přednesených na odborných symposiích v roce 2007 a 2008

SBORNÍK PŘEDNÁŠEK Z DĚJIN FARMACIE přednesených na odborných symposiích v roce 2007 a 2008

Sekce dějin farmacie České farmaceutické společnosti leden 2008 PRAHA

OBSAH Sborník obsahuje sebrané přednesené příspěvky z: a) Přednáškový den k 85. narozeninám RNDr. PhMr. Zdeňka Hanzlíčka, 17. ledna 2007, Praha b) XLVI. Symposia z historie farmacie a veerinární medicíny, 7. listopadu 2008, Brno c) Pracovní den ,Oslavy životního jubilea nestorů české farmacie (doc. Josefa Malého, doc. Václava Ruska, prof. Vladimíra Smečky, prof. Jana Solicha) Ve sborníku nejsou obsaženy příspěvky, které do uzávěrky termínu nebyly autory dodány.

Obsah .......................................................................................................................... 2 Zdeňku Hanzlíčkovi kytička z luhů přilehlých............................................................... 3 Vzpomínka na RNDr. PhMr.Z.Hanzlíčka ..................................................................... 5 Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka ............................................................... 7 RNDR.PhMr.Z.Hanzlíček:OPERA SELECTA ............................................................ 22 Bibliografie Doc. RNDr. PhMr V. Ruska,CSc............................................................. 30 Životopis doc.RNDr.PhMr.Václava Ruska,CSc. ........................................................ 42 Doc. RNDr. PhMr. V. Rusek, CSc.:OPERA SELECTA ............................................. 44 Apatykář Jan Marek Marci ......................................................................................... 49 Dva bratři-pilíře FaF v Brně ....................................................................................... 52 Změny v pražských historických lékárnách ............................................................... 54 K vývoji invenčních zdrojů v explozi lékových inovací z pohledu farmakologa .......... 57 Výroba léčivých přípravků ve farmaceuticko-chemické laboratoři při lékárně „U moravské orlice “ ve Vsetíně ..................................................................................... 59 Česká farmaceutická terminologie v 17. století ........................................................ 61 Otakar Rybák rektor a přednosta farmakologického ústavu ..................................... 63 K 65.výročí úmrtí objevitele Polysanu Prof.J.Bečky .................................................. 66 Přístroje na výrobu galenik z lékarny v Týnci n/L. ve sbírkách NZM ......................... 69 Vzpomínka na ústav galenické farmacie Farmaceutické fakuly MU v Brně .............. 72 Víno léčí .................................................................................................................... 77

Sborník připravila: PharmDr Martina Lisá PhD,Nemocniční lékárna VFN,Karlovo nám 32,Praha 2 Text neprošel jazykovou úpravou

- Strana 2 -

Zdeňku Hanzlíčkovi kytička z luhů přilehlých

Zdeňku Hanzlíčkovi kytička z luhů přilehlých autorka: Skalicka,M. V době mých začátků spravoval pan doktor Hanzlíček lékárnu na Pohořelci. V blízkém Památníku národního písmnictví, což byl tehdy konglomerát několika muzeí literárních a hudebních, zformovala se zcela spontánně skupina mladých a scházela se k přednáškám a k jiným akcím odborným i společenským. K mladým se připojil též o generaci starší nezapomenutelný pan profesor Bohumil Ryba (zdá se mi někdy, že s ním jakoby odešla z našeho života i latina, jazyk, který odjakživa představoval jedno jisté signum kulturní úrovně společnosti - jazyk, který tolik ctí právě pan doktor Hanzlíček). S mladými sympatizoval plachý a uzavřený básník a slovenský levicový politik Laco Novomeský (Ryba i Novomeský patřili oba k obětem politické persekuce 50. let a na Strahově našli útočiště po propuštění z vězení). Jakýsi spiritus agens skupiny byl Zdeněk Kirschner, pozdější správce grafické sbírky Uměleckopůmyslového muzea, nejmladší byla tehdy čerstvá maturantka jménem Helenka Smetáčková, dnes historička umění paní doktorka Čižinská z Národního památkového ústavu. Nepřehlédnutelný mezi všemi byl Zdeněk Hanzlíček, který pro svůj úsměv, vtip a hravost mohl být za nejmladšího klidně považován také. Co spojovalo všechny tyto lidi? Nebyla to práce - představovali různé, převážně humanitní disciplíny, mnozí neměli nebo ani nechtěli v muzejní instituci trvale zůstat. Podvědomě to byly jejich mladistvé ideály, úcta ke kultuře a vzdělanosti, touha po svobodném projevu, k čemuž jim dobová ideologie žádný prostor nedávala - hodnoty, které charakterizují též osobnost Zdeňka Hanzlíčka. Nebylo pro nás tehdy tolik důležité, že už existuje farmaceutické muzeum v Nerudově ulici. Pan doktor Hanzlíček, kromě toho, že na Strahově pracoval jako badatel a že se do jeho pohořelecké lékárny pospíchávalo pro medikamenty, byl vždy otevřený jakémukoli názoru, uměl naslouchat, uměl oponovat, vnášel do diskusí vždy něco nového, vždycky věděl něco navíc a rád to ostatním předával. Byl respektován a všichni ho měli rádi. Zdeněk Hanzlíček byl nepřehlédnutelný i později ve velké skupině pracovníků pražských muzeí, která se zformovala už na oficiální bázi odborů a měla proto i oficiálnější charakter. Každý měsíc se konala návštěva některého z pražských muzeí spojená s diskusí o jeho podobě a problémech. Návštěva farmaceutického muzea v Nerudově ulici patřila díky též hostiteli Hanzlíčkovi k těm nejzajímavějším. Vždyť triumvirát farmaceutických historiků Drábek-Hanzlíček-Rusek (v abecedním pořadí) za patronátu profesora Skarnitzla počínal toto muzeum téměř na zelené louce - od starostí s dislokací po problémy sběru a instalace. Pokud se pamatuji, opomněl však tehdy pan doktor sdělit, kolik z historicky vzácného sbírkového materiálu zachránil pro muzeum před zkázou on sám, a to někdy doslova ze smeťáků , kde měl skončit po socializaci a tzv. modernizaci lékáren v 50. letech. Mnoho z nich dnes uchovává i vystavuje České farmaceutické muzeum v Kuksu a věřme, že se ani pan doktor, ani my nedožijeme chvíle, kdy by mohla nikoli už podivná ideologie, ale dnes tak často neméně podivné tržní mechanismy existenci tohoto bohatství jakkoli opět ohrozit nebo třeba i jen omezit. - Hanzlíčkova všestrannost a otevřenost se tedy výrazně projevila i mezi odborníky nikoli už jen humanitního zaměření, přitáhla k němu mnohé a nejeden z nich čerpá z jeho umění prakticky dodnes. Na Hanzlíčkovu počátku stojí paradox : nebýt za nacistické okupace uzavřených českých vysokých škol, měli bychom asi dnes jen o jednoho archiváře více než kolik už jich je - Zdeněk Hanzlíček hodlal studovat historii a archivnictví. Aby se vyhnul totálnímu nasazení, nastoupil po maturitě práci v lékárně, vykonal tirocinium a po válce vystudoval farmacii. Zájem o historii ho neopustil, dále se vzdělával především v tzv. pomocných vědách historických a vyrostl z něho specialista, jichž je pramálo - historik farmacie a muzeolog. Bibliografie jeho vlastních farmaceuticko historických prací je dnes velmi početná a jejich zhodnocení patří kompetentním. Pan doktor Hanzlíček však své schopnosti, poznatky i představy o metodice zpracování jakéhokoli farmaceuticko historického tématu uplatňoval a uplatňuje i na dalších frontách : vedl a oponoval dlouhou řadu diplomových a disertačních prací, z nichž některé jsou mimořádně přínosné. Před lety jako člen výboru Krajské lékárenské služby Středočeského kraje vedl k historiografické práci i své mimopražské kolegy a dík svým osobním vlastnostem, které trochu připomínají schopnosti bájného krysaře z Hammeln, též inicioval vznik nejedné původní práce o historii mimopražských lékáren. Pro farmaceuta Hanzlíčka historie jeho disciplíny nepředstavovala nikdy nějakou berličku, zdánlivě snazší součást profese. Je bytostný historik, jenž při velkém respektu, který chová k tzv. pomocným vědám historickým (z nichž nejbližší mu byly a jsou heraldika a genealogie) chápal vždy proměnlivost, relativnost pojmu „pomocná věda“ ve vztahu k tomu, co nás zajímá - on respektuje vše a odkudkoli, co mu může pomoci. A zároveň očekává, že farmacie a historie farmacie měla by být pomocnou, ale i respektovanou vědou pro zkoumání jakéhokoli jevu nebo předmětu, který se této oblasti byť jen okrajově dotýká. O tom mu předášeli též při jeho postgraduálním studiu muzeologie. On sám, pokorný dělník na vinici Páně, však nikdy takto neteoretizoval a je známo, že právě některým metodologům a teoretikům vědy chybí to, čím on přetéká : invence, nápady, široký rozhled,

- Strana 3 -

Zdeňku Hanzlíčkovi kytička z luhů přilehlých pracovitost. On má velmi širokoúhlý obzor a může si dovolit chodit za hranice své specializace, a to někdy i dost daleko (byla jsem svědkem , kdy na půdě pražské filosofické fakulty úspěšně v diskusi usměrnil názor suverénního hudebního antropologa, jehož speciální obzor byl však poněkud užší). Nebyly to sudičky u Hanzlíčkovy kolébky ani postavení hvězd při jeho narození, co určilo jeho životní dráhu , jeho široké zájmy a schopnost nasávat i produkovat z mnoha zdrojů. On v sobě nese, jako my všichni, geny svých předků a měl věru odkud brát. Jeho početně rozvětvená rodina poznamenala kulturu západočeského regionu. Každému z mnoha dětí kdysi venkovské rodiny se dostalo v jejich době maximálního možného vzdělání a dívky, jichž bylo více, už v době stavby Národního divadla mohly být dík svému vychování v Ženském výrobním spolku a v učitelských ústavech zcela nezávislé. Literární a výtvarné památky, které po některých z nich pan doktor v rodinném archivu uchovává, jsou pozoruhodně dokonalé. Dědeček pana doktora, švihovský lékař, až zázračně zachránil ještě před vypuknutím první světové války jedním tehdy nově zaváděným lékem z Německa život mnoha dětem při epidemii záškrtu, měl vlastní domácí lékárnu sloužící širokému kraji, podílel se na založení sokolské jednoty ve Švihově. Jeho početná múzicky založená a vzdělaná rodina obohatila švihovský kulturní život divadelními představeními, kde jim byl nápomocen sám tehdejší šéf činohry Národního divadla Jaroslav Kvapil . - Moje maminka vzpomínala s velkým obdivem na pěvce jménem Vladimír Vuršr. Až nedávno jsem se dozvěděla, že to byl Hanzlíčkův strýc z plzeňské větve jeho předků, z rodiny, která založila po řadu let významné šumavské kulturní centrum penzion Krásnohorská v České Kubici, kam se sjížděla na počátku první republiky kulturní elita národa (Destinnová, Kubelík, významní literáti, členové rodiny presidenta Masaryka). To všechno byl svět, do něhož přišel a který formoval osobnost pana doktora Hanzlíčka. Z tohoto prostředí vzešli i někteří jeho současní významní blízcí příbuzní : několik universitních profesorů, z nichž bratránka, psychiatra Lubomíra Hanzlíčka označil v nekrologu jeho žák, superlativy neplýtvající Cyril Höschl za génia, dále národní umělec-violista profesor Ladislav Černý (strýc), nositel hollywoodského Oscara akademický architekt Karel Černý (bratranec) a nakonec „český Elvis Presley“ doktor Karel Zich. Múzické geny předků jsou u Zdeňka Hanzlíčka velmi nápadné, ale není asi příliš známo, že je též velmi schopný a v poetice erudovaný básník. Z výchovy tatínka, inženýra-strojaře, autora řady učebnic a reformních nápadů v učňovském školství, mu však bezesporu zůstala pracovitost, systematičnost a přesné myšlení. Jako genealog zpracoval na profesionální úrovni obsáhlou kroniku svého rodu. Jako heraladik, navíc s výtvarným nadáním několika malířů své rodiny, vytvořil celou řadu fiktivních erbů pro své přátele a též jeden vlastní - ten pak s velkým potěšením svým osobitým způsobem pro něho přetvořil Jiří Winter-Neprakta (jeden náš přední současný heraladik, jinak zaťatý nepřítel nepravých erbů , zhodnotil tuto aktivitu jako „heraldicky zcela bezchybnou“). Před několika lety otiskl několik Hanzlíčkových erbů Časopis českých lékárníků, bohužel bez uvedení autorova jména. Pan doktor Hanzlíček miluje lidovou píseň a sbírá především písně chodské. K mnoha jeho dalším hudebním láskám patří však např. též W.A. Mozart. K jeho nedávnému jubileu poskytl pro loňské jarní symposium z dějin farmacie drobnou, ale významnou studii „Olomoucké recepty pro W.A. Mozarta z r. 1767“. Tuto práci, která je přínosná pro Salcburk (doplňuje totiž údaje velkého kritického vydání mozartovské korespondence), z důvodů zcela nepochopitelných neotiskl, nebo alespoň nikoli v jubilejním roce, ostravský Časopis českých lékárníků , ačkoliv je to mimo jiné i cenné moravikum. Měla jsem to štěstí, že jsem jako první otevřela jeden vzácný dvěapůlstoletí postrádaný šporkovský tisk. Je to několikasetstránková náboženská polemika, ale je tam skryta i drobná partie, která poprvé odhaluje názory, které měl hrabě Špork, zakladatel kukského hospitálu, na léčitelství. Poreferovala jsem o tom před pár lety na jednom z brněnských symposií z dějin farmacie. Tehdy jsem panu doktoru Hanzlíčkovi poděkovala za pomoc při správném zhodnocení významu Šporkových názorů. Je radost s ním spolupracovat, stejně jako kdysi, když jsme spolu připravovali slavnostní literárně hudební pásmo pro velký jubilejní sjezd naší farmacie v Českých Budějovicích. Přeji panu doktorovi zdraví, přeji, aby nic neporušilo slunnou, optimistickou pohodu jeho duše ani nesfouklo jeho nám všem dobře známý úsměv z jeho tváře: „A jede se dál, močálem černým kolem bílých skal“, říkává pan doktor rád. Kéž to říká ještě hodně dlouho !

- Strana 4 -

Vzpomínka na RNDr. PhMr.Z.Hanzlíčka

Vzpomínka na RNDr. PhMr.Z.Hanzlíčka autor:Jindra,L.

Vzpomínka na provedení historického pásma „700 let farmacie v Čechách a 30 let socialistické farmacie“ jako úvodní části I. sjezdu ČFS po federalizaci Československa Před 700 lety 21.1.1275 se uvádí na listině staroboleslavské kapituly jako jeden ze sedmi svědků Conradus apothecarius Pragensis. Třebaže již mnoho desítek let se v klášterních lékárnách připravovaly jednoduché léčivé přípravky, je to první jméno lékárníka, jež vystoupilo z dějinné bezejmennosti.“ Touto větou otevřel autor pásma a jeho scénáře pan RNDr. et PhMr. Zdeněk Hanzlíček zmíněné historické pásmo. Hudbu z díla Pavla Josefa Vejvanovského vybrala PhDr. Marie Skalická. Sjezd se konal v září 1975 k oběma jubileím v divadelním sále Domu kultury v Českých Budějovicích. Pásmem provázeli přední členové činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích paní Jana Vasmutová a pan Vladimír Janura, nastudování se zúčastnil i režisér a ředitel zmíněného divadla pan Milan Fridrich. Pásmo bylo zpracováno průřezem sedmi zvolených století a chronologickým zařazením vybraných údajů farmacie u nás. Zvolené údobí je časově velmi rozsáhlé a znamenalo zajištění, prostudování, provedení výběru a zpracování značného rozsahu archivovaných i dalších materiálů. A to tak, aby zvolený výběr byl dostatečně reprezentativní pro daný účel. Během zmíněných sedmi století došlo v Evropě k významným politickým, mocenským i hospodářským změnám, ale i k řadě dílčích válečných konfliktů, větších válek, k nejdelší tj. třicetileté válce, ke dvěma světovým válkám v posledním století, k četným revolucím, povstáním, nepokojům z různých příčin jejich vzniku. Obyvatelstvo nebylo ušetřeno ani větších epidemií moru, neštovic i dalších infekčních chorob, případně ani hromadných otrav např. znečištěnou, závadnou pitnou vodou, závadnými potravinami ani hladu z jejich nedostatku. Bývá uváděna též pandemie chřipky po 1. světové válce. Tyto projevy se pochopitelně z velké části dotýkaly i českých zemí. Začátek sledovaného údobí, stanovený historicky doloženým datem uvedeným shora, koresponduje s uváděnými údaji o počátcích zřizování lékáren u nás ve 12. až 13. století. V té době vládli u nás Přemyslovci. Později, přibližně do konce středověku, pak jejich potomci po přeslici Lucemburkové. Historické země představovaly významný evropský stát, na tuto dobu poměrně hospodářsky rozvinutý i bohatý, s významnou i bohatou vyšší šlechtou a se zámožnými královskými městy s rozvinutými řemesly i rozvinutým obchodem. Dále s kláštery, dotovanými králem i šlechtou. V těchto podmínkách jsou zakládány církevní školy, rostla proto vzdělanost. Byla založena dokonce i univerzita, jediná na sever od Paříže. Důležitým faktorem rozvoje českého státu byla jeho geografická poloha ve středu Evropy. Tím se stal významnou křižovatkou obchodních cest, vedoucích ze západu na východ a z jihu na sever Evropy, případně i do dalších světadílů. Tak bohatl nejen český stát, ale těmito cestami docházelo i k šíření poznatků z činnosti různých oborů a tedy i lékařství a farmacie. Účast na čilém mezinárodním obchodě umožňovala dovoz různých druhů zboží např. solí, olejů, silic, koření, drog rostlinného nebo živočišného původu (drog ve smyslu farmakognostickém), vzácnější druhy dřev, různé kovy, tkaniny aj., ale i různé suroviny potřebné pro činnost četných řemesel i dalších oborů, tedy i lékařství a farmacie. Možno říci, že v historických zemích byly předpoklady pro vznik a počáteční rozvoj lékárenství již v prvé třetině sledovaného období (13. a 14. století). S ohledem na obsahovou náplň oboru navazovala farmacie ještě na poznatky alchymie a zvláště alchymie arabské, iatrochemie a flogistické teorie, kdy se mísily mytické formulaces praktickými výsledky experimentální činnosti pomocí exaktních metod fyziky. Vzniká chemie všeobecná, anorganická i organická, současně asi mezi nimi (možná i před oběma) chemie farmaceutická. Výsledky byly, i když zatím pomalu aplikovány v řadě činností, tudíž i ve vědních oborech farmacie. Ovlivnily podstatně i vývoj nejstarší farmaceutické činnosti - přípravy léčiv a léků. Prováděli ji již na počátku středověku starořečtí lékaři, možná správněji léčitelé (případně polyhistoři) zabývající se kromě jiných činností též léčením nemocných a přípravou léků. Po jednom z těchto polyhistorů byl mnohem později obor příprava léků nazván galenickou farmacií (galenikou). To již existovaly lékárny a tato činnost byla asi jejich nejhlavnější činností. Vývoj galeniky se postupně posunoval i do směru řešení problému individuelní nebo hromadné výroby aplikačních forem léků z chemických léčiv nebo jejich směsí. V pozdějších údobích se poznatky i metody zkoumání exaktních věd podílely i na vzniku a dalším vývoji různých medicínských, přírodovědných i

- Strana 5 -

Vzpomínka na RNDr. PhMr.Z.Hanzlíčka technických oborů, které ke své činnosti, výzkumu atd. zvláště potřebovaly exaktní metody fyzikální nebo chemické. Šlo hlavně o obory biologické povahy, jejichž vývoj se právě z těchto důvodů opožďoval. Zpožďování se postupně vyrovnávalo a vyrovnává rozvojem vědy, techniky, ekonomiky i společnosti vůbec. Mluvené slovo bylo v pásmu vhodně doplňováno promítáním diapozitivů, získaných ze snímků např. historicky významných listin, diplomů, úryvků z knih a časopisů, rukopisů, normativních publikací jako jsou starší lékárnické sazby a lékopisy, pracovní řády, z údajů o vzdělání, zvláště po založení pražské univerzity, o reformách pregraduálního studia farmacie, postgraduálním studiu, o podílu farmaceutů na pedagogické činnosti univerzity, o činnosti farmaceutických naučných společností a stavovských organizacíh, portrétů významných činitelů farmacie, případně navazujících oborů, lékárenských výrobních laboratoří, výrobních a laboratorních prostorů farmaceutických výrobních závodů, plánků, náčrtků nebo kopií snímků interiérů a exteriérů lékáren, lékárenských laboratoří, exteriérů farmaceutických výrobních závodů a dalších. Historické pásmo bylo mimořádně úspěšnou součástí sjezdu. Jeho profesní i historická úroveň byla účastníky sjezdu vysoce hodnocena. Stejně tak bylo hodnoceno umělecké ztvárnění pásma. V témže duchu informovaly své čtenáře denní časopisy. Jeden z účastníků sjezdu, host – nikoliv farmaceut – řekl v kuloárech: „Farmacie má nádherné historické zázemí svého oboru. Jak historici farmacie dokazují, že to co jsme slýchávali na gymnáziu v hodinách latiny a dějepisu, a co byl pravil i klasik „ Historia est magistra vitae“, platilo, dosud platí a bude platit i v dalších stoletích a možná tisíciletích.“

- Strana 6 -

Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka

Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka autor: Drábek, P. Práce časopisecké 001.

Inventura L.P. 1633. Analysa, časopis n.p. Pražská Medika (dále jen Analysa) 3, 1953, č. 12, str. 1

002.

Hygienická opatření při podezřelých nemocech. Analysa 3, 1953, č. 12, str. 3

003.

Nejstarší botanické zahrady v Praze. Analysa 4, 1954, č. 1, str. 3-4

004.

Armarium – kolébka středověkých apothek. Analysa 4, 1954, č. 2-3, str. 6

005.

Chtěli otrávit krále. Analysa 4, 1954, č. 4, str. 2

006.

O některých starých léčivech živočišného původu. Analysa 4, 1954, č. 6, str. 3

007.

Léčivá moc drahokamů. Analysa 4, 1954, č. 7-8, str. 8

008.

Naše nejstarší památka farmaceutické literatury. Analysa 4, 1954, č. 11, str. 4

009.

Staročeské herbáře. Analysa 4, 1954, č. 11, str. 4

010.

Dreckapatyky a dreckapatykáři. Analysa 5, 1955, č. 1-2, str. 2-4

011.

Z dějin pražského lékárnictví. Cestovní noviny ZV ROH n.p. Pražská Medika (rozmnoženo). Praha 1956

012.

Hanzlíček, Z. – Drábek, P.: Historické lékárenské středisko. Československá farmacie (dále jen Českoslov. Farm.) 6. 1957, 485-486

013.

Zakládáme lékárenské historické středisko. Farmácia 26, 1957, 376-377

014.

Z počátků české farmacie. Dějiny a současnost 3, 1961, 36-39

015.

Z činnosti Lékárenského muzea v Praze. Zprávy Komise pro dějiny přírodních, lékařských a technických věd ČSAV 8, 1961, 53

016.

Vznik a vývoj léčitelského kultu sv. Kosmy a Damiána. Farm. Obzor 32, 1963, 83-84, 2 obr.

017.

Hanzlíček, Z. – Ryneš, V.: Neznámé privilegium pražských lékárníků z r. 1652. Farm. Obzor 32, 1963. 129-137, 1 obr.

018.

Hanzlíček, Z. –Rusek, V. Zpráva o činnosti Skupiny pro dějiny farmacie. Farm. Obzor 32, 1963, 227-231

019.

Červený lev. (Přehled české alchymie). Magazín chytrých dětí Praha 1963, 5. svazek, str. 55 a další

020.

Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: Museum pharmaceuticum Pragense. Musea a technika. Rozpravy Národního technického musea Praha 1963, 7 – řada populárně-vědecká, str. 150-153

021.

Finské farmaceutické muzeum. Farm. Obzor 33, 1964, 176 -178, 2 obr.

022.

Farmaceutické muzeum v Praze. Farm. Obzor 33, 1964, 178-179. 1 obr.

023.

Pražské Collegium pharmaceuticum. Farm. Obzor 33, 1964, 271-276, 2 obr.

024.

Hanzlíček, Z. – Rusek, V.: Zpráva o činnosti Skupiny pro dějiny farmacie II. Farm. Obzor 33, 1964, 503-508

025.

Hanzlíček, Z. – Fundárek, R.: Pharmaceutical Museums. In: Jirout, J. and others: The Pharmaceutical Service in the Czechoslovak Socialist Republic. Praha 1964, str. 59

026.

Hanzlíček, Z. – Rusek, V.: Dějiny Československé lékárnické společnosti. I. Doba stará (1869-1919). Českoslov. Farm. 13, 1964, 137-142

- Strana 7 -

027.

Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka Rusek, V. – Hanzlíček, Z.: Dějiny Československé lékárnické společnosti. II. Doba nová (1919-1950). Českoslov. Farm. 13, 1964, 210-218

028.

Homola, V. – Hanzlíček, Z.: Sedmdesát let prof. dr. PhMr. Eduarda Skarnitzla. Českoslov. Farm, 13, 1964, 219-220

029.

Vývoj snah o zestátnění lékáren v českých zemích. Českoslov. Farm, 14, 1965, 127-135, 4 obr.

030.

Hanzlíček, Z. – Rusek, V.: Z minulosti československého lékárenství. Českoslov. Farm, 14, 1965, 285-288

031.

Hanzlíček. Z. – Rusek, V.: Outline of the History of Pharmacy in Czechoslovakia. Českoslov. Farm, 14, 1965, 38-42. (Samostatné anglické vydání ke kongresu FIP v Praze 1965)

032.

Hanzlíček, Z. – Rusek, V.: Zpráva o činnosti Skupiny pro dějiny farmacie III. Farm. Obzor 34, 1965, 169-174

033.

Hanzlíček, Z. – Ryneš. V.: Ještě o neznámém privilegiu pražských lékárníků. Farm. Obzor. 34, 1965, 121-122

034.

Skarnitzl, E. – Hanzlíček, Z.: Činnost Skupiny pro dějiny farmacie Komise pro dějiny přírodních, lékařských a technických věd ČSAV v letech 1961-1954. Českoslov. Farm. 14, 1965, 369-370

035.

The XXVth Jubilee-Congress of pharmaceutical Science of the FIP. Úvod o pražském lékárnictví pro první pozvánku k 25. Kongresu FIP v Praze 22. – 27. 08. 1965

036.

II. Seminář z dějin farmacie v Bratislavě. Zprávy Československé společnosti pro dějiny věd a techniky 1 (21), 1965, 76

037.

Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: Aus der Geschichte der tschechoslovakischen Pharmazie. Medizinischer Monatsspiegel Nr. 3, s. XIII – XVI, 1966, 4 obr.

038.

Farmaceutika ve Strahovské knihovně. Strahovská knihovna I. Sborník Památníku národního písemnictví, Praha 1966. str. 198-200

039.

Řekni, odkud jsi přišla. Zdraví 14, 1966, č. 6, str. 11

040.

Nápoje lásky. Zdraví 14, 1966, č. 10, str. 5

041.

Hanzlíček, Z. – Ryneš, V.: Staročeská hra Mastičkář. Farm. Obzor 35, 1966, 413-415

042.

Historický kalendář na rok 1966. Aktuality Lékárenské služby Středočeského kraje (dále jen Aktuality) 1, 1966, č. 4, 13-14

043.

Stoletá lékárna [Městec Králové]. Zdrav. Noviny prosinec 1966, str. 3

044.

Historický kalendář na rok 1967. Aktuality 2, 1967, č. 1, 15; č. 2, 6 oprava

045.

Farmaceutická muzejní expozice v Polné. Farm. Obzor 36, 1967, 131-132, 3 obr.

046.

K nové zájmové organizaci československých farmaceutů. (Ze staré do nové Farmaceutické společnosti). Aktuality – Informace – Zprávy Lékárenského oddělení Středočeského kraje 3, 1968, 5-7

047.

Lékárnické hmoždíře v Kuksu. Miscellanea. Sborník příspěvků k osmdesátinám prof. J. Procházky. Museum Podkrkonoší, Trutnov, Supplementum V, 1969, 121

- Strana 8 -

048.

Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka Hanzlíček, Z. – Knotek, V.:Farmacie a filatelie. Odborné aktuality Středočeského kraje 4, 1969, č. 1, 9

049.

Historický kalendář na rok 1969. Odborné aktuality Středočeského kraje 4, 1969, č. 2/3, 19

050.

Počátky českého farmaceutického muzejnictví. Českoslov. Farm. 18, 1969, 212-217

051.

K počátkům sběratelských a presentačních snah českého lékárnictva. Muzeologické sešity 1, 1969, 40

052.

Docent RNDr. PhMr Zdeněk Rektořík zemřel. Českoslov. Farm. 19, 1970, 77-78

053.

Symposium z dějin farmacie v Jihlavě ve dnech 22.-24. 4. 1970. Zdrav. Noviny 1970

054.

Za profesorem Skarnitzlem. Českoslov. Farm. 19, 1970, 361-362

055.

Sto let Farmaceutické společnosti. Zdrav. Noviny 20, 1971, č. 7, 3

056.

Congressus Internationalis Historiae Pharmaciae Pragae MCMLXXI. Českoslov. Farm. 20, 1971, 201

057.

Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: Sto let České farmaceutické společnosti.. Českoslov. Farm. 20, 1971, 202-207, 1 obr.

058.

Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: Významní předsedové Farmaceutické společnosti. Českoslov. Farm. 20, 1971, 208-216

059.

Hanzlíček, Z. – Rajtr, Z.: Série příležitostných známek s farmaceutickou tématikou. Farm. Obzor 40, 1971, 437-440, 4 obr.

060.

Otevřené dveře do světa. Skončil Mezinárodní kongres o dějinách farmacie v Praze. Zdrav. Noviny 20, 1971, č. 39, 1 a 3

061.

Nad obrazy PhMr Jana Hally. Zdrav. Noviny 20, 1971, č. 44

062.

Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: Mezinárodní kongres o dějinách farmacie v Praze (20.-25. září 1972). Českoslov. Farm. 21, 1972, 81-87, 1 obr.

063.

Základy farmaceutické muzeologie. Českoslov. Farm. 21, 1972, 181-182

064.

Die Grundlagen der pharmazeutischen Museologie. Congressus Internationalis Historiae Pharmaciae Pragae MCMLXXI – Abstracta, str. 11

065.

Die pharmazeutische Museologie. Acta Congressus Internationalis Historiae Pharmaciae, Pragae MCMLXXI. Veröffentlichungen der Internationalen Gesellschaft für Geschichte der Pharmazie e. V. N.F. Bd. 38. Wissenschaftliche Gesellschaft m.b.H. Stuttgart 1972, 135-141

066.

Konference lékárníků historiografů, Poděbrady 14. a 15. 3. 1972. Odborné aktuality Středočeského kraje 6, 1972, č. 2, 11-12

067.

Hanzlíček, Z.. (-Grossová, V.): Vzpomínka na poděbradského lékárníka Jana Hellicha. Odborné aktuality Středočeského kraje 6, 1972, č. 2, 13

068.

Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: Sedmdesát let docenta RNDr. PhMr Jaroslava Hladíka. Českoslov. Farm. 22, 1973, 189

069.

Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: K situaci v dějinách farmacie. Dějiny věd a techniky (dále jen DVT) 6, 1973, 100-107

- Strana 9 -

070.

Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka Lékárna v Týnském dvoře v Praze roku 1135. Českoslov. Farm. 23, 1974, 85-87

071.

Blažek, J. – Hanzlíček, Z.: Státní lékárny v Rusku v 18. století. Českoslov. Farm. 23, 1974, 190-193

072.

Historický kalendář. Českoslov. Farm. 23, 1974, 246

073.

700 let české farmacie. Zdrav. Noviny 24, 1975, č. 7

074.

Synoptické tabule k dějinám české farmacie. (Pomůcka pro účastníky Pracovního semináře konaného dne 18. 3. 1975 v Praze). Praha 1975, cyklostyl

075.

700 let české farmacie. Slavnostní literárně-historické pásmo pro 2. sjezd České farmaceutické společnosti v Českých Budějovicích, říjen 1975. Praha 1975, cyklostyl, magnetofonová páska

076.

Hanzlíček, Z. – Drábek, P.: Sedm set let české farmacie. Čas. Lékařů čes. 114, 1975, 1285-1289

077.

Hoffmannské kapky. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 17, 1976, 134-137

078.

XIV. Seminář z dějin farmacie (České Budějovice 9.-12. 10. 1975). DVT 9, 1976, 125-126

079.

Hanzlíček, Z. – Blažek, J.: Styky ruské a naší farmacie před první světovou válkou. Českoslov. Farm. 24, 1977, 389-392

080.

Historický kalendář. Českoslov. Farm. 26, 1977, 8, 109-110, 139, 169, 294, 369, 371

081.

XV. Symposium z dějin farmacie v Olomouci. DVT 10, 1977, 126

082.

Historický kalendář. Českoslov. Farm. 27, 1978, 92-93

083.

Centenium univ. prof. PhDr. PhMr Františka Plzáka. Českoslov. Farm. 27, 1978, 108-109

084.

Hanzlíček, Z.: Doba Karla IV. a česká farmacie. Českoslov. Farm. 27, 1978, 425-426

085.

Česká farmacie a doba Karla IV. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 19, 1978, 139-142

086.

Lékárnická učebnice 1899. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 20, 1979, č. 2, 26-29

087.

Vývoj kontroly léčiv. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 20, 1979, 1. část, č. 3, 56-59; 2. část, č. 4, 80-84

088.

Český překlad Antidotaria Mikulášova. Českoslov. Farm. 28, 1979, 31-36

089.


090.

Farmaceutický sjezd 1919. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 20, 1979, 132-135

091.

Jan Dobromil Arbeiter. (110 let od úmrtí). Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 21, 1980, 26-28

092.

Collegium pharmaceuticum Pragense. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 21, 1980, 75-79

- Strana 10 -

093.

Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka Spiritus vini. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 21, 1980, č. 6, 126-130

094.

Farmaceutická heraldika. Úvod a průvodce ke stejnojmenné výstavce uspořádané při příležitosti XIX. Symposia [z dějin farmacie] v Kutné Hoře (21.-23. 4. 1980), 5 stran

095.

Hanzlíček, Z. – Skalická, M.: Olomoucké recepty pro W. A. Mozarta z r. 1767. Farmakoterapeutické zprávy SPOFA 20, 1980, 260-264

096.

Historický kalendář. Českoslov. Farm. 29, 1980, 263-264, 375

097.

Dějiny léčiv. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 22, 1981, č. 1, 2-5

098.

Dějiny léčiv – celková anestetika. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 22, 1981, č. 2, 28-31

099.

Jihočeské klášterní lékárny. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 22, 1981, č. 4, 82-86

100.

Dějiny léčiv II. Hypnotika. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 22, 1981, č. 5, 108-111

101.

Collegium Pharmaceuticum Pragense. Res Pharma, August 1981, 51-56 (Medical Information from Czechoslovakia-Chemapol)

102.

XIX. Symposium z dějin farmacie. DVT 14, 1981, 183-184

103.

Hanzlíček, P. – Drábek, P.: Sborníky z dějin farmacie v letech 1976-1980. DVT 14, 1981, 238-239

104.

Deset let od úmrtí profesora Eduarda Skarnitzla. Českoslov. Farm. 30, 1981, 38

105.

Historický kalendář. Českoslov. Farm. 30, 1981, 39, 165, 286, 322

106.

První česká lékárna v Chicagu. Českoslov. Farm. 30, 1981, 125-130, 2 obr.

107.

Středočeský historiografický seminář v Praze. Českoslov. Farm. 30, 1981, 252

108.

Život a dílo univ. Prof. PhDr. PhMr Eduarda Skarnitzla. Naše léčivé rostliny 19, 1982, č. 1, 1-6

109.

Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: 100 let Časopisu českého lékárnictva. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 23, 1982, č. 2, 24-29

110.

Hanzlíček, Z. – Drábek, P.: 100 let Časopisu českého lékárnictva. Lékárenské Aktuality KÚNZ LO Západočeského kraje, Plzeň 10, 1982, 22-24

111.

Fórum vědecké farmacie. Zdrav. Noviny 31, 1982, č. 17, 6

112.

Slavnostní zasedání České farmaceutické společnosti k stému výročí českých farmaceutických časopisů. Českoslov. Farm. 31, 1982, 329-330

113.

Historický kalendář. Českoslov. Farm. 31, 1982, 33-34, 235, 241, 401-402

114.

Jubilejní XX. Symposium z dějin farmacie. Českoslov. Farm. 31, 1982, 35

115.

Emblém hada a číše na obálce našeho listu. Českoslov. Farm. 31, 1982, 84

116.

Sto let českých farmaceutických časopisů. Českoslov. Farm. 31, 1982, 83-84

117.

Redaktoři Časopisu českého lékárnictva. Českoslov. Farm. 31, 1982, 97-109, 10 obr.

118.

Nad dvaceti sympozií z dějin farmacie. Českoslov. Farm. 31, 1982, 139-141

- Strana 11 -

119.

Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka Čestný předseda České farmaceutické společnosti prof. RNDr. PhMr Stanislav Škramovský, DrSc. osmdesátníkem. Českoslov. Farm. 31, 1982, 139

120.

Ostatní české farmaceutické časopisy. Příspěvek k dějinám českého farmaceutického periodického tisku. Českoslov. Farm. 31, 1982, 384-392, 5 obr,

121.

Apotékářský ryneček. Farmakoterapeutické Zprávy 29, 1983, č. 1, 87-90

122.

Odešel prof. RNDr. et PhMr Stanislav Škramovský, DrSc. Českoslov. Farm. 32, 1983, 350-351, 1 foto

123.

Nástin vývoje československé farmacie v prvních letech republiky (1918-1923). Farm. Obzor 52, 1983, 133-140

124.

Votavová, J. – Hanzlíček, Z.: RNDr. PhMr Květoslav Polášek zemřel. Farm. Obzor 52, 1983, 569-570, 1 foto

125.

Historický kalendář, Českoslov. Farm. 32, 1983, 199-200, 355-356

126.

XXII. Symposium z dějin farmacie v Chrudimi. Českoslov. Farm. 32, 1983, 302-303

127.

XXII. Symposium z dějin farmacie v Chrudimi. DVT 17, 1984, 272

128.

Počátky české lékopisné tradice. Farmakoterapeutické Zprávy 30, 1984, č. 1, 79-82

129.

Farmaceutická muzeologie – teorie a praxe. Sborník príspevkov. III. Weberove dni, 24. Sympózium z dejín farmácie. Prešov 11.-12. októbra 1984

130.

Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: K životnímu jubileu RNDr. PhMr Hilariona Šabarta. Farm. Obzor 53, 1984, 535, 1 foto

131.

Dějiny Státního ústavu pro kontrolu léčiv (1918-1983). Dějiny Ústavu pro zkoumání léčiv (1918-1952). Českoslov. Farm. 33, 1984, 83-91

132.


133.

XXIII. Symposium z dějin farmacie v Táboře. Českoslov. Farm. 33, 1984, 359

134.

Baroque Dispensatories in Czechoslovakia. Res Pharma, December 1984, 185-189

135.


136.

Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: Ukázky preskripce před 150 lety. Farmakoterapeutické Zprávy 31, 1985, č. 1-2, 98-102

137.

XXIII. Symposium z dějin farmacie v Táboře. DVT 18, 1985, č. 2, 127-128

138.

Jihočeské lékárny v roce 1784. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 26, 1985, č. 2, 26-28

139.

Dějiny farmacie jižních Čech. Bechyně. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 26, 1985, č. 4, 76-79

140.

Léčivé rostliny v dějinách. Historie a současnost léčivých rostlin. Seminář Komise ČSAZ

pro zemědělství, lesnictví a potravinářství a Ústředního poradního sboru

Ministerstva zdravotnictví ČSR pro sběr a pěstování léčivých rostlin. In: Prameny a studie 28. Zemědělské muzeum 1985, 183-190 141.

Ceramic Containers for Pharmaceuticals in Bohemian Pharmacies. Res Pharma, July 1985, 125-128

- Strana 12 -

142.

Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka XXIV. Symposium z dějin farmacie a III. Weberovy dny v Prešově. DVT 18, 1985, 191

143.

Dějiny farmacie jižních Čech. Netolice. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 26, 1985, č. 5, 1026-103

144.

První děkan farmaceutické fakulty , univ. Prof. RNDr. PhMr Vladimír Homola osmdesátníkem. Naše léčivé rostliny 22, 1985, 161-163

145.

Z minulosti přírodních léčiv. Naše léčivé rostliny 23, 1986, 1-3

146.

Dějiny farmacie jižních Čech. Blatná. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 27, 1986, č. 1, 2-4

147.

XXV. Symposium z dějin farmacie v Opavě. DVT 19, 1986, 124-125

148.

Dějiny farmacie jižních Čech. Nová Bystřice. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 27, 1986, č. 2, 29-31

149.

Dějiny farmacie jižních Čech. Kaplice. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 27, 1986, č. 4, 75-77

150.

Dějiny farmacie jižních Čech. Soběslav. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 27, 1986, č. 6, 126-129

151.

RNDr. PhMr Ferdinand Bešťák zemřel. Českoslov. Farm. 35, 1986, 240

152.

Zemřel docent RNDr. PhMr Svatopluk Marek. Českoslov. Farm. 35, 1986, 384

153.

Příspěvky k dějinám farmakognózie. Českoslov. Farm. 35, 1986, 407-413

154.

80 let PhMr Ing. Jaromíra Čižmáře. Farm. Obzor 55, 1986, 286-287, 1 foto

155.

Odešel PhMr Richard Radnicer. Farm. Obzor 56, 1987, 43-44

156.

Dějiny farmacie jižních Čech. Písek. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 28, 1987, č. 1, 2-5

157.

Dějiny farmacie jižních Čech. Mirovice. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 28, 1987, č. 2, 30-32

158.

Dějiny farmacie jižních Čech. Volyně. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 28, 1987, č. 4, 84-85

159.

Dějiny farmacie jižních Čech. Hluboká. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 28, 1987, č. 6, 133-135

160.

K dějinám organoterapie a hormonů. 1. část: Vývoj organoterapie. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 28, 1987, č. 4, 86-89

161.

K dějinám organoterapie a hormonů. 2. část: Vývoj hormonů. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 28, 1987, č. 5, 112-116

162.

Ke vztahu Jana Evangelisty Purkyně k české farmacii. Českoslov. Farm. 36, 1987, 390-394

163.

Purkyňova „Živa“ a farmaceuti. Českoslov. Farm. 36, 1987, 425-429

164.

26. Symposium z dějin farmacie v Mostě. Českoslov. Farm. 36, 1987, 431-432

165.


166.

Životní jubileum doc. RNDr. PhMr Václava Ruska. Českoslov. Farm. 37, 1988, 143-144

- Strana 13 -

167.

Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka Drábek, P. – Hanzlíček, Z.: 70 let Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Českoslov. Farm. 37, 1988, 331-335

168.

I. Sympózium z dejín farmácie v Košicích. Českoslov. Farm. 37, 1988, 429

169.

První slovenské sympozium z dějin farmacie v Košicích. DVT

170.

21, 1988, 255-256

Devadesátiny PhMr Zdeňka Kocka, posledního vrchního gremiálního starosty. Českoslov. Farm. 38, 1989, 467, 1 foto

171.

Historický kalendář. Českoslov. Farm. 38, 1989, 225, 232, 235.334-335

172.

Naše barokní lékárny. Succus – bulletin pro lékárníky a lékaře 4, 1989, č. 1, 43-44, 2 obr.

173.

250 let české lékopisné tradice. Succus – bulletin pro lékárníky a lékaře 4, 1989, č. 2, 42-44, 2 obr.

174.

Centenium zasloužilého umělce, básníka PhMr Jaroslava Bednáře. Českoslov. Farm. 39, 1989, 467

175.

PhMr Jaroslav Bednář. Odborné aktuality KÚNZ LO Jihočeského kraje. České Budějovice 30, 1989, č. 5, 106-108

176.

II. Konference o farmaceutickém muzejnictví v Českých Budějovicích. DVT 23, 1990, 127

177.

Dějiny farmacie jižních Čech. Jindřichův Hradec. Odborné aktuality, vydává lékárna nemocnice s poliklinikou v Českých Budějovicích 31, 1990, č. 3, 52-55; č. 4, 76-78; č. 5, 98-101

178.

Recept. Succus – bulletin pro lékárníky a lékaře 5, 1990, č. 1, 42-44, 4 obr.

179.

250 let lékárny „U bílého lva“ v Příbrami. Českoslov. Farm. 39, 1990, 76

180.

II. Konference o farmaceutickém muzejnictví a muzeologii (České Budějovice 10.-12. 10. 1989). Českoslov. Farm. 39, 1990, 117

181.

Historický kalendář. Českoslov. Farm. 39, 1990, 253, 277, 282, 383-384

182.

Jubilejní zemská výstava r. 1891 a české lékárnictvo. Českoslov. Farm. 40, 1991, 89, 1 obr.

183.

Ke vzniku lékárnického grémia v letech 1783 až 1784. Českoslov. Farm. 40, 1991, 217-220

184.

Centenium univ. prof. PhDr. et PhMr Oldřicha Tomíčka, posledního předsedy České lékárnické společnosti. Českoslov. Farm. 40, 1991, 257-258

185.

Odešel univ. prof. RNDr. PhMr Vladimír Homola. Českoslov. Farm. 40, 1991, 258

186.


187.

Historický kalendář. Českoslov. Farm. 41, 1992, 118, 286

188.

Zapomenuté lékové formy. Remedia 1994, č. 2, 124-126

189.


190.

Komárek, P. – Hanzlíček, Z.: Farmaceutická společnost – její historie a současnost. Solutio, příruční kniha pro lékárníky 1998, 279-284

191.

Recepty pro T. G. Masaryka. Časopis českých lékárníků (dále jen Čas. čes. Lékárn.) 71, 1999, č. 1, 17

- Strana 14 -

192.

Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka Z minulosti našich lékáren. Apotékářský ryneček. Čas. čes. Lékárn. 71, 1999, č. 2, 20-21

193.

Z minulosti našich lékáren. Litoměřice.. Čas. čes. Lékárn. 71, 1999, č. 3, 20-21

194.

Z minulosti našich lékáren. U černého orla Praha, Malá Strana. Čas. čes. Lékárn. 71, 1999, č. 4, 20-21

195.

Z minulosti našich lékáren. Pardubice. Čas. čes. Lékárn. 71, 1999, č. 5, 20-21

196.

Z minulosti našich lékáren. Klatovy. Čas. čes. Lékárn. 71, 1999, č. 8, 28-29

197.

Centenium PhMr Zdeňka Kocka, posledního vrchního starosty Hlavního grémia lékárníků pro Čechy. Čas. čes. Lékárn. 71, 1999, č. 9, 14

198.

Memorabilia pharmaceutica 1999. Události. Čas. čes. Lékárn. 71, 1999, č. 9, 20

199.

Memorabilia pharmaceutica 1999. Osobnosti. Čas. čes. Lékárn. 71, 1999, č. 12, 32-33

200.

Z minulosti našich lékáren. Polná. Čas. čes. Lékárn. 72, 2000, č. 1, 22-23, 1 obr.

201.

Z minulosti našich lékáren. Mělník. Čas. čes. Lékárn. 72, 2000, č. 2, 20-21, 1 obr.

202.

Z minulosti našich lékáren. Bechyně. Čas. čes. Lékárn. 72, 2000, č. 3, 22-23, 1 obr.

203.

Z minulosti našich lékáren. Vrchlabí. Čas. čes. Lékárn. 72, 2000, č. 5, 28-29, 2 obr.

204.

Z minulosti našich lékáren. Lékárna „U zlatého hada“ Praha-Staré Město, Národní třída č. 35. Čas. čes. Lékárn. 72, 2000, č. 11, 20

205.

K jubileu Pražského farmaceutického muzea. Čas. čes. Lékárn. 72, 2000, č. 4, 20-21, 2 obr.

206.

Memorabilia pharmaceutica 2000. Události, léčiva. Čas. čes. Lékárn. 72, 2000, č. 4, 27-28, 3 obr.

207.


208.

Memorabilia pharmaceutica 2000. Váhy, léčiva, lékové formy.. Čas. čes. Lékárn. 72, 2000, č. 8, 28-29, 1 obr.

209.

V historii lékárenství málo svornosti. Čas. čes. Lékárn. 73, 2001, č. 2, 22-23, 1 obr.

210.

Memorabilia pharmaceutica 2001. Události. Čas. čes. Lékárn. 73, 2001, č. 5, 20-21

211.

Memorabilia pharmaceutica 2001. Čas. čes. Lékárn. 73, 2001, č. 8, 27-29, 5 obr

212.

Z minulosti našich lékáren. Český Krumlov. Čas. čes. Lékárn. 73, 2001, č. 3, 21-23, 2 obr

- Strana 15 -

Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka 213.

Z minulosti našich lékáren. Plzeň. Čas. čes. Lékárn. 73, 2001, č. 8, 24-25, 1 obr

214.

Drábek, P. – Hanzlíček, Z.:

Barokní receptář z roku 1746.

Čas. čes. Lékárn. 74, 2002, č. 3, 23-25 215.

Memorabilia pharmaceutica 2002. Události, literatura. Čas. čes. Lékárn. 74, 2002, č. 6, 26, 1 obr

216.

Memorabilia pharmaceutica 2002. Osobnosti. Čas. čes. Lékárn. 74, 2002, č. 10, 24-25, 4 obr

217.

Memorabilia pharmaceutica 2003. Osobnosti. Čas. čes. Lékárn. 75, 2003, č. 6, 28-29, 5 foto

218.

Memorabilia pharmaceutica 2003. Události, objevy Čas. čes. Lékárn. 75, 2003, č. 7, 28-29, 3 obr

219.

Memorabilia pharmaceutica 2004. Události. Čas. čes. Lékárn. 76, 2004, č. 8, 26-27

220.


221.

Vzpomínka na profesora Vladimíra Homolu. Čas. čes. Lékárn. 77, 2005, č. 9, 21, 1 foto

222.

Olomoucké recepty pro W. A. Mozarta. Čas. čes. Lékárn. 78, 2006, č. 3, 22 Různé práce, rukopisy

01.

Mikuláš Dačický z Heslova (1955-1955) – 400 let od narození. Cestovní noviny ZV ROH Pražské Mediky n.p. 1955, rozmnoženo

02.

Kronika Lékárenské služby ÚNZ NVP (1275-1960). Praha 1964. Rukopis. České farmaceutické muzeum Kuks.

03.

Farmaceutická literatura ve Strahovské knihovně. Text k výstavě farmaceutik ve Strahovské knihovně při příležitosti kongresu FIP 1965 v Praze. Uloženo ve Strahovské knihovně

04.

Hmotný a nehmotný pramen. Seminární práce, Katedra muzeologie FiF MU v Brně. Brno 1968/69

05.

Farmaceutické muzejnictví. Závěrečná práce, Katedra muzeologie FiF MU v Brně. Praha prosinec 1969

06.

Hanzlíček, Z. – Rusek, V.: Teoretické a metodologické problémy farmaceutické muzeologie. Závěrečná zpráva výzkumného úkolu MZ ČSR VI-1-9/2-7. Farmaceutická fakulta UK, Hradec Králové 1974, 176 stran, cyklostylováno

07.

700 let české farmacie. Literárně historické pásmo z dějin farmacie – 7 obrazů s úvodem a závěrem. Přednesli herci Jihočeského divadla, hudbu vybrala PhDr. M. Skalická. Provedeno na úvod II. Národního sjezdu České farmaceutické společnosti v Českých Budějovicích 1975. Magnetofonová páska, České farmaceutické muzeum Kuks

08.

K dějinám biofarmacie a farmakokinetiky. Farmaceutická fakulta UK, 1988/89

09.

Červený lev – podivuhodné cesty alchymie. Strojopis

- Strana 16 -

Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka Oponentské posudky 42 diplomových, 15 rigorózních, l doktorské práce Farmaceutických fakult: UKo Bratislava, UK Hradec Králové 1961-2000 Knihy, učebnice, skripta 01.

Rusek, V. – Drábek, P. – Kučerová, M. – Hanzlíček, Z.:Kapitoly z dějin československé farmacie. Slovenské pedagogické nakladatelstvo, Bratislava 1970, 205 str.

02.

Drábek, P, - Hanzlíček, Z.: A Century. (Ke 100 letům Farmaceutické společnosti). Česká farmaceutická společnost, Praha 1971, 20 str.

03.

Hanzlíček, Z. – Rajtr, Z. – Rusek, V.: Barokní lékárna v Kuksu. Fotografie V. Moravec. Kruh, Hradec Králové 1971, 102 str., 76 foto

04.

Hanzlíček, Z. – Bártková, J. a kolektiv okresních historiografů: 30 let socialistického lékárenství ve Středočeském kraji. Praha 1980.

05.

Příspěvky k dějinám pražského lékárenství. Lékárenská služba ÚNZ NVP, Praha 1991, 144 str. Přednášky

01.

Stručný přehled dějin lékárnictví. Pro ČSM Správy lékáren v Praze. Praha 1958

02.

O českém lékárnictví. Dětský pionýrský tábor Pražské lékárenské služby ve Vojnově Městci, srpen 1960

03.

Česká farmacie v 19. století. I. Celostátní sjezd historiků přírodních, lékařských a technických věd ČSAV, Liblice 1960

04.

Vývoj sítě lékáren v historických zemích. Plenární schůze Skupiny pro dějiny farmacie Komise pro dějiny přírodních, lékařských a technických věd ČSAV. Praha 7. 12. 1962

05.

Pražské farmaceutické muzeum. I. Seminář z dějin farmacie při IV. celostátním sjezdu, Gottwaldov 20. 5. 1963

06.

Vývoj sítě lékáren. I. Seminář z dějin farmacie při IV. celostátním sjezdu, Gottwaldov 20. 5. 1963

07.

Farmaceutické historické materiálie. Seminář lékárníků historiografů Středočeského kraje. Praha 8. 4. 1965

08.

Historický vývoj sítě lékáren Středočeského kraje. Seminář lékárníků historiografů Středočeského kraje. Praha 18. 11. 1965

09.

K historii léčivých rostlin. Výstava „Od léčivé rostliny k léku“. Praha 17. 1. 1966

10.

Visitace českých lékáren r. 1784. IV. Seminář z dějin farmacie při V. Celostátním sjezdu Československé farmaceutické společnosti. Ostrava 13. - 15. 9. 1966

11.

Pražská tironská škola. V. Seminář z dějin farmacie při Celostátní farmaceutické konferenci, Farmaceutická fakulta UKo Bratislava, 11. – 13. 9. 1967

- Strana 17 -

12.

Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka Barokní lékárna v Klatovech. Okresní muzeum Klatovy, zasedací síň radnice 29. 4. 1968

13.

Hanzlíček, Z. – Skarnitzl, Z.: Lékárenské muzeum. 4. zasedání Poradního sboru pro farmacii MZ ČSR 7. 2. 1969

14.

České keramické stojatky. Symposium z dějin farmacie, Jihlava 22.-24. 4. 1970

15.

Počátky pražského lékárnictví. Symposium z dějin farmacie, Jihlava 22.-24. 4. 1970

16.

Farmaceutická muzeologie. Symposium z dějin farmacie, Jihlava 22.-24. 4. 1970

17.

Farmaceutické muzeálie. Pracovní den o dějinách farmacie, Spolek východočeských farmaceutů a Sekce dějin farmacie České farmaceutické společnosti (ČFSp), Hradec Králové 1. 3. 1971

18.

Historie farmacie jako věda a dějiny severočeského lékárnictví. Farmaceutické dny Spolku severočeských farmaceutů, Nový Bor, duben 1971

19.

Život a dílo doc. RNDr. PhMr Jaroslava Hladíka. Slavnostní odpoledne k uctění 70. narozenin doc. Hladíka, České Budějovice 17. 5. 1973

20.

Přehled vývoje kontroly léčiv. Seminář pro III. Odbor Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) 26. 6. 1973

21.

Historický kalendář 1974. Měsíční schůze Spolku farmaceutů v Praze, Poliklinika Praha 2, Karlovo nám. 12. 3.; 14. 5.; 10. 9.; 12. 11. 1974

22.

Literární pásmo k 85. narozeninám zasloužilého umělce PhMr Jaroslava Bednáře. Recitace veršů PhMr R. Tesařová. Spolek farmaceutů v Praze, Lékařský dům 8. 10. 1974

23.

K dějinám léčiv a farmaceutického průmyslu v ČSR. Výzkumný ústav antibiotik (VÚAB), Roztoky u Prahy 19. 11. 1974

24.

Historický kalendář.1975. Měsíční schůze Spolku farmaceutů v Praze, Poliklinika Praha 2, Karlovo nám. 14. 1.; 13. 5.; 9. 9.; 14. 10.; 11. 11. 1975

25.

Vývoj sítě lékáren v Čechách. Pracovní seminář k 700. výročí české farmacie. SÚKL Praha 18. 3. 1975

26.

25 let socialistické farmacie. Slavnostní schůze Lékárenské služby (LS) Příbram 22. 5. 1975

27.

Česká gotická farmacie. I. schůze Spolku farmaceutů v Praze, červen 1975; zkráceně: 2. Seminář lékárníků historiografů Středočeského kraje, červen 1975

28.

Vývoj českého farmaceutického muzejnictví, problémy a úkoly naší farmaceutické muzeologie. 2. Sjezd ČFSp, České Budějovice 10. 10. 1975

29.

Historický kalendář.1976. Měsíční schůze Spolku farmaceutů v Praze, Poliklinika Praha 2, Karlovo nám. 10. 2.; 11. 5.; 14. 12. 1976

30.

Příspěvek k dějinám kurare. Symposium z dějin farmacie, Olomouc 17.-19. 5. 1976

31.

Hanzlíček, Z.- Skalická, M.: Dva olomoucké recepty pro W. A. Mozarta z r. 1767. Symposium z dějin farmacie, Olomouc 17.-19. 5. 1976

32.

Počátky české farmacie. Spolek farmaceutů v Plzni, 20. 4. 1977

- Strana 18 -

33.

Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka Historický kalendář.1977. Měsíční schůze Spolku farmaceutů v Praze, Poliklinika Praha 2, Karlovo nám. 15. 3.; 14. 9.; 11. 10. 1977

34.

Dějiny farmacie jako farmaceutický obor. Slavnostní večer Spolek farmaceutů v Brně, Sekce organizace a řízení farmacie a Sekce dějin farmacie ČFSp, Brno 12. 1. 1978

35.

Historický kalendář.1978. Měsíční schůze Spolku farmaceutů v Praze, Poliklinika Praha 2, Karlovo nám. 14. 2.; 12. 9. 1978

36.

Karel IV. a česká farmacie. Měla být přednesena na XVII. Symposiu z dějin farmacie v Plzni 24.-26. 4. 1978, pro cenzurní zákaz OV KSČ se přednáška nekonala

37.

Lékárnická učebnice z r. 1899. XVII. Symposium z dějin farmacie, Plzeň 25. 4. 1978

38.

Scientiae amabiles RNDr. PhMr Vladimíra Švarce. Pracovní den Spolku farmaceutů v Praze při příležitosti 50 let jeho farmaceutické činnosti, Lékařský dům 20. 9. 1978

39.

Doba Karla IV. a česká farmacie. Měsíční schůze Spolku farmaceutů v Praze, Poliklinika Praha 2, Karlovo nám. 14. 11. 1978 a Seminář LS Středočeského kraje 4. 1. 1979

40.

Kapitoly z dějin české farmacie. Schůze vedoucích lékárníků, Mělník 28. 1. 1980

41.

Vzpomínka na prvního předsedu Sekce pro dějiny farmacie univ. prof. PhDr. PhMr Eduarda Skarnitzla. XIX. Symposium z dějin farmacie, Kutná Hora 21. 4. 1980

42.

Snahy českých farmaceutů o reformu farmacie v letech 1918-1921. XIX. Symposium z dějin farmacie, Kutná Hora 22. 4. 1980

43.

Collegium pharmaceuticum Pragense. Měsíční schůze Spolku východočeských farmaceutů, Hradec Králové 7. 5. 1980

44.

Collegium pharmaceuticum Pragense. (Příspěvek j dějinám českého barokního lékárnictví, nová verse). Konference Spolku jihočeských farmaceutů, České Budějovice 3. 6. 1980

45.

10 let od úmrtí univ. prof. PhDr. PhMr Ed. Skarnitzla. Spolek farmaceutů v Praze 11. 11. 1980

46.

Obrazy z minulosti lékárenství litoměřického okresu. Pro vedoucí lékárníky LS Litoměřice 13. 11. 1980

47.

Vývoj kontroly léčiv. 17. Celokrajský seminář lékárníků kvalitářů, Praha 9. 12. 1980

48.

Normativní činnost ve zdravotnictví. Kurs farmaceutických laborantek Středočeského kraje, Praha 13. 1. 1981

49.

Úvod do dějin farmacie. Kurs farmaceutických laborantek Středočeského kraje, Praha 27. 1. 1981

50.

Dějiny léčiv. XX. Symposium z dějin farmacie Jihlava, duben 1981

51.

Přehled dějin léčiv. Kurs farmaceutických laborantek KÚNZ Středočeského krajského národního výboru (SKNV), Praha 3. 10. 1981

- Strana 19 -

Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka 52.

Vývoj farmaceutických časopisů. Seminář lékárníků historiografů Středočeského kraje, Praha 1981

53.

Příspěvky k dějinám galeniky. Studijní soustředění LS Středočeského kraje, Hořovice 2.-5. 11. 1981

54.

O historii a dějinách farmacie zvláště. Seminář lékárníků historiografů Středočeského kraje, Praha 26. 1. 1982

55.

Česká barokní farmacie. Spolek farmaceutů v Ostravě, Ostrava 27. 4. 1982

56.

Dějiny farmaceutických věd ( Farmakognosie, galenika, farmaceutická chemie). Seminář lékárníků historiografů Středočeského kraje, Praha říjen 1982

57.

Ostatní naše farmaceutické časopisy. XXI. Symposium z dějin farmacie (100 let farmaceutických časopisů), Praha 1982

58.

Chrudimský lékárník PhMr Karel Lábler, vynikající český farmaceut z konce 19. století. XXII. Symposium z dějin farmacie, Chrudim 1983

59.

Doc. Hladíkovi k nedožitým osmdesátinám (*1903). Seminář lékárníků historiografů Jihočeského kraje, České Budějovice 1983

60.

Vývoj organoterapie a objevů hormonů. Studijní soustředění lékárníků Středočeského kraje tématicky zaměřené na hormony a tkáňové působky, Hořovice 21. 11. 1983

61.

Dějiny věd. Seminář lékárníků historiografů Středočeského kraje, Praha 1984

62.

Vývoj stojatkového osazení českých lékáren. XXIII. Symposium z dějin farmacie, Tábor 1984

63.

Léčivé rostliny v dějinách. Konference Zemědělského muzea, Praha 1984

64.

Farmaceutická museologie – teorie a praxe. Weberovy dny a XXIV. Symposium z dějin farmacie, Prešov 11.-13. 10. 1984

65.

Stav a perspektivy vědecké práce v dějinách farmacie, Vědecká konference Společnosti pro dějiny věd a techniky, Praha únor 1985

66.

Příspěvek k dějinám farmakognosie.

Pracovní den Sekce přírodních léčiv ČFSp při

příležitosti 80. narozenin prof. V. Homoly a 60. narozenin RNDr. PhMr Františka Starého, CSc. Praha 3. 7. 1985, Kaiserštejnský palác 67.

Farmaceutická muzeologie. I. Konference o rozvoji farmaceutického muzejnictví, Košice 10.-12. 9. 1986

68.

Příspěvky k dějinám léčiv vegetativní nervové soustavy. Křivoklátské lékárenské dny LS KÚNZ SKNV, Křivoklát 29. 10. 1986

69.

Farmacie a umění. Seminář lékárníků historiografů Středočeského kraje, Praha 6. 11. 1986

70.

Mostecký tisk z r. 1744. Symposium z dějin farmacie, Most 24. 4. 1987

71.

Farmaceutická muzeologie. Tématický kurz Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů (ILF), Praha 26. 2. 1988

72.

K česko-slovenským vztahům ve farmacii a její historii. I. slovenské symposium z dějin farmacie, Košice 28.-29. 4. 1988

73.

Stručné dějiny zdravotnictví a lékárnictví v Mělníce. 200 let lékárny v Mělníce. Pracovní den LS KÚNZ SKNV, Mělník 20. 4. 1989

74.

Obrazy z minulosti středočeské farmacie. 200 let lékárny v Mělníce.

- Strana 20 -

Bibliografie prací RNDr. PhMr. Z. Hanzlíčka Pracovní den LS KÚNZ SKNV, Mělník 20. 4. 1989 75.

Farmaceutické muzeálie. II. Konference o farmaceutickém muzejnictví, České Budějovice říjen 1989

76.

Z minulosti ostatních lékáren na okrese Příbram. 250 let lékárny „U bílého lva“ v Příbrami. Pracovní den LS KÚNZ SKNV, Příbram 19. 11. 1989

77.

Lékárnické organizace. Spolek farmaceutů v Plzni, Plzeň 15. 11. 1990

78.

České lékárenství po r. 1945. Spolek farmaceutů v Plzni, Plzeň 15. 11. 1990

79.

Olomoucké recepty pro W. A. Mozarta. XLV. Symposium z dějin farmacie, Brno 8. 3. 2006

- Strana 21 -

RNDR.PhMr.Z.Hanzlíček:OPERA SELECTA

RNDR.PhMr.Z.Hanzlíček:OPERA SELECTA autor: Drábek, P.

Apotékářský ryneček Toto pojmenování nenese žádné pražské náměstí. Jde o Malé náměstí, též Malý ryneček, v sousedství Staroměstského náměstí, kde během šesti století stávalo v kamenných domech střídavě šest lékáren.Někdy tu nebyla žádná, jindy však i čtyři najednou.Už proto by si toto malé trojúhelníkové náměstí s dvaceti domy uvedený název zasloužilo. Lékárnictví k nám přišlo jako již konstituované povolání z Francie a Itálie přes německé a rakouské země. Jméno prvního lékárníka - Conradus apothecarius Pragensis - známe ze staroboleslavské listiny z roku 1275, kde byl jedním ze svědků trhové smlouvy. Místo jeho lékárny v Praze však neznáme. Podobně tomu bylo i s lékárníky na dvoře králů Přemysla Otakara II a Václava II. O lékárníkovi Jana Lucemburského Bandinovi z Arezza víme, že byl v jeho službách. V Praze však lékárnu nevlastnil. Od poloviny 14. století se stali na Malém náměstí, středisku vlašských kupců, prvními lékárníky Italové. Lékárník Augustin z Florencie dostal roku 1353 měšťanské právo na Starém Městě a lékárnu měl v domě čp. 459 „u Mouřenínů“ (také „ad Ethiopes“). Augustin vlastnil několik domů, na Střeleckém ostrově dva mlýny a od souseda lékárníka Onofora koupil lékárnickou zahradu na Slupi v místě pozdějšího kláštera Alžbětinek. Před lékárnou se prodávaly na malém dřevěném stole léčivé rostliny. Tak tomu bylo u většiny lékáren. Augustin zemřel asi roku 1400 a jeho lékárna zanikla…. Třetí lékárnu na Malém náměstí otevřel roku 1374 v domě čp. 144, kde se říkalo u Anděla nebo v Ráji, dvorní lékárník Karla IV. Angello z Florencie. Byl to nejznámější a nejslavnější lékárník českého středověku. Přišel do Prahy asi kolem roku 1350, vstoupil do služeb Karla IV., tak jako už jeho otec sloužil císaři Jindřichu Lucemburskému. Z Florencie si Angello přinesl rodový erb, zlatého lva. Dostal mnoho privilegií, převážně obchodního rázu, platných pro české království a pro země, které byly pod vládou Karla IV. V Praze založil velkou lékárnicko-botanickou zahradu, první v Čechách a také ve střední Evropě (1360). Bylo to na místě dnešní hlavní pošty v Jindřišské ulici. … Angelova lékárna v domě čp. 144 byla zřejmě v přízemí goticky klenuté místnosti, která se ve dvorním traktu domu dochovala dodnes. … / Časopis českých lékárníků 71, 1999, č. 2, 20-21 / Jihočeské klášterní lékárny Počátky lékárenské činnosti jsou spjaty s charitativní činností prvních klášterů u nás. Byl to především benediktinský řád, který měl péči o nemocné zakotvenou ve svých regulích: infirmorum cura ante omnia et super omnia adhibenda est. Tuto zdravotnickou práci zajišťovaly Armarium pigmentorum (skříň na léky), zahrada léčivých rostlin (herbularius) a malá primitivní nemocnice. Lze předpokládat, že většina klášterních komunit u nás se takto starala o své členy a zhusta i o obyvatelstvo blízkého okolí. Klášterní lékárny si podržely své postavení alespoň do 14. století. Tehdy se již začalo rozvíjet lékárenství laické, civilní, které k nám přišlo již jako konstituovaná profese typu franko-italského. Pak zprávy o klášterní zdravotní péči a tedy i o lékárnách mizí. K novému rozmachu řádových lékáren došlo až po porážce na Bílé hoře v ruce s rekatolizací v 17. a 18. století. Tehdy to však nebyly jen řády, mající péči o nemocné v regulích, ale všechny, které se významně podílely na rekatolizaci země a v lékárenské činnosti hledaly výhodný ekonomický přínos pro klášter. Brzy se však měšťanští lékárníci bránili jejich konkurenci, podávali četné stížnosti na své příslušné krajské úřady a na České gubernium, jako na českou vládu a tyto úřady a lékařská fakulta se lékárníků zpočátku liknavě, pak již vehementně zastávala. Bezpočet dekretů omezoval nebo zakazoval klášterním lékárnám expedici léků, ale většinou bez většího výsledku. Tyto zákazy známe např. z let 1747, 1748, 1751, 1752, 1762 a 1768. Teprve nařízení Generálního zdravotního normativu z roku 1770 a jeho dodatků a zrušení jezuitského řádu z roku 1773 značně restringovaly počet klášterních lékáren. V soupisu lékáren v Čechách z r. 1763 bylo 45 % lékáren klášterních. Toto procento se pak rapidně snižovalo: r. 1784 již jen 17 % a v roce 1820 pouze 3 %.

- Strana 22 -


Dnešní Jihočeský kraj měl v 17. a 18. století klášterní lékárny v těchto městech a místech: Český Krumlov – jezuité Jindřichův Hradec- jezuité Nová Bystřice – pavláni Opařany- jezuité Pacov – karmelitáni Tábor – augustiniáni Vyšší Brod – cisterciáci Želiv – premonstráti V soupisu českých lékáren z r. 1784 se jejich počet snížil na 4 (tj. 28,5 % všech jihočeských lékáren) a sice : Nová Bystřice, Pacov, Vyšší Brod a Želiv. Konečně v 19. století a až do socializace zůstala pouze lékárna ve Vyšším Brodě. … Vyšší Brod. Klášter řádu cisterciáků byl založen r. 1529, v r. 1379 byl postaven klášterní špitál sv. Alžběty pro 11 chudých. Snad do této doby lze klást počátky lékárnické činnosti. Zpráva o lékárně je však mladšího data. V r. 1651 bylo staré opatství přeměněno na lékárnu. Roku 1763 píše krajský úřad v Českých Budějovicích o vyšebrodské lékárně, že „klášter má již od dávných časů úplnou lékárnu a že léky vydává ex misericordia“, ne za peníze. Lékárna, která byla r. 1887 přestavována a byla nově zřízena laboratoř, zůstala v majetku řádu až do socializace. Klášterní knihovna obsahuje řadu medikofarmaceutických rukopisů, z nichž nejstarší kodex pochází z r. 1280, v němž je např. předpis na Remedium contra dolorem capitis apod.… Třebaže soudobí lékárníci se na činnost klášterních lékáren dívali jako na konkurenci, a to zcela ve shodě s úředním názorem a to hlavně s názorem lékařské fakulty, lze dnes pokládat klášterní lékárny za jakousi subsidiární součást soudobé sítě lékáren. Tyto lékárny-ovšem s výjimkou těch, které nežádoucím způsobem rozmnožovaly počet lékáren ve městě- měly na venkově prvořadé zdravotnické poslání, především proto, že byly v místech, kde se velmi těžko mohl civilní lékárník z existenčních důvodů prosadit. ( Odborné Aktuality LO KÚNZ Jihočeského kraje 22, 1981, 82-86) Český překlad Antidotaria Mikulášova Jedna z nejužívanějších mediko-farmaceutických příruček středověku Antidotarium Nicolai je v českém překladu součástí rukopisného lékařského konvolutu, uloženého v pražské univerzitní knihovně pod názvem Kniha lekarzska o rozlicznych neduzych a nemocích z mnohých knih wybrana a welice prospěssna (sign. XVII E 43). Je to zatím náš jediný známý překlad tohoto díla, třebaže ve srovnání s prvotiskem z r. 1471 a benátskými tisky z let 1502 a 1508, které jsem měl k dispozici, neúplný. Zmínil se o něm r. 1817 K. Sternberg a r. 1906 stručně popsal z knihovnického hlediska celý konvolut, v němž je Antidotarium obsaženo, J. Truhlář… Vznik rukopisu klade Truhlář do 17. století. Rukopis má několik letopočtů, které jsou však psány jinou rukou, než lékařský text: na titulní straně je datum 1623, na straně 176 jsou data 1645 a 1663 a jedno nejasné 18.2.16643 (snad 1663). Nejpravděpodobnější doba napsání je textu jsou první dvě decenia 17. století. Do univerzitní knihovny se dostal rukopis z knihovny zrušeného kláštera augustiniánů u sv. Václava na Novém Městě pražském. Tento přírůstek, který byl přebírán pro univerzitní knihovnu v létech 1782 až 1787, patřil k nejbohatším… Prvotisk má 142, tisky mají 148 a rukopis 89 složených přípravků. Autor překladu vyloučil jednak ta komposita, která byla v jeho době možno pokládat za obsoletní (např. Blanca, Esdra, Panchristum antidotum, Quadrumeron, Sotira magna, Vomitus), jednak ty lékové formy, jejichž příprava vyžadovala značné odborné znalosti a zručnosti a určité nástroje (např. vypustil všech 8 druhů trochisků). Zato lékové formy: electuaria, emplastra, olea, sirupi, a unguenta ponechal v téměř původním počtu. Tyto formy mohl tehdy i zručný laik dosti slušně „po domácku“ připravit. Názvy některých komposit jsou zkomoleny, popřípadě z neznalosti špatně čteny (např. Anatasia místo Athanasia, Diacitotomton místo Diacitoniten, Drotopion místo Idropion, Icontripon místo Litontripon, Cralogodium místo Yeralogodion). Jména ingrediencí jsou psána česky i latinsky, většinou v genitivu, nezřídka několik léčivých látek v českém překladu chybí (např. v Electuarium Pliris chybí gemmae, been, coralli, v Emplastrum ceroneum chybí armoniacum, terebinthina, colofone, aloe, thuris,mirre, ve Filantropos chybí fu a meu). Dávky jsou často upraveny v množství i ve váhových jednotkách.

- Strana 23 -


Zaměňují se drachmy za skruple (např. Adryanum, Filantropos), drachmy za unce (např. Confectio alipte muscate) apod. Některé části dávek, jako semis jsou někdy vynechány. Tyto úpravy nasvědčují tomu, že autorem byl laik a tuto domněnku podporují i další poznámky v textu, podle nichž se doporučuje obstarat některá léčiva z lékárny: např. „ Z apateky posilněnj hlavy“. Překlad Antidotaria je do jisté míry vhodným pramenem české terminologie léčivých látek, méně již léčivých přípravků. U většiny vegetabilií domácího původu používá autor tehdejších českých názvů, u dovážených se převážně přidržuje původních jmen z latinské předlohy… Názvy léčivých přípravků ponechává v původním latinském znění, nepřekládá ani jména těch lékových forem, pro něž měla tehdejší čeština termín a překládá pouze „syrop“, což je vlastně česky znějící původní název. Pro nástroje a pomůcky jsou v textu česká jména např. cedilník, mramor, pytlík, řečice, trdlo a obecně používá překladatel termínu „nádoba“pro nádoby všeho druhu, výjimečně nádoba počistowaná (uvnitř cínovaná)… (Československá farmacie 28, 1979, 31-36) Pražské Collegium pharmaceuticum V českých zemích se dosud nepodařilo prokázat existenci lékárnického cechu. V letech 1564 až 1568 se hovoří v pramenech o lékárnickém „pořádku“ v Praze. Staroměští radní lékárníkům cech doporučovali a dokonce slibovali, že jim jeho vytvoření nařídí; r. 1568 se již o cechu mluví, ale tyto ojedinělé zprávy nesvědčí dosti zřetelně o uskutečnění lékárnického cechu v Praze. Na tomto místě je vhodné se zmínit o zprávě J. S. Nováka o jeho práci Brněnské lékárny, podle níž tři brněnští lékárníci protestovali r. 1647 proti receptuře jezuitské lékárny jménem místního Pharmacopoeischen Collegii, ač o tomto sdružení mu není jinak nic bližšího známo. Dosud jsme se domnívali, že lékárnické gremium v Čechách, zavedené r. 1784 bylo vůbec první stavovskou institucí u nás. A nyní, vlastně po 300 letech, roztroušené, ale dosti četné zprávy, jek ve Státním ústředním archivu, tak v Archivu Karlovy university v Praze, nás seznamují s existencí a činností dosud neznámého společenství pražských lékárníků zvaného Collegium pharmaceuticum. Pražské lékárnictví, značně rozvrácené po třicetileté válce, zvláště po švédské okupaci Malé Strany r. 1648, se zvolna konsolidovalo. Hospodářskou potenci lékárníků mělo do jisté míry posílit vyžádané královské privilegium z r. 1652. Mělo pražské lékárníky chránit před konkurencí řádových lékáren, všelijakých fušerů procházejících městem, a povolením neměnného počtu devíti lékáren zajistit jim výhradní monopol na výrobu a prodej léků a tak zamezit vzniku dalších lékáren v Praze. Brzy se však ukázalo, že ani jedno z těchto ustanovení privilegia se nedodržuje. Činnost řádových lékáren v Praze, ač omezována četnými nařízeními, trvala prakticky po celou dobu existence kolegia a ani vzniku nových lékáren nebylo možno zabránit. Proto byli nuceni ustavit na obranu svých hospodářských zájmů dobrovolné společenství s téměř stejným zaměřením jako např. v Norimberce, s nímž byli ostatně v čilém obchodním styku a jehož kolegium jistě znali. Pražské Collegium pharmaceuticum tvořili majitelé původně devíti pražských veřejných lékáren. V průběhu 18. století k nim přibyli tři, jejichž lékárny nevznikly bez odporu oněch devíti. Židovská lékárna U zlatého lva na Židovském městě a lékárna Milosrdných bratří U granátového jablka, které bylo r. 1772 přiznáno právo veřejné lékárny, nebyly pojímány do počtu lékáren kolegia. Šlo tedy o tyto pražské lékárny: Staroměstské: 1/ U zlaté koruny na Malém náměstí, 2/ U bílého lva na Staroměstském náměstí, 3/ U bílého jednorožce rovněž na Staroměstském náměstí, 4/ U zlatého medvěda v Železné ulici, 5/ U zlatého jelena na Můstku. Novoměstské: 6/ U zlatého noha na Václavském náměstí, 7/ U černého mouřenína (později U bílého anděla), 8/ U modrého lva (založena 1772), obě na Karlově náměstí. Malostranské: 9/ U černého orla na Malostranském náměstí (horní část), 10/ U bílého orla na Malostranském náměstí (dolní část), 11/ U zlatého orla v Mostecké ulici. Hradčanské:

- Strana 24 -


12/U zlatého lva v Nerudově ulici (od r. 1756). V čele kolegia stál senior, volený z pražských lékárníků. Jeho jméno je vždy první na veškerých listinách, na žádostech, stížnostech, různých vyjádřeních, sám podepisuje např. daňové sestavení a kvitance. Závažnější písemnosti stvrzovali svými podpisy zároveň s ním i ostatní pražští lékárníci včetně vdov. Jejich pořadí v letech 1665 až 1771 zachovává zásadu ancienity, podle toho, jak který z nich nastupoval v držení lékárny. Nejstarší majitel na předním místě, nejmladší na posledním… Od r. 1771 veškeré zprávy o kolegiu mizí a na jeho místo nastoupila nová dobrovolná organizace, nazvaná grémium. Trvala až do r. 1784, kdy bylo zavedeno úředně grémium pro Čechy. (Farmaceutický obzor 33, 1964, 271-276) Ke vzniku lékárnického grémia v letech 1783 až 1784 …Dne 1.10. 1783 byl zvolen děkanem pražské lékařské fakulty prof. botaniky a chemie Josef Gottfried Mikan (1742-1814). Krátce nato doznaly dosud poměrně klidné poměry pražského i českého lékárnictví několika změn. Prof. Mikan znal z vlastní zkušenosti stav našeho lékárnictví, setkával se s jeho představiteli např. na společných zasedáních profesorského sboru na fakultě, ale také mimo ni. Znal tedy i činnost kolegia. Jeho nezávislost a svoboda v rámci možností centralistického uspořádání státu, vymykající se do značné míry z dohledu fakulty i státní správy, jej zřejmě vedly k návrhům, které zakrátko prosazoval. Dobrý vztah k císaři a k jeho reformnímu úsilí chtěl uplatňovat v nařízení nové lékárnické organizace, která by profesi zcela podřídila dohledu fakulty, a tím i státu. V té době již existovala sanitní komise Českého gubernia jako nejvyšší státní zdravotnická instituce a síť krajských fyziků. Tím dosavadní policejně-zdravotní pravomoc fakulty klesla. Dne 10.února 1784 napsal guberniu svůj první dopis. Upozornil v něm na „nepořádky ve farmaceutickém grémiu“, na něž dostal stížnosti již druhý den po svém nástupu do funkce děkana fakulty. („…Da ich bei dem hiesigen Gremio Pharmaceutico Unordnungen ergeben…“). Byl přesvědčen, že těmto nepořádkům zabrání, když bude u grémia zavedena na nejvyšší příkaz stejná organizace jako u chirurgů, totiž úředně nařízené grémium. Dále požadoval, aby schůzím lékárníků, které by se konaly nejméně jednou ročně, ale na žádost lékárníků i častěji, předsedal a řídil je děkan lékařské fakulty, aby se tak nepořádkům předcházelo a odstraňovaly se. … Prof. Mikan neuvedl ani druh, kvalitu či počet stížností, ani nevypočetl a nehodnotil nepořádky. Chtěl pouze změnu organizace. Jeho dopis zní dnes velmi striktně, nekvalifikovaně a nepřesvědčivě. Gubernium odpovědělo neobvykle brzy – 23.2.1784 - a Mikanův požadavek doplnilo seriózními dodatky v otázce vzdělání mladých adeptů lékárnictví. … Dodalo totiž konkrétní požadavky na vzdělání lékárnických učňů, kteří mají ještě před složením tovaryšských zkoušek (Freisprechung) v jakési „předzkoušce“ prokázat, že se všemu nutnému naučili… Téhož dne, kdy gubernium odpovědělo Mikanovi (23. 2. 1784), vydalo všem českým krajům cirkulář s žádostí, aby krajští fyzikové pořídili seznamy lékáren v krajích a u lékáren uvedli : jména lékáren, lékárníků nájemců nebo provizorů, zda jsou zkoušeni na fakultě a kdy a také vzájemné vzdálenosti mezi lékárnami. Tak vznikl náš první ucelený seznam lékáren v Čechách, který uvádí i mnoho důležitých a zajímavých zpráv o síti lékáren. … (Československá farmacie 40, 1991, 217- 220) 250 let české lékopisné tradice … Právě před 250 lety vyšlo Dispensatorium medico-pharmaceuticum Pragense. Cenzuru provedli profesoři lékařské fakulty Jan Ignác Mayer a Jakub Smith, senior a děkan této fakulty. Svolení k tisku dal tehdejší rektor univerzity, jezuita P. Jan Heilman. Dispensatorium bylo vytištěno na Starém Městě pražském, ale není známo u kterého tiskaře. Titulní list nese bohatou barokní mědirytinu s lékárnickou a přírodovědnou alegorií, jejímž autorem byl malostranský malíř Tomáš Schmith a rytcem Antonín Birkhart. Dispensatorium má kvartový formát a text je tištěn po dvou půlstránkových sloupcích. Jeho koncepce a uspořádání se velmi liší od našich dnešních lékopisů. Uvádí pouze složené léčivé přípravky a komposita, někdy nekriticky kumulované. Jejich ingredience jsou nerostného, rostlinného i živočišného původu. Věcným i odborným podkladem byly sice cizí vzory, ale aplikované na domácí poměry. Receptury obsahují mnoho pražských, krajských a lázeňských zajímavostí, některé předpisy nesou přívlastek „pragensis“. Po předmluvě jsou v šesti kapitolách zařazeny údaje a vysvětlení ke sběru jednoduchých

- Strana 25 -


léčiv, k jejich ukládání a uchovávání, o jejich době trvalosti (jakási doba použitelnosti) a konečně o povolených náhradách, váhách a závažích a o farmakochemických značkách. Pak následují v abecedním pořádku jednotlivé články, obsahující složení, popis přípravy a indikace přípravku. Záhy po vytištění dispenzatoria, již v březnu 1739, konstatovalo profesorské kolegium lékařské fakulty, že jeho text je plný chyb, že vydání bylo po smrti jednoho z autorů (1738) zbytečně uspěcháno a že bude třeba vydat doplněk, jímž se chyby opraví. Nakonec však fakulta za širokého autorského kolektivu pod vedením svého děkana profesora Františka Ferdinanda z Reichwitz – ten pak nové vydání i finančně zajistil – přistoupila k edici nového dispenzatoria. Bylo připraveno již v květnu 1748. Po překonání obtíží s tiskaři vyšlo Dispensatorium pharmaceuticum pragense renovatum v pražské tiskárně Jana Karla Hraby roku 1750. …Z deontologického hlediska je velmi zajímavá předmluva k vydání z roku 1750. Lékárníkovi se v ní ukládá, aby „nezapomínal na dobročinnost k bližním“, dále aby „pečlivě dbal o sběr, výběr, uchovávání, přípravu a výdej léků“, aby „nejen studiem, ale také praxí a zkušenostmi získal vědomosti o domácích a cizích léčivech“, aby „získal rei pharmaceuticae magisterium a tím rozsáhlé vědomosti v oborech, které tvoří Ars pharmaceutica“ a konečně aby si „pořídil obsáhlou odbornou knihovnu a znal díla botanická, chemická a díla o léčivech, neboť otevírají cestu ke skrytým poznatkům a základním vědomostem – rerum pharmaceuticarum“. (Succus, bulletin pro lékárníky a lékaře 2, 1989, 42-44) Redaktoři Časopisu českého lékárnictva Redaktoři náleželi ve Farmaceutické a později Lékárnické společnosti k předním osobnostem farmaceutického života. Tiskový orgán společnosti, který řídili, měl přinášet potřebné informace a zprávy pro lékárenskou praxi, měl však také původními pracemi reprezentovat českou a po roce 1918 také československou farmacii po vědecké stránce. Je pochopitelné, že redaktoři museli mít velmi dobrý přehled o poměrech v celém domácím lékárnictví a znát přinejmenším i stav a směry ve farmacii okolních zemí a států. Museli mít poměrně široký rozhled ve svém oboru z hlediska odborného i společenského. Jejich odpovědná práce byla nejen v prvních letech velmi svízelná. Starali se o náplň časopisu, sháněli příspěvky, pokud je sami nedodávali, a vytvářeli jakýsi volný okruh spolupracovníků. Příslušela jim také péče o tisk, spojení s tiskárnou, vyjednávání, překlenutí a vyrovnávání mnoha problémů technického charakteru a často i nepředvídaných těžkostí. Uvážíme-li, že se sázelo z rukopisu,musel být redaktor vždy pohotově poskytnout správný text a podat vysvětlení. Často šlo i o finanční záležitosti, které musel řešit. Ne vždy se jim za tuto úmornou práci dostávalo ze řad čtenářů-farmaceutů uznání a ocenění. Velmi často byli častováni nepochopením a odsuzováním některých skupin českého lékárnictva, které pod praporem komercializace lékárnictví zhusta podřizovaly vědecké a odborné zaměření časopisu a dokonce i zdravotnické zaměření profese zájmům obchodním a konkurenčním. Nezřídka otravovaly práci redaktorů rozbroje, štvaní a pokoutní pomlouvání. Zavedení redakčních rad, jejichž členové si povinnosti a úkoly rozdělili, značně ulehčilo a do značné míry i zkvalitnilo práci vedoucího či odpovědného redaktora. Přesto však o řízení časopisu stále platil povzdech jednoho z prvních redaktorů, PhMr. Jana Štěpánka z roku 1887: „Neníť věru lehké redigování českého listu odborného a se značnými obtížemi pracovali zvláště předchůdcové naši v redakci.“ K tomu lze dodat, že s obtížemi pracovali i jeho následovníci. … Proto jsme pokládali za prospěšné a pro celou naši farmaceutickou veřejnost za povzbuzující, právě při slavném stém výročí založení Časopisu českého lékárnictva, uvést zde všechny redaktory z let 1882 až 1950 jako výraz díků a úcty k jejich práci pro naši farmacii. (Československá farmacie 31, 1982, 97-109) Příspěvky k dějinám farmakognózie …Rigorózní řád z r. 1810 uváděl mezi zkušebními předměty pro farmaceutické rigorózum také zkoušku z „Pharmazeutische Waarenkunde“. Naším prvním vysokoškolským učitelem, který poukázal na označení farmakognózie pro dosud užívané „farmaceutické zbožíznalství“ byl Vincenc František Kostelecký (1801-1887) ve svém díle „Medicinisch-pharmaceutische Flora“ (1831). Jde o farmakognostický spis, zpracovaný botanickým systémem. Za dvacet let nato, roku 1851, vyšla naše první učebnice „Grundzüge der Pharmakognosie“, jejímž autorem byl profesor farmakologie a farmakognózie na lékařské fakultě pražské univerzity František Reiss (1808-1861). Z předmluvy vyplývá, že již roku 1850 byl na univerzitě zřízen farmakognostický kabinet, vybavený drogami a někdy v seznamech nazývaný „Pharmakognostisches Museum“. Ve školních letech 1873/1874 až

- Strana 26 -


1886/1887 přednášel farmakognózii, zřejmě pod tlakem nutnosti, profesor soudní chemie, lékárník v Praze a doktor chemie Josef Lerch (1816-1892). Prosazoval české snahy a hájil zavedení českých přednášek na lékařské fakultě (1866). Po rozdělení pražské univerzity roku 1882 byl pověřen přednáškami farmakognózie opět erudovaný chemik, lékárník a doktor chemie tehdejší docenta August Josef Bělohoubek (1847-1908). První zavedl ve farmakognózii mikroskop, obnovil někdejší farmakognostický kabinet a staral se o odbornou českou literaturu. Farmakognózii přednášel do roku 1886, kdy ji převzal nový profesor Bohuslav Jiruš (1841-1901), lékař a především všestranný přírodovědec a botanik. Roku 1888 vytvořil Ústav pro farmakologii a farmakognózii, kde byli vzděláváni farmaceuti až do vzniku samostatných farmaceutických fakult a do přechodu farmakognózie na tato učiliště. Období profesorů Chodounského a Lhotáka bylo poslední, kdy byla farmakognózie přednášena aktivně ještě farmakology. Profesor Kamil Lhoták (1876-1926) sepsal první českou učebnici farmakognózie (1908). Roku 1916 přijal Lhoták za asistenta farmaceuta Eduarda Skarnitzla (18941970), jehož Lhotákův nástupce profesor Emanuel Formánek (1869-1929) dovedl k habilitaci a připravil tak cestu k rozvázání staletého dualismu farmakologie-farmakognózie. Za Skarnitzlovy éry vrcholí naše farmakognózie a její třistaletá tradice na Karlově univerzitě. Profesor Skarnitzl přednášel farmakognózii ještě podle organografického systému, ale on sám již v roce 1932 - zřejmě pod vlivem Tschirchovým - v předmluvě napsal, že „ pro systém farmakochemický, nejdůležitější, je studijní doba farmacie na univerzitě příliš krátká“. Z toho můžeme usuzovat, že si byl vědom potřeby farmakochemického systému již před padesáti lety. Za svého působení vychoval mnoho svých spolupracovníků a následovníků, kteří jako asistenti působili po druhé světové válce na Ústavu pro farmakologii a farmakognózii lékařské fakulty Karlovy univerzity. Jeho dlouholetým spolupracovníkem byl docent RNDr. PhMr. Zdeněk Blažek, CSc. (1909 až 1970), který však Skarnitzlovu vědu na nově zřízené farmaceutické fakultě nevedl, řídil však významné centrum farmakognostického výzkumu u nás – Výzkumný ústav léčivých rostlin v Praze. Po otevření studia farmacie v Brně na tehdejší přírodovědecké a lékařské fakultě a pak po vzniku samostatné farmaceutické fakulty roku 1952 převzal výuku farmakognózie pozdější profesor RNDr. PhMr. Vladimír Homola (nar. 1905), který se stal také prvním děkanem brněnské fakulty. … Na tomto místě bych se rád zmínil o snad málo známé skutečnosti. Na pražské přírodovědecké fakultě byl roku 1934 ustanoven lektorem farmakognózie RNDr. PhMr. Zdeněk F. Klan (1894-1951) za podpory a z iniciativy profesora dr. Františka A. Nováka (1892-1964). Roku 1947 se pro tento obor habilitoval a po jeho předčasném úmrtí se docentura farmakognózie na přírodovědecké fakultě již neobnovila. … (Československá farmacie 35, 1986, 407-413) Dějiny Státního ústavu pro kontrolu léčiv (1918-1983) …. 1. Vznik a počátky Ústavu pro zkoumání léčiv v Praze (1918-1926) Již v posledních dvou letech první světové války se začal objevovat nedostatek léčiv a léků v izolovaných státech tzv. centrálních mocností. Kvalita léků se rychle snižovala, předpisy o náhražkách vnášely do velkoobchodu a distribuce zmatek a uvolňovaly cestu do léčebného použití podřadným, méněcenným a někdy i znehodnoceným léčivům a lékům, u nichž byla kontrola jejich jakosti nad síly a možnosti lékárníkovy laboratoře. Přežilý systém vizitací lékáren, tkvící ještě v barokních názorech na prohlídky, nemohl naprosto pomoci zvýšení kvality léčiv: byl totiž nepružný, lze říci jen symbolický a nad to prováděný ze strany vizitujících zcela neodborně a laicky. Nová republika zdědila všechny tyto nedostatky rozpadlé monarchie. Velmi brzy zahájili svou činnost různí fušeři a pokoutní výrobci léků, kteří se snažili dostat na trh své nekvalitní přípravky. Zápornou úlohu tu sehrál i německý průmysl, který se chtěl zbavit podřadných léků, zbylých z válečných let a třeba i podloudně je dopravoval do Československa. Revoluční Národní výbor v Praze si uvědomoval nutnost zavčas čelit těmto nezdravým poměrům, a proto, využívaje zákona z 28. 10. 1918, podle něhož zůstávaly až na další v platnosti všechny dosavadní zemské i říšské zákony, nařídil jeho člen MUDr. Vavro Šrobár (1856-1950) dne 8. 11. 1918 fonogramem bývalého místodržitelství v Praze, aby veškeré vzorky léčiv, které byly odebrány při vizitacích lékáren na území republiky, byly odesílány ke zkouškám do Ústavu pro farmakologii a farmakognosii lékařské fakulty Karlovy university v Praze. Než k tomuto rozhodnutí došlo, bylo vše dojednáno s přednostou ústavu prof. MUDr. Kamilem J. Lhotákem, při jehož ústavu tak vznikl via facti jako jeho oddělení Ústav pro zkoumání léčiv. Měl nahradit s okamžitou platností činnost někdejšího vídeňského ústavu a jeho umístění ve farmakologickém ústavu bylo chápáno jako nutné provizorium. …

- Strana 27 -


(Československá farmacie 33, 1984, 83-91) K jubileu Pražského farmaceutického muzea Před více než 40 lety, 1. října 1959 bylo oficiálně otevřeno Pražské farmaceutické muzeum…. Téhož dne byla zároveň otevřena první muzejní výstava nazvaná „Z minulosti českého lékárnictví“. Muzeum bylo umístěno v tehdy zrušené a uzavřené malostranské lékárně U zlatého lva, později nazývané Dittrichova lékárna. Založil ji roku 1756 lékárník Josef Bischof v Nerudově ulici č.22O, kde se jí podle domovního znamení říkalo U zlaté podkovy. Zakrátko ji však přestěhoval do sousedního domu č. 221/3232. V letech 1820-1822 byla lékárníkem Vincencem Dittrichem nově zařízena ve stylu pozdního empíru až pozdního biedermeiru a vybavena stojatkovým zařízením slavkovského porcelánu z téže doby. Za komunismu byla lékárna převedena do n. p. Medika(1950) a 25. května 1952 zrušena. Její interiér se podařilo zachovat zásahem památkářů, Uměleckoprůmyslového muzea a především prof. Dr. V.V. Štecha. Počátek zájmu o farmaceutické archiválie a jejich vystavení, zhodnocení a vědecké uplatnění se u nás začal projevovat od jejich prvního expozičního využití na Zemské jubilejní výstavě v Praze roku 1891. Tehdy zde lékárník PhMr. F. Schnöbling vystavil svou barokní lékárnu U zlaté koruny z malého rynečku v Praze. Mnoho dalších našich lékárníků vystavovalo historické, věcné, knižní a archivní doklady minulosti oboru. Návrhy na zřízení lékárnického muzea se neuskutečnily. Lékárna i farmaceutické památky byly předány Národnímu muzeu, kde byly vystaveny. Expoziční využití lékárenských historických památek se opakovalo ještě na Národopisné výstavě českoslovanské roku 1895 a na II. mezinárodní výstavě v Praze roku 1896. Pak zájem o tyto památky zcela ochladl. V roce 1910 se projevila snaha o vybudování farmaceutické historické sbírky v Technickém muzeu v Praze. Poměry v českém silně komercionalizovaném lékárenství však těmto aktivitám nepřály. Sběratelskou činnost se zaměřením k vybudování lékárnického muzea obnovil až v r. 1944 prof. PhDr. PhMr. Eduard Skarnitzl v rámci tehdejšího Ústředního svazu lékárníků. Brzy po válce a otevření českých vysokých škol zahájil sběr lékárnických muzeálií na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy doc. RNDr. PhMr. Jaroslav Hladík. Sbírka byla po komunistickém převratu v roce 1948 zavřena a po roce 1952 předána na novou farmaceutickou fakultu v Brně. (Časopis českých lékárníků 72, 2000, č. 4, 20-21) Základy farmaceutické muzeologie …Jestliže za počátek světového farmaceutického muzejnictví pokládáme sběratelskou činnost švýcarských lékárníků Burkharta Rebera (1848-1926) a Theodora Engelmanna (nar. 1851) ze šedesátých let 19. stol., pak farmaceutické muzejnictví již dovršilo sto let. Za toto dlouhé období vznikaly většinou nesoustavné sbírky, které sloužily spíše ke glorifikaci lékárenství, než k dokumentaci farmacie. Prakticismus, který se projevoval, a ještě projevuje ve farmaceutických muzeích, je dnes třeba nahradit v souhlase s rozvojem vědy a její společenské angažovanosti racionalizací muzejní práce, v níž je nutno uplatnit muzeologii jako svébytný obor, který může zabezpečit vyšší kvalitativní úroveň konkrétní muzejní práce. Základ pro zformování farmaceutické muzeologie dává vývoj a současný stav obecné muzeologie. Z dnešního širokého pojetí farmacie pak vyplývá vymezení rozsahu farmaceutické muzeologie. Její soustava vychází ze zásad obecné muzeologie, jak jsou traktovány na muzeologické katedře brněnské univerzity a jak je v poslední době zformuloval náš muzeolog Z. Z. Stránský. Specifičnost farmaceutické muzeologie tkví v aplikaci poznatků obecné muzeologie na konkrétní farmaceutické jevy. Systém obecné muzeologie je postaven na požadavku poznávání tzv. muzeality, což je určitá kvalita, společenská hodnota, která je společnosti prospěšná. Dokazuje to civilizační a především kulturní rozvoj lidstva. Systém farmaceutické muzeologie: 1/ Genetický Dějiny farmaceutického muzejnictví 2/ Strukturální a/ Teorie farmaceutické muzejní selekce a dokumentace b/ Teorie farmaceutické muzejní tezaurace c/ Teorie farmaceutické muzejní komunikace 3/ Praktický a/ Farmaceutické muzeum (muzeografie) b/ Soubor praktických a technických oborů a muzejních činností

- Strana 28 -


Z nich obrátím pozornost ke strukturálnímu úseku, k základním teoriím, které pro rozvíjení farmaceutické muzeologie pokládám za nejzávažnější. Teorie farmaceutické muzejní selekce a dokumentace je teorií tvorby sbírkového fondu. Základní požadavek je vytvořit sbírku, která by jako soustava byla dokladem farmaceutické skutečnosti. Sbírkové fondy mohou vznikat: a/ pasivní dokumentací, což je zajišťování dokladů, které již přestaly sloužit farmacii, b/ aktivní dokumentací, což je záměrné vyhledávání dokladů současného farmaceutického života. Tento způsob je vlastním cílem systematické činnosti muzea. Je nezbytné, aby aktivní i pasivní dokumentaci prováděl farmaceut s přiměřenou muzeologickou erudicí, který zná problematiku oboru a strukturu fondů vlastního muzea i s jeho dokumentačními mezerami. Ze vztahu skutečnosti a její muzeální dokumentace vyplývá požadavek, aby sbírkový fond byl modelem. To přináší problém selekce u předmětů zvláštních a obecných. Zvláštní předměty zařadíme do sbírkového souboru vždy, u obecných se osvědčuje metody reprezentativního výběru. Teorie farmaceutické muzejní tezaurace úzce souvisí s předcházející. Jde o vědecké zpracování, tedy především o prosazení systematiky sbírkového fondu, o jeho ochranu konzervačními a restauračními metodami a konečně o způsoby jeho uchovávání. … (Československá farmacie 21, 1972, 180-182)

- Strana 29 -

Bibliografie Doc. RNDr. PhMr V. Ruska,CSc.

Bibliografie Doc. RNDr. PhMr V. Ruska,CSc. Rusek bibliografie

1. Jméno: R U S E K 2. Pigment: Václav 3. Místo a datum narození: Komárov u Opavy 28. 2. 1928, Československá republika 4. Adresa zaměstnání: Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy, CZ-500 05 Hradec Králové, Heyrovského 1203 Trvalé bydliště: 602 00 Brno, Šumavská 420/25 Pracoviště: České farmaceutické muzeum, 544 43 Kuks, Hospitál 81 (2005-2007) 5. Vědecké a akademické hodnosti: PhMr (Pharmaciae Magister), Masarykova Univerzita Brno 1951 CSc. (Candidatus Scientiarum), Komenského Univerzita Bratislava 1964 RNDr (Rerum Naturalium Doctor), Komenského Univerzita Bratislava 1968 Docent (Doc.), Karlova Univerzita Praha 1987 6. Významnější publikace z dějin farmacie: Knihy: Fundárek, R. - Rusek, V.: Prehľad dejín farmácie. Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava 1960, 185 str. Rusek, V. - Drábek, P. - Kučerová, M. - Hanzlíček, Z.: Kapitoly z dějin československé farmacie. Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava 1970, 205 str. Hanzlíček, Z. - Rajtr, Z. - Rusek, V.: Barokní lékárna v Kuksu. Nakladatelství Kruh, Hradec Králové 197l, 104 str., 57 obr. Solich, J. - Rusek, V. - Hartlová, S. - Izák, D.: Farmaceutická zařízení v ČSSR. [ Kapitola 2. Rusek, V.: Vývoj jednotlivých úseků farmacie na území ČSSR do dnešní doby.]. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1972, 208 str. Rusek, V. - Solich, J. - Hartlová, S.: Farmaceutická propedeutika. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1975, 335 str. Rusek, V. - Berka, I.: Exlibris farmaceutù. Soupis jako doprovod k výstavě. Česká farmaceutická společnost a Státní vědecká knihovna, Brno 1979, 95 str. Kučerová, M. - Rusek, V.: Úvod do štúdia a dejiny farmácie. Univerzita Komenského, Bratislava 1981, 70 str. Rusek, V. - Kučerová, M.: Úvod do studia farmacie a dějiny farmacie. Avicenum - Osveta, Praha 1983, 195 str. Rusek, V. - Berka, I.: Katalog exlibris farmaceutů a pracovníků ve farmacii. Lékárenská služba OÚNZ Prešov, Oddělení dějin farmacie Farmaceutické fakulty UK, Prešov - Hradec Králové 1984, 95 str.

- Strana 30 -

Bibliografie Doc. RNDr. PhMr V. Ruska,CSc. Rusek, V.:Vývoj některých léků a jejich výrobních zařízení. Kandidátská disertační práce, Farmaceutická fakulta Univerzity Komenského, Bratislava 1963. Strojopis. Svazek 1,2, 199 str., 111 obr. Hanzlíček, Z. - Rusek, V.: Teoretické a metodologické problémy farmaceutické muzeologie. Závěrečná zpráva výzkumného kola Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva školství ČSR VI-1-9/2/7. Hradec Králové 1974, 176 str. Cyklostil. Rusek, V. – Svobodný, P.: Farmaceutická fakulta se sídlem v Hradci Králové. In: Dějiny Univerzity Karlovy 1918-1990, díl IV. Karolinum, Praha 1998, str. 419-429 Rusek, V.: České farmaceutické museum v Kuksu. In: Petráň, J. (Ed.): Památky Univerzity Karlovy v Praze. Karolinum, Praha 1999, str. 243-244. Rusek. V.: - Svobodný, P.: The Pharmaceutical Faculty of Charles University in Prague. In: A History of Charles University 1802-1990. Edited by F. Kavka and J. Petráň. T. 2, str. 335-…Praha 2001 Rusek, V. – Smečka, V.: České lékárny. Nuga, Praha 2000, 166 str., 180 obr. ISBN 80-85903-13-X Broncová, D.(ed.): Historie farmacie v Českých zemích. MILPO, Praha 2003, 174 str. ISBN 80-86098-30-3. Kapitoly: Co je farmacie 9-10; Od šamanství k lékárně 11-21; Věk objevů 22-36; Lékárenství ve dvacátém století (Lisá M., Rusek V., Smečka V.) 37-60; Co je psáno (Drábek P., Rusek V.) 89-96; Na návštěvě v muzeu (Rusek V., Broncová D.) 104-111; De schola et scientia (Rusek V., Broncová D.) 112-123; In: Krátká zastavení: (Rusek V.): G. Hell – Galena - IVAX CR 139142. Kouzlo apatyky. The Magic of Pharmacy. Námět: Müller, V. – Trojan, P. Foto: Mádr, V. Texty: Trojan P. Odborný poradce a spoluvýběr snímků: Rusek V. Creativum (nákladem Müller Pharma), Praha 2004, 64 str. Smečka, V. – Rusek V. – Procházka Z.: České lékárny (II). Cesta k moderní lékárně krok za krokem. Nakladatelství Orac, Praha, rukopis 2005 Rusek, V. – Valášková, L. – Drha, J.: Kouzlo barokní lékárny v Kuksu. Produkce P. Trojan. Nakladatelství Eskira pro České farmaceutické muzeum. Praha 2007, 62 str. *

Učebnice: Melichar, M. a kolektiv: Technologie galenik a léků. Systematika. [V. Rusek zpracoval kapitoly z historie] Státní pedagogické nakladatelství, [2. vydání]Praha 1955; [3. vydání] Praha 1958 Rusek, V.: Vývoj lékárenského pracoviště. In: Smečka, V.: Výstavba a vnitřní zařízení lékáren. Státní zdravotnické nakladatelství, Praha 1961, str. 7-26, 254-256 Rusek, V.: Dějinný vývoj lékù. In: Rusková, S. - Ševčíková, E. - Řehořovský, Z.: Galenická farmacie. Pro střední zdravotnické školy, obor lékárenských laborantů. Ministerstvo zdravotnictví ČSR, Praha 1961, str. 6-19 Rusek, V.: Historický vývoj [parenterální aplikace a výroby injekcí]. In: Chalabala, M.: Výroba injekcí. Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava 1964, str. 8-12 Rusek, V.: Historie výroby tablet.

- Strana 31 -

Bibliografie Doc. RNDr. PhMr V. Ruska,CSc. In: Chalabala, M. - Malý, J.: Výroba tablet. Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava 1965, str. 6-10 [Rusek, V.]: Desarrollo historico de la administracion parenterica de los medicamentos In: Chalabala, M.: Preparacion de inyectables. La Habana 1965, str. 5-15 Rusek, V.: Historie výroby dražé. In: Chalabala, M. - Malý, J.: Výroba obalených tablet. Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava 1968, str. 8-12 Rusek, V.: Historie čípků a jejich výroby. In: Chalabala, M. - Malý, J.: Výroba čípků. Státní pedagogické nakladateľstvo, Bratislava 1969, str. 9-14 Rusek, V.: Historický vývoj [parenterálních roztoků]. In: Chalabala, M. - Malý, J. - Šanda, M.: Galenika a léky sterilisované. Slovenské pedagogické nakladateľstvo, Bratislava 1969, str. 26-30 Rusek, V.: Historie [kolyrií]. Ibid. pag. 92-93 Rusek, V.: Vývoj lékopisů na území ČSSR. In: Vlach, J.: Téze a syllaby přednášek v kurzu o Čs. lékopisu -3. vydání [pro lékárenské laboranty]. Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, Brno 1971, str. 49 Rusek, V.: Dějiny českého lékárenství. In: Vlach, J.: Téze a syllaby přednášek v kvalifikačním kurzu v úseku technologie léků. Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, Brno 1971, str. 2-13 Rusek, V.: Nástin dějin farmacie v ČSSR. In: Kolektiv autorů: Lékárenský provoz pro farmaceutické laboranty. Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků. Brno 1974, str. 10-56 Rusek, V.: Přehled historického vývoje lékárenství. In: Kolektiv autorů: Organizace, řízení a provozní otázky lékárenské služby. Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, Brno 1982, str.245-285 Původní články: Chalabala, M. - Rusek, V. - Žáček, H.: Entwicklung und Organisation der pharmazeutischen Hochschulausbildung in der Tschechoslowakei. Pharmazie (Berlin) 12, 1957, 232-238 Rusek, V.: Ergänzungen zu H. Hügel: Die Veröffentlichungen der [Internationalen] Gesellschaft für Geschichte der Pharmazie 1927 bis 1952. Zur Geschichte der Pharmazie 11, 1959, Nr. 2, S. l6. Hügel, H.: Die Veröffentlichungen der Internationalen Gesellschaft für Geschichte der Pharmazie 1953-1965. Veröffentl. d. IGGP, N.F. Bd.29. S. 73-75. Stuttgart 1967 Rusek, V. - Chalabala, M.: K historii rektální aplikace glycerinu. Československá Farmacie [Českoslov. Farm.] 9, 1960, 481-485 Rusek, V.: Vývoj injekční formy léčiv I. Vývoj parenterální aplikace léčiv. Českoslov. Farm. 9, 1960, 531-536 Rusek, V.: Farmaceutické studium na Universitě J. E. Purkyně v Brně v letech 1945-1960. Acta Facultatis pharmaceuticae Bohemoslovenicae T. VI, 1961, 97-141

- Strana 32 -

Bibliografie Doc. RNDr. PhMr V. Ruska,CSc. Rusek, V.: Die Arzneibuchliteratur in der Bibliothek der Gedenkstätte des Nationalen Schrifttums in ehem. Strahover Kloster in Prag.. Zur Geschichte der Pharmazie 14, 1962, 1-4 Rusek, V. - Salava, M.: Z historie katedry lékárenského provozu. Farmaceutický Obzor [Farm. Obzor] 31, 1962, 467-478 Rusek, V.: Vývoj injekční formy léčiv II. Vývoj technologie injekcí. Českoslov. Farm. 12, 1963, 50-59 Rusek, V.: Vývoj vzhledu a uspořádání lékáren. Českoslov. Farm. 11, 1962, 34-42 Hanzlíček, Z. - Rusek, V.: Dějiny Československé lékárnické společnosti I. Doba stará (1869-1919). Českoslov. Farm. 13, 1964, 137-142 Rusek, V. - Hanzlíček, Z.: Dějiny Československé lékárnické společnosti II. Doba nová (1919-1950). Českoslov. Farm. 13, 1964, 210-218 Chalabala, M. - Rusek, V.: Vývoj a organisace farmaceutického vzdělání v ČSSR. Českoslov. Farm. 14, 1965, 275-280 Chalabala, M. - Rusek, V.: The Development and Organisation of Pharmaceutical Education in Czechoslovakia. Českoslov. Farm. 14, 1965, 27-33, Special Issue No. 6, XXV. Congr. Sci. Pharm. F. I. P. Hanzlíček, Z. - Rusek, V.: Z minulosti československého lékárnictví. Českoslov. Farm. 14, 1965, 285-288 Hanzlíček, Z. - Rusek, V.: Outline of the History of Pharmacy in Czechoslovakia Českoslov. Farm. 14, 1965, 38-42, Special Issue No. 6, XXV. Congr.Sci.Pharm. F. I. P. Rusek, V.: Aus der Tätigkeit des Institutes für Geschichte der Pharmazie der Pharmazeutischen Fakultät der Comenius University in Bratislava in den Schuljahren 1960/61-1964/65. Acta Facultatis pharmaceuticae Bohemoslovenicae XII, 1966, 226-235 Rusek, V. - Kubík, J.: Z dějin lékáren v Šumperku. Farm. Obzor 36,1967, 271-274 Rusek, V.: Příspěvek k obecným otázkám studia dějin léků. Českoslov. Farm. 16, 1967, 370-375 Rusek, V.: Dějiny farmaceutického studia na brněnské universitě (1945-1960). Acta Facultatis pharmaceuticae Bohemoslovenicae Suppl. I, 1967, 13-38 Rusek, V.: - Kučerová, M.: Farmaceutické štúdium na Univerzite Komenského v Bratislave (1939-1960). Acta Facultatis pharmaceuticae Suppl. I, 1967, 39-65 Chalabala, M. - Rusek, V.: Farmaceutická fakulta University J.A. Komenského v Bratislavě v letech 1960-1967. Acta Facultatis pharmaceuticae Bohemoslovenicae Suppl. I, 1967, 67-107 Kučerová, M. - Chalabala, M. - Rusek, V.: Učební plány farmaceutického studia (1948-1967). Acta Facultatis pharmaceuticae Bohemoslovenicae Suppl. I, 1967, 109-139 Rusek, V.: Beitrag zur Systematik und Methodik einer Geschichte der Arzneien. Pharmaz. Ztg. 113, 1968, 1624-1628

- Strana 33 -

Bibliografie Doc. RNDr. PhMr V. Ruska,CSc. Rusek, V. - Kučerová, M. - Chalabala, M.: Farmaceutická fakulta a farmaceutické štúdium v rokoch 1939-1969. In:Päťdesiat rokov Univerzity Komenského. Univerzita Komenského, Bratislava 1969, str. 469517 Kučerová, M. - Rusek, V.: Entwicklung und Struktur pharmazeutischer Studienordnungen. Acta Facultatis pharmaceuticae Bohemoslovenicae XVII, 1969, 251-260 Rusek. V. - Kučerová, M. - Chalabala, M.: Vývoj studijních plánů farmaceutického studia. In: 50 rokov Univerzity Komenského z aspektu jej výchovnej funkcie. Univerzita Komenského, Bratislava 1970, str. 397-407.[Mimoriadný zborník] Rusek, V.: Mährische Apotheker in der Wissenschaft. In: Beiträge zur Geschichte der Medizin und der Naturwissenschaften in Mähren. Herausgeber J. Sajner. Hippokrates Verlag, Stuttgart 1971, str. 52-57 Rusek, V.: Einige Einblicke in die Geschichte der tschechoslowakischen Pharmazie. Deutsche Apotheker-Zeitung 111, 1971, 1739-1742. Acta Congressus Internationalis Historiae Pharmaciae Pragae MCMLXXI. Veröffentl. d. IGGP, N.F. Bd. 38, Stuttgart 1972, str. 249-258. Radovi meždunarodnog simpozija održanog prigodom proslave 700.obljetnice spomena ljekarne u Trogiru 27. X. - 1. XI. 1971. Zagreb 1973, str. 203-210. Streifzüge durch die Geschichte der tschechoslowakischen Pharmazie. Pharmaz. Praxis, Beil.Nr. 8 zur Ztschr. „Die Pharmazie“, Heft 8, 1973, S. 188- 191 Mertlová, O. - Rusek, V.: Z historie lékárny „U zlaté koruny“ v Uherském In: Sborník referátù z historie lékáren v Jihomoravském kraji. Brno 1972, str. 49-59. Cyklostil.

Hradišti.

Rusek, V.: Příspěvek k dějinám farmaceutických výrobních zařízení. Českoslov. Farm. 21, 1972, 224-226 Rusek, V.: Tradice farmaceutického studia na Universitě Karlově. In: Seznam přednášek farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové ve studijním roce 19721973. Farmaceutická fakulta UK, Hradec Králové 1972, str. 3-8. Folia Pharmaceutica I, 1977, 15-22 Rusek, V.: Historie farmacie na stránkách dvaceti ročníků „Československé farmacie“. Českoslov. Farm. 22, 1973, 113-115 Rusek, V. - Bábik, I.: Z predhistórie Sväzu lekárnikov Slovákov. Farm. Obzor 42, 1973, 563-570 Rusek, V. - Petrová, H.: Z historie studentských a zaměstnaneckých lékárnických spolků. Klub českých farmaceutů (1889-1921). In: Sborník příspěvků k dějinám farmacie II. Česká farmaceutická společnost, Sekce dějin farmacie, Brno 1973, str. 48-54 Matušina, F. - Rusek, V.: Z historie lékárny „U zlatého orla“ v Brně. Ibid. str. 78-84 Rusek, V.: Šest a čtvrt století Almae matris Carolinae. Českoslov. Farm. 22, 1973, 433-435 Rusek, V.: Historie farmaceutických organizací v přehledu. In: Farmaceutické prehľady 1973. Vydavateľstvo Obzor, Bratislava 1973, str. 9-113 Beneš, J. - Rusek, V.: Analýza inovační aktivity farmaceutické firmy [Hoffmann-La Roche]. Chemický Průmysl 26/51, 1976, 663-667 Müller, D. - Rusek, V.: Historia aptek czieszyñskich do 1920 roku. Farmacja Polska 34, 1978, 601-604

- Strana 34 -

Bibliografie Doc. RNDr. PhMr V. Ruska,CSc. Květ, R. - Rusek, V.: K historii výzkumů minerálních vod na Moravě. Zprávy Krajského Vlastivědného muzea v Olomouci Nr. 206, 1980, str. 15-19 Rusek, V.: Historie farmacie na farmaceutické fakultě University Karlovy. Časopis Lékařů českých 120, 1981, 100-103 Rusek, V. - Müller, D.: Příspěvky k dějinám lékáren v Těšíně. Českoslov. Farm. 30, 1981, 171-176 Rusek, V.: Život a dílo Doc. RNDr. PhMr. Jaroslava Hladíka In: Jihočeský sborník k dějinám farmacie, České Budějovice 1980, str. 11-16 Rusek, V.: Bibliografie prací Jaroslava Hladíka. Ibid. str. 287-296 Rusek, V.: Moravské lékárny na začátku 18. století. In: Sborník příspěvků k dějinám farmacie Jihomoravského kraje. KÚNZ [=Krajský ústav národního zdraví], Brno 1981, str. 7-12 Rusek, V. - Bábik, I. - Kondel, I.: Pätdesiat rokov slovenskej farmaceutickej tlače. Farm. Obzor 50, 1981, 4-29 Rusek, V.: Die Geschichte der Pharmazie im Hochschulunterricht der Pharmazie ČSSR. Pharmaz. Praxis (DDR) 37, 1982, Nr. 1, S. 9-10

in der

Melichar, B. - Rusek, V.: Vliv farmaceutické fakulty brněnské university na vznik a rozvoj farmaceutických věd. Věda v Československu 1945-1960. In: Práce z dějin přírodních věd 15, 1982, str. 47-48

Rusek, V.: Pharmazeuten aus den böhmischen Ländern an der Budapester 1770-1804. Abstract. Pharmaziehistorischer Kongress in Budapest 1981. Veröffentl. d. IGGP, N.F. Bd.. 52, Stuttgart 1983, S.178

Universität

Melichar, B. - Rusek, V.: Příspěvek farmaceutické fakulty brněnské univerzity k vývoji farmaceutických věd. Českoslov. Farm. 32, 1983, 201-204 Rusek, V. - Schröder, J. - Eichhorn, A.: Zur Entwicklung der Pharmazie in der (1918-1980). Pharmaz. Praxis 38, 1983, Heft 5, S. 209-210

neuesten Zeit

Kučerová, M. - Rusek, V.: Lehrpläne des Pharmaziestudiums und die Entwicklung ihrer Gruppenstruktur. Pharmaz. Praxis 39, 1984, Heft 1, S. 30-32 Rusek, V.: Z dějin farmaceutického studia na Karlově Univerzitě. Českoslov. Farm. 37, 1988, 423-427 Infeldová, L. - Rusek, V.: K vývoji dřevěných lékárenských stojatek Českoslov. Farm. 37, 1988, 461-468

.

Rusek, V.: Z kroniky Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy (1969-1989). In: Sborník k 20. výročí Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové. Univerzita Karlova, Praha 1989, str. 7-11 Rusek, V.: - Hýžová, L. - Valenta, E.: Struktura a pracovníci Farmaceutické fakulty. Ibid. str. 69-105 Rusek, V.: Společným přičiněním. Časopisu českých lékárníků na cestu. Časopis českých Lékárníků (Čas. Čes. Lékárn.) 64, 1992, 4-5 Rusek, V.: Příspěvek k vývoji farmaceutické historiografie v Českých zemích. Dějiny věd a techniky 25, 1992, 17-31 Plzeňský lékařský sborník, Suppl. 66, 1993, 49-51

- Strana 35 -

Bibliografie Doc. RNDr. PhMr V. Ruska,CSc. Rusek, V.: Úloha farmaceutických muzeí ve vysokoškolském studiu farmacie. In: Európske múzeá na ceste k 21.storočiu. Medzinárodná muzeologická konferencia 9. - 12. 9. 1992 v Košiciach. (Košice 1993), str. 105-107 Rusek, V.: České farmaceutické muzeum. Čas. čes. Lékárn. 66, 1994, č. 1, str. 13 Rusek, V.: Kronika Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. In: Sborník k 25. výročí Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Farmaceutická fakulta UK, Hradec Králové 1994, str. 9-29, 31-41 Rusek, V.: Zur Geschichte der pharmazeutischen Industrie in der Tschechischen Republik. In: Müller-Jahncke, W.-D. - Carmona-Cornet, A.M. - Ledermann, F.: Materialien zur Pharmaziegeschichte, Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft, Stuttgart 1995, S. 149-152 Rusek, V.: Etický kodex lékárníka. Čas. čes. Lékárn. 68, 1996, č. 2, str.8-9 Rusek, V.: Lékárna Milosrdných bratří v Kuksu a České farmaceutické muzeum. Čas. čes. Lékárn. 68, 1996, č. 5, str. 28-29 Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Nejdříve něco o farmacii. Medica Revue 3, 1996, č. 5, str. 35-36 Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Farmaceutická historiografie. Medica Revue 3, 1996, č. 6, str. 36-37 Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Farmaceutické muzejnictví. Medica Revue 3, 1996, č. 7/8, str. 50-51 Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Klášterní lékárenství. Medica Revue 3, 1996, č. 9, str. 38-39 Rusek V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Cesta ke klasické lékárně. Medica Revue 3, 1996, č. 10, str. 32 Rusek V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Základy evropského a českého lékárnictví. Medica Revue 3, 1996, č. 11, str. 36-37 Rusek V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Prvé lékárny. Medica Revue 3, 1996, č. 12, str. 40-41 Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. České lékárenství ve 13. a 14. století. Medica Revue 4, 1997, č. 1, str. 34-35 Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Rozvoj a růst lékárenství v 15. až 16. století. Medica Revue 4, 1997, č. 2, str. 33-34 Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Od řemesla k vědě. Medica Revue 4, 1997, č. 3, str. 38-39 Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Lékárenství ze 17. století do poloviny 18. století. Medica Revue 4, 1997, č. 4, str. 38-39 Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Na prahu nové doby (1740 - 1790). Medica Revue 4, 1997, č. 5, str. 32-33 Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Zeštíhlování funkce lékárenství 1790 - 1855. Medica Revue 4, 1997, č. 6, str. 34-36. Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Velkoobchodní cesty léčiv. Medica Revue 4, 1997, č. 7/8, str. 55-56.

- Strana 36 -

Bibliografie Doc. RNDr. PhMr V. Ruska,CSc.

Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Výroba léčiv a léčivých přípravků v nové době. Medica Revue 4, 1997, č. 9, str. 37-38. Rusek, V.: Kapitoly z dějin české farmacie. Lékárenství jako farmaceutické odvětví. Medica Revue 4, 1997, č. 10, str. 29-30 Rusek, V.: - Solich, J.: Historie a přehled farmaceutického školství. In: SOLUTIO. Příruční kniha pro lékárníky. Medon, Praha 1996, str. 157-164 Rusek, V. - Solich, J.: Farmaceutické muzeum. Ibid., str. 173-175 Višňovský, P. – Rusek V.: Jubileá farmakologických učebnic. Scripta Medica, Brno 1996, Suppl. 4, str. 86-88 Rusek V.: Knižní značky – exlibris farmaceutů. Solutio 1998, 287-297 Rusek V.: Co je farmacie? Čas. Čes. Lékárn. 70,01998, č. 5, 20-21 Žáček H. – Rusek V.: Lékové formy jako předmět disertace v historické minulosti Karlovy univerzity. Čes. a Slov. Farm. 49, 2000, 96-99 Solich J. – Rusek V. 30 let Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové (Jak jsme začínali...). Solutio 1999, 329-332. Též: Farm. Obzor 69, 2000, 269-270 Rusek V.: K historii velkoobchodu s léčivy. Sborník přednášek Lékárnického kongresu 2001 Hradec nad Moravicí, 16-19 Rusek V.: Federace slovanských lékárníků 1929-1938. Čas. čes. Lékárn. 73, 2001, č. 4, 21-23 Žáček H. – Rusek V.: Český lékárník Dr. PhMr František Kaska v Mexiku. PowerPoint. XXXVI. Symposium z dějin farmacie, Brno 15. 9. 2001 Rusek V.: Farmaceutické etikety – muzeologická studie. PowerPoint. XXXVII. Symposium z dějin farmacie, Brno 7. 11. 2001 Rusek V.: Farmaceutické etikety. Sborník přednášek z dějin farmacie, Praha 2001, 15-19 Rusek V.: K historii výroby léčivých přípravků v ČR. PowerPoint. Lékárnický kongres Brno 18. 5. 2002. Ad Rem 3, 2002, č. 3, 14-15 Rusek V. – Berka A.: Historie farmaceutické výroby v Čechách a na Moravě. G. Hell & Comp. > Galena > IVAX-CR a.s. > IVAX Pharmaceuticals spol. s r. o. PowerPoint. Historie farmaceutické výroby v Opavě (Farmaceutické inženýrství). ISPE/IVAX Conference, Opava 17. 10. 2003 Žáček H. – Rusek V.: Jaroslav Hladík – český farmaceutický historik v jubilejním hodnocení. Čes. a Slov. Farm. 52, 2003, 152-154 Rusek V.: České farmaceutické muzeum v Kuksu. PowerPoint. Lékárnický kongres, Brno 24. 5. 2003. Sborník přednášek str. 21-23 Rusek V.: Z dějin chrudimského exlibris. Sborník pro exlibris a drobnou grafiku I. SSPE, Praha 2002, 12-16, ilustrace Žáček H. – Rusek V.: The Czech pharmaceutical Historian Jaroslav Hladík in the Memory of his Contemporaries. Folia Pharm. Univ. Carol. T. XXIX-XXX, 2003, 77-80, foto

- Strana 37 -

Bibliografie Doc. RNDr. PhMr V. Ruska,CSc. Rusek V.: Ars pharmaceutica. Učebnice praktické farmacie – galeniky. PowerPoint. XL. Symposium z dějin farmacie, Brno 5. 11. 2003 Rusek V.: K historii učebnic galeniky. Ad Rem 5, 2004, č-3, 16-17 Višňovský P. – Rusek, V.: Sto let učebnice farmakologie. Klinická farmakologie a farmacie 19, 2005, č. 4, 246 Valášková L. – Rusek V.: Od lékárenské k tovární výrobě léčivých specialit. Pharm Business Magazine únor/březen 2006, 24-25 Pavlíková H. – Valášková L. – Rusek V.: Na začátku byl B. F. Pharm Business Magazine duben/květen 2006, 18-19. Pavlíková H. – Valášková L. Rusek V.: Pod křídly anděla. Pharm Business Magazine červen/červenec 2006, 20-23. Rusek V. – Valášková L.: Medica akciová továrna lučebnin a léčiv v Praze. Pharm Business Magazine srpen/září 2006, 24-28. Valášková L. – Rusek V.: Lučební továrna. Lučební továrna Dr. Ing. Robert Heisler. Na základě diplomových a rigorózních prací Mgr. Marty Frolíškové-Strakové (1959/60), RNDr. Víta M. Kopečného (1977/78,1979), Mgr. Marie Moravcové (2003), PharmDr. Mgr. Ireny Žákové (2002) Pharm Business Magazine říjen/listopad 2006, 22-25. Rusek V.: Česká koruna má hodnotu. Pharm Business Magazine prosinec 2006/leden 2007, 28-31. Rusek V. – Valášková L. – Písaříková Z.: Res Medica – Remed (I. díl) Pharm Business Magazine únor/březen 2007, 56-58. Rusek V. – Valášková L. – Písaříková Z.: Res Medica – Remed (II. díl) Pharm Business Magazine duben/květen 2007, 54-55. Rusek V. – Valášková L.: Víno léčí – Svatek. Pharm Business Magazine červen/červenec 2007, 48-50. Rusek V. – Valášková L.: Víno léčí – Klöckler. Pharm Business Magazine srpen/září 2007, 62-65. Rusek, V. – Brauner, P.: Víno a lékárna. Ad Rem č. 1, 2007, str. 12-14. Přednášky: Rusek V. – Středová E. – Ševčíková H.: Příspěvky k dějinám farmaceutických průmyslových firem v Českých zemích. XXXV. PowerPoint. Symposium z dějin farmacie. Kongres MEFA Brno 8. 11. 2000 Valášková L. – Rusek V.: Čeští lékárníci v Americe. PowerPoint. VIII. Sjezd ČFSp a XVI. Lékárnické dny, Hradec Králové 21. 10. 2000 Rusek V.: K historii velkoobchodu s léčivy. Lékárnický kongres 2001, Hradec nad Moravicí 5. 5. 2001 (přednesl P. Brauner) Žáček H. – Rusek V.: Český lékárník Dr. PhMr František Kaska v Mexiku. PowerPoint. XXXVI. Symposium z dějin farmacie, FaF VFU Brno 5. 9. 2001 Rusek V.: Farmaceutické etikety – muzeologická studie. PowerPoint. XXXVII. Symposium z dějin farmacie, Kongres MEFA Brno 7. 11. 2001 Rusek V.: K historii výroby léčivých přípravků v ČR. PowerPoint. Přednáškový den k 80. narozeninám RNDr. PhMr Zdeňka Hanzlíčka. LD Praha 17. 1. 2002

- Strana 38 -

Bibliografie Doc. RNDr. PhMr V. Ruska,CSc. Žáček H. – Rusek V.: Významný znalec české farmaceutické historie Jaroslav Hladík (1903-1975). PowerPoint. XXXVIII. Symposium z dějin farmacie. Kongres MEFA Brno 6. 11. 2002 Rusek V.: Příspěvek dějinám čs. farmaceutického průmyslu. PowerPoint. Spišské lekárnické dni. 10. symposium z dejín farmácie. Spišská Nová Ves 20. 4. 2002 Grodza P. – Radinová E. – Rusek V.: Historie a současnost novojičínských lékáren. XIX. Lékárnické dny. Nový Jičín 10. 10. 2003 Rusek V. – Berka A.: Historie farmaceutické výroby v Čechách a na Moravě. G. Hell & Comp. → Galena → IVAX CR a.s. → IVAX Pharmaceuticals s.r.o. Historie farmaceutické výroby v Opavě. (Farmaceutické inženýrství). ISPE/IVAX conference, Opava 17. 10. 2003 Rusek V.: České farmaceutické muzeum v Kukse. PowerPoint. VIII. Weberove dni. Prešov 4. 4. 2003 Višňovský P. – Rusek V.: Sto let českých učebnic farmakologie. XXXVIII. Symposium z dějin farmacie. Kongres MEFA, Brno 6. 11. 2002 Rusek V.: Historie farmaceuta (Vlastní profesní životopis). PowerPoint. XXXIX. Symposium z dějin farmacie. LD Praha 25. 2. 2003 Rusek V.: Ars pharmaceutica. Učebnice praktické farmacie – galeniky. XL. Symposium z dějin farmacie. Kongres MEFA, Brno 5. 11. 2003 Rusek V.: Doc. RNDr. PhMr Miloš Melichar (1909-1998). PowerPoint. XLI. Symposium z dějin farmacie, LD Praha 31. 3. 2004 Malý J. – Rusek V.: Prof. RNDr. PhMr Milan Chalabala, DrSc. (1928-2003). PowerPoint. XLI. Symposium z dějin farmacie, LD Praha 31. 3. 2004 Rusek V.: Farmaceutická muzea a sbírky v České a Slovenské republice. PowerPoint. Česko-polská vědecká konference „Farmacie včera a dnes“. Kuks – Dvůr Králové n. L. 1. 5. 2004 Černý P.: - Rusek V.: Hospitál v Kuksu a války. PowerPoint. XLII. Symposium z dějin farmacie. Kongres MEFA, Brno 3. 11. 2004 Rusek V.: Učebnice galeniky v historickém přehledu. PowerPoint. Lékárnický kongres, Brno 15. 5. 2004 Rusek V.: Zahraniční lékárenské etikety ze sbírek Farmaceutického muzea v Kuksu. PowerPoint. XLIII. Symposium z dějin farmacie. LD Praha 2. 3. 2005 Rusek V. – Tyšš I.: Respharma – Reklamní, prodejní a výrobní družstvo. K historii lékárnické velkodistribuce. PowerPoint. Lékárnický kongres, Brno 15. 10. 2005 Rusek V.: Svépomocné snahy lékárníků – výrobní a nákupní družstva. PowerPoint. XLIV. Symposium z dějin farmacie. FaF VFU Brno 7. 11. 2005 Rusek V.: Farmacie v době lékárníka Camela. PowerPoint. G. J. Camel – Kongres ČFSp s mezinárodní účastí. Brno 9. 6. 2006 Rusek V.: Víno léčí. PowerPoint. Přednáškový den k 85. narozeninám RNDr. Z. Hanzlíčka. Praha LD 17. 1. 2007 Rusek, V. – Smečka, V. – Malý, J.: Vzpomínka na Ústav galenické farmacie FaF MU. PowerPoint. XLVI. Symposium z historie farmacie a veterinární medicíny. Brno VFU, 7. 11. 2007

- Strana 39 -

Bibliografie Doc. RNDr. PhMr V. Ruska,CSc. Redakce sborníků: Sborník příspěvků k dějinám farmacie (I.). Sekce dějin farmacie České farmaceutické společnosti a Ústav dějin farmacie Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy. Hradec Králové 1973, 59 str. Sborník příspěvků k dějinám farmacie II. Česká farmaceutická společnost, sekce dějin farmacie. Brno 1973, 118 str. Sborník příspěvků k dějinám farmacie III. Ústav dějin farmacie Farmaceutické fakulty UK a Sekce dějin farmacie České farmaceutické společnosti. Hradec Králové 1977, 134 str. Jihočeský sborník příspěkù k dějinám farmacie. Oddělení zdravotní výchovy Budějovice 1980, 296 str.

KÚNZ, České

Sborník k 20. výročí Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Univerzita Karlova, Praha 1989, 164 str. Sborník k 25. výročí Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Farmaceutická fakulta UK, Hradec Králové 1994, 179 str. Katalogy výstav: Rusek, V. - Čáslavská, S.: Knižní značky farmaceutů. Katalog výstavy na Farmaceutické fakultě UK v Hradci Králové [FaF UK] 9. 1. - 15. 2. 1978, 40 str., cyklostil Rusek, V. - Hais, I.: Žeň československého exlibris za rok 1981 [Vždy se soupisem exlibris farmaceutů]. Katalog výstavy na FaF UK 1982, 6 str. cyklostil Rusek, V. - Hais, I. - Holeček, T. - Vízková, Z.: Žeň československého exlibris za rok 1982. Katalog výstavy na FaF UK 6. 1. - 11. 2. 1983, 32 str., cyklostil Rusek, V.: Žeň československého exlibris za rok 1983. Katalog výstavy na FaF 1. - 21. 2. 1984, 26 str., tisk Rusek, V.: Žeň československého exlibris za roky 1984, 1985, 1986, 1987, 1988, 1989. Rusek, V. - Soukup, J.: Žeň československého exlibris za rok 1991, Žeň českého a slovenského exlibris za rok 1992, 1993, 1994, 1995, 1997, Žatva slovenského a českého exlibris za rok 1996, Rusek, V. – Soukup, J. – Středová, E. – Valášková, L.: Žatva slovenského a českého exlibris za rok 1998. IV+57 str., 103 obr. Valášková, L. - Rusek, V. – Soukup, J. – Středová, E.: Žeň českého a slovenského exlibris za rok 1999. IV+80 str., 146 obr. Valášková, L. - Rusek, V. – Soukup, J. – Středová, E.: Žatva slovenského a českého exlibris za rok 2000. IV+83 str., 142 obr. Valášková, L. - Rusek, V. – Soukup, J.: Žeň českého a slovenského exlibris za rok 2001. IV+76 str., 221 obr. Valášková, L. (spolupráce Rusek, V. – Soukup, J.): Žatva slovenského a českého exlibris za rok 2002. IV+65 str., 188 obr. Valášková, L. (spolupráce Rusek, V. – Soukup, J.): Žeň českého a slovenského exlibris za rok 2003. IV+67 str., 190 obr. Valášková, L. (spolupráce Rusek, V. – Soukup, J.): Žatva slovenského a českého exlibris za rok 2004. I+58 str., 167 obr. Valášková, L. (spolupráce Rusek, V. – Soukup, J.):

- Strana 40 -

Bibliografie Doc. RNDr. PhMr V. Ruska,CSc. Žatva slovenského a českého exlibris za rok 2005. I+66 str., 188 obr. České farmaceutické muzeum v Kuksu - The Czech Pharmaceutical Museum at Kuks. I. Stojatky - Apothecary Jars. České farmaceutické muzeum a Česká lékárnická komora Kuks 1995. 6 pohlednic - 6 Post Cards. Výběr a texty V. Rusek, fotografie T. Holeček České farmaceutické muzeum v Kuksu - The Czech Pharmaceutical Museum at Kuks. II. Rostliny - Plants. České farmaceutické muzeum a Česká lékárnická komora Kuks 1996. 6 pohlednic - 6 Post Cards. Výběr a texty V. Rusek, fotografie T. Holeček České farmaceutické muzeum v Kuksu - The Czech Pharmaceutical Museum at Kuks. III. Patroni lékárníků a lékařů - Patrons of Pharmacy and Medicine. České farmaceutické muzeum a Česká lékárnická komora Kuks 1997. 7 pohlednic - 7 Post Cards. Výběr a texty V. Rusek, fotografie J. Smit a K. Šabata

- Strana 41 -

Životopis doc.RNDr.PhMr.Václava Ruska,CSc.

Životopis doc.RNDr.PhMr.Václava Ruska,CSc. K životnímu jubileu docenta RNDr. PhMr. Václava Ruska, CSc autor:Drábek,P. Česká farmaceutická historiografie dosáhla v posledních padesáti letech mnoha úspěchů, jež jsou vysoko ceněny i v zahraničí. Patří k nim nejenom bohatá literární produkce a vybudování Českého farmaceutického muzea, ale také vznik historického povědomí a z něj vyplývající podpora ze strany farmaceutické veřejnosti i uznání, které se jí dostává od nezainteresovaných odborníků. Největší zásluhu na všech těchto úspěších má docent RNDr. PhMr. Václav Rusek, který v r. 1954 převzal vedení Ústavu dějin lékárenství na tehdejší Farmaceutické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Původně chtěl být technologem, ale jeho všestrannost jej zavedla do oboru, který byl v tu dobu neobsazen. Náš oslavenec se narodil 25. února 1928 v Opavě-Komárově. Po maturitě na opavském gymnáziu (1947) absolvoval v tamní lékárně U sv. Kateřiny povinnou dvouletou praxi a v r. 1951 získal na brněnské Masarykově univerzitě titul magistra farmacie. Potom nastoupil jako asistent na katedru galenické farmacie, kterou vedl doc. RNDr. PhMr. Miloš Melichar ( 1909-1998). Zaměřil se původně na problematiku vířivé extrakce a když v r. 1953 odešel z fakulty docent RNDr. PhMr. J. Hladík (19931975), převzal po něm v následujícím roce vedení Ústavu dějin lékárnictví. Přednášel dějiny farmacie a od r. 1959 také úvod do studia farmacie. V r. 1960 byla brněnská Farmaceutická fakulta sloučena s bratislavskou a tehdy přešel do Bratislavy na Univerzitu Komenského. Tam vypracoval kandidátskou disertační práci „ Vývoj některých léků a jejich výrobních zařízení“ a v r. 1964 získal vědeckou hodnost kandidáta farmaceutických věd. Po vydání nového vysokoškolského zákona mu byl v r. 1968 udělen doktorát přírodovědy. V Bratislavě setrval do r. 1971, kdy přešel na nově zřízenou Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Na ní začal, tentokrát zcela od začátku, budovat při katedře organizace a řízení farmacie ústav dějin a při tom trpělivě prosazovat svoji disciplinu. Věnoval se plně výuce a vedení diplomových, rigorózních a doktorských prací. K tomu záhy přistoupila náročná příprava Českého farmaceutického muzea v objektu bývalého hospitálu v Kuksu. Mnoho úsilí věnoval také organizaci historiografické činnosti v lékárenské službě. Pracoval ve vedení Sekce pro dějiny farmacie při Komisi pro dějiny přírodních, lékařských a technických věd ČSAV (a později v samostatné Čs. společnosti pro dějiny věd a techniky). Podílel se a stále se podílí na organizaci sympozií z dějin farmacie, jichž se do dneška konalo již čtyřicet šest a zároveň redigoval šest sborníků z těchto sympozií. Byl jedním z organizátorů sborů historiografů lékárenské služby, které působily v sedmdesátých a osmdesátých letech v některých krajích a okresech a pomáhal s jejich metodickým vedením. Toto hnutí se velmi zasloužilo o poznání a zpracování dějin lékárnictví v českých zemích. Od roku 1969, kdy v rámci České farmaceutické společnosti vznikla sekce dějin farmacie, vedl do r. 2000 s krátkou přestávkou v době normalizace tuto sekci. Ta zajišťovala nejenom pravidelné konání sympozií, ale také se podílela na mezinárodní spolupráci. V roce 1987 byl jmenován docentem pro obor organizace a řízení farmacie. V letech 1993-94 vedl na Farmaceutické fakultě UK v Hradci Králové katedru sociální a klinické farmacie. Aby urychlil dokončení muzea v Kuksu, což byla finančně velice náročná akce, inicioval ve stejnou dobu založení Spolku pro vybudování českého farmaceutického muzea. Docent Rusek je autorem nebo spoluautorem šedesáti čtyř původních prací, 134 souborných referátů a článků. Kromě toho je spoluautorem čtyřiceti čtyř monografií, učebnic a skript z historie, z farmaceutického provozu a technologie. Ve svých publikacích věnoval nejvíce pozornosti dějinám studia farmacie a to jak v nejstarších dobách, tak i v nedávné minulosti. Jako bývalý technolog obohatil dějiny farmacie zejména o vývoj galenické farmacie. Zabýval se též teorií farmacie a terminologií a také vytvářením definic základních farmaceutických pojmů. Mimo to zpracovával dějiny našich farmaceutických organizací (zejména České lékárnické společnosti) a řešil metodologické otázky . Na vědeckých shromážděních přednesl 136 přednášek ( z toho 12 v zahraničí) a na odborných shromážděních vystoupil aktivně více než stodvacetkrát. Opakovaně vystoupil též v rozhlase i v televizi. K tomu všemu je třeba vzpomenout ještě na jeho zásluhy o česká exlibris, když se podílel na vydání asi patnácti katalogů a na pořádání řady výstav v prostorách hradecké fakulty (tzv. Galerie na mostě). Mnoho péče věnoval a stále věnuje Českému farmaceutickému muzeu v Kuksu, které bylo pro veřejnost otevřeno v roce 1994. Jeho úspěšná činnost byla záhy oceněna i v zahraničí. V roce 1956 se stal členem Mezinárodní společnosti pro dějiny farmacie a v letech 1967-81 byl členem jejího širšího předsednictva. V témže roce se též stal mimořádným a v r. 1971 řádným členem Académie Internationale d´Histoire de la Pharmacie. V r. 1971 byl též jmenován dopisujícím členem Deutsche Gesellschaft für Geschichte der Pharmazie. Bylo mu uděleno několik zahraničních i tuzemských medailí, naposledy v r. 2007 z Katedry historie farmacie Madridské univerzity (Médaille Carmen Francés). V r. 1981 se stal

- Strana 42 -

Životopis doc.RNDr.PhMr.Václava Ruska,CSc. čestným členem Československé farmaceutické společnosti a v r. 1997 čestným členem České lékárnické komory. Jako uznávaný odborník se také zapojil do práce a bádání v mezinárodním měřítku. Několikrát reprezentoval českou farmacii na mezinárodních kongresech o dějinách farmacie, naposledy v září 2007 v Seville. Jeho zásluhou se konaly též dva takovéto kongresy v Praze v letech 1971 a 1991. U svých studentů se maximálně snažil vypěstovat zájem o dějiny vlastního oboru. Za padesát let zadal a vedl 160 diplomových a 68 rigorózních a doktorských prací, jejichž témata zasahovala do všech oblastí dějin farmacie. I když dnes už studentům nepřednáší a omezuje se jen na publikace a na zdokonalování činnosti muzea, ochotně pomáhá alespoň radou všem zájemcům o dějiny farmacie, neboť je přesvědčen o tom, že správný odborník musí znát i dějiny svého oboru, aby dobře pochopil jeho vývoj a poučil se z chyb svých předchůdců. Do dalších roků mu přejeme hodně zdraví a síly, aby ještě dlouho mohl zveřejňovat výsledky svého bádání a připomínat nám slavnou minulost naší farmacie. .

- Strana 43 -

Doc. RNDr. PhMr. V. Rusek, CSc.:OPERA SELECTA

Doc. RNDr. PhMr. V. Rusek, CSc.:OPERA SELECTA autor: Drábek,P. …Byl to především benediktýnský řád založený r. 529, který se z kláštera na Monte Cassino (zde pobyl r. 989 i náš biskup sv. Vojtěch) do osmého století rozprostřel po celé Evropě a spolu s křesťanskou vírou šířil i školské vzdělání, písemnou kulturu, dokonalejší způsoby hospodaření. Součástí jeho působení byla i léčitelská praxe, založená na křesťanském milosrdenství. V řádové reguli bylo uvedeno :“péče o nemocné především a nade vše jest pozdvižena“. Léčili nejen nemocné spolubratry, žáky svých klášterních škol, ale i poutníky, kteří se zastavili v jejich hospitálech (xenodochiích) a obyvatele z okolí kláštera. Představu o klášterních „léčitelských zařízeních“ dává vzorový plán benediktýnského kláštera asi z r. 820-830, dochovaný v knihovně kláštera v St. Gallen. Z hlediska farmacie je nejzajímavější plán vnitroklášterního infirmaria (domus medicarum). Byla v něm místnost pro ležící těžce nemocné (cubiculum valde infirmorum) zvláštní místnost pro medika-infirmaria (mangio medici ipsius) a také lékárna – označená jako armarium pigmentorum, nejdříve asi opravdu jen skříň s léčivy, později celá místnost věnovaná získávání a uložení léčiv i výrobě léčivých přípravků. Ve 20 bavorských klášterech pozdního středověku jsou doložena infirmaria s přidruženými domácími lékárnami. Je proto velmi pravděpodobné, že podle vzoru starých mateřských klášterů mělo své místo infirmarium s lékárnou také v prvých benediktýnských klášterech u nás: v ženském u sv. Jiří na Pražském Hradě asi r. 970, v mužském v Břevnově r. 993 a Rajhradě r. 1045 a dalších. Podobně tomu bylo asi i u později založených klášterů premonstrátských (1138, Strahov), cisterciáckých (1142-3, Sedlec u Kutné Hory), johanitských (asi r. 1165, Malá Strana) nebo křížovnických (před r.1188, Zderaz, Praha). V bezprostřední blízkosti infirmaria je ve zmíněném plánu zakreslena zahrada (herbularius, hortulus) a názvy 16 rostlin. Některé z nich používali i Slované např. šalvěj, mátu, vratič, dále tu byly lilie, růže, kmín, fenykl, kosatec, pískavice obecná, libeček lékařský, rozmarýn. Poněvadž kněží či mniši vykonávali funkci léčitelů též na dvorech panovníků, jako např. benediktýn a pražský biskup Thiadagus z Corvay léčil knížete Boleslava I. i II., nebo při sborech kanovníků, při kapitulách u biskupských kostelů, lze určitou formu „domácích“, tj. neveřejných lékáren předpokládat i zde. Můžeme shrnout: počátky farmaceutické funkce v našich zemích je nutno hledat v lékárnách raných klášterů: na Velké Moravě snad už v polovině 9. století, v Čechách od sklonku 10. století. Jejich práce byla založena na antické tradici, v ní kořenily i soupisy léčiv a jejich účinků, receptáře i další druhy literatury. Do 13. století má farmacie u nás podobu těchto uzavřených, převážně klášterům nebo dvorům sloužících lékáren. Veřejné lékárny se objevují až s rozvojem našich měst asi od poloviny 13. století. … (Remedia 9, 1996, 38-39) Vývoj vzhledu a uspořádání lékáren …Mezi prvními lékárníky v českých zemích, podobně jako v Německu, najdeme především Vlachy a Francouze, což souvisí s vyspělým lékárnictvím v těchto zemích, s nimiž měly naše země čilé obchodní a kulturní styky, a jistě i s osobami tehdejších českých panovníků Jana Lucemburského (1310-1346) a Karla IV. (1346-1378), jejichž dvorskými lékárníky byli právě Vlaši. Lze proto právem předpokládat, že tito lékárníci zřídili u nás své lékárny alespoň zčásti podle domácích vzorů. Jak vypadala italská lékárna ukazuje miniatura z díla „Tacuinum sanitatis“, bohatě ilustrované rukopisné knihy převážně lékařského obsahu, vzniklé v Lombardii či Veroně na rozhraní 14. a 15. století. Zachovala se ve třech odlišných exemplářích, chovaných v knihovnách v Římě, Vídni a Paříži. Ilustrace, živě a věrně zachycující výjevy z tehdejšího života, znázorňují též i řadu kupeckých krámů. Všechny jsou prostorově nehluboké, s rovným dřevěným stropem. Vpředu jsou ohraničeny mohutným krámským pultem. Na něm, vedle různých nádob, leží i ruční váhy. Na zadní stěně jsou upevněny jedna nebo dvě poličky s různými nádobami. Zajímavé jsou zejména ty stánky, mezi jejichž tovary rozeznáváme sušené fíky, cukr, mandlový olej, mošus, kafr, ale hlavně vzácné koření a drogy nebo „Sirupus acetosus“, látky to, jež i později se prodávala v lékárnách. Obchodníci takovýmto zbožím, nebyli-li již vlastně lékárníky, byli alespoň oním druhem obchodníků, z nichž středověcí lékárníci vyšli. Zpodobnění lékárny, která se vzezřením neliší od právě popsaných krámků, přináší miniatura nadepsaná „Triacha“ (theriak). Uprostřed lékárny stojí lékárník oděný do pláště se širokými rukávy, za ním mladý pomocník míchá něco kopistkou v úzké nádobě. Proti lékárníkovi, s dřevěnou nádobou v ruce, stojí lékař a dohaduje se s ním o složení léku nebo koná visitaci a kontroluje správné vlastnosti theriaku. V římském rukopise je touto třetí osobou s největší pravděpodobností kupující. Na poličkách jsou rozestaveny štíhlé, dřevěné stojatky, zelené a modré džbánky, nádoby s víky nebo uzavřené zvířecí blánou. Charakteristické jsou dva plátěné sáčky, visící na spodní stoličce, v nichž se

- Strana 44 -

Doc. RNDr. PhMr. V. Rusek, CSc.:OPERA SELECTA uchovávaly drogy. Na obrázku nejsou zachyceny váhy ani jiné lékárnické nářadí. Otevřené dveře v pozadí dávají tušit vedlejší místnost. Bez zajímavosti není ani další obrazový pramen, který vznikl na našem území kolem r. 1368 a je tedy o málo starší, než předešlý. Je obsažen v Evangeliáři, jehož původcem je Jan z Opavy, brněnský kanovník a farář landškrounský. Text evangelií, psaný zlatem, je iluminován mimo jiné čtyřmi obrazy, z nichž každý přináší dvanáct scén ze života evangelistů. Rukopis je po umělecké stránce vrcholným dílem moravské větve české knižní malby tzv. velkého slohu. Malby se vyznačují neobyčejnou živostí děje, opravdovostí scén, reálnými typy postav, takže lze právem usuzovat, že se umělec přidržoval skutečných vzorů. Výjev ze života evangelisty Lukáše zachycuje ho jako lékaře, kterým podle tradice byl, i jako lékárníka. Odpovídá to tehdejší situaci, kdy pro nedostatek vzdělaných lékařů i lékárníků byla obě povolání vykonávána v praxi i nadále jednou osobou. Lukáš sedí ve středu scény, je obrácen ke dvěma pacientům a zkoumá moč v baňce (atribut středověkého lékaře). Za ním se otevírá prostor lékárny. U stropu visí řada sáčků s drogami, pod nimi na regálu jsou rozestavěny barevně velmi pestré stojatky. Také zde není vidět jiných lékárnických zařízení… (Českoslov. farm. 15, 1962, 35-36) Šest a čtvrt století Almae Matris Carolinae … Jedním z významných státnických činů Karla IV. bylo založení vysokého učení (studium generale) v Praze. Křestní list nejstarší středoevropské univerzity vystavil jako český král zakládací listinou dne 7. dubna 1348 a zpečetil ji zlatou bulou. Své rozhodnutí pak Karel potvrdil i jako římsko-německý král zvláštní listinou ze 14. 1. 1349, v níž udělil pražskému generálnímu studiu všechny výsady, jakými kdy byla předtím vysoká učení panovníky obdařena. Pražské učení mělo sloužit především potřebám českého království a tomu „aby naši věrní obyvatelé království , kteří bez přestání lačnějí po plodech věd, nemusili se v cizině doprošovati almužny, ale aby nalézali v království stůl k hostině připravený“. Celý další vývoj university ukazuje, že se skutečně postavila do služeb českého národa, přispívala k rozvoji jeho vzdělanosti, vědy i kultury a že v jejím okruhu se vždy našly síly, které ji ve vyhraněných politických situacích stavěly na stranu pokroku. … Pro nás farmaceuty je poučné připomínat si slavná výročí University Karlovy, neboť s její historií je spojen i vývoj české a po r. 1918 i československé farmacie. Již od vzniku KU v roce 1348 byli pražští lékárníci členy universitní korporace a pod její ochranou i dozorem. Od r. 1652 skládali na její lékařské fakultě povinné zkoušky provizoři a majitelé lékáren v Čechách a přísahali plnit řádně své povinnosti. Do r. 1840 jich bylo na 490. Lékařská fakulta kontrolovala též práci lékárníků, dohlížela na jejich organizace (Collegium pharmaceuticum a později i lékárnické gremium), vydávala sazby léčiv (1659, 1708, 1737) i dispensatoria ( 1739, 1750). Od r. 1804 do r. 1953 vychovala (od r. 1918 do r. 1939 jako jediné učiliště) v povinných studijních kurzech ( do r.1833/34 jednoletých, pak dvouletých) farmaceuty pro naše lékárny a od sklonku minulého století – i když v malém počtu a nikoliv cíleně – i pro jiná farmaceutická pracoviště. Na tomto studiu bychom mohli z různých hledisek najít řadu chyb a nedostatků, ale přece jen vychovalo 379 absolventů jednoletého a 6743 dvouletého studia, v letech 1805-1953 tedy celkem 7122 absolventů pravidelného studia (od r. 1882 do 1939 jen na české universitě). … (Českoslov. farm. 22, 1973, 433-435) Rozvoj lékárenství v českých zemích v evropském kontextu …Konec 15. století je dobou návratu k antickému způsobu života, renesance úcty k individualitě a rozumu, ke studiu klasické latiny.V kultuře nastupuje období humanismu. Evropská renesance konce patnáctého a ve století šestnáctém, jako doba rozkvětu racionálního a kritického myšlení, pozorování i praktického konání, přinesla řadu významných objevů technických (např. knihtisk), zeměpisných (Amerika, cesta do Indie), astronomických (heliocentrická soustava), iniciovala též moderní bádání o přírodě a člověku v ní. Důsledky těchto tendencí se projevily i v pokračujícím soustavném vývoji vědecké stránky medicíny a farmacie. Výraznou osobností renesanční medicíny a farmacie byl lékař, al-chemik a filosof Theophrastus Bombastus de Hohenheim, zvaný Paracelsus (1493-1541). Alchymickou nauku využil tento význačný a všestranný muž nikoli jako teoretickou základnu pro výrobu zlata, nýbrž pro chemické vysvětlení složení látek a chápání života, zdraví a nemoci. Život byl v jeho pojetí především chemickým procesem, lidský organismus jakousi chemickou laboratoří, a proto i procesy v něm se odehrávající, například nemoc a její projevy, považoval za ovlivnitelné chemickými látkami. Alchymickou praxi proto Paracelsus zaměřil k vyhledávání a výrobě anorganických chemických léčiv. Položil tak základy novému směru v medicíně, tzv. iatrochemii, respektive ve farmacii základy „chemiatrie“ a tím i nových věd – lékařské a farmaceutické chemie (farmakochemie). Do „materia medica“, tj. do souboru léčiv, v něm od pradávna vládla rostlinná a živočišná léčiva a jen v malé míře se vyskytovala minerální či chemická, vřadil Paracelsus a jeho následovníci chemickými

- Strana 45 -

Doc. RNDr. PhMr. V. Rusek, CSc.:OPERA SELECTA pochody získávaná anorganika. V důsledku toho si lékárníci museli osvojit nové teoretické poznatky i praktické zkušenosti chemické, naučit se vyrábět jako léčiva soli arzénu, olova, antimonu, rtuti, železa, zlata, mědi, vizmutu, zinku apod. Museli tomu přizpůsobit své laboratoře, vybavit je pecemi nejrůznějších funkcí a rozměrů, lázněmi pískovými a vodními, rozličným destilačním zařízením. Měli tu skleněné fioly, retorty, pelikány, jímadla, kameninové baňky, křivule, žíhací kelímky kameninové i tuhové, mlýnky, vážky, síta, nože, lžíce, dmychadla apod. S jejich pomocí prováděli nejrůznější preparativní pochody: kalcinaci (oxidaci), korosi (rozklad), amalgamování, precipitaci (srážení), cementaci (výrobu sloučenin suchou cestou), spalování, rozpouštění, sublimaci, destilaci, exaltaci (zlepšování produktů pomalým odpařováním nebo filtrací, digesci, putrefakci (kvašení), zkapalňování, koagulaci apod. Extrakčními metodami, které Paracelsus považoval za metody chemické, vyráběli též hojně elixíry, kvintesence, tinktury a extrakta, tedy tzv. „přípravky spagyrické“ (tj. chemické). (Václav Rusek, Vladimír Smečka : České lékárny; Nuga, Praha 2000, str. 51-52) Příspěvek k dějinám farmaceutických výrobních zařízení Technologické nástroje a stroje k výrobě lékových přípravků (dále též LP) jsou zvláštním druhem farmaceutických výrobních zařízení (jiným druhem jsou např. zařízení k výrobě léčiv). Studium jejich vývoje je důležitým úsekem studia dějin celé farmacie, neboť tato zařízení jsou nerozlučně spojena s vývojem lékových přípravků, v nichž ústí veškerá praktická farmaceutická činnost. Kategorie „lékový přípravek“ označuje stav, v němž léčivo je kvantifikováno co do svého účinku a zpracováno do nového produktu – lékového přípravku, který z hlediska nejlepšího účinku léčiva v organismu – léku, dostává nejvhodnější vnitřní strukturu a vnější podobu. Lékový přípravek je vlastně jakousi přestupní fází na cestě léčiva do organismu. Vývoj lékových přípravků jako farmaceutických produktů je dán vývojem vědeckých poznatků o člověku, jeho nemocech i o léčivech. Vlastnosti LP jsou ovlivňovány fyzikálně chemickými a farmakodynamickými vlastnostmi léčiv i technickou úrovní technologických zařízení, která jsou k jejich výrobě k dispozici. Mezi LP a jeho výrobním zařízením je dvojí směr vývojového působení: na jedné straně fyzikální a terapeutické vlastnosti zpracovávaných léčiv působí na volbu výrobního zařízení a jeho konstrukční vlastnosti, na druhé straně technický pokrok umožňuje tvorbu nových zařízení, jimiž lze dosavadní úroveň výroby LP pozvednout nebo vyrobit zcela nové, dosud neznámé formy. Z těchto vzájemných vztahů vyplývá, že studovat dějiny tohoto druhu farmaceutických výrobních zařízení nelze bez souběžného studia vývoje lékových přípravků. … Všechny LP lze klasifikovat podle 2 kriterií: jednak podle vnitřní struktury, jednak podle vnější formy. Při třídění LP podle prvého kritéria rozdělil jsem je do skupin, uspořádaných vertikálně do 3 sloupců, podle jejich pevné, tekuté či plynné konzistence. Toto hrubé měřítko lze při podrobnějším studiu upřesnit. Při třídění LP podle druhého kritéria rozdělil jsem je do 4 tříd, uspořádaných horizontálně do řad. Tyto třídy vznikly abstrakcí společných vnějších tvarových znaků, shrnutých do pojmu lékové formy. Všechny zaniklé i existující LP lze do těchto 4 tříd zadělit. Jsou to přípravky, jejichž léková forma je 1. tvarově nespecifická, amorfní 2. tvarově specifikována nosičem (např. látkou, kůží) 3. technologickým postupem (tvářením, formováním) 4. obalem (např. ampulkou) Vertikální následnost jmenovaných tříd není náhodná, ale vyjadřuje do jisté míry i chronologii vzniku lékových forem a zvláště technologickou posloupnost, od nejjednodušší po nejsložitější technologii. Z toho vyplývá, že také pro každou třídu LP musí existovat charakteristická výrobní zařízení, příbuzná právě v tom, že slouží k výrobě přípravku jedné třídy…. ( Českoslov. farm. 21, 1972, 224-225) Moravské lékárny na začátku 18. století …Královských měst bylo sedm. Vedle těch, která tvořila centra krajů (Brno, Olomouc, Jihlava, Znojmo, Uherské Hradiště), to byl ještě Kyjov a Uničov. V nich královský tribunál ovlivňoval zdravotnické záležitosti přes královské rychtáře a městskou radu, jim zase podléhal 1 nebo více městských fysiků, přijímaných a placených radou. Tribunál zasahoval do lékárenství v několika směrech: řídil dohled nad lékárnami formou visitací, dbal o jejich správný chod a odbornou úroveň, sledoval a nařizoval stanovení cen léčiv a lékových přípravků, snažil se zavést řád do lékárenství nejprve formou přísahy – juramentu a později zákonů, tzv. lékárenských řádů. Své slovo měl i ve sporech měšťanských lékárníků s lékárnami klášterů. Podívejme se nejprve na siť moravských lékáren. Odhaduji, že ke konci 17. století bylo na Moravě asi 22 měšťanských lékáren (3 nejisté), 11 klášterních (1 nejistá) a asi 3 vrchnostenské, tedy asi 36 lékáren. Nejvíce jich měla Olomouc: 5 měšťanských a1 klášterní, v blízkosti další na Klášterním Hradisku. Brno mělo 3 měšťanské a 2 klášterní, Znojmo 2 měšťanské a 2 klášterní, z poddanských měst měl 2 měšťanské lékárny Mikulov a po 1 Hranice a Lipník. Vrchnostenské lékárny byly na zámku

- Strana 46 -

Doc. RNDr. PhMr. V. Rusek, CSc.:OPERA SELECTA v Moravském Krumlově (1694 Ignác Hell), asi i na zámcích v Hodoníně a Ždánicích, ale není vyloučeno, že i jinde. Z těchto 36 lékáren bylo 20 v pěti královských městech, tj. přes 55 % celé sítě. Královská města Uničov (do 1731), Kyjov (do1733) lékárnu neměla. Změnil se tento obraz v první třetině 18. století? O tom nás zpravují jednak visitační protokoly městských fyziků a rad z královských měst, jednak výsledky soupisu lékárníků, kteří mají profesionální přísahu z let 1716-17. V prvním třicetiletí 18. století jsem našel 38-44 lékáren měšťanských, klášterních i vrchnostenských, k nimž by bylo možno připočítat ještě asi 6 zatím existenčně ne zcela prokázaných. Bylo by to vcelku asi 44-50 lékáren, proti konci 17. století asi o 8 –14 lékáren více. … Jaký závěr můžeme tedy vyslovit o síti lékáren v 1. třetině 18. století. Byla neustálená, téměř polovinu sítě tvořily vlastně nelegální klášterní lékárny, asi 1/8 legalizované vrchnostenské (zámecké) lékárny. Lze pozorovat rozšíření sítě měšťanských lékáren mimo královská města, v nichž – v těch největších – počet lékáren klesá. (Sborník příspěvků k dějinám farmacie Jihomoravského kraje, KÚNZ Brno 1981, 8-9) Z dějin farmaceutického studia na Karlově univerzitě …Novodobé farmaceutické studium začalo na lékařské fakultě KU ve školním roce 1804/05 jako jedno z prvních v Evropě. Bylo jednoleté, povinné pro všechny vyučené lékárenské pomocníky. I když mu předcházelo ještě 8 let praktické výuky v lékárně (4 roky učňovské, 4 tovaryšské-kondiční), znamenalo svým jednoletým plánem a teoretickou náplní kvalitativní průlom v dosavadním systému ryze praktického vzdělávání farmaceutů. Trvalo až do školního roku 1833/34 a proběhlo tak v 30 jednoletých cyklech, v nichž studovalo 498 osob. Z nich asi 83 % pocházelo z Čech a 11 % z Moravy, po asi 2 % bylo z Uher, z ostatních rakouských zemí či z ciziny. Asi 19,5 % bylo živnostnického původu, 13 % bylo z úřednických rodin, asi 15 % synů zdravotníků (u 40 % neznáme původ); asi 5,5 % nemělo otce. Nejvíce (asi 55 %) studentů bylo na začátku studia ve stáří 20-25 let, asi 13 % mělo 26-30 let, ve věku do 20 let bylo 12 % a nad 31 let asi 3 %; asi u 17 % nebylo stáří uvedeno. Studium mělo převážně přírodovědnou náplň (chemie, botanika, speciální přírodopis, tj. zoologie a mineralogie); v průběhu bylo ve všech 30 cyklech zastoupeno 83 % přípravných a 17 % farmaceutických předmětů. Roku 1812 byla jen absolventům farmaceutického studia dána možnost získat doktorát chemie (do 1859/60). Mezi učiteli farmaceutů byly vynikající osobnosti, jako např. J. G. Mikan (1744-1814) – do 1811 učil botaniku a chemii; MedDr. h. c. Josef Freyszmuth (1786-1819) – 1812 až 1818 učil chemii; J. Ch. Mikan (1769-1844) 1812 až 1828 učil botaniku; a J. S. Presl (17911849) 1819 až 1834 vyučoval mineralogii a zoologii. K rozšíření studia na 2 roky došlo na KU od školního roku 1834/35 a tím se dále zvýšil podíl teoretické přípravy farmaceutů, ale k dalšímu rozšíření studia až do školního roku 1952-53, kdy tento systém studia byl definitivně uzavřen, již nedošlo. V celém systému vzdělávání se však přece jen ledacos měnilo: prodlužovalo se předběžné gymnaziální vzdělání ze 4 tříd na 6 tříd (1889) a na 8 tříd s maturitou (1920), zkracovala se praktická učňovská výuka na 3 roky (1854), resp. na 2 roky (1920) a také tovaryšská doba na 2 léta (1854), až nakonec byla přiřazena za magisterium (1889). Od školního roku 1860/61 mohli absolventi získávat doktorát farmacie, od 1890/91 doktorát filosofie, od 1920 doktorát přírodních věd. (Českoslov. farm. 37, 1988, 423-424) Česká koruna má hodnotu Když v roce 1836 vznikla na základě guberniálního dekretu z 15. 12. v tehdy samostatné obci Karlíně na okraji historické Prahy nová lékárna, dal jí její zakladatel, PhMr. Václav Veselý (1788-1837) do štítu Českou korunu. Ta měla být výrazem patriotismu i znakem a jakousi zárukou kvality z ní vycházejících léků, tedy i hodnoty lékárníkovy práce. Zvolené znamení se jako „nomen omen“ osvědčilo. Lékárna U České koruny v Karlíně se stala kolébkou čilé farmaceutické výrobní činnosti i jedné z osvědčených českých farmaceutických továren 20. století. Pozoruhodným svými technologickými aktivitami se stal v letech 1850-1865 nájemce lékárny PhMr. Jan František Král ( asi 1817 či 1819 – 1896. Jeho působení v lékárně dokládá zachovaná etiketa. Zavedl výrobu železitých přípravků ( tekutého mýdla, sirupu atd.), které se dostaly i na zahraniční trhy, pokračoval v produkci domácí speciality: Karlínského Davidova čaje. Pokusil se o mechanizaci přípravy františků (Candelae fumales, jehlance kouřivé) která obvykle před vánočními svátky zaměstnávala lékárenské laboratoře. Roku 1865 navrhl zařízení k lisování s jehož pomocí se tlakem svrchní desky na plastickou hmotu přes asi 119 forem, uložených v přenosném rámci, vylisovaly pravidelné pyramidy františků. V této produkční tendenci pokračoval od roku 1880 nový majitel lékárny PhMr. Antonín Veidl (18521889). Rozšířil laboratoř a jako novinku začal vyrábět, od r. 1885 inzerovat a k prodeji prostřednictvím velkoobchodů (pražského Viléma Otta, vídeňského G. & R. Fritze a pešťského Thallmayera & Seitze) nabízet na 21 druhů tekutých extraktů pro přípravu sirupů („Extracta fluida pro sirupis“). Smíšením extraktu se Sirupus simplex v poměru 1:10 se připravilo potřebné množství zvoleného druhu léčivého

- Strana 47 -

Doc. RNDr. PhMr. V. Rusek, CSc.:OPERA SELECTA sirupu. Pozdější lékopisy tento způsob výroby nepřipouštěly, ale v tehdejší době byl doporučován odborníky, např. významným německým lékárníkem Hermannem Hagerem. Přednost tohoto přístupu viděl v dokonalém vyluhování účinných látek do extraktu a tím i jejich přenosu do sirupů, v jejich čirosti a stálé barevnosti, téměř dokonalé stabilitě a v rychlosti přípravy v okamžiku potřeby. … (Pharm Business Magazine, Prosinec 2006/Leden 2007, 28-31) Federace slovanských lékárníků 1929-1938 Sedmdesáté výročí vzniku této mezinárodní slovanské organizace lékárníků si ve dnech 23. až 26. září 1999 připomínali polští farmaceuti. Polská farmaceutická společnost zorganizovala při této příležitosti konferenci o farmacii ve středovýchodní Evropě. Nad ní se vznášel duch zaniklé korporace, myšlenka sjednocování názorů a spolupráce farmaceutických organizací vymezeného regionu. Ne už na základě národnostním, ale profesním, podloženém narůstající krizí lékárenství. Snahou spojit síly k společné obraně proti celoevropsky postupující degradaci lékárenství a hledání cest k novému obrazu farmaceuta v lékárně, k posilování výrazně zdravotnické tváře lékárny a farmacie vůbec. V tomto smyslu tu podepsali zástupci farmaceutických společností z Německa, Maďarska, Rumunska, Běloruska, Litvy, Slovinska, Česka a Polska dohodu o spolupráci, výměně zkušeností, osob, publikací, pořádání společných porad, symposií, koordinaci studijních programů a dalších akcí. Jak, kdy a proč vznikla tato organizace? Prvé myšlenky na podobnou solidární korporaci vznikly ještě za Rakouska-Uherska a při jejich iniciaci hrál nemalou roli i český živel…. PhMr. Vospálek, pracující tehdy v lékárně v Orlové, napsal 1913 (Lékárnické listy, 8, 1913, 59-61) úvahu o Slovanském svazu lékárníků (zaměstnaných i majitelů lékáren), v níž existující nacionalistické tlaky a početnost slovanských lékárníků (Češi, Poláci, Jihoslované) v monarchii byly uvedeny na podporu vzniku takové korporace. Ale „považoval bych vždycky za příliš malicherné, aby odborník s akademickým vzděláním se propůjčil za nástroj pouličního nazdarování“, píše, aby vyloučil předem ultranacionální zaměření budoucího svazu. Vážné důvody k jeho ustavení nalézal autor i v sociální, hospodářské a vědecké sféře…. Na II. sjezdu slovanských lékárníků od 3. do 8. 6. 1931 byla… v Praze založena Federace slovanských lékárníků. Měla za cíl sdružení na poli vědeckém a stavovském, sjednocení a modernizaci vysokoškolských učebních plánů, jednotný slovanský lékopis, výměnu spolupracovníků, informací, vědeckých prací, regulaci produkce a prodeje specialit, pravidelnost vztahů mezi farmaceutickými závody, laboratořemi, lékárnami, pěstování a rozvíjení vyrovnanějších vztahů mezi majiteli a zaměstnanci lékáren. Program velmi podobný programu starší Mezinárodní farmaceutické federace (Féderation Internationale Pharmaceutique, FIP), která slovanské lékárníky poněkud přehlížela. Federace proto FIP na sebe např. upozornila ohrazením, že FIP uveřejnila stanovy v řadě různých jazyků, ale v žádném slovanském. V letech 1935 až 1937 se pak v reakci na existenci FSL stal vicepresidentem FIP prof. PhDr. PhMr. Jan Stanislav Štěrba-Böhm (1894-1938) jako zástupce Federace slovanských lékárníků. Členy FSP se staly lékárnické korporace Polska, Československa, Jugoslávie a Bulharska. …V roce 1934 tvořilo Federaci 12 jednotlivých farmaceutických společností s 5 735 členy. …Existence Federace slovanských lékárníků, ač měla své kořeny v prvém desetiletí dvacátého století, vznikla, žila a vyvíjela se mezi dvěma válkami. Přinesla něco užitečného? Ke kladům patřilo poznávání a sbližování lékárníků a poznávání kultury a památek, hospodářská spolupráce výrobců léčiv a přípravků příbuzných zemí, série vědeckých přednášek publikovaných ve třech sbornících a odborných časopisech, snaha po unifikaci lékopisů, zkoušení léčiv a přípravků, sjednocení studijních plánů, výměna pracovníků a snaha po vyrovnání rozporů mezi zaměstnanci a majiteli lékáren. Vybudování určité mezinárodní prestiže lékárníků slovanských zemí a sblížení s Mezinárodní farmaceutickou federací. … (Časopis českých lékárníků č. 4, 2001, 21-23)

- Strana 48 -

Apatykář Jan Marek Marci

Apatykář Jan Marek Marci autor: Smolka,J.

Apatykář Jan Marek Marci Odborné činnosti Jana Marka Marci (1595 – 1667), profesora mediciny na pražské univerzitě, se dostalo v literatuře poměrně značné pozornosti. Hodně je známo o jeho optice, mechanice, filosofii či lékařství, méně – ale přece – se psalo i o jeho činnosti v matematice či chemii. Lékárenství je však jedním z oborů, které stály až dosud úplně stranou. Pokusili jsme se proto sebrat až dosud roztroušené prameny a sestavit z nich Markův apatykářský profil. Omezený rozsah této publikace neumožňuje zmínit se o všem, co se nám podařilo shromáždit, odkazujeme proto čtenáře na naši obsáhlejší studii na toto téma, jež otiskla Acta Universitatis Carolinae–Historia Universitatis Carolinae Pragensis, tom.XLIII, fasc.1-2, str.35 an. a jíž jsme tehdy věnovali příteli Zd. Hanzlíčkovi. Financování pedagogů vysokých škol bylo vždy složité, v cizině i u nás v Praze: výplaty se opožďovaly, dlužné částky šly až do tisíců zlatých. Uvádí se např., že pohledávka našeho Marka za universitou dosáhla v určité chvíli téměř šesti tisíc. Profesor tedy ani nemohl být na universitním platu závislý a musel hledat další zdroje. Pro lékaře to byly především soukromé praxe, mnoho z nich mělo i lékárny. Jedním z nich byl i Marci. V dnešním Národním archivu v Praze /dříve SÚA/ se nám podařilo objevit tři doklady k jeho lékárně. Vyplývá z nich mimo jiné, že Markovi byla v r. 1634 postoupena lékárna “v Konešovic ulici”, dnešní staroměstské Melantrichově, v domě U rumpálu, “v nárožním domě proti zlatému medvědu a zlatý studnici”. Tento mohutný rohák dodnes stojí a nese čp. 473. Postoupení bylo provedeno na základě královského rozhodnutí /naším králem byl v té době Ferdinand III./. Česká komora to dala na vědomí a k provedení staroměstskému rychtáři. Šlo o apatyku Volfa Steimetze, který při saském vpádu v r. 1631 uprchnul do ciziny, odkud se nevrátil a byl tak zařazen do protestantské emigrace /ač prý byl katolík/. Jeho majetek byl nelítostně zkonfiskován a posléze předán tedy “k dědičnému držení” Markovi. Proč právě jemu není jasné, jisté však je, že byl u tehdejších katolických elit vysoce ceněn. Za apatyku měl zaplatit 1500 zlatých rýnských: bylo to drahé, byl to jeho universitní plat za 2 a půl roku – nebo jiné srovnání: za vedlejší veliký dům čp. 472, který koupil o rok později /dnes je na něm jeho pamětní deska/, zaplatil 5000 zlatých, tedy jen o něco víc než trojnásobek. Zdá se, že 500 zlatých zaplatil ihned, ale koncem roku chytře požádal, aby mu zbylý 1000 byl zúčtován proti jeho pohledávce u české komory – ta mu zřejmě dlužila za výkon funkce zemského fysika. Reálnou hodnotu apatyky neznáme, Z. Winter se však zmiňuje o tom, že byla v r. 1632 vypleněna. Marek tedy musel investovat asi dost i do jejího znovuzařízení. Nalezené doklady jsou zajímavé, vypovídají však jen o majetkových aspektech, nikoli o vlastní činnosti apatyky. Zajímalo by nás např., zda měla nějaký charakteristický název, kdo v ní při ostatní Markově bohaté činnosti prodával a mnoho dalšího. O Markově lékárenské činnosti už přece jen leccois víme: něco nám napovídá text, jemuž daly vznik Markovy přátelské besedy s jezuitou B. Balbínem, jeho mladším přítelem a pacientem. Obdobně vypovídá i druhý pramen, jezuitské elogium sepsané těsně po jeho smrti. Základní Markovou devizou bylo přesvědčení, že nejlepším lékařem je příroda: nechme ji jednat a jen jí pomáhejme. Nemocné navštěvoval proti dobovým zvyklostem daleko řídčeji a léky předepisoval jen střídmě /sám prý nepožil léku – “ab omni medicina abstinuit” – více než 30 let/. Předepisoval prý hlavně léky mírné, snadno připravitelné – “facile parabilia” – a navíc co nejlevnější. Nesnášel prý lékaře, kteří slibovali vyléčit každou nemoc. Jeho zásady a odpovídající praxe mu vynesly kritiku jezuitů z Klementina, pro něž Marci vykonával bezplatně lékařskou službu – můžeme se ale právem domnívat, že jeho apatyka sem dodávala všechna léčiva, což mohlo být obchodně již zajímavé. Vzniká totiž otázka, jak by apatyka sama o sobě mohla prosperovat. V blízkém okolí měla dosti značnou konkurenci. Ve vedlejší Železné ulici byla apatyka “U zlatého medvěda”, na rohu Rytířské a Můstku byl “Zlatý jelen”, dokonce dvě byly na Staroměstském náměstí: “Bílý lev” a “Bílý jednorožec”, lékárna byla i v blízkém Karolinu. Vraťme se však ještě k Markovým lékům. Jeho oblíbenou materií byla prý tzv. terra sigillata neboli, jak ji označoval sám Marci, “axungia solis”, mastná hlinka, jíž je v Čechách několik nalezišť. Oba naše prameny se dojemně shodují v tom, jakoby terra sigillata byla Markovým objevem – ve skutečnosti se jí široce používalo již od starověku. Marek s ní prý dosahoval mnoha divů, zejména v době morových epidemií: malé množství rozpuštěné ve vodě působilo jako protijed. Bohužel to byla jen zidealizovaná legenda. Marek předepisoval terru sigillatu např. i proti pocení. K jeho oblíbeným lékům patřila prý i jasanová šťáva a tamaryšek, které – na rozdíl od všech purgativ – neškodí přírodě. Idylické akcentování mírnosti, jednoduchosti a láce léku, které nalézáme ve dvou výše zmíněných

- Strana 49 -

Apatykář Jan Marek Marci pramenech, je ale jednostranné. Máme doloženo, že pracoval i s léky složitými a nákladnými. Svědčí o tom čtyři jeho recepty, které se zachovaly v textu jeho lékařských konsilií: jako součást kapek, které předepsal jakémusi otci proti debilitě, se v nich vyskytuje např. i tzv. magisterium perlarum, prášek z drcených perel. Zabýval se i vitriolovými preparáty. Marek byl myšlenkově příliš složitou osobností, aby než aby se jí nedotkl tehdejší paracelsismus, který přinesl užívání těžkých anorganických léčiv, a uplatňoval se i u nás. Nebylo dosud známo, že závěrečná část jeho filozofického spisu “Pan en panton” z r. 1662 /více než 100 stran/ nazvaná “De curatione morborum” je věnována otázkám léčení. Marek se v ní přihlásil jednoznačně k van Helmontovi, nejvýznamnějšímu žáku Paracelsovu: ten je zde citován skoro na každé stránce. U opatrného, katolicky orientovaného Marka je to překvapivé: van Helmont byl po leta, téměř až do své smrti, pronásledován inkvizicí. Marka zaujala především jeho úvaha o tom, co může z rány vytáhnout mast. Zajímala jej především “unguentum armarium” /nebo též “sympatethicum”/ mající název od toho, že se s ní potíraly zbraně. Věřilo se, že takto ošetřená zbraň je spojena s ranou, a mast, ať je raněný jakkoli daleko, pomůže jeho ránu zhojit. Tuto podivuhodnou víru založenou na představě o působení na dálku podpořila značně nová tehdy fyzikální disciplina – magnetismus. Tyto otázky byly Markovi jako fyzikovi zřejmě bytostně blízké. Píše např. o magnetickém působení safíru, který léčí dotykem průjmy, úplavici, rány i vředy, působí prý i proti jedům. Ve svém zaujetí šel dokonce tak daleko, že předpokládal více druhů magnetismu: jeden z nich přitahuje železo, jiný olovo, jiný maso, jiný hnis atd. Na svém efemerním přesvědčení velice lpěl a napsal, že s ním má velmi mnoho zkušeností. Vyléčil prý podobným způsobem hraběnku Lucii z Kolovrat, která trpěla plicním hnisem, či nejmenovaného pacienta a jeho už 18 let nehybné rameno. Detailně popisuje, že podobně léčil i svou manželku, patrně souchotinářku. Nasadil jí filtrát z vitriolu a její teplé moči, ta ale tuto rasantní léčbu milujícího manžela nepřežila. Markovi nebyly přitom cizí ani některé alchymistické prvky, popisuje např., jak filtrace musí probíhat v červenci nebo srpnu, kdy je Slunce ve znamení Lva. Všimněme si ještě dalšího aspektu Markovy lékárenské činnosti. Jako významný funkcionář medicinské fakulty bojoval řadu let aktivně za nezávislost lékařského studia na jezuitech. Tuto samostatnost zapracoval i do svého návrhu statut pro právnickou a lékařskou fakultu, tedy nejezuitskou část pražské univerzity, předloženého r. 1652. Ten se stal okamžitě trnem v oku klementinských jezuitů. Vyvolali velký odpor a dosáhli toho, že Markův návrh nebyl oficiálně nikdy potvrzen. Obsáhlý rozbor mu věnoval děkan teologické fakulty, Belgičan Grobedonecque: v něm bylo podrobeno kritice téměř vše, co Marci ve svém návrhu napsal. Jedním z mála bodů, k nimž se jezuité překvapivě postavili pozitivně, byl jeho podnět, aby každoročně byly vydávány taxy jednotlivých léků. I oni ji viděli jako potřebnou a užitečnou novinku. Pisatel však doprovodil tuto pasáž peprnou poznámkou, že léky předražoval ve své apatyce jistě i Marek. Aktuální potřebu vydání taxy viděly tedy obě strany, přesto se jí naše země dočkaly až za několik let, v r. 1659. Vyšla v Praze latinsky s dlouhým titulem „Taxa vel valor omnium medicamentorum tum simplicium quam compositorum, chymicum atque galenicum, in officinis civilibus Pragensibus prostantium …”, na titulním listě figuruje však i český název začínající slovy “Cena aneb vyměření …“ a německý “Der Werth oder Preysz …“. Taxa obsahuje více než 1660 položek uspořádaných do 39 tříd, jako vzor jí posloužila velmi pravděpodobně taxa tzv. augsburská, která už vycházela několik desetiletí. Autor /nebo možná autoři/ pražské taxy zůstali v anonymitě, pouze z titulu se dozvídáme, že osobou, která byla garantem této publikace, byl děkan lékařské fakulty. Tento fakt není ani příliš překvapivý, neboť dozor nad lékárnictvím jako celkem – ukládaný fakultě i státními orgány – patřil v této době k jejím významným úkolům. Úřad děkana fakulty držel od r. 1638 po celá leta nepřetržitě J. Marcus Marci. Až v srpnu 1657, tedy už nedlouho před vydáním taxy, jej předal svému žákovi Jakubu Forbergerovi. Po jejím vydání, už od r. 1660, je však Marek znovu děkanem, v r. 1662 dokonce rektorem. Při nedostatku jiných pramenů nás nutí tato uvedená fakta k určitým dohadům. Kdyby totiž Marek pražskou taxu zpracoval, ocitl by se v podivné situaci: jako její autor by ji musel předložit opět sobě jako garantovi za medicinskou fakultu. A tak se nabízí myšlenka, že se chtěl této situaci vyhnout. Propůjčil tedy svůj dlouholetý úřad svému žákovi – dnes bychom řekli, aby nedošlo ke střetu zájmů – a ten mu jej hned po vydání taxy zase vrátil. Určitou roli mohlo sehrát i to, že na její zpracování potřeboval více času. V každém případě se nám zdá, že je zcela oprávněné považovat našeho Marka za autora pražské taxy. Mohl k tomu mít i spolupracovníky, ty by však muselo objevit teprve další historické badání. Uzavřeme tento odstavec konstatováním, že Marek mluvil ve svém návrhu o každoročním vydávání taxy, která by zachycovala změnu na trhu léčiv. Dopadlo to ale všechno jinak: její iniciátor a autor osm let po jejím vydání zemřel a nenašel se tak snadno nikdo jiný, kdo by tento úkol převzal – a tak vyšla příští taxa u nás až po 40 letech, v r. 1699. Je to až neuvěřitelně dlouho.

- Strana 50 -

Apatykář Jan Marek Marci Na závěr se zmíníme ještě o konci Markovy apatyky. Citovali jsme uštěpačnou poznámku teologického děkana o předražování léků – ta však ještě pokračovala dovětkem “dokud svou apatyku pro mnoho sporů /”multis reclamantibus”/ neprodal”. Znamená to tedy, že nejpozději počátkem roku1652, spíše ale o něco dříve, byla Markova lékárnická činnost, která trvala nějakých 17–18 let ukončena. O tom ale nemáme bohužel ani tu nejmenší zprávičku: nevíme, komu ji prodal, za kolik, zda vůbec jako apatyka ještě pokračovala či zda se Marek k lékárnické činnosti pokusil vrátit ještě později. Rádi bychom také věděli něco o tom, co bylo předmětem jeho sporů s pražskými lékárníky. V r. 1652 došlo také – pravda, až v druhé polovině roku – za návštěvy císaře Ferdinanda III. v Praze k vydání císařského privilegia pro pražské lékárníky. Nevelký časový odstup obou událostí nám dává právo položit otázku, zda konec Markovy apatyky nějak s vydáním tohoto privilegia souvisel. Není vyloučeno že ano, ale při nedostatku písemného materiálu bychom o tom mohli nejvýše nepodloženě … spekulovat.

- Strana 51 -

Dva bratři - pilíře FaF v Brně

Dva bratři-pilíře FaF v Brně (Bohuslav Melichar –Miloš Melichar) autor: Nováček,L. Oba tito bratři, první narozený roku 1906, druhý 1909, se zasloužili koncem čtyřicátých let a v průběhu padesátých let rozhodující měrou o vybudování vědeckých základů galenické farmacie a farmaceutické chemie. Zaměříme se na spojitosti a impulsy, které je ovlivnily a dovedly k vypracování u nás nové koncepce obou těchto oborů. Nelze ovšem pominout, že v průběhu doby přispěla k jejímu rozvinutí řada jejich spolupracovníků, které oba bratři vychovali. Lékárenské prostředí v domácí lékárně v Ostravě – Vítkovicích, ve kterém vyrůstali, je orientovalo tak, že se oba plně oddali farmacii. Lékárna jejich otce jim poskytovala bohatou knihovnu farmaceutické literatury, kde nechyběly nejdůležitější zahraniční farmaceutické časopisy a lékopisy, jako např. J. Amer. Pharm. Assoc., Pharm. Acta Helv., Quart. J. Pharm. Pharmacol., Pharm. Ztg. aj. Byla to právě lékárna, orientovaná na vědeckou farmacii a ne pouze na lékárnické podnikání, která je od prvopočátku směřovala k vědecké práci. K jejich zájmu o rozvíjení farmacie, farmaceutických, přispěly diskuze jak ve farmaceutickém tisku tak i odborných kruzích o zastaralosti farmaceutického vzdělávání ,tak i orientace současné farmacie všeobecně. Významnou roli v tomto směru sehrála diskuse na stránkách Mladé farmacie v roce 1939, kde Bohuslav Melichar jasně ukázal, kam má farmacie směřovat a položil tím počáteční základy vědecké orientace farmacie a uplatnění farmaceutů: ” lékárníka nutno vyzbrojit vědomostmi a zkušenostmi, aby mohl plně zastati svoji historickou roli, tj. objevovati, zkoušeti, vyráběti a distribuovati léky.“ Léta 1929 - 1935 se u obou bratří zapsala bohatými zkušenostmi jako asistentů a doktorandů ( B.M. 1929 - 1932, M.M. 1932 - 1935 ) na Ústavu pro chemii farmaceutickou a aplikovanou Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, jehož přednostou byl prof. PhDr. PhMr. J. S. Štěrba – Bőhm. Bohuslav Melichar při různých příležitostech často vzpomínal na odpolední odborné diskuse u čaje nebo na společné odchody z pracoviště Chtěl i nadále pracovat jako asistent na ústavu. Protože však asistentské místo přislíbil prof. Štěrba – Bőhm dr. Rektoříkovi, vrátil se do rodné lékárny. Na jednu stranu to znamenalo pro Bohuslava Melichara ztrátu plánovaného životního zaměření, na druhé straně, jak se později ukázalo, při pražském konzervativním pojetí farmaceutické chemie, ho to však přivedlo k možnosti nerušeného vytváření vědecky zaměřené farmaceutické chemie na Masarykově univerzitě v Brně. Válka rozhodla o budoucím zaměření obou bratří. Miloš Melichar se stal v otcovské lékárně provizorem, Bohuslav Melichar magistrem. Při omezených možnostech se Bohuslav Melichar zaměřil na analýzu moči, což hojně publikoval, kdežto jeho bratr se věnoval galenické farmacii, jak to vyplývá z jeho publikací o přípravě citranu sodného pro transfusi, lékárnických sirupů apod. Miloš Melichar publikoval teoretickou práci v roce 1947 Deontologické základy lékárnického studia. Životní záměr Bohuslava Melichara se splnil, když ještě v roce 1945 mu bylo nabídnuto místo asistenta na Ústavu pro chemii farmaceutickou na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Bylo to na návrh PhMr. Šauera, který studoval farmacii v Praze a Bohuslav Melichar ho tam učil. Tímto přesunem na univerzitu v Brně se rozhodlo, že Miloš Melichar se stane majitelem lékárny. Diskuze obou bratří o zaměření farmacie nabyla nyní na intenzitě. Jak říkal Bohuslav Melichar, byly velmi ostré – byl to téměř ” bratrovražedný ” diskusní boj. Svou novou prvopočáteční koncepci farmaceutické chemie začal Bohuslav Melichar realizovat začátkem roku 1946 ve svých přednáškách z analýzy léčiv. Měl velké štěstí, že vědeckou pomocnou silou se v témže roce na ústavu stal Aleš Sekera, velmi energický a učenlivý žák. V diskusích plánovali a rozvíjeli farmaceutickou chemii. Sekerovy stáže ( 1947 ) a doktorát ( 1949 ) na Sorbonně, kterými „otevřel naší farmaceutické chemii okna do Evropy“, potom pomohly rozvinout obor i o ” syntézu léčiv ”. Bohuslav Melichar shromáždil kolektiv asistentů, zapálených pro rozvoj farmaceutické chemie. Společným úsilím po bouřlivých diskusích vykrystalovalo konečné zaměření oboru. Svého bratra do Brna následoval v roce 1949 Miloš Melichar, kde začal přednášet galenickou farmacii. I on ji nově koncipoval. Když jsem se ho ptal, jak ho nové třídění a koncepce napadly, odpověděl: „ Jednou ve vlaku při cestě z Ostravy do Brna. “ Velkou oporu našel i on v kolektivu svých asistentů. Nová koncepce farmacetické chemie, založená na třídění léčiv podle farmakologických skupin, kde hlavní důraz byl věnován závislostem mezi jejich strukturou a jejich účinkem, však vyvolal ostrou kritiku řady profesorů a docentů na Univerzitě Karlově v Praze. Přeneslo se to i na stránky farmaceutického tisku a na vědecká zasedání. Dokonce fakulta v Brně byla požádána, aby tuto výuku zastavila. Za novou koncepci se však postavil prof. Ludovít Krasnec z Komenského univerzity v Bratislavě.

- Strana 52 -

Dva bratři - pilíře FaF v Brně B. Melichar musel bojovat těžký boj i proti vedení samotné fakulty. To chtělo likvidovat oba bratry, kteří nevyhovovali po stránce kádrové( bývalí majitelé lékárny ) a pražští učitelé tím snahy vedení fakulty velmi podpořili. Oba bratři, kteří byli jednotícími a vůdčími osobnostmi ve svých oborech, se svými spolupracovníky novou koncepci farmaceutické chemie a galenické farmacie obhájili i za pozdějších pro ně nepříznivých podmínek. Obě vědecké koncepce se staly chloubou naší farmacie a našly odezvu i v zahraničí. Ovšem nucený odchod obou bratří z farmaceutické fakulty v Brně stranické vedení fakulty uskutečnilo v roce 1958. Nová koncepce, především vnitřní třídění farmaceutické chemie a galenické farmacie sjednotily profilující farmaceutické disciplíny – farmaceutickou chemii a galenickou farmacii, jak po stránce systematické tak i technologické.

- Strana 53 -

Změny v pražských historických lékárnách

Změny v pražských historických lékárnách autorka: Čižínská, H. V Listech Prahy 1 z února 2006 jsem si přečetla článek Lékárny a léky se šifrou ms s poznámkou, že autor je členem Pražského sdružení lékárníků. Mimo jiné tam píše, že po r. 1989 došlo k velké liberalizaci při tvorbě lékárenské sítě a že lékárnu poprvé ve své historii může provozovat každý. „Absence jasné koncepce lékárenství znamenala nárůst nekalé konkurence, lékárny postupně ztrácejí svůj zdravotnický charakter. Počátkem 21. století dosahuje liberalizace svého vrcholu. Ekonomické problémy lékáren se prohlubují a malé lékárny nemají finanční prostředky na svůj další rozvoj.“ Toto vše platí samozřejmě také pro historické lékárny, z nichž je v Praze zatím pouze osm prohlášeno za kulturní památku. To je ale bohužel neochrání před ekonomickými těžkostmi jejich majitelů. Vybrala jsem dva případy, kterým tato tendence uškodila, ale aby se oslava pana doktora Hanzlíčka neproměnila v truchlohru, zakončím radostněji. I když i u těch nadějných případů může nastat nečekaný obrat. V r. 2004 se mne jednou otázal jeden z mých synů: Maminko, víš, že je v lékárně na Malém rynku bižuterie? Samozřejmě jsem se tam běžela podívat a naprosto jsem se zhrozila. Snad nejkrásnější lékárna v Praze, nazvaná U zlaté koruny, kterou přenesl PhMr. František Schnöbling v r. 1890 z nároží Malého nám. a Karlovy ul. na Starém Městě do dnešního sídla o dva domy vlevo čp. 457/I. na Malém náměstí 13. Původní barokní mobiliář věnoval Národnímu muzeu, dnes se uchovává v depozitáři ve Vrchotových Janovicích. Oficína se štukovou výzdobou a většina krásného ušlechtilého neoklasicistního nábytku s mahagonovou dýhou zůstala na místě. Zmizelo mnoho z několika set kameninových, skleněných i dřevěných stojatek, které byly odvezeny jednou z vnuček zakladatele do Austrálie. Některé předměty jsou uloženy v domě. Lékárna čekala na od r. 1992 na prohlášení za kulturní památku. Napsala jsem urgentní 2. obnovený návrh na MK ČR a skutečně mobiliář byl v září 2004 prohlášen. Kdyby ministerstvo neotálelo, stojatky by zde snad zůstaly. Snímky jsou z ledna 2007. Autor fotografií:

Další velmi smutnou kauzou je ztráta mobiliáře z bývalé Kalinovy lékárny na Václavském nám. 23 v čp. 828/II. Toto je sice jiný případ, protože tato bývalá oficína sloužila od r. 1978 jako parfumerie a drogerie. Téměř úplně zachovaný mobiliář z r. 1922 v jediném prostoru mezi lékárnami s galerií zmizel při rekonstrukci v r. 2004 tak rychle, že jsme ho vůbec nestačili zdokumentovat. Při tom s ním bylo v původním projektu počítáno. Kolegyně, která měla tuto rekonstrukci na starosti, napsala na Magistrát žádost o zahájení správního řízení. Nic se nestalo. Velmi špatně to vypadalo na jaře 2006 se zařízením krásné lékárny U černého orla v Michli čp. 373, Nuselská 102. Pro finanční potíže byl provoz lékárny ukončen a na odvoz mobiliáře z r. 1909 z významné firmy PhMr. Karla Schürera byla určitá lhůta. Samozřejmě by bylo lepším řešením, kdyby mohl nábytek zůstat na místě. Dům byl postaven PhMr. Karlem Hakenem pro tuto lékárnu. Arkýř podpírá socha Hygie, v oknech byla leptaná skla s postavami Aesculapa a Hygie. Městská část Prahy 4 mobiliář z důvodu vysoké ceny nekoupila a hrozilo, že se bude muset odvézt do nějaké stodoly mimo Prahu. Pak se začalo blýskat na lepší časy. Přihlásil se zájemce z Pelhřimova a nakonec dokonce lékárník z Prahy, který zařízení přenesl do opuštěné oficíny v čp. 1922/II na Novém Městě v Myslíkově ul. 9. Z této lékárny, kterou otevřel PhMr. Otakar Bílý v r. 1900, se zachoval pouze štít s reliéfní dřevěnou výzdobou od významného sochaře Quida Kociana. Slohově tedy mobiliář, mladší o pouhých devět let, vyhovuje výtečně. Bohužel, oficína v Myslíkově ulici je mnohem menší než byla v Michli, takže dvě repozitoria bylo třeba umístit v laboratoři. O novém otevření lékárny informoval v září 2006 měsíčník Praha 1. Snímky jsou z ledna 2007.

- Strana 54 -

Změny v pražských historických lékárnách Autor fotografií:Karel Fink

Radostným překvapením bylo znovuvzkříšení nejstarší pražské lékárny U černého orla čili Fragnerovy. Její historie sahá až k r. 1488. Lékárník Benjamin Fragner ji otevřel po mnoha přeneseních v domě čp. 204/III, který postavil na horním Malostranském nám. v l. 1888 – 1889. Lékárna byla v r. 2003 uzavřena a jednalo se už o tom, že se tam rozšíří sousední restaurace. Náhle se část rodiny zakladatele rozhodla, že bude pokračovat a dala zrestaurovat překrásný vyřezávaný neorenesanční nábytek, který byl první realizací firmy PhMr. Karla Schürera. Snímky jsou z ledna r. 2004. Autor fotografií:Karel Fink

Ráda bych se jen krátce zmínila o Václavíkově lékárně Na Sekyrce z r. 1937 v čp. 1726 na Bořislavce v Praze 6 – Dejvicích, Evropská 55. V 90. l. 20. stol. si chtěla majitelka pořídit nové zařízení do oficíny, ale pak si to rozmyslela a původní nábytek je tam dodnes. Nemám bohužel k dispozici barevné fotografie. Poslední ukázkou bude lékárna Pod Vyšehradem. PhMr. Čeněk Řehák ji přenesl do svého právě postaveného domu v l. 1933 – 1934 v čp. 33/VI ve Vratislavově ul. 2 v Praze 2 -Vyšehradě. Lékárna je zcela unikátní svými keramickými obklady s ornamentální, ale i figurální výzdobou pastelových barev s mytologickým námětem z rakovnické firmy. Původní jsou repozitoria, tára, dveře se zabroušenými skly a s nápisem KANCELÁŘ ŠÉFA, závětří, okna výkladních skříní a taburety. Pozoruhodná je pamětní deska a nástěnné heslo v kanceláři, kterými PhMr. Řehák vzdával hold svým rodičům. Naproti tomu se zachoval poměrně nepatrný počet stojatek. Na tuto lékárnu mne laskavě upozornila paní Dr. Lisá. Lékárna byla r. 2004 navržena k prohlášení za kulturní památku.

- Strana 55 -

Změny v pražských historických lékárnách Autor fotografií:Karel Fink

- Strana 56 -

K vývoji invenčních zdrojů v explozi lékových inovací z pohledu farmakolog

K vývoji invenčních zdrojů v explozi lékových inovací z pohledu farmakologa autor: Květina,J. Impulsem pro vystoupení historiograficky neerudovaného farmakologa na farmaceutickohistorickém fóru byla osobní zkušenost s obtížným dohledáváním faktografické dokumentace při editorství minulostních dat z farmakologických výzkumných oblastí („Farmakologické curriculum v Čechách a na Moravě“ vydané v roce 1998 při příležitosti 650. výročí Karlovy univerzity). Sběr historických podkladů o lékových výzkumech komplikuje nejen postupné mizení pamětníků ale i překotnost přeměn v rámci etap tzv. „lékové exploze“ a i laické „hurá“ skartace cenných materiálů při každém celospolečenském „kotrmelci“. Smyslem prezentovaných glos byl tedy apel směrem k nadšencům pro farmaceutické dějiny, aby souběžně se záslužným konzervováním hmatatelných lékárenských artefaktů (jak se o to stará farmaceutické museum v Kuksu a řada regionálních depozitářů) bylo i systematické shromažďování a zpracovávání toho, co hýbalo a hýbe našimi tuzemskými farmakoterapeutickými výzkumnými výdobytky. V tomto smyslu byla proto úvodní část presentace zaměřena na výběr konkrétních dat, vymezujících některé uzlové farmakoterapeutické objevy, které v posledním dvousetletém období (od nastartování racionalizačně léčebných trendů) zahýbaly řadou medicínských odvětví a v aplikačních důsledcích i obecnou úrovní žití (včetně „life expectance“ ve smyslu prodlužování střední doby dožívání). Mezi zvolenými příklady dominuje posloupnost objevů analgetik (od Sertünerova morfinu 1806), celkových a lokálních anestetik (éter a rajský plyn 1848 - 1852, kokain 1860) a myorelaxancií (1934) a jejich význam pro přeměnu chirurgie z ranhojičství na uznávaný klinický obor. Navazujícím argumentačním dokladem je rozvoj kardiochirurgických a neurochirurgických výkonů, na kterém se nepopiratelně podepsala chlorpromazinová hypotermie (1952), a podobně o desetiletí později nastartování transplantologických programů díky objevům imunosupresiv (azathioprin 1964 a cyklosporin 1976). Jiným příkladem jsou léčebné skoky v infektologii pod vlivem prvních chemoterapeutik (sulfonamidy 1934), později antibiotik (penicilin 1944) a tuberkulostatik (para-amino-salicylová kyselina 1946). V dalších chronologických sledech: jakou revolucí na psychiatrických uzavřených odděleních byla první antipsychotika (fenothiaziny 1952), co znamenal objev imipraminu (1959) nejen pro léčbu ale i pro diferenciální diagnostiku endogenních depresí, co příznivého a i méně příznivého (z hlediska toxikomanie) vyvolala benzodiazepinová anxiolytika (1966), co znamenal reserpin (1952) a β-lytika (1973) pro zvrat léčby esenciální hypertense, ... Ve druhé části pojednání byl naznačen význam postupně se měnících invenčních výzkumných zdrojů pro ty vývojové skoky léčby lékem, které měly v konkrétních nosologických patofyziologických jednotkách vysoký inovační náboj. Od prapůvodních odpozorovávaných podnětů z empirického léčitelství přes chemické obměny známých lékových struktur až k významnějšímu využívání objevů v pato-fyziologických etiologiích a k zohledňování poznatků z farmakoepidemiologických dat či z kasuistických zvláštností. Historie žádný z těchto zdrojů neodvrhla, pouze přelila jejich dominance. Léková individua izolovaná z fytoterapeutických zdrojů jsou trvale podkladem i pro vysoké inovační stupně, zásadní posun je však od empirických nahodilostí k chemotaxonomické analytické systemizaci (například: cílené izolace flavonoidů jako zhášečů kyslíkových radikálů nebo výzkum interakcí ibogainu z Tabernathae iboga s neuromediátory a jeho následné praktické využívání v odvykacích toxikomanických kůrách). Chemické derivace, jejichž překotnost a „screeningový boom“ vrcholily ve druhé polovině minulého století, mají samozřejmě nadále svou opodstatněnost s tím, že se významněji opírají jednak o počítačově-programované pravděpodobnostní predikce vztahů mezi trojrozměrností struktur a konkrétními biologickými efekty (technika QSAR = quantitative structure activity relationships) a jednak o cílenou objednávku z farmakokinetického „drug-targetingu“ (příkladem může být vývoj méně lipofilních ß-lytik s omezeným prostupem přes hematoencefalickou bariéru). Recentně nejúspornější farmakoterapeutická inovační cesta, kterou umožnily pokroky v metodologických nuancích na fyziologických a morfologických úrovních, jde přes detailnější odhalování patobiochemických mechanizmů (příkladem jsou průkazy vztahů mezi dopaminergní mediací v bazálních gangliích a parkinsonským syndromem a následné zavedení L-DOPA do terapie). V posledním desetiletí se pak jako neodmyslitelný zdroj pro inovační úvahy směrem k farmakoterapeutickým racionalizacím staly farmakoepidemiologické studie s jejich statistickou verifikací terapeutického "benefitu / risku“ (jedním z příkladů je cílený objev sartanů, iniciovaný studiemi o bradykininem vyvolaném kašlacím reflexu při antihypertenzní léčbě inhibitory angiotensinkonvertázy). Mozaikovité úvahy nad měnícími se prioritami lékových výzkumů bývají zákonitým odrazovým můstkem pro rekapitulace následných aplikačních dopadů v konkrétních regionálních terapeutických terénech. Interpretace těchto léčebně vývojových zpětných vazeb v širších souvislostech mohou mít význam - kromě čistě historizujícího aspektu - i pro odhadování perspektiv v opakujících se dějinných spirálách (příkladem mohou být souvislosti celospolečenských ideologických

- Strana 57 -

K vývoji invenčních zdrojů v explozi lékových inovací z pohledu farmakolog vln s návazným pojímáním léku buď v jeho hodnotové výlučnosti ve vztahu ke zdraví anebo v simplifikovaném pojetí jako jakéhokoliv komerčního produktu). Pro závěrečnou část „lékově filozofujícího“ nebo "rádoby lékově filozofujícího" pojednání bylo vybráno několik dat, která dokumentují, jak v konfrontaci se světem obohatilo historii farmakoterapeutických výzkumů tuzemsko. V oblasti obecně farmakologických principů je jedním z příkladů koncepční prosazování vztahových souvislostí mezi lékovými účinnostmi a fyziologickými systémy, na kterém se začala podepisovat v druhé polovině devatenáctého století Purkyňova škola (v čele s Purkyňovým žákem Karlem Chodounským). Později v meziválečném období minulého století se v této „biologicko-funkční systemizaci léčiv “ angažovalo několik jedinců jak z české (Kamil Lhoták) tak německé (například Emil Starkenstein) části pražské univerzity. V padesátých a šedesátých letech to byla tzv. československá farmakologická škola, která se významně podílela na zakotvení farmakologie jako samostatné discipliny ve světové organizaci věd (ustavením IUPHARu = celosvětové farmakologické společnosti a EUROTOXu = evropské toxikologické společnosti) a která experimentálními výzkumy přispěla k průkazům platnosti farmakon-receptorové teorie a k tvorbě matematicko-farmakokinetických predikčních programů. Příklady z výzkumu a tvorby konkrétních léčivých přípravků se datují nejméně od originálních antimikrobních „Anginolek Ivana Honla“ (1899), chemoterapeutika neoarsfenaminu (1939), antikoagulačního pelentanu (1940) a před německými okupanty utajeného antibiotika Mykoin BF510 (klinicky úspěšně otestovaného v březnu 1945). Z poválečné půlstoleté (do roku 2001) existence Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii průmyslové SPOFy vyšla plejáda lékových inovací směrovaná například kardiovaskulárně (antihypertenziva thiameton, metipranol, metazosin), psychotropně (antidepresivum dosulepin, antipsychotikum oktoklotepin, dopaminergní tergurid), protizánětlivě (nesteroidní antiflogistikum kebuzon), ... Výsledkem kooperací mezi akademickými a průmyslovými laboratořemi byla v sedmdesátých a osmdesátých letech například druhá a třetí generace platinových cytostatik (Lachema), imunosupresivní cyklosporin A (Galena), ... a v recentnějších obdobích patenty virostatik a cytostatik z laboratoří Antonína Holého.

- Strana 58 -

Výroba léčivých přípravků ve farmaceuticko-chemické laboratoři při lékárně „U moravské orlice “ ve Vsetíně

Výroba léčivých přípravků ve farmaceutickochemické laboratoři při lékárně „U moravské orlice “ ve Vsetíně autor: Kropáč,V. Lékárna „ U moravské orlice“ na Vsetíně za působení majitele lékárny PhMr. Karla Puszkailera v letech 1913- 1950 doznala největšího rozkvětu. Součástí lékárny byla také drogerie, lékárna také zásobovala léky a zdravotnickým materiálem okresní nemocnici ve Vsetíně. Do roku 1932 byla jedinou lékárnou v celém vsetínském okrese. Po svém zemřelém otci PhMr Karlu Puszkailerovi st. je jediným zákonným dědicem PhMr. Karel Puszkailer ml. a koncese k provozování lékárny je mu udělena v únoru 1913. PhMr. Karel Puszkailer se rozhodl hned v prvních poválečných letech po roce 1918, že přípravu některých domácích specialit lékárny převede na výrobu farmaceutických specialit. Koncem roku 1921 k dosavadní lékárně v zadní části domu do dvora přistavuje přízemní budovu farmaceuticko-chemické laboratoře. Stavební práce provedl místní stavitel a dokončil v dubnu 1922. V květnu téhož roku žádá dopisem okresní politickou zprávu o udělení povolení k živnostenskému provozování farmaceuticko-chemické laboratoře při lékárně. Žádost je mu pak v květnu 1922 na schůzi okresního zastupitelstva kladně vyřízena a koncese pak následně udělena a zanesena v živnostenském rejstříku. Přístavba a laboratoře ze tří místností. Z původní lékárenské umyvárny se vešlo kyvadlovými dveřmi do místnosti pro balení výrobků, dále se pak prochází zasklenými dveřmi do laboratoře, kde jsou stěny do výše dvou metrů opatřeny olejovým nátěrem. Podlaha je částečně dřevěná a částečně betonová, tam kde stojí destilační přístroj. V laboratoři je zaveden vodovod. Z laboratoře se dále prochází dveřmi do inspekčního pokoje. Balírna 2 2 a laboratoř má 20m a inspekční pokoj 15 m Kolaudační komise okresní stavební zprávy však zjistila, že nutné provozní přístroje jako destilační přístroj, sušárna, přístroj na plnění mastí, analytická váha, emulgátor olejů zatím nejsou instalovány. Žumpa ve dvoře, kde je odváděn odpad z laboratoře není řádně vybetonován a není opatřena těsným litinovým víkem. Nařizuje se , aby všechny závady byly odstraněny přístroje nainstalovány a vše písemně nahlásit. Všechny připomínky byly odstraněny a v dubnu 1923 je již laboratoř provozuschopná. Ještě před započetím přístavby laboratoře zasílá v dubnu 1920 ministerstvu zdravotnictví a tělesné výchovy v Praze žádost, aby lékárnické domácí speciality byly připuštěny k volnému prodeji. Jedná se o Baby unguent (Pasta zinci boro-diachylon) , Baby powder (Pulvis adspesorius borodiachylon) a Hostýnské žaludeční kapky ( Tct. Gastro stmachica c. condurango). Žádost je doprovázena jak je předepsáno sedmi přílohami. 1) Notářsky ověřené recept 2) Reverz MUDr. B. Kalandry obvodního lékaře ve Vsetíně , že recept jim předepsané dává úplně k dispozici lékárníkovi. 3) Podrobný popis přípravny 4) Kalkulace cen specialit dle zásad lékárnické sazby 5) Potvrzení Obchodní a živnostenské komory v Olomouci o registraci návrhů jednotlivých specialit 6) Vzorky každé speciality 7) Seznam všech surovin k nichž je specialita připravena Ministerstvo zdravotnictví na základě odborného přezkoušení vzorků specialit, výrobu a prodej všech tří specialit povoluje. Má však výhrady na to, že na signatuře je obraz Matky Boží Hostýnské. Upozorňuje se také, že na příbalových letácích jsou všechny přípravky doslova dryáčnicky vychvalované, což je nepřístupné. Nařizuje se, aby znovu zaslal po dvou vzorcích přípravky v obalu, který již bude odpovídat plně předpisu. Vzorky jsou znovu odeslány přes politickou okresní správu na ministerstvo a ta po přezkoumání zasílá nový protokol. Znovu vytýká nevhodnost signatury, poněvadž místo obrazu Matky Boží Hostýnské je uváděn kostel na Hostýně, což je také nepřípustné. Nově se však vytýká, že na signaturách je uváděna vedle lékárny i drogerie, což je také nevhodné. Nařizuje se také, že na prospektech musí být pouze prostý návod k užívání, bez jakékoliv lékařské ordinace. Znovu a to je již potřetí, mají být zaslány prospekty, přibalové letáky i samotné speciality se signaturami, vše podle tohoto posledního nařízení. Lékárník Karel Puszkailer se však odvolává dopisem. Rozhořčuje se nad tím, že pouze z formálních důvodu jsou mu řádně povolené speciality k výrobě a prodeji pozastaveny. Odvolává se na nařízení ministerstva z r. 1897 a další z r. 1901 i v poslední platné lékárnické sazbě z r. 1915 není

- Strana 59 -

Výroba léčivých přípravků ve farmaceuticko-chemické laboratoři při lékárně „U moravské orlice “ ve Vsetíně sebemenší zmínka o tom, že na obalech specialit nesmí být uveřejněný obraz krajiny. Poukazuje také na to, že na všeobecně prodávaných specialitách jako Radhošťské thé je na obalu vyobrazena hora Radhošť s kaplí. Zákaz na jeho přípravek se nedá ničím zdůvodnit, jinak by se musel vztahovat i na specialitu z Rožnovské lékárny. Není si vůbec vědom závadnosti textu na prospektech, uvádí zde stručně složení, indikaci a také jak přípravek používat. Bez těchto stručných informací by lékař ani pacient nevěděl k čemu specialita slouží. Žádá také, aby mu byla přesně uvedena slova, která jsou závadná. Projevuje velký podiv nad tím, že poctivý domácí lékárník jedná-li přesně podle zákona je pak bezdůvodně pranýřován. Pokoutní výrobci medikamentů – nelékárníci, kteří se neřídí platnými zákony dělají díky své reklamě výborné obchody na úkor zdraví lidu a nejsou přitom zákoně stíháni. Poukazuje také na to , že ve velkém množství se k nám dováží různé francouzské a německé speciality, nakonal Famel, který má pochybné léčivé účinky. Odpověď na tento poslední dopis přišla až za pět let v prosinci 1926, kdy se Zemská politická zpráva dopisem dotazuje zda stále trvá na odvolání, vzhledem k nové úpravě obchodu s léčivými specialitami dle zákona 26/1926 sb.z.. Podle tohoto zákona dostávají všechny doposud povolené speciality registrační čísla. Znovu musí na ministerstvo zaslat vzorky všech doposud povolených specialit s novými signaturami a obaly podle nových předpisů. Nová registrační čísla dostávají nejen první tři přípravky, které byly registrovány již v roce 1923, ale i další které přihlašoval v dalších letech. Jsou to dle názvů Opomenthol, Thymocol arsenat, Thymocol, Sirup kalcii ferratum , Liquofferin, Lactophasphan, Jecoral, Contranaemal, Arsen Liquefferin. Výnosem ze srpna r. 1927 mu nebyla povolena výroba a prodej speciality Euvalan Mr. Puszkailera což byla Tct. Valerianae a ethera. Je pravděpodobné, že připravoval a rozšiřoval i speciality, které nebyly povolené. Dokazuje to případ kdy při úřední prohlídce v lékárněPhMr. Jedlina v Pardubicích o 10 let později v roce 1937 byl odebrán vzorek nepovolené speciality Euvalan. Zemský úřad v Brně pak nařizuje aby byla provedena revize v lékárně Mgr. Puszkailera ve Vsetíně. Stane se tok 1.12.1937 a úřední lékař při prohlídce nachází v officíně lékárny i ve skladu po dvou balení Euvalenu . V elaborační knize není vůbec záznam o výrobě tohoto přípravku. Údajně se připravoval naposledy před pěti roky .¨ Vzorky rozesílal také lékařům na posouzení. Na dotaz úředního lékaře ze Vsetína od kdy PhMr. Jedlan na skladě ve své lékárně Euvalan odpovídá, že kdysi v noci jej předepsal jeden místní lékař objednal proto i když věděl, že není povolen k prodeji. Uvedl , že přípravek objednal pravděpodobně u velkodrogerie firmy E. Shenkmuller v Praze – Vinohradech. Za neoprávněnou přípravu i prodej zaplatil Mgr. Puszkailer pokutu 30Kč . Přípravky vyráběné v lékárně „ U Moravské orlice“ s indikacemi jsou uváděny v „ Příručce lékárenských specialit „ ,kterou sepsal a sestavil v roce 1926 MUDr. V. Sirový z Kladna . Mgr. Puszkailera Baby unguent obsahoval Acidum boricum zincum oxydatum, Talcum, Ung. Plumbi oxid. FA VIII., adept lanae anhydr., vaselina flava, vaselina alba, Oleum geranii. Jako indikace se uvádí ekzém, intertrigo, decubitus, prurigo, erytherma. Mgr. Puszkailera Baby powder obsahoval obsahoval Acidum boricum, zincum oxydatum, Talcum, Ung. Plumbi oxyd. a Ol. Geranii. Indikace jsou uváděny tytéž, jako u masti Contranaemal byla macerát z cortex condurango, Chinae, aurantiae ve vinum malagense, obohacena pepsinem a ferrum citricum amoniatum. Indikace byla uváděna dyspepsie, gastritis, tuberkuloza, karcinom. Dávkování 3-4x denně velkou lžící. Láhev 180g stála tehdy 21 Kč. Svým přípravkům Mgr. Puszkailer dělal nemalou reklamu. Investoval v novinách především regionálních . Na výstavě lékařství a lékárnictví při podzimním pražským vzorkovém veletrhu v září 1927 všechny své speciality vystavoval . Za rok 1929 je celkové realizaci lékárny, která je 571 tisíc Kč, je uváděn obrat z laboratoře 110 500 Kč. Ve 30 letech však výroba značně poklesla. Některé speciality se udržely jako Hostýnské kapky i když byly vyráběny jen pro vlastní lékárnu. V období tzv. protektorátu v letech 1939-1945 pro nedostatek surovin byla výroba téměř zastavena a definitivní konec přípravy všech specialit a domácích přípravků znamenalo znárodnění lékárny k 15 říjnu 1950. Lékárník PhMg. K. Puszkailera využil svých dobrých znalostí z galenické přípravy léku k profesnímu podnikání ve své lékárně a zařídil se tak k celkem početné skupině tehdejší lékárníků meziválečné době, která vyráběla ve svých lékárnách vlastní domácí speciality.

- Strana 60 -

Česká farmaceutická terminologie v 17. století

Česká farmaceutická terminologie v 17. století autor: Drábek ,P. Adam Zalužanský ze Zalužan: Řád apatékářský, 1592 Adam Huber z Risenbachu Překlady : Regiment zdraví Henryka Rankovia 1587, Herbář aneb bylinář…doktora P.O.Mathiola 1596, Apatéka domácí 1595 (Sazba léčiv, Praha 1596)

Knihy 17. století (Cena neb vyměření všech lékařství, Frankfurt 1604) Apatéka domácí 1605 a 1620 ( Z. Brunšvik : Pharmacopoeia… apateka a sklad lékařství, b.m.,b.r.) J. A. Komenský: Orbis pictus 1658 Taxa vel Valor; Cena neb vyměření všech lékařství; Der Werth oder Preis-1659, 1699,1737

Taxa z roku 1659 Lékařství (tj. léčiva) : Podle složení - prostá (sprostá, samá) - skládaná (componýrovaná) Podle původu - chymická - galenická

Lékové formy a galenické přípravky : Voda pálená (dystylovaná) Zvaření, močení Mízka (např. z cibule) Pití, traňk, tranček Polévka, jícha Syrup (safft, zoft) Julep (juleb) Mléko (emulze) Formy a přípravky - 2 Lektvary (Latwerge), dryák Kyselý octový med (Oximel) Pilulky, kuličky, kulky Morsulky, trocišky (syrečky) Sloupky Oplatek Pokroutky Formy a přípravky - 3 Umšlák, vodičky pro oči Kloktačka, kloktadlo Krůpěje, klystér Mast, pomazání, mazadlo Pokroutky Flastr (žaludeční, jaterní,mateční) Čípky (mateční, rektální, do nosu) Pytlíček, věnec, kápička Nové termíny : Essencie aneb podstaty Tynktury Duchové (spiritus, připr. destilací) Extrakty, tj. „vytažené a zase vysušené šťávy“ Míšenice Řezanice

- Strana 61 -

Česká farmaceutická terminologie v 17. století Laboratorní pomůcky Moždíř, trychtýř, kolba Sklenná nádoba, sklenice Medenice (měděná či mosazná) Pytlík vlněný (manica Hippokrati) Nádoba dvojí, lázeň Mariina Pícka s kolbou (kolbami) Alembik, helm, hemelín, klobouk Nos —> truba —> recipient (n.)

Ukázky překladů – 1 Cort.lign.sancti=kůrka franc.dřeva Flos nymphae=leknutý květ Lumbrici exsicati=sušené štiovky Ol. lini = lenový olej Ol. pini = loučový olej Sacchar. Saturni= z volova cukr Unicorn.marinus=mořský jednorož. Unicorn. fosssile=vykopaný jednor.

Ukázky překladů - 2 Praeparata= věci kunštovně složené Partes animalium= věci, kteréž se od všelijakých zvířat schovávají Condita= s cukrem zadělávané věci Aquarum & maris excrementa= věci, kteréž od vod a moře vyhazované bejvají Ukázky překladů - 3 Aq. histerica=v.pro zbouření matky Empl. de ranis=žabový flaster Pil. cephalicae=hlavní pilule Plv. anonymus=p. pro souchotiny Spir. vini rectif.= pálení silné Syr. aperitivus=život otvírající safft Tabul.carminat.=syrečky proti zření Troch. pro fumo=kouřící pokroutky

- Strana 62 -

Otakar Rybák rektor a přednosta farmakologického ústavu

Otakar Rybák rektor a přednosta farmakologického ústavu autorka: Buřilová,E.:

- Strana 63 -


- Strana 64 -


- Strana 65 -

K 65. výročí úmrtí objevitele Polysanu Prof. J. Bečky

K 65.výročí úmrtí objevitele Polysanu Prof.J.Bečky autor: Brauner,

- Strana 66 -


- Strana 67 -


- Strana 68 -

Přístroje na výrobu galenik z lékarny v Týnci n/L. ve sbírkách NZM

Přístroje na výrobu galenik z lékarny v Týnci n/L. ve sbírkách NZM Autor: Hájek, A.

- Strana 69 -


- Strana 70 -


- Strana 71 -

Vzpomínka na ústav galenické farmacie Farmaceutické fakuly MU v Brně

Vzpomínka na ústav galenické farmacie Farmaceutické fakuly MU v Brně autor: Rusek, V.

- Strana 72 -


- Strana 73 -


- Strana 74 -


- Strana 75 -


- Strana 76 -

Víno léčí

Víno léčí autor: Rusek, V.

- Strana 77 -

Víno léčí

- Strana 78 -

Víno léčí

- Strana 79 -

Víno léčí

- Strana 80 -

Víno léčí

- Strana 81 -

Víno léčí

- Strana 82 -

Víno léčí

- Strana 83 -

Víno léčí

- Strana 84 -

přednesených na odborných symposiích v roce 2007 a 2008

Recommend Documents