávka po novém začátku. Citujete Jeffersona, když říká, že každá generace by si měla prožít revoluci… Věřím, že přijde zásadní společenská změna. Problém osmdesátých let spočíval v tom, že společnost na to nebyla připravená, ani její alternativní, neformální elita z disentu a šedé zóny. Společnost se shodla hlavně na tom, co nechtěla. Ale pozitivní vize se skryla za „Západ“ a znamenalo to: chceme, aby to u nás fungovalo tak pěkně jako v Německu, v Rakousku. Takový přístup se soustředí na vnější prosperitu a nechává stranou otázku smyslu. Takže nepřipravenost a samozřejmost Západu byly zdrojem pozdější vyprázdněnosti. * Dnes nám ekonomická krize na Západě dává lekci, že ta samozřejmost už neexistuje... Ano. Ale ještě jsme si z toho neodnesli poučení. Otevírá se debata, ale v praktické politice převažují řešení, která vycházejí z toho, že systém je v zásadě dobře nastaven a je potřeba udělat jen pár drobných změn. Zásadnější změna třeba mezinárodního finančního systému zatím není na agendě. * Čím si to vysvětlujete? Tlakem finančních skupin schopných zmobilizovat obrovské množství kapitálu a uplatňovat v demokraciích svůj vliv. Můžeme jejich tlaku říkat korupce nebo legitimní lobbování. Vlády jsou přitom vlastně trochu v roli rukojmích. Když krize přicházela do Evropy, tak i Německo mělo odvážné návrhy, i Merkelová říkala: Takhle to nemůže pokračovat. Přemýšlelo se o zásadnější reformě. Nakonec z toho byla jen daň z finančních transakcí, a teď se zdá, že ani na tu už nedojde. Představitelé bank, fondů, velkokapitálu přesvědčují, že to není správná cesta, protože se dotýká jejich zájmů a zisků. Ale hlavně - státy a jejich rozpočty jsou tak závislé na „trzích“, že už samotný fakt, že je „znervózní“, vede k tomu, že se tím vytvářejí další ekonomické problémy, nárůst úrokových měr vede zase k explozi výdajů státního rozpočtu a to si žádný soudný politik v Evropě nemůže dovolit. Mají svázané ruce. Plné znění zpráv


* Popisujete rozhodující politiky jako zpola korumpované a zpola vydírané. Co s tím? Existuje nějaká možnost obrany? Řada problémů má řešení. Třeba Francois Hollande ve Francii přišel se zdaněním 75 % pro nejvyšší příjmové skupiny. Když to dělá Francie sama, může v podmínkách mobilního kapitálu narazit. Pokud by se k tomu odhodlala celá Evropská unie, mohlo by to mít úspěch. Případný útěk kapitálu totiž nebude zase tak devastující, kapitál si zváží další okolnosti, daň není jediný důvod, proč někde sídlí. Prostor tu je, ale podmínkou je mnohem větší tlak na volené zástupce a intenzivnější evropská a mezinárodní spolupráce. * Říkáte částečně, jak se zbavit vydírání. Ale jak takovou politickou autoritu, typu Evropská komise, odstínit od korupce, zejména v situaci nižší politické zodpovědnosti? Cokoli, co přichází z evropské úrovně, je skoro a priori odmítáno. Velká většina otázek, které souvisí se vztahem stát - společnost - trh, ale přitom není řešitelná na národní úrovni. Neřekl bych, že by Evropská komise a vůbec instituce EU byly náchylnější ke korupci než národní instituce. Ale tahle otázka nás vrací zpět k problému morální obnovy. Morální obnova na evropské úrovni je krátkodobě utopií. My ale potřebujeme dlouhodobé cíle. Morální obnova ovšem nemůže být cíl politický. Je to cíl pro hnutí, které vzejde ze společnosti. Příběhy, ne technokraty * Mluvíte teď skoro jako Karel Janeček. Jeho Pozitivní evoluce je vlastně pokus o takovou „morální obnovu“… Nejsem si jist, že Janeček domyslel všechny důsledky. Mám pocit, že spíš na základě systémové analýzy rozkryl různé vrstvy krize a uvědomil si, že nemá cenu hledat ekonomické řešení, když není institucionální řešení, a nemá cenu hledat institucionální řešení, když není řešení na morální úrovni. V tom s ním souhlasím, ale pak je otázka, co pro tu morální obnovu udělat. Zde technokratický přístup, který mu je vlastní, selhává. To není něco, co by se dalo naplánovat, naprogramovat, je to něco, co se nedá snadno vyvolat. Nemyslím si také, že by si uvědomoval nutnost základní změny vztahu mezi trhem, společností a státem, že by finanční trhy měly fungovat jinak než dnes. Na těch stávajících byl mimořádně úspěšný. Myslím, že peníze vydělal poctivě, ale na aktivitách, k nimž by vůbec docházet nemělo, které - pokud má ekonomika fungovat zdravě -jsou vlastně patologické. Ekonomická krize je do značné míry také důsledkem podobných aktivit jako ty, kterým se věnuje Karel Janeček. On mluví o korupci, což je velké zlo, ale neuvědomuje si její další souvislosti, korupční působení trhu a korupční působení demokracie. * Co si vlastně pod tou „morální obnovou společnosti“ máme představit? Nejsou to politické pojmy, takže když se o nich začne v politice mluvit, působí nemístně. Přitom jsou to nepolitické podmínky politiky. Společnost musí být propojená určitými vazbami, musí tu existovat to, čemu říkám „bratrství“, což jsou vlastně vazby lásky. Jde o propojení, které vyplývá ze vztahu mezi jedincem a nekonečnem - z toho, jak se jedinec vypořádává se svou vlastní konečností. To pak určuje způsob, jakým se vztahuje ke svým bližním, ke společnosti. Pokud se o této otázce nemluví, bere se jako čistě soukromá, může dojít k tomu, že úplně zakrní, že člověk vyrůstá bez duchovní dimenze. Konečným důsledkem je atomizovaná společnost jednotlivců, kteří ji vidí jen jako rámec pro sledování vlastních zájmů a už si nekladou otázku svého vztahu k celku. Společnost je tu čistě jako kolbiště. Tradiční náboženství nebo nacionalismus už nemohou plnit dřívější roli. Ale neměli bychom zapomínat, že sehrávaly roli svorníků společnosti. To, že se vnitřně zkorumpovaly a že se chovaly nesnášenlivě vůči vnějším nepřátelům, je druhá věc. Ale to není důvod, abychom se duchovní dimenze našeho života vzdali. * Dobrá, ale na čem ji založit? Jakým jazykem o tom vůbec mluvit? To je otázka, na kterou nemám jednoduchou odpověď. Já jsem politolog, sociální vědec, ale o tomto se nedá mluvit jazykem společenských věd. Mluvíme skutečně o věcech mystických, o silném příběhu, který může být vyjádřen básní nebo vyprávěním. Není to něco, co si může nějaký profesor někde vymyslet a pak očekávat, že jeho spisy budou základem morální obnovy, to ne. Trochu mluvíme o prorokovi. * Silná vyprávění dnes patří spíš jednotlivcům nebo malým skupinám. Když se z nich stanou sjednocující mýty, cítí se původní stoupenci brzy oklamáni, jako by jim někdo odcizil příběh a vtáhl je do divné hry, s níž nemají nic společného… Plné znění zpráv


Ale to mi nevadí. Je to problém každé institucionalizace, a pokud má být duchovní a morální obroda společensky účinná, musí být nějak institucionalizována. To už ale otevírá prostor k tomu, že se instituce odcizí, začne sledovat své vlastní cíle. Je to nevyhnutelný proces. Proto Jefferson mluvil o revoluci každých dvacet let. Nemyslím, že bychom někdy mohli jako lidstvo tyto věci definitivně vyřešit. Čas od času je potřeba provést obnovu. Potom se ten systém opět zanese a odcizí, a bude potřeba ho zas obnovit. Betonová a gumová zeď * Nebude v případě rychlé změny k horšímu většina spíše sledovat strategie zachraň se, kdo můžeš, za jakoukoli cenu? Právě proto si myslím, že je důležitý vznik hnutí, sítě, které se pokusí na nepolitické, společenské úrovni obnovit bratrství, nebude se bát mluvit o lásce, o vztahu k celku, k nekonečnu. V okamžiku, kdy systém skutečně dojde na svůj konec, tak tu budou určité duchovní základy, které umožní, že se společnost obnoví. Když se podíváte na rok 1989, tak společnost byla hrozně materialistická, sobecká apod., ale přece jen chartisté určitým způsobem působili. Byla to hrozně malá menšina, ale dokázali hodně. * Měli ale jiné podmínky. Represivní diktatura lidi politizovala… Ale zase tady byly faktory, které mluvily proti, zejména strach. Dneska můžete o společenské změně mluvit, aniž byste si nutně zlikvidoval svoji důstojnou existenci, tenkrát to nešlo. Používám metaforu gumové zdi a betonové zdi. Tento režim skutečně působí jako gumová zeď, když se rozběhnete a prostě do ní napálíte, tak vás to odrazí zpátky a nic se vám nestane. Kdežto o betonovou zeď si můžete ošklivě nabít. Když budete do betonové zdi bušit opakovaně, tak se nakonec rozpadne. S gumou se nic nestane, ale ani ta gumová zeď tu nakonec není na věčné časy. * Navrhujete reformy institucí, některé čtenáře zarazí. Proč by se například mělo o některé úřady losovat? To si myslím, že je ještě ta nejméně kontroverzní z reforem. U řady otázek nemáme racionální řešení, zejména jedná-li se o obsazení nějakého úřadu. Tam se sejde desítka kandidátů, kteří mají srovnatelné kvalifikace, takže nemůžeme udělat pořadí. Tím, že se to pokoušíme racionálně řešit, tak často otevíráme prostor pro soukromé zájmy a lobbování. Ve starém Řecku se o veřejné úřady prostě losovalo. Samozřejmě mluvím o losování podle pravidel, nepředstavuji si to losování, jako byla karlovarská losovačka, ale myslím, že tohle se technicky dá zajistit. * Navrhujete také posílení referend, dokonce i referendum revoluční. Co by znamenalo? Nejsem stoupenec referend, neřekl bych, že by jich mělo být víc. Ale navrhuji revoluční referendum a je to asi nejspornější z navržených změn. Vychází z možnosti, že se systém dostane do situace, kdy základní instituce zcela selhávají. V té chvíli by měli mít občané možnost říci ne celému systému, právě proto, aby se radikální odpor nemusel vyjadřovat násilně. Po takovém ne by byl zajištěn základní chod na úrovni úředníků, ale rezignovali by političtí představitelé. Na náměstích a v ulicích by se začala vytvářet nová politická elita. Je to pokus zkultivovat revoluci. Věřím na možnost zmenšovat násilí v politických vztazích. V tom by snad lidstvo mohlo zaznamenat pokrok. Už to, že se změny vlád obejdou bez násilí, je docela výkon, jeden z velkých výkonů liberální demokracie. Můj návrh je pokusem řešit bez násilí i změny režimů. * Co můžeme dělat teď a tady? Nejběžnější námitka na kritiku systému zní: vstupujte do politických stran a snažte se je obrodit… S tím zásadně nesouhlasím. Systém stranické demokracie je v České republice skutečně velmi silně zkorumpován a ti, kteří ve stranách chtějí uspět, se musí podřídit pravidlům hry. Podobně nevěřím na tzv. mladé lidi, jak se vždycky říkalo „přijdou mladí lidi, přinesou nové myšlenky, nové postupy, nebudou zatížení minulostí“. Ne, ti mladí lidé, pokud se chtějí prosadit, tak se musí podřídit postupům, které jsou v daném prostředí zavedeny. Nikdy bych nechtěl říct, že všichni, kdo jsou v politických stranách, jsou zkorumpovaní a špatní. Řada odvážných lidí tam jde s nejlepšími úmysly a vytvoří si určitý prostor, kde si dokáží zachovat svoje myšlenky a nějak je prosazovat Ale ti, kteří se chtějí dostat nahoru a chtějí řešit velké politické otázky, se musejí podrobit tomuto prostředí a hrát korupční hru. Nevidím to jako cestu. Velký problém je už to, když se demokracie redukuje pouze na demokracii stranickou. Součástí demokracie jsou i aktivity v občanské společnosti. V české Plné znění zpráv


občanské společnosti se objevují aktivisté, kteří se pokoušejí o něco podobného, o čem mluvím, i když mají třeba naprosto konkrétní cíle - ostatně tím lépe, protože když je to aktivista, tak musí dělat něco konkrétního. Ale jsou vedeni, pateticky řečeno, láskou k bližnímu. To, že jich je zatím málo, je jedna věc, ale jsou tu takoví lidé a v tom vidím jistou naději. *** Petr Drulák (*1972) je profesorem politologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů. Publikoval několik knih o teoriích mezinárodních vztahů a o studené válce, v závěru loňského roku vydal knihu Politika nezájmu. Foto autor| foto: barbora šimková _

Fenomén Schwarzenberg je výrazem vzdoru občanské společnosti proti diktátu médií 20.1.2013

blisty.cz str. 00 Hynek Jeřábek_

_

Vážený pane profesore, v devadesátých letech jsem rád četl Vaše fejetony později shrnuté do dvou knížek Přirozený svět jako politický problém a Myslet zeleň světa. Nyní se však musím ohradit proti jednostrannosti Vašeho článku hýřícího slovy „simulakrum" a ?fetiš?. Věc je daleko jednodušší, než jak ji líčíte, píše Hynek Jeřábek. Obraz Karla Schwarzenberga nevytvořila mediální fronta nebo kulturní fronta či akademická fronta. Jak si každý soudný čtenář může sám ověřit, obraz Karla Schwarzenberga zformulovali jeho podporovatelé na sociální síti. Počínaje koncem září (a nikoliv až v týdnu před prvním kolem voleb) posílali na webové stránky www.volimkarla.cz své krátké formulace, zcela svobodně a na sobě nezávisle. Byly to projevy svobodné vůle jednotlivých občanů v celonárodní diskusi před první přímou volbou hlavy státu. Fenomén Schwarzenberg je výrazem vzdoru občanské společnosti proti diktátu médií, která po čtyři měsíce viděla jen Zemana a Fišera. 2. prosince jsme pro potřeby mezinárodní konference Světové organizace pro výzkum veřejného mínění WAPOR, přísně vědecky, analyzovali prvních pět set výroků příznivců Karla Schwarzenberga a došli jsme k závěru, že jeho podporovatelé jej volí z přesvědčení, z rozumových důvodů, protože mu důvěřují, především proto, že své krédo a hodnoty, které vyznává, bere na výsost vážně, pro jeho morální kvality, pro jeho nezkorumpovatelnost, protože nechtějí mít na Hradě člověka s komunistickou minulostí. Ostatní kandidáti na presidenta bohužel v prosinci takové stránky neměli. Měli stránky s dvaceti nebo třiceti podporovateli z řad kulturní či společenské elity. Ale stránky, na nichž by se do konce listopadu spontánně vyjádřilo 3 000 občanů, prostě neměli. Takovou stránku, na níž by tisíc jeho podporovatelů veřejně řeklo, proč jej chtějí volit presidentem, nemá Ing. Miloš Zeman, CSc. patrně ještě dnes. Karel Schwarzenberg má své reálné podporovatele se jménem, e-mailovou adresou a většinou i s fotografií. To opravdu není simulakrum. To je realita. Naopak právě Miloš Zeman by potřeboval Vaše simulakrum, aby lidé věděli, proč mu vlastně mají dát svůj hlas. Prof. PhDr. Hynek Jeřábek, Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd


Imperativ praxe 20.1.2013

denikreferendum.cz str. 00 Tereza Stockelová_


Víkend_ 195

© 2013 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Zveřejňujeme úryvek ze studie Nebezpečné známosti: O vztahu sociálních věd a společnosti, kterou na sklonku loňského roku vydalo nakladatelství SLON. „Filozofické tlachání ještě nikoho nenasytilo!“ (prak, 14. 7. 2011, 12:59) – diskuzní příspěvek pod blogem Tomáše Sedláčka Smí být filozofie praktická? vyjadřuje široce rozšířený názor, že sociální a humanitní vědy jsou k ničemu, jsou tlacháním, pouhými slovy bez reálného dopadu na společnost, ekonomiku nebo kvalitu našich životů. Společnosti se dotýkají leda tím, že odčerpávají prostředky ze státního rozpočtu, které by měly být využity na vzdělávání a výzkum v užitečnějších oborech, podotkl/a by možná ironicky bloger/ka prak. Jakkoli byl výše prezentovaný názor na „užitečnost“ sociálních a humanitních věd podroben v další diskuzi pod blogem kritice a mohlo by se zdát, že je jen provokativním příspěvkem do mnohostranné veřejné diskuze, ve skrytější a sofistikovanější formě se objevuje i jako východisko české vědní politiky. Tato politika odvozuje úvahy o přínosu výzkumu pro společnost od modelu přírodních a technických věd, v jejichž případě rozpoznává jako užitek nejčastěji technologie a materiální artefakty nebo instrukce, jak tyto vyrábět (patenty, licence). V této logice se orgán pro financování aplikovaného výzkumu jmenuje Technologická agentura. Přínos pro společnost se nejprve zúží na výsledky cíleného aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje a tyto na technologické artefakty. Jak ve výzkumném rozhovoru řekl na adresu sociálních věd státní úředník, který v uplynulých letech významně formoval českou vědní politiku, „aplikovaný výzkum není, že svoje výsledky zveřejním. To je základní výzkum. Aplikovaný je, teprve když se tato myšlenka nějakou formou dostane do života – a my hledáme celou řadu možností, jak ji tam dostat. (…) Když to přeženu, ale jen trochu, tak on tady aplikovaný společenskovědní výzkum dodneška vůbec nebyl. Když se na to podíváte z hlediska výsledků, tak nebyl. Já neříkám, že se tím někdo nezabýval, ale prostě to skončilo články, publikacemi, papírem…“ (výzkumný rozhovor, 23. 2. 2009). Co má papírovou formu „pouhých“ slov, nemůže být údajně společenským přínosem. Papír není život. Z velmi podobných předpokladů vycházejí i od roku 2008 navrhované vysokoškolské reformy. Společensky hodnotné je takové vzdělávání a vzdělání, které si na sebe vydělá – ať již formou spolupráce vysokoškolských institucí s podniky nebo tím, že budou studující schopni platit školné (resp. splácet půjčky na něj), a vysokoškolská instituce bude tedy produkovat na pracovním trhu dobře uplatnitelné absolventy. Hodnota studia musí být kvantifikovatelná, tržně či kvazitržně ocenitelná. Také v případě vysokých škol mají být tedy po reformě preferované především ty obory a směry, které jsou schopny nabídnout patentovatelné a obchodovatelné výsledky průmyslovým uživatelům, a ti budou sanovat stagnující či klesající podporu vysokého školství ze státního rozpočtu. I proto mají být zástupci „společnosti“ v Radách vysokých škol téměř výhradně podnikatelé a politici (kteří dnes nemluví o ničem jiném než o ekonomické „konkurenceschopnosti“). Jestliže bude tento přístup nutit k podstatné proměně směrem ke komercializaci přírodovědné a technické obory, v případě oborů společenskovědních je otázka, jak a jestli se s ním vůbec budou schopny vyrovnat a na univerzitní půdě přežít. Tato studie je pojednáním o působení sociálních věd ve společnosti, které polemizuje s takto zjednodušujícím pojetím, které zužuje vztah vědy a společnosti na obchodovatelné a v politicko-ekonomické praxi instrumentálně využitelné produkty. Inspirována konceptuálními rámci vycházejícími ze sociologie vědy a vědních studií, ukážu a rozeberu různé formy tohoto působení a některé jeho konkrétní případy. Jde mi o kritiku současné vědní a vysokoškolské politiky. Neusiluji však přitom o jednoduchou obhajobu sociálních věd. Mé základní teze jsou tři. Za prvé, působení sociálních věd je významnější a mnohostrannější, než se obvykle předpokládá nejen ve veřejné debatě a vědní politice, ale i v samotné odborné obci. Za druhé, toto působení nemusí být vždy pozitivní a neproblematické. Může podporovat jedno směřování společnosti a oslabovat jiné, a je proto vždy v širokém smyslu slova politické. Za třetí, z toho důvodu má smysl a je nutné ptát se po možnostech veřejné vykazatelnosti a demokratické participace na vytváření a využívání sociálněvědního poznání a experimentovat s jejich novými formami. Z naznačeného vyplývá, že mi nepůjde o jednosměrné působení vědy na společnost, ale o komplexní pohyb vědění ve společnosti, protože poznání neproudí jednoduše a kontrolovaně od vědy či akademické obce do společnosti. Pokládám proto za analyticky nevhodné slovo „impakt“ používané českou vědní politikou, které redukuje toto působení na „dopad“ či „účinek“ vědy na společnost. Stejně tak mi nepůjde pouze o tzv. aplikovaný výzkum. Skryté a nezamýšlené, ale neméně vlivné může být totiž i společenské působení takového výzkumu, který není primárně zamýšlen k využití mimo akademickou sféru. Plné znění zpráv


Kdybychom se měli vrátit k úvodní otázce Sedláčkova blogu po tom, zda filozofie smí být praktická, odpověď, kterou v této studii rozvíjím, by zněla, že filozofie je vždy praktická: nikoli v tom smyslu, že by byla vždy přímo použitelná a užitečná, ale že nikdy není uzavřena do čistě kontemplativního či teoretického světa. Je vsazena do praktického světa, z něhož vyrůstá, který různými způsoby, přímo i nepřímo, ovlivňuje a kterým je sama ovlivňována. Jak naznačil i další příspěvek pod citovaným blogem, akademické myšlení není nesouměřitelně odlišné od myšlení „laického“: „Filosofie už dávno praktická je – odnepaměti se jejímu praktickému směru říká ‚prostej selskej‘ a spolehlivě funguje“ (Občan, 14. 7. 2011, 13:45). To, zda prostý selský rozum spolehlivě funguje, je diskutabilní; nicméně poznámka o propojenosti filozofie (stejně jako jiných akademických oborů) a mimoakademického světa je více než relevantní. V této studii však nepůjde primárně o filozofii. Zabývat se budu zejména sociálními vědami, především sociologií, sociální antropologií a ekonomií, jež vytvářejí empirický materiál, s nímž pracuji já i většina odkazované literatury a který hodlám využívat pro rozvíjení a podporu svých argumentů. Zaměření na sociální vědy by však nemělo být čteno tak, že se argumentace vůbec netýká oborů humanitních, nebo dokonce i přírodovědných. Vycházím z toho, že odlišnosti mezi obory (a jejich skupinami) jsou sice významné, ale nikoli principiální. Jakkoli se mohou jevit a prezentovat (často účelově) jako propastné, jsou výsledkem mnoha dílčích rozdílů v konkrétních praktikách a vývojových drahách. Na okolnostech záleží, zda jsou tyto rozdíly významné či ne, zda se poskládají či neposkládají ve zdánlivou (ontologickou a epistemologickou) nesouměřitelnost a nesrovnatelnost. Na některých místech budu na možný přesah k jiným oborům upozorňovat sama, na jiných je věcí čtenářů, zda si ho tam sami vytvoří. Poměrně důležité místo bude mít v této studii ekonomie, kterou zařazuji mezi sociální vědy, jakkoli ekonomie sama se někdy ráda od těchto oborů distancuje a vyčleňuje se z nich. Nejenže na toto vyčlenění jednoduše nepřistupuji, ale naopak ho činím předmětem analýzy. Později se budu zabývat např. argumentací Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK, který v roce 2008 předložil vedení fakulty návrh na její přejmenování na Fakultu sociálních věd a ekonomie. Ekonomie musí být předmětem mého zájmu proto, že aspiruje na formulaci a aplikaci teorie sociálního (tedy nejen ekonomického) jednání a ve veřejném a politickém prostoru dostává dnes mnoho příležitostí, daleko více než jiné sociální vědy, aby svoji vizi prosazovala – např. prostřednictvím expertní práce Národní ekonomické rady vlády (NERV) a prostoru, kterého se jejím členům dostává v masových médiích. Tuto aspiraci ekonomie vzhledem k jiným sociálním vědám a jejich tématům a předmětům studia dobře ukazuje citace právě z výše zmíněného návrhu na přejmenování Fakulty sociálních věd UK. V návrhu se píše: Ekonomie dnes výrazně obohacuje ostatní obory; ekonomický přístup (pod různými názvy, většinou akcentujícími racionalitu) je jako jeden z etablovaných přístupů prakticky přítomen v každé ze sociálních věd. To je rozdíl od ostatních oborů – zatímco „ekonomické“ přístupy jsou např. v politologii a sociologii uznávané, nelze například říci, že bychom měli nějaký výrazný „politologický“ či „sociologický“ proud v ekonomické metodě. Autoři dopisu mluví o „obohacování“ ostatních oborů ze strany ekonomie, v podstatě ale jde o aspiraci ekonomie na rozšíření vlastního teoreticko-metodologického aparátu na popis a vysvětlení sociálních jevů a procesů, které byly běžně chápány jako mimoekonomické. Ve druhé části této studie se pokusím ukázat a argumentovat, že akademické texty společnost a svět nejen (pravdivě či nepravdivě) popisují a vysvětlují, ale že je při tom (s různou mírou vlivu a kontroly) také přetvářejí. Rozšíření ekonomického přístupu na dříve mimoekonomické skutečnosti (fungování politického systému, rozhodování v osobním a rodinném životě atd.) není tedy jednoduše procesem nalézání pravdivějšího či pravděpodobnějšího popisu existujících skutečností, ale také postupným přetvářením společnosti a lidské subjektivity do ekonomizované podoby. I to je potřeba počítat mezi formy působení sociálních věd ve společnosti a jako takové je studovat. (…) V první části studie se věnuji otázce toho, co vědní politiky nazývají společenským nebo vnějším „impaktem“ sociálních věd a jeho vykazování v systémech hodnocení výzkumu. Otázka „impaktu“ se zrodila z posunu v nepsaném kontraktu mezi vědou a společností, který dnes už nemůže vycházet z předpokladu, že je vědecké snažení pro společnost vždy samozřejmě a principiálně prospěšné. Diskutuji „logiku výkazu“ a různé možnosti, limity a podoby, kterých tato logika nabývá v hodnocení výzkumu v České republice a ve Velké Británii. Vedle ní stavím „logiku účasti“, tak jak je rozvíjena v praxi participativního výzkumu a veřejné sociologie. Na příkladu zacházení s výzkumy romské problematiky a využívání expertizy v této oblasti ukazuji, že i logika účasti naráží Plné znění zpráv


na mnohá úskalí, která vyplývají z rozšířené disciplinární kultury sociálních věd. Tvrdím ale, že postavení a užitečnost těchto oborů ve společnosti nelze posílit, pokud se omezíme výlučně na logiku výkazu (byť uskutečňovanou prostřednictvím jakkoli vylepšeného a sofistikovaného systému hodnocení výzkumu). Sociální vědy musejí hledat možnosti a způsoby aktivní účasti mimoakademických aktérů na výzkumném procesu a užívání jeho výsledků. Jestliže první část studie předpokládá existenci relativně oddělených a nezávislých oblastí „vědy“ a „společnosti“, které na sebe působí, v druhé části toto obecně sdílené východisko zpochybňuji a soustředím se na vzájemné a společné ustavování sociálních věd a společnosti. Zabývám se tím, jak sociální vědy ve společnosti působí, aniž by si to výzkumníci nutně přáli a mohli plně kontrolovat, nebo si tohoto působení byli vůbec vědomi. S oporou v sérii studií o „performativitě“ sociálních věd ukazuji různé podoby toho, jak takové působení může vypadat v případě sociologie a ekonomie. Každé výzkumné úsilí a poznání má v tomto smyslu politický rozměr, protože přetváří to, co zkoumá, popisuje a vysvětluje. Otázka demokracie společnosti nemůže být proto oddělena od otázky demokratizace (sociální) vědy. *** Úryvek z části Homo economicus existuje [V] ekonomické transformaci nejde jen o změnu ekonomických institucí a vztahů, ale také o proměnu formy vládnutí nad populací a individuálních a kolektivních identit do podoby, která této formě vládnutí bude odpovídat. Tuto propojenost změny veřejných politik, institucí a identit přesně zachycuje vyjádření Josefa Zieleniece, prvního ředitele CERGE-EI, jednoho z architektů ekonomické reformy v 90. letech a dnes vyučujícího na New York University in Prague, když odpovídá na otázku po plánovaném zavádění školného od roku 2013: E15: V době, kdy se očekává zdražení všech životních nákladů a navíc hrozí další ekonomická krize, není možnost zavedení školného zrovna přitažlivá. Zieleniec: Myslím, že to tak úplně není. Rozhodování o zaplacení školného je odpovědnější než rozhodování o tom, že půjdu někam studovat. Musím přemýšlet, jestli mi zvolené povolání umožní předešlá studia zaplatit. Musím si udělat životní byznys plán. A to je také způsob, jakým se přelévá zájem studentů k oborům, které potřebuje ekonomika a společnost. Při vší úctě k etnografii nebo k antropologii jsou to obory, kde je limitovaný trh. Školné vede k odpovědnějšímu rozhodování a přesouvání zdrojů – jak studentů, tak společnosti tam, kde je to třeba. To jsou standardní mechanismy. Pouze jim musíme dát průchod. (Jan Švejnar, Josef Zieleniec: Nemusíme objevovat Ameriku, stačí ji využít) Zavádění školného na veřejných vysokých školách se tu neprezentuje jako fiskální nutnost z hlediska veřejných rozpočtů, ale primárně v termínech morální ekonomie jako opatření vedoucí k odpovědnějším volbám v rámci života řízeného jasně formulovaným „byznys plánem“. Zavádění školného je podle Zieleniece opatřením, které nás navrací k přirozenému stavu věcí, protože „dává průchod“ standardním tržním mechanismům a zároveň je příležitostí pro to stát se racionálnějším homo economicus. Vytváření subjektivit „ekonomických lidí“ není jednorázový úkon, ale průběžný a opakující se proces. Jednou z podob takového působení na spotřebitelsko- občanskou mentalitu směrem k posilování homo economicus a specifickým příkladem sociálního života ekonomické teorie je výuka finanční gramotnosti, která je v současnosti nepovinnou součástí rámcového vzdělávacího programu základního a středoškolského vzdělávání. „Systém budování finanční gramotnosti na základních a středních školách“ vychází podle oficiálního zdůvodnění z iniciativy Vlády ČR v reakci na zjištění o nízké finanční gramotnosti a dramaticky se zvyšujícím zadlužování českých domácnosti. Tyto jistě znepokojivé jevy interpretuje reakce v podobě budování systému finančního vzdělávání jako otázku individuálního selhání a nedostatku informací a schopností a jako takové se je snaží řešit (a nikoli např. regulací podnikání s finančními produkty). Zadlužení a předlužení je výsledem toho, že obyvatelé-spotřebitelé nejsou dostatečně „ekonomickými lidmi“. Program vytváření homo economicus je přitom jedním ze silných motivů moderního myšlení a „projektování“ společnosti, který se v rámci sociálních věd netýká zdaleka jen monetaristické ekonomie pracující v paradigmatu racionální volby. Například ve 20. letech minulého století se ve slavném Eseji o daru vyjadřuje sociolog a antropolog Marcel Mauss, hlásící se k socialismu, v tom smyslu, že [t]eprve naše západní společnosti, v době zcela nedávné, udělaly z člověka „ekonomického živočicha“. Ne všichni jsme však zatím bytostmi takového druhu. V našich masách i elitách je čiré a iracionální plýtvání běžnou praxí; je také doposud příznačné pro některé šosáky z řad naší šlechty. Homo oeconomicus není za námi, je Plné znění zpráv


před námi jako člověk morálky a povinnosti, jako člověk vědy a rozumu. Člověk byl velmi dlouhou dobu něčím jiným a není tomu tak dávno, co se stal strojem vybaveným počítadlem. Na rozdíl od rétoriky ekonomického paradigmatu racionální volby připouští Mauss nepokrytě, že homo economicus není otázkou objevení „pravé“ podstaty člověka, ale jeho „dělání“ a předělání. Tato vize individuálně zodpovědného člověka „vědy a rozumu“ korespondovala velmi dobře s modernistickými nadějemi vědecky řízené společnosti, která vytváří předvídatelné a kontrolovatelné podmínky pro individuální rozhodování. Ačkoli sociologické analýzy současné „společnosti rizika“, ve které hrají zásadní roli nejistota, externality a nezamýšlené důsledky jednání, podrobují realizovatelnost a kolektivní udržitelnost takového programu principiální kritice, tvoří tento program i dnes podloží řady politik. (…) [H]omo economicus kódovaný převládající ekonomickou teorií je prosazovaný s daleko větší silou a závazností než ostatní verze individuálních a kolektivních subjektivit. Kromě toho, že se stává (byť zatím nepovinnou) součástí systematického vzdělávacího diskurzu, představuje i modelový subjekt neoliberálních veřejných a sociálních politik, které tvarují zákonné, institucionální a materiální prostředí, v němž se jako aktéři pohybujeme a které nemáme jako jednotlivci velkou možnost přetvářet. Zavedení školného nebo privatizace důchodového systému na nás do velké míry vynucují, abychom se stali „ekonomickými lidmi“ a své byznys-životy plánovali. Alternativní mentality jsou naopak vytlačovány na okraj společnosti a našich životů a realizovány jen se zvláštním úsilím. A právě proto, že ekonomie takto efektivně spoluvytváří skutečnosti společného světa, nelze ji jednoduše a bez následků ignorovat. Ze stejného důvodu nestačí analyzovat východiska mainstreamové ekonomické teorie jako nemístnou víru, tak jak to ve svých textech činí kupříkladu Tomáš Sedláček. V článku Jak se v ekonomii z předpokladů stává víra např. píše, že „ekonom si může stokrát modelovat racionální chování člověka nebo jeho sobeckost, ale pak večer nesmí přijít do hospody a mlátit pěstí do stolu a tvrdit nebo věřit, že člověk skutečně racionální sobec je. Jedná se přece jen o předpoklad, něco, co může být v modelovém ekonomickém uvažování užitečné, ale nesmí se z toho vyvozovat filozofické či teologické závěry“. Ekonomie ale je, stejně jako každá jiná věda, vždy i „filozofií“, politicko-ontologickým projektem, který spolu s konkrétními instrumentálními poznatky vytváří i „vedlejší“ skutečnosti. A to nejen tím, co ekonom říká nebo neříká večer v hospodě, ale především tím, co říká v médiích, v poradních orgánech vlády či v zaměstnání, což jsou všechno diskurzy, které se překládají do konkrétních ekonomicko-politických opatření, vytvářejí infrastrukturu našeho jednání a postupně proměňují mentality. Když tedy Sedláček argumentuje, že „věta ‚jedinec vždy maximalizuje svůj užitek‘ je tautologií, tedy bezobsažným sdělením“, přehlíží performativní „poselství“ této maximy například v tom ohledu, že subjektem a mírou užitku je vždy jednotlivec – jedinec, který si má být sebejistý svými zájmy. Je zřejmé, že zásadní otázky ve vztahu k ekonomii jako akademické a aplikované disciplíně nestojí pouze tak, zda vychází ze správných východisek a nezkresluje skutečnosti, které reprezentuje. Ekonomie nemá ve vztahu ke svým modelům a realitám ekonomického života jednoduše reprezentativní vztah. Disciplína a předmět jejích výpovědí se vyvíjejí ve vzájemném propojení. Jde o vztah performativní a politicko-ontologický. Zároveň jsme viděli, že se ekonomie netýká zdaleka jen ekonomiky v úzkém pojetí jako omezeného společenského subsystému, ale celé společnosti a prochází rozličnými sociálními vztahy a subjektivitami. Proto je relevantní ptát se, jakou společnost chceme, aby ekonomie pomáhala vytvářet, a jaký jí k tomu chceme dát prostor? Nejsou to otázky primárně odborné, ale politické a jako takové patří do veřejného prostoru.

URL| http://denikreferendum.cz/clanek/14810-imperativ-praxe _

Pravicový prezident pro levicového kandidáta? Je to obvyklé? Experti se neshodnou 20.1.2013

iHNed.cz str. 00 zpravy.ihned.cz_ Lucie Zelinková_



Je to normální, neobvyklé i směšné. Tak hodnotí politologové zapojení Livie Klausové a Václava Klause mladšího do prezidentské kampaně. Rodina Václava Klause v posledních dnech výrazně podpořila někdejšího Klausova politického rivala Miloše Zemana v klání o Pražský hrad. Má se prezident republiky a členové jeho rodiny vyjadřovat k souboji, z něhož vzejde prezidentův nástupce? A co znamená skutečnost, že prezident - přívrženec pravice otevřeně podporuje levicového kandidáta? Politologové, které oslovil IHNED.cz, nejsou jednotní. "V cizině je naprosto běžné, že se politik a jeho rodina zapojují do kampaní. Klaus se se svou preferencí od začátku netajil a v posledních dnech se situace vyostřila, tak se do kampaně zapojila i jeho rodina. Pokud jde o formu, tak ta je v zahraničí naprosto běžná," říká politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd UK. S tím ale nesouhlasí politolog Bohumil Doležal. "U nás je prezident něco jiného, než třeba ve Francii nebo ve Spojených státech. Mně připadá angažování Klausovy rodiny pro Miloše Zemana velmi neobvyklé," řekl Doležal pro IHNED.cz. Nezdá se mu, že prezident podporuje kandidáta jiné strany, než se kterou je spjat. "Musí to znamenat něco více, něco si od něj slibuje, není to jen tak," soudí. Prezidentský kandidát Miloš Zeman přivedl k největšímu rozkvětu levicovou sociální demokracii, z níž později vystoupil. Nyní je členem Strany práv občanů - Zemanovci (SPOZ). Václav Klaus oproti tomu založil pravicovou ODS, s níž se později rozešel. Podle pravolevého dělení by mu teoreticky měla být bližší strana TOP 09 druhého prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga. Proti tomu se ovšem Klaus a jeho rodina v minulých dnech několikrát silně vymezili. Rodina prezidenta se zapojuje do aktuální prezidentské kampaně téměř denně. Václav Klaus v České televizi řekl, že podporuje kandidaturu Miloše Zemana. Postupně se k němu přidali také jeho manželka a nepřímo i starší syn. Jindřich Šídlo: A co dělal tvůj otec? - čtěte ZDE První dáma Livia Klausová jasně vyslovila podporu Miloši Zemanovi. Zdůvodnila to mimo jiné tím, že si nepřeje, aby na její místo nastoupila první dáma, která nemluví česky. Klausová, která pochází ze Slovenska, dodala, že Zemana podporuje proto, že strávil celý život v Česku, čímž poukázala na Schwarzenbergův mnohaletý pobyt v zahraničí. Klausův syn Václav Klaus mladší mimo "kritizování" Schwarzenbergova zpěvu, za které se posléze omluvil, na svém blogu poukázal na fakt, že otcem potenciální první dámy byl aktivní nacista. Jako směšné vidí chování Klausových politolog Kamil Švec z Fakulty sociálních věd UK. "Každodenní vystoupení někoho k Klausovy rodiny je směšné. Je vidět vliv Klause, že je to jeho záměr a ostatní členové tedy plní své role. Fakt, že každý den někdo z nich vystoupí v médiích buď s podporou Zemana, nebo s urážkou Karla Schwarzenberga, je za hranicí toho, čeho bychom se od prezidenta měli dočkat," míní Švec. Nechci, aby první dáma mluvila německy, řekla Livia Klausová a podpořila Miloše Zemana - čtěte ZDE Benešovy dekrety by mohly být Zemanovo silné téma, říkají politologové - čtěte ZDE Protivník Miloše Zemana v boji o Hrad, Karel Schwarzenberg si postoje členů rodiny Klausových vykládá jednoznačně. "Plné nasazení rodiny Václava Klause pro Miloše Zemana ukazuje jasně i každému sociální demokratovi, že nejde o boj mezi pravicí a levicí. Nýbrž o střet systému Václava Klause, jehož pokračovatelem je Miloš Zeman, s odkazem Václava Havla. Ano, jde o souboj pravdy a lásky se lží a nenávistí," napsal v on-line rozhovoru pro iDNES.cz. Podle politologa Doležala to není dobrý krok: "Stavět kampaň na pravdě a lásce je nešťastné. S tímhle tvrzením se v naší politice nedá vyhrát žádný boj". Plné znění zpráv


Schwarzenberg: Klausovi a Zemanovi jde o moc, jsou jí schopni podřídit cokoliv - čtěte ZDE Roli odkazu bývalého prezidenta Václava Havla připouští Josef Mlejnek. Boj o voliče má podle něj tři dimenze, ve kterých spolu kandidáti soupeří. "První dimenzí je havlovský odkaz, který v sobě Karel Schwarzenberg nese a s tím spjatá jeho osobnost a respekt v zahraničí. Druhou dimenzí je rovina sociálně-ekonomická. Ta je rozhodující pro chudší lidi, kteří spílají Kalouskovi a v krajských volbách volili sociální demokraty," vysvětluje Mlejnek. Třetí dimenze obsahuje nacionalismus. "V této rovině Zeman poráží Schwarzenberga svými výroky, že není Čech, nežil tady, vytahuje na něj minulost, dlouholetý pobyt v zahraničí a nyní i Sudety. U voličů se mísí a v různých poměrech převažují jednotlivé dimenze a ty pak rozhodnou, komu dají voliči hlas. A většina voličů ještě není rozhodnuta," míní Mlejnek.

URL| http://zpravy.ihned.cz/c1-59153470-pravicovy-prezident-pro-levicoveho-kandidata-je-to-obvykle-experti-seneshodnou _

Benešovy dekrety by mohly být Zemanovo silné téma, říkají politologové 19.1.2013

iHNed.cz

str. 00 han_

zpravy.ihned.cz_

Miloš Zeman v televizních debatách nastolil téma, které podle politologů může být jednou ze slabin jeho soupeře v druhém kole prezidentské volby - Benešovy dekrety. Zeman tak podle odborníků cílí na voliče právě z oblastí bývalých Sudet. "Pane ministře, vaše odpověď mě nabudila k protiútoku," prohlásil ve čtvrtečním duelu ČT Miloš Zeman a vnesl do debat prezidentských kandidátů téma, na které česká veřejnost stále slyší - Benešovy dekrety. Svého soupeře o Hrad Karla Schwarzenberga se zeptal, jestli je pravda, že tehdejšímu prezidentovi Václavovi Havlovi radil, aby se omluvil sudetským Němcům. V neautorizovaném životopisu ministra zahraničí se navíc podle Zemana uvádí, že Schwarzenberg chtěl odsunutým Němcům vrátit občanství i majetek. "Já jsem vždy říkal a na tom trvám, že to, co jsme v roce 1945 spáchali, by dnes bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv. Asi by se tehdejší vláda včetně prezidenta (Edvarda) Beneše ocitla v Den Haagu," odpověděl Schwarzenberg. Den Haag je nizozemský výraz pro třetí největší město země Haag, kde v současnosti sídlí i mezinárodní trestní tribunál pro zločiny spáchané ve válkách na území bývalé Jugoslávie. "Že jsme uplatnili tento princip kolektivní viny, neohlíželi se, jestli někdo byl k republice loajální nebo se proti ní provinil, to je to, co našim předkům vyčítám," dodal šéf české diplomacie. Zvolený postup má za závažné pochybení. "Ten kdo označí jednoho z prezidentů Československa za válečného zločince, mluví jako sudeťák a ne jako prezident," opřel se ostře do svého protivníka v souboji o Hrad Miloš Zeman v páteční debatě na televizi Prima. Family. (Zeman a Schwarzenberg se střetli v druhé televizní debatě) Podle politologů to byl silný moment. Ve čtvrtečním prezidentském duelu, který vysílala ČT, bylo tématu tzv. Benešových dekretů poprvé během kampaně věnován větší prostor. "To byl jasný chladokrevný kalkul Miloše Zemana, protože dobře ví, že to je téma, které může vyhrát volby. Snaží se přetáhnout voliče Jana Fischera a Jiřího Dienstbiera, voliče středové a sociální demokracie, kteří často žijí právě v oblasti bývalých Sudet," podotýká politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd UK pro IHNED.cz. Plné znění zpráv


Zeman by měl na Facebook vypustit více "aligátorů", říká odborník na sociální sítě - čtěte ZDE Prezident je v Česku mytická postava, lidé v něm chtějí mít moudrého starce, říká historik - čtěte ZDE Jaký by měl být ideální prezident pro podnikatele - čtěte ZDE Podle něj téma dekretů hraje proti Schwarzenbergovi, staví ho do role "cizáka". "Zeman ho, ne úplně férově, spojil s určitou slabostí vůči sudetským Němcům, pro jistou skupinu lidí to stále může hrát roli. V rámci slabších stránek Karla Schwarzenberga si myslím, že Miloš Zeman vybíral to, co pro určité lidi může být zajímavé," dodává Lubomír Kopeček z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. "O voličích Jana Fischera já nechci spekulovat, těžko říct, jestli to na ně bude zabírat," mírní Mlejnkovo tvrzení Kopeček z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Kopeček tvrdí, že se jedná o téma, které částí veřejnosti stále rezonuje. "Bral bych to jako způsob, jak připomenout voličům Miloše Zemana, kdo je vlastně reprezentuje," říká politolog. Kopeček se domnívá, že Zeman navíc hraje třeba o voliče Jiřího Dienstbiera. "V prvním kole voleb tam, kde nebyl silný Miloš Zeman, uspěl právě Dienstbier. Geograficky se jedná spíš o ty venkovské, maloměstské lokality a v řadě případů oblasti, které do pohraničí spadají. Jde o Jeseníky, Šumpersko, některé části jižní Moravy, severozápadních Čech," dodal Kopeček. Od minulosti k minulosti Zeman přitom v roce 1999 při návštěvě Německa jako premiér prohlásil, že česká strana považuje některé své poválečné zákonné akty, týkající se odsunu sudetských Němců, za "vyhaslé". "Posunuli jsme se od diskusí k minulosti k dohodám o budoucnosti," prohlásil Zeman po jednání s tehdejším kancléřem Gerhardem Schröderem. Že si v roce 1999 Zeman notoval s Gerhardem Schröderem podle Mlejnka odpovídá Zemanovu politickému stylu. "Miloš Zeman je pragmatik a Schröder byl tehdejší předseda sociální demokracie," uzavírá Josef Mlejnek.

URL| http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-59147750-zeman-schwarzenberg-benesovy-dekrety _

Benešovy dekrety ovládly volby. Klaus se kvůli nim pře se Schwarzenbergem 19.1.2013

iHNed.cz str. 00 zpravy.ihned.cz_ ČTK , dom_

Hlavním tématem prezidentského duelu se staly Benešovy dekrety. Nejnověji do debaty zasáhl Václav Klaus. Nemohu Karlu Schwarzenbergovi výroky o dekretech prominout, řekl prezident. "Česká veřejnost není a nemůže být k pokusům o zpochybnění poválečného uspořádání lhostejná." Těmito slovy okomentoval prezident Václav Klaus názory ministra zahraničí Karla Schwarzenberga na Benešovy dekrety. Klaus dnes serveru Novinky.cz řekl, že od Schwarzenberga nečekal, že si s názorem na dekrety dovolí vystoupit v prezidentské volební kampani. Že si něco takového Schwarzenberg dlouhodobě myslí, ví prý dávno. "Asi byl zvyklý, že mu vždy všechno prošlo, ale já mu tento výrok prominout nikdy nemohu," řekl serveru Klaus.



Karel Schwarzenberg se proti kritice okamžitě ohradil. "Doporučuji prezidentu Václavu Klausovi, aby si pozorně přečetl, co jsem opravdu řekl a nemluvil o něčem, co jsem neřekl. Nezpochybňuji poválečné uspořádání, je neměnné, ničí majetek v České republice není ohrožen," napsal ve svém prohlášení Schwarzenberg. Schwarzenberg hovořil o odsunu ve čtvrteční televizní předvolební debatě. Musel reagovat na dotaz, který mu položil protikandidát Miloš Zeman. "Já jsem vždy říkal a na tom trvám, že to, co jsme v roce 1945 spáchali, by dnes bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv. Asi by se tehdejší vláda včetně prezidenta (Edvarda) Beneše ocitla v Haagu," řekl šéf české diplomacie. (Zeman a Schwarzenberg se střetli v druhé televizní debatě) "Po zločinech nacistů lidi uvažovali jiným způsobem než my dnes. Soud v Haagu byl zřízen k potrestání podobných činů v bývalé Jugoslávii, jaké se tehdy děly u nás," doplnil později Schwarzenberg. Téma Benešových dekretů, které do kampaně přinesl Miloš Zeman, by mohlo být významné a silné v předvolební kampani, shodli se politologové pro IHNED.cz. "To byl jasný chladnokrevný kalkul Miloše Zemana, protože dobře ví, že to je téma, které může vyhrát volby," řekl politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd UK. Benešovy dekrety by mohly být Zemanovo silné téma, říkají politologové - čtěte ZDE Vyjádření Schwarzenberga o tom, že poválečný odsun Němců z Československa byl z dnešního pohledu porušením lidských práv a že někdejší prezident Edvard Beneš by se za to ocitl před mezinárodní trestní spravedlností v Haagu vyzdvihl německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ). FAZ zdůraznil, že žádný český politik, který se uchází o významné postavení, podobný názor ještě nevyslovil. Rakouský list Die Presse zase soudí, že debata o Schwarzenbergově vlastenectví může být pro Čechy lakmusovým papírkem jejich vyzrálosti. Beneš do Haagu - čtěte ZDE

URL| http://zpravy.ihned.cz/c1-59154460-benesovy-dekrety-ovladly-volby-klaus-se-kvuli-nim-pre-seschwarzenbergem _

Kníže to ve druhém kole voleb schytá za Benešovy dekrety, tvrdí politolog 19.1.2013

parlamentnilisty.cz str. 00 Pavlína Nouzová_

Politologové_

POLITOLOGOVÉ Při čtvrteční diskusi mezi prezidentskými kandidáty na ČT došlo i na téma odsunu sudetských Němců. Karel Schwarzenberg zde prohlásil, že Češi při odsunu pochybili, protože byli nakaženi "bacilem nacismu". Názory politologů na toto zásadní prohlášení se různí, spíše se ale přiklání k tomu, že u voličů to už nebude hrát velkou roli. Karel Schwarzenberg v pořadu na ČT kritizoval odsun sudetských Němců ve smyslu, že zde byla uplatněna “kolektivní vina“. “Já jsem vždy říkal, že to, co jsme v roce 1945 spáchali, by dneska bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv,“ uvedl kandidát na prezidenta. Odsun Němců je přitom kontroverzní téma. Průzkum CVVM z roku 2009 ukázal, že 47 procent Čechů považuje odsun za spravedlivý, a dokonce dvě třetiny dotázaných si myslí, že by Benešovy dekrety měly zůstat zachovány. Jeho slova by tak mohla Schwarzenbergovi ublížit v druhém kole prezidentských voleb. Záznam pořadu ČTĚTE ZDE poll title="Anketa:" id="1601" /



“Myslím si, že to Karlu Schwarzenbergovi může uškodit, a myslím, že to téma nebylo vhodné uvádět,“ řekl ParlamentnímListům.cz politolog Zdeněk Zbořil. Hovořit o odsunu sudetských Němců by podle něj bylo vhodné leda tehdy, kdyby kandidát chtěl toto téma otevřít v případě svého zvolení prezidentem. “To je taková karta, která se vytáhne u každých voleb,“ vzpomíná Zbořil. Jako příklad uvedl volby do Poslanecké sněmovny nebo i poslední zvolení Václava Havla prezidentem. “Protože vyjádření Karla Schwarzenberga nebylo přesné, to téma se dostane do diskuse ve zbývajícím týdnu,“ myslí si. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="260087,260083" / “Výrok byl na úrovni rétoriky Sudetendeutsche Landsmannschaft a agresivních kruhů. Připomíná to válečnou rétoriku proti Edvardu Benešovi,“ dodal také Zbořil. Mluvčím Sudetoněmeckého krajanského sdružení je v současnosti Bernd Posselt, častý kritik Václava Klause, který kdysi o Benešových dekretech prohlásil, že jsou “nebezpečným rakovinovým nádorem na evropské jurisdikci“. Schwarzenberg v pořadu zopakoval Havlova slova o nakažení bacilem nacismu a prohlásil, že odsunuti byli i Němci, kteří republiku nijak nezradili. “Asi by se tehdejší vláda včetně prezidenta Beneše ocitla v Haagu, kdyby soud tehdy existoval,“ uvedl také. relatedarticles title="Související:" articles="260070,260017" / Podle politologa a pedagoga na Karlově univerzitě Jana Bureše ale Schwarzenberg tolik ztratit nemusí. “Problém odsunu je docela komplikovaný,“ zdůraznil a poukázal i na tehdejší násilí na dětech. “To asi těžko může kdokoliv hodnotit pozitivně. To rozumný člověk nemůže vzít jinak, než to odsoudit,“ dodal pro ParlamentníListy.cz. “Starší generace, která vidí svět černobíle, tam mu to asi moc nepřidá,“ připustil. Vzápětí však dodal, že mezi staršími voliči tolik příznivců nemá. Na to poukázal i Zbořil, podle něhož spousta mladých lidí, co podporuje Karla Schwarzenberga, neví, o co v otázce odsunu sudetských Němců jde. SLEDUJEME téma: Přímá volba prezidenta Podpásový útok od Miloše Zemana Podobně hovoří i politolog z Fakulty sociálních věd UK Petr Jüptner. Podle něj Schwarzenberg nemusí kritikou odsunu příliš ztratit, protože lidé, kteří s odsunem souhlasí, byli většinou již dříve rozhodnuti, že podpoří Zemana. Poukázal však na to, že předseda TOP 09 se možná nevyjádřil přesně tak, jak zamýšlel. Jeho odpověď by prý šla interpretovat tak, že odsun nekritizoval, ale vadilo mu chápání kolektivní viny vzhledem k současné morálce. “Vzhledem k odbojové minulosti otce Karla Schwarzenberga si nemyslím, že by tím nějak utrpěl,“ dodal pro ParlamentníListy.cz. “Miloš Zeman byl ofenzivní a Karel Schwarzenberg s ním nemůže bojovat jeho zbraněmi,“ hodnotí Jüptner celou diskusi. “Od Miloše Zemana to byl trochu podpásový útok. Bylo to až populistické z hlediska toho, co tím sledoval,“ poukázal na to, že otázky ohledně názoru na odsun mu položil právě on. Další odborné názory politologů ČTĚTE ZDE

relatedarticles title="Psali jsme:" tag="přímá volba prezidenta" count="8" / Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1407&clanek=260114 Plné znění zpráv


_

Miss Motorsport 2012 18.1.2013

Autohit

str. 63 _

Zajímavosti_

Těsně před Vánoci se konalo finále soutěže Miss Motorsport 2012. Vítězkou se stala Karolína Ludvíková, jedenadvacetiletá studentka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Foto popis| _

25. a 26. ledna se uskuteční druhé kolo volby prezidenta republiky 18.1.2013

ČRo 6

str. 02 _

22:10 Studio STOP_

Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------25. a 26. ledna se uskuteční druhé kolo volby prezidenta republiky. První kolo určilo jeho kandidáty a kampaň tak dostala novou podobu. Místo 9 jen 2 osobnosti se ucházejí o přízeň voličů. Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Ti se včera představili v televizním duelu předvolebním, který jsme mohli sledovat v České televizi. Tak jako tak je čeká další srovnávání různým způsobem. Nejen v debatách, ale i na sociálních sítích. Kdo z této konfrontace vyjde lépe, ten usedne na Hrad a nahradí Václava Klause. V úterním vydání Studia STOP se kolega Petr Hartman zaměřil na klíčové období mezi oběma volebními koly. Navíc lze pozorovat dopad prvního kola voleb na českou politickou scénu. Zastavme se u toho, zda se v tuto chvíli dá říci, že se přechod k historicky přímé volbě vůbec vyplatil. V době, kdy prezidenta volil parlament, jsme byli svědky zákulisních rozepří. Průběh rozpravy také nebyl dost důstojný. Předvolební kampaň nezáživná a nekorektní. Nakolik přechod k přímé volbě splnil očekávání? To byla otázka pro Milana Znoje, politologa Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a hosta úterního Studia STOP Petra Hartmana. Uslyšíte v sestřihu také Josefa Mlejnka, politologa z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy -------------------Tak, pravda je, že s přímou volbou prezidenta bylo spojeno určité očekávání. Hlavně vyhnout se těm skandálům a zákulisním intrikám v parlamentu. Ale také se objevila celá řada výhrad, obav z toho, jak ta přímá volba může zapůsobit na politické scéně a zvláště v odborné veřejnosti. Ta skepse k přímé volbě byla veliká. Já myslím, že jedna věc se ukázala k dobré, svědčí o dobrém rozhodnutí tu přímou volbu zorganizovat, že se podařilo zvláštním způsobem aktivizovat občany, veřejnost, nejde jenom o to, že média byla samozřejmě unesena touto volbou a významně se na ní podílela. Ale důležitější myslím je, že se aktivizovali občané doma, na ulicích, v restauracích, s přáteli, na různých setkáních, na sociálních sítích. A vedly se docela živé politické debaty, spory a nebývalou měrou se takhle aktivizovalo politické vědomí občanů. Což je strašně pozitivní a svědčí to o tom, že prezidentská volba je nějakým způsobem výjimečná u nás a pořád funguje nebo platí, že prezident se těší zvláštní pozornosti občanů, že oni mají možnost se identifikovat s určitou osobou, protože jinak v politice je obtížné identifikovat se s programem, se stranou, tam vždycky jsou nějaké instituce ve hře a ta vazba je nepřímá. Tady občané mohli vidět kandidáty před sebou, jak debatují. A ta vazba emocionální i uvážlivá byla docela taková bezprostřední a myslím, že to bylo k dobrému. Občanská veřejnost se aktivizovala. Petr HARTMAN, moderátor -------------------V souvislosti s přímou volbou prezidenta se také hovořilo o nebezpečí, že bude vybrána nějaká osobnost, která je populární, ale která nemá s politikou prakticky nic společného. S nadsázkou se hovořilo o tom, že prezidentem bude například Karel Gott, což se nenaplnilo. Naopak do druhého kola postoupili politici Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman. Takže z tohoto úhlu pohledu názor Josefa Mlejnka. Plné znění zpráv


Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ta očekávání, že by snad mohla zvítězit nějaká pouze populární osobnost, nějaká celebrita z oblasti pop music nebo sportu, tak to byla očekávání přehnaná, nebo taková varování přehnaná. Protože zkušenost z ostatních zemí je taková, že i tam, kde podobně jako u nás prezident nemá příliš rozsáhlé pravomoce a je tam přímá volba, tak se těch soubojů účastní politici a veřejnost dává přednost profesionálním politikům. Málokdy se stane, že vyloženě nějaká postava z šoubyznysu trošku zaboduje. Takže to bylo samozřejmě přehnané. Ale přeci jenom je to přímá volba a i problém spočívá podle mě v tom, že ten prezident příliš pravomocí nemá. Takže je to spíše často taková soutěž krásy. Bylo to dobře patrné při té poslední debatě v České televizi, kdy se tam asi 10 nebo 20 minut debatovalo o tom, jestli Škoda Superb drncá nebo nedrncá a jaké auto by prezidenti, kandidáti používali, tak to mně teda přišlo, že tam je příliš málo politična na můj vkus na takovou debatu. A samozřejmě to, že ta kampaň získává takový osobní ráz a více je to o těch osobách než o nějakých programech, tak to chtě nechtě tu politiku jako takovou, i když tam vystupují politici, tak to prostě přibližuje ten politický zápas trošku šoubyznysu. Trošku se to blíží nějaké takové soutěži jako Star Dance a podobně. Takže ono je to takový mix, jo, že je to taková politika hodně zmixovaná s šoubyznysem. A ti politici tam samozřejmě nakonec uspějí, finálová dvojice je složená ze dvou profesionálních dlouhodobých politiků, ale za tu cenu, že ještě daleko o něco víc než ve volbách parlamentních se ti politici musí chovat trošku jako v nějaké televizní soutěži a ne v nějakém politickém zápase, kde i hodně by mělo jít o politický program. Petr HARTMAN, moderátor -------------------To byl Josef Mlejnek. Reakce Milana Znoje. Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy -------------------Já bych i souhlasil s tím, že besedy v televizi, anebo v některých obzvlášť měly takový nádech šoubyznysu a samozřejmě sloužily jenom k tomu, aby přitáhly pozornost k těm televizím. Ale obecně se mi zdá, že spíš bych zdůraznil něco jiného. A to, když si vzpomenete na tu poslední takzvanou super debatu, kde, kdy všichni kandidáti se objevili na scéně a byť samozřejmě to byla v mnoha ohledech třeba diskutabilní debata, protože třeba moderátor měl pomalu víc času než ti, než ti kandidáti a někdy se opravdu hovořilo o takových plytkých věcech, tak v zásadě, když jste se na ně podíval, tak oni se vyprofilovali jako docela výrazné osobnosti. A každý z nich reprezentoval nějakou skupinu, vrstvu mezi občany a měli prostě své voliče, měli své zázemí, mohli někoho reprezentovat. Takže i když se tam nějaký šoubyznys asi vloudil, tak v zásadě šlo o politickou reprezentaci významných skupin a vrstev ve společnosti a každá si nějak svého našla. A občané mohli vidět někoho sobě jaksi bližšího, komu by mohli důvěřovat. Protože důvěřovat davu se, jako straně, je obtížné a nevyplácí. Tady mohli vidět politika, s nímž mohli sdílet některé názory. Koneckonců je jedno, jestli Superb drncá nebo nedrncá, byť uznávám, že asi automobilka Škoda z toho musela být dosti zoufalá. Ale politika někdy přináší takové momenty. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Řekl v úterý Českému rozhlasu 6 politolog Milan Znoj. A zde jsou další otázky pro hlavního komentátora Mladé fronty DNES Martina Komárka, který komentuje vybrané události týdne tohoto vydání Inventury Studia STOP. Pane Komárku, překvapilo vás, že se do druhého kola tak těsně za Milošem Zemanem probojoval i Karel Schwarzenberg? Martin KOMÁREK, hlavní komentátor Mladé fronty DNES -------------------Já mám svědky na to, že jsem tipoval před prvním kolem, že se tam Karel Schwarzenberg dostane. Takže ten ... Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Vsadil jste se s někým? Martin KOMÁREK, hlavní komentátor Mladé fronty DNES -------------------Plné znění zpráv


Nevsadil jsem se, říkal jsem dokonce své ženě, že půjdu do sázkový kanceláře do Fortuny a tam si vsadím na Schwarzenberga. Ale pak jsem to nestihl kvůli práci a kvůli tomu, že musím být včas doma. Ale to se nedá nic dělat. Ale prostě tušil jsem to, ale co jsem vůbec netušil, jak velké skóre bude mít. Netušil to nikdo. To tušení bylo, že Karel Schwarzenberg, který měl gradující kampaň, svede na pásce souboj s Janem Fischerem o druhé místo, jehož kampaň z pro mě nepochopitelných důvodů úplně uvadala. On v závěru Jan Fischer ztratil glanc a eleganci, naopak Schwarzenberg zabojoval neuvěřitelným způsobem. Ale říkal jsem si, no, bude to něco mezi 17, 18, tipoval jsem, že Schwarzenberg těsně zvítězí. Ale to, že bude o necelé 1 procento za Milošem Zemanem, to netipoval nikdo, žádný průzkum veřejného mínění. Nikdo to podle mě ani tušit nemohl. Takže překvapen jsem byl nikoliv tím, že se tam Karel Schwarzenberg probojoval, ale tím, jak zabojoval a kolik získal hlasů. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Ohlédněme se za tou včerejší debatou těch prezidentských kandidátů, tedy nyní už Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana v České televizi. Jaký dojem na vás pánové udělali? Martin KOMÁREK, hlavní komentátor Mladé fronty DNES -------------------Nejsem asi úplně nestranný, protože jsem už asi před 3 nedělemi do Mladé fronty DNES napsal, že pro mě je jasně nejlepším kandidátem z té devítky Karel Schwarzenberg. To bylo ještě v době, to já se teďka trošku vytahuju, že jo, v době, kdy ještě nebyla ta Schwarzenbergománie. Takže já jsem se k ní nepřidal, to bylo ... Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------My vám pro to dáme rádi prostor. Martin KOMÁREK, hlavní komentátor Mladé fronty DNES -------------------... to bylo dávno. Děkuju. Když je to veřejnoprávní médium. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------A mělo by vzdělávat trochu. Martin KOMÁREK, hlavní komentátor Mladé fronty DNES -------------------Ne, takže já, já prostě tady přiznávám, že nejsem nestranný. Pro mě Karel Schwarzenberg je lepším kandidátem na hlavu státu než Miloš Zeman z mnoha důvodů. Ale pokusím se jako člověk, který na tu debatu hleděl, se od toho nějak oprostit. Přesto mi vychází, že přes to huhňání byl Karel Schwarzenberg lepší. Proč? Miloš Zeman jistě velmi dobře ví, že se dá použít proti Schwarzenbergovi negativní kampaň, to znamená to spojení s touto nepopulární vládou, zvláště s "zločincem zločinců" Miroslavem Kalouskem. Dále to, že pochází, nebo on nepochází z ciziny, on je Čech jako poleno, ale žil dlouhá léta v cizině a lidé můžou mít vůči němu výhrady, že to, říká se Rakušák, Švýcar, je tu kvůli majetku, přítel sudetských Němců a podobně. To všechno Miloš Zeman používá. Ale řekl bych, že on to používá příliš agresivně. On mluví moc, nepouští druhé ke slovu, neustále peskuje Václava Moravce, což je, jasně, možná v 90. letech to ještě šlo, ale mně to přišlo teďka vyloženě trapné, protože to se ve slušné společnosti nedělá. Dělával to Václav Klaus, jestli ho v tomhle chce Miloš Zeman napodobovat, tak nenapodobuje v dobré věci. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Promiňte malou vsuvku. A pokud si dobře vzpomínám, tak Karel Schwarzenberg ty delší vyjádření a prohlášení Miloši Zemanovi včera dovolil velkoryse, řekl, že on se rád vyjadřuje stručněji, takže panu souputníkovi dává prostor. Takže Schwarzenberg se vymezoval takovým velkorysým způsobem v tomto ohledu. Martin KOMÁREK, hlavní komentátor Mladé fronty DNES -------------------Ano, velkorysým a zároveň džentlmensky a zároveň trošku ironickým. Ono stačilo, že když Miloš Zeman měl tu dlouhou tyrádu, že se Schwarzenberg pod ty své vousky usmíval. On se usmívá takovým zvláštním způsobem, vědoucím, a pak řekl něco jemně ironického a ... Plné znění zpráv


Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Krátkého. Martin KOMÁREK, hlavní komentátor Mladé fronty DNES -------------------Krátkého a podle mě to funguje ... Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------A výstižného. Martin KOMÁREK, hlavní komentátor Mladé fronty DNES -------------------... funguje lépe. Znova říkám, já už před tou debatou jsem byl fanouškem Karla Schwarzenberga jako občan, ne samozřejmě jako novinář. Ale i jako nestranný pozorovatel bych řekl, že tentokrát byl Schwarzenberg lepší, nemám k dispozici žádný průzkum veřejného mínění, který by řekl, co si o tom myslí druzí lidé. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Abychom nefavorizovali, já jsem se samozřejmě ptala, kdo byl lepší, nebo jaký dojem jste měl. Takže to byla odpověď na otázku. Samozřejmě zcela adekvátní, ale v čem zase Miloš Zeman může mít jednoznačně navrch? Ano, vy jste řekl, že Karel Schwarzenberg, nebo připomněl jste, že je spojen se současnou vládou, to je jistě velký handicap. Také jeho "cizáctví" a jeden korupční přečin, ke kterému se přiznává, který se tam včera také opakoval. V čem může Miloš Zeman okouzlit voliče svou osobností. Martin KOMÁREK, hlavní komentátor Mladé fronty DNES -------------------Miloš Zeman je nesporně člověk velmi vzdělaný, je to skvělý řečník a i když já mám dojem, že už se trošku v těch svých bonmotech opakuje, tak pořád je to něco velice zábavného. Ale co bych řekl, že on má taky, a má to i Schwarzenberg, ale Zeman to dává hodně najevo, to je jistá srdnatost, bojovnost. Myslím si, že lidé chtějí od toho prezidentského kandidáta vidět, že to je, a teď, to by chtěli vidět, i kdyby to byla dáma, takže to není sexisticky, že to je chlap, jo, že to má, že má odvahu, že do toho jde naplno ... Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Jasné postoje. Martin KOMÁREK, hlavní komentátor Mladé fronty DNES -------------------... že do toho jde srdcem. A to Miloš Zeman má taky. Byť můžeme s jeho názory nesouhlasit, nemusíme souhlasit s tou jeho přílišnou agresivitou, ale to, že je to politik, který je srdnatý a který by dokázal vlasti sloužit, když bude zvolen, bez toho, že by ji ztrapnil, to mu samozřejmě musíme uznat. Terezie JIRÁSKOVÁ, moderátorka -------------------Říká v tomto vydání Inventury Studia STOP Martin Komárek, hlavní komentátor Mladé fronty DNES. _

Manažerské přestupy týdne 18.1.2013

ČT 24

str. 15 _

21:10 Ekonomika_

Veronika MARKOVÁ, moderátorka -------------------A jsou tu manažerské přestupy týdne a jejich přehled. Plné znění zpráv


redaktorka -------------------Josef Beneš bude řídit penzijní společnost i nově zakládanou investiční firmu skupiny Raiffeisenbank. Předseda Asociace pro kapitálový trh České republiky už získal souhlas České národní banky. Ta na segment dohlíží. Nová společnost se zaměří na podílové fondy a správu důchodových fondů. Beneš dřív působil jako generální ředitel a předseda představenstva ČSOB Asset Management. redaktor -------------------Eva Snopková se stala ředitelkou pro lidské zdroje společnosti Eaton Elektrotechnika, přichází z postu regionální personální ředitelky pro skupinu zemí v rámci Emea v Johnson&Johnson. V nové pozici je zodpovědná hlavně za tvorbu personální strategie pro českou, slovenskou a maďarskou pobočku skupiny Eaton Corporation. redaktorka -------------------Marketingový ředitel T-Mobile Martin Jaroš končí ve své funkci. Po 2,5 letech se přesouvá do Kataru, kde bude pracovat pro dominantního operátora Qtel. Ten patří mezi nejvýznamnější společnosti v zemi. V Česku končí Jaroš k 31. lednu. Na svých předchozích postech odpovídal za značku Vodafone na českém trhu. Nebo později v Turecku nebo Maďarsku. redaktor -------------------Nora Dolanská bude novou ředitelkou pražské informační služby. Postu se ujme od února. O jejím jmenování rozhodli pražští radní, výběrové řízení vypsali už v září. Dolanská dřív působila například jako šéfka vídeňské odbočky agentury CzechTourism. Nyní přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. _

Markething slaví 1. narozeniny! 18.1.2013

markething.cz str. 00 Ondřej Pavlů_

Z terénu_

Zítra tomu bude přesně rok, co jsme jakožto studenti oboru Marketingová komunikace a PR na FSV UK spustili betaverzi stránek Markething.cz. Tenkrát nás bylo jako prstů na jedné ruce a naším cílem bylo sem tam vydat nějaký ten článek nebo komentář o marketingu. Dnes nás je čtyřicet, za 365 dní jsme vydali 254 kratších i delších článků a začátkem ledna jsme pokořili hranici 100.000 unikátních návštěv webu od jeho založení. Jako mediální partner jsme se zúčastnili mnoha velkých oborových akcí, získali jsme ocenění na Internet Effectiveness Awards, na Facebooku i Twitteru máme spoustu skvělých fanoušků a followerů, uspořádali jsme několik odborných seminářů a hlavně, hlavně stále fungujeme. A rozhodně to nevypadá, že bychom s tím v brzké době měli přestat. V rámci drobné rekapitulace je dobré na úvod uvést, z jakých důvodů a s jakými cíli jsme vlastně Markething zakládali: 1. Aktivace studentů a absolventů 2. Vytvoření publikační a diskuzní platformy 3. Vnější prezentace oboru 4. Výukový materiál a zdroj inspirace nejen pro studenty 5. Profilace redaktorů a zvýšení jejich šance na uplatnění na pracovním trhu Příběh začíná



Samotný projekt se začal rodit někdy v létě 2011, na podzim téhož roku již byl prakticky připraven a až do ledna 2012 ležel v menší hibernaci a čekal na spuštění. K tomu došlo 19. ledna 2012, kdy jsme webové stránky zveřejnili a zároveň jsme založili facebookovou stránku. První návštěvníky webu a fanoušky Facebooku logicky tvořili naši spolužáci a absolventi. Klasickou šeptandou jsme po našich přátelských i pracovních sociálních vazbách začali sebevědomě rozhlašovat, že jsme spustili skvělý projekt, který se vyplatí sledovat. Pravdou ale je, že tehdejší pevnou a aktivní redakci, která neměla ani šéfredaktora, ani editory, ani vlastně jakýkoliv řád a vlastně to vůbec nebyla redakce, čítali čtyři lidi. Až za plného provozu jsme postupně začali stahovat další a další spolužáky a občas i pod pohrůžkou násilí je přesvědčovali, aby se přidali. První větší redakční schůze pak proběhla až těsně před oficiálním spuštěním projektu na začátku dubna (z hlavičky stránek jsme odstranili výmluvný nápis ‚betaverze‘). Redakční struktura teprve vznikala v době, kdy už o nás napsal například Marketing & Media, Česká pozice nebo jsme o projektu povídali na rádiu Wave (kde jsme si dali repete ještě v říjnu). Ale jak se říká, hoďte dítě do vody a ono se naučí plavat. Křest Markethingu za účasti jeho odborné garantky a vedoucí katedry MKPR, PhDr. Denisy Kasl Kollmannové, Ph.D. a děkana FSV UK PhDr. Jakuba Končelíka, Ph.D. Nutno dodat, že zpočátku jsme se nejednou pořádně nalokali. Ale byl to právě jak raketový růst množství fanoušků na Facebooku, tak rostoucí návštěvnost webu nebo první pozitivní reakce od lidí z oboru, co upevnilo vnitřní strukturu redakce a vůbec motivaci všech zainteresovaných. Protože najednou už jsme řídili něco, co dalece přesahovalo obvodové zdi naší Fakulty a byla by škoda to nechat pojít. Kolečka se roztáčí V té době jsme také již měli i menší finanční zázemí, když jsme obdrželi z fakultního grantu Studentské peníze příspěvek 15.000 Kč na pokrytí provozních nákladů. Takže jsme zaplatili hosting, nějakou tu grafickou práci, koupili použitý font, natiskli pár vizitek a plakátů. A hned jsme si připadali zase o něco více profi. Na tomto místě je samozřejmě potřeba zmínit, že Markething je neziskový projekt. Neprodáváme a nebudeme prodávat reklamu (ačkoliv nám její prodej již byl několikrát nabídnut) a všichni redaktoři pracují bez nároku na honorář ve svém volném čase. Menší režijní náklady hradíme díky výše zmíněné laskavé podpoře od FSV UK. V květnu a červnu jsme v průměru dosahovali nějakých 500 návštěv denně a na Facebooku se blížili ke 3.000 fanouškům. Do aktivního provozu jsme uvedli také Twitter. Tým se začal stabilizovat a připravovat na prázdninovou pauzu, reorganizaci a opětovné nastartování se začátkem nového semestru na konci září. Markething.cz na PIAFu objektivem fotografky týdeníku Marketing&Media Mezitím, ještě na konci dubna, jsme se jako médium zúčastnili první oborové akce. A to rovnou té největší – Prague International Advertising Festivalu. Tehdy se ještě jednalo spíše o dobrou vůli organizátorů, kteří nám přidělili dvě novinářské akreditace. Z akce jsme poprvé aktivně tweetovali, napsali reportáže a také si v rozhovoru vyzpovídali Aleše Najbrta a Mickyho Denehyho … a hlavně jsme dostali na naše „novinářské“ působení velmi pozitivní zpětnou vazbu. Do konce roku jsme se pak jako mediální partner zúčastnili několika menších, ale i opravdu velkých akcí á la PR Summit, konference Značka je váš CEO, Social Marketers Summit nebo Prime time for… All about Facebook, kde jsme dokonce i poprvé prezentovali náš projekt jako úspěšnou case study. Ocenění, které zahřeje u srdíčka Když jsme se někdy v květnu hlásili s Markethingem do soutěže Internet Effectiveness Awards, brali jsme to spíše jako takovou legraci. O to větší bylo naše překvapení, když jsme si následně 20. září vystoupali na podium pro druhé místo v kategorii Studentský projekt. A právě zisk tohoto ocenění by se dal zřejmě označit za jakýsi milník v krátké historii našeho projektu. Všem, kteří se na něm podíleli, totiž došlo, že jsme asi už něco vybudovali a že to něco za něco stojí. Pro ty ostatní to zase bylo jisté znamení, že je tu partu študáků třeba brát alespoň trochu vážně. Ondřej Pavlů a Martin Maxa přebírají za Markething.cz ocenění na IEA 2012 To už byl podzim, náš tým se rozšířil o v září nastoupivší studenty prvního ročníku a novopečení druháci začali brát svoji práci na projektu opravdu seriózně. Od začátku jsme totiž do projektu šli s tím, že by neměl být spjat s lidmi, ale s oborem jako takovým. S tím souvisí cyklické předávání výkonných funkcí tak, aby otěže vždy třímali Plné znění zpráv


aktuální studenti oboru. V současné době tak probíhá postupné předávání projektu do rukou mladší, čerstvější a nažhavenější krve. Během podzimu jsme pod záštitou Markethingu uspořádali několik menších seminářů – s Markem Zemanem o komunikaci ve státní správě, Violou Fetisovou o fashion marketingu nebo Kateřinou Svatoň Gillárovou o etnomarketingu. A rozhodně se tu nebudeme tajit tím, že jednou z našich velkých ambicí je do budoucna nejen pořádat podobné semináře pravidelně, ale uspořádat i něco podstatně většího. Nějakou vlastní konferenci na určité téma. Hlavně vydržet Ale dost už asi bylo historie. Na začátku bylo zmíněno několik důvodů, proč byl Markething založen. Slovníkem politika, našeho programu se pevně držíme a sebevědomě můžeme hlásit úspěchy na všech liniích. Na základě markethingové reference získalo již několik redaktorů stáže i normální pracovní pozice. Náš web čte pravidelně i přes 1.000 lidí denně, na Facebooku je nás hodně přes 7.000 a nad každým článkem či příspěvkem se živě diskutuje. Máme první citace v diplomových pracích a všude se hrdě hlásíme ke svému oboru. A aktivace studentů? Ta je poměrně evidentní. Kdybychom snad měli uvést nějaké své vize a plány, tak na prvním místě by jistě zaznělo slovo VYDRŽET. Škarohlídi nám věštili úpadek již asi měsíc po vzniku. Zatím jim můžeme ukazovat dlouhý nos. A snad nám to ještě nějaký ten pátek vydrží. Chtěli bychom naplno dokončit programové předávání z generace na generaci. Tedy, že se již dosluhující zakladatelé plně stáhnou a nechají velení na svých nástupcích. Chtěli bychom publikovat více opravdu odborných článků a chtěli bychom se ještě více provázat s Katedrou, například formou kreditového ohodnocení redaktorů nebo fungujícího systému publikace kvalitních seminárních prací. Chtěli bychom dále prohlubovat spolupráci s oborovými organizacemi i samotnými zaměstnavateli. Chtěli bychom začít recenzovat odbornou literaturu. A co bychom opravdu moc chtěli, je uspořádat plnohodnotnou konferenci. Vážení čtenáři, fanoušci, followeři, podporovatelé, děkujeme vám za to, že nám dáváte zpětnou vazbu, podílíte se na našem obsahu a že tu s námi jste! PS: Pokud byste si chtěli o Markethingu vyslechnout něco naživo, tak se přijďte zítra podívat na konferenci New Media Inspiration. Od 13:45 v místnosti č. 300 budeme prezentovat náš projekt.

URL| http://www.markething.cz/markething-slavi-1-narozeniny _

Podrobný přehled šancí na přijetí 18.1.2013

Právo

str. 18

Příloha - Jak si vybrat VŠ a VOŠ_ _

V následující tabulce jsou obsaženy údaje týkající se pouze uchazečů s českým občanstvím, kteří se hlásí do bakalářských a „dlouhých“ magisterských programů (tedy nikoli navazujících magisterských programů). Uvedeny jsou pouze ty vysoké školy, které dodaly data o uchazečích pro akademický rok 2012/13 s názvy platnými k 31. 10. 2012. přihlášení, kteří se dostavili k přijímacímu řízení přijatí zapsaní úspěšnost pro akademický rok 2012/2013 ke studiu uchazečů v % Univerzita Karlova v Praze 22402 9391 8233 41,9 1. lékařská fakulta 2983 1068 730 35,8 3. lékařská fakulta 1586 378 291 23,8 2. lékařská fakulta 1278 243 207 19,0 Lékařská fakulta Plzeň 1270 409 230 32,2 Lékařská fakulta Hradec Králové 1252 381 282 30,4 Farmaceutická fakulta Hradec Králové 997 382 315 38,3 Filozofická fakulta 4417 1291 1080 29,2 Vysoká škola/fakulta



Právnická fakulta 3422 814 703 23,8 Fakulta sociálních věd 2946 1010 739 34,3 Fakulta humanitních studií 2044 703 703 34,4 Katolická teologická fakulta 201 168 149 83,6 Evangelická teologická fakulta 245 228 172 93,1 Husitská teologická fakulta 402 321 251 79,9 Přírodovědecká fakulta 1751 1031 698 58,9 Matematicko-fyzikální fakulta 819 552 423 67,4 Pedagogická fakulta 4154 1274 1012 30,7 Fakulta tělesné výchovy a sportu 1699 481 426 28,3 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 7390 5215 3842 70,6 Fakulta zdravotně sociální 1344 886 719 65,9 Filozofická fakulta 710 449 264 63,2 Zemědělská fakulta 968 940 620 97,1 Fakulta teologická 466 304 248 65,2 Biologická fakulta 486 360 259 74,1 Pedagogická fakulta 2702 1603 1071 59,3 Ekonomická fakulta 1661 1020 586 61,4 Fakulta rybářství a ochrany vod 193 150 99 77,7 Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem 5725 4064 3350 71,0 Filozofická fakulta 511 468 343 91,6 Fakulta výrobních technologií a managementu 535 472 399 88,2 Fakulta pedagogická 1963 1278 1032 65,1 Přírodovědecká fakulta 766 564 418 73,6 Fakulta zdravotnických studií 505 272 204 53,9 Fakulta sociálně ekonomická 1247 701 566 56,2 Fakulta životního prostředí 547 453 342 82,8 Fakulta užitého umění a designu 249 76 67 30,5 Masarykova univerzita 23201 10121 7741 43,6 Lékařská fakulta 3308 770 560 23,3 Filozofická fakulta 5862 3112 2039 53,1 Právnická fakulta 4604 835 766 18,1 Fakulta sociálních studií 3201 992 636 31,0 Přírodovědecká fakulta 2187 1460 832 66,8 Fakulta informatiky 1068 671 419 62,8 Pedagogická fakulta 5464 2159 1499 39,5 Fakulta sportovních studií 1177 394 346 33,5 Fakulta ekonomicko-správní 4056 1464 912 36,1 Univerzita Palackého v Olomouci 14489 6305 5073 43,5 Lékařská fakulta 1503 286 205 19,0 Fakulta zdravotnických věd 898 227 181 25,3 Filozofická fakulta 4119 1335 1329 32,4 Právnická fakulta 2085 529 370 25,4 Cyrilometodějská teologická fakulta 596 404 356 67,8 Přírodovědecká fakulta 2350 2102 1232 89,4 Pedagogická fakulta 4361 1198 999 27,5 Fakulta tělesné kultury 968 492 432 50,8 Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 1640 738 553 45,0 Fakulta veterinárního lékařství 520 130 112 25,0 Fakulta veterinární hygieny a ekologie 799 476 305 59,6 Farmaceutická fakulta 646 210 136 32,5 Ostravská univerzita v Ostravě 8927 3234 2971 36,2 Zdravotně sociální fakulta 1671 449 421 26,9 Fakulta sociálních studií 929 186 185 20,0 Filozofická fakulta 2240 739 735 33,0 Přírodovědecká fakulta 1282 656 638 51,2 Pedagogická fakulta 3776 1221 943 32,3 Fakulta umění 232 76 75 32,8 Univerzita Hradec Králové 7326 3675 2767 50,2 Plné znění zpráv


Pedagogická fakulta 3655 1269 1004 34,7 Fakulta informatiky a managementu 2473 1438 921 58,1 Fakulta humanitních studií 805 546 398 67,8 Přírodovědecká fakulta 557 465 394 83,5 Celoškolská pracoviště 677 165 138 24,4 Slezská univerzita v Opavě 4105 2962 2512 72,2 Filozoficko-přírodovědecká fakulta 1323 746 735 56,4 Fakulta veřejných politik 1163 627 495 53,9 Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné 1642 1540 1199 93,8 Celoškolská pracoviště 170 101 100 59,4 České vysoké učení technické v Praze 8228 6242 5258 75,9 Fakulta stavební 1736 1265 1019 72,9 Fakulta strojní 1168 1071 844 91,7 Fakulta elektrotechnická 1071 900 635 84,0 Fakulta informačních technologií 1409 801 705 56,8 Fakulta dopravní 981 789 532 80,4 Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská 814 670 499 82,3 Fakulta architektury 706 341 317 48,3 Fakulta biomedicínského inženýrství 598 447 435 74,7 Celoškolská pracoviště 753 438 310 58,2 Vysoká škola chemicko-technologická v Praze 2236 1779 1191 79,6 Fakulta chemické technologie 862 687 395 79,7 Fakulta technologie ochrany prostředí 224 184 113 82,1 Fakulta potravinářské a biochemické technologie 1251 920 545 73,5 Fakulta chemicko-inženýrská 355 250 142 70,4 Západočeská univerzita v Plzni 8327 5753 4803 69,1 Fakulta strojní 823 745 645 90,5 Fakulta elektrotechnická 730 642 637 87,9 Fakulta zdravotnických studií 900 330 272 36,7 Fakulta právnická 278 193 124 69,4 Fakulta filozofická 1334 1135 904 85,1 Fakulta pedagogická 2269 1188 906 52,4 Fakulta ekonomická 1740 843 674 48,4 Fakulta aplikovaných věd 853 780 473 91,4 Celoškolská pracoviště 540 245 217 45,4 Technická univerzita v Liberci 4798 3574 2635 74,5 Fakulta strojní 736 736 547 100,0 Fakulta mechatroniky a mezioborových inženýrských studií 321 282 239 87,9 Ekonomická fakulta 1261 720 471 57,1 Fakulta textilní 475 468 333 98,5 Fakulta pedagogická 1940 1225 827 63,1 Fakulta umění a architektury 200 69 56 34,5 Celoškolská pracoviště 217 217 170 100,0 Univerzita Pardubice 6888 4777 3466 69,4 Fakulta restaurování 36 12 11 33,3 Fakulta filozofická 1094 818 595 74,8 Fakulta chemicko-technologická 1152 930 614 80,7 Fakulta ekonomicko-správní 2013 1192 728 59,2 Dopravní fakulta Jana Pernera 1530 1151 834 75,2 Fakulta zdravotnických studií 760 323 264 42,5 Fakulta elektrotechniky a informatiky 759 516 435 68,0 Vysoká škola/fakulta přijímacímu kteří rok se řízení 2012/dostavili 2013 přijatí uchazečů úspěšnost v % Vysoké učení technické v Brně 8875 73,6 Fakulta stavební 2447 95,9 Plné znění zpráv

pro přihlášení, akadem ický k ke zapsaní studiu 6531 2347

5221 1435


Fakulta strojního inženýrství 1610 83,0 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií 835 84,5 Fakulta informačních technologií 710 69,0 Fakulta chemická 576 424 70,7 Fakulta architektury 96 79 19,7 Fakulta výtvarných umění 44 37 15,2 Fakulta podnikatelská 1005 767 44,0 Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava 6628 5881 74,2 Fakulta stavební 860 602 79,9 Fakulta bezpečnostního inženýrství 525 387 86,2 Fakulta strojní 591 570 96,3 Fakulta elektrotechniky a informatiky 1094 885 73,7 Hornicko-geologická fakulta 1357 1163 90,2 Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství 832 717 67,0 Ekonomická fakulta 1690 1559 54,7 Celoškolská pracoviště 41 37 70,7 Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 3701 3244 55,2 Fakulta technologická Zlín 800 628 83,0 Fakulta managementu a ekonomiky ve Zlíně 704 645 41,4 Fakulta multimediálních komunikací 203 200 21,5 Fakulta aplikované informatiky 460 421 89,1 Fakulta humanitních studií 1011 924 42,2 Fakulta logistiky a krizového řízení 652 456 93,7 Vysoká škola ekonomická v Praze 3559 3145 47,8 Fakulta financí a účetnictví 386 366 22,5 Fakulta mezinárodních vztahů 880 737 47,2 Fakulta podnikohospodářská 663 415 29,0 Fakulta informatiky a statistiky 859 774 60,3 Fakulta národohospodářská 616 616 30,2

1336 1087


1198 91 9

490

479 815 488 289 2282 8928 1076 609 614 1485 1505 1241 3091 58 6702 964 1701 944 516 2395 696 7447 1715 186 4 2284 1425 2041


Fakulta managementu v Jindřichově Hradci 552 287 80,5 Česká zemědělská univerzita v Praze 8278 6785 80,5 Provozně ekonomická fakulta 2701 2086 65,4 Agronomická fakulta 1555 1284 82,8 Technická fakulta 1488 1056 88,1 Fakulta lesnická a dřevařská 1324 1323 99,9 Fakulta životního prostředí 1144 819 80,9 Celoškolská pracoviště 378 307 68,5 Mendelova univerzita v Brně 3053 2763 49,0 Provozně ekonomická fakulta 821 759 36,5 Agronomická fakulta 660 639 47,3 Fakulta regionálního rozvoje a regionálních studií 376 319 39,2 Lesnická a dřevařská fakulta 553 464 66,9 Zahradnická fakulta (Lednice) 493 381 67,8 Celoškolská pracoviště 246 223 38,4 Akademie múzických umění v Praze 192 182 15,6 Hudební fakulta 73 66 31,7 Divadelní fakulta 61 60 11,5 Filmová a televizní fakulta 58 56 11,7 Akademie výtvarných umění v Praze 53 51 17,2 Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze 64 62 9,6 Janáčkova akademie múzických umění v Brně 147 135 29,3 Hudební fakulta 89 81 53,6 Divadelní fakulta 59 54 17,5 Vysoká škola polytechnická Jihlava 1305 1093 59,1 Vysoká škola technická a ekonomická v Č. Budějovicích 2124 1443 81,8 Soukromé vysoké školy Bankovní institut 393 298 97,5 Evropský polytechnický institut, 68 62 74,7 Vysoká škola hotelová v Praze 8, 194 194 100,0 Plné znění zpráv

686 10286 4127 1878 1689 1325 1414 552 6227 2251 1396 958 826 727 641 1227 230 530 496 309 667 502 166 338 2209 2597

403 91 194


Vysoká škola finanční a správní 799 704 100,0 Vysoká škola Karlovy Vary 166 140 100,0 ŠKODA AUTO a.s. VŠ 301 272 75,1 Literární akademie s.r.o 64 58 97,0 Vysoká škola podnikání 392 392 100,0 Vysoká škola aplikovaného práva, s.r.o. 71 71 89,9 Vysoká škola ekonomie a managementu 934 934 92,6 University of New York in Prague, s.r.o 23 23 100,0 Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky 465 384 69,8 Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů 81 66 100,0 Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických a společenských věd 61 61 92,4 Vysoká škola evropských a regionálních studií 190 190 100,0 VŠ regionálního rozvoje 75 74 100,0 Filmová akademie 37 36 54,4 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra 159 133 100,0 Newton College, a.s. 141 141 89,8 Vysoká škola logistiky 170 159 99,4 Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. 300 261 99,7 BIBS Brno 125 114 100,0 Soukr. VŠ ekon. studií 52 52 91,2 VŠ obchodní Praha 1120 1016 100,0 Akademie STING, o.p.s 196 189 100,0 Metropolitní univerzita Praha, o.p.s. 934 934 99,9 Vysoká škola J.A. Komenského 1660 1660 100,0 Vysoká škola K. Engliše 364 296 99,2 Anglo-americká vysoká škola, o.p.s. 48 40 78,7 Pražská VŠ psychosociálních studií 89 82 64,5 Západomoravská vysoká škola Třebíč 219 140 100,0 Soukromá vysoká škola ekonomická 180 160 97,3 Plné znění zpráv

799 166 401 66 392 79 1009 23 666 81

66 190 75 68 159 157 171 301 125 57 1120 196 935 1660 367 61 138 219 185


Moravská vysoká škola Olomouc o.p.s. 301 230 99,7 CEVRO institut o.p.s. 159 120 98,1 Unicorn College s.r.o. 203 182 99,5 Vysoká škola obchodní a hotelová Brno 169 71 100,0 Vzdělávací institut Franka Dysona 22 22 100,0 Vysoká škola sociálně správní, Institut celoživotního vzdělávání 119 105 99,2 AKCENT College s.r.o. 52 41 77,6 Archip College s.r.o. 6 3 75,0 VŠ aplikované psychologie 18 16 94,7 Celkem 98 261 92 428 75,2%

302 162 204 169 22 120 67 8 19 130 728

Přehled poskytlo MŠMT Foto popis| _

Zemřel uznávaný ekonom Karel Kouba 18.1.2013

prvnizpravy.cz _

str. 00

z domova_

11. ledna zemřel uznávaný ekonom, profesor Karel Kouba, který byl jednou z nejvýznamnějších osobností české ekonomie posledních padesáti let. Karel Kouba měl 85 let. ČTK to oznámila Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy. Poslední rozloučení se uskuteční v pondělí 21. ledna v Malé obřadní síni krematoria v Praze - Strašnicích. Kouba byl jednou z vůdčích osobností návrhů ekonomických reforem konce 60. let minulého století. Spolu s Josefem Goldmanem se podílel na vytvoření patrně nejvýznamnější publikace českých ekonomů té doby, Hospodářský růst v ČSSR, která reagovala na tehdejší neuspokojivý vývoj československého hospodářství. V roce 2006 obdržel Cenu České společnosti ekonomické za dlouhodobý přínos k rozvoji českého ekonomického myšlení. Kouba se narodil v roce 1927 v obci Pleše na Jindřichohradecku. Po absolvování vysoké školy a několika letech působení na pražských školách zakotvil v Ekonomickém ústavu ČSAV. Krátce působil na Kalifornské univerzitě v Berkeley, po práci na ekonomických reformách v 60. letech na něj tvrdě dopadly následné normalizační čistky. Po nuceném odchodu z akademie pracoval 16 let v ČKD a dlouho nesměl oficiálně publikovat, psal pouze pro samizdat a organizoval bytové semináře. V roce 1988 mohl Kouba nastoupit do Prognostického ústavu ČSAV a po listopadové revoluci se na začátku 90. let aktivně účastnil diskusí o transformační strategii. Byl jmenován profesorem politické ekonomie a v letech 1991 až 1993 vedl Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. "Pro svoje okolí byl příkladem skromného a milého člověka, který byl Plné znění zpráv


schopen zachovat si osobní svobodu, integritu a odbornou nezávislost, jehož ochota naslouchat a přátelsky diskutovat probouzela v ostatních touhu poznávat," uvedla FSV UK. (ctk,foto:arch.)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/zemrel-uznavany-ekonom-karel-kouba/ _

Do vězení? Jen ze studijních důvodů, jinak ne! 17.1.2013

Benešovský deník str. 01 Titulní strana_ MARTINA KŘEČKOVÁ_

Benešovsko – Je jí teprve dvacet let a už strávila pět hodin za mřížemi. Ovšem nikoliv jako odsouzená, ale coby členka volební komise. Řeč je o Anně Puklové, posluchačce Fakulty sociálních věd, oboru Politologie a mezinárodních vztahů Univerzity Karlovy v Praze, která do volební komise na Praze 4 usedá pravidelně. „Pokud počítám, že loňské senátní volby měly dvě kola, tak u těch letošních, prezidentských, to bylo už počtvrté. Vroce 2010 jsem byla také u pražských komunálních voleb,“ začala své vyprávění Anička, která sice žije a studuje v Praze, ale má velice blízký vztah k Benešovsku, kam jezdí pravidelně za tetou, strýcem a malou neteří. „Někdo má dvě občanství, já mám dva domovy. Prahu a Krhanice. Jako malá jsem tam trávila u babičky víkendy, prázdniny, nebo když jsem měla třeba neštovice, a teď, co už babička a děda nežijí, tam jezdím velice často k tetičce,“ vysvětlila vysoká blondýnka, která má narozdíl od nedávno mediálně známé celebrity mezi recidivisty Marie Lavičkové jasno. Zatímco Máňa v pořadu 168 hodin nedala na vězení dopustit a tvrdila, že amnesie je špatná a ona se chce za zdi nápravného zařízení co nejrychleji vrátit, slečna Anna po páteční návštěvě pankrácké věznice ví přesně, žedo vězení jen ze studijních důvodů. Jinakvžádnémpřípaděne! „Zažádala jsem si, že chci být v okrskové komisi na Gymnáziu Na Vítězné pláni. Zaprvé to mám kousek od domova, zadruhé jsem tam studovala, a zatřetí, spadá do ní ivězenínaPankráci,kamjsem se chtěla podívat. Myslím si, že je to zajímavá zkušenost, kterou třeba někdy v budoucnu využiji i ve škole,“ míní mladá žena. ...2 Do vězení? Jen ze studijních důvodů, jinak určitě ne! Pokračování ze strany 1 Benešovsko – Do vězení se může člověk dostat z různých důvodů. Zpronevěří firemní peníze, někomu ublíží, neplní vyživovací povinnost na své nezletilé dítě, ale třeba také úplně jinak. Jako například dvacetiletá Anna Puklová, která strávila v pátek 11. ledna pět hodin za zdmi pankrácké věznice v roli členky volební komise. „Vseznamubylocelkem 435 těchto voličů, přičemž zhruba polovina jich bylo na vazbě, a druhá půlka na si už odpykávala výkon trestu. A ty jsem měla na starosti já,“ uvedla vždy dobře naladěná dívka s tím, že se k volební urně dostavilo bezmála dvě stě těchto vězňů, což je asi osmdesátiprocentní účast. Těch zbylých dvacet procent nevolilo, protože neměli doklady. Buď je nemají vůbec, nebo v té věznici, kde se právě nachází nebo je mají jednoduše propadlé. „Oni to mají složitější. Nejdřív se totiž musí přihlásit, že chtějí jít vůbec volit, protože nejsou ve stálém výpisu obyvatel. Poté se vytvoří seznam a z toho odvolilo již řečených zhruba osmdesát procent. Kolik to bylo z celkového počtu trestaných to nevím, jelikož neznám stav vězňů,“ vysvětlila Anna, která se za pětihodinovou dobu pobytu ve věznici setkala s nejrůznějšími osobami. Jedni ji chtěli žalovat za to, že jim neumožnila volit (volební komise je jediná, která má právo říct voliči, že nemůže volit. Třeba právě proto, že má neplané doklady), druzí s níprohodilipárslov. Dalšíkní přistupovali se skloněnou hlavou a svá jména říkali jen velmi, velmi tiše. Jiní zase jen leželi ve vězeňské nemocnici s nepříliš vzhlednými poraněními či při příchodu do místnosti s volební urnou skandovali Dienstbier, Dienstbier a na zdvižených pažích naznačovali ukazováčkem a prostředníčkem písmeno V. „Překvapilo mě, že tam byli i mladší kluci, než jsem já,“ neubránila se šoku Anička. Jak říká s úsměvem a nadsázkou štíhlá blondýnka, slunnou stránku návštěvy jednoho z pražských nápravných zařízení pro ní byla večeře. „Zatímco vězni měli buď bramborové šišky se strouhankounebošpagety,myjsme dostaly segedínský guláš s pěti knedlíky. Dostaly říkám proto, že jsem tam byly celkem čtyři holky. Já byla nejmladší a nejstarší bylo tuším pětadvacet let,“ poznamenala mladá žena, jenž musela mít právě kvůli večeři vězňů, při svém odchodu na toalety, doprovod bachařů. „Potřebovala jsem si dojít Plné znění zpráv


na záchod zrovna v době, kdy vězni dostávali večeři. A při ní nejsou zavřeni v celách,“ vysvětlila volební komisařka. „Obstoupilo mě pět členů vězeňskéslužbyavyrazili jsme,“ zavzpomínala na nevšední zážitek Anna Puklová. Ostatně, pod přísným dohledem byla i po celou dobu voleb. Jakmile se k vězňům otočila, byť na okamžik zády, ihned jí stráž upozornila, že to nemá dělat. Přeci jen, mladá štíhlá blondýnka není v mužské věznici tak často. Vězeňské perličky * Vězni si z nepoužitých volebních lístků balí cigarety. * Anna šla po schodech, po kterých kdysi nastupoval do výkonu trestu náš bývalý prezident Václav Havel. * Prohlédla si místo, kde byla popravena Milada Horáková. * Ve věznicích celé České republiky vyhrál první kolo prezidentských voleb se sedmapadesáti procenty hlasů Karel Schwarzenberg. Foto popis| JEDNOU ze zálib Anny Puklové je chození do lesa a sbírání hub. Právě při tom vznikla tato momentka. Vzpomínku na volby ve věznici na Pankráci, si ale do alba nedá. Fotit tam se nesmělo. Foto autor| Foto:Deník/Martina Křečková Region| Střední Čechy _

jak žijeme 17.1.2013

Magazín Mladé fronty DNES _

str. 18

Jak žijeme_

Simona Marková JAK DCERA REAGUJE NA OTCE V TELEVIZI Zatím ho neviděla. Večerní programy nevidí, protože už spí, a místo televize raději čteme pohádku. Ale na displeji ho rozezná, protože si někdy voláme přes Skype. JAK JSME SE SEZNÁMILI V baru. Kamarádka pořádala dvě párty najednou. S jednou partou jsem přišla já a s druhou David. A bylo. NAKOLIK JSEM UŽ DAVIDA ZNALA Vůbec jsem nevěděla, kdo to je, moc jsem totiž nesledovala zpravodajství. Zato spolužačky ho znaly a hned mi všechno vysvětlily. JAK JSME ZAŘIZOVALI SVATBU My si s Davidem neděláme život příliš složitý a nepřidáváme si stres tam, kde se mu můžeme vyhnout. Takže když jsme si řekli, že se vezmeme, za dva tři měsíce byla svatba, a to jsme jen občas něco zlehka zařídili. KAM JSME JELI NA SVATEBNÍ CESTU Jednou večer nás napadlo, že bychom mohli podniknout nějakou větší cestu do světa, a naše svatební byly tři týdny v písku a prachu v Africe. Lezli jsme po horách, jezdili po savanách a vyrazili si jen s batohem. První týden jsme se ani nemohli vysprchovat, protože nebylo kde, lezli jsme po kopcích obaleni vrstvou prachu. JAK DLOUHO JSME SPOLU BYLI U MOŘE Nejdéle dva dny. My na tenhle typ cestování moc nejsme, i když já za něj někdy lobbuju, a válecí dovolenou jsme zatím nezažili. Vždycky spolu jedeme někam něco poznávat a pokaždé je to dál než naposledy. CO MI NA ŽIVOTĚ S MALÝM DÍTĚTEM CHYBÍ Trošku se mi někdy zasteskne po tom, že jsme si s Davidem mohli jen tak vyjít na večeři nebo do kina. S Eliškou se maximálně dostaneme na oběd přes víkend. Těžko taky můžeme vyrazit jen tak s batohem do Asie. CO JE NEJVĚTŠÍ MÝTUS O PRAŽÁCÍCH Že Pražáci mají lehčí život. Přitom na vesnicích a v menších městech lidé odpoledne skončí v práci a mají volno, to se vám v Praze nestane. Vydělávají se tu sice větší peníze, ale zato času máte tak málo, že si možností, které nabízí metropole, ani nestihnete užít. ČÍM DAVIDA ROZČÍLÍM Když usnu u televize, nechtěně se probudím a jsem protivná, že musím jít opravdu spát. CO MÁ ELIŠKA PO MNĚ Je upovídaná a emocionální. EKONOMKA, MANŽELKA DAVIDA MARKA * 5. BŘEZNA 1982 V OPAVĚ Studovala stejnou školu jako budoucí manžel, ale pro šestiletý věkový rozdíl se nepotkávali. Po Institutu ekonomických studií na FSV UK nastoupila do APS Holding jako business analytička, kde působila až do odchodu na mateřskou v roce 2011. Je v domácnosti a stará se o roční dceru Elišku. David Marek



JAK JSEM SE STAL NEJCITOVANĚJŠÍM EKONOMEM To nevím, prostě dělám svoji práci nejlíp, jak můžu. Někdy musíte být i trochu drzí a nebát se říkat kontroverzní věci. Ekonom by měl umět říct, že ministr financí kecá, když tomu tak je, ale zároveň si zachovávat základní lidskou slušnost. JAK ČASTO MĚ LIDÉ ŽÁDAJÍ O RADU NA ULICI Minulý týden mě zastavila paní na přechodu a začala se ptát, kdo přesně určuje kurz koruny. Ale spíš si ke mně v autobuse přisedne soused, se kterým se neznáme, a zeptá se mě na názor nebo na radu. PROČ BYCH NECHTĚL BÝT MINISTREM FINANCÍ Je to strašně nevděčná role. Nejde to dělat správně z pohledu všech, zvláště dnes. Když to děláte správně z pohledu ekonomů, nenávidí vás polovina národa, když to děláte populisticky, dopadnete jako Řekové. KDY JSEM SI UVĚDOMIL, ŽE SI CHCI SIMONU VZÍT Já jsem jí to tvrdil hned! Od první schůzky, vážně. To ona mi nevěřila. Ptala se, jak to prý můžu vědět. Prostě jsem věděl, že to je napořád, a přesně tak to i dopadlo. KDE JSME SE VZALI Na Křivoklátě. Vždycky jsem ten hrad měl tak zvláštně rád, nejen kvůli jeho historii. To místo je pro mě speciální a navíc tam je moc příjemný kastelán. S ním jsme se domluvili a vzali se v Královském sále. PODLE ČEHO NÁM VYBÍRÁM DOVOLENOU Je to vždy kompromis mezi tím, co mě napadne a co žena vydrží. JAK TRÁVÍM VOLNÝ ČAS Jsem strašně rád na čerstvém vzduchu, ať je to jakkoliv. Po deseti hodinách práce v kanceláři nedokážu být ještě zavřený někde v hospodě nebo ve fitness-centru. Chodím třikrát nebo čtyřikrát týdně běhat, někdy i na dvě hodiny a víc... CO JE NEJVĚTŠÍ MÝTUS O PRAŽÁCÍCH Že jsou nafoukaní, když přijedou drahým autem na svou chatu na venkově. Většinou to není pravda. Občas se mi stane, že přijedeme za rodiči a zvenku vypadáme jako „ti Pražáci“, přitom jimi nejsme. ČÍM SIMONU ROZČÍLÍM Když po běhání rozvěsím po bytě svoje propocené oblečení. Tam jedu na jistotu. CO MÁ ELIŠKA PO MNĚ Pořád by někam běhala. EKONOM, MANŽEL SIMONY MARKOVÉ * 2. LEDNA 1976 V LIBERCI Je považován za nejvlivnějšího českého ekonoma. Má doktorát z Institutu ekonomických studií na FSV UK. Studoval i v zahraničí, na univerzitě v irském Limericku. Ještě při studiu nastoupil do ČNB, odkud odešel do České spořitelny. V roce 2000 začal pracovat ve společnosti Patria Finance, kde je hlavním ekonomem. Foto autor| FOTO JAN ZÁTORSKÝ, MAFRA O autorovi| TEXT JANA CIGLEROVÁ _

PIS bude mít po čtvrt roce ředitelku – Noru Dolanskou 15.1.2013

ct24.cz str. 00 mld_

Regiony_

Praha – Novou ředitelkou Pražské informační služby jmenovali městští radní Noru Dolanskou. Funkce se ujme od počátku února. Vrcholný post PIS obsadí bývalá ředitelka vídeňské odbočky agentury Czech Tourism a vysokoškolská kantorka Dolanská více než po čtvrt roce bezvládí. Rada odvolala předchozí ředitelku Lucii Ramnebornovou koncem září. Nora Dolanská uspěla v zářijovém konkurzu na novou ředitelku Pražské informační služby, od té doby město čekalo, jak soud naloží s návrhem na předběžné opatření, který podala Dolanské předchůdkyně Ramnebornová. V minulosti pracovala nová šéfka PIS mimo jiné jako ředitelka vídeňské odbočky agentury Czech Tourism, nyní přednáší na katedře marketingové komunikace a public relations Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Konkurz na nového ředitele či ředitelku Pražské informační služby vyhlásil magistrát v době, kdy Lucie Ramnebornová ještě působila ve funkci – zhruba týden před jejím odvoláním. Sama Ramnebornová se sice do soutěže nepřihlásila, ale požádala soud o předběžné opatření, které jmenování nového ředitele zakázalo. Plné znění zpráv


Konkurz považovala tehdejší ředitelka služby za diskriminační, mimo jiné poukazovala, že radní požadují delší praxi v cestovním ruchu, než sama měla. Ramnebornové však vyčítalo vedení města především pronájem některých pražských památek bezpečnostní agentuře ABL FM Services. Nakonec ji radní odvolali na základě výsledků kontroly, kterou do informační služby poslali. Nezachránilo ji ani rozvázání smlouvy s ABL, památky potom dostalo do správy městské muzeum. Ramnebornová sama po odvolání hovořila o osobní mstě radních za to, že napadla konkurz na svého nástupce.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/211043-pis-bude-mit-po-ctvrt-roce-reditelku-noru-dolanskou/ _

Nora Dolanská se stane ředitelkou Pražské informační služby 15.1.2013

mediafax.cz _

str. 00

_

Nora Dolanská se stane ředitelkou Pražské informační služby. (Ilustrační foto: © Mediafaxfoto.cz ) PRAHA / 14:50, 15. 01. 2013 Novou ředitelkou Pražské informační služby (PIS) se stane od února Nora Dolanská. V úterý o tom rozhodla Rada hlavního města Prahy, jmenování je na dobu neurčitou, informovalo Mediafax tiskové oddělení magistrátu. Dolanskou již před půl rokem doporučila komise Rady hlavního města, druhým v pořadí byl Jan Štaidl. Výběrové řízení na novou ředitelku ale u soudu napadla bývalá šéfka PIS Lucie Ramnebornová. Ten předběžným opatřením jmenování Dolanské zakázal, pražský Městský soud následně jako odvolací instance návrh Ramnebornové zamítnul. Nora Dolanská je aktivní v cestovním ruchu od sedmdesátých let minulého století. Byla průvodkyní nebo delegátkou v zahraničí. "Má dlouholeté zkušenosti v tomto oboru, několikaletou praxi ve funkci ředitelky a agentur působících v cestovním ruchu jak v zahraničí, tak i České republice a v pedagogické činnosti na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy," doplnila mluvčí magistrátu Tereza Králová. Od roku 2010 pak pracovala jako koncepční specialistka pro kulturu a cestovní ruch na pražském magistrátu. Jan Drahorád

URL| http://www.mediafax.cz/domaci/4119177-Nora-Dolanska-se-stane-reditelkou-Prazske-informacni-sluzby _

Radní jmenovali Noru Dolanskou šéfkou Pražské informační služby 15.1.2013

metropol.cz str. 00 Martin Tajčman_

Z Prahy_

Únorem počínaje, povede Pražskou informační službu (PIS) odbornice na cestovní ruch a pedagožka Nora Dolanská. O nové ředitelce se rozhodlo již loni, v úterý 15. ledna ji oficiálně jmenovala metropolitní rada. Nora Dolanská. (foto: 123people) Plné znění zpráv


Výběrové řízení na obsazení post ředitele PIS proběhlo již loni v září. Přihlásilo se šest uchazečů. „Na základě podaných přihlášek, jejichž součástí byly i koncepce dalšího rozvoje Pražské informační služby, rozhovory se členy výběrové komise i dosavadních výsledků působení uchazečů v oblasti cestovního ruchu stanovila komise pořadí, v němž se jako první umístila Nora Dolanská,“ uvedl radní pro kulturu Václav Novotný. Jmenování proběhlo až nyní proto, že bývalá ředitelka napadla výběrové řízení u soudu, který předběžným opatřením zakázal jmenování. Radní museli počkat, jak dopadne odvolání, díky kterému bylo opatření zrušeno. Nora Dolanská působí v cestovním ruchu od sedmdesátých let. Pracovala jako průvodkyně či delegátka v zahraničí, má několikaletou praxi na pozici agenturní ředitelky. Na Fakultě sociálních věd přednáší marketing, napsala například knihu o novinářské kariéře F. X. Šaldy. Od roku 2010 spolupracuje s magistrátem jako koncepční specialistka pro kulturu a cestovní ruch. Je členkou organizací Business Professional Women a SKAL – profesionálů v cestovním ruchu. Spolupracuje s ministerstvem pro místní rozvoj a je členkou výběrové komise festivalu Tourfilm. PIS se zabývá propagací metropole jako turistické destinace mezi domácími i zahraničními návštěvníky.

URL| http://www.metropol.cz/zpravy/z-prahy/radni-jmenovali-noru-dolanskou-sefkou-prazske-informacni-sluzby/ _

Personálie Změny v Henkel ČR, Vodafonu, Safině, PwC... 15.1.2013

Mladá fronta DNES

str. 08 (kah)_

Ekonomika - zaměstnání_

Lidija Erlebachová opět mluví za Henkel ČR Po mateřské dovolené se na pozici manažerky korporátní komunikace a tiskové mluvčí společnosti Henkel ČR vrací Lidija Erlebachová. Zodpovědná bude za řízení externí i interní komunikace v České republice, přípravu a realizaci komunikační strategie. V roli tiskové mluvčí nahrazuje Moniku Kofroňovou, která ji zastupovala po dobu jednoho roku. Erlebachová (37) pracuje ve společnosti Henkel ČR již deset let. Před dvěma lety byla zvolena mezi pět nejlepších PR manažerů Česka v soutěži pořádané Asociací PR agentur. Lidija Erlebachová vystudovala obor HR Management na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Je vdaná a má dvě děti. Petr Dvořák ve Vodafonu Viceprezidentem pro nefiremní zákazníky Vodafonu je od ledna Petr Dvořák. Agendu postupně přebírá od Stephanie Jackson, která na pozici působila dočasně od září 2012. V oboru telekomunikací se Petr Dvořák pohybuje více než deset let. Po studiích na Univerzitě J. E. Purkyně začínal jako manažer značky vlasové kosmetiky ve společnosti Lybar. Po roce pak nastoupil do marketingového týmu firmy Nestlé. V roce 2001 přešel do T-Mobilu, kde působil na různých manažerských pozicích. Od dubna 2008 do října 2011 vedl divizi marketingu české pobočky T-Mobilu. Od února 2012 pak řídil marketing a prodej ve společnosti Archimedes Brain Trust. Je ženatý a má dvě děti. Peter Chrenko povede oddělení daňových a právních služeb PwC Daňové a právní služby společnosti PricewaterhouseCoopers v České republice vede od ledna Peter Chrenko. Funkci převzal od Paula Stewarta, který se stal řídícím partnerem pro lidské zdroje v regionu střední a východní Evropy. Nový šéf se soustředí na rozvoj daňových a právních služeb PwC na českém trhu, zejména v oblasti řízení daňových rizik, daňové efektivnosti a nastavení firemních daňových systémů. Peter Chrenko (46) má více než dvacetiletou praxi v daňovém poradenství. Do PwC přišel z ministerstva financí, kde tři roky zastával funkci Plné znění zpráv


náměstka ministra pro daně a cla. Předtím působil pět let jako daňový a vedoucí partner Ernst & Young Slovensko. Vystudoval Fakultu mezinárodního práva Institutu mezinárodních vztahů v Moskvě. Je ženatý a má dvě děti. Jiří Horník – nový partner Kocián Šolc Balaštík Novým společníkem advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík se 1. ledna stal Jiří Horník (38). Zaměřuje se na právo nemovitostí a projektové financování a je jedním z mála tuzemských expertů na otázky leteckého a vesmírného práva. Letošní rok bude podle něj pozoruhodný z pohledu nemovitostních transakcí, protože na trhu je k mání spousta projektů za zajímavé ceny a klienti hodlají této příležitosti využít. Jiří Horník vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Své znalosti si následně rozšířil rigorózním řízením na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a především pak na McGill University v kanadském Montrealu, kde v roce 2001 obdržel titul Master of Laws (LL. M.). V advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík působí od roku 2001. Michaela Dvořáková v Safině Společnost Safina, zpracovatel materiálu s obsahem drahých kovů, jmenovala do nově vytvořené pozice – manažerka firemní komunikace – Michaelu Dvořákovou (40). V její kompetenci je externí a interní komunikace a firemní public relations. Dříve Michaela Dvořáková působila jako Corporate Communication Coordinator ve společnosti Unilever, kde měla na starosti činnosti v oblasti externí a interní komunikace, koordinaci krizového týmu, aktivity v oblasti CSR a firemního PR. Zároveň byla šéfredaktorkou firemního časopisu a spravovala korporátní webové stránky. Zkušenosti v oblasti komunikace a public relations získala v minulosti v nakladatelství Euromedia Group. Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Foto popis| _

Budíček, zemanovci. Tyto šikovné metody nasadí kníže k ovládnutí voleb 15.1.2013


Politika_

Mobilizaci začíná připomínat volební kampaň Karla Schwarzenberga před druhým kolem prezidentské volby. Poté, co analýzy jeho týmu ukázaly na průběžné těsné vedení Miloše Zemana, vystupňoval štáb předsedy TOP 09 své snažení. Starostové se v obcích přimlouvají za jeho zvolení, cestáři v červených ušankách oslovují spolucestující či kolemjdoucí a nechybí ani telefonáty z call center do domácností. poll title="Anketa:" id="1601" / Trochu nečekaně pustil volební štáb Karla Schwarzenberga do světa zprávu, že podle jeho analýz prohrává předseda TOP 09 v preferencích pro druhé kolo s Milošem Zemanem 46:54 procentům. Informace je to o to překvapivější, že sázkové kanceláře vesměs favorizují Karla Schwarzenberga. Až se zdá, že to je účelově vypuštěná informace, která má ještě více vybičovat úsilí jeho pomocníků a podporovatelů. Oproti prvnímu kolu připravil tým Karla Schwarzenberga pestrou nadstavbu původní volební kampaně. Starostové, kteří se dali dohromady s jeho TOP 09 před posledními parlamentními volbami, obcházejí ve svých obcích tamní obyvatele a přesvědčují je, ať ve druhém kole volí Karla Schwarzenberga. “Speciálně vesnice a malá města jsou hájemstvím a teritoriem Miloše Zemana, takže to je proti němu přesně rána do živého,“ říká pro ParlamentníListy.cz Pavel Brabec, prezident Asociace českých reklamních agentur a marketingové komunikace. Volič je citlivá duše, pozor na to! Novinkou je i zavedení call center, z nichž se přesvědčování o hlasu pro Karla Schwarzenberga bude linout do mnoha domácností. Stejně jako v prvním kole vyrazili do všech regionů tzv. cestáři v nápadných Plné znění zpráv


červených ušankách s cílem přesvědčit spolucestující či kolemjdoucí, že volba předsedy TOP 09 na Hrad je to pravé ořechové. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="259564,259557,259548,259513,259442,259422,259419" / “Jelikož si myslím, že souboj bude ve druhém kole velmi vyrovnaný, tak má každá aktivita nějaký smysl. I když před lety, kdy ODS obvolávala lidi v domácnostech a sdělovala jim, koho by měli volit, tak se to obrátilo proti ní. Velmi záleží nejen na formě, ale i na obsahu sdělení. Je to otázka taktiky, protože volič je citlivá duše a jakmile se mu začne něco vtloukat do hlavy a nenechá se mu prostor pro jeho samostatnou úvahu, tak se to může stát kontraproduktivní,“ upozorňuje Pavel Brabec. Hospody volí Karla a Krabice Prezidentské Záchrany Téměř jako volání do zbraně působí webové stránky Schwarzenbergovy kampaně. Návštěvníci jsou vtaženi do hry a nabízí se jim několik možností, jak pomoci. Mohou se zařadit mezi podporovatele, podílet se na kampani na sociálních sítích, vyzvednout si Krabici Prezidentské Záchrany (100 letáků, 6 - 10 placek Volím Karla, 2 samolepky na auto, 5 plakátů a 25 samolepek) a s ní dál propagovat kandidaturu prvního místopředsedy Nečasovy vlády na českého prezidenta. profiles title="Profily na ParlamentniListy.cz:" ids="78" / To ale zdaleka není vše. Máte nemovitost? Dejte svému okolí najevo, kdo je váš kandidát a připevněte na co nejviditelnější místo plachtu o rozměrech 2x1 metr s nápisem Volím Karla. Volební štáb Karla Schwarzenberga cílí i na vyznavače pěnivého moku v akci Hospody volí Karla. Přihlášeným hospodám zasílá letáky i plakáty a zároveň doporučuje uspořádání besedy o Karlovi. Schwarzenberg je produktem moderních marketingových metod “Každý kandidát má před sebou trošku jiný úkol. Pro Miloše Zemana je asi důležité pokusit se překlenout image člověka, který rozděluje. Musí nějak podpořit svoji přijatelnost. Pro Karla Schwarzenberga bude dost důležité vyřešit problém, jak se udržet na dost křehké vlně toho, že je cool pro poměrně široké spektrum dost různých voličů,“ poukazuje pro ParlamentníListy.cz Jan Jirák, profesor mediálních studií na Fakultě sociálních věd UK. Podle mediálního odborníka se ve druhém kole prezidentské volby střetávají dva světy. “Karel Schwarzenberg je evidentně produkt moderních marketingových metod, ať už vinálního marketingu nebo emarketingu, je to čistý produkt kontaktní komunikace se vším, co to s sebou nese. Tomu také odpovídá to, že je propagován paralelně na sociálních sítích a přímým prodejem. Miloš Zeman naproti tomu představuje svět masových médií přicházející do obývacího pokoje k rodině. Oboje má svoje přednosti, ale i nedostatky,“ srovnává profesor Jan Jirák. Dvě debaty odvysílá Česká televize, Nova jednu a Prima neví To volební tým Miloše Zemana hodlá ve druhém kole soustředit pozornost na ty oblasti kampaně, v nichž před prvním kolem zaspal. Proto chystá mnohem větší využití sociálních sítí, ať již se jedná o Facebook, či Twitter ve snaze získat na svou stranu i mladé voliče, kteří v prvním kole hromadně volili Karla Schwarzenberga. V táboře expremiéra si uvědomili, že cesta k vítězství nepovede jen přes televizní debaty, i když jejich důležitost vyzdvihl Miloš Zeman hned po ohlášení volebních výsledků prvního kola. Dvě bude vysílat Česká televize z pražského Paláce Hybernia. Tento čtvrtek pod názvem Prezidentský duel a o týden později coby Prezidentské finále. Začínat se bude vždy ve 20 hodin a obě debaty bude moderovat Václav Moravec. Prezidentskou debatu plánuje i TV Nova, a to na příští středu. FTV Prima bude duel kandidátů vysílat tento pátek. Schwarzenberg potřebuje udržet podobu svižného staříka Televizní debaty by měly být parketou Miloše Zemana. “Odpovědi pana Zemana budou rychlejší, pohotovější, kdežto odpovědi jeho soupeře svým způsobem jednodušší, stručnější, ale vystihnou podstatu, i když nebudou pravděpodobně tak hezké jako pana Zemana, který ho v tomhle dost předčí,“ odhaduje pro Plné znění zpráv


ParlamentníListy.cz průběh televizních debat Jiří Mikeš, bývalý prezident Rady pro reklamu a dlouholetý ředitel Asociace komunikačních agentur. profiles title="Profily na ParlamentniListy.cz:" ids="1195" / Snadné to ale Miloš Zeman mít nebude. “Pokud se podaří Schwarzenbergovi udržet podobu toho svižného staříka, kterou nastavil v superdebatě České televize na závěr kampaně, tak nemusí být outsiderem. Ale otázka je, jestli se ta pozice dá udržet dlouhodobě a jak moc bude účinná při duelu na rozdíl od diskuze devíti uchazečů. To měl daleko snazší pozici,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Daniel Köppl. Rozpaky a nepřesná vyjádření odpouštějí lidé jen předsedovi TOP 09 “Výhoda pana Schwarzenberga tkví hlavně v tom, že jemu je vysoce tolerováno a pozitivně od něj přijímáno to, co by u jiného politika nebylo možné. To znamená určité rozpaky, nepřesná vyjádření. Je to takový archetyp - teď to trošku zkreslím - mocnáře, který je u nás hluboce zakořeněn. Lidem je sympatické, že jeho vyjádření jsou neformální, nicméně korektní, a to mají lidé rádi,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Pavel Brabec. “Miloše Zemana bych spíše přirovnal k nějakému technokratovi, na rozdíl od jeho technokratického způsobu vyjadřování je projev pana Schwarzenberga mnohem vstřícnější a sympatičtější. A jak známo, emoce hrají roli. I když může Miloš Zeman získat navrch v televizních debatách, tak není třeba to přeceňovat. Přece jenom je to jen taková třešnička na dortu, takže bych se spíš přikláněl k tomu, že jeho pozice bude složitá,“ dodává šéf AČRA. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="259670,259663,259645,259642,259633,259607,259603" / Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.


Co nás naučily výsledky prvního kola prezidentských voleb? 14.1.2013

blog.ihned.cz str. 00 markething.blog.ihned.cz_ Markething, Ondřej Pavlů_

Máme za sebou první kolo historicky první přímé volby prezidenta České republiky. Také za sebou máme první předvolební kampaň tohoto druhu. Kampaň, která byla v mnoha ohledech velmi zajímavá. Fenomén Vladimír Franz, v závěru odpadnuvší favorit Jan Fischer, drtivý finiš Karla Schwarzenberga nebo otevřená podpora ze stran médií. A v následujících týdnech se ještě rozhodně máme na co těšit. Rád bych alespoň stručně shrnul několik zajímavých rysů předvolební kampaně, které dle mého názoru více či méně určily výsledky prvního kola. Špatné načasování = špatná kampaň Jestli si mohou z předvolební kampaně něco odnést političtí konzultanti, tak je to určitě škola timingu. Škola, ve které by tým Jana Fischera propadl na celé čáře, zatímco tým Karla Schwarzenberga by byl premiantem třídy. Od léta trvající kampaň Jana Fischera naprosto postrádala jakoukoliv gradaci a v době, kdy měla dosahovat vrcholů své intenzity, v podstatě neexistovala. Skoro jako by tým uvěřil mediální agendě, která téměř s železnou jistotou už dva měsíce před volbami do druhého kola posílala duo Zeman-Fischer. Oproti tomu pozvolně se rozjíždějící kampaň Karla Schwarzenberga vrcholila obřím pražským koncertem, jeho jméno bylo naprosto všude na sociálních sítích, jeho žluté bannery problikávaly na mnoha informačních serverech, s podpůrnými videi od známých osobností se nekontrolovatelně roztrhnul pytel a v posledním týdnu jej veřejně podpořilo i několik médií. Plné znění zpráv


A jaké je tedy to poučení? I sebelépe vytrénovaný oř se jednou utahá. Uměním je dokázat ušetřit dostatek sil na mocný finiš. A zde se samozřejmě nabízí otázka, jestli těch sil v cílové rovince bude mít více Miloš Zeman nebo Karel Schwarzenberg. Dostihové zpravodajství Když už jsme u těch koní, v aktuálních volbách nám také do českých kolbišť naplno vtrhlo tzv. dostihové zpravodajství (horse race coverage). Své jméno získalo koncem 19. století, když Boston Journal na své titulní stránce, věnované volební kampani, uveřejnil fotku z dostihových závodů. Jak název napovídá, jeho hlavním rysem je komentování předvolebního boje optikou sportovní žurnalistiky (viz titulní strana Lidových novin o něco níže). Co jsme tu již měli, bylo nadužívání preferenčních výzkumů v zájmu demonstrace toho, jak si kdo v předvolebním boji stojí (většinou se ale jednalo o preference stranické, tedy spíše stájové, nežli konkrétních koní). Nově se ale jako téma samo o sobě objevilo i systematické glosování vývoje kurzů jednotlivých kandidátů na prezidentskou funkci. Sexy tématu se totiž chytly sázkové společnosti, které jej agilně využily ve své PR komunikaci. Vlastně stačí zadat do vyhledávače jméno libovolného kandidáta a slovo “kurz“ a můžete se přesvědčit. Zkušený a předvídavý analytik (nebo jen správně tipující šťastlivec) by si tak mohl přijít i na slušné jmění. Například Karel Schwarzenberg se před pár měsíci honosil vražednými kurzy na úrovni 40:1. Ještě 9. ledna se pohyboval na úrovni 9:1, 12. ledna to bylo 3,9:1 a v aktuálním kurzu klesl již na 1,4:1. To je docela rychlý posun z outsiderské pozice do čela startovního pole, ne? Vsaďte si na svého koně! zdroj: ifortuna.cz Lesk a bída předvolebních průzkumů Opět se potvrdila velmi nízká schopnost předvolebních průzkumů správně předpovědět výsledky voleb. Opět se potvrdilo, že tyto průzkumy ochotně přebírají média. A opět se potvrdilo, že dokáží ovlivnit volební rozhodování voličů a ve výsledku působit jako sebenaplňující se proroctví. Všechny předvolební výzkumy svorně do dalších kol posílaly duo Zeman a Fischer. Tedy až na jednu výjimku od agentury Semantic Visions, která po analýze online prostředí určila za postupující kandidáty Zemana a Schwarzenberga. Poslední průzkumy agentur SANEP (7. ledna) a ppm factum (6. ledna, převzala například MF Dnes) vypadaly následovně: Miloš Zeman - 23,6 % resp. 25,1 %, výsledek 24,21 % Jan Fischer - 16,2 % resp. 20,1 %, výsledek 16,35 % Jiří Dienstbier - 14,3 % resp. 10,6 %, výsledek 16,12 % Karel Schwarzenberg - 14,2 % resp. 11 %, výsledek 23,40 % Zuzana Roithová - 5,3 % resp. 4,6 %, výsledek 4,95 % Přemysl Sobotka - 5,1 % resp. 7,1 %, výsledek 2,46 % Vladimír Franz - 3,9 % resp. 11,4 %, výsledek 6, 84 % Jana Bobošíková - 3,4 % resp. 5,6 %, výsledek 2,39 % Táňa Fischerová - 2,7 %, resp. 4,6 %, výsledek 3,23 % Z toho lze vysledovat několik věcí. Za prvé, obrovský rozdíl v zisku Vladimíra Franze poukazuje zřejmě na špatnou metodologii průzkumů. Rozdíl 7,5 % mezi dvěma souběžně provedenými průzkumy totiž ani náhodou není v mezích statistické chyby. První průzkum z něj udělal kandidáta třetí kategorie, druhý jej pasoval do role černého koně. Za druhé, přesvědčovací kampaně “nevolte srdcem, ale rozumem“ (tj. ne kandidáty s nižšími preferencemi, ale dle ideologických preferencí Dienstbiera nebo Schwarzenberga) zafungovaly. Celkově došlo Plné znění zpráv


racionalizací volby na poslední chvíli k přesunu asi 7-8 % hlasů ze slabších kandidátů na kandidáty “se šancí dostat se do druhého kola“. Kdo na tento jev nejvíce dojel, byl Přemysl Sobotka, kdo nejvíce získal, byl Karel Schwarzenberg. Za třetí, v posledních dnech vrcholící negativní kampaně proti Janu Fischerovi (Želé na hrad, nechceme-fischera.info a další) Janu Fischerovi skutečně uškodily. Zajímavé je podívat se také na předběžné odhady volební účasti. V průzkumu ppm factum svoji účast deklarovalo 69,3 % respondentů. V průzkumu, který pro Českou televizi provedl STEM/MARK, uvedlo 65 % respondentů, že se určitě voleb zúčastní, dalších 23 % odpovědělo “spíše ano“. Skutečná účast byla 61,31 %. Co z toho vyplývá? Lidé v dotazníkových šetřeních lžou, jako když tiskne. V tomto světle lze také vnímat s velkou rezervou i jejich prohlášení o volených kandidátech. Bylo by zajímavé vědět, jak by volby dopadly, kdyby průzkumy vůbec neexistovaly nebo se nesměly publikovat. Nonverbální komunikace Jednou z nejdůležitějších složek dobrého kandidáta je jeho schopnost sympatické nonverbální komunikace. Mimika, oblečení, postoj, gestikulace. GESTIKULACE. Opravdu by mě zajímalo, kdo poradil Janu Fischerovi, aby své rétorické výstupy sám paralelně tlumočil i pro neslyšící. Jistě, přirozeně působící gestikulace zvyšuje dynamičnost projevu a dokáže, podobně jako dobře zvládnutá intonace, dodávat důraz klíčovým slovům. To, co Jan Fischer předváděl, ale místy působilo spíše jako karikování sebe sama. Jeho celkový projev byl zpravidla nejlepší v těch chvílích, kdy se oběma rukama pevně přidržoval řečnického pultíku. To decentnější, co Jan Fischer umí; zdroj: Novinky.cz Profilace médií Na samotný závěr předvolební kampaně před historicky první českou přímou volbou prezidenta jsme se také stali svědky v anglosaském světě normální, v Čechách zcela nové situace. A sice že do předvolebního boje zasáhla i přední česká média, která více či méně vyjádřila svoji redakční podporu konkrétním kandidátům. Největší podpory se dočkal Karel Schwarzenberg. Jeho kandidaturu podpořily například Hospodářské noviny, Respekt, server Aktuálně.cz nebo Lidové noviny. Titulní stránky Lidových a Hospodářských novin v pátek 11. ledna; foto: Ondřej Pavlů, Markething.cz Moc Facebooku není iluzorní Kdo se ještě před posledními volbami smál Facebooku, že je to pouze teenagerská hračka na sdílení fotek z koupelny, ten snad konečně dozrál k poznání, že se na něm dají dělat i jiné věci a že jeho prostřednictvím lze reálně ovlivňovat politickou soutěž. Pominu-li teď zcela kampaň Karla Schwarzenberga, na Facebooku “vznikl“ tzv. občanský kandidát Vladimír Franz. Skvěle vedená nadšenecká kampaň, posléze přenesená i do offline světa, stvořila z předtím spíše okrajově známého intelektuála relevantního kandidáta, jehož fotografie krom české kotliny obletěly celý svět. Ve výsledné volbě získal více než 350 000 hlasů. A to vážně není málo. Osobně jsem z celé této kampaně nadšen, a pokud bude chtít zanikající iniciativa Vladimír Franz prezidentem dodatečně trochu zviditelnit své úspěchy, jistě by mohla svoji kampaň přihlásit na pár reklamních festivalů. Skvěle využila sociální média. Byla úžasně kreativní. Měla obrovský PR přesah. V poměru k celkovému výkonu stála opravdu málo peněz. A byla zatraceně efektivní. Show pokračuje Volební týmy Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga měly neděli na to, aby si odpočinuly, dočerpaly sílu a vymyslely, jak v kampani pokračovat, protože od pondělí jedou nanovo. Jisté je, že vliv internetu již teď nebude tak zásadní, protože ten už stejně ovládl Schwarzenberg. Dominantní roli budou mít tradiční média. U tištěných periodik bude zajímavé sledovat, jak budou o dění informovat ta, která se ještě jasně nevyprofilovala (např. Blesk nebo MF Dnes). A zcela zásadní pak budou televizní duely. Dva postoupivší soci se zatím v přímém souboji nesetkali. Debatní matador a bonmotista Zeman vs. až stoicky klidný kníže. Osobně se na první debatu již velmi těším. Roli samozřejmě bude také hrát podpora vyřazených kandidátů. Už víme, že například Zuzana Roithová nebo Přemysl Sobotka doporučí svým voličům Karla Schwarzenberga, kterého již před časem podpořil vyřazený kandidát Vladimír Dlouhý. Spíše pro jeho osobu se vyjádřila i Táňa Fischerová. Vladimír Franz zatím tvrdí, že nikoho veřejně nepodpoří, ale dá se očekávat, že jeho voliči buď k volbám nepůjdou vůbec, nebo podpoří Karla Plné znění zpráv


Schwarzenberga. Otázkou tak zůstává přeliv voličů Jiřího Dienstbiera a zejména postoj, který před druhým kolem zaujme Jan Fischer. Inu, bude to ještě zajímavé. Text byl publikován na odborném serveru Markething. Autorem článku je Ondřej Pavlů. Absolvent oboru Marketingová komunikace a PR na FSV UK a student Mediálních studií tamtéž.

URL| http://markething.blog.ihned.cz/c1-59117010-co-nas-naucily-vysledky-prvniho-kola-prezidentskych-voleb _

Hana Frejková v Tandemu 14.1.2013

ČRo Region, Středočeský kraj _

str. 01

09:04 Tandem_

Jan ROSÁK, moderátor -------------------Vám všem, kdo máte dobře naladěné rádio, přeje dobrý den Jan Rosák. Do dnešního Tandemu jsem pozval herečku, jejíž jméno jako by jí nedávalo žádnou jinou šanci než se stát herečkou. Jenomže všechno je mnohem složitější, a to dokonce i s tím jménem. A právě o tom také budu dneska mluvit s českou herečkou a zpěvačkou Hanou Frejkovou. Dobrý den. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Dobrý den. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Zatím prozradím, že slavný režisér Jiří Frejka nebyl váš příbuzný. To ostatní si necháme až po úvodní písničce. / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Tuhle píseň zpívala Hana Frejková, můj dnešní host. Ten jazyk, kterým jste zpívala, byl jidiš. A proč zpíváte jidiš, k tomu se dneska dostaneme. Ale ještě dřív si chci s vámi trošičku vyjasnit váš původ. Vy jste se narodila v Londýně. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Jo. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Ano. To nemá každý takovou příležitost disponovat v občance místo narození London. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Rodit se prostě v ten správný čas a na správném místě je dobrý, ale mně to nepřispělo ku prospěchu. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Ne, ne, určitě. Tohle vám asi spíš škodilo potom, že jo. Plné znění zpráv


Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Ano. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Tak povídejte, do jaké rodiny jste se narodila. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------No, tak narodila jsem se do rodiny emigrantů, kteří teda za války byli v Anglii. Moje maminka pocházela z Hamburku, z takové rodiny podobné, jako napsal Thomas Mann v Buddenbrookovi, čili z takové opravdu velmi vysoce postavené rodiny, takže její mateřská řeč byla němčina. Můj otec se narodil v Čechách, v Liberci, tenkrát Reichenberg v židovské rodině, středostavovské rodině, jeho otec byl lékař a jeho mateřská řeč byla také němčina. Takže po válce, já jsem se narodila ke konci války a na rodném listě jsem měla napsáno: otec Ludwig Freund, matka Elizabeth Henke Warnholz a dítě Hannach Elizabeth, girl, aspoň v něčem byla jistota. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Čili, vaše příjmení bylo Freundová. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Asi ne tak úplně, protože moji rodiče byli oba dva ženatí před tím, odjeli do Anglie. A jelikož v cizině se, tedy v Anglii se cizinci nerozváděli, tak tím pádem jsem se narodila jako nemanželská dcera, takže jsem opravdu byla jenom Hannah Elizabeth. Tak to je skutečně na tom napsáno. Jan ROSÁK, moderátor -------------------No, ale abychom se dostali ještě k tomu dalšímu vývoji, tak pak jste se vrátili tedy. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Vrátili jsme se do Prahy a kuriozita byla spíš v tom tedy, že moje maminka nebo rodiče se rozhodli, že ze mě bude Češka. Němčina nebyla zrovna po té válce nejlepší jazyk, kterým by se tady mohlo mluvit, takže ona se obávala a nechtěla mluvit. Takže prostě moji rodiče si doma povídali v němčině o svých nejintimnějších věcech, ale já jsem do toho nebyla zařazena. Na mě se prostě v případě mé maminky mlčelo a tatínek nebyl doma. A já si z toho dětství pamatuju akorát dvě písničky, a to byly Vyletěl sokol bielý pták a Chovejte mě, má matičko, jako míšeňské jablíčko. A nějaký říkanky, který táta přinesl od svých sekretářek a to bylo všecko. Jan ROSÁK, moderátor -------------------No, tak jestli jste teda po mamince tu němčinu nezdědila, tak jste po ní zdědila to herecké nadání. Maminka byla herečka. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Ano, moje maminka byla herečka. Ona se tedy narodila v Hamburku, pak studovala v Berlíně, ale do svého prvního angažmá šla do nového německého divadla v Praze v roce 29 a tedy do roku 39 15.března byla v tomto angažmá, i když do divadlo teda už bylo zavřený na podzim 38. Takže byla herečka, ano. Jan ROSÁK, moderátor -------------------No a herečkou jste se stala vy také, když jste absolvovala gymnázium, jestli se nepletu, v Mostě, mám tady poznamenáno. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Plné znění zpráv


Ne, ne, ne, v Mostě jsem byla ve svém prvním angažmá, neboť jsem se nedostala na školu, takže tam jsem byla jako elév, osvětlovač s Neckářem Vaškem a svítili jsme na Buchvaldka, každej z jedný strany. Měli jsme ty stojky a zpívali jsme, protože jsme byli zároveň také osvětlovači. Jan ROSÁK, moderátor -------------------No, ale vy jste se potom na DAMU dostala. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Pak jsem se nedostala na DAMU, ale nakonec mě vzali do Brna na JAMU. Takže tam jsem vystudovala, tam jsem skončila v roce 67. Jan ROSÁK, moderátor -------------------No a tímhle tím ročníkem zatím nebo tím. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------To víte líp než já. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Mám to tady poznamenáno. Tímhle rokem zatím to povídání s Hanou Frejkovou skončíme a po písničce se k tomu zase vrátíme. / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Neznám zase tolik lidí ve svém okolí, kteří byli opravdu jaksi hodně poznamenáni a byli v podstatě oběťmi těch procesů 50.let. Teď mám příležitost si s Hanou Frejkovou povídat. Vy jste jedna z nich, protože vaší rodiny se to opravdu hodně bolestně dotklo. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------No, tak můj tatínek byl popraven v roce 52 v procesu se Slánským a my jsme potom s maminkou byli odsunuty na 11 let do vyhnanství. Shodou okolností jsme byli ve stejném místě nebo poblíž toho místa, odkud pocházela ta rodina mého tatínka, to znamená, vyhodili nás do Maxova nad Nisou poblíž /nesrozumitelné/ nad Nisou a posléze proto jsem také vystudovala nakonec, i když s potížemi ze začátku, přece jenom to jablonecké gymnázium. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Vy jste tyhle ty peripetie sepsala do knihy Divný kořeny, se jmenuje, viďte, která je vlastně takovým hledáním cesty k vašim rodičům. Vy jste se tyhle ty věci všechny dozvídala ex post vlastně, že jo. Jak to v tu chvilku, jak jste to prožívala, když jste byla malá? Asi jste tomu příliš nerozuměla, že? Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Každopádně prostě v tu chvíli, kdy se to událo, tak to byla velká hrůza. Ovšem největší problém v podstatě asi nebyl jenom to, že toho tatínka popravili, ale ty následný věci, který se k tomu navázaly, protože nakonec tak spoustu lidí přišlo v holocaustu o své příbuzné a spoustu lidí v II.světové válce a tak dále. Tak se prostě stává. Ale ta tragédie té rodiny a to, co já považuju za vlastně nejhorší, byly ty vztahy v té rodině, které se potom staly a kterými jsem trpěla vlastně celý život. Tedy musím říct, že prostě mi bylo v tom dětském věku řečeno, že ten tatínek je zrádce a mně se všechny ty hodnoty, které patří k životu, ty základní hodnoty, ty se prostě zbortily a myslím, že jsem tím byla poznamenaná celý život. Takže já jsem vlastně napsala knihu, ve které jsem se skutečně snažila pochopit ty svoje rodiče. Ve zkratce bych možná mohla říct, že to je taková rekonstrukce života mých rodičů. Ovšem skládám vedle sebe kamínky takové mozaiky a ta mozaika se skládá z velmi různorodých Plné znění zpráv


prvků, ať jsou to tedy moje vzpomínky nebo moje pozměněné vzpomínky podle toho, co jsem zjistila nebo ať jsou to citace dopisů z vězení, ať už tedy z pražského vězení nebo anglického vězení nebo z kroniky mé babičky, té z těch Buddenbrooků v uvozovkách. A to všecko spojit dohromady a ještě to napsat tak, jak já říkám, aby to nebylo, ó, můj milí deníčku, jak jsem trpěla, tak to jsem opravdu nechtěla, tak to bylo poměrně složité. A protože jsem nikdy nic nepsala, tak jsem hledala tu formu, jak to udělat. A teprve ve chvíli, už když jsem chodila do archivu a když jsem byla v Hamburku a mluvila se svými příbuznými, jak to všechno bylo, tak teprve posléze mi pak někdo půjčil knížku, ve který jsem si uvědomila, že to můžu psát jako jednotný myšlenkový proud a všechny ty kamínky do toho dát, pokud já budu mít tu jednotnou linku. Takže je to vlastně, není to pravý memoár, ale je to taková reflexivní kniha. / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Nelehký život prožívala jako dítě Hana Frejková, můj dnešní host. Ale řekl bych, že se všechno určitě v lepší, neříkám úplně v dobré, obrátilo, když jste potom vystudovala, začala jste hrát po JAMU. Kam jste vlastně šla do angažmá? Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Jo, já jsem šla do Karlových Varů, což bylo krásný místo, protože to tak za doby toho socialismu přece jenom simulovalo taky jinou společnost, neboť tam neustále byli hosti z ciziny a je to krásná lázeňská architektura, takže si člověk připadal tak trochu jako, že je na tom dobře, mohl jezdit lyžovat a koupat se na velkou přehradu, velký rybník, který tam je kousek od toho. Tak to byla taková oáza. Ta průmyslová část byla vo kus dál. My jsme bydleli v herečáku přímo vedle divadla nebo na Zámeckým vrchu, takže to bylo docela pěkný, no. Jan ROSÁK, moderátor -------------------No a kam vedly vaše herecké cesty dál? Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Pak jsem odešla do Prahy do Maringotky, kterou pak zase zavřeli. Posléze jsem se pokoušela někam dostat, neboť nám slíbila ta ústřední místa, že budeme mít teda směrné číslo, pokud si seženeme ovšem angažmá. Bylo to prostě na sebe vázaný tak, že pokud jste neměl už rovnou dopředu to směrný číslo, voni řekli, my vám ho dáme, ale až si seženete to angažmá. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Co to je směrný číslo? Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------To existovalo kdysi směrný číslo pro Středočeský kraj tenkrát. Jako to vlastně znamenalo, že dostalo to divadlo peníze na to jednoho člověka. Takže to chvilku trvalo. No, ale pak jsem se dostala do Kladna a tam jsem byla dlouho. Jan ROSÁK, moderátor -------------------My jsme se potkávali taky několikrát v rádiu, když jsme spolu něco natáčeli. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------To jsem si nemyslela, že si budete pamatovat, ale je to fakt, je to pravda. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Já si pamatuju, já si pamatuju. Plné znění zpráv


Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Ona ta politika se tak míchala s tím uměním u mě v života, tak jako jsem toho moc dělat nemohla, ale neříkám, že to byla jenom politika, člověk si spoustu věcí zaviní sám samozřejmě. No, tak já jsem vlastně dělala tyhle kšefty, kdy to byly kšefty nekšefty, byla to taková spíš spíkrovská věc. A tam jsme točili takový jako zemědělský vysílání. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Populárně-naučný, ano. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Pozor, zemědělský vysílání Sášek a Čurda. Sášek a Čurda byli kombajnéři, o kterých jsme každé léto referovali, jak si na tom stojejí a kdo bude letos lepší. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Já už se nepamatuju, kdo vyhrál tenkrát. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------To taky nevím. Jan ROSÁK, moderátor -------------------To taky nevím. No, ale abychom se vrátili k vaší kariéře, tak vám se povedlo taky si zahrát docela v hezké věci a využít toho, že krásně zpíváte, v muzikálu. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------To byla náhoda teda. To Mirek Hanuš sháněl někoho do příbramského divadla, sháněl tedy matku představenou do Jeptišek. A tak jsme se domluvili a já jsem tam začala jezdit. Mělo to kuriózní začátek. Nazpívali jsme asi 22 písní pěti hlasy, opravdu velmi těžký. Ty se všecky připravily s výjimkou, myslím, asi nějakých posledních dvou. A když jsme přišli na první zkoušku, tak nám režisér sdělil, že všecko zapomeňte, protože někdo nedal svolení k tomu, abysme to mohli dělat. A protože už to bylo teda takhle rozjetý, tak odjel Hanuš na víkend s Juvenem McLarenem, kterej si to pouštěl v originálu a za ten víkend to přeložili nově. A my jsme během těch 6 neděl, přísahám, natočili nebo respektive připravili těch 22 písní znovu podle toho, jak ten Mirek na ně dělal nové texty. Já nevím, jestli taky zpíváte nebo jestli s tím máte nějakou zkušenost, ale pro mě naučit se text a zpívat a tu melodii většinou spojuju s významem té písně, takže já si to podle toho, jsem normální herečka, si to podle toho pamatuju. Teď to bylo v pěti hlasech těžkejch a my jsme se přeučovali 22 písní. Takže jsme v tý Příbrami spali. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Ale já si myslím, že se to nakonec hodně povedlo, a dokonce se hrálo potom pokračování Jeptišky 2 s velikým úspěchem. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Ano. / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Teď budete možná hodně překvapeni, koho že si vybere Hana Frejková z klasiků českého humoru. Já to tady mám poznamenáno. Prozraďte to vy ale. Plné znění zpráv


Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------No, já si tenduju k takovýmu spíš tvrdšímu humoru a takže jsem si vybrala Jiřího Wimmera, zvaného Klobouka, kterého jsem sice kor moc neznala, ale vím, že se s ním kamarádil Zdeněk Dušek a Karel Majstr, takže jsem ho párkrát viděla. Tak to by asi tak byl můj typ. Dokonce ve svém životě taky jsem byla párkrát přemlouvána, abych učila dramatickou výchovu, ale k tomu prostě musí být člověk zrozen paní učitelkou. Mně to teda skutečně nejde. Nicméně jsem to asi dvakrát zkusila na hereckém táboře a jednou jsem tam dostala takovou skupinu, která byla opravdu velmi nesourodá od 5 let do 17 a na konci jsem měla asi 2 teenagery, kteří byli nejkomplikovanější z celýho toho tábora a byli nezvladatelní. A když jsem přišla na tu první schůzku, tak jsem říkala, co já budu dělat s tímhle tím osazenstvem, jak já můžu tyhle kluky zaujmout se svým účesem, stará paní, která přijde s drdolem. A mě napadla spásná myšlenka a předvedla jsem jim Ostravu. Oni na mě koukali způsobem, že si to nedovedete představit, měli voči jako /nesrozumitelné/ a dívali se, že jak je tohle možný, tenhle ten člověk jim tohle předvádí. Fakt se mi to povedlo, oni mi potom na tu hereckou výchovu chodili. Pravda je, že jsem je teda moc nezatěžovala, ale chodili a možná i rádi. / Ukázka / / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Herečka a zpěvačka Hana Frejková je dnes hostem našeho Tandemu. My jsme si tady pustili zatím jednu vaši písničku. Není to určitě snadné k poslouchání. Taky předpokládám, že vaše hudební produkce nejsou pro sportovní haly, ale spíš pro kluby nebo zasvěcence. Je to tak? Pro koho zpíváte? Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------No, je to úzkoprofilový žánr, to je pravda. Ale taky jsem zpívala už na poměrně větších prostorách. Například jezdíme pravidelně do Františkových Lázní, kde se to dělá v Císařských lázních, což je teda opravdu obrovskej prostor. A tam to dělám teda dvojjazyčně, česko-německy, protože je tam hodně německých pacientů, takže se to dělá pro ně a má to velký úspěch. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Jak jste se dostala k takové hudbě? Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Zpětně, bych řekla, že to je prostě jakési moje podhoubí, které jsem objevila a že je to vlastně takový kompromis mezi tou německou maminkou a židovským tatínkem, protože jidiš je asi z 80 procent, zjednodušeně řečeno, středověká němčina, 10 procent hebrejština a pak různé výrazy z těch jazyků těch zemí, do kterých Židé migrovali. A protože já jsem tu němčinu v dětství pořád slyšela, i když jsem jí de facto nesměla mluvit a mám k ní takový podivný vztah, tak prostě to mám někde v duši a s tím židovstvím, s tou melodikou úžasnou, s tou ironií a sarkasmem, který se v tom taky objevuje, tak to je v podstatě asi, bych řekla, moje duše. Tak proto. Jan ROSÁK, moderátor -------------------A vy disponujete jaksi jidiš, opravdu mluvíte jidiš? Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Ne, ne. Já jsem se to vlastně ne naučila, ale dneska už, když čtu ty texty, tak tomu de facto rozumím. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Čili, čtete jaksi. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Plné znění zpráv


No, musím to mít v transkripci, nejlépe německé. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Jo takhle, já myslel hebrejsky. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Ono to teda sice zní jako němčina, ale je pravda, jak říkáte, píše se to hebrejsky, takže píše se to zprava doleva. Mám dobrou historku, když jsem chtěla strašně zpívat jednu píseň, která se jmenuje Kišiněv, je to opravdu krásná píseň a nemohla jsem jí nikde sehnat, protože já to musím slyšet, zároveň musím vědět, vo čem to je, protože si to vybírám podle toho významu, jestli se to hodí ke mně a k mé duši. A pak musím mít nějakou transkripci, abych to mohla přečíst. A tohle všechno bylo v hebrejštině podle mě. Až jsem sehnala někoho na židovský obci a říkala jsem, nemohl byste mi to dát do latinky. A von říkal, no jasně. Přišla jsem tam a on říkal, vy jste říkala, že je to v hebrejštině, ne, ne, to je v jidiš. Jan ROSÁK, moderátor -------------------No, ale vy jste k tomu přivedla dokonce i svojí dceru, která zpívá s vámi a my si to teď poslechneme. / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Hana Frejková s dcerou. Jak se jmenuje dcera? Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Mariana Borecká. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Zpívaly píseň, a teď mi ale musíte říct ten název, protože to je na mě moc složité. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Lommersich ib betn, což je původně tedy píseň milostná, ale já myslím, že tedy mezi tou matkou a dcerou jsou taky různé nesrovnalosti a znamená to Pojďme se usmířit. Jan ROSÁK, moderátor -------------------To neplatí pro vás, pro váš vztah teda. Nepotřebujete se usmiřovat. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------No, úplně ne. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Co dělá dcera mimochodem? Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Tahle ta, ta mladší dcera vystudovala přírodovědu, a to molekulární biologii, vývojovou biologii. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Dobře. Plné znění zpráv


Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------No, pro mě je to asi tak stejně jako pro vás. Jan ROSÁK, moderátor -------------------A ta druhá? Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Ta druhá, Josefína, vystudovala fakultu sociálních věd, sociologii, ale je u filmu. Jan ROSÁK, moderátor -------------------No, ale jak tak koukám, tak ta mladší teda zpívá s vámi. Nebo to bylo výjimečné? Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Ne, ne, ona je taková taky múzická k tomu ještě mimo tu vědu, takže taky fotí hodně a taky krásně zpívá, takže jsem jí vzala už před několika lety i zpívá sama na těch koncertech, když je tady teda a není zrovna někde po světě. A máme několik dvojhlasů, ještě bych teď chtěla jeden udělat. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Vy kromě toho samozřejmě, kromě toho zpívání taky, předpokládám, hrajete. Myslím divadlo teda. Občas je vás vidět i v televizi nebo ve filmu. Já dokonce tady mám poznamenáno, ten film jsem viděl a tak si tak vzpomínám, kde jsem vás tam zahlídl, Hitler, vzestup zla. Vzhledem k tomu, že mluvíte německy asi, tak proto? Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Ne, ne. Já jsem měla takovou kliku, že po tý revoluci nebylo tolik starších lidí, kteří tak trochu uměli anglicky a já umím tak trochu anglicky asi. Takže jsem se v těch castingách občas objevovala. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Tak spíš angličtina k tomu pomohla. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------To se točilo v angličtině, no. Většinou se ty cizí točejí v angličtině. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Koho jste hrála tam? Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Já jsem hrála služku těch hlavních představitelů. Hitlera hrál Robert Carli. Jan ROSÁK, moderátor -------------------To je skoro jako jazykolam: Hitlera hrál Robert Carli. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Skoro tak. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Ale byl velice přesvědčivej, i když mně zase tak úplně neseděl jaksi fyziognomicky, ale herec fantastickej, úžasnej. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------To je pravda, on byl opravdu trochu jinej. Ale tak, jak jsem ho poznala, tak to byl teda úžasnej člověk, kterej do toho šel tak jako z vnitřku, no. Jan ROSÁK, moderátor -------------------A jinak jste si zahrála třeba v některých takových ale opravdu hodně oceněných filmech jako v Zapomenutým světle třeba. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Tam jsem hrála fízlici. To bylo krásný. Jan ROSÁK, moderátor -------------------A třeba v Snowborďácích taky. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Taky, no. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Takovou malou roličku hezkou. No, ale já se samozřejmě chci zeptat hlavně na to zpívání. Jak často vystupujete, co třeba jaksi nový repertoár. Tvoří se, nebo v podstatě čerpáte z toho, co už bylo dávno napsáno? Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------No ne, nový repertoár já nedělám, já dělám skutečně klasiku, teda to, co objevím a zpívám jenom ty písně, který si myslím, že se mi do tý dramaturgie hodí, to znamená jako třeba teď nedávno jsem připojila píseň, která se jmenuje Machateinz te meine, což ovšem znamená švígrmuter, neboli tchyni. A člověk si říká, tak marno, marno, i já si budu muset zvyknout, že budu jednou tchyně. Tak asi tak přistupuju k tomu, ať už teda to evokuje některé pocity z mého dětství nebo to věnuju někomu blízkému, takže vlastně se snažím být hodně osobní. I na těch koncertech povídám trochu, proč to zpívám a říkám židovský vtipy a přibližuju to tak trochu, aby to bylo k lidem. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Tak my si teď dáme písničku a vy si zkuste vzpomenout na nějaký židovský vtip. Ten já mám moc rád. / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Herečka a zpěvačka Hana Frejková je hostem Tandemu. Povídáme si o nejrůznějších věcech, o jejím hraní i o jejím velice zajímavém a zvláštní zpívání písní v jidiš, které zní vždycky tak trošku smutně, i když jsou veselé. Že to tak je? Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Ten kontrast, no, mezi tím smutkem a tou ironií a s tou nezapomenutelnou melodičností, tak to dává tomu takový zvláštní. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Plné znění zpráv


A i to složení třeba té kapely, která doprovází. Většinou tam bývá klarinet, který je takový lkavý. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------No, on pláče. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Že jo, že jo, pláče jako v podstatě všechny tyhle ty písně. No, co vás čeká v tomhle tom roce, který nám začal? Co je před vámi? Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------No, teď je to trochu složitý. Tak já bych chtěla udělat poslední cédéčko z toho třetího projektu s tou poslední kapelou, takže bych chtěla ještě připravit aspoň jeden duet, protože už to máme naskládaný, to už vlastně zpíváme. Jan ROSÁK, moderátor -------------------S dcerou? Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------S dcerou, no. Jako myslím, že už máme naskládaný ty písně, už je zpíváme, ale teď bychom to teda dali do toho dalšího cédéčka. A vlastně jsem hodně energie v poslední době strávila tím, že jsem se snažila udat svoji knihu na německém trhu, neboť ona tady měla celkem velký úspěch a přeložil jí Joachim Brus do němčiny. Já jsem se domnívala, že teda asi nebude takový problém najít nakladatelství, protože on přeložil taky Odcházení a spoustu takových jako významných lidí, tak jsem si myslela, že to bude jednoduchý, ale omyl je pravdou. Prostě ten německý trh je tak složitý a tak velký, že je to těžký. A pro mě jako pro člověka, kterej teda všechno dělá podle toho, co mu kdo řekne, jako já si myslím, že bys měla udělat tohle, tak se snažím. Ale nicméně nakonec se ukázalo, že to nemůžu já sama nabízet, protože to pak nikdo nečte, že musím mít agenta nebo někoho, kdo to doporučuje a tak dále. Ale nicméně teď, před třemi nedělemi jsem byla v Německu v Kolíně nad Rýnem a četla jsem z německého textu, tedy z německého překladu své knihy, což bylo pro mě docela emocionální. Jan ROSÁK, moderátor -------------------No, já vím, že tahle ta knížka vyšla u vás jaksi z potřeby vypsat to hledání té cesty vlastně k té rodině a k rodičům. Teď doufám, že mi budete dobře rozumět. Nezachutnalo vám to psaní tak, že třeba se pustíte do další knížky? Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Jo, jo, já jsem potom napsala ještě takovou povídku, což byl takovej vedlejší produkt toho neustálého hledání a patlání se v těch 50.letech a napsala jsem Poslední Klémova uklízečka. Pak jsem si to tady četla taky v rozhlase. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Poslední Klémova uklízečka. To je dobrý. Tak až se k tomu dostanu, rád si to přečtu. Ale abyste si nemyslela, že zapomenu na to, co jsem slíbil našim posluchačům a vám samozřejmě taky, ten vtip židovský, protože když je vyprávíte posluchačům při vašich produkcích, tak to by byl hřích, abyste neřekla alespoň jeden v Tandemu. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Dobře. Sára leží na smrtelné posteli a je opravdu zničená. Přijde k ní Kohn a ona říká: "Kohn, já bych si přála, abys mi splnil moje poslední přání. Já bych chtěla, abys na mém pohřbu šel za mou rakví spolu s mojí maminkou." Kohn se podívá, jak je zbědovaná, zamyslí se a po chvíli řekne: "No, dobře. Ale zkazí mi to celej funus." Plné znění zpráv


Jan ROSÁK, moderátor -------------------Pardon. Já mám rád tyhle ty vtipy, zvlášť ty funerální. Tenhle ten vám vyprávěla stejně jako v celém dnešním Tandemu herečka a zpěvačka Hana Frejková. Moc děkuju za vaši dnešní návštěvu, ať se daří v celém roce. Hana FREJKOVÁ, herečka, zpěvačka -------------------Díky. Vám taky. _

lidé a podniky 14.1.2013

Euro

str. 14 Monitor - Lidé a podniky_ Naďa Kubalíková_

1 Veolia Transport Central Europe Radim Novák • zástupce generálního ředitele Radim Novák (34), dosavadní generální ředitel Veolia Transport Česká republika, byl jmenován do pozice zástupce generálního ředitele Veolia Transport Central Europe. Kromě řízení současných aktivit v České republice a na Slovensku bude v nové funkci postupně přebírat aktivity skupiny v regionu střední Evropy, který kromě výše zmíněných zemí dále zahrnuje Polsko, Srbsko, Slovinsko a Chorvatsko. Novák se ve veřejné dopravě pohybuje řadu let. Vystudoval Slezskou univerzitu v Opavě, po ukončení studií se věnoval marketingu a financím. Poté pracoval pro francouzskou skupinu Keolis v České republice a v Anglii jako finanční a obchodní analytik v oblasti rozvoje firmy. Od roku 2005 pracuje pro skupinu Veolia Transport. Je ženatý a mezi jeho zájmy patří rodina, cestování a fotbal. 2 Visa Europe Marcel Gajdoš • regionální manažer Marcel Gajdoš byl jmenován do pozice regionálního manažera pro Českou a Slovenskou republiku společnosti Visa Europe. V této roli bude odpovědný za rozvoj obchodních aktivit firmy v obou zemích a zároveň bude jeho úkolem posilování vztahů a komunikace mezi českými a slovenskými členy Visa Europe. Gajdoš má bohaté zkušenosti v oblasti platebních karet. Před svým příchodem do firmy působil tři roky ve společnosti UniBanka Slovakia a také ve společnosti Wells Fargo v USA. Od roku 2006 zastával ve Visa Europe funkci relationship managera pro ČR a SR, v roce 2009 postoupil do pozice senior relationship managera pro obě země. Titul MBA získal na City University Bellevue, rovněž absolvoval školicí bankovní program UniCredit bank na Univerzitě Bocconi v Itálii. 3 AK Vilímková, Dudák & Partners Ondřej Stříbný • advokát Novou posilou týmu advokátní kanceláře Vilímková, Dudák & Partners se stal advokát Ondřej Stříbný (30). Ve své praxi se zaměřuje především na oblast bankovnictví, financí a práva nemovitostí. V minulosti Stříbrný působil déle než čtyři roky v advokátní kanceláři Clifford Chance. Je absolventem Právnické fakulty Masarykovy Univerzity, titul LL. M. získal na University of Nottingham. 4 ŠkoFIN Jaroslav Vacek • vedoucí týmu Jaroslav Vacek (41) převzal vedení dvacetičlenného týmu IT oddělení ŠkoFIN. Do jeho kompetence spadá provoz a rozvoj IT infrastruktury včetně jejího dalšího vývoje a provázanosti s koncernem Volkswagen a jeho dealerskou sítí. Od roku 2002 působil v ČSOB Pojišťovně jako vedoucí oddělení vývoje, posléze na postu ředitele odboru vývoje IT. V roce 2010 nastoupil do pozice vedoucího IT oddělení do společnosti Slavia pojišťovna a naposledy vedl ve společnosti OKsystem útvar řízení projektů. Vacek vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy a Fakultu statistiky a informatiky VŠE. Hovoří anglicky a rusky. Mezi jeho koníčky patří squash, badminton, fyzika, matematika, film a především pěší turistika s rodinou. Svůj volný čas nejraději tráví ve společnosti svých dětí. 5 Aimtec Tomáš Jastrab • konzultant Plné znění zpráv


Společnost Aimtec má novou posilu. Do pozice SAP konzultanta pro sklady a výrobu nastoupil Tomáš Jastrab (28). Podílet se bude na nových projektech společnosti Aimtec a bude spoluzodpovědný za péči o stávající klienty. Jastrab přináší cenné znalosti a zkušenosti z firmy Megatech, kde působil pět let v pozici SAP a EDI specialisty. V létě rád jezdí na kole, v zimě preferuje sjezdové a běžecké lyžování. Z hudby má rád rock a metal a jeho vášní jsou počítače. 6 Havel, Holásek & Partners Ludvík Juřička • partner Pavel Vraný • vedoucí advokát Jan Diblík • advokát Novým partnerem česko-slovenské advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners byl jmenován Ludvík Juřička (42). Zaměří se zejména na oblasti fúzí a akvizic, nemovitostí a stavebního práva či práva obchodních společností a spolu s Robertem Nerudou povede brněnskou kancelář. Juřička vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a Stavební fakultu VUT v Brně. Od roku 2001 pracoval jako vedoucí advokát v Ambruz & Dark a byl zodpovědný za řízení poboček v Brně a Ostravě. Posléze působil jako ředitel brněnské pobočky Deloitte Legal. Dalšími posilami kanceláře jsou vedoucí advokát Pavel Vraný (34) a advokát Jan Diblík (33). Vraný po studiu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně působil v pražské pobočce mezinárodní advokátní kanceláře Andersen Legal a deset let v kanceláři Baker & McKenzie. Během těchto let se v oblasti fúzí a akvizic podílel na řadě transakcí v telekomunikacích, finančním sektoru či private equity. Dále se specializoval na poskytování právních služeb v oblasti dluhového financování a na investice do komerčních nemovitostí. V kanceláři Havel, Holásek & Partners se kromě výše zmíněných specializací bude soustředit také na poskytování komplexních právních služeb pro privátní klientelu a na soudní, správní a rozhodčí řízení. Diblík je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, rok studoval také na irské Univesity of Limerick. Před nástupem do advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners působil v PRK Partners a pražských pobočkách francouzské kanceláře Gide Loyrette Nouel a britské kanceláře Linklaters. V oblasti práva informačních technologií a duševního vlastnictví se zaměřuje na oblast softwarových licencí, dodávky a implementace IT řešení, outsourcing, regulaci elektronických komunikací a ochranu osobních údajů. V rámci mediálního práva radí klientům s aspekty nekalé soutěže, reklamy, televizního a rozhlasového vysílání a ochrany osobnosti. Účastnil se i řady projektů a transakcí, zejména v odvětvích energetiky, dopravy a médií. 7 Lukoil Petr Bednář • manažer Tým společnosti Lukoil posílil Petr Bednář (36), který nastoupil do pozice marketing and other income development managera pro země střední a východní Evropy a Beneluxu. Zodpovídat bude za rozvoj značky Lukoil a nastavení marketingové a komunikační strategie pro země střední a východní Evropy a Beneluxu. Před svým vstupem do společnosti Lukoil Bednář působil například ve společnosti ReckittBenckiser, Wrigley či Nestlé. Má vysokoškolské vzdělání, je ženatý, má jedno dítě a mezi jeho záliby patří sport, cestování či četba. 8 Stanton Chase Viktor Bětík • partner Viktor Bětík (42) se stal partnerem společnosti Stanton Chase. Má bohaté zkušenosti s akvizicemi nadnárodních společností jejich restrukturalizací, řízením, včetně obchodu, výroby a marketingu. Většinu své kariéry Bětík zasvětil práci ve společnosti SpofaDental, která nyní patří do skupiny firem Sybron Dental Specialties korporace Danaher Corporation, kde pracoval jako vedoucí kanceláře generálního ředitele, později jako ředitel úseku lidských zdrojů a své zkušenosti obohatil i o oblast obchodu, a to jako country manager. Vystudoval Podnikohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, obor podniková ekonomika. Je ženatý a má jednu dceru. Rád se věnuje cestování, poznávání nových kultur a mezi jeho největší sportovní koníčky patří cykloturistika a lyžování. 9 Datasys Belo Zorkovský • technický ředitel Společnost Datasys má nového technického ředitele, jímž se stal Belo Zorkovský. V Datasysu bude zodpovídat za chod delivery týmu a bude se podílet na tvorbě strategie společnosti. Zorkovský má bohaté zkušenosti z oblasti IT, finančního řízení, controllingu a dalších centrálních procesů. Před nástupem do Datasysu působil šest let jako ředitel ve společnosti Softip, kterou měl za úkol reorganizovat a připravit na prodej strategickému investorovi. Jeho práce byla úspěšně završena prodejem společnosti v letošním roce. Plné znění zpráv


Belo Zorkovský je absolventem Přírodovědecké fakulty Univerzity PJŠ Košice, oboru matematika, má doktorát z teoretické kybernetiky. Po ukončení studia pracoval jako programátor a analytik ve výzkumném ústavu. Od roku 1990 se spolu s rakouským partnerem věnoval řízení vlastní softwarové společnosti zaměřené na vývoj, údržbu a zavádění komplexních informačních systémů. 10 Sitel Jiří Toman • manažer pro klíčové zákazníky Novým manažerem pro klíčové zákazníky společnosti Sitel se stal Jiří Toman. Do ryze české společnosti nastoupil symbolicky právě po deseti letech od dokončení digitalizace telekomunikační sítě, na které se podílel ve společnosti Český Telecom v pozici výkonného ředitele pro inženýring výstavby sítě. Během těchto deseti let si vyzkoušel práci i mimo obor. Toman vystudoval katedru telekomunikační techniky na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze a později absolvoval celou řadu odborných kurzů a školení doma i v zahraničí. 11 Lenovo Kateřina Plačková • SMB sales representative Společnost Lenovo má novou posilu. Do pozice SMB sales representative nastoupila Kateřina Plačková (30), která bude zodpovídat za rozvoj obchodních aktivit v prodejním kanálu zaměřeném na SMB obchodní partnery. Přišla ze společnosti AT Computers, ve které nejprve pracovala jako sales representative a poté zastávala funkci product managerky a se starala o přípravu a implementaci nákupních, prodejních a marketingových strategií. Plačková vystudovala Přírodovědeckou fakultu Ostravské univerzity v Ostravě. K jejím koníčkům patří jízda na kole, lyžování, spinning a četba. Bisnode ČR David Farský country manager Do pozice country managera skupiny Bisnode v České republice byl jmenován David Farský. V rámci skupiny doposud vedl Soliditet, HBI Česká republika a Wer liefert was?, od letošního roku bude také zodpovědný za řízení České kapitálové informační agentury (ČEKIA) a Dun & Bradstreet. Farský vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor hospodářská politika. V rámci vedlejší specializace se věnoval psychologii a sociologii v řízení. Pracovní kariéru odstartoval v roce 2000 v rámci společnosti Newton Media, kde se zabýval budováním informačních produktových nadstaveb a působil postupně v pozici obchodního konzultanta, produktového manažera, marketingového a později výkonného ředitele firmy. V období 2006 až 2009 zodpovídal coby ředitel společnosti za řízení a chod celé české centrály a poboček na Slovensku a v Polsku. Od roku 2009 působí ve skupině Bisnode. David Farský se velmi dobře orientuje v moderních technologiích. Je ženatý a má dvě děti. l Foto popis| 1 Radim Novák Veolia Transport Central Europe Foto popis| 2 Marcel Gajdoš Visa Europe Foto popis| 3 Ondřej Stříbný AK Vilímková, Dudák & Partners Foto popis| 4 Jaroslav Vacek ŠkoFIN Foto popis| 5 Tomáš Jastrab Aimtec Foto popis| 6 Ludvík Juřička Havel, Holásek & Partners Foto popis| 6 Pavel Vraný Havel, Holásek & Partners Foto popis| 6 Jan Diblík Havel, Holásek & Partners Foto popis| 7 Petr Bednář Lukoil Foto popis| 8 Viktor Bětík Stanton Chase Foto popis| 9 Belo Zorkovský Datasys Foto popis| 10 Jiří Toman Sitel Foto popis| 11 Kateřina Plačková Lenovo Foto autor| FOTO • archiv O autorovi| Naďa Kubalíková ([email protected]) _



Princip neziskovosti ve zdravotnictví: šance pro jeho trvale udržitelné financování? 14.1.2013 TEMPUS Medicorum str. 24 financování zdravotnictví_ Prof. MUDr. Vladimír Bencko, DrSc., a Mgr. Tomáš Zelený_ Ačkoli růst výdajů na zdravotnictví ve většině zemí světa může vypadat hrozivě, často se pod ním schovávají přirozené mechanismy – diagnostická a léčebná technika a moderní léčiva jsou finančně stále náročnější a současně lidé jsou bohatší, takže utratí více za své zdraví. To podporuje fakt, že k růstu dochází u všech systémů, a struktura financování zdravotnictví hraje v tomto ohledu relativně malou roli. Nicméně struktura financování je klíčová pro efektivnost utrácení daných prostředků. Pro tento účel jsme vybrali tři země podle role, jakou hraje v systému privátní sféra. USA, kde hraje privátní sféra hlavní roli. Francii, kde hraje privátní sféra druhé housle, a nakonec Japonsko, kde je privátní sféra uzamčena pod podmínkou zákonem vyžadovaného nulového zisku. Kombinovaný systém financování zdravotnictví se vyznačuje tím, že na straně nabídky figurují dva hráči – soukromý a veřejný sektor. Tyto dva sektory si rozdělují zdravotní péči podle předem daných pravidel, přičemž konkrétní rozdělení závisí na nastavení systému každé dané země. Spojené státy americké Z důvodů nedostatku informací nebudeme brát v úvahu nejnovější reformu zdravotnictví v USA. Vše uvedené platí pro dosavadní systém financování zdravotní péče v USA. Ten vycházel z principů volného trhu. Občané si platí pojištění u soukromých pojišťoven, ti, kteří tak nečiní (asi 15,4 % populace), platí z vlastní kapsy. Ti, kteří by na ošetření neměli, mají nárok na využití veřejných systémů MEDICAID a MEDICARE. Teoreticky pak Medicaid platí zdravotní péči chudým a Medicare penzistům. V praxi to však nefunguje – Medicaid pokrývá zhruba pouze 40 % chudé populace, zbylých 60 % se všemožně zbavuje díky nejrůznějším dalším kritériím. Nyní se nenadále dostáváme k jádru problému. Jelikož americký systém zdravotnictví vznikl na základě tržních principů, podléhá také tržním mechanismům – konkurenci a nutnosti zisku. Pacient, který s velkou pravděpodobností není schopen náklady na svoji léčbu později splatit, rozhodně není ziskový, stejně tak není ziskový pacient s vysokým rizikem nákladných onemocnění. Aby pojišťovna generovala zisk, musí tyto pacienty vytipovat a hledat způsoby, jak je nepojistit. To nevyhnutelně vede k tomu, že pojišťovny spotřebují, oproti ostatním systémům, neporovnatelně více prostředků na svůj provoz. Podle zveřejněných údajů Světové zdravotnické organizace běžně zdravotní pojišťovny spotřebují na svůj chod asi 4 % prostředků. V USA soukromé pojišťovny disponující značným objemem prostředků, spotřebují přibližně 15 %! Mají asi 2 miliony zaměstnanců, kteří ve výsledku nedělají nic jiného, než že pečlivě vylučují lidi z pojištění a kontrolují účty nemocnic, vytvářejíce různé překážky k uhrazení léčebných výloh. Minimalizace nákladů je nezbytnou podmínkou pro maximalizaci zisku, takže nepojišťování občanů s větším zdravotním rizikem je pro pojišťovny nezbytnou nutností. O to se stará konkurence – pokud by pojišťovna přijímala i rizikové pacienty, pak by jí stouply náklady a musela by zvýšit ceny nebo být ve ztrátě. Se zvýšením cen se však méně rizikoví pacienti přesunou ke konkurenci (ty více rizikové konkurence nepřijme) a původní pojišťovna tak nevyhnutelně zkrachuje. Tržní systém má také několik vedlejších dopadů. Vedle nepojištěných lidí je značné množství lidí podpojištěných – tedy lidí z finančních důvodů pojištěných méně, než by potřebovali. Tento fakt dokumentuje statistika, že 62,1 % osobních bankrotů v USA za rok 2001 bylo způsobeno výdaji na zdravotní péči, přičemž 78 % z nich mělo pojištění. O žádná malá čísla přitom nejde – za rok 2010 bylo podáno 1 538 033 osobních bankrotů. Toto číslo je navíc podhodnocené, protože nerozlišuje mezi společným bankrotem (zpravidla obou manželů najednou) a jednotlivým bankrotem. Po zohlednění uvedených aspektů to pak můžeme odhadnout, že se jedná o něco přes 2 miliony případů během roku. Rovněž nemocnice musejí díky soukromým pojišťovnám zaměstnávat řadu administrativních pracovníků, kteří se starají o účty, jež nemocnice předkládají pojišťovnám – tato činnost snižuje množství neuznaných účtů ze zhruba 30 % na 15 % (tato čísla nemají žádné dva zdroje stejné, je to tedy spíše odhad). Vzhledem k nepřebernému množství pojišťoven a absenci standardu jsou pojistné podmínky rozdílné od pacienta k pacientovi, takže by bez speciálního týmu na tyto záležitosti byly nemocnice bezmocné. V rámci systému zdravotní péče tak vzniká rozsáhlá administrativní „mašinerie“, která k péči o pacienty vlastně vůbec nepřispívá, spíše naopak – pacient by se určitě měl lépe, kdyby nemusel neustále řešit, jestli bude nakonec pro danou léčbu pojištěn, či nikoli a jestli mu pak výlohy skutečně proplatí. Co se neproplatí, zaplatí stát. Stát také platí náklady na Medicare a Medicaid. Japonsko Plné znění zpráv


V Japonsku jsou výdaje na zdravotní pojištění placeny z daní jak zaměstnanců, tak zaměstnavatelů. U živnostníků je to pak založeno na výši příjmu. Struktura japonského zdravotnictví je relativně složitá. Populace se v tomto ohledu dá rozdělit na 2 skupiny – zaměstnance (65 % populace) a lidi nezaměstnané, živnostníky, penzisty a studenty (35 % populace). Většina zdravotních plánů v Japonsku je z privátního sektoru, co se administrativy týče. V praxi jsou kvazi veřejné, takže všechny nabízejí zhruba stejné benefity a pokrývají prakticky všechny možnosti. Veškeré peníze vybrané státem při různých plánech jdou do národního fondu, ze kterého jsou pak zajišťovány mzdy penzistů. Participace občanů na zdravotním systému je tedy vždy shora daná – těch 12,2 % zaplacených z vlastní kapsy je způsobeno kalkulací u některých kategorií + lidovými léčiteli. Participace pacientů tedy nikdy nestojí v cestě zdravotní péči, pouze si mohou připlatit či využít služeb léčitelů. Zde je ještě nutno vzpomenout, že v Japonsku je 81 % nemocnic a ostatních léčebných zařízení v privátním vlastnictví, mají však regulovaný (přesněji řečeno ze zákona zakázaný) zisk. Pojišťovny nemohou generovat nadstandardní zisk, protože je platí stát podle tabulek a zdravotnická zařízení mají vytváření zisku zakázané. Motiv zisku je tak zcela vyloučen ze zdravotní péče, která je v Japonsku ze zákona neziskovým sektorem. Francie Ve Francii najdeme unikátní mix veřejného a soukromého sektoru. Veřejný sektor se skládá z povinného zdravotního pojištění a státních nemocnic, které tvoří zhruba 65 % z celkového počtu nemocnic. Veřejné nemocnice se starají zejména o dlouhodobou péči, vzdělávání a výzkum, zatímco privátní a neziskové nemocnice jsou zaměřeny především na jednotlivé operace (oba typy mají zhruba stejný podíl na trhu). Nelze však podle dostupných informací pozorovat žádný významný rozdíl v kvalitě poskytované péče mezi jednotlivými typy nemocnic. To je důsledek stejného financování těchto nemocnic – pojištění funguje úplně stejně ve všech typech nemocnic i u samostatně pracujících lékařů. Principem státního pojištění je, že hradí určité procento z nákladů na léčbu, přičemž toto procento se zvyšuje se závažností onemocnění – například u rakoviny hradí naprosto vše. Standardně je to 75–80 % z celkové ceny. Zbytek uhradí pacient sám, přičemž na tuto část existují privátní pojištění, která využívá přes 90 % populace. Pokud není pojištěn, musí pacient uhradit vše z vlastní kapsy. Ve výsledku se tedy na téměř každém úkonu finančně podílejí jak peníze ze státního pojištění, tak peníze z pojištění soukromého. Toto nastavení je udržitelné především díky principu, že čím nemocnější člověk je, tím větší podíl hradí stát. Zároveň je v systému zachována možnost volby – pacient si může vybrat, ke kterému lékaři či do jaké nemocnice půjde, takže má mnohem větší svobodu volby než v systémech, kde praktičtí lékaři fungují jako brána pro pokračování ke zdravotní péči u specialistů. Diskuse Jednou ze strategických výzev medicíny 21. století je předcházení nemocem, tedy jejich primární prevence jako zásadní příspěvek ke snížení nákladů na zdravotní péči při současném zlepšení kvality života naší, a zejména dalších nastupujících generací. Základem úvah o dalším postupu našeho snažení v oblasti primární prevence chronických nemocí by měla být Helsinská deklarace a na ni navazující dokumenty formálně přijaté naší politickou reprezentací. Jednou z klíčových podmínek dalšího rozvinutí žádoucích snah v oblasti preventivních aktivit je především zachování těch, které již byly uvedeny do praxe dříve, a můžeme být šťastni, že jsou dosud funkční, jako např. byť značně redukovaná síť hygienických stanic vybudovaná v 50. letech minulého století, Národní onkologický registr, založený v polovině 70. let, a později zahájené screeningy rakoviny prsu a kolorektálního karcinomu, rozvinuté poradenství v oblastech srdečně-cévních chorob, diabetu a mnoho dalších aktivit, ve kterých můžeme dosud sloužit jako obtížně dosažitelný příklad i některým podstatně bohatším zemím, než jsme my. Při nezbytné restrukturalizaci zdravotnictví z výše uvedených důvodů nesmíme dopustit, aby preventivní snahy v oblasti medicíny byly obětovány „honbě po maximalizaci zisku“. Jenom pro možnost k zamyšlení výše uvedený příklad z průmyslově rozvinuté země, Japonska. V Japonsku jsou ze zákona všechny aktivity v oblasti zdravotnictví neziskové a při přibližně polovičních výdajích v relaci k „hrubému domácímu produktu“ ve srovnání s USA poskytuje Japonsko stejnou nebo lepší zdravotní péči všem občanům, na rozdíl od 15–30 % nepojištěných nebo nedostatečně pojištěných Američanů. Nejčastější příčinou osobních bankrotů v USA je přitom jejich neschopnost uhradit náklady na léčení. To je věcný důvod ušlechtilých a jak se nyní zdá úspěšných snah prezidenta Obamy o změnu této nepříznivé situace. Při reformě našeho zdravotnictví nám přirozeně neposlouží vzory, které mohou sloužit spíše jako odstrašující příklad. Závěr Plné znění zpráv


Přes všechny zřejmé i méně viditelné neduhy je naše zdravotnictví a jím poskytovaná péče na úrovni, kterou nám v mnoha směrech mohou občané jiných států závidět. Jde o to, aby výsledkem připravované reformy byl funkční, našim ekonomickým možnostem úměrný a z našich reálných zkušeností vycházející systém s jasně definovanými odpovědnostmi a se zpětnými vazbami zajišťujícími omezení jeho nadužívání (to je např. problém Japonců). Reformovaný systém zdravotnictví by měl obsahovat legislativní bariéry chránící jej před „tunelováním“, přesněji neúčelným využíváním, tedy plýtváním či rozkrádáním prostředků do zdravotnictví vkládaných. Nelze totiž spoléhat na jakoukoli chiméru, zejména pak ne na již zřejmě ochrnutou „neviditelnou ruku trhu“, která může být funkční v ideálních podmínkách, bohužel však neexistujícího skutečně volného či svobodného trhu. Foto popis| O autorovi| Prof. MUDr. Vladimír Bencko, DrSc., a Mgr. Tomáš Zelený, Ústav hygieny a epidemiologie, 1. lékařská fakulta, Univerzita Karlova v Praze Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze _

Švihlíková: Hospodářská politika vlády a ČNB se rozcházejí 13.1.2013

ct24.cz

str. 00 mav_

Ekonomika_

Praha - Základním problémem České republiky je, že vůbec nemá definovanou žádnou hospodářskou strategii, a to dlouhodobě, míní ekonomka Ilona Švihlíková. V pořadu Otázky Václava Moravce také zdůraznila, že se neshoduje politika vlády a ČNB. Proti tomu se však ohradil profesor ekonomie Fakulty sociálních věd UK a člen NERVu Michal Mejstřík. Švihlíková prohlásila, že jí poslední kroky ČNB připomínají čiré zoufalství. Nízké úrokové sazby mají podle ní dopady jen na kurz a koruna kvůli tomu oslabuje. Zdůraznila také, že v Česku neexistuje soulad mezi vládní a monetární ekonomickou strategií. ČNB by půjčovala, zatímco vláda šetří Podle ní nastává absurdní situace, kdy se vláda vymezuje proti zadlužování. "Naopak ČNB říká: Domácnosti, půjčujte si, je to levné," dodává. S tím ale nesouhlasí Mejstřík, podle kterého říkat, že je všechno špatně, není řešení. "Nemůžete vylévat vaničku i s dítětem," argumentuje. České ekonomice se již delší dobu nedaří, zboží na zahraničních trzích bojuje proti silné konkurenci ostatních výrobců a valná poptávka není ani na českém trhu. Podle některých by mohl pomoci slabší kurz koruny. Guvernér České národní banky Miroslav Singer ve středu v Interview ČT24 připustil zásah proti síle české koruny pomocí kurzových intervencí. V Česku klesá inflace i HDP Současně v České republice pokračuje i sestupný trend u inflace. V prosinci se meziročně snížila na 2,4 procenta, a byla tak o tři desetiny nižší než v listopadu. Také z toho důvodu Singer nevylučuje další uvolnění měnové politiky. Daň z přidané hodnoty ale naopak od nového roku opět vzrostla. Recese v Česku přitom už trvá stejně dlouho jako v problémovém Řecku. Hrubý domácí produkt ve třetím čtvrtletí klesl o tři desetiny procenta oproti předchozím třem měsícům, meziročně se pak snížil o 1,3 procenta. Tuzemská ekonomika je v recesi od konce loňského roku hlavně kvůli vývoji ve stavebnictví, zemědělství a průmyslu. Dále klesá domácí poptávka.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/210797-svihlikova-hospodarska-politika-vlady-a-cnb-serozchazeji/ Plné znění zpráv


_

Politolog Pehe: Druhé kolo prezidentské volby bude souboj mezi pokračovateli Klause a Havla 13.1.2013 ČRo - rádio Česko.cz str. 00 exkluzivne_ Václav Sochor,Patricie Polanská,Marián Vojtek_ V rozhodujícím druhém kole prezidentské volby se za 14 dnů střetnou Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Zeman získal v prvním kole 24,21 a Schwarzenberg 23,40 procent hlasů. Komentátor Hospodářských novin Jindřich Šídlo nečekal, že by se Karel Schwarzenberg dostal do druhého kola.„Já jsem si myslel, že Karel Schwarzenberg není schopen překročit svou volitelností hranice hlavního města, možná ještě části středních Čech a některých velkých českých měst. Nemyslel jsem si, že člověk, který je téměř tři roky předsedou jedné z vládních stran, místopředsedou velmi nepopulární vlády, která dělá velmi nepopulární a z části pitomá opatření, omlouvám se za ten výraz, který je předsedou strany, která vyprodukovala takové velikány české politiky, jako byl Jaromír Drábek, že dosáhne v této situaci o 5 procent lepší volební výsledek, než dosáhl na jaře 2010 jako předseda TOP 09,“ řekl komentátor ve speciálním vysílání Rádia Česko k prezidentské volbě.Zato ředitele New York University v Praze a politologa Jiřího Peheho Schwarzenbergova účast ve druhém kole nepřekvapila: „Pro mě největší překvapení byla poměrně nízká volební účast. Já jsem předpokládal, že vzhledem k tomu, že přímá prezidentská volba je novum a že kolem toho panovala skoro až mediální hysterie, že ta účast bude o nějakých deset dvacet procent vyšší.“Největším poraženým je podle politologa Josefa Mlejnka z katedry politologie Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity Jan Fischer.„On byl po celou dobu na prvním místě průzkumů. Až v závěru ho vystřídal Miloš Zeman, ale pořád se ještě zdálo, že by se měl s přehledem dostat do druhého kola. On myslím i počítal s tím, že určitě do druhého kola postoupí. Bylo vidět na výrazu jeho tváře, že byl dost zdrcený,“ uvedl Mlejnek.Minulost versus současnost Karel Schwarzenberg považuje Zemana ve druhém kole za silného soupeře: „On reprezentuje minulost. Naši minulost posledních deseti patnácti let.“Zeman mu na oplátku připomněl jeho účast v Nečasově vládě: „Hlasoval pro zvýšení daní na potraviny a léky, hlasoval pro církevní restituce. Pan Schwarzenberg je skutečně mužem přítomnosti.“Analytik Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu Petr Nováček si myslí, že těmito slovy zahájil Miloš Zeman kampaň před druhým kolem: „Tím dal jasně najevo, v jaké tónině se debata před druhým kolem bude odvíjet. Myslím si, že Karel Schwarzenberg se musí tomuto způsoby debaty vyhnout.“Nováček míní, že Schwarzenberg bude v pozici člověka, který, až bude prezidentem, bude tlačit politiky k tomu, aby česká politika byla slušná.Podle Peheho existují dvě osy a záleží ve druhém kole na tom, která převáží. Jednou osou je politický souboj pravice s levicí.„A pak je zde osa, kterou já bych možná popsal ani ne jako občanská společnost, versus politika, ale spíše jako osa Miloš Zeman, coby pokračování Václava Klause jinými prostředky, a to další společenství, které patří do občanské společnosti, které spíše navazuje na Václava Havla. Je to jakýsi souboj mezi dvěma prezidentskými tradicemi a styly,“ dodal Jiří Pehe.Ve druhém kole se dočkáme asi i novinky, jak předpovídá politolog Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie. Zeman bude těžit z protivládních nálad:„To je možná to nové, co se ve druhém kole objeví. Ani ne tak noví kandidáti nebo noví voliči jako spíš nová silnější témata, na nichž se budou vyhraňovat a v tom případě mohou hrát svoji roli i doporučení politických stran. Když politické strany přijmou vládní, protivládní nebo pravo-levé vidění, tak v tom okamžiku i jejich potenciálním voličům se budou tyto vstupy mnohem snadněji analyzovat,“ myslí si politolog.POSLECHNĚTE SI SPECIÁLNÍ VYSÍLÁNÍ RÁDIA ČESKO K PŘÍMÉ VOLBĚ: Speciální web Českého rozhlasu

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1161126 _

Přehled 13.1.2013

ČT 24

str. 01

13:05 Otázky Václava Moravce II._ _



Václav MORAVEC, moderátor -------------------A vstoupili jsme do druhé hodiny dnešních Otázek. V jejím úvodu dokončíme diskusi nejen o pravomocích prezidenta a amnestii Václava Klause. Hlavními hosty Otázek zůstávají Jeroným Tejc, Eliška Wagnerová a Ladislav Jakl. Podívejme se také na ekonomiku. Nezaměstnanost začala loni pozvolně růst. Od léta mezi listopadem a prosincem však vidíme výraznější skok. Ekonomice se budeme věnovat v další části našeho pořadu. Hosty budou ekonomové docentka Ilona Švihlíková a profesor Michal Mejstřík z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. A o jakých tématech se po dnešních Otázkách začne mluvit? Pátý opoziční pokus o pád Nečasovy vlády. Ve čtvrtek čeká Poslaneckou sněmovnu mimořádná schůze o vyslovení nedůvěry vládě. Opoziční sociální demokraté schůzi vyvolali kvůli amnestii, kterou vyhlásil prezident Václav Klaus a podepsal ji premiér Petr Nečas. Kauze Union Banka jako jeden z důvodů Klausovy novoroční amnestie? Případ provázely zásahy mocných od samého počátku. Například Nejvyšší státní zastupitelství Renaty Vesecké posvětilo zastaven stíhání někdejšího šéfa Union Banky Radovana Vávry. Žalobci však chtějí i přes Klausovu amnestii, která se na případ vztahuje, vrátit tuto kauzu do hry. Ivo IŠTVÁN, vrchní státní zástupce v Olomouci -------------------My usilovně hledáme argumentaci, jak, jak tu věc ještě, ještě vrátit do hry. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Česká ekonomika ve špatné kondici. Potvrzuje to rostoucí počet lidé bez práce. Na konci roku jich bylo víc než 545 tisíc. Ekonomové očekávají, že nejméně do konce první poloviny letošního roku zůstane česká ekonomika v útlumu. _

Ekonomika horší, než se čekalo 13.1.2013

ČT 24

str. 03

13:05 Otázky Václava Moravce II._ _

Václav MORAVEC, moderátor -------------------Série špatných zpráv z domácí ekonomiky nekončí. Namísto růstu stagnace a lidí bez práce přibývá. Nezaměstnanost v zemi se začíná přibližovat 10% hranici. Loni v prosinci ve srovnání s listopadem poskočil počet lidí bez práce o zhruba 0,75 %. Nezaměstnanost začala zvolna růst od léta. Mezi listopadem a prosincem však už vidíme výraznější skok. V listopadu činila míra nezaměstnanosti 8,7 %. V prosinci už 9,4 %. Znamená to 545 tisíc lidí bez práce. Zároveň o 0,1 ubylo volných pracovních míst. Je jich teď zhruba 34 tisíc. Situace v tuzemské ekonomice se výrazně nezlepší ani letos. Takový je pohled českých bank, které /nesrozumitelné/ svoji ekonomickou prognózu. Namísto růstu stagnace. Situace v české ekonomice se výrazně nezlepší ani letos. Takový je pohled českých bank, které zhoršily svou makroekonomickou prognózu. Luděk NIEDERMAYER, předseda Vědeckého grémia ČBA -------------------Prošli jsme rokem, kdy ekonomika zažila opravdu nečekaný pokles. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Propad nových zakázek, klesající zájem ze zahraničí a ochablá poptávka domácností. Tak vypadá česká ekonomika. Jedním z projevů recese je i vyšší nezaměstnanost. Podle České bankovní asociace letos sice hospodářství neklesne, ale ani nebude růst. V minulé prognóze přitom banky předpokládaly posílení o 0,5 %. Lépe by podle nich mělo být až v roce příštím, tedy v roce 2014. Luděk NIEDERMAYER, předseda Vědeckého grémia ČBA -------------------Předpokládáme, že tento stav se začne postupně zlepšovat, že například začne vytrácet ten velmi skeptický přístup domácností ke spotřebě, že dojde ke zlepšení situace na evropských trzích. Plné znění zpráv


Václav MORAVEC, moderátor -------------------Analytiky zaskočil konec loňského roku, který byl mnohem slabší, než se předpokládalo. Třeba průmyslová výroba se v listopadu meziročně propadla po očištění o víc než 6 %. Kvůli recesi v zemích Evropské unie oslabuje i vývoz. Česká národní banka proto uvažuje například o tom, že by na trzích prodávala korun a tím zlevnila české zboží. Miroslav SINGER, guvernér ČNB /10. 1. 2013/ -------------------Zřejmě bankovní rada určila nějaký kurz, kterého mají obchodníci, které má v určitém období dosáhnout a oni by prostě prodávali tak, aby ten průměrnej kurz co nejlépe dosáhl. Pavel SOBÍŠEK, hlavní ekonom UniCredit Bank /10. 1. 2013/ -------------------Ty intervence by podle mého přesvědčení měly sloužit především ke stabilizaci kurzu. To znamená pouze by měly být nastartovány v případě, že by koruna začala posilovat, zřejmě by musely být prováděny v relativně dlouhém časovém období. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Česká národní banka už v listopadu snížila úrokové sazby téměř na nulu, aby zlevnila půjčky domácnostem i firmám. Českou je tak má vedle Bulharska, Singapuru, Spojených států amerických, Japonska a Švýcarska nejnižší na světě. Přesto zůstává česká ekonomika v recesi. Ve studiu Otázek jsou docentka Ilona Švihlíková a profesor Michal Mejstřík z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, oba tedy ekonomové, vítejte. Hezký dobrý den. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Dobrý den. Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý den. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ty intervence jsou jedním ze signálů, že česká ekonomika je na tom ještě hůř, než si v současnosti myslíme, nebo je to krok, který centrální banka používá, aby, protože má relativně prostor pro to, že inflace je na jejím inflačním cílení, tudíž, že může používat další nástroje k rozběhnutí ekonomiky, paní docentko? Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Víte, já si myslím, že základní problém České republiky, a to dlouhodobě je, že vůbec nemá definovanou žádnou hospodářskou strategii. Tím pádem tady máme nějakou politiku vlády, které se předpokládám ještě dostaneme a potom tady máme nástroje České národní banky, které musím říct mi v té poslední době připomínají prostě čiré zoufalství. To znamená, jít tedy na extrémně nízkou úrokovou sazbu, no, nevím, co si od toho slibuje. Když se podíváme do světa, řada zemí použila ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Japonsko? Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------.. tenhle nástroj, používá ho už 20 let téměř Japonsko a ty dopady na tu reálnou ekonomiku tam nejsou, rozhodně ne takové, jak si od toho slibovali, kromě samozřejmě dopadu na kurz, který samozřejmě ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Proto se ptám, když ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------... nutně začne oslabovat. Václav MORAVEC, moderátor -------------------... když to inflační cílení Česká národní banka splňuje, tak ona svými nástroji přemýšlí, jak by mohla povzbudit ekonomiku? Proto ty intervence ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Jistě, ale tady máte nějakou komplexní hospodářskou politiku a ta vládní je jaksi úplně jde jiným směrem než ta monetární. Tam prostě není soulad nad nějakou hospodářskou strategií a ta Česká národní banka, i když má nějaké nástroje, tak pokud vám nezapadají do toho celkového rámce, tak vám těžko mohou výrazněji pomoci. To znamená na jednu stranu tady máte politiku vlády, která se velmi silně vymezuje proti zadlužování, vlastně na tom postavila celou svoji existenci a na druhou stranu vám říká Česká národní banka domácnostem půjčujte si, je to rekordně levné. Tak to asi není úplně v souladu. A stejně tak si musíme uvědomit, že ten ekonomický růst, který je tažený pouze čistým exportem, to je prostě strategie, kterou zaujímají rozvojové země a už v tom roce 2011 Český statistický úřad varoval, že prostě nemůžeme spoléhat pouze na to, že pojedeme přes čistý export ve chvíli, kdy zásadním způsobem eroduje domácí spotřeba ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Jinak řečeno, i ty intervence, o nichž centrální banka čím dál hlasitěji mluví, budou krokem zbytečným, protože nebudou mít žádný vliv na vývoj ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Ten vliv bude velmi omezený tím, že ta celková hospodářská strategie prostě a jednoduše neexistuje. A jestliže se budu snažit jenom o to zvyšovat export, tak ta koruna oslabuje sama a vzhledem k těm nízkým úrokovým sazbám bych i očekávala a taky tomu špatnému ekonomickému vývoji, že ta koruna bude spíše oslabovat než posilovat a skutečně si myslet, že všechno prostě pojedeme přes čistý export při situaci v eurozóně, jaká je a při tom, že za celou tu dobu vláda nebyla schopná předložit nějakou slušnou koncepci ekonomické diplomacie a nebyla ani schopná vyřešit dlouhodobý kompetenční spor mezi ministerstvem průmyslu a zahraničních věcí, to je prostě iluze, že najednou prostě nebude koruna 24 euro, bude 26 a všechno se najednou změní. To si myslím, že je příliš optimistický předpoklad. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Pane profesore Mejstříku, i Národní ekonomická rada vlády, jejímž jste členem, vznikala proto, aby došlo ke sjednocení té hospodářské politiky, aby ty jednotlivé dílčí politiky do sebe zapadaly. Není to teď tak, podívá-li se člověk na fungování vlády na její strategii, že se ta strategie rozředila, že vlastně neexistuje a tudíž jednotliví hráči v ekonomice těkají tak, jak naznačila paní docentka Švihlíková a dohromady to nedává smysl? Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak to, co tady naznačila paní docentka, já bych prostě u některých těch problémů zůstal. Ono to neje prostě vylívat s vaničkou dítě, jo, to je prostě nejjednodušší řešení. To umí každý. Já prostě umím přijít a můžu šmahem říci, všechno je špatně. Samozřejmě, že česká ekonomika není ekonomikou, která by žila ve vzduchoprázdnu. My nejsme ekonomikou, která je americká ekonomika, která by vlastně disponovala nástrojem jako je americký dolar. My jsme malá skutečně celosvětově malá ekonomika, která je velice otevřená, to všichni víme, ale současně je to ekonomika, která skutečně v tuto chvíli pracuje s monetárními nástroji tak, jak je to možné. To znamená, kdo z nás by očekával, že Česká národní banka může udělat cosi více než, že sníží úrokovou sazbu tam, kam ji snížila, maximálně může snížit dál na nulu, ale tam už vlastně ten prostor je omezený, je to úplně stejná politika jako je ve Spojených státech. Já bych jenom připomněl paní docentce, že vlastně úrokové sazby u nás jsou trvale nižší než tomu bylo v eurozóně, což nám pomohlo de facto obejít ty problémy, se kterými se potýká trvale taková země jako je Maďarsko, Maďaři viděli úrokový diferenciál, možná Plné znění zpráv


některé z těch doporučení, které paní docentka dává, by právě vedly k tomu, že inflace by byla mnohem vyšší, že úrokové sazby by byly u nás mnohem vyšší a výsledek by byl ten, že by tam byla ta potenciální arbitráž, lidé by si půjčovali zahraniční měnu na své hypotéky a výsledek například z nedalekého Maďarska známe velice dobře. To znamená to je cesta do pekla, ano. A já jsem rovnou musím distancovat od takovéhoto přístupu. Na straně druhé další bod, který tady byl zmíněn. Neexistuje exportní politika. Já sám jsem pod ní podepsán, takže já bych se výrazně ohradil v této chvíli sedím společně s jako ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------A proti větě, že se nenaplňuje exportní politika, byste se ohradil? Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------V tuto chvíli musím říct jedno, všichni tvrdí, některé firmy v České republice se nám rozpadají, sklářský průmysl je v katastrofickém situaci, takovéto hlášky slyšíme každý den. Já shodou okolností příští měsíc budu vystupovat na velké akci v Dubaji 4. dubna, kde mám spolu a musím říct s potěšením říci, dvě sklářské firmy, možná překvapení pro paní docentku, ale je to tak jo, jsou tam firmy, které jsou Lasvit, firma Precioza, ty vlastně právě tou pozitivní kreativní destrukcí překvapivě pro mnohé v tuto chvíli obsadily významnou část trhu vlastně svítidel těch nejvýznamnějších světových hotelových sítí. Kdo o tom ví? To jsou ty krásné příklady, na které zapomínáme. To je taky Česká republika. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Přesto pane profesore, ale podívejte se, ta exportní strategie, přece pokud by byla naplňována, podíváme-li se data o nezaměstnanosti, tak česká ekonomika, ta tvrdá data, ukazují, je dlouhodobě v recesi a vypadá to, že oddalujeme začátek růstu české ekonomiky. Roste nezaměstnanost jako důsledek potíží české ekonomiky. Při pohledu na jednotlivé kraje už vidíme, že statistiku stále vede Ústecko, aktuálně 14 %, nově zveřejněné číslo tedy v pátek, Moravskoslezský kraj 12,5 %, ovšem v okrese Bruntál dokonce 18 %, to je nejvíc ze všech okresů. Olomoucký kraj 12 %, Karlovarský kraj 11 %, Zlínský s Jihomoravským 10,5 % a mohl bych pokračovat ... Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Řecko 25 %, Španělsko ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------No já jsem myslel, že spíš varujete před Řeckem a teď nás budete srovnávat, že ještě máme být rádi, že nemáme tady 27 % ... Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Ne, já skutečně musím říci, že tento přístup, ano, znova souhlasím v jedné věci, tato ekonomika má své problémy, ale my jsme si ji naučili vlastně hodnotit podle několika málo vybraných kritérií. Představte si, že každá firma by byla hodnocena jenom podle svého bezprostředního výkonu. Každá firma má také takzvanou rozvahu a výsledovku, na kterou s prominutím paní docentka zapomíná a dokonce i stát ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Paní docentka by na to taky ráda něco řekla ... Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Také stát má svoji rozvahu a výsledovku ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Zaprvé, můžu taky na to reagovat? Je zajímavé, že vyvozujete něco, co jsem já vůbec neřekla, to je zajímavý jakože hnedka cpete Maďarsko. Myslím si, že dobře zapadáte do kontextu téhle vlády, protože koneckonců to je něco jiného než neustále varovat nějakým peklem neumí. A zadruhé plně chápu to, že chválíte své přístupy, je Plné znění zpráv


mi to jasné, nikdo jiný to za vás neudělá. Podívejte se, tady těžko najdeme nějaký základní ekonomický ukazatel, když tak mě opravte, který se vyvíjí pozitivně. Tak podíváme se, jak se vyvíjí HDP, tak Česká republika ještě není na úrovni roku 2008, na rozdíl od svých sousedů. Propadáme se, máme tedy pokles 4 kvartály, vy znáte nějakou takovouhle ... Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tři kvartály, tři kvartály ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------... no, tak když se na to podíváme samozřejmě meziročně, že jo, můžeme se teďkom podívat asi jak to bude v tom dalším, tak to tam těžko z ničeho nic nastoupí dobrá čísla. Propadají se reálné mzdy a vy prostě říkáte, že jako každá ekonomika má své problémy. No, samozřejmě, že má, každá ekonomika má své problémy, ale také má nějakou vládu, která samozřejmě by měla určovat, dávat nějaký směr hospodářské politice a pokud máte vládu, která ty hospodářské problémy sama způsobuje, tak je potřeba to ale taky říct. Václav MORAVEC, moderátor -------------------A vy byste korigovala tu vládní hospodářskou politiku nebo strategii, kterou byste dělala, jakým směrem? Protože zase jenom postavit růst ekonomiky na spotřebě při těch ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Pane Moravče, spotřeba tvoří ve všech normálních vyspělých zemích většinu přírůstku, tedy většinu té části hrubého domácího produktu. U nás to ještě není tak extrémní, jako třeba ve Spojených státech, tam skutečně ta domácí spotřeba je velmi silná, ta se pohybuje dokonce i přes 70 %. U nás to takto silné není. Ale nemůžete se divit, že ve chvíli, kdy je velmi napjatá situace na trhu práce a kdy klesají, opakuji klesají reálné mzdy, což asi není úplně normální situace, tak samozřejmě v tu chvíli se vám ta ekonomika začne celá propadat. A mimo to, abychom nemluvili jenom o té spotřebě, velmi negativní vývoj zaznamenaly také investice v tom třetím kvartálu, na který tady máme nějaká už slušná data. A to je samozřejmě velice varující. Ta ekonomická výkonnost České republiky klesá, podívejme se, jak se vyvíjejí domácí a zahraniční zakázky, tam je poměrně dost silná propast. To prostě nesignalizuje nic dobrého. Podívejme se, jak se vyvíjí stavebnictví, jak vypadají, jak vypadá inženýrské stavebnictví. To jsou prostě všechno velice vážné signály a nemůžeme nad nimi mávnout rukou jenom tím, že každá ekonomika má své problémy. To tady pak nemusíme sedět, každý má problémy, že jo. Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Nemusíme tady sedět, ale musíme číst co se děje. Když si otevřete stránku vlády z 19.prosince, tak zjistíte, že vláda skutečně a já už jsem tady avizoval, my jsme půl roku pracovali na přípravě takzvaných prorůstových opatřeních ano ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Ano, tak k tomu bych pak taky ráda. Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------... já si umím představit, ta prorůstová opatření dvakrát byla diskutována na půdě tripartity, já to považuju za naprosto podstatný krok, já si myslím, že na některých věcích je potřeba diskutovat, napříč politickým spektrem. Dokonce vám to můžu říct ještě jinak, první verzi, která byla na 90 % ta,která byla definitivní, tak novináři mi říkali, prosím vás, ukažte nám ta prorůstová opatření a já vám mohu říci, že já jsem jim je neukázal a oni říkali, počkejte, ale vždyť my jsme teď volali odborářům, že měsíci říjnu vyvěsily na svoji vlastní stránku, vždyť je tady máme. Takže jenom připomínám, stačí se podívat na možná na stránky odborů ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ale to je, to je, jestli se nemýlím, ta strategie odborů, kterou zpracovala ... Plné znění zpráv


Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Ne, ne, ne, teď hovoříme, ne, teď hovoříme, teď hovoříme o prorůstových opatřeních, která byla navržena trojicí, to znamená 5 představitelů NERVu, 5 představitelů vlády, 5 představitelů vlastně byznysu v čele s panem Hanákem, on o tom opakovaně hovořil a tato opatření byla v říjnu minulého roku poprvé projednávána v tripartitě a dokonce odboráři a já jim to nezazlívám, tuto strategii vlastně takovou prorůstových opatření vyvěsili na svém webu. Takže jestliže říkáte, že ji dostali na tři dny, není to pravda ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Je tam komentář k tomu. Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Ano, já vám jenom připomínám tuto situaci, ano, definitivní verzi ta byla schvalována potom měsíci prosinci. Takže zaprvé dělá vláda něco? Já neříkám, jestli to je dostatečné nebo nedostatečné, já si myslím, že ten prostor pro vládní intervence samozřejmě je svým způsobem omezený a já také se ve všech směrech vlády nezastávám, já musím říci, že některé kroky vlády jsme na NERVU opakovaně i kritizovali ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ve kterých, ve kterých momentech, pane profesore, podle vás vláda ten omezený intervenční prostor, který má v rámci ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Ale ona ho nemá, ona si ho sama dělá. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ona ale také má svůj ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------No samozřejmě že má omezeně, že si sama ten prostor zužuje. Václav MORAVEC, moderátor -------------------V čem ho nevyužívá? Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já bych řekl například takto, ten prostor, o kterém právě hovoříme, připomeňme třeba z těch prorůstových opatření takový krok, který jsme tam dali, ten se teď bude diskutovat, to znamená spotřeba samotné vlády. K tomu, abych mohl vlastně investovat například do některých prorůstových opatření, typu některé infrastrukturní projekty, já jenom připomínám, že sám jsem spoluautor takzvané strategie konkurenceschopnosti, která se jmenuje III, to znamená Instituce, my jsme v NERVu první upozornili na korupci, jen tak připomínám ano a tlačíme na to už tři, čtyři roky. Zadruhé Infrastruktura to znamená ano, některé infrastrukturní projekty já jsem ten minulý týden jsem naposledy mluvil s ministrem nově jmenovaným ministrem dopravy, že je potřeba prostě posílit tuto linku a ve třetím oblasti Inovace. Ano, já všechny tyto problémy nejenom, že je vidím, ale snažím se, připravili jsme na to 42 bloků činností, na kterých se v tuto chvíli pracuje, v té jedné oblasti exportních opatření je zase 12 bloků, kde se pravidelně scházíme. Můžu paní docentku upozornit, že třeba oblast "wanstophopů", to znamená snaha vlastně najít prostor jak efektivně pomoci malým a středním podnikům při jejich exportování, na tom se pracuje prostě v tuto chvíli překvapivě velmi intenzivně a můžeme i tom popovídat ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Jinak řečeno, podle vás vláda ne zcel ještě dostatečně využívá ten prostor pro svoji samotnou spotřebu a její efektivnější uplatňování. Plné znění zpráv


Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Zcela jednoznačně, já, já ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------To je, to je největší slabina, kterou vy vidíte ... Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------... v oblasti institucí ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------V rámci, v rámci toho omezeného ... Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------... ano, já tam, já tam vidím velký problém, protože část prostě těch vládních výdajů je skutečně vynakládána podle mého názoru, třeba se neshoduju s některými vládními představiteli, ale například na zbytečná rekreační zařízení, která jsou, kterými disponují vlastně veškerá ministerstva. Jenom připomínám, že náš dlouholetý takový problémový bod je například v oblasti rekreačních zařízení vojáků, já chápu, že to je citlivý bod, ale v podstatě místo toho bych si uměl představit, že tytéž prostředky můžeme investovat efektivně právě třeba do rozvoje infrastruktury, a to jsou ovšem věci, kde jenom pomaličku nacházíme vlastně nějaké společné body. Ten bod třeba k těm úsporám na straně vlády a zrušení duplicit, ten měl být projednáván na tomto zasedání vlády, teď ve středu, má být, byl odsunut na další některé z dalších zasedání, to znamená ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Takže vám vadí, že i vláda sama ty kroky, které si naplánuje, takže je odsouvá v čase? To je další ... Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak, já, já skutečně a je to i moje role v NERVu, tlačím na vládu k tomu, aby konala konstruktivně, aby se s těmi vlastně problémy, které jsou zde identifikovány, byla nucena vypořádat. Je pravda, že celá řada těch problémů se kterými se potkáváme každý den, tak myslím teď i ty oblasti politické, tak vlastně to, ta politika kolikrát vlastně trošičku převáží vlastně to implementační konání ze strany vlády. Mě to osobně mrzí, ale beru to jako realitu a je to součást prostě přirozené demokracie a já bych skutečně tu pozici České republiky neviděl, že se tak tragicky propadá, já to znova říkám, Česká republika se nezadlužuje jako mnohé další země, je to vícekriteriální hodnocení, buďme spravedliví, ano, nepohybujeme se v jednoduchém světě, nepohybujeme se jenom v konkurenci evropských zemích, pohybujeme se v globálním světě a my se snažíme reorientovat docela zásadně vývoz české ekonomiky právě z evropské ekonomiky na ty třetí země. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Paní profesorko ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------To bysme potom ale neměli zavírat zastupitelství. Víte ... Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Už je znova otevíráme. Souhlasím s váma ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------To bylo geniální, zavíráme a pak je zase otevřeme ... Plné znění zpráv


Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------... předchozí vlády dělaly ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------A máte vyúčtovány ty úspory, které tímhle tím byly dosaženy. Nezlobte se na mě, jako ... Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já jsem nikdy nebyl členem vlády, obracíte se nesprávným směrem ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Pokud vy byste měla nabídnout alternativu, paní docentko, právě v souvislosti s tou možná ne zcela efektivní spotřebou samotné vlády, což tady profesor Michal Mejstřík kritizuje, že to je jedno ze slabých míst naplňování některých těch opatření a jejich pomalé uplatňování do praxe, co vy byste dala jako alternativu? Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Víte, já jsem se ještě chtěla dostat k té strategii, to s tím souvisí. Já znám ten materiál, ale tam jsou, je tam několik bodů, které jsou zvláštní a vezmu takové ty dva nejhlavnější. Ta prorůstová opatření, zaprvé tam nikde nejsou finanční stránky, opravte mě, pokud se pletu. Jak rozumíte mi, ta strategie jakoby počítá s tím, že vy zavedete prorůstová opatření a nebude to vůbec nic stát, protože tam se nijak nedotýká veřejných financí, no to je absurdní přece, tam, jo, rozumíte mi, tam není vyčísleno kolik to bude stát, jaký bude, to jsou prostě normální věci, když dělám nějakou studii, kolik to bude stát, jaký bude dopad na HDP očekávaný, jaký bude dopad na zaměstnanost, to tam prostě nikde není a stejně tak je tam potom ještě ta institucionalizace, to je velmi důležité, to naprosto souhlasím, že tyhle věci zdrůrazňujete, to je podle mě opravdu jeden z těch klíčových bodů, ale ve chvíli kdy v tom materiálu je důraz na novou instituci pro hospodářskou strategii, tak mi to říká jedno, že doposavad žádná hospodářská strategie prostě nebyla. Protože, jestliže nyní chci tvořit instituci, jako z koho, kdo tam bude sedět, jak bude rozhodovat v polovině funkčního období. Nezlobte se na mě, to jsou prostě věci, které mi ukazují na naprostou neschopnost vlády v základních organizačních věcech a teď k těm, k těm alternativám. Víte, já už o tom hovořím dlouho, já si prostě myslím, že tato vláda si neuvědomuje řadu základních řekla bych přímo banálních ekonomických pouček. Jedna z nich je, že státní rozpočet, chcete-li šířeji veřejné rozpočty, prostě pro ekonomiku mají dopad a že mají dopad na reálnou ekonomiku. Ergo, jestliže nějakým způsobem měním fiskální politiku, podívám se na daně, podívám se na výdaje, tak se přece ale nemohu divit, že to má dopad do té sféry poklesu hrubého domácího produktu se všemi těmi negativními doprovodnými jevy. Rozumíte mi, ten, prostě ten rozpočet nějak na tu ekonomiku působí. Takže vy říkáte, ano, tady bylo dosaženo schodku, ale za to prostě, že byly opakovaně dělány škrtací balíčky a pak ten dopad je, že Česká republika je na rozdíl od svých sousedů v recesi. To je přeci provázáno, já to nemohu hodnotit izolovaně. Václav MORAVEC, moderátor -------------------A paní docentko, když se podíváte právě na ty schodky státního rozpočtu, které jste zmínila, minus 29,25 miliardy v roce 98, ale loňský rozpočet minus 101 miliarda korun, tady vidíme ta data schodků státního rozpočtu od roku 1998 do roku loňského. Shodnete se s ministerstvem financí nebo Michalem Mejstříkem na tom, že je nutné snižovat ty schodky? Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Já se shodnu hlavně na tom, nebo respektive nevím, jestli se na tom shodnu, že je potřeba se podívat na hospodaření jakékoliv země, jakékoliv jednotky, ale podívat se na obě strany, podívat se na příjmy a podívat se na výdaje. Jestliže vám jde ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ale ta výsledovka. Mně jde o ten, o ten, o ten výsledek ... Plné znění zpráv


Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Promiňte, výsledovka není ale to hlavní, tam prostě probíhají nějaké ekonomické procesy a já prostě nemůžu jen tak škrtnout ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ale profesor Milan Zelený říká, že je absurdní a také jako vy říká, že se něco škrtá, aby se dál půjčovalo. Že celý ten model je prostě nefunkční a mluví o novém způsobu transformace, protože říká, to je přece neuvěřitelné, tady se škrtá, ale stejně se půjčuje. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Ale ten hlavní problém já vidím v tom, že do dnes nebyla udělána pořádná, pořádný audit výdajů. Jo, rozumíte mi, to škrtání u nás prostě probíhá tak, že ministr Kalousek vidí, ha, položky důchody, tam je hodně peněz, něco tam škrtnu. Ale takhle prostě neprobíhá hospodářská politika státu. Ten rozpočet je nástroj, nebo může být nástrojem nějaké vize a nějakého prostě dlouhodobého směřování a ne, že prostě vidí velkou položku - škrtnu. Můžete mi říct, jak je možné, že v této zemi nikdo nezabývá tím, že se DPH minulý rok zvýšila o 4% body a že se nevybralo vůbec nic navíc, že prostě ministrovi se dlouhodobě absolutně nedaří naplňovat příjmovou stránku rozpočtu. To je každému jedno. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Jestli se nemýlím, tak na DPH se vybralo méně ... Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Vybralo více. Václav MORAVEC, moderátor -------------------... méně než ministerstvo plánovalo, protože ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Podstatně méně než se plánovalo. Václav MORAVEC, moderátor -------------------... a to výrazně, ale vybralo se v meziročním srovnání více. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Ale vždyť se zvýšila o 4% body proboha, ještě, aby se nevybralo víc. Ale absolutně ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------No ne, vy jste ale řekla, že se nevybralo víc. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------... absolutně ne, absolutně, no, myslím ve srovnání s tím, co bylo naplánováno pro rozpočet samozřejmě, já v meziročním srovnání, to by bylo absurdní, ale ne, že by se to nemohlo stát. Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------No, vidíte a teď jsme u toho, ale původní hláška byla, že se nevybere více. Já jenom zdůrazňuju, podívejte se občané jsou svébytné a já znova říkám svébytné osobnosti. Já plně respektuju rozhodnutí občana a jestli dobře znáte některé principy ekonomie, tak ty vám říkají, že občané se rozhodují racionálně, pan Modeliani za to Plné znění zpráv


dostal Nobelovu cenu, to znamená permanentní důchod. Každý chce mít úvahu, že de facto on chce mít dost peněz ne ještě tento rok, ale ještě další rok, další rok, to znamená, když vidí, že ta situace v celém světě zdůrazňuju, v celém světě, myslím teď svět evropský a americký, nemyslím svět čínský ani některých dalších zemí, tak v tu chvíli ten občan naprosto svébytně a racionálně já ho chápu, vstupuje do situace, kdy si říká, já si odložím více peněz, já oceňuju tu spořivost, která je nejenom u nás, ale například i v Německu a to je pozitivní rys v řadě jiných zemích ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Promiňte, ale pane, pane, pane profesore, jak, jak ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Ne, já musím ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------... jenom dokončím jenom otázku, kdy myslíte, že opravdu dojde k tomu, že se to projeví i na těch základních datech jak je hrubý domácí produkt a jeho růst, jako je snížení počtu lidí bez práce, když i vládní ekonomové nebo Česká bankovní asociace neustále jenom oddalují predikci zlomu a dlouhodobé recese nebo útlumu české ekonomiky, kterou prožíváme? Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------No, když se podíváte na prognózy nejrůznějších světových institucí, když se podíváte na situaci dokonce i některých těch briků, tak se ukazuje, že ten výhled, o který jsme se všichni opírali, že bude rychlejší. Bohužel není, že to dokonce spíše připomíná, byť je to mělčí to druhé v, ale spíš je to taková stabilnější stagnace celosvětově ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Jestli to není spíš L, po roce 2008 pád do propasti a pohyb po dně, který bude dlouhodobý, což může naznačovat, že ty dosavadní modely nefungují ... Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------A to nemusí být moderní, vemte si situaci v tuto chvíli opravdu dochází, já se, já jsem to říkal už mnohá léta, dokonce i v těchto pořadech, dochází k tomu, že posilují země, které dohánějí. To jsou ovšem země Čína má miliardu 350 milionů obyvatel, takže ono se jim to trošku lépe i dohání s tím množstvím, ale v tuto chvíli dochází skutečně k určité kreativní destrukci, přesunu bohatství z některých zemí do jiných zemí a tato realita je opřena o to, že oni opravdu pochopili ten obrovský rozdíl ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------/nesrozumitelné/ není problém, myslíte té hospodářské politiky, abychom dokončili tu diskusi. Ano ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Ono dochází i k přesunu i uvnitř těch jednotlivých zemí, ze zdola nahoru, ale samozřejmě, že to má hospodářskou strategii. ČSÚ kvartál minulého roku už první jasně říká, prostě tahle ta recese je homemade, ta je domácí, to jsou domácí faktory. Nevím, jestli vy máte nějaký jiný rozklad nebo dekompozici HDP a ještě k tomu racionálnímu spotřebiteli. Docela pobavilo, škoda, že ministr financí nepočítá s tím vaším racionálním spotřebitelem, to by si měl asi napravit pro příště, ale ještě jedna věc, víte, tady se často říká, že ta spotřeba domácností je tak špatná kvůli tomu, že lidé prostě jsou vyděšení a spoří. No, já nevím, kde se tahle úvaha vzala, to je takové zvláštní psychologické vysvětlení. Víte, já vám odhalím jednu zvláštní věc, pane profesore, oni nespoří, protože většinou nemají z čeho. Protože, kdyby spořili, tak se vám to musí ukázat na přírůstcích vkladů a tam se vám nic takového neukáže. Naopak se vám ukáže, že už tak zhruba před 2 lety došlo k velkému přesunu z termínovaných, skutečně spořících vkladů, na běžný účet, tedy na to, co může být pořád Plné znění zpráv


jaksi pod kontrolou, protože máte samozřejmě obavy, to tam jistě hraje roli, pesimismus do budoucna, taky koneckonců s touto vládou mít nějaký optimismus je docela, docela dost obtížné ... Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Ale teď už do toho zase vkládáte hodnotové kritérium ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Ne, ne, ne, ale ten pesimismus tam bezesporu je, vždyť o něm hovoří i Česká národní banka, pokud se nepletu i pan Singer hovořil o pesimistických očekáváních, to je přece normální sentiment ... Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------To je v pořádku, ale ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------... o kterém se hovoří. Dobře. Tamto byla moje poznámka, beru zpátky, dobře. A samozřejmě tam vidíme tedy také, že ty přírůstky vkladů jsou nízké, no a pokud jsou nízké, tak prostě ti lidé nejsou schopni tvořit úspory. Jak budete tvořit úspory za situace, kdy výdajová stránka jasně roste, to je minimálně to DPH, minimálně další poplatky a tak dále a k tomu vám klesá reálná mzda? To přece nedává žádný smysl. Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já nevím ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Už jenom jednou větou, protože musíme končit. Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já se obávám, že ten smysl, když se podíváte třeba na úspory z dluhové služby, které díky těm právě tomu, že tady existujou tyto úspory /nesrozumitelné/ mohou být efektivně vynakládány na rozvoj ekonomiky, tak mě to hrozně mrzí, že prostě nejse schopna elementární data takto vyhodnotit. Já beru ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------A úspory s dluhové /nesrozumitelné/ máme proto, protože máme podle vás nízkou inflaci a tu máme proto, protože jsme v recesi. A tu recesi jsme si způsobili tím, že škrtáme. Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Ale nezpůsobili ... Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Ale samozřejmě, že ano. Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Samozřejmě, že tím, že spoříme a to na veřejných investicích i na soukromé spotřebě, tak skutečně zpomalujeme růst, ale současně zpomalujeme růst zadlužení, protože já nechci opravdu nechávat svým potomkům ještě mnohem větší zadlužení a postavit to do naprosto neřešitelné situace, to není ta moje cesta ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Věřím, že na tuto diskusi navážeme někdy příště v Otázkách. Profesor Michal Mejstřík a docentka Ilona Švihlíková byli závěrečnými hosty dnešního pořadu. Děkuji za účast a těším se příště na shledanou. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka -------------------Na shledanou. Michal MEJSTŘÍK, profesor, Fakulta sociálních věd UK -------------------Na shledanou. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Takové byly dnešní otázky. Najdete nás na internetových stránkách www.ct24.cz. Příští neděli opět na shledanou. _

Vláda si neuvědomuje banální ekonomické poučky, shodují se ekonomové 13.1.2013

parlamentnilisty.cz jno_

str. 00

Monitor_

V nedělních Otázkách Václava Moravce se řešila i ekonomika. Ta je dnes horší, než se čekalo. Profesor ekonomie na Fakultě sociálních věd UK Michal Mejstřík vidí situaci Česka ještě pozitivně, zato ekonomka Ilona Švihlíková má na tuzemskou situaci o něco negativnější pohled. Oba se ale shodli na neschopnosti vlády. Její výdaje jsou často zbytečné a škrtá se na nepravých místech. Ekonom Michal Mejstřík tvrdí, že na tom tuzemská ekonomika není tak zle. Česko se nezadlužuje jako další země. Vidí to pozitivně, pohybujeme se totiž v globálním měřítku, nikoliv evropském, jak často příliš řešíme. Navíc každá ekonomika má své problémy. S takovým vysvětlením se ale nesmířila ekonomka Ilona Švihlíková. Tvrdí totiž, že ekonomickou situaci tuzemska tvoří i vláda. Byť pro intervence nemá žádný prostor, dělá si ho. Narážka na Kalouska Tím se Švihlíkové odkrývá neschopnost vlády v organizačních věcech. “Vláda si neuvědomuje banální ekonomické poučky,“ konstatovala v OVM s tím, že i státní rozpočet má negativní dopady pro reálnou ekonomiku státu. Hlavní problém vlády Švihlíková vidí v tom, že nebyl udělán audit výdajů. “Ne že vidím velkou položku, a tak ji škrtnu,“ narážela na kroky ministra financí Miroslava Kalouska (TOP09). Ani Mejstřík se vlády v jejich krocích zastávat nechce. Sám totiž některé z nich kritizoval. Upozornil například na vládní spotřebu a efektivní využívání. To je podle něj v oblasti institucí její největší chyba. “Vládní výdaje jsou vynakládány na zbytečná rekreační zařízení, s kterými disponují ministerstva,“ prohlásil Mejstřík a uvedl příklad jako rekreační zařízení vojáků. “Mohli bychom místo toho investovat do infrastruktury,“ dodal. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="259482,259481,259480,258774,258760,258758,258745,258267,258241,258252,258308,258368" / Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.




Prezidentské volby 13.1.2013

TV Nova

str. 01 _

22:10 Střepiny_

Michaela NOVÁ, moderátorka -------------------A je to tady. V prvním kole historicky první přímé volby prezidenta jsme si zvolili. Karlu Schwarzenbergovi se podařilo těsně dotáhnout dlouhodobého favorita Miloše Zemana. Všichni hádali, že nás čeká duel Zeman Fischer. Český volič ale, jak to tak vypadá, není až tak dobře čitelný. Jaké detaily mohou vyhrát, či prohrát volby? Uvidíte v mé reportáži. Michaela NOVÁ, redaktorka -------------------Rozhodly poslední dva týdny. 14 dní stačilo Karlovi Schwarzenbergovi na to, aby se v očích voličů dokázal přetvořit z hajného a správce lesů, jak se sám dříve nazýval, na velkého státníka. Ze 7 % odhadovaných preferencí to vytáhl na 23,6 a absolutně tak převálcoval Jana Fischera, který se už se svými 22 % volebních preferencí viděl v druhém kole. Karel Schwarzenberg i Miloše Zeman vsadili na detaily, které umí vynést k Hradu. Jan Fischer na těch svých zřejmě ztroskotal. Denisa KASL KOLLMANNOVÁ, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR, FSV UK -------------------Pan Zeman je v politice už 22 let, a to je na něm hrozně vidět. On se s tou politickou rolí sžil a ta jeho image je velmi uvěřitelná. Michaela NOVÁ, redaktorka -------------------Uvěřitelnost a přirozenost, zásadní věc, která Janu Fischerovi zřejmě zlomila vaz. Ještě před půl rokem vypadal jeho první volební klip takto. osoba -------------------Honzo, neschovávej se. Už točíme. Jan FISCHER -------------------Já se neschovávám. Já se přece ale vůbec neschovávám. Já se před nikým nebudu schovávat, před vámi se nebudu schovávat. Michaela NOVÁ, redaktorka -------------------A to je Jan Fischer dnes. Z Honzy v chalupě se během měsíce stal marketingem našprtaný Američan Jan Fischer v perfektně padnoucích šatech. Jenže voliči jeho nacvičená gesta nepřehlédli a jeho zásobu naučených frází nepřeslechli. Jan FISCHER -------------------A tak jako byly uzavřeny mé dveře ve Strakově akademii všem lobbistům, klientelistům, korupčníkům, tak budou uzavřeny dveře na Pražském hradě. Michaela NOVÁ, redaktorka -------------------Snažil se tak moc, až člověk tápal, co je opravdu on a co je výtvor marketérů. Ani závěrečná bojovná strategie proti hlavnímu rivalovi nebylo to pravé ořechové. Jan FISCHER -------------------Já jsem totiž člověk, který není takový blbec, s dovolením, aby stoupnul dvakrát na stejné hrábě, a proto jsem se i z toho svého původního nebo tehdejšího kroku poučil a nebyl jsem ten, který se šel doprošovat podpory představitelů komunistické strany. Plné znění zpráv


Michaela NOVÁ, redaktorka -------------------Detail obyčejné lidskosti bohužel vynechal a na to Češi alespoň podle výsledků první volby evidentně hodně sází. Jenže to zřejmě naučit nejde. Denisa KASL KOLLMANNOVÁ, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR, FSV UK -------------------Jan Fischer působí jednoznačně křečovitě. Jeho rétorické schopnosti se určitě velmi zlepšily, mluví lépe, má výraznější gesta, ale je to příliš krátký čas na to, abychom mu to opravdu uvěřili. Nemá to zažité, nemá to pod kůží. Jan Fischer je taky nudný oproti Miloši Zemanovi. Není tak pohotový, není tak vtipný. Tomáš STUDENÍK, odborník na marketingovou strategii -------------------Co se týče emocí, tak tam si myslím, že pan Fischer selhává. Není schopen ve svém projevu ani s těmi dramatickými gesty vyvolat smích, ani zlost, ani radost, ani nadšení a podobně. Tam v tomto druhém aspektu si myslím, že pan Zeman jednoznačně jednak svým, díky svým bonmotům, ale i díky svým gestům, poznámkám, tomu, jak působí, tak ty emoce vyvolává. Michaela NOVÁ, redaktorka -------------------Lidskost a lidovost v přímé volbě vede. Právě jeho sázka na humor a jeho schopnost pohotově a vtipně reagovat na cokoli zřejmě u voličů zastínila i jeho občanskou obhroublost. Markéta FIALOVÁ, moderátorka pořadu -------------------Pane Zemane, byl jste někdy na nudistické pláži? Miloš ZEMAN -------------------Nebyl. Je to možná škoda, ale nebyl. Michaela NOVÁ, redaktorka -------------------V jeho kostkované košili jsme ho mohli zahlédnout jen stěží, stejně jako s jeho oblíbeným bylinkovým likérem. A jako důchodce z Vysočiny už se nám také neprezentuje. K lidem je milejší a dává si pozor i na některé fyziologické projevy. Zdánlivé banality. Kdoví, jestli by ale bez jejich odstranění sbíral body. / Ukázka / Michaela NOVÁ, redaktorka -------------------Karel Schwarzenberg je zkušený, hýří vtipem, a to i na svou adresu. Jeho bezprostřední výrazy obecenstvo baví. Navíc v kontrastu s tím, že je šlechtic. Karel SCHWARZENBERG -------------------Každý člověk jednou, i mně se to stává, někdy huba ujede, a to z toho udělat koaliční krizi, to je pitomost. Michaela NOVÁ, redaktorka -------------------Paradoxně i to mohou být důvody, proč do druhého kola nepostupuje sešněrovaný Jan Fischer, ale třeba ani naprosto převálcovaný nevýrazný Přemysl Sobotka. Jinakost a dojem zkrátka vyhrávají prezidentské volby. A i když se Karel Schwarzenberg svou kampaní téměř promlčel, zvládnul ji skvěle. Jako jediný dokázal ovládnout sociální sítě. A ač nejstarší ze všech kandidátů přitáhnout k volbám mládí. Denisa KASL KOLLMANNOVÁ, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR, FSV UK -------------------Plné znění zpráv


Když se podíváte na předvolební klip Karla Schwarzenberga, tak v něm vidíte a slyšíte celou řadu známých osobností, ale toho našeho kandidáta tam vidíte na závěr jenom na dvě sekundy, jak se tak skromně usměje do kamery, nic neříká, a to je, to má jako důvod to, že nic neříká. Karel Schwarzenberg ne úplně dobře mluví, takže cílem té kampaně je samozřejmě, aby Karel Schwarzenberg, ano, samozřejmě v debatách říká svoje názory, ale jinak pokud možno ať nemluví. Tomáš STUDENÍK, odborník na marketingovou strategii -------------------On vlastně jde svou cestou, to je vidět i na kampani lehce punkové, je úplně jiný než, než všichni ostatní, ať už se podíváme na jeho motýlka, na to, jak občas začne klimbat, ale i prostě na tu, na tu dikci, na to, že je složitější mu rozumět. Ono paradoxně jakmile začnete mluvit potichu, tak najednou všichni zpozorní a začnou naslouchat. Michaela NOVÁ, redaktorka -------------------Přímá volba českého prezidenta je teprve v plenkách a zatím si nedokážeme ani představit, že jednou možná budeme mít podobné pozorovatelské manýry, jako mají voliči za hranicemi. Tam se neodpouští nic. Minulost se škraloupem, ale ani špatný střih vlasů nebo barva košile. Michal KRATOCHVÍL, reportér TV Nova -------------------Lidé ještě nejsou zvyklí vnímat takové ty detaily, ale v Americe přesně to kouknutí na ty hodinky nebo pocení u prezidentské debaty rozhoduje. Vemme si George Bushe, kouknul se na hodinku, prohrál boj o prezidentský úřad, vemme si Johna Fitzgeralda Kennedy, vypadal mladě, svěže, Richard Nixon se vedle něj potil. Vyhrál John. F. Kennedy. A to nás také čeká. Ale k tomu se musíme dopracovat. Michaela NOVÁ, redaktorka -------------------Kampaň do druhého kola odstartovala téměř okamžitě po tom, co jsme se dozvěděli výsledky toho prvního. A další detaily o našich kandidátech můžeme střádat už teď. Zatímco Karel Schwarzenberg si bez ohledu na svůj volební sluch pobrukoval hymnu, Miloš Zeman svými povolebními výroky proti němu vytáhl přísně do boje. Možná bude pro ně samotné překvapením, podle jakých detailů se nakonec v druhém kole rozhodne. _

Ve Vatikáně volili Zemana, v Číně Schwarzenberga 13.1.2013

tyden.cz str. 00 Pavel Cechl_

Boj o Hrad_

Kdyby mohli o budoucím českém prezidentovi rozhodovat pouze krajané v zahraničí, stal by se jím Karel Schwarzenberg. V prvním kole prezidentské volby mu totiž dali přes 54 procent hlasů. Na druhém místě skončil s deseti procenty Miloš Zeman a na třetím s necelými 8,5 procenta Jan Fischer. Kdyby mohli o budoucím českém prezidentovi rozhodovat pouze krajané v zahraničí, stal by se jím Karel Schwarzenberg. V prvním kole prezidentské volby mu totiž dali přes 54 procent hlasů. Na druhém místě skončil s deseti procenty Miloš Zeman a na třetím s necelými 8,5 procenta Jan Fischer. Schwarzenberga krajané volili s takovou převahou, že být po jejich, druhé kolo by se už nemuselo konat. Jejich hlasování se lišilo od výsledků v České republice. Zde totiž má větší množství hlasů Miloš Zeman. "Důvodů může být samozřejmě více, například to, že Karel Schwarzenberg je jako ministr zahraničí v cizině více známý a lidé tam více vědí, co od něj mohou čekat," konstatoval politolog Petr Jüptner z Fakulty sociálních věd. Také jsou mezi krajany častěji lidé, kteří patří mezi typický Schwarzenbergův elektorát. Nelze podceňovat ani to, že se v mnoha případech jednalo o zaměstnance ambasád a jejich rodinné příslušníky. Hlasování krajanů však přesto nebylo tak jednotné a bližší pohled na ně ukazuje zajímavé podrobnosti, leckdy dost překvapivé. Například to, že ve Vatikánu, sídle hlavy katolické církve, přesvědčivě zvítězil Miloš Zeman. Získal zde 56,25 procenta hlasů, zatímco představitel současné vlády - která mimochodem prosadila církevní restituce - Karel Schwarzenberg pouze 25 procent. Plné znění zpráv


Vojáci pro Zemana Zeman měl převahu i v Afghánistánu, kde je velká česká vojenská mise. Od tamních Čechů - převážně vojáků a členů české mise - získal 43,57 procenta hlasů, Karel Schwarzenberg a Jan Fišer na druhém a třetím místě pak dostali shodně 16,78 procenta. Jedním z vysvětlení může být, že v současné chvíli je v Lógaru 7. brigáda z Moravy. A moravské kraje volily Zemana s o něco větším výsledkem než české. Zeman by postoupil i mezi Čechy v Indii, Arménii, Kazachstánu, Pákistánu nebo Turecku (kde se shodně s Táňou Fischerovou umístil na druhém a třetím místě). Známý umělec Vladimír Franz pak zabodoval mezi gruzínskými Čechy, kteří by jej s 33 procenty hlasů poslali do druhého kola, kde by se střetl s druhým Karlem Schwarzenbergem. Překvapivě hlasovali krajané v Íránu, kteří by poslali do druhého kola Zuzanu Roithovou a Jana Fischera. Toho by ve druhém kole rádi viděli i Češi v Alžírsku (zde získal polovinu hlasů), Uzbekistánu či Izraeli. Ale s počtem hlasů jej tam předběhl Schwarzenberg. Sociálnědemokratický kandidát Jiří Dienstbier by pokračoval v další volbě v Jordánsku, Libanonu, Malajsii, Mongolsku, Chile, Maroku (se 62,5 procenty hlasů) či Mexiku. Zuzana Roithová zase měla úspěch mezi krajany v Ghaně. V ostatních lokalitách však už Schwarzenberg překvapivě vítězil. Ať už se to týká Belgie, konkrétně Bruselu, Ruska, Albánie, Spojených států amerických, Austrálie, nebo Číny. Výjimkou je postjugoslávská Černá Hora či Kuvajt, kde spolu se Zemanem získali shodný počet hlasů.

URL| schwarzenberga_258079.html

http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/boj-o-hrad/ve-vatikane-volili-zemana-v-cine-

_

K volbám NECHODÍM 12.1.2013

Moje rodina

str. 04 návštěva u Václava Moravce_ Daniela Kupsová_

Pořad, který už 10. rokem moderuje, nese jeho jméno. Otázky Václava Moravce jsou díky osobnosti a profesionalitě moderátora nejsledovanější politickou debatou. Kdo v ní nebyl, neexistuje, říká se. Někteří politici ovšem prohlašují, že kdyby se nekompromisní diskuse zrušila, dařilo by se této zemi lépe. Václava Moravce už málokdo vytočí. Politika ho baví i nabíjí energií. Právě skládá náročnou zkoušku z volby prezidenta. Sám ovšem k volbám kvůli střetu zájmů nechodí. Za pět dní, tj. ve čtvrtek 17. ledna, čeká Václava Moravce v Divadle Hybernia za přímé účasti diváků první z duelů kandidátů, kteří vyšli vítězně z prvního prezidentského volebního kola. V době konání našeho rozhovoru je ovšem do velkých novoročních klání ještě daleko. Předcházejí jim volební studia, série mimořádných diskusí a také poutavá rozprava všech devíti kandidátů. „Původně jsme se ve zpravodajství báli, jestli se nám podaří shromáždit dvanáct set diváků, taková je kapacita kongresového sálu, kde se před kamerami setkají všichni uchazeči o post hlavy státu, ale během týdne se registrovalo sedm set lidí a také hlediště Divadla Hybernia je už zcela obsazené,“ sděluje mi Václav Moravec dojmy z probíhající přípravy. „Prezidenta si poprvé vybírají lidé sami, proto chceme, aby veřejnost sledovala kandidáty v důstojné atmosféře. Zatímco první duel se odehraje v rovině poznávání favoritů, druhý – 24. ledna – zaměřujeme na výrazné pravomoci prezidenta, jako je spravedlnost a justice, ekonomika, Česká národní banka a zahraniční politika,“ vyjmenovává můj hostitel, neskrývaje nadšení, že politika dosud lidi zajímá. A já se v mumraji zpravodajského bufetu snažím, aby mi o události roku 2013 neuteklo ani slovo. Václav s sebou nemá žádný blok, tužku ani mobilní telefon, což je u člověka tak exponovaného výjimečné. Když si prý s někým povídá, nepřipadá mu přitom důstojné telefonovat, natož se nořit do elektronických zpráv. Vzápětí se dozvím, že popíše spousty papírků. „Jsem muž poznámek. Nejsoustředěnější Plné znění zpráv


chvilky mívám v metru nebo v autobuse. Koukám na cestující a napadají mě nejlepší otázky. Tu a tam někdo z nich ztratí ostych, zpravidla starší člověk, a polituje mě, že musím s těmi politiky být,“ směje se narušitelům tvůrčí nálady, kteří mi ovšem mluví z duše. „Jaká je společnost, takoví jsou politici,“ říká na to moderátor. „Vždycky argumentuji, že se chovají stejně jako my vůči sobě třeba v tramvaji nebo v obchodě. Nechci se politiků zastávat, ale zkuste pasažéry z tramvaje posadit do sněmovny, dejte jim poslanecké průkazky, všechny ty výhody, auta s majáčkem a prožijí takový veletoč, v němž obstojí jen vyzrálí jedinci, kteří už mají něco za sebou,“ dostanu lekci. Zpátky k Masarykovi Zřejmě těch vyspělých u nás zatím mnoho není, přemýšlím nahlas. „Problém je v tom, že náš lid postrádá v čele autoritu, která by v sobě měla eticky solidní hodnotový systém zakotven pevněji, než má společnost jako celek. Vezměte si Masaryka a jeho známou myšlenku nebát se a nekrást. Masaryk jako myslitel už před více než sto lety vystihl ona slabá místa české společnosti, poznamenané fungováním v područí Rakouska-Uherska. Dva autoritářské režimy, které následovaly, a podle mého soudu nedokončená porevoluční divoká transformace, v níž došlo k obrovským převodům majetků podle účelově psaných zákonů, ke vzniku pozitivního hodnotového systému rozhodně nepřispěly. Ve většině z nás je neuspořádaný, rozvrácený. Masarykův slogan sice může působit zjednodušeně, ale momentálně platí víc než kdy jindy – každý by měl říkat svůj názor druhým do obličeje, a ne ho šuškat za zády. A zdaleka nejde jen o politiky. Když někdo pravidelně jezdí načerno, vypovídá to o něm, jaký je,“ konstatuje Václav. Chtít po zkušeném moderátorovi, aby politikům vydal vysvědčení, je zbytečné přání. Hodnocení nechává na veřejnosti. Zato politici často klasifi kují jeho. Pořad upozorňuje na věci, které se týkají hospodaření státních firem, a předvídavost malého týmu tvůrců Otázek vnáší neklid do klientelistických, možná i kriminálních struktur. „Umím si představit, jak se někteří snaží, aby se Otázky nevysílaly. Mluvili jsme o kauze Opencard dávno před tím, než vypukla, podobně o průšvihu s metanolem. Avizovali jsme, že Karolína Peak půjde na ministerstvo obrany, a pan ministr Kalousek se nechal slyšet, že šířím drby z malostranských kaváren,“ připomíná Václav témata, kterým historie dala za pravdu. V diskusi s Pavlem Rychetským potvrdila i úskalí kolem volby hlavy státu, vznikneli prováděcí zákon narychlo. „Zajímavé je sledovat lidi, kteří do vysoké politiky teprve vstupují. Kolik mají ideálů a představ. A rádi jdou i do Otázek. Jak ale stoupají výš, postupně se ideálů zbavují, stávají se cyničtějšími, podezíravějšími, chodí ke mně s nechutí, protože vědí, že jim budu klást nepříjemné otázky. Stále mě překvapují osobnosti, které mají obrovskou odpovědnost i vliv a jsou na vrcholu, jak zvláštní přerod zažívají. Znervózňuje je jejich okolí, média, stěžují si a hořekují, kdo všechno je chce zničit, nicméně řešit podstatu problému zapomínají. Když pak zažijí pád, vracejí se do počáteční fáze ke svým plánům a přiznají i některé chyby. Kariéru politiků dokonale vystihli tvůrci britského seriálu Jistě, pane ministře, kde dokázali zobecnit jejich charaktery a s ironickou nadsázkou podat, co se v té politice vlastně děje,“ vzpomene sitcom moderátor, který jinak televizní vysílání – samozřejmě kromě ČT24 – sleduje jen výjimečně. Sobotní večerní pořady ale nevidí téměř nikdy, protože si připravuje strategii scénáře nedělních Otázek. Hosta vystihne humor Dostatečnou odměnou za vynaložené sobotní úsilí je vydařená debata. „Do jednoho z posledních dílů Otázek před Vánocemi přijali pozvání profesorka Vladimíra Dvořáková, profesor Jiří Přibáň, místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek a ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Když sledujete, jak jsou připravení, jak mají nastudovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, a vnímáte střet odborné veřejnosti s politikou, je taková diskuse něco jako živá voda,“ konstatuje Václav. Ministra zdravotnictví Hegera, který doporučoval divákům, aby se na náledí vybavili holemi pro nordic walking a bránili se tak před uklouznutím, však svými komentáři rozladil. Nabádání k hromadnému alpinismu v ulicích totiž moderátora pobavilo. „Jsem tam od toho, abych rozčiloval,“ oponuje Václav a hned dodá, že humor vždy ukáže hosta plastičtěji. „Jistou míru ironie a nadsázky do pořadu vnáším ve chvíli, kdy je potřeba odhalit i jiné stránky politika. Pan Heger je vzdělaný pán, který na rozdíl od jiných neuhýbá, odpovídá věcně, já se ale snažil ukázat, jak mnohá rozhodnutí oddaluje v čase. Otázky pracují s archivem, a když sestříháme, jak určitá kauza probíhala, snadno dostaneme hosta do úzkých – seřazené momenty se pak jeví jako vtipný seriál,“ zasvěcuje mě Václav Moravec do tajů zábavnosti politické diskuse. Občas ovšem sami politici promění debatu v pěkný lidový kabaret, kde se hádají a nerespektují ani základní pravidla slušnosti. „Člověk by měl chuť jim jednu plesknout, což samozřejmě potlačí, protože se nechce snižovat na jejich úroveň. V takových okamžicích je dobré soustředit se na ironické opakování jediné otázky kladené z různých úhlů pohledu, aby se ukázalo, že se host dehonestuje sám,“ poodhaluje moderátor svou strategii a vzápětí přiznává, že i on mnohdy mívá po skončení dvouhodinové debaty dojem, že položil dvě Plné znění zpráv


tři otázky, na nichž uletěl. „Ale jak říkával už Werich – hloupé otázky neexistují, jsou jen hloupé odpovědi. I na hloupou otázku se dá totiž odpovědět chytře, přejít ji a ukázat, že na to máte,“ odkazuje na komikovu moudrost. Jakmile jedny Otázky skončí, sedí s kolegy nad tématy těch příštích. Pak si dá oběd a obvykle i šlofíka. Zajímá mě, jestli Václav Moravec dokáže někdy na politiku úplně zapomenout. Třeba když jede autem? „Pokud se něco děje, mrzí mě, že nemám v autě televizi, abych sledoval Čtyřiadvacítku. Jinak v autě relaxuju a dovolím si muziku, kterou si v bytě s ohledem na sousedy nepouštím. Nejčastěji poslouchám filmovou hudbu anebo muziku hostů, které mívám v Rádiu Impuls. Od politiky si také odpočinu mezi studenty. Bavíme se o práci novinářů a působení médií. Studenti mají inspirativní myšlení, někdy mi dají za uši, což je báječná zpětná vazba, protože jsou to také diváci. Myslím na ně, když píšu knížku o novinařině. Počítám, že by tak v březnu mohla vyjít.“ Nezdá se, že by úkrok od politiky byl dostatečný. „Když mě v jedné práci unaví, jdu do druhé. Z televize se přemístím do rádia za lidmi, kteří nejsou tak političtí. Jakmile mě omrzí rozhovory, jdu provokovat studenty a pak se uchýlím do klidu psát knížku. Tvrdím, že každý z nás by měl mít svou židli postavenou na čtyřech nohách. Kdyby mu jednu začali podřezávat, tak se neskácí,“ předává zkušenost. Letohradský patriot Domů do Letohradu, malebného města v podhůří Orlických hor, se dostane méně, než by chtěl. Přiznává, že se mu po domě se zahradou až k lesu hodně stýská. „Adresu trvalého bydliště jsem nezměnil, protože chci, aby alespoň část mých daní šla jako odvod místního patriota do městské kasy,“ zavádí mě krátce do kraje, kde ve zlomovém roce 1989 nastartoval v místním tisku svou novinářskou kariéru a kde byl ve svém volebním okrsku naposledy u voleb. „Volby prvního řádu jsem si zakázal. Kdybych si při své profesi vybral jednoho kandidáta nebo politickou stranu, poškozovalo by ho to. Aktivní volbu vnímám jako střet zájmů a vůči svým favoritům bych byl kritičtější. Na druhou stranu mi přijde alibistické, když lidé říkají, že nemají koho volit. Výběr tady je, byť se mi nadcházející přímá volba nejvyššího reprezentanta této země a způsob jejího prosazování jeví amatérské,“ hodnotí událost roku. Jako volič do ní nezasáhne, ale jako „sluha“ české veřejnosti – jak sám říká, chce odvést dobrou práci. * *** Každý by měl říkat svůj názor druhým do obličeje, ne ho šuškat za zády. VIZITKA Narodil se 25. 6. 1974 v Ústí nad Orlicí, dětství prožil v Letohradě, maturoval na gymnáziu v České Třebové, kde ho profesorky Habermannová a Pechancová přivedly k žurnalistice. Na Fakultě sociálních věd UK, kde působí jako odborný asistent, získal titul PhDr. Jako redaktor a moderátor prošel rádii Profi l, Český rozhlas, Evropa 2, Frekvence 1, televizí Galaxie a českou sekcí rádia BBC. V ČT od roku 2003 s malou přestávkou moderuje Otázky Václava Moravce, uvádí každodenní interview Impulsy Václava Moravce v Rádiu Impuls. Je držitelem řady novinářských cen a diváckých cen TýTý. Foto popis| Václavu Moravcovi přijde alibistické, když lidé říkají, že nemají koho volit. Výběr tady určitě je. Foto autor| Foto: Profimedia.cz _

Miss Motorsport 2012 se stala Karolína Ludvíková 11.1.2013

auto.cz str. 00 redakce Auto.cz_

PR_

V pátek 21. prosince 2012 se uskutečnil v hotelu Hilton Prague finálový galavečer 6. ročníku SUPERMISS 2012. SUPERMISS je soutěž pro dívky od 18 do 30 let, které jsou nejen krásné, ale něco zajímavého i umí. Ve velkém finále o titul SUPERMISS 2012 se utkalo 12 krásek. Samotná soutěž proběhla ve třech kolech, kterými byly módní přehlídka společenských šatů Petry Pilařové, volná disciplína a promenáda v plavkách.



Vítězkou SUPERMISS 2012 a majitelkou vozu Škoda Citigo se stala devatenáctiletá Nikol Petruželová z Valašského Meziříčí, studentka pražské Univerzity J. A. Komenského. Na druhém místě se umístila 23letá Šárka Sokolová z Prahy, studentka Policejní akademie ČR. Třetí místo vybojovala 20letá Tereza Jinochová z Neratovic, studentka Pedagogické fakulty UK. Během slavnostního večera byla rovněž vyhlášena SUPERMISS INTERNET, která vzešla z hlasování na stránkách www.supermiss.cz. Zde zabodovala dívka s číslem 5 – 24letá Radka Skácelová z Mladé Boleslavy, studentka VŠ umění a reklamy. Titul SUPERMISS MÉDIA obdržela 24letá Tünde Kulcsárová z Košic, která pracuje jako výkonná asistentka. Součástí galavečera bylo tradičně korunování vítězky dlouhodobě pořádané soutěže MISS MOTORSPORT, jíž se stala 21letá Karolína Ludvíková z Prahy, studentka Fakulty sociálních věd UK, která k titulu a korunce získala skútr Honda.

URL| http://www.auto.cz/miss-motorsport-2012-vyhrala-karolina-ludvikova-72297 _

Proč portrét prezidenta? Stejně se každých pět let mění 11.1.2013

Benešovský deník str. 12 Volba prezidenta_ VILÉM JANOUŠ_

Historik Jiří Rak řekl Deníku: Praha – Portrét hlavy státu pověšený ve školních třídách a na úřadech má v českých zemích dlouhou tradici. Podle historika Jiřího Raka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se však dosud ještě nestalo, že by jej někdo z protestu sundal. * Jak vznikla tradice vyvěšovat portréty hlav státu ve školních třídách? Někdy v polovině 60. let 19. století místodržitelství a zemská školní rada vydaly výnosy, aby ve školách byly kříž a císařova podobizna. Ale nebylo to dáno zákonem. * Proč takový výnos rada vůbec dávala? Aby se ve školách povzbuzovala vlastenecká výchova. Tedy ve smyslu vlastenectví k celé rakouskouherské říši. * Jak na to tenkrát učitelé a vůbec lidé reagovali? Debata o tom nebyla vůbec žádná. Bralo se to jako něco naprosto samozřejmého. Vždyť si vzpomeňte, jak dlouho František Josef vládl, 60 let. Byla to součást každodennosti. Vyšlo množství pohlednic, byl na hrníčkách, jeho portréty visely na úřadech, ve školách, koneckonců i v hospodách, jak víme ze Švejka. Císař také neprovedl nic, co by vedlo lidi k takové naštvanosti, že by ho sundali. * Co by se stalo, kdyby přece jenom některý z ředitelů nebo učitel obraz doopravdy sundal? Rozhodně by neměl potíže ve smyslu trestního stíhání a podobně. Jako urážka mocnáře by se to nedalo kvalifikovat. Případné odmítnutí vyvěsit podobiznu by bylo zapsáno do učitelových, respektive ředitelových spisů. Ale nikdy k tomu nedošlo. Nynější sundávání portrétu hlavy státu je naprosté novum. * Portréty zůstaly ve třídách i za první republiky…



To je dědictví. Už v roce 1916 se sundal František Josef, pověsil se Karel a po 28. říjnu 1918 se zase sundal Karel a pověsil se Masaryk. Přitom to nebylo dané žádným zákonem, takže to bylo dobrovolné. Ale myslím si, že kdyby to bylo za Rakouska uzákoněné, tak by za první republiky tento zákon převzali. Akorát místo panovníka by tam bylo uvedeno hlava státu nebo prezident. * Když se podíváme blíže do historie, tedy do období třetí republiky a na období po roce 1948, bylo vyvěšování portrétu uzákoněné? Nebylo. Nikdy to nebylo uzákoněné. Ale nikdo o tom nepřemýšlel. Spíše se každý bál Gottwalda do třídy nepověsit. Bylo to daleko více o ústa než za císaře pána. Třeba za výrok „císař pán je vůl“ byli většinou lidé zproštěni obvinění, protože urážky císaře pána se dělaly v opilství a to byla polehčující okolnost. A teď si vezměte, že by v roce 1949 někdo řekl, že Gottwald je vůl… Takový byl rozdíl mezi oběma státy. * Myslíte si, že se tradice portrétu ve třídách a na úřadech udrží i do budoucna? Jsem historik, ne politolog, ale můj názor je ten, že by to zmizet mohlo. Na začátku 90. let jsem byl v Hodslavicích a moc se mi líbilo, že na místním obecním úřadě měli daleko větší obraz Palackého než prezidenta. Hodslavice byly jednou rodištěm Palackého, tak se k němu budou hlásit, prezidenti se budou měnit. Přinejmenším by se ušetřilo, protože by se obraz nemusel každých pět let měnit. *** Portrét a krucifix „Umístění obrazu hlavy státu ve třídách je jakýmsi tradičním vyjádřením úcty. Povinnost mít obraz prezidenta republiky ve třídě však neurčuje žádná vyhláška.“ Mluvčí ministerstva školství Marek Zeman Podobizny a jiné symboly Obraz hlavy státu lze spatřit v rakouských, slovenských, ruských nebo francouzských školách. V roce 2010 byl na Slovensku schválen zákon, podle něhož musí být ve třídách státní znak, vlajka, text hymny a preambule ústavy. Zákon někde požaduje krucifix ve třídách: Itálie, Rakousko, některé spolkové země v Německu nebo Polsko. Kříž se objevuje i ve školách dalších států. Foto popis| VĚDEC. Historik Jiří Rak se zaměřuje na období Rakouska Uherska. Nelze se proto divit, že ho lze při různých příležitostech spatřit v uniformě důstojníka c. k. armády. Foto autor| Foto: archiv J. Raka Region| Střední Čechy Publikováno| Pražský deník; Volba prezidenta; 12 Publikováno| Boleslavský deník; Volba prezidenta; 12 Publikováno| Benešovský deník; Volba prezidenta; 12 Publikováno| Kladenský deník; Volba prezidenta; 12 Publikováno| Berounský deník; Volba prezidenta; 12 Publikováno| Kolínský deník; Volba prezidenta; 12 Publikováno| Kutnohorský deník; Volba prezidenta; 12 Publikováno| Mělnický deník; Volba prezidenta; 12 Publikováno| Nymburský deník; Volba prezidenta; 12 Publikováno| Příbramský deník; Volba prezidenta; 12 Publikováno| Rakovnický deník; Volba prezidenta; 12 ID| ed1b2476-bc71-4bfe-b77f-d9ee4209848c _

Zahraniční zpravodajství v českých médiích 11.1.2013

ČRo 6

str. 01

20:10 Média v postmoderním světě_ _

Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Začíná pořad o médiích informacích a novinářích. Začíná pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás při jeho poslechu vítá Radko Kubičko. A dnes se opět vypravíme mimo studio Českého rozhlasu 6. Opět je tu pravidelný cyklus rozprav o českých médiích. Jsou to jak známo veřejné diskuse, které pořádáme ve spolupráci s internetovým deníkem Česká média. Na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Tentokrát jsme jako téma zvolili zahraniční zpravodajství v českých médiích a debatu tentokrát moderoval kolega David Šťáhlavský. A pořad Média v postmoderním světě tímto právě začal. Dobrý večer. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Dnešní naše debata, pravděpodobně všichni víte, je vymezena zahraničním zpravodajstvím, respektive těmi tématy, která se v zahraničním zpravodajství českých médií objevují. My se budeme ptát a odpovídat na to, proč se tam objevují, kdo to ovlivňuje, zda to jsou diváci, na kolik to jsou diváci a čtenáři, posluchači případně, na kolik je to třeba i rutina nás novinářů a na kolik je to koncepce, která v českých médiích vůči zahraničí je, nebo se vypěstovala, nebo se nějakým způsobem ustálila. Těmi hosty, kteří tu jsou a děkuji jim za to, že vyčkali a také přišli , jsou jak vidíte Petr Zavadil, což je zástupce České televize. Jistě znáte zahraniční zpravodajství České televize, pokud to říkám, dobře. Petr Pešek, Lidové noviny, rubrika Svět. Teď už jenom Lidové noviny. Vlastimil Nečas je tu za akademickou půdu a tak trochu tedy vlastně i domácím hostem, takže to je Centrum mediálních studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy. A Petr Štefan je bývalým novinářem, ale nyní mediálním poradcem, koordinátorem společnosti Člověk v tísni. Kdybychom, samozřejmě bych byl rád, kdybyste se zapojili potom do naší debaty také vy zde. Mám informace o tom, že byste se, nebo i vaši kolegové mohli zapojovat prostřednictvím Facebooku, to uvidíme, jak to bude fungovat, je to novinka. Já bych možná začal tím, co všechno je zahraničí. Co všechno se do zahraničí počítá? Respektive do toho blízkého a do toho vzdáleného zahraničí. Je to možné tak rozdělit? Vlastimil Nečas. Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií -------------------Takže dobrý den. Já bych vám odpověděl asi velmi pragmaticky. Zahraniční je to, co je v zahraničních rubrikách. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Rozdělujeme blízké zahraničí a vzdálenější zahraničí. Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií -------------------Já asi úplně takhle to nevnímám. Je to zajímavá otázka, co je, co je tedy zahraničí v českých médiích. To by možná byla spíš otázka na, na pány z médií. Z mého pohledu celkem prozaicky je zahraničí všechno to, co za zahraniční události a zahraniční zpravodajství označují. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Jak třeba vnímáme Slovensko? Je to čistě zahraniční, Petře Zavadile? Petr ZAVADIL, Česká televize -------------------Dobrý večer. Já se domnívám, že my Slovensko vnímáme čistě jako zahraničí už. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Vnímají ho také naši diváci, posluchači tak? Petr ZAVADIL, Česká televize -------------------To se musíte zeptat jich. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Já jsem myslel na zpětnou vazbu v tuto chvíli. Ale k té se dostaneme také. Jak moc zahraničí může být, nebo musí být vzdálené, aby se dostalo na stránky novin, Petře Pešku? Petr PEŠEK, Lidové noviny -------------------Ona tak ta vzdálenost, jako to je, jak se to vezme. Jestli geografická, nebo tématická a tak dále, jo. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------To záleží na vás, jak to uchopíte. Petr PEŠEK, Lidové noviny -------------------Pokud mluvíme o té geografické, tak samozřejmě tam hraje roli, že bližší region je nějak jako srdci bližší, byť v novinách je možná víc zpráv o Americe, nebo určitě o Americe, než třeba o Maďarsku, nebo o Polsku, ale samozřejmě roli to hraje, pochopitelně. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------A Člověk v tísni má zájem, aby se co možná dělilo nejméně na vzdálené zahraničí, na to, které nás zajímá. Třeba potažmo více a méně, ale aby se dělilo na to, které je důležité a méně důležité. Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni -------------------Tak, dobrý večer. Člověk v tísni má samozřejmě aktivity zahraniční i domácí, takže má zájem na tom, aby jeho témata byla i v domácím zpravodajství, i v zahraničním. Nicméně samozřejmě bychom byli rádi, aby se informovalo o zemích, kde působíme, kde máme svoji misi a kde máme nějakým způsobem, pomáháme místním lidem. A ještě k té vaší předchozí otázce, co je zahraničí. Je to v podstatě prozaická věc, kterou si pamatuju ze zahraničního zpravodajství já. Všechno se řídí domicelem, to znamená, že pokud se ta událost stane za hranicemi naší země, pak se stala v zahraničí a má se objevit na zahraničních stránkách. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------I v případě, že to je třeba návštěva českého politika? Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni -------------------Ano. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Já jsem viděl někde, to je možná otázka, téma pro Vlastimila Nečase, studii, podle které existuje určitá desítka nejfrekventovanějších zemí v českých médiích. Na prvním místě jsou to Spojené státy, dále je to Velká Británie, třetí Rusko, čtvrté Německo. Ta frekventovanost se odvozuje jednak od velikosti jednak od jejich ekonomického vlivu a potenciálu. Je taková studie čerstvější, pokud vím, tak to je z roku 2010. Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií -------------------No, já můžu, teda ta, která já znám, tak vychází z analýzy zahraničního zpravodajství českých televizí a myslím si, že obecně se dá říct, že samozřejmě globální velmoci mají asi mnohem větší místo a větší pokrytí než země malé, nebo vzdálené, nicméně si myslím, že těch faktorů, které ovlivňují to, zda-li se o dané zemi bude, nebo nebude psát, nebo vysílat, tak je mnohem více samozřejmě se to odvíjí od událostí, které se dějí a tam bylo třeba naprosto zřetelné a samozřejmé, že ve chvíli, kdy některá země předsedala radě Evropy, tak v médiích získávala větší pokrytí, byť je to téma evropské, ne přímo dané k té konkrétní zemi, ale jestli je nějaký TOP 10, kterým by se řídili novináři a země, které nejsou v TOP 10 takže by byly nějakým způsobem, by získávaly handicap. Myslím si, že nic takového, rozhodně analýzy nic takového neukazují. A jestli něco ukazují, tak to, že zahraniční zpravodajství je silně determinované, ovlivněné zpravodajskými agenturami, těmi globálními, že je determinované velkými médii, která svým způsobe, určují tu zahraniční agendu a to se týče nejenom zemí, ale třeba i aktérů, tak tam je zřetelně vidět.že dostávají mnohem větší prostor takzvaní oficiální aktéři, to znamená Plné znění zpráv


především politici, především politici. Takhle, to je věc, která je alespoň v tom českém zahraničním zpravodajství zcela zřetelná, že ty zahraniční události jsou silně determinovaný, co se týče aktérů, tak jsou omezený v zásadě. A teď to zobecňuju, prosím, neberte mě za slovo, bavíme se o datech, která se pohybují na úrovni let, tak tam se jasně ukazuje, že drtivá většina těch aktérů, kteří dostávají přístup do zpravodajství, tak jsou politici, velmi často čeští politici i u těch zahraničních událostí. Což je jakýsi proces, kterému se říká domestikace mediálních studí. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Zkušenost České televize, která má síť svých vlastních zpravodajů, ať už stálých, nebo zvláštních zpravodajů. Na kolik se necháváte pohltit agendou, která jak, tady pan Nečas zmínil, přichází z velkých sdělovacích prostředků agentur především? Petr ZAVADIL, Česká televize -------------------No, já si myslím, že to je velká výhoda právě té sítě byť ne úplně široké zahraničních zpravodajů, které Česká televize má, protože to jsou zkrátka lidé, kteří mají na místě si tu agendu určovat sami, hledají si sami témata, které ne nezbytně kopírují právě to, co píšou velká média, světová. Jiná věc je samozřejmě to, co děláme tady z Prahy, tedy ten zbytek světa, kde vlastní zpravodaje nemáme. Tam bych asi souhlasil s panem Nečasem, že se to hodně překrývá s agendou velkých agentur, jako Reuter, BBC a tak dále. A proto si myslím, že role těch zpravodajů a obecně reportážních cest, nemusí to být jenom zpravodaj jenom takový, je v televizním zpravodajství zcela nezastupitelná právě v tom, že to přináší trošku jiný pohled, nevěnuje se to jenom té velké politice, snaží se jít hledat příběhy, hledat lidi, relevantní lidi, kteří mají k nějakému tématu co říct, prožívají to nějakým způsobem. To jsou věci, které od stolu z Prahy zkrátka udělat nemůžeme. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Na to jsem se právě chtěl zeptat, jak dbáte na to, aby tam byla ona přidaná hodnota, tedy především zkušenost toho redaktora, který zpracovává byť agenturní, suchou zprávu? Petr ZAVADIL, Česká televize -------------------No, snažíme se na to dbát co nejvíc. Otázka je, na kolik se nám to daří, ale rozhodně je to úmysl. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Daří se vám to proto, že máte svůj kmenový stav lidí, nebo máte právě s tím problémy, že lidé fluktují a potom tedy než se, když se zaučí, tak třeba opouštějí vaše řady. Petr ZAVADIL, Česká televize -------------------Myslím si, že v současný době je ten tým relativně konsolidovaný, ať už mluvíme o lidech, kteří jsou venku. Teď se to hodně střídalo teda nedávno, ale všichni lidé, kteří vyjížděli ven, tak měli dlouholeté zkušenosti tady z práce v redakci a najednou v redakci všichni měli za sebou i několik reportážních výjezdů a i ti, co jsou teď v Praze, tak jsou i někteří z nich bývalí, bývalí zpravodajové. Petra Flanderková byla ve Spojených státech. Hanka Scharfová v Německu. Ti se vracejí a dál pokračují v té práci a dál se věnují tomu svému regionu, byť tam je teď nějaký jiný zpravodaj, tak je vždycky dobré mít někoho v záloze. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Vlastimil Nečas avizoval, že chce také něco připodotknout. Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií -------------------Já bych k tomu měl asi, no vzhledem k tomu, že tady zastávám tu roli té akademické půdy, nebo jak jste to nazval, tak bych asi k tomu, nebo to, co bych chtěl říct je, že když se podíváte na práci českých v tomhle případě televizí, dejme tomu, z nějakého většího odstupu, tak v zásadě se ukazuje, že ty televize, jestli je to vlivem angiturního zpravodajství, nebo jinými vlivy, těžko říct, ale ty televize v podstatě vysílají to stejné, když to přeženu. Samozřejmě Česká televize se liší od ostatních médií v tom množství, nebo v tom prostoru, který Plné znění zpráv


poskytuje zahraničnímu zpravodajství, s tím naprosto souhlasím. S čím už nemůžu úplně souhlasit, že by to znamenalo nějakou zásadní odlišnost vůči zahraničnímu zpravodajství jiných televizí. Z nějakého většího odstupu se opravdu zdá, že Česká televize poskytuje větší prostor zahraničnímu zpravodajství, než jiná média. Naprosto souhlasím s tím, že je to barevnější to zpravodajství, to znamená, že tam má přístup vícero aktérů, není to ta suchá agenturní práce, ale na druhou stranu opravdu se nezdá, že by to znamenalo generování jiných témat, nebo nějakým způsobem zásadně odlišné zpravodajství vůči jiným televizím, ale jestli můžu, pro mě to otvírá mnohem zajímavější oblast pro mě, a to je to, co čekáme od zahraničního zpravodajství vlastně, když teda říkáme, jestli má vypadat takhle, nebo takhle, tak co od něho vlastně čekáme, co zahraniční zpravodajství může a nemůže, co vůbec je v moci médií a v rámci toho provozu, ve kterém fungují, zda-li nám můžou opravdu přinášet relevantní obrázek o tom, co se děje. Já si myslím, že ne. Ale pro mě je tady otázka, jestliže máme média veřejné služby, co od nich čekáme, v čem si myslíme, že budou odlišná, od těch ostatních. Proč si je v uvozovkách veřejnost platí. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Co tištěná média? Jak, jaká jsou vaše kritéria, nebo jaké jsou vaše přednosti oproti třeba televizi v té zahraniční agendě? Petr ZAVADIL, Česká televize Petr PEŠEK, Lidové noviny Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni nejmenovaná osoba -------------------Tak svým způsobem je to prostor na zpracování těch zpráv. Přece jenom v televize i přesto, že například Česká televize na rozdíl od ostatních má delší časový úsek na ty zprávy, na ty jednotlivé příspěvky. Tak přece jenom v těch tištěných médiích a v novinách zvlášť se to dá přece jenom popsat více do hloubky, plastičtěji, ty události, více jít do analýzy a tak dále. Co se týká toho výběru třeba například těch zpráv a vůbec těch témat, občas mi připadá, že ta debata je zacyklená mezi dvěma protipóly a to je atraktivita a důležitost. Ale my se prostě snažíme ty věci skloubit a já si myslím, že prostě ty věci nejsou protikladný a dají se i důležitý věci dělat atraktivně, takže proto třeba se snažíme dělat i plastičtější to zpravodajství, co do výběru. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Máte na to dostatek prostředků? Je to náročné? Petr ZAVADIL, Česká televize Petr PEŠEK, Lidové noviny Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni nejmenovaná osoba -------------------Finančních? No tak to samozřejmě ... David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Nepředpokládám, že řeknete, že máte dost, to určitě ne. Petr ZAVADIL, Česká televize Petr PEŠEK, Lidové noviny Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni nejmenovaná osoba -------------------Samozřejmě ty prostředky jsou omezené, bohužel, nebo bohudík, ono by to mělo i svá úskalí, jak noviny nemají žádné koncesionářské poplatky povinné a takže ty naše prostředky, například k zahraničním cestám jsou omezené. Nemluvě o možnosti zahraničních zpravodajů, což je věc, která je v současném stavu, v jaké tištěná média jsou de facto nereálná. Takže samozřejmě musíme vycházet z toho, co je. Plné znění zpráv


David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Na kolik využíváte kontakty, které máte v jednotlivých zemích a tamní tedy obyvatele, lidi, kteří tam žijí a kteří vám mohou podat to autentické zpravodajství, za poměrně, řekněme, přijatelnější cenu? Petr ZAVADIL, Česká televize Petr PEŠEK, Lidové noviny Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni nejmenovaná osoba -------------------Určitě, určitě, to se snažíme využívat samozřejmě co nejvíc, aby to bylo co nejkontaktnější ať už jde o třeba o dopisovatele z jednotlivých zemí, o lidi, kteří žijí v těch zemích, ať už pracují pro některá jiná média, nebo vůbec pro média nepracují. Jsem byl sám často překvapen, kolik lidí, který pro média nikdy nepracovali, dokáží psát lépe, než spousta lidí, který pro média pracují dlouhou dobu. Ale snažíme se udržovat pořád i v rámci těch omezených finančních možností nějakou specializaci, takže ti lidi cestují do těch zemí, hlídají si třeba nějaký region, věnují se mu dlouhodobě, takže mají vybudované kontakty, takže třeba nevycházíme jenom z agentur, nebo tady z těch zdrojů, ale že vlastně jsou v kontaktu i s těmito lidmi, ať už je to doplněné s rozhovory, nebo třeba se týká předávání informací, že prostě někomu známýmu z té země, jak to vlastně je a tak dále. Aby to opravdu bylo co nejvěrohodnější. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Člověk v tísni, Petr Štefan kýve hlavou. Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni -------------------Kývu hlavou, protože tady do té hry témat, nebo co se vlastně do těch médií dostane v této fázi, vstupujeme často právě i my a snažíme se konkrétně tady oběma pánům nabízet nějaké to svědectví z místa a nejen to svědectví a nejen tu jakoby dejme tomu tu práci naší tam, ale často se snažíme prosazovat i témata. To je asi věc, na kterou tady v debatě ještě dojde, ale myslím,že právě tady do té hry vstupujeme trošku i s tím, že se snažíme nastolit nějaké téma a tak dále. A moje zkušenost je taková, že je to hodně těžké, protože naše témata nejsou prvoplánová, ale jde to a pro člověka v mojí pozici mediálního koordinátora tu klade jako extrémní nárok na to, vymyslet tu zprávu dostatečně atraktivní tak, aby byla atraktivní prostě pro média a zahraniční zpravodajství tak, jak v nich vypadá. Je to jako každodenní souboj, ale musím říct, že se to celkem daří, že se daří dostávat tam témata. Chtěli bysme víc, ale kdo by nechtěl. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Tady Vlastimil Nečas nakousnul otázku, zda informují česká média, jestli dávají plastický obraz o současné realitě ve světě. Myslíte si, že to tak je? Nebo že tady dlužíme něco? Začneme od Petra Zavadila. Petr ZAVADIL, Česká televize -------------------No, tak já budu střílet trochu do vlastních řad. Já si myslím, že něco takového možného prakticky není. Nedomnívám se, že něco takového jako objektivní žurnalistika je vůbec prakticky proveditelná záležitost. Můžeme se snažit a snažíme se o to, aby ten obraz byl, řekněme, co nejhlubší, což znovu opakuji, je možné pouze v případě, kdy je člověk přímo na místě, obzvlášť v televizi, která je odkázaná na obraz. V případě, že na místě nejsme, tak jsme odkázáni nejenom na informace, které dostáváme odjinud, ale i na záběry, které dostáváme odjinud, ale ve chvíli, kdy člověk je na místě, má tam ty svoje kontakty, může si natočit to, co sám potřebuje, tak si myslím, že se daří ten obraz podat mnohem lépe, proto bysme byli úplně nejradši, kdyby těch zpravodajů bylo třeba padesát, samozřejmě nereální věc. Dostali bysme tam i země, který nejsou prvoplánově zajímavý. Konkrétně třeba jižní Amerika, která je zcela na okraji zájmů. Mimo jiné třeba ... David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Našeho zájmu, tedy řekněme, že českého. Petr ZAVADIL, Česká televize Plné znění zpráv


-------------------Tak. Kuriózně třeba jenom kvůli časovému posunu, což ale třeba shodou okolností u Spojených států nevadí, ale zatím to zkrátka nejde, byť teda na rozdíl od Petra Peška máme koncesionářský poplatky, tak tohle to si dovolit nemůžeme. Takže tohle dle mého soudu je způsob, jak se snažit ten obraz podat co nejlépe, být na místě a být v kontaktu s těmi lidmi. To je jediná možnost a znovu říkám, ani ta nezaručuje, že člověk podá ten obraz úplně komplexní. To se asi podařit nemůže. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Zaznělo tu slovo líbivé, snažím se, aby zprávy zaujaly, byly líbivé. Petře Pešku, zeptám se, je důležité čtenářům dávat to, co se jim líbí, nebo jim tak trochu po vzoru počítačových firem něco vnucovat a oni si to potom oblíbí? Petr PEŠEK, Lidové noviny -------------------Je trošku, podle mě tak, jak jsem o tom mluvil, vytváření kombinace mezi důležitostí a atraktivností. Samozřejmě nějaké podbízení čtenářům, to ne. Na druhou stranu zahlcování čtenářů věcmi, o kterých víme, že prostě, nebo u kterých se tuší, že by na ně byly příliš těžké, nebo věci, které jsou těžko stravitelné, by se prostě ukázalo jako ekonomický krach. Takže je to kompromis mezi vším. Jako určitě ta tištěná média, ať už jsou blíže, či dále tomu, čemu se říká bulvár, prostě nerezignují na ta důležitá témata a na druhou stranu se tam snaží mít prostě nějaké atraktivní věci, nebo i tím zpracováním těch témat vlastně to dělat stravitelnější pro ty čtenáře. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Na druhou stranu, některá média se tváří tak, že vlastně zahraničí je až sekundární. To primární, co zajímá čtenáře, posluchače, diváky je to, co se děje u nás. Není to trošku politika, kterou média sama vnutila svým konzumentům, Vlastimile Nečasy? Je to opravdu tak, že českého člověka nezajímá příliš zahraničí? Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií -------------------No, to jsme tak trošku v kruhu, protože buďto se budeme bavit o tom, že teda ti čtenáři určují obsah médií, nebo obráceně. Obávám se, že to nerozlouskneme. Co je pro mě, co mi resonuje v uších, jsou ta slova jako zdánlivě samozřejmá, jako důležité zprávy, nebo atraktivní témata. To jsou věci, které, já si myslím, že je třeba se bavit, jakým způsobem se pozná důležitá událost, jestli se pozná tak, že ji má velká agentura, nebo jestli se pozná, že ji mají konkurenční média. Na obhajobu novinářů by určitě řekli, že očekávat od médií, že nám, od zpravodajských médií, že nám budou dávat úplný plastický, komplexní obraz o světě, je zcela naivní, nereálná. To opravdu je věc, kterou nemůžeme ani od médií chtít, vzhledem k tomu, jakým způsobem fungují. Na druhou stranu, čekat půl roku na to, jestli se nějaká událost ve zpětném zrcátku ukáže jako skutečně důležitá, není možné. Takže my jako čtenáři, tedy jsme v pozici, použiju příměr jednoho z autorů, který se právě věnoval tomu, na kolik média odpovídá, nebo obraz, který oni vykreslují o světě, na kolik odpovídá reálnému stavu, tak ten používá příměr a říká, že jsme v pozici gamblerů, kteří hrajou na cinknuté ruletě, ale je to jediná ruleta, která je ve městě, takže pokud se chcete dozvědět, co se děje ve světě, tak prostě jdete po těch médiích, nečekáte půl roku, nečtete statistickou ročenku s pětiletým odstupem, takže v tohle ohledu média prostě přináší to, co podle svých kritérií a faktorů a těch faktorů je rozhodně mnoho, považují za důležité. Co si myslím, že je klíčové, je to, že média pravděpodobně nemají až tak velkou schopnost měnit názory lidí, nebo nějakým způsobem ovlivňovat veřejnost dramaticky, ale jestli jsou toho schopná, tak potom v tématech, se kterými ti lidé nemají přímou zkušenost. To znamená, že média vám pravděpodobně nezmění obrázek na to, co se děje ve vedlejším městě, ale pravděpodobně jsou schopná v poměrně razantně strukturovat to, jak vnímáme témata země, oblasti, se kterými nemáme přímo zkušenost. Já myslím, že nemusíme chodit do jižní Ameriky, já myslím, že se můžeme klidně zastavit v Evropské unii, jakým způsobem třeba média zpracovávají něco tak neuchopitelné, jako je Evropská unie, jako je evropská identita. Z analýz zahraničního zpravodajství se ukazuje, že Evropská unie v českých médiích je jakási améba, která nemá pořádně tvář, která není nikde ukotvena a objevují se tam takové ty razantní stereotypy nějakého velkého bratra. Reministence na východní, západní blok, samozřejmě zprávy, které, o jejichž důležitosti lze poměrně asi spekulovat, typu nové regule, třeba nepíše se až ta o legislativě, která je skutečně důležitá. Píše se o legislativě, která je nějakým způsobem reguluje parciální věci, oblíbené české syrečky, nebo slivovice. Naposledy pomazánkové máslo. To jsou podle mě témata a kontexty, které jsou schopné formovat to, jak česká veřejnost vnímá ty dané země, nebo ty dané oblasti. A tady si myslím, ale to je samozřejmě otázka na to, na kolik mají ti novináři prostor to dělat jinak a na kolik je to účelné, nebo žádané. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Je to prostor pro to, dělat jinak třeba zpravodajství a publicistiku o Evropské unii? Je to ten zájem? Petr ZAVADIL, Česká televize Petr PEŠEK, Lidové noviny Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni nejmenovaná osoba -------------------To jste narazil na téma, které mi není úplně blízké teda. Já bych navázal na to, co říkal pan Nečas o způsobu, jakým je pojímána Evropská unie. Já se obávám, že na nějaké hlubší analýzy těch dlouhodobějších koncepčních věcí, které v Evropské unii vznikají, a které mají zkrátka dlouhodobé dopady na všechny členské země, je reportáž, která trvá minutu deset, prostě příliš krátká. A odtud plynou ty zkratkovité věci, o kterých pan Nečas mluvil, protože je to taková věc, která bliká, dá se velmi snadno vysvětlit. Dá se na ní něco ilustrovat. Dá se potom přizvat nějaký odborník, což se dělá na ČT 24, který to potom rozebere hlouběji, ale ta samotná reportáž se zkrátka musí odrazit od nějaké konkrétní události. Ta událost musí být formulovatelná na minutu deset, minutu dvacet. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Existuje nějaký plán, nějaký fair plán toho, jak rozvíjet třeba téma Evropské unie? Petr ZAVADIL, Česká televize Petr PEŠEK, Lidové noviny Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni nejmenovaná osoba -------------------Já o něm nevím. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------A v Lidových novinách? Petr PEŠEK, Lidové noviny -------------------To se podle mě trošičku odvíjí od vývoje kolem Evropské unie. Určitě nejsou žádné strategické porady typu, jak budeme psát příštích deset let o Evropské unii, kam se vyvine. Musím souhlasit, co tady kolegové říkali. Samozřejmě tak, jak je to zpravodajství samo o sobě selektivní až klipovité, tak u té Evropské unie se to projeví samozřejmě také. Je to složitý organismus, pro někoho, že jo je to takovej ten hopsův leviatan. Pro někoho je to prostě úžasný funkční mechanismus. Také někdy zkratkovitě. Pak je to i popisováno to množství věcí, který se tam schvalují každý den prostě v parlamentu. To je věc, vlastně i ta neschopnost nějakého většího nadhledu na fungování toho v těch médiích projevuje. Bohužel je to tak, no. Ta média mají prostě nějaké hranice toho, co jsou schopná obsáhnout zvládnout. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Ale obecně, když odhlédneme od Evropské unie, koncepce, je koncepce spíše forma, jakou budeme psát, nebo koncepce o čem budeme psát, kam chceme směřovat zpravodajství a publicistiku? Petr ZAVADIL, Česká televize Petr PEŠEK, Lidové noviny Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni nejmenovaná osoba -------------------Já si nejsem úplně jistý, jestli to je opravdu otázka nějaké koncepce. Zpravodajství je věc, která se odvíjí od toho, co se děje, a pokud se něco bude dít v oblasti, která nás dodus nezajímala a je to něco, co je významné, tak se té oblasti zkrátka budeme v tu chvíli zajímat. Otázka samozřejmě potom bude, jak dlouho nám to vydrží, ale připravovat koncepčně čemu se budeme věnovat a jakou formou se tomu budeme věnovat v nějakém Plné znění zpráv


dlouhodobém horizontu, podle mě vůbec není možné. Zpravodajství se zkrátka dělá ze dne na den. Každý ráno se začíná od nuly. Petr ZAVADIL, Česká televize Petr PEŠEK, Lidové noviny Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni nejmenovaná osoba -------------------Já bych jenom o té Evropské unii dodal jednu, možná až symptomatickou věc. Po našem vstupu v roce 2004 měly v podstatě, budu mluvit o novinách, každé noviny svého zpravodaje v Bruselu. Dneska je ten stav takový, že tam nemají zpravodaje žádné noviny, což já považuju teda za bohužel trošku skandální. Ve srovnání třeba s podobně velkými zeměmi jako je Maďarsko, mají tam vlastně své stále zpravodaje jenom veřejnoprávní média a jako o něčem to svědčí. Svědčí to prostě jednak, jakože poklesl zájem asi mezi čtenáři, poklesl zájem mezi těmi médii a to téma prostě osciluje. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Ještě možná se vrátím, za chviličku, jestli, se vrátím, když jsme domluvili, než jsem nakousnul to téma koncepce. Opravdu si myslíte, že média by neměla mít nějakou koncepci, byť tedy zpravodajství jde od události k události? Petr ZAVADIL, Česká televize Petr PEŠEK, Lidové noviny Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni nejmenovaná osoba -------------------Já si myslím, že by mělo, že by měla česká vláda stanovit koncepci rozvoje médií v České republice a direktivně seshora nařídit témata, o kterých se bude psát. To je nesmysl, teda pardon, to je hloupost, co jsem řekl. Je to přesně obráceně, zaplaťpánbůh za to, že tady není kdo, kdo by říkal jakým způsobem a o čem by měla média psát. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Já myslím v rámci těch médií. Já nemyslím samozřejmě nad nima. Petr ZAVADIL, Česká televize Petr PEŠEK, Lidové noviny Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni nejmenovaná osoba -------------------V rámci médií to je samozřejmě otázka toho, jak je nastaven provoz v rámci té organizace. A tady z mého pohledu, jestli bych mezi něčím rozlišoval a jestli bych měl nějaké nároky, nebo požadavky, tak bych určitě rozlišoval mezi komerčními a médii veřejné služby. Pokud tedy máme u nás média veřejné služby, které by měly poskytovat cosi odlišného od toho, co je běžně k dispozici, co je řízené poptávkou, zájmem čtenářů atraktivitou, pokud by teda měla média veřejné služby přinášet něco jiného, tak co by to mělo být? Měla být úplně jiná témata, nebo by to měla být ta stejná témata, ale z jiného úhlu? To, co já vnímám jako absenci koncepce, tak je absence koncepce veřejné služby. Jako nevíme, co je to veřejná služba. Myslím, že jsme několikrát už byli svědky toho, jakým způsobem se z konkrétně třeba z České televize stal klacek, nebo stal fackovací panák, který na jednu stranu v jednu chvíli je fackovaný za to, že není dostatečně sledovaný, což nahrává té atraktivitě a pak najedou zas někdo přijde a řekne, no ale to přeci není veřejná služba. A začne to fackovat z druhé strany a začne vytvářet nějaké normativní požadavky na to zpravodajství. To, co mě tedy opravdu schází je, široká horizontálně rozvrstvená prostě diskuse a debata o tom, co čekáme od médií veřejné služby. Pokud tedy od ní máme nějaké jiné nároky, než na komerční média. A tady je mi úplně jasné, že z pozice redaktora, editora, možná šéfeditora nemá v České televizi šanci to člověk nějakým způsobem dramaticky formulovat, nebo strukturovat. Co je fakt, je ten že Česká televize utrácí nemalé prostředky za to, aby získával zpětnou vazbu o tom, co vysílá a co vysílají ostatní. A tady jako bych si myslím, že je prostor uvažovat, na kolik se shodujeme s Plné znění zpráv


ostatními médii na kolik bychom měli pokrývat třeba jiné oblasti, jiná témata. Ale když to shrnu, zaplaťpánbůh za to, že tady není žádná dopředu daná pětiletka o tom, o čem budeme psát a jak o tom budeme vysílat. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Petr Štefan se před chvilkou hlásil, zase k jinému tématu, ale pojďme. Nebo ne? Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni -------------------Ne, ne, já zůstanu u stejného tématu. Nebudu odbíhat. Já bych jenom zopakoval, tu mojí poznámku, kterou už jsem tady říkal, je to prostě o tom, jsou to dvě věci. Jedna věc je, zkusit se opravdu zamyslet, jakým způsobem tomu čtenářovi to podat zajímavě. V případě Evropské unie jsem vždycky slýchal od redakce,ještě když jsem v ní pracoval, že pokud dám do titulku EU, tak čtenost rapidně klesne, ale já si myslím, že to nemusí bejt pravda. Vzpomínám si na třeba články Kateřiny Koubové, která teď pracuje v Mladé frontě Dnes, když ještě dělala v zahraniční rubrice, a to byly články o Evropské unii, protože je měla, protože měla Evropskou unii na starosti, a to jste se prostě na začátku toho článku a já upozorňuju, že nejsem žádnej fanda Evropské unie, to jste se na začátku nadechnul a vydechnul jste na konci toho článku. Prostě je to o schopnosti toho redaktora, to téma podat zajímavým způsobem. A to vytváří, ano, to vytváří prostě extrémní tlak na ty novináře se nad tím zamyslet a nepodat to prostě prvoplánově. Potažmo i na nás, jak už jsem to tady zmínil. Já možná příklad z nějaké vzdálenější praxe, než je Evropská unie. Já si pamatuju, že jsem kdysi měl tu odvahu na iDnes.cz publikovat článek o jedné laoské přehradě. Říkal jsem si, no tak to bude, to bude propadák víkendu, já jsem přišel po víkendu a ten článek měl čtenost padesát tisíc čtenářů. A bylo to prostě jenom kombinace toho, že to téma prostě uděláte zajímavě a že editor bude mít odvahu ho vystavit, aby ho ty čtenáři viděli. Já jsem opravdu přesvědčený o tom, že je to o schopnosti těch novinářů podávat ta témata zajímavě. I klidně z Evropské unie. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Nechme stranou teď koncepci, natož pětiletku. Pojďme ale k té nezávislosti. Na kolik se novinář cítí nezávislý a na kolik má vnitřní korektivy nakolik je ovlivňován. Třeba byť i jen svými kolegy, Petře Zavadile? Petr ZAVADIL, Česká televize -------------------To je otázka, který jsem se obával od začátku. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Ona musela přijít. Petr ZAVADIL, Česká televize -------------------No, já vlastně opravdu nevím, jestli na ní budu umět odpovědět. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Má novinář nějaký v dnešní době, mladý novinář, nastupující, začínající nemyslím teď třeba vás konkrétně, ale myslím obecně novinář, který přijde jako Ráza bez nějakých těch zpětných reminiscencí, má nějaké korektivy v sobě, které mu říkají, tohle to nepiš, to by bylo špatně, to by se nikomu nelíbilo? Petr ZAVADIL, Česká televize -------------------On sám, když přijde? Ne, nedomnívám se, že by to tak bylo. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------To znamená, že mu je tedy někdo musí vštípit. A co, otázka, kdo mu je vštipuje a jak? Petr ZAVADIL, Česká televize -------------------Plné znění zpráv


Základy řemesla dostane nepochybně vštípenu i řadu dalších věcí, ať už je to třeba způsob, jakým se třídí ty zprávy, podle důležitosti, zajímavosti, jak jsme o tom tady mluvili. To samozřejmě při tom běžném provozu vidí u těch ostatních, kteří jsou tam už delší dobu. Nepochybně se mu to dostává pod kůži a začíná fungovat podobným způsobem, myslím, že to je nevyhnutelné. Není to tak, že tam někdo přijde a začne na to nahlížet úplně jinak. A tu svoji koncepci prosadí. To jsem zatím opravdu nezaregistroval. Pokud by to mělo nastat, tak jedině myslím, že shora a výrazným nátlakem, ale zdola to prostě nefunguje. Já jsem tím samozřejmě prošel taky, mám tu výhodu i nevýhodu, že jsem prošel i komerčním médiem i veřejnoprávním médiem a začínal jsem v komerčním médiu. Musím říct, že v komerčním médiu tlak na způsob zpracování těch informací byl výrazně větší a manévrovací prostor pro vlastní tvorbu bych tak řekl, výrazně menší. V tom je ta Česká televize lepší, jestli dokonalá, neodvažuju se říct. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Lidové noviny a nezávislost? Petr PEŠEK, Lidové noviny -------------------Já, mají to v podtitulu ty noviny a já nevidím důvod, proč by to mohlo být jakkoliv rozporováno. Přesto jak Lidové noviny, tak i Mladá fronta, za kterou vlastně už můžu dneska mluvit, jsou komerční média. Samozřejmě se tam, v komerčních médiích se jistým způsobem můžou projevovat jisté třeba obchodní tlaky, a tak dále, ale jako nikdy nic, s žádným nátlakem jsem se prostě za svojí práci jako nesetkal. A skoro, když teď trošičku odbočím, ono s tím souvisí, není tajemstvím, že ten koncern, který vlastně vydává jak Mladou frontu, Lidé noviny, je vlastník zahraniční, máme německého majitele, ostatně to není výjimka v českém mediálním prostředí a tohle to považuju za výhodu, akorát trošku bych se přiklonil ke kolegovi, já jsem taky měl kratší tedy zkušenost v jedné komerční televizi, která byla tedy vlastněná českými podnikatelskými skupinami a tam ty tlaky byly neuvěřitelné. Že v tomhle tom si myslím, že pro ty komerční média je, paradoxně jistou záruku nezávislosti zahraniční majitel, má to samozřejmě svá úskalí další, ale co se týká nezávislosti, tak v tomhle tom je to pozitivum. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Když už mluvíme o komerčních médiích, myslím v tom dobrém slova smyslu, máte nějakou konkurenci v zahraniční oblasti třeba s bulvárem? Je tam vůbec nějaký průnik? Petr ZAVADIL, Česká televize Petr PEŠEK, Lidové noviny Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni nejmenovaná osoba -------------------Myslíte s Bleskem třeba? David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Tak pravděpodobně. Petr ZAVADIL, Česká televize Petr PEŠEK, Lidové noviny Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni nejmenovaná osoba -------------------No, ne tak ono už asi v tomhle tom, myslím, že to zahraniční zpravodajství je úplně na ani ne vedlejší, ale na úplně nějaké seřizovací koleji, bych řekl, tam to necítím. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Jedna s z věcí, o jejíž nápravu se pokouší Člověk v tísni, jsou důsledky, ty negativní důsledky globalizace. Na druhou stranu, na kolik vám globalizace, tedy větší informovanost lidí pomáhá ve vaší práci a v tom, co děláte? Plné znění zpráv


Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni -------------------Pomáhá nám to hodně, protože se nám v podstatě otevřely nové kanály, kterými můžeme k lidem ty informace dostávat díky tomu, takže náš facebookový profil je aktivní. V poslední době je už aktivní i náš twitterový profil, takže jakoby pro nás je tohle to výhoda. To je jedna věc a druhá věc je, a to je teďkon příklad z poslední doby, a týká se to globalizace. My jsme zkusili překročit trošku vlastní stín. Samozřejmě ta zpráva musí mít ten potenciál, abysme si tady to mohli dovolit a zkusili jsme prostě oslovit s naším zpravodajstvím ze Sýrie renomované agentury Reuters, AP, AFP, ale i renomované deníky Washington Post, New York Times a tak dále. Ono to jde. Prostě v pátek v podvečer vyšla zpráva o nás v agentuře Reuters a pro nás to samozřejmě klade jako opět další jako nároky na nás, ale prostě v tomto nám ta globalizace, na kterou jste se ptal, prospívá, protože ti novináři, kteří jsou na místě, už nerozlišují, jestli prostě na místě pomáhá česká, maďarská nebo čínská organizace, ale prostě jdou po gró té informace. Když my jí máme, tak jí nabízíme i v zahraničí a daří se to. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------A je patrná globalizace, Vlastimile Nečasy, v českých médiích? Je ten vliv patrný třeba ve výběru témat? Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií -------------------No, já se zeptám asi hloupě, ale já pořádně asi nevím, co to znamená globalizace. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Mluvil jsem o tom, že je větší informovanost lidí, větší propojenost médií. Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií -------------------Já si myslím, v dnešní době není úplně problém získat informace, mnohem větší problém se v těch informacích vyznat a vybrat z nich ty relevantní. Pokud se bavíme o práci médií, tak se bavíme o zdrojích, že jo. Ve chvíli, kdy víte, že čas na přípravu reportáže, článku, se počítá v řádu hodin, často i minut, tak ne vždy prostě je ten autor schopný si ty zdroje ověřit. Myslím, že jsme byli svědky v minulosti, ve válečném zpravodajství je to úplně typické, jako konflikty, kde se jasně ukazuje, jak jedna, nebo druhá strana manipuluje se zdroji a snaží se nějakým způsobem ovlivnit to zpravodajské pokrytí. Globalizace, no jestli v něčem projevuje globalizace, tak v rychlosti informací, v jejich obrovském množství a o to to asi klade větší nároky na novináře, co se týče ověřování zdrojů, asi i výběru releavance těch zpráv. Když dám úplně absurdní příklad, tak tragédie, která se odehrála před pár dny ve Spojených státech, kdy zemřelo, dvacet, pětadvacet dětí. Člověk v tísni by asi byl schopný říct, kolik dětí umírá v Sýrii. Kolik dětí umírá v Dárfúru. To jsou otázky, který já si kladu, když se ptám na to, co je jakoby důležité a chci jenom zdůraznit, že to není žádná normativní kritika médií. Vůbec ne, já si myslím, že konkrétně Česká televize odvádí velmi dobrou práci, co se týče zahraničního zpravodajství. Asi je co zlepšovat, ale to je vždycky a vždycky se najdou hlavně lidé, kteří vás budou z nějakého úhlu kritizovat za neúplnost, nekomplexnost, za nějaké stranění jedné nebo druhé straně, viz třeba zpravodajství o Izraeli, klasický objekt, kdy propalestinští aktivisté kritizují média za to, že jsou proizraelská, takže globalizace? Těžko říct, podle mě je to především to klade nároky na tom se v těch informacích vyznat a vybrat ty relevantní. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Jak to ovlivňuje čtenáře? Musíte to brát v potaz, ten vlastně šíři jejich záběru a možnost si informace shánět i jinde, to znamená potom ta, jaksi zpětná vazba k vašim novinám, je ovlivněná tím spektrem? Petr ZAVADIL, Česká televize Petr PEŠEK, Lidové noviny Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni nejmenovaná osoba -------------------Tak, určitě to vyvíjí určitý tlak na nás, abysme byli přesnější, abysme si dávali pozor na chyby a tak dále, protože prostě lidé se k části těch zdrojů vlastně dostávají také. Nicméně určitě jistá unifikovanost prostě, nebo uniformita v těch zprávách s tou globalizací, nebo s tím rozvojem, prostě samozřejmě Internetu a tak dále, Plné znění zpráv


jakože nastala, stačí, že jo se podívat prostě do těch médií třeba těch deset, patnáct let zpátky, a musím tady v tomhle prostě souhlasit s kolegou Nečasem jako problém je spíš jako ne nedostatek, ale množství těch informací samozřejmě, vyznat se v tom a protřídit to a zároveň se nebát prostě jít do témat, která třeba nejsou mezi těmi hlavními zprávami na internetové webové stránce BBC News. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Pociťujete, pane, pociťujete v této souvislosti s tou větší nabídkou, širší nabídkou a rychlostí Internetu nějaký odliv čtenářů, nebo tomu dokážete vzdorovat a účelně čelit? Petr PEŠEK, Lidové noviny Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni nejmenovaná osoba -------------------Tak, asi to není přímo jako s nabídkou jako informací jako takovou, ale samozřejmě s nástupem tohoto média a kdy vlastně Internet je médium, takže s tím souvisí odliv čtenářů od tištěných médiích, toto pravda je, asi to nesouvisí přímo s tím množstvím těch informací, spíš se to nějak projevilo trošku možná na tom, jakým způsobem jsou ty zprávy třeba selektovány do těch novin právě s vědomím toho, že lidé znají ty věci nejenom z televize, ale už i prostě z Internetu, takže to třeba jako klade větší, klademe větší důraz, cítíme větší tlak na to dávat tam něco, co ty lidi prostě neznají, aby prostě si nekoupili druhej den noviny, teda těch pár, co si je kupuje a neviděli tam polovinu zpráv, co znají z televize a druhou polovinu, kterou si vyserfovali prostě večer na Internetu. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Petr Zavadil se hlásil. Petr ZAVADIL, Česká televize -------------------Já jsem jenom chtěl dodat, že my jsme tady mluvili o tom, jak se obrovským způsobem zvětšuje množství těch informací a jak je potřeba je třídit, ale není to jenom množství, ale i rychlost toho informačního toku s nástupem nových médií především a tam si myslím, že se objevují teď ty největší problémy, protože zkrátka na sociálních sítích se objevují velice zajímavé informace, velice relevantní informace často, ale obrovská záplava informací, které nejsou ověřitelné. A tam je potřeba dávat mimořádně pozor na to, co použít, za jakých okolností, s jakým komentářem a tak dále. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Jak využíváte těch nových médií v tom, obecně se tedy dá podívat na Českou televizi, ale jak plánujete další třeba prohloubení té interakce s novými médii? Petr ZAVADIL, Česká televize Petr PEŠEK, Lidové noviny Vlastimil NEČAS, Centrum mediálních studií Petr ŠTEFAN, mediální koordinátor, Člověk v tísni nejmenovaná osoba -------------------Tak, to opravdu není otázka na mě, ale za redaktory, řekněme, zahraničního zpravodajství konkrétně můžu říct, že minimálně Twitter je místo, kam se díváme. Má, každý má prostě vybraný nějaký okruh zdrojů, nebo lidí, kteří na Twitteru jsou a kteří podávají ty relevantní informace, protože zkrátka Twitter je místo, kde se informace, které se posléze objevují ověřená už u velkých agentur, objevují třeba o hodinu dřív. Takže je dobré to vědět, ale samozřejmě je dobré s tím ještě chvíli počkat a ověřovat. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Tak, já si myslím, že tím můžeme naši debatu ukončit. Já vám děkuji za čas, který jste strávili s námi, děkuji svým hostům, že sem přišli a doufám, že zase se uvidíme někdy u dalších debat příště na podobné, nebo jiné téma. Děkuju. Plné znění zpráv


_

Jak bude probíhat plánované stahování amerických jednotek z Afghánistánu? 11.1.2013

ČRo Rádio Česko

str. 01 09:08 Rozhovor na aktuální téma_ _

moderátor -------------------Jak bude probíhat plánované stahování amerických jednotek z Afghánistánu a kolik vojáků v této zemi případně zůstane i po roce 2014? I to je otázka, o které se teď vedou nejen americko-afghánské debaty, ale jasno nemá zatím ani americká strana sama. Armáda původně chtěla ponechat v Afghánistánu 15 tisíc vojáků. Dnes tam mají Spojené státy kontingent zhruba 66 tisíc vojáků. Ve Washingtonu je aktuálně afghánský prezident Hamíd Karzáí. Za sebou má už setkání s ministry obrany a zahraničí. Dnes je v plánu schůzka s prezidentem Barackem Obamou. Po telefonu zdravím Kryštofa Kozáka z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Kryštof KOZÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobré ráno. moderátor -------------------Není Afghánistán pro Spojené státy vlastně už zapomenutým konfliktem? Usáma bin Ládin byl konec konců dopaden. Kryštof KOZÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No tak určitě je trochu zapomenutým, protože jakoby ty dlouhodobé cíle, Američané jsou tam v podstatě už 11 let. Tak ty se jakoby nepodařilo naplnit. Ta afghánská společnost jako kvalita afghánské demokracie je jako. Tam ta situace je velmi špatná. A není příliš naděje, že by se to dramaticky měnilo k lepšímu. To znamená, že prezident Obama podle mě správně to vyhodnotil tak, že potřebuje podpořit ten nepopulární Karzáího režim, aby to nedopadlo nějakou úplnou katastrofou. A jasně deklaroval, že teda ty cíle Spojených států v Afghánistánu jsou dneska už v podstatě minimalistické. To znamená, že jakoby v podstatě jenom zabránit tomu, aby se to znovu nestalo útočištěm pro teroristy. A k tomu bude stačit jenom minimum amerických vojáků. moderátor -------------------Ani Spojené státy zatím nemají úplně jasno, jak moc se chtějí dál vojensky angažovat právě v Afghánistánu. Čím si to vysvětlujete? Je to opravdu hlavně kvůli tomu, že Karzáí zatím požadoval, aby američtí vojáci podléhali afghánským soudům? Kryštof KOZÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak to je určitě palčivá otázka z hlediska afghánské suverenity. Protože žádná vláda v podstatě nemá úplnou radost, když se jí pohybují po území ozbrojenci cizího státu, kteří mají naprostou imunitu a mohou si dělat úplně, co chtějí. Takže to z toho symbolického hlediska je to pro Karzáího nepříjemné, protože američtí vládci jako zas nejsou až tak jako extrémně populární, jako byli, když osvobozovali Plzeň například. To znamená, že ten Karzáí má i určité vnitropolitické problémy s tímto. Na druhou stranu Američané to, že nemají jasno, je jenom určitá známka, známka toho, že samozřejmě americká armáda by si přála tam zachovat větší kontingent. Přála by si tam nějakým způsobem, nějakým způsobem tu svoji pozici co nejvíc pohlídat. Ale jsou v Obamově administrativě i tak radikální lidé, kteří říkají: " I z Iráku jsme se dokázali stáhnout. Jako zatím se tam nějaká jako dramatická, dramatický průšvih neděje. Tak proč bysme to neměli udělat i v Afghánistánu". A jde o šetření, jde o peníze. V Americe teďka se bude hodně škrtat. A v podstatě každý americký voják navíc v Afghánistánu znamená třeba propuštěného učitele, propuštěného policistu doma. Tam ta rozpočtová debata bude hodně vyhrocená. To znamená, že zaznívají vlastně i hlasy pro to úplné stažení. Plné znění zpráv


moderátor -------------------Faktem je, že loni v Afghánistánu tady podle odhadů BBC utratily Spojené státy 120 miliard dolarů. Je tedy Afghánistán pro Ameriku ještě silnou sférou zájmu? Vy jste mluvil i boji s terorismem. Ale po rozpadu Sovětského svazu je to možná region, kde už se ta velmoc příliš angažovat nemusí, co myslíte? Kryštof KOZÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, to právě jakoby bohužel pro Američany není úplně pravda, protože to, že vlastně Karzáí s nimi spolupracuje nějakým způsobem, tak oni to používají trochu jako páku proti Íránu. Nezapomínejme, že Afghánistán hraničí s Íránem. Je to důležitá země i pro případné prostě pašování technologií, pašování kontrabandu, případně nějakých blokád. A Afghánistán také souvisí s Pákistánem. A to, co se, co se děje v Pákistánu, je z hlediska dlouhodobých zájmů Spojených států jako mnohem důležitější, než co se děje v Afghánistánu. Nicméně to, že američtí vojáci jsou právě v Afghánistánu, hlavně Karzáí je teďka ve Washingtonu, je na americké podpoře pořád ještě do určité míry závislý. Tak to je vlastně takový jakoby tlačítko, nebo, kterým Spojené státy si udržují vlastně jakoby přímý vliv v regionu přesně, který souvisí s Íránem, tak s Pákistánem. moderátor -------------------Kryštof Kozák z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Díky. Na shledanou. Kryštof KOZÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Taky díky za pozvání. Na shledanou. _

TISKOVÁ ZPRÁVA: Ilja Racek se rozhodl ukončit své působení ve funkci ředitele ostravského televizního studia České televize 10.1.2013

ceska-media.cz str. 00 Média-Tiskové zprávy_ Tisková zpráva Česká televize, (khl)_

9. 1. 2013 Dosavadní ředitel Televizního studia Ostrava Ilja Racek podal 7. ledna 2013 generálnímu řediteli České televize Petru Dvořákovi rezignaci na svou pozici. Ilja Racek odchází z vedení ostravského studia po téměř 11 letech k 31. lednu 2013. Dočasným řízením TS Ostrava pověřil generální ředitel ke stejnému datu Milenu Sladkou, která v současné době pracuje jako vedoucí ekonomiky a provozu TS Ostrava. „Rozhodnutí ředitele Racka respektuji, jeho rezignaci jsem přijal. Dlouholeté práce Ilji Racka pro Českou televizi si velmi cením. Pod jeho vedením prošlo Televizní studio Ostrava mnoha pozitivními změnami, které přinesly kvalitnější a hodnotnější služby divákům. Iljovi Rackovi přeji vše dobré,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák. Dočasným řízením TS Ostrava byla 8. ledna generálním ředitelem ČT pověřena Milena Sladká, která v současné době pracuje jako vedoucí ekonomiky a provozu TS Ostrava. „Počátek nového roku je vždy příležitostí k bilancování, případně k novým rozhodnutím, stejně je tomu i v mém případě. Do konce mého smluvního funkčního období zbývá přibližně jeden rok. V současné chvíli dochází v celé České televizi i v našem studiu k mnoha důležitým změnám, jejichž řízení by se měl ujmout ředitel s mandátem přesahujícím jeden rok,“ říká odstupující ředitel Televizního studia Ostrava Ilja Racek. Ilja Racek vystudoval Fakultu sociálních věd a publicistiky UK, obor televizní publicistika. S ČST Ostrava spolupracoval jako scenárista v letech 1978 až 1982, dříve zastával režisérský post v Československém rozhlase Ostrava. V letech 1983 až 1998 se pohyboval v oblasti divadelnictví. Vykonával pozici ředitele v divadle Petra Bezruče v Ostravě a Státním divadle v Ostravě a angažoval se jako ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava. V minulosti pracoval také jako náměstek ministra kultury ČR a vedoucí odboru Plné znění zpráv


kultury a památkové péče Moravskoslezského kraje. Do funkce ředitele Televizního studia v Ostravě byl jmenován v roce 2002. Milena Sladká vystudovala Ekonomickou fakultu Vysoké školy báňské v Ostravě. V minulosti pracovala jako náměstkyně ředitele Petra Bezruče v Ostravě a také jako náměstkyně ředitele Národního divadla moravskoslezského. Do Televizního studia v Ostravě nastoupila na pozici vedoucí ekonomického úseku v roce 1996. O dalších krocích týkajících se personálního obsazení pozice ředitele TS Ostrava bude generální ředitel informovat v průběhu prvního čtvrtletí roku 2013. Daniela Němcová, ředitelka Komunikace a marketingu České televize

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=449876 _

Roman Šilha: Pokles úvěrů kompenzují velké transakce 10.1.2013

E15 str. 10 Rozhovor_ Tereza Zavadilová_

Český úvěrový trh se v posledních letech výrazně změnil. Obří transakce v řádech miliard eur jsou nyní schopny financovat i české banky, zatímco před krizí se takovéto obchody podepisovaly výhradně v londýnských investičních bankách. Na druhé straně je ale stále utlumená poptávka po úvěrech ze strany menších společností. „Firmy jsou nadále velmi zdrženlivé a spíše investice odsouvají v čase a šetří provozní náklady. Poptávka po standardních střednědobých a dlouhodobých úvěrech stagnuje či spíše klesá,“ říká šéf pro korporátní klientelu UniCredit Bank Roman Šilha. * E15: Jak se banky z hlediska rizika dívají na financování realit a stavebnictví? Zlepšilo se to, nebo jsou stále tabu? Co se týče financování nemovitostních projektů, stále je na trhu řada bank včetně naší, které jsou ochotny se na projekt aktivně podívat a poskytnout financování. Na druhé straně je pravda, že některé banky nemovitostní financování na českém trhu výrazně omezily nebo dokonce úplně zastavily. Trh ale funguje standardně, banky si pouze více vybírají ty nejzajímavější projekty. Ohledně stavebnictví platí, že největší stavební firmy jsou stále ve velmi dobré kondici. Mají dobrý přehled o zakázkové náplni na další dva až tři roky a jsou schopny se včas připravit na očekávaný pokles stavebních prací, který je tažený zejména útlumem státních infrastrukturních projektů. Ten se projeví hlavně v letošním a příštím roce. Velké stavební firmy již dnes optimalizují nákladovou stranu tak, aby dopad na ně byl co nejmenší. Větší negativní dopad to může mít na menší hráče ve stavebnictví, kteří se spoléhají na subdodávky. Jim zakázky budou chybět, což představuje určité riziko pro financující banky. * E15: Je nyní mezi bankami nějaký investiční hit, co financují rády? Kde je jejich expozice vysoká? Vlastně kromě těch dvou sektorů, o kterých jsme mluvili, nemají banky žádná omezení. Vždy záleží na konkrétním obchodním případu. Loni byla určitě hlavním růstovým sektorem energetika, což je dáno několika mimořádně velkými finančními transakcemi, na kterých se české banky v loňském roce podílely. * E15: Asi největší transakcí bylo financování Energetického a průmyslového holdingu v hodnotě miliardy eur, na kterém jste se také podíleli…. Financování pro EP Energy byl historicky největší syndikovaný úvěr, který tuzemské banky poskytly českému subjektu. Podílelo se na něm celkem deset bank. To jednoznačně ukazuje na to, že český bankovní sektor je zdravý, funkční a že banky jsou ochotny půjčovat i relativně velké částky. Loni v létě, když se v médiích objevily první zprávy o tom, že se takto velký úvěr v Česku připravuje, zahraniční agentury citovaly finanční experty z Londýna, kteří reagovali, jako by šlo o novinářskou kachnu. Že přece není možné, aby v České Plné znění zpráv


republice lokální banky poskytly takto velkou částku. Nakonec se rekordní úvěr podařilo úspěšně dotáhnout do konce, a byť polovina částky byla krátce po podpisu nahrazena emisí eurových dluhopisů, už jen fakt, že jej banky dokončily, ukazuje na dostatek likvidity na českém bankovním trhu. * E15: Kdy nastal obrat, že takto velké transakce se dají ufinancovat i v Česku? Donedávna je financovaly jen zahraniční banky… Souvisí to s tím, že si český bankovní sektor udržuje dlouhodobě přebytek likvidity. Když v západní Evropě začaly problémy bankovního sektoru a banky začaly zpřísňovat úvěrová kritéria a řešit problémy s likviditou, tak spolu s tím klesla ochota půjčovat firmám, které nepůsobí na jejich domácích trzích. To způsobilo zmíněný obrat. V letech finančního boomu 2006 až 2008 by takovouto transakci aranžovaly londýnské bankovní domy a české banky by na tom maximálně participovaly. Teď je situace opačná a přebytek likvidity nám dává dobrou vyjednávací pozici pro další obdobné transakce. * E15: Stává se vám nyní častěji než dříve, že úvěrujete české hráče investující v zahraničí? Loňský rok byl z hlediska korporátního byznysu v bankovnictví specifický tím, že na domácím trhu byly firmy nadále velmi zdrženlivé, a co se týče nových investic, spíše investice odsouvají v čase a šetří provozní náklady. Poptávka po standardních střednědobých a dlouhodobých úvěrech tak stagnuje či spíše klesá. Podle posledních statistik ČNB za říjen 2012 rostly celkové korporátní úvěry na trhu meziročně o pouhých 0,5 procenta, přičemž dynamika růstu každý měsíc klesá. Loni se realizovalo zhruba deset velkých klubových a syndikovaných úvěrů nad 2,5 miliardy korun, z nichž ty největší jsou taženy právě akviziční aktivitou českých finančních skupin, jako je EPH nebo Penta. Celkově byl rok 2012 v korporátním bankovnictví stagnujícím v důsledku ekonomické situace, bankám to ale kompenzují velké jednorázové transakce, které tu v předchozích letech v takové míře nebyly. * E15: Na zmíněných velkých transakcích se jako banka také podílíte? Mohu potvrdit, že UniCredit se aktivně podílela na všech velkých transakcích, které se v loňském roce realizovaly nebo se momentálně dokončují. V letošním roce navíc probíhá prodejní proces ohledně Net4Gas, kde každý z účastníků poptává akviziční financování a finalizuje se prodej SPP. To jsou další dvě obří transakce objemově srovnatelné s financováním EP Energy. * E15: O Net4Gas má zájem i EPH. Pokrylo by to případně i to financování, které jste pro EP Energy dělali? Částečně ano, ale do detailů nemohu zacházet. Skupina EPH ukázala, že velké české firmy nemusí pouze spoléhat na bankovní financování, ale mohou efektivně získat finanční prostředky z eurového dluhopisového trhu. UniCredit loni úspěšně zrealizovala pět eurových emisí v Česku včetně sedmileté emise v objemu 500 milionů eur pro EP Energy a věřím, že touto cestou půjdou i další velké české společnosti. Potenciál je ale omezený, neboť emise eurových dluhopisů se firmám vyplatí až od objemu 200 milionů eur výše. I tak vidíme minimálně deset velkých českých firem, které by mohly rozšířit řady českých emitentů na eurovém trhu, jako je ČEZ, České dráhy, hlavní město Praha, EP Energy nebo NWR. * E15: Na začátku loňského roku na českém trhu skoro zamrzla aktivita ze strany zahraničních bank, které v zásadě stoply půjčování peněz podnikům. Už se u zahraničních poboček situace zlepšila? Ano, hlavně díky zásahům Evropské centrální banky. Nejprve připravila program tříletých půjček LTRO. To byl první impulz ke zklidnění trhu a ke stabilizaci likviditní situace bank. Pak se přidal mechanismus záchranných fondů a silná deklarace prezidenta ECB, že bude dělat vše pro to, aby dluhopisovou krizi v Evropě stabilizoval. To vše jsou kroky, které celkově přispěly ke zlepšení situace, což se pozitivně dotklo i zahraničních poboček bank na českém trhu. Obecně se dá říci, že se bankovní trh oživil někdy loni v dubnu a od té doby funguje normálně. Díky zásahům ECB se podařilo stav na trhu minimálně krátkodobě až střednědobě stabilizovat. V tomto ohledu souhlasím s prezidentem Klausem, že Nobelovu cenu za mír za rok 2012 měla dostat nikoli EU, ale ECB. Nyní je ale klíčové, jak se podaří prosadit strukturální změny v rámci eurozóny v dlouhodobém horizontu. * E15: UniCredit nedávno začala zprostředkovávat obchody na energetické burze v Lipsku. Byla to reakce na konkrétní poptávku vašich klientů? Nebo je to vaše individuální strategická úvaha? Plné znění zpráv


Kombinace obojího. Snažíme se vyjít vstříc klientům, kteří obchodují nejen na Pražské energetické burze, ale i ostatních evropských burzách. Chtěli jsme využít pole působnosti, aby naši klienti mohli používat jeden účet a jeden clearingový systém pro obchodování na všech energetických burzách, které jsou součástí systému ECC. Sloučením obsluhy tak klienti šetří nejen čas, ale i náklady. Navíc i Pražská energetická burza bude od poloviny letošního roku provádět clearing pouze v rámci ECC. * E15: A české firmy obchodují v Lipsku nějak aktivně? Dá se třeba vyčíslit jejich podíl na obchodech? Konkrétní procento je s výjimkou společnosti ČEZ malé, na EEX probíhají obchody s elektřinou a plynem za téměř celou Evropu. * E15: V Česku se v poslední době vyrojila řada obchodníků s energiemi. Považujete toto za stabilní byznys, jak je hodnotíte z pohledu rizika? Jaká je ochota bank je financovat poté, co byl miliardový skandál se zkrachovalou Moravia Energo? Banky jsou v této oblasti velmi obezřetné. Netýká se to jen obchodníků s plynem nebo elektřinou, ale obecně sektoru obchodování jako takového. * E15: Dá se zhruba říci, jakou banka vašeho typu může mít v sektoru obchodování celkovou úvěrovou expozici? Diplomatická odpověď je, že banky toto odvětví až na vzácné výjimky nefinancují. *** Když se loni objevily zprávy, že se chystá v Česku velký úvěr pro EP Energy, finanční experti v Londýně to měli za novinářskou kachnu. Trh se ale mění a přebytek likvidity dává českým bankám dobrou vyjednávací pozici pro další obdobné transakce Roman Šilha (41) Od ledna 2010 působí v pozici ředitele pro korporátní klientelu UniCredit Bank Czech Republic. Před svým nástupem do banky byl v letech 2007 až 2009 předsedou představenstva a výkonným ředitelem investiční banky UniCredit CAIB, kde působil v různých pozicích od roku 1999. V letech 1996 až 1999 pracoval v úseku strategického řízení České spořitelny. Je členem kotačního výboru Burzy cenných papírů Praha, absolventem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Graduate School of Banking v americkém Coloradu. Je ženatý, má dvě děti a ve volném čase se věnuje sportu. Foto autor| Foto E15 Anna Vacková O autorovi| Tereza Zavadilová, Praha _

Klaus amnestii nevysvětlil, akorát brání sebe, myslí si politologové 10.1.2013

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Zprávy z domova_ Lidovky.cz, Ondřej Golis_

Prezident Václav Klaus se pustil do "vysvětlování" sporné novoroční amnestie, v televizním vystoupení označil kritiku, která ho po jejím vyhlášení zasypala, za osobní útok na něj pramenící ze strachu, že po odchodu ze Hradu zůstane ve veřejném životě. Server Lidovky.cz se zeptal několika odborníků, co si o Klausově obhajobě myslí. Respondentů se redakce zeptala na tyto otázky: 1. Jak hodnotíte způsob, jakým Václav Klaus vysvětluje amnestii? Je to přesvědčivé a dostačující? 2. Je reakce na amnestii mediální manipulací a osobními útoky na Václava Klause, nebo oprávněnou kritikou? Petr Kupka: Mávl rukou nad případy přispívajícími k nestabilitě Plné znění zpráv


(politolog, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity) 1. Václav Klaus sám tvrdí, že amnestie byla především gestem. Dát druhou šanci lidem, kteří se ve svém životě dostali na hranu zákona je dle mého názoru zcela v pořádku. Východiska funkcí trestu odnětí svobody se na ně příliš nevztahují a samotný status zločince má pro většinu osob kritické životní následky. Potud je to samozřejmě v pořádku a následuje tlustá čára. Ukončení dlouhotrvajících hospodářských kauz totiž patří dle mého názoru do zcela jiného výkladového rámce, kterým lze na amnestii pohlížet. 2. Václav Klaus tvrdí, že zde probíhá kampaň proti jeho osobě a proti hodnotám, které představuje, zastává a které více než dvacet let v politice prosazuje. K tomu lze použít slova sociologa Mertona, který tvrdí, že společenská stabilita je založena na konsenzuálním přijetí hodnot, které lidé sdílejí ve společnosti. O mediální manipulaci mi nepřísluší hovořit, každopádně dle mého názoru jde o společenskou reakci právě na způsob prosazování hodnot, který Václav Klaus zvolil. Problém je totiž v tom, že právě oni problematičtí "korupčníci" ztrácejí oficiálně i potenciální možnost toho, že budou někdy označeni za "zločince", což znamená že jejich společenský status ničím neutrpí. To neplatí o osobách z pomyslného okraje společnosti, u kterých můžeme předpokládat, že přijdou záhy opět do konfliktu se zákonem - mohou totiž pocházet z prostředí, ve kterém je trestná činnost součástí každodennosti - ať už jako strategie přežití nebo jako způsob řešení konfliktů. Tito lidé se nálepky "zločinec" nezbaví a společenský status se pravděpodobně moc nevylepší. A pokud vezmeme v potaz slova kriminologa Edwina Sutherlanda, který tvrdí, že "zločin" je definován nejmocnějšími segmenty společnosti, pak Václav Klaus zcela jednoznačně vysílá signál, kdo pro něj je "typický zločinec" a kdo je zde "oběť justiční neschopnosti". Krádež peněženky a rozlité víno na zastávce "staré dobré hodnoty" Václava Klause nedefinují, mávnutí rukou nad nedořešenými případy přispívající ke společenské nestabilitě zřejmě ano. Martin Cejp: Nic nevysvětlil (sociolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy) 1. Potíž je v tom, že pokud se týká amnestie, Václav Klaus vůbec nic nevysvětlil. 2. Právě proto je možné, že osobní útoky budou následovat. Jan Outlý: Vytváří mýty o podstatě kritiky (politolog, Metropolitní univerzita Praha) 1. Způsob, jakým Václav Klaus amnestii vysvětluje, hodnotím negativně jako projev jeho osobnostní konzistence. Klaus i v minulosti obvykle odmítal připouštět vlastní pochybení a byl-li z nich obviňován, reagoval útokem na ty, od nichž tato obvinění vycházela. V souvislosti s tím se Klaus stejně jako nyní snažil vytvářet mýty o pravé podstatě kritiky, jež měla spočívat v útoku na jeho osobnost. 2. Nemohu vyloučit, že se v médiích vyskytují i manipulace v informování o amnestii nebo osobní útoky, naprostou většinu zpráv a komentářů tak ale nevnímám a považuji je za oprávněnou kritiku. Jiřina Pavlíková: Obhajuje se, místo aby vysvětloval (politoložka, Ostravská univerzita) 1. Nepostřehla jsem, že by pan prezident vysvětloval amnestii, jeho projev byl spíše sebeobhajováním než vysvětlením amnestie jako takové. 2. Rozhodně to nepokládám za manipulaci ani za osobní útoky na Václava Klause, jde o kritiku, která vyvstala z toho, co se lidé dozvídají o míře amnestie. Je to do značné míry oprávněné pobouření nad tím, že si pan prezident popletl obecně platnou morálku s tím, co může jeden suverén. Ale on není suverén - vladař, on je demokratický prezident demokratické společnosti. Co předvedl v televizním výstupu, nepokládám za vysvětlení, stejně tak nepokládám to, co sleduji v tisku, za mediální manipulaci. Je to spíš všeobecné rozčarování z amnestie. Ale zároveň nevolám po tom, aby byla škrtnuta z Ústavy. Selhání jedince ještě není důvodem ke zrušení institutu. Andor Šandor: Amnestie v novodobé demokracii nemá místo Bývalý šéf vojenské rozvědky Andor Šándor (bezpečnostní poradce, bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby) 1. Z toho, co vím, a podotýkám, že jsou to sdělení v médiích, nikoli pravoplatná rozhodnutí soudu, lze tudíž obtížně konstatovat, kde leží pravda. To znamená, zda je to "tzv. pomyslnou tečkou za privatizací", která umožňuje obviněným uniknout spravedlivému trestu a poškozeným zamezí dobrat se náhrady škody, anebo jde o zmírnění negativních dopadů zdlouhavých soudních řízení, kdy soudy nebyly schopny případy rozhodnout. Přesvědčivost argumentace prezidenta ukáže výše zmíněná rozhodnutí soudů a zároveň odpoví i na druhou otázku. Plné znění zpráv


2. Osobně se domnívám, že amnestie nemá místo v novodobé demokracii na rozdíl od individuálních milostí. Stát nemůže řešit problém přeplněnosti věznic tím, že pustí část zločinců na svobodu. Navíc na to systém, který je má absorbovat, zdaleka nebyl připraven. Václav Klaus na sklonu svého funkčního období je evidentně vhodným terčem útoku všech těch, kteří nesouhlasí, a mnohdy i oprávněně, s jeho viděním světa a praktickou politikou. Sundávání jeho portrétů ve školách a úřadech jen ukazuje na českou malost. Tomáš Šmíd: Tak kontroverzní krok vysvětlit nelze (politilog, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity) 1. Vysvětlení, či spíše jen prohlášení, která poskytuje Václav Klaus, nejsou dostačující k tomu, aby veřejnost pochopila, proč nastavil taková kritéria, která umožnila projít sítem amnestie i osobám obviněným a stíhaným za závažnou hospodářskou trestnou činnost, která postihla mnoho řadových občanů této země. Mnohým z nich zásadně a dlouhodobě negativně ovlivnila život (např. Union Banka, H-System). Na druhou stranu lze konstatovat, že to ani uspokojivě vysvětlit nelze. Je to nesmírně kontroverzní krok. Ne amnestie samotná, ta má svoji ústavní logiku, ale právě tato její část. 2. Každý politik musí počítat s kritikou svých činů, která mnohdy může mít i podobu osobních útoků. A já nepochybuji o tom, že s tím Václav Klaus počítal. Ostatně i Klausovy stesky na mediální manipulaci lze samy o sobě vnímat jako mediální manipulaci, a je to jeho způsob obrany. Josef Mlejnek: Kritika je oprávněná Politolog Josef Mlejnek jr. (politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy) 1. Přesvědčivé to ze strany Václava Klause rozhodně není, protože měl takovou věc pečlivě konzultovat s ministerstvem spravedlnosti, vnitra, s vládou, což evidentně neučinil. 2. Kritická reakce na amnestii je oprávněná, samozřejmě, lidé, kteří ho nemají rádi, si teď rádi "přiloží polínko", ale to je běžná věc u všech podobných případů. Primárně je to oprávněná kritika, sekundárně si k ní samozřejmě někdo může přidat osobní zášť nebo něco takového. Ladislav Cabada: Jako by se Řepka divil kritice kvůli zkratu (politolog, Metropolitní univerzita Praha) 1. Myslím, že pan prezident - a obecně "Hrad" - nenabízí dostatečně přesvědčivé argumenty zejména s ohledem na rozsah amnestie. Je to evidentní s ohledem na amnestii tzv. "vlekoucích se" soudních řízení v oblasti rozsáhlé hospodářské kriminality, což je oblast, na kterou se média a další kritici nejvýrazněji zaměřují. Samozřejmě může panu prezidentovi a "Hradu" připadat, že zaměření kritiky na jeden segment - v množství celkově amnestovaných navíc spíše drobný - je účelové, na druhé straně je reakce spíše věcná než hysterická. 2. Jak jsem již uvedl, je to kritika věcná, i když kritizovaní mohou mít opačný dojem. Když použiji metaforu - je to, jako kdyby se Tomáš Řepka divil, že je kritizován kvůli zkratu, za který dostal červenou kartu, i když předtím hrál 89 minut dobrý fotbal. Aneb - problém amnestie směrem k dosud běžícím soudním řízením v oblasti závažné hospodářské kriminality se možná prezidentovi zdá v jím označované "makroamnestii" jako podružný, ale rozhodně není banální a má zcela zjevně zásadní dopady na budování důvěry k politické třídě jako celku. Ivan Gabal: Ať amnestii posoudí Ústavní soud (sociolog) Je třeba dosáhnout, aby amnestii a její dopady posoudil Ústavní soud z hlediska ústavou garantovaných lidských práv poškozených i ústavnosti samotné amnestie. To je podstatné.

URL| http://www.lidovky.cz/klaus-amnestii-nevysvetlil-akorat-brani-sebe-zni-od-politologu-ps8/ln_domov.asp?c=A130109_160606_ln_domov_ogo _

Ilja Racek rezignoval na funkci šéfa ostravské ČT 9.1.2013

aktualne.cz

str. 00

Život v Česku - Domácí_



ČTK_ Vedením televizního studia Ostrava bude dočasně pověřena Milena Sladká Praha - Ředitel televizního studia Ostrava České televize Ilja Racek rezignoval na svou funkci, kde setrvá do konce ledna. Na středečním zasedání Rady ČT to řekl generální ředitel televize Petr Dvořák. Vedením televizního studia Ostrava bude dočasně pověřena Milena Sladká, která zde nyní působí jako vedoucí ekonomiky a provozu. Jedním z důvodů Rackova odchodu je podle Dvořáka fakt, že mu příští rok končí funkční období, kdy má zároveň začít významná transformace studia. Racek by prý chtěl, aby změny vedl člověk, který na ně bude mít větší časový mandát. "Dalším důvodem je, že se po 11 letech v čele studia cítí trochu unavený a chtěl by využít toho, že se mu blíží důchodový věk," řekl Dvořák. O dalším postupu, který povede k určení nového šéfa ostravského studia, bude Dvořák informovat na příštím zasedání rady. Třiašedesátiletý Racek, který vystudoval režii na DAMU a Fakultu sociálních věd a publicistiky UK, začal pracovat v Československé televizi v roce 1975 jako pomocný režisér. Koncem 80. a začátkem 90. let působil jako šéf činohry Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Mezi lety 1998-2001 pracoval jako náměstek ministra kultury ČR. Ředitelem televizního studia Ostrava je Racek od roku 2002. URL| http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=768109 _

Šéf ČT Ostrava Racek rezignoval 9.1.2013

ct24.cz str. 00 ČT24_

Média/IT_

Praha - Ředitel Televizního studia Ostrava České televize Ilja Racek rezignoval na svou funkci. Z vedení ostravského studia odchází po skoro 11 letech ke konci ledna. Dočasným řízením bude pověřena Milena Sladká, která zde nyní působí jako vedoucí ekonomiky a provozu. "Do konce mého smluvního funkčního období zbývá přibližně jeden rok. V současné chvíli dochází v celé České televizi i v našem studiu k mnoha důležitým změnám, jejichž řízení by se měl ujmout ředitel s mandátem přesahujícím jeden rok," vysvětlil Racek důvody odchodu. "Rozhodnutí ředitele Racka respektuji, jeho rezignaci jsem přijal. Jeho dlouholeté práce pro Českou televizi si velmi cením. Pod jeho vedením prošlo Televizní studio Ostrava mnoha pozitivními změnami, které přinesly kvalitnější a hodnotnější služby divákům. Iljovi Rackovi přeji vše dobré," uvedl generální ředitel České televize Petr Dvořák. Třiašedesátiletý Racek, který vystudoval režii na DAMU a Fakultu sociálních věd a publicistiky UK, začal pracovat v Československé televizi v roce 1975 jako pomocný režisér. Koncem 80. a začátkem 90. let působil jako šéf činohry Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Mezi lety 1998–2001 pracoval jako náměstek ministra kultury ČR. Ředitelem Televizního studia Ostrava je Racek od roku 2002.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/media-it/210265-sef-ct-ostrava-racek-rezignoval/ _

Amnestie zvedla Čechy ze židle – proč až ta? Plné znění zpráv


9.1.2013

ct24.cz str. 00 ban,kra,šaf_

Domácí_

Praha – Amnestie Václava Klause rozbouřila hladinu českého rybníka. Petici proti ní na internetu podepsalo přes sto tisíc lidí a svolávají protestní pochod, někteří starostové sundávají portréty Václava Klause ze zdí a pře se odborná veřejnost. Sociologové tvrdí, že právě amnestie povolila ventil dlouhodobě přetlakované společnosti. "Pobouření je logickou reakcí veřejnosti, která je frustrovaná z vývoje konkrétních soudních či kriminálních kauz i z ambivalentních projevů a chování českých politiků. V tomto smyslu funguje jako katalyzátor trvale přítomné a rostoucí nedůvěry občanů k politice obecně," zmiňuje socioložka z FSV UK Markéta Škodová častý komentář sociálních výzkumníků k dění, které vyvolala Klausova amnestie. Podle ní právě sundávání prezidentských portrétů potvrzuje, že přirozený strach lidí o svoji bezpečnosti po propuštění tisíců trestanců do ulic v tomto případě přebila "naštvanost z nekonání politiků". Čeští politici už vícekrát zavdali příčinu k podobnému protestu a přiměli lidi vyjít do ulic. Stejný vývoj mělo například nečekané odvolání tehdejšího ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila loni na jaře. Pospíšil vzbuzoval naději na vymanění justice z pevné pěsti politiky, premiér ho však sesadil – s argumentem, že nedostatečně šetřil náklady na chod svého úřadu. I tehdy se to na sociálních sítích hemžilo protesty a pořádala se shromáždění před vládními budovami na podporu odvolaného ministra. Samotný Václav Klaus pak v minulosti opakovaně zavdával důvod ke hněvu populace – opoziční smlouvou, utajováním platů svých nejbližších spolupracovníků-zaměstnanců státu, vetováním stěžejních norem, například o podpoře kinematografie, nadbíhání autoritářskému režimu Vladimira Putina či zejména útokem na české členství ve sjednocující se Evropě. Havel vs. Klaus Nic z toho však nevyvolalo protest, který by tak průřezově zasáhl všechny vrstvy populace jako letošní amnestie. David Buriánek z Filosofické fakulty UK tvrdí, že hlavním důvodem, proč tomu tak je, je to, že amnestie ranila touhu po spravedlnosti, respektive zaslouženém trestu, který je ve společnosti hluboce zakódován. "Ani Havlova amnestie nebyla populární," říká Buriánek a pokračuje, "jenže symbolika pardonu se tu opírala o morální autoritu Václava Havla. V Klausově případě žádné morální zdůvodnění, které by ospravedlnilo očištění mimo jiné lidí stíhaných za závažné hospodářské delikty, není. A v tom je základní problém." Sociologové upozorňují, že důležitou roli v protestu proti amnestii sehrály sociální sítě, zejména debaty veřejností sledovaných lidí na Facebooku například typu textaře Michala Horáčka. A pak to, že amnestie a její dopad jsou, na rozdíl od řady jiných témat a kroků Václava Klause, zpracovatelné pro nejširší vrstvu populace. "Kromě toho, že jde o aktuální událost, je téma amnestie mnohem srozumitelnější pro utváření a artikulaci názoru než například energetická politika státu nebo ratifikace Lisabonské smlouvy, pod kterými si ne každý člověk dokáže něco představit," říká Markéta Škodová. Petice trhá na Facebooku rekordy Kromě odborné veřejnosti a samosprávy se proti amnestii ohradila skupina senátorů v čele se senátorkou Alenou Dernerovou (Severočeši.cz). Zákonodárci se domáhají zrušení nejkritizovanější části amnestie – o abolici trestních stíhání trvajících déle než osm let – Ústavním soudem. Nesouhlas nicméně trhá rekordy hlavně prostřednictvím sociálních sítí, na Facebooku už jejich počet překonal hranici 330 tisíc, dalších sto tisíc lidí pak na internetu podepsalo virtuální petici proti amnestii, jejímž vrcholem by měl být protestní pochod v Praze 16. ledna. První pochod proti amnestii se uskuteční už dnes, v severočeském Varnsdorfu a plánován je na půl čtvrtou odpoledne. Lidé na Šluknovsku mají totiž strach, že se kvůli návratu amnestovaných vězňů zhorší bezpečnostní situace v jejich městech a obcích. Zpěvák Ruda z Ostravy zase v reakci na Klausův krok složil protestsong - v předělávce písně od Jaromíra Nohavici si nebere servítky a rovněž kritizuje rozsah amnestie, když zpívá: "Pane prezidente, a ještě stěžuju si, že pustí Juru Berku a Petra Smetku a další hajzly. A Frantu Dohnala a Marko Stehlíka aj kluky šikovné z Plné znění zpráv


Progresa Investa. No ty mafiány, prostě jedna banda," naráží zpěvák na známé kauzy, kterých se Klausova amnestie týká.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/210007-amnestie-zvedla-cechy-ze-zidle-proc-az-ta/ _

Hostem Ivo Šlosarčík z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy 9.1.2013

ČRo Rádio Česko

str. 01 _

15:35 Studio Česko_

Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Dobrý den, Irsko předsedá Evropské unii ve své historii už posedmé. V tomto semestru ho čekají diskuze o dlouhodobém rozpočtu na roky 2014 až 2020 a taky o způsobu, jak se dostat z dluhové a hospodářské krize. Keltský tygr, jak se Irsku přezdívá, se ale potácel na hranici státního bankrotu. Díky cizí pomoci a dodržování reforem se jeho ekonomika stabilizuje. Jak mohou tyto zkušenosti pomoci Evropské unii, když si Irsko prošlo nejhorším a teď je na dobré cestě z krize ven? Které úkoly musí v čele 27 zvládnout? I o tom bude dnešní pořad Studio Česko. Příjemný poslech přeje Martin Matějka. Za kyperského předsednictví se pohnuly některé zásadní návrhy, jako třeba bankovní unie nebo společný evropský patent. Štafetu teď přebírá Irsko, které stejně jako Kypr ale zatím nedokáže fungovat bez cizí finanční pomoci. Cíle irského předsednictví připomíná zpravodaj Českého rozhlasu v Bruselu Ondřej Houska. Eamon GILMORE, ministr zahraničí -------------------Naším hlavním cílem je návrat stability do eurozóny a do evropské ekonomiky. Ondřej HOUSKA, zpravodaj Českého rozhlasu v Bruselu -------------------Představuje irský program ministr zahraničí Eamon Gilmore. Samotné Irsko přitom už víc než 2 roky přežívá jen díky pomoci od eurozóny a Mezinárodního měnového fondu. Na druhou stranu ale na rozdíl od Řecka plní všechny úkoly a snižuje svůj deficit podle plánu. Navíc musíme na ochranu Kypřanů nebo Irů říct jednu věc. Zemí, které by nepotřebovaly žádnou cizí pomoc, už v Evropě moc nezbývá. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Z Bruselu tamní zpravodaj Českého rozhlasu Ondřej Houska. A co si od předsednictví slibují sami Irové? To pro Rádio Česko prozradil český velvyslanec v Irsku Tomáš Kafka. Tomáš KAFKA, český velvyslanec v Irsku -------------------Musím říct, že irská vláda si možná slibuje od toho trochu více než irská veřejnost, která přeci jenom je dennodenně atakována i jinými, možná více naléhavými problémy. Na druhou stranu, abych to obecné očekávání nějak shrnul, Irsko by velice chtělo, aby jeho předsednictví, řekněme, reflektovalo skutečné problémy dnešní reality a tato realita si vyžaduje zřejmě, aby bylo toto předsednictví jednak skromné, jednak věcné a jednak úspěšné. K tomu možná mohu říct takové jako 3 doplňující ještě informace, že ta skromnost spočívá v tom, že předsednictví bude stát zhruba 65 miliard eur, což je asi o třetinu méně, než stálo poslední irské předsednictví v roce 2004. Ta věcnost by měla spočívat v tom, že by se nepřicházelo s žádnými novými legislativními či jinými návrhy, ale spíš by se implementovalo, spíš by se naplňovalo v praxi to, na čem se už unie shodla v minulosti, to znamená především důraz na završení společného jednotného trhu a rovněž také naplnění společného jednotného bankovního nebo alespoň rámce společného jednotýho bankovního dozoru a ten úspěch by se dal shrnout v tom, že Evropa potřebuje úspěšné Irsko a Irsko potřebuje úspěšnou Evropu, zejména v oblasti řešení bankovního, dnes již vlastně veřejného dluhu. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Plné znění zpráv


A český velvyslanec v Irsku Tomáš Kafka také vysvětlil, jak sami Irové vnímají tu svou cestu za ozdravením ekonomiky a hlavně bankovního sektoru. Tomáš KAFKA, český velvyslanec v Irsku -------------------Všeobecně vládní takový termín je, že už ten ozdravný program Irska je ze 4 pětin naplněn, teď už jen čeká jaksi ještě ta poslední, možná nejtěžší pětina. A ohledně toho bankovního dluhu a jeho řešení, přežívá především takový sentiment, že to řešení bylo vůči irské veřejnosti velmi nespravedlivé a že by se o toto břemeno v celkovém objemu 63 miliard eur, které irská vláda nainvestovala do záchrany bank, že by se o to měla irská veřejnost s někým podělit a samozřejmě ten předpoklad je, že banky to asi nebudou, tak by to měla být Evropská unie, respektivě partneři v Evropské unii a v té už několik let jaksi trvale bublá určité očekávání, zejména od Německa, a možná že i premiér Enda Kenny to několikrát v loňském roce formuloval při svých cestách, častých cestách do Německa, kde byl dokonce jedním vydavatelstvím vyhodnocen jako Evropan roku, kdy Enda Kenny zdůraznil, že Irsko chce být úspěšné, ale ta jeho /nesrozumitelné/ nemůže být zadarmo a že by se na ní měli Evropané podílet. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Český velvyslanec v Irsku Tomáš Kafka pro Rádio Česko. Předsednictví v Radě Evropské unie se již posedmé ve své historii ujímá Irsko, které v roce 2013 současně oslaví 40. výročí vstupu do evropských společenství. Irsko naposledy Evropské unii předsedalo v roce 2004. Předsednictví přebírá v době, kdy Evropa prochází velkými změnami a čelí značným vnitřním i vnějším hospodářským a sociálním výzvám. Určujícím rámcem pro priority Irska v Radě Evropské unie je osmnáctiměsíční program předsednické trojky, tedy program pro 3 po sobě jdoucí předsednické země. To znamená Irsko, Litvu a Řecko na období leden 2013 až červen 2014. A co na Irsko čeká v jeho předsednické roli v Radě Evropské unie, na to jsem se ptal Ivo Šlosarčíka z katedry Západoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Ivo ŠLOSARČÍK, katedra Západoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Irsko v prvém pololetí roku 2013 čeká hlavně strašně moc managerské a organizátorské práce. Samozřejmě nejvíc pozornosti přilákají takové ty vysoké události, ministerská setkání, ale gró práce předsednictví je opravdu v zajištění, organizaci a efektivním vedení i v běžných jednání na té podministerské úrovni, na úrovni senilních úředníků, běžných diplomatů, prostě posouvání takové té běžné agendy evropské integrace trošinku dál. Navíc je třeba si uvědomit, že po Lisabonské smlouvě to rotující předsednictví sice nezaniklo, ale trošku se zmenšilo. A ono se nezmenšilo ani tak co do práce, té zůstalo víceméně stejně pro tu předsednickou zemi, ale zmenšilo se co do těch velkých blyštivých událostí, jako byly předsednictví evropských rad na úrovni prezidentů a premiérů nebo předsednictví těch rad složených z ministrů zahraničí. Tam, jak už se asi obecně ví, to převzali stálí předsedové těch formací, pan Van Rompuy v Evropské radě a paní Ashtonová pro zahraniční agendu. Ale gró té práce pořád zůstává na těch rotujících předsednictvích. Jen pro ukázku, ono existuje 10 formací ministerských, které rozhodují na úrovni Evropské unie, a pod nimi jsou ty velvyslanecké, úřednické úrovně ještě a z těch 10 formací ministerských, tak jen 1 má stálé předsednictví, ti ministři zahraničí, a ostatních 9, to stále budou předsedat ministři z irské republiky. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------A která konkrétní témata na Irsko čeká v nadcházejícím semestru v čele Evropské unie? Asi to nejzásadnější je vyjednávání o víceletém finančním rámci, které se nedotáhlo do konce za fungování kyperského předsednictví. Ivo ŠLOSARČÍK, katedra Západoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ono se říká, že předsednická země zdědí 80 procent agendy po svých předchůdcích, 15 procent agendy jí přinesou neočekávané události a jen 5 procent si tam může ta předsednická země dát podle sebe, podle toho, co považuje za, pro sebe důležité nebo kde se cítí, že by mohla být na evropské úrovni obzvlášť dobrá. No, a Irové si toho zdědění užijí dosyta, dosytosti. Protože, řekněme, než kyperské předsednictví, které dobíhalo teď v druhém pololetí roku 2012, tak se nevyznačovalo extrémní tendencí dodělávat věci a spousta jiných hráčů na evropské úrovni počítala s tím, že Kypřené budou mít dost vlastních problémů, takže se spousta agendy prostě přesune na její následníky, jako jsou třeba Irové. Navíc ten tlak na irskou agendu bude o to větší, že po Irsku nastupují 2 další země, zaprvé je to takové týmové předsednictví, je to Litva, která je unijním nováčkem, ale je Plné znění zpráv


to taky docela malá země, a pak je to samozřejmě Řecko, které také má svou vlastní agendu a vlastní problémy a je otázka, jak moc bude fungovat jako efektivní broker na evropské úrovni. Takže co Irsko čeká, ta největší jasná výzva je samozřejmě rozpočtový balíček, tam už Evropské unii trošinku tikají hodiny, protože jí dobíhá ten starý rozpočtový rámec a tam bude jednání velice, velice tvrdé, ať už u těch konkrétních kapitolách a detaily přesunů peněz, tak o těch větších otázkách, jako jestli má být rozpočet spíš štědřejší nebo spíš menší, jestli má spíš financovat ty tradičnější aktivity stylu regoiná..., kohezní politiky a zemědělství, nebo výrazněji se posunout někam dál, například o ty oblasti výzkumu nebo velký, opravdu chytrý transevropských sítí a tak podobně. Tak to samozřejmě Irsko bude muset managovat. Ale opět bude to "jen" předsednická země, to znamená, ona nemůže přikázat ostatním zemím, co mají dělat a nemůže fungovat jako broker daného jednání. A proto Irsko má docela dobrou pozici, protože vlastně zažilo pozici chudé země, která byla hlavně tím příjemcem unijní podpory, dostalo se do pozice země, která byla jedna z nejbohatších v Evropské unii a zároveň je to země, která je příjemcem výrazné třeba zemědělské politiky peněz a v minulosti hodně kohezní politiky, ale také je to země, která hodně ocení evropské aktivity třeba v moderních technologiích a podpoře dokončování vnitřního trhu. Takže tam Irsko má zajímavou pozici, kde by mu mohli věřit jak ty tradičnější státy, tak i státy, které chtějí větší reformu rozpočtu. Ale velká otázka bude samozřejmě, jak moc se rozpočtová otázka spojí s otázkou krize eurozóny. Protože otázkou je, jak se spojí otázka rozpočtu, toho klasického rozpočtu Evropské unie, to znamená peněz jdoucích do zemědělské politiky, kohezní politiky, do projektu Erasmus a podobně a podobně, ve kterých se bavíme ročně o něco přes 100 miliardách eur, které jsou utraceny ve členských státech, a s penězmi, kterými se operuje v krizi eurozóny, kde se často bavíme o mnohem větších částkách peněz, ale zase nejsou to peníze, které by měly být čistě utraceny a v ideálním případě by měly být jenom půjčeny a vráceny zpět. Takže jak moc zůstane ta debata o rozpočtu, o tom klasickém evropském rozpočtu, oddělena od debaty o tom, jak využívat peníze, kdo bude platit ty peníze, které se utrácejí takhle specificky v krizi. Pro státy, které jsou krizí eurozóny výrazně postiženy. Když se podívám na jiné produkty irského předsednictví, tak to není až tak překvapivé, oni tam mají vypíchnutou zejména otázky hospodářského růstu, ale také třeba sociálních aspektů v hospodářském růstu, jako například nezaměstnanosti mladých, téma, které teď hýbe Evropou velice výrazně. A opět Irové si zažili zkušenost, kdy ji měli velmi vysokou, potom klesla velice nízko a teď opět roste, takže opět mohou argumentovat, že to zažili z obou stran, z té pozice té problémové země, tak z pozice státu, který s tím tak problémy nemá a je schopen nalézt nebo hledat nějaká řešení. Z těch irských specifik, tak dá se očekávat, že třeba Irsko bude poměrně intenzivně tlačit nebo snažit se o harmonické vztahy mezi Evropskou unií a Spojenými národy, nebo státem, který říkal, ano, Evropská unie samozřejmě má svoji zahraniční politiku, ale má se snažit, aby tam nebylo skřípění s případnými aktivitami Spojených národů, aby případně, ideálně se doplňovali. Irsko má tradici třeba jako neutrální stát, participace na spousta mírových misí OSN a podobně. To jsou věci, které se naleznou, uvidí se, jak se Irové zachovají k debatám, které vždycky probleskávají na evropské úrovni o například harmonizaci zdanění, tam Irové mají poměrně jasnou pozici a tam se nedá očekávat nějaký výrazný posun. Jinak ale opět naprostá většina irské agendy bude o takovém tom běžném posouvání směrnic a nařízení, které se už třeba rok projednávají, posunout je dál, aby se třeba stihly dojednat za litevského předsednictví a podobně. Takže ať to bude otázka životního prostředí, otázka dopravní politiky nebo třeba otázky vnitřního trhu. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Když jste mluvil o tom, že nová předsednická země dostane 80 procent agendy z toho předchozího semestru, tak čím to podle vás je? Je to čistě jen kvůli tomu jednání o konkrétních smlouvách, je v nějakém stádiu a ani se nemohou stihnout dokončit za ten půlrok a posunou se dál do agendy další předsednické země? Nebo je to i tak trochu chyba Kypru, když si vypůjčím konkrétní příklad aktuálního skončeného předsednictví? Ivo ŠLOSARČÍK, katedra Západoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Není to primární kyperská chyba. To valení té agendy před sebou je obecný evropský fenomén, který je prostě zakotven v rozhodovacím cyklu na unijní úrovni. Tento způsob přijímání třeba evropské legislativy je tak komplikované a má tolik vzájemných pojistek a probíhá tolika různými čteními v Evropském parlamentu, ale třeba i v různých úrovních rady, že prostě není možné evropskou normu přijmout během 1 semestru. To je věc, která běží rok, 2 roky, s přípravnými fázemi i déle. Takže prostě toho půlročního cyklu, které má předsednictví, to přijímání má spoustu fází, pojistek, čtení v Evropském parlamentu, jednání na různých úrovních rady tam a zpátky, tak vlastně se nedá stihnout přijetí evropské normy, běžné směrnice, běžného nařízení za 1 semestr, který má to předsednictví k dispozici. Takže to, že předsednictví zdědí spoustu agendy a spoustu ji předá dál, je to zakotveno v systému evropského rozhodování, není to chyba ani Kypřanů, ani Irů. Ti opět něco vyřeší, něco posunou. A něco posunou dál Litevcům do jejich předsednictví. Třeba Česká republika měla v uzavírání různých norem docela velký úspěch. Přes stát české vlády a podobně. Ale my jsme měli vlastně štěstí, protože my jsme Plné znění zpráv


měli předsednictví v době, kdy dobíhal volební cyklus Evropského parlamentu, takže i parlament, ale i rada chtěla do značné míry vyčistit stůl věcí, které se jednaly 2, 3 roky, před tím, než budou nové parlamentní volby a se spoustou věcí se muselo začít vlastně nanovo. Tuhle tu výhodu Irsko nemá. Volby do Evropského parlamentu nebudou v tomto pololetí. Takže věci poběží jako obvykle, a to je jedna z věcí, dalších prvků, které po Lisabonu tu hru zkomplikují předsednictví, protože parlament evropský je silnější dneska, než byl před Lisabonskou smlouvou. Dobře a hodně toho využívá. A předsednictví musí jednat nejen v rámci rady, které předsedá, ale funguje v mnoha otázkách jako ten hlas nebo tvář rady, která když si na úrovni rady něco vyjedná, tak ona to pomáhá potom vyjednávat za radu s Evropským parlamentem. Ostatně i v dokumentech irského předsednictví, jenž se bude pokoušet naslouchat, hledat kompromisy, nejen mezi členskými státy, ale je tam zmíněn i Evropský parlament jako staronový, ale čím dál tím silnější a čím dál tím asertivnější hráč na evropské úrovni. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Mluvil jste o těch 5 procentech, které si dokáže každá předsednická země začlenit do té své agendy. Je to v případě Irska právě ta podpora hospodářského růstu a podpora nezaměstnanosti? Ivo ŠLOSARČÍK, katedra Západoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Irsko v podstatě nemohlo tam mít nic moc jiného než růst hospodářství a debaty o tom, jak slad..., jako co se děje se současným evropským sociálním modelem, jaká má krize a evropská reakce na ni dopady, nejen na ta tvrdá čísla v ekonomikách, ale třeba na sociální struktury členských států a podobně. Tomu se Irsko nemohlo v žádném případě vyhnout. Ty vlastní přínosy je třeba zmínka o tom, že Irsko jako ostrovní země, že se bude debatovat nejen o využití kapacity, kterou má kontinent Evropy nebo země Evropa, se projevil i v, to, že irské ostrovní země se projevil například v tom, že je tam zmínka v prioritách o tom, že Irsko se zaměří nejen na využití potenciálu Evropy, Evropské unie jako země, jako kontinentu, ale podívá se na potenciál, který mají moře, které spadají ať už plně nebo částečně pod jurisdikci evropských zemí a kde EU má taky co říct. Takže můžeme očekávat třeba trošku větší debaty o rybolovné politice, než by se dalo očekávat třeba od České republiky nebo Rakouska a podobně. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Irsko bude předsedat Evropské unii už posedmé. V čem je to výhoda právě z toho irského pohledu, i když třeba fungování 27 se změnilo od roku 2004, kdy Irsko řídilo unii naposled? Ivo ŠLOSARČÍK, katedra Západoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Oni to docela zdůrazňují, je to trošku jako ukázka to, že jsou zkušenější než ty jejich předchůdci, Kypr, a její následovníci, Litva. A mají to velmi vypíchnuté, že už předsedají posedmé a obecně ty jejich předsednictví, irská předsednictví byla chápána buď jako velký úspěch, třeba to Ahernovo předsednictví v roce 2004, kdy se podařilo dotáhnout jednání o nových evropských smlouvách, byť ty potom padly pod stůl po francouzském referendu a podobně. Ale Ahern byl schopen nalézt kompromis a tu evropskou ústavní smlouvu dokončit. Podařilo se dokončit prostě rozšiřování a podobně. Takže irská předsednictví byla chápána buď jako velký úspěch nebo alespoň jako absence průšvihu. Takže na tom Irové rádi staví. A oni podle mě budou hlavně chtít využít předsednictví a prezentovat se jako stát, který si už prošel tím problémovým obdobím, který má schopnou ekonomiku, schopnou administrativu, který je schopen tohle to zvládnout, to komplikované cvičení spojené s předsednictvím, kvalitně. A to bude hlavní podle mě pokus, to bude hlavní cíl, kterou se Irové pokusí dát do svého předsednictví. Ne až tak nutně prosadit každou svoji prioritu a podobně, ale být chápáni jako schopní manažeři, schopní administrátoři, schopní politici. A tím zaprvé smýt takovou tu pachuť, kterou na Irsku zůstala kvůli ekonomické krizi, ale v neposlední míře, aspoň dle mého názoru, Irové budou chtít využít předsednictví, aby se mentálně a na mezinárodní scéně mentálně odřízli od toho jižního křídla Evropské unie. Aby řekli, podívejte se, my jsme měli v jistém smyslu podobné problémy jako mnohé státy na jihu Evropy, ale my jsme jiní, my jsme ty problémy vyřešili a máme drive na to být opět chápáni jako standardně úspěšný evropský stát. A k tomu samozřejmě předsednictví může docela dobře sloužit. Druhá věc, která je důležitá, je uvědomit si, že Irové mají novou vládu, mají nejen nového premiéra, ale mají u moci po strašně mnoho letech vládu středolevicové koalice, i když v Irsku je to trochu komplikovanější, ale mají nového premiéra, novou koaliční vládu, která zas nemá až tak moc zkušeností s evropskou politikou a samozřejmě to irskému premiérovi, předsednictví pomůže být víc vidět jako evropský politik jak na evropské úrovni, tak ve irské vnitřní politice. Takže to je druhý úkol, který před sebou Irové mají. Nejen se ukázat jako schopný, efektivní stát, ale i stát, který má i prokázat Plné znění zpráv


evropské schopnosti. Nebo schopnosti být efektivním evropským politikem u jakoby nováčků v křesle premiéra, vicepremiéra a podobně. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Keltský tygr se ale potácel na hranici státního bankrotu. Díky cizí pomoci a dodržování reforem se jeho ekonomika stabilizuje. Jak mohou tyto zkušenosti pomoci Evropské unii, když si Irsko prošlo nejhorším a teď je na dobré cestě z krize ven? Ivo ŠLOSARČÍK, katedra Západoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Irská republika tuhle tu roli trochu už plní. Že kdykoliv na unijní úrovni začne velké stýskání na tom a kritika toho, že evropská intervence nepomáhá, veme se případ Řecka, podívejte se, tam se ty peníze, ta pomoc opakuje a nejsou plněny reformní sliby, které byly učiněny, tak se už dneska, Irsko říká, no, dobře, podívejte se, v Řecku to možná skřípe, ale v irském případě ty sliby se plní, ty reformy probíhají, místní obyvatelé až tak strašně moc nestávkují, trošku ano, ale až tak moc nestávkují a spíš se pokouší s tím problémem něco dělat. A víceméně to své rozčarování svými politiky, kteří k tomu přivedli, tak projev ve volbách, kde odsunuli dosavadní vládní stranu a jejich vrcholní politiky na naprosto, na její druhou a spíš třetí kolej. Zvolili novou vládu a dali jí mandát něco dělat. Takže Irsko samozřejmě už dneska funguje jako ten pozitivní nebo aspoň pozitivně prezentovaný případ evropské intervence. A samozřejmě ukáže se efektivita irského lídršipu, irského vedení a předsednictví v následujících 6 měsících. Takže za 6 měsíců uvidíme, jestli se Irsko bude uvádět nejen jako příklad státu, kde ta evropská unijní intervence docela pomohla, ale také jako státu, který i přes ty domácí problémy je pořád schopen fungovat jako kvalitní evropský hráč, byť je to pořád stát, který patří do té menší poloviny, do té poloviny menších evropských států. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Vstupuje Irsko do čela rady Evropské unie, řekněme, v nejnevýhodnější pozici oproti jiným členským státům 27, které už si půlročním předsednictvím prošly? Vzhledem k tomu, s jakými ekonomickými problémy se eurozóna potýká. Ivo ŠLOSARČÍK, katedra Západoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Předvídat, zda bude mít Irsko "klidné" předsednictví z perspektivy krize eurozóny, nebo velice turbulentní předsednictví v podstatě nelze. Je jasné, že Irsko nevstupuje do nějaké jas..., velké otevřené krize, která by v EU byla a která by vyžadovala, aby Irsko 10 dnů poté, co se ujme předsednictví, začalo činit radikální kroky a svolávat mimořádná zasedání Evropské rady nebo summit států eurozóny a podobně. Na druhé straně ono se zdálo mnoha předsednictvím, že vstupují do poklidných a na spíš dlouhé strategické otázky zaměřených pololetí a staly se z nich spíš opravdu pololetí věnovaná krizovému managementu a podobně. To může být od náhlého problému v některých evropských zemí, až po mezinárodní krizi, která může proběhnout, až prostě po přírodní katastrofu, která může propuknout v EU nebo kdekoliv, kdekoliv okolo. A mnohé země včetně českého předsednictví zjistily, že prostě priority, které ty státy měly, které si napsaly do svých programů, tak pár týdnů po začátku předsednictví přestaly platit. Ať to byla plynová krize v roce 2009 nebo vánoční tsunami v Indonésii nebo právě ekonomické problémy některých členských států. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Ivo Šlosarčík z katedry Západoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Takový byl dnešní pořad Studio Česko. Od mikrofonu se loučí a za pozornost děkuje Martin Matějka. _

Šéf ostravské ČT Ilja Racek rezignoval na svou funkci 9.1.2013

mediaguru.cz str. 00 Aktuality_ Martina Vojtěchovská_



Ředitel televizního studia Ostrava České televize Ilja Racek rezignoval na svou funkci, kde setrvá do konce ledna. Na dnešním zasedání Rady ČT to řekl generální ředitel televize Petr Dvořák. Vedením televizního studia Ostrava bude dočasně pověřena Milena Sladká, která zde nyní působí jako vedoucí ekonomiky a provozu. Jedním z důvodů Rackova odchodu je podle Dvořáka fakt, že mu příští rok končí funkční období, kdy má zároveň začít významná transformace studia. Racek by prý chtěl, aby změny vedl člověk, který na ně bude mít větší časový mandát. „Dalším důvodem je, že se po 11 letech v čele studia cítí trochu unavený a chtěl by využít toho, že se mu blíží důchodový věk," řekl Dvořák. O dalším postupu, který povede k určení nového šéfa ostravského studia, bude Dvořák informovat na příštím zasedání rady. Třiašedesátiletý Racek, který vystudoval režii na DAMU a Fakultu sociálních věd a publicistiky UK, začal pracovat v Československé televizi v roce 1975 jako pomocný režisér. Koncem 80. a začátkem 90. let působil jako šéf činohry Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Mezi lety 1998-2001 pracoval jako náměstek ministra kultury ČR. Ředitelem televizního studia Ostrava je Racek od roku 2002. -čtk-

URL| http://www.mediaguru.cz/2013/01/sef-ostravske-ct-ilja-racek-rezignoval-na-svou-funkci/ _

Šéf ostravské ČT Ilja Racek rezignoval, po 11 letech ve funkci 9.1.2013

mediar.cz str. 00 ČTK_

Články_

Studio zatím povede Milena Sladká, která v Ostravě působí jako vedoucí ekonomiky a provozu. Ilja Racek. Foto: ČT Ředitel televizního studia Ostrava České televize Ilja Racek rezignoval na svou funkci, kde setrvá do konce ledna. Na dnešním zasedání Rady ČT to řekl generální ředitel televize Petr Dvořák. Vedením studia Ostrava bude dočasně pověřena Milena Sladká, která zde nyní působí jako vedoucí ekonomiky a provozu. Jedním z důvodů Rackova odchodu je podle Dvořáka fakt, že mu příští rok končí funkční období, kdy má zároveň začít významná transformace studia. Racek by prý chtěl, aby změny vedl člověk, který na ně bude mít větší časový mandát. „Dalším důvodem je, že se po 11 letech v čele studia cítí trochu unavený a chtěl by využít toho, že se mu blíží důchodový věk," řekl Dvořák. O dalším postupu, který povede k určení nového šéfa ostravského studia, bude Dvořák informovat na příštím zasedání rady. Třiašedesátiletý Racek, který vystudoval režii na DAMU a Fakultu sociálních věd a publicistiky UK, začal pracovat v Československé televizi v roce 1975 jako pomocný režisér. Koncem 80. a začátkem 90. let působil jako šéf činohry Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Mezi lety 1998 a 2001 pracoval jako náměstek ministra kultury. Studia v Ostravě Racek řídí od roku 2002. Sladká vystudovala Ekonomickou fakultu Vysoké školy báňské v Ostravě. V minulosti pracovala jako náměstkyně ředitele Divadla Petra Bezruče v Ostravě či jako náměstkyně ředitele Národního divadla moravskoslezského. Do studia v Ostravě nastoupila na pozici vedoucí ekonomického úseku v roce 1996.

URL| http://www.mediar.cz/sef-ostravske-ct-ilja-racek-rezignoval-po-11-letech-ve-funkci/ _



Primátor z ODS se omluvil, že nazval Zaorálka zm*dem. ČSSD to nestačí 9.1.2013

parlamentnilisty.cz str. 00 Petr Kupka_

Olomoucký kraj_

Kauza olomouckého primátora Martina Novotného (ODS), jenž se na podporu prezidenta Václava Klause nedávno pustil do Lubomíra Zaorálka (ČSSD), kterého nazval nelichotivým výrazem, dále pokračuje. ČSSD teď primátora v otevřeném dopise vyzvala k omluvě. Novotný připouští chybu, nicméně od svého výroku se příliš nedistancuje. Politolog se domnívá, že by Zaorálek mohl podat trestní oznámení pro pomluvu. Novoroční projev prezidenta Václava Klause opět rozdělil společnost na jeho příznivce či odpůrce. Místopředseda ČSSD a Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek pak v České televizi prezidentova slova shrnul do jediné věty: “Stále žijete nad poměry a nepracujete, to bylo základní poselství. Aby šel Václav Klaus do sebe, to pravděpodobně by bylo opravdu chtít po něm příliš.“ Zaorálek je zm*d Reakce ze strany ODS na sebe nenechala dlouho čekat. Jednoznačně nejostřejší slovník na obranu hlavy státu však použil olomoucký primátor Martin Novotný. Ten na svém facebookovém profilu doslova uvedl: “Dnešní reakce Zaorálka na poslední Klausův prezidentský projev mě jen utvrdily v tom, co si o LZ myslím dávno. Je to zmrd. Ti verbálně úzkostliví nechť prominou, ale jiný terminus technicus neznám,“ napsal před pár dny primátor. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="258917,258857,258847" / Primátor připouští pochybení, ale… Ačkoliv šéf olomoucké radnice nejprve popřel, že by mu ujely nervy, nyní tvrdí něco jiného. “Napsal jsem tu krátkej comment na fcb, a to slovo mi skutečně ujelo. Že to bylo určeno k tomuto typu veřejné komunikace, je jasné,“ napsal opět na Facebooku Novotný s tím, že poté, co zveřejnil svůj komentář k Zaorálkovi, dostal řadu mailů, v nichž bylo podobných slov, jakým tituloval Zaorálka, několik tisíc. Dokonce mu prý v těchto emailech bylo vyhrožováno i smrtí. Kromě urážky Zaorálka Novotný ještě stihl naštvat i kritiky amnestie, když je nazval masturbanty. Místopředseda sociálních demokratů Zaorálek nejprve vyzval olomouckého primátora k diskusi s občany třeba na Horním náměstí v Olomouci, posléze však otočil. “Poté, co jsem zjistil, jaké výrazy vůči mně použil, mohu jen konstatovat, že se z jakékoli slušné debaty vyloučil. Pokud se nedistancuje od těchto výroků a neomluví se mi, nemám s ním o čem mluvit,“ řekl Zaorálek. Ve vyjádření pro MF Dnes se Novotný za svá slova omluvil. “Pokud jsem tím někoho urazil, omlouvám se. Cílem však nebyla veřejná komunikace. Příště si dám pozor na formu, nikoli však na obsah,“ sdělil Novotný. ČSSD s takovouto omluvou spokojena není Olomoucké zastupitele za ČSSD však Novotného částečné nasypání si popela na hlavu zřejmě neuspokojilo, jelikož následně sepsali otevřený dopis adresovaný olomouckému primátorovi. V něm požadují jeho důstojnou omluvu. “Ať už jste autorem předmětných vulgárních slov jako soukromá osoba, nebo primátor našeho města, žádáme Vás o to, abyste se našim spoluobčanům důstojným způsobem veřejně omluvil za formu svých výroků, které tentokrát daleko přesáhly rámec jakékoli politické kultury. V opačném případě si jen těžko dokážeme představit, že někdo s takovým přístupem k diskusi bude stát v čele tak kulturního města, jako je právě Olomouc. Věříme proto, že své výroky Olomoučanům náležitě vysvětlíte,“ píší v otevřeném dopise primátorovi olomoučtí sociální demokraté. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="258976,258972,258967" / Mnoho lidí Novotného podporuje Řada Novotného sympatizantů se však nedomnívá, že by se měl primátor dále omlouvat. Jak je patrné z jejich vyjádření na Facebooku, mnoho lidí Novotného slova směrem k Zaorálkovi a kritikům amnestie dokonce Plné znění zpráv


uvítalo a vyjadřují mu podporu. “Je dobré nazývati lopatu lopatou, rýč rýčem, kladivo kladivem, majzlík majzlíkem,“ uvedl například jeden z diskutujících. Politolog: Facebook není soukromá záležitost Podle politologa Rudolfa Kučery Facebook není soukromá záležitost, ale jde o veřejný komunikační prostor. “Čili všechno, co na této sociální síti je k dispozici, je veřejně dostupná informace a politik zde musí postupovat úplně stejně jako v jiných médiích. I výrok na Facebooku je žalovatelný a Zaorálek by na pana primátora mohl klidně podat trestní oznámení pro pomluvu na veřejného činitele,“ uvedl ParlamentnímListům.cz politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Přestože již léta odborníci usilují o to, aby pomluva nebyla řešena v rámci trestněprávního řízení, ale v občanskoprávním řízení, zatím stále zůstává platnou součástí trestního zákona. Zda v této věci nakonec dojde i na trestní oznámení, v tuto chvíli není jasné. Obvinění kvůli pomluvě však už stálo místo třeba policejního prezidenta Petra Lessyho. relatedarticles title="Psali articles="257542,253022,258852,258797,258769,258765,258756,258476,258360,258313" /

jsme:"



Safina má novou šéfku firemní komunikace 9.1.2013

Právo

str. 09 _

Profese_

Personálie Michaela Dvořáková byla jmenována do nově vytvořené funkce manažerky firemní komunikace ve společnosti Safina, která se zabývá zpracováním materiálů s obsahem drahých kovů. Dvořáková vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd na Univerzitě Karlově v Praze, kde se specializovala na literaturu, kulturu a masovou komunikaci. Dříve působila ve společnosti Unilever, kde měla na starosti činnosti v oblasti externí a interní komunikace, a zároveň byla šéfredaktorkou firemního časopisu Učko. Foto popis| _

Končí ředitel ostravského studia ČT Ilja Racek 9.1.2013

tyden.cz

str. 00 - zš -_

Lidé v médiích_

V čele ostravského studia České televize končí po 11 letech jeho ředitel Ilja Racek. Na jednání televizní rady to uvedl generální ředitel ČT Petr Dvořák. V čele ostravského studia České televize končí po 11 letech jeho ředitel Ilja Racek. Na jednání televizní rady to uvedl generální ředitel ČT Petr Dvořák. Plné znění zpráv


Ilja Racek z České televize odchází na vlastní žádost. Podle Dvořáka svou rezignaci vysvětlil tím, že mu příští rok končí funkční období a již se nechce podílet na připravované transformaci ostravského televizního studia, protože zabere příliš času a on se po 11 letech v čele studia cítí unaven. "Rezignační dopis jsem od pana Racka obdržel začátkem tohoto týdne. Vzhledem k tomu, že odchod byl jeho přáním, jsem mu nebránil," uvedl Dvořák s tím, že Ilja Racek funkci opustí k 31. lednu. Řízením ostravského studia byla dočasně pověřena jeho finanční ředitelka Milena Sladká. Ilja Racek vystudoval režii na DAMU a televizní publicistiku na Fakultě sociálních věd UK. V České televizi působil s přestávkami od roku 1975. V letech 1991-1998 byl ředitelem Státního divadla Ostrava, v letech 19982001 náměstkem ministra kultury. V čele ostravského studia ČT stál od roku 2002.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/lide/konci-reditel-ostravskeho-studia-ct-ilja-racek_257728.html _

Jednání o budoucnosti kabinetu 8.1.2013

ČRo Rádio Česko

str. 01

08:08 Rozhovor na aktuální téma_ _

moderátor -------------------Už za dvě hodiny začíná na Úřadu vlády jednání o budoucnosti kabinetu. Na jednání takzvané K9 míří po třech zástupcích ODS, TOP 09 a strany LIDEM. Právě dnes by podle dřívějších postojů měli na své posty rezignovat, respektive za dva dny, ministři za stranu LIDEM. Posléze ale vedení strany úvahu o odchodu z vlády revidovalo. Na definitivní stanovisko tak čekají také koaliční partneři. Jak Rádiu Česko potvrdil předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostů Petr Gazdík. Petr GAZDÍK, předseda poslaneckého klubu strany /TOP 09 a STAN/ -------------------My čekáme na vyjádření strany LIDEM, zda chce setrvat v koalici nebo nechce. Je to její svobodné rozhodnutí. My ho budeme respektovat. V případě, že nebude chtít setrvat v koalici, my to budeme brát na vědomí a budeme hledat další řešení. moderátor -------------------Místopředseda ODS Jiří Pospíšil má jasno v tom, že strana LIDEM z vlády neodejde. Jiří POSPÍŠIL, místopředseda strany /ODS/ -------------------Osobně si myslím, že k té rezignaci nakonec nedojde, že liberální demokraté, vědomi si toho, že rozpadem Poslanecké sněmovny a předčasnými volbami odchází z politické scény, tak pod vlivem této skutečnosti nakonec nerezignují. moderátor -------------------A jednou z těch, kdo za stranu LIDEM půjde dnes vyjednávat na K9, je také první místopředsedkyně strany Dagmar Navrátilová, které přeji dobré ráno. Dagmar NAVRÁTILOVÁ, 1. místopředsedkyně strany /LIDEM/ -------------------Pěkný den všem přeji. moderátor -------------------Plné znění zpráv


Paní místopředsedkyně, už máte ve straně jasno, zda ve vládě zůstáváte, nebo ne? Dagmar NAVRÁTILOVÁ, 1. místopředsedkyně strany /LIDEM/ -------------------My nemáme ve straně jasno, protože právě dnes teprve dopoledne jdeme na jednání s koaličními partnery. Tak předsednictvo zasedne teprve poté až odpoledne. moderátor -------------------To je pravda, ale s něčím na to jdete, tak předpokládám, že i po těch výrocích, které byly, vy jste tlumila Karolínu Peake už v začátku. Karolína Peake ztlumila vlastně posléze své výroky také. Tak se z toho dá dovodit: my v té vládě chceme zůstat. Dagmar NAVRÁTILOVÁ, 1. místopředsedkyně strany /LIDEM/ -------------------Je to samozřejmě jedna z možností a myslím si, že jaksi nejméně, nejméně bolestivou možností. Na druhé straně opravdu byli jsme vyzváni koaličními partnery, jak ODS, tak TOP 09, abychom zasedli k jednacímu stolu. A to já říkám, pokládám za slušnost, jestliže nás partneři volají jaksi k jednání, tak si poslechnout jejich názory. moderátor -------------------Karolína Peake očekává, s jakou nabídkou další spolupráce za ní dnes koaliční partneři na jednání přijdou. Ale není to spíše tak, že ve vládě zůstanete i bez jakékoliv nabídky? Dagmar NAVRÁTILOVÁ, 1. místopředsedkyně strany /LIDEM/ -------------------Víte, já pořád slyším o nějakých nabídkách. Ale já osobně nejdu na jednání s očekáváním nějakých zvláštních nabídek. moderátor -------------------Tak ta nabídka může být i v tom smyslu: podívejte se, začneme se k sobě chovat slušně, nebudeme si říkat, že důvěra v někoho je v mínusových hodnotách. Dagmar NAVRÁTILOVÁ, 1. místopředsedkyně strany /LIDEM/ -------------------Ano, tak tuhle nabídku bych očekávala. Tu ano. Ale určitě nemám na mysli nabídku ve formě nějakých, nějakých postů. moderátor -------------------A není to tak, že strana LIDEM také z vlády nechce odejít a neodejde, protože by vaše hlasy ve sněmovně případně mohli nahradit poslanci kolem Josefa Dobeše, což Karolína Peake říkala, že je pro ni téměř nepředstavitelné? Dagmar NAVRÁTILOVÁ, 1. místopředsedkyně strany /LIDEM/ -------------------Ano, to říkala naše předsedkyně. Já říkám, že hlasy kolem bývalého ministra Josefa Dobeše by byly zodpovědností spíš premiéra Nečase, pokud by přistoupil na spolupráci s člověkem, který byl aktivním členem vlády, potom byl aktivním kritikem vlády, a zase by se chtěl aktivním členem vlády, tak pro mě by to bylo víc než podivné. Ale byla by to skutečně odpovědnost premiéra této vlády. moderátor -------------------Tak znáte to, lidé se vyvíjejí, i názory ve straně LIDEM na spolupráci s vládou Petra Nečase se vyvíjejí. Ale když jste říkala, že nechcete mluvit o nějakých personálních záležitostech, přesto v tuto chvíli má vaše strana ve vládě pouze dva své zástupce. Karolínu Peake a také Kamila Jankovského. Je to minimum, nebo přeci jenom, abyste prosazovali ten svůj projekt, vy jste novou stranou, která o sobě musí dát vědět. Nejlepší jsou k tomu posty ministerské. Tedy není to tak, že abyste se více prosadili, potřebujete také více postů? Plné znění zpráv


Dagmar NAVRÁTILOVÁ, 1. místopředsedkyně strany /LIDEM/ -------------------Víte, je třeba ještě také mluvit o Petru Mlsnovi, který není sice členem Liberálních demokratů, přesně tak. Ale je nominován za naši stranu. A je to člověk, který, který prostě s námi své postupy konzultuje. A co se týče prosazování názorů. Samozřejmě, to by byl jeden z důvodů, proč bychom v té vládě zůstali, abychom mohli do koaliční smlouvy prosadit některé programové záležitosti, o kterých chceme ještě jednat do konce volebního období. moderátor -------------------Co přesně to má být? Dagmar NAVRÁTILOVÁ, 1. místopředsedkyně strany /LIDEM/ -------------------Ale k tomu nutně, nutně nepotřebujeme ministerský post. moderátor -------------------A programově, co to ještě tedy má být? Dagmar NAVRÁTILOVÁ, 1. místopředsedkyně strany /LIDEM/ -------------------Programově se bavíme o protikorupčních opatřeních, o zákonu o úřednících. Bavíme se o financování politických stran a podobně. moderátor -------------------Jenom čistě technicky a personálně: jste případně připraveni překousnout i takové pokoření, že by resort obrany převzal generál Vlastimil Picek? Dagmar NAVRÁTILOVÁ, 1. místopředsedkyně strany /LIDEM/ -------------------Na toto téma se určitě ještě budeme bavit. Ale tak, jak řekla naše předsedkyně, pro ni je to uzavřená záležitost. Ale určitě se o tom budeme bavit. moderátor -------------------A jakým směrem uzavřená? Když premiér řekne: to je člověk, kterému věřím, tak Karolína Peake řekne: to je člověk, kterému nevěřím, a uzavře se to jakým způsobem? Dagmar NAVRÁTILOVÁ, 1. místopředsedkyně strany /LIDEM/ -------------------No tak v tuhle chvíli má vyšší slovo premiér, že jo. A v každém případě on je ten člověk, který jmenuje, lépe řečeno navrhuje prezidentovi ke jmenování a také navrhuje prezidentovi k odvolání. Což tak velmi aktivní během svého volebního období činí. Velmi aktivně. moderátor -------------------První místopředsedkyně strany LIDEM a v tuto chvíli také politická analytička Dagmar Navrátilová. Děkujeme a na slyšenou. Dagmar NAVRÁTILOVÁ, 1. místopředsedkyně strany /LIDEM/ -------------------Já přeji všem příjemný den. Na slyšenou. moderátor -------------------Plné znění zpráv


Dagmar Navrátilová je političkou, politickou analytičkou pouze jako amatérka. Ale profesionálem v tomto oboru je politolog Josef Mlejnek působící na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobré ráno i vám. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha -------------------Dobré ráno. moderátor -------------------Z toho, co jsme slyšeli, je to tak, že svým způsobem strana LIDEM je teď vláčena ve vzduchu a premiér Petr Nečas si s ní může dělat, co chce? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha -------------------Je to docela možné, protože pokud se zformovala v Parlamentu skupina poslanců kolem Josefa Dobeše, nebo nějaká jiná podobná skupina, o které třeba mediálně není tolik, není tolik známo. Tak potom hodnota strany LIDEM prudce klesá, poněvadž je nahraditelná. moderátor -------------------A má strana LIDEM šanci ve vládě vůbec něco prosadit? Není skutečně jen loutkou v rukou občanských demokratů a strany TOP 09? Protože premiér jasně říká: já chci vládnout, stojednička je stojednička, a když se najdou ty hlasy, je úplně jedno, od koho jsou. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha -------------------Ano, pokud má premiér jaksi náhradu za stranu LIDEM, tak straně LIDEM může jít vlastně jenom o jedinou věc. Aby se ve vládě tato strana udržela a aby to bylo aspoň trošku navenek /nesrozumitelné/. moderátor -------------------A jenom upřímně, musí mít premiér náhradu? Není to skutečně tak, že v Poslanecké sněmovně je teď taková skupina, že ta, ten nejnižší společný jmenovatel se rovná: odmítáme předčasné volby a vždy se najde 101 poslanec, respektive tolik poslanců, kteří by odmítli hlasování o nedůvěře vládě? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha -------------------Ano, ano. Jako to, i toto vlastně. Já mám, nebo tak já chápu nějakou tu skupinu. Buď je to skupina nějaká více zformovaná, ale samozřejmě, jak říkáte, může to být i skupina více méně ad hoc. Prostě premiér ví, že v Poslanecké sněmovně už je dostatečný počet poslanců, kteří si prostě nepřejí předčasné volby. A že se může spolehnout takřka stoprocentně, že v případě hlasování o důvěře nebo nedůvěře tito poslanci prostě nebudou chtít činnost vlády ukončit. Takže to samozřejmě nemusí být tedy nějaká zorganizovaná skupina, která by si vymyslela název a nějaké logo a hrála si trošku na stranu, aniž by skutečně nějaký shluk poslanců, o němž premiér velmi dobře ví, že prostě nebude chtít za žádnou cenu předčasné volby. moderátor -------------------Z toho, co před chvílí říkala Dagmar Navrátilová, se také dalo dovodit, že LIDEM jsou připraveni i na variantu, že na postu ministra obrany zasedne generál Picek. Ale pro TOP 09 není přijatelné, aby ODS i nadále zůstalo jak Ministerstvo obrany, tak také Ministerstvo dopravy. Ale nedá se očekávat, že by pana Kubu premiér hodil přes palubu, když mu zajistil podporu na posledním kongresu. Tedy dá se očekávat to, že pan Picek bude kompromisem i pro TOP 09, aby se opětovně nerozjížděly nějaké vnitrokoaliční hrátky? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha -------------------Možné to samozřejmě je. A taktéž důležité je, nebo může být a bude to, co Ministerstvo obrany dále bude obhospodařovávat. To znamená různé zbrojní obchody. Teď se třeba blíží definitivní rozhodnutí o tom, jestli Česká republika prodlouží pronájem stíhaček Gripen, nebo jestli případně by vypsala nějaký nový tendr. A to je třeba záležitost samozřejmě, na které mohou mít zájem různé zbrojní firmy nebo zprostředkovatelské firmy při Plné znění zpráv


těchto různých obchodech. Takže nějaký konsenzus na generálu Pickovi může být nejen politický, ale může to být samozřejmě konsenzus, řekněme, obchodně politický. moderátor -------------------A z vašeho úhlu pohledu, na kolik je vláda pro veřejnost v tuto chvíli uvěřitelná? Když se podíváme i na ty nejrůznější kotrmelce v rámci strany LIDEM. Do jaké míry veřejnost věří tomu, že vláda je skutečně kompetentní? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha -------------------No tak já si myslím, že drtivá většina veřejnosti vládě nevěří. Vyplývá to i z průzkumu veřejného mínění a není se co divit. Pokud vláda předvádí vlastně od začátku neustále různé kotrmelce. Jedna vládní krize stíhá druhou a nemá kvůli těm různým kotrmelcům ani čas na pořádné vládnutí. No tak se nelze divit tomu, že důvěra veřejnosti v tuto vládu se limitně blíží nule. moderátor -------------------Politolog Josef Mlejnek působící na Fakultně sociálních věd Univerzity Karlovy, děkujeme a na slyšenou. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Praha -------------------Děkuju, na shledanou. _

Klaus: Kritika amnestie je útok na mě 8.1.2013

e15.cz

str. 00 _

Domácí politika_

Václav Klaus se ostře vymezil vůči kritikům amnestie. V kritice vidí útok na svou osobu a snahu o oslabení své politiké pozice. Není to kampaň proti amnestii, je to kampaň proti mě, část veřejnosti se nechala zmanipulovat, uvedl Klaus v ČT. Klausova amnestie vzbudila nevoli veřejnosti i odborníků, kritizovali ji politici napříč politickým spektrem, bude se jí zabývat Ústavní soud, vláda i Sněmovna. Kritikům vadí zejména zastavení trestních stíhání, která trvají déle než osm let. Tato část amnestie totiž dopadá i na nejzávažnější hospodářské kauzy. Týden po vyhlášení prezidentské amnestie opustilo brány českých věznic přes šest tisíc vězňů a další desetitisíce lidí odsouzených k alternativním či podmíněným trestům čekají, až jim trest prominou soudy. „Není to kampaň proti amnestii samotné, je to kampaň proti mně, proti hodnotám, které dlouhodobě představuji a zastávám a které více než dvě desetiletí v české politice prosazuji,“ brání své rozhodnutí Klaus. Podle něj v kampani nejde o odsouzené, ani o propouštěné, ani o takzvané tuneláře, ani o oběti trestné činnosti. Prezident vidí za kritikou jím vyhlášené amnestie útok na svou osobu a snahu oslabit jeho politickou pozici před koncem mandátu. „Zastrašit se nenechám. Nic nekončí. Před 15 lety jsem v podobné situaci vyslovil známou větu jedeme dál. Ta platí i dnes,“ přirovnal situaci k sarajevskému atentátu.

Anketa Myslíte si, že kritikům nejde o amnestii, ale o útok na Václava Klause? Ano



9%

Ne

91%

V anketě hlasovalo 231 čtenářů.

další ankety Prezident se ke kritice amnestie vyjádřil i pro Český rozhlas. „Křik, který moji političtí odpůrci vyvolali, a mediální bombardování veřejnosti, které následovalo, vedlo k tomu, že to úplně vymazalo podstatu amnestie, i to, koho a čeho se amnestie týkala a jaký je její vlastní smysl,“ uvedl v ČRo jindy mediálně zdrženlivý Klaus, jenž se v posledním týdnu vyjadřoval k amnestiím i v celostátních denících. Politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy má z Klausova vyjádření dojem, že si prezident chce vybudovat pozici pro další politickou dráhu po tom, co odejde z Hradu. „Přirovnal tu situaci k sarajevskému atentátu a použil svoje heslo `jedeme dál`. Tím se spíš mobilizují příznivci, než že by pokorně trošku uznal chybu,“ je přesvědčen Mlejnek, který kritiku amnestie považuje přinejmenším za zčásti oprávněnou. Odpor k prezidentově amnestii sílí Již přes 20 senátorů se rozhodlo, že podepíše ústavní stížnost na zrušení části amnestie. Návrh chtějí senátoři odeslat do konce týdne. V průzkumech veřejného mínění většina lidí s amnestií nesouhlasí a například facebooková skupina Nesouhlasíme s Klausovou amnestií má přes 330 tisíc sympatizantů a stejnojmenou petici už podepsalo přes 100 tisíc lidí. Na protest proti prezidentské amnestii starostové některých obcí a ředitelé různých škol sundali ve svých úřadech a školách portrét Václava Klause. K protestu se přidávají další úřady. V pondělí se připojila více než stovka starostů v celé republice, řekl starosta obce Želechovice nad Dřevnicí na Zlínsku Michal Špendlík, který patřil k iniciátorům akce. „Lidé se nám spontánně ozývají. Od vyhlášení amnestie za námi lidé chodí a ptají se, proč se to stalo a jestli s tím můžeme dělat. Naše možnosti jsou omezené, tak jsme se rozhodli alespoň takto protestovat,“ uvedl Špendlík. Tuto iniciativu označil Hrad za pokleslou. Prohlášení prezidenta Václava Klause k politickým reakcím na vyhlášení dílčí amnestie Laciná, jednostranná a lživá kampaň médií a politiků v médiích k amnestii, kterou jsem udělil k dvacetiletí České republiky, je ve své podstatě pokračováním toho, co dobře znám. Není to kampaň proti samotné amnestii. Je to kampaň proti mně, proti hodnotám, které představuji a zastávám a které více než dvacet let v politice prosazuji. Plné znění zpráv


Nejde v ní ani o odsouzené, ani o propouštěné, ani o takzvané tuneláře, ani o oběti trestné činnosti. Jejím smyslem je útočit na mě osobně - právě nyní, před skončením mé prezidentské funkce. Je výrazem obavy mých politických soupeřů z mého dalšího veřejného působení. Vůbec se nedivím, že se při tak masívní kampani nechala nemalá část veřejnosti zmanipulovat a věří tomu, co je jí z médií vnucováno. Tím více si cením těch - a jejich počet v posledních dnech a hodinách výrazně narůstá - kteří se zmanipulovat nedali, používají svou hlavu a vyjadřují mi podporu. Spoléhám na ně, na jejich rozum, jejich samostatné myšlení a statečnost a nesmírně jim za jejich postoj děkuji. Spoléhám na všechny, kteří jsou schopni mediální manipulaci prohlédnout. Také oni se mohou spolehnout, že od svých názorů a postojů ani v budoucnu neustoupím a zastrašit se nenechám. Nic nekončí. Před 15 lety jsem v podobné situaci řekl větu: „Jedeme dál.“ Ta platí i dnes. Také čtěte: Schwarzenberg: Stát by měl lidi poškozené amnestií odškodnit Němci se po amnestii bojí růstu kriminality v pohraničí ČSSD vyvolá kvůli amnestii hlasování o nedůvěře vládě

URL| http://zpravy.e15.cz/domaci/politika/klaus-kritika-amnestie-je-utok-na-me-944725 _

Kroužkování jinými prostředky 8.1.2013

Lidové noviny str. 11 JERONÝM KLIMEŠ_

Názory_

ÚHEL POHLEDU Aby se výsledek voleb přiblížil přání voliče, musí být on sám chytřejší než politici Achillova pata naší politické scény stojí a padá se zastaralým volebním systémem, který je nastaven na prostředí Rakouska-Uherska a první republiky, tedy na období, kdy lidé netrávili čas u počítačů a televizí, ale velice intenzivně se sdružovali do spolků, klubů a různých jednot. Tento čas je pryč a politické strany zjistily, že prakticky nepotřebují mít členy, že se vystačí s pražským ústředím. Nevhodný volební systém je průšvih u parlamentních voleb, bohužel je to průšvih i u prezidentských voleb. Proč? Prezidentský volební systém je nastaven, aby vybíral populisty, „populární“ lidi, a ne populární názory. Ukažme to na zjednodušeném příkladu. Představme si nějakou zemi, kde je poměr pravice-levice 70 : 30 a mají tam jednoho levicového kandidáta a sedm pravicových, pak levicový dostane 30 procent hlasů a každý z pravicových dostane plus minus 10 procent. Levice by mohla jásat, ale stejný mechanismus funguje i naopak, v její neprospěch, pokud bude hodně levicových kandidátů a málo pravicových. Jinými slovy volba prezidenta nevypovídá o rozložení názorů ve společnosti, ale o nahodilém poměru počtu kandidátů toho či onoho politického spektra. Z těchto kandidátů bude vybírat největšího populistu – nepopulárnější figurku. Nevím, jak vy, ale já nechci za prezidenta další celebritu. Já bych nejraději někoho, kdo v největší míře zastupuje názory většiny populace. K tomu bychom však potřebovali jiný volební systém. Například tento: Na volebním lístku bude tolik řádek, kolik je kandidátů, například devět. Volič by napsal pod sebe, kolik by chtěl jmen v pořadí od nejlepšího k nejhoršímu. První kandidát by dostal 9 bodů, druhý 8, třetí 7 atd., koho by volič neuvedl, ten by dostal 0 bodů. Pak by se jen sečetli body kandidátů. Tedy kontroverzní populisté by dostali od někoho hodně, od jiného nula, prosadili by se spíše kandidáti na druhých, třetích místech, kteří jsou spíš přijatelní pro většinu voličů. To je to, co by měl prezident splňovat. Není cílem mít vyhraněnou osobnost, kterou bude půl národa zbožňovat a půl nenávidět. Tak může vypadat lídr politické strany, ale ne prezident. Plné znění zpráv


Volit toho, kdo má šanci postoupit Pozdě bycha honiti. Dnešní volební systém není nastaven na to, abychom volili mezi názory, ale mezi populárními figurkami. Proto v prvním kole nemůžeme volit toho, kdo se nám nejvíce líbí, ale toho, kdo má reálnou naději na zvolení. Mně osobně se z kandidátů nejvíce líbí Zuzana Roithová, ale ta bohužel nemá reálnou šanci se prezidentem stát, protože se hraje proti Zemanovi s Fischerem. Volbou Roithové bych jen rozmělňoval hlasy. Já musím volit tu populární figuru, která je schopná se dostat alespoň do druhého kola, a zároveň má trochu mně blízké názory. Po uvážení všech těchto faktů musím konstatovat, že jediný takto přijatelný kandidát v prvním kole je Karel Schwarzenberg. Tento článek píši na vysvětlení svého postoje, na který se mě lidé občas ptají, a zároveň jako výzvu pro nás voliče. Musíme být chytřejší než naši politici, chytřejší než naše zoufalé volební systémy. Trochu se nám to podařilo v minulých volbách, kdy voliči ukázali, že trochu dokázali politikům zamíchat jejich předem jistým pořadím na kandidátkách. Když nefungují strany, musíme se my voliči domlouvat přes články, e-maily, výzvy, a tak vytvářet obranné koalice a strategie proti politikům. To jsou voličské strategie, které přicházejí ke slovu, když selhává volební systém. Dále mě překvapuje, jak málo lidí se zajímá o to, jakým způsobem volební systémy vybírají z kandidátů. Já osobně tam vidím zakopaného psa. Důvod tohoto nezájmu o volební systémy spatřuji obecně v nezájmu až odporu lidí vůči matematice a statistice. Tady je vidět, jak velká je cena za tento druh nevzdělanosti – na vařené nudli nás utáhnou ti, kteří naopak s tou volební statistikou pracovat umějí. Foto popis| Budu volit Schwarzenberga, prozrazuje Jeroným Klimeš. Nejvíce se mu sice líbí Zuzana Roithová (na snímku třetí zleva mezi Janem Fischerem a Karlem Schwarzenbergem, v popředí sedí Jiří Dienstbier), ale její volbou by prý jen rozmělňoval hlasy. Proto soudí: Musím volit někoho, kdo je mi blízký a má šanci postoupit do druhého kola. Snímek je z listopadové debaty prezidentských kandidátů o evropské vizi v sále FSV UK v Praze. Foto autor| FOTO MAFRA – PETR TOPIČ O autorovi| e-mail: [email protected] JERONÝM KLIMEŠ psycholog _

Vyznavači majora 8.1.2013

Mladá fronta DNES str. 12 Jan Novotný_

Publicistika_

Propagandistický seriál o majoru Zemanovi prochází podivnou renesancí. Včera začala jeho šestá televizní repríza po roce 1989. Je hitem na internetu, předmětem parodie i kultu. Existují lidé, kteří s tímto seriálem prožívají doslova každý den. Naprosto mu propadli, své životy přizpůsobili jeho pravidlům. Beru do ruky telefon a vytáčím číslo Ondřeje Buriana, šéfa fanklubu seriálu, který v posledních dvaceti letech prochází zvláštní adorací. Jeden z vrcholů normalizační propagandy je některými lidmi dokonce uctíván jako kult. I já se přiznám, že mě baví. Už od dětství. Má určité kouzlo, kterému člověk snadno podlehne. Ale zajímá mě na něm i ideologie, jak ji komunističtí přepisovači historie využívali. Právě z tohoto pohledu je major Zeman unikátním dílem, kde se Češi mohou podívat do pokřiveného zrcadla svých novodobých dějin. Může ještě dnes seriál diváky nějak ovlivnit? Chci si o tom všem promluvit s profesionálním „zemanologem“, člověkem, který seriálu věnuje každý den a 30 případů se stalo jeho životním koníčkem. Telefon už vyzvání. Ze sluchátka se ozve čekací melodie. Je to úvodní znělka seriálu. Tak to volám správné číslo, říkám si v duchu. Domlouvám si schůzku, i když s rozpaky. Sice už Ondřeje znám, před pár dny jsem byl se členy fanklubu na návštěvě pražského policejního muzea, ale to ještě nikdo z nich nevěděl, že jsem novinář. Nevím, jestli se vůbec se mnou bude chtít bavit. K lidem zvenku se totiž fanklub chová poněkud obezřetně. Jen tak někdo se mezi ně nedostane. Tomu odpovídají klubová pravidla. Ten, kdo se chce stát členem, se musí nejprve osvědčit. Po osobním setkání s vedením klubu získá hodnost čekatele SNB a ostatní členové podrobně sledují a ověřují jeho aktivitu na výletech, srazech či na internetovém diskusním fóru. Teprve pokud zájemce projde tímto sítem, bude mu poskytnuta přihláška ke vstupu. „Rozvrátit bychom si to nedali“ Plné znění zpráv


Na schůzku přijde úplně normální třicátník, ošetřovatel v jedné pražské nemocnici. K mému překvapení se baví celkem otevřeně. Je ale zvláštní, jak vážně fanoušci jeho klubu seriál berou. Neradi dopouštějí legraci na jeho účet. Natož kritiku na jeho tvůrce, režiséra Jiřího Sequense. „Slovo recese nemáme moc rádi. Rádi to občas odlehčíme, ale jsme především fanoušci,“ odvětí mi Burian na otázku, jestli se mu líbí vtipné narážky na seriál. Takže člověka, který si z majora Zemana dělá legraci, byste do klubu nepřijali? „Záleží, jak by se choval dál. Nějak rozvrátit bychom si to nenechali. Nechci žádný spolek kašparů,“ pokračuje šéf fanoušků, zvolený na každoroční valné hromadě klubu čítajícího okolo tří stovek registrovaných členů. Mimochodem organizace fanoušků je prvotřídní. Kromě valné hromady má klub také své předsednictvo i revizní komisi, která na jeho práci dohlíží. Členové fanklubu už navštívili většinu míst, kde se seriál natáčel. Některá i v zahraničí. Vysněným cílem je návštěva Kuby, kde se točily dva špionážní díly Rukojmí z Bella Vista a Poselství z neznámé země. Pravidelně fanoušci navštěvují i hrob režiséra Sequense, který je čestným předsedou fanklubu a má mezi fanoušky zcela výjimečné postavení uctívaného člověka. „Naše úcta k panu Sequensovi vznikla především z našeho osobního styku. Z toho, jak se k nám choval otevřeně, pustil nás k sobě domů a nic před námi neskrýval,“ vysvětluje Burian. Fanoušci mají neuvěřitelnou zásobu seriálových propriet: fotografie, dobové články, původní scénáře, dokonce i urnu s nápisem Václav Kalina, což je postava seriálového důstojníka Státní bezpečnosti, kterého hrál herec Miloš Willig. Urna je naštěstí prázdná. Propriety nesmějí chybět u pravidelných setkání s hvězdami seriálu. Mezi fanoušky rád dochází samotný představitel hlavní role Vladimír Brabec i jiní: třeba Rudolf Jelínek alias Jirka Hradec či Ivana Andrlová alias Liduška. Při srazech se pořádají oblíbené soutěže. Například: vyjmenuj postupně názvy všech epizod za 25 sekund či poznej jednotlivý díl podle hudebního motivu. A co na členství Ondřeje Buriana ve fanklubu říká jeho rodina? „Je ráda. Partnerka je totiž taky členem a našeho syna bereme s sebou na výlety. Stejně jako ostatní členové berou i své děti,“ říká šéf klubu, který je pro členy tak trochu druhou rodinou. „Potkal jsem tu lidi, s kterými mě pojí životní přátelství,“ vysvětluje Burian, který seriálem žije každý den: kontroluje diskusní fórum na internetu a pátrá po dalších zajímavých okolnostech spojených se seriálem. Je mi jasné, že fanklub majora Zemana je pozoruhodným úkazem na české fandovské scéně. „Je to hlavně kriminálka. Politiku v tom nehledáme“ Ale přece jen mi to nedá. Zeptám se na to, co mi nejvíc vrtá hlavou. Jste fanoušky seriálu, jehož jednotlivé díly přepisují historii této země. Jste si toho vědomi? „Díváme se na seriál jako na dobrou detektivku. Politiku v tom moc nehledáme. Rozhodně nejsme žádnou komunistickou buňkou,“ ujišťuje Burian. O politickém zadání dílů ale ví. Dokonce zná i podrobnosti o tom, jak tehdejší ideologové do scénářů zasahovali. Navzdory tomu politiku příliš nevnímá. Podobný názor na jedno z nejdražších děl československé kinematografie objednané normalizačním ministerstvem vnitra mají i jeho kolegové. Vyznávají hlavně děj, legendární postavy a jakékoliv předměty spojené se seriálem. „Je pravda, že jsou tam dva tři díly, které jsou politické. Ale zbytek jsou velmi dobře řemeslně natočené kriminální příběhy,“ tvrdí snad nejvýraznější člen fanklubu Jan Šmajs. Zná se s řadou nejznámějších žijících herců, kteří v seriálu hráli, a zve je na srazy klubu. Na nich Šmajs pod vlastním jménem nevystupuje. A málokdo ze členů jeho skutečné jméno zná. Představuje se zásadně jako plukovník. Celá jeho přezdívka zní plukovník Žitný, což je další postava ze seriálu. Jde o rozvědčíka, kterého si zahrál František Němec. Šmajs však nesdílí se seriálovým plukovníkem Žitným jen přezdívku. Za minulého režimu působil jako technik (dnes by se řeklo „ajťák“) na ministerstvu vnitra, na Správě výkonné zpravodajské techniky. Tedy u kontrašpionážní složky, jejíž součástí bylo nasazování odposlechů. Šmajs má styky nejen mezi herci, ale i mezi bývalými příslušníky bezpečnostních složek. Setkání s elitou předlistopadové kontrarozvědky „Běhal mi mráz po zádech, když jsem po revoluci zjistil, s kým vším jsem se na ministerstvu stýkal,“ říká Šmajs a přitom je na něm znát, že ho to dost fascinuje, stejně jako celý komunistický režim. Členům fanklubu dokonce nabízel setkání s několika vysokými představiteli komunistické kontrarozvědky, například s Karlem Vykypělem, posledním náčelníkem hlavní správy kontrašpionáže. Vykypěl byl v roce 1992 odsouzen do vězení za zneužití pravomoci veřejného činitele. V letech 1988 a 1989 totiž organizoval hromadné zadržování nepohodlných osob především z řad opozice, aby jim znemožnil účast na nepovolených shromážděních. Plné znění zpráv


„Hosty bych poprosil o nějakou vtipnou příhodu z natáčení nebo tajné akce. Třeba tu, jak při montáži odposlouchávacího zařízení pracovníkům StB utekla z bytu v 8. patře kočka. Pak ji ta banda tajnejch honila po sídlišti,“ lákal Šmajs členy fanklubu na setkání s elitou předlistopadové kontrarozvědky. Šmajs dnes podniká jako poskytovatel internetového připojení. Při té příležitosti prodává i zajímavé přístroje. Třeba miniaturní videorekordér schovaný v tužce s názvem Sen plukovníka Kaliny. Zázrak techniky jako vystřižený z Jamese Bonda. V kostele nekuřte, řekl komunista I další z členů fanklubu, oční lékař Oldřich Smrčenský, podle svých slov vnímá seriál především jako krimi, politika je jen okrajová záležitost. „To strašení, že opakované uvedení seriálu bude kazit mládež, to lidé docela prokoukli. Prvoplánově z toho agitka podle mě tolik nečiší, v tomhle směru byly mnohem horší seriály. Když si vezmete, že se tam prakticky neobjevuje stranická schůze, soudruhování. To třeba v Nemocnici na kraji města je,“ říká Smrčenský. „Major Zeman dokonce v jednom díle upozorňuje, že v kostele se nekouří. Kdyby to byl kovaný komunista, tak je mu to jedno,“ dodává lékař. Propaganda vítězí i dnes. Jejím cílem je, aby ji nikdo nepoznal Podle Petra Bednaříka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který patří mezi největší odborníky na normalizační seriály u nás, mohou i dnes lidé na základě majora Zemana interpretovat některé momenty z historie. I když jsou si vědomi, že je seriál propaganda. „Divák dnes ví, že tyto obrazy dostával v propagandistickém stylu, ale i pro současnost platí, že daleko více lidí si pamatuje určitou interpretaci historie z hrané tvorby než z dokumentů, kde je sledovanost nižší,“ tvrdí Bednařík. Přesto nechce vliv na dnešního diváka přeceňovat. Naopak Jan Zápotocký, který na fakultě sociálních věd právě obhajuje v českém prostředí zcela ojedinělou diplomovou práci na téma přijetí seriálu českou veřejností po roce 1989 a tématem se dlouhodobě zabývá, upozorňuje, že ideologická nebezpečnost majora Zemana zcela nevymizela. Zápotocký se ve své práci snaží vyvracet mýty „řemeslné dokonalosti“ nebo pojetí seriálu jako „dobré kriminálky“, tedy právě postoje fanoušků. „Zásadním problémem je, že se někteří fanoušci na seriál dívají, aniž by v něm hledali politiku, že se na něj dívají kvůli jeho řemeslné kvalitě a dobrodružnosti, ačkoliv to ani jedno není pravda. V té chvíli pak propaganda logicky vítězí, protože jejím hlavním záměrem je, aby jako propaganda vnímána nebyla,“ všiml si Zápotocký, podle něhož se právě po roce 1989 rozšířil mýtus, že politika v seriálu není vlastně tak všudypřítomná, a právě to způsobuje, že propaganda je úspěšná i dnes, po téměř 40 letech od natáčení seriálu. *** FAKTA Třicet případů majora Zemana Televizní seriál natočený v letech 1974–1979, tedy v době hluboké normalizace. Většina dílů seriálu je natočena na základě skutečných událostí, ale jejich ideové vyznění je poplatné době. Seriál je označován za propagandistický. Režisérem byl Jiří Sequens, děj se odehrává mezi léty 1945 a 1973. Hlavní postavou je příslušník SNB Jan Zeman. Foto popis| „Jsem Jan Zeman, čekatel SNB“ Předseda fanklubu majora Zemana Ondřej Burian pózuje s klubovým průkazem na zbraslavském hřbitově v Praze, jednom z míst natáčení seriálu. Točil se tu kultovní díl Studna. Do hrobky v pozadí filmaři umístili místo posledního odpočinku rodiny Brůnových. Teď hrobka láká vyznavače seriálu. Foto autor| Foto: Jan Zátorský, MAFRA Foto popis| Major Hlavní roli příslušníka SNB Jana Zemana, který se vypracoval až na náčelníka pražské kriminálky, si zahrál Vladimír Brabec. Foto autor| Foto: archiv O autorovi| Jan Novotný, reportér MF DNES _

Klaus: Kritika amnestie je útok na mě. Zastrašit se nenechám Plné znění zpráv


8.1.2013

tyden.cz str. 00 ČTK_

Politika_

UVNITŘ PROHLÁŠENÍ PREZIDENTA. Prezident Václav Klaus vidí za kritikou jím vyhlášené amnestie útok na svou osobu a snahu oslabit jeho politickou pozici před koncem mandátu. "Zastrašit se nenechám. Nic nekončí. Před 15 lety jsem v podobné situaci vyslovil známou větu - jedeme dál. Ta platí i dnes," přirovnal v České televizi situaci k sarajevskému atentátu. Prezident Václav Klaus vidí za kritikou jím vyhlášené amnestie útok na svou osobu a snahu oslabit jeho politickou pozici před koncem mandátu. "Zastrašit se nenechám. Nic nekončí. Před 15 lety jsem v podobné situaci vyslovil známou větu - jedeme dál. Ta platí i dnes," přirovnal v České televizi v emotivním projevu situaci k takzvanému sarajevskému atentátu, kdy v roce 1997 čelil výzvě vlivných spolustraníků k odchodu z čela ODS. Amnestie vzbudila nevoli širší veřejnosti i odborníků, odsuzovali ji politici napříč politickým spektrem, bude se jí zabývat Ústavní soud, vláda i sněmovna. Kritikům vadí zejména zastavení trestních stíhání, která trvají déle než osm let. Tato část amnestie totiž dopadá i na nejzávažnější hospodářské kauzy. Internetovou petici odsuzující Klausův pardon virtuálně podepsalo přes 100 tisíc lidí. "Není to kampaň proti amnestii samotné, je to kampaň proti mně, proti hodnotám, které dlouhodobě představuji a zastávám a které více než dvě desetiletí v české politice prosazuji," tvrdí Klaus. Podle něj v kampani nejde o odsouzené, ani o propouštěné, ani o takzvané tuneláře, ani o oběti trestné činnosti. "Jejím smyslem je zaútočit na mě právě v této chvíli před ukončením mé prezidentské funkce," míní. Domnívá se, že politici mají obavy z jeho dalšího působení ve veřejném životě a že se oni i média snaží veřejnost zmanipulovat, což se jim prý u "nemalé části" lidí podařilo. Klaus dříve uváděl, že se po skončení mandátu bude zapojovat do veřejné politiky svými analýzami, studiemi a podobě. V posledních měsících stále častě používá vyjádření, že se ho někdo snaží zastrašit a odradit od návratu do politiky, ale on se nedá. Prezident se v úterý ke kritice amnestie vyjádřil i pro Český rozhlas. "Křik, který moji političtí odpůrci vyvolali, a mediální bombardování veřejnosti, které následovalo, vedlo k tomu, že to úplně vymazalo podstatu amnestie i to, koho a čeho se amnestie týkala a jaký je její vlastní smysl," uvedl v ČRo jindy mediálně zdrženlivý Klaus, jenž se v posledním týdnu vyjadřoval k amnestiím i v celostátních denících. Politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy má z Klausova vyjádření dojem, že si prezident chce vybudovat pozici pro další politickou dráhu po tom, co odejde z Hradu. "Přirovnal tu situaci k sarajevskému atentátu a použil svoje heslo 'jedeme dál'. Tím se spíš mobilizují příznivci, než že by pokorně trošku uznal chybu," je přesvědčen Mlejnek, který kritiku amnestie považuje přinejmenším za zčásti oprávněnou. Takzvaný sarajevský atentát se datuje do listopadu 1997, kdy v souvislosti s tajnými konty ODS a jejím neprůhledným financováním tehdejší čelní představitelé strany Jan Ruml a Ivan Pilip Klause vyzvali, aby odstoupil z čela strany. Klaus, který byl v době výzvy v Sarajevu, nakonec rezignoval na premiérské křeslo, pozici prvního muže ve straně si však v souboji s Janem Rumlem jednoznačně uhájil. ODS se pak rozštěpila a počátkem roku 1998 část nespokojenců založila Unii svobody. Klaus, který amnestii vyhlásil během svého novoročního projevu, v úterý zároveň poděkoval těm, kteří "používají svou hlavu" a kterých podle něj přibývá. Roste ale i kritika. Část senátorů chce do konce týdne podat k Ústavnímu soudu návrh na zrušení amnestie. Předseda KSČM Vojtěch Filip v úterý v ČT uvedl, že se dokonce v Senátu i mimo něj formuje iniciativa za podání ústavní žaloby proti Klausovi. Kvůli amnestii se pravděpodobně příští týden sejde také sněmovna na mimořádné schůzi, kterou se rozhodli vyvolat sociální demokraté. ČSSD chce na schůzi v souvislosti s tím, že amnestii spolupodepsal premiér Petr Nečas (ODS), vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. Věznice dosud opustilo přes šest tisíc vězňů a další desetitisíce lidí odsouzených k alternativním či podmíněným trestům čekají, až jim trest prominou soudy. Prohlášení prezidenta Václava Klause k politickým reakcím na vyhlášení dílčí amnestie



Laciná, jednostranná a lživá kampaň médií a politiků v médiích k amnestii, kterou jsem udělil k dvacetiletí České republiky, je ve své podstatě pokračováním toho, co dobře znám. Není to kampaň proti samotné amnestii. Je to kampaň proti mně, proti hodnotám, které představuji a zastávám a které více než dvacet let v politice prosazuji. Nejde v ní ani o odsouzené, ani o propouštěné, ani o takzvané tuneláře, ani o oběti trestné činnosti. Jejím smyslem je útočit na mě osobně - právě nyní, před skončením mé prezidentské funkce. Je výrazem obavy mých politických soupeřů z mého dalšího veřejného působení. Vůbec se nedivím, že se při tak masívní kampani nechala nemalá část veřejnosti zmanipulovat a věří tomu, co je jí z médií vnucováno. Tím více si cením těch - a jejich počet v posledních dnech a hodinách výrazně narůstá kteří se zmanipulovat nedali, používají svou hlavu a vyjadřují mi podporu. Spoléhám na ně, na jejich rozum, jejich samostatné myšlení a statečnost a nesmírně jim za jejich postoj děkuji. Spoléhám na všechny, kteří jsou schopni mediální manipulaci prohlédnout. Také oni se mohou spolehnout, že od svých názorů a postojů ani v budoucnu neustoupím a zastrašit se nenechám. Nic nekončí. Před 15 lety jsem v podobné situaci řekl větu: "Jedeme dál." Ta platí i dnes. Pramen:www.Klaus.cz

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/klaus-kritika-amnestie-je-utok-na-me-zastrasit-senenecham_257646.html _

Klaus: Kritika amnestie je útok na mojí osobu 8.1.2013

zpravy.tiscali.cz str. 00 Michal Polák_

Zprávy / Domácí_

Prezident Václav Klaus vidí za kritikou jím vyhlášené amnestie útok na svou osobu a snahu oslabit jeho politickou pozici před koncem mandátu. "Zastrašit se nenechám. Nic nekončí. Před 15 lety jsem v podobné situaci vyslovil známou větu - jedeme dál. Ta platí i dnes," přirovnal v České televizi v emotivním projevu situaci k takzvanému sarajevskému atentátu, kdy v roce 1997 čelil výzvě vlivných spolustraníků k odchodu z čela ODS. Amnestie vzbudila nevoli širší veřejnosti i odborníků, odsuzovali ji politici napříč politickým spektrem, bude se jí zabývat Ústavní soud, vláda i Sněmovna. Kritikům vadí zejména zastavení trestních stíhání, která trvají déle než osm let. Tato část amnestie totiž dopadá i na nejzávažnější hospodářské kauzy. Internetovou petici odsuzující Klausův pardon virtuálně podepsalo přes 100.000 lidí. "Není to kampaň proti amnestii samotné, je to kampaň proti mně, proti hodnotám, které dlouhodobě představuji a zastávám a které více než dvě desetiletí v české politice prosazuji," tvrdí Klaus. Podle něj v kampani nejde o odsouzené, ani o propouštěné, ani o takzvané tuneláře, ani o oběti trestné činnosti. "Jejím smyslem je zaútočit na mě právě v této chvíli před ukončením mé prezidentské funkce," míní. Domnívá se, že politici mají obavy z jeho dalšího působení ve veřejném životě a že se oni i média snaží veřejnost zmanipulovat, což se jim prý u "nemalé části" lidí podařilo. Klaus dříve uváděl, že se po skončení mandátu bude zapojovat do veřejné politiky svými analýzami, studiemi a podobě. V posledních měsících stále častě používá vyjádření, že se ho někdo snaží zastrašit a odradit od návratu do politiky, ale on se nedá. Mediální bombardování Prezident se dnes ke kritice amnestie vyjádřil i pro Český rozhlas. "Křik, který moji političtí odpůrci vyvolali, a mediální bombardování veřejnosti, které následovalo, vedlo k tomu, že to úplně vymazalo podstatu amnestie, i Plné znění zpráv


to, koho a čeho se amnestie týkala a jaký je její vlastní smysl," uvedl v ČRo jindy mediálně zdrženlivý Klaus, jenž se v posledním týdnu vyjadřoval k amnestiím i v celostátních denících. Politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy má z Klausova vyjádření dojem, že si prezident chce vybudovat pozici pro další politickou dráhu po tom, co odejde z Hradu. "Přirovnal tu situaci k sarajevskému atentátu a použil svoje heslo 'jedeme dál'. Tím se spíš mobilizují příznivci, než že by pokorně trošku uznal chybu," je přesvědčen Mlejnek, který kritiku amnestie považuje přinejmenším za zčásti oprávněnou. Takzvaný sarajevský atentát se datuje do listopadu 1997, kdy v souvislosti s tajnými konty ODS a jejím neprůhledným financováním tehdejší čelní představitelé strany Jan Ruml a Ivan Pilip Klause vyzvali, aby odstoupil z čela strany. Klaus, který byl v době výzvy v Sarajevu, nakonec rezignoval na premiérské křeslo, pozici prvního muže ve straně si však v souboji s Janem Rumlem jednoznačně uhájil. ODS se pak rozštěpila a počátkem roku 1998 část nespokojenců založila Unii svobody. Klaus, který amnestii vyhlásil během svého novoročního projevu, dnes zároveň poděkoval těm, kteří "používají svou hlavu" a kterých podle něj přibývá. Roste ale i kritika. Část senátorů chce do konce týdne podat k Ústavnímu soudu návrh na zrušení amnestie. Předseda KSČM Vojtěch Filip dnes v ČT uvedl, že se dokonce v Senátu i mimo něj formuje iniciativa za podání ústavní žaloby proti Klausovi. Kvůli amnestii se pravděpodobně příští týden sejde také Sněmovna na mimořádné schůzi, kterou se rozhodli vyvolat sociální demokraté. ČSSD chce na schůzi v souvislosti s tím, že amnestii spolupodepsal premiér Petr Nečas (ODS), vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. Věznice dosud opustilo přes šest tisíc vězňů a další desetitisíce lidí odsouzených k alternativním či podmíněným trestům čekají, až jim trest prominou soudy.

URL| http://zpravy.tiscali.cz/klaus-kritika-amnestie-je-utok-na-moji-osobu-207486 _

Životopis jinak aneb proč je důležité nezačínat svým jménem 7.1.2013

Hospodářské noviny str. 04 Michaela Mužíková_

Česko_

Personalistika Když se chce dostat Vietnamec či Rom v Česku alespoň k jednomu pracovnímu pohovoru, musí obeslat dvakrát nebo třikrát více inzerátů než ostatní. A je přitom úplně jedno, co umí a jakou má praxi. Jeho životopis je ze hry dříve, než se k informacím o studiích či zkušenostech někdo dostane. „Personalista se často rozhoduje už u jména, které signalizuje etnikum, jestli číst dál. Pozvali byste na pohovor Tomáše Nováka, či jeho spolužáka Haie Kima? Zjistili jsme, že jako personalisté byste si životopis Haie Kima ani nepřečetli. To, že je jeho rodným jazykem čeština a že vystudoval stejnou školu jako Novák, byste tak nikdy nezjistili,“ popisuje Filip Matějka, absolvent prestižní americké Princeton University. Spolu s týmem kolegů – Vojtěchem Bartošem, Michalem Bauerem a Julií Chytilovou – z pražského akademického institutu CERGE-EI a Institutu ekonomických studií FSV UK analyzoval stovky takových výběrových řízení. Popsané chování je přitom podle nových směrů v ekonomii a psychologii celkem pochopitelné. Lidé jsou přesycení informacemi, a tak automaticky zjednodušují a hledají jen tam, kde na základě stereotypů předpokládají, že nejsnáze najdou. „Jméno může být nositelem stereotypu velmi snadno. Přitom je to informace, kterou kandidáti na pracovní pozici uvádí jako první,“ popisuje Michal Bauer, který na nové teorii zvané Diskriminace z nepozornosti také pracoval. Jenže právě takové řazení informací v CV způsobuje, že tradiční rada napsat co nejobsáhlejší a nejkvalitnější životopis v praxi nemusí pro úspěch stačit. Namísto toho formulář, který začíná získanými diplomy či praxí, může dostat alespoň v prvním kole všechny zájemce o práci na stejnou startovací čáru. Mladí ekonomové proto nyní plánují vyrazit na mezinárodní konference a vysvětlovat, jak důležité je změnit zaběhlý způsob, který ústí v diskriminaci, platové rozdíly či společenské vylučování. „Když to zjednoduším, doteď se všude na světě tvrdilo, že kdo chce diskriminovat, bude to dělat vždycky, a nemá cenu to Plné znění zpráv


řešit drobnými úpravami procesů. My však říkáme, že stačí oddálit tu chvíli, kdy diskriminace vzniká, a možná vůbec nepřijde,“ shrnuje Michal Bauer závěry, které vycházejí z analýzy stovek různých výběrových řízení na nejrůznější pozice. O tom, aby se jména začala k profesním životopisům přiřazovat až ve druhém kole, chtějí ekonomové přesvědčit i tuzemské úřady a firmy. „Na rozdíl od regulací, které je často dusí, to bude jen malá změna. Ovšem pro diskriminované na trhu práce může mít zásadně pozitivní dopad,“ shrnuje Filip Matějka. Pokud k tomu opravdu dojde, Česko se zároveň připojí k nejnovějším trendům, o nichž se nyní začíná v oblasti rovných šancí mluvit i ve světě. Příkladem je belgická státní správa nebo některé velké firmy v Británii. Čeští ekonomové však teprve nyní poskytují argumenty, proč taková opatření dávají smysl, a zároveň popisují, jak přesně mají vypadat. *** Personalista se často rozhoduje už u jména, které signalizuje etnikum. Pozvali byste na pohovor Tomáše Nováka, či jeho spolužáka Haie Kima? Filip Matějka ekonom CERGE-EI, spolupracoval na nové teorii Diskriminace z nepozornosti O autorovi| Michaela Mužíková, [email protected] _

Michaela Dvořáková manažerkou firemní komunikace v SAFINĚ 7.1.2013

personalista.com str. 00 lidé a podniky_ personalista.com_

Dříve Michaela Dvořáková působila jako Corporate Communication Coordinator ve společnosti Unilever, kde měla na starosti činnosti v oblasti externí a interní komunikace, koordinaci krizového týmu, aktivit v oblasti CSR a firemního PR. Zároveň byla šéfredaktorkou firemního časopisu Učko, členkou redakční rady CRM programu Na doma a spravovala korporátní webové stránky. Zkušenosti v oblasti komunikace a public relations získala v minulosti také v nakladatelství Euromedia Group, kde na pozici Public Relations Manager podporovala budování image a dobrého jména nakladatelství. Řídila komunikaci s médii, spolupracovala na tvorbě textů pro podnikové tiskoviny, publikace a katalogy a vedla firemní webové stránky. Součástí její pracovní náplně byla rovněž příprava sponzoringových aktivit a prezentací na veletrhy. Public relations se věnovala i v nakladatelství Ikar Praha. Michaela Dvořáková vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd na Univerzitě Karlově v Praze, kde se specializovala na literaturu, kulturu a masovou komunikaci. Hovoří anglicky a rusky, mezi její oblíbené volnočasové aktivity patří spolupráce s neziskovými organizacemi, výrazový tanec a další vzdělávání v oboru public relations. „Jsme velmi rádi, že můžeme přivítat Michaelu Dvořákovou v našem týmu. Její dlouholeté zkušenosti v oblasti public relations budou důležitým přínosem pro naši komunikační strategii,“ řekl Tomáš Plachý, generální ředitel SAFINA.

URL| http://www.personalista.com/lide-a-podniky/michaela-dvorakova-manazerkou-firemni-komunikace-vsafine.html _

První přímo zvolený prezident bude formovat nové tradice pro výkon prezidentského úřadu 6.1.2013

ČRo 6

str. 01

18:10 Názory a argumenty_



_ Petr HARTMAN, moderátor -------------------Vítejte při poslechu hlavního publicistického pořadu Českého rozhlasu 6. Pokud možno ničím nerušený poslech vám přeje Petr Hartman. Nejpozději 26. ledna bude známo jméno prvního přímo zvoleného prezidenta republiky. Vyplývá to z jednání Ústavního soudu, který nesouhlasil s odkladem voleb. Historicky první přímo zvolený prezident tak bude formovat nové tradice pro výkon prezidentského úřadu. Právě na ně byla zaměřena konference, kterou pořádala Knihovna Václava Havla pod názvem Československé prezidentské tradice a přímá volba prezidenta. V následujících minutách vám nabídneme sestřih jednoho z panelů, který se zabýval prezidentskými tradicemi Václava Havla a Václava Klause. Byl zaměřen mimo jiné na jejich počínání při jmenování bankovní rady, soudců Ústavního soudu a na prosazování zahraniční politiky. Panel moderoval Tomáš Němeček z Lidových novin a zúčastnili se ho Pavel Fischer z ministerstva zahraničních věcí, Jan Kysela z Právnické fakulty, Jan Macháček z Respektu a ekonom Dušan Tříska. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Když si promítnete před sebou Václava Havla nebo Václava Klause, nebo oba, co tedy vlastně vytvořili, co to tvoří to prezidentství? Pane Fischere. Pavel FISCHER, ministerstvo zahraničních věcí -------------------Já bych mluvil o obecnější rovině. Václav Havel, když přemýšlel o tom, jakou politik má skutečně pravomoc, ústavně vzato pravomoc, tak se velmi rychle uchyluje k úvaze o tom, že politikův vliv na společnost je dán samozřejmě půdorysem, který mu dává instituce, ve které je. Ale prezidentem může tím pádem vypadat ještě i někdo, kdo ještě prezidentem není, nebo kdo jím nikdy nebude. Protože Václav Havel připojil ještě další tezi. Vliv ve společnosti, respektive charisma, které ten člověk nějakým způsobem představuje. A pokračuje politika znamená přijímat spoluodpovědnost za veřejné dění. Takže já se tady zastavím. Já si myslím, že prezidentským kandidátem, nebo kdo by vypadal dobře v prezidentské roli, je každý, kdo se nějakým způsobem zabývá veřejným děním a kdo je schopen darem své osobnosti vlastně přinést určité charisma, které strhne nad rámec jeho ústavních pravomocí třeba tu společnost k nějakému zamyšlení, nebo k nějakému směru. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Pane Třísko. Dušan TŘÍSKA, ekonom -------------------Kdysi mně sdělil jeden nejmenovaný dnešní ministr financí, že mu trvalo tak asi 6 let než se zbavil toho, že když potkal Václava Klause v tomhle případě, že přestal být uhranut jako. A mluví o tom charismatu. A já musím říct, že když jsem poprvé viděl Václava Havla, tak jsem jím byl uhranut. A to pokaždé, když jsem ho potkal. Takže jinak Klaus je samozřejmě kravatový typ a Havel není nejspíš jako a tak dále. Ale to uhranutí. Já myslím, že je naprosto zásadní a to člověk pozná okamžitě. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Charisma, uhranutí, tady jsme v oblasti magie. Jene, tak jak to. Jan MACHÁČEK, redaktor Respektu -------------------To bysme mohli ještě pokračovat v té magii. Já samozřejmě s charismatem naprosto souhlasím. Ale samozřejmě toto teritorium s přerušeným obdobím demokracie, nebo s dědictvím 50 let totality samozřejmě kromě toho charismatu a vůdcovských vlastností a i schopností, které samozřejmě Václav Havel projevoval už v disentu, kdy moderoval nejrůznější názory, ale on si vždycky kreslil pořád nějaká schémata, kdo co tady kde, diplomaticko - strukturální, že jo. Takže tenhle ten talent určitě ale k tomu je samozřejmě potřeba. V tomto prostoru i nějaká teda integrita pořád ještě, to znamená, možná se situace teďka změní, ale já si myslím, že v posledních 20 letech too look prezidention in Czech republic taky znamená, že pravděpodobně by to neměl být člověk spojený s minulým režimem, což Václav Havel, ani Václav Klaus nebyli. V tomto směru prezentovali oba i nějakou integritu a oba se rozdílným způsobem projevovali za komunismu, nezávisle. Plné znění zpráv


Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Každý z nás je spojený s minulým režimem, pokud nám bylo aspoň 16 ... Jan MACHÁČEK, redaktor Respektu -------------------Ale já bych ještě ... Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Takže neměl, neměl by být člen komunistické strany. Jan MACHÁČEK, redaktor Respektu -------------------To minimálně. Ale jestli to ještě platí navždycky, to nevím. Ale v těch minulých dvou dekádách to určitě význam mělo. Ale kromě těch vlastností, které byly zmíněny, já bych ještě možná doplnil jistou takovou osobnostní vyzrálost, což, když jste teda mluvil o té magii a charismatu, tak možná dokonce řekl bych z těch různých jako psychosexuálních kategorií a takhle. To znamená osobnostní vyzrálost, jo, skutečně. To znamená, že ten problém, člověk nemá problém se svým egem, má jakýsi nadhled a tak dále. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Pane Kyselo. Jan KYSELA, Právnická fakulta -------------------Řekl bych asi především, že to, co je považováno za prezidentský formát ve Spojených státech, ne nutně by mělo být považováno za prezidentský formát v České republice. Protože ta role prezidenta je odlišná. Takže zatímco u amerického prezidenta bych očekával vůdcovství, schopnost inspirovat, vést, tak u českého prezidenta bych to možná tak úplně neočekával, což neznamená, že ti dva, které máme za sebou, nebo s nimiž ještě stále žijeme, tuhle schopnost nemají. Oni asi mají schopnost leckoho inspirovat v různých ohledech. Ale nevím, jestli je to vlastně to, co bych od toho prezidenta očekával. Ale, po pravdě řečeno, nemám to úplně rozmyšleno. Jeden autor, jmenuje se Madox, psal takovou srovnávací encyklopedii, kde se věnuje ústavním systémům evropských zemí. A když mluví o České republice, mluví o tom, že je to systém s posíleným prezidentem, přičemž ten typ, který tady identifikuje, podle mého soudu ovšem výrazně pod vlivem Václava Havla, označuje jako typ s prezidentem, který je morálním vůdcem. Ale to asi není systémový atribut. Václav Havel byl morální vůdce, otázka je, jestli od každého prezidenta máme čekat, aby byl morálním vůdcem. Já bych skoro řekl, že ne. A z tohohle svého pocitu nejistoty, možná skepse k tomu morálnímu vůdcovství potom odvozuju určitou skepsi k tomu, jak silné má mít ten člověk charisma. Nesporně to má být někdo, koho si všimnete, když kolem něj jdete, že nesplyne se zdí. To evidentně, to je jistě žádoucí. Ale jde o to, jak moc má být od té zdi odlišný. Jestli má zmražovat lidi svojí přítomností, jestli jaksi má vytěsňovat kritické myšlení, kterým ti lidé zpravidla jsou vybaveni, když v jeho přítomnosti nejsou. Nejsem si zkrátka úplně jistý. Řekl bych patrně, že má mít schopnost pro identifikaci věcí, které jsou spíše obecnější než partikulární a že má mít schopnost integrovat. A jak moc silné charisma k té integraci potřebuje, to nevím. Řekl bych skoro, že když to charisma bude příliš silné, tak bude mít možná schopnost spíše rozdělovat než integrovat. Takže já ho nevnímám jako šedivou myš, ale rozhodně si nemyslím, že to má být nejvýraznější občan republiky. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Při posledních prezidentských volbách 2003 a 2008 to, co jste říkali, často zaznívalo od poslanců. Tedy v jiných podobách. Například, že když prezident vstoupí do místnosti, tak všichni musí poznat, že vstoupil prezident. To je asi to, co jste různými slovy vyjadřovali. A nyní dokonce zaznívá výrok, který budu citovat volně, ale je v tom smyslu, až země půjde do války, koho byste si přáli v čele jako vrchního velitele ozbrojených sil? No, takto sugestivně se poukazuje tedy na některé kandidáty a že tato věta je má diskvalifikovat, nebo někoho kvalifikovat. Jan MACHÁČEK, redaktor Respektu -------------------Plné znění zpráv


Chcete-li vyhrát. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Prosím? Jan MACHÁČEK, redaktor Respektu -------------------Chcete-li vyhrát. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Ano, děkuji. Přestože funkce vrchního velitele ozbrojených sil je jasná, já bych řekl, že prezident, když se podíváme do ústavy, je vrchní velitel personalistických sil. Prezident je ten, kdo jmenuje, ale také nejmenuje, odvolává, ale také nemusí odvolávat. Začneme tedy probírat ty jednotlivé jeho síly, nebo jeho vlivy, jeho moci. Zdá se, že přinejmenším formálně jeho moc je největší u České národní banky. A u bankovní rady. Jak si myslíte, pane Třísko, že k tomu oba prezidenti přistupovali? Dušan TŘÍSKA, ekonom -------------------Když dovolíte, já bych specifikoval tu otázku v tom, že jako kdysi existovala taková legislativní a právní komise, poradenskej orgán prezidenta Klause a tam jsem vyzýval všechny k tomu, aby mi vysvětlili, proč jeho jednotlivé pravomoci jmenovací jsou každá jiná. A skutečně unikátní je pouze ta Česká národní banka. Tam je on naprostej suverén. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Ta jiná ve smyslu některé jsou se souhlasem Senátu, některé se souhlasem ... Dušan TŘÍSKA, ekonom -------------------Tak, tak, jeden navrhuje, někdo podepíše, přepodepisuje a tak dále. A důvody jsou, jak se říkalo za mých časů, historické. Logicko formální tam není žádný důvod, proč jsou každá jiná. Nicméně nějak vznikly a nějak jsou a tak dále. Takže pochopitelně jediné, kde můžeme odpovědět s plnou vahou, je ta ekonomická jeho funkce, protože se Senátem válčí ohledně Ústavního soudu a to víme, jako bych řekl, a tak dál. Ohledně bankovní rady nepochybně bankovní rada dnešní vyjadřuje velice silnej ekonomickej názor Václava Klause, profilovanej přinejmenším asi zejména jeho názorem na euro a evropskou integraci a podobně. To je nezpochybnitelné, to je evidentní. Domnívám se, že bude-li příští prezident rovněž ekonomicky významně vyhraněn a bude-li mít tuhle tu unikátní pravomoc, tak se bude chovat naprosto stejně. Můj odhad jako, bych řekl. Protože nemůže se ani chovat jinak jakoby. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Otázka zněla, jak to prezidenti využívali a vy tedy odpovídáte, že toto bylo první rozhodovací kritérium Václava Klause? Dušan TŘÍSKA, ekonom -------------------Bych řekl tak dominantní, nevím, jestli první, druhý, třetí, samozřejmě jsou ještě osobnostní věci, jsou lidi, který mají bezvadnej názor na euro, jako jsem já a jsou nepoužitelný z důvodů nejrůznějších. Ale ten názor jako, bych řekl, v tý základní jakoby myšlence je dominující jakoby a velice významný. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Pane Fischere. Pavel FISCHER, ministerstvo zahraničních věcí -------------------Plné znění zpráv


Já bych chtěl možná nechat nahlídnout trochu do tajů toho provozu kanceláře. Právě v téhle věci. A Kancelář prezidenta by vlastně měla prezidentovi připravovat rozhodnutí v těchto klíčových věcech, aby se nechoval jako nepochopitelný autokrat, ale aby jeho kroky byly předjednány, konzultovány a vlastně nějakým způsobem, aby byly srozumitelné. My, když jsme v tom závěru po roce 2000 připravovali poslední obměnu Rady České národní banky, tak jsme vlastně přemýšleli nad tím, že tam půjde o několik míst, že tam půjde o post nejvyšší, tedy guvernéra, že tam půjde o post viceguvernéra a že půjde právě o instituci, která bude zakotvena v nějakém tvaru pro příštího prezidenta v době, která ekonomicky rozhodně nebyla banální. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Připomenu, že to bylo vlastně velmi dramatické jmenování, které vedlo ke konfliktu s vládou, která si přála jiného guvernéra, tehdy Oldřicha Dědka, ale Václav Havel trval na Zdeňku Tůmovi a vláda kritizovala nominace členů bankovní rady, kteří se jí zdáli příliš mladí, jako byl Luděk Niedermayer, například. Pavel FISCHER, ministerstvo zahraničních věcí -------------------Ale nejen. Byli tam i lidé třeba, programově jsme hledali ženu. V té bance neseděla žena. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Michaelu Erbenovou. Pavel FISCHER, ministerstvo zahraničních věcí -------------------Jo, Michaela Erbenová. Programově jsme hledali člověka s akademickým formátem a programově jsme hledali člověka, který by nebyl z Prahy. Čili vlastně se nám začalo rýsovat ... Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Takže jste našli Ostraváka tehdy. Pavel FISCHER, ministerstvo zahraničních věcí -------------------To nebylo tak, že jsme ho našli. To nebylo jako že jsme chodili a hledali. Ale že jsme vlastně vymysleli proces, který by zmírnil nebo zjemnil tuhle tu absolutní moc hlavy státu a řekli jsme si, máme několik míst, máme na to čas, vyhlašme jakoby konzultační proces. A začali jsme konzultovat. Začali jsme chodit na vyhlášená pracoviště za autoritami, autoritami akademickými, ale i trhu, i politiky. A vlastně jsme postupně začali zveřejňovat dokonce, s kým se radíme. To bylo novum. Často se kancelář prezidenta zahalila do mlčení. Ale v tomto případě jsme se programově rozhodli pro otevřenost, aby i ten názor se spoluutvářel nejenom tím, za kým jdeme, ale aby nás doprovázeli vlastně i ti, kteří si to přečetli třeba v novinách a pochopili, s kým jsme konzultovali, za kým ještě půjdeme. A nakonec jsme dostali opravdu velmi panoramatický a pestrý jako svazec, takovou celkem kytici názorů, kde se někde ta jména prokřížila, potkala, jinde se rozcházela. A to, že nakonec Václav Havel se rozhodl pro jednoho z těch dvou velmi silných a výrazných kandidátů na guvernéra, to bylo dáno velikou a dlouhou jeho osobní úvahou. A vlastně při tom zvažoval i to, jestli si může takzvaně dovolit jít až na hranici toho, co mu ústava povoluje. A on si tehdy odpověděl, ano, ústava to dovoluje a měl bych naznačit, co všecko prezident si může vlastně "dovolit" vůči vládě, s tím ale, že vládla věděla, koho bude, že ten konflikt nastal vlastně ne proto, že by nevěděla, ale proto, že ten konflikt se možná i hodil v tu chvíli. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Tím ostravským kandidátem byl Jan Freit, to ještě bysme měli doplnit. Pane Třísko, zdá se, že prezident Klaus postupuje právě opačně. Že to rozhodnutí, ten výběr provádí sám, nebo jenom v nejužším kruhu. Pavel FISCHER, ministerstvo zahraničních věcí -------------------Víte, já připomínám, tak jistě ne sám. Ale Václav Klaus je úplně v jiný pozici. Václav Klaus je zakladatel české ekonomické obce, jako, jo. Václav Klaus než se stal prezidentem, tak byl daleko nejvýznamnější český ekonom. Václav Klaus jakoby všechny ekonomy v Česku zná. A to tak, že má přečtený jejich texty. Václav Klaus je členem vědecké rady naší Národohospodářské fakulty. Takže na rozdíl od Václava Havla, který jakoby, Plné znění zpráv


předpokládám, tento typ informace, nebo možná ani jeho tým jakoby samozřejmě nemá. Takže mají jinou poznatkovou základnu, mluvím o Havlovi a mluvím o Klausovi. Takže z tohoto hlediska, bych řekl, jsou v jiné pozici jako informační. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Jan Macháček ale postupy obou prezidentů kritizoval. Často psal o tom, že by to mělo probíhat mnohem tedy otevřeněji, transparentněji, kritizoval, že se prezident nemá chovat jako monarcha nebo vezír nebo ten, kdo autokraticky sám rozhodne. Je to tak? Jan MACHÁČEK, redaktor Respektu -------------------Tak, říkáte to správně. Já bych možná asi na začátku řekl, že když už teda to je teda ten segment o centrální bance, tak já si myslím, že to teda ještě souvisí také s ústavním postavením centrální banky, které je unikátní. Nejenom, že máme jako Česká republika nezávislou centrální banku, ale my jsme, pokud vím, jediná země na světě, která to má dáno přímo ústavou tu nezávislost centrální banky. Pamatuju si, když jsem dělal kdysi v Oxfordu rozhovor s Ralfem Dahrendorfem a toto jsem mu říkal, že máme v ústavě, tak on se strašně rozčílil a začal běhat po místnosti a říkal, že to je dogma a že jsme papežštější než papež a že na to jednou jako špatně jako dopadneme a tak dále. Já jsem se divil jako, jsem si říkal, co mu je, vždyť to je přece skvělý. Ale to, jak to máme nastaveno, takže to skutečně je ta suverénní výlučná pravomoc prezidenta republiky, to se podle mého soudu ukazuje jako chyba české ústavy, která by měla být napravena. A podle mě by tam měla fungovat úplně stejná pojistka jako v případě ústavních soudů. Vůbec samozřejmě měla by tam bejt větší role horní komory, která vůbec potřebuje posílit. Teďka k tomu vývoji. Václav Havel se samozřejmě učil, jak vůbec s tím má zacházet. To má tady Dušan Tříska pravdu, že on samozřejmě ze začátku asi přesně nevěděl, co to je centrální banka, co bude dělat, jaká bude její role v transformaci, jak se bude připravovat konvertibilita koruny a takovéto věci. To samozřejmě prostě není, to pro něj bylo pole neorané. Mimochodem tam i jeden vlastně ze základních osobnostních konfliktů mezi oběma našimi polistopadovými prezidenty vlastně tady má některé svoje kořeny, protože jsou známy ty úvahy, podle někoho až jasné manipulace toho, že toho Klause musíme z té vlády dostat do té centrální banky, aby jako nezlobil. Což si Klaus samozřejmě pamatuje. Možná ho to i motivuje. Ale prostě postupem v těch prvních letech ta jmenování byla skutečně podle mého soudu především a výhradně připravována Josefem Tošovským jako guvernérem samotným, který i dbal sám i o to, že si to nějak předjednával zřejmě s těmi velkými politickými stranami, nebo s těmi důležitými hráči. Prezident pak v zásadě vyhověl jeho návrhům. To, o čem tady mluví Pavel Fischer, se týká až těch, řekněme, druhých prezidentských, řekněme, po období 95 - 96, kdy už skutečně Václav Havel neposlouchal pouze Josefa Tošovského, ale ... Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------On přímo rozhodl proti jeho doporučení. Jan MACHÁČEK, redaktor Respektu -------------------No, ale to až vlastně zas jako na konci, to už jsme zase prostě v roce 99 nebo 8, že jo, kdy šel vysloveně proti němu. Ale začal už se víc sám, vybudoval si tým svých ekonomických poradců a začal s nimi více diskutovat a nějakým způsobem dbal o to, jak tady Pavel popsal, aby ta bankovní rada byla pestrobarevnější a různorodější. Na tom mu velmi záleželo. Podobně komu na tom záleželo v případě Ústavního soudu. Ale říkáš sám, že jsem oba prezidenty kritizoval. Ani ten poslední, jakkoli podle mého soudu daleko lepší systém než nastavil Václav Klaus v tom smyslu, že Václav Klaus nevíme, jak rozhoduje, tak ani ten Havlův výběr nebyl úplně transparentní. Sice Václav Havel a jeho lidé říkali, ano, diskutovali jsme s velkým týmem poradců, což nepochybně byla pravda, tak i to mělo samozřejmě svoje nedostatky, protože lepší by bylo, a já jsem příznivce úplné otevřenosti a transparentnosti, říct přesně, s kým jsem diskutoval, nebo že ten prezident by podle mého soudu měl říct dopředu, s kým bude diskutovat, měl by dopředu říct, že prostě bude vybírat z více kandidátů. A ten proces by měl být podle mého soudu úplně otevřený. Ale takže Václav Havel vybíral z většího spektra kandidátů, ale nebylo to úplně tak dokonale otevřené, jak bych si to třeba představoval já. Ta různorodost není samozřejmě jenom v těch názorech na euro nebo na tady a tamhle to, ale je i v tom profesním backgroundu, což se týká úplně stejně Ústavního soudu. Někdo by tam měl být bankéř, někdo by měl být akademik, někdo by měl být prostě člověk třeba se zkušeností s bankovním dohledem a tak dále. Ale také by prezident měl vybírat zevnitř té instituce,a to je jedna ze slabin, řekl bych, jmenování Václava Klause, protože podle mě část těch kandidátů by měla profesně vyrůstat v té instituci, v té centrální bance, což ze začátku za Josefa Tošovského to bylo trošku obráceně, protože on zase to dělal příliš a málo tam pouštěl lidi zvenčí. Ale i ti lidé, kteří pracují v té instituci, by Plné znění zpráv


měli vědět, že v ní můžou profesně vyrůst tak, že se jednou mohou stát členy bankovní rady. A Václav Klaus toho nevyužil ani jednou, teda jo, to musím říct. Podle mě tohle to jaksi vychází, dneska to víme, jako pojistky, vyrovnávání, brzdy, ústavní mechanismy americké a tak dále. Checks and balances anglicky. Ale to Václav Havel taky podle mě důkladně neznal ze začátku. Podle mě ta jeho schopnost autenticky vyrostla v prostředí Charty a disentu, kdy se takto přirozeně a velmi citlivě přemýšlelo, kdy se vybíralo z mluvčích, aby tam právě byly nejrůznější názory vždycky nějakým způsobem konsensuálně a rovnocenně zastoupeny, tak on to v sobě měl vlastně už velmi dlouhou dobu. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Dvě námitky, a prosím o stručnou odpověď. První námitka je taková, co kdyby to ale vedlo k tomu, že se zablokuje prezident a Senát navzájem, tak jako to vidíme v případě Ústavního soudu. A bankovní rada bude dlouhodobě neobsazená. Ústavních soudců je hodně, to jejich volební období je relativně dlouhé a to, že je nyní jenom 13 ústavních soudců z 15, je velmi nepříjemné, ale dá se s tím žít. Ale u bankovní rady, kde by bylo třeba jenom 4 ze 7 členů by to bylo velmi nepříjemné. Jan MACHÁČEK, redaktor Respektu -------------------Na to máme jednoduchou odpověď, jestli je to otázka ještě na mě. Tak samozřejmě prezident má mít aktivní zákulisní hráče, kteří dokáží předjednávat tak, aby takovýmto ruchům a blokacím nedocházelo. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Druhá námitka. Pan Tříska vykopl ten míč náležitě provokativně, že Václav Klaus je tedy zakladatel, zná všechny ekonomy v této zemi. Ale opravdu vybral až tak špatně tu bankovní radu? Protože když si člověk vezme mezinárodní reflexe, tak guvernér Singer dostává poměrně tedy jaksi uznání sklízí v zahraničí. Čili je ta bankovní rada tak špatná? Jan MACHÁČEK, redaktor Respektu -------------------Ne, určitě ne. Je špatná v tom, že reprezentuje jeden názor na jednu věc. To se týká tedy eura. Jinak v rámci těch lidí, kteří zastávají tento spektrum názorů, je podle mého guvernér Singer nejlepší volba. Když už to se musí vybírat v tomhle spektru názorů, protože je to člověk nepochybně velmi zodpovědný a starostlivý. I přísný a tak dále. A řekněme, jako z hlediska osobní integrity určitě splňuje nároky. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Ještě jedna otázka na ústavního právníka. V souvislosti s přijatou novelou ústavy, která zakotvila přímou volbu, se hodně mluvilo o tom, že právě tuto věc je třeba upravit, tuto prezidentskou pravomoc. Jaký je tedy současný stav, pane Kyselo? Jan KYSELA, Právnická fakulta -------------------Současný stav je takový, že se to nestalo. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Proč se to nestalo, když se o tom tolik namluvilo a byla by to významná role Senátu a bylo to v rukou Senátu, jestli novela projde nebo ne. Jan KYSELA, Právnická fakulta -------------------No, nestalo se to, řekl bych, zejména z toho důvodu, že nebyl Senát tuhle pozici schopen osvojit si ji a nebyl ji schopen prosadit. Byly doby, kdy Senát zastával v ústavní politice určité pozice, které se projevovaly v tom, že leccos neprošlo. Spíše než že by něco prošlo. Řekl bych, že tahle doba je už spíš vzdálená z toho důvodu, že míra identifikace členů Senátu se Senátem je evidentně slabší než v době třeba před 10 lety. Převažuje ve stále větší míře míra identifikace členů Senátu s jejich politickou stranou. A pakliže se nepodaří uvnitř těch politických stran prezentovat nějakou pozici Senátu, tak ty politické strany, jejichž šéfové sedí ve sněmovně, jsou poměrně málo motivovány, aby Senát v nějakém ohledu posilovaly. Takže když se o něčem ve sněmovně vážněji mluvilo, Plné znění zpráv


tak skorem spíše než vazba bankovní rady na Senát byla vazba bankovní rady na vládní kontrasignaci, což já bych považoval za krajně nevhodné. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Pane Třísko, vy jste analytik. Jak se pozná, jestli nějaká bankovní rada je lepší nebo horší? Dá se říct, jestli "Havlova" bankovní rada se Zdeňkem Tůmou, nebo s Josefem Tošovským byla lepší či horší než "Klausova" opět se Zdeňkem Tůmou, anebo s Miroslavem Singerem? Dušan TŘÍSKA, ekonom -------------------Mluvíme o tý nezávislosti, tak rovněž jsem zažil tu debatu, že ta nezávislost je mýtus a že je to přehnaný a vůbec celá koncepce nezávislosti je bláznivá, protože, a ten bonmot tenkrát byl, a co když ten nezávislej centrální bankéř bude jistej, mám tady poznámku, Geraščenko? Za doby Jelcina to byl jejich centrální bankéř, a to byl naprostej maniak a blázen, jakoby nezávislej. Ale jako to se vám může stát, jako to se samozřejmě stane. Takže to vím, že tenkrát byla velice špatná bankovní rada a tak dále. Nepochybně jakoby začne, jakoby intenzivně kooperovat s vládou, začali řešit politický problémy místo těch, který jsou jí přičítaný, tak to je jasnej signál, že ta bankovní rada je špatná. Začali řešit prostě jiné než ty její, relativně úzké, problémy, že jo. Cenová stabilita, měnová zásoba, tyhle ty prostě věci jakoby, začali se zabývat čímkoliv jiným, tak už je to prostě velkej problém. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------A nemluvíte náhodou o dnešní situaci? Když si čtete rozhovor guvernéra Singera o tom, jak pomoci ekonomice a tak. To narážíte na současnou bankovní radu? Dušan TŘÍSKA, ekonom -------------------No, samozřejmě, že dodržet tuhle disciplínu, jako tenhle ten odstup je mimořádně obtížný. Jakoby z lidskejch a jinejch důvodů. Proto ta integrita lidská, o který mluví kolega Macháček a tak dále, je velice důležitá. Nicméně jakoby to jsou takový jakoby slovní výzvy o tom, že my případně uděláme to či ono, jakoby. A takže to ty slovní intervence, který jsou prováděný, tak ty se považujou ještě za relativně košér, protože Singer občas vyhrožuje věcma, který jsou mimo jeho dosah. A pak mimo jeho schopnost, že jo. Takže potom takový jakoby proklamace. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Pane Fischere, nechci vás nutit k vynášení tedy důvěrností a intimit z prezidentské kanceláře, ale co bylo vlastně důvodem té jaksi veřejné roztržky mezi Josefem Tošovským a Václavem Havlem? Bylo očividné, že se rozešli ke konci tedy toho mandátu. Mimo jiné v názorech na obsazování bankovní rady a že Josef Tošovský byl velmi ostře proti a přidal se tehdy k Zemanově vládě. Pavel FISCHER, ministerstvo zahraničních věcí -------------------Já bych tady na to neodpověděl, protože už máme 20 minut a mluvíme jenom o České národní bance. A zdá se mi, že bychom to trošku přesunuli tu diskusi jinam než patří. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Riskněte to, je to moje odpovědnost. Pavel FISCHER, ministerstvo zahraničních věcí -------------------Dobře. Víte, to napětí při klíčových nominacích bývalo téměř pravidlem. Málokdy se stalo, že by třeba i při jmenování ministrů byla úplná souhra. To bychom si mohli za chvilku taky třeba připomenout. Málokdy se stalo, že by se našel jeden jediný silný konsensuální kandidát třeba na nejvyšší funkci v ozbrojených složkách. A mohli bychom pokračovat. Čili já bych z toho zase nedělal takovouhle vědu. To k tomu prostě patří. Václav Havel na straně 11 tohohle fasciklu píše, a je to článek z roku 93, doporučuji jako literaturu a děkuji těm, co mi to teďka připomněli. Píše: "Můj dosavadní nedlouhý pobyt ve sféře vysoké politiky mne přesvědčil, že v demokracii nejméně 50 procent politiky tvoří psychologie." To jak psychologie těch hráčů v poli, tak i Plné znění zpráv


psychologie toho prezidenta. Takže já bych opravdu nechtěl zatěžovat teďka tu diskusi i dalšími parametry, který bychom si museli připomínat. To období bylo mimořádně napjatý, třeba z hlediska bankovního dohledu. Z hlediska třeba vztahů s vládou, která měla poněkud jiný postoj k některým úkolům, který byly pod centrální bankou, byla to vláda sociálně demokratická koaliční. Dušan TŘÍSKA, ekonom -------------------V mých kruzích se říkávalo, že Tošovský splnil svoji práci a jako mouřenín splnil svoji práci a tím pádem byl propuštěn ze služeb. Jako byl, mluvím o sarajevskejch atentátech, mluvím o šlapání na brzdu, rok 96 - 97, že jo. Jako o tom jakoby. A samozřejmě jakoby, že tam byly velký problémy s tím bankovním dohledem, protože mluvilo se o investičních fondech, mluvilo se o kapitálových trzích a podobně. Ale samozřejmě to klíčový problém byl v bankovním dohledu a bankovním dozoru, který byl úplně mimo ministerstvo financí, byl plně pod centrální bankou. A tak dál. A víme, že Josef Tošovský pak se vzdálil z tohohle území a odmítl komunikovat ohledně těchhle těch mimořádně ožehavých otázkách. Jako. Pavel FISCHER, ministerstvo zahraničních věcí -------------------Ale přitom to byl "pan bankéř", jo. Pozor na to. Takže já si myslím, že bychom ... Dušan TŘÍSKA, ekonom -------------------Já myslím, že je, jeho bankéřství je mimořádně přeceňovaný. V těch mých kruzích nikdy tuhle pověst neměl, jako tak, jak bych řekl, jo. Pavel FISCHER, ministerstvo zahraničních věcí -------------------Tak, co kdybychom mluvili o těch ostatních soudcích? Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------U ústavních soudců je nápadné, pane Kyselo, že Václavu Havlovi prošli všichni kandidáti s výjimkou jedné, Ireny Pelikánové v roce 1993 a jednoho ústavního soudce, ač byl schválen tehdy Poslaneckou sněmovnou, nejmenoval, protože dodatečně na něj vyplulo to, co psal do skript v 80. letech. U Václava Klause, jestli jsem dobře počítal, to skóre schválených a neschválených je, tuším, asi 12 ku 9. Tak nějak to zhruba bude. Už se téměř blíží k 1 ku 1. Čím to je? Jan KYSELA, Právnická fakulta -------------------Asi jednoduchá odpověď by byla, že Václav Havel nejspíše vybíral kvalitnější kandidáty než Václav Klaus. Alespoň v očích toho orgánu, který o nich spolurozhodoval. V případě Václava Havla na samém počátku to byla Poslanecká sněmovna a Senát nastoupil do toho procesu vlastně až v samotném závěru období Václava Havla, takže schvaloval až ty jeho poslední nominace. Václav Klaus už čelil jenom Senátu. Jestli v tom hraje nějakou roli psychologie toho spolurozhodujícího orgánu, to já nedokážu posoudit. Ale zdá se mi, že to zkrátka bude v těch kandidátech, tak jak se jeví nebo nejeví. Určitý význam taky může hrát to, byť už Václava Havla se to stalo až ke sklonku jeho funkčního období, že byla v jeho případě prezentována představa Ústavního soudu, v případě Václava Klause myslím taková představa nikdy nebyla prezentována. Nemyslím představa role, ale představa složení. A ve chvíli, kdy víte, čeho ten prezident chce dosáhnout, tak můžete tu jeho představu konfrontovat se svojí představou, a tu představu svoji i jeho potom můžete testovat na těch jednotlivých kandidátech. V případě Václava Havla ta představa byla pestrost. Generační pestrost. Založená na zkušenosti, na profesním pozadí a tak dále. Jaká je představa Václava Klause, já nemám nejmenší tuchu a můžu ji odhadovat jenom z toho, jaký typ kandidátů vybírá. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------A co jste odhadl? Jan KYSELA, Právnická fakulta -------------------Plné znění zpráv


Tak, evidentně se změnila doba, to znamená, že určitý typ kandidátů už není k dispozici. To jsou ti, kteří mají tu hlubokou zkušenost, řekněme, ještě třeba z 50. let, lidé, kteří byli politickými vězni nebo lidé z emigrace. To byla nesporně velice silná a významná skupina v rámci prvního Ústavního soudu. Tihle lidé k dispozici nejsou. Tudíž se posouváme jaksi blíže k minulosti, posouváme se v podstatě do té normalizační éry, která, myslím, pro tu právnickou profesi, pro ty ostatní zajisté taky ne, ale pro právnickou profesi to nebyla úplně dobrá doba. Takže lidé, kteří studovali a do profesního života vstupovali v letech normalizace, mají zkrátka určité handicapy ve srovnání s tím typickým členem prvního Ústavního soudu. Takže jde o to, že se zkrátka mění pole těch, ze kterých je možné vybírat. Ale přesto je možné vybírat. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Jan Macháček byl velmi kritický tedy k prezidentským nominacím za doby Václava Klause. Nicméně když se člověk podívá na ten výsledek proceděný skrze Senát, tak jsem četl vlastně u Jana Macháčka, že například předseda Pavel Rychetský má u něj poměrně dobrý rating a že celkové hodnocení Ústavního soudu není vůbec špatné. Je to správný dojem? Jan MACHÁČEK, redaktor Respektu -------------------Já si myslím, že to je právě důsledek toho, jak je strašně důležité prostě ta ústava a ten neosobní právní řád ceplovskej, jak je dobře prostě nastaven. A tady se skutečně ukazuje, proč je dobré mít ty pojistky a proč je dobré mít ten schvalovací proces v tom Senátu. To jiné vysvětlení prostě nemá. Druhá věc, to do určité míry funguje v centrální bance, do určité míry ne. Tady Dušan Tříska zpochybnil bankéřství Josefa Tošovského. Nechci teda odpovídat na nahrávku jako, abych zpochybňoval bankéřství jistého Pavla Řežábka. Ale ... Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Ano, jestli je ten Ústavní soud dobrý. Jan MACHÁČEK, redaktor Respektu -------------------Ne, já jsem chtěl se dostat k té institucionální paměti. Zjevně u Ústavního soudu existuje cosi, a osvědčilo se jako jakási prostě hrdost té instituce, jakási její institucionální prostě vyspělost, kontinuita a sebevědomí. A přestože to od mnohých lidí člověk prostě nečekal, už třeba proto, že pocházejí z nějaké líhně, řekněme, z let doby opoziční smlouvy ještě a tak dále, tak ... Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Konkrétně Pavel Rychetský. Jan MACHÁČEK, redaktor Respektu -------------------Třeba Pavel Rychetský. Ale on taky není jenom představitel vlády v době opoziční smlouvy, ale také disident a chartista a tak dále. Takže samozřejmě prošel nějakým vývojem. Ale skutečně je velmi pozoruhodné, jak se u Ústavního soudu projevila tahle ta institucionální hrdost a institucionální kontinuita. A podle mě o něco více než v případě centrální banky. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Pavel Rychetský o tom dokonce sám mluví, že se z něj první roky vyplavovala ta politika. A říká, že dnes je již zcela prostoupen tou příslušností k Ústavnímu soudu, že je to něco, co se tedy nasákává zřejmě ... Jan MACHÁČEK, redaktor Respektu -------------------Vstoupil do něj duch ústavy. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Ano, vstoupil do něj duch. Pane Třísko, vy jste ale také právník. Ale nejste v poradním sboru prezidenta pro ... Plné znění zpráv


Dušan TŘÍSKA, ekonom -------------------Jsem. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Ale pro otázky nominací na Ústavní soud, tam nejste. Proč ne? Dušan TŘÍSKA, ekonom -------------------Ne, tam ne, tam, to ani nevím, že existuje. Nicméně týden po první volbě prezidenta Václav Klaus založil tu, říká tomu KOP, komise pro, nevím, právo a legislativu. A tam bylo dohromady takových 25 členů, byl jsem jeden z nich, a tak třetinu z nich jakoby postupně zkoušel Václav Klaus navrhovat na Ústavního soudu, v zásadě vždycky Aleše Pejchala a Veselou-Samkovou a že jo, jednoho po druhým, takhle to zkoušel a vždycky špatně jako. Tady zase možná jakoby bych sdělil ctěnému publiku jako, že zatímco ekonomická obec existuje, funguje a má jakési parametry, ta pravonaučná obec je ve stavu podstatně horším, jako bych řekl podstatně méně vyspělým, podstatně méně fungujícím. A je pravda, to nevím, jestli umím říct, že ekonomové k ní mají jakejsi trošku despekt jakoby. Tudíž jakoby v zásadě si takový ten kovanej ekonom typu Václava Klause, anebo i mě myslí, že v Česku není jeden jedinej právník jakoby, kterej by zasloužil to, aby se stal jako člen Ústavního soudu, jo. Takže je v zásadě jedno, koho navrhujete jako jo. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------To mnohé vysvětluje. Dušan TŘÍSKA, ekonom -------------------Čili jakejsi právní nihilismus jakoby a takovej ten despekt. Mimochodem jako bych řekl, myslím si, že jako člověk, kterej je absolventem Právnický fakulty, kterej se pokoušel mnohokrát založit a kultivovat pravonaučnou obec v týhle tý zemi, tvrdím, že ta pravonaučná obec si to zaslouží jako tenhle ten despekt, jako, jo. Musím říct, že se chová naprosto neuvěřitelně arogantně a zpovykaně jako, bych řekl. Na rozdíl od relativně pokorné ekonomické obce, která ... Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Ach tak. Pan Fischer. Pavel FISCHER, ministerstvo zahraničních věcí -------------------Já nebudu navazovat na pana profesora Třísku, přestože bych taky rád. Ale já bych se možná vrátil k tomu jak o právu a právním státu uvažuje Václav Havel v roce 95. Já jsem si tady udělal výpisek z četby, jo. V roce 95 dostává na Masarykově univerzitě doktorát. A jak víte, tak Brno je vlastně hlavním městem té státoprávní nebo ústavněprávní vědecké a institucionální obce. A on říká, pozor na rozmary státní legislativy, která je vnímána jako nutné zlo a vlastně nezasluhuje úctu. Měli bychom spíš uvažovat o právu v kontextu pojmů jako je úcta k pravidlům a úcta k bližnímu. Právní stát totiž vyžaduje mravní kořeny, kterým bychom se neměli posmívat. Nectít zákony by mělo být hanbou, mělo by být neslušné. Právo je nad státem a platí pro všechny. Pro ministry, poslance, prezidenta. V tomto pořadí to tam jmenuje. A nakonec říká, toto pojetí práva chrání občana před bezprávím. A já si myslím, že to je hrozně důležitý. Tak jako jsme před chvilkou mluvili o těch makroekonomických úvahách Václava Havla a jeho postupné emancipaci nebo vyspívání v téhle pravomoci, tak z hlediska práva a státu a ústavy on byl vlastně celým zralým člověkem v tomto smyslu. On na to měl jasný názor. To je docela zajímavý rozdíl, když mluvíme o tom Ústavním soudu, protože tam on věděl, jaká je ta role pro ústavní soud a jak by měl vypadat vlastně takový právní stát v praxi. Jan MACHÁČEK, redaktor Respektu -------------------Já jsem chtěl k tomu Ústavnímu soudu jednu věc. Samozřejmě jak já si představuju, jestli může něco takového existovat, jak by se choval ideální prezident, jo. Tak Vojtěch Cepl, bývalý ústavní soudce říkával, že dobře fungující Ústavní soud, nebo nejlépe fungující Ústavní soud se pozná podle toho, kolik má sporů s vládou, kolikrát se odváží jít do rozporu s vládou a mít jiný názor než vláda, nebo dokonce jiný názor než ta exekutivní Plné znění zpráv


funkce, která ty soudce jmenovala, což je teda přímo prezident. Takže pokud si prezident stěžuje u Ústavního soudu, tak ideální prezident by byl takový, když Ústavní soud rozhodne proti němu, tak on by řekl, mně se to sice nelíbí, ale to, že rozhodli proti mně, je důkazem toho, že to je prostě dobrý Ústavní soud. A já jsem rád, že jsem takový Ústavní soud pomohl vybudovat. To je samozřejmě utopie, že jo, ale je otázka, jestli k takovému poznání prezident došel. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Ještě Jana Kyselu. Jan KYSELA, Právnická fakulta -------------------Jenom taková dvojpoznámka, k tomuhle převzetí té role se říká Beckettův efekt, že jo. Nikoliv podle Samuela, ale podle Thomase. Můžete být jaksi proutník, ale ve chvíli, kdy se stanete arcibiskupem v Canterbury, tak je poměrně velká šance, že si vás ta funkce přizpůsobí. A u těch soudců Ústavního soudu to platí podobně. Nevím, jak teda ve vztahu k tomu proutnictví. Ale každopádně si vás zkrátka vtáhne. A ta druhá poznámka, mně se nezdá úplně vhodné, aby prezident republiky kohokoli do čehokoli jmenoval podle osobní známosti. Já nevím, jestli Václav Klaus zná všechny ekonomy v republice, je to možné, všechny je má patrně přečtené. Ale mně skorem připadá vhodnější, když se vymýšlejí nějaké mechanismy, které ten prezident spouští a s nimiž nějak kooperuje. Než že na základě toho, že všechny znám a někoho považuju za hloupého a někoho za chytrého a někdo je mi sympatický, nebo nesympatický, tak ho kamsi instaluji. Protože problém tohohle osobního přístupu se evidentně projevuje u těch soudců Ústavního soudu. Václav Klaus evidentně nemá rád právníky z důvodů nejrůznějších, tudíž asi nezná právníky. A ve chvíli, kdy žádné nezná, no, tak je těžko může na základě tohohle principu osobní známosti do Ústavního soudu instalovat, pakliže neaplikuje ten model, o kterém mluvil pan Tříska, vytvořil jsem si nějaký poradní sbor, to jsou jistě všichni kvalifikovaní právníci, co kdybych je poslal k Ústavnímu soudu. Takže mně tohle to připadá jako určitá slabina, odvíjející se nicméně od toho, jak si prezidenta představujeme. Jelikož moje představa je prezident moderátor, muž s olejničkou a tak dále, tak ho chápu spíše jako někoho, kdo nemá úplně svoji jasnou představu, kterou v těch personálních nominacích prosazuje. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Takže dotaz? osoba -------------------Do jaké míry byly založené prezidentské tradice na jedné straně pana Václava Havla a na druhé straně pana Václava Klause, kteří zasahují do přítomnosti, ovlivněny kontakty a přátelskými vazby rodičů těchto dvou mužů? To znamená na jedné straně konfrontace vazby a přátelských mezinárodních vztahů rodičů pana Václava Havla a zda byly ovlivněny prezidentské tradice na straně druhé vazbou a popřípadě přátelskými vztahy rodiny Václava Klause nebo popřípadě, když jako mladý se oženil do nové rodiny, děkuji. Dušan TŘÍSKA, ekonom -------------------Já jsem si udělal seznam odlišností těch dvou, abych byl připraven jako. A jedna z těch významných odlišností je samozřejmě původ těch dvou osobností. Chci tím říct, že Václav Klaus podobně jako já jsme původu plebejského, takříkajíc. Jako zatímco Václava Havla bych viděl jakoby původu aristokratického, řekněme, to se v zásadě nemůže nepromítnout na celoživotní kariéře a způsobu myšlení a tak dále. Ale dál jsem nedošel v tom uvažování. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Prosím, otázka. Tomáš WEISS, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Děkuju, Tomáš Weiss, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy. Ten panel je hrozně zajímavý, ale to, čemu jste se prozatím úplně vyhnuli, je vliv na zahraniční politiku. Ačkoliv mám pocit, že to do téhle té oblasti dost Plné znění zpráv


spadá. Zatím se mluvilo jenom o těch jmenovacích pravomocích. Mě by zajímalo, jestli by se panelisté mohli vyjádřit nějak k zahraniční obecně ... Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Takže otázku úplně přesně. Tomáš WEISS, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Jakým způsobem ty dvě prezidentské tradice nás informují do budoucna o roli prezidenta v zahraniční politice? Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Pan Fischer. Pavel FISCHER, ministerstvo zahraničních věcí -------------------Já si myslím, že jdete dobrým směrem, když se takhle ptáte. Prezident zastupuje stát navenek. To je velmi silná pravomoc. To znamená, že vlastně ve vztahu k vládě tam dochází k takovému jakoby skoro tvůrčímu napětí. Vláda administruje, vláda dělá ten pravidelný byznys. Dokonce prezident z ústavy by měl vyjednávat zahraniční smlouvy. Tady byla delegace na ministra zahraničí, kterou vlastně se prezident tady od toho dohadování textů a draftování dohod a vlastně od toho se vzdálil a delegoval to tedy na ministra zahraničí. Ale v minulosti opravdu docházelo k situaci, že vláda říkala něco a prezident říkal něco jiného. A mohli bychom teďka začít snášet příklady obou dvou prezidentů. A pak opravdu dochází k velmi složitému hledání východisek. Navážu na pana docenta Kyselu. Za Václava Havla se ustanovuje konzultační mechanismus pro zahraniční politiku, kde zasedá na pozvání prezidenta premiér, ministr zahraničí a předsedové dvou výborů Senátu a sněmovny. Aby si některá důležitá zahraničně politická témata projednali nebo promysleli. To je vlastně mechanismus, který je docela zajímavý a který jsme už dlouho neviděli, že by se sešel. Ale který jakoby odminovává ta klíčová témata, třeba vztah k některým evropským otázkám další evropské integrace. Takže já si myslím, že tohle tvůrčí napětí mezi tím, co všechno prezident z ústavy má a to, co vláda za něj musí pravidelně dělat, se odráží při jmenování velvyslanců, kdy je vlastně velmi citlivě nastaven proces konzultace, aby prezident nepřekvapoval, koho chce kam jmenovat. A zároveň, aby vláda mu nastavila mantinely, koho tam vlastně pustí. To, že se ale jmenování velvyslanců dostává do stavu, kdy by bylo potřeba trošku té olejničky, jak říká pan docent, to znamená, že se to tak jako zasekne, nebo že to zaskřípe, nebo dokonce, že to přestane fungovat, tak to bychom taky mohli takové situace vlastně citovat. Většinou se o nich nepíše, takže k nim dochází častěji než si čtenář tisku vlastně umí představit. Ale je to věc, která má probíhat na základě konzultací politického dialogu a taky faktických úvah o tom, kdo se kam lépe hodí, protože, s prominutím, desetimilionová země zase nemá tolik kvalitních kandidátů v daný čas pro určitou funkci. Takže když se to nastaví dostatečně tvůrčím způsobem, tak to vlastně může fungovat a produkovat přidanou hodnotu, protože potom vlastně ta republika působí v zahraničí srozumitelně. Parlament tam neříká pravý opak než vláda a i v případě, že vláda je koaliční, může vlastně ta vláda říkat podobné věci jako prezident. A tady potom hrozí to, já si myslím, že v té prezidentské roli pozorujeme snahu se emancipovat a vlastně vystupovat z té role ústavní a začít dávat přednášky. A to je věc, která je možná citlivá, protože i v případě, že prezident přednáší, tak je nadále nadán tou ústavní funkcí a měli bychom se ho ptát, co říká, kde to říká, respektive, jestli to třeba konzultoval s vládou. V minulých dobách to bylo velmi aktuální napětí, tvůrčí napětí mezi Milošem Zemanem a Václavem Havlem. Jan MACHÁČEK, redaktor Respektu -------------------Oba ty prezidenti samozřejmě fungovali v úplně jiné době, že jo, Václav Havel přišel v době pádu komunismu, nejprve chtěl rozpustit i NATO, že jo. Pak se rozpouštěla Varšavská smlouva, RVHP, dlouho trvalo, než jsme vstoupili do NATO a tak dále. Úplně prostě jiné výzvy doby, prostě dneska samozřejmě je prostě primární otázkou Evropská unie a zrovna a vývoj eurozóny, krize eurozóny. Prostě vůbec budoucí směřování Evropy. A tam samozřejmě se dostáváme do toho střetu, že to je skoro součást identity současného prezidenta, že kromě globálního oteplování má druhý nejsilnější, nebo možná nejsilnější názor má na toto a pak má nejsilnější názor na globální oteplování. Jsou to daleko silnější názory než teda jeho ekonomické názory. A tam se skutečně dostáváme do velmi nepříjemného střetu, protože vláda ani parlament nejsou schopny tohle to uregulovat. Často se říká, že prostě vyspělá demokracie se pozná mimo jiné podle toho, že v té zahraniční politice dokáže dosáhnout civilizovaného konsensu. Prostě pochopitelnosti a transparentnosti pro ostatní, pro partnery a tak dále. Což je samozřejmě ideál. Dneska bohužel z různých důvodů asi úpadku všemožného, bohužel. Už ani to, Plné znění zpráv


co jsme mohli dávat za příklad, třeba Ameriku v tomto smyslu, už dávno neplatí. Americká zahraniční politika je dneska vysoce polarizovaná, vysoce neschopná stále více, dalo by se říci, je kooperovat. Takže ty příklady se dají těžko. Polsko se nám nyní zdá, že bysme ho mohli z určitých důvodů teda aspoň my eurooptimisté vydávat za příklad toho, že vystupuje prostě konsensuálně a srozumitelně a dává najevo jasně svoje zájmy. Ale ještě nedávno tam byla situace před pár lety úplně jiná, kdy v mnoha ohledech se podobala situaci zase naší. Takže ono už to neplatí tak, že říct jako prostě my jsme post komunistická země, protože ani se neumíme shodnout na zahraniční politice. A něco jiného říká prezident, něco jiného vláda, něco jiného opozice. A něco jiného parlament. A házejí si klacky pod nohy. Takže leckde se to tímto nepříjemným způsobem vydává i jinde než v České republice, bohužel teda. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Ta otázka byla tedy velmi konkrétní, jaký je odkaz těch prezidentů pro příští prezidenty v zahraniční politice. Tak ještě velmi krátce pan Tříska. Dušan TŘÍSKA, ekonom -------------------Nemůžu nevyužít, co jsem si připravil. Jako, jo. Ať je to, jak chce. To jsou technikálie pro mě jakoby, jak se to dohodne a podobně. Důležitý, nepodceňuju technikálie, tím jsem znám jako. Nicméně to fundamentální, si myslím, mluvíme-li o zahraničí, je to, že dnes máme prezidenta, který k mé radosti a k vašemu zoufalství, předpokládám, zví tyto názory. Za prvé obrovskej respekt k výsledku transformace v Rusku. To tedy já považuju za zázrak, co se odehrálo například. Jistý sklony k něčemu, co vy byste nazvali národovectví, nicméně já bych to nazval vlastenectví, jakoby hrdost na to, že jsem Čech, kdo neskáče, není Čech, heja, heja, Sverige, jako. A za třetí jakoby konflikt s mocnými dnešního Západu. Mám na mysli humanitární bombardování Bělehradu, mám na mysli Iráky, Afghánistány, dnešní kritiku jakoby postupů v Libyi a podobný věci. Takovýho prezidenta máme a to nepochybně je pravý opak, co zastával Václav Havel, pokud jsem mu dobře rozuměl. Ten schvaloval kvalitární bombardování, ať už Bělehradu, nebo čehokoliv jinýho. A samozřejmě vede k velkejm konfliktům jakoby a velkým, velice obtížným konsensuálním jednáním a nekonsensuálním jednání ohledně zahraniční politiky. Ale to máme dominantního významnýho silnýho prezidenta, který má k mému velkému potěšení tyhle názory, jako, jo. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------Ještě mám pocit, že se odpovědi trochu míjejí s otázkou. Pane Kyselo. Jan KYSELA, Právnická fakulta -------------------Já bych si myslel, že prezident má poměrně velký prostor v pěstování zahraniční politiky, což je do určité míry dáno tím, že je v české politice poměrně málo lidí, kteří se o zahraniční politiku zajímají. Je to asi o něco lepší než to bylo v tom meziválečném období, kdy se asi nezajímal nikdo. Ale že by Poslanecká sněmovna nebo Senát byla zalidněna osobami, které mají nějaký zahraničně politický přesah, to bych si myslel, že ne. Takže už z tohohle důvodu tam určitý prostor je. Druhá poznámka, smím-li, z toho, že prezident zastupuje republiku navenek se dají vyvodit dva závěry. Buď cokoliv prezident republiky učiní, tak on jako kormidelník vede tu loď státu. No, anebo je to limitující. Právě proto, že se prezidentu republiky přičítá to, že zastupuje republiku, tak ho to má omezovat. Jedině to, co je pozice republiky, má být prezidentem republiky tlumočeno. Může tedy být jak kormidelník, tak v zásadě může být vlečný člun, nebo vlečený člun. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------A role obou prezidentů byla více kormidelnická? Jan KYSELA, Právnická fakulta -------------------Role obou prezidentů, řekl bych, že mezi nimi může být rozdíl v tom směru, že mně se zdá ta definice role Václava Havla více pozitivní, definice role Václava Klause více negativní. V tom směru, že Václav Havel jako kdyby té zahraniční politice určoval určitý cíl v pěstování etosu lidských práv, jo. To bych si myslel, že bylo pro něj velké téma. Hodnotová orientace zahraniční politiky. Ten negativní u Václava Klause vidím to vymezování se vůči Evropské unii, ať si o ní myslíme cokolivěk. Ten jeden jakoby říká, tam ano. A ten druhý jakoby říká, tam ne. To bych si myslel, že mezi nimi je určitý rozdíl. A co ten prezident obecně dělá nebo nedělá, do určité míry Plné znění zpráv


záleží na tom, co mu dovolí okolí. Pan Fischer správně upozorňuje na to, že vedle formálních aktů existuje veliký prostor vyjednávání. A jde o to, že když to vyjednávání je funkční, tak je v posledku úplně jedno, jestli to rozhodnutí je prezidentovo, anebo jestli to rozhodnutí je prezidentovo s vládou, kde se to všechno domluví. Tím, že u nás evidentně to vyjednávání moc nefunguje, tak se množí spory o to, jestli prezident sám, nebo prezident s vládou, anebo jestli je to ve skutečnosti vláda, která mu vede tu ruku. Tomáš NĚMEČEK, moderátor panelu -------------------A konečně Jiří Pehe. Jiří PEHE, politolog -------------------Tak, já myslím, že když se podíváme na ty prezidentské tradice, tak jedna, která se mi zdá být společná, pojetí obou těchto prezidentů, prezidentství jako i určité platformy nebo jeviště pro uspokojování svých intelektuálních ambic. Já teda, po pravdě řečeno, neznám žádného jiného prezidenta v Evropě, který by jezdil po světě a dělal projevy, teda rozhodně ne země, která je srovnatelná svojí velikostí s Českou republikou, který by dělal projevy o globálních tématech, nebo by jezdil přednášet o globálním neoteplování a podobné věci. Pokud tato tradice bude pokračovat, jestli se nedostaneme do trochu místy až trapné situace, pokud budou jezdit po světě někteří z těch kandidátů, kteří kandidují a budou se snažit dělat projevy globálního významu. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Tolik nedělní vydání Názorů a argumentů. A tolik sestřih jednoho z panelů konference pod názvem Československé prezidentské tradice a přímá volba prezidenta, kterou uspořádala Knihovna Václava Havla. _

Sobeckostí proti korupci 5.1.2013

Lidové noviny str. 21 PAVOL FRIČ_

Orientace_

Systémová korupce se nedá zastavit bojem proti korupci, ale jen zásadní reformou financování politických stran Politický trh v současné době výrazně diskriminuje spotřebitele politického zboží, tedy voliče. Ti nemají jinou možnost než nakupovat produkty politických stran na čtyři roky dopředu bez záruky kvality i ceny. Tuto diskriminaci by měla narovnat reforma financování politiky: strany by měly žít jen z povinných daňových asignací, jejichž příjemce by voliči mohli měnit každý měsíc dle své libovůle. V poslední době k nám z české protikorupční fronty přichází pozitivní zprávy: policie zatýká korupčníky jak na běžícím pásu, v protikorupčních sítích uvízly i „velké ryby“, na státních zastupitelstvích jsou osobnosti s protikorupční pověstí a podle Transparency International si Česko dokonce polepšilo v indexu vnímání korupce ve veřejné správě. Proč ale nikdo nejásá? Proč nemluvíme o skutečném obratu v boji proti korupci? Naprostá většina expertů a komentátorů zabývajících se korupcí považuje korupci v Česku za systémový jev založený na klientelistických vazbách organizované sítě kompliců (zkorumpovaných politiků, podnikatelů a úředníků…), kteří si vzájemně kryjí záda. Z korupce se stal systém, jenž se vůči protikorupčním snahám chová aktivně a chrání své členy před odhalením, stíháním a potrestáním. Když tak najednou nečiní, připadá nám to divné. Stále totiž nemůžeme říct, že motor systémové korupce se skutečně zastavil. Naše pochybnosti jitří i populární názor Erika Besta, který za současnými úspěchy protikorupčního úsilí vidí boj velkých kmotrů proti malým kmotříčkům o větší sousta korupčního koláče. I kdybychom tuto konspirační teorii mohli ignorovat, stejně je těžké uvěřit, že policisté a státní zástupci mohou boj proti systémové korupci dotáhnout do konce jen sami. A ještě těžší je uvěřit tomu, že za zmiňovanými úspěchy policie stojí realizace protikorupční strategie vlády či dokonce tlak občanské společnosti. Víra v utahování šroubů Tím hlavním důvodem, proč nemůžeme věřit, že v protikorupčním úsilí došlo k zásadnímu pozitivnímu obratu, je zvolený způsob boje proti korupci, který je typický jak pro vládní protikorupční strategii, tak pro iniciativy protikorupčních organizací občanské společnosti. V obou případech je tento boj založen na víře v sílu a dokonalost legislativních opatření regulujících chování úředníků či politiků. Vládní i občanští bojovníci proti korupci očekávají, že pomocí strategie legislativního „utahování šroubů“, tj. zpřísňováním pravidel zadávání veřejných zakázek, pravidel transparentnosti veřejné správy a politiky, pravidel Plné znění zpráv


financování politických stran či zpřísněním kontroly chování veřejných činitelů a zpřísněním postihů za korupci, postupně vytěsní korupční chování z veřejné správy a politiky. V praxi se strategie zpřísňování pravidel proměnila v zákopovou válku, kde se různí bojovníci proti korupci stále více zaplétají do vleklého a únavného boje o každý paragraf či větu svých návrhů v naději, že i malé protikorupční kroky časem přinesou alespoň něco pozitivního. Dlouholeté zkušenosti z protikorupčního boje však zcela jednoznačně vypovídají o tom, že v prostředí systémové korupce jsou tato očekávání lichá. Korupčnímu systému se nakonec vždy podaří účinnost protikorupčních opatření natolik oslabit, že v praxi jsou zcela bezzubá či dokonce kontraproduktivní. Hořkou pravdou je, že strategie utahování šroubů už byla vyzkoušena téměř ve všech zemích vyznačujících se systémovou korupcí, ale nikde nevedla k úspěchu. Zkrátka, i tam, kde byla protikorupční opatření přijata, motor systémové korupce běžel dál. Nová protikorupční opatření zvětšují administrativní zátěž a jejich realizace je finančně náročná. Jsme svědky procesu, kdy vedle korupčního systému roste i rozsáhlý protikorupční průmysl. Soukromé firmy, neziskové organizace a experti všeho druhu nabízejí různá protikorupční školení, certifikáty bezkorupčnosti, zpracovávání map korupčních rizik, tvorbu protikorupčních strategií, koncepcí, etických kodexů apod. Za což inkasují nemalé peníze. Z boje proti korupci se stává byznys stejný jako kterýkoliv jiný. Výsledkem je, že česká veřejnost vnímá protikorupční boj jako neautentický. Značná část občanů má podezření, že spektakulární boj proti korupci je z velké části v rukou korupčníků a slouží jim jen jako zástěrka skrytých korupčních praktik. Mezi obyvatelstvem se rozmáhá pasivní radikalismus, který kombinuje kritiku demokratického režimu (volání po revolučních změnách a silném vůdci)smalou ochotou zapojovat se do protikorupčních aktivit organizací občanské společnosti. Veřejnost je občansky demobilizovaná, protože nevidí reálnou alternativu řešení problému systémové korupce. Zdá se totiž, že si může vybrat jen mezi dvěma možnostmi: buď se také snažit zapojit do korupčních transakcí a tolerovat zkorumpovaný stát, anebo podporovat nákladný protikorupční průmysl, v němž se boj proti korupci nakonec stejně utopí v nekonečném množství bezzubých opatření. Přetrvávání tohoto občanského dilematu žene vodu na mlýn našim korupčníkům. Překonat ho vyžaduje přijmout nový přístup k řešení systémové korupce. Daniel Kaufmann, expert Světové banky na protikorupční boj, nedávno řekl, že korupci nelze porazit bojem proti korupci. Namísto toho je podle něj potřeba jít drsně k jejím systémovým slabinám a zaútočit na ně pomocí vhodných institucionálních reforem. Po razantní změně dosavadní strategie boje proti korupci volají i jiní experti. Například Bo Rothstein na základě poznatků o boji proti systémové korupci v 19. století ve Švédsku přesvědčivě dokazuje, že současné nízké míry korupce v této zemi bylo dosaženo pomocí strategie zásadních institucionálních reforem, které se korupce týkaly jen nepřímo. Nebojovaly proti jednotlivým projevům korupčního systému, ale podkopávaly jeho základy a ničily prostředí, které korupci generuje. Proto bychom se měli ptát, kde jsou slabiny českého korupčního systému? Jak změnit sociální prostředí, které korupci stimuluje, resp. jak vypnout motor české systémové korupce? Asi není těžké si všimnout, že nejméně jistou pozici v korupčním systému (založeném na komplicitě politiků, úředníků a podnikatelů) zaujímají politici. Jsou jeho nejslabším článkem, protože nejsou závislí jen na svých partnerech v korupčním systému, ale i na voličích. Zatímco podnikatelům a úředníkům stačí, aby se drželi „pravidel korupčního lovu“ (především musí mít dostatečné „politické krytí“ či správné „ekonomické pozadí“), politici musí navíc získat a udržet si i legitimitu v očích svých voličů. Pokračování na straně 22 Sobeckostí proti korupci Pokračování ze strany 21 Paradoxem dnešní doby je to, že právě kvůli získávání voličských hlasů potřebují politici korupční zdroje. Více korupčních peněz znamená více peněz na politický marketing, který zaručuje úspěch u voličů i politickou moc. Marketingový styl politiky, který ovládl současnou politickou scénu nejen u nás, ale i v západních demokraciích, je finančně velmi nákladný. Politický marketing vyžaduje politiku, která je soustředěná na práci s masmédii, na permanentní a spektakulární volební kampaně, formování image kandidátů do volených funkcí, výzkumy popularity politických vůdců a podprahových tužeb voličů, budování politických značek atd. Marketingová politika je však nejen drahá, ale i velmi nespravedlivá vůči voličům jako spotřebitelům politického zboží. Díky marketingovému stylu politiky a sofistikovanému managementu volebních kampaní mohou strany masově nabízet své produkty (ideály, programy, vůdce, kandidáty, názory…) každý den, ale voliči jsou nuceni nakoupit je jednorázově na čtyři roky dopředu! Je to dáno tím, že ve volbách, které se zpravidla konají jednou za čtyři roky, společně s hlasovacím lístkem hází do urny i čtyřleté předplatné pro danou politickou stranu. Plné znění zpráv


Diskriminace voličů Problém je, že korupční skandály politických stran voliči nemohou promptně potrestat bojkotem jejich produktů. Naše zákony právo na bojkot politického zboží neznají. V platném modelu financování politických stran dominuje státní podpora. Stát stranám zaručuje nerušené platby za jejich politické zboží na čtyři roky dopředu po úspěchu v parlamentních volbách. Získávají tak nepřiměřenou nezávislost na voličích, tj. spotřebitelích svých politických produktů, a mohou si dovolit ignorovat jejich názory a zaplétat se do korupčních skandálů. Politický marketing na hony předstihl „politický shopping“. Degradoval moc voličů na úroveň dodavatelů suroviny pro výzkumy veřejného mínění. Nesouměřitelnost moci politických stran coby producentů politického zboží a moci jeho konzumentů, tj. voličů, způsobuje poruchy na politickém trhu – voliči ztrácí zájem chodit k volbám. Dnes je volič v podstatě nesvéprávný spotřebitel. Politické produkty každodenní spotřeby je nucen platit dlouhodobě dopředu bez záruky jejich kvality i ceny. V důsledku této diskriminace ztrácí svoji moc spotřebitele, která spočívá v jeho právu nenakupovat zboží, které nechce. A to v situaci, kdy korupční skandály politických stran znehodnocují jejich produkty zpravidla už po několika měsících účinkování ve vládní koalici. V dnešní době, kdy např. nákupy na finančních trzích probíhají v řádu desetin sekundy, představuje nakupování na politických trzích hluboký středověk. Sice si říkáme, že máme liberální demokracii, ale spíše bychom ji měli nazývat „státní demokracií“. Stát v pozici zprostředkovatele plateb politickým stranám a garanta čtyřletého předplatného za politické zboží způsobuje citelný zásah do práv voličů jako politických spotřebitelů. Nicméně naši liberálové o tom decentně už více než dvacet let mlčí. Mlčíme o tom i my voliči. Zřejmě nemáme v sobě dost sobeckosti, abychom se dožadovali svých spotřebitelských práv na politickém trhu. Jsou to naše peníze, a přitom se nestaráme, za co je utrácíme! V důsledku mocenské asymetrie na trhu s politickými produkty volič jako politický spotřebitel ztrácí kontrolu nad svými penězi. Altruisticky se vzdává části své politické moci (suverenity) ve prospěch politických stran, které ovládají stát. Tím posiluje jejich nezávislost na vlastní osobě. Záhadný altruismus voličů na politickém trhu vytváří podmínky velmi výživné pro korupci a velmi nezdravé pro demokracii. Naopak spotřebitelský egoismus voličů pomáhá vybalancovat možnosti prosazování zájmů menšího množství silných a velkého množství slabých hráčů. Dnes evidentně prohrávají ti slabí. Bez návratu egoismu voličů na politický trh systémovou korupci neporazí ani policisté, ani státní zástupci, ani altruisté sdružení v protikorupčních občanských organizacích a ani bohulibé sliby politiků. Nové financování politických stran Kritickým předpokladem pro podkopání základů korupčního systému je tedy zrušení samozřejmosti modelu státního financování politických stran a oddělení volebního aktu od finanční podpory volené strany prostřednictvím daní. Jedním ze způsobů, jak může volič prosadit své individuální zájmy a získat zpět kontrolu nad nakupováním politického zboží, jsou „politická daňová určení“ (asignace), tj. pravidelné odvody části daní občanů ve prospěch konkrétní politické strany, kterou si občané sami vyberou a budou podporovat tak dlouho, jak to uznají za vhodné. Nové financování politických stran však může dobře fungovat jen za předpokladu splnění tří následujících podmínek: 1. Financování politických stran prostřednictvím státu či darů od soukromých osob bude omezeno na absolutní minimum. 2. Periodické provádění daňových asignací bude povinné pro všechny výdělečně činné občany. 3. Objem peněz, které mohou strany pomocí politických daňových určení získat, musí být dostatečně velký, aby se jim už nevyplatilo riskovat nařčení z korupce. Nový model financování politických stran dá voličům větší spotřebitelskou autonomii a moc neplatit za politické zboží, které ztratilo svoji kvalitu. Vytvoří tak skutečně reputační prostředí pro chování stran na politickém trhu. Hrozba, že by pramen asignačních peněz mohl po korupčním skandálu náhle vyschnout, by byla dostatečně odstrašující, že by si strany spontánně hlídaly svoji reputaci, neodkláněly se od svých volebních programů a upustily od podpory korupčního systému. Nový model financování politických stran oslabí jejich motivaci ke korupčnímu chování. S klesající aktivní účastí politiků na korupčních transakcích bude korupční systém vyveden z rovnováhy a bude jen otázkou času, kdy se zhroutí. Jistě platí, že individuální korupci nikdy nelze zcela vymýtit, ale také platí, že systémovou korupci zcela vymýtit lze! Důkazem toho jsou skandinávské země. Zavedení politických daňových určení v ČR je tou institucionální změnou, která umožní efektivní nasazení přímých protikorupčních opatření a vytvoří podmínky, v nichž systémová korupce zcela zanikne. Korupční amnestie Cesta z pasti korupčního systému však nebude jednoduchá. Jistě lze předpokládat, že v novém prostředí rámovaném politickými asignacemi se budou politici chovat racionálně a zvolí reputační strategii „dělání politiky“. Otázkou je, jak toto prostředí vytvořit, jak motivovat politiky ke spolupráci na zavedení politických asignací. Investice do korupčního byznysu jsou značně nákladné a stále ještě přináší přijatelnou jistotu výnosů. Korupční investoři se jich nebudou chtít jen tak vzdát. Je proto nezbytné hledat mezi politiky spojence, kteří jsou v korupčním systému nespokojení a chtějí se z něj vymanit, ale nevidí vhodný způsob, jak to udělat, protože jim hrozí nebezpečí, že je pád korupčního systému strhne s sebou. Plné znění zpráv


Předpokladem úspěšného zavedení nového způsobu financování politických stran je přijetí generální korupční amnestie. Bez odpuštění korupčním hříšníkům budou síly bojovníků proti korupci a korupčníků vychýleny ve prospěch těch druhých a protikorupční boj se bude bez úspěchu táhnout dlouhá léta. Samozřejmě korupční pardon bude pro mnohé bolestný, ale nemá smysl ukazovat jen světlo na konci tunelu, je potřeba ukázat i možnou cestu, která skutečně na jeho konec povede. Nejistota spojená s dopady korupční amnestie na českou společnost není jediná věc, která může vzbuzovat obavy ze zavedení nového modelu financování politických stran. Především jde o něco, co ještě nikde nebylo vyzkoušeno. Historicky zažitý strach z nezdaru sociálního experimentu velí počkat, až se to osvědčí někde jinde, poučit se na chybách jiných a až pak se pustit do díla. Čas je však v dnešní době vzácná komodita. Čekání korupční situaci zhoršuje a může se stát, že promeškáme vhodnou chvíli, kdy navrhované řešení bylo ještě možné realizovat. A také na koho bychom vlastně měli čekat, když ani není jasné, jestli o nový model projeví zájem nějaká jiná země. Otazník visí i nad tím, nakolik je nový model krokem do neznáma a nakolik jde jen o restaurování starého modelu, který se už osvědčil. Zlatý věk zastupitelské demokracie je spojován s existencí politických stran s masovou členskou základnou. Hlavním zdrojem příjmů těchto stran byly členské příspěvky, které členové stran každý měsíc individuálně platili do stranické pokladny. V pozdně moderním věku to už ale neplatí. Členské základny stran se rychle zmenšují. Masové strany dnes fakticky neexistují a jejich příjmy z členských příspěvků jsou minoritní. K členství v politické straně nelze nikoho nutit. Obnovit masové členské základny stran je nereálná utopie. Návrat k individualizovanému a flexibilnímu financování stran prostřednictvím daňových asignací však možný je. Nový model není až tak nový a neodzkoušený, jak se na první pohled může zdát. Zavádí stejné principy, které platily před marketingovou politikou, způsobem, který odpovídá duchu pozdně moderní doby i obecnému volání po „skutečné demokracii“. Technický systém, který by zvládl každý měsíc nebo tři měsíce změnit a realizovat daňové určení tak velkého počtu poplatníků, bude komplikovaný a finančně náročný. Tato obava je zřejmě oprávněná, ale musíme vzít v úvahu i to, kolik nás každý rok stojí existence korupčního systému a protikorupčního průmyslu dohromady. Náklady na vytvoření a provoz vhodného elektronického systému by jistě stály jen zlomek této ceny. Navíc, když jsme ochotni obětovat nemalé částky státních peněz na to, aby fungoval politický marketing stran, proč bychom neměli investovat také do voličů, aby fungoval i politický shopping? Lze také namítnout, že politické nakupování bude povinné, což bude českého voliče od zodpovědného přístupu k občanským povinnostem spíše odrazovat. Když si bude své povinnosti plnit jen formálně, resp. z donucení, skutečně reputační prostředí fungování politických stran se nedostaví. Tento problém se zavedením nového modelu určitě nastane, záleží ovšem na tom, v jakém rozsahu. Je těžké to dopředu odhadnout. Alespoň mírný optimismus může v tomto směru vzbuzovat očekávaný účinek faktoru sobeckosti, který by měl voliče motivovat i neformálně. Eskalace populismu? Námitky proti novému sytému financování politických stran se dají očekávat: možnost měnit politická daňová určení každý měsíc nebo každého čtvrt roku povede politiky k nadbíhání momentálním náladám obyvatelstva, tj. k bezbřehému populismu a k velmi krátkodobému časovému horizontu jejich rozhodování. Rozhodovali by se zcela bezkoncepčně, bez ohledu na dlouhodobé vize a strategie. Není tomu ale tak již dnes? Bezkoncepčnosti a populismu nedokáže zabránit ani současný model financování. Podbízení se podprahovým tužbám voličů má totiž na svědomí právě marketingový styl politiky, který zavedly politické strany. Naopak nový model založený na politických asignacích by voličům pro jejich rozhodování (komu nasměrovat část svých daní) poskytl flexibilní zpětnou vazbu a dal by jim šanci poučit se z chyb a napravit je v dalším kroku. Samozřejmě část voličů bude preferovat populistické strany. Politika je však hra, která nikdy nekončí. Pozitivní efekt dlouhodobého učení se na vlastních chybách se nakonec musí dostavit. Úspěšné budou ty strany, které svoji orientaci nemění podle větru a prokážou pevnost své morální páteře. Možnost účinné nápravy předchozího rozhodnutí odlišuje situaci voličů v dnešníma v novém modelu financování politických stran. Politické asignace posilují pozice voličů jako spotřebitelů politického zboží. Umožňují jim vytvořit protiváhu moci politického marketingu a korigovat strategické kalkulace politiků. A tím otočit pomyslný vypínač motoru systémové korupce do klidové polohy. *** Značná část občanů má podezření, že spektakulární boj proti korupci je z velké části v rukou korupčníků a slouží jim jen jako zástěrka skrytých korupčních praktik Politický marketing na hony předstihl „politický shopping“. Degradoval moc voličů na úroveň dodavatelů suroviny pro výzkumy veřejného mínění.



Stát v pozici zprostředkovatele plateb politickým stranám a garanta čtyřletého předplatného za politické zboží způsobuje citelný zásah do práv voličů jako politických spotřebitelů Foto autor| KRESBA LELA GEISLEROVÁ Foto autor| FOTO MAFRA – LUKÁŠ KUBĚNA O autorovi| PAVOL FRIČ, Autor je sociolog, působí na Fakultě sociálních věd UK v Praze _

Nepotřebujeme prezidenta s ideologií jako základním východiskem pro jeho chování 4.1.2013

blisty.cz str. 00 Libor Prudký_

_

Pořád jsem to odkládal, ale termín prezidentských voleb se rychle blíží. Už je nejvyšší čas uspořádat si rozhodování před volbou prezidenta. Prošel jsem několik “bodovacích“ systémů nabízejících posouzení blízkosti hodnotícího k jednotlivým kandidátům, které kolují na internetu, ale vesměs se týkaly konkrétních a v zásadě aktuálních politických témat. Ale ta mohou být za rok- dva úplně jiná. A prezident se nevolí na krátký čas. Navíc konkrétní politická řešení vždy vycházejí z hlubších hledisek, než je “jen“ posouzení momentální politické vhodnosti. Hodnotové zakotvení a osobnostní dispozice a jejich odolnost vůči konfrontaci s nátlaky a pochopením vývojových změn, trendů, národní a nadnárodní lokalizace, to patří ke stěžejním zdrojům pro taková hlubinná hlediska. Obecná kritéria pro prospěšnou hlavu státu vnašich podmínkách přirozeně nejsou kdispozici. Je ale snad možné pokusit se o formulaci hledisek, která pominout nelze. Hlavně proto, že tato společnost něco skutečně pořebuje, něco jí naopak evidentně škodí. A to vnávaznosti na dosavadní vývoj a situaci vtéto zemi a vširších souvislostech. Analyzovat ony potřeby a překážky, souvislosti, vývoj a tendence je úkol pro celý život. Pokusit se zastavit takový celoživotní běh vdaném okamžiku a snažit se zachytit turistické značky pro cestu kcíli vdaném čase a ve vztahu knabídce prezidentských kandidátů to snad schůdné je. I když nepochybně diskutabilní. Nicméně nabízím následující pokus jako jeden ze zdrojů pro takovou diskusi. Relativně nejjednodušší je snaha o charakteristiku osobnostních dispozic, které by nastávající prezident České republiky neměl mít. Lze se dobře orientovat podle zkušeností se dvěma minulými prezidenty, především stím druhým. To, co skutečně tato společnost nepotřebuje je další prezident, který je živen jen a jen vlastními ambicemi a ten, kdo mu brání vjejich naplňování je zákeřný nepřítel - a není schopen jiné komunikace sokolím než prostřednictvím sebestředného monologu. Prezident, který má moc jako smysl své existence a posilování moci jako stěžejní obsah zastávané funkce. A už vůbec nepotřebujeme prezidenta, který by byl chápán jako ten, kdo nám to vysvětlí, kdo to za nás vyřeší. Potřebujeme opaky rysů, které byly vlastní především poslednímu prezidentovi. Kontinuita by vedla kdalšímu prohloubení nejistoty a hlavně nesnášenlivosti, které by snadno mohly přerůst vautokracii, nebo až násilím kjistotám totality. Konečně by tu měl být prezident, který nebude vyžadovat, aby byl přijímán jako spasitel! A také nepotřebujeme prezidenta sideologií jako základním východiskem pro jeho chování. Zvláště, když je to ideologie skoro nejhorší, která je kmání, totiž česká verze neoliberalismu. Na druhé straně by bylo vysoce prospěšné, kdyby tu byl prezident, který má výrazné sociální cítění, nebere lidi jako předmět manipulace a počítá schudými, kterým je třeba věnovat pozornost proto, že jinak nedojde kvyrovnávání rovnosti podmínek'a přístupů kpříležitostem. A soudržnost společnosti bude nadále klesat. Když použijeme obvyklá klišé potřebujeme prezidenta zlevice. I proto, že potřebujeme prezidenta, který bude hledat rovnováhu mezi respektem ke globálním vlivům především nadnárodních manipulátorů a financí a rozvojem vnitřním, řízeným potřebami této země nejen vintervalu roku či volebního období. Respekt k ratingovým agenturám jako jediným oprávněným tvůrcům hodnocení a hodnot je zdrojem postupné ztráty schopností vlastního hodnocení a tudíž i svébytné existence. Nejen české, ale i evropské. Vedení státu vročních mantinelech a úsporách je hazard sbudoucností, protože následkem zuřivého osekávání větví je smrt kmene. A konečně evergreen: potřebujeme prezidenta, který prokázal neúplatnost a čestnost. Který dosud stál mimo korupční soustavy a sítě. A ukázal, že snimi není ochoten žít, spolupracovat, či je trpět.



K tomu všemu potřebujeme prezidenta, který prokázal odvahu. Který nemá za sebou tradiční českou uhýbavou cestu, kdy argumentem pro zbabělost je vlastní prospěch. Prezidenta, který dokázal, že se nebojí nejen vtěžkých dobách, ale i vběžné každodennosti. A při své odvaze dokáže naslouchat vdialogu a dává přednost obsažné debatě před fintami a formálním zábranami vdomluvě. Protože je odvážný a čestný, tak si právě takovou debatu může dovolit a trvale se jí učí. Nemusí nikoho urážet, shazovat a využívat všemožné triky jen proto, aby vždycky zvítězil. Prezidenta, který usiluje o vítězství obsahového přístupu (spojujícího rozum, cit, lidskost a vrcholnou odpovědnost) ne o vítězství svého ega. Je to těžké i proto, že kčeské tradici patří, že pan prezident je alespoň trochu tatíček. Odolat tomu je jistě obtížné a je třeba vtom budoucímu prezidentovi pomoci. Zhlediska kritérií ztohoto faktu vyplývá, že prezidentem nejspíš nemůže být žena. To je velká škoda, protože většina zuvedených kritérií má svou genderovou diferenci, která vřadě případů vychází ve prospěch žen. Ale mám obavu, že vtomto směru ještě společnost vtéto zemi nedospěla. A matičku neunese. Mohli bychom nepochybně pokračovat ve výčtu obecných požadavků či omezení vůči budoucímu prezidentovi České republiky. Už tak je těch hledisek hromada. Místo pokračování se pokusím o aplikaci zmíněných kritérií na stávající kandidáty. Pro zjednodušení začnu posledním. Tedy že vČesku dosud neumíme zvolit prezidentem ženu. Proto, i když se mi to nelíbí, vyloučím ze srovnání kandidátky na prezidenta. Pro ostatní nabízím tabulku spokusem o subjektivní posouzení, do jaké míry odpovídají uvedeným kritériím. Jde samozřejmě o má vlastní hodnocení. Opakuji jako další podklad pro diskusi a rozhodování. kritérium Dlouhý Dienstbier Fišer Okamura Schwarzenberg Sobotka Zeman Osobnost vkontinuitě s dnešním ++ + --Ideologie -+++ + ---+ Globalizace --++ -++ ---Čestnost -Plné znění zpráv


++ -+ + -Odvaha ++ --++ ++ + Obsažnost + ---+ + Opojení -++ --Celkem -11 + 11 -14 +4 -1 -9 -6 Plusové znaménko vyjadřuje přínos vdaném kritériu, naopak mínusové posílení negativních tendencí. Každé mínus znamená odpočet, každé plus součet. Východiskem propočtu je nula. Kritéria jsou uvedena zjednodušeně. Že je to, podle vás špatně? Může být. Genderové omezení je špatně nepochybně. Tož, vyberte vlastní hlediska a porovnávejte. Prezident je vždy vtéto zemi především symbolická postava pro udávání základního směru vývoje. Odpovědné rozhodování při volbě je tudíž žádoucí. Autor je sociolog, působí v Centru pro sociální aekonomické strategie Fakulty sociálních věd University Karlovy

URL| http://www.blisty.cz/art/66780.html _ Plné znění zpráv


Michaela Dvořáková je manažerkou firemní komunikace v SAFINĚ 4.1.2013

investujeme.cz _

str. 00

Investice_

Společnost SAFINA, a.s., vedoucí zpracovatel materiálu s obsahem drahých kovů ve střední a východní Evropě, s potěšením oznamuje, že jmenovala do nově vytvořené pozice -manažerka firemní komunikace – Michaelu Dvořákovou (40). V její kompetenci je externí a interní komunikace a firemní public relations. Dříve Michaela Dvořáková působila jako Corporate Communication Coordinator ve společnosti Unilever, kde měla na starosti činnosti v oblasti externí a interní komunikace, koordinaci krizového týmu, aktivit v oblasti CSR a firemního PR. Zároveň byla šéfredaktorkou firemního časopisu Učko, členkou redakční rady CRM programu Na doma a spravovala korporátní webové stránky. Zkušenosti v oblasti komunikace a public relations získala v minulosti také v nakladatelství Euromedia Group, kde na pozici Public Relations Manager podporovala budování image a dobrého jména nakladatelství. Řídila komunikaci s médii, spolupracovala na tvorbě textů pro podnikové tiskoviny, publikace a katalogy a vedla firemní webové stránky. Součástí její pracovní náplně byla rovněž příprava sponzoringových aktivit a prezentací na veletrhy. Public relations se věnovala i v nakladatelství Ikar Praha. Michaela Dvořáková vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd na Univerzitě Karlově v Praze, kde se specializovala na literaturu, kulturu a masovou komunikaci. Hovoří anglicky a rusky, mezi její oblíbené volnočasové aktivity patří spolupráce s neziskovými organizacemi, výrazový tanec a další vzdělávání v oboru public relations. „Jsme velmi rádi, že můžeme přivítat Michaelu Dvořákovou v našem týmu. Její dlouholeté zkušenosti v oblasti public relations budou důležitým přínosem pro naši komunikační strategii,“ řekl Tomáš Plachý, generální ředitel SAFINA.

URL| http://www.investujeme.cz/michaela-dvorakova-je-manazerkou-firemni-komunikace-v-safine/ _

Michaela Dvořáková je manažerkou firemní komunikace v SAFINĚ 4.1.2013

prekon.cz

str. 00 Průmysl a ekonomika_ -red-_

Dříve Michaela Dvořáková působila jako Corporate Communication Coordinator ve společnosti Unilever Praha, 4. ledna 2013 – Společnost SAFINA, a.s., vedoucí zpracovatel materiálu s obsahem drahých kovů ve střední a východní Evropě, s potěšením oznamuje, že jmenovala do nově vytvořené pozice - manažerka firemní komunikace - Michaelu Dvořákovou. V její kompetenci je externí a interní komunikace a firemní public relations. Dříve Michaela Dvořáková působila jako Corporate Communication Coordinator ve společnosti Unilever, kde měla na starosti činnosti v oblasti externí a interní komunikace, koordinaci krizového týmu, aktivit v oblasti CSR a firemního PR. Zároveň byla šéfredaktorkou firemního časopisu Učko, členkou redakční rady CRM programu Na doma a spravovala korporátní webové stránky. Zkušenosti v oblasti komunikace a public relations získala v minulosti také v nakladatelství Euromedia Group, kde na pozici Public Relations Manager podporovala budování image a dobrého jména nakladatelství. Řídila komunikaci s médii, spolupracovala na tvorbě textů pro podnikové tiskoviny, publikace a katalogy a vedla firemní webové stránky. Součástí její pracovní náplně byla rovněž příprava sponzoringových aktivit a prezentací na veletrhy. Public relations se věnovala i v nakladatelství Ikar Praha. Michaela Dvořáková vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd na Univerzitě Karlově v Praze, kde se specializovala na literaturu, kulturu a masovou komunikaci. Hovoří anglicky a rusky, mezi její oblíbené Plné znění zpráv


volnočasové aktivity patří spolupráce s neziskovými organizacemi, výrazový tanec a další vzdělávání v oboru public relations. „Jsme velmi rádi, že můžeme přivítat Michaelu Dvořákovou v našem týmu. Její dlouholeté zkušenosti v oblasti public relations budou důležitým přínosem pro naši komunikační strategii,“ řekl Tomáš Plachý, generální ředitel SAFINA. Pro více informací kontaktujte prosím: Tereza Procházková, [email protected], 602 250 487 Barbora Dlabáčková, [email protected], 602 161 138Zadavatel/zdroj: BEST Communications; SAFINA; Foto/zdroj: Michaela Dvořáková / SAFINA;

URL| http://www.prekon.cz/full_story.php?subaction=showfull&ucat=6&id=1357296541 _

Přednáškový "manuál" UK k volbě: Potíže s prezidenty 3.1.2013

ct24.cz

str. 00 jab_

Kultura_

Historicky první přímá volba českého prezidenta je za dveřmi. Chcete vědět víc? Univerzita Karlova připravila nestranný a kvalifikovaný přednáškový "manuál" pro vaši lepší orientaci. Cyklus Jak se stát prezidentem zahájil 3. ledna příspěvek Josefa Mlejnka Potíže s prezidenty. Vývoj instituce a způsobu volby v demokratických systémech. Web ČT24 přednášku přenášel živě, záznam najdete později v tomto článku. Co je cyklus Jak se stát prezidentem? Tři přednášky, organizované Univerzitou Karlovou, v nichž se tři odborníci věnují z různých úhlů pohledu historicky první přímé volbě hlavy našeho státu. PhDr. JOSEF MLEJNEK, PhD. (*1969) je odborným asistentem na katedře politologie Institutu politologických studií FSV UK v Praze. Zabývá se přechody k demokracii, ústavními a volebními systémy, oblastí střední a východní Evropy. Jako komentátor domácího i zahraničního dění spolupracuje s řadou tištěných i elektronických médií. Spoluautor a editor knihy Postavení hlavy státu v postkomunistických zemích. Od pádu komunismu v roce 1989 do roku 2010, Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, 2011. Následuje: přednáška Martina C. Putny Mystikou Pražského hradu: královskými a prezidentskými tradicemi (7. ledna) a přednáška Jana Kysely Debata o přímé volbě hlavy státu v českém veřejném prostoru (10. ledna). Kdy a kde: Univerzita Karlova, Modrá posluchárna Karolina, vchod z Celetné 20; vždy od 18:00; vstup volný. Záznamy všech přednášek, které web ČT24 zprostředkoval z Univerzity Karlovy, najdete na následujícím odkazu:

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/208969-prednaskovy-manual-uk-k-volbe-potize-s-prezidenty/ _

Miloš Čermák opouští časopis Reflex. Už počtvrté 3.1.2013

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Média_ Lidovky.cz, Martin Nevyhoštěný_



Novinář a propagátor nových technologií Miloš Čermák odchází z časopisu Reflex, kde vedl jeho internetové aktivity. Oznámil to na sociální síti Twitter s tím, že už je to za dvacet let počtvrté. „Po čtvrté jsem odešel z Reflexu (1993, 2003, 2006, 2012) a už se těším, až se do nej někdy (po páté) vrátím,“ napsal Čermák před polednem na Twitter a následně na Facebook. „Vydavatelství i šéfredaktor měli jinou představu o webových stránkách, které jsem měl na starosti. Tak jsme se dohodli na ukončení spolupráce,“ potvrdil Čermák svůj odchod serveru Lidovky.cz. Známý novinář a pedagog na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, který v letech 2003 až 2005 působil také jako šéfkomentátor Lidových novin, dodává, že odchod ho mrzí, protože v Reflexu strávil „kus života“. A jaké jsou Čermákovy plány do budoucna? „Práci v tuto chvíli nemám. Ale mezitím se objevila zajímavá nabídka, rozhodnu se během krátké doby,“ řekl serveru Lidovky.cz. Konkrétnější ale být nechtěl. Podle informací ČTK Čermák aktuálně zvažuje dvě pracovní nabídky. Jedna z nich se váže k vydavatelství Mladá fronta, do jejíchž titulů, jako je deník E15 nebo týdeník o médiích Strategie Před pár dny ohlásil odchod z Reflexu, konkrétně z jeho webové redakce, i další známý on-line publicista Adam Javůrek. Pro weby Reflex.cz a iSport.cz z vydavatelského domu Ringier pracoval od září 2011. Javůrek nastupuje jako editor inovací serveru iHNed.cz.

URL| http://www.lidovky.cz/milos-cermak-opousti-casopis-reflex-uz-poctvrte-f6n-/lnmedia.asp?c=A130103_120436_ln-media_mev _

Blue Moon 3.1.2013

Právo str. 07 Příloha - Salon_ ZBYNĚK VLASÁK_

Povídka pro Adru: Štěpán Kučera Povídka pro Adru je projekt Salonu a humanitární organizace ADRA. Jde o cyklus povídek současných českých spisovatelů, propojený tématem cest – tohle téma jsme vybrali, protože humanitární pracovníci jezdí pomáhat po celém světě, a navíc budují cesty od člověka k člověku, řečeno vzletně. Text Štěpána Kučery se k němu vztahuje mimo jiné tím, že ho autor na cestách – v americkém New Orleans – napsal. To není tak banální konstatování, jak by se mohlo zdát, zvlášť když víte, že tou dobou prošel oblastí hurikán. A právě vylíčení neworleanského jezera Pontchartrain, které se bezprostředně po úderu nevyzpytatelného živlu probouzí do svého dalšího panenství, je pro mě na Štěpánově povídce to nejlepší. povídka 1. Bylo po hurikánu. Silnici pokrýval písek, palmové listy a vyplavené mušle, trávníky v okolí se změnily v mokřady a brouzdaliště volavek. Marie došla pustou silnicí až k jezeru, ale nesvlékla se do plavek; dneska vstoupila do vody oblečená. Hned si všimla, že i jezero je jiné než předtím. Udělala pár nervózních temp, když se voda zježila a vystřelilo z ní v několika skocích hejno malých rybek. Pelikáni vzrušeně kroužili nad hladinou, kousek od Marie se z vody vymrštila další ryba. Marii napadlo, jestli hurikán nevyhnal z bažin do jezera aligátory, a rychle doplavala zpátky ke břehu. Zemřít chtěla, ale ne takhle. Z jejího úmyslu teď zůstal jen oblak zvířeného bahna, které se zvolna usazovalo. Rackové na pobřežních lampách se chechtali. Marie vyskočila na kamennou hráz a nejistě sledovala vodu, jak se pomalu uklidňuje. Jezero Pontchartrain je třikrát větší než město New Orleans, stojící na jeho břehu, a má i nepoměrně víc obyvatel, pro něž jsou lidé jen pomalí a zřídkakdy nebezpeční vetřelci. Marii předtím nenapadlo vidět jezero jako svébytný svět, kam jí může být odepřen vstup. Slunce zapadalo za most, který protínal vodní plochu a spojoval New Orleans s městem Mandeville na druhém břehu. V dálce projel motorový člun s americkou vlajkou. Marii napadlo, že má přece jen v jezeře lidského Plné znění zpráv


spojence, a mimoděk si rukama zakryla prsa, vystupující z mokrého trička. Vtom se cikády ze stromů za jejími zády rozkřičely tak silně, jak je ještě křičet neslyšela, a kolem hlavy jí prosvištělo obrovské hejno vážek, mířící k zapadajícímu červenému kruhu. Když slunce zmizelo, voda potemněla a do hráze se začaly zakusovat ostré vlnky. Marie přemýšlela, odkud se vzaly, když je bezvětří, a vtom cikády ztichly a Marie si konečně všimla, že vedle ní na hrázi stojí ta žena. 2. „Přesně takhle jsem si vás představovala,“ vydechla Marie. „Každému se zjevím tak, jak si mě představuje,“ odpověděla Marie Laveau trochu unaveně. Marie Laveau, královna voodoo a podzemní vládkyně New Orleans. K jejímu hrobu chodí víc poutníků než k hrobu Elvise Presleyho a její duch se podle pověstí stále zjevuje potřebným. Ve tváři se jí mísily černé, bílé i indiánské rysy. Kolem hlavy měla uvázaný šátek a přes černé šaty přehozený pléd s květinovým vzorem. Marie si vzpomněla, že četla o voodoo obřadech na břehu jezera Pontchartrain, při nichž Marie Laveau tančila s hadem jménem Zombi. „Ne, dnes tu nejsem pracovně,“ řekla Marie Laveau ještě dřív, než se Marie stačila na obřady zeptat, a usedla vedle ní na hráz. „Ráda se chodím jen tak dívat na jezero. Čtu ho jako knihy, uklidňuje mě to.“ Marie věděla, že královna New Orleans nikdy nepřečetla ani noviny, ale že umí číst myšlenky. Rychle začala myslet na něco jiného. „Já si sem přišla zaplavat,“ vyhrkla a mokré oblečení ji zastudilo na těle. Marie Laveau pokrčila rameny a dál sledovala vodu. Mezi vlnami se jak stužka prosmýkl štíhlý had. Marie skrčila nohy pod sebe. „Tihle nejsou nebezpeční, loví jenom žáby,“ řekla Marie Laveau. „Přišla jsem se sem zabít,“ odpověděla Marie. Marie Laveau na ni pohlédla. „Původně jsem se do Ameriky přijela schovat,“ pokračovala Marie, „utéct ode všeho a ode všech. Ale tady jsem zjistila, že už nějak není kam dál utíkat. Že se stejně jednou budu muset vrátit a že všechno bude, jak bylo dřív.“ „Asi bych měla říct něco, jako že před sebou člověk stejně neuteče,“ řekla Marie Laveau, „ale ušetřím nás toho.“ „Díky. Nechcete cigaretu?“ Marie sáhla do kabelky. „Merci.“ Kouřily a pozorovaly siluety lovících pelikánů, jak se vrhají střemhlav do jezera. 3. Na obloze se začal rýsovat měsíc, toho srpna už podruhé v úplňku. Blue moon. „Co jste dělala vy, když vám bylo tolik co mně?“ zeptala se Marie. „Byla jste šťastná?“ „V té době mě opustil muž, za kterého jsem byla vdaná,“ odpovědla Marie Laveau. „Hrozně jsem si přála, aby umřel.“ „Jak dlouho vám to vydrželo?“ „Chvíli. Než umřel. Pak jsem začala žít s mužem, který mě měl rád, a rozvíjela jsem svoji sílu.“ „Já bych si nedokázala přát, aby někdo umřel. Když mi kluk ublížil, představila jsem si, že ho nějak hrozně zraním, třeba že ho bodnu nožem. A když jsem ho pak v duchu viděla, jak mu teče krev, cítila jsem se provinile a všechno jsem mu odpustila. Takhle jsem to potom dělala, i když se mi chtělo s někým se rozejít – byl to super způsob, jak v sobě vzbudit výčitky a zachránit vztah. Takže se pak rozcházeli oni se mnou.“ „A tys i potom měla výčitky, žes udělala málo.“ Marie si zamyšleně mnula palec u nohy. „Měla jsi to s tím nožem někdy zkusit doopravdy, třeba by ses necítila zas tak špatně. Nebo použít grisgris, kouzlo.“ Marie se trochu usmála. „Dát mu do jídla chloupek z ohanbí a kapku měsíční krve, aby mě měl rád?“ „Vida, nejsi úplně ztracená,“ i Marie Laveau se usmála. „Něco ti prozradím, ale bude to jen mezi námi. Je úplně jedno, z čeho gris-gris připravíš, jde o to, jak moc si přeješ, aby se to stalo.“ Marie pookřála. Večerní bríza jí už skoro vysušila oblečení, z cigaret se jí příjemně točila hlava a byla ráda, že si má s kým povídat. „Takže voodoo panenky a špendílky, to je jenom hra?“ „Ta hra pomůže lidem uvěřit, že grisgris bude fungovat. Ale hra sama o sobě je taky důležitá – když člověk vidí hady, kohoutí pařáty a lidské lebky, dostane strach a zaplatí víc peněz.“ „Musím uznat, že hrajete dobře. Jak jste udělala ty vlny? Bylo přece bezvětří.“ Marie Laveau překvapeně zavrtěla hlavou. „Ty udělal ten člun, co jel předtím po jezeře. Vlnám vždycky chvíli trvá, než se dostanou k pobřeží.“ „A co ty ryby? Skákaly nad hladinu jak o život. To taky není vaše práce?“ „Jsou ještě poplašené tím hurikánem. Navíc je dneska blue moon.“ Marie vzhlédly. Modrý úplněk, který vůbec nebyl modrý, začaly obstupovat mraky. Zvedal se vítr a vlny narážely do kamenné zdi pod jejich nohama, vodní tříšť jim skrápěla lýtka. Nad městem Mandeville na druhé straně se zablesklo. Plné znění zpráv


„U jezera Pontchartrain člověk nepotřebuje voodoo,“ řekla na rozloučenou Marie, jenom nebylo úplně jasné, která. 4. Jezero už bylo zase klidné, bouře se ztratila kdesi v Mexickém zálivu. Marie vždycky potřebovala prožitky sdílet, většinou s nějakým blízkým mužem; sama si připadala neúplná. Ale dnešek byl jenom její a s nikým se o něj dělit nechtěla. Dneska byla dospělá. Když šla domů, cikády bzučely a pod podrážkami jí křupaly úlomky vyplavených mušlí a znělo to jako hudba. *** ŠTĚPÁN KUČERA (1985) absolvoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK, tamtéž pokračuje v doktorandském studiu. Pracoval jako archivář, korektor, novinář, nakladatelský redaktor a PR pracovník v humanitární organizaci, dnes je redaktorem Salonu. Vydal knížku Tajná kronika Rychlých šípů… a jiné příběhy (Host 2006). Jeho texty jsou zastoupeny v různých sbornících, nejnověji v česko-německé čítance Naše krajina slov/Unsere Wortlandschaft (KAL 2012). ADRA je mezinárodní humanitární organizace poskytující pomoc lidem v nouzi. Byla založena ve Spojených státech amerických před více než pa -desáti lety a dnes má zastoupení již ve 125 zemích světa. V České republice začala ADRA působit v roce 1992 a postupně se stala jednou ze tří největších humanitárních organizací u nás. ADRA pomáhá jak při mimořádných událostech, tak při uskutečňování dlouhodobých rozvojových projektů. Jejím základním posláním je pomoci lidem v nouzi tak, aby byli schopni převzít kontrolu nad svými vlastními životy. Za dobu své existence působila ADRA ČR bezmála ve třiceti zemích. Foto popis| Veronika Holcová: Blue Moon, leden 2013, exkluzivně pro Salon _

V hlavní roli Facebook 2.1.2013

Komora.cz str. 40 podnikání - konference_ MARTIN KALIVODA_

Mohou si firmy dovolit opominout při plánování svých marketingových aktivit sociální sítě? Naprostá většina účastníků první česko-slovenské konference o marketingu na Facebooku nazvané Prime Time for ... All About Facebook si myslí, že nikoli. Nejen jednotlivci, ale především firmy, značky a výrobci by si měli být vědomi toho, že heslo „Když nejsi na Facebooku – neexistuješ“, má takřka absolutní platnost. Internetová firemní komunikace se dnes nevztahuje jen na existenci kvalitních webových stránek nebo blogů, ale také na sociální sítě. Facebook v říjnu slavnostně oznámil již miliardu aktivních uživatelů. Být, či nebýt na Facebooku? V České republice Facebook hlásí tři miliony osm set tisíc aktivních účtů, což v celoevropském měřítku představuje 14. místo, z globálního pohledu zaujímá množství českých uživatelů 44. příčku. Šéf projektu ZoomSphere Jakub Mach připomněl, že by se pozornost firem neměla upínat výhradně na nejpopulárnější sociální síť, ale také na Twitter, G+ nebo na streamový kanál YouTube. „Určitě také neodpovídáte pouze na emaily doručené pouze z jedné adresy, tak proč se vyhýbat dalším platformám? Pokud firma v rámci svého PR oddělení komunikuje s desítkami novinářů, proč bychom měli podceňovat nižší počet followerů na Twitteru?“ tázal se publika. Analýze Facebooku se věnoval Josef Šlerka ze společnosti Ataxo. „Facebook není mrtev, ale není tak živý, jak to vypadá v marketingových analýzách. Přesto je uživatelů Facebooku pořád více než těch, kteří čtou noviny s náklady v řádech desetitisíců výtisků,“ konstatoval. Nezávislý publicista Daniel Dočekal ve svém příspěvku vznesl několik pochybností o efektivitě komunikace na Facebooku. Čas a peníze podle něj firmy zbytečně investují do teenagerů a uživatelů, kteří na sociální síti stráví minimum času. Facebook je podle Dočekala „nesmyslnou, arogantní, namyšlenou a hloupou platformou“. Interakce, nikoli monolog Konference ale přinesla i řadu praktických návodů, jak komunikovat se svými facebookovými fanoušky. V prvé řadě je třeba si uvědomit, koho oslovujete a jaké informace si lidé přejí. Protože Facebook je především zábava, Plné znění zpráv


nesmíte své fanoušky v žádném případě nudit. Naopak se snažte o maximální interakci – pokládejte otázky, nechte uživatele hlasovat, dopřejte jim jistou exkluzivitu a pocit výlučnosti tím, že je budete dopředu informovat o firemních novinkách, soutěžích a promo akcích. Petr Andrýsek ze Socialsharks.cz připomněl, že úkolem firmy je budovat aktivní komunity, které spojují stejné zájmy. Klíčové jsou podle něj tři kroky – identifi kovat své fanoušky, zavázat si je a hlavně je nezklamat. Důležité je také umět svou aktivitu správně načasovat a mít přesný harmonogram toho, jaký obsah a kdy na svou stránku uveřejnit. Umět svou aktivitu na sociálních sítích dobře vyhodnotit a neupínat se pouze na množství fanoušků nebo počet „lajků“, tak zněla další z rad zkušených facebookových marketérů. „Monitorujte také diskuze související s vaší značkou, konkurenci a obecné dění ve vašem oboru. Na komentáře svých fanoušků reagujte okamžitě a definujte si své interní směrnice o tom, kdo nese zodpovědnost za řešení problémů a námětů fanoušků,“ doplnil Jakub Mach. Kreativita versus efektivita Odpolední panelová diskuze se zabývala vztahem Facebooku a marketingu. Jak do své komunikace zapojit kreativitu, jak být ve svém počínání efektivní a na co je Facebook marketérům skutečně dobrý? Nejen na tyto otázky se snažili odpovědět panelisté Eva Illésová, Martin Woska, Igor Brossmann a Adam Zbiejczuk. Z publika se rovněž ozývaly otázky na dodržování pravidel zveřejňování slev a nabídek na Facebooku, diskutovalo se o návratnosti investic do kampaně nebo o zkušenostech s nákupem reklamy. Budování vlivu na Facebooku a jeho využití v PR se věnoval Adam Reinberger z Contra Media. Představil dobré příklady facebookových profi lů a vynikajícím způsobem zvládnuté PR ilustroval na Jaromíru Jágrovi. Poslední část konference Facebook: inspirace uvedl Michal Pastier ze Zaraguza Digital. Věnovala se vybraným případovým studiím. O konkrétní příklady a zkušenosti se dále podělili Tomáš Hodboď – Česká televize/Nová média, Dušan Murčo z knihkupectví Martinus.cz, Ondřej Pavlů, Markething. cz provozovaný studenty FSV UK, Jan Matějka – pivovar Svijany a Adam Zbiejczuk, jeden z tvůrců nekorektního webu Žít Brno. Konferenci zakončily příklady zajímavých českých a slovenských případových studií, které prezentoval Pavel Kotyza z pořadatelské agentury Blue Events. * *** 3 800 000 TOLIK UŽIVATELŮ MÁ NYNÍ FACEBOOK V ČESKU. Foto popis| _

Za bolest v podobě recese můžeme dlouhodobě získat 2.1.2013

Mladá fronta DNES str. 09 Jaroslav Mašek_

Ekonomika_

Nejcitovanější analytik loňského roku David Marek je šéfem ekonomů v investiční firmě Patria Finance. Při interpretaci dat dává před emocemi přednost racionalitě a srozumitelnosti. Letos čeká pokles ekonomiky o 0,4 procenta a více lidí bez práce. PRAHA Podle mediálního archivu firmy Newton Media se loni David Marek objevil v tuzemském tisku, televizích a internetových médiích více než 1 300krát. Stal se tak nejcitovanějším analytikem roku 2012. Jak taková práce vypadá a co Marek čeká v ekonomice pro tento rok? * Jak probíhá vaše příprava třeba na oznámení statistického úřadu o nezaměstnanosti? Důležitá je rychlost reakce. Od našich obchodníků či z tiskových agentur přicházejí žádosti o interpretaci zveřejněných dat vlastně po vteřinách od jejich oznámení. Je nutné si rychle udělat obrázek. * Máte svou zprávu předpřipravenou?



Mám nachystaný celý svůj modelový aparát, abych do něj mohl doplnit aktuálně zveřejněná data, která rozklíčuje do srozumitelného obrazu. Text si však nepřipravuji. Přijde mi, že by to mou práci příliš odlidštilo. Občas je dobré reagovat na základě prvního impulzu, který mi ta čísla nabídnou, a pak teprve začít psát. * Dovedu si představit, že třeba nezaměstnanost se dá interpretovat rychle. Co ale najednou vydaná sada několika údajů v USA, po nichž přijdou rozdílné reakce a dají se vysvětlovat různě? Na to se dá odpovědět výrokem Winstona Churchilla: Když se sejdou v místnosti dva ekonomové, dostanete dva názory. Pokud ovšem jedním z nich není lord Keynes. Pak dostanete názory tři. (smích) Ekonomie není matematika a třeba i údaj o klesajícím HDP se dá interpretovat různě. První dojem může být negativní a trhy by měly jít dolů, druhý už může být úvaha o státní intervenci, která ekonomiku časem zlepší a na niž by naopak trhy reagovaly růstem. * Sledujete práci amerických analytiků? Liší se oproti Evropě? V USA je důraz na interpretaci dat daleko silnější než v Evropě. Například každé vyjádření americké centrální banky Fed se rozebírá po písmenku. Fed používá vlastní jazyk, jemuž se říká Fed Speak, a v něm analytici hledají nejjemnější nuance včetně interpunkce. Jde i o umístění jednotlivých slov ve větách, z něhož odvozují posunutí názorů bankéřů jedním či druhým směrem. * Vždy vás zajímala jen makroekonomie? Tíhnul jsem k ní více už na škole. Mikroekonomie je zajímavá, ale na můj vkus trochu strohá. Makroekonomie je více o lidech, jejich často iracionálním rozhodování a neurčitostech. Líbí se mi na ní překvapivost. * Není makroekonomie proto snáze zneužitelná třeba politiky? Snadněji se zkresluje? Data se dají interpretovat vychýleným způsobem, ale dříve či později se taková manipulace odhalí. A politiky by měla korigovat nezávislá strana ekonomů, kteří se musí vyjadřovat zcela přesně. * Co čekáte od letošního roku? Bude na tom ekonomika lépe? Můj výhled je bohužel negativní. V základním scénáři čekám pokles české ekonomiky o 0,4 procenta. Hlavní příčinou bude pokračování recese v eurozóně. K tomu bude působit pokračující slabá domácí poptávka. V posledních letech ovšem platí, že prognózy jsou stále těžší a výhled je stále více v mlze. * Za rok 2012 se čeká pokles ekonomiky kolem jednoho procenta. Není tedy dobrou zprávou, že letos by měl být pokles nižší, nebo se zcela zastaví? Minus je pořád minus. A jsou s ním spojeny další faktory, jako je nárůst nezaměstnanosti a pokles reálných mezd. Dokud ekonomika neporoste, tak se tyto dva ukazatele, které jsou přitom pro české domácnosti nejdůležitější, nezlepší. * Reálné mzdy by ovšem měla zastavit v poklesu nižší inflace. Bude nižší zhruba o jeden procentní bod, ale to nepomůže k reálnému růstu mezd. Tlak na udržení nákladů a rostoucí nezaměstnanost dává více karet zaměstnavatelům. * Na druhou stranu chodí v posledních týdnech lepší zprávy z Německa. Není to ale dlouhodobý trend, spíše se na zprávy dobré a špatné týdny střídají. Celkový obrázek je stále negativní. V Evropě nelze očekávat výraznější zlepšení ekonomiky dříve než v posledním čtvrtletí letoška. Bude ji tížit konsolidace veřejných výdajů i řešení vysokých mzdových nákladů, kvůli nimž přišla o konkurenceschopnost. Jedinými světlejšími body je okolní ekonomický vývoj, tedy lepšící se situace v USA a v Číně. * Co pokles nervozity kolem Řecka a zaručení za euro ze strany Evropské centrální banky? Plné znění zpráv


Je pravda, že ECB a její šéf Mario Draghi mají velkou zásluhu na zklidnění situace. O rozpadu eurozóny se už nediskutuje, ale řada potíží se může opět objevit. Problém Řecka byl jen odsunut možná o rok, španělské banky nejsou zachráněny a bankovní unie je v jedné třetině cesty. A to té jednodušší. O rozpočtové unii a vzájemném pomáhání si uvnitř eurozóny radši nikdo z politiků moc nemluví. Takže se spíše jen otupila největší rizika, ale eurozóna zdaleka nemá vyhráno. * Co může malá otevřená ekonomika dělat, aby se vrátila k růstu? Maximálně se připravit na to, aby mohla co nejrychleji a nejlépe reagovat, až se objeví růstový impulz ze zahraničí. Myslím, že se to teď děje a za aktuální bolest v podobě recese a slabé domácí poptávky možná dlouhodobě získáme. Pomalý růst mezd a pokles spotřeby umožňuje růst konkurenceschopnosti firem. Když se podíváme na vývoj reálného kurzu koruny, pro jehož výpočet použijeme mzdové náklady, tak zjistíme, že česká měna už pět čtvrtletí v řadě oslabuje. V okamžiku zotavení poptávky v zahraničí bychom tak měli mít větší šanci uspět se svým exportem než jiné evropské země. * Může pak zafungovat také odložená spotřeba domácností? Samozřejmě nebude donekonečna klesat, byť mi přijde, že české domácnosti nejsou zase tak vystrašené. Spotřeba neroste, protože lidé prostě mají nižší reálné příjmy a chybějí jim na větší spotřebu peníze. Špatnou náladu a politické kauzy bych ve vlivu na utrácení lidí nepřeceňoval. * Jak se bude letos vyvíjet nezaměstnanost? Půjde nahoru, už v únoru by se mohla dotknout deseti procent. Projeví se sezonní i cyklická nezaměstnanost najednou. Trh práce totiž nestačil vstřebat předchozí nárůst nezaměstnanosti z recese 2009 a do toho přichází nová vlna propouštění. Navíc lidem, kteří přišli o práci před třemi čtyřmi lety, se už daleko hůře vrací do zaměstnání - přicházejí o pracovní návyky, a míra nezaměstnanosti se nám tak možná zvýší dlouhodobě. Zlepšení čekám až v roce 2014. * Jaké v letošním roce čekáte nejvýznamnější události v ekonomice? Německé volby na podzim rozhodnou o mnohém. Hlavně v souvislosti s přesouváním peněz uvnitř eurozóny. Německým politikům se teď obtížně vysvětluje voličům, že se jejich daně mají používat na odpuštění dluhu Řecku či sanaci španělských bank. Takové transfery nejsou myslitelné do voleb a i potom to bude složité. Nicméně bez jasných povolebních kroků, kdy se Evropa rozhodne, zda posílí solidaritu, nebo se naopak rozvolní, to nepůjde. * Měla by pokračovat Angela Merkelová? Německo nemá podobně silného lídra. Daří se jí nacházet kompromisy, byť je to často na poslední chvíli a méně transparentně. Mluví se o německé salámové metodě, které chybí jasný směr. Ale v reáliích evropské politiky tento postup zatím docela funguje. * Do čeho se opře, pokud vyhraje? Netají se snahou o větší integraci včetně vytvoření nějaké fiskální unie eurozóny. Teď na to netlačí, protože by ztrácela politické body doma, ale po vítězných volbách může zatlačit na ostatní země eurozóny, aby myšlenku přijaly za svou. K tomu se budou pojit snahy zavést pravidla, která omezí černé pasažérství na úkor Německa, jako je lepší hlídání rozpočtů. *** PROFIL David Marek (37) Hlavní ekonom a člen představenstva firmy Patria Finance, která působí především jako obchodník s cennými papíry, dnes slaví sedmatřicáté narozeniny. Patria patří do skupiny KBC, která v Česku ovládá také ČSOB. Marek vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kariéru začal v České národní bance, od roku 2000 působí v Patrii. Marek je ženatý a loni se mu narodila dcera. Běhá dlouhé tratě, zvládl maraton, rád by si zkusil sto- a vícekilometrový běh v horách.



Makroekonomie je o lidech, jejich často iracionálním rozhodování a neurčitostech. Líbí se mi na ní překvapivost. » Foto autor| Foto: Jan Zátorský, MAFRA _



Přehled zpráv. Církve si svým mlčením zadělávají na potíže Lidové noviny ~ str. 12 ~ Horizont_ VÁCLAV PLÁTENÍK_

Recommend Documents