PAGINAE HISTORIAE SBORNÍK STÁTNÍHO ÚSTØEDNÍHO ARCHIVU V PRAZE

PAGINAE HISTORIAE

8

SBORNÍK STÁTNÍHO ÚSTØEDNÍHO ARCHIVU V PRAZE

1

© Státní ústøední archiv v Praze 2000 ISBN 80-85475-67-7 ISSN 1211-9768 2

OBSAH SLOVO ÚVODEM (Vácslav Babièka) ............................................................ 5 BAROKNÍ ŠKOLNÍ HUMOR 17. A 18. STOLETÍ V ÈESKÝCH ZEMÍCH (Václav Bartùšek) ............................................................................................. 6 STAVOVSKÝ REGISTRÁTOR A ARCHIVÁØ VINCENC PETR ERBEN (Zdeòka Kokošková) ....................................................................................... 26 RODINNÝ ARCHIV TOSKÁNSKÝCH HABSBURKÙ VYDÁVÁ SVÌDECTVÍ: PRAMENY K LUDVÍKU SALVÁTORU TOSKÁNSKÉMU (Eva Gregorovièová) ......................................................................................38 PØÍPAD UÈITELE JOSEFA KRÁLE (Alexandra Špiritová) .....................................................................................62 VELRYBA V PRAZE (Milena Secká) ................................................................................................ 67 STALO SE...NA KONCI MILOSTIVÉHO LÉTA 1900 ÚSMÌVNÉ POVÍDÁNÍ O TOM, CO SE PØIHODILO KONCEM POSLEDNÍHO ROKU 19. STOLETÍ, SE ZVLÁŠTNÍM ZØETELEM KU KRÁLOVSKÉMU HLAVNÍMU MÌSTU PRAZE (Eva Drašarová) ............................................................................................. 74 AFÉRY AGRÁRNÍ STRANY SOUVISEJÍCÍ S PROVÁDÌNÍM POZEMKOVÉ REFORMY (Jana Pšenièková) ........................................................................................101 OSUDY ÈESKÉ KOLONIE NA TAHITI (1924–1938) (Jiøí Køesan) ................................................................................................123 DVÌ KAPITOLKY Z DÌJIN BÝVALÉHO ARCHIVU ZEMÌ ÈESKÉ (Alena Pazderová) ........................................................................................154 POKYNY AUTORÙM ................................................................................ 169

3

4

Slovo úvodem Je to ponìkud zvláštní úkaz. Na vìtšinì území zemìkoule se pravidelnì støídají dni a noci, lidé tomu podøizují do jisté míry také pravidelnì svùj životní rytmus, pokud jde o práci, odpoèinek, zábavu, cestování, stravování apod. Pouze jedna noc v roce se z tohoto stereotypního rytmu vymyká, když se mìní letopoèet, století nebo dokonce tisíciletí. Je v tom magie èísel, nebo nìjaká skrytá lidská potøeba èi snad obecnì pøijatá kulturní konvence? Neumím na to odpovìdìt a snad je to otázka spíše pro etnologa, psychologa èi astrologa. A proè je tato noc naplnìna bujarým veselím, køepèením a jucháním a ne tøeba tichým rozjímáním nebo výletem do pøírody? V našem kulturním okruhu jí øíkáme silvestrovská noc, protože v katolickém kalendáøi je poslední den v roce zasvìcen svatému papeži Silvestru I. Tento námìstek Kristùv sice dává poslední noci v roce své jméno, ale jinak žádná souvislost mezi jeho životem a slavením konce roku není. Z jeho života je známo málo ovìøených fakt a bez vlastní zásluhy se stal obìtí pozdìjšího podvodu, tzv. konstantinovské donace, nebot jemu jako papeži pùsobícímu v dobì vlády císaøe Konstantina mìl císaø udìlit vládu nad církevním státem. Také žádná legrace. Dá se øíci, že se papež Silvestr I. dostal do názvu poslední noci v obèanském roce jako povìstný Pilát do kréda. O jeho vztahu k zábavì a humoru není nic známo – jako pøíklad pozitivního vztahu církve k humoru bývá citován sv. TomᚠMorus. Ten má však svátek v úplnì jinou dobu – 22. èervna. Smiøme se s tím, že nevíme pøesnì, proè nás poslední noc v roce, zvláštì v roce konèícím na dvì nebo tøi nuly, tak vzrušuje a dojímá. Poslední silvestrovská noc byla plná grandiozních oslav, i když to byla jen noc mezi pøedposledním a posledním rokem 20. století. Èeká nás o pøíští silvestrovské noci ještì nìco velkolepìjšího nebo se již invence architektù oslav vyèerpala? A to je a bude jakkoliv, vychází i Státní ústøední archiv v Praze vstøíc obecnému vkusu a ve svazku svého sborníku Paginae historiae na rok 2000 pøináší vedle pøíspìvkù vážných èi nudných i trochu koøení z oblasti historických kuriozit a dìjin humoru. Ukázalo se, že to není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Humor a zábava mají situaèní a chvilkový charakter a nebývají tak èasto zaznamenány v písemných pramenech nebo se stávají obìtí skartaèních èistek. Pøísné vìdecké kritiky bych rád uklidnil, že se podobné vyboèení nebude opakovat, alespoò ne èasto. I jim bych pøál, podobnì jako všem ostatním ètenáøùm sborníku, aby jim èetba „jubilejního“ svazku pøinesla trochu osvìžení a obèerstvila jejich duši, okoralou èetbou mnohem duchamornìjších periodik. Tìm, kteøí by chtìli autory tìchto „Pagin“ následovat, bych chtìl adresovat jedno vážnì mínìné varování. Psát o dìjinách humoru není žádná legrace. Vácslav Babièka 5

BAROKNÍ ŠKOLNÍ HUMOR 17. A 18. STOLETÍ V ÈESKÝCH ZEMÍCH Václav Bartùšek Již od dávných dob si snažili lidé ulehèit životní údìl zdravým humorem, který je provázel takøka na každém kroku jejich života, pronikal i do všech jeho oblastí, náboženství nevyjímaje, a takto humorem protkaný svìt Boha i èlovìka lidem hluboce zlidšoval, a tudíž i pøibližoval. Nejinak tomu bylo v barokní dobì, kdy probíhaly ve spoleènosti zmìny, které se èasto veselými nezdály a mnohdy, vezmeme-li v úvahu situace od válek, konfesních sporù a robot až po drobná lidská pøíkoøí, skuteènì veselé nebyly. Pøesto ovšem jakoby prameny rozporù i pøívaly neštìstí a katastrof nevyplavily ani z tehdejších lidí to, co bylo pro celé lidské dìní jednou z nejcharakteristiètìjších vlastností a co v nich neustále po svých pøedcích vedle dalších pozitivních i negativních znakù dìdíme – humor. Je možné si ještì humor a veselost tehdejších lidí pøiblížit, z jakého prostøedí bychom si je mìli vybrat a proè? Je tento humor ještì natolik blízký a svìží, že nás mùže znovu zhruba po tøech stoletích oslovit, porozumíme mu ještì, èi nás snad dokonce mùže také pobavit? Nejvhodnìjší se mi zdá obrátit se do školy, kde se alespoò èásteènì stíraly sociální rozdíly mezi žáky a studenty tím, že chodili do stejné tøídy. O tom, co se v èeských barokních školách, zejména pak v gymnáziích dìlo, jsme pomìrnì dobøe informováni na základì pramenù, a již uvádìjí jména žákù nebo dokonce i informace o jejich prospìchu.1 Podobná fakta se dozvídáme z análù jednotlivých øádových domù (kolejí a klášterù), pøi nichž školy byly vìtšinou zøizovány, pøípadnì z dalších pramenù, které nás informují pøímo (deníky, rùzné zápisky a vpisky, poznámky z vizitací) nebo nepøímo (obsahy školních dramat, literární díla tehdejších autorù).2 Mùžeme si tedy uèinit pøedstavu o tom, jak urèití žáci školu chápali a co si z míst, kde se vlastnì poprvé støetli se základy tehdejší svìtové vzdìlanosti a kultury, do svého dalšího života odnesli a kolik humoru nepøímo nabízeného v této vážnì se tváøící instituci jim zùstalo pro další život. Pøestože informací z tohoto smìru je vlastnì dost a není v silách nìkolikaèlenného kolektivu, natož pak jednotlivce, aby je všechny zachytil, jsou velmi kusé a roztroušené po pramenech v jednotlivých archivech, po odborné literatuøe a dokonce i v literárních, dramatických a hudebních dílech, takže autor je nìkdy nucen použít i jakési modelové rekonstrukce.

6

Stejnì jako v dnešní dobì se i v baroku školství dìlilo do tøí stupòù a již tehdy pøedstavovalo jistý organizovaný chaos, kde jednotliví uchazeèi mohli získat vzdìlání na základì sociálního postavení své rodiny ( jiné nevolníci, jiné svobodní), pøíslušnosti k urèité spoleèenské skupinì, bohatství a koneènì i svého vlastního zájmu a uvážení. Èím vyšší byl stupeò školy, kterým se vzdìlání uzavíralo, tím byl bohatší výbìr jeho možných kombinací. Nelze ani zapomenout, že škola (by i v té nejchabìjší a nejzaostalejší podobì) byla pøedstupnìm pro vyuèení, pøípadnì i jiné aktivity, které uvádìly tehdejšího mladého èlovìka do životní praxe. Ani se sítí škol to nebylo tak špatné, jak se tradiènì uvádìlo v døívìjší literatuøe, která èasto pøipisuje její poèátek až reformám královny Marie Terezie v sedmdesátých letech 18. století.3 Pro polovinu 18. století lze zhruba konstatovat, že v každé farnosti bývala alespoò jedna škola pøi faøe. Ve vìtších mìstech existovaly nìkdy dokonce i dvì školy podobnì jako i v nìkterých mìstech (vìtšinou s gymnázii), kde obèas mohly pùsobit, ovšem pouze v tìch nejvìtších na krajské úrovni, i mìstské školy soumìøitelné šíøkou poskytovaného vzdìlání s tehdejšími nižšími gymnázii. Praha se svými tøemi, v nìkterých obdobích i ètyømi gymnázii s právem veøejnosti, s nìkolika dalšími školami, které uèily vìtšinou na úrovni nižších gymnázií a specifickou sítí farních škol, zaujímala v systému tehdejšího základního a støedního školství zvláštní postavení. Odmyslíme-li si školy židovského náboženství bylo tehdejší školství plnì po ideologické stránce v rukou katolické církve. Hmotnou stránku nižšího a støedního školství zajišovaly pøíslušné obce, kde školy pùsobily. V nìkterých místech, pøedevším v severních Èechách vznikaly i dívèí školy.4 Zejména ve støedním školství se tehdy angažovaly u nás církevní øády, z nichž nejznámìjší byli jezuité, kteøí vyuèovali na gymnáziích, dále pak piaristé, kteøí se jako jediný církevní øád podíleli na chlapecké výuce v základních (elementárních) školách a potom premonstráti, kteøí pøi svých klášterech zøizovali školy se svìtskými uèiteli a sami vyuèovali na gymnáziích.5 Výuka tìchto øádù, z nichž jezuité a piaristé náleželi do skupiny øeholních klerikù, pøesahovala i do oblastí vysokých škol, kde se na vzdìlání mladých mužù, stejnì jako v oblasti støedního školství podíleli v menší míøe i jiné øády, napø. benediktini, cisterciáci, františkáni, bosí i obutí augustiniáni, minorité a pavlíni. Všechny církevní øády na našem území mívaly také svá interní øádová uèilištì a studia a na mnohých z nich bylo takto možné získat i filozofické nebo teologické vzdìlání, které tehdy vedle univerzity (tam se daly studovat ještì práva a medicína) poskytoval ještì arcibiskupský semináø.6 Do gymnaziální výuky se obèas zapojovali i svìtští knìží – kaplani z farností vìtších mìst. Pøi piaristických gymnáziích a elementárních školách existovaly ještì aritmetické tøídy, pro pøípravu k praktickému životu, jakési pøedobrazy reálek nebo prùmyslovek, které se postupnì dostaly až na úroveò vyššího vzdìlání v oblasti podvojného úèetnictví, pøedepisovaného ve 7

2. polovinì 18. století panovnicí Marií Terezií i úøedníkùm monarchie.7 Technické a dívèí školství patøí zatím k nejménì prozkoumaným oblastem dìjin pedagogiky raného novovìku u nás. Kromì poznatkù o poèátcích pražské techniky, nebylo o tìchto otázkách u nás témìø nic publikováno. Podobnì kusé jsou i naše znalosti o podmínkách uèení se nejrùznìjším øemeslùm a další zkoumání nabývání zkušeností v nejrùznìjších jiných živnostech a oborech. V této oblasti se výsledky historických výzkumù zatím pohybují vìtšinou v rovinì regionálních studií a nikoliv historických syntéz.8 Jak vyplývá z tohoto pøehledu, budeme se vìnovat pøedevším gymnáziím a mùžeme si vlastnì na životì osobnosti gymnaziálního profesora, který se po studiu stane øeholním klerikem (nejspíše piaristou), ukázat, co mohl tehdejší èlovìk veselého zažít. Po pobytu doma asi do 5–7 let nastoupila vìtšina chlapcù do základní školy, nejèastìji pøi faøe, kde byli zapsáni v matrice narozených, pokud se s rodièi neodstìhovali jinam. Jen menšinì se v nìkterých mìstech naskytla možnost navštìvovat elementární piaristickou školu, kde dodržovali všude daleko pevnìjší režim. Zde se žáci nauèili pochopitelnì mnohem více než jinde ze základù latiny, náboženství i z ministrování bohoslužeb.9 Nelze ovšem øíci, že všude, kde uèili svìtští uèitelé, byla úroveò škol horší. Nìkteøí z nich se zpravidla vìnovali ještì hudbì, podobnì jako církevní øády, které mìly mezi èleny zvláštní uèitele hudby, jako napø. piaristé. Èasto si sami vyuèující dovedli udìlat i svìží žert ze svého povolání, jako to napø. vidíme u pražského kantora Šimona Brixiho (1693–1735). V mládí studoval na právnické fakultì KarloFerdinandovy univerzity v Praze a své dìti, máme na mysli jeho syna Františka Xavera Brixiho (1732–1771) pozdìji vynikajícího skladatele a mistra varhanní hudby, nechal studovat u piaristù. Oba hudebníci Brixiové otec i syn byli autory kantorských oper.10 Otec Šimon v pùvabné opeøe, která byla ztracena a zase znovu objevena, nazvané „Jak rak vodí ráèata, aneb Hudební zobrazení kantora, jak uèí žáky slabikovat“, ukazuje jakýsi ideální obrázek z barokní školy, kde uèitel na vìtì „Conturbabantur Constantinopolitani innumerabilibus sollicitudinibus.“ cvièí se žáky základní pravidla latinské výslovnosti. I když je obèas èastuje rùznými nadávkami (nejvìtší frekvenci má zde zejména oznaèení osel) a nutí je vìtu neustále opakovat, pøesto ho žáci mají rádi. Nakonec obtížnou látku dobøe zvládnou a spokojený uèitel jim radí, jak se mají chovat pøi cestì ze školy (neprat se na ulici, nekøièet pøed kostelem) a dùraznì jim pøipomíná, aby si opakovali uèivo doma pøed rodièi, pozdravovali je a nezapomnìli pøipomenout, že mají pøinést do školy co nejvyšší sobotales, aby je za to mohl nauèit nìco nadprùmìrného.

8

Od Františka Xavera Brixiho, který byl studentem piaristického gymnázia v Kosmonosech u Mladé Boleslavi, známe dvì školní opery.11 První „Erat unum cantor bonus“ zobrazuje opìt uèitele vìtší elementární školy na velké vesnici nebo spíše ve mìstì, protože si uèitel mohl dovolit mít pomocníka. Toho spolu se svým žákem uèí, jak se sám domníval, tehdejší svìtové moudrosti a pøedvádí i své hudební umìní a zpìv. Pan uèitel Punèocha, tak se pravdìpodobnì hlavní hrdina jmenuje, uèí i zde žáky základùm hudební stupnice, kterou rùznì pøevrací a obmìòuje, s pøívalem nadávek i sebechvály. Vzhledem k tomu, že pøednáší i o filozofech, chtìl by být promován doktorem a kvùli svým hudebním „kvalitám“ by si pøál být povýšen od císaøe na dvorního hudebníka. Avšak pomocník si ho srovnává s kantorem z vesnièky, kde on sám chodil do školy a veliký rozdíl neshledává. Celá opera ovšem vedle komického nádechu vyznívá i pozitivnì, když uèitel udílí akademický grad svému pomocníkovi i žáku.12 Druhá opera „Luridi scholares“ je již z prostøedí gymnázia.13 Jeden z jejích hrdinù, tøídní profesor, který býval zpravidla jediným vyuèujícím pro dvì po sobì následující tøídy, potøebuje nìco zaøídit a ponechává žáky ve tøídì, aby se chvíli uèili sami. Ti pochopitelnì místo studia hrají karty, což bylo na piaristických gymnáziích a v klášterních školách vùbec velmi pøísnì zakázáno.14 Profesor se náhle vrátí, studenty pøistihne pøi høe a udílí tresty (kleèení „na hanbì“ apod.) a žáci ho prosí o jejich zmírnìní. Obì opery získaly velikou popularitu nejen v Èechách, ale dokonce i v sousedních zemích.15 Na gymnáziích byli studenti zøejmì omezováni po celou dobu studia nejrùznìjšími naøízeními, i když se asi jiné zákazy týkaly starších studentù, jiné mladších nebo alumnù v semináøích.16 Zde to byla na pøíklad i rùzná ustanovení, která usnadòovala vychovatelùm jejich práci a starost o bezpeènost žákù. V premonstrátském klášteøe v Želivì mìli studenti pøísnì zakázáno chodit k øece (Želivce) zejména v zimì a na se klouzat.17 Bìhem studia se vìtšina žákù a studentù ovšem øídila urèitými zvyklostmi, které vyplývaly nejen z  ustanovení tehdejších školních pravidel a øádù, ale byly i návyky a zvyky, které se staly nepsanou souèástí studentského života. A právì proti jejich nevázanému veselí mnohá pøísná ustanovení církevních škol smìøovala a èasto zašla tak daleko, že upravovala podmínky, kdy studenti mohli mluvit s blízkými pøíbuznými a nesmìli napø. bez doprovodu uèitelù nebo øeholníkù do mìsta. Také návštìvy v semináøích a prostorách, kde studenti bydlili, se pochopitelnì nemohly konat bez svolení rektora pøíslušné koleje.18 Vedle již zmínìného hraní karet se pochopitelnì velmi pøísnì zakazovalo studentùm, stejnì jako jejich øádovým uèitelùm (pod hrozbou pøísných øádových trestù), pití, násilné a neskromné vystupování na veøejnosti, pøílišná náklonnost k dívkám, zejména psaní milostných dopisù. Na lásku mìl student jistì dost èasu po skonèení studií. Teprve po skonèení škol mìl mladý muž, pokud dospìl do pøíslušných let, pøemýšlet o tom, zda 9

dá pøednost lásce božské pøed svìtskou. Všichni studenti mìli øádnì studovat, zúèastòovat se (i jako ministranti nebo zpìváèci na kùru) bohoslužeb a svým bezúhonným a zbožným životem jít pøíkladem mladším žáèkùm.19 V øádném studentském životì nemìly mít místo ani studentské zvyky, které èasto zakazovaly rùzné školní kontroly a vizitace. Ne ovšem všechny mohly vizitace podchytit. Protože k vizitacím docházelo koncem jara a zaèátkem léta, bývalo jedním z nejèastìji zakazovaných zvykù stavìní májí, o nìmž máme napø. informace z roku 1736 z Litomyšle nebo v roce 1740 z Benešova u Prahy.20 Øádoví pøedstavení mìli obavy, že studenti pøijdou do styku s prostým lidem, který byl, jak víme napø. z ukázek vystupování sedlákù v rùzných lidových komediích a i dobové literární (napø. homiletické) dramatické a operní tvorbì, považován za hrubý až barbarský element. 21 Na druhé stranì mùžeme i v poddanských mìstech, kde pùsobila gymnázia (zejména piaristická), najít i mezi bohatšími øemeslníky m욝any s latinským vzdìláním a nebývalo výjimkou, když purkmistr nebo nìkterý z konšelù, který byl pùvodním povoláním napøíklad øezník, vítal ve mìstì svoji vrchnost nebo jejího zástupce latinským proslovem. Mnozí z tìchto m욝anù posílali své syny na studia, buï aby se uplatnili v životì po získání vysokoškolského vzdìlání v hlavních oborech tehdejších univerzit (teologie, práva a medicína) nebo vysokoškolsky kvalifikovaných znalostí (ve vojenství, lékárenství, uèitelství, pozdìji pro úøedníky i podvojného úèetnictví apod.). Èasto si rodièe pøáli, aby jejich synové alespoò po obdržení vysvìdèení (testimonia) o absolvování celého gymnázia rétorikou (šestou tøídou), pøípadnì jí pøedcházejícími vyššími tøídami (poetikou a syntaxí), nebo vyšší aritmetické tøídy, mohli s vìtším pøehledem a dovedností vykonávat svou (èasto po rodièích zdìdìnou, napø. kupeckou) živnost. V mnoha pøípadech byla mladým mužùm studiem na støedních školách otevøena cesta do úøednických kruhù (k vrchnostem na panstvích do mìstských samospráv nebo i k vojsku) i možnost laického uplatnìní v církevních øádech, zejména po dodateèném vyuèení (zahradníkem, kuchaøem nebo ranhojièem).22 Z mìst, kde nebyly latinské školy, mìsteèek i dalších obcí odcházeli mnozí studenti do vìtších mìst, kde si museli tìžce opatøovat byt a stravu a probíjet se životem bez ohledu na svùj dosavadní pùvod èasto na vlastní pìst. Zde byl humor pøi èastých existenèních potížích opravdu tøeba. Mùžeme to vidìt i z deníèku a zpìvníèku studenta jezuitského gymnázia v Brnì, který se dochoval z doby kolem roku 1745.23 Šlo o studenta, který nepocházel z Brna, ale v Brnì bydlil a studoval na jezuitském gymnáziu. Zpìvníèek „Cantilenae diversae“ obsahoval celkem 23 latinských a nìmeckých písní, z nichž se nìkteré vázaly k tehdejším studentským zvykùm, zejména ke koledování. Jedna z písní se týkala pravdìpodobnì i masopustu (Bakchových slavností), kterému vìnovali èasto pozornost i jiní tehdejší vzdì10

laní autoøi, napø. premonstrát Jiøí Evermord Košetický. Je ovšem otázka, nakolik byli pøísní uèitelé v tìchto èasech veselosti ke svým žákùm shovívaví. Nᚠstudent chtìl pøi této slavnosti na školu zapomenout. Je velmi zajímavé, že pøipomíná ze školní výuky též to, co mìlo s masopustem nejvíce spoleèného – knihy se školními dramaty. Tyto písnì, zejména pak koledy, které studenti zpívali èasto pøed Vánoci, nám pøipomínají i starší støedovìké studentské písnì, jak veselím, tak i vykreslením chudoby. Nᚠneznámý autor si napø. stìžuje, že pochází z konšelské rodiny, ale má se nyní hùøe než žebrák, a vyzývá mecenáše k obdarování. Vzhledem k tomu, že v závìru dílka student mluví o své nešastné lásce, je vidìt, že si ti nejostøílenìjší a jistì dosti inteligentní studenti obèas asi z regulí církevních øádù i z pøísných závìrù vizitátorù zas tak tìžkou hlavu nedìlali. Pøes uvedené tìžkosti s návštìvou gymnázií, pøípadnì i aritmetických tøíd piaristických elementárních škol, se tyto školy, jak se zdá, mezi bohatším a mìstským obyvatelstvem tìšily, podobnì jako v jiných katolických èástech Evropy, znaèné oblibì. Gymnázia, vìtšinou provozovaná jezuity, piaristy, premonstráty, pøípadnì i jinými církevními øády, bývala chloubou pøíslušného vìtšinou krajského nebo významného královského mìsta.24 Mnohá mìsta, která gymnázia nemìla a své studenty èasto dopravovala na obecní náklady na studia jinam, se urychlenì snažila takové školy získat, i když novì založená gymnázia vìtšinou nepøinášela svému mìstu takové hospodáøské zisky jako ta stará tradiènì již „zabìhaná“.25 I v nových místech se nacházeli mecenáši, kteøí pøáli zøízení nových škol, pùvodnì z øad šlechty. Ti se již za života nebo svou závìtí stávali zakladateli kavalírských fundací, pozdìji se k nim zaøadili i bohatí m욝ané. Nejzajímavìjší v tomto smìru byly snahy pelhøimovských m욝anù o získání latinských škol, které mùžeme datovat od období krátce pøed rokem 1655 až do roku 1763. 26 Když selhala jednání pelhøimovské mìstské rady s augustiniány v letech 1655–1660, obrátili se roku 1680 pelhøimovští konšelé na piaristy, kteøí se v letech 1676–1680 pokoušeli založit kolej v Benešovì u Prahy zatím bez valného úspìchu. Rovnìž tehdy (v l. 1680–1688) se jejich snahy podporované piaristickými provinciály P. Ludovicem Baumannem a S. Luca, P. Ambrosiem Prachovským a S. Ludmila a P. Alexiem Ederem a S. Onuphrio nesetkaly s úspìchem. Tenkrát již napsali piaristickému generálovi P. Carolovi Ioannu Pirronovi a Jesu do Øíma svùj první èeský dopis s prosbou o založení koleje, který asi nevzbudil takový ohlas, jaký pøedpokládali.27 Ani po tomto neúspìchu se však pelhøimovští jen tak lehce nevzdávali a jejich touha po latinských školách ve mìstì se znovu neztenèenou mìrou projevila v prvním desetiletí 18. století, kdy bylo již založeno benešovské gymnázium a piaristé se dále snažili o rozšiøování svých škol.28 Nejdøíve se obrátili na zdánlivou konkurenci, na jiný øád – na pacovské bosé karmelitány.29 Když zde neuspìli, vrátili se 11

znovu k posílání úpìnlivých žádostí piaristùm. Neobraceli se pouze na øádové provinciály v Mikulovì, ale i pøímo znovu na generála piaristického øádu, který sídlil v Øímì.30 Ten zde již mìl po pøedchùdcích založenou zvláštní složku s korespondencí, která ve vìci založení gymnázia z Pelhøimova došla od roku 1680.31 V roce 1709 poslali pelhøimovští m욝ané ještì prý znovu øádovému generálovi P. Janu Chrysostomu Salistrovi a S. Paulo èesky psaný dopis, aby ukázali, jak je jim potøebná latina pro navázání kontaktu s tehdejším kulturním svìtem. Zároveò mìlo být asi patrné, že se za posledních tøicet let v tomto smìru nic nezmìnilo. Generál musel poèkat s odpovìdí, až z provincie Germanie pøišel pøeklad jemu nesrozumitelného dopisu do latiny.32 Církevní historik A. A. Neumann, který první upozornil na tuto skuteènost, to chápal jako projev vypjatého èeského sebevìdomí. Pro tuto událost lze však najít ještì i jiné vysvìtlení. M욝ané z královského (pomìrnì chudého) mìsta na pomezí Èech a Moravy, kteøí již nìkolik let marnì toužili po latinských školách, chtìli v Øímì ukázat, jak jim latina chybí. Zvolili proto cestu urèité nadsázky, aèkoliv latinu znali, vždy mladíci z Pelhøimova jezdívali studovat na nižší premonstrátské gymnázium do nedalekého kláštera v Želivì a na jezuitská gymnázia v Jihlavì a v Jindøichovì Hradci. Pøestože v samotném mìstì existovalo literátské bratrstvo, které pøi církevních obøadech zpívalo zcela urèitì latinské písnì, rozhodli se m욝ané napsat èeský dopis, aby ukázali, jaké potíže jim neznalost latiny pùsobí.33 Tam, kde byla založena gymnázia, si jich místní obyvatelé vážili a podporovali je rùznými dary. Nejednalo se pouze o pøedem dohodnuté nadace, které byly pravidelným pøíjmem kolejí od jejich založení a obstarával je zpravidla fundátor. Spolu s dalšími významnými fundacemi, k nimž se vázaly urèité služby (tzv. bøemena – vìtšinou služební mší), si je piaristé poznamenávali do zvláštní fundaèní knihy v provinciálním archivu a rovnìž byly zapisovány i do zvláštních knih v jednotlivých kolejích.34 Nìkdy ovšem najdeme v kolejních kronikách zápisy o významnìjších darech, které piaristé obdrželi od svých pøíznivcù, nebo o opravách koleje èi školního inventáøe, které èasto velmi ochotnì provádìli rodièe žákù tìchto gymnázií. Bylo to zejména v menších a chudších kolejích, kde piaristé mìli èasto strach o svou pravidelnou obživu.35 Z piaristické koleje v Rychnovì nad Knìžnou, založené hrabìtem Norbertem Leopoldem Kolowratem Liebštejnským roku 1714 pro tøi èleny øádu, se z let 1731–1759 zachoval pøesný popis drobných dárkù i pro kolej s vyèíslením ceny a se jménem dárce nebo s jeho struènou charakteristikou, pokud nechtìl být jmenován. Podívejme se tedy, jaké dárky dostali tøi rychnovští piaristé zhruba pøed 250 lety, tedy v roce 1750.36 Jednotlivé dary byly rozdìleny podle mìsícù. V roce 1750 byla podle zápisù knihy jednou z nejvìtších pøíznivkyò koleje místní mlynáøka, která kolej obdarovala v únoru, v bøeznu, dubnu, kvìtnu, srpnu a v prosinci. 12

Vìtšinou se jednalo o rùzné druhy peèiva (koláèe nebo mazance), pøípadnì o mouku. Nìkdy pøilepšila piaristùm kapounem nebo medem. Ze zemìdìlských plodin dostávali piaristé vìtšinou z místní i ze sousedních far hrách nebo èoèku, pøípadnì ještì nìkteré obiloviny. Z domácích zvíøat dostali obèas kùzle nebo jehnì, pøípadnì hovìzí a vepøové maso, nejèastìji od panských úøedníkù nebo øemeslníkù, od nichž dostávali také drùbež, zejména krocany a kapouny. Z ryb pak dostávali nìkdy též pstruhy, jednou dokonce štiku. Lovnou zvìø obdrželi zhruba dvakrát za rok z úlovkù pana hrabìte Františka Karla II. Liebštejnského z Kolowrat na honech, vìtšinou kanèí a srnèí zvìø v lednu a v prosinci, což bylo po celý rok doplòováno zajíci a drobnìjším lovným ptactvem (koroptvemi, kvíèalami a bažanty). Dobrodinci posílali piaristùm i pití – pivo a víno. Obèas se na jejich stole objevila jídla již pøipravená a delikatesy, jako napø. v prosinci, zøejmì v souvislosti s vánoèními svátky dostali od jakéhosi doktora Ventzela husí játra (paštiku), zajímavá je též zmínka o šnecích – limaces (tehdy uznávaných za postní jídlo), které dostali v únoru od pana dùchodního rychnovského panství. Frekvence dárkù bývala asi vìtšinou vyšší v období svátkù, zejména Vánoc a Velikonoc. V této souvislosti je velice zajímavá zmínka, že v srpnu 1750 vìnoval hrabì Kolovrat piaristùm kanèí zvìø, pivo, osm koroptví, šest zajícù a šest bažantù u pøíležitosti oslav svátku, tehdy ještì blahoslaveného zakladatele øádu Josefa Kalasanského (25. srpna). K tomu pøidal ještì jakýsi žák 18 pstruhù. Dary od žákù se v seznamu vyskytují ještì nìkolikrát. Posílali je pravdìpodobnì jejich rodièe, piaristùm tím jistì zpùsobili radost, zda ovšem pøinesly kýžený efekt i žákùm, je otázka, na kterou dnes již nemùžeme odpovìdìt.37 Vedle pozitivních snah øád obdarovat se bohužel obèas vyskytla i opaèná tendence øádu nìco ukrást. Pokud dostal nìkdo ze studentù zálusk odcizit nìco z luxusního inventáøe barokních kostelù nebo zde vykrást pokladnièku, mohlo to být považováno i za svatokrádež, avšak otcové piaristé byli podobnì jako jezuité v tìchto zemìpisných šíøkách znaènì shovívaví a v pøípadì mladých lidí (svých studentù) praktikovali velmi èasto presumpci neviny. V takových pøípadech asi vìtšinou spravedlivì trestali pouze za krádež. S jedním takovým pøípadem se mùžeme setkat v piaristické koleji v Benešovì v lednu  roku 1721. Šlo o syna varhaníka ve zdejším dìkanském kostele sv. Mikuláše, studenta poslední tøídy gymnázia tzv. rétoriky Viléma Pavlíèka. Ten zùstal jeden den (14. 1.) po skonèení vyuèování (vèetnì bohoslužeb) v kolejním  kostele sv. Anny o nìco déle, pøedstíral náhlý záchvat zbožnosti a pokusil se ho vykrást. Pøi pokusu o zcizení obsahu kolejní pokladnièky se mu podaøilo poškodit oltáø svatého Vavøince a Panny Marie Sedmibolestné. Jelikož se mu to nedaøilo (kronikáø to pøièítá zázraèné moci Panny Marie) schoval se do skrýše, kde usnul a byl zde pozdìji nalezen, protože se pøed tím znaènì opil. Byl pøedveden pøed rektora koleje P. Aegidia Hechta a S. Ferdinando, kde pøiznal, že má klíèe od chrámu 13

sv. Anny a potøeboval pro sebe získat peníze. Pravdìpodobnì byl ještì vyslechnut dalšími kleriky z koleje a zavøen do školního vìzení (karceru), kde strávil nìkolik dní o chlebu a vodì. Nakonec (18.1.) pøed všemi kleriky a nastoupenou školou dostal výprask (pardus), což býval na piaristických i jezuitských školách trest pouze výjimeèný, a byl ze škol vylouèen. Na pøímluvu otce byl však znovu pøijat, ale po èase odešel sám, nebo poslední tøídu gymnázia opakoval, což se dìlalo v pøípadì, když chtìl nìkdo studovat dále. Pavlíèek se prý chtìl ještì pøed nìkolika mìsíci stát piaristou. Pøáli si to spíše asi jeho rodièe. To ovšem po tomto zlodìjském incidentu, pøi nìmž si dovolil rektorovi koleje lhát, bylo možné pouze stìží.38 Pokud se mladým mužùm, na rozdíl od našeho pøedcházejícího studenta, podaøilo vstoupit do nìkterého církevního øádu (zde sc. školního), šli nejdøíve do noviciátu, který se od roku 1634 nacházel pro piaristický øád v koleji v Lipníku nad Beèvou a pozdìji k nìmu ještì pøibyla kolej ve Staré Vodì u Libavé.39 Noviciát býval dvouletý, novici v nìm po zkušebním období obdrželi øádové jméno a absolvovali další vzdìlání. V nìkterých pøípadech se zdá, že si piaristé mohli výbìr øádového jména alespoò èásteènì upravit sami. Ovlivòovali ho podle jména svìtce nebo jim blízké øádové osoby, pøípadnì si vytvoøit urèitou variantu svého bývalého svìtského jména a pøíjmení. Napøíklad mikulovský student Jiøí Kurtz (latinsky též Curtis nebo Curtius), pozdìji známý piaristický historik, si jako novic v roce 1638 v Lipníku zvolil tøetí jméno a Nativitate B.[eatae] M.[ariae] V.[irginis] podle svého uèitele. Jím nebyl nikdo jiný než blahoslavený P. Pietro Casani a Nativitate B. M. V. (1572–1647). Mladý novic Georgius Curtis ho èasto doprovázel na cestách a byl svìdkem zázraèného uzdravení ženy, které vykonal P. Casani ve Vyškovì v roce 1638.40 Mnozí piaristé používali jako tøetího jména velmi zajímavého svìtce sv. Filipa  Neri (1515–1595), který se osobnì znal se zakladatelem piaristického øádu sv. Josefem Kalasanským (1556–1648). Je otázkou, zda je k tomu nemotivovala šastná až humorná povaha tohoto svìtce pokládaného dokonce za patrona humoristù. K nejznámìjším piaristùm v tomto smìru patøil napø. autor nejstaršího zpracování piaristických dìjin pro zaalpskou oblast P. Bernardus Bartlicius a S. Philippo Nerio (1646– 1716), dlouholetý pøedstavitel zaalpské provincie Germanie, øádový historiograf a archiváø a asistent generála øádu pro zaalpské provincie v Øímì.41 Naproti tomu si mohli jiní vybrat i svìtce pøísné, jako to roku 1708 udìlal v noviciátì Karel Jandík z Litomyšle (1695–1756), který si zvolil pro své tøetí jméno sv. Vojtìcha, proslulého svou pøísností. Když v letech 1745–1748 a 1754–1756 zastával jako P. Germanus a S. Adalberto postupnì úøad nìmeckého a èeského provinciála, patøil skuteènì mezi ty nejpøísnìjší karatele mravù.42 Jako fonetickou modifikaci pøíjmení mùžeme napø. uvést P. Tobiase Thomase a S. Elia (1688– 1720), který se jmenoval MatyᚠJelínek, pocházel z Litomyšle, byl význam14

ným øádovým filozofem a prvním pøedstaveným koleje v Rychnovì nad Knìžnou.43 Naskýtá se nám ještì otázka, zda ti piaristé, jejichž jména mìla blízko k roztomilým kvìtinám, jako napø. P. Hyacint Schultz a S. Narciso, mohli vùbec udìlit studentùm pøi zkoušení èerný kalkulus nebo zapsat do seznamu k jejich jménu špatnou známku a kritizující poznámku. Rovnìž o tom, zda byli nositelé øádových jmen s nimi spokojeni i ve stáøí nebo k jakým pøezdívkám inspirovala tato jména, když jejich nositelé zaèali vyuèovat, se dnes již vùbec nic nedozvíme. Jezuité, jejichž noviciát se nacházel v Brnì a pøipravoval vedle novicù pro knìžské a uèitelské funkce ve vìtší míøe i laické bratry, kteøí se zde mohli vyuèit napø. i specializovanìjším povoláním, jako byl chirurg nebo lékárník, používali i ve svém øádovém životì civilní jména.44 Pøesto však i zde máme jednu velmi zajímavou historku, která se dotýká zmìny jména, v našem pøípadì pøíjmení. V rámci tehdejší barokní zbožnosti se cítili ještì v této dobì velice ukøivdìni lidé nesoucí pøíjmení podle nìjaké negativní biblické osoby. V našem pøípadì šlo o jezuitu Jana Piláta (*1628 v Litovli – †1689 v Brnì), který požádal o zmìnu svého pøíjmení na Dilát, zøejmì z latinského slova dilato = rozšiøuji (sc. víru). Bylo mu vyhovìno a v jezuitské literatuøe, protože vedle své uèitelské dráhy byl i plodným spisovatelem, bychom ho našli pod jménem Dilát.44 Zde by asi systém tøetího jména (pøíjmení se pøi tom neužívalo), pøišel vhod.45 Také premonstráti, po jezuitech a piaristech nejvíce ne støedních školách pùsobící øád, užívali v životì pouze øádových jmen. 46 Piaristické noviciáty vychovávaly budoucí uèitele i bratry laiky (vrátné, zahradníky, kuchaøe).47 Všichni novici bývali podrobováni po krátké zkušební lhùtì, kdy mohli z noviciátu odejít, ètvrtletním vizitacím, kde byl vedle prospìchu a chování, k nìmuž se vyjadøovali všichni èlenové lipnické nebo starovodské koleje, hodnocen i jejich zdravotní stav. Informují nás o tom knihy kanonických vizitaèních protokolù piaristického øádu, které podle pokynù svého nadøízeného zapisoval vždy pøíslušný sekretáø provinciála.48 Tak se napø. pøi ètvrtletní vizitaci v srpnu roku 1732, kterou provádìl provinciál P. Basilius Sigel a S. Antonio, dovídáme o novicovi (vìtšinou se již i zde používalo oznaèení F. = frater) F. Julianovi a S. Andrea, že trpìl jakousi chorobou, která se projevovala slabostí hlasu. Protože se mohlo jednat o plicní chorobu, zejména tuberkulózu, které se nadøízení, kteøí mìli na starosti kolektiv novicù (rektor a novicmistr), obávali z dùvodù nákazy, zavolali k nìmu lipnického chirurga. Ten po vyšetøení doporuèil mladíkovi návrat k rodièùm. Kdy a zda k tomu došlo, ovšem pøesnì nevíme, nebo F. Julianus pobýval v koleji ještì asi rok a léèil se. Piaristou se však nestal. O podobných pøípadech plicních onemocnìní mezi novici v noviciátì se dovídáme rovnìž i v dalších letech napø. v roce 1740.49 Obavy z nakažlivé plicní tuberkulózy byly tak veliké, že piaristé pravidelnì dbali 15

(i v rámci pøijímání do noviciátu) o prohlídky novicù chirurgem (lékaøem) z Lipníka nebo jiným, v tomto oboru velmi zkušeným odborníkem. Po absolvování noviciátu se mladí pøíslušníci øádu stávali kleriky a dále se vzdìlávali. U piaristù to vìtšinou probíhalo tak, že klerici odešli do vybraných kolejí, kde pøi uèitelské praxi na základní škole nebo v nižších tøídách gymnázia studovali nìkolik let filozofii a pozdìji teologii, než pøijali postupnì knìžská svìcení.50 Také jejich chování bylo pøedmìtem kanonických vizitací. Velice peèlivì se dbalo na to, aby se v klauzuøe nestýkali se žáky nebo aby naopak bezdùvodnì a beze svìdkù nepobývali v ložnicích starších knìží, zejména svých uèitelù. Rovnìž pøístup žen za nimi do klauzury byl zakázán. Také pøi péèi o zahradu a o kuchyò se doporuèovalo svìøovat tyto práce bratrùm laikùm (takzvaným frateres operarii). Milostné dopisy nebyly pochopitelnì trpìny a jejich pisatelé byli stíháni tresty, napø. týdením vìzením s pùstem o chlebu a vodì a oznámením provinciálovi.51 Pøi návštìvì mìsta nebo vrchnostenského zámku bývali mladí klerici bráváni pouze jako doprovod a kladnì se hodnotilo jejich zdrženlivé chování. Èasto ovšem doprovázeli starší knìží mladší i pøi velkých zmìnách v rámci stìhování mezi jednotlivými kolejemi a školami, k nìmuž docházelo pravidelnì vždy v øíjnu pøed zahájením nového školního roku. Starším knìžím se doporuèovalo peèlivé sledování novicù a mladých klerikù a pokud se v nìèem spletli, mìli ihned omyl pøivést na pravou míru nebo chybu nìjak napravit.52 Èasto se jistì mladým klerikùm zastesklo, když si zvykali na tvrdé soužití v koleji nebo tehdy, když jim pøi rozbìhu jejich vlastní aktivity bránili nìkdy zkušenìjší a jindy ovšem øádnì zkostnatìlí a rigidní starší kolegové nebo nadøízení. Za všechny to dokládá nápis na pøídeští jedné z knih pražské piaristické knihovny, pùvodnì používané v koleji v Rychnovì nad Knìžnou, kde si ve druhé polovinì 18. století jeden tehdejší mladý klerik vypsal divy svìta. Nebylo jich zde vyjmenováno sedm, jak býváme zvyklí z dobových uèebnic o starovìku, ale osm, protože tím osmým byla právì rychnovská piaristická kolej.53 Novici, klerici, stejnì jako pozdìji øádoví uèitelé i ostatní knìží nebo bratøi laici byli øádovými stanovami vedeni k chudobì a k životu vyplnìnému prací, pøevážnì vyuèováním a literární tvorbou. Neznamená to, že by se uèitelé ve svém životì zøekli humoru. Setkávali se s ním témìø na každém kroku, vždy vyuèování pøinášelo jistì celou øadu komických situací, jak už jsme se o tom zmínili v souvislosti se školními operami. Dokonce i v dokumentech, které se k výuce vázaly, vidíme, že nìkteøí uèitelé hledìli na vìci s patøièným nadhledem, i když se jednalo o typický školský humor suššího typu. Projevovalo se to napø. ve vedení školních matrik (seznamù žákù), kam se zapisovalo podle tøíd køestní jméno žáka a pøíjmení, jeho bydlištì (vìtšinou i rodištì), vìk, pøípadnì i další údaje. Pozdìji se zaèaly vést ještì rukopisné knihy, do nichž se zapisoval 16

pøedevším prospìch žákù, který se èasto vyjadøoval udílením bílých (kladných) nebo èerných (záporných) kamínkù, tzv. calculi. Proto se tìmto knihám s hodnocením prospìchu studentù, pøípadnì i s poznámkami o nich, øíkalo latinsky Libri calculorum.54 Napø. v matrice jindøichohradeckého jezuitského gymnázia z konce 17. století se èasto komolilo jméno obce Benešov na Penisov apod.55 Také jména studentù, obzvláštì tìch, kteøí zlobili a nedbali školních povinností, uèitelé velmi rádi pøedìlávali k obrazu charakteru žáka, který, když se napø. jmenoval Nerad, býval do knih zapisován jako Neøád.56 Samostatnou studii stran by si jistì zasloužily i poznámky o prospìchu žákù v Liber calculorum. Pro zajímavost mùžeme doložit, jak vypadají takovéto zápisy na pøíkladech z Liber calculorum z piaristického gymnázia v Rychnovì nad Knìžnou. Tato kniha byla vedena od školního roku 1749/50 a je pozoruhodná pøedevším tím, že je zde doložen prospìch Františka Martina Pelcla, pozdìjšího významného historika.57 Zápisy humorné povahy nenajdeme u nejlepších žákù rychnovských latinských škol, ale právì u tìch nejhorších, i když i tam se èasto obešel zápis o prospìchu uvedením kalkulu a poznámkou, že je student nebo žák líný, nedbalý nebo dokonce hloupý.58 V roce 1753 bychom se napø. doèetli o žáku Theodoru Èerném z Rychnova z parvy (1. tøídy gymnázia), že je ve svých 11 letech pøímo typem vrcholné lenosti a jeho o dva roky staršímu spolužákovi Františkovi Schubertovi rovnìž z Rychnova, že chybí svìdectví o pilnosti. V další tøídì (principii) se oba spolužáci v roce 1754 zlepšili, i když Èerný spíše nepatrnì až ke konci roku. Velmi pìkný zápis zanechal uèitel P. Chrystophorus Kukeli a S. Jacobo o jedenáctiletém Václavu Millerovi, studentovi parvy minor, jakési spíše pøípravné tøídy pro gymnázium. V charakteristice si pohrál uèitel s jeho jménem a napsal, že „Malý mlynáø zadržuje kola, dokud by neuznal, že je tøeba mlít.“ V roce 1758 charakterizuje P. Florentinus Kotsky a S. Athanasio žáka Františka Prause, který chodil ve svých 18 letech do gramatiky (= 3. tøída gymnázia), jako „Milovníka Pytagorejského mlèení, talentem, že se však pøizpùsobí pouze tomu, kolik chce udìlat.“ Ve výètu charakteristik by bylo možno pokraèovat ještì dále, ale na závìr si dovolím od P. Florentia ještì jednu vtipnou charakteristiku prùmìrného žáka rychnovské gramatiky (= 3. tøídy gymnázia) Františka Pokorného – „Malého vzrùstu ve studiích vìtšího.“59 Svìdectvím o životì v øádových domech (kolejích a klášterech) byly také, jak je vidìt i z nìkolika citací v této studii, vizitaèní protokoly. Kanonické vizitace vìtšinou provádìli provinciálové øádu se svými sekretáøi nebo zástupci, kteøí o nich poøizovali zápisy. Pokud øády mìly v èele generála, který sídlil obyèejnì v Øímì, konaly ještì obèas i generální vizitace, pøi nichž objel pokud možno øádové domy všech velikostí sám generál øádu se svými zástupci. U piaristù jsme o prùbìhu vizitací v celé provincii soubornì informováni z knihy vizitaè17

ních protokolù, které se kompletnì dochovaly od roku 1731. Vizitátoøi (provinciál se svým sekretáøem) vždy v jarních a letních mìsících roku (v kvìtnu až záøí) projeli všechny koleje a poøídili zápisy se schválením nebo i s výtkami, které struènì formulovali do nìkolika bodù, aby za rok mohli zkontrolovat jejich splnìní. Nabádali pøi nich ostatní èleny øádu k peèlivému dodržování øádových pravidel, ke smíølivému životu,60 radili, jak se mají èlenové øádu chovat na veøejnosti i v  náboženském životì. Všímali si chyb v hospodáøství, ve výuce, ve zpùsobu vedení bohoslužeb i ve styku se svìtskými osobami, zejména s mecenáši z øad šlechty, se svìtskými knìžími nebo vrchnostmi okolních panství. Rozèilovaly je vnitøní rozpory v kolejích, proti kterým se snažili preventivnì postupovat. Hlavní osobou, která mìla úèast v této øádové trestní pravomoci, býval rektor koleje, jemuž pøíslušelo i trestání za pøestupky (opilost, hraní karet, pozdní pøíchody na obøady, do výuky apod.). Vedl však i složitìjší jednání (napø. v pøípadì útìku øeholníka). Spolu s vizitacemi kolejí bývaly do knihy vizitací zapisovány i ètvrtletní vizitace novicù. Generální vizitaci zažili piaristé v 1. pol. 18. století pouze v roce 1726, kdy ji provádìl øádový generál P. Adolphus Groll a S. Georgio (1682–1743). Narodil se v Kromìøíži, kde studoval na zdejším piaristickém gymnáziu s výborným prospìchem, což zdùraznil napø. piarista P. Aegidius Hecht a S. Ferdinando (1664–1726), který jakožto rektor benešovské koleje psal i její dìjiny.61 Zatímco generální vizitace byla spíše reprezentativní záležitostí, dovedli být provinciálové pøi každoroèních inspekcích i znaènì tvrdí. K takovým patøil i nám již známý P. Germanus Jandík a S. Adalberto (1695–1756), jak vidíme napø. ze zápisù vizitace v piaristické koleji v Bruntále z roku 1747, kde kladl dùraz na to, aby uèitelé netrpìli v celách návštìvy svých žákù, jinak mìli být potrestáni tvrdým pùstem na osm dní. Zakazoval jim chodit na procházky mimo kolej. Podobná naøízení dával také i v jiných kolejích, napø. v Lipníku nad Beèvou.62 Tento provinciál prý dokonce navrhoval jako opatøení pøi vizitacích známkování uèitelù, kteøí se mìli ráno ukáznìnì ve dvojstupech rozejít do svých tøíd. Pocit všeobecné sledovanosti (èasto i v soukromí) považovali asi nìkteøí klerikové za jednu ze základních podmínek udržení káznì, jak vidíme ještì dnes na obou pøíchodových dveøích v hlavní studovnì Národní knihovny v Praze v nìkdejším Klementinu, kde býval refektáø staromìstské jezuitské koleje. Nad jednìmi (dnes používanými) je zobrazeno boží oko s nápisem „Omnia vidit“ a nad druhými pak i boží ucho s nápisem „Omnia audit“. Zbývá si ještì položit otázku, jak dlouho dobrá nálada tehdejším uèitelùm vydržela. Bylo to jistì individuální. Mnohým øádovým uèitelùm jistì až do smrti, pokud jim ji nezkazila nìjaká velmi smutná nebo nepøíjemná životní událost. Nìkteøí bývalí uèitelé ovšem na svùj životní optimismus, pokud nepoèítáme s pøirozeným nárùstem skepse se stárnutím, jakoby zapomnìli. Stávali se z nich 18

èasto pøísní vizitátoøi, pøípadnì jiní øádoví úøedníci. Po tìch prvních se nám vìtšinou zachovala díla témìø ze všech vìdních oborù, zejména pak uèebnice, které podobnì jako jejich dramata, jež psávali na poèátku pedagogické dráhy pro studenty a žáky svých tøíd, dovedly dodat do lidské duše alespoò jiskøièku optimismu. Po tìch druhých pak nezbylo vùbec nic, pouze nìkolik pøísných naøízení ve vizitaèních protokolech, která nám dnes pøipadají, jakoby rovnìž pocházela z øíše humoru. POZNÁMKY 1

O matrikách a knihách prospìchu (tzv. Libri calculorum) srv. napø. Bartùšek, V.: Cesty studentù z Podblanicka za vzdìláním v 17. století. Sborník vlastivìdných prací z Podblanicka (dále SVPP) 24, 1983, s. 219–235; Bartùšek, V.: Cesty studentù z Podblanicka za vzdìláním v první polovinì 18. století. SVPP, 25/1984, s. 211–222; Bartùšek, V. a kol.: Piaristé, tradice benešovské vzdìlanosti a kultury. Benešov 1995 (dále Piaristé), 110 s.

2

Nejnovìji Èornejová, I.: Organizace jezuitského školství pøed rokem 1773. Z Èeského ráje a Podkrkonoší – supplementum 5, Minulost, souèasnost a budoucnost gymnaziálního vzdìlávání. Sborník referátù z konference konané ve dnech 24.– 25. èervna 1999 v Jièínì, Semily 2000, s. 9–14; Bartùšek, V.: Dìjiny a specifika piaristických gymnázií v èeských zemích v 17. a 18. století (do roku 1778). Ibid. s. 15–22.

3

Srv. napø. ještì Štverák, V.: Struèné dìjiny pedagogiky. Praha 1983, s. 183–196.

4

Dívèí školy uvádí i v polovinì 18. století napø. i Tereziánský katastr, jehož edice uvádí sice torzovitì, ale již pomìrnì velký poèet uèitelù obecných škol. Tereziánský katastr èeský. Sv. 1. Rustikál (kraje A–CH), Praha 1964, 325 s, sv. 2. Rustikál (kraje K–Ž), Praha 1966, 525 s. ed.: Chalupa, A., Lišková, M., Nuhlíèek, J., Rajtoral. Nejvíce pøípadù bylo v Litomìøickém kraji.

5

Bartùšek, V.: Pobìlohorské školní øády v èeských zemích. Pedagogika, 1986, s. 691–705.

6

Èornejová, I.: Správní a institucionální vývoj pražské univerzity (Vztah univerzity k panovníkovi, státním a zemským orgánùm). In: Dìjiny Univerzity Karlovy. II. 1622–1802, Praha 1995, s. 24–56.

7

Bartùšek, V.: ¼ enseignement du français dans les pays de Bohéme (1620-début XIX e siécle). Archivum Scholarum Piarum, 1990, s. 237–251.

8

Jílek, F. – Lomiè, V.: Dìjiny èeského vysokého uèení technického. I/1, Praha 1973, s. 19–52.

9

Bartùšek, V.: Dìjiny a historiografie piaristického øádu z hlediska rekatolizace v èeských zemích. Èasopis Matice moravské (dále ÈMM) 116, 1997, s. 440–448.

10

Volek, T.: Hudební klasicismus. In: Èeskoslovenská vlastivìda. IX Umìní. Sv. 3 Hudba, Praha 1971, (dále ÈSV IX.), s. 107–149.

11

Zde mu napø. vìnoval vynikající pedagogickou péèi øádový skladatel P. Šimon Václav Kalous a S. Bartolomeo (1715–1786), rodák ze Solnice.

12

Texty pøeloženy do èeštiny pod názvem Byl jednou dobrý kantor. 19

13

Èesky pod názvem Bledí žáci.

14

Moravský zemský archiv Brno (dále MZA Brno), fond Piaristé Mikulov (E 53), Liber visitationum provinciálium. rkp. 14 A 14 (dále uvádím pouze signaturu rukopisu), pag. 93 (kolej Vídeò) . Podobná opatøení proti hrám platila pochopitelnì i pro uèitele. Viz s. 156 ibid.

15

ÈSV IX., s. 124.

16

Bartùšek, V.: Pobìlohorské školní øády. s. 699–703.

17

Státní oblastní archiv Tøeboò (dále SOA Tøeboò), fond Premonstráti Želiv, Regulae aneb pravidla k zachování od mládeže pøi gymnasium (alumnatum) slavného kláštera želivského, kn. 44.

18

MZA Brno, fond Piaristé Mikulov (E 53), rkp.. 14 A 14, napø. pag. 84 (Vizitace koleje v Kosmonosech r. 1736) nebo s. 252 (Vizitace koleje v Bílé Vodì v r. 1751).

19

Slušné chování se pochopitelnì vyžadovalo od studentù i o prázdninách, stejnì tak jako od klerikù i v této dobì, kdy nebyli pøed svými žáky a pochopitelnì i na cestách mezi jednotlivými kolejemi. Je tøeba si ovšem uvìdomit, že i tehdejší život napø. v poddanských mìstech byl rovnìž omezen podobnými naøízeními o slušném chování. Srv. napø.: Procházková, E.: K životu poddanského malomìsta na Benešovsku v první polovinì 18. století (Možnosti využití vrchnostenských instrukcí). SVPP 23, 1982, s. 243–260.

20

MZA Brno, fond Piaristé Mikulov, (E 53), kn. 14 A 14, pag. 86, 87 (Vizitace koleje v Litomyšli r. 1736), s. 148 (Vizitace koleje v Benešovì u Prahy r. 1740).

21

Jednalo se vlastnì o literární typ tzv. villanus quadratus, jak ho mùžeme napø. poznat v dílech sebraných uèeným premonstrátem J. E. Košetickým (1639–1700) hlavnì z tvorby více než o generaci staršího uèitele V. F. Kocmánka. Srv.: Podlaha, A.: Tøetí díl rukopisného sborníku Evermorda Jiøího Košetického. Sborník historického kroužku (dále SHK), 1908, s. 78; Cesnaková-Michalcová M. – Kopecký, J.: Osudy humanisticé divadelní tradice v emigraci i doma, Kopecký, J. – Volek, T.: Èeské barokní divadlo lidové. In.: Dìjiny èeského divadla I., Praha 1968, s. 155–167, 280.

22

K  podrobnìjšímu pøíkladu jak tehdy vypadala mìstská rada srv. napø. Procházková, E.: Mìstská správa v Benešovì v 1. polovinì 18. století. Støedoèeský sborník historický 13, 1978, s. 197–208.

23

Cantilenae diversae. Ed. Štìdroò J., Opus musicum. Brno 1992.

24

V královských a krajských mìstech vznikla v èeských zemích pøedevším jezuitská gymnázia.

25

Kavalírské fundace piaristù zakládané do poloviny 18. století šlechtici bývaly èasto až na výjimky (Mikulov, Litomyšl) menšího rozsahu.

26

Bartùšek, V.: Pokusy o založení gymnázia v Pelhøimovì. Jihoèeský sborník historický (dále JSH) 52, 1983, s. 1–9.

27

Piaristé. s. 42–44; Generální archiv piaristù Øím (dále GA), fond Hist – Bibl. CART 133 A, P–R. Fundationes variae ad finem non deductae. Ab anno 1619 ad 1910. Dopis byl v roce 1684 notáøsky ovìøen.

28

Bartùšek, V.: Pokusy…

20

29

Ibid.; Kleisner, T.: Ranìbarokní Pacov za posledních svìtských majitelù. Vlastivìdný sborník Pelhøimovska 8,1997, s. 26–32.

30

Stejnì jako dnes pøi kostele sv. Pantaleona nedaleko Piazza Navona.

31

GA viz pozn. 27.

32

Neumann, A. A.: Piaristé a èeský barok. Pøerov 1933, s. 63, pozn. 19). Dopis se autorovi této studie nepodaøilo najít. V GA Øím (viz pozn. 27) je z roku 1709 je dochován opis latinského dopisu (mohlo se ovšem jednat i o opis pøekladu z èeštiny), kde generál øádu odpovídá na pøipomínku, že vzájemná jednání o založení koleje mezi piaristy a mìstskou pelhøimovskou radou již trvají 29 let, poukázáním na slabé zajištìní fundace ze strany žadatele – tedy pelhøimovské mìstské rady.

33

Bartùšek, V.: Cesty pelhøimovských studentù za vzdìláním v 17. a 18. století. JSH 50, 1981, s. 250–259; ÈSV IX., s. 388. Nakonec došlo v r. 1763 asi podle rady benešovského piaristického rektora P. Eugenia Sebastianiho z Èastolovic a Matre Dei k založení gymnázia, kde jako uèitelé pùsobili kaplani z místního dìkanství, podobnì jako o rok døíve pøed tím v Chrudimi. Srv.: Bartùšek, V.: Dìjiny gymnázia v Pelhøimovì. 1762–1783. JSH 53, 1984, s. 173–180.

34

MZA Brno, fond Piaristé Mikulov E 53, Elenchus fundationum omnium collegiorum provinciae Germaniae Scholarum Piarum cum et sine onere. rkp. 23 A 23. V kolejích byly jejich fundace zapsány buï v análech nebo ve zvláštních knihách, pøípadnì byly nejpeèlivìji uchovávanou souèástí kolejních archívù. Srv.: Svátek, J.: Organisace øeholních institucí v èeských zemích a péèe o jejich archivy. Sborník archivních prací 20, 1970/2, s. 572–578.

35

Napø. Státní okresní archiv Benešov (dále SOkA Benešov), fond Piaristická kolej Benešov, Annales domus Beneschoviensis. Tomus II. (dále ADB II.) uvádí obèas práce, které rodièe žákù, vìtšinou øemeslníci, vykonali zdarma pøi úpravách koleje nebo škol.

36

Správa Kolowratského zámku Rychnov nad Knìžnou, Rerum religionis et domus Richnoviensis Scholarum Piarum historia. T1 1714–1760, pag. 539–541.

37

V pøípadì Rychnova se jednalo o jedno z  nejmenších gymnázií v Èechách.

38

SOkA Benešov, fond Piaristická kolej Benešov ADB I, pag. CXXVb-CXXVIIb. Seznamy piaristických klerikù ho neuvádìjí.

39

Založena 1690. O životì piaristických novicù viz Bombera, J..: Výchova a vzdìlání u piaristù v našich zemích. Jižní Morava (dále J M) 20,1984, s. 113–122.

40

Bartùšek, V.: Blahoslavený Pietro Casani a poèátky piaristù ve støední Evropì. Muzejní a vlastivìdná práce. Èasopis pøátel starožitností 105, 1997, s. 141–149.

41

Srv. napø. Ondruš, R.: Blízkí Bohu i ¾uïom. Bratislava 1991, s. 219 – 222. Bombera, J.: Bernard Bartlicius (1646–1716). Pøíspìvek k barokní analistice. JM 21,1985, s. 65–74; Bartùšek, V.: Dìjiny a historiografie…, ÈMM 116, 1997, s. 442–443.

42

V polovinì 18. století došlo k rozdìlení nìmecké piaristické provincie na èesko-moravsko-slezskou a rakouskou. Provinciál Germanie sídlil v Mikulovì, stejnì jako pozdìji provinciál èesko-moravsko-slezské provincie. Pøedstavený rakouské provincie sídlil ve Vídni.

43

Srv. napø.: Významné osobnosti okresu Rychnov nad Knìžnou. Rychnov n. Kn. 1994, s. 138. 21

44

MZA Brno, fond Cerroniho sbírka, sign. II, è. 76 Katalog novicù èeské provincie 1655– 1741.; Ibid., fond Sbírka rukopisù Františkova musea – G11, sign. 593, Katalog novicù èeské provincie jesuitské 1740–1772.

45

Hanzely, C., J.: Gloria posthumana studiosorum Brunensium in obsidione Suevica (sic!) anno MDCXLV, pro urbe militantium sub solennem praemiorum distributionem vulgata. Brunae 1798, s. 43–45, 8. Joannes Pilatus; Èornejová, I. – Fechtnerová, A.: Životopisný slovník pražské univerzity. Filozofická a teologická fakulta 1654–1773. Praha 1986, s. 65, 66. Doktor filosofie Joannes Dilatus, vyuèoval vìtšinou na gymnáziích, nìkterá i øídil a napsal nìkolik prací vìnovaných poutním místùm.

46

Pøíjmení používám pouze pro rozlišení a bližší urèení, jinak se o knìzi mluvilo jako napø. o Eugeniovi (sc. P. Eugenius Sebastiani z Èastolovic).

47

Napø. Jiøí Evermord Košetický.

48

Státní ústøední archiv v Praze (dále SÚA Praha), fond Øád piaristù (dále Øpi), rkp. 28 pøináší seznam øádových klerikù i laických bratøí (tzv. fratres operarii).

49

Srv. MZA Brno, fond Piaristé Mikulov (E 53), rkp. 14 A 14 (Ètvrtletní vizitace novicù v Lipníku 1732 a 1740, s. 29, 145 a 146). SÚA Praha, fond ØPi, rkp. 28 F. Juliana a S. Andrea nikde neuvádí stejnì jako Fischer, K.: Verzeichnis der Piaristen des deutschen und böhmischen Ordenprovinz. München 1985, 222 s.

50

Teologie se studovala napø. v Mikulovì nebo v Kosmonosech.

51

MZA Brno, fond Piaristé Mikulov (E 53), rkp. 14 A, pag. 14 (Vizitace koleje v Kromìøíži v r. 1731). Ibid., s. 92 (Vizitace koleje v Hornu 1736).

52

Ibid., s. 118 (Vizitace ve Staré Vodì 1739). O stìhování viz též Bartùšek, V.: The importance of the biographies of Piarists for the knowledge of the circulation of musicans in the czech lands in the 17th and 18th centuries. In: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis facultas Philosophica, Philosophica-Aestetica. Musicologica Olomucensia IV. Olomouc 1998, s. 111–114.

53

SÚA Praha. Knihovna. Knihovna Piaristické koleje na Novém Mìstì pražském. Nápis na pøídeští knihy Novus apparatus Virgilii poeticus z r. 1767 (st. sign. BIV.b.16).

54

Dochovaly se napø. i pro piaristická gymnázia v  Litomyšli, Kromìøíži, Benešovì, Rychnovì nad Knìžnou nebo Èeských Budìjovicích a jsou uloženy v pøíslušných okresních archivech.

55

SOA Tøeboò, poboèka Jindøichùv Hradec, fond Jezuité Jindøichùv Hradec, Katalog žákù jezuitského gymnázia v Jindøichovì Hradci 1594–1693.

56

SOkA Benešov, fond Gymnázium Benešov, Liber calculorum gymnasii Beneschoviensis apud prefectum servandus 1751–1778; o jménech (køestních i pøíjmeních) a jejich vývoji srv. napø. Davídek, V. – Doskoèil, K., Svoboda, J.: Èeská jména osobní a rodová. Praha 1941, 110 s.

57

SOkA Rychnov, fond Gymnázium Rychnov. Calculi gymnasii Richnoviensis 1749–1809.

58

Bývaly hodnoceni písmenem m nebo d pravdìpodobnì podle latinského oznaèení prospìchu (miser…debilis?). Pro dobrý prospìch bylo písmeno a, pro výborný pak A.

22

59

SOkA Rychnov, Calculi… .V nefoliované knize je nutno hledat podle data a tøídy studentù. Nìkteré záznamy uvádí též Bøezina, K.: Dìjiny rychnovského gymnázia. Rychnov nad Knìžnou 1924, s. 25–27.

60

MZA Brno, fond Piaristé Mikulov (E 53), kn. 14 A 14.

61

SOkA Benešov, fond Piaristická kolej v Benešovì ADB I, srv. Bartùšek, V.: Informace o lékaøství v benešovské piaristické kronice. Dìjiny vìd a techniky 30,1997, s. 70–74.

62

MZA Brno, fond Piaristé Mikulov (E 53), kn. 14 A 14.

PØÍLOHA

Piaristická kolej v Rychnovì nad Knìžnou na poèátku 20. století

23

Pohled na piaristickou kolej v Benešovì ze Zámecké (dnešní Tyršovy) ulice, stav k roku 1860 (podle Pinkas, A.: Topografie mìsta Benešova I.)

Piarista v øeholním odìvu (18. stol.) 24

ZUSAMMENFASSUNG DER SCHULHUMOR IN DER ZEIT DES BAROCKS IM 17. UND 18. JAHRHUNDERT IN DEN BÖHMISCHEN LÄNDERN Václav Bartùšek Der Humor war auch in der Barockzeit für Lebenswürze gehalten. Wir finden ihn im damaligen Schulwesen, besonders in den Gymnasien, wo sich die nächste Inteligenz aus den böhmischen Städten in diesen vorwiegend jesuitischen und piaristischen Schulen für ihren zukünftigen Beruf vorbereitete. Die Lehrer selbst erweckten oft bei den Schülern komische Vorstellungen und später besonders auch Erinnerungen, wie wir es in den berühmten Kantoropern des 18. Jahrhunderts von Šimon Brixi und seinem Sohn Franz Xaver sehen können. Wenn die Studenten in ihrer Heimatstadt nicht studieren konnten, erkannten sie oft am eigenen Leib das Leid des Studentenlebens, wie es das Studententagebuch „Cantilenae diversae“ aus dem Jahre 1745 aus Brno zeigt. Aber auch in den schwersten Weilen verloren sie doch nie Humor. Der Schulhumor zeigte sich in vielen Nuancen und Varianten und auch bei mehreren Ereignissen, z. B. bei der Wahl des Ordensnamens bei den Novizen, aber auch im alltäglichen Leben, bei der Nahrungsbesorgung für Ordensbrüder, bei der Entstehung neues College usw. Von den Fehltritten der einzelnen Ordensmitglieder lesen wir in den Visitationsprotokollen. Auch einige Erzählungen in den Ordenschroniken haben anekdotischen Charakter, z. B. von der Ausraubung des piaristischen College in Benešov vom Studenten Pavlíèek im Jahre 1721, oder einige Eintragungen in den sog. Libri calcurorum, in den Zeugnissen vom Schulerfolg der Studenten, zumal wenn er gewissermaßen schlechter war. Der gesunde Humor half den anspruchsvollen Schulstoff den meisten Studenten besser aufzusaugen, und die optimistischen Lehrer waren immer mehr beliebt.

25

STAVOVSKÝ REGISTRÁTOR A ARCHIVÁØ VINCENC PETR ERBEN Zdeòka Kokošková V roce 1838 rozhodl èeský zemský výbor o pøemístìní vlhkem poškozených písemností korunního archivu, které zùstaly v repozitoriu u svatovítského chrámu po odvozu vìtšiny listin T. Taulowem z Rosenthalu roku 1750 do Vídnì. Pøi stìhování archivu do místností na Pražském hradì se tak poprvé pracovnì setkali budoucí stavovský zemský historiograf František Palacký a budoucí stavovský zemský archiváø Vincenc Petr Erben. Dùvod úèasti obou mužù byl rozdílný. Zatímco Palackého zajímal pøedevším obsah a vìdecké zpøístupnìní písemných památek, Erben byl zodpovìdný za jejich uložení, fyzický stav a peèoval o výpùjèky z depozitáøe. Pøibližme si osudy èlovìka, s jehož jménem je spojeno bezmála ètvrt století archivní péèe o nejcennìjší listinný fond našeho státu. Vincenc Petr Erben se narodil 5. dubna 1797 v krkonošském mìsteèku Vrchlabí, které bylo správním centrem panství hrabìcího rodu Morzinù. Jeho otec Václav, tehdy ještì pomocný uèitel tamní normální školy, sice již v dobì Erbenova dìtství patøil mezi hrstku místních vzdìlancù, ale finanènì byla rodina zøejmì dlouho závislá na rodièích matky Apolonie, dcery tamního m욝ana Františka Bittnera, v jehož domì è. p. 109 Erbenovi bydleli.1 Vincenc P. Erben jako jeden ze synù pozdìjšího vrchlabského školního øeditele nejspíš navštìvoval po ukonèení normální školy nìkteré z podkrkonošských gymnázií, ale vysokou školu již nevystudoval. V únoru roku 1817 se ve svých dvaceti letech ucházel o místo praktikanta v kanceláøi zemského výboru v Praze. Jeho žádosti bylo zaèátkem èervna vyhovìno,2 možná i proto, že si pøinesl velmi dobrý posudek od hrabìte Jiøího Buquoye, v jehož službách zaèal svou úøednickou dráhu. V žádosti o právì uvolnìné místo kancelisty expedice již mohl v létì 1818 uvést, že v úøadì praktikuje druhým rokem, že má mnoho zkušeností z pøedchozí praxe, a navíc pøiložil i velmi dobré vysvìdèení od samotného øeditele kanceláøe.3 Následující mìsíc byl pøijat a složil slib vìrnosti ve funkci nejmladšího kancelisty expedice s roèním platem 400 zlatých. V tomto postavení se souèasnì snažil podporovat svého bratra Eduarda Josefa, který byl právì pøijat na pražskou techniku. 26

V létì roku 1819 pøimìla nemoc matky Vincence P. Erbena požádat v úøadì o první dovolenou, kterou hodlal vìnovat návštìvì rodiny ve Vrchlabí, odkud chtìl rovnìž pøivézt peníze z dìdictví po dìdovi na další bratrova studia.4 Trvalou finanèní tíseò se rozhodl v roce 1821 øešit formou žádosti o ètvrtletní zálohu, která mu byla ve výši 100 zlatých vyplacena. Za ni si koupil nové ošacení, zaplatil výlohy za lékaøské ošetøení a zároveò opìt pøispìl na studia svého bratra.5 Již o dva roky pozdìji však znovu zápasil s finanèními problémy, a tak byl nucen v úøadì opìt požádat o dotaci. Protože se vzornì vìnoval svým úøedním povinnostem, èasto pracoval až do noèních hodin a navíc vypomáhal v kanceláøi i nad rámec svých povinností, bylo mu vyplaceno 80 zlatých odmìny.6 Roku 1824 se Erbenovi podaøilo získat místo zapisovatele stavovského podacího protokolu s platem 800 zlatých, které zastával celých deset let. Pro jeho neustálou píli a peèlivost mu byla na jaøe roku 1826 schválena desetidenní dovolená urèená k vyøízení soukromých majetkových záležitostí ve Vídni.7 V té dobì jeho bratr již jako absolvent techniky hledal zamìstnání, a pravdìpodobnì také na pøímluvu Vincence Erbena se mu podaøilo získat místo v zemských službách, a to v kanceláøi kontrolora berounské krajské stavovské pokladny, která sídlila v Praze.8 V. P. Erben støídal od svého nástupu do kanceláøe zemského výboru podnájmy na rùzných místech Malé Strany, odkud nemìl do úøadu daleko. Nìkolikrát dokonce jako adresu uvedl i sídlo šlechtického rodu, u kterého zaèínal svoji úøednickou dráhu – tzv. malý Buquoyovský palác na Velkopøevorském námìstí. V roce 1830, ve vìku 33 let se rozhodl uzavøít sòatek a usadit se. S platem podacího protokolisty byl již lépe finanènì zajištìn a navíc si našel bohatou a mladou nevìstu – šestnáctiletou Jindøišku, dceru pražského mlynáøe a pozdìji majitele realit Václava Novotného.9 Dùvody, proè zámožný m욝an souhlasil se sòatkem své neplnoleté dcery se stavovským úøedníkem žijícím v podnájmech, nejsou pøíliš jasné. Pravdìpodobnì i na nìho Erben pùsobil dojmem snaživého, cílevìdomého a vzdìlaného muže s velkou perspektivou. Ohlášky i svatba se konaly v kostele sv. Jiljí za pøítomnosti dvorního rady Josefa Karla von Altmanna a øeditele stavovské kanceláøe Vincence Falka. Po svatbì se novomanželé pøestìhovali do klasicistní novostavby v dnešní Divadelní ulici è. p. 320 na Starém Mìstì, kde bìhem sedmi let pøišlo na svìt prvních pìt jejich dìtí.10 Na jaøe roku 1832 V. P. Erben požádal o tøítýdenní dovolenou, kterou strávil se svou mladou ženou èekající druhé dítì u švagra ve Vídni.11 Protože se jeho rodina rychle rozrùstala a bylo nutné ji materiálnì zajistit, ucházel se v èervnu 1834 o místo stavovského registrátora uvolnìné Kašparem Thinellim z Löwensternu.12 Thinellimu, který byl nemocen, pomáhal již od roku 1832 a v kvìtnu 1834 byl navíc povìøen vedením stavovské spisovny. Mezi dùvody, které dále 27

uvádìl v žádosti, neopomnìl poznamenat, že již krátce po pøijetí do úøadu samostatnì vykonával konceptní službu, vedl expedici v dobì dovolené svého nadøízeného a od r. 1830 soustavnì peèoval o kanceláøské potøeby. Pøipomenul i svou nezištnou pomoc s vedením úøední agendy u Èeské spoøitelny a u nìkterých sociálních a zdravotnických korporací. Zaèátkem èervence mu bylo místo udìleno a získal roèní plat ve výši 1000 zlatých. V té dobì zaèal pracovat i v komisi pro dìdickou daò, jejímž èlenem byl až do listopadu 1850, kdy protokolárnì pøedal celou její písemnou agendu èeskému místodržitelství. Dùstojné postavení vyššího zemského úøedníka zaèal Vincenc Erben doplòovat èlenstvím v øadì vìdeckých, umìleckých i dobroèinných spoleèností a pravdìpodobnì také bohatším spoleèenským životem. Byl èlenem Spoleènosti vlasteneckého muzea v Èechách, Jednoty pro zvelebení církevní hudby v Èechách a mìl pøedplatné do lóže ve Stavovském divadle. Od ètyøicátých let pak pùsobil ve výboru Žofiiny hudební akademie (Sofienakademie zur Emporhebung des klassischen Gesanges und der Musik), byl èestným èlenem Pražského zaopatøovacího ústavu pro vdovy a sirotky po hudebnících (Prager Tonkünstler- Wittwen und Waisen Versorgunganstalt), jehož øeditelem byl František Škroup. Jeho zájmy sahaly od hudby až ke Spoleènosti èeského zahradnictví (Böhmische Gartenbaugesellschaft). S Erbenovým spoleèenským postavením však byla spjata i aktivní úèast v dobroèinných organizacích, v jeho pøípadì se jednalo zejména o funkci jednoho z dvanácti øeditelù Spolku pro blaho dìtí potøebujících pomoc (Verein zum Wohle hilfsbedürftiger Kinder). V roce 1836 zaneprázdnila zemské stavovské úøedníky, cílevìdomého Vincence P. Erbena nevyjímaje, nìkolikamìsíèní pøíprava záøijové korunovace Ferdinanda V. a jeho manželky Marie Anny. Èlenové korunovaèní komise museli zvládnout množství úkolù od zajištìní vlastního ceremoniálu, pøes výzdobu prostor Pražského hradu i mìsta, sezvání zemského snìmu, objednání korunovaèního divadelního pøedstavení, až po zajištìní plesù, hostin, turnajù a lidových slavností. Všechny práce spojené s korunovací vykonávali úøedníci zcela nezištnì, což také Erben neopomínal ve svých žádostech o povýšení zdùraznit. Dne 13. dubna 1837 byla výnosem prezídia zemského výboru ustavena komise v èele s guberniálním radou Fürstenbergem, která mìla prozkoumat pøedání listin a knih uložených u desk zemských do korunního archivu. Za zemský stavovský výbor pøipravoval delimitaci v budovì zemského soudu rovnìž Bohuš z Otìšic a stavovský registrátor Vincenc Erben.13 Tehdy se Erben poprvé setkal s archivní problematikou a osobnì se pøitom podílel na pøevzetí Wunschwitzovy genealogické sbírky do stavovské registratury a Wunschwitzovy knihovny, z níž témìø všechny knihy pøedal zemskému muzeu.

28

Silvestr roku 1837 se stal dùležitým mezníkem, který ovlivnil Erbenovu èinnost v zemských stavovských službách. Toho dne totiž øeditel kanceláøe V. Falk naøídil na základì varování dvorského stavebního úøadu prohlídku poškozeného pøístavku u kaple sv. Václava ve svatovítské katedrále, v nìmž byly uloženy listiny pražské èásti korunního archivu.14 Protože stavovský stavební inspicient TomᚠVala potvrdil zchátralý stav tzv. svatováclavského repozitoria, bylo rozhodnuto provést i vnitøní prohlídku poškozeného pøístavku. Již na konci ledna 1838 byla nejvyšším purkrabím Chotkem sestavena komise v èele s guberniálním viceprezidentem a nejvyšším zemským písaøem svobodným pánem Procházkou. Tato komise 30. kvìtna definitivnì rozhodla o pøenesení vlhkem poškozených listin ze svatováclavského pøístavku do stavovské snìmovny na Pražském hradì.15 Poèátkem bøezna projevil zájem o tyto památky rovnìž František Palacký, jenž právì pracoval na druhém díle èeských dìjin a chtìl si doplnit heuristiku o prameny, které døíve nemìl možnost studovat v tajném archivu ve Vídni. Pøislíbil proto zemskému výboru, že poøídí soupis listin odpovídající moderním vìdeckým požadavkùm.16 Koncem jara byly pod dozorem stavovského registrátora V. P. Erbena zavlhlé listiny pøenášeny z kaple sv. Václava do stavovské snìmovny, kde nejpoškozenìjší exempláøe po jejich vyschnutí konzervoval knihaø Václav Rost. V prùbìhu léta a podzimu byly písemnosti Františkem Palackým za pomoci praktikanta kanceláøe pražského kriminálního soudu Karla Jaromíra Erbena chronologicky seøazeny, oèíslovány a sepsány. Vzniklo tak oddìlení veøejných listin („korunní archiv“), soukromých listin („privátní archiv“) a skupina berních reversù.17 Knihaø Rost zhotovil pro listiny 945 papírových schránek, které byly opatøeny signaturami a uloženy do døevìných zásuvek objednaných Vincencem Petrem Erbenem pro nové skøínì umístìné v poradní síni zemských desek (tzv. svìtnice votantù). Depozitáø byl souèasnì vybaven železnými okenicemi a vchod opatøen døevìnými a železnými dveømi, jež se zamykaly na pìt zámkù.18 Pøenesení korunního archivu do nového depozitáøe mìlo z hlediska fyzické péèe o cenné písemné památky èeského státu zásadní význam. Listiny byly zbaveny vlhkosti, ošetøeny, zrevidovány, opatøeny novým inventáøem a uloženy do suchých prostor. Na schùzi zemského výboru dne 23. listopadu bylo navíc rozhodnuto o pravidelných jarních a podzimních komisionálních prohlídkách archivu. Ze zainteresovaných osob pøineslo pøenesení listin nejvìtší prospìch bezesporu Františku Palackému. Podíl na revizi a inventarizaci archivu totiž Palackému pøinesl dlouhooèekávaný titul stavovského historiografa, jenž mu byl udìlen na základì doporuèení zemského výboru a následné podpory èeského gubernia 24. listopadu 1838 císaøem Ferdinandem. Navíc mu byla vyplacena odmìna za práci ve výši 300 zlatých.19 Mladý praktikant kriminálního soudu 29

Karel Jaromír Erben si za pomoc Palackému vydìlal 100 zlatých, což byla pro nehonorovaného úøedníka pomìrnì znaèná èástka.20 Registrátor V. P. Erben získal titul stavovského archiváøe, resp. archiváøe svatováclavského archivu. Toto ocenìní mu pøineslo nárùst pracovních povinností, avšak nikoli nárok na zvýšení platu èi jinou finanèní odmìnu.21 Již v roce 1839 zaèala pracovat komise pro dozor nad svatováclavským archivem, v jejímž èele opìt stál guberniální viceprezident a nejvyšší zemský písaø Jan svob. pán Procházka. Zemský výbor zastupoval rytíø Václav Bohuš z Otìšic, kterého pøi revizích archivu doprovázel stavovský archiváø V. P. Erben. Pravidelných prohlídek se úèastnili i další majitelé klíèù od vstupních dveøí: nejvyšší purkrabí, pražský arcibiskup, zástupce metropolitní kapituly a èlen magistrátu. Na základì dekretu zemského výboru z 28. èervna 1839 poøídil archiváø V. P. Erben pøi podzimní prohlídce inventáø zaøízení, z nìhož vyplývá, že svatováclavský archiv byl uložen ve dvou trojkøídlých skøíních, z nichž každá mìla ètyøicet osm zásuvek.22 Pøestože se pùvodnì zdálo, že listiny budou umístìny v dostateènì suchém prostøedí, byl pøi prohlídce v èervenci roku 1840 znovu zaznamenán zápach hniloby zpùsobený umístìním archivu v uzavøeném prostøedí bez proudícího vzduchu. O radu byl požádán profesor chemie na pražské polytechnice Karel Balling, který v èervnu 1841 doporuèil pøidávat kafr a kreozot do každé zásuvky s listinami. Vincenc P. Erben opakovanì zdùrazòoval, že je nutno zajistit proudìní vzduchu v místnosti. Pravidelné vìtrání však bylo v rozporu s pøísnými archivními pøedpisy vyžadujícími úèast majitelù všech klíèù. Proto bylo rozhodnuto o vytvoøení prùduchù v protilehlých okenicích, aby v místnosti došlo k cirkulaci vzduchu. Zaèátkem roku 1848 pøesvìdèoval V. P. Erben komisi i o špatné protipožární ochranì, protože stìnou depozitáøe vedl komín z naturálního bytu dozorce.23 Kromì zmínìné pravidelné péèe o fyzický stav archiválií se Vincenc P. Erben staral o pùjèování listin ze svatováclavského archivu a o poøizování jejich opisù a výpisù. K tomuto úèelu vedl knihu výpùjèek, do níž zaznamenával s pøíslušným evidenèním èíslem každou listinu vyjmutou pøi prohlídce archivu. Pøi následující návštìvì depozitáøe pak opìt písemnosti zakládal. O manipulaci s každou jednotlivinou se zmiòoval v pravidelných zprávách o prohlídce archivu.24 Již na poèátku záøí 1839 na základì pøíkazu státního kancléøe knížete Metternicha povìøil zemský výbor V. P. Erbena spoluprací se zemským historiografem Františkem Palackým pøi poøizování opisù šestatøiceti listin týkajících se braniborské marky pro pruského dvorního radu a archiváøe prof. Riedla. Pøi 30

pravidelné prohlídce svatováclavského archivu, jíž se koncem záøí zúèastnil i František Palacký, bylo rozhodnuto, že brandenburgica V. P. Erben z titulu své funkce vyzvedne, podøízení úøedníci je v jeho kanceláøi opíší, historiograf Palacký provede jejich kolacionování a pøedá je zemskému výboru k expedici. Originály mìly pak být uschovány u Erbena a pøi nejbližší prohlídce archivu opìt vráceny na pùvodní místo.25 V Erbenovì zprávì o prohlídce svatováclavského archivu z roku 1847 je uveden celkový poèet uložených písemností. Jednalo se o 832 listin z oddìlení korunního archivu, 156 listin z tzv. soukromého archivu a 172 reverzù. Erben zároveò poznamenal, že do archivu novì uložil 12 litografií z korunovace v roce 1836. Téhož roku mimo jiné ještì vyzvedl pro Františka Palackého listinu Vladislava Jagellonského z r. 1505 a uložil zpìt tøi erbovní listiny. Z archivní praxe registrátora Vincence P. Erbena lze pøipomenout i jeho úsilí o pøedání tzv. malého stavovského archivu do stavovské registratury po reorganizaci soudnictví v roce 185026 a péèi o Wunschwitzovu genealogickou sbírku, v níž napø. v roce 1855 vyhledával rodopisné údaje pro hrabata z Opersdorfu. Z titulu funkce svatováclavského archiváøe vyøizoval v roce 1857 badatelské požadavky profesora Konstantina Höflera z Ústavu pro výzkum rakouských dìjin pøi vídeòské univerzitì, který se zajímal o repertorium opisù listin z 16. století a o fotografování vybraných listin pro paleografická a diplomatická studia.27 Po smrti nejvyššího zemského písaøe rytíøe Jana Norberta z Neubergu roku 1859 pøejímal V. P. Erben z jeho pozùstalosti nejen klíèe od korunního archivu, ale i Renzovu sbírku znakù a Schumanovu genealogickou sbírku vèetnì dalších rodopisných pramenù.28 Úøad stavovského registrátora vykonával Erben od roku 1834.29 K bezplatné funkci archiváøe svatováclavského archivu a èlena komise pro dìdickou daò mu pøibyl v roce 1839 ještì nehonorovaný titul administrátora zemských realit vykupovaných pro regulaci prvního pražského nábøeží. Na konci své služební kariéry, roku 1860, získal v úøadì ještì navíc bezplatný titul stavovského knihovníka. V roce 1837 se Vincenc P. Erben pøestìhoval ze Starého Mìsta na Malou Stranu, kde vystøídal bìhem sedmi let nìkolik bytù v blízkosti Malostranského námìstí. Jeho již tak dost poèetná rodina se rozšíøila o další tøi potomky.30 Po následujícím krátkém pobytu na Zderaze bydlel pøímo na nábøeží v rohovém domu v ulici Na struze,31 odkud mohl sledovat dostavbu rodinného sídla na Žofínském ostrovì, kde tchán Václav Novotný zároveò nechal budovat velký hostinec a láznì.32 Vážený staromìstský mlynáø a majitel realit Novotný byl v té dobì schopen se navíc postarat i o nìkteré z pìti dìtí svého zesnulého syna E. Novotného, který pùsobil ve Vídni jako oficiál domácího, dvorského a stát31

ního archivu. V létì 1844 proto požádal V. P. Erben v úøadì o dovolenou, aby navštívil švagrovou ve Vídni a dìti pøivezl na výchovu do Prahy.33 Po svém návratu z Rakouska zaèal V. P. Erben usilovat na získání titulu øeditele registratury, s nímž spojoval i nadìji na vyšší plat, protože jeho služební pøíjem zùstával již desátým rokem beze zmìny. Øeditel Vincenc Falk podpoøil Erbenovu žádost s ohledem na jeho dlouholetou usilovnou práci a zároveò provedl srovnání existence titulatury kanceláøe zemského výboru s jinými pøedními zemskými úøady. Koncem roku 1844 dorazila prostøednictvím èeského gubernia z dvorské kanceláøe zpráva o pøiznání nového titulu V. P. Erbenovi „ad personam“. Proti všeobecnému oèekávání však s ním nebylo spojeno žádné platové zvýhodnìní.34 Erbenùv rychlý vzestup v úøednické kariéøe se tak již definitivnì zastavil. Od poslední platové úpravy v roce 1834, kdy mu byl pøíjem zvýšen na 1000 zlatých roènì, se až do svého odchodu do penze doèkal jen nìkolika málo jednorázových odmìn, pøestože navíc dlouhodobì pùsobil v nìkolika komisích podléhajících zemskému výboru. V roce 1847 se øeditel stavovské registratury pøestìhoval s rodinou do nového domu na Žofínský ostrov, kde bydlel až do konce svého života.35 Erbenovi se tak sice o rok pozdìji ocitli pøímo v centru revoluèního dìní, avšak V. P. Erben zùstal stranou bouølivých událostí. Revoluèní rok 1848 v Evropì však zasáhl do života jeho sedmnáctiletého syna Emila, který si již døíve zvolil vojenskou dráhu. V bøeznu roku 1849 se jako poruèík 21. pìšího pluku úèastnil bitvy se sardinským vojskem u italské Novary, pøi níž utrpìl zranìní. Jeho otec Vincenc proto poèátkem dubna dostal od øeditele kanceláøe tøítýdenní dovolenou, aby se mohl vydat za svým synem do italského lazaretu.36 Koncem roku 1849 se Vincenc Erben opìt ocitl ve finanèní krizi. Proto si u zemského výboru vymohl alespoò jednorázovou odmìnu ve výši 150 zlatých. Žádost odùvodnil usilovnou prací a dlouhodobou péèí o kanceláøské pomùcky v úøadì.37 Když o nìkolik mìsícù pozdìji pøijal ještì funkci dozorèího komisaøe a zplnomocnìného zástupce zemského výboru v bubeneèském obecním zastupitelstvu,38 zaèal znovu požadovat zvýšení po sedmnáct let nezmìnìného platu. Jeho žádost s doložením všech zásluh se sice postupnì dostala až na stùl ministra vnitra Alexandra Bacha, ale ten ji na podzim roku 1851 údajnì z úsporných dùvodù zamítl.39 Odepøení roèního pøíplatku 200 zlatých dlouholetému zemskému úøedníkovi mohlo být zpùsobeno i absencí vysokoškolského vzdìlání, které mu sice bylo v roce 1831 prominuto, avšak poèátkem padesátých let se právnická studia stávala nutným pøedpokladem k získání vyšších úøednických míst. Z posudku pražského mìstského hejtmana z 2. srpna 1851 poøízeného v této souvislosti se navíc dovídáme, že Erben mìl sice svùj politický profil v poøádku, ale jeho morální povìst rozhodnì nebyla nejlepší. Øeditel stavovské 32

registratury mìl údajnì sklony k záletnickým dobrodružstvím, pøi nichž utrácel vyšší finanèní èástky, takže jeho manželka byla nucena dokonce zastavit své šperky. S celou svou poèetnou rodinou žil v neshodách a v øadì obecnì prospìšných spolkù pùsobil jen z vlastní namyšlenosti.40 V roce 1854 pak obdržel V. P. Erben za podpory øeditele kanceláøe jen obvyklou remuneraci za péèi o kanceláøské pomùcky.41 V padesátých letech si øeditel stavovské registratury od døívìjší usilovné úøední práce v denních i noèních hodinách stìžoval na poškozený zrak. V srpnu roku 1854 proto požádal o ètyøtýdenní dovolenou na zotavenou a zamíøil do rodného kraje – Krkonoš.42 Po ètyøech letech svoji žádost zdùvodnìnou slábnutím zraku a úbytkem fyzických sil zopakoval, avšak tentokrát již neèekal na oficiální písemné schválení, jmenoval své zástupce a okamžitì odejel na celých šest týdnù do Podmokel. Pøestože ještì z dovolené zaslal písemnou omluvu za svùj „neúøední postup“, byl pøísnì pokárán prezídiem zemského výboru.43 V polovinì ledna 1862 požádal Vincenc Erben po témìø 45 letech služby o vymìøení penze. Žádost odùvodnil dlouholetou peèlivou prací v úøadì i v pøidružených komisích a zhoršujícím se zdravotním stavem. Zavázal se setrvat do léta v tzv. bubeneèské komisi a až do pøíštích voleb v bubeneèském obecním zastupitelstvu.44 Na únorovém zasedání zemského výboru bylo rozhodnuto o Erbenovì nástupu do penze k 1. bøeznu 1862. Na jeho místo stavovského registrátora se stejným platem 1050 zlatých navýšeným o 10 % pøíplatku, jako mìl V. P. Erben pøi odchodu z úøadu, ihned nastoupil Rudolf Weitenweber. Pøestože nový registrátor pøevzal péèi o archiv i klíè od skøíní s listinami korunního archivu, nebyl mu titul archiváøe udìlen. Penzionovaný øeditel stavovské registratury V. P. Erben zemøel po deseti letech, 10. února 1872, v rodinném domì na Žofínì na následky mrtvice a byl pochován na Olšanských høbitovech. Vdovì Jindøišce Erbenové byl pøiznán od 1. bøezna 1872 vdovský dùchod ve výši 40 % penze jejího zesnulého manžela, tedy 420 zlatých. Již v polovinì února jí bylo doruèeno z této èástky 200 zlatých jako pøíspìvek na úhradu pohøbu.45 Po odchodu øeditele stavovské spisovny a archiváøe stavovského archivu Vincence P. Erbena do dùchodu se chopil iniciativy stavovský historiograf František Palacký. Již 15. èervence 1862 doporuèil zemskému výboru zøídit podobnì jako v jiných zemích monarchie samostatné místo zemského archiváøe a jmenovat jím profesora pražské reálky Antonína Gindelyho, v nìmž vidìl svého vhodného pokraèovatele v èeském dìjepisném bádání. Na následující schùzi výboru dne 27. èervence bylo Palackého žádosti vyhovìno a k 1. øíjnu 1862 mohl Gindely nastoupit na novì zøízené místo.46 Zatímco schválit jmenování zemského archiváøe bylo pro zemský snìm pouhou formalitou a došlo k ní již v následujícím roce, projednání organizace archivu trvalo snìmu a jím urèeným 33

komisím až do r. 1866, resp. do r. 1869, kdy byla pro archiv koneènì vydána první úøední instrukce.

POZNÁMKY 1

Státní oblastní archiv Zámrsk, fond Sbírka matrik, Øímskokatolický farní úøad Vrchlabí, rkp. 177/10, fol. 18. Otec byl školním pomocníkem asi od roku 1780, pozdìji pùsobil jako uèitel a varhaník pøi dìkanském kostele, nakonec se stal øeditelem vrchlabské školy. Jeho hudební talent zøejmì ovlivnil i Vincence Erbena, který se pozdìji stal èlenem nìkolika pražských hudebních spolkù. Nìkteré údaje ze života Vincence Petra Erbena srv. Lišková, Marie: Péèe o stavovské archiválie v Èechách pøed r. 1862. Archivní èasopis 17, 1967, s.  145–153, 205–213.

2

Státní ústøední archiv Praha (dále jen SÚA Praha), fond Zemský výbor (dále jen ZV) 1791– 1873, sign. 8/314/13, kart. 221.

3

Tamtéž, sign. 8/333, kart. 227.

4

Tamtéž, sign. 22/148, kart. 317.

5

Tamtéž, sign. 18/267, kart. 281.

6

Tamtéž, sign. 18/277, kart. 283.

7

Tamtéž, sign. 22/113, kart. 317.

8

Rovnìž Eduard Josef Erben zùstal v Praze a získal místo oficiála stavovské úètárny. Srv. tamtéž, sign. 8/20, kart. 201 b.

9

Archiv hl. m. Prahy (dále jen AMP), fond Sbírka matrik, JIL O 7.

10

AMP, fond Sbírka matrik, JIL N 11, fol. 270 a JIL N 12, fol. 20, 91, 131, 167.

11

SÚA Praha, fond ZV 1791–1873, sign. 22/148, kart. 317.

12

Tamtéž, sign. 8/434, kart. 233.

13

O pøedání tzv. malého stavovského archivu a Wunschwitzovy genealogické sbírky do stavovské registratury k svatováclavskému archivu se vážnì uvažovalo již od roku 1835. Srv. Burdová, Pavla: Vznik a vývoj fondu Archiv èeských stavù. Archivní èasopis 36, 1986, è. 4, s. 221.

14

SÚA Praha, fond ZV 1791–1873, sign. 1/6, kart. 7. Ke stìhování srv. Koss, Rudolf – Bauer, Otakar: Archiv koruny èeské, I. – Dìjiny archivu. Praha 1939, s. 264–266, Lišková, Marie: c.d., s. 205–206. Prázdné repozitorium bylo zbouráno v roce 1840. Srv. Morávek, Jan: Èeský archiv korunní na hradì pražském. In: Sborník prací vìnovaných Prof. Dru Gustavu Friedrichovi k šedesátým narozeninám 1871–1931, Praha 1931, s. 277.

15

SÚA Praha, fond Èeský zemský snìm (dále jen ÈZS), inv. è. 48, èj. 119, informace zemského výboru z 23. 11. 1838 o pøenesení svatováclavského archivu, která byla pøipravena jako ètvrtý bod snìmovního jednání na 27. 12. 1838. 34

16

SÚA Praha, fond ZV 1791–1973, Podací protokol è. 97, èj. 855. Originál ve fondu ZV 1791–1873 nebyl nalezen, ale koncept je uložen v Pozùstalosti F. Palackého v Literárním archivu Památníku národního písemnictví (dále viz LA PNP).

17

SÚA Praha, fond Archiv Èeské koruny, Inventarium über der Landes Urkunden geh. Sct. Wenzels (Kron) Archivs des Königreiche Böhmen, 1838.

18

Klíèe byly nadále rozdìleny mezi nejvyššího purkrabího, pražského arcibiskupa, kapitulu, nejvyššího zemského písaøe a pražský magistrát. SÚA Praha, fond ÈZS, inv. è. 48, èj. 119. Blíže ke klíèùm od archivu srv. Jenšovský, Bedøich: O sedmi klíèích ke komoøe korunní. Zprávy èeského zemského archivu 7, 1932, s. 102–105.

19

Z rozhodnutí zemského výboru dne 23.11.1838 byla udìlena „literátovi Palackému za úèast pøi pøenesení svatováclavského archivu“ odmìna 300 zlatých. SÚA Praha, fond Stavovská zemská pokladna a úètárna (dále SZPÚ), Kniha dekretù è. 93, k èj. ZV 4106. O titulu stavovského historiografa udìleném o den døíve Palackému panovníkem nebylo ještì zemskému výboru nic známo, a proto nemohl být v prùvodním listì ještì použit. Srv. SÚA Praha, fond Èeské gubernium – všeobecná registratura 1836–1840, sign. 4/4/8, kart. 8. Pekaø, Josef: Palackého titul stavovského historiografa, Èeský èasopis historický 32, 1926, s. 376–380.

20

LA PNP, fond Pozùstalost Karla Jaromíra Erbena, Doklady vlastní sign. 13/B/15 a sign. 13/ B/16. Jako adresát schválené odmìny je mylnì uveden Jan Erben, jehož jméno bylo dodateènì opraveno na Karel Jan Erben. Odmìna 100 zlatých za výpomoc pøi inventarizaci svatováclavského archivu udìlená zemským výborem 23.11.1838 je zmínìna pouze ve fondu SZPÚ, Kniha dekretù è. 93, kde se k èj. ZV 4106 zároveò hovoøí o zmínìné odmìnì pro F. Palackého.

21

Viz pozn. è. 15.

22

SÚA Praha, fond ZV 1791–1873, sign. 1/6, kart. 7.

23

Tøi komíny na zdi smìrem k Jiøskému námìstí byly skuteènì odbourány. Morávek, Jan: c.d., s. 271.

24

SÚA Praha, fond ZV 1791–1873, sign. 1/6, kart. 7.

25

Listiny opisovali dva stavovští praktikanti, kteøí získali za pìtitýdenní práce po 15 zlatých. K tzv. braniborským listinám se vrátil F. Palacký ještì v roce 1842, kdy je nedoporuèil èeským stavùm vymìnit za „nezajímavᓠbohemika nabízená pruským tajným archivem ve Vratislavi. Srv. SÚA Praha, fond ZV 1791–1873, sign. 1/6, kart. 7.

26

SÚA Praha, fond ZV 1791–1873, sign. 1/19, kart. 8.

27

Tamtéž, sign. 1/6, kart. 7.

28

Tamtéž, sign. 85/178, kart. 1389.

29

Již v prùbìhu stìhování listin svatováclavského archivu, 16.7.1838, se V. P. Erben snažil opustit nároènou práci stavovského registrátora a žádal o funkci místoúèetního ve stavovské úètárnì, kvùli nìmuž dokonce absolvoval vìdu o státním úèetnictví. Jeho žádosti však nebylo vyhovìno ani o tøi roky pozdìji. SÚA Praha, fond ZV 1791–1873, sign. 8/455, kart. 234.

30

AMP, fond Sbírka matrik, MIK N 17, fol. 278 a MIK N 18, fol. 155 a 251. Poslední – osmé dítì však zemøelo již pùl roku po porodu. 35

31

Nové Mìsto, èp. 227. Zde se jeho rodina rozrostla v krátké dobì o dvì dìti. AMP, fond Sbírka matrik, VO N 15, fol. 167 a fol. 259.

32

Nové Mìsto, èp. 226. V. Novotný koupil náplavový ostrov již v roce 1830, kdy mìla svatbu jeho dcera Jindøiška s Vincencem Erbenem. V r. 1843 získal povolení na pøejmenování ostrova na Žofínský. SÚA Praha, fond ZV 1791–1873, sign. 85/514, kart. 1419.

33

SÚA Praha, fond ZV 1791–1873, sign. 22/148, kart. 317. Cestou se chtìl ještì zastavit u druhého švagra – Václava Novotného, jenž sloužil jako hejtman ve Štýrským Hradci.

34

SÚA Praha, fond ZV 1791–1874, sign. 8/478, kart. 243.

35

V tomto bydlišti Jindøiška Erbenová porodila ještì další tøi dìti. AMP, fond Sbírka matrik, VO N 16, fol. 23, 109 a 170. Mezitím však Erbenovým nìkolik dìtí v kojeneckém vìku zemøelo.

36

SÚA Praha, fond ZV 1791–1873, sign. 22/148, kart. 317.

37

Tamtéž, sign. 18/460, kart. 289.

38

Jednalo se o komisi dohlížející na rùzné úpravy ve Stromovce – souèásti bubeneèského zemského statku. Erbenùv titul znìl dozorèí komisaø nad prostorami, budovami a vlastním stavebním vlastnictvím v bubeneèské zoologické zahradì a v oboøe.

39

SÚA Praha, fond ZV 1791–1873, sign. 8/478, kart. 243.

40

SÚA Praha, fond Prezidium místodržitelství (dále jen PM) 1850–1854, sign. 2/6/3, kart. 45.

41

SÚA Praha, fond ZV 1791–1873, sign. 18/460, kart. 289.

42

Tamtéž, sign. 22/148, kart. 317.

43

Tamtéž, sign. 22/350, kart. 322.

44

Tamtéž, sign. 23/525, kart. 347.

45

Tamtéž.

46

Jak se struènì pøipomíná ve zprávì zemského výboru pro zemský snìm z 14. prosince 1863, è. 27. snìm. è. 19538: „K takovéto organizaci naskytl se i pøíhodný okamžik, když døívìjší registrátor a pøedstavený archivu p. Erben na odpoèinek jest dán.“

36

ZUSAMMENFASSUNG REGISTRATOR UND ARCHIVAR DER BÖHMISCHEN STÄNDE VINCENC PETR ERBEN Zdeòka Kokošková Der Name des ständischen Registrator Petr Vincenc Erben (1797 – 1872) ist vor allem mit seiner vieljährigen Sorge für die Schriftstücke des Prager Teils des Kronarchivs zusammenverbunden. Seine Karriere eines ständischen Beamten begann schon im Jahre 1817. In diesem Jahr wurde er als Praktikant in die Kanzlei des böhmischen Landesausschusses angenommen. Aber erst im Jahre 1834 gelanng es ihm, auf den Posten des Registrators vorzurücken, und vier Jahre später erweiterte sich seine Dienstarbeit auch um die Fürsorge für das sog. St. Wenzelsarchiv. Im Jahre 1838 zog das Kronarchiv aus dem beschädigten Anbau der St. Wenzelskapelle am St. Veitsdom in die Beratungsstube der Landtafeln um. An dieser umfangreichen Aktion nahm auch der Historiograf Fr. Palacký teil, der miteinander mit K. J. Erben die Evidenz der übertragenen Urkunden durchführte und ein modernes Inventar schuf. Die Aufsicht über der Austrocknung, Reinigung und Konservierung der beschädigten Urkunden, sowie auch über ihrer Einlagerung in die speziell hergestellten Schränke führte der ständische Registrator V. P. Erben, der im Zusammenhang damit den Titel des Archivars des St. Wenzelsarchivs bekam. Im Rahmen alljährlicher kommissioneller Besichtigungen des neuen Depositoriums kontrolierte dann V. P. Erben den physischen Zustand der Schriftstücke und erledigte die Entlehnungen für amtliche und wissenschaftliche Zwecke. V. P. Erben wirkte in einer Menge von Kommissionen, er war Mitglied der wissenschaftlichen, künstlerischen, aber auch wohltätigen Organisationen. Seine Karriere eines Landesbeamten gipfelte im Jahre 1844, wann er „ad personam“ den unhonorierten Titel des Registraturdirektors gewann. Am Anfang des Jahres 1862, nach 45 Dienstjahren, ging er in Pension ab, die er noch 10 Jahre lang genoss. Noch in demselben Jahr, im Juli 1862, überzeugte Fr. Palacký den Landesausschuss von der Notwendigkeit, eine systemisierte Stelle eines Landesarchivars zu errichten, und zugleich empfahl er mit dieser Funktion A. Gindely zu betrauen.

37

RODINNÝ ARCHIV TOSKÁNSKÝCH HABSBURKÙ VYDÁVÁ SVÌDECTVÍ: PRAMENY K LUDVÍKU SALVÁTORU TOSKÁNSKÉMU. Eva Gregorovièová V posledních letech se na našem knižním trhu objevuje øada publikací vìnovaných historii habsburského Arcidomu, jak všeobecných1, tak speciálních monografií k jednotlivým osobnostem tohoto rodu buï v pøekladech2 èi pùvodních monografií z pera našich historikù.3 Pøi hodnocení literatury nelze pøehlédnout, že v našem prostøedí není dosud práce týkající se sekundogenitury habsbursko-lotrinského rodu vládnoucí v Toskánském velkovévodství od roku 1765, resp. 1737, až do roku 1859, ani jejích jednotlivých pøedstavitelù.4 Více pozornosti je z pochopitelných dùvodù vìnováno vìtvi d’Estù, z níž pocházel proslavený František Ferdinand. Avšak osudy u nás opomíjené toskánské vìtve, stejnì jako životní pøíbìhy jejích jednotlivých èlenù, jsou velmi zajímavé a èasto mají pøekvapivì úzký vztah k èeskému prostøedí. Italská produkce je velmi rozsáhlá.5 Ale i v rakouském a nìmeckém historickém milié je problematice vìnovaná znaèná pozornost.6 Za výzkumem nemusíme jezdit do Vídnì èi do slunné Florencie, abychom se seznámili s historií rodu a osudy jeho pøíslušníkù, kteøí by si nejen zasloužili monografii, vzniklou na základì odborného výzkumu a vydanou èesky, ale èasto by tato pramenná základna vydala látku i na román. Ve Státním ústøedním archivu v Praze je totiž dochován rozsáhlý soubor dokumentù tvoøící Rodinný archiv toskánských Habsburkù (dále RAT), z nìhož lze naèerpat øadu poznatkù.7 V minulosti byl zahranièními badateli nìkolikrát využit. Pro italskou historickou veøejnost byl fond „objeven“ v šedesátých letech tohoto století historikem Salvestrinim, který ediènì zpracoval a vydal zprávy z inspekèních cest velkovévody Petra Leopolda po Toskánsku.8 Zájem vzrostl v devadesátých letech, kdy se zvýšila frekvence badatelských návštìv z Itálie po úspìšné výstavì toskánských map a plánù z RAT, uskuteènìné v roce 1991 ve Státním archivu ve Florencii.9 Cenným historickým pramenem se ukázaly být i deníky exvelkovévody Leopolda II. Toskánského, které vyšly ve výboru za pøispìní významného florentského penìžního ústavu Cassa di Risparmio.10 Dùležitým poèinem byla další expozice dokumentù, map a plánù k dìjinám sienského teritoria, kterou pod záštitou prezidentù Èeské a Italské republiky v úzké spolupráci se Státním ústøedním archivem v Praze organizovala universita v Sienì.11 O významu 38

fondu svìdèí i rozsáhlá práce rakouského historika Adama Wandruszky z 60. let našeho století, vìnovaná zakladateli toskánské sekundogenitury Petru Leopoldovi, tøetímu synovi Marie Terezie a Františka Štìpána Lotrinského, který je èeským ètenáøùm dobøe znám jako Leopold II., slavnì korunovaný v Praze 1791 èeským králem.12 Dále lze zmínit práci z pera jiného Rakušana, Franze Pesendorfera, který se systematicky celá osmdesátá léta vìnoval podrobnému studiu pražského rodinného archivu. Vytìžené informace použil pro ucelenou historii vlády habsbursko-lotrinské sekundogenitury.13 Svými monografiemi o panování nástupcù Petra Leopolda v mnohém navázal na Wandruszku. Svìžím stylem pøiblížil bouølivou dobu napoleonských válek a spletité období restaurace pomìrù po Vídeòském kongresu v Evropì a na toskánském dvoøe, vylíèením vlády druhorozeného syna Petra Leopolda, Ferdinanda, na toskánském trùnu toho jména tøetího. Ten pro svùj rod v dobì nuceného exilu, stráveného postupnì na vídeòském dvoøe, pak v Salcburku a Würzburku, nakonec získal výnosné šlikovské a pozdìji sasko-lauenburské panství Ostrov nad Ohøí, ležící v krásné karlovarské krajinì.14 Celé své úsilí završil Pesendorfer vydáním monografie o vládì Ferdinandova syna Leopolda II. v Toskánsku. Jeho smutný údìl exulanta, který zaèal nuceným odchodem z Toskánska v roce 1799, kdy se jako dvouletý chlapec pod hrozbou obsazení velkovévodství Napoleonovou italskou armádou uchýlil s celou rodinou na dvùr svého strýce Františka I. (II.), se naplnil v roce 1859. Tehdy pod tlakem politických událostí v Evropì a sjednocovacích snah na Apeninském poloostrovì, opustil své milované Toskánsko navždy.15 Pøes Vídeò odešel do Èech na své ostrovské panství, kde byl jen pro zajímavost obyvatelstvem mìsta opakovanì zvolen starostou.16 Avšak pobývat zde natrvalo nepomýšlel. Již v roce 1860 koupil nedaleko Prahy brandýské panství, kde vybudoval svùj dvùr.17 Zajímal se o veškeré dìní, které podrobnì každý den zapisoval do svých obsáhlých deníkù, jež si zvykl vést již od dob svého mládí, a pøipravoval k vydání rukopis svých pamìtí. V nich se soustøedil na líèení celého období svého panování v Toskánsku od nástupu na trùn 1824 až po poslední hodiny strávené ve Florencii. Na své vydání èekal tento pozoruhodný rukopis v pražském rodinném archivu až do roku 1987, kdy ho Franz Pesendorfer publikoval ve Florencii.18 Abychom však nebyli nespravedliví k našim vydavatelùm. Uveïme, že v èeském prostøedí v roce 1996 vyšly pamìti arcivévody Leopolda Toskánského, obèanským jménem Wölfling, jenž byl v rodové posloupnosti toskánské linie prvorozeným mužským potomkem Ferdinanda IV. Salvátora, nejstaršího syna exvelkovévody Leopolda II.19 39

K vystoupení z habsburského rodu ho vedly mnohé dùvody, pøedevším císaøovy zásahy do jeho námoønické kariéry i do osobního, by nevázaného života. V té dobì mìl však už ve své vlastní rodinì velký vzor, a to svého strýce Jana Nepomuka, který roku 1889 opustil rakouský Dùm a pøijal obèanské jméno Johann Orth. Jan byl blízkým pøítelem korunního prince Rudolfa, jehož smrt s ním velmi otøásla.20 Napjaté vztahy s císaøem, stupòované od 2. poloviny osmdesátých let rùznými arcivévodovými aktivitami, pøivedly Jana v øíjnu 1889 k onomu rozhodnému kroku. Musel opustit Rakousko-Uhersko a jeho úmysl živit se pøevozem nákladù mezi kontinenty, skonèil tragickým ztroskotáním u Hornova mysu v èervenci 1890.21 Ale ani ženy této vedlejší vìtve nemìly vždy pøímoèaré osudy. Vzpomeòme zde jen Marii Antonii, nejstarší dceru Ferdinanda IV. Toskánského z prvního manželství s Annou Marií Saskou, která po nìkolik let stála jako abatyše v èele Tereziánského ústavu šlechtièen na Hradèanech a po mnohých utrpeních zemøela velmi mladá v Cannes roku 1883 na tuberkulózu.22 V protikladu k jejímu zbožnému, ale krátkému životu, pøidejme zmínku o pestrých osudech její nevlastní mladší sestry, dcery Ferdinanda IV. a jeho druhé manželky Alice Parmské, Luisy Antonietty, jež provdaná roku 1891 za saského korunního prince Fridricha Augusta, opustila roku 1902 s uèitelem svých dìtí rodinu. Manželství s Fridrichem bylo následujícho roku rozvedeno. Rakouským císaøem byla zbavena práv a výsad arcivévodkynì a po bouølivých letech se v roce 1907 provdala za hudebního skladatele Enrica Toselliho.23 Ve výètu pøedstavitelù a èlenù sekundogenitury zatím chybí práce vìnovaná Ferdinandovi IV. Salvátorovi, hlavì toskánské vìtve v letech 1859–1908, ještì v šedesátých a sedmdesátých letech pretendentovi toskánského trùnu, na který abdikoval již jen formálnì po smrti svého otce Leopolda II. v roce 1870. Je pravda, že jeho salcburský dvùr byl již pouhým odleskem bývalé slávy kdysi suverenního a bohatého rodu toskánských Habsburkù a o závislosti na císaøi Františku Josefovi nemùže být sporu.24 Nebyl však jen polním maršálkem, vynikajícím jachtaøem a nadšeným lovcem, ale, jak dokazuje registratura jeho soukromého archivu, byl dobrým hospodáøem svých statkù v Rakousku, Èechách a Toskánsku, výborným a starostlivým otcem své poèetné rodiny, èlovìkem se znaèným zájmem o všechno dìní a jistými diplomatickými vlohami, jež by pravdìpodobnì za jiné historicky pro nìho pøíznivìjší situace byl schopen lépe využít ke správì svého dìdictví.25 Mùžeme s urèitostí øíci, že ke všem životním pøíbìhùm èlenù toskánskohabsburského rodu, a již struènì naznaèeným èi vùbec neuvádìným pro omezený prostor a zamìøení èlánku, poskytují materiály tohoto archivního souboru nepøeberné množství informací. Rodinný archiv, který byl po 1. svìtové válce 40

pøevzat do péèe nového èeskoslovenského státu, mìl stejnì jako ti, kteøí jej tvoøili, složité osudy. Ve tøicátých letech tohoto století byl na pùdì pražského Èeskoslovenského státního archivu zemìdìlského zkompletován, roztøídìn a sepsán. Zahrnuje písemnosti nestátní povahy z období panování toskánských Habsburkù ve Florencii, salcburskou a würzburskou éru Ferdinanda III., písemnosti provenience rakouské, èeské a toskánské po roce 1859. Jedná se o složitý fond, který je rozdìlen na tøináct èástí, øazených podle chronologické nástupnické linie: Petr Leopold 1765–1790, Ferdinand III. 1790–1824, Leopold II. 1824–1870, Ferdinand IV. 1859–1908, dále osobní soubory Ludvíka Salvátora, Jana Ortha, Josefa Ferdinanda. Pak následuje dokumentace sbírkového charakteru: sbírka listin, sbírka map a plánù, sbírka fotografií. Poslední tøi èásti jsou z produkce úøadù ve službách toskánských Habsburkù, a jde o Toskánské zastupitelské úøady v Paøíži, Øímì, Vídni, Neapoli, èi Toskánskou pensijní likvidaturu v Paøíži a Administraci toskánských statkù Brandýs a Ostrov.26 Badatelùm jsou však pøístupné jen ty èásti, které jsou uspoøádány a mají inventáøe. A tìch je málo. V šedesátých letech byly v úplnosti zpøístupnìny fondové èásti Petra Leopolda a Ferdinanda III., deníky a rodinná korespondence Leopolda II. Další velká èást materiálù rùzné povahy je nezpracována. Inventárním soupisem je podchyceno nìkolik deníkù a èást rodinné korespondence Ferdinanda IV., ale rozsáhlá registratura Ferdinandova archivu, èítající 274 kartonù, není uspoøádána. Sám Ferdinand dal svému, jak ho nazval, soukromému archivu, perfektní systém signatur, podle nichž je materiál dodnes roztøídìn. Z úøadù jsou zpøístupnìny inventáøem jen legace.27 Ostatní èásti buï nesou stopy jakéhosi poøádání a mají alespoò soupisy28, nebo k velké škodì nejsou ani roztøídìny.29 Tato informativní práce má za úkol pøiblížit historické obci významnou a výraznou osobnost toskánské sekundogenitury, a to arcivévodu Ludvíka Salvátora, mladšího bratra Ferdinanda IV., tøetího syna velkovévody Leopolda II. a jeho druhé manželky Marie Antonie Sicilské. Pøiblížit ji na základì dochovaných archiválií Rodinného archivu toskánských Habsburkù a nìkterých pramenù mimo Státní ústøední archiv v Praze. Naprostá nezpracovanost fondové èásti arcivévody Ludvíka Salvátora velmi ztìžuje její badatelské využití. Patnáct kartonù plnì naditých korespondencí, zlomky deníkù, rùznými tisky, výstøižky, fotografiemi a úèty zatím jen zlomkovitì vydává své tajemství. Kdokoli tedy otevøe archivní krabici osobního souboru arcivévody Ludvíka Salvátora, tomu se naskýtá úžasný pohled na stovky dopisù v originálních obálkách rùzných formátù a barev, ozdobených poštovními známkami i mnohdy zachovalými èervenými, èernými èi temnì zelenými peèetními vosky, na 41

nichž jsou více èi ménì zøetelné otisky peèetí odesilatelù, jež listy uzavíraly. Dojem umocòuje barva dopisních papírù a inkoustu, rùznost charakteru rukopisu pisatelù, která je podtržena tím, zda jde o kurentní písmo èi latinku. Zmì jazykù od nìmèiny pøes italštinu, španìlštinu, francouzštinu a angliètinu nás už nyní, aniž bychom znali obsah písemností, uvádí do podivuhodného svìta tohoto pøírodovìdce, etnografa, cestovatele, námoøníka a spisovatele, jedním slovem uèence své doby. Díky jeho rozsáhlému dílu máme povìdomost o pøírodních pomìrech, geografické poloze, povìtrnostních podmínkách, flóøe, faunì, kultuøe, obyvatelích, jejich jazyku a zvycích èi historii míst a oblastí od Støedomoøí, Jadranu a Severního moøe, až po Ameriku a Austrálii. Ani nás nepøekvapí, že se Julesi Vernovi stal inspirací pro hlavní postavu románu „MatyᚠSandorf“ jiným titulem „Nový hrabì Monte Christo“.30 Proto není divu, že dodnes je arcivévodova osobnost a jeho životní osudy pøedmìtem bádání historikù èi zanícencù.31 Právì pøi oslavách životních jubilejí se zvedá vlna zájmu o tuto osobu a každý chce pøispìt novými údaji o životì a díle Ludvíka Salvátora. V poslední dobì byl zvýšený rozruch kolem arcivévody spojen se 150. výroèím jeho narození.32 V roce 1997 pøipravil Státní ústøední archiv v Praze dvì životopisné výstavy o Ludvíku Salvátorovi. Jednu pod názvem „Dal¾Adriatico alle Baleari attraverso le Eolie: Arciduca e il Mediterraneo“33, instalovanou v kvìtnu pøímo na Lipari, druhou „Exposició en homenatge a ¾arxiduc Lluís Salvador d Austria“ o rok pozdìji otevøenou v Palmì de Mallorca.34 Obì expozice se konaly na místech, která Ludvíkovi pøirostla k srdci. Liparským èili Eolským ostrovùm vìnoval rozsáhlé dílo, doprovázené nádhernými rytinami, které podle vlastnoruèních Ludvíkových kreseb vyhotovil pražský rytec Bedøich Havránek.35 Mallorca se stala Ludvíkovým druhým domovem, jeho útoèištìm a bez nadsázky malým soukromým královstvím. Páteø obou výstav tvoøily archiválie, peèlivì vybrané z celého rodinného archivu, pro Mallorcu pak doplnìné o dokumenty, týkající se skonu arcivévody v Brandýse v roce 191536 a pøevozu jeho exhumovaného tìla v roce 1918 do Vídnì k uložení do Kapucínské hrobky.37 Vybrané exponáty, doplnìné ilustrativním materiálem, pøevážnì kresbami, knihami, pøedmìty osobní potøeby èi obrazy z místních zdrojù, mìly pøedstavit osobnost Ludvíka Salvátora od dìtství až do jeho smrti. Dokumentovaly rodinné vztahy, Ludvíkovu cestu ke vzdìlání, jeho zájmy o pøírodní vìdy, cestovatelské zámìry, postihovaly i vìdeckou metodiku a metodu jeho práce, publikaèní èinnost, celý arcivévodùv myšlenkový svìt, zpùsob života, bohatost osobních kontaktù a vztahù s pøáteli, rodinou a uèenci, mapovaly jeho pøíchod na Baleárské ostrovy v roce 1867, postupné

42

zakupování statkù na Mallorce a budování rozsáhlého panství v této oblasti, stejnì jako správu zdìdìného brandýského patrimonia. Rešerše a následný výbìr dokumentù se opíral o známá životopisná data, již publikovaná v biografiích.38 Pøekvapující však bylo, co všechno je možno k osobnosti arcivévody v Rodinném archivu toskánských Habsburkù nalézt. Ludvíkùv soubor, èítající celkem 15 kartonù z let 1859–1915, se dostal do Èeskoslovenského státního archivu zemìdìlského (dále ÈsAZ) jinou cestou než ostrovský Ferdinandùv komplex. Po roce 1918 pøipadl Brandýs jakožto habsburské panství na základì saintgermainské smlouvy státu.39 Zámek byl v první fázi vybrán za mimopražské sídlo presidenta republiky. Zámecké sbírky zoologické, mineralogické a archeologické, èásteènì darované místním školám, knihovnu, vèetnì písemností, podle rozhodnutí pøíslušných orgánù pøevzalo do úschovy Muzeum království Èeského. Po složitých kompetenèních jednáních byly v roce 1922 archiválie, které v Brandýse zùstaly po Leopoldovi II. a Ludvíku Salvátorovi, vyèlenìny a pøedány podle pøíslušnosti do ÈsAZ.40 Pro zajímavost brandýská knihovna obsahovala dle odhadu v rámci inventarizaèních prací cca 5 000–6 000 svazkù, z nichž jen tištìná díla z arcivévodova pera èítala 2 315 kusù publikací.41 Ludvíkùv písemný soubor zùstal stranou zájmu tøídících a soupisových prací, provádìných jak ve tøicátých letech v zemìdìlském archivu, tak v šedesátých letech jeho nástupcem, (od roku 1956) Státním ústøedním archivem v Praze. I pøes neuspoøádanost je možno arcivévodùv archiv zhruba rozdìlit na podstatnì vìtší èást, kterou lze klasifikovat jako rodinnou a osobní korespondenci v rozsahu 10 kartonù z let 1861–1880, avšak naprosto žádným zpùsobem neutøídìnou. V dùsledku toho je vyhledání odesilatelù komplikované a zcela nahodilé. Dále se zde nacházejí nedatovaná excerpta a výpisky, zlomky deníkù a rukopisù arcivévody, obsáhlé podklady k pojednání o dìjinách, zemìpisných a pøírodních pomìrech Mallorky z let 1867–1870, osobní úèty z let 1861–1915, fotografie a výstøižky, dva císaøské patenty o pøidìlení pluku a vojenských hodností a jeden vzácný diplom o udìlení zlatého rouna. Životopisné údaje lze èerpat i z jiných èástí fondu RAT, inventarizovaných i nezpracovaných. V sekci Leopolda II. se nachází celkem 139 dopisù Ludvíka otci z let 1855–1870,42 dále první Ludvíkovy písemné projevy v rùzných kompozicích, vìnovaných rodièùm u pøíležitosti svátkù a rodinných oslav z let 1851– 1862, projekt výchovy a vzdìlání Ludvíka Salvátora, pøipravený pøibližnì v druhé polovinì padesátých let, dopisy týkající se studia mladého arcivévody v Praze z roku 1865. Dùležité údaje lze èerpat i z Leopoldových deníkù z let 1847– 1870.43 V neposlední øadì lze využít rozsáhlé Leopoldovy korespondence ro-

43

dinné i osobní, kde jsou dopisy Ludvíkových vychovatelù napø. Eugenia Sforzy nebo Laury de Bradi, èi osobního lékaøe Giovanniho Bondiho.44 Ve zpracované èásti rodinné korespondence velkovévody Ferdinanda IV. existuje složka dopisù, pøímo adresovaných Ludvíkem nejstaršímu bratru Ferdinandovi z let 1856–1872. I ve velkovévodových denících lze èekat zápisky o rodinných událostech.45 V nezpracované Ferdinandovì registratuøe nalezneme mimo jiné opis testamentu Leopolda II. a korespondenci mezi obìma bratry a dalšími osobami v Ludvíkových záležitostech osobních, vìdeckých, vydavatelských nebo finanèních z let 1870–1904.46 Ale i další bohužel nezpracované signatury pøi zbìžném prùzkumu dávají tušit bohatství informací k arcivévodovu životu a jeho aktivitám. Nelze zapomínat, že významné údaje jsou i v korespondenci mezi rodinnými pøíslušníky. V neuspoøádané sbírce fotografií se sporadicky vyskytují i Ludvíkovy podobenky.47 Sbírku map a plánù, i když nevznikla Ludvíkovou sbìratelskou èi kartografickou èinností, je možno cíleným výbìrem využít pro její rozmanitost k ilustraci arcivévodových cest. Arcivévoda Ludvík Salvátor se narodil ve Florencii 4.8.1847 jako pøedposlední dítì velkovévody Leopolda II. a Marie Antonie Sicilské.48 Už od dìtství projevoval nevšední vnímavost, uèenlivost, houževnatost a píli, stejnì jako neobyèejné jazykové nadání. Oba rodièe pro nìho mìli veliké pochopení. Otec, rozpoznav jeho dispozice a vlohy, pøenesl na nìho všechny své mladické touhy a zájmy. Sám rád cestoval a v jeho denících a zápiscích z cest najdeme nespoèetnou øadu dokladù o pozorování pøírody, zájmu o techniku a historii. Matka Ludvíka po celý život milovala a podporovala jeho projekty i finanènì. Jejich vztah byl vzájemný. Již jako pìtiletý slíbil malý arcivévoda matce ve svém vánoèním pøání, datovaném 19. prosince 1852, psaném ještì roztøesenou dìtskou ruèkou, poslušnost a ctnost „La madre mia obbediró...Maria e Gesú fatemi crescere alla virtú“, které hrdì podepsal „Luigi“. V záhlaví tohoto dopisu je pøekrásná veduta bílých útesù doverských, která jako by pøedznamenala jeho cestovatelskou touhu.49 Italštinì, i když psal Ludvík v prùbìhu dalších let života rùznými jazyky, v dochovaných dopisech zùstal vìren jako své rodné øeèi po celý život. Rodièe velmi peèlivì sledovali vývoj dítìte a v polovinì padesátých let nechali vypracovat Vincenziem Venturim obsáhlý projekt, v nìmž byl peèlivì zhodnocen dosavadní stupeò znalostí malého Ludvíka a propracován detailní návrh jeho postupného uceleného vzdìlání, jak jazykového, literárního, matematického, filosofického, historického, právního i ekonomického, tak pøedevším zamìøeného na pøírodní vìdy a zemìpis. Celý spis je zajímavì koncipova44

ný i z pedagogického hlediska.50 Individuální pøístup rodièù ke vzdìlání a k výchovì dìtí je patrný z dokumentu o studijní pøípravì Karla Salvátora, staršího Ludvíkova bratra, jež byla jednoznaènì orientovaná k dosažení vojenské kariéry.51 Slibný rozvoj dítìte byl pøerušen odchodem Leopolda II. a celé rodiny z Florencie do Vídnì.52 První zimní mìsíce strávil Ludvík na mnichovském dvoøe Ludvíka Bavorského. Ale dlouho Ludvík Salvátor a jeho mladší bratr Jan Nepomuk za Alpami nepobyli. Již na jaøe 1861 odcházejí oba v doprovodu vychovatelù Eugenia Sforzy, Gnagnoniho a lékaøe Bondiho do Benátek. Samotné mìsto a hlavnì Jaderské pobøeží uèarovalo nadlouho obìma mladým arcivévodùm. Je dojemné sledovat s jakou péèí a laskavostí nabádá Leopold svého syna k odpoèinku po strastiplné cestì do Benátek a vybízí k  vyjížïkám po moøi na palubì fregaty Novara, aby tak oba bratøi poznali moøe a nová území a s nostalgií opìvuje krásy Itálie.53 Jak pozornì sleduje Ludvíkovy zájmy, které podnìcuje ve svých dopisech synovi neustálým sdìlováním vlastních pozorování pøírody, poznámkami o poèasí na panství Brandýs, kde silný vítr zpùsobuje polomy, o výrobì cukru v severním Nìmecku, èi popisem okolností léèby a úmrtí lva v Schönbrunnu. Za typický doklad Leopoldovy péèe o synùv duševní rozvoj lze považovat v jednom z dopisù pasហo rybì, chycené v Labi, jejíž obrázek s popisem je vložen do dvoulistu s prosbou o identifikaci úlovku.54 Ludvík vzápìtí z Benátek odpovídá, že se jedná o cejna, ale že o této rybì nic bližšího neví, protože by jednak potøeboval odborné knihy a jednak by rybu musel vidìt na vlastní oèi. Tyto podrobnosti jsou ukázkou v jakém duchu je vedena korespondence mezi otcem a synem. Když se Ludvík v Benátkách zaèal zdokonalovat v nìmèinì a tímto jazykem psal otci dopisy, Leopold mu v nich opravoval gramatické chyby.55 Ludvík se již odmala obracel na své pøíbuzné s žádostmi o obstarání exempláøù zvíøat, ptákù, ryb, které byly urèeny k vycpání, èi o nákup odborných knih. Již jako devítiletý v dopise svému nejstaršímu bratru Ferdinandovi mu jedním dechem blahopøeje k zásnubám a zároveò ho prosí o kùže „savcù a ptákù“ pro svou sbírku, doslova píše „pro mùj malý kabinet“. Názvy požadovaných živoèichù uvádí jak v italštinì, tak v latinì.56 Vášeò pro vypreparované živoèichy, pøedevším ptáky, ho neopouštìla po celý život. O lovu ptákù a o jejich preparaci se rozepisuje i ve své práci o návštìvì Tasmánie v roce 1881. Nìkolik exempláøù vycpaných ptákù je ještì dnes dochováno v depozitáøi brandýského muzea.57 Je však nutno dodat, že Ferdinand mìl pro zájmy svého bratra velké pochopení a sám mu nabízel nákup rùzných odborných knih, které mohl snadno pøi svých cestách Evropou obstarat. Na Ferdinandovu nabídku reaguje Ludvík 45

dopisem z února 1860 celým seznamem knih, které si vybral z nabídky katalogu nakladatelství a knihkupectví Curier a Bailliere v Paøíži, kde uvádí nejen pøesnou citaci autorù a titulù, ale i ceny.58 I matka Marie Antonietta nezùstala pozadu. V dopise z roku 1862 informuje do Benátek svého syna o zprávách, které obdržela o návštìvnosti všeobecné výstavy v Londýnì a slíbila Ludvíkovi obstarat zásilku knih o nižších živoèiších.59 Po návratu z Itálie zpìt do Èech, kde vìtšinou Ludvík pobýval v Brandýse, øešili rodièe otázku jeho dalšího vzdìlání. Z roku 1865 se zachovaly koncepty dopisù týkajících se Ludvíkových studií v Praze. Otcùv, adresovaný císaøi Františku Josefovi, obsahuje informace o programu studia, který pro mladého arcivévodu zpracoval pražský profesor Schir. Matèin pro syna Karla Salvátora o ubytování Ludvíka v Praze na Hradèanech a Anglickém dvoøe. Na obálkách nezpracované Ludvíkovy korespondence je uvedena i další pražská arcivévodova adresa „Erherzog Ludwig Salvator zu Prag, Palais Kinsky“.60 V té dobì se Ludvík nevìnuje jen svému vzdìlávání, ale již realizaci svých cestovatelských plánù. Jak sdìluje 19. záøí 1865 bratru Ferdinandovi z Ostrova nad Ohøí, s dùkladností sobì vlastní, podnikl svou severní cestu po Skandinávii.61 Dva roky nato se chystá odjet na Baleáry, které se mu stanou osudem. Odjezd je posvìcen císaøovým souhlasem s pøáním štìstí a zdaru pøi výpravì.62 A tak nestojí nic v cestì, co by arcivévodovì úmyslu zabránilo. V nìmecky psaných dopisech otci popisuje cestu pøes pøístavy ve Francii na Ibizu a na Mallorku. Nadšenì sdìluje své první dojmy a výsledky pozorování pøírody, zvláštnosti v odívání obyvatelstva, popisuje stavby, zmiòuje se o historii, jazyku a o dalších ostrovech, patøících k Baleárskému souostroví. Píše o lidech, s nimiž se setkal a se kterými do budoucna zùstane v blízkém kontaktu.63 Arcivévoda cestoval inkognito, vystupoval pod jménem hrabì Ludvík z Neudorfu. 64 Leopold ve svých deníkových zápiscích zaznamenává každý Ludvíkùv dopis, jeho návrat z Baleár a projevuje obavu nad Ludvíkovou usilovnou a vyèerpávající prací.65 Láskyplný a starostlivý vztah Leopolda k synovi je vyjádøen i v jeho nedokonèeném dopise, psaném v Øímì 31. prosince 1869, v nìmž témìø mìsíc pøed smrtí s pøáním všeho nejlepšího do nového roku se vyznává z toho, jak rád psával svým dìtem, pøedevším Ludvíkovi.66 Nikoho tedy neudiví èetba exvelkovévodova testamentu, jímž odkazuje Ludvíku Salvátorovi své osobní pøedmìty, kolekci knih, map, kreseb z cest a písemností.67 Z pozùstalosti získává arcivévoda i Brandýs, který pøevzal do své správy v roce 1872.68 Problémy, které nastaly pøi rozdìlení Leopoldova brandýského panství mezi bratry Ludvíkem a Karlem Salvátorem, lze dokumentovat i Karlovým dopisem z 31. srpna 1873, v nìmž ostøe kritizuje Ludvíka za to, že nemùže rozhodovat o ubytování svého pøítele Vratislava Výborného a dvou 46

Mallorèanù v prostorách vil, patøících Karlovi Salvátorovi.69 Otázky spojené s finanèním vyrovnáním za toskánská panství dokumentuje dopis bratra Ferdinanda z 4. bøezna 1871.70 Arcivévoda Ludvík se nemohl vìnovat jen studiu a cestování, ale mìl také povinnosti k habsburskému Arcidomu. A tak v roce 1870 musel nastoupit službu v úøadu pražského místodržitelství na Hradì.71 Stejnì tak jmenování plukovníkem a majitelem pìšího pluku v pøedcházejících letech i pøíslušnost k øádu zlatého rouna pro nìho byly zavazující.72 Kariéra tohoto druhu ho však nikterak nelákala. Jeho zájem a životní cíl ležel úplnì mimo tyto závazky. Rok po svém pobytu na Baleárech navštìvuje Ludvík Sicílii a plaví se dál na další souostroví Støedozemního moøe, a to na Liparské èi Eolské ostrovy, jejichž divoká krása mu uèarovala stejnì jako Baleáry.73 Z obou cest si arcivévoda pøivezl øadu poznatkù, které v následujících letech zaèal tøídit a zpracovávat. Pøi této práci si uvìdomil, že otázky, jimiž se neustále zaobíral jeho hloubavý duch, nemùže øešit sám. Aby mohl dovést svá zkoumání k úspìšnému konci, to znamená k vydání dnes bychom øekli vìdecko-populárních, cestopisných èi etnografických dìl, vypracoval heuristickou metodu, která spoèívala jednak ve vlastním pozorování a zkoumání jevù, jednak ve vytvoøení sítì místních odborných i laických spolupracovníkù. Ti sbírali pro Ludvíka podklady z historie, archeologie, zemìpisu, pøírodovìdy, etnografie, jazykovìdy v oblastech, jimiž se arcivévoda právì zabýval. Jako pøíklad této spolupráce s místními odborníky a znalci lze uvést dopis z ledna 1868, v nìmž poslal abbé Cardona y Orfila Ludvíkovi soupis fosilií z Menorky.74 Nejvýznamnìjším arcivévodovým spolupracovníkem a zároveò i pøítelem byl Mallorèan Francisco Manuel de los Herreros. Metodicky arcivévoda pro heuristiku a tým spolupracovníkù vypracoval tzv. Tabulae Lodovicianae, vydané v roce 1869, tištìné v nìmèinì, francouzštinì, italštinì a španìlštinì, jež obsahovaly systematické okruhy otázek, které spadaly do Ludvíkova odborného zájmu.75 Ty pak rozesílal místním odborníkùm, kteøí podle stanovených zkoumaných problémù buï pøímo vyplòovali pøedtištìné kolonky, nebo zasílali Ludvíkovi písemné zprávy k daným tématùm. Arcivévoda zachycoval krajinu, pøírodní pomìry i obyvatele nejen slovem, ale i kresbou a vlastní èi vybraných kreslíøù èi malíøù, kteøí ho na cestách doprovázeli. Jiní umìlci arcivévodovy skici pøekreslovali èi ilustrativní pøedlohy graficky upravovali pro tisk.76 Zdìdìné brandýské panství mu umožòovalo financovat øadu projektù. Vèetnì koupì a provozu jeho milované parní jachty Nixé, s níž zbrázdil nejedno moøe.77 Sedmdesátá léta pro nìho znamenala nejen uskuteènìní jeho snu, získání vlastní lodì, èi návrat na Mallorcu, ale také podniknutí daleké transoceánské 47

cesty78 i vydání prvních cestopisných dìl. Zároveò tyto plodné roky pøedznamenaly a urèily již nezvratný smìr arcivévodova životního bìhu. V roce 1871 Ludvíkùv blízký pøítel a spolupracovník Francisco Manuel de los Herreros, který pro nìho nejen sbíral a kompletoval podklady k významnému dílu o Baleárských ostrovech, zaøídil pro druhý arcivévodùv tentokráte zimní pobyt v Palmì koupi vily vévody Formiguera. O celé záležitosti byla vedena obsáhlá korespondence mezi obìma aktéry. V jednom z dopisù z 30. èervence 1871 zaslal Herreros Ludvíkovi i pøesný popis domu.79 Podobným zpùsobem øídil tento Mallorèan práce na výstavbì arcivévodova sídla Miramar. Dopisem z 1. èervence 1875 zaslal Ludvíkovi seznam prací, které byly ve vile provedeny, s vyèíslením finanèních nákladù. 80 Podrobnosti o vyúètování Ludvíkových cest na Baleáry a údaje o finaèních transakcích spojených s koupí Miramar lze dobøe vyèíst z dopisu Eugenia Sforzy z 19. srpna 1873.81 Ludvík platil štìdøe svým spolupracovníkùm, jak je více než zøejmé z dopisù Alterovi, øediteli panství Brandýs, s pokyny kolik má vyplatit Manueli de los Herreros. Peníze, urèené pro Herrerose byly zasílány prostøednictvím pražského bankovního domu Zdekauer Rothschildùm do Paøíže.82 Obdobnými pøíkazy Alterovi øešil proplácení faktur rùzným nakladatelstvím a tiskárnám, u nichž si objednával vydání svých prací èi zadával vyhotovení kolorovaných vedut.83 K jeho nakladatelùm patøili pražský Heinrich Mercy a slavný lipský Brockhaus, èi würzburský Leopold Woerl.84 Všechny tyto Ludvíkovy poèiny a aktivity pohltily spousty penìz a dostaly ho èasto do tìžkých finanèních potíži, které mnohdy musel øešit i pùjèkou.85 Èasto ho zachraòovaly právì peníze, které mu nezištnì poskytovala matka Marie Antonie. V Rodinném archivu toskánských Habsburkù je uchováno množství dokladù, zvláštì do poèátku devadesátých let 19. století, které osvìtlují øadu podrobností v arcivévodovì životì, váží se k jeho cestám a tvorbì. Je velká škoda, že chybí vìtšina rukopisù Ludvíkových dìl. Zbyly tu jen podklady o vývoji prózy a poesie a o historii Mallorky v rozsahu 430 folií, i meteorologická, geografická a botanická pozorování Baleár z konce šedesátých let minulého století. Dochovaly se èásti spisù o Koryntském zálivu z 1874 a o zálivu Buccari-Porto Ré z 1871, v poslední øadì nedatovaný fragment Ludvíkova deníku z cest po Tripolsku a Tunisku.86 To je žalostnì málo, když si uvìdomíme, že napsal na pìt desítek prací o zemích, které na svých cestách navštívil.87 Prozkoumal Jaderské pobøeží od Benátek až po Dalmácii, brázdil Støedozemní moøe od ostrova k ostrovu. Kromì Baleár a Lipar miloval øecké ostrovy, procestoval Severní Afriku i Skandinávii. Plavil se pøes oceány, aby poznal Severní a Jižní Ameriku i Austrálii.

48

Za badatelské výzkumy a práci si dobyl uznání i v odborných kruzích. Již v polovinì sedmdesátých let mu Société de Geographie na mezinárodním kongresu geografických vìd v Paøíži udìlila významné ocenìní.88 To byl jen zaèátek. Bìhem svého plodného života se stal èlenem øady vìdeckých spoleèností a získal bezpoèet ocenìní. U pøíležitosti tøicátého výroèí jeho vìdecké èinnosti vyšel ve Fremden-Zeitung ve Vídni oslavný a obsažný èlánek o životì a díle arcivévody Ludvíka Salvátora pod názvem: Erzherzog Ludwig Salvator. Dreissig Jahre aus Leben und Wirken des fürstlichen Geographen z pera Siegmunda Scheidera, který si peèlivì uchoval bratr Ferdinand ve svém archivu.89 Ludvíkova životní dráha se uzavøela 12. øíjna 1915 v Brandýse.90 Arcivévodovy ostatky tu byly uchovávány až do roku 1918, kdy byly v bøeznu pøevezeny do Vídnì a uloženy k odpoèinku do Kapucínské hrobky. 91 Je toho ještì mnoho, co by se dalo vyhledat v dosud nezpracovaném rodinném archivu k této výrazné osobnosti s tak pestrými životními osudy, která byla typickým pøedstavitelem 19. století. Zatím však pro omezené možnosti, zpùsobené neuspoøádáním fondu, lze historické veøejnosti nabídnout jen tuto mozaiku. Pøedkládaná sta si nekladla za cíl podrobnì dokumentovat život a dílo arcivévody Ludvíka Salvátora, ale jejím zámìrem bylo upozornit na bohatost a rozmanitost informací, které je možno z archiválií Rodinného archivu toskánských Habsburkù vyèíst.

POZNÁMKY 1

Výbìrem: Hamannová, B.: Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha 1996; Pohl, W. – Vocelka, K.: Habsburkové. Historie jednoho rodu. Grafoprint – Neubert 1996; Èornejová, I. – Rak, J. – Vlnas, V.: Ve stínu tvých køídel... Grafoprint – Neubert 1995; Galandauer, J. – Honzík, M.: Osud trùnu Habsburského. Praha 1988; Pernes, J.: Habsburkové bez trùnu. Praha 1995.

2

Výbìrem srovnej: Hamannová, B.: Rudolf, korunní princ rebel. Praha 1993; Herre, F.: Císaø František Josef I. Praha 1998; Holler, G.: Ferdinand I. Poslední Habsburk na Pražském hradì. Praha 1998; Tapié, V. – L.: Marie Terezie a Evropa. Praha 1997.

3

Výbìrovì: Galandauer, J.: František Ferdinand d’Este. Praha 1993; týž: Karel I. Poslední èeský král. Praha 1998; Janusová, J. – Káòa, O.: Její velièenstvo Marie Terezie. Praha 1987; Pernes, J.: Život plný nepøátel aneb dramatický život a tragická smrt následníka trùnu Františka Ferdinanda d’Este. Praha 1994; Urban, O.: František Josef I. Praha 1991.

4

Zmínky lze hledat v encyklopediích,všeobecných publikacích èi monografiích. Srov. prùbìžnì uvádìné poznámky.

5

Historická produkce je velmi rozsáhlá. Rozpracovává jednotlivá období èi problémy ekonomické, politické, právní a správní, zkoumá spoleèenské a kulturní jevy. Nejucelenìjší a nejpodrobnìjší práce pro období vlády habsbursko-lotrinské sekundogenitury jsou stále: 49

Zobi, A.: Storia civile della Toscana dal 1737 al 1848. I – V. Firenze 1852; týž: Memorie economico-politiche o sia dei danni arrecati dal¾Austria alla Toscana dal 1737 a 1859. I – II. Firenze 1860; Baldasseroni, G.: Leopoldo II Granduca di Toscana e i suoi tempi. Firenze 1871. 6

Napø. Adam Wandruszka, Franz Pesendorfer – srov. pozn. níže. Z nìmecky mluvících zemí stojí za zmínku stará práce Reumont, A., von: Geschichte Toscana’s unter dem Haufe Lothringen-Habsburg, 1737–1859. Gotha 1877. Nejnovìjší komentovaná edice projektu ústavy Petra Leopolda pro Toskánsko, vytìžená ze Státního ústøedního archivu v Praze (dále SÚA Praha) z fondu  Rodinný archiv toskánských Habsburkù (dále RAT), fondová èást Petr Leopold, inv. è. 53, Progetto costituzione per la Toscana, 1787: Graf, G.: Der Verfassungsentwurf aus dem Jahr 1787 des Granduca Pietro Leopoldo di Toscana. Schriften zur Verfassungsgeschichte, Bd. 54. Berlin 1997.

7

Gregorovièová, E.: Zpùsoby zpracování Rodinného archivu toskánských Habsburkù. Archivní èasopis 4, 1996, s. 203–213.

8

Salvestrini, A.: L’Archivio della Casa di Lorena presso ¾Archivio di Stato di Praga. Rassegna storica toscana 10, 1963/2, 197–202; týž: Pietro Leopoldo. Relazioni sul governo della Toscana. I – III, Firenze 1969–1974.

9

La Toscana dei Lorena nelle mappe del¾Archivio di Stato di Praga. Catalogo. Firenze 1991.

10

Bertelli, S. – Monni, R.: Per un’edizione dei diari di Leopoldo II granduca di Toscana. Cassa di Risparmio di Firenze 1997.

11

Codici e mappe del¾ Archivio di Stato di Praga. Il tesoro dei Granduchi di Toscana. Catalogo della mostra a cura di Lucia Bonelli Conenna. Siena 1997.

12

Wandruszka, A.: Leopold., Erzherzog von Oesterreich, Grossherzog von Toskana. I.– II., Wien 1963–1965.

13

Pesendorfer, F.: La Toscana dei Lorena. Un secolo di governo granducale. Firenze 1987. V italském pøekladu vyšlo døíve než v originále: 122 Jahre Habsburg – Lothringen in der Toskana. Wien 1987.

14

Týž: Ein Kampf um die Toskana. Grossherzog Ferdinand III. 1790–1824. Wien 1984.

15

Týž: Zwischen Trikolore und Doppeladler. Leopold II. Grossherzog von Toskana 1824– 1859. Wien 1987.

16

Sommer, W.: Kurze Geschichte der Stadt Schlackenwerth. Schlackenwerth 1866, s. 29–31.

17

Volf, M.: Rakouská státní banka a pøíchod toskánských vévodù na Brandýs nad Labem. Archivní èasopis 1, 1968, s. 25–34.

18

Il governo di famiglia in Toscana. Le memorie del granduca Leopoldo II di Lorena (1824– 1859) a cura di Franz Pesendorfer. Firenze 1987.

19

Wölfling L., Z arcivévody hokynáøem. Pamìti habsburského arcivévody Leopolda Toskánského. Praha 1996; Pernes, J.: Habsurkové... c.d., Vyvrhel rodu (Arcivévoda Leopold Ferdinand Salvátor alias Leopold Wölfling). s. 147–165; SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ferdinand IV., nezpracovaná èást, sign. 60, Arciduca Leopoldo.

20

Grössingová, S. – M.: Stíny nad trùnem habsburským. Praha 1993. s. 194–216.

50

21

SÚA Praha, fond RAT, Ferdinand IV., nezpracovaná èást, sign. 19, Arciduca Giovanni Salvatore, jednotliviny sign. 3, 71.

22

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ferdinand IV., nezpracovaná èást, sign. 1, Arciduchessa Maria Antonietta; SÚA Praha, fond Tereziánský ústav šlechtièen, Praha. 1755–1930.

23

Luise von Toscana, mein Lebensweg. Berlin s. d.; Köhn – Behrens, Luise von Toskana. Bayreuth 1966; Aféry a skandály Habsburkù. (Z tajných archivù publikováno v roce 1930). Vyd. Houba, K. – Houbová, V. Praha 1999, Erika, s. 172–185; Toselli, E.: Meine Ehe mit Luise von Toscana. Basel s. d.; SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ferdinand IV., nezpracovaná èást, sign. 61, Arciduchessa Luisa.

24

Hamannová, B.: Habsburkové, c.d., s. 110.

25

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ferdinand IV. èást inventovaná: 12 deníkù z let 1859– 1907, 13 kartonù rodinné korespondence uspoøádané dle odesilatelù z let 1839–1907. Nezpracovaná èást, která není zpøístupnìna badatelùm, èítá 274 kartonù písemností rùzného charakteru.

26

Informace o stavu fondu srov. pozn. 7. K tisku je E. Gregorovièovou pøipraven popis fondu pro Prùvodce po archivních fondech a sbírkách SÚA Praha.

27

Mrázková, L.: Písemnosti toskánských zastupitelských úøadù v rodinném archivu toskánských Habsburkù. Archivní èasopis 15, 1965, s. 36–40.

28

Soupisy pouze pro interní potøebu mají následující èásti fondu RAT Sbírka map a plánù, Josef Ferdinand a Pensijní likvidatura v Paøíži.

29

Zcela bez pomùcek jsou fondové èásti Ludvík Salvátor, Jan Nepomuk (Orth), sbírka listin a sbírka fotografií, grafiky a tiskù.

30

Hamannová, B.: Habsburkové, c.d., s. 256.

31

Na Mallorce existuje Spoleènost pøátel arcivévody Ludvíka Salvátora (Associació Amics de ¾Arxiduc Balears), která je otevøená všem. Carrer Sant Jaume, 4 (Fundació Barceló), 07012 Palma de Mallorca.

32

Pøipomínkou mùže být dosud nevydaný rukopis dr. Justina Práška: Arcikníže Ludvík Salvátor. Muzejní listy è. 3 a 4, 1997 (citováno dle rukopisu èlánku).

33

Výstavu s názvem „Od Jadranu po Baleáry pøes Eolské ostrovy: Arcivévoda a Støedozemí“ organizovalo pod záštitou prezidentù Èeské a Italské republiky Centrum pro studium a výzkum historie a problémù Liparských ostrovù (Centro studi e ricerche di storia e problemi Eoliani).

34

Expozici zajišovala Rada pro kulturu a sport autonomní Baleárské vlády, Spoleènost pøátel Ludvíka Salvátora, Královský archiv v Palmì de Mallorca, knihovna a nadace Juana Marcha. Ani k jedné výstavì však bohužel nebyl vydán katalog.

35

Ludvíkovo dílo o Baleárech: Die Balearen in Wort und Bild. I.–VII., Leipzig 1879–1891. Liparùm je vìnováno: Die Liparischen Inseln. I–VIII. Prag 1893–1896. V Itálii vyšla sedmdesátých a osmdesátých letech reedice všech svazkù v italském pøekladu, ale s pùvodní úpravou a ilustracemi, obohacená o historické rozbory vydavatelù. Edice: Le Isole Lipari, I –VIII. Lipari 1977–1986.

51

36

Kniha zemøelých královského mìsta Brandýs, C. K. Okresní hejtmanství v Karlínì, 1894 – 1918. s. 220, poø.è. 65. Uložena: Mìstský úøad v Brandýse nad Labem–odd. matrik zemøelých.

37

Státní oblastní archiv v Praze, fond Velkostatek Brandýs nad Labem, sign. II 15 D, kart. 621.

38

March, J.: S’Arxiduc. Biografía ilustrada de un príncipe nómada. Barceló 1984. Tento životopis byl využit pro rešerši v RAT a z nìho byla èerpána i životopisná data pro tuto sta. Proto není k životopisným údajùm v poznámkách citovaná literatura, ale dokumenty. Schwendinger, H.: Erzherzog Ludwig Salvator. Wien 1991.

39

Posledním majitelem panství byl císaø Karel I., který jej koupil z pozùstalosti v roce 1917.

40

Stát se stal vlastníkem až v roce 1921. Srov. SÚA Praha, fond Ústøední zemìdìlsko – lesnický archiv (dále fond ÚZLA), sign. 4b, inv. è. 112, Brandýs nad, kart. 57. Zde jsou i uchovány spisy k pøevzetí brandýských písemností Leopolda II. a Ludvíka Salvátora do Èeskoslovenského státního archivu zemìdìlského. Bohužel v tu dobu nebyl vyhotoven žádný podrobný soupis arcivévodových dokumentù. V dochovaném pøedávacím seznamu pod položkou è. 15 je uveden strohý záznam o existenci Ludvíkových písemností: „114 fasciklù, 1 bedna, 1 škatule rùzných rukopisù, dopisù etc.“ Pod è. 3 a 5 jsou zapsány 2 patenty o udìlení vojenské hodnosti a jeden diplom o udìlení zlatého rouna. V Archivu Národního muzea je uchována malá èást Ludvíkových písemností. Nezpracovaný fond nese název Sekretariát arcivévody Ludvíka Salvátora, 1861–1879, v rozsahu 4 kartonù. Srov. popis fondu v Prùvodci po fondech a sbírkách Archivu Národního muzea, Praha 1998, s. 320–321.

41

O osudu knih ze zámeckých knihoven konfiskovaných statkù rozhodovala ministerská rada v rámci celého komplexu otázek o vnitøním zaøízení bývalých císaøských a rodinných habsburských statkù. Konkrétnì v pøípadì knih z Brandýsa viz. SÚA Praha, fond ÚZLA, sign. 4b, inv. è. 112, èj. 682/1922. Jinak lze údaje hledat v dalších fondech SÚA, napø. Pøedsednictvo ministerské rady, Ministerstvo zemìdìlství, Ústøední øeditelství státních lesù a statkù v Praze.

42

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Leopold II., èást inventovaná, inv. è. 54.

43

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Leopold II., èást inventovaná, deníky, inv. è. 32–39. Ostatní uvedené jednotliviny budou citovány samostatnì.

44

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Leopold II., èást nezpracovaná, sign. II. SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, XV/95, kart. 9.

45

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ferdinand IV., èást inventovaná, deníky, inv. è. 1–12, Ludvíkova korespondence, 1856–1872, inv. è. 31.

46

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ferdinand IV., èást nezpracovaná, sign. 12 a 71.

47

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Sb. foto – minimálnì. Hlavní zdroj: SOA Praha, fond Vs. Brandýs nad Labem, inv. è. 1 – alba, v nichž jsou uchovány fotografie Ludvíka z dìtských a jinošských let.

48

Záznam o narození arcivévody je uložen v matrice ve Státním archivu ve Florencii.

52

49

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Leopold II., nezpracovaná èást, è. 183. Další Ludvíkovy písemné projevy vìnované rodièùm viz: RAT, Leopold II., nezpracovaná èást, sign. II/a/ 2 a II/a/3.

50

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Leopold II., nezpracovaná èást, 214: „Traccia per ¾andamento progressivo degli studi intellettuali di S. A. ¾ Arciduca Luigi.“ Nedatováno. Podepsán Vincenzio Antinori (1792–1865), který byl v roce 1847 jmenován vychovatelem Leopoldových dìtí. Byl vzdìlán pøedevším v oboru fyziky a matematiky. Od 1833 byl øeditelem pøírodovìdeckého muzea (Museo di fisica e storia naturale) ve Florencii. Z uvedených údajù je více než zøejmé, že mìl pro vypracování projektu Ludvíkova vzdìlání ty nejlepší pøedpoklady.

51

„Programma di studi militari“ uložen tamtéž srov. pozn 50.

52

Dokumentace k tìmto událostem se nachází v nezpracované èásti Leopoldova souboru, è. 187 „Avanti la partenza“, 1859, dále è. 188 „Dopo la partenza“, 1859–1868. Tamtéž pod è. 255 „27 aprile – 21 luglio 1859“ je uložen text Leopoldovy abdikace, kterou k záchranì Toskánska uèinil ve Vöslau u Vídnì dne 21.7.1859.

53

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, XV/95, kart. 9. Dopis Leopolda je datován v Brandýse 3.7.1861.

54

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, XV/95, kart. 9. Leopoldùv dopis je datován v Brandýse 30.7.1861.

55

První nìmecky psané dopisy se objevují v Ludvíkovì korespondenci z Benátek otci od 27.8.1861. viz SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Leopold II., inv. è. 54.

56

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ferdinand IV., inv. è. 31/1, kart. 5, è. 1. Dopis je datován „Bagni di Lucca agosto 1856“. Ludvík chtìl získat hranostaje, bažanta, jeøábka i sovu pálenou. Zmínka o muzeu = kabinetu je i v dopise otci z 22.11.1855. (SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Leopold II., inv. è. 54.)

57

O sbírkách srov. pozn. 40 a dále Horèáková, V.: Okresní jednota musejní a Okresní muzeum v Brandýse nad Labem v letech 1911–1948. Studie a zprávy Okresního muzea Praha– východ 11, 1991, 38–71. Na s. 43–44 jsou údaje o sbírkách, vèetnì reprodukce fotografií vycpaného ptactva a exponátù mineralogických i archeologických z brandýského zámku pøed 1918. Originály fotografií jsou uloženy pøímo v archivu muzea, spolu s nìkolika rodinnými fotografiemi, oznámením starosty o úmrtí Ludvíka Salvátora a kopií nekrologu od J. V. Práška. Ve zmínìném èlánku upozoròuje autorka i na fakt, že arcivévoda pøedal Jednotì nìkteré své spisy. C.d., s. 41, pozn. 26, s. 66.

58

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ferdinand IV., inv. è. 31/1. Dopis je datován „Schlackenwerth 6.2.1860“.

59

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, XV/95, kart. 9. Dopis datován 2.7.

60

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Leopold II., nezpracovaná èást, è. 217. První nìmecky psaný koncept je z 21.6.1865. Druhý, matèin Karlovi, datovaný 8.8.1865. Marie Antonie se zmiòuje o nevýhodách ubytování na Hradì, které jí nabídl pro Ludvíka císaø. Sdìluje, že o pomoc požádala hrabìte de Chambord, zmiòuje se o nabídce ubytovat syna v Anglickém dvoøe „Englischhof“, kam byly Ludvíkovi adresovány nìkteré dopisy. Viz SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, XV/104, kart. 11, 1859–1876. 53

61

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ferdinand IV., inv. è. 31/1. Jmenuje místa, která navštívil, popisuje fjordy a nádhernou pøírodu.

62

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, XV/56. Dopis císaøùv datovaný 15.7.1867.

63

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Leopold II., inv. è. 54. Celkem 5 dopisù, è. 7–11, datovaných: è. 7: Ibiza, 15. 8., è. 8: Palma, 5. 9., è. 9: Palma, 7. 9., è. 10: Palma, 14. 9., è. 11: „Am Bord des Mahones“ 11.10.1867.

64

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ferdinand IV., inv. è. 31/2. Datovaný 16.8.1867, kterým sdìluje Ludvík bratrovi, že mu má adresovat dopisy „poste restante sotto il nome di conte Luigi di Neudorf“.

65

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Leopold II., deník, inv. è. 38, rkp. 39, 1866–1868. Napø.v záznamu ze 4.8.1867 vzpomíná na narození syna, kterému je právì 20 let a jenž je na Ibize, slovy: „Giorno che Luigi naque nel 1847. Ora 20 anni: e` maggiore messa. Lui a Ibiza nelle Baleari“, a zároveò zaznamenává obdržení Ludvíkova dopisu z cesty. 15. srpna si poznamenal „Lettera di Luigi costa della Spagna, aranci, banane, palme, agave. Saguntum. Valencia...il giovanne immaginoso: dopo li studi severi aridi, immergersi nel mare.“ O návratu Ludvíka na Brandýs a jeho pobytu na Baleárech zaznamenal 3.11.1867 „Luigi arriva. Suo viaggo, le isole Baleari. Vita nella natura, studio“ 16.2.1868 v Leopoldovì deníku o Ludvíkovì usilovné práci èteme: „Luigi lavora troppo“, 8.3.1868 hodnotí Leopold synovu pracovitost slovy: „Luigi, sua generosita`. Luigi studia troppo, rischia debilitarsi.“ O podrobnostech záznamù svìdèí i další zápisy napø. o Ludvíkových cestách z 10.4.1868 èteme: „Helgoland Luigi. Sue disposizioni a viaggiare scrivere. Suoi progetti sembrano temeravi.“ Z 13.4.1868: „Luigi rinuncia alle coste di Tunis, va alle isole del Maonero“. O Ludvíkových sbírkách v Brandýse se Leopold zmiòuje v záznamu z 20.2.1867: „...Luigi sistema sua collezione suoi crostacei.“

66

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Leopold II., inv. è. 54. Píše „Tu lo sai scrivo lungo volontieri con figli e con te specialmente...“ Dokladem mùže být i jeden z nesèetných Leopoldových deníkových záznamù: „Luigi figlio viene, suo libro Süden und Norden.“ RAT, Leopold II., deníky, inv. è. 38, rkp. 39, 9.4.1868.

67

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ferdinand IV., nezpracovaná èást., sign. 12, è. 326.

68

SOA Praha, fond Vs. Brandýs. SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ferdinand IV., nezpracovaná èást, sign. 12–15. SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, XV/101, XV/104.

69

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, XV/88.

70

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, XV/104. Dìlení majetkù – srov. pozn. 68.

71

SÚA Praha, fond Presidium Èeského místodržitelství, 1860–1870, sign. 1/1/102, èj. 4832/ 1870, kart. 678.

72

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor: è. 1: Ischl, 16.8.1865 František Josef I. jmenuje Ludvíka Salvátora plukovníkem pìšákù. È. 2: Ofen, 13.3.1867 František Josef 54

I. jmenuje Ludvíka Salvátora plukovníkem – majetníkem 58. pìšího pluku. È. 3: Salcburk, 18.8.1867 František Josef I. udìluje Ludvíku Salvátorovi Øád zlatého rouna. 73

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, napø. XV/104, XV/106 – korespondence k Liparùm nebyla dosud blíže utøídìna. Obdobnì k Baleárùm. Napø. XV/2, 56, 95, 96, 101, 104, 106. Z odesilatelù z Baleár zastoupených v korespondenci lze uvést kromì Francisca Manuela de los Herreros jména José Ramis, Santiago de Palacios, arcibiskup Giovanni, Fernando Cotoner, José Luis Pons y Gallarza, Mateo Obrador, Rafael Prieto, Felipe Guasp y Pascual, Magdalena Sorá de Herreros. Z osob blízkých Ludvíkovi jsou tu dopisy Vratislava Výborného i sporadicky Antonia Vivese.

74

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, XV/56. Dopis psaný francouzsky je datován 1.1.1868.

75

Originální exempláø je uložen v Národní knihovnì v Praze.

76

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, úèty a prelimináøe, 1873–1876, kart. 7. Mezi vyplácenými umìlci jsou napø. jmenováni: Havránek, Quido Mánes, èi øezbáøi Øeháèek, Stolaø, Bartel aj. s uvedením názvu provedeného díla a zaplacené sumy.

77

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, korespondence s kapitánem Randicem není dosud vytøídìna. Kapitánovy dopisy mají oválné zelené razítko s textem „Yacht Nixe“.

78

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, XV/104. O první zaoceáské cestì na všeobecnou výstavu do Filadelfie svìdèí i dopis matky Marie Antonie Ludvíkovi z 25.9.1876, v nìmž se hned v úvodu zmiòuje o synovì cestì slovy: „Vengo di ricevere la tua cara lettera del 23 della quale rilevo con piacere che sei a Praga e bene dopo non diro` lungo ma distante viaggio, la medaglia di ricordo del centenario di America ...la terro` molto cara perché viene data e presa alla esposizione di Filadelfia.“

79

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, XV/3.

80

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, XV/101.

81

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, XV/88.

82

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, úèty 1875–1880, kart. 14.

83

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, úèty 1882–1889, kart. 15.

84

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, úèty a prelimináøe 1873–1876, kart. 7. Vyúètování nakladatelstvím Mercy, Brockhaus, tiskárnì Reiffenstein ve Vídni. Dokumentace i v úètech z dalšího období. K této problematice lze nalézt doklady i v nezpracované èásti Ferdinanda IV., sign. 71.

85

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ferdinand IV., nezpracovaná èást, sign. 71, è. 653.

86

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, Próza a poesie, XV/23, kart. 7, historie Mallorky, 1867–1870, XV/87, kart. 10, Koryntský záliv, XV/105, kart. 8, Buccari – Porto Ré, sine, è. 7, kart. 7, deník z cesty po Tripolsku a Tunisku, XV/97, kart. 8.

87

Viz Hamannová, B.: Habsburkové, c.d., s. 256.

88

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ludvík Salvátor, XV/87, 11.8.1875.

55

89

SÚA Praha, fond RAT, fondová èást Ferdinand IV., nezpracovaná èást, sign. 71, è. 652. Fremden-Zeitung, n. 15, 1901, s. 2–4. O Ferdinandovì zájmu o èinnost svého bratra svìdèí nejen dochovaný èasopis, ale i podtrhané èásti uveøejnìného textu.

90

Srov. pozn. 36. Fotografie z pohøbu v èasopise Èeský svìt, 1915, roè. XII, è. 8. Nepaginováno. K úmrtí arciknížete Ludvíka Salvátora v Brandýse nad Labem.

91

Srov. pozn. 37. Jedná se o telegramy è. 170, 174 a 185 z 8. a 9. 3. 1918 o povìøení polního maršála Seyffertitze pøevozem arcivévodových ostatkù do Vídnì, které informují o maršálovì pøíjezdu do Brandýsa. Dále o protokol z 11. 3. 1918 o zjištìní totožnosti Ludvíkovy mrtvoly. Tamtéž pod è. 480/1918 se nachází vyúètování nákladù za pøevoz ostatkù z 29. 3. 1918.

PØÍLOHA

Rodinná fotografie z konce padesátých let 19. století. Zleva dole: malý Ludvík Salvátor, matka Marie Antonie, sestry Marie Luisa a Isabella. Zleva nahoøe: bratøi Ferdinand Salvátor a Karel Salvátor 56

Fotografie Ludvíka Salvátora uveøejnìná v roce 1901 v èasopise Fremden-Zeitung, è. 5, s. 2

Parní jachta Ludvíka Salvátora nazvaná „Nixe I.“ vyobrazená v roce 1901 v èasopise Fremden-Zeitung, è. 15, s. 3 57

Nahoøe: Ukázka rukopisu Ludvíka Salvátora (o Koryntském zálivu z 31. 3.1874) Dole: Obtah téhož textu pro vydání knihy „Eine Spazierfahrt im Golfe von Korinth.“Prag, Mercy, 1875. 58

Faktura C.K. Dvorní umìlecké tiskárny Reiffenstein & Roesch ve Vídni, vystavená 16. 9. 1874 na jméno Ludvíka Salvátora, s vyúètováním zhotovení tisku vedut z Mallorky 59

ZUSAMMENFASSUNG DAS FAMILIENARCHIV DER TOSKANISCHEN HABSBURGER LEGT ZEUGENSCHAFT AB: DIE QUELLEN ZU LUDWIG SALVATOR VON TOSKANA Eva Gregorovièová Das Familienarchiv der toskanischen Habsburger, das im Staatlichen Zentralarchiv in Prag aufbewahrt ist, für seinen Umfang (insgesamt 128 laufende Meter) und hauptsächlich für seine Mannigfaltigkeit des überlieferten Archivmaterial, sowohl nach der inhaltlichen, als auch nach der typologischen Seite, bietet unerschöpfliche Menge Informationen über die Sekundogenitur des habsburgisch-lothringischen Herrscherhauses, die im Großherzogtum Toskana in den Jahren 1737–1859 herrschte. Die Dokumentation, die verschiedene Arten von Archivalien enthaltet, und zwar Urkunden, Amtsakten, persönliche Schriftstücke, Korespondenz, Komplexe von Tagebüchern und Memoiren der Familienmitglieder, Landkarten und Pläne, Zeichnungen, Drucke und Fotografien, hat die zeitspanne von 1767 bis 1915. Sie ist in 13 Bestandteile gegliedert: Peter Leopold, Ferdinand III., Leopold II., Ferdinand IV., Ludwig Salvator, Joseph Ferdinand, Johann Nepomuk Orth, Urkundensammlung, Landkarten- und Plänesammlung, Sammlung von Fotografien, Drucken und Grafiken, Toskanas Vertretungsbehörden, Pensionsliquidatur Toskanas in Paris, Administration der toskanischen Güter Brandýs an der Elbe und Ostrov (Schlackenwerth). Dieser Bestand ist aber mehr von ausländischen Benutzern als von unseren Historikern ausgenutzt. Da in der letzten Zeit auf unserem Büchermarkt eine Reihe von Publikationen erschien, die sich mit Geschichte des habsburgischen Erzhauses befassen und in denen die Schicksale der toskanischen Sekundogenitur nur zum Teil behandelt wurden, wurde diese Studie als Führer nach den Quellen zur berühmten Persönlichkeit der toskanischen Nebenlinie, zum Erzherzog Ludwig Salvator aus dem Familienarchiv vorbereitet. Der Erzherzog Ludwig Salvator wurde am 4. 8. 1847 in Florenz geboren als der dritte Sohn des Großherzogs Leopold II., der im Jahre 1859 unter dem Druck der politischen Ereignisse Toskana verlassen musste, und Maria Antonia, der Prinzessin Beider Sizilien aus dem Geschlecht Bourbon. Sein Leben war tatsächlich merkwürdig. Seit zartem Alter brachte er außergewöhnliche Auffassungskraft, Fleiß, Zähigkeit und Sprachbegabung zum Ausdruck. Sein kindliches durch das gezielte Studium entwickeltes Interesse für die Natur und Geografie führte ihn nicht nur zum Reisen und zur Beobachtung der Natur und 60

des Lebens in den Ländern, die er im Verlauf der Jahre besuchte, sondern auch zur Ausarbeitung der heuristischen Methode bei Sortierung und Bewertung versammelter Erfahrungen auf der wissenschaftlichen Basis, was er dann beim Schreiben der Reisebeschreibungen ausnutzte. Der Dokumentarwert dieser Arbeiten ist bis heute inspirativ. Ludwig verbrachte den großen Teil seines Lebens auf der Insel Mallorca. Am 12. 10. 1915 starb er in Böhmen auf seiner Herrschaft Brandýs an der Elbe. Die vorgelegte Studie analysiert die Archivdokumente aus den verschiedenen Bestandteilen des Familienarchivs der toskanischen Habsburger mit Bezug auf Ludwigs Lebensschicksale. So wurden im Spiegel der überlieferten Schriftstücke dokumentiert die Familienverhältnisse, Ludwigs Weg zur Ausbildung, sein Interesse für Naturwissenschaften, seine Reisenpläne, wissenschaftliche Methodik und heuristische Methode seiner Arbeit, Publikationstätigkeit, wissenschaftliche Würdigungen, die er oft bekam, die ganze Gedankenwelt des Erzherzogs, seine Lebensweise, das Reichtum der persönlichen Kontakte und Beziehungen mit seinen Freunden, seiner Familie und den Gelehrten, Ludwigs Ankunft auf Balearen im Jahre 1867 und allmählicher Aufbau seiner ausgedehnten Herrschaft auf Mallorca, genauso wie die Verwaltung des geerbten Brandýser Patrimoniums. Diese Dokumente bildeten auch die Grundlage bei zwei monothematischen Ausstellungen vom Leben und Werk Ludwig Salvators, die das Staatliche Zentralarchiv im Jahre 1997 auf den Liparischen Inseln in Italien und im nächsten Jahr in Spanien, direkt in Palma de Mallorca vorbereitete. Die Ausnutzung des persönlichen Komplexes Ludwig Salvators im Umfang von 15 Kartons, den vor allem die Korespondenz aus den Jahren 1861–1889, die Rechnungen bis 1915 und die Bruchstücke der Handschriften über Balearen der 60. Jahre des 19. Jahrhunderts, den Golf von Korynth 1874, Buccari-Porto Ré aus dem Jahre 1871 und ein nicht datiertes Fragment von Ludwigs Reisetagebuch durch Tripolis und Tunis bilden, ist für Öffentlichkeit leider fast unmöglich, weil der schriftliche Nachlass des Erzherzogs bisher noch nicht bearbeitet ist. Überdies bringt der Artikel auch das Verzeichnis der Literatur, in der man die Problematik der habsburgisch-lothringischen Sekundogenitur studieren kann, und die Einschätzung der Ausnutzung der Schriftstücke aus dem Familienbestand von den ausländischen Benutzern mit den Hinweisen auf die Bücherproduktion, die die aus dem Bestand gewonnenen Informationen enthaltet.

61

PØÍPAD UÈITELE JOSEFA KRÁLE Alexandra Špiritová V roce 1883, tedy již pøed 117 lety, vyšlo 4. èervence první èíslo èasopisu vìnovaného zájmùm èeského uèitelstva, Uèitelské noviny. Jeho vydavatelem, šéfredaktorem a autorem prakticky celého obsahu prvního èísla byl Josef Král. Jeho osoba i èinnost je dnes vìtšinou neznámá i uèitelské veøejnosti. Lze øíci, že z mnoha dùvodù neprávem, stejnì jako lze dùvodnì pøedpokládat, že je to dùsledek zcela zámìrnì vedené kampanì proti odvážnému mluvèímu èeského uèitelstva osmdesátých let minulého století a pokusu o jeho znemožnìní v oèích veøejnosti. Pokusme se ponìkud prolomit mlèení kolem jeho osoby a zjistit, kdo Josef Král byl. Narodil se v roce 1839 v Milevsku a absolvoval reálku a uèitelský ústav v Praze. Po krátké praxi v Kasejovicích a Vodòanech byl v roce 1861 jmenován uèitelem na chlapecké obecné škole u sv. Petra v Praze. Záhy se ukázalo, že nad uèitelskou prací u Krále vítìzí spíše práce veøejná. Mezi pražskými uèiteli i u nadøízených školských úøadù se stal známým jako propagátor èeského školství a bojovník za práva uèitelstva vèetnì boje proti vlivu církve na jeho práci. Jeho jméno se stále èastìji objevovalo pod èlánky v tisku, až koneènì v druhé polovinì sedmdesátých let pøevzal redakci tehdejšího uèitelského periodika „Posel z Budèe“. Jeho prostøednictvím se mu také podaøilo v srpnu roku 1879 svolat veøejnou schùzi èeských uèitelù na pražský Støelecký ostrov. Zúèastnilo se jí pøes 300 osob a byl na ní schválen Králùv návrh na zøízení ústøedního uèitelského spolku, který by dokázal sjednocovat uèitelské hnutí místních oborových jednot. V následujícím roce byl skuteènì v Praze zøízen Ústøední spolek uèitelských jednot a jeho pøedsedou se stal Josef Král. Po založení ústøedního spolku se Králova pozornost obrátila na založení obdobného spolku pro podporu èeského obecného školství, zejména menšinového, v èeském pohranièí. Jménem ústøedního uèitelského spolku se proto stal v roce 1880 jedním ze zakladatelù Ústøední matice školské v Praze. Po pøijetí pøedsednictví nové Matice dr. Riegrem a jeho podmínce, že spolek bude pouze reprezentovat a organizaèní práce bude øídit jeho místopøedseda, byl do této funkce zvolen opìt Josef Král.1 Takové posílení postavení Krále ve veøejném životì však tìžce nesli jeho odpùrci. Jednalo se pøedevším o konzervativní a klerikální èást uèitelstva. Jejich tribunou byl èasopis Èech, kde již od roku 1877 byl Král odsuzován jako rozeštvávaè uèitelstva. Po jeho zvolení do èela Matice útok proti nìmu zesílil a vyústil 62

v požadavek jeho odchodu z veøejných funkcí.2 Bylo zøejmé, že Královi nepøátelé èekají jen na nìjaký jeho chybný krok. Zaèátkem roku 1883 se Král zaèal pomalu ocitat osamocen, i když uèitelstvo obecných škol na venkovì za ním stálo. Nemohl oèekávat pomoc proti útokùm od školských úøadù, protože byl u nich zapsán jako podezøelý rebelant. Nemohl oèekávat ani podporu od výboru Ústøední matice. Výbor byl sice z valné èásti stejného politicky mladoèeského zamìøení jako Král, ale autorita staroèecha dr. Riegra nikomu nedovolovala se za Krále postavit. Rieger uznával Královy organizaèní schopnosti v øízení jejich spolku, nechával mu v tomto smìru dosti volnou ruku, ale nesouhlasil s jeho radikálním vystupováním v hájení zájmù uèitelstva. Tak, jak to odpovídalo jeho celkové politické taktice, i v tomto smìru doporuèoval jen pozvolnou a mírnou cestu ústupkù. Král od nìho proto nemohl oèekávat morální ani praktickou pomoc. Naopak vycítil, že Riegr považuje jeho „obtíže“ s èasopisem Èech skoro za škodící povìsti Matice. Kampaò proti Královi vyvrcholila zaèátkem roku 1883, kdy konzervativní èást uèitelstva na nìho podala stížnost u zemské školní rady pro pobuøování a rozeštvávání uèitelù.3 Tentokrát se však Královi nepøátelé nedoèkali jeho odpovìdi, Král mlèel. Jeho pøátelé se zpoèátku domnívali, že èeká na výsledek šetøení stížnosti, ale Král dokonce k radosti svých nepøátel rezignoval na svou funkci v Matici! Útoky proto zesilovaly a koneènì 20. èervna 1883 èasopis Èech bez bližšího vysvìtlení oznaèil Krále za udavaèe a donašeèe zemské školní radì. Naøèení bylo o to závažnìjší, že se k nìmu pøidaly i další uèitelské tiskové orgány jako Èeská škola a Beseda uèitelská. Vzhledem k neustálému Královu mlèení zaèali o nìm pochybovat i nìkteøí jeho dosavadní pøátelé. Pøedseda Ústøedního spolku moravských uèitelù napøíklad vyzval výbor pražského ústøedního uèitelského spolku, aby si do èela zvolili nìkoho ménì kompromitovaného.4 Naproti tomu zaèali Krále hájit venkovští uèitelé. V obecním zastupitelstvu Sulislavi napøíklad prosadili jeho jmenování èestným obèanem obce.5 Ozval se i výbor Ústøedního spolku uèitelských jednot. Nejen, že nesesadili Krále z funkce pøedsedy, ale uspoøádali mezi sebou penìžní sbírku a její výnos pøedali Královi s tím, aby se zaèal soudnì hájit. Král to odmítl, i když tím pohrozil redakci Èecha, nepøestanou- li s útoky proti jeho osobì. Pro svou obhajobu pøed veøejností však zvolil zcela jinou, pøekvapivou a v naší historii dosti neobvyklou cestu. Rezignoval 23. èervna na místo redaktora Posla z Budèe, ale již 4. èervence zaèal vydávat z obdrženého výnosu sbírky vlastní noviny, kterým dal název Uèitelské. O jeho zámìru svìdèí hned první stránka nového periodika. Místo úvodníku obsahuje èlánek nadepsaný Obrana. Ocitujme si z ní charakteristické pasáže:6 „... pøed èeským uèitelstvem stojím dnes jako muž poèestný, 63

který nedbá urážek nejtrapnìjších a snáší klidnì køivdu nejvìtší, vìda, že co èiní, koná jedinì ku prospìchu školství a k obranì uèitelstva, kteréž mu vìnovalo dùvìru svou a v èelo své ho postavilo. Naproti mne však stojí muž o školství èeské velice zasloužilý, jenž jsa viny své si úplnì vìdom, proto, že jednal jsem na jeho záchranu a pøed úplnou zhoubou snažil se ho zachrániti, chtìl mne a èetnou rodinu mou pøivésti na žebráckou hùl. O osobì té mìly pøijíti do veøejných listù – a èeských, a nìmeckých – zprávy, které by byly mìly pro ni hrozné následky. K naléhavým prosbám mým však zprávy ty na veøejnost se nedostaly...“ Král ve své Obranì nikoho nejmenoval a používal oznaèení XY. O co tedy vlastnì šlo? Odpovìï nalezneme ve spisech èeského místodržitelství, kam byly pøedány zemskou školní radou.7 Zaèátkem roku 1883 požádal dosavadní zemský školní inspektor Leonard Hradil o své penzionování s ohledem na zdravotní stav a pokroèilý vìk. Mezi žadateli o tuto funkci byl i øeditel pražského uèitelského ústavu a místopøedseda pražské okresní školní rady Jan Lepaø. Lepaø byl váženou osobou v uèitelských kruzích jako autor pedagogických knih i jako øeditel pedagogického ústavu.8 Názorovì však byl konzervativcem a pøedevším až fanatickým odpùrcem Krále a jeho èinnosti na stránkách èasopisu Èech. Naproti tomu si Král Lepaøe vážil patrnì i k vùli jeho èinnosti v okresní školní radì. Proto také podporoval jeho kandidaturu na místo zemského školního inspektora. Dùkazem toho je, že pøevzal vedení deputace k místodržitelskému radovi a èlenu zemské školní rady Germannovi, která mìla podpoøit Lepaøovu kandidaturu. Pozdìji se však dovìdìl, že Lepaø je nejen zadlužen, ale existuje i svìdek pøijímání úplatkù. Král šel tak daleko, že osobnì žádal Lepaøe, aby stáhl svou kandidaturu. Ten však v tom vidìl zaslepenì osobní útok a odmítl se s Králem bavit. Král se obával, že bude-li Lepaø jmenován inspektorem, bude lehce zranitelný a poškodí tím i vìc èeského školství. Napsal proto Germannovi soukromý dopis, kde naznaèil, že Lepaø je vydíratelný a žádal o taktní stažení jeho kandidatury. Germann si však Lepaøe pøedvolal a pøímo mu øekl, že má od Krále závažné informace proti jeho jmenování. Zatrpklý Lepaø podal odvolání na ministerstvo kultu a vyuèování a mimo to prostøednictvím tisku Krále obvinil z udavaèství a nactiutrhání. Ministerstvo skuteènì s Králem zahájilo disciplinární vyšetøování. Teprve v jeho rámci byl Král pod hrozbou vlastní ztráty existence nucen doložit svìdky Lepaøova provinìní. Lepaø byl na základì toho vyzván k pøedložení svých služebních dokladù. Výnosem z 2. kvìtna 1883 vydalo èeské místodržitelství pokyn zemské školní radì k dalšímu disciplinárnímu vyšetøování Lepaøe a 26. èervna mu byla udìlena ministerská dùtka. To již se Lepaø rozpomnìl na vzetí úplatku a hájil se tím, že peníze záhy vrátil. Jeho odvolání však bylo 26. listopadu 1883 64

zamítnuto. Zaèátkem pøíštího roku byl zbaven funkce místopøedsedy okresní školní rady v Praze a ve školním roce 1885–1886 byl na vlastní žádost penzionován. Jeho dobrovolný odchod byl ovšem vynucen. Pravý dùvod penzionování nebyl nikdy ze strany školských úøadù zveøejnìn, protože šlo o jednání chránìné úøedním tajemstvím. Lepaø se ovšem nikde nechlubil a Král mlèel. Teprve po nìkolika letech se mu podaøilo získat zpìt ztracenou dùvìru svých kolegù. Pomohla mu k tomu redakce Uèitelských novin, která se ovšem rozrostla o další èleny. Neztratil ani dùvìru Ústøedního uèitelského spolku. V øíjnu 1883 byl opìt zvolen 83 z 93 hlasù jeho pøedsedou a 15. prosince téhož roku byl zvolen do výboru uèitelského spolku Pražská Budeè. Na rozdíl od zatrpklého Lepaøe, který se od svého penzionování až do své smrti v roce 1902 vzdal veškeré èinnosti v uèitelském hnutí, Král vedl Ústøední jednotu až do roku 1896. Doèkal se i uznání v podobì èlenství v okresní školní radì v Praze v letech 1892–1901. Svùj boj za uèitelská práva podpoøil i soustøedìním a vydáním Sbírky øíšských a zemských zákonù školských. Svého protivníka, Jana Lepaøe, pøežil jen o jediný rok, zemøel 3. èervna 1903 v Praze. V celém vylíèeném pøíbìhu dvou èeských kantorù šlo v podstatì o nedorozumìní, èi možná jistou zaslepenost Lepaøe, který nechtìl hned uznat svou vinu a podat ruku svému dosavadnímu názorovému protivníkovi. Jedno však je nutné øíci na závìr: po obou zde zùstala památka – po Lepaøovi sice dnes již ponìkud ménì známé knihy, ale po Královi periodikum, které vychází dodnes. A to by asi byla pro tohoto rebela nejvìtší odmìna a útìcha.

POZNÁMKY 1

O založení Ústøední matice školské viz autorèin pøíspìvek Ústøední matice školská v letech 1880–1918. Paginae historie 1, 1993, s. 178–195.

2

Èech 14, 1882, è. 257.

3

Státní ústøední archiv v Praze (dále SÚA Praha), fond Zemská školní rada 1869–1891, sign. I/27/7, èj. 29461/1882.

4

Uèitelské noviny è. 2/1883.

5

Tamtéž è. 1.

6

Tamtéž è. 2.

7

SÚA Praha, fond Èeské místodržitelství 1856–1884, sign. 6/16/1.

8

Pøedevším práce O metodách uèebných a logické jejich pøíbuznosti. Pøi výètu Lepaøových veøejných zásluh nelze opomenout ani skuteènost, že øadu let redigoval Èasopis Národního muzea. 65

ZUSAMMENFASSUNG DER FALL DES LEHRERS JOSEF KRÁL Alexandra Špiritová Vor 117 Jahren, am 4. Juli 1883, erschien die erste Nummer der Wochenschrift für tschechische Lehrer Uèitelské noviny (Lehrerzeitung). Mit der Entstehung dieser Zeitschrift ist eine insteressante Historie verbunden. Zum Herausgeber des neuen Periodikums wurde der ehemalige Redakteur der Lehrerzeitschrift Posel z Budèe (Der Bote von Budeè) und der tschechische Lehrer Josef Král. Der war auch der einzige Redakteur und Verfasser von allen Zeitungsbeiträgen. Auf der ersten Seite, im Artikel mit dem Titel Obrana (Die Verteidigung) erklärte er seine Motive zur Herausgabe der neuen Zeitung. Král verteidigte sich gegen die Beschuldigung des Denunzierens und der Zuträgerei für den Landesschulrat in Prag. Aufgrund der Akten aus dem Archivbestand Èeské místodržitelství (Böhmische Statthalterei) läßt sich beweisen, dass es im Wesentlichen um die persönliche Gehässigkeit zwischen Josef Král und dem stellvertretenden Vorsitzenden des Bezirkschulrats in Prag Jan Lepaø ging. Lepaø machte Král durch die Beschuldigung des Denunzierens auf den Seiten der Klerikalzeitschrift Èech (Der Tscheche) öffentlich unmöglich. Dagegen gelang es Král zu beweisen, dass Lepaø wirklich einen Verstoß gegen Schulgesetze beging. Nach der disziplinären Untersuchung gegen den beiden Protagonisten von Seiten der Schulämter legte Lepaø lieber einen Antrag um die Pensionierung vor. Infolgedessen, dass die Untersuchung an das Amtsgeheimnis gebunden war, lastete der Verdacht auf Král, dass er nicht ehrlich handelte, und später geriet er in Vergessenheit. Auf dem ganzen Streit ist es für die tschechische Historie am wichtigsten, dass er die Zeitung der tschechischen Lehrer, Uèitelské noviny, entstehen ließ, die bis heute erscheint.

66

VELRYBA V PRAZE Milena Secká Nejvìtším exponátem Národního muzea v Praze je kostra velryby, pøesnìji plejtváka myšoka. Více jak sto let uchvacuje svou velikostí malé i velké návštìvníky. Zajímavá je rovnìž její historie.1 Tìlo samice plejtváka vyvrhly moøské vlny na skalnatý bøeh ostrova Lyngoy v oblasti Bergenu na jihu Norska v listopadu roku 1885. Nedaleká velrybáøská osada zpracovala maso a tuk uhynulého zvíøete a protože kostra byla neporušená, byla nabídnuta evropským muzeím za 2500 zlatých. Pøi zpracování velryby dohlížel na práci a na to, aby se nic nepoškodilo, pan Danielssen, øeditel národního muzea v Bergenu a jeden z pøedních velrybáøských odborníkù. V roce 1886 se o nabídce velrybí kostry dozvìdìl prof.dr. Antonín Friè, známý èeský pøírodovìdec a tehdejší øeditel zoologických a paleontologických sbírek pražského Národního muzea. Dnešní budova muzea byla v té dobì rozestavìná, shánìly se exponáty pro budoucí expozice a kostra velryby by byla pochopitelnì velmi žádaná. Navíc kompletní kostru velryby vlastní i dnes jen nìkolik málo muzeí svìta a v minulém století to byla doslova senzace. Cena kostry však byla pøíliš vysoká, a proto dr. Friè hledal pomoc mezi vlastenci a mecenáši. Jeho bratr Václav, pražský obchodník s pøírodninami, byl èlenem vlastenecké stolní spoleènosti, která si øíkala „Jour fix“ a scházela se vždy v pondìlí buï v hostinci „U Gebauera“ na Perštýnì nebo v domì „U Halánkù“, u Vojty Náprstka, který byl rovnìž èlenem vážené a pøesto veselé spoleènosti. Dalšími èleny byli neménì vážení pražští obèané: Dr. K. Adámek, Bohumil Bauše, František Brùža, Josef Koøenský, Jindøich Šmidt, Karel Štark, Josef Štauss, Eman Uggée, Ferdinand a Josef Víškovi, R. Tereba, Jan Prokopec, Josef Rosenberg a Karel Šimek.2 Václav Friè pøivedl na jedno z pondìlních setkání Jour fixu svého bratra a ten zde vystoupil s plamennou pøednáškou o nové budovì muzea, o jeho významu pro národní uvìdomìní a také o možnosti získat neobvyklý exponát. Vážení mužové totiž mezi sebou èasto poøádali sbírky a výnos vždy vìnovali na charitativní nebo kulturní úèely. Nyní se jim naskytla pøíležitost sehnat nìco opravdu mimoøádného; myšlenka je nadchla a ihned zaèali sbírat peníze. V roce 1887 byla jednání s norskými velrybáøi úspìšnì završena a bìhem nìkolika mìsícù doputoval náklad do Prahy. Èásteènì vlakem, èásteènì lodí a odtud speditér pan Alois Stuchlík zajistil zdarma dopravu devíti velkých be67

den a osmi nebalených kostí až do Náprstkova muzea.3 Celková váha zásilky byla 4030 kg a z toho jen kostra lebky vážila 1553 kg. V této dobì byla budova Národního muzea postavena zhruba do prvního patra a tak bylo rozhodnuto, že kostra bude vystavena v novì postavené budovì Prùmyslového muzea Vojty Náprstka. Budova pomalu vysychala a než byly všechny exponáty do ní pøestìhovány z nevyhovujících prostor starobylého domu U Halánkù, dal Náprstek novou budovu k dispozici rùzným výstavám. Jedenáctou v poøadí byla právì výstava velryby. Dobové fotografie ukazují, že velryba byla pro svou délku 22 a pùl metru vystavena ve dvou sálech na železné konstrukci a montហprovedl zámeèník pan Antonín Proška za bedlivého dozoru Václava Frièe za tøi mìsíce. Dne 28. listopadu 1888 byla „výstava velrybí“ slavnostnì otevøena za vydatné pomoci Vojty Náprstka. Nedal k dispozici jen prostory, ale vedl rozsáhlé pøípravy, které bychom dnes nazvali reklamní kampaní. Dal vytisknout a rozeslat plakáty, pøipravil oznámení do èeských i nìmeckých novin4, pøipravil vydání brožury, která byla jakýmsi katalogem výstavy5, vyjednal povolení na policii, dal vytisknout vstupenky a s peèlivostí vybíral hosty a pohoštìní na zahájení výstavy. Plakáty byly rozeslány do škol spoleènì s tištìnými formuláøi k zajištìní hromadné návštìvy, ale byly zaslány i do veøejných budov, knihkupectví, hotelù, kaváren, dobroèinných ústavù, velkých trafik apod. Pan Náprstek také domluvil pøednášky, zajistil nástìnné obrazy, doprovodné exponáty a nezbytné hlídaèe. Výstava byla zahájena pøednáškou prof. Bohumila Baušeho, který k této pøíležitosti namaloval tøi obrazy (o rozmìrech 200 x 125 cm). Znázoròovaly lov grónské velryby ruèními harpunami, lov grónských velryb pomocí harpunového dìla a lov na vorvanì. Kromì textù byla pøipojena i mapa rozšíøení velryb a vyobrazení kostry s oznaèením hlavních kostí. Z „pøírodnin“ byly vystaveny: „kostice velryby grónské, myšoka a velryby jihomoøské, nasolené maso velrybí, tuk velrybí, spermatocet, kùže velryby s cizopásníky hrdlonožcem velrybím (Cyamus cety) a žaludovci (Coronula balaenaris), pyj velryby, potrava velryby, èelis vorvanì, plískavice obecná, zub narvala, pilouna, lebka mrože, ledního medvìda, moronì indického a plískavce gangesské, tulenì, žraloky“ a Náprstkovo prùmyslové muzeum zapùjèilo ze svých sbírek „oblek a zbranì eskymákùv“.6 Výstava byla pro Pražany senzací, zájem byl obrovský, a tak byla otevøena až do 3. 2. 1889. Náprstkovo muzeum bylo soukromou institucí a bylo pro veøejnost otevíráno jen dvakrát do roka, ve dnech nejvìtších pražských poutí – na sv. Jana a na sv. Václava. To pøicházely do Prahy desetitisíce poutníkù a tisíce též do Náprstkova muzea. Velryba zùstala v Prùmyslovém muzeu až do léta 1892 a shlédlo ji více než 40.000 lidí. Náklady na nákup a dopravu kostry, na dozor, montáž, truhláøské a jiné práce, na tisk lístkù, plakátù, inzerátù i na úklid 68

byly vysoké, ale zisk ze vstupného byl vyšší (vstupné bylo 20 kr., ve ètvrtek 50 kr., dìti polovic), takže 20 569 zl. 25 kr.7 zbylo a byly rozdány nadacím, obìtem povodní, dìtské nemocnici, výborným žákùm jako odmìna, Národnímu muzeu byla zakoupena kostra pásovce, bylo pøispìno na postavení pomníkù M. Jana Husa, Františka Palackého a ještì zbylo pro další potøebné.8 Než byla kostra pøedána Národnímu muzeu, uspoøádal pan Náprstek pro pøátele Jour fixu velkolepé rozlouèení – „velrybí dýchánek“. V kostøe byly umístìny židle a na velkém stole uvnitø hrudního koše se 26. 5. 1892 konal pro velkorysé dárce banket.9 Podávalo se mimo jiné i velrybí maso10 a prof. Ot. Pražák pobavil spoleènost didakticko-satirickou básní o pøítomných mecenáších a o tvoru, který kdysi brázdil vlny polárního moøe.11 K této pøíležitosti byl rovnìž vytištìn leták s ilustracemi lovu velryb od prof. B. Baušeho a o historii daru, který Národní muzeum nijak nespìchalo pøevzít – jak si ostatnì v letáku zmínìná velryba sama posteskla slovy: „Drazí pøátelé! Pøimluvte se, by o kostí mé v nové budovì s podobnou láskou a péèí bylo staráno, jako dostalo se mnì »u Halánkù«. Vìhlasný kustos dr. Friè nedá mnì jistì rozpadnouti se, ale skoro zamrzelo mne, že výbor musea tak málo dbal o pøijetí mé »malièkosti«. Velrybové v chladném moøi Gronském vìru vøeleji o mne se ucházeli!“.12 Pøestìhování zajišoval opìt V. Friè; peèlivì oèíslované kosti byly ve tøech stìhovacích vozech pøevezeny na Václavské námìstí do nové muzejní budovy. Ještì než byla kostra instalována, bylo tøeba ji poøádnì odmastit. Frièova firma však nedokázala najít tak velké nádoby, do kterých by se kosti ponoøily a odmastily, zvláštì pak lebka a dolní èelisti. Východiskem z neøešitelné situace byla nabídka Ringhofferovy továrny na Smíchovì. Zde se kosti odmašovaly parou a Pražané v té dobì poznali, jak páchnou velrybáøské osady. Proti nesnesitelnému puchu si nestìžovali jen zamìstnanci „ringhofferky“, ale i smíchovští. To, že odmaštìní nebylo dokonalé, ukázala následující léta. Pøípravné práce skonèily až koncem roku 1893 a nové problémy s konstrukcí a montáží si opìt vyžádaly finanèní podporu spoleènosti Jour fixu. V nové budovì muzea, ve druhém patøe v sále è. 10 V. Friè opìt instaloval. Tentokrát daleko peèlivìji a aby se pøedešlo nepøesnostem, z Frièova popudu zakoupil továrník F. Perner z Labské Týnice za 245 zl. kostru nedonošeného mládìte myšoka (z muzea v Bergenu), která sloužila za vzor. Kostra takto sestavená zùstala v sále è. 10 více jak sedmdesát let a po celou tu dobu se pod ní, speciálnì pak pod lebkou objevovaly na podlaze mastné skvrny: to nedokonale odmaštìné dolní èelisti ukapávaly pøebyteèný tuk. V roce 1965 kdy zaèala rekonstrukce zoologických sbírek, byla kostra rozebrána, ve svém sále znovu odmaštìna a novì instalována zavìšením od stropu.

69

V roce 1967 ji po reinstalaci shlédli první návštìvníci a od té doby ji dennì obdivují stovky lidí. A jen málokdo z nich ví, že za ni vdìèí skupinì vážených mužù, kteøí nikdy nezkazili žádnou legraci a kteøí nenašli nic vìtšího, co by Národnímu muzeu darovali. POZNÁMKY 1

Mazák, V.: Kostra velryby v Národním muzeu v Praze a krátký pohled do svìta kytovcù. Zoolog. odd. Národního muzea 1976; Spunarová, T.: Obchodník s pøírodninami Václav Friè. In: Muzejní a vlastivìdná práce 32, 1994, s. 1–18.

2

Urèit pøesnì jména èlenù Jour fixu je složité. V Náprstkovì muzeu se dochovalo pøekrásnì zdobené album s textem na titulní stranì: Upomínka na výstavu velrybí 1888–1889 Pondìlní jour fixe v Praze. Album obsahuje 13 portrétù s vlastnoruèními podpisy (kromì jednoho) zobrazených: V. Náprstka, ?, Dr. K. Adámka, Boh. Baušeho, Fr. Bruži, V. Frièe, Jos. Koøenského, Jindøicha Šmidta, Karla Starka, Josefa Stausse, Emana Uggée, Ferdinanda Víška a Josefa Víška. V Náprstkových poznámkách se objevuje ještì jméno Žižky. Leták vydaný k „velrybímu dýchánku“ zmiòuje za èleny „žurfixu“: K. Adámka, Fr. Brùžu, V. Frièe, V. Náprstka, Jana Prokopce, Jos. Rosenberga, K. Šimka, J. Šmidta, K. Štarka, J. Štause, R. Terebu, E. Uggé, F. Víška a J. Víška. Tištìný plakát k výstavì velryby uvádí za èleny pondìlního jour-fixu následující: Adámek Karel, JUDr. advokát, Brùža Frant. obchodník, Friè Vácslav obchodník pøírodninami, Náprstek Vojta zakladatel prùmyslového musea, Šmidt Jindøich zemský úèetní rada v. v., Stark Karel stavitel, Stauss Josef zástupce plzeòského m욝anského pivovaru, Víšek Ferdinand stavitel, Víšek Josef majitel závodu kamenického a Žižka Gabriel továrník mlýnských kamenù. Scrap-book è. 108, s. 339.

3

Viz Èeská politika 28. 10. 1888, Národní listy 28. 10. 1888, Hlas národa 25. 11. 1888 aj.

4

Náprstek si sestavil soupis periodik, jejichž novináøi byli na vernisហpozváni: Národní listy, Hlas národa, Politik, Tagblatt, Bohemia, Prager Zeitung, Zlatá Praha a Svìtozor. Archiv Vojty Náprstka krabice è. XIII/1. Náprstkovo muzeum.

5

Výstava velryby. Struèný pøírodopis velryb, jejich lov a užitek. S dvìma illustracemi. Praha 1888, 18 s. Druhé vydání rovnìž z r. 1888 neslo titul Výstava velryby v Praze a kapitola vìnovaná doprovodným exponátùm byla rozšíøena. Navíc byl pøipojen odstavec o dárcích, kteøí na Frièovu výzvu vìnovali zajímavé botanické a zoologické exponáty. Nakonec byl pøipojen dovìtek, že výstavu velryby za prvních 14 dní shlédlo 10 000 návštìvníkù. Scrapbook è. 133, s. 139, knihovna Náprstkova muzea.

6

Výstava velryby, c. d., s. 18. První vydání.

7

Kodym, S.: Dùm U Halánkù. Praha 1955, s. 108.

8

Denník 1881–1898, s. 333. Archiv Náprstkova muzea.

9

V rozsáhlé sbírce fotografií v knihovnì Náprstkova muzea je pod signaturou 176.123 uložena blednoucí fotografie zachycující pány sedící kolem stolu uvnitø kostry velryby. Pod fotografií je výèet zobrazených: K. Stark, F. Víšek, J. Víšek, J. Šmidt, V. Náprstek, E. Uggée, V. Friè, Dr. Adámek, Prokopec, B. Bauše a Rosenberg a text: Dychánek na rozlouèenou 70

v kostøe velryby dne 26. 5. 1892, pøed její rozebráním a pøevezením z Èeského Prùmyslového Musea do Musea království Èeského. Dychánku zùèastnili se pánové „pondìlního jour-fixu“, jenž kostru tuto r. 1888 v Bergenu ve Švédsku koupil. 10

Velrybí maso se v Praze objevilo již pøi zahájení výstavy, jak o tom svìdèí následující text. Èeská politika pøinesla 14. 10. 1888 tuto zprávu: „Velrybí maso. Máme v Praze nejen velrybu, kterou velrybová spoleènost pod pøedsednictvím p. Vojty Náprstka objednala z krajin severních, ale i velrybí maso, které také právì do Prahy bylo pøivezeno. Labužníkùm pražským dostalo se jím pochoutky, které dosud neznali. Ano velrybí maso objevilo se již dokonce na jídelním lístku »u Gebaurù«, v »Domácnosti« a u »Halánkù«. Do Prahy dostalo se prostøednictvím p. Václava Frièe, obchodníka s pøírodninami, který je z Norvéžska objednal. Konservované a nasolené maso velrybí a žraloèí upravuje se v Anglii pro nejchudší lid v obecních kuchyních, bývá ètyrykráte v témdni na jídelním lístku a tvoøí èást obìda, který stojí 4 pence. U nás platí ovšem za lahùdku, jinak by labužníci a nota bene také labužnice byt panì Frièùv sotva v té míøe obléhaly, jako se dìje posud. Pan Friè vystavil toto maso ve výkladì svého obchodu pøírodninami ve Vladislavovì ulici a rozdával je – jak jsme se pøesvìdèili – pokud zásoba staèila každému zdarma. Dle doslechu objednali je již i nìkteré hostince. Tak budeme snad hnedle v Praze jísti velrybí øízky, velrybí ploutve, kyselou velrybu, velrybu v oleji apod. Bude-li dobrá – uvidíme!“

11

Báseò nazvaná Pøípitek, v nìkolika verších zmiòuje i dárce: …„Byla nepatrná Vás jen hrstka za pøedsednictví Vojty Náprstka avšak statnì jste se namahali dílo skvìlé svornì vykonali. … Nenadìlali jste flauzù, Kéž nám Bùh dá hodnì Staussù, kéž nám Bùh dá hodnì Schmidtù, … Vedle obou bodrých Víškù Znamenám též bratra Žižku; Vedle tìchto statných mužù Chválit musím pana Brùžu, Adámka, Starka a sestavièe Velryby Václava Frièe. …“ Scrap-book è. 133, s. 149. Knihovna Náprstkova muzea.

12

Kromì textu z citovaného letáku (In: Scrap-book è. 133, s. 194–195), svìdèí o tom též dopis prezidenta správního výboru Musea království èeského, hrabìte Harracha dr. Adámkovi. Denník 1881–1889, s. 404–405. Archiv Náprstkova muzea.

71

„Dychánek na rozlouèenou v kostøe velryby dne 26. 5. 1892, pøed její rozebráním a pøevezením z Èeského Prùmyslového Musea do Musea království Èeského. Dychánku zúèastnili se pánové »pondìlního jour-fixu«, jenž kostru tuto r. 1888 v Bergenu ve Švédsku koupil.“

Razítko výstavy. Ze špatného otisku je vidìt, že bylo hojnì používáno. 72

ZUSAMMENFASSUNG EIN WALFISCH IN PRAG Milena Secká Das größte Exponat des Nationalmuseums in Prag ist das 22,5 m lange Skelett des Finnwals, darüber die Kleinen, aber auch die Großen entzückt werden. Dafür, dass es in Prag geriet, sind wir der Prager Tafelgesellschaft der führenden Prager Männer dankbar, die sich „Jour fix“ nannten und oft die Sammlungen zu Wohltätigkeitszwecken organisierten. Als sie Kenntnis von der Möglichkeit erhielten, das Skelett des größten lebendigen Geschöpfes für das führende Museum in Böhmen zu gewinnen, sammelte die Gesellschaft notwendiges Geld an und kaufte das Skelett. Da das Gebäude des damaligen Museums des böhmischen Königreichs (des heutigen Nationalmuseums) noch nicht fertig gebaut war, wurde das Skelett des Walfisches im Jahre 1888 im neuaufgebauten Gebäude des Böhmischen Gewerbemuseums Vojta Náprsteks in Prag auf dem Betlehemsplatz instaliert. Náprstek vervollständigte die Ausstellung noch mit anderen Exponaten, finanziell versicherte er die umfangreiche Reklame, die Drucklegung von Flugblättern und Katalogen, und gemeinsam mit anderen Jourfix-Mitgliedern nahm er auch an dem Umzug des Skeletts (im Jahre 1892) ins neue Museumsgebäude auf dem Wenzelsplatz teil. Das Skelett wurde schon im vorigen Jahrhundert zu einer Sensation, und nur im Náprstek-Museum sahen mehr als 40 000 Besucher dieses Ausstellungsstück. Wie groß die Zahl von Besuchern im Nationalmuseum war und jetzt ist – das zählt niemand mehr zusammen.

73

STALO SE...NA KONCI MILOSTIVÉHO LÉTA 1900 ÚSMÌVNÉ POVÍDÁNÍ O TOM, CO SE PØIHODILO KONCEM POSLEDNÍHO ROKU 19. STOLETÍ, SE ZVLÁŠTNÍM ZØETELEM KU KRÁLOVSKÉMU HLAVNÍMU MÌSTU PRAZE Eva Drašarová Dle zpráv z meteorologické pozorovací stanice ve Vídni v porovnání se zprávami z pozorovací námoøní stanice v Hamburku oèekávali v Èechách v pondìlí 31. prosince roku 1900 poèasí mírné, vìtšinou pošmourné, s obèasnými srážkami. A bylo tomu tak. Tento zpùsob zimy se udržoval již od vánoèních svátkù. Silvestrovská noc tak mìla šanci zaèít již odpoledne, ještì døíve než zapadlo sluníèko ve ètyøi hodiny a pìt minut. Naši pøedkové nepomýlení matoucí mediální kampaní oèekávali pøíchod nového století správnì 1. ledna 1901. Papež Lev XIII. prohlásil rok 1900 milostivým létem, ale prodloužil pøechod do dvacátého století ještì o šest mìsícù následujícího roku. Katolická oslava Nového roku 1901 se stala branou do Nového tisíciletí. Arcibiskup dr. Grnscha v sídelním mìstì rakousko-uherské monarchie, ve Vídni, sloužil o pùlnoci 31. prosince slavnou pontifikální mši u sv. Štìpána. Význam posledního dne starého století náležitì zdùraznilo vyzvánìní všemi zvony ve všech kostelech i v èeských zemích, souèásti to již zmínìného státu. Nakladatelé však museli zaèít hodnotit uplynulých „dlouhých“ sto let s pøedstihem, aby se vèas trefili do ètenáøské poptávky. Již v polovinì prosince mohlo nakladatelství Josefa R. Vilímka v Praze pøedkládat na ukázku první sešit opravdu reprezentativní publikace Devatenácté století slovem i obrazem. Pøehled veškeré duševní i hmotné práce onoho vìku s nìkolika sty nádherných ilustrací, barevných pøíloh, map a faksimilí redigoval Karel Jonáš. Nakladatel E. Weinfurter sídlící v pražské Vodièkovì ulici pøispìchal s konkurenèním „lidovì pouèným nádhernì illustrovaným sborníkem Epocha“. I tento titul se vìnoval všem oborùm vìdy a práce. Oficiální kruhy habsburské monarchie pøíliš nenadchlo šíøení èeského pøekladu knihy Andrého Cheradama Evropa a otázka rakouská na prahu XX. století.1 Dokonce již od øíjna byl vyložen u každého knihkupce první sešit Ilustrovaného svìta. Ilustrovanou kroniku veškerých vážných událostí domácích i svìtových pøipravilo nakladatelství J. Otty v Praze, jež se mj. chlubilo filiálkou ve vídeòské Burggasse. 74

Uplynulý rok pøinesl opravdu dost událostí (ostatnì tak jako každý jiný). V èervenci byl zavraždìn v Monze italský král Umberto I. V Pompejích byla vykopána vzácná bronzová socha z 5. století pø. n. l., pøisuzovaná Polykleitovi z Argosu. Poslední Obrenoviè na srbském trùnì, Alexander, pojal proti vùli krále Milana a celé vlády poèátkem srpna za cho Dragu Mašínovou, vdovu po èeském inženýrovi.2 Také Francie k sobì obracela pozornost svìta. Od kvìtna do øíjna se zde poøádala mezinárodní výstava. Dozvuky Dreyfusovy aféry zamìstnávaly pilnì tisk a veøejné mínìní.3 Od roku 1899 vedla Anglie válku proti jihoafrickým republikám Transvaal a Oranžský svobodný stát o získání novì objevených naleziš zlata a diamantù. Búrská válka, ménì již válka v Èínì, zamíchaly i prioritami „mladých mužù“ na èeském hraèkáøském trhu. Vedle cínových vojáèkù v patøièných uniformách se ve výkladních skøíních objevily napodobeniny dìla „dlouhého Toma“, miniaturní rychlopalná dìla, kulomety èi smìšná figurka transvaalského prezidenta Krügra. O to naléhavìji pùsobil první mezinárodní kongres žen pro svìtový mír na sklonku roku v Paøíži. Symptomem vzmáhajícího se ženského hnutí i v Rakousku byla skuteènost, že byl poprvé udìlen akademický titul doktor filosofie ženì. Deputace vídeòské univerzity odevzdala v øíjnu diplom èestného doktorátu filozofické fakulty sedmdesátileté proslulé spisovatelce Marii svobodné paní Ebner-Eschenbach.4 Pøedlitavská èást Rakousko-Uherska prožívala, novináøským žargonem øeèeno, „horký konec roku“. Politici, jejich strany a tiskové orgány pøíliš nevnímali významný pøelom epoch, nebo je zcela pohltily volby do øíšské rady. Kampaò vrcholila o vánoèních svátcích, vždy k urnám mìli pøijít první volièi 3. ledna 1901. Volièské schùze na Boží hod nebyly žádnou výjimkou. Pokud si již ráèili potenciální zástupci lidu západní poloviny øíše všimnout data v kalendáøi v trochu jiných, obecnìjších rozmìrech, hned to propagandisticky využili. Jestliže na poèátku roku 1900 novoroèní novinové úvahy hlásaly usmíøení a jevily vesmìs touhu, aby staré spory se urovnaly tak, aby novým rokem nastal nový pøátelský pomìr mezi zemìmi a zavládla bratrská láska mezi národy, pak vymoženosti a úspìch celého 19. století najednou o rok pozdìji buï dávaly èi nedávaly nadìji do pøíštího století, podle toho, jaké pozice a vyhlídky mìl pøíslušný politický smìr v neúprosném volebním klání. Výtvarný a prozaický doprovod v podobì letákù, plakátù èi brožur se dnes jeví s odstupem èasu jako úsmìvný, ale stále aktuální (napø. plakátek „Èervené strašidlo v Doubravièkách. Jak dopadla první schùze sociální demokracie“ nebo policií konfiskovaná brožura s básní „Narození pátého stavu“).5 Kandidátní øeè starého Jiránka, obrazy „Obìtování socialismu“, „Touha po vlasti“, „Evropa Krügrovi“, „Nachmelení tøi svatí Králové“ aj. pøinášelo silvestrovské a novoroèní èíslo humoristického obrázkového èasopisu národních socialistù Hrom. 75

Politické divadlo mohlo být pro povznesené pozorovatele dostateèným zdrojem zábavy, ale vìtšina prostých souèasníkù køesanského vychování prožívala v soukromém životì obvyklým zpùsobem advent, vánoèní svátky i konec roku. Spoleèenský pokrok umožnil mnohým pøekroèit práh nového století s již poznaným pojmem volný èas. Samozøejmì, rùzné spoleèenské vrstvy disponovaly jeho rozdílnou èástí a také mìly rozlièné možnosti i pøedstavy o zpùsobu prožití. Odlišnost pøinášel i pøirozený rozdíl mezi mìstem a venkovem, mezi metropolemi a malými mìsty. Neznamená to však, že neexistovaly prùseèíky, v nichž se aktivnì se bavící nebo prostí konzumenti zábavy nepotkali. Návštìvník podniku Grand restaurant Heine na pražských Královských Vinohradech ale asi nebyl totožný se „štamgastem“ Jedové chýše v Apolináøské. Budeme-li v následujících øádcích pozorovat nìkteré projevy trávení volného èasu na konci roku 1900, máme pøevážnì na mysli mìstský støední stav a dìlnické vrstvy. K aristokracii èi lumpenproletariátu zabrousíme jen výjimeènì, stejnì tak k venkovským obyèejùm. Zvýšený spoleèenský ruch se projevoval už v dobì mikulášské nadílky. Dospìlí se setkávali v nekoneèné sérii akademií, bálù, taneèních zábav, vìneèkù, koncertních a rodinných veèerù. Pøevážnì byly poøádány spolkovými výbory, v menší míøe existovaly soukromé akce místní honorace a podniky postavené na komerèní bázi. Køivka horeènaté aktivity byla konstantní po celý advent, poklesla v èase vánoc, aby pak vzrostla s Novým rokem a slavila svùj vrchol v masopustu. Oslava konce roku ve spoleènosti nebyla, zdá se, mezi solidními m욝anskými rodinami tak preferována. Alespoò poèet spolkových silvestrovských akcí napø. v Praze byl ve srovnání s adventem a masopustem nižší (policejní øeditelství jich povolilo šedesát tøi). Je ovšem možné, že nìkteré veèírky nebyly úøadùm hlášeny, protože se chápaly jako èistì soukromá záležitost. Na sklonku každého roku se hodnotí. Nejinak tomu bylo na konci 19. století. Bilancovali publicisté, politici, instituce a spolky. Poslední na nesèetných valných hromadách v hostincích a restaurantech, jejichž majitelé ochotnì pronajímali vhodné prostory. S pøíchodem vánoèní nálady se hromadnì provozovala dobroèinnost (jak podobné dnešní mentalitì jednou za rok upokojit svìdomí v podobì poukazu na konto dobroèinné organizace). Institucionální, spolkové, soukromé nadílky chudým dìtem s nezbytnou rekvizitou vánoèního stromku byly tak obvyklé jako každoroèní vánoèní trhy a výstavy. Vánoèní výstavy sloužily a dodnes slouží dvojímu úèelu. Umožòovaly obchodníkùm dosáhnout kýženého zvýšeného obratu, zbavit se ležákù a nakupujícím navodit dobrý pocit ze získaných pozoruhodných movitostí. Výstavy vánoèních dárkù a zboží doprovázela mohutná reklamní kampaò. Druhý typ byl propagován o nìco ménì. Urèen byl údajnì k povznášení ducha návštìvníkù 76

a byl, je a vždy bude neziskový. Obzvláštì v hektickém pøedsváteèním období fungoval jako odkladištì neužiteèných rodinných pøíslušníkù. A tak se v Praze konala vánoèní výstava a tržnice øemesel, poøádaná Živnostenskou besedou na Smíchovì, smìšující oba druhy; „módní“ výstava v místnostech Øemeslnickoživnostenské besedy na Františkovì nábøeží (dnešní Smetanovo), chápaná jako minigenerálka pro velkou soubornou výstavu, jež se uskuteènila pozdìji v dubnu. Ponìkud jiné exponáty vystavoval Frauenfortschrittverein èi Umìlecká beseda v Praze. V Zemské bance na Pøíkopì se chlubila díly svých èlenù Jednota výtvarných umìlcù. Také Deutscher Kunstsections Verein pøipravil vánoèní výstavu ve dnech 14. prosince až 1. ledna. Obvyklé byly výstavy pohlednic, napø. Klub mladé generace v Jaromìøi poøádal takovou v budovì všeobecné øemeslnické školy, vánoèní výstava probíhala v Umìlecko-prùmyslovém muzeu v Praze. Každý týden se mìnily obrazy v celoroènì provozovaném panoramatu Národní jednoty Pošumavské na Ferdinandovì tøídì (dnes Národní). Ve Vodièkovì ulici bylo k vidìní panorama Gea a Na Pøíkopì pak výstava pohledù z celého svìta tzv. Panorama v Bazaru. Pozoruhodná byla první èeská sportovní výstava v Praze ve dnech 19. prosince 1900 – 1. ledna 1901. Pod protektorátem starosty mìst pražských JUDr. Vladimíra Srba byla slavnostnì zahájena ve dvoranách Vzájemnì pojišovací banky Slávie na Havlíèkovì námìstí na Novém Mìstì (dnes Senovážné). Reprezentovala èeský sport, sportovní obchod i prùmysl. Finanènì ji podpoøil majitel obchodu s kvìtinami ve Skoøepce na Starém Mìstì Jan Vitejèek, prostory obstaral obchodník s velocipédy a šicími stroji Adolf Lewinter, majitel domu ve Spálené ulici. Organizaènì se podílel profesor gymnázia v Truhláøské ulici PhDr. Jiøí Guth, Max Švagrovský, Žižkovák finanèní komisaø Jan Vondruška, jednatel poøádajícího Klubu Athletù „Žižka“ Karel Šindeláø z Karlína a sportovec Lažnovský. Výstavní katalog nahradil slavnostní list s ilustracemi, s èlánky o sportu a inzercí. Výtìžek mìl být použit k založení fondu k vydávání èeského sportovního listu. V jednom sále se prezentoval První klub rybáøský, jehož protektorem byl kníže Karel Schwarzenberg, èestnými èleny JUDr. Vladimír Srb èi JUDr. Jan Podlipný. Dále zde byla umístìna expozice Èeského klubu velocipedistù na Smíchovì, prvního klubu tohoto druhu v Èechách i v Rakousku (založen roku 1880). Sportovní kluby dále reprezentovaly Èechie a Slavie, individuální sporty anglická sportovní literatura pana Lažnovského. Firma bratøí Potùèkù ze Žitné ulice v Praze pøedvádìla velocipédy Puch a Styria z továren ve Štýrském Hradci, továrna Laurin a Klement v Mladé Boleslavi motorové dvojkolky, jdoucí na odbyt hlavnì v Nìmecku; První pražská továrna na velocipédy Šubert, Tombo a spol. domácí kola a brusle; kopací míèe a obuv Emanuel Fiedler, majitel sedláøství na Václavském námìstí v Praze. Sportovními hodinami se chlubil 77

hodináø Jindøich Havlíèek, sídlící též na Václavském námìstí, a sportovním kovovým náèiním firma V. J. Rott. V druhé síni budila pozornost aeronautická výstavka kapitána balonu „Ressl“ Františka Hùlky, majitele firmy na výrobu a výèep lihovin a domu v Haštalské ulici nedaleko Anežského kláštera v Praze. Èestné ceny a medaile vyložily Klub athletù „Žižka“, Èeský Yacht Club, Èeský Ski Club, Klub cyklistù Vinohrady, Èeská ústøední jednota velocipedistù, Èeská obec støelecká, Èeský klub sportovní, Klub athletù „Meteor“, Athletic Club Praha. V obchodním a prùmyslovém oddìlení návštìvníci mohli spatøit kola vyrábìná Josefem Vejtrubou ml. z Malého námìstí v Praze, pryžové obruèe na velocipédy i na automobily Continental Pneumatic, výrobky firmy na velocipédy Dürkopp a spol. sídlící na Havlíèkovì námìstí stejnì jako banka Slavie. Sport prostì zaèal neodmyslitelnì patøit k mìstskému zpùsobu života pøedevším mladé generace. Roztoèil se kolem nìj kolotoè obchodních zájmù a zaèal živit neustále se zvìtšující skupinu øemeslníkù a továrních podnikù. Podveèerní bruslení na soukromých kluzištích, èasto za doprovodu hudby z fonografu a s teplou šatnou a obèerstvením, nebylo nic extravagantního. V zimì na pøelomu století se v Praze mohlo zaèít bruslit až s pøíchodem mrazù krátce v polovinì prosince a pak až zaèátkem ledna. Kluzištì provozoval František Rosùlek spolu s novou cyklistickou dráhou v Bubnech, Josef Hoffmann a Antonín Milota na Støeleckém ostrovì, hoteliér Jan Tachecí U mìsta Vídnì nabízel k bruslení ètyøikrát týdnì koncert vojenské hudby. Zahradní kluzištì si otevøel Jan Turek, hostinský Na Cikánce na Královských Vinohradech. Zajímavý plakát zval ke sportovnímu bruslení na kluzištì Josefa Chumana Pod Slovany, na bývalé závodištì klubu „Ruch“.6 Dne 26. a 30. prosince poøádal Bruslaøský závodní klub národní závody na kluzišti Družstva sportovního závodištì v Bubnech.7 Fotbalisté Èeského athletic a football clubu Královské Vinohrady zakonèili sezonu 31. prosince posledním „matchem“. Také Deutsch Fussballclub Prag provozoval kopanou ještì celý prosinec až do tøicátého. Vstupné na zápas stálo k sezení 2 koruny, k stání korunu.8 Do zcela jiného prostøedí byl zasazen jiný sport – kuleèník. Pro své hosty uspoøádal majitel kavárny „Caffe Metropolle“ v Praze – Novém Mìstì, Georg Heidholdt, velký mezinárodní turnaj.9 K mìstskému prostøedí patøily i trhy. Na vánoèním trhu posledního roku století šly nejvíce na odbyt novinky v látkách. Namísto výrazných barev pøišly do módy jemné pastely, z materiálù lehký voál, hedvábí, mušelín, batist, taft, samet a moaré. Lehce se prodávaly hraèky a francouzské okrasné speciality. Módní diktát secese byl spojen se jménem Èecha Alfonse Muchy, by se šíøil z Francie spolu s celkovým umìleckým výrazem art nouveau. K jeho popularizaci pøispìla slavná Svìtová výstava v Paøíži právì v roce 1900. Šperky nabý78

valy podoby dekorativních kvìtin a listù, povìstným se stal Muchùv náramek v podobì obtáèejícího se hada navržený pro Sarah Bernhardtovou.10 Horeèný ruch spojený s nákupem potravin dostoupil vrcholu v poledních hodinách Štìdrého dne. Stejným zpùsobem jako dnes probíhal prodej ryb, který se provozoval v tržnicích, u uzenáøù, øezníkù, kupcù, hokynáøù i u stánkù chudých prodejcù. Do Prahy se ryby dovážely z Dobøíše, Neveklova, Tøebonì, Sobìslavi a Mladé Vožice. Za kilogram kapra se platilo 75 – 90 krejcarù, nìkde i dvì koruny (dle kvality a stanovištì). Teplé a deštivé poèasí panující pøed svátky sráželo ceny dolù. Namrzající váhy, prodávající i kupci se nekonali. Na úèet starostlivých hospodynìk si v ony dny zjednávali bohatý zdroj pøíjmù i rùzní kapsáøi. Nelenili ani vìtší lumpové. Dne 22. prosince došlo k loupežném pøepadení mezi Holoubkovem a Svojkovicemi. Pøímo na Štìdrý veèer byl pøepaden a oloupen na cestì ze Židenic do Líšnì rolník František Racl. Policejní øeditelství v Praze právì zaèalo používat tzv. album zloèincù, tj. sbírku fotografií, øazenou do podlouhlých krabic dle povahy zloèinu.11 Policejní statistika dìlila pachatele na neznámé a „na volné noze“.12 Policie mìla také posvíceno na hráèská doupata, v nichž se profesionálnì obírali po zábavì toužící muži v karetních hrách zvaných „barvièka“, „ferbl“, „jedenadvacet“, „jedník“, „makau“, „pokládaèka“. V Praze se hazardovalo napø. ve druhém patøe kavárny Corso Na Pøíkopech, v kavárnì Sport na Komenského námìstí na Novém Mìstì (dnes Nám. I. P. Pavlova), na Žižkovì na Podìbradovì tøídì (dnešní Konìvova) ve výèepu U zlatého soudku pronajatém hostinským Otakarem Novotným, v Bøezinovì kavárnì na Královských Vinohradech, v Bendovì kavárnì na Fügnerovì námìstí na Novém Mìstì, v hostinci U Baèkorù na Malé Stranì.13 Ještì jeden „pelech høíchu“, aktuální nejen na švu století, ale celoroènì, zajímal strážce zákona. Dne 5. øíjna 1899 vydalo Èeské místodržitelství výnos o regulaci prostituce, dozoru na podezøelé vinárny a kavárny. V srpnu následujícího roku sepsal policejní rada Oliè zprávu urèenou Èeskému místodržitelství, z níž vyplývá, že v Praze se nacházelo padesát tøi bordelù, oddìlených od šenkovní koncese, dva vykøièené domy se provozovaly v Karlínì, jeden na Smíchovì a jeden na Žižkovì.14 Dne 21. prosince se dostavila na policejní komisaøství pro Prahu 1 majitelka nevìstince v èp. 105 Josefa Rašková a odevzdala jeden koš buøtù, který si u ní ponechal a nevyzvedl neznámý muž.15 Pro pøípad nepøehlédnutelných neplech na Silvestra zøídila pražská policie zvláštní patroly. Zdá se, že zábavy spjaté s koncem roku nevyboèily z obvyklých kolejí a žádné mimoøádné události nenastaly. Minulý rok pøi oslavì na Žofínì protestovala èást hostù proti vojenské hudbì, kdosi na odchodu strhnul èernožlutou vlajku pøi mostku vedoucím na ostrov a vše mìlo dohru na policej79

ním øeditelství. Urèitý náskok pro rok 1900 mìl jistý Wenzel Bader, který si již na Mikuláše odpálil dvì rakety v domì na Havlíèkovì (dnes Senovážném) námìstí a byl proto pøedveden na policii. Na policejním komisaøství skonèili aktéøi pùlnoèního silvestrovského konfliktu ve vinárnì na Malostranském námìstí. Jeden nadporuèík a dva poruèíci žádali satisfakci již v novém roce 1901 na sekretáøi z podacího protokolu Èeského místodržitelství, protože protestoval proti jejich pøíliš živému hovoru.16 Jak se louèili naši pøedkové se starým stoletím? Rùznì. „Domosedkové“ vyzbrojeni èerstvými kalendáøi17 zùstali doma v baèkorách. Turisté, pomìrnì již rozšíøený druh, obešli pamìtihodnosti a konèili s místními usedlíky v hostincích, restauracích, hotelech, kavárnách, vinárnách èi pivovarech. Mohli se nechat bavit v kamenných divadlech, šantánech (zpìvních síních, orfeech) èi varieté. Vlastní zdroje obveselení pøinášely z valné míry spolkové veèery. Vše doprovázela konzumace lahùdek a popíjení alkoholických nápojù. Velké tažení hnutí støízlivosti bylo již sice v plném proudu, ale jeho výsledky a na rok 1901 pøipravovaný VIII. mezinárodní kongres proti alkoholismu nikomu nekazily radost. Vìtšina Èechù se nalézala dle zažitého obrazu u piva. Svìdèí o tom mnoho národních písní, napø. „Nestarej se ženo má, kde je pivo, tam jsem já; nestarej se ženo má, kde mì najdeš.“ Mnoho pak bylo tìch, o nichž se mohlo i o rok pozdìji øíci spolu s autorem silvestrovského sloupku v Pražských novinách z roku 1899: „Dva ho vedou za ramena, aby nekop´ do kamena. Tøetí mu nohy srovnává, tu pravou pøes levou, tu levou pøes pravou, nohu pøes nohu pøendává. Kaluže jako dláždìní, sloupùm – pùm – pùm – sloupùm dává pozdravení.“ Repertoár pìti kmenových tj. stálých divadel v Praze, Národního (správnì Královského èeského zemského), bývalého stavovského (øádnì Královského nìmeckého zemského), Nového nìmeckého divadla (dnešní Státní opera), Švandova divadla na Smíchovì (u Libuše, na Kinského tøídì, dnes Štefánikovì), Varieté na Palackého tøídì v Karlínì (dnes Køižíkova) a Divadla v Libni na Palackého tøídì (dnešní Primátorská ulice) v hostinci U Deutschù se navzájem dosti lišil. V provozu byly i letní arény. Možnost vytápìní mìlo vinohradské Pištìkovo divadlo ve Slezské tøídì i Nìmecké lidové divadlo ve Pštrosce na Jungmanovì tøídì (dnešní Vinohradská). Národní divadlo dávalo 30. prosince výpravnou hru Cesta kolem svìta dle Julia Verna a dr. Enneryho, veèer Wagnerova Tannhäusera. Na pondìlí 31. prosince byly urèeny Davisovy Katakomby, na Nový rok odpoledne Tylùv Strakonický dudák a veèer tradièní Smetanova Libuše. Švandovo divadlo bavilo diváky pìknou hudbou a živými obrazy ve Vánoèních hrách, Varieté Eduarda Tichého nabízelo vedle obsáhlého vánoèního programu s tøemi bratry Hegelmanny, gymnasty ve vzduchu, též oblíbenou „Sylvestrovskou slavnost“ s dvojitým pøedsta80

vením a bezplatnou tombolou v podobì dvaceti zlatých a støíbrných výher. Vystupoval bøichomluvec, španìlská taneènice, francouzská výstøednice (!) a ameriètí komedianti.18 V zábavním podnikání na pøelomu století zuøila velká konkurence. Kamenná divadla si stìžovala na pražské šantány, že hrají celé divadelní hry a obcházejí divadelní øád tvrzením, že uvádìjí pouze scény.19 Hudebníci chtìli omezit poèet licencí vydávaných kapelníkùm.20 Pìvecké spoleènosti (tj. šantány, též orfea) byly zase trnem v oku øádnì licencovaným spoleènostem, napø. Jednotì národních zpìvákù nebo Hudební jednotì Cecílie.21 Spoleènì pak byly odmítány mimopražské spoleènosti vystupující pohostinsky, napø. Budapester Orfeum.22 V programu „chantanù“ opravdu nebyla jen „èísla zpìvní, solové výstupy, hudební produkce a dueta“. Pìvecké spoleènosti se proto èasto stìhovaly. Leopold Fr. Šmíd, øeditel I. èeské zpìvní sínì provozoval každoveèerní pøedstavení v roce 1899 v hostinci U Štajgrù (tzv. Novomìstské sály) ve Vodièkovì ulici, o rok pozdìji se pøesunul na Malé staromìstské námìstí a v roce 1902 ho nalézáme v hospodì U tøí kulí Na Perštýnì. O repertoáru si mùžeme udìlat obrázek již z nabídky pro rok 1900: opera Kravalia Lusticana, vstupné 30 krejcarù. V prosinci hrál tøi jednoaktovky za veèer – V redakci žihadla, Služebník svého pána a Rodina Bärenzweigova.23 Bohumil Sodoma, øeditel nejprve Sodomovy zpìvní sínì u Štajgrù ve Vodièkovì ulici (viz výše) pøesídlil v téže ulici K Helmùm a zaèal se oznaèovat jako Novomìstské orfeum. Nabízel každý veèer kromì „zpìváèkù“ i komickou scénu.24 Alfred Bedøich Kohn, èlen kupletní spoleènosti, se „udìlal pro sebe“ a øediteloval posléze pìveckou a hereckou spoleènost v Kohnovì zpìvní síni na Smíchovì v hotelu Na Knížecí.25 Pivovar a hostinec U Palmù na Karlovì námìstí lákal návštìvníky nejen na své produkty, ale i na podobná pøedstavení ve svém divadelním sále. V roce 1907 zde otevíral novou èeskou lidovou zpìvní síò Karel Samec, ale svou spoleènost provozoval tento „1. pražský salonní populární komik“ již v roce 1900.26 V pivovaru a hostinci U Rozvaøilù Na poøíèí zajišoval veèerní program Cihelkùv èeský chantant (název též Cihelkova zpìvní síò).27 Sí zábavních podnikù v Praze zahušovala ještì pìvecká spoleènost Františka Hartmanna v hostinci pana Aloise Lhotky na rohu Václavského námìstí a Vodièkovy ulice zvaná První èeský chantan, údajnì nejstarší èeská zpìvní síò v Praze.28 Tím ovšem nebyla škála profesionálních pìveckých spoleèností pùsobících pouze v Praze zdaleka vyèerpána. Za všechny øeditele jmenujme alespoò Josefa Horáèka, Karolinu Petrnouškovou, Josefa Raka, Josefa Štorkána, Leopolda Turka, Jana Vávru a Františka Vlèka. Šantán vlastnil i restauratér Karel Sýkora, jeden z protestujících proti angažmá mimopražských, hlavnì nìmeckých kolegù. Sám ovšem o nìkolik let pozdìji, roku 1905, žádal o povolení reklamy na Mezinárodní or81

feum. Koncesi na poøádání hudebních, deklamaèních a pìveckých vystoupení obdržel i Jan Tachecí, hoteliér U Mìsta Vídnì v Hybernské ulici a Wilhelm Weinert, majitel hotelù Bavaria Na Poøíèí a Garni na Václavském námìstí pro Folies Malice.29 Oblíbené koncerty vojenských i civilních kapel patøily neodmyslitelnì k novoroèním rituálùm vedle pøání kominíkù, domovníkù, listonošù a jiného personálu. Koncerty c. k. privilegovaného m욝anského sboru ostrostøelcù uspoøádal kavárník Jan Jaro v kavárnì na Fügnerovì námìstí na Novém Mìstì v domì dr. Sterna a podával specialitu „Burský nápoj.30 Sbor pražských ostrostøelcù pochodoval za doprovodu vlastní kapely Prahou již 30. a 31. prosince.31 Každou nedìli a svátek poøádal restauratér Karel Vodièka koncert „elitní kapely pana Pehela“ v akciovém pivovaru na Smíchovì. Ve zdejších prostorách pak probìhl i silvestrovský veèer Vzdìlávací besedy národního dìlnictva pro Smíchov a okolí „Palacký“.32 Novomìstské sály U Štajgrù nehostily roku 1900 žádný šantán, ale koncertovaly zde o nedìlích a svátcích sokolské kapely a hostinskému Josefu Èížkovi zvyšovaly tržbu. I do dvou do noci byly otevøeny kavárny – napø. U Vltavy v Myslíkovì ulici. Èeskému rolnictvu se pøi návštìvì Prahy vlichocoval do pøíznì pro svou dobrou a levnou obsluhu hostinec U Brejšky ve Spálené ulici. Již poèátkem prosince zahajovala èinnost Støedoèeská pìvecká župa Dvoøákova prvním lidovým koncertním veèerem ve dvoranì Národního domu na Královských Vinohradech. Vìtšina písní, vèetnì Kdož jste boží bojovníci od J. Klièky, byla policejním øeditelstvím oznaèena za nezávadné.33 Dne 3. ledna 1901 odehrála Èeská filharmonie v Rudolfinu svùj druhý koncert sezony. Na programu byl Brahms, Grieg, Smetana a Händel. Umìlecká beseda v Praze pak následovala o tøi dny pozdìji 54. populárním koncertem. Programy spolkových zábav se podobaly nabídce šantánù s tím rozdílem, že na nich vìtšinou nevystupovali profesionální bavièi. V silvestrovské nabídce nesmìlo chybìt osvìdèené klišé starého roku v podobì skuhrajícího dìdka a nového roku coby bujného a sebevìdomého mladíka. Jako vzor mohl posloužit skeè A. M. Øeèického Starý a nový rok. Proslovy se lišily dle sociálního, generaèního èi odborného profilu spolku. Zde èíhalo první nebezpeèí ztroskotání poøadatelù, kteøí museli proplouvat mezi Scyllou blahosklonné pozornosti divákù a Charybdou cenzury. Tu pøedstavovalo v Praze tiskové byro policejního øeditelství a mimo pražský policejní okrsek jednotlivá okresní hejtmanství (obdobná byla situace na Moravì). Vyhráno bylo v pøípadì, že divadelní hra èi sólový výstup již byly cenzurovány a povoleny v kterémkoliv místì monarchie pro potøeby jiného spolku, profesionálního nebo ochotnického souboru. V øadì pøípadù svedly pøedevším divadelní spoleènosti velké bitvy s úøedním šimlem, 82

jenž býval sveøepìjší a prudérnìjší s pøibývající vzdáleností od centra. Stalo se, že, co prošlo ve Vídni, nepovolili v Praze. Teprve odvolání vìc napravilo. Okresním hejtmanstvím ve Slaném nepovolený divadelní kus Tatínkovy juchty od K. Malinského se stal dokonce pøedmìtem poslanecké interpelace Josefa Steinera na Øíšské radì. Na vysvìtlenou, zmínìná humoreska si dìlala legraci z policejních orgánù.34 Úøedníci ze Slaného zakázali ètenáøsko-divadelnímu spolku Osvìta v Hnidousích i hru podle Viktora Huga Angelo, tyran Padovanský od Emanuela Smolíka, protože nenabízela ušlechtilou zábavu.35 Okresní hejtmanství v Pøíbrami nedovolilo Jednotì dìlníkù smíšených øemesel v Pøíbrami hrát Jiráskovo drama Otec, protože údajnì zlehèovalo katolickou církev a knìžský stav.36 Velký boj postoupila na zájezdì pobývající divadelní spoleènost Pavla Švandy ze Semèic a Jana Drobného s okresním hejtmanstvím v Nìmeckém Brodì o nastudování Abelovy hry Høích.37 Vdìèným terèem satirických scének, výstupù a kupletù se stal institut manželství. Ovšem i zde bylo možno sklouznout k nežádoucímu posmìchu a nemravnosti (napø. báseò Jakého muže chci èi dvojscéna J. E. Švába Z manželského ráje). Konflikt se zákonem dále pøinášela témata sociální (napø. báseò J. K. Lomnického Excelsior), znevažování movitých vrstev (hra V podkroví a v salonì, sóloscéna Žebrák L. T. Šmída). Nežádoucí byl posmìch vùèi státnímu zøízení (scéna Nový svìt), soudním (komické výstupy ze Srpovy sbírky: Ze soudní sínì, Ukradené husy) a policejním úøedníkùm (Pùlnoèní scéna), vojákùm, obecním zøízencùm (komická scéna Mìstská rada kocourkovská). Nedoporuèovalo se ostouzet a zpochybòovat jakoukoliv víru (báseò Poslední Sylvestr, scéna Konec svìta od B. Kováøe ze Švábových Humoristických veèírkù, Staro a Novoroèní pùlnoèní scéna ze Srpových vybraných sólových výstupù). Nepøipouštìlo se též protižidovské a nacionální ladìní výstupu, scény proti estetickému cítìní (komická scéna od A. M. Øeèického Pravý Mladoèech; Nevìsta na cestì). Zdrojem inspirace bývaly na konci století nejrùznìjší sborníky scének a výstupù. K oblíbeným autorùm patøil Josef M. Srp, Josef Šváb, Fr. Šimáèek. Èasto se sáhlo do sbírky Chudobky, Divadelní ochotník a sborníkù Davida Vildy, V. L. Libertiho Pod mamonem a brnìnského vydavatelství F. Schicka. Nìmci èerpali napø. Magazin für Volksliteratur.38 Josef Šváb mj. vydával i obrovské žertovné korespondenèní lístky s verši ke gratulacím, žertovné cedulky k nalepení na sklenice jako „Sládek zapomnìl na chmel“, „To je zase bøeèka“, žertovné lístky k pøipnutí na záda typu „Jdu se dát vycpat“, „Dostanu 80 000 vìna a novou almaru“, „Lidièky, já rád paøím“ èi Švábovy šváby do piva. O chování ve spoleènosti se ètenáø mohl pouèit v knize Františka Kodyma, která vyšla právì roku 1900. Vhodný novoroèní proslov si potenciální øeèník vybral ve Všeobecném gratulantu od K. V. Kuttana.39 83

Limitovaná pozornost ètenáøe nedovoluje dále unavovat obšírnými citacemi dobových skeèí a deklamací, pro uspokojení vzbuzené zvìdavosti následují alespoò nìkteré dobové programy a pikantní názvy, jež mìly nalákat publikum, napø. Sensaèní drama k popukání o 2 jednáních Hrabì Žralby èi Bramborové divadlo „Hacafán a Kacafán“, výstupy Dr. Mastièkálek z Liliputánska, Fakýr a Albinos: div XX. století; Žertovné deklamace B. Kováøe aj., jež rozesílal v sešitové podobì poštou obchod kuplety a žertovnými pohlednicemi již zmínìného Josefa Švába v Mostecké ulici (U vìže) na Malé Stranì v Praze. Sólový výstup Politika od Jaroslava Gallata si dìlal legraci z parlamentarismu, proto ho Okresní hejtmanství v Chrudimi nepovolilo tamnímu Dámskému odboru Ústøední matice školské. Dìlnická jednota ve Slaném také nepochodila s programem skládajícím se ze sólových výstupù Svatební smlouva nahoøe i dole a napøed i vzadu a kostýmního duetu Dva dragouni. Stejnì dopadl Arbeiterverein Vorwärts v Markvarticích s pøednesem vánoèní básnì „Bist du der da kommen soll“ a Vzdìlávací a podporovací spolek Havlíèek v Èechách se sídlem v Hýskovì se scénami Pøípravy ke gratulací od A. Øeèického, Žebrák od Josefa Švába a Studení ženichové, dále Kuøácko – zábavní a podporující spolek Pøemysl na Kladnì s humorným sólem Nóbl a sprostì, Leseverein v Klokotech se silvestrovskou sóloscénkou Nácek, ševcovský uèeò, Dìlnická vzdìlávací jednota Budislav v Roudnici se silvestrovským Masopustním kázáním fratera Medáka.40 Katolická beseda v Praze pøipravila svùj „Pøátelský veèer“ již na 30. prosince ve dvoranì Svatováclavské záložny v Øetìzové ulici. (Tato záložna pak o rok pozdìji zkrachovala a stala se sama objektem trpkého humoru postižených drobných støadatelù.) Úèinkoval mj. bøichomluvec Burton a èeský salonní komik Josef Wanderer, majitel domu v Havelské ulici. Jubilejní spolek katolický Praha oslavil konec století také o den døíve, v nedìli, akademií od 11 hodin dopoledne v sále M욝anské besedy. Zvláštní program zaruèoval duševní požitek pouze zvaného obecenstva. Mìlo seznat výsledky století konèícího pøednáškou dr. Františka Kordaèe a budoucí ideje století pøíštího (JUDr. Josef Lukáš, docent èeské techniky) za úèinkování Plzeòského Hlaholu, který si získal obrovskou popularitu úspìšným vystoupením na paøížské Svìtové výstavì. Národnì èeskou manifestaci podtrhoval sbor Chorál Èechù A. Prause, Rolnická Bedøicha Smetany a Naše písnì A. B. Tovaèovského. Budoucí století oslovil veršem Karel Burian. Staromìstský klub èeských velocipedistù „Praha“ slavil úspìch na mikulášské zábavì 1. prosince v hostinci U bílé labutì Na Poøíèí s následujícími výstupy: 1. Cestující, 2. Fešní konì, 3. Proè to. Proto., 4. Hejbá se to, 5. Pražátka, 6. V nejlepších rodinách, 7. Vìèní studenti, 8. Píseò o nezranitelném fakíru. 84

Dne 31. prosince už prostory U bílé labutì obsadil Ètenáøský zábavný spolek Hálek v Praze.41 Èeský klub velocipedistù v Královských Vinohradech 7. prosince v tamním Národním domì se bavil scénkami: 1. Paní kvartýrská, 2. Cesta kolem svìta, 3. Zamilovaný botanikus, 4. Èert a Káèa, 5. Závody o život, 6. Rekrut. O rok døíve to byly výstupy: 1. Uhlíøi, 2. Národní písnì, 3. Ubohý hospodáø, 4. Námluvy, 5. Proè pak se, mládenci, neženíte?, 6. Ten zdejší pan faráø pìknì káže, 7. Cyklista, 8. To si dìlej, to je dobré!, 9. Nalezené štìstí, 10. Tajemná deklamace, 11. Vèela, 12. Kavalerie Parnasu, 13. Sbìratel starožitností, 14. Z jiných svìtù. Jiný sportovní klub, Klub cyklistù „Èechie“, na Královských Vinohradech mìl dovoleno 1. prosince sehrát 1. Morduòk pøi mìsíèku, 2. Hraje si na vdanou, 3. Rozpustilí kluci ve škole, 4. Tyroláci, 5. Serenáda mistra Cihlièky, 6. Èarodìj Habamarahabakuk. Silvestrovskou zábavu Deutscher Radfahrer Club „Schwalben“ Prag provázela v restaurantu U zlatého andìla v Celetné ulici pouze hra na klavír a hudební èísla èlenù spolku.42 Velkou silvestrovskou akci poøádal Sokol Vinohradský ve vlastní tìlocviènì v Národním domì. Úèinkovali bratøi tamburaši, kvarteto jednoty a èlenové Besedy Okoø. Po vyèerpání programu navázal „taneèní vínek“ pøi hudbì místního kapelníka Václav Kubínka. Mnohem rozsáhleji, ve všech sálech Národního domu, za úèinkování dvou hudebních tìles, byly pojaty šibøinky 9. února 1901. O pùlnoci mìl vyjít v tisíci exempláøích obvyklý šibøinkový list „Kání drápek“ . Mládež (dobovì „omladina“ ) v Sobotce pøichystala na poslední veèer roku rozlouèení s 19. stoletím „s mnoha frmoly a frajšpásy“ a Burskou kapelou. Ve prospìch denního tisku poøádala obdobnou oslavu s hudbou dle francouzského vzoru Národní vzdìlávací Beseda „Antonín Èížek“ v Praze – Nuslích u bratrahostinského Josefa Krotkýho v Meèislavovì ulici. Na denní tisk putovaly výnosy silvestrovských zábav Organizace národních socialistù v Žižkovì ve velkohostinci U Cálkù na Basilejském (dnešním Havlíèkovì) námìstí i Vzdìlávací národní jednoty tøíd pracujících „Barák“ ve Vršovicích v Obecním domì, kde úèinkoval charakterní bratr-komik Poèepický. Nevázané oslavy konce roku spjaté se svátkem svatého papeže Silvestra vystøídal dùstojný první den nového století. Pøeryv vìkù jakoby opravdu ukonèil jednu éru, kterou napø. v Anglii symbolizovala královna Viktorie (zemøela 1901). Na spoèinutí, ohlédnutí nemají vìtšinou souèasníci pøíliš èasu. Do budoucnosti naštìstí pak nemohou nahlédnout. A tak nastal všední den, støeda 2. ledna 1901.

85

POZNÁMKY 1

Vyšlo v Praze v roce 1901 v pøekladu dr. Františka Nerada v Knihovnì Samostatnosti.

2

V roce 1903 byli oba zavraždìni.

3

Okresní hejtmanství Karlovy Vary zakázalo divadelnímu podnikateli Ludwigu Chowantzovi ze Staré Role hrát G. Okonkowského hru Capitain Dreyfus, in: Státní ústøední archiv v Praze (dále SÚA), fond Prezídium Èeského místodržitelství (dále PM) 1891–1900, sign. 8/6/20/1, èj. 10 792 pr./1899 a 12 564 pr./1900, kart. 2 551.

4

Roku 1901 získaly první ženy na základì disertaèních prací z matematiky a zoologie doktorát na filozofické fakultì Univerzity Karlovy.

5

SÚA Praha, fond Prezidium Policejního øeditelství Praha (dále PP) 1900–1907, sign. P 14/ 2, kart. 1810.

6

Dle žádostí o povolení nosit èi vylepovat reklamní plakáty in: SÚA Praha, fond PP 1900– 1907, sign. P 4/2 (Rosùlek), 24 a 41 (Hoffmann), 23 (Tachecí), 25 (Turek), 28 (Chuman), kart. 1807.

7

SÚA Praha, fond Policejní øeditelství Praha (dále PØ) 1896–1900, sign. V 9/17, kart. 4 808.

8

Tamtéž, sign. V 9/41, kart. 4 809. Jednalo se o høištì u Belvederu v okrsku holešovického policejního komisaøství.

9

Tamtéž, sign. H 19/28, dle záznamu v indexu Sch 30/89, kn. 679. Ze stejného zdroje, vedle dobového tisku a Adresáøe královského hlavního mìsta Prahy a sousedních obcí. Praha 1901, jsou vìtšinou èerpány údaje o výstavách (heslo v indexech Schaustellungen, též index è. 765, manipulaèní období 1901–1913). Spisy byly vìtšinou skartovány ještì u pùvodce. Stejnì bylo nakládáno s žádostmi a rozhodnutími o povolení taneèních a jiných spolkových zábav, ochotnických divadelních pøedstavení (hesla Tanz, Tantunterhaltungen, Theater, Vereine, index è. 774 a nezpracované vìcnì vedené indexy na konci fondu). Tam, kde není uvedena citace, byl použit dobový tisk – pøedevším inzertní rubriky a drobné zprávy.

10

S módními novinkami se èeské dámy mohly seznámit ve svých èasopisech Ženské listy, Ženský obzor, Ženský svìt, Dìtské mody, Kathreinerùv kalendáø pro dámy, Kalendáø paní a dívek, Nové paøížské mody, Album moderních halenek, Dámské akademické modní listy.

11

SÚA Praha, fond PØ 1896–1900, sign. P 432/34, kart. 4 654.

12

Sicherheitsbericht pro 1898 in: SÚA Praha, fond PØ 1896–1900, sign. P 432/7b, kart. 4 653.

13

SÚA Praha, fond PØ 1896–1900, sign. P 438/16, kart. 4 655.

14

SÚA Praha, fond PP 1900–1907, sign. P 82/1, èj. 12 702 pp, 15 912 pp/1900, kart. 1 863. V Paøíži bylo v roce 1867 na 5 853 registrovaných prostitutek, v Londýnì se jejich poèet odhadoval na 228 tisíc. (Dle Pay, Pavel: Prodejná láska. Praha 1992, pøevzato z èlánku Èermák, Miroslav: Z historie olomouckých veøejných domù. Støední Morava. Kulturnì historická revue 2, 1996, s. 51–64).

15

SÚA Praha, fond PØ 1896–1900, podací protokol prosinec 1900, èj. 112 650 (k sign. R 226/ 17), kn. 248. 86

16

SÚA Praha, fond PØ 1896–1900, sign. U 438/116, kart. 4 656 a podací protokol prosinec 1900, kn. 248. K žofínskému incidentu došlo o pùlnoci 31. prosince 1899 viz fond PP 1900–1907, sign. D 7/3, èj. 425, 1 389, 1626/1900, kart. 1 743 a fond PØ 1901–1913, sign. F 78/4, èj. 27 915/1901, K raketám viz fond PØ 1896–1900, podací protokol prosinec 1900, èj. 105 669 (k sign. B 5/98), kn. 248. Vinárenský konflikt viz fond PP 1900–1907, sign. M 25/1, kart. 1 800.

17

Bylo jich požehnanì. Jmenujme alespoò oblíbené vimperské kalendáøe, Besedy lidu, Hasièský, Koleda, Pražský, Národ, Vlast, Peèírkùv národní, Pospíšilùv národní, Slovanský, Pøemysl, Libuše, Vyšehrad, Jeèmínek, Velehrad, Tábor, Národní politiky, Batovcùv politický, Amerikán – Národní kalendáø, Práce, Vìda a práce, Èeského venkova, Rolnický, Hospodáøský, Baèkovského studentský a všeobecný, Kobrùv studentský, Èeský student, Vojenský, Meè, Pikantní svìt, Vilímkùv humoristický, Zábavný, Útulku sv. Josefa, Katolického duchovenstva, Marie a sv. Josefa, Rajská zahrádka, Rodina, Malého ètenáøe.

18

Proti uspoøádání tomboly nebyl ani pražský loterijní úøad. Dle SÚA Praha, fond PØ 1896– 1900, podací protokol prosinec 1900 (k sign. T 50/20), kn. 248.

19

Stížnost smíchovského tj. Švandova divadla z 4. ledna 1900 in: SÚA Praha, fond PØ 1896– 1900, sign. Sch 30/109, èj. 106 904/1900, kart. 4 735.

20

Tamtéž, sign. V 9/102, èj. 114 311, kart. 4 811.

21

Tamtéž, sign. Sch 30/54, kart. 4 735 a podací protokol prosinec 1900, èj. 114 311 (k sign. V 9/102), kn. 248.

22

Stížnost Františka Vlèka (øeditel herecké spoleènosti), Františka Kovaøíka (civilní kapelník a majitel hudebního ústavu), Jindøicha Paleva, Leopolda Fr. Šmída (øeditel chantanu), Bohumila Sodomy (èlen pìvecké a kupletní spoleènosti), Jana Tachecí (majitel hotelu U mìsta Vídnì a spolumajitel obchodu s pøepychovými koòmi), Karla Sýkory (restauratér a majitel chantanu) a Jana Cihelky (øeditel chantanu), tamtéž, sign. Sch 30/62, kart. 4 735.

23

SÚA Praha, fond PP 1900–1907, sign. P 4/19, kart. 1807 a PØ 1896–1900, sign. Sch 30/ 109, kart. 4 735. Dne 25. prosince 1900 mìli U Štajgrù zábavu Divadelní ochotníci Ústøední matice školské. Dle fond PØ 1896–1900, podací protokol prosinec 1900, èj. 111 230 (k sign. T 10/512), kn. 248. Dne 31. prosince 1900 se U Štajgrù konala silvestrovská zábava Besedy Okoø. Tamtéž, èj. 113 911 (k sign. T 10/93).

24

SÚA Praha, fond PP 1900–1907, sign. P 4/42, kart. 1 807 a PØ 1896–1900, sign. Sch 30/ 62, kart. 4 735. V roce 1910 pùsobil Na Poøíèí 21 spolu s Leopoldem Šmídem.

25

SÚA Praha, fond PP 1900–1907, sign. P 4/62, kart. 1 807, v roce 1910 doputoval až na Václavské námìstí.

26

Tamtéž, sign. P 4/202, kart. 1808, v roce 1910 byl Na Poøíèí U Rozvaøilù.

27

Tamtéž, sign. P 4/76, kart. 1 807, øeditel Jan Cihelka, v roce 1910 byl již na Karlovì námìstí.

28

Tamtéž, sign. P 4/15, kart. 1807. V roce 1910 pobýval na Perštýnì a na Václavském námìstí fungoval šantán Josefa Hartmanna, v roce 1900 pouhého èlena pìvecké spoleènosti.

29

SÚA Praha, fond PØ 1896–1900, podací protokol prosinec 1900, èj. 112 013 (k sign. T 5/5) a èj. 109 054 (k sign. W 151/24) ), kn. 248.

30

SÚA Praha, fond PP 1900–1907, sign. P 4/66, kart. 1 807. 87

31

SÚA Praha, fond PØ 1896–1900, podací protokol prosinec 1900, èj. 114 011 (k sign. B 244/2), kn. 248.

32

Tamtéž, èj. 113 549 (k sign. T 10/914).

33

Tamtéž, èj. 112 013 (k sign. T 5/5).

34

SÚA Praha, fond PM 1891–1900, sign. 8/6/20/1, èj. 23 142, 23 916 a 23 957/1899, 1 436/ 1900, kart. 2 551.

35

Tamtéž, èj. 5940/1900.

36

Tamtéž, èj. 6968/1900.

37

Tamtéž, èj. 8660,10 623, 12 621/1900. Co se týèe mechanismu povolování, okresní hejtmanství o zákazu vždy informovalo prezídium Èeského místodržitelství, které pak vìc dále sdìlilo ostatním okresním hejtmanstvím, Policejnímu øeditelství v Praze a magistrátu v Liberci. Kromì fondu PM viz též fond PP 1900–1907, sign. T 13/3–5, kart. 1 901.

38

Srpovy vybrané sólové výstupy, komické scény a popìvky. Praha-Karlín 1893 (?) nebo 1894 (?), 2. vyd. 1899; Švábova knihovna. Sbírka komických výstupù, scén, deklamací a žertù. Vychází v Praze stejnì jako Veselé písnì. Poøádal a vydává Josef Šváb (vycházelo v sešitech právì na pøelomu století); Švábovy humoristické veèírky. Sbírka vybraných sólových výstupù, scén, duett, kupletù s nápìvy, deklamací a žertù (totéž); Nové sbírky pùvodních sylvestrovských scén. Z pøíspìvkù J. Mošny, R. Kafky, J. Kováøe a mnoha jiných sestavil Josef Šváb (totéž); týž: Veselé písnì; týž: Knihovna panských výstupù; týž: Program pražských chantanù. s. l. a s. d.; Šimáèek, František: Repertoir èeských divadel. è. 41, 1900 (?); Sborník Chudobky. Verlag Fr. Komprda, Brno 1891; Vilda, David: Sbírka pøíležitostných deklamací, výstupù, písní a básní dìlnických; Liberti V. L.: Pod Mamonem. Teplice 1896; Magazin für Volksliteratur. F. Hanisch & Co., Berlin 1893; Divadelní ochotník. Neuer Sammlung N. 195; Veselý anekdotáø. Sbírka anekdot, vtipù, humoristických pøíhod, sentencí, epigramù a humoresek. Nákladem Josefa R. Vilímka v Praze.

39

Kodym, František: Kniha o slušném chování. Prùvodce spoleèností i životem. Praha 1900; Kuttan, Karel V.: Všeobecný gratulant; týž: Gratulant Èeské mládeže.

40

SÚA Praha, fond PM 1891–1900, sign. 8/6/20/1, èj. 11 848, 20 017, 20 482, 21 299, 21 350, 22 095, 22 141/1900, kart. 2 551.

41

Dle SÚA Praha, fond PØ 1896–1900, podací protokol prosinec 1900, èj. 114 332 (k sign. T 10/26), kn. 248.

42

SÚA Praha, fond PØ 1896–1900, sign. V 9/6 a 38, V 9/74, V 9/47, kart. 4 808.

88

PØÍLOHA

Plakát zvoucí k bruslení na kluzišti Josefa Chumana, SÚA Praha, (PP1900–1907, sign. P4/ 28, kart. 1807) 89

Ukázka z básnì Øehoøe Øiøavce „Narození pátého stavu“, použito ve volební kampani na pøelomu 1900/1901 (SÚA Praha, PP 1900–1907, sign. P14/2, kart. 1810) 90

Ukázka ze silvestrovského výstupu. Titulní list a závìreèná sloka z veršované komické scény A. M. Špera (SÚA Praha, PM 1891–1900, sign. 8/6/20/1, kart. 2551) 91

92

Ukázka programu silvestrovské zábavy (SÚA Praha, PØ 1881–85, sign. T 5, kart. 2783) 93

Obálka jedné scénky ze Švábovy sbírky komických scén, deklamací a žertù (SÚA Praha, PM 1891–1900, sign. 8/6/20/1, kart. 2551) 94

Ukázka silvestrovského výstupu, báseò „Adam a Eva“ (SÚA Praha, PM 1891–1900, sign. 8/ 6/20/1, kart. 2551)

Reklamní leták Mezinárodního Orfea v c.k. dvorním pivovaru v Praze (SÚA Praha, PP 1900– 1907, sign. T 13/5, kart. 1901) 95

96 Reklamní vùz Mezinárodního Orfea v c.k. dvorním pivovaru v Praze (SÚA Praha, PP 1900–1907, sign. P/4/33, kart. 1807)

Leták z volební kampanì 1900/1901 (SÚA Praha, PP 1900–1907, sign. P 13/17, kart. 1809) 97

Leták z volební kampanì 1900/1901 (SÚA Praha, PP 1900–1907, sign. P 13/17, kart. 1809) 98

Nejnovìjší móda pro ženy na promenádu (Ilustrované listy 1901, 12. leden, è. 2, s. 27) 99

ZUSAMMENFASSUNG ES GESCHAH AM ENDE DES ABLASSJAHRES 1900 EINE HUMORIGE GESCHICHTE DAVON, WOZU ES AM ENDE DES LETZTEN JAHRES DES 19. JAHRHUNDERTS KAM, MIT BESONDEREM BEZUG AUF DIE KÖNIGLICHE HAUPTSTADT PRAG.

Eva Drašarová Die außergewöhnlichen, mit dem Kalender verbundenen Daten zogen seit je und eh die Aufmerksamkeit der Menschen an. Der ungewöhnliche Nachdruck wird auf die in Wirklichkeit bedeutungslosen Tage gelegt, wobei die umwälzenden Ereignisse der Historie für die Zeitgenossen oft versteckt bleiben. Die Jahrtausendwende fesselt Interesse der medialisierten und kommerzialisierten Gesellschaft und bringt – zum Trost der Historiker – auch die Sehnsucht nach Erkenntnis mit, „wie es in der ähnlichen Geschichtsfuge“ vor 100 Jahren war. Die Autorin führt uns durch die Ereignisse um die Wende der Jahre 1900 und 1901, stellt die vorfestlichen Sorgen und Pflichten der Stadtbevölkerung in Böhmen vor, zeigt, wie die Prager, aber auch vorwiegend die Mittelschichten der Bevölkerung außer Prag ihre Zeit vor und während Weihnachten verbrachten. Die Zeit, die mit dem Sporttreiben oder mit der Verwirklichung eines Unterhaltungsprogramms, Konzerts, Tanzabends in den Vereinsräumen aktiv verbracht wurde, wechselt mit der passiven Unterhaltung ab – mit dem Besuch der Ausstellungen, Theatervorstellungen, Konzertsäle, aber auch der üblichen Gaststätten, der vornehmeren Weinstuben und Cafés. Einen flüchtigen Blick wirft sie auch in die Spielerbaue und auf die Statistik weiterer Laster. Das Repertoir der professionellen und auch Amateurtheater deutet dann den möglichen Verlauf der Silvesterunterhaltungen um die Wende des 19. und 20. Jahrhunderts an. Die Einwohner des Böhmens traten ins neue Jahrhundert ohne irgendwelche durch die exaltierte Reaktion auf die Zeitrechnungsveränderung verursachten „außerordentlichen Ereignisse“ ein. Übrigens genug Erregung bot gerade im Dezember verlaufende politische Kampagne, die die Reichsratwahlen begleitete.

100

AFÉRY AGRÁRNÍ STRANY SOUVISEJÍCÍ S PROVÁDÌNÍM POZEMKOVÉ REFORMY Jana Pšenièková Podílem na rozbití Rakouska-Uherska a na vytvoøení Èeskoslovenské republiky, jehož výrazem byla úèast agrárních pøedákù v Národním výboru (Antonín Švehla patøil k pìtici tzv. „mužù 28. øíjna“), získala agrární strana státotvorný charakter a mohla zaèít s prosazováním svého volebního programu, mimo jiné se jednalo o provedení pozemkové reformy. Pozemková reforma byla v programu agrární strany od jejího vzniku. Proto o pozemkové (agrární) reformì jednaly také první sjezdy agrární strany po roce 1918. Tak na druhém sjezdu této strany v roce 1922 oznaèil Jan Voženílek, druhý prezident Státního pozemkového úøadu, pozemkovou reformu za vyvrcholení hospodáøského a národního osvobození. Sjezd naléhal, aby pùda byla co nejrychleji pøevedena do užívání nových majitelù, a to i za cenu toho, že generální dohody pùvodních vlastníkù se Státním pozemkovým úøadem o pøedání velkostatkù k úèelùm pozemkové reformy, knihovní poøádek a jiné úkoly související s definitivní podobou nových vlastnických pomìrù budou dokonèeny pozdìji. Podle zákona ze dne 11. èervna 1919 è. 330 Sb. z. a n. byl ve smyslu §§ 1 a 15 záborového zákona (zákona è. 215 Sb. z. a n. ze 16. dubna 1919 o zabrání velkého majetku pozemkového) zøízen Státní pozemkový úøad se sídlem v Praze. Ve Státním pozemkovém úøadu se støetaly stranicko-politické vlivy. V èele pozemkového úøadu stál pøedseda (prezident) a dva místopøedsedové, jmenovaní na návrh ministerské rady prezidentem. Prvním pøedsedou byl pøíslušník Republikánské strany èeského venkova Karel Viškovský, prvním místopøedsedou byl pøíslušník strany èeskoslovenských socialistù Josef Svozil, druhým místopøedsedou byl za Slovensko J. Holubek. Sociálnì demokratická strana byla zastoupena v pøedsednictvu øeditelem pozemkového úøadu Josefem Malým. Druhým prezidentem byl od roku 1926 opìt agrárník Jan Voženílek. Druhým viceprezidentem od roku 1925 byl opìt sociální demokrat Josef Nosek. Agrární strana si zajistila rozhodující vliv v tomto ústøedním pozemkovém úøadu a prosazovala, aby pozemková reforma byla provádìna pøedevším ve prospìch jejich stoupencù. Pøednostnì byli v pøídìlovém øízení uspokojováni èlenové agrární strany a organizací agrární strany nebo k ní pøidružených. V rámci kompetencí Státního pozemkového úøadu byla rozhodnutí o záborech velkostatkù, propuštìní pozemkù, dvorù nebo celých velkostatkù ze záboru i rozhodnutí o pøídìlech jednotlivých pozemkù nebo tzv. zbytkových statkù.1 Èinnost 101

Státního pozemkového úøadu byla urèena jen rámcovì, sám mohl rozhodovat o rùzných výjimkách. Z tohoto dùvodu bylo poskytování výjimek z pozemkové reformy zdrojem zákulisních politických machinací rùzných politických stran. Vzhledem k tomu, že zájemcù o pùdu bylo stále o 40 % více než tìch, kteøí již byli uspokojeni nebo kteøí mohli být uspokojeni, vedla parcelace pùdy mezi nové majitele k takovým postupùm ze strany Státního pozemkového úøadu, pøi kterých èasto rozhodovala o novém držiteli politická kritéria a úplatky. 2 Státní pozemkový úøad a jeho èinnost se proto stala terèem neustálé kritiky odpùrcù agrární strany, pøedevším odpùrcù z øad komunistické strany. Spekulace s provádìním pozemkové reformy byly pøíèinou mnoha korupèních a úplatkáøských afér, na nichž se nepodíleli jen èeští a nìmeètí agrárníci, ale i sociální demokraté, národní socialisté, lidovci, národní demokraté a ¾uïáci (tedy pøíslušníci stran zastoupených ve správním výboru Státního pozemkového úøadu jako dozorèím orgánu Národního shromáždìní).3 Èlenové správního výboru byli voleni Národním shromáždìním na dobu tøí let. Správní výbor sám mìl 12 èlenù. Èleny tohoto správního výboru (k nové volbì nedošlo) byli Fr. Biòovec, A. Èerný, I. Dérer, Vl. Drobný, A. Chalupa, Ferdiš Juriga, A. Kaderka, Dr. Král, R. Laube, J. Mackovík, L. Medvecký a J. Vraný. Do zrušení Státního pozemkového úøadu došlo k rezignaci A. Chalupy, R. Laubeho a V. Drobného. O intervencích, protekcích, úplatkách a korupcích svìdèí øada dokumentù uložených ve Státním ústøedním archivu v Praze, konkrétnì je možno uvést fondy Státní pozemkový úøad v Praze, Republikánský svaz èeskoslovenských statkáøù a nájemcù, jehož èlenové se rekrutovali zpoèátku z øad nových vlastníkù a pachtýøù zbytkových statkù.4 Dále to je archivní fond Ústøední øeditelství státních lesù a statkù, Ministerstvo zemìdìlství a sbírky soudobé dokumentace. O aférách a korupci bylo uveøejnìno mnoho èlánkù v soudobém tisku. Kritika provádìní pozemkové reformy a èinnosti Státního pozemkového úøadu se objevovala od samého poèátku. První aféra agrární strany vypukla pøi prodeji velkostatku Libìchova v roce 1920, kdy mezi kupci se objevili Homolka, Špaèek a také ministr zemìdìlství Prášek. V pøídìlovém øízení se angažovali nejen agrární poslanci jako v roce 1922 J. O. Kubíèek, ale také banky (Bohemia, Moravská agrární banka) a poslanci ostatních politických stran, èlenové správního výboru Státního pozemkového úøadu, èlenové „pozemkové Pìtky“ a další. Nejvýraznìji se kritika projevila pøi pøípravách na oslavy výroèí desetileté existence samostatného èeskoslovenského státu. Terèem kritiky byla pøedevším èinnost Státního pozemkového úøadu v záborovém i pøídìlovém øízení. V roce 1927 kritizoval komunistický poslanec Bolen v rozpoètovém výboru Národního shromáždìní èinnost Státního pozemkového úøadu. Jeho øeè, která byla pod názvem Ohromný Augiášùv chlév, který se jmenuje Pozemkový úøad, publikována v Rudém právu, mùže posloužit jako ilustrace tehdejší ostré kritiky.5 102

Poslanec Bolen poukazoval na to, že Státní pozemkový úøad provádí eskamotហs èíslicemi a diagramy o pozemkové reformì a že dùvodová zpráva finanèního zákona pro r. 1928 obsahovala nesprávné údaje. Zdùraznil, že ani pøi vypracovávání návrhu rozpoètu na rok 1929 se Státní pozemkový úøad neobešel bez eskamotáže. Záboru podléhalo 28,2 % ha veškeré pùdy ve státì, èili celkem 3 963 064 ha pùdy zemìdìlské, lesní a jiné. Z této výmìry zùstává prý koncem r. 1927 pro další akce 224 114 ha pùdy zemìdìlské a 2 036 786 ha pùdy lesní a jiné, èili 2 260 900 ha vùbec. Když shrnul výsledky èinnosti pøídìlové až do podzimu 1927, dospìl k závìru, že ze zabrané pùdy dostalo se novým nabyvatelùm 1 078 189 ha, ale ve skuteènosti se jim dostalo jen 904 548 ha, a to pøídìlem pùdy stavební 6 311 ha, rozptýlené 9 302 ha, pøídìlem 495 428 ha, výkupem dlouhodobých pachtù 80 000 ha, postátòovací akcí 193 355 ha a 652 ha. K rozdìlení mìlo do konce roku 1927 dojít ještì pravdìpodobnì asi u 120 000 ha. Rozdíl mezi úøední èíslicí 1 078 189 ha a èíslicí, kterou uvedl Bolen, to je 904 548 ha, se projevil v tom, že do souhrnu výsledkù èinnosti pøídìlové nepatøí podle poslance Bolena 173 641 ha pùdy propuštìných ze záboru ve smyslu § 7 zák. záborového a prodaných pak majiteli z volné ruky, jak uvádìl prezident Státního pozemkového úøadu Jan Voženílek. Pro Bolena bylo pøímo zarážející, jaké statisíce hektarù pùdy byly propuštìny ze záboru. Podle úøední zprávy bylo vylouèeno podle § 3 zák. záborového 8 533 ha pùdy, podle § 7 zákona záb. 332 558 ha pùdy, podle § 11 zák. záb. 444 589 ha pùdy a podle § 20 zákona pøídìlového 170 853 ha pùdy, celkem tedy 956 533 ha pùdy. Bylo tedy pùdy ze záboru vylouèené a propuštìné o 51 985 ha více nežli veškeré pùdy pøidìlené. Ale nejen to. Vlastníkù „zabraného“ majetku bylo 1730. Podle § 11 záb. zák. propustil Státní pozemkový úøad 1527 vlastníkùm 444 589 ha pùdy, takže jednomu vlastníku bylo propuštìno nejménì 291 ha pùdy, aè podle citovaného paragrafu mìl vlastník nárok nejvýše na 250 ha pùdy. Podle § 20 zák. pøíï. bylo 525 vlastníkùm ponecháno 170 853 ha pùdy, tedy jednomu 326 ha. Po spoètení vlastníkù, kterým pøišla k dobru praxe § 11 záb. zák. a § 20 pøídìl. zák., došel Bolen k èíslici 2 052. Vlastníkù „zabraného“ majetku bylo však jen 1730. To znamená, že znaèné èásti majitelù zabraných velkostatkù bylo ponecháno 600 až 1 000 ha pùdy, aèkoliv podle zákona bylo pøípustné jen ve zcela zvláštních pøípadech ponechat jednotlivci nejvýše 500 ha pùdy. K tomu nutno pøipomenout, že ze záboru bylo vylouèeno také 37 cukrovarù, 13 lihovarù, 36 pivovarù, 90 mlýnù, 43 cihelen, 20 pil, 95 podnikù prùmyslových, 595 domù, 179 hostincù a jiné a že podle dùvodové zprávy k rozpoètu na rok 1928 zbývalo ještì vyøešit nárok 203 vlastníkù zabraného majetku podle § 11 záb. zák., § 20 zák. pøíï. a § 3 zák. záb. 103

Bolen vytýkal agrárním i ostatním poslancùm sliby, že pùdy se vyvlastní tolik, kolik bude tøeba, a že se eventuelnì pùjde i pod hranici 150 ha. Pro ilustraci uvedl, jak je dnes pouèné èíst protokoly revoluèního Národního shromáždìní z r. 1919, kdy se projednával návrh zákona záborového, zejména pak øeè sociálnì – demokratického zpravodaje, který dìkoval prof. Krèmáøovi za to, že spor, který vznikl o slovo „vyvlastnìní“, vyøešil tím, že našel „spásné“ slovo „zabrání“. Na jiném místì uvádìl, že jiný soc. demokratický øeèník, a to poslanec Biòovec,6 který dodnes je funkcionáøem Státního pozemkového úøadu a je spoluodpovìden za všechny švindle a protilidové èiny Dr. Viškovského a spol., 7 tehdy ujišoval, že sociální demokraté pøistoupili na výmìru 150–250 ha jenom se zárukou, že Státní pozemkový úøad bude øešit otázku pøídìlù v takovém smyslu, aby všude tam, kde je touha po pùdì, se pùda zemìdìlci dostala. Není pøi tom bez zajímavosti, že ¾uïák Juriga tehdy prohlašoval, že je nutno v rukou jednotlivcù ponechat více než 150–250 ha pùdy. Z toho jest patrno, jakou demagogií bylo prohlášení ¾uïáka pátera Tománka, které pronesl v zemìdìlském výboru, že malým zemìdìlcùm na Slovensku byly dány jen „cafránky“, to jest nepatrné kousky pùdy. Korunou všeho žvanìní podle poslance Bolena pøi projednávání zákona záborového bylo povídání Dr. Viškovského, že nad Státním pozemkovým úøadem si musí Národní shromáždìní vyhradit ten nejpøísnìjší dozor. Proto Bolen požadoval zodpovìzení otázky, v èem se ten dozor mìl projevovat a proè nebyl dosud parlamentu pøedložen øádný výpoèet pøíjmù a vydání Státního pozemkového úøadu, zejména výpoèet èistého zisku spolu s výkazem, kdy a komu byly poskytnuty úvìry a subvence, kdy, komu a zaè byly pøidìleny zbytkové statky, kde a v jaké výmìøe a za jakou cenu pøevzal jednotlivé díly pùdy a lesù stát? Interpelace v tomto smìru zùstaly nezodpovìzeny. Vyzval proto vládu, aby pøedložila veøejnosti podrobné výsledky dosavadních akcí na pùdì zemìdìlské a lesní, zejména podrobný seznam zbytkových statkù a plán lesní reformy, která má být nyní ve vìtším rozsahu provádìna. Dále se ptal, proè se mìnil podle výsledkù volebních pøedseda snìmovny a pøedseda senátu, proè byly provádìny zmìny i v rùzných jiných institucích, kde funkce byly kdysi rozdìleny podle politického klíèe a síly stran, a proè nebyly provedeny zmìny ve správním výboru Státního pozemkového úøadu? 8 V odpovìdi na dotazy, stížnosti a interpelace v rozpoètovém výboru uvedl prezident Státního pozemkového úøadu Jan Voženílek, že tvrzení poslance Bolena o tom, že výmìra 173 641 ha pùdy odprodané se souhlasem Státního pozemkového úøadu a propuštìné ze záboru nemá být poèítána do akce pøídìlové, protože se jedná o rozprodeje velkostatkáøské pùdy na jiné èleny rodiny, je mylné. Výmìry rozprodané pùdy podle § 7 záborového zákona byly z velké vìtšiny drobné pøídìly, provedené kupními smlouvami tzv. malého pracovního progra104

mu, aby nebylo zapotøebí provádìt pro tyto malé rozlohy na velkostatcích zdlouhavé a nákladné pøídìlové øízení. Voženílek poukázal na to, že i podle judikatury nejvyššího správního soudu se jednalo o zkrácené pøídìlové øízení.9 Také tvrzení poslance Bolena, že majitelùm zabrané pùdy bylo dosud propuštìno ze záboru a jinak ponecháno více pùdy, než èiní souhrn pùdy pøidìlené a že se jednotlivcùm propouští více, než je zákonem stanovená hranice, není podle Voženílka správné. Vlastník zabraného majetku má podle § 11 nárok, aby mu ze záboru byla propuštìna výmìra 150 ha pùdy zemìdìlské a 250 ha pùdy veškeré, a to až do výše 500 ha. Dosud bylo propuštìno v prùmìru na jednoho vlastníka 291 ha, tedy nebylo pøekroèeno pøípustné maximum. Podle § 20 pøídìlového zákona mohly být kromì výmìry uvedené ještì majitelùm ponechány pozemky s historickými nebo umìleckými památkami a pozemky, vyznaèující se pøírodními krásami. Z tohoto titulu bylo dosud ponecháno jednomu vlastníku v prùmìru 31 ha pùdy zemìdìlské a 295 ha pùdy veškeré, tedy 326 ha pùdy vùbec. Hranice nejsou vytèeny zákonem, proto nìkteré významné pøírodní krásy, jako Adršpašské skály a Èeskosaské Švýcarsko, reprezentují i sta, pøípadnì tisíce hektarù. Nelze tyto výmìry sèítat a tvrdit, že byla pøekroèena zákonem stanovená hranice. Podle § 3a) a § 11 zákona záborového a § 20 zákona pøídìlového bylo vlastníkùm propuštìno, vylouèeno a ponecháno 623 975 ha, zatímco novým nabyvatelùm se dostalo 1 078 189 ha. Rozdíl ve prospìch nabyvatelù èiní více než 454 000 ha. Pøi tomto projednávání rozpoètu v listopadu 1927 byl obvinìn v rozpoètovém výboru Národního shromáždìní z pøijímání desetitisícových úplatkù a korupce mladoboleslavský agrární poslanec Jan Dubický. Nemilosrdnì o korupèní aféøe tohoto agrárního poslance Dubického, který byl obvinìn z pøijímání úplatkù za zprostøedkování zbytkových statkù, se vyjadøoval tehdejší levicový tisk. Nejkritiètìji opìt tisk komunistický.9 Ve schùzi rozpoètového výboru pøednesl sociálnìdemokratický poslanec Remeš vpravdì senzaèní vìc o agrárním poslanci Dubickém, pravé to ruce ministerského pøedsedy Švehly, který mu svìøil organizování domovináøù.10 Poslanec Remeš pøeèetl v rozpoètovém výboru udání tzv. agenta poslance Dubického, který mu mìl pomáhal pøi korupèních èachrech se zbytkovými statky z pozemkové reformy, pøi machinacích týkajících se pøijímání a vymáhání penìz za pøidìlené zbytkové statky. Tak Jindøich Svárovský, nájemce dvora Humprecht, mìl dát poslanci Dubickému za pøidìlení zbytkového statku Humprecht 50 000 Kè. 11 Podle výpovìdi zmínìného agenta však dal jen 10 000 Kè. Nájemce dvora Stakor Karel Veselý mìl dát Dubickému za prodloužení nájmu dvora 10 000 Kè. 12 Podle udání mìl také pøídìlce dvora Bezdìz Junek jít na Státní pozemkový úøad v Praze, kde mu mìlo být úøedníkem øeèeno, aby se šel podìkovat panu poslanci Dubickému, že týž sice pro jeho pøídìl nepracoval, ale 105

že si tento potrpí na to, aby mu každý, kdo v jeho obvodu dostane pøidìlen zbytkový statek, osobnì pøišel podìkovat. Ovšem Junek tak neuèinil, ale vypravil k nìmu svou manželku, od níž si mìl Dubický vyžádat snad pro úèely agrární strany 10 000 Kè.13 Podle udání mìla také Janeèková z Týnce u Dobrovic prohlásit, že ji stál Dubický mnoho penìz za intervence.14 Vedle toho mìl Dubický oznaèovat té paní osoby a urèovat obnosy, které mu mají být dány. Dalším pøípadem korupce mìl být Josef Tùma z Bøeziny u Mnichova Hradištì, který mìl být zavolán v roce 1925 telegraficky k Dubickému, který mu mìl øíci, že by pro nìj mìl sice menší, ale zato dobrý statek, ale že by musel vìnovat Dubickému 15 000 až 20 000 Kè. Tùma mìl u sebe jen 3 000 Kè a ostýchal se tak malý obnos Dubickému nabídnout.15 Podle Remešova informátora také zbytkový statek Újezd pod Troskami mìl být pøidìlen za úplatu jistému Kratochvílovi.16 Kratochvíl však nic nedal a Dubický se mìl vyjádøit, že kdyby to vìdìl, byl by zaøídil, aby Kratochvíl žádný zbytkový statek nedostal. V prohlášení, které Remeš uèinil o poslanci Dubickém, naznaèil úèast nìkterých úøedníkù Státního pozemkového úøadu pøi machinacích v pøidìlování zbytkových statkù. Proto Voženílek požádal poslance Remeše o dostupnou korespondenci a ujistil poslaneckou snìmovnu, že pokud bude vina prokázána, budou uèinìna všechna opatøení, aby viníci byli potrestáni.17 Odhalení agrární korupce a agrárních èachrù se zbytkovými statky pùsobilo ve snìmovnì jako puma. Ihned se dostavil pøedseda poslanecké snìmovny Jan Malypetr a konal porady s poslanci koalièních stran a mìl dvouhodinovou poradu s poslancem Remešem.18 Poslanec Dubický byl také povolán do snìmovny. V prohlášení, které uèinil, popøel, že by pøijímal úplatky pro sebe, ale nevylouèil, že je pøijímal pro stranu agrární. Panika, kterou zpùsobila agrární korupce, byla nejlépe zøejmá z toho, že pùldruhé hodiny trvalo, nežli byla podána snìmovní korespondenci krátká zpráva o odhalení. Ve zprávì se uvádìlo, že prý poslanec Dubický se choval nekorektnì, když pøijímal úplatky. Pøedsedovi poslanecké snìmovny mìl být pøedán celý materiál o korupci, aby mohlo být zahájeno vyšetøování proti agrárnímu poslanci Dubickému. (Jednalo se o notáøsky ovìøené prohlášení statkáøe Josefa Svárovského z Mladé Boleslavi.)19 Poslanec Dubický, který dlel mimo parlament, byl agrární stranou vyzván, aby se dostavil do snìmovny. Dubický se hájil tím, že pro svou osobu od nikoho nikdy nic za práci v pozemkové reformì nepøijal. Nevylouèil a nepopøel, že úplatky pøijímal za zprostøedkování zbytkových statkù pro agrární stranu. Pøípad Jana Dubického dokazoval podle Remeše, proè se vláda zdráhala pøedložit snìmovnì seznam pøidìlených zbytkových statkù, komu a zaè zbytkové statky byly pøidìleny. Podle zákona byl Státní pozemkový úøad povinen snìmovnì každoroènì podávat bilanci pozemkové reformy, ale všecko naléhání, aby sdìleni byli drži106

telé zbytkových statkù, bylo dosud marné. Seznam pøidìlených zbytkových statkù snìmovnì sdìlen nebyl.20 O seznamu zbytkových statkù bylo úøednì v rozpoètovém výboru øeèeno, že seznam bude obsažen v celkovém statistickém díle o pozemkové reformì, a dále, že bude postupnì uveøejòován v úøedním vìstníku Pozemková reforma od roku 1928. Bude zpracován podle zemí, obvodových úøadoven, podle jednotlivých let pracovního programu a bude obsahovat hlavní charakteristické znaky u každého objektu. Seznam (neúplný) byl publikován v prvních èíslech Zpráv Státního pozemkového úøadu, které z moci úøední zøídil Jan Voženílek jako prezident Státního pozemkového úøadu pro výkazy a statistiku pozemkové reformy. K výtce, že Státní pozemkový úøad pøidìloval zbytkové statky bez patøièné kontroly, sdìlil prezident SPÚ Jan Voženílek, že zhruba 80 % zbytkových statkù bylo pøidìleno za pronikavé souèinnosti èinitelù parlamentních, a to jak správního výboru Státního pozemkového úøadu, tak koalièní pozemkové pìtky, resp. šestky. Poslanec Antonín Remeš také vytýkal Státnímu pozemkovému úøadu, že nìkterým velkostatkáøùm byla pøiznána jako cena pøejímací za pøevzaté objekty cena obecná, která byla vyšší. Konkrétnì byli uvedeni de Forest, Liechtenstein a Thun-Hohenstein. Voženílek toto tvrzení odmítl s tím, že cena obecná nebyla poskytnuta v žádném pøípadì. Na základì náhradového zákona však v rùzných pøípadech byla pøiznána bonitní pøirážka až 15 %, pokud byly splnìny podmínky dané zákonem. Veškerý zabraný majetek Moøice Arnolda de Foresta na Moravì (velkostatek Rosice-Veveøí) byl pøevzat za 57 mil. Kè. V tom byla zahrnuta i pùda, na kterou mìl majitel nárok podle § 11 záborového zákona a kterou mohl prodat podle § 7 za cenu obecnou. Soupisová výmìra tohoto velkostatku dle úøedních pramenù obnášela 2 149 ha zemìdìlské pùdy a 12 690 ha pùdy veškeré. Pozemkové reformì bylo podrobeno vèetnì 1 smìny 2 151 ha zemìdìlské pùdy a 12 692 ha pùdy veškeré. Z toho se drobným nabyvatelùm dostalo 914 ha zemìdìlské pùdy a 980 ha veškeré pùdy, nabyvatelùm zbytkových statkù 658 ha zemìdìlské pùdy a 722 ha pùdy veškeré a zestátnìno bylo 579 ha zemìdìlské pùdy a 10 990 ha pùdy veškeré. Zestátnìn byl také hrad Veveøí a zámek s parkem v Rosicích. Státním pozemkovým úøadem byl také pøevzat cukrovar, pivovar, pila, veškerá úroda, zásoby, pokladní hotovost. Liechtensteinovi nebyla v žádném pøípadì pøiznána cena obecná, a pokud o ni žádal, byla jeho žádost odmítnuta. Také italskému pøíslušníku Thun-Hohensteinovi nebyly poskytnuty žádné výhody. Dohoda s ním nebyla do konce roku 1927 uzavøena a podle mínìní Jana Voženílka bude pøejímací cena stanovena výmìrem.

107

Dubického korupèní aféra pokraèovala koncem roku 1927. Proto byla prostøednictvím klubu poslancù Republikánské strany zemìdìlského a malorolnického lidu odhlasována ve 105. schùzi Národního shromáždìní pro Jana Dubického dovolená, a to až do 10. ledna 1928. Celá debata o ministerstvu zemìdìlství a Státním pozemkovém úøadu v rozpoètovém výboru byla jediným øetìzem dokladù korupce a zneužívání moci agrárníky a nìkterými úøedníky, jak dokládá interpelace a odhalení poslance Chlouby. Ten ve své øeèi nejprve vyložil podstatu agrární politiky a promìnu této strany ze strany støedních zemìdìlcù ve stranu prùmyslníkù, finanèníkù a korupèníkù. Pak pøešel k líèení pomìrù v pozemkovém úøadì. Vylíèil nejprve podrobnì a statisticky, jak pozemková reforma ve svém celku „prospìla“ malým zemìdìlcùm a jak má být provedena reforma lesní. Komunistický poslanec František Chlouba požádal o informaci, komu a za jakou cenu byly pøidìleny zbytkové statky se srovnáním s pøídìlovou cenou v každém místì pøi drobném pøídìlu. Dále o informace o tom, jak se hospodaøí s fondem náhradovým, jak s fondem pro vnitøní kolonizaci, s poplatky pøi udìlování souhlasu k zúžení zabraného majetku, jak s fondem pro zabezpeèení starobních a invalidních požitkù zamìstnancù Všeobecného penzijního ústavu a jak s fondem legionáøù. Tvrdil, že prezident Nejvyššího úèetního a kontrolního úøadu nemá právo revidovat fondy Státního pozemkového úøadu, a proto jsou tyto fondy bez kontroly. Zástupce Nejvyššího úèetního a kontrolního úøadu podobnou výtku zavrhl a prohlásil, že tento úøad reviduje ve Státním pozemkovém úøadu všechno finanèní hospodaøení a že se revizní zprávy týkají i fondù. Státní pozemkový úøad sám spravoval nebo dohlížel na následující fondy: fond náhradový, všeobecný fond pro podporu vnitøní kolonizace, fond pro zaopatøení zamìstnancù, fond èsl. legionáøù a náhradovou banku pro pozemkovou reformu. Bilance byly pøedkládány ke kontrole, i když jako v pøípadì fondu náhradového se zpoždìním, nebo mnohé ceny pøejímací nebyly vždy dojednány v pøíslušném kalendáøním roce nebo se staly pøedmìtem soudních sporù. Chlouba uvedl nìkolik pøípadù týkajících se provádìní pozemkové reformy, pøidìlování zbytkových statkù. Jeho øeè byla publikována v Rudém právu i s patøièným komentáøem.21 Jednalo se napø. o rozhodnutí o zbytkovém statku v Jesenném na okrese Semily. Náležel kdysi Rohanovi. Sedlák Josef Šifta koupil tento dvorec z volné ruky od Rohana se schválením pozemkového úøadu a s podmínkou, že svoji usedlost v Jivínì ve výmìøe asi 50 korcù pøepustí pro místní pøídìl. Uchazeèù bylo velmi mnoho a snad právì proto, že bylo tìch uchazeèù mnoho, rozluštila podle Chlouby republikánská strana tento problém „po republikánsku“ a nìkolika intervencemi u pozemkového úøadu docílila, že Šifta dostal bývalý dvùr v Jesenném jako zbytkový statek. Podle úøedních pra108

menù byl dvùr Jesenný ve výmìøe 94 ha pùdy zemìdìlské a 98 ha pùdy veškeré celý rozparcelován. Pøed zahájením pozemkové reformy mìl tento dvùr v nájmu Fr. Skrbek. Dalším pøíkladem, který Chlouba uvedl, byl zbytkový statek v Ahníkovì na velkostatku Prunéøov. Z dvora Ahníkov o výmìøe 204 ha pùdy zemìdìlské a 334 ha pùdy veškeré byly vytvoøeny dva zbytkové statky, z nichž jeden Ahníkov I ve výmìøe 118 ha pùdy zemìdìlské a 123 ha pùdy veškeré byl pøidìlen Josefu Ilmanovi a druhý ve výmìøe 58 ha pùdy zemìdìlské a 65 ha pùdy veškeré J. Kliegelovi. Josef Ilman, rolník v Raèinìvsi, dostal v kolonizaci dvorec v Ahníkovì a pøi tom nepøedal svùj statek v Raèinìvsi do drobného pøídìlu. Stalo se to, jak uvedl Chlouba, pøestože mìl pozemkový úøad už s Ilmanem smutné zkušenosti. Pozemkový úøad mu dal pøedtím do nájmu dvorec Radíèeves u Žatce a Ilman dal svùj statek v Raèinìvsi do pronájmu za vysokou èástku. Protože svùj dvorec v Raèinìvsi nechtìl dát k dispozici pro drobný pøídìl, byl pozdìji Státním pozemkovým úøadem pronájem Radíèevsi zrušen. V další èásti své øeèi uvedl komunistický poslanec Chlouba øadu pøípadù, kdy drobní zemìdìlci své pøídìly pøeplatili, ale pozemkový úøad jim pøeplatek buï nevrátil vùbec, anebo za dva i více rokù. Stejnì tomu bylo se zemìdìlskými dìlníky, kteøí nemohli dostat odbytné a když koneènì pozemkový úøad rozhodl, že odbytné dostanou, museli èekat velmi dlouho, èasto léta. V nìkolika pøípadech se stalo, že dìlník byl již mrtev a teprve došlo k vyøízení jeho vìci. A pøi tom šlo jen o nìkolik haléøù. Voženílek ve své odpovìdi na interpelaci poslance Chlouby v této záležitosti uvedl, že odbytné bylo vypláceno hned po pøevzetí objektu, kde dotyèní zamìstnanci byli zamìstnáni, jakmile pøedložili doklady a uvolnili deputátní byty. Pokud došlo k prùtahùm, byly tyto zavinìny samotnými zamìstnanci. Jako dùkaz pro tvrzení o korupcích agrární strany pøeèetl Chlouba v poslanecké snìmovnì nìkolik agrárnických vizitek. Pan dr. Bohdan Zahradník, reparaèní komisaø a zplnomocnìný ministr ÈSR, intervenoval u døívìjšího prezidenta Státního pozemkového úøadu Viškovského za Františka Sýkoru. Pøímluva mìla odezvu a podle úøedních pramenù byl Františku Sýkorovi odprodán zbytkový statek Chlumany o výmìøe 38,74 ha pùdy zemìdìlské a 39,94 ha pùdy veškeré. Tento statek byl vytvoøen z režijního dvora Chlumany na velkostatku Vlachovo Bøezí (104,14 ha). Pan Frant. Hamáèek, hospodáøský správce z Hoøenìvse u Smiøic, se u Viškovského dožadoval na pøímluvu prezidenta Masaryka nìjakého zamìstnání ve Státním pozemkovém úøadu. Doporuèení pro menšinového pracovníka zaslal Viškovskému také senátor Hrubý. Èlen Národního shromáždìní Rudolf Malík doporuèil Viškovskému jako pøídìlového komisaøe pro obvodovou úøadovnu v Bøeclavi inž. Bílka. Nechybìly ani intervence samotné109

ho ministra zemìdìlství Františka Staòka, na kterého se odvolával Josef Roubíèek ze Svatoòovic.22 V závìru položil Chlouba otázku prezidentu Voženílkovi, a to, kdo má dvorec Heømanov v jesenickém okresu? Má ten dvorec rolník Krejèí ze Høedel na Rakovnicku nebo bývalý pøídìlový komisaø Hess z lounského komisariátu? A dále, zda dvùr Stradonice vlastní šafáø Cyrín nebo Vopršal? Na interpelaci, kterou podala komunistická strana, odpovìdìl pøedseda vlády, že dvorec Stradonice má Cyrín, aèkoli tam hospodaøí dle Chlouby Vopršal. A o druhém dvorci se tvrdí, že jej má Krejèí ze Høedel, aèkoli tam má dle Chlouby hospodaøit pøídìlový komisaø Hess. Podle úøedních pramenù byl zbytkový statek Heømanov ve výmìøe 60 ha pùdy zemìdìlské a 60,50 ha pùdy veškeré prodán zemìdìlci J. Krejèímu. Dvùr Heømanov o 164,50 ha mìl v pachtu J. Müller. Jako kupci jsou u zbytkového statku Stradonice o výmìøe 77 ha pùdy zemìdìlské a 80 ha pùdy veškeré vedle J. Vopršala ještì uvedeni Ing. K. Hes a F. Rabas. Dvùr Stradonice o výmìøe 190 ha byl pøed pozemkovou reformou obhospodaøován v režii. Chlouba se ve své interpelaci zabýval stížností agrárníka Bureše na bývalého pøídìlového komisaøe pozemkového úøadu Ladislava Vlasáka, nynìjšího velkostatkáøe v Biskupicích. Tento mìl v úmyslu jako bývalý nájemce Vrdù, které byly rozparcelovány, žádat o nìjaký zbytkový statek. Vlasák Burešovi zdùraznil, že je neomezeným pánem pøi pøídìlu na okresu chrudimském a že tam bude parcelovat 42 dvorù. Nabídl Burešovi, zdali by se nechtìl o nìjaký ucházet. Bureš mìl zájem o dvùr Tøibøichy u Chrudimi, nebo dvùr RozhoviceKlešice. Vlasák mìl žádat od Bureše, bude-li reflektovat na jeden ze dvorù, aby složil nejménì 100 000 Kè. Po krátkém smlouvání byla dohodnuta výše odmìny, a sice 75 000 Kè, 1 landauer, 3 kusy dobytka v cenì 7 500 Kè a rùzné jiné a jiné vìci, celkem v cenì 30 000 Kè. Po Burešovi také Vlasák žádal, aby jeho prostøednictvím zaplatil Paclt za dvùr Libáò 30 000 Kè a dal 3 kusy dobytka. Podle úøedních pramenù byl Ladislavu Vlasákovi prodán zbytkový statek Biskupice o výmìøe 51,50 ha pùdy zemìdìlské a 54,50 ha pùdy veškeré. Dvùr mìl pøed zahájením pozemkové reformy na velkostatku Ronov nad Doubravou v pachtu J. Havelka (107 ha). Zbytkový statek Tøibøichy o výmìøe 99 ha pùdy zemìdìlské a 104 ha pùdy veškeré byl propuštìn ze záboru vlastníku velkostatku Nasavrky. Ze záboru byl propuštìn i zbytkový statek Klešice (97,86 ha) na velkostatku Heømanùv Mìstec. Statek Rozhovice ve výmìøe 59 ha pùdy zemìdìlské a 60 ha pùdy veškeré byl prodán Fr. Udržalovi.23 Karlu Patzeltovi byl z velkostatku Nasavrky pøidìlen zbytkový statek Libanice ve výmìøe 54,50 ha pùdy zemìdìlské a 56 ha pùdy veškeré. Sám informátor J. Bureš získal zbytkový statek Rabenov o výmìøe 42,32 ha pùdy zemìdìlské a 46 ha pùdy veškeré z velkostatku Chlum. 110

Ještì v listopadu 1927 byly v tisku zveøejnìny údajné další korupèní aféry Státního pozemkového úøadu.24 A v prosinci 1927 byla aféra poslance Dubického projednávána pøed mladoboleslavským soudem, nebo Jan Dubický, protože Antonín Remeš vznesl proti nìmu inkriminovaná obvinìní v rozpoètovém výboru snìmovny, a ne v plénu poslanecké snìmovny, mohl žalovat noviny, které otiskly tuto interpelaci, nebo ustanovení § 28 tiskového zákona nechránilo pøed stíháním rozšiøovatele interpelací poslancù.25 Jako první vypovídal u mladoboleslavského soudu obchodník z Hronova František Lelek, jehož svìdecká výpovìï byla do jisté míry senzaèní a pro poslance Dubického velmi kompromitující. Ukázala, jakými metodami se snažil poslanec Dubický zpracovávat a kompromitovat svìdky, o jejichž výpovìdích pøedpokládal, že mu mohou uškoditi, po pøípadì ho i usvìdèiti. Tázán na machinace, jež poslanec Dubický mìl provádìti s pozemkovou reformou, svìdek uvedl, že když v kvìtnu roku 1925 narukoval k pìšímu pluku do Terezína, odkud byl poslán do školy do Litomìøic, poznal se s jistým Procházkou z Bukovna. Procházka èinil dojem bohatého statkáøe a když se ho ptali, jak nabyl takového bohatství, prý prohlásil: „To víš, jak se to dnes pøece dìlá. Dal jsem Dubickému 80 000 Kè a bylo to ...“26 Rozhovoru mìl být pøítomen jistý Havelka, který poznamenal, že zná poslance Dubického, že Dubický jest velmi vlivnou politickou osobou. Lelek uvedl domnìnku, že ho chtìl Dubický podplatit, aby odmítl svìdèit. Jako další svìdek byl slyšen statkáø Pavel Vít, který doznal, že v dopise žádal Dubického, aby mu dopomohl jako starému známému ke zbytkovému statku. Dubický ho mìl odkázat na agrárního senátora Hutla. Svìdek se pøiznal, že byl také u sociálnìdemokratických poslancù Biòovce a Petøíka a že i oni pro nìho pracovali. Dalším ze svìdkù byl povozník z Mladé Boleslavi Karel Veselý. Otec svìdkùv a jeho švagr Reiner totiž byli nájemci dvora Horních Stakor, jenž byl urèen k parcelaci. Jako nájemci dvora byli ohroženi nejen pozemkovou reformou, ale i sporem, který vedli s dosavadním jeho vlastníkem Klingerem. V roce 1925 dostali od pozemkového úøadu výpovìï, podle níž mìli statek koncem roku 1925 vyklidit. Obžalovaný Svárovský tehdy navrhl svìdkovi, aby se obrátil na poslance Dubického. Svìdek dal mu pro agitaèní fond strany agrární 10 000 Kè. Karel Veselý se zajímal o nìjaký zbytkový statek v severních Èechách a podle vlastního doznání dal výše uvedený obnos proto, aby v pøípadì, že bude od strany agrární vyžadovat pomoci, mohl se na ni obrátit. Svìdek prohlásil výslovnì, že strana agrární mu byla nápomocnou, že bylo na rùzných místech intervenováno, a teprve, když vìc byla v jeho prospìch ujednána, že dal na agitaèní volební fond strany agrární výše uvedený penìžitý obnos. O pøípadu obchodníka Schücka svìdek prohlásil, že se na nic bližšího již nepamatuje, že neví, dal-li Schück ve snìmovnì nìjakou visitku poslanci Du111

bickému, že není pravdou, že by byl Schücka Dubickému pøedstavoval a že by byl Schück s Dubickým o zbytkovém statku, o nìjž se ucházel, mluvil a jednal.27 K dotazu Dubického koneènì Veselý také prohlásil, že žádal o intervence ve svùj prospìch i sociálnìdemokratickou stranu a poslance sociálnìdemokratické. Tvrdil, že na doporuèení profesora Tichého byl u sociálnìdemokratického poslance Františka Biòovce a ten, že mu øekl, kdyby snad nìco potøeboval, že „by i oni nebyli od toho“. Byl také u bývalého sociálnìdemokratického senátora Kouši, k nìmuž jej poslal redaktor soc. demokratického mladoboleslavského týdeníku „Stráže Pojizeøí“ Lulák. Ucházel se o zbytkový statek Viklice a Kouša mu pøislíbil, že k jeho nabytí by mu mohl být nápomocen. Posléze na doporuèení velvarského advokáta Schumanna obrátil se na kanceláø sociálnìdemokratického senátora Dr. Soukupa, který jej odkázal na svého spoleèníka Dr. Vorla. K žádosti Dr. Vorla složil Veselý na žádané intervence v pozemkovém úøadì 5 000 Kè a Dr. Vorel mu pøislíbil, že bude v jeho prospìch na pozemkovém úøadì intervenovat. Statek však svìdek nedostal. Žádal proto peníze nazpìt, ale marnì. Dr. Vorel mu je nevrátil a místo nich zaslal dopis, který byl svìdek ochoten na vyžádání soudu pøedložit. Aféra Dubického skonèila dne 5. ledna 1928 pøed okresním soudem mladoboleslavským vynesením rozsudku nad mladoboleslavským statkáøem Josefem Svárovským, který byl uznán vinným a odsouzen podle §§ 488 a 489 trestního zákona za urážku na cti ke tøem týdnùm vìzení a k zaplacení všech soudních výloh, u poslance Dubického byly dùkazy „o èachráøství“ s pozemkovou reformou pro nerozhodnost zamítnuty.28 Agrární tisk Venkov a Veèer se postavil za poslance Dubického. Oba èasopisy zamlèely, z èeho a proè byl obvinìn. Uveøejnily pouze jeho prohlášení, že „pro sebe nikdy od nikoho nepøijal ani haléøe.“ Jaký byl konkrétní postup pøi pøidìlování zbytkových statkù za úèasti poslance Dubického, ukazuje jeho korespondence s pøedsednictvem Republikánského svazu èeskoslovenských statkáøù a nájemcù, která je uložena ve Státním ústøedním archivu v Praze v písemné pozùstalosti tohoto svazu.29 Tak 8. záøí 1926 se pøedseda svazu Kožmín obrátil na Dubického se žádostí o intervenci pro Pavla Kunygra, který jako poškozený bývalý nájemce žádal o pøídìl zbytkového statku Nudvojovice.30 Pavel Kunygr hospodaøil na velkostatku Hrubá Skála ve dvoøe Nudvojovice jako nájemce celou øadu let. Po utvoøení zbytkového statku nebyl tento Kunygrovi jako poškozenci pozemkovou reformou pøiøknut, a sice hlavnì z toho dùvodu, že se zde mìsto Turnov z dùvodù politických ucházelo o tento statek. Vážným konkurentem byl rolník pan Andìl. Pøedseda svazu intervenoval za Kunygra i proto, že rodina Kunygrova se celou øadu let hlásila k republikánské stranì.31 Poslanec Dubický odpovìdìl 10. záøí 1926, že nemùže žádosti vyho112

vìt, protože zbytkový statek má agrární strana rezervován pro rolníka Andìla z Nudvojovic, a že již døíve doporuèili Kunygrovi, aby si vybral jiný zbytkový statek.32 Zástupce svazu pøedseda Kožmín 17. prosince 1926 dále intervenoval ve prospìch Pavla Kunygra s tím, že tento dal na volební fond agrární strany 200 000 Kè a že již døíve na volební fond strany pøispíval.33 V pøípadì Pavla Kunygra bylo Svazem statkáøù a nájemcù intervenováno také prezidium republikánské strany, a sice dne 17. února 1926 a 24. bøezna 1926. Dne 24. bøezna 1926 republikánský svaz opìtovnì upozornil prezidium republikánské strany mezi jinými pøípady na záležitost Pavla Kunygra.34 Pøedsednictvo Svazu statkáøù a nájemcù žádalo o podporu i pøi pøídìlu dalších zbytkových statkù pro pøíslušníky republikánské strany a dotyèného svazu. 35 Jednalo se o zbytkový statek Trhanov o výmìøe 46,95 ha pùdy zemìdìlské a 68,85 ha pùdy veškeré, který zùstal v roce 1928 v záboru jako rezerva pro další pøídìl. Dále o zbytkový statek Vièice o výmìøe 131 ha pùdy zemìdìlské a 132 ha pùdy veškeré, který byl pøidìlen zemìdìlci A. Holubovi. O zbytkový statek Byškovice, který byl pøidìlen J. Suchému jako zbytkový statek Byškovice II o výmìøe 36 ha pùdy zemìdìlské a 37 ha pùdy veškeré. Zbytkový statek Sluhy na velkostatku Pakomìøice-Mìšice získal A. Chadraba. (Výmìra pùdy zemìdìlské byla 112,56 ha a pùdy veškeré 115 ha.) Svaz upozoròoval na J. Bareše, který mìl v pachtu dvùr Stìžov o výmìøe 127 ha, zbytkový statek z nìj utvoøený o výmìøe 52,50 ha získal F. Šedivý. F. Švagr, za kterého se republikánský svaz také pøimlouval, mìl v pachtu dvùr Skrýšov (129 ha) na velkostatku Vysoký Chlumec. Do vlastnictví získal zbytkový statek Zvìstovice o výmìøe 64 ha pùdy zemìdìlské a 74 ha pùdy veškeré. Velký zájem byl vìnován Ing. O. Katzovi, který mìl v pachtu dvùr Hoøesedly (254,50 ha). Koupil zbytkový statek Bìsno na velkostatku Nepomyšl o výmìøe 114 ha pùdy zemìdìlské a 120 ha pùdy veškeré. Dvùr Pøíèovy (168 ha), který mìl v pachtu Ed. Verner, byl rozparcelován. Od velkostatku Tachov získal Verner zbytkový statek Èástkov o výmìøe 97,86 ha pùdy zemìdìlské a 99 ha pùdy veškeré. Mnoho dvorù – zbytkových statkù bylo protekènì prodáno z tzv. volné ruky, kdy pùvodní majitelé smìli tyto dvory odprodat se svolením Státního pozemkového úøadu. Touto cestou koupil J. Šimonek zbytkový statek Valovice o výmìøe 117,32 ha, Výspa (spoleènost Vraného a jeho zetì) velkostatek Eleonory Andrassyové o výmìøe 627 ha, továrník Josef Bartoò velkostatek Nové Mìsto nad Metují o výmìøe 1875 ha, Rudolf Bergman zbytkový statek Židovice o výmìøe 133 ha, pøíbuzní a známí ministra Malypetra a lidovecký poslanec Bezdìk další zbytkové statky. Úplatky a korupce se vyskytovaly i u pøídìlu tzv. vìtších objektù, které byly také utvoøeny z bývalých velkostatkových dvorù, ale zpravidla bez hospodáøských budov. K velké aféøe došlo u národních socialistù v pøípadì poslance Chalupy nebo pøi pøídìlu zbytkových statkù národnì113

socialistickým družstevním centrálám (Støílky, Øešice, Koudelov, Vrchy aj.). Bratr ministra Beneše obdržel zbytkový statek Pluhùv Žïár o výmìøe 92 ha, švagr poslance Patejdla J. Volín zbytkový statek Tøemošnice o výmìøe 40 ha, J. Èerný získal zbytkový statek Milkovice. Zbytkový statek Koudelov byl sice pøidìlen Zemìdìlskému, hospodáøskému, výrobnímu, úspornému a stavebnímu družstvu v Èáslavi, ale prakticky byl v obhospodaøování poslance Ferdinanda Práška. Takových pøípadù bylo více. Závìrem je tøeba øíci, že pozemková reforma, provádìná v dobì první republiky, mìla velký vliv na nemovitostní držbu v našem státì. A že, jak píše Karel Leger, „je nutno si uvìdomiti, že pozemková reforma v té formì a v tom rozsahu, v jakém se u nás provádí, je úkazem jedineèným, který nejen v dobì pøítomné, ale i v budoucnu bude poutati k sobì pozornost odborníkù z celého svìta. Nesmí nás másti protesty a námitky, které a již oprávnìnì nebo neoprávnìnì v denním tisku se vyskytují. Ty vesmìs týkají se jen jednotlivých detailù provádìcích a nemohou nás pøi ohromném množství vzájemnì si odporujících zájmù pøekvapiti. Uvažujeme-li naši pozemkovou reformu s patøièným odstupem jako celek, bude to dílo jedineèné.“36 Je tøeba konstatovat, že samotný Státní pozemkový úøad se snažil o co nejvìtší zveøejnìní své èinnosti, a proto bylo v roce 1930 vydáno Janem Voženílkem dílo, shrnující pøedbìžné výsledky èeskoslovenské pozemkové reformy.37 Dílo shrnuje výsledky do roku 1928, kdy byla prakticky na pùdì zemìdìlské ukonèena pozemková reforma v Èechách, na Moravì a ve Slezsku. Celková rozloha zabrané pùdy obnášela 4 020 169 ha, z toho pùdy zemìdìlské 1 278 549 ha. Zpracováno bylo 1 077 141 ha zemìdìlské pùdy, z níž bylo do držby nových nabyvatelù pøevedeno asi 752 000 ha a pùvodním vlastníkùm propuštìno asi 325 000 ha. Výmìra zabrané lesní pùdy èinila 2 741 620 ha, která však ještì v roce 1929 nebyla plnì k dispozici pro provádìní pozemkové reformy. Nebylo vyøešeno, kolik pùdy má být propuštìno jako zákonné minimum a kolik z titulu ochrany pøírodních krás a historických památek. Skonèena byla ovšem pouze první etapa, v níž byla pùda pøevzata z vlastnictví velkostatkáøù a odevzdána do užívání novým nabyvatelùm. Zbývalo ještì dokonèit tzv. etapu stabilizaèní, kdy mìl být proveden poøádek technicko-právní, finanèní, úvìrový a pøedevším pak zaknihování pøídìlù. Pøídìly zbytkových statkù byly pøedmìtem mnoha rozporù a úporných jednání (nikoliv ve vlastním Státním pozemkovém úøadì) ve správním výboru, kde mìla rozhodující zastoupení strana agrární a èeská strana sociální demokracie. Správní výbor Státního pozemkového úøadu, volený parlamentem, tedy útvar politický, mìl rozhodující vliv pøi rozhodování dùležitých záležitostí pozemkové reformy, pøi vypracovávání pracovních programù, propouštìní majetku velkostatkáøùm ze záboru a pøi pøidìlování zbytkových statkù. 114

POZNÁMKY 1

Pšenièková, Jana: Zbytkové statky v Èechách. Státní ústøední archiv v Praze. Praha 1998. Pøídìly zbytkových statkù od zahájení èinnosti Státního pozemkového úøadu do 31.12.1927 byly publikovány ve Zprávách Státního pozemkového úøadu, I, 1928. Pozdìji pak v jednotlivých roènících èasopisu Pozemková reforma.

2

Uhlíø, Dušan: Republikánská strana venkovského a malorolnického lidu 1918–1938. (Charakteristika agrárního hnutí v Èeskoslovensku.) Ústav èeskoslovenských a svìtových dìjin ÈSAV. Praha 1988. Str. 154.

3

Správní výbor Státního pozemkového úøadu byl zøízen ve smyslu § 15 zákona záborového ze dne 16. dubna 1919, è. 215 Sb. z. a n., a zákonem o Pozemkovém úøadì ze dne 11. èervna 1919, è. 330 Sb. z. a n. Vládním naøízením ze dne 25. ledna 1935, è. 22 Sb. z. a n. byl Státní pozemkový úøad zrušen a jeho pùsobnost pøikázána ministerstvu zemìdìlství, a proto byl také podle § 2 tohoto naøízení zrušen správní výbor.

4

Republikánský svaz èeskoslovenských statkáøù a nájemcù byl založen v roce 1919, aby hájil pøedevším zájmy nových majitelù zbytkových statkù nebo nájemcù. Viz Kubaèák, Antonín: Èinnost Republikánského svazu èeskoslovenských statkáøù a nájemcù v letech 1919–1943. Vìdecké práce Zemìdìlského muzea, 28. Praha 1989–1990. Pìknou charakteristiku nájemcù dvorù podal Bedøich Lonský již v roce 1921, kdy píše: „Nájemci dvorù jsou agrárníci rození, synové èeských sedlákù, agrárnì cítící...Podívejte se na nájemce dvora ve vsi. Jest prùkopníkem hospodáøského pokroku, jest pøièinlivým, snaživým hospodáøem, který s celou rodinou, tìlem a duší vìnuje se hospodáøství. My, organisovaní republ. nájemci, uznáváme, že reforma pozemková musí se provésti, že jest potøeba znárodniti pùdu, ale žádáme, aby života schopné jednotky, dvory, zachované jako zbytkové statky, pøišly do rukou pøièinlivých èeských lidí, v prvé øadì nájemcù, kteøí mají nepopiratelné zásluhy o tuto pùdu, neb máme pøípady, že 3–4 generace jedné rodiny hospodaøí na takovém dvoøe, jako na svém.“ (B. Lonský: Zbytkové statky a nájemci dvorù. Nový èas, 22. èervenec 1921.)

5

Rudé právo, 15. listopad 1927, str. 3.

6

František Biòovec byl poslancem a èlenem správního výboru Státního pozemkového úøadu za sociálnìdemokratickou stranu. Od roku 1925 byl vedle poslancù Josefa Vraného, Emila Špatného, Rudolfa Bergmana a Josefa Šamalíka èlenem tzv. pozemkové pìtky.

7

Karel Viškovský byl prvním prezidentem Státního pozemkového úøadu, jmenovaný prezidentem republiky, a to až do roku 1925. Po nìm až do zrušení úøadu v roce 1935 byl prezidentem Jan Voženílek.

8

Rudé právo, 16. listopad 1927, str. 1–2.

9

Pozemková reforma, roèník IX, 1928.

10

Domovina domkáøù a malorolníkù vznikla hned v roce 1918 pro podporu drobného pøídìlu v rámci provádìní pozemkové reformy. Ústøedí úzce spolupracovalo s agrární stranou a jejím poslaneckým klubem.

115

11

Dvùr Humprecht mìl v pachtu od velkostatku Kost Jindøich Svárovský ve výmìøe 88 ha veškeré pùdy a z toho 71 ha pùdy zemìdìlské. Zbytkový statek Humprecht ve výmìøe 23,50 ha pùdy zemìdìlské a 40,50 ha pùdy veškeré byl pøidìlen mìstu Sobotce.

12

Veselý Karel byl synem Antonína Veselého, který mìl spoleènì se svým švagrem v pachtu na velkostatku Kosmonosy dvùr Horní Stakory ve výmìøe 193 ha pùdy zemìdìlské a 196 ha pùdy veškeré a dále dvùr Kosmonosy ve výmìøe 164,50 ha pùdy zemìdìlské a 188 ha pùdy veškeré a dvùr Zalužany ve výmìøe 159 ha pùdy zemìdìlské a 163 ha pùdy veškeré. Z tìchto tøí dvorù byly utvoøeny zbytkové statky, z nichž Kosmonosy (139 ha) a Horní Stakory (108,50 ha) byly propuštìny vlastníku ze záboru, a proto mohl pacht trvat. Zbytkový statek Zalužany (34 ha) byl pøidìlen Fr. Sosnovi.

13

Junek Vladislav dostal v pøídìlu zbytkový statek Bezdìz o výmìøe 80,50 ha pùdy zemìdìlské a 84 ha pùdy veškeré. Statek byl vytvoøen z pùvodnì režijnì obhospodaøovaného dvora Bezdìz o výmìøe 200,96 ha pùdy zemìdìlské a 205,45 ha pùdy veškeré.

14

Janeèek V. byl pachtýøem dvora Týnec o výmìøe 153 ha pùdy zemìdìlské a 157 ha pùdy veškeré na velkostatku Dobrovice – Louèeò. Zbytkový statek Týnec o výmìøe 69 ha pùdy zemìdìlské a 70 ha pùdy veškeré byl prodán Spoleènosti pro pìstování øepného semene v Praze.

15

Josefu Tùmovi nebyl podle Jana Voženílka do roku 1928 pøidìlen žádný zbytkový statek.

16

Bohumilu Kratochvílovi byl pøidìlen zbytkový statek Újezd pod Troskami ve výmìøe 62 ha pùdy zemìdìlské a 69 ha pùdy veškeré. Statek byl vytvoøen ze dvora Újezd pod Troskami na velkostatku Kost, který mìl v pachtu právì B. Kratochvíl ve výmìøe 217,50 ha pùdy zemìdìlské a 237,50 ha pùdy veškeré. Z téhož velkostatku mìl Kratochvíl ještì v pachtu dvùr Semín ve výmìøe 104 ha pùdy zemìdìlské a 111,50 ha pùdy veškeré.

17

Státní pozemkový úøad ve státním rozpoètu na rok 1927. Pozemková reforma, roè. IX, 1928.

18

Jan Malypetr, agrární poslanec, byl v letech 1925–1932 a 1935–1939 pøedsedou poslanecké snìmovny, v letech 1922–1925 byl ministrem vnitra a v letech 1932–1935 pøedsedou vlády.

19

Rudé právo. Veèerník, 16. listopadu 1927. Z prohlášení Josefa Svárovského je možno upozornit na èást, kde Svárovský mluví o vymáhání penìz: „Dubický mne krátce všude nastrkoval k vymáhání penìz pro nìho. Mìlo se tak státi též v pøípadì jakéhosi obèana, který mìl dáti 25 000 Kè a jehož ke mnì Dubický ke zprostøedkování poslal. Ten snad mi však nedùvìøoval a proto donesl obálku s penìzi a odevzdal pí Dubické, která ji zase odevzdala Dubickému. Myslím, že D. nevìda, co obálka obsahuje, otevøel tuto v pøítomnosti cizí osoby, takže peníze tyto si nemohl ponechati a vrátil je. Soudím tak z toho, že mi záhy nato pravil: „Tak se podívejte na toho vola, on to nedá vám a pøinese to sem – tak jsem si to nemohl nechati.“ Protože Jindøich Svarovský nedostal Humprecht, nýbrž jen Krnov ve Slezsku, odmítl dáti zbývajících 40 000 Kè, které slíbil. Ponìvadž však nìkde mluvil, že odevzdal mi pro Dubického více, než bylo pravda, nastala mezi námi disharmonie, jakož i mezi mnou a Dubickým, který snad tomu vìøil, že pøijal jsem od Jindøicha Svarovského více, než jsem mu odvedl. Koneènì došlo mezi mnou a Jindøichem Svarovským ke sporu, ve kterém mìl Dubický býti slyšen jako svìdek.

116

Kryl jsem ve sporu tomto do poslední chvíle poslance Dubického, a teprve když nebylo již vyhnutí, musil jsem u soudu øíci, že pøijímal jsem peníze stran pro poslance Dubického. Ponìvadž vìc ta samozøejmì byla Dubickému nepøíjemná, hledìl týž, aby se spor smíøil, než bude musiti vypovídati jako svìdek. Vìdìl dobøe, že novináøi socialistických stran na to èekají. Vedl tedy velké jednání s panem radou Koátkou, který k úèelu tomu líèení na chvíli pøerušil. Po tomto jednání jeho mìl mne pan rada Koátko k tomu, abych spor smíøil, že by z toho byl politický skandál a že mi to poslanec Dubický všechno vynahradí. Vìdìl jsem, že celý soud i s mým právním zástupcem podléhá vlivu – snad bych mohl pøiléhavìji øíci teroru – Dubického, a tyto okolnosti mne donutily ke smíru, tím spíše, že Dubický ústy pana rady Koátka prohlašoval povstalou škodu mi nahraditi.“ 20

Státní pozemkový úøad ve státním rozpoètu na rok 1927. Pozemková reforma, roè. IX, 1928.

21

Rudé právo, 17. listopad 1927, str. 3–4. Èlánek má název Strašlivá agrárnická korupce s pozemkovou reformou.

22

František Stanìk byl v letech 1918–1919 ministrem veøejných prací, v letech 1919–1920 ministrem pošt a v letech 1921–1922 ministrem zemìdìlství.

23

Jednalo se o synovce Františka Udržala, který byl jako agrární poslanec v letech 1922– 1925 ministrem národní obrany a v letech 1932–1935 pøedsedou vlády. V letech 1925– 1932 a 1935–1939 byl pøedsedou poslanecké snìmovny.

24

Rudé právo, 30. prosinec 1927, str. 5. Èlánek má název Aféra agrárního poslance Dubického pøed mladoboleslavským soudem.

25

8. ledna 1928 byla v Rudém právu charakterizována celá aféra ve sloupku Na okraji týdne takto: „Jen se nebojte, každého bychom zažalovali, ostatnì nikdo se na nás øíci nic neodváží, vždy pøece nikdo nemá od nás na nic potvrzenku“, prohlásil Dubický k jednomu statkáøi, od kterého vzal 10 000 Kè podle doznání tohoto pøed soudem v Mladé Boleslavi.

26

Josefu Procházkovi byl pøidìlen zbytkový statek Vlkov ve výmìøe 67,50 ha pùdy zemìdìlské a 69 ha pùdy veškeré.

27

B. Schück mìl v pachtu dvùr Byškovice (250 ha). Byl mu prodán zbytkový statek Malé Bøezno o výmìøe 55,74 ha pùdy zemìdìlské a 56,88 ha pùdy veškeré od velkostatku Nové Sedlo-Jezeøí.

28

Rudé právo, 6. leden 1928, str. 5.

29

Státní ústøední archiv v Praze, fond Republikánský svaz èeskoslovenských statkáøù a nájemcù, inv. è. 437, k. 104. Dále jen zkratka fondu SÈSN.

30

Pavel Kunygr mìl v pachtu dvùr Nudvojovice (182,50 ha). Odprodán mu byl zbytkový statek Nudvojovice o výmìøe 29 ha pùdy zemìdìlské a 33 ha pùdy veškeré. Jako drobnou pikantnost je možno uvést, že agrární poslanec Jan Dubický byl v letech 1917–1918 jako funkcionáø republikánského dorostu pøedsedou odboèky Èeského srdce v Mladé Boleslavi. Viz Dubický, Jan: Pøed dvaceti lety dnes. Agrární almanach 1907– 1927. Uspoøádal Horák, Josef. Praha 1927, str. 215–217. V roce 1920 inicioval poslanec Dubický spolu s Vraným, Kubíèkem a dalšími v sociálnì politickém výboru poslanecké snìmovny vypracování vládního návrhu zákona o zabezpe117

èení existence úøedníkù a zamìstnancù na velkostatcích zabraných státem. Srv. Venkov, 13. ledna 1921. V roce 1921 tento poslanec ve 110. plenární schùzi poslanecké snìmovny odmítl námitky dr. Medingera z nìmecké nacionální strany, že cizozemcùm byl odnímán pøi pozemkové reformì jejich majetek bez náhrady, postavil se plnì za pøídìlové øízení a pøimlouval se za rychlé projednání a schválení zákona o zrušení fideikomisù. Srv. Venkov, 17. prosince 1921. V roce 1923 promluvil poslanec Dubický dne 29. èervence na táboru lidu na Øepínì o agrární politice a o provádìní pozemkové reformy, cifernì doložil, co již bylo vykonáno a co ještì zbývá. Téhož roku byl jmenován prezidentem Státního pozemkového úøadu Viškovským èlenem poradního sboru Fondu pro vnitøní kolonisace. 31

Státní ústøední archiv v Praze, fond SÈSN, inv. è. 437, k. 104.

32

Státní ústøední archiv v Praze, fond SÈSN, inv. è. 437, k. 104. „...Èlen našeho Svazu pan Pavel Kunygr složil k rukám podepsaného pøedsedy obnos Kè 200.000,- ve prospìch volebního fondu Republikánské strany. Jelikož tento dar týká se pøíslušníka z Vašeho volebního okresu, dovolujeme si Vám toto oznámiti pro pøípad, že byste si pøál disponovati tímto pro Vaši župní nebo okresní organisaci. Raète nám tudíž laskavì sdìliti své rozhodnutí. Souèasnì dovolujeme si prositi, byste laskavì zachoval pøízeò pro pana Kunygra i do budoucna a hlavnì, pokud se týká utváøení zbytkového statku vzhledem k výmìøe a hlavnì k výbìru parcel, nebránil tomu, aby tento zbytkový statek, který takto jest již velice malý, byl také života schopný. Jednalo by se zde hlavnì o parcely, které jsou bezprostøednì u hospodáøských budov, jejichž odnìtí velmi by zbytkový statek znehodnotilo a øádné hospodaøení znemožnilo. Koneènì dovolujeme si podotknouti, že pan Kunygr svoji organisaèní povinnost splnil pøi loòských volbách tím, že na volební fond pøispìl obnosem Kè 2 000,-, které byly také námi Sdružení èeských zemìdìlcù pøed volbami poukázány....“

33

Státní ústøední archiv v Praze, fond SÈSN, inv. è. 437, k. 104. V dopise ze 17. února 1926 svaz píše: „...O zbytkový statek ve stanovené výmìøe 50 ha Nudvojovice na velkostatku Hrubá Skála u Turnova uchází se tamnìjší nájemce p. Pavel Kunygr. Dotyèný jest nájemcem uvedeného dvora pøes 30 rokù a pøed tím byl zde 15 rokù vedoucím úøedníkem. Pan Kunygr jest nejen dlouholetým uživatelem uvedeného dvora a pøirozenì i dle zákona poškozencem pozemkové reformy, ale zejména jako absolvent táborské akademie kvalifikovaný hospodáø, dlouholetý vìrný pøíslušník naší strany a syn jeho jest inženýrem agronomie, pøipraven pro pøevzetí statku po svém otci. Nyní pak z dùvodù spekulaèních uchází se o zbytkový statek mìsto Turnov, odùvodòujíc svou žádost stavební potøebou. Požadavek tento jest naprosto neoprávnìný, nebo pro úèele stavební z uvedeného dvora vìnováno bylo již tolik pozemkù, že ani za 50 rokù nebude plocha reservovaná zastavena. Zamítnutím žádosti p. Kunygra stane se pøípad, který za celou dobu trvání provádìní pozemkové reformy se neopakoval, aby tak vzácnì kvalifikovaný žadatel a èeský pracovi118

tý èlovìk byl se svou rodinou o existenci pøipraven. Celá øada lidí, kteøí nemìli s pùdou nic spoleèného a na této nepracovali, se uplatnila, kdežto èlovìk druhu pánì Kunygrova stal se obìtí spekulaèních pøedpokladù mìsta Turnova....“ 34

Státní ústøední archiv v Praze, fond SÈSN, inv. è. 437, k. 104.

35

Státní ústøední archiv v Praze, fond SÈSN, inv. è. 495, k. 106. „... Dovolujeme si prositi za podporu v pøíèinì pøídìlu zbytkových statkù pro naše èleny, souèasnì pøíslušníky strany. 1) Pan M. Cízl, poškozenec pozemkovou reformou z roku 1922 na panství Trhanov. Zbytkový statek tamtéž byl pøidìlen Zemìdìlské radì na pastvinu. Týž byl dlouholetým úøedníkem a jako pachtýø pøišel o existenci. Jest velmi øádným obèanem, má 2 syny, z nich jeden studuje agronomii a druhý jest zemìdìlským inženýrem. Uchází se o zbytkový statek Vièice z panství Prunéøov. Dosavadním jeho žádostem nebylo vyhovìno, ponìvadž nemìl dostateèné podpory. Žádá tuto co dlouholetý pøíslušník od strany, ku které se hlásí on i rodina. 2) Pan Josef Mrázek, dlouholetý nájemce dvora Mladotice u Plznì. Jest dlouholetým pøíslušníkem strany a zaslouží si pøídìl k uhájení existence pro svoji rodinu co poškozenec pozemkové reformy, ponìvadž jeho najatý objekt byl úplnì rozparcelován. 3) Pan Josef Suchý, býv. náj. dvora Døísy, pozdìji komisaøem St.P.Ú. v Kopidlnì, žádá o zbytkový statek Byškovice z velkostatku Obøíství. Roku 1924 ustoupil na žádost St. P. Ú. od zbytkového statku Sluhy, který byl zadán p. øediteli Chadrabovi, kterýž jest do dnes ve službách a není naším pøíslušníkem. Nepoužil také poøad práva co kupec téhož statku ve slibu, že bude jemu pøidìlen zbytkový statek jiný. 4) Pan Josef Bareš, býv. náj. dvora Stìžov u Pøíbrami, mìl býti roku loòského odškodnìn pøídìlem dvora Hokova z panství Kolešovice. Z dùvodù vnitønì úøedních nemohlo se tak státi a pan Bareš sjednal si zatím pacht dvora od obce Pøíbrami. Smlouva dosud podepsána není, nebo èlenové obecního zastupitelstva podali protest proti schválení. Pan Bareš pøedal svùj nájem pøede žnìmi s celou úrodou pro drobný pøídìl. Za tuto levnì koupenou úrodu zaplatili pøídìlci celý svùj pøídìl a ještì jim zbylo. Pan Bareš má z té doby u St. P. Ú. obnos Kè 130 000,-. Bylo jemu tehdy za loajální pøedání všemi slibováno, že bude uspokojen a odškodnìn pøídìlem, což se dosud nestalo. Z též živých pøípadù jest dále záležitost pana Švagra ze Skrýšova. Týž nezaslouženì trpí, že jemu nebyl zadán tento zbytkový statek. Jest vyhánìn z okresu jako zloèinec, aèkoliv jest øádným obèanem a vždy byl vìrným pøíslušníkem strany. Jest též tøeba vžíti v dnešní situaci téhož a pamatovati naò se vhodným pøídìlem náhradního objektu. Pøimlouváme se koneènì za židovské èleny s pøipomenutím, že stavíme se za osoby, na nìž nutno vzíti zøetel, a již po stránce jejich charakteru, tak i z výjimeèných ohledù a povinnosti našeho svazu. Záležitost èlena výboru pana Ing. O. Katze jest stará a dosti známá, abychom ji musili zvláštì zdùrazòovati. Má zakoupený dvùr Bìsno a také zaplacený. Dvùr ten pøevzal ve špatném stavu a jest nutno investice. Prosíme, aby tato koupì byla akceptována. Pan E. Werner, býv. náj. dvora Pøíèovy u Sedlèan. Za tohoto se pøimlouvají všechny organisace okresní naší strany, což jest nejlepším doporuèením. Neví, o co má žádati, prosí, aby naò bylo pamatováno. 119

Pan P. Kunygr, náj. dv. Nudvojovice u Turnova (50 ha) z velkostatku Hrubá Skála. Dotyèný jest nájemcem uvedeného dvora pøes 30 rokù a pøed tím byl zde 15 rokù vedoucím úøedníkem. Pan Kunygr jest nejen dlouholetým uživatelem uvedeného dvora, ale i zákonným poškozencem pozemkové reformy a dlouholetý vìrný pøíslušník naší strany, jehož syn jest inženýrem zemìdìlským, pøipraven pro pøevzetí statku po svém otci. Nyní pak z dùvodù spekulaèních uchází se o zbytkový statek mìsto Turnov, odùvodòujíc svou žádost stavební potøebou. Požadavek tento jest neoprávnìný, nebo pro úèely stavební z uvedeného dvora vìnováno již bylo tolik pozemkù, že potøeba jest úplnì kryta a mimo to nemá mìsto prostøedkù na zakoupení téhož z volné ruky....“ 36

Leger, Karel: O pohybu nemovitostní držby. Pozemková reforma, roè. XI, 1930, str. 51.

37

Voženílek, Jan: Pøedbìžné výsledky èeskoslovenské pozemkové reformy. Praha 1930.

120

ZUSAMMENFASSUNG DIE MIT DER DURCHFÜHRUNG DER BODENREFORM ZUSAMMENHÄNGENDEN AFFÄREN DER AGRARPARTEI Jana Pšenièková Die Durchführung der Bodenreform in der Zeit der ersten Tschechoslowakischen Republik wurde zu einem Teil des Wahlprogramms der Agrarpartei. Die Agrarier hatten auch im neu errichteten Organ für die Bodenreform (Státní pozemkový úøad – der Staatliche Bodenamt) und im Ministerium für Landwirtschaft einen bestimmenden Einfluss. Die Agrarpartei strebte danach, dass die Bodenreform vor allem zum Nutzen ihrer Parteigänger durchgeführt wurde. In dem Zuteilungsverfahren wurden die Mitglieder der Agrarpartei oder der zu der Agrarpartei angeschlossenen Organisationen vorzugsweise befriedigt. Im Rahmen der Kompetenzen des Staatlichen Bodenamts standen die Entscheidungen über die Konfiskation der Großgrundbesitze, aber auch darüber, welche Grundstücke, Höfe und Großgrundbesitze der Konfiskation entnommen wurden, weiter die Entscheidungen über die Zuteilung der einzelnen Grundstücke oder der sog. Restgüter. Bis 1928 gingen insgesamt 483 564 ha landwirtschaftliches Land und 265 103 ha sonstiges Land, d. h. 748 669 ha, ins Eigentum der neuen Erwerber über. In der Kleinzuteilung in Böhmen wurden 252 041 ha landwirtschaftliches Land und gesamt 269 493 ha den 237 985 Bauern zugeteilt, in Mähren und Schlesien wurden 92 366 ha landwirtschaftliches Land und gesamt 97 989 ha unter 118 070 Bauern verteilt. Von den Restgütern in Böhmen wurden an 1 117 Erwerber in ihr Eigentum 1196 Güter mit dem Feldmaß von 91 854 ha landwirtschaftliches Land und gesamt 107 320 ha gebracht, in Mähren und Schlesien gewannen die Erwerber 342 Restgüter mit dem Ausmaß von 27 272 ha landwirtschafliches Land und gesamt 30 200 ha. Von anderen größeren Objekten wurden in Böhmen 87 Objekte mit dem Feldmaß von 2 874 ha landwirtschaftliches Land und gesamt 16 048 ha zugeteilt, in Mähren und Schlesien dann 45 Objekte mit dem Ausmaß von 740 ha landwirtschaftliches Land und gesamt 5 367 ha. 11 304 ha landwirtschaftliches Land und insgesamt 163 711 ha wurden verstaatlicht. Das Bestechungsgeld und die Korruption tauchten vor allem bei der Zuteilung der Restgüter und der sog. größeren Objekte auf. Diese Objekte wurden auch aus den ehemaligen Meierhöfen, aber zumeist ohne Wirtschaftsgebäuden gebildet. Von Interventionen, Protektionen, Bestechungsgeld und Korruption spricht eine Menge von Dokumenten, die im Staatlichen Zentralarchiv in Prag 121

aufbewahrt sind, konkret die Bestände Státní pozemkový úøad v Praze (Staatlicher Bodenamt in Prag) und Republikánský svaz èeskoslovenských statkáøù a nájemcù (Republikanischer Verband der tschechoslowakischen Gutbesitzer und Pächter), dessen Mitglieder sich zu Anfang aus den Reihen der neuen Besitzer und Pächter der Restgüter rekrutierten.Ferner ist es der Archivbestand Ústøední øeditelství státních lesù a statkù (Zentraldirektion der staatlichen Wälder und Güter), Ministerstvo zemìdìlství (Ministerium für Landwirtschaft) und die Sammlungen der zeitgenössischen Dokumentation. Über die Affären und Korruption wurden viele Artikel in der zeitgenössischen Presse veröffentlicht. Die Zuteilungen der Restgüter wurden zum Gegenstand mehrerer Konflikte und hartnäckigen Verhandlungen im Verwaltungsausschuss des Staatlichen Bodenamts, in dem die Agrarpartei und die sozialdemokratische Partei die entscheidende Vertretung hatten. Die Verwaltungsasschuss des vom Parlament gewählten Staatlichen Bodenamts, also eine politische Formation, hatte den bestimmenden Einfluss bei den Entscheidungen über die wichtigen Angelegenheiten der Bodenreform, bei der Ausarbeitung der Arbeitsprogramme, bei dem Entnehmen des Vermögens der Konfiskation und bei der Zuteilung der Restgüter.

122

OSUDY ÈESKÉ KOLONIE NA TAHITI (1924–1938)1 Jiøí Køesan Toto vyprávìní vìnuji své ženì Martinì, která kdys naslouchala (ó, jak pokornì a oddanì!) mým pøíbìhùm o libovonném ostrovì, a svým synùm Janovi a Pavlovi, jejichž dìtské duše (jak prùzraèné a mìnlivé!) jsou dušemi Tahianù.

„Nejdøíve èervené stíny na temenech hor i na okrajích obláèkù po obloze plovoucích. Potom bledì oranžové a žlutavé plaménky vyšlehovaly z pozadí ostrova, a moøe nabíhalo fialovì èerveným zážehem. A potom najednou okraj sluneèního kotouèe vynoøil se nad Tahiti, oranžová výheò, od níž všechno na obzoru svítilo plavým, nádherným ohnìm. Celé Tahiti plápolalo jako sopka v plné èinnosti, jenomže místo dýmu tehdy skvìlé barvy od nìho stoupaly do výšin, místo lávy jakoby zlato kapalo a drahokamy perlily se do moøe... Hoøelo moøe. Hoøely naše oèi.“2 Tak popisoval jeden ze svých nejúchvatnìjších zážitkù z putování kolem svìta cestovatel Jan Havlasa. Východ slunce pozoroval se svou ženou, tehdy pouze devatenáctiletou, v èervenci roku 1910, když se loï Mariposa, se kterou se plavili ze San Francisca, blížila k ostrovu Tahiti. Loï byla záhy obklopena pirogami domorodcù, odìnými pouze v kvìty a èervený pruh látky s bílým èi žlutým vzorkem, zvaný parea, kteøí se chystali poutníky pøivítat na konci plavby dlouhé pìt tisíc kilometrù. Havlasovi pobyli na zeleném ostrovì do poloviny ledna 1911. Pøispìli podstatnou mìrou k „objevení“ tohoto „ráje na zemi“ pro Èechy. Teharetua, Provždy odcházející a vždy vítaný, takové jméno dostal Jan Havlasa od svého adoptivního otce na ostrovì Tahaa.3 Havlasovo líèení mocnì roznìcovalo fantazii mladých chlapcù a dívek... Proè by i oni nemìli být vítáni a hýèkáni na rajských ostrovech? Tahiti – slovo, které opojnì a neodolatelnì vonìlo tisíci kvìtù ibišku, gardénie, jasmínu èi vanilky, slovo, v nìmž šumìlo moøe v teplé lagunì mezi rudými korálovými útesy a pasátový vítr v korunách štíhlých kokosových palem, slovo, nad nímž se klenulo tajemné ticho jižních nocí s úžasným panoramatem hvìzd. Zpìt na Tahiti obrátili v roce 1789 pøíï královské lodi Bounty vzbouøení námoøníci, sem se utekl o dvì stì let pozdìji pøed chladnou civilizací geniální malíø Paul Gauguin, který zde prožil možná nejšastnìjší chvíle svého života po boku mladièké Tahianky Teha’amany. Tady sledovali rozdychtìní ètenáøi bloudìní božského básníka Lotiho, provázeného malou divoškou Rarahu. Sem za123

míøil pozorovat Halleyovu kometu i hvìzdné stálice èarokrásné jižní oblohy Milan Rastislav Štefánik.4 Tahiti, ostrov, kde se neobvyklá pøírodní krása koncentrovala do nepøíliš širokého pobøežního rovinného pásu, který obemyká vysoké vulkány, nejvìtší ostrov Francouzské Oceánie o rozloze jen o málo vìtší než tisíc kilometrù ètvereèních. V polovinì dvacátých let, kdy se zaène odvíjet nᚠpøíbìh, žilo na Tahiti asi 10 000 obyvatel, z nichž polovina bydlela v hlavním mìstì Papeete.5 Domorodé obyvatelstvo bylo zdecimováno takovými „výdobytky“ civilizace, jakými jsou nemoci, válka, alkohol èi nucené stìhování. Potomci praotce Tikiho a jeho ženy Hiny, kterou prý uhnìtl bùh moøí Tangaroa k potìše mužovì z hromady èerného písku, ve dvacátých letech podléhali nezadržitelnì kouzlu „vyšší“ kultury. Zachovali si však v té dobì v sobì ještì tajemné kouzlo pøedkù a mnohé z jejich životního stylu. „PØIJEÏTE, KAŽDÝ JSTE VÍTÁN“ Na jaøe roku 1924 zaèaly docházet cestovateli A. V. Novákovi do Horních Èernošic dopisy z Papeete. Novák, domorodci nazývaný Rutia (Rus), navštívil Tahiti v roce 1920 a pátral po pøedmìtech, jež zde zanechal M. R. Štefánik. Novákovy cestopisné èrty a povídky z exotického prostøedí ve své dobì velice zaujaly ètenáøe. Dopisy, které svìtobìžník Novák dostával, byly podepsány ponìkud fantasticky znìjícím jménem Rivnac Ivanoviè. Cestovatele dopisy nenechaly lhostejným a informoval o nich Lidové noviny. Témìø souèasnì byly nabídnuty Národním listùm k otištìní dopisy muže, skrývajícího se pod jménem Miloš Ably. Tyto dopisy mìly nápadnì podobný obsah jako ty, které chodily A. V. Novákovi. Pisatel (že se jedná o jednu osobu, muselo být zjevné každému, kdo dopisy porovnal) informoval o tom, že zakoupil se spoleèníkem pozemky o rozloze 14 000 hektarù v tahitském údolí Papenoo.6 Ivanoviè alias Ably se rozhodl nabídnout pozemky pro velkorysý projekt èeské kolonie. Deset tisíc hektarù „nejlepší pùdy“ mìlo být rozdìleno na stejné podíly. Stovka krajanù mìla zaèít s obnovou plantáží, které prý pøed pùl stoletím opustili domorodci. Mìlo být ve velkém zavedeno pìstování vanilky, bavlny, kávy, kakaa, ricinu, naší zeleniny a brambor, kukuøice, cukrové tøtiny i tropického ovoce. Vzkvétat mìl chov dobytka a drùbeže. Kolonisté mohli využít vodní síly tøí vodopádù i nerostného bohatství. Pisatel již vidìl, jak jsou v Papenoo zakládány mlýny a pily, cihelny a vápenky, cukrovar, olejárna èi mydlárna. Tìm, kteøí postrádali pivovar, sdìloval, že na Tahiti lze bez obtíží koupit budìjovické pivo. „Každý øemeslník by zde našel zamìstnání. Hlavnì cukráøi a uzenáøi by zde mìli pìknou budoucnost. Avšak intelektuál bez znalosti francouzštiny a angliètiny se zde neuplatní, leda jako obyèejný nádeník.“7 Na ostrovì prý panuje velký ne124

dostatek pracovních sil, který zmíròuje jen pøíliv Èíòanù. Správci malých hospodáøství (pìti až desetihektarových) by mohli docílit roèního výnosu 3 000 frankù, z nìhož jim Ivanoviè – Ably velkoryse hodlal ponechat celou polovinu. Vyjádøil pøesvìdèení, že místní vláda „by nic nenamítala proti založení èeských škol a proti politické samostatnosti nových emigrantù“. 8 Údolí Papenoo nepøedstavovalo pro snílky v èeských zemích, znalé tahitského místopisu, pojem neznámý. Právì naopak. Sem pøece zabloudil básník Loti, tady pøemítal nad nalezenou lebkou o smrti a s malou Rarahu se poddal dìsu, který zažívají Tahiané v noci, plné bloudících démonù – oramatua. 9 Podmanivý popis údolí papenooského zanechal cestovatel Havlasa,10 který se jím prodral se svou mladou ženou – snad první bìloškou, která pøešla ostrov ze severu na jih. Papenooské údolí navštívil v øíjnu 1920 také A. V. Novák. Na rozdíl od Ivanovièe – Ablyho je ovšem našel osídleno a promluvil dokonce s místním náèelníkem, který se jmenoval Tetuano Tane.11 Ivanoviè – Ably líèil „sladké, velmi snesitelné podnebí“12 rajského ostrova, kde nejsou ani jedovatí hadi èi hmyz a kde úrodná pùda je schopná dávat dvojnásobnou žeò ve srovnání s rodnou hroudou. Pøestože první èeský kolonista na Tahiti pøedkládal program povýtce pracovní, neváhal v dopise generálnímu konzulátu Èeskoslovenské republiky v Sydney, kterým požádal (tentokráte pod jménem M. Ivanoviè – Øivnáè) o pomoc pøi organizaci kolonie, zdùraznit: „Na Tahiti nejsou ani zlodìji, ani lupièi a není ani žebrákù. Každý zde má možnost spokojenì žíti, i když nic nedìlá, an pøíroda dá mu všechno, co potøebuje, a zadarmo.“13 Zdálo se, že iniciátor vzniku èeské kolonie na Tahiti myslel úplnì na vše. Takto radil napøíklad zájemcùm, èím se pøed cestou vybavit: „Šaty nosí se zde skoro jen bílé a khaki plátìné, vojenského støihu, upnuté u krku, s knoflíky pøed praním k vyndavání. Boty plátìné, bílé s dobrou gumovou neb koženou podešví. Boty pro štrapáci kožené jako u nás, nejlépe polobotky. Vysoké kamaše do køovin dobré proti trnùm a vosám. Košile tenisového støihu, praktické, tmavých barev. Spodní kalhoty zde nikdo nepotøebuje. Punèochy jsou jen pro parádu v nedìli. Kšandy se nenosí, jen pásek. Klobouky se nosí mìkké, všech barev, i èepice, ale pro nás jest nejlepší tropická helma... Nutno s sebou vzíti moskytovou sí... Nutná není, jen pro ty, kdo nejsou zvyklí na moskyty.“14 Kolonisté si mìli pøivézt kromì toaletních potøeb též zapalovaè, doutnák, lupu, pušku (revolver považoval pisatel za zbyteènost), talíøe a pøíbory. Chybìt nemìly ani dobré knihy, „žádné krváky a indiánky“. Probleskla vzpomínka na domácí kuchyni: „Každý a se doma podívá, jak se dìlají škubánky, švestkové knedlíky, zelí aj., neb to nikdo neumí a každému se brzo zasteskne po naší stravì.“ V závìru dopisu generálnímu konzulátu v Sydney pisatel zval zájemce: „Pøijeïte, každý jste vítán.“ 125

Zakladatel èeské kolonie na Tahiti nezastíral, že poèátky mohou být pro krajany obtížné: „Zpoèátku musí se též každý uskrovniti a žíti po tahitsku: bydleti v primitivní chatrèi, živiti se tropickým ovocem a ulovenou zvìøí, ptactvem a rybami a snášeti celotýdenní osamocení ve volné pøírodì. Toliko jednou týdnì, v nedìli, možno jeti autobusem do Papeete do biografu.“ 15 Do jednoho roku ovšem mìl být projekt kolonie uskuteènìn a do pìti let mìly být investice zhodnoceny tak neuvìøitelným zpùsobem, že se je inspirátor zdráhal vùbec èíselnì vyjádøit. V èervnu 1924 hlásil A. V. Novákovi Rivnac Ivanoviè, že na adresu „Papeete, P.O.B. 98, Society Islands“ dorazilo již 112 dopisù od zájemcù o kolonizaci papenooského údolí na Tahiti. Šlo nejen o dopisy z vlasti, hlásili se i krajané z Austrálie a Ameriky. Pisateli byli vìtšinou mladí mužové s vyšším vzdìláním, na prvním místì úøedníci, znudìní nezáživným životem v kanceláøích. „Èeská osada na Tahiti blíží se ke svému uskuteènìní,“16 sdìloval s pýchou zakladatel kolonie. Byly-li správné informace prvního kolonisty, parníky na Tahiti odplouvaly z Marseille 8. èervence, 30. záøí a 23. prosince 1924. Lze pøedpokládat, že na palubì alespoò jednoho z nich se vydali vstøíc dobrodružství první „dobyvatelé rajského ostrova“ ze zemì v srdci Evropy. Èeši a Slováci nebyli jedinými, jejichž zraky se v té dobì upínaly k Tahiti. V roce 1924 se napøíklad vydal po stopách Paula Gauguina do jižních moøí básník Paul Eluard.17 KDO BYL MILOŠ ØIVNÁÈ ? Nelze již dále týrat rozjitøené nervy ètenáøovy a tajit totožnost pisatele dopisù z Tahiti. Pod jmény Rivnac Ivanoviè, Miloš Ably a M. Ivanoviè – Øivnáè se skrýval Miloš Øivnáè, syn zámožného velkoobchodníka a továrníka Josefa Øivnáèe z Prahy, který podnikal s úspìchem v chemickém prùmyslu.18 Lze-li vìøit údaji na policejní pøihlášce k pobytu, opustil Miloš Øivnáè Prahu den po svých jedenatøicátých narozeninách, dne 29. bøezna roku 1923. 19 Zmizel „po anglicku“ a dlouho nebylo známo místo jeho pobytu – ještì na konci roku 1924 dostávali policejní úøedníci zprávy, že uprchl do Ameriky èi do Èíny.20 Ve skuteènosti vedla cesta Miloše Øivnáèe do Nìmecka, Paøíže a do jižního Španìlska, kde údajnì získal dùvìru jakéhosi zámožného muže, který jej vzal s sebou do Indie.21 Odtud již nebylo na Tahiti daleko. Miloš Øivnáè nebyl postavou pracovníkùm Policejního øeditelství v Praze neznámou. Tento mladý muž, podle popisù v žádostech o udìlení cestovního pasu disponující vysokou postavou, kaštanovými vlasy a anglicky støiženým knírkem, soumìrnými ústy, oblým oblièejem, svìtlemodrýma oèima, oblou bradou a rovným, „pøimìøeným“ nosem, byl populárním pøíslušníkem pražské „zlaté mládeže“. V pøípise Prezídia Policejního øeditelství v Praze ministerstvu zahra126

nièních vìcí ze dne 19. bøezna 1925 se uvádí: „Øivnáè byl ve spoleènosti velice oblíben, dovedl si získávati pøátele a vzbuditi takovou sympatii, že ani ti, kdo se snad cítili poškozeni, nemohli se odhodlati k tomu, aby mu to vytkli nebo vìc oznámili... Mìl v sobì zvláštní jakési kouzlo.“ 22 Miloš Øivnáè vystudoval ètyøi roèníky chemie na vyšší prùmyslové škole v ulici Karoliny Svìtlé v Praze – „s prospìchem špatným, také mravy jeho pro jeho nepìkné chování nebyly valné“. Školu dokonèil v roce 1911, maturitu nesložil, ovšem pozdìji bez zábran užíval titulu inženýra. V roce 1910 se pokusil o sebevraždu – postøelil se do prsou. Patrnì pod vlivem dìdièných dispozic se u hocha jistì nadaného projevovala až chorobná lehkomyslnost, nestálost a vrtkavost. Po zemøelé matce zdìdil milion korun, s nímž si dokázal poradit takovým zpùsobem, že jej policejní úøedník Burian charakterizoval ve své zprávì ze dne 10. bøezna 1925 jako „mrhala a hýøila“. Populárním u kamarádù z noèních salonù se stal napøíklad tím, že zakoupil asi sedmdesát rùzných (zlatých a støíbrných) schránek na cigarety – chtìl ukázat, že každý den má jinou. Poté, co byl nucen vystoupit z otcovy firmy Øivnáè a syn,23 jíž vìru neprospìl, se pustil do nìkolika podnikatelských zámìrù, jež však rychle skonèily krachem. Povìstným se stal zejména podnik Triumf-Reklama, který založil v roce 1922 s úøedníkem banky Slavie Františkem Matuchou a svým kumpánem z noèní Prahy Karlem Hruškou, mladým mužem bez stálého zamìstnání.24 Øivnáè najal personál, jemuž však nedokázal vymyslit smysluplnou práci. Velkoryse pronajal kanceláøe, v nichž se ovšem nic nedìlo. Peníze, které mìl použít ve Vídni na nákup rámù pro reklamní plochy, promìnil zèásti v pìkný prsten a zbytek utratil jiným zpùsobem. Podobnì naložil i se zálohami, jež inkasoval od inzerentù. Spoleèníci z podniku vystoupili, o vrácení podílu mohli ovšem jen snít. Karel Hruška pozdìji vypovìdìl, že kdykoli zašel do Øivnáèova bytu, „pravidelnì našel jej v posteli, aè bylo obyèejnì již k polednímu, èímž se pøesvìdèil, že si tento promìòuje den za noc“. Vlastním živlem Miloše Øivnáèe byl zøejmì noèní život. S Hruškou a jinými pøáteli navštìvoval nejlepší pražské noèní podniky, jako byl Obecní dùm, Julišova kavárna èi Zlatá husa. V roce 1921 došlo na Policejní øeditelství v Praze udání, že v bytì Maxe Bischitzkého na Riegrovì nábøeží zorganizoval Miloš Øivnáè hernu bakaratu a rulety.25 Civilní strážník Otakar Bubník, støežící dùm od desáté hodiny veèerní, popisoval pozdìji výsledky svého šetøení od pøíchodu prvních návštìvníkù takto: „Aby jim bylo otevøeno, dávali pískáním znamení, naèež po takovém zapísknutí vždy jedna osoba vyšla z bytu Bischitzkého na balkon, aby se pøesvìdèila, kdo to jest a pak pøišla otevøíti. Èekal jsem do 3. hod. 45 ranní, kdy se otevøely dveøe domovní a vyšlo 7 pánù a jedna dáma, kteøí se ubírali smìrem k Národnímu divadlu. Na rohu Myslíkovy ulice a Riegrova nábøeží všichni se zastavili a já nepozorovanì vmísil jsem se k spoleènosti, èásteè127

nì jich hovor vyslechl. Z jejich rozmluvy bylo patrno, že skuteènì v bytì Bischitzkého rouletta se hraje a to o znaèné obnosy.“ Pøi následné „šáøe“ byla v Bischitzkého bytì zastižena spoleènost osmi mužù a dvou dam nad kartami bakaratu. Byly nalezeny také dvì rulety, jež pozdìji obohatily sbírky Policejního muzea v Praze. Dne 21. bøezna 1923 si Miloš Øivnáè vyzvedl na policejním øeditelství pas na cesty do všech evropských státù s výjimkou Maïarska. O pìt dní pozdìji rozšíøil platnost pasu na anglické, holandské a francouzské kolonie.26 Jako úèel cesty uvedl svatební cestu (sòatek s Rùženou Frauenbergerovou byl další z jeho mystifikací). Prostøedky na cestu si opatøil ponìkud netradièním zpùsobem: za smìnky, na nichž zfalšoval otcùv podpis, odebral u rùzných pražských firem perské koberce, které obratem prodal, vìtší množství obleèení a v neposlední øadì jeden vysavaè prachu od firmy Elektro-Lux (øeditel této firmy František Kominík se právì chystal na svatební cestu do Francie, takže mìl pro potøeby údajného novomanžela pochopení). Takový byl Miloš Øivnáè. Tento muž oèekával v roce 1924 na Tahiti pøíjezd prvních kolonistù. „MRTVOLA“ VOLÁ O POMOC „Já mám rty modré jako mrtvola, ještì nejsem tak stará, je mnì 42 let, kdybych mìla trošku mléka! Takhle nebudu již dlouho živa, cítím to na sobì... Prosím Vás, drazí, žádnému nic neøíkejte, co je s námi. Já již Vás vícekráte nespatøím. Pro Boha Vás prosím, pomozte mnì z toho žaláøe a vezmìte mne k sobì... Jsem v kokosové boudì mezi myšmi a kraby. Lezou mì po oblièeji a prší mnì na hlavu.“27 Takové pìkné dopisy mohli èíst ètenáøi v druhé polovinì dvacátých let a na poèátku let tøicátých. Jejich pisateli byli nešastní èeští kolonisté na Tahiti. Lze jen pøibližnì odhadnout, kolik Èechoslovákù se vydalo na Øivnáèovu výzvu do jižních moøí. Podle oficiálního odhadu ministerstva sociální péèe bylo k 1. lednu 1928 ve Francouzské Oceánii celkem 61 osob.28 Do 1. ledna 1931 poèet poklesl na 42 osob (z toho v Papeete pobývalo 9 èeskoslovenských pøíslušníkù). Podle výpovìdí navrátilcù „všichni èeskoslovenští vystìhovalci, až na nepatrné výjimky, rádi by se vrátili domù, jen kdyby mìli peníze na cestu“. Krajan František Rytina (pùvodem z Èeského Brodu) pozdìji odhadoval, že kolonizovat papenooské údolí pøijelo celkem 70 osob.29 Na plantážích se z nich nakonec uchytilo jen pìt. V dopise Spolku Èechoslovákù ve Francouzské Oceánii ministerstvu zahranièních vìcí, ministerstvu sociální péèe a konzulátu Republiky èeskoslovenské v Marseille ze dne 14. prosince 1925 nalezneme zmínku o 64 Èechoslovácích ve Francouzské Oceánii,30 15. øíjna 1927 napoèítal stejný spolek v dané oblasti 75 krajanù „vyjma malých dítek 128

školou povinných“.31 Nejvyšší dobový poèetní údaj nalezneme v dopise krajana Václavíka z 24. èervna 1927, který odhadoval, že v té dobì žilo na Tahiti (?) 82 Èechù.32 Jiøí Tesaø a Vladimír Ustohal napoèítali 97 Èechoslovákù (vèetnì žen a dìtí), kteøí se úèastnili kolonizace Tahiti a Markéz. Rozdílnost uvádìných cifer vyplývá z neexistence oficiálních údajù i z toho, že do celkového poètu nebyli nìkdy zapoèítáváni Èechoslováci, kteøí mezitím získali francouzské obèanství, nìkdy byl udáván pouze poèet „pøednostù domácnosti“ bez žen a dìtí. Co se dìlo bezprostøednì po pøíjezdu prvních krajanù, zùstane patrnì z velké èásti zastøeno pøíkrovem milosrdného èasu. Podle Jiøího Tesaøe v roce 1925 v papenooském údolí pracovalo spolu s Øivnáèem nìkolik Èechù (urèitì Josef Hušek, Jaroslav Otèenášek, František Pánek, Josef Raba a pravdìpodobnì nejménì další tøi). Miloš Øivnáè, Tahiany zvaný podle svých neodolatelných modrých oèí Matareva, musel však brzy (patrnì na popud Josefa Huška) s pravdou ven: žádné pozemky v Papenoo nevlastní (získal k nim zøejmì pouze opèní právo, které však jako cizinec nemohl ve vlastnictví promìnit), od plánu na kolonizaci údolí upouští. Konfrontace mezi Øivnáèem a Huškem osudovì ovlivnila vztahy mezi krajany. Urychlenì se Miloš Øivnáè pokoušel na Tahiti a okolních ostrovech zajistit pro krajany pronájem pozemkù, na nichž by mohli hospodaøit.33 Podmínky pronájmu byly ovšem vìtšinou tak nevýhodné, že témìø všichni krajané museli pozemky opustit. Pùda nadto èasto byla zcela nevhodná pro zemìdìlskou èinnost. Ještì na podzim 1924 se Øivnáè pokusil zprostøedkovat práci krajanù u spoleènosti Compaigne Française des Phosphates de l’Océanie na ostrovì Makatea.34 Pracovní podmínky u fosfátové spoleènosti byly nesmírnì tvrdé. Krajané posléze zùstali odkázáni výhradnì na své vlastní síly. O Miloši Øivnáèovi napsal 5. dubna 1926 František Rytina ministerstvu sociální péèe: „Každý Èech se zahazuje, když jde s Øivnáèem po ulici, nebo veškerá zdejší veøejnost na nìj pohlíží jako na èlovìka práce se štítícího, který žije a tyje ze svých krajanù, což pravda není, ale vypadá to tak.“35 Podle pozdìjšího Rytinova tvrzení byl Øivnáè údajnì vylouèen z místního Cercle Française a zednáøské lóže.36 Pøesto, že krajané mìli všechny dùvody k nespokojenosti a zlosti na Miloše Øivnáèe, zatracení u vìtšiny z nich nedošel. Zapùsobilo zøejmì znovu jisté kouzlo jeho osobnosti. Krajané patrnì nakonec ocenili snažení Øivnáèovo, by ke kýženým výsledkùm nevedlo. Øada Øivnáèových nápadù došla ostatnì pozdìji realizace, on sám se ve tøicátých letech etabloval jako pomìrnì úspìšný hoteliér (hotel Rivnac, pùvodnì Modrá laguna, využívající možná poprvé na ostrovì systému ubytování hostù v bungalovech mimo hlavní budovu, je v provozu dodnes). V roce 1925 Miloš Øivnáè založil Spolek Èechoslovákù v Oceá129

nii, který mìl být podpùrným sdružením a disponoval také vlastní knihovnou. 37 Nejprokazatelnìjší èinností spolku bylo ovšem psaní dopisù do vlasti, jež zhusta obsahovaly stížnosti na krajany, kteøí se odmítali podrobit „dobrovolné a všemi usnesené kázni“.38 Hašteøivost a neustálé spory v rámci èeskoslovenské kolonie pøipisoval Øivnáè a jeho druzi na vrub „nespokojenosti živlù, které sem pøišly bez našeho vìdomí, za úèelem lehkého života a užití volných lásek, o nichž se tolik nepravd napsalo“.39 Skuteènost, že se nìkolik desítek spoluobèanù ocitlo bez varování ve velice obtížné, pro mnohé pøímo bezvýchodné situaci, v neznámém prostøedí, bez možnosti rychlé pomoci ze staré vlasti, ukázala, že mladá republika není na podobné situace pøipravena. S osudovým zpoždìním reagovaly úøady, jejichž kompetence vùèi vystìhovalectví ostatnì nebyly pøesnì vymezeny, selhaly ale také osobnosti, jež mohly svou autoritou zasáhnout již v zárodku Øivnáèovy akce. Ve zvláštì prekérním postavení se nalézal v okamžiku krachu plánù na kolonizaci Tahiti cestovatel A. V. Novák, který se vzápìtí stal terèem „zloby pøímo nepøíèetné“40 v podobì prudkých útokù pøedevším ze strany svých konkurentù – svìtobìžníkù i nìkterých kolonistù. František Brejník napøíklad oznaèil ve svém dopise, psaném v roce 1927 na Nové Kaledonii, za „drzou nehoráznost“, že Novák hovoøí jako expert i o místech v Tichomoøí, která nikdy nenavštívil.41 Projekt èeskoslovenské obce v údolí Papenoo sice Novák již v bøeznu 1924 odmítl zájemcùm kladnì doporuèit a k perspektivì trvalého usídlení na Tahiti uvedl: „Rajský život na Tahiti jest docela pìkné a pøíjemné zamìstnání na krátký èas a nehodí se po celý život. Po dvou letech snad každý bìloch, který tam žije, zatouží opìt po návratu do vlasti, kde žijí jeho pøátelé a kde mùže používati pøedností civilizace.“42 Urèité vyhlídky na úspìch Øivnáèova podniku však pøipustil (vidìl je v pìstování vanilky, shodnì s Janem Havlasou naopak odmítl možnost pìstování našeho obilí v tropech), Øivnáèovy plány umožnil zveøejnit a konec koncù øadu tahitských mýtù èerpal Øivnáè právì z jeho povídek a cestopisných zpráv. Novák opakovanì potvrdil Øivnáèovo sdìlení, že o slovenské kolonizaci nìkterého z tichomoøských ostrovù vážnì uvažoval M. R. Štefánik, což se stalo velkým doporuèením pro zájemce.43 Novák tedy neprojevil potøebnou obezøetnost a jeho pozdìjší odmítnutí jakékoli osobní odpovìdnosti za to, „když se nìjaká babièka zblázní a vzdor všemu varování odjede na ostrovy a pak naøíká, že se jí nevede tak dobøe, jak si pøedstavovala“ 44, nebylo zcela korektní. Èeskoslovenské úøady jevily od chvíle, kdy zaregistrovaly Øivnáèùv plán, znaènou ostražitost a varovaly pøed jeho riziky45. Tento postoj byl spojen s obavami, že Øivnáèem pøedestøená vize Tahiti jako eldoráda, kde se nemusí pracovat, „ve spojení s nadìjí na rùzné sexuelní požitky na tomto „ostrovu lásky“ jest zpùsobilá zlákati k neprozøetelnému odjezdu lidi lehkomyslné z pouhé 130

touhy po požitcích“46. Tyto obavy se, jak již víme, vrchovatì naplnily. O to více zarážející se jeví, že se materializovaly v poèáteèní fázi pouze v hojné úøední korespondenci. Když úøady zahájily „hon“ na uchazeèe o vystìhovalectví na Tahiti, bylo již pozdì, vlna zájmu opadla. Na stole ležel problém, jak pomoci krajanùm, kteøí se ocitli v exotickém prostøedí v nelehké situaci. TAHITSKÉ TÉMA V ÈESKOSLOVENSKU A ÈESKÝ PROBLÉM NA TAHITI Tahitská patálie dolehla až k politickým špièkám první republiky. O osud èeských kolonistù na rajském ostrovì se zvláštì intenzivnì zajímali pøedstavitelé èeskoslovenské strany socialistické a její tisk, na prvním místì pak místopøedseda poslanecké snìmovny Národního shromáždìní Jan Slavíèek. Ten dokonce v roce 1928 navrhl zøízení zvláštní nemocenské pokladny pro èeskoslovenskou kolonii na Tahiti.47 Návrh byl zpochybnìn ministerstvem sociální péèe, které preferovalo pøípadné rozšíøení platné dohody o zdravotní péèi s Francií. Ministerstvo naopak neodmítalo poskytnutí nouzové podpory jednotlivým žadatelùm, kteøí se v Tichomoøí ocitli v tísni. Slavíèek rovnìž žádal ministerstvo školství a národní osvìty o poskytnutí školních knih pro èeské dìti na Tahiti. Krach Øivnáèova plánu na kolonizaci Tahiti pøispìl k tomu, že si pøíslušné úøady v Èeskoslovensku (pøedevším ministerstvo sociální péèe, ministerstvo zahranièních vìcí se sítí zastupitelských úøadù, ministerstvo školství a národní osvìty i pøíslušné policejní úøady) zaèaly ve zøetelné míøe uvìdomovat svou odpovìdnost za ochranu vlastních obèanù pøed romantickým blouznìním o ráji v exotických krajinách. Tahitská lapálie nespornì pøispìla i k tomu, že za spolupùsobení státu byl na konci roku 1928 ustaven spolek Èeskoslovenský ústav zahranièní,48 který se mìl zabývat styky s Èechy a Slováky v zahranièí tak, aby bylo naplnìno jeho slovenské heslo: „Rostratení, ale nestratení.“ I pøes vzrùstající zájem domova se však zaèínala projevovat tvrdá pravda: možnost rychlé pomoci pro èeské „Tahiany“ z vlasti je témìø nulová, jsou odkázáni pøedevším sami na sebe. Chování Èechù na Tahiti navozuje otázky o èeské povaze. Kolik vzájemné nevraživosti a øevnivosti, zášti a nepøejícnosti se mezi pár desítkami èeských kolonistù v krátké dobì nakupilo! Na Tahiti existovaly ve druhé polovinì dvacátých let dva krajanské spolky, které mezi sebou vedly nemilosrdnou válku. Šlo o již zmínìný Spolek Èechoslovákù v Oceánii (Association des Tchécoslovaques d’Océanie), v nìmž byli èinní pøedevším lidé z okruhu Miloše Øivnáèe, a Svaz Èechoslovákù v Oceánii (Alliance Tchécoslovaque l’Océanie), který se postupnì soustøedil na pøípravu kolonizace ostrova Nuka Hiva (Nuku Hiva) v souostroví Markézy. Následky urputných záští, o jejichž konkrétních pøíèinách se dnes již mùžeme vìtšinou jen dohadovat, se mohly zøejmì vyøešit jen 131

jedinou cestou – podstatnou redukcí Èechoslovákù na Tahiti. Krajan Oldøich Pokorný si v roce 1929 pochvaloval: „Lépe se nám to zde žije, když je nás tak málo, je ménì sváru a ostud, ale to se ví, dva spolky máme.“ 49 Prvotní zápal „Tahianù“ ze zemì v srdci Evropy zpravidla rychle vychládal. Ještì na konci roku 1925 slibovali pøedstavitelé Spolku Èechoslovákù v Oceánii, že emigranti na Tahiti „najdou podmínky tak výhodné, jako snad nikde na svìtì“,50 vyjádøili odhodlání „povzbuzovat“ krajany k cestì na zelený ostrov a snili o ètyøsethlavé èeské kolonii. Nedlouho poté však již v dopisech mnohých krajanù zaznívají trpké stesky, výèitky i chladná konstatování: „Kostrbaté Tahiti jsou pro výlet dolarových Amerièanù, ale pro našince nemá krásný ten ostrov žádné vyhlídky do budoucna... Zde jest ona vìèná zeleò a žhavé slunko jen praží, které se našemu lidu omrzí svou jednotvárností a každý touží zpìt do své vlasti.“51 Øivnáèùv plán pøevážnì zemìdìlské kolonie, jak víme, zkrachoval v samém svém zárodku. Jako nájemci èi majitelé plantáží se prosadili jen nemnozí z Èechoslovákù. Krajané se vìtšinou živili jako øemeslníci v oborech stavebních, obchodovali, provozovali restaurace a hotely, pracovali jako dìlníci èasto za témìø ponižujících podmínek, pro nìž bývali starousedlíky nazýváni „bílými negry“. Obchodní kontakty se starou vlastí mohly být vzhledem k obrovské vzdálenosti jen nepatrné. Na pøíkladech Oldøicha Pokorného a Josefa Prokopa, kteøí si obchodní èinností na Tahiti pøivydìlávali, víme, že k žádaným komoditám náležely z èeských produktù napøíklad tabákové výrobky, plzeòské pivo, šunka, karlovarské sklo, jablonecká bižuterie, textilní výrobky a Baovy boty.52 Právì na Prokopovì pøíkladu lze dokumentovat, jak škodlivé byly konfrontace mezi našimi krajany na Tahiti. Prokop musel po svém návratu na Tahiti v roce 1931 (v letech 1927–1930 žil na Nové Kaledonii) èelit soustavné nepøátelské kampani pøedstavitelù Spolku Èechoslovákù v Oceánii. Ani on sám nezùstával svým protivníkùm nic dlužný. Vzájemné denunciace, které nalezneme ve spisech Èeskoslovenského ústavu zahranièního, jsou smutným svìdectvím nesvornosti krajanù. Prokopovy ekonomické pozice posílil v roce 1934 sòatek s bohatou Tahiankou. Ani „rajskému ostrovu“ se pøirozenì nevyhnuly dùsledky velké hospodáøské krize. V roce 1937 konstatoval Antonín Kovaøík: „Na Tahiti jsme na tom teï tak mizernì, že to zde vypadá jako u nás za války... Živoøíme proto jako bývalí domorodci: co pøíroda a moøe dá.“53 Zajímavým zpùsobem se uplatòovali krajané na Tahiti v nevýdìleèné sféøe. Krajan Václavík z Opoèna pùsobil v papeetské mìstské kapele, stìžoval si ale: „Ovšem tak si nezahraji jako doma, neb hrajeme samé foxtroty, k tomu americké, což je pøímo otrava.“54 Èeské pochody, zaslané z vlasti, však posléze Tahiany zaujaly. Podle svìdectví Miloše Øivnáèe zase domorodcùm uèarovaly 132

Hašlerovy písnì.55 Jeho pøítel Tehiva se prý dokonce nauèil zpívat „Nad Prahou svítily hvìzdièky“. Ani na Tahiti nesmìli chybìt Sokolové. Jeden z nich – již zmínìný Antonín Kovaøík – získal dokonce od guvernéra povolení k nácviku cvièení v budovì Centrální školy v Papeete. Promítl za velkého zájmu obecenstva propagaèní film o sokolském sletu. Pod vlivem skuteènosti, že se cítil úmornou fyzickou prací již „èásteènì tìlesnì znièen“, usiloval dokonce o placené místo uèitele tìlocviku.56 Také Kovaøík (èlen Spolku) si stìžoval na nepøátelský postoj nìkterých krajanù vùèi své osobì – a mezi nimi nechybìli ani bratøi Sokolové! Vedle èarokrásné a štìdré pøírody, která údajnì dovolovala Tahianùm žít bezstarostným životem,57 pùsobili magnetickou silou na romanticky zamìøené kolonisty sami Tahiané, èi urèitìji øeèeno jejich nìžné protìjšky – pùvabné vahine. Kolonisté dokázali ocenit fyzický pùvab Polynésanù. Ti Miloši Øivnáèovi pøipomínali „hodnì opálené Slováky“.58 O Tahiankách se pak nejednou šíøeji rozepsal: „Tahianka jest žena zjevu velmi pøíjemného, postavy prostøední, krásných plných forem. Ple její jest barvy bronzové a nevyslovitelnì hebká a teplá. Vlasy její jsou dlouhé, èerné s modrým leskem. Její oèi jsou jiskøivì èerné a hluboké jako tahitské tùnì. Zvláštì míšenky jsou ženy dokonalé krásy.“59 Zkušenost krajanù se zdála potvrzovat mýtus o Tahiti jako ostrovì høíšné lásky: „Tahianka Evropanovi nikdy v nièem neodmlouvá a pranic se s láskou netají,“60 psal v roce 1927 krajan Václavík. „Tak to je skuteènì jako na ostrovech volné lásky. Sòatky se zde také uzavírají v kostelích, avšak žiješ-li s Tahiankou beze sòatku, je to obyèejnou vìcí. Mùžeš mìniti každý týden jinou. Dìti si každá své vezme a muž nemá více žádných povinností. Tahianka je ráda, že má malého poloevropana.“ Objevovaly se však stíny soužití – Miloš Øivnáè upozornil, že Tahianky nerady vykonávají tìžké domácí práce61 a proto jsou více cenìny pilnìjší bílé manželky. Omamující a podmanivou erotickou dráždivost pak Øivnáè spojoval spíše s pøírodním prostøedím, než s Tahiankami samými: „Vše okolo nás dýše smyslností, jen tahitská žena jest bez temperamentu a bez vášnì, nebo láska stala se pro ni každodenním zvykem. Ideální láska, láska pro lásku zde snad neexistuje.“62 Život na Tahiti nebyl jednoduchý pro kolonisty, zvyklé z vlasti na uspokojování jiných než tìlesných potøeb. „Kulturnì zde pomalu umíráme,“63 konstatovala v roce 1927 v Papeete Olga Krupièková. „Není zde knih ani našich novin, takže se dovídáme málo zpráv z vlasti. Pro vyražení jest 1 biograf – kde hrají samé Bufallo a Cowboye za pekelného rámusu.“ Na Tahiti nežili pøirozenì jen domorodci. Kromì Èechù zde v druhé polovinì dvacátých let podle svìdectví krajanù pobývali Francouzi, Amerièané, Indové, Irèan, Dán, Polák, Korsikáni, Japonci, Rusové, Tonkinci, Anamité a Èí133

òané. Právì poslednì jmenovaní pøedstavovali pro naše krajany nejtvrdší konkurenci – kontrolovali obchod, uplatòovali se jako øemeslníci, obdivuhodná byla jejich výdrž v dìlnických pracích. „Èíòan vydrží vše. Jakou má Èíòan trpìlivost a vytrvalost, o tom marnì psát. On spokojí se tøeba s malým výdìlkem a ukládá frank ku franku. K Èíòanovi mùže pøijít nakoupiti, kdy chce, ve dne nebo v noci, a stále je k službám,“64 psal krajan Václavík z Papeete v roce 1927. Podle Miloše Øivnáèe65 byli Èíòané cenìni Tahiankami velmi vysoce pro svou galantnost a štìdrost – hned za dolary disponujícími Amerièany a dokonce výše než Francouzi. ÚTÌKY Z RÁJE Èeským kolonistùm se krátce po jejich pøíjezdu na zelený ostrov vyjevilo, že Tahiti jim všem nebude moci poskytnout obživu, natož pak obživu snadnou, provázenou všelikými požitky. Krajané èasto utratili veškeré své úspory za pøepravu na „rajský ostrov“. Pomoc z vlasti nepøicházela, vìtšinì z nich navíc bylo stydno o ni žádat. Na živobytí èi na cestu zpìt bylo nutno si vydìlat. Pøišly tedy útìky z Tahiti na blízké i vzdálené ostrovy, které se zdály nabízet pøíhodnìjší podmínky. „Útìky z ráje“ konèily nìkdy opìtnými návraty na Tahiti. Zmínili jsme se již o úsilí Miloše Øivnáèe zajistit krajanùm zamìstnání pøi dobývání fosfátù na ostrovì Makatea. Sám Øivnáè sem na urèitou dobu pøesídlil. Víme, že na ostrovì se dokonce 28. øíjna 1926 uskuteènila za velké pozornosti domorodcù i zamìstnavatelské firmy oslava státního svátku Èeskoslovenska. Domorodci byli zaujati pøedevším melodickými èeskými písnìmi. Pracovní podmínky, urèené fosfátovou spoleèností spíše skromným asijským dìlníkùm – Èíòanùm a Anamitùm, byly ovšem velmi tvrdé – za extrémního vlhka a horka se pracovalo devìt hodin dennì vèetnì sobot, mzdy byly spíše skromné. „Pøed vystìhováním na Makateu rozhodnì varuji,“66 psal dùraznì vicekonzul Emanuel J. Hajný, který na ostrov podnikl v roce 1926 inspekèní cestu. Pøes nezdar s plánem na založení zemìdìlské kolonie v papenooském údolí na Tahiti se objevily další projekty na zøízení èeských plantážnických osad. Èást èeských „Tahianù“ se pøeplavila na ostrov Raiatea, kde si pronajali pozemek o rozloze asi tisíc hektarù, na nìm chtìli pìstovat kokosové oøechy, vanilku a jižní ovoce.67 Prameny o osudech kolonie na ostrovì Raiatea, který je stejnì jako Tahiti souèástí Spoleèenských ostrovù, mnoho neøíkají. Vìtšina z nich se však zøejmì vbrzku vrátila na Tahiti. Nezdar byl údajnì zpùsobem úderem cyklonu, který znièil plantáže, na váhu jistì padly i nevýhodné podmínky pronájmu pozemkù i nepøíjemné klimatické pomìry, jimž dominoval bodavý hmyz. V øíjnu 1926 se první z dvacítky Èechù vydali na ostrov Nuka Hiva v souostroví Markézských ostrovù,68 nacházejícím se asi 500 námoøních mil 134

od Tahiti. Pøed cestou dùraznì varovali Øivnáèovi pøátelé, sdružení v papeetském Spolku Èechoslovákù v Oceánii. Pøipojil se též Emanuel J. Hajný, který ostrov Nuka Hiva navštívil. Organizátoøi kolonie, jejíž èlenové se mìli rekrutovat pøedevším z konkurenèního Svazu Èechoslovákù v Oceánii, obratem obvinili Hajného ze „systematického opíjení“. 69 Ministerstvo zahranièních vìcí hájilo Hajného tím, že lihových nápojù užíval jako nutné dezinfekce. „Požití alkoholu... jistì nepøekroèilo mezí slušnosti a spoleèenských ohledù.“70 Tisícihektarový pozemek, který zajistili Jindøich Hladík a Josef Hušek, mìl pøinášet výnos z prodeje kokosových oøechù, vanilky, bavlny a jižního ovoce. Strašným nepøítelem kolonistù se stala všudypøítomná muška no-no (píseèná moucha, sandfly), pùsobící tìžko hojitelné rány, i masový výskyt nemocí. Nevýhodná byla odlehlost ostrova mimo námoøní cesty. Podle názoru Jiøího Tesaøe byly vyhlídky na úspìšnou kolonizaci ostrova Nuka Hiva ještì ménì reálné než v pøípadì tahitského údolí Papenoo. Èást èeských „Tahianù“ se pøeplavila z „rajského ostrova“ až na vzdálenou Novou Kaledonii, kde se k nim pøipojili další krajané (patrnì hlavnì Slováci) z Austrálie. O pomìrech na Nové Kaledonii jsme zevrubnì informováni pøedevším díky dopisùm Františka Rytiny, který opustil Tahiti se svou ženou v øíjnu 1927. Podle údajù èeskoslovenského konzulátu v Marseille žilo v bøeznu 1934 na Nové Kaledonii ètrnáct èeskoslovenských krajanù.71 Rytina byl zøejmì jedním z mála èeských kolonistù, kteøí se zajímali o pobyt v Tichomoøí soubìžnì s Øivnáèovou agitací.72 Rytina, aè vyuèený dámský krejèí, se úspìšnì vydával za zedníka a tesaøe. Po témìø dvouletém pobytu ve vnitrozemí Nové Kaledonie, kde kromì provozování øemesla chodili se ženou v doprovodu psù èasto na lov zvìøe, se usadil v hlavním mìstì Nouméa. Pozdìji plánoval založení pivovaru. Také ostatní krajané se uplatnili témìø bez výjimky jako øemeslníci èi dìlníci pøedevším ve stavebních profesích. Svérázný zpùsob obživy si zvolil krajan Antonín Štìpánek, který kromì práce tesaøe provozoval kolotoè, dovezený z vlasti.73 Vìtšina krajanù žila podle svìdectví Rytiny v konkubinátu s místními ženami, což èasto nezùstalo bez následkù. Františku Kaèírkovi napøíklad podle Rytinova svìdectví povila jedno dítì Èíòanka, jež se s ním ovšem vrátila do vlasti. Dále Rytina zmiòuje jakousi „èernošku“, „se kterou má mouøenínka, a musel jej uznati za vlastního, jmenuje se Kaèírek, tak naše republika má již mouøeníny“. Sdìlení Rytiny o Kaèírovi a Kaèírkova o Rytinovi nutno ovšem brát s jistou opatrností: oba pocházeli z Èeského Brodu, což bylo na jeden ostrov patrnì mnoho. Rytina pravidelnì nazýval Kaèírka „mrvou“ a „bídnou duší“, ten kontroval tím, že manžele Rytinovy charakterizoval jako „falešné žvanily“ a „hamižné, nenasytné krkáèe, kteøí budou nažraní, až jim prasknou volata“. Jako pozorovatel domorodých Kaledoòanù a pøedevším Kaledoòanek se Rytina, doprovázený manželkou, hodil pøirozenì jen málo. František Brejník 135

psal v roce 1927 z Nouméa, že Kaledoòanky nejsou tak krásné jako Tahianky, zaujaly jej spíše ženy dovezené z Jávy a Sumatry. „Žavanka, pestøe odìná, motýlek pestrý, exotický, vlasy èerné, ve vrkoèi zlatou ozdobou spjaté – v životì jsem nevidìl takových oèí. V náruèí ji èlovìk rozlomí – nevšímavé, záhadné, podivuhodné, zvláštní to ženy – kvìt, motýlek – a koupíš ji na celou noc za pouhých dvacet frankù jen.“74 Domorodci se zdáli Brejníkovi èilejší a pracovitìjší než Tahiané, jemnìjší k ženám než bílí muži. Nejoblíbenìjší zamìstnání domorodých žen spatøoval Brejník v líném povalování na rohoži. Výzva Jindøicha Mužíka z roku 1929, jednoho z krajanù na Nové Kaledonii, Èeskoslovenskému ústavu zahraniènímu o vyslání ètyøiceti krajanù,75 kteøí by se uplatnili jako kovodìlníci, již nenalezla u nás ohlasu a zastihla úøady pøipraveny. Proti velkorysé kolonizaci Nové Kaledonie se ostatnì stavìl ráznì i František Rytina: „Neradi bychom vidìli, aby z Nové Kaledonie se stalo zase nešastné Tahiti.“76 Pestré byly cesty mnohých našich krajanù po ostrovech jižních moøí. František Jeøábek, nìkdejší dobrovolník v èernohorské armádì, legionáø, zamìstnanec èeskoslovenského vyslanectví v Øímì a pozdìji státní policie v Brnì se v doprovodu ženy a dcerky Vlasty (syn Jaroslav se narodil již v Oceánii) vydal na Tahiti, odkud pøesídlil po úderu hospodáøské krize na ostrov Raiatea, poté na ostrov Huahine a odtud na Vánoèní ostrov (Christmas Island, Kiritimati).77 Zde byl øeditelem velkých plantáží, obchodníkem a vedle toho též reprezentantem anglické vlády, francouzským konzulem, kapitánem pøístavu, policejním komisaøem, soudcem, poštmistrem a starostou obce s fantastickým názvem London – Paris – Havai. Vìtší skupina èeských „Tahianù“ (asi více než 10 osob) se uchýlila na Nový Zéland, kde se s nimi pozdìji setkal generální konzul F. Kvìtoò.78 Nìkterý z krajanù žil podle dopisu Spolku Èechoslovákù v Oceánii místopøedsedovi Národního shromáždìní Janu Slavíèkovi ze dne 15. øíjna 1927 též na ostrovì Bora Bora.79 „JE TO TU PØEKRÁSNÉ, ALE NENÍ TO MÁ PRAHA“ „Proè všichni si zamilovali tuto zemi a vracejí se odtud plni teskného smutku? Proè nemohou pak již nikdy zapomenouti na tyto rajské ostrovy?“80 ptal se cestovatel A.V. Novák. A sám si vzápìtí odpovìdìl: „Na ostrovech jest život a u nás jen fikce života. Ne každý, kdo pøijde na Ostrovy, to ví, nebo ne každý to pochopí. Ti, kteøí poznají kouzla Ostrovù, nemohou jinde žíti. Vracejí se z šerého shluku bìlošských velkomìst zpìt, k vìènì kvetoucí pøírodì, zalité sluncem pravého života.“ Nìkolik desítek èeských krajanù, kteøí se vydali oku136

sit opojnou chu života na „rajském ostrovì“, mìlo ovšem prožitky ponìkud rozdílné od postøehù cestovatele, pro kterého pøedstavovalo Tahiti jen jednu ze zastávek na putování svìtem. Na rozdíl od romanticky založeného cestovatele platili za své zkušenosti cenou nejvyšší, platili roky svého života. Jejich hodnocení pak bývala støízlivìjší: „Život v tropech nemá jen své krásy, ale má též hodnì svých nevýhod, strastí a zklamání zvláštì pro snílky a odvážlivce z románových cestopisù,“81 psal v roce 1936 do vlasti František Rytina. Ani Miloš Øivnáè v dobì nejvìtší euforie nedokázal potlaèit vzpomínku na rodné mìsto: „Je to tu krásné, pøekrásné, ale není to má Praha – Praha zlatá, zádumèivá, výsmìvná, chladná, tajuplná a krásná, není to ta Praha, na kterou nedovedu zapomenout... A najednou vidím všechny ty drahé hlavy pohromadì, bráním se neznámým pocitùm, bráním se palèivé bolesti touhy a ani nevím jak, ve zrak se vloudila slza.“82 Tahitský experiment urèitì výraznì pøispìl k tomu, že mnozí odpovìdní èinitelé mladé republiky si uvìdomili odpovìdnost za osudy spoluobèanù, ochotných vydat se do neznáma, aby ukojili svou romantickou touhu po dobrodružství a snadném životì. Když se v roce 1929 objevil ambiciózní projekt èeské kolonizace Korsiky, neváhal pozvednout svùj hlas sám pøedseda Èeskoslovenské strany národnì socialistické a místopøedseda Senátu Václav Jaroslav Klofáè: „Nikdy! – Žádné nové èeskoslovenské Tahiti!“83 Projekt èeskoslovenské kolonie na Tahiti se stal pøedevším zkouškou fyzické odolnosti a charakterové pevnosti našich krajanù. Ne všichni z této zkoušky vyšli bez šrámù. Pøesto však vìtšina z nich prokázala podivuhodnou odolnost, která je pozoruhodnìjší o to, že zùstali odkázáni vìtšinou sami na sebe v extrémních klimatických podmínkách a v sousedství pøíslušníkù národù, jejichž mentalita jim byla namnoze vzdálená. Naprostá vìtšina z nich musela dobývat prostøedky k životu ve zcela jiných povoláních, než jaké vykonávali v rodné zemi. Ale pøece – kolik z nich by po návratu do vlasti èi poté, co se definitivnì usadili jinde, chtìlo tahitskou zkušenost vymazat? Kolik z nich snilo pozdìji dál svùj sen o „rajském ostrovì“ a pøed usínáním si promítalo v duchu úchvatný obraz slunce zapadajícího nad ostrovem Moorea, jak jej tolikrát vidìli ze sousedního Tahiti: „Tu zsinají a zfialovìjí temné kontury hor moorejských a strašlivé, pøímo fantastické mraky, ozáøené ohnìm zapadajícího slunce, tvoøí údìsnou, satanskou gloriolu nad Ostrovem... Pak rudá záøe bledne a v nìkolika krátkých okamžicích propadne se Moorea v temnoty noci nad oceánem.“84 Popøejme i my tahitskému pøíbìhu klidu, ne však zapomnìní. Není pøece nièím jiným, než malou kapitolou z vìèného lidského hledání domova.

137

POZNÁMKY 1

Mùj zvláštní dík náleží kolegyním ze Státního ústøedního archivu v Praze Mgr. Vlastì M욝ánkové a Helenì Uchytilové za pomoc pøi vyhledávání pramenù k této studii a Mgr. Jiøímu Tesaøovi za cenné pøipomínky k jejímu textu, které formuloval nejen se znalostí pramenù a literatury, ale i reálií (mnohá místa pobytu Èechù v Oceánii navštívil). J. Tesaøovi se rovnìž podaøilo nalézt vìtšinu potomkù èeských „Tahianù“ a získat od nich cenné informace. S potìšením jsem se rovnìž seznámil s nìkterými výsledky bádání doc. ing. Vladimíra Ustohala, CSc.

2

Havlasa, J.: Cesta kolem svìta. Praha 1915, s. 50.

3

Tamtéž, s. 145.

4

Milan Rastislav Štefánik pobýval na Tahiti prakticky soubìžnì s Havlasovými (od dubna 1910 do února 1911) a poté krátce v roce 1913. Srv.: Køesan, J.: Štefánik na Tahiti. In: Národní osvobození, è. 25–26, 13.12.1994, s. 10. O tahitském mýtu uveøejnil autor této studie mezi 11.6. a 16.7.1993 sérii èlánkù v Èeských a moravskoslezských zemìdìlských novinách.

5

Odkazuji na pøípis ministerstva sociální péèe Policejnímu øeditelství v Praze ze dne 7.5.1926. In: Státní ústøední archiv (dále jen SÚA) Praha, fond Prezídium Policejního øeditelství v Praze (dále jen PP), 1921–1930, sign. V 60/3, kart. 794.

6

Dopisy psané A.V. Novákovi viz Novák, A.V.: Globetroterovy zápisky. Praha 1924, s. 150n. Srv. též SÚA Praha, fond PP, 1921–1930, sign. V 60/3, kart. 794, složka Tahiti.

7

Novák, A.V.: Globetroterovy zápisky. Praha 1924, s. 151.

8

Ably, M.: Èeská emigrace a Tahiti. In: Národní listy 64, è. 113, 24.4.1924, s. 2.

9

Loti, P.: Manželství Lotiho. Praha 1919, s. 82.

10

Havlasa, J.: Cesta kolem svìta. Praha 1915, s. 117.

11

Novák, A.V.: Tahiti – rajské ostrovy jižních moøí. Praha 1931, s. 88.

12

Ably, M.: Èeská emigrace a Tahiti. In: Národní listy 64, è. 113, 24.4.1924, s. 1.

13

SÚA Praha, fond PP, 1921–1930, sign. V 60/3, kart. 794, složka Tahiti – nedatovaný opis dopisu M. Ivanovièe – Øivnáèe generálnímu konzulátu Èeskoslovenské republiky v Sydney. Vize Tahiti jako Eldoráda, kde není tøeba pracovat, byla ostatnì hojnì zastoupena v dostupné literatuøe: „V Oceánii je práce vìcí neznámou. Lesy poskytují samy všeho, èeho je tøeba k výživì tìch bezstarostných obyvatelù; plody chlebovníku, divoké banány zrají po celé zemi a postaèují každému. Tahianùm plynou léta v naprosté zahálce a u vìèném snìní a – ty velké dìti netuší, že v naší krásné Evropì tolik chudých lidí se døe, aby si vydìlali vezdejšího chleba.“ Loti, P.: Manželství Lotiho. Praha 1919, s. 50. Srv. též: Novák, A.V.: Tahiti – rajské ostrovy jižních moøí. Praha 1931, s. 15.

14

SÚA Praha, fond PP, 1921–1930, sign. V 60/3, kart. 794, složka Tahiti – nedatovaný opis dopisu M. Ivanovièe – Øivnáèe generálnímu konzulátu Èeskoslovenské republiky v Sydney.

15

Novák, A.V.: Globetroterovy zápisky. Praha 1924, s. 152.

16

Tamtéž, s. 150. 138

17

Viz Sedlák, J.: Paul Gauguin. Praha 1977, s. 78.

18

Josef Øivnáè, narozen dne 5.2.1858, vlastnil podle záznamù Policejního øeditelství v Praze chemické továrny ve Velvarech (dnes Velvana Velvary) a Hloubìtínì a provozoval rovnìž velkoobchod s chemickými produkty. Srv. SÚA Praha, fond Policejní øeditelství v Praze (dále jen PØ), 1921–1930, sign. R 1186/4, kart. 3064.

19

SÚA Praha, fond PØ – evidence obyvatelstva, pobytová karta M. Øivnáèe.

20

SÚA Praha, fond PØ, 1931–1940, sign. R 1559/13, kart. 10134. Následující údaje èerpány ze stejného policejního spisu.

21

J. Tesaø shledává informaci o Øivnáèovì cestì pøes Indii, obsažené v policejním spisu, za nepravdìpodobnou z èasových dùvodù. Podle jeho údajù se Øivnáè již 13.7.1923 na Tahiti úèastnil oslav výroèí revoluce.

22

SÚA Praha, fond PP, 1921–1930, sign. V 60/3, kart. 794. K následujícímu viz tamtéž.

23

Øízení rodinné firmy Øivnáèù se ujal postupnì Milošùv starší bratr Julius, narozený dne 12.6.1887. Viz SÚA Praha, fond PØ – evidence obyvatelstva, pobytová karta J. Øivnáèe. SÚA Praha, fond PP, 1931–1940, sign. R 20/120.

24

K tomu srv. SÚA Praha, fond PP, 1921–1930, sign. V 60/3, kart. 794.

25

Viz SÚA Praha, fond PØ, 1931–1940, sign. R 1559/13, kart. 10134.

26

K tomu a násl. srv. tamtéž a SÚA Praha, fond PP, 1921–1930, sign. V 60/3, kart. 794.

27

Vystìhovalecký zpravodaj, 1.2.1930. Výstøižek uložen spolu s jinými èlánky pisatelù z Tahiti in: SÚA Praha, fond Èeskoslovenský ústav zahranièní (dále jen ÈÚZ), kart. 47, složka Tahiti.

28

Pøípis ministerstva sociální péèe Èeskoslovenskému ústavu zahraniènímu ze dne 21.12.1931. SÚA Praha, fond ÈÚZ, kart. 47, složka Tahiti.

29

Tamtéž – dopis F. Rytiny redakci Krajana ze dne 2.6.1937.

30

SÚA Praha, fond PP, 1921–1930, sign. V 60/3, kart. 794.

31

SÚA Praha, fond MSP, sign. H 1/h-2-2, kart. 3942 – dopis Spolku Èechoslovákù v Oceánii místopøedsedovi Národního shromáždìní J. Slavíèkovi ze dne 15.10.1927.

32

Tamtéž, sign. H 2/b-56, kart. 3971 – dopis krajana Václavíka, otištìný v Lidových listech (?) ze dne 10.9.1927.

33

Tamtéž, sign. H 1/h-2-2, kart. 3942 – informace ministerstva sociální péèe Policejnímu øeditelství v Praze ze dne 7.5.1926.

34

Tamtéž – dopis francouzského guvernéra z Papeete konzulátu Republiky èeskoslovenské v Marseille ze dne 31.10.1924.

35

Tamtéž – dopis F. Rytiny ministerstvu sociální péèe ze dne 5.4.1926.

36

SÚA Praha, fond ÈÚZ, k. 47 – dopis F. Rytiny redakci Krajana ze dne 2.6.1937.

37

Tamtéž – v dopise Spolku Èechoslovákù ve Francouzské Oceánii se sídlem v Papeete Èeskoslovenskému ústavu zahraniènímu ze dne 3.11.1934 se uvádí, že knihovna èítala v té dobì 500 svazkù.

139

38

SÚA Praha, fond PP, 1921–1930, sign. V 60/3, kart. 794 – dopis Spolku Èechoslovákù ve Francouzské Oceánii ministerstvu zahranièních vìcí, ministerstvu sociální péèe a konzulátu v Marseille ze dne 14.12.1925.

39

Tamtéž.

40

Novák, A.V.: Tahiti – rajské ostrovy jižních moøí. Praha 1931, s. 6.

41

SÚA Praha, fond MSP, sign. H 2/b-56, kart. 3971 – dopis F. Brejníka Jarkovi a Poldovi ze dne 20.4.1927 z Nouméa na Nové Kaledonii. Jiní cestovatelé i krajané upozoròovali nejednou na vìcné omyly Novákovy – zvláštì oblíbeným terèem posmìchu bylo Novákovo tvrzení, že v Papeete chodí domorodci po ulicích v noèním prádle (Novák, A.V.: Tahiti – rajské ostrovy jižních moøí. Praha 1931, s. 98).

42

Novák, A.V.: Globetroterovy zápisky. Praha 1924, s. 148. Srv. též s. 154–155.

43

Srv. tamtéž, s. 156 a týž: Tahiti – rajské ostrovy jižních moøí. Praha 1931, s. 7–8 a 14–15. Miloš Øivnáè tvrdil, že Štefánik prý svého èasu získal dokonce povolení založit slovenskou kolonii s knìzi a uèiteli na ostrovì Tupai (podle hypotézy J. Tesaøe by se mohlo jednat o malý atol Tupai u ostrova Bora Bora, náležícího k Podvìtrným ostrovùm) a pøejmenovat jej na „Nové Slovensko“. Srv. Ably, M.: Èeská emigrace na Tahiti. In: Národní listy 64, è. 113, 24.4.1924, s. 1. Jan Havlasa v roce 1924 údajný Štefánikùv plán kolonizace oznaèil za mystifikaci (srv. SÚA Praha, fond PP, 1921–1930, sign. V 60/3, kart. 794). Pozdìji ovšem již tak ráznì své jméno s tímto projektem neodmítal spojovat. Také souèasná slovenská literatura Štefánikùv plán potvrzuje a Havlasu uvádí mezi Štefánikovými spoleèníky – viz: Juríèek, J.: M. R. Štefánik. Bratislava 1990, s. 69, 72 a 85.

44

Novák A.V.: Tahiti – rajské ostrovy jižních moøí. Praha 1931, s. 6.

45

Srv. SÚA Praha, fond PP, 1921–1930, sign. V 60/3, kart. 791 – opis dopisu vyslanectví Republiky èeskoslovenské v Paøíži ministerstvu zahranièních vìcí v Praze ze dne 26.11.1924.

46

Tamtéž, kart. 794 – pøípis Policejního øeditelství v Praze ministerstvu zahranièních vìcí ze dne 19.3.1925.

47

SÚA Praha, fond MSP, sign. H 1/h-2-2, kart. 3949.

48

K ustavení Èeskoslovenského ústavu zahranièního srv. úvod k inventáøi fondu, který zpracovali V. Babièka a J. Šturz.

49

SÚA Praha, fond MSP, sign. H 2/b-56, kart. 3971.

50

SÚA Praha, fond PP, sign. V 60/3, kart. 794 – dopis Spolku Èechoslovákù v Oceánii ministerstvu zahranièních vìcí, ministerstvu sociální péèe a konzulátu ÈSR v Marseille ze dne 14.12.1925.

51

SÚA Praha, fond MSP, sign. H 1/h-2-8, kart. 3949 – dopis O. Krupièkové F. Malému ze dne 30.5.1927.

52

Tamtéž, sign. H 2/b-56, kart. 3971. SÚA Praha, fond ÈÚZ, kart. 47, složka Tahiti.

53

SÚA Praha, fond Èeskoslovenská obec sokolská (dále jen ÈOS), kart. 126 – dopis A. Kovaøíka Èeskoslovenské obci sokolské ze dne 16.3.1937.

54

SÚA Praha, fond MSP, sign. H 2/b-56, kart. 3971 – výstøižek z Lidových listù (?) ze dne 10.9.1927. 140

55

Ably, M.: Vzpomínky na Prahu z Tahiti. In: Národní listy 64, è. 105, 15.4.1924, s. 1.

56

SÚA Praha, fond ÈOS, k. 126.

57

„Tahiané jsou národ pohodlný a bezstarostný jako žádný na svìtì. Zvláštì vynikají leností. Tahian nepøemýšlí, jak bude zítra, jak za rok. Zima zde neexistuje a pøíroda skýtá vše potøebné pro Tahiana, takže on ani penìz nepotøebuje. Má-li peníze, ihned se postará, aby je nemìl. Projezdí v autì pøi zpìvu a pøi høe kytary vše a propije, užívaje šastné a bezstarostné chvíle.“ SÚA Praha, fond MSP, sign. H 2/b-56, k. 3971 – dopis krajana Václavíka z 24.6.1927, otištìný v Lidových listech (?) ze dne 10.9.1927.

58

SÚA Praha, fond PP, 1921–1930, sign. V 60/3, kart. 794 – opis dopisu M. Ivanovièe – Øivnáèe generálnímu konzulátu ÈSR v Sydney z pøelomu let 1924 a 1925.

59

Ably, M.: Ženy a láska tahitské. In: Národní listy 64, è. 95, 5.4.1924, s. 1.

60

SÚA Praha, fond MSP, sign. H 2/b-56, kart. 3971 – dopis krajana Václavíka z 24.6.1927, otištìný v Lidových listech (?) ze dne 10.9.1927.

61

Dopis M. Øivnáèe A.V. Novákovi z èervna (?) 1924. In: Novák, A.V.: Globetroterovy zápisky. Praha 1924, s. 153.

62

Ably, M.: Ženy a láska tahitské. In: Národní listy 64, è. 95, 5.4.1924, s. 1.

63

SÚA Praha, fond MSP, sign. H 1/h-2-8, kart. 3949 – dopis O. Krupièkové F. Malému z 30.5.1927, psaný v Papeete.

64

Tamtéž, sign. H 2/b-56, kart. 3971 – dopis krajana Václavíka z 24.6.1927, otištìný v Lidových listech (?) 10.9.1927.

65

Ably, M.: Ženy a láska tahitské. In: Národní listy 64, è. 95, 5.4.1924, s. 1.

66

SÚA Praha, fond MSP, sign. H 2/b-56, kart. 3971 – nedatovaná zpráva vicekonzula E. J. Hajného o pomìrech dìlníkù fosfátové spoleènosti na ostrovì Makatea.

67

SÚA Praha, fond ÈÚZ, kart. 47, složka Tahiti. SÚA Praha, fond MSP, sign. H 1/h-2-8, kart. 3949. Tamtéž, sign. H 2/b-56, kart. 3971.

68

K tomu srv. zejm. SÚA Praha, fond MSP, sign. H 1/h-2-8, kart. 3949.

69

Tamtéž – dopis Svazu Èechoslovákù v Oceánii Kanceláøi prezidenta republiky ze dne 18.8.1928.

70

Tamtéž – pøípis ministerstva zahranièních vìcí Kanceláøi prezidenta republiky ze dne 16.4.1929.

71

SÚA Praha, fond ÈÚZ, kart. 47, složka Nová Kaledonie – pøípis èeskoslovenského konzulátu v Marseille ministerstvu zahranièních vìcí ze dne 14.8.1934.

72

SÚA Praha, fond PP, 1921–1930, sign. V 60/3, kart. 794.

73

SÚA Praha, fond ÈÚZ, kart. 47, složka Nová Kaledonie – dopis F. Rytiny èeskoslovenskému konzulátu v Marseille ze dne 30.9.1934.

74

SÚA Praha, fond MSP, sign. H 2/b-56, kart. 3971 – dopis F. Brejníka pøátelùm Jarkovi a Poldovi ze dne 20.4.1927.

75

SÚA Praha, fond ÈÚZ, kart. 47, složka Nová Kaledonie – dopis J. Mužíka Èeskoslovenskému ústavu zahraniènímu z 2.7.1929. 141

76

Tamtéž – dopis F. Rytiny ministerstvu sociální péèe ze dne 25.4.1929.

77

K F. Jeøábkovi srv. tamtéž, složka Tahiti.

78

Viz tamtéž, složka Nový Zéland.

79

SÚA Praha, fond MSP, sign. H 1/h-2-2, kart. 3942. Na ostrovì Bora Bora žila krátce (patrnì v roce 1925) rodina Pánkova – srv. SÚA Praha, fond ÈÚZ, kart. 47, složka Tahiti – dopis F. Rytiny redakci Krajana z 2.6.1937.

80

Novák, A.V.: Tahiti – rajské ostrovy jižních moøí. Praha 1931, s. 27.

81

SÚA Praha, fond ÈÚZ, kart. 47, složka Nová Kaledonie – dopis F. Rytiny redakci Krajana z 13.9.1936.

82

Ably, M.: Vzpomínky na Prahu z Tahiti. In: Národní listy 64, è. 105, 15.4.1924, s. 1.

83

SÚA Praha, fond ÈÚZ, kart. 76, složka Výstøižky, výstøižek z Veèerního Èeského slova ze dne 25.7.1929.

84

Novák, A.V.: Tahiti – rajské ostrovy jižních moøí. Praha 1931, s. 128–129.

142

PØÍLOHA Seznam èeských kolonistù na Tahiti a ve Francouzské Oceánii v letech 1924-1938*

Bötcher (Bother), Martin, ve tøicátých letech žil na Nové Kaledonii, kde pracoval jako tesaø Brejník, František, pøijel v roce 1926 s Jindøichem Mužíkem na Fidži a Novou Kaledonii, v druhé polovinì dvacátých let zedník, betonáø, popohánìè, „ajznboòák“ a mechanik na Nové Kaledonii, do vlasti se mìl vrátit na podzim 1927 Cukr (Cuhr), Josef, ve tøicátých letech pracoval jako farmáø na Nové Kaledonii Èáp, František, ve tøicátých letech žil jako plantážník na ostrovì Tahaa Èápová, Marie, manželka pøedchozího Došek, František, ve tøicátých letech uzenáø v Papeete, Tahiti Faragej (Faragel), Adam, ve tøicátých letech žil na Nové Kaledonii, kde pracoval jako dìlník Feiereizl z Prahy, strojní mechanik, nar. asi 1906, na konci 20. let žil na Nové Kaledonii, odkud se vrátil do vlasti k výkonu vojenské služby Hanák, František, ve tøicátých letech žil jako plantážník na ostrovì Tahaa Hejl, Vilém, místopøedseda Spolku Èechoslovákù v Oceánii se sídlem v Papeete, Tahiti Hladík, Jindøich (Henri), organizoval práce na Markézských ostrovech (Makatea, Nuka Hiva), pøedtím byl na Tahiti Hucl, v polovinì tøicátých let žil na ostrovì Makatea Hušek, Josef, v roce 1927 žil na ostrovì Nuka Hiva, pøed tím na Tahiti, organizoval spolu s Hladíkem najímání dìlníkù pro Markézské ostrovy Janoušek (Jarušek), František, ve tøicátých letech žil na Nové Kaledonii, kde pracoval jako tesaø, pùvodním povoláním koláø Jeøábek, František, legionáøský dùstojník a bývalý policejní úøedník z Brna, ve dvacátých letech pøedseda Spolku Èechoslovákù v Oceánii se sídlem v Papeete, Tahiti, ve 30. letech Tetoa Pevaitoa, ostrov Raiatea, Fare, ostrov Huahine a London – Paris – Havai, Christmas Island, kde pracoval jako plantážník a obchodník Jeøábek, Jaroslav, narozen v roce 1930 na Raiatea, syn pøedchozího Jeøábková, Marie, matka pøedchozího Jeøábková, Vlasta, dcera pøedchozí *

Jde o neúplný seznam, vytìžený z pramenù citovaných v odkazech této studie. Nìkterá dílèí, leè velice cenná upøesnìní jsem pøevzal z údajù J. Tesaøe a V. Ustohala, okruh osob zachycených ve využitých pramenech jsem ovšem nerozšiøoval. 143

Jízdný, Vincenc (Vincent), ve tøicátých letech žil v Nouméa, Nová Kaledonie, kde pracoval jako tesaø (pùvodní povolání: kováø) Kaèírek (Kaèerek), František, z Èeského Brodu, ve tøicátých letech zedník na Nové Kaledonii Kovaøík, Antonín z Radlic, z vlasti odejel 28.4.1925, ve tøicátých letech podnikatel staveb v Papeete, Tahiti, propagátor Sokola Krejèí, Antonín z Hradce Králové (?), absolvent obchodní akademie, v roce 1927 žil na ostrovì Nuka Hiva, ve tøicátých letech pracoval v dole na Nové Kaledonii, resp. jako tesaø Krupièka, švagr R. Pánka, ve dvacátých letech žil v údolí svaté Amálie na ostrovì Raiatea, poté opìt na Tahiti Krupièková, Olga, na konci 20. let žila v Papeete, Tahiti, patrnì manželka èi dcera pøedchozího Matìjec, Vl. F., bývalý øeditel firmy Urban v Unhošti, majitel domu v Praze, v polovinì dvacátých let místopøedseda Spolku Èechoslovákù v Oceánii se sídlem v Papeete, Tahiti Mervart, František, v roce 1927 žil na ostrovì Nuka Hiva s manželkou a dìckem Mervartová, Anna, manželka pøedchozího Muller (Müller), Karel, ve tøicátých letech žil v Uturoa, ostrov Raiatea, plantážník Mužík, Jindøich, nar. 8.3.1899, poslední pobyt: Praha II, Štìpánská 24 (26), býv. bankovní úøedník, absolvent obchodní akademie, odhlášen 14.8.1924, mìl pøijet s Františkem Brejníkem v roce 1926 z Fidži na Novou Kaledonii, na konci dvacátých let a ve tøicátých letech žil na Nové Kaledonii, kde pracoval jako zedník Otèenášek, Jaroslav, na konci dvacátých let èinovník Svazu Èechoslovákù v Oceánii P., blíže neurèený krajan, který žil v roce 1927 na ostrovì Raiatea Pánek, Rudolf, jednatel a pøedseda Spolku Èechoslovákù v Oceánii se sídlem v Papeete, Tahiti, øeditel (správce) elektrárny v Papeete, v roce 1925 (?) žil patrnì krátce s rodinou na ostrovì Bora Bora Pokorný, Oldøich, na konci dvacátých let obchodník, restauratér a øeditel obchodní spoleènosti v Papeete, Tahiti, èinovník Svazu Èechoslovákù v Oceánii Prokop, Josef M., odcestoval z vlasti v roce 1926, v letech 1927–1930 žil na Nové Kaledonii, v roce 1931 se po dovolené v Èeskoslovensku vrátil na Tahiti, kde vlastnil pozemky a obchodoval R. (podle názoru J. Tesaøe by se mìlo jednat o Josefa Rabu z Vodòan, tesaøe, který byl jedním z prvních kolonistù v papenooském údolí), žil v roce 1927 na ostrovì Raiatea

144

Rytina, František z Èeského Brodu, pùvodním povoláním krejèí, ve 30. letech Nouméa, Nová Kaledonie, kde pracoval jako tesaø a malíø pokojù Rytinová, manželka pøedchozího Øivnáè, Miloš, narozen 28.3.1892, iniciátor projektu èeské kolonie na Tahiti, kde byl od roku 1923, jednatel Spolku Èechoslovákù v Oceánii se sídlem v Papeete, Tahiti, krátce (1926–1927?) žil na ostrovì Makatea jako zamìstnanec fosfátové spoleènosti a rovnìž na plantáži na ostrovì Raiatea. Zemøel na Tahiti dne 9.8.1941. Sameš, Josef, v roce 1927 žil na ostrovì Nuka Hiva Sedláèek, Jaroslav z Brna, získal povolení k cestì na Tahiti, není však jisté, zda skuteènì na Tahiti odjel Šírek, Gustav, obchodník z Brna, není zøejmé, zda na Tahiti, kam se chystal, skuteènì odejel Štìpánek, Antonín, pùvodním povoláním obuvník, ve tøicátých letech pracoval jako tesaø na Nové Kaledonii, provozoval též kolotoè, který si nechal dovézt z vlasti Taragel, ve tøicátých letech pracoval jako truhláø na Nové Kaledonii Tepiš – Skalník, Josef Svatopluk, spisovatel, bývalý poruèík ès. armády, žil na Tahiti, ve tøicátých letech na Nové Kaledonii Uhliar, Martin, ve tøicátých letech pracoval jako dìlník na Nové Kaledonii Uher, bývalý rotmistr z Brna, na konci 20. let žil na ostrovì Nuka Hiva Václavík z Opoèna, odejel z vlasti v roce 1925, po krachu papenooské kolonie na Tahiti žil v údolí svaté Amálie na ostrovì Raiatea, ve druhé polovinì dvacátých let pobýval na Tahiti, kde pracoval jako zedník, založil cementárnu a uplatnil se jako stavitel Weiss, Rudolf, ve tøicátých letech žil na Nové Kaledonii, kde pracoval jako zedník Ysdny, Vincent – viz Jízdný, Vincenc Zvonaø, Emil, v roce 1927 žil na ostrovì Nuka Hiva, odkud v èervnu téhož roku odejel

145

OBRAZOVÁ PØÍLOHA Mapka Tahiti s vyznaèeným údolím Papenoo (Godlewski, A: Tahiti nejkrásnìjší, Praha 1960, s. 54–55)

146

Dopis Miloše Øivnáèe redakci Krajana ze dne 5. 3. 1937 (SÚA, ÈÚZ, kart. 47, sl. Tahiti)

147

Fotografie zaslané èeskými krajany z ostrova Nuka Hiva (SÚA, MSP, sign. H 1/h-2-2, kart. 3949)

Mužstvo pracovní sekce kokosové plantáže, pracující pod èeskoslovenským dozorem a vedením

148

Obchod èesko-francouzské spoleènosti v Papeete na Tahiti

149

Skladištì zboží a kopry

První domky postavené z buraa s bambusovou støechou

Nejlepší domek v Taiohae – ocelová konstrukce, stìny everitové

150

Kultivace pozemkù porostlých buraem

Banánové pole – èeskoslovenské plantáže na ostrovì

151

Kukuøice sklízí se i tøikrát do roka

Šlechtitelské pokusy

152

ZUSAMMENFASSUNG DIE SCHICKSALE DER TSCHECHISCHEN KOLONIE AUF TAHITI (1924–1938) Jiøí Køesan Im Jahre 1924 bot Miloš Øivnáè seinen Landsleuten den Plan einer tschechischen Kolonie auf Tahiti an. Er brachte sich auf eine Insel im Franzözischen Ozeanien in Sicherheit, um sich der Lösung der Schwierigkeiten zu entziehen, in die er in seiner Heimat geriet. Der Sohn eines Großhändlers und Fabrikanten aus Prag, der bekannte und beliebte Mitglied der Prager „goldenen Jugend“ kam durch seine Leichtsinnigkeit und erfolglose Unternehmerprojekte um Erbe nach seiner Mutter, und Geld für die Reise schaffte er durch die Wechselfälschung und durch andere Betrügereien an. Auf den Aufruf dieses Mannes, dessen Identität den Interessenten am Anfang nicht bekannt war, machten sich ungefähr achtzig Tschechen und Slowaken aus der Tschechoslowakei auf den Weg auf die „Paradiesinsel“. Es kamen auch einige Landsleute aus Amerika und Australien. Dank der Reisebeschreibungen von Jan Havlasa und A. V. Novák war Tahiti in dieser Zeit unter den romantisch veranlagten Jugendlichen bei uns sehr populär. Die Gründung der Kolonie im Tahiti-Tal Papenoo wurde aber nicht realisiert, denn es gelang Øivnáè nicht, die dortigen Grundstücke abzulösen. Die Tatsache, dass eine nicht unerhebliche Menge von Landsleuten in ein unbekanntes Milieu kam, oft durchaus mittellos, führte dazu, dass in der Tschechoslowakischen Republik die Frage der Fürsorge des Staats und der vom Staat unterstützten Privatorganisationen für die Auswanderer diskutiert werden musste. Die Schicksale der Tahiti-Kolonisten, die der Autor nach dem Bankrott der Papenoo-Kolonie verfolgt, rufen die Frage nach der bestimmten Zügen der tschechischen Charakters heraus, die in den extremen Bedingungen an den Tag gekommen sind. Auffalend scheint sich eine starke Neigung zur gegenseitigen Gehässigkeit und Zanksucht, aber auch bewunderungswerte Fähigkeit, sich den Umständen anzupassen und einem Beruf, zu dem die Kolonisten keine Kvalifikation hatten, nützlich zu machen. Interessant sind die Bemerkungen der Landsleute über die Realien im Französischen Ozeanien und auch das Bild des Tahiti-Einwohners, das sie in ihren Berichten in die Heimat darboten.

153

DVÌ KAPITOLKY Z DÌJIN BÝVALÉHO ARCHIVU ZEMÌ ÈESKÉ Alena Pazderová INTER ARMAS SILENT MUSAE ANEB OSIØELÉ PYLONY Když se dne 17. kvìtna 1933 uskuteènilo slavnostní otevøení novostavby Archivu zemì Èeské za pøítomnosti politických a vìdeckých celebrit, byly koneènì vyplnìny dávné tužby èeských archiváøù po moderní úèelové budovì, jež by byla nejen reprezentativním stánkem èeské archivní vìdy, ale zejména dùstojným úložištìm archivního materiálu nevyèíslitelné hodnoty k dìjinám èeského státu. Architektonicky smìlé a neotøelé pojetí archivního komplexu s impozantním vstupem, mramorové obklady stìn uvnitø budovy i velkorysé prostorové øešení ospravedlòovaly nekoneèné hodiny schùzí zemského výboru i stavebního výboru archivu, nepøíjemnosti s dodavateli i úsporná øešení v dùsledku finanèních nesnází krizových tøicátých let. Mnohý z hostí, zejména z øad archiváøù, si upøímnì oddechl: vysnìný archiv se stal skuteèností a jeho úèelová budova pro svùj charakter nemohla být ani v budoucnosti zcizena jiným, potøebnìjším rezortem. V okamžicích euforie nad zdaøilým dílem si jen málokterý z úèastníkù slavnosti staèil povšimnout dvou osiøelých pylonù v prùèelí nad hlavním vchodem. Jejich historie, lépe øeèeno historie jejich osazení, je však nadmíru zajímavá. Je nejenom výmluvným dokladem èeských pomìrù tehdejší doby, ale mùže smìle sloužit i jako alegorie doby dnešní. Inu nihil novi sub sole ... Zmínìné pylony figurovaly již v prvotním vítìzném projektu ing. arch. Jaroslava Frágnera a mìly být osazeny blíže neurèenými, nejspíše alegorickými postavami. Zemským výborem novì jmenovaný projektant archivní budovy, zemský rada ing. arch. Josef Weingärtner, si spolu s Frágnerovým projektem pøisvojil i pylony. Podobnì jako s Frágnerovým projektem ztotožnil se i s myšlenkou alegorických postav. Tehdejší øeditel zemského archivu dr. Jan Bedøich Novák však pøišel s návrhem osadit pylony skuteènými postavami významných osobností z oboru archivnictví a historie. Alegorické figury mìly být nahrazeny sochami Antonína Gindelyho a Františka Palackého. I když Novák svùj návrh považoval pouze za pøedbìžný, strhla se vzápìtí bouøe na jednáních stavebního výboru archivu. Již na tøetí schùzi dne 24. bøezna 1931 oznámil pøísedící dr. Kubista, že pøísedící zemského výboru dr. Kazimour vyslovil pochyby o vhodnosti výše zmínìných soch. Cožpak Palacký, Otec èeského dìjepisu, ten nemìl 154

kádrových vad, avšak „napùl Nìmec“ Gindely, ten ležel uvìdomìlým Èechùm v žaludku! Nakonec dr. Josef Borovièka, zastupující nepøítomného øeditele dr. Nováka, objasnil pøítomným Gindelyho postavení v národnostní otázce. Padaly další návrhy, až bylo nakonec usneseno, že otázku soch „Palacký-Gindely“ nebo „Palacký-Denis“, pøípadnì jinak, rozhodne samotný zemský výbor. O sochách bylo znovu jednáno na šesté schùzi stavebního výboru dne 6. øíjna 1931. Dr. Novák, pouèen bouølivým prùbìhem tøetí schùze, se náležitì vyzbrojil vìcnými argumenty a sveøepì hájil svùj pùvodní návrh „Palacký-Gindely“. Diskuse opìt nabývala na obrátkách, až bylo koneènì rozhodnuto, že dr. Novák pøednese spornou otázku v I. tøídì Èeské akademie vìd a umìní a požádá ji o dobré zdání. Akademie obratem vyhovìla této žádosti, a tak již na osmé schùzi stavebního výboru, konané dne 17. listopadu 1931, mohl být vzat na vìdomí pøípis prezídia Èeské akademie, že se I. tøída této korporace usnesla jednomyslnì, aby na pylonech v prùèelí nové archivní budovy byly umístìny sochy Antonína Gindelyho a ... Josefa Emlera. Arbitrážní výrok Akademie sice èásteènì zaskoèil pøítomné, ale nové situace se zhostili elegantním øešením. Schùzí bylo totiž zároveò usneseno, aby bylo uvnitø budovy pamatováno na umístìní sochy, pøípadnì busty Františka Palackého a aby veškeré sochaøské práce byly opatøeny užší soutìží. Úèastníci schùze se jistì spokojenì ubírali ke svým domovùm, nebo o tom, která z osobností se bude tyèit na pylonech, rozhodla samotná Akademie, absence Palackého nad vchodem byla eliminována bustou a pracím na umìleckých dílech již nic nestálo v cestì. Avšak chyba lávky! Nad stavebním výborem archivu vznášela se autorita výboru zemského. A nìkteøí ze zdejších pøísedících se nesklonili pøed výrokem Akademie, naopak její návrh pøilil oleje do ohnì. Pøedmìtem sporu byl opìt nebohý (a r. 1892 zemøelý) dr. Gindely a jeho kolísání ve vìcech národnostních. Mezitím se kvapem blížilo proponované slavnostní otevøení archivní budovy. Nedoøešená otázka sochaøské výzdoby visela nad hlavami organizátorù jako Damoklùv meè. V zápisu z 98. schùze zemského výboru, konané dne 11. kvìtna 1932, jež se opìt dlouze zabývala vhodností èi nevhodností nìkterých soch, poukázal pøísedící zemského výboru dr. Kubista, že budova musí být dne 28. øíjna t. r. bezpodmíneènì pøedána veøejnosti a že je proto nutné, aby mimo jiné byla ve vestibulu archivní budovy na vhodném místì umístìna busta nebo socha Františka Palackého s tím, že 36. oddìlení zemského úøadu by mìlo být zmocnìno k vypsání veøejné soutìže a aby otázka, má-li být vchod do budovy vyzdoben zpùsobem ornamentálním nebo figurálním, byla prostudována opìt stavebním výborem, který by k jednání pøizval dva tøi architekty a sochaøe, pøièemž otázka konkrétních soch mìla být øešena až poté, rozhodne-li se stavební výbor pro výzdobu figurální. Smutným epilogem byla pak tøináctá schùze stavebního výboru, konaná dne 7. èervna 1932, na níž bylo šalamounsky usneseno, že vzhledem k námitkám, pøednese155

ným v zemském výboru, upouští se od výzdoby hlavního vchodu sochami Gindelyho a Emlera a že se navrhovaná výzdoba odkládá. Nikdo však netušil, že se odklad protáhne na dlouhých osm let. Osiøelé pylony nad hlavním vchodem dále zdvihaly své holé hlavy k nebesùm jako nìmá výèitka, pøipomínajíce vlastenecky založeným obèanùm a úøedníkùm jejich nedokonèený úkol. Ve zjitøené atmosféøe poèátku ètyøicátých let bylo zapotøebí rozhodného èinu. Došlo tedy opìt na debatu o osazení pylonù na budovì zemského archivu. Schùze zemského výboru schválila dne 20. bøezna 1940 návrh pøísedícího zemského výboru, øeditele Emanuela Hlavatého, který na podnìt Syndikátu výtvarných umìlcù inicioval doplnìní prùèelí budovy Archivu zemì Èeské dvìma sochami podle pùvodního projektu. Hlavatý následnì vyzval tehdejšího øeditele zemského archivu dr. Bedøicha Jenšovského, aby vypracoval vyjádøení v této vìci. To nese datum 1. dubna 1940. Jenšovský shrnul ve svém vyjádøení celou problematiku od tøetí schùze stavebního výboru po souèasnost. Pod zorným úhlem doby objektivnì konstatoval, že námitky zemského výboru vùèi osobì Gindelyho nepostrádaly jistého opodstatnìní co se týèe jeho národnostních postojù, avšak spravedlivì pøipomnìl: „Má-li na prùèelí budovy archivu zemì Èeské státi socha historika a archiváøe, který má vztah k budování a dìjinám tohoto archivu, není možno pøejíti osobu prvního øeditele, který po tøicet let vedl správu zemského archivu, dal základy jeho zahraniènímu výzkumu a vìdeckým podnikùm publikaèním a který i jinak byl vynikající osobností vìdeckou.“1 Stejnì objektivnì se vyjádøil i k dalším návrhùm. Jako druhou sochu navrhovala totiž Èeská akademie sochu prof. dr. Josefa Emlera s odùvodnìním, že se jedná o zakladatele diplomatických a archivních disciplín v Èechách. Jenšovský poznamenává, že prof. Emler byl ve službách zemského archivu pouze necelá dvì léta a proto nezanechal v jeho dìjinách výraznìjší stopu; po odchodu ze zemského archivu se jeho èinnost obracela pøedevším k Archivu hlavního mìsta Prahy, v jehož službách zemøel, ke Karlovì univerzitì a èásteènì k Národnímu muzeu, kde pùsobil jako jednatel Spoleènosti. Podle Jenšovského názoru nelze ani výrok o Emlerovi jakožto zakladateli diplomatických a archivních disciplín pøijmout bez výhrady, nebo stejným právem by mohl tvoøit pendant ke Gindelyho soše napøíklad prof. W. W. Tomek, dlouholetý pøedseda Historické komise zemské, která øídila vìdecké práce v archivu, nebo jeho nástupce v pøedsednictví této komise a zakladatel moderní èeské historické školy prof. dr. Jaroslav Goll; ovšem s tím, že oba jmenovaní nebyli archiváøi z povolání a jejich pøedsednictví v Historické komisi bylo jen jednou z jejich èetných, by význaèných funkcí v èeském kulturním životì. Aniž by snižoval jejich postavení jakožto význaèných èeských historikù, konstatoval Jenšovský, že jejich vztah k zemskému archivu byl pouze vedlejší složkou jejich vìdecké èinnosti. Pokud by se mìlo dùslednì dostát podmínce naplnìní 156

vztahu k zemskému archivu, pak by podle Jenšovského bylo na místì spíše zhotovení sochy jeho posledního zemøelého øeditele dr. Jana Bedøicha Nováka, který se nejvýznamnìji pøièinil o výstavbu nové archivní budovy. Zamýšleje se nad problematikou sepìtí soch s archivem, konstatuje Jenšovský: „Byla by tedy z hlediska archivu zemì Èeské nejpøijatelnìjší dvojice: Gindely-Novák, kteøí ostatnì jak svými vìdeckými zájmy, tak svou úøední èinností jsou si podobni a kteøí i významem v èeské produkci historické jsou celkem rovnocenni.“2 Souèasnì si Jenšovský dobøe uvìdomoval, že i proti této alternativì mohou být vzneseny ze strany zemského výboru námitky, podobnì jako v Gindelyho pøípadì. Kromì toho si Jenšovský uvìdomoval i další problém, a to technického rázu, na nìjž se v zápalu malicherných debat jaksi pozapomnìlo. Sochy a už kohokoliv èi alegorické mìly být umístìny ve výšce asi devìt metrù od úrovnì chodníku, a to na pomìrnì úzké základnì zhruba 90 x 70 cm, takže pohled na nì by vyžadoval znaèného odstupu, což umístìní archivu v tìsné blízkosti silnice a dejvického nádraží prakticky nedovolovalo. Co se týèe soch, Jenšovský neopomnìl pøipomenout ani takové zdánlivé malièkosti jako obleèení a vkus publika. Píše: „Nehledì k tomu, že dnešní ústroj mužské mody není pøíznivý sochaøským výtvorùm vùbec, umístìní civilních postav v takové výši v prùèelí fasády, kde jsme zvyklí jen na sochy alegorií nebo na postavy barokních svìtcù, nepostrádalo by urèité bizarnosti.“3 A pøipomíná kritiku, jíž byly podrobovány civilní sochy na novostavbì justièního paláce v Øímì, umístìné mnohem níže. Znechucen zbyteènými a malichernými prùtahy, ukonèil Jenšovský své dobrozdání logickým konkrétním návrhem: „Po tìchto úvahách dovoluji si pøedložiti námìt, nebylo-li by nejlepším východiskem vrátiti se k pùvodnímu úmyslu projektanta budovy a umístiti na pylony fasády archivní sochy alegorické. Archivy podle dnešní vìdecké doktríny, podle svého zaøízení i podle vlastní praxe slouží dnes vìdecké práci i veøejné správì, chovajíce doklady nabytých práv svého majitele, a již je to jednotlivec nebo instituce nebo koneènì ústavní celek. Navrhuji proto, aby na uvedené pylony byly umístìny alegorické sochy Historie a Práva. Pokud pak by šlo o uctìní památky vynikajících øeditelù archivù a pøísedících zemského výboru, kteøí namnoze se velmi zasloužili o rozkvìt archivu, bylo by snad možno svým èasem opatøiti jejich portréty do konferenèní sínì nebo jiných úøedních místností archivu.“4 Dne 10. kvìtna 1940 konala se v zasedací síni zemského výboru za pøedsednictví Emanuela Hlavatého první schùze poroty pro soutìž na umístìní dvou soch na portálu budovy Archivu zemì Èeské, jmenované ve schùzi zemského výboru dne 3. kvìtna. Pøítomni byli všichni èlenové poroty: prof. Jakub Obrovský, prof. Ladislav Šaloun, Damián Pešan, profesor Ústøední školy bytového prùmyslu v Praze, akad. sochaø Jaroslav Brùha, ing. arch. Josef Weingärtner, vrchní technický rada zemského úøadu v Praze a dr. Bedøich Jenšovský, øeditel 157

zemského archivu. Výborem bylo usneseno, aby na již pøipravené pylony v prùèelí archivní budovy byly umístìny dvì alegorické sochy – „Historie“ a „Právo“- vypracované v hlínì a odlité v sádøe a bronzu. Uvolnìná finanèní èástka na poøízení obou soch èinila 150 000 Kè, dále bylo poèítáno s 18 000 Kè pro úèastníky soutìže a se 4 800 Kè na odmìnu pro èleny poroty. Souèasnì bylo rozhodnuto, že soutìž bude mít užší charakter a k úèasti byli vyzváni tøi sochaøi: Rudolf Bøeza, Stino Paukert a Miloslav Beutler. Po obšírné debatì o konkrétních podmínkách soutìže bylo usneseno, že sochy budou vysoké 2,50 m, náèrtky budou provedeny v sádøe v 1/5 velikosti a budou dopovìzeny, tj. vypracovány, aby se pøedešlo skicovním rozpakùm; kromì vypracovaného modelu však úèastníci soutìže mohli podat i alternativy ve skicách. Uzávìrka soutìže byla vypsána na 15. srpna 1940 na 12. hodinu, do kteréžto doby mìly být modely odevzdány do budovy zemského archivu, následnì vystaveny ve výstavní síni archivu a soutìžícím umìlcùm mìla být sdìlena jména porotcù; schùze poroty byla stanovena na poèátek záøí. Oslovení umìlci dostáli svým závazkùm a v termínu své práce odevzdali. Schùze poroty se konala s mìsíèním zpoždìním a jejím výsledkem bylo naprosté fiasko. V protokolu o schùzi poroty, konané dne 18. øíjna 1940 se praví: „Všichni páni èlenové poroty prohlédli si dùkladnì vystavené návrhy a podrobili je všestranné kritice. Po delší úvaze pøišlo se jednomyslnì k tomu, že relativnì nejlepší jest práce akad. sochaøe Rudolfa Bøezy svým pøimknutím se k celkové architektuøe budovy. Jinak však všeckny pøedložené návrhy nedostihují tìch pøedpokládaných hodnot jak ideových, tak výtvarných, aby bylo možno uvažovat o jejich doporuèení.“5 Tìžká léta okupace, která pøinesla zemskému archivu vnucenou nìmeckou správu, zatèení a smrt øeditele archivu dr. Jenšovského a ochromila archivní èinnost vùbec, nedávala doøešení otázky osazení pylonù žádnou šanci. Pováleèná doba pøinesla jiné, naléhavìjší úkoly, podobnì jako „Vítìzný únor“, dvouletky, pìtiletky a socialistické budování vùbec. Cože zùstalo z tìch bouølivých a malicherných debat zemských úøedníèkù kolem našich velikánù? Pár zažloutlých plánù, 2 fotografie a svazeèek úøedních akt v registratuøe Archivu zemì Èeské. Ani ty sádrové modely se všechny nedochovaly. V pøíruèním skládku I. oddìlení Státního ústøedního archivu spí svùj vìèný sen dvì otluèené sádrové „Historie“, jakési memento žabomyších sporù a nevkusu doby (každé). Avšak upøeme-li zrak na prùèelí naší milované archivní budovy a pøedstavímeli si (pokud to fantazie dovolí), že na osiøelých pylonech stojí ony umìlecké výtvory známé nám již jen z dochovaných fotografií èi pozùstalých modelù, pak musíme popravdì øíci: Všechno zlé je pro nìco dobré. ***** 158

NEDOBROVOLNÁ POU FRANTIŠKA PALACKÉHO (BUSTY) DO ILEGALITY Na jaøe roku 1933 vítal úèastníky slavnostního otevøení archivní novostavby kromì prázdných pylonù také prázdný výklenek na hlavní chodbì, vyèlenìný pro bustu Palackého. Poté, co výrok Akademie v roce 1931 transformoval Palackého ze sochy do busty, ustávají další jednání v této vìci. Na slavnostní otevøení tedy busta pøipravena nebyla, avšak již v roce 1935 stává se opìt pøedmìtem veøejného zájmu. Není divu, blíží se slavná výroèí – 75. výroèí existence Archivu zemì Èeské a 20. výroèí vzniku republiky. A tak v rámci zajištìní dùstojných oslav koneènì dochází i na realizaci busty Palackého. A jak jinak, šetøí se. Z pùvodnì plánované soutìže výtvarníkù sešlo a šalamounsky bylo rozhodnuto použít jako modelu Myslbekovu bustu Palackého, osazenou nad portálem domu è. 7 v Palackého ulici v Praze 2. Koneènì v roce 1937 byly uskuteènìny již vlastní konkrétní kroky. Zemský výbor se na své schùzi konané dne 5. kvìtna 1937 usnesl, aby u pøíležitosti 75. výroèí trvání Archivu zemì Èeské byla péèí archivu vydána zvláštní informaèní publikace o jeho dìjinách, fondech, pracích i budovì a aby u této pøíležitosti a na pamì 100. výroèí velké vìdecké cesty Františka Palackého do Itálie a prvního èeského výzkumu vatikánských archivù byla odhalena ve dvoranì archivu jeho busta. Souèasnì bylo potvrzeno pùvodní rozhodnutí nevypisovat veøejnou soutìž, ale poøídit bronzový odlitek Myslbekovy busty Palackého. Firma Franta Anýž a spol., závody pro umìlecko-prùmyslové práce kovové, oslovená již v roce 1935, zopakovala svou nabídku, v níž zøejmì z inflaèních dùvodù došlo k navýšení poøizovacích nákladù z pùvodních 2 980 Kè na 3 500 Kè, která byla posléze schválena. Když i rodiny Riegrova a Palackého zaslaly zemskému úøadu své laskavé svolení k poøízení bronzového odlitku Palackého busty podle sádrového modelu, uloženého v Muzeu Palackého a Riegra, nestálo již vlastní realizaci busty nic v cestì. Jak už to tak u oficiálních pøíležitostí chodí, z objektivních dùvodù se leccos nestíhá, a proto je dobré míti po ruce nìkolik dùležitých výroèí. Nejinak tomu bylo i v tomto pøípadì. Nestihlo-li se poøízení Palackého busty k výroèí jemu bližšímu, byla osazena alespoò u pøíležitosti oslav výroèí republiky. Tím ovšem klikaté osudy Palackého busty zdaleka nekonèí. Poprask nastal kolem mýtu Myslbekova autorství. Dne 23. øíjna 1937 se totiž dostavil do zemského archivu prof. Bohumil Kavka, žák Myslbekùv, a podrobil bronzový odlitek Palackého busty dùkladné prohlídce. Poté kategoricky prohlásil, že podle pracovní techniky busta nemùže být dílem Myslbekovým. Tímto svým výrokem popøel dlouholetou tradici o Myslbekovì autorství pùvodního modelu, nacházejícího se v majetku rodiny Riegrovy. K následnému šetøení byl pozván další odborník, dr. Vojtìch Volavka z pražské Moderní galerie. Ten po delší prohlídce Palackého busty, uskuteènìné dne 25. kvìtna 1940, 159

konstatoval, že námitky prof. Kafky jsou oprávnìné a že skuteènì hlava sochy, a zvláštì její oblièej, neukazují na Myslbekovu techniku, zatímco draperie kabátu, zvláštì klopy a límec jsou èistì myslbekovské. Koneèný verdikt dr. Volavky znìl, že autorem busty je pravdìpodobnì nìjaký dovedný Myslbekùv žák za pomoci mistrovy. Závìrem Volavka konstatoval: „Rozhodnì jest autorem dobrý sochaø“.6 Posledním krokem podniknutým ve vìci autorství modelu busty bylo dožádání rodiny Riegrovy, zda se v jejím majetku nenacházejí nìjaké doklady nebo zprávy o tom, kdo vlastnì na bustì pracoval. Odpovìï Riegrovy rodiny se bohužel nedochovala a pravdu neznáme dodnes. Pøišla léta okupace a všemu kovovému hrozila zkáza. I bustám velikánù. Osud byl však k Františku Palackému laskav. Šastnou shodou okolností se v zemském archivu, který byl vzorem pohostinnosti, doèasnì nacházela také valná èást sbírek Národní galerie. Nad nimi bdìl pracovník Národní galerie p. Štorkán. A tak když bylo nejhùøe a tehdejší nìmecký vedoucí archivu hodlal dát Palackého bustu do veøejné sbírky kovù na pomoc nìmeckému zbrojnímu prùmyslu, domluvili se archiváøi se zmínìným p. Štorkánem a pøipojili bustu Palackého k výše zmínìným sbírkám. Když pak byly sbírky v roce 1943 ze zemského archivu galerií odváženy mimo Prahu, dovolil p. Štorkán, aby s plastikami byla „omylem“ naložena (a tím zachránìna) i busta Palackého. Zejména díky pováleènému „úøednímu šimlu“ osiøel mramorový výklenek na archivní chodbì na dalších pìt let. Sice již hned po válce, 29. záøí 1945, putoval dotaz Archivu zemì Èeské Národní galerii, v nìmž archiv prosí o laskavou zprávu, kde se busta Palackého nalézá a kdy by mohla být archivu vrácena, avšak jednání a hledání nebrala konce. Datum 22. bøezna 1948 nese poslední prosebný dopis, vypravený ze zemského archivu. Stojí v nìm: „ Øeditelství Archivu zemì Èeské žádá za laskavou zprávu, zda a kde by si již mohlo pøevzíti bronzovou bustu Františka Palackého, která ochotou Vašich zamìstnancù (p. Štorkán) byla zároveò s Vaší sbírkou plastik roku 1943 z archivu zemského odvezena a tím zachránìna od zkázy. Za tuto službu vzdáváme Vám zdvoøilý dík a žádáme za laskavou brzkou odpovìï.“7 Za pìt nedìl putovala odpovìï z Národní galerie v Praze 1, Valentinské ulici èp. 4 do zemského archivu. V laskavé odpovìdi stálo, že bronzové poprsí Františka Palackého mùže být vydáno archivu kdykoliv, avšak vzhledem k tomu, že je plastika již uložena v Praze, je tøeba se o termínu pøevzetí dohovoøit pøedem telefonicky. Telefonní vedení zøejmì nebylo ještì v dùsledku bombardování Prahy dostateènì obnoveno, v èervnu byli navíc zamìstnanci galerie údernicky zaneprázdnìni výstavou ve Šternberském paláci, takže z objektivních dùvodù došlo k pøevzetí busty Palackého ve skladu Národní galerie v Trojanovì ulici až 9. záøí 1948, pouhé tøi roky (bez dvaceti dnù) od první žádosti zemského archivu o její vydání. Od tohoto data již shlíží ze svého výklenku Otec dìjepisu na zástupy pracovníkù archivu, studentù a badatelù stejnì 160

laskavì a shovívavì, a je jejich IQ jakékoliv výše, vyrušován ve své dùstojnosti pouze obèasným hlukem jemu neznámých technických pøístrojù, který v rámci modernizace naší donedávna nejmodernìjší archivní úèelové budovy patøí nedílnì již po témìø dvacet let k jejímu neopakovatelnému koloritu.

POZNÁMKY 1

Vyjádøení øeditele Archivu zemì Èeské o osazení soch na pylonech budovy archivu. SÚA Praha, Archiv zemì Èeské (AZÈ), kart. è. 34, složka Soutìž na sochy v prùèelí budovy archivu 1940. 2/ Tamtéž.

3

Tamtéž.

4

Tamtéž.

5

Protokol sepsaný o schùzi poroty, jež se konala dne 18. øíjna 1940 v budovì zemského archivu v Praze o 15. hodinì. SÚA Praha, AZÈ, kart. è. 34, složka Soutìž na sochy v prùèelí budovy archivu 1940.

6

Spis èj. 3791/1940: Dobré zdání Dr. Volavky. SÚA Praha, AZÈ, inv. è. 219, kart. 32, složka Busta Fr. Palackého.

7

SÚA Praha, AZÈ, kart. è. 34.

161

PØÍLOHA

Návrh budovy èeského zemského archivu. Pylony osazené mužskými postavami. SÚA Praha, Sbírka map a plánù, inv. è. 1539/4.

162

Fotografie nepøíliš zdaøilých modelù „Historie“ a „Práva“ z dílny sochaøe Stino Paukerta. SÚA Praha, AZÈ, kart. è. 34.

163

JUDr. Bohuš Rieger svoluje k poøízení bronzové busty Palackého podle sádrového modelu z Muzea Palackého a Riegera v Praze. SÚA Praha, AZÈ, inv. è. 218, kart. è. 32.

164

Potvrzení zakázky na bustu Fr. Palackého, vydané firmou Franta Anýž a spol. dne 17.11. 1937. SÚA Praha, AZÈ, inv. è. 218, kart. è. 32.

165

ZUSAMMENFASSUNG INTER ARMA SILENT MUSAE ODER VERWEISTERE PYLONEN Alena Pazderová Am 17.5.1933 wurde der Neubau des Böhmischen Landesarchivs feierlich eröffnet. Damit wurden die Bemühungen der tschechischen sachverständigen Öffentlichkeit nach einem modernen Archivzweckgebäude gekrönt. Fast niemand von den Anwesenden bemerkte zwei leere Pylonen an der Stirnwand des Gebäudes gleich über dem Haupteingang. Nach dem ursprünglichen Projekt des Architekten Ing. Jaroslav Frágner sollten die Pylonen mit unbestimmten, höchstwahrscheinlich allegorischen Gestalten besetzt werden. Zu dieser Idee neigte auch der Architekt Ing. Josef Weingärtner, der den Architekten Frágner ablöste. Der damalige Landesarchivdirektor Dr. Jan Bedøich Novák schlug im Gegenteil vor, die Pylonen mit den Statuen der berühmten Persönlichkeiten aus dem Bereich Archivwesen und Historie – Antonín Gindely und František Palacký – zu besetzen. Gegen Gindely erhob sich ein Proteststurm wegen seines Wankens in der Nationalitätenfrage. Eine andere Variante, Palacký – Denis, bestand auch nicht. Die Tschechische Akademie der Wissenschaften und Kunst, als der Schiedsrichter in diesem Streit, kam mit der Empfehlung auf Gindely – Emler; aber auch das war keine befriedigende Lösung. Die ließ auf sich acht Jahre lang warten. Am 20.3.1940 genehmigte der Landesausschuss auf Veranlassung des Syndikats bildender Künstler die Besetzung der Pylonen mit allegorischen Gestalten nach dem ursprünglichen Projekt. Nach dem Beschluss des Landesausschusses vom 10.5.1940 schrieb die Jury einen öffentlichen Wettbewerb auf zwei allegorische Statuen aus, und zwar „Historie“ und „Recht“. An dem engeren Wettbewerb nahmen die akademischen Bildhauer Rudolf Bøeza, Stino Paukert und Miloslav Beutler teil. Nach der Jury entsprach aber keiner der vorgelegten Entwürfe weder ideologisch, noch mit bidnerischer Äußerung. Nachdem wurde die Frage der Besetzung der Pylonen nicht mehr geöffnet. Die unfreiwillige Reise František Palackýs Büste in die Illegalität Die Statue František Palackýs sollte ursprünglich zur Zierde eines der Pylonen über dem Eingang ins Böhmische Landesarchiv dienen. Auf Empfehlung der Tschechischen Akademie der Wissenschaften und Kunst etschied sich der Archivdierektoriat Palackýs Büste anzuschaffen und sie auf dem Ehrenplatz unterzubringen. Aber die Verwirklichung dieses Planes wurde immer hinausge166

schoben. Erst im Jahre 1937 beschloss der Landesausschuss, Palackýs Büste anlässlich des 75. Jahrestages des Böhmischen Landesarchivs und zum Andenken des 100. Jahrestages der großen wissenschaftlichen Reise František Palackýs nach Italien in den Archivräumen zu instalieren. Es handelte sich um den Bronzeabguss Palackýs Büste von Myslbek, die an dem Portal des Hauses No. 7 in der Palacký-Straße (Palacký-und-Rieger-Museum) ihren Platz gefunden hat. Auch die Familien Palacký und Rieger waren damit einverstanden. Doch Palackýs Büste wurde in den Räumen des Böhmischen Landesarchivs erst im Jahre 1938 enthüllt. Ein großes Aufsehen erregte die Urheberschaft Myslbeks. Eine fachliche Begutachtung – des Kunsthistorikers Dr. Volavka – sprach die Urheberschaft einem nicht genannten Schüler Myslbeks unter aktiver Hilfe des Meisters zu. In der Okkuppationszeit drohte die Vernichtung der Büste; nach der Entscheidung des damaligen deutschen Archivleiters sollte die Büste in die öffentliche Metalsammlung zur Hilfe der deutschen Waffenindustrie gegeben werden. Durch das Zusammentreffen von Umständen befand sich im Landesarchiv ein Teil von Sammlungen der Nationalgalerie, und es gelang, die Büste mit der Zustimmung des Galeriekustos Herrn Štorkán darunter zu verstecken. Im Jahre 1943 wurde sie dann „aus Versehen“ in ein Depositorium außerhalb Prag gebracht und so wurde die Büste vor der Vernichtung bewahrt. Der Briefwechsel zwischen der Nationalgalerie und dem Landesarchiv in der Angelegenheit der Rückgabe der Büste Palackýs auf ihren ursprünglichen Platz in der Nische des Hauptgangs im Landesarchiv dauerte vom 29. 9. 1945 bis 9. 9. 1948, wann die pietävolle Rückkehr ihr vergönnt wurde.

167

168

POKYNY AUTORÙM

Snaha po maximálním zjednodušení editorských úkonù pøinutila redakci sborníku Paginae historiae zformulovat pro potencionální autory pravidla úpravy rukopisu a citace pramenù a literatury. Sbornik, vydávaný Státním ústøedním archivem v Praze jedenkrát roènì, je urèen nejen pro odbornou produkci vlastních zamìstnancù, ale i pro širší okruh pøispìvatelù z oborù historie, pomocné vìdy historické, dìjiny správy. Upøednostòuje stati nadregionálního charakteru, jejichž pramenná základna se alespoò èásteènì vztahuje k fondùm vydavatele. Vítány jsou mateliálové studie, soupisy a edice pramenù i zásadní metodické podnìty. Uveøejnìní èlánku ve sborníku podléhá lektorskému øízení a projednání na redakèní radì. Za odbornou a vìcnou správost ruèí autor a lektoøi. Redakce si vyhrazuje právo na jazykové a formální úpravy textu v rámci obecných publikaèních zásad a zvyklostí sborníku. Autoøi mají právo na vlastní korekturu. Øádné uvádìní použitého pramene se již dávno stalo samozøejmou souèástí každého vìdeckého projevu. Prosíme proto o dùsledné uvádìní archivu, archivního fondu, manipulaèního období, signatury, inventárního èísla, èísla jednacího a roku, evidenèního èísla rukopisu, knihy, kartonu èi jiného odkazu na lokaci ve fondu dle následujícího pøíkladu: Státní ústøední archiv v Praze (dále SÚA Praha), fond Èeské místodržitelství (dále ÈM) 1856–1883, sign. 8/5/3/2, èj. 1235/1863, kart. 1203. Krácení oznaèení archivu a uvádìní pouhé znaèky fondu je možné až po vysvìtlení v první citaci. Ostatní bìžné zkratky není nutno rozvádìt. Pro signaturu se používá tvar „sign.“, inventární èíslo „inv. è.“, èíslo jednací „èj.“ (musí být vždy lomeno nekráceným vroèením), rukopis „rkp.“, knihu „k.“, karton „kart.“, stranu „s.“, poznámku „pozn.“, svazek „sv.“. Oznaèení manipulaèního období se neoddìluje èárkou od znaèky fondu. Zpùsob citací a zkracování musí být v celém rukopise jednotný. V hlavním textu, prosím, užívejte co nejménì zkratek. Pøi citacích literatury se volnì pøidržujeme normy pro bibliografickou citaci, nevyžadujeme však podchycení vydavatele díla. Monografie budou uvádìny v této podobì: Urban, Otto. Èeská spoleènost 1848–1918. Praha 1982, s. 89–102. Obdobnì budou citovány edice pramenù: Emler, Josef. Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidiocesim. I/2. Praha 1874, s. 53. 169

Èasopisecké èlánky a studie obsažené ve sbornících prosíme citovat následujícím zpùsobem: Zaoralová, Marie. Velkostatek Polná -Pøíbyslav a Pohled, jeho historický a správní vývoj a dìjiny archivu. Sborník archivních prací (dále SAP) 27, 1977, s. 143–183. Opakovanou citaci téhož díla (èlánku) je možno krátit v podobì: Urban, c.d., s. 23. Opakované uvádìní známého edièního podniku, sborníku, periodika èi slovníku dovoluje použít pøi následné citaci ve vìdecké obci bìžnì užívanou zkratku po jejím rozvedení v první citaci: Ottùv slovník nauèný (dále OSN) 11, Praha 1897, s. 479, heslo Hochtánov. Roèníky èasopisù a sborníky se uvádìjí arabskými, díly vícesvazkových zpracování a edic øímskými èíslicemi. Forma psaní odkazù na poznámky pod èarou i samotných poznámek mùže být rùzná (èíslice, hvìzdièky, poznámky umísované na pøíslušné stránky, na konci kapitoly, knihy apod.), opìt však platí zásada jednotnosti v celé publikaci. Doporuèujeme proto následující formu: o pro odkazy užívat arabské èíslice psané bez mezery jako prostý horní index za posledním znakem slova èi vìty, k níž se váže (tj. pøed interpunkèní znaménko, váže-li se ke slovu, za interp. znam., váže-li se k odstavci, vìtì èi její èásti; váže-li se poznámka k textu uvozenému uvozovkami, umístí se odkaz až za uvozovky). Pø.: ... známý zákon1, jimž se øídí. ... zákony nebyly schváleny.2 „ ... se øídí známým zákonem.“3 o poznámky umísovat na konci pøíspìvku. o vlastní poznámky èíslovat stejnì jako odkazy arabskými èíslicemi pøevedenými do horního indexu (bez teèky a závorky a s mezerou za èíslicí). Pø.: 1 Viz pozn. 23. OBECNÉ POKYNY PRO PSANÍ TEXTU o Text zasílaný do redakce musí být psaný na PC v textovém editoru T 602 èi WORD 6 a výše (formátové koncovky „602“ a „doc“). Je-li napsán v jiném editoru, je nutné dokument pøevést na jeden z výše uvedených formátù, nejlépe však do formátu Rich Text Format (koncovka „rtf“). o Èíslovka 1 se píše vždy èíslicí, nikoli jako písmeno malé el (111 ne lll). 170

o Èíslovka 0 se píše vždy èíslicí, nikoli jako písmeno velké O (206 ne 2O6). o Za interpunkèním znaménkem je (až na vzácné výjimky) vždy mezera. o Enter se používá pouze k ukonèení odstavce, nikdy k pøesunu kurzoru na další øádku (jako pøi psaní na psacím stroji); o Nový odstavec se píše od levého okraje – bez odsazení. Jednotlivé odstavce se neoddìlují volnou øádkou. o Pøi psaní textu používáme pouze velká (VERZÁLKY) a malá (minusky) písmena (žádná vysoká, široká atp.). o Pokud se kolektiv autorù nedohodne jinak, píší se názvy hlavních kapitol verzálkami, podkapitol minuskami (na zaèátku názvu je ovšem vždy velké písmeno). o Pokud potøebujeme naznaèit zvýraznìní textu, použijeme písma tuèného nebo kurzívu. o Jiné odlišení textu (podtrženì, proloženì aj.) nepíšeme, ale vyznaèíme ho do pøiloženého vytištìnìho pøíspìvku. o Pøi psaní používáme v T 602 øádkování 1, ve Wordu Auto. o V text. editorech, kde lze stanovit velikost písma, použijeme písmo 12 bodù. o V text. editorech, kde lze stanovit typ písma, použijeme písmo Times Roman CE. o Tabulky psané do èarou ohranièených kolonek se pøi naètení do lámacího èi jiného programu nepøevedou korektnì (èáry se nepøevedou vùbec, tabelátorem odsazené údaje se slijí). Je možný dvojí postup: a) Jednotlivé údaje (kolonky, sloupce) se pøi psaní oddìlí znakem, který se v tabulce nevyskytuje (napø. $, &, # aj.) a v tištìném textu pøiloženém k disketì se vyznaèí pøesná grafická podoba tabulky. Pøíklad zápisu:

Pøíklad pøiložené graf. podoby:

stav#poèet#rok#%

stav

sedlák#98#1922#45,5

sedlák

poèet

rok

%

98

1922

45,5

b) Každá tabulka dodá se na zvláštním listu v graficky perfektním provedení, aby se dala nasnímat (a do textu zaøadit) jako obrázek. V textu musí být na tuto tabulku jednoznaèný odkaz. o Pøedlohy obrázkù pro snímání je nutné dodat buï v originále, nebo v bezvadné foto èi xerokopii. 171

PAGINAE HISTORIAE Sborník Státního ústøedního archivu v Praze 8/2000 Pøeklad resumé: Mgr. Jaroslav Koláèný Redakce: Vácslav Babièka, Marie Bláhová, Eva Drašarová, Jiøí Køesan, Zlatuše Kukánová, Lenka Matušíková, Vladimír Rùžek, Helena Sedláèková, Alexandra Špiritová Obálka: Jaroslav Béza Vydal: Státní ústøední archiv v Praze, Karmelitská 2, 118 01 Praha 1, roku 2000 Tisk: Státní ústøední archiv v Praze Vydání 1. Náklad: 300 výtiskù Cena: 50,- Kè

172