PALEONTOLOGICKÁ STUDIE LOKALITY SOLNICE

Richard Pokorný

PALEONTOLOGICKÁ STUDIE LOKALITY SOLNICE Úvod Cílem mé práce byl paleontologický výzkum širšího okolí Solnice. Po letech terénních prací se mi zde podařilo nashromáždit více než 50 paleontologických vzorků (obr. 1) z devíti skalních výchozů (údaj ke dni 1. 9. 2000). Provedl jsem, bohužel neúspěšnou, mikroanalýzu a předběžné makrozoologické určení sebraných vzorků, Pro upřesnění závěrů a doplnění dosud v literatuře chybějících informací hodlám v práci dále pokračovat. Mou snahou bude přesné časové určení sedimentů,jejichzařazení do stratigrafického sledu a sumarizace vyskytujících se taxonů a rovněž také fotodokumentace fosilií i skalních výchozů. Do budoucna uvažuji o rozšiřování zájmového území do okolí Podorlické pahorkatiny a Orlické tabule. několika

Geografická, stratigrafická a paleontologická charakteristika širšího regionu

Oblast Orlických hory a Podorlícka v širším pojetí leží v severovýchodním okraji Ceského masivu. Radí se k Hercynskému systému (evropské geomorfologické jednotce prvního řádu), provincii Česká vysočina, subprovincii Česká tabule (sediment~ podhůří) a subprovincii Krkonošsko-Jesenické, dříve označované jako Sudetská soustava (krystalický a metamorfický hřbet). MARTINEC (1977) uvádí tento sled geologických ~dálostí: Sedimentace začíná již ve starším proterozoiku, kdy se mezi jádrem Ceského masivu a jeho ekvivalentem v Sovích horách v Kladsku usazuje mocné sedimentárně vulkanické souvrství jílovcú, prachovců a drob. V paleozoiku ve svrchním kambriu a částečně v ordoviku bylo toto území souší. V ordoviku transgredovalo od západu moře úzkým zálivem k okraji assyntského pohoří a sedimentovalo v širším okolí vyhnanickéhohřbetu. Ve svrchním siluru zaplavilo moře na krátký čas území Bardských hor severně od vlastního jádra orlicko-kladské klenby. ÍTstup sílurskéhocmoře byl vyvolán mladokaledonským vrásněním v průběhu svrchního siluru a středního.devonu. Spodní a střední devon v oblasti Orlických hor chybí. Usazeniny spodního karbonu byly zjištěny dosud jen v tektonicky pokleslé kře mezi Hradcem Králové a Třebechovicemi pod Orebem. Tyto sedimenty představují denudační zbytek uloženin moře, které vybíhalo z moravského sedimentačního prostoru k severozápadu. -, Ve svrchním karbonu (namur) počíná sedimentace ve vnitrosudetské depresi. Ve sníženinách variského horstva Orlických hor se ukládají kontinuální usazeniny svrchního karbonu zjištěné pouze vrty. Poorlický perm sedimentuje do tektonicky poklesávající brázdy ssz-jjv směru podél letohradského (kyšperského) zlomu. Větší část druhohor (trias, jura, spodní křída) je obdobím bez sedimentace, v němž působilo velmi intenzivní větrání. To má charakter laterícky, ve spod-

9

ních částech profilú bylo doprovázeno intenzívní kaolinizací. Probíhalo v extrémních subtropických až tropických klimatických podmínkách. Takto navětra­ valy amfibolity a zelené břidlice, čímž docházelo ve vrchních částech půdního profilu k obohacování hydroxidy železa a hliníku. Tak vznikla ložiska rud, která byla těžena v 18. a 19. století např. v okolí Lukavice, Skuhrova nad Bělou a Roudného. (Pozor - neplést s výskyty krevele v metabazitech svrchního proterozoika u Hluk a Bohdašína - KAPLAN 1988). Počátkem svrchní křídy - v pozdním cenomanu - vznikají deprese vyplněné sladkovodními jezerními uloženinami, které však dle nových poznatků záhy přechází v brakický charakter a ve vyšším cenomanu přichází ze severu mořská záplava. Moře setrvává v oblasti Orlických hor i v turonu a ve spodním senonu, přesněji řečeno v coniaku. Svrchnokřídová záplava byla pro území nejvýznamnějším sedimentačním činitelem -. uloženiny z této doby dosahují místy mocnosti až stovek metrů (obr. 2). Ustup křídového moře způsobilo saxonské vrásnění, které se projevuje mírným zprohýbáním svrchnokřídovýchsedimentů do antiklinál a synklinál ajejich porušení zlomy. Poté byla celá oblast Orlických hor a Podorlicka, s výjimkou deprese v okolí Ústí nad Orlicí, již trvale souší. Do této deprese, do níž se v mladších třetihorách Orlické hory odvodňovaly, zasáhl velmi krátkodobě v období badenu (konec středního miocénu) výběžek mořské záplavy z Moravy. Ve starších čtvrtohorách se v období badenu (konec středního miocénu) říční systém stabilizoval zhruba v dnešní podobě a vznikly typické fluviální terasovité sedimenty, často se sprašovými pokryvy.

Geomorfologická, geologická a paleontologická charakteristika lokality Z geomorfologického hlediska spadá okolí Solnicka do rozhraní geomorfologické subprovincie Krkonošsko-Jesenická, Orlické oblasti, celku Podorlická pahorkatina, podcelku Náchodská vrchovina, kvasinské části Ohnišovské pahorkatiny (východní hranici t\~oří strukturně denudační plošina u Solnice .Holoua stTá'ň ") a subprovincie Ceská tabule, oblasti Východočeská tabule, celku Orlická tabule, podcelku Třebechovická tabule, vamberské části Rychnovského úvalu (západní hranici tvoří denudační trosky neogenních říčních štěrků u Lukavice - .Na divinkách") (SLÁDEK 1977). Geologicky je oblast tvořena (obr. 3) s největší pravděpodobností sedimenty středního turonu, zastoupené zde šedými slínovci, poměrně chudými na fosilie. Tento materiál je částečné rekrysta1izován, proto se mi dosud nepodařilo nalézt mikrofaunu, která je dúležitá pro stratigrafické zařazení. Sedimenty vystupují poměrně často na povrch, neboť půdní pokryv je zde ± mělký a horninové podložr jej proráží. Dosudjsem nalezl 9 skalních výchozů o výšce stěn od 0,5 do cca 5 metrů. Co se týče fosilií, až na skálu nedaleko Kvasin v .,,~árce", je okolí poměrně chudé, hojněji se vyskytují pouze fragmenty otisků inoceramoidních mlžů. Z dalších nálezů mohu jmenovat např. řídce se vyskytujíc] bioglyfy, spongility, sporné jsou nálezy rybovitých obratlovců (1 nález ktenoidní? šupiny). Z tohoto rázu se vymyká již zmíněná, ...šiireclui" lokalita, která mě zaujala nálezy ramenonožců a komenzálníchústřic. Domnívám se, že relativní bohatost lokality, zmíněná i v geologické mapě ČR, listu 14-13 Rychnov nad Kněžnou,

10

je dána

částečně

bohatším ekosystémem a

příhodnými

podmínkami

urnožňu­

[fcími fosilizaci, ale také velkou prostorovou expozicí a přístupností lokality.

Ani tato lokalita však nedosahuje bohatosti například spodnoturonských skalních výchozú písčitých slínovců u Přepych, nebo jemnozrnných jílovců ve Vamberku. Svrchnokřídovésedimenty jsou však velice zajímavé především svou obrovskou různorodostí~a proměnlivostí, která umožňuje provádět výzkumy v podstatě v celé oblasti Ceské křídové pánve a publikovat nové poznatky. Překážkou je však absence literatury. Chybí souhrnný atlas fosilií, který by velice ulehčil určování nálezů. Já sám používám vlastní archiv fotoscanů obrazového materiálu, který doplúuji obrazy z Iiteraturv. Proto bylo rovněž velice obtížné určit stáří sedimentů, které se v oblasti vyskytují. FRÍČ (1880), který třídí křídové sedimenty v Čechách primárně ne podle stratigrafických stupňů , ale převážně podle petrografického hlediska (výskyt .Jcoadroueho pískovce a opuk01.!.~ch a vdpenn,fch poJoh :') je řadí do bělohorského souvrství, což je. dle zásad řazení používaného CGU spodní turon. Podle seznamu fosilií, který uvádí MARTINEC 1977), však usuzuji na sedírnentv středního turonu. Tuto skutečnost potvrzuje i geologická mapa ČR list 14-13, která oblast řadí ke střednímu turonu, v závorce je však uvedeno jizerské souvrství. Čech et Valečka in OPLETAL (1980) však uvádí, že v podhůří Orlických hor se jizerské souvrství v denudačních reliktech nezachovalo a že převážná část sedimen tú náleží bělohorskému souvrství, kterému by v této oblasti připadal nejspíše jeho svrchní oddíl. Tento uesoulad si vysvětluji tím, že na konci minulého století zde Frič nalezl pouze Inoceramy, které řadí k tehdy souhrnnému druhu Inoceramus labiatus SCHLOTH, cituji: .Pticluizime nyní do krajiny, neřkterě si palaeontolog opravdu zoufati může, neboť. nespatřuje tu ničeho, než-li šedé ve veliké plotny se ldmajici opuky ... Jedinou zkamenělinou. jest tu Inoceramus ... VšecJ
11

Obr. 1: l nnts SClILOTH. Skalní výr hoz v ~Š
Z"ťtšellO

labiat

us

:2 x

12

Obl'. 3: FXIJK)'I'{/ ,1/), Skalní výchoz v "Š;írce", UH:'jší otisk schránky p řisedlý na iuo cera moidním mlži. Zvětšeno [) x. Obl'. 4: Terehrat ulin a gmrilis SCHLOTH. Skalní výchoz v "Šárce", dvě jádra rame no uožců. í'.\·<"I.~CllO :-)

x.

13

Obl'. 5: Rybí šupina. Skalní výchoz II silnice Solnice - Byzh rad ec. Vnitřní otisk. 5 x. Obr. 6: lnocera mus ln marctd, Skal ní výchoz II řeky Bě lé, téměř úplný vnější otisk rozevře-ných p o lovi n sr h r.í ne-k. Zn"·tkno ':? x. Zvětšeno

14

Souhrnná tabulka nálezů počet

Taxon

skalní výchoz

fnocem1ll1ls lamarcki fnoceramllS hercvnicus fnocemmlls labiatus

Exogyra sp. ?

Te~rebmt'lllina gracilis

bioglyf spongilit? rybí šupina? ???

18 1 12 1 2 2 3 1 10

archivační číslo

(v soukromé sbírce autora)

ks výchozy I - V výchoz VI výchozy VI - IX výchoz VI výchoz VI výchoz IV výchoz IV, VI výchoz IV výchozy I - IX

1/7/la, II/5/la VI/15/Ia VI/16/la VI/19/lb VI/5/la IV/8/la, IV/ ll/Ia IV/9/la, IV/10/Ia, VI/9/la IV/7 /Ia IV/6/la

Geologická mapa odkrytá

Thtihory •

Neogen

Drnhohory _

.Jizerská souvrství

IB- Bělohorské souvrství

I28TI

o • 1- 9

-

Obr. 7: Zjednodušená geologická mapa Solni~e a, okolí podle geologických map CR, listy 14~15, 14-11. CGU).

15

Korycanske souvrství Krystalirrikum

Obce Čislaokalnirh výrhom

ŘekaBělá

(volně překresleno

SENON Santon spodní 82 - 79 mil. Coniak svrchní 85 - 82 mil.

spodní 88 - 85 mil.

J. uruiulatoplicatus

1. subquadratus chlomecké vrstvy

Cardium Ottonis Trigonia limbata Ammonites D 'Orbigniamus

1. inuolutus (= Voluiceramus inuolutus), 1. koeneni březenské vrstvy Scaphytes Geinitzii A mmonites D 'Orbigniatius Baculites Faujassi

TURON svrchní 90 - 88 mil.

1. deformis teplické vrstvy

Terebratula subrotunda Micraster breoiporus

střední

92 - 90 mil.

spodní 94 - 92 mil.

1. cuuieri, 1. lamarchi jizerské vrstvy

Ammonites conciliatus Ceratomus Laubei Hemiaster plebeius Micraster Michellini Pholadomya nodulifera Trigonia limbata

1. labiatus (=Nlytilus mytiloides) malnické vrstvy Ammonites vVoolgari Rapa cancellata Turbo cogniacensis Fusus Renauxianus A.rca s'ubglabra bělohorské vrstvy Inoceramus labiatus A mmonites TVoolgari

CENOMAN svrchní (mořský) 96 - 94 mil. J. pictus (= J. bohemicus) korycanské vrstvy Trigonia sulcataria Pecten asper Ostrea diluuiana svrchní (brakický) 97 - 96 mil. perucké vrstvy květena, hmyz

16

Závěr

O zkoumaném ú~emí lze s jistou rezervou prohlásit, že svou východní částí (Kvasiny, výchoz .Sdrka") náleží k nejsvrchnějšímu oddělení bělohorského souvrství, spadajícího do rozhraní spodního a středního turoriu, což usuzuji podle nálezů taxonů lnoceramus labiatus SCHLOTH, lnoceramus hercynicus PETR a Terebratulina gradlis SCHLOTH. Západní část (Solnice, skalní výchozy u Bělé) patří k jizerskému souvrství, bezprostředně nasedajícímu na předchozí oddíl bez výraznějšího horizontu na bázi, který by příslušnost sedimentů k danému stupni stoprocentně stanovil. Toto souvrství již náleží střednímu turonu. Bude nutné se zkoumanému území i nadále věnovat a přikládat velký důraz na přesné určení všech nálezů. Zajímavým se jistě ukáže i rozšiřování zájmu do obou sedimentačních částí a konfrontace v nich zjištěných taxonů. Vzhledem k mnohdy se rozcházejícím informacím bych proto uvítal jakoukoli pomoc či radu od čtenářů, ať už jde o výskyty skalních výchozů nutných k lokalizaci, nálezy zkamenělin či mně dosud neznámé údaje z literatury. Rád uvítám Vaše názory na adrese Richard Pokorný, Komenského 277, 51701 Solnice, či na mé univerzitní e-mailové[email protected].

Literatura: 1/

FRIČ A. (1878): Siudien im Gebiete der bčlimischen. Kreideformation, die Weissenberger und

Maluiizer Sclucliten, - Cornmisions - Verlag von Fr. Řivnáč, Prag. 2/ FRIČ A. (1885): Studie v oboru kfidooého útvaru české/to, Jizerské vrstvy. - Komise knihkupectví Fr. Řivnáče, Praha. 3/ HABĚTÍN V., KNOBLOCHE. (1990): Kapesni atlas zkamenělin. - SPN, Praha. 4/ KAPLAN j., (1988): Historie do{ovríni a výroby železa v Orlických honich, - OMOH a Okresní archiv, Rychnov nad Kněžnou. 5/ OPLETAL M., (1980): Geologie Oriickjch. hor. - Ústředníústav geologický v Academii, Praha. 6/ ROČEK Z. et. a1. (1977): Ptirodn Orlických hora Podorlicka. - SZN, Praha. 7/ RYBÁŘ. P. et a1. (1989): Ptirodou od Krkonoš 1)0 Vysočinu. - Kruh, Hradec Králové. 8/ SVOBODA]., CHALOUPSKÝj. et. a1. (1961): \~'Vsvětlivky k j)řehlednégeologlckéIIUljJě ČSSR 1:2()()()()O, M-33-XVll Ndchod. -NakladatelstvÍ ČSAV, Praha. 9/ ŠPINAR Z. (1960): Zdklady j)(tieontologie bezobratlých. - Nakladatelství ČSAV, Praha. 10/ ŠPINAR Z.V. (1988): Kniha o [mutělcu: - Albatros, Praha.

17