Památka versus instituce? Úvaha o technických aspektech provozu Náprstkova muzea

Studium památkové péče při NPÚ v Praze 14. studijní běh 2007-2009

Ing. Petr Jandáček

Památka versus instituce? Úvaha o technických aspektech provozu Náprstkova muzea

závěrečná práce

V Praze dne 1. 6. 2009

Petr Jandáček

OBSAH 1. ÚVOD A VYMEZENÍ CÍLŮ PRÁCE 1.1 Úvodem......................................................................................................1 1.2 Cíle práce....................................................................................................2 2. KOMPLEX U HALÁNKŮ JAKO PAMÁTKA 2.1 Vymezení pojmů.........................................................................................3 2.2 Památková ochrana.....................................................................................3 2.3 Urbanistický kontext..................................................................................6 2.4 Vývoj budov NpM....................................................................................15 2.4.1 Od středověku do zakoupení Náprstkovou rodinou...................15 2.4.2 Budovy v majetku Náprstkových...............................................21 2.4.3 Budovy od smrti Vojty Náprstka do pozemštění muzea............24 2.4.4 Budovy od pozemštění muzea do současnosti............................26 2.5 Současné využití budov.............................................................................30 3. NÁPRSTKOVO MUZEUM JAKO INSTITUCE 3.1 Ochrana sbírek muzejní povahy.................................................................37 3.2 Stručné dějiny NpM...................................................................................39 3.2.1 Doba Vojty Náprstka...................................................................40 3.2.2 Muzeum jako nadace pod správou kuratoria...............................44 3.2.3 Pozemštění muzea........................................................................46 3.2.4 Náprstkovo muzeum jako zemská a státní instituce.....................47 3.3 Současná struktura NpM.............................................................................49 3.3.1 Organizační struktura NpM..........................................................49 3.3.2 Struktura sbírek.............................................................................50 3.4 Koncepce rozvoje z technického hlediska...................................................51 4. ZÁVĚRY, ÚVAHY, DOPORUČENÍ 4.1 Porovnání nároků koncepce rozvoje se stávajícími možnostmi...................55 4.2 Možná řešení nedostatku prostoru................................................................55 4.2.1 Optimalizace provozu ve stávajících budovách.............................55 4.2.2 Externí depozitární provoz.............................................................56 4.2.3 Novostavba v komplexu U Halánků..............................................56 4.2.4 Získání budovy mimo komplex U Halánků...................................57 4.3 Závěrem........................................................................................................57 Poznámky.......................................................................................................................59 Prameny a literatura........................................................................................................61

-11. ÚVOD A VYMEZENÍ CÍLŮ PRÁCE

1.1 Úvodem

Uslyšíme-li jméno Vojta Náprstek, tak se většině z nás patrně vybaví dům U Halánků, kde sídlí muzeum, které Náprstek založil. Dnes je součástí Národního muzea a nese název Národní muzeum - Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur (dále jen Náprstkovo muzeum, případně NpM). Je zde unikátním způsobem propojena památka (dům U Halánků) a instituce (Náprstkovo muzeum). Troufáme si říci, že existence instituce zvyšuje hodnotu památky jako takové. Památka díky instituci se zde stává nejen cenným dokladem historického vývoje města, ale i památkou na významné osobnosti, což jsou minimálně Vojta Náprstek s rodinou, dále pak ti, kteří se podíleli na akvizicích a správě muzea (např. E. Holub, E. S. Vráz, R. Dvořák, J. L. Kottner) a nakonec řada významných osobností veřejného života se kterými se Vojta Náprstek stýkal (např. J. Zeyer, F. L. Rieger). Dále památka odkazuje díky instituci na významné historické události, jakou je např. vznik průmyslového muzejnictví, ženské emancipace, nebo rozvoj etnologie a orientalistiky v Čechách. Zanedbatelný není ani význam domu U Halánků pro urbanismus Betlémského náměstí. Jde o jeden z nejlépe dochovaných bloků, pokud jde o hmotové řešení. Můžeme konstatovat, že málokterá památka splňuje tak komplexně definici kulturní památky uvedenou v zákoně 20/1987 Sb. Kromě památky zde máme i instituci. Ta památku v minulosti zhodnotila a zhodnocuje jí i v současnosti. Hlavní zhodnocení v současnosti můžeme vidět v tom, že památka slouží dále svému (v průběhu historie nejvýznamnějšímu) účelu (muzeum s knihovnou určené pro poučení veřejnosti), což je v rámci našich památek (s výjimkou památek církevních) spíše neobvyklé. Vezměme si jako příklad zámek. Zámek byl vybudován jako šlechtické sídlo, které mělo jednak zajistit komfort majitele, jeho rodiny a hostů, dále pak ukázat majitelův společenský status a samozřejmě také sloužit jako hospodářské a správní centrum panství. Dnes zámky k tomuto účelu běžně neslouží, protože (pomineme-li majetkové vztahy a vztahy dané ochranou památek) naprosto nesplňují současné požadavky na komfortní bydlení a společenský status (v dnešním kontextu) vyjadřovala spíše stavba jako taková, než následné dlouhodobé užívání. Podívejme se krátce na věc ne z hlediska památky, ale z hlediska instituce. Pro instituci je propojení s památkou také velmi důležité, protože manifestuje její historii. Provoz instituce v památce trvá de facto od 60. let 19. století, kdy Vojta Náprstek přivezl ze světové

-2výstavy v Londýně první exponáty, které U Halánků uložil a posléze dal k dispozici svou knihovnu veřejnému vzdělávacímu spolku (Americkému klubu dam). Oficiálně byla instituce ustavena až po roce 1873, kdy odkaz Anny Náprstkové umožnil její finanční zajištění. Zdůrazněme, že instituce sídlila a stále sídlí ve stejných prostorech, což nelze říci například o Národním muzeu, které bylo sice založeno mnohem dříve (roku 1818), ale budovu, která je také nerozlučně spjata s jeho identitou, získalo později (roku 1891). Vidíme, že instituce a památka jsou v případě Náprstkova muzea zajímavě propojeny a domníváme se, že analýza onoho propojení je jak pro památku, tak pro instituci prospěšná, protože na základě poznání těchto složitých vztahů je možné stanovit přístup k tomuto konglomerátu památky a instituce.

1.2 Cíle práce

Jak jsme zmínili výše, máme zde kulturní památku (dům U Halánků) a instituci (Náprstkovo muzeum). Nahlédli jsme, že tyto dva objekty se navzájem doplňují a podporují a jsou prakticky neoddělitelné. Otázkou je, zda se ovlivňují pouze pozitivně. Památka jistě může limitovat provoz instituce a naopak instituce by za určitých okolností mohla svým provozem nebo rozvojem památku omezovat. Proto je nutné poznat jak teoretické tak praktické vztahy památky a instituce, aby se památková péče mohla vyhnout omezování instituce a naopak aby se instituce chovala k památce co nejšetrněji. V této práci zkusíme problém pojmout nikoli z hlediska filozofie památkové péče, či teoretické muzeologie, ale z hlediska technického. Zkusíme jasně popsat památku, její vývoj a stávající stav a možnosti provozu a také instituci a její současné technické potřeby. Jednoduché porovnání nám pak ukáže scénáře budoucího vztahu památky a instituce. Práce si klade následující cíle: I) popsat komplex U Halánků jako kulturní památku a) urbanistický kontext b) historický vývoj budov c) stávají stav budov d) provoz v jednotlivých částech II) popsat NpM jako instituci a) historický vývoj b) současná struktura NpM

-3c) technické potřeby instituce (kolik prostoru a jaké technické podmínky potřebují jednotlivá oddělení)

III) stanovit zda a v čem by mohlo dojít ke kolizi zájmů instituce a zájmů památky IV) navrhnout koncepci řešení

2. KOMPLEX U HALÁNKŮ JAKO PAMÁTKA

2.1 Vymezení pojmů

Nejprve definujme, co budeme dále označovat jako „komplex U Halánků“. Jde o prostor vymezený Betlémským náměstím a ulicemi Betlémská, U Dobřanských a Náprstkova. Tedy parcely č. 204, 205 a 206 v katastrálním území Staré město a budovy, které se zde nacházejí. To znamená budovy s č. p. 269 a 270.

2.2 Památková ochrana

Dům U Halánků (č. p. 269, č. o. 1) je památkou od 3. 5. 1958. Citujme nyní výpis z Ústředního seznamu nkp. Podotýkáme ještě, že jde o informativní výpis z veřejné části databáze. citace z Ústředního seznamu nkp (www.monumnet.npu.cz): Číslo rejstříku uz 38383 / 1-146 S

Název okresu Praha hl.m.

Památka :

Sídelní útvar Část obce Praha

Staré Město

čp. čp.269

Památka

měšťanský Praha 1, Betlémské dům U Halánků nám.

měšťanský dům U Halánků

Ochrana stav/typ uzavření : S Památkou od :

3.5.1958

Číslo rejstříku ÚSKP :

38383/1-146

Název okresu :

Praha hl.m.

Ulice,nám./umístění č.or. HZ R

Sídelní útvar (město/ves) : Praha Část obce :

Staré Město

Ulice,nám./umístění :

Praha 1, Betlémské nám.

Číslo popisné :

269

Číslo orientační :

1

Městská část :

Praha 1

Stavební úřad :

Stavební úřad - Úřad městské části Praha 1

Finanční úřad :

Finanční úřad pro Prahu 1

Historická země :

Čechy

1

Č

-4Dále je třeba vzít v úvahu, že dům U Halánků leží v oblasti chráněné od roku 1992 v rámci Světového kulturního dědictví „Praha, historické centrum“. To by mělo výrazný vliv například na posuzování případné přístavby, jejího vzhledu, výšky a celkového architektonického řešení. Zde si dovolíme legislativní vsuvku. V zákoně 20/1987 Sb. je kulturní památka definována takto: citace ze zákona 20/1987 Sb.: §2 Kulturní památky (1) Za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje ministerstvo kultury České republiky (dále jen „ministerstvo kultury“) nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory, a) které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické, b) které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem.

Jak uvidíme níže, splňuje dům U Halánků body a i b. Jednak dokládá vývoj nákladnického měšťanského domu od středověku do 19. století a dále pak upomíná na rodinu Náprstkových a řadu dalších významných osobností veřejného života 19. století, jak jsme zmínili v úvodu. Povinnost péče o kulturní památku stanoví zákon takto: citace ze zákona 20/1987 Sb.: Ochrana a užívání kulturních památek §9 (1) Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Je-li kulturní památka ve státním vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní památku spravuje nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, a jejího nadřízeného orgánu vytvářet pro plnění uvedených povinností všechny potřebné předpoklady. (2) Povinnost pečovat o zachování kulturní památky, udržovat kulturní památku v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením má také ten, kdo kulturní památku užívá nebo ji má u sebe; povinnost nést náklady spojené s touto péčí o kulturní památku má však jen tehdy, jestliže to vyplývá z právního vztahu mezi ním a vlastníkem kulturní památky. (3) Organizace a občané, i když nejsou vlastníky kulturních památek, jsou povinni si počínat tak, aby nezpůsobili nepříznivé změny stavu kulturních památek nebo jejich prostředí a neohrožovali zachování a vhodné společenské uplatnění kulturních památek. (4) Vlastník, který kulturní památku převádí na jiného, někomu přenechá k dočasnému užívání nebo předá k provedení její obnovy (§ 14), nebo k jinému účelu, je povinen toho, na koho věc převádí nebo komu ji přenechává nebo předá, uvědomit, že věc je kulturní památkou.

-5§ 10 (1) Neplní-li vlastník kulturní památky povinnosti uvedené v § 9, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností po vyjádření odborné organizace státní památkové péče rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, a zároveň určí lhůtu, v níž je vlastník kulturní památky povinen tato opatření vykonat. Jde-li o národní kulturní památku, vydá toto rozhodnutí po vyjádření odborné organizace státní památkové péče krajský úřad v souladu s podmínkami, které pro zabezpečení ochrany národní kulturní památky stanovila vláda České republiky. (2) Rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, krajský úřad, též na žádost jejího vlastníka. (3) Podrobnosti o povinnostech vlastníků kulturních památek při jejich ochraně a užívání stanoví obecně závazný právní předpis.

Obecně závazným předpisem dle čl. 3 §10 je v současné době prováděcí vyhláška 66/1988 Sb., kde je uvedeno: citace z vyhlášky 66/1988 Sb.:

Ochrana a užívání kulturních památek (k § 9 a 10 zákona) §8 Vlastník kulturní památky je povinen se postarat o včasnou přípravu a řádné provedení všech prací a jiných opatření potřebných k zabezpečení péče o kulturní památku, zejména o zajištění: a) dobrého technického stavu a estetického vzhledu kulturní památky, b) vhodného a přiměřeného užívání kulturní památky, c) příznivého prostředí kulturní památky, popřípadě jejího přemístění na jiné vhodné místo, d) proti svévolnému poškozování, zničení nebo odcizení, nebo odcizení jejích odstranitelných součástí či příslušenství. (2) Organizace, která kulturní památku spravuje, nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, je dále povinna zajistit: a) neporušené uchování a účinné uplatnění uměleckých a kulturně historických hodnot kulturní památky, b) potřebné technické a jiné vybavení kulturní památky v souladu s její památkovou hodnotou, c) ochranu movitých kulturních památek po dobu trvání stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu a válečného stavu.

Je zřejmé, že v rámci Náprstkova muzea jsou velmi dobré teoretické předpoklady k naplnění zákonných předpisů. Dobrý technický stav (§8a) je samozřejmostí, vzhledem k tomu, že památka je využívána k účelu, který konstituoval ze značné části její památkovou podstatu, nevzniká problém ani zde. Můžeme tedy říci, že památka je využita velmi vhodně (§8b). Otázka zůstává v oblasti přiměřeného využívání (§8b), optimalizace užívání a možnosti změn míry využívání v budoucnu v rámci případného růstu nebo modernizace instituce v památce sídlící.

-6Také je otázkou, nakolik jsou příznivé praktické předpoklady k naplnění zmíněných předpisů, hlavně disponuje-li instituce dostatkem peněz, aby mohla o památku pečovat co nejlépe.

2.3 Urbanistický kontext Pokusme se začlenit dům U Halánků do kontextu v rámci urbanismu Betlémského náměstí. Jako výchozí pramen nám poslouží [1]. Za původní centrum, kolem kterého se Betlémské náměstí vytvářelo, považují autoři románský kostelík sv. Filipa a Jakuba, který stál na místě, dnes nezastavěném. Z Obr. č. 1 je patrné, jak jej lokalizuje V. V. Tomek [2]:

Obr. č. 1: Situace Betlémského náměstí ve středověku Vidíme, že Betlémské náměstí bylo tehdy méně prostornou a uspořádanou kompozicí než dnes. Kostel svatých Filipa a Jakuba stál v těsné blízkosti domu Sazamy komorníka, tzn. dnešního domu U Halánků. Celé náměstí mělo a má dodnes neuspořádaně radiální charakter, jehož radiály se protínají ve více bodech. V literatuře [1] jsou za hlavní místa průniku radiál pokládány jednak Betlémské náměstí a dále pak severní konec ulice Na Perštýně. Za zajímavou může být považována i blízkost ulice Karoliny Světlé, o které se předpokládá, že ve středověké Praze tvořila významnou dopravní tepnu směřující ke Svatohavelskému brodu. Autoři [1] se domnívají, že významnější mohla být původně východní část náměstí ústící do ulice Na Perštýně. Význam lokality poklesl po stavbě Havelského města, a proto gotická zástavba nebyla tak intenzivní. To je však spíše spekulace, protože dochovaných gotických

-7konstrukcí1 je nad úrovní terénu málo a celkově jsou změny parcelace a poloha jednotlivých gotických domů nejasné. Urbanisté předpokládají [1], že gotická zástavba Betlémského náměstí byla jednoposchoďová. Ke změně polohy centra oblasti došlo po výstavbě Betlémské kaple (1391) a následném zániku kostela sv. Filipa a Jakuba. V období renesance probíhaly v lokalitě stavební úpravy. Nejvíce jsou patrné asi v rámci domu U Halánků2, který se v té době stal velkým nákladnickým domem3. O přestavbě však patrně nejsou pramenné zprávy kromě dokladů o tom, že Krocín kupoval okolní domy a že cena domu U Halánků se v té době více než zdvojnásobila. O stavebních úpravách máme jen nepřímou zprávu4. Celkově lze konstatovat, že počet domovních celků se postupně zmenšoval a do dnešní podoby se ustálil v 17. století. V lokalitě se projevil také vliv baroka. Dům č. p. 258/I byl přestavěn a fasáda je připisována G. B. Aliprandimu5. V té době došlo i ke změnám podlažnosti budov (z jednoposchoďových na dvouposchoďové) a posunu uliční čáry. V období raného klasicismu dostal dům U Halánků svoji současnou podobu. Naopak nákladnický dům č.p. 290 byl rozdělen na tři celky (č.p. 290, 996 a 997). Významným datem je rok 1786, kdy byla zbourána Betlémská kaple. Jinak je v [1] klasicistní období hodnoceno jako akce, které byly „veskrze ovládány činžovním utilitarismem“ a „nevytvořily žádné dílo byť průměrné architektonické ceny“. Toto hodnocení si dovolíme označit za příliš příkré. Došlo k přestavbám v rámci zájmů a názorů doby, byla (jak připouštějí i autoři [1]) dodržena výšková hranice stanovená dříve. Vzniklé domy jsou kvalitními produkty dobového stavitelství, i když nikterak nevynikají. V klasicistním období vzniklo také Betlémské náměstí v rozloze, v jaké jej dnes známe. Faktem je, že pozdější výstavba 19. století byla vzhledem k výškovému uspořádání Betlémského náměstí značně převýšená, nevyjímaje novou budovu Náprstkova českého průmyslového muzea. Dále byl významným vznik spojky mezi Náprstkovou a Betlémskou ulicí, tedy ulice U Dobřanských, související patrně s dostavbou nové budovy NpM Osvaldem Polívkou na přelomu 19. a 20. století. Posledním významným zásahem v lokalitě byla rekonstrukce Betlémské kaple podle projektu Jaroslava Fragnera mezi lety 1950-1952. V rámci této rekonstrukce byly také sníženy okolní budovy, aby byla posílena dominance kaple v rámci prostoru Betlémského náměstí. Zajímavou dobovou odbočkou je názor autorů [1] na výstavbu 19. století: „Je nutno totiž vidět, že architektonická monstra 19. století, vzniklá ze spekulační horečky soukromokapitalistické, která se snažila využít stavebního pozemku do posledního metru a zakrývala už v době svého vzniku bídné světelné i dispoziční podmínky bytů, fasádami

-8s přemírou štukových ozdob, stárnou daleko rychleji než zástavba historická, vznikající v mnohem uvolněnější půdorysné situaci.“ Tolik citát z [1], který je zjevně poněkud jednostranně zaměřen. Výstavba 19. století samozřejmě nebyla ideální, jako by ideální nebyla ani výstavba 50. let, kdyby měla příležitost nahradit výstavbu starší. Nicméně v době urbanistického průzkumu byly v nedobrém stavu i domy starší a troufáme si říci, že v trendu konstantní neúdržby by docházelo ke stárnutí jakýchkoli budov a otázka rychlosti chátrání při neúdržbě by asi neměla být na pořadu dne památkářů. Řešení je proto možná vhodnější hledat v zachování stávajícího stavu a dlouhodobé údržbě a postupných opravách následků jejího zanedbání, než v razantní změně stávajících staveb a v experimentování, které většinou zvyšuje míru rizik. Problém novostaveb v analyzované lokalitě je víceméně pasé, protože jedinou volnou větší parcelou v okolí je dvůr domu U Halánků. O jeho zastavění a celkové přestavbě komplexu U Halánků se vedou úvahy již poměrně dlouhou dobu6, ale dosud k ní nedošlo. Těžko říci zda důvodem byly finanční zdroje, respektive efektivita jejich investice v porovnání s kvalitou a kvantitou získaného prostoru, památkové ohledy, či jiné důvody. Na závěr urbanistického exkursu si ukažme a okomentujme několik plánů lokality. Na Obr. č. 2 vidíme situaci k roku 1769. Všimněme si budov Kaple Betlémské, které byly zbořeny až roku 1786. Dále vidíme, že neexistovala ulice U Dobřanských a Betlémské náměstí bylo rozděleno blokem domů stojících naproti domu U Halánků. Dům U Halánků byl uzavřeným komplexem a můžeme zde vidět i malou zahradu mezi domem U Halánků a domem č. p. 267.

Obr. č. 2: Plán Prahy J. D. Hubera z roku 1769 (Archiv plánů NPÚ)

-9Dále máme (na Obr. č. 3) k dispozici plán z roku 1816. Vidíme, že Betlémská kaple již nestojí a ulice U Dobřanských stále není proražena. Dům U Halánků není již tak kompaktní jako na plánu J. D. Hubera, ale má vjezd do dvora a dvůr je částečně spojen s domem č. p. 268. Podotkněme, že dnešní ulice Náprstkova se toho času jmenovala Zlatá (Goldengasse). Malá zelená plocha zmíněná výše je stále zachována.

Obr. č. 3: Plán prahy z roku 1816 (Archiv plánů NPÚ)

Zajímavý je i Obr. č. 4. Jde o zaměření pozemku, pro Náprstkovo České průmyslové muzeum z roku 1873. Kvůli zachování čitelnosti popisů není plán zorientován správně ke světovým stranám. Kromě toho, že plán ukazuje rozsah komplexu U Halánků v době, kdy je muzeum založeno díky odkazu Anny Fingerhutové7, je zajímavý i jménem svého zhotovitele. Je jím Alois Studnička, Náprstkův spolupracovník, bratr významného matematika Františka Josefa Studničky a učitel matematiky, fyziky a zeměměřičství. Cílem plánu je patrně určit pro potřeby nově zakládaného muzea rozsah pozemků, v jejichž rámci bude uvažováno o stavbě nové budovy. Vidíme, že z původního bloku, který dříve takřka odděloval dům U Halánků od Betlémského náměstí, zbyl v té době jen dům č. p. 252. Tento dům můžeme vidět na fotografii z Fotoarchivu NPU (Obr. č. 5)

- 10 -

Obr. č. 4: Pozemek komplexu U Halánků v roce 1873 (originál je ve sbírkách Národního muzea - Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, archiv V.N. 150/2a)

Obr. č. 5: Pohled na dům č. p. 252 (Fotoarchiv NPU N008094, nedatováno, fotograf Schulz)

- 11 Abychom si upřesnili představu o situaci koncem 19. st., použijeme ještě Hurtigův plán z roku 1891 (Obr. č. 6). Vidíme, že již stojí budova od Bauma a Mőnzbergera, která těsně sousedí s domem č. p. 271, s jehož majiteli vedl Vojta Náprstek během stavby spor o zastínění. Tento spor nám dává smysl teprve tehdy, uvědomíme-li si, že ulice U Dobřanských ještě neexistovala. Tím se také vysvětlují statické problémy se sousedním domem při hloubení základů (viz dále).

Obr. č. 6: Výřez z Hurtigova Polohopisného plánu Starého města, Dolejšího Nového města a Josefova 1891 [18]

Nyní si ukažme situační plán pozemku 299/4 se zakresleným vytyčením ulice U Dobřanských (Obr. č. 7). Proražení nové ulice patrně souviselo s dostavbou O. Polívky z roku 1899. Soudíme tak mj. i z faktu, že původní Zlatá ulice nese již název Náprstkova a přístavbu by bez této úpravy uliční čáry nebylo možno realizovat. Je také vidět, že byl snesen dům č. p. 268 a pro muzeum zakoupen pozemek pro přístavbu (označen písmeny abcde). Jinak se dispozice komplexu U Halánků nemění. Dům č. p. 252 zmíněný výše je zde stále patrný.

- 12 -

Obr. č. 7: Situační plán se zachycením plánované ulice U Dobřanských s plánovanými pozemkovými změnami (originál je ve sbírkách Národního muzea - Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, archiv V.N. 150/53)

Na katastrální mapě z roku 1922 (Obr. č. 8) je již ulice U Dobřanských zobrazena. Vidíme zde již muzeum s „novou budovou“ od architektů Bauma a Mőnzbergera z let 18851886 (hrubá stavba) a přístavbou od O. Polívky z roku 1899. Poněkud nejasná je situace na rohu ulic U Dobřanských a Betlémská. Vidíme též, že zmizel dům č. p. 252.

- 13 -

Obr. č. 8: Katastrální mapa z roku 1922 (Archiv plánů NPÚ)

Nyní si prohlédněme katastrální mapu z roku 1946 (Obr. č. 9). Zde vidíme situaci vně komplexu U Halánků prakticky stejnou jako dnes. Ulice U Dobřanských je již hotova, je otevřen pohled do Betlémského náměstí a na rohu ulic Betlémská a U Dobřanských je malá zahrádka.

Obr. č. 9: Katastrální mapa z roku 1946 (Archiv plánů NPÚ)

V současnosti vypadá katastrální mapa takto (Obr. č. 10). Na vnější hranici zkoumaného komplexu se nic nemění, všimněme si ale zvětšení dvora ubouráním jednoho z křídel domu č. p. 269, patrně v roce 1948.

- 14 -

Obr. č. 10: Současná katastrální mapa (ČÚZK)

Prohlédněme si nyní celou dnešní situaci na Obr. č. 11. Vidíme jednak stávající zastavěnost v půdorysu, polohu ulic Betlémská, Náprstkova a U Dobřanských, polohu Betlémské kaple a uzavření západní části Betlémského náměstí domem U Halánků. Také je jasně vidět rozhraní budovy z let 1885-1886 a dostavby z roku 1899.

Obr. č. 11: Letecký snímek Betlémského náměstí [6]

- 15 2.4 Vývoj budov NpM

2.4.1 Od středověku do zakoupení Náprstkovou rodinou

Vývoj domu U Halánků je poměrně složitý. Původně zde nestál pouze jeden dům s dvorem, jak je tomu dnes, ale zhruba čtyři domy menší. Tento počet určili odborníci [3] dle situace současných sklepů a listinných dokladů o vlastnictví domů v dané lokalitě. Domy jsou poprvé doloženy po roce 1400. Na Obr. č. 12 vidíme 4 domy doložené v místě dnešního domu U Halánků a dům pátý (proškrtnuto), který k městišti mohl patřit také.

Obr. č. 12: Čtyři až pět původních domů v místě dnešního domu U Halánků, vyznačeno do plánu V. V. Tomka Na Obr. č. 12 vidíme očíslované domy pro přehlednost dalšího popisu. Vývojem jednotlivých domů se budeme krátce zabývat. První z domů, který dle [2] stál v severovýchodní části dnešního domu U Halánků, patřil komorníku Sezimovi (nebo Sazimovi, případně Sazamovi) z Hořešovic, který byl písařem desek Království českého. Na Obr. č. 13 je dům označen číslem 1. Roku 1411 přikoupil Sezima ještě další dům, označený zde číslem 3. Ten byl původně (1402) v majetku Jiřího Ruka (nebo Rusa), později v majetku Mikuláše, plebána od sv. Linharta. Poloha Sezimova domu je roku 1419 v jeho závěti popsána jako „na rozcestí za Betlémem“. Dům, označený na Obr. č. 13 číslem 2, byl od roku 1402 v majetku kléru. Původně patřil kněžím Frenclinu a Konrádovi, později (1410) mistru špitálu křižovníků. Křižovníci prodali dům téhož roku Ondřeji tandléři a roku 1411 jej Ondřej prodal za 22 kop panně Swatochně ze Svídníku. Té patřil ještě roku 1419. Roku 1424 však již patřil panně Anně, šlojířnici z Hradce Králové.

- 16 Pod číslem 4 na Obr. č. 13 nalezneme dům, uváděný dle V. V. Tomka od roku 1409 jako majetek Gredly, vdovy Matoušovy. Je možné, že domy č. 3 a 4 zaměňujeme, oba jsou totiž lokalizovány „proti domu Velislava Sladovníka“, což je č. p. 262. Tento dům je značně široký, takže domy proti němu mohou být dva (č. 3 a č. 4) až tři (připočítáme-li část domu Sezimy komorníka). Domy rozlišujeme podle toho, že pokládáme za logičtější, že Sezima přikoupil roku 1411 dům, označený číslem 3, který sousedil s jeho vlastním domem. Vraťme se však k domu č. 4. Jako majitelka je roku 1412 zmiňována Margareta Gredla, která je patrně totožná s Gredlou z roku 1409. Dalšími známými vlastníky byli sirotci po Bernardu Kotkovi. Způsob, jakým nabyli vlastnických práv, ale znám není. Od jejich poručníka koupil dům roku 1417 Jan Bechyně, podkomoří Království českého. V době husitských válek přešel dům na obec, která jej následně prodala Jakubu z Jičína, mydláři. Ze středověké situace jsme nezmínili ještě domek vyznačený proškrtnutím. Ten patřil roku 1412 ševci Mikuláši, zvanému Ptáček. Tentýž držel dům ještě v letech 1429 a 1433.

Obr. č. 13: Rozlišení jednotlivých domů ve středověku vyznačené do plánu V. V. Tomka

Vidíme, že situace v místech dnešního komplexu U Halánků, byla před vypuknutím husitských válek velmi složitá. Podrobněji je znám dlaší vývoj Sezimova domu, který stál na místě větší části dnešního domu U Halánků (kromě křídla do Betlémské ulice). Sezima odkázal dům své manželce Ludmile. Následně je dům v majetku dětí Jana apatykáře Janka a Marty. Ti jej pak (r. 1439) společně s domem U Kokotů odevzdali Janu Rečkovi z Ledče. Jan Reček měl domy po jejich smrti rozdělit mezi přátele, příbuzné a chudé. Rečkův odkaz r roku 1439 rozděluje Sezimův dům na třetiny mezi pannu Mandu, Markétu kloboučnici a paní Barboru s dcerou. Dále byl na dům vázán plat ke světlu do lampy před Tělo Boží u sv. Jiljí. Roku 1440 se majitelkami staly zmíněné Barbora, Manda a Markéta. Již roku 1443 dům

- 17 koupil Fridrich od Jednorožce (patrně míněn dům U Jednorožce na Staroměstském náměstí 20). Roku 1444 prodal Fridrich dům Martinovi z Jihlavy. Roku 1446 koupil dům sladovník Pavel. Od roku 1448 náležel dům povozníku Petříkovi a roku 1457 jej koupil sladovník Havel Labuť. I když byli mezi majiteli sladovníci, zůstává otázkou, zda šlo o dům nákladnický. Pochybnosti vzbuzuje zvláště cena domu (od 32 do 36 kop8). Roku 1481 prodala vdova po Havlu Labuťovi dům písaři Jakšovi a jeho ženě Dorotě. Cena domu se zdvojnásobila (72 kop), což by mohlo znamenat buď rozsáhlejší stavební úpravy, nebo počátek nákladnictví. Jakeš zde vlastnil dva domy, jednak dům Sezimovský a dále pak dům U Černé zahrádky. Oba odkázal roku 1483 dětem a manželce Dorotě. Roku 1486 prodala Dorota Sezimovský dům povozníku Klementu Miláčkovi (za 75 kop). Dům U Černé zahrádky zdědila Dorotina neprovdaná dcera Anna. Klement Miláček svůj dům zastavil roku 1495 za 100 kop a roku 1496 koupil dům Jan Piškora ze Žatce pro svého syna Jiříka. Roku 1499 připadl dům Jiřímu Řešetákovi, manželu vdovy po zmíněném Jíříkovi. Roku 1511 dům vyženil Vít Hatiapatia, povoláním sladovník a majitel jiného domu v Betlémské ulici, který koupil od Doroty zvané „Z černé zahrádky“, tedy již zmíněné manželky písaře Jakše. Hatiapatia postoupil jeden ze svých domů roku 1514 Václavu Součkovi a druhý (patrně Sezimovský) roku 1521 sladovníku Jiříkovi a jeho manželce. Jiřík přikoupil část domu od burjana Haléře z Olšan, dům přestavěl a dle záznamů také „sousedem opatřil“. Po Jiříkově smrti prodaly jeho dcery Anna a Lidmila roku 1567 dům Václavu Krocínovi z Drahobejle za 265 kop (Jiříkovy přestavby byly asi poměrně významné). Téhož roku přikoupil Krocín ještě dům v Betlémské ulici od Havla Myšky a další dům roku 1589 od Václava Tichého. Patrně pak své domy přestavoval a upravoval (viz. poznámka 4). Do souvislosti s úpravami je dávána i deska s letopočtem 1591 a iniciálami Václava staršího Krocína z Drahobejle (viz Obr. č. 14 a 15).

- 18 -

Obr. č. 14: Deska s datací (1591) iniciálami a erbem Václava staršího Krocína z Drahobejle. Iniciály WA. ST.KRO.ZDRA P. jsou vepsány ve stuze v horní části.

Obr. č. 15: Starší umístění desky na fotografii z Fotoarchivu NPÚ (N007238, nedatováno, Koupil-Koula). Dnes je deska na pavlači po pravé straně vchodu do knihovny.

Václav starší Krocín z Drahobejle zemřel roku 1605. Majetek pak patrně spravovali jeho synové Václav mladší a Jan Kryštof. Zemřeli patrně krátce po svém otci a majetek zadlužili. Roku 1610 koupil dům úředník v Ungeltě Pavel Kuttnauer ze Sonnenštejna. Kupní

- 19 cena 2500 kop svědčí o rozšíření domu a nákladné přestavbě. Pavel Kuttnauer opustil Čechy po bitvě na Bílé Hoře a roku 1621 byl v nepřítomnosti odsouzen k smrti a jeho majetek (několik domů na Starém městě) konfiskován. Jeho manželka Ester zůstala v Čechách a patrně se jí povedlo část majetku zachránit. Poté, co Pavel Kuttnauer v exilu zemřel, provdala se podruhé za Šimona Krumlovského. Dům prodala roku 1628 Philibertu Emanuelu de Bois. Kupní cena byla 4000 zlatých, z čehož mělo být 2086 vyplaceno Esteře a 1913 mělo být odvedeno do Renthausu. Z této částky bylo Philibertu roku 1629 sleveno 400 kop míšeňských. Ještě roku 1637 nebylo vyrovnání zmíněných závazků jasné. Mezitím patrně na domě vázly další závazky, protože na správě domu se podílel i plnomocník vdovy a sirotků Weynygkovských (dlužná suma činila 712 kop míšeňských). Roku 1640 prodal Philibert de Bois dům Kryštofu Turkovi z Rozenthalu za 3250 zlatých rýnských. Kryštof Turek přikoupil od Zuzany Čáslavské sousední dům U Červených zvonů. Vznikl tak velký nákladnický dům se sladovnou, hvozdem a humnem9. Roku 1676 koupil dům za 3300 zlatých rýnských Jan Halánek z Jičína s manželkou (odtud název U Halánků). Po smrti Jana Halánka, se jeho choť Dorota podruhé provdala za Václava Zatočila z Lıvenburku. Jan František Haniš, manžel jedné z Dorotiných dcer, koupil dům roku 1697 za 5000 zlatých rýnských. Dům fungoval tehdy jako pivovar a vinopalna. Dle seznamů Královské Berně zemské je dům v jeho majetku ještě v letech 1702, 1710 a 1714. Po Hanišově smrti zdědila dům nejprve jeho choť Terezie, dále dcera Marie Anna a posléze syn Jan Václav za dům zaplatil 5300 zl. Ve Vizitačních tabellách z roku 1726 je dům velmi podrobně popsán. Byl jednopatrový, kamenný, v přízemí měl komoru, kvelb, šenk, sušírnu, hvozdírnu, kropírnu a sladovnu, čtyři spilky10, domek k pálení kořalky, dva dvory, stáj pro čtyři koně, komoru na postroje, studnu, kašnu tři sklepy a kuželník. V prvním patře bylo směrem do ulice osm pokojů, směrem do dvora kvelb, kuchyň, dvě předsíně a dvě komory. Po smrti Jana Václava Haniše dům patrně přešel na jeho děti (Jana Františka, Ignáce, Antonína Františka a Josefínu), spravovala jej však Marie Anna Heinischová z Greifenthalu (patrně nějaká příbuzná žijící v Praze). Roku 1780 prodal Jan František Haniš dům za 9000 zlatých Antonínu Langvarovi a jeho choti Barboře. Roku 1816 byl dům ve vlastnictví Barbory Langvarové a je popisován následovně: V přízemí byly prostory potřebné pro nákladnickou živnost, dvě šenkovní světnice, kvelb, zahrádka, stáj pro dva koně a prostory pro pálení kořalky. V prvním patře byly celkem čtyři byty. První byl třípokojový s kuchyní dvěma komorami a spižírnou, druhý dvoupokojový s kuchyní, třetí dvoupokojový s kuchyní (označen jako vojenský byt) a čtvrtý dvoupokojový s kuchyní spižírnou a komorou.

- 20 Roku 1822 koupila za 25 000 zlatých dům Anna Píchová. Roku 1826 jej prodala Josefu Smetanovi za 26 000 zlatých. Josef Smetana prodal následujícího roku dům Antonínu Fingerhutovi a jeho manželce Anně. Vidíme, že vývoj vlastnických vztahů byl velmi složitý, neboť nemovitosti byly užívány spíše pro krátkodobé a střednědobé investice. Majitelé se tedy poměrně rychle střídali a patrně většina z nich dům nějak upravovala. Vzhledem k tomu, že Náprstkovi do vlastního domu U Halánků (č. p. 269/1) výrazněji architektonicky nezasahovali, shrneme si nyní hlavní vývojové etapy stavby a jejich výsledek. Původně zde stálo 4 až pět gotických domů. Na dnešní situaci sklepů můžeme rozeznat tři celky (viz Obr. č. 16). Dále bylo podsklepeno severovýchodní křídlo domu (do Náprstkovy ulice). Sklepy byly při snesení křídla (zřejmě roku 1948) zasypány. Středověké zdivo lze pak najít v jižním křídle přízemí (do ulice Betlémské). Za významnou se obvykle pokládá renesanční přestavba Krocínovská. Za renesanční je pokládána i dispozice přízemí s průjezdem z Betlémského náměstí, dispozice loggie a většina kleneb přízemí. Barokních konstrukcí v objektu není mnoho, a pokud jsou, tak měnily spíše dispozici, než podobu celé stavby. Fasády a mansardová střecha jsou raně klasicistní.

Obr. č. 16: Sklepy domu U Halánků (převzato ze [3])

- 21 2.4.2 Budovy v majetku Náprstkových

Jak je zmíněno výše, manželé Fingerhutovi zakoupili dům U Halánků roku 1828. V té době byly Vojtovi Náprstkovi dva roky. Jeho rodným domem byl dům U Šturmů na Uhelném trhu. Roku 1832 zemřel Vojtův otec Antonín a budovy i rodinný podnik od té doby spravovala matka Anna. Tu zaměstnávalo patrně vedení podniku natolik, že neměla kdy na rozsáhlejší stavební úpravy a proto se případné změny týkaly spíše provozu. Jisté stavební úpravy probíhaly sice roku 1835, autoru této práce však nejsou podrobněji známy. Vojta pak neměl na přestavby rodného domu ve svém mládí čas, protože studoval a organizoval politický a vědecký život, načež roku 1848 odešel do Ameriky, kde se zdržel 10 let. Jeho bratr Ferdinand, moderní podnikatel, který udržoval kontakty se zahraničím, mezitím vedl obchod spolu s matkou a později už provozoval podnik svůj, Černý pivovar na Karlově náměstí, takže patrně také nepomýšlel na výrazné stavební úpravy domu U Halánků. Prostor pro další významnou stavební etapu se otevřel až roku 1873, kdy zemřela Anna Fingerhutová a v rámci svého odkazu zanechala Vojtovi dům U Halánků a dům U Černého orla11, aby mohl založit plánované muzeum. Vojtův bratr Ferdinand Fingerhut zdědil Černý pivovar, jehož cena se díky investicím z předchozích let prakticky zdvojnásobila na 80 000 zlatých. Roku 1874 podal Vojta Náprstek žádost o stavební povolení. Zastavěna měla být severozápadní část parcely sousedící tehdy na západní straně s domem č. p. 271 (je nutno si uvědomit, že ještě neexistovala ulice U Dobřanských). Nastaly ale problémy s uliční čárou a došlo k rekursu k ministerstvu vnitra. Dne 17. dubna roku 1876 byl slavnostně položen základní kámen muzea. Tato volba nebyla náhodná, šlo o den Náprstkových 50. narozenin. Nicméně s přípravami stavby se začalo až roku 1877, kdy stavitel B. Tesař vypracoval plány a předal je Náprstkovi. Následně byly podány tři nabídky realizačních firem. První z nabídek podal Jan Dobr, druhou konsorcium Fr. Havel-Theodor Schınbach-Jos. Linhart a třetí Josef Knapp. Nabízeny byly jednotkové ceny stavebních konstrukcí dle projektové dokumentace stavitele Tesaře. Díky tomu poměrně přesně známe nosné konstrukce stavby i relace jednotkových cen (Archiv. V.N. 16/1). Základy měl tvořit „beton z dobře hašeného branického vápna, z říčního písku, z ostrých kousků rozbitého tvrdého kamene“. Betonovalo se po 15 cm vrstvách a zhutnění mělo být provedeno dusáním. K betonáži byly používány „skříně s pohyblivým dnem“. Na tom je vidět, že tehdejší stavitelé měli značné empirické zkušenosti s technologií betonu12. Jednak chápali, že vhodnější je ostrohranné kamenivo (tedy kamenivo drcené), dále si

- 22 uvědomovali nutnost optimalizace zrnitosti plniva (použití písku i štěrku), chápali, že zhutnění větších vrstev betonu by mohlo být problematické a věděli, že pád betonu z výšky při betonáži nevhodně ovlivňuje homogenitu směsi. Cena jednoho metru krychlového takového betonu se pohybovala od 8 zl. 60 kr. do 10 zl. Základové zdivo mělo být z tvrdšího druhu strahovského kamene (pískovec) na maltu ze staroměstského vápna a říčního písku v poměru 1:3. Cena metru krychlového zdiva byla od 4 zl. 60 kr. do 5 zl. Ve sklepě pak mělo být smíšené zdivo ze strahovského kamene a cihel. Cihelné zdivo nadzemních podlaží mělo být na maltu ze staroměstského vápna a říčního písku s jemnou omítkou a dvojím bílením (7 zl. - 9 zl. 97 kr. za 1 m³). Stropy měly být tvořeny cihelným klenutím na staroměstské vápno. Patrně je míněno klenutí do válcovaných ocelových nosníků, které bylo v té době obvyklé. Obvyklé ovšem nebylo použití tohoto typu nosné konstrukce ve vyšších nadzemních podlažích, kde byly častější trámové stropy a trámové stropy s podhledem na rákosníky. Stavitelé si zde patrně uvědomovali, že jako muzeum bude budova vystavena většímu zatížení od exponátů a shromažďování osob a snažili se to řešit zmíněným opatřením. Také, dle technické zprávy (Archiv V.N. 16/1) pokládali řešení za vhodné i proto, že na ocelové nosníky by bylo možné umístit v případě potřeby příčky, čímž by vzrostla variabilita prostoru. Lze tedy konstatovat, že technicky byla stavba připravena roku 1877 a její zhotovení neměl být z hlediska technického žádný problém. Došlo ale patrně k průtahům administrativním. Roku 1880 (23.6.) vyzývá pražský magistrát Vojtu Náprstka ke splnění podmínky uložené při schválení rekursu proti poloze stavební čáry, to znamená ke knihovnímu zajištění stavební plochy pro účely průmyslového muzea. Výzva magistrátu se odvolává na výnos ministerstva ze dne 3. června roku 1880. Dne 27. 10. téhož roku je vydáno stavební povolení, které podrobně popisuje novou budovu a mj. stanoví, že budova nebude mít sklepy a stropy budou zaklenuty do železných nosníků. Stavební povolení také přesně stanoví počet oken. V rámci stavebního řízení však vznikl další problém. Majitelé sousedního domu (č. p. 271/I) sourozenci Medáčkovi, zastupovaní poručníky Janem Zvolským a Rozinou Heppnerovou, se stavbou nesouhlasili z důvodu zastínění oken. Vojta Náprstek na to namítal, že na zmíněné straně domu jsou pouze živnosti a že toto omezení stavební zákon nezná. Stavební povolení pak bylo vydáno a majitelům sousedního domu bylo nařízeno přeložit střechy za účelem odvodu dešťové vody na vlastní pozemek. Sousedský spor tedy Vojta Náprstek vyhrál, ale stavba nezačínala. Co ji zdrželo, neumíme zatím říci, faktem ale je, že roku 1885 se konalo nové nabídkové řízení. Tentokrát

- 23 se ho zúčastnili stavitelé Bureš, Kindl a konsorcium Gregor-Tereba. Výběrové řízení parně již vedl architekt Baum a výpočet a porovnání cen provedl stavitel Dobr. Dne 25. srpna 1885 byl schválen a podepsán rozpočet stavitele Kindla. Rozpočet obsahuje dvě varianty. První varianta počítá s klenutými stropy a cena je celkem 76 686 zl. 52 kr., druhá varianta předpokládá stropy „rákosové“ (míněno trámové s rákosovým podhledem) a cena této varianty je 64 207 zl. 27 kr. Přiložen je také rozpočet na zřízení ústředního topení a ventilace od firmy Noback a Fritze Praha-Bubny. Cena ústředního topení je 4910 zl. Je zřejmé, že tyto sumy nemohly být pro Vojtu Náprstka akceptovatelné. Jeho majetek v nemovitostech činil roku 1873 zhruba 80 000 zl., takže i kdybychom připočetli majetek finanční a výnosy za ca 10 let tak je pravděpodobné, že takováto stavba by Náprstka finančne vyčerpala. Jediným řešením bylo snížení nákladů na stavbu. Byl proto vypracován snížený rozpočet, který cenu stavby vyčíslil na 55 070 zl 107 kr. Úspory bylo dosaženo hlavně změnou konstrukčního systému stropů (klenutých za trámové). Dne 2. září 1885 bylo vydáno nové stavební povolení (patrně kvůli změně systému vodorovných konstrukcí budovy). Problémem v rámci stavebního řízení byl fakt, že sousední dům č. p. 271/I měl v té době 5 spolumajitelů. Z nich se ke stavbě vyjádřil ve stanovené lhůtě Ant. Klinger s tím, že proti stavbě nic nenamítá. Majitelům č. p. 271 bylo opět uloženo přeložit střechy a také opravit východní zeď, protože „jest chatrna“. Stavba patrně konečně začala, ale již 24. září je svolána stavební komise, protože dům č. p. 271 „hrozí spadnutím“. Dne 30. září se komise sešla a usoudila, že situace nevznikla vinou stavby (hloubení základů vedle sousední zdi), ale tím, že zeď sousedního domu byla ve špatném stavu. Majitelům sousedního domu jsou proto uložena opatření. Jednak vyklidit ohrožené části domu, dále pak snést klenby, hraniční zeď a nárožní pilíř a vyzdít je znovu. Při tom měla být hraniční zeď posunuta o cca 35 cm tak, aby stála na pozemku majitele. Vojta Náprstek podal dokonce návrh na zbourání sousedního domu. Zeď byla posléze ohledána soudními znalci. Jak celý spor dopadl však přesně nevíme, protože v archivu V. N. je pouze účet za soudně znalecký posudek. Pak už stavba patrně pokračovala bez překážek, stavitel Kindl vystavoval účty, které kontrolovali architekti Baum a Mőnzberger a konečně 17. dubna 1886 bylo „dosaženo rovnosti“, tedy dokončena hrubá stavba. Další technickou zajímavostí je fakt, že Vojta Náprstek nechal muzeum plynofikovat. Rozpočet na zřízení plynovodu činil tehdy 754 zl. a 24 kr. Toto rozhodnutí by nás asi nemělo překvapit, protože Vojta Náprstek byl velmi příznivě nakloněn všem technickým novinkám a mj. byl jedním z propagátorů svícení plynem.

- 24 Dokončovací práce, zařizování muzea a stěhování trvaly až do roku 1889. Již roku 1888 se vynořuje můra, která pronásleduje Náprstkovo muzeum ve všech podobách od jeho vzniku až do současnosti a tou je nedostatek prostoru. Na to upozorňuje i Jan Neruda v jednom ze svých fejetonů. Celkem správně poukazuje na to, že vzhledem k tomu, že jde o investici jednotlivce, nemůže Vojta Náprstek při nejlepší vůli a největších obětech zajistit fungování a rozšiřování takové instituce ze svých prostředků. Do smrti Vojty Náprstka roku 1894 pak k žádným dalším výrazným úpravám nedochází. Po Náprstkově smrti je založena nadace spravovaná kuratoriem, které se snaží problémy provozu a růstu instituce při stagnaci zdrojů řešit (viz dále).

2.4.3 Budovy od smrti Vojty Náprstka do pozemštění muzea

Dne 2. září 1894 zemřel Vojta Náprstek. Z jeho odkazu byla založena Nadace českého průmyslového muzea, kterou řídilo kuratorium v čele s pražským primátorem (podrobněji viz níže). Pro potřeby analýzy správy budov a stavební činnosti si zrekapitulujeme majetek nadace. Byl to jednak komplex U Halánků (s domy č. p. 269/I a č.p. 270/I) a dále pak dům U Černého orla (č. p. 1072/II) v celkové ceně zhruba 80 000 zl. Na hotovosti měla nadace v době svého vzniku 16 000 zl. To byl ve své době majetek jistě nemalý, nicméně je třeba vzít v úvahu, že instituce měla ambiciózní cíle a také stála před nutností řešit nedostačující prostorové podmínky. Financování nadace fungovalo tak, že komplex U Halánků měl sloužit účelům muzea, Dům U Černého orla byl pronajat a kapitál uložen ve spořitelně. Výnosy z majetku pak měly finančně zajistit Josefu Náprstkovou a provoz muzea. Již od roku 1897 končilo však hospodaření nadace schodkem, který většinou hradila Josefa Náprstková. Schodek činil roku 1897 416 zlatých, postupně se však zvyšoval na 1975zl.30hal. roku 1900 a roku 1901 dosáhl 3544 zl. Nadace nedostávala státní subvence, protože nebyla pokládána za veřejnou instituci (byla považována za soukromou nadaci), dostávala však dary od některých firem a institucí (např. Pražská paroplavba, Obč. záložna pražská, Živnostenská komora). Zisky plynuly také z pronájmů prostor v budovách nadace a akvizice byly získávány pomocí darů, nebo za výhodné ceny. I přes tíživou finanční situaci kuratorium chápalo, že pro chod muzea je nezbytné zvětšit prostor komplexu U Halánků. Roku 1898 byl proto zakoupen od Eduarda Rechziegla stavební pozemek (viz Obr. č. 7), přiléhající k západní straně k nové budově muzea. Peníze na nákup pozemku zapůjčila pražská obec. Byl přeřešen urbanismus okolí nové budovy a zřízena

- 25 ulice U Dobřanských. Projekt nové budovy vypracoval Osvald Polívka a finance na stavbu (90 000 korun) byly získány formou hypotéky na budovy muzea. Stavbu prováděl stavitel Materna a dokončena byla 21. prosince roku 1901. Přístavba byla podsklepena a obsahovala 8 výstavních sálů. Její celková cena byla 88 507 K 66 hal. Dva sály v přízemí byly roku 1903 pronajaty c.k. Státní průmyslové škole a sídlilo zde až do roku 1913 oddělení vodních staveb. O možných stavebních úpravách a přestavbách se uvažovalo dále, jak o tom svědčí např. návrh Klenky z Vlastimilu z roku 1910 (viz Obr. č. 17). Je velmi pravděpodobné, že se naprosto vážně uvažovalo o snesení domu U Halánků a jeho nahrazení jinou budovou (což by z hlediska prostorového zisku bylo asi nejvýhodnější). Také bylo uvažováno o spojení muzea s městskou knihovnou v jedné nové budově na místě komplexu U Halánků.

Obr. č. 17: Návrh Klenky z Vlastimilu na přestavbu Náprstkova Muzea (originál je ve sbírkách Národního muzea - Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, archiv V.N. 150/8)

Do jaké míry byly tyto návrhy reálné, nejsme s to posoudit, faktem ale je, že roku 1912 byl prodán dům U Černého orla za 300 000 korun. Kuratorium tedy patrně počítalo jednak s doplacením hypotéky na budovy muzea a snad také s většími investicemi do budov. Roku 1913 činil majetek nadace 387 084 K 31 hal. Veškeré snahy v tomto směru přerušila první světová válka. Zajímavé je, že se kuratorium v té době zdráhalo do stávajících budov investovat a pokud tak činilo, tak jedině na nařízení úřadů. To by nasvědčovalo domněnce, že myšlenka na výstavbu nového komplexu budov, který by nahradil část budov stávajících, byla stále živá.

- 26 Nicméně po válce patrně ztratily finanční rezervy nadace část své ceny, náklady nadace na provoz a mzdy stále rostly a zvyšovaly se patrně i náklady na údržbu. O tom, že technický stav budov nebyl ideální, nejlépe svědčí události roku 1919. Tehdy se jednak objevily trhliny v klenbách nad „závodem p. Nováka“ v domě U Halánků (patrně v severovýchodní části křídla do Betlémského náměstí), což bylo řešeno novým vyspárováním kleneb a sledováním rozvoje trhlin. Dále zatékalo do bytu ředitele (J. L. Kottner) a v nové budově došlo k přetížení stropů, což byla asi nejvážnější závada. Muzeum bylo uzavřeno pro veřejnost a statickým přepočtem stropů a návrhem řešení byl pověřen stavitel Josef Balabán. Ten prozkoumal prohnutý strop ve 2. patře a konstatoval, že se jedná o jednoduchý trámový strop se zásypem a že tento strop byl přetížen. Navrhl následně čtyři varianty řešení. První variantou bylo podepření stropu novými sloupy. Druhou pak vyvěšení konstrukce do krovu budovy. Třetí variantou bylo zhotovení nových betonových trámů podpírajících strop. Čtvrtá varianta spočívala v zesílení stávající nosné konstrukce stropu a to buď dřevěnými příložkami, nebo železnými nosníky. Tato varianta počítala i s odlehčením stropu odstraněním části zásypu, což by však, jak konstatoval stavitel Balabán, zhoršilo požárně bezpečnostní vlastnosti konstrukce. Závěrem bylo zhruba to, že konstrukce ani po rekonstrukci patrně nebude s to vyhovět dobovým normám pro zatížení podobných provozů. Navržený rozpočet na rekonstrukci dosáhl výše 29 501K 80 hal. Pro zajímavost dodejme, že nejtěžší vitrína stála uprostřed místnosti a vážila 270 kg. Ze zmíněných příkladů vidíme, že kuratorium při vší snaze nebylo schopno sehnat dostatek peněz k dlouhodobému zajištění kvalitní technické funkce a rozvoje Náprstkova muzea. Tuto situaci, která postihla v té době i jiná nadační nebo spolková muzea, si členové kuratoria uvědomovali a to patrně dalo podnět k úvahám o pozemštění muzea. Jednání o pozemštění muzea byla vedena mezi lety 1922-1932. V tomto období bylo patrně kuratorium příliš zaměstnáno administrativou pozemštění a jejím sladěním s pravidly nadace Náprstkova českého průmyslového muzea a snahami o zachování identity instituce, že nebylo kdy na významnější stavební akce.

2.4.4 Budovy od pozemštění muzea do současnosti

Po pozemštění muzea, k němuž došlo roku 1932 je autorovi této stati stavební vývoj komplexu U Halánků spíše nejasný. Faktem je, že vzhledem k hospodářské situaci nebyla třicátá léta ideální dobou na významnější stavební podniky. Stejně tak výstavba komplexu stagnovala v době války. Nicméně po roce 1945 došlo k novým úvahám stavebních změnách

- 27 komplexu U Halánků. Dochován je návrh architekta M. Schneiberga-Hory z roku 1946. Ten navrhuje snesení severního křídla domu U Halánků a velmi výraznou přestavbu nové budovy muzea (č. p. 270). Na místě sneseného křídla měl být zřízen nový monumentální vstup do muzea (z Náprstkovy ulice). V prvním nadzemním podlaží dvorního křídla měl vzniknout vestibul a výstavní sál zasahující do druhého nadzemního podlaží. V druhém nadzemním podlaží byla navržena galerie propojená s bývalým prostorem č. p. 270 a malý výstavní sál. Ve třetím nadzemním podlaží byly umístěny vědecké pracovny. Ve sklepě dvorního křídla měl vzniknout přednáškový sál a zázemí pro technické zařízení budovy, dílny a šatna. Z letmého pohledu na projekt v prostoru č. p. 270 je zřejmé, že by sice byl zachován původní půdorys nicméně díky požadavku velkých rozpětí vodorovné nosné konstrukce v přízemí by bylo nutné prakticky vystavět novou budovu. V jejím prvním podzemním podlaží byly navrženy technické prostory, v prvním nadzemním podlaží velký sál pro stálou expozici, ve druhém nadzemním podlaží prostory pro stálou expozici a ve třetím a čtvrtém nadzemním podlaží pracovny a depozitáře. Prostor na parcele číslo 206 měl být také zastavěn a předpokládalo se využití pro skladování knih a jeden služební byt. Výška zástavby měla dosahovat do čtvrtého nadzemního podlaží. Využití prostor ve výšce půdy původní budovy od architektů Bauma a Mőnzbergera mělo být zajištěno zřízením ploché střechy. Princip navrhované přestavby je patrný na Obr. č. 18 až 20.

Obr. č. 18: Pohled na nově navrhovaný vstup z Náprstkovy ulice a novou budovu v místě č. p. 270. (Archiv plánů NPÚ)

- 28 -

Obr. č. 19: Pohled z Betlémského náměstí (Archiv plánů NPÚ)

Obr. č. 20: Schéma situace. Oranžově jsou vyznačeny nově navrhované budovy. (Archiv plánů NPÚ)

Proč nedošlo k realizaci návrhu architekta Sneiberga-Hory není autorovi této práce známo. Nicméně o přestavbách a úpravách se uvažovalo i nadále. Příkladem může být návrh architekta Pokorného z roku 1948, jehož část je dochována v archivu V.N. I z pohledů je zřejmé, že návrh počítal se snesením severního křídla domu U Halánků, zastavěním takto rozšířeného dvora a radikální přestavbou či spíše nahrazením č. p. 270 (viz Obr. č. 21).

- 29 -

Obr. č. 21: Návrh architekta Pokorného, nahoře rozvinutý pohled Betlémské náměstíNáprstkova ulice, dole pohled z ulice U Dobřanských (originál je ve sbírkách Národního muzea - Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, archiv V.N. 150/21)

Dle stavebně historického průzkumu [3] jsou dochovány kompletní plány domu U Halánků, které zhotovil Ing. arch. O. Wofek. Nevíme, zda byl cílem této dokumentace také návrh přestavby. V současnosti bude tato dokumentace k dohledání na Sekretariátu výstavby a stavebním archivu MČ Praha 1. Z plánů na přestavby, zhotovených ve čtyřicátých letech se uskutečnila pouze jedna myšlenka a tou byla demolice severního křídla domu U Halánků. Ke snesení došlo buď roku 1947, jak předpokládá [3], nebo 1948, jak uvádí [11]. Patrně byl záměr na vzniklé ploše postavit novou budovu. Je možné, že tento záměr přerušily politické události roku 1948 a v roce 1949 začaly tak rozsáhlé změny ve společnosti i v organizaci muzejních institucí, že zamýšlená přestavba NpM nebyla realizována. K dalším stavebním úpravám došlo až v roce 1961. Byla upravena střecha č. p. 270, při čemž patrně došlo k nahrazení severovýchodního štítu s nápisem NČPM valbou (viz Obr. č. 22). Dům U Halánků byl přestavován v letech 1968-69. Tato rekonstrukce znamenala hlavně stavební úpravy třetího nadzemního podlaží (tzn. podkroví) jižního křídla (do ulice Betlémské) a vložení nového betonového schodiště z druhého do třetího nadzemního podlaží. V té době už byl dům U Halánků památkou a názor na novostavby v rámci historických měst zřejmě podlehl určitým změnám a tak byl zásah do budovy ve srovnání se staršími studiemi a

- 30 projekty relativně citlivý. Nově vzniklé podkrovní kanceláře a chodbu k nim vedoucí bylo však nutné osvětlit. Z toho důvodu byly do krovu vloženy nové vikýře. Datace zřízení výtahu v č. p. 270 a malého výtahu pro knihy v č. p. 269 není autorovi této práce známa.

Obr. č. 22: Srovnání zmiňovaného štítu a dnešní valby (obr. vpravo z Fotoarchivu NPÚ, N040830, Potočková, Aulická)

Vcelku můžeme říci, že stavební vývoj komplexu U Halánků ve 20. století není úplně jasný a zasluhoval by větší pozornost. Zvláště by mohlo být přínosné podrobněji se věnovat nerealizovaným návrhům a studiím přestaveb a úprav, což by přispělo k pochopení dobových názorů na novostavbu, respektive přestavbu v historickém prostředí.

2.5 Současné využití budov

Pro úvahy o technické funkci instituce jakou je NpM je podstatná, kromě znalosti vývoje, i znalost současného využití budov. Podotkněme, že zde zmiňované údaje považujeme za orientační. Mají sloužit především k posouzení typu vyhoví/nevyhoví a k určení řádu případné míry nevyhovění. Z údajů uvedených výše, i z údajů, které uvedeme v kapitole pojednávající o vývoji NpM jako instituce, je zřejmé, že NpM trpělo po celou dobu své existence jedním zásadním problémem a tím byl a je nedostatek prostor. A to jak prostor pro expozice, tak prostor depozitárních. Tomuto problému se až dosud muzeum snažilo čelit dvěma cestami. První cestou byly přístavby a přestavby komplexu U Halánků a druhou cestou optimalizace provozu. Příkladem zmíněné první cesty může být už výstavba nové budovy č. p. 270 samotným Náprstkem a následná přístavba z dob kuratoria. Také se touto cestou vydávaly

- 31 nerealizované projekty (např. Klenky z Vlastimilu, arch. Hory-Schneiberga, arch. Pokorného). Druhou možností byla optimalizace provozu. Například v raných dobách muzea bylo snahou vystavit prakticky vše. Tím byly omezeny nároky na depozitární provoz a pro expozice mohly být využity i místnosti, které by tento provoz jinak potřeboval. Expozice však následně vypadala spíše jako studijní depozitář a běžný návštěvník byl patrně rychle přesycen dojmy a ztrácel orientaci jak v rámci míst původu předmětů, tak datace (viz Obr. č. 23). Sbírky byly sice pečlivě popsány [12], ale i tak mohly být obtížně srozumitelné, zvláště v době kdy obecná informovanost o mimoevropských kulturách nebyla na příliš vysoké úrovni.

Obr. č. 23: Původní rozmístění vitrín v sálech č. p. 270 (originál je ve sbírkách Národního muzea - Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, archiv V.N. 150/56)

Později vypadala optimalizace spíše tak, že byl upřednostněn depozitární provoz a zázemí pro ochranu a vědecké zpracování sbírek a tak nemohly být sbírky prezentovány všechny sbírky, ale pouze sbírky vybrané. Bylo to dáno i nutností zpracovat sbírky podle zásad moderního muzejnictví. V raných dobách muzea byla např. vedena pouze chronologická evidence, musela tedy být postupně doplňována evidence systematická, také musely být sbírkové předměty konzervovány a restaurovány. V dnešní době je kromě toho aktuální digitalizace a příprava pro multimediální prezentaci. Logický trend převládání nutnosti péče o sbírky a zpracování sbírek nad nutností jejich prezentace je patrný i dnes, například absencí stálých expozic Afriky a Asie. Absence

- 32 expozice či muzea starověké archeologie, zvláště pak egyptologie je v našem státě dlouhodobým problémem, daným patrně spíše nedostatkem financí, než absencí odborníků a exponátů. Je třeba konstatovat, že tuto situaci si vedení NpM uvědomuje a podniká systematické kroky ke zlepšení. Například depozitární provoz z velké části přesunut do Horních Počernic. Plánované kroky koncepce rozvoje NpM si podrobněji rozebereme níže, nyní se věnujme současným prostorovým možnostem budov. Začneme domem U Halánků (č. p. 269), který v současnosti slouží jako sídlo knihovny, zázemí pro kurátory sbírek, jsou zde i depozitární prostory, sídlo ředitelství, technického oddělení a oddělení práce s veřejností. Celkové výměry prostor dle typu využití nám ukáže Tabulka č. 1. Podotýkáme ještě, že využití netřídíme podle oddělení NpM, protože ve výsledku budeme posuzovat pouze součty výměr. Termínem „sál“ je v elektronické dokumentaci stávajícího stavu označena místnost s expozičním, nebo depozitárním využitím, případně využitím pro potřeby knihovny NpM.

podlaží typ provozu chodby

1.PP

70,99

schodiště

7,21

výtah

2,67

sklad

54,65

zázemí tzb (trafo)

54,13

zázemí prodejny

21,09

prodejna

40,65

chodby

36,16

schodiště zádveří 1.NP

Σ výměr (m²)

7,62 14,45

výtah

1,02

sklad

5,54

úklid

1,04

sociální zařízení sály

15,98 512,89

Tabulka č. 1: Přehled výměr - dům U Halánků (č. p. 269)

- 33 podlaží typ provozu

2.NP

3.NP

Σ výměr (m²)

chodby

87,63

schodiště

17,25

zádveří

2,52

výtah

1,02

sociální zařízení

6,81

sály

567,04

hala

39,19

kanceláře

38,94

chodby

97,20

schodiště

2,00

výtah

1,18

úklid

0,66

sociální zařízení

3,46

sály

188,76

kanceláře

129,91

Tabulka č. 1-pokračování: Přehled výměr - dům U Halánků (č. p. 269)

Celkový přehled výměr v domě U Halánků (č. p. 269) ukazuje Tabulka č. 2.

typ provozu chodby

Σ výměr (m²) 291,98

schodiště

34,08

zádveří

16,97

výtah

5,89

sklad

60,19

úklid

1,70

sociální zařízení sál hala

26,25 1268,69 39,19

kanceláře

168,85

ostatní

115,87

Tabulka č. 2: Celkový přehled výměr - dům U Halánků (č. p. 269)

- 34 Nyní se budeme věnovat nové budově s přístavbou (č. p. 270). Zde jsou umístěny jednak restaurátorské ateliéry, dále pokladna a zázemí pro návštěvníky, obchod, přednáškový sál a výstavní sály. Také zde je část depozitárního provozu. Přehled výměr dle podlaží a účelu uvádí Tabulka č. 3. podlaží typ provozu chodby 1.PP

1.NP

sociální zařízení

ateliér

102,38

chodby

15,5

zádveří

3,6

sociální zařízení

4,0

sály

303,8

vstup

90,55

šatna

12,80

21,85

knihovna

6,55

ostatní

30,90

chodby

28,35

schodiště

44,44

sociální zařízení

8,16 474,12

chodby

5,45

schodiště

58,5

sociální zařízení

4,21

chodby

5.NP

140,35

prodejna

sály

4.NP

3,40 12,94

sály

3.NP

57,04

sklad

přednáškový sál a zázemí

2.NP

Σ výměr (m²)

schodiště

492,78 5,45 62,66

sály

492,81

půdy

578,11

schodiště

4,16

Tabulka č. 3: Přehled výměr - nová budova s přístavbou (č. p. 270)

- 35 Celkový přehled výměr v nové budově s přístavbou (č. p. 269) ukazuje Tabulka č. 4.

typ provozu

Σ výměr (m²)

vstup

90,55

šatna

12,80

prodejna

21,85

chodby

111,79

schodiště

169,76

ateliéry

102,38

sklad

12,94

sociální zařízení

19,77

sál

1763,51

přednáškový sál

140,35

půda

578,11

ostatní

41,05

Tabulka č. 4: Celkový přehled výměr - nová budova s přístavbou (č. p. 270)

Z uvedeného přehledu výměr je patrné, jaké prostory komplex U Halánků obsahuje. Dům U Halánků (č. p. 269) má celkem 2029,66 m2 využívaných prostor, nová budova s přístavbou (č. p. 270) má celkem 3064,86 m2 využívaných prostor. Přehled rozdělení prostor dle budovy a účelu uvádíme v Tabulce č. 5. Zdůrazněme, že jde pouze o hrubý odhad a že problematika by si zasloužila podrobnější klasifikaci dle jednotlivých oddělení. Náš odhad je možné pokládat za pouhou první iteraci při úvahách o prostorovém uspořádání a logistice zkoumané instituce. č. p.

sál

př.sál

schodiště chodba z.n.

z.p.

soc.zař. půda

ostatní

(m2)

(m2)

(m2)

(m2)

(m2)

(m2)

(m2)

(m2)

(m2)

269

1268,69

0,00

34,08

291,98

39,19

236,63

26,25

0,00

132,84

270

1763,51 140,35

169,76

111,79

125,2

115,32

19,77

578,11

41,05

celkem 3032,20 140,35 203,84 403,77 164,39 351,95 Tabulka č. 5: Přehled využití plochy kompelxu U Halánků

46,02

578,11

173,89

poznámky: sál - ve smyslu místnost pro výstavní, respektive depozitární účely a místnosti knihovny NpM př. sál - přednáškový sál z.n. - zázemí pro návštěvníky (vstupní hala, šatna, prodejna) z.z. - zázemí pro personál (kanceláře, ateliéry, dílny, sklady, zázemí pro úklid) soc.zař. - sociální zařízení (WC, umývárny, sprchy, včetně předsíní)

- 36 Názorné bude, když ještě omezíme počet kategorií prostor na čtyři a to: zázemí pro uchování a prezentaci sbírkových předmětů (depozitáře, expozice, zázemí pro přednášky), zázemí pro správu, údržbu, ochranu a provoz sbírek (kanceláře, dílny, ateliéry, místnosti pro technická zařízení, sklady, vstup, prodej lístků, prodejna, šatna, sociální zařízení apod.), komunikační prostory (schodiště, výtahy, zádveří atd.), obtížně využitelné prostory (hlavně půda). Výsledek je patrný v Grafu č. 1-2. Máme tedy představu, jak jsou rozděleny jednotlivé typy prostor komplexu U Halánků a jaké prostorové možnosti komplex má.

Graf č. 1: Klasifikace prostor komplexu U Halánků

Graf č. 2: Klasifikace prostor komplexu U Halánků (v %)

- 37 -

3. NÁPRSTKOVO MUZEUM JAKO INSTITUCE

3.1 Ochrana sbírek muzejní povahy

Ochranu sbírek muzejní povahy v ČR upravuje zákon č. 122/2000 sb., který jednak definuje sbírku muzejní povahy (kterou sbírka NpM bezesporu je), dále pak určuje povinnost zapsat sbírky ve vlastnictví České republiky či územních samosprávných celků do Centrální evidence sbírek (dále CES). Sbírky NpM jsou v CES zapsány jako podsbírky Sbírky Národního muzea s názvy: Asijské oddělení NpM, Etnografie NpM, Knihovna NpM, Numismatika NpM a Pravěk/starověk NpM. Zákon č 122/2000 sb. stanoví podmínky pro ochranu sbírek zapsaných v CES takto: citace ze zákona 122/2000 Sb.:

Ochrana sbírek §9 (1) Vlastník sbírky zapsané v centrální evidenci je povinen a) b) c) d)

zajistit ochranu sbírky před krádeží a vloupáním; zajistit ochranu sbírky před poškozením, zejména nepříznivými vlivy prostředí; zajistit preparaci, konzervování a restaurování sbírky, je-li to třeba k jejímu trvalému uchování; vést sbírkovou evidenci, která obsahuje tyto záznamy: 1. název a stručný popis jednotlivých sbírkových předmětů, popřípadě materiál, z něhož jsou vyrobeny, rozměry, hmotnost, časové zařazení, datum získání, identifikace autora nebo výrobce a další identifikační znaky, 2. označení území, z něhož sbírkové předměty pocházejí, je-li známo, 3. způsob a okolnosti nabytí jednotlivých sbírkových předmětů (například sběr, dar, dědictví, koupě), 4. stav sbírkových předmětů, 5. evidenční čísla jednotlivých sbírkových předmětů, 6. označení archiválií,1) jsou-li součástí sbírky;

e)

uchovávat sbírku v její celistvosti tak, jak byla zapsána do centrální evidence, s výjimkou vyřazení sbírkových předmětů ze sbírky nebo zařazení nových sbírkových předmětů do sbírky za podmínek stanovených tímto zákonem; umožnit zpřístupnění sbírky nebo jednotlivých sbírkových předmětů veřejnosti pro studijní a vědecké účely vystavováním nebo zapůjčováním k dočasnému vystavování v tuzemsku nebo v zahraničí s výjimkou podle odstavce 4; stanovit režim zacházení se sbírkou nebo jednotlivými sbírkovými předměty a dbát na jeho dodržování; provést mimořádnou inventarizaci sbírky nebo její určené části na základě rozhodnutí ministerstva; provádět každoroční inventarizaci sbírek nebo jejich určených částí, s výjimkou sbírky nebo její části, u níž byla v předchozím roce provedena inventarizace mimořádná; vyřazovat sbírkové předměty ze sbírky z důvodů jejich neupotřebitelnosti, přebytečnosti, výměny nebo ztráty a dbát, aby údaje ve sbírkové evidenci byly v souladu se skutečným stavem a s údaji v centrální evidenci; umožnit zaměstnanci ministerstva provést kontrolu plnění ustanovení tohoto zákona; strpět označení budovy, v níž je sbírka umístěna, předepsaným mezinárodním znakem, a to již v době míru tak, aby byla sbírka chráněna pro případ ozbrojeného konfliktu;

f)

g) h) i) j)

k) l)

- 38 m) při převodu vlastnictví ke sbírce upozornit nabyvatele na skutečnost, že tato sbírka je zapsána v centrální evidenci; n) oznámit ministerstvu zničení nebo odcizení sbírky nebo jednotlivých sbírkových předmětů, a to do 30 dnů ode dne, kdy se o tomto zničení nebo odcizení dozvěděl, a poskytnout Policii České republiky evidenční, popřípadě obrazové záznamy odcizených sbírkových předmětů.

Z bodů §9 zmíněných výše se interakce instituce pečující o sbírku a památky týkají odstavce a, b, c, f a g. Je nutné sbírku především zabezpečit před škodlivými klimatickými vlivy, dále pak před odcizením. Také je vhodné v rámci instituce pečující o sbírku vytvořit prostory použitelné pro preparaci a restaurování sbírkových předmětů a prostory pro zpřístupnění sbírek. To jsou jednak prostory pro prezentaci sbírek veřejnosti a dále pak zázemí pro studijní a vědecké účely. Je samozřejmé, že s „provozem sbírky“ vzniká požadavek na vytvoření zázemí pro osoby, které pečují o evidenci a prezentaci sbírek a zázemí pro návštěvníky. Nyní se podívejme, jaké požadavky na technické zázemí muzea klade Profesní etický kodex Mezinárodní rady muzeí (ICOM). citace z „Profesního etického kodexu muzeí“: 2.4 Prostory

Řídící orgán má prvořadou povinnost zajistit prostory vhodné z hlediska bezpečnosti a ochrany sbírek. Tyto prostory musí umožňovat muzeu, aby mohlo plnit své základní funkce – sbírkotvorné a vědecko-výzkumné, uchovávání, péče o sbírky, výchovně-vzdělávací a výstavní činnosti. Prostory musí odpovídat všem právním předpisům platným v dané zemi a týkajícím se ochrany zdraví, bezpečnosti a dostupnosti, se zřetelem ke zvláštním potřebám handicapovaných osob. Musí být zavedena odpovídající stálá ochranná opatření proti krádeži, požáru, záplavám, vandalismu a poškození. Postup v případě mimořádných situací musí být jasně stanoven.

2.8 Veřejná dostupnost

Expozice a výstavy muzea musí být fyzicky i intelektuálně dostupné veřejnosti po odpovídající denní dobu a v pravidelném čase. Muzeum musí rovněž umožnit veřejnosti v rozumné míře kontakt se svými pracovníky a přístup k nevystaveným sbírkám, a to na základě dojednané schůzky nebo jiné dohody. Muzea jako správci základních hmotných dokladů musí nejvyšší možnou měrou zpřístupňovat své sbírky badatelům. Muzea musí poskytnout volný přístup k požadovaným informacím o sbírkách, s výjimkou nutných omezení z důvodů utajení nebo bezpečnosti (viz 7.3).

- 39 Opět je zde prvořadý význam zachování a ochrany sbírek. Velký důraz je kladen na veřejnou dostupnost sbírek, která předpokládá prezentaci sbírek a možnost kontaktu s pracovníky muzea a přístup ke sbírkám, které nejsou vystaveny. Tím vzniká poměrně složitý architektonický i technický problém. Muzeum by mělo být organismem, který je současně uzavřený i otevřený. Uzavřený je tak, aby ochránil sbírky a otevřený tak aby ke sbírkám poskytoval maximální přístup zájemcům a přispíval tím k poučení veřejnosti. Už to samo o sobě vyžaduje poměrně složitá technická řešení (zabezpečovací zařízení, protipožární ochrana, klimatizace, regulace osvitu atp.). Další věcí je odhad budoucího vývoje. Jednak není možné odhadnout vývoj technologií, které budou užívány k prezentaci a ochraně sbírkových předmětů v budoucnu a také nelze předvídat dlouhodobý vývoj zájmu o dané expozice, vývoj přírůstků sbírky v rámci sbírkotvorné činnosti instituce, ani vývoj hospodářský, jenž určí, kolik prostředků bude možné na ochranu a rozvoj sbírek muzejní povahy vynaložit. Obecným řešením -zvláště v památkovém prostředí- může být dodržování zásady vratnosti změn tak, jak ji definují teoretici památkové péče. Zvláště to platí v oblasti techniky pro moderní technické zařízení budov. Například v případě klimatizace je životnost jednotlivých zařízení v porovnání s životností památky relativně velmi nízká a můžeme zaznamenat rychlý vývoj technologie a proto není vhodné přizpůsobovat stávající konstrukce technologii, ale -pokud je to reálné- snažit se o opak. Nicméně v rámci Náprstkova muzea není zatím prvořadým problémem koexistence památky a moderních technologií, ale prostorové možnosti. NpM se již od svého vzniku muselo potýkat s nedostatkem prostoru jak pro expozice, tak pro depozitáře a přes veškerou obětavost Vojty Náprstka i dalších mecenášů a správců pozdější nadace pokračoval přírůstek prostoru oproti přírůstku sbírek se zpožděním.

3.2 Stručné dějiny NpM

Nyní se pokusíme krátce popsat vývoj Náprstkova muzea jako instituce od jeho vzniku do současnosti. Tento popis si neklade za cíl být nějak výrazně objevným, či všeobsáhlým. Měl by nám pouze poskytnout představu, s jakými technickými problémy se muzeum jako instituce muselo během své činnosti potýkat, jak se rozvíjely a byly prezentovány sbírky, jak muzeum využívalo své budovy a zda a v čem mohly vznikat kolize mezi zájmem instituce a památky. Dějiny muzea dělíme na období dle toho, kdo jej spravoval.

- 40 -

3.2.1 Doba Vojty Náprstka

Již v době svého pobytu v Americe (1848-1858), sbíral Vojta Náprstek přírodniny, etnografika, knihy a mnoho dalšího. Značnou část těchto sbírek následně daroval prostřednictvím svého bratra Ferdinanda Národnímu muzeu. V Náprstkových raných sbírkách bychom snad mohli vidět předzvěst pozdějšího programu Náprstkova muzea jakožto muzea cizokrajné etnografie. Ač měl Náprstek jistě vřelý vztah k technice a průmyslu, byl přeci jen vzdělán a zaměřen humanitně. Absolvoval akademické gymnázium a chtěl dokonce studovat orientalistiku (na přání matky však studoval práva). Jeho velkým cílem byla také pomoc vlastnímu národu a to jak po stránce kulturní, tak materiální. Tento ušlechtilý cíl jej později přivedl k propagování techniky, rozvoje průmyslu, infrastruktury města a dalších témat, která ležela mimo jeho původní obor a zájmy. Poté, co mu byl povolen návrat do vlasti, se Vojta Náprstek aktivně zapojil do českého společenského dění a roku 1862 se zúčastnil světové výstavy v Londýně. Česká výprava navštívila i South Kensington Museum (dnes Science Museum) a byla nadšena myšlenkou průmyslového muzea s přidruženou průmyslovou školou13. Bylo jasné, že muzeum prezentující názorně principy přírodních věd a techniky je skvělou pomůckou k poučení veřejnosti a pozvednutí průmyslu. Proto byla ještě v Londýně svolána schůzka českých účastníků světové výstavy a bylo rozhodnuto zřídit podobné muzeum i v Praze. Pro tento účel měly být jednak v Londýně nakoupeny výukové pomůcky (z peněz vybraných mezi přítomnými) a dále měla být zveřejněna výzva k celonárodní sbírce. Náprstek, který se také účastnil akviziční činnosti pro příští české muzeum kensingtonského typu, slíbil, že exponáty získané v Londýně mohou být dočasně uloženy v domě U Halánků. Po návratu do Prahy (1862) uspořádal Vojta Náprstek na Střeleckém ostrově výstavu předmětů zakoupených v Londýně. V rámci výstavy se konaly i pravidelné přednášky, které měly velký úspěch. Byly zde prezentovány hlavně „průmyslové vymoženosti“ pro domácnost jako papinův hrnec, pračka a kuchyňské strojky. Na toto téma také navázal Náprstek vhodně s myšlenkou ženské emancipace (které se věnoval již dříve) a celkem logicky tvrdil, že když ženy ušetří v domácnosti čas, budou se moci vzdělávat a více účastnit kulturního života. Následujícího roku Náprstek výstavu zopakoval, ale tentokrát na Žofíně a s účastí přístrojů od českých výrobců. Téhož roku (1863) byl založen spolek, jehož cílem bylo založení průmyslového muzea. Byly sepsány stanovy, ale roku 1864 byly místodržitelstvím vráceny k přepracování. Veřejná místa se na tuto snahu dívala jako na lokální aktivitu zaměřenou

- 41 pouze na jeden národ a oficiálně podporovala založení vídeňského k.k. Österreichisches Museum für Kunst und Industrie (dnes Museum für angewandte Kunst, MAK) jako instituce průmyslového muzejnictví pro celou monarchii. Stanovy zmíněného českého spolku nakonec sice schváleny byly (roku 1865), ale k ustavení spolku a zahájení činnosti nedošlo. Vysvětlení můžeme najít např. v [7], ale úplně nás neuspokojí. Údajně nebyl spolek založen proto, aby neoslabil snahy o vybudování Národního divadla, ale přímé důkazy vztahující se k aktérům spolku patrně nejsou. Faktem je, že se Vojta Náprstek rozhodl založit muzeum sám. Chyběly mu však potřebné finanční prostředky. Výnosnost jeho podniků v Americe patrně nebyla příliš vysoká a rodinnému podniku stále vládla pevnou rukou matka. V dalších letech sbíral Vojta Náprstek exponáty a přesvědčoval matku, aby v rámci svého odkazu myslela i na založení muzea, které bude sloužit k poučení národa. Také udržoval styk s podobnými institucemi v rámci celé Evropy, styky s krajany v zahraničí, s cestovateli, vědci apod. V té době Náprstek také vytvořil program muzea a návrh, jak uspořádat sbírky. Došlo však k tomu, že pokud v letech 50. a na začátku let 60. Vojta Náprstek předběhl svou dobu, tak na konci let 60. tento náskok ztratil se vším všudy. Průmysl zaznamenal tak prudký růst, že nebylo třeba jej podporovat a výrobků a odvětví bylo najednou tolik, že jejich sledování bylo velmi obtížně zvladatelné. V té době se také mění koncepce muzea z muzea průmyslového na muzeum uměleckoprůmyslové s výrazným podílem mimoevropského uměleckého řemesla. Pozornost se měla nyní zaměřit na estetiku drobných průmyslových a řemeslných výrobků a design. Období příprav založení muzea skončilo v roce 1873, kdy ve věku 85 let zemřela Náprstkova matka Anna a v její závěti byly mimo jiné vyhrazeny prostředky na založení českého průmyslového muzea. Jak jsme zmínili výše, připadlo Náprstkovi dědictví v hodnotě asi 80 000 zlatých v nemovitostech s povinností vyplácet podíl z výnosu svému bratru Ferdinandovi a J. A. Novákovi, který byl vnukem Anny Fingerhutové z prvního manželství. Jakmile měl Vojta Náprstek dostatek finančních prostředků, začal připravovat stavbu nové budovy pro sbírky. Stavba se ale -jak jsme popsali výše- potýkala s rozsáhlými administrativními problémy, a proto byla dokončena až v roce 1886. Pak ale probíhaly dokončovací práce a k přestěhování muzea do nové budovy došlo až roku 1891. V době stavby nové budovy byly sbírky provizorně vystavovány v domě U Halánků. Od roku 1875 bylo muzeum přístupné dvakrát až třikrát ročně, většinou o svátcích (např. sv. Václav, svatojánská pouť). Mezi lety 1875 a 1877 shlédlo sbírky kolem 10 000 návštěvníků (dle [9]) a od roku 1885 byly vedeny přesné záznamy o návštěvnosti14. Knihovna byla veřejně

- 42 přístupná již od roku 1865 a kromě knihovního fondu obsahovala také fotografickou sbírku, sbírku stereoskopických obrázků, grafickou sbírku a knihy výstřižků. Knihovnu také pravidelně využíval Americký klub dam a kromě toho se zde Vojta Náprstek velmi často setkával s přáteli a známými. Za života Vojty Náprstka byla sbírkotvorná činnost tvořena hlavně jeho vlastními investicemi, kromě toho dary jeho přátel a známých, respektive krajanů, kteří udržovali s muzeem styky. Dalším zajímavým faktem je, že Vojta Náprstek měl veliký organizační a komunikační talent, který se projevil např. v rámci výměny publikací s evropskými muzejními institucemi. Již při v době světové výstavy v Londýně při založení přípravného výboru pro České průmyslové muzeum rozeslal Náprstek evropským muzejním institucím prosbu o podporu vznikajícího muzea zasíláním publikací a navázáním spolupráce. Pokud jde o sbírkotvornou koncepci muzea, nebyla od počátku přesně ujasněna, či lépe řečeno přesně dodržována. Původně mělo být vytvořeno mueum, orientující se čistě na průmyslovou výrobu a zpracování surovin pro průmysl s tématickým dělením dle průmyslových odvětví. Důraz měl být kladen i na propagaci zavedení průmyslových principů do domácností v podobě různých přístrojů usnadňujících domácí práce (pračky, předchůdci dnešních kuchyňských robotů apod.) nebo zvyšujících komfort bydlení (plynofikace, elektrifikace, zásobování vodou atd.). V průběhu doby se však průmysl začal velmi rychle rozvíjet tak, že prakticky nebylo možné tento rozvoj systematicky sledovat a dokumentovat a tím méně inspirovat a poučovat. Kromě toho se začínaly projevovat i jiné zájmy Vojty Náprstka, jako například orientalistika a etnografie. Dochází proto ke změně od koncepce muzea čistě průmyslového ke koncepci zaměřené spíše na drobnou řemeslnou výrobu a užité umění. Muzeum tedy mělo spíše poskytovat domácí i cizokrajné exponáty z oblasti užitého umění, které by mohly rozšířit obzor našich řemeslníků a umělců zabývajících se designem tak, aby jejich výrobky měly kromě hodnoty utilitární i hodnotu estetickou15. Asi samostatnou kapitolou by mohla být Náprstkova knihovna, která více než koncepci instituce, sledovala zájmy a záliby svého zakladatele. V době působení Vojty Náprstka byly sbírky rozděleny na knihovnu, sbírku národopisnou a sbírku průmyslovou. Knihovnu budoval Náprstek již za dob svých studií, značně ji rozšířil během svého pobytu v Americe, kde působil mj. i jako knihkupec, při čemž měl dostatek příležitostí ke sledování knižního trhu. Od roku 1865 byla knihovna přístupná veřejnosti každé odpoledne, pouze středu a sobotu odpoledne byla k dispozici Americkému klubu dam. Byla pravidelně doplňována a na svou dobu dobře zorganizována. Kromě knih a časopisů k ní patřily ještě fotografie, sbírka grafik, stereospopické snímky a knihy výstřižků.

- 43 V závěti Vojty Náprstka z roku 1887, je uvedeno, že knihovna má 36 000 svazků. Je známo, že roku 1897 (tedy 3 roky po smrti Vojty Náprstka) měla knihovna již 63517 jednotek, z toho 46 562 knih a časopisů. Sbírka průmyslová se v Náprstkově době skládala jednak ze strojů přivezených ze světové výstavy v Londýně, dále pak ze strojů a strojků věnovaných v průběhu 60. let domácími výrobci. Kromě toho zde byla sbírka majoliky, skla porcelánu, řezby a bižuterie, jejíž nejstarší kusy pocházejí ze 17. století. Součástí sbírky průmyslové byla i sbírka typografická. Ve sbírce národopisné byla věnována pozornost jak folkloristice, tak mimoevropské etnografii. Byla zde zastoupena i etnografika slovanská (Ukrajina, Rusko, Halič, oblasti jižních Slovanů). Samostatnou částí byla sbírka pojmenovaná „Práce našich matek“. Šlo hlavně o součásti českých a moravských krojů, jejichž sbíráním se zabývaly převážně dámy (m.j. i Josefa Náprstková). Část této sbírky byla 1893 věnována muzeu v Chicagu. Rozsáhle zastoupena byla etnografika mimoevropská. Šlo o oblasti jižní Afriky (hl. sbírky dr. E. Holuba), dále Lybie a Etiopie (sbírka dr. Steckera), indické exponáty (dr. O. Feistmantel), indonéské (dr. Czurda a dr. Durdík). Dále exponáty z Malé Asie (J. Wünsch), jižní Ameriky (E. S. Vráz), Číny a Japonska (J. Kořenský), severní a střední Ameriky (B. Roezl). Vzhledem k tomu, že i po přestěhování do nové budovy roku 1891 byl patrný nedostatek místa, nemohly být sbírky prezentovány tak systematicky, jak je to běžné v dnešním muzejnictví. Exponáty byly vystaveny ve vitrínách, někdy značně přeplněných, což stěžovalo běžnému návštěvníku orientaci. dr. Zahradníček [8] pokládá za nejlépe uspořádanou sbírku té doby sbírku typografickou. V této sbírce byl pro návštěvníky například předváděn provoz tiskařských strojů. Dobré uspořádání zmíněné sbírky by bylo asi důsledkem toho, že o sbírky pečoval J. L. Kottner, který byl původním povoláním rytec. Celkově lze konstatovat, že již v době Vojty Náprstka bylo dnešní NpM jak unikátní sbírkou, tak centrem kulturního dění, místem setkávání odborné veřejnosti a zázemím pro vzdělávání (zvláště žen). V tomto smyslu plnilo dokonale i dnešní požadavky kladené na muzea. Samozřejmě zde byly značné rezervy v prezentaci exponátů, dané nedostatkem místa a finančních prostředků a v péči o sbírky. To bylo dáno faktem, že většinu prací vykonávali dobrovolníci. Zaměstnanci instituce byli v té době pouze kustod a knihovník (i tyto funkce původně konali dobrovolníci ve svém volném čase). Je jasné, že vzhledem k nedostatku odborníků na mimoevropskou etnografii a orientalistiku nemohly být sbírky odborně zpracovány a prezentovány tak, jak bychom to dnes pokládali za vhodné. Nicméně přes

- 44 všechny nedostatky bylo založení muzea, získání sbírek a výstavba nové budovy obrovským kusem práce a milníkem ve vývoji českého bádání o mimoevropských kulturách.

3.2.2 Muzeum jako nadace pod správou kuratoria

Roku 1894 Vojta Náprstek zemřel. Jeho odkaz měl sloužit k založení Nadace českého průmyslového muzea. Pravidla nadace stanovila, že České průmyslové muzeum se skládá ze tří částí. První částí byly „sbírky surovin a výrobků průmyslových, strojů a přístrojů, sloužících k sdělávání surovin a k výrobě výrobků průmyslových“, druhou část tvořily „sbírky předmětů národopisných (etnografických) českých či cizokrajných, obsahující v sobě též výrobky tak zv. průmyslu domácího“, a třetí částí byla knihovna (Archiv V.N. 148/2). Tyto sbírky měly být spravovány jako nedělitelný celek, i když nebyla vyloučena možnost spojení muzea s jinou institucí. Instituci řídilo kuratorium, které mělo 12 členů a jemuž předsedal pražský primátor. Prvních 9 členů bylo jmenováno doživotně z okruhu Náprstkových blízkých (dr. Fr.Lad. Rieger, ph.dr. Karel rytíř Kořistka, Julius Zeyer, Josef Ludvík Kotner, ju.dr. Josef Stupecký, Josefa Náprstková, Renáta Tyršová, Anna Lauermannová, Barbora Kotnerová14)

a další tři měl určit „sbor obecních starších

královského hlavního města Prahy“. V kuratoriu nadace se postupně vystřídala řada vynikajících osobností. Jako příklad můžeme uvést známého historika umění Zdeňka Wirtha, který v kuratoriu působil v době před pozemštěním muzea. Dne 29. listopadu roku 1896 byla nadace potvrzena místodržitelstvím. Dobu působení kuratoria by šlo dále rozdělit na dvě fáze, jak je popisuje např. Vl. Zahradníček [8]. Předělem těchto fází je rok 1907, kdy zemřela manželka Vojty Náprstka Josefa. Ta měla v rámci kuratoria velký vliv, jednak jako Náprstkova dlouholetá spolupracovnice a dále pak proto, že vkládala do rozpočtu nadace poměrně velké částky ze svých úspor a z renty, kterou ji zajistil Náprstek ve své závěti. Hradila například schodky hospodaření nadace v letech 1897, 1900 a 1901 (nejvyšší z nich činil 3544 zl.). Jinak se kuratorium snažilo získávat prostředky pro činnost muzea pronajímáním domu U Černého orla (od roku 1898 jej měl v nájmu hoteliér Šebek za 7500 zl. ročně) a pronajímáním hostinských místností v domě u Halánků (od roku 1897 pronajato Prvnímu pražskému měšťanskému pivovaru). Patrně nejvýznamnějším činem kuratoria za života Josefy Náprstkové byla přístavba k nové budově muzea (č.p. 270/I), kterou jsme popsali výše. Kromě toho se kuratorium snažilo o nové akvizice a udržení kontaktů navázaných Vojtou Náprstkem. Zajímavým bodem

- 45 v dějinách instituce je jednání o sloučení s Národopisným muzeem českoslovanským roku 1896. To bylo patrně motivováno snahou spojit sbírky slovanských etnografik a vybudovat jednotnou instituci, která by se zabývala českým folklorem. Jednání o sloučení ale ztroskotala a obě muzea zůstala samostatnými institucemi. I když se Náprstkovo muzeum snažilo nadále sledovat etnografii slovanskou, vynikalo spíše v etnografii mimoevropské. V letech 1894-1907 byly sbírky doplňovány převážně z darů, či z prodejů za relativně nízké ceny dané vztahem k instituci (takto zakoupeny byly např. sbírky A. Kašpara, A. V. Friče, nebo Martina z Lány). Také byla získána sbírka ruského národopisu (od Českého výpomocného spolku v Petrohradě). Část sbírkových předmětů nakupovala z vlastních zdrojů Josefa Náprstková a věnovala je muzeu. Jinak byly k rozšiřování sbírek používány úroky z bankovních vkladů muzea (cca 20 000 zlatých). Pozoruhodný je poměr počtu mimoevropských a slovanských etnografik. K roku 1906 vlastnilo muzeum celkem 18663 kusů etnografik, z toho 10 490 kusů etnografik „exotických“ a 8137 slovanských. Pokud jde o doplňování knihovny byly kvůli obtížné finanční situaci nákupy značně omezeny. Do knihovny bylo za období 1894-1906 získáno 10417 svazků, z toho koupí pouze 1319. Cennými akvizicemi byly jistě knihovny J. Zeyera a F. M. Klácela, které muzeum získalo patrně jako odkazy. Druhou fázi působení kuratoria můžeme vymezit od roku 1907 do roku do roku 1932, kdy došlo k pozemštění muzea. Roku 1907 zemřela Josefa Náprstková a zanechala muzeu odkaz ve výši zhruba 30 000 korun. Roku 1912 byl prodán dům U Černého orla, patrně s cílem získat dostatek prostředků na vyrovnání hypotéky a další rozšíření muzea. V té souvislosti se zřejmě uvažovalo s nahrazením domu U Halánků novostavbou. K roku 1913 činil finanční majetek nadace 387 084 korun a 54 haléře. Do plánů na rozvoj muzea zasáhla válka a tak se až do roku 1918 mnoho nezměnilo. Kuratorium se v té době omezovalo jen na nejnutnější opravy, což by mohlo napovídat, že naše úvaha o plánovaném snesení některých budov komplexu U Halánků je správná. V oblasti sbírkotvorné činnosti dochází po roce 1907 k poklesu počtu darů. Lze říci, že poprvé od založení muzea převažují nákupy exponátů nad dary. Omezeny jsou nákupy knih a časopisů. Velká péče je však věnována organizaci knihovny a dochází k lepšímu zpracování a třídění sbírek na materiál pro výstavy a materiál studijní. Některé položky jsou i vyřazovány. Po roce 1919 činí majetek muzea na hotovosti cca 180 000 korun. Výrazné snížení finančního majetku bylo způsobeno jednak nutností doplatit hypotéku na přístavbu nové budovy a dále pak nutnými opravami budov stávajících. Roku 1921 dostalo muzeum státní subvenci ve výši 10 000 Kč. Ta byla použita převážně na platy zaměstnanců muzea. Roku

- 46 1922 je podána žádost k zemskému správnímu výboru o převzetí muzea do správy a majetku země. Než se budeme zabývat pozemštěním muzea, shrňme si stručně období, kdy bylo dnešní NpM spravováno kuratoriem. Celou dobu působení kuratoria se muzeum potýkalo s finančními těžkostmi. Šlo o poměrně velikou instituci, jejíž chod a sbírkotvorná činnost vyžadovaly značné náklady. Plán financování byl zhruba takový, že z výnosu budov bude hrazen provoz instituce a z úroků z uloženého kapitálu bude financována sbírkotvorná činnost. Muzeum také mělo relativně veliký finanční potenciál v budovách a snažilo se jej využít ke stabilizaci své finanční situace. Jednak byl pronajat dům U Černého orla, dále byly pronajímány některé prostory v přízemí domu U Halánků. Zároveň však bylo jasné, že muzeum má naprostý nedostatek prostoru a proto se kuratorium rozhodlo pro přístavbu v severozápadní části komplexu U Halánků, jak bylo popsáno výše, a část této přístavby měla být pronajata, aby vynesla prostředky na splácení hypotéky. Dalším problémem bylo to, že muzeum bylo vnímáno jako soukromá nadace, tudíž nemělo nárok na státní subvence a podléhalo vyššímu zdanění (např. v rámci daně z nemovitostí). V hospodaření instituce patrně došlo k tomu, že muzeum sice bylo schopno hradit běžné provozní náklady, nebylo však možné provádět rozsáhlejší práce na údržbě budov, opravách a přestavbách, což instituci na jednu stranu škodilo, na druhou stranu však zůstal z větší části zachován dům U Halánků, který by možná při větších finančních možnostech v rámci využití prostoru parcely zanikl (viz např. návrh Klenky z Vlastimilu uvedený výše). Do podobné finanční tísně se v době války dostala i jiná spolková muzea (např. dnešní Národní muzeum). V této souvislosti lze vzpomenout humornou historku o tom, jak v únoru roku 1917 zamrzl v jedné z pracoven Národního muzea (tehdy ještě Muzea království Českého) preparát želvy, protože nebyl dostatek peněz na otop [10]. Národní muzeum mělo být po válce postátněno, ale vzhledem k problémům se schválením příslušného zákona bylo „pouze“ pozemštěno o dva roky později než dnešní NpM.

3.2.3 Pozemštění muzea Jak již bylo zmíněno, začala roku 192217 „jednání o převedení majetku nadace do majetku země České s ponecháním názvu a spojením Náprstkova a Národního muzea pod společnou správu“ (archiv V.N. 148/31a). Dne 13. prosince roku 1922 začíná o budovy muzea pečovat Zemský správní výbor. Roku 1922 dostává muzeum ze zemských financí subvenci 10 000 korun na platy zaměstnanců. V té době byl plat ředitele 400 Kč, plat knihovnice 350

- 47 Kč a plat služebné 130 Kč měsíčně. K roku 1925 tvořilo základní jmění nadace v hotovosti 217 035 Kč 35 h. Dne 12. října 1926 schválilo pozemštění muzea ministerstvo financí. Zemský správní výbor pak navrhuje dne 13. ledna 1926 vládě aby schválila pozemštění od 1. ledna 1927 na základě smluv z 22.května a 5.srpna 1924. Roku 1928 došlo ke změně referenta Zemského správního výboru a jednání málem ztroskotala. Zemský správní výbor změnil podmínky pro pozemštění muzea tak, že požadoval vypuštění slovanského národopisu a převzetí jen části zaměstnanců (dle služebních let a rodinných poměrů) beze změny služebního poměru (čímž by neměli nárok na definitivu, případně penzi). Kromě toho mělo být v komisi pro pozemštění více členů Zemského správního výboru než členů kuratoria. S tím kuratorium nesouhlasilo, protože by tím byly porušeny stanovy nadace, které nařizovaly jednotnost sbírek. V důsledku této roztržky odmítl Zemský správní výbor uhradit náklady za rok 1927 a tak muselo být uvolněno 55 000 Kč ze základního jmění nadace. Později bylo od nových podmínek upuštěno a 24. listopadu 1928 byla podepsána smlouva, stvrzující odevzdání muzea do vlastnictví země České od 1. ledna 1929. K protokolárnímu převzetí došlo však až 3. května 1932. Tím se Náprstkovo české průmyslové muzeum stalo definitivně muzeem zemským s novým názvem Náprstkovo muzeum všeobecného národopisu. I v době jednání o pozemštění muzea byly získávány nové exponáty. Například roku 1922 byla získána sbírka prof. Nestlera, obsahující etnografika z Bolívie a roku 1926 africká sbírka Alberta Sachse.

3.2.4 Náprstkovo muzeum jako zemská a státní instituce

Když bylo v roce 1934 pozemštěno i dnešní Národní muzeum, stalo se Náprstkovo muzeum všeobecného národopisu jeho součástí. Od roku 1946 se muzeum orientovalo výhradně na mimoevropské kultury. V roce 1949 bylo Národní muzeum (a s ním i Náprstkovo muzeum) postátněno spolu s dalšími muzejními institucemi (jako bylo např. Uměleckoprůmyslové muzeum). K postátnění muzeí došlo původně rozhodnutím vlády. Po schválení zákona 54/1959 sb. o muzeích a galeriích, spadalo Národní muzeum, jehož součástí bylo Náprstkovo muzeum, do kategorie muzeí ústředních a podléhalo přímo ministerstvu školství a kultury. Pro muzeum a jeho vývoj po roce 1918 má příznivý vliv ještě jeden fakt. V průběhu První republiky začíná vznikat zázemí pro výzkum a vysokoškolskou výuku v oboru, který byl dříve označován jako orientalistika a který bychom asi lépe označili jako bádání o kulturách Asie a Afriky. Na Univerzitě Karlově byl založen například egyptologický seminář

- 48 (1925), roku 1922 vzniká Orientální ústav a roku 1927 jsou jmenováni jeho první členové. Píší se také učebnice orientálních jazyků18. Faktem ale je, že toto období je spíše obdobím zakládání vysokoškolských oborů, Orientálního ústavu a mezinárodního obchodu, respektive diplomacie, takže odborníků pro instituce jako NpM není zpočátku mnoho. Situace se zlepšuje po válce. Během uzavření českých vysokých škol v Protektorátu Čechy a Morava existuje stále Orientální ústav, který pořádá jazykové kurzy. Tyto kurzy přilákaly zájemce o mimoevropské kultury, kteří neměli možnost studovat na vysokých školách19 a studiu oborů zkoumajících mimoevropské kultury se věnovali po roce 1945. Po roce 1948 bylo studium jazyků některých mimoevropských kultur podporováno s ohledem na politické cíle a posléze v některých případech omezováno20. Nicméně NpM získává odborníky s vysokoškolským vzděláním v oblasti etnografie, respektive etnologie a orientalistiky a začíná se utvářet dělení sbírek v podobě, jakou známe dnes. Knihovna je samozřejmě již ustavena, odděluje se Asijská sbírka od sbírek etnografických, dále vzniká pod vedením PhDr. Jarmily Štěpkové, CSc. Oddělení mimoevropské numismatiky (roku 1962), kam je převedena i část numismatických sbírek Národního muzea. V roce 1969 vzniklo Oddělení pravěkého a starověkého Předního východu a severní Afriky (dnes Oddělení Pravěku a starověku Přední Asie a Afriky). Roku 1963 získává muzeum zámek Liběchov (nedaleko Mělníka), který byl od roku 1977 využíván pro prezentaci asijské sbírky. Kromě dělení sbírek vznikají v 60. letech i nové expozice. Roku 1962 byla otevřena expozice Oceánie, roku 1964 expozice Indiáni a Eskymáci a roku 1968 i africká expozice. Asijská sbírka byla prezentována na zámku Liběchov. V druhé polovině 20. století byly získávány stále nové sbírkové předměty, mimo jiné díky politickým kontaktům s mimoevropskými zeměmi. Jednalo se například o sbírky etnografik afrických národů Fulbe, Mandingo, Berti, Nůbijců a Jorubů (vše zhruba 60. léta), etnografika z Baffinovy země, Chile, Bolívie, Arnhemské země (cca 70. - 80.léta), sbírky uměleckých předmětů z Vietnamu, KLDR (cca 50. léta), ČLR aj. Ani v současnosti není rozvoj sbírek uzavřen. Z darů můžeme připomenout například fenomenální sbírku anatolských koberců a kelimů, dar Reinera Kreissla z roku 1994. Samozřejmě se mění i instalace sbírek. V 90. letech byla repasována Expozice Ameriky a Expozice kultur Austrálie a Oceánie byla repasována v roce 2003. V roce 2009 byla otevřena nová stálá expozice Nias - ostrov předků a mýtů, která prezentuje etnografika z ostrova Nias v Indonésii. Připraveny jsou scénáře Expozice Afriky, Expozice amerických kultur, Expozice starověkých a asijských kultur a další. Také je třeba podotknout, že Npm pořádá velké množství časově omezených výstav.

- 49 3.3 Současná struktura NpM

3.3.1 Organizační struktura NpM

V současné obě se Náprstkovo muzeum skládá z devíti organizačních složek. Jsou to sekretariát, knihovna a sedm oddělení. Jejich přehled následuje v tabulce č. 6. označení název NpM 0

Sekretariát ředitelství

NpM 1

Oddělení mimoevropské numismatiky

NpM 2

Knihovna Náprstkova muzea

NpM 3

Oddělení pravěku a starověku Předního východu a Afriky

NpM 4

Oddělení mimoevropské etnografie

NpM 5

Oddělení asijských kultur

NpM 6

Oddělení správy, evidence a péče o sbírky NpM

NpM 7

Oddělení práce s veřejností a marketingu NpM

NpM 8

Oddělení stavební a technické správy NpM

Tabulka č. 6: Přehled organizačních složek NpM ([14] a [15])

V tabulce č. 7 si uvedeme data vzniku jednotlivých oddělení, to nám umožní udělat si rámcový přehled o vývoji struktury NpM a rychlosti jejích proměn. Do tohoto přehledu zahrnujeme pouze oddělení, která se zabývají sbírkami a knihovnu.

název

vznik

Oddělení mimoevropské numismatiky

1962

Knihovna Náprstkova muzea

1858*

Oddělení pravěku a starověku Předního východu a Afriky 1969 Oddělení mimoevropské etnografie

1862#

Oddělení asijských kultur

1862#

* roku 1858 se vrátil Vojta Náprstek do Čech #tato oddělení dříve společně tvořila v rámci Nadace NČPM „sbírky předmětů národopisných (etnografických) českých či cizokrajných“

Tabulka č. 7: Vznik jednotlivých oddělení

- 50 3.3.2 Struktura sbírek

Jak jsme uvedli výše, tvoří v rámci CES Sbírka Národního muzea jednu sbírku, která je rozdělena do pětatřiceti podsbírek. O pět z těchto podsbírek pečuje Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur. V rámci tematického a chronologického zaměření jsou podsbírky dále členěny. Abychom se vyhnuli nejasnostem v označení částí podsbírek a používání termínu sbírka, budeme tyto části nadále označovat termínem kolekce. Strukturu sbírek ukazuje Tabulka č. 8.

sbírka (dle CES)

podsbírka (dle CES) kolekce (interní dělení NpM) Přední východ, Střední Asie a Kavkaz Indie Zadní Indie a jihovýchodní Asie Indonésie Asijské odd. NpM

Japonsko Korea Čína Vietnam Lamaistická kolekce Afrika

Sbírka Národního muzea Etnografie NpN

Amerika Austrálie a Oceánie Fotosbírka pozůstalosti rodin Novákových, Fingerhutových,

Knihovna NpM

Křížkových, Náprstkových (hlavně osobní předměty, mobiliář)*

Numismatika NpM

dělí se dále na 17. kategorií dle klasifikace dr. Štěpkové

Pravěk/starověk NpM

Starověký přední východ Starý Egypt

*nejde tedy o archiválie, které se řídí jinými předpisy a jimiž se v této práci nezabýváme, ale o sbírkové předměty tak, jak definuje zákon 122/2000 sb.

Tabulka č. 8: Struktura sbírek NpM ([14], [15] a [16])

- 51 Pro představu o velikosti instituce si uvedeme počet sbírkových předmětů (Tabulka č. 9), i když bez přesné specifikace jejich vlastností (velikost, hmotnost, ceny, materiál) může být toto kritérium v úvahách o technické funkci instituce zavádějící.

podsbírka (dle CES)

počet ev. čísel (dle CES)

počet vyřazených (dle CES)

Asijské odd. NpM

50 982

458

Etnografie NpN

37 393

972

Knihovna NpM

1 900

30

Numismatika NpM

16 251

5

Pravěk/starověk NpM

11 994

14

118 520

1 479

celkem

Tabulka č. 9: Počet předmětů v jednotlivých podsbírkách v péči NpM [16]

3.4 Koncepce rozvoje z technického hlediska

Náprstkovo muzeum má, jak ukládá bod 3.1 Profesního etického kodexu muzeí [17], vypracovanou sbírkotvornou koncepci. Koncepce nese název Světové kultury ve sbírkách Národního muzea [13] a týká se jednak NpM, dále pak antické sbírky Historického muzea. Koncepce shrnuje výchozí stav a dále se zaměřuje na koncepci sbírkotvorné a vědeckovýzkumné činnosti v budoucnu. Velký důraz je kladen na prezentaci sbírek a vytváření nových expozic. Podrobně jsou zmíněny ideové záměry pro aktualizaci expozic stávajících a vybudování expozic nových. Koncepce konstatuje, že NpM je jedinou českou vědeckou institucí, „která se v plné šíři věnuje studiu, dokumentaci a prezentaci asijských, afrických, amerických, australských a oceánských kultur“ [13] a jejíž sbírky byly ze 75% vytvořeny erudovanými kurátory. Je také zdůrazněna spolupráce s AV ČR, vysokými školami, institucemi památkové péče a muzei. Sbírkové i archivní fondy muzea tvoří pramenný materiál, který je v rámci ČR unikátní, jak z hlediska množství, tak provenience. Jako priority si muzeum stanoví zachování sbírkového fondu, rozvoj sbírkového fondu a jeho prezentaci odborné i laické veřejnosti. Technických hledisek provozu se týká hlavně plán na digitalizaci sbírkového fondu, dále vybudování nových depozitářů (v současnosti probíhá) a uzpůsobení vybavení knihovny a zavedení možnosti elektronického vstupu do katalogu. Ostatní cíle (systematické akvizice, rozšíření edic, rozšíření služeb knihovny) se týkají spíše personální a finanční strategie instituce, než technických otázek provozu v památce.

- 52 Co se však provozu v památce týká je plán nových stálých expozic, stanovení ploch potřebných depozitárních prostor a úvahy o nové budově. V Tabulce č.10-11 uvádíme přehled prostorových požadavků jednotlivých oddělení na prezentaci a uchování sbírek. Úvahy o tom, kde ony prostory budou, ponecháme prozatím stranou.

org. složka oddělení

požadovaná velikost depozitárních prostor (m2) nespecifikováno

NpM 1

Oddělení mimoevropské numismatiky

NpM 2

Knihovna Náprstkova muzea

NpM 3

Oddělení pravěku a starověku Předního východu a Afriky

NpM 4

Oddělení mimoevropské etnografie

1 000-1 200

NpM 5

Oddělení asijských kultur

1 200-1 500

1 000 300

CELKEM

3 500-4 000

Tabulka č. 10: Potřebné depozitární prostory dle oddělení

org. složka

expozice/provoz

požadovaná velikost prostor (m2)

NpM 1

numismatika

250

NpM 2

knihovna

300

Předního východ, Egypt a

NpM 3

1 350

kultury klasického starověku*

NpM 4

Expozice Afriky

450

NpM 4

Expozice Amerických kultur

450

NpM 5

Náboženské systémy, život a tvorba asijských národů

1 400#

nespecifikováno Vojta Náprstek a čeští krajané ve světě

200

nespecifikováno Prostor pro tematické výstavy

500

CELKEM

4 900

* z toho tvoří 1000 m2 kultury klasického starověku, které, formálně vzato, nejsou součástí NpM, ale antické sbírky NM. Je nicméně zřejmé, že spojení obou expozic je didakticky výhodné. #

část expozice se světlou výškou 4,0 m (kvůli zavěšení koberců)

Tabulka č. 11: Potřebné prostory pro prezentaci sbírek dle oddělení

- 53 Požadavky na depozitární prostory pro Oddělení mimoevropské numismatiky nejsou uvedeny patrně proto, že exponáty tohoto oddělení jsou malých rozměrů a jejich uvažování výrazně nezvýší přesnost hrubého odhadu ploch pro celou instituci (i když je zřejmé, že depozitáře pro uložení mincí musí mít velmi specifické klimatické i bezpečnostní podmínky). V požadavcích NpM4 a NpM5je dle [13] započtena 15% manipulační rezerva. Vidíme, že prostory depozitářů pro NpM budou zabírat zhruba takový prostor, jako dvě středně velké průmyslové haly. Také je na první pohled zřejmé zřejmé, že tyto prostory větší rozlohu odpovídající 68 - 78% veškerých ploch v rámci komplexu U Halánků (viz 2.5) a požadavek překračuje o 15 - 30% možnosti ploch využitelných v komplexu U Halánků pro uchování a prezentaci sbírkových předmětů. Výstavní prostory pro prezentaci sbírek dle [13] jsou prostorově řádově stejně náročné jako depozitáře. Výstavní prostory by měly umožňovat kontrolu a případně regulaci klimatu a osvitu, což je důležité zvláště pro exponáty z organických materiálů. Celkové prostorové nároky pro uchování a prezentaci sbírek činí 8 400 - 8 900 m2, což přesahuje možnosti komplexu U halánků téměř trojnásobně. To nám ukazuje oprávněnost úvahy tvůrců koncepce rozvoje o nutnosti získání nové budovy. Kromě požadavků již zmíněných jsou zde požadavky na poměrně rozsáhlé podpůrné provozy (viz Tabulka č. 12).

- 54 podpůrný provoz

velikost prostor (m2)

přednáškový sál

200

konferenční sál

100

studovna

50

badatelna

30

prostor pro návštěvnické aktivity

90

příruční depozitáře celkem

300

pracovny

100

informační centrum

30

pokladna

10

obchod

50

občerstvení

70

šatny celkem (individuální i skupinové)

60

provozní sklady

60

velín

20

CELKEM

1 170

Tabulka č. 12: Potřebné podpůrné prostory

Po sečtení prostorových potřeb dle koncepce rozvoje zjišťujeme, že instituce bude pro svůj růst potřebovat přibližně plochu 9 570-10 070 m2 s tím, že kromě získání nové budovy počítá koncepce ještě s využitím komplexu U Halánků, jako sídla ředitelství, odborných pracovišť, oddělení péče o sbírky a oddělení práce s veřejností. Dále tam zůstanou příruční depozitáře, karanténní místnost a knihovna. Expozice, které zůstanou v domech budově č. p. 270, rekapituluje Tabulka č. 13.

provoz

velikost prostor (m2)

Expozice amerických kultur (2.NP č. p. 270)

450

Expozice Afriky (3.NP č. p. 270)

450

Expozice Austrálie a Oceánie (4.NP č. p. 270)

450

CELKEM

1350

Tabulka č. 13: Expozice, které i nadále zůstanou v komplexu U Halánků

- 55 -

4. ZÁVĚRY, ÚVAHY, DOPORUČENÍ

4.1 Porovnání nároků koncepce rozvoje se stávajícími možnostmi

Proveďme nyní stručnou úvahu o navýšení prostoru instituce při naplnění koncepce rozvoje [13]. Pro naplnění koncepce je třeba 9 570-10 070 m2 prostor. Odečteme-li depozitáře, které jsou zřizovány v Horních Počernicích, je třeba 6 070 m2. Od tohoto počtu můžeme teoreticky odečíst prostory prokazatelně zajištěné v komplexu U Halánků. Za takové prostory považujeme hlavně expozice Ameriky, Afriky a Oceánie o celkové rozloze 1 350 m2. Tím se požadavek nárůstu prostor redukuje na 4 720 m2. Patrně by -při plném využití komplexu U halánků- bylo možné uvažovat zde i podpůrné prostory o rozloze 1 170 m2, čímž by požadavek klesl na 3 550 m2 s tím, že komplex U Halánků ve stávající podobě by byl přibližně stejně naplněn, jako je tomu dosud. Toto řešení by bylo možné považovat za jakousi minimální koncepci, při které by byly naplněny cíle instituce, a památka by byla zatížena stejným provozem, jako v současnosti. Pokud bychom uvažovali koncepci velkorysejší, bylo by nutné zajistit minimálně 4 720 m2 nových ploch.

4.2 Možná řešení nedostatku prostoru

Domníváme se, že z předchozích úvah je zřejmá nutnost navýšení prostoru, který instituce využívá. Výhodou je fakt, že depozitární prostor v Horních Počernicích funguje prakticky samostatně a jeho nárůst nemusí být kompenzován poklesem prostoru pro prezentaci sbírek. Pro rozvoj NpM bude však zjevně nutné získat navíc minimálně cca 3 000 5 000 m2 nových ploch, z toho cca 2 750 m2 musí být výstavní plochy (tj. relativně veliké, celistvé se speciálním režimem klimatu, osvětlení a zabezpečení). Obecně existuje několik možností, jak prostor navíc získat. Rozeberme si krátce několik z nich.

4.2.1 Optimalizace provozu ve stávajících budovách

Čistě teoreticky by bylo možné získat prostor navíc ve stávajících budovách optimalizací provozu. Vzhledem k tomu, že součet všech využitelných ploch komplexu U Halánků je přibližně 5 094 m2. Provozy v těchto plochách by pro dosažení požadovaného zisku ploch bylo nutné zredukovat na 2 - 41% stávající plochy, což je v rámci rozumné

- 56 optimalizace naprosto nereálné. Pokusy v tomto směru by mohly vést maximálně k přetížení nosných konstrukcí, nevhodným úpravám památky a zmatku v instituci.

4.2.2 Externí depozitární provoz

Dobrým řešením může být zřízení externích depozitářů. To však NpM již učinilo a je zřejmé, že zmenšování ploch příručních depozitářů (což by byl jediný krok, který je ještě možné v tomto směru podniknout), nebo jejich přesun mimo centrum instituce by byl logisticky nevhodný a prostorový zisk by pokryl přibližně 6-10% nově požadované plochy.

4.2.3 Novostavba v komplexu U Halánků

Zajímavou možností by mohlo být zřízení novostavby v rámci komplexu U Halánků (přestavba stávajících objektů není uvažována z ohledu k památce). Novostavba v památkové rezervaci je však jak z administrativního, tak z architektonického hlediska problematická. Problematická je i z hlediska technického (například je velmi omezen prostor staveniště, musí být používány menší a méně výkonné stroje, musí být používána složitá a drahá opatření k zajištění sousedních staveb apod.). Samostatným problémem je, zda by se budova, obsahující požadované prostory, do komplexu U Halánků vůbec vešla. Plocha dvora, u níž je reálné uvažovat o zastavění, se pohybuje řádově okolo 600 m2 (a to ani neuvažujeme problém zrušení přístupových cest pro objemnější náklady do komplexu). Pokud by součet ploch uvnitř budovy měl být alespoň 3000 m2, musela by budova mít zhruba 6 podlaží. Pokud bychom uvažovali konstrukční výšku podlaží 4,0 m, vznikla by budova s atikou či štítem ve výšce 24,0 m nad terénem, která by patrně převýšila i budovu od architektů Bauma a Mőnzbergera. Výstavba takové budovy je samozřejmě teoreticky možná, ale z hlediska památkové péče a urbanismu je v dané lokalitě nevhodná. Asi by šlo uvažovat o zapuštění budovy pod úroveň terénu, jako je tomu např. v areálu Moderní galerie AVU. Taková stavba je však velmi nákladná a technicky náročná. Ačkoli by nová budova v komplexu U Halánků měla mnoho výhod, byl by to projekt technicky i administrativně složitý a suma získaných ploch by nemusela vyvážit podstoupená rizika. Možná, že by byl tento přístup pouze opakováním starých koncepcí a situaci by -stejně jako zmíněné koncepce- dlouhodobě nevyřešil.

- 57 4.2.4 Získání budovy mimo komplex U Halánků

Poslední možností, která napadá autora této stati, je získání nové budovy mimo komplex U Halánků. Se získáním nové budovy počítá i koncepce rozvoje NpM [13]. Výhodou tohoto řešení by byla nesporně možnost určit prostor nové budovy dle potřeb instituce a ne nutnost přizpůsobování se stávajícímu prostoru, případně nutnost výstavby nových budov v prostoru omezeném. Získání budovy stávající by mělo tu výhodu, že by bylo možné budovu poměrně rychle adaptovat a začít instalaci expozic a dalších provozů. Nevýhodou by bylo prostorové předurčení dané stávající budovou. Výstavba nové budovy by patrně trvala déle, zato by získaný prostor lépe odpovídal potřebám instituce. Samostatným problémem je umístění nové budovy. Ta by patrně měla být relativně dobře a rychle dostupná pro návštěvníky muzea, kteří opustí komplex U Halánků. Že toto řešení nepatří k nejlevnějším, je asi nasnadě. Nicméně naděje, že by na delší dobu mohlo vyřešit starý problém Náprstkova muzea s nedostatkem prostoru a tím snížit potřebu investic v budoucnosti, je velmi lákavá.

4.3 Závěrem

Dovolíme si konstatovat, že závěr koncepce rozvoje NpM [13], že bude nutné získat nové prostory pro provoz muzea je správný a vhodný také pro památku, která je součástí NpM. I rozhodnutí vedení a odborných složek NpM setrvat nadále v prostředí vzniku instituce a tak demonstrovat její kontinuitu je chvályhodné. Bylo by velmi pěkné, kdyby šlo část domu U Halánků prezentovat jako autentické interiéry rodiny Náprstkovy (např. salon Anny Fingerhutové). Je zřejmé, že pro NpM je památka prvkem dotvářejícím identitu instituce a měla by jím zůstat i po získání nových budov a vybudování nových expozic. Z hlediska památkové péče lze konstatovat, že současný vývoj (přesouvání depozitářů mimo komplex U Halánků, vyhledávání nových prostor apod.), je pro památku vhodný. Přesun nejexponovanějších provozů jinam nemůže památce uškodit a díky získání širšího zázemí pro provoz bude možné časem provést komplexní rekonstrukci, či restaurování (např. fasád). Problematika interakce památky a instituce je složitá a -dle názoru autora této statidosud příliš neprobádaná jak v obecné rovině, tak na konkrétních příkladech. Je to pole pro

- 58 hlubší bádání a širší mezioborovou spolupráci. Doufejme, že v budoucnu týmy muzeologů, památkářů, architektů a techniků tento problém uspokojivě vyřeší. Na závěr by bylo vhodné poděkovat paní ředitelce NpM Mgr. Blance-Michaele Remešové, Ph.D., panu Milanu Štrosovi z Oddělení stavební a technické zprávy NpM, paní Mgr. Heleně Heroldové, Ph.D. z Oddělení asijských kultur NpM a odborníkům z knihovny NpM zvláště PhDr. Haně Popelové, CSc. a Mgr. Martinu Šámalovi za vstřícný přístup, podporu a cenné rady, bez nichž by tato práce nemohla vzniknout.

- 59 -

Poznámky: 1. Dochované gotické zdivo nad úrovní terénu je např. v jižní části domu U Halánků. 2. V dané době by bylo asi příhodnější používat název „dům Haťapaťovský“, podle sladovníka Víta Hatiapati, který dům vyženil v roce 1511, nebo název „dům Krocínovský“, podle Václava staršího Krocína z Drahobejle, který dům koupil roku 1567. Také je doložen název „U červených zvonů“. V této práci však budeme používat obecně známý název dům U halánků, který pochází z doby, kdy dům vlastnil Jan Halánek z Jičína (konec 17. století). 3. Poznamenejme, že už od středověku bylo rozlišováno sladovnictví (tedy produkce sladu), pivovarnictví (tedy výroba piva) a nákladnictví, respektive právovarečnictví.. Sladovnictví a pivovarnictví bylo řemeslem. Nákladnictví pak bylo chápáno jako nesení nákladů výroby a inkasování zisků. Nákladník tedy nakupoval suroviny, najímal řemeslníky a vedl distribuci. První zprávy o domě U Halánků související s pivem pocházejí z roku 1446, kdy dům získal sladovník Pavel. K tomuto datu však není doložena výroba piva jako taková a ani cena domu nesvědčí o tom, že by při domě byla nějaká práva. 4. Zmíněná zpráva z roku 1608 se týká vyšetřování rvačky v pivovaru U Dobřenských, kde Štěpán Kras propíchl jistého kloboučnického tovaryše. Podle svědectví Jana Karpfa byl zmíněný Štěpán Kras řádným řemeslníkem, který stavěl i pro Václava Krocína z Drahobejle. 5. Giovanni Battista Alliprandi (cca 1665-1720) Italský barokní architekt působící v Čechách. Časté stvaby zámků a paláců. V Praze např.: Šternberský palác, Ledeburský palác, Schönbornský palác, Kaiserštejnský palác, Sloup Nejsvětější Trojice na Malostranském náměstí. 6. Za první úvahu o zastavění dvora mezi č.p. 269 (dům U Halánků) a č.p. 270 („nová budova“ od architektů Bauma a Mőnzbergera s rozšířením od O. Polívky) považujeme na základě studia archivu Vojty Náprstka návrh architekta rytíře Klenky z Vlastimilu z roku 1911. 7. Matka Vojty Náprstka. Pokud jde o jména, Vojta Náprstek bude v práci označován českou verzí svého jména, které si zjevně přál používat, ačkoli do 80. let 19. století se de iure jmenoval Adalbert Fingerhut. Jeho matka bude označována jako Anna Fingerhutová. Podrobnosti o této problematice může zájemce najít buď v literatuře [4] a [5] nebo přímo v archivu Vojty Náprstka (např. archiv V. N. 148/24). 8. Pro srovnání dům na Novém městě Pražském stál cca 30-50 kop grošů, velké domy na náměstích stály i 100 kop. Kráva stála okolo 46 grošů. 9. Sladovna je budova nebo provoz, ve kterém probíhá výroba sladu (naklíčené a usušené ječmenné zrno). Výroba se skládá z máčení, klíčení a hvozdění (vysoušení naklíčeného zrna teplým vzduchem). Technologická střediska, ve kterých zmíněné procesy probíhají, se nazývají máčírna, humna (klíčení) a hvozd. 10. Spilka je zpravidla sklep, kde probíhá hlavní kvašení tak, že jsou do mladiny přidány kvasnice a je udržována konstantní teplota. 11. Dům U Černého orla č. p. 1072/II byl dědictvím po Barboře Serafinové, sestře Anny Fingerhutové. 12. Přesně řečeno se nejednalo o beton v našem slova smyslu, protože pojivem nebyl cement, ale spíše hydraulické vápno, které nalézáme často v okolí Prahy. 13. Myšlenkou české průmyslové školy se Vojta Náprstek zabýval již jako student v polovině 40. let. 19. století. 14. Roku 1885 navštívilo muzeum 2852 osob, roku 1894 pak 1649 osob. 15. Podobně se profilovalo i Museum für Kunst und Industrie (dnešní MAK) ve Vídni. Bylo asi zřejmé, že velké průmyslové koncerny jsou -pokud jde o vývoj a konstrukci- schopny poradit si nejlépe samy, kdežto řemeslníci vyrábějící předměty denní potřeby, kde je kromě funkce i požadavek na kvalitu estetickou, by se mohli v oblasti estetiky inspirovat právě studiem muzejních sbírek.

- 60 16. Přepis akademických titulů byl zachován dle originálu pravidel NČPM z 30. 9. 1895 §6 (Archiv V.N. 148/2). Fakt, že pravidla jsou z doby po smrti Vojty Náprstka je dám tím, že pravidla navržená v závěti byla po Náprstkově smrti za asistence kuratoria dále upravována právníky. V roce 1896 je schvalovala pražská obec. 17. Dle textu Založení, vývoj a dnešní stav Náprstkova muzea, který byl sepsán v rámci řízení o pozemštění a je uložen v archivu V. N. (148/31a), začala jednání již roku 1921. V textu ale uvádíme rok 1922, kdy jednání již určitě probíhala. Tento rok uvádí i dr. Zahradníček [8]. 18. Jako příklad může posloužit Učebnice hindustání pro školy i samouky (OÚ, Praha 1930), kterou napsal dr. O. Pertold. 19. Jako příklad lze uvést manžele Zdeňka a Věnceslavu Hrdličkovi, kteří absolvovali kurz čínštiny a po roce 1945 studovali mj. na UK sinologii u prof. Průška. 20. Takto byla z politických důvodů například omezena výuka tibetštiny a nebylo možné učit tibetanistiku jako samostatný obor, ačkoli zde byli dostatečně erudovaní odborníci (dr. Poucha a dr. Kolmaš).

- 61 Prameny a literatura: pozn.: citace ze zákonů a odkazy na archiválie jsou uváděny vždy v textu, zkratkou archiv V.N. je míněn archiv Vojty Náprstka, uložený v Národním muzeu - Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur [1] kol. aut.: PRAHA, Staré Město, bloky domů na jižní a západní straně Betlémského náměstí, SURPMO, Praha 1962 [2] V.V.Tomek: Mappy Staré Prahy k letům 1200, 1348 a 1419, Praha 1892 [3] kol.aut.: PRAHA, Stavebně historický průzkum, Staré město: bloky domů na jižní a západní straně Betlémského náměstí, Č.p. 269, SURPMO, Praha 1962 [4] Z. Šolle: Vojta Náprstek a jeho doba, Felis, Praha 1994 [5] I. Štěpánová, L. Sochorová, M. Secká: Ženy rodiny Náprstkovy, Argo, Praha 2001 [6] http://www.mapy.cz/#x=133064784@y=135940912@z=16@mm=FP [7] Jan Hozák (ed.): Vojta Náprstek a muzejnictví, Národní technické muzeum, Praha 1998

[8] V. Zahradníček: Nástin dějin Náprstkova muzea, NpM, Praha 1985

[9] S. Kodym, Dům U Halánků, Československý spisovatel, Praha 1955

[10] J. Šmíd-P.Čanda: Národní muzeum v Praze, ČTK, Praha 1983

[11] P. Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Academia, Praha 1996

[12] J. L. Kottner: Průvodce sbírkami Náprstkova muzea v Praze, Kuratorium NČPM, Praha 1898

[13] J. Součková, M. Dufková a kol.: Světové kultury ve sbírkách Národního muzea: Koncepce rozvoje Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur a antické sbírky Historického muzea, NM, Praha 2006

[14] http://www.nm.cz/struktura-npm.php

[15] http://www.aconet.cz/npm/index.html

- 62 -

[16] http://ces.mkcr.cz/cz/sb.php?evc=NMM/002-05-02/117002

[17] http://www.cz-icom.cz/doc0008.html

[18] A. Hurtig: Polohopisný plán Starého města, Dolejšího Nového města a Josefova, F. Kytka, Praha 1891