Přehled témat jednání odboru duchovní výchovy plánovaných na říjen 2015: - v 1. kole Stezky písmáků 2015 probíhá

OBSAH: * Zamyšlení * Připomenutí termínu zkoušky OČK MZH * Nová řada vyprávění br. Františka Stropka – Bobra * Probíhá 1. kolo znalostní soutěže Stezka písmáků * Povinnost-odpovědnost-kázeň rozebírá br. J. Čejka, ŘSV * Aktivity Skautského institutu ABS * Století skautek v Blansku * Projekt Stezky písmáků 2016 * Stoletý archiv skautských časopisů * Ekumenická lesní škola oznamuje …

____________________________________________________ Závěrečný tematický souhrn z „kavárenské diskuse” zorganizované ve Skautském institutu 1. Co pro tebe znamená „Povinnost k Bohu” v našem současném skautingu? - Povinnost hledat nejvyšší Pravdu a Lásku a angažovat se pro Dobro, žít podle svého svědomí - Uznání, že naše představy – ač jsou společenským konstruktem – odrážejí určitou hlubší stránku reality - Hledání hodnot, které nás přesahují (za rámec běžného života), např. dobro, prospěšnost, krása (umět ji vidět), „zázraky” zrození, slunce; ty mohou ovšem být 1. trvalé (nezávislé na lidech) 2. měnitelné (vytváří je společnost) - Bůh jako prožitek přesahu + zodpovědnost vůči tomu, co nás přesahuje (zodpovědnost nejen vůči sobě) 2. Kde jsou podle tebe úskalí, aby se první princip v oddílech žil? - Bariéra při zprostředkování (subjektivní) - Chybí vzory - Ten kdo sám nehledá, nepředává; kdo neprožil, nepředá - Mají to křesťanské oddíly snazší? - Potíž se slovníkem - S mladšími to ještě jde, ale co kritičtí puberťáci? - Opora v tradičních oddílech (průvodci) - Zranitelnost v prožitku - Bůh jako zkratka může někoho vyloženě odrazovat – co s tím? 3. Jaké jsou tvé konkrétní zkušenosti z vlastní skaut. činnosti, jak se povinnost k Bohu ve skautingu daří zprostředkovat (v oddílech, na kurzech)? - Klíčová role vedoucího - Vědomá práce dobro x zlo + reflexe - Vůdcové jako průvodci > poskytují podněty, prostory ticha a zastavení (ranní a večerní „slůvka”) - Vůdce stanovuje hranice - Individuální rozhovory - Vyjasňování hodnot - Vytváření atmosféry v oddíle - Rituály, zpěvy, příroda

1

Přehled témat jednání odboru duchovní výchovy plánovaných na říjen 2015: - v 1. kole Stezky písmáků 2015 probíhá - 4kurz 2015/2017 letos zahajuje během oprava vracených soutěžních archů od 16. do 18. 10. 2015 v Jičíně - ODV kontroluje otázky 2. kola Stezky - Ústředí Junáka přijalo projekt Stezky písmáků před koncem 1. kola písmáků na rok 2016 předložený ODV _______________________________________________________________________________________ JUNÁK – zkušební komise pro OČK „Myšlenkové základy skautingu a historie“ připomíná v roce 2015 vyhlášeného druhého, v pořadí XXIX. zkušebního období Informativní setkání s vážnými zájemci se koná v pátek 9. 10. 2015 od 17.00 do 18.00 hodin v zasedací síni ve 4. patře budovy Ústředí Junáka, Senovážné nám. 24, Praha 1. Konání vlastních zkoušek bude připraveno na pátek 27. 11. 2015 rovněž v budově Ústředí Junáka v Praze; přesný časový rozvrh bude oznámen konkrétním přihlášeným zájemcům. K přípravě na tuto zkoušku slouží jednak Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka (str. 72 až 74) a dále obsah tohoto oboru v příručce „Vůdcovská zkouška“. Další doporučená literatura bude oznámena a také částečně nabídnuta k zakoupení při výše uvedené informativní schůzce. Významnou částí zkoušky je vždy osobní pohovor. Komise v této souvislosti upozorňuje, že pro zájemce nepořádá žádný přípravný kurz, uchazeči se připravují sami anebo mohou využít konzultace se členy komise. Zájemci o získání tohoto OČK zašlou písemnou přihlášku s uvedením údajů podle kapitoly 7.6 Řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka do 18. 9. 2015 dle vzoru „For-ock-04-01.xls“ z webových stránek Junáka, kterou doplní kopií svého vůdcovského dekretu, a to na adresu: Junák - český skaut, z.s., Senovážné nám. 24, 110 00 Praha 1, nebo na e-mail tajemníka komise: [email protected] (mobil: 737 537 534). Hana Bouzková, místopředsedkyně komise ________________________________________________________________________________________ JIŘÍ, VÍŠ, ŽE… (aneb zajímavosti kolem nás) 2. část nové řady vyprávění F. J. Stropek – Bobr

… náš milovaný časopis Mladý hlasatel začal vycházet už roku 1935? Dne 24. června tehdy vyšlo pod vedením Břetislava Vencálka nulté reklamní číslo časopisu pro dětské čtenáře. Jeho prvotní název však zněl Malý hlasatel. Nový časopis zaujal mladé čtenáře, proto stoupal i jeho prodej. My dva jsme jeho začátky nezažili, byly nám tenkrát jen tři roky, proto jsme také nikdy nečetli sekci Skautskou stezkou, kterou v časopise uvedl a řídil tehdy ještě jako externista Jaroslav Foglar. Ten se stal iniciátorem postupných úspěšných změn, jako byla románová příloha nebo soutěž mladých filatelistů. Důležitá změna konceptu časopisu nastala až ve druhém ročníku, kdy došlo jednak ke změně názvu na MLADÝ HLASATEL, ale Foglar

v něm prosadil i výzvu mladým čtenářům k zakládání čtenářských klubů při časopisu, což byl novátorský počin. Pro kluby pak vycházely pravidelně návody, pokyny a podněty k činnosti. Vznikající kluby, které se skládaly z dobrovolných menších skupin dětí, zaměřovaly svou činnost podle pravidel zadávaných pro ně v časopisu. O svých klubech zpětně posílaly do časopisu zprávy. Do konce třetího ročníku Mladého hlasatele se počet klubů rozrostl na celý tisíc. S velkým zájmem o časopis pochopitelně narůstal i počet jeho pravidelných odběratelů. Vydavatelství na vzestup zájmu reagovalo zvýšením nákladu až na 50 000 výtisků. Když se zdárně rozběhl čtvrtý ročník časopisu, byla v republice vyhlášena mobilizace 2

a Mladý hlasatel na čas přestal vycházet. Pro časopis to však byl doslova impuls pro změny.

května 1941. Mladý hlasatel začal vycházet opět po skončení války a jako ilustrátor se v něm uplatňoval malíř Zdeněk Burian. Foglarův komiks Rychlé šípy kreslil ilustrátor Jan Fischer. Definitivní zánik časopisu přivodila až komunistická éra.

A ještě pár slov o Otakaru Batličkovi. Jeho první povídka byla otištěna ve 13. čísle čtvrtého ročníku Mladého hlasatele, a sice 28. 1. 1939. Zcela poslední pak v 38. čísle šestého ročníku, 17. 5. 1941. Rok 1941 se Batličkovi stal osudným. Jako člen odbojové skupiny Obrana národa, kde působil jako radiotelegrafista, byl po prozrazení skupiny spolu s ostatními členy zatčen a rok na to umučen v koncentračním táboře Mauthausen. Jeho povídky se ještě posmrtně objevovaly v časopise Vpřed, kde určitý čas působil i Jaroslav Foglar. Soubory povídek byly později vydány také knižně pod názvy Kavalíři odvahy, Muž v podpalubí, Na vlně 57 metrů, Rájem i peklem, Tanec na stožáru, Tábor ztracených atd. Vydávala je různá vydavatelství a jejich úpravám se věnoval hlavně Bohumil Jílek. Ilustracemi je převážně doprovázel Bohumil Konečný. Nepřekonatelným ilustrátorem byl bezesporu Zdeněk Burian (1905 - 1981). Tento malíř, ilustrátor a tramp se zabýval hlavně ilustracemi dobrodružných povídek a románů, jichž provedl přes tisíc. Jeho ilustrace provází např. knihy Jaroslava Foglara, Julese Verna,

Ty se týkaly nejen personálního obsazení redakce, ale také obsahu dalších čísel. Do zaměření časopisu začal podstatnou měrou zasahovat Jaroslav Foglar, který se už stal řádným redaktorem. Časopis přinášel čtenářům zajímavé povídky, ale začaly se zavádět různé rubriky s návody pro praktickou činnost čtenářů, soutěže apod. Třeba „Kurs telegrafie“ vedl spisovatel, cestovatel a dobrodruh Otakar Batlička, který také uveřejňoval dobrodružné povídky ze svého působení ve světě, které měly u čtenářů značný ohlas a staly oblíbenou četbou. Právě dobrodružné a napínavé povídky a i legendární komiks Rychlé šípy na zadní straně časopisu neustále zvyšovaly zájem mladých čtenářů a náklad časopisu stále stoupal. Po zákazu Junáka v listopadu 1940 se mnohé skautské skupiny zachytily čtenářských klubů, jichž tehdy už existovalo přes čtyřiadvacet tisíc a náklad časopisu stoupl na 204 000 výtisků. Zákaz časopisu však na sebe nedal dlouho čekat a poslední číslo Mladého hlasatele vyšlo 17. 3

Eduarda Štorcha, Stanko Vráze, Rudyarda Kiplinga a mnoha dalších. Ve spolupráci s doc. Josefem Augustou vytvořil světově uznávané rekonstrukce pravěkých zvířat, rostlin a tehdejšího zaniklého světa. Působivé jsou jeho malby Indiánů a nejrůznějších osob, zvířat, rostlin, jichž vytvořil téměř čtrnáct tisíc. Stále se nacházejí další zapomenuté části jeho tvorby, které nebyly dosud publikovány. O Jaroslavu Foglarovi je známo mnohé, o ilustrátorovi jeho Rychlých šípů pak téměř nic. Jan Fischer (někdy je uváděn jako Jan Frank Fischer) se narodil 15. 9. 1921 v Lounech a zemřel 27. 1. 2006 v Praze ve věku 84 let na následky nachlazení při jízdě na motorce. Od mládí patřily mezi jeho priority malířství, architektura, cizí jazyky, ale především hudba. Studoval na Státní konzervatoři kompozici, ale

absolvoval i další studia.. Působil hlavně jako hudební skladatel, skládal hudbu nejrůznějších žánrů, napsal pět oper, balety, hudbu pro divadla, rozhlas, filmy i televizní inscenace. Když ho pro své Rychlé šípy získal Jaroslav Foglar, byla to volba nadmíru úspěšná. Jeho kresbičky zahájily u nás tehdy téměř neznámý druh vyprávění příhod – kreslený komiks. Na jeho ilustrace pak navázali i další kreslíři – Václav Junek, Bohumír Čermák a Marko Čermák, ale nejvýstižněji ty kluky „šípácký“ uměl nakreslit právě Fischer. Celkem vyšlo 315 komiksových příběhů a souhrnně je vydalo nakladatelství Olympia v roce 1999, a to ještě s Foglarovou předmluvou. - pokračování příště -

Běží 1. kolo znalostní soutěže Stezka písmáků 2015 Stezka písmáků je soutěž v biblických znalostech, pořádaná odborem duchovní výchovy Junáka a Klubem Pathfinder. Úkolem soutěžících je co nejsprávněji zodpovědět otázky, vztahující se k vybraným biblickým knihám. Týmy Stezka písmáků je znalostní týmová soutěž pro mládež v kategoriích N, M a S, avšak soutěžit může i jednotlivec (buď od počátku či kvůli nemoci rozpadlého týmu). Každý soutěžící může být členem pouze jednoho týmu. Jednotlivcům, postoupivším do druhého kola, bude v místě konání nabídnuto sloučení s jiným týmem - tuto možnost mohou, ale nemusí využít. V kategorii P pro dospělé nad 18 let soutěží vždy jen jednotlivci. Kategorie Soutěž je rozdělena do kategorií dle věku soutěžících k datu zahájení 1. kola. Věk člena týmu může být i nižší, než je udáno pro danou kategorii, vyšší však nikoli. Každý tým může soutěžit pouze v jedné kategorii. Soutěžící mohou soutěžit i tzv. „mimo pořadí“ v kategoriích podle svého věku anebo vyšších (tj. ve speciálních kategoriích N/M/S/P-MP) jejich výsledky jsou vyhlášeny samostatně. Kategorie: Věk Maximální počet členů týmu Počet otázek Čas na zodpovězení Markovo evangelium Všechna evangelia Kniha žalmů – od č. 41 až po č. 100 Kniha proroka Ezechiele Epištola Židům

N 0 – 9 let 4 25 40 minut x x -

M 10 – 12 let 4 35 60 minut x x x -

S 13 – 17 let 2 50 90 minut x x x x

P 18 let a starší 1 50 90 minut x x x x

Přihlášky Do uzávěrky dne 15. září se přihlašují týmy či jednotlivci, kteří předají organizátorům jméno a příjmení příp. adresu soutěžících/ho resp. kontaktní adresu dohlížející osoby i kategorii, do které se tým/jednotlivec hlásí. Přihlášky i změny v přihláškách se posílají přednostně e-mailem na adresu [email protected] popř. na poštovní adresu: Vladislav Jech, Jílovská 46, 252 44 Psáry. Připouští se „rámcové“ přihlášky za družinu, oddíl apod., které se upřesní při odevzdání vyplněných soutěžních archů. Na základě přijaté přihlášky zašlou organizátoři dohlížejícím osobám soutěžní listy.

4

Povinnost – odpovědnost – kázeň Úvodem Pro skautské činovníky je v našem českém skautském hnutí závazné heslo Povinnost – odpovědnost – kázeň. Zatím jsem nezjistil, kdo je jeho autorem. Objevuje se již před druhou světovou válkou např. na titulní straně časopisu Vůdce, měsíčníku Junáka, ústředí skautské výchovy [(Vůdce XX (1-2) 1939]. Budu vděčný za každou informaci v těchto souvislostech. Pátral jsem v zahraniční skautské literatuře, ale o takto formulovaném heslu jsem žádnou informaci zatím nenašel. V angličtině tato tři slova zní duty – responsibility – discipline. Slova duty (obligation, commitment), užívaná v anglických skautských textech, anglicko-české slovníky překládají jako povinnost, závazek, službu, responsibility jako odpovědnost, a discipline jako kázeň. Nicméně předpokládám, že spojení slov v činovnické heslo Povinnost – odpovědnost – kázeň pochází spíše z našich než zahraničních skautských zdrojů. Na internetu lze nalézt celou řadu českých textů, v nichž se o tomto činovnickém závazku či činovnické povinnosti píše. Stručně, nicméně svým způsobem v jisté konzistentní formě, se o tom píše např. v krátkém článku „Povinnost – odpovědnost – kázeň“ na webové stránce Zimní lesní školy GONG 2015, v článku „Povinnost, odpovědnost, kázeň – služba“ Aleše Mosteckého [Na dobré stopě 227, duben 2014], v úvaze Zdeňka Navrátila – Fetiška „Proč není skauting koníčkem“ [2003] a také ve společném našem článku Fetiškově a mém „Morální rozměr skautingu a mravní odpovědnost skautských vůdců“ [Skautský oddíl Velena Fanderlika - svědomí českého skautingu“ SOVF CD, 2009] . Je zajímavé, že se autoři vyjadřují k uvedenému heslu skautských činovníků, ale každý to bere z poněkud jiného hlediska. Ovšem záměr a cíl všech je v podstatě totožný. Medaile Bronzový bobr našich vodních skautů, oceňující zejména práci kapitánů a kapitánek při výchově vodních skautů, má na své lícové straně znak vodních skautů a slova „Povinnost – odpovědnost – kázeň“. Chci se v této své úvaze také pokusit diskutovat a zhodnotit význam jednotlivých tří pojmů jak samostatně, tak také ve vzájemných souvislostech, protože jsem si velmi dobře vědom toho, že jsou integrálně propojeny. Jistě v tomto směru nejsem prvním, kdo tak učinil, o čemž svědčí svým způsobem i citované prameny. Dovolte mi nejprve několik slov do vlastních řad. Každý z nás, zejména nás oldskautů i oldskautek, považuje svou činnost, o níž je přesvědčen, že prospívá skautskému hnutí, svým způsobem za svou povinnost. Obávám se, že již poněkud méně si v této souvislosti uvědomujeme pocit jisté odpovědnosti, s níž samozřejmě souvisí i osobní kázeň, respekt a úcta k názorům ostatních. Respektujeme-li základní principy demokratické společnosti a základní principy skautského hnutí, pak by pro nás kázeň měla být jednou ze základních hodnot – ano, měla, ale často se setkáváme se zjištěním, že tomu ve skutečnosti tak není. Nemůžeme přece všechno ztotožňovat a spojovat jen a výhradně se slovem služba. Poznal jsem to totiž vícekrát i „na vlastní kůži“. Na všech mně dostupných úrovních skautského hnutí u nás se často přesvědčuji o tom, že existují lidé, zejména mezi námi staršími či přestárlými, kteří jsou přesvědčeni o tom, že jedině jejich názor či stanovisko jsou správné, a, aniž jsou ochotni či schopni jakékoliv vnitřní autokritiky nebo diskuse s ostatními, prostě své názory a stanovisko nekompromisně prosazují. Že by později byli ochotni uznat názory druhých a přiznat svou chybu, to přece od nich, kteří sami sebe považují za jediné „experty na skauting“, tedy ty jediné oprávněné se ke všemu skautskému včetně osob „kriticky“ vyjadřovat a názory druhých hodnotit a posuzovat - nemůže nikdo očekávat ani na nich nemůže požadovat. Pochopme konečně, že nikdo z nás ve skautském hnutí nemá a snad ani nemůže mít na nic monopol, že nemusí mít ve všem pravdu, protože jsme všichni lidé omylní a chybující, a že všichni či třeba většina nemusí s naším názorem souhlasit. Nepochopením této skutečnosti a tímto vzájemným přístupem poškozujeme a narušujeme nejen naše vzájemné mezilidské vztahy, ale v podstatě také ubližujeme skautskému hnutí. Pro nás starší ať jsou tato slova jistým upozorněním a varováním, protože máme být vzorem pro nastupující mladou skautskou generaci. Netěší mě, setkám-li se s tím, že se i skautští kmeti pro rozdílnost někdy dokonce i oboustranně chybných a mylných názorů osobně vzájemně napadají a hrubě urážejí. Kladu si pak otázku, zda takoví, jichž se to týká, jsou skutečnými skauty, protože v podobných situacích působí dojmem, že se se skautským slibem, skautským zákonem a základními principy nějak minuli. Skauting přece nikoho nezotročuje a přes pevné „regule“ poskytuje 5

dosti volnou škálu názorů. Demonstrujme si to na faktu, že v Baden-Powellových textech je sice vždy jasně uváděno slovo „Bůh“ s velkým „B“, ale že naproti tomu však víme, že skauty jsou i „nekřesťanští“ lidé. Důležité přece je to, aby uznávali duchovní stránku hnutí, a především duchovní „autoritu“, dá-li to tak říci. Tedy na jedné straně skauting netvoří žádní „něcisté“ (tj. lidé věřící „v něco“, jak říká Tomáš Halík), ačkoliv na druhé straně současně skauting přijme do svých řad i vyznavače kultu, který neuznává či nezná osobního Boha (boha?); ale ti, kdo neuznávají spirituální rozměr - atheisté - do skautingu zjevně nepatří, a zvláště ti útoční už vůbec ne. Naproti tomu však naše společenství vítá a váží si těch „bezkonfesních - hledajících“. Vše se odvíjí od toho, jsou-li respektovány principy skautingu, jeho zákon a slib, denní příkaz a heslo. Kritikové a „samozvaní experti“ porušují nejen demokratická pravidla, platná i v neskautské společnosti, ale také etické zásady a někdy i pravidla slušností vůbec. A tím svým postojem dokonce, jak se domnívám, zpochybňují i svoje vlastní skautství. Jakékoliv povyšování se není skautské, protože se nesrovnává s principem bratrství. A kdo může sám sobě zaručit, že se nemýlí? Jedině může jednat „v dobré víře“, jak je zvykem teď říkat, ale jedná-li v dobré víře, pak by měl jednat také v dobré vůli a k té jistě povýšenectví nepatří. Stále si kladu otázku, proč se někteří lidé tak halasně a veřejně hlásí ke skautskému hnutí, když oni sami základní principy skautingu, zákon a slib ve svém osobním a často i veřejném životě nedodržují. Veřejnost, která sleduje a ráda kritizuje působení skautů, si takového jednání všimne a dokonce využije při útocích odsuzujících skauting jako takový. Cui prodest? (*/poznámka redakce webu SO viz konec článku) Bratr profesor Svojsík by rozhodně z takových „skautů“ neměl radost. Jen zdánlivě se tato slova odchylují od diskutovaného tématu. Připomínají situace, které hrubě porušují všechny tři součásti tohoto činovnického hesla, nebo alespoň jeho druhý a třetí pokyn. Jsou to často situace, z nichž vznikají nejen mezigenerační konflikty – tzv. „generační problém“ – ale i konfliktní situace uvnitř samotných generací. Připomínám si heslo středověkého rytířského řádu templářů – „NON NOBIS, DOMINE, NON NOBIS, SED NOMINI TUO DA GLORIAM... – ne nám, Pane, ne nám, ale svému jménu dej slávu“. Nejde tu přece o to, kdo z nás je lepší skaut, kdo máme hlubší teoretické znalosti, ale především o to, aby skautská myšlenka žila, rozvíjela se a sloužila nejen mladým lidem k obohacení jejich života a životního stylu. Povinnost Skautský činovník se svým skautským a činovnickým slibem zavazuje, že bude plnit skautský zákon a skautský slib, v podstatě vycházejících z původního zákona a slibu, jak je formuloval zakladatel světového skautského hnutí Robert Baden-Powell (resp. z jejich schválených národních modifikacích), a v jejich duchu vychovávat skautskou mládež. Baden-Powellem předložené zásady skautského hnutí byly na 26. světové skautské konferenci WOSM v Montrealu v roce 1977 zformulovány do tří základních principů skautingu „Povinnost k Bohu (duty to God); povinnost k ostatním (duty to others); povinnost k sobě (duty to self)“ [J. Čejka – Péguy, Robert Baden-Powell a tři základní principy skautingu 2012]. V souladu s anglickým originálem může být v českém překladu slovo povinnost chápáno popřípadě nahrazeno slovem služba. Prolínání se významu slova služba a slov povinnost – odpovědnost - kázeň zmiňuje výše citovaný Aleš Mostecký [2014]. Týž autor ve svém textu nahrazuje slovo povinnost slovem závazek. V základních principech máme ideový a duchovní fundament světového skautského hnutí, který má respektovat nejen každý skaut, ale o něj se má opírat a z něho vycházet ve svém životě i ve svém skautském výchovném působení každý skautský činovník. Je třeba připomenout, že WAGGGS, jakkoliv se opírá o Baden-Powella, takto kategoricky své „základní principy“ neformuluje. V tomto smyslu je WAGGGS mnohem tolerantnější než WOSM. „Pro každého skautského vůdce z toho vyplývá ,povinnost´ vnímat a respektovat pod slovy ,povinnost k Bohu´ duchovní podstatu skautingu, totiž ,i to, co nás přesahuje´, pod slovy ,povinnost k druhým´ pak povinnost k bližním, a konečně pod slovy ,povinnost k sobě´ respektovat trvalou práci na všestranném zdokonalování sebe sama. Jak už jsem uvedl, jsou to závazky plynoucí pro každého skauta ze skautského zákona a skautského slibu, a na ně navazuje pro skautského činovníka a zejména pak skautského vůdce povinnost jako závazek ke skautským hodnotám [ZLŠ GONG 2015]. Ano, složením 6

skautského a činovnického slibu se působení každého z nás ve skautském hnutí stává přijatým a nezrušitelným celoživotním závazkem a skutečnou povinností, vycházejícím z výše zmíněných tří základních principů skautského hnutí. Smysl, hodnota a význam skautského a činovnického slibu jsou o to důležitějším závazkem, že každý slibuje a k plnění slibu se zavazuje dobrovolně, nikoliv pod nějakým vnějším či vnitřním nátlakem. A právě proto by si slibující skaut či činovník ve slavnostní chvíli složení slibu měl uvědomit, proč se rozhodl slib složit, jaké povinnosti pro něho z toho vyplývají i to, že slibuje pro celý svůj budoucí život. Skauting by se pro něho měl stát smyslem jeho života. Již tato slova prokazují vysokou duchovní a lidskou hodnotu skautského hnutí a nároky na ty, kteří v něm působí jako skautští vůdci a činovníci. Odpovědnost „Odpovědnost lze vyjádřit jako osobní ručení za to, co skautský činovník a skautský vůdce přijali za své (svůj život, duchovní hodnoty, skautství, mládež) (….) Uvědomění si, jak se v jejich životě projevují duchovní hodnoty a skautství. Uvědomění si, že skautskou mládež je nutno vychovávat k vlastní odpovědnosti (….) Odpovědnost znamená, že svou ctí ručíme za skautské povinnosti“ [ZLŠ GONG 2015]. Ano, hovoříme-li o tom, že se činovnickým slibem stává naše působení ve skautském hnutí zásadním způsobem naší osobní povinností, pak z toho rovněž přímo vyplývá i naše osobní odpovědnost, že za celý náš život a za vše, co při svém působení ve skautském hnutí na kterékoliv úrovni konáme, jsme také lidsky a skautsky odpovědni nejen sami sobě, ale současně také Stvořiteli – nejvyšší Pravdě a Lásce – a skautskému hnutí jako takovému, skautům a skautkám, z nichž mnozí již odešli na věčnost, a současné mladé skautské generaci, na jejíž výchově se podílíme. Tuto odpovědnost zdůrazňoval i zakladatel našeho skautského hnutí Antonín Benjamin Svojsík, který jako hluboce věřící křesťan ostře a nekompromisně odsuzoval jakákoliv lidská a morální selhání v uvažovaných souvislostech [Řehák Bohuslav, Jak šel životem zakladatel československého junáctva Ant. Benjamin Svojsík, 1946]. Kázeň „Kázní se nemyslí poslušnost, která má svůj původ v obavě z trestu, to je nedůstojné svobodného člověka. Naproti tomu kázeň dobrovolně přijatá, vyplývá z jasného poznání, že omezení vlastní svobody je nutné nejen v zájmu celku, ale i v zájmu sebe sama“ (Plajner 1939, citováno z ZLŠ GONG 2015]. „Kázeň je to, co nám pomáhá na naší životní cestě, co nám pomáhá zvládat životní nástrahy nebezpečí. Dobrá kázeň jsou vnitřní pravidla každého člověka, která jej dokáží ochránit před nebezpečím vnějšího i vnitřního světa“ [ZLŠ GONG 2015]. Osobní vnitřní kázeň (včetně osobní kontroly a sebeovládání) je jedním ze základních předpokladů skauta a skautky pro správné a úspěšné vedení jakékoliv skautské jednotky. Bohužel právě tyto vlastnosti často nejen u starších, ale i u mladších skautských vůdců a činovníků postrádáme. Závěrem V citovaném textu [http://zlsfatra.skauting.cz/pok.php; ZLŠ GONG 2015] se dále píše „Vědomí vlastní odpovědnosti vede člověka k uvědomění si rolí, které v životě zastává (skaut, vůdce, vůdkyně, student, partner, rodič……), což jej dovádí k povinnostem, které z těchto rolí plynou a je přirozené je dodržovat. Díky kázni by měl být schopen naplňovat tyto povinnosti. Toto úsilí jej pak přivede k vnitřnímu pokoji a radosti ze života“. Heslo povinnost-odpovědnost-kázeň se obvykle spojuje se slovem služba. Význam slova služba ve skautském hnutí, zejména pro rovery, rangers, oldskauty a oldskautky jsem diskutoval ve svém textu „Heslo roverů a rangers „Sloužím´“ [Čejka J. – Péguy, nový zpravodaj Svojsíkova oddílu SONOVINKY 15 0, str. 4-7 (2015), na který zde odkazuji - viz: http://www.sonovinky.obadalek.cz/sonovinky/] „Skautského vůdce charakterizují slova povinnost – odpovědnost – kázeň, která současně vyjadřují nároky, jež by každý skautský vůdce měl splňovat. Není a nemůže být dobrým skautským vůdcem ten, kdo si není těchto vychovatelských zásad osobně vědom a jejich naplňování se svým chováním, jednáním a konáním vyhýbá. Jde o tři slova, která spolu navzájem souvisí a nelze je od sebe oddělovat. Jestliže si je skautský vůdce vědom své odpovědnosti za jemu svěřenou mládež, chápe současně svou nezastupitelnou výchovnou činnost jako povinnost ke skautskému hnutí a ke společnosti, a nemůže tyto své aktivity rozvíjet, nebude-li zároveň vnitřně i vně ukázněný“ [Čejka J. – Péguy, Navrátil Z. – Fetišek, 2009]. 7

V citovaném textu se dále píše „Nemáme tedy skutečně žádnou kontrolu svého počínání, plnění svých závazků, úrovně svého skautství? Každý skaut a každý skautský činovník (ten na prvém místě) je odpovědný především a jedině svému svědomí. Tato odpovědnost je patrně nejzávažnějším, ale také nejobtížnějším ze všech tří diskutovaných bodů činovnického hesla….Bylo tu už řečeno, že s uvedenými pravidly se skautský vůdce ztotožňuje dobrovolně. Je ovšem nutné, aby byl v tomto směru důsledný a aby jeho respektování skautských zásad a povinnosti bylo soustavné, jinými slovy neustálé. To je projevem vnitřní a také činovnické kázně, jak nás nabádá třetí bod našeho hesla (….) Skauting opravdu není pro nikoho povinný, na druhé straně je však výběrový, tedy pouze pro ty, kdo splňují jeho nemalé nároky, pro ty, kdo se účinně snaží jeho morální normy naplnit. Pokud však kdo skauting přijal, slíbil plnit jeho mravní a etické závazky, pak pro takového jedince není jiné cesty (….). Bude to na prvém místě jejich (skautských vůdců) osobní příklad a také přístup a vstřícnost k jeho mladším bratřím, členům jeho oddílu, který mu byl svěřen“. Z uvedeného vyplývá, že plnění hesla povinnost – odpovědnost - kázeň je velmi náročným úkolem a vyžaduje, aby skautský vůdce a činovník byl k jeho výkonu náležitě připraven duchovně i duševně, lidsky a morálně. To je jedním ze základních předpokladů úspěchu. Aleš Mostecký [2014] píše „Za naplňování, neplnění či přinejmenším za nehranou snahu o naplnění těchto závazků, povinností (myšleny jsou povinnost k Bohu, k bližním, k sobě), neseme plnou odpovědnost. Ano, chcete-li, budeme se zodpovídat. K naplňování pak je potřeba (sebe)kázeň. Bez ní, samo od sebe to prostě nejde. A do třetice: Tohle naplňování povinností je naše služba, kterou můžeme a máme konat“. Fetišek v našem společném výše citovaném textu [2009] říká „Často se objevuje otázka, zda pro někoho může být činnost a práce skautského vůdce koníčkem. Přistupuje-li někdo k této činnosti pouze jako ke svému koníčku, pak se hluboce mýlí. Skauting není a ani nemůže být pro nikoho „hobby“. Být skautským vůdcem je posláním pro člověka, který je ochoten vést a vychovávat mládež v duchu skautského slibu a zákona a jeho život jako skautského vůdce se odvíjí od uvedených tří zásad, totiž povinnosti – odpovědnosti – kázně. Můžeme tudíž říci, že skautský vůdce je vzorem pro jemu svěřenou mládež. A to představuje určitě notný díl osobní odpovědnosti“. Stanislav Balík – Ježek [ http://www.katyd.cz/odpovedny/take-pro-skauty-plati-prikaz-byt-solizeme.html , 2006] připomíná, že „skauting šel vždy proti většinovému proudu. A nesmí se toho bát ani dnes – z výchovných metod nemůže odbourat pojmy jako povinnost, odpovědnost, kázeň, svědomí, pokora, tolerance. Přesto, že se tyto hodnoty dnes už nenosí“. A na jiném místě svého textu vyslovuje bratr Ježek pozoruhodný názor „Společnost bez skautingu je společnost bez budoucnosti“. Na základě svých téměř celoživotních zkušeností se skautingem a svých znalostí rád s těmito Ježkovými slovy souhlasím. Ve své úvaze jsem uvedl názory několika našich zkušených skautských vůdců, kteří na základě svého skautství mají právo a mohou se na téma hesla povinnost – odpovědnost – kázeň vyslovit. Sám jsem kromě svých vlastních názorů propojil názory jiných svými slovy. Na tomto místě zakončím Ježkovými slovy [2006] „Věřme, že i dnes vyrůstá ve skautingu řada vynikajících osobností schopných měnit svět k lepšímu. Mohu potvrdit, že také nyní je mnoho chlapců, pro něž být skautem znamená radost I čest. A že v případě zlých časů by nezůstali nic dlužni příkladu statečných a opravdových skautů – odpůrců nacismu a komunismu“. A dodávám, že být dobrým a úspěšným skautským vůdcem znamená naplnit své vlastní skautství a současně také jedno z nejčestnějších a nejkrásnějších životních poslání muže a ženy, skauta a skautky…. Na úplný závěr svého textu si ještě dovolím ocitovat několik vět vybraných z úvahy „Proč není skauting koníčkem“ [2003], jejímž autorem je můj vzácný přítel a skautský bratr Zdeněk Navrátil – Fetišek. Fetiškova slova velmi dobře charakterizují a vystihují a ve své podstatě sumarizují význam, smysl, účel a poslání hesla skautských vůdců a činovníků Povinnost – odpovědnost – kázeň. „Vrcholným bodem ,skautské kariéry´ je po mém (tedy Fetiškově) soudu dosažení vůdcovství. Žádné jiné postavení v hnutí není významnější, větší a důležitější. Ani členství ve vrcholných a ústředních orgánech není z tohoto pohledu výjimkou. I v těchto případech se totiž jedná jen o ,službu hnutí´. Vůdce je tedy jedním ze základních elementů skautingu, na němž toto hnutí stojí a s nímž i padá (.....) Už svým slibem, nejprve skautským, posléze i činovnickým, se vůdce zavázal konat to, co sám považoval za možné a pro sebe za závazné. O tom, že tento slib se skládá natrvalo, že není časově omezen, 8

o tom jsme hovořili už vícekrát a jinde. Takto je tedy nutné přistupovat k „činovnické povinnosti“, k úkolu, který si každý sám, nikým nenucen a – jak říkají právnické formulace – za plného a jasného vědomí takto předsevzal (...). Základním atributem všech skautů je...odpovědnost každého z nich. Odpovídá sobě, vůči svému svědomí, prověřuje své jednání, zda je v souladu s jeho skautským a činovnickým slibem. Předpokládá to na prvém místě bezvýhradné přijetí všech základních skautských principů, skautského zákona, denního příkazu, hesla i skautského slibu a jejich naplňování v každém okamžiku. Etalonem, jimž se pak toto konání poměřuje, bude svědomí každého skauta. Je nepochybné, že toto svědomí musí být k takové „kontrole“ uzpůsobeno a vychováno. (......) Kázeň skautského činovníka je dobrovolné ztotožnění se s pravidly skautské morálky a etiky a jejich stálé respektování a zachovávání. Jakousi paralelu bychom mohli vidět i v dnes často frekventovaném pojmu, totiž v demokracii. Ani ta nepředstavuje absolutní svobodu konání, bez ohledu na její všechny běžné zásady. I demokracie představuje jakousi dohodu o způsobu soužití občanů státu a tato pravidla se pak zachovávají i v případě, kdy to pro jedince může znamenat jisté omezení v jeho osobních, zpravidla sobeckých požadavcích. Stejně tak je naší kázní přijetí určitých zásad, v tom případě principů skautingu a jejich důsledné dodržování. Není to zcela jednoduché, (.. .....), zvláště když onou příslovečnou pojistku bude jen naše svědomí, tedy my sami“. Myslím, že Fetišek těmito slovy řekl vše potřebné a není nutné k jeho slovům cokoliv připojit. Skautské hnutí ve světě i u nás prožívá druhé století své existence. Plně prokázalo smysl své existence a ušlechtilost svých duchovních, humanitních a demokratických principů a zásad, na kterých úspěšně vychovává mládež ve prospěch lidské společnosti. Snad právě proto se dodnes, bohužel, stále ještě setkáváme na celém světě i u nás s jeho odpůrci a to nejen v zemích, ve kterých vládly či ještě vládnou totalitární režimy. Heslo skautských vůdců a ostatních činovníků povinnost – odpovědnost – kázeň je vodítkem, kterým se každý člověk, který chce být ve skautském hnutí aktivní, má řídit, aby obstál nejen před svým vlastním svědomím, ale také ve skautském hnutí jako takovém, a byl připraven kdykoliv výsledky svého konání obhájit před Stvořitelem. Bratru ing. Zdeňkovi Navrátilovi – Fetiškovi, ŘSV, děkuji za připomínky k mému textu, které přispěly k jeho zkvalitnění. Roudnice nad Labem, září 2015 Jiří Čejka – Péguy, ŘSV */ Autorem výroku "Komu to prospívá? ( Komu prospěšné? , Pro čí dobro? )" - latinsky : Cui bono? , Cui prodest? - je římský řečník, politik a spisovatel Marcus Tullius Cicero (3.1.106 př. Kr. Arpinum 7.12.43 př. Kr.). Zmíněný výrok Cicero zaznamenal ve svém díle Pro Milone, napsaném a uveřejněném v roce 52 př. Kr. (viz internetový zdroj: http://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/cui-prodest ).

Skautský institut A. B. Svojsíka (SI ABS) nepořádá jen diskuse v kavárně, ale řadu dalších akcí, které uveřejňuje ve svém kalendáři. Na svém webu poskytuje zájemcům také návody metodického charakteru – viz: http://www.skautskyinstitut.cz/metodika/ - a další pomoc, vhodnou pro přípravu schůzek pro všechny věkové kategorie v Junáku. Kromě jiného SI ABS také vyzývá (nejen) členy Junáka, aby do jeho earchivu posílali cenné „artefakty“ z historie skautingu, jako jsou i původní příručky, knížky, články apod. Současný archiv svoje již shromážděné „poklady“ nabízí na webové adrese: http://www.skautskyinstitut.cz/archiv/ . SI ABS vede také skautské muzeum, kam je možné přispět a rozšířit „paměť skautingu“. Odkazy, které jsou na webu http://www.skautskyinstitut.cz/archiv/ nabízeny, zahrnují i řadu „internetových projektů“ a návaznost na další obdobné aktivity příznivců skautingu. 9

10

Projekt znalostní soutěže Stezka písmáků 2016 byl Ústředím Junáka přijat jako součást „akcí pro neorganizovanou mládež“. Jeho struktura zůstává stejná jako v posledních létech.

Br. Tomáš Vovsík z TDC upozorňuje, že na webu:

Jedná se vskutku o velice záslužný čin, jehož přínos ocení nejen skautští sběratelé a historici, ale také všichni, kdo připravují programy schůzek a jednání v Junáku i při jeho propagaci před veřejností.

http://skaut-junak.skauting.cz/rocniky-ke-stazeni/ si lze ve formátu pdf stáhnout historická čísla čas. Junák a Skaut-Junák za léta 1915 až 1990.

11

V roce 2016 se uskuteční další běh Ekumenické LŠ, kdy si její kruh instruktorů i absolventů připomene 70 let od jejího založení. Přihlášky lze již nyní vyplnit na webové stránce: http://els.skauting.cz/prihlas-se/ . XXVI. Skautský seminář ELŠ 2016 proběhne ve dnech 8. - 10. 1. 2016. Přednášet bude Marek Vácha Orko, Jiří Grygar - Dřímal, Jaroslav Šebek, Eva Měřínská, Zdeněk Vojtíšek, Cyril Höschl, Pavel Kuchař, Dana Němcová, Ladislav Herián, František Radkovský a další. V sekci “Knihovna” (http://els.skauting.cz/knihovna/) si lze vyhledat materiály nejrůznější povahy, které jsou ke stažení. Jsou to zajímavé metodické návody, publikace, audiovizuální nahrávky aj. Materiály pocházejí nejen od instruktorů ELŠ a ze seminářů ELŠ, ale i ze širšího okruhu této školy. Pro stažení nebo prohlédnutí souboru stačí kliknout na odkaz a pak trpělivě čekat. Pokud by nějaký odkaz nefungoval, napište nám to do komentáře. Doporučené publikace a metodické texty: – Čtyři Inspirace. Soubor čtyř družinových projektů z ELŠ 2012, v nichž se účastníci věnují praxi a metodice skautské ideje (dobrý skutek, skautský zákon, tři principy a odříkání) v oddílech. – Hájek, Petr, Rodinné stříbro skautingu. Tato Balúova stať se zamýšlí nad tím, co patří mezi “základní kameny” skautské výchovy a jak moc jsou využívané v současnosti. - Hájek, Petr, Drobničky. Dosud nevydaná metodika br. Balú pro vůdce vlčat týkající se dobrého skutku včetně praktických metodických ukázek a stať pojednávající o slibu vlčat. Kontaktní osoba: Radek Konečný — Pade E-mail: [email protected] Mobil: +420 724 592 040

NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka, v rozsahu 12 stran a v počtu 80 výtisků * * Adresa redakce: Ústředí Junáka, Senovážné náměstí 24, 110 00 Praha 1. * Vedoucí redaktor NDS Jiří Zajíc (e-mail: [email protected] , mobil: 723 963 939). * * Technické zázemí: Vladislav Jech (mobil: 737 537 534; e-mail: [email protected] ) a Adéla Čapková (mobil: 603 592 895). * * Předplatné pro rok 2015 zasílejte přednostně na účet redakce u ČS, a.s., čís. 3790319/0800. * * Částky: pro dodání poštou 100,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč. * * Sponzorské předplatné není omezeno. * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * * Bez jazykové korekce. *

12