PARRÉSIA Revue pro východní křesťanství 5 (2011)
Šéfredaktoři: Pavel Milko a Michal Řoutil
Čestný předseda redakční rady: Jan Blahoslav Lášek Redakční rada: Walerian Bugel, Marek Dospěl, Vojtěch Kubec, Marina Luptáková, Jana Nováková, Monika Šlajerová, Václav Ventura, Gorazd J. Vopatrný Výkonná redaktorka: Jana Nováková Jazyková úprava: Michal Karas, Markéta A. Hubová V rámci edice Pro Oriente. Dědictví křesťanského Východu vydává nakladatelství Pavel Mervart ve spolupráci s Ústavem východního křesťanství Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Orthodoxií – vzdělávacím centrem při pravoslavném katedrálním chrámu v Praze 2 (Resslova 9a) Příspěvky procházejí recenzním řízením. Nevyžádané rukopisy se nevracejí Periodicita: ročenka Pokyny pro autory viz na http://www.parresia.cz/cz/o-nas/pro-autory Webová prezentace (s ukázkami): www.parresia.cz Adresa redakce: Michal Řoutil, Farní 1, 789 01 Zábřeh na Moravě, e-mail:
[email protected] Adresa nakladatelství: Pavel Mervart, P. O. Box 5, 549 41 Červený Kostelec Grafická úprava: Jan Blažíček Na přední straně obálky: Jiří Nosek: Chor virap (olej na plátně, 120 cm x 160 cm), foto © I. Nosková; na zadní straně obálky: hymnus sv. Kříže s neumatickým zápisem – převzato z prvního tištěného arménského Hymnáře (Amsterdam 1665). Tisk: PBtisk, s. r. o., Příbram Distribuce: Kosmas, s. r. o. (www.kosmas.cz) a nakl. Pavel Mervart (www.pavelmervart.cz) ISBN 978-80-7465-031-4 ISSN 1802-8209
Zemřel koptský papež Šinúda III.* Marek Dospěl
17. března 2012, po více než čtyřiceti letech v úřadu, odešel papež Alexandrie a patriarcha Stolce sv. Marka, Jeho Svatost Šinúda III. Milionům lidí po celém světě a hlavně v Egyptě tato zpráva přinesla žal i nejistotu. Stosedmnáctý patriarcha na Markově Stolci v této linii provedl koptskou církev přes nelehké časy sádátovského režimu až do éry rodícího se nového řádu po svržení prezidenta Husního Mubáraka na jaře 2011. Během svého patriarchátu Šinúda přispěl k nebývalé obrodě koptské církve i narovnání vztahů s ostatními křesťanskými církvemi, přičemž se nevyhýbal ani civilní politice, právě naopak – jeho politická stanoviska ho dovedla až k vážnému střetu se státní mocí zosobněnou tehdy prezidentem Anwarem as-Sádátem (1970–1981) a přinesla mu několikaletou internaci. A přestože některé hlasy uvnitř církve mu později vyčítaly příliš tolerantní postoj, nebo dokonce spojenectví s prezidentem Mubárakem (1981–2011), zůstával vždy symbolem jednoty koptů a jejich sebevědomí, ale především byl nezpochybnitelnou duchovní autoritou a milovaným otcem. Budoucí papež Šinúda III. se narodil v jihoegyptském městečku Sallam asi 15 km severozápadně od Asjútu 3. srpna 1923 jako Naẓír Džajjid Rawfá’íl. V rodině, která brzy po jeho narození ztratila matku, byl nejmladším z osmi dětí. Nižší stupně základní školy absolvoval v koptské škole, později chodil do americké školy v dolnoegyptské Banhá. Střední školu absolvoval v káhirské * Tento text vznikl v rámci Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově č. 14: Archeologie mimoevropských oblastí; podprojekt: Výzkum civilizace starověkého Egypta. S použitím odborné literatury, oficiálních dokumentů koptské církve i denního tisku, na které ovšem s ohledem na povahu textu blíže neodkazuji. U transliterovaných arabských slov se snažím zachovávat znění v moderní egyptské arabštině, ačkoli někdy se nabízejí i jiné možnosti (např. řecká podoba jmen nebo znění v klasické arabštině).
Parrésia 5 (2011), s. 337–342
337
Marek Dospěl
čtvrti Šubrá. Veden k životu odpovědného křesťana se Naẓír celkem logicky ve věku šestnácti let aktivně zapojil do církevního vzdělávacího hnutí nedělních škol. V letech 1943–1947 studoval na Káhirské univerzitě dějiny a angličtinu. Po získání bakalářského titulu z dějin roku 1947 začal učit na střední škole sociální vědy, angličtinu a dějiny, zatímco po večerech docházel do káhirského teologického semináře. Když v říjnu 1949 seminář absolvoval, dostal možnost tam vyučovat. Zároveň vyučoval i v mnišském semináři v káhirské čtvrti Hilwán a navštěvoval doktorandské kurzy z archeologie a klasických studií na Káhirské univerzitě. Tehdy také začal působil jako výkonný redaktor měsíčníku nedělní školy. V červenci roku 1954 odešel do kláštera Dér as-Surján ve Wádí an-Natrún, aby se tam oddal životu asketického mnicha. Tehdy také přijal mnišské jméno Antúnius as-Surjání a v srpnu 1958 přijal i kněžské svěcení. Jako velice vzdělaného a duchovně vyspělého řádového kněze, který měl za sebou roky rozjímavého života v jeskyni a hovořil arabsky, anglicky, francouzsky i koptsky a četl také řecky, latinsky a amharsky, ho tehdy úřadující papež Kirillus VI. vysvětil 30. září 1962 na biskupa pro církevní vzdělávání a jmenoval ho děkanem káhirského teologického semináře. Za papeže (al-bábá ) koptské církve byl vybrán 31. října 1971, po smrti Kirilla VI., a na Markův Stolec usedl 14. listopadu t éhož roku jako Šinúda III. Jméno Šinúda odkazuje k jedné z největších budovatelských postav v dějinách koptské církve, k archimandritovi Šenútemu (4. a 5. století), který je znám jako vlivný organizátor mnišského života, výjimečný kazatel a vzdělanec. Tyto kvality a důrazy bylo možné sledovat i na osobě zesnulého papeže. Zásadní význam mnišství a života v usebranosti se u Šinúdy III. projevil v podpoře klášterů, jejichž počet během jeho panování několikanásobně vzrostl, a to navzdory omezení ze strany státní moci. Sám papež obvykle trávil tři dny týdně v klášteře, a byl to jistě i jeho osobní příklad, co způsobilo nebývalý nárůst počtu mnišských povolání a přivedlo do klášterů mladou generaci. Jeho důraz na vzdělání se promítl do sféry kléru i laických členů církve. Ve funkci biskupa pro církevní vzdělávání se Šinúda zasadil o otevření nových teologických seminářů v zemi a později v roce 1989 během návštěvy Spojených států amerických inauguroval semináře v New Jersey a Los Angeles. S vědomím jeho velké důležitosti podporoval tzv. hnutí nedělních škol, do něhož se zapojil už jako šestnáctiletý mladík. Toto hnutí církevních škol organizovaných při kostelech po celé zemi a vzdělávající lid v Písmu vzniklo již roku 1918, ale do oficiálního systému vzdělávání kléru bylo integrováno teprve v polovině století a stalo se klíčem k obrodě náboženského života koptské církve. Sám papež Šinúda III. byl považován za velkého teologa a učence obecně. Za svůj život napsal přes sto knih teologického i pastoračního zaměření, včetně více než tří desítek titulů dostupných nyní v angličtině. Tehdy se nazývala Fuadova Universita, podle egyptského krále Fu’áda. 338
Zemřel koptský papež Šinúda III.
Lepší dosažitelnost pastorační péče řešil zakládáním nových biskupství (včetně všeobecného biskupství pro mládež) a pastorační správu rozšířil i do odlehlejších míst země vysvěcením stovek kněží a jáhnů. Zavedl také veřejnou volbu biskupů, kvůli jejímuž prosazování byl v roce 1966 zbaven úřadu děkana teologického semináře, když kritizoval korupci při udělování biskupských úřadů. Ještě v úřadu biskupa stál u zrodu církevního dvoutýdeníku al-Kiráza, jehož byl roku 1965 prvním editorem. V listopadu 1993 zřídil Ústav pro pastorační péči. Šinúda III. byl charismatickým řečníkem a jeho kázání byla a jsou nadále šířena knižně, na audio a videokazetách i po internetu. Jeho silná mediální Anglická verze některých čísel je k dispozici online na http://www.copticpope. org/modules.php?name=Sections&op=viewarticle&artid=62. 339
Marek Dospěl
přítomnost byla nejen výsledkem nebývalého rozvoje a vlivu sdělovacích prostředků v posledních desetiletích, ale také plodem Šinúdových komunikačních schopností a pastoračního zápalu. Během jeho působení v úřadu koptského papeže početně narostla koptská komunita také mimo Egypt a vznikla řada koptských kostelů v Evropě, Asii, Austrálii a obou Amerikách, z nichž mnohé on sám při svých cestách vysvětil. Šinúda III. se ujal vedení koptské církve v době, kdy římskokatolická církev začínala žít z plodů Druhého vatikánského koncilu a kdy se vzájemnému dialogu otvíraly také další křesťanské církve. Tohoto ducha sblížení sdílel i Šinúda III., který již v roce 1971 absolvoval setkání s katolickými a pravoslavnými teology ve Vídni a následně se stal prvním alexandrijským patriarchou, který po schismatu z roku 451 navštívil Vatikán. Později se setkal také s hlavami pravoslavných církví v Kónstantínopoli, Antiocheji, Moskvě, Rumunsku, Bulharsku, ale také s katolickými patriarchy východních církví. V jeho pojetí měla být vytoužená jednota křesťanských církví založena na jednotě víry, nikoli jurisdikce. V tom duchu se také podílel na formulování několika prohlášení a komuniké ohledně vyznání víry sdíleného s jinými církvemi. Za jeho patriarchátu se koptská církev stala řádnou členkou Světové rady církví, Blízkovýchodní rady církví a Celoafrické konference církví. Šinúda od prvních let pontifikátu vystupoval proti islamizaci politického a univerzitního prostředí ve své zemi. Zároveň se vždy stavěl za práva palestinského lidu ve Svaté zemi a vytrvale odmítal, aby křesťané konali poutě do okupovaného Jeruzaléma. To vše ho znepřátelilo s prezidentem Sádátem a vyneslo mu několikaletou internaci, která trvala i v prvních letech prezidentování Husního Mubáraka. Ačkoli ho politické a společenské změny v Egyptě stavěly do složitých situací, vždy usiloval o smír mezi církví a státem i mezi křesťany a muslimy. Označení „papež Arabů“ mu patří právem. Šinúda pochopitelně toužil po rovnoprávném postavení koptů ve státě; absurdně potom zněla obvinění některých islamistů z protiislámských postojů a nabourávání národní jednoty. Vleklá zhoubná nemoc ukončila jeho život v sobotu 17. března 2012 v sídle koptských patriarchů v káhirské čtvrti Abbásíja. Brzy po zveřejnění smutné zprávy začaly k patriarchátu proudit davy truchlících koptů, kteří pak až do pohřbu měli možnost vzdát mu čest v katedrále sv. Marka, kde bylo jeho tělo vystaveno oděné do vyšívaných rouch a sedící na trůnu sv. Marka. Pohřeb se konal v úterý 20. března. Po slavné liturgii byly ostatky třikrát blaženého papeže převezeny k uložení do kláštera sv. Pišoje (Dér Anbá Bišúj ), který byl léta jeho druhým domovem – tam byl od roku 1981 internován, dokud ho v lednu 1985 prezident Mubárak nepovolal zpět do Káhiry; vracel se tam pak často, aby se věnoval kontemplaci a čerpal síly pro vykonávání svého úřadu. Koptský kostel nejblíže k hranicím s Českou republikou se nachází ve Vídni, další jsou např. v Berlíně nebo Mnichově. 340
Zemřel koptský papež Šinúda III.
S odchodem Šinúdy III. se opět otevřela diskuze ohledně procedury pa pežské volby. On sám byl roku 1971 vybrán podle principů, které byly zavedeny roku 1957 a zdůrazňovaly důvěru v Boží prozřetelnost. Církevní synod nejprve shromáždil nominace, načež se komise složená z členů synodu a výz namných laických představitelů církve dohodla na třech kandidátech. Mezi nimi se nakonec rozhodlo losem, poté co byla jejich jména napsána na samostatné lístky, vložena do krabice položené na oltáři a dítě se zavázanýma očima jeden z lístků vytáhlo. Jedním z požadavků na kandidáty bylo nejméně 15 let strávených v klášteře. A právě tento bod je nyní předmětem diskuzí. Někteří jsou dokonce pro otevření úřadu sekulárním biskupům. Svým způsobem 341
Marek Dospěl
představuje tato diskuze pokračování procesu laicizace v koptské církvi, který započal už koncem 18. století. Šinúda III. opustil svůj lid v době, kdy nejen koptové hledí s obavami do mlžné budoucnosti egyptského národa, jenž mátožně hledá spravedlivější společenské uspořádání a stabilitu. Jeho nástupce bude muset čelit novým politickým, sociálním i pastoračním výzvám a roli mu neulehčí ani to, že do úřadu nastoupí po nesmírně respektovaném a charismatickém předchůdci, jedné z nejvýznamnějších osobností naší doby.
Poznámka redakce: V neděli 18. listopadu 2012 byl v katedrále sv. Marka v Káhiře intronizován do úřadu nejvyššího představitele koptské církve biskup Teodoros (anbá Tawadros), žák a přítel zesnulého papeže Šinúdy III.
342
