Páchník (Osmoderma) Páchník patří do čeledi Zlatohlávkovití, mezi typické druhy osidlující stromové dutiny.Přežívá především ve starých stromech v parcích, alejích a vrbovnách.Preferuje osluněné vykotlané stromy s dutinami, ve kterých se vyvíjí larvy.V dutinách trvale vystavovaných dešti páchníky nenajdeme.Dospělci jen zřídka opouštějí rodnou dutinu.Je to večerní druh schopný letu, ale pouze na krátké vzdálenosti.
Popis Velikost brouka je mezi 24 – 30 mm, zbarvení hnědo-černé s jemným leskem.Tělo lysé a oválné, krátká tykadla.Na štítu několik výrazně viditelných vystupujících lišt a celý štít jemně tečkovaný.Krovky s nevýraznými rýhami, na okrajích s rezavými chloupky. Spodní strana těla je černá a téměř lysá.
Mezi živné rostliny patří duby (Quercus sp.), buky (Fags sylvatica), lípy (Tilia sp.), jilmy (Ulmus sp.), vrby (Salix sp.) a také některé ovocné stromy mezi které patří slivoň (Prunus sp.), hřušeň (Pyrus sp.) a jabloň domácí (Malus domestica). V zimě dutiny nepáchnou. Je pak obtížné zjistit, zda strom obývají páchníci, například když se vede nějaké řízení o kácení, tam je poté spolehlivým znakem, když se zaloví v dutině a vytáhne se trochu trouchu. Pokud v něm objevíte válcovité exkrementy podobné myšímu trusu, je to známka toho, že je dutina obývaná páchníkem.
Životní cyklus Vývoj larvy je několikaletý, nejméně trvá tři roky.Larvy si vytvářejí kokon z trouchu a v něm se kuklí.Imága se objevují od května do září. Samice kladou kolem 30-ti vajíček do dutin stromů. V ČR se vyskytuje lokálně, nejvíce lokalit je na jižní Moravě a Třeboňsku.Řada dalších lokalit je po celém území ČR v oblastech do nadmořské výšky 600 m.n.m.
Ohrožení Páchník se vyskytuje na dvou typech stanovišť.Jednak jsou to porosty dnes klasifikované jako původní listnaté lesy, které byly v minulosti specifickým způsobem hospodářsky využívány (vrbovny, pastevní lesy), a jednak jsou to staré parky a aleje.Dnes se přestalo pást a lesy se změnily z nízkých a středních na lesy vysokokmenné, které jsou v zástinu a tudíž nejsou vhodné pro osídlení.
Další příčinou ohrožení druhu je především odstraňování starých stromů, jak osídlených, tak k osídlení vhodných, v parcích i lesích.S tím souvisí i likvidace alejí, z bezpečnostních důvodů. Dalším významným faktorem je vypalování a sanace dutin stromů, popř. nadměrné využívání larev jako rybářských návnad. Při odlesňování areálů, vytváří páchník mikropopulace, které jsou více náchylné k vymření.Proto je zachování alejí klíčovým faktorem k umožnění komunikace mezi mikropopulacemi.
Péče o druh Ohrožení spočívá především v omezenosti biotopů, kde se dnes může páchník vyskytovat.Vytváří mikropopulace, které jsou náchylné na vymření z vnitřních příčin (genetické informace, nemoci). Důležitým bodem ochrany je neprovádět intenzivní těžbu v místech výskytu a zanechávat zbytky mrtvých, starých stromů s dutinami, aby populace mohla osídlit jinou dutinu.
Na lokalitách výskytu a v nejbližším okolí pěstovat stromy v rozvolněnějším zápoji.V případě nedostatku stromů vytvářet dutiny, jinak populace zaniknou.Při takovém zásahu je nutný odborný posudek a doporučení k přesnému postupu.
Veteranizace stromů = záměrné poškozování stromů tak, aby vzniklo vhodné prostředí pro osídlení chráněnými organismy. Použití např. při nutnosti pokácení staré aleje osídlené chráněnými organismy. V blízkosti stávající aleje ostaršíme stromy tak, aby se staly vhodným místem pro organismy žijící v aleji, kteří se sem následně mohou přestěhovat a my můžeme původní alej pokácet bez vyhubení těchto organismů.
PŘÍRODNĚ BLÍZKÉ METODY OŠETŘOVÁNÍ STROMŮ = takový řez, kdy není poznat, že byl na stromě proveden zásah člověkem. V podstatě napodobujeme působení přírodních faktorů jako je například vítr. Tento typ řezu podporuje výskyt brouků, ostatního hmyzu, mechů, řas a ostatních organismů. Suché větve se neodstraňují celé, pokud to nevyžaduje bezpečnost. Tento druh řezu má významný ekologický přínos pro strom a jeho okolí a proto by neměl být opomíjený.
OBNOVA ALEJÍ, PARKŮ A ZAHRAD Stromy v parcích, alejích, zahradách, extenzivních sadech a často i v běžné městské zeleni tvoří domov pro tvory, které bychom ve volné zemědělské krajině nebo lesích hledali marně. Staré, volně rostoucí stromy nalezneme častěji v blízkosti lidských sídel a cest, kde žije velké množství organismů, jako například netopýři, ptáci, hmyz a mnoho dalších. Mimořádně důležitá je proto péče o stanoviště těchto organismů. Ohrožená fauna je jen jedním z faktorů, které je nutné brát v úvahu při péči o městskou zeleň.
Je nutné zohlednit krajinářský a urbanistický význam, bezpečnost, zdravotní stav a finance. V městském prostředí se setkáme s námitkou, že starý strom je nebezpečný strom. Je tedy na odbornících, ukázat lidem, že existují i jiná řešení, než je pokácení a likvidace starých jedinců. Dalším problémem je vzhled ošetřených „veteránů“, z kterých se nejčastěji stávají torza, dožívající nebo ležící stromy, které většina lidí považuje za ošklivé. Je proto nutné informovat veřejnost k jakému zásahu a proč došlo, ideálně velkou informační tabulí s fotografiemi obyvatel torza.
Biologicky nejcennější je odumírající strom, čím déle se rozpadá, tím bohatší faunu může hostit. Větší množství organismů najdeme na stromech velkých rozměrů, které poskytují větší škálu stanovišť. Organismy mají různé nároky na stanoviště, existují druhy, které se zabydlí kdekoliv, a také druhy, které se zabydlí na každém pátém nebo padesátém stromě.
Škála organismů žijících v desítkách starých stromů aleji bude širší než v tom samém počtu stromů rostoucích odděleně. Vzhledem k omezenému doletu některých druhů organismů (stovky metrů až kilometry) je důležité rozmístění stanovišť. Proto je možné mezi dvěma hostitelskými stanovišti umístit upravené stromy, které mohou sloužit jako odpočívadlo při přesunu z bohu A do bodu B.
Existují různé metody zvyšování množství „veteránů“ a mrtvého dřeva, mezi něž patří ponechání pařezů, padlých kmenů a skácených stromů na místech, kde nepřekážejí. Také je možné nekácet stromy dříve, než je to nezbytně nutné. Dalším způsobem je vhodná péče o již osídlené stromy tak, aby jsme co nejvíce prodloužili jejich životnost. Je však lepší, když o této péči rozhodne někdo, kdo se tímto zabývá jako dendrolog nebo arborista.
V orientaci pomůže například Společnost pro zahradní a krajinnou tvorbu http://www.szkt.cz nebo www.arboristika.cz Nesmíme však zapomenout na péči o okolí stromu. Můžeme prodloužit věk stromu odstraněním mladších sousedů, náletů a křoví ubírajících světlo, vodu a živiny. Zároveň však musíme dát pozor na ohrožené obyvatele. Ošetřování puklin, zlomů, řezů a obnaženého dřeva fermežemi, fungicidy, vosky apod. je nežádoucí. Pokud chceme vytvářet a chránit staré stromy vhodné pro chráněné organismy a nejen pro ně, měli by jsme se zaměřit na přítomnost mladších generací stromů, které včas nahradí dožívající veterány.
TORZA A VYSOKÉ PAŘEZY Jak už bylo řečeno, není vždy nutné stromy představující riziko pokácet. Můžeme například snížit těžiště, ponechat torzo nebo vysoký pařez ( cca 1-2 metry). Pokud chceme, můžeme na torzu ponechat jednu větší větev, která podpoří jeho regeneraci, pro lepší pocit veřejnosti. Ponechání stromového torza je vhodné jen v případě, když je strom osídlen ohroženým druhem nebo jsou v jeho kmeni dutiny. Stromová torza a vysoké pařezy mají výhodu, že míra ohrožení okolí je minimální a některé vzácné druhy hmyzu v nich mohou žít velmi dlouho.
Kreativní začleňování torz a pařezů nemá meze. Můžeme se setkat s obyčejnými torzy, mohou také sloužit pro vytvoření originálních soch, jako součást herních prvků, podstavce pro stoly a židle, „nosiče“ stříšek a altánů apod.
BROUKOVIŠTĚ Tato forma ochrany se stala velmi populární v Británii, kterou můžeme najít v londýnské botanické zahradě v Kew. Pro druhy vázané na mrtvé dřevo, stromové dutiny, houby a jiné vezmeme skupinu větších a menších kmenů a zapustíme je do jedné třetiny do země. U nás se broukoviště dosud dostatečně nerozšířila. Jedno takové broukoviště můžeme nalézt v Lysé nad Labem, které je opatřeno dřevěnými podobiznami brouků a informačními tabulemi. Broukoviště se dají využít i jinak, než jen k naučné funkci.
Například pokud nejde jinak a strom hostící ohrožené druhy hmyzu musí být pokácen, je možno vzít pařez z tohoto stromu a umístit jej do broukoviště. Pokud totiž necháme tento pokácený strom ležet na zemi, změní se jeho mikroklima což může být pro některé larvy osudné. Jednu nevýhodu však broukoviště má. Jelikož lidé jsou různí, takové množství velkých pařezů na jednom místě může pro některé lidi znamenat jedinečnou příležitost pořídit si dřevo na zátop. Proto je lepší umisťovat je do zámeckých parků a zahrad. Informační tabule jsou dobrým způsobem jak informovat veřejnost o funkci a důležitosti těchto zařízení.
Použitá literatura http://cs.wikipedia.org/wiki/Páchník hnědý http://www.biomonitoring.cz http://www.naturabohemica.cz/osmoderm a-barnabita/ http://www.calla.cz/stromyahmyz/ http://www.skolkyuo.cz/konzervacestromu/
