Papyrus vezíra Ptahhotepa. Papyrus vezíra Ptahhotepa PTAHHOTEP

Papyrus vezíra Ptahhotepa


PTAHHOTEP byl vezír faraona Džedkaréa Isésiho, předposledního panovníka 5. dynastie v Egyptě kolem roku 2350 př. Kr. Je autorem jedné z nejproslulejších Knih moudrých rad do života, tj. jednoho z mravních egyptských naučení. Byl pokládán za prototyp dokonalého úředníka a mudrce, také proto se prý dožil ideálního věku, za který Egypťané považovali 110 let. Text Ptahhotepova naučení se dochoval celý díky tomu, že už ve starověku byl pokládán za dokonalou ukázku svého literárního žánru a byl používán jako učebnice v císařských školách (nejstarší dnes známý opis pochází z doby 11. či 12. dynastie kolem 2000 př. Kr.). V egyptských literárních pramenech je jeho autor zmiňován ve stejné řadě spolu s dalšími mudrci, např. Imhotepem či Hardžedefem. V úvodu textu Ptahhotep velice přesvědčivě popisuje obtíže svého vysokého věku a žádá panovníka, aby jeho syna ustanovil nástupcem ve všech Ptahhotepem zastávaných úřadech. Král souhlasí, ale podmínkou je, aby syna ještě před jmenováním poučil o všem, co pro

20

1



výkon úřadů a pro řádný život vůbec bude potřebovat. Tyto rady jsou obsahem dalšího textu.

H

Přestože to nelze spolehlivě tvrdit (z 5. dynastie jsou doloženi tři vezírové tohoto jména), egyptologové ve shodě z řady indicií dovozují, že Ptahhotep ― autor naučení je totožný s mužem téhož jména, jemuž patří výstavná hrobka v Sakkáře.

Kéž dosáhneš mého postavení, sám jsa zdráv a za úplné spokojenosti panovníka ve všem, cos vykonal, a kéž strávíš dlouhá léta svého života! Nemálo bylo toho, co já jsem na zemi vykonal; strávil jsem sto deset let života, jež mi popřál panovník; dočkal jsem se větších poct než moji předchůdci, neboť jsem pro panovníka vykonával spravedlnost až k samému prahu Sídla Blaženství.“

(zdroj: cs.wikipedia.org)

Opsáno od začátku do konce tak jak bylo shledáno v písemném záznamu.

2

19


Každý, kdo byl vychováván jako on, má promlouvat k dětem, aby i jejich děti to mohly sdělit svým zase potomkům. Jdi proto příkladem a nedopouštěj se chyb. Pravdu obnov v životě svých dětí, hned jakmile by první z nich přišlo se lží. Ať lidé, kteří je budou pozorovat, řeknou: „Jsou právě takové, jako on!“ a lidé, kteří je uslyší, ať rovněž řeknou: „Jsou právě takové, jako byl on!“ Ať všichni lidé vidí, že dovedou uspokojit davy lidí, a že bez nich nelze dosáhnout majetku. Neříkej nikdy jednou to podruhé ono a nezaměňuj jednu věc za druhou. Střez se zaplést se do tenat vlastních frází; dbej, aby ti některý moudrý člověk neřekl: „Poslyš, chceš-li žít v ústech posluchačů, pak smíš mluvit jen o tom, s čím ses obeznámil tak, jako bys byl znalcem té věci.“ Jen budeš-li mluvit dokonalým způsobem, dosáhne každý tvůj záměr svého cíle. F Potlač svá osobní přání a ovládni ústa; pak budeš vládnout mezi vysokými hodnostáři. Vůči svému pánu buď úzkostlivě přesný ― jednej vždy tak, aby řekl: „Je to věru jeho syn!“ a aby ti, kteří to uslyší, řekli: „Věru, je třeba blahopřát tomu, kdo ho zplodil!“


PAPYRUS

VEZÍRA

PTAH~ HOTEPA

Kdykoli mluvíš, musíš být uvážlivý; máš vždy říci jenom věc významnou, aby vysocí úředníci, kteří naslouchají, řekli: „Jak krásný je každý výrok jeho úst!“ G Jednej tak, aby tvůj pán o tobě říkal: „Jak výtečný je tento vychovanec svého otce, z jehož těla on pochází, a jemuž on sdělil vše, co bylo v jeho nitru! Co vykonal, je však dokonce ještě lepší než to, co mu bylo řečeno!“ Hle, dobrý syn ― dar to boží ― když vykonává spravedlnost, dělá více, než co mu přikázal jeho pán. Jednej vždy podle jeho přání a jeho kroky se řiď!

18

3



Posluchač je ten, kdo slyší, cokoli se řekne, kdežto kdo rád poslouchá je ten, kdo učiní, co se řekne. Jak je dobré, když syn poslouchá svého otce a jak se pak raduje ten, komu bylo vše řečeno! Syn je dobrý, pokud je nadán poslušností. Poslušný muž, kterému se toto vše řekne, bude v svém nitru dokonalý, bude mužem, kterého si otec bude vážit, a památka na něj bude žít v ústech lidí, kteří už teď jsou na zemi, i těch, kteří tu teprve budou. C Když se syn významného muže řídí radami svého otce, tu se žádný z jeho záměrů nepokazí. Musíš ze svého syna vychovat poslušného muže, jenž by vynikal v očích vysokých hodnostářů; za poslušného je pak pokládán ten, kdo řídí svá ústa podle toho, co se mu řeklo. Takový syn vyniká, když jeho činy jsou znamenité. Chyby jsou osudem toho, kdo neposlouchá. Moudrý muž vstává brzo, aby se řádně zavedl, kdežto hlupák je stále jako omráčený. D Nemoudrý muž, jenž neposlouchá, nevykoná nikdy nic pořádného. Vědění totiž pokládá za neznalost a užitečné věci za škodlivé a dosáhne tak toho, že vše, co je nenáviděno, denně se mu musí vytýkat. Žije z toho, na co se umírá ― překrucovat řeč je totiž jeho chlebem. Jeho vlastnosti jsou úředníkům známy; ač živ, denně hyne. Jeho činy bude možno pominout jen pro to množství neštěstí, které na něm denně spočine. E Poslušný syn je služebníkem Hórovým a daří se mu dobře, teprve když uposlechl. Až zestárne a stane se úctyhodným, ať podobně promlouvá i k dětem svým a obnovuje tak naučení svého otce.

4

17


ZÁVĚR A Jestliže uposlechneš rad, které jsem ti dal, každé tvé snaze bude se dařit. Jejich veliká cena je v tom, že jsou pravdivé. Památka na ně bude se šířit ústy lidí právě pro výtečnost těchto přikázání. Každý z těchto výroků je třeba dávat dále, by v této zemi nikdy nezanikl; jeho použití povede ke štěstí, takže vysocí hodnostáři budou o něm mluvit. Je to naučení o tom, jak mluvit, určené tomu, kdo přijde po nás, aby mu naslouchal a stal se znalcem, jenž umí naslouchat; je-li dobré, co se mu řekne, poslechne. Vykoná-li dobrý skutek muž na vedoucím místě, tu proslaví se na věky věků a všechna jeho moudrost přetrvá do věčnosti. Kdo je moudrý, pečuje o svůj rozum už v době, kdy jeho znamenitost v něm trvá ještě na zemi. Člověka moudrého poznáš podle toho, co ví, člověka ušlechtilého podle dobrých skutků. Jeho svědomí a jazyk jsou v rovnováze; když mluví, jeho rty se vyjadřují přesně, jeho oči vidí a jeho uši naslouchají tomu, co je užitečné pro jeho syna, který se držet má pravdy a má být prost lži. B Poslouchat je užitečné synovi, jenž umí být poslušný, protože cokoli se slyší, proniká posluchačem a z posluchače se pak stane poslušný muž. Kdo je schopný naslouchat, je schopný i mluvit, a ten, jenž poslouchá, je majitelem všeho prospěšného. Poslechnout je užitečné pro toho, kdo umí poslouchat; poslechnout je to nejlepší ze všeho, protože tak vzniká dobrá náklonnost. Jak dobré je, když syn přijme, co mu otec říká, protože tím se sám dočká stáří. Bůh miluje toho, kdo poslouchá; člověk bohem nenáviděný poslouchat neumí. Je to rozum, jenž svého majitele dělá poslušným nebo neposlušným; rozum přináší člověku život, úspěch i zdraví.

16


ÚVOD Za vlády Jeho Veličenstva krále Horního a Dolního Egypta Isésiho ― kéž žije věčně ― starosta sídelního města, vezír Ptahhotep, řekl: „Vládče! Pane můj! Přišlo stáří, slabost se dostavila; vetchý jsem a znovu a znovu unaven; člověk zdětinštěl a po celý den odpočívá ― oči mám zesláblé, uši nahluchlé, síla mizí ochablostí srdce, ústa mlčí, nedovedou už mluvit, paměť mi vynechává, na minulé se nerozpomene, i kosti už trpí dlouhým věkem. Co dříve bylo tak dobré, je mi teď ošklivé; všechna chuť je tatam… Věru, co stáří způsobuje lidem, je v každém ohledu zlé! I nos jakoby se ucpal a dýchat nelze z únavy při jakémkoli pohybu. Proto mi přikaž, svému služebníku, abych si směl ustanovit toho, kdo by se stal oporou mého stáří, komu bych mohl povědět slova těch, kteří dovedou poslouchat dnes, i zkušenosti našich předků, kteří dovedli poslouchat božských vládců kdysi, aby se i vůči tobě dálo také tak, aby zlo bylo odehnáno od lidu, a Tobě aby sloužily oba břehy Nilu!“ Tu božské Veličenstvo řeklo: ― „Nauč ho tedy nejdříve správně mluvit, aby se stal vzorem dětí vysokých hodnostářů, až jím prostoupí všechna ta poslušnost a upřímnost toho, kdo k němu teď bude promlouvat; vždyť nikde se nenarodil učený!“

5



NADPIS NAUČENÍ

tvář ― buď jenom zdrženlivý, neoslovuj ho jako první, ale zase mu nesmíš odpovídat zlostně. Nestraň se ho tedy, ani se mu nevnucuj. Dojde na něho zcela jistě; tvůrci svého osudu člověk neunikne nikdy.

Zde začínají naučení, jak krásně a dobře mluvit, která proslovil šlechtic, kníže, kněz a miláček božského vládce, nejstarší a vlastní syn králův, starosta sídelního města, vezír Ptahhotep, který tu učí nevědomého vědění a pravidlům krásné a dobré řeči, která budou užitečná tomu, kdo nich uposlechne, škodlivá pak pro toho, kdo jich nebude dbát. 1 I řekl svému synovi: „Nechlub se svým věděním, poraď se s člověkem neučeným stejně jako s učeným (vždyť hranic umění nelze dosáhnout a není umělce, který by dospěl celého mistrovství) dobrá rada bývá skrytější než drahokam a přece ji najdeš i u otrokyň drtících obilí.“ 2 Jestliže se utkáš s řečníkem, jenž dovede svou vůli ovládat a mužem je významnějším než ty, tu ohni své paže k pozdravu a záda skloň. Zachovej vůči němu naprostý klid a on se ti nedokáže vyrovnat, neboť bude-li mluvit špatně, překonáš ho tím, že nebudeš odporovat. Lidé poznají, že věci nerozumí, až tvé sebeovládání vyváží jeho bohatství. 3 Jestliže se utkáš s řečníkem, který je tvého postavení a v rovnováze s tebou, svým větším schopnostem dáš vyniknout svým mlčením, kdykoli špatně promluví. U vnímavých posluchačů bude mít špatnou pověst, kdežto tvé jméno bude u hodnostářů dobře zapsáno. 4 Jestliže se utkáš s řečníkem, který je slabý a zřejmě se ti nevyrovná, nerozčiluj se nad jeho chybami, nech ho být a on sám sebe vytrestá. Neoslovuj ho jen proto, aby sis ulehčil, ani se neposmívej odpůrcově hlouposti ― zlý je ten, kdo ničí člověka

6

34 V celém žití měj vždy přívětivou tvář. Cokoli se má ze sýpky vydat jako příděl, nikdy by tam nemělo zůstat. Na chléb, který se má rozdat, zálusk je ovšem největší. Pomni však, že člověk s prázdným břichem stane se tvým žalobcem a člověk zbídačený že ti bude odpůrcem. Takovými lidmi ty se neobklopuj! Laskavost je nejlepší památkou na muže v dobách po jeho služebním období. 35 Vždy měj uznání ke svým spolupracovníkům a tvůj majetek bude (vzkvétat). Vůči svým přátelům nebuď skoupý; jsou jako ta nejlepší pole, jež člověk osívá, a ta jsou nad všechny jeho poklady; vždyť majetek jednoho má sloužit i druhému. Povaha syna z dobré rodiny má mu přinášet užitek; dobrá pověst bude mu nejlepším pomníkem. 36 Ukládej tvrdé tresty a vyžaduj úplnou nápravu, aby potlačení zla za příklad sloužilo budoucím. Jinak se stane, že zločin jen zčásti ztrestaný ―pokud nedošlo k němu jen nešťastnou náhodou, změní postiženého v tvého odpůrce. 37 Jestliže obtěžkáš ženu, která je sice veselé mysli, ale jinak je chvalně známá obyvatelům rodného města, tu se jí týkají zákony dva! Buď k ní v tu dobu laskavý a nezapuzuj ji od sebe, ale živ ji. Vždyť veselá žena může být požehnáním(?).

15



29

slabého rozumu. Stejně se provede to, co ty si přeješ, takže ho překonáš odporem vysokých hodnostářů.

Jestliže jsi byl shovívavý v nastavším jednání, přikloniv se k jednomu pro jeho upřímnost, nevšímej si ho už a nemysli už na něj od prvního dne, kdy před tebou něco zamlčí. 30 Když velikosti jsi dosáhl, ač jsi byl dříve jenom ubožák, a nouzi třel’s a bídu ve svém rodišti, teď však jsi majetku nabyl ― nezakládej si příliš na tom bohatství, které jsi získal jen jako odměny od božského vládce! Jen tak nebudeš až za druhým, kdo téhož dosáhl, jako ty sám. 31 Skláněj svá záda před svým nadřízeným, před správcem panovníkova paláce; dům tvůj zůstane pak trvale na jeho pozemcích a tvůj plat bude v nejlepším pořádku. Zle je tomu, kdo se staví proti nadřízenému, když nezvedá se paže, aby ho pozdravila; člověk však žije pouze z jeho milosti. Neolupuj dům sousedů a nepřivlastňuj si majetek bližního; kéž tě nemusí udat dříve, než mě poslechneš! Vzdorovitost je také vada povahy; jestliže ji na sobě pocítí, bude ti odpůrcem. Zle je tomu, kdo se staví proti svému okolí. 32 Nespi s ženou, která je ještě dítětem; víš, že zapovězené by se mu stalo nutností a nikdy by už se neuklidnila touha jeho těla. Ať proto nemusí trávit noc dělaje, co je zapovězeno, aby se ukojilo, když jeho touha byla rozjitřena. 33 Chceš-li poznat povahu přítele, nevyptávej se na něho, ale jdi k němu a jednej s ním tak dlouho, až ti jeho chování přestane vadit. Po jisté době s ním opět pohovoř a za řeči podrob jeho smýšlení zkoušce. Jestliže mu nadále uniká, i co je očividné, dělá-li dosud to, co tě uráží, chovej se k němu i potom přátelsky. Neodvracej (tedy od něho svou)

14

5 Jsi-li mužem na vedoucím místě, jenž řídí osudy velkého počtu lidí, snaž se, aby každý tvůj čin byl tak dokonalý, až v tvém jednání nebude chybičky. Spravedlnost je nádherná a její znamenitost je trvalá, nemění se od nepamětných dob počátků království a ten, jenž nedbá zákonů, je trestán. Chamtivý člověk si často neuvědomuje, že nízkostí lze sice dosáhnout bohatství, křivda však nikdy nedospěje přístavu. On si říká: „Věru, hromadím pro sebe bohatství,“ ale neřekne: „Hromadím bohatství díky svému úřadu.“ Nakonec však nabude vrchu spravedlnost. Měl si říkat: „Je to jakoby majetek mého otce.“ 6 Nesmíš lidem strojit úklady; bůh za to trestá. Člověk si řekne: „Budu z toho živ“ ― a za tato slova je zbaven i chleba; člověk si řekne: „Jsem bohat,“ nebo: „Musím se zmocnit všeho, na co přijdu;“ řekne si dokonce: „Okradu druhého,“ ale stane se, že je nucen dát tomu, koho ani nezná. Nikdy se neuskuteční úmysly lidí; to, co bůh přikáže, se uskuteční. Proto žij uspokojen; stane se, co bozi sami dají. 7 Jestliže jsi jedním z hostů v jídelně muže významnějšího, než jsi sám, tu přijmi, co ti poskytne, ať se ti předloží cokoli. Smíš se také dívat jenom před sebe; neprobodávej ho častými pohledy ― jeho mysli je odporné, je-li obtěžován. Také ho neoslovuj, dokud sám tě nevybídne; vždyť nelze vědět, jakou chmuru má právě na duši. Mluv proto teprve, když tě k tomu vyzve, a co pak řekneš, ať je srdci jeho příjemné. Když velmož je za jídelním stolem, jeho počínání závisí na příkazech jeho vůle. Dává tomu, koho chce vyznamenat ― uskutečňuje

7



se tu v nočním úradku pojatý úmysl; je to jeho vůle, jež jeho paži natahuje: velmož sám může dát, jen ke komu dosáhne. Chléb se jí z vůle božského panovníka ― jenom hlupák by si na to stěžoval.

zachmuřený, ani nezažije krásné chvilky, kdo však je po celý den rozverný, ani si nezaloží domácnost. Ty však dosahuj cíle jako ten, kdo řídí kormidlo: jednou je třeba popustit, po druhé pevně uchopit. Kdo vždycky jen poslechne svou touhu, ten řekne nakonec: „Ach, jen kdybych…!“

8 Jestliže jsi důvěrníkem, kterého posílá jeden velmož druhému, buď při poselství úzkostlivě přesný: vyřiď zprávu tak, jak byla vyslovena ― chraň se však způsobit zlo způsobem řeči, která by mohla popudit jednoho velmože proti druhému; drž se pravdy, ale nepřeháněj ji; vždyť prudké hnutí mysli netřeba napodobovat. Nikoho také nepomlouvej, ani vznešeného, ani prostého; je to ohavné. 9 Jestliže’s oral a na poli máš úrodu a bůh způsobil, že je hojná tvým přičiněním, nechvástej se před svými sousedy: velkou úctu zjednává si jen člověk mlčenlivý. Nadmíru „obratný“ člověk bohatne, když krade jako úplatný soudce v soudním sboru; ty však nevymáhej vrácení půjčky od chudáka bez dětí. A nevysmívej se mu, že dětí nemá: vždyť mnohý otec má jen soužení a leckterá žena bývá šťastnější než matka. Bůh leckdy pomáhá člověku, jenž je sám, žena pak bohatá na potomstvo často mu závidí. 10 Nejsi-li mocný, ale služebníkem vynikajícího muže, takže tvé postavení u božského panovníka je dobré, muže, o němž víš, že byl dříve prostým člověkem, tu se nad něho nemáš vypínat kvůli tomu, co o něm víš z jeho minulosti; naopak, cti ho pro to, čeho dosáhl. Vždyť bohatství se jen tak samo o sobě nedostavuje; to už je tak pravidlem pro ty, kteří po něm touží. Pokud jde pak o nadbytek, nashromáždil si jej sám, vynikajícím mužem ho však učinil božský panovník, a ten ho také ochraňuje, i když on sám spí.

8

26 Nenamítej velmoži při jeho služebním výkonu; nerozněcuj hněv člověka plného starostí, nebo jeho zloba padne na toho, kdo ho při tom pohněvá a jeho duše se pak odvrátí i od toho, koho jinak má rád. Vždyť on a božský panovník jsou oba přízně dárci jediní a po hněvu se jeho tvář zase k tobě přikloní. Tvá přízeň u jeho duše a tvůj odpor k jeho odpůrcům je to, čím jeho láska k tobě poroste. 27 Poučuj velmože o tom, co je mu prospěšné a pečuj o to, abys mu byl u lidí pomocníkem. Máš působit, aby jeho moudrost i jeho pána ovlivnila; pak budeš mít z jeho vůle obživu: neboť tak bude žaludek oblíbence nasycen; i tvoje záda budou proto oblečena. Pak teprve opravdu bude mít on pomocníka a ty se pod vládou milovaného nadřízeného řádně budeš věnovat členům své domácnosti. On sám bude tímto způsobem žít a bude zas dobře pomáhat i tobě, neboť náklonnost jeho k tobě bude trvat v nitru těch, kteří tě mají rádi. Hle, nitro člověka má (radám) rádo naslouchat! 28 Jsi-li synem člena soudního sboru, pověřeným udržovat klid veřejnosti, vždycky ochraňuj nestrannost práva. Mluvíš-li, nepřidávej se k jedné straně; chraň se, aby otec nemusil upozornit: „Úředníci, on se v své řeči přidává k jedné ze stran!“ Proto zaměř se v jednání vždy ke správnosti rozsudku.

13



22

11

Obdarovávej své přátele z toho, co jsi nabyl; to je snadné tomu, koho sám božský vládce odměňuje. O tom, kdo své přátele zapomíná obdarovávat, lidé říkají: „Má sobeckou duši ― kdoví však co bude, až pozná zítřek; vždyť správná duše je pouze ta, která útěchu dává!“ Když naopak dochází k hojným odměnám, přátelé říkají: „Vítán buď!“ V neštěstí se nelze obrátit na obec; v neštěstí se obracím na přátele.

Buď veselý po celou dobu svého života; nedělej více, než je přikázáno a nezkracuj tak dobu určenou zábavě; duchu se příčí, když se mu bere doba radovánek. Neztrácej tedy ani o hodinu více, než je třeba, péčí o své statky; bohatství se dostaví, i když hovíš svým touhám; naopak z bohatství není prospěchu, jsou-li zanedbávány.

23 Pomluvy neopakuj; nemáš jim ani naslouchat ― jsou to jen výroky z prchlivosti. Opakuj jen to, cos viděl, ne to, co jsi jen slyšel. Padají-li tvá slova pod stůl, přestaň mluvit; hle, tvůj posluchač ví, co se patří. Je přikázáno zamezit i jen vyslovení pomluvy ― ten, kdo je odhodlán ji zadržet, je ovšem neoblíben tak jako příkaz sám. Hle, trestem je, že pomluva je jako sen a člověk je jí jako zahalen. 24 Jestliže jsi vynikajícím mužem, který zasedá v poradní síni svého pána, tu napni co nejvíce svoji pozornost. Mlč ― je to užitečnější než jen žvástat; mluvit máš tehdy, když dobře znáš, cokoli proneseš. Kdo mluví na poradě, má být znalcem; vždyť řeč je obtížnější než jakákoli jiná práce a kdo ji pronáší, má mluvit jako autorita. 25 Jestliže jsi mocný, tu si máš získávat vážnost svým věděním a klidem své řeči. Až na některé případy nedávej rozkazy ihned ― člověk unáhlený často upadne do neštěstí. Nepovyšuj proto svůj rozum, aby nebyl ponížen. Nebuď sice zamlklý, za to se střez klopýtnout když odpovídáš s příliš velkým zápalem. Raději odvrať svou tvář a ovládni se; vzplanutí z horka nakvašeného bývají udušena, kdežto přívětivý člověk má před sebou volnou cestu. Kdo je po celý den

12

12 Jestliže jsi vynikajícím mužem a přízní boží zplodíš syna, tu, je-li řádný, řídí se tvým příkladem a pečuje náležitě o tvůj majetek, dělej pro něho všechno dobré ― je to tvůj syn, dítě tvého ducha, a neodvracej proto od něho své srdce. Potomek však často rád odmlouvá. Jestliže nedodržuje, ba přestupuje tvé rozkazy, vzepřel-li se všemu, co bylo řečeno a jeho ústa pokračují ve zlých výrazech, tu zkrotit ho musíš zcela pro jeho řeči, jeho, jenž jednal vůči tobě nepřátelsky ― jeho, kterého bohové stihli svou nenávistí: je tím, komu již do vínku byla dána zkáza. Ten, koho oni vedou, nemůže sejít z pravé cesty, kdežto koho člunu zbaví, na druhý břeh nepřejde. 13 Jestliže jsi v předsíni audienční síně, chovej se vždy podle své hodnosti, která ti byla určena prvního dne. Nesmíš se vetřít dovnitř, nebo budeš zadržen; pronikavý je zrak služebníka, jenž ohlašuje návštěvy a volný vstup má jen ten, koho on zavolá. Předsíň audienční síně se řídí pravidly a každý čin je tu vyměřen. Jenom božský panovník poskytuje vyšší místo, kdo se však spoléhá na cizí pomoc, není jmenován. 14 Jestliže pracuješ s lidmi, opatři si spolupracovníky hodné důvěry. Jen důvěrník, jenž nedbá hlasu své chtivosti, je schopen se sám stát tím, jenž vydává rozkazy. Kdy jsi bohatý podle jeho názoru?

9



„Když tvé jméno je dobré i bez tvých slov, když tvé tělo je dobře živené, když tvoje tvář je nakloněna k těm, kteří tě obklopují a když tě chválí i bez tvého vědomí!“ Jestliže však jeho srdce poslouchá chtivosti, nezíská si oblibu, nýbrž nenávist; srdce jeho se zatvrdí a tělo mu vyschne. Velkomyslné je srdce těch, které bůh dobře vybavil, kdo však naslouchá své chtivosti, je nepřítel.

ke své škodě. Krátká chvíle, podobná snu ― a člověk za to, že je poznal, získá ― smrt. Špatná to věru zásada, probodnout soka; sotva jí použiješ, už se tomu srdce vzpírá. Kdo však neuspěje ve své prudké touze po nich, nemá ani v ostatních záměrech zdar.

15 Vyřiď poselství, aniž bys co zamlčel v poradním sboru svého pána; i svou radu dej. Když ovšem (pán) stále opakuje „Ne!“, tu je obtížné, aby posel vyřídil poselství, aniž by na to řekl: „Kdo ví?“ Velmož, jenž odporuje poslově zprávě, chybuje, jestliže ho za ni chce kárat. Tu nezbývá než se odmlčet slovy: „Já domluvil.“ 16 Jsi-li mužem na vedoucím místě a tvé úmysly mají moc proměnit se v rozkazy ― tu po každé máš vykonat jen něco znamenitého; pomysli na dny, které přijdou potom! Že se nic nemůže přihodit uprostřed poct? Ó, krokodýl se rád vynoří znenadání ― i neoblíbenost! 17 Jsi-li mužem na vedoucím místě, poklidně vyslechni slova žadatele a neodmítni ho dříve, než si uleví tím, co si předsevzal ti povědět. Ten, komu se ukřivdilo, má výlevy svého srdce raději než splnění toho, kvůli čemu přišel. O tom však, kdo zamítá žádosti, se říká: „Pročpak je odmítá? I když se nemůže splnit vše, o co se žádá, jaká úleva, když je člověk aspoň vyslechnut!“ 18 Jestliže si přeješ zachovat přátelství v domě, do kterého vstupuješ, ať jako pán, či jako bratr, nebo jako přítel ― ke komukoli se dostavíš ― chraň se sblížit se s ženami; to by nebylo k tomu vhodné místo! Není zraku, který by je prohlédl; tisíce mužů to zjistilo

10

19 Jestliže si přeješ, aby tvé poměry byly dobré, chraň se všeho, co je ze všeho nejhorší: střez se lačné touhy po zisku. To je ta nevyléčitelná, bolestivá nemoc, kterou (lékař) nemůže rozpoznat; ona je to, jež odcizuje otce a matky a strýce z matčiny strany, ona způsobuje, že manžel zapuzuje manželku. Je to snůška vší špatnosti, je to nádoba plná všeho, co je odporné. Jen ten člověk přežívá, který spravedlnosti přesně dbá, a jenom kdo podle něho své kroky řídí, získá i majetek ― člověk po zisku lačnící nebude mít ani na hrobku. 20 Když se jmění na podíly dělí, netuž než po tom, co ti vpravdě patří. Nelačni po zisku vůči příbuzným ― větší bývá nárok mírného než zuřivce a pramalý už toho, kdo rodinu ostouzí, kdo ani slov svých neumí řádně použít. Stačí maličko toho, po čem se lační, aby se i z klidného muže stal hned hádavý. 21 Jestliže jsi už vynikl, založ si domácnost; miluj svou ženu horoucně, živ ji a oblékej (a nezapomeň, že) vonné masti jsou lékem pro její tělo. Čiň ji šťastnou po celý svůj život; vždyť je jak pole, které přináší svému pánu užitek. Nesmíš ji hned pohánět k soudu, když se vzepře (tvé) nadvládě. Vykaž ji hned, když zrak její bouři věstí, ale hleď si jí, má-li v tvém domě zůstat. Odmítneš-li ji, ona je jako voda, když je ponechána jejím rukám. Soudní výslech zaveď, jen když se vskutku provinila.

11

Papyrus vezíra Ptahhotepa. Papyrus vezíra Ptahhotepa PTAHHOTEP

Recommend Documents