PÉČE O VÝPLNĚ HISTORICKÝCH OKENNÍCH A DVEŘNÍCH OTVORŮ

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 1

NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV ústřední pracoviště Odborné a metodické publikace, svazek 29

PÉČE O VÝPLNĚ HISTORICKÝCH OKENNÍCH A DVEŘNÍCH OTVORŮ Alfréd Schubert

1. vydání Praha 2004


Národní památkový ústav – ústřední pracoviště v Praze jako odborná organizace státní památkové péče v České republice vydává tuto publikaci v zájmu zabezpečení jednoty metodických hledisek památkové péče pro danou oblast ochrany kulturních památek, v souladu s ustanovením § 32 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Lektorovali: Ing. Lumír Tejmar Národní památkový ústav – územní odborná pracoviště

Za finanční podporu při vydání této publikace patří poděkování Ministerstvu kultury České republiky. © Národní památkový ústav – ústřední pracoviště, Praha 2004 © Ing. Alfréd Schubert, 2004 Grafické zpracování © Aleš Lederer, 2004 Foto © Jana Berková, Jiří Mrázek, Jan Pešta, Petra Peštová, Alfréd Schubert, Ondřej Šefců, Jan Veselý, Jan Žižka, 2004 ISBN 80-86234-56-8

vyplne 21.12.2004 15:51 Stránka 3

Fotografie na první straně obálky: Horní Bukovsko (okres České Budějovice), detail vjezdových vrat zemědělské usedlosti. (Foto Petra Peštová)


Obsah Předmluva hlavního konzervátora NPÚ (Josef Štulc) Úvod A HLAVNÍ ZÁSADY A.1 Zachování hmotové a ideové autenticity A.2 Zachování kontinuity A.3 Zajištění reverzibility A.4 Zajištění dokumentace B

6 8 10 10 12 12 13

K ROZSAHU PÉČE O HISTORICKÉ VÝPLNĚ OKENNÍCH, DVEŘNÍCH, VJEZDOVÝCH A JINÝCH OTVORŮ

14

C C.1 C.2 C.3 C.4

PRŮZKUM A DOKUMENTACE K průzkumu historických výplní okenních a dveřních otvorů K časovému zařazení historických výplní okenních a dveřních otvorů Podrobná dokumentace Zjednodušená dokumentace

17 17 18 19 19

D

PÉČE O DOCHOVANÉ HISTORICKÉ VÝPLNĚ OKENNÍCH, DVEŘNÍCH, VJEZDOVÝCH A JINÝCH OTVORŮ Přehled hlavních úkolů Předpoklady kvalitního provedení řemeslných a uměleckořemeslných prací Prostá konzervace Údržba Povrchové úpravy Upevnění uvolněných hřebů a jiných spojovacích prvků, kovových pásů a prutů mříží Menší opravy Svěšení křídel v závěsech Vyplnění prohlubní a otvorů v dřevěné konstrukci, vyrovnání ploch v drážkách Doplnění menších dřevěných prvků Doplnění chybějících částí kování Opravy zasklení Opravy nátěrů Větší opravy a rekonstrukce Oprava nebo výměna zničené spodní vodorovné části dřevěného rámu okenního křídla Oprava nebo výměna zničené spodní vodorovné části rámu okenního křídla a nastavení jeho svislých částí Oprava křídel dřevěných dveří a vrat Výměna zničené spodní vodorovné části pevného (zabudovaného) dřevěného rámu nebo zárubně (případně i nastavení jeho svislých částí)

D.1 D.2 D.3 D.4 1. 2. D.5 1. 2. 3. 4. 5. 6. D.6 1. 2. 3. 4.

20 20 22 23 23 23 25 25 25 25 26 26 26 27 27 27 28 28 28


5. 6. 7. 8.

Opravy dřevěných okenic Doplnění kování Úpravy a výměny zámků, osazování nových zámků Opravy kovových nebo oplechovaných dveří, vrat a okenic, opravy kovových oken a mříží 9. Doplnění chybějících křídel, výměna zničených křídel D.7 Restaurování D.8 Ochrana historických dřevěných oken původními, vyměněnými nebo nově osazenými vnějšími okny D.9 Uložení historických výplní okenních a dveřních otvorů v muzeu, expozici nebo depozitáři

29 29 30

E 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

MATERIÁLY A VÝROBKY POUŽÍVANÉ PŘI ŘEMESLNÝCH PRACÍCH Dřevo Kovové konstrukce Kování, hřeby, nýty a podobné prvky Vruty, šrouby Lepidla Sklo Materiály pro povrchové úpravy

33 33 33 33 33 34 34 34

F

VÝMĚNA HISTORICKÝCH VÝPLNÍ OKENNÍCH, DVEŘNÍCH, VJEZDOVÝCH A JINÝCH OTVORŮ, DOPLŇOVÁNÍ CHYBĚJÍCÍCH VÝPLNÍ OTVORŮ Výměna historických výplní okenních, dveřních, vjezdových a jiných otvorů Doplnění chybějících oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží Osazování mříží a jiných zabezpečovacích konstrukcí do dosud nechráněných otvorů Prozatímní bezpečnostní uzavření okenních a dveřních otvorů Trvalé bezpečnostní uzavření dosud nechráněných otvorů Vkládání mříží umožňujících nahlédnutí do historického interiéru Vkládání nových vnitřních dveří, vytváření zádveří Osazování ochranných okenních sítí

F.1 F.2 F.3 1. 2. 3. 4. 5.

28 29 29

30 31

35 35 38 38 38 39 39 39 40

G

ČINNOST PRACOVNÍKŮ A VYJÁDŘENÍ ODBORNÉ ORGANIZACE STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE, PŘEDPROJEKTOVÁ A PROJEKTOVÁ PŘÍPRAVA G.1 Přehled hlavních úkolů G.2 Písemné vyjádření odborné organizace státní památkové péče k záměru vlastníka G.3 Vyjádření odborné organizace státní památkové péče k přípravné a projektové dokumentaci

44

Literatura Zjednodušená dokumentace – vzor formuláře Obrazová příloha

45 46 48

41 41 42


6

Předmluva hlavního konzervátora NPÚ (Josef Štulc)

V české památkové péči jsme v posledních patnácti letech svědky imaginárního rozevírání nůžek. Jejich horní rameno – teorie a zčásti i současná praxe obnovy památek (většinou vybraných objektů v majetku státu a církví) – klade, oproti sedmdesátým a osmdesátým letům minulého století, znovu akcent na autenticitu materiální substance památky. Vidí v ní ničím nenahraditelného svědka dějin i nezastupitelný doklad proměnného uměleckého, technického a řemeslného vývoje společnosti. V naznačeném novém pojetí památkové konzervace se zájem památkářů neomezuje – tak jako dříve – jen na architektonickou formu a malířskou či sochařskou výzdobu staveb, ale zahrnuje jako neoddělitelnou složku památky i všechny její historické konstrukce, a navíc i dříve přehlížený a podceňovaný detail – okna, dveře, podlahy, vnitřní i vnější omítky (bez ohledu na to, zda jsou či nejsou zdobené). To vše s respektováním postupného vývoje a proměn památky v její cestě dějinami. Snad nic neilustruje tento názorový posun lépe než má vlastní zkušenost: V roce 1976 jsem s hlubokým přesvědčením souhlasil s projektantem navrženou úplnou výměnou oken na zámku v Litomyšli (okna pocházela ze sedmnáctého až třetiny devatenáctého století); ne z důvodu jejich špatného stavu, ale z puristické snahy dosáhnout odstraněním klasicistních oken v líci fasády (což si současně vynutilo i výměnu vnitřních oken za kopie se zdvojeným prosklením) obnovy takového architektonického výrazu fasády, jaký měla v renesanci. Až poté, co jsem následně na nádvoří uviděl hromady vyhozených a již zničených příkladů krásně profilovaného truhlářského díla, kování a ručně foukaných skel, jsem si trpce uvědomil, že nevratná kulturní ztráta, k níž jsem přispěl, je větší než imaginární zisk slohově „čisté“ fasády. Tento zážitek mne provázel celou další profesní dráhu. Živě jsem si ho znovu vybavil, když jsem se stejně hlubokým přesvědčením před několika lety vystoupil proti navrženému, velmi podobnému zásahu v případě hlavního traktu Valdštejnského paláce. Historická okna se zde po dlouhých diskusích podařilo zachránit a citlivě opravit; ku prospěchu autenticity památky i kapes daňových poplatníků. Proměna hodnotícího přístupu, kterou uvedený příklad ukazuje, se bohužel nevztahuje na spodní rameno rozevřených nůžek – na tisíce historických staveb v soukromém vlastnictví, které jsou dnes předmětem horečné, lavinovitě narostlé podnikatelské a stavební aktivity. Snad nejohroženější složkou modernizovaných památek se stal jejich výše vzpomenutý historický stavebně-řemeslný detail, a to především výplně jejich otvorů. Příklad Litomyšle se opakuje v nesčetných obměnách. Ani dnes není navrhovaná výměna historických prvků v naprosté většině případů opodstatněná jejich fyzickým dožitím či funkční nezpůsobilostí. Na rozdíl od Litomyšle dnes také již nebývá příčinou purismus památkářů. Na ničení hodnot se podílí především neznalost, falešný


7 modernismus a zcela přízemní zájmy dodavatelů a výrobců módního plastového či „euro“ zboží. Těmto tlakům, které brilantně již před sto lety ve svém Katechismu památkové péče charakterizoval Max Dvořák, je čím dál tím obtížnější čelit. Pracovníci památkové péče dlouho postrádali jak souhrnně zpracovaný zdroj poznání typologického, morfologického a materiálového vývoje ohrožených prvků, tak pomoc pro racionální argumentaci při obhajobě jejich kulturních hodnot a potřeby jejich zachování. Pro kvalifikované posouzení hodnoty historických prvků dává spolehlivý podklad nedávno vydaná obsažná kniha Jiřího Škabrady, Konstrukce historických staveb (Praha 2003). O zpracování metodických zásad ochrany a šetrné péče o výplně otvorů historických budov (okna, dveře, výkladce, mříže a další) jsem požádal Alfréda Schuberta, jednoho z obětavých a zkušených památkářů pracujících v terénu. Věřím, že předkládaná metodika, opřená o sumu poznatků Škabradovy knihy, přispěje k hlubšímu poznání, pochopení a následně i k záchraně zdánlivě skromných, avšak svým tvarovým bohatstvím a řemeslnickým umem dnes nenahraditelných součástí naší stavební minulosti.

Praha 1, Malá Strana, Valdštejnský palác. Okno v líci fasády pocházející z poloviny devatenáctého století.


8

Úvod Vývoj výplní okenních a dveřních otvorů dosti úzce souvisí s celkovým vývojem stavitelství a architektury. Nejen okna a dveře, ale i vrata, výkladce, okenice a mříže jsou cennou součástí exteriéru i interiéru stavebních památek, výrazně se podílí na jejich architektonickém výrazu a mají velkou vypovídací schopnost. Zajímavé původní detaily těchto stavebních prvků značně přispívají k zachování věrohodnosti starších staveb. Přesto výplně okenních, dveřních, vjezdových a jiných otvorů patří mezi ne zcela doceněné historické stavební konstrukce. Za památku zasluhující důslednou ochranu zdaleka nelze považovat jen vzácně dochovaná renesanční nebo barokní okna, dveře a mříže. Cennou součástí historického stavebního fondu jsou i výplně otvorů pocházející z mladších období včetně některých konstrukcí z dvacátého století. Hlavním smyslem této metodické publikace je upozornit na hodnotu výše uvedených součástí našeho památkového fondu, které jsou při opravách a úpravách nemovitých památek ohroženy více než ostatní části stavby, a přispět k jejich zachování. Zejména starší okna jsou bez ohledu na svou kulturněhistorickou hodnotu a skutečný technický stav vesměs odsouzena k likvidaci. Necitlivě a často zcela zbytečně bývají vyměňovány či ničeny i starší dveře, vrata, výkladce a okenice. Tyto prvky bývají mnohdy nahrazovány odlišně řešenými konstrukcemi také při provádění často velmi nešetrných adaptací přízemních prostor městských domů na obchody nebo v rámci jiných úprav pro komerční využití. K uvedeným zásahům dochází z neznalosti či nepochopení, případně i z vysloveně komerčních důvodů. Chránit hodnotné stavby a území před podobnými necitlivými zásahy patří mezi důležité úkoly památkové péče. Argumentem pro výměnu jsou často pouze celkem snadno odstranitelné závady, například chybějící nebo uvolněné části kování, svěšení křídel, dílčí poškození rámu, zárubně nebo křídla. Dosti obsáhlou součástí metodické publikace je proto přehled zkušeností získaných při údržbě a opravách těchto stavebních prvků. Zvláštní kapitola je věnována doplňování chybějících oken, dveří a dalších podobných konstrukcí. Publikace je určena především pracovníkům odborných organizací památkové péče, může však sloužit i projektantům, investorům, stavebním technikům a pracovníkům orgánů státní památkové péče. Značnému počtu a různorodosti našich architektonických památek, jejich postupným proměnám a různému stavebně-technickému stavu odpovídá i množství nejrůznějších otázek, se kterými se při péči o historické výplně okenních a dveřních otvorů setkáváme. Odpověď na některé z nich by nejspíš nebylo možné nalézt ani ve velmi obsáhlé publikaci. Vždy je třeba věnovat velkou pozornost průzkumu a dokumentaci dochovaných prvků, vycházet ze zásad a zkušeností uvedených v této metodické publikaci a v případě


9 potřeby konzultovat problematiku se zkušenými odborníky. Velkou pozornost je samozřejmě nutné věnovat i ostění okenních a dveřních otvorů, chránit jejich autentickou hmotu i vzhled. Velký význam má podrobné projednání oprav a stavebních akcí s vlastníkem a projektantem, s dodavatelem prací i jednotlivými řemeslníky, důkladné zpracování vyjádření odborné organizace státní památkové péče i závazného stanoviska orgánu památkové péče a důsledný dozor v průběhu realizace.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 10

10

A

Hlavní zásady

Stejně jako při péči o jiné historické stavební konstrukce je třeba i v případě historických oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží vycházet ze soudobého pojetí památkové péče, které se vyznačuje zvýšeným důrazem kladeným na autenticitu památek. V minulosti byly často v zájmu navrácení architektonické památky do staršího stavu likvidovány mnohé hodnotné stavební prvky z mladších historických období. Mylná představa, že je nutné fasádu nebo interiér historické budovy stylově sjednotit a očistit od všech mladších součástí, vedla kromě jiného například k nahrazování klasicistních dovnitř a ven otvíravých oken zdvojenými okny odsazenými od líce fasády, napodobujícími členění a profilaci oken barokních, dále k odstraňování památkově hodnotných výkladců a podobně. Historická stavba je však zpravidla postupně rostlým organismem, a není proto nutné snažit se o sjednocení vzhledu všech výplní okenních a dveřních otvorů, zvláště kdyby tomuto záměru měly být obětovány dochované starší konstrukce, z hlediska památkové péče hodnotné a dokumentující vývoj stavby.

A.1

Zachování hmotové a ideové autenticity

Péče o architektonickou památku spočívá především v důsledné ochraně památkově hodnotné dochované hmoty stavebního díla a zachování jeho věrohodné podoby s respektováním jeho historického vývoje a proměn. 1. Historická okna, dveře, vrata a výkladce, okenice a mříže by měly být pokud možno zachovány na původním místě. Tato zásada se týká i všech památkově hodnotných, dosud však nedoceněných kvalitních řemeslných výrobků z devatenáctého i dvacátého století, stejně však i prostých oken, dveří a dalších podobných prvků staveb lidové architektury. (Podrobnější přehled těchto stavebních prvků je uveden v kapitole B.1.) Opravě autentických starších výplní okenních a dveřních otvorů je zpravidla třeba dát přednost před osazením sebelépe provedených kopií nebo historizujících nových výrobků. 2. Dále je nutné dbát o zachování autentické hmoty těchto stavebních prvků i všech jejich částí (včetně truhlářského obložení, kování, staršího skla, spojovacích a ztužujících prvků, nátěrů a jiných povrchových úprav) v největší možné míře. Zásahy do autentické hmoty je nutné co nejvíce omezit. Konzervaci nebo opravu nejcennějších oken, dveří i dalších podobných prvků, případně jejich nejhodnotnějších částí je možné svěřit pouze zkušeným uměleckým řemeslníkům a restaurátorům s příslušným oprávněním – viz kapitola D.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 11

11 3. Při konzervaci, údržbě, dílčích opravách, nahrazování zničených nebo chybějících částí i při doplňování v poškozených místech je nutné pečlivě dbát na použití stejného materiálu a na zachování autentické podoby historických oken, dveří a podobných konstrukcí včetně všech jejich částí (viz výše). Jedná se především o dodržení autentického tvaru a členění, dále podoby, rozměrů, profilace a detailů všech součástí, jejich památkově vhodné povrchové úpravy, způsobu provedení a spojení i způsobu upevnění skla. Dosti obvyklé používání dřevěných přířezů odlišných rozměrů a zjednodušování profilace značně pozměňuje podobu starších výplní okenních a dveřních otvorů a negativně ovlivňuje architektonický výraz celé fasády nebo interiéru. Zpravidla je vhodné sjednotit nové části s původní konstrukcí mořením či nátěrem, aby nebylo narušeno vnímání celkové podoby. Věrohodnost autentických součástí stavebních památek narušují i nevhodné detaily, například použití vrutů s křížovým zářezem, svarů a podobně. 4. Stejně pečlivě je třeba dbát o zachování autentické podoby všech částí při výměně zničených historických výplní okenních, dveřních, vjezdových či jiných otvorů. Nejvhodnějším řešením je zpravidla nahrazení zničených konstrukcí novým výrobkem, který bude – s výjimkou technických závad, stop poškození a opotřebení – co nejpřesněji kopírovat autentickou, památkově vhodnou výplň otvoru (ke způsobu provedení viz předchozí odstavec). Vždy je však nutné předem důkladně zvážit, je-li výměna skutečně nezbytná. Oprava autentických výplní otvorů je ve většině případů možná a jejich zachování (případně alespoň jednoho či více kusů) je z hlediska památkové péče podstatně vhodnějším řešením. Zásadu zachování autentického tvaru, rozměrů, způsobu provedení a původního materiálu nelze vztahovat jen na nejstarší konstrukce. Je ji třeba uplatňovat i při výměně prvků, které byly osazeny při historických úpravách starší stavby nebo při výměně památkově hodnotných výplní okenních a dveřních otvorů pocházejících z devatenáctého a dvacátého století, které jsou natolik poškozené, že je nelze opravit (včetně jednoduše provedených stavebních prvků lidové architektury). Odstraňování starších výkladců a oken odsazených v líci fasády, nahrazování starších oken plastovými okny nebo dřevěnými takzvanými eurookny s širokými rámy, nahrazování dřevěných výplňových dveří různými dveřmi novější konstrukce a jiné obdobné necitlivé změny dochovaného stavu jsou z hlediska památkové péče naprosto nevhodné. Ochranu zaslouží i individuálně řešená okna a dveře i veškeré jejich součásti z období moderní architektury první poloviny dvacátého století, v některých případech i hodnotné konstrukce ze druhé poloviny dvacátého století. 5. Chybějící výplně historických okenních, dveřních, vjezdových a jiných otvorů je třeba pokud možno vyrobit podle podobných hodnotných starších prvků dochovaných na příslušné budově a pečlivě dbát o zachování autentické podoby všech jejich částí (ke způsobu provedení viz 3. bod kapitoly). Pokud nejsou žádné takové konstrukce zachovány, je někdy možné vycházet ze situace zachycené v ikonografických pramenech dochovaných k dané

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 12

12 stavbě. Způsob osazení je pak zpravidla doložen drážkami pro okenní rámy, zárubně dveří, otvory pro pruty mříží a podobně. Veškeré detaily by v takovém případě měly být provedeny podle historických a regionálních analogií příslušného slohového období uzpůsobených podle stop po osazení původních konstrukcí. Je samozřejmě nutné dodržet rozměry autentických okenních a dveřních otvorů. Pokud se dochovalo starší kování nebo jiné součásti starší konstrukce, je vhodné znovu je použít. 6. Nevhodné, charakteru památky neodpovídající výplně okenních a dveřních otvorů, osazené zpravidla ve dvacátém století (případně ve dvacátém prvním století), by měly být při opravách a úpravách historických staveb nahrazeny vhodnějšími prvky. Při výměně je třeba postupovat podle zásad uvedených v předchozích odstavcích. Do některých chrámových oken byly osazeny drátěné a jiné ochranné sítě, které dost narušují vzhled architektonických památek. Nejsou-li sítě nezbytné pro ochranu velmi cenných vitrají nebo architektonických článků, je vhodné posoudit, zda je nelze například při opravě fasády odstranit. Lze též uvážit, není-li možné nahradit stávající ochranné sítě sítěmi subtilnějšími, méně rušivými. Viz též kapitola F.3, 5. bod). 7. V zájmu budoucího snadného rozlišení je velmi vhodné označit přesné kopie chybějících nebo zničených částí i celé nové výrobky letopočtem. Je však nutné vybrat takový způsob označení, který nenaruší celkový pohled na příslušný prvek.

A.2

Zachování kontinuity

U oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží, které mají nadále plnit svoji technickou funkci, je mnohdy nutné nahradit jejich zničené části. V některých případech se nelze vyhnout výměně celé starší výplně okenního, dveřního, vjezdového nebo jiného otvoru. Samozřejmým požadavkem památkové péče je důsledné zachování autentické podoby vyměněných součástí stavby (viz kapitola A.1). Není-li možné zachovat autentickou hmotu, je nutné při výběru materiálu a při volbě řemeslných postupů v nejvyšší možné míře dbát o zachování návaznosti na původní provedení. Při konzervaci, údržbě, opravách a rekonstrukci historických oken, dveří i jiných podobných prvků a všech jejich částí (včetně kování, skla, spojovacích prvků a povrchových úprav) je proto třeba dát přednost původnímu způsobu provedení, spojení, upevnění a používat materiály shodné s materiály autentickými (v nezbytných případech materiály, které jsou jim svým složením i vzhledem co nejbližší).

A.3

Zajištění reverzibility

Při konzervaci a údržbě i při provádění oprav a rekonstrukcí historických výplní otvorů je nutné počítat s tím, že obdobný zákrok může být dříve nebo

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 13

13 později opakován. Je třeba použít takový způsob provedení, materiály (též lepidla a nátěry) i spojovací prvky, aby při příští opravě bylo možné odstranit nové části starší stavební konstrukce bez poškození autentické hmoty a navrátit historickou konstrukci do stavu před poslední opravou.

A.4

Zajištění dokumentace

Při opravách a úpravách architektonických památek často dochází k nevratným zásahům do starších oken a dveří či k jejich likvidaci. Také v průběhu chátrání neudržovaných historických budov mizí jednou provždy mnohé informace, důležité pro hlubší poznání vývoje architektury a stavitelství. Důležitým úkolem je proto zajistit co nejpodrobnější dokumentaci dochovaného stavu, případně trvalé uložení velmi hodnotných výplní okenních, dveřních a jiných otvorů, které se nepodařilo zachovat na původním místě. Lze předpokládat, že předmětem výzkumu se v budoucnosti stanou i mnohé dnes ještě nedoceněné součásti staveb z devatenáctého a dvacátého století.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 14

14

B

K rozsahu péče o historické výplně okenních, dveřních, vjezdových a jiných otvorů

1. Odbornou péči je třeba věnovat nejen všem památkově hodnotným dochovaným historickým oknům, dveřím, vratům a výkladcům, okenicím a mřížím, ať už dřevěným nebo kovovým i všem jejich součástem (včetně hodnotných mladších dílů), ale i jejich výměně (pokud je skutečně nutná). Velkou pozornost vyžadují opravy a rekonstrukce devastovaných historických budov s prázdnými okenními nebo dveřními otvory. Návrh a realizace nových oken a dveří bývá v tomto případě zvlášť náročným úkolem (viz kapitola F.2). K uvedeným stavebním prvkům patří i různá starší okénka, dvířka a mřížky (například dvířka přikládacích komor, komínová dvířka, ozdobné mřížky, subtilní mříže ze silnějších ocelových drátů a další). Památkovou ochranu a péči zasluhují též dosud nedoceněná okna a dveře z devatenáctého století a mnohé obdobné kvalitní řemeslné nebo průmyslové výrobky z první poloviny století dvacátého: Jedná se zejména o tradičním způsobem provedená dovnitř a ven otvíravá nebo dvojitá dovnitř otvíravá špaletová okna, dřevěná i kovová chrámová okna, výplňové dveře, vrata a okenice, dále o starší výkladce, ať už předložené nebo osazené v líci fasády (včetně svinovacích rolet a mříží i sklápěcích markýz), dřevěné i kovové výplně okenních a dveřních otvorů průmyslových budov a staveb z období nástupu moderní architektury, starší ateliérová a jiná střešní okna i střešní poklopy (například litinové). Památkovou ochranu zasluhují i různá prostá, jednoduchým způsobem zhotovená okna, dveře a dvířka, vrata (s točnicemi a závorami), okenice a mříže, tedy prvky které se významně podílejí na specifickém výrazu staveb lidové architektury. Různé ochranné sítě, dosti narušující vzhled staveb, byly před chrámová okna osazeny vesměs až v devatenáctém nebo ve dvacátém století. Některé z nich mohou být součástí hodnotné novostavby nebo respektované rekonstrukce z tohoto období. Výjimečně se zachovaly i okenní sítě staršího původu, které samozřejmě také zasluhují památkovou ochranu. 2. U staveb, které jsou zákonem chráněny jako kulturní památka, je nutné důsledně věnovat péči všem historickým oknům, dveřím a dalším obdobným prvkům, jejich součástem i povrchové úpravě. Tuto zásadu je zde třeba vztahovat i na uvedené konstrukce pocházející z mladších období, které jsou památkově hodnotné a významné pro celkový výraz stavby. Hodnotnou památkou nejsou jen starší zámky a zdobená kování, ale i původní kování nezdobená, vyrobená tradičním kovářským způsobem z kujné oceli (závěsy, obrtlíky, zástrče, kliky, madla, klepadla, knoflíky, kroužky, štítky, rohovníky, oplechování, hřeby, nýty, spony, ztužující pásky zasklení do olova a podobně). Stejně je třeba pohlížet na kování mosazná a litinová i na jiné

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 15

15 dnes běžně nevyráběné autentické součásti oken a dveří včetně průmyslových výrobků z devatenáctého a dvacátého století. Ochranu zaslouží nejen dochované části nejstaršího zasklení do olova (šestihrany, foukané terčíky čili bucny a další), ale i tabulky staršího skla vyrobeného rozřezáním foukaných válců. Toto sklo je tenké, často se vzduchovými bublinkami a vždy poněkud nerovné. Proměnlivý odraz světla z těchto skel dodává historickým fasádám velmi působivý živý vzhled. Použití dnešního plochého skla se zcela rovným, geometricky přesným povrchem vede ke značnému ochuzení podoby starších staveb. Hodnotnou součástí starších oken, dveří a jiných podobných prvků jsou i další dnes již běžně nevyráběné druhy skla, oblíbené zejména ve druhé polovině devatenáctého století a na počátku století dvacátého. Jedná se o sklo barevné a leptané, sklo s různými vytlačenými vzory a další. Zvláště cennou památkou jsou ornamentální nebo figurální vitraje z malovaného, barevného nebo čirého skla, spojeného olověnými lištami. Většinou mají charakter uměleckého díla, realizovaného velmi náročným řemeslným postupem. Pozornost a péči je třeba věnovat i autentickým povrchovým úpravám historických oken a dveří (případně dalších konstrukcí, zejména mříží), včetně vesměs kvalitních nátěrů z devatenáctého a z první poloviny dvacátého století, dochovaných zejména v některých interiérech v dosti dobrém technickém stavu. Cenným dokladem jsou i malé pozůstatky starších nátěrů. 3. Také v památkových rezervacích, památkových zónách a v ochranných pásmech kulturních památek je nutné dbát o důslednou ochranu všech hodnotných starších oken, dveří a jejich součástí, včetně všech oken dovnitř a ven otvíravých, oken, dveří, vrat a okenic s výraznou profilací nebo s nevšedním členěním a starších tradičně provedených výkladců (včetně plechových rolet). Předmětem památkové péče zde musí být i individuálně řešené prvky staveb z období moderní architektury první poloviny dvacátého století, v některých případech i hodnotné konstrukce ze druhé poloviny dvacátého století. Ochranu zaslouží nejen nejstarší kované mříže, zpravidla provlékané nebo spojené sponami, ale také mladší litinové nebo ocelové mříže z devatenáctého století, jejichž pruty jsou často propojeny jednoduše profilovanými pásky a upevněny nýty, stejně jako mnohé individuálně řešené mříže pocházející ze století dvacátého. 4. V mezích možností je vhodné uplatňovat tento přístup ke všem výše uvedeným starším stavebním prvkům i u budov, na které se nevztahuje žádná forma památkové ochrany vyplývající z památkového zákona. V naléhavých případech, zejména při ohrožení zvláště hodnotných konstrukcí, lze žádat příslušné orgány státní památkové péče a stavební úřady o spolupráci. 5. Ve druhé polovině dvacátého století došlo k výrazné změně v technologii výroby oken, dveří a podobných částí staveb, která byla ještě vystupňována

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 16

16 po roce 1990. Starší, doposud funkční okna (případně dveře a další prvky) jsou ve značném rozsahu nahrazována výrobky s odlišnou konstrukcí, někdy nepříliš věrně napodobujícími původní členění a profilaci. I ta nová okna či dveře, u kterých není dřevo nahrazeno plastem, se značně liší od tradičních truhlářských prací. Památkovou ochranu je proto vhodné v mezích možností rozšířit i na mnohé donedávna běžné výplně okenních a dveřních otvorů a na jejich dnes již nevyráběné kování, starší sklo a další součásti.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 17

17

C

Průzkum a dokumentace

Základním předpokladem péče o historické výplně okenních, dveřních, vjezdových a jiných otvorů je jejich identifikace a zevrubné poznání. Velký význam má včasná řádná dokumentace těchto zvláště ohrožených částí architektonických památek. Především je třeba odborně prohlédnout a dokumentovat všechny památkově hodnotné dveře, okna, vrata a výkladce, okenice a mříže (viz podrobnější přehled v kapitole B.1), které jsou ohroženy chátráním, případně poškozením nebo zcizením v průběhu stavebních prací. Výměna uvedených částí starších staveb je často považována za samozřejmost a bývá provedena zcela automaticky, bez předchozího projednání s pracovníky odborných orgánů památkové péče a v mnoha případech v rozporu se zákonem. Není proto vhodné vyčkávat s jejich řádnou dokumentací, zejména jedná-li se o zvláště cenné stavební prvky. Pozornost zaslouží nejen dřevěné části, ale i kování, oplechování, zasklení, nátěry a jiné povrchové úpravy, dále též způsob osazení předmětu, jeho vztah ke zdivu ostění, k omítkám a jejich nátěrům.

C.1

K průzkumu historických výplní okenních a dveřních otvorů

Pro stanovení památkové hodnoty dřevěných i kovových oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží, různých okének, dvířek, případně starších sítí je nezbytné posoudit všechny jejich části. Některé výplně otvorů mohou působit dojmem mladší konstrukce nevyžadující památkovou ochranu jen proto, že jsou opatřeny mladším kováním. Některá mladší okna nebo dveře jsou naopak opatřeny druhotně použitým starším kováním. Pozůstatkem jejich starší konstrukce může být i zabudovaný rám, do kterého je vloženo nové křídlo. Hlavní konstrukční součástí mnoha chrámových oken zasklených novějšími druhy skla jsou starší ocelové válcované pásy nebo ještě starší kované pásy z kujného železa. U dvojitých oken bývají někdy vnitřní okna starší než vnější okna (nebo naopak). U oken dělených poutcem mohou být vrchní křídla starší než spodní křídla (nebo naopak). Novější křídla dveří nebo vrat mohou být osazena do starších zárubní nebo mohou být opatřena starším kováním. Pozůstatkem jejich původní konstrukce může být starší nadsvětlík. Velmi stará okna, dveře a podobně jsou někdy zachována v interiéru mladší přístavby k původní hmotě objektu. Cenné pozůstatky starších oken a dveří mohou být zachovány v zaslepených otvorech. Původní historická okna bývají zachována v oratořích některých chrámů. Velkou pozornost zaslouží pozůstatky staršího zasklení (například v kružbách gotických oken) a zbytky starších povrchových úprav, které je nutné zkoumat a dokumentovat včetně jejich návaznosti na související vrstvy nátěrů a omítek

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 18

18 ostění. Výsledky průzkumů dokazují, že barevnými nátěry byly v minulosti opatřovány i mříže. Některé historické výplně okenních a dveřních otvorů byly upraveny vícebarevným nátěrem. Okna a dveře, opatřené z vnitřní strany bílým nátěrem (často v odstínu slonové kosti) byly někdy z vnější strany natřeny hnědou nebo jinou barvou.

C.2

K časovému zařazení historických výplní okenních a dveřních otvorů

Velmi vhodným podkladem pro časové zařazení oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží je dílo Jiřího Škabrady, Konstrukce historických staveb (Praha 2003). Přehled další odborné literatury je uveden na s. 45. 1. Ke zběžnému odhadu stáří dřevěných oken, dveří a obdobných stavebních prvků může posloužit především jejich kování, zejména použité závěsy. Až do osmnáctého století (a v některých případech i nadále) u nás byly používány závěsy kované, často zdobené, svrchu přiložené k zabudovanému rámu nebo zárubni i k pohyblivým křídlům oken či dveří. Závěsy se zadlabanými (ve dřevě skrytými) křídly se u nás začaly ve větší míře používat až ve století devatenáctém. Do začátku dvacátého století byly konce těchto závěsů se zadlabanými křídly zpravidla opatřeny ozdobnou profilací. Vrchní kování napodobující starší vzory bylo však užíváno i při historizujících úpravách a rekonstrukcích probíhajících v devatenáctém i dvacátém století. Starší historizující konstrukce již samozřejmě mají svou památkovou hodnotu. 2. Při posuzování stáří oken je třeba věnovat pozornost také způsobu zasklení. Nejstarší kruhové terčíky a šestihrany, později pak i nevelké tabulky z tenkého foukaného skla byly spojovány subtilními olovněnými lištami, jejichž povrch byl zpravidla pocínovaný. U dřevěných oken bylo sklo zapuštěno do drážky v rámu křídla. Zasklení do polodrážky vytvořené na okraji dřevěného rámu křídla a upevnění sklenářským kytem je v českých zemích používáno až od konce osmnáctého století. Při pozdějších opravách byla někdy část dřevěného rámu odsekána, vytvořena polodrážka a sklo upevněno kytem. Na původní způsob zasklení upozorní v takovém případě umístění skla uprostřed příslušného profilu rámu okenního křídla. Při historizujících úpravách a rekonstrukcích bylo v devatenáctém až dvacátém století zejména u chrámových oken opět často užíváno zasklení do olova. 3. Nejstarší mříže byly kované, provlékané nebo spínané kovanými spojkami. V devatenáctém století se začaly používat mříže z různých litinových a válcovaných ocelových prutů a pásů, spojovaných nýty. Používání klasických kovaných mříží je však doposud dosti oblíbené.

vyplne 21.12.2004 15:56 Stránka 19

19

C.3

Podrobná dokumentace

Je možné doporučit následující rozsah a způsob provedení podrobné dokumentace: 1. Označení lokality a příslušné stavby, jednoznačný popis umístění oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží s vyznačením v půdorysu daného podlaží nebo na fotografii fasády. 2. Popis všech částí příslušné konstrukce a způsobu jejich osazení. 3. Pohledy z obou stran, půdorysné a svislé řezy – v měřítku 1 : 10. 4. Detailní řezy, pohledy na kování, ozdoby a podobně – v měřítku 1 : 1. Tvar kování lze někdy přímo obrýsovat. Je třeba dokumentovat způsob upevnění kování, způsob spojení jednotlivých dřevěných prvků a další specifické znaky. 5. Fotografická dokumentace: pohledy z obou stran, detaily kování, ozdob a podobně – ve formátu minimálně 10 x 15 cm. V interiéru je vhodné použít postranní přisvícení. Neuspokojivý výsledek přinášejí záběry celého okna z interiéru za denního osvětlení (proti obloze). Dokumentaci je nutné uložit v archivu příslušného odborného pracoviště Národního památkového ústavu.

C.4

Zjednodušená dokumentace

Nelze-li zajistit podrobnou dokumentaci, je nutné dokumentovat památkově hodnotná okna, dveře, vrata a výkladce, okenice a mříže alespoň zjednodušeným způsobem. I při zjednodušené dokumentaci je třeba dbát na jednoznačné označení příslušné lokality a stavby, na umístění oken, dveří a ostatních prvků. Pouhý celkový snímek příslušné konstrukce zpravidla nemá dostatečnou vypovídací hodnotu. Přílohou této metodiky je vzor formuláře pro zjednodušenou dokumentaci historických výplní okenních otvorů s příslušným vysvětlením (viz příloha na s. 46 – 47). Při zjednodušené dokumentaci dveří a vrat lze postupovat obdobně.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 20

20

D

Péče o dochované historické výplně okenních, dveřních, vjezdových a jiných otvorů

D.1

Přehled hlavních úkolů

1. V rámci odborné péče o dochovaná historická okna, dveře, vrata a výkladce, okenice a mříže (viz podrobnější přehled v kapitole B) je třeba dbát o jejich konzervaci, údržbu a opravy, případně o jejich rekonstrukci. Z hlediska památkové péče je optimální, podaří-li se je zachovat na původním místě. Před rozhodnutím o výměně je proto vždy nutné důkladně posoudit možnost opravy, doplnění chybějících nebo zcela zničených částí (zpravidla křídel), v krajním případě možnost celkové rekonstrukce. Pokud již příslušné konstrukce nemusí zcela plnit svou původní funkci, je vhodné podstatně omezit rozsah opravy a v největší možné míře zachovat jejich autentickou hmotu a podobu. Není-li z vážných technických důvodů možné zachovat všechny hodnotné výplně okenních a dveřních otvorů, je vždy důležité snažit se o zachování alespoň několika z nich jako autentického dokladu vývoje stavby. Likvidaci historických oken, dveří ani jiných obdobných prvků nelze ospravedlnit záměrem uvedení fasády do starší podoby nebo snahou o sjednocení vzhledu. Někde lze uvážit i možnost chránit cenné starší okno před vlivem povětrnosti předsazením nového okna (viz zvláštní část této kapitoly). 2. Památkovou péči je třeba vztahovat na všechny památkově hodnotné součásti historických výplní okenních a dveřních otvorů včetně vnějších a vnitřních okenic, žaluziových okenic, větracích křidélek, truhlářského obložení ostění a parapetů, zasklení, oplechování, kování a spojovacích prvků i na jejich povrchovou úpravu. V praxi jde často o kombinaci uvedených zásahů; při konzervaci a údržbě bývá někdy nutné některé dílčí části opravit, při celkové opravě jsou určité dílčí části pouze konzervovány. V další části textu je zdůrazněno, že by nebylo správné snažit se o sjednocení vzhledu fasády za cenu likvidace hodnotných mladších oken. Stejnou chybou by bylo odstranění cenných mladších součástí jednotlivých oken, dveří a podobných prvků v zájmu jejich slohového sjednocení nebo sjednocení podoby jednotlivých částí stavby (například nahrazení obdélníkových tabulek z foukaného skla terčíky či sjednocení různě tvarovaných vrchních závěsů). Je rovněž třeba zachovat stopy historických oprav (například spojení tabulek z foukaného skla olověnými lištami). 3. Zcela mimořádnou péči je nutné věnovat předbarokním oknům, dveřím i všem jejich součástem či pozůstatkům. Jejich konzervaci a opravu je třeba svěřit pouze zkušeným a osvědčeným restaurátorům. Cennou kulturní

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 21

21 památkou jsou také barokní a klasicistní výplně okenních a dveřních otvorů a jejich součásti. Konzervaci nebo nutnou opravu by měl provádět citlivý a zkušený specializovaný řemeslník. Je třeba předem uvážit, není-li i při jejich konzervaci nebo opravě nutná účast restaurátora. Vnější okna osazená v líci fasády značně ovlivnila podobu mnoha historických budov a mnohdy i celých měst a obcí. Specifický architektonický výraz fasád, které byly v osmnáctém a devatenáctém století tímto způsobem upraveny, zaslouží důslednou památkovou ochranu. Okna osazená v líci fasády více trpí účinky povětrnosti. Tato nevýhoda je často zmiňována, ale je naopak málo známé, že ve srovnání s jinými typy oken propouští dovnitř a ven otvíravá okna do místnosti nejvíce světla, neboť jejich zabudované rámy jsou zcela zasazeny do zdiva ostění. 4. Péče o architektonické památky se v současné době rozšiřuje na mnohé donedávna opomíjené stavby z devatenáctého a dvacátého století. Při opravách a adaptacích jsou starší okna pocházející z tohoto období bez ohledu na kulturní hodnotu a často přijatelný technický stav nahrazována novými výrobky. Ohrožena jsou nejen výše uvedená dovnitř a ven otvíravá okna a bohatě profilovaná nebo zajímavě členěná okna ze druhé poloviny devatenáctého století, ale i okna individuálně řešená v období moderní architektury, v první polovině dvacátého století. Památkovou hodnotu mají také chrámové dveře a okna pocházející z tohoto období, často ztvárněné v duchu historizujících slohů, případně ovlivněné secesí. Okna mnoha kostelů jsou zdobená barevným sklem nebo vitrajemi. Ochranu však zasluhují i ta chrámová okna vzniklá v uvedené době, která jsou zasklená čirým sklem, s konstrukcí z válcovaných ocelových pásů nebo zasklívacích profilů. Jsou někdy jednoduše, přesto však působivě architektonicky řešená. Pozornost je třeba mimo jiné věnovat oknům průmyslových budov a staveb lidové architektury. Charakteru stavební památky nabývají i donedávna běžné, dnes však rychle mizící starší průmyslové výrobky: například součásti stavebního kování a různé druhy nejen barevného nebo zdobeného, ale i čirého plochého taženého skla. 5. Není-li z velmi vážných důvodů možné ponechat hodnotné historické výplně okenních a dveřních otvorů nebo jejich část na původním místě, je nutné projednat s vlastníkem způsob jejich uložení. Výběru oken, dveří a dalších prvků, které je vhodné uložit do depozitáře nebo prezentovat v expozici, a způsobu jejich uložení je věnována poslední část této kapitoly. 6. Hodnotná okenní a dveřní křídla, ohrožená poškozením nebo zcizením v průběhu stavebních prací, je nutné bezpečně uschovat; jejich zabudované rámy, zárubně, truhlářské obklady ostění a podobné konstrukce chránit důkladným obložením. Zvláštní pozornost musí být věnována náročným povrchovým úpravám, ochranu však vyžaduje i nenatřený a nezdobený povrch původních dřevěných oken dveří a dalších prvků, stejně jako starší druhy skla.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 22

22

D.2

Předpoklady kvalitního provedení řemeslných a uměleckořemeslných prací

1. Podrobné předběžné projednání s investorem, projektantem a zhotovitelem, řádné zpracování písemného vyjádření odborné organizace památkové péče a závazného stanoviska orgánu státní památkové péče – viz kapitola G. 2. Odborné posouzení vzorku nového výrobku nebo úpravy historického okna, dveří či jiného prvku před realizací celé zakázky, důsledný dozor v průběhu prací. 3. Použití původních materiálů, případně materiálů uplatněných při hodnotných mladších úpravách. Pokud v současné době skutečně nelze tyto autentické materiály zajistit, měly by jim být použité náhražky svým složením a vlastnostmi co nejbližší. Také spojovací prostředky (například dřevěné kolíčky, kované hřeby, vruty a podobně) a pracovní postupy by měly co nejvíce odpovídat autentickému provedení. 4. Kvalita realizace závisí především na zodpovědnosti a odborné zdatnosti jednotlivých řemeslníků, přímo provádějících příslušnou práci. Pracovníci, pověření konzervací, opravou nebo rekonstrukcí starších oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží by měli mít citlivý přístup ke starším poškozeným konstrukcím. Neměla by jim chybět zkušenost s prováděním tradičních řemeslných prací a s používáním klasických materiálů. Práce uměleckořemeslného charakteru by měli provádět jen kvalifikovaní a specializovaní umělečtí řemeslníci s příslušným oprávněním (viz zákon o státní památkové péči, §14 a §14a), kteří mají zkušenost s konzervací a opravou stavebních památek. V současné době používají výrobci běžných oken, dveří a obdobných stavebních prvků nové konstrukce, technologie a materiály. Jejich přístup k opravě nebo výměně starších výplní okenních a dveřních otvorů tím často bývá ovlivněn. Při projednávání zakázek přesvědčují někteří zhotovitelé objednavatele, že je výhodnější nahradit starší okna a dveře novými výrobky. Nepřihlíží k požadavkům památkové péče a snaží se uplatnit konstrukce, výrobní postupy a materiály, které běžně používají. Při projednávání výměny starších oken či dveří dodavatelé často tvrdí, že jejich nové výrobky budou přesnou kopií dochovaných konstrukcí. Výsledky mnoha akcí jsou však neuspokojivé. Zejména při výměně oken mnohdy došlo ke zvětšování rozměrů rámů i příčlí nebo k zaoblení v koutech rámů křídel. Profilace nových oken a dveří často vychází z možností výrobce (například z typu frézových nožů, které má k dispozici) a značně se liší od původní profilace. Při některých výměnách většího počtu oken došlo k tomu, že jednotné celkové rozměry nových výrobků neodpovídaly rozměrům ostění jednotlivých otvorů, a pak bylo přistoupeno

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 23

23 ke zcela nevhodnému dozdívání, nebo naopak k odsekání části historického zdiva. Je vhodné upozornit vlastníky stavby a investory, aby při výběru zhotovitele vzali uvedené zkušenosti v úvahu. V každém případě je velmi užitečné ověřit si předchozí realizace příslušného řemeslníka.

D.3

Prostá konzervace

Pro konzervaci se zpravidla lze rozhodnout pouze u těch výplní okenních a dveřních otvorů, u nichž je možné rezignovat na jejich funkci chránit interiér proti vlivům povětrnosti. Jde o okna, dveře, vrata a výkladce, okenice a mříže, které jsou: - osazené v interiéru budovy, - dobře chráněné předsazeným oknem nebo jinou konstrukcí (pokud by vzhled neopravených oken, dveří a podobně nenarušoval celkový výraz interiéru), - přemístěné do depozitáře. Zásah do dochovaného stavu je nutné omezit na nejnutnější míru, tedy na opatrné odstranění nečistot, případně rzi (nikoliv však hodnotných starších nátěrů), na citlivou sanaci částí napadených plísní nebo dřevokaznou houbou, na upevnění uvolněných částí a podobně. Je třeba zachovat i otvory po hřebech nebo kolíčkách a jiné stopy chybějícího staršího kování nebo spojovacích prvků.

D.4

Údržba

Všechna okna, dveře, vrata a výkladce, okenice a mříže, které mají nadále zastávat svou funkci, vyžadují pravidelnou údržbu. Jedná se zpravidla o odstranění nečistot (případně rzi), obnovu stávajících nátěrů a kontrolu, případně o upevnění uvolněných spojovacích prvků.

1. Povrchové úpravy Povrchová úprava jednotlivých částí oken či dveří by měla odpovídat původnímu provedení, případně hodnotnému mladšímu provedení, samozřejmě v závislosti na celkovém řešení fasády nebo interiéru. Nejsou-li dochovány žádné pozůstatky autentické povrchové úpravy, je vhodné vycházet ze zkušeností s doloženou starší úpravou obdobných konstrukcí. U některých starších dřevěných oken, dveří a podobných prvků se nedochovaly žádné zbytky nátěru nebo impregnace. V tomto případě se ukazuje jako vhodné ponechat je v této podobě. Pokud jsou však vystaveny vlivu povětrnosti, měly by být citlivě napuštěny vhodným bezbarvým impregnačním prostředkem. Povrch dřeva by měl zůstat matný. Hledisko prodloužení životnos-

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 24

24 ti památky by v tomto případě mělo být rozhodující. Je třeba zdůraznit, že použití neprodyšného nátěru může mít pro dřevěné konstrukce velmi negativní důsledky. Mnohé starší nátěry a jiné povrchové úpravy jsou hodnotnou součástí příslušné historické konstrukce. Zejména v interiéru jsou někde zachovány v dobrém nebo přijatelném technickém stavu. Často se jedná například o fládrování, o kvalitní starší nátěry v odstínu slonové kosti (odlišném od dnes často užívaného čistě bílého odstínu) nebo o jiné povrchové úpravy, které souvisí s architektonickým řešením interiéru. Odstraňování těchto nátěrů a prezentace povrchu dřevěné konstrukce pod průhledným nátěrem je třeba považovat za poškození hodnotné součásti historické stavby. Cenným dokladem starší podoby některých prvků jsou však i malé zbytky původních nátěrů, pod mladšími vrstvami mnohdy těžko rozeznatelné. Při obnově takových nátěrů nelze zvolit běžný postup, při kterém jsou všechny starší nátěry a jejich zbytky odstraněny až na holé dřevo nebo kov. Pokud byl povrch dřevěných částí v interiéru původně upraven jen mořením a voskováním, případně nebyl vůbec upraven, je třeba tuto skutečnost respektovat a použít stejné nebo co nejpodobnější materiály a postupy. Přetření dřevěných částí nátěrem, ať už krycím nebo transparentním, by v tomto případě bylo nevhodné. Povrchová úprava kování by měla odpovídat zvolené povrchové úpravě celého okna či dveří, která obvykle vychází z celkového architektonického řešení fasády nebo interiéru. Až do osmnáctého století bylo na významnějších stavbách kování často pocínováno. Značně se tak odlišovalo od dřevěných částí a výrazně se pohledově uplatňovalo. Pokud je tato původní podoba výplní otvorů (doložená průzkumem) součástí celkového řešení památkové obnovy, je třeba prezentovat i pocínovaný povrch kování. (Buď v dochovaném stavu, nebo cínování obnovit. Nebylo by však vhodné napodobit pocínování stříbrně zbarveným nátěrem.) Později bývalo kování zpravidla opatřeno stejným krycím nátěrem (například bílým) jako ostatní části oken a dveří. Kování mnoha běžných oken či dveří zřejmě nebylo původně opatřeno žádnou povrchovou úpravou. Tradiční způsob jeho výroby zajišťoval značnou odolnost povrchu kujného železa proti korozi. Dnešní běžnou ocel, která by měla být vystavena vlivům povětrnosti, je třeba chránit před účinky koroze vhodným nátěrem. Obdobně by však měly být v zájmu prodloužení životnosti chráněny i starší kované výrobky ohrožené korozí. Nátěr původně nenatřeného tradičního kování musí být matný, jeho odstín by měl být co nejbližší zbarvení povrchu kujné oceli. Mladší, původně nenatřené kování nevystavené účinkům povětrnosti nebo vlhkého prostředí je zpravidla vhodné ponechat bez povrchového nátěru. Barevným nátěrem odpovídajícím řešení fasády byly dříve opatřovány i některé mříže. Podaří-li se nalézt pozůstatky těchto nátěrů, je někdy vhodné původní úpravu mříže obnovit (pokud ovšem odpovídá celkovému řešení fasády). V ostatních případech je třeba chránit mříže vystavené účinkům povětrnosti způsobem uvedeným v předchozím odstavci.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 25

25

2. Upevnění uvolněných hřebů a jiných spojovacích prvků, kovových pásů a prutů mříží Příliš velké otvory v dřevěných křídlech, rámech nebo zárubních, ve kterých již nelze řádně upevnit hřeby nebo vruty, je třeba vyspravit vlepením dřevěných kolíčků. Dřevěné kolíky a hřeby by neměly být nahrazovány kovovými spojovacími prvky. Chybějící kované hřeby a nýty i klasické vruty by neměly být nahrazovány novějšími průmyslovými výrobky. Zásadně nevhodné je například použití vrutů s křížovým zářezem, které může zásadně narušit věrohodné působení jinak citlivě opravených původních truhlářských výrobků nebo jejich přesně a kvalitně provedených kopií. Pro upevnění uvolněných hřebů, skob, lavičníků a podobných spojovacích prvků ke kamennému nebo zděnému ostění není vhodné používat cementovou maltu nebo obdobný tvrdý materiál. Těsnicí hmota by měla být měkčí než materiál ostění. Použití příliš tvrdé malty by v budoucnosti mohlo být příčinou poškození autentického materiálu ostění. Stejnou zásadu je třeba dodržovat také při upevňování uvolněných kovových pásů neotvíravých oken i při upevňování prutů mříží nebo jiných prvků, přímo zazděných do ostění.

D.5

Menší opravy

Menší, vcelku snadno odstranitelné závady, bývají často příčinou zbytečné likvidace starších oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží, dochovaných v celkem dobrém technickém stavu. (Jejich povrchovým úpravám je věnována kapitola D.4, 1. bod).

1. Svěšení křídel v závěsech Svěšení okenních a dveřních křídel v důsledku uvolnění nebo posunutí závěsů ztěžuje, případně zcela zamezuje jejich otvírání a zavírání. Tuto závadu je třeba odstranit opětovným upevněním uvolněných závěsů nebo jejich posunutím do původní polohy. (Viz též kapitola D.4, 2. bod).

2. Vyplnění prohlubní a otvorů v dřevěné konstrukci, vyrovnání ploch v drážkách Předem je nutné posoudit, zda nejde jen o estetickou závadu. Nerovnosti, které jsou pouze dokladem stáří okna nebo stopou starších úprav a nemají vliv na funkci okna, je zpravidla vhodné ponechat v dochovaném stavu (včetně otvorů po hřebech nebo dřevěných kolíčkách). Těsnění v polodrážkách je v mnoha případech možné zajistit vlepením těsnicí pásky, pokud možno

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 26

26 barevně přizpůsobené povrchu dřevěných částí okna. Pro vyplnění menších prohlubní je vhodné použít tmel s plnivem z dřevěných pilin, menší chybějící části nahradit vlepením dřevěných vložek. Vlepením dřevěných kolíčků lze zaplnit různé otvory, které není vhodné zachovat.

3. Doplnění menších dřevěných prvků Při nahrazování chybějících nebo zničených dřevěných okapniček, klapaček, příčlí, přisazených ozdobných prvků a různých dalších je třeba pečlivě dodržet původní rozměry i profilaci a pokud možno i způsob spojení. Okapničky musí mít na spodní straně drážku pro odkapávání vody. Zkušenosti z praxe dokazují, že při použití kvalitního dřeva není nutné zvětšovat šířku příčlí. Jejich zvětšování je rozšířeným nešvarem, který značně pozměňuje celkový výraz historického okna. Zpravidla je vhodné sjednotit doplněné prvky s původní konstrukcí mořením, nátěrem a podobně, aby nebyl narušen její celkový výraz. V zájmu budoucího snadného rozlišení je vhodné označit přesné kopie letopočtem umístěným na pohledově neexponované ploše.

4. Doplnění chybějících částí kování O materiálu a způsobu provedení je pojednáno v kapitole E, o způsobech upevnění kování pak v kapitole D.4, 2. bod. V některých případech není dnes snadné odlišit například barokní kování od kopie vyrobené před sto lety při historizující adaptaci. Je třeba poučit se z této zkušenosti a přesné kopie označovat letopočtem. Je však nutné zvolit takové umístění letopočtu a velikost číslic, aby nebyl narušen celkový pohled na historickou konstrukci. Kopie původních klik mohou být označeny na odvrácené straně. Rohovníky a rohovníkové závěsy je vhodné označit letopočtem na rubové straně. Tam, kde se zachovaly původní rohovníky, lze případně kopie odlišit též velmi malým zjednodušením tvaru nebo výzdoby, patrným jen při podrobné prohlídce.

5. Opravy zasklení Při opravě zasklení je především nutné dbát o opětovné osazení dochovaného staršího skla. Způsob osazení a spojení skla by měl odpovídat dochovanému tradičnímu provedení (například spojení olověnými pásky, osazení do drážky v dřevěném profilu, upevnění tmelem). Zcela nevhodným zásahem by bylo odsekání části dřevěného profilu při vyjímání poškozeného skla z okenních křídel, zasklených starším způsobem do drážky (bez použití sklenářského kytu). V tomto případě je třeba částečně rozebrat a opět sestavit dřevěný rám křídla.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 27

27 Oprava zasklení do olova je náročnou uměleckořemeslnou prací, kterou lze svěřit jen zkušenému specializovanému odborníkovi. Povrch olověných lišt býval vesměs pocínovaný, tuto úpravu je vhodné obnovit. Přitom je důležité zachovat co největší část staršího zasklení (staršího skla i starších olověných lišt). Ze zkušenosti je známo, že někteří olováři přistupují k opravě památkově hodnotného zasklení do olova velmi citlivě a dokážou zachovat značnou část staršího skla i olověných (případně ojediněle používaných dřevěných) lišt. Ve stejné situaci prosazují jiní olováři celkovou výměnu dochovaného zasklení. V původní poloze je nutné zachovat ztužující pásky z kujného železa, které rovněž často bývaly pocínované. Pokud má zasklení charakter díla výtvarného umění, je jeho opravou možné pověřit pouze oprávněného restaurátora.

6. Opravy nátěrů Viz kapitola D.4, 1. bod.

D.6

Větší opravy a rekonstrukce

Starší dřevěná okna, dveře, vrata a okenice s velmi poškozenou spodní částí křídel a rámů, stejně jako okna či dveře s deformovanými nebo chybějícími křídly, bývají mnohdy považovány za neopravitelné. Tento názor velmi často zastávají i truhláři a pracovníci stavebních podniků zaměřených na obnovu historických staveb. Zkušenosti z naší i zahraniční praxe naopak dokazují, že oprava je možná a starší výplně okenních a dveřních otvorů mohou po řádně provedené celkové opravě ještě mnoho let plnit svou funkci. V minulosti někteří vlastníci starších obytných domů a rekreačních chalup prováděli opravy velmi poškozených oken, dveří a podobných prvků svépomocí. Jejich pečlivá práce vesměs přinesla dobrý výsledek. Příkladem životnosti starých truhlářských výrobků jsou okna ze druhé poloviny devatenáctého století, která například v mnoha městských domech vesměs ještě plní svou funkci. Povrchová úprava – viz kapitola D.4, 1. bod. Ve většině případů je vhodné sjednotit vzhled nových částí s původní konstrukcí (mořením, nátěrem a podobně), aby nebylo narušeno vnímání celkové podoby.

1. Oprava nebo výměna zničené spodní vodorovné části dřevěného rámu okenního křídla Není-li dřevo zničeno v celé tloušťce profilu, je vhodné rám nerozebírat, ale pouze odstranit zničenou vrstvu dřeva a profil doplnit dřevem novým (případně dílčí plombou). Někdy je ovšem nezbytné vyměnit celou zničenou spodní část rámu. U okenních křídel tradiční truhlářské konstrukce je nutné v takovém případě předem opatrně sejmout spodní rohovníky a vyrazit (případně

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 28

28 odvrtat) kolíčky spojující spodní část rámu křídla se svislými částmi. Potom je možné tuto zničenou spodní část vysunout. Při výrobě nové spodní části rámu křídla je třeba důsledně dodržet původní profilaci a u vnějších dovnitř otvíravých oken případně začepovat novou okapničku, na spodní straně opatřenou drážkou pro odkapávání vody. Spojení původní a nové části rámu křídla sčepováním (takzvaně na ostřih) zajistí znovu zaražený kolíček. Spoj zpevní i znovu osazené rohovníky, které rovněž brání deformaci rámu křídla.

2. Oprava nebo výměna zničené spodní vodorovné části rámu okenního křídla a nastavení jeho svislých částí V místě spojení se spodní části rámu křídla bývají někdy zničené i svislé části rámu. Je nutné předem posoudit, nelze-li vyměnit pouze zničenou (zpravidla vnější) vrstvu dřeva – viz předchozí odstavec. Zcela zničené spodní konce svislých částí je třeba po sejmutí rohovníků odříznout a nahradit dřevěnými protézami stejného profilu; spojení těchto protéz s původním rámem lze provést přeplátováním (nejlépe s šikmými čely) nebo sčepováním. Dále je vhodné postupovat způsobem popsaným v předchozím odstavci.

3. Oprava křídel dřevěných dveří a vrat Křídla dřevěných dveří a vrat bývají zpravidla poškozena ve spodní části, nebo v místě upevnění zámků, závěsů a podobně. Velmi poškozené nebo zničené části je třeba nahradit novými prvky stejného profilu, vyrobenými ze stejného druhu dřeva, spojenými s původní konstrukcí přeplátováním nebo sčepováním.

4. Výměna zničené spodní vodorovné části pevného (zabudovaného) dřevěného rámu nebo zárubně (případně i nastavení jeho svislých částí) Lze postupovat obdobně jako u oprav popsaných v předchozích odstavcích.

5. Opravy dřevěných okenic Při opravě okenic lze vycházet ze zásad uvedených v předchozích odstavcích. Zkušenosti dokazují, že je možné obnovit i funkci již dlouho nepohyblivých a zdánlivě neopravitelných sklápěcích žaluzií. Zpravidla je nutné sejmout a očistit, případně opravit sklápěcí mechanismus (obvykle se jedná o ocelovou tyč nebo dřevěnou lať) a opatrně postupně obnovit pohyblivost jednotlivých lamel.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 29

29

6. Doplnění kování Viz kapitola D.5, 4. bod.

7. Úpravy a výměny zámků, osazování nových zámků Z hlediska památkové péče je vhodné zachovat, případně citlivě opravit autentické zámky (též například doplnit chybějící klíče) historických dveří a vrat. Při upevňování zámků a štítků je třeba znovu použít původní kované hřeby, klasické vruty s jedním zářezem a obdobné prvky a nenahrazovat je například vruty s křížovým zářezem. Zvláště hodnotné zámky by měl opravovat osvědčený specializovaný řemeslník nebo restaurátor. Z hlediska zabezpečení proti vloupání snesou zpravidla starší zámky srovnání s běžnými dnes používanými zámky. Je-li nezbytně nutné zvýšit bezpečnost dveří nebo vrat proti vloupání, je třeba na nejmenší možnou míru omezit zásah do jejich vzhledu i hmoty a hledat řešení umožňující případný návrat do původního stavu. Lze zvážit například osazení bezpečnostních čidel, případně závor, zástrčí nebo petlic. Pokud by mělo dojít k osazení nového zámku, je nutné předem posoudit, je-li z hlediska památkové péče přijatelnější použití vrchního nezadlabaného zámku (což znamená větší změnu vzhledu dveří nebo vrat, ale menší zásah do jejich hmoty a možnost budoucího snadného odstranění), nebo zadlabaného zámku s případným překrytím štítkem (což představuje větší zásah do hmoty, ale menší změnu vzhledu dveří).

8. Opravy kovových nebo oplechovaných dveří, vrat a okenic, opravy kovových oken a mříží Je třeba v největší možné míře zachovat původní kovové i dřevěné části a respektovat způsob jejich původního provedení i spojení. Chybějící nebo zcela zničené kované prvky by neměly být nahrazovány kovářsky neupravenými válcovanými ocelovými výrobky, průmyslově vyrobeným kováním a podobně. Chybějící litinové, mosazné a další součásti je třeba nahradit kopiemi provedenými ze stejného materiálu. Menší plechové díly by neměly být nahrazovány většími plechovými tabulemi. Kované hřeby a nýty, šrouby s čtyřhrannou maticí a jiné starší spojovací prvky by neměly být nahrazovány odlišnými novými výrobky či svary.

9. Doplnění chybějících křídel, výměna zničených křídel Ve stávajícím zabudovaném rámu nebo zárubni je třeba přesně změřit nejen všechny potřebné základní rozměry (zpravidla svislé a vodorovné), ale i úhlopříčky. Při výrobě nových křídel je nutné použít stejný materiál, dodržet

vyplne 21.12.2004 15:57 Stránka 30

30 původní členění, profilaci, způsob spojení jednotlivých částí a provedení všech detailů (podrobnosti viz kapitola D.4). Je třeba dbát na to, aby nedošlo ke zvětšení tloušťky a šířky jednotlivých částí (včetně okenních příčlí – viz kapitola D.5, 3. bod). Při výměně zničených křídel je vhodné pokud možno použít původní kování.

D.7

Restaurování

Některé výplně okenních nebo dveřních otvorů, případně jejich částí, patří mezi díla výtvarného umění nebo uměleckého řemesla. Jejich obnovu mohou provádět pouze fyzické osoby, které mají povolení k restaurování. Před zadáním zakázky je vhodné posoudit specializaci a zkušenost příslušného restaurátora nebo uměleckého řemeslníka a výsledky jeho předchozí obdobně zaměřené práce. Restaurování podléhá ustanovením zákona o státní památkové péči (§14 a §14a) a příslušné prováděcí vyhlášky (§10). Restaurátorský přístup si zaslouží i veškeré barokní a klasicistní výplně okenních a dveřních otvorů. Mezi restaurátorské práce patří také obnova iluzivních malovaných oken, okenic a dveří. Po opatrném restaurátorském průzkumu a po důkladném posouzení situace je někdy možné vycházet při obnově ze staršího provedení příslušné iluzivní malby. Hodnotné starší vrstvy malby by měly být konzervovány a chráněny prodyšnou vrstvou malby nové. Úkolem odborné organizace státní památkové péče je podrobné předběžné projednání všech činností s vlastníkem památky, s orgány památkové péče a s vybraným restaurátorem, dále pak zpracování kvalitního odborného vyjádření, důsledný dohled při realizaci, posouzení úplnosti a archivace závěrečné restaurátorské zprávy. Mimořádně důležité je zajištění reverzibility, tedy možnosti návratu ke stavu před restaurátorským zásahem.

D.8

Ochrana historických dřevěných oken původními, vyměněnými nebo nově osazenými vnějšími okny

Pokud jsou vnější okna udržována v dobrém technickém stavu, jsou jimi starší vnitřní okna dobře chráněna. Z tohoto důvodu není vhodné nahrazovat dvojitá okna (ať už dovnitř a ven otvíravá, nebo dovnitř otvíravá špaletová) nyní běžnými, jednoduchými nebo zdvojenými okny. Stejné stanovisko platí i v případě, že je u těchto nových oken navrženo členění napodobující členění dochovaných oken historických. Opravě památkově hodnotných vnějších oken (viz kapitoly D.4 – 6) je nutné dát přednost před jejich výměnou (viz kapitola F). Některé místnosti starších budov jsou od vnějšího prostoru dosud odděleny

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 31

31 jednoduchými okny. Při opravách a adaptacích takových budov je někdy možné vyhovět požadavku na snížení tepelných ztrát. Z hlediska památkové péče představuje pak každé řešení větší nebo menší zásah do autentické podoby a dochovaného stavu. Závažnou změnou vzhledu fasády je nepochybně i osazení nových vnějších oken před stávající jednoduchá. Pokud však tato úprava umožňuje zachovat hodnotná historická okna na původním místě, lze v některých případech o tomto výjimečném řešení uvažovat. Je ovšem nutné předem posoudit, nedojde-li k příliš velkému narušení architektonického výrazu stavby.

D.9

Uložení historických výplní okenních a dveřních otvorů v muzeu, expozici nebo depozitáři

V rámci památkové péče je nutné usilovat o zachování starších oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží na původním místě. Pokud je z velmi vážných důvodů nutné tyto autentické konstrukce vyměnit (viz kapitola F), je v zájmu uchování významných dokladů vývoje architektury a stavitelství třeba postupovat podle následujících zásad: 1. Všechny předbarokní výplně okenních a dveřních otvorů a veškeré jejich pozůstatky i všechna dobře dochovaná barokní okna, dveře a obdobné prvky s úplným nebo téměř úplným původním kováním, případně původním zasklením uložit do depozitáře nebo do expozice přímo v příslušné budově, v okresním nebo jiném muzeu, případně na jiném vhodném místě. Územní odborná pracoviště NPÚ by měla v mezích svých možností zřizovat depozitáře pro uložení hodnotných součástí architektonických památek, které nelze zachovat na původním místě. Lze předpokládat, že vývoj techniky umožní provádět v budoucnosti soustavnější a podrobnější průzkum pozůstatků starších nátěrů. Je proto vhodné v mezích možností ukládat pro tento účel i torza různých výplní okenních a dveřních otvorů. Musí však být důkladně označeno, ze které lokality a budovy pochází a jaká byla jejich původní funkce. V případě barokních oken, dveří či obdobných prvků značně narušených pozdějšími úpravami a klasicistních prvků je třeba takto uložit alespoň jeden vzorek od každého typu. Stejným způsobem je důležité uložit také vrchní kování a části staršího zasklení do olova ze zcela zničených klasicistních a starších oken či dveří i z konstrukcí ponechaných k likvidaci. Starší kování lze využít pro provedení kopií historických výplní okenních a dveřních otvorů. Obdobný postup je doporučován také v případě hodnotných oken, dveří a dalších prvků pocházejících z mladších období (včetně památek moderní architektury).

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 32

32 2. Méně významná okna, dveře a jiné prvky včetně jejich kování by měli vlastníci po projednání s odbornou organizací a orgánem státní památkové péče nabídnout komerčním organizacím, zabývajícím se nákupem a prodejem materiálu a konstrukcí ze starších staveb. 3. Okna a dveře je možné přemístit pouze se souhlasem vlastníka příslušné budovy. Prostory pro uložení nebo prezentaci dřevěných i kovových konstrukcí musí být suché. 4. Historické výplně okenních a dveřních otvorů i jejich pozůstatky by měly být před uložením pouze konzervovány – viz kapitola D.3. Důležitou podmínkou je označení lokality, příslušné stavby a jednoznačný popis původního umístění. Součástí dokumentace musí být zřetelný snímek uložené konstrukce v původní poloze. Původní umístění je nutné vyznačit v půdorysu příslušného podlaží nebo na fotografii fasády.

vyplne 21.12.2004 16:01 Stránka 33

33

E

Materiály a výrobky používané při řemeslných pracích

1. Dřevo Nejstarší okna, dveře a vrata bývala často vyrobena z dubového dřeva. Později byly používány i jiné druhy dřeva, pro výrobu oken zejména dřevo z borovice. Původní druhy dřeva by měly být využity i při opravě. Vždy je třeba zvolit dřevo kvalitní, bez suků, husté, řádně vyschlé. Kolíčky v různých spojích a dřevěné hřeby bývaly vyráběny z tvrdého, nejčastěji dubového dřeva.

2. Kovové konstrukce Hlavními konsturkčními prvky mříží, ale i některých starších oken, dveří a vrat byly pruty a pásy vykované z kujného železa. (Podle dnešní terminologie je i tento starší materiál považován za ocel.) Kované pruty, pásy a jiné prvky by neměly být nahrazovány kovářsky neupravenými válcovanými ocelovými výrobky. Oblíbeným materiálem v devatenáctém století byla litina. Pouze výjimečně byly používány konstrukční prvky z mosazi nebo jiných kovů. Při doplňování prvků z uvedených kovů je třeba dbát na použití původního materiálu.

3. Kování, hřeby, nýty a podobné prvky Pokud byly historické výplně okenních a dveřních otvorů osazeny kováním vyrobeným tradičním kovářským způsobem, měly by být i nové (doplněné) části kování vyrobeny kovářem jako kopie původního kování (včetně výzdoby), případně pocínovány (ovšem pouze tehdy, je-li cínování na původním kování doloženo). Kované hřeby, nýty, spony a podobně (v některých případech rovněž původně pocínované) by neměly být nahrazovány běžnými průmyslovými výrobky. Použití původního materiálu a dodržení původního způsobu provedení je třeba dodržovat i při opravě a doplňování mladších druhů kování (například mosazného a litinového).

4. Vruty, šrouby Klasické vruty s jedním přímým zářezem v hlavě by neměly být nahrazovány novějšími vruty s křížovým zářezem. Čtyřhranné matice starších šroubů by neměly být nahrazovány běžnými šestihrannými maticemi. Při doplňování chybějících nebo zničených vrutů a šroubů je třeba respektovat autentický materiál.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 34

34

5. Lepidla Lepidlo použité při opravě pro spojení dřevěných prvků musí umožnit jejich opětovné rozebrání při další opravě. V praxi vyhovuje disperzní lepidlo s přísadou proti vlivům vlhkosti. Není naopak vhodné používat například lepidla na bázi epoxidové pryskyřice.

6. Sklo Při opravě je nutné v největší možné míře znovu použít dochované starší sklo a ztužující pásky z kujného železa. Jedná se nejen o tzv. terčíky čili bucny (zploštělé vyfouknuté baňky) a šestihrany, ale také o větší obdélníkové nebo čtvercové tabulky z tenkého foukaného skla (poněkud nerovného, často s bublinkami). Ochranu zaslouží také starší, dnes neobvyklé druhy průmyslově vyráběného skla z devatenáctého a dvacátého století (sklo barevné, leptané, s různými vytlačenými vzory a další) i donedávna běžné čiré ploché tažené sklo, které se nyní přestává vyrábět. Pro doplnění je třeba pokud možno zajistit sklo s obdobným charakterem. Je třeba dodržet i historický způsob spojení a osazení skla, pokud je u příslušných opravovaných oken dochovaný (u starších oken spojení olověnými lištami, případně osazení do drážky v dřevěném profilu bez použití sklenářského kytu).

7. Materiály pro povrchové úpravy Vědomosti o povrchové úpravě nejstarších oken, dveří, vrat, okenic a mříží jsou zatím velmi neúplné. Nové nátěry dřevěných konstrukcí musí být především prodyšné a při následující opravě odstranitelné bez poškození dřeva a hodnotných starších nátěrů i jejich pozůstatků. Způsob provedení a barevnost nátěru by měly vycházet z průzkumu pozůstatků autentických historických nátěrů ať již původních, nebo pozdějších. Pokud se nedochovaly žádné zbytky autentické povrchové úpravy, je nutné využít znalosti povrchových úprav obdobných historických konstrukcí. Zvolené řešení musí vždy respektovat celkový architektonický výraz exteriéru a interiéru. Nátěry vnější strany výplní okenních a dveřních otvorů by měly chránit jejich dřevěné části před vlivy povětrnosti. Tomuto požadavku musí odpovídat použité nátěrové hmoty i způsob provedení. Povrchovým úpravám je podrobně věnován 1. bod kapitoly D.4.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 35

35

F

Výměna historických výplní okenních, dveřních, vjezdových a jiných otvorů, doplňování chybějících výplní otvorů

Při výměně oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží a při doplňování chybějících výplní okenních a dveřních otvorů je nutné vycházet ze zásad uvedených v předchozích kapitolách. Nová okna musí odpovídat rozměrům jednotlivých autentických okenních a dveřních otvorů. Bylo by například zcela nesprávné vyrobit nová okna jednotné velikosti a přizpůsobovat jim ostění jednotlivých okenních otvorů, jejichž rozměry nemusí být zcela stejné. Je třeba také dbát o použití vhodných materiálů (viz kapitola E).

F.1

Výměna historických výplní okenních, dveřních, vjezdových a jiných otvorů

1. S výměnou oken, dveří a podobných prvků z hlediska památkové péče hodnotných lze souhlasit pouze v případě, že jejich stávající technický stav neumožňuje, aby byly po opravě nebo rekonstrukci zachovány na původním místě. Někdy lze starší okna chránit nově osazenými vnějšími okny – viz kapitola D. Je vždy třeba zvážit možnost opravy a zachování alespoň některých méně poškozených oken, případně alespoň jednoho staršího okna jako autentického dokladu vývoje stavby. Stejnou zásadu musíme uplatňovat i při výměně ostatních výplní okenních a dveřních otvorů. U starších dvojitých oken bývají více poškozena vnější okna, zatímco vnitřní okna mohou být zachována v celkem dobrém technickém stavu. To ovšem neznamená, že by výměna vnějších oken měla být považována za samozřejmost. I vnější okna vesměs mohou po důkladné opravě dále plnit svou funkci. Při posuzování technického stavu oken a dveří nelze vycházet pouze z názoru dodavatele, který zpravidla dává přednost výměně všech starších konstrukcí. Zkušenosti s opravou historických výplní okenních a dveřních otvorů jsou shrnuty v kapitole D. Snaha o obnovu starší podoby fasád nebo sjednocení podoby všech oken, která je často přinejmenším problematická, by neměla ve svém důsledku vést k likvidaci hodnotných historických výplní okenních otvorů. Tato připomínka se týká zejména dovnitř a ven otvíravých oken, dále též tradičních dřevěných výkladců i kovových výkladců pocházejících z období moderní architektury první poloviny dvacátého století. Kopie historických oken, dveří a dalších prvků je vhodné opatřit na pohledově neexponované ploše letopočtem. 2. Pokud jsou v příslušných okenních nebo dveřních otvorech dochována hodnotná historická okna (případně dveře či další podobné prvky), jejichž velmi

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 36

36 špatný technický stav již neumožňuje opravu, měla by být nahrazena novými výrobky provedenými ve stejném tvaru, stejným způsobem a ze stejného materiálu jako vyměňované historické stavební prvky (samozřejmě bez kopírování jejich technických závad, stop poškození a opotřebení). Dosti často není tento požadavek dodržen a nové výplně otvorů jsou pouze napodobeninami, více či méně odlišnými, nebo dokonce velmi vzdálenými od originálu. Je třeba důsledně dbát o zachování autentického tvaru, rozměrů a veškerých detailů (včetně způsobu spojení jednotlivých dílů) příslušné konstrukce i všech jejích částí včetně rámů a zárubní (též například okenic, větracích křidélek, truhlářských obložení ostění a parapetů), všech částí výkladců, veškerého kování, spojovacích, ztužujících a ozdobných prvků, zasklení (včetně způsobu osazení, spojení a upevnění skla), povrchové úpravy a podobně. Častou chybou bývá zjednodušení profilace jednotlivých částí. Zcela nevhodným detailem je zaoblení v místě styku vodorovné a svislé části dřevěného rámu okenního křídla (zaoblení vnitřních koutů rámu). Při výrobě nových oken často dochází ke zvětšování šířky příčlí, dosti obvyklé je i zvětšování šířky a tloušťky ostatních dřevěných částí okna a zjednodušování jejich profilace. Běžně vyráběná dřevěná okna se širokými zabudovanými rámy a širokými rámy křídel (tzv. eurookna) jsou z hlediska památkové péče stejně nevhodná jako okna plastová. Jejich použití značně pozmění architektonický výraz celé fasády. Při výrobě kopií dveří a vrat, původně vyrobených ze širokých prken nebo fošen, bývá naopak někdy používáno užší řezivo. U kopií starších oken a dveří by kované hřeby neměly být nahrazovány typovými hřebíky nebo vruty. Klasické vruty s jedním zářezem v hlavě nelze nahrazovat vruty s křížovým zářezem. Tradičním kovářským způsobem vyrobené kování by nemělo být nahrazováno kováním novějšího typu, ani novodobým historizujícím kováním, odlišným od původního provedení. Výjimku je možné připustit při výměně většího počtu oken či dveří v méně významných architektonických památkách například v použití běžných závěsů a zámků. (Používání novějších zámků je věnován 7. bod v kapitole D.6.) Původní kování ze zcela zničených starších oken či dveří je možné druhotně použít (pokud ovšem není celá konstrukce určena k uschování). Kované pásy kovových dveří a chrámových oken ani kované pruty mříží by neměly být nahrazovány kovářsky neupravenými válcovanými ocelovými pásy a pruty. Zkušenosti dokazují, že na nevhodnost uvedených změn je třeba předem upozornit v odborném vyjádření i v závazném stanovisku a výslovně je odmítnout. 3. V některých historických stavbách byly ve dvacátém nebo ve dvacátém prvním století osazeny nevhodné dveře, okna či další prvky, které by z hlediska památkové péče měly být vyměněny. Podkladem pro řešení mohou být drážky po rámech starších konstrukcí, kotevní otvory mříží a podobně. Jako vzor pro návrh a výrobu nových oken mohou někdy sloužit starší okna, dochovaná na jiné fasádě téže budovy nebo jen v některém z okenních otvorů. I v takovém případě by měla být dodržena autentická podoba

vyplne 21.12.2004 16:02 Stránka 37

37 a povrchová úprava všech částí okna – viz 2. bod této kapitoly. Rozměry i členění je samozřejmě nutné přizpůsobit ostění příslušného okenního otvoru. Také dochované historické dveře, vrata, okenice a mříže mohou někdy posloužit jako vzor pro výrobu chybějících výplní okenních a dveřních otvorů. Dokladem původní podoby oken, okenic (žaluzií) a dveří může být i jejich iluzivní malířské vyobrazení nebo štukatérské znázornění na fasádě či v interiéru, pokud ovšem nebylo při předchozích opravách zásadně pozměněno. Ani původní vyobrazení nebo znázornění však nemusí přesně odpovídat skutečným původním výplním otvorů příslušné stavby. Při návrhu nových oken, dveří či dalších obdobných prvků, pro které se nezachoval přímý vzor, lze někdy vycházet také ze staršího vyobrazení stavby. Způsob provedení je potom vhodné řešit podle analogických dochovaných historických konstrukcí, v tomto případě však bez uplatnění ozdobných prvků, složité profilace, kovářsky zhotoveného kování, zasklení do olova a podobně. Není-li k dispozici přímý vzor ani žádná z uvedených předloh, je zpravidla vhodné vycházet z typu oken či dveří charakteristických pro danou budovu a pro příslušné slohové období, opět však s výše uvedeným omezením, tedy bez aplikace ozdobných prvků a doplňků. Je přitom důležité vycházet z hlubokého poznání jak stavby samotné, tak dobových zvyklostí. Výplně okenních a dveřních otvorů bývaly odlišeny podle funkce a hierarchického významu jednotlivých místností. Okna a dveře kaple nebo slavnostního sálu byly řešeny náročněji než okna a dveře obytných pokojů, značně skromněji byly zpravidla tyto stavební prvky zpracovány u podružnějších místností. Uvedený princip, je-li u obnovované stavby pravděpodobný, by měl být při rekonstrukci nedochovaných oken a dveří dodržen. 4. Interiér některých historických budov je dosud chráněn před vlivy povětrnosti jednoduchými okny. Při opravách a úpravách takových budov se setkáváme s požadavkem na snížení tepelných ztrát osazením oken zasklených dvojsklem, případně dvojitých nebo zdvojených oken. Při posuzování této změny, která je závažným zásahem do historické stavby, je nutné předem důkladně zvážit všechny možnosti jiného řešení a porovnat, jak jednotlivá řešení ovlivní exteriér i interiér architektonické památky. U některých budov je možné uvažovat o osazení nových vnitřních nebo vnějších oken, přizpůsobených členění stávajících oken. U těchto přidaných oken není vhodné používat historizující vrchní kování a ozdobné prvky, nebo dokonce zasklení do olova. Použití uvedených oken při úpravě zvláště cenných architektonických památek, ať se jedná o starší budovy nebo o hodnotné stavby z období moderní architektury, je samozřejmě z hlediska památkové péče naprosto nevhodné. U sezónně využívaných budov připadá v úvahu doplnění jednoduchých oken vnitřními tepelně izolačními okenicemi, zavěšenými jen v zimním období. V případě staveb chráněných jako kulturní památka by mělo být rozhodující hledisko památkové péče.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 38

38

F.2

Doplnění chybějících oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží

Devastace některých historických staveb pokročila již tak daleko, že jejich okna a dveře byly vybourány. V ostění prázdných okenních a dveřních otvorů některých budov zůstaly zachovány staré rámy nebo zárubně, případně jejich zbytky. Často zůstaly alespoň drážky po těchto rámech. Měly by být základním podkladem pro návrh a obnovu chybějících oken, dveří i dalších podobných prvků. Při návrhu, výrobě a osazování nových konstrukcí je třeba zvolit některé z řešení popsaných ve 3. bodě kapitoly F.1). Pokud byla v příslušných okenních otvorech dříve osazena jednoduchá okna a je požadováno snížení tepelných ztrát, připadají v úvahu řešení uvedená ve 4. bodě kapitoly F.1). Je třeba zvážit i možnost opětovného osazení některých neuváženě odstraněných výkladců, charakteristických pro architektonický výraz historických měst. Rekonstrukce by ovšem měla být podložena dostatečnou dokumentací, alespoň fotografickou. Je rovněž nutné předem posoudit, jestli se po odstranění výkladců vhodně neuplatňují dříve skryté hodnotné architektonické články.

F.3

Osazování mříží a jiných zabezpečovacích konstrukcí do dosud nechráněných otvorů

1. Prozatímní bezpečnostní uzavření okenních a dveřních otvorů Prozatímní mříže, okenice, dveře nebo jiné konstrukce, pevné nebo otvíratelné, zabezpečují krátkodobou ochranu interiéru staveb při jejich opravě, případně dlouhodobější ochranu interiéru nevyužívaných budov. Při návrhu a osazování těchto konstrukcí je třeba dbát na to, aby byl zásah do ostění omezen na nejmenší možnou míru. Je nutné zcela se vyhnout zásahu do ostění z tesaného kamene, do ostění s náročnou štukovou výzdobou nebo ostění dřevěného, dále též zásahu do hodnotných oken, dveří a podobně. V plných okenicích, zabedněných oknech a prozatímních zazdívkách musí být zřízeny větrací otvory. Všechny uvedené prozatímní konstrukce by měly být osazeny pouze na nezbytně nutnou dobu a po skončení stavebních prací (zejména u znovu využívaných budov) co nejdříve odstraněny. Příliš dokonalé provedení prozatímních bezpečnostních výplní okenních a dveřních otvorů by mohlo být podnětem k jejich trvalejšímu zachování.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 39

39

2. Trvalé bezpečnostní uzavření dosud nechráněných otvorů Snaha o zabezpečení interiéru proti vloupání vede někdy k požadavku na osazení mříží (případně dveří či okenic) do dosud nezamřížovaných otvorů. Z hlediska památkové péče je takový zásah v zásadě nevhodný. Je rovněž třeba vzít v úvahu, že novější účinné a přitom snadno přenosné přístroje a nářadí umožňují rychlé rozlomení mříží i narušení jiných bezpečnostních konstrukcí. Pro ochranu proti vloupání je lepší použít různé elektronické zabezpečovací systémy. I v tomto případě je však nutné co nejvíce omezit zásah do vzhledu i hmoty architektonické památky. Pokud lze u méně významných historických staveb vložení mříží připustit, je třeba dbát na to, aby architektonický výraz i autentické konstrukce byly narušeny co nejméně (například vložením jednoduše řešených mříží mezi dovnitř a ven otvíravá okna).

3. Vkládání mříží umožňujících nahlédnutí do historického interiéru Specifickým případem je osazování mříží umožňujících nahlédnutí do zajímavých, jen zřídka přístupných interiérů. Nyní jsou poměrně často vkládány do předsíní kostelů, případně i do jiných budov. Tato alespoň částečná prezentace vnitřních prostor architektonických památek je z hlediska památkové péče žádoucí. Nejde-li o nejvýznamnější historické stavby, lze uvedené opatření zpravidla podpořit; pokud ovšem nebude vyžadovat výrazný zásah do hodnotných autentických konstrukcí. Vkládané mříže by měly být neokázalé, co nejjednodušší, nikoliv vysloveně historizující. Neměly by narušovat výraz interiéru architektonickým řešením výrazně odlišným od běžného provedení.

4. Vkládání nových vnitřních dveří, vytváření zádveří Snaha o omezení tepelných ztrát nebo oddělení provozu jednotlivých částí budovy vede někdy k požadavkům na vložení vnitřních dveří a mezistěn nebo na vytvoření zádveří. U velmi cenných architektonických památek je zpravidla nutné považovat takové řešení za nepřijatelný zásah do autentické podoby stavby, ale u mnoha historických budov je možné uvedené úpravy v zásadě připustit. Nově vložená konstrukce by však neměla upoutávat pozornost ani výrazně historizujícím řešením, ani okázale soudobým pojetím. Její návrh by měl vycházet z použití tradičních materiálů a řemeslných postupů. Za památkově nevhodný zásah je třeba pokládat například vložení jen zdánlivě nerušící skleněné stěny.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 40

40

5. Osazování ochranných okenních sítí Drátěné nebo jiné sítě, chránící náročněji zasklená nebo členěná okna před rozbitím vitrají nebo před znečištěním ptačím trusem, značně narušují pohled na fasádu architektonické památky. Jejich osazování je z hlediska památkové péče v zásadě nevhodné. Za výjimku lze považovat oprávněnou ochranu velmi cenných starších vitrají, často působivých především při pohledu z interiéru.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 41

41

G

Činnost pracovníků a vyjádření odborné organizace státní památkové péče, předprojektová a projektová příprava

Poznámka: Po formální stránce vychází tato kapitola z legislativy platné v době vydání publikace. Činnost odborných pracovníků památkové péče by měla i v případě změny legislativy vycházet ze zde uvedených zásad.

G.1

Přehled hlavních úkolů

V průběhu přípravy a realizace akcí týkajících se dochovaných historických oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží (včetně údržby, menších oprav a restaurování) a při doplňování chybějících výplní historických okenních, dveřních, vjezdových a jiných otvorů (viz podrobnější přehled v kapitole B.1) je nutné dodržovat následující zásady: 1. Předem prohlédnout dochovaná okna, dveře a další podobné prvky včetně jejich pozůstatků i příslušné okenní a dveřní otvory, zajistit dokumentaci dochovaného stavu (viz kapitola C). 2. Každou akci předem podrobně projednat nejen s vlastníkem a orgány státní památkové péče, ale také s dodavatelem, a pokud bude zpracován projekt, pak i s projektantem (viz též kapitola D.2). V průběhu přípravy důsledně dbát zejména o zachování autenticity (památkově hodnotné hmoty a věrohodné podoby) starších oken, dveří i dalších částí stavby. Četné zkušenosti svědčí o tom, že se nelze spolehnout na pouhé přísliby dodavatele, pokud nejsou podložené podrobnou formulací památkových požadavků ve smlouvě o dílo. Zejména u větších akcí je nezbytné zakotvit ve smlouvě o dílo i odsouhlasení vzorků před realizací celé zakázky. Na zpracování podrobné projektové dokumentace je třeba rozhodně trvat v případech, kdy se nejedná o nahrazení dochovaných výplní okenních a dveřních otvorů výrobkem, který je věrně napodobuje, ale o osazení nových výplní odlišného členění nebo provedení. 3. Zpracovat písemné vyjádření odborné organizace státní památkové péče, které je podkladem pro závazné stanovisko orgánů státní památkové péče (viz další část této kapitoly).

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 42

42 4. Projednat s projektantem přípravnou a projektovou dokumentaci již v průběhu jejího zpracovávání z hlediska splnění podmínek závazného stanoviska orgánů státní památkové péče. Poskytnout mu potřebné památkové podklady a informace i odbornou pomoc. Dbát na to, aby navržené řešení odpovídalo zásadám památkové péče uvedeným v předchozích kapitolách. 5. Před realizací celé akce posoudit vzorek provedení. 6. Zajistit odborný dohled při realizaci.

G.2

Písemné vyjádření odborné organizace státní památkové péče k záměru vlastníka

Při zpracování je nutné vycházet ze zásad uvedených v předchozích kapitolách této metodické publikace. 1. Ve vyjádření k údržbě, opravě, rekonstrukci, restaurování nebo k jiné úpravě musí být příslušná nemovitost i její jednotlivé prvky konkrétně určeny tak, aby nemohlo dojít k záměně, ani k pochybnostem. Jedná se o přesné označení lokality, budovy a způsobu její památkové ochrany, podlaží, fasády (podle světových stran), pořadí příslušného okna, dveří či dalších částí budovy. (Například třetí okno zleva při pohledu zvenčí) nebo označení místnosti (například okno kuchyně). Je rovněž nutné konkrétně specifikovat, které práce jsou předmětem vyjádření. 2. Je třeba upozornit na zvláště hodnotná okna, dveře, vrata a výkladce, okenice a mříže a vysvětlit, které zásahy a úpravy by byly z hlediska památkové péče nevhodné (viz kapitoly D, E, F). 3. Ve vyjádření je nutné jednoznačně konstatovat, která dochovaná okna, dveře a další prvky by měly být s ohledem na jejich památkovou hodnotu opraveny a zachovány na původním místě, případně bezpečně uloženy (viz kapitola D.9). 4. V písemném vyjádření odborné organizace státní památkové péče k záměru vlastníka je nutné: - rozlišit, která konkrétní dochovaná okna, dveře a další obdobné prvky je z hlediska památkové péče třeba opravit, případně restaurovat nebo konzervovat. Nelze se spokojit neurčitým vyjádřením (například „velmi poškozená okna budou vyměněna, ostatní budou opravena“). Takto zjednodušený popis může být záminkou k likvidaci všech starších výplní okenních a dveřních otvorů,

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 43

43 - upozornit na všechny hodnotné součásti, které je třeba zachovat (okenice, truhlářské obložení, větrací křidélka, všechny části výkladců, kování, zámky, sklo, spojovací a ztužující prvky, nátěry a další), - upozornit na to, která hodnotná okna, dveře a podobné prvky by mohly být v průběhu stavebních prací poškozeny nebo zcizeny, a je proto nutné bezpečně je uložit (a o uložení sepsat zápis), nebo je chránit důkladným obložením (viz kapitola D.1, 6. bod), - podrobně popsat vhodný způsob opravy, konzervace nebo restaurování (kapitola D), případně provedení nové výplně otvoru (kapitola F), - zdůraznit, že rozměry, tvar, členění, profilace, spojovací prostředky i způsob provedení nových částí původních oken, dveří a podobných prvků, případně nového výrobku a všech jeho částí musí být totožné s uvedenými parametry dochované konstrukce (samozřejmě bez technických závad, stop poškození a opotřebení). Není vhodné používat dosti obvyklou frázi: „nová okna a dveře budou kopií dochovaných“. Někteří vlastníci památek, techničtí pracovníci a dodavatelé mohou považovat za kopii i výrobek, který sice vychází z celkových rozměrů a základního členění dochovaného stavebního prvku, liší se však rozměry nebo profilací jednotlivých částí, použitým kováním a spojovacími prvky, povrchovou úpravou, nebo je dokonce zhotoven z jiného materiálu (teoreticky by bylo možné vznést i námitku, že skutečná kopie zničeného prvku by musela mít i všechny technické závady, které byly důvodem výměny dochované výplně otvoru), - výslovně uvést jednotlivé materiály, které je z hlediska památkové péče třeba použít (u méně významných částí případně uvést vhodný materiál, kterým lze nahradit těžko dostupný materiál původní), - popsat vhodnou úpravu povrchu s případným odkazem na kvalitní dochovanou povrchovu úpravu, - připomenout, že před výrobou nových oken, dveří a podobných prvků je nezbytné změřit rozměry ostění všech okenních a dveřních otvorů. Zdůraznit, že rozměry jednotlivých nových výrobků musí přesně odpovídat rozměrům ostění příslušných otvorů. Výslovně upozornit, že by bylo naprosto nesprávné přizpůsobovat ostění otvorů novým výrobkům jednotné velikosti, - připojit požadavek předběžného posouzení vzorku provedení příslušné úpravy dochovaného prvku nebo jednoho nového výrobku. Pozdější reklamace jsou zpravidla málo účinné, - na základě zkušeností z obdobných akcí výslovně upozornit na nevhodné zásahy, změny a úpravy, ke kterým by mohlo dojít (viz kapitola D). Vysvětlit, že výměnou hodnotných starších prvků, které je možné opravit a zachovat, by byla narušena věrohodnost historické stavby a snížena její památková hodnota. 5. Údržba, opravy a výměny oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží, případně opravy celých fasád jsou někdy prováděny pouze na základě ohlášení stavebnímu úřadu, bez projektové dokumentace. Stavební zákon a zákon o státní památkové péči takový postup připouštějí. Zároveň ovšem tyto zákony

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 44

44 stanovují, že u nemovitosti, která je prohlášena za kulturní památku nebo se nachází v památkově chráněném území, může stavební úřad dát souhlas pouze v souladu se závazným stanoviskem orgánu státní památkové péče. U akcí prováděných bez projektové dokumentace musí být ve vyjádření odborné organizace státní památkové péče obsaženy a podrobně rozepsány všechny údaje, obsažené v předchozích odstavcích (kapitola G.2).

G.3

Vyjádření odborné organizace státní památkové péče k přípravné a projektové dokumentaci

1. Podle ustanovení § 14, odst. 7, památkového zákona zpracuje odborná organizace státní památkové péče písemné vyjádření ke každému dokončenému stupni dokumentace. Toto vyjádření je podkladem pro závazné stanovisko orgánu státní památkové péče. 2. Zkušenosti dokazují, že všechny údaje uvedené v kapitole G.2 by v každém případě měly být součástí projektu. Při pouhém odkazu na vyjádření odborné organizace nebo závazné stanovisko orgánu památkové péče může snadno dojít k nedorozumění, neboť jednotliví řemeslníci nemívají tyto podklady k dispozici. Zhotovitel někdy postupuje v rámci nedostatečně podrobného projektu podle vlastního uvážení a při projednávání rozporů se na neúplný projekt odvolává. Následně může docházet k nevhodným zásahům do hodnotných dochovaných výplní okenních a dveřních otvorů, k hromadné výrobě nevhodných nových prvků, případně k nesprávnému sjednocení rozměrů. 3. S projektantem je nutné předem podrobně projednat celkové řešení i všechny detaily včetně povrchové úpravy. Součástí projektu by měly být detailní řezy se všemi příslušnými profily a všechny údaje uvedené v kapitole G.2. Vyjádření odborné organizace státní památkové péče je v takovém případě možné zjednodušit, uvedené údaje zmínit stručněji a doplnit odkazem na podrobný projekt, respektující požadavky památkové péče. 4. Ve vyjádření k přípravné a projektové dokumentaci je třeba znovu upozornit na památkovou hodnotu dochovaných oken, dveří, vrat a výkladců, okenic a mříží a vysvětlit, které zásahy a úpravy by byly z hlediska památkové péče nevhodné.

vyplne 21.12.2004 16:23 Stránka 45

45

Literatura Milan PAVLÍK: Regenerace historických budov, sídel a krajiny, ochrana památek (skripta ČVUT), Praha 1998. Zuzana ŠEVČÍKOVÁ: Okno, Bratislava 1990. Jiří ŠKABRADA: Konstrukce historických staveb (skripta ČVUT), Praha 2000. Jiří ŠKABRADA: Konstrukce historických staveb, Praha 2003.

❖ Alfréd SCHUBERT: O historických výplních okenních otvorů, Zprávy památkové péče 63, 2003, č. 2, s. 118 – 122.

Autor děkuje za cenné podněty a připomínky Vojtěchu Láskovi, Jiřímu Mrázkovi, Miloši Solařovi, Josefu Štulcovi, Janu Veselému a Janu Žižkovi.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 46

46

Zjednodušená dokumentace – vzor formuláře Pokyny ke zpracování zjednodušené dokumentace historické výplně okenního otvoru: Zjednodušenou dokumentaci lze prezentovat na dvoulistu (přeloženém listu formátu A3) s vyplněným formulářem (jeho vzor viz následující strana) na titulní straně a vlepenými fotografiemi, nebo jako složku listů formátu A4 s vyplněným formulářem jako titulním listem. 1. U dvojitých oken dokumentujte prosím samostatně vnitřní a vnější okno (každé na zvláštním formuláři). U oken s okenicí dokumentujte samostatně okno a okenici. Pokud nebudete dokumentovat méně hodnotné vnější nebo vnitřní okno, popište ho stručnou poznámkou. 2. Podtrhněte všechny údaje, odpovídající dokumentovanému oknu (okenici), případně doplňte další údaje. 3. Piště prosím čitelně. Vyplnění formuláře: Místo: Jedná-li se o menší lokalitu, uveďte i obec. Budova, její část, podlaží: U souboru staveb uveďte názvy jednotlivých budov (například hlavní budova, kočárovna a podobně), u členitějších budov označení jejich částí (například severní křídlo, u kostela loď, sakristie a další). Označení podlaží lze uvádět buď slovy (přízemí, 1. patro atd.), nebo zkratkou (1. n. p., 2. n. p.). Orientace fasády: Pokud možno popisovat podle světových stran. Pořadí okna: Například 2. okno zleva (při pohledu zvenčí). Skica (celkový pohled): - poutec, sloupek, pevně ukotvený ocelový pás - příčle (též obvod okna) - styk dvou otvíravých křídel, klapačka - ztužující kovaný pásek (při zasklení do olova) - olověné pásky (lišty) – pouze při zasklení většími tabulkami - vyznačení závěsů Charakteristické detaily: Skica řezu klapačkou, poutcem, styku křídel, křídla a rámu a podobně. Šířka x výška: Vnitřní (světlá) šířka x vnitřní (světlá) výška zabudovaného rámu. Hlavní konstrukční materiál: Nelze-li určit druh dřeva, podtrhněte pouze údaj dřevo. Stejně tak podtrhněte pouze údaje ocelové pásy, pokud nelze určit způsob jejich výroby (kované pásy jsou zpravidla poněkud nerovné).

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 47

47

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 48

48

Obrazová příloha Vzhledem k formátu publikace a jejímu omezenému rozsahu nelze v obrazové příloze prezentovat celou širokou škálu různých typů oken, okenic, dveří, vrat, okenních a dveřních mříží a výkladců. V této souvislosti znovu připomínáme zejména obsáhlé dílo Jiřího Škabrady: Konstrukce historických staveb (Praha 2003), ve kterém je výplním okenních a dveřních otvorů věnováno více než 250 kreseb a fotografií. Při sestavování obrazové přílohy se autoři nesnažili o prezentaci nejhodnotnějších oken, dveří a obdobných prvků, jednalo se jim spíše o obrácení pozornosti k různým mladším a méně efektním, dosud nedoceněným konstrukcím, které zasluhují plnou památkovou ochranu.

Obrazovou přílohu sestavil Ing. arch. Jan Pešta a Ing. Alfréd Schubert. Autoři fotografií jsou Jana Berková, Jiří Mrázek, Jan Pešta, Petra Peštová, Alfréd Schubert, Ondřej Šefců, Jan Veselý a Jan Žižka.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 49

49

Mimořádně cennou památkou předbarokního stáří, která by mohla ujít pozornosti, je zčásti zazděný masivní rám chrámového okna s mladší gotizující výplní.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 50

50

Typický detail křížení vodorovného poutce barokního okna, svislého sloupku horní okennní části a klapačky spodních křídel. Všechny uvedené prvky jsou zdobeny výrazným oblounem. Památkovou hodnotu jen zřídka dochovaných původních barokních oken jistě není nutné zvlášť zdůrazňovat.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 51

51

Při pozorné prohlídce oken s autentickým zasklením lze někdy nalézt ryté nápisy, které jsou mimořádně cennou součástí architektonické památky a přímým dokladem stáří příslušného okna (nápis na okně uvádí: Einander lieben in abweßenheit / Ist ein zeichen der beständigkeit / Paul Felician Sukowsky / 1686).

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 52

52

obr. 1

Pohled na pozdně barokní okno s vodorovným a svislým řezem (původně v měřítku 1 : 10). Kresba je součástí podrobné dokumentace uvedeného okna (viz též obr. 2, 3 a 4).

Charakteristické detaily okna, prezentovaného na obr. 1 (původně v měřítku 1 : 1). Kresba je součástí podrobné dokumentace uvedeného okna (viz též obr. 1, 3 a 4). obr. 2

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 53

53

obr. 3

Charakteristické detaily okna, prezentovaného na obr. 1 (původně v měřítku 1 : 1). Kresba je součástí podrobné dokumentace uvedeného okna (viz též obr. 1, 2 a 4).

obr. 4

Detailní fotografie kování pozdně barokního okna, prezentovaného na obr. 1, 2 a 3. Kresba je součástí podrobné dokumentace uvedeného okna (viz též obr. 1, 2 a 3).

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 54

54 obr. 1

Příklad na místě provedené skici, která se stala podkladem pro zjednodušenou dokumentaci dvoukřídlého dřevěného okna (viz obr. 2).

obr. 2

Příklad zjednodušené dokumentace dvoukřídlého dřevěného okna (celkový pohled, charakteristický detail, kování), zpracovaná podle skici nakreslené na místě (viz obr. 1). K popisu okna byl využit formulář, který je přílohou této metodické publikace. Součástí zjednodušené dokumentace tohoto okna jsou i fotografie.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 55

55

Detailní fotografie čtyř kusů kování – součást zjednodušené dokumentace okna, prezentované na obr. 1 a 2.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 56

56

Primitivní, velmi archaická trámková zárubeň okna hospodářské stavby s vnitřním dělícím křížem odkazuje na obdobný charakter gotických a renesančních oken s kamenným ostěním.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 57

57 Jednou z menších, přesto však hodnotných součástí staveb lidové architektury jsou i různá autentická okénka a dvířka. Zobrazené velmi malé okénko pocházející ze štítu roubeného domu je opatřeno nezdobenými vrchními závěsy a uzavíráno obrtlíkem.

Na detailním snímku vnitřní okenice z osmnáctého století vynikne její náročné architektonické řešení i kvalitní provedení truhlářské práce. Při podrobnější prohlídce okenice bychom zjistili, že je osazena několika zajímavými typy kování. V uplynulých desetiletích bylo likvidováno nemálo obdobných stavebních prvků. Další ztráty této cenné součásti našeho památkového fondu bychom již neměli připustit.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 58

58

Poměrně malá pozornost bývá neprávem věnována plným nebo žaluziovým okenicím, osazeným v oknech věží a zvonic, ve štítech obytných domů nebo v interiérech obytných a hospodářských staveb. I tyto někdy dosti jednoduché konstrukce se významně podílejí na věrohodné podobě historických staveb.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 59

59

Značnou hodnotu mají i různé, dnes již nevyráběné druhy skla, dochované v některých výplních okenních a dveřních otvorů. Pravděpodobnost zničení skla v průběhu stavebních prací je značná. V podobných případech je proto zvlášť důležité sejmout křídla ze závěsů, uložit je na bezpečné místo a vše doložit zápisem. Za zmínku stojí i truhlářsky precizní provedení tohoto miniaturního větracího okénka (rozměry cca 15 x 15 cm) pocházejícího asi z první poloviny devatenáctého století.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 60

60 Detail vodorovných kovaných pásů chrámového okna (skica řezu a pohledu na křížení pásů). Kresba je součástí zjednodušené dokumentace (viz též fotografie dole).

Detailní fotografie oka se závlačí a kovaných pásů, mezi nimiž je sevřeno sklo chrámového okna (viz též obrázek nahoře).

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 61

61 Výplně okenních a dveřních otvorů z období historizujících slohů bývají zdobeny velmi náročně řešenými ozdobnými architektonickými články. Jejich opravu je třeba svěřit zkušeným specializovaným uměleckým řemeslníkům.

Rozvory, skryté pod klapačkami a uzavírající okenní křídla, jsou ovládány prostřednictvím okenních klik (tzv. oliv). Snímek dokazuje, že mosazná okenní klika může být po citlivém očištění půvabnou součástí starší stavby.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 62

62

Po očištění a opětovném osazení mohou závěsy se zapuštěnými (zadlabanými) křídly ze zcela zničených oken znovu plnit svou funkci. Nebylo by vhodné ani hospodárné nahrazovat je novými výrobky, ať už střízlivě řešenými, nebo historizujícími. V budovách pocházejících z konce devatenáctého a z počátku dvacátého století zůstalo zachováno značné množství kvalitních řemeslnických výrobků, někdy zdobených jen jemnou profilací, jindy náročnějším způsobem. Jejich památková i věcná hodnota je neprávem podceňována. Po opravě mohou nadále plnit svou funkci a přispívat k věrohodné podobě interiéru i exteriéru příslušných staveb.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 63

63

Ve starších čtvrtích našich měst se dochovalo mnoho původních oken, vyrobených před sto až sto padesáti lety a dodnes chránících interiér nájemních domů i veřejných budov. Jsou důkazem skutečnosti, že není nutné považovat tyto kvalitní truhlářské výrobky za „dožilé“ a bez důkladného posouzení je odsoudit k likvidaci.

Poutec většího okna veřejné budovy je zdobený vpadlými poli a čtvercovým terčem s kuželkou, která již u některých oken chybí. Při opravě fasády by mělo dojít k odstranění této drobné závady, nikoliv ke zbytečné výměně kvalitních truhlářských výrobků. Za povšimnutí stojí i elegantní subtilní příčle poměrně širokého okenního křídla. Truhláři dnes používají příčle podstatně tlustší (negativně ovlivňující podobu tradičních oken), a to i u hodně užších křídel.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 64

64

Při opravě střechy by snadno mohlo dojít k likvidaci tohoto litinového střešního okénka, které patří k již zřídka dochovaným stavebním prvkům z konce devatenáctého a počátku dvacátého století.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 65

65

Zničená spodní část rámu okenního křídla byla nahrazena novým dřevěným přířezem se stejnými rozměry. Na detailním záběru je zobrazeno vlepení čepu nové spodní části rámu křídla do původní svislé části rámu. Spojení bylo zajištěno dřevěným kolíčkem z tvrdého dřeva. U některých poškozených oken je ovšem nutné nastavit (protézovat) i zničené spodní konce svislých částí rámu okenního křídla.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 66

66 Plnou památkovou ochranu zasluhují i okna a dveře některých průmyslových a technických staveb, někdy výrazně architektonicky členěná. Nahrazení původní ocelové konstrukce ze zasklívacích profilů novými okny by bylo závažným ochuzením architektonického výrazu i památkové hodnoty této kvalitní, památkově bohužel nechráněné stavby z první třetiny dvacátého století.

Určitou kvalitu nelze upřít ani vcelku jednoduchému architektonickému řešení mnoha chrámových oken z konce devatenáctého a z počátku dvacátého století. Ani tyto truhlářské nebo zámečnické výrobky by neměly být libovolně nahrazovány novými, odlišně členěnými a provedenými okny.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 67

67 V interiéru historických staveb se dochovalo poměrně značné množství velmi starých vnitřních dveří. Příkladem zvláště cenné památky jsou intarzované dveře pocházející pravděpodobně ze sedmnáctého století. Značnou hodnotu však mají i jednodušeji řešené původní výplně dveřních otvorů, včetně nezdobených dveří do podružných místností nebo například do podkroví. Je třeba dbát o zachování jejich autentického kování i povrchové úpravy a chránit je před poškozením v průběhu stavebních prací. Poškozením jsou ohrožena nejen dveřní křídla, ale i kamenná ostění nebo truhlářsky obložené zárubně.

Předmětem památkové péče by neměla být jen dřevěná konstrukce dveří a jejich kování, ale i autentická, často velmi kvalitní povrchová úprava. Na základě mylné představy o správné podobě starší dřevěné konstrukce bývají někdy odstraněny hodnotné nátěry a truhlářské výrobky očištěny na holé dřevo.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 68

68

Kresebná dokumentace hodnotných svlakových dveří roubené sýpky, jejichž přední strana napodobuje plošnou řezbou výplňové dveře, je součástí záchranného stavebně-historického průzkumu provedeného před likvidací stavby. Dokumentace tohoto typu by měla být běžnou součástí stavebně-historických průzkumů, zejména jedná-li se o architektonické památky ohrožené devastací. Cennou součástí historických staveb, zasluhující veškerou péči, jsou i starší kovové výplně okenních a dveřních otvorů. Při obnově je nutné důsledně dodržet původní způsob provedení, rozměry i tvar jednotlivých prvků. Nelze například zjednodušovat opravu použitím větších tabulí plechu, nahrazovat kovové pásy kovářsky neupravenými válcovanými pásy, kovové nýty a hřeby běžnými šrouby a podobně. Nejsou-li dochovány žádné pozůstatky původní barevné úpravy, je zpravidla vhodné opatřit opravené železné (ocelové) dveře matným nátěrem v hnědošedém odstínu (nikoliv například lesklým černým nátěrem).

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 69

69

Při stavebních opravách a úpravách venkovských budov by mohly být z neznalosti zlikvidovány vysloveně rustikální, právě proto však velmi cenné původní součásti stavby. Příkladem takového prvku, jehož vypovídací hodnota by nemusela být rozeznána, je dřevěné horní ložisko (oko), ve kterém byla uchycena točnice nedochovaných vrat pozdně gotické brány.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 70

70

Velmi hodnotnou součástí je dřevěné horní ložisko (oko) točnice dveří sýpky, přibité k trámkové konstrukci portálku mohutnými dřevěnými hřeby. Tento autentický detail archaické vesnické stavby je bezpodmínečně nutné zachovat včetně veškerých souvisejících konstrukcí.

Pozoruhodný detail vnější trámkové konstrukce vrat roubené stodoly. Okosení hran trámků ukazuje že i této zdánlivě podřadné konstrukci byla v rámci stavby věnována velká pozornost. Při opravách starších dveří a vrat je nutné dodržet nejen jejich celkovou podobu a členění, ale i způsob spojení jednotlivých prvků. Dřevěné, zpravidla dubové kolíky (hřeby), které zajišťují tradiční tesařské spoje, by neměly být nahrazovány ocelovými svorníky.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 71

71

Po doplnění zničené spodní části svislých prken a doplnění chybějících prvků mohou být tato vrata nadále působivou ozdobou zemědělské usedlosti i celé obce. Nemohla by je nahradit ani sebelépe provedená kopie, postrádající stopy stáří a odpovídající historickou cenu. Také mladší, jednodušeji členěná vrata s laťkovou mřížovinou v horní polovině jsou hodnotnou součástí památky lidové architektury, kterou je třeba zachovat.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 72

72

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 73

73 Dva malé obrázky vlevo dokumentují postup opravy značně poškozených vrat zemědělské usedlosti, při které bylo nutné vyměnit část trámkové nosné konstrukce, bednění i dekorativní lícové pohledové vrstvy. Na dalších dvou snímcích je zachycena přední a zadní strana vrat po zdařilé opravě.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 74

74

Vrata některých vcelku prostých venkovských staveb jsou opatřena bohatě tvarovanými ozdobnými články, které by měly být citlivě opraveny a v případě potřeby doplněny.

Ukázka bohatě „esovitě“ rozvinutého vrchního závěsu dvířek přikládacího portálku. Závěsy i jiné druhy kování byly často druhotně osazovány na mladší okna a dveře a v devatenáctém století již byly zpravidla přetřeny krycím nátěrem. Jedná-li se o autentickou povrchovou úpravu, je třeba ji zachovat. (K upevnění kování viz následující tři obrázky.)

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 75

75 Důležitou součástí staršího dveřního kování, které je třeba zachovat, jsou vrchní zdobené i nezdobené zámky a petlice. Po opravě mohou i nadále plnit svou funkci. Kované hřeby (případně nýty), které dříve sloužily k jejich upevnění, by neměly být nahrazovány běžnými hřebíky, vruty a šrouby. Klasické šrouby by neměly být nahrazovány šrouby s křížovým zářezem.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 76

76

Hodnotné součásti staršího kování (zámky, krycí štítky zámků, závěsy a podobně) lze při pozorném pohledu mnohdy najít i na prostých omšelých dveřích. Na autentické podobě historických staveb, kterou je třeba zachovat, se výrazně podílí také ostatní starší jednoduše provedené dveře hospodářských staveb, osazené nejprostším nezdobeným kováním.

vyplne 21.12.2004 16:04 Stránka 77

77 Postup opravy dvoukřídlých klasicistních dveří venkovského domu. Spodní část výplňových dveří byla velmi poškozená. Zničenou spodní část rámu dveřních křídel, klapačku i některé další části dveří bylo nutné nahradit novými dřevěnými prvky. Díky dobře provedené opravě se podařilo zachovat působivou autentickou součást historické stavby. Na snímcích jsou dokumentovány dveře před opravou (vlevo nahoře), po provedení truhlářských prací před konečnou povrchovou úpravou (vpravo nahoře) a po dokončení (dole).

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 78

78

Na venkově lze dosud nalézt množství řemeslně kvalitních, výrazně nebo jen skromně zdobených oken, dveří a vrat. Tyto prvky se velmi často nacházejí na památkově nechráněných stavbách, a jejich zachování tak závisí na dobré vůli vlastníka stavby. Prvořadým úkolem památkové péče by proto měla být jejich dokumentace, rovněž však šíření osvěty v regionálních novinách, různých populárních časopisech a podobně. (Publikování v odborných časopisech může jen stěží ovlivnit názory širokého okruhu vlastníků historických budov.)

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 79

79

Mnohdy si až při pozorném pohledu všimneme, jak bohatě jsou zdobeny například zašlé kliky a dřevěné články některých dveří a vrat.

Železné vnější krycí dveře krámského portálku („dveřnice“) jsou další cennou součástí historické stavby zasluhující ochranu a citlivý přístup při případné opravě. Památková hodnota podobných konstrukcí spočívá do značné míry právě ve skutečnosti, že nenesou stopy dodatečných úprav a oprav. Je proto nezbytně nutné zcela vyloučit veškeré zásahy, nebo je v naléhavých případech omezit na nutnou míru.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 80

80

Dvoubarevná či vícebarevná úprava dveří a vrat není podle našich vědomostí příliš obvyklá, v některých oblastech se s ní ale setkáváme poměrně často. Před opravou je v podobných případech žádoucí ověřit případnou existenci starších nátěrů (ať již vícebarevných nebo jednobarevných) nebo jejich zbytků, a památkově vhodnou povrchovou úpravu pak řešit ve vztahu k architektonickému výrazu celé fasády.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 81

81

Stejnou zásadu (viz s. 80) by bylo vhodné uplatnit i při obnově zobrazených vrat, která jsou cennou součástí neobvyklého řešení fasády venkovského domu z roku 1935, ovlivněného dobovým dekorativismem.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 82

82

S citlivým přístupem ke starším součástem staveb se lze setkat ve Francii. Zničená spodní polovina svisle kladených prken historických vrat byla nahrazena novými prkny. Spoj původní a nové části křídel neprobíhá ve vodorovné, ale v pilovité linii. (Kresba dle málo kontrastní fotografie.)

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 83

83

Interiérové výplňové dveře z devatenáctého a z první poloviny dvacátého století, ať již plné, nebo zčásti prosklené, jsou obvykle kvalitními truhlářskými výrobky. Bývají dochovány v dobrém technickém stavu a jejich nahrazování novými dveřmi, ke kterému bohužel stále ještě dochází, je zásahem nejen necitlivým, ale také zcela nehospodárným. Za zachování a citlivou obnovu vesměs stojí i původní povrchová úprava těchto tradičních výplní otvorů. Dodavatelé, kteří nedokáží zajistit jejich případnou menší opravu, by se neměli podílet na obnově historických staveb. Totéž lze říci o projektantech, navrhujících podobné změny někdy z vlastního rozhodnutí, jindy dle požadavku investora.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 84

84

Historizujícími architektonickými články zdobené vchodové dveře a jejich nadsvětlíky se subtilními příčlemi slouží i po více než sto letech svému účelu a bývají hodnotnou autentickou částí nájemních domů či veřejných budov. Pokud by v současné době došlo k jejich výměně, byly by nejspíš nahrazeny dosti odlišnou a podstatně méně působivou konstrukcí. I kdyby bylo požadováno zachování původního architektonického řešení, truhláři by mohli zjednodušit profilaci architektonických článků a zvětšit šířku příčlí. V obdobných případech je třeba trvat na opravě a zachování dochovaných truhlářských i kovových výrobků. K zasklení vnitřních i venkovních dveří, nadsvětlíků a podobně bylo dříve často užíváno barevné, leptané a jiné, dnes již nevyráběné dekorativní sklo. Jeho zachování je třeba věnovat velkou péči.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 85

85 Zajímavým doplňkem vstupních dveří venkovských domů jsou tzv. „braňky“, bránící vstupu domácích zvířat do síně při otevřených dveřích. Také tyto stavební prvky s vysokou vypovídací hodnotou je žádoucí zachovat.

V mnohých domech z první poloviny dvacátého století bylo k zasklení vchodových dveří, oken na podestách schodišť a podobně použito zdobené leptané sklo, které samozřejmě zasluhuje plnou památkovou ochranu.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 86

86

Vcelku nepříliš nápadné, přesto však velice kvalitní, částečně prosklené krámské dveře s krycími dveřmi („dveřnicemi“) osazenými v líci fasády jsou příkladem velmi hodnotné součásti historické stavby, zasluhující veškerou možnou ochranu a velmi citlivý přístup při obnově povrchové úpravy. S likvidací obdobných autentických výplní okenních a dveřních otvorů bychom se neměli pasivně smiřovat. V případě ohrožení je vhodné žádat o pomoc stavební nebo obecní úřad.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 87

87

Nejen v období historizujících slohů, ale i v období secese a rané moderny byla věnována veliká péče výtvarnému řešení kovových stavebních prvků. I tyto relativně mladší součásti budov jsou v průběhu stavebních prací ohroženy krádeží. Jejich bezpečné uschování je proto více než vhodné.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 88

88 Hodnota architektonického návrhu i realizace těchto ocelových dveří průmyslové stavby z první třetiny dvacátého století bude odborníkům zřejmá již na první pohled. Na druhé straně je však třeba počítat i s tím, že mohou být považovány za ničím nevynikající, zbytečně složitě tvarované plechové dveře. Poté budou bez projednání s pracovníky památkové péče z malicherných důvodů odstraněny a nahrazeny běžnými dveřmi s rovným nadpražím. Takovým situacím je třeba předcházet včasným poučením vlastníků i zúčastněných pracovníků.

Velký význam pro zachování původního architektonického výrazu a zároveň i nemalou památkovou hodnotu mají kvalitní původní okna a dveře staveb pocházejících z první poloviny dvacátého století. Bylo by neodpustitelnou chybou věnovat v rámci památkové péče o plošně chráněná území pozornost jen starším stavbám a přehlížet nevhodné úpravy mladších budov.

vyplne 21.12.2004 16:11 Stránka 89

89 Na věrohodném výrazu interiéru historické stavby se podílejí i menší autentické stavební prvky. V tomto případě se jedná o výplňová přikládací dvířka s nezdobenými křížovými závěsy.

Odstraňování starších výkladců, pro naše historická města tak charakteristických, je zásahem zcela nevhodným. Je nutné připomenout, že jejich likvidace byla někdy požadována nejen z důvodů komerčních, ale také v rámci neuvážené snahy o tzv. „očištění“ historické fasády od mladších prvků, zejména z období historizujících slohů.

vyplne 21.12.2004 16:06 Stránka 90

90

Charakteristickou součástí parteru historických měst jsou předložené výkladce se svinovacími roletami. Bylo by neodpustitelnou chybou dopustit jejich likvidaci.

Detail mladšího výkladce s předsazenou vrchní částí, svinovací mříží a sklápěcí vzpěrou nedochované plátěné markýzy. Také tyto stavební prvky se nemalou měrou podílejí na autentickém výrazu starších částí našich měst.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 91

91

Přízemní okna některých barokních staveb chrání efektní spínané mříže ze zvlněných kovaných prutů (tyčí). Za běžnou úpravu lze považovat opatrné očištění a opatření matným hnědošedým (nikoliv lesklým černým) nátěrem. Předem je však třeba posoudit, nebyly-li mříže původně opatřeny barevným nátěrem, a případně důkladně uvážit možnost jeho obnovy. K upevnění do kamenného ostění by neměla být používána cementová malta.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 92

92

Památkovou ochranu nezaslouží jen provlékané nebo bohatě tvarované mříže, ale i prostší a menší starší mřížky. V tomto případě jsou kované pruty spojeny nýtem.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 93

93

Hodnota tradičních kovaných nebo různých bohatě tvarovaných mříží je všeobecně uznávána. Památková péče by se však měla vztahovat i na mladší a jednodušeji řešené mříže budov pocházejících z konce devatenáctého a z první poloviny dvacátého století. Památkovou ochranu samozřejmě zasluhují i mnohé mříže z první poloviny dvacátého století.

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 94

vyplne 21.12.2004 16:25 Stránka 95

Národní památkový ústav ústřední pracoviště Odborné a metodické publikace, svazek 29

PÉČE O VÝPLNĚ HISTORICKÝCH OKENNÍCH A DVEŘNÍCH OTVORŮ Alfréd Schubert

1. vydání Vydal Národní památkový ústav – ústřední pracoviště Valdštejnské náměstí 3/162, 118 01 Praha 1 v roce 2004. Redakce: Kristýna Kolajová Grafické zpracování: Aleš Lederer Tisk: PB tisk, s. r. o., Příbram Adresa redakce: Národní památkový ústav – ústřední pracoviště Valdštejnské náměstí 3/162, 118 01 Praha 1 e-mail: [email protected] ISBN 80-86234-56-8

vyplne 21.12.2004 8:27 Stránka 96

PÉČE O VÝPLNĚ HISTORICKÝCH OKENNÍCH A DVEŘNÍCH OTVORŮ

Recommend Documents