102 373 Nad zemí a pod zemí Obsah: 30 dvoudílných dřevěných tabulek 10 obrázků s rostlinami 10 obrázků ze světa zvířat 10 obrázků na téma příroda/ţivotní prostředí nebo technika Příprava hry: Učitelka setřídí všechny motivy do 2 skupin: „nad zemí“ a „pod zemí“. Pak poloţí spodní části obrázků na hromádku a rozdělí tabulky s horní částí motivů „nad zemí“ na stůl, aby se shromáţdil libovolný počet dětí. Děti dostanou za úkol roztřídit společně tabulky do 3 skupin: rostliny, zvířata a motivy z přírody/techniky. Pak vezme učitelka 1 tabulku z hromady a poloţí ji doprostřed stolu. Děti společně hledají patřící horní část k tomuto obrázku. Pokud je nalezena např. k tankovacímu stojanu na benzínové pumpě podzemní nádrţ, zeptá se děti na jejich znalosti nebo zkušenosti s daným tématem . Děti si zpravidla velmi rády a ţivě vyměňují poznatky k jednotlivých motivům. Nedostatky ve znalostech můţe doplnit učitelka vlastním výkladem. Poté poloţí učitelka další tabulku z hromádky na stůl a nechá děti najít druhou část. Další a další motivy budou přiřazovány k sobě a bude se o nich hovořit, aby si je děti zapamatovali a osvojili.
Návod ke hře Pokud jsou děti seznámeny se všemi motivy, můţe hra začít. Rozdílné varianty her mají velmi rozdílný stupeň obtíţnosti. „Nad zemí a pod zemí“ je určena pro děti ve věku 4-5 let, je zajímavá i pro děti ze základních škol.
Hra 1
Jednoduché přiřazování (pro 3 nebo 6 hráčů)
Příprava hry: Všechny obrázky jsou roztříděny do 2 skup „nad zemí“ a „pod zemí“. Kaţdý hráč obdrţí 5 spodní částí obrázků (při 3 hráčích 10 spodních částí). Ostatní tabulky jsou otočeny obrázky dolů a jsou umístěny na hromádce uprostřed stolu. Průběh hry:
Nejmladší hráč začíná a odkryje první tabulku z hromádky. Všichni hráči se podívají, jestli patří motiv k jejich 5 tabulkám. Pokud ano, pak horní část přiřadí ke svému spodnímu dílu. Pokračuje hráč, který je na řadě a vezme další tabulku z hromady a odkryje ji…… Kdo nejdřív doplní svých 5 obrázků chybějícími částmi, vyhrává. Hra pokračuje tak dlouho, dokud všichni nenajdou chybějící díly.
Varianta A: Hráči obdrţí na začátku hry horní části obrázků a na hromádce jsou spodní části. Varianta B: Horní a spodní části nebudou navzájem roztříděny, kaţdému hráči budou rozdány horní i spodní části. Varianta C: U menších dětí doporučujeme mnoţství obrázky zúţit např. jenom zvířata a rostliny, aby kaţdé dítě nemělo víc jak 4 tabulky.
Hra 2
Přiřazování, při kterém záleží na přesném pohledu a rychlém výběru (libovolný počet hráčů, 1 učitelka)
Příprava hry: Polovina tabulek je neroztříděna poloţena na stole. Druhá polovina zůstane se zakrytými obrázky v kastlíku. Průběh hry: Učitelka vezme tabulku z kastlíku a poloţí ji dobře viditelně pro všechny hráče na stůl. Všichni hráči se pokusí současně a co moţná nejrychleji najít chybějící polovinu a přiloţit ji k obrázku. Pokud je pár správně sestaven, můţe si jej hráč vzít k sobě. Pak odkryje
učitelka další tabulku atd………… . Vyhrává ten, kdo má na konci hry nejvíce sestavených párů.
Pozor:
Pokud hráč během hry špatně zvolí tabulku a přiloţí ji, musí špatný díl vrátit zpět na své místo a jedno kolo nehraje.
Varianta:
Pro menší děti doporučujeme zredukovat počet dílů např. jenom zvířata nebo jenom rostliny. Také roztřídění dílů na horní a spodní umoţní malým dětem rychlejší přiřazení.
Hra 3
Trénink paměti a přiřazování (pro 3 nebo 6 hráčů)
Příprava hry: Všech 30 tabulek se spodními částmi obrázků je seřazeno do řad a otočeno obrázkem dolů. 30 horních částí je zamícháno a rozděleno mezi hráče. Kaţdý hráč poloţí svých 5 (při 3 hráčích 10) obrázků před sebe. Průběh hry:
Nejstarší hráč začíná, odkryje jeden ze zakrytých obrázků a srovná jej se svými motivy. Pokud můţe doplnit obrázek svou tabulkou, smí si vytvořený pár vzít k sobě. Tento hráč pak můţe ještě jednou otočit tabulku a opět zkusit, jestli obrázek patří k jeho motivům. Pokud hráč nemá odpovídající polovinu k odkryté tabulce, musí ji vrátit zpátky na stejné místo a poloţit obrázkem dolů. Kaţdý hráč, který přijde na řadu otočí tabulku…………. Jako u klasického pexesa si musí hráč dobře zapamatovat umístění tabulek.
Varianta:
Pro menší děti doporučujeme také zde omezit počet dílů a/nebo je předem roztřídit na horní a spodní části.
Hra 4
Přiřazování a cvičení koncentrace (pro 2-6 hráčů)
Příprava hry: Podle věku dětí je 10,20 nebo 30 dvoudílných obrázků dobře promícháno a rozmístěno na stole do řad obrázkem dolů. Průběh hry:
Jako u klasického pexesa můţe první hráč odkrýt 2 tabulky a porovnat je, zda k sobě patří. Pokud pár patří k sobě, můţe si jej ponechat. Pokud obrázky k sobě nepatří, musí jednu z karet otočit obrázkem dolů a druhou nechat leţet odkrytou na místě, kde ji otočil. Další hráči na řadě smí odkrýt pouze 1 další tabulku. Všichni hráči srovnávají tyto obrázky s okrytou tabulkou. Hráč, který jako první pozná, ţe tabulky patří k sobě, zaklepe na stůl a můţe si pár vzít. Tento hráč je na řadě a opět odkryje – stejně jako hráč první – dvě tabulky. Pokud k sobě nepatří, jednu z tabulek opět otočí obrázkem dolů a druhou nechá odkrytou.
Pozor:
Pokud hráč zaklepe bezdůvodně na stůl nebo pokud k sobě části nebudou pasovat, musí vrátit tabulku na původní místo a jedno kolo nehraje.
Hra 5
Velmi náročná hra na přiřazování pro zkušené hráče (pro 2-6 hráčů)
Příprava hry: Jako u klasického pexesa jsou tabulky poloţeny v řadách na stole a otočeny motivy dolů. Průběh hry:
Po řadě hráči otáčí 2 tabulky. Pokud pár patří k sobě, můţe si jej ponechat. Pokud k sobě nepatří, nechá jej na svém místě a opět je otočí obrázkem dolů. Kdo na konci hry nasbírá nejvíce párů, je vítěz.
Varianty:
Pro menší děti a hráče, kteří ještě nejsou dobře seznámení s obrázky, doporučujeme také zde omezit počet tabulek.
Hra 6
Hádání pro rozvoj řeči (libovolný počet hráčů)
Příprava hry: Všech 60 destiček leţí neroztříděno a dobře viditelně pro všechny hráče na stole. Průběh hry:
Učitelka poloţí dětem otázku, ke které všechny děti současně hledají odpověď, předtím, neţ začnou společně hledat 2 odpovídající tabulky.
Příklady pro otázky: Co chutná ostře, je podlouhlé a bílé a roste v zemi ? (ředkvička). Z čeho se dělají hranolky ? (brambory) Které zvíře vidíme často, kdyţ prší ? (ţíţala) Které zvíře má hebký hnědý koţíšek, skáče a má dlouhé uši ? (králík) Které zvíře má místo tlapek lopatky? (krtek) Kam odtéká voda, kterou jsme pouţili ? (trubkami do kanalizace) Jak se jmenuje dopravní prostředek ve velkém městě, který jezdí pod zemí ? (metro) Jak se jmenuje kopec, který chrlí horký prach ? (sopka) Atd. Při této hře není ţádný vítěz, protoţe skupina zdolává otázky společně. Pro starší děti je zábavné, pokud mohou sami klást otázky.
Přejeme Vám mnoho zábavy při hře !
Základní informace k jednotlivých obrázkům
Zvířata Divoký králík Vzhled a barva: Hřbet rezavý, šedohnědý, šedý nebo černý, se světle šedým břichem. Výskyt: Pole, louky, parky Charakteristika:Obdobný jako u domácích králíků. Aktivní v šeru, sám si postaví pod zemí doupě, ve
kterém ţije v rodinách – aţ 25 zvířat. Skáče, poskakuje a běhá pouze na krátké vzdálenosti. Před nebezpečím se brání útěkem. Ţiví se bylinami, kořínky, potravou z pole, bobulemi, houbami, pupeny a kůrou. Rozmnožování: Mládě se vyvíjí 28-31 týdnů, 4-6 vrhů, při kaţdém se narodí 1-15 holých a slepých mláďat, které jsou ukryty v podzemním hnízdě z trávy a srsti matky. Oči se otvírají po 10 dnech ţivota, doba kojení 3 týdny, mládě je samostatné od 4-5 týdnů.
Liška Vzhled a barva: Hřbet červenohnědý, hrdlo, břicho a nohy bílé barvy. Výskyt: Lesy, pole s četnými křovisky Charakteristika:Je aktivní v šeru a v noci, mláďata se hrají celý den před doupětem. Vidí, slyší a cítí velmi
dobře. Loví obratlovce aţ do velikosti zajíce nebo kachny, především se ţivý myšmi a nepohrdne ani plody. Je hlavním nosičem vztekliny a smrtelné liščí tasemnice. Rozmnožování: Páření od ledna do února, doba vývinu mláďat cca 50 dnů, vrhy od března do dubna. Rodí se cca 3-5 šedých a slepých mláďat (můţe se však narodit i 12). Oči se otvírají ve 2 týdnu,
doba kojení 4 týdny (po této době poprvé mláďata opustí doupě). Po 3-4 měsících jsou samostatná.
Čmelák zemní Vzhled a barva: Sametově černé chloupky, na zadečku bílý, hruď a zadní část těla jsou kruhovitě
porosteny ţlutými chloupky. Výskyt: Otevřené plochy, na loukách, polích a v lesích. Charakteristika:Hnízdo je vybudováno v zemi (z myší díry atd.) a většinou má délku do 1,5 m. Jako u včel
tvoří z vosku komůrky, do kterých kladou vajíčka. Společenství tvoří 200 – 400 jedinců, z nichţ přezimují pouze samičky. Dělnice, samečci a starší samičky umírají na podzim. Čmeláky můţeme pozorovat od ranného jara do podzimu na květech při sběru potravy.
Myš polní Vzhled a barva: Srst na hřbetě je ţlutavě hnědošedá, spodní část ţlutavě šedá. Výskyt: Pole, louky, svahy Charakteristika:Čilá ve dne i v noci, druţná. Šplhá a skáče, dobře plave. V zemi tvoří dlouhé chodby
s mnoha východy, v zimě také nad zemí průchody ve sněhem. Ve vchodu a v chodbách odkládá potravu: byliny, trávu, obilí, semínka. Nepohrdne ani kůrou a hmyzem. Rozmnožování: Hnízdo tvaru koule, většinou pod zemní, zhotoveno ze suché trávy. Rozmnoţuje se téměř celý rok. Mláďata se vyvíjí 16 –24 dnů. Ročně vrhnou 3 – 6 vrhů po 2- 10 holých slepých mláďatech. Mláďata vidí po 9- 10 dnech, sají mléko 12 dní, po 3 týdnech jsou samostatná.
Křeček Vzhled a barva: Srst na hřbetu světle hnědá, ramena a boky s bílými skvrnami. Výskyt: Step, na polích s kulturními plodinami – jetel, vojtěška, řepka a obilí. Charakteristika:Aktivní v šeru a v noci, samotář. Běhá, skáče a dobře plave. Hloubí pod zemí dlouhé a
spletité chodby s mnoha východy, se spíţemi a hnízdy. Kvičí a píská. Zimní období přeţívá díky zásobám potravy (především rostlinné). Rozmnožování: Doba vývinu mláďat 17 – 20 dní, 2 –3 vrhy ročně, 4 – 12 slepých a holých mláďat. Mláďata vidí od 14 dnů, sají mléko do 18 dnů, od 25 dne jsou samostatná.
Chrobák (hovnivál) Vzhled a barva: Leskle černý, s nápadně ostnatýma nohama. Výskyt: V lesích, na loukách a v pustinách. Charakteristika:Pod kompostem nebo hromadou hnoje tvoří spletité podzemní chodby, do kterých vnáší
hnůj nebo mrvu. Silné nohy hovniválu slouţí jako velmi dobrý prostředek k hrabání. Mezi vchody jsou uloţeny kuličky z hnoje s komůrkami na vajíčka. Z kuliček se líhnou larvy, které slouţí jako potrava. V kaţdé komůrce je uloţeno pouze jedno vajíčko. Zakuklení probíhá taktéţ v zemi. V koloběhu proměny hmoty hraje hovnivál důleţitou úlohu.
Lesní mravenec Vzhled a barva: Černý nebo červenohnědý Výskyt: Mravence a mraveniště najdeme v jehličnatých lesích
Charakteristika:Ve velkém mraveništi ţije aţ 100 000 jedinců, přitom dělnice (zakrněné samičky) tvoří
největší díl. Jednou v roce se okřídlený hmyz páří. Oplodněné samičky zaloţí po ztrátě křídel novou kolonii, samečci zemřou. Mravenci jsou všeţravci. Jako ţrouti hmyzu jsou velmi uţiteční a vyčistí okolí mraveniště od škodlivého hmyzu. Mají rádi sladkou šťávu z rostlin nebo výměšky ze mšic, které jsou obdobně bohaté na cukr.
Jezevec Vzhled a barva: Hřbet šedý, břicho a nohy tmavě šedé aţ černé. Na týlu vykresleny černé pruhy. Černobílá
barva na hlavě. Výskyt: Listnatý nebo smíšený les, step Charakteristika:Aktivní v šeru a v noci. Hloubí si pod zemí hnízdo s více východy, nastěhuje se i do opuštěného obydlí lišky nebo divočáka. Ţije v páru v dlouhodobém vztahu. Neupadá do zimního spánku. Kvičí pro výstrahu. Je všeţravec: ţere ţíţaly, šneky, drobné savce, mláďata ptáků, mršinu, plody, hřiby, kořínky. Rozmnožování: Doba vyvinu mláděte 7-13 měsíců, 1 vrh, 3-5 nahých mláďat. Oči otvírají po12 dnech, mléko sají 2 měsíce, samostatná po 6 měsících.
Krtek Vzhled a barva: Sametová, šedočerná srst. Ušní otvory jsou ucpány srstí, přesto výtečně slyší. Hlavou a
vousy zaregistruje všechny otřesy půdy a nosem ucítí ţíţalu přes 7 cm silnou vrstvu jílu. Čilý ve dne. Samotář. Hloubí spletité chodby, tvoří z hlíny krtince. Během jednoho dne dokáţe vyhloubit chodbu o délce 50 metrů. Velmi dobře plave. Neupadá do zimního spánku. Ţiví se především ţíţalami, které ochromuje cíleným kousnutím a tvoří si tak zásobu. Dále poţírá hmyz, larvy, stonoţky a slimáky. Rozmnožování: Hnízdo pod velkým krtincem, je ze suchých listů a mechu. Mláďata se vyvíjí 4 týdny. 1- 2 vrhy ročně, při kaţdém přijde na svět 2 – 6 mláďat. Oči otvírají po 22 dnech, sají 5 týdnů, poté jsou samostatná. Výskyt:
Žížala Vzhled a barva: Tělo je tvořeno ze 70 – 150 článků, můţe mít délku aţ 36 cm. Ţíţala nemá oči a má kůţi
citlivou na světlo. Musí se vyvarovat slunce, jinak se vysuší. Dýchá pomocí malých otvůrků na horní straně kůţe. Při dešti se tyto otvůrky uzavřou a ţíţala musí čerpat čerstvý vzduch - od toho také její jméno. Charakteristika:Ţiví se stonky, rostlinnými a zvířecími ostatky. Vypouští lehce rozloţitelné zbytky. Tak obohacuje, kypří a míchá hlínu. Rozmnožování: Mezi 32.-37.článkem má ţíţala řetězec, který obsahuje samčí a samičí semena. Nemůţe se ale oplodnit sama. K oplodnění je zapotřebí 2 ţíţaly, které se navzájem třou svými prstenci a oplodní se navzájem. Kolem kaţdé ţíţaly se pak vytvoří sliz, který vysvleče. Několik dnů na to se objeví malé ţíţaly.
Rostliny Listnaté stromy Jsou dřeviny s dlouhým pevným kmenem, který se rozrůstá na větve. Jejich dřevo je většinou tvrdší neţ dřevo jehličnatých stromů. V letních ţárech a studených větrech jsou listy jemné, na rozdíl od tvrdého jehličí. Na podzim se listy zbarví a září všemi barvami, jenom jehličnany zůstávají zelené. Začátkem zimy opadají listy na zem. Listnaté stromy rostou v lesech ve skupinách jednoho druhu (např. duby nebo buky), částečně jsou smíchány s jehličnatými stromy. Lípy stojí často odděleně, na návsích a na náměstích. Mohou být podobně jako duby staré víc jak 1000 let. Věk lze určit na letokruzích.
Brambory Brambory pochází z Jiţní Ameriky a dovezli je do Evropy v 16. století španělští dobyvatelé. Vzhled a barva: Slupka různých druhů brambor je hnědá, modrá, ţlutá, červená nebo šedá, duţnina je bílá nebo ţlutá. Dle druhu při vaření změknou nebo jsou sypké. Pěstování: Hlízy se nechají na světlém místě při 15 stupních naklíčit. Naklíčeným hlízám necháme v půdě prostor 40 x 40 cm a vloţíme je do hloubky 15 cm. Poté na kaţdou nahrneme na kopec 30 cm půdy. Tak zabráníme tomu, ţe brambory na světlu zezelenají. Mimo to je zabráněno růstu plevele, coţ nám zaručí větší úrodu. Naklíčení probíhá uprostřed nebo na konci března. Ranné brambory sklízíme v červnu a červenci, středně ranné v srpnu a pozdní od srpna do září. Pozor: Všechny části brambory s výjimkou hlíz jsou jedovaté. Původ:
Smetanka lékařská (pampeliška) Vzhled a barva: Kvetoucí květ můţe mít průměr aţ 6 cm. Květ je posazen na rourkovitém stonku, který po
Výskyt:
ulomení vylučuje bílé mléko. Listy jsou podlouhlé a bohatě protkány ţilkami. Podle místa výskytu dosahují výšky 10-30 cm. Po odkvetení se květ přemění na chmýří. Neexistuje téměř vegetační prostředí, kde bychom ji nenašli. Pampelišky koření aţ v hloubce 2 m. V květnu přemění louku ve ţluté květinové moře.
Tulipán Pochází ze Střední Asie.V 16. Století byl přivezen obchodníky ze stepí Střední Asie přes Turecko do Evropy. Cibule tulipánů byly v té době velmi ceněné a drahé hlavně v Holandsku. Vzhled a barva: Této květiny bylo vyšlechtěno bezpočet 130 druhů. Tulipán má z jarních cibulových rostlin na našich zahradách své nenahraditelné místo. Tulipány jsou rozděleny do 15 skupin. Jsou druhy, které kvetou brzy z jara i ty, které vykvétají v červnu. Výška je 10 – 80 cm. Výskyt: Slunečné místo nebo polostín. Cibule jsou zasazeny v odstupu asi 10 cm a vloţeny do hloubky 10 cm. Původ:
Popínavá fazole Původ:
Pěstování:
Tropická Amerika Kolem kaţdé podpěry zasadíme do půlkruhu 8 fazolí do hloubky 3 cm. Je důleţité, aby byly podpěry zastrčeny těsně před semeny a tím se mohly mladé výhony hned uchytit a růst vzhůru neţ zplstnatí. Odstup mezi podpěrami je 50 x 100 cm. Podpěry jsou do země
zaraţeny do pravého úhlu nebo jsou nakloněny k sobě. Popínavá fazole se kolem podpěry plazí sama, pouze odstávající výhony se musí přichytit. Kolem 10 týdne po výsevu aţ do podzimu plodí úrodu.
Cibule Původ: Pěstování:
Asie Cibuli se daří v kaţdé dobré půdě na slunečném místě.Vysévá se na konci března do řádků s 25 cm odstupy, později se přetrhává, aby mezi rostlinkami vznikl odstup 10 cm. Sazečky jsou sázeny v dubnu ve stejném odstupu do hloubky 4 cm. Cibule vyseté na jaře sklízíme v srpnu, sazenice jiţ v červnu. Cibuli vysetou v srpnu sklízíme v dubnu aţ květnu, úplně uzrálé jsou aţ v červnu – červenci.
Pórek Původ: Pěstování:
Oblast mrtvého moře. Na rozdíl od cibule vytváří pórek dlouhý stvol. Pórek není náchylný na zimu, ale potřebuje dostatek vlhkosti k vytvoření bílého stvolu. Potřebuje půdu bohatou na ţiviny, např. kompost je velmi vhodný. Pórek se seje v dubnu – květnu do řádků s 30 cm odstupem, později se přetrhává na odstup mezi rostlinkami 15 – 20 cm. Při předpěstování v únoru – březnu, roste od května do června do země do hloubky. Pozdějšímu přihrnutím hlíny k rostlině docílíme delších, bílých stvolů. Úroda: letní pórek můţeme podle odrůdy sklízet od začátku června do konce srpna,
podzimní pórek sklízíme od začátku září do prosince, zimní od prosince do konce května. Ředkvička Původ: Pěstování:
Přední Asie, Čína, Japonsko Nejlépe se jí daří ve vzdušné půdě bohaté na ţiviny a lehce vlhké. Při pěstování na jaře a na podzim je vhodné slunné místo, pro letní sadbu spíše stín. První výsevy semínek jsou od března, poslední začátkem září. Při ranném nebo pozdním výsevu se přikrývá fólií. Vysévají se v řadách vzdálených od sebe 15 cm, po přetrhání vzniká mezi rostlinami odstup 5 cm. Hloubka výsevu 1 cm. Ředkvičky mají krátkou dobu růstu a mohou být jiţ po 4 týdnech od výsevu sklízeny. Na jaře a na podzim trvá zrání 7-8 týdnů.
Řepa Původ: Pěstování:
Přední Asie, Čína Půda musí být nejlépe vzdušná dobře vyţivená, vlhká ale ne mokrá. Sucho a horka ovlivňují kvalitu kořenů. Výsev probíhá ve 3 fázích: jarní výsev od začátku března do začátku května, letní výsev od května do června a pozdní v červenci. Je vysévaná v řadách vzdálených od sebe 30 cm, rostliny jsou vytrhány do odstupu 20 cm. Doba růstu je u letního výsevu 8-9 týdnu, při pozdnějších 14 – 16 týdnů.
Mrkev (karotka) Původ:
Pěstování:
Severní Afrika, Malá Asie Mrkev vznikla z větší části z divokých druhů v Asii a Africe, u nás roste divoká forma mrkve u cest. Pokud není půda dostatečně kyprá, musí se prokypřit do hloubky, aby se mrkev při růstu neponičila. Mrkev má dlouhou dobu vývoje, podle druhů i několik měsíců. Doporučuje se
ji vysadit pokud moţno co nejdříve. Klíčení trvá 2-3 týdny, coţ je poměrně dlouho. Vysévaná je do řádků od dubna, s fóliovou ochranou jiţ od března. Prostor mezi řádky je 15 cm, mezi rostlinami je odstup 5 cm. Mrkev je sklízená podle výsevu od červena do října.
Technika a ţivotní prostření Kanalizace Pouţitá voda (odpad) se s velkým úsilím a náklady čistí a vypouští se do řek a moří. Z kuchyně, koupelen, záchodů, ze škol, kanceláří a továren odtéká voda do kanalizace. Tato podzemní potrubí ústí do čističek odpadních vod.V odpadu plave ledasco: špína, papíry, zbytky z kuchyně, cigaretové nedopalky, plastikové pytlíky …. .
Metro První elektrické metro bylo zprovozněno v roce 1890 v Londýně. Nejmodernější síť metra byla otevřena roku 1967 v Severní Americe v městě Montrealu při příleţitosti světové výstavy. V současnosti najdeme metro v kaţdém větším městě na světě. Jsou drahá na výstavbu, přesto mají důleţité přednosti: vlaky jezdí pod zemí ve vlastním tunelu rychle a těsně za sebou a nemusí čekat na křiţovatkách. Ve velkých městech jako je New Yok, Londýn, Moskva, Tokio nebo Berlín, kde kaţdý den jezdí milióny lidí do práce nebo do školy si ţivot bez metra uţ ani nedokáţí představit. Bez něho by se doprava po silnicích úplně zhroutila.
Patrové parkoviště Téměř kaţdá rodina, především v rozvinutých zemích, vlastní auto. Ve městech kde se mnoho lidí pohybuje pomocí auta, chybí především v centrech moţnost auto zaparkovat. Pro řešení tohoto nedostatku vznikly vícepodlaţní parkovací domy, které mohou mít několik pater jak nad zemí, tak pod ní. Kaţdý, kdo chce vjet na takové parkoviště si musí vzít při příjezdu z automatu parkovací lístek. Vjezdem se většinou přijede do oddělených podlaţí. Ukazatelé nebo semafory ukáţí řidiči, jestli je v dané etáţi volné místo. Kdyţ chce parkoviště opět opustit, musí nejdříve poplatek za parkování automatu zaplatit. Při výjezdu strčí zaplacený lístek před výjezdem do dalšího automatu. Ten prověří, jestli je lístek zaplacený. Po úspěšné kontrole se otevřou závory a řidič opouští parkovací dům.
Zařízení na těžbu uhlí Aby se dobylo černé uhlí, musí se hluboko do země. Nejprve hloubí horníci hluboké šachty. K tomu je postavena těţební věţ. Těţební zařízení pracuje jako velký výtah. Pokud se kolečka na těţební věţi točí, je těţební koš na laně vytahován nebo spouštěn dolů. Do dolu jsou spouštěni podobným způsobe i horníci. Navzájem si přejí mnoho štěstí, protoţe práce pod zemí je velmi nebezpečná. Vytěţené uhlí je pak s šachty přepravováno sítí kolejnic.
Benzínová stanice Tankovací stanice slouţí (převáţně) k tankování nákladních aut pohonnými hmotami (např.benzín, diesel nebo plyn) a mazacích prostředků. Za pomoci speciální pumpy je pohonná hmota čerpaná z podzemní nádrţe do tankovacího stojanu a průtokovými měřidlem změřeno odebrané mnoţství. Pohonná hmota putuje hadicí tankovací pistolí do nádrţe auta. Moderní tankovací zařízení jsou vybavené tak, aby případné volné a zdraví škodlivé plyny byly odsány. Dříve sortiment v obchodě na čerpacích stanicích zabezpečovat pohonné a mazací hmoty, v dnešní době je otevřen neomezeným nákupním moţnostem.
Krápníková jeskyně Jeskyně vytvořila buď příroda, nebo byly vytvořeny uměle. Krápníkové jeskyně vznikly působením spodní vody v místech bohatých na vápník. Prosakující voda z půdy oddělila ze vzduchu uhlovodík a začala podzemní vrstvy rozpouštět, čímţ vznikly jeskynní prostory. Ze stropu v jeskyni kapala štěrbinami a trhlinami voda. Kaţdý vytvořený krápník je potaţen jemnou vrstvou vápníku, která vţdy při dalším přílivu vody od shora praskne a okraj vrstvy zůstane na okraji viset. Spadlé kapky naráţí na zem, rozprskávají se a vypařují . Tak rostou od spodu stalagmity, obdobné jako stalaktity naproti a částečně se s nimi spojují.
Vrtná věž Ropa je nejdůleţitějším nosičem energie. Dodává třetinu energie, která je dnes potřebná. Z ropy se získává petrolej, benzín, dieselové pohonné hmoty, pohonné hmoty pro letadla (kerosin), ale také umělé hmoty, vosk, barvy, herbicidy, léky, výbušniny a dokonce i potraviny. Geologové pomocí zvukových vln zjišťují, co se skrývá pod zemí. Tak jsou schopni určit, kde je předpoklad najít pod zemí ropu. Na určeném místě se postaví vrtná věţ a natáhne se ocelová roura, která zabrání, aby se vrt zasypal. Se třemi hlavami a rotujícími zuby se zakusuje vrtné dláto do podzemí. Vrtné věţe musí být velmi vysoké, aby udrţely dlouhou rouru vedoucí do vrtu. Vrtné základny na moři jsou největší konstrukce vytvořené lidskou rukou, mnohé jsou vysoké jako Eifelova věţ v Paříţi (300 metrů). Většina ropných zásob se skladuje v prostorách několik stovek metrů pod zemí, často v hloubce 2 km, případně dokonce 7 km. Polovinu doposud zjištěných zásob ropy vlastní pouze 4 země na blízkém východě: Saúdská Arábie, Kuvajt, Írán, Spojené Arabské Emiráty.
Sopky Sopky vznikly na místech, kde je zemská kůra obzvlášť tenká nebo ţhavá. Pod mnoha sopkami se nalézá komora naplněná magmatem. Pokud je tlak ve vnitru země příliš vysoký, vystupuje tekutá hornina hlavním komínem nahoru a vyvěrá ze soky jako láva. Někdy se vytvoří na okraji vedlejší kráter, ze kterého vytéká láva. Sopky se často probouzí k činnosti náhle a nečekaně. Při tom jsou plyny, popel,a malé nebo větší úlomky horniny vystřelovány. Ţádný výbuch sopky není stejný jako ostatní. Činnost sopky Vesuv usmrtila téměř před 2000 lety popelem a lávou obyvatele Pompejí do několika hodin. Naopak v roce 1963 proběhl výbuch sopky na Islandu zcela klidně a harmonicky.
Studny Vše, co ţije, potřebuje vodu. Ta se nachází všude na světě: v pevném seskupení jako led na ledovci ve vysokých horách nebo jako sníh v zimě či v polárních krajích, v plynné formě jako vodní pára (vzdušná vlhkost) v atmosféře, v tekutém stavu jako moře, řeky, jezera nebo jako podzemní voda pod zemským povrchem. Spodní voda se často sbíhá do velkých podzemních řek a jezer, které vytékají v podobě pramenů na zemský povrch nebo se zachycuje do studní. Pro zajištění vody staví lidé odpradávna studny. Všechny studny jsou stavěny tak, aby se do nich shromaţďovala spodní voda - pomocí pump nebo čerpadel je vytlačována nahoru. Nejjednodušší studna je šachtová. Skládá se většinou z kruhové, zděné, nebo betonové šachty. Dnešní studny jsou většinou vrtané. Jsou mnohem uţší neţ studny šachtové a mohou dosahovat větší hloubky, takţe je voda získávána z hlubších vrstev.
