PAMÌTÍ A PØÍRODOU BENEOVA NAD ÈERNOU

u o zk te s u o n è u a n í ln á tu ir v í ln Prùvodce ško

12 ZASTÁVEK 5 km

PAMÌTÍ A PØÍRODOU BENEŠOVA NAD ÈERNOU

Metody urèení výšky a šíøky GPS 48°43'21.6"N 14°37'22.2"E

GPS 48°43'19.9"N 14°37'04.7"E

Pobytová znamení

GPS 48°43'22.1"N 14°37'10.2"E

Les

Významné osobnosti GPS 48°43'31.0"N 14°37'14.4"E

Èistírna odpadních vod GPS 48°43'34.13"N 14°37'15.38"E

GPS 48°43'38.2"N 14°37'19,9"E

ic e

 na Po

  Ka p l

cesta

smìr

nholz

pstruhárna

ŠKOLA

13

13

13

13

13

13

13

13

13

13

13

13

sm

ìr

  Po

ho

rs k á  V

es

sm

Øeka Èerná iny .Sv

øí smìr Ku

a dy  H r ì r  N ové

s r  T mì

GPS 48°43'48.2"N 14°36'56.2"E

Tisícovky Novohradských hor

Obyvatelstvo po r. 1945 GPS 48°43'44.3"N 14°37'27.0"E

GPS 48°43'45.6"N 14°37'37.8"E

Stopy významných šlechtických rodù

Významná øemesla na Novohradsku GPS 48°43'41.9"N 14°37'38.9"E

GPS 48°43'38.7"N 14°37'23.8"E

Øeky a potoky Novohradských hor

GPS 48°43'30.4"N 14°37'18.1"E

Sukcese

  V rámci projektu Školy pro region vznikla ve školním roce 2010/11 a 2011/12 v blízkém okolí Benešova nad Èernou školní virtuální nauèná stezka. Stezka je týmovou prací žákù 8. tøíd základní školy v Benešovì nad Èernou a jejich uèitelù.   Cílem stezky je pøiblížit veøejnosti historické a pøírodovìdné zajímavosti našeho okolí, které si mnohdy pøi procházkách ani neuvìdomujeme nebo o nich vùbec nevíme. Souèasnì chce také upozornit na stopy, které po sobì lidé zanechávají. Na stopy pozitivní i negativní.   V neposlední øadì jsme se pokusili vytvoøit výukový materiál pro všechny, kteøí se chtìjí nìco dozvìdìt o  svém  okolí  a  jeho  historii.  S  pomocí  tohoto  prùvodce  a  dvanácti  pracovních  listù  je  možné  se  s  danou problematikou zajímavým a netradièním zpùsobem seznámit pøímo v terénu.   Školní virtuální nauèná stezka se skládá z 12 zastávek. Délka stezky je 5 km. Zaèíná u budovy školy. Odtud se vydáme smìrem k øece Èerné. Mineme památník spisovatele Adalberta Stiftera na levém bøehu øeky, na úrovni pstruhárny ostøe zahneme doleva a prudkým zalesnìným svahem  vystoupáme na cestu z Ponholze. Okolo sudù a bývalého sadu se vracíme zpìt na most pøes Èernou. Spodní cestou kolem øeky pokraèujeme na námìstí  a  z  nìho  zpìt  ke  škole.  Poslední  zastávka  je  umístìna  mimo  tento  okruh  asi  0,5  km  od  školy severozápadním smìrem.  Celou stezku je možné absolvovat dvojím zpùsobem: buï podle GPS souøadnic nebo s využitím mapy.   Souèástí prùvodce jsou i literární práce žákù vzniklé v hodinách èeského jazyka. Tato dílka vznikala pro potøeby projektového èasopisu a vždy souvisela s prací na pøípravì konkrétní zastávky.

§   1. zastávka ­ budeme se vìnovat otázkám spojeným s øekou Èernou, s øíèní faunou a flórou §   2. zastávka ­ zamyslíme se nad tím, proè a jakým zpùsobem lidé nakládají s odpadními vodami a         popíšeme si, jak celý proces funguje §   3. zastávka ­ pøipomeneme si významné osobnosti spjaté s dìjinami Benešova nad Èernou §   4. zastávka ­ upozorníme na zmìny, které èlovìk svým poèínáním zpùsobil v lesních porostech §   5. zastávka ­ nauèíme se sledovat pobytová znamení zvíøat a lidí v lese §   6. zastávka ­ nauèíme se, jak v pøírodì pøibližnì stanovit výšku stromu nebo jak zmìøit šíøku øeky §   7. zastávka ­ ukážeme si, co se stane, ponechá­li èlovìk obhospodaøované pozemky svému osudu §   8. zastávka ­ seznámíme se s nejvýznamnìjšími øíèní toky Novohradských hor §   9. zastávka ­ pøipomeneme si bývalá stìžejní øemesla v oblasti Novohradských hor § 10. zastávka ­ seznámíme se s  památkami, které po sobì zanechaly významn頚lechtické rody         vlastnící v prùbìhu dìjin  Benešov nad Èernou § 11. zastávka ­ budeme sledovat zmìny v osídlení Benešova nad Èernou pøedevším po ukonèení         2. svìtové války § 12. zastávka ­ poznáme nejvyšší èeské a rakouské vrcholy Novohradských hor a nauèíme se poèítat         vzdálenosti s pomocí mìøítka mapy ­ 3 ­

  Novohradské hory jsou typickým støedohoøím rozprostírajícím se pøevážnì na území sousedního Rakouska. Nejvyšších 14 vrcholù jen o málo pøevyšuje nadmoøskou výšku 1 000 m (na èeské stranì jsou to pouze Kamenec s nadmoøskou výškou 1 072 m n.m.,  Myslivna vysoká 1 040 m n.m. a hora Vysoká se svými 1 034 metry). Nejvyšším vrcholem celého pohoøí je Viehberg vysoký 1 111 m a nacházející se na rakouské stranì.   Na èeské stranì jsou Novohradské hory, zvláštì ve své severní èásti, ostøe ohranièeny zlomovými svahy o výšce až 300 m n. m. (Kraví hora, Kuní hora, Vysoká), což dodává pohoøí impozantního vzhledu ve smìru od  severu  a  severozápadu.  Novohradské  podhùøí  má  pøevážnì  plochý,  pahorkatinný  ráz,  z  nìhož  výraznì vystupuje jen jeho nejvyšší èást – Sobìnovská vrchovina, nìkdy t鞠nazývaná Slepièí hory, s nejvyššími vrcholy Kohoutem (870 m n.m.) a Vysokým kame­ nem (865 m n.m.).   Nikde  na  území  Novohradských  hor dnes  již  neexistuje  kout,  jenž  by  nebyl pøímo èi nepøímo narušen zásahy èlovìka. Vyskytují se zde pouze zlomky pùvodních pøírodì blízkých ekosystémù. To platí i pro zbytky novohradských pralesù, které byly v minulosti také zasaženy lidskou èinností (náhodná tìžba døeva pøed zøízením jejich ochrany èi v období obou svìtových válek). Severní svahy Kraví a Kuní hory Ještì dnes jsou tato území, by jen v malé míøe, ovlivòována zpùsobem hospodaøení v navazujících lesních porostech.   Nejzávažnìjší ekologickou zmìnou byla velkoplošná pøemìna listnatých a smíšených novohradských lesù na  lesy  pøevážnì  smrkové,  která  nastala  v  prùbìhu  18.  a  19.  století  v  dobì  rozkvìtu  zdejšího  skláøství  a døevaøského podnikání.   V  souvislosti  s  provozováním  voraøství  se lidským zásahùm neubránily ani horské potoky Novohradska. Došlo k èásteèné regulaci jejich koryt a výstavbì celé øady menších nádrží (tzv. klauzur),  pùvodnì  urèených  jako  zásobárny vody potøebné k plavení døeva.   Ve 20. století zdejší pøírodì a krajinì nejvíce ublížily  velkoplošné  odvodòovací  zásahy  a celková regulace vodních tokù. Novohradské hory u Èerného údolí

  Navzdory mnoha necitlivým zásahùm a pøírodì nepøíliš blízkým vývojovým trendùm ve využívání území Novohradských hor (a zejména jejich podhùøí) v posledních desetiletích zde zùstalo zachováno ještì mnoho pøírodních a krajinných fenoménù, které si zasluhují ochranu. Nezpochybnitelnými pøírodovìdnými hodnotami se vyznaèují pøedevším dochované zbytky novohradských pralesù (Žofínský prales, Hojnovodský prales), ale i další pøírodì blízké smíšené lesní porosty, jakož i zachovaná spoleèenstva podmáèených smrèin a rašelinných lesù (rašelinné smrèiny a bory), kleèová vrchovištì a vodní biotopy horských a podhorských potokù, klauzur a  celé  øady  rybníkù  v  podhùøí.  Zachovalost  pøírody  Novohradských  hor  dokládá  rovn잠 existence  mnoha vzácných, ohrožených a chránìných druhù organismù, jejichž výskyt je koncentrován pøedevším v nejménì narušených biotopech (pralesy, rašeliništì, èisté vody).

Celkový pohled od severu na Vysokou, Kraví  horu a Kuní horu

­ 4 ­

Osadu Benešov nad Èernou, do roku 1946 nazývanou Nìmecký Benešov, založil patrnì poèátkem 14. století Beneš z Michalovic, jenž byl majitelem panství velešínského. V té dobì už zøejmì stál v Benešovì hrádek, k nìmuž patøili poddaní z okolních vesnic. V roce 1355 obdržel benešovské panství Jindøich z Michalovic, sídlící rovn잠na Velešínì. Z roku 1332 pochází zpráva o tom, že stará benešovská kaple (stojící už v roce 1311) byla pøestavìna na gotický kostel sv. Jakuba. V roce 1368 nechal Jindøich na benešovském hrádku postavit kapli sv. Václava, v n힠byl pravdìpodobnì i pochován.   Roku 1383 se benešovského dvora ujal Jan z Michalovic, který osadu povýšil na mìsto. V té dobì už se do Novohradských hor snažili proniknout i Rožmberkové, jimž michalovický majetek pøekážel na solných stezkách  mezi  Freistadtem,  Trhovými  Sviny,  Tøeboní  a  Novými  Hrady.  Vysoké  dluhy  a  nepoøádek  na velešínském panství, které Jan celé pøevzal, jej ostatnì brzy donutily k tomu, že Rožmberkùm území kolem Benešova prodal. Stalo se tak v roce 1387. Rožmberkové jej poté pøipojili k panství novohradskému.   V roce 1504 Rožmberkové udìlili Benešovu právo poøádání týdenních trhù. Z pivovaru, založeného v roce 1570 Jakubem Krèínem z Jelèan, se v roce 1594 stala radnice.   Léta Pánì 1604 byl v Benešovì postaven vodovod. Kostel  sv.  Jakuba  Vìtšího,  pùvodnì  gotický,  byl  do souèasné podoby upraven v roce 1630. Kašna a socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1726 uprostøed námìstí jsou ukázkami klasického barokního slohu. U budovy školy najdeme ještì jednu ètvercovou kašnu.   Po  smrti  posledního  Rožmberka  Petra  Voka (1611)  pøipadl  Benešov  nad  Èernou  Švamberkùm. Vlastnili  jej  však  pouze  nìkolik  let.  Za  to,  že  se  pøi èeském stavovském povstání pøidali na špatnou stranu a  bojovali  proti  svému  králi,  pøišli  o  veškerý  svùj majetek.  Novohradské  panství  tak  v  roce  1620  za zásluhy  získává  císaøský  generál  Karel  Bonaventura Buquoy.   V  té  dobì  už  v  Novohradských  horách  zaèíná pøevažovat nìmecký jazyk. První zmínka o èesk頚kole v  Benešovì  je  z  roku  1597,  nìmecká  škola  zde  byla založena v roce 1630.   V roce 1881 byl Benešov povýšen na mìsto, které dostalo nový název: Nìmecký Benešov. Mìsto se také stalo dùležitým støediskem obchodu. Mimo výroèního trhu se zde konaly pøedevším týdenní trhy a také trhy dobytkáøské.   Prùmysl na Benešovsko pronikl okolo roku 1770. Holanïan Adrian Battista založil v tomto roce nedaleko Benešova  na  obecním  pozemku  Tøebíèko  (Sankt Benešov n.È.­ severní vstupní brána do Novohradských hor Gabriela) známou železárnu Gabriela (Gabrielen Eisen Hütte). Tuto železárnu od nìj v roce 1780 odkoupil Jindøich John, v roce 1808 ji pøevzal Jan Homolka a v roce 1823 hrabì Jiøí Buquoy. Od roku 1838 ji vlastnil Edward Thomas, který zde sice v roce 1851 postavil novou hu (Sankt Gabriela Eisenwerk), ale v roce 1853 celou železárnu prodal spoleènosti Lanna­Kail­Procházka. V roce 1870 objekt opìt získal Buquoy, který však výrobu železa zastavil a do objektu umístil zaøízení pily, která byla v provozu až do roku 1963.   Benešov byl také støediskem tìžby a zpracování døeva. Existoval zde však i jiný prùmysl. V okolí Benešova fungovaly pily, hamry, mlýny, skláøské hutì, pivovary a lihovary a pøímo v Benešovì byla v roce 1915 založena továrna na nitìné knoflíky. Ve mìstì také byla výrobna døevìné vlny, hrnèírna a vodní elektrárna. Pivovar, postavený u radnice v roce 1839, byl v provozu do roku 1941.   Vznik Èeskoslovenska v roce 1918 se v oblasti nesetkal s pøíliš pøíznivým ohlasem, nìmecké obyvatelstvo se totiž obávalo, že bude v novém státì hrát pouze podøadnou roli. V roce 1925 žilo v Nìmeckém Benešovì pøibližnì 1600 Nìmcù a jenom asi 100 Èechù. ­ 5 ­

  8. øíjna 1938 byl Benešov zabrán Nìmeckou øíší. Obyvatelstvo pøivítalo nìmeckou armádu s nadšením, skuteènou podobu nìmeckého nacismu mìli benešovští poznat až po vypuknutí války. Nadšení z pøíslušnosti k Nìmecké øíši postupnì opadávalo s tím, jak pøibývalo mrtvých a ranìných benešovských mužù.   Po  nedobrovolném  vystìhování  vìtšiny  nìmeckého  obyvatelstva  v  roce  1946  zaèalo  dosidlování Benešovska lidmi z blízkých èeských vesnic, ale také rumunskými Èechy a Slováky. Malá skupina Nìmcù, kteøí smìli zùstat (byli to zejména nacistickými orgány perzekuovaní antifašisté a také nìkteøí lidé ze smíšených manželství) se skládala zejména z ménì kvalifikovaných dìlníkù a rolníkù ze samot, pøesto mìli být tito lidé pøedpokladem toho, že zabìhlý hospodáøský chod této oblasti bude pokraèovat. Jako pøíslušníci poraženého nenávidìného národa byli tito èeští Nìmci až do roku 1989 pøehlíženi. Staøí postupnì vymírali, mladí mìli pouze omezený pøístup ke vzdìlání a k perspektivnímu zamìstnání. Proto èasto využili pøíležitosti a dobrovolnì následovali své odsunuté krajany. Prchali z Èech do Rakouska èi Nìmecka.   V roce 1995 byl Benešov nad Èernou vyhlášen mìstskou památkovou zónou.

Žalostný stav benešovských památek ­  mlýn, Gabriela, hamr

  Byl jednou jeden mladík, který byl náramnì líný, a proto ho jeho otec vyhnal z domu. Hoch, kterému dal otec jméno Jan, mìl ještì dva bratry, Petra a Pavla. Petr byl statný muž, který už mìl ženu a dìti. Pavel byl také velice silný. Jan však byl nejmladší a nejslabší z rodiny.   Když ho otec vyhnal, nemìl Jan kam jít a smutnì bloudil svìtem, hledaje nový domov a práci, kde by se nemusel moc namáhat. Jenže kam vkroèil, vyhodili ho, nebo se mu práce zdála pøíliš tìžká. Toulal se tedy po svìtì dál. A jak se tak procházel krásnými jihoèeskými lesy, potkal mladou dívku, do které se zamiloval. Dívèinì se také líbil a brzy se potají zasnoubili. Její otec s tím však nesouhlasil, protože Jan nikdy neudìlal nic kloudného. A tak se hoch rozhodl, že postaví mlýn, aby všem dokázal, že není takový nešika, jak si o nìm všichni myslí. Za pouhý rok mlýn dostavil a vzal si svou dívku Alenku za ženu.   Øíká se, že když Jan zemøel, nedokázal se smíøit s tím, že by opustil sv頞ivotní dílo, a tak dosud straší v benešovském mlýnì. Za tichých nocí jeho mrtvé ruce rozsvìcují v horním patøe lucernu a jeho duše smutnì bloudí opuštìným mlýnem.             Evelina Chender Práce na  zastávkách 2010­ 2012

­ 6 ­

Zastávka první Øeka Èerná

 (Pø,Z)

48°43'38.2"N 14°37'19,9"E

  Øeka  Èerná  patøí  spoleènì  s  øekami  Stropnicí  a  Malší  mezi  hlavní  toky  Novohradských  hor.  Svou pramennou oblast má v Rakousku  pobl힠osady Schwarzau, pár kilometrù od našich hranic. Po 27 km se Èerná vlévá do Malše. Na øece byla vybudována klauzura Zlatá Ktiš a vodní nádrž Èerná (Sobìnov).   Místy  øeka  protéká  úzkým  zalesnìným  údolím  a má charakter horské bystøiny. Strmé úseky se støídají s  úseky  s  malým  spádem,  kde  øeku  zpravidla  lemují podmáèené louky.      Voda v Èerné je bohatá na kyslík, vyhovuje proto hlavnì  rybám  pstruhového  pásma.  Žije  zde  pstruh obecný,  umìle  vysazovaný  pstruh  duhový,  støevle potoèní, vranka obecná a další.   Z bezobratlých žijících ve vodì zde nalézáme napø. ploštìnky, pijavky, blešivce, kamomila øíèního, larvy chrostíkù, pošvatek, jepic aj.   Na bøezích Èerné mùžeme spatøit skorce vodního, ledòáèka  øíèního,  konipase  horského,  vydru  øíèní  èi Zastávka první ­ øeka Èerná užovku obojkovou.   Bøehové porosty tvoøí hlavnì olše, vrby, smrky, jasany, javory a spousta bylin Vypracuj jako napø. blatouch bahenní, øeøišnice hoøká a mokrýš støídavolistý.   Po øece Èerné se døíve plavilo døevo.

pracovní list 1

  Všechno zaèalo kapkou. Malinkatou kapièkou, která toužila vidìt øasy sluneèního svìtla. Toužila dostat se na povrch zemì a vdechnout chladný vzduch. Nechtìla nadále žít v podzemí. Nevìdìla, že tím, že se dostane na povrch, osvobodí další kapky. Nevìdìla, že bude stvoøitelem øeky.   Když už jí zbýval jen malý kousek hlíny k povrchu, zaèala pøemýšlet nad tím, jestli tam nahoøe je to doopravdy tak krásné, jak øíkaly starší kapky, které se z povrchu dostaly zpìt do pùdy. Nebude jí chybìt domov? Ještì mìla èas na rozmyšlenou. Ale risk je zisk. Cítila, jak ji

nìco táhne nahoru k povrchu. Nechala se tou silou unášet. Ta ji pøímo vystøelila. Tak vysoko, že vidìla vršky stromù a ptáky, kteøí si stavìli hnízdo.   Dopadla na list lopuchu a kupodivu zùstala celá. Odtud sledovala, jak ze zemì tryskají další kapky. Bylo jích èím dál víc. Jedna kapka dopadla vedle ní. „Ahoj,“ pozdravila. „Ahoj,“ slušnì na to druhá. „Tak já jsem sice nemìla v úmyslu dostat se na povrch, ale když už jsi v proudu, není cesty zpìt,“ zaèala vyprávìt druhá kapièka, asi byla hodnì upovídaná, „ale nedá se nic dìlat. Zajímalo by mì, kdo za to vše mùže.“ „Ummm....Za to mùžu asi já,“ odpovìdìla kapièka, která za to vše mohla. Chvilku tam obì dvì ležely a mlèely. „Páni. Opravdu?“ vydala pak ze sebe upovídaná kapka. Ta druhá jenom kývla. „Já jsem Karolína, mimochodem,“ pøedstavila se upovídaná kapièka. „Èerná.“ „Èerná? To je divné jméno,“ øekla Karolína „Já bych neøekla, že je moje jméno divné. Od nás se všechny kapky jmenovaly podle barev.“ „Opravdu?“ pøímo jásala Karolína. „A jak se to tam, odkud pocházíš, jmenuje?“

­ 7 ­

„Barva,“ odpovìdìla Èerná.   Zaèal foukat silný vítr. Lopuch se rozhoupal a Karolína i Èerná se pøidaly k pramínku, který se vytvoøil, zatím co si ony povídaly.   Pramínek se stále zvìtšoval. Poznával nové obzory, hory, kameny a zvíøátka, trávy a mechy a ještì spoustu dalších vìcí. Kapka Èerná se stala královnou pramínku. Byla vždy v èele. Až jednou pramen dosáhl stadia, kdy už se nemohl dále rozšíøit. Stala se z nìj øeka. A na bøezích té øeky si jednou lidé postavili malé mìsteèko. To mìsteèko pojmenovali Benešov, podle jeho zakladatele. Jak pojmenovat øeku ovšem nevìdìli.   Jednou se kvùli tomu sešla rada mìsta. „Už bychom tu øeku mìli pojmenovat,“ zaèal starosta. „Já navrhuji hlasování. Každý obyvatel mìsteèka Benešov hodí do klobouku papírek, na kterém bude napsáno navrhované jméno.“   Navrhovaných jmen bylo spousta, ale synovi starosty, Honzovi, se žádné nelíbilo. Byl pøesvìdèený, že øeka už své jméno dávno má. Èetl hodnì knížek, kde se dozvìdìl, že nìkde v Novohradských horách se skrývá brána do Království kapek. Také se doèetl, že je tam zapsán pøíbìh každé øeky na svìtì.   Honza se tedy do Novohradských hor vydal. Dlouho bránu hledal a také ji našel. Nikdo neví, co Honza v Království kapek prožil, protože hned po svém návratu onemocnìl a brzy na to umøel. Ale knihu øek prý stihl pøeèíst. A s ní i jméno øeky, která protékala Benešovem.   Vyslovil ho na smrtelné posteli. Starosta ho s žalem v srdci a se slzami v oèích na námìstí v Benešovì vyslovil nahlas: „Èerná!“   Na památku Honzova dobrodružství, které zaplatil životem, si vzalo mìsteèko název øeky i do svého jména. Od té doby se mluví o Benešovì jako o Benešovì nad Èernou. Mitko Kolev

Zastávka druhá Èistírna odpadních vod

 (Pø,Z,Ch,Evvo)

48°43'34.13"N 14°37'15.38"E

  Již významný staroøecký myslitel Thalés z Milétu si uvìdomoval, že voda je principem všech vìcí, z vody je vše a vše se do vody vrací. Tato myšlenka je velmi aktuální i dnes, kdy je pitné vody nedostatek. Mnoho  vody  spotøebujeme,  mnoho  jí  naší  èinností znehodnotíme. Je proto velmi dùležité tuto odpadní vodu  recyklovat  a  navracet  ji  pøírodì  ve  stavu,  ve kterém jsme ji odebrali.   Odpadní  voda  má  vlastnosti,  kvùli  kterým  ji nemùžeme bez úprav vypouštìt do pøírody. Obsahuje napøíklad nebezpeèné  bakterie, které mohou zpùsobit závažná onemocnìní. Obsahuje i chemikálie (dusík, fosfáty), které podporují nadmìrný rùst øas. Zastávka druhá ­ èistírna odpadních vod   Mechanicko­biologická èistírna odpadních vod, pøed kterou právì stojíte, funguje pouze jako pøedèištìní. Doèištìní vody probíhá až v pøirozeném vodním toku.   Co èeká odpadní vodu v èistièce? Nejprve základní mechanické èištìní. Na vstupu do ÈOV je umístìn lapák štìrku, který zachycuje nejhrubší nerozpuštìné látky (napøíklad štìrk, drobné kameny, kousky cihel apod.).   Dalším stupnìm jsou èesle. Ty odstraní hrubé plovoucí  neèistoty.  Po  oddìlení  mechanických neèistot je z vody oddìlen písek a tuky.   Mechanicky  vyèištìná  kalná  voda  poté vstupuje do nádrže  ­  biologického reaktoru. Zde je  zneèištìní  z  vody  odstraòováno  pomocí mikroorganismù  nazývaných  aktivovaný  kal. Principem je využití aerobních bakterií (bakterie, které  potøebují  k  životu  kyslík).  Ty  ve  svém metabolismu  odbourají  velmi  podstatnou èást organického zneèištìní vody. Aktivovaný kal dokáže  z  odpadní  vody  odstranit  i  slouèe­ niny dusíku a fosforu.   Kyslík potøebný pro správnou funkci bakterií je v nádrži vytváøen víøením lopatek.   Smìs vody a aktivovaného kalu pak samovolnì pøepadne do dosazovací nádrže. V této “klidn锠nádrži jsou pøítomny anaerobní bakterie. To jsou naopak bakterie, které k životu kyslík nepotøebují. V dosazovací ­ 8 ­

nádrži dochází k oddìlení vyèištìné vody od kalu v dùsledku jeho usazování na dnì. Èást kalu je vracena zpìt do biologického reaktoru. Vyèištìná voda samovolnì pomalu pøepadá do odtokové stoky a je odvedena do øeky Èerné.  V øece dojde k velmi rychlému okyslièení vody a k jejímu pøirozenému doèištìní.   Zbylá  èást  aktivovaného  kalu  je  oddìlena  jako  pøebyteèný  kal  a  pøeèerpána  do uskladòovacích nádrží (èervené silo). Z nich je kal odvážen jako nebezpeèný odpad. I  ten  ale  dokážeme  vhodným  zpùsobem  navrátit  pøírodì.  Po  úpravì,  promíchání s rašelinou a urèité dobì kompostování je využitelný jako kvalitní hnojivo.

Vypracuj

pracovní list 2

  Trèím tady ve vzduchoprázdnu a èekám na svùj pøíští život. Chcete vìdìt, kdo jsem? Dobøe, povím vám tedy svùj pøíbìh…   Jsem bakterie, která zemøela v èistièce odpadních vod. Vlastnì ani nevím,  jak  se  mi  to  celé  stalo,  ale  zaèalo  to  tím,  že  jsem  se  ocitla v  nìjakém  malém,  úzkém  kanálku,  kdo  kterého  jsem  nevìdomky  a nechtìnì  vplula.  Na  jeho  konci  byla  dvì  sítka.  To  první  z  nich zachytávalo  velké  a  hrubé  vìci,  to  druhé  pak  vìci  menší  a  jemnìjší. Kdyby bývala byla v té dobì povodeò, ještì bych mìla šanci se zachránit, pøepadnout do jiného kanálku a odtud se vrátit zpìt do øeky, ale takové štìstí jsem já bohužel nemìla. Povodeò nebyla, proto jsem bez potíží proplula sítky a ocitla se v jiném kanále.   Druhý kanál byl širší a voda zde tekla pomalu a línì. Na jeho dnì se zvolna usazoval písek. Zpomalený tok mì zvolna unášel s sebou a poté mì vyvrhl do nìjaké nádoby, která se mi zdála obrovská a sloužila k oddìlení a následnému odplavení tukù a jiných odpadù, které nedokáží bakterie rozložit. Tato nádoba fungovala jako jakési obøí umyvadlo, ucpané uprostøed kulatým špuntem. Když byl odkryt, tuky a další neèistoty tudy odtekly do nádrže, odkud byly ruènì odklízeny.   Další nádrž, která mì èekala, mìla tvar víøícího kotouèe, který nás strhl do svého jícnu. Voda se zde prokyslièila, já najednou dostala hlad. Naštìstí všude kolem bylo jídla, že si to ani neumíte pøedstavit. Když jsem mìla bøicho narvané k prasknutí, vyplavilo mì to do poslední nádoby, tedy poslední pro mì. Protože tady jsem zemøela. Byla to divná smrt, neèekaná a velmi rychlá. Tak rychlá, že jsem ani nestaèila pochopit princip èistièky. Ale když tak nad tím pøemýšlím, k èemu by mi to bylo. Koneckoncù, jsem jenom bakterie.   Vlastnì, byla jsem….             David Doèekal

Zastávka tøetí Významné osobnosti

 (D,Èj,Ov)

48°43'31.0"N 14°37'14.4"E

  Do dìjin oblasti Novohradských hor se zapsalo mnoho významných osobností z oblasti vìdecké, umìlecké èi politické. Pøipomeòme si ty z nich, které jsou spojeny s Benešovem nad Èernou. Každá je nìjak výjimeèná, geniální a na svoji dobu pokroková. Pøináší nové vynálezy, nové stavby èi prosazuje nové myšlenky.   V okolí Benešova nad Èernou po sobì zanechal stopy nᚠnejslavnìjší stavitel rybníkù.  Upravil  zdejší  rybnièní  soustavu  a  nechal  postavit  pivovar.  Øíkali  mu rybníkáø Kuba.   Také  šumavské  hvozdy  vìnovaly  našemu  národu  velké  básníky  a  vypravìèe. Patøí mezi nì i dvojice, která je spjata s Benešovem nad Èernou. U památníku prvního z  nich  se  právì  nacházíme.  Druhý  ze  zmínìných  spisovatelù  se  v  Benešovì  nad Èernou dokonce narodil a prožil zde èást svého života. Jeho pomník najdeme na místním høbitovì. Naše mìsteèko si oblíbil i divadelní architekt, scénograf a milovník divadla Joan Na tøetí zastávce Brehms. Zakoupil zde chalupu a velmi èasto sem jezdíval. Narodil se v roce 1917 v Lotyšsku. Vystudoval akademii výtvarných umìní v Jenì a Erfurtu v Nìmecku. V letech 1926–1945 pracoval v Nìmecku a Polsku. Od roku 1945 do roku 1977 byl šéfem výpravy v Jihoèeském divadle. V roce 1958 vytvoøil otáèivé hledištì ­ scénu bez rámu, rampy a opony ­ v jednotném, nerozdìleném prostoru v zámeckém parku v Èeském Krumlovì. Postupnì se hledištì kapacitnì zvìtšovalo až do roku 1994, kdy se ustálilo na 644 místech. Závìr svého života trávil i v našem mìsteèku, kde ho okouzlila krajina pod Novohradskými horami. Zemøel v roce 1995 a je pochován na zdejším høbitovì.   Po roce 1620 se panství Novohradské a s ním i Benešov dostaly do správy šlechtického rodu Buquoyù. Ti celkovì panství zmodernizovali a hospodáøsky a kulturnì povznesli. Bez nadsázky lze o této dobì mluvit jako o zlaté éøe Novohradska. Buquoyové investovali nemalé finanèní prostøedky, podporovali mìsta, zakládali vzdìlávací ústavy a stavìli sklárny. ­ 9 ­

  V roce 1803 pøebírá správu panství šlechtic nesmírnì nadaný a vzdìlaný, který je znám pøedevším jako mecenᚠa zakladatel. S jeho jménem je spojeno zvelebování panství, stavba empírového zámku v Nových Hradech èi vybudování vodopádu v Tereziinì údolí. Vypracuj   V roce 1838 zakládá první pøírodní rezervaci v Evropì, Žofínský prales, a ve stejném roce  i  prales  Hojnovodský.  Tento  významný  muž  je  spjat  i  s  fenoménem,  který Novohradsko nejvíce proslavil, s èerným neprùhledným sklem – hyalitem. Toto sklo bylo poprvé vyrobeno v roce 1816 v huti  v Jiøíkovì  Údolí.  Skláøským hutím se v této dobì daøilo v celé oblasti Novohradských hor.   Co  mìl    šlechtic,  jehož  jméno  je  uvedeno  v  pøedchozím  textu,  spoleèného  s Benešovem nad Èernou? Jaké je jméno významného stavitele rybníkù? Kteøí spisovatelé pracovní list 3 jsou s naší obcí spjati? Odpovìdi hledej v pracovním listu.   Narodil jsem se 25. srpna 1868 v Benešovì nad Èernou. Mùj taka Johann Nepomuk se živil jako hostinský, moje mamka Maria rozená Kastlová pocházela z Velkých Skalin. Mìl jsem pìt sourozencù, ale až na jednu ze sestøièek se žádný nedožil více jak deseti let.   Již od dìtství jsem musel pomáhat takovi v hostinci, po jeho smrti jsem ho pak pøevzal. Tato práce mì ale nikdy nebavila, sp횠se mi protivila. Obchody mi pøíliš nešly, brzy hostinec zkrachoval úplnì. Bylo to asi tím, že jsem se radìji než práci tam vìnoval psaní, i když jsem ve skuteènosti absolvoval pouze národní školu a jedinou tøídu gymnázia.   Po krachu hostince jsme se s matkou pøestìhovali do Vídnì. Tam jsme žili skromnì až chudì. A tam se u mì také poprvé projevila vážná srdeèní choroba. I pøes to všechno jsem se však vyuèil èinohercem a hrál menší role po vídeòských divadlech. A stále více jsem se vìnoval psaní. Mezi  má  nejznámìjší  díla  patøí  romány  Rozbitý  džbán  a  Poslední  strom  a  soubor  povídek  Historky  ze  Šumavy.  Psal  jsem samozøejmì nìmecky. Zemøel jsem 6. záøí 1916 chudý a nemocný ve Vídni, moje mamka mì pøežila o pouhý jediný rok. Jan Pagaè

Zastávka ètvrtá Les

 (Pø,Evvo)

  Pùvodním typem novohradských, tedy i místních lesù byly jedlo – bukové smíšené porosty. Postupnì však byla èást tìchto lesù zásahy èlovìka pøemìnìna na lesy s pøevahou smrku. Tak vznikly  èistì  smrkové  porosty  nazývané  smrèiny,  které  jsou pøíkladem monokulturního lesa.       Tyto lesy se vyznaèují malou druhovou pestrostí. Bylinné patro je velmi øídké, nerostou zde mladé semenáèky stromù. Pøevládají tu stromy stejného vìku. Les je náchylný k pùsobení škùdcù  a  šíøení  chorob.  Monokulturní  lesy  navíc  pøispívají k erozi, k okyselování pùdy a jednostrannému vyèerpání živin. Jsou  také  náchylné  k  polomùm.  Takovýto  typ  lesa  je  málo stabilní, pøírodì vzdálený. Proto se v poslední dobì pøechází na výsadbu lesù smíšených.

48°43'22.1"N 14°37'10.2"E

Smrková monokultura na ètvrté zastávce

  Les smíšený je pøírodì blízký les. Dochází zde k jeho pøirozené obnovì.   Roste tu mnoho malých semenáèkù a  jsou  zde  zastoupena  všechna  lesní patra.  Bylinné  a  keøové  patro  není druhovì  pøíliš  bohaté,  ale  poskytuje obydlí spoustì druhù živoèichù.   Les,  kterým  budete  procházet,  je smrková  buèina.  Rostou  zde  mechy, 4 t  kapradiny, pøeslièka lesní, bika hajní a is í l pracovn Smíšený les za ètvrtou zastávkou jeøáb ptaèí. Ze stromù pøevažují buky a smrky, ale najdete zde i borovici nebo modøín. Sami si mùžete spoèítat, kolik rùzných druhù rostlin zde objevíte, a porovnat jejich množství s lesem smrkovým.

Vypracuj

­ 10 ­

Zastávka pátá Pobytová znamení

 (Pø,Evvo)

48°43'19.9"N 14°37'04.7"E

  V lese mùžeme spatøit mnoho živých tvorù, zvláštì hmyzu, pavoukù èi mìkkýšù. Ale vidìt živé ptáky, plazy nebo savce, to už musíme mít velk頚tìstí, protože tato zvíøata jsou velmi plachá a umí se dobøe ukrývat. O jejich pøítomnosti se proto zpravidla dovídáme ze stop, které v lese zanechala.   Tìmi  mohou  být  napøíklad  okousané  šišky, ztracené  peøí,  opuštìná  hnízda,  trus,  okousané vìtvièky, hálky a podobnì.   Umìní èíst stopy zvíøat obohacuje naše prožitky pøi pobytu v pøírodì. Pro nìkterá povolání je dokonce velmi  dùležité  umìt  se  orientovat  v  pobytových znameních živoèichù.   Lesníci a lovci se ze stop dovídají o pohybu zvíøat, poznají, která zvíøata co okousala nebo kde mají svá stanovištì. Ze stop se mohou dozvìdìt i  o pøítomnosti škùdcù.  Pøírodovìdci  ze  stop  získávají  informace  o chování,  stravování,  zpùsobu  života  a  lovu  zvíøat. Ètení stop bylo zvláštì dùležité pro naše pøedky, kteøí Zastávka pátá ­pobytová znamení se živili lovem.   Urèit stopy živoèichù nám pomohou rùzné klíèe nebo Atlas stop zvíøat.

 sádra, voda, kelímek, pruh tvrdého papíru, klacík na míchání sádry.

Vypracuj

pracovní list 5

   

       

       

1. 2. 3. 4. 5. 6.  

Stopu opatrnì oèistíme. Kolem stopy udìláme ohrádku z tvrdého papíru. Stopu lehce poprášíme sádrou. V kelímku rozdìláme sádru s vodou na hustou kaši. Stopu zalijeme sádrovou kaší. Necháme ztvrdnout (asi 15 minut) a poté odlitek vyjmeme a oèistíme.

Zastávka šestá Metody urèení výšky a šíøky v pøírodì

 (M,F,Z,Pø)

48°43'21.6"N 14°37'22.2"E

  Pøi pobytu v pøírodì se nám mùže stát, že budeme potøebovat s urèitou pøesností odhadnout výšku nìjakého stromu nebo domu èi zjistit, jak široká je øeka, aniž bychom se kvùli tomu museli s pásmem brodit na druhý bøeh. Možností, jak v pøírodì zmìøit (odhadnout) výšku èi šíøku nìjakého pøedmìtu, je více.  Všechny metody vycházejí z podobnosti trojúhelníkù. Seznámíme se s nìkterými z nich.   Nejprve  ovšem  trocha  matematiky.  Dva  geometrické  útvary  jsou si podobné, pokud oba mají stejný tvar. Pøesnìji øeèeno, jeden je shodný s výsledkem zmenšení èi zvìtšení druhého, pøípadnì s výsledkem rotace, posunutí a zrcadlení. Odpovídající hrany podobných mnohoúhelníkù jsou ve vzájemném pomìru a odpovídající úhly jsou si rovny. ­ 11 ­

Napøíklad všechny kružnice, ètverce a rovnostranné trojúhelníky si jsou podobné.   Pro naše mìøení jsou dùležité trojúhelníky. Podobné trojúhelníky jsou ty, které mají stejný tvar, ale jinou velikost. Tvar trojúhelníku je definován jeho úhly, takže dva trojúhelníky se dvìma stejnými úhly jsou podobné. Jinak øeèeno ­ pokud jsou dva úhly v trojúhelníku shodné se dvìma úhly v jiném trojúhelníku, tyto trojúhelníky jsou podobné. Dva trojúhelníky DABC a DDEF  jsou podobné, pokud platí nìjaká z následujících podmínek:

C

     

1.  Odpovídající strany mají délky ve stejném pomìru, takže platí:   AB : DE = BC : EF = AC : DF. A   To je to samé jako øíci, že jeden trojúhelník je zvìtšením druhého trojúhelníku.

B

   

2.   Úhel BAC je roven úhlu EDF  a úhel ABC je roven úhlu DEF.   To také znamená, že úhel ACB je roven úhlu DFE.

F

D

E

Vypracuj

Vypracuj pracovní list

è.p6racovní list 6 23 m

Zastávka šestá

  V obrázku je vyznaèena vzdálenost, kterou v pracovním listu využiješ pro zmìøení délky kroku. Souèasnì je zde naznaèeno, jakým zpùsobem budeme mìøit výšku sloupu.Více se o podobných trojúhelnících a o vìtách, které nám pomáhají zjistit, zda jsou trojúhelníky podobné, dozv횠v matematice v deváté tøídì.

Zastávka sedmá Sukcese

 (Pø,Evvo)

48°43'30.4"N 14°37'18.1"E

  Sukcese je pøirozený sled zmìn na urèitém místì. Vìtšinou probíhá zmìnou ekosystémù od jednoletých bylin pøes byliny vytrvalé a pøes køoviny až k smíšeným lesùm. Tak vznikne stabilní ekosystém nazývaný   Rozlišujeme sukcesi , která probíhá v místech, kde ještì nebyl život (novì vzniklý vulkanický ostrov) a sukcesi  v místech, kde už pøed tím byla vegetace.   Pøíkladem  sekundární  sukcese  je  zarùstání  ovocného  sadu,  o  který  èlovìk  pøestal  peèovat.  Trávy  jsou postupnì vytlaèovány kopøivami, nìkterými druhy miøíkovitých rostlin èi netýkavkou žláznatou. Po 5 – 10 letech se zde zaèínají objevovat první keøe šípku, bezu a trnky. V dalších letech zaèínají v èásti nejblíže lesu vyrùstat stromy, jejichž semena se sem dostala vìtrem nebo s trusem živoèichù. Keøe postupnì ustoupí stromùm a nakonec, pokud nezasáhne èlovìk, zde vyroste les. Klimaxový les. ­ 12 ­

    Rychlost sukcese a druhové zastoupení invazních rostlin však není ve všech sadech stejné. Záleží napøíklad na vzdálenosti sadu od lesa, na druhu rostlin v okolí sadu, množství živin v pùdì, na zastínìní èi vlhkosti.   Pøedstavte  si  trávník.  Trávník,  o  který  se peèlivì  a  pravidelnì  staral  èlovìk.  Louku,  kde  si hrají malé dìti a kde jsou vysázené ovocné stromy. Nikde  žádný  plevel.  Hezká  pøedstava,  že?  Chtìl bych se vám pokusit vysvìtlit, co je to sukcese.   Sukcese je proces, pøi kterém je právì takové místo, jaké jste si pøedstavovali, postupnì znièeno. Èlovìk se o nìj pøestane starat a nastane zde boj o pøežití  mezi  pùvodními  rostlinami  a  rùznými plevely, mezi umìle vysazenými ovocnými stromy a keøi a mezi novými stromy. Místo, o které se staral Zastávka sedmá ­ vpravo od cesty je obhospodaøovaná Vypracuj èlovìk, je nyní zarostlé rùznými plevely a bylinami, louka, vlevo zarùstající sad které sem pùvodnì nepatøily. Velmi èasto se na takových místech vyskytuje kopøiva, byliny èeledi miøíkovitých a netýkavka. Po okraji roste keø, líska. Ve støedu pùvodní louky je nejvíce plevelù a bylin, které zadusily ostatní rostliny. Z toho všeho trèí k nebi pùvodní stromy, které jsou ve velmi špatném stavu. Na okraji u lesa se pak vyskytují stromy jako je smrk, borovice, bøíza a tøešeò ptaèí.   Když uvidíte jabloò, kter᠞ivoøí na zarostlé louce, budete vìdìt, že na tomto místì probìhla sukcese. pracovní list 7 Mitko Kolev

Benešovské sady døíve a dnes V  Benešovì  a  jeho  okolí  bylo ovocných  sadù  vysázeno  nìkolik.  Tvoøily je jablonì, tøešnì, hrušnì, višnì a švestky. Zakládány  byly  kolem  roku  1955  a obhospodaøovány asi do roku 1972.

Na jednoduché schematické mapce jsou pøibližnì zakreslena místa, kde stávaly sady v Benešovì a okolí. Vezmi si GPS a postupnì  si  místa  sadù  projdi  a  porovnej jejich postupnou sukcesi. Nìkteré ze sadù už  však  nenajdete,  na  jejich  místì  stojí obytné domy nebo zahrádky.

T.Sviny

Rychnov

Kaplice

 GPS: 48°44'20.630"N, 14°37'22.333"E  GPS: 48°43'56.763"N, 14°38'13.329"E  GPS: 48°43'33.539"N, 14°37'02.028"E  GPS: 48°43'30.352"N, 14°37'17.912"E  GPS: 48°43'29.416"N, 14°37'38.527"E  GPS: 48°43'20.176"N, 14°37'45.595"E  GPS: 48°43'12.273"N, 14°37'25.389"E

Èerné Údolí Kuøí

Sad na západním svahu Zajeèího vrchu

­ 13 ­

Zastávka osmá Øeky a potoky Novohradských hor

 (Z,Evvo,D)

48°43'38.7"N 14°37'23.8"E

  Novohradskými horami probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Èerným moøem. Èeská èást patøí k úmoøí Severního moøe, ale vìtšina rakouské èásti patøí již k úmoøí Èerného moøe.   Øíèní s흠v Novohradských horách je znaènì nesymetrická, protože øeka Malše, která odvodòuje vìtšinu území, pøijímá vìtšinu pøítokù zprava. S흠je nejhustší v nejvyšší èásti pohoøí, protože je zde nejvìtší množství srážek a také èetná prameništì (Malše, Èerná, Pohoøský potok, Lužnice, Stropnice, Svinenský potok). Øeky a potoky jsou krátké, pøímé a mají celkem velký spád a odtok. pramení na rakouské stranì Novohradských hor, na západním svahu hory Eichelberg . Nedaleko od pramene vtéká na èeské území, 3 km tvoøí státní hranici a vrací se zpìt do Rakouska. Protéká mìstem Weitra a u Èeských Velenic se znovu obrací do Èech a míøí do široké Tøeboòské pánve. Je to pravobøežní pøítok Vltavy a je dlouhá 208 km.  je významným pravostranným pøítokem Vltavy. Celková délka toku je 96 km (z toho 89,3 km v Èesku). Pod jménem Maltsch pramení v Rakousku, na severovýchodním úboèí hory Viehberg u obce Sandl. V úseku asi 22 km tvoøí státní hranici a u Dolního Dvoøištì definitivnì vstupuje na území Èeska. Dalšími obcemi a mìsty, kterými protéká, jsou napøíklad Rychnov nad Malší, Kaplice, Øímov a Doudleby. Na èeském území  øeka  protéká  Kaplickou  brázdou,  v  n힠 místy  vytváøí  hluboce  zaøíznutá  až  kaòonovitá  údolí,    a Èeskobudìjovickou pánví. Malše ústí do Vltavy v centru Èeských Budìjovic. e nejvýznamnìjším pravostranným pøítokem Malše. Délka toku je 54 km. Øeka pramení na hranicích Èeské republiky a Rakouska v Novohradských horách na svahu Vysoké. Nejprve teèe severním až severovýchodním smìrem. Pod Horní Stropnicí se na øece nachází vodní nádrž Humenice. Dále po proudu u Nových Hradù posiluje tok øíèky zprava Novohradský potok. Zhruba po dalších pìti kilometrech (pod ústím Vyšenského  potoka)  se  øeka  obrací  na  severozápad.  Tímto  smìrem  proudí  až  k  Borovanùm,  odkud  dále pokraèuje  na  západ.  Nedaleko  svého  ústí  do  Malše  pøibírá  Stropnice  zleva  svùj  nejvìtší  pøítok , který je dlouhý 34 kilometrù. (nìmecky Schwarzaubach, lidovì t鞠Švarcava) je øíèka s celkovou délkou toku 29,3 km. Pramení v Rakousku na jihovýchodním svahu hory Nebelstein, nad obcí Schwarzau. Do Malše se vlévá severnì od Kaplice, jako jeden z jejích významnìjších pravostranných pøítokù. Nejvìtším pøítokem Èerné je . Vlévá se do ní z levé strany mezi Lièovem a Benešovem nad Èernou. Z vìtších tokù se ještì do Èerné vlévají z levé strany Huský potok a z pravé Lužní potok.  je nejvìtším pøítokem øíèky Èerné. Délka jeho toku je 23,3 km. Pramení jako tøi drobné potùèky na území pøírodní památky Prameništì Pohoøského potoka, nedaleko hranice s Rakouskem, u obce Pohoøí na Šumavì. Teèe pøevážnì severozápadním až severním smìrem.

Najdìte prameny jednotlivých potokù a øek. Abychom vás nedovedli pøímo k prameni, uvádíme pouze jejich pøibližné souøadnice: Svinenský potok 48°43'16.22"N, 14°41'47.37"E   Lužnice 48° 35' 45.28"N, 14° 44' 13.12"E Èerná 48° 39' 25.14"N, 14° 45' 18.36"E        Pohoøský potok 48°35'2.64"N, 14°40'42.62"E Malše 48° 33' 54.69"N, 14° 38' 4.19"E         Stropnice 48° 42' 5.14"N, 14° 45' 6.58"E. ­ 14 ­

Zastávka devátá Významná øemesla na Novohradsku

 (D,Z,Ov)

48°43'41.9"N 14°37'38.9"E

     Poèátek 2. pol. 16. století je dobou vzniku skláøské výroby na Novohradsku. Dostatek potøebných surovin, zejména døeva, pro které v té dobì nebylo jiné zužitkování, byly hlavním dùvodem jejich zakládání.    Na Novohradsko pøinášejí skláøské umìní skláøští mistøi z èeské èásti Šumavy z okolí Vimperka. První sklárna na Novohradsku byla založena v Rapoticích u Pohorské Vsi v roce 1564. V roce 1588 byla založena sklárna ve Vilémovì Hoøe (Hojná Voda). V této oblasti se vyrábìlo zejména malované a zlacené sklo.      Pøíchod Buquoyù na Novohradsko v roce 1620 pøedznamenal Pozùstatky  skláren další  rozvoj  skláøské  výroby.  Byly  založeny  sklárny  v  Èerném Údolí, Pohoøí, Staré Huti, Støíbrné Huti a v Jiøíkovì Údolí. Vypracuj      Podstatné oživení a nebývalý zájem o výrobky zdejších hutí pøinesla výroba dosud neznámého druhu skla nazývaného sklem HYALITOVÝM. Vynález tohoto skla v roce 1818 je pøipisován tehdejšímu majiteli panství, Jiøímu Buquyovi. Toto sklo bylo vyrábìno v  Èerném  Údolí  a  pozdìji  také  v  Jiøíkovì  Údolí.  Výroba  hyalitového  skla  podstatnì zvýšila  prosperitu  zdejších  skláren.  Ve  2.  pol.  18.  stol.  však  postupnì  dochází  k celkovému úpadku skláøské výroby a na konci 19. století skláøská výroba z Novohradska mizí. Poslední hu v Jiøíkovì Údolí zanikla v r. 1911. pracovní list 9       Novohradské  hory  byly  v  minulosti    zejména  zásluhou znamenitých  lesních  hospodáøù  nevyèerpatelným  zdrojem  døeva. To bylo velmi dùležité. Používalo se zejména jako topivo, také ve skláøství na výrobu potaše, a na stavby. V roce 1745 sem pøicházejí tesaøi z Prahy a hledají døevo na stavbu mostù. Pozdìji se objevují Holanïané,  kteøí  novohradské  døevo  chtìjí  na  stavbu  lodí.  Proto vzniká potøeba dopravit vytìžené døevo do vnitrozemí. V roce 1778 se zaèíná se systémem plavení na Malši, pozdìji na  Pohoøském  potoce  a  na  øece  Èerné.  První  dochovaný  zápis  o voroplavbì v oblasti novohradských lesù pochází z roku 1783. Byla to tehdy rarita – Pohoøský potok a Èerná patøily mezi nejmenší toky využívané pro plavbu døeva v celé Evropì.      K plynulé plavbì polen a vorù sloužila voda zadržovaná     v nìkolika rybnících (klauzurách, klauzách), které byly vybudovány v  2.  pol.  18.  století  na  horních  tocích.  Plavit  vory  se  mohlo  jen tehdy,  když  byly  dostateèné  zásoby  vody  v  klauzurách.  Proto èekalo na plavbu vždy nìkolik vorù najednou. Vzhledem k tomu, že  v  té  dobì  nebylo  ještì  telefonní  spojení,  to  byla  práce  velmi riskantní.  Pøi  vypouštìní  vody  z  rybníkù  do  potoka  se  nesmìla zvýšit hladina o více než dvacet centimetrù nad ideální stav, jinak získaly vory takovou rychlost, že pøestaly být ovladatelné. Když se rychlost  vorù  zvýšila  natolik,  že  byly  neøiditelné,  voraøùm nezbývalo nic jiného než vyskákat na bøehy, nechat døevo osudu a rychle  dát  zprávu  nahoru,  aby  na  potok  nebyly  další  vory vypouštìny. Pøes všechny problémy a nebezpeèí byla však v té dobì doprava døeva po Pohoøském potoce nejlevnìjší a nejrychlejší. Voroplavba se v této oblasti udržela až do roku 1945, do doby znárodnìní  Buquoyova  novohradského  velkostatku  a  vysídlení Stopy  plavení døeva po novohradských øekách nìmeckých plavcù. Zpevnìné bøehy se postupnì zøítily, zarostly stromy a keøi, potok byl zanesen kameny, bahnem a pískem. ­ 15 ­

Zastávka desátá Stopy významných šlechtických rodù

 (D)

48°43'45.6"N 14°37'37.8"E

  O významných šlechtických rodech, které v prùbìhu dìjin vlastnily Benešov nad Èernou, jsme se již zmínili v úvodu této brožury.  Vìnujme  se  nyní  trochu  podrobnìji  nejvýznamnìjším  vlastníkùm,  kteøí  Benešov získávají v roce 1620. Z francouzského šlechtického rodu Buquoyù zmíníme tøi nejvýznamnìjší.

  Zkušený francouzský váleèník vstoupil do služeb Habsburkù, aby jako císaøský generál v Èechách potlaèil stavovské povstání proti rakouskému císaøi. K rozhodujícímu støetu mezi Katolickou ligou vedenou hrabìtem Buquoyem a protestantskými stavy došlo na Bílé hoøe 8. listopadu 1620. Jak tato bitva dopadla, jistì všichni víme. Krátce pøedtím, pøi obléhání Rakovníku 4. listopadu 1620, byl Buquoy tìžce ranìn, proto bitvu na Bílé hoøe øídil vleže. Ferdinand II. Habsburský mu jako odškodnìní za váleèné výlohy daroval panství Nové Hrady, Rožmberk, Libìjovice a tvrze Žumberk a Cuknštejn. Vypracuj

  Patøí mezi nejvýznamnìjší majitele panství. Byl dùležitým  osvícenským  reformátorem  pøedevším v  oblasti  rozvoje  a  modernizace  školství  a  péèe  o chudé  (zakládal  ústavy  pro  nemocné  a  nemajetné). Nový  systém  školství,  který  na  svých  panstvích prosazoval  ve  spolupráci  s  kaplickým  faráøem Ferdinandem Kindermanem, vycházel z pøedpokladu, že  prostøednictvím  vzdìlávání  dojde  k  omezení  a pozdìji k úplnému odstranìní chudoby.   Na  popud  své  manželky  Terezie  založil  kolem roku  1756  u  øíèky  Stropnice  pod  Novými  Hrady pøírodní  park  Tereziino  údolí.  Z  jeho  iniciativy  byl také postaven poutní kostel Panny Marie Dobré rady v dnešním Pohoøí na Šumavì.

pracovní list 10

Zastávka devátá

  Byl synovcem Jana Nepomuka Buquoye. Po strýci zdìdil rozsáhlá panství Nové Hrady, Rožmberk nad Vltavou a další majetky v severozápadních Èechách, což mu umožnilo vìnovat se nerušenì svým vìdeckým a umìleckým zájmùm.   S  jeho  jménem  je  spojeno  zvelebování  panství.  Staví  empírový  zámek  v  Nových  Hradech,  nechává vybudovat  vodopád  v  Tereziinì  údolí.  V  roce  1838  zakládá  svého  druhu  nejstarší  pøírodní  rezervace  v Evropì, Žofínský (28.8.) a Hojnovodský prales (30.8.).   Zabývá  se  matematikou,  praktickou mechanikou, chemií, národohospodáøstvím, pøírodní  filozofií,  medicínou,  poezií  a literaturou. Podporuje nadané umìlce (napø. skladatele Václava Jana Tomáška), stýká se s  významnými  osobnostmi  své  doby (Beethovenem,  Goethem  a  dalšími). Podporuje  založení  Èeského  stavovského polytechnického ústavu a s jeho pøedsedou F.  Gerstnerem  spolupracují  na  plánech V minulosti železárna a pila, dnes jen ruina plavebního kanálu, který mìl spojit Vltavu s Dunajem (pozdìji se prokázala pøílišná finanèní nákladnost tohoto projektu).   Je  podnikatelem a vynálezcem. Nové poznatky uplatòuje na svých panstvích. V letech 1811­1814 nechává podle vlastních návrhù vybudovat dva originální døevìné parní stroje, první v Èechách, které jsou i používány. Také zmodernizoval výrobu køišálového skla a ve svých sklárnách v Jiøíkovì Údolí se podílel na vynalezení a výrobì dvou druhù neprùhledného hyalitového skla, èerného (1817) a èerveného (1819), jejichž tajemství dodnes zamìstnává znalce a které se ve srovnatelné kvalitì dosud nepodaøilo vyrobit. ­ 16 ­

  V roce 1840 odmítl módní socialistické utopie a státní zásahy do soukromého vlastnictví. Jako zemský vlastenec se stavìl proti vídeòskému centralismu.   Jiøí František Buquoy byl vskutku renesanèní osobností. Jeho rozhled, znalosti a všestranné zamìøení bylo jistì i pøíèinou jeho obliby, popularity a uznání od tehdejší veøejnosti. Není se tedy èemu divit, když jej v revoluèním roce 1848 chtìli èeští studenti provolat èeským králem.   Po roce 1918 pøišli Buquyové o znaènou èást svého majetku, což nakonec vedlo k tomu, že se po obsazení Èech a Moravy pøihlásili k nìmecké národnosti a v roce 1945 jim byl zkonfiskován prakticky veškerý majetek.   Za vlády Buquoyù se novohradské panství zmodernizovalo a hospodáøsky a kulturnì povzneslo a bez nadsázky lze o této dobì mluvit jako o zlaté éøe Novohradska. Postupem doby se díky bohatým buquoyským kontaktùm  s  císaøským  dvorem  i  západní  Evropou  dostaly  do  oblasti  Novohradských  hor  francouzsko­ belgické vlivy, které pøispìly k významnému hospodáøskému rozkvìtu celého panství.

(k zastávce 9)

(k zastávce 3)

  Jednoho jarního veèera zaklepal na dveøe malé skláøské huti nedaleko Benešova vysoký muž v tmavé pláštìnce. Venku lilo jako z konve a Tomáš, správce huti a starý skláø, zrovna popíjel sklenièku vína. Neochotnì se zvedl ze židle. „Dobrý veèer, jak vám mùžu pomoci?“zeptal se pocestného. „Zdravím, milý pane. Potøeboval bych zde pár dní pøespat. Ale jak koukám, penzion to zrovna není.“ „Ne, to není. Ale pár volných místností se zde najde, mùžete tedy zùstat,“ zval skláø muže dál. „Dìkuji  vám,  pane.  Jmenuji  se  Gilan.“  Pocestný  podal  skláøi ruku. Mìl pevný stisk. „Pojïte dál, ukážu vám, kde pøespíte,“ zval skláø hosta dál. Volná místnost pro Gilana byla hned vedle schodištì, z okna bylo vidìt øeku. Než skláø hosta opustil, ještì si ho krátce zbìžnì prohlédl. Gilan mìl svìtlé kudrnaté vlasy, smaragdovì zelené oèi a postavu skláøe. Tomᚠsi pomyslel, že asi dìlal dost tvrdou práci. Pak za hostem zavøel dveøe a odebral se do své komùrky. Svlékl zpocené obleèení a unavenì povzdychl. Zítra mají skláøi volno, bude tedy pracovat sám.   Dny plynuly jako voda. Tomᚠzatím od Gilana zjistil, že se  také  živil  jako  skláø.  Z  obou  mužù  se  zvolna  stávali  dobøí pøátelé. Jednoho veèera se však Gilan zavøel v dílnì. Požádal Tomáše, aby ho nechal samotného. Celou noc pak sám tvoøil vázu, foukal ji, upravoval, vyhlazoval. Kromì mimoøádné péèe však  do  ní  vložil  i  nìco  navíc…Nakonec  ji  naplnil  vodou, postavil na stùl a dal do ní tmavou rùži.   Když  ráno  vešel  Tomᚠ dovnitø,  Gilan  sedìl  unavenì  za stolem  a  pøed  ním  stála  nádherná  váza.  Rùže  v  ní  byla polorozvitá, orosená èímsi neurèitým, avšak èerná a zlovìstná. „Odcházím.  Hned  teï  si  jdu  sbalit  vìci,“  oznámil  Gilan pøekvapenému skláøi. Tomᚠse zatváøil zmatenì a pøes tváø mu pøebìhl stín. Host mu za tìch pár dnù pøirostl k srdci. To už však Gilan vyšel ze dveøí a záhy ho bylo vidìt, jak mizí za ohybem cesty. Tomᚠse znovu zahledìl na èarovnou vázu a zlovìstnou rùži v ní. Nìco z ní právì skanulo na podlahu. Jen se kapièka dotkla zemì, vše v dosahu vzplálo jasným plamenem. Prokletí ukryté  v  krásné  váze  se  probudilo  k  životu.  Bìhem  nìkolika hodin sklárna zmizela z povrchu zemského se vším, co v ní bylo.   A váza? Zùstala tam nìkde pod troskami, pod zemí. Nikdy se nesmí vrátit znovu na svìt. Snad i ona sama má strach z toho, co by zpùsobila pøíštì. Mitko Kolev

  Ahojky. Jsem kámen, který kdysi ènìl pøímo uprostøed cesty.  I  když  jsem  byl  malý,  èasto  o  mì  nìkdo  zakopl  a vìtšinou pak zùstal ležet na zemi jako placka. A jednoho dne jsem už asi nìkoho tolik rozzlobil, že mì odkopl. To ale není všechno.   Pár  mìsícù  na  to  tu  postavili  památník  nìjakému Adalbertu Stifterovi, jako by to byl nìjaký Elvis Presley a mì šoupli rovnou do jeho základù. Ale dnes si už ani nestìžuji. Nade mnou se objímají stromy, tu a tam proskoèí zajíc jako žába nebo pøeletí ptáèek jako stíhaèka. Jediné, co je mi v okolí opravdu nepøíjemné, je netýkavka, která smrdí jako tchoø. Je jí tu tolik, tolik! Kvùli ní bych byl radìji odkopnut tøeba k øece, kde Èern᠚umí a tu a tam odkryje rybku, která se zatøpytí jako barevné sklíèko. Ale  i  pøes  to  všechno  jsem  rád,  že  jsem  zrovna v  památníku,  protože  tady  mohu  pozorovat  lidi,  kteøí  jsou velice zajímaví. Ovšem když si sem pøijdou sednout takové dvì holky, máte pocit, že vám praskne hlava, nebo nejenže nezavøou  pusu,  ale  smìjí  se  každé  volovinì,  a  nebo  když zaènou  tøeba  zpívat,  ójé…Ale  poøád  je  to  lepší,  než  když procházejí okolo ženské, které se rvou jako konì, místo toho, aby se kochaly blankytnou oblohou. I to jsem zažil. Nìkdy, ale to jen zøídka, se sem pøicourají i nìjací zamilovaní a ty zase oblohu zkoumají až moc, pitvají hvìzdièky a mrakùm øíkají beránci a kdesi cosi. Mám ale rád, když jde kolem nìjaká školní tøída, všímají si vìcí kolem mì, což mì tìší, bez nich bych si stìží všiml borovic, javorù a smrkù v okolí, ani bych se nedozvìdìl, že kousek dál po cestì je trojrozcestí, jehož první  cesta  vede  k  zarostlému  a  opuštìnému  sadu,  druhá k  umìle  vysazené  smrèinì  a  tøetí  kolem  pstruhárny  pøes mùstek, který je už polorozpadlý. Také bych se nedozvìdìl nic o èistièce odpadních vod, která je zase na druhou stranu. Zrovíneèka nedávno tudy šla také jedna taková skupinka. Nejdøív jsem si myslel, že je to zase škola, ale nebyla. Pøíchozí sebou praštili o zem, vytáhli z baohù flašky, zapálili si k tomu nìco podivného a když se potáceli zpìt, táhlo to z nich jako ze sudu. Ale pak ten veèer, když všechno ztichlo! Bylo slyšet jen vìtøík, jak tancuje mezi vìtvemi stromù, jehlièí, jak slétává dolù  z  borovic,  nezbedné  veverky  shazující  dolù  šišky  a odvìký náøek øeky. I mìsíc pozvolna pøiplul na køídlech vìtru a vrhl svùj odraz na její hladinu. A já tiše zadoufal, že na tomto místì zùstanu ještì alespoò sto let.                                        Eliška Faltinová

­ 17 ­

Zastávka jedenáctá Obyvatelstvo Benešova nad Èernou 48°43'44.3"N a okolí pøed 2. svìtovou válkou a po roce 1945  (D,Ov) 14°37'27.0"E   29. záøí 1938 podepsali bývalí spojenci Èeskoslovenska (Francie a Velká Británie) s nìmeckým kancléøem Adolfem Hitlerem v Mnichovì dohodu o odstoupení našich pohranièních území Nìmecku. Byla to ta území, kde žilo nìmecky mluvící obyvatelstvo. Pro Èeskoslovensko to byla dohoda velice potupná, nebo se odehrála bez naší úèasti.   Ztráta  pohranièí  znamenala  pro  nᚠ stát velikou  pohromu.  Èeskoslovensko  muselo odstoupit Nìmecku témìø tøetinu pohranièních území, odevzdat bez boje pohranièní pevnosti a èetné továrny, doly a železnice. Poèátkem øíjna nìmecké vojsko zaèalo toto území obsazovat.   Tak  tomu  bylo  i  v  Benešovì  nad  Èernou (tehdy  se  nazýval  Nìmecký),  kam  nìmeètí vojáci  vstoupili  8.  øíjna  1938.  Mnozí  místní Nìmci  vojáky  radostnì  vítali,  protože  vìøili Hitlerovu  slibu,  že  zajistí  nìmeckému  národu vládu nad celou Evropou i svìtem.   Èeští obyvatelé ­ úøedníci, èetníci a další ­ museli s rodinami z Benešova uprchnout jenom s tím nejnutnìjším. Øeditele èesk頚koly Karla Kozlíka dokonce odvlekli Nìmci do rakouského Hranice mezi Øíší a Protektorátem z r. 1939 Lince  a  další  uèitele  drželi  jistý  èas  v  zajetí pøímo  ve školním sklepì. Nemohli jim totiž zapomenout, že po vzniku Èeskoslovenska v roce 1918 dokázali v Benešovì založit èeskou školu.   Benešov  se stal až do konce 2. svìtové války souèástí takzvané Velkonìmecké øíše a nejeden benešovský Nìmec ke svému pøekvapení musel narukovat do nìmecké armády a jít bojovat za Hitlera na frontu, odkud se mnozí už nevrátili.   Na jaøe 1945 se Benešov zaèal plnit nìmeckými civilisty  i  vojáky,  kteøí  prchali  pøed  postupující Rudou (ruskou) armádou. Báli se totiž odvety za zloèiny,  které  bìhem  války  napáchali  v  Rusku  a jinde.  V  okolí  mìsta  bylo  mnoho  vojenských vozidel,  zbraní  a  materiálu  a  prchající  se  snažili zachránit si životy útìkem k Amerièanùm. Ameriètí vojáci  se  nacházeli  hned  za  silnicí  vedoucí  od Velešína pøes Kaplici do Dolního Dvoøištì.   Do Benešova vstoupila Rudá armáda 11. kvìtna Benešov oèekává v øíjnu 1938 pøíjezd nìmeckého vojska a krátce na to pøišli i první èeští obyvatelé (èetníci, vojáci,  úøedníci,  uèitelé).  Už  v  èervnu  jich  žilo  v  Benešovì  45  a  pozdìji  se  pøistìhovali  i  další,  napøíklad z Olešnice, z Borovan, z Tøeboòska èi z Vltavotýnska.   V èervenci 1945 se vítìzné zemì na jednání v Postupimi u Berlína dohodly na potrestání Nìmecka za to, že vyvolalo válku. Jedním z postihù byl také tzv. transfer (vystìhování) Nìmcù z Èeskoslovenska do Rakouska a hlavnì do Nìmecka (Bavorska). V dobì od listopadu 1945 do prosince 1946 bylo do transportù zaøazeno skoro všechno nìmecké obyvatelstvo Benešova a okolních obcí. Zùstat smìli jen staøí, nemocní a ti, kteøí za války nespolupracovali s nacistickou nìmeckou správou. Øíkalo se jim antifašisté. Zùstat smìli na urèitou dobu také ti z Nìmcù, kteøí byli odborníky v nìjakém oboru, kde se nedostávalo èeských specialistù.   Dosavadní obyvatelé si smìli s sebou vzít jen nejnutnìjší osobní vybavení (30­50 kilogramù), vše ostatní zde museli zanechat. Tento zbylý majetek   (i dobytek) zaèali nìkteøí noví dosídlenci zcizovat, tøebaže to bylo zakázáno, a tak se stalo, že èást domù zùstala úplnì bez vybavení. Touha po snadném nabytí cizího majetku byla silnìjší než zákony.   V dùsledku velkého úbytku obyvatel po odchodu Nìmcù se mnohde nemìl kdo starat o dobytek a hospodaøit na polích. Proto èeskoslovenská vláda vyzvala Èechy a Slováky, kteøí žili v zahranièí, aby se vrátili domù, že ­ 18 ­

jim majetek po Nìmcích bude pøidìlen a budou na nìm moci hospodaøit jako na vlastním. Taková výzva byla vydána už v èervenci 1945 a první navrátilci (øíkalo se jim reemigranti) pøišli do Benešova už koncem roku 1945. Hlavní vlna dosídlení probíhala v období mezi lety 1946­1948 a bìhem ní se na Benešovsko (i jinam) pøistìhovali noví lidé napøíklad z moravsko­slovenského pomezí (Valašsko), z východního Slovenska, z tehdejší Jugoslávie, ale i z Vídnì. Celé rodiny pøijely i z oblasti èeské Volynì, tj. z území, které leželo na Ukrajinì.   Hlavní proud ovšem pøišel z rumunského Rudohoøí a tamìjší Slováci z obcí Valea Ungulurui, Valea Tirnei a dalších osídlili velkou èást Benešovska. Rodiny byly velmi poèetné a velikost pøidìlených domù i pozemkù jim nevyhovovala. Domy byly navíc bez vybavení. Ostatní  obyvatelé  tyto  pøistìhovalce  zprvu nepøijímali  pøíznivì,  protože  tito  Slováci  mìli odlišné zvyky, jinak se oblékali a mnozí neumìli psát  a  èíst.  Slováci  z  Rumunska  byli  navíc  silnì nábožensky  založení  a  dùvìøovali  proto  jenom faráøi  a  uèitelùm,  kteøí  se  snažili  jejich  dìti  co nejdøíve nauèit èíst, psát a poèítat.   Do  škol  chodily  v  tu  dobu  spoleènì  jak  dìti z  èeských  rodin,  tak  dìti  Nìmcù,  kteøí  zde  smìli zùstat, i slovenské dìti. Školáci si èasem zásluhou uèitelù  porozumìli  a  postupnì  zaèaly  mizet  i bariéry mezi dospìlými. Škola v Benešovì nad Èernou po 2. svìtové válce

  Když ovšem došlo po roce 1950 k vytvoøení tzv. zakázaného pohranièního pásma, v nìmž se musela vìtšina domù zboøit, museli se odtud lidé znovu pøestìhovat jinam. Zbývaly však už jen velmi ponièené domy, a právì proto se èást Slovákù rozhodla odejít na Slovensko, kde jim pùvodnì vláda, když je zvala do republiky, obydlí pøislíbila.   Velkolepý plán na úplné  pováleèné dosídlení obcí po  nìmeckém obyvatelstvu se nepodaøilo nikdy zcela naplnit, a tak v bývalém politickém okrese Kaplice takto zaniklo více než tøicet vesnic a mìsteèek. V samotném Benešovì ještì v roce 1970  žilo  ménì  obyvatel Vypracuj než pøed 2. svìtovou válkou (832 obyvatel v roce 1970, 1693 obyvatel pøed válkou).

Svatba rumunských Slovákù v Dluhošti

pracovní list 11

Zaèátkem  devatenáctého  století  zasáhla  Slovensko  velká  neúroda. Zavládl zde hladomor a lidé velmi trpìli. Toho využila uherská knížata, která pozvala Slováky do Sedmihradska  do okolí Valea Unguluru a Magyarpotok tìžit døíví. Knížata jim zde dala i pùdu, kterou mohli obdìlávat a postavit si na ní dùm.   Za pár desítek let se zde narodila i moje babièka. Pomáhala rodièùm obdìlávat pùdu, ale do školy nechodila. Školy byly daleko od domova a dìti se tam nemìly jak dostat.   V roce 1946 za nimi pøišli komisaøi z Èeskoslovenska, kteøí jim nabídli, že se mohou vrátit zpìt na Slovensko a osídlit domy po odsunutých Nìmcích a Maïarech. Rumunští Slováci souhlasili a vrátili se vlakem na východní Slovensko.   Když tam pøijeli, zjistili, že všechny domy už jsou obsazené. Komisaøi jim tedy navrhli, že se mohou pøestìhovat do pohranièních jižních Èech.   Moje  babièka  i  vìtšina  Slovákù  zùstali  v  Benešovì  nad  Èernou. Nìkterým se zde nelíbilo, protože zde zaèala vznikat zemìdìlská družstva, která brala lidem pùdu na obdìlávání. Ti, kterým se zde nelíbilo, se brzy pøestìhovali do Šumperka a Chebu. Ti, kteøí zde zùstali, dodnes tvoøí jednu z nejstabilnìjších složek místního obyvatelstva. Aneta Mondeková (zdroj: rodinné pamìti)

­ 19 ­

Zastávka dvanáctá Tisícovky v Novohradských horách

 (Z,M)

48°43'48.2"N 14°36'56.2"E

  Otoèíte­li se na této zastávce smìrem k jihu, vidíte pøed sebou hradbu složenou z nìkolika novohradských vrcholù. Odprava doleva to jsou: Lužnický vrch, Kuøský vrch, Zajeèí vrch, Cikánský vrch, Kuní hora a Kraví hora s rozhlednou. S vyjímkou Lužnického vrchu tvoøí zbývající severní hranici Novohradských hor.

  Novohradské hory se rozprostírají jižnì od Nových Hradù a Benešova nad Èernou. Na západì jsou pøibližnì ohranièeny Dolním Dvoøištìm a Malonty. Vyplòují celou oblast až ke státní hranici s Rakouskem, dále se pak táhnou na jih témìø k údolí Dunaje jako Freiwald.   Na èeské stranì najdeme ještì relativnì velmi zachovalou pøírodu, která byla ušetøena lidských zásahù pøedevším díky své poloze v bývalém pohranièním pásmu. V Novohradských horách stále najdeme pøírodì blízké lesní a luèní ekosystémy, rašeliništì, rybníky a prameništì. Možná i proto zde byl v roce 2000 vyhlášen Pøírodní park Novohradské hory.   Pùvodním  typem  zdejších  lesù  byly  horské  jedlo­bukové  smíšené  lesy.  Dnes  se  z  nich  zachovala  øada pralesních zbytkù. Žofínský prales a prales Hojná Voda jsou chránìny jako nejstarší støedoevropské rezervace již od roku 1838.   Na nejvyšších høbetech Novohradských hor navazují na kvìtnaté buèiny kyselé horské buèiny. Pro náhorní polohy jsou typické øídké podmáèené smrèiny s bohatými pøízemními mechy a rašeliníky. Zejména v podhùøí byla naprostá vìtšina pùvodní vegetace vymýcena, krajina zkulturnìna a je zemìdìlsky využívána.   Na rakouské stranì (Freiwald), narozdíl od èeské èásti, nikdy nedošlo k vyhnání pùvodního obyvatelstva a  tak  zde  místo  panenské  pøírody  mùžeme  obdivovat  malebné  rakouské  vesnièky  a  zemìdìlské  usedlosti, využívat  kilometry  znaèených  turistických  a  nauèných  stezek  a  navštívit  i  nìkolik  horských  letovisek s lyžaøskými vleky, udržovanými bìžeckými tratìmi a propracovanou infrastrukturou služeb.   Novohradské hory a jejich podhùøí leží v pøechodném pásu støedoevropského typu, v kterém je zhruba vyvážen vliv kontinentu a oceánu. V nejvyšších polohách jsou již patrné vlivy horského klimatu se zvìtšenou oblaèností a srážkami, ale také se zvýšeným poètem slunných dnù na podzim a v zimì.

­ 20 ­

Vypracuj

Ÿ  Celková plocha èeské èásti Novohradských hor je 162 km2. Ÿ  Nejvyšším bodem na èeské stranì je Kamenec (1.072 m). Kromì Kamence leží ještì tøi z celkem 19 tisícovek (udávaný poèet se v rùzných pramenech liší) na našem území.  Je to Myslivna (1.040 m), Vysoká (1.034 m) a Janský vrch (1.011 m). Ÿ  Støední výška pohoøí èiní necelých 810 m n.m. a pøevládá zde výšková èlenitost 200 ­ 400 metrù. Ÿ  Rakouská èást, která byla døíve nazývána Gratzener Bergland (Gratzen ­ Nové Hrady), se dnes nazývá Freiwald. Tvoøí plynulé pokraèování Novohradských hor smìrem na jih. Zde leží zbývající  novohradské tisícovky vèetnì nejvyššího vrcholu Viehberg (1.112 m).

pracovní list 12

Nové Hrady

Horní Stropnice

Benešov nad Èernou Kraví hora 953

Vysoká 1034

Harbach

c h  ský

ra d

Èerné Údolí

No vo h

hra

nic

e

ho

r

Zajeèí vrch Cikánský vrch 804 780 Kuøský vrch 806

Kuní hora 925

Malonty

Nebelstein 1017

ÈR

Høeben 771 Pohorská Ves

A Barenstein 1003

Táhlý 852 Myslivna 1040

Janský vrch 1011

Myslivna JV vrchol

Cetviny

Plochwald 1042

Schwarze Mauer 1071

Ahornstein 1019

Pohoøí n.Š.

Bad Grossperholz Jagerberg 1004

Tischberg 1063

Eichelberg 1054 Viehberg 1112

Kamenec 1072

Harmanschlag

Gattringerberg 1016 Binderberg 1015

Karlstift

Sepplberg 1004

Sandl

Mapka s vyznaèením nejznámìjších tisícimetrových vrcholù

­ 21 ­

HRA NA ZÁVÌR ­ Hledej kešky v okolí Benešova nad Èernou   V  blízkém  okolí  Benešova  nad  Èernou  je  ukryto  8  kešek.  Najdìte  všechny  a  zodpovìzte  otázky. Podepsané odpovìdi vhoïte do schránky ve škole (na schodišti mezi 1. a 2. patrem). Za správné odpovìdi získáte Certifikát benešovského kaèera. GPSka je k dispozici ve škole.   Kaèer, kešky... Jsou­li pro tebe tato slova neznámá, podívej se na www.geocaching.cz a dozv횠se více. PRAVIDLA HRY: Kešky neodnášejte, ukryjte je zpìt na místo tak, aby je nemohl najít žádný náhodný chodec (mudla). Zapište do deníèku, který je souèástí každé kešky, své jméno a datum nalezení kešky.  

 

 

 

  Souøadnice a otázky k jednotlivým keškám:

Keška 1 ­ Keška 2 ­ Keška 3 ­ Keška 4 ­ Keška 5 ­ Keška 6 ­ Keška 7 ­ Keška 8 ­

  Jedná se o složitou technologii, kdy pøijímaè (naše GPSka) komunikuje s vysílaèi (satelity) obíhajícími okolo Zemì. Satelity obíhají ve výšce 20200 km po šesti obìžných drahách.  V libovolný moment na kterémkoli místì na Zemi je teoreticky viditelných 12 satelitù.   Každý ze satelitù kromì vysílaèe a pøijímaèe a mnoha dalších zaøízení obsahuje velice pøesné atomové hodiny (s pøesností miliardtin sekundy). Každý ze satelitù kdykoli s obrovskou pøesností zná svou pøesnou polohu vùèi Zemi, což je pro provoz GPS tím nejdùležitìjším.   Naše GPSka má své vnitøní  hodiny srovnané s tìmi na satelitech. Neobsahuje ovšem žádné atomové hodiny. Pouze se po jejím spuštìní vyhledá signál z dostupných satelitù a probìhne krátký pøíjem dat. Tím dojde k seøízení interních hodin, dále se pøenesou informace o polohách jednotlivých satelitù, informace o zemìpisn頚íøce a délce atd. Samotná navigace tedy žádný signál nevysílá, pouze pøijímá a zpracovává signál z nìkolika satelitù.   Každý satelit tedy vysílá signál o své pøesné poloze v pøesný èas. Radiový signál se z družic šíøí prakticky konstantní rychlostí. Je tedy vcelku  jednoduché, aby navigace po pøijetí signálu porovnala svùj vnitøní èas s èasem obsaženým v signálu a tak zjistila, za jak dlouhou dobu signál od satelitu k navigaci dorazil. A je­li známá rychlost signálu, lze spoèítat jeho dráhu, tedy vlastnì vzdálenost mezi satelitem a naší GPS.   Signál z jediného satelitu nám k urèení polohy nestaèí. Jediné, co víme, je to, že se nacházíme nìkde na obvodu ohromné kružnice, jej힠body jsou ve vypoètené vzdálenosti od satelitu. Pokud vezmeme signál z více  (tøí) satelitù, dostaneme nìkolik (tøi) kružnice a pak už je jasné, že se nacházíme v jejich prùseèíku. Tøi družice nám v praxi staèí  k urèení polohy s pøesností na 3 až 5 metrù. Pokud  chceme  navíc  urèit  i  svoji  nadmoøskou  výšku,  budeme  pro  výpoèet  potøebovat signál i ze ètvrtého satelitu. Navigace bìžnì zpracovávají signál i z více satelitù, než je potøeba pro základní urèení polohy, a tím se  zvyšuje pøesnost urèení polohy.   Urèitou nevýhodou systému GPS je to, že signálu ze satelitu nesmí stát v cest젞ádná pøekážka. V husté mìstské zástavbì nebo v lese se tak èasto stává, že  naše GPS není schopna pøijmout signál z dostateèného poètu satelitù a mùže mít s urèením polohy problém.

Zdroje informací použité pøi pøíprav젊kolní virtuální nauèné stezky: 1. Kolektiv autorù. Novohradské hory a novohradské podhùøí, pøíroda­historie­život. 1. vydání. Nakladatelství Miloš Uhlíø Baset, 2006. 847s. ISBN 80­7340­091­X. 2. Kronika obce Benešov nad Èernou. 3. Kronika školy Benešov nad Èernou. 4. Texty z pøednášek pana Pavla Mortla se souhlasem autora (zastávka 11). 5. http://cs.wikipedia.org/wiki/Global_Positioning_System)

­ 22 ­

Školní projektový tým 2010/2011: David Doèekal, Eliška Faltinová, Evelina Chender, Veronika Gaborová , Mitko Kolev, Daniel Oral, Jan Pagaè, Matìj Pína, Radek Šulek, Karel Troják, Dmytro Tynkov, Marie Žáková, Ivana Hokrová, Martina Berová, Josef Sviták, Radek Sova.

..

Školní projektový tým 2011/2012: Robert Daniel, Miroslav Interholz, Vendula Kopencová, Jiøí Kroupa, Šimon Labaj, Václav Lepša, Marcel Mann, Hana Mannová, Aneta Mondeková, Robert Opelka, Jiøí Ottenschlager, Jan Štrbaèka, Nikola Tisoòová, Marie Turoòová, Ivana Hokrová, Martina Berová, Jana Stráská, Josef Sviták, Radek Sova.

Prùvodce školní virtuální nauènou stezkou ZŠ Benešov nad Èernou. Texty: kolektiv autorù ZŠ Benešov nad Èernou. Foto: Radek Sova. Fotografie na stranì 18­19 a v pracovním listu 11 pocházejí ze soukromého archivu pana Pavla .. Mortla a jsou použity s jeho souhlasem, mapa protektorátu na stranì 18 a v pracovním listu 11 je veøejnou mapou, která nepodléhá archívnímu autorskému režimu. Ilustrace a kresby v prùvodci a pracovních listech: Martina Berová. ZŠ Benešov nad Èernou, 2010 ­ 2012.

ŠKOLY PRO REGION ­ modernizace ŠVP ZV v èeskorakouském pøíhranièí Novohradska registraèní èíslo projektu: CZ.1.07/1.1.10/02.0037