Č.P. 54 – bývalá škola. Než 15.5.1838 byl posvěcen základní kámen této budovy dokončené 15.7.1839, proběhla do té doby mnohá jednání, pří a intrik které popisuji ve „Školství ve Voděradech.“ My se nyní soustřeďme pouze na tuto budovu od doby vzniku : Roku 1882 pak byla škola rozšířena na dvoutřídní, ale místnost pro druhou třídu byla vystavěna až r.1885 nákladem 2 750 zl.. Od roku 1886 se vyučovalo ve dvou třídách. Téhož roku byl upraven dvorek se zahrádkou a r.1891 zřízena v místech původní stavby (na místě v r.1814 zde rozestavěné nedokončené stavby – později školní zahrada) letní tělocvična. Jaroslav Procházka v Kronice Pol.Voděrad z r.1938 píše : „Když r.1929 byla obnovena dnešní školní zahrada, která za světové války úplně zpustla, přišli jsme při přerývání a kopání jamek pro stromky na zdivo, patrně základy původní školy.“ Když byla ve Voděradech obnovena škola (během zmíněných rozepří o stavbě nové školy v obci docházely naše děti porůznu do škol v okolí), stal se jejím správcem Jan Mlejnek a zůstal jím až do své smrti r.1886. Z té doby existuje zápis o vykonané prohlídce školy ze dne 28.4.1852 : Jen zkratkovitě - „Škola je filiální a školním patronem je Josefa Čapková. Učitel Jan Mlejnek – stav škol.budovy dobrý. Dětí přítomno – 54, nepřítomno 22 (tenkrát běžná nedbalá docházka). Vyučuje se celoročně, chlapci a dívky. Posudek vyučujícího : kvalifikace – velmi činný, pilnost a schopnost –dobrý, mravnost – velmi dobrý a zacházení s dětmi – dobrý.“ 1.11.1866 učitele Mlejnka zastoupil Viktor Bernard, jež jako už říď.učitel odešel r.1877 do Červených Peček a do Voděrad byl ustanoven Adolf Novotný z Lošan, který tu působil do r.1879. Na jeho místo přišel Methoděj Stuchlík a pobyl zde do roku 1882. Po jednoročním působení Emanuela Horkého přišel do voděrad František Verner, podučitel z Lošan a vyučoval tu až do roku 1919, kdy zemřel – pochován na zdejším hřbitově.
Fotografie z počátku 20.stol. - to zde r.1912 nastoupil Jar. Procházka, vedle zřejmě sedí tehdejší říď.učitel František Verner. Foto před školou. František Verner se svědomitě staral, za 36 let svého působení, o rozvoj školy. Za něho byla budova rozšířena o 2.třídu, upravena a ohrazena zahrádkou u školy, vydlážděn dvoreček, postaven dřevník, zřízena letní tělocvična a školní zahrada, postaveny záchody, zřízen vodovod, škola opatřena hromosvodem atd.. Také o kulturní potřeby obce se staral. Hned po příchodu do Voděrad založil pěvecký spolek „Cyril“, měl hlavní podíl na založení „Kampeličky“ a stál u kolébky vznikající těl. jednoty „Sokol“.
Na fotografii z poč.20.stol. - voděradská školní mládež se pod vedením školy nemalou měrou podílela na kulturním dění v obci. Po otevření druhé třídy působil zde i učitel František Maksa s nímž jeden rok bydlel (v budoucím kabinetě) Jar.Procházka. Účastnil se 1.svět.války, byl zajat již r.1914, bojoval u Zborova, byl vyznamenán nejvyšším vyznamenáním ruské armády a zahynul dne 7.7.1918 u Bugalmy.
Učitelská jednota >Lindner< v Kouřimi zasadila na paměť hrdinného učitele na chodbě voděradské školy mramorovou desku aby na věky hlásala mládeži pravdu slov básníka : „Krásné je pro vlast svou žít, velké však dát za ni krev.
Na fotografii z počátku 20.let 20.stol. škola z pohlednice Polních Voděrad. Mám dojem jako by tu byl před školou zachycen panský zahradník Kupka.
Po říď.učiteli Františku Vernerovi, roku 1920 až 1925 zde řídícího učitele vykonává František Vacín, ten na fotografii z 5.3.1923 vpravo. Vlevo stojí učitel Jaroslav Procházka, jež zde začal učit roku 1912 – budoucí autor Kroniky Polních Voděrad z roku 1938. „Dle zákona v každé obci zřízeny byly knihovny osvětové ku šíření všeobecného vzdělání mezi občanstvem. Ve zdejší obci v r.1920 pořízena byla malá knihovnička čítající 70 svazků. Teprve v r. 1921 pořízena byla v obci zdejší veliká knihovna tím způsobem, že říd. učitel školy zdejší Franť. Vacín přenechal osvětové komisi soukromou knihovnu čítající přes 1100 svazků za nízkou cenu 4000 Kč. Tato knihovna měla ovšem cenu daleko vyšší, neboť tam byla díla cenná a některá i ve vazbách kožených.“ Fr.Vacín také píše do Pamětní knihy co by kronikář od r.1924 do roku 1931.
Po odchodu říď.učitele Františka Vacína na jeho místo nastupuje co by říď. učitel Jaroslav Procházka. Od roku 1932 je jmenován obecním kronikářem, je také autorem Válečné kroniky psané v letech 1914 až 1917 – taktéž uložené na obecním úřadě.
Na fotografii vyjmuté z pohlednice z roku 1933 škola i se zahrádkou v plné kráse. Povšimněme si i tříleté lípy T.G.Masaryka před nedávno renovovaným křížkem a Pomníku padlých včele školy : „Dne 7.března bylo v celém státě vzpomenuto narozenin presidenta T.G.Masaryka. Také v obci zdejší škola a těl.jednota Sokol obvyklým způsobem oslavy se zúčastnily. Roku 1930 na počest narozenin T.G.Masaryka byla školní mládeží vsazena před školou lípa a nazvána Masarykovou lípou.“
Na fotografii z 30.let.20.stol., Jaroslav Procházka, co by řídící učitel od roku 1925. V pozadí výmluvně a vlastenecky vystavená mapa Československa.
Na fotografii z roku 1937 budova školy po důkladné opravě provedené roku 1934. „Obec podnikla důkladnou opravu školy, která tak přispěla k pěknému vzhledu obce. Za provedenou opravu dostala m.š.r. uznání od o.š.r. v Kolíně.“ Z tohoto pohledu je patrno že střecha má novou krytinu a namísto falešných oken zde vznikl relief Jana Amose Komenského.
14.9.1937 zemřel T.G.Masaryk a ve zdejší škole byla zřízena smuteční tryzna.
V roce 1938 odchází říď.uč.Jar.Procházka, aby ho nahradil říď.učitel Franť.Havlíček. Pohlednice z r.1939 – ocitáme se v moci Německa, v Protekrorátu Čechy a Morava.
Na fotografii z r.1940 bosé děti kol výpom.učitele Václ.Vedrala. A co se dělo na místní škole v době protektorátu ? V r.1940 díky > přiškolení Mančic< je zde zase dvoutřídní škola – s 64 žáky a do1.tř. byly zakoupeny „dvousedadlové“ lavice, 22.6.41 sehráli žáci školy div.představení „Frantíkovy trampoty“ v hostinci č.15, 1.9.41 nastoupil nový říď.uč. Jan Čejka – také kronikář, 4.9.42 byla zde otevřena Lidová škola zemědělská, 3.12.43 byla zrušena školní rada a jinak se tu nuceně slavily narozeniny A.Hitlera, Dr.E.Háchy a výročí protektorátu a děti také musely pracovat na poli, např. sklízely brambory......ač jsem ročník 1949, něco mi to připomíná.
Po 2.svět.válce se na zdejší škole dále vyučovalo, Lidová škola zemědělská se však už nekonala. Na fotografii z 50.let 20.stol. žáci školy s učitelem Faltínem a ředitelkou školy Radhouskou, jež odešla do důchodu v roce 1961. - 1960 – Z Pamětní knihy Pol.Voď. - „Dne 1.9.1960 byl zahájen v naší obci nový školní rok. Zahájení se zúčastnil i zástupce OV KSČ s.Zmatlík. Letos dostaly všechny děti zdarma všechny knihy a školní pomůcky. Dne 12.3.1960 byla školní oslava Mezinárodního dne žen v Polních Voděradech. Dne 5.6.1960 slavnost v místním parku k Mezinárodnímu dni dětí s pestrým programem dětí a občany, zvláště rodiči dětí, v hojném počtu navštívena. Začátkem školního roku chodilo do zdejší školy 38 žáků, z toho 20 chlapců a 18 děvčat.“
Na poslední fotografii s dětmi školy - s poslední ředitelkou školy O.Šubrtovou (ta vpravo), jež nahradila v roce 1961 bývalou ředitelku Radhouskou. Výuka na zdejší škole byla ukončena v roce 1976.
Dnes se z bývalé školy stal kulturní dům obce. Mimo to, že zde v určitých dnech ordinuje lékařka a nebo tu pečuje o místní kadeřnice, tak zde probíhá také vítání občánků, mikulášská nadílka a třeba jako na fotografii z roku 2008 se tu slaví Den dětí, kterých je tu v obci požehnaně. Horší už to mají děti školního věku, kteří dojíždějí za vzděláním do Svojšic či Kolína.
Potom co v roce 1996 došlo ke spojení dřívější tříd v jeden sál, uskutečňují se tu i různé kulturní akce pro dospělé - hlavně taneční zábavy jako například tato velikonoční tancovačka v roce 2003 s hudebním tělesem „Unikát“ jež započala ve 20 hod. za vstupné 30 Kč a táhla se až do rána. Také zde měl koncert Jiří Helekal s dcerami.
