Patrik Girgle, 2016 ISBN

© Patrik Girgle, 2016 ISBN 978‑80‑242‑5461‑6

vertigo_sazba.indd 2

13.07.16 15:30

Patrik Girgle


13.07.16 15:30


13.07.16 15:30

Kosatec Iris. Mrcha. Děvka. I to koketní zářijové slunce flirtuje s kovově modročer‑ ným vodopádem jejích zvlněných vlasů. Irisino dokonalé tělo se opírá o naleštěnou a falešným chromem zářící emzetu patřící slizounovi vedle ní. Pečlivě zarovnané kotlety, začínající kouty a podbradek, náušnička, teto‑ vání na paži. Kérky se v roce 1994 ještě nenosí. Takže gauner a kriminálník, protože na námořníka rozhodně nevypadá. Všichni vědí, že Iris je kurva. I ti nejzamilovanější slepci. Jako Dušan, který zevluje opodál. Odfoukne pramen vlasů padající mu do očí a v kapse šusťákové bundy od Vietnamců rozpačitě převrátí krabičku sirek. Cigarety má v aktovce. Stará oranžová kabela bez popruhů na záda. Nášivky s kytičkami a medvídky vystřídala jména kapel, které poslouchá. Vytáhne cigaretu a zapálí si. Iris. Kosatec. Umí čarovat očima. Promlouvá vzdouvajícími se ňadry. Pootvírá rty. Slizoun se roztéká blahem. Jeho prsty na jejím zápěstí. Dušan s potemnělou tváří pokuřuje cigaretu. Iris mu vě‑ nuje letmý pohled. Odněkud ze svých nebeských výšin,

5


13.07.16 15:30

kam nelze dohlédnout. Studený pohled. Ve svých krát‑ kých světlých letních šatech a růžovém svetříku. Bě‑ lostná jako Cygnus olor plující k přehradní hrázi. Iris si nasadí helmu. Povytáhne šaty. Je ještě teplo. Du‑ šanovy šedočerné zešikmené oči ulpí na lesknoucích se silonkách tělové barvy obepínajících Irisino stehno. Lačně vtáhne dlouhý šluk kouře a zakucká se. Iris se pousměje, slizoun nastartuje tu východoněmeckou svini. Iris ho ostentativně políbí. Pár na obálku časopisu. Kdekoli se objeví spolu, sledo‑ ván zraky všech kolem. I nyní. Zevlouny před secesními vraty gymnázia. Kuřáky všem navzdory. MZ 150 zaburácí a vystřelí kupředu. Dušana ohluší od‑ pudivé rachocení motoru. Jak jen nenávidí motorky! Uslyší své jméno. Otočí se. Je to Marie. Chodí do vedlejší třídy. Naštěstí. Přes obtažené bleděmodré šaty má černý rozhalený svetřík. Vyloudí na tváři křečovitý úsměv. Dluží jí odpověď na dopis. V provoněné béžové obálce z hrubého ručně dě‑ laného papíru, na listu s vytlačeným ornamentem. Na‑ psaný jejím úhledným kudrnatým rukopisem, sršícím horoucnou touhou a zoufalstvím neopětované lásky. Celá hromádka dopisů Půjdeš se mnou? Půjdu, kývne a dá jí přednost ve škvíře mezi auty. Přejede očima Mariiny půvabné nohy. Holá hladká lýtka, svraštělou kůži v jamce pod kolenem, bosá chodidla s na‑ lakovanými nehtíky. Okraj šatů a tušenou hebkost ste‑ hen. Mariin oblý široký zadek ve tvaru srdce obráceného

6


13.07.16 15:30

vzhůru nohama a lem kalhotek rýsující se pod šaty. Du‑ šan dokouří cigaretu a odhodí vajgl do kanálu. Marie nesnáší kouření. Šlehne po něm káravým a zároveň sta‑ rostlivým pohledem. Žena, která se narodí rovnou jako matka. Cos dělal o víkendu? zeptá se nevinně. Dušan jí rámcově popíše standardní program. Páteční koncert v bývalém Dělnickém domě. Zase ty vaše tvrďárny! vyprskne Marie s despektem. To víš. Začátek školního roku bývá nejvytíženější, každý pá‑ tek něco. Vrcholem byl poslední prázdninový víkend a koncert Tublatanky v dělňáku. Maťo Ďurinda měl co dělat, aby tu hulákající ožralou bandu vůbec překřičel. Minulou sobotu tamtéž lokální zábavovka Karbid – to seděli venku na zahrádce, chlemtali pivo a do sálu šli až na závěr, kdy zpěvák, prošedivělá mánička s chlupa‑ tým pupkem přetékajícím z odraných džínsů a černého trika s Ozzym pateticky spustil své dvě kultovní cover verze – Svííít čááájld in tcááájm a Aqualung, jimiž kon‑ čily všechny jejich koncerty a které představovaly po‑ vinný místní folklór. Tento víkend to pro změnu byla místní trash & death scéna. Morbid Funeral, Rotting Bones, Defloration Commando a Virginity Test, všechno domácí kapely, navíc v tomto pořadí. Výborná dramaturgie! Dušan je zná všechny, nevynechá žádný koncert. Málem se rozpovídá, vynikající vystoupení, hlavně Morbid Funeral s novým kytaristou a basákem hrajícím na bezpražcovku. Při asi třicetkrát zrychlené grindcoreové coververzi The Lone liness of the Long Distance Runner od Iron Maiden měl

7


13.07.16 15:30

strach, že se mu rozskočí hlava. Napadne ho, jestli by Ma‑ rii nenabídl jejich demáč, ale raději tu myšlenku ihned zaplaší. Nemělo by to smysl. Marie je ortodoxní folkařka. Vzdychá u Nohavici, pláče u jednoho i druhého Nedvěda a prozpěvuje si toho po‑ divína Kryla. Leonarda Cohena ani Boba Dylana nezná. Takže nemá smysl ji o něčem přesvědčovat. Každopádně koncert jako víno! Následující pitka s Par‑ dálem, Havranem a Kašparem na zahrádce zmíněného podniku. Pět piv. Osobák. Kašpar a Havran po sedmi, ale v tomto směru dobře jim tak! Havran to navíc dokrmil minimálně jednou velkou vodkou. Pardál, který před koncertem zahulil, odpadl už po třetím pivu. Raději ne‑ vzpomínat. Stejně si moc nepamatuje a ti tři jakbysmet. Tupé sobotní ráno. Předstírání nějaké práce do školy. Opakování německých sloves. Infinitiv s zu. Pnutí. Všude, v celém těle, v duši. Útěk k přehradě, s knihou a krabič‑ kou cigaret v batohu. Meditace, dá‑li se to tak nazvat. V neděli to stejné. Je pondělí. Ještěs mi neodpověděl na dopis, řekne Marie s nepřeslech‑ nutelnou výčitkou v hlase a s pohledem mlsného kokršpa‑ něla pod stolem na nedělní mísu chlebíčků a buchet. Slíbí jí brzkou odpověď. Možná ji i napíše. Co je tak těž‑ kého na pár řádcích? Horší je reagovat na její opakovaná pozvání k ní domů. Zde pořád tápe v chatrných výmlu‑ vách. Ještěže už je září! Na prázdniny raději nevzpomí‑ nat. Už z toho mlžení a lhaní pomalu nevěděl, čí je. Marie netají svůj smutek a zklamání.

8


13.07.16 15:30

Pohlédne do jejích vodnatých bezelstných modrých očí a sjede pohledem k nalitým kulatým ňadrům. Jednou se jich dotýkal. A líbal je. Víc ne. Mariina vášeň si žádá garance, které on nemůže slíbit. Ňadra zcela pohltí jeho pozornost. Je úplně dospělá, pomyslí si. Mohla by ko‑ jit dítě. Kolem pomalu projede MZ 150. Iris je na okružní jízdě. Vidět a být viděna. Píchne v něm a cukne mu v koutcích. Zastaví se a ohlédne, průhledný jako rozbité okno. Ma‑ rie to pochopitelně vycítí. Vidí, jak jí hořkne úsměv. Cítí ostrou jehlici protínající její srdce. Co na ní všichni vidíte!? procedí Marie vztekle mezi zuby a rychlým krokem vyrazí k nádraží. Naštěstí je blízko a vlak k ní do vesnice odjíždí za pár minut. Otevře ústa a vztáhne ruce někam směrem k ní. Slova mu ale odumřou na rtech. Dívá se za ní. Marie zmizí v nádražní budově. Poslední pohled na její zadek. Hlá‑ šení prorokuje příjezd vlaku. Slyší pištění brzd, které mu rve uši. Kosatec. Děvka. Miluje děvku. První kurva v životě. Dušan neví o těch, které přijdou po ní. Neví o Mariích, které mu budou s pláčem utí‑ kat na vlak a neví o kosatcích, jejichž vůně ho zfetuje a nedá mu spát. Je poledne. V pondělí je krátké vyučování. Zapálí si ci‑ garetu a šouravým krokem vyrazí k domovu.

9


13.07.16 15:30


13.07.16 15:30

Kašpar Dušan miluje konec září. Ještě je teplo. Stromy začínají žloutnout a rezivět. Země se pokrývá koberci zlata. Večer se ve vzduchu objevuje vůně pálícího se uhlí a dřeva. Ci‑ gareta chutná nejlíp. Z jablek prýští rajská šťáva. Slunce je ostré a nebe nebeské. Bríza si pohrává s hladinou přehrady. Dušan sleduje čeření vln a vysává slaďoučkou šťávu z hrušky. Na hla‑ dině se houfují hejna divokých kachen. Slunce proza‑ řuje plachty několika posledních jachet. Dušan sní o jachtě. Neustále. Docela malé dřevěné jachtě se sněhobílou plachtou. A malou kajutou s kulatým okénkem, plynovým vaři‑ čem a lůžkem vystlaným přikrývkami. Poličkou s kni‑ hami, těmi pár důležitými, které je třeba přečíst. Sní o tom, jak v pruhovaném triku zvedá kotvy a odplouvá do jedné z mnoha zátok, jež vytvořila přehrada zato‑ pením hlubokého lesnatého údolí řeky. Malé opuštěné fjordy se strmě padajícími srázy zarostlými ostružiním a smrky, kam lidská noha nevkročí. Sní o jachtě. Slunce zapadá a hladina dostává žlutočer‑ vený odstín. Z hausbótu pod hrází zní tlumená hudba. Nějaký folk v angličtině.

11


13.07.16 15:30

Kašpar okopává nohama borové kořeny, žvýká a hypnoti‑ zuje splávek. Jejich tajná pytlácká zátoka s výhledem na hráz. Vědí o každém a o nich nikdo. Dnes zatím nic. Blbý ryby, odplivne si Kašpar a mrští do vody šutrem. Plašíš je, ty vole! napomene ho Dušan. Ať jdou do prdele! propadá Kašpar nihilismu. Dej mi ret ko! Prosím… Co? Jo tak, simtě… Dušan si v rychlosti spočítá, že Kašpar nekoupil cigára už aspoň dva týdny. Jo dík, řekne Kašpar a usměje se. Dušan úsměv opětuje, co nejironičtěji to jde. Zejtra koupím, zapřísahá se Kašpar. Dušan vytáhne z tlumoku další hrušku a taky knihu. Co blbneš?! ptá se nevěřícně Kašpar a kouká na přebal dějepisné sumy k maturitě pro gymnázia. Mám divný tušení na zejtra, odpoví mu. Sadismus národní buditelky učitelky dějepisu je na ústavu notorický. A Dušan historii neholduje, ani omy‑ lem. Tak ještě epoše zeměpisných objevů, ale tam zná stejně jen jména kapitánů a jejich lodí. Jdi se s tím vycpat, zabručí Kašpar a vytrhne mu knihu z ruky. Takový kecy! Tobě je to jedno, řekne Dušan skoro uraženě. To teda je! Závidí mu to. Jeho lehkost, bezstarostnost, nezdolnou energii. A drzost. Všichni se můžou přerazit, aby si stí‑ hali opsat z tabule látku, jen Kašpar nenápadně převíjí

12


13.07.16 15:30

pod lavicí kazety pomocí rýsovací tužky, aby ušetřil ba‑ terky do walkmana, a loupe očima po třídě. Dáš mi to vopsat, vole, dloube ho do žeber a kření se. Nic ho nerozhodí. Kdyby se teď protrhla hráz, koukal by na ten vodopád a pak začal řešit, kde teď budou pytla‑ čit. A možná by slezl na dno a sbíral by třpytky. Utopil jich tu kvanta. Prudce svažující se dno je plné pařezů a vystouplých kořenů. A ví bůh, čeho ještě, v údolí byly dříve osady. Mám ji, vykřikne náhle Kašpar a prudce zasekne. Navi‑ ják zuřivě bzučí. Voda kolem konce vlasce je zčeřená. Dušan propadne pradávnému loveckému pudu a na‑ pjatě vyhlíží Kašparovu kořist, prozatím opředenou ta‑ jemstvím. No pojď malinká, pojď ke Kašpárkovi, mazlivě huhňá Kaš par, zuřivý a vytřeštěný výraz predátora ve tváři. Slunce ozáří lesklé zelené šupinky s červenými pruhy. Vokoun! vykřiknou oba sborově. A jakej! tetelí se Kašpar. Ka‑pi‑tál‑ní kus! Zas tak kapitální není, odsekne Dušan. Na okouna je to monstrum. Něco nad čtyrycet, řekne Dušan na půl huby a snaží se uklidit metr. Ne‑ne, počkej, kamaráde, vloží se do toho nemilosrdně Kašpar a s inženýrskou přesností změří délku rybího těla. 48! Hovno! To víš, že jo! Koukni! Držíš to šikmo. Takhle!

13


13.07.16 15:30

Na to zapomeň, vole, rovnejch čtyrycet vosum! Dušan zarytě mlčí. Co to znamená, můj milej zlatej?! He? Re‑kord, rekord pro Kašpara. Takovýho nemáš. Mám u tebe pivo! Dušan v rychlosti probírá bilanci. Je na tom zle. Okoun: nepopiratelných 48, Dušanův největší měl sotva třicet. Štika, 87 ku 82 pro Kašpara. Bolen: 0‑0. Candát – tady vede Dušan, 76 a zničený prut, což je vyznamenání. Úhoř 103 versus 88 pro Kašpara. Pstruh – neměří se, ale počítá: 7‑1 pro Kašpara a Dušanův nesnesitelný komplex mé‑ něcennosti, sumec zatím 0‑0. Kapři a podobné podryby se nepočítají. To nejsou ryby, vole, postuluje Kašpar. Dravci, predátoři, lovci, vykřikuje s nábožnou úctou a znepokojující fas‑ cinací v hlase. V němčině by to znělo líp, napadá Dušana. Ein Raubtier, ein Jäger! Líp než Der Unterfisch. Lovci se nemaj lovit, cituje Dušan prastarou šamanskou pravdu. Hněvá to Duši lesa. Kašpar se zamyslí. Na tyhle věci celkem slyší. Ryby se nepočítaj! rozetne to. Navíc nežijou v lese! Ty seš, vole, ale génius! Jdi se bodnout! I Dušan volí kompromis. Vášeň pudící jej k rybolovu je neovladatelná a adrenalinu z pytlačení není nikdy dost. O kráse přehrady a jejích fjordů nemluvě. I kdyby tu měli chytat lelky. Kašpar má ovšem víc času a sem tam pytlačí na vlastní triko.

14


13.07.16 15:30

Doplatí na to, říkají Dušanovi rodiče a pochvalně hladí jeho odrostlé tmavé vlasy, šťastní, že sedí za univerzá‑ lovým psacím stolem s monstrózní plechovou lampou zvíci volavky a učí se. Jak na to doplatí? Neptá se nahlas. Zasloužím si vodměnu, zachrochtá Kašpar a vytáhne z kapsy hnědé vojenské bundy vanilkový doutník s ná‑ ústkem. Hajzle, a mě bereš cíga!!! Okoun mizí ve vodě. V tomhle jsou oba gentlemani, nebo řekněme ekologové. Nač marnit cizí život? Čest pora‑ ženým! Chceš taky? zeptá se velkoryse. Zavrtí hlavou. Posereš se! Kašparova ústa vydají prdivý zvuk a vtáhnou první zá‑ van těžkého nasládlého dýmu. Kdykoli v budoucnu ho Dušan ucítí, vybaví se mu tento podzim. Svůj život bude vystopovávat z pachů. Zapálí si startku a hmátne po Kašparově prutu. Dej to sem. Z plastové krabičky od pomazánkového másla vytáhne tlustou žížalu a zkušeně ji navlékne na háček. Upraví baňatý zeleno‑oranžový splávek. Nahodí a čeká. A ženský, pomyslí si naštvaně. 2‑0 pro Kašpara. O tom hle radši nemluvit. Svírá se mu při tom srdce a bůh ví, co ještě.

15


13.07.16 15:30

Patrik Girgle

Vertigo Obálku a grafickou úpravu navrhla Nikola Klímová Redigoval Michal Jareš Odpovědný redaktor Jindřich Jůzl Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 144 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2016 jako svou 8553. publikaci Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy dodává na trh Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 [email protected]


13.07.16 15:31

Patrik Girgle, 2016 ISBN

Recommend Documents