P¤EDMLUVA
Psychologie nás obklopuje na kaÏdém kroku. Mládí a stáfií, zapomínání a vzpomínání, spánek a snûní, láska a nenávist, ‰tûstí a smutek, du‰evní choroby a psychoterapie, to v‰echno jsou témata v‰edního Ïivota v dobrém i zlém, ãasto v obojím. Témûfi kaÏd˘ den nás média, televizní pofiady, filmy a internet bombardují názory na fiadu psychologick˘ch témat – fungování mozku, jasnovidci, mimotûlní proÏitky, obnovené vzpomínky, testování na detektoru lÏi, milostné vztahy, rodiãovství, sexuální zneuÏívání dûtí, du‰evní poruchy, skuteãné zloãiny a psychoterapie, coÏ je jen pár z nich. I bûhem krátké prohlídky knihkupectví objevíme nejménû desítky, ale ãastûji stovky svépomocn˘ch knih o vztazích, uzdravení a závislosti, které poskytují hojné rady, jak kráãet po trnité cestû Ïivotem. Na internetu samozfiejmû existuje nekoneãná zásoba doporuãení pro ty, kdo upfiednostÀují bezplatné psychologické rady. PrÛmysl populární psychologie utváfií scenérii svûta na poãátku 21. století nesãetn˘mi zpÛsoby. V pfiekvapivém rozsahu v‰ak velká ãást toho, co si myslíme, Ïe je psychologickou pravdou, jí ve skuteãnosti není. PfiestoÏe v knihkupectví a pfies internet z pohodlí domova je spousta zdrojÛ populární psychologie dostupná pohotovû, jsou plné m˘tÛ a myln˘ch pfiedstav. V dne‰ním rychlém svûtû informaãního pfietíÏení jsou dezinformace o psychologii roz‰ífiené minimálnû stejnû jako informace pfiesné. BohuÏel existuje jen velmi málo knih, které nám pomohou nároãn˘ úkol rozli‰it fakta od fikce v populární psychologii zvládnout. V dÛsledku toho ãasto zjistíme, Ïe jsme vydáni napospas svépomocn˘m guru, moderátorÛm televizních diskusních pofiadÛ a samozvan˘m odborníkÛm na du‰evní zdraví v rozhlase, z nichÏ fiada rozdává psychologické rady poskládané z matoucí smûsi pravd, polopravd i vyloÏen˘ch nepravdivostí. Pfiedmluva
1
7
Bez spolehlivého prÛvodce k rozli‰ení psychologick˘ch m˘tÛ od reality riskujeme, Ïe se v dÏungli myln˘ch pfiedstav ztratíme. NejenÏe nám fiada velk˘ch m˘tÛ populární psychologie poskytuje zavádûjící informace o lidské povaze, ale rovnûÏ nás mÛÏe svádût k nemoudr˘m rozhodnutím v bûÏném Ïivotû. Ti z nás, kdo se nesprávnû domnívají, Ïe vzpomínky na bolestivé události lidé obvykle potlaãují (viz m˘tus ã. 13), mohou strávit znaãnou ãást svého Ïivota marnou snahou oprá‰it vzpomínky na dûtská traumata, která se nikdy nestala; ti, kdo vûfií, Ïe ‰tûstí je dáno pfiedev‰ím vnûj‰ími okolnostmi (viz m˘tus ã. 24), se mohou pfii hledání dokonalého „návodu“ na dlouhodobou spokojenost zamûfiovat v˘hradnû na externí aspekty místo na vlastní nitro; a ti z nás, kdo si mylnû myslí, Ïe se v milostn˘ch vztazích protiklady pfiitahují (viz m˘tus ã. 27), mohou strávit léta hledáním partnera, jehoÏ osobnost a hodnoty se v˘raznû li‰í – jen proto, aby pfiíli‰ pozdû pfii‰li na to, Ïe takové páry spolu málokdy dobfie vycházejí. Na m˘tech záleÏí. Jak poznamenal pedagog specializující se na vûdu David Hammer (1996), vûdecké m˘ty mají ãtyfii hlavní vlastnosti. (1) Jsou to stabilní a ãasto neotfiesitelná pfiesvûdãení o svûtû, (2) jsou v rozporu s pfiesvûdãiv˘mi dÛkazy, (3) ovlivÀují, jak lidé rozumí svûtu, (4) abychom dosáhli pfiesn˘ch znalostí, je tfieba je opravovat (Stover, Saundres, 2000). Pro na‰e úãely je zvlá‰È dÛleÏit˘ poslední bod. Podle na‰eho názoru by odbourávání m˘tÛ mûlo b˘t nezbytnou souãástí psychologického vzdûlání, protoÏe hluboce zakofienûná víra v mylné psychologické pfiedstavy mÛÏe studentÛm v porozumûní lidské povaze pfiekáÏet. Pro slovo „m˘tus“ existuje fiada slovníkov˘ch definic, ale na‰im úãelÛm nejlépe vyhovují definice odvozené ze slovníku American Heritage Dictionary (2000): „populární (ale nepravdivé) pfiesvûdãení nebo pfiíbûh, kter˘ je spojen˘ s osobou, institucí nebo v˘skytem“ nebo „fikce nebo poloviãní pravda, zejména taková, která je souãástí ideologie“. Vût‰ina m˘tÛ, které v této knize pfiedstavujeme, jsou bûÏnû zastávané názory, jeÏ jsou v ostrém rozporu s psychologick˘m v˘zkumem. Ostatní jsou pfiehnaná nebo zkreslená tvrzení, která obsahují ‰petku pravdy. AÈ je to tak ãi onak, vût‰ina m˘tÛ, jimiÏ se v této knize zab˘váme, mÛÏe pÛsobit podmanivû, protoÏe zapadají do ‰ir‰ího pohledu na lidskou povahu, kter˘ mnozí povaÏují za vûrohodn˘. Napfiíklad mylná domnûnka, Ïe vyuÏíváme jen 10 % své mozkové kapacity (viz m˘tus ã. 1), zapadá do pfiesvûdãení, Ïe mnozí z nás plnû nerealizují svÛj intelektuální potenciál; nesprávná pfiedstava, Ïe nízká sebeúcta je hlavní pfiíãinou ‰patného pfiizpÛsobení (viz m˘tus ã. 33), je v souladu s názorem, Ïe vûfiíme-li si, mÛÏeme dosáhnout témûfi ãehokoli. 8
1
Pfiedmluva
Mnohé psychologické m˘ty rovnûÏ pramení z pochopitelného úsilí porozumût na‰emu svûtu. Jak si v‰iml nûmeck˘ sociolog a filozof vûdy Klaus Manhart (2005), v prÛbûhu historie slouÏily m˘ty jednomu hlavnímu úãelu: pokusu vysvûtlit jinak nevysvûtlitelné jevy. âetné m˘ty, o nichÏ v této knize pohovofiíme, napfiíklad názor, Ïe sny prokazatelnû mají symbolick˘ v˘znam (viz m˘tus ã. 20), jsou pokusem vypofiádat se s nûkter˘mi vûãn˘mi záhadami Ïivota, v tomto pfiípadû skryt˘m v˘znamem na‰eho noãního du‰evního svûta. Na‰e kniha je první, která prozkoumává pln˘ zábûr moderní populární psychologie, pfiiãemÏ na bûÏné psychologické m˘ty nazírá pod drobnohledem vûdeck˘ch dÛkazÛ. Tímto poãinem doufáme, Ïe jednak odbouráme ãasto se vyskytující, leã mylná pfiesvûdãení, jednak ãtenáfie vyzbrojíme pfiesn˘mi poznatky, které mohou uplatnit pro lep‰í rozhodování v reálném svûtû. Zvolili jsme neformální, pfiitaÏliv˘ a nûkdy i neuctiv˘ styl. Obzvlá‰È jsme se snaÏili, aby na‰e kniha byla pfiístupná zaãínajícím studentÛm a laikÛm, nepfiedpokládáme Ïádné formální vzdûlání v psychologii. Abychom tohoto cíle dosáhli, omezili jsme odborné v˘razy na minimum. V dÛsledku toho si knihu mohou vychutnat nejen odborníci, ale i ostatní ãtenáfii. Knihu zaãínáme prÛzkumem rozsáhlého svûta populární psychologie, nebezpeãím, které psychologické m˘ty pfiedstavují, a jejich hlavními 10 zdroji. V hlavní ãásti knihy pak zkoumáme 50 ‰iroce roz‰ífien˘ch m˘tÛ populární psychologie. U kaÏdého m˘tu pojednáváme o jeho v˘skytu v obecné populaci, poskytujeme názorné pfiíklady z rozsáhlého svûta populární psychologie, moÏn˘ pÛvod a vûdecké dÛkazy k danému pfiesvûdãení. PfiestoÏe jedním z na‰ich hlavních cílÛ je m˘ty odbourávat, dostáváme se mnohem dál neÏ k pouhému vyvrácení m˘tu. U kaÏdého m˘tu také diskutujeme o poznatcích, o nichÏ víme, Ïe jsou pro dané téma pravdivé, ãímÏ pfiedáváme ryzí psychologické znalosti, které si ãtenáfii mohou pfievzít a vyuÏít v kaÏdodenním Ïivotû. Nûkolik z 50 m˘tÛ doprovázejí podrobnûj‰í rámeãky „Odbourávání m˘tÛ: Pod drobnohledem“, které se zamûfiují na mylné pfiedstavy úzce spojené s dan˘m tématem. KaÏdá kapitola je uzavfiená dal‰ími m˘ty k prozkoumání, celkem jich je 250, spoleãnû s uÏiteãn˘mi odkazy pro dal‰í poznatky o tûchto m˘tech. UãitelÛm psychologick˘ch pfiedmûtÛ se mohou tyto dal‰í m˘ty hodit pfii prezentacích nebo hledání témat na seminární práce studentÛ. Abychom pfiedvedli, Ïe psychologická pravda je ãasto stejnû fascinující, nûkdy dokonce i více neÏ m˘ty, dovûtek knihy ve stylu show Davida Lettermana uvádí „seznam 10 nejlep‰ích“ pozoruhodn˘ch psychologick˘ch poznatkÛ, které mohou jako m˘ty Pfiedmluva
1
9
pÛsobit, ve skuteãnosti jsou v‰ak pravdivé. V závûru knihy najdete dodatek s doporuãen˘mi internetov˘mi zdroji k prozkoumání rÛzn˘ch psychologick˘ch smy‰lenek. Vûfiíme, Ïe tato kniha zaujme nûkolik skupin ãtenáfiÛ. Zvlá‰È zajímavá bude pro studenty na úvodních pfiedná‰kách o psychologii a v˘zkumn˘ch metodách, jakoÏ i pro jejich uãitele. Mnoho studentÛ se na pfiedná‰ky zapisuje s myln˘mi pfiedstavami o ‰irokém spektru psychologick˘ch témat; vyvrácení tûchto m˘tÛ je ãasto nezbytn˘m krokem k osvojení si pfiesn˘ch poznatkÛ. Vzhledem k tomu, Ïe jsme knihu uspofiádali do 11 oblastí, které se obvykle v úvodních kurzech psychologie probírají, napfiíklad fungování mozku a vnímání, pamûÈ, uãení a inteligence, emoce a motivace, sociální psychologie, osobnost, psychopatologie a psychoterapie, mÛÏe tato kniha slouÏit buì jako samostatná uãebnice, nebo jako doplnûk tûchto kurzÛ. Uãitelé, ktefií tuto knihu pouÏijí souãasnû se standardní uãebnicí úvodu do psychologie, mohou nûkteré ãi v‰echny m˘ty v kaÏdé kapitole snadno pfiiãlenit k odpovídající kapitole v jejich uãebnici. Laici, ktefií se chtûjí o psychologii dozvûdût více, v knize najdou neoceniteln˘ a pfiístupn˘ zdroj informací, jakoÏ i zábavn˘ pfiehled psychologick˘ch poznatkÛ. Zábavn˘m ãtením by kniha mûla b˘t i pro psychology a dal‰í odborníky na du‰evní zdraví z praktické sféry (napfiíklad psychiatry, psychiatrické sestry, poradce a sociální pracovníky), uãitele psychologie, v˘zkumníky v oboru psychologie, studenty pregraduálních a postgraduálních programÛ v psychologii, pfiiãemÏ je zároveÀ cennou pfiíruãkou pro ovûfiení nûkter˘ch faktÛ. Koneãnû se i skromnû domníváme, Ïe by mûla b˘t doporuãenou literaturou (odváÏíme se fiíci povinnou?) pro v‰echny novináfie, spisovatele, pedagogy a právníky, jejichÏ práce se psychologick˘ch témat dot˘ká. Tato kniha by jim mûla zabránit v tom, aby naletûli na pfiesnû ty druhy psychologick˘ch smy‰lenek, proti nimÏ své ãtenáfie tak vehementnû varujeme. Tento projekt by se nikdy nemohl uskuteãnit bez pomoci nûkolika talentovan˘ch a oddan˘ch jedincÛ. Nejprve a pfiedev‰ím upfiímnû dûkujeme na‰í redaktorce Christine Cardoneové z nakladatelství Wiley-Blackwell, jiÏ nelze dostateãnû vynachválit. Bûhem práce na projektu nám poskytla neocenitelné rady a jsme velk˘mi dluÏníky za její podporu a povzbuzování. Domníváme se, Ïe jsme mûli neuvûfiitelné ‰tûstí, Ïe jsme mohli pracovat s ãlovûkem tak kompetentním, laskav˘m a trpûliv˘m, jako je Christine. Za druhé dûkujeme Seanu O’Hagenovi za vlídnou pomoc se seznamem pouÏité literatury a s m˘tem o stárnutí, Alison Coleové za pomoc s m˘tem o krizi stfiedního vûku, Otto Wahlovi 10
1
Pfiedmluva
za pomoc s m˘tem o schizofrenii a dále Fernû Pritikin Lynnové, Ayeletû Meron Rusciové a Susan Himesové za uÏiteãné rady k rÛzn˘m m˘tÛm. Za tfietí dûkujeme Constance Adlerové, Hannah Rollsové a Annette Abelové z nakladatelství Wiley-Blackwell za asistenci pfii redigování a upravování knihy. Za ãtvrté dûkujeme následujícím recenzentÛm pracovní verze broÏury ke knize a rÛzn˘ch kapitol, jejichÏ poznámky, návrhy a konstruktivní kritika byly pfii zdokonalování na‰ich prvních konceptÛ mimofiádnû uÏiteãné. Zvlá‰È zavázaní jsme následujícím kritikÛm za jejich moudré rady: Davidu R. Barkmeierovi ze Severov˘chodní univerzity; Barneymu Beinsovi z Ithaca College; Johnovi Bickfordovi z Massachusettské univerzity v Amherstu; Stephenovi F. Davisovi z Morningside College; Sergiu Della Salovi z Edinburské univerzity; Danovi Dunnovi z Moravian College; Brandonovi Guadianovi z Brownovy univerzity; Erikovi Landrumovi ze Státní univerzity v Boise; Dapu Louwovi z Univerzity svobodného státu, Loretu Prietovi z Iowské státní univerzity; Jeffu Rickerovi ze Scottsdale Community College a ãetn˘m dal‰ím pedagogÛm, ktefií knihu v jejích poãátcích zbûÏnû prohlédli. Je nám ctí tuto knihu vûnovat památce na‰eho zesnulého pfiítele, kolegy a spoluautora Barryho Beyersteina. Aãkoli jeho pfiíspûvek do této knihy byl vzhledem k jeho neãekanému úmrtí v roce 2007 ve vûku 60 let men‰í, neÏ jsme pfiedpokládali, v rukopise zÛstal otisk jeho pronikavého intelektu a schopnosti sdûlit sloÏité my‰lenky ‰irokému publiku. Víme, Ïe Barry by byl velmi py‰n˘ na tuto knihu, která naplÀuje jeho poslání informovat vefiejnost o potenciálu vûdecké psychologie, jeÏ se snaÏí zvy‰ovat na‰e poznatky o tom, co znamená b˘t ãlovûkem, i o nástrahách pseudovûdy. S láskou vzpomínáme na vá‰eÀ Barryho Beyersteina pro Ïivot a soucit s ostatními a tuto knihu mu zasvûcujeme jako pfiipomínku jeho trvalého odkazu pro popularizaci vûdecké psychologie. Jako autofii opravdu doufáme, Ïe vás ãtení této knihy bude bavit stejnû, jako nás bavilo ji psát. Vítáme va‰e názory a samozfiejmû i návrhy na dal‰í m˘ty, o nichÏ mÛÏeme pojednat v pfií‰tích vydáních. Pojìme se tedy pustit do odbourávání m˘tÛ!
Pfiedmluva
1
11
ÚVOD Rozsáhl˘ svût psychologické mytologie
„Protiklady se pfiitahují.“ „·koda rány, která padne vedle.“ „V‰echno ãasem zev‰ední.“ „V jednotû je síla.“ Tato pfiísloví jste urãitû sly‰eli jiÏ mnohokrát. Podobnû jako se domníváte, Ïe máte právo Ïít svobodnû a usilovat o ‰tûstí, pravdûpodobnû i tato pfiísloví povaÏujete za samozfiejmá. O jejich správnosti nás uji‰Èovali uãitelé a rodiãe, jejich moudrost je potvrzována i na‰í intuicí a Ïivotní zku‰eností. Psychologick˘ v˘zkum v‰ak prokazuje, Ïe v‰echna ãtyfii pfiísloví, tak jak jsou bûÏnû chápána, jsou z velké ãásti ãi úplnû mylná. V romantick˘ch vztazích se protiklady nepfiitahují, naopak nás obvykle nejvíce pfiitahují lidé, ktefií mají podobnou osobnost, postoje a hodnoty (viz m˘tus ã. 27). JestliÏe dûti fyzicky netrestáme, nemusejí b˘t nutnû rozmazlené; tûlesné tresty navíc ãasto nevedou k pozitivním úãinkÛm na chování dûtí (viz str. 113). V‰ednost je pro nás obvykle pfiíjemná, nikoli nudná; pfied novinkami vût‰inou dáváme pfiednost vûcem, které jsme vidûli jiÏ mnohokrát (viz str. 151). A koneãnû vût‰í mnoÏství lidí pfiedstavuje spí‰e nebezpeãí (viz m˘tus ã. 28); v pfiípadû nouze nás s vût‰í pravdûpodobností zachrání osamocen˘ pfiihlíÏející neÏ skupina lidí, která událost pozoruje.
PrÛmysl populární psychologie Z oboru populární psychologie jste se urãitû dozvûdûli fiadu dal‰ích „faktÛ“. Tento prÛmyslov˘ obor sestává z rozsáhlé sítû zdrojÛ kaÏdo12
1
Úvod
denních informací o lidském chování, vãetnû televizních programÛ, rozhlasov˘ch pofiadÛ, kam mohou posluchaãi zavolat, hollywoodsk˘ch filmÛ, svépomocn˘ch knih, ãasopisÛ, bulvárních plátkÛ a internetov˘ch stránek. Populární psychologie nám napfiíklad fiíká:
• vyuÏíváme jen 10 % na‰í mozkové kapacity • pamûÈ funguje podobnû jako videokazeta nebo magnetofon • jestliÏe jsme rozãílení, je lep‰í dát hnûv pfiímo najevo, neÏ ho proÏívat jen vnitfinû • vût‰ina sexuálnû zneuÏívan˘ch dûtí v dospûlosti také zneuÏívá druhé • schizofrenici mají „rozdvojenou“ osobnost • lidé mají tendenci se za úplÀku chovat zvlá‰tnû V této knize se v‰ak dozvíte, Ïe v‰ech ‰est tvrzení ve skuteãnosti pravdiv˘ch není. Populární psychologie sice mÛÏe b˘t cenn˘m zdrojem informací o lidském chování, poskytuje v‰ak minimálnû stejné mnoÏství dezinformací (Stanovich, 2007; Uttal, 2003). Tento rozsáhl˘ soubor dezinformací naz˘váme psychologickou mytologií, protoÏe se skládá z fale‰n˘ch domnûnek, moderních legend a babsk˘ch povûr o psychologii. Pfiekvapivé je, Ïe jen málo populárních knih zasvûtí vût‰í poãet stránek uvádûní psychologick˘ch m˘tÛ na správnou míru. Také jen mal˘ poãet populárních zdrojÛ ãtenáfiÛm poskytuje vûdecké nástroje k rozli‰ení faktick˘ch a smy‰len˘ch tvrzení v populární psychologii. V dÛsledku pak má hodnû lidí, dokonce i absolventÛ magistersk˘ch programÛ v psychologii, pomûrnû dobr˘ pfiehled o tom, které poznatky o lidském chování jsou pravdivé, ale nikoli o tom, které pravdivé nejsou (Chew, 2004; Della Sala, 1999, 2007; Herculano-Houzel, 2002; Lilienfeld, 2005b). NeÏ pokroãíme dále, mûli bychom vás trochu uklidnit. JestliÏe jste se domnívali, Ïe v‰echny v˘‰e uvedené m˘ty jsou pravdivé, nemusíte se za to stydût, protoÏe rozhodnû nejste sami. PrÛzkumy ukazují, Ïe tûmto a dal‰ím psychologick˘m m˘tÛm vûfií fiada ãi pfiímo vût‰ina lidí v obecné populaci (Furnham, Callahan, Rawles, 2003; Wilson, Greene, Loftus, 1986) i zaãínající studenti psychologie (Brown, 1983; Chew, 2004; Gardner, Dalsing, 1986, Lamal, 1979; McCutcheon, 1991; Taylor, Kowalski, 2004; Vaughan, 1977). Dokonce jsou o nich pfiesvûdãeni i nûktefií profesofii psychologie (Gardner, Hund, 1983). JestliÏe je va‰e sebevûdomí t˘kající se „psychologického IQ“ stále je‰tû trochu otfieseno, mûli byste vûdût, Ïe fieck˘ filozof Aristoteles (384–322 pfied n. l.), jenÏ je povaÏován za jednoho z nejchytfiej‰ích Úvod
1
13
lidí, ktefií kdy na na‰í planetû Ïili, se domníval, Ïe emoce vycházejí ze srdce, nikoli z mozku, a Ïe Ïeny nejsou tak inteligentní jako muÏi. Dokonce si myslel, Ïe Ïeny mají ménû zubÛ neÏ muÏi! Aristotelovy názory nám pfiipomínají, Ïe vysoká inteligence neposkytuje proti psychologick˘m m˘tÛm Ïádnou imunitu. Ústfiedním tématem této knihy je fakt, Ïe myln˘m psychologick˘m tvrzením mÛÏeme podlehnout v‰ichni, pokud nejsme vyzbrojeni pfiesn˘mi poznatky. To platí v souãasné dobû stejnû jako v minul˘ch staletích. Opravdu, vût‰inu 19. století byla ve znaãné ãásti Evropy a Ameriky velkou módou psychologická disciplína zvaná „frenologie“ (Greenblatt, 1995; Leahy, Leahy, 1983). Frenologové se domnívali, Ïe úzce specifické du‰evní schopnosti, jako napfiíklad schopnost psát básnû, láska k dûtem, cit pro barvy a zboÏnost, jsou umístûny v konkrétních oblastech mozku a Ïe mûfiením hrbolkÛ na lebkách lidí mohou odhalit vlastnosti osobnosti (mylnû si mysleli, Ïe zvût‰ené mozkové oblasti vytváfiejí na lebce vroubky). Rozsah psychick˘ch schopností, které frenologové údajnû stanovili, kolísal mezi 27 a 43. Na mnoha místech vyrostly frenologické „salony“, které podivínské zákazníky lákaly na moÏnost nechat si zmûfiit lebku a osobnost, z ãehoÏ vznikla dnes stále oblíbená fráze „nechat se vy‰etfiit“. Frenologie se v‰ak nakonec ukázala b˘t záfin˘m pfiíkladem psychologické mytologie v celospoleãenském mûfiítku, neboÈ v˘zkumné studie ãasem prokázaly, Ïe po‰kození mozkov˘ch oblastí identifikovan˘ch frenology témûfi nikdy nezpÛsobilo psychické potíÏe, které s takovou jistotou tito odborníci pfiedpovídali. PfiestoÏe je dnes frenologie zapomenutá, desítky dal‰ích pfiíkladÛ psychologické mytologie jsou stále aktuální a vzkvétají. V této knize vám pomÛÏeme rozli‰it fakta od smy‰lenek v populární psychologii a také vám pfiedstavíme soubor dovedností k pfiekonávání m˘tÛ a vûdeckému hodnocení psychologick˘ch tvrzení. NejenÏe rozbouráme velmi roz‰ífiené m˘ty o populární psychologii, ale zároveÀ vysvûtlíme, co bylo v kaÏdé oblasti vûdûní potvrzeno jako pravdivé. Doufáme, Ïe vás pfiesvûdãíme, Ïe vûdecky podloÏená tvrzení o lidském chování jsou stejnû tak zajímavá, a ãasto dokonce i pfiekvapivûj‰í, neÏ tvrzení chybná. Tím nechceme fiíci, Ïe bychom mûli mávnout rukou nad v‰ím, o ãem nás populární psychologie pouãuje. Mnoho svépomocn˘ch knih nás povzbuzuje, abychom nesvalovali vinu za své chyby na druhé, ale pfievzali za nû zodpovûdnost, abychom sv˘m dûtem vytvofiili vroucí a podnûtné prostfiedí, jedli zdravû a pravidelnû cviãili, abychom se ve chvílích, kdy se cítíme sklíãenû, spoléhali na pfiátele a dal‰í zdroje sociální 14
1
Úvod
podpory. I kdyÏ tyto rady znaly uÏ na‰e babiãky, vût‰inou se jedná o moudrá doporuãení. Problém spoãívá v tom, Ïe prÛmysl populární psychologie tyto rady ãasto zpestfiuje pouãkami, které jdou proti vûdeck˘m dÛkazÛm (Stanovich, 2007; Wade, 2008; Williams, Ceci, 1998). Napfiíklad nûktefií populární psychologové z televizních diskusních pofiadÛ nás pobízejí, abychom se v romantick˘ch vztazích vÏdy „fiídili srdcem“, i kdyÏ tato rada mÛÏe vést ke ‰patn˘m rozhodnutím v mezilidsk˘ch vztazích (Wilson, 2003). Populární americk˘ televizní psycholog doktor Phil McGraw ve svém pofiadu propagoval detektor lÏi jako prostfiedek ke zji‰tûní, kter˘ partner ve vztahu lÏe (Levenson, 2005). Dále v této knize se v‰ak dozvíme (viz m˘tus ã. 23), Ïe podle vûdeck˘ch v˘zkumÛ test na detektoru lÏi není neomyln˘m detektorem pravdy (Lykken, 1998; Ruscio, 2005).
Amatérská psychologie Teoretik osobnosti Georgie Kelly (1955) upozornil na fakt, Ïe v‰ichni jsme amatér‰tí psychologové. Neustále se snaÏíme pochopit, jaké jsou pohnutky na‰ich pfiátel, rodinn˘ch pfiíslu‰níkÛ, milencÛ i cizích lidí, a touÏíme porozumût, proã dûlají to, co dûlají. Psychologie je navíc nevyhnutelnou souãástí na‰eho kaÏdodenního Ïivota. AÈ se jedná o milostné vztahy, pfiátelství, v˘padky pamûti, emoãní v˘buchy, problémy se spaním, v˘kon v testech nebo potíÏe s pfiijetím zmûn, psychologie je v‰ude kolem nás. Populární tisk nás témûfi kaÏdodennû bombarduje tvrzeními o v˘voji mozku, rodiãovství, vzdûlání, sexualitû, testování inteligence, pamûti, zloãinech, zneuÏívání drog, du‰evních poruchách, psychoterapii a zaráÏející fiadû dal‰ích témat. Ve vût‰inû pfiípadÛ jsme nuceni tato tvrzení pfiijmout pouze na základû víry, protoÏe jsme si neosvojili dovednosti vûdeckého uvaÏování, s jejichÏ pomocí bychom je mohli vyhodnotit. Jak nám pfiipomenul bojovník proti m˘tÛm ve vûdû o nervovém systému Sergio Della Sala (1999), knih pro „vûfiící“ je hojn˘ poãet a jdou na draãku (str. 8). Je to ‰koda, protoÏe i kdyÏ mnohá tvrzení populární psychologie jsou vûdecky podloÏená, ãetná dal‰í nejsou (Furnham, 1996). Vût‰ina kaÏdodenní psychologie ve skuteãnosti obsahuje domnûnky, které psycholog Paul Meehl (1993) nazval „pohodln˘mi indukcemi“ – pfiedpoklady o chování, které se zakládají v˘hradnû na na‰í intuici. Historie psychologie nás pouãila o jedné nepopiratelné skuteãnosti: aãkoli pfii generování hypotéz, které budou podrobeny pfiísnému vûdeckému Úvod
1
15
zkoumání, mÛÏe b˘t na‰e intuice nesmírnû uÏiteãná, jako prostfiedek pro urãení, zda jsou tyto hypotézy správné, je naopak ãasto Ïalostnû nedostateãná (Myers, 2002; Stanovich, 2007). Z velké ãásti je to pravdûpodobnû dáno tím, Ïe lidsk˘ mozek se vyvíjel tak, aby chápal svût kolem sebe, nikoli sám sebe, coÏ je dilema, které popularizátor vûdy Jacob Bronowski (1966) nazval „reflexivitou“. Situaci dále komplikuje fakt, Ïe ãasto vym˘‰líme rozumnû znûjící vysvûtlení pro na‰e chování aÏ po jeho projevu, ono v‰ak neb˘vá správné (Nisbett, Wilson, 1977). Nakonec proto dokáÏeme pfiesvûdãit sami sebe, Ïe pfiíãiny svého chování chápeme, i kdyÏ to tak vlastnû není.
Psychologická vûda a zdrav˘ rozum Jedním z dÛvodÛ, proã se psychologickou mytologií necháme snadno svést, je fakt, Ïe se shoduje s na‰ím selsk˘m rozumem: s pfiedtuchou, intuicí a prvními dojmy. MoÏná jste opravdu sly‰eli, Ïe vût‰ina psychologie je jen „zdrav˘ rozum“ (Furnham, 1983; Houston, 1985; Murphy, 1990). Mnoho v˘znamn˘ch autorit s tím souhlasí, pfii posuzování tvrzení nás povzbuzují k dÛvûfie ve zdrav˘ rozum. Populární moderátor rozhlasového diskusního pofiadu Denis Prager rád své posluchaãe informuje, Ïe „na svûtû existují dva druhy v˘zkumn˘ch studií: ty, které potvrzují nበzdrav˘ rozum, a ty, které se m˘lí“. Pragerovy názory na zdrav˘ rozum pravdûpodobnû sdílí hodnû lidí z bûÏné populace: PouÏívejte svÛj zdrav˘ rozum. Kdykoli usly‰íte spojení „v˘zkumné studie prokazují“ a pfiitom se budete domnívat, Ïe tyto studie prokazují opak toho, co nám fiíká selsk˘ rozum, pak pokud se nejedná o pfiírodní vûdy, buìte silnû skeptiãtí. Nevzpomínám si, Ïe bych nûkdy narazil na platnou v˘zkumnou studii, která by odporovala zdravému rozumu. (Prager, 2002, str. 1)
Po staletí nás mnoho v˘znamn˘ch filozofÛ, vûdcÛ a popularizátorÛ vûdy pfiesvûdãovalo, abychom dÛvûfiovali svému zdravému rozumu (Furnham, 1996; Gendreau, Goggin, Cullen, Paparozzi, 2002). Skotsk˘ filozof z 18. století Thomas Reid tvrdil, Ïe se v‰ichni rodíme se zdravou intuicí, která je nejlep‰ím prostfiedkem, jak dospût k základnímu poznání o svûtû. V ménû dávné dobû znám˘ popularizátor vûdy John Horgan (2005) v úvodníku novin New York Times vyz˘val k návratu ke zdravému rozumu pfii hodnocení vûdeck˘ch teorií, vãetnû psycho16
1
Úvod
logick˘ch. Dle Horganova názoru je mnoho teorií ve fyzice a dal‰ích oblastech moderní vûdy v rozporu se zdrav˘m rozumem, coÏ je trend, kter˘ povaÏuje za hluboce znepokojiv˘. V nûkolika posledních letech se navíc rozmohly populární knihy, nûkteré dokonce patfiily k nejprodávanûj‰ím vÛbec, zastávající se síly intuice a unáhlen˘ch soudÛ (Gigerenzer, 2007, Gladwell, 2005). Vût‰ina tûchto knih uznává limity selského rozumu pfii vyhodnocování pravdivosti vûdeck˘ch tvrzení, ale hlásá, Ïe pfiesnost na‰í pfiedtuchy psychologové tradiãnû podceÀují. Nicménû jak poznamenal francouzsk˘ spisovatel Voltaire (1764): „Zdrav˘ rozum zas aÏ tak zdrav˘ není.“ Na rozdíl od názorÛ Denise Pragera mají psychologické studie, které zdrav˘ rozum popírají, nûkdy pravdu. Jedním z hlavních cílÛ této knihy je vlastnû vás povzbuzovat, abyste pfii hodnocení psychologick˘ch tvrzení svému zdravému rozumu nedÛvûfiovali. Pfii rozhodování o správnosti vûdeckého tvrzení obecné pravidlo velí poradit se s vûdeck˘mi dÛkazy, nikoli se svou intuicí. V˘zkumy naznaãují, Ïe unáhlené úsudky nám ãasto pomáhají odhadnout lidi a pfiedpovûdût na‰e sympatie a antipatie (Ambady, Rosenthal, 1992; Lehrer, 2009; Wilson, 2004), mohou v‰ak b˘t hrubû nepfiesné pfii hodnocení pfiesnosti psychologick˘ch teorií ãi v˘rokÛ. Brzy uvidíme, proã tomu tak je. Jak poznamenalo nûkolik popularizátorÛ vûdy, vãetnû Lewise Wolperta (1992) a Alana Cromera (1993), zdravému rozumu vûda neodpovídá. Jin˘mi slovy od nás vûda poÏaduje, abychom pfii hodnocení dÛkazÛ svÛj selsk˘ rozum odloÏili stranou (Flagel, Gendreau, 2008; Gendreau a kol., 2002). Abychom vûdu vãetnû psychologie pochopili, musíme se drÏet rady velkého amerického humoristy Marka Twaina, a sice star˘m zpÛsobÛm my‰lení se musíme odnauãovat minimálnû stejnû intenzivnû, jako se uãíme nov˘m. Konkrétnû musíme potlaãit tendenci pfiedpokládat, Ïe na‰e pfiedtuchy jsou správné, tfiebaÏe je tento sklon pro v‰echny z nás pfiirozen˘ (Beins, 2008). Samozfiejmû neplatí, Ïe ve‰kerá moudra populární psychologie, nûkdy naz˘vaná „lidová psychologie“, jsou mylná. Vût‰ina lidí je pfiesvûdãená, Ïe ‰Èastní zamûstnanci vykonají více práce neÏ jejich ne‰Èastní kolegové, pfiiãemÏ psychologick˘ v˘zkum prokazuje, Ïe mají pravdu (Kluger, Tikochinsky, 2001). Pfiesto v‰ak vûdci, vãetnû psychologÛ, opakovanû zjistili, Ïe ne vÏdy se mÛÏeme na svÛj zdrav˘ rozum spolehnout (Cacioppo, 2004; Della Sala, 1999, 2007; Osberg, 1991; Uttal, 2003). Zãásti je to dané tím, Ïe nás na‰e prvotní vjemy mohou oklamat. ¤adu staletí lidé napfiíklad nejen pfiedpokládali, Ïe Zemû je placatá – koneckoncÛ pÛsobí tak, kdyÏ po ní chodíme –, ale Ïe i Slunce se toãí Úvod
1
17
