| zpráva z výzkumu
PREVENCE JAKO KOMUNIKACE O RIZIKOVÉM CHOVÁNÍ POZADÍ A CÍLE VÝZKUMU Projektem JežkovyVoči chceme děti seznámit s možnými riziky, která na ně číhají doma i mimo něj. Je pro nás důležité najít rovnováhu mezi uspokojením zvědavosti dětí a odrazením od činnosti, která pro ně může být nebezpečná. Vycházíme z předpokladu, že příčinou úrazů dětí není jen náhoda. Díky prevenci je někdy možné úrazům zabránit, či zmírnit jejich následky. Naším cílem bylo identifikovat možné příčiny úrazů a rizikového chování, a to ze dvou spolu souvisejících úhlů pohledu: „Bezpečnost prostředí, ve kterém se dítě pohybuje“ (školkové děti) a „Vědomí rizik chování v běžných situacích“ (mladší školní děti). Naším hlavním cílem je nastartování nové komplexní aktivity, která se snaží srozumitelně oslovit všechny cílové skupiny. Bezpečnosti prostředí, ve kterém se dítě pohybuje, se týká především primární prevence pro děti předškolního věku. Tato prevence je zcela závislá na pečujících osobách, které dětem zajišťují bezpečné prostředí a zprostředkovávají dětem zkušenosti a vědomosti. Školkovým dětem se snažíme možná rizika ukázat v krátkých animacích (jaké situace, předměty a chování jsou pro ně nebezpečné, proč jsou nebezpečné, jak se chovat, aby se jim nestal úraz). Pro Vědomí rizik chování v běžných situacích jsme si pro školáky (ZŠ 1. – 5. ročník) stanovili 5 tematických okruhů. Ty se netýkají pouze nejčastějších příčin úrazů, ale především vědomí následků a vlastní odpovědnosti. Rozvíjení vlastních hodnot a odpovědnosti jsou klíčem k prevenci úrazů dětí mladšího školního věku. Cílem výzkumu žáků prvního stupně ZŠ v rámci projektu JežkovyVoči bylo získání podkladů pro co nejsrozumitelnější sdělení a zpracování následných témat primární prevence. A. Úraz se může stát i jim. B. Následky úrazu mohou mít vliv na jejich další život. C. Jejich rizikové chování může poškodit je samotné i ostatní. D. Televize, internet a počítačové hry vs. realita. E. SOS nebezpečí vs. bezpečí.
SBĚR DAT Cílovou skupinou byla domácnost s dítětem navštěvujícím první stupeň ZŠ (1. – 5. třída) tzn. 6–10 let. Osloveni byli členové panelu výzkumné agentury PerfectCrowd. Kvantitativní online výzkum s kvalitativními prvky proběhl v červnu 2015. Je reprezentativní pro populaci ČR z hlediska pohlaví a věku dětí, vzdělání rodiče a velikosti bydliště domácnosti. Na otázky odpovědělo celkem 588 dětí.
Projekt JežkovyVoči je dílem KIDMAP z. s. a vznikl za finanční podpory Norských fondů a Ministerstva zdravotnictví České republiky
1
hlavní zjištění | Bezpečný domov
BEZPEČNÝ DOMOV Rodičů jsme se ptali, jaká opatření učinili pro bezpečnost svého dítěte nebo dětí. Zjistili jsme, že péče o bezpečnost dětí je pro rodiče samozřejmostí. Z patnácti nabízených bezpečnostních opatření, většina rodičů učinila deset. Jsou patrné rozdíly mezi opatřeními rodičů s nižším a s vyšším vzděláním (rodiče s vyšším vzděláním významně více dbají na povinnou helmu, učení plavání a zřizují dětem úrazové pojištění). Velikost bydliště však nemá na péči o bezpečnost vliv. Nejčastější byly doporučení týkající se pohybu dětí MIMO DOMOV, a to především nařízení týkající se silničního provozu a následně komunikace s cizími lidmi. Z pohledu rodičů a přijatých bezpečnostních opatření nelze tvrdit, že čím více přijatých rodičovských opatření, tím méně úrazů.
Samotné děti byly k vyplnění dotazníku vyzvány prostřednictvím rodičů: Chtěli bychom poprosit, abyste nechal/a následující dotazník vyplnit vaše dítě samostatně – pokud již umí číst a psát. Pokud ještě číst a psát moc neumí, poprosili bychom Vás o pomoc s vyplňováním, ale snažte se, prosím, neovlivňovat odpovědi a neměnit formulace. Je pro nás důležitý i jazyk, kterým děti o tématech mluví. Moc Vás prosíme, abyste ho rozhodně nevyplňoval/a za dítě Vy sám / sama – jsou pro nás tentokrát opravdu důležité právě názory a zkušenosti dětí.
DŮLEŽITÝ
Projekt JežkovyVoči je dílem KIDMAP z. s. a vznikl za finanční podpory Norských fondů a Ministerstva zdravotnictví České republiky
2
hlavní zjištění | Stát se to může, ale nemusí
STÁT SE TO MŮŽE, ALE NEMUSÍ Ptali jsme se dětí v rámci stanoveného okruhu „A. Úraz se může stát i jim“. Zajímalo nás jejich vnímání bolesti, úrazy a zranění, které se jim už někdy staly. Ve dvou otázkách jsme se zaměřili na zjištění jednoduché konkrétní prevence. A1. Takže začneme rovnou dlouhým seznamem úrazů a nepříjemností. Které z nich se ti už někdy staly? A2. A co všechno se stalo dětem, co znáš? A3. A teď zkus vybrat z toho, co se ti stalo, jednu věc, která pro tebe byla úplně nejhorší. A4. Stalo se ti ještě něco, co tě moc bolelo a není to napsané v seznamu? Co? A5. Když se řekne BOLEST, která barva tě napadne jako první? A6. Na kterou část těla si první vzpomeneš, když se řekne, BOLÍ TO? A7. Máš nějakou jizvu nebo jizvy, prostě místo na těle, které ti připomíná, co se ti stalo? A8. Umíš si sám / sama dobře zavázat tkaničky? A9. Jezdíš na kole, koloběžce, bruslích, lyžích… rád/a s helmou? Nejčastějším úrazem uváděným dětmi je POPÁLENÍ – 48 %. Kluci si častěji než holky rozbili hlavu. Je patrný mírný posun typů úrazů dle věku; od zaskočení jídla a pádů, k úrazům hlavy a topení se. Čtvrtinu dětí (24 %) zbilo jiné dítě a polovina dětí zná někoho, kdo byl zbit jiným dítětem. Potrápit ale může i ŠPATNÝ SEN. Noční můra je nejčastěji vybírána ze seznamu jako nejhorší úraz, častěji dívkami. Nejhorší zranění jsou totiž V HLAVĚ A NA HLAVĚ. Toto nám koresponduje i s částmi těla spojovanými s bolestí. Téměř polovina dětí – 44 % neuvedla žádné další trauma. Dále děti nejčastěji UVÁDĚLY pád z kola, odřená kolena a říznutí. 3 % dětí popsalo úraz nebo bolest způsobenou fyzicky jiným člověkem a 3 % dětí popsalo jako bolest „nefyzický“ zážitek – nejčastěji úmrtí někoho blízkého.
Projekt JežkovyVoči je dílem KIDMAP z. s. a vznikl za finanční podpory Norských fondů a Ministerstva zdravotnictví České republiky
3
hlavní zjištění | Stát se to může, ale nemusí
Úrazy, které děti znají ze svého okolí, jsou: zlomenina, rozbitá hlava, opaření, kousnutí psem, kolize s autem a zbití jiným dítětem. Naopak na vlastní kůži více uvádějí špatný sen a popálení. Děti mezi sebou běžně mluví o úrazech pádem z výšky, otravě (snědly jsme něco, co jsme neměly) a zaskočení / dušení jídlem nebo pitím. Bolest je vnímána velmi RŮZNĚ. Od „spálila mě kopřiva“, „kousnul mě komár“, přes odřená kolena, zlomenou ruku, operaci až k „padalo se mnou letadlo“, „ztratil jsem se“ a „babička mě v první třídě zapomněla vyzvednout před školou, ale vše dopadlo dobře“…. Bolest je ČERVENÁ JAKO KREV. Z částí těla je bolest nejvíce vnímána na hlavě a v břiše. Více než polovina dětí má jizvu nebo místo na těle, které jim připomíná, co se jim stalo – s vyšším věkem četnost výskytu roste.
Co se „preventivních“ opatření týče, tak děti celkem dobrovolně nosí helmu (70 %). Ovšem v 9 letech nastupuje „revolta“ a děti helmu na hlavě při jízdě na kole či lyžích nosit nechtějí. Více než třetina dětí si neumí zavázat tkaničky (zejména kluci a mladší děti).
Projekt JežkovyVoči je dílem KIDMAP z. s. a vznikl za finanční podpory Norských fondů a Ministerstva zdravotnictví České republiky
4
hlavní zjištění | Neboj
NEBOJ V rámci stanoveného okruhu „B. Následky úrazu mohou mít vliv na jejich další život“ jsme se ptali podrobněji. V kontextu prevence dětských úrazů nás zajímal především jejich postoj ke strachu. Pokud v momentu pocitu ohrožení není útěk možný, může dojít ke zkratovému jednání s následkem úrazu. B1. Z čeho máš strach ve škole? B2. Do školy nejčastěji chodíš: B3. A ze školy? B4. Čeho všeho se bojíš cestou do školy nebo ze školy? B5. Byl jsi už sám doma? B6. Je doma místo, které ti přijde tak trochu (nebo hodně) strašidelné? B7. Co nebo kdo ti pomůže, když se bojíš? B8. Když se řekne STRACH, která barva tě napadne první? B9. A ještě jednou, když se řekne STRACH, které jiné slovo tě hned napadne? Děti nejčastěji chodí do/ze školy pěšky, velmi často ještě s někým jiným. Přibližně pětina dětí chodí sama. Způsob dopravy se liší podle velikosti bydliště – děti z nejmenších obcí do školy většinou jezdí (autem nebo hromadnou dopravou).
41 % dětí se bojí cestou do/ze školy silničního provozu a 25 % dětí se bojí cizích lidí. Bojí se zejména ty, co cestu absolvují samy, nebo pěšky bez dospělého doprovodu (“přecházej přes přechod“ a „nemluv s cizími lidmi“ jsou nejčastější rady rodičů). Cizích lidí se bojí zejména holčičky a starší děti. 13 % dětí se bojí útoku nebo násilí (ze strany cizích zlých lidí nebo spolužáků).
Projekt JežkovyVoči je dílem KIDMAP z. s. a vznikl za finanční podpory Norských fondů a Ministerstva zdravotnictví České republiky
5
hlavní zjištění | Neboj
Jen třetina dětí, navštěvujících první stupeň základní školy, nemá ve škole z ničeho strach. Strach roste s věkem. 35 % prvňáků uvedlo, že se nebojí ničeho, desetiletých už se nebojí jen 25 %. 25 % se obává ŠPATNÉ ZNÁMKY. Z konkrétních předmětů jsou největšími strašáky diktáty, matematika a tělocvik. 15 % se bojí posměchu nebo TRÁPENÍ OD SPOLUŽÁKŮ. Šikanování ze strany spolužáků se bojí více holky a mladší děti.
Více než polovina dětí už byla sama doma a více než třetina dětí má doma strašidelné místo. Nejčastěji uváděným místem je sklep a tmavá místa všeobecně.
Strach je ČERNÝ JAKO TMA. Strach je se tmou dětmi nejčastěji spojován. Dalšími často uváděnými asociacemi jsou strašidlo, bubák, bojím se a bolest. Projekt JežkovyVoči je dílem KIDMAP z. s. a vznikl za finanční podpory Norských fondů a Ministerstva zdravotnictví České republiky
6
hlavní zjištění | Co nemáš rád sám, nedělej druhým
CO NEMÁŠ RÁD SÁM, NEDĚLEJ DRUHÝM Zajímalo nás, jak jsou na tom děti s naschvály, pokusy, soutěžením, poměřováním, a také, kdo je pro ně autoritou. B9. Kdo má nejvíc největší pravdu, když ti říká, co máš nebo nemáš dělat? Vyber všechny, které posloucháš. B10. A když provedeš něco, co bys neměl/a, na koho si vzpomeneš nejdřív? C1. A provedl/a jsi někdy někomu něco, o čem víš, že bys nechtěl/a, aby se stalo tobě? C2. Díval/a jsi se někdy, jak někdo někomu dělá naschvál? C3. Děláš někdy s ostatními něco, o čem víš, že bys raději dělat neměl/a? C4. Co bys, ale ani s ostatními nikdy neudělal/a? Nejvíc největší PRAVDU MÁ MÁMA a na mámu si děti nejčastěji vzpomenou, když něco vyvedou.
Zlaté pravidlo „Co nemáš rád sám, nedělej druhým“ je doporučení, které dává svým dětem většina rodičů (75 %). Ale třetina dětí už někdy někomu vyvedla něco, co by nechtěla, aby se stalo jim. V 10 letech už je to polovina dětí. A většina se také někdy dívala, jak někdo někomu dělá naschvály.
Projekt JežkovyVoči je dílem KIDMAP z. s. a vznikl za finanční podpory Norských fondů a Ministerstva zdravotnictví České republiky
7
hlavní zjištění | Co nemáš rád sám, nedělej druhým
Zakázané věci je třeba vyzkoušet? Jen o málo víc než polovina (58 %) dětí přiznává, že dělají věci, o kterých dobře ví, že by je dělat neměly. Kluci podstatně víc než holky. Mnohem častěji provádí lumpárny děti starší 8 let.
Ale jen 17 % dětí nenapadlo, co by nikdy ani s ostatními neudělaly. Většina dětí odpověděla na otázku dlouhou větou a vyjmenovala víc věcí, nejčastěji: nikdy bych nekradl, neplaval v zimě, nebil holky, nekouřil. Ubližování ostatním je také nejčastěji uváděným tabu. „Nedala bych někoho do skříně a nezamkla ho tam.”
Projekt JežkovyVoči je dílem KIDMAP z. s. a vznikl za finanční podpory Norských fondů a Ministerstva zdravotnictví České republiky
8
hlavní zjištění | Hrdinou snadno a rychle?
HRDINOU SNADNO A RYCHLE? Ptali jsme se dětí v rámci stanoveného okruhu „D. Televize, internet a počítačové hry vs. realita“. Zajímalo nás, co děti napadne udělat podle „obrazovky“. Jací jsou jejich oblíbení hrdinové, které by chtěly napodobit. A které příběhy jsou jim nejbližší. D1. Zkusil/a jsi sám někdy něco, co jsi viděl/a na videu nebo v počítačové hře? D2. A znáš někoho, kdo něco podle videa nebo hry zkoušel? D3. Máš teď nějakého oblíbeného hrdinu z filmu, knížky, počítačové hry? Koho? D4. Kdo tě zachrání, když se ti něco stane? D5. A teď zkus vybrat jednu možnost: Úplně nejraději mám příběhy, ve kterých: Děti ROZLIŠUJÍ MEZI VIDEOHRAMI A REALITOU. Většinu z nich (78 %) ani nenapadlo něco podle počítačové hry zkoušet na vlastní kůži.
Pokud něco dle videa zkoušejí napodobit, jedná se spíše o sportovní výkony, návody ke hře či vytváření něčeho z papíru nebo k jídlu. Ovšem seznam napodobování z doslechu je podstatně obsáhlejší a násilnější – převažuje boj, střílení a bitky.
Projekt JežkovyVoči je dílem KIDMAP z. s. a vznikl za finanční podpory Norských fondů a Ministerstva zdravotnictví České republiky
9
hlavní zjištění | Hrdinou snadno a rychle?
Všeobecně mají děti na prvním stupni ZŠ nejraději příběhy o zvířatech. Holky spíše než kluci. Ti dávají více přednost tajemstvím a vymyšleným tvorům, stejně jako starší děti.
67 % má svého oblíbeného hrdinu – většinou mužského pohlaví. Kluci a mladší děti mají v oblibě konkrétní postavy, největším hrdinou je Spiderman. Hned druhým nejčastěji uváděným hrdinou je Harry Potter, animovaný SpongeBob a Steve z Minecraftu (počítačová hra – stavebnice).
Třetina dětí neuvedla žádného imaginárního hrdinu. Co se nebezpečí týče, tak všechny děti zachrání MÁMA (na maminku si vzpomnělo 98 % dětí).
Projekt JežkovyVoči je dílem KIDMAP z. s. a vznikl za finanční podpory Norských fondů a Ministerstva zdravotnictví České republiky
10
hlavní zjištění | SOS
SOS Ptali jsme se dětí v rámci stanoveného okruhu „E. SOS nebezpečí vs. bezpečí“. Nejvíce nás zajímalo, jak by reagovaly v krizové situaci. E1.Co tě první napadne, když se řekne NEBEZPEČÍ? E2. A naopak, co tě první napadne, když se řekne BEZPEČÍ? E3. Už jsi se někdy ztratil/a? Třeba jenom na chvíli. E4. A co bys dělal/a, kdybys našel/a dítě, které by plakalo, že se ztratilo? E5. Teď předpokládejme, že máš u sebe mobilní telefon a najdeš zraněného člověka, na jaké telefonní číslo bys zavolal/a? NEBEZPEČÍ je strach, auto, úraz, bolest, silnice a oheň. Nebezpečí je, že se mi něco stane. BEZPEČÍ je domov, doma, máma, maminka, táta, rodina a láska. Bezpečí je, když se nemusím bát. Je klid a mám radost. Polovina dětí se někdy ztratila. Otázkou zůstává význam slova ztratit se. Každopádně, ať je ztracení objektivně jakékoli, je to situace krize a jen 10 % dětí nenapsalo, co by dělalo, kdyby našlo jiné ztracené plačící dítě. Pouze jedno dítě bylo odhodlané ztracené dítě ignorovat. Ostatní by situaci řešily vlídně, pomocí a kontaktováním dospělé osoby v dohledu, rodičů nebo policie.
155 DOKTOR JEDE HNED. Polovina dětí zná číslo na záchrannou službu. 18 % by zavolalo 112, 9 % 158 policii nebo rodičům; a 6 % by volalo 150 hasiče.
Projekt JežkovyVoči je dílem KIDMAP z. s. a vznikl za finanční podpory Norských fondů a Ministerstva zdravotnictví České republiky
11
hlavní zjištění | Infografiky
INFOGRAFIKY Některé výsledky zjištění najdete na www.jezkovyvoci.info v sekci CO JSME ZJISTILI zpracované do jednoduchých a srozumitelných infografik. Jsou také vždy u konkrétního tematického okruhu.
Projekt JežkovyVoči je dílem KIDMAP z. s. a vznikl za finanční podpory Norských fondů a Ministerstva zdravotnictví České republiky
12
