Parky města Mostu dříve a nyní publikace o městské zeleni

Parky města Mostu dříve a nyní publikace o městské zeleni

Autor: Kateřina Chabrová, DiS., Ing. Vít Joza, Bc. Dana Kovaříková Odpovědný redaktor: Ing. Milena Vágnerová Grafická úprava: Martina Černá Publikaci vydalo Ekologické centrum Most pro Krušnohoří (Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s.) Vydání první Počet stran: 86 Elektronická publikace © 10/2014-11/2015 Ekologické centrum Most pro Krušnohoří (Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s.) tř. Budovatelů 2830/3 434 01 Most Tel: 800 195 342 E-mail: [email protected] www.ecmost.cz

Publikace vznikla za finanční podpory Hospodářské a sociální rady Mostecka a statutárního města Most. Publikace je neprodejná.

V souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským (dále jen zákon) je publikace zaměstnaneckým dílem autorů, zaměstnanců Výzkumného ústavu pro hnědé uhlí a.s., jejichž majetková práva Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s. dle §58 zákona, vykonává. Nikdo tedy nemá právo bez vědomí a souhlasu vykonavatele práv dílo jakkoliv měnit, upravovat, používat jinak než v ucelené formě či používat jako zdroj obohacení.

Parky města Mostu dříve a nyní

Obsah 1. Úvod ........................................................................................................... 1.1 Krajina Mostecka a její historie .......................................................................... 1.2 Městská zeleň a její historický vývoj ................................................................ 1.2.1 Zeleň v období starověku .......................................................................... 1.2.2 Zeleň v období středověku ........................................................................ 1.2.3 Novověké zahrady ....................................................................................... 1.2.4 Renesanční zahrady .................................................................................... 1.2.5 Barokní zahrady ........................................................................................... 1.2.6 Anglický přírodně krajinářský park .......................................................... 1.2.7 Průmyslová revoluce ................................................................................... 1.2.8 Socialistická krajina .................................................................................... 1.3 Význam zeleně ve městě ..................................................................................... 1.4 Druhy zeleně ve městě ........................................................................................

5 7 10 11 12 13 13 13 14 14 14 15 16

2. Parky v historickém městě Most ................................................................. 2.1 Husovo náměstí ..................................................................................................... 2.2 Vrbenského náměstí ............................................................................................. 2.3 Václavské náměstí a kostel sv. Václava ............................................................ 2.4 Jungmannovy sady ................................................................................................ 2.5 Riegrova ulice ......................................................................................................... 2.6 Sady u Běly .............................................................................................................. 2.7 Dvořákovy sady ...................................................................................................... 2.8 Soukenická ulice..................................................................................................... 2.9 II. náměstí ................................................................................................................ 2.10 Wilsonovy sady ................................................................................................... 2.11 Park u pivovaru ....................................................................................................

17 22 23 23 24 25 25 26 26 27 28 30

3 Parky a další zeleň v současném městě Most ............................................... 3.1 Parky ......................................................................................................................... 3.1.1 Park Zahražany ............................................................................................. 3.1.2 Park v ulici Slovenského národního povstání ........................................ 3.1.3 Park v ulici Československé armády ........................................................ 3.1.4 Park u Oblastního muzea ........................................................................... 3.1.5 Park v ulici Žatecká („Park přátelství“) ................................................... 3.1.6 Park v ulici Josefa Skupy („U zpívající fontány“) .................................. 3.1.7 Park u sportovní haly („Centrální park“, „Park Střed“) ......................... 3.1.8 Park v ulici U stadionu ................................................................................ 3.1.9 Park u kina Mír (u městské knihovny a ZUŠ) .......................................... 3.1.10 Park ve čtvrti pod Lajsníkem .................................................................. 3.1.11 Park v ulici Družstevní (u dopravního podniku) ................................ 3.1.12 Park v Zahradní čtvrti ............................................................................... 3.1.13 Park Hrabák ................................................................................................

31 32 33 37 39 41 42 44 47 50 52 55 57 58 59

3


4

3.2 Lesoparky ................................................................................................................. 3.2.1 Lesopark Šibeník ........................................................................................... 3.2.2 Lesopark Hrabák ........................................................................................... 3.3 Ostatní ....................................................................................................................... 3.3.1 Rekreační areál Hněvín ................................................................................ 3.3.2 Příměstský rekreační celek vrchu Ressl ................................................... 3.3.3 Park u děkanského chrámu – arboretum ................................................. 3.3.4 Evropsky významná lokalita Kopistská výsypka .................................... 3.4 Péče o zeleň v čase ................................................................................................. 3.5 Budoucnost parků v Mostě ...................................................................................

62 62 66 67 67 70 72 73 73 74

4 Závěr ............................................................................................................

75

5 Přílohy .......................................................................................................... 5.1 Přehled dřevin v parcích Mostu ..........................................................................

77 78

6 Literatura .....................................................................................................

83

1

Úvod


Kdysi v minulosti bylo Mostecko úrodnou zemědělskou oblastí, která se rozkládala mezi úpatími Krušných hor a Českého středohoří, podél břehů říčky Bíliny. Potenciál významného zemědělského regionu však vzal za své s objevením ložisek hnědého uhlí a nejprve pozvolný, později však intenzivní rozvoj těžební činnosti obrátil vývoj zdejší krajiny doslova naruby. Ačkoliv zahrady, vinice i sady by městu Most velice slušely, jeho osud se nakonec ubíral zcela jiným směrem. Přitom ještě v polovině 19. století bylo Mostecko důležitým producentem obilí, vína, chmele, brambor, ovoce a zeleniny. S rozvojem průmyslu na konci století nedocházelo k omezení zemědělské činnosti regionu, ale naopak: se zvýšenou potřebou potravin se zemědělství ještě zintenzivnilo a k výše jmenovaným plodinám přibyla cukrová řepa. Mimochodem, stará známá odrůda hrušně „koprčka“ (nebo také koporečka či Liegelova máslovka) byla vyšlechtěna právě na Mostecku. Když žijeme delší dobu na jednom místě, změny nevnímáme tolik, jako když jej někdo navštíví s odstupem delší doby. Stejně je tomu tak i v našem městě: navenek stabilní sídelní celek prochází tu většími, tu menšími změnami, které si v každodenním rytmu města obvykle ani neuvědomujeme. Ti, kteří pamatují začátky budování nového Mostu, si nejspíš vzpomenou, jak vypadaly v 60. a 70. letech budované plochy veřejné zeleně. Dnes jsou tytéž parky mnohdy o dost jiné, často se změnily spíše k horšímu. A kdo dnes ví, že Most byl před několika desetiletími právem nazýván městem růží a téměř v každém parku byl bazének s vodotryskem či jiný vodní prvek, osvěžující vzduch i pohled návštěvníka parku? Právě parky a další městská zeleň nám totiž poskytují každý den tolik potřebný prostor pro odpočinek a relaxaci. Možná je právě teď čas si připomenout, jaké byly, jsou a jaké by také mohly být parky v našem městě. S cílem upozornit na význam městských parků, potřebu jejich údržby a rozumného nakládání s nimi i jejich neklesající význam ve městech, vznikla i tato publikace.

Obr.: Panorama města Most z roku 1602, J. Millenberger [50].

Upozornění: Publikace nenahrazuje mapování dřevin v Mostě, výčet rodů a druhů v jednotlivých parcích není obvykle zcela kompletní, ale pouze orientační, s přihlédnutím a vyzvednutím neobvyklých a mimořádných rodů, druhů, případně i kultivarů.

6


1.1 Krajina Mostecka a její historie Za první písemný údaj o krajině pod Krušnými horami jsou považovány vzpomínky židovského obchodníka Ibrahíma ibn Jákuba, cestujícího Německem a slovanskými zeměmi v letech 965 a 966. V části jeho vzpomínek jsou popsány zvláštnosti přírodního prostředí kolem Komořanského jezera na toku řeky Bíliny, kde krajinu utvářely rozsáhlé mokřiny a močály. Rok 1040 – první zmínku o existenci Mostu nacházíme v Kosmově Kronice české. Pons Gnevin iuxta fluvium Belinam (Hněvův most nad řekou Bílinou) je uveden při líčení válečných událostí mezi německým císařem Jindřichem III. a knížetem Břetislavem I. v letech 1039 a 1040 [47]. Most je nejprve tržní osadou na křižovatce starých dálkových cest a přechodem přes Komořanské jezero. Osada je patrně po roce 1210 přenesena na pravý břeh řeky Bíliny, kde se tržiště mohlo prostorově více rozvinout. Tržiště se ve spojitosti s rostoucím významem hradu, postaveného v letech 1238-1248 na místě původní tvrze na vrchu Hněvín, změnilo ve významné hospodářské středisko [47]. Jako město je Most zmiňován v listině z roku 1247, zakládací listina se ale nedochovala. Most měl však charakter města již před tímto datem. V té době byl Anežkou Přemyslovnou vyzván řád Křižovníků s červenou hvězdou k zakládání špitálů s komendou v důležitých městech. Křižovníci se usadili na předměstí města, kde dostali farní kostel sv. Václava s přilehlou vsí stejného jména. Přistavěli špitál s komendou a změnili původní funkci kostela ve špitální kostel. V roce 1253 vlastnictví potvrdil Václav I., bratr Anežky Přemyslovny [22]. V polovině 13. století zde začali stavět svůj kostel také minorité a po roce 1283 byl zřízen magdalenitkami klášter i kostel na Zahražanech. Charakteristickou dominantu nad vznikajícím městem vytvářela tvrz na vrchu dnes nazývaném Hněvín. Její založení je připisováno Hněvovi z rodu Hrabišiců, patřícím k nejstarším českým panským rodům. Tento rod kolonizoval území Mostecka od konce 12. století. V letech 1238-1248 nechal Václav I. vybudovat na místě tvrze kamenný hrad. Díky jeho umístění bylo možno střežit zemskou hranici a navazující obchodní cesty (nejdůležitější byla zemská cesta z Prahy do Freibergu v Sasku; její hlavní linii určovaly Janov, Křižatky a Mníšek). Město Most se rozvíjelo a bohatlo nejen díky obchodu, ale také díky zemědělské činnosti v jeho okolí. Podle dochovaných zakládacích listin města byl Most zařazen mezi královská města roku 1273 Přemyslem Otakarem II. Nadějné vyhlídky na rozvoj města Most zmařil veliký požár, který město postihl dne 11. března 1515. Nebyl sice prvním (požáry město postihly již v letech 1321, 1334, 1395, 1455) ani posledním, ale byl dosud nejhorším. Poškozen byl i raně gotický farní kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1253–1257. Vlivem krále Vladislava Jagellonského se dostalo městu okamžité pomoci a značné podpory tím, že osvobodil město od veškerých poplatků. To, co oheň zničil, bylo brzy obnoveno a nové sociální a hmotné vybavení města nejen předčilo dobu minulou, ale dosáhlo nejvyšších hodnot v projevu výtvarném. V roce 1517 začala obnova pozdně gotického děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie s barokní zvonicí, jehož stavba byla svěřena Jakubu Heilmannovi ze Schweinfurtu. Kostel byl vysvěcen v roce 1594 [14]. Byly stavěny nové měšťanské domy s kamennými patry namísto dřevěných a hrázděných. Budovy byly vystavěny již v pozdně gotickém a renesančním slohu a řada z nich se stala dominantami nového města. Výrazným symbolem obnovovaného města se stala nová renesanční radnice postavená do roku 1553. Výstavbu města, zničeného požárem pomohlo financovat také vinařství na Mostecku, o němž první zmínky pochází z roku 1207 a 1209. Pěstování révy zde rozšířili řeholníci z cisterciáckého kláštera v Oseku, pražského kláštera na Zderaze a minoritského kláštera v Mostě a vinařství se tak stalo spolu s pěstováním chmele hlavním zemědělským odvětvím. V Mostě, jako jediném městě

7


v Čechách, vlastnil každý majitel nemovitosti také vinici. Již v 15. století přesáhl počet vinařů 500 osob a podle práva vytvořili v Mostě samostatný vinařský cech [22]. V této době mělo město Most tři náměstí, čtyři brány, pevné hradby a dvě předměstí. Obyvatelstvo bylo převážně německé [22]. Na začátku 16. století se Krušnohoří začalo měnit vlivem těžby ložisek mědi a stříbra a město Most se na čas stalo nejdůležitějším báňským centrem v Evropě. Objevení ložisek mědi a stříbra vedlo k založení báňských měst a vesnic, například Hory Svaté Kateřiny. Těžební činnosti využívalo i město Most. Leželo v úrodném podhůří a plnilo tak funkci zprostředkovatele potravin a zásobovalo báňská města v horách. Po roce 1547 bylo město Most potrestáno za odboj proti Ferdinandovi I., do města byl dosazen císařský rychtář, konfiskace pozemkového majetku a městských důchodů uvrhly město do tísnivé finanční situace, která je v 2. polovině 16. století prohloubena neúrodou, půjčkami králi, drahotou, hladem v r. 1582, třemi požáry v letech 1575, 1578, 1583, morem a tureckými válkami. Most se hluboce zadlužoval a dluhy splácel dalších sto let. V roce 1595 město Most koupilo od císaře Rudolfa II. hrad Hněvín se všemi jeho 12 vesnicemi a statky. Ve skupování okolních statků pokračovalo i počátkem 17. století. V té době bylo město Most mocným feudálem, jehož území sahalo od zemské hranice v Krušných horách až do jižní části dnešního Mostecka. V průběhu třicetileté války (1618-1648) se v držení města i hradu postupně vystřídala císařská, saská i švédská vojska. V roce 1639 Most obsadili Švédové, v jejichž držení byl do konce války. Příčinou zvýšeného plenění města byla snaha o dobytí hradu Hněvína. Po válce Most upadl do stagnace a ztratil svůj hospodářský i politický význam. Obyvatelé města Mostu žádali císaře Ferdinanda III. o povolení zbourat hrad, který pro ně byl zdrojem utrpení. Císař jim vyhověl a hrad Hněvín byl v letech 1651-53 zbourán. Obtížnou poválečnou situaci Most překonal teprve počátkem 18. století, kdy se začaly konsolidovat hospodářské poměry. Na jeho vývoj ale zapůsobily i důsledky válek o Slezsko, kdy Most musel platit válečné kontribuce. Konsolidace hospodářských poměrů se začala projevovat až od druhé čtvrtiny 18. století. Stagnaci Most kompenzoval stavebním a uměleckým ruchem. Počátkem 19. století ovlivnily život ve městě napoleonské války, Mostecko se stalo pro vojska průchozí oblastí. V první polovině 19. století Most zbořil své středověké hradby. Roku 1820 postihl Most další veliký požár, při kterém shořelo 214 domů a řada městských a církevních budov. Počátkem 19. století byla na městských pozemcích zahájena těžba uhlí na dole Zlatá trojka, až do 60. let 19. století se ale jednalo o primitivní dolování. Od 70. let 19. století začal rozvoj průmyslového podnikání na území města. Zásadní obrat přinesl roku 1870 prodloužení železnice z Ústí nad Labem do Chomutova vedoucí přes Most, což znamenalo spojení mosteckých dolů s širším odbytištěm, k dolování převzaly velké akciové společnosti. Během krátké doby vzniklo směrem k Souši, Dolnímu a Hornímu Jiřetínu, Janovu a Hornímu Litvínovu jedno důlní zařízení vedle druhého. Malé šachty zanikaly ale vlivem malých zisků a podnikatelé pochopili, že v uhelném průmyslu nemohou podnikat individuálně. Úlohu těžařů tak převzaly důlní společnosti se zahraničním kapitálem. Od 80. let 19. století se začalo těžit nejmocnější ložisko nejkvalitnějšího hnědého uhlí v prostoru mezi Duchcovem a Mostem. Koncem 19. století vlivem technického pokroku byly otevírány vetší povrchové lomy a hnědé uhlí se stalo nejžádanější surovinou. Lomová těžba vtiskla Mostecku jednostranný ráz průmyslové oblasti [14, 21, 22].

8


Poslední čtvrtina 19. století město zcela pozměnila. Prudce stoupl počet obyvatel, došlo k přílivu českého obyvatelstva, byla zahájena mohutná výstavba bytů. Rozsáhlá stavební činnost, která byla průvodním jevem měnících se podmínek a poměrů, pokračovala i počátkem 20. století. Ve 30. letech 20. století skončily stavební dějiny starého Mostu. Po 2. světové válce začala výstavba nových čtvrtí. Ve 20. století došlo v důsledku rozšiřování těžby uhlí k zániku mnoha obcí na Mostecku a k přesunům obyvatel do okolních měst. Rozvoji těžby hnědého uhlí byly podřízeny i změny ve vývoji samotného Mostu. S těžbou, ale i dalším průmyslovým růstem, těsně souvisel i růst počtu obyvatel města. Ještě v roce 1850 měl Most jen 3 935 obyvatel, okolní vsi pak dohromady dalších 1 272. Počet obyvatel Mostu postupně narůstal, takže město mělo k roku 1900 celkem 21 417 obyvatel. Do roku 1950 se počet obyvatel významně neměnil, v tu dobu ve městě žilo 25 165 lidí a v okolních obcích pak dalších 6 467. S postupným zánikem jednotlivých obcí docházelo k přesunu obyvatel do Mostu. Díky tomu stoupl počet obyvatel v roce 1961 na 43 621. Na zánik obcí neměla vliv jen těžba samotná. V novém městě pro tolik obyvatel musel být zajištěn i přísun pitné vody, proto byla krajina využita i pro vytvoření vodních děl jako jsou přehrady a vodní nádrže. K roku 1980 bylo v Mostě evidováno již 59 027 obyvatel, a o 11 let později (1991) pak užší aglomerace Mostu čítala 68 978 obyvatel [3, 9, 12, 32]. K 1. 1. 2014 to bylo jen 67 332 obyvatel, tedy méně než v roce 1991 [2]. Přibývajícím občanům města bylo třeba poskytnout nové bytové prostory. V průběhu druhé světové války byla proto zahájena výstavba nových sídlišť při úpatích Resslu a Širokého vrchu. Na tato sídliště, krátce po 2. světové válce, navázaly postupně realizované projekty dalších komplexů domů v prostoru kolem Žatecké ulice a dnešní ulice Československé armády. V roce 1964 vláda vydala rozhodnutí o likvidaci Mostu, která byla realizována od roku 1967 a ukončena 1982 [47]. Původní starý Most postupně ve 20. století zcela pohltila velkolomová těžba, která navázala na hlubinnou těžbu z 19. století; severovýchodní sousedství města pak zcela změnila Střimická výsypka. Město Most, které by se dnes mohlo významem historických památek směle měřit s jakoukoli památkovou rezervací v zemi, prožilo v průběhu 20. století proměnu, která nemá na území České republiky obdoby. Z historického města zůstala zachována pouze velmi malá část. Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě, jeho bezprostřední okolí a jižní úpatí Hněvína s torzem starých Zahražan je dnes posledním zbytkem někdejšího významného sídelního celku s více než 700letou historickou tradicí [3, 9, 32, 37, 40]. Tab.: Vývoj počtu obyvatel a domů ve starém městě Most. [44] Rok 1651 1843 1869 1890 1921 1930 1950

Počet obyvatel 407 3 378 6 308 14 894 27 239 28 212 25 165

Počet domů ? 487 539 ? 1 402 ? 2 113

Zdroj údajů J. Sýkorová: Zmizelé domovy, 2002 J. Sýkorová: Zmizelé domovy, 2002 J. Sýkorová: Zmizelé domovy, 2002 J. Sýkorová: Zmizelé domovy, 2002 Místopis ČSR, 1929 J. Sýkorová: Zmizelé domovy, 2002 Statistický lexikon obcí republiky Československé 1955

9


1.2 Městská zeleň a její historický vývoj Městská zeleň je rozsáhlý pojem, do nějž lze začlenit množství forem a prvků, jež jsou součástí obcí a měst, kde zastupují přírodu, se kterou je člověk přirozeně spjat. Mohou to být například parky, také městské zahrady, lesoparky, aleje a stromořadí nebo hřbitovy. Nezapomínejme ale na trávníkové plochy, nejrůznější záhony a záhonky i samostatné osázené mobilní nádoby na pěší zóně či rozkvetlé truhlíky zdobící okna a balkony městských domů. Zeleň vnímáme většinou jako běžnou součást města. Její význam pro náš život si mnohdy uvědomujeme teprve s jejím ubýváním a úpadkem. Poskytuje nám osvěžení, duševní uklidnění, včetně estetických zážitků nebo možnosti fyzických aktivit. Proto se stala veřejná zeleň nezbytným doplňkem městských sídlišť [19]. I dnešní podoba různých prvků veřejné zeleně však prošla svým historickým vývojem, stejně tak jako vývoj zahrad a parků a dalších oblastí umění.

Obr.: Most - děkanský kostel, neznámý autor, 1878 [51] 10


1.2.1 Zeleň v období starověku Ráj popisovaný ve Starém zákoně, známý také jako Eden, je vlastně první zahradou, pro někoho bájnou, pro jiného skutečnou. V knize Genesis je psáno: Hospodin Bůh vysázel v Edenu na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval. Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla. 10 Z Edenu vycházela řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtud se rozdělovala do čtyř hlavních toků. [28, 39] 8 9

Už 4 000 let před naším letopočtem v Mezopotámii, mezi řekami Eufratem a Tigridem, můžeme nalézt první „prazahradu“. Právě odtud pocházejí první zmínky o okrasných zahradách a vznikl zde mýtus o zahradě jako symbolu ztraceného ráje, který se postupně včleňuje do tří hlavních náboženství (křesťanství, hinduismu a islámu). Není náhoda, že představa ideální zahrady vzniká právě na území, kde se střídají období extrémního sucha a záplav. Zahrada zde poskytovala luxus, pro který bylo zapotřebí vynaložit veškeré dostupné prostředky. Nejvýznamnějším dokladem o mezopotamském zahradním umění jsou záznamy Řeků a Římanů o visutých zahradách v Babylonu, které byly v antice považovány za jeden ze sedmi divů světa. V období starověku byly zahrady spojovány především s náboženstvím, obětováním bohům nebo také se smrtí. Díky archeologii se můžeme dočíst o rozsáhlých zahradách u hrobek panovníků, kde se pěstovalo především ovoce a rostliny pro lisování éterických olejů. Rozsáhlé pozemky pak sloužily k zajištění květin, nápojů a ovoce, přinášeným zemřelým a bohům jako obětní dary. K chrámům zase vedly aleje stromů střežené sfingami a uvnitř těchto velkolepých komplexů byly vysazovány posvátné háje. Nejzajímavější a nejvěrohodnější důkaz o podobě zahrad ve starověku je zachován díky největší katastrofě římské antiky – výbuchu Vesuvu, který v roce 1979 zasypal popelem Pompeje a Herkulaneum, a tak je uchoval ve stavu, díky kterému můžeme určit i složení vysazovaných rostlin [6].

Obr.: Semiramidiny visuté zahrady s výhledem na Babylonskou věž [24]. 11


1.2.2 Zeleň v období středověku O středověkých zahradách víme už podstatně více, některé se dochovaly až do dnešní doby, a také literatura tohoto období je zachovalejší, dostupnější a četnější. Středověké zahrady se staly protiváhou divoké přírody, která symbolizovala nebezpečí. Proto byly odděleny od okolní přírodní zeleně, jež byla bujná a divoká, nejen ploty, ale především vysokými zdmi, ať už se jednalo o zahrady náležející klášterům a hradům nebo měšťanským domům. V počátcích svého vývoje byly středověké zahrady vytvářeny zejména jako užitkové a jejich estetická hodnota byla často potlačována. Hospodářská hlediska byla podnětem pro praktické uspořádání pozemků pro pěstování především zeleniny, ovoce a léčivých rostlin v pravidelném nebo symetrickém geometrickém členění, s výjimkou islámských zahrad tvořených v duchu tradic orientálních zahrad. Pokud středověká zahrada obsahovala i okrasné prvky, pak byly tyto části zasvěcovány svatým nebo byly okrasné rostliny využity jako květinové dary u oltářů. Nejvýznamnější a nejrozlehlejší zahrady středověku patřily klášterům. Řeholníci využívali historické znalosti o zahradnictví a botanice. Klášterní zahrady sloužily jak k rozjímání a modlitbám, tak i k fyzické práci [6]. Výpěstky kláštěrních zahrad tvořily velkou část jídelníčku obyvatel klášterů. Rostliny měly i symbolický význam a zahradnické práce tvořily významou součást denního programu. Hradní zahrady se rozvíjely postupně s rozvojem panských sídel. Původně malé zahrady byly skromné, tvořené především záhony s bylinkami a zeleninou pro hradní kuchyni a léčivými bylinami. S postupem doby byly na hradní zahrady kladeny vyšší požadavky, kromě rozdělení na část bylinkovou a zeleninovou, přibyly i části osázené ovocnými dřevinami a postupně se začaly rozšiřovat i okrasné prvky a místa pro odpočinek a hry. Kromě okrasných rostlin přibývaly prvky s proudící vodou, loubí z pnoucích rostlin, sedátka apod. Členění zahrady bylo řešeno nízkými zídkami nebo nízce střiženými živými ploty. I měšťané začali využívat části svých parcel pro pěstování zeleniny a bylin, zahrádky však byly většinou skromné, ačkoliv i estetické prvky se již tehdy začaly řidčeji objevovat. Ti z nejchudších, kteří měli možnost pěstovat zeleninu, mohli pak své vypěstované zboží nabízet a prodávat na trhu. Motiv zahrady se ve středověku objevuje i v literatuře a v malířském umění jako křesťanský a světský symbol lásky. Zahrada se stává symbolem nadpozemského ráje, ale představuje i místo pozemských radostí, které jsou často spojovány s erotikou [6].

Obr.: Zobrazení středověké zahrady, Zahrada aristokratů, Pietro de Crescenzi (1495) [1] 12


1.2.3 Novověké zahrady Nová dějinná epocha 15. až 18. století přinesla výrazné hospodářské a sociální změny, zejména vznik buržoazie. Styly a slohy začaly podléhat více módnosti, móda začala být hybnou silou společnosti, módě podléhaly všechny oblasti a sféry, včetně zahrad. Odrážely aktuální vkus společnosti. Po zámořských objevných cestách se do Evropy začaly dostávat exotické rostliny, při univerzitách začaly vznikat první botanické zahrady (1545 Padova, 1580 Lipsko, ...).

1.2.4 Renesanční zahrady Kořeny evropského zahradního umění novověku sahají až do 14. století, kdy v Itálii došlo k renesanci ideálů antického zahradního umění. První pravidla pro zahrady (Deset knih o architektuře, 1485) vypracoval florentský architekt Leon Battista Alberti podle antického vzoru a dopisů Plinia Mladšího. Jednotlivé detaily těchto pravidelně upravovaných zahrad musely být vzájemně provázány a současně propojeny s obytným prostorem, který v té době představovaly velkolepé vily. Terén zahrady byl obvykle plochý, ale vila byla ideálně situována na mírném svahu, aby poskytovala výhled jejím obyvatelům. Díky svažitému terénu bylo využívano vyvýšených teras s pěkným výhledem do okolní krajiny. Charakteristické bylo také využití živých plotů jako estetického prvku, který odděloval jednotlivé plochy v geometrických tvarech. Takto ohraničené pravidelné záhonky byly osázeny květinami, bylinkami, nízkými tvarovanými keři apod. Protínající se cesty byly zdůrazněny výraznými prvky, například tvarovanými stromy nebo fontánami či vodními nádržkami, neboť voda, zvláště ve své dynamické podobě, se stala v renesanci důležitou součástí zahrad, které byly v té době centrem nejrůznějších společenských aktivit. Od okolní krajiny byly zahrady odděleny zdí. První renesanční zahradou v českých zemích je údajně Královská zahrada u Pražského hradu, která byla založena ve 30. letech 16. století [6].

1.2.5 Barokní zahrady Baroko bylo umělecko-kulturním směrem , který vládl v Evropě v 17. a 18. století. Vznikl v Itálii a rozšířil se po celé Evropě a v jejích koloniích. Charakteristickými znaky baroka byly dynamika – snaha o vyjádření pohybu, emotivnost až citová vypjatost, bohatost tvarů i zdobnosti a velkolepost. Barokní zahrady jsou symetrické, disponované podél hlavní osy, kterou nejčastěji tvoří hlavní cesta, kolmo protínáná cestami vedlejšími. Tato geometrizace je však kombinována se složitými dekorativními ornamenty. Barokní sloh dovedl k dokonalosti tvarování živých plotů, nízkých i vysokých, i tvarování jednotlivých dřevin. Pomocí vysokých stěn se vytvářela romantická bludiště, nízké plůtky se používaly k tvorbě trvalých ornamentů, jejichž vnitřní plochy se osazovaly barevnými květinami nebo vyplňovaly barevnými písky či kamínky. Barokní zahrady vystoupily z pozemků ohraničených zdmi a navázaly na volnou okolní krajinu. Byly doplňovány bohatou sochařskou výzdobou, balustrádami, pergolami, terasami, schodišti apod. Důležitou součástí byly četné vodní stavby, jako např. vodotrysky, fontány, kaskády a bazény [6]. Zahradní baroko je spojováno zejména s vládou Ludvíka XIV. ve Francii.

13


1.2.6 Anglický přírodně krajinářský park Myšlenka vytvořit přirozené, ale zároveň komponované prostředí v podobě krajinářské zahrady, vznikla na základě politické a společenské situace v Anglii na konci 17. století. Vznik parlamentu v konstituční monarchii Anglie umožnil neomezenou svobodu tisku, díky tomu se zrodily osvícené filosofické texty. Například básník Alexander Pope propagoval ve svých dílech veliký cit pro přírodu a přírodní estetiku. Anglická krajina se tak stala symbolem svobody a nezávislosti, tedy opakem barokních a renesančních zahrad. Zastřihování stromů a keřů do pravidelných tvarů se považovalo za podmaňování nebo dokonce až za znásilňování přírody. Panovalo přesvědčení, že pravidelné barokní zahrady jsou symbolem politického utlačování. Zásahy do krajiny byly prováděny pouze jako vylepšení ideálního obrazu přírody, což je mnohem náročnější disciplína než komponování pravidelných prvků [6, 19].

1.2.7 Průmyslová revoluce Od průmyslové revoluce měnily zásahy člověka ráz krajiny zásadně. Prostřednictvím industrializace začala společnost přeměňovat dosavadní přírodě blízkou krajinu. Symbolem pokroku v krajině byla železnice, pro kterou byly budovány náspy, zářezy, tunely a viadukty. Krajinný ráz začala výrazně měnit těžba uhlí, železné rudy, vápence, kaolinu a dalších surovin. Také intenzivní vývoj v zemědělství zanechal velmi patrné změny v krajině. Byly regulovány vodní toky, realizovala se stavba hrází a kanálů. V mnoha oblastech byly vykáceny listnaté lesy (zejména bučiny a doubravy) a byly nahrazeny smrčinami [13]. Jednou z hlavních příčin přeměny rozsáhlých lesních celků na smrkové monokultury byl rychlý rozvoj stavebnictví. Až do konce 19. století byla cílená výsadba zeleně výsadou vládnoucích a bohatých vrstev společnosti. Teprve s nástupem velkých společenských změn, zejména vznikem vrstvy postupně bohatnoucích měšťanů v průmyslově se rozvíjejících zemích, můžeme sledovat cílenou výsadbu veřejně přístupné zeleně s okrasnou a rekreační funkcí. Z původních panských a soukromých zahrad se postupně vytvořila nová forma – veřejný sad, který plnil značně odlišné funkce a požadavky: zdravotní, estetické i kulturní a umělecké [19, 43].

1.2.8 Socialistická krajina Diktatura založená na centrálním plánování a na likvidaci jakékoliv samostatnosti měla na krajinu během druhé poloviny 20. století značný vliv. Pozemkovými úpravami byly vytvořeny snadněji obhospodařovatelné lány dlouhé i několik kilometrů. Vznikala tak krajina monotónní, nedostupná, málo členitá, typická monokulturami a nedostatkem stabilních ekosystémů. Snaha o mechanizaci lesního hospodářství od 70. let vedla k opětovné holoseči a zvyšování podílu jehličnatých monokultur na rozsáhlých plochách. Ekologická katastrofa horských lesních porostů v 70. letech způsobená spalováním hnědého uhlí s vysokým obsahem síry byla zapříčiněna také nevhodnou druhovou skladbou (smrkové monokultury místo listnatých nebo smíšených lesů) a zakládáním lesa na nevhodných stanovištích. V této době mizely, z již tak dosti intenzivně využívané zemědělské krajiny, další stabilizační krajinné prvky – louky u pramenů a v nivách potoků, meze, řada polních cest, solitérní a liniové zeleně, remízky, úvozy a plochy zemědělsky nevyužité půdy, jež byly zrekultivovány. Byla vysušena převážná část mokřadů, napřímena a technicky upravena většina potoků a horních toků řek [13]. 14


1.3 Význam zeleně ve městě Zeleň ve městě zastupuje přírodu, k níž má člověk nerozlučné vazby. Parky a další prvky zeleně tak vytvářejí protiklad k množství stavebních hmot, techniky, asfaltu. Účel městské zeleně je tedy především rekreační. Vedle účelnosti a estetiky jednotlivých prvků městské zeleně je třeba mít na zřeteli nejen náklady na vybudování prvků, ale i náklady spojené s následnou údržbou a také bezpečnost občanů [19, 43]. Součástí městské zeleně však nejsou jen parky. Patří sem také trávníky, stromořadí a jiná uliční zeleň, úpravy náměstí, zeleň obytných souborů včetně předzahrádek domů, sadových úprav hřišť a vnitroblokové zeleně. Dále sem patří hřbitovy a urnové háje, školní a botanické zahrady a další. Přírodní prostředí je hlavním nositelem rekreační funkce ve městech i mimo ně. Rekreační účinky vyplývají ze samotných vlastností zeleně, zejména z aspektů psychologických, estetických a hygienických. Uklidňující účinek zelené barvy a přírodního prostředí jako takového na člověka je znám. Příznivé změny mikroklimatu vedou u větších ploch zeleně k vytvoření tzv. „pásma klimatické pohody“. Zlepšují se dýchací funkce. Psychologické působení barev a přírodních scenérií vyvolává pocit harmonie a duševní pohody. Určité druhy rekreace jsou na kvalitní přírodní podmínky přímo vázány a přírodní prostředí využívají. Patří k nim zejména turistika a cykloturistika, pobyt u vody, chataření, ale také zimní sporty jako je lyžování aj. [8]. Každodenní rekreace je součástí všedního dne. Omezený rozsah volného času vyžaduje, aby se odbývala v bezprostřední blízkosti bytu, zaměstnání nebo v místě snadno dosažitelném místní hromadnou dopravou a byla dostupná i při obstarávání každodenních povinností. Její náplní může být pobyt v parku, posezení na lavičce, slunění, četba, sport, společenská setkávání, procházky městem, pobyt a hry dětí. Podmínkou kvalitní každodenní rekreace je dostatek a dostupnost rekreačních ploch a zařízení a zejména ploch zeleně, sportovišť včetně dětských hřišť, v létě pak koupališť [16]. Rekreační funkce dřevin spočívá v synergickém působení účinků hygienických, zdravotních, estetických, psychoemocionálních a edukativních. Dřeviny vytvářejí specifické mikroklimatické podmínky a tím působí na člověka v rámci prevence i rekonvalescence. Přirozenými kompozicemi v prostoru, využitím barev dřevin, světla a zvuků mají porosty pozitivní vliv na organismus člověka a jeho vnímání. Vliv prostředí, kterou utváří skupina stromů, keřů nebo lesa, barev, světelných efektů, tvarů, kompozic a přirozené organizace prostoru má značný vliv na psychické stavy člověka [31].

Obr.: Okrasný park působí jako prevence stresu a uvolňuje napětí. [48] 15


1.4 Druhy zeleně ve městě Aby městská zeleň plně vyhovovala hygieně města a potřebám obyvatel, je nezbytné, aby byla na ploše daného města nebo pozemku správně umístěna a byla vybrána vhodná skladba vegetačních prvků. Tak jako na sebe navazují ulice a veřejná prostranství, navazuje na sebe i zeleň. Měla by být proto komponována účelně a úměrně. Ve městě se můžeme setkat s několika typy vegetace a každý z nich je něčím charakteristický. Jsou to například městské sady s travnatými plochami, které poskytují návštěvníkům možnost procházek a klidného odpočinku a jsou doplněny o keřové a stromové výsadby, které zároveň vytvářejí stinná místa a zákoutí pro umístění laviček. Neměly by zde chybět ani květinové záhony nebo vodní prvky, které působí velmi uklidňujícím dojmem a vytvářejí zvukovou kulisu pro návštěvníka. Nejrozšířenějším druhem městské zeleně je uliční zeleň. Vyskytuje se v podobě sadových úprav náměstí, větších veřejných prostranství, u veřejných budov, na širokých hlavních třídách nebo nábřežích. Do této kategorie můžeme zařadit i stromořadí, předzahrádky nebo malé plochy různých tvarů mezi komunikacemi a nejedná se pouze o stromy, ale patří sem i travnaté pásy podél chodníků a překvapivě také různé vegetační úpravy u pomníků nebo vánoční stromky, které jsou ale pouze prvkem sezónním. Další rozsáhlou úpravou je zeleň vnitrobloková, tedy vegetace v zastavěných plochách města. V dnešní době se vrací trend soukromých ploch v těchto lokalitách. Vlastníci těchto budov o plochy sami pečují a udržují příjemné prostředí, ve kterém pak tráví svůj volný čas. Veřejné vnitrobloky mají mnoho různých podob. Mohou to být jen travnaté plochy, ale i komponované záhony nebo odpočinkové plochy s altány a besídkami. Ve městě se tedy nachází mnoho druhů zeleně, přičemž každá má svůj charakter. Dále můžeme zeleň rozdělit na: • • • • • • • • • • •

16

dětská hřiště, koupaliště, hřbitovy a urnové háje, aleje, zahrádkové kolonie, školní zahrady, parky, lesoparky, příměstské parky, nemocniční a lázeňskou zeleň, zeleň v průmyslových zónách a u výrobních hal. [19]

2

Parky v historickém městě Most


Město Most, na svém původním místě na levém břehu řeky Běly (Bíliny), mělo starou sídelní tradici historické obce a později města na křižovatce obchodních cest. Od první poloviny 13. století se historické město Most postupně rozvíjelo až do svého zániku v 60. a 70. létech 20. století, kdy ustoupilo velkolomové těžbě hnědého uhlí [9, 20, 35]. Proto i rozložení, plocha a typy městské zeleně odpovídají omezením dispozicí historického města, a významně se tak liší od nového Mostu, který vznikal ve velmi krátké době na volné ploše podle ústředního plánu a zeleň zde byla projektována prakticky současně se zástavbou. Likvidace starého Mostu byla i ve své době velmi kontroverzním tématem. Samotný Most se tehdy skládal z nové a starší části. S likvidací starší už zcela jistě počítal územní plán severočeské uhelné pánve z února roku 1962. Vytěžení uhlí pod starým Mostem bylo zahrnuto i v plánu tehdejšího podniku Severočeský hnědouhelný revír - Důl Ležáky. Záměr likvidovat starou část posvětilo usnesení předsednictva ústředního výboru KSČ 2. října 1962. Definitivní rozhodnutí udělala vláda v roce 1964 usnesením č. 180. Rozhodla, že likvidaci staré části města je nutno zahájit do roku 1967 [44]. Ve městě však žilo tehdy přes 43 000 lidí, které bylo nutné někam přemístit, a rovněž bylo nutné vybudovat znovu základní prvky sociální a občanské vybavenosti (školy, nemocnice, radnice, muzea, kina, divadla atd.). Starý Most rovněž měl řadu architektonicky velmi cenných staveb, které rovněž komplikovaly rozhodování o likvidaci a budování nového města. Nakonec bylo rozhodnuto o likvidaci starého města a stavbě nového pro celkem 66 tisíc obyvatel. Ze starého města měly být zachráněny jen sochy a jiné drobné architektonické prvky. Jedinou velkou záchrannou akcí byl přesun děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie, který proběhl v roce 1975 po projednání několika variant jeho zachování, přesunu, rozebrání či likvidace. Byla to akce, která měla ukázat jak technologickou vyspělost socialistického režimu, tak jeho zájem o záchranu církevních staveb. Přesun začal 30. 9. 1975 a skončil 27. 10. 1975. Bez věže, která byla rozebrána, kostel vážil 12 tis. tun, měřil 60 m na délku, 31,5 m na šířku a jel na 53 podvozcích tlačených hydraulickými válci. Nakonec kostel zdolal cestu dlouhou 841 metrů průměrnou rychlostí 2,16 centimetru za minutu [49]. Pohyboval se celkem 500 hodin a přesun stál přibližně 130 mil. Kč. Dnes je to osamocený svědek mostecké minulosti, vytržený z kontextu, od nového města oddělený dopravním a infrastrukturním koridorem s výhledem na Mostecké jezero a litvínovské Záluží. V roce 1969 byl proveden Soupis a ocenění vzrostlé zeleně v pásmu likvidace města Mostu [5], který obsahuje také plán města v měřítku 1:2000 s vyznačenými hodnocenými sadovými plochami. Každá parková plocha, alej a jiné plochy městské zeleně byly vyznačeny, každá dřevina s určitými parametry byla zaznamenána do oceňovacího protokolu. Celkem je ve starém městě uvedeno 16 parků a dalších sadových úprav, pouze 12 z nich má však skutečně charakter parku. Ostatní mají jen podružné maloplošné výsadby dřevin či jiné formy zeleně, např. záhony či stromořadí. Další plochy zeleně byly obhospodařovány jen extenzivně. Rozložení zeleně starého města, lokalizaci a charakter jejích jednotlivých ploch v různých obdobích 19. a 20. století je možné vidět na různých historických mapách [35] a na ortofotosnímcích webové aplikace Most do minulosti [25]. Na této webové stránce jsou zajímavé zejména tzv. povinné císařské otisky map stabilního katastru Mostu a okolní krajiny z roku 1842. Z historických pramenů [25, 5, 35] lze uvést celkem 12 parků historického města Most, z nichž u jednoho nebyly dohledány zdroje. Jedná se o následující parky: 1. Husovo náměstí 2. Vrbenského náměstí 3. Václavské náměstí a kostel sv. Václava 4. Jungmannovy sady 18


5. Riegrova ulice 6. Sady u Běly 7. Dvořákovy sady 8. Soukenická ulice 9. II. náměstí 10. Wilsonovy sady 11. Park u pivovaru 12. Lužická ulice (u budovy SHD) – informace se nepodařilo dohledat. Kromě dále podrobně popsaných parkových ploch byly při provádění Soupisu a ocenění vzrostlé zeleně v pásmu likvidace města Mostu [5] v roce 1969 uváděny také některé další, které však v podstatě nemají charakter parku. Jsou to: sadová úprava náměstí Míru, známějšího jako 1. náměstí, dále úprava tzv. náměstí Dvouletky před budovou vlakového nádraží na severním okraji města (bývalý Dobytčí trh), a také zeleň náměstí 14. prosince (někdejšího Masarykova náměstí) na severovýchodním okraji centra města. Ve starém Mostě bylo i mnoho alejí a dalších prvků veřejné zeleně, jako byl např. porost ve svahu „Pod hradbami“ v Žižkově ulici nedaleko pivovaru. Těm zde, vzhledem k zaměření této práce, nebude věnována pozornost. Do výčtu nejsou zahrnuty ani objekty vyhrazené (tj. veřejnosti volně nepřístupné) zeleně v areálech škol, podniků, nemocnice apod. Názvy ulic jsou vztaženy k roku 1938, jejich česká varianta byla převzata z GISové aplikace Most do minulosti [25]. Jména dřevin vycházejí ze Soupisu a ocenění vzrostlé zeleně v pásmu likvidace města Mostu [5], který vznikl před likvidací starého města [21].

19


Obr.: Výřez císařského otisku mapy stabilního katastru z roku 1842 [14]. Dobře je patrná historická dispozice města, jehož jádro je dosud sevřeno prstencem hradeb. Na jejich místě bude koncem 19. století vybudováno několik parků. V levém dolním rohu je zachycen historický dvůr Zahražany (dříve nazývaný Saras) na jižním úpatí Zámeckého vrchu (Schlossberg), který dnes známe jako Hněvín. 20


Obr.: Mapa královského města Most z pol. 19. století [15] 21


2.1 Husovo náměstí Husovo náměstí znali lidé v průběhu let pod různými jmény: Náměstí arcivévody Friedricha, Ludwiga Vogela za II. světové války, Husovo a také náměstí Republiky. V roce 1909 byl na náměstí přemístěn památník obětem válek. Husovo náměstí bylo osázeno pouze třemi stromy, kterými byly dle soupisu a ocenění vzrostlé zeleně k likvidaci pajasan žláznatý (Ailanthus altissima), líska turecká (Corylus colurna) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Náměstí však pokračovalo sadovými úpravami ve směru Lužické ulice, která byla v délce parčíku lemována třešněmi pilovitými, často známými jako sakura (Prunus serrulata ´Hisakura´), ze severní strany oddělovala linii parčíku od obytné zástavby řada červeně kvetoucích jírovců pleťových (Aesculus x carnea). V prostoru parku byly použity tyto dřeviny: javor klen (Acer pseudoplatanus), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), jilm habrolistý (Ulmus minor), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), bříza bělokorá (Betula pendula), líska turecká (Corylus colurna), hloh obecný (Crataegus laevigata), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a platan západní (Platanus occidentalis). V části parčíku před budovou SHD byla výsadba kumulována v okolí čtvercového odpočívadla a tvořily ji převážně jehličnaté dřeviny – jalovec viržinský (Juniperus virginiana) a borovice černá (Pinus nigra), jež byly doplněny kontrastní břízou bělokorou (Betula pendula), jírovcem maďalem (Aesculus hippocastanum) a v severozápadním rohu parčíku (přímo proti budově SHD) platanem západním (Platanus occidentalis).

Obr.: Náměstí Republiky [18]

22


2.2 Vrbenského náměstí Vrbenského náměstí, dříve zvané Schmeykalovo (v roce 1880 pojmenováno po politickém vůdci českých Němců dr. Franzi Schmeykalovi), se nacházelo nedaleko vlakového nádraží. Mělo trojúhelníkový tvar a po jeho obvodu byly vysázeny jedinci jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum). Jiné druhy dřevin zde vysazeny nebyly.

Obr.: Liniová výsadba jírovců na Vrbenského náměstí [18]

2.3 Václavské náměstí a kostel sv. Václava Václavské náměstí se nacházelo v blízkosti kostela sv. Václava a bylo další sadovou plochou v podobě upraveného parku v Mostě. Byla zde vysazena řada listnatých dřevin, především javor klen (Acer pseudoplatanus), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) a trnovník akát (Robinia pseudoacacia).

Obr.: Výsadba na Václavském náměstí [18]

Obr.: Úprava kolem kostela sv. Václava [18] 23


Historicky cenný kostel sv. Václava vznikl na místě původně románské stavby na malém vršku. Za třicetileté války byl poškozen, a poté přestavěn do raně barokní podoby. V roce 1929 byl naposledy upraven a zrestaurován. V jeho blízkosti rostlo několik druhů listnatých dřevin. Patřily mezi ně např. pajasan žláznatý (Ailanthus altissima), bříza bělokorá (Betula pendula), trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a skupina hlohů (Crataegus cf. laevigata).

2.4 Jungmannovy sady Původně se sady jmenovaly Gutenbergovy, podle Gutenbergova domu, postaveného v letech 1924-1925, ve kterém nacházela tiskárna K. Theodora Heidricha a vydavatelství Brüxer Zeitung (německého deníku pro severozápadní Čechy). Po roce 1948 se z něho staly tiskárenské provozovny Severografie Most. V sadech se nacházela židovská synagoga, vysvěcená 22. září 1873, která byla vypálena nacisty během křišťálové noci v listopadu 1938. Pravidelně řešená výsadba Jungmannových sadů severovýchodně od centra byla další malou plochou zeleně v Mostě. Liniově zde rostly lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) a k nim byly vysazeny např. topol bílý (Populus alba), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), jilm habrolistý (Ulmus minor) a trnovník bílý (Robinia pseudoacacia).

Obr.: Pohled na Jungmannovy (Gutenbergovy) sady a Gutenbergův dům [18]

24


2.5 Riegrova ulice V Riegrově ulici východně od centra byl parčík s několika druhy běžných listnatých dřevin, které byly nepravidelně vysázené. Byly to hlavně topoly bílé (Populus alba) a jasany ztepilé (Fraxinus excelsior), doplňoval je javor klen (Acer pseudoplatanus) a jeřáb muk (Sorbus aria).

2.6 Sady u Běly Sady u řeky Bíliny, uváděné často jako „sady u Běly“ i „promenáda u Běly“, byly jedním z nejvýznamnějších parků starého Mostu. Vznikly na severovýchodním obvodovém pásu historického centra města po zbourání hradeb v 19. století. Promenáda byla založena v roce 1860 v místě vysušeného rybníka a začínala na Náměstí sv. Anny (Jeronýmovo náměstí), pojmenovaném podle evangelického kostela sv. Anny. Původně gotická stavba byla roku 1785 uzavřena a předělána na městskou sýpku. V roce 1878 byl kostel znovu vysvěcen. Od roku 1948 byly jeho prostory využívány opět pro skladování. Úzký pás parku podél koryta řeky mezi domy ulic Dr. M. Tyrše a Okružní představoval travnatou plochu s nepravidelně vysazenými stromy, mezi nimiž převažovaly javory kleny (Acer pseudoplatanus), jírovce maďaly (Aesculus hippocastanum), jasany ztepilé (Fraxinus excelsior), jilm polní (Ulmus minor), rostl zde ale např. také růžově kvetoucí jírovec pleťový (Aesculus x carnea) a lyrovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera).

Obr.: Promenáda u Běly začínala na náměstí sv. Anny [18]

25


2.7 Dvořákovy sady Plošně největší park starého města se nacházel na samém severozápadním okraji města podél železniční trati z Mostu do Chomutova a přiléhal k secesní budově městského divadla. Ve starších pramenech se proto setkáváme s názvem „Theather park“ nebo též „park u městského divadla“. Skladba dřevin byla poměrně vzácná a pestrá. Vysazeny zde byly především lípy velkolisté (Tilia platyphyllos), jasany ztepilé (Fraxinus excelsior), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) a jírovec pleťový (Aesculus x carnea). Rostly zde ale i bříza bělokorá (Betula pendula), dub červený (Quercus rubra), převislá vrba bílá (Salix alba ´Tristis´), višeň chloupkatá (Prunus subhirtella), topol šedý (Populus x canadensis), líska turecká (Corylus colurna), tmavolistý kultivar javoru mléčného (Acer platanoides Ćrimson King´) a další dřeviny.

Obr.: Městské divadlo a přiléhající park – Dvořákovy sady [18]

2.8 Soukenická ulice Původně se ulice, která se nacházela na severozápadním okraji města, jmenovala J. K. Tyla. Na počátku 20. století byla přejmenována na Soukenickou. V ulici byla budova jezerního mlýna, přestavěná do moderní podoby. Její parková úprava se skládala ze skupiny jírovců maďalů (Aesculus hippocastanum), které doplňovaly nepravidelně rozmístěné akáty (Robinia pseudoacacia), hlohy (Crataegus cf. laevigata) a několik dalších druhů listnatých dřevin. 26


Obr.: Stromořadí s parkem v Soukenické ulici [18]

2.9 II. náměstí Náměstí bylo známé také jako Minoritů, císaře Wilhelma, Göringovo nebo generála Svobody a bylo další plochou s parkovou úpravou v centru starého Mostu. Vzniklo již za vlády krále Václava I. S ohledem na protáhlý obdélníkový tvar a malou plochu náměstí zde bylo vysazeno pouze jedno stromořadí jilmu habrolistého (Ulmus minor) souběžně s osou náměstí a tři další stromy téhož druhu na protilehlé straně náměstí. Na náměstí stály totiž hned dvě dominanty – klášter řádu minoritů (založený roku 1237 s kostelem sv. Františka Serafínského) a děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Bylo zde umístěno i kamenné sousoší českých světců od Jana Adama Dietze, rodáka z Jezeří, a v pozdější době i kašna z I. náměstí, kterou vytvořil v roce 1729. Velkou vzácností byly sochy kajícníků barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna na schodišti děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie [18].

Obr.: Část stromořadí na II. náměstí [18] 27


2.10 Wilsonovy sady Wilsonovy (později Fučíkovy) sady byly jedny z největších parků starého Mostu. Vznikly jako Promenáda císaře Josefa II. v místě, kde byl původně hřbitov s kaplí sv. Vavřince. Park se nacházel na okraji centra nedaleko pivovaru při východním úpatí vrchu Hněvín, byl uspořádán do nepravidelných ploch se skupinami dřevin a trávníky, mezi nimiž vedly cesty. Z hlediska dřevin patřil k nejzajímavějším ve starém Mostě. Rostly zde např. jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), trnovník bílý (Robinia pseudoacacia), okrasné jabloně (Malus sp.), dub letní (Quercus robur) i americký dub červený (Quercus rubra), javor mléčný (Acer platanoides), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), skupina bříz bělokorých (Betula pendula), jilm habrolistý (Ulmus minor), jeřáb muk (Sorbus aria) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Udáván byl i jírovec pleťový (Aesculus x carnea) a platan západní (Platanus occidentalis). V roce 1882 byl v sadech odhalen pomník císaře Josefa II, v roce 1912 památník Friedricha Ludwiga Jahna a v roce 1955 busta Julia Fučíka. V sadech byla v roce 1894 postavena budova německé měšťanské školy se samostatnou budovou tělocvičny [18].

Obr.: Pohled ze sadů na piaristický kostel Sedmi radostí Panny Marie [18] 28


Obr.: Wilsonovy sady, původně promenáda císaře Josefa II. [18]

29


2.11 Park u pivovaru Pivovar v Žatecké ulici byl postaven v letech 1898-1899. Mezi pivovarem a budovou německého gymnázia, později průmyslové školy se nacházely Resslovy sady (Sady Karolíny Světlé). Dominantní dřevinou celého parku v jihozápadní části města byly topoly bílé (Populus alba), které byly vysázeny podél nejdelší (západní) strany parku ve tvaru lichoběžníku. Kontrast k nim tvořilo několik tisů (Taxus ssp.), které byly jedinými jehličnany v celém parku, a červenolistá slivoň myrobalán (Prunus cerasifera). Mezi dalšími listnatými stromy byl trnovník akát (Robinia pseudoacacia), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), jeřáb muk (Sorbus aria), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), javor klen (Acer pseudoplatanus) a pajasan žláznatý (Ailanthus altissima). Všechny dřeviny byly nepravidelně rozmístěny, v blízkosti kruhových odpočívadel byla výsadba rozvolněnější než ve zbylé části parku.

Obr.: Upravený prostor mezi pivovarem a průmyslovou školou (původně německé gymnázium) [18]

30

3

Parky a další zeleň v současném městě Most


3.1 Parky Nové město Most bylo po 2. světové válce budováno nejprve jako sídliště pro starý Most, který již nevyhovoval svou kapacitou a kvalitou bytového fondu. S rozrůstáním průmyslu v regionu bylo potřeba stále více míst k bydlení. S rozhodnutím o těžbě uhlí pod městem byl koncipován nový záměr – zcela nové město. Pro jeho vznik se využily pozemky jihozápadně od původní sídelní dispozice za řekou Bílinou mezi nejzápadnějšími vrchy Českého středohoří. Ze starého města byla zachována jen okrajová sídla mimo oblast uhelných zásob v Severočeské hnědouhelné pánvi při úpatí Hněvína [12, 11, 35]. Koncepce nového města prošla mnoha změnami, nakonec se ustálila na představě vzniku samostatného centra s plnou občanskou vybaveností, odděleného velkolepou třídou Budovatelů od nově vybudovaných sídlišť, která se podél ní postupně rozrůstala jihozápadním směrem [11]. Sídliště byla koncipována jako zahradní čtvrti činžovních domů (čtvrť Sever a Podžatecká), takže se v nich nepočítalo s rozsáhlými parky. Zachovaly se půdorysné plány domů s ozeleněním čtvrtí [27] a plány úprav vnitroblokových prostor, které sloužily obyvatelům bytů k odpočinku [4]. V roce 2014 prošly vnitroblokové prostory domů kompletní rekonstrukcí. Staré město Most od roku 1967 postupně ustupovalo těžbě. Zanikaly domy, náměstí, aleje, parky… a současně na druhém konci přibývaly nové domy, nová sídliště, zakládala se nová zeleň. Ze starého Mostu přetrvala do dnešní doby pouze část Zahražany (Stalingradská čtvrť). Proto nejstarší zeleň ve městě můžeme hledat právě v těchto místech. S dalším rozšiřováním nového města přibývala i další vegetace a k historicky nejstarším zeleným lokalitám ve městě tak náleží park u Oblastního muzea v Mostě a zeleň ve čtvrti Podžatecká, tedy park Československé armády a jeho okolí. Postupné rozrůstání osázených ploch korelovalo s výstavbou nových městských částí, dá se tedy uvažovat tak, že se stoupajícími čísly bloků se zvyšuje také datum vybudování jak staveb, tak i zeleně. V tomto směru (číslování domů a bloků) je Most velice přehledným městem, kde jsou nejnověji vybudované bloky s čísly vyššími než 700 (mezi mosteckými občany zvané sedmistovky) [33]. Nové parky v nově budovaném městě musely rychle zvládnout svou úlohu a poskytovat obyvatelům místa pro odpočinek, a tak byly pro jejich výsadby hojně využívány tzv. pionýrské dřeviny. Jsou to druhy, které nejen rychle rostou, ale vytvářejí za krátký čas dostatek zelené hmoty, mohutné kmeny i bohaté koruny, které jsou schopny záhy poskytnout přistínění i útočiště pro ptáky, hmyz a drobné savce, ale které jsou navíc odolné a dokážou se přizpůsobit proměnlivým půdním podmínkám. Mezi takové patří například topoly, vrby, břízy, olše, akáty, pajasany, lísky, jeřáby…, z keřů např. ptačí zob, zimolez, různé druhy tavolníků, pámelník, svída, hlohyně šarlatová a řada dalších. Keře se hojně využívají také kvůli jejich estetickým hodnotám v době jejich květu a mnoho těchto druhů vytváří na podzim plody různých tvarů a barev. A právě na podzim, kdy listnaté stromy opadají, se barevné plody stávají předmětem zájmu všech kolemjdoucích. Aby se nový Most rychle zazelenal, byly tyto bujně rostoucí druhy hojně využívány, s cílem v krátkém čase vytvořit kostru městské zeleně. Doplněny množstvím druhů náročnějších a pomalejšího vzrůstu, dokonce leckdy výjimečnými a mimořádnými kultivary, se skutečně postaraly o rychlý vznik zelených oáz, jež plnily všechny funkce zeleni a parkům náležející. Pionýrské dřeviny však mají i mnohé nepříznivé vlastnosti. Obvykle je rychlost jejich přírůstků kompenzována tvorbou nekvalitního dřeva a nízkou životností, u keřů pak často zejména nebezpečím expanzivního či invazního šíření. O invazi se jedná v případě dřevin introdukovaných, které pro svou konkurenční schopnost rychle osidlují nová stanoviště, vytlačují původní druhy a nekontrolovaně se šíří. Expanzivní rostliny jsou podobných vlastností, ale domácího původu. Dlouhověké dřeviny, jako jsou duby, lípy a jehličnany, jsou pak vysazovány v menším počtu na konkrétních lokalitách a u tzv. pionýrských dřevin se pak provádějí probírky a jsou odstraňovány. Po jejich odstranění vzniká prostor pro lepší vývoj dlouhověkých dřevin.

32


Právě krátkověkost některých druhů a nízká kvalita jejich dřeva byla po několika desetiletích důvodem k jejich postupnému kácení. Nejen že odlamující se větve ohrožovaly dopravu i bezpečnost lid. Často také jejich kořeny svým mohutným růstem nadzvedávaly vozovky a chodníky, což je typické pro topoly černé a kanadské, javory jasnolisté, pajasany a vrby bílé, které jsou známé jako smuteční vrby. K odstranění topolů přispěly také alergenní účinky jejich ochmýřených plodů, jenž se nepříjemně rozšiřují do okolí v ohromném množství v době, kdy dřevina doroste do dospělosti. V mosteckých parcích se jednalo v největší míře o mohutné topoly kanadské a z topolů černých především o jejich štíhlý a všem dobře známý kultivar topolu černého (Populus nigra Ítalica´). V souvislosti s nově tvořenou zelení v budovaném městě byli mostečtí obyvatelé, i přes množství zakládaných zelených ploch a zákoutí, dlouho ochuzeni o možnost pobývat ve stínu vzrostlých stromů, chyběl kontakt s velikány pamatujícími historii, nebyla příležitost dotknout se drsného povrchu kmenu stromu a vzhlédnout do jeho koruny. A stejně tak, jako chyběla historie ulic a domů, stejně tak chyběla i historie a duše parků. To však je dnes už minulostí. Půl století života města je již dost dlouhá doba, aby měl dnes Most vlastní vzrostlou zeleň, v níž mohou obyvatelé trávit svůj volný čas, sportovat, odpočívat, studovat a relaxovat. Právě proto, aby bylo možné posoudit, jakým směrem se ubíral vývoj parků nového Mostu, vznikla tato publikace. Samostatnou kategorií jsou rekultivace. Již před výstavbou nového města byly plánovány rekultivace rekreační, které na sebe berou úlohu míst k vyžití. Tyto rozsáhlé plochy byly navrženy tak, aby splňovaly již zmíněnou funkci, kterou nacházíme i v parcích. Jejich vývoj však vyžaduje dlouhý čas, a proto se teprve v nedávných dobách dostaly do podvědomí obyvatel jako oblasti, kam se chodí odpočívat či sportovat individuálně, kolektivně nebo s rodinou. Místa jako rekreační areál Benedikt, Matylda a sportovní areály Hipodrom, Autodrom a Aerodrom (letiště) nejsou přímo ve středové části města, ale na okraji jednotlivých sídlišť, proto někteří obyvatelé, kteří mají jen chvilku na odpočinek nebo pobývají v centru, raději volí možnost návštěvy právě městských parků.

3.1.1 Park Zahražany Park se nachází mezi ulicemi Jana Opletala, Chmelná, Vinohradská a Zahražanská přibližně v místech někdejšího historického dvora v Zahražanech (dříve nazývaného Saras), který ležel mimo město. Park byl do nedávna ve stínu zdevastovaného kulturního střediska s restaurací, které bylo zbořeno v roce 2011. V nedávné historii (cca do roku 1990) byla však tato původně reprezentativní část Mostu, včetně kulturního i nákupního střediska, hojně využívána. Před obchody byly rozmístěny letničkové záhony a zídky, pod kterými byly vysazovány barevně kvetoucí trvalky. Záhony byly kombinovány s jehličnatými i listnatými keři. Na plochách pod zídkami byly růžové záhony s pnoucími druhy růží a pokrývaly i ochrannou zeď, oddělující areál kojeneckého ústavu. Vlastní park se nachází za výše popsanou plochou. Do nedávné doby byl osázen vzrostlými jírovci, které byly z části, ze zdravotních důvodů, pokáceny v roce 2009 a na jejichž místě je dnes doplněna nová výsadba jírovců a lip. Jírovce na Zahražanech patří k části nejstarší zeleně v Mostě. Za zmínku stojí událost z roku 1987, kdy se do prostor Zahražan přestěhoval statný exemplář sekvojovce obrovského (Sequoiadendron giganteum) z arboreta pod zámkem Jezeří. Strom se pro transport připravoval již od roku 1986 a celá akce přesadby tak vzrostlé dřeviny byla evropským unikátem. Patnáctitunový vzrostlý strom o délce 19,1 metrů byl umístěn na ploše pod zídkami u nákupního střediska (za zastávkou MHD). Přes počáteční obtíže s jeho transportem a výsadbou po nějaký čas přetrvávala naděje v jeho zdárné uchycení. Byla mu věnována obrovská péče a vysoko do jeho koruny vedla zavlažovací hadice, která však byla záhy neznámými vandaly poškozena. Strom postupně usychal a nakonec byl pokácen. 33


Obr.: V pozadí kvetoucí jírovce ze staré části parkové úpravy, vpředu stálezelené keře kaliny vrásčitolisté a bobkovišně, archiv ECM

Obr.: Rozkvetlé keře mandloně trojlaločné z nové výsadby, archiv ECM

Obr.: Zídka je pamětníkem starých časů, ovšem kloubí dřeviny starých i nových výsadeb, archiv ECM 34


Obr.: Zatravněná plocha s novou výsadbou na místě, kde stávalo kulturní středisko, archiv ECM

Po stržení budovy kulturního a nákupního střediska na Zahražanech vznikla v těchto místech uvolněná plocha s novými výsadbami. Spolu se starou původní částí parku tvoří mimořádně výraznou rozvolněnou plochu zeleně, působící mezi vysokopodlažní budovou z konce 70. let a rozlehlým parkovištěm nad zdí kojeneckého ústavu velice osvěžujícím dojmem. Díky tomu má perspektivu stát se významnou a využívanou součástí mostecké zeleně, nezvítězí-li v budoucnu komerční zájmy nad estetikou a přírodním zaměřením. Starou část parku s letitými jírovci maďaly (Aesculus hippocastanum), vzrostlými tisy červenými (Taxus baccata), javory mléči (Acer platanoides), trnovníky akáty (Robinia pseudoacacia), keřovými porosty stálezelených bobkovišní (Prunus laurocerasus), kalin vrásčitolistých (Viburnum rhytidophylum) a hlohyně šarlatové (Pyracantha coccinea), tvoří i opadavé druhy: zimolez tatarský (Lonicera tatarica) či trojpuk (Deutzia ssp.), které jsou pravidelně nízce tvarovány. Nová výsadba je řešena ostrůvkovitě, na větších i menších plochách lze nalézt kromě zlatic převislých (Forsythia suspenza) např. mandloň trojlaločnou (Prunus triloba), ruj vlasatou v červenolisté i žlutolisté formě (Cotinus coggygria), temně karmínový kultivar bezu černého (Sambucus nigra), zimolez kloboučkatý (Lonicera pileata), bíle lemovaný kultivar vajgélie (Weigela ssp.), červenolistý dřišťál Thubergův (Berberis thunbergii), štědřenec Watererův (Laburnum x watererii) z jehličnatých dřevin je zastoupen smrk Pančičův (Picea omorika) a neobvyklý opadavý druh metasekvoj čínská (Metasequoia glyptostroboides). U zdi kojeneckého ústavu je obnovena výsadba nových pnoucích růží, které vyžadují pravidelnou péči. Chodník od zastávky směrem do staré části parku je lemovaný keřovitou formou slivoně myrobalánu (Prunus cerasifera Átropurpurea´). Na nízkých zídkách se dochovala zejména původní

35


výsadba borovic černých (Pinus nigra) a jalovců obecných (Juniperus communis), rovněž doplněna novou výsadbou. Z původních dřevin parku jsou dále významné jalovce čínské (Juniperus chinensis) u chodníku ul. Jana Opletala a vzrostlé mahalebky obecné (Prunus mahaleb). K vidění je zde také souvislý porost šeříku obecného (Syringa vulgaris) jihovýchodně od parku (pod parkovištěm), s navazující obnovenou výsadbou pnoucích růží podél zdi. Betonové stěny lemující parkoviště jsou plně pokryty přísavníkem trojlaločným (Parthenocissus tricuspidata). V části přecházející k bloku č. 526 se nachází zajímavý sloupovitý dub letní (Quercus robur ´Fastigiata´), který je pro svůj vysoký a štíhlý tvar často zaměňován s podobně rostoucím topolem vlašským (Populus nigra Ítalica´), ale dobře rozeznatelný je pak v podzimních měsících při opadu olistění nebo na jaře v době jeho květu.

Obr.: Sloupovitý dub letní u bloku č. 526, archiv ECM 36


3.1.2 Park v ulici Slovenského národního povstání Rozlehlá plocha parku tvoří prostor mezi ulicí Slovenského národního povstání, areálem nemocnice, střední zdravotnickou školou a nejstarší základní mosteckou školou ve Svážné ulici, která otevřela své třídy žákům již v roce 1953. Park se rozkládá v místech bývalých sadů, které se táhly na úpatí Resslu a zaujímaly i plochu dnešního areálu nemocniční zahrady. Až do dnešních dob zde přežili původní jedinci hrušní, jabloní i třešní a dnes tvoří zajímavé solitéry. Jsou svědky dávné mostecké historie a patří k nejstarším dřevinám ve městě. Cestní síť je zde tvořena geometricky a její hlavní kompoziční osa má tvar písmene A. Vedlejší osy v podobě chodníků protínají rozsáhlou travnatou plochu. V horní spojnici u silnice SNP je situované odpočívadlo s bazénky, které je v současné době zcela nefunkční a dokonce částečně devastované, neboť se spolu s mostním pilířem pod nemocnicí stává terčem vandalských útoků. Ačkoliv byla plocha mostního pilíře v některých letech poskytována sprejerům k tvorbě legálního graffitti a šedivá zeď se na čas stala výtvarně zajímavou ozdobou parku, přesto se nepodařilo uhlídat projevy, které vznikaly nelegálně a celkový pozitivní dojem kreseb byl tak poničen samozvanými kresliči. Odpočívadlo i prostory pod mostními pilíři rovněž často využívají bezdomovci a asociální skupiny. Kvůli jejichž přítomnosti a tedy možnému ohrožení je park využíván velice omezeně, ačkoliv jeho rozlehlost a ozelenění vzrostlými dřevinami ho předurčují pro využívání k procházkám a relaxaci. V parku je také mnoho míst se zajímavým výhledem nebo průhledy. Kromě zmíněných původních ovocných dřevin, pozůstatků dávných sadů, se zde ve větším množství vyskytují zejména javor klen (Acer platanoides) a javor mléč (Acer pseudoplatanus), třešeň mahalebka (Prunus mahaleb), lípa srdčitá (Tilia cordata), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), bříza bělokorá (Betula pendula), mimořádně pěkné jsou skupiny hlohů (Crataegus ssp.) v severozápadní části parku blíže u plotu 1. základní školy. Lze tu objevit zástupce jilmů horských (Ulmus glabra) i vzrostlé duby letní (Quercus robur). Z jehličin je hojně zastoupena borovice černá (Pinus nigra), místy prosvítají načervenalé kmeny borovice lesní (Pinus sylvestris), zvláštním půvabem působí borovice vejmutovka (Pinus strobus), zatímco trochu neduživě trčí několik borovic klečí (Pinus mugo), stříbrným nádechem se projevují smrky Pančičovy (Picea omorika). Mostní pilíř porůstá stálezeleným břečťanem popínavým (Hedera helix). V parku zcela chybí mobiliář, tedy lavičky i odpadkové koše, ale zřejmě je to z důvodu vandalství rizikových skupin obyvatel.

Obr.: Park nabízí zajímavé výhledy, při dobrém počasí až na České středohoří, archiv ECM 37


Obr.: Letité stromy bývají vždy pýchou každého města, staré hrušně v parku pod nemocnicí jsou obzvláště malebné, archiv ECM

Obr.: Třešeň pilovitá s prorůstající větví podnožové dřeviny se může také stát zajímavým prvkem parku, archiv ECM 38


3.1.3 Park v ulici Československé armády Původním záměrem urbanistů bylo postupovat v rozvoji nového města právě v jedné z hlavních os, tedy v ulici Žatecká (dnes Československé armády), proto byla celá tato linie navržena jako bulvár. S rozšířením dolu Hrabák se však situace změnila. Byla zvolena náhradní hlavní osa rozšiřování nového města, kterou se stala třída Budovatelů [8]. Protáhlý park byl založen podél zmíněné linie v její severní části a od ulic je oddělen výsadbami malokorunných dřevin po celém svém obvodu. Od svého založení měl zjevně poskytovat Mostečanům odpočinkovou plochu nemalé reprezentativní hodnoty. Kompozice protáhlé plochy spočívá v pravidelném členění jednotlivých ploch (polí) a při samotném zakládání byly tyto plochy využity pro výsadbu okrasných druhů růží v ornamentálních parterech, které jsou v dnešní době zachovány jen v malém množství. Původně zde byly umístěny i malé fontány, které dnes bohužel chybí. Dnes je pravidelně členěná plocha parku oddělena od hlavních komunikací rámovou výsadbou kulovitých kultivarů javorů mléčných (Acer platanoides ´Globosum´) a nízce střihanými živými ploty z keřů ptačího zobu (Ligustrum vulgare). Celá kompozice parku s původně ornamentálními partery okrasných růží, bazénky s vodotrysky, bílými trelážemi s pnoucími růžemi a lavičkami pro odpočinek architektonicky navázala na secesní objekt bývalých jezdeckých kasáren, oddělených od parku silnicí (směrem severozápadním). Původní vzhled parku je sice již minulostí, bazénky jsou zavezeny zeminou a osázeny nízkými tvarovanými keři, jež nahradily dřívější osázení záhonů převážně půdopokryvnými trvalkami, záhony růží jsou zjednodušeny, přesto je park i dnes příjemnou a elegantní oázou zeleně ve městě. V parku se ale nacházejí dvě významné dominanty celé kompozice. Jedná se o dřeviny lyrovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera) a šácholan Soulangeův (Magnolia x soulangiana), které zdobí park svými nádhernými květy (šácholan v dubnu, lyrovník v červnu až červenci).

Obr.: Pohled na habitus lyrovníku tulipánokvětého, archiv ECM 39


Obr.: Na jaře upoutá krásou svých květů magnólie Soulangova, která kvete před olistěním, proto jsou květy ještě více nápadné, archiv ECM

Obr.: Podélný pohled parkem přes původní bazén, v současnosti osázený tvarovanými keři tavolníku Douglasova, archiv ECM 40


3.1.4 Park u Oblastního muzea Menší park se nachází pod severovýchodním koncem ul. U Města Chersonu za budovou současného Oblastního muzea v Mostě. Centrální odpočinkový koutek s pergolou u někdejšího pomníku rudoarmějců je poničený, bazének je dlouhodobě vypuštěný, kašna už postrádá sochu. O parčíku ukrytém za muzeem většina mosteckých občanů vůbec neví, proto park není příliš využívaný. Má ale svou vlastní atmosféru a je ideálním místem k relaxaci. Je zde totiž klid a za celý den tudy moc lidí neprojde. Parkem pouze prochází cyklotrasa 3107, která pokračuje dále okolo Hněvína k vodní nádrži Matylda, přes bývalou obec Třebušice až k Ervěnicím a Kyjicím, kde navazuje na další cyklotrasy. Po celkové úpravě v podobě odstranění nevhodných náletových dřevin a uvolnění cesty, v nedávné době, působí parčík čistým a prosvětleným dojmem. Park není dendrologicky bohatý. Najdeme zde javor klen (Acer pseudoplatanus), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) a jeho zahradní kříženec jírovec červený (Aesculus x carnea), pyramidální dub letní (Quercus robur ´Pyramidalis´), topol šedý (Populus x canescens), mahalebku obecnou (Prunus mahaleb), trnovník bílý (Robinia pseudoacacia), lípu evropskou (Tilia x europaea) a další. Z jehličnanů je zde vysazen smrk pichlavý (Picea pungens) a jalovec čínský (Juniperus chinensis). Areál muzea je lemován výsadbou živého plotu z pámelníků bílých (Symphoricarpos albus), pustorylu věncového (Philadelphus coronarius) a lískou obrovskou (Corylus maxima), která je seřezávána v pravidelných intervalech. Kolem podstavce přemístěného pomníku Rudé armády se rozrůstá stálezelený a půdopokryvný skalník Dammerův (Cotoneaster dammeri) aj.

Obr.: Vzrostlá výsadba stromů příjemně lemuje cestu do parku, archiv ECM 41


3.1.5 Park v ulici Žatecká („Park přátelství“) Park protáhlého tvaru se rozkládá mezi ulicemi Žatecká, Slovenského národního povstání a J. E. Purkyně, nedaleko restaurace Luna. Celá plocha parku je vsazena do mírného svahu a jeho funkce byla především okrasná. Tomu odpovídá chudá cestní síť a absence odpočinkových ploch. Před rokem 1990 zde byl umístěn tank jako symbol sepětí obyvatel se sovětskými osvoboditeli z 2. světové války, proto byl a dodnes je park známý pod lidovým názvem „U tanku“. Park slouží zejména jako ozeleněné místo při cestě ze směru od centra města do nemocnice s poliklinikou. Procházející se tak může osvěžit ve stínu dubů letních (Quercus robur) a topolů osik (Populus tremula), případně si odpočinout na jedné z laviček. Sytou zeleň zajišťují skupiny borovic černých (Pinus nigra), místy oživené načervenalými kmeny borovic lesních (Pinus sylvestris), v kontrastu s bílými kmeny skupinové výsadby bříz bělokorých (Betula pendula). Z dalších dřevin lze jmenovat např. trnovník bílý (Robinia pseudoacacia), smrk stříbrný (Picea pungens). Také zde můžeme pozorovat zerav řasnatý (Thuja plicata), soliterní dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos) atd. Keřové patro je zde poměrně chudé, zastoupené šeříkem obecným (Syringa vulgaris) a tavolníkem van Houtteovým (Spiraea x vanhouttei). V severozápadní části (SSZ) je doplněna nová výsadba lip (Tilia ssp.) a střemchy viržinské (Padus virginiana).

Obr.: Pohled na vstup do parku krátce po výsadbě (70. až 80. léta) [26]

Obr.: Pohled ze stejného místa (2015), archiv ECM 42


Obr.: Průhled hlavní průchozí trasou s odpočívadly, archiv ECM

Obr.: Nelichotivý dojem vytváří místo, kde stával tank, archiv ECM 43


3.1.6 Park v ulici Josefa Skupy („U zpívající fontány“) Park se nachází v centru poblíž křižovatky třídy Budovatelů s ulicí Josefa Skupy. Svým umístěním i vybaveností patří mezi nejvíce reprezentativní plochy ve městě. Park v ulici Josefa Skupy je také jediným současným parkem v Mostě, který je doplněn významným vodním prvkem: moderní fontánou, která nahradila původní proslulou zpívající fontánu z přelomu 50. a 60. let 20. století a je tedy nepřehlédnutelnou dominantou parku. Původní zpívající fontána přitahovala návštěvníky Mostu už od samého počátku jejího vybudování, a to nejen hudbou, ale také barevnými světelnými efekty. Byla vyloženě chloubou města Mostu. K večerním procházkám lákala nejen obyvatele Mostu, ale i návštěvníky z jiných měst, a dokonce i zemí. Pro dnešní dobu již zastaralá technologie, však byla příčinou zanášení systému nečistotami a častých poruch, a její provoz byl tedy velice náročný. Dnes je nahrazena novou půlkruhovou fontánou, která sice již nezpívá, ale je efektně nasvícena LED technologií a architektonicky ji vhodně doplňuje mariánský sloup od neznámého autora z roku 1710, který býval kdysi umístěn na Třetím náměstí starého Mostu. Celý park, ležící v nejfrekventovanější části města, patřil vždy k nejvíce navštěvovaným a využívaným parkům Mostu. Může se pyšnit tím, že si jeho zachování vybojovali sami obyvatelé Mostu, když se dozvěděli, že by v těchto místech měl stát komerční objekt. V roce 2010 zde proběhla kompletní rekonstrukce, která se kromě vybudování nové fontány zabývala také rekonstrukcí chodníku a veřejného osvětlení, zabudováním nových laviček a výstavbou pergoly a dětského hřiště. Fontánu můžeme dnes pozorovat z laviček, umístěných v konturách jedné strany parku. Za fontánou je vidět i nově zrekonstruovaná pergola s lavičkami. Pergola v létě vytváří dostatečný stín. V části za fontánou je park doplněn o herní prvky pro děti, které se zde mohou vyžít například na lanové pyramidě.

Obr.: Zajímavě působí modřín porostlý břečťanem, který byl pravděpodobně kdysi poškozen na svém vrcholu a roste do bizarního tvaru, jak jen mu to dnes už mohutně rozrostlý břečťan umožňuje, archiv ECM 44


Obr.: Reprezentativní plocha parku s fontánou a přesunutým morovým sloupem, archiv ECM

Za fontánou se tyčí metasekvoj čínská (Metasequoia glyptostroboides), jeden z méně známých opadavých jehličnanů pěstovaných u nás. Z ostatních jehličnatých dřevin můžeme jmenovat např. borovici vejmutovku (Pinus strobus), borovici černou (Pinus nigra), smrk Pančičův (Picea omorika) a jalovec čínský (Juniperus chinensis). Vzrostlé listnaté stromy jsou zastoupeny javorem jasanolistým (Acer negundo), javorem klenem (Acer pseudoplatanus), lípou (Tilia ssp.), třešní pilovitou (Prunus serrulata). V nových výsadbách lze objevit málo známý svitel latnatý (Koelreuteria paniculata), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), převislou formu třešně chloupkaté (Prunus subhirtella ´Pendula´) či štědřenec Watererův (Laburnum x watereri), kterému se lidově říká „zlatý déšť“. Před vstupem do parku a na travnatých plochách jsou umístěny záhony, na které jsou každý rok vysazovány sezónní druhy letniček a dvouletek. Na vyvýšeném záhonu jsou to například macešky různých barev, stejně je tomu tak u záhonu kapkovitého tvaru, který lemuje vstupní cestu do parku. V květnu se macešky pravidelně nahrazují výsadbou letniček, která se v každém roce odlišuje jak barvou, tak i druhem a kombinací letniček. Po zimě, v době předjaří vykvétají v trávníku cibulky krokusů, které v době před olistěním působí osvěžujícím dojmem.

45


Obr.: Morový sloup přestěhovaný ze starého města Mostu se stal druhou dominantou parku, archiv ECM 46


3.1.7 Park u sportovní haly („Centrální park“, „Park Střed“) Park, který dosud nemá ustálené pojmenování, patřil v 70. a 80. létech minulého století k nejvýstavnějším plochám zeleně ve městě. Původní realizace proběhla v letech 1971-1972, současně se vznikem nového města, jako odpočinková plocha pro nové obyvatele. Park je situován na mírném severním svahu, mimo obytnou zónu, mezi ulicemi Tř. Budovatelů, Bělehradská, sportovní halou a výškovou budovou SHD Komes a je zcela přístupný ze všech stran. Na jeho plánech se podíleli O. Kuča, V. Krejčí, L. Filip a T. Stanko [27]. Park je díky svému umístění ve svahu členěn do více etáží (pater), jimiž prochází hlavní dominanta parku, kterou byla soustava vodních průtokových nádrží z betonu s vodní kaskádou. Vodní plochy zde zásadně ovlivňovaly mikroklima tohoto prostoru, zvláště pak v letních měsících. Kaskáda obstarala zvukové pozadí a představovala v celé kompozici dojem pohybu a byla tak významným relaxačním prvkem. Vodní plochy navržené v geometrických tvarech byly doplněny o vyvýšené záhonové plochy plné letničkových výsadeb. Stěny vyvýšených záhonů plnily i druhotnou funkci jako odpočinková plocha v podobě opěradel pro lavičky z betonu, doplněné o dřevěnou sedací plochu. Celý park je propojen cestní sítí z kamenných dlaždic, která kopíruje svažitost terénu. Pohledy z odpočívadel směřují i na některé estetické prvky v podobě plastik (soch) z různých materiálů. Z vegetačních prvků zde dominují travnaté plochy, doplněné o výsadbu dřevin v různých poměrech. Dendrologicky ale park stále patří k nejbohatším v Mostě a je rozhodně velmi zajímavý. V tomto ohledu by mohl být využit i pro naučné účely, např. ve spojení se jmenovkami dřevin či vytvořením průvodce parkem. Převážnou část výsadeb tvoří u nás domácí dřeviny – javor mléčný (Acer platanoides), javor klen (A. pseudoplatanus), habr obecný (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), lípy (Tilia spp.), borovice lesní (Pinus sylvestris) s modrozelenými jehlicemi po dvou v páru a rezavou, rozpraskanou kůrou a další. Rostou zde i některé severoamerické druhy: borovice Jeffreyova (Pinus jeffreyi) se třemi jehlicemi ve svazku až 25 cm dlouhými, které po promnutí voní charakteristickou citrusovou vůní a borovice žlutá (Pinus ponderosa), která má také tři jehlice ve svazku a je charakteristická žlutohnědými lysými letorosty a tmavou kůrou, ze které odpadávají velké části. Vysazen byl i nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioicus), jehož nápadně dlouhé dvojitě zpeřené kořenové výmladky jsou každým rokem zničeny vandaly a následně při údržbě parku jsou zbylé výhony srovnány seřezáním, takže rostlina přežívá pouze ve výmladcích, což je škoda, neboť je to jediný zástupce svého rodu v okrese Most.

Obr.: Park Střed v 80. létech 20. století [26] 47


Pro znalce dřevin a milovníky kultivarů může být lahůdkou stříhanolistá forma břízy bělokoré (Betula pendula ´Dalecarlica´), sloupovitá forma buku lesního (Fagus sylvatica ´Fastigiata´) nebo jeden z nejtmavších kultivarů okrasné jabloně purpurové (Malus x purpurea ´Royalty´).

Obr.: Park Střed v 80. létech 20. století [26], a stav parku v roce 2015, archiv ECM

Na přelomu tisíciletí proběhla v parku rozsáhlá revitalizace v podobě probírky keřů a stromů s odstraněním kořenového systému a rozsáhlého zmlazování. To byly nutné úkony v pozvolna zarůstajícím a přerůstajícím parku, jenž se stal útočištěm pro různé asociální skupiny obyvatel. Z hlediska bezpečnosti tedy bylo nutné zprůhlednit některé části parku a vytvořit tak zónu vhodnou k odpočinku. Následně proběhla dosadba některých dřevin. O několik let později došlo k doplnění dřevěných laviček o nové drátěné v barevném provedení, které oživily střední část parku směrem k ulici Budovatelů. V severní části nad sportovní halou byly instalovány dětské herní prvky. Po letech se tak stal park opět využívanou součástí městské zeleně. Nově byl v severozápadním cípu parku nedaleko stálezelené kaliny vrásčitolisté (Viburnum rhytidophyllum) z jihovýchodní Asie, vysazen populární jehličnan jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), poslední zástupce čeledi jinanovitých (Ginkgoaceae), a metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides). Rostou zde i pozoruhodné keře. V předjaří v parku vyniknou na více místech žlutě kvetoucí dříny obecné (Cornus mas), o malou chvíli později se park rozzáří rozkvetlými zlaticemi prostředními (Forsythia x intermedia) a zlaticemi převislými (F. suspenza), které jsou mylně označovány jako „zlatý déšť“. V dubnu můžeme pozorovat bíle kvetoucí muchovník obecný (Amelanchier ovalis), jež v červnu nahradí záplava bílých květů skalníků mnohokvětých (Cotoneaster multiflorus), které park vyzdobí i na podzim výrazně červenými plody. V brzkém předjaří park také ozvláštní narůžovělé, příjemně vonící květy kaliny vonné (Viburnum farreri) a jejího výrazně růžově kvetoucího křížence kaliny bodnanské (V. ´bodnantense). Celou skladbu doplňují drobně kvetoucí tavolníky (Spiraea ssp.), stálezelená mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium), velmi oblíbené kultivary třešně pilovité (Prunus serrulata ´Kanzan´) atd. Po celé léto na různých místech parku kvetou růže, zatímco v záhonech okolo bazénů se střídají výsadby letniček a dvouletek. Pohled návštěvníků parku upoutá nejen kvetoucí krása, ale i proměnlivá barevnost listů od nesčetných odstínů zeleně přes žlutolisté a červenolisté kultivary. S příchodem podzimu se začne park dále vybarvovat a měnit svou tvář i výraz. 48


Obr.: Jabloň purpurová (Malus x purpurea ´Royalty´), archiv ECM

Obr.: Půvabné podzimní zabarvení dřevin, archiv ECM 49


3.1.8 Park v ulici U stadionu Park v ulici U Stadionu je součástí dlouhého pásu parků při severovýchodním okraji města a spojuje Severní čtvrť se čtvrtí Pod Lajsníkem. Nachází se mezi ulicemi U stadionu, Jiřího Wolkera a Moskevské. Navazuje na něj nepříliš výrazná sadová úprava prostoru mezi fotbalovým stadionem, sportovní halou a komplexem budov Výzkumného ústavu pro hnědé uhlí a.s. Park byl velkoryse založen jako plocha městské zeleně s rozsáhlými záhony růží - čajohybridek a letniček ve výsečích překrývajících se kruhů. Pravidelná plocha parku je členěna rozvolněnou cestní sítí, která umožňuje návštěvníkům vstoupit z více míst a ze všech stran. Při zakládání se nezapomnělo na posezení s pergolou a odpočinkový koutek s dětským hřištěm. V současnosti už je osazena bohužel jen menší část květinových parterů, takže kruhové cestičky (zčásti už tísněné rozrostlými skupinami stromů) působí spíše samoúčelně. Nejvíce využíván je odpočinkový rondel s nedalekým dětským hřištěm. Hlavními zdejšími dřevinami jsou domácí javor klen (Acer pseudoplatanus) a introdukovaný javor jasanolistý (Acer negundo), jehož kmeny jsou z velké části vykloněny, snad ve směru převládajících větrů, dále jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), lípa srdčitá (Tilia cordata), mezi ně byly vysazeny skupiny douglasek tisolistých (Pseudotsuga menziesii) a modřínů opadavých (Larix decidua). Roste zde také morušovník bílý (Morus alba), statná mahalebka obecná (Prunus mahaleb), zajímavá navíc i svým pokrouceným kmenem. V kruhovém záhonu ozvláštněném ohromným balvanem, který je však využíván zejména jako atrakce pro děti, jsou vysázeny keře tavolníku popelavého (Spiraea x cinerea ´Grefsheim´), tavolníku Bumaldova (Spiraea bumalda) a skalníku Dammerova (Cotoneaster dammeri).

Obr.: Mahalebka obecná v parku U stadionu je zvláštní svým pokrouceným kmenem; v pozadí nakloněné kmeny javorů jasnolistých, archiv ECM 50


Velice výrazný a netypický pro mostecké parky je jasan pensylvánský (Fraxinus pennsylvanica), malebně rozprostírající svou korunu poblíž bývalé pergoly, z níž dnes zůstaly jen opěrné sloupy, vrchní část je zcela odstraněna. Ve výhledové ose jsou umístěny hojně využívané lavičky, ze kterých je pěkný průhled celým parkem. Směrem od silnice se na jaře šíří charakteristická vůně šeříku obecného, lákající nejen kolemjdoucí, ale i včely a další opylovače. Šeřík lemuje pergolu a lavičky skupinovou výsadbou. Park je také hojně využíván jako průchozí při cestě do městské knihovny.

Obr.: Malebně rozložená koruna jasanu pensylvánského v jihovýchodní části parku u pergoly, archiv ECM

Obr.: Pohled do zimního parku přes větve nakloněného javoru jasnolistého, archiv ECM 51


3.1.9 Park u kina Mír (u městské knihovny a ZUŠ) Volně řešený okrasný park při budově městské knihovny patří k nejreprezentativnějším, současným, okrasným plochám městské zeleně v Mostě. Na rozsáhlé ploše mezi knihovnou, základní uměleckou školou a nákupním centrem byly vysazeny kombinované skupiny stromů a malých skupin keřů, často s působivými lemy pásů nízkých křovin, růží i trvalek. Nenajdeme zde žádná hřiště ani odpočinkové plochy. Skladba i rozmístění dřevin jsou řešeny s úmyslem vytvořit působivý obraz okrasného parku, který je zvláště pěkný v rozmanitém podzimním zabarvení stromů i keřů na rozsáhlém, mírně ukloněném trávníku. Velmi výrazná je skupina tří paulovnií plstnatých (Pawlownia tomentosa), které vyniknou především na začátku léta bohatým květenstvím sytě fialových zvonkovitých květů, uspořádaných ve vzpřímených latách. Je dominantou, kterou obdivují všichni návštěvníci parku, neboť kromě nádherných květů a netradičně tvarovaných listů lahodí oku i mohutností celé skupiny. Paulovnie se stávají oblíbenými módními dřevinami také pro svůj rychlý růst a kvalitní dřevo využitelné v řezbářství i jako biopalivo, přesto je třeba před nimi důrazně varovat, neboť jsou potenciálně invazními rostlinami, jež svou houževnatostí a vytrvalostí předčí i obávané trnovníky akáty (Robinia pseudoacacia). Rozhodně není vhodné, aby se šířily mimo městskou zeleň a zahrádky do volné přírody. Na přelomu dubna a května rozkvétá v části pod městskou knihovnou liniová výsadba sakur. Z bohatého sortimentu zdejších stromů jmenujme ještě např. javor jasanolistý (Acer negundo), dub červený (Quercus rubra), tmavolistý javor mléč (Acer platanoides Ćrimson King´), borovici černou (Pinus nigra), smrk omorika (Picea omorica), sloupovitý jalovec obecný (Juniperus communis ´Hibernica´), šeřík obecný (Syringa vulgaris), dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos) a zvláště skupinku tří okrasných převislých třešní chloupkatých (Prunus subhirtella ´Pendula´). Doplňují je tavolník van Houtteův (Spiraea x vanhouttei), mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium), dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), meruzalka krvavá (Ribes sanquineum), která svým temně růžovým květem ve stejné době kontrastuje se záplavou bílých květů převislých třešňových kultivarů, a záhonů růží – čajohybridek.

Obr.: Převislé třešně chloupkaté v době jejich květu, archiv ECM 52


Obr.: Trvalkový záhon s rozkvetlou pupalkou bezlodyžnou podtrhuje temné pozadí jehličnanů, archiv ECM

Obr.: Kvetoucí sakury lemující prostor parku, archiv ECM 53


Obr.: Skupinová výsadba paulovnií utváří dojem jedné mohutné koruny, archiv ECM

Obr.: Paulovnie vykvétá před olistěním do nápadných a silně vonících květenství, archiv ECM 54


3.1.10 Park ve čtvrti pod Lajsníkem Čtvrť Pod Lajsníkem je jednou z těch, které byly navrženy jako zahradní město, zeleň se tedy nachází přímo mezi obytnými budovami. Sídlištěm v severozápadně-jihovýchodním směru prostupuje protáhlý park mezi ulicemi Jana Kubelíka, F. L. Čelakovského a J. Haška. Park je vybudován jako zcela průchozí mezi bloky činžovních domů a spojuje čtvrť s ulicí Pod Lajsníkem, vedoucí podél vrchu Lajsník s parkovou úpravou u městské knihovny a umělecké školy. Odpočinkových ploch nabízí poměrně málo, z dendrologického hlediska je ale park dosti zajímavý.

Obr.: Travnatou plochu rámují dřeviny v různých odstínech zelené i červené barvy, archiv ECM

Vysazeno zde bylo několik desítek druhů okrasných kultivarů dřevin. Ústředním prvkem výsadeb je téměř souvislý pás dřevin tvořený mozaikou skupin listnatých a jehličnatých dřevin. Místy jsou vysazeny také skupiny keřů, zejména při okrajích stromových výsadeb. Najdeme zde javor klen (Acer pseudoplatanus) a javor mléčný (A. platanoides), smrk pichlavý (Picea pungens), skupiny okrasných jabloní (Malus spp.), borovici černou (Pinus nigra), břízu bělokorou (Betula pendula), hlošinu úzkolistou (Eleagnus angustifolia), javor mléčný a jeho červenolistý kultivar (Acer platanoides Ćrimson King´), dub letní (Quercus robur), lípu srdčitou (Tilia cordata), buky lesní v obvyklé zelené (Fagus sylvatica) i červené formě (Fagus sylvatica Átropunicea´), pámelník bílý (Sympohricarpos albus), javor ginala (Acer ginnala), které jsou zvláště působivé v podzimním zabarvení listů a další dřeviny. Střední části parku dominuje téměř stometrové stromořadí vzrostlých javorů stříbrných (Acer saccharinum), jejichž větve vytvářejí nad chodníkem příjemné loubí. Na podzim se jejich listy vybarvují do žluté a přes oranžovou přecházejí do červených až rubínových odstínů. Některé z napadených javorů a dubů byly poraženy a nahrazeny novými, bohužel ne však javory stříbrnými (Acer saccharinum), nýbrž javory mléči (Acer platanoides). 55


Druhové spektrum rozšiřují borovice blatka (Pinus rotundata), douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii var. menziesii), střemcha obecná (Prunus padus), mochna křovitá (Potentilla fruticosa), tavolník japonský (Spiraea japonica), ukrývá se zde i ořešák černý (Juglans nigra) se zajímavými plody, podobnými ořechu vlašskému, avšak tvrdšími, s jinou strukturou skořápky a bez výrazné chuti známého vlašského ořechu, aj. Pergola s popínavými růžemi a skupinová výsadba keřů, mezi nimiž jsou zástupci skalníků (Cotoeaster ssp.), tavolníků (Spiraea ssp.), ale i zimolez tatarský (Lonicera tatarica), mochna křovitá (Potentilla fruticosa), pámelník bílý (Symphoricarpos albus) apod., oddělují od silnice F. L. Čelakovského dětské hřiště a vlastní plochu parku. Na zídkách pod bývalým nákupním střediskem Sputník byly původně vysázeny růže a zjara před jejich rozkvětem zde vykvétaly tulipány a narcisy. Dnes jsou jednotlivá patra kaskádovitě vybudované zídky osázena keři skalníku Dammerova (Cotoneaster dammeri), mochny křovité (Potentilla fruticosa) a ve své nejnižší části půdopokryvnými růžemi.

Obr.: Skupina smrků pichlavých pod sněhovou nadílkou, archiv ECM

56


3.1.11 Park v ulici Družstevní (u dopravního podniku) Park je situován mezi ulicí Družstevní a točnou tramvají u Dopravního podniku měst Most a Litvínov západně od jižního konce ulice Budovatelů. Jeho funkce je především okrasná. V době svého založení se počítalo s jeho využitím pro odpočinek obyvatel města, proto byl vybaven i malou vodní nádrží, která však brzy přestala plnit svou funkci, byla zavezena zeminou a osázena borovicí klečí (Pinus mugo). V nedávné době však byla tato plocha zcela zrušena. Dnes je v západní části parku nedaleko ulice Budovatelů nepříliš udržovaný odpočinkový kout s lavičkami a záhony okrasných růží, ohraničený stromy zeravu západního (Thuja occidentalis) a živými ploty z keřů dřišťálu Thunbergova (Berberis thunbergii). Na opačné straně parku je dětské hřiště. Na park navazuje alej sloupovitých topolů černých (Populus nigra Ítalica´), spojující areál s ulicí Albrechtická. Bohužel, po odstranění několika vzrostlých topolů alej dnes působí neúplným dojmem. Rostou zde javor klen (Acer pseudoplatanus), dub letní (Quercus robur), habr obecný (Carpinus betulus), čimišník stromovitý (Caragana arborescens), převislý jasan ztepilý (Fraxinus excelsior ´Pendula´), lípa srdčitá (Tilia cordata), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) a dub červený (Quercus rubra). Doplňují je borovice vejmutovka (Pinus strobus), a několik druhů keřů: tavolník van Houtteův (Spiraea x vanhouttei), pustoryl věncový (Philadelphus coronarius) a svída bílá (Cornus alba). Na podzim zvláště vynikne svým svítivě žlutým vybarvením skupina javorů tatarských (Acer tataricum). Kompozici parku doplňuje pískovcová socha, vytvořená na jednom z pravidelně konaných sochařských sympozií v Mostě.

Obr.: V době, kdy rozkvétají šeříky, přitahuje park svou vůní a svou krásou mnoho návštěvníků, park je oživený i plastikou, archiv ECM 57


3.1.12 Park v Zahradní čtvrti Rozlehlý park byl založen během budování sídliště v Zahradní čtvrti mezi ulicemi Javorová a Jasmínová. Zaujímá střed celého sídliště nazývaného místními obyvateli Vídrholec. Jeho zvláštností bylo kruhové brouzdaliště a umělá vyvýšenina se stavbou betonového hrádečku, který sloužil jako dětská atrakce. Po rekonstrukci v roce 2012 se nevyužívané brouzdaliště změnilo v nové parkoviště a místo betonové hradní atrapy je nyní vrcholovou dominantou pahorku dřevěná dětská atrakce se skluzavkou. Celá rozlehlá plocha parku je doplněna na více místech herními prvky pro děti a nechybí zde ani pískoviště, lavičky nebo odpadkové koše. Díky revitalizaci tedy obsahuje kompletní mobiliář. Již dříve bohatý sortiment stromů a keřů je v současnosti doplněn novými výsadbami. Přerostlé, neproniknutelné houštiny jsou prořezávány, prosvětlovány a pravidelně tvarovány, aby svou hustotou a uzavřenými přerostlými partiemi nedávaly příležitost k vytváření černých skládek, nocleháren a shlukování nežádoucích skupin. V západní a severozápadní, nejprudší část svahu, je zpevněna hustou výsadbou keřů, která plní protierozní funkci. Dnes je park zcela prosvětlen a při procházce kompozicí se návštěvníkovi nabízí různé scenérie. Průchozí je pomocí dvou hlavních křížících se os, které napomáhají přístupu do parku ze všech stran.

Obr.: Na vrcholku, kde stával betonový hrádek, dnes stojí moderní dětské atrakce, archiv ECM

Z původních výsadeb lze jmenovat tyto rody a druhy listnatých stromů: lípa srdčitá (Tilia cordata), javor klen i mléč (Acer pseudoplatanus, A. platanoides), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), třešeň ptačí (Prunus avium), bříza bělokorá (Betula pendula). Jehličnany zastupují borovice černá (Pinus nigra), smrk stříbrný (Picea pungens), smrk Pančičův (Picea omorika), modřín opadavý (Larix decidua). Z keřů se zde nejhojněji objevují zlatice (Forsythia ssp.), čimišník stromovitý (Caragana arborescens), zimolez tatarský (Lonicera tatarica), některé druhy tavolníků (Spiraea x vanhouttei, Spiraea bumalda,…), pustoryl věncový (Philadelphus coronarius), 58


hloh (Crataegus ssp.), šeřík obecný (Syringa vulgaris), líska obecná (Corylus avellana), hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea), pámelník bílý (Symphoricarpos albus), mahalebka obecná (Prunus mahaleb) a další. V nových výsadbách se nejvíce uplatňují již zastoupené druhy – lípy (Tilia ssp.), javory mléčné (Acer platanoides) i javory kleny (Acer pseudoplatanus), jasany (Fraxinus ssp.) a jeřáby (Sorbus ssp.). Obyvatelé přilehlých domů tak mají krásný výhled do svěží zeleně prostorného parku. Mohou ho využívat maminky s dětmi, odrostlejší děti a mládež, pejskaři i všichni ostatní, kteří zde najdou místo k odpočinku či příjemnou krátkou relaxaci při pouhém procházení parkem.

Obr.: Při revitalizaci parku byly vybudovány i nové zpevněné plochy, archiv ECM

3.1.13 Park Hrabák Park Hrabák vznikl na úpatí výsypky dolu Hrabák u točny tramvaje poblíž Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova. Je důstojnou vstupní branou do podstatně méně důstojného lesoparku Hrabák. Byl řešen jako odpočinková zóna na okraji města s lavičkami, bazénky, pergolou a rozsáhlými okrasnými záhony růží, komponovanými do moderních tvarů s hladkými liniemi. Za svou dobu existence prošel výraznými změnami. Dnes bychom zde bazén nebo pergolu hledali marně. Byly odstraněny poté, co se na nich podepsala činnost vandalů. Dominantou v parku zůstává etážové schodiště vedoucí k horizontu Hrabáku. Dnes je svah využíván především v zimě k sáňkování a jako průchozí cesta k blízkým zahrádkám obyvatelů a garážím. Z rozsáhlých ploch růžových parterů zbyla jen nepatrná část. Přesto patří park k nejhezčím koutům mostecké zeleně, a to dokonce i poté, co na jaře roku 2015 byly při bouřce poškozeny dva 59


Obr.: Okraj parku Hrabák v 80. létech nedaleko Dopravního podniku, park se dříve mohl pyšnit ornamentálně tvarovanými záhony s růžemi [26]

ze vzrostlých stromů, které byly součástí hlavní kompozice parku. Jednalo se o vyvrácený javor jasanolistý (Acer negundo) a polámanou vrbu bílou (Salix alba ´Tristis´), která byla následně ošetřena a seříznuta tak, aby nebyla zdrojem nebezpečí pro návštěvníky parku. Nevzhledné torzo vrby sice pravděpodobně časem obroste, neboť vrby dokážou obrazit i po velmi razantním zásahu, ale dřevina rozhodně již nedosáhne mohutného a krásného převislého tvaru. Kromě vrby bílé (Salix alba ´Tristis´) a javoru jasanolistého (Acer negundo) jsou v parku zastoupeny listnaté dřeviny: bříza bělokorá (Betula pendula), dub letní (Quercus robur), slivoň (Prunus ssp.), javor klen (Acer pseudoplatanus), přímo u silnice ve východní části parku je žlutě rašící jasan pensylvánký (Fraxinus pensylvanica).

Obr.: Skupinová výsadba stromů a nízkých keřů zakrývá výhled na frekventovanou komunikaci a vytváří tak dojem uzavřeného prostoru, archiv ECM 60


Obr.: Ani v době sněhové pokrývky nemusí park působit jednobarevně, archiv ECM

Obr.: V parku jsou k vidění zajímavé scenérie i v zimě, archiv ECM 61


3.2 Lesoparky Čím méně je dostatečně velkých parkových ploch uvnitř města, tím více obyvatel využívá možnosti krátkodobé rekreace v okolní přírodě, ať už k procházkám či sportovnímu vyžití. Pro tento účel se často počítá s okolní přírodou, např. lesy na okrajích měst bývají proto zpřístupňovány, ačkoliv obvykle už leží vlastně mimo vnitřní území města. Nejde tedy o parky v pravém slova smyslu, ale o extenzivně upravenou příměstskou zeleň, pro niž se vžilo označení lesoparky. Za příhodných podmínek mohou být tyto lesy zakládány v rámci závazných plánovacích dokumentů a jejich vhodnými úpravami lze vytvořit důležitou část rekreačního zázemí města [19, 43].

3.2.1 Lesopark Šibeník Rozlohou největší rekreační parková plocha Mostu se rozkládá východně od centra města na táhlém vrchu (kóta 320). Ústřední park Šibeník představuje základní organizační prvek a významně dotváří architektonickou kompozici města. V původním záměru architektů nového Mostu tvořil ústřední rekreační plochu, která propojovala právě centrum s plánovaným rekreačním areálem Benedikt, v řeči architektů se jednalo o tzv. východo-západní zelenou osu města. Z okrajových částí výsadeb se otevírají výhledy do okolní krajiny s dominantními vrchy Zlatníkem, Špičákem, Hněvínem, Širokým a Koňským vrchem (Resslem), nově napuštěným jezerem Most v lokalitě historického města a v pozadí s Krušnými horami [11]. S realizací výsadeb podle plánu L. Todla a J. Horkého bylo započato v roce 1966, poslední výsadby proběhly na konci 70. let, a to v posledním úseku mezi ulicemi Moskevská a Jiřího z Poděbrad (proti dnešní hlavní poště), dle projektu tehdejší stážistky u doc. J. Horkého, Ing. Arch. Kateřiny

Obr.: Na podzim celý park ožije nepřebernou škálou barev padajícího listí, archiv ECM 62


Obr.: Na vrch Šibeníku je přístup ze všech stran a nabízí výhled do města i na Krušné hory.

Kubrichtové. Dorůstající výsadba sazenic dřevin měla být formována probírkami, park měl být místy postupně obohacován o solitérní výsadbu. Málo se ví, že původním záměrem bylo realizovat výsadby po celém vrchu až k ulici Jiřího z Poděbrad, k tomu však nedošlo [8]. Dnes se tyto nerealizované výsadby, při západním okraji celého rekreačního areálu, jeví spíše jako výhodné, volné plochy totiž umožňují výhledy do okolní krajiny a jsou také hojně využívány k rekreaci obyvatel města. Zvláště pejskaři sem rádi chodí, ale nejen oni. Tato část Šibeníku je ideální k podzimnímu pouštění draků, celoročně sem ale chodí Mostečané i za pěkným výhledem na město a jeho okolí. Travnaté plochy jsou zde pravidelně několikrát ročně sečeny a od roku 2006 je v jihozápadní části v provozu skate park, určený pro příznivce skateboardingu, jezdce na BMX kolech a in-line jezdce. Je rozdělen na spodní část s rampami a horní část s betonovými bloky. Byl vybudován v rámci částečné rekonstrukce, která v parku probíhala. V lesoparku Šibeník bylo vysazeno mnoho desítek domácích, především listnatých dřevin. Cizokrajné a domácí esteticky výrazné druhy byly plánovány. Současný Šibeník však na řadě míst potřebuje pěstební zásahy a park tak působí poněkud stísněným dojmem a místy připomíná spíše les. Nejčastějšími dřevinami jsou zde lípy (Tilia ssp.), javory (Acer ssp.), duby (Quercus ssp.), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) aj., z cizokrajných dřevin pak borovice černá (Pinus nigra), javor ginnala (Acer ginnala), líska turecká (Corylus colurna). Zajímavostí je v Mostě poměrně málo pěstovaný kaštanovník jedlý (Castanea sativa). Po celém lesoparku velmi hojně zplaňuje vysazená střemcha pozdní (Prunus serotina), invazní druh původem ze Severní Ameriky. I keřové patro má zde nespočet zástupců. Na jaře rozkvétá velká část Šibeníku bělostnou záplavou květů trnky obecné (Prunus spinosa), místy přerušované žlutě kvetoucími keři zlatice (Forsythia ssp.), od jara do léta se v květu střídají různé druhy tavolníků (Spiraea ssp.), květen a červen patří kalině obecné (Viburnum opulus), kterou později vystřídají fialové květy netvařce křovitého (Amorpha fruticosa), jež lemuje některé z cest. Na podzim oživí zeleň lesoparku červené čtyřlaločné plody u nás původního brslenu evropského

63


(Euonymus europaeus), nazývané „kněžské kvadrátky“. Z keřů jsou dále bohatě zastoupeny také líska obecná (Corylus avellana), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), severoamerický pámelník bílý (Symphoricarpos albus) a mnoho dalších druhů. V nezalesněné západní části vrchu rostou četně plodící hrušně obecné (Pyrus communis), které jsou podél cest postupně káceny a nahrazovány novou výsadbou lip (Tilia ssp.), které jsou součástí rekonstrukce zeleně lesoparku.

Obr.: Rozsáhlé probírky náletových dřevin celý park prosvětlily, archiv ECM

Obr.: V parku jsou k vidění různé scenérie a zákoutí, archiv ECM 64


Obr.: Vzácná vstavačovitá rostlina okrotice bílá roste na několika místech v porostech Šibeníku, archiv ECM

Trávníky v západní části vrchu hostí kromě běžných druhů rostlin také některé stepní druhy Českého středohoří. V posledních letech na několika místech v lesních světlinách každoročně kvete ohrožená vstavačovitá rostlina okrotice bílá (Cephalantera damasonium) v počtu až několika set rostlin, která patří k vzácným druhům Mostecka [41]. Na vrcholu (319 m n.m.), v jižním a západním svahu můžeme pozorovat teplomilnou vegetaci. Mezi tyto byliny, rostoucí na Šibeníku, patří např. divizna knotovkovitá (Verbascum lychnitis), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), jetel alpínský (Triforium alpestre), mateřídouška panonská (Thymus pannonicus), pcháč bělohlavý (Cirsium eriophorum), kostřava walliská (Festuca valesiaca), dva druhy šalvějí – šalvěj hajní (Salvia namorosa) a šalvěj luční (Salvia pratensis). Na samotném vrcholu pak můžeme pozorovat máčku ladní (Eryngium campestre) [29].

65


3.2.2 Lesopark Hrabák Lesopark Hrabák se nachází na výsypce někdejšího hnědouhelného lomu Hrabák na jihozápadním okraji města v blízkosti Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova. Bezprostředně navazuje na již zmíněný park při točně tramvajové dráhy na jižním okraji třídy Budovatelů.

Obr.: Průhled parkem z vrchní části schodiště, archiv ECM

Lesopark je volně řešený a dendrologicky poměrně bohatý. Dnes má spíše lesní než okrasný charakter. Park má hlavní středovou osu, která prochází celým parkem a vytváří okruh i pomocí os vedlejších. Tato hlavní osa začíná už ze třídy Budovatelů a prochází až ke spodní bráně zahrádkářské kolonie. Park je tedy zcela průchozí a využívají ho hlavně řidiči – začátečníci, jelikož se v parku nachází „cirkus platz“. Jedná se zpevněnou plochu s kruhovým objezdem a vlastní příjezdovou cestou. Lesopark také navazuje na zahrádkářskou kolonii, které tak vytváří příjemné pozadí. Najdeme zde např. severoamerickou borovici žlutou (Pinus ponderosa), javor jasanolistý (Acer negundo), topol šedý (Populus x canescens), svídu krvavou (Cornus sanguinea), lísku obecnou (Corylus avellana) a další dřeviny.

66


3.3 Ostatní Kromě parků a lesoparků má Most také další významné lokality ve svém obvodu, které významně doplňují rekreační možnosti pro občany města a současně jsou důležitými plochami zeleně.

3.3.1 Rekreační areál Hněvín Vrchy zvané Hněvín, Široký vrch a Ressl jsou jedněmi z mála pevných bodů, které zůstaly v přeměněné krajině Mostecka. Severovýchodně ležící nápadný vrch, který dnes nazýváme Hněvín (ještě na začátku 20. století je vrch uváděn jako Schlossberg – Zámecký vrch) a který dosahuje 399 m n. m., se tyčí nad tokem Bíliny a je spjat s osídlení Mostecka. Nejstarší známé doklady o jeho osídlení sahají téměř 4 000 let do minulosti; jde o okolí dnešní příjezdové cesty a bývalého kamenolomu nedaleko sedla mezi Hněvínem a Širokým vrchem. Až do středověku byla tato lokalita osídlena několika různými kulturami; v 8. a 9. století ji osídlili Slované [30,12]. Na Zámecké hoře, jak se tehdy Hněvín jmenoval, se již v 9. století nacházelo hradiště, jehož existenci doložil archeologický průzkum. Sláva hradu a jeho bohatá a zajímavá historie (pobýval zde např. alchymista Edward Kelley) se psala až do 17. stol., kdy byl z povolení císaře Ferdinanda III. celý komplex zbourán, neboť svou strategickou polohou přitahoval cizácká vojska, která zároveň plenila i královské město Most. Zámecká hora zpustla. Na úpatí byly založeny vinice a zahrady a na vrcholu bylo možné nalézt pouze zarostlé a zapomenuté ruiny.

Obr.: Lesnaté svahy Hněvína, archiv ECM 67


Obr.: Výhled na České středohoří je odměnou za výšlap po strmé cestě, archiv ECM

Zásluhou městského radního Antonína Zeina však docházelo ve druhé pol. 19. století k postupnému zalesňování Zámecké hory. Ta se stávala opět místem živého zájmu místních obyvatel. V roce 1879 byla na vrcholu hory postavena restaurace a v roce 1889 vyhlídková věž. Jednalo se o 25 metrů vysokou dřevěnou napodobeninu pařížské Eiffelovy věže, desetkrát zmenšenou. O její stavbu se zasloužil tesařský mistr Johann Franz. Rozhledna měla bohužel krátkého trvání. Za tři měsíce od jejího dokončení (říjen 1889) byla stržena silným větrem. Když byl v roce 1896 ustanoven spolek přátel Zámecké hory, začalo se se stavbou nové 21 metrů vysoké vyhlídkové věže. Její stavební sloh plně odpovídal romantickému cítění konce 19. století. Rozhledna byla dostavěna a slavnostně předána městu Most v září roku 1900. Tím však stavební práce a proměny rozhledny neskončily. V roce 1906 byla slavnostně otevřena přilehlá zámecká restaurace a o 5 let později bylo sejmuto zastřešení vyhlídkové věže a nahrazeno osmihranným dřevěným vyhlídkovým prostorem. Poté, co rozhledna sloužila během 2. sv. války k vojenským účelům, začala postupně chátrat. V letech 1965-1966 byl zpracován investiční úkol obnovy hradu Hněvína, v roce 1967 se začalo s rekonstrukčními pracemi. Došlo k úpravě hradních teras, věž v jihovýchodní části hradu byla přestavěna na hvězdárnu a byla pod ní obnovena restaurace. Od roku 1970 je areál přístupný veřejnosti. Roku 2000 začala nejrozsáhlejší oprava hradu v posledních 100 letech, která se týkala jak exteriérů, tak interiérů hradu [17]. Rozsáhlé opravy za cca 46 mil. Kč provedlo město Most ve spolupráci s tehdejším nájemcem - firmou Autodrom Most, a.s. Od té doby představuje Hněvín bezpochyby velice reprezentativní místo mosteckého regionu [50]. 68


V souvislosti se zahájením činnosti lomu Most v roce 1970, byl budován při severovýchodním až jihovýchodním úpatí Hněvína koridor řeky Bíliny s dopravními cestami a inženýrskými sítěmi. Na úpatí a ve spodní části východního úbočí byl les odtěžen a obnažen skalní podklad [36]. Po dokončení Mosteckého koridoru byly v roce 1980 zahájeny rekultivační práce na svazích vrchu. Ty se dotkly i dolní části východního úbočí a úpatí vrchu. Na obnažené plochy byla navezena ornice a následně byly tyto plochy zatravněny a osázeny dřevinami. Byla provedena úprava terénní lavice a ochozů svahu Hněvína a úprava erozních rýh. Celková výměra rekultivace byla 24 ha, práce skončely v roce 1997. O rok později byla dokončena i pěstební péče. V letech 2003–2004 došlo k obnově rozsáhlé soukromé vinice na jihovýchodním úbočí Hněvína; víno se zde prokazatelně pěstovalo před více než 800 lety [7]. Vrchol Hněvína dnes navštěvujeme kvůli mimořádnému výhledu do působivé krajiny zarámované hradbou Krušných hor, vrchů Českého středohoří a Doupovských hor. V 90. letech minulého století byl na severozápadním okraji vrcholové plošiny nad někdejším kamenolomem postaven vyhlídkový altánek, který byl později zastřešen. Poměrně příkré svahy Hněvína jsou protkány sítí cest, které k vycházkám hojně využívají Mostečané i turisté, kteří na Mostecko zavítají. Většinu vrchu pokrývá les, na jižním až jihovýchodním svahu dnes roste zmíněná vinice. V průběhu staletí prošel vzhled Hněvína značnými změnami. Ze starých vyobrazení i map je zřejmé, že ne vždy byl vrch lesnatý, jako je tomu nyní. Dnes je však mimo vrcholovou plošinu a zmíněné vinice prakticky všude souvislý les. Protože nejde o les hospodářský, bylo by jistě dobré na několika vhodných místech prosvětlit porosty a umožnit návštěvníkům Hněvína zajímavé výhledy do krajiny. Několik takových míst fungovalo již dříve, jak dokládají zbytky laviček, které by si zasloužily obnovu. To by celou lokalitu, tolik významnou pro rekreaci Mostečanů, nepochybně ještě zatraktivnilo.

Obr.: Pohled na město Most z hradu Hněvín (2015), archiv ECM 69


3.3.2 Příměstský rekreační celek vrchu Ressl Vrch Ressl se nachází na jihozápadě města Mostu a je součástí skupiny mladších znělcových vulkanitů (Ressl – Hněvín – Špičák – Zlatník – Železniční vrch). V 50. letech minulého století bylo plánováno vybudování přírodního amfiteátru s letní divadelní scénou a kinem v blízkosti hájovny a restaurace na Resslu. Přírodní amfiteátr, který tu vznikl, byl největším přírodním divadlem (až pro 12 000 sedících) v Ústeckém kraji. Od poloviny 60. let už nebyl areál v dobrém stavu, a protože by jeho rekonstrukce byla velmi nákladná, bylo rozhodnuto, že Ressl bude sloužit ke krátkodobé rekreaci obyvatel Mostu. Postupem času areál zarostl a stal se tak přírodním stanovištěm pro spoustu druhů rostlin a živočichů. Dnes je Ressl oblíbeným místem pro houbaření, cykloturistiku a procházky. Jsou sem začleněna odpočívadla, dětské atrakce a naučná stezka Ressl, která začíná u koupaliště a vede po hlavní cestní síti až k zahrádkářské kolonii u tenisových kurtů [10]. Stezka byla vybudována v roce 2007 a je dlouhá 3 km. Po celé trase jsou umístěny informační tabule, na nichž se návštěvník může dočíst o historii přírodního amfiteátru, geologické stavbě a místních ekosystémech. Mezi nejpočetnější dřeviny na Resslu patří jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), javor mléčný (Acer platanoides) i javor klen (Acer pseudoplatanus), jasan zimnář (Fraxinus ornus) a bříza bělokorá (Betula pendula). V podrostu se hojně vyskytuje pámelník bílý (Symphoricarpos albus). Z jehličnanů se na Resslu vyskytují hlavně modřín opadavý (Larix decidua) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Při podzimních procházkách jsou na dálku vidět rudé plody růže šípkové (Rosa canina). Jedna z posledních zastávek naučné stezky je věnována památným stromům, proto byla umístěna u památného dubu (Quercus ssp.), který je dominantou malého areálu u vodní plochy při okraji zahrádkářské kolonie. Na loučce západního svahu se nachází xerotermní a mezofilní vegetace a roste zde například hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), mateřídouška časná pravá (Thymus praecox), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum) a na skalnatých plochách žlutě kvetoucí tařice skalní (Aurinia saxatilis). Na cestě naučnou stezkou se u rybníčku setkáme, v rámci vodního ekosystému na břehové linii, s mokřadními druhy rostlin – bahničkou mokřadní (Eleocharis palustris), dvouzubcem černoplodým (Bidens frondosa), kosatcem žlutým (Iris pseudacorus), lebedou hrálovitou širokolistou (Triplex prostata subsp. latifolia) nebo pro vodní plochy typickým orobincem širokolistým (Typha latifolia). Můžeme si zde také všimnout mokřadních druhů trav – sítiny sivé (Juncus inflexus) a ostřice Otrubovy (Carex otrubae) [29].

Obr.: Dnes je místo amfiteátru zcela zarostlé, jen ve svahu zůstaly zbytky promítacího objektu, archiv ECM 70


Obr.: Jednou ze zastávek naučné stezky je ta u rybníčku, kde se návštěvník může seznámit se zdejším vodním ekosystémem, archiv ECM

Obr.: Výřez z mapy, plocha celého areálu Resslu s vyznačením trasy naučné stezky [23]

Obr.: Ressl je také oblíbeným místem houbařů, archiv ECM 71


3.3.3 Park u děkanského kostela – arboretum Arboretum je sbírka dřevin (od latinského arbor = strom), zbudované k osvětovým, naučným a výzkumným účelům. Často bývá zakládáno i k okrasným účelům, pak bývají dřeviny součástí esteticky působivé parkové úpravy. Pro budoucí arboretum byla vybrána lokalita při levém břehu Bíliny u přesunutého historického kostela Nanebevzetí Panny Marie, na okraji někdejšího Pražského předměstí starého Mostu. Pro založení arboreta bylo příznivých hned několik okolností: v severozápadních Čechách jsou okrasné plochy s naučným významem pouze ojedinělé (jmenovat můžeme např. dendrologicky bohatý zámecký park v Klášterci nad Ohří, který ale nebyl primárně založen jako arboretum), zvolená lokalita je prostorově omezena pouze částečně přeložkou toku řeky Bíliny a malou plochou zástavby a má tak k dispozici poměrně velké území s možností případného rozšíření plochy v budoucnosti, navíc není funkčně zcela dořešená. Úpravy okolí přesunutého děkanského kostela probíhaly od roku 1986. Rekultivační úpravy byly uskutečněny postupně ve čtyřech etapách. V roce 1996 byla realizována pěstební péče, jejíž součástí bylo i vybudování komunikačního propojení prostoru kostela a areálu hřbitova. Vlastní péče zahrnuje kromě běžných pěstebních zásahů (dosadba, tvarové ořezy, vyžínání, hnojení) i ošetření a rekonstrukci travních porostů a výsadbu květin na ploše 16,57 ha, tedy na podstatně větší ploše než je plánované arboretum. V roce 1994 byla zahájena výstavba vodní nádrže o ploše 1,83 ha s estetickou funkcí v rámci řešení parkových úprav v okolí kostela. Vodní nádrž byla dokončena a napuštěna v roce 1995. Nádrž je průtočná, zásobovaná vodou z řeky Bíliny (před vstupem je voda upravována v popílkovém filtru), vypouštěcí objekt je zaústěn do Bíliny [7]. Další osud arboreta v Mostě je zatím nejasný. Bezpochyby by ale jeho vybudování bylo záslužné, protože by městu přineslo, při přiměřeně zvolené formě rozvolněných výsadeb, jednak cennou plochu víceúčelové rekreační zeleně, ale také by vhodně dotvořilo rekreační areál u přesunutého děkanského kostela a podtrhlo jeho význam. Vedle nákladně vybudovaných mosteckých rekreačních areálů pro sportovní vyžití obyvatel jako je Autodrom, Hipodrom a Aquadrom, by město získalo v regionu severozápadních Čech jedinečnou kulturní plochu, sloužící zároveň k osvětě i odpočinku obyvatel. Naučnou hodnotu arboreta není třeba zdůrazňovat.

Obr.: Za několik let budou nově vysazené stromy poskytovat stín, archiv ECM 72


3.3.4 Evropsky významná lokalita Kopistská výsypka Kopistská výsypka je rekultivovaná plocha, která se nachází v Mostecké pánvi mezi městy Most a Litvínov. Rozloha výsypky činí 327,68 ha s nadmořskou výškou 280 m. Výsypka byla pojmenována podle obce Kopisty, která se nacházela 2 km na východ od této výsypky a byla zlikvidována vlivem těžby. Výsypka se začala navážet již v roce 1945 odvozem skrývkových hornin z povrchového lomu Obránců míru. V roce 1962 se na výsypce začaly zakládat lesní porosty, na které bylo použito okolo 1,2 milionu sazenic ve skladbě topol kanadský (Populus x canadensis), trnovník bílý (Robinia pseudoacacia), dub červený (Quercus rubra), javor babyka (Acer campestre), habr (Carpinus ssp.), jilm (Ulmus ssp.), modřín (Larix ssp.) a lípa (Tilia ssp.). Vznikl tak největší lesní porost v Mostecké pánvi. Mezi lesní porosty byly zakládány travnaté louky o výměře 6 ha a rekultivační práce byly v roce 1983 ukončeny. Charakteristikou Kopistské výsypky je velké množství bezodtokových vodních ploch, vzniklých hromaděním dešťových srážek v nepropustných prohlubeninách na okrajích i v centrální části výsypky. Řada těchto ploch zarůstá rákosovým porostem, jižní svahy výsypky zarůstají travinnou vegetací. Na výsypce se vyskytuje nejpočetnější populace čolka velkého (Triturus cristatus) v celém Ústeckém kraji a celá lokalita je zařazena mezi Evropsky významné lokality a navržena do kategorie zvláště chráněného území, Přírodní památka. Izolovanost zdejšího ekosystému je způsobena uměle vybudovaným korytem řeky Bíliny ze západní, severní a východní strany. Z jižní strany je výsypka oddělena Mosteckým dopravním koridorem se silnicí I/13 a železniční tratí č. 130 s železničními vlečkami a na východě silnicí I/27 z Mostu do Litvínova [38].

3.4 Péče o zeleň v čase O městskou zeleň se dnes stará provozní středisko Městská zeleň Technických služeb města Mostu. V rámci doby byl název střediska několikrát změněn: středisko Sady a parky, středisko Veřejná zeleň, divize Zeleň a tak dále. Poslání provozu je ale stále stejné - poskytovat komplexní péči o městskou zeleň. Technické služby vznikly po rozdělení Městského podniku služeb Most v roce 1958, kdy byly pojmenovány jako Vnější úprava města Mostu. Součástí bylo zahradnictví, umístěné vedle městského divadla v Lužické ulici. Již v roce 1963 se změnil název na Technické služby města Mostu. Na konci 60. let minulého století byly podle pamětníků v zahradnictví dva skleníky a volná plocha o rozloze cca ¾ ha, která byla určena pro předpěstování dvouletek a macešek určených pro osázení města. Součástí bylo i pole, čtyři pařeniště a stodola se slámou, z níž během zimy vyráběly pracovnice zahradnictví rohože na zateplení skleníků. Do skleníků se vstupovalo přes voliéru, v níž bylo okolo sta kusů zpěvného ptactva, od stehlíků přes sýkorky a pěnkavy až k rehkům a dalším pěvcům. Stejně jako obyvatelé, tak i zahradníci a všechny další provozy, byli nuceni opustit staré zázemí a přesídlit do nového města. Středisko se přemístilo do ul. Antonína Dvořáka a v roce 1976 do nově vybudovaného zahradního areálu v ulici Zahradní.

73


3.5 Budoucnost parků v Mostě Z uvedeného přehledu parků a jejich popisu je zřejmé, že ve srovnání s historickým městem je parků v současném Mostě více. Během budování nového města byl kladen důraz na jejich umístění i na velikost a využití těchto ploch. Obě podoby města však můžeme těžko srovnávat. Starý Most měl historické centrum, které vznikalo stovky let, a samotné město kvůli přírodním podmínkám i okolní intenzivní těžbě hnědého uhlí nemělo přibližně sto let možnost se dále rozrůstat o nové městské části s plánovanými parky. Naproti tomu nový Most vznikal v dosud nezastavěném území podle komplexního plánu, v němž důležitou roli hrály i parky, stromořadí a zelené pásy. Neměli bychom také zapomínat, že nový Most byl plánován jako město pro více než 70.000 obyvatel (podle jedné koncepce dokonce pro 100 000 obyvatel) a že vznikal v rozsáhlém a relativně volném prostoru, což se promítlo i do velkého podílu veřejné zeleně v rozloze města [11]. Zamyslíme-li se nad budoucnosti parků v Mostě, napadne nás otázka – jsou tedy potřeba v současném Mostě ještě další místa pro veřejnou zeleň? Potřebujeme vůbec ještě nové parky? Odpověď můžeme nalézt, podíváme-li se na fotografie z parků v novém Mostě ze 70. a 80. let 20. století. Většina parků působila totiž docela jiným dojmem než dnes: byly zde vysázeny stovky růží, v květinových záhonech se obměňovaly pestrobarevné letničky, v mnoha parcích byly vodní plochy, často s vodotrysky či s tekoucí vodou, nezapomnělo se ani na odpočinkové koutky a sochařskou výzdobu Při zakládání parků v novém Mostě se také pamatovalo na potřebu barevné a prostorové obměny soliterních dřevin i skupinových výsadeb v parku, kterou zajišťují sezónní proměny zbarvení, kvetení a vytváření plodů u jednotlivých druhů. Parky nejsou statické objekty a mají-li být pro občany města příjemným a vyhledávaným prostředím, vyžadují kromě pravidelného sečení trávníku, uklízení odpadkových košů a odvozu shrabaného listí na podzim také další péči. Budoucnost mosteckých parků bychom tedy neměli hledat v budování nových nákladných parků, ale naopak ve zlepšení údržby a oživení stávajících parků. Pokud bychom dnes měli kolem sebe parky nového města Mostu v podobném stavu, v jakém byly nedlouho po jejich založení (musíme pochopitelně vzít v potaz nutné rozrůstání dřevin s věkem), jistě by se jejich obliba a návštěvnost podstatně zvýšily. U návštěvnosti parků hraje nemalou roli i pocit bezpečnosti – je nasnadě, že odpočívat budeme chodit na místa příjemná a přitom bezpečná. Ani tato jistota není vždy v současných parcích Mostu, bohužel, vždy zajištěna.

74

4

Závěr


Hodnota starého Mostu, který v 60. a 70. létech 20. století ustoupil velkolomové těžbě hnědého uhlí, je stále často diskutovaná. Obvykle si pod historicky cenným městem pod majestátním vrchem Hněvín představujeme památky jedinečného historického a kulturního významu: děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, několik dalších cenných kostelů, městské divadlo, tři náměstí, architektonicky výrazný pivovar, klášter minoritů, někdejší císařské lázně, řadu majestátních budov škol a mnohé další stavby, stejně jako zákoutí městských uliček. V posledních letech došlo také k oživení zájmu o vznik nového Mostu mimo místo staleté sídelní tradice. Je to logické, protože Mostečané mají ke svému městu často hluboký vztah a pro řadu z nich už je založení města v nové dispozici vlastně historií. Svou roli jistě hraje i to, že zánik a znovuzrození města ve zcela odlišné podobě je v České republice a vlastně i ve střední Evropě jedinečný jev. Zapomíná se však na to, že města netvoří pouze soubory budov, byť sebecennějších z historického a architektonického hlediska, ale patří sem městské parky a další veřejná zeleň. I ty jsou neoddělitelnou součástí města a bez nich by život v něm byl o mnoho chudší. Odlišný vývoj města v historické lokalitě a koncepce jeho výstavby v území novém podmínily i zcela odlišný charakter uspořádání a typů veřejné zeleně. Ve starém městě zbyly na parky, uliční stromořadí a další prvky veřejné zeleně podružná místa, která nezabrala historická zástavba. Situace v novém Mostě byla zcela jiná: zeleň měla jednu z klíčových rolí v komplexním plánu města, což je dodnes patrné v jejím plošném zastoupení i velkorysosti založení parků prakticky ve všech městských částech. Také charakter zeleně v obou městech byl jiný: starý Most měl spíše okrasnou zeleň, sestávající z větších či menších výstavných parků, doplněných o uliční stromořadí, kdežto v novém Mostě bylo kromě ústřední třídy Budovatelů s výraznými stromořadími pamatováno jak na okrasná místa pro relaxaci, tak na procházkové úseky zeleně i plochy pro sportovní vyžití. Najdeme zde majestátní třídu, působící jako bulvár i jako dopravní tepna města, i rozsáhlé i menší parky různé funkční hodnoty. Kromě toho v novém Mostě najdeme některé čtvrti, které svým založením připomínají zahradní města, jejichž vybudování nebylo v historickém městě pochopitelně možné. Součástí zeleně města jsou i lesoparky s jasně rekreačním účelem. Zásadní přínos pro občany Mostu však přinesla koncepce nového města, protože v ní byly zahrnuty rozsáhlé plochy zeleně, sahající až do centra města. Lesopark Šibeník či Park Střed od 1. náměstí od sebe dělí nejvýše 10 minut chůze, což má jen málokteré město České republiky. Městské parky a příměstská zeleň v Mostě jsou pro život občanů důležité. Nejde jen o často proklamovaný význam zeleně pro rekreaci a prostor pro využití volného času pro občany města všech věkových skupin, ale uspokojují i touhu člověka po klidu a potřebu každodenního odpočinku od hluku a prachu ze stále narůstající dopravy (vždyť automobilová narostla v posledních desetiletích prakticky desetinásobně!), při pohledu do klidné barvy zeleně, rozkvetlých květů či pestře zbarveného podzimního listí. Právě v tom mají parky nového Mostu velký potenciál a jejich význam do budoucna spíše poroste. Aby mohli všichni občané ocenit jejich krásu, využít všech jejich funkcí a zároveň se při jejich návštěvě cítili bezpečně, je zapotřebí o parky pečovat a provádět pravidelnou údržbu.

76

5

Přílohy


5.1 Přehled dřevin v parcích Mostu LISTNATÉ STROMY Český název

Latinský název

Doba květu

Původ

Výška [m]

bříza bělokorá

Betula pendula

III-V

mírné a studené pásmo severní polokoule (D)

do 20

bříza bělokorá

Betula pendula ´Dalecarlica´

III-V

mírné a studené pásmo severní polokoule

do 20

buk lesní buk lesní dřezovec trojtrnný dub červený dub letní dub letní

Fagus sylvatica ´Fastigiata´ Fagus sylvatica Átropunicea´ Gleditsia triacanthos Quercus rubra Quercus robur Quercus robur ´Fastigiata´

IV-V IV-V VI-VII V IV-V IV-V

střední Evropa (D) střední Evropa Severní Amerika Severní Amerika Evropa, Malá Asie (D) Evropa, Malá Asie

20 - 30 30 20 - 30 20-25 30-40 15 - 20

habr obecný

Carpinus betulus

IV-V

střední a jižní Evropa, Malá Asie (D)

25

hloh jednosemenný

Crataegus monogyna

V

Evropa (D)

5

hlošina úzkolistá („česká oliva“)

Elaeagnus angustifolia

VI

střední Asie

do 8

hrušeň obecná

Pyrus communis

IV-V

Evropa (D)

15

jabloň purpurová

Malus x purpurea

IV-V

kříženec M. atrosanguinea x M. pumila Ńiedzwetzkyana´

5-7

jasan pensylvánský jasan zimnář jasan ztepilý jasan ztepilý javor babyka (j. polní)

Fraxinus pennsylvanica Fraxinus ornus Fraxinus excelsior Fraxinus excelsior ´Pendula´ Acer campestre

IV V-VI IV-V IV-V IV-V

Severní Amerika, invazní druh jižní Evropa, Malá Asie Evropa (D) Evropa Evropa, Malá Asie (D)

do 22 6-10 30 do 18 do 15

javor jasanolistý

Acer negundo

javor klen javor mléčný javor mléčný javor mléčný

Acer pseudoplatanus Acer platanoides Acer platanoides ´Deborah´ Acer platanoides ´Globosum´

IV-V IV-V IV-V IV-V

Evropa (D) Evropa, Malá Asie (D) Evropa, Malá Asie Evropa, Malá Asie

30 20-30 10-20 20-30

javor mléčný

Acer platanoides Ćrimson King´

IV-V

Evropa, Malá Asie

20-30

javor mléčný

Acer platanoides ´Faassen‘s Black´

IV-V

Evropa, Malá Asie

15

javor stříbrný jerlín japonský

Acer saccharinum Sophora japonica

II-III VII-VIII

Severní Amerika Čína, Korea

30 25

jeřáb obecný (ptačí)

Sorbus aucuparia

V-VI

Evropa (kromě Mediteránu), Malá Asie, západní Sibiř (D)

do 15

jilm horský (syn. j. drsný) jilm vaz

Ulmus glabra Ulmus laevis

III-IV III-IV

Evropa, Ural, Kavkaz (D) střední a východní Evropa (D)

25-30 do 24

jírovec červený (syn. j. pleťový)

Aesculus x carnea

V-VI

kříženec Aesculus hippocastanum x A. pavia

10-15

jírovec maďal

Aesculus hippocastanum

V

Balkán, zdomácnělý druh

25

78

IV

Severní Amerika, v Evropě zdomácnělý druh

15


kaštanovník setý

Castanea sativa

VI-VII

lípa evropská

Tilia x europaea

VII

lípa srdčitá lípa stříbrná lípa velkolistá

Tilia cordata Tilia tomentosa Tilia platyphyllos

VI-VII VII VI-VII

lípa zelená

Tilia x euchlora

líska turecká lyrovník tulipánokvětý

Corylus colurna Liriodendron tulipifera

III-IV VI-VII

mahalebka obecná

Prunus mahaleb

IV-V

morušovník bílý

Morus alba

myrobalán třešňový (syn. slivoň myrobalán)

Prunus cerasifera Átropurpurea´

Gymnocladus dioicus Alnus glutinosa Juglans nigra Ailanthus altissima Paulownia tomentosa Prunus padus (syn. Padus střemcha obecná racemosa) Prunus serotina (syn. Padus střemcha pozdní serotina) střemcha viržinská Padus virginiana svitel latnatý Koelreuteria paniculata topol balzámový Populus balsamifera topol černý (tzv. vlašský topol) Populus nigra Ítalica´ nahovětvec dvoudomý olše lepkavá (syn. o. černá) ořešák černý pajasan žláznatý paulovnie plstnatá

VII

V III-IV

jižní Evropa, Asie kříženec Tilia platyphyllos x T. cordata Evropa, Kavkaz (D) jihovýchodní Evropa Evropa (D) Kavkaz, kříženec Tilia dasystyla x T. cordata jižní Evropa, západní Asie Severní Amerika jižní Evropa, jihozápadní Ukrajina, střední Asie (D) Čína

do 25 do 35 do 30 25-30 do 40 do 20 20-25 25 - 35 do 10 10-15

Balkán, západní Asie

5-7

Severní Amerika Evropa (D) Severní Amerika Čína Čína

do 20 do 25 23 25 15

V-VI

Evropa, Malá Asie (D)

do 15

V-VI

Severní Amerika

V-VI III-IV V VII-VIII IV-V

IV-V VII-VIII V-VI III-IV

topol osika

Populus tremula

III-IV

topol šedý

Populus x canescens

III-IV

trnovník bílý (syn. t. akát)

Robinia pseudoacacia

V-VI

třešeň chloupkatá třešeň pilovitá třešeň pilovitá (syn. sakura)

Prunus subhirtella ´Pendula´ Prunus serrulata ´Kanzan´ Prunus serrulata

III-IV IV-V IV-V

třešeň ptačí

Prunus avium

IV-V

vrba bílá

Salix alba

IV-V

vrba bílá

Salix alba ´Tristis´

IV-V

Severní Amerika Čína, Tchaj-wan, Japonsko Severní Amerika střední a jižní Evropa (D) Evropa, Malá Asie, severní Afrika, Dálný východ kříženec Populus alba x P. tremula Severní Amerika, zdomácnělý druh Japonsko Japonsko, Korea, Čína Japonsko, Korea, Čína jihovýchodní Evropa, západní Asie (D) Evropa, severní Afrika, západní Sibiř, Malá Asie (D) Evropa, severní Afrika, západní Sibiř, Malá Asie

20 7 do 10 18 - 25 do 22 do 30 30-40 25 3-4 7-10 5 do 15 25 do 15

79


JEHLIČNATÉ DŘEVINY Český název

Latinský název

Doba květu

Původ

Výška [m]

borovice blatka (2)

Pinus rotundata (syn. P.uncinata subsp. uliginosa)

VI

endemit na malém území ve střední Evropě (D)

borovice černá (2)

Pinus nigra

VI

jižní a střední Evropa

borovice Jeffreyova (3)

Pinus jeffreyi

VI-VII

Severní Amerika

30

borovice kleč (2)

Pinus mugo

V-VI

jižní a střední Evropa (D)

4-6

borovice lesní (2)

Pinus sylvestris

borovice vejmutovka (syn. b. hedvábná) (5)

20 20-30

V

Evropa, Asie (D)

10-30

Pinus strobus

V-VI

Severní Amerika

25-30

borovice žlutá (syn. b. těžká) (3)

Pinus ponderosa

V-VI

Severní Amerika

15-20

douglaska Menziesova (syn. d. tisolistá)

Pseudotsuga menziesii var. menziesii

V-VI

Severní Amerika

30-50

jalovec čínský

Juniperus chinensis Óbelisk´

IV-V

východní Asie

4

jalovec čínský

Juniperus chinensis

IV-V

východní Asie

20

jalovec obecný

Juniperus communis ´Hibernica´

IV-V

Evropa, Asie

3-5

jalovec obecný

Juniperus communis

IV-V

Evropa, Asie (D)

5-8

jalovec viržinský

Juniperus virginiana

IV-V

Severní Amerika

21

jedle ojíněná

Abies concolor

V-VI

Severní Amerika

20-25

jinan dvoulaločný

Ginkgo biloba

V-VI

Čína

15-20

metasekvoje čínská

Metasequoia glyptostroboides

V

Čína

25-35

modřín opadavý

Larix decidua

III-V

Evropa (D)

25-35

smrk omorika (syn. s. Pančičův)

Picea omorika

V

povodí řeky Driny (Bosna a Hercegovina)

15-20

smrk pichlavý (syn. s. stříbrný) Picea pungens ´Glauca Globosa´

V-VI

Severní Amerika

1,5-2

smrk pichlavý (syn. s. stříbrný) Picea pungens

V-VI

Severní Amerika

25-30

tis červený

Taxus baccata

III-IV

Evropa, Asie, severní Afrika, Azorské ostrovy (D)

10-15

zerav řasnatý

Thuja plicata

III-IV

Severní Amerika

30

zerav západní

Thuja occidentalis

III-IV

Severní Amerika

15-20

Pozn.: číslo v závorce u borovic označuje počet jehlic ve svazečku - př.: borovice lesní (2) - borovice lesní má dvě jehlice ve svazečku

80


OPADAVÉ KEŘE KVETOUCÍ NA JAŘE Český název

Latinský název

Doba květu

Původ

Výška [m]

čimišník stromovitý

Caragana arborescens

IV-V

Sibiř

do 6

dřín obecný

Cornus mas

II-IV

střední a jižní Evropa (D)

5-7

javor ginala

Acer ginnala

VI

východní Asie, Mongolsko

5-6

javor tatarský

Acer tataricum

V

jihovýchodní Evropa, západní Asie

7-8

kalina bodnanská

Viburnum x bodnantense

X-III

kříženec Viburnum farreri x V. grandiflorum

do 3

kalina obecná

Viburnum opulus

V-VI

Evropa, Kavkaz (D)

3-4

kalina vonná

Viburnum farreri (syn. V. fragrans)

XII-III

Čína

2-3

líska největší

Corylus maxima

III

líska obecná

Corylus avellana

III-IV

mandloň trojlaločná

Prunus triloba

meruzalka krvavá

Ribes sanguineum

IV-V

muchovník obecný

Amelanchier ovalis

V

pustoryl věncový "časký jasmín"

Philadelphus coronarius

VI-VII

jižní Evropa, Kavkaz

do 3

svída bílá

Cornus alba

V-VI

Sibiř

3-4

svída krvavá

Cornus sanquinea

V-VI

Evropa (D)

3-4

šácholan Soulangeův

Magnolia x soulangiana

IV-V

kříženec Magnolia denudata x M. liliiflora

do 5

šeřík obecný

Syringa vulgaris

IV-V

jižní Evropa, zdomácnělý druh

do 6

štědřenec Watererův "zlatý déšť"

Laburnum x watereri

V-VI

kříženec Laburnum anagyroides x L. alpinum

do 5

tavolník popelavý

Spiraea x cinerea ´Grefsheim´

IV-V

kříženec Spiraea cana x S. hypericifolia

1,5-2

tavolník van Houtteův

Spiraea x vanhouttei

kříženec Spiraea cantoniensis x S. trilobata

1,5 - 2

trnka obecná

Prunus spinosa

vajgélie květnatá vrba jíva zimolez tatarský

Lonicera tatarica

zlatice prostřední

Forsythia x intermedia

III-IV

kříženec Forsythia suspensa x F. viridissima

do 3

zlatice převislá

Forsythia suspensa

III-IV

Čína

do 3

V

V

jižní Evropa, západní Asie Evropa, Malá Asie (D)

8 do 5

Čína

2

Severní Amerika

2

Evropa

2

III-IV

Evropa

2-4

Weigela florida

V-VI

východní Asie

1-2,5

Salix caprea

III-IV

Evropa (D)

do 10

V

střední Asie

3

81


OPADAVÉ KEŘE KVETOUCÍ V LÉTĚ Český název

Latinský název

Doba květu

Původ

Výška [m]

mochna křovitá

Potentilla fruticosa

V-VIII

severní Evropa, Asie

±1

tavolník japonský

Spiraea japonica ´Little Princess´

VII-VIII

Čína, Korea, Japonsko

0,5

tavolník Bumaldův (syn. t. nízký)

Spiraea bumalda (syn. S. pumila)

VII-IX

kříženec Spiraea albiflora x S. japonica

trojpuk drsný

Deutzia scabra

VI-VII

Čína, Japonsko

1 2-3

OPADAVÉ KEŘE S OZDOBNÝMI PLODY Český název

Latinský název

Doba květu

Původ

Výška [m]

bez černý

Sambucus nigra

IV-V

Evropa, severní Afrika, Malá Asie (D)

do 7

brslen evropský

Euonymus europaeus

V-VI

Evropa, Kavkaz, Malá Asie (D)

2-4

dřišťál Thunbergův

Berberis thunbergii

V-VI

Japonsko

netvařec křovitý

Amorpha fruticosa

VI-VII

Severní Amerika

3

pámelník bílý

Symphoricarpos albus

VI-VIII

Severní Amerika

do 2

ptačí zob obecný

Ligustrum vulgare

VI-VII

Evropa, Ukrajina, severní Afrika (D)

3-4

ruj vlasatá

Cotinus coggygria

V-VI

Evropa, Čína

skalník mnohokvětý

Cotoneaster multiflorus

V-VI

Čína

do 1,5

3 3-4

LISTNATÉ KEŘE STÁLEZELENÉ Český název hlohyně šarlatová

Latinský název

Doba květu

Pyracantha coccinea

V-VI

Původ jižní Evropa, Malá Asie

Výška [m] 1,5 - 3

kalina vrásčitolistá

Viburnum rhytidophyllum

V-VI

Čína

mahonie cesmínolistá

Mahonia aquifolium

IV-V

Severní Amerika

skalník Dammerův

Cotoneaster dammeri

V-VII

Čína

0,1

vavřínovec lékařský (syn. bobkovišeň)

Prunus laurocerasus

V

jihovýchodní Evropa (oblast Černého moře)

2-3

zimolez kloboukatý (syn. fialový)

Lonicera pileata

V

Čína

3 do 1

0,8 - 1,5

P O P Í N A V É D Ř E V I N Y (L I Á N Y) Český název

Latinský název

Doba květu

Původ

Výška [m]

břečťan popínavý

Hedera helix

VII-XI

Evropa, severní Afrika, jihozápadní Asie (D)

do 30

přísavník trojhrotý

Parthenocissus tricuspidata

VII-VIII

východní Asie

do 15

(D) - na našem území domácí druh Přehled dřevin v parcích Mostu vytvořen podle: HURYCH, V., 1985: Sadovnictví 2, okrasné dřeviny.1. vydání, SZN, Praha, 208 s. HURYCH, V., 2003: Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. 2.vydání, Květ, Praha, 204 s., ISBN 80-85362-46-5 DREYER, Eva-Maria a Wolfgang DREYER. Stromy a keře: spolehlivé určování podle fotografií a popisů. 1. vyd. Praha: BetaDobrovský, 2004, 222 s. ISBN 80-730-6133-3.

82

6

Literatura


[1] ADAMS, William Howard. Nature perfected: gardens through history. New York: Abbeville Press, 1991, 356 p. ISBN 0896599191. dostupné z: Gardens through history: Nature perfected: The middle ages [online]. [cit. 2015-10-27]. Dostupné z: http://www.abbeville.com/gardening/ history-images.asp [2] Český statistický úřad. 2014. Počet obyvatel Ústeckého kraje [online: http://www. czso.cz/xu/redakce.nsf/i/pocet_obyvatel_v_obcich_usteckeho_kraje_k_1_1_2014/$File/ obyvUK1_1_2014.pdf, použito 8. 12. 2014] [3] Fröhlichová Z., Mannlová-Raková H. et al. 1982. Most 1932 – 1982. – Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem. 316 pp. [4] GAJDA M. 1955–1958, 1966. Koncepce úprav vnitroblokových prostorů. – Ms. [depon. in: Státní oblastní archiv v Litoměřicích, pracoviště Most; fond. MěNV Most, inv. č. 818, ev. j. 70] [5] HAVLÍK F. et ROTTOVÁ J. 1969. Soupis a ocenění vzrostlé zeleně v pásmu likvidace města Mostu. – Ms. [depon. in: Státní oblastní archiv v Litoměřicích, pracoviště Most, fond MěNV Most, inv. č. 866, ev. j. 96] [6] KALUSOK, Michaela. Zahradní architektura. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2004, 192 s. Malá encyklopedie (Computer Press). ISBN 80-251-0287-4. [7] KLOŠ, Jiří. 2008. Historie lomu Ležáky - Most, jezero Most. [Ústí nad Labem: Palivový kombinát Ústí], 2008. 98 s. [8] KOLÁŘ, Oldřich (ed.). Rekreace v krajině. Vyd. 1. V Praze: Státní zemědělské nakladatelství, 1981, 152 s. Informační publikace (Rada pro životní prostředí), 2/1981. [9] Kolektiv. 1996. Osud Mostecka: člověk a životní prostředí včera a dnes. 1. Most: Okresní muzeum v Mostě [10] Kolektiv. 2007. Naučná stezka Ressl. – Statutární město Most, Most. sine pag. [11] KREJČÍ, Václav. Most: zánik historického města, výstavba nového města: Z deníku architekta Václava Krejčího. Ústí nad Labem: AA 2000, 2008, 263 s. ISBN 978-80-254-3157-3. [12] KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 2000, 941 s. ISBN 80-85983-16-8. [13] LOKOČ, Radim a Michaela LOKOČOVÁ. Vývoj krajiny v České republice. 1. vyd. Brno: Lipka školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2010, 85 s. ISBN 978-80-904807-3-5. [14] MANNLOVÁ-RAKOVÁ, Heide a . 1996. Mostecko historické, kulturní dědictví a duchovní entita: Úloha památek v krajině a vědomí člověka. In: POKORNÁ, Libuše a kol . Osud Mostecka: člověk a životní prostředí včera a dnes. 1. Most: Okresní muzeum v Mostě, s. 131-155. [15] Mapa města - pol. 19. století: Image.ashx?id_org=9959&id_obrazky=1989&datum =14%2E11%2E2009+10%3A37%3A42 [online]. Most: Magistrát města Mostu [cit. 2015-1021]. Dostupné z: http://www.mesto-most.cz/VismoOnline_ActionScripts/Image.ashx? [16] MEZERA, Alois a kol. Tvorba a ochrana krajiny. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979, 467 s. [17] NOVÁK, Vlastimil. 2005. Magický Most. Vyd. 1. Most: Hněvín, 2005, 190 s. ISBN 80-8665412-5. [18] NOVÁK, Vlastimil. Zmizelý Most: <>Verschwundene Brüx. Vyd. 1. Most: Hněvín, 2003, 129 s. Most (Hněvín). ISBN 80-866-5405-2.

84


[19] NOVOTNÝ, Jiří. Zeleň ve městě. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1958, 203 s., Řada stavební literatury. [20] POKORNÁ, Libuše. [red.].2000. Kniha o Mostecku. – Dialog, Most. 453 pp. [21] POKORNÁ, Libuše.1991. Města ČSFR – Most. Pressfoto vydavatelství ČTK, Praha, 119 s. [22] POKORNÁ, Libuše. 1996. Mostecko historické, kulturní dědictví a duchovní entita: Historie mosteckého regionu od prvních písemných zpráv po současnost. In: POKORNÁ, Libuše a . Osud Mostecka: člověk a životní prostředí včera a dnes. 1. Most: Okresní muzeum v Mostě, s. 61-93. [23] Seznam.cz: mapy.cz [online]. [cit. 2015-10-29]. Dostupné z: turisticka?x=13.5990357&y=50.5077085&z=12&source=muni&id=2048

http://mapy.cz/

[24] SINE NOMINE (2015): Hanging Gardens of Babylon: File:Hanging Gardens of Babylon.jpg. Wikipedia: the free encyclopedia[online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2015, 20 October 2015 [cit. 2015-10-21]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Hanging_Gardens_ of_Babylon [25] SINE NOMINE (2014): Most do minulosti. Most GIS podle ArcGIS Viewer for Flex 3.0. [online: http://gis.mesto-most.cz/mostdominulosti/index.html, použito 4. 12. 2014] [26] SINE NOMINE: Mostecko: ONV Most. Propagační tvorba Praha. [27] SINE NOMINE (1954–1957): Návrhy parků a půdorysných úprav [nový Most – sídliště Podžatecká; včetně výkresů]. – Ms. [depon. in: Státní oblastní archiv v Litoměřicích, pracoviště Most, fond MěNV Most, inv. č. 816, ev. j. 70] [28] SINE NOMINE: Škola v Edenu. Bible TV [online]. [cit. 2015-10-21]. Dostupné z: http://www. bibletv.cz/bible-a-prakticke-radyskola-v-edenu [29] SLÁDEK, Jaromír. 2005. Rostliny Mostecka. 1. Most: Statutární město Most. [30] SMRŽ, Zdeněk. 1996. Tajemství vyrvaná zemi: Vrch hněvín v pravěku a raném středověku. In: POKORNÁ, Libuše a kol . Osud Mostecka: člověk a životní prostředí včera a dnes. 1. Most: Okresní muzeum v Mostě, s. 49-50. [31] SUCHARA, I. 1993. Význam a funkce zeleně v tvorbě a ochraně životního prostředí. VOŠZa a SZaŠ, Mělník, 36 s. [32] SÝKOROVÁ, J. et HLADKÁ, E. 2002. Zmizelé domovy. – Okresní muzeum a Státní okresní archiv v Mostě, Most. 100 s. [33]. ŠÍMA, Marek. Le Corbusier v novém Mostě: Příspěvek k otázce aplikace teorií Le Corbusiera v socialistické společnosti 60.-80. let 20. století. 2008. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce PhDr. Aleš Filip, Ph.D.dostupné z: https://is.muni.cz/th/180877/ff_b/ Bc_prace_Le_Corbusier_v_novem_Moste.txt [34] ŠIMŮNEK, J. et GAJDA, M. [red.].1967. Koncepce rozvoje dvojměstí Most-Litvínov. – Most. 150 s. [35] ŠIMŮNEK, R. [red.]. 2014. Most. – In: Historický atlas měst České republiky: svazek č. 26 Most. Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., Praha, 2014. ISBN 978-80-7286-228-3. [36] ŠTÝS, Stanislav. 2000. Mostecko: země znovuzrozená. – EcoConsult Pons, Most. 32 s. [37] ŠTÝS, Stanislav. Proměny Mostecka. Most: Statutární město Most, 2013, 67 s. ISBN 978-80260-5411-5.

85


[38] ŠTÝS, Stanislav a Václav VĚTVIČKA. Most v zeleném: Most im Grünen = Most in green. Vyd. 1. Most: Hněvín, 2008, 255 s. ISBN 978-80-86654-22-5. [39] TUČEK, Josef. Hledání biblického ztraceného ráje. IDnes.cz [online]. 1999, 29. října 1999 [cit. 2015-10-21]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/hledani-biblickeho-ztraceneho-raje-dt3-/ zahranicni.aspx?c=1999M252X02A [40] VALÁŠEK, Václav a Lubomír CHYTKA. Velká kronika o hnědém uhlí: minulost, současnost a budoucnost těžby hnědého uhlí v severozápadních Čechách. 1. vyd. Plzeň: G2 studio, 2009, 379 s. ISBN 978-80-903893-4-2. [41] VOKURKA, Martin. Unikát: Mostečan objevil novou lokalitu orchidejí. MOSTECKÝ deník. cz [online]. 2015, 15.5.2014 [cit. 2015-10-02]. Dostupné z: http://mostecky.denik.cz/zpravy_ region/unikat-mostecan-objevil-novou-lokalitu-orchideji-20140515.html [42] Výčet jednotlivých druhů vegetačního materiálu. 2015. Technické služby města Mostu [43] WAGNER, Bohdan a Pinc MIROSLAV (il.). Sadovnická tvorba: celostátní vysokoškolská učebnice pro vysoké školy zemědělské. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1990, 2 sv. Rostlinná výroba (Státní zemědělské nakladatelství). ISBN 80-209-0031-4. [44] http://cestovani.idnes.cz/foto.aspx?r=po-cesku&c=A071026_160848_igcechy_tom&foto =TOM1ea5bb_Pohled_od_V_kol.1930.JPG&thumbs=1#TOM1ea4d0_Most_divadlo.jpg [45] http://cestovani.idnes.cz/stary-most-vstava-z-mrtvych-projdete-se-zmizelym-mestem-pev/po-cesku.aspx?c=A071026_160848_igcechy_tom [46] SÝKOROVÁ, Jana. Most (Brüx): Historie. Zaniklé obce a objekty: Verschwundene Orte und Objekts [online]. 2015, 21.3.2006 [cit. 2015-12-14]. Dostupné z: http://zanikleobce.cz/index. php?detail=1437451 [47] Historie města Mostu: Stručné dějiny města v datech. Most: oficiální web města [online]. Most: Magistrát města Mostu, 8.11.2009 [cit. 2015-12-14]. Dostupné z: http://mesto-most.cz/ historie-mesta-mostu/d-3444 [48] Přesun kostela. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě [online]. 2015 [cit. 2015-12-14]. Dostupné z: http://www.kostel-most.cz/presun-kostela/ [49] Rozhledna Hněvín v Mostě. Rozhledny ČR [online]. 2015, 7/12/2015 [cit. 2015-12-14]. Dostupné z: http://rozhledny.webzdarma.cz/hnevin.htm [50] Panorama města Most z roku 1602. Historische Wanderungen durch das Böhmischen Erzgebirge [online]. 2015 [cit. 2015-12-14]. Dostupné z: http://www.boehmisches-erzgebirge. cz/pictures/Bruex/ [51] Most - děkanský kostel, 1878. Wikimedia Commons [online]. 2015 [cit. 2015-12-14]. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Most_-_d%C4%9Bkansk%C3%BD_ kostel.jpg

86

Ekologické centrum Most pro Krušnohoří Ekologické centrum poskytuje prostřednictvím bezplatné služby „Zelený telefon“ informace o stavu životního prostředí, rady, návody a doporučení jak svým chováním přispět k jeho ochraně. Rovněž přijímá stížnosti a hlášení, které vyřizuje, případně zajistí jejich předání kompetentním institucím či jiným subjektům. Naše služby jsou zde pro všechny, kterým není lhostejný dopad jejich činností na životní prostředí a kteří jsou všímaví k věcem a událostem kolem nich.

Monitoring znečištění ovzduší Nestandardní události v průmyslu Informace o kvalitě ovzduší, vod EKOporadenská činnost Výukové programy Akce pro veřejnost

Volejte zdarma Zelenou linku

800 195 342

www.ecmost.cz

Parky města Mostu dříve a nyní publikace o městské zeleni

Recommend Documents