Slezská univerzita v Opavě Fakulta veřejných politik v Opavě
PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÍ Distanční studijní opora
Věra Juříčková
Opava 2012
Projekt č. CZ.1.07/2.2.00/15.0178 Inovace studijního programu ošetřovatelství na Slezské univerzitě v Opavě
Obor:
psychologie
Klíčová slova:
duševní zdraví, duševní hygiena, prevence, rizikové faktory, psychická zátěž, stres, snydrom vyhoření, duševní onemocnění, faktory podporující duševní zdraví, time mamgement, sebepoznávání, člověk v sociálním prostoru, osobní pohoda.
Anotace:
Péče o duševní zdraví by měla být samozřejmou součástí našeho života. Obvykle však většina lidí tuto péči podceňuje a věnujeme se svému zdraví až v situaci, kdy se objevují první výraznější problémy. Duševní zdraví je ohroženo různými rizikovými faktory, stejně tak je mnoho faktorů ovlivnitelných, kterými můžeme našemu duševnímu zdraví prospět. Tato opora se snaží přiblížit péči o duševní zdraví ve všech souvislostech, z pohledu jedince a jeho možností, stejně tak z pohledu sociálního. Dospět k osobní pohodě by mělo být cílem každého jedince. Pouze jedinec duševně zdravý dovede žít a rozvíjet plnohodnotný život a poskytovat pevné sociální vztahy. Cílem opory je motivovat studenty k cílené prevenci, aby podporovali svoje duševní zdraví, dosáhli osobní pohody a žili šťastný život.
©
Slezská univerzita v Opavě Fakulta veřejných politik v Opavě
Autor:
PhDr. Věra Juříčková. Ph.D.
Lektoři:
Jména lektorů
ISBN
OBSAH 1 DUŠEVNÍ ZDRAVÍ..............................................................................................................9 1.1 Zdraví.............................................................................................................................9 1.2 Duševní zdraví..............................................................................................................11 1.2.1 Normalita osobnosti...............................................................................................11 1.2.2 Hranice duševního zdraví a nemoci.......................................................................13 1.3 Duševní hygiena...........................................................................................................13 1.3.1 Prevence.................................................................................................................15 2 RIZIKOVÉ FAKTORY......................................................................................................17 2.1 Závislosti.......................................................................................................................18 2.1.1 Kouření..................................................................................................................18 2.1.2 Alkohol..................................................................................................................19 2.1.3 Drogy.....................................................................................................................22 2.1.4 Gamblerství ..........................................................................................................24 2.2 Rizikový sex..................................................................................................................25 2.2.1 Pohlavní nemoci....................................................................................................25 2.3 Přejídání nebo hladovění............................................................................................27 2.4 Nehody a úrazy............................................................................................................28 2.5 Nevhodný životní styl..................................................................................................29 3 PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ A SYNDROM VYHOŘENÍ........................................................31 3.1 Psychická zátěž............................................................................................................31 3.1.1 Zdroje zátěže..........................................................................................................33 3.1.2 Druhy stresu...........................................................................................................33 3.1.3 Příznaky stresu.......................................................................................................34 3.1.4 Možné reakce na stres............................................................................................35 3.1.5 Připravenost ke zvládání zvýšené zátěže...............................................................36 3.1.6 Zvládání zátěže (copingové strategie)...................................................................37 3.1.7 Jak zvyšovat svou odolnost?..................................................................................38 3.2 Nepříznivé psychické a sociální jevy..........................................................................39 3.2.1 Syndrom vyhoření (burnout).................................................................................39 3.2.2 Workholismus........................................................................................................41 3.2.3 Mobbing.................................................................................................................41 4 DUŠEVNÍ ONEMOCNĚNÍ...............................................................................................43 4.1 Psychické poruchy.......................................................................................................43 4.1.1 Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek F10–19.............................................................................................................................44 4.1.2 Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy F20–29............................46 4.1.3 Poruchy nálady (afektivní poruchy) F30-39..........................................................47 4.1.4 Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy F40–49 .........................................................................................................................................49 4.1.5 Behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory F50–59................................................................................................................51 4.1.6 Poruchy osobnosti a chování u dospělých lidí F60–69.........................................51 4.1.7 Mentální retardace F70–79....................................................................................52 4.1.8 Poruchy psychického vývoje F80–89....................................................................52 4.1.9 Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a adolescenci F90–98. .53 4.1.10 Jak přistupovat k lidem s duševním onemocněním.............................................54 3
4.1.11 Dopady duševních nemocí...................................................................................55 5 FAKTORY PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ..............................................................................60 5.1 Rytmus spánku a bdění ..............................................................................................61 5.1.1 Fáze spánku...........................................................................................................61 5.1.2 Poruchy spánku......................................................................................................62 5.1.3 Jak dobře spát........................................................................................................62 5.2 Rytmus práce a odpočinku.........................................................................................63 5.2.1 Osobní a pracovní tempo.......................................................................................65 5.2.2 Kvalitní odpočinek................................................................................................65 5.2.3 Práce a volný čas...................................................................................................66 5.3 Zdravá výživa..............................................................................................................67 5.4 Pohyb............................................................................................................................68 6 TIME MANAGMENT........................................................................................................70 6.1 Time management.......................................................................................................70 6.1.1 Analýza času..........................................................................................................71 6.1.2 Důležitost a naléhavost..........................................................................................73 6.1.3 Vyvarovat se časových tísní...................................................................................74 6.1.4 Etapizace................................................................................................................74 6.1.5 Delegování.............................................................................................................74 6.2 Konkrétní rady na zefektivnění času.........................................................................75 7 SEBEPOZNÁNÍ..................................................................................................................79 7.1 Sebepojetí ....................................................................................................................79 7.1.1 Pohled druhých lidí................................................................................................80 7.1.2 Srovnávání s druhými............................................................................................81 7.1.3 Vliv kultury............................................................................................................81 7.1.4 Interpretace a hodnocení vlastní osoby..................................................................81 7.2 Sebeuvědomění............................................................................................................82 7.3 Sebeovládání a sebeřízení...........................................................................................84 7.3.1 Růstový životní program......................................................................................85 8 ČLOVĚK V SOCIÁLNÍM PROSTORU..........................................................................87 8.1 Podněty fyzické a sociální...........................................................................................87 8.2 Sociální kontakty.........................................................................................................89 8.2.1 Neznámí lidé..........................................................................................................89 8.2.2 Známí lidé..............................................................................................................89 8.2.3 Nejbližší lidé..........................................................................................................90 8.3 Konflikty a jejich řešení..............................................................................................91 8.3.1 Konfrontace (řešení typu vítěz-poražený) ............................................................92 8.3.2 Vyhýbání................................................................................................................92 8.3.3 Ústup......................................................................................................................93 8.3.4 Kompromis............................................................................................................93 8.3.5 Spolupráce (řešení typu vítěz-vítěz)......................................................................93 8.4 Jak rozvíjet a podporovat sociální vztahy.................................................................95 8.4.1 Kompetence k vlastní osobě..................................................................................95 8.4.2 Kompetence v oblasti mezilidských vztahů..........................................................96 9 ŠŤASTNÝ ŽIVOT..............................................................................................................98 9.1 Osobní pohoda ............................................................................................................98 9.1.1 Zdroje osobní pohody ...........................................................................................99 9.2 Work life balance.......................................................................................................101 4
9.2.1 Spiritualita...........................................................................................................102
5
ÚVODEM Studijní opora věnovaná péči o duševní zdraví nás seznamuje se základy této problematiky. Zájem o spokojený a šťastný život můžeme sledovat v celé historii lidstva, stejně tak doporučení, jak toho dosáhnout. V součaných podmínkách života moderní společnosti se však cítíme stále více ohroženi. O to více vystupuje nutnost se v této oblasti vzdělávat a o své zdraví pečovat. Základem se jeví vymezení pojmu zdraví. Fyzické i duševní zdraví jsou spolu těsně provázány. Duševní hygiena se také nazývá psychohygiena. Věnujeme se rizikovým faktorům – jako jsou různé formy závislosti, rizikové chování a především nevhodný životní styl. Psychická zátěž a stres jsou v dnešních podmínkách ohrožením pro všechny. Pokud se připojí i pracovní zátěž a následné selhání, mluvíme o syndromu vyhoření. Při souhře nepříznivých faktorů může dospět k duševním onemocněním, jejich přehled vás může s němi seznámit. Péče o duševní zdraví je však komplexní a neomezuje se pouze na pracovní nebo rodinný život. Můžete se u toho zamyslet ve výčtu faktrů, které mohou naše zdraví podpořit. Stejně tak k nim patří znalosti o time managementu, poněvadž efektivní využití času zmírňuje zátěž a umožňuje vyšší kvalitu života. Podmínkou našeho zlepšení je sebepoznávání. Jedná se jednak naší psychiky, kognitivních funkcí, emocí a osobnostních charakteristik, ale také se týká naší sociální stránky – soužití s ostatními lidmi. Poslední kapitola je shrnutím a je zaměřena na osobní pohodu a šťasný život. Připomínám, že proud kritické psychologie výrazně varuje před nekritickým přejímáním všeho, co přinesla tradiční psychologie. Domnívám se, že tento postup by měl platit pro každé studium. Konfrontujte s teorií svoje vlastní zkušenosti, přemýšlejte, hledejte v jiných zdrojích – pochybujte o jednoznačném výkladu. U tématu duševního zdraví neustále se vyvíjejícího v měnících se podmínkách socio-historické skutečnosti to platí samozřejmě. Obsah předmětu je rozvržen do devíti témat. Tato skripta jsou pouhým stručným přehledem probírané látky. Ráda bych Vás jako ve všech svých skriptech tímto textem motivovala ke studiu bohaté odborné literatury, která se nabízí v širokém spektru. Ať už četba knih bude vyvolána potřebou dozvědět se něco navíc ke studiu péče o duševní zdraví, psychologie vůbec, nebo k seminárním či závěrečným pracím, nebo také potřebou porozumět nebo pomoci klientu, obohatí také vždy vás samotné. Péče o duševní zdraví se vám vrátí v pocitu naplněného života.
6
RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY Předkládaný studijní materiál je věnován problematice péče o duševní zdraví. Cílem textu je seznámit studenty se základními poznatky a možnostmi, jak se vyvarovat negativních vlivů a jak aktivně přispět k rozvíjení našeho duševního zdraví. Výuka je založena na propojení teoretických poznatků s aktivní prožitkovou vlastní zkušeností. Předpokládá se nejen rozšíření vědomostí, ale promýšlení a propojení teoretických poznatků do denního života a hledání významu péče o duševní zdraví pro člověka. Porozumění tématu podpoří propojení s dalšími předměty – psychologie, psychiatrie, komunikace, sociologie, filozofie. Stejně tak můžete získané poznatky využít při studiu, v práci i osobním životě. Budete umět: ● ● ●
přemýšlet o osobnosti jako o propojeném systému v bio-psycho socio úrovni, docenit význam duševního zdraví pro jedince i společnost, pochopit teorii celoživotního vývoje.
Získáte: ● ● ● ●
přehled o nejnovějším přístupu k oboru, informace o hlavních tématech vztahujících se k duševnímu zdraví, informace o dovlivnitelných faktorech rizikových i podporujících duševní zdraví. poznatky, jak je důležitá osobní pohoda.
V textu se budete setkávat s mnoha pojmy, které budou pro vás nové. Doporučuji průběžně vyhledávat významy slov, kterým nerozumíte. Studium textu má smysl tehdy, když budete textu dobře rozumět a propojíte ho se svými zkušenostmi. Teprve s pochopením širších souvislostí je možné přemýšlet o duševním zdraví v širším kontextu.
7
1 DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
1
DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Uvodní kaptitola seznamuje čtenáře se základními pojmy. Čím je pojem obecnější, tím obtížněji se vysvětluje. Pojem zdraví patří zrovna k takovým, které se zdají dobře sruzumitelné. Vysvětlit ho přesnými pojmy a ujasnit si, co je zdraví fyzické a duševní, patří do této části skript. Úzce s ním souvisejí pojmy duševní hygiena a prevence.
CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ● ● ●
vysvětlit pojem zdraví, ujasnit si pojem duševní zdraví, pochopit principy duševní hygieny.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Zdraví, Duševní zdraví, Duševní hygiena, Prevence
1.1
Zdraví
Definovat zdraví se zdá zbytečný popis. Objevuje se v našich přáních, většina z nás ho pojímá za ústřední hodnotu. Jeho skutečný význam však pochopíme teprve tehdy, když se zdraví necítíme. Při studiu s překvapením zjistíme, že pojem samotný nemá jednotnotný význam v historickém kontextu. V antice žít zdravě znamenalo žít dobře a moudře. Často bylo zdraví spojeno s vnitřní vyrovnaností. Medicína se zabývala celkovým způsobem života člověka a jeho výživou. Až přibližně od 19. století se pojem zdraví zúžil na správné fungování, strukturu a znalosti z fyziologie. Pojem zdraví není ani jednotný v různých vědních disciplinách. Na zdraví je proto možné nahlížet také z různých úhlů pohledů. Lékař vnímá zdraví jako nepřítomnost nemoci. Sociolog je definuje jako dobrou funkčnost jedince v sociálních rolích. Humanista za zdravého označí toho, kdo se umí pozitivně vyrovnávat s úkoly, které nastanou. Idealista slučuje tři roviny fungování jako podmínku zdraví: tělesnou, duševní i sociální. (Křivohlavý, 2001)
9
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková Seedhouse (1995) popisuje teorie zdraví z pěti možných kritérií: 1. 2. 3. 4.
Zdraví jako ideální stav člověka, jemuž je dobře - welness Zdraví jako stav, kdy funkce fungují normálním způsobem - fitness Zdraví jako zboží Zdraví jako určitý druh síly
DEFINICE 1-1 „Zdraví je celkový (tělesný, psychický, sociální a duchovní) stav člověka, který mu umožňuje dosahovat optimální kvality života a není překážkou obdobnému snažení druhých lidí.“ (Křivohlavý, 2001, s. 40)
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 1 1. Co si vy představuje pod pojmem zdraví? 2. Co se vám vybaví při pojmu „zdravý nemocný“?
OTÁZKY Jakým způsobem je zajištěno právo člověka na zdraví v České republice?
Zdraví můžeme chápat jako jako prostředek k realizaci cíle nebo jako cíl sám o sobě. V současné době můžeme i v medicíně vidět snahu o komplexní léčbu pacienta, podobně jako v péči o duševní zdraví. Můžeme hovořit o třech aspektech zdraví – subjektivním, objektovním a sociálním. Subjektivní aspekt zdraví vychází z našich vnitřních pocitů a vlastního vnímání. Je spojen , nepřítomností ubližujících projevů (bolest, horečka, nevolnost, úzkost, nespavost), pocitem přiměřené síly, výkonnosti, harmonie, radosti ze života, dobrým vzhledem, seberealizací, plným rodinným a sexuálním životem. Objektivní aspekt zdraví je spojen s názorem lékaře. Srovnává se s normou, porovnávají se normy měřených znaků (krevní tlak, cholesterol). Je vytvářen statisticky, jako průměr získaný od většího počtu jednotlivců. Sociální aspekt zdraví sleduje zařazení jedince do společnosti. Dobré zdraví umožňuje jedinci zařadit se do okolního sociálního a ekonomického prostředí, udržovat sociální kontakty, plnit očekávané společenské role. Snížená kvalita zdraví může tyto možnosti omezovat či vylučovat. Z hlediska sociálního je proto zdraví měřeno podle míry realizace jeho sociální role a uspokojováním sociálních kontaktů. 10
1 DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
1.2
Duševní zdraví
Duševní zdraví je spojeno s osobní pohodou. Podle Rogerse je podstatou duševního zdraví takový stav, aby člověk mohl co nejvíce uplatnit své předpoklady ve smyslu "dobrého života" a stal se psychologicky svobodnou, osobnostně zralou, optimální, plně fungující osobou, tvořivým jedincem (Rogers, 1995). V tomto stavu emoční stability a spokojenosti dokáže duševně zdravý jedinec zvládat nároky všedních dnů, které jsou spojeny se zátěží. Neznamená to tedy, že člověk, který je bez symptomů poruch, nezažívá žádné problémy, žije ve skleníkovém prostředí. Duševně zdravý jedinec je spokojený a naplňuje se v oblasti sociálních vztahů se svými nejbližšími, zvládá pracovní nároky a adekvátně se adaptuje na změny. Zároveň kultivuje a obohacuje prostředí, ve kterém žije. Pozná se podle: ● ● ● ● ● ●
1.2.1
citové vyrovnanosti, schopnosti zvládat vlastní emoce a zároveň schopnosti se uvolnit schopnosti přijímat a zpracovávat informace, řešit problémy, logicky myslet a plánovat, podílet se na změnách, vytvářet nové věci komunikace, schopnosti uskutečňovat své plány, aktivní účasti na dění kolem sebe, správné adaptace našeho uspokojení ze situace, v níž se nachází naše tělo, duše, vztahy, duchovno schopnosti přizpůsobovat se situacím a reagovat na ně tak, abychom se cítili dobře. Normalita osobnosti
Hranice mezi normálním a patologickým projevem není jednoznačná. Závisí na aktuálních sociokulturních podmínkách a na kritériích, které k posuzování použijeme. Rozlišení je proto velmi obtížné. Za normální a duševně zdravou obvykle považujeme osobnost: ● ● ● ● ●
autoregulovanou, která má adekvátní pocit identity, sebehodnocení, sebecit a sebedůvěru a je schopna řešit své problémy relativně nezávisle a převážně sama; s adekvátními mentálními reprezentacemi světa, dostatečně objektivně percipující realitu; přizpůsobenou ustáleným společenským kritériím a jednající v jejich rámci; individualizovanou dispozičně i zkušenostmi získanými vzorci chování; integrovanou, tj. takovou, jejíž všechny složky fungují jednotně, celistvě a v koordinaci s jinými, její názory, postoje a způsoby chování jsou situačně i v čase adekvátně stabilní a která má adekvátní pocit životního smyslu. (Kohoutek, 2010)
Pojem „normální“ se chápe ve třech významech: ● ● ●
statistickém – normální je to, co je nejčastější, tedy průměrné; funkčním – určitý systém plní správně svou funkci, tedy funguje; normativním – provádíme hodnocení ve srovnání s určitou normou. 11
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková Norma je porovnávána a hodnocena: ● ● ● ●
subjektivně – vlastní odhad jednice; sociálním okolím – názory lidí, se kterými je jedinec v kontaktu; zjišťováním přítomnosti nebo nepřítomnosti psychopatologických symptomů; při chování člověka v určité situaci.
Chápání normy se může specifikovat podle různých hledisek: ● ● ●
a/ parciální, tj. skupinová norma, b/ mediální norma přibližuje vzorce chování, které jsou prezentovány v médiích, c/ individuální, tedy subjektivní norma – jak hodnotím sebe a druhé a co považuji na základě své zkušenosti za normální.
Normalita je také chápána jako ● ● ●
a/ duševní zdraví můžeme definovat jako opak nemoci, b/ optimální stav odpovídá ideálu doby – historicky podmíněno – ideál, který jedná úplně optimální strategií ve všech situacích je vlastně abnormální, c/ proces směřující k seberealizaci, schopnost aktivní přizpůsobivosti (adaptaci).
Kritéria normality K tomu, co je považováno za projevy, které je možno objektivně hodnotit jako společensky normální v současné době, se vyjadřují mnozí autoři. Uvádím příklad autorky Syřišťové (in SVOBODA, 2006, s. 34): ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ●
subjektivní uspokojení schopnost správného sebehodnocení pocit identity schopnost seberealizace autonomie, nezávislost, sebeurčení integrace osobnosti rezistence ke stresu tolerance k úzkosti adekvátní percepce reality schopnost přežití sociální adaptace
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 2 Jak rozumíte jednotlivým pojmům? Jak byste ohodnotili sami sebe?
12
1 DUŠEVNÍ ZDRAVÍ 1.2.2
Hranice duševního zdraví a nemoci
Autoři Kinston a Cohen (1988, in Bedrnová, 2009, s. 83-84) uvádějí, že se každý jedinec v průběhu života pohybuje střídavě mezi čtyřmi stavy mysli: ● ● ● ●
otevřeným – odpovídá duševnímu zdraví neurotickým – blíží se více normální reakci na stesové podněty – nespavost, deprese, pschosomatické reakce objektivně narcistisckým – jsou to již hraniční stavy, ohrožují integritu osobnosti, poruchy osobnosti stavem primárního vytěsnění – dezintegrace psychiky, chybí kontakt s realitou, psychózy
Duševní poruchy jsou kromě genetických podmínek úzce spojeny s nevyhovujícím životním stylem a tlakem současných kulturních stereotypů. Orientace na výkon, úspěch, konzum, podceňování prevence považované za luxus v tržním prostředí, nepřiměřená zátěž v různých sociálních rolích, často potom vedou k objevení různých psychických poruch. Gaussova křivka ukazuje rozložení psychicky zdravých osob a osob vykazujícíh patologii. Největší skupina lidí je v oblasti, kde se objevují různé patologické symptomy, především neurotické. Skupina lidí, kteří onemocní těžkou psychickou poruchou je poměrně malá. Paradoxně stejně tak malá je skupina lidí, kteří jsou absolutně psychicky zdraví.
VĚTA 1-1 „ Lze dokonce s nadsázkou říci, že nikdo není absolutně psychicky zdráv a je jen otázkou času a situace, kdy se na uvedené křivce, charakterizující normální rozložení, posune blíže k duševní poruše nebo se od ní naopak vzdálí.“ (Bedrnová, 2009, s. 89)
1.3
Duševní hygiena
V celé historii můžeme vidět snahy o nalezení návodů, jak žít spokojeně a vyhnout se nepříznivým vlivům. Základy duševní hygieny se objevují v zachycených zkušenostech a tradičních návodech předávaných z generace na generaci. Současně se ale duševní hygiena vyvíjela v rámci filozofie, odkud čerpají myšlenky i moderní přístupy. Například buddhismus zdůrazňuje individuální aktivitu jedince a nirvárna je prostředek k dosažení klidu a pohody. Antická filozofie přinesla např. Démokritův přístup k člověku jako systému, který by měl žít v rovnováze sám se sebou i s přírodou a světem. Renesance představuje rozvoj vědeckého poznání, tedy i medicíny a vědomostí o psychice. Rozvoj psychiatrie přichází v 18.století a ke konci 19.století nastává i rozvoj psychologie a zájem o duševní zdraví. Psychohygiena jako vědní obor, pečující o duševní zdraví, zdůrazňuje pozitivní kvality, nezbytné pro takový zdravý duševní život. V první polovině devadesátých let byl do Čech dovezen přístup otevřeného akceptujícího prožívání pod názvem focusing (zaostřování).
13
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková Focusing je způsob, jak poznávat své pocity, naslouchat jim, naučit se chápat co nám chtějí říct. Také nám ukazuje způsob, jak se prostřednictvím tělesných pocitů dostat k jejich smyslu. Focusing učí člověka orientovat pozornost na odraz životních problémů v tělesném prožívání. Duchovním předchůdcem focusingu byl známý psychoterapeut Carl Rogers, který zdůrazňoval, že změna prožívání může nastat až tehdy, jsme-li schopní sjednotit se i se svými těžkými pocity. A to je i podstatná součást nejen psychoterapie, ale také každodenní duševní hygieny. Vše psychologicky významné je doprovázeno a skryto v prožívání, a to je zakotveno tělesně a je celostního charakteru. (Vymětal, 2010). Péče o tělo i duši - psychohygienu lze rozdělit na dvě základní části – tělesnou a duševní. Protože to, co se děje v našem těle, má vliv na psychiku a naopak – naše prožívání se promítá do těla, měli bychom se své tělo i duši starat rovnoměrně. Vliv má samozřejmě i vyvážená strava, odpočinek, spánek, otužování, seberealizace a vyrovnané vztahy s lidmi.
DEFINICE 1-2 „Duševní hygiena je multidisciplinární obor zaměřující se na otázky hledání a nalézání efektivního způsobu života, optimální životní cesty pro každého z nás.“ (Bedrnová, 2009, s. 16)
Jde tedy, o to, abychom si navzdory setkávání s nepříznivými vlivy a situacemi dokázali uchovat fyzické i duševní zdraví. Duševní hygienu můžeme chápat: ● ●
v užším slova smyslu jako obor zabývající se uchováním duševního zdraví; v širším slova smyslu přistupujeme k duševní hygieně jako všestrannému zhodnocování osobního života; hledání harmonického rozvoje naší osobnosti, optimalizaci našeho životního stylu. Podobně je orientována biodromální psychologie (psychologie životní cesty), nebo managment osobního rozvoje. Toto komplexní pojetí kombinuje indiviuální možnosti jedince, jeho aktivní úlohu v této oblasti formou sebeřízení a zároveň v nutné souvislosti jedince v rámci sociálních vztahů v konkrétní historicko kulturní situaci.
KONTROLNÍ OTÁZKA 1 Ze kterých oborů může čerpat duševní hygiena?
Součástí duševní hygieny by měl být trvalý aktivní přístup k sobě samému i okolnímu prostředí, s cílem dosáhnout dobré pracovní výkonnosti, fungujících sociálních vztahů a subjektivní spokojenosti. Pokud je péče o duši zanedbávána, objevuje se celá řada nežádoucích příznaků. Zatímco odpočinek po fyzické námaze téměř vždy považujeme za 14
1 DUŠEVNÍ ZDRAVÍ samozřejmý, psychickému zdraví se věnujeme málo. Mozek také potřebuje údržbu a odpočinek, i když se zrovna aktuálně necítíme unavení, přetížení či vyčerpaní. Duševní hygiena má zásadní význam pro zdravý a plnohodnotný život každého z nás. Získané vědomosti slouží ovšem jako základna, ze které je možné se inspirovat, nikdy však nezachytí všechny možnosti a kombinace jedince a konkrétních situací. Právě hledání aktivního způsobu řešení problémů, které bude pro každého z nás originální, by mělo být cílem. Efektivnější však může být tehdy, když budeme připraveni na řešení problémů dříve, než jimi budeme pohlceni. 1.3.1
Prevence
Prevencí v oblasti duševní hygieny rozumíme možnosti rozvoje jedince, které v případě setkání s problémy, pomohou překonat potíže. Není reálné, že se všemu negativnímu vyhneme. Profylaxe je spojena s praktickými tréninky, které posilují naše osobní možnosti a jsou specifikovány pro konkrétní situace.
K ZAPAMATOVÁNÍ 1 Nezapomeňte, že prevence je snadnější než terapie. Bedrnová uvádí: „Měli bychom proto být připraveni reagovat flexibilně a s určitou otužilostí či neochvějností takové situace zvládat. Znamená to, že na to, co budeme moci, se připravíme dopředu, a to, co nebudeme schopni předvídat nebo ovlivnit, se podle potřeby (a možností) naučíme buď ignorovat, nebo snášet.“ (Bedrnová, 2009, s. 23)
PRO ZÁJEMCE 1 V české odborné literatuře :se můžeme setkat s mnohými autory, kteří se tématům duševního zdraví (psychohygieny) již dříve věnovali. BARTKO, D. Moderní psychohygiena. Praha: Panorama, 1980. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001. MÍČEK, L. Sebevýchova a duševní zdraví. Praha: SPN, 1988.
OTÁZKY 1. Jaké zkušenosti máte s komplexním přístupem v lékařství? 2. Jaký význam přikládáte psychice při onemocnění a léčbě?
15
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková SHRNUTÍ KAPITOLY První kapitola vysvělila základní pojmy, týkající se zdraví obecně, duševního zdraví a normality osobnosti. Duševní hygienu vnímáme v užším slova smyslu jako obor, jehož předmětem je uchování duševního zdraví. V širším slova smyslu přistupujeme k duševní hygieně jako všestrannému zhodnocování osobního života; hledání harmonického rozvoje naší osobnosti, optimalizaci našeho životního stylu – všemu, co nám s naší aktivní účastí umožní prožít naplněný a spokojený život.
16
2 RIZIKOVÉ FAKTORY
2
RIZIKOVÉ FAKTORY
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Naše duševní i fyzické zdraví spolu úzce souvisí. Stejně tak spolu souvisejí faktory, které mohou zdraví ohrožovat. V současném způsobu života se objevují různá rizika, ať už v podobě závislostí, rizikového sexuálního chování nebo nevhodné životosprávy. Velmi často je vše propojeno s nevhodným životním stylem a neadekvátními hodnotami, které naše duševní zdraví nepodporují, ale naopak ohrožují.
CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ● ● ●
přiblížit rizikové faktory ohrožující fyzické i duševní zdraví, rozlišit rizikové faktory na ovlivnitelné a neovlinitelné, zamyslet se nad vlastním životním stylem a prevencí.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Kouření, Závislosti, Rizikový sex, Přejídání nebo hladovění, Nehody a úrazy, Nevhodný životní styl, neadekvátní hodnoty
Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují naše zdraví. Mnohé z nich mohou našemu duševnímu i fyzickému zdraví prospívat, mnohé mohou však škodit. K nejvýznamnějším a nejčastějším rizikovým faktorům pro člověka žijící v západní civilizaci je stres. Vzhledem k rozsáhlosti tomuto tématu věnujeme celou další kapitolu. Převážná část rizik, která ohrožují zdraví, souvisí se způsobem života, takže je v našich rukou je ovlivnit. Jsou to faktory ovlivnitelné. Patří sem především kuřáctví, nepřiměřená a nevhodná výživa, spojené s nadváhou a obezitou, nízká pohybová aktivita, nadměrná duševní zátěž a stres, nadužívání alkoholu. Aktivní přístup ke zdraví, ovlivňování rizik a jejich snižování či vylučování ze života umožní zařadit do života účelnou prevenci. Problémem zůstává, že racionální znalost možností ovlivnění rizik je poměrně dost velká, ale ne vždy se daří znalosti uplatnit v praxi. K ZAPAMATOVÁNÍ 2 Vhodným uplatněním faktorů životního stylu by bylo možno zabránit až 80 % předčasných úmrtí na srdečně-cévní a nádorová onemocnění.
17
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková Jsou známy také rizikové faktory neovlivnitelné, které ovlivnit nedokážeme. Je to věk (s přibývajícím věkem riziko stoupá), pohlaví (některé nemoci se vyskytují častěji u žen, jiné u mužů) a dědičnost (některé nemoci jsou podmíněny vrozenými vlastnostmi). V této kapitole se soustředíme na ovlivnitelná rizika vyplývající z kouření, zneužívání drog a alkoholu, rizikového sexu, nezdravé výživy, úrazů a nevhodného životního stylu často ve spojení s neadekvátním hodnotovým žebříčkem.
2.1
Závislosti
2.1.1
Kouření
Kouření je považováno za jev, který je multifaktoriálně podmíněn. Na závislosti se podílejí důvody fyziologické (nezanedbatelný je i vliv dědičnosti), psychologické i sociální. Původně se kouření týkalo především mužů. Současné statistiky vykazují téměř shodné údaje u mužů a žen. Výrazným problémem je snižující se věk kuřáků, kdy mnozí žáci základní školy jsou pravidelnými kuřáky.
SAMOSTATNÝ ÚKOL 1 Najděte ve statistikách aktuální údaje o kuřácích (muži, ženy, podle věkových kategorií apod.) a diskutujte o nich.
Kouření přináší uživatelům pozitivní hodnoty, kterými kuřáci argumentují v jejich prospěch (zvyšuje sebehodnocení, uklidňuje, zvyšuje možnosti sociálních kontaktů zejména s dalšími kuřáky, pomáhá překonávat nejistotu, přispívá k pocitům dospělosti u adolescentů). Kuřáci si nechcou přiznat negativa, která výrazně převažují nad tím, co jim kouření dává. V prvé řadě je to výrazně vyšší riziko onkologických onemocnění (uvádí se až 30% úmrtí na rakovinu je způsobeno kouřením). Ještě více kuřáků však onemocní kardiovaskulárním onemocněním, výrazným je nebezbečí infarktu. Kuřáci mají mnohé další zdravotní potíže, které mají chronický charakter (bronchitidu, dýchací obtíže, zvýšenou srážlivost krve, cévní problémy, žaludeční vředy a další). Samozřejmě se výrazně zvyšuje riziko u těhotných žen; kuřačky mají dítě s nižší porodní váhou a kouření celkově negativně ovlivňuje vývoj plodu. Kouření je také spojeno s dalšími faktory ohrožujícími zdraví – kuřáci pijí více kávy, konzumují více alkoholu, kouření bývá prvotní závislostí před závislostí na drogách. Zvyšují také riziko nehody při řízení vozidel nebo riziko založení požáru. Byly prokázány negativní vlivy kouření na potenci mužů a schopnost otěhotnění žen. To, co kuřáci popisují jako pozitivum kouření, se rázem hroutí v situaci, kdy zejména kvůli zdravotním potížím, které se s jistotou dříve či později dostaví, chtějí přestat kouřit. Odvykání je spojeno se sníženou pozorností, sníženou výkonností všech kognitivních funkcí, naopak se zvyšuje úzkost, roste napětí, špatná nálada a dřáždivost. Vzhledem k náročnosti odvykání se racionálně zdá nejjednošší recept – nikdy s kouřením nezačínat.
18
2 RIZIKOVÉ FAKTORY Kromě zdravotních důvodů jsou zřejmé také další důvody. Ekonomická náročnost kouření, zejména jsou-li oba partneři kuřáci, snižuje významně rozpočet rodiny. Za velmi negativní můžeme také považovat sobeckost kuřáků – negativní důsledky kouření se odrážejí i na lidech v okolí, kteří pasivním kouřením jsou ohrožováni. Největší nebezpečí představuje kouření pro děti, které žijí v zakouřeném bytě. Zároveň je vyšší riziko, že jejich děti budou také kuřáky. Děti rodičů nekuřáků mají jistou výhodu, nejsou ovlivněny pasivním kouřením a mohou své rodiče vnímat jako vzory. Je u nich menší pravděpodobnost, že budou kouřit. Vždy je však vhodné hovořit o škodlivosti kouření. Děti se stávají závislými na nikotinu velmi rychle, a čím dříve se u nich kuřáctví rozvine, tím horší může zanechat následky na jejich zdravotním stavu. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 3 Vypočtěte roční výdaje rodiny na kouření, pokud oba partneři kouří 20 cigaret denně.
Za vítané můžeme považovat současné snahy o omezování prostorů pro kuřáky – v dopravních prostředcích, ve školách, v restauracích. Významně také posilují preventivní programy zaměřené na děti a mládež. K ZAPAMATOVÁNÍ 3 „Jedna cigareta stojí kuřáka v průměru 5-15 minut života.“ (E.P. Eckhol, in Křivohlavý, 2001, s. 189)
PRO ZÁJEMCE 2 Typickým začátkem pro pravidelné kouření je věk 12 až 13 let. Varující je snižující se věk, stejně jako počty mladých kuřáků. Byl dokonce zjištěn shodný podíl kuřáků mezi patnáctiletými lidmi a mezi dospělými - kouří přibližně 30 procent patnáctiletých a asi 30 procent dospělých. Dá se z toho usuzovat, že lidé, kteří začnou v tomto brzkém věku kouřit, často se kouření nezbaví ani v dospělosti. Z hlediska vývoje v této oblasti je velmi nemilou zprávou, že počet dětí, které v tomto věku pravidelně kouří, je dvakrát vyšší než před šesti lety a počet vykouřených cigaret je dvojnásobný.(dostupné z http://koureni.zdrave.cz/kourenia-deti/) 2.1.2
Alkohol
Alkoholismus patří mezi nejzávažnější a nejrozšířenější formy závislosti. Možnost srovnání nabízí průměrná spotřeba alkoholu na osobu za určitý časový úsek, obvykle rok.
19
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 4 Zjistěte aktuální ukazatele průměrné spotřeby alkoholu a porovnejte spotřebu udávanou v jednotlivých státech.
Riziko konzumace alkoholu spočívá právě v ohrožování zdraví jedince. V malém množství alkohol uklidňuje nervy a vytváří pocit uvolnění. Zpomaluje se aktivita určitých částí mozku, zhoršuje se jemná motorika. Alkohol působí i duševní problémy, např. úzkosti, deprese, vztahovačnost, poruchy paměti, demenci. Přímý negativní vliv je spojen např. s cirhózou jater, vyšším výskytem nádorových a kardiovaskulárních onemocnění, Korsakovým syndromem. Alkohol také výrazně negativně ovlivňuje vývoj plodu. Pokud těhotná žena pije v průběhu těhotenství alkohol, vzniká fetální alkoholový syndrom. Ke známkám patří vrozené vady v oblasti hlavy a obličeje, nižší porodní váha a poškození mozku projevující se poruchami chování a nižším intelektem. Nepřímo alkohol zapříčiňuje sníženou kontrolu chování spojenou s větším rizikem automobilových nehod, s vyšší kriminalitou, s vyšší agresivitou. Ve dvou třetinách případů vražd byla oběť nebo agresor pod vlivem alkoholu. Alkohol je také často příčinou rizikového sexu. Vážné jsou i sociální důsledky závislosti na alkoholu; často je důvodem pro propuštění z práce, bezdomovectví.(Křivohlavý, 2001, s. 197). O alkoholismu hovoříme tehdy, dosáhne-li závislost na alkoholu takového stupně, že škodí buď jedinci, společnosti, nebo oběma. Při konzumaci alkoholu dochází k návyku, kdy k dosažení stejného stupně zážitku potřebujeme stále vyšší množství alkoholu. Průběh závislosti na alkoholu je různý. Liší se individuálně. Odlišuje se mimo jiné podle toho, jaký alkohol je zneužíván. Stupeň opilosti je tedy charakterizován jednak vnějšími projevy, a jednak obsahem alkoholu v krvi. Při konzumování alkoholu můžeme sledovat tři stupně intoxikace: 1. lehký (0,5 – 1,5 promile) – snížení psychomotorické výkonnosti, mnohomluvnost, činorodost, výkonnost, pohotovost sociálního kontaktu, snížení zábran; 2. střední (1,5 – 2,5 promile) – euforie nebo agresivita, silně snížená sebekritičnost, zábran, spavost; 3. těžký (přes 2,5 promile) – poruchy vědomí, ztráta orientace, vztahu k realitě, úzkost, podráždění, poruchy řeči, rovnováhy, závratě. Vznik závislosti se projevuje ve 4 stádiích: 1. stádium – počáteční: zvyšuje se frekvence pití a rostou dávky alkoholu, pije se veřejně; 2. stádium – varovné: tolerance stoupá, stále častější stavy opilosti, objevuje se pití „tajně“, objevují se „okénka“- výpadky paměti, rizikové chování; 3. stádium – rozhodné: roste tolerance alkoholu, okénka jsou již charakteristická, ztrácí spolehlivou kontrolu, vynucená abstinence a období pít s mírou, ztráta kontroly je trvalá, změny osobnosti, konflikty, společenský sestup, sexuální problémy; 4. stádium – konečné (terminální): tolerance na alkohol se snižuje – dotyčný se opije
20
2 RIZIKOVÉ FAKTORY rychleji, začíná od rána, opilost trvá i více dní, ztrácí sebekontrolu, vyhledává osoby pod svou sociální úrovní ke společnému pití, používá k pití i technické prostředky (Alpa, Okena, Líh), tělesné i duševní zdraví je oslabeno, jedinec je v přímém ohrožení života. (Nešpor, 2000) Pokud člověk, který je závislý na alkoholu, nemá jeho přísun, objevuje se abstinenční syndrom (může se objevit při hospitalizaci s fyzickým onemocněním). Možné projevy jsou následující: třes jazyka, víček, rukou, pocení, nevolnost, tachykardie, hypertenze, bolesti hlavy, nespavost, slabost, epileptický záchvat, poruchy nálad. Při těžké závislosti se mohou objevit i vážné duševní poruchy: ●
●
●
●
●
Alkoholová epilepsie Zneužívání alkoholu a výskyt epileptických záchvatů spolu často souvisejí. V odvykacím stavu se může objevit epileptický záchvat u osob, u nichž se dříve epileptické záchvaty nevyskytovaly. Objevují se typicky 6 – 48 hodin poté, co skončilo pití alkoholu. Delirium tremens Je to život ohrožující stav, který vzniká po přerušení užívání alkoholu. Předchází mu stav charakterizovaný pocením, nevolností, zrychlenou srdeční činností, nespavostí. Je spojen s halucinacemi, dezorientací, poruchami paměti, výrazným třesem. Pacient může být zvýšeně aktivní, neklidný, agresivní či naopak zcela klidný, utlumený. Mohou být přítomny bludy. Tento stav může trvat několik dní a končí hlubokým spánkem. Na proběhlý stav je amnézie. Alkoholická halucinóza Projevuje se neklidem, úzkostí, bolestí hlavy, sluchovými iluzemi až halucinacemi. Alkoholická paranoidní psychóza Projevuje se bludy pronásledování a žárlivosti. Postihuje přednostně paranoidní psychopatické osobnosti. Objevuje se často při zvýšeném přísunu alkoholu. Alkoholová demence Projevuje se jako jiné demence postupným zhoršováním paměti, úsudku a duševních schopností. Alkoholová demence je reverzibilní, tzn. že může dojít k navrácení poškozených duševních schopností, pokud pacient dlouhodobě abstinuje.
Léčba závislosti na alkoholu Léčba každé závislosti je velmi náročná, dlouhodobá, s nebezpečím relapsů (opakované propadnutí do závislosti). Obvykle je nutná ústavní léčba, kde je spojena farmakoterapie (antabus, emetin), psychoterapie, včetně snahy zapojit do léčby rodinné příslušníky. KONTROLNÍ OTÁZKA 2 1. Co znamená „relaps“?
21
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková 2.1.3
Drogy
Podobně jako u alkoholu je možné si u drog pokládat otázku, proč lidé drogy užívají a proč se stávají alkoholiky nebo toxikomany? Závislost je spojena s posedlostí, zbavením vnitřní svobody. Lidé berou drogy, protože chtějí ve svém životě něco změnit. Racionalizace, proč jsem drogu zkusil, má mnoho podob: např. uniknout od reality a odpočinout si, zahnat problémy nebo nudu, udělat něco „dospělého“, zapadnout do party, vzbouřit se, experimentovat. Většina lidí si myslí, že drogy jsou pro ně řešením problémů, ale nakonec se z drog samotných stane největší problém.
VĚTA 2-1 Skutečným řešením je s drogami vůbec nezačínat.
Drogy jsou látky s psychotropními vlastnostmi, ovlivňují naši psychiku i naše chování. Ovlivňují naše kognitivní funkce a celou osobnost – zkreslují vnímání, zhoršují koncentraci pozornosti, ovlivňují myšlení i paměť, snižují schopnosti, působí demotivačně. Mohou vyvolat závislost psychickou nebo fyzickou. Významně se rozšířily v naší kultuře od poloviny 20.století.
VĚTA 2-2 Podle Světové zprávy OSN o drogách z roku 2008 asi 3,9% světové populace ve věku 15 až 64 let užívá marihuanu.
Druhy drog Dělení drog může být podle různých kritérií. ● ● ●
22
Podle postoje společnosti dělíme drogy na legální (alkohol, tabák ) a nelegální (marihuana, kokain). Podle míry rizika vzniku závislosti na měkké – lehké (marihuana, alkohol, tabák) a tvrdé – těžké (kokain,…). Podle stavu, který působí, rozeznáváme: ○ euforika – příjemné pocity, ○ fantastika (halucinogeny) – iluze, halucinace, ○ narkotika – otupují smysly, opilost, spánek, ○ analgetika – tlumí bolest, euforie, ○ sedativa – zklidňující, ○ anxiolytika – snižují úzkost,
2 RIZIKOVÉ FAKTORY excitancia (stimulancia) – povzbuzují, dodávají energii. Podle původu rozlišujeme drogy přírodní (marihuana, hašiš, opium) a syntetické (pervitin, extáze, LSD, braun). ○
●
drogy
Základní fakta o běžně zneužívaných drogách a) Marihuana Je nejčastěji užívanou nelegální drogou. V České republice měl zkušenosti s touto drogou téměř každý druhý dospívající ve věku 15 – 19 let. b) Extáze Tato syntetická droga bývá obvykle užívána ústně ve formě tablety nebo kapsle, může obsahovat látky stimulující centrální nervovou soustavu, přezdívané „speed“, výjimečně dokonce kokain. Extáze patří mezi nelegální drogy. Má účinky podobné halucinogenům a stimulantům. c) Kokain a crack Kokain je droga v práškové nebo krystalické formě(crack). Vyrábí se z rostliny koka a spolu s pervitinem je jednou z nejnávykovějších drog vůbec. d) Pervitin (Metamfetamin) Pervitin bývá šňupán, kouřen nebo aplikován nitrožilně. Je velmi silným a silně návykovým uměle vytvořeným stimulantem, který zapříčiňuje agresivitu a násilné nebo psychotické chování. Pervitin způsobuje jednu z nejhůře léčitelných závislostí. e) Inhalanty Mezi inhalanty (těkavé látky) patří chemické látky obsažené v produktech pro domácnost, jako jsou aerosolové spreje, čistidla, lepidla, nátěrové barvy, ředidla, jejichž výpary jsou vdechovány. Inhalanty ovlivňují mozek. f) Heroin Je obvykle aplikován injekčně, kouřen nebo šňupán. Je vysoce návykový. Heroin rychle zasahuje mozek, zpomaluje myšlení a reakce a zhoršuje schopnost uživatelů se rozhodovat. Nepříznivě ovlivňuje paměť. g) LSD Prodává se v tabletách, kapslích nebo v tekuté formě. . Jeho účinky jsou nepředvídatelné. Nepatrné množství může vytvořit účinky trvající 12 a více hodin. Mohou se objevit psychotické stavy. h) Zneužívání léků Zneužívání léků na předpis se stává závažnějším problémem než většina pouličních drog. Léky proti bolesti, sedativa, antidepresiva, léky na spaní a stimulanty mohou být právě tak návykové a nebezpečné jako heroin. Dlouhodobé užívání léků proti bolesti, tlumivých léků, stimulantů či antidepresiv může vést k závislosti a bolestivým abstinenčním příznakům u těch, kdo se pokoušejí s drogou skoncovat. Všechny drogy ovlivňují naši psychiku – vnímání, paměť, myšlení, chování, spánek.Jejich krátkodobý účinek může zhoršit schopnost řešit problémy, zvýšit agresivitu, omezit racionální kontrolu. Mnohem závažnější pro naše duševní zdraví jsou však dlouhodobé důsledky zneužívání drog: deprese, vyšší riziko sebevraždy, neklid, nespavost, poškození mozku. 23
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková Mohou přispět k výskytu nejtěžších psychických onemocnění. Důsledky jsou ve všech rovinách – biologické, psychické i sociální.
Léčba drogové závislosti Léčba by měla být zahájena co nejdříve, musí být dlouhodobá, přesto však její úspěšnost je velmi nízká. Problém bývá v dobrovolnosti léčení, častoje léčení na základě tlaku ze strany rodiny nebo jiných osob. Detoxifikace, která pomáhá překonat odvykací stav, je pouze prvním stadiem léčby, avšak sama o sobě má malý efekt. I když dochází po léčbě k relapsům, je vhodné ocenit pokus se léčit a každé období, kdy jedinec abstinuje. Léčba by měla zahrnovat i vyšetření na HIV/AIDS, žloutenku, tuberkulózu a další infekční nemoci, které jsou v populaci závislých častější. 2.1.4
Gamblerství
Jedná se o opakované epizody hráčství, které dominují v životě jedince na úkor sociálních, rodinných a materiálních hodnot a vedou k zadlužení. Za patologického hráče se považuje jedinec, u kterého se během nejméně jednoho roku vyskytnou dvě či více epizod hráčství; epizody pro něj nejsou výnosné, ale opakují se přesto, že narušují každodenní život; jedinec popisuje silné puzení ke hře a hovoří o tom, že není schopen silou vůle hře odolat. Dotyčná osoba je zaujata myšlenkami a představami hraní a okolností, které tuto činnost doprovázejí. Děti a dospívající podléhají závislosti mnohem rychleji. Muži jsou patologickým hráčstvím ohroženi více, ale zároveň přibývá žen s tímto problémem. K ohroženým patří i hyperaktivní děti s poruchami pozornosti. Také některá povolání zvyšují riziko závislosti. Stádia rozvoje patologického hráčství 1. Stadium výher Patologická hra začíná nenápadně a nepřináší problémy. Časté jsou fantazie o velké výhře, ke které pokud dojde, celý průběh podstatně urychluje. Hráč touží výhru zopakovat, zvyšuje sázky a hraje častěji. Často se chlubí, že vyhrál, i když to nemusí být pravda. 2. Stadium prohrávání V této fázi už většinou jde o patologické hráčství. Postižený myslí hlavně na hraní a s hrou nedokáže přestat. Často ji financuje z půjčených peněz. Své hraní skrývá před rodinou a blízkými. V zaměstnání začínají problémy, hráč má na svou práci čím dál tím méně času a energie. Narůstají problémy ve všech rolích. 3. Stadium zoufalství V této fázi již často přichází soudní jednání, podmíněné nebo nepodmíněné tresty, odcizení od rodiny i přátel, osamělost. Hráč má tendenci obviňovat z odpovědnosti za své neštěstí druhé. Lituje se, propadá depresi a beznaději. Přidávají se: úzkost, dluhy, osamělost, bytové problémy, bezdomovectví, sklon k sebepoškozování, kriminalita. Roste riziko problémů s alkoholem a jinými drogami. Léčba gamblerství
24
2 RIZIKOVÉ FAKTORY Důležité je zejména přiznat si problém a snažit se začít jej řešit. Odhodlání jedince je zde zásadní. Mělo by dojít k úplnému přerušení hraní, vyhýbání se prostředí, kde se jedinec zdržoval a trávil čas hraním. Ve snaze zbavit se problémů je též zapotřebí změnit své zacházení s penězi. Měl by nad nimi převzít větší kontrolu např. člen rodiny. Zároveň je vhodné domluvit se s věřiteli na postupném splácení dluhů. V této situaci je vhodné dbát na vhodné rozložení denních aktivit, nepřepínat se. Vyčerpaný člověk se špatně ovládá a právě sebeovládání je zde podstatným článkem úspěchu. V některých léčebnách je možná i léčba při hospitalizaci (upraveno z textu dostupného nahttp://www.vse-pro-telo.estranky.cz/clanky/rizikovefaktory-ovlivnujici-zdravi/gamblerstvi.html)
2.2
Rizikový sex
Zájem o tuto problematiku se výrazně zvýšil, když se diagnostikoval virus HIV a společně s šířením AIDS docházelo ke zvyšování počtu přenosných pohlavních nemocí. Sexualita je důležitým aspektem našeho života. Za zdravý sexuální život se považuje situace.... „kdy dva pohlavně zdraví lidé spolu navážou oboustranně uspokojivý sexuální kontakt a zůstávají si v něm věrní. Touto věrností se přitom rozumí neexistence sexuálních styků s druhými osobami ani ze strany muže, ani ze strany ženy.“ (Křivohlavý, 2001, s. 208) Realný život je však dost odlišný. Zejména mladí lidé při výzkumech uvádějí více než 10 sexuálních partnerů, přičemž ochrana před pohlavní nemocí je minimální. Kondom používá minimální procento lidí. Promiskuitní sex je často spojen s užitím alkoholu, tím je také snížena kontrola a rozhodování. Problémem jsou jistě i různé formy prostituce, která nepodléhá kontrole. V neposlední míře zaostává i sexuální výchova v rodině i ve škole. (Weiss, Zvěřina, 2001) 2.2.1
Pohlavní nemoci
Pohlavní nemoci jsou obvykle přenášeny mezi partnery nějakou formou sexuální aktivity nebo netělesným kontaktem, např. krevní transfuzí. Pohlavní nemoci jsou vyvolané bakteriemi (syfilis, kapavka, chlamydie), parazity (svrab, muňka), plísněmi, prvoky nebo viry (herpes, AIDS). Všechna onemocnění jsou výrazným rizikem pro těhotenství. ●
●
●
Genitální herpes Genitální herpes je považován za jedno ze závažnějších a vysoce nakažlivých virových onemocnění. Původcem tohoto onemocnění je virus, který se přenáší jen přímým kontaktem pokožky s postiženým místem. Zákeřnost onemocnění je v tom, že z počátku nakažený člověk nemusí mít žádné projevy nemoci. Aktuálně na tuto nemoc nejsou žádné dostupné léky, dají se pouze zmírnit projevy. Chlamydie V současné době je chlamydiová infekce jednou z nejrozšířenějších pohlavně přenosných onemocnění sexuálně aktivních lidí. Chlamydie se převážně šíří nechráněným pohlavním stykem. Vzhledem k tomu, že se jedná o sexuálně přenosnou nemoc, musí být léčeni všichni sexuální partneři. Neléčení chlamydiové infekce může ovlivnit plodnost jedince. Syfilis 25
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková
●
●
Syfilis patří mezi zákeřné pohlavní nemoci. Syfilis (lues) se šíří převážně pohlavním stykem. Můžeme se nakazit i kontaktem se syfilitickou vyrážkou. Syfilis může probíhat velmi zdlouhavě, trvat celý život nebo také vést až ke smrti. Při včasné diagnostice je léčitelný léčbu musí podstoupit oba partneři současně. Probíhá ve třech stádiích. Zjištění nemoci v těhotenství vyžaduje okamžitou léčbu. Kapavka Kapavka patří mezi běžné pohlavní nemoci. Nemoc je přenášena takřka výlučně pohlavním stykem. Neléčená infekce může mít za následek i sterilitu jedince. Léčba je nutná u obou partnerů. AIDS AIDS doslovně znamená Acquired Immunodeficiency Syndrome, česky syndrom získaného selhání imunity. Tato nemoc je souborem příznaků a infekcí, který je následkem poškození imunitního systému člověka virem HIV. Přítomnost HIV v organismu lze diagnostikovat pomocí krevních testů.
KONTROLNÍ OTÁZKA 3 Víte, kde a za jakých podmínek je možno udělat HIV test? Co znamená pozitivní výsledek testu?
Hlavními příznaky jsou alespoň 10% ztráta tělesné hmotnosti, chronický průjem a horečky trvající déle než jeden měsíc. Jako vedlejší příznaky se uvádí např. trvalý kašel, svědivé zánětlivé onemocnění kůže, pásový opar, onemocnění mízních uzlin. Nemoc HIV/AIDS je poměrně nedávno objevena (poprvé popsána v r. 1981). Vzhledem k jejímu rozšíření, kdy se jí nakazily desítky milionů především mladých lidí (nejhůře postižené jsou některé africké státy, Indie), se výrazně pracuje na možnosti léčení. Prozatím nemoc stále zůstává téměř vždy nevyléčitelnou a smrtelnou, lékaři dokážou oddálit její propuknutí a zpomalit průběh. Léčení je ovšem velmi nákladné, je výraznou zátěží pro ekonomiky zemí, kde onemocní více než ¼ obyvatel. Způsobů přenosu je několik: ● ●
●
přenos krví (použité infikované injekční jehly, především u narkomanů, krevní transfúze, transplatace), výrazné nebezpečení je i pro zdravotníky; přenos sexuálním stykem v heterosexuálním i homosexuálním styku, anální styk je nebezpečnější než vaginální, sperma obsahuje více koncentrace viru než vaginální sekret; přenos z matky na dítě (v těhotenství, při porodu, kojením).
Inkubační doba nemoci je 3–8 týdnů, po které se objevují příznaky akutní infekce HIV, které jsou velmi podobné chřipce. Po odeznění přechází nemoc do latentního stadia, během kterého nemocný nepociťuje žádné potíže. Poté následuje zhroucení imunitního systému. U dospělých je průměrná doba mezi nákazou virem HIV a propuknutím nemoci AIDS přibližně deset let.
26
2 RIZIKOVÉ FAKTORY PRO ZÁJEMCE 3 „Šíření pandemie AIDS je jedním z hlavních problémů řady rozvojových zemí. Na světě je dnes okolo 40 milionů nakažených, 3/4 z nich žijí v subsaharské Africe.V některých afrických zemích je nakažena i čtvrtina populace. Silně postižena je také jižní Asie, zejména Indie. V Evropě pak země bývalého Sovětského svazu. Největší počet nakažených HIV žije v Jižní Africe, Nigerii a Indii.“ (dostupné na http://cs.wikipedia.org/wiki/AIDS)
2.3
Přejídání nebo hladovění
Výživa velké části obyvatel České republiky vykazuje nevhodnou skladbu - nadměrný energetický přívod, převahu živočišných tuků, jednoduchých cukrů, soli a stále ještě nedostatečnou konzumaci vlákniny, zeleniny a ovoce. Přitom výběr vhodných potravin dokáže snížit riziko mnoha chorob. Mnozí lidé se přejídají, výsledkem je potom obezita a zvýšená rizika. Obézní lidé mají tuk soustředěný především v oblasti břicha. O dalším ukazateli hmotnosti těla - indexu BMI se dočtete v kapitole, která popisuje zásady správné výživy. S obezitou úzce souvisí i nedostatek pohybu. Navíc nedostatek středně intenzivní pohybové zátěže způsobuje časté vady držení těla, podílí se na vzniku mnoha chronických onemocněních.
PRO ZÁJEMCE 4 „Přes zlepšující se stravovací návyky obyvatelstva je v naší populaci stále vysoký podíl osob obézních a s nadváhou. Z výsledků Výběrových šetření vyplynulo, že v současnosti trpí nadváhou či obezitou přibližně 50 % mužů a žen. Skutečný výskyt je však zřejmě ještě vyšší. Výsledky průzkumů, při kterých nejsou respondenti na svoje tělesné proporce jen tázáni, ale jsou skutečně váženi a měřeni, vykazují výrazně větší výskyt této novodobé civilizační choroby. Rostoucí podíl obézních v populaci je často spojován s nesprávnými stravovacími návyky a nízkou fyzickou aktivitou v zaměstnání i ve volném čase. Podle výsledků šetření z roku 2002 uvedlo sedavé zaměstnání 24 % mužů a 42 % žen. Nízkou fyzickou aktivitu v zaměstnání je však možné kompenzovat ve volném čase. Fyzická aktivita ve volném čase se podle výsledků za posledních 10 let nijak dramaticky nezměnila. Velmi nebo středně náročné aktivity jsou charakteristické pro 32 % mužů a 17 % žen, lehké fyzické aktivity pro 34 % mužů a 38 % žen a sedavé aktivity pro 34 % mužů a 45 % žen.Rizikové faktory a kardiovaskulární zdraví z pohledu statistiky.“(Kasalová Daňková, Hrkal, Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. 2005)
27
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 5 Vyhledejte statistické údaje poukazující na souvislost obezity s různými typy onemocnění
Mnozí lidé se snaží udržovat svoji tělesnou váhu. Možností je regulace příjmu potravin nebo tělesným cvičením a pohybem. Jistě každý z vás slyšel zaručenou dietu, jak snížit hmotnost. Časopisy se předhánějí v nabídkách, jak zhubnout. Tělesnou váhu se snaží regulovat především ženy, a to i ty, které jsou v mezích hmotnostního normálu, ale mají obavy, aby neztloustly. Enormní nárůst poruch příjmu potravy, mentální anorexie a bulimie, jsou toho důsledkem. V dnešní době jsou již velmi přesně specifikována doporučení ohledně možností, jak udržovat tělesnou hmotnost nebo ji snížit. Vždy se vyplatí spolupracovat s odborníkem a zaměřit se na dlouhodobý efekt, který pomůže udržet naše duševní i fyzické zdraví.
2.4
Nehody a úrazy
K ZAPAMATOVÁNÍ 4 „Pohled do přehledu nejčastějších příčin úmrtí v současné době ukazuje, že nehody a úrazy jsou po kardiovaskulárních a nádorových onemocněních co do četnosti na třetím místě. tak je tomu v přehledu všech lidí. Vezmeme-li však např. skupinu mladších lidí do třiceti let, zjistíme, že nehody a úrazy jsou v této věkové skupině na prvním místě – jsou nejčastější příčinou úmrtí mladých lidí.“(Křivohlavý, 2001, s. 222)
Nejčastějšími úrazy u dětí do čtyř let věku jsou popálení, utopení a autonehody. Dopravní nehody jsou nejčastější příčinou smrtelných úrazů u školních dětí a především u mladistvých. Preventivní opatření se snaží zabránit tragickým úrazům a nehodám, ne vždy jsou však účinné. Významně pomohlo zmírnit následky úrazů např. užívání bezpečnostních pásů v autech nebo cyklistických nebo lyžařských přileb. Lze pozorovat rozdíly v chování lidí a tzv náchylnosti k nehodám. Psychická pohoda přispívá k menšímu riziku nehod. V napětí, rozrušení, při depresi je náchylnost k úrazům vyšší. Podobně zvyšuje riziko nehody či úrazu stres. Někteří lidé se chovají odpovědně, jako řidiči jezdí bezpečně, jiní lidé vykazují velký počet nehod.
VĚTA 2-3 „Nehody a úrazy jsou do určité míry výsledkem interakce člověka s prostředím.“ (Křivohlavý, 2001, s. 225)
28
2 RIZIKOVÉ FAKTORY
2.5
Nevhodný životní styl
Život v dnešní době s sebou nese mnohé rizikové faktory jak v rodinné, tak pracovní oblasti. Vyšší nároky pociťujeme na každém kroku. Svět práce se během posledních několika desetiletí změnil - následkem rostoucí produktivity vykonává méně lidí stále víc pracovních povinností. Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci z roku 2007 uvádí jako příčiny pracovního stresu uvedeny tyto faktory: ● ● ●
●
●
●
nejistota pracovních poměrů spojená s nestabilitou na trhu práce, obavy ze ztráty pracovního místa, rostoucí náchylnost ke stresu v souvislosti s globalizací, např. nejistota a strach způsobené přesouváním pracovních míst do zahraničí, úbytek jistot v důsledku nových forem pracovních smluv, např. snížení ochrany proti výpovědi, krácení dovolené, více přesčasů, práce na zkrácený úvazek a smlouvy na dobu určitou, dlouhá pracovní doba a rostoucí intenzita práce (nárůst produktivity a následné „zhuštění" pracovní náplně), outsourcing (rušení pracovních míst a oddělení), úsporná personální opatření vedou ke zhušťování pracovní náplně. rostoucí emocionální náročnost práce (vyžaduje stále vyšší stupeň sociálních/emocionálních kompetencí; v důsledku sociálních změn se práce s klienty stává náročnější, což potvrzují i pedagogové či sociální pracovníci) neslučitelnost zaměstnání a soukromého života.
To vše umocňují moderní informační technologie, které kromě výhod také nesou rizika. Množství dat, kterými jsme zaplavováni, musíme zpracovat a orientovat se v nich. Byrokracie se nevyhnula ani pomáhajícím profesím, mnoho času nám zabere vyplňování zpráv, formulářů – vše obvykle v časové tísni, bez dostatečného zácviku v moderních novinkách. Moderní technika působí také rušivě – jako pracovníci jsme dosažitelní i mimo pracovní prostor. Málokdy se můžeme plně soustředit na jednu činnost. Plnění více úkolů najednou je rovněž stresovým faktorem. K nevhodnému životnímu stylu se přidává i konflikt hodnot, případně uznávání nevhodných hodnot. Hodnoty se podobají se zásadám, které našemu životu dávají smysl a výrazně nás motivují. Pokud jsou v rozporu firemní hodnoty s individuálními hodnotami jedince, dochází u něj k vnitřnímu konfliktu. Pokud zjistíte, že mezi firemními a vašimi osobními hodnotami panuje nesoulad, a vaše práce vám připadá bezvýznamná, zbytečná nebo dokonce škodlivá, dostaví se brzy odcizení, jeden ze tří hlavních příznaků syndromu vyhoření. Nevhodné hodnoty také můžeme vyznávat v našem osobním životě. Pokud se soustředíme na materiální hodnoty, budeme se honit za něčím, co nás nebude obohacovat v pravém smyslu a nepřinese nám pocit spokojeného a šťastného života.
29
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková K ZAPAMATOVÁNÍ 5 „Žijeme ve výkonově orientované kultuře. Dějiny různých kultur shromáždily dostatek dokladů o tom, že honba za úspěchem, majetkem a slávou a bezohlednost v jednání vedou k takovému prohlubování sociálních napětí a vnitřní nerovnováhy, že ti neúspěšní se stávají nenávistnými a agresivními a i ti úspěšní se stávají neurotickými a ještě více bezohlednými. Proto je třeba podporovat kulturu, která vyváží po převaze a sebeprosazení hodnotou sounáležitosti a potřebou vzájemného sdílení se“ (Smékal, 2005).
SHRNUTÍ KAPITOLY Současný způsob života přináší pro naše zdraví výrazná rizika. Tlak na vysokou pracovní výkonnost, hektičnost, informační přetížení spolu s výraznou sociální nejistotou a absencí kvalitních hodnot přivádí mnoho jedinců do situace, kdy se cítí ohroženi a toto napětí se odráží ve zhoršení fyzického i duševního zdraví, Únik od zátěže pomocí závislostí vede následně ještě k závažnějším následkům. Rizika jsou spojena se základními fyziologickými potřebami – sexem, příjmem potravy a pohybem. Uvědomit si tato rizika ještě neznamená se jim vyhnout. Prevenci ale není možné vnímat jako luxus a předcházení je vždy jednosušší než léčba.
30
3 PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ A SYNDROM VYHOŘENÍ
3
PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ A SYNDROM VYHOŘENÍ
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Často usilujeme o to, co doopravdy nepotřebujeme a život nám utíká mezi prsty podpořen falešnými představami o tom, bez čeho nemůžeme žít. Národy, které žijí tradičním způsobem života se od moderních civilizací liší spokojeností a minimálními nároky. Náš moderní způsob života je spojen s vyčerpáním, uhoněností, ale nepřináší radost a uspokojení, což je hlavní příčinou každodenního stresu. A tak naším prvním a zároveň nejdůležitějším úkolem bude najít sebe sama, zjistit, co v životě doopravdy chceme a podle toho uspořádat svůj život. Bude to možná vyžadovat změny. Změna je však také spojena se stresem, a tak se úplně vyvarovat stresu nelze. Pojďme se v následující kapitole podívat na to, jak se psychická zátěž projevuje, ale hlavně ja ji můžeme zvládat nebo optimálně ji předcházet. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ● ● ● ● ●
rozpoznat různé stupně psychické zátěže, přemýšlet o možných příčinách zátěže, poznat projevy stresu, vysvětlit pojmy burnout, workholismu, mobbing, zvyšovat svou odolnost vůči zátěži.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Psychická zátěž – její zdroje, projevy,druhy, Možné reakce na stres, Vulnerabilita a resilience, Copingové strategie, Zvyšování odolnosti, Burnout, Workholismus, Mobbing
3.1
Psychická zátěž
Každý z nás se setkává s náročnými životními situacemi, které vyžadují více energie a úsilí k jejich zvládnutí. Bedrnová (2009) uvádí tři druhy zátěže: ● ●
●
reálnou – kdy v náročné situace nevzniká výrazný rozdíl mezi našimi silami a požadavky mezní (limitní) – zde již je rozpor mezi objektivními požadavky a možnostmi jedince na jejich zvládnutí vyhrocen; dochází k určitému vypětí, které někteří jedinci nezvládnou a dojde k jejich selhání extrémní – tyto výjimečné situace spojené s přírodními katastrofami, válkami přináší mimořádné nároky; selhání se objevuje u většiny lidí.
31
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková Velikost zátěže lze hodnotit z objektivného hlediska podle srovnatelné reálné míry zátěže a ze subjektivního hlediska podle individuálního vnímání a prožívání problémové situace. Stres bývá některými autory chápán jako zdroj zátěže, jinými jako synonymum zátěže. Stres je druhem psychofyzické reakce na vnější a vnitřní zátěž, tzv. stresory. Slovo stress pochází z angličtiny a znamená zátěž. V obecném slova smyslu je zátěžová situace taková, která je pro nás neobvyklá a v níž neznáme vhodné algoritmy řešení. Je to také stav, kdy podléháme buď dlouhodobému působení negativních faktorů; nebo působí stresory krátce, zato však s velkou naléhavostí a omezují nás. (Bedrnová, 2009) Obecně je stres stav živého organismu, kdy je tento organismus vystaven nepříznivým životním podmínkám (stresorům). Následují obranné reakce, které mají za cíl zachování homeostázy a zabránit poškození nebo smrti organismu. Seley na zvířatech zjistil, že při jakémkoliv působení stresoru se vyskytuje stabilní soubor odpovědí organismu, tzv GAS – General Adaptation Syndrom (obecný adaptační sydrom). který má tři fáze: 1. Poplachová fáze – mobilizace obrany - příprava na boj nebo útěk – z fylogeneze aktivizace sympatiku – zvýšená produkce adrenalinu, zrychlení průtoku krve, tepu, dýchání –v dnešní době často nemůžeme bojovat ani utéct. Objevuje se navíc strach, hněv a agrese. 2. Fáze rezistence - je-li stresor a organismus v rovnováze, objevují se nemoci adaptace (žal. vřed, hypertenze, astma, ekzémy, snížení imunity, onkologická onemocnění…) je-li stresor silnější, nastupuje 3. Fáze vyčerpání, kdy je aktivován parasympatický systém – následekem je deprese, exitus. Kritikové vyčítají autorovi pojetí příliš preferující fyziologii, nicméně v obecné rovině můžeme podobné reakce zaznamenávat. Lazarus dává důraz na specificky lidské formy reakce na stres; charakteristiku zvládání těžkostí v rovině: ● ● ●
kognitivní (co si o tom myslíme), emotivní (jak se cítíme), konativní (jak budeme jednat).
Záleží na konkrétním typu psychiky a osobnosti. Podle Brockerta stres vzniká, když se naše životní cíle nekryjí s našimi potřebami. Lidé se ocitají ve stresu, když si uvědomí, že požadavky, které jsou na ně kladeny, nejsou úměrné prostředkům, jež mají pro jejich splnění k dispozici. Ačkoli je stres otázkou psychiky, promítá se také do fyzického zdraví. KONTROLNÍ OTÁZKA 4 Zkuse si odpovědět: Jaké jsou mé skutečné potřeby? Jaké jsou mé skutečné cíle? Čeho chci dosáhnout?
32
3 PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ A SYNDROM VYHOŘENÍ 3.1.1
Zdroje zátěže
Bedrnová (2009) označuje za příčiny zátěže tyto zdroje: ● ● ●
nepřiměřené úkoly – ty, které kvantitou nebo kvalitou překračují naše fyzické a psychické možnosti a vedou k vyčerpání, problémové situace a překážky – pokud nemůžeme kvůli vnějším nebo vnitřním (lenost) překážkám dosáhnout nějakých cílů, hovoříme o frustraci konflikty – vnitřní (naše rozpory mezi motivy, postoji a hodnotami) a vnější ( rozpory mezi lidmi, skupinami).
Zařazuje sem i stres. připomínám, že stres bývá některými autory chápán jako zdroj zátěže, jinými jako synonymum zátěže. Předpokladem úspěšné prevence stresu je rozpoznání zvýšené zátěže a orientace ve vlastních stresorech. Můžeme rozlišit různé typy stresorů: ● ● ● ●
●
●
fyzikální – teplo, chlad, záření, hluk, zápach, toxické – různé jedy, infekční, fyzické – tělesná námaha až vyčerpání, vnucené tempo, neočekávané změny, monotonní práce, psychické - konflikty, pracovní nároky a vysoká míra kontroly nadřízenými, očekávání, uspěchanost, duševní poruchy, nedostatek uznání, nespravedlivé hodnocení výsledků a omezené možnosti kariérního růstu sociální – problémoví jedinci (lidé s poruchami osobnostmi), vztahové problémy, osamocenost, specifické situace (čekání ve frontě, dopravní zácpa, masové akce, předvánoční nákupy), špatný pracovní kolektiv. exponované profese – řídící pracovník, pedagog, zdravotník.
Za ohrožující faktory se pokládá: ● neporozumění sobě samým. ● nezvládání požadavků sociálních pozic a rolí (konflikt rolí), ● neschopnost organizovat si vlastní život, nedodržování zdravé životosprávy. Nepříznivě působících faktorů může být celá řada. Negativní dopady bývají vyšší, když dochází k současné kumulaci vitřních a vnějších stresorů a ohrožujících faktorů. 3.1.2
Druhy stresu
Podle délky rozlišujeme krátkodobý (akutní) a dlouhodobý (chronický) stres. Intenzitu stresu není možné určit pouze z daných okolností. Krátkodobý stres zpravidla nepředstavuje vážnou potíž. Naopak může být podnětem k co nejlepšímu odvedení práce. Stres se stává rizikovým faktorem pro bezpečnost a zdraví v případě, že je dlouhodobý. Může změnit naše pocity, ovlivnit naše myšlení a chování. Mechanismy reakce člověka na stresový podnět jsou složité a mnohostranné. Přitom hranice mezi zátěží, kterou člověk zvládá, a mezi stresem není objektivně definovatelná. To, 33
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková co někdo zvládá dobře, může být pro jiného již silný stres. Kromě toho se v životě setkáme i s tím, že to, co jsme jindy zvládli bez problémů, v jiném čase a situaci, působí stresovou reakci. Hranici mezi oběma póly podstatnou měrou určuje naše aktuální prožívání. Dále rozlišujeme distres, kdy se jedná o negativní zátěž, která je spojena s nepříjemnými emočními procesy – zklamáním, rozčarováním strachem, obavami, stres je škodlivý. Naopak eustres, kdy se jedná o zátěž příjemnou a radostnou, která je vázána na pozitivně laděné emoční procesy – radostné rozrušení, očekávání příjemné události, nadšení, je spojen s aktivizací. Eustres působí jako výzva. Určitá míra stresu je dle Brockerta vždy potřebná a člověk bez ní nemůže existovat. Ovšem i tato zátěž v silnější míře působí škodlivě.
KONTROLNÍ OTÁZKA 5 Uveďte příklady eustresu a distresu. Jaké jsou pro vás jejich důsledky?
3.1.3
Příznaky stresu
Mezi příznaky stresu patří pracovní neschopnost, nedochvilnost, úrazy, chyby, emotivní reakce jako podrážděnost, úzkost, poruchy spánku, deprese, syndrom vyhoření. Dále špatná paměť, problémy při rozhodování, užívání drog, konzumace alkoholu, destruktivní chování. Z fyziologických reakcí na stres uvádíme bolesti v zádech, oslabenou imunitu, peptické vředy, onemocnění srdce, vysoký tlak, cukrovka. Se stresem se často spojuje pojem frustrace. Je to stav neuspokojení z nějaké činnosti, prožívání nezdaru či zklamání ze zmaření či nedosažení nějakého cíle či neuspokojení důležité touhy, potřeby či přání. Lidé mohou upadat do deprese, která je vlastně dlouhodobou a silnou frustrací. Je to nepříznivý stav, kdy hrozí, že úzkostné reakce povedou k tělesnému a duševnímu selhání.
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 6 Překročení únosné míry stresu lze předpokládat již při několika pozitivních odpovědích na následující jednoduché otázky: ● ● ● ● ● ● ●
34
Špatně se soustředíte? Zvyšujete hlas na jiné lidi? Máte potíže při usínání nebo se budíte předčasně? Cítíte často bolesti v krční páteři a v pažích? Míváte často bolesti hlavy? Trpíte nechutenstvím nebo se naopak přejídáte? Zvyšujete konzumaci alkoholu čí cigaret?
3 PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ A SYNDROM VYHOŘENÍ ● ● ● ●
Cítíte se unaveni již před koncem pracovní doby? Míváte pocit, že nevystačíte na funkci, kterou zastáváte? Máte obavy z budoucnosti? Nejste schopní dokončit jeden úkol než se vrhnete do druhého?
(dostupné z http://www.ordinacestehlikova.cz/jak-zvladat-stres/
3.1.4
Možné reakce na stres
Prvním krokem k překonání stresu je přijmout a uvědomit si skutečnost, že jsem se ocitl v psychické zátěži, obvykle je to spojeno s pocity úzkosti a obav. V obavách je obsaženo i něco užitečného, jsou hnací silou k řešení naších problémů. Za normálních okolností reaguje člověk na stresor tzv. automatickou poplachovou reakcí, která připravuje organismus k akci. Principy reakce jsou stejné v dnešním moderním životě stejně jako u pračlověka. Tento fylogenetický mechanismus vyšel z přípravy na boj nebo útěk. Při této reakci se aktivizují žlázy s vnitřní sekrecí, které vylučují hormony do krve. Zrychluje se srdeční činnost i dýchání, zvyšuje se krevní tlak i množství krevního cukru, dochází k přerozdělení krve do svalů. Problémem se stává rozpor mezi připraveností a skutečnou situací – dnes nenásleduje ani boj ani útěk, fyziologické reakce jsou neopodstatněné a nevyužité. A to pravděpodobně má významný vliv na vznik psychosomatických nemocí. Je prokázán vliv stresu na vznik a zhoršování vysokého krevního tlaku, na zvýšení pravděpodobnosti vzniku infarktu, na vývoj aterosklerózy a na onemocnění končetinových cév. Stres se též podílí na vzniku vředové choroby, na vyvolání cukrovky, na poruchách zažívání, ale i na vzniku nádorů a mnoha duševních onemocnění. Po první poplachové reakci bývají nejčastější dva způsoby řešení: ● ●
trpělivé odolávání až pasivní rezistence aktivní jednání směřující k vyřešení.
Stresové, frustrující a konfliktní situace se tak mohou stát patogenními, tj. mohou vyvolat patologické reakce nebo i onemocnění. Podmínkou k tomu bývá jednak vystupňování nebo sčítání těchto situací, jednak snížení jedincovy odolnosti, případně kombinace obojího. Stresor vyvolá stresovou reakci a člověk vědomě či podvědomě reaguje. Pokouší se situaci přizpůsobit, adaptovat se na ni. Pokud se to nepodaří, mohou se objevit tělesné nebo duševní poruchy. Trvá-li stres dlouho nebo se často opakuje, může dojít k vyčerpání adaptační schopnosti a to se stává příčinou psychosomatických chorob. Další možný způsob reakce na stres je pasivita a trpělivé odolávání. Jedinec není schopný se proti stresu bránit, nemá dostatečné adaptační rezervy. Tento stav deprese spojený s bezmocností a beznadějí může být pouze přechodný. Někdy je však ignorování problémové situace vhodnější – ovykle tam, kdy není možná aktuální změna. Aktivní a vlastní vůli ovladatelné jednání je další variantou odpovědi jedince na stres. Sem patří aktivní předcházení stresu jinou činností, která je člověku prospěšná po stránce tělesného a duševního zdraví – aktivní provozování pohybových aktivit, poslech hudby, sportu a další.
35
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková K ZAPAMATOVÁNÍ 6 Nejúčinnější reakcí na stres je aktivní relaxační odpověď, která posílí vlastní přirozenou adaptaci člověka a to jak psychickou, tak i fyzickou. Místo útoku nebo útěku by měla být stresem nahromaděná energie spotřebována přirozenou cestou, např. pohybovými aktivitami včetně fyzické práce. Při pohybu je spotřebováván adrenalin. Cvičení a pohyb pomáhají organismu vypořádat se s napětím, jsou cestou k dobrému spánku a předpokladem mentálního zdraví.
3.1.5
Připravenost ke zvládání zvýšené zátěže
Hodnocení náročnosti situace a její zvládání je individuálně odlišná. Záleží na několika faktorech: ●
●
●
na našich individuálních dispozicích – lidé se slabší nervovou soustavou, s duševními poruchami častěji zhodnotí situaci jako extrémně zátěžovou. Je možné zjišťovat individuální osolnost vůči zátěži. Ta je vyšší u lidí sebejistých, komunikačně zdatných, vyrovnaných, adaptibilních, flexibilních, zodpovědných. na připravenosti zvládat zátěžové situace, což je úzce provázáno s naší výchovou. Pokud jsme vychováváni v pozitivně laděném prostředí s citovým zázemím, ale s kontrolou, jistou mírou samostatnosti a odpovědnosti za svěřené úkoly, budeme pravděpodobně „lidmi do nepohody“, kteří zvládnou i vyšší zátěž. Budeme-li vychováváni s vysokou mírou ochrany a péčí bez možnosti projevit samostatnost, budeme více bezradní v zátěžových situacích v dospělosti. na reálném chování v zátěžové situaci – pokud jsme nějakou zátěž zvládli, známe svou subjektivní hranici a vnímání zátěže, je pravděpodobné, že ji zvládneme řešit i opakovaně.
Všichni lidé nemají stejnou úroveň psychické zranitelnosti - vulnerability. Do jisté míry může jít i o vrozenou, geneticky podmíněnou záležitost. Někteří lidé jsou odolnější, mají vyšší resilienci (odolnost). Naopak ke stresovým zážitkům jsou náchylnější lidé senzitivní až hypersenzitivní, vyčerpaní po prodělaných chorobách nebo úrazech a operacích, osoby s malou sebedůvěrou a sebejistotou, málo psychicky integrované. Odolnost vůči zátěžím, osobnostní nezdolnost (hardiness) je ovšem vhodné trénovat a rozvíjet.
VĚTA 3-1 „Neurotické potíže signalizují fixaci a kumulaci nevyřešených zátěží.“(VÁGNEROVÁ, 1999, s. 204)
36
3 PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ A SYNDROM VYHOŘENÍ K ZAPAMATOVÁNÍ 7 Zvládnutí zátěže nás posílí, jsme pozitivně naladěni, zlepší se naše psychická kondice a sebehodnocení.
3.1.6
Zvládání zátěže (copingové strategie)
Můžeme vyčlenit různé fáze procesu zvládání zátěže: ● ● ● ● ●
„poplachová reakce, vyvažování emocí a hledání reálného přístupu k zátěži, analýza zátěžové situace, získání motivace k řešení dané situace či problému. vlastní řešení zátěžové situace.“ (Bedrnová, 2009, s. 228)
Při akutním stresu nikdy nic nerozhodujeme nebo se nesnažíme něco hned řešit. Výjimkou jsou situace, kdy jde o záchranu života apod. Mohou nám pomoci osvědčené techniky, jak bezprostředně zareagovat. všechny tyto situace. Techniky je vhodné vyzkoušet si dříve, než se ve stresové situaci ocitnete: ●
● ●
●
● ● ● ●
Protistresové dýchání - soustřeďte se na svůj dech a pomalu zhluboka dýchejte nosem, prodlužujte výdech. V akutním stresu bývá dýchání nepravidelné, vrácení do rytmu nás zklidní. Tělesná relaxace – uvolněte všechny kosterní svaly; v obličeji uvolněte ústa a ústní koutky, navlhčete jazykem rty, jazyk nechte volně ležet. Odkloňte pozornost od stresoru - počítejte v klidu do desíti (nebo cokoliv jiného); technika spočívá v odvedení záměrné pozornosti k jinému podnětu. Stejně si můžete k soustředění vybrat jakýkoliv předmět. Změňte prostředí a činnosti - vstaňte, protáhněte se a projděte se, zkuste jít ven, na chodbu, do jiné místnosti - někam, kde budete chvilku sami. Začněte něco dělat, aktivita a pohyb přirozeně odbourává bojové hormony. Napijte se, soustřeďte se na polykání a opláchněte si pomalu obličej studenou vodou. Podívejte se z okna a pozorujte oblohu. Poslech hudby. Představte si uklidňující obrazy ve vaší mysli (pohled do ohně, klidná hladina vody, koruny stromů, vlnící se lány obilí...)
KONTROLNÍ OTÁZKA 6 Jaké představy jsou spojeny pro vás s uklidńujícím dojmem? Získejte inspiraci od spolužáků.
37
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková Psychická zátěž může mít zdroje i v pracovním prostředí. Je dobré si připustit, že obecné pracovní podmínky se většinou dají změnit jen minimálně. Prostor se nabízí v možnostech ovlivnit naše schopnosti vyrovnat se se zátěží: ● ● ● ● ● ●
Naučte se zvládat vyšší míru zátěže. Snižte svou pracovní zátěž prostřednictvím některých technik time managementu. Naučte se na vysokou míru zátěže v zaměstnání poukazovat a nebojte se přijít s konstruktivními návrhy na její snížení. Změňte míru samostatnosti – jsme-li kontrolováni, jsme nespokojeni; s mírou samostatnosti narůstá naše spokojenost i motivace pracovat. Dopřejte si uznání – každý z nás touží po oceněnění a pochvale, lépe se motivují lidé pochvalou, jsou výkonnější. Vybírejte si vhodný tým – v práci trávíme víc času než s rodinou, vzájemná podpora a důvěra je významnou podporou našeho zvládání zátěže a tím i psychického zdraví.
Cousins popsal 4 složky odolnosti, které mu pomohly překonat onemocnění ohrožující život: ● ● ● ●
3.1.7
pozitivní očekávání versus očekávání negativní – jak pro sebe, tak pro druhé, relaxace versus stres – rozpustit stres, pozitivní emoce versus emoce negativní – zachovat si radost ze života a smysl pro humor, aktivní podíl versus pasivita – být tím, kdo jedná, nikoliv tím, s nímž se zachází. Jak zvyšovat svou odolnost?
Každý z nás má určité dispozice pro zvládání psychické zátěže. Každý z nás ovšem také může pracovat na tom, jak svou odolnost zlepšit. Jednou z možností je nacvičit si techniky pro zvládání akutního stresu předem, než se v zátěži ocitneme. Techniky doporučované pro akutní stres jme si již připomněli výše. Dlouhodobě přispívá k vyšší odolnosti aplikace relaxačních a autoregulačních technik. K nejznámějším patří Schultzův autogenní trénink. V něm se kombinuje tělesné uvolnění se soustředěním na vlastní tělo, vnitřní pocity a klid. Tělesné uvolnění ve spojením s představami se přenáší i na psychickou oblast. Pomáhá i při problémech s usínáním. Podrobný popis včetně zásad uplatňování Schultzova autogenního tréninku najdete v dostupné literatuře. K dalším relaxačním a autoregulačním technikám patří: ● ● ● ● ●
38
jóga spojuje tělesná i duchovní cvičení; reguluje míru aktivace, couéismus zdůrazňuje sílu každého jedince, kterou pomocí autosugesce můžeme využívat pro uzdravení, Jacobsonova progresivní relaxace – varianta AT, Machačova relaxačně aktivační metoda RAM – je AT obohacený o aktivizační část, masáže.
3 PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ A SYNDROM VYHOŘENÍ
3.2
Nepříznivé psychické a sociální jevy
K životu v současných podmínkách přispívají negativně i jevy, které se dříve neobjevovaly v odborných publikacích. Dnes se jimi zabývají týmy odborníků. K nejčastějším patří syndrom vyhoření, ale časté jsou i workholismus nebo mobbing. 3.2.1
Syndrom vyhoření (burnout)
Jak už jsem dříve popsali, v momentě, kdy naše nároky na sebe samé překročí míru toho, co dokážeme zvládnout, zažíváme stres. Nadměrné zatížení tedy může být příčinou vzniku burnout syndromu. Vyčerpání je jednak důsledkem vyhoření, jednak jeho zesilovačem. Aby totiž postižený provedl tytéž úkony, musí vynaložit daleko větší úsilí i množství energie, což celý proces vyhoření urychluje. Je to zkrátka začarovaný kruh. Jediným možným řešením této situace je cíleně pracovat na zvýšení své odolnosti a schopnosti zvládat zátěž.
VĚTA 3-2 „Pokud zapálíte oba konce svíčky, získáte dvakrát více světla, svíčka však zároveň dvakrát rychleji vyhoří“ (Rusch, 2003, s. 7).
Burnout je důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a realitou. Freudenberger původně užil slovníkovou definici vyhoření, která říkala, že vyhořet znamená selhat, unavit se nebo se vyčerpat v důsledku nadměrných požadavků na energii, vytrvalost nebo zdroje. Rush popisuje syndrom vyhoření jako „druh stresu a emocionální únavy, frustrace a vyčerpání, k nimž dochází v důsledku toho, že sled (nebo souhrn) určitých událostí týkajících se vztahu, poslání, životního stylu nebo zaměstnání dotyčného jedince nepřinese očekávané výsledky.“ (Rusch, 2003, s. 7). „Vyhoření je formálně definováno a subjektivně prožíváno jako stav fyzického, citového (emocionálního) a duševního (mentálního) vyčerpání, způsobeného dlouhodobým pobýváním v situacích, které jsou emocionálně mimořádně náročné. Tato emocionální náročnost je nejčastěji způsobena spojením velkého očekávání s chronickými situačními stresy.“ (Pinesová – Aronson, in Křivohlavý, 2001, s. 113). Obvyklé fáze syndromu vyhoření: 1. Nadšení – chci být angažovaný, idealista, začínající pracovník, plný elánu, mám velká očekávání, pracuji nad rámec svých povinností, práce na úkor volného času a relaxace. Tato fáze bývá nazávána iniciační. 2. Stagnace – ideály se nerealizují, realističtější pohled, pocit, že nestíhám a chybí systém. 3. Frustrace – zklamání, negativní vnímání klientů, víc používá donucovací prostředky, vnímá více překážky, frustrace. 39
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková 4. Apatie – pocit beznaděje a bezmoci, zvýšeně kritický ke klientům i spolupracovníkům, vyhýbá se odborným rozhovorům a jiným aktivitám, nesnese kritiku. 5. Úplné vyčerpání v duševní, citové, tělesné a i sociální oblasti – zoufalství, prázdnota, deprese
KONTROLNÍ OTÁZKA 7 Kdo je syndromem vyhoření ohrožen nejvíce?
Na tuto otázku není jednoznačná odpověď a dochází ke kombinaci faktorů: ●
●
●
exponovaná zaměstnání - vysoce motivovaní výkonní lidi, lidé v pomáhajících profesích, lidé hodně komunikující s jinými lidmi, pracovní zařazení neodpovídající kvalifikaci... osobnostní předpoklady: perfekcionismus, workholismus, soutěživost, hypersenzitivita, přehnaná očekávání, zvýšené sebehodnocení; pocit, že úsilí neodpovídá efektu, soutěživost, mužský styl... objektivní faktory - zvýšení životního tempa, rostoucí nároky na ekonomické, sociální a emoční zdroje, čas, kdy musíme stresu čelit (akutní stres k vyhoření nevede), malá podpora v rodinném zázemí...
Syndrom vyhoření se projevuje v psychické, fyzické i sociální rovině: ●
●
●
Psychické příznaky: ztráta nadšení, schopnosti pracovního nasazení, zodpovědnosti, nechuť a lhostejnost k práci, neochota ráno vstávat a jít do práce, obtížná motivace, negativní postoj k sobě, k práci, k instituci, ke společnosti, k životu, únik do fantazie, potíže se soustředěním, zapomínání, sklíčenost, pocity bezmoci, popudlivost, agresivita, nespokojenost, deprese, pesimismus, pocit nedostatku uznání, občasné epizody pláče... Fyzické příznaky: poruchy spánku, chuti k jídlu, bolest hlavy, náchylnost k nemocem, vegetativní obtíže, vyčerpanost, rychlá unavitelnost, apatie, svalové napětí, vysoký krevní tlak, bolesti hlavy, zad, potíže s trávením, bolesti žaludku, zhoršení potíží – ekzém, migréna ... Příznaky v sociální oblasti: v pracovní rovině ubývá snahy pomáhat problémovým klientům, angažovanosti, nízká empatie - omezení kontaktu s klienty, omezení kontaktů s koleg, nezájem o hodnocení ze strany druhých osob, nedostatečná příprava k výkonu práce. V soukromí přibývá konfliktů s partnery, dětmi, vyhýbání se komunikaci.
Prevence syndromu vyhoření nabízí velmi mnoho faktorů, které by nás mohly ochránit. Můžeme je hledat jak v rovině osobní, tak v rovině organizace. V osobní rovině racionálně nemáme problém je přijmout. Problémem zůstává se podle nich chovat. Doporučuje se upřednostňovat chování typu B - tedy klidný, vyrovnaný přístup se
40
3 PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ A SYNDROM VYHOŘENÍ zájmem o druhé, empatii, kvalitní komunikaci spojenou s nasloucháním, omezení orientace na výkon a soutěživosti, méně akčnosti, více uvolnění, trpělivost, klidné řešení konfliktů. Je spojena s asertivitou, která podporuje naši přirozenost, srozumitelnost, konkrétnost a sebejistotu. Důležitý je soulad verbální a nevrbální komunikace. Vyhnout se syndromu vyhoření znamená také umět si dobře rozvrhnout svoje pracovní i ostatní povinnosti v čase, což nám umožní zařadit i odpočinkové aktivity, včetně dlouhodobější dovolené. Potřebujeme také dostatečnou sociální a emocionální podporu, kterou můžeme dostat od spolupracovníků a od svých nejbližších. V neposlední řadě je to pocit osobní pohody – pocit spokojeného života, vyhledávání příjemných zážitků dobíjení baterií, umění těšit se z maličkostí všedního dne. 3.2.2
Workholismus
Zvýšená pracovní zátěž patří mezi stresové faktory. Pokud se staneme závislí na práci, hovoří se o workholismu. Spokojení jsme jedině tehdy, když podáváme neustále vysoký pracovní výkon a nasazení. Práce vyplní všechen náš čas. Workholik není schopen odpočívat, nevěnuje se rodině, nebaví se, nedokáže ani na chvíli „vypnout“. Na dovolenou nemá čas, nebo si ji vybírá po dnech a v těch ještě uklízí nebo pracuje doma. Narůstají problémy v dalších rovinách, objevují se poruchy spánku, bolesti hlavy, vysoký krevní tlak, žaludeční potíže, deprese, v pozdním stadiu i mozková mrtvice a infarkt. Prevence spočívá ve zvyšování odolnosti vůči pracovnímu a dalšímu zatížení a především v rozložení si sil, dodržování zdravého životního stylu s dostatkem odpočinku a přiměřenou sociální sítí v rámci rodiny a přátel. Mnohé rezervy máme ve vnímání svého těla, které již při začínající zátěži vysílá varovné signály a upozorňuje na hrozící problémy. Mnozí z těchto lidí mají problémy s uvědomováním a vyjadřováním pocitů. Velkou sílu má optimismus, smysl pro humor, který přispívá k možnosti vytvořit si nadhled nad problémy. Někdy je potřeba využít i služeb odborné psychologické nebo psychiatrické pomoci. Je důležité nejen pochopit a napravit případné chyby, ale rovněž si uvědomit, že každý má právo dělat chyby a být za jejich důsledky odpovědný. Je ovšem chybou očekávat, že nám odborník pomůže beze změny našeho životního stylu a našeho aktivního podílu na něm. 3.2.3
Mobbing
Mobbing je možné charakterizovat jako systematické šikanování ze strany spolupracovníků, ať už se jedná o jednotlivce nebo skupinu osob. Pokud se jedná o útoky nadřízeného na podřízené, nazývá se bossing. V případě útoků podřízeného na nadřízené se hovoří o staffingu ( Kratz, 2005, Bedrnová, 2009) V případě dlouhodobější šikany se pracovník ocitá před třemi způspoby řešení situace: ● ● ●
zůstat a pasivně snášet útoky, zůstat a bránit se, odejít.
K prevenci mobbingu přispívá zvyšování naší kvalifikace a finanční nezávislost. Také je přínosem dostatek všestranných informací, které můžeme získat i před nástupem na pracovní zařazení. Naše chování by mělo být přátelské, zdvořilé a vstřícné, nikoliv však bez limitů a hranic. Znalost našich práv a důsledné ohrazení se při prvním náznaku problémů ukazuje na naše adekvátní sebehodnocení – takovým lidem se útočníci vyhýbají. 41
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková PRO ZÁJEMCE 5 BERTHERATOVÁ, T. Tělo dům mého života. Praha: Eugenika, 2000. CORSI, E. Automasáže. Praha: Portál, 2006. CUNGI, C. LIMUSIN, S.: Relaxace v každodenním životě. Praha: Portál, 2005. MOJAY, G. Aromaterapie pro léčení duše, Alternativa, 2000. NEŠPOR, K. Uvolněně a s přehledem. Praha: Grada, 1998. NEŠPOR, K. Léčivá moc smíchu. Praha: Vyšehrad, 2004. KRATZ, H, J. Mobbing – jak ho rozpoznat a jak mu čelit. Praha: Management Press, 2005. VOJÁČEK, K. Autogenní trénink. Praha: Avicenum, 1988. WILSON, P. Základní kniha relaxačních technik. Praha: Votobia, 1997. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. Praha: Grada, 1998. RUSCH, M. D. Syndrom vyhoření. Praha: Návrat domů, 2003. SATIROVÁ, V. a kol. Model růstu. Brno, Cesta, 2005. SCHMIDBAUER, W. Psychická úskalí pomáhajících profesí. Praha: Portál, 2000. SCHMIDBAUER, W. Syndrom pomocníka. Praha: Portál, 2008.
SHRNUTÍ KAPITOLY Stres mohou různí lidé prožívají různým způsobem. Lidé popisují strach a obavy z budoucna, neurčitou úzkost, napětí a bolesti svalů, svírání na hrudníku, sevřený žaludek, bušení srdce nebo potíže při soustředění. Ženy často reagují na stres přejídáním nebo ztrátou chuti k jídlu, muži se častěji snaží řešit problémy alkoholem. V současném životním stylu narůstá počet lidí užívající ch antidepresiva. Existují však možnosti, jak psychickou zátěž zmírnit a přitom čerpat z vlastních zdrojů. Život v harmonii se sebou samým nejen chrání před stresem a úzkostí, ale má blahodárný vliv i na tělesné zdraví. Klíčovým krokem je pokus o řešení nalezeného problému a utvoření zralejšího postoje k životu. Prevence nabízí velmi mnoho faktorů, které by nás mohly ochránit. V racionální rovině je není problém přijmout. Problémem zůstává se podle nich chovat.
42
4 DUŠEVNÍ ONEMOCNĚNÍ
4
DUŠEVNÍ ONEMOCNĚNÍ
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Psychické poruchy jsou považovány za civilizační choroby moderní společnosti. Na jejich vzniku se podílejí komplexně faktory bilogické, psychické i sociální. Jistě je ovlivňují naše dispozice – nervová soustava, neurochemické procesy v mozku, genetická výbava. Psychický vývoj – zejména období do tří let věku dítěte může při negativních vlivech připravit prostor pro vznik duševní poruchy v dospělosti. Význaný vliv mají i sociální vztahy, především v rodině, ale i v širších okruzích. Psychické poruchy jsou konečně i důsledkem selhání v principech duševní hygieny. V této kapitole přiblížíme klasifikaci psychických onemocnění, s jejich charakteristikou, dělením a možností léčby. Na závěr připomínáme dopady, které vyplývají z duševních onemocnění pro všechny zúčastněné – jedince, rodinu i celou společnost. Zvlášť upozorňujeme na nebezpečí stigmatizace.
CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ● ● ● ●
porozumět průběhu onemocnění, rozlišit možnosti léčebného postupu v psychiatrii, uvědomit si všestranné dopady duševních onemocnění, přemýšlet, jak zmírnit stigmatizaci lidí s duševním onemocněním.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Psychopatologie, Duševní poruchy vyvolané účinkem psychoaktivních látek, Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy, Poruchy nálady (afektivní poruchy) ,Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy, Behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory, Poruchy osobnosti a chování u dospělých lidí, Mentální retardace, Poruchy psychického vývoje, Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a adolescenci, Dopady duševních onemocnění
4.1
Psychické poruchy
Psychopatologie je nauka zabývající se: příznaky duševních chorob a klasifikací těchto chorob, poruch a hraničních stavů. Klasifikace je podle závažnosti onemocnění, obvykle se za lehčí považují neurózy, následují poruchy osobnosti a nejzávažnějšími jsou psychózy. Jiným kritériem je klasifikace podle narušených psychických funkcí. 43
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková Základní klasifikace psychopatologie (taky někdy obecné psychiatrie): I. Poruchy kognitivních funkcí (vnímání, paměť, myšlení, řeč) II. Poruchy emocí a motivace (emoce, pudy, vůle) III. Poruchy vědomí a pozornosti (kvantitativní a kvalitativní poruchy vědomí, pozornost) IV. Poruchy osobnosti Člověk s duševním onemocněním vykazuje určité způsoby myšlení, prožívání a chování, které se výrazně odlišují od zvyků a způsobů společnosti, ve které žije. Často jeho projevy nekorespondují s realitou, jsou výrazně subjektivní, nepřiléhavé. I vzhledem k tomu bývá závažně narušen jeho kontakt s vnějším světem a jeho obnova může být obtížná. Je ohrožena dosavadní kvalita jeho života a obvykle významně narušeny i mezilidské vztahy v nejbližším okolí. Průběh duševního onemocnění včetně prognózy je nemožné jednotně popsat. Dochází k výraznému odlišení podle konkrétního onemocnění u konkrétního jedince od akutní formy potíží k trvalejším až chronickým. V dalším text podáváme základní přehled duševních onemocnění a poruch tak, jak je uvádí mezinárodní klasifikace nemocí. Vždy je daná skupina charakterizována základními příznaky, uvedena v souvislostech pro ni typických. Dále krátce popisujeme etiopatogenezi – vznik onemocnění. Je také popsána další klasifikace poruch. Naznačujeme i možnosti léčby. 4.1.1
Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek F10–19
Charakteristika Tento typ duševních poruch vzniká užíváním psychoaktivních látek vyvolávajících závislost. Dochází k poruše chování vědomí i nálady. Důsledky jsou závažné pro jedince se závislostí, ale i pro celou společnost. Lidé se závislostí mají tendenci zlehčovat problémy zapírají, manipulují, lžou sami sobě i okolí, uvádějí podstatně menší množství užívaných dávek. Připomínáme důležité pojmy: ● ● ● ● ● ● ●
stav akutní intoxikace – přechodná fáze tolerance – nucení zvyšovat dávku látky, aby došlo ke stejným účinkům škodlivé užívání – poškození zdraví – u alkoholu několik let, u heroinu po týdnech fyzická a psychická závislost craving – bažení, touha po droze odvykací stav spojen s abstinenčními příznaky Etiopatogeneze
Uplatňuje se alespoň jeden z faktorů, obvykle kombinace: osobnost, prostředí, droga a životní situace.
44
4 DUŠEVNÍ ONEMOCNĚNÍ Za rizikové pro vznik závislosti je považováno období adolescence, muži bývají více ohroženi než ženy. Další členění ● ● ● ● ● ● ● ● ●
poruchy vyvolané používáním alkoholu F10 poruchy vyvolané používáním opioidů (kodein, morfin, heroin) F11, poruchy vyvolané používáním kanabinoidů (marihuana, hašiš) F12, poruchy vyvolané používáním sedativ nebo hypnotik F13, poruchy vyvolané používáním kokainu F14, poruchy vyvolané používáním stimulancií (kofein, extáze, pervitin) F15, poruchy vyvolané používáním halucinogenů (LSD) F16, poruchy vyvolané používáním tabáku F17, poruchy vyvolané používáním organických rozpouštědel a jiných psychoaktivních látek F19.
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 7 Na základě průzkumu mezi 15–30letými mladými lidmi – návštěvníky tanečních akcí, kteří nenaplňují znaky problémového uživatele drog – užilo kanabis alespoň jednou v životě 92 % respondentů, extázi 67 % respondentů, LSD 45 %, pervitin 41 % a kokain 20 % respondentů (SVOBODA a kol., 2006, s. 170). Jak tuto informaci hodnotíte vy? Jaká je vaše zkušenost? Najděte nejnovější data z průzkumů a diskutujte o vývoji v této oblasti.
Léčba Detoxikační pobyt – zajištění základních životních funkcí Farmakologická léčba – antabus (zhoršuje snášenlivost alkoholu), anticravingové léky Psychoterapeutická léčba – krátká intervence, dovednosti potřebné pro život, KBT, rodinná terapie, terapeutická komunita, svépomocné organizace – např. AAA.
PŘÍPADOVÁ STUDIE Z výpovědí mladých mužů, aktuálně na léčení závislosti v psychiatrické léčeně v Opavě: „Drogy mi vzaly dětství a dospívání; vzaly mi rodinu, její důvěru; jsem dvakrát trestaný; drogy mi vzaly zdraví – od 16 let jsem pozitivní na hepatitidu typu C.“ Lukáš, 24 let „Drogy kolem mne vytvořili ulitu, která mě bránila od dalších problémů. Alespoň jsem si to myslel. Když jsem si drogy dal, problémy nepřestaly být, ale já jsme na ně přestal myslet a 45
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková hlavně jsem nic neřešil – hádky s manželkou, problémy s penězi, problémy v práci. … Kdyby nenastal den, kdy kvůli drogám utekla manželka s dcerou, nevykašlal bych se na práci a nevyhodili by mě za „áčka“, zkrátka kdybych nebral drogy, byl bych z nejšťastnějších lidí na světě.... Teď mám jen dluhy a nic víc. A z té velké spokojené rodiny zbyla jen smutná mamka a ségra. Zbytek by byl radši, kdyby mě nikdy nepotkal. A já se jim nedivím.“ Pavel, 26 let
4.1.2
Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy F20–29
Charakteristika Schizofrenie patří k nejtěžším duševním onemocněním (výskyt v populaci se odhaduje na 1 %), poněvadž postihuje všechny psychické funkce. Je to psychotické onemocnění. Akutní schizofrenie je popsána základními příznaky: poruchou myšlení a vnímání, poruchou afektivity a nepřiměřenou sociální izolací (autismus). Jsou přítomny bludy, halucinace (hlasy), dezorganizovaný slovní projev (slovní salát, zárazy) a dezorganizované chování (tzv. pozitivní symptomy) K negativním symptomům patří oploštělá emotivita, úpadek vůle, iniciativy a spontánnosti, ztráta zájmů a aktivity a výrazná sociální izolace. Projevy, chování, nemocného jsou nápadné, bizarní, nezapadají do reálného kontextu, pacienti nejsou schopni se zapojit do běžného života – selhávají v práci, ve vztazích. Průběh onemocnění Prodromálně (před nemocí) je možné sledovat projevy charakterizované jako přecitlivělost, introverze, malá samostatnost, obtíže v mezilidských vztazích, závislost versus zvýšená kritičnost na blízkých, nižší výkonnost. Z hlediska prvotních příznaků schizofrenie dochází ke vzniku choroby mezi 16. a 25. rokem života. Nemoc se však může projevit i později, do 45. roku života a pouze 5 % schizofrenií začíná před patnáctým rokem života. Varianta, která se projeví do deseti let věku, je označena za schizofrenii dětskou. Z hlediska pohlaví je poměr vyrovnaný, u mužů je nástup choroby dříve, méně spolupracují na léčbě, obvykle s větším sociálním dopadem nemoci. Nástup onemocnění může být buď náhlý s bouřlivou atakou, překvapivě s lepší prognózou. (u 20 % dochází jen k jedné epizodě) (PFEIFER, in VÁGNEROVÁ, s. 183); nebo plíživý, s pomalým nástupem. Pacient je neklidný, nejistý, ničemu nerozumí, protože vše je jinak. S rozvojem choroby dochází k patologickému, vysvětlení, proč tomu tak je. Pacient najednou chápe, proč je vše jiné, subjektivně nalézá jasné skryté významy všeho, co se kolem děje. Přichází úleva, avšak o to víc ztrácí nadhled a kontakt s realitou. U 60 % se onemocnění vrací a dochází k tzv, syndromu zlomené pružiny – vždy následuje zhoršení adaptačních potíží. Hovoří se potom o chronické schizofrenii. V akutní fázi je obvykle nutná hospitalizace. Úspěšnost léčby závisí také na ochotě spolupracovat s lékařem, akceptací léčby a užíváním léků.
46
4 DUŠEVNÍ ONEMOCNĚNÍ Etiopatogeneze Příčina vzniku schizofrenie není spolehlivě známa, předpokládá se spolupůsobení více dědičných dispozic a provokujících podnětů: ●
●
● ●
Genetické dispozice – vrozená, zděděná vloha k nemoci, změna ve struktuře i funkci mozku, narušení neurotransmiterových systémů, dispozice k větší zranitelnosti vnějšími vlivy, nižší frustrační tolerance. Podle současných teorií jsou vlastní příznaky schizofrenie způsobeny narušením určitých chemických pochodů v některých částech mozku. Psychosociální vlivy a vlivy prostředí – těžký průběh porodu, těžké onemocnění v průběhu raného dětství, špatná výživa a neutěšené rodinné podmínky během dětství, narození v pozdních zimních a časných jarních měsících. Poškození CNS, zneužívání drog a alkoholu, Vysoká míra stresu (biologická i psychosociální): ○ jednotlivé události – náhlá změna stereotypu, např: úmrtí někoho blízkého, studijní zátěž, ztráta zaměstnání, odmítnutí partnerem, rozvod, u žen těhotenství a porod. ○ déletrvající životní situace – např: období dospívání se všemi změnami. Některé z nich jsou vrozené, jiné jsou způsobeny vlivy prostředí, v němž nemocný žije, a událostmi, které během života prožívá.
Další dělení ●
● ●
4.1.3
schizofrenie F20 – formy: ○ paranoidní (nejčastěji se vyskytující typ, paranoidní bludy s hlasy, jedinec se může cítit ohrožen jinými lidmi, silně žárlí nebo se cítí pronásledován atp. ○ hebefrenní (typická pro adolescenci, vzniká obvykle ve věku 15–25 let. Mezi její projevy patří zanedbávání povinností, časté používání vulgarismů, plané filozofování, hloupé vtipkování, suverenita a necitlivost ke korektivním reakcím, zvláštní myšlení a celkové podivínství, reakce nepřiměřené situaci) ○ katatonní (bizarní projevy především v motorice, buď produktivní forma nebo stuporózní s útlumem pohybů) ○ simplexní (pasivita, apatie, sociální izolace, ztráta výkonnosti, nerespektování sociálních norem, demence) ○ nediferencovaná schizotypní porucha F21 (na rozhraní mezi schizofrenií a specifickou poruchou osobnosti) schizoafektivní poruchy F25 (na rozhraní mezi schizofrenií a afektivní poruchou) Poruchy nálady (afektivní poruchy) F30-39
Charakteristika Základním příznakem již podle názvu jsou poruchy nálady, které nemají souvislost s reálnou životní situací jedince. Jsou to závažná psychická onemocnění, od běžně prožívaných změn nálad se liší svým trváním, příčinou a intenzitou. Ovlivňují život
47
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková postiženého ve fyzické i psychické oblasti. Základní rozlišení patické nálady je na manickou a depresivní. Etiopatogeneze Přesná příčina vzniku deprese zatím není stále známá, předpokládá se, že vzniká kombinací působení různých biologických (biochemické procesy v mozku) a sociálních vlivů (ztráta některého z rodičů v dětství, stres, somatické onemocnění nebo závislosti). Průměrný věk nemocných je 40 let (HÖSCHL, 1996). Bývají dědičně podmíněny. V případě maniodepresivního onemocnění se často objevuje nezvládání role dospělého, neúspěchy v profesní a partnerské rovině. Mezi další faktory patří změny v endokrinním systému, např. při klimakteriu, fyzickém onemocnění, vyčerpanosti, ale i ročním období (popisuje se vyšší riziko onemocnění na jaře a na podzim). Další dělení: ●
●
manická fáze F30 Manický syndrom je spojen s patologicky povznesenou náladou, přehnaným optimismem neadekvátně situaci, v kontrastu s napětím působí dobrá nálada křečovitě, provázeno hyperaktivitou. Nerealistické hodnocení aktuální situace se navyšuje s nepřiměřeně zvýšeným sebehodnocením. Zájem o ostatní lidi může působit až familiárně. Mohou se objevit i bludy, obvykle megalomanické. depresivní fáze F32 U deprese jedinec pociťuje často úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, má malou sebedůvěru, trpí únavou, má zhoršené soustředění, problémy s pamětí a pozorností. Je téměř neschopen smysluplné činnosti a okolí se jeví jako neschopný. Myšlení se zpomaluje, je apatický, působí chladně, je neschopen prožívat radost. Pocity nedostatečnosti a méněcennosti vedou k vyhýbání se lidem. Při depresi je vysoké riziko sebevražedného jednání.
KONTROLNÍ OTÁZKA 8 Víte kdo ze známých osobností trpěl depresí? (Goethe, Andersen, Tolstoj, Churchill, Darwin, Hemingway, Warhol, Miloš Kopecký, Ota Pavel a mnoho dalších i současných známých osobností)
●
●
48
bipolární afektivní porucha F31 dříve nazývána maniodepresivní psychóza, střídají se depresivní a manické epizody, v depresi riziko sebevraždy afektivní poruchy F34 cyklotymie (trvalá náladová nestálost bez výrazných vnějších podnětů); dystymie (chronická subdeprese, s vážnými sociálními následky)
4 DUŠEVNÍ ONEMOCNĚNÍ ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 8 Lidé mají tendenci přisuzovat největší podíl nárůstu depresivního onemocnění většímu vystavení stresových faktorů a hektickému životnímu tempu, ekonomické krizi, menším sociálním jistotám, nárokům na samostatnost, existenčním potížím. Na celkovém nárůstu depresivní problematiky se podílí prodloužení střední délky života a častá incidence depresivního onemocnění právě ve vyšších věkových skupinách. Zároveň podle některých odborníků není vzestup depresí dán tím, že by se zhoršovaly životní podmínky, respektive zvyšovala míra stresu, ale jen se nám ji nedaří tak dobře léčit. Nárůst v počtu lidí léčených na depresi dále svědčí o posunu v postoji k této nejčastější duševní poruše. Změna trendu pravděpodobně nepramení z nárůstu depresí, spíše souvisí s destigmatizací duševních poruch obecně a nemocní nemají strach začít se na depresi léčit. Hledejte rozdílné názory, diskutujte o tom, jak to vnímáte vy, sdělujte si vlastní zkušenosti, jak depresi předcházet.
4.1.4
Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy F40–49
Charakteristika DEFINICE 4-1 Neurózy jsou funkční psychické poruchy, které jsou ve významné míře psychosociálně podmíněné a projevují se specifickými, psychickými i somatickými příznaky. Nejsou spojeny s nálezem v oblasti nervového či jiného orgánového systému. Typickým znakem neuróz je narušení subjektivního prožívání, tj. změna emocí.“ (VÁGNEROVÁ, 1999, s. 201)
Chování lidí s neurotickou poruchou je neobvyklé, nedochází ale k narušení hodnocení reality a porušování základních sociálních norem. Jde vlastně o poruchu adaptace. Člověk si svoje chování uvědomuje, výrazně nepříjemně to prožívá, spojeno s úzkostí, strachem, dysforií a pocitem ohrožení. Neurotické příznaky: psychické (především emoce – strach, úzkost, fobie, obsedantní myšlenky, poruchy sebehodnocení a hodnocení. porucha koncentrace, snadná unavitelnost, poruchy spánku aj.) somatické (třes, bolesti, poruchy zažívání a vyměšování aj.) Etiopatogeneze Vznik onemocnění je podobně jaké u jiných onemocnění provázán působením vrozených dispozic a psychosociálních vlivů. Dochází k chorobným reakcím na životní situace, jejichž intenzita nemusí být nutně vysoká, ale jedinec ji aktuálně hodnotí a prožívá jako
49
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková nezvladatelnou (záleží to na aktuálním psychickém a somatickém stavu, včetně minulého a současného sociálního prostředí) a následně reaguje nepřiměřeným způsobem. Další dělení ●
●
●
●
●
fobické úzkostné poruchy F40 Je to iracionální, neadekvátní strach neodpovídající skutečnému podnětu nebo jen jeho představě, jedinec se mu snaží vyhýbat, strach se nedaří překonat (např. sociální fobie, agorafobie, specifické fobie) obsedantně kompulzivní porucha F42 Obsese jsou nutkavé myšlenky, které jedince obtěžují a kterým se jedinec často marně pokouší čelit. Jsou to nápady, představy nebo impulzy k nesmyslnému jednání (kompulze), které se opakovaně vtírají do mysli ve stereotypní podobě. Jsou vnímány jako vlastní, i když jsou mimovolní a často nepříjemné. Provází je nutkání stereotypně jednat podle pravidel, stávají se rituály (kontrola uzamčení domu, zhasnutí, vypnutí plynu, strach z nákazy řeší opakovaným umýváním apod.). reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení F43 akutní reakce na stres (traumatický zážitek nebo dlouhodobá zátěž), může být nepřiměřená nebo posttramautická stresová porucha (PTSD) představuje zpožděnou reakci na trauma (až do 4 týdnů po povodni, přepadení, dopravní nehodě apod.) s přetrvávající úzkostí a přecitlivělostí, opakovaným znovuprožíváním traumatu ve snech, depresemi, emoční otupělostí, neschopnost k aktivitě, ztráta zájmu o budoucnost v rodině i v zaměstnání disociační (konverzní) poruchy F44 Tyto poruchy – dříve označované jako hysterické neurózy – jsou spojeny s disociačními projevy, kdy je narušena integrující forma vědomí, paměti nebo vlastní identity. Obranným mechanismem je v zátěži potlačený obsah vědomí (disociace), který ale následně vyúsťuje obvykle v somatickou poruchu (konverze) – (ztráta paměti, disociativní křeče, porucha citlivosti a další) Podle Vacka (1996, s. 320) nyní psychosomatické potíže vystřídaly dříve nazývané hysterie. somatoformní poruchy F45 Potíže odpovídají somatickému onemocnění (potíže zažívací, kožní, kardiovaskulární…) ovšem nemají organický podklad. Vyžadovaná opakovaná a všestranná lékařská vyšetření vykazující negativní nález přijímají s nedůvěrou. Koncentrují se na své potíže, vyjadřují tak potřebu pomoci a pozornosti s přáním být opečováván. Hovoříme o somatizační poruše. Pokud se objevuje nepřiměřená starost o naše zdraví, často spojeným se strachem ze smrti, mluvíme o hypochondrické poruše. Odhaduje se, že až 10 % pacientů v ambulancích lékařů jsou lidé s hypochondrickými obtížemi.
PRO ZÁJEMCE 6 HORNEYOVÁ, K. Neurotická osobnost naší doby. Praha: Portál, 2007.
50
4 DUŠEVNÍ ONEMOCNĚNÍ 4.1.5
Behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory F50–59
Charakteristika Jedná se již podle názvu o poruchy, které narušují běžné fyziologické funkce člověka. Moderní způsob života přináší nebývalý nárůst klientů s těmito obtížemi. V první řadě jsou to poruchy příjmu potravy, u žen převažující mentální anorexie a mentální bulimie, u mužů snaha zvětšit svalovou hmotu. Patří sem i poruchy spánku a sexuální dysfunkce. Poruchám se v tomto textu nevěnujeme podrobněji, je zde jen přehledný výčet. Etiopatogeneze Opět se objevuje kombinace biologických a psychosociálních faktorů, specificky pro jednotlivé poruchy. Další dělení ● ● ● ● ●
PPP (poruchy příjmu potravy)– mentální anorexie, mentální bulimie F50 Poruchy spánku (dyssomnie, parasomnie) F51 Sexuální dysfunkce (nedostatek nebo ztráta sexuální touhy) F52 Duševní poruchy spojené s šestinedělím F53 Užívání látek nevyvolávajících závislost (analgetika, projímadla, antidepresiva) F55
PRO ZÁJEMCE 7 TRAPKOVÁ, L., CHVÁLA, V. Rodinná terapie psychosomatických poruch. Praha: Portál, 2005. Exponenciální nárůst případů příjmu potravy v současnosti potvrzuje hypotézu o provázanosti nemocí s kulturně-společenským vývojem. Důraz na individualitu, výkon, povrchní komunikaci, nerealistická očekávání, image nebo kult mládí, krásy a štíhlosti vede k označení těchto poruch jako civilizační nemoci 21. stol. NOVÁK, M. Společnost, kultura a poruchy příjmu potravy. Praha: CERM, 2010.
4.1.6
Poruchy osobnosti a chování u dospělých lidí F60–69
Další dělení ● ● ● ●
specifické poruchy osobnosti F60 – paranoidní, schizoidní, disociální, emočně nestabilní, histrionská, ankastická, anxiózní návykové a impulzivní poruchy F63 – hráčství, pyrománie, kleptománie… poruchy pohlavní identity F64 – transsexualismus, transvestitismus poruchy pohlavní preference F65 – fetišismus, exhibicionismus, pedofilie, voyerství, sadomasochismus
51
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková 4.1.7
Mentální retardace F70–79
Charakteristika DEFINICE 4-2 „Mentální retardace představuje globální poškození intelektových funkcí s narušeným vývojem celé osobnosti a společenskou nedostačivostí od počátku duševního vývoje jedince.“ ČEŠKOVÁ, in Svoboda a kol. Praha, 2006, s. 268.
Mentální retardace bývá spojena také s poruchami řeči. Obtíže v komunikaci prohlubují obraz potíží, mnohdy se také objevuje agrese vůči okolí nebo sobě – sebepoškozování. Etiopatogeneze Vzhledem k tomu, že o mentální retardaci hovoříme tehdy, jestliže se intelekt ještě nevyvinul, jsou příčiny mentální retardace buď prenatální (vrozené vady nebo chromozomové aberace, např, Downův syndrom) nebo perinatální (těžký porod, DMO), případně postnatální v raném věku (onemocnění nebo deprivace). Další dělení Rozlišujeme čtyři formy mentální retardace podle orientačního mentálního věku. ● ● ● ●
lehká F70 – mentální věk odpovídá 9–12 rokům, zvládají základní školu praktickou, emočně a sociálně nezralí, obvykle však sociálně soběstační středně těžká F71, mentální věk odpovídá 6–9 roků, absolvují základní školu speciální, schopni se o sebe postarat pouze s dohledem těžká F72, mentální věk odpovídá 3–6 rokům, obvykle také s poruchou motoriky, nedostatečná verbální komunikace, nutný dohled a pomoc v péči hluboká F73; mentální věk méně jak 3 roky, často imobilita, inkontinence, potřeba stálé péče.
Dítě s mentální retardací je obvykle velmi obtížně akceptovatelná skutečnost pro rodiče. Je potřeba, aby kromě speciálněpedagogické péče pro dítě, byla věnována péče i rodičům a sourozencům, včetně pomoci v zajišťování sociálních výhod a zapojení do sociálních sítí tak, aby jejich rodiny nezůstaly izolovány a nebylo ohroženo jejich duševní zdraví. 4.1.8
Poruchy psychického vývoje F80–89
Charakteristika Poruchy psychického vývoje začínají vždy v kojeneckém věku nebo v dětství. Dochází k postižení nebo opoždění ve vývoji funkcí‚ které mají silný vztah k biologickému zrání centrální nervové soustavy. Ve většině případů je postižena řeč‚ prostorová orientace a motorická koordinace. Postupně se projevy především vývojových poruch řeči a učení
52
4 DUŠEVNÍ ONEMOCNĚNÍ většinou mírní s přibývajícím věkem dítěte. U autismu však obvykle dochází k opoždění vývoje jedince. Etiopatogeneze I zde platí to, co pro etiopatogenezi duševních onemocnění obecně – multifaktoriální podmíněnost. U některých poruch se zdůrazňuje podíl genetických faktorů.V této skupině poruch jsou však stále velké rezervy v odhalování příčin – u mnohých zůstává nadále popis: etiologie nejasná… Další dělení ● ● ●
vývojové poruchy řeči a jazyky F80 – např. porucha artikulace, porucha expresivní, nebo receptivní, afázie specifické vývojové poruchy učení F81 – dyslexie, dysortografie, dysgrafie, dyskalkulie… pervazivní („všeprolínající“) vývojové poruchy F84 – autismus (popisována triáda obtíží: narušena sociální interakce‚ komunikace a opakují se stereotypní chování), bývá změněna kognitivní, emoční, motorická, řečová i sociální úroveň dítěte, Rettův syndrom, Aspergerův syndrom
PRO ZÁJEMCE 8 THOROVÁ, K. Poruchy autistického spektra – dětský autismus, atypický autismus, Aspergerův syndrom, dezintegrační porucha. Praha: Portál, 2006. CLERQ, H. Mami, je to člověk nebo zvíře? Praha: Portál, 2007.
4.1.9
Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a adolescenci F90–98
Charakteristika Této skupině jsou společné potíže, které se objevují v chování dětí nebo adolescentů. Poruchy chování spočívají především v neschopnosti dodržovat běžné sociální normy, které adekvátně k věku je jedinec schopen pochopit, ale není schopen je respektovat a nepociťuje při jejich porušení vinu. Etiopatogeneze Především u skupiny poruch chování se kumulují rizikové faktory. V rovině osobnosti to mohou být genetické dispozice pro disharmonický vývoj a agresivní způsob reagování, případně porucha CNS. Pokud se navíc přidají negativní sociální vlivy (nefunkční rodina, anomální osobnost rodiče, rodiče delikventi, nevhodný životní styl a životní prostředí – sídliště, tolerující prostředí k poruchám...), je rozvoj poruchy pravděpodobný. Další dělení: ●
hyperkinetické poruchy F90 – nadměrná pohybová aktivita, neschopnost se 53
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková
●
soustředit a vydržet u jedné činnosti, impulzivní jednání, neschopnost posoudit důsledky svého jednání, emoční labilita, snížená frustrační tolerance poruchy chování F91 – nadměrné praní se nebo týrání‚ krutost k lidem nebo ke zvířatům‚ závažné destrukce majetku‚ zakládání požárů‚ krádeže‚ opakované lži‚ záškoláctví a útěky z domova‚ neobvykle časté a silné výbuchy vzteku a nekázeň, vše trvalejšího rázu alespoň 6 měsíců, může být ve vztahu k rodině nebo vrstevníkům nebo společně s vrstevníky vůči společnosti.
Vágnerová je rozlišuje na neagresivní (lži, útěky a toulání, krádeže) a agresivní (šikana, vandalismus a přepadávání.) ●
● ●
emoční poruchy F93 – separační úzkost, sociální úzkostná porucha, porucha sourozenecké rivality – strach z odloučení, nezvládnutí nových sociálních situací, školní fobie, vše v abnormálním trvání nebo intenzitě porucha sociálních vztahů F94 – elektivní mutismus tikové poruchy F95
PRO ZÁJEMCE 9 V současné době je možné najít mnoho podkladů k hlubšímu pochopení různých duševních onemocnění, jak při studiu odborných monografií, tak v beletristickém zpracování nebo i na základě výpovědí lidí s onemocněním. Např. na této adrese http://www.stopstigmapsychiatrie.cz/ můžete najít mnoho podnětů, názory odborníků i příběhy lidí s duševním onemocněním.
KONTROLNÍ OTÁZKA 9 1. Vypište si neznámé pojmy a vytvořte si jednoduchý slovníček. 2. Najděte na internetových stránkách kazuistiky k jednotlivým onemocnění.
4.1.10
Jak přistupovat k lidem s duševním onemocněním
Představa o projevech člověka s duševním onemocněním je mnohdy zkreslená a nevíme, jak k němu přistupovat a jak s ním komunikovat. Samozřejmě záleží na konkrétní situaci (poruše vědomí, záchvatu, agresi, neklidu). Obvykle však duševní poruchy nevedou k narušení rozumových schopností. Neměli bychom s nemocným zacházet jako s dítětem nebo nesvéprávným jedincem. Pamatujeme, že většinou je přechod mezi duševním zdravím a nemocí plynulý. „Již staří psychiatři vycházeli ze skutečnosti, že v každém člověku je určitý terapeutický potenciál, který se může uplatnit právě v první pomoci postiženému. Často postačí rozhovor, vyslechnutí stížností, útrap a strastí. Lidé z nejbližšího okolí jsou obvykle obeznámeni s
54
4 DUŠEVNÍ ONEMOCNĚNÍ problémy postiženého a jejich pomoc při řešení při řešení životní krize může zabránit jejímu dalšímu rozvoji. Význam laické pomoci je i v dalším sledování postiženého zvláště tehdy, když nedošlo k psychiatrické hospitalizaci a ustanovení dalšího dohledu nad postiženým. … Postižený se uklidní a další terapie probíhá bez větších problémů. O každém takovém zásahu by měl však laik informovat ošetřujícího lékaře.“ (DUŠEK, K, VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ, A. 2005, s. 124–125) Pro každé duševní onemocnění je možné popsat konkrétní pokyny, které najdete v odborných publikacích. Obecně můžeme kombinovat doporučení, jak se chovat: ● ● ● ● ●
● ● ● ● ● ●
4.1.11
Být klidný, nedělat náhlé pohyby. Být čitelný a důvěryhodný, nedělat si písemné poznámky, pozorovat klienta. Respektovat potřeby člověka, nezahlcovat vlastními popudy, pozornost věnovat problémům klienta, nezacházet s ním jako s dítětem. Vyjadřovat se pomalu a srozumitelně, vystupovat s autoritou, ale také s empatií a respektem vůči klientovi. Vytvořit bezpečnou atmosféru (pro sebe i klienta – vyloučit věci použitelné jako zbraň, zavřít okna, nenechat klíč v zámku, obracet se k němu čelem, zároveň však mimo jeho dosah, optimálně nezůstávat s ním sám). V žádném případě nežertovat. Nezpochybňovat to, co nevím nebo nemůžu vědět („nevím, zda máte čip v hlavě“). Slovně zrcadlit jeho stav („Vidím, že jste rozčilený/á...“). Být empatický („Musí to pro vás být obtížné...“). Nevyvracet ani nepotvrzovat bludy („Věřím vám, že to tak cítíte, že si to myslíte...“). V případě známek ohrožování sebe nebo okolí na zdraví či na životě zavolat policii nebo RZP. Dopady duševních nemocí
Vzhledem k širokému spektru dopadů, které se kombinují, a zároveň narůstajícímu počtu lidí s duševním onemocněním, nabývá úkol zlepšit duševní zdraví lidí na celém světě na významu. Uvádíme informace ze Zelené knihy, vydané v Bruselu dne 14.10.2005, kde právě bylo hlavním tématem hledání strategií, jak zlepšit duševní zdraví obyvatel v Evropské unii. ●
Zdravotní dopady
Odhaduje se, že v časovém rozmezí jednoho roku trpí alespoň jednou z duševních poruch 27 % dospělých Evropanů. Nejrozšířenějšími duševními poruchami jsou v EU úzkostné stavy a deprese. Očekává se, že do roku 2020 se deprese stane nejvýznamnější příčinou nemocí v rozvinutém světě. Duševní nemoci ovlivňují jednoho ze 4 občanů a při nedostatečně kvalitním systému péče mohou vést k sebevraždám. V EU v současnosti každoročně umírá v důsledku sebevražd zhruba 58 000 občanů, což je vyšší počet než v případě úmrtí v důsledku dopravních nehod, vražd nebo HIV/AIDS. ●
Sociální dopady 55
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková Duševní nemoci způsobují značné ztráty hospodářskému, sociálnímu, vzdělávacímu jakož i trestnímu a soudnímu systému a jsou pro tyto systémy zátěž (nezaměstnanost, bezdomovectví, sebevražednost, stigmatizace, společenská izolace, marginalizace) Stále existuje stigmatizace, diskriminace, nedodržování lid. práv a nerespektování důstojnosti duševně nemocných a osob s duševním onemocněním. Stigmatizace je definována jako označování a vyčleňování lidí ze společnosti, protože jsou duševně nemocní. Podstatou stigmatizace je ztráta společenské odpovědnosti, spolehlivosti a předvídatelnosti chování nemocných. Vylučování se netýká jen pacientů, ale také jejich rodin a dokonce profesionálů, kteří se o nemocné starají. Člověk s duševním onemocněním se jeví se jako člověk s vadami povahy: neschopný, nespolehlivý, nekontrolovatelný, hloupý, nevypočitatelný, nebezpečný také vzhledem k možné agresivitě. Důsledkem jsou potíže se získáním a udržením zaměstnání, problémy s bydlením, zvýšení izolace, menší spolupráce s lékaři a ochota se léčit. V důsledku horších životních podmínek a většího stresu se opakují zhoršení nemoci. Dochází k chronifikaci nemoci a zvětšení stigmatu. ●
Ekonomické dopady
Náklady související s duševními nemocemi činí zhruba 3–4 % HDP, a to především v důsledku ztráty produktivity. Duševní onemocnění jsou nejčastější příčinou odchodu do předčasného a invalidního důchodu Kvalitní služby a péče může snížit dobu hospitalizace a uvolnit hospodářské zdroje na jiné účely. (Zelená kniha, Komise evropských společenství, Brusel 14.10.2005) Všechny dopady se kombinují a mají vliv na jedince a jeho nejbližší okolí, ale i celkově na prosperitu, solidaritu a sociální spravedlnost.
PŘÍPADOVÁ STUDIE „Jsem zdravotní sestra, t.č. v plném invalidním důchodu. Od 17 let se léčím pro tzv. maniodepresivní psychózu. Toto onemocnění není nijak vzácné a je známé již od starověku. Trpěla jím celá řada význačných osobností, jako např. abbé Dobrovský nebo herec Miloš Kopecký. Spočívá ve střídání stavů nadměrné aktivity (mánie) a útlumu (deprese). Vyžaduje celoživotní léčbu tzv. psychofarmaky. Jejich účelem je zmírnit tyto výkyvy nálad a umožnit nemocnému pokud možno „normální“ způsob života. Naštěstí v současné době již věda pokročila natolik, že jsou tyto léky účinné a mají minimální vedlejší účinky. Myslím, že všichni dobře známe, co s námi dokáží udělat tzv. existenční starosti, rozvod či úmrtí blízké osoby. Žijeme v hektické době plné stresu, avšak stále je pro mnohé z nás pojem psychiatrie tabu. Kdo potřebuje psychiatra, je prostě blázen a kdo se léčí, snaží se to pokud možno utajit před svým okolím. Naštěstí už i u nás vznikl na půdě Nadace Academia Medica Pragensis projekt zaměřený svou činností na boj proti stigmatu a diskriminaci z důvodu psychiatrického onemocnění. Aktivity v rámci projektu jsou zacílené na pozitivní změny ve vnímání duševních chorob a psychiatrického oboru ze strany veřejnosti a státní správy.
56
4 DUŠEVNÍ ONEMOCNĚNÍ Stigma spojené s duševními nemocemi vytváří začarovaný kruh odcizení a diskriminace pro ty, kteří již trpí těmito problémy. Může být i příčinou sociální izolace, alkoholové či drogové závislosti, bezdomovectví, relapsů (návratů) nemoci a nadměrné hospitalizace. To vše snižuje naději na uzdravení a často vede ke ztrátě zaměstnání nebo trvalé invaliditě postiženého. Přestože už i v Čechách vznikají různé občanské sdružení na podporu duševně nemocných, jako např. Fokus, Sympathea, Vida a další, jsou sociální podmínky nemocných stále neupokojivé. Především invalidní lidé trpí pocitem vykořenění, beznaděje, ztrátou sebeúcty a depresemi, které mohou skončit i sebevraždou. Pouze přiměřená aktivita nemocných může přetnout bludný kruh relapsů a následných hospitalizací v léčebně. Přestože jsem pracovala ve zdravotnictví, setkala jsem se i já osobně se stigmatem způsobeným psychickým onemocněním. Avšak po svých zkušenostech vím, že neexistuje hranice mezi „normalitou“ a „bláznovstvím“. Každý z nás se může ocitnout v situaci vyžadující psychiatrickou intervenci. Proto bych ráda oslovila vás všechny, kteří máte zájem o informaci v dané problematice nebo byste byli ochotni pomoci vybudovat v našem městě fungující program na podporu duševně nemocných. Nikdo z vás neví, kdy bude sám potřebovat psychiatrickou pomoc, proto nebuďme k sobě lhostejní.“(www.stigma. psychiatrie)
SAMOSTATNÝ ÚKOL 2 Najděte na internetu projekty a aktivity, které jsou zaměřeny na zmírnění stigmatizace lidí s duševním onemocněním.
PRO ZÁJEMCE 10 Na podporu duševního zdraví dětí a dospívajících by se mělo pohlížet jako na strategickou investici, jež jedincům, společnosti a zdravotnickým systémům přináší dlouhodobý prospěch. Uvádíme doporučení, která vzešla na Evropské konferenci prořádané k otázkám duševního zdraví v Helsinkách v roce 2005: Předpokládané kroky: ● ● ● ● ●
Zajistit, aby politické programy duševního zdraví zahrnovaly přednostně duševní zdraví a tělesnou i duševní pohodu dětí, dospívajících a starších lidí. Do legislativy duševního zdraví zahrnout mezinárodní práva dětí, dospívajících a starších lidí. Zapojit mládež a starší jedince co možná nejvíce do rozhodovacího procesu. Věnovat zvláštní pozornost rizikovým skupinám, včetně dětí a starších lidí z přistěhovaleckých rodin. Rozvíjet psychiatrické služby citlivé k potřebám mladých a starších lidí, provozované v těsné spolupráci s rodinami, školami, centry denní péče, sousedy, rozšířenými rodinami a přáteli. 57
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková ● ●
● ●
●
● ●
Podporovat rozvoj komunitních center pro starší lidi, v zájmu posílení sociální podpory a přístupu k intervencím. Zabezpečit, aby se služby duševního zdraví, citlivě reagující na věk a pohlaví, poskytovaly jak v rámci primární péče, tak v kontextu specializovaných zdravotních služeb a služeb sociální péče, a fungovaly jako integrované sítě. Omezovat institucionální přístupy k péči o mládež a starší jedince, protože právě ony vedou k sociálnímu vyloučení a zanedbávání. Zlepšovat kvalitu specializovaných služeb duševního zdraví cestou vytváření nebo zdokonalování kapacit ke specializovaným intervencím a péči v dětskémvěku, dospívání a stáří, a odborným vzděláváním a zaměstnáváním odpovídajícího počtu specialistů. Zlepšit koordinaci mezi organizacemi zapojenými na národní a mezinárodní úrovni do protialkoholních a protidrogových programů a organizacemi zabývajícími se zdravím a duševním zdravím dětí a adolescentů, a rovněž spolupráci jejich odpovídajících sítí. Zajistit paritní financování srovnatelných zdravotních služeb. Předcházet psychickým problémům a sebevraždám. (dostupné z http://www.cmhcd.cz/dokumenty/akcniplanMHHelsinky_cesky.pdf)
DALŠÍ ZDROJE COHEN, R.M., Nejčastější psychické poruchy v klinické praxi. Praha: Portál, 2002. DANZER, G., Psychosomatika. Praha: Portál, 2001. DUŠEK, K., VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ, A., První pomoc v psychiatrii. Praha: Grada Publishing, 2005. HORT, V., Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha: Portál, 2000. KOUTEK, J., KOCOURKOVÁ, J., Sebevražedné chování. Praha: Portál, 2003. MALÁ, E., PAVLOVSKÝ, P., Psychiatrie. Praha: Portál, 2002. PRAŠKO, J., Poruchy osobnosti. Praha: Portál, 2003. RABOCH, V., ZVOLSKÝ, P. a kol., Psychiatrie. Praha: Galén, 2001. SVOBODA, M., ČEŠKOVÁ, E. a kol., Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál, 2006. VÁGNEROVÁ, M., Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999. Mezinárodní klasifikace nemocí 10. revize. Duševní poruchy a poruchy chování: Popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka. Praha: 1993. Dostupné na http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.htmlP
58
4 DUŠEVNÍ ONEMOCNĚNÍ SHRNUTÍ KAPITOLY Tato rozsáhlá kapitola přiblížila jednotlivé skupiny duševních onemocnění podle mezinárodní klasifikace nemocí (MNK–10). Kromě obecné charakteristiky jsme se věnovali i etiopatogezi nemocí., jejichdělení i léčení. Upozorňujeme na široké dopady, které nejsou omezeny pouze na jedince a jeho nejbližší okolí, ale i na celou společnost. V souvislosti s nárůstem počtu lidí s duševním onemocněním v kombinaci s ekonomickými problémy ve zdravotnictví jsou tato zjištění alarmující. Zejména je naším úkolem přispívat k destigmatizaci pacientů s duševním onemocněním,jejich rodin ale také zdravotnickému personálu, který se těmto lidem v obtížných podmínkách věnuje.
59
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková
5
FAKTORY PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V druhé kapitole jsme uvedli rizikové faktory pro zdraví. Tato kapitola naopak vyzdvihuje ty faktory, které vaše zdraví mohou posílit. V každodenním životě můžeme udělat pro svoje zdraví velmi mnoho. Obvykle se mnohé z těchto faktorů podceňují. Naše biologická základna však výrazně podporuje duševní zdraví. Dodržování biorytmů, dopřání si adekvátního podpočinku, zásad zdravé výživy i pohybových aktivit patří k těm, které můžeme relativně lehce ovlivnit.
CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ● ● ● ●
uvědomit si, jak můžeme podpořit svoje duševní zdraví, zamyslet se nad správným odpočinkem, posoudit zásady zdravé výživy, sledovat svoje aktivity na podporu zdravého způsobu života.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Rytmus spánku a bdění, Rytmus práce a odpočinku, Zdravá výživa, Pohyb
Duševní život je úzce propojen s biologickou základnou jedince stejně jako se sociálními faktory a není možné ani jednu část přehlížet. V rámci biologických faktorů patří patří k základním zákonům dodržování biorytmů, poněvadž jejich narušování jedince nepříznivě ovlivňuje. Pokud hledáme optimální režim, musíme životní rytmy respektovat. Naše tělo není perpetum mobile – potřebuje dodávat energii, stejně jako odpočinek. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 9 Co všechno má v životě člověka charakter rytmu? Na co si vzpomenete? Co nás uspokojuje?
60
5 FAKTORY PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ
5.1
Rytmus spánku a bdění
Rytmus spánku a bdění patří k základním biorytmů. Bdění spojujeme s aktivitou, spánek s odpočinkem. V rámci vývoje dítěte můžeme vidět, jak se rytmus bdění a spánku mění. Zatímco novorozenec spí většinu dne, dospělý člověk tráví spánkem obvykle třetinu dne. Potřebu spánku máme každý individuální, je ovlivněna naším zdravotním stavem, nervovou soustavou, tělesnou konstitucí i psychickými faktory. Podstatně déle spíme, když jsme nemocní nebo unaveni. Spánkový režim by měl pomáhat k naší regeneraci. Tedy i když nemáme zcela pravidelný rytmus, měli bychom být schopni rozpoznat deficit spánku a dopřát si ho. Zdravý spánek patří k duševnímu zdraví a je používán jako léčebný prostředek. Spánek je pro tělo velice důležitý. To, jak spíme, se promítá do našeho celkového zdravotního stavu, ale i do nálady celého dne. Pokud se špatně vyspíme, celý den se nám zdá být dlouhý, máme pocit únavy, naše schopnosti jsou výrazně utlumené‚ pozornost se snižuje a jsme podráždění. Nedostatek spánku také může způsobit různé úzkosti, deprese, bolesti hlavy, malou aktivitu a nevýkonnost. Kromě toho může mít nekvalitní spánek výrazný dopad na celkový imunitní systém a naše srdce. Lékaři zjistili, že tělu vadí nedostatek spánku, stejně tak ale neprospívá nadměný spánek, ponědž nás utlumuje. 5.1.1
Fáze spánku
První fáze spánku je doba těsně před usnutím. Celý organismus se uvolňuje a připravuje se ke spánku: mění se srdeční a dechový rytmus, zúží se zornice, oslabí se senzorická zpětná vazba, omezí se energetická výměna. Ve spánku dochází k utlumení vyšší nespecifické části nervového systému, zatímco specifická část je stále činná. Druhou fází je tzv. REM (rapid eye movement), pro kterou jsou charakteristické rychlé pohyby očí. Dále vzniká ve svalech napětí a zdají se sny. Tato fáze se během spánku opakuje 3x až 4x. Třetí fází je tzv. non-REM, ve které se mohou dostavit samovolné pohyby rukou, nohou. Je to dáno vysokým svalovým napětím. Oči se nepohybují a sny jsou velmi slabé. Tato fáze má ještě 4 podfáze, poslední z nich zahrnuje nejhlubší spánek, ve kterém je velmi těžké se probudit. Když člověk neprochází všemi fázemi spánku, nastávají problémy s nespavostí. A jak je to se spánkem ve dne? Pokud jsme předchozí den šli spát pozdě, máme v krvi pravděpodobně dostatek tzv. S-faktoru – látek, které se hromadí při bdění. Dosáhnou-li určité hladiny, nutí nás spát. Např. odpoledne, a po sytém obědě zvlášť, se tělo přepne do režimu zpracování a střádání zásob. Polevuje nejen fyzická, ale i duševní aktivita. Můžeme to pozorovat např. u národů, které dodržují odpolední siestu. Pokud nemáte problémy s nespavostí, doporučuje se na chvíli usnout. Hladina S-faktoru vám zatím klesne a obnovíte svěžest. Také pomáhá se po podřimování napít, sníst ovoce. Pokud máte večer problémy s usínáním, je lépe se odpolednímu spánku vyhnout. Noční spánek je pro tělo přirozenější. Kromě S-faktoru jej totiž navozují i děje opakující se ve 24hodinovém rytmu. K usnutí nám pomáhá nejen tma, ale i noční snížení tělesné teploty a změny v hormonálních hladinách. 61
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková 5.1.2
Poruchy spánku
Spánek představuje změnu vědomí, kdy periodicky dochází k útlumu mozku a části podkoří. Je opakem vigility (bdělosti). Poruchy spánku mohou mít různou podobu. Pacienti nejčastěji popisují poruchy kvantitativního rázu, které se týkají času a množství spánku. Jinými potížemi mohou být abnormní události během spánku. Pro ilustraci uvádíme některé z nich: ●
Insomnie (nespavost)
Porucha vnímání nebo trvání spánku – vyskytuje se asi u 40 % populace (hlavně u dospělých, více u žen; nad 60 let u 90 % lidí). Bývá součástí akutního stresu, častá u neurotiků, deprese (klienti s potížemi dlouho usínají, nebo se probouzejí brzy a nemohou už usnout). ●
Hypersomnie (zvýšená spavost)
Zvýšená spavost přes den, pacient usíná, nebo se prodlužuje probouzení do úplné bdělosti. Etiologie je nejasná, vznik potíží přichází ovykle mezi 15–30 lety. Objevují se u chronického únavového syndromu, u psychopatických osobností. ●
Porucha rytmu spánku a bdění
Je způsobena buď neorganicky (např. nedostatečná adaptace u lidí pracujících v noci, nebo při změně časového pásma) nebo organicky: u deliria, encefalitidy, ve stáří – pacienti v noci nespí, ve dne ano. Prvotně je vhodné zvládnout problémy se spánkem nácvikem režimu, nezneužívat medikamenty. Pavor nocturnus (noční děsy) Nejčastěji u dětí, epizody extrémního nočního děsu spojeny s úzkostným panickým křikem, motorickým neklidem včetně vegetativních příznaků. Po probuzení dítě dezorientováno, má amnézii. podobně Noční můry u dětí i dospělých jsou charakteristické úzkostným snem, který si jedinec živě pamatuje,. Obsahem je ohrožení jedince, je doprovázen vegetativně pocením, bušením srdce. Často akutní reakce na trauma (posttraumatická stresová reakce). ● Narkolepsie (záchvatovitý spánek) ●
Paroxysmální porucha; hereditární základ, přichází náhle, často v nevhodnou dobu – při řízení auta – neovlivnitelný vůlí. Je potřeba pacienta vyloučit z rizikových činností. KONTROLNÍ OTÁZKA 10 1. Jaké způsoby mohou pomoci upravit poruchy rytmy spánku a bdění kromě léků? 2. Jak řešíte situaci, když nemůžete usnout?
5.1.3
Jak dobře spát
Nespavost je velmi nepříjemný problém, kterým trpí zhruba 30% populace. Nespavost se může projevovat různě. Člověk trpící nespavostí se může potýkat s dlouhým usínáním, které trvá až několik hodin a doba spánku se tím zkrátí natolik, že nakonec dotyčný spí pouze
62
5 FAKTORY PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ několik hodin. Nebo může být spánek natolik povrchní, že má člověk po probuzení pocit, že vůbec neusnul. Dalším druhem nespavosti je také probuzení se uprostřed noci nebo velmi brzy ráno a poté nemožnost usnout znovu. Všechny tyto formy nespavosti jsou tedy velmi stresující a mnoho lidí se okamžitě uchyluje k řešení situace různými léky na spaní. Ty by však měly být až tím posledním řešením. Možné příčiny nekvalitního spánku: ● ● ● ● ● ● ●
nekvalitní matrace a polštář, přemýšlení o starostech, řešení různých problémů, které nás nutí být vzhůru, jídlo bezprostředně před spaním, chodit spát v nepravidelnou noční dobu, velké horko nebo zima v místnosti, zapnutý počítač, usínání u televize, spánek přes den.
Doporuční pro kvalitní spánek: ● ● ● ● ● ● ● ● ●
5.2
dostatek pohybu přes den; krátká večerní procházka, jíst lehká jídla pouze do 18. hodiny (4 hodiny před usnutím bychom neměli jíst), sklenice teplého mléka, bylinkový čaj s medem, čtení uklidňující nebo inspirující knihy, uklidňující hudba, spánek při otevřeném okně, nebo alespoň vyvětrání, spaní v úplné tmě, klidné prostředí, sex, vlažná sprcha před spaním.
Rytmus práce a odpočinku
Práce se promítá do našeho duševního stavu a psychický stav se zase odráží v pracovním výkonu. V případě úspěšné práce prožíváme radost a uspokojení. Vyrovnaný člověk je fyzicky i psychicky výkonný, má kladný postoj k sobě i okolí, vnitřní pocit jistoty a je schopen empatie. Negativní emoční ladění brání podání kvalitního výkonu a ovlivňuje proces učení. Napětí bez uvolnění vede ke změnám, které ovlivňuje naše chování, jednání, reakce, ale i postoje a nonverbální projevy. Stav duševní nerovnováhy má za následek zlost, vztek, podrážděnost, násilí či agresivitu – se zřejmým následkem v naší práci. Dlouhodobé napětí vede ke stresu a dříve nebo později se projeví v psychosomatických obtížích. Výkon ovlivňují výrazně emoce, které výkon podporují nebo tlumí. Tzv. stenické emoce (radost) podněcují, posilují, dodávají chuť a energii do práce, posilují sebevědomí a radost ze života. Naopak astenické emoce (smutek) aktivitu snižují, vedou k utlumení, k neschopnosti jednat, zvyšují nesamostatnost, závislost či neprůbojnost.
63
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková Každá činnost, kterou vykonáváme v delším čase, přináší pocit únavy. Pocit únavy bychom se měli naučit vnímat jako signál našeho těla, že vyžaduje odpočinek. Může se týkat jak fyzických, tak duševních sil. Péče o duševní zdraví se z tohoto pohledu skládá ze dvou částí – jedna se týká optimalizace pracovních podmínek a druhá odpočinku po skončení pracovní doby. Hospodaření s časem a organizace práce se týká třeba i fyzických podmínek na pracovišti (hluk, osvětlení, teplota, vlhkost apod.). Měli bychom se snažit o úpravu pracovního prostředí, aby na nás působilo co nejpříjemněji a co nejméně rušivě. Mezi odchodem z práce a příchodem domů by mělo proběhnout alespoň 20 –30 minut. Tuto přechodovou dobu bychom měli využít na jakési přeladění. Člověk by se měl oprostit od myšlenek na to, co ho čeká doma. Měl by se věnovat čemukoliv jinému, jedině pak přechodová doba splní svůj účel. Univerzální doporučení však nelze najít. Každý člověk má svoje specifické způsoby odpočinku; někdo rád odpočívá pasivně, jiný zase nemůže být bez aktivit a pohybu. Na prvním místě je tedy důležité znát své možnosti, umět odpočívat, nepodléhat zátěži, věnovat dostatečnou pozornost životosprávě a také se neuzavírat do sebe, ale se vzniklými problémy pracovat. Jako zjednodušení základ se doporučuje dodržovat radu tří R – relaxace, reflexe, radost. Relaxace, uvolnění napětí, se může navodit mnoha způsoby. Existuje mnoho relaxačních technik. Umět se uvolnit je totiž stejně klíčové jako umět se soustředit. Vztah k sobě samému je základem duševní rovnováhy, proto nelze zapomínat na reflexi. Stále nad něčím přemýšlíme, tomu se nevyhneme, ale pro duševní hygienu má velký význam, co je obsahem našich myšlenek. Na vnější faktory, které na nás působí, často nemáme vliv, proto bychom se měli více zabývat tím, co ovlivnit lze. Špatné je přemýšlet jen o tom, jak se druzí mají dobře, jak udělat dojem, vyčítat si provedená rozhodnutí či své chyby. Takové myšlenky nás jenom trápí. Nikdo není neomylný a navíc každá chyba dává příležitost k poučení a tím tedy i k dalšímu růstu. Především však nezapomínejme na radost. Hovoří se o přecitlivělosti naší moderní populace na negativní podněty a naopak apatii vůči podnětům pozitivním. Je proto nezbytné hledat si radosti malé, které přináší každodenní život. Cílem každého by mělo být najít si svoje vlastní zdroje radosti. Plné prožívání zdravé radosti je zdrojem autentických citů a klíčem k duševní rovnováze. Dobré je mít při sobě tzv. zásobník dobré nálady – kdo nás kdy pochválil, projevil úctu, uznání apod., abychom si je v těžkých chvílích mohli připomenout a překonat náročné okamžiky (ideální je vybavovat si je především před spaním).
KONTROLNÍ OTÁZKA 11 Co vám dnes udělalo radost? Kdo a čím vás potěšil? Komu jste udělali radost vy? Dopřejte si zážitek uvědomění radosti, jde o to ji jen najít.
64
5 FAKTORY PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ 5.2.1
Osobní a pracovní tempo
Pro každého jedince je specifické osobní tempo. Někteří lidé si libují v aktivním způsobu života, který přináší změny, nutnost rozhodování, rychlost a pohyb. Jejich diáře jsou zaplněny od rána do večera. Naopak pro některé je příjemné osobní tempo pomalejší, s minimem změn, s dostatkem času pro splnění úkolů i pro odpočinek. Obě skupiny jsou spokojeny v takových zaměstnáních, kde svoje osobní tempo mohou sladit s tempem pracovním. Rozdíl také můžeme vidět ve způsobu života ve městě a na venkově. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 10 Které oddělení nemocnic jsou spojeny s klidnějším osobním tempem? Jak to vyhovuje vám?
K ZAPAMATOVÁNÍ 8 Pokud je naše osobní tempo v disharmonii s požadavky okolí, dochází k problémům, které se odráží negativně v naší výkonnosti i duševním zdraví.
5.2.2
Kvalitní odpočinek
Bedrnová (2009, s. 61-62) doporučuje dodržovat tyto zásady: ● ● ● ● ● ●
● ●
odpočinout si máme vždy, když pocítíme první příznaky únavy; odpočíváme nejlépe tak, že děláme zcela jiné aktivity než jsou obvyklé pro naši práci, resp než vedly k únavě (např. po duševní činnosti volíme fyzický výkon); odpočinkové aktivity by měly přinášet potěšení; upřednostnit bychom měli takové aktivity, které vyžadují činnost (tedy ne sledování TV); odpočinkové aktivity by měly vyhovovat našim potřebám; část odpočinkových aktivit bychom měli realizovat odděleně od rodiny. Získáme tím nové přátelské vazby a zároveň si odpočineme od nejbližších – po té se na ně více těšíme; je vhodné vyzkoušet různé typy aktivit; nebránit se změně; vystoupit ze stereotypu; jednou za roky bychom si měli dopřát souvislý odpočinek v rozsahu asi 14 dní – není vhodné dovolenou vybírat po dnech; optimálně ji rozložit na zimu a léto.
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 11 Jak tráví dovolenou vaši rodiče? Jak si představujete ideální formu odpočinku? Jak to vidí váš partner? Jak odpočíváte ve zkouškovém období?
65
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková 5.2.3
Práce a volný čas
To, jak nakládáme s volným časem, patří k častým diskusím zejména u mladých lidí, kteří začínají žít spolu. Nelze jednoduše rozdělit čas pro práci a čas pro zájmové aktivity. Dnes již také v mnoha povoláních není stanovena pevná pracovní doba. Mnoho času spotřebují činnosti, které věnujeme pro zajištění našeho života: nákupy, jídlo, úklid, doprava do práce, ale taky čas, který věnujeme partnerovi a výchově dětí. Mnohdy zjistíme, že nám mnoho času, ve kterém bychom rádi volně něco dělali, nezbývá. Někteří lidé umí využít svůj volný čas velmi dobře a zvládají různé aktivity. Někteří lidé se nudí, mají sklon k pasivitě a často bývají mrzutí. Velmi nám pomůže, když si dokážeme najít příjemné konotace i k aktivitám, které nejsou ryze volnočasové. Pokud se dokážeme na něco těšit a dělat to s radostí, býváme také méně unaveni, než když činnost vykonáváme s negativními emocemi. Odpočívat lze pasivně a aktivně. Nejčastějším druhem pasivního odpočinku je odpočinek, při němž člověk jen leží či sedí a pasivně vnímá své okolí. Nejpřirozenější formou je však spánek Principem aktivního odpočinku je provádění činností, které aktivují jiné funkce a orgány těla než při vykonávání našeho zaměstnání. Základní formou je pohybová aktivita. Kromě celkového uvolnění zlepšuje krevní oběh, dýchání i činnost nervové soustavy. Zvýšený důraz patří profesím, kde je pohybu minimálně. Nelze zapomínat i na mozkový trénink a cvičení paměti. Duševní hygiena významně souvisí se systémem hodnot. pomůže nám stanovení priorit, naučit se odlišovat důležité od nedůležitého, zbytečné od potřebného. Nemáme tolik času, abychom se mohli věnovat zbytečným činnostem. Stejně tak je vhodné umět delegovat povinnosti na druhé a umět říkat ne. Rozhodující význam má samozřejmě dobré rodinné zázemí a vztahy, které jsou zdrojem emoční opory a vnitřního klidu. Důležitou součástí psychohygieny je komunikace. Nejde jen o správné porozumění druhým, ale též o umění adekvátně se vyjadřovat a tvořivě řešit konfliktní situace s našimi nejbližšími i v pracovním prostředí. Zdrojem radosti a potěšení jsou rovněž zájmy a záliby, které odvádějí pozornost od myšlenek na práci. Klíčový význam má i sebevýchova, jejíž součástí je sebepoznávání. Pokud sami sobě rozumíme, máme lepší možnosti se měnit.
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 12 Jaké jsou vaše představy o trávení volného času? Shodujete se s partnerem? Dokážete najít něco pozitivního na některé z domácích prací?
66
5 FAKTORY PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ
5.3
Zdravá výživa
Názory, jak zdravě jíst, patří k velmi sledovaným tématům. Bohužel i zde vidíme, že se odborníci nemusí plně shodovat a objevují se různá doporučení. Všeobecně je potřeba vycházet z faktu, že v biologickém řetězci jsme všežravci, tedy by naše strava měla být pestrá. Jednostranné diety nemají mezi odborníky velkou podporu.
Mezi obecné zásady zdravé výživy platí doporučení, co a jak jíst: ● ● ● ●
●
●
●
jíst bychom měli častěji a menší porce; střídmost v jídle by měla nahradit přejídání; častá chyba je omezování se v jídle během dne a nakonec bohatá večeře; strava by měla být vhodně rozdělěna (přibližně 20% snídaně, 10% přesnídávka a 10% odpolední svačina, 40% oběd a 20% večeře); jíst bychom měli v klidu a v pohodě beze spěchu, vychutnat si jídlo i zrakem a čichem, nejen chutí; měli bychom ho dobře rozžvýkat; nehltat. složení stravy by mělo být pestré, preferujeme bílkoviny a vitamíny nad sacharidy a tuky; jídlo by mělo mít dostatek vlákniny. zeleniny a ovoce. Ovoce a zelenina obsahují vitaminy a vlákninu; čerstvá či alespoň zmražená zelenina je lepší než sterilovaná či dušená. omezte sladkosti a tuky. Tuky používejte raději rostlinné (např. olivový, slunečnicový olej), tučnému masu se spíše vyhýbejte. Sladkosti často obsahují nadbytek cukru a tuků najednou, takže jejich energetický obsah je obrovský. Preferujte čerstvé přísady a jezte co nejméně jídel smažených na oleji. Maso nemusí být k jídlu každý den. Jezte hlavně libové maso, raději rybí a kuřecí. Tučné maso jen výjimečně. Maso není jediným zdrojem bílkovin - dostatek bílkovin lze získat i ze sójových výrobků (tofu), fazolí, hrášku či bobů. Bílkovina je obsažena i v mléčných výrobcích (tvaroh, sýry apod.). Omezujte knedlíky a brambory, zkuste jako přílohu třeba pouze zeleninu.
Samozřejmostí je, že bychom měli mít dostatek pohybu a pobývat na čerstvém vzduchu. O škodlivosti kouření a konzumaci většího množství alkoholu ví už děti ve škole, ne vždy se ale této racionální rady držíme. Pokud se budete více řídit pravidly zdravé životosprávy , uvidíte, že se vaše tělo bude cítit mnohem lépe. S výživou souvisí adekvátní tělesná váha. Na zkladě indexu BMI můžeme poznat, do jaké kategorie spadáme. Nebezpečné jsou oba krajní póly. Pokud náš BMI ukazuje méně než 18,5, je velká pravděpodobnost, že jsme se ocitli v ohrožení podváhou. Typický je tento varovný signál pro lidi s mentální anorexií. Hodnoty indexu BMI nad 25 ukazují stupeň nadváhy či obezity. V současné době narůstá počet lidí v populaci s obezitou, dokonce výtrazně i u dětí.
K ZAPAMATOVÁNÍ 9 Index BMI 67
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková Index BMI (Body Mass Index), neboli index tělesné hmotnosti je pomě tělesné hmotnosti v kilogramech a druhé mocniny výšky v metrech. Většinou se jím určuje stupeň obezity. V tomto poměru však není přesně určeno, do jaké míry je ovlivněn faktory, jakými jsou kostra a svalová hmota. méně než 18,5
Podváha
18,5 - 25
Normální váha
25 - 30
Nadváha
30 - 35
Obezita I. stupně - mírná obezita
35 - 40
Obezita II. stupně - střední obezita
více než 40
Obezita III. stupně - silná obezita
KONTROLNÍ OTÁZKA 12 Jaké zásady zdravé výživy respektujete vy? Jak je dodržujete? Co můžete změnit? Které potraviny obsahují vlákninu?
PRO ZÁJEMCE 11 Jaký je váš index BMI? Můžete si ho zjistit na web stránkách: http://www.ulekare.cz/kalkulacky/kalkulator-bmi-4 . Zde také můžete najít, jak jste ohroženi různými chorobami.
5.4
Pohyb
Bohužel současný životní styl pohybu moc nepřeje. Přirozené formy pohybu, které byly člověku dříve vlastní, jsou minimalizovány. Mnohá zaměstnání jsou sedavá. Výrazně vzrostl počet aut, takže jsme omezili i nejpřirozenější pohyb- chůzi. V domácnosti je mnoho pomocníků, kteří eliminují pohybové aktivity. Už i děti sedí před TV nebo u počítačů, hrají si ve virtuálních prostředích. Jejich pohybové možnosti jsou omezeny, mají problémy s pružností, vadným držením těla, ochablostí svalů. Ve spojení s nezdravou výživou se objevuje civilizační problém vyspělých zemí – obezita. Možnosti, jak zvýšit pohybové aktivity, se nabízejí v každodenním životě. Můžeme zvolit co nejčastější alternativu chůze namísto jízdy autem nebo hromad nými prostředky. Místo výtahu můžeme chodit po schodech. Při sezení se doporučuje zařazovat krátké protahovací cvičení. A samozřejmě se věnovat rekreačně sportu, který pomůže zlepšovat naši psychickou i fyzickou kondici.
68
5 FAKTORY PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ Sport je sice spojován se zdravým životním stylem, při nesprávném sportování však hrozí řada úrazů, z nichž některé mohou mít doživotní následky. Podle statistik se čtvrtina všech úrazů dětí a mládeže do 17 let stane při sportu. Přitom mnohým se dá předejít dodržováním jednoduchých zásad: ● ● ● ● ●
rozcvičení před zátěží - po velké sportovní zátěži by mělo následovat ještě závěrečné protažení, užívání ochranných pomůcek - přilba při jízdě na kole nebo při lyžování může zachránit život, chrání před vážnými úrazy hlavy, sport pod odborným dohledem, dodržování pitného a dýchacího režimu – nezadržujeme dech, nepřeceňvání svých sil a možností.
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 13 Jakému sportu se věnujete? Co vám sport dává?
SHRNUTÍ KAPITOLY Kapitola popisuje ovlivnitelné faktory, které podporují naše duševní i fyzické zdraví. V prvé řadě je to dodržování optimálních rytmů – spánku a bdění, práce a odpočinku. Jednostranná zátěž a přeceňování svých sil bez dodání energie vede k potížím. Dodržování zdravé výživy a přirozené formy pohybu zlepšuje naši fyzickou i duševní kondici a přispívá k osobní pohodě. Výhodou je, že tyto faktory patří mezi ovlivnitelné – tedy na nás záleží, jak je využijeme k osobnímu růstu.
69
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková
6
TIME MANAGMENT
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V současném životním stylu patří hospodaření s časem k základním dovednostem úspěšných a spokojených jedinců. Většina z nás trpí pocitem, že „nestíhá, že čas neustále rychle letí, že na spoustu aktivit mi nezbývá čas“. Málo lidí si uvědomuje, že způsob, jak zacházíme s časem, jak ho dokážeme využít, je jeden z klíčových faktorů naší úspěšnosti. Time management se zabývá optimalizací našeho časového harmonogramu a vlastním řízením času, abychom efektivně zvládaly úkoly v pracovním i osobním životě.
CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ● ● ● ●
porozumět významu pojmu time management, zamyslet se nad svým časovým hospodařením, najít svoje rezervy ve využívání času, efektivněji řešit úkoly.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Time management, Časová analýza, Efektivní řešení úkolů, Etapizace, Delegování
6.1
Time management
Mnoho lidí si uvědomuje, že svůj čas efektivně nevyužívá. Máme pocit, že čas ovládá nás, nikoliv, že do jeho průběhu můžeme vstupovat my. Čas je ale nenahraditelný – ten, který jsme promarnili, se už nedá odnikud získat. Mnoho lidí, zejména v mládí, podléhá omylu, že mají na všechno dost času. Čas je nesmírně důležitý, patří k tomu, co se nedá koupit, a proto je třeba si velmi dobře rozmyslet, čemu svůj čas věnujeme. Umět pracovat s časem není vrozené. Práce s časem je složitá dovednost, i když si to neuvědomujeme. Nadějí je, že ji můžeme zdokonalit a rozvíjet vlastním úsilím.
KONTROLNÍ OTÁZKA 13 Zkuste si odpovědět na následující otázky: Jak často studujete na úkor spánku? Umíte si rozplánovat zkouškové období a plnit zkoušky podle plánu? Jak to máte s pořádkem na
70
6 TIME MANAGMENT vašem stole? Odkládáte plnění úkolů? Najdete si čas na oběd a odpočinek? Kolik z vašeho času uteče mezi prsty povídáním, dopravou, sledováním TV nebo na PC?
Time management v sobě zahrnuje několit témat, od analýzy času po stanovení si životních priorit a proznání praktických postupů, jak čas co nejefektivněji využít. Podle Bedrnové (2009, s. 183-184) je nutné: „analyzovat a plánovat si svůj čas, usilovat o optimalizaci hledisek důležitosti a naléhavosti, vyvarovat se časových tísní, etapizovat vykonávné činnosti, delegovat některé úkoly na jiné osoby.“
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 14 Jak se stavíte k doporučení naučit se efektivněji využívat svůj čas? Často slýchám od studentů, že mnoho času ztratí různým způsobem, aniž by uměli efektivně čas zorganizovat. Když dostanou možnost svoji práci s časem zlepšit, namítají, že to prostě neumí, že teď nemají čas, aby se naučili, jak s časem lépe pracovat, snad v dalším ročníku...
6.1.1
Analýza času
Abychom mohli začít s nápravou, musíme zjistit aktuální stav. Z toho důvodu se doporučuje v určitém období (optimálně 14 dní) sledovat svoje aktivity a zaznamenávat je obvykle do připravených záznamových archů, kde u konkrétní činnosti zaznamenáváme její časovou spotřebu obvykle po 15 minutách. Dostatek nabídek můžeme najít i na internetu. Záznamy z obvykle trávených 14 dní potom zpracujeme do tabulky, kdy sečteme časy za celé období, Následně si můžeme naše aktivity přiblížit formou grafu, přehledně je to v koláčovém grafu s procentuálním vyjádřením. Doporučení časové analýze se vztahuje především k období závažnějších změn v osobním i pracovním životě.
71
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková
72
6 TIME MANAGMENT
Obrázek 6-1: Příklad zpracování čtrnáctidenního časového snímku, (aktuálně v opoře na s. 75)
Zdroj: Bedrnová, 2009, s. 185. Časová analýza nám ukáže přehledně: ● ● ● ● ● ● ●
naše obvyklé aktivity – ty by měly být pravidelné a podporovat náš rytmus, nikoliv však v takovém rozsahu, aby vyplnily všechen náš čas; různé aktivity – můžeme být překvapeni rozdílem v subjektivním vnímání množství času věnovanému např. facebooku a reálným časem z analýzy požírače času – nejčastěji sledování TV, doprava, PC, nakupování, prázdné klábosení... časové rezervy chybějící aktivity rozložení aktivit v průběhu dne, týdne – doporučuje si spíše udělat týdenní plán než striktní denní plán s detaily pravidelnost aktivit – denní režim , nebezpečí stereotypu 73
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková ●
pravidelnost spánku
SAMOSTATNÝ ÚKOL 3 Vypracujte si časovou analýzu a zkuste si srovnat svoje odhady s reálným výsledkem? Jaká činnost vám požírá nejvíc času? Kde vidíte svoje rezervy? Jak pravidelný je váš spánek? Které aktivity chybí ve vašem harmonogramu a rádi byste je doplnili?
6.1.2
Důležitost a naléhavost
Rozlišení, jaká je míra důležitosti a naléhavosti, určuje pořadí plnění úkolů. matice, kterou vidíme na obrázku, nám přibližuje vhodné pořadí plnění úkolů Obrázek 6-2: Matice důležitosti a naléhavosti řešených úkolů (aktuálně v opoře na s. 76)
Zdroj: Bedrnová, 2009, s. 190. I. jako první plníme úkoly důležité a naléhavé – jsou neodkladné – termíny projektů, porady apod., nejvíce se podílejí na stresu, II. úkoly důležité, ale nenaléhavé – měly by to být naše hlavní úkoly. III. úkoly naléhavé, ale nedůležité – často telefonování, vyrušení, slouží jako únik před úkoly uz kvandrantů I. a II. IV. úkoly nedůležité a nenaléhavé – v podstatě zbytečné aktivity, které ubírají čas.
74
6 TIME MANAGMENT 6.1.3
Vyvarovat se časových tísní
Myslím, že tuto situaci zažil každý z nás. Nechávat věci na poslední chvíli, začít pracovat, až jsme pod časovým tlakem mnohdy přinutí k aktivitě. Pokud se ale stres stane příliš vysoký, aktivitu to tlumí a riskujeme neúspěch nebo nedodržení termínu. 6.1.4
Etapizace
Etapizace znamená rozložení úkolů do menších kroků. Pokud máme před sebou velký úkol, zdá se nám nesplnitelný a obtížně naplánovatelný. Také se snižuje možnost kontroly plnění a tím i pozitivní zpětné vazby. Když zvládneme úkoly rozdělit na menší části, lépe je i časově zařadíme a snížíme i stres z nich. Velký úkol nás často tak stresuje, že nás staví do pasivní role.
PRO ZÁJEMCE 12 Jako pomocná představa k pochopení významu etapizace se doporučuje: Představte si, že dostanete za úkol sníst slona. To nezvládnu, napadne vás bezprostředně. Když ho však naporcujeme do malých dávek, zamrazíme, tak ho nebude takový problém sníst po kouscích. Už víte, jak na velký úkol, kterého se bojíte? Na jaké části ho musíte rozdělit, abyste si na ně troufli a zjistili, že ho můžete zvládnout?
6.1.5
Delegování
Pokud chceme zvládat v dobré pohodě náš každodenní život, měli bychom se naučit delegovat, tzn. přesunout některé úkoly na jiné lidi. U manažerů by to měla být běžná dovednost. Delegování ušetří čas jen tehdy, když práci dostane ten, kdo pro ni má optimální kompetence. Pro delegování používejte podobné postupy, aby vaši podřízení vždy jednoznačně chápali, co se od nich očekává. Problém bývá v našem perfekcionismu a domněnce, že ten úkol udělám nejlépe já sám. I v rodinném životě je potřeba se naučit delegovat různé povinnosti a respektovat vývoj rodiny a změny spojené s dorůstáním dětí, případně omezením schopností seniorů. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 15 1. 2. 3. 4.
Jak umí vaši rodiče delegovat některé z domácích prací? Čím byste pověřili svého partnera? Čím dospívající dítě? Který úkol byste mohli převzít ve vaší rodině?
75
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková
6.2
Konkrétní rady na zefektivnění času
Efektivně hospodařit s časem dokáže jen ten, kdo dodržuje určité stereotypy, které mu nedovolí marnit čas svůj, ani čas svých spolupracovníků. Ten, kdo umí efektivně hospodařit s časem, umí řídit své aktivity i odpočinek v maximální možné míře. Svoji pozornost zaměřuje spíš na výsledek, než na proces. Především se vyhýbá práci, která není pro konečný výsledek důležitá. Takovýto přístup mu jednak umožňuje soustředit se na menší počet aktivit a zároveň mu to ulehčuje stanovit si pořadí, v jakém je vykoná. Zdá se vám to jednoduché? Obecně efektivní hospodaření s časem není možné bez správného rozhodování; každé rozhodnutí si vyžaduje čas. Efektivní hospodaření s časem proto začíná tím, že si vyhradíme dostatek času na strategickou organizaci svého života. To zahrnuje stanovení cílů, které jsou spojeny s našemi zájmy. Následuje plánování aktivit a vytváření si stereotypů včetně časového limitu pro řešení standardních situací. Je nutné trénovat rozpoznávání situací, které si vyžadují zvláštní přístup. Vybrali jsme několik doporučení a praktických rad, jak konkrétně postupovat: ●
●
●
●
76
vyberte podstatnou aktivitu - může se zdát, že čas ušetříme tím, že budeme pracovat rychleji. Nejvíc času však ušetříme ne tím, že budeme spěchat, ale tím, že se budeme věnovat jen pečlivě vybraným aktivitám. Pokud věnujeme svůj čas věcem pro nás málo důležitým, logicky nám nezůstává dostatek času na věci důležité. Člověk se musí rozhodnout, který z úkolů bude dělat teď, který později a který vůbec. K tomu je nutná asertivní dovednost říkat „ne“. Lidé na to nejsou zvyklí a odmítnutí si spojují s negativními emocemi. Každá věc si však vyžaduje jisté minimum našeho času. Všechno ostatní ignorujeme, resp. přenecháme jiným. Nenecháme se zneklidnit chybami, ale využijme je ke zpětné vazbě a odstraňujte nedostatky svých postupů. Teprve opakování chyb je neefektivní. utříďte si své aktivity, postupy, zvyky, atd. Pořádek na stole, v dokumentech písemných i na PC nás neokrádá o čas. V opačném případě ztratíme mnoho času hledáním, případně opakovanou prací. Vytvořme si takové podmínky, aby nás nikdo nerušil. Vypneme si mobilní telefon, e-mailovou poštu apod., protože každé vyrušení narušuje naši koncentraci a bere nám čas. Slušně, ale nekompromisně bychom měli dát okolí najevo, že při práci nechceme být rušeni a důsledně to dodržujeme. koncentrujte se na jednu činnost - soustředíme se na jednu práci, kterou dotáhneme do konce, abychom se vyvarovali nedokončených úkolů, které nás stresují. Je potřeba, abychom měli čas potřebný k řešení úkolu ve větším bloku, nestačí minuty – potom se nedokážeme soustředit na požadovanou věc a přebíháme bez efektu. Vytvořme si pravidla a dodržujme je, např.: „Nejprve si přečtu poštu, zodpovím maily, pak program ukončím a hodinu budu psát požadovaný text.“ V týmu efektivní hospodaření s časem zahrnuje i pružné formování skupin s proměnlivým počtem pracovníků podle složitosti daného úkolu. Čím víc lidí je do problému věci zapojeno, tím víc času se ztrácí na jejich koordinaci. Efektivnost se neposuzuje podle přínosu pro jednotlivce, ale podle přínosu k dosažení celkového cíle. V dnešním světě týmové práce se nedá šetřit čas omezováním doby potřebné k výměně informací. Porada by měla být efektivní – tedy krátká, výstižná, přínosná, jasná. Velký počet porad nebo jejich neúnosná délka svědčí o špatné organizaci práce.
6 TIME MANAGMENT ● ●
dále se vzdělávejte – studujte knihy o sebeřízení a managementu osobního rozvoje používejte kalendáře, diáře, poznámky, deníky.
K ZAPAMATOVÁNÍ 10 „Každý papír, který je třeba zpracovat, je efektivní vzít do ruky pouze jednou s tím, že ho lze hned vyřídit, delegovat nebo vyhodit“ (Bedrnová, 2009. s. 282).
PRO ZÁJEMCE 13 Připomeňme si několik základních pravidel pro hospodaření s časem (upraveno podle VŠ poradenství pro kombinované distanční studium) . 1. Koncetrujte se na hlavní úkoly Nejvíce času získáte, pokud se začnete vyhýbat nedůležitým činnostem. V zaměstnání delegujte co nejvíce úkolů na podřízené. Delegování vnímejte jako jejich odměnu ve formě důvěry, kterou jim dáváte. Ponechte podřízené pracovat jejich vlastním tempem a stylem. Jen tak se vyhnete tomu, abyste pracovali za ně. 2. Vyšetřete, jaká je struktura průběhu vašeho pracovního dne Napište si souhrn všeho, co jste za jeden pracovní den dělali, a zamyslete se nad tím, jak je strukturován. Pokuste se strukturu pracovního dne optimalizovat, aby vaše prostoje a ztráty času byly co nejnižší. 3. Upravte následně váš pracovní den Váš pracovní den si připravujte předem a zařaďte do něho všechny vaše priority, teré posoudíte podle jejich naléhavosti a důležitosti jak jsme uvedli v kapitole xxx. Naléhavost závisí na momentální situaci. Důležité je to, co ovlivní do budoucna váš život. Bude-li naléhavost malá a důležitost také, na úkol zapomeňte a nevěnujte se mu. Při malé důležitosti a vysoké naléhavosti delegujte. Je-li naléhavost malá, ale důležitost vysoká, můžete úkol odsunout, ale také delegovat. Úkoly s vysokou naléhavostí i důležitostí vyřizujte ihned. Neztrácejte svůj čas řešením nepodstatných věcí. Nevnucujte nikomu nic, co si od vás nevyžádal. 4. Pracujte podle křivky vašeho osobního výkonu Úkoly, které mají přednost, vykonávejte vždy v nejvýkonnější části vašeho pracovního dne. Křivka osobního výkonu během dne je individuální a sami se znáte nejlépe. 5. Vytvořte časový blok Tvorba časového bloku je pro efektivnost práce vysoce důležitá, protože v rámci časového bloku byste se neměli nechat vyrušovat jinými úkoly, ale dosahovat vysoké efektivity činnosti. Vytvořte si časový blok pro studium (například i formou studia ve veřejné dopravě) a tento blok v rámci každého pracovního dne striktně dodržujte. Nezapomínejte přitom na úvodní rituály. 6. Pokuste se vyloučit, aby vás někdo vyrušoval nebo odváděl k jinému tématu. 77
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková
7.
8.
9.
10.
Buďte tvrdí na své okolí a nedovolte mu, aby vás rušilo ve vaší práci. To se týká jak kolegů v práci, tak vaší rodiny. V rámci svého dne jim vyčleňte konkrétní dobu, kdy se jim budete věnovat. Vypínejte mobilní telefon, vzdejte se sociálních sítí. Uvědomte si, že váš čas je skutečně cenný Vysvětlete svému okolí, že váš čas je drahý, a podle toho se chovejte. Nedovolte, abyste byli obtěžování úkoly, za které je placen někdo jiný. Uvědomte si, za co jste placeni vy a jaké jsou vaše osobní cíle. Při jednání a rozhovorech přejděte rychle k věci Tuto dovednost sami trénujte, ale vyžadujte ji i od vašich kolegů. Jen tak dosáhnete stavu, že nebudete ztrácet čas nepodstatnými věcmi. Analyzujte a racionalizujte svou práci Vytvořte si systém pro ukládání a archivování informací jak v listinné, tak elektronické podobě. Udržujte pořádek na vašem pracovním stole. Tvrzení, že inteligent se vypořádá i s nepořádkem, je hloupost. Veškerá jednání a rozhovory si organizujte předem Vedoucí pracovníci tráví na jednáních asi čtvrtinu svého pracovního času. Abyste tuto část svého času udrželi pod kontrolou a nestali se její obětí, stanovte si pro každé jednání jasný cíl, určete čas a dobu, kterou mu budete věnovat, s cílem jednání seznamte i ostatní jeho účastníky. Rezervujte si pro jednání prostory, abyste nebyli rušeni. Buďte dostatečně asertivní. Po jednání musí být jasné, kdo a co a jak má zařídit. Vždy musíme držet orientaci na cíl. Nedovolte nekonečné monology. Do minulosti se obracejte pouze pro využití zkušeností. Soustřeďte se na řešení.
Zásadním faktorem, který vaše kombinované distanční studium ovlivní, bude vaše schopnost stanovení cíle. Cílem není dosažení jednotlivosti nebo nepodstatné dovednosti, ale jeho transformace do prostředku pro dosahování cílů vyšších. Přemýšlejte vždy o tom, k čemu vaše jednání a rozhodování směřuje a zda nebude v konkrétních případech kontraproduktivní. Ještě si nikdo neprospěl, když svému nadřízenému vysvětloval, že je neschopný, a přesto to většina lidí formou dobře míněných rad dělá!(Lojda, 2010, dostupné na http://www.vsporadenstvi.cz/cs/node/77)
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 16 V knize Bedrnová a kol. Management osobního rozvoje. Praha: 2009, s. 279 najdete test stylu řízení času. Po jeho vyhodnocení můžete uvažovat o setrvání nebo nutných změnách při využívání času.
Ukončíme tuto kapitolu pěti principy 4. generace time managementu: ● ● ●
78
člověk je víc než čas – měli bychom být pány našeho času, nikoliv naopak, cesta je víc než cíl – cíl se může měnit, je vhodné nebýt rigidní, ale reagovat na změn, zevnitř je víc než venku - týkající se motivace, vnitřní motivace nás dělá méně
6 TIME MANAGMENT
● ●
závislými na vnějším řízení, pomalu je víc než rychle – důkladnější, pomalé učení je efektivnější než učení narychlo, celek je víc než část - oslavit úspěchy, poučit se z chyb, dílčí výsledky nejsou rozhodující.
SHRNUTÍ KAPITOLY Kapitola věnovaná hospodaření s časem měla ukázat, jak čas můžeme využít nebo promrhat. I když některé aktivitě věnujeme hodně času, nemusí znamenat, že ho využíváme efektivně. Pokud se naučíme stanovit si cíl pro naše životní role spolu s konkrétními úkoly, které nás k němu dovedou, s vymezeným časem pro ně, jsme na dobré cestě. Vzděláváním v této oblasti můžeme náš čas zefektivnit. A vzhledem k tomu, že je čas faktor nevratný, stojí to bezpochyby za to.
79
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková
7
SEBEPOZNÁNÍ
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY I když si to většinou neuvědomujeme, ústředním postavou pro komunikaci s druhými (a tedy i vztahy) jsme my sami. Pohled na svou vlastní osobu, to jak se vnímáme a hodnotíme, má rozhodující vliv na způsob, kterým komunikujeme a jak reagujeme na druhé. Optimálně komunikovat znamená respektovat sebevědomí druhých. Sebepoznávání, sebeuvědomění, sebehodnocení i sebeřízení jsou důležité i pro naše duševní zdtaví.
CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ● ● ●
přemýšlet o zdrojích sebepojetí, rozvíjet sebeuvědomění, zhodnoti svůj růstový životní styl.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Sebepojetí, Sebeuvědomění, Sebeřízení, Růstový životní styl
7.1
Sebepojetí
Námi vytvořený obraz o sobě nemusí vypovídat o skutečnosti, naše sebehodnocení může být nízké nebo vysoké. Pokud je nepoměr mezi obrazem vlastního já a reálným obrazem příliš velký, trpí tím komunikace. A zpětně: trpí-li komunikace, trpí také náš pocit vlastní hodnoty. Při hledání hodnoty své osoby jsme závislí na hodnocení druhých a na procesu komunikace. Teprve v porovnání s druhými můžeme zjistit, jakou máme hodnotu. Kromě toho se také srovnáváme s lidmi v našem okolí. Naše sebepojetí ovlivňuje i kultura.
80
7 SEBEPOZNÁNÍ
Obrázek 7-1: Zdroje pohledu na sama sebe
Zdroj: De Vito, 2001, s. 41.
7.1.1
Pohled druhých lidí
Přehled o našich slabostech nebo naopak silných stránkách, našich schopnostech a hranicích možností vzniká v součinnosti obrazů, které nám poskytují druhé osoby tím, jak s námi jednají a jak na nás reagují. Nastavují nám jakési pomyslné zrcadlo, abychom poznali své já. Nejvíce nám záleží na osobách, které jsou pro nás významné. V dětství jsou především naši rodiče. Dokážete si představit, jakou moc má rodič, když svým hodnocením a přístupem vytváří sebepojetí dítěte? Můžeme vychovat zdravě sebevědomého člověka, který čím je sebejistější, tím více má odvahy expandovat a experimentovat. Můžeme také vychovat člověka, který bude ustrašený, nejistý, s představou o své neschopnosti, nepřátelství k sobě samému a následně i k druhým lidem. Jaký výchovný přístup zvolit? Překvapivě výrazně autoritářský styl s perfekcionisticky laděnými požadavky, kterým rodiče argumentují jako správnou výchovou dětí ve smyslu „aby z nich něco bylo“, vede k člověku nejistému a úzkostnému. Naopak pochvala a poskytování pozitivní zpětné vazby posiluje dítěti sebehodnocení. S přibývajícím věkem má pro nás kromě hodnocení členů rodiny význam hodnocení partnera, přátel, kolegů v práci.
81
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková 7.1.2
Srovnávání s druhými
Dalším zdrojem je srovnávání s druhými. Toto srovnávání je běžně užíváno v rodině mezi sourozenci, ve škole, v práci, ve sportu. Teprve srovnání nám umožní představu o našich schopnostech. Zejména v dospívání je důležité srovnávání s vrstevníky (oblečení, účes, koníčky…), hraje významnou roli a ovlivňuje naše chování. 7.1.3
Vliv kultury
To, že žijeme v určité kultuře, je také zdrojem naší sebeúcty. Daná kultura utváří naše představy, postoje a hodnoty především v oblasti etiky. Tak nám poskytuje srovnávací ukazatele, podle kterých hodnotíme sami sebe. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 17 Co je morální na cestě k úspěchu a spokojenosti?
V současné době se často objevuje hodnocení na základě genderu. Mužská kultura je spojena s osobním úspěchem – tedy učí ostatní být asertivní, soutěživí až agresivní a ctižádostiví. Je kladen velký důraz na výkon. Konfliktní situace řeší přímo a upřednostňují strategie vítěz-poražený. Naopak ženská kultura zdůrazňuje kvalitu života, která je spojena s kvalitními interpersonálními vztahy a spokojeností. Ženy vedou ostatní ke skromnosti, nemají potřebu soutěžit. Vyhýbají se konfliktům a pokud nastanou, řeší je kompromisem nebo vyjednáváním vedoucím k dohodě výhodné pro obě strany. Když dokážete demonstrovat kvality, které učí vaše kultura nebo vaše organizace, sami sebe uvidíte jako úspěšné a ostatní příslušníci dané kultury vás za to odmění oceněním. Pohled na sebe sama jako na úspěšného a ostatními uznávaného člena organizace (kultury) přispěje pozitivně k vaší sebeúctě. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 18 Jaký princip převažuje ve vaší práci? Jaké ve vaší rodině? Vznikají nedorozumění na základě těchto rozdílů? Který přístup podle vás více podporuruje duševní zdraví?
7.1.4
Interpretace a hodnocení vlastní osoby
To, jak reagujeme na své chování, jak si ho vysvětlujeme a jak ho hodnotíme, je dalším faktorem sebepojetí. Pokud se chováme v rozporu s naším přesvědčením o správném chování – se svým svědomím, důsledkem je pocit viny. Naopak souhlasné chování s pozitivními představami zvyšuje i naši sebeúctu a sebehodnocení.
82
7 SEBEPOZNÁNÍ ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 19 Co může pomoci ke zlepšení vaší sebeúcty? Co pro to můžete udělat sami? Co byste potřebovali od svého okolí?
7.2
Sebeuvědomění
Pokud sledujeme to, jak a co si o sobě uvědomujeme, můžeme si to srovnat s tím, co o nás ví jiní lidé. Naše osobnost je tak pomyslně rozdělena na tři oblasti, které také ovlivňují komunikaci: oblast otevřenosti (vím já a ví ostatní), oblast slepoty (nevím já, ví ostatní) a oblast skrývání ( vím já – neví ostatní). Obrázek 7-2: Okno Johari – čtyři složky sebeuvědomění
Zdroj: De Vito, 2001, s. 45. Na schématu můžeme vidět, nakolik jsme otevření vůči sobě i vůči ostatním Tyto oblasti neexistují odděleně, ale jsou naopak na sobě závislé a mohou se co do velikosti měnit. Pokud se jedna zvětší,další se zmenší. Každý člověk má svůj poměr oblastí, který závisí jednak na nás a jednak na lidech, s kterými komunikujeme, a tématech. ●
Oblast otevřenosti
Selektivní přístup ovlivňuje naši sdílnost a otevřenost. Je pravděpodobné, že rozdílně otevření jsme k různým lidem, mluvíme o některých věcech, ale ne o všech. I v rodinách jsou některá témata tabu. Zkuste si vybavit, jestli takové téma ve vaší rodině je. Např. o sexu se v některých rodinách nemluví, nebo jen výběrově (např. dcera s matkou, ale už ne s otcem), v jiných rodinách je to téma netabuizované. Otevřenost se také významně mění při setkání s člověkem s odlišnou kulturou. ●
Oblast slepoty
Oblast slepoty je pro komunikaci překážkou. Ukazuje na to,co o nás ví druzí a my sami si neuvědomujeme, může např. představovat naši přehnanou urážlivost nebo afektovanost. V našem zájmu pro úspěšnou komunikaci by tedy mělo být tuto oblast slepoty mít co nejmenší. 83
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková ●
Oblast neznámého
Tato oblast je ukryta jak před druhými, tak i před vámi. Jsou to informace, které jsou ukryty pouze v našem podvědomí. Možností, jak je objevit, se nabízejí pomocí snů, hypnózy nebo psychoterapie. ●
Oblast skrývání
Jak z názvu vypovídá, tato oblast představuje takové obsahy, které nechceme druhým o sobě prozradit. Schováváme je před druhými, musíme se přetvařovat, abychom svá tajemství neprozradili. Podobně jako oblast otevřenosti, je i oblast skrývání selektivní vůči určitým lidem a vůči určitým tématům. Měli bychom využít všechny možnosti, které se v komunikaci s ostatními nabízejí, abychom si lépe uvědomili svoje potřeby, přání, projevy, postoje. Někdy jsou sdělovány přímo, jindy mají skrytou formu spíše v neverbálních signálech. Ke zvýšení sebeuvědomění přispívá vaše schopnost se svěřovat druhým. Především v terapii je nutnost hovořit otevřeně sami o sobě, abychom našli spojitosti, které předtím byly utajněny. Není možné řešit něco, o čem nebudeme mluvit. Také ze zkušenosti víme, že po čase, když jsme vyřešili nějaký problém, jsme schopni o něm otevřeně hovořit, což v době, kdy jsme ho aktuálně řešili, jsme nedokázali. Např. při rozvodu mnozí lidé ukrývají to, že se rozvádějí, po vyřešení jsou schopni otevřeně o tom komunikovat. Nabízí se domněnka, že míra otevřenosti, s jakou hovoříme o problému, je přímo úměrná vyřešení a zpracování problému. Stává se, že když se nám někdo svěří, máme tendenci a ochotu se mu také více otevřít. Ten jev se nazývá dyadický efekt. To, nakolik se sebeodhalíme, co a komu o sobě prozradíme, ovlivňuje naše osobnost, kultura, pohlaví, téma a nakonec i ten, komu se svěřujeme.Extroverti se více svěřují. Také schopní lidé se více svěřují, protože se mají čím pochlubit. Pamatujte, že je vhodné si připomínat svoje úspěchy a zaměřit se víc na svoje pozitivní vlastnosti a na své silné stránky. Soustřeďte se na své schopnosti a ne na své nedostatky. Naopak sebedestruktivní výroky o sobě, vašem okolí a vašich vztazích poškozují vaši sebeúctu a brání úspěšné komunikaci, a tak i navazování vztahů. Sebeodhalení také zmírňuje pocity viny a úzkosti. Pomáhá nám řešit problémy. Přispívá k navazování kvalitních vztahů - co jiného děláme, než že se postupně odhalujeme v partnerském nebo přátelském vztahu? Tím, že se svěřujeme, projevujeme svou důvěru a respekt k blízkým, svoje ocenění vztahu. Zároveň se nám dostává zpětná vazba také vyjadřující důvěru k naší osobě. Vzájemná otevřenost se pojí se spolehlivostí a čestností a konečně bohatší komunikací, což v komplexu vytváří představu kvalitního vztahu. Vidíme, že naše sebepojetí, míra otevřenosti jsou výraznými prvky, které mohou podporovat nebo ohrožovat dusševní zdraví.
84
7 SEBEPOZNÁNÍ ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 20 Napište si výčet alespoň 10 vět, které ukazují, co umíte, co je k pochválení. Pokud se vám to nedaří, poproste blízké, ať vám je řeknou. Přijměte je, potěšte se jimi a nebraňte se jim.
VĚTA 7-1 Chcete-li účinně komunikovat, potřebujete sebe kladně přijímat a oceňovat. Vaše sebepojetí, sebeúcta, obraz sebe sama ovlivňují komunikaci s druhými – zda komunikujete pozitivně nebo negativně, zda jste defenzivní nebo vstřícní, aktivní nebo pasivní. Ovlivňujete tím i to, jak druzí komunikují s vámi. Ovlivňujete tím i vaše duševní zdraví.
K ZAPAMATOVÁNÍ 11 „Když lidé sami sebe hodnotí nízko, očekávají, že je druzí budou podvádět, ušlapávat a podceňovat. To je nejlepší způsob, jak se stát obětí. … Integrita, poctivost, zodpovědnost, soucítění, láska a kompetence – to všecno se projevuje u lidí, jejichž sebeúcta je vysoká. Vědomi si své ceny jsme ochotni vidět a respektovat hodnotu jiných.Vyzařuje z nás důvěra a naděje.“ (Satirová, 2004, s. 28)
7.3
Sebeovládání a sebeřízení
Pojem sebeovládání se skládá ze dvou slov: sebe – vláda. Volní vlastnosti jsou vlastnosti podmíněné vůlí člověka. Vyjadřují záměrné, cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytčeného cíle, které je vlastní jen člověku. Volní vlastnosti se projevují například v samoregulaci chování a jednání. Mezi volní vlastnosti řadíme: odpovědnost, vytrvalost, rozvážnost, spolehlivost, sebeovládání, zásadovost, svědomitost, sebehodnocení, sebeřízení, sebekázeň, sebekritičnost, cílevědomost, samostatnost, iniciativnost a další. Sebeovládání úzce souvisí se sebepoznáváním. Sebepoznávání není jen uvědomění si vlastních dobrých vlastností, schopností a nedostatků. Stejně tak sebeovládání není jen ovládnutí výbuchu hněvu nebo naopak radosti. Obojí je proces a jedno ovlivňuje druhé. Sebepoznávání je neustálé uvědomování si vlastních pocitů a to v každé situaci. Sebeuvědomělý člověk si průběžně si uvědomuje svoje nálady, jeho citový život je poměrně kultivovaný, má více než jiní pozitivní vztah k životu a je duševně zdravý. Pokud se dostane do špatné nálady, nelpí na ní a ustavičně o ní nepřemýšlí. Proto je schopen se z ní poměrně rychle dostat. Jeho vnímavost mu umožňuje lépe zvládat svoje emoce. Protikladem jsou lidé, kteří žijí v zajetí svých emocí a nevědí si s nimi rady. Jsou roztržití, svoje emoce si většinou neuvědomují, a proto je nedokážou ani s odstupem posoudit. Těžko se špatné nálady zbavují. Často se cítí přemoženi svými city, které nejsou schopni nijak 85
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková ovládat. Kromě sebepoznání a sebeovládání je pro úspěšné zvládnutí životních situací důležitá také schopnost sám sebe motivovat. Lidé, kteří se dokážou pozitivně motivovat, jsou úspěšní, produktivnější a efektivnější – a navíc spokojenější. K ZAPAMATOVÁNÍ 12 „Záleží-li nám na tom, abychom šli kupředu a vzhůru, učme se kritériím rozlišování – podle čeho volit, co odvrhnout a za čím se dát, učme se rozpoznat okrajové, kritické a centrální touhy své osobnosti, které vyjadřují potřeby těla, duše a ducha, pěstujme pomocí reflexe, sebereflexe a sebeřízení tělesnou, psychickou a duchovní kulturu své osobnosti.“ (Smékal, 2005)
7.3.1
Růstový životní program
Dospělý jedinec se vyznačuje schopností vlastními silami zvládnout svoje problémy, které mu život přináší. To se samozřejmě musíme naučit. Covey (in Bedrnová, 2009, s. 283-285) popisuje tento vývoj jako „růstový program koncipování individuálního života, jako cestu od počáteční závislosti na sociálním prostředí, směrem k nezávislosti na něm až ke vzájemnosti“. Návyky které během této cesty získáváme, se stávají nositelem trvalejší životní koncepce. Závislost na rodině se postupně zmenšuje podle toho: ● ● ●
jak začínáme být schopni jednat proaktivně – tedy kdy naše vnitřní motivace převažuje nad vnější, nakolik začínáme svůj život s myšlenkou na konec- uvědomit si rozměr dne i našeho života, vybírat a realizovat cíleně programované aktivity, jak se učíme vhodně rozlišovat priority v každé etapě svého života, včetně uznávaných hodnot – smysl života by neměl být v jednostrannosti.
Dospělý jedinec by neměl být závislý na rodině, jeho vývoj však tady nekončí – pro zralost je důležité být samostatný, ale zároveň schopen být součástí celku – zapojit se do společnosti. Zapojení by mělo mít formu vzájemné závislosti, vzájemnosti. K tomu se musíme naučit rozné dovednosti, které souvisí úzce s komunikací: ● ● ●
86
jednat v duchu výhra výhra při řešení konfliktů – tedy prosadit svoje názory a respektovat práva druhých snažit se nejdříve pochopit druhé a až následně být pochopen – zaměřit se více na druhé, usilovat o vytváření synergie – nežít vedle druhých, ale s nimi.
7 SEBEPOZNÁNÍ KONTROLNÍ OTÁZKA 14 Jak vidíte vaši závislost na původní rodině, ve které jste vyrůstali? Převažuje u vás motivace vnitřní nad vnější? Umíte respektovat práva druhých a zároveň obhájit svoje názory?
SHRNUTÍ KAPITOLY Je zřejmé, že tyto úkoly spojené se sebepoznáváním a sbeřízením vyžadují neustálou práci na sobě, která směřuje k osobnímu růstu a optimalizaci osobních kvalit. Je to tedy celoživotní úkol a v každém období vývoje můžeme přispět ke zlepšení našeho života ve smyslu života tvůrčího, naplněného, plně prožívaného, který se umocňuje, je-li naplně láskou k druhým a k jejich prospěchu.
87
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková
8
ČLOVĚK V SOCIÁLNÍM PROSTORU
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Člověk žije ve společenství ostatních lidí. Ovlivňuje nás řada podnětů fyzických i sociálních, záleží v jaké kvantitě a kvalitě jsou. Kontakty s ostatními lidmi jsou běžnou denní zkušenností. Setkáváme se s lidmi, které blíže neznáme, ale také se známými a především se svými nejbližšími. Schopnost vytvářet vztahy je úzce spojena s komunikací a komunikačními styly. Patří sem i způsob řešení konfliktů. Pro rozvoj našich sociálních kontaktů je důležité zvládat kompetence vázané k vlastní osobě i k druhým lidem. V rámci emořní inteligence jde o sebepoznávání, sebeovládání, empatii spojenou s aktivním nasloucháním a schopností nejen navazovat, ale i udržet hluboké mezilidské vztahy.
CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ● ● ● ● ●
zamyslet se na kvantitou a kvalito podnětů a jejich hodnocením, přemýšlet, jak se vaše komunikace mění u různých lidí, rozpoznat různé řešení konfliktů, pochopit pojem emoční inteligence, zařadit do svého seberozvoje prvky zlepšující komunikaci.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Podněty fyzické a sociálních, Sociální kontakty, Konflikty a jejich řešení, Jak rozvíjet a podporovat sociální vztahy
8.1
Podněty fyzické a sociální
Ve svém ivotě se neustále setkáváme s podněty jak z vnějšího, tak vnitřního prostředí. Podněty mohou mít fyzickou nebo sociální povahu. ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 21 Zkuste vyjmenovat různé typy podnětů, které na vás působí? Které se vám vybavily jako první?
88
8 ČLOVĚK V SOCIÁLNÍM PROSTORU Podněty zejména ze sociálního prostředí jsou pro nás velmi důležité. Obecně kvantita i kvalita podnětů je důležitým faktorem pro rozvoj jedince. Je vhodné jakési optimální množství podnětů, poněvadž jak nedostatek podnětů (deprivace), tak jejich přebytek (hypersaturace) jedinci neprospívají. Pokud se člověk ocitne bez kontaktů s ostatními lidmi a nemá možnost komunikovat, velmi často se objevují psychické poruchy. Kvalita fyzických podnětů vypovídá o jejich intenzitě, sledu, nejednoznačnosti. Nejvýznamnější je pro nás kvalita podnětů ze sociálního prostředí, tedy především komunikace a vztahy. V průběhu socializace – tedy začleňování do společnosti, kterým každý jedinec prochází se mohou objevovat různé problémy. Ovlivňuje nás způsob výchovy, míra přijetí rodičem, míra samostatnosti, kterou nám rodiče během vývoje, ale i v dospělosti dopřejí. Stejně tak nás ovlivňuje začlenění do formálních skupin (školní třída) i neformálních skupin (rodina).Jsme determinováni sociálními rolemi a pozicemi, které mohou být v konfliktu nebo se nám daří je plnit a přitom nepopírat své vlastní já. KONTROLNÍ OTÁZKA 15 Jaké sociální role aktuálně naplňujete? Jsou vaše sociální role kompatibilní(tj. neprotiřečí si)? Ve které situaci by tento konflikt mohl nastat? Uveďte příklady lidí, kteří dokážou zvládat více rolí.
Sociální kontakty se uskutečňují v rámci sociální interakce. Interakci jako vzájemné působení lidí na sebe ovlivňuje významně sociální percepce a komunikace. Komunikace je základem pro vytváření vztahů a významně ovlivňuje i naše duševní a dokonce i fyzické zdraví. V průběhu socializace si osvojujeme určitý komunikační styl, který pokud není optimální, nehativně ovlivňuje komunikaci a následně i vztahy. Např autor transakční analýzy Erich Berne rozlišuje v komunikaci 3 styly, které se projevují jak ve verbálních, tak i nevernbálních projevech : styl dítěte – kdy buď reagujeme velkou poslušností nebo naopak vzdorem, pláčem nebo maniplulací – „ Ano, jak si přeješ, já to hned udělám.“ styl rodiče – zůstávají v roli hodnotile, kritika nebo pečovatele – „ Dokud tě živím, budeš dělat, co já rozhodnu.“ styl dospělého – aktivní rozhodný věcný přístup, kdy mluvím za sebe, jsem přirozený a spontánní, nemusím se vším souhlasit, ale nesouhlas neznamená konfrontaci, lze se dohadovat kultivovaným způsobem – „Nesouhlasím s tebou, ráda bych si o tom v klidu promluvila.“ PRO ZÁJEMCE 14 Pro zájemce o komunikční styly doporučuji prostudovat knihy věnované této problematice, komunikačním stylům, transakční analýze, např. SATIROVÁ, V. Kniha o rodině: Praha: Svan, Práh, 2004. BERNE, E. Jak si lidé hrají. Praha:
89
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková BERNE, E. Co řeknete, až pozdravíte. Praha: Lidové noviny, 1997. HARRIS, T.A. Já jsem OK, ty jsi OK. Praha: Pragma, 1997.
VĚTA 8-1 „Od chvíle, kdy lidská bytost přišla na tento svět, komunikace se stala nejdůležitějším faktorem určujícím, jaké vztahy si člověk vybuduje a co se komu ve světě přihodí. Jak dokážeme přežít, jak rozvíjíme důvěrné vztahy, jak jsme výkonní, jaký dáváme životu smysl....Komunikace je nejsilnějším faktorem, ovlivňujícím zdraví člověka a jeho vztah k ostatním lidem.“ ( Satirová, 2004, s.52 a s. 76)
8.2
Sociální kontakty
Člověk je tvor společenský. Nežijeme izolováni, nýbrž patřit k určité skupině lidí je jedna z našich potřeb. Sociální vztahy jsou běžnou součástí našeho života. Jsme vlastně produkty sociálních vztahů (kombinaci s biologickými faktory), ale zároveň jsme prostřednictvím komunikace i tvůrci vztahů. (Bedrnová, 2009). Přejímáme komunikační styly a vzrorce chování včetně pravidel a rituálů našich původních rodin, a to i v případě, že jsme je v dětství nebo adolescenci odsuzovali. V běžném životě se setkáváme s lidmi, ke kterým máme různě blízko. Komunikace s nimi se velmi liší. Správně reagovat a naučit se komunikovat podle určitých pravidel nám může velmi pomoci v sociální interakci. 8.2.1
Neznámí lidé
Moderní způsob života vede k pocitům odcizení a osamělosti uprostřed anonymního davu. Zejména lidé, kteří přicházejí z menších vesnic, kde se všichni znají, do velkých měst, kde se díky anonymitě mnohdy neznáte ani se sousedy z domu, mohou trpět úzkostnými pocity. Anonymita přispívá k malé sociální kontrole a následně vede ke lhostejnosti, nepřátelství až k agresivitě. Najít správnou míru důvěřivosti, chovat se slušně, ale s odstupem, pamatovat na svou bezpečnost – to jsou základní pravidla, jak zmírnit zátěž z anonymity velkých měst. ( Bedrnová, 2009) 8.2.2
Známí lidé
K této skupině patří lidé, se kterými se známe vzájemně, ale také lidé, které známe jednostranně – my je známe obvykle jako mediální osobnosti, ony neznají nás. V obou případech jsou informace o těchto lidech obvykle nedostačující, mnohdy zkreslené, bez subjektivní ověřené zkušenosti z běžného styku. Může dojít často k překvapení, event. i zklamání, když člověka z okruhu tzv. známých poznáme blíže. Působí zde také jako kdekoli v sociálním kontaktu tzv. chyby sociální percepce jako je haló efekt, první a poslední dojem apod.
90
8 ČLOVĚK V SOCIÁLNÍM PROSTORU 8.2.3
Nejbližší lidé
Naši nejbližší patří mezi osoby, se kterými trávíme nejvíce času a poskytují nám pocit bezpečí a důvěry. Patří k nim členové naší původní (primární) rodiny, ve které jsme vyrostli a také rodiny nově vytvořené.(sekundární). Řadíme sem i naše přátele. Původní rodina není naším výběrem, bez možnosti volby se narodíme rodičům, kteří nás vychovávají určitým výchovným stylem. Vzhledem k dlouhodobému působení v dětství patří původní rodina k nejmocnějším činitelům vývoje jedince. Patří sem nejen naši rodiče, ale i počet a pořadí sourozenců. Na dru hé straně patří k nejbližším lidem partner a přátelé, kteří už podléhají naší volbě. Výběr partnera i přátel bývá často spojen se sdílením podobných postojů, názorů, zájmů a hodnot jako máme my. Takoví lidé jsou nám sympatičtí. U přátel se hodnotí vysoce ta skutečnost, že vztah je založen na dobrovolném principu, není ničím podmiňován. U partnera však může jít někdy o výběr založený spíš na sexualitě, instiktivní, bez racionálních hodnocení.
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 22 Zkuste posoudit, která kritéria pro výběr partnera jsou pro vás důležitá? 1. 2. 3. 4. 5. 6.
fyzická přitažlivost partnera odpovědnost partnera dobrý společník, dokáže všechny bavit vztah k práci moderní oblečení jak se chová při konfliktu
Před trvalejším vztahem bychom měli uvažovat také o tom, jak se náš budoucí partner bude hodit pro rodičovství. Liché otázky v úkolu výše bývají v popředí u mladých lidí, kdy okouzlení potlačuje racionální přemýšlení o partnerově osobnosti. Měli bychom poznat i jeho rodinu, komunikaci v ní. Agresivita a jakákoliv závislost, stejně jako nezodpovědnost nebo lenost jsou pro partnerské soužití velmi obtížné.
Tito nejbližší lidé jsou nám velkou emoční a sociální oporou. V případě, že vztahy vyústí do krize, bývají však velkým problémem a mohou ohrozit i naše zdraví. Dlouhodobé soužití v každodenním kontaktu může poznamenat únava ze vztahu, kdy se stáváme alergickými na partnerovo chování. Mladí lidé se domnívají, že vztah samozřejmě plyne a trvá. Zkušenější partneři dobře ví, že o vztah se musí pečovat, rozvíjet ho a obohacovat. Jinak je ohrožen problémy, které končí hledáním jiného vztahu nebo rezignací a minimální komunikací partnerů. Případný rozchod by měl být takový, aby přinesl co nejmenší komplikace a nepříjemnosti zúčastněným osobám, především dětem.
91
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková VĚTA 8-2 „Komunikačnímu stylu obvykle odpovídá i celý způsob našeho jednání... Konkrétní způsoby interakce a v jejím rámci uplatňované komunikační styly, zpravidla ale vyjadřují mimo jiné i míru duševního zdraví jedinců a rovněž stavy rozvoje jejich osobnosti. Mnohdy se proto stávají indikátory přijatelnosti jednotlivých subjektů pro případné hlubší vztahy.“ (Bedrnová, 2009, s. 145)
8.3
Konflikty a jejich řešení
Interpersonální konflikt je běžnou situací v interakci dvou lidí, kdy dojde k neslučitelnosti jejich cílů nebo aktivit. Je to aktivita, která je nekompatibilní s jinou, brání jí, přináší obtíže nebo zraňuje. Je to proces, v němž jedna strana vědomě blokuje snahy druhé strany (Čakrt). Není rozumné se konfliktům vyhýbat, ale konstruktivně je řešit. Mýtus o tom, že vztah se dostává do krize, když se objevují konflikty, můžeme vyvrátit sdělením, že krizi způsobuje teprve neřešení konfliktu. Konflikt bývá signalizován napětím a frustrací, zhoršuje se komunikace. Místo řešení problémů v obsahové rovině se stupňuje napětí v rovině vztahové – hledají se viníci. Na základě toho se mluví o dvou kategoriích: spor je personifikovaný problém, kdy se objevuje preference výsledků řešení konfliktu určitými osobami. Jeho jádrem však problém, který představuje situaci, kdy převažuje společný zájem zúčastněných nalézt řešení nad tendencí účastníků předem preferovat určitý výsledek. Každý jedinec má právo na názor a v současné době i na svobodu slova. Přiznání a respektování odlišností vede k legitimitě konfliktů. Schopnost řešit konflikty je životně důležitá. Kultivací řešení interpersonálních konfliktů získáváme také něco, čemu se říká sociální kontrola. V konfliktních situacích se jeví zájmy dvou stran jako neslučitelné. Jejich chování pak můžeme popsat podle dvou základních dimenzí: asertivity a vztahu. Nakolik jsou zúčastnění asertivní a prosazují sebe a svůj zájem zároveň v kombinaci, nakolik jim záleží na udržení a podpoření vztahu, pak rozlišujeme pět běžných strategií (viz schéma níže).
92
8 ČLOVĚK V SOCIÁLNÍM PROSTORU
Obrázek 8-1: Způsoby řešení konfliktů
Zdroj: ČAKRT, M. Konflikty v řízení a řízení konfliktu. Praha: Management Press, 2000. s. 70).
8.3.1
Konfrontace (řešení typu vítěz-poražený)
Konfrontace neboli soupeření je sebeprosazující a není vstřícné vůči druhému. Člověk takto orientovaný sleduje své vlastní zájmy na úkor druhého. Zaměřuje se na prosazení vlastní síly, vlastního postoje. Využívá například svou firemní pozici, ekonomické sankce, schopnost argumentace. Vedle své vůle zvítězit může být motivován snahou prosadit "svá práva" nebo postoje, "které přeci zastává každý rozumný člověk". Heslem soupeřivého člověka je "mám právo dosáhnout svého, každý má stejnou šanci v soutěži zvítězit, mám pravdu a teď ji prosadím." Jeho cílem je v konfliktu vyhrát, porazit druhého.Tehdy se u vítěze dostaví pocit zadostiučinění za cenu pocitů porážky a ponížení druhé strany. 8.3.2
Vyhýbání
Vyhnutí se řešení je vlastně opuštění konfliktní situace, může mít podobu fyzického odchodu, např. do jiné místnosti, nebo vytvoření fyzické bariéry – zavření dveří, pouštění hlasité hudby apod. Nesleduje ani osobní zájem ani vztah. Je to snaha uniknout přímé konfrontaci názorů. Heslem člověka, který obvykle odkládá záležitosti "na příhodnější dobu" nebo jednoduše ze situace utíká, je "nemám zapotřebí se hádat, raději z celé záležitosti vycouvám, ono to nějak dopadne." Občas používá taktiku "s vámi se nelze dohodnout" a odchází s prásknutím dveřmi. Problémy se tím nevyřeší, což vede při opakované užívání této strategie k frustraci.
93
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková 8.3.3
Ústup
Ústup neboli přizpůsobení nesleduje své zájmy, ale především vztah. Člověk, který se přizpůsobuje, zanedbává často vlastní zájmy, poněvadž se obává ztráty vztahu. Chce totiž uspokojit zájmy druhé osoby, někdy až na hranici sebeobětování. Přizpůsobení může být velkorysé, dobrovolné. Může mít také podobu charitativní péče, poslušnosti. V profesním životě jde často o submisivní lidi, jež na sebe často nakládají úkoly, které by mohli delegovat nebo takové, kteří vždy vyhoví, zůstávají přes čas, aby dodělali úkol za někoho jiného. Heslem přizpůsobivého člověka je "ustup ve prospěch druhého, hlavní je udržovat harmonické vztahy, obětovat se". Druhá strana začne takové lidi pravděpodobně využívat. 8.3.4
Kompromis
Kompromis uspokojuje částečně žádoucí výsledek i vztah partnerů. Cílem je něco, co by alespoň trochu vyhovovalo oběma stranám a bylo zhruba uprostřed. Nikdo nemá být zvýhodněn, všem má být naměřeno stejně. Partneři si vzájemně neustupují na svůj úkor, ale také nejdou naplno k podstatě řešení. Heslem kompromisního člověka je " ať nikdo nevyniká přespříliš, všem má být naměřeno stejně, každý musíme trochu ubrat. Především je důležité udržet dobrý vzájemný vztah. Žádný výsledek nestojí za zhoršení vztahu. Je spravedlivé, a proto správné dělit, vše napůl." Kompromis je v běžné řeči vnímán jako výhodné řešení, vidíme však, že obě strany musí slevit, což při spolupráci není potřeba. 8.3.5
Spolupráce (řešení typu vítěz-vítěz)
Spolupráce představuje snahu vyjednáváním hledat společné řešení, které plně uspokojuje požadavky obou partnerů. Komunikační styl je zde asertivní a vstřícný. Znamená to jít do hlubších rovin problému a hledat zájmy, které mají obě strany. Mluvit o svých potřebách a ptát se na potřeby partnera. Spolupráce může mít formu věcného zkoumání příčin partnerova nesouhlasu, abychom pochopili jeho pohled. Může jít také o hledání tvořivého řešení, které by uspokojilo v míře co největší zájmy obou stran. Heslem spolupracujících lidí bývá: "Respektuji tě a chci se s tebou dohodnout. Považuji za běžné, že s tebou zpočátku nesouhlasím. Každý jsme jiný. Najděme společné zájmy!" Spolupráce je řešením, které by mělo být vlastní dospělým jedincům. Vede k uspokojivému řešení a spokojenosti obou stran, které obě získají. Právě vstřícný přístup představuje nejen nejlepší vyjednávací strategii pro konflikt, který již vznikl, ale především také způsob, jak mu předejít. Je však potřeba připomenout, že každá strategie má přiměřenou situaci, kdy ji uplatnit. Ne vždy můžeme vyjednávat. Konfrontaci volíme, když je nutná rychlá a rozhodná akce anebo tehdy, kdy je potřeba prosadit nepopulární opatření. Vyhnout se konfliktu se doporučuje tehdy, když chceme získat časový odstup,třeba nechat utlumit emoce nebo získat nové informace. Ustoupit můžeme tehdy, když je důležitější udržení stability a harmonie. Ústup může být i taktický, když chceme, aby se ostatní sami poučili z chyb. Kompromis by měl být dočasným řešením, zejména pokud jednáme pod časovým tlakem. Při konfliktu často vstupují do akce emoce a někteří lidé užívají přesilových her. Jediná možná reakce je kooperativní strategie, jak ji popsal Steiner (1981, in De Vito, 2001, s. 179): 1. Vyjádřete svoje pocity. Řekněte druhému, že vás jeho chování obtěžuje nebo
94
8 ČLOVĚK V SOCIÁLNÍM PROSTORU rozčiluje. např. „ Velmi mi vadí, že... Jsem smutná, když... Rozčiluje mě, když... Je mi líto, že...“ 2. Popište konkrétní chování, které vám aktuálně vadí: „...žes mi nevrátil knížku včas... že jsi mi prohlížel mobil...že sis vzal peníze z mé peněženky...“ 3. Formulujte konkrétně, co od druhého chcete: „... a byla bych ráda, kdybys dodržel dohodu...respektoval, že je to můj mobil...řekl si o peníze přímo...“ (pro každého z nás to může znamenat rozdílný požadavek)
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 23 Vzpomeňte si na některou z vašich konfrontací s někým a zkuste si vybavit způsob vaší nespokojenosti. Pravděpodobně zněl podobně, ať už se týkal jakékoliv situace: „Ty jsi nemožný! Zase jsi mi tu knížku nevrátil včas! Kdo ti má příště věřit?!“ Převeďte tento způsob výtky podle výše uvedeného návodu Steinera. Šlo vám to? Možný převod: Jsem nazlobená, že jsi mi nepřinesl tu knížku. Potřebovala jsem udělat tu seminárku a te´d to nestihnu. Byla bych ráda, kdybys příště dodržel slib nebo aspoň zavolal, že ji nemůžeš vrátit a já se podle toho zařídím.“ Vidíte, že jsme museli vynechat útočný tón spojený s „Ty“ a také zobecňnující slova „zase, pořád. vždycky, nikdy.“ V případě vyjednávání platí nělkolik principů: ● ● ● ●
oddělit lidi a problémy – jakmile se dostaneme k osobním výčitkám, samotný problém se obvykle nevyřeší a dohosa není možná. uvědomit si vlastní zájmy a vžít se do zájmů toho druhého, pracovat s více alternativami řešení, stanovit si vzájemně doržovaná kritéria.
PRO ZÁJEMCE 15 Ke komunikaci, řešení konfliktů a vyjednávání existuje široká nabídka knih, např. ČAKRT, M. Konflikty v řízení a řízení konfliktu. Praha: Management Press, 2000. KHELEROVÁ, H. Komunikační a obchodní dovednosti managera. Praha: Grada Publishing, 2006. KŘIVOHLAVÝ, J. Konflikty mezi lidmi. Praha: Portál, 2002. MIKULÁŠTÍK, M. Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada Publishing, 2003. PLAMÍNEK, J. Řešení konfliktů a umění rozhodovat. Praha: Argo, 1994.
95
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková PLAŇAVA, I. Průvodce mezilidskou komunikací. Přístupy-dovednosti-poruchy. Praha: Grada, 2005. TERMANN, S. Umění přesvědčit a vyjednat. Praha: Grada, 2002.
8.4
Jak rozvíjet a podporovat sociální vztahy
Psychologové poměrně nedávno objevili, že úspěšnost člověka nevychází pouze z jeho schopností a výkonnosti v oblasti kognitivní, z inteligence. Objevil se pojem, který potvrzoval to, že úspěšní lidé jsou ti, kteří mají rozvinutou také emoční inteligenci. Co to znamená? Emoční inteligenci chápeme jako soubor schopností, které výrazně ovlivňují naši životní spokojenost a úspěšnost v životě. Týká se kompetencí vůči sobě a kompetencí vůči ostatním lidem (Goleman,1998). Tato oblast je předmětem výzkumu a mnoha studií, hledají se postupy, jak emoční inteligenci měřit. Zároveň se vyvíjí názor, co přesně emoční inteligence zahrnuje.. 8.4.1
Kompetence k vlastní osobě
1. sebeuvědomění a znalost vlastních emocí – aktuální uvědomění si nálady a myšlenek spojených s emocemi
VĚTA 8-3 Emoce, která nevede k přemýšlení nebo k činu, ale je zaměřená do sebe, je složkou šílenství. (John Sterling) 2. sebeovládání: – zvládání emocí na úrovni podnětů (vyhnout se situaci, racionální nadhled) nebo regulace na úrovni reakce – sociálně únosná forma odreagování. Můžeme : ○ změnit myšlenky ○ změnit prostředí ○ dosáhnout abreakce odreagováním které by mělo mít sociálně únosnou formu Je potřeba ale pamatovat, že snaha potlačovat emoce, např. snaha usmát se na sebe do zrcadla, když jsme smutní, nepřináší žádoucí efekt. Snaha dlouhodobě potlačovat emoční prožitky vede k negativním důsledkům, navíc zhoršuje možnost regulace emocí.
OTÁZKY Jakým způsobem odreagováváte svoje napětí? Jaké je to pro vaše okolí? Vyměňte si zkušenosti.
96
8 ČLOVĚK V SOCIÁLNÍM PROSTORU
3. aktivizace pozitivních emocí jako motivace k činnosti Ctižádostivost, loajalita s cíli organizace, odolávat nepříjemným pocitům, iniciativa, optimismus, pozitivní myšlení.
K ZAPAMATOVÁNÍ 13 „Světově proslulý paleontolog jezuita Pierre Teilhard de Chardin rozlišil podle vztahu k cíli jednání v životě tři typy lidí: unuděné, unavené či pesimisty, kteří hledají štěstí v klidu; dále požitkáře či světáky, jejichž štěstí je v požitku; třetí skupinu představují hledači a nadšenci, pro něž tkví štěstí v růstu a směřování ke zralosti a moudrosti. Podle jiné teorie to jsou lidé řízení zevnitř, a ne korouhvičky, které se otáčejí jako teleskop radaru za každým předmětem v zorném poli.“ (Smékal, 2005)
8.4.2
Kompetence v oblasti mezilidských vztahů
Obě tyto kategorie druhé skupiny emoční inteligence jsou spojeny s dobrou schopností komunikovat. 4. empatie Empatie (vcítění) je vnímavost k emocím jiných lidí. Její podmínkou je vyznat se ve vlastních pocitech, teprve potom může pochopit pocity druhých. Je to aktivní proces. Soucítit znamená mít rád. Mezi lidmi existují výrazné rozdíly ve schopnosti naladit se na pocity a prožívání druhého. Bez empatie máme psychiku násilníka a etiku psychopata. Empatické porozumění je podmínkou trvalých mezilidských vztahů. Empatie ukazuje naše pozitivní nastavení na druhou osobu, náš zájem o ni. Prostředkem k rozvoji empatie je aktivní naslouchání druhému spojené se soustředěnou pozorností na sdělení druhého, parafrázování obsahu sdělení, sdílení emocí, doplňující otázky jako projev zájmu. Nejobtížnější je nehodnotit, nebagatelizovat, nevyvracet – poněvadž tak má druhá osoba pocit, že jí nerozumíme. 5. umění mezilidských vztahů – schopnost je navazovat, ale také udržovat. Patří k nim: Mravní emoce. Komunikace. Řešení konfliktů. Vyjednávání. Týmová spolupráce. VĚTA 8-4 Svět kolem sebe můžeme ovlivnit třemi základními postupy: změnit sebe, změnit někoho jiného, změnit situaci. Na postupu, který se neosvědčil, bychom neměli lpět. Jakmile děláme to, co jsme dělávali, získáme opět jen to, co jsme získávali. (Sternberg)
97
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková K ZAPAMATOVÁNÍ 14 Výraz našeho obličeje prozrazuje naši emoci, ale zároveň ji posiluje – nemračte se na svět! Pamatujte: Naše nálada ovlivňuje hodnocení lidí a objektů stejně jako hodnocení toho, co se stane v budoucnosti. – př.: názor na to, jak časté jsou katastrofy. Když máme dobrou náladu, svět se jeví jako méně nebezpečný, lépe zaměřujeme pozornost a je snadnější učení se pozitivně zabarvené látce, současně si ji lépe a trvaleji pamatujeme.
SHRNUTÍ KAPITOLY Kapitola se zaměřila na naše sociální kontakty. Člověk po komunikaci a trvalých vztazích touží. Pokud zvládáme komunikaci, máme naději i kvalitní mezilidské vztahy. Pokud zde cítíme rezervy, rozhodně bychom v rámci našeho seberozvoje měli investovat do komunikačního výcviku. Nácvik sebeuvědomění a sebeovládání, aktivního naslouchání, empatie, týmové spolupráce, řešení konfliktů by měl být samozřejmostí u všech pomáhajících profesí. Je i samozřejmou podmínkou pro podporu našeho duševního zdraví.
98
9 ŠŤASTNÝ ŽIVOT
9
ŠŤASTNÝ ŽIVOT
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY Pozitivní psychologie se zaměřila na pozitivní stránky života. Témata osobní pohody (well-being) a optimálního vývoje se dostávají do popředí a vytlačila témata věnovaná problémům a psychopatologii. Pečovat o svoje duševní zdraví znamená podporovat pocit osobní pohody. K tomu přispívá i vyváženost pracovních a osobních aktivit (work life balance).
CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ● ● ● ●
vysvětlit pojem well-being a work life balance, přemýšlet o subjektivním hodnocení vlastního života, zvážit rovnoměrnost svých aktivit, přemýšlet, zda podporujete zdroje osobní pohody vlastní i lidí ve svém okolí.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Osobní pohoda, Zdroje osobní pohody, Work life balance, Spiritualita
„Žít spokojený život, být v pohodě“ – slyšíme často jako přání mnohých lidí. Pokud však očekáváme, že se tento pocit pasivně dostaví, budeme zklamáni. Tato kapitola je zvlášť důležitá pro přemýšlení, jak docílit vědomí spokojeného života, pocitu štěstí a emoční spokojenosti, jak je podpořit, udržovat a rozvíjet. Poněvadž tento pocit podporuje duševní i fyzické zdraví.
9.1
Osobní pohoda
Jak už jsme dříve zmínili, v psychologii došlo k obratu k předmětu zkoumání. Dřívější zájem psychologů se orientoval na lidi s potížemi, na patologii, na opak osobní pohody a hledaly se cesty, jak lidem pomoci. Jako bychom zapomněli, že jednostranné zaměření nemusí přinést plastický obraz skutečnosti. Nástup pozitivní psychologie sebou přinesl systematické zaměření na pozitivní pocity a stavy a téma well-being patří v posledních letech k nejvíce frekventovaným v uveřejněných studiích. Hovoří se dokonce o „Psychologii osobní pohody.“ Snaha objasnit pozitivní síly a rozvíjet je v člověku je hlavním tématem pozitivní psychologie. „Pro psychologii osobní 99
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková pohody jsou pro definování stavu pohody důležitá subjektivní kritéria, tzn. co konkrétní člověk sám považuje za osobní pohodu, spokojenost, kvalitní život. Z pohledu psychologie osobní pohody nejsou tedy osobní pohoda a duševní zdraví totožné, a osobní pohodu mohou prožívat i osoby duševně nemocné.“ (Blatný, 2010, s. 198) Osobní pohoda je definována jako „dlouhodobý či přetrvávající emoční stav, ve kterém je reflektována celková spokojenost člověka s vlastním životem... Ke konstruktům nejčastěji používaných k vyjádření osobní pohody patří dlouhodobé pozitivní a negativní emoční stavy, štěstí, životní spokojenost, spokojenost ve významných oblastech života a sebehodnocení či sebeúcta.“ (Blatný, 2010, s. 198) V podstatě osobní pohodu tvoří složky kognitivní (vědomé hodnocení vlastního života) a emoční (spíš dlouhodobější pocity, nálady, afekty). Osobní pohoda se dostavuje tehdy, když převažují pozitivní emoce nad negativními emocemi. Hovoří se o pocitu štěstí, které je opakem depresivních pocitů. Životní spokojenost je spíš vědomé globální hodnocení života. Za subjektivně významné oblasti života se považují rodina, přátelé, pracovní prostředí, sociální postavení a ekonomický status. Spokojenost v těchto významných oblastech života stejně jako sebehodnocení patří ke kognitivním komponentám osobní pohody. 9.1.1
Zdroje osobní pohody
Zdroje osobní pohody a štěstí byly zkoumány a následně popsány a rozděleny do čtyř oblastí: ● ● ● ●
demografické faktory osobnostní dispozice rozdíl mezi osobním očekáváním a skutečností sociální vztahy
Vliv demografických faktorů (pohlaví, věk, vzdělání, rodinný stav, sociální a ekonomický status, zaměstnání, zdravotní stav, podmínky bydlení, víra, příslušnost k rase či etniku) na pocit osobní pohody výzkumy výrazně nepotvrdily, přisuzují jim maximálně jednu pětinu vlivu. Je to celkem překvapivé zjištění, protože obecně převažuje domněnka, že především zdraví, nebo i bohatství pozitivně ovlivní osobní pohodu. Významnějším pro pocit osobní pohody se jeví dobrá práce a vyšší vzdělání. Ani s věkem nedochází k větším výkyvům v osobní pohodě. „Zatímco v mládí má osobní pohoda spíše expresivní podobu a odvíjí se od počtu a intenzity emocionálních zážitků, ve starším věku dominuje rozumové, globální hodnocení života.“ (Blatný, 2010, s. 209) Osobnostní faktory vědce zajímaly především proto, že longitudinální výzkumy vykazují značnou stabilitu osobní pohody u jedince během celého jeho života – tedy že vrozená emocionalita ovlivňuje prožitky včetně hodnocení života. Výzkumy ukázaly, že spokojenější se životem jsou osoby, které mají tyto osobnostní rysy: extraverze, nízká míra neuroticismu, vysoká míra přívětivosti a svědomitosti a otevřenosti. Výzkumy také prokázaly, že temperamentové vlastnosti ovlivňují kognitivní procesy a tak přispívají k osobní pohodě. Osobní pohodu ovlivňují především události posledních tří měsíců, dřívější události neprokázaly větší vliv. „Bylo zjištěno,že charakteristicky šťastní lidé si ve srovnání s nešťastnými příznivěji interpretují stejné životní události (Lyubomirsky, Tucker, 1998), jsou
100
9 ŠŤASTNÝ ŽIVOT méně citliví na negativní zpětnou vazbu (Lyubomirsky, Ross, 1999) a ve své minulosti si vybavují více pozitivních životních událostí (Sedlitz, Diener, 1993).“ ( Blatný, 2010, s. 203) Na osobní pohodu výrazně působí míra souladu či nesouladu mezi očekáváními, potřebami, cíli, aspiracemi, životními plány - a realitou (teorie diskrepancí). Pokud se naše cíle nenaplní, jsme nespokojeni. Záleží na tom, jak jsme s cíli ztotožněni, nebo zda jsou dány zvnějšku. Cíle bychom měli přizpůsobit našim schopnostem, tak zvýšíme naději, že jich dosáhneme. Také je důležité si uvědomit, že proces uskutečňování cílů může člověka více uspokojit než jejich dosažení. Pro zdolávání překážek a osobní pohodu je důležité mít více cílů, plánů, sociálních rolí – při neúspěchu v jedné oblasti můžeme kompenzovat činností v jiné sféře našich aktivit. Poslední skupinou, ale rozhodně ne nejméně důležitou pro pocit osobní pohody, jsou sociální vztahy (výzkumy potvrdily i významnou úlohu v podpoře, kterou zejména seniorůmposkytují domácí zvířata). Nově se objevuje i termín social well-being. Sociální vztahy nám dodávají podporu, vzájemnou důvěru, možnost sdílení v komunikaci a emoční uspokojení. Začleňují nás do nějaké skupiny, uspokojujeme tak jednu ze základních potřeb – někam patřit. Důležitější než kvantita je jejich kvalita. Nejdůležitější je partnerský vztah, osaměle žijící lidé vykazují menší životní spokojenost i větší problémy v oblasti fyzického zdraví. Americká psycholožka Ryffová zdůrazňuje pojem „psychological well-being“, aby odlišila pouze hédonistické pojetí osobní pohody zaměřené pouze na osobní spokojenost. Podle ní je nutné, abychom pro pocit štěstí rozvíjeli svůj potenciál, rozvíjeli i obecně lidské potřeby jako je konat dobro nebo potřeba poznání. Pozitivně psychologicky fungovat můžeme tehdy, když optimálně naplňujeme všech šest dimenzí duševní pohody: ● ● ● ● ● ●
sebeakceptace, sebepřijetí, osobní růst, smysl života (život má pro nás účel a cíl), pozitivní vztahy s druhými, kontrola prostředí – efektivní organizace vlastního života, zvládání vnějšího světa, autonomie (vědomí vlastního sebeurčení) (in Blatný, 2010).
Jiní autoři kromě psychické dimenze well beingu zaměřené na jedince přidávají i sociální dimenzi, ta je spojena se: ● ● ● ● ●
sociálním přijetím, sociální aktualizací, spoluúčastí na společenském dění, sociální soudržností, sociální integrací.
V závěru je potřeba zdůraznit, že pocit osobní pohody musí být podporován a udržován. Lidé k tomu volí různé strategie, např. kognitivní přehodnocení svých zážitků, vyhledávání pozitivních stránek nepříjemných událostí, správně volí cíle, kompenzují neúspěchy v jedné oblasti radostmi a úspěchy v oblasti jiné, neupínají se na jeden cíl apod. Je normální usilovat o osobní pohodu, dlouhodobě nejsme schopni pocit nepohody zvládat. Naučíme-li se ve své
101
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková rodině tyto strategie, těžíme z nich i v dospělosti. Pozitivní přístup k světu a druhým lidem a pozitivní myšlení také k osobní pohodě přispívají.
9.2
Work life balance
Od 70.let 20.století se v pozornosti odborníků ocitla vyváženost pracovního a rodinného života. Přejali jsme z angličiny a užíváme často termín work life balance. Aby byl jedinec spokojený, měl by mít i svůj čas rovnoměrně rozprostřen mezi práci, rodinu a volný čas. Work life balance bývá zmiňován tehdy, kdy dochází mezi prací a rodinou k nevyváženosti. I když jsou muži dnes více zapojeni do rodinného života, stále ještě v rodinách převažuje asymetrické dělení především v péči o děti a domácnost. Především pro ženy je kompatibilita rolí velmi náročná. Pokud se nám nakumuluje více úkolů v různých sociálních rolích, podléháme stresu, neplníme je tak, jak bychom si přáli a stres se tím ještě navyšuje. Je potřeba si uvědomit, že ale pouze kvantita času věnované jedné činnosti nemusí odpovídat jeho vyplnění – kvalitě. Pokud si myslíme, že vyrovnáním času, kdy budeme v práci a kdy s rodinou, získáme pohodu, jsme na omylu. Aktivnost a intezivnost při jeho naplnění je teprve tím kritériem, které podporuje spokojenost. Kvalita života je spojena právě s well beeing – osobní pohodou, o které jste četli v kapitole 9.1. Pro osobní pohodu je velmi důležitý náš celkový postoj k životu. Osobní pohodu můžeme rozvíjet v sedmi oblastech (podrobněji se můžete inspirovat v knize Bedrnová, 2009, s. 290-294) : ● ● ● ● ● ● ●
sebepoznání a sebeřízení, vztahy k druhým lidem, kvalita myšlenéí a emocí, asertivita, tělesný pohyb, výživa, cílená prevence.
OTÁZKY 1. Které oblasti života považujete pro vás za významné? 2. Jaké kritické připomínky vás napadaly – souhlasíte se vším v této kapitole? 3. Co byste potřebovali změnit ve svém životě, jestliže máte pocit osobní nepohody?
ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 24 „K vnitřní pohodě a snad i duševnímu zdraví vede optimismus, jehož kognitivní vyjádření je dáno trojím přesvědčením: ● ●
102
• •
Moje neúspěchy, nepříjemnosti jsou pouze dočasné. Moje neúspěchy, nepříjemnosti se týkají jen jednoho, aktuálního případu,
9 ŠŤASTNÝ ŽIVOT ●
• Za moje neúspěchy mohou okolnosti, smůla nebo druzí lidé, ne já!“ (Říčan, 2010, s. 134)
Přemýšlejte o tom – umíte to realizovat v běžném životě?
9.2.1
Spiritualita
V Maslowově hierarchii potřeb je spiritualita (transcendence) na vrcholu pyramidy. Spiritualita „...tvoří – alespoň u některých jedinců – integrující centrum motivů, postojů a citů i kognitivní orientace, jádro osobní identity a smyslu života.“ (Říčan, in Blatný, 2010, s. 152) Smékal (2002) spiritualitu nazývá duchovní dimenzí osobnosti. Za spirituální potřebu je označována také potřeba smyslu života (Jung, Frankl). V. Satirová (2005) uvádí spiritualita jako jednu ze základnách složek jedince. Vnímá ji jako univerzální energii, která lidi spojuje vzájemně mezi sebou a zároveň také s Univerzem (vesmírem). Spiritualita se týká vztahu k vlastní životní síle. Satirová zdůrazňuje, že všechny části lidských zdrojů jsou stejně důležité, propojené a na sobě závislé, jsou v neustálé interakci a existuje potřeba celistvosti všech osmi části mandaly self. K ZAPAMATOVÁNÍ 15 „Co hledají lidé postmoderní doby ve spiritualitě, když mají tolik svodů v supermarketech – tak výstižně nazvaných chrámy konzumu, ale také vzrušení na rockových koncertech nebo při akčních filmech či různých soutěžích? Návštěvníci těchto lákadel často uvádějí, že mají potřebu od toho všeho uniknout, odpočinout si, spočinout v něčem, co je bezpečné a co přináší klid a mír. Společným jmenovatelem takových stesku a úvah je nejasné tušení, že existuje něco, co by nás osvobodilo ze závislosti na marnivých věcech světa, ale že jsme ztratili – nebo si neosvojili dovednost, jak se ke své duchovní svobodě propracovat. Pro duchovní život v rodině a ve společenství je řešením tohoto napětí spiritualizace všedních pracovních i odpočinkových aktivit. Jeden z největších světových historiků Edward Gibbon uvádí mezi pěti hlavními příčinami rozkladu a pádu římské civilizace zhroucení rodinné struktury a úpadek náboženství vedle oslabení smyslu pro osobní zodpovědnost a vyhledávání takových zábav, které se stávaly stále více hédonistickými, násilnými a nemorálními.“ (Smékal, 2005)
SHRNUTÍ KAPITOLY Poslední kapitola byla věnována osobní pohodě – tématu pozitivní psychologie. Je přirozené, že člověk touží po osobní pohodě. Zde jsme si ukázali, jaké mohou být její zdroje, ať už v osobnostní nebo sociální oblasti. Osobní pohoda není dána vnějšími událostmi, rozhodující je naše kognitivní i emoční zpracování. K osobní pohodě přispívá i adekvtání vyváženost pracovvního a rodinného života. Patří k ní i spiritualita. Osobní pohoda je velmi důležitým pilířem pro naše duševní i fyzické zdraví. 103
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková Osobní pohodu musíme podporovat a udržovat. Je to náš celoživotní úkol, ale také naše naděje.
104
SHRNUTÍ STUDIJNÍ OPORY Prošli jsme společně několik témat, která jsme shrnuli pod název Péče o duševní zdraví. Tato opora si klade za cíl přiblížit studentům témata, která jsou velmi široká a mnohdy podceňovaná. Opora shrnuje poznatky ze základní současné literatury. Tak jako ve všech studijních textech je prezentován základní přehled, výběr témat je poznamenán současným přístupem i subjektivním pohledem autora textu. Text by měl inspirovat a vzbudit zájem o studium další odborné literatury. Naše duševní zdraví je bohatstvím, které je nutné podporovat a rozvíjet. Text měl osvětlit, co znamená pečovat o duševní zdraví, jaká jsou rizika, co ho podporuje, jak začít cestu ke zdravému životu a tím i k aktivnímu sebeutváření. Každý z nás by se měl vzdělávat a cvičit v metodách sebepoznání a moudrého využívání všeho, čím nás příroda vybavila. Důležitost různých hodnot a jejich posuzování není omezeno věkem, zkvalitnit život můžeme v kterémkoliv životním období. Pozvolnou proměnou svých životních preferencí, dobře vybraných cílů, správně načasovaných, můžeme udržovat psychický pocit osobní pohody, podpořený sociální životní pohodou – integrací do společnosti a vzájemností. Pouze naplněný život, prožitý v kvalitních vztazích je nejenom subjektivní spokojeností, ale má i pozitivní přínos pro celou společnost. V těžkých podmínkách moderní společnosti bychom zvlášťt neměli zapomínat na prevenci a na nutnost naší aktivity a podílu na péči o duševní zdraví. Věřím, že vás tento text inspiroval, že vedl k zamyšlení a pokud pro některé z vás byl i výzvou ke zlepšení vašeho životního stylu, splnil svůj účel.
105
9 ŠŤASTNÝ ŽIVOT
LITERATURA BEDRNOVÁ, E. a kol. Management osobního rozvoje. Duševní hygiena, sebeřízení a efektivní životní styl. Praha: Management Press, 2009. BLATNÝ, M. Psychlogie osobnosti. Praha: Portál, 2010. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001.
DALŠÍ ZDROJE DANZER, G. Psychosomatika. Celostný pohled na zdraví těla a duše. Praha: Portál, 2001. FALEIDE, A.O., FALEIDE, E.K., LILLEBA, L.B. Vliv psychiky na zdraví. Soudobá psychosomatika. Praha: Grada Publishing, 2010. GRUBER, D. Time managment. Rady a tipy jak efektivně hospodařit s časem. Praha: Management Press, 2001. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak přežít vztek, zlost a agresi. Praha: Grada Publishing, 2004. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat depresi. Praha: Grada, 2003. NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost. Praha: Portál, 2000. SATIROVÁ, V. Kniha o rodině. Praha: Práh, Svan, 1994. SATIROVÁ, V. a kol.. Model růstu. SMÉKAL, V. O lidské povaze. Brno: Cesta, 2005. WEISS, ZVĚŘINA,Sexuální chování v ČR – situace a trendy. Praha: Portál, 2001.
107
Péče o duševní zdraví, Věra Juříčková
PŘEHLED DOSTUPNÝCH IKON A POUŽITÝCH ZKRATEK
108
Čas potřebný ke studiu
Cíle kapitoly
Klíčová slova
Nezapomeňte na odpočinek
Průvodce studiem
Průvodce textem
Rychlý náhled
Shrnutí
Tutoriály
Definice
K zapamatování
Případová studie
Řešená úloha
Věta
Kontrolní otázka
Korespondenční úkol
Odpovědi
Otázky
Samostatný úkol
Další zdroje
Pro zájemce
Úkol k zamyšlení
Název: Autoři:
PhD.Věra Juříčková, Ph.D.
Vydavatel: Určeno: Povoleno: Počet stran: AA – VA: Vydání:
první
Náklad: Tiskárna: Číslo publikace: Tato publikace neprošla jazykovou úpravou
