P ed ag o g ick o-h y g ien ick é norm y o rg a n izace a obsahu zd ravotn í výchovy n a zák lad n ích d evítiletý ch šk o lách Dr. MIROSLAV CHLUP, CSC., Výzkumný ústav pedagogický, Praha
ÚVOD
Vývoj školní zdravotní výchovy těsně souvisí s obecným vývojem zdra votní výchovy, s rozvojem veřejného zdravotnictví a zdravovědy (hygie ny). Historie zdravotní výchovy je vyznačena jistou souvislostí medicíny a pedagogiky. Četní lékaři i vychovatelé byli autory zdravotněvýchovných zásad a pokynů. Jako příklad můžeme uvést zdravotní zásady ve spisech J. A. Komen ského. Z lékařů osvícenské doby jsou pro zdravotní výchovu významní Němec Ch. W. Hufeland nebo holandský lékař Gerhard van Swieten, kteří měli podíl na budování školské soustavy v našich zemích a na šíření zdravé životosprávy. Roku 1789 vyšla u nás první metodická příručka »Zdravotní výchova školních dětí pro učitele« od Matyáše K. Ehrlicha. Do rozvoje školní zdra votní výchovy příznivě zasáhla ve druhé polovině 19. století nová orga nizace zdravotní péče, jejímž cílem byla preventivní ochrana školních dětí. Roku 1866 navrhoval Ed. Reich na Moravě zavedení zdravotní vý chovy do škol. Od roku 1890 předpisovaly školní výnosy školám pořádat konference, na nichž by se uvažovalo o prostředcích ke zlepšení tělesného vývoje školní mládeže. Od té doby si školní správy více všímají tělovýchovných otázek, účasti žactva na hrách, vycházkách, v zimních sportech, ale také otázek rekrea ce žactva mezi vyučováním a o prázdninách. Otázkám zdravotním, tělovýchovným a sportovním je věnována mno hem větší pozornost, než tomu bylo dříve, již od posledních desetiletí 19. století. Svědčí o tom vznik mimoškolních dobrovolných tělovýchovných organizací. To mělo značný vliv i na školní tělovýchovu a na zdravotní výchovu. Začátkem 20. století se návrhy na zavedení zdravotní výchovy do školy opakují a žnovu zdůrazňují. Z nového přístupu k ochraně zdraví člověka vznikla zdravotní výchova jako obor, který spojuje hygienu, pedagogiku a psychologii a jehož cílem je vést ke zdravému způsobu života. Tento pokrok je ve Francii spjat se 183
jménem hygienika Chavignyho (1921), v Německu se jménem pedagoga Sterna (1927). Období let 1920—1935 je charakterizováno tím, že zdravotněvýchovný program zahrnuje i mladistvé. Od roku 1935 se školní zdravotní program zaěíná koordinovat s domácím i veřejným zdravotním programem. Od roku 1945 se tempo rozvoje těchto snah značně zvýšilo a nastaly příznivější organizační podmínky pro zdravotní výchovu. Měly masový a celospolečenský charakter, a to jak na úseku zdravotním, tak na úseku školském. Úkoly školní zdravotní výchovy dnešní doby vyplývají ze zvýšených požadavků naší společnosti a jsou spojeny s růstem obecné zdravotní vý chovy, která je těsně spojena s rozvojem vědy a techniky a s pokrokem dnešní doby. NUTNOST Z I N T E N Z Í V N E N Í ZDRAVOTNÍ N É M S Y S T É M U Z DŠ S P Ř I H L É D N U T Í M
V Ý C H O V Y VE V Ý C H O V K T Ě L E S N É VÝCHOVĚ
V současné době vystupuje do popředí stále větší úloha zdravotní vý chovy dětí školního věku. S její pomocí se má u dětí a mladistvých roz víjet zdravá životospráva, snaha odstraňovat hygienické nedostatky a ne smiřitelnost až odpor k chování, které poškozuje zdraví. Dynamické stereotypy, které se tvoří v dětství, se vyznačují tím, že se tvoří rychle, a jsou-li v tomto věku častěji navazovány a posilovány, mají dlouhou sta bilitu. Nutnost zdravotně vychovávat děti školního věku plyne jednak z po třeby zachovávat pravidla osobní hygieny i hygieny prostředí, které patří k základním postojům soužití jedince a kulturní společnosti, jednak ply nou také z většího zdravotního ohrožení dětí oproti dospělým. Karsdorf vidí příčinu tohoto většího ohrožení: 1. ve vývojových poruchách, 2. v ještě nevyvinutých obranných mechanismech těla, 3. ve větší úrazovosti, která pramení zejména z nedokončeného vývoje vyšší nervové činnosti, z nedostatku tělesné síly, z lehkomyslnosti a ne pozornosti. Podle tohoto autora jsou příčinou ohrožení některé známky porušené adaptace dětí jejich životním podmínkám. Sem také počítá vysoké pro cento vad držení těla, vad klenby nožní, ale i vad chování, známky přetí žení vyšší nervové činnosti. Na druhé straně jde o nedostatečné vytížení vyšší nervové činnosti při školním sportu a při produktivní práci a ko nečně o zdravotní prohřešky proti hygieně, plynoucí z nedodržování hy gieny pedagogického procesu. Nesprávná organizace režimu dne, plynoucí z přehlížení hygieny zev ního prostředí, a nesprávná výchovná opatření mohou vést k pocitu roz laděnosti, k zanedbání hygienických požadavků. To vše pak vede k ohro žení celkového zdraví, k poruše právě tvořených a nedostatečně ještě upevněných podmíněných spojů, které tvoří fyziologický základ mecha nismu zdravotních návyků. Také M. Demel zdůvodňuje, proč se zdravotní problémy musí stát orga nickou, systematickou součástí výchovného působení dnešní školy. Je 184
tomu tak především proto, že zdraví je kardinální podmínkou úspěšného průběhu výchovného procesu. Dobré zdraví, vytrvalost, tělesná odolnost, hygiena životního stylu žáka jsou dobrými spojenci školy v jejím úsilí o' dosažení optimálních výchovných a vzdělávacích cílů. Výchova je jed nou z hlavních podmínek a prostředků upevňování zdraví. Zdraví není dáno jednou provždy, o jeho udržení je nutno pečovat a tato péče má vý chovný charakter. Jde totiž o utváření trvalých hygienických a kulturních návyků, vhodných postojů k zachování norem tělesného a psychického zdraví. Jde také o určité kvantum poznatků a dovedností. V ucelené formě vstoupila zdravotní výchova do školy teprve v našem století. Cestu jí upra vila tělesná výchova a školní hygiena. Vzhledem k tomu, že nám jde o pedagogicko-hygienické normy zdra votní výchovy v rámci předmětu tělesná výchova, je třeba si ještě všim nout, jaký je její cíl v rámci tohoto předmětu, jaké jsou zde podmínky pro tuto výchovu žactva, jaký z toho plyne obsah a jaké jsou její metody, for my a prostředky. Obecné cíle zdravotní výchovy pro veškerou mládež v socialistických zemích byly formulovány I. I. Milmanem takto: 1. Dát žákům zdravotní znalosti ve stanoveném rozsahu, zahrnujíc v to základní poznatky o některých nemocech a boji proti nim, jakož i zna losti z předlékařské první pomoci. 2. Spolu s rodinou vypěstovat u žáků na základě znalostí, které získali, hygienické návyky a uvědomělou hygienickou kázeň, nezbytnou pro kul turního socialistického člověka. 3. Vést děti k iniciativě a k aktivitě všude, kde jde o jejich zdraví a 0 zdraví ostatních členů kolektivu jak ve škole, tak mimo ni. Je pochopitelné, že tyto obecné základní cíle platí i pro zdravotní vý chovu uplatňovanou v rámci předmětu tělesná výchova, jejíž cíl, obsah 1 metody mají kromě specificky tělovýchovného zaměření především při spívat ke zdravotní výchově mládeže. V komplexním výchovném procesu je zdravotní výchova spjata s ostat ními složkami výchovy, s výchovou rozumovou, polytechnickou, mravní, tělesnou a estetickou. Zcela zřejmé a zároveň výjimečné je organické spo jení zdravotní výchovy s výchovou tělesnou. Tělovýchovný proces s těles nou a pohybovou kulturou se stává vydatným pomocníkem zdravotní vý chovy. Podmínky dnešní zdravotní výchovy žactva v celém výchovně vzdělá vacím systému naší školy, zvláště pak v rámci předmětu tělesná výchova, jsou odrazem velkých změn v naší socialistické společnosti, kde došlo k nebývalému rozvoji ve všech oblastech života. Pozorujeme změny ekonomicko-výrobní, změny v životě rodiny, jedince i kolektivu. Tyto pro měny zasahují pochopitelně i žáka v jeho prostředí školním i mimoškol ním. Dynamika současného vývoje vědy a techniky se odráží po hygie nické stránce v kladném, ale i v záporném smyslu, což se projevuje zejména v režimu dne žáka, v režimu výchovně vzdělávacího procesu ve škole, ve změnách somatického a psychického vývoje žáka. Při formování obsahu zdravotní výchovy celoškolní i v rámci jednotli vých předmětů se zřetelem k mezipředmětovým vztahům je snahou vychá zet z cíle zdravotní výchovy, totiž z toho, čemu chceme žáka během školní docházky po teoretické a praktické stránce naučit, aby jeho znalosti a 185
chování v oblasti zdraví a hygieny byly při ukončení docházky do základ ní devítileté, školy co možná optimální. Nejde jen o rozvíjení základních hygienických vědomostí, dovedností a dosavadních návyků, nýbrž rovněž 0 navozování nových, zaměřených k účelné adaptaci změnám životního prostředí v moderní společnosti. Cíle a úkoly zdravotní výchovy odrážejí společenskou potřebu směřující k prosperitě dítěte. To je určujícím faktorem nejen pro obsah zdravotní výchovy, ale i pro její metody, formy a prostředky, ať již jsou aplikovány v celém školním životě nebo v jednotlivých předmětech. Z toho je patrno, že při rozvíjení zdravotní výchovy žactva v rámci tě-< lesné výchovy jde o integraci dvou složek — tělovýchovné a zdravotní. Zdravotní výchova pak prostupuje tělesnou výchovou, která z ní přebírá 1 kulturu každého pohybu, a tím i hygienu fyzických zátěží a hygienu režimu školní práce a odpočinku. Jde o to, uvědomit si cenu zdraví, posílit zájem o organismus a jeho rozvoj, pochopit profylaktické a korektivní funkce pohybových cvičení i potřebnost rekreačních návyků pro správný způsob života. PROBLEMATI KA
A ME TODI KA
VÝ Z KUMU
V našem výzkumu jsme předběžnou sondáží zjistili, že zdravotní vý chova je poněkud opomíjena a že předmět tělesná výchova je obzvláště vhodný pro její zdůraznění. Proto jsme si vybrali na experimentální škole dobře vedený kolektiv tělesné výchovy, abychom mohli naše poznatky aplikovat na školní zdravotní výchovu. Naším problémem bylo, jak v této tělesné výchově vhodně zařadit pří slušné prvky zdravotních poznatků i zdravotních návyků tak, aby byly organickou součástí a nerušily vlastní proces tělesné výchovy tím, že by se děti místo cvičení učily především vybraným zdravotním návykům. Proto jsme analyzovali možnosti zdravotní výchovy a na základě této analýzy jsme vyčlenili pro tento výzkum tři okruhy zdravotní výchovy. Ty jsme koncipovali tak, aby vyhovovaly v teorii i praxi věkovým zvláštnos tem žáků a zároveň navazovaly na systém zdravotní výchovy, který usku tečňuje škola i v jiných předmětech. Dále jsme je koncipovali tak, aby na sebe v jednotlivých ročnících průběžně navazovaly, aby se opakovaly, ale na vyšší úrovni znalostí i zdravotních návyků. Abychom dospěli k určitému systému, začali jsme tyto tři okruhy zdra votní výchovy výzkumně aplikovat od 1. ročníku a postupně jsme je dále rozvíjeli a sledovali až do pátého ročníku. Okruhy jsme prezentovali vybraným učitelům zároveň s návodem, jak si představujeme aplikaci v hodinách tělesné výchovy. Učitelé nám pak průběžně podávali zprávy, v jaké míře a v jaké kvalitě aplikovali tyto okruhy v tělesné výchově. Kromě toho jsme sami několikrát za rok na vštívili školu a zhodnotili na místě, jak se okruhy aplikují v hodinách tělesné výchovy. Z konfrontace naší analýzy, našeho pedagogicko-hygienického pozo rování a ze zpráv učitelů jsme zpracovali souhrnnou zprávu, kde uvádíme výchovně vzdělávací klady a zápory tohoto pokusného vyučování. Vy úsťuje v návrh únosných norem, které by mohly být obecněji aplikovány v tělesné výchově na nižším stupni základní devítileté školy. Jak již jsme uvedli, rozčlenili jsme v experimentu zdravotní problema 186
tiku do tří okruhů posílení zdravotní výchovy v rámci tělesné výchovy. První se týká posílení průběžné zdravotní výchovy v rámci hodin tělesné výchovy, druhý doplňkových cvičení preventivně nápravného charakteru s posílením složky zdravotního uvědomění a významu těchto cviků (páteř, nožní klenba, rozvoj dýchacího ústrojí), třetí tematických okruhů ze zdra votní výchovy. Centrem experimentu se stal třetí okruh, kde se klade důraz na hygienu osobní a společenskou, hygienu oděvu a obuvi, hygienu prostředí, na pra videlnost cvičení, pořádek a bezpečnost při přípravě nářadí, na hygienu celého tělovýchovného procesu, na význam kondičních a vyrovnávacích cvičení, na správnou záchranu a dopomoc v hodině tělesné výchovy, na správnou životosprávu, na význam cvičení venku, otužovaní, na význam zvláště některých sportů, jako je riapř. plavání, lyžování, sáňkování, turis tika atd. Experiment ukázal, že tematický okruh se uplatňuje nejen v sou vislém výkladu, ale především krátkou komunikací, např. glosami, výzva mi apod. Tím, že je učitel tělesné výchovy v těchto oblastech více zaměřen na zdravotní problematiku, může pedagogický proces ovlivňovat i navržený první okruh. Zde jde o navozovanou průběžnou zdravotní výchovu, říze nou v komplexním procesu tělesné výchovy se zdravotněvýchovnými prvky, podnětnými pobídkami a poučeními i kritickými připomínkami k vyskytujícím se závadám, které se projevují nejčastěji jako negativní odchylky od normy. VÝSLEDKY ZDRAVOTNÍ HO V 1. AŽ 5. R O Č N Í Ř U Z DŠ
VÝZKUMU
V TĚLESNĚ
VÝCHOVĚ
Několikaletý průzkum potvrdil, že se osvědčila důsledná průběžná zdra votní výchova s pravidelným kontrolováním zdravotních návyků tak, že většina žáků i ve vyšších ročnících dodržovala základní požadavky kom plexní zdravotní výchovy. Praktická realizace průběžné zdravotní výchovy klade ovšem velké nároky především na vhodnou aplikaci metody zdra votní výchovy v hodině tělesné výchovy. Dobrých výsledků se dosáhlo sledováním a kontrolou žáků. Jen tak lze vypěstovat pevné návyky. Velké úsilí je třeba věnovat také péči o jednotné cvičební úbory a o cvi čební obuv, aby byly přiměřené a splňovaly zároveň požadavky na otužování žactva. Tělocvičný úbor se kontroluje již od 1. ročníku. Zejména starší žáci mají tendenci používat v tělocvičně obuvi, kterou nosí venku. Proto věnují obuvi zvláštní pozornost učitelé i vedoucí družstev. Velmi obtížné je přimět žáky, aby nosili do hodin tělesné výchovy vhodnou obuv. Při prosazování přiměřeného oblečení je rovněž nutno postupovat rigo rózně. Je všeobecně známá tendence rodičů oblékat žáky i do tělesné výchovy příliš teple. Velká potíž nastává při náhlém ochlazení, když žáci nemají pro cvičení venku tepláky. Učitelé s námahou dosahují toho, aby žáci měli trvale k dispozici teplákový úbor, který by si mohli obléknout podle potřeby. Jednotného úboru pro cvičence dosáhnout lze, ale vyžaduje to nesmlouvavý postoj učitele. Pozornost je třeba věnovat také pravidelnému mytí žáků po každé cvi čební hodině, např. rychlému mytí rukou, obličeje, eventuálně nohou. Čas tým jevem je, že se žáci starších ročníků tíže přinucují k nošení mycích potřeb (sáček s mýdlem a ručník). Někdy je též třeba pamatovat na úpra 187
vy mycích žlabů, aby byly úměrné výšce žáků. Zvláště se osvědčilo, když byly cvičební hodiny zkráceny cca o tři minuty, aby žáci měli dostatek času na mytí. Pobyt v umývárně byl často využit ke krátkým pohovorům, proč je mytí po cvičení důležité. Přesto bylo třeba soustavné kontroly, aby žáci mytí neodbyli, ale aby si kromě rukou umývali též obličej, krk a trup. Provádí-li se mytí důsledně a pravidelně, pokládají je žáci za ne dílnou součást cvičení. Je také nutné, aby potřeby na mytí byly v každé hodině kontrolovány. Pravidelnému sprchování po tělesné výchově zabraňují mnohdy tech nické překážky, jako je malý počet sprch, a ovšem krátká vyučovací ho dina. Těžko se bude tato výchovná složka realizovat v plné míře. Význam nou roli by tu měli mít rodiče, jejich spolupráce a jednotný postup školy a rodiny. Osobní čistota še nedá v tělesné výchově pravidelně kontrolovat u všech žáků. Jen příležitostně se sleduje čistota kůže, nehtů, rukou apod. Každá závada je veřejně vyhlašována. Rovněž namátkově byla v našem výzkumu kontrolována čistota cvičebních úborů. Tělocvičný úbor kontro lují již od 1. ročníku vedoucí družstev při každém nástupu. Aby se ne ztrácel čas, konají se všechny prohlídky a pohovory v šatně a při nástu pech. Pravidelné, i když zběžné prohlídky čistoty těla žáků při svlékání v šat ně vedoucími družstev i učitelem vedou u mnohých žáků ke zvýšení čis toty. V konečné fázi hlásí vedoucí družstev stav čistoty viditelných částí těla u žáků sVého družstva. To vše se má dít bez újmy na čase v hodinách tělesné výchovy. Tomu mohou velmi prospět i záznamové aršíky, které žáci obdrží, aby si do nich poznamenali, zda se večer a ráno umývali, Je samozřejmé, že význam mytí i čistého cvičebního úboru je nutno žákům náležitě vysvětlovat. Užitečné je také spojit se se školním lékařem, který rodičům vysvětlí při zdravotní osvětě zásady správného oblékání, význam otužování apod. I pořádek v šatně se musí organizovat, každé družstvo má své věšáky, je stanoveno, kam přijdou boty, brašny aj. Před odchodem ze šatny se vše musí zkontrolovat a teprve potom se šatna uzavře. Čistota prostředí je závislá na učiteli tělesné výchovy. Ten má sledovat úklid prováděný za městnanci školy a na nedostatky má soustavně poukazovat. Tam, kde za městnanci nemohou rychle odstranit nedostatky v pořádku a čistotě, vede učitel žáky k tomu, aby si své prostředí podle potřeby upravili sami. Při nástupu do tělocvičny a rovněž při odchodu provedou žáci sami kontrolu a udělají pořádek. Pro všechny prostory tělocvičny jsou ustanoveni žáci, kteří odpovídají za pořádek, učitel ovšem nikdy nesmí zapomenout jejich práci kontrolovat. Učitel musí zpozorovat ve všech prostorách tělocvičny každou závadu, která by mohla vést k úrazu, a předem ji odstranit. Je také ve stálém kon taktu se zaměstnanci školy, sleduje nejen čistotu, ale i vzniklé závady (nářadí, světlo apod.), a ve spolupráci se zaměstnanci pečuje o potřebné opravy. Větrání tělocvičny je záležitostí učitelů — větrá se po každé ho dině. K bezpečnosti žáka v tělocvičném prostředí slouží nácvik záchrany a dopomoci již od 1. ročníku. Učitel má znát individuální možnosti kaž dého žáka, diferencovat žáky podle tělesné zdatnosti, připravovat je po stupně na tělesný výkon. To vše je rovněž součástí vyučovacího procesu, stává se součástí osnov a náleží do okruhu zdravotní péče. K péči o bez pečnost při přípravě nářadí (žíněnek, hrazdy) jsou trvale určeni žáci, 188
kteří na pokyn vždy na stejné místo v klidu a předepsaným způsobem rozmístí žíněnky apod. U hrazdy jsou vždy dva žáci na záchranu. Bezpečnost tělocvičného prostředí, nářadí a pomůcek je součástí pra covních povinností učitele tělesné výchovy. Je jeho povinností upozorňo vat na každou závadu a dožadovat se jejího odstranění. První pomoc v nižších třídách má poskytovat učitel. Jenom ponenáhlu se žáci vedou k ošetření drobných úrazů (4. a 5. ročník). Také vedení žactva ke správnému držení těla a správné chůzi je nedíl nou součástí vyučovacího procesu v tělesné výchově. Jsou to cvičení, která cvičí všichni žáci, a dále cvičení, jež jsou určena jen pro některé žáky, a cvičení ukládaná žákům jako domácí úkoly. Pravidelná kontrola je ne dílnou součástí vyučování. Zvýšenému úsilí v tomto směru napomáhají doplňková cvičení i tematická část. D o p l ň k o v á c v i č e n í tvoří tzv. kondiční cvičení pro celkové po sílení paží, trupu a nohou, cvičení vyrovnávací a cvičení dechová tak, aby se záměrně rozvíjely pohybové dovednosti. Všeobecně posilovači cvi čení mají za úkol zvýšit fyzickou zdatnost žáků, sílu a funkční pohybli vost (pružnost a ohebnost). Zvyšování síly zahrnuje podle osnov tělesné výchovy cvičení pro rozvoj síly statické (základní tahové) i dynamické (razantní, výbušné), rychlostní (zrychluje se tempo, zkracuje se doba, zátěž), vytrvalostní (zvyšuje se počet opakování, zvyká se na pomalejší, ale vytrvalé tempo). K těmto cvičením jsou přiřazena cvičení vyrovnávací a dechová. Metodicky bylo třeba vést žáky k dokonalé znalosti kontrolních kon dičních cvičení a kontrolních cvičení vyrovnávacích, aby znali posloup nost jednotlivých cvičení, ale přiměřeně svému věku také jejich fyzio logický a hygienický význam i název. Obojí kontrolní cvičení žáci na konci každého měsíce pravidelně hodnotili: část žáků cvičila, část hod notila. V druhé polovině roku byli vedeni k tomu, aby si provádění cviků hodnotili i sami. Podobně si vedli při cvičení gymnastickém, lehkoatletic kém i ostatním. Byli vedeni k tomu, aby viděli správné provádění cviků, aby vytýkali chyby, závady. Přitom neměli opomíjet ani to, zda cvičící při provádění cviků nezapomínají na správné dýchání apod. Toto hodno cení vedlo mnohé žáky, zvláště dívky, i k pravidelnému cvičení doma (k provádění domácích úkolů). Časem postupoval učitel tak, že řekl např. »cvičení pro posílení nohou, trupu« a na žácích bylo, aby cvičili příslušný cvik. Přitom bylo dbáno na kvalitní provádění pohybu, byl stále zdůraz ňován význam správného držení těla, lehkost, měkkost pohybu, relaxace atd. Tato kondiční a vyrovnávací cvičení byla zařazována v přípravném období do hodiny tělesné výchovy, v zimním a jarním období jednou, a to před závěrem hodiny. Vyrovnávací cvičení byla zařazována podle potře by několikrát v hodině. Žáci byli vedeni, aby své výkony hodnotili sou stavně průběžně po celý rok. Naposled je kontroluje učitel, aby žáci viděli, zda se v cviku zlepšili. Tak přispívala kontrolní kondiční cvičení i ke komplexnímu hodnocení tělesné výkonnosti a zdatnosti žáků. Charakteristickým rysem doplňkových cvičení byla uvědomělost, v níž žáci byli cvičeni při soustavném seznamování se zdravotním významem jednotlivých cviků. Kondiční cvičení byla navozována podle příslušného zaměření (posílení svalů paží, břišních svalů apod.). Při žákem nezvlád nutém cvičebním prvku zjišťovali žáci společně s učitelem, proč žák cvik nemůže provést (slabé svaly, nedostatek síly), a bylo doporučeno, jak by 189
měl svůj nedostatek odstraňovat. Také žáci si lépe uvědomovali dobré držení těla, a to nejen vlastní, ale i spolužáků. Vedle domácích úkolů pro zvyšování výkonnosti byly ukládány také úkoly k odstranění zvláštních nedostatků, např. ploché nohy aj. t e m a t i c k á
část
V praxi se ukázalo, že pro tělesnou výchovu jsou únosná jenom ta té mata, která mají přímou souvislost s tělesnými cvičeními. (Témata jako správná výživa, péče o zuby apod. nelze do tělesné výchovy zařazovat pro naprostý nedostatek času, jejich zařazení by bylo na úkor cvičení.) Osvědčilo se zařadit zdravotní výchovu do tematických okruhů, které jsou ve všech ročnících stejné. Učivo v těchto okruzích je koncentrováno, hodiny jsou plně využity a zdravotní požadavky jsou zařazovány nená silnou formou. Přitom však jsou požadavky na jednotlivé ročníky dife rencovány obsahově a přizpůsobeny věku žáků. Ukázalo se, že zařazování zdravotní výchovy do tělesné výchovy po měsících nevyhovuje pro přílišnou roztříštěnost úkolů, nedostatek času atd. Výcvikový rok byl koncentrován do pěti tematických okruhů, větši nou po dvou měsících, pouze třetí okruh je rozložen na tři měsíce — leden, únor, březen — a pátý okruh na leden—červen. Do těchto okruhů byla zařazena i témata zdravotnická. I. o k r u h — z á ř í , ř í j e n Význam kondičních a vyrovnávacích cvičení. Cvičební úbory. Pravi delné mytí rukou, obličeje, nohou po každé cvičební hodině. Přípravné období je zaměřeno na získání celkové síly, rychlosti, vy trvalosti i obratnosti. Má lehkoatletické zaměření, v každé hodině jsou vložena dvě kondiční cvičení. Podstatnou část tvoří nácvik organizačních a základních hygienických návyků. První téma bylo doplněno péčí o cvičební úbory, cvičební obuv, ponož ky. Žáci byli vedeni k pravidelnému mytí po cvičení, mycí potřeby byly v každé hodině zkontrolovány. Ukazuje se, že se základní hygienické a zdravotní návyky nedají u žáků vypěstovat v jednom roce, že je to úkol pro 1. až 5. ročník. II. o k r u h — l i s t o p a d , p r o s i n e c Tělesná čistota, Pravidelné cvičení doma. Kvalita pohybu. Dominantou je zde rytmická výhova, doplněním je opakování sportovní gymnastiky. Téma je zaměřeno na čistotu, pravidelné mytí večer před spaním v teplé vodě, pravidelné čištění zubů nejméně dvakrát denně, čištění nehtů, mytí vlasů. Osobní čistota je namátkově kontrolována při svlékání v šatně, rovněž čistota cvičebního úboru. Prohlídky se konají v šatně a při ná stupech. V souvislosti s tímto tématem se probírá péče o čistotu prostředí v šatně, na chodbě, v tělocvičně i péče o pořádek a bezpečnost při pří pravě nářadí. III. o k r u h — l e de n , únor, b ř e z e n Pravidelné mytí doma večer v teplé vodě, ráno ve studené. Vliv opako vaného cvičení na rozvoj síly a obratnosti, ve kterých výkonech (podle 190
osobních listů výkonnosti) se každý musí zdokonalovat, jak bude tréno vat. Vedoucí složkou tohoto období je sportovní gymnastika a zimní sporty. V souvislosti s třetím tématem byl zdůrazněn význam ranního mytí, přiměřeností oblékání, spaní při otevřeném okně. V rámci tohoto poučení se hovoří o otužování, o významu denního cvičení, o bezpečnosti při zim ních sportech. Využívá se v tomto smyslu i pobytu žactva v šatně při pří chodu a odchodu do tělocvičny. Občas se provádí jednoduché zhodnocení na závěr cvičební hodiny. Bylo doporučeno, aby žáci před ranním mytím ■cvičili. Při lyžařském výcviku se hovoří o bezpečnosti při lyžování. IV. o k r u h — d u b e n , k v ě t e n Otužování. Význam cvičení na zdravém vzduchu. Hygiena táboření a při pobytu v přírodě. Možnost úrazů ve škole, na cestě do školy, při tělesné výchově i ve hrách venku a doma. Jak těímto úrazům zabránit, předejít. V. o k r u h — č e r v e n Význam, vliv, způsob opalování. Význam koupání a jeho bezpečnost. Zlepšení výkonu a obratností — výsledek opakovaného cvičení. Jak bu deme trénovat o prázdninách. z
Av E ry
a
z d r
AVOTNĚVÍCHOVNA
DOPORUČENI
Zdravotněvýchovná složka je organickou součástí tělesné výchovy žáků mladšího školního věku v koncepci tělesné výchovy. 1. Zdravotní výchova ve škole, a tedy také v předmětu tělesná výchova, má zahrnovat praktické a studijní záležitosti týkající se zdraví. Je důle žitá pro učitele, který působí na děti, jakož i pro žáky, poněvadž jde o ak tivní kooperaci dětí ve věcech zdraví (čistota osobní, prostředí, režim dne, dostatek čerstvého vzduchu, dostatek pohybu, dostatek náplně čin nostní i oddechové). Učitel tělesné výchovy si musí být vědom, že to, co se v hygienickém a zdravotním ohledu dělá pro tělesné zdraví, má být zharmonizováno a zároveň sloužit duševnímu zdraví. Mládež se má vhodně vyžívat také ■emocionálně, např. hry mají být přitažlivé, má se navazovat zdravá sou těživost, správné sebeoceňování i hodnocení kolektivem. V tělesné výchově se má posilovat sebevědomí, smělost, samostatné vy stupování, má se rozvíjet správné soužití jednotlivce s kolektivem. Zvláště v tělesné výchově jde o to, aby učitel vzbudil u dítěte zájem o jeho zdraví, zdravou aktivitu — výsledkem má pak být správné zdravotní chování. Na zdravotní výchovu se učitel tělesné výchovy nemá dívat jako na předmět nebo dokonce přítěž, ale jako na zdravý princip, který má pronikat celou tělesnou výchovou k prospěchu žáků i učitele samého. Zdravotní princip má vzbudit u žáka správné postoje, formovat správné návyky a získávat správné vědomosti a učit se přímo těšit z tělesného a duševního zdraví. Zvláště je nutno učiteli tělesné výchovy zdůraznit, že předmět tělesná výchova nemá obsahovat zdravotní vyučování jen jako její doplněk, ale má dosahovat zdravotního uvědomění žáků jinými formami a metodami během celého tělovýchovného procesu. Cílem jsou zdravé postoje i zdravé praktiky, vyšší hygienicko-zdravotní úroveň, zdravé prostředí, prevence vad a nemocí, eventuálně jejich korekce, znalost bezpečnosti cvičení i první pomoci, odpovědnost za individuální i kolektivní zdraví. 191
Jde i o postoje k lékařským prohlídkám a kontrolám, k postupům imlínizačním, izolačním i k opatřením navozujícím emocionální a sociální pohodu. Mezi hlavní zásady patří i pro učitele tělesné výchovy, že je třeba rozvíjet dobrý zdravotní základ a udržovat jeho úroveň, podporovat pro střednictvím školního života zdraví, dbát zájmů, potřeb, schopností i ži votních podmínek dětí, jít od příležitostí a od zkušeností k zobecnění. Je třeba integrovat jednotlivosti v celek — koordinovat školní zdravotní práci se životem doma a ve společnosti. 2. Na základě výsledků uvedeného experimentu je nutno více využívat hodin tělesné výchovy a jejího prostředí pro hygienické a zdravotněvýchovné cíle, tj. k pěstování vhodných dovedností a návyků a rovněž k zís kání vědomostí o hygieně osobní, společenské, tělovýchovného prostředí, tělovýchovného procesu, dále k vedení ke správné životosprávě, ke správ nému způsobu života, k hygieně a bezpečnosti práce, k prevenci úrazů a první pomoci, k podpoře harmonického růstu, všestranného rozvoje, odolnosti, ke správnému držení v souladu s pohybovými prvky a v prak tickém systémovém uplatňování obou prvků. Učitelem řádně navozené a zkoordinované pohybové prvky se zdravotními vzbudí u žáků návyky a postoje, které spíše dají záruku, že je žáci přijmou zá vlastní a uplatní je ve školním i mimoškolním životě. '’ 3. Doporučujeme posílit program tělesné výchovy zdravotněvýchovnými tematickými okruhy pro praktické uplatňování v delším období (např. dvou měsíců apod.J. Učitel tělesné výchovy si může vyzkoušet vzory nebo příklady z našeho ověřování a vytvořit si vlastní vzory prvků integrace tělesné a zdravotní výchovy. V rámci školy bývají pořádány zdravotněvýchovné a jiné akce nárazově. Zde však má jít o celoroční integrovaný program, o součást výchovně vzdělávacího procesu. Naše ověřování uká zalo, které tělovýchovné okruhy jsou pro integraci vhodné a které nikoliv, u některých je ještě třeba dalšího ověřováni. Zdravotněvýchovné tematické okruhy, uplatňované během školního ro ku, by učitelovým vlivem měly působit i na další dvě oblasti uplatněné v experimentu, které dále ještě rozvedeme jako další doporučení. Je to oblast p r ů b ě ž n é z d r a v o t n í v ý c h o v y (uplatňované až dosuď učitelem)", ale nyní z hlediska zdravotněvýchovných okruhů zdůrazněné a uspořádané, a oblast tzv. d o p l ň k o v ý c h p r e v e n t i v n ě r e h a b i l i t a č n í c h c v i č e n í . Ty v tělesné výchově již existují, ale nyní jsou některé jejich prvky zvýrazněny. Obě uvedené oblasti mohou mít prostřednictvím učitele tělesné výchovy vliv na formování zdravotněvý chovných tematických okruhů (a jejich prvků) nebo eventuálně na jejich modifikaci. 4. Je třeba více využívat příležitostí tělesné výchovy k tzv. průběžné zdravotní tělesné výchově, uplatňované učitelem tělesné výchovy podle zásad obsažených v tematických okruzích. V praxi to znamená zaměřit se i zde na hygienu osobní, společenskou, tělovýchovného prostředí a pro cesu, na bezpečnost v tělesné výchově, první pomoc, záchranu v tělesné výchově, na prevenci úrazů, na vedení k pořádku a čistotě, k správnému držení těla apod. 5. Jako další zdravotněvýchovnou složku lze k hodině tělesné výchovy přičlenit (v osnovách i metodicky) doplňková cvičení (rázu preventiv ního nebo korekčního). Je tu možno namítnout, že v dosavadních osno vách je členění na cvičení kondiční, kontrolní a vyrovnávací již obsaženo. 192
Zde tím pojmenováním rozumíme krátké zařazování určitých i dosud po užívaných, ale dnes zvýrazněných prvků soustavy, které učitel zařazuje sám k posílení svalstva dýchacího, páteře, klenby nožní atd. a které mají převážně preventivní nebo korekční ráz. Jejich zdůrazněním a uspořádá ním má nenásilně vzniknout návyk u žactva. V návykové fázi již slovní označení (např. zádové cviky) posílí význam této složky u žactva. To vše bude tvořit jednotu s předchozími dvěma složkami. I z experimentu vysvitla důležitost pojmoslovného ujasňování např. správného držení těla. Doplňková cvičení napomáhají v tomto ohledu pře devším jak k praktickému, tak k naukovému zvládnutí učiva žactvem. Přesto se ukazuje jistý nedostatek v tom, že návyky správného držení těla nejsou naukově více zakotveny z dřívějška a z celého školního a mimo školního procesu na prvním stupni. Ukazuje se, že zde je nutné posílit vazby i mimo tělesnou výchovu, která může naukovou složku plnit mini málně a spíše jen v praxi. Osvědčila se souvislost programu tělesné výchovy a zdravotněvýchovných okruhů. Ukázala se vhodnou ta tematika zdravotní výchovy v rámci tělesné výchovy, která je současně průběžnou zdravotní výchovou prak ticky navozována, pěstována, kontrolována a žactvu v různých formách připomínána. Pro zdravotní výchovu a její praktickou složku a zároveň pro posílení složky uvědomovací mají význam doplňková kondiční cvi čení s preventivně nápravným zaměřením. Pro tělovýchovnou praxi se doporučuje názorný materiál k propagaci zdravotní výchovy (náborové plakátky na nástěnky, drobné kartičky pro každého žáka, kalendáriky, kartónová pravítka se zdravotní tematikou, popřípadě diplomy pro vítězné kolektivy a jiné prostředky zdůrazňující zdravotněvýchovnou a tělovýchovnou souvislost). Domníváme se, že se tímto návrhem doplňuje výchovné poslání tělo výchovy a systém tělovýchovy se stává komplexnějším i v tom smyslu, že se moderní člověk stáie méně obejde bez aktivní zdravotní péče o sebe sama. V tomto zaměření může zdravotní výchova, zařazená do tělesné výchovy v souladu s modernizací pedagogického procesu, pomoci vyva žovat náročnost výchovné a vzdělávací práce naší školy. LITERATURA 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
8. 9. 10. 11.
Anderson, C. L.: School Health Praetice, St. Louis, Mosby, comp 1956. Antropová, M. V. — Salnikovová, G. P.: Jak má škola pečovat o děti, Praha, SNP 1953. Daněk, K.: Zdravotní výchova (metodický m ateriál), OZV, č. 16, 1967. Demel, M.: Zdravotní výchova, Nowa Szkoła č. 4/1968, str. 15—18. Chlup, M.: Výchova žactva k uvědomělému hygienickému chování, Komenský C. 5/1962. Chlup, M.: Hygienické vědomosti, dovednosti, návyky ve světle historického vývoje, Pedagogika č. 6/1966. Chlup, M.: Hygienické vědomosti, dovednosti, návyky a jejich utváření v rámci školní výuky a výchovy — kandidátská práce 1967. Hygienická fakulta UK. Chlup, M.: Některé otázky zdravotní výchovy žactva ZDS, Pedagogika č. 2/1969. Karsdorf, G., u. Kollektiv: Schulhygiene, Berlin, Volk u. Wissen 1965. Meisner, J. — Krauman, V. — Chlup, M.: Roční režim práce a odpočinku žáků. Zprávy VOP č. 4/1964. Meisner, J.: Modernizace vyučování a mentální hygiena, Soc. škola, roč. VI, C. 7/1965 — 66 .
19ä
12. 13. 14. 15. 16.
Millman, I.: Hygienické návyky žactva škol národních, Praha, SZN 1954. Robert, A. — Dubas, H.: UHygiěne scolaire et universitaire, Paris 1964. Sedlář, R., a kol.: K teorii a praxi vychovy žactva mimo vyučování, Praha, SPN 1968. Selter, H.: Handbuch der Schulhygiene, 1914. Turner, C. E.: Personál and Community Health, St. Louis, Mosby comp. 1959.
МИРОСЛАВ
ХЛУП
ПЕДАГОГИЧЕСКО-ГИГИЕНИЧЕСКИЕ НОРМЫ ОРГАНИЗАЦИИ И СОДЕРЖАНИЯ САНИТАРНОГО ВОСПИТАНИЯ В ОДШ Очерк содержит проект педагогическо-ги гиенических норм организации и содержания санитарно-гигиенического
товки в рамках физического воспитания ав
воспитания в ос
тор разбивает на три части: а) Сначала обсуждает систему текущей
новных девятилетних школах с учетом физ
санитарно-гигиенической подготовки в рам
культуры. Автор подчеркивает необходимость более интенсивной здравоохранительной под
ках физического воспитания, б) рекомендует систему дополнительных
готовки в рамках воспитательной системы ОДШ, в частности, в области физического
занятий
воспитания, и приводит в дальнейшем про блематику и методику научных исследований
(упражнений)
здравоохранительно
го характера, в) указывает затем на возможности распи сания тем по здравоохранению по отдельным
и результаты санитарно-гигиенических ис следований в области физкультуры в 1 —5-ом
урокам физкультуры в течение учебного года.
классах ОДШ.
вопросам санитарно-гигиенического воспита ния в практических условиях физкультуры
Систему
санитарно-гигиенической
MI ROSLAV
подго
Очерк
завершается
рекомендациями
по
CHLUP
PEDAGOGICO-HYGIENIC NORMS OF THE ORGANIZATION AND CONTENT OF HEALTH EDUCATION AT THE ELEMENTARY NINE-YEAR SCHOOL The author puts forward a proposal for pedagogico-hygienic norms of the organi zation and content of health education at elementary nine-year schools, in particu lar with regard to physical training. He accounts for the necessity of intensifying health education in the educational system of the elementary nine-year school, espe cially in P. T. lessons. He mentions the problems involved as well as the methods used in the research, and the results of the health research in physical training in the first five years of the elementary school.
194
The author divides health education within the framework of physical training into three components: a) He deals first with the system of current health educa tion within the framework of P. T. lessons, b) he proposes a system of supplementary exercises of a hygienic character, c) he points out the possibilities of distributing health topics in P. T. classes in the course of a school year. The study is concluded with health-edu cational recommendations for P. T. prac tice.
