PARTNERSKÝ SPOLEK SMRŢOVKA v roce 2006
Mnoho úspěchů v roce 2007 Alles gute im Jahre 2007
Bonne année 2007
Milí přátelé, máme za sebou rok 2006. Byl to rok jako většina jiných, ale jako kaţdý byl samozřejmě i úplně jiný neţ léta před ním i po něm. Stejný byl jako ostatní léta poslední doby v tom, ţe jsme si ţili svoje ţivoty v klidu, podle svých schopností a píle. Důleţité je, ţe nás uţ nikdo neřídí, nevychovává a nekontroluje, zda náhodou nevedeme nepovolené řeči a zda chodíme dostatečně řádně na schůze a školení. To uţ máme definitivně za sebou. Jen se nám občas zdá, ţe by toho úředního dohledu a strašení mohlo být ještě méně. Rok 2006 nás překvapil svým začátkem, svou záplavou sněhu a nekonečnou arktickou zimou. A stejně neobvykle končil nekonečným podzimem. Byl to také rok plný voleb, kdy si chytrý občan uvědomil, ţe můţe svým názorem a hlasem věci veřejné ovlivnit. A ti, kteří této příleţitosti nevyuţili, mohou nadávat jen sami sobě. Víme jak jednoduché je se schovávat doma u pece a jen tak nadávat na ty nahoře. Ale proč jsem se nepokusil tam nahoru prosadit toho, komu věřím? Proč dát z pohodlnosti šanci těm, které nechci? Naštěstí u nás ve Smrţovce je většina těch odpovědných a poctivých občanů a s výsledky voleb můţeme být spokojeni. A můţeme tedy věřit, ţe naši zastupitelé budou pracovat pro nás a stejně dobře jako dosud. Byl to také další rok našeho členství v EU. A ukazuje se, ţe naše členství je úspěšné a ţe výhody vysoko převyšují nevýhody. Samozřejmě, ţe se na nás nevalí hromady zlaťáků pro nic a za nic, ale také nás nikdo neohroţuje a neokrádá. A pokud jsme znechuceni třeba dovozem odpadů z Německa, měli bychom si včas uvědomit, ţe bez našich občanů, kteří smlouvy na dovozy podepsali a vyinkasovali ze ně peníze, by je sem Němci nikdy nevozili. Dobře se bráníme, ale také bychom se měli postarat i o ty bezohledné z nás, co v tom mají prsty. Také rok činnosti našeho spolku proběhl jako jiná léta. Mezi našimi akcemi vynikl výlet do Západních Tater. Byl příkladem, jak dobře připravená akce všechny účastníky nadchne a věřím, ţe i přitáhne do spolku další spoluobčany. Poněkud stagnuje spolupráce s našimi partnery v zahraničí, ale věřím, ţe zájem o spolupráci a vzájemné styky, poznávání a sbliţování trvá. Potřebuje to jen nové nápady a snad i novou krev, nejlépe mladou. Snaţíme se udělat maximum pro zpestření ţivota v našem městě a věřím, ţe se nám to daří. Ţe by to mohlo jít lépe platí zde, jako to platí všeobecně. Nejsme tady a nescházíme se jen pro svoji zábavu. Spolek je tu pro všechny a osobně poděkuji kaţdému z vás, kdo přivede nové členy a hlavně nové členy aktivní a plné nápadů. František Spálenský předseda PSS
RAMMENAU spřátelené město v Horní Lužici Městečko Rammenau leţí v líbezné a přátelské vrchovině Horní Luţice. Tento kraj nám připomíná okolí naší Smrţovky, jen kopce nejsou tak vysoké, svahy tak strmé a procházky nevedou stále jen z kopce do kopce. Ale z vyhlíky, ke které nás rammenauští vandrovníci dovedli, byl krásný rozhled. Viděli jsme městečko a samoty v údolích, uprostřed dobře obdělávaných polí a luk. Podél potoků se lesklo mnoho rybníků jako perličky. A na vrších byly všude okolo přívětivé lesy. Na jihu tvořil obzor 589 m vysoký Voltenberg u české hranice a za ním hory na území šluknovského výběţku. Lesy jsou v tomto chráněném území plné zvěře, které se zde daří. A pamatuje se na ní, jak o tom svědčí i most pouze pro zvěř postavený v lese přes nedalekou dálnici A4. Dějiny tohoto území, které sousedí jak s námi,tak i s Polskem jsou v mnohém podobné našim a v mnohém odlišné. Protoţe byla Luţice několikrát částí Zemí koruny české, budeme se více věnovat těm obdobím, které jsou nám společné. Původní hluboké lesy luţické vrchoviny byly po odchodu germánských kmenů do jiţní Evropy jen řídce osídleny. Od 6. století se sem začali stěhovat Slované, kteří se mísili se zbytky původních obyvatel a osídlení houstlo. Slovanský kmen Miličanů vybudoval několik hradišť, z nichţ největší bylo na místě nynějšího Budyšína. Od 10. století si však vládu v zemi předávají němečtí velmoţi, čeští a polští králové. Roku 1156 předal císař Barbarossa Horní Luţici do rokou krále Vladislava II. jako říšské léno. Za vlády Přemyslovců dochází k povolávání kolonistů z Německa, kteří osídlují hlavně dosud nepřístupné hornaté části země. Čeští králové a míšeňstí biskupové zakládají kláštery a města. V té době dostal Budyšín roku 1213 městská práva od Přemysla Otakara I. a roku 1228 bylo zaloţeno i Rammenau. Ale 1253 po smrti Václava I. ztrácejí Přemyslovci v Luţici vliv. Aţ roku 1319 začíná získávat území Jan Lucemburský a Horní Luţice se tak stává na dlouhou dobu jednou ze zemí Koruny české. V této neklidné době se na ochranu obchodních cest a proti loupeţivým rytířům spojilo šest hornoluţických měst a to Bautzen, Görlitz, Kamenz, Lauban (nyní v Polsku), Löbau a Zittau a vytvořily roku 1346 Spolek šesti měst –Sechsstättebund-, který se stal na určitou dobu rozhodující silou v kraji. Práva tohoto spolku potvrdil i Karel IV. Za husitské revoluce zůstala celá Luţice katolická a přijala za krále Zikmunda. Proto také okolo roku 1425 velmi utrpěla nájezdy východočeských sirotků, kterým se nepodařilo dobýt jen Budyšín a Zhořelec. Z náboţenských důvodů neuznali Luţičtí ani volbu Jana Poděbradského a stali se tak jednou ze zemí, kde vládl jako český král
Matyáš Korvín. Aţ po jeho smrti byly Čechy, Morava, Slezsko i Luţice sjednoceny pod vládou Vladislava Jagellonského. Jako jedna ze zemí koruny české měla v té době Luţice svůj zemský sněm a vrchní soud. Po vymření Jagellonců se roku 1526 vlády ujímají Habsburkové. Klidné údobí za vlády Maxmiliána II. a Rudolfa II. je vzdor náboţenským sporům, spojeným s postupem reformace, dobou rozvoje hospodářství a hlavně vzdělanosti. Ale třicetiletá válka po roce 1618 ( bitva na Bílé Hoře) tuto prosperitu končí. A končí i vláda Habsburků. Roku 1635 postupuje císař Luţici saskému kurfürstovi. Od toho data se cesty Luţice a Čech defitivně rozcházejí. Pod saskou vládou byla Luţice uchráněna pronásledování nekatolíků. V Luţici se v té době usadilo mnoho uprchlíků z Čech. Následkem této tolerance se Luţice brzo vzpamatovala z ran třicetileté války a proţívala okolo roku 1700 období klidu a blahobytu. Ale to skončilo roku 1740. Po něm tři velké války znovu přinesly bídu a utrpení. Na vídeňském kongresu roku 1815 muselo Sasko, jako Napoleonův spojenec, odstoupit Prusku nejen Dolní Luţici, ale i severovýchodní část Horní Luţice s městem Zhořelcem. V 19. století se Luţice, spolu s celým Saskem, stala částí Německé říše a proţívala společně s ní všechna období slávy průmyslové revoluce i válečných pádů. Specifický pro Luţici je snad jen útlak Luţických Srbů za nacistické říše. V roce 1945 prošla Luţicí fronta. Poničen byl Budyšín a další města. Vyjímkou byl Kamenec, který se vzdal Rudé armádě a byl ušetřen. Po válce se Luţice stala částí bývalé NDR. Po pádu berlínské zdi a úpravách v roce 1990 se stala Horní Luţice částí Svobodného státu Sasko. Osudy Luţice a Čech jsou si od konce 2. světové války velmi podobné, a proto si s obyvateli Rammenau tak dobře rozumíme. Rammenau, které v roce 2008 oslaví 780 let od svého zaloţení, je, hlavně v Německu, široce známé hlavně tím, ţe tu stojí nejkrásnější barokní venkovský zámek v Sasku. Tento státní zámek, postavený v letech 1721 aţ 1737, byl v roce 1999 velkoryse restaurován. Rammenauský zámek stojí v rozlehlém parku a po skutečně velkorysé obnově je krásný nejen z venku, ale i uvnitř. Zrcadlový sál, vzácné tapety a krásná malba schodištní haly rozhodně stojí za shlédnutí. Rammenau však není jen zámek. Zajímavá je i prohlídka městského vězení s výstavou místních dějin. Ocenili jsme i dřevěnou stodolu, upravenou prací dobrovolníků na společenskou místnost, hlavně proto, ţe jsme v ní zaţily několik velice přátelských setkání s rammenauskými občany. Rammenauští také s hrdostí udrţují památky na svého rodáka, známého osvícenského filozofa J.G.Fichteho, ţáka I.Kanta. Z mnoţství příleţitostí ke sportovnímu vyţití vyniká velmi pěkné devítijamkové golfové hřiště. Aktivní zde jsou i četné spolky. Sto let jiţ oslavil spolek pro péči o domovinu. Obdivuhodní jsou místní vandrovníci, to jest skupina čilých penzistů, kteří se věnují poznávání zajímavého okolí Rammenau. A čilí jsou téţ místní hasiči. Díky nim a našim hasičům se vlastně začala spolupráce mezi našimi městy. A věříme, ţe i s jejich pomocí se bude naše spolupráce dále rozvíjet.
VALNÁ HROMADA PSS 8. března 2006 Schůzi zahájil předseda spolku František Spálenský. Z jeho zprávy o činnosti spolku v roce 2005 vyplynulo, ţe se všechny plánované akce se podařilo uskutečnit.Velmi se vydařily oslavy 100. výročí Smrţovky a potěšující byla hojná účast z Weidenbergu i z Rammenau. Jako obvykle se vydařil i tábor mládeţe ve Weidenbergu. Závěrem předloţil návrh plánu činnosti na rok 2006. Ze zprávy Aleny Černé o hospodaření vyplynulo, ţe finanční situace je dobrá. Marek Hotovec informoval o táboře mládeţe ve Weidenbergu a upozornil na potíţe s údrţbou dětského hřiště u Parkhotelu. Bylo rozhodnuto, ţe v roce 2006 spolek zorganizuje nebo se bude podílet na těchto akcích (během roku se však ukázalo, ţe některé akce nebylo moţné zrealizovat): 1. Výlet vlakem do Dráţďan 2. Výlet po stezce k pramenům Nisy s úklidem a opékáním buřtů 3. Jarní turistika na Jizerce 4. Oprava hřiště u Parkhotelu 5. Turistický výlet do Rammenau 6. Výlet do Rammenau na přehlídku koňských spřeţení 7. Stanový tábor mládeţe ve Weidenbergu 8. EURION 9. Turistický zájezd do Roháčů 10. Výlet po stezce k pramenům Nisy s úklidem turistické stezky 11. Výlet do Dinoparku v saském Kleinwelka 12. Andreasmarkt ve Weidenbergu 13. Mikulajda 14. Vánoční pohoda na Smrţovce
Z výletu k pramenu Nisy – 29.dubna
VÝLET PO STEZCE K PRAMENU NISY 29.dubna 2006 Tentokrát nám počasí nepřálo. Bylo nevlídně. většinou pršelo, vítr, občas sníh a na stezce byly polámané stromy, asi jako pozdrav letošní tuhé zimy. Velmi pomohl Standa a jeho dvě sekerky. Pod rozhlednou na Černé studnici jsme si trochu vydechli, posilnili se česnečkou a při náhodném sluníčku udělali dokumentární snímek otuţilců. Potom honem dolů k prameni Nisy. Tady bylo vzdor chladu vše připraveno a oheň hřál. Jendovi pomáhala Jana Jakouběová. Jejich buřty byly momentálně snad ty nejlepší na světě. Bylo nás i přes nepřízeň počasí 22 vytrvalců a sedm dětí. Všichni jsme se dobře bavili, jen Kahánkova Punťa a psí slečna Lucinka se staraly o rozruch.
VÝLET NA BRAMBERK Dne 7. května 2006 V neděli 7. května přijelo 51 hostů z Rammenau, zástupci města, hasiči, členové Heimatsvereinu i zaslouţilí vandrovníci. Spolu s našimi se vydali na cestu po Smrţovském vyhlídkovém okruhu za tentokrát hezkého počasí. Skupina vyrazila sviţně kolem Vyhlídky a dál přes louky do Záhoří, kde obětavá Dáša Hladíková připravila pro ţíznivé oazu.
Pivo i minerálky přišly k chuti. Dospělí se občerstvovali a děti - Kačenka, Honzík, Eliška, Matěj, Šimon a Daniel z Rammenau - druţně řádily okolo. Pokračovalo se jiţ rozváţněji do kopce kolem bývalé jelení ohrady do Maxova na oběd U Hrocha. Po obědě a prohlídce kostela další stoupání, na Bramberk. Rozhled z věţe však stál za to stoupání. Po oddechu se šlo zpátky domů lesem k fotbalovému hřišti v Lučanech. Děti rozpoutaly v lese divokou šiškovou válku, které se zúčastnili skoro všichni a nikdo z pocestných neunikl zásahům. Vycházka skončila v Parkhotelu malým závěrečným pohoštěním.
JARNÍ ÚKLID A OPRAVA HŘIŠTĚ U PARKHOTELU 13. května 2005 Týden po návštěvě z Rammenau jsme se sešli na dětském hřišti u Parkhotelu. První parta – třinácti muţů ţen a pěti dětí - se věnovala práci na dětském hřišti. Muţi s nástroji opravovali a čistili klouzačku a prolézačky. Bylo potřeba nahradit poškozené dřevěné části, provést důkladné odstranění všech nebezpečných hran a vykukujících suků, o které by se děti mohly zranit a pak vše natřít. Ţeny a staří pánové se věnovali hrabání listí, kterého bylo pod stromy úctyhodně. Pan Matura s valníkem se měl co otáčet. Druhá parta, vedená Dášou, šla čistit zanesený pramen Nisy a jeho okolí. I zde bylo napadaného listí, větví a bahna opravdu hodně. Ale zvládli jsme to a pohled na čistou mokřinu, plnou ţlutých blatouchů byl potěšující. Dohodli jsme se, ţe podobné akce jsou nutné a ţe je budeme opakovat.
VÝLET VLAKEM DO DRÁŽĎAN 14. května 2006 Abychom si uţili toho, ţe Smrţovka má přímé vlakové spojení s cizinou, uspořádali jsme výlet německým rychlíkem do Dráţďan. V 7 hodin ráno nás do vlaku nastupovalo 16 Smrţováků. Moderními pohodlnými vagóny cesta rychle ubíhala. Uţ po 10. hodině jsme byli v Dráţďanech. Ty jsou na první pohled čistší, upravenější a podle obchodů, i bohatší neţ byly v době NDR. Bývalá ruina vybombardované Frauenkirche na Neumarktu je zcela zrestaurována do původní krásy a vypadá nádherně. I další památky svědčí o péči, která je jim věnována. Naši však byli zvědaví i na současný ţivot a tak si prohlédli i trh, nějaké obchody a naopomenuli navštívit i cukrárnu, kde ochutnali německé dobroty. V roce 2007 si výlet zopakujeme.
STANOVÝ TÁBOR MLÁDEŽE VE FRANCII 30. července až 5. srpna 2006 Pro organizační obtíţe se letos stanový tábor nepodařilo zajistit.
EURION 19. až 20.srpna 2006 Jako jiţ tradičně to i letos na náměstí pod Zámečkem vonělo. U stánků partnerských spolků z Weidenbergu a našeho bylo trvale rušno. Naši spoluobčané jiţ vědí, co u těchto stánků mohou očekávat : veselou společnost dobrých přátel, dobré pohoštění, dobrou náladu a pomoc v boji s tou protivnou ţízní.
TURISTICKÝ ZÁJEZD DO ROHÁČŮ 28. září až 1.října 2006 Autobus plný nadšených turistů vyrazil ze smrţovského náměstí ještě za tmy. Cesta byla dlouhá a teprve v poledne jsme přejeli slovenskou hranici. Odpoledne jsme zastavili pod Oravským hradem. Tento hrad ze 13.století je skutečně mohutný a šplhá se od první brány nahoru, vysoko na strmou skálu. Prohlídka je směs historie, kultury a tělocviku. Kaţdý, kdo zdolal těch 600 schodů na citadelu byl nejen udýchán, ale i ohromen překrásným výhledem.
Kolem dokola hory a mezi nimi políčka u řeky a pastviny na kopcích. Staří Oravané museli být doopravdy chlapi, aby se v těch horách uţivili. Ale kdyţ jsme potom dorazili do Zuberce, přesvědčili jsme se, ţe těch hor můţe být ještě více. V Zuberci jsme byli ubytování v chatách hotelu Tatrawest. Bývalé rekreační středisko je pěkně upravené. Ubytování bylo pohodlné a hlavně bylo všude teplíčko. Večer pod horami uţ byl citelně studený a navíc poprchávalo. Večeře byla výborná a po ní se skoro všichni zúčastnili přátelského posezení. Ráno svítilo sluníčko a tak nás autobus vezl na parkoviště pod horami veselé a plné radostného očekávání. U bufetu u Tatliakova plesa jsme byli hned. Odtud šla většina po dobré stezce Smutnou dolinou k Roháčkým plesám. Plesa jsou čtyři a stezka neúnavně stoupá aţ k tomu poslednímu ve výšce 1719 m.n.m. Je tu doopravdy krásně. Tichá voda mezi skalami, okolo ní zeleň a kam pohlédneš, tam horský hřeben zářící ve slunci. Pochopili jsme, proč se zde jezírkům říká plesa - vţdyť při pohledu na ně, srdíčko zaplesá. Posezení u něho bylo milé, ale od čtvrtého plesa k vodopádu Spálenou dolinou se šlo více seskoky neţ chůzí. Hlavně pro artrózy v kolenou to byla výborná masáţ. 40 m vysoký vodopád trochu zaniká, protoţe je v lese. Parta mladých a zdatných si turu doplnila o výstup na Roháče přes sedlo Rákon a
Volovec. Tito sportovci se vyšplhali aţ do výšky 2125 m.n.m., na coţ jsme byli pyšní všichni společně. Abychom si po túře vylízali utrpěné rány, přesunuli jsme se na druhou stranu Západních Tater do Liptova, kde je aquapark Tatralandia. Myslím, ţe pobyt ve vodě teplé 38° a masáţe u nejrůznějších trysek byl balzám pro naše duše i těla a hlavně noţičky. Díky tomuto uspořádání programu jsme mohli večer opět v klidu posedět a hlavně další den znovu vyrazit po svých.
Program v sobotu byl méně náročný, ale pestrý. Nejdříve jsme si prohlédli Muzeum oravské dědiny v Brestové. Odtud se opět ti zdatní vydali do Oravice pěšky Látanou dolinou přes Lúčnou, 1562 m.n.m. vysokou horu na polské hranici. Ti skromnější se přesunuli autobusem do Oravice na oběd. Po obědě se šlo podél říčky Oravice do Juráňové doliny. To je krásná soutěska, jako vytrţená ze Slovenského ráje. Cesta není dlouhá, ale náročná hlavně svým častým lezením po ţebříkách nahoru a dolů. Bylo to krásné, ale byli jsme rádi, kdyţ jsme na sedle Umrlá dosáhli vrcholu a po odpočinku se vydali krásnou Bobroveckou dolinou zpět. Večer jsme se opět vykoupali, tentokrát v Meander Parku. To je krytý bazén vyuţívající termální vodu navrtanou v hloubce 1606 metrů. Večer bylo dojemné rozloučení v našem hotelu. Neděle byla věnována zpáteční cestě. Vraceli jsme se opět přes hory do Liptova a okolo Liptovské Mary podél Váhu do Ţiliny. Tam byla přestávka na prohlídku města a občestvení a pak uţ dlouhá cesta domů. Zájezd byl vynikající, všichni se vrátili nadšeni. Závěrem je nutno poděkovat Aleně Černé za nápad, dokonalou přípravu a výbornou organizaci celé cesty. Na úspěchu se také podílí Pavel Popr svým dokonalým řízením pohodlného autobusu a ochotně poskytovaným doplňkovým stravováním a zaháněním ţízně.
PO NAUČNÉ STEZCE K PRAMENŮM NISY 4. listopadu 2006
Tradiční výlet byl z různých důvodů odkládán a uskutečnil se aţ 4. listopadu. Tomu odpovídalo počasí, napadl sníh. I kdyţ nebyla velká zima a procházka byla příjemná, úklid odpadl. Nahoře na Černé studnici jsme se ohřáli a posilnili na cestu dolů. U pramene Nisy mezitím Marek přichystal vyvrcholení výletu. Oheň hezky hřál, buřty chutnaly a tak se hezky sedělo a povídalo. Na závěr jsme si slíbili, ţe na jaře bude úklid dvojnásob důkladný.
VÝLET DO DINOPARKU V SASKÉM KLEINWELKA 14. října 2006 Na cestu se v 7 hodin ráno vydal skoro plný autobus, z asi 30 cestujících bylo 15 dětí. A hlavně děti se na příšery nejvíc těšily. Jeli jsme nejdřív do Rammenau, kde se nás ujali členové Spolku pro péči o domovinu, kteří nás ve svém spolkovém domě pohostili vydatnou a chutnou svačinou. Takto posíleni a s doprovodem čtyř obětavých členů Heimatvereinu jsme odjeli do Dinoparku. Dinopark je daleko větší, neţ jsme očekávali. Obrovských dinosaurů se tam „ prohání“ spousta a z většiny jde strach, vţdyť někteří jsou aţ 4 m vysocí. Naštěstí nejsou ţiví. Děti jimi byly uneseny. A kdyţ objevily v parku prolézačky, sjíţďěčky, sítě na lezení a mnoho jiných atrakcí, byly jak u vytrţení a nechtělo se jim pryč. Ale čekal na nás ještě velmi hezký labyrint, vytvořený z tújí. Najít cestu do jeho středu nebylo lehké, ale byla to velká zábava . Odjeli jsme dost neradi v 17 hodin, abychom byli doma včas k večeři. Výborný nápad, děti byly nadšeny.
ANDREASMARKT VE WEIDENBERGU 25. a 27. listopadu 2006 V letošním roce se premiérově podařilo zajistit společné ubytování pro všechny smrţovské účastníky Andreasmarktu. To samozřejmě přineslo lepší zábavu i organizační zjednodušení. Tak jako pokaţdé se Andreasmarkt vydařil. První večer jsme se sešli v turistické ubytovně, kde jsme byli my ubytovaní, s Němci a Francouzi a všichni si zatančili. Andreasmarkt přinesl dobrou zábavu, plno pohody a příjemnou vánoční atmosféru. Večer po Andreasmarktu jsme si všichni promrzlí „partneři“ vychutnali zaslouţenou večeři a s přáním setkání v příštím roce jsme se rozloučili.
MIKULAJDA 5. prosince 2006 Na Lidickém náměstí 5. prosince čekali netrpěliví občánkové na příchod Sv. Mikuláše. Aby čekání lépe ubíhalo, připravili ţáci 8. a 9. třídy pod vedením Lucky Spálenské hry. Soutěţilo se v jedenácti disciplinách s plným zaujetím. Pak konečně přišel Mikuláš se svoji druţinou za doprovodu koled. A Mikuláš – ten letos byl, role sv. Mikuláše se letos ujal sám předseda spolku František! Dětem se povídání s ním moc líbilo, i kdyţ měly hlásky pěkně rozklepané. Závěrečné promítání pohádky proběhlo tentokrát na Zámečku. A to ţe den byl podzimní bez sněhu a mrazu nikomu nevadilo.
VÁNOČNÍ POHODA 17. prosince 2006 Vánoční pohoda nebyla letos tak vánoční, jak si přejeme. Nebyla zima a co nejhůře, nebyl sníh. Ale to nakonec neodradilo ani nás, ani Weidenberské. Oba stánky nabízely obvyklé dobroty. U bramboráků se ujala nová krev – bývalý starosta Vladimír. Před stánky byl stále hrozen kupujících a obsluhy stačily poptávce jen s nejvyšším nasazením. Brzo odpoledne bylo vyprodáno a pak se jiţ obsluhy i zákazníci věnovali druţné zábavě. Před rozchodem si všichni popřáli „Veselé vánoce“ a „Za rok na shledanou“ !
Plánované akce spolku na rok 2007 8.3. 31.3. 28.4. 5.5. nebo 12.5. nebo 26.5. 10.6. 28.7. – 5.8. 18. – 19. 8. 22.9. 27.9. – 2.10. říjen 24. – 25.11. 5.12. 16.12.
Valná hromada Výlet do Dráţďan Výlet k pramenu Nisy a úklid turistické stezky Výlet na Říp Koňská spřeţení v Rammenau Letní tábor ve Weidenbergu Eurion Výlet k pramenu Nisy Turistický zájezd do Tyrolska Výlet pro Rammenau Andreasmarkt Mikulajda Vánoční pododa
