Věstník farnosti u kostelů s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a 27. říjen Léta Páně 2013
11
LISTOPAD
PAMÁTKA ZESNULÝCH? Každý měsíc se v úvodníku upínáme k významné, nejlépe liturgické, události, která na ten či onen měsíc připadá. Rok od roku pamatujeme v listopadové Svatováclavské vinici na „dušičky“ nebo na všechny svaté. A že jedněch ani druhých není málo. V letech minulých jsme ve vztahu k památce zesnulých psali o nešvarech dnešní doby, jako například, že již nepohřbíváme mrtvé, abychom vytěsnili nežádoucí emoce a myšlenky na smrt a lidskou pomíjivost. Letos bych vám v dušičkovém měsíci ráda připomněla lidi kolem nás, které jsme však pohřbili. Za živa. Nemám na mysli okultismus nebo voodoo, ale lidi, které jsme pohřbili ve svém srdci, ve
své duši. Uvedu příklad: znám pána, který, seznámil-li se s novým člověkem, začal se pídit po jeho minulosti. Našel-li u něj v rodině nějakého komunistu, pak nad oním člověkem vyřknul trest smrti a pohřbil ho svými předsudky a vyškrtnul ho ze seznamu lidí jej hodných a, kdoví, možná i hodných spásy. Já jsem pro změnu pohřbila onoho pána – pro jeho pokrytecké soudy a pýchu. A tak se ptám: Nepohřbili jste někoho za živa? „Právem“ či neprávem? Možná že se mýlíme, a žije (evangeliem) mnohem víc než my sami. Možná se nemýlíme, a právě proto potřebuje naši modlitbu. Možná potřebuje nás, abychom ho přivedli zpět k životu. @
2/ XI
O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál Letem světem Poslední zářijovou neděli byl farní den. U této příležitosti proběhla v sále u sv. Václava repríza divadelně-hudebního pásma Mojžíš skupin Missa a Minimissa. Večer se tamtéž konala modlitba Taizé. V úterý 1. 10. se zahájil další běh kurzů Alfa. Na dopolední mši svaté 6. 10. bylo uděleno požehnání prvňáčkům. V úterý 8. 10. se Stanisław sešel na faře s rodiči dětí, které se letos budou připravovat na první svaté přijímání. V pátek 11. 10. nám Stanisław opět vyprávěl o své cestě na kontinent svého snu – do Latinské Ameriky. Promítá-
ní fotografií s komentářem proběhlo v sále u sv. Václava. V sobotu 12. 10. za nepřízně počasí proběhl dětský farní sportovní den. V neděli 13. 10. se konal další Manželský koláč. Výdělek akce je určen na podporu akcí pro manžele. V neděli 20. 10. byli během obou mší svatých představeni našim farníkům prekatechumeni. V pondělí 21. 10. proběhlo večer v sále u sv. Václava setkání účastníků farní dovolené v Dolomitech. Poslední říjnový víkend se po volbách konalo další manželské setkání ve Štěkni za účasti našeho pana faráře Stanisława. @
S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Farní charita – poděkování Prostřednictvím těchto řádků chce Komunita Sant' Egidio poděkovat všem, kteří jste věnovali oblečení lidem žijícím na ulici. Díky vám se během sbírky, která probíhala od 22. 9. do 6. 10., podařilo shromáždit velké množství oblečení, které můžeme poskytnout potřebným. Lidé bez domova tak budou mít následující chladné měsíce snad o něco příjemnější. A dále děkujeme všem, kteří nám umožňují vyjadřovat, že máme rádi.
Děkujeme všem příjemcům našeho charitního snažení. Farní charita a Sant' Egidio
Setkání pastorační rady Pastorační rada se setkala na svém pravidelném setkání ve středu 16. října. Nejprve zástupce ekonomické rady seznámil přítomné s tím, jak postupují opravy střech obou našich kostelů.
3/ XI Dále byla zhodnocena akce Zažít město jinak. Stanisław poděkoval všem, kteří se podíleli na přípravě, především farnímu asistentovi Martinovi, Olze a Štěpánovi Škochovým, panu kostelníkovi Stanislavovi a Lukáši Borskému. Schody kostela sv. Václava budou i nadále využívány pro různé aktivity. Mluvilo se o některých akcích, které nás v nejbližší době čekají. V neděli 8. prosince proběhne setkání dobrovolníků. Domlouvaly se podrobnosti, tj. jaký bude program a personální zajištění celé akce. Dalším tématem byl advent a Vánoce v naší farnosti. V letošním roce bychom
rádi uskutečnili Betlémské putování neboli Pojďte s námi do Betléma a vezměte s sebou i ty, které máte rádi. Při obou bohoslužbách 1. prosince budou žehnány adventní věnce. V sobotu 14. prosince se můžete zúčastnit adventní duchovní obnovy. Na Štědrý den (24. 12.), Hod Boží vánoční (25. 12.) a Nový rok (1. 1.) bude pouze jedna mše svatá, která bude začínat v 9.30 hodin. Připravuje se nová výstava v kostele sv. Václava. Od 1. do 31. prosince budete moci zhlédnout obrazy Bohumila Peroutky, téma výstavy je Místo v krajině. LH
SVĚTEC V TOMTO MĚSÍCI Svatý Leopold III., markrabě, zakladatel klášterů Leopold je jedním z rakouských patronů a přispěl rozhodující měrou k velikosti této země. U nás bývalo jméno Leopold dosti časté, jak v mužské, tak v ženské podobě, dnes se s ním prakticky nesetkáme. Kdo tedy byl a co o něm víme? Narodil se kolem r. 1075 v Garsu jako syn markraběte Leopolda II. a jeho ženy Ithy pocházející z německého královského rodu. Dostalo se mu té nejlepší možné výchovy. Jeho vychovatelem byl i blah. Altman, biskup v Melku. Leopold vyrostl ve statného a pohledného mladíka, uměl vše, co tehdejší mladý šlechtic umět měl, jezdil výborně na koni, ovládal boj mečem i lukem, neměl však příliš v lásce hlučné pitky a ho-
svátek 15. 11.
dokvasy. Byl spíše střídmý, zbožný, milosrdný a dobrý. V r. 1096 se ujal vlády ve svém markrabství. Vládl moudře, spravedlivě, jeho heslem bylo všem dobře činiti, nikomu neublížiti, břemena lidu mírniti. Lid jej miloval a ctil. V r. 1106 se Leopold oženil s Anežkou, dcerou císaře Jindřicha IV. Anežka byla paní sličná, ušlechtilá a pobožná, manželství to bylo šťastné. Ačkoli měl Leopold s císařem takto úzký vztah, vždy stál věrně při papeži a církvi. Zakládal a hojně podporoval kláštery, za jeho vlády panoval mír a blahobyt. I jinak byl Leopold muž velmi činný. Z jeho manželství se narodilo 18 dětí (což si mohl jako markrabě a zeť císaře dovolit, navíc při tehdejší vysoké
4/ XI kojenecké a dětské úmrtnosti není jisté, že se všechny dožily dospělosti). Jeden ze synů je znám jako biskup Otto z Freisingu. Sláva Leopoldova rostla a byla mu dokonce nabídnuta královská koruna, což ale Leopold odmítl. Po úraze, který utrpěl na lovu, zemřel Leopold jsa 63 let stár 15. listopadu r. 1136 v Rakousku. Jeho manželka ho přežila o sedm let. Leopold byl pochován v kapitulním sále kláštera Klosterneuburg,
který sám založil. Kanonizován byl r. 1485 a na zemského patrona Rakouska byl povýšen v r. 1683. Znázorněn bývá v knížecím oděvu s markraběcím kloboukem. V naší zemi nejsou jeho zobrazení příliš častá, ale je jedna výjimka: Klášter milosrdných bratří v Brně má kostel zasvěcený právě sv. Leopoldovi. Alena Králová
OTÁZKA PRO OTCE STANISŁAWA Milý Stanisławe, sedáme k rozhovoru téměř po dvou letech, abys mohl oslovit čtenáře farního časopisu. Zdvořile se tedy ptám, o čem to první povídání bude? Rád bych se vrátil k farnímu dni. Konal se ještě za hezkého počasí, a vzhledem ke svým zájmům a povinnostem na něm nemohli být všichni. Možná tedy právě pro ty nepřítomné, ale i pro připomenutí těm, co se zúčastnili, bych chtěl zdůraznit téma, které bylo na farním dni vyhlášeno. Jsem totiž nesmírně rád, že vzešlo „zdola“ z jednání pastorační rady, kdy nám Pán skrze jednu sestru nabídl celoroční zaměření na téma Pět jazyků lásky inspirované stejnojmennou knihou. Vnímám jako Boží působení, že se k tématu záhy připojilo tolik lidí. Přijímám to jako výzvu k obohacení o praktické naplnění lásky, nejen v naší farní rodině, ale i v běžných lidských vztazích v domácnostech a mimo ně. Vidím v tom šanci, jak o lásce nejen hovořit, ale i ji v mezilidských vztazích naplňovat. Pět jazyků lásky se stane tématem mnoha akcí: manželských exercicií,
setkání s názvem Ozvěny Štěkně, určeného i pro ty, kteří se na duchovní cvičení nedostanou, vím, že stejné téma má naplánované i mládež, senioři s ním už začali, prostě měli bychom se s ním setkávat celý rok. Možná to vypadá jako nedůležité, ale já mám opravdu velkou radost, že toto téma vzešlo přímo od lidí. Potvrzuje se tím moje zkušenost, že jsme farností opravdu živou a všichni se podílíme na společném životě z víry. Dozvěděli jsme se, že ti ke stávajícím aktivitám přibyla nová, můžeš nám o ní říci? Někteří víte, že kromě toho, že jsem zde farářem, mám na starost i III. pražský vikariát. To znamená, že jsem v kontaktu s dalšími přibližně dvaceti farnostmi a pečuji o ně. Mimoto jsem angažován v péči o neslyšící. To se pro mě postupně stalo skutečným posláním od Hospodina, protože jsem si to sám nezvolil, ale přišlo to ke mně tak říkajíc samo. V současnosti se již jedná o rozsah, který překračuje hranice naší pražské arcidiecéze, a na setkání nesly-
5/ XI šících přijíždějí účastníci z celé České republiky. Učím se i znakový jazyk. Novou službou je mé jmenování prezidentem Arcidiecézní charity Praha. Dlouho jsem jejím členem a podílím se na jejích aktivitách, a tato výzva ke mně přišla již před třemi lety. Nyní se ke mně dostala znovu, a tentokrát už jsem ji přijal. Je to náročné, bude to vyžadovat změny v organizaci času, ale třeba i hodiny angličtiny – opravdu nemám dar na jazyky, takže i v tom budu muset zabrat. Několikrát v roce budu odjíždět na zahraniční cesty, ještě v tomto roce se plánují dvě nebo tři. Mám sice jen částečný úvazek, ale je to spojené s aktivitami i mimo Středočeský kraj, a znamená to podílet se také na projektech, které má Charita v cizině. Je mi líto, že budu chybět o některých nedělích, budu se však snažit získat pro naše společenství stálého zástupce, kněze, který by mohl nejen zastupovat při sloužení eucharistie, ale i sloužit našemu společenství po dobu mého zastupování. Velkou prioritou ve farním životě je pro mě služba svátosti smíření, duchov-
D I A L O G pocitů a rozumu: Kdysi jsem byl svědkem situace, kdy se na přednášce spojené s besedou bránil jeden z účastníků doporučení přednášejícího. Ten nám říkal, že bychom se měli mít rádi nejen mezi sebou, ale především každý sám sebe. Pán s tím nesouhlasil. Prý se to nemá. Přednášející mu poskytl přibližně toto vysvětlení: „To je malé nepochopení vyslovených slov o tom, že by se měl mít člověk rád. Nějak se nám zde kříží sebeláska s tím,
ních rozhovorů a duchovního vedení. Na nástěnkách bude vždy napsáno, kdy jsem k dispozici, a to bych chtěl zachovat. Žel již nebude možné, abych této službě věnoval nějaký extra čas, tak, jak jsem to někdy dělával doposud. O dalších věcech budu mluvit v dalších číslech Vinice. Prosím vás o toleranci a pochopení, když nebudu k dispozici vždycky podle vašich představ. Prosím vás i o modlitbu, zvláště nyní v počátcích, než se věci zajedou, jak mají. Vnímám tuto novou službu sám pro sebe jako velmi náročnou. Pravdou je, že jsem o ni neusiloval, a dával jsem vedení diecéze protinávrh kněží, o kterých jsem přesvědčen, že jsou vhodnější než já. Ale přijímám to s vědomím, že Boží moc se může projevit ve slabosti, a doufám, že to může být i ve slabosti mé. Tak ti děkujeme za důležité informace a do toho nového působení ti přejeme mnoho sil a vůbec vše dobré.
Ptal se Pavel Švarc
Mít se rád?! že by se měl o své tělo a duši člověk více starat. Že by měl pečovat o své zdraví, poděkovat večer svému tělu, že dobře slouží. Starat se o nohy, koupat je, masírovat, protože navzdory obuvi nasáklé chemií nám dobře slouží a chodí neúnavně celý den, donesou nás všude tam, kam potřebujeme. Masírovat záda, krční páteř, protože sedíme u počítače a mučíme páteř v neobvyklé poloze, necvičíme. Nevěříme si a stresujeme
6/ XI ledviny obavami, strachy a úzkostmi. Pečovat o dutinu ústní – bez ní bychom vypadali jak loupežníci ve středověku s jedním vyraženým zubem a s páchnoucím dechem. Tělo i duše si zaslouží péči, odpočinek a pochvalu, že naše nároky zvládá tak, abychom mohli pomáhat druhým. Vždyť jinak se z nás stává chorobná troska. V podstatě si člověk
ubližuje. Nemá se tedy rád. Když člověk kypí zdravím, má rád i všechny lidi ve svém okolí, protože je šťastný. Sebeláska je něco jiného, ta zavání sobectvím až narcismem.“ Souhlasili byste s takovým vysvětlením? Máte se rádi? Máte rádi sami sebe? PAS
R O Z H O V O R s Martinem Peroutkou Jak zažít město? Jinak! Martine, tobě se podařilo začlenit Vršovickou farnost i kostel sv. Václava do akce Zažít město jinak. Můžeš ji, prosím tě, připomenout těm, co na akci nebyli? Oč se jednalo? Chtěli jsme oživit schody nějakými kulturními akcemi. Původně jsme mysleli jen na filmovou projekci, že by se to dalo spojit s festivalem Zažít město jinak, který každý rok probíhá po celé Praze a od letoška i v dalších městech, to napadlo Olgu Škochovou. Původně jsme se zapojovali jako řadoví účastníci a organizátorem jsem se stal vlastně náhodou. Během následujících dvou měsíců se z původní filmové projekce na schodech stal festival, který zabral dolní polovinu náměstí, zapojilo se do něj asi 20 subjektů, od místních živnostníků přes hudební nadace, až třeba po vršovický evangelický sbor. Že se to takhle rozvinulo, je opět především zásluha Olgy, která nás propojila s platformou Společně pro desítku, spojující různá občanská sdružení na Praze 10. Spolu s nimi pak do celé akce navezla
i městské úředníky, kteří mimo jiné zajistili akci propagaci na školách a na úřadě a aktivně se podíleli na přípravě jednoho z nejdůležitějších stanovišť. Nedá se tedy říct, že jsem to já, komu se něco podařilo. Kromě Olgy je třeba vyseknout hlubokou poklonu taky jejímu manželovi Štěpánovi, který to navzdory zranění celé na vlastní náklady ozvučil a celý den s úsměvem zvládal mé chaotické instrukce, Lukášovi Borskému, který odvozil a pomohl odtahat do schodů všechny ty sochy, flipcharty, stany, a dokonce se mu podařilo nacpat do dodávky pingpongový stůl. Stanislav Erben zase při všem tom chaosu uhlídal kostel a zůstal s námi uklízet až do pozdních nočních hodin, i když na rozdíl ode mě brzy ráno vstával na přípravu nedělní mše. Spousta farníků mi přišla nezištně pomoct, Šimon Biskup, Šárka Bělunková, Žofie Kavale, Marek Vachule, Vláďa Jeništa, Janek Šilar, nebo třeba Petra Doubravová, která tam vydržela od začátku do konce a třeba i hlídala děti muzikantům.
7/ XI Vůbec jsem nevyjmenoval všechny, a to mluvím jen o farnících. Těm všem se to podařilo. Proto musím hrdě říct, že to podle mě byla skvělá akce a jsem jim za ni vděčný. Taky bych rád poděkoval Stanisławovi, který nám dal důvěru, podporu a prostor, i když to byl docela experiment a nikdo netušil, co z toho bude. Pořadatelem celé akce je iniciativa Auto*Mat, která se touto formou snaží o lepší prostředí pro kvalitní život ve městě. Původně (v roce 2006) začínala s tím, že ukazovala lidem, co se stane s ulicí, když auta zmizí a místo nich se objeví stolky a židličky, pouliční hudebníci nebo stánky s ručními výrobky. Na náměstí Svatopluka Čecha však žádná auta nejezdí. Jak se tedy proměnil prostor před kostelem? Před kostelem sice nejsou auta, ale lidé taky moc ne, tedy krom občasných pejskařů a těch večerních pijanů. Aby se tam objevili, k tomu je potřeba víc než prázdný prostor. Na náměstí Svatopluka Čecha je vlastně jen velmi málo důvodů vkročit. My jsme se snažili ty důvody vytvořit. Nabádali jsme lidi, aby si na náměstí hráli. Mohli si tam malovat, tvořit animované filmy, vyráběli si z papírových stromků ideální park. Nějaké místní slečny nám pomohly ověsit stromy houpačkami, provozovatel místní herny přinesl deskové hry všeho druhu, z cukrárny přistěhovali dětský domeček a skákací trampolínu, Metanoia nám půjčila pingpongový stůl. Lidé si vzájemně nosili domácí napečené dobroty a i z toho jsme udělali hru, jejíž výsledek je k vidění na farním youtube kanálu, nebo na farním facebooku. A pak tu byla i vážnější
hra, spolu se zástupci oddělení místního rozvoje a urbánním antropologem se lidé mohli zamýšlet nad tím, co jim na náměstí chybí, co tam překáží, co by změnili a jak. Díky účasti odborníků se skutečně podařilo zajistit, aby z téhle tvořivé dílny vzešly relevantní, použitelné výstupy. A podařilo se v té tvořivé dílně najít vhodnou podobu náměstí? To samozřejmě ne, fundovaněji by o tom referovala Olga, ale myslím, že nápadné bylo, že spousta výtek a návrhů se týkalo náměstí jako celku, takže se zdá, že nejde jen o drobnosti typu chybějící lavičky. Jde o rozpačitost celkového pojetí. Je to náměstí? Nebo park? Mají být trávníky přístupné lidem, nebo jsou jen na koukání? Z těch úvah vyplynulo, že náměstí nutně potřebuje celkovou koncepci. Co myslím rozhodně nepotřebuje, jsou kroky směřující k ještě většímu uzavření a umrtvení celého prostoru, jako je čas od času navrhovaná mříž v portiku kostela. Vždyť ten kostel je to jediné, co na tom náměstí je. Jenda Rückl rád zdůrazňuje, že ho Gočár postavil jako otevřenou náruč. Mně jeden člověk v reakci na tu naši akci napsal, že je rád, že tu náruč skutečně používáme, protože odkud odjinud by se mělo začít oživovat náměstí, když ne od kostela? To mě moc potěšilo. Chtěl bys, navrhuješ, považoval bys za přínosné, … aby se zapojení farnosti, v širším pohledu církve, do takové akce opakovalo? Mohla by se z toho stát např. tradice podobná Noci kostelů? Ano. Myslím, že je to směr, ve kterém je spousta příležitostí, že se máme od občanských neziskovek co učit a záro-
8/ XI veň jim máme co nabídnout. Když tu byl na vizitaci biskup Malý, tak jsem před ním ten názor zmínil. Souhlasil a vybídl mě, ať se tou cestou pustím. Naše farnost je kulturně velmi činná, neustále tu máme koncerty, přednášky, výstavy, ... Někdo by to mohl vnímat jako mrhání energií na světské záležitosti, ale já si to nemyslím. Máme potenciál být jakýmsi živým kulturním jádrem Vršovic. Nemůžeme se omezit jen na „servis pro věřící“. Pokud nebudeme nechávat vně komunity dostatečně výraznou stopu, nikdo k nám netrefí a farníci nám začnou ubývat. Nakonec ještě ke vztahům mezi lidmi. Akce byla prezentována jako sousedská slavnost. To je spojení, které v mnohých evokuje spíše vztahy na vesnici, kde jeden druhého zná, vzájemně si pomáhají, mnohdy si, jak se říká, téměř vidí do talíře. V městech zpravidla neznáme ani všechny obyvatele bydlící v našem vchodu. O druhé se téměř nezajímáme. Proč to tak je, a přispěla akce k nějaké změně v tomto směru? To je ten největší problém a sekularizace v tom myslím hraje svou roli. Náboženství vždycky vynikalo v tvorbě komunit všech druhů a velikostí. Pro dnešního Pražáka je vláda nepřítel,
úřad nepřítel, ulice je ten obtížný špinavý prostor mezi postelí a kanceláří a sousedé jsou dav, který mu v té cestě překáží. Domov mu často končí venkovní rohožkou, co je za ní, je problém někoho jiného. Už to není jeho město, jeho čtvrť, jeho ulice. Tohle duchovní vyvlastnění se minulému režimu, zdá se, podařilo. Už jsem hovořil o tom, že jsme přiměli lidi, aby si společně hráli, aby se vzájemně hostili, aby spolu jedli a bavili se a aby spolu diskutovali o prostoru, ve kterém žijí. To je ten aspekt slova „posvícení“, který můžeme navrhnout i našim neobráceným bratrům a sestrám. Náměstí jsme samozřejmě nezměnili. V noci jsme uklidili, a i tu poslední houpačku, která tam pár týdnů sloužila, nedávno někdo urval. Ale věřím, že jsme trochu přispěli k tvorbě místní komunity. Nemůžete mít fungující náměstí bez fungující místní společenské struktury. Když už pak někde lidé drží spolu, prosadí neuvěřitelné věci. Klidně i úřadům a developerům navzdory. To je podle mě největší smysl té akce. Ne přivolat na jeden večer dav, ale napomoci tomu dlouhému procesu tvorby společenství. Mnohokrát ti děkuji. A nejenom za tenhle rozhovor! Ptal se Pavel Švarc
P O Z V Á N Í následující měsíc nebo i trochu dál Farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice zve na lyžařský zájezd Alpy Lechtal (Rakousko). Akce je pro všechny věkové kategorie, i rodiny s dětmi. Termín: 14.–20. 2. 2014. Cena:
6 240 Kč (3 120 děti do 8 let). V případě dopravy vlastním autem: 4 940 Kč (2 470 děti do 8 let). V ceně je doprava, ubytování, celodenní strava. Skipas: cca 146 € dospělí, 73 € děti do 15 let. Uby-
9/ XI tování je v domě turistické organizace JEKA ve 4–6 lůžkových pokojích (palandy) v Bachu (cca 18 km od sjezdovek, lyžařské středisko Warth).
Přihlášky a informace.: Olga Polanská 604208771, e-mail: olga.polanska@ seznam.cz
Z Á V Ě R E M . . . Zase se vrátím ve svém zamyšlení o krok zpět: k podobenství o boháči a Lazarovi (Lk 16, 19-31), které se četlo poslední zářijovou neděli. Poselství jako by se zdálo jasné: „Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka.“ Trochu mi to připomíná tatínkova nerozvážná slova, když jsem jako malá zlobila: „Jen se klidně zlob, ale až umřu, budeš litovat, jak ses chovala, a já se budu smát.“ No, trochu drsné. A copak to Pán Ježíš myslel stejně? Ti, co se mají dobře, budou plakat, a ti, co nic nemají, se pak budou radovat? Nevěřím tomu. Myslím, že klíč k tomuto úryvku leží jinde. Boháč volá: „Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň koneček prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.“ Co je na této prosbě zvláštní? Co je na ní špatně? Krom toho, že boháč ani neprosí, i kdyby slovo „prosím“ vypadlo v překladech, on nelituje svého hříchu, kterého se patrně za života dopustil a pro který je v pekle. On lituje pouze sebe a situaci, ve které se ocitl. A nemá žádného studu, neprosí Lazara ani kohokoliv jiného o odpuštění, ale má tu drzost, že chce, aby mu posloužil a zbavil ho jeho nynějších muk. Boháč pláče sám nad sebou, nikoliv nad hříchem.
Jdou všichni boháči do pekla? A naopak, Lazar jistě není v Abrahámově náručí pro svou bídu za života a vředy, jako spíše proto, jak svůj úděl přijal. Kolikrát však i my pláčeme už nyní na zemi sami nad sebou, aniž bychom viděli svůj hřích? Hřích, kterým se proviňujeme proti svým bližním? Kolikrát jsme ponořeni do vlastních bebíček a přitom bezcitně zraňujeme Krista v lidech okolo nás? Sebelítost je věc strašlivá a někdo víc, někdo míň s ní bojuje celý život. A i kdyby se dostal sebelítostný boháč do nebe, pak by pro něj nebe nebylo nebem. Jak tedy volat „Pane, smiluj se?“ Nabízí se pokorné volání žalmisty: „Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu! Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu.“ (Žalm 51, 3-6) Jdou tedy všichni boháči do pekla? Záleží na tom, kde uchovávají své bohatství. Kde je jejich poklad, tam je i jejich srdce (srov. Mt 6, 21).
Vaše Křepelka na Vinici
10/ XI
P O Ř A D B O H O S L U Ž E B a další základní informace Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc.
Eucharistie a bohoslužby slova neděle
8.30
kostel sv. Václava
10.30 kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi) úterý
18.00 kostel sv. Mikuláše
čtvrtek 8.00
kostel sv. Mikuláše
pátek
18.00 kostel sv. Václava
sobota
8.00
kostel sv. Mikuláše
Eucharistická adorace čtvrtek
17.45–19.45 20.00–21.00
kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše
Svátost smíření / duchovní rozhovor neděle
7.30–8.15
čtvrtek
17.45–19.45 kostel sv. Václava
kostel sv. Václava
pátek
17.00–17.45 kostel sv. Václava
• Prosíme ty, kdo chtějí přistoupit ke svátosti smíření některý pátek nebo neděli, aby respektovali, že kněz musí nejpozději 15 min před začátkem bohoslužby odejít ze zpovědnice, aby se na bohoslužbu řádně připravil. • Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.
Příležitost k setkání s knězem úterý
15.30–17.30
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
• Jiný termín je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.
Farní kancelář pro veřejnost úterý
10.00–12.00, 13.00–17.00
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
• Službu v kanceláři zajišťuje a finanční záležitosti (hl. dary) vyřizuje Eva Hrubá:
[email protected]
11/ XI
T Ý D E N N Í P R O G R A M pravidelných aktivit Po 13.30–14.30 16.00–16.45 17.00–17.45 17.00–18.30 17.45–18.30 18.00–20.00 18.30–19.30 19.00–21.00 19.00–21.30 Út 10.00–12.00 13.00–17.00 15.30–17.30 16.45–17.45 19.00 St 10.00–12.00 16.30–17.30 18.30 19.00–22.00 19.30 Čt 8.45 16.45–17.30 18.30–20.00 19.00–22.00 19.00 Pá 15.00–17.00 Ne 8.00–8.30 15.00–17.00 16.30–21.30 18.00 19.00
Mariina legie /I. Ditrich/ Náboženství pro děti /H. a P. Svobodovi/ Náboženství pro děti /H. a P. Svobodovi/ Kroužek vyšívání /M. Řečinská/ Zkouška kapely Minimissa /J. Tomsa/ Cvičení pro radost Angličtina pro dospělé /M. Müller st./ Modlitební společenství /V. Novák/ Divadelní spolek Nazdařbůh /J. Tomsa/ Úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost /Eva Hrubá/ Příležitost k setkání s knězem /S. Góra/ Biblická hodina /J. Nagy/ – 2. a 4. úterý v měsíci Společenství /S. Kocourková/ Maminky s dětmi /V. Procházková/ Společenství starších dětí /J. Šimůnek/ – sudé týdny roku Zkouška sboru /L. Dřevikovský/
FAR SÁL SÁL FAR SÁL FAR FAR SÁL SÁL FAR
č. 1
FAR FAR FAR FAR FAR
č. 1 č. 1 č. 3 č. 1 a 2 č.3
Společenství mládeže /O. Rechner, L. Sviták/ – sudé týdny roku, kromě prázdnin Farní charita /H. Rechnerová/ – 2. středa v měsíci Setkání při čaji /J. Nagyová/ – 1× měsíčně dle oznámení Náboženství pro děti /J. Čiháková/ Přímluvné společenství /I. Menoušek/ – líché týdny roku Zkouška kapely Missa /J. Tomsa/ Modlitba matek /H. Rechnerová/ – sudé týdny roku Zkouška kapely Kšandy Industry Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ Setkání neslyšících /S. Góra/ – 1× měsíčně dle oznámení Zkouška kapely Koza na útesu Nácvik zpěvů Modlitby Taizé /O. Rechner/ – poslední neděle v měsíci, kromě prázdnin Modlitba Taizé /O. Rechner/ – poslední neděle v měsíci, kromě prázdnin
FAR 1. patro
č. 1 č. 2 č. 1
kancelář
SÁL
FAR kancelář FAR 1. patro FAR č. 1 a 2 FAR č. 3 FAR č. 1 FAR č. 3 ZKU SÁL FAR 1. patro ZKU SÁL SÁL
12/ XI
K A L E N D Á Ř na listopad 2013 1. 11. 2. 11. 2. 11. 3. 11. 6. 11. 7. 11. 9. 11. 10. 11. 12. 11. 19. 11. 22. 11. 24. 11. 24. 11. 27. 11. 29. 11.
Pá So So Ne St Čt So Ne Út Út Pá Ne Ne St Pá
30. 11. So
18.00 8.00 18.00 20.00 15.00 17.45 8.00–22.00 7.45 15.30 19.00 17.00 8.30 a 10.30 14.00 19.00 19.00 15.00
Mimořádné akce, změny, výjimky
Slavnost všech svatých Vzpomínka na všechny věrné zemřelé Eucharistie s Requiem Mozartovo Requiem (vstupné) Hudební řádění na schodech ODPADÁ svátost smíření / duchovní rozhovor Sobotní program Alfy ODPADÁ svátost smíření / duchovní rozhovor ODPADÁ příležitost k setkání s knězem Setkání ekonomické rady Setkání vršovických ministrantů Ježíše Krista Krále Setkání neslyšících Setkání pastorační rady Setkání po pouti do Santiaga (nejen pro poutníky) Vyrábění adventních věnců
Webové stránky farnosti
Kontakty
www.farnostvrsovice.cz
farář Stanisław Góra tel.: 737 280 624, 602 309 766
[email protected] pastorační asistent Martin Peroutka tel.: 702 075 417 email:
[email protected]
Čísla účtu farnosti na provoz farnosti: 280828389/0800, na opravu varhan: 186817149/0300
VÁC MIK VÁC VÁC VÁC VÁC SÁL VÁC FAR FAR SÁL SÁL SÁL VÁC SÁL VÁC
Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 24. 11., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 13. 11. Kontakt:
[email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Tesařová (@). Redakční rada: Stanisław Góra, Martin Peroutka, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PaS), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská. Přispěvatelé: Lída Hobzová (LH), Hana Rechnerová (Hanka). Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk: Martin Peroutka, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi
