AKTUALITY ŠUMAVSKÉHO VÝZKUMU
s. 51–55
Srní 2.– 4. dubna 2001
Pastva skotu na Šumavě očima geobotanika Ivona Matějková Biologická fakulta JU, Branišovská 31, CZ–370 05 České Budějovice, Česká republika
Úvod Návštěvníci Šumavy mohou stále častěji spatřit pasoucí se stáda skotu na rozsáhlých lukách a pastvinách, které od poválečného období až do nedávné doby – tedy celých 50 let! – ležely ladem, případně se na nich proháněly vojenské tanky. Stáda skotu se dnes stěhují také na bývalé pastviny po vojenských statcích, které byly zrušeny po r. 1989. Šumavské louky a pastviny, získávané postupným odlesňováním krajiny (a z těchto důvodů označované termínem „druhotné bezlesí“), jsou cenným přírodně-kulturním dědictvím, které tu po sobě zanechalo původní německé a česko-německé obyvatelstvo nacházejíce na nich svou obživu sedlačením po několik dlouhých staletí. Nesmírně cenné jsou historické údaje o způsobech tradičního hospodaření na Šumavě (SOLAR 1993, ZEITHAMMER 1902, aj.). Z literárních údajů i historických fotografií je dobře patrná převaha volně kombinované pastvy skotu, ovcí, koz a koní. Zatímco exploatační aktivity původního obyvatelstva se negativně podepsaly na stavu šumavských lesů, na nelesních plochách došlo k situaci zcela opačné: krajina významně získala na estetičnosti a druhové pestrosti jak v rámci rostlinných tak i živočišných společenstev. V pravidelně kosených a přepásaných travních porostech nacházejí uplatnění nejen původní druhy rostlin, ale i celá řada bylin a trav z předšumavských květnatých luk. Spolu s rostlinami se z předhůří na horské louky stěhují také rozmanití živočichové, především hmyz a ptactvo. S vyhnáním německého obyvatelstva po r. 1945, završeném likvidací příhraničních šumavských osad, dochází k naprostému úpadku tradičního hospodaření na šumavských pláních. Místo něj nastupuje v 60. letech éra tzv. socialistického zemědělství v podobě velkoplošných rekultivací a meliorací luk, scelování jednotlivých parcel do rozsáhlých zemědělských honů a přehnojování travních porostů. Na druhé straně tu však zůstávají rozsáhlé plochy luk a pastvin ležet ladem. Je víc než jasné, že takovéto závažné změny ve využívání krajiny citelně naruší až rozvrátí dřívější harmonické soužití rostlin a živočichů, neboť větší část druhů není schopna přizpůsobit se životu v novém prostředí. Výsledkem je redukce druhové pestrosti v krajině. Zatímco při rekultivacích dochází k rychlému a rapidnímu úbytku druhů, v opuštěných porostech probíhá snižování druhové bohatosti postupně. Hromadící se stařina nejprve dusí nízké a pomalu rostoucí byliny. Většinu ladovitých ploch postupně kolonizují agresivní bylinné druhy (kupř. ostřice třeslicovitá, metlice trsnatá) nebo náletové dřeviny (bříza, vrby). Odborníky zjištěný fakt, že druhotné bezlesí hostí v současné době až dvě třetiny vyšších rostlin z celé vrcholové části Šumavy (PRACH & al. 1996), nepochybně vypovídá o nutnosti cíleného obhospodařování šumavských travinných ekosystémů. Jaký způsob využití nelesní
51
krajiny však zvolit, aby plně vyhovoval požadavkům ochrany přírody a zároveň uživil samotné zemědělce? Nejschůdnější cestou k zajištění pravidelné péče o šumavské louky se jeví tzv. šetrná (extenzívní) pastva skotu, jejíž obnovou lze navázat na dlouholetou tradici pastevního hospodaření na Šumavě trvající až do r. 1945. Tento způsob pastvy, spočívající v zatížení pastviny max. jedním kusem dobytka na 2 ha (KRTOUŠ 1995), je zároveň i ekonomicky přijatelný pro nynější zemědělce – ovšem za nezbytné finanční výpomoci z podpůrných dotačních programů Mze a MŽP. V současné době se v NP Šumava pastevně obhospodařuje ca 5000 ha travních ploch (V. KRTOUŠ – os. sdělení). Ve své disertační práci započaté na podzim r. 1998 se pokouším o podrobný monitoring vegetačních změn ve vypásaných porostech vybraných polopřirozených luk v NPŠ. Výzkum je zčásti podporován z finančních prostředků grantového projektu „Funkce horských luk při různých způsobech jejich obhospodařování“ (GA ČR 206/99/1410) a interního projektu Biologické fakulty JU. Metodika Pro podrobnější monitoring vegetačních změn na pastvinách byly zvoleny tyto lokality: Zhůří u Svojší (sušší i podmáčené zrašelinělé louky), Horská Kvilda (pastvina západně od obce), Kvilda (pastevní areály kolem obce), Knížecí Pláně (pastviny východně a jihovýchodně od obnoveného hřbitova), Zahrádky u Borových Lad (květnaté louky po obou stranách silnice, nivní louky po levém břehu Teplé Vltavy). Průběh pastvy je orientačně sledován také v pastevních areálech na Dobroníně, Jelenově, samotě Puchingerdorf, Bučině (Furík) a v bývalých VVP Stodůlky a Dobrá Voda. Nadmořská výška u lokalit se pohybuje v rozmezí 850 až 1100 m n. m. Před prvním vypásáním v daném roce jsou v porostech pořizovány fytocenologické snímky ke zhodnocení vegetační variability zkoumaných luk. Během pastevního období je na jednotlivých lokalitách odhadem zjišťována intenzita okusu u přítomných rostlinných druhů a jejich preference při spásání. Tato sledování jsou prováděna vždy v průběhu jednoho týdne po cca 20–25 denních pauzách. Pro podchycení intenzity vypásání se na každé lokalitě zaznamenává doba pastvy, počet ks zvířat, kategorie a také plemeno. Od pol. května 1999 probíhá ve společenstvu s dominantní metlicí trsnatou (Deschampsia caespitosa) monitoring vegetačních změn jak v plochách spásaných tak v plochách nespásaných. Značná pozornost je věnována vlivu pastvy na populační biologii jednotlivých druhů s detailním zaměřením na dominanty sledovaných porostů a chráněné či ohrožené taxony. U druhů jsou sledovány především tyto parametry: a) působení sešlapu a okusu v odlišných pastevních termínech na vitalitu a obrůstání rostlinných druhů, b) možnosti jejich vegetativního i generativního rozmnožování (spojeno s fenologickým pozorováním), c) uplatnění půdní semenné banky v pastvou rozrušeném travním drnu, uchycování a přežívání semenáčků. Výčet studovaných rostlinných společenstev 1. Svaz Violion caninae SCHWICKERATH 1944 – porosty s dominantní Nardus stricta (vzácně i s Calluna vulgaris); porosty s Agrostis capillaris a Festuca rubra; druhově bohaté nízkostébelné cenózy bez výraznějších dominant 2. Svaz Calthion TÜXEN 1937 em. LEBRUN et al. 1949 – zapojené porosty vlhkých až mokřadních luk s Deschampsia caespitosa a Bistorta major (příp. plus Carex nigra); poros52
ty mezofilních luk s Avenella flexuosa a Bistorta major; vysokostébelné porosty v nivách s Alopecurus pratensis a Deschampsia caespitosa; porosty podmáčených luk z okruhu as. Scirpetum sylvatici RALSKI 1931; porosty mezofilních stanovišť s dominantním Holcus mollis, pícninářsky nehodnotné porosty s Carex brizoides. 3. Svaz Polygono-Trisetion BRAUN-BLANQUET et TÜXEN ex MARSCHALL 1947 – polokulturní středněvysokostébelné porosty (obvykle s vyšším zastoupením Ranunculus acris, Geranium sylvaticum, Alchemilla sp.). 4. svaz Caricion fuscae KOCH 1926 em. KLIKA 1934 – porosty nízkých ostřic z okruhu as. Caricetum goodenowii J. BRAUN 1915 a Willemetio-Caricetum paniceae MORAVEC 1965. 5. Svaz Caricion rostratae BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963 – ostřicová společenstva rašelinných luk s Carex rostrata a Sphagnum sp. U skotu chovaném šumavskými zemědělci převažují masná plemena – především Hereford, dále Aberdeen Angus, Simmental, občas jen chován i Charolais nebo Skotský náhorní skot. Při převodném křížení se uplatňuje Český červenostrakatý skot. Výsledky Ve většině zkoumaných typů vypásaných porostů začíná docházet ke zvyšování druhové pestrosti provázené diversifikací vegetačních typů v důsledku pravidelného odstraňování biomasy i díky tomu, že skot dává při výpasu přednost travám před dvouděložnými bylinami. Kladné vlivy pastvy: 1. Potlačuje agresivní bylinné druhy (včetně pícninářsky bezcenné Carex brizoides). 2. Prosvětluje porost, čímž podporuje konkurenčně slabé druhy ve spodním bylinném patře: Carlina acaulis, Euphrasia rostkoviana, Leontodon hispidus, Lychnis flos-cuculi, Pilosella officinarum, Polygala vulgaris, Thymus pulegioides, Veronica officinalis aj. nevyjímaje ani chráněné a vzácnější druhy: Arnica montana, Botrychium lunaria, Coeloglossum viride, Leucorchis albida, Parnassia palustris, Pilosella lactucella. 3. Podporuje regeneraci porostů z přechodné i vytrvalé půdní semenné banky (B EKKER 1998, GRIME 1979). Paznehty zvířat je rozrušován travní drn a vznikají mezery s obnaženou půdou, na níž se úspěšně ujímají semenáčky četných lučních druhů včetně chráněných taxonů: Gentianella praecox subsp. bohemica, Pedicularis palustris, P. sylvatica, Pinguicula vulgaris – tj. krátkověkých rostlin odkázaných na neustálou regeneraci ze semen. Odrůstající semenáčky byly zjištěny také u dvou chráněných trvalek: Arnica montana a Gentiana pannonica. 4. Na paznehtech zvířat a ve výkalech jsou přenášena semínka lučních druhů po pastevním areálu (Pedicularis sylvatica, Calluna vulgaris, Campanula rotundifolia aj. – BAKKER 1989). 5. Většina chráněných lučních druhů není spásána nebo jen okrajově, např. kvetoucí lodyhy Arnica montana. Překvapivě často jsou spásány hořké listy i květní lodyhy Gentiana pannonica, kterému se důkladně vyhýbá pouze Skotský náhorní skot. Větší kolonie hořce je nutné vyplotit z pastvy. 6. Mladé náletové dřeviny jsou úspěšně likvidovány okusem a odíráním. 7. Při realizaci pastvy se jeví jako optimální způsob vymezování plošných pastevních areálů, pravidelně přepásaných v průběhu celé vegetační sezóny, neboť: (a) plochy jsou procházeny a vypásány velmi nerovnoměrně (oblíbená vs neoblíbená místa), což podporuje vegetační rozrůzňování bylinných porostů, (b) je možné obnovit komunikaci mezi navzájem izolovanými populacemi určitého druhu a odvrátit tak riziko jejich postupné degenerace. Velmi aktuální záležitost u většiny chráněných lučních druhů! 53
8. V porostech dlouhodobě ležících ladem dochází již po prvním roce pastvy k výraznému zlepšení využitelnosti píce zvířaty v důsledku aktivizace růstu mladé hmoty. 9. Na vypásaných plochách vyniknou působivé krajinné prvky jako kamenné snosy, roztroušené balvany, zbytky kamenných zídek, úvozových cest, zavodňovacích struh či kamenných přejezdů. Záporné vlivy pastvy: 1. Plošně rozšířené druhově chudé porosty s dominantní Deschampsia caespitosa a Carex brizoides jsou vůči pastevním zásahům nejvíce rezistentní. Obě dominanty lze však postupně zredukovat kombinací pastvy a mulčování (Kvilda, Zahrádky). 2. Porosty svazu Calthion, rozšířené na vlhkých místech s kolísající hladinou spodní vody a živinami bohatší půdou, pravidelně zakyselovanou dešťovými srážkami, jsou často znehodnocovány nadměrným rozvojem sítiny rozkladité (Juncus effusus), kterou skot nespásá. 3. Mokřadní louky je žádoucí přepásat až během letního období, kdy podzemní voda zaklesává pod půdní povrch a nedochází k nadměrnému rozšlapání terénu s nepříznivými důsledky pro vegetaci. Citlivé jsou zejména širokolisté byliny (Crepis paludosa, Senecio rivularis, Valeriana dioica, Willemetia stipitata) a rašeliníky (Sphagnum sp.). 4. Zvířata mají tendenci se při pastvě seskupovat do jednotného stáda. Vytváření menších oddělených skupinek bylo pozorováno u Skotského náhorního skotu, Aberdeenů a mladých býků různých plemen. 5. V blízkosti ohradníků a napajedel, kde je intenzita sešlapu největší, může během pastvy dojít k poškození populací některých chráněných rostlinných druhů (kupř. orchideje, Gentiana pannonica, Aconitum callibotryon), podobně jako při častém přecházení stáda po strmém svahu (eroze půdy) nebo přes potoční brody. Další praktické postřehy: 1. Na pastvinách nebyl dosud zaznamenán jediný rostlinný druh, který by zůstal absolutně netknutý včetně jedovatého oměje šalamounku (zatím vždy bez tragických následků pro zvířata). 2. Kvalita výpasu je u jednotlivých plemen i kategorií znatelně rozdílná; nejméně vybíraví jsou Herefordi a Skotský náhorní skot, nejvíce Český červenostrakatý skot, zejména jalovice. Býci s oblibou vyhledávají skupinky náletových dřevin, které mechanicky likvidují. 3. Do každého pastevního areálu doporučuji zaplotit trvale zamokřenou plochu sloužící jako kaliště, které vyžadují zvířata zejména v horkých letních dnech. Kaliště se může stát atraktivní botanickou lokalitou, jak o tom svědčí bohaté kolonie Pinguicula vulgaris a Pedicularis sylvatica na Zhůří nebo vitální populace dnes vzácného Pedicularis palustris na Horské Kvildě. Semena těchto druhů mohou být navíc roznášena po okolí s bahnem ulpívajícím na srsti zvířat. Závěr Obnovou šetrné pastvy na polopřirozených loukách NPŠ prokazatelně dochází ke zvyšování druhové pestrosti v daném území i k podpoře vitality populací chráněných druhů rostlin. Hlavní zásluhu na tom mají lidé, kteří se rozhodli zasvětit svůj život zvelebování krásné horské krajiny – celoroční dřině bez tučných výdělků, svátků a dovolené. Šumavští zemědělci, s nimiž se pravidelně setkávám při své práci, jsou lidé sečtělí a nepovrchní, kteří dokáží být stále nad věcí a umějí se radovat i z maličkostí. Vděčím jim za spoustu zajímavých postřehů, nápadů a moudrých myšlenek, za které bych jim chtěla touto cestou upřímně poděkovat.
54
Literatura BAKKER J. P., 1989: Nature Management by Grazing and Cutting. Geobotany, 14: 1–397, Dordrecht. BEKKER R. M,. 1998: The Ecology of Soil Seed Banks in Grassland Ecosystems. Rijksuniversiteit, Groningen. GRIME J. P., 1979: Plant Strategies and Vegetation Processes. The Pittman Press, Great Britain. KRTOUŠ V., 1995: Extenzivní zemědělství v podmínkách chráněného území. Šumava, 8: 4–5. PRACH K., ŠTECH M. & BENEŠ J., 1996: Druhotné bezlesí – opomíjená složka biodiversity Šumavy. Silva Gabreta, 1: 243–247. SOLAR J., 1993: Šumavské pastvinářství. Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, 30/1: 33–34. ZEITHAMMER L. M., 1902: Šumava, kraj a lid. České Budějovice, 302p p.
55
