PATTONOVA 3. ARMÁDA VE VÁLCE GEORGE FORTY

PATTONOVA 3. ARMÁDA VE VÁLCE

GEORGE FORTY

Obsluha osmipalcového děla ostřeluje německá obranná postavení na perimetru Brestu, druhého největšího námořního přístavu ve Francii. Přestože brilantní průnik svazků 3. armády napříč Bretaní protivníka zcela zaskočil, posádka Brestu kladla houževnatý odpor a udržela se až do poloviny září.

pattonCZ.indb 2

3/30/15 5:12 PM

PATTONOVA 3. ARMÁDA VE VÁLCE

GEORGE FORTY

GRADA PUBLISHING

pattonCZ.indb 3

3/30/15 5:12 PM

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

George Forty

Pattonova 3. armáda ve válce Vydala Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, Praha 7, [email protected], www.grada.cz, tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 5851. publikaci Odpovědná redaktorka Danuše Martinová Přeložil Vladimír Pilát Sazba Q point, Praha Počet stran 224 První vydání, Praha 2015 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Kniha byla přeložena z originálu Pattons´s Third Army at War vydaného nakladatelstvím CASEMATE PUBLISHERS v roce 2015 © 2015 Forty Editorial Services Ltd, Northcliffe, El Monte Close, Teignmouth, Devon TQ14 8NB, UK Czech language translation © Grada Publishing, a.s., 2015 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN 978-80-247-5542-7 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-9739-7 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-9740-3 (elektronická verze ve formátu ePUB)

Věnováno vojákům Třetí armády Spojených států a jejich skvělému veliteli, generálu G. S. Pattonovi Jr., kteří došli dál a rychleji než jakákoli jiná armáda v dějinách vojenství. „No words the saga full to tell, No voice the vict’ry song to sing, No pen the epic to inscribe, No chisel, brush… The giant deeds achieved In answer to the nation’s need, Mirrored, stand but part revealed Like sun, its form, the hue of it Which man may aptly duplicate But for its heat goes to the sun, Sole vivid master. Thus unfolds the tale, Reflections feeble, thin Attenuated images Remotely kin to gallant sons, Living and dead, whose valiant strides Outstrip all power to describe; Model’s meager replica, Faint, unfully sung, In wonder framed, With pride retold.“* * Citováno dle: We Ripened Fast! The unofficial history of the Seventy-Sixth Infantry Division a publikováno s laskavým svolením Výboru asociace důstojníků 76. pěší divize.

OBSAH ČASOVÁ OSA

8

PŘEDMLUVA GENERÁLA V.V. BRUCE C. CLARKEHO

12

ÚVOD Rukávový odznak Krycí označení Organizace armády XIX. velitelství taktického letectva

14 16 16 18 21

1 YANKEEOVÉ PŘICHÁZEJÍ Sbohem, Ameriko Velitelství 3. armády přijíždí do Anglie Přípravy na operaci „Overlord“ Knutsfordský incident Na pochodu Přesun do Francie Patton přichází

26 26 29 34 36 36 38 40

2 PRŮLOM! Třetí armáda prohlášena za schopnou operačního nasazení Průlom

42

3 PATTON Hrdina nebo klaun? Patton jako člověk

52 52 52

4 GEORGIEHO CHLAPCI Pattonovi pobočníci Nejdůležitější štábní důstojníci na velitelství 3. armády Sbory a jejich velitelé Velitelé a zástupci velitelů divizí

68 68

44 44

72 75 78

5 TRYSKEM NAPŘÍČ FRANCIÍ Srpnové operace Osvobození Paříže Útok obrněných jednotek na Troyes Logistika

80 80 83 91 100

6 BLÁTO A KREV V SÁRSKU Předmostí u Nancy Toto se skutečně stalo Postup je zastaven

104 104 105 113

pattonCZ.indb 5

Pevnost Mety Ofenziva pokračuje – perfektní tankový útok Útok Přibiti k zemi Útok pěchoty Patová situace v Singlingu Singling vyčištěn od nepřítele

115 120 124 124 126 132 135

7 Život v Evropě Obrazová dokumentace Střecha nad hlavou Armáda bojuje podle stavu svého žaludku Pošta z domova Různé jiné požitky Činnost USO Důstojníkům nepřístupno!

138 138 138 142 144 144 145 147

8 BITVA V ARDENÁCH Fronta duchů Jestliže přichází Georgie, pak to dokážeme Modlitba za příznivé počasí Záchranná mise 4. obrněné divize Jako první do Bastogne

152 152 154 154 157 165

9 PŘES RÝN Nová ofenziva Překročení Rýna 4. obrněná Darmstadt

174 174 189 192 195

10 POSLEDNÍ ZÁTAH Výpad do Hammelburgu Německo v posledním tažení Válečná kořist Pochody smrti a tábory smrti Konec války Okupace a Pattonovy problémy Patton předává velení

196 196 202 203 205 206 210 213

11 PATTONOVA SMRT A JEHO ODKAZ

214

BIBLIOGRAFIE

220

PODĚKOVÁNÍ

221

REJSTŘÍK

222

3/30/15 5:12 PM

ZKRATKY POUŽITÉ V ORIGINÁLE KNIHY 2e DB

Deuxième Division Blindée (French 2nd Armd Div) 2TAF 2nd Tactical Air Force A/37th Tk Bn Co A, 37th Tank Battalion AA/AAA anti-aircraft (artillery) AB airborne Abt Abteilung = seetion; detachment; department: battalion ACV armored command vehicle ADS advanced dressing station AFV armored fighting vehicle AIB Armored Infantry Battalion AP armor-piercing Armd armored ASF Army Service Forces (Engineers, Signal Corps, Ordnance Department, Quartermaster Corps, Chemical Corps, Medical Corps, Transportation Corps) Atach attachment ATk anti-tank BC battery commander Bde brigade Bn battalion Bty battery CCA/B/R Combat Command A/B/Reserve CG commanding general Co company ComZ Communications Zone = the rear part of theater of operations (behind but contiguous to the combat zone) CoS chief of staff CP command post CS close support Det Detachment Div division DSC Distinguished Service Cross ECB Engineer Combat Battalion ETO European Theater of Operations FA field artillery Fd field FFI Forces Françaises de l’Interieur = French Insurgent Forces FJR Fallschirmjäger = paratrooper Flak Flugzeugabwehrkanone = AAA FOO forward observation officer G/PIR Glider/Parachute Infantry Regiment HE high explosive

HHB/C Inf I&R LAA LAD LD LO MDS Mecz Med med Mot MP OB West OC OKH

HQ and HQ Bty/Co infantry intelligence and reconnaissance light anti-aircraft light aid detachment line of departure liaison officer mobile dressing station mechanized Medical medium motorized Military Police(man) Oberbefehlshaber West = C-in-C West officer commanding Oberkommando des Heeres = German Army High Command OP observation post OR other rank ord ordnance pdr pounder PIR parachute infantry regiment Pl platoon PLUTO pipeline under the ocean PoW prisoner of war PzGr Panzergrenadier = armored infantry RAP regimental aid post RCC Régiment de Chars de Combat = Tk Regt SCR Signal Corps radio SHAEF Supreme Headquarters Allied Expeditionary Force SHQ Sqn HQ SP self-propelled Sqn squadron sPzAbt Schwere Panzer-Abteilung = heavy tank detachment (S/M/T/) Sgt (Staff/Master/Technical/) Sergeant Stp Stützpunkt = strongpoint StuG Sturmgeschütz = assault gun SV (C) service (Command) TAC Tactical Air Command TCC Transport Combat Command TF Task Force Tp troop USAAF US Army Air Force VGR Volksgrenadier = late war German infantry unit

6

pattonCZ.indb 6

3/30/15 5:12 PM

Pattonův Cadillac lze spatřit v Muzeu generála George Pattona v ROTC (Reserve Officers´ Training Camp – Výcvikové středisko pro důstojníky v záloze) kadetky ve Fort Knoxu, KY. Limuzína Cadillac série 75 z roku 1938 byla po tragické dopravní nehodě restaurována s použitím čelní partie Cadillacu z roku 1939. Původní motor byl nahrazen pohonnou jednotkou z lehkého tanku M5 Stuart. V takto restaurované podobě se vůz v roce 1949 vrátil do Fort Knoxu.

pattonCZ.indb 7

3/30/15 5:12 PM

ČASOVÁ OSA Duben 1944 9.–16. Velitelství 3. armády se přepravuje do Anglie. 25.  Knutsfordský incident.

Červenec 1944 5.

Lucky Forward (Pattonovo velitelské stanoviště) se přesunuje ze Southamptonu do Francie. 6. Patton a jeho náčelník štábu Hugh Gaffey opouštějí v 10.25 Anglii a míří do Francie. 28. Bradley nařizuje Pattonovi, aby převzal velení všem jednotkám v operačním pásmu VIII. sboru.

Srpen 1944 1.

Třetí armáda prohlášena ve 12.00 za schopnou operačního nasazení. Jejímu velení podléhají čtyři sbory – VIII. (Middleton), XV. (Haislip), XX. (Walker) a XII. (Cook). 2. Lucky Forward se přemisťuje do Beauchamps, 11 mil severně od Avranches. 3. Je dobyto Rennes. 5. XV. sbor obsazuje Mayenne. 6. Lucky Forward je bombardováno, útok se však obešel beze ztrát na životech. 7. VIII. sbor dosahuje oblasti St. Malo, čelo XV. sboru se nachází jen 12 mil od Le Mans. 8. Lucky Forward se přesunuje do Poilley (8 mil severozápadně od Fougères). 10. Angers je dobyto a Le Mans vyčistěno od nepřítele, s výjimkou citadely, která padne až 17. srpna. 12. XII. sbor zasahuje do boje jihovýchodně od Le Mans s úkolem přikrýt jižní křídlo. Pattonovo předsunuté velitelství dosahuje Saint-Ouën-des-Toits (7 mil severozápadně od Lavalu). 12.–21. Bitva o koridor Falaise – Argentan. 14. Lucky Forward se přemisťuje do La Bazoge (10 mil severně od Le Mans). 15. SHAEF učinilo prohlášení pro tisk, v němž oznámilo, že 3. armáda pod Pattonovým velením nyní vede bojové operace na francouzské půdě. 16. XV. sbor dobyl Dreux, XII. sbor se zmocňuje Orléansu. 18. 3. armáda ovládá předmostí na řece Eure u Dreux a Chartres a blíží se k Seině. 19. Generálmajor Manton Eddy přebírá velení XII. sboru od generála Cooka, odvolaného ze zdravotních důvodů. 20. XX. sbor rozvíjí útok východně od Seiny a Lucky Forward se přemisťuje do Brou, 22 mil jihozápadně od Chartres.

21. 4. obrněná divize obsazuje Sens, zatímco 35. pěší divize proniká k Boynes, 6 mil na jihovýchod od Pithiviers. 23. Fontainebleau a Montargis dobyty. Velení Spojovací zóny (Communications Zone – ComZ) formuje zásobovací kolonu, známou jako Red Ball Express, ve snaze čelit vážným nedostatkům v zásobování pohonnými hmotami. 24. 4. obrněná divize obsazuje Troyes. 25. Francouzská 2. obrněná divize vstupuje do Paříže. Lucky Forward se přemisťuje do Courcy-aux-Loges, 8 mil jižně od Pithiviers. Pvt (vojín) Harold A. Garman získává Medaili cti. 28. Châlons-sur-Marne, Montmirail a Epernay osvobozeny. 30. Velení 12. skupiny armád informuje 3. armádu o tom, že až do 3. září neobdrží žádné další dodávky pohonných hmot. Lucky Forward se přesunuje do La Chaume, 13 mil na severovýchod od Sens. Bojové velitelství A (Combat Command A – CCA) ze sestavy 7. obrněné divize se zmocňuje Verdunu. 31. 4. obrněná divize proniká k St. Mihiel.

Září 1944 2.

Nepřítel vytlačen z oblasti severně od Loiry k Orléansu; 7. obrněná divize zabezpečuje předmostí na protějším břehu Másy. 4. XX. sbor obdržel rozkaz dobýt Mety, XII. sbor má obsadit Nancy a zajistit předmostí na Mosele. Lucky Forward se přesunuje do dočasného postavení severně od Marsonu, 8 mil na východ od Châlons-surMarne. 7. Zásobování pohonnými hmotami se zlepšuje, vládne však citelný nedostatek dělostřelecké munice. 11.–12. XII. sbor rozšiřuje a prohlubuje předmostí severně a jižně od Nancy, zatímco pěchota XX. sboru postupuje na sever od Bayonu. 12. 79. pěší divize ze sestavy XV. sboru proniká k Neufchateau, Mirecourtu a Charmes. 14. 79. pěší divize dosahuje Ramecourtu; francouzská 2. obrněná divize osvobozuje Mattaincourt a u Chaumontu navazuje spojení se 7. armádou. Sgt (četař) Joseph Sadowski získává Medaili cti. 1-Lt (nadporučík) Edgar H. Lloyd získává Medaili cti. 15. Nepřátelský protiútok na předmostí 80. pěší divize na Mosele. Lucky Forward se přemisťuje do Braquis, 11 mil východně od Verdunu.

8

pattonCZ.indb 8

3/30/15 5:12 PM

17. XX. sbor rozvíjí útok na Mety – 5. pěší divize z jihu a 90. pěší divize od západu. 18. XV. sbor útočí směrem k severovýchodu, 79. pěší divize překračuje Moselu poblíž Bayonu a postupuje na Gerbéviller. 6. obrněná divize (bez bojového velitelství B) vyráží k Neufchateau, aby podpořila francouzskou 2. obrněnou divizi a přikryla jižní křídlo. 18.–29. Bitva u Arracourtu: německá 5. tanková armáda útočí na 4. obrněnou divizi. 22. XV. sbor postupuje k severovýchodu a posiluje předmostí na řece Meurthe. Lucky Forward se přesunuje do Etainu. Předsunuté velitelství je poprvé od příchodu do Francie umístěno v krytých ubikacích. 23. 35. pěší divize ze sestavy XII. sboru dosahuje pásma výšin 10 mil na severovýchod od Nancy; 80. pěší divize drží výšiny mezi Montenoy a Jeandelaincourtem. 4. obrněná divize odráží útok. 24. Průzkumné hlídky testují vnější obranný perimetr Siegfriedovy linie, narážejí ale na silný odpor protivníka. 27. V prostoru Met útočí jednotky XX. sboru na pevnost Driant, jsou však donuceny k ústupu. 1-Lt (nadporučík) James H. Fields získává Medaili cti. 29. 35. pěší divize se připojuje ke 4. obrněné divizi a odráží množství útoků. XII. sbor čistí od nepřítele Forêt de Grémecey. 6. obrněná divize se zmocňuje výšin v prostoru Lemoncourt – Fresnes – Chambrey.

Říjen 1944 1.

80. pěší divize získává kontrolu nad úsekem řeky Seille u Port-sur-Seille. 83. pěší divize navazuje poblíž Grevenmacheru kontakt s 9. armádou. Zásobování pohonnými hmotami obnoveno. XX. sbor a XIX. velitelství taktického letectva útočí na pevnost Driant, jejíž posádka pokračuje v odporu s úmyslem získat čas k přípravě obrany na Rýně. 7. XII. sbor rozvíjí útok směrem k severovýchodu; 35. pěší divize se zmocňuje Fossieux. Moivrons obsazeno jednotkami 6. obrněné divize. 80. pěší divize postupuje na Lixières. Generál George C. Marshall (náčelník štábu pozemního vojska) přijíždí spolu s generálem Bradleyem na inspekci Pattonova předsunutého velitelství Lucky Forward. 9. Bojové velitelství A (CCA) 6. obrněné divize čistí od nepřítele Chenicourt. 90. pěší divize je zatažena do těžkých pouličních bojů v Maizières-les-Metz. 11.–12. Lucky Forward a XIX. velitelství taktického letectva se přemisťují do Nancy. 16. Třetí armáda nedostává žádné pohonné hmoty, silně omezen je rovněž přísun munice. 17. Eisenhower a Devers (velitel 6. skupiny armád) přijíždějí na inspekci Lucky Forward.

22. Velení 12. skupiny armád vydává písemný rozkaz, podle něhož se „12. skupina armád přeskupí a připraví se na postup k řece Rýnu ... Třetí armáda bude postupovat k Rýnu v pásmu mezi Mohučí a Wormsem a okamžitě vybuduje předmostí“. Přijíždí Bradley, aby s Pattonem projednal nadcházející ofenzivu. 24. Tři dělostřelecké granáty ráže 280 mm, jež dopadly na Lucky Forward, jen těsně minuly Pattonovu osobní ubikaci. 28.–29. 90. pěší divize obnovuje útok na Maizières-les-Metz. Dne 29. října je město dobyto.

Listopad 1944 3.

Třetí armádě nařízeno I) obchvátit Mety od severu a jihu a zároveň zničit nepřítele, pokoušejícího se o ústup z prostoru Met; II) rozvíjet postup s cílem zmocnit se oblasti Mohuč – Frankfurt – Darmstadt; III) být připravena k další útočné operaci na severovýchodním směru. Velení Spojovací zóny (ComZ) dostává rozkaz vytvořit u všech amerických armád zásoby na pět dnů vedení bojové činnosti. Zřízeno sedm nových zásobovacích železničních stanic, určených primárně pro 3. armádu. 7. V 06.00 hodin zahájena Bitva o Německo. Jednotky 26., 35. a 80. pěší divize postupují v pásmu mezi Moncourtem na jihu a Clémery na severu. Američané dobývají Jallaucourt, Malaucourt a Rouves. 8. XX. sbor vede útok na Mety. 5. pěší divize dosahuje Cheminotu; 90. pěší divize buduje předmostí poblíž Thionville; 6. obrněná divize překračuje řeku Seille. TEC5 (specialista 5. třídy) Alfred Leonard Wilson získává Medaili cti. 12. 26. pěší divize se zmocňuje Haraucourtu a Marsalu. 4. obrněná divize dobývá Guebling a Zarbeling. 6. obrněná divize vstupuje do Landroffu. Jednotky 95. pěší divize obsazují St. Hubert, Féves a Fort d´Illange. 5. pěší divize osvobozuje Mécleuves. T/Sgt (specialista – četař) Forrest E. Everhart získává Medaili cti. Pfc (svobodník) Foster J. Sayers získává Medaili cti. 13. S/Sgt (rotný) Junior J. Spurrier získává Medaili cti. 15.–19. S/Sgt (rotný) Ruben Rivers získává Medaili cti. 16.–29. S/Sgt (rotný) Andrew Miller získává Medaili cti. 18. Mety obklíčeny, ve městě se drží již jen šest silných opěrných bodů. 19. Bojové velitelství A 4. obrněné divize obsazuje Virming a poté se připojuje k útoku 26. pěší divize na Dieuze. Jednotky 5. a 95. pěší divize vstupují do Met. 22. Mety oficiálně prohlášeny za dobyté vojsky XX. sboru. 24. 4. obrněná divize překonává řeku Saar. 25. 10. obrněná divize překračuje hranice Německa a zmocňuje se Bethingenu. 30. Patton vytváří 6. jezdeckou skupinu (6th Cavalry Group), sestávající ze 6. jezdecké průzkumné eskadrony, 5. praporu Rangers, roty C 602. praporu stíhačů tanků, roty B 293. polního ženijního praporu

9

pattonCZ.indb 9

3/30/15 5:12 PM

a čety E 28. jezdecké průzkumné eskadrony. Skupina měla být zpočátku přičleněna k XX. sboru.

Prosinec 1944 3. 4.

5. 6. 8. 9. 11.

12.

16. 19. 20. 21. 25. 26. 30.

Generálmajor Hugh Gaffey přebírá od „Tiger Jacka“ Wooda velení 4. obrněné divizi; brigádní generál Gay ustanoven náčelníkem štábu 3. armády. Bojové velitelství B 4. obrněné divize se zmocňuje mostu přes řeku Eichel u Vollerdingenu. 95. pěší divize svádí boje v Saarlauternu a vytváří předmostí v Lisdorfu. Jednotky 5. pěší divize obsazují Pachten. 4. obrněná divize bojuje v Singlingu. Kapitulace posádky pevnosti Driant. Jednotky 35. pěší divize překračují na čtyřech místech řeku Saar. Plukovník Oscar Koch hlásí SHAEF známky příprav nepřátelské ofenzivy v Ardenách. Operační rozkaz, vydaný velitelům III., XII. a XX. sboru: 3. armáda bude postupovat k severovýchodu s úkolem ovládnout prostor Mohuč – Frankfurt – Darmstadt: XX. sbor (5., 90. a 95. pěší a 10. obrněná divize) na severu, III. sbor (26. pěší a 6. obrněná divize, 6. jezdecká skupina a 42. pěší divize) ve středu sestavy, XII. sbor (35., 80. a 87. pěší a 4. obrněná divize) na jihu. VIII. sbor bude pokračovat v obranné činnosti. Plukovník Oscar Koch zasílá SHAEF další varovné hlášení o pokračujícím posilování nepřátelských vojsk v pásmu americké 1. armády. Fort Jeanne d´Arc – poslední zbývající opěrný bod v prostoru Met definitivně kapituluje před jednotkami 26. pěší divize. Začíná německá ofenziva v Ardenách. Na konferenci ve Verdunu sděluje Patton Eisenhowerovi, že bude během 48 hodin schopen zahájit útok. Taktická složka Pattonova předsunutého velitelství se přesouvá do města Luxembourgu, aby se ujala řízení operací 3. armády. III. sbor útočí. 4. obrněná, 26. pěší a 80. pěší divize dosahují územních zisků. Pvt (vojín) Paul J. Wiedorfer získává Medaili cti. 1-Lt (nadporučík) Charles Boggess ze 4. obrněné divize proniká do Bastogne. Pvt (vojín) James R. Hendrix získává Medaili cti. 11. obrněná divize dosahuje Redange; 5. pěší divize se zmocňuje Riesdorfu.

14. VIII. sbor navazuje kontakt s britskými vojsky v západním cípu výběžku fronty. 15. Jednotky VIII. sboru navázují spojení s vojsky 1. armády v prostoru Houffalize. Cpl (desátník) Arthur O. Beyer získává Medaili cti. 23. Němci jsou zatlačeni zpět do výchozích postavení na Siegfriedově linii. M/Sgt (nadrotmistr) Nicholas Oresko získává Medaili cti. 24. Patton, Bradley a Hodges se scházejí na poradě, jejímž cílem je koordinovat útoky na Siegfriedovu linii, dosaženou útvary 94. pěší divize. 28. Bitva v Ardenách končí: veškerá území, ztracená v důsledku německé protiofenzivy, jsou dobyta zpět. 29. VIII. sbor překračuje řeku Our, za postupu obsazuje Hemmers, Elcherath, Lommersweiler a Setz.

Únor 1945 1. 6.

10.

11. 21. 25. 26. 27.

Cpl (desátník) Edward A. Bennett získává Medaili cti. XII. sbor zahajuje útok na Bitburg; 5. pěší divize překračuje řeku Sauer, následována útvary 80. pěší divize. III. sbor (17. vzdušně výsadková a 6. obrněná divize) překračuje řeku Our. 90. pěší divize dobývá Habscheid. 4. pěší divize se zmocňuje Brandscheidu a Schlausenbachu. Zavedení lehkých tanků M24 Chaffee do výzbroje. 4. a 6. obrněná divize dostávají plamenomety pro střední tanky, určené k boji proti bunkrům, pevnůstkám atd. Jednotky 26. pěší divize poprvé využívají umělého měsíčního světla (vytvořeného s pomocí světlometů) k podpoře nočního útoku na Saarlautern, Roden a Fraulautern. 4. pěší divize vstupuje do Prümu; 90. pěší divize obsazuje Watzerath; 11. obrněná divize se zmocňuje Harspeltu a Sevenigu. Bojové velitelství A 10. obrněné divize proniklo na vzdálenost 6 mil od Trevíru. XII. sbor v čele se 4. obrněnou divizí rozvíjí útok na východ směrem k Bitburgu. 80. pěší divize obsazuje Echtershausen, Mettendorf, Hamm a Mauel. 10. obrněná divize překračuje řeku Saar u Serrigu; 95. pěší divize uskutečňuje přechod u Saarburgu. Bitburg dobyt. Pfc (svobodník) Herman C. Wallace získává Medaili cti.

Leden 1945

Březen 1945

7. 8. 9.

2. 5. 13. 18.

S/Sgt (rotný) Curtis F. Shoup získává Medaili cti. Sgt (četař) Day G. Turner získává Medaili cti. III. sbor útočí jihovýchodně od Bastogne. 90. pěší divize obsazuje Berle a Trentelhof. 11.  III. sbor dosahuje řeky Wiltz. S/Sgt (rotný) Archer T. Gammon získává Medaili cti.

Je dobyt Trevír. 3. armáda získává 200 000. válečného zajatce. 2-Lt (poručík) Harry J. Michael získává Medaili cti. Koblenz a Bingen dobyty. Pvt (vojín) William D. McGee získává Medaili cti. 19. S/Sgt (rotný) Herbert H. Burr získává Medaili cti.

10

pattonCZ.indb 10

3/30/15 5:12 PM

20. Pád Wormsu a Kaiserslauternu. 22. Mohuč a Landau dobyty. 22.–23. 11. pěší divize ze sestavy XII. sboru překračuje u Niersteinu a Oppenheimu řeku Rýn. 25.–26. Řeka Mohan překročena u Hanau a Aschaffenburgu. Rýn zdolán v pásmu VIII. sboru u Boppardu, Rhensu, St. Goaru a Oberweselu. 24. Patton se zastavuje v polovině mostu u Niersteinu a močí do Rýna. 26. Úkolové uskupení Baum (Task Force Baum) vyráží k zajateckému táboru OFLAG XIII-B v Hammelburgu. 28. 4. obrněná divize navazuje poblíž Giessenu spojení s 9. obrněnou divizí (1. armáda). Task Force Baum rozprášeno, řada příslušníků padla nebo byla zajata. 27. Lucky Forward se přemisťuje do Idar-Obersteinu a poprvé tak zaujímá postavení na německé půdě. 29. Je dobyt Frankfurt nad Mohanem.

14. jezdecká skupina (14th Cav Gp) dosahuje břehu Dunaje. 28. 3. armáda dostává rozkaz pokračovat v postupu, obsadit Salzburg a navázat dotyk se sovětskými vojsky v údolí Dunaje. 26. Je dobyt Ingolstadt.

Květen 1945 2. 4. 6. 7.

Duben 1945 2.

3. 4. 8. 10. 11. 12.

13. 14.

15. 17. 19. 22. 23. 24.

4. obrněná divize buduje předmostí za řekou Werra a následně postupuje ke Stregdě a Goldbachu. 11. obrněná divize dosahuje Ritschenhausenu. Je dobyt solný důl u Merkersu. Lucky Forward se přemisťuje do Frankfurtu nad Mohanem. 80. pěší divize se zmocňuje Kasselu. Obrněným jednotkám je nařízena po dosažení čáry obecně Mulhausen – Gotha – Suhl přestávka v boji. 3. armáda dostává 90 těžkých tanků Pershing, z nich 40 předáno 11. obrněné divizi. Vojska 3. armády obnovují postup. Lucky Forward se přemisťuje do Hersfeldu. Je dobyt Výmar. Je dobyt Erfurt. Eisenhower a Bradley na inspekci u Pattona. Velitel 3. armády dostává rozkaz zastavit postup na čáře, vedoucí od řeky Muldy: Zwich – řeka Mulda – Plauen – Hoff – Bayreuth. Umírá prezident Roosevelt. Je dobyta Jena. Patton otevírá železniční Most prezidenta Roosevelta (Roosevelt Memorial Railway Bridge) přes řeku Rýn u Mohuče. Patton je povýšen na „čtyřhvězdičkového“ generála. 120. evakuační nemocnice se přesunuje do Ettersburgu s úkolem poskytovat zdravotní péči bývalým vězňům z koncentračního tábora Buchenwaldu. 3. armáda dostává rozkaz k postupu na jihovýchod, do Bavorska. Má vést útok proti tzv. Alpské pevnosti v jižním Německu a Rakousku. 6. obrněná divize obsazuje Grafenwöhr. Lucky Forward se přesunuje na vzdálenost 150 mil z Hersfeldu do Erlangenu. Nejmenší denní ztráty 3. armády od zahájení bojových operací: 3 mrtví, 37 raněných, 5 nezvěstných. 86. pěší divize a 14. obrněná divize překračují na třech místech řeku Altmühl.

Lucky Forward se přemisťuje do Regensburgu. Jednotky německé 11. tankové divize bezpodmínečně kapitulují. Americká vojska dosáhla Plzně, Obsazena města Linz a Steyr. Eisenhower oficiálně ukončuje válku v Evropě: „1. Zástupce německého vrchního velení podepsal 7. května v 01.41 hodin středoevropského času bezpodmínečnou kapitulaci veškerých německých pozemních, námořních a leteckých sil před spojeneckými expedičními vojsky a sovětským vrchním velením současně. Podle tohoto aktu všechny jednotky ukončí 9. května v 00.01 hodin aktivní válečné operace. 2. Veškeré útočné operace spojeneckých vojsk budou s okamžitou platností ukončeny a jednotky setrvají v dosažených pozicích. Přesuny spojené s výkonem okupační správy budou pokračovat. Protože vzhledem k problémům se spojením mohou tyto rozkazy dorazit k jednotkám s určitým zpožděním, je třeba zachovávat krajní obezřetnost a pohotovost k obraně. 3. Informace pro nižší velitelství včetně divizí, velitelství taktického letectva a skupin, posádkových velitelství a ekvivalentních stupňů. Nebude vydávána žádná, opakuji, žádná zpráva pro tisk, jež by předcházela prohlášení vedoucích představitelů tří vlád.“

Červen 1945 7.

Patton přijíždí na dovolenou do Bedfordu, MA.

Srpen 1945 28. Patton uvolněn z funkce vojenského guvernéra Bavorska.

Říjen 1945 7. Patton je zproštěn velení 3. armádě. 14. Patton se ujímá velení 15. armádě.

Prosinec 1945 9.

V 11.45 hodin měl Pattonův Cadillac autonehodu. Patton je hospitalizován. 21. V 18.00 hodin Patton umírá na následky zranění. 23. Smuteční obřad v chrámu v Heidelbergu. 24. Patton je pohřben na americkém válečném hřbitově v Hammu, Lucembursko.

11

pattonCZ.indb 11

3/30/15 5:12 PM

PŘEDMLUVA generál v.v. Bruce C. Clarke, pozemní vojsko však ukázalo jako nezbytné zavést tuto novou koncepci do našeho vojenského školství a  uplatnit ji v  systému výuky. Podplukovník Creighton W.  Abrams, vynikající velitel tankového praporu, sloužil spolu se mnou v řadách 4. obrněné divize a poté i na fakultě tankové školy amerického pozemního vojska. S  jeho neocenitelnou pomocí jsem zformuloval novou koncepci, založenou na skvělých úspěších obrněných divizí Pattonovy 3.  armády. V  roce 1948 byla publikována v  odborných časopisech a  v  roce 1967 znovu pod názvem The Principles of the Employment of Armor (Zásady použití obrněné techniky). Jeden z  exemplářů této pozdější knihy upoutal pozornost generála Dwighta D. Eisenhowera, za II. světové války našeho vrchního velitele spojeneckých expedičních sil v Evropě. Po jejím přečtení mi poslal následující dopis: DDE Gettysburg Pennsylvania 17323 15. září 1967 Milý Bruci,

Je nanejvýš obtížné napsat ten správný úvod ke knize o Pattonově 3. armádě. Patton byl jedinečným velitelem a jedinečnou osobností. Měl jedinečný vliv na důstojníky i vojáky, kteří pod ním sloužili, a jsem si jist, že také na nepřátele, s nimiž se střetával na bitevním poli. Generál George S.  Patton, Jr. změnil názor velení amerického pozemního vojska na způsob nasazení tanků za I.  světové války. Z  podpůrného bojového prostředku doprovázejícího pěchotu se vyvinul klíčový komponent všestranně vyvážené divize, sestávající z  tanků, obrněného jezdectva, obrněné pěchoty, obrněného polního dělostřelectva a  obrněných ženistů, svazku, podporovaného taktickým letectvem a  odpovídajícími logistickými jednotkami. Toto přechodné období trvalo v  naší armádě dvacet let. Po II.  světové válce se

pokud se týče přiložené brožury o  taktice tankového vojska, pak Vás možná pobaví zjištění, že v letech 1920 a 1921 jsme, George Patton a já, v tehdejších odborných časopisech veřejně a seriózně prezentovali stejnou myšlenku. Taková doktrína byla ve srovnání s  praxí, používanou za I.  světové války, natolik revoluční, že nám dokonce hrozil vojenský soud. Naše obhajoba základních principů, které Vy nyní tak oprávněně podporujete, byla pro tehdejší vysoké vojenské činitele doslova prokletím. S přáním všeho dobrého srdečně Váš D.D.E. Mnohé aspekty taktiky, operací a  pozoruhodných činů Pattonovy 3.  armády ve Francii, Belgii a  Německu tedy vrchního velitele Eisenhowera nijak nepřekvapily. Domnívám se, že byl na ně ve skutečnosti hrdý. Generál v.v. Bruce C. Clarke, US Army Generál Clarke zemřel 17.  března 1988 a  byl pochován na Národním hřbitově v Arlingtonu.

12

pattonCZ.indb 12

3/30/15 5:12 PM

Vlevo: Generál v.v. Bruce C. Clarke, US Army Dole: „Bůh žehnej Americe!“ Triumfující americký voják, příslušník 83. pěší divize, zasazuje žerď praporu s hvězdami a pruhy do ústí zničeného německého protiletadlového kanonu na vrcholu citadely v St. Malo. Poslední ohnisko německého odporu ve městě bylo zlikvidováno 17. srpna 1944.

pattonCZ.indb 13

3/30/15 5:12 PM

ÚVOD

Jaké lepší téma pro knihu z období II. světové války zvolit než výkony skvělé americké 3.  armády pod velením zesnulého generála George S. Pattona? Jediný velký problém, jemuž jsem byl nucen čelit, byl stejný jako u jiných mých knih – musel jsem „cpát tlusté do tenkého“, to jest vměstnat obsáhlou materii do omezeného rozsahu díla. Tato kniha tedy může jenom stručně naznačit, jaké to bylo sloužit v Lucky – svazu krycího označení, které pro 3. armádu osobně vybral generál Patton – během 281 dnů trvajícího triumfálního postupu napříč Evropou. Tato kniha tedy v žádném případě není podrobnou historií zmíněného postupu, nýbrž spíše obrazovou evokací „Georgieho chlapců“ ve válce. Slovo „triumfální“ je nadmíru přiléhavým označením, protože 3. armáda v průběhu tažení, trvajícího devět měsíců a  osm dnů, uskutečnila rekordní počet ofenzivních operací, které lze poměřovat jedině podobnými superlativy. Její akce ve Francii, Belgii, Lucembursku, Německu, Československu a  Rakousku daly termínu „dynamické vedení války“ nový rozměr. Armáda potřebovala pouze všeobecný rozkaz: vyhledat nepřítele, zaskočit ho a zničit. To také dělala, postupujíc vpřed za dobrého i  špatného počasí, po dobrých i špatných cestách a silnicích. Je to příběh týmové práce obrněných jednotek, pěchoty a letectva, operujících v  úzké součinnosti s  dokonalostí, uvádějící v úžas dokonce i Němce, kteří se vždy považovali za mistry ve vedení bleskové války. Je to také příběh triumfu logistiky – řízení provozu tisíců nákladních vozidel, přepravujících do první linie zásoby, životně důležité pro udržení tempa postupu a  bojeschopnosti takto početné armády. Je to rovněž příběh americké-

14

pattonCZ.indb 14

ho důvtipu a  vynalézavosti – schopnosti čelit jakýmkoli výzvám novými, k vítězství v bitvách přispívajícími myšlenkami. V první řadě je to ovšem příběh amerických vojáků – frontových i týlařů, zabezpečujících bojeschopnost prvosledových jednotek, i těch „nahoře“, kteří se věnovali plánování a vydávali rozkazy. Omezíme-li se na suchá čísla, stávají se výkony 3. armády, dosažené v průběhu 281 dnů trvajícího tažení, neuvěřitelným čtením. Během této doby svazky 3.  armády osvobodily nebo dobyly 81 522 čtverečních mil území, na němž se podle odhadu nacházelo 12 000 měst, městeček i vesnic včetně 27 měst s více než 50 000 obyvateli. Pobily 144 500, zranily 386 200 a zajaly ohromující 1 280 688 nepřátelských vojáků. Ve srovnání s celkovými nepřátelskými ztrátami ve výši 1 811 388 mužů ztratila 3. armáda 160 692 vojáků včetně 27 104 padlých. Ale dosti již statistiky. Stačí pouze říci, že vojáci 3. armády postoupili dále a rychleji než kterákoli jiná spojenecká armáda za II. světové války. Za mnohé ze své velikosti, dynamiky a vůle po vítězství vděčila jedinému muži – svému veliteli, kterým byl generál George Smith Patton. Proto jsem mu také v  této knize věnoval jednu samostatnou kapitolu. Poděkování za první vydání Jako obvykle jsem povinován díky mnoha lidem za neocenitelnou pomoc, kterou mi poskytli obstaráním materiálu a fotografií pro tuto knihu. Jména většiny z nich se sice objevují u jejich příběhů a fotografií, chtěl bych se však zmínit o třech, zasluhujících zvláštní zmínku. Prvním z  nich je plukovník James H.  Leach, někdejší příslušník

3/30/15 5:13 PM

slavné 4.  obrněné divize, který nyní žije a  pracuje v  Arlingtonu ve Virginii. Měl jsem to štěstí, že jsem se s ním prostřednictvím společného přítele mohl seznámit, a je to hlavně jeho zásluha, že jsem dokázal navázat kontakt s tak reprezentativním výběrem bývalých vojáků 3.  armády. Za druhé musím poděkovat paní Ruth Ellen Pattonové Tottenové za její příspěvek – tak úžasný pohled na jejího zesnulého otce, jakého by se mi od nikoho jiného nedostalo. Třetím, jemuž musím zvláště poděkovat, je generál Bruce C. Clarke. Je pro mne velkou ctí, že se ujal úkolu napsat předmluvu k  této knize. Jeho jméno a  statečnost jsou proslulé po celém světě. „Clarke ze St. Vithu“ osobně velel více jednotkám než kterýkoli jiný americký důstojník. Jeho hrdinná obrana St. Vithu je nyní legendární a  nelze ovšem také pominout, že velel bojovému velitelství A (CCA) 4. obrněné divize 3. armády na počátku jejího vítězného tažení Francií v roce 1944. Můj dík za neocenitelnou pomoc náleží jako obvykle Knihovně ministerstva obrany a Imperiálnímu válečnému muzeu v Londýně. Rovněž tak Audiovizuální agentuře amerického pozemního vojska, která mi poskytla mnohé z fotografií. Vydavatel časopisu Armor podplukovník Burton S. Boudinot mi dovolil volně citovat z tohoto svého skvělého periodika. Kurátor Pattonova muzea ve Fort Knoxu Philip M. Cavanaugh mi zapůjčil mnoho základních materiálů a fotografií. Plukovník John Hind z britské vojenské mise ve Washingtonu, plukovník Bunny Warren, britský styčný důstojník ve Fort Knoxu a major Mike Weaver, americký styčný důstojník v táboře Bovington – ti všichni mi poskytli tak nesmírnou pomoc a podporu, že je nemožné vyjmenovat zde všechny jejich přátelské služby. Jsem velice zavázán

pattonCZ.indb 15

3. armáda ve válce – mapa (převzatá z výsledného hlášení o bojové činnosti 3. armády /Third Army After Action Report/) zachycuje její triumfální tažení z Bretaně do Československa.

všem společnostem bývalých příslušníků jednotlivých divizí, které mi byly rovněž nápomocny – zejména 4. a 6. obrněné a 76. a 80. pěší divize, jež mi dovolily citovat ze svých historických prací. Má za všech okolností vytrvalá a usilovně pracující písařka odvedla skvělé dílo, zatímco moje nekonečně trpělivá rodina se smířila s tím, že jsem jí učinil život nesnesitelným. Doufám, že konečný výsledek mé práce stojí za vynaložené úsilí všech výše zmíněných. Poděkování za druhé vydání Doplnění tohoto druhého vydání je dílem mého syna Simona, který dokázal využít barevných fotografií a moci internetu k vytvoření velice odlišného svazku. Úplný seznam lze nalézt na straně 221. Od doby, kdy jsem zkompiloval tuto poctu generálu Pattonovi, uplynulo bezmála čtyřicet let, a přestože se za ten čas mnoho věcí změnilo, můj názor na jeho velitelské schopnosti a vojenské kvality zůstal nezměněn. Patton byl vynikající, energický vojevůdce a  281 dnů trvající boje jeho 3. armády obstojí ve srovnání s výkony kterékoli dřívější nebo pozdější armády. George Forty Bradford, West Yorkshire, prosinec 1977 a Briantspuddle, Dorset, prosinec 2014

15

3/30/15 5:13 PM

RUKÁVOVÝ ODZNAK Třetí armáda začala existovat 15. listopadu 1918 ve francouzském Ligny-en-Barrois – čtyři dny po příměří, jež ukončilo I. světovou válku. Dva dny poté se přesunula na území poraženého Německa a  její velitelství se rozmístilo v Koblenzi. Zůstala zde až do stažení amerických vojsk z Německa, ke kterému došlo zhruba o šest měsíců později, 2. července 1919. O třináct let později byla 3. armáda reaktivována a stala se jednou ze čtyř armád, postavených v  geografických hranicích Spojených států. Od roku 1932 až po odplutí do Evropy v roce 1944 se jejím velitelstvím střídavě stával Fort Sam Houston, TX a Atlanta, GA. Od roku 1941 do konce roku 1943 byla hlavně výcvikovou armádou, zdaleka největší v zemi. Sestávala ze stovek komponentů od plnohodnotného sboru po malé jednotky, dislokované v mnoha táborech, posádkách, výcvikových prostorech a  jiných zařízeních, rozmístěných od Mississippi po Arizonu a od Arkansasu až k mexickým hranicím. Průměrné měsíční počty přesahovaly 750 000 mužů. Mezi svazky absolvujícími výcvik v rámci 3. armády byly i tři nejlepší černošské divize z období II. světové války – 92. a 93. pěší divize z Fort Huachuca, AZ a 2. jezdecká divize z Fort Clark, TX. V letech 1941–1943 velel 3. armádě generálporučík Courtney H.  Hodges a  čelní jednotky se nacházely pod jeho velením dokonce i poté, co v lednu 1944 přibyly do Velké Británie. K  31.  12.  1943 získala 3.  armáda status svazu, schopného operačního nasazení. Generálporučík Patton dorazil do Anglie a  převezme velení – tuto zprávu zaslechla jako první předsunutá skupina krátce poté, co se vylodila z paluby Ile de France. (Poslední zaoceánská loď, které se podařilo odplout před pádem Francie v roce 1940. Poté byla převzata Brity a po-

pattonCZ.indb 16

užívána jako transportní loď pro přepravu vojsk. Příkladem zmíněného využití slouží akce, zahájená 14.  února 1944, kdy tato loď vyplula z Halifaxu v Novém Skotsku a zhruba o týden později přistála ve skotském Greenocku. Na její palubě se tehdy kromě jiných jednotek nacházel 814. prapor stíhačů tanků, který pak až do září 1944 bojoval v sestavě 7. obrněné divize 3. armády.) Rukávový odznak (jak je patrný na rameni generála Pattona vlevo dole) pochází z doby I. světové války. Tvoří ho bílé písmeno A  na modrém podkladu, orámované červeným O. Tato kombinace tehdy představovala zkratku označení „okupační armáda“. S reaktivací 3. armády byl obnoven také její rukávový odznak a nošen příslušníky velitelství i přímo podřízených jednotek. Svazky pozemního vojska a  letectva měly svá vlastní označení a  já jsem na protější stranu vpravo zařadil plakát, zobrazující rukávové odznaky všech sborů a divizí, bojujících v sestavě 3. armády v období od 1. srpna 1944 do 9. května 1945. Jiné rukávové odznaky Barevných odznaků, sloužících k  identifikaci jednotek, bylo poprvé použito v průběhu americké občanské války. Rukávové odznaky v podobě, v jaké existovaly za II. světové války, byly oficiálně zavedeny v roce 1918. Vyskytovaly se různé typy: některé vyšité barevnými nitěmi či stříbrným nebo zlatým drátkem na plstěném podkladu, jiné pouze vyšity na barevném hedvábí. Podklad byl obvykle v barvě khaki, aby splýval s uniformou. Rukávové odznaky sborů a divizí začleněných do sestavy 3. armády jsou zobrazeny na protější straně. Příslušníci velitelství sborů nosili odznak sboru.

KRYCÍ OZNAČENÍ Patton hluboce věřil ve štěstí. Jak říkával, bylo to „okamžité pochopení problému vnitřním vědomím, ještě dříve, než se mohl zapojit do akce vnější intelekt“. Lucky (šťastná) bylo proto krycí označení, které si osobně zvolil pro svou 3. armádu. Domníval se, že bude symbolizovat vítěznou dráhu a temperamentní charakter jeho nejnovější a nejvyšší velitelské funkce, a čas mu jistě dal v obou těchto ohledech za pravdu. Jeho velitelské stanoviště bylo známo pod krycím označením Lucky Forward. Dalšími krycími označeními byly například Liberty (Supreme Headquarters Allied Expeditionary Force – SHAEF – Vrchní velení spojeneckých expedičních sil), Eagle (12. skupina armád) a Master (1. armáda). Jeden ze spolupracovníků učinil poznámku, týkající se krycího označení 3. armády. Přestože Patton hluboce věřil ve štěstí, byl bych velice nerad, aby si někdo přečetl tuto knihu a odcházel od ní s myšlenkou, že veškeré úspěchy 3.  armády byly pouze dílem šťastné náhody. Štěstí v nich zcela jistě svou roli hrálo, ale hlavními strůjci těchto úspěchů byli dobře vycvičení, stateční a věrní vojáci, dobré plánování a vynikající výzbroj a výstroj.

3/30/15 5:13 PM

Sbor XV. VIII. XX. XII.

Rukávový odznak (viz nahoře) Modrá římská číslice X na bílé V v modrém kruhu s khaki pozadím. Bílá číslice 8 v bílém osmiúhelníku na modrém pozadí. Dvě žluté římské číslice X na modrém štítu se žlutým lemováním, položeném na stejně tvarovaném, o málo větším červeném štítu. Lopatky větrného mlýna ve žluté barvě na modrém štítu. Symbolizuje město New York (New Amsterdam).

Přezdívky a rukávové odznaky původních divizí 3. armády PĚŠÍ: 5. Red Diamond (Červený diamant) 8. Pathfinder (Stopař) 28. Keystone (Vazák) 35. 79. 80. 83.

Santa Fe (Santa Fe) Cross of Lorraine (Lotrinský kříž) Blue Ridge (Modrý hřeben) Thunderbolt (Blesk)

90.

Tough Ombres (Tvrdí hoši)

Červený diamant. Žlutý šíp, procházející bílou číslicí 8 na modrém štítu. Červený vazák (divize se rekrutovala z Pennsylvánie, známé pod názvem „Keystone State“). Tmavě modrý kruh s bílými kříži, jaké se používaly k označení stezky do Santa Fe. Bílý lotrinský kříž na modrém štítu. Bíle lemovaný khaki štít s modrým trojvrším na bílé lince uprostřed. Žlutý nápis „OHIO“, vepsaný do počátečního písmene O a umístěný doprostřed černého trojúhelníku, postaveného na vrchol. Spojená písmena T a O, umístěná v khaki čtverci a symbolizující jednak zkratku názvu, jednak státy Texas a Oklahoma, odkud se divize rekrutovala.

OBRNĚNÉ: Rukávové odznaky obrněných svazků se od sebe liší pouze číselným označením divize. Každý z nich je tvořen trojúhelníkem rozděleným na tři čtyřúhelníky (žlutý – na vrcholu, modrý – vlevo a červený vpravo) s černým číslem ve žlutém poli. Pod ním, ve středu trojúhelníku, je umístěno stylizované černé šasi obrněného vozidla s dělovou hlavní, protnuté červeným bleskem. 4. Žádná přezdívka – občas se používal název „Breakthrough“ (Průlom) nebo „Name Enough“ (Stačí pouhé jméno), protože název „Čtvrtá obrněná“ každému stačil. 5. Victory (Vítězství) 6. Super Sixth (Super Šestá) 7. Lucky Seventh (Šťastná Sedmá)

17

pattonCZ.indb 17

3/30/15 5:13 PM

ORGANIZACE ARMÁDY * Celkový počet vojáků kterékoli z  amerických armád za II.  světové války byl měsíc od měsíce značně proměnlivý. Závisel na tom, kolik sborů a  divizí bylo armádě přiděleno. Za 281 dnů (od 1. srpna 1944 do 8. května 1945), během nichž byla 3. armáda v nepřetržitém boji, se pod jejím velením v té či oné době nacházelo ne méně než šest sborů a 42 divizí včetně francouzské 2. obrněné. Početní stav 3. armády kolísal od zhruba 200 000 mužů až po ohromujících 540 000 poté, co jí byl na počátku května podřízen V. sbor. Pod jejím velením tehdy bojovalo celkem 18 divizí. Patton ve své knize War As I Knew It (Válka mýma očima) stanovil pro armádu následující priority: „Armáda musí za prvé bojovat, za druhé jíst, za třetí být schopna rychle se pohybovat a  konečně – nikoli však na posledním místě – musí být vybavena vším potřebným k plnění svého poslání. Ve skutečnosti se armáda stará o většinu toho, co potřebuje k životu početně stejně velké společenství lidí...“ (Patton, George S., Válka mýma očima, Svoboda, Praha 1992, s. 344, přel. ing. Miroslav Brož, pozn. překl.) Vysvětlil, že nižší stupeň pod velitelstvím armády tvoří velitelství sborů, přičemž každé velitelství má speciální jednotky, zabezpečující jeho „ubytování a provoz, ochranu a administrativní činnost. Sbor má pěší a obrněné divize, které bojují, a  četné podpůrné složky, jež jim pomáhají plnit úkoly“. Patton vysvětluje, že:

18

„Podpůrné složky jsou bojové jednotky, například dělostřelecké, ženijní, protiletadlové, protitankové a chemické. Dále má armáda jednotky vojenské policie, jejichž posláním je zajišťovat respektování zákonů a dodržování pořádku, a zdravotnické jednotky, které mají za úkol pečovat o nemocné a raněné a sledovat celkový zdravotní stav. Služba materiálně technického zabezpečení se stará o  zásobování pohonnými hmotami, proviantem, výstrojí atd. Dopravní služba tyto zásoby přiváží. Spojovací jednotky zabezpečují spojení všeho druhu a ženijní vojsko má jednotky mnoha druhů, počínaje jednotkami určenými pro boj s nepřítelem, přes protipožární službu až po jednotky pro budování silničních mostů přes vodní toky. Odřady služby pro civilní záležitosti se starají o civilní obyvatelstvo v osvobozených nebo obsazených městech a jednotky speciálních služeb zabezpečují zábavu pro všechny vojáky. Tento výčet uzavírají jednotky a odřady různého druhu, mj. zpravodajské jednotky, finanční jednotky, tlumočníci pro styk s válečnými zajatci atd. Většina jednotek má vlastní dopravní a  kuchyňské odřady. Pokud je nemají, jsou přiděleny

pattonCZ.indb 18

Nahoře a na protější straně: Ze šesti sborů, které bojovaly pod Pattonovým velením, působily v sestavě 3. armády XII. a XX. sbor plných 281 dnů, VIII. sbor 160 dnů, III. sbor 157 dnů, XV. sbor 56 dnů a V. sbor pouhé 3 dny.

nebo připojeny k jiným jednotkám, jež je mohou po této stránce zabezpečovat.“ (Patton, George S., Válka mýma očima, Svoboda, Praha 1992, s. 344, přel. ing. Miroslav Brož) Skladba velitelství 3. armády V čele velitelství stál velící generál (Commanding General – CG), který nesl – stejně jako každý velitel – definitivní odpovědnost za vše, co se dělo pod jeho velením. Přímo pod ním byl náčelník štábu (Chief of Staff – CoS) jako hlavní pomocník velícího generála a koordinátor činnosti štábu. S  plněním jeho úkolů mu pomáhal zástupce náčelníka štábu. Pod těmito nejvyššími štábními důstojníky tvořily velitelství dvě základní skupiny, z nichž první sestávala z pěti sekcí generálního štábu a druhá z 18 speciálních štábních sekcí, jak patrno níže:

3/30/15 5:13 PM

a) Generální štáb G1 – personální G2 – zpravodajská G3 – operační G4 – zásobovací G5 – civilní záležitosti nebo vojenská vláda (včetně osob bez domova)

v příslušnících svého štábu jejich nejlepší vlastnosti a plukovník Wallace o tom říká: „Náš ‚starej‘ nenáviděl podívanou na efekt a předstírání. Zajímala ho jen jediná věc – efektivita a jeho duch prostupoval celou organizací. Měli jste pocit, že pro Třetí armádu existuje jen jediný směr – kupředu.“

Základní organizační struktura Již jsem vysvětlil, že počet a složení sborů začleněných do 3. armády kolísal v závislosti na povaze úkolů, které měly v  daném okamžiku splnit. Bylo by proto nepatřičné zabíhat nad stupněm divize do organizačních podrobností. Existovaly zde kromě toho armádní jednotky, jež nebyly podřízeny sboru, nýbrž přímo velitelství 3. armády. Tvořily je většinou prapory vojenské policie, automobilní roty, zpravodajské, ženijní, zbrojní, zásobovací, spojovací a další speciální jednotky. Následující dvě schémata proto zachycují pouze hlavní Úkolem štábu bylo pomáhat veliteli při výkonu velitelské funkce. Jeho příslušníci shromažďovali informace, zpraco- rysy organizační struktury dvou základních typů divizí – vávali plány, organizovali chod služby a přicházeli s návr- a sice obrněné a pěší – kolem roku 1944. hy a doporučeními. Dobře organizovaný štáb pracoval na všech stupních velení jako dobře sehraný tým a staral se Obrněná divize o to, aby byl každý odpovědný velitel vždy dostatečně in- V roce 1943 prošla obrněná divize reorganizací a její poformován. Plukovník Brenton G. Wallace, který byl Patto- četní stav byl snížen o více než 3600 mužů. Počet lehkých novým zástupcem náčelníka štábu (G3, styčný) píše ve tanků klesl na polovinu (ze 158 na 77) a zvětšil se podíl své knize Patton and his Third Army (Patton a jeho Třetí obrněné pěchoty. Jednotky služeb byly okleštěny, čímž se armáda), že předpokladem dobrého štábního důstojníka zvýšila jejich mobilita a  nadbytečné velitelské strukjsou: „inteligence, takt, důvěra velitele, nebojácná otevře- tury (jako bylo velitelství tankového pluku) byly nost a loajalita“. Bylo zřejmé, že generál Patton probudil zrušeny. Velení nové reorganizované divize bylo b) Speciální štáb První pobočník, dělostřelectvo, protiletadlové dělostřelectvo, duchovní služba, chemická služba, ženijní vojsko, finanční služba, velitel štábu, generální inspektor, právní služba, zdravotnická služba, výzbrojní služba, náčelník vojenské policie, oddělení pro styk s veřejností, ubytovatel, spojovací služba, speciální služby a protitankové dělostřelectvo.

19

pattonCZ.indb 19

3/30/15 5:13 PM

podřízeno pět velitelství, a to: bojové velitelství A (CCA), bojové velitelství B (CCB), záložní velitelství (Reserve Command – Res Cmd nebo CCR), velitelství dělostřelectva (Artillery Command – Divarty) a  velitelství týlu (Trains Command – Tns Cmd). Každé z těchto velitelství sestávalo ze štábu a štábní roty nebo oddílu. Jeho posláním bylo řídit činnost všech podřízených jednotek, přidělených mu ke splnění konkrétního úkolu. Bojová velitelství A a B, představující hlavní údernou sílu, byla zřízena k řízení činnosti řady bojových jednotek (praporů nebo rot) a/nebo podpůrných jednotek. Hlavními jednotkami obrněné divize byly tři tankové prapory – každý složený z velitelství, velitelské roty, tří tankových rot vyzbrojených středními tanky, jedné roty lehkých tanků a  roty služeb. Tankový prapor tvořilo celkem 751 mužů. Každá rota středních nebo lehkých tanků měla 17 strojů – tři čety po 5 tancích a 2 tanky velitelství roty. Koncem války dostalo každé velitelství roty jeden speciální tank M4, osazený houfnicí ráže 105 mm, čímž se počet středních tanků v divizi zvýšil na 195. Údernou sílu tří tankových praporů vyvažovaly tři prapory obrněné pěchoty, z  nichž každý se skládal z  velitelství a velitelské roty, týlové roty a tří střeleckých rot. Prapor obrněné pěchoty tvořilo celkem 1037 mužů. Tankové a  pěší prapory podporovaly tři prapory obrněného dělostřelectva, každý s 18 samohybnými houfnicemi M7

ráže 105 mm. Pomocné jednotky jako průzkumný prapor, zdravotnický prapor a duchovní služba „zvedaly“ celkový počet příslušníků obrněné divize na 10 937 mužů. Divizi byly obvykle přidělovány i další prapory – protitankový nebo protiletadlový. Například v sestavě 6. obrněné divize bojovaly během tažení v severozápadní Evropě 603. prapor stíhačů tanků a 777. protiletadlový prapor. Pěší divize Reorganizace svazků v roce 1943 zasáhla i pěší divizi, jejíž celkový počet se snížil o 1200 mužů. K žádným zásadním strukturálním změnám v „trojkovém“ členění divize však nedošlo. Neměla stálá bojová velitelství, jak tomu bylo u  obrněné divize. V  případě formování smíšených bojových skupení, předurčených ke splnění samostatného úkolu, přebíralo velení jedno ze tří velitelství pěších pluků. Takto vzniklý organizační celek byl označován jako plukovní bojová skupina (Regimental Combat Team – RCT). Nejmenší jednotkou v  sestavě pěšího pluku bylo střelecké družstvo o  12 mužích, vyzbrojené deseti puškami M1 (Garand), jednou automatickou puškou Browning (Browning Automatic Rifle – BAR) a jednou puškou M1903 Springfield. Tři družstva tvořila dohromady střeleckou četu a tři střelecké čety plus četa zbraní střeleckou rotu. Četa zbraní měla dva lehké kulomety ráže .30, tři

OBRNĚNÁ DIVIZE 10 937

velitelská rota 309 3× tankový prapor 751 každý

2 x velitelská rota bojového velitelství 99/97

průzkumná eskadrona 949

ženijní prapor 708

3× prapor obrněné pěchoty 1037 každý

spojovací rota 302

týlové jednotky 1445

velitelství záložního bojového velitelství 8

divizní dělostřelectvo 1656

velitelská rota 147

velitelství a velitelský oddíl 142

velitelská rota 173

velitelská rota 103

velitelství 21

3× tanková rota (střední tanky), 112 každá

4× průzkumný oddíl

3× rota obrněné pěchoty, 251 každá

výzbrojní prapor 772

3× obrněný dělostřelecký prapor, 545 každý

rota lehkých tanků 97

rota lehkých tanků 97

týlová rota 75

dopravní četa 91

velitelská baterie 111

rota služeb 119

oddíl samohybných děl 116

zdravotnický oddíl 36

divizní hudba 58

3× obrněná dělostřelecká baterie, 110 každá

zdravotnický oddíl 22

zdravotnický oddíl 14

zdravotnický prapor 417

baterie služeb 93 zdravotnický oddíl 11

pattonCZ.indb 20

3/30/15 5:13 PM

minomety ráže 60 mm, tři pancéřovky (bazooky) a jeden těžký kulomet ráže .50, určený primárně k protiletadlové obraně. Střeleckou rotu tvořilo celkem 193 mužů. Pěší prapor sestával ze tří takových střeleckých rot a  z  roty těžkých zbraní se šesti minomety ráže 81  mm, osmi těžkými kulomety ráže .30, sedmi bazookami a třemi těžkými kulomety ráže .50. Velitelská rota praporu měla protitankovou četu se třemi protitankovými kanony ráže 37 mm (později nahrazeny kanony ráže 57 mm). Pěší prapor měl celkem 871 mužů. Pěší pluk tvořily tři prapory spolu s následujícími plukovními jednotkami: velitelstvím a velitelskou rotou, dělostřeleckým oddílem se šesti taženými houfnicemi s krátkou hlavní ráže 105  mm, protitankovým oddílem s  dvanácti protitankovými kanony ráže 37 mm nebo 57 mm, ženijní minérskou četou a konečně i týlovou rotou, určenou k dopravě zásob prvosledovým praporům. „Trojkové“ členění divize předvídalo postavení tří pěších pluků o  celkovém počtu 9354 mužů. Polní dělostřelectvo divize mělo velitelství a  velitelskou baterii, tři prapory lehkého dělostřelectva a  jeden prapor středního dělostřelectva. Každý z dříve jmenovaných praporů sestával z velitelské baterie, týlové baterie a tří palebných baterií po čtyřech tažených houfnicích ráže 155 mm, což činilo na divizi celkem 36. Prapor středního dělostřelectva měl

podobnou organizaci se třemi palebnými bateriemi po čtyřech tažených houfnicích ráže 155 mm. Divizní dělostřelectvo tvořilo celkem 2160 mužů. Pomocné jednotky divize zahrnovaly průzkumný oddíl, ženijní prapor, zdravotnický prapor, týlovou rotu, dílenskou rotu, spojovací rotu a  četu vojenské policie. Dohromady s  přidělenými příslušníky zdravotnických odřadů a duchovní služby dosáhl celkový počet divize 14 253 mužů. Pro specifické operace mohla být divize posílena mechanizovanou jezdeckou eskadronou, jedním nebo více prapory polního dělostřelectva přiměřených ráží, chemickým praporem s  4,2palcovými minomety a  tankovými, protitankovými či protiletadlovými jednotkami. Tato přidělení se v průběhu roku 1944, kdy bojové operace nabyly velkého rozsahu, stala zavedenou praxí. Výsledkem bylo, že velitel pěší divize měl obvykle pod svým velením hodně přes 15 000 mužů.

XIX. VELITELSTVÍ TAKTICKÉHO LETECTVA Kromě pozemních vojsk, přidělených k armádě, jí bylo za účelem zabezpečení vzdušné podpory a průzkumu podřízeno rovněž velitelství taktického letectva. Jeho perutě byly denně určovány k podpoře bojové činnosti každého sboru.

PĚŠÍ DIVIZE 14 253

velitelství divize 149

speciální jednotky průzkumný oddíl 833 155 velitelská rota 111

velitelství 9 divizní velitelská rota 110 četa vojenské policie 73 dílenská rota 147 týlová rota 193

spojovací rota 226 divizní hudba 58 přidělená zdravotnická jednotka 15

týlová rota 114

protitanková rota 165 zdrav. od. 135

zdravotnický prapor 417

divizní dělostřelectvo, 1656

3× prapor lehkého dělostřelectva (houfnice M2A1 ráže 105 mm), každý 521

velitelská baterie 116

kanonová rota 118

prapor středního dělostřelectva (houfnice M1 nebo M1918 ráže 155 mm) 531

zdravotnický oddíl 9

velitelská baterie 132

velitelská baterie 115

3 pěší roty, 251 každá

3x baterie houfnic ráže 105 mm, 100 každá

3x baterie houfnic ráže 155 mm, 109 každá

týlová rota 75

týlová baterie 77

týlová baterie 77

zdravotnický oddíl 12

zdravotnický oddíl 12

3 pěší prapory, 871 každý

zdravotnický oddíl 36

pattonCZ.indb 21

ženijní prapor 647

3× pěší pluk, 3256

3/30/15 5:13 PM

V  případě 3.  armády to bylo XIX. velitelství taktického letectva, které operovalo v těsné součinnosti s  pozemním vojskem a  rychle nastolilo velice pevné vzájemné vztahy, jež trvaly po celou dobu těžkých bojů až do konečného vítězství. Jednotky XIX. velitelství taktického letectva provedly v tomto časovém rozpětí 7326 misí, uskutečnily 74 447 vzletů, svrhly 17 500 tun bomb, přes 3000 nádrží s napalmem a odpálily více než 4500 raket. Mezi zničené a  poškozené cíle si započítaly 3833 tanků a obrněných vozidel, 38 541 automobilů a 4337 lokomotiv. Štáb XIX. velitelství taktického letectva se pokaždé rozmístil v  dostatečné blízkosti velitelského stanoviště 3. armády a obě tyto složky spolu vždy úzce spolupracovaly. XIX. velitelství taktického letectva rozvíjelo součin- sekce G3, jež představovala spojovací kanál mezi oběma nost prostřednictvím leteckých podskupin sekcí G2 a G3. velitelstvími. Jako příklady druhů podpory, poskytované Úkolem XIX. velitelství taktického letectva bylo prostě v průběhu měsíce srpna 1944, mohou sloužit: zabezpečit vzdušnou podporu 3. armády a byla to právě a.

b. c. d. e. f.

Útoky na pozemní cíle v rámci přímé podpory postupujících kolon obrněných jednotek a pěchoty. Letecké krytí postupujících kolon a útočných čel. Provádění průzkumu bojem. Hlídkování nad bojištěm, zaměřené proti pozemním i vzdušným (zejména vzdušným) cílům protivníka. Průzkum železničních tratí a útoky na tento druh dopravy. Předem naplánované útoky na bodové cíle (střemhlavé bombardování).

V průběhu srpna a září 1944 způsobily jednotky XIX. velitelství taktického letectva nepříteli zničující ztráty. Tempo jejich aktivity zůstávalo i  nadále vysoké. Měsíce však plynuly a  poté, co se pozemním vojskům podařilo proniknout na území Německa a nepřítel se ocitl na pokraji porážky, vhodných cílů podstatně ubylo. Tato skutečnost pak logicky vedla k jistému poklesu. Většina vlastních ztrát v tomto pozdním období spadala na konto nepřátelského protiletadlového dělostřelectva, protože vzdušných soubojů již bylo poměrně málo. XIX. velitelství taktického letectva vždy vyhovělo veškerým požadavkům a  jeho velitel si u  Pattona i  všech ostatních příslušníků 3.  armády vydobyl vysoký kredit. V hlášení, jehož adresátem byl náčelník štábu pozemního vojska, generál George C. Marshall, Patton svého času napsal: „Spolupráce mezi Třetí armádou a  XIX. velitelstvím taktického letectva byla nejlepším příkladem součinnosti pozemního vojska a vzdušných sil, jaký jsem kdy viděl!“

pattonCZ.indb 22

3/30/15 5:13 PM

Pro brigádního generála Otto P.  Weylanda (přezdívaného „Opie“), který vždy věrně a  loajálně podporoval 3. armádu, měl vždy jen slova nejvyššího uznání. Jednou se Weyland například účastnil porady nejvyšších funkcionářů SHAEF, na níž se projednával plán velení skupiny armád, podle kterého měla být převážná většina podpory jednotek bombardovacího letectva poskytnuta 1. a 9. armádě. Přestože byl Weyland mezi účastníky jediným „jednohvězdičkovým“ generálem, dovolil si proti tomuto plánu energicky protestovat. „Třetí armáda,“ řekl Eisenhowerovi, „bojovala po celé měsíce s  velmi malou podporou bombardovacího letectva. Podle tohoto plánu se v  tom hodlá pokračovat a přidělovat pouze to, co nemůže využít První a Devátá

armáda. To je nejen nespravedlivé, ale také z taktického hlediska pochybené.“ Ticho, jež na pár okamžiků zavládlo v  místnosti, by se dalo krájet. Poté si vzal slovo Eisenhower: „Weyland má naprostou pravdu. Ten plán je třeba přepracovat tak, aby bylo naše letectvo nasazeno způsobem, který přinese maximální výsledky.“ Weylandovo vystoupení změnilo průběh porady od základu, plán velení skupiny armád byl během několika minut zcela „v troskách“

Na protější straně nahoře: V čele XIX. velitelství taktického letectva stál Otto Paul Weyland. Na protější straně dole: Fly Seek Destroy (Leť, vyhledej a znič) je příběhem XIX. velitelství taktického letectva. Vydaly Stars and Stripes v roce 1944–45 v Paříži. Nahoře: Přesuny XIX. velitelství taktického letectva v červenci – srpnu 1944. Vlevo: Dva hlavní úkoly XIX. velitelství taktického letectva – průzkum a přímá podpora pozemních jednotek.

23

pattonCZ.indb 23

3/30/15 5:13 PM

Nahoře: Doplňování munice do jednoho ze strojů P-47. Pilot Thunderboltu potřeboval pro svých osm kulometů Browning ráže .50 celkem 3400 nábojů. Vpravo nahoře: Prosinec 1944. Letoun P-47D roluje po sněhem pokryté vzletové a přistávací dráze. Povšimněte si příslušníka pozemního personálu na křídle – navádí pilota, který přes vysokou příď svého stroje nevidí na dráhu. Dole: P-61A Tabitha – noční stíhač zvaný „Černá vdova“ ze sestavy 425. noční stíhací skupiny, která v době evropského tažení v letech 1944–1945 uskutečnila mnoho vzletů proti strojům vojsk Osy.

pattonCZ.indb 24

3/30/15 5:13 PM

Nahoře: „Opie“ Weyland byl koncem války povýšen na generálmajora. Jednotky jeho velitelství po celou dobu hrdinně podporovaly operace 3. armády. Patton ho nazval „zatraceně nejlepším generálem v celém letectvu“.

a  3.  armáda měla zaručenu plnou podporu bombardovacího letectva. Velení 3. armády, které se vždy snažilo vyvíjet ofenzivní činnost po celé délce fronty, někdy přicházelo s neobvyklými požadavky na leteckou podporu. Jedním z nich byla žádost o zničení přehrady Etang de Lindre východně od Dieuze. Svazky XII. sboru tehdy postupovaly za Nancy směrem k řece Seille. Jedné z divizí se podařilo vodní tok překročit, ocitla se však v nebezpečí odříznutí od hlavních sil sboru v případě, že by Němci vypustili přehradní nádrž do údolí Seille. Aby tuto zbraň nepříteli vyrazil z rukou, požádal velitel XII. sboru XIX. velitelství taktického letectva o zničení přehrady. Zmíněné řešení mělo způsobit řízené záplavy, kontrolované prvosledovými ženijními prapory. Dne 20.  října 1944 prorazily dvě perutě strojů P-47 s použitím tisíciliberních pum v přehradní hrázi trhlinu v šířce 45 stop. Následné záplavy byly plně pod kontrolou, americké pozice nedotčeny a ne25 bezpečí zažehnáno.

pattonCZ.indb 25

3/30/15 5:14 PM

1

YANKEEOVÉ PŘICHÁZEJÍ

Sbohem, Ameriko Spolu s tisícovkami pěšáků, příslušnic Ženského pomocného sboru a ošetřovatelek museli také vojáci 3. armády nejprve podstoupit nebezpečnou a  nepohodlnou cestu přes Atlantik. Mnozí se plavili na palubě Queen Mary (v  době války známé pod označením SS490) nebo její sesterské lodě Queen Elisabeth. Dojmy ze začátku této cesty se nesmazatelně zapsaly do paměti všech, kdo toto drama zažili. Všude kolem světla, hemžení lidí, nádherné panorama New York City, když je lodivodský člun vedl po East River okolo Battery a dále po Hudsonu. Když vojáci přicházeli ke svému dočasnému oceánskému příbytku, na přístavní hrázi vyhrávala kapela a „baculky“ z Červeného kříže podávaly šálky horké kávy. A konečně dlouhý výstup s plnou polní po strmé lodní lávce. Jeden z vojáků si naloďování uchoval v paměti následovně: „Představte si dlouhou frontu mužů, oblečených v khaki, která se po úzké lodní lávce pomalu posouvá do útrob čekající obludy. To není pouhý řečnický obrat, protože Queen Mary a  Queen Elisabeth i  další velké transportní lodě, používané k  přepravě vojsk, si v americkém i britském námořnictvu skutečně vysloužily něžné pojmenování ‚obludy‘... U ponurého vstupu do lodi stojí vojenský policista s bílou přílbou na hlavě. ‚Pokračujte, vojáci,‘ povídá, a tato dvě slova vám budou znít po celou cestu v uších jako litanie, střídána občas strohým rozkazem: ‚Típněte tu cigaretu!‘ V ruce svíráte modrou kartičku, a jakmile se dostanete dovnitř, ocitnete se v dlouhé chodbě se schodištěm na konci. Ovane vás štiplavý zápach nevětraných prostor, ale vy si přesto razíte cestu ke schodišti a lezete nahoru nebo dolů. Tu a tam zachytíte letmý pohled stewarda v bílém plášti nebo britského námořníka v tmavě modrých kalhotách a roláku. Jsou to příslušníci osmisetčlenné britské posádky, do jejichž rukou svěřujete svůj osud až do chvíle, kdy loď bezpečně zakotví v Clyde. Konečně dosáhnete svého vyhrazeného lůžka. Je jedním z osmnácti, umístěných v obdélníkové kóji, která byla za mírových časů na palubě D luxusní kajutou, maximálně pro čtyři osoby. Hned vedle se nachází někdejší koupelna, kde je nyní ještě více lůžek. S koupáním si ostatně během cesty nemusíte dělat žádné velké starosti. Neosobní

hlas z reproduktoru na stěně vám vzápětí důrazně sděluje, že se vydává večeře, a tak se přesouváte do hlavní jídelny, zdobené leštěným dřevem a ocelí, v níž se kdysi stravovali cestující první třídy. Pokud jste dost chytří, můžete odtud po jídle vyrazit a poohlédnout se po kantýně PX (obdoba army – pozn. překl.), zapamatovat si otvírací hodiny a dospět k poznání, že zachce-li se vám Coca Coly, dostanete ji právě tady...“ Queen Mary a Queen Elisabeth brázdily Atlantik bez doprovodu, klouzajíce vlnami rychlostí 28,5 uzlu – větší, než byla schopna vyvinout většina eskortních plavidel. Při každé cestě byly naloženy až po okraj. Pokusem a omylem nabyté zkušenosti ukázaly, že závěsné hamaky jsou pro „suchozemské krysy“ nevhodné. Proto byla na lodích instalována pevná lůžka, někdy až v osmi řadách nad sebou! Během dne se dala sklápět a  byla umístěna prakticky všude, takže se na nich mohlo najednou vyspat bezmála 8000 mužů. Dokonce i toto však bylo málo, a plánovači tedy vymysleli dvousměnný systém, podle něhož se o  každé lůžko dělili dva vojáci. Tímto způsobem mohlo být při každé plavbě přepraveno až 15 000 mužů, což zhruba představovalo ekvivalent kompletní pěší divize. Dva z  hlavních problémů, vzniklých okamžitě po nalodění, byly stravování a  bezpečnost. Představme si například, že musíme naráz uvařit tři tuny párků! Bezpečnost byla ovšem prvořadou záležitostí a nácvik chování na palubě i u záchranných člunů se pro vojáky stal denním chlebem. Každý z nich musel mít také vždy záchranný pás. Kdo byl přistižen bez něj, musel si okamžitě zout boty. Vojenská policie je na místě zabavila a provinilec je dostal zpět teprve tehdy, když se dostavil do skladu obuvi se záchranným pásem na těle. „Nejlepší incident tohoto druhu, jaký jsem viděl na svých cestách,“ vyprávěl později jeden významný funkcionář, který během války mnohokráte přeplul Atlantik, „se odehrál, když jistého amerického admirála zastavila vojenská hlídka a nařídila mu, aby si zul boty, protože neměl záchranný pás. Sledoval jsem toho velkého muže, jak poslušně odchází v ponožkách po mokré palubě a zase se pokorně vrací zpátky se záchranným pásem.“ Do této kapitoly jsem sice zařadil fotografie vojáků, naloďujících se k odplutí na evropské válčiště, ale nemohu odpřísáhnout, že jsou na nich opravdu zachyceni muži

26

pattonCZ.indb 26

3/30/15 5:14 PM

Zcela nahoře: Na lodní lávce. Těžce naložení vojáci vstupují na palubu, aby se vydali na cestu na evropské válčiště. Nahoře: RMS Queen Mary (nebo SS490, jak byla označována v době války) opouští Ameriku, sledována hlídkovým balónem. Hlavní části velitelství XII. sboru a velitelství sborového dělostřelectva se na ní přepravovaly do Spojeného království ve dnech 9.–16. dubna 1944. Předsunutý odřad se plavil od 23. března do 3. dubna 1944 na palubě Duchess of Bedford. Vlevo: Poslední dopis domů. Rodina tohoto vojáka bude již brzy dostávat dopisy s cizozemskými poštovními známkami.

27

pattonCZ.indb 27

3/30/15 5:14 PM

z  3.  armády. Snímky jsou však typickým zobrazením tisíců a tisíců těch, kteří se přes Atlantik vydali. Typická je rovněž vzpomínka na přeplavbu, kterou mi zaslal Frank J. Paskvan z Lorain, OH – za války příslušník ženijní jednotky 3. armády: „Po absolvování základního výcviku jsem byl převelen k 995. ženijní mostní rotě. S budováním mostů jsem tehdy neměl žádnou zkušenost, ale řekli mi, že dokončím výcvik po přesunu do zámoří. Naše parta opustila v lednu 1944 Camp Barkley v Texasu a přesunula se do tábora Kilmer v New Jersey, naloďovacího střediska k odplutí na evropské válčiště. Absolvovali jsme četné střelby a trochu protiplynového výcviku a obdrželi na noc dovolenku k  návštěvě New Yorku. Vyrazil jsem s kámošem, který zavolal své manželce a řekl jí, že už brzy odpluje do zámoří. Já jsem své ženě nevolal, ale jeho manželka jí brnkla a informovala ji o tom, co se chystá. Následujícího dne jsme měli přehlídku a dostali nařízeno, abychom se zbavili veškerých civilních šatů i věcí, které nám nevydala vojenská správa, a odložili je na hromadu v jednom prázdném kasárenském baráku. Když přišla na řadu naše jednotka, sahala hromada skoro až ke stropu. Už nikdy jsme se nedozvěděli, co se s těmi odloženými ručníky, mýdly, ponožkami, kraťasy a ostatními proprietami vlastně stalo – kam se poděly. Poté, co jsme se zbavili všech těch pěkných věcí, nám

řekli, že tomu tak musí být, protože máme povoleno vzít si na loď jen tolik a tolik liber hmotnosti na muže. Dále nám sdělili, že po nalodění vyjde jedno lůžko na dva muže a že máme zůstat v kajutách, dokud nedostaneme rozkazy k jejich opuštění. Dne 28. ledna 1944 jsme se nalodili na loď jménem Andes. Když jsme procházeli otvorem v boku lodi, kapela hrála Star-Spangled Banner a my jsme se pomalu posouvali po lávce do útrob plavidla. Šli jsme pořád dolů, dolů a dolů, až jsem si myslel, že jsme docela na dně. Tou dobou byl už můj bágl natolik těžký, že jsem ztratil veškerý zájem o  dění kolem a  toužil si jenom zdřímnout ve své kajutě. Kdosi se zeptal kapitána, kdy se budeme moci odebrat do svých kajut. ,Kajuty? Tohle je vaše kajuta,‘ řekl a kvapně se vzdálil! Aby udělal z nouze ctnost, dal nám jeden námořník několik hamak. Hned jsem si jednu zavěsil a párkrát z ní málem vypadl. Nakonec jsem zjistil, že pokud zadržím dech, nevypadnu a  brzy jsem usnul. Ráno bylo poněkud šokující, protože jsem shledal, že se svítilna nad mou hlavou pomalu kývá. Řekl jsem kámošovi, že se naše loď pohybuje. Podíval se na mne, potom na lampu a povídá: ‚Nesmysl, v žádném případě.‘ Řekl jsem mu, ať poslouchá, že může zaslechnout hluk motorů lodi. Jakmile ho uslyšel, okamžitě dostal záchvat mořské nemoci, stejně jako někteří jiní. Plavba přes Atlantik nám trvala deset dnů a můj kámoš po celou tu dobu Vlevo: Nácvik přechodu řeky doma v USA – příprava na zdolávání četných vodních toků na evropském válčišti. Na protější straně nahoře: Tito vojáci jsou poněkud natěsnáni, ale zdá se, že jim to příliš nevadí. Prostorově úsporné kóje, někdy v osmi řadách nad sebou, byly na většině velkých transportních lodí používány místo visutých lůžek. Na protější straně dole: Kompletně vystrojený voják hledá svou „kajutu“. Přestože tento „bačkorář“ rozhodně není Joe DiMaggio (sloužil u letectva), je zcela zjevně odhodlán zahrát si kromě válčení také baseball.

pattonCZ.indb 28

3/30/15 5:14 PM

trpěl mořskou nemocí. Myslel jsem, že se chystá umřít. Nakonec jsme ale všichni dokázali přežít a přistáli jsme v  Liverpoolu. Nasedli jsme do autobusu, jehož řidič mne k smrti vyděsil jízdou po nesprávné straně ulice. Nějak nás však přece jen dopravil na další destinaci – železniční stanici, odkud jsme se brzy vydali na cestu do jižní Anglie, malého městečka jménem Ross-on-Wye. Tam nás ubytovali v  Nissenových boudách a na topení nám dali kbelík uhlí!“ Velitelství 3. armády přijíždí do Anglie Velitelství 3.  armády bylo dislokováno v  texaském Fort Sam Houstonu, kde obdrželo 1. ledna 1944 rozkaz k přepravě do Evropy. Předsunutá skupina, sestávající ze 13 důstojníků a 26 mužů, odjela 12. ledna a nalodila se na palubu Queen Mary. Do Firth of Clyde dorazila 29. ledna 1944. Plukovník Robert S. Allen líčí tento okamžik ve své knize Lucky Forward následovně: „Poté, co jejich loď zakotvila v Glasgowě, shromáždili se všichni v jídelně. Předpokládali, že si vyslechnou projev na uvítanou, jak bývalo zvykem. Neočekávali nic jiného dokonce ani tehdy, když do místnosti vstoupil Patton v perfektní uniformě a nablýskaných botách. Myslili, že se bude jednat o další z mnoha okázalých tirád. Patton skutečně promluvil – avšak úplně jinak, než si představovali. ‚Jsem vaším novým velitelem,‘ prohlásil. ‚Jsem rád, že vás vidím. Doufám, že tyto pocity jsou vzájemné. Je tu spousta práce, která se musí udělat a málo času na její zvládnutí. V docích je přistaven zvláštní vlak, který vás přepraví na VS (velitelské stanoviště). Odjíždíme za hodinu.‘ A bylo to. Ve vlaku dostali příslušníci předsunuté skupiny striktní zákaz cokoli hovořit nebo psát o osobě nového velícího generála.“ Jejich místem určení byl ve skutečnosti tábor Peover, nacházející se asi tři míle od Knutsfordu v hrabství Cheshire. Kromě zmíněného zařízení využíval personál velitelství ještě tábor Toft, vzdálený zhruba dvě míle odtud. Pattonovou osobní rezidencí a  velitelským stanovištěm se stal Peover Hall, panské sídlo, pocházející z 11. století. Zde, ve dvou místnostech s vysokým stropem, střežených neustále ozbrojenou stráží, vznikaly veškeré plány budoucího nasazení 3. armády. Do Peover Hall svolával Patton také všechny porady a  shromáždění velitelů sborů a  divizí. V  dopisech manželce Beatrici popsal své nové prostředí nejprve jako „obrovský dům, opravovaný naposledy v roce 1627 nebo tak nějak“ a podruhé jako „naprosto impozantní a zároveň nejnepohodlnější, v jakém jsem kdy bydlel. Všechna olovem pospojovaná okna prosakují, ohně to tu nevyhřejí a vody je pomálu. Část domu však byla postavena v roce 1528 a nová stáj nese nápis: ‚Milovanému synovi od matky roku 1658 ... napůl Tudorovec a napůl Hannoveřan, ti se spolu dobře nemísí‘.“

pattonCZ.indb 29

3/30/15 5:14 PM

Peover Hall, Knutsford, je starý dům ve střední Anglii, který se na několik týdnů stal sídlem velitelství 3. armády. Těsně před tím, než se 3. armáda přepravila z Anglie do Francie, nařídil Patton 14. června 1944 nástup kompletního štábu k požehnání vlajce. Čestnou stráž tvořili příslušníci 503. praporu vojenské policie, o hudební doprovod se postarala 61. kapela pozemního vojska. Vlajce požehnal kaplan, plukovník James H. O´Neill. Vlajkonošem byl dnes již zesnulý major John F. Maloney, který během evropského tažení sloužil v řadách 3. armády. Tyto snímky (a nahoře reprodukovaný dopis) zaslal v roce 1945 svým rodičům.

30

pattonCZ.indb 30

3/30/15 5:14 PM

pattonCZ.indb 31

3/30/15 5:14 PM

Shetlandy CAMP MYLES STA ASSA US S

P U

Y AMERICKÉ

500 mil

0

Glasgow

CAMP FOREST TENNESSEE

Edinburgh

Belfast

Dublin

CAMP BOWIE TEXAS

Southampton

Weymouth

Nantes

NIZ OZ .

KO ALS T UG

POR

ŠPANĚLSKO

Bu ape Gyor

MA ARSKO Pecs

á e

de

IT ÁLIE Korsika

ím

rsk

Sarajevo J UG OSLÁV IE

ém

oř

Malaga

Š M MAROKO

Hlavní část příslušníků štábu dorazila do Knutsfordu 23. března. Také oni si vyslechli úvodní projev velitele armády. Plukovník Allen vylíčil jejich první nástup takto: „Následujícího dne po ubytování se všichni důstojníci a vojáci shromáždili na velké terase před Peoverem. Byl syrový, kalný den počínajícího jara. Patton stál na širokých kamenných schodech, obrácen čelem ke štábu. Po levici měl svého náčelníka štábu, jímž byl brigádní generál ‚Hap‘ Gay, po pravici bojovně vyhlížejícího Willieho – bílého anglického bulteriéra. Na portálu nad Pattonovou hlavou byl umístěn živly ošlehaný kamenný štít, nesoucí datum 1536. Na veliteli armády však nic středověkého nebylo. Měl na sobě skvěle ušité, perfektně padnoucí sako uniformy s mosaznými knoflíky, ozdobené čtyřmi řadami stužek vyznamenání, jezdecké kalhoty z červené česané příze a jako zrcadlo nablýskané vysoké jezdecké boty s ostruhami. Kolem pasu měl široký kožený, ručně zdobený opasek s velkou tepanou přezkou z  leštěné mosazi. V  ruce svíral dlouhý jezdecký bičík, na ramenou, límci košile a přílbě se skvělo patnáct velkých hvězd. Patton nemluvil nijak dlouho, což bylo pro něj ostatně typické. Stejně typické bylo, že hovořil energicky a  k  věci. ‚Bylo mi svěřeno velení Třetí armádě,‘ prohlásil, ‚z důvodů, jež se vyjasní později. Za mého předchůdce jste

A ír Oran

A L G

m o ř e

Annaba

E R I A

ALB ÁNIE Ioanina

T y r hé ns k é moře

S t ř e d o z e m n í

Gibraltar

Constantine

Jónské moře

Palermo

Tunis

e Tirana

Neapol

Sardinie Mallorca

Timisoara

Bě ě ra

Ja

Florencie

T aj o

Cordoba

Rabat

Štýrský Hradec

Bratislava

Janov

Marseille

Barcelona

SLOV ENSKO

í e

RAKOUSKO

Ljubljana

Zaragoza

Madrid

Krakov

ČESKO

Písek Brno Freyburg

D u naj

ne

P á d

o

POLSKO

aj D u n

Monako

ANDORRA

ezno

LICH

Miláno

Valencia

Tanger

Strasbourg Curych

Lyon

Varšava

Praha

ze

Norimberk

ŠVÝCARSKO Vaduz

eneva

RANCIE

on

Lisabon

Frankfurt

Luxembourg

Bern

Bayonne

500 mil 500 km

a

Olsztyn

ozna

Lipsko

Bonn

LUC aí

in

V ý c h o d n í Pr u s k o

a sk

NĚMECKO Berlín

Rotterdam

Brusel B ELG IE

B is k aj s k ý zá l iv

Valladolid

Klajpeda

Hamburk L ab e

Amsterdam

ar

0

Haag

L oir a

G

O RNĚN DIVIZE VE II SVĚ OVÉ V LCE

Á L KA N

Se

Porto

LIT V A

o a

Manchester

Londýn

Bordeaux

LOT Y Š SKO

Liepaja

Leeds

Liverpool

Chippenham Devizes

La Coruna

B al t s k é moře

DÁNSKO

orc es er eli els í di i e

Cork

Coimbra

Stockholm

Goteborg

Sunderland

500 km

0

Severní moře

V .B .

S

Přesuny 4. obrněné divize jsou použity jako příklad budování amerických pozemních vojsk v Evropě. Mapa zachycuje výcvik divize ve Spojených státech, východiště na území Spojeného království a bojovou cestu z Normandie do střední Evropy.

Gavle

Inverness

IRSKO

0

Š V É DSKO

Oslo

R ý n

A S

S

PINE CAMP STÁT NEW YORK

NORSKO

Bergen

Orkneje

R hô na

SPOJENÉ S P U

Lerwick

S

Sicílie

Catania

T UNISIA

dosáhli vynikajících výsledků a  osvědčili jste se jako schopný, tvrdě pracující štáb. Nepochybuji o  tom, že totéž uděláte i pro mne. Nyní tu máme dva štáby sloučené v jeden – každý se svými vlastními způsoby práce. Abychom mohli harmonicky a rozumně spolupracovat, vytvoříme třetí štáb s třetím způsobem práce, lepším než kterýkoli z dvou předchozích. Jsem zde, protože jsem získal důvěru dvou mužů: prezidenta Spojených států a vrchního velitele vojsk na evropském válčišti. Důvěřují mi, protože vědí, že znám své řemeslo. Nebojuji pro zábavu a nehodlám tolerovat nikomu ze štábu, aby tak činil. Jste zde, abyste bojovali. Toto je aktivní válčiště. Čeká vás boj. To znamená jedinou věc. Nemůžete si dovolit být zatracenými blázny, protože blázni jsou v bitvě již předem mrtvými muži. Pro muže je nevyhnutelné, že budou v bitvě zabiti či raněni. Není však žádný důvod k tomu, aby byly tyto ztráty zvyšovány kvůli neschopnosti a neopatrnosti nějakého pitomého parchanta. Takového ve svém štábu nehodlám tolerovat. Existují tři důvody, proč vedeme tuto válku. První je ten, že jsme odhodláni ochránit naše tradiční svobody. Nějací zatracení němečtí bastardi se usnesli, že jsou nadlidmi a jejich svatým posláním je vládnout světu. Utlačovali národy celého světa, přičemž oloupili, zabili nebo ztýrali miliony nevinných mužů, žen a dětí. Totéž byli odhodláni udělat i nám.

32

pattonCZ.indb 32

3/30/15 5:14 PM

Bojujeme, abychom nebyli zotročeni. Druhým důvodem, proč vedeme válku, je ten, že musíme porazit a vykořenit nacisty, kteří rozpoutali celé tohle zatracené svinstvo. Nemyslí si, že bychom mohli a měli bojovat, a  nejsou v  tom sami. Podobně smýšlejí také jistí lidé u nás doma. Obojí jsou však na omylu. Třetím důvodem je ten, že muži milují boj. Vždycky ho milovali a  vždycky ho budou milovat. Někteří sofisté a pomatenci to popírají. Nevědí, o čem mluví. Jsou to buď zatracení hlupáci, nebo zbabělci, nebo obojí. Muži milují boj a  pokud ne, pak nejsou opravdovými muži. Pokud nemáte rádi boj, nepotřebuji vás tady. Uděláte lépe, když odtud vypadnete ještě dříve, než vás vykopu sám. Je tu ale jedna věc, kterou byste si měli zapamatovat. K vítězství ve válce je zapotřebí víc než jen prahnout Nahoře: Umístění Peover Hall, vyznačené na počátku první kapitoly souhrnného hlášení o činnosti 3. armády (Third Army After Action Report). Nahoře vlevo: Příslušníci 804. praporu stíhačů tanků před Crom Castle v Severním Irsku. Od 16. prosince 1943 do června 1944 zde byla umístěna také část 8. pěší divize. Vlevo: Dobře oblečen a chráněn před vrtochy anglického počasí, rozmlouvá Patton v průběhu cvičení s příslušníky jedné ze svých jednotek. Jeho spatra pronášené projevy měly sloužit k vybuzení sebedůvěry a odhodlání vojáků k boji.

33

pattonCZ.indb 33

3/30/15 5:14 PM

Nahoře: Patton promlouvá 30. března 1944 k vojákům 10. pěšího pluku po provedeném nácviku útoku u Kilkeelu v hrabství Down v Severním Irsku. Na protější straně vlevo: Jeden z Pattonových pobočníků, kapitán (později major) E. Ray Taylor pózuje v květnu 1944 před objektivem kamery v zahradě Peover Hall. Major Taylor píše: „Přestože vybavení bylo velice skrovné, nacházel se v každé místnosti krb, postel a křeslo a každý z nás měl svůj vlastní pokoj s velkou koupelnou a sprchou na každém poschodí. Obávám se, že jsme za těch chladných zimních nocí spálili v krbech příliš mnoho uhlí... Obyvatelé Knutsfordu k nám byli velmi laskaví. Při jedné příležitosti byl generál Patton pozván na party a rozhodl se jet bez pobočníků, pouze s řidičem seržantem Mimsem. Zpáteční cesta byla oné noci dost neobvyklá, protože si řidič a pasažér vyměnili místa. Seržanta Mimse pozvali v průběhu večírku do kuchyně, kde notně přebral kořalky. Generál Patton pak odvezl seržanta Mimse zpátky do posádky. Seržant Mims se příštího rána probudil jako vojín Mims. Většinu každého dne zabraly přípravy na invazi. Neděle byla obvykle klidná. Všichni jsme chodili do místního malého kostela. Pokud to počasí dovolilo, hráli jsme odpoledne baseball nebo chodili na procházky. Před večeří jsme spolu chodili na jeden či dva drinky. Generál Patton si oblíbil skotskou se sodou. Všechna jídla se připravovala přímo v kuchyni Peover Hall a byla zpravidla velice dobrá.“

po boji. Musíte mít víc než jen kuráž a touhu natřít to nepříteli. Musíte umět používat mozky. Vítězství ve válkách si žádá používání mozků stejně jako odvahy. V Africe a na Sicílii jsme to Němcům nandali, protože jsme měli mozky i odvahu. V Evropě tomu nebude jinak, a proto nad nimi zvítězíme i tady. To je vše a přeji vám mnoho štěstí.“ Přípravy na operaci „Overlord“ Jarní měsíce a počátek léta 1944 byly hektickým obdobím, vyplněným detailními přípravami a  plánováním velkého útoku na „pevnost Evropu“. Když se 3. armáda soustředila ve stanovených prostorech, zahájil generál Patton sérii osobních inspekcí podřízených svazků, rozmístěných po všech koutech Spojeného království. Navštívil všechny nejdůležitější jednotky a pohovořil s důstojníky i poddůstojníky. Byla to pořádná fuška, vezmeme-li v úvahu, že ke 31. květnu 1944 tvořilo 3. armádu 253 500 mužů. Patton vždy hovořil spatra a bez přípravy, takže jeho pověstné projevy k mužstvu měly mnoho verzí. Obsah byl ale vždy stejný – nutnost bojovat, zabít nepřítele a potřeba, aby každý konal svou povinnost bez ohledu na to, jaký by mohl být jeho úkol. Vojáci Pattonovu obhroublou mluvu prošpikovanou kletbami milovali a  jeho proslovy vždy podstatně přispěly k upevnění morálky. „Chci vám, chlapi, připomenout, že žádný parchant ještě nikdy nevyhrál válku tím, že zemřel za svou vlast. Vyhrál ji tím, že přinutil jiného zabedněného bastarda na druhé straně fronty, aby zemřel za tu svoji. Všechny ty kecy, které jste slyšeli o tom, že Amerika nepotřebuje bojovat a může zůstat stranou této války, jsou jen snůškou kravin. Američané milují boj. Každý oprav-

34

pattonCZ.indb 34

3/30/15 5:14 PM

dový Američan miluje žár bitvy. Když jste byli ještě chlapci, obdivovali jste všichni přeborníky v  kuličkách, nejrychlejší běžce, skvělé mistry míčových her a nejzdatnější boxery. Američané milují vítěze a nesnášejí neúspěšného outsidera. Vždycky hrají na vítězství. Nemůže mi být, k čertu, jedno, když chlap prohrává a směje se tomu. To je důvod, proč Američané nikdy neprohráli a také nikdy neprohrají žádnou válku. Už pouhá myšlenka na prohru je pro ně nesnesitelná. Armáda je tým. Žije, jí, spí a bojuje jako tým. Všechny ty nesmysly o individualitě jsou jen hromadou keců. Ti parchanti, kteří je napsali do Saturday Evening Post, nevědí o skutečném boji ani tolik, co o šoustání. Máme nejlepší stravu, nejlepší výzbroj, nejlepšího bojového ducha a nejlepší muže na světě. Je mi předem líto těch ubohých bastardů, proti kterým vyrážíme. Nejdeme je jenom zastřelit, jdeme jim vyrvat z těla jejich zatracená střeva a namazat s nimi pásy našich tanků. Jdeme pobít ty všivé hunské parchanty na jednu hromadu. Někteří z vás, chlapi, si lámou hlavu nad tím, jestli se v nepřátelské palbě nepodělají a nezdrhnou. Nedělejte si s tím starosti. Mohu vás ujistit, že všichni splníte svou povinnost. Nacisté jsou naším nepřítelem. Pusťte se do nich. Prolévejte jejich krev. Střílejte je do břicha. Když sáhnete rukou do hromady hmoty, která byla ještě před okamžikem obličejem vašeho nejlepšího kamaráda, budete už vědět, co máte dělat. Je tu ještě jiná věc, kterou vám chci připomenout. Nechci slyšet žádná hlášení hovořící o tom, že držíme své postavení. My neustále postupujeme vpřed a nezajímá nás držení ničeho, s výjimkou nepřítele. Jde nám o to, držet ho v každém okamžiku pevně za koule a vyrazit z něj duši. Procházíme skrz něho stejně hladce jako hovno husou.

Nahoře: Snímek z neděle 27. května 1945 zachycuje Pattona před kostelem v Peoveru. Generál splnil svůj slib, že se do tohoto malého venkovského kostelíka, který v období před invazí pravidelně navštěvoval, po válce, vrátí. „Byl to krásný okamžik v historii tohoto malého starobylého kostela, když se vrátil, aby vzdal Bohu dík za dosažená vítězství – na místě, kde se kdysi modlil k Bohu za pomoc a požehnání při plnění úkolů, které mu bylo splnit,“ prohlásil farář. Generál Patton, jemuž shromáždění obyvatelé před kostelem třikrát nadšeně provolali slávu, byl jejich přijetím hluboce dojat.

Je tu jedna věc, kterou budete moci říci, až se vrátíte zpátky domů. Až budete za třicet let sedět u krbu s  vnukem na kolenou a  on se zeptá: ‚Co jsi dělal za druhé světové války?‘ nebudete si ho muset přehodit z  jednoho kolena na druhé a  trapně vykoktat: ‚Ále, přehazoval jsem vidlema hnůj v Louisianě.‘ Nepředpokládal jsem, že budu velet této armádě. Dokonce jsem ani nepředpokládal, že budu v Anglii. Doufám, že první hajzlové, na které narazíme, budou ti zatracení Němci. Chtěl bych, aby nás spatřili a skučeli: ‚Ach, to je ta zatracená Třetí armáda a už zas ten čubčí syn Patton!‘ Dobrá, vy parchanti, teď víte, jak to cítím. Budu hrdý na to, že takové báječné chlapce jako jste vy povedu do bitvy – kdekoli a kdykoli. To je vše.“ Probíhal intenzivní výcvik a přes téměř neomezenou kapacitu výcvikových prostorů k tomuto účelu vyhrazených Američané – zejména příslušníci tankových jednotek – brzy shledali, že Anglie skýtá jen málo problémů, s nimiž by se nepotýkali již dříve. Plukovník Crosby P. Miller vzpomíná:

35

pattonCZ.indb 35

3/30/15 5:15 PM

„Byl jsem tehdy velitelem tankové roty (rota C 35.  tankového praporu 4.  obrněné divize), dislokované v  Devizes. Byla tam sice spousta prostorů pro taktická cvičení na stupni čety, ale jakmile se přešlo k operacím na stupni roty, objevil se vždycky zajímavý problém. Představme si dvě čety v linii a třetí na křídle stupňovitě vpravo – celkem patnáct středních tanků postupujících napříč krajinou. A najednou – všechno stát, pracně zformovat kolonu vozidel, opatrně přejet přes úzký, zvlněný pás zelené trávy, znovu se rozvinout a postupovat dál. Možná jste to už uhádli – dostihová dráha. Měli jsme rozkaz přejíždět ji pouze na vyznačených místech, a přestože nás to otravovalo, také jsme ho dodržovali.“

cer of the Order of the British Empire), jež byla tehdy velitelkou knutsfordské Ženské dobrovolnické služby (WVS – Women´s  Voluntary Service) a  organizátorkou otevření klubu, mi velice rozhodně potvrdila, že generál Patton ve své poznámce o národech, které budou po válce vládnout světu, se vší určitostí zmínil Rusy, když řekl: „Cítím, že kluby, jako je tento, mají velice reálnou hodnotu, protože stejně jako Bernard Shaw – alespoň myslím, že to řekl on – věřím, že Britové a Američané jsou dva národy, rozdělené společným jazykem, a od té doby je zjevným osudem Britů a Američanů, a ovšem také Rusů, vládnout světu nejlépe, jak každý z nás dovede, nejlépe, jak budeme umět...“

Jeho slova byla správně reprodukována britským tiskem, a teprve při převzetí americkými listy došlo k záměrnému vypuštění pasáže „a ovšem také Rusů“. Následná bouře dosáhla tak neuvěřitelných rozměrů, že k uklidnění situace a „návratu zdravého rozumu“ došlo až poté, co v Pattonův prospěch intervenoval sám americký ministr války Henry L. Stimson. Winston G. Ramsey však ve své vynikající knize After the Battle (Po bitvě), pojednávající o tomto i dalších Pattonových incidentech, píše: „Přes toto očistění bylo patrné, že incident zanechal v generálu Pattonovi hluboce zakořeněný pocit hořkosti, kterého se nikdy nezbavil, tím spíš, že nic špatného neudělal.“ Při pohledu na tuto aféru se sedmdesátiletým časoXX. sbor XV. sbor vým odstupem se zdá pozoruhodným, že nesprávná citace 5. obrněná (3. března) 5. pěší (2. ledna) Pattonova projevu v amerických novinách mohla způsobit 6. obrněná (3. března) 6. pěší (2. ledna) takový rozruch a že tato dezinterpretace pokračovala i na90. pěší (5. března, 4. obrněná (1. února) dále. Zdá se, že v pozadí celé záležitosti byly názory části přidělena k 1. armádě 35. pěší (26. dubna) 27. března – 30. července) amerických politických činitelů, hlavně republikánských senátorů, podporovaných vysokými vojenskými funkcio28. pěší (14. dubna) VIII. sbor náři, kteří Pattona nesnášeli a nejraději by ho viděli mimo 7. obrněná (26. dubna) 79. pěší (4. dubna) službu. Churchillova reakce na aféru je citována na výstavě 83. pěší (4. dubna) „Churchill and the Great Republic“, instalované v  KonXII. sbor gresové knihovně: 2. obrněná (francouzská) (přidělena 21. dubna) „Pattonův vlastnoručně vedený deník obsahuje zápis, 80. pěší (11. června) že generál Eisenhower o incidentu ‚hovořil‘ s P.M. (ministerským předsedou) a Churchill mu řekl, že na tom Knutsfordský incident nic nevidí, protože Patton prostě mluvil pravdu.“ Svou vrozenou otevřeností a přátelským chováním si vojáci 3. armády brzy získali sympatie místního obyvatelstva. Generál Patton byl velice žádaný na všech společenských Na pochodu akcích a  bohatě si je užíval. Typickou událostí, které se Když se přiblížil okamžik přesunu na kontinent, přemístizúčastnil, se stalo i zdánlivě zcela nevinné otevření Spole- lo se velitelství 3. armády 29. června do Breamore poblíž čenského klubu (Welcome Club) pro americké důstojníky Salisbury. Předsunutý odřad spolu s velitelstvím VIII. sbov Knutsfordu, na němž byl požádán, aby pronesl improvi- ru vyrazil do Francie již 23. června s úkolem navázat styk zovanou řeč. Událost, která vešla do obecného povědomí s americkou 1. armádou a vybudovat nové velitelské stanojako „Knutsfordský incident“, jsem skutečně velice pečlivě viště 3. armády. K tomuto účelu byl vybrán jabloňový sad studoval a jsem přesvědčen o tom, že Patton byl americ- poblíž Néhou na poloostrově Cotentin. kými novináři úmyslně špatně citován – buď ze zlé vůle, „Pozdě odpoledne 3.  července jsme se dozvěděli, nebo ve snaze vyrobit za každou cenu senzaci. Ctiže v  17.30 hodin se na velitelství bude konat schůzhodná paní Constantine-Smithová, OBE (OffiBěhem plánovací fáze bylo nutné dosáhnout vysokého stupně součinnosti s vyššími stupni velení, což vyžadovalo přítomnost funkcionářů štábu 3. armády v Londýně. Na Bryanston Square bylo proto vytvořeno malé velitelství v  čele se zástupcem náčelníka štábu, jež fungovalo jako styčný orgán. Úzký kontakt byl udržován také s veleními Západní logistické sekce a Jižní logistické sekce, odpovídajícími za vystrojování, řízení přesunů a přepravu jednotek 3.  armády na kontinent. Divize 3.  armády zaujímaly ve Spojeném království následující sestavu (data značí den prvního přidělení k Lucky):

36

pattonCZ.indb 36

3/30/15 5:15 PM

Nahoře: Knutsfordský incident. Generál Patton pronáší 25. dubna 1944 projev při příležitosti otevření Společenského klubu v Knutsfordu. Po jeho pravici sedí pani Constantine-Smithová, vedle ní slečna Foster-Jeffriesová. Po Pattonově levici předseda městské rady pan Johnson. Vpravo: Herec George C. Scott, jenž vynikajícím způsobem ztělesnil generála Pattona, čeká před radnicí v Knutsfordu na dokončení příprav k natáčení. (Podobu radnice viz dole.) Vlevo: Britské noviny otiskly Pattonovu řeč ve správném znění.

pattonCZ.indb 37

3/30/15 5:15 PM

poté přesouvala asi 8 mil do vnitrozemí, kde byla v tranzitním středisku zbavena izolací proti vodě a poté v konvoji absolvovala dalších zhruba 28 mil k velitelskému stanovišti v Néhou. Plukovník Brenton G. Wallace vylíčil plavbu přes Kanál následovně: Nahoře a vpravo nahoře: Breamore v Hampshiru se stalo dočasným velitelským stanovištěm 3. armády před jejím přesunem do Francie. Stejně jako Peover bylo také Breamore obdivuhodným starým sídlem. Jeho založení se datovalo až do alžbětinské doby, k roku 1583. Pattonovou pracovnou byla Velká hala, ve které však úřadoval jen velmi krátce – od 30. června do 6. července 1944, kdy se spolu se štábem přemístil do Néhou.

ka náčelníků sekcí. Pro štábní poradu to byla neobvyklá doba. V  klidu jsme se sešli. Generála Pattona jsme očekávali skoro mlčky – obvyklých hovorů bylo jen poskrovnu. Objevil se přesně ve stanovený čas, v 17.30. Energicky, ale klidně vstoupil dovnitř a zaujal své místo před námi. Na okamžik přelétl pohledem shromážděné štábní důstojníky – muže, kteří měli vykonávat a uvádět v život jeho rozkazy. Pak řekl: ‚Pánové! Okamžik, pro který jsme všichni tak dlouho tvrdě pracovali a  cvičili, konečně nadešel. Zítra se vydáme do války! Blahopřeji vám. A já prorokuji, že vaše jména a jméno Třetí armády vstoupí do historie – nebo do seznamů Pohřební služby. Děkuji vám. Dobrou noc!‘ Třetí armáda se dala do pohybu.“ Přesun do Francie Plánovací fáze na území Spojeného království dospěla ke svému závěru kolem 5. července, kdy předsunutý sled vyrazil ze Southamptonu a po zhruba 14 hodinách plavby zdolal Kanál. Přepravoval se na palubách lodí typu Liberty a  vyloďovacích plavidel pro tanky (Landing Ship Tank – LST). Transportní lodě zakotvily u pobřeží a materiál se překládal na malá plavidla a  obojživelná pásová vozidla, která jej dopravovala na pláž Utah. Vozidla projížděla mělčinou a drápala se na břeh. Vyloďovací plavidla pro tanky připlouvala vzedmutým přílivem k pobřeží, za odlivu zůstávala ležet na souši a následné vyloďování mohlo probíhat „suchou nohou“. Všechna vozidla se

„Pozdě odpoledne 4.  července řidiči natočili motory a kolona velitelství se pohnula k přístavu v Southamptonu, aby se nalodila k přepravě přes Kanál. Jak jsme se blížili k  přístavu, pohybovala se naše kolona stále pomaleji, až se nakonec zastavila v centru města. Přestože bylo stále ještě světlo, nakonec jsme zjistili, že už je skoro půlnoc, a dospěli k závěru, že tu zřejmě zůstaneme trčet po celý zbytek noci. Snažili jsme se proto udělat si maximální pohodlí. Měli jsme samozřejmě svoje vozidla, díky nimž jsme byli v  průběhu tažení plně mobilní. Já jsem měl svůj jeep s vlekem a seržanta-řidiče. Veškeré mé vybavení včetně velitelského stanu, lůžkovin a dalších osobních věcí se nacházelo ve vleku, zakrytém plachtou. V  průběhu večera jsme dostali pořádný hlad, a  tak jsme otevřeli potravinové dávky K  a  poprvé ochutnali. Říkalo se o  nich, že obsahují velké množství vitaminů, ale chutnaly hrozně. Později ve Francii jsme o nich mínění změnili a považovali je za vynikající. Nějakou chvíli po půlnoci jsme objevili jednu polní kuchyni a dostali trochu horké kávy. Někteří z nás se pokoušeli spát na lavičkách v parku, u kterého jsme zastavili. Musím říci, že jsem si nikdy předtím nevšiml, jak tvrdé mohou lavičky v parku ve skutečnosti být. K ránu bylo pořádně chladno, a tak jsem nakonec zalezl pod plachtu, kryjící naše zavazadla na vleku. Na chvilku jsem si tam zdříml. Následujícího rána jsme nalodili vozidla na LST, které je větší než LCT (Landing Craft Tank – výsadkový člun pro tanky). Obě plavidla mají sklápěcí příďová vrata, která se otevřou, jakmile loď najede na břeh, a  vozidla po nich vyjedou ven jako po rampě. LST má dvě paluby, z nichž horní je přístupná velkou zdviží, přesouvající vozidla z jedné paluby na druhou. LST byly vybaveny „trojvrstvými“ palandami s přikrývkami, určenými pro mužstvo a nižší důstojníky. Jídlo, které se podávalo během plavby přes Kanál, bylo teplé a opravdu vynikají-

38

pattonCZ.indb 38

3/30/15 5:15 PM

cí. Cesta byla až překvapivě pohodlná. Trvala prakticky celý den, protože naše lodě se musely nejprve naložit a  zformovat do konvoje. Vyplout jsme tak mohli až 5.  července v  noci. Když jsme příštího rána vyšli na palubu, byl nádherně jasný den a Kanál skýtal skvělý pohled. Před námi i  za námi, kam až oko dohlédlo, brázdily moře LST a lodě typů Liberty či Victory, zformované ve dvou kolonách. Každá z lodí vlekla stříbrný barážový balón na laně, ukotveném na zádi. Byl to skutečný most, vytvořený z lodí. Na obou bocích kolon křižovaly torpédoborce sem a tam, zatímco v dálce bylo občas možné zahlédnout nízkou siluetu křižníku nebo bitevní lodě. Jak jsme se blížili k francouzskému pobřeží, začaly k našim uším doléhat dunění děl, třesk výbušných náloží kdesi na pobřeží a v jedné chvíli i exploze miny. Když jsme připluli k  pláži Utah, spatřili jsme spoustu vraků zničených lodí i vozidel a řadu podmořských překážek – přestože mnohé z  těchto Dole: Připraveni vyrazit. Odhodlaně vyhlížející skupina tankistů po ukončení výcviku v Devizes, hrabství Wiltshire, v květnu 1944. Snímek zachycuje příslušníky 1. čety roty B 37. tankového praporu 4. obrněné divize. (Velitel čety nadporučík Leach sedí na hlavni kanonu, s pravou rukou na koleně.) Dole vpravo: Zdravotník s nosítky nonšalantně kyne do objektivu kamery v okamžiku, kdy se vyloďovací plavidlo chystá vyrazit z kteréhosi britského přístavu k pobřeží Normandie.

pattonCZ.indb 39

věcí byly již odstraněny. Naše LST přistálo 6.  července krátce po poledni a my jsme vyjeli na břeh po rampě, tvořené sklopenou přídí plavidla. Přestože na obou stranách od nás najely na břeh desítky lodí a vykládaly vozidla přímo na písek, byla doprava na pláži docela dobře organizovaná. Projížděli jsme po jakési komunikaci, vyznačené na pláži, a  poté přes rampu, položenou v průlomu pobřežní zdi do vnitrozemí. Nepřátelské opěrné body a  dělostřelecká postavení, obsazená nebo zničená našimi jednotkami, byla ovšem vidět na každém kroku. Začali jsme narážet na minová pole, položená skopčáky a  označená lebkou se zkříženými hnáty, jakož i nápisem Achtung! Minen. Bylo nám řečeno, že bílé značky označují klamná minová pole, zatímco za žlutými se skrývají ta skutečná. Když jsme postoupili hlouběji do vnitrozemí, spatřili jsme změť překážek z ostnatého drátu a francouzské domy z šedého kamene, pobořené palbou lodního i pozemního dělostřelectva. Míjeli jsme rovněž malé skupinky křížů, označujících hroby padlých. Když jsme přijeli do Ste. Mère Eglise i jiných měst, shledali jsme, že tam stále žije mnoho civilních obyvatel, kteří nás vítali srdečnými úsměvy a potřásáním rukou. Občas se ozvalo i volání: ‚Vive l´Amérique!‘ Za postupu hlouběji do vnitrozemí nám dokonce nabízeli calvados a házeli nám jablka. Jednou ze zábavných věcí bylo pozorovat malé, šestileté či sedmileté děti, jež se nás pokoušely zdravit pověstným Churchillovým symbolem vítězství, tvořeným prvními dvěma prsty ve tvaru písmene V. Tyto

3/30/15 5:15 PM

malé děti, které skopčáci učili nacistickému pozdravu, Nahoře: Příslušníkům 6. obrněné divize se 18. července 1944 samozřejmě nevěděly nic lepšího, než že nám nejprve naskytl první pohled na pláž Utah. vysekly strnulý nacistický pozdrav a hned poté roztáhLST najelo na pláž, jsme nastartovali motory všech ly dva prsty do tvaru ‚véčka‘.“ tanků, aby se zahřály. Naneštěstí ve stejném okamžiku vysadil ventilační systém. Tanková paluba byla běFrank Paskvan, který odplul do Francie 21. července, se hem několika minut zahalena výfukovými zplodinami rovněž vylodil na pláži Utah. Bombardovací letouny právě tak hustými, že jsme stěží dohlédli od jednoho stroje prováděly nálet na Cherbourg a v dálce bylo vidět mrak k druhému. Hlavní starostí bylo, jak dlouho budeme hustého černého dýmu: vystaveni výfukovým plynům a jaký bude účinek kysličníku uhelnatého na tankisty. Naštěstí jsme přirazili „Naše přistání rozhodně nebylo perfektní. Plavidlo nake břehu velice rychle, vrata se otevřela, rampa spadla jelo na písečnou lavici a my jsme zůstali trčet ve vodě a my se ocitli venku, na čerstvém vzduchu. Pár tankisasi dvě stě stop od pobřeží. Podle rozkazu měl první tů trpělo nějakou dobu prudkými bolestmi hlavy, ale náklaďák sjet s  paluby okamžitě po spuštění rampy. jinak tato nehoda žádné trvalé následky neměla. Když Naše vozidlo bylo uprostřed LCT, takže jsem šel na jsem o ní později přemýšlel, napadlo mne vždycky jepříď, abych se podíval, jak to první řidič zvládne. Něco dině to, jak směšným způsobem jsme mohli vstoupit ale bylo špatně. Nikde jsem neviděl rampu. Kapitán do války – udušeni v nákladovém prostoru nějakého plavidla měl rovněž pocit, že něco není v  pořádku. LST!“ Rychle vytáhl olovnici a  zjistil, že voda před přídí je hluboká jedenáct stop! Museli jsme čekat na odliv, a teprve poté se mohly první náklaďák a první mostní Patton přichází Generál Patton a jeho náčelník štábu odletěli do Francie, souprava konečně vylodit ve Francii.“ aby se připojili ke svému velitelství. Anglii opustili 6. čerPlukovník Crosby Miller se svou tankovou rotou opustil vence 1944 v 10.25 hodin v sestavě roje tří transportních Anglii 29. června. Na palubě jednoho LST se tísnil spolu C-47, z nichž každý nesl na palubě jeden jeep. Stíhací doprovod zabezpečovala čtveřice letounů P-47. Transportní s rotou lehkých tanků: stroje kopírovaly východní pobřeží poloostrova Cotentin „Plavba přes Kanál probíhala až do posledních mi- a  dosedly na přistávací plochu nedaleko pláže Omaha. nut bez zvláštních příhod. Těsně předtím, než „Zprávy o příletu generála Pattona do Francie se rozšířily

40

pattonCZ.indb 40

3/30/15 5:15 PM