Oznamujeme všem spoluobčanům, že nás navždy opustila paní. Ladislava Nováková. Zemřela po delší nemoci v pátek 23. října 2009 ve věku 65 let

Oznamujeme všem spoluobčanům, že nás navždy opustila paní

Ladislava Nováková Zemřela po delší nemoci v pátek 23. října 2009 ve věku 65 let.

Poslední slovo

Dlouho po uzávěrce, těsně před tiskem nám přišla velmi smutná zpráva. Ještě nikdy po celá léta vydávání zpravodaje se nám nepsalo nic tak těžce, jako tato slova. Dne 23. října vykročila na svou poslední cestu paní Ladislava Nováková ve věku 65 let. Je nás v redakční radě o jednoho méně, ale hlavně to je nesmírně bolestivá ztráta pro nás všechny - rodinu, obec, prostě pro každého. Ladislava Nováková byla starostkou této obce od roku 1990 do roku 2002. Její zásluhy o obec jsou takové, že jejich výčet by zabral ne těchto pár řádků, ale řadu stran tohoto listu. Ona byla nejen dobrou starostkou, ale také úžasným člověkem. Ne nadarmo jsme ji mnozí nazývali “mámou vesnice“. Jak už to tak bývá, nestačili jsme jí za to vše ani poděkovat. Odešla, ale zůstává s námi v našich myslích, je nám vzorem a její stopa v dějinách Měšic zde již navždy zůstane. S hlubokou úctou, pokorou a vděčností se skláníme před její památkou. Jménem občanů Měšic redakce a vydavatele MZ

Měšický zpravodaj - 1

SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Milí čtenáři, vážení spoluobčané, v minulém úvodníku jsem se neprozřetelně zmínil o blížících se předčasných parlamentních volbách, a to v tom smyslu, že jediné, co o nich mohu s jistotou napsat je, že budou 9. října 2009, což je právě dnes, kdy tyto řádky píši. Jak fatálně jsem se zmýlil. Nejen že nejsou dnes, nebudou ani v listopadu, a nevím ani s jistotou, kdy tedy budou. Poučení pro příště: nikdy netvrď nic s určitostí, a o parlamentních volbách nepiš už raději nic. Dostatečně jsme se opět zkašpařili před světem, a co hůř - i sami před sebou. Jsem v rozpacích, slyším-li slova o ztrátě národní suverenity v případě přijetí evropských smluv. Jistá opatrnost, o které teď mluví Klaus, je jistě na místě. Ale máme vůbec nějakou suverenitu, když ani sami sobě nedokážeme vládnout? Když se ani nedokážeme shodnout na termínu voleb ve stylu: „odvolávám, co jsem odvolal“? V zájmu zachování duševního zdraví čtenářstva teď vysokou politiku opustíme, a sestoupíme o nějaký stupínek níž. Musím totiž na tomto místě připomenout, že v tuto dobu za rok proběhnou (snad) volby obecní čili komunální. Ty jsou bezesporu pro zachování základních funkcí obce a jejího dalšího rozvoje v zájmu obyvatel důležitější, než cokoliv jiného. Dovolte mi tedy, abych se v krátkosti na toto téma dopustil několika úvah. Rok je zdánlivě dlouhá doba, jenže jména kandidátů musí být známá už za devět měsíců. A tak prosím, nejen za sebe, ale za všechny, jimž na budoucnosti obce záleží, aby ti z vás, kteří se rozhodnou ucházet se o důvěru občanů a místo v zastupitelstvu, aby desetkrát zvážili, zdali skutečně chtějí a mohou po celé funkční období pracovat pro veřejný zájem. Nikoliv tedy pro svůj osobní prospěch. A ty, kdož přijdou k volbám, a mělo by jich být co nejvíc, nejlépe všichni, ty zase prosím, aby desetkrát vážili, koho budou volit, a to ve vlastním zájmu. Aby si dobře zjistili o kandidátech co nejvíc, a posoudili, zdali jejich sliby nejsou jen planými populistickými frázemi. Aby volili osobnosti s morálním a odborným kreditem, aby nevhazovali do urny kandidátky bez úpravy. Budete mít dost času doma nad tím přemýšlet a s rozvahou křížkovat. Ještě jedna volba, a ta už bude na zastupitelstvu, je pro obec zásadní a životně důležitá. Výběr starosty (starostky) a jeho zástupce (zástupkyně). Každý, kdo by chtěl tyto funkce vykonávat, by si měl uvědomit, že to je práce tvrdá, odborně a psychicky náročná, a zdali to tedy opravdu dokáže. Starosta, ten je totiž starostou 24 hodin denně. Lze to samozřejmě dělat i jinak, za slušný peníz si to tam tak zvaně odsedět, ale v takové obci bychom asi žít nechtěli. Už toho kázání a poučování zanechám - snad mi to prominete, ale měl jsem to na srdci. Mimochodem, na výsledku voleb závisí i osud dalšího vydávání našeho časopisu v této podobě, ale to už je jen osobní a marginální poznámka. V minulých úvodnících jsem se zamýšlel nad tím, jak se tento rok, „devítkový“ ještě zapíše do dějin. Čas ukázal, že skutečně se zapíše výrazně. Kdo sledoval přímé přenosy z poslanecké sněmovny, ví, o čem je řeč. Jsme na dně politické kultury, na dně ekonomickém, a tuto charakteristiku si do budoucna rok ´09 ponese. A to ještě není u konce. Měšický zpravodaj - 2

Ale není všechno jen černé. K pozitivním událostem roku patřila bezesporu návštěva papeže Benedikta XVI. Mimo jiné sloužil i velkou mši za veliké účasti nedaleko od nás, ve Staré Boleslavi. Je to sice náhoda, ale docela se to aktuálně hodí, že v listě najdete pojednání o staroboleslavských poutích a procesích, o poutních kapličkách a dalších zajímavostech na toto téma. Putování, byť jen pomyslné, čeká i toho, kdo si přečte další díl našich historických „Toulek“. Pohybujeme se teď v éře budování socialismu, v 50. letech, a ta cesta údobím komunistického režimu bude ještě dlouhá - víc jak 30 let. Tyto řádky by měl pečlivě číst každý, kdo dnes klidně řekne: „za komunistů bylo líp“. A to se může každý spolehnout, že dějiny tohoto období píši objektivně, bez emocí, jen na základě doložených faktů. Ještě o dalším putování si můžete číst, teď už o skutečném. Podle našeho „Tipu na výlet“ si můžete vyrazit do nedalekých Máslovic a k Vltavě. V tamním muzeu másla jsou často rozmanité zábavné akce. Nedávno tam proběhl průzkum „S máslem na hlavě“ do voleb. Třeba tam časem najdeme těchto másel celou sbírku. Pro upoutávku na další obsah čísla a komentář k němu jsem si nechal už jen velmi málo místa, ostatně stačí listovat a uvidíte sami. Ale o něčem se musím přece jen zmínit trochu podrobněji. Častou součástí našeho listu jsou nejrůznější informace trvalejší působnosti, říkáme jim „potřebné“ či „užitečné“. Zpravodaj má možnost číst prakticky každý kdo chce, a je to zadarmo. A tak je s podivem, že na Obecním úřadě se netrhnou telefony s žádostmi právě o tyto informace. Jedná se o různé poplatky, kontakty na různé úřady, nakládání s odpadem, atd., atd. O to nic, oni vám to ochotně sdělí, ale je pak otázkou, proč si dáváme tu práci (a pracné to je), když to pak skončí v koši. Často je to na volně vloženém listu, takže odpadá i práce s vystřihováním. Stačí vyjmout a uložit. Další obsah projdeme už jen svižně, přímo telegraficky. Nepřehlédněte pozvánky na akce do konce roku. Lampiónovým průvodem tentokrát připomeneme 20. výročí zhroucení totalitního režimu. Zveme i na veřejné výroční zasedání zastupitelstva, a že nebude chybět ani mikulášská nadílka a rozsvícení vánočního stromu, je už teď jisté Před časem bylo zastupitelstvo osloveno svým členem, že, cituji: „......kdyby nebylo Pánka, nebylo by o čem psát.“ Rozumí se ve Zpravodaji. Ono to je samozřejmě nesmysl, máme co psát o daleko příjemnějších věcech, a dlouho dopředu. Ale aby tedy měl alespoň jednou pravdu, tak najdete i názorový článek na toto téma. Popřejme si pro chvíle oddechu ve dnech dušičkového počasí příjemné a ničím nerušené počtení. Za redakční radu a vydavatele Vladimír Novák


Slovo starosty Vážení spoluobčané, v současnosti si všichni stále častěji musíme zvykat na zvyšující se ceny. Můžeme se ptát, zda představují skutečné hodnoty, které jsou navýšeny jen o přiměřený zisk. Naše úvahy jsou ale zbytečné, protože ceny jsou určeny poptávkou a pokud něco chceme, musíme zaplatit. Osobně jsem rád, že ceny, které může za poskytnutí služeb pro Vás občany určovat obec, jsou dosud kalkulovány za skutečné náklady a bez zisku. Současné zastupitelstvo se řídí názorem, že obec nemá ve svém poslání vydělávat na svých občanech. Protože se však obec stala plátcem DPH, je nutné o tuto částku navýšit i ceny. U ceny za odvádění odpadních vod - stočné se zastupitelé rozhodli toto navýšení pokrýt do konce tohoto roku z rozpočtu obce. Od začátku roku 2010 zastupitelé schválili navýšení ceny za tuto službu na částku 720 Kč za osobu a rok. V navýšení se odráží i tvorba fondu na obnovu a opravy kanalizačního zařízení. Jsou v něm i opravy, které obec provádí na Vašich přípojkách, o které se dle zákona má starat vlastník nemovitosti, ze které odvádí odpadní vodu. Stále mne těší, že každý z nás platí za likvidaci odpadních vod jen 60% ceny, kterou platí např. zákazníci vodárenské společnosti VKM, a.s.. Pokud by si obec chtěla zjednodušit hospodaření (a život svým úředníkům), mohla by provozování předat VKM, a.s. nebo jiné společnosti. Bylo nám však řečeno, že stočné se tím navýší cca. na dvojnásobek, protože v ceně bude zohledněn zisk provozovatele. Zvažte uvedené skutečnosti a přispějte k udržení rozumného hospodaření obce tím, že každý zaplatíme za to, co od obce odebereme. Všechny vás zdravím a přeji krásné prožití podzimu. Petr Lanc

Informace z radnice Co nás čeká a co nás nemine v roce 2010 Za co, kolik a v jakých termínech budeme v roce 2010 platit poplatky na účet obci Měšice? 1/ Za co a kolik platíme? a) poplatky - za psy: 100,- Kč ročně za jednoho, za každého dalšího 150,- Kč - za likvidaci a odvoz komunálního odpadu (popelnice): 500,- Kč ročně za trvale hlášenou osobu (poplatková povinnost začíná od 1. dne v měsíci, ve kterém došlo k přihlášení nebo narození) - 500,- Kč ročně za nemovitost, kde není hlášena žádná osoba Měšický zpravodaj - 4

b) služby - odvod a čištění odpadních vod (stočné) 720,- Kč ročně za osobu bydlící v rod. domku, byt. domech, ubytovnách atd. (Tato služba se platí bez závislosti na trvalém pobytu. Každý majitel nemovitosti je povinen nahlásit počet osob bydlících v jeho nemovitosti!!) Sazby poplatků jsou stanoveny obecně závaznými vyhláškami obce Měšice. Správu poplatků vykonává OÚ Měšice. V řízení ve věcech poplatků se postupuje podle platných zákonů. 2/ Způsob, jakým můžeme platit: a) převodem na účet obce Měšice č.ú. 420553349/0800 b) složenkou, kterou si vyzvednete na OÚ Měšice c) v hotovosti na OÚ Měšice, v úředních hodinách (Po a St 8:oo – 12:oo a 13:oo – 17:oo hod.). U převodu na účet obce poplatník uvede následující variabilní symboly: - u poplatku za psa uvede poplatník variabilní symbol 1341.. a namísto následných teček uvede čp. domu, ke kterému se platba vztahuje. - u poplatku za likvidaci a odvoz domovního odpadu (popelnice) poplatník uvede variabilní symbol 1337.. a na místo následných teček uvede čp. domu, ke kterému se platba vztahuje. - u poplatku za odvod a čištění odpadních vod (stočné) poplatník uvede variabilní symbol 2321.. a na místo teček bude pokračovat, jak je uvedeno výše. - u bytových jednotek nebo domů, kde bydlí více rodin, poplatník namísto čp. domu, bude pokračovat ve variabilním symbolu připsáním prvních šesti čísel svého rodného čísla. Při platbách složenkou napíše poplatník na složenku variabilní symboly tak, jak jsou výše uvedené. V každém případě prosím uvádějte pro snadnější identifikaci platby ve zprávě pro příjemce ještě své jméno. 3/ Kdy platíme? - za psy - za likvidaci a odvoz kom. odpadu - za odvod a čištění odpadních vod

do 15.02.2010 I. pololetí do 28.02.2010 II. pololetí do 30.09.2010 I. čtvrtletí do 31.03.2010 II. čtvrtletí do 30.06.2010 III. čtvrtletí do 30.09.2010 IV. čtvrtletí do 31.12.2010

Tyto termíny jsou daty splatnosti. Samozřejmě lze tyto jednotlivé poplatky platit kumulovaně, platbou za více období. Ne však po daných termínech splatnosti. Nastalé změny v poplatkové povinnosti během roku hlaste na OÚ Měšice vždy včas, abychom předešli vzájemným nedorozuměním. Předem děkujeme za včasné dodržování termínů splatností. Obesílání a upomínání nás stojí velmi mnoho času, energie a finančních prostředků, které můžeme pro obec využít lépe. Měšický zpravodaj - 5

Znovu proto připomínáme možnost nahlásit na OÚ čísla svých mobilních telefonů, na které budete formou SMS zpráv dostávat potřebné informace o všech termínech a změnách při platbách poplatků. Upozornění: Tyto SMS zprávy jsou zasílány přes počítač a nelze na ně odpovídat!! PS: Známky na popelnice pro rok 2010 se budou vydávat až koncem ledna 2010. Platnost starých známek platí až do vydání nových. Platby v hotovosti za stočné, psy a komunální odpad se budou z provozních důvodů přijímat po 15. lednu. Současně upozorňujeme, že všechny poplatky za rok 2009 musí být uhrazeny nejpozději do 31.12.2009. Obecní úřad

Podzimní svoz listí

Až budete číst tento článek, tak již bude probíhat pravidelný podzimní svoz listí. Obec tuto službu provádí jako službu svým obyvatelům zdarma, protože je lepší zajistit svoz, než mít celou obec zahalenou v kouři při pálení listí. Mnozí spoluobčané však každoročně tuto službu zneužívají a do pytlů dávají všechny možné zbytky ze zahrady (větve, spadaná jablka a dokonce i kameny). Obec plánuje výstavbu kompostárny, kde se budou shromažďovat a kompostovat všechny rostlinné zbytky z celé obce. Bude možnost sem vozit a kompostovat i spadané ovoce. Zatím se však vozí pouze listí a tráva. Pokud někdo při svozu znehodnotí obsah vyváženého pytle, nebude mu svoz příště proveden. Žádáme také znovu všechny občany, aby pytle a žoky neplnili velkým množstvím. Potom je žok velice těžký. Zkuste si všichni sami sebe představit, že takto těžký žok musíte zvedat do výše traktorového valníku a na valník ho ještě vysypat. A takových žoků a pytlů za ono pondělí, kdy se vyváží jsou stovky. Buďte proto ohleduplní k zaměstnancům obce a rozložte si odvoz na více částí. Listí se bude odvážet dokud bude třeba a o ukončení svozu budete s předstihem seznámeni. OÚ

Co má na srdci naše nekompromisní zastupující p. pokladní

V minulém čísle jsem vám slíbila informace o výsledku upomínání dlužníků. Dlužníky jsem objížděla na kole, což bylo důvodem, abych zároveň poznala, mě dosud neznámé části Měšic. Chvílemi to byl docela horor, protože najít tu správnou schránku na správném domě byl v některých případech výkon, hodný práce detektivní kanceláře. Někteří obyvatelé naprosto ignorují povinnost, označit dům číslem popisným i když zákon jim to nařizuje. A teď k výsledku mé upomínající akce. Myslím, že dopadla dobře. Rozvezla jsem 54 upomínek lidem, kteří dlužili Obecnímu úřadu za 2 a více období. A k mé radosti, většina přišla zaplatit. Vlastně to ani nebyli úmyslní dlužníci, prostě jenom potřebovali trošku popostrčit a připomenou jim, že mají povinnost platit. Horší je to s těmi, co mé upomínky naprosto ignorují. Není jich mnoho, ale neměli by být vůbec. Nedokážu pochopit, že jsou mezi námi lidé, kteří využívají veškeré služby obce a vůbec jim nevadí, že za to neplatí. Jenomže, drazí dlužníci, s tím je konec. Měšický zpravodaj - 6

Poslední šanci k zaplacení původní částky máte do 15.11.2009. Po uplynutí této doby vám bude zaslán platební příkaz ve kterém celková dlužná částka se zvýší o 50%, což umožňuje Zákon č.565/1990Sb., o místních poplatcích. V případě nezaplacení platebního příkazu bude následovat právník, exekuce a tak se placení stejně nevyhnete a částka bude jenom narůstat. Není lepší zaplatit hned a nižší částku, než se vystavovat nepříjemným tahanicím??? L.Langmayerová

Z jednání Zastupitelstva obce (červenec - září 2009)

Úkolem našeho Zpravodaje je mimo jiné informovat o aktuálním dění v zastupitelstvu obce. Většina lokálních periodik to řeší tak, že doslova otisknou celé zápisy z jednání zastupitelstva nebo rady obce. My to tak neděláme, protože jednak jsou ty zápisy vyvěšovány na úřední desce, a jsou i na webových stránkách obce, takže kdo to chce číst celé, může. Navíc je možno přijít přímo, jednání jsou veřejná. V zájmu čtivosti listu tedy vybíráme jen ta důležitá usnesení, která mají význam pro širší okruh obyvatelstva. Že někdo například chce koupit, prodat nebo dělit nějaký pozemek, to zajímá jen pár těch osob, kterých se to týká. V období od 1. 7. do 23. 9. 2009 se zastupitelstvo sešlo na 5 zasedáních. Projednalo celkem 64 bodů, usnesení měla celkem 50 položek. Účastí se teď nebudeme zabývat, to až při hodnocení za celý rok. K důležitým rozhodnutím obce patří schvalování rozpočtových opatření. Rozpočtovým opatřením se rozumí zásah do už schválného rozpočtu během roku, vyvolaný potřebou nepředvídatelných příjmů nebo výdajů. Jsou to třeba dotace, u kterých se předem neví, budou-li uděleny, nebo vynucené neplánované investice. Zastupitelstvo schválilo rozpočtová opatření č. 3 a č. 4. Dále zastupitelé schválili nové ceny některých služeb (např. kopírování, 1 strana 3,- Kč, cena za hodinu práce zaměstnance technické čety OÚ 285,- Kč). Cena stočného do konce roku 2009 byla schválena na 600,- Kč. Zastupitelstvo schválilo návrh na stavbu zbylé části chodníku v ulici Nosticova. Stavba bude hrazena z rozpočtu obce a provede ji firma Spojstav. Usnesením zastupitelstva byla vybrána firma Spojstav na přestavbu bytové jednotky v čp. 17 (budova MŠ) v ulici Nosticova na novou třídu MŠ za cenu 303 022 Kč (bez DPH). Bylo schváleno vybudování kamerového systému v obci. Kamery budou umístěny na některá vybraná místa na veřejně přístupných prostranstvích. Snímaný obraz bude přenášen na webové stránky obce. Do strategie rozvoje obce byl zařazen záměr „Výstavba kompostárny a garáží se sociálním zázemím“. Obec obdržela dotace na akce „Obnova uliční zeleně“ a „Odstranění černé skládky“. Bylo schváleno zvýšení ceny stočného pro rok 2010 na 720,- Kč na osobu a rok, vzhledem k tomu, že se obec stala plátcem DPH. Další dotaci obdržela obec na obnovu retenčního prostoru „Dolní velký rybník“. Ostatní projednávané body jsou buď jen informativní (na vědomí), nebo se týkají jen úzkého okruhu zainteresovaných osob - žadatelů tazatelů a pod.) Z podkladů OÚ zpracovala redakce Měšický zpravodaj - 7

Pozvání na výroční zasedání Zastupitelstva obce Měšice

Čas utekl jako voda a my vás všechny opět zveme na každoroční Výroční zasedání zastupitelstva obce. Zasedání se koná ve středu 16. prosince od 19:00 hodin v 1. patře v hale na zámku. Současní zastupitelé se s vámi sejdou při svém předposledním společném setkání, kde vám přednesou vizi rozvoje obce v posledním roce svého volebního období. Využijte této možnosti setkání se svými volenými zástupci, kdy i vy svými podněty a náměty můžete pomoci korigovat cestu, kterou se má obec v této nelehké době ubírat. Na jiném místě tohoto vydání zpravodaje již zmiňujeme skutečnost, že nás v příštím roce čekají komunální volby. Svým způsobem budou pro život v naší obci asi důležitější než volby do parlamentu. My si totiž na obci můžeme tak trochu „vládnout“ sami (jsme tzv. samospráva), i když nás zákonodárci šněrují svými nařízeními a byrokracií čím dál tím více. Ale přece jen, pokud budou v čele obce lidé, kteří chtějí pro obec to nejlepší, bude se nám zde všem žít lépe. Je tedy škoda, že na těchto výročních zasedáních není taková účast vás občanů a voličů. Kde jinde než zde můžete posoudit práci současných zastupitelů a případně si již mezi nimi vybírat své favority na příští zastupitele, pokud ovšem budou tito znovu kandidovat. Na příští Výročním zasedání v roce 2010 se budou současní zastupitelé loučit a hodnotit čtyři roky své práce a zároveň se představí noví se svým volebním programem. Je jen na vás občanech – voličích, komu dáte svůj hlas a důvěru. Toto pozvání na to letošní zasedání vám třeba napoví a ulehčí vaše rozhodnutí koho volit a koho ne. Za čtyři roky se dá velice mnoho udělat, ale bohužel i velice mnoho „podělat“. Jiří Bejlek-místostarosta

Máme „novou“ ulici Ona ve skutečnosti nová není, spíš staronová. Má svých poctivých 250 let, a nový má jen název. V tichosti a nenápadně, bez slavnostní řeči došlo ke změně názvu ulice „Školská“ na „Nosticova“. Stalo se tak rozhodnutím zastupitelstva na návrh kronikáře. Takto splatila obec svůj dluh vůči tvůrcům podoby obce z 18. století, šlechtickému rodu Nosticů. Mohla by se tedy také jmenovat Nosticovská nebo Nosticů, ona ovšem připomíná především onoho nejvýznamnějšího člena rodu, Františka Antonína hraběte Nostic - Rienecka. Je to ten, který nechal postavit zdejší zámek. Ale třeba také Stavovské divadlo v Praze, a byla to osobnost opravdu výjimečná. Psali jsme už o něm ve Zpravodaji podrobně, tak teď jen pro připomenutí: Žil v letech 1725 až 1794. Celý život zasvětil službě panovnickému dvoru v různých, a to i nejvyšších úřednických funkcích. Obklopoval se ale také významnými učenci a umělci té doby a podporoval je. V roce 1757 se oženil s Alžbětou roz. hraběnkou z Kolovrat. Vlastnil rozsáhlé rodové majetky na Falknovsku, v Jindřichovicích, ve Středohoří, na Šluknovsku, a zdejší panství pakoměřické. Byl tedy velmi bohatý, a tudíž jako úředník nezávislý. Kvůli stopě, kterou zanechal v dějinách naší obce, zasluhuje si náš vděk a úctu. Měšický zpravodaj - 8

A že jsme si vzpomněli až tak pozdě? Za komunistů to nepadalo v úvahu, těm vadil i původně navržený název ulice „Sokolská“. Ta myšlenka tu je už od roku 1990, ale přejmenování každé ulice přináší mnoho potíží jejím obyvatelům. Musejí si měnit doklady, razítka, vizitky, adresy v mnoha institucích. To by nikdo nebyl rád. Nakonec byla k přejmenování vybrána právě ulice Školská, protože má nejméně obyvatel, a navíc všechny domy, které tam jsou, patřily původně Nosticům a jejich zaměstnancům - statek, domy č. 16 a 17, Sokolovna. A kdo by nevěděl, která ulice to je, tak je to ta, která z Hlavní ulice u radnice odbočuje a podél ohradní zdi hřiště pokračuje do starých Měšic. V obci také ještě chybí připomínka památky Josefa Dobrovského, který tu u Nosticů po nějakou dobu žil. To se snad v příštím roce napraví, a do budoucna, to až pomine krize, bychom měli uvažovat i o pořízení busty a pamětní desky F. A. Nostice. Do památkové zóny obce by se to dobře hodilo. - nk -

Slovo obecní policie Vážení občané, naposledy jsem psala článek o tom, co všechno musí zájemce o práci strážníka u obecní policie absolvovat a splňovat. Dnes bych vám ráda přiblížila něco z toho, co následuje po té, co se stane zájemce strážníkem obecní/městské policie. Nastoupíte k výkonu služby v obci, nebo městě a po pár týdnech zjistíte, že mnoho věcí, které vás ve škole učili a vaše představa o této práci, je prostě úplně jiná, nežli realita. A tak vám nezbývá nic jiného než se učit další nové věci a některé, které vás učili, musíte prostě vypustit, protože jinak byste se nedostali nikam a možná by jste tuto práci i vzdali. Tak to prostě je, protože teorie je teorie a praxe je praxe. Především se musíte naučit se rychle a dobře rozhodovat a věřte mi, že někdy to není vůbec jednoduché a jasné jak se na první pohled zdá. Jsou případy, kdy situace, kdy je to naprosto jednoduché, občana kterého upozorníte na to, že hromádkou dříví složeném na trávníku, před svým domem, činí neoprávněný zábor veřejného prostranství, dostane domluvu a do tří dnů to prostě uklidí, patnáctiletý kluk který jede na kole bez helmy, si od vás vyslechne pokárání a druhý den má tu helmu na hlavě, řidič kterému jste nechali za stěračem vozidla výzvu, protože parkovalo na chodníku, se dostaví na služebnu a zaplatí vámi udělenou pokutu na místě, pán který při vycházce nemá svého maxi hafana na vodítku vám přislíbí, že se to už nestane a další dny ho už potkáte s maxi hafanem řádně připnutým na vodítku, to bych mohla pokračovat až do konce článku o tom, jak to pěkně a v klidu zvládáte a jak to celkem vše funguje. To je ale jen jedna z mnoha částí pracovní náplně strážníka obecní/městské policie. Řekla bych, že rozhodování o postupu strážníka je v této části jasné a totožné s teorii, protože přestupek zjistíš, občana upozorníš, poučíš, vyzveš, udělíš domluvu, nebo pokutu a tak nějak to probíhá až na výjimky dobře. Ale v okamžiku kdy jste například přivoláni místní občankou, která během volání o pomoc, šeptá do telefonu, že je na své vlastní zahradě a snaží se nehýbat, protože za svými zády má cizího vrčícího psa bojového plemena, Měšický zpravodaj - 9

tak musíte jednat a to rychle! Kdyby jste se měli řídit dle pokynů, které vás učili ve škole, tak musíte nejdříve zjistit skutečný stav věci. V tomto případě budete muset vstoupit na cizí pozemek (protože ta paní nepřijde k vrátkům, když se nemůže a hlavně nechce ani hnout!), ale především zvažujete jestli tam vůbec půjdete. V této nepříjemné situaci tam z jistých níže uvedených důvodů nemusíte chodit. Když se budete držet toho co vás ve škole naučili, že pokud nemáte dle zákona o obecní policii školení a výcvik k odchytu zvířat (není povinné mít k výkonu strážníka OP/MP), neměli by jste tento zákrok vůbec provádět! Znamená to, že by jste měli a mohli maximálně na tu vystrašenou paní přes plot zavolat, že už jste tam, ale že musí vydržet než dorazí pracovník vámi přivolané odchytové služby. Mezi tím než nějaký ten „odchytář“ dorazí, můžete sehnat někoho, kdo tam s vámi půjde jako nezúčastněná osoba (a vlastně i na pomoc). Nebudu psát o tom, jak se paní která vás zavolala s prosbou o pomoc bude cítit, když jí povíte, že musí počkat na „odchytáře“, který se samozřejmě nedá sehnat IHNED. Určitě by to ale trvalo jistě dlouhou dobu. Nicméně rozhodnutí je jen na strážníkovi, který musí rychle a dobře zvážit vážnost dané situace, povinnost, ale i oprávněnost k provedení zákroku a buď tedy pomůže, tak jak MUSÍ, tím, že přivolá odchytovou službu, popřípadě sežene nezúčastněnou osobu a maximálně bude přes plot paní uklidňovat vyprávěním ,,zážitků z natáčení“. Nebo pomůže tak jak MŮŽE a prostě na tu zahradu ,,vlítne“, psa zpacifikuje, odvede ho a paní popřeje hezký zbytek dne. Jak se strážník rozhodne bude jen na něm, každopádně pokud zvolí variantu ,,To co MUSÍM“, nemůže se na něj nikdo zlobit, jeho konání bylo provedeno v souladu se zákonem o obecní policii a v rámci oprávnění které má, nebo nemá k provedení zákroku. Pokud strážník zvolí variantu ,,To co MOHU“ tak tímto konáním strážník nic neporušuje a riskuje své případné napadení psem a v nejposlednější řadě jeho možný následný úraz vzhledem k tomu, že nemá výše uvedený výcvik k odchytu zvířat, nebude uznán jako pracovní úraz. Kdyby jste byli na místě strážníka jakou variantu by jste volili vy? Upřímně si myslím, že by větší část volila variantu ,,To co MUSÍM“ a moc se nedivím, protože ,,lidi, ruku na srdce, znáte to i vy, když nemusím, tak proč bych měl?!“, navíc tu paní neznám, nemám k ní žádný vztah, na té zahradě se volně pohybuje vrčící ,,rotvík“ kterého také neznám a snad ani nechci znát, školení a výcvik na odchyt zvířat nemám, zkušenost s bojovými plemeny nulová a jestli tam půjdu a nebudu se tomu psíkovi líbit .......... Asi bych měla dodat, že uvedený příklad není vymyšlený a opravdu se stal. Možná se někteří z vás v duchu ptají, jakou variantu si strážník vybral? Vím to, tu kratší, MĚL bych :-). V úvodu tohoto článku jsem psala, že některé rozhodování strážníka při plnění úkolů obecní/městské policie není až tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale mohu z vlastní zkušenosti a i ze zkušeností okolních obecních/městských policií dodat, že mimo jiné také velmi záleží i na tom, jakým způsobem se k sobě občané a jejich policie chová. Zda funguje vzájemná spolupráce, vzájemná úcta, vzájemný respekt, nebo nefunguje. Toto strážník na začátku svého působení neví, ale svým přístupem, jednáním a chováním by měl k jisté vzájemné spolupráci, k jistému vzájemnému respektu a k jisté vzájemné úctě směřovat a jestli k tomu alespoň trochu směřuje, pozná třeba v případě kdy mu večer zavolá uplakaná a vystrašená paní, že se bojí o život svého manžela, který je silný diabetik a už dávno si měl píchnout inzulín, ale již se pár hodin nevrací z vycházky. Tak sice vyskočíte doma z gauče do auta a jedete jí pomoc, ale tuto situaci sám nemůžete zvládnout. Po cestě myslíte na to kde a hlavně jak ho chcete najít?! Za jak dlouho projdete s jeho paní všechny Měšický zpravodaj - 10

ty bažantnice a lesy a ..... Voláte o pomoc občanům, kteří volají dalším, po cestě potkáte místní mládež, která zrovna odjíždí z obce, houknete na ně z auta, že potřebujete pomoc a už jedou za vámi a hledají s vámi. Tak to má být, lidi si mají pomáhat... Když se po pár minutách hledání rozhlédnete kolem, tak v té tmě vidíte světýlka baterek a je jich tolik, jako žárovek na vánočním stromečku. Světýlka jsou u rybníka, v bažantnici, u lesa a vlastně jsou po celé vesnici. Najednou ho najdete, odváží ho sice sanitka, ale doktor říká, že bude v pořádku. Stojíte a vstřebáváte tu úžasnou atmosféru, která u vás a u všech hledačů vypukla, když se pán našel. Potom koukáte jak ty světýlka pomalu mizí, chlapi se vrací k nedopitým pivům do hospůdek, ženský a se vrací domů k televizi, mládež nasedá do auta a odjíždí z obce a jenom vy tam ještě pořád stojíte v dešti a usmíváte se jak ten měsíček na ......, protože jestli jste ještě včera nevěděli zda to funguje, tak po dnešku ........ NEMÁTE POCHYBY. PS: Ještě jednou mi dovolte touto cestou moc poděkovat všem občanům, kteří ten večer přišli a pomohli hledat pana R.T. Díky všem, Lída

Občan kontra zastupitel Ad: „Proti všem“ (MZ, srpen 2009) Výše uvedený příspěvek Jiřího Bejlka v minulém Zpravodaji vykresluje na několika příkladech morální profil člena zastupitelstva obce a předsedy výboru pro životní prostředí Jiřího Pánka (v dalším textu už jen JP - šetřím inkoust, je krize - pozn. autora). Člověku se o tom už ani nechce psát. Ale v článku se objevuje i moje jméno, jedna z vyjmenovaných kauz se mě týká osobně. Jako člen redakční rady jsem tedy článek pečlivě, slovo od slova přečetl, a přes původní nechuť ještě, a to výjimečně a naposled, k věci připojuji i svůj názor. Především mohu říci, že vše, co je v příspěvku psáno, je zcela pravdivé, objektivní, jsou to pouze holá fakta, nic víc. Je to, pravda, podáno expresivně, s vyjádřením emocí, ale kdo by se tomu divil - nádoba tolerantnosti a trpělivosti prostě přetekla. Taky to není zpravodajský materiál, ale názorový článek, komentář k nějaké situaci. To, že ty záležitosti byly teď a takto zveřejněny, má svůj závažný důvod. Kdyby totiž JP byl řadovým bezvýznamným občanem, jako ještě nedávno, nikdy by tento článek nevyšel. Výhrady vůči jeho konání by se odbyly půlkou řádku v úvodníku. Ale pozor, JP je voleným zástupcem občanů, neboli politikem, byť jen na komunální úrovni. A každý politik musí zkrátka, ať chce nebo ne, počítat s tím, že bude více ve středu pozornosti veřejnosti než kdokoliv jiný. A musí si zvyknout i na to, že bude terčem i tvrdých slov novinářů - pokud jsou pravdivá, a pokud si to zaslouží. Stalo se. Těch činů a postojů pana JP je v článku jmenováno v zásadě pět. Neinformovaný čtenář si po jejich přečtení může říci, že to asi tak špatné nebude, že to je předpojatost, že to je osobní spor. Není. Je toho naopak ještě víc, o čem by se dalo psát, ale na stránkách tohoto časopisu už opravdu nic víc otvírat nebudeme, nechejme to na jinou dobu, jiná místa, jiným lidem. Vše podstatné bylo řečeno. Panu zastupiteli samozřejmě dáme nejméně tolik prostoru, jaký jsme sami zaplnili, k vysvětlení, k obhajobě.


Rád bych se ale ještě pár větami vrátil k té „moji“ kauze, v článku zmíněné. Jedná se o tu už málem trapnou a stále nevyřešenou záležitost pamětní desky B. Doležala. Díky mému neustálému a zřejmě pošetilému snažení o navrácení desky na místo, které jí patří, to je dům č. 16, se věc pomalu dostala do jiné roviny. Jakoby to totiž snad byl nějaký můj osobní zájem, můj osobní spor. To ale samozřejmě tak není. Já hájím pouze veřejný zájem, a to i za ty občany, kteří už mezi námi nejsou a tenkrát se po korunkách skládali na pořízení té desky, a při jejím odhalení přísahali, že nezapomenou. Já nezapomněl. Ona je to taková česká národní nemoc, zapomínat na statečné lidi. A že jich u nás v obci za 90 let republiky zas tak moc nebylo. A kvůli tomu jsou pamětní desky, aby se nezapomnělo. Ta deska pana Doležala, to není jen kus kamene s vyrytými písmeny. To je symbol. Symbol statečnosti a odvahy člověka, který po zranění v boji proti okupantům zemřel po třech letech prožitých v utrpení a bolesti. A symbol vděčnosti, pokory a úcty spoluobčanů za jeho čin. Takové pojmy jsou zřejmě panu JP zcela cizí, jinak by na můj písemný dotaz zastupitelstvu po osudu desky nemohl, taky písemně, odpovědět tak, jak odpověděl. Moje dotazy zněly: 1) co se stalo s deskou, dále kdy bude umístěna zpět, a 3) - jakou morální odpovědnost vyvodí zastupitelstvo vůči svému členu. A odpovědi JP: 1)“Nevím“. 2) „Bude“. A k tomu se mi dostalo urážek typu „pomatený stařík“. Mimochodem, toto není originální, takto nazval D. Rath presidenta republiky. Mne to oslovení potěšilo a pobavilo, často je cituji. Taky mi ještě bylo doporučeno psychiatrické léčení, a další perly. Originál u mne k nahlédnutí. A takové odpovědi se může dočkat i leckdo z vás, zeptáte-li se slušně na něco svého zastupitele, na což (a rovněž na slušnou odpověď) máte samozřejmě právo. Stejně tak má každý občan právo zúčastnit se jako host jednání zastupitelstva, a má i možnost požádat o zařazení svého příspěvku do programu jednání. Já toho občas využiji. A hle, co se mi také stalo? Během přednášení mého příspěvku, mimochodem zcela nekonfliktního a osoby pana JP se netýkajícího, pan zastupitel demonstrativně opustil zasedání („to já nemusím poslouchat“). Totéž se stalo ještě jindy, a to jsem ještě nepronesl ani slovo („o tom já už jednat nebudu“). Pan zastupitel se plete. Dokud v zastupitelstvu je, tak „to“ poslouchat musí, a o „tom“ jednat musí. Viz zákon o obcích. Na veřejné výroční zasedání koncem minulého roku v zámeckém sále, které je z větší část pro hlasy veřejnosti určeno, pan zastupitel pro jistotu nepřišel vůbec. Co kdyby se někdo na něco ptal zrovna jeho. („Tam já nikdy nevstoupím...“). Bodejť, do „márnice“.... Zapomněl jsem na informaci, jaká je současná verze osudu desky (1.10. 2009). Deska na místě není, pan JP ji má, neznámo zda originál či repliku, a hledá(!), zvažuje místo pro její umístění. Činí tak teprve pět let, čili má ještě čas.. Na závěr ještě ocituji odpověď na můj dotaz, jak se zastupitelstvo postaví k morální odpovědnosti svého člena JP. Cituji odpověď pana JP doslova: „Co se týče mé morálky, tu ať posoudí zastupitelé a občané sami. Já jsem se svou morálkou docela spokojen“ (sic!) - konec citátu. Zastupitelé už posoudili. Tak občané, suďte..... Vladimír Novák


Poutě, posvícení, procesí Podzim je dobou pouťových a posvícenských radovánek. Pod oběma pojmy si dnes každý představí zhruba totéž. Lidovou veselici s hudbou a tancem, jídlem a pitím, nejrůznějšími atrakcemi, a prodejem zboží, které nikdy nebudeme potřebovat - cetek a tretek. Klasikou v tom směru je třeba pražská pouť Matějská, byť ta je už v únoru. Původ a pravý dřívější význam těchto slavností - a přidejme si k nim ještě procesí -, a rozdíl mezi poutí a posvícením zná ale dnes už málokdo. Nevěděl jsem to také, a protože ctím zásadu „když něco nevíš, tak si to napřed zjisti u odborníků, a pak o tom teprve vykládej“, poučil jsem se z pojednání historika Prahy 9 Miroslava Kurandy a o získané poznatky se teď s vámi čtenáři podělím. Začneme poutěmi. Jak už název napovídá, šlo o jakési putování. Lidé přicházeli na náboženskou slavnost k uctění památky světce, toho, který byl patronem místního kostela. Pouť se tedy vázala k místnímu kostelu, a ke slavení výročí světce, kterému byl kostel zasvěcen. Tyto slavné dny jsou zpravidla vyznačeny v katolickém kalendáři, a pouť se většinou slaví v neděli po tomto svátku. Poutních míst jsou u nás stovky, některá velmi známá a slavná, některá zanikla spolu s příslušným kostelem nebo kaplí. Z našeho okolí si jmenujme tu asi nejznámější, která se před pár lety stala poutí národní - svatováclavskou ve Staré Boleslavi, 28. září. Známá je i pouť svatojiřská na Řípu, svatovojtěšská v Neratovicích. Na řadu těchto míst putovali věřící i hodně zdaleka, tady jmenujme mariánská procesí, opět do Staré Boleslavi ke chrámu Nanebevzetí Panny Marie za Palladiem země České (co to znamená, povíme si později). Před chrámy se návštěvníkům prodávaly původně jen svaté obrázky, ale protože poutníci byli po dlouhé pěší cestě utrmáceni, hladoví a žízniví, začalo se tam nabízet jednoduché občerstvení, pak přibyl prodej různých upomínkových předmětů, přidaly se všelijaké už zmíněné atrakce, zábava a rozptýlení po jednotvárné cestě, a to vše zaplnilo náměstí a rozlévalo se i do přilehlých ulic. Takto vznikla tradice poutí, jak je známe dnes. Toto pojetí se časem často oddělilo od původního náboženského, duchovního záměru a splývá často i s posvícením, podobným druhem oslav. Tuto převahu komerce nad původní podobou slavností známe ostatně z Vánoc a Velikonoc. Ke staroboleslavským poutím se ještě vrátíme na závěr v samostatném odstavečku. Teď si řekneme o posvícení, co to bylo původně, jak to vzniklo. Zase už to naznačuje název, blízký termínu „posvěcení“. Byla to tedy opět náboženská slavnost, pořádaná k výročí posvěcení místního kostela. Protože se většinou nevědělo, kdy přesně byl chrám vysvěcen, tak tady byl ten termín konání dost volný, víceméně byl určen, stanoven natrvalo. Rozhodla o tom vrchnost, později třeba i samospráva obcí. Většinou to bylo na podzim, jak jsem už v úvodu naznačil. Důvod byl prostý. Ke slavení se scházeli lidé i z okolních obcí, příště to zase bylo jinde, a tak bylo nežádoucí, aby lid venkovský byl odváděn od práce životně důležité - polních prací a žní. Jak praví lidová moudrost, po posvícení bývá ...no, průjem a tedy snížená výkonnost. Na podzim to tak nevadilo, bylo už po sklizni. Není divu, že pojmy pouť a posvícení, charakterem sobě blízké, se navzájem zaměňovaly, různě se to pletlo, ba i slavilo současně. I k posvícení patřila zábava, hojnost jídla a pití (bylo po sklizni už z čeho), a taneční zábavy. Jak to je s poutěmi a posvíceními u nás v obci. Jak známo, byla u nás tato tradice v dobách komunistického režimu přerušena, přece jen to byly původem oslavy náboženské, křesťanské. Na rozdíl od některých okolních obcí už k obnovení po roce 1989 nedošlo. Ono je to ale taky tím, že u nás není kostel, a tak ta motivace, přímá vazba chybí. Byla tu Měšický zpravodaj - 13

sice původně kaple sv. Alžběty, ale ta má svátek 19. listopadu, a to už je na pouť dost pozdě. Takže pouť by se měla slavit, a dříve zřejmě slavila, na sv. Martina (11. listopadu), zatímco posvícení bylo stanoveno na neděli po sv. Václavu (28. září). Ale mohlo to být i jinak. Tato tradice se už těžko zmátoží, ale kdo ví, třeba se někdo najde, kdo to oživí. Ještě se vraťme k tomu posvěcování kostela, nemusí už dnes každý vědět, co to bylo. Když se chrám postavil, byla to byť krásná, ale přece jen pouhá budova. Aby byla vyjmuta ze světského prostředí a stala se místem svatým patřícím Bohu, musela se posvětit. To dělal biskup tak, že dvanáct míst v chrámu pomazal svěceným olejem, ta pak byla na stěně označena křížem a svící. Teď si povězme podrobněji o oněch poutích staroboleslavských. Ve Staré Boleslavi se prolíná kult svatováclavský s mariánským. Pouť ke sv. Václavu, jako národnímu světci, letos získala na významu a vstoupila do obecného povědomí nedávnou návštěvou papeže Benedikta XVI., který zde sloužil velkou mši. Mohli jsme to vidět v přímém přenosu. Slavnost je k poctě výročí sv. Václava, které se stalo i státním svátkem - dnem české státnosti. Kníže Václav byl ve staré Boleslavi roku 935 zavražděn svým bratrem Boleslavem před dveřmi kostela. Nebylo to ovšem před barokním chrámem na náměstí, jak si to návštěvníci často pletou, ale před starším kostelem sv. Václava poněkud opodál. V tento slavný den také putují do Boleslavi ostatky sv. Václava, je to jeho lebka, kterou veze arcibiskup z katedrály sv. Víta, kde je uložena, do krypty basiliky sv. Václava. Tam ji také letos papež uctil modlitbou. Ostatky pak putují zpět do Prahy na své místo. Ten honosný barokní chrám s dvěma věžemi na náměstí je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Ten je cílem poutí mariánských, k Palladiu země České, jež je zde umístěno. To slovo Palladium znamená záštitu, ochranu. Je to nevelký reliéf, tepaný v mědi a pozlacený, znázorňující Pannu Marii s Ježíškem. Pochází ze 14.-15. století, ale pověst, které se k němu váží, jsou data daleko staršího, a historie jeho je tak bohatá, že na ni tady nemáme dost místa. Dostáváme se tak k procesím z Prahy do Staré Boleslavi, ať už mariánským nebo svatováclavským. První pouť z Proseka do Staré Boleslavi se uskutečnila v roce 1609, tedy přesně před 400 lety. Cesta z Prahy do Staré Boleslavi, kterou pěšky poutníci procházeli, nazývá se Svatou, a byla zřízena před 335 lety. Její linie byla vyznačena 44 kapličkami, ve vzdálenostech po asi 400 metrech. Některé stojí dodnes v různém stupni zachovalosti, často mimo silnici v poli, řada jich už neexistuje. O těch kapličkách podrobně pojednává krásná publikace Miroslava Kurandy „Z Prahy do Staré Boleslavi“. Jednu podobnou kapličku, nám nejblíže, která je ale součástí jiného směru poutní cesty, najdeme dobře zachovanou nedaleko silnice od Hovorčovic u polní cesty u odbočky k třeboradické teplárně, před přejezdem. Pro úplnost a na závěr ještě zmíníme tak zvanou „Svatováclavskou cestu“. Byla vedena poněkud jinak, než svatá cesta, a je to ta, po které vezl kníže Boleslav II. ostatky svého strýce knížete Václava z Boleslavi přes Prosek do Prahy, do katedrály sv. Víta, kde byla rakev uložena. Na paměť této události stojí na Proseku kostel sv. Václava, a konají se tam svatováclavské pouti (letos to byla XIX. v pořadí). Vladimír Novák Prameny: Poutě a posvícení; svatováclavská pouť na Proseku, (Miroslav Kuranda, Rokytka 9/2009) Z Prahy do Staré Boleslavi (Miroslav Kuranda, 2009) Kroniky obce Měšice, vzpomínky pamětníků Měšický zpravodaj - 14

TIP NA VÝLET Za máslem do Máslovic Doba, ve které budete tuto pozvánku číst, nebývá už pro výlety do přírody nejvhodnější. Dny se krátí, počasí bývá dušičkové. I tak se ale může stát, že o některém víkendu pozdního podzimu se počasí vydaří. Pokud ne, odložte cestu na jaro. Nabízíme tentokrát kombinaci zajímavého poznávání s lehkou vycházkou do přírody. K Vltavě. Nejdříve, jak se tam dostat. Výlet je vhodný pro cyklisty, o motoristech nemluvě. Máslovice, cíl naší cesty, jsou od nás vzdáleny asi 12 km po silnici. Cyklisté a motoristé pojedou přes Klíčany a Vodochody. Kdo zvolí veřejnou dopravu, protože pěšky je to přece jen trochu daleko, musí udělat okliku přes Prahu, dopravit se do Kobylis a odtud použít autobus linky 374. Máslovice jsou malá vesnice na sever od Prahy na pravém břehu Vltavy. Zaznamenána byla prvně v roce 1052, a její název nepochází od másla, ale je odvozen od vlastního jména zakladatelského rodu Masloviců. Vesnice je výchozím bodem pro putování po přírodním parku Dolní Povltaví. Ale tou hlavní zajímavostí, za kterou jsme se sem vlastně vypravili, je „5 M“, neboli místní Malé máslovické muzeum másla. V něm spatříte nejrůznější předměty související s výrobou másla, jako máselnice, odstředivky, formičky, tlouky. Také zde najdete sbírku historických obalů másla. Ve vánočním čase tu bývá vystavován betlém s figurkami - jak jinak - z másla. Setkáte se tu i s produkty místního Výzkumného ústavu včelařského, které lze v místní malé prodejně i zakoupit. Jako třeba známou Dolskou medovinu. To ale nejsou jediné důvody, proč navštívit Máslovice. Během roku se zde totiž konají nejrůznější zábavné akce. Na jaře to je známý turistický pochod Máslovická šlápota, zakončený stloukáním másla, které pak můžete s chlebem ochutnat. Těch akcí je řada, a je tedy dobré si návštěvu načasovat na dobu jejich konání. Potřebné informace najdete na internetu (www.maslovice.cz), nebo v novinách „Náš region“. Součástí je i expozice o historii obce a krátkodobé zajímavé výstavy. Muzeum je bezbariérové. Vstupné je 20 Kč, pro důchodce a studenty 15 Kč, pro děti od 5 do 15 let 10 Kč, mladší děti zdarma. Otevírací doba je celoročně (kromě února) v sobotu a neděli od 10 do 12 hodin a od 13 do 16 hodin. V pracovní dny jen na objednávku, ale jen minimálně pro 10 osob. Tím naše cesta ale ještě nekončí. Na návsi u kapličky začíná Máslovická naučná stezka, která vede k přívozu na Vltavě. Je dlouhá 1,2 km a má 12 zastávek, které jsou značeny originálně řešenými informačními tabulemi. Najdete tu objímací strom, ptačí strom, houpačku.... Cestou míjíte vpravo ve svahu přírodní reservaci „Máslovická stráň“. Má rozlohu 25,27 ha a byla zřízena k ochraně rostlinných společenstev suchých skalních stepí. Sídlí tu řada druhů ptáků (82) a savců (18), některých i chráněných, jsou tu i vzácní motýli. Stezka končí u přívozu a chcete-li si dopřát zážitek ne zcela všední, nechejte se převézt na levý břeh Vltavy. Pro zájemce některé časy odjezdu přívozu: 9:40; 10:20; 11:40; 13:40; 14:20; 14:50; 16:20; 16:40; 17:20. Jízdné je 10,- Kč. Měšický zpravodaj - 15

Po úspěšné plavbě se proti nám nad železniční tratí tyčí spilitová skála se zbytky hrádku Liběhradu na vrcholu. Zřícenina byla poničena při výstavbě železnice. Zůstaly tam už jen půl metru vysoké zbytky zdí, ale je odtud dobrá vyhlídka do vltavského údolí. Přístup je ale dost obtížný, nejlépe z jihu od Libčic pěšinou mezi domky. Jsme v místě zvaném „Na Dole“, kde sídlí už zmíněný Výzkumný ústav včelařský. Ten je zde od roku 1923. Po žluté značce vlevo od přívozu po silnici můžete dojít do Libčic. V obci připomínané již v 10. století můžeme uvidět barokní kostel sv. Bartoloměje, a na hřbitově monumentální sochu Krista od Františka Bílka z roku 1909. Kdo přišel pěšky, může teď z libčického vlakového nádraží odjet do Prahy. Ostatní se převezou zpátky do Máslovic a vrátí se tak, jak přijeli. Občerstvení najdete v Máslovicích a Libčicích. Příjemnou a ničím nerušenou cestu přeje Vladimír Novák Prameny: Turistický průvodce Okolí Prahy (1) Velká turistická encyklopedie

TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ, díl XXXI. Úvod: Vítejte v roce 1952. Čím se tento rok zapsal do našich dějin, je poměrně dost známo. Připomeňme si to tedy jen ve zkratce. U moci byl ještě Stalin, u nás Gottwald. V politice prosazovala jediná vládnoucí strana tvrdou stalinistickou linii. Pokračovala studená válka, od západního světa nás oddělovala neprostupná železná opona. Direktivně plánované hospodářství se orientovalo na těžký průmysl a těžbu surovin. Socializace všech struktur společnosti znamenala úpadek řemesel a služeb. Co to znamenalo pro občana, je nasnadě. Přídělový systém znamenal nedostatek potravin a základních potřeb. Soukromá výstavba prakticky neexistovala pro naprostý nedostatek materiálu. Cestovat do zahraničí se nesmělo prakticky nikam. Politickými procesy a vězněním v pracovních táborech byl potlačován jakýkoliv projev odporu a nesouhlasu s čímkoliv. Jak se tento stav společnosti odrážel v životě malé zemědělské vesnice, jak jsme tehdy žili? Když se projdeme rokem na vesnici, tak na povrchu se zdá, jakoby se charakter tehdejšího politického systému většiny obyčejných lidí, a zejména dětí a mládeže, ani moc netýkal. Probleskoval pouze prostřednictvím groteskních, zdánlivě bezvýznamných každodenních detailů. Ostatně to za chvíli sami uvidíme. Pro rok 1952 se nám zachovalo záznamů a údajů značné množství, zejména těch pozitivních. To je pro profesionální historiky velmi cenný materiál. Třeba k zemědělské výrobě se dozvídáme spoustu podrobností, z čehož je vidět, jaká důležitost se tomuto odvětví hospodářství přikládala. Ale my si musíme vybrat jen věci podstatné, aby četba byla pro naše čtenáře stravitelná, a naše procházka nenabrala tempo hlemýždí. Takže vykročme. Měšický zpravodaj - 16

Část třicátá první: Jak se žilo na vesnici ve 4. roce 1. pětiletky (1952) Doba žila soutěžemi. Stejně jako v minulém roce byl MNV (místní národní výbor, tehdejší orgán státní moci, pozn. autora) úspěšný v soutěži o nejlepší národní výbor okresu Praha-sever. Ve II. a III. čtvrtletí obsadil 1. místo, v I. a IV. čtvrtletí byl mezi prvními třemi, takže za celý rok 1952 byl vyhlášen vítězem soutěže. Soutěžil také Státní statek, rovněž úspěšně - byl vyhlášen nejlepším hospodářstvím v Pražském kraji. Některé zajímavé údaje o zemědělském hospodaření toho roku si řekneme za chvíli na jiném místě. Teď se podíváme na život kulturní a společenský. Oživila se činnost divadelních ochotníků (spolek Kollár při Osvětové besedě). Nejúspěšnějším představením byla Jiráskova Lucerna, tu sehráli v Měšicích 4x, a ještě 2x v jiných obcích. V tom roce ještě sehráli v dubnu Lorcovu Záletnou ševcovou, v květnu Kvapilova Oblaka, a v prosinci hru Maryša. Kromě toho tu ještě ochotníci ze Sluh hráli Moliérova Zdravého nemocného. Kino během roku promítalo 47 filmů, promítalo se tedy zhruba 1x týdně, v neděli. Z toho bylo 24 filmů sovětských, 11 československých, 6 německých (NDR), maďarský, 2 polské, 2 čínské, 1 lotyšský. Pro děti se promítalo 11 x za 2 týdny, v neděli odpoledne. Stojí za to citovat některé význačné (!) filmy: 1. máj 1951 v Moskvě, Obrana Carycinu, Kubánští kozáci... Ke kulturnímu životu patří i knihovna. Četlo se hodně. Podle výroční zprávy měla knihovna k 31. 12. t.r. 2481 svazků, 270 čtenářů a 7564 výpůjček. Dotace obce byly 10 000 Kčs, z darů a poplatků čtenářů a darů organizací byl další příjem přes 16 000 Kčs. Za 7 let od založení knihovny ji navštívilo 8 300 osob a bylo 27 849 výpůjček. Celkový příjem za tu dobu byl 124 000 Kčs. V roce 1952 získala knihovna ocenění za úspěšnou práci. Přicházíme k činnosti spolků a organizací (masových - nový termín). V únoru byla založena Osvětová beseda, nová instituce, která měla zastřešovat, podporovat a sjednocovat (a taky kontrolovat) kulturní a společenskou činnost v obci. Správcem byl jmenován Miroslav Krátký, ten v září na funkci rezignoval, nástupce se zatím nenašel. V květnu se ruší Československý svaz žen, jako náhrada se ustavují Výbory žen v místech. Hasičský sbor v lednu získal 48 nových členů. Baráčníci měli svou výroční schůzi 13. ledna. Kromě jiné bohaté spolkové činnosti uspořádali dne 1. června oslavy dvacetiletého trvání obce. SČSP (Svaz čs.- sovětského přátelství) uspořádal večer s promítáním filmu „Velké stavby komunismu“. Zúčastnilo se 88 lidí. ČSM (Čs. svaz mládeže) zrušil svou dosavadní klubovnu (ta byla v bývalém hostinci „Na poště“) a přestěhoval se do Sokolovny. Výčet akcí spolků (bylo jich víc, ale není místo) ukončíme krátkou zmínkou o Lidové myslivecké společnosti. Odchovali ve zřízené ohradě asi 300 bažantů a koroptví. Odlovili přes dvě stovky bažantů a koroptví a 180 zajíců, vše v hodnotě asi 17 000 Kčs. K lovu patří i nehody, postřelení osob, byla dvě. Cituji: „Kterýsi soudruh postřelil při honu na zajíce pozvaného hosta z Prahy do nohy“. Podobných historek bychom našli celou řadu, ale musíme přejít jinam, třeba ke školství.


Zdejší národní škola měla ve školním roce 1952 - 53 v 1. pololetí ve 3 třídách celkem 36 dětí (21 chlapců, 12 děvčat). Třídním učitelem byl pan Hovorka. Do tříd bylo instalováno osvětlení zářivkami, a na chodbě vodovod. Přehled o prospěchu žáků vynecháme, a jdeme se podívat, jak si vedla místní pošta. Poštovní úřad sídlil v čp. 54 na hlavní ulici. Vedoucím, čili poštmistrem byl Jaroslav Kolín. Pošta měla 3 doručovatele (listonoše), z toho 2 ženy. Měsíční obrat pošty byl v srpnu t.r. 6 969 350,40 Kčs. Pošta přijímala tikety Sazky. Rozhlasových koncesionářů bylo 924 a účastníků PNS (Poštovní novinová služba) bylo 172 (to byli předplatitelé novin a časopisů. MNV pracoval v té době bez tajemníka. Všechnu agendu tedy vyřizovali poslanci (po večerech). Teď se ještě na chvilku vrátíme k soutěžení. Koncem roku byla vyhlášena soutěž národních výborů Měšic a Hovorčovic. Byly navrženy podmínky (kritéria) a zkontrolováno jejich plnění. Po ústní dohodě (!) obou soutěžících stran se došlo k závěru, že zkrátka „jsme lepší“. Do výčtu činnosti organizací nám ještě zbývá ta nejdůležitější složka, to jest místní organizace KSČ (Komunistická strana Československa). Měla v rozhodování první slovo a bez jejího souhlasu se nic neobešlo. Výroční členskou schůzi měli 31. ledna v hostinci U Jetelů. Předsedou byl Miroslav Šíla, výbor měl 10 členů a 4 náhradníky-vesměs členy strany od r. 1945. Činnost strany se hlavně zaměřovala: „k plnění všech usnesení strany a vlády, pokud se vztahovala na naši obec“ - konec citátu. Teď ještě, jak jsem slíbil v úvodu, stručně projdeme výsledky práce zemědělců - státního statku. Žně (výmlat) skončily 9. srpna. Výnosy v q/ha: ječmen 23,43, pšenice 27,63, řepka 9,0, hrách 11,70. Celoroční dodávky masa, mléka a vajec byly vesměs splněny nad 100% kromě mléka (92%). Přejdeme od zemědělců jinam: veřejná výstavba v obci, čili co v roce 1952 udělal MNV pro rozvoj obce. Kromě běžné agendy komisí a kromě běžné údržby a drobných dílčích stavebních úprav se neuskutečnily větší investice. Veškeré veřejné práce se tehdy prováděly jen v rámci akce 5 M, to jest pomocí dobrovolné práce brigádníků. Za zmínku stojí oprava (štěrkování, válcování) ulice „Na druhé straně“, za účasti více než stovky brigádníků. (Všimněte si, jak se tehdy hezky říkalo „Na druhé straně“, žádná Měšická - pozn. autora) Na závěr procházky rokem si necháváme fakta závažnější, s dopadem na život všech obyvatel. To je zejména hospodaření obce, tedy rozpočet. Skutečná vydání činila 422 278 Kčs, skutečné příjmy celkem 156 308 Kčs. (Všechny finanční údaje zde uváděny jsou v hodnotách před měnovou reformou v r. 1953, z pohledu pozdějších let je nutno si je dělit pěti, pozn. autora). Dnem 1. ledna byla provedena nová organizace výdeje potravinových lístků a šatenek. Bylo vytvořeno pět kategorií obyvatel. Lístky na potraviny se vydávaly 1 x měsíčně, šatenky (pro příděl textilu a oděvů) 1 x ročně. Těmito poukázkami byl podmíněn odběr zboží z tzv. vázaného trhu. Existoval ještě „volný trh“, bez lístků, s cenami podstatně vyššími (až několikanásobně). Některé zboží nebylo na vázaném trhu vůbec, nebo zase naopak, nebylo na volném. Určité skupiny obyvatel (živnostníci, továrníci, kulaci a jiné „buržoasní živly“, bývalí továrníci a obchodníci, a také vdovy po nich) lístky nedostávali a museli kupovat na volném trhu, bez ohledu na skutečný příjem nebo výši důchodu. Pro zajímavost si uvedeme některé tehdejší ceny na vázaném trhu v Kčs, za lomítkem je vždy cena na trhu volném: maso vepřové (kg) 55/350, mléko (l) 4,20/12, šunka(kg) 0/500, Měšický zpravodaj - 18

párky a uzenky na trhu nebyly, teplé stály 7,50/35, cukr (kg) 17/140, rýže (kg) 40/200, mouka (kg) 17/32, rohlík 2/3, chléb 2 kg 16/32, káva (kg) 0/1500, brambory (kg) 1,90/0. Kalhoty pánské stály 78/830, boty pánské 400/1500. Ceny se to zdají být nízké, ale je třeba vzít v úvahu úroveň tehdejších platů - průměrně kolem 5 000 Kčs, většinou méně, o důchodech nemluvě. Výstavba soukromých domů a bytů se zastavila na celých 14 let, a není tedy divu, že s bydlením nastaly problémy až kritické, o jeho úrovni na vesnici ani nemluvě (chyběly veškeré sítě). V roce 1952 byly postaveny jen 4 nové domky a 2 přístavby. Byla to čp. 177, 178 a 179, zbývající ještě číslo neměl přiděleno. Přístavby byly k domům čp.173 a 123. Nezmínili jsme zdaleka vše, co se v tom roce ještě odehrálo, ale jeden děj, nebo spíše společenský proces, vynechat nemůžeme. Jmenuje se „socializace živností“, do češtiny přeloženo jejich likvidace. Jak to tedy tenkrát bylo: Živnost zrušil O. Kučera, který měl výrobu kuličkových per (tehdy to byla novinka) v bývalé hospodě „Na poště“ v čp 29. Byla tam pak klubovna ČSM a pak do konce roku nic. Koncem roku byl zrušen hostinec „U Jetelů“ na „Druhé straně“ (dnes Měšická). Hostinec „U Černohorských“ (Hlavní ul.) převzalo družstvo Bratrství (později Jednota). Zubní technik L. Jetel (dům čp. 54) byl od června převeden pod tzv. OÚNZ a zřízeno zde pro Měšice zubní zdravotní středisko. Holič L. Burda s živností skončil v září (dům č. 26 na Hlavní), ale zatím ještě stříhal po příjezdu ze zaměstnání v továrně. Stejně tak zrušil svou živnost krejčovskou Matěj Hertus. Takže jaký byl v roce 1952 stav obchodů a služeb: 2 prodejny potravin (na Hlavní, a v Revoluční u Malinů), dále prodej masa a uzenin Bratrství vedle hostince. Další hostinec byl „U nádraží“, dříve Karla Valenty, pak Jednota. Dále byl prodej tabáku (paní Dudková) a prodej uhlí a paliv u nádraží (Uhelná společnost). Byli zde dále dva zahradníci: od roku 1945 A. Novotný, vedle čp. 20 - Sokolovny, přešel do služeb školy ROH, a pan Váňa, proti Hospodářskému družstvu, ten pro stáří s živností skončil. Likvidoval i rolník Tomáš Sendek, který svých 7 ha předal státnímu statku. Zbyl tedy už jediný poslední soukromý rolník V. Valenta s 6 ha polí. Na závěr a pro úplnost demografické údaje. Během roku se narodilo 10 chlapců a 8 děvčat, vesměs v porodnici. Jména ani data neprozradíme, jistě všichni ještě žijí a tedy nám to nedovoluje zákon o ochraně osobních údajů Zemřelo 9 občanů - 4 doma, 5 v nemocnici. Sňatky byly uzavřeny čtyři. Počet obyvatel byl 748. A závěrečná tečka, jak se sluší - počasí. Klima roku 1952 lze charakterizovat nedostatkem srážek v jarním a letním období. V důsledku toho nastal nedostatek vody a utrpěla i úroda. O teplotách jsme se nedozvěděli nic. Takže to je pro dnešek vše, sejdeme se příště v roce 1953. (Dovětek autora: jako obvykle dodávám, že pokud jsem cosi závažného vynechal, napsal nepřesně nebo zcela špatně, dejte mi vědět, rád to uvítám. Pamětníků let, ve kterých teď v Toulkách brouzdáme, totiž přibývá. Stejně tak prosím členy bývalých spolků, nebo pokud v nich byli rodiče, prarodiče, o poskytnutí jakýchkoliv památek - snímky, pozvánky, plakáty, kroje...., je to kulturní dědictví, které by mělo být v bezpečí uchováno i pro ty, co přijdou po nás.) Pokračování příště Vladimír Novák


Letiště Vodochody Jak asi víte, obec Měšice se stala jedním ze signatářů smlouvy proti záměru akciové společnosti Penta, vybudovat velké veřejné mezinárodní letiště ve Vodochodech. Celkem 14 obcí protestuje proto tomuto záměru všemi zákonnými prostředky. Zastupitelstvo rozhodlo, že obec ze svého rozpočtu na tyto protesty, tak jako všichni ostatní signatáři, přispěje částkou 100,- Kč na jednoho trvale hlášeného občana (tj. za každého občana 30 hal. denně!!). V případě Měšic to činí cca 143 000,- Kč. Z těchto příspěvků se financují protestní akce a platí právní rozbory na účinnou a odbornou oponenturu proti tomuto záměru. V naší obci máme na několika místech (na OÚ, v železářství a v recepci na zámku) umístěny petiční archy, na kterých můžete všichni vyjádřit svůj nesouhlas se změnou statutu firemního letiště na velké veřejné mezinárodní letiště. Všichni jste se mohli se záměrem akciové společnosti Penta seznámit a my jako vaši volení zástupci, jsme vaše připomínky zpracovali a odeslali na příslušná ministerstva. Občas se ozve pár spoluobčanů, kteří říkají, že Penta má takové finanční možnosti, že nemá smysl s ní bojovat, a že takto vynaložené finanční prostředky z rozpočtu obce, jsou vyhozené peníze. Dovolte mi malou úvahu. Já se v žádném případě nedomnívám, že peníze, které na tyto protestní akce obec investovala ze svého rozpočtu jsou peníze vyhozené a troufám si tvrdit, že si tuto investici dokážeme před vámi, svými voliči a spoluobčany obhájit. Vždyť je to investice do vašeho zdraví a zejména zdraví vašich dětí, které zde budou dále žít. Je to i ochrana vašeho majetku. Jistě si nikdo z vás nekupoval domek se zahradou na venkově a neutíkal z města od hluku, proto, aby si potom na této zahradě nemohl v klidu posedět, protože mu nad hlavou budou ve dne v noci létat letadla. Co mě na tom nejvíce vadí je to, že tento záměr je záměrem soukromé firmy, která jde pouze za svými zisky a zhodnocením svých investic a vůbec nehledí na občany, kterým by svým záměrem znehodnotili jejich majetky, které tady oni a jejich předci po generace budovali. Jsem přesvědčen o tom, že většina z vás spoluobčanů se rozšíření letiště obává, a z mého pohledu oprávněně. Nikdo nás zatím nepřesvědčil, že toto rozšíření letiště je ve veřejném zájmu, a že v žádném případě nezhorší podmínky pro život v našich domovech. Myslím si, i když je to samozřejmě nereálné, že by bylo úplně nejlepší, kdyby nám Penta předvedla ne jeden zkušební let, jednoho letadla po dobu dvou, tří hodin, ale opravdu ostrý 24 hodinový provoz celé škály letadel, která by zde měla přistávat a startovat a to v intervalech, které uvažují ve svém záměru (denně 141 letadel). Po celou dobu by si obce na svém území nechaly provádět monitoring hlukové zátěže. Nevěřím tomu, že by tento provoz žádným způsobem nezhoršil naše životní prostředí, ale docela živě si dokážu představit, jak nám na obci nepřetržitě zvoní telefony a všichni občané nám nadávají, abychom okamžitě něco udělali, že se nevyspali a my jsme tu od toho ať to zařídíme. Bohužel na to naše obecní vyhlášky již budou krátké. Proto se snažíme tomuto katastrofickému scénáři zabránit a burcovat vás dokud s tím můžeme něco dělat, abychom se vám potom mohli podívat přímo do očí a říci: „Udělali jsme pro vás vše co jsme mohli“. Tak jak to zastupitelé ve všech signatářských obcích veřejně slibují ve svém slibu zastupitele při nástupu do funkcí.


PS: Na schůzi s politiky v Kralupech také přišla řeč na to, že v blízkosti letiště mají svá letitá zimoviště hejna chráněných havranů. Že zde vzniká přímé nebezpečí jejich střetu s letadly a že je to jeden z dalších podpůrných bezpečnostních důvodů k nerozšiřování letiště. Nechtěl bych se dožít toho, aby pro firmu Penta bylo odstranění a zdůvodnění tohoto bezpečnostního rizika obtížnější (havrani se určitě nedají jen tak uplatit nebo přemluvit), než splnění podmínek lidí, kteří se budou chovat jako stádo ovcí, které jdou na porážku. Při vší úctě k havranům, i když jsou chráněni, pro mě má lidský život větší cenu a stojí za to bojovat a nestahovat hned ustrašeně kalhoty, když brod je ještě daleko. Zdravím všechny spřízněné lidi a jdu si na zahradu „ zatím“ v klidu vypít kávu. Jiří Bejlek

Jak se lékař stává myslivcem Dnes vám přinášíme předposlední pokračování vzpomínek profesora Andryska na začátky jeho „myslivecké kariéry“. Gourmeti neboli mlsouni mezi námi Zvěřina patří bezesporu mezi vyhlášené lahůdky a třeba na svatého Štěpána neznám větší vánoční pochoutku než zajíce na smetaně. Ale představy o tom, že v naší zemi nacpe myslivec po ulovení jelena mrazák k prasknutí a bude ho ujídat půl roku, jsou mylné. Zvěřinu prodávají vlastníci nebo nájemci honitby spotřebním družstvům a strženými penězi pokryjí část nákladů na provozování honitby. Ale ani my lovci nevyjdeme tak docela naprázdno. Po ulovení spárkaté zvěře náleží úspěšnému lovci tzv. myslivecké právo, neboli jadrně česky jágdrecht. To sestává z jater, sleziny, ledvin, srdce a plic. Občas se z toho uvaří lovecký guláš a pokud bych ho nevařil já sám, je to docela dobré. Problémy jsou s jeleny v říji. Po dobu jejich vášní páchnou jak jeleni, tak jejich zvěřina prkem. Tento takřka nesnesitelný zápach je asi tak nejpodobnější zápachu kozlů a beranů. Myslím, že to bylo začátkem osmdesátých let, kdy v časopise Myslivost byl publikován dopis čtenáře, který tvrdil, že zápach jelení zvěřiny je vázán na spálu. Autor tvrdil, že na vnitřnosti se zápach přenáší rukama myslivce, který úlovek vyvrhuje a že se tomu lze s opatrností vyhnout. Inu dobrá, tak jsem opět jednou šel lovit jelena v říji. Vše probíhalo normálně, přišel jsem ke zhaslému jelenu, požádal průvodce o řez, otevírající břišní dutinu a oddálení obou stran řezu tak, abych mohl vyjmout játra bez doteku deky zvířete. Vyděšený profesionální fořt s údivem pozoroval moje přípravy, malý nůž, polyetylén na odložení vývrhu, pro jistotu chirurgické rukavice a pak jsem provedl hepatektomii (doktorský název pro odstranění jater) – myslivecký výraz neznám, asi proto, že to byl výkon v myslivosti ojedinělý. Játra odstraněna, dána do ochranného sáčku a pak po odložení instrumentů a rukavic jsme dokončili ošetření úlovku.


Jeden kolega v zaměstnání byl, jak bych to řekl slušně – gurmán a gourmet – navíc s francouzskou školou mlsnosti. Podařilo se mu totiž, ve snaze o koupi auta při doktorském platu za rozvinutého socialismu, vyjet do Alžíru, kde se v té době udržovaly některé zvyky bývalých kolonizátorů a milý Jindřich jejich kuchyni docela propadl. Když slyšel, že jdu na jelena, mluvil do mne tak dlouho, až jsem mu játra slíbil, jen jsem ho upozornil na možný zápach od prku. To mu nevadilo, měl francouzské recepty, kde byly i rady na úpravu jelení zvěřiny, ulovené v říji. Po týdnu poněkud pobledlý přišel do práce a začal nabízet paštiku z jater mého jelena, upravenou podle francouzské receptury. Ochutnal jsem a zase ten hrozný prk. Ne, nešlo to pozřít. A to jsem považován za člověka, který sní všechna exotická jídla, na která snad až na pečené housenky aborigenů z Austrálie při svých cestách narazil. „Desetkrát jsem to máčel v kyselém mléce a myslím, že už to ten zápach ztratilo“. Nakonec si to odnesl domů a zda a jak dlouho to konsumoval, nevím a on se k tomu nikdy nevrátil. Nedávno jsem ale dostal jednu kreslenou instrukci o ošetření lovné zvěře podle předpisů Evropské unie. Připomnělo mi to tuto zapomenutou historii a uvědomil jsem si, že nejen Jára Cimrman, ale i obyčejní čeští myslivci stáli mnohdy v čele evropského pokroku. Nejkratší lov Bylo to myslím v r. 1978. Konec září se nějak nevydařil, pršelo jak v listopadu, ale pozvánku člověk nedostává každý den a tak lovíme i kdyby se čerti ženili. Když tak prohlížím nerovného dvanácteráka, je to jedna z mých nejsilnějších trofejí a také nejrychleji složený jelen během mé lovecké kariéry. Přijeli jsme se ženou myslím v pátek ještě před obědem do Pivoně. Něco se mi na uvítání nezdálo, můj přítel a myslivecký učitel Josef stál nějak stranou, posmutnělý. Při podání ruky musel udělat pár kroků a já hned povídám: „Co máš s nohou, že tak strašně pajdáš?“ „To nic, trochu jsem špatně šlápnul.“ Když jsem ve své odbornosti, na rozdíl od myslivecké, musí i Josef poslechnout. Když mi nechal na nohu sáhnout, bylo to jasné – otok hlezna, nelze vyloučit odlomení kotníkového výběžku, zkrátka rentgen a sádru! Jenže Josef je Josef. Na rentgen půjde, až budeme mít sloveno a basta. Dostane sádru a pro toto lovecké období bychom měli utrum. Co teď? Vím, že je to paličák a že s ním nehnu. A tak aspoň vyjdeme a snad pozná, že v tom dešti a s tou nohou to nemá smysl. Belháme se k potoku, přeskakujeme s kamene na kámen, a hlavou mi jde, jak to ten chlap může vydržet, když je to i na mne nepolámaného dost. Najednou před námi asi 100 metrů jelen. „To je on, ale nadejdeme si ho, abys mohl střílet.“ Tak ne jen skákat po kluzkých kamenech, ale ještě ho obejít, snad na nás počká, nebo zase až po týdnu šoulání a v tom počasí, kdoví jestli. Horečně přemýšlím – rozpad hlezenního kloubu na jedné straně, neuposlechnout fořta a střílet jelena z volné ruky na viklajících se kamenech a ještě otočeného k nám zády? Přece jenom ale - byl lehce otočen doprava, uvažuji - rána za pravé podžebří v tomto úhlu by měla zasáhnout okraj jater, projít komorou a skončit někde v levém plecku. Je to bláznovství, říkám si, z volné ruky a ty řeči, až to odpálím. Nemýlil jsem se. Padla rána, jelen vyhodil jen levý přední běh a jinak neznačil, odběhl, zmizel. „Ježíšmarjá, co to vyvádíš, tys ho poflákl, jasně jsem viděl, jak značil přestřelený levý přední běh. To je na rojnici při dohledávání a v tomhle počasí nám ani barvář nebude moc platný.“ Měšický zpravodaj - 22

S mými argumenty o průchodu kule komorou a podráždění nervového pletence, který ovládá přední běh mne poslal k čertu, ať to vykládám medikům, myslivost je myslivost a tam je buď komora, nebo je kus pofláknutý. Nebylo mi po tomhle kázání moc dobře, asi jsem přece jen měl nechat událostem volný spád. Pepa pak zamířil do směru, ve kterém jelen odběhl. Hledat stopy barvy v dešti a při nenalezení nástřelu nemělo smysl. „Jestli na přechodu přes silnici najdeme zápory, čeká nás dohledávka!“ Zápory ale nikde a tak se přece jen vrací houštinou k místu, kde jsme na něho stříleli a za moment se ozve: „Pojď sem, tady leží.“ Jak to byl rychlý lov, tak bude rychlý i happyend. Nástřel i výstřel byly tam, kde jsem předpokládal, polámaná noha fořtova se brzy dočkala sádry a funguje mu po dvaceti letech lépe než obě moje nepolámané a mravní poučení z tohoto příběhu? Nespoléhej na své střelecké umění, i když to jednou vyjde. To za mnou stál svatý Hubert a to jen jednou a v tak výjimečné situaci. Pokračování příště, ze vzpomínek profesora Andryska redakčně bez úprav zpracoval Jiří Bejlek

Recepty naší vesnice Do dnešního čísla nám svým receptem přispěl pan Ladislav Říha z ulice Na Rejdišti 382. Jelikož je u nás spousta rybářů, jistě jim tento recept přijde vhod. Recept je dost náročný, ale výsledek je prostě úžasný. Je to taková dobrota, že musím použít výraz pana režiséra Zdeňka Trošky, prostě máte „nebe v hubě“. Naložený kapr Zabitého kapra, jakékoliv velikosti, naporcujeme jako na řízky, dobře omyjeme, nestahujeme kůži. Vydatně posolíme – cca půl hrsti soli na 3 kousky – naskládáme do misky tak, aby kolem bylo co nejméně místa. Můžeme lehce zatížit, např. další miskou s vodou apod. Uložíme na 3 dny do lednice. Po 3 dnech vyloučenou vodu slijeme, připravíme nálev z 1/3 vody a 2/3 octa (8%) a nálevem kousky kapra v misce zalijeme. Můžeme přeskládat tak, aby se nálev dostal ke všem kouskům rovnoměrně. Opět uložíme do lednice, tentokrát na 6 dní. Po uplynutí této doby, nálev slijeme, kousky vyndáme z misky a necháme dobře okapat. Stáhneme kůži (což jde velmi lehce), vyjmeme velké kosti (žebra) a krájíme na kousky cca 1x1cm. Drobné kosti jsou změklé nebo úplně rozpuštěné vlivem naložení do octa. Dále jsou dvě množnosti: 1. kousky promícháme s nahrubo nakrájenou cibulí (2 díly masa a 1 díl cibule), lehce opepříme (nesolíme), přidáme 2-3 lžíce oleje a namačkáme do sklenic s uzávěrem tak, aby nikde nebyl vzduch. Uložíme opět do lednice na 5 dní a pak jen dobrou chuť s krajícem chleba a lahví piva. Měšický zpravodaj - 23

2. v míse promícháme okapanou sterilovanou zeleninu typu Kunovjanka, v množství 2 menší sklenice na ½ kg kapra, jednu malou majolku a 2 kelímky bílého jogurtu (neodtučněného), lehce, podle chuti opepříme, dosolíme a opět namačkáme do sklenic s uzávěrem. Na rozdíl od předchozího postupu je tato směs okamžitě připravená ke konzumaci. A teď, abychom si vynahradili složitost předchozího receptu si dáme něco sladkého a velmi jednoduchého. Ovocný koláč 1 hrnek cukru krupice, 3 hrnky polohrubé mouky, 1 ks prášek do pečiva – smícháme. Přidáme 2 vejce, 1 hrnek mléka a asi ¼ hrnku oleje. Vše pořádně promíchat, nic se nešlehá. Navrch ovoce a drobenku, tu dělám od oka, půl napůl hrubou mouku a cukr a pak přilévám olej, dokud to nevypadá jak má. Peču asi na 170°. Přeji Vám dobrou chuť a nezapomeňte, že čekám na vaše oblíbené recepty.

Lála

Okénko měšického zahrádkáře Práce na zahradě v měsíci listopadu Ovocnářská zahrada V listopadu začíná již někdy přituhovat a ze zahrady mizí veškeré barevné květiny, přesto je stále co dělat. Pokračujeme ve výsadbě ovocných dřevin, dokud nezamrzne půda. Dbáme, aby stromky byly vysázeny ve stejné úrovni, jako rostly ve školce. Hlouběji vysazujeme maliník, který současně přihrneme zeminou a dále keřové rybízy alespoň o 10 cm hlouběji než rostly ve školce. V selských sadech dokončíme hnojení s nepříliš hlubokým zapravením do půdy. Chybějící živiny ve formě fosforečných nebo draselných a hořečnatých hnojiv můžeme dodat do půdy pomocí injektorů – vpichy do hloubky 0,3-0,4 metru. Při nedostatku vápníku v půdě aplikujeme vápenatá hnojiva (na lehkých půdách přednostně mletý dolomitický vápenec, na těžších půdách pálené vápno). Obvykle vápníme ve tříletých intervalech. Pozor, většina zahrádek v Měšicích má dostatek vápníku v půdě, proto zde vápníme opatrně. Vykopáváme kořenové odnože (výmladky), přihrnujeme stromy a keře po výsadbě. Zakládáme komposty z dostupných organických materiálů, které se rychle rozkládají. V bobulovinách a jahodníku rozhodíme na odplevelenou půdu dobře vyzrálý kompost. Trsy jahodníku přihrneme proti vymrzání. Na menších plochách shrabujeme spadané listí, abychom omezili zdroj infekce strupovitostí a kompostujeme je. Obdobně odstraníme po sklizni ze stromů i ze země veškeré mumifikované plody a spálíme je. Upravíme chrániče kolem stromků a včasnou opravou plotu bráníme vstupu zvěře na zahradu. Kontrolujeme Měšický zpravodaj - 24

ovoce uložené v dobře vydezinfikovaných sklepích či chlazených skladech. Za chladnějších nocí otvíráme okno do sklepa a snažíme se tak snížit teplotu ve skladovacích prostorech pokud možno na 4 až 5°C a udržovat vzdušnou vlhkost na trvale vysoké hodnotě. Takto lze omezit scvrkávání uskladněného ovoce. Stále diskutovanou otázkou je, obrývat či neobrývat půdu bezprostředně okolo stromků v kruzích (vytvoření mís) nebo při hustším sponu v pásech? Odpověď není zcela jednoznačná, ale většina argumentů je proti tomuto zásahu. Tradiční obrývání ovocných stromů na podzim mělo svůj význam dříve u vysokokmenných výsadeb nebo solitérních stromů na bujně rostoucích semenných podnožích. Tyto stromy velmi hluboko koření, mají výtečné zakotvení, zato později nastupují do plodnosti a dorůstají mohutných rozměrů. To je pro dnešní pěstitele většinou již nepřijatelné. Proto i na zahradách a zahrádkách převažují jednoznačně nízkokmenné výsadby s malými korunami. Ty jsou vysazeny na slabě rostoucích podnožích. Mělká a křehká kořenová soustava těchto podnoží je poměrně citlivá na hlubší zásahy rýčem. Obrýváme-li každoročně takovéto stromky, značná část kořenů se poškodí. Obracením půdy, které mělo zachytit zimní vláhu, provzdušnit půdu a zapravit do půdy event. plevele, způsobíme často víc škody než užitku. U vysokokmenů není toto obrývání na závadu, neboť hlavní část kořenů zasahuje mnohem hlouběji než rýč. V listopadu též můžeme přistoupit k likvidaci přestárlých stromů. I stromy mají omezenou životnost a přijde čas, kdy se s nimi musíme rozloučit, protože jejich plodnost je velmi nízká, dávají nekvalitní ovoce, střídavě plodí a jsou nemocné. Vždy je třeba zvážit, zda ještě může pomoci například zmlazovací řez nebo vydatné hnojení spojené se závlahou. V případě, že již není naděje na oživení stromu, zlikvidujeme jej. Obvykle si tuto práci necháme na konec vegetace nebo začátek zimy, dokud ještě nemrzne. Vždy doporučujeme vydobýt strom i s kořeny, abychom při následné výsadbě omezili únavu půdy tím, že odstraníme všechny zbytky živých i odumřelých kořenů, obsahující toxické látky, které se spolupodílejí na zbrzdění růstu a snížení výnosů následně vysázených dřevin, zvláště jsou-li stejného nebo příbuzného druhu. Zelinářská zahrada Na záhonech pěstujeme jen druhy, které jsou odolné vůči nízkým teplotám. Jedná se o petržel kořenovou, pastinák, černý kořen, štěrbák zahradní (typ eskariol), česnek, dále pak zimní odrůdy salátu, cibule a samozřejmě také kapustu hlávkovou (Arkta), kadeřavou a růžičkovou, které vynikají vysokou mrazuodolností. Výhodné je zakrytí porostů přezimujících zelenin netkanou textilií. Pravidelně kontrolujeme zdravotní stav naskladněné zeleniny a napadené kusy ihned odstraníme, abychom zabránili dalšímu šíření chorob a škůdců. Listopadové výsevy mrkve nejsou sice příliš rozšířeny, ale bezesporu mají určité výhody. Osivo vyseté v listopadu již nevzejde na podzim, ale až na počátku následujícího vegetačního období v době, kdy často ještě kvůli nadměrné vlhkosti půdy nemůžeme provádět její předseťovou přípravu. Nízké teploty mohou poškodit nejen rostliny, ale také technické vybavení a případné zásoby pesticidů či hnojiv. Pokud jsme nespotřebovali všechny pesticidy a hnojiva a chceme je uchovat do příští sezóny bez ztráty účinnosti, uložíme je na mrazuprostém místě. Měšický zpravodaj - 25

Osiva, která jsme nespotřebovali, můžeme ve vhodných podmínkách (chladno a sucho) skladovat do další sezóny. Některé druhy zelenin, jako je třeba pastinák, ztrácejí ale klíčivost velice rychle. Do květináčů vysazujeme pažitku, cibuli zimní – sečku, naťovou petržel, případně jiné bylinky či kořeninové rostliny, které máme na venkovních záhonech a které budeme v zimním období rychlit v domácnosti. Dále si čerstvou zeleninu z vlastní produkce můžeme zajistit rychlením čekankových puků, nebo rychlením starších rostlin reveně. Přeji mnoho pěstitelských úspěchů. Miroslav Šmoranc

Napsali jste nám Vážení spoluobčané, o mé osobě jenom krátce. Bydlím na Hlavní ulici naproti bývalé „lahůdkárně“. Můj příspěvek se týká (ne) fungování obecní policie v naší obci. Velmi neslušné, neprofesionální a neadekvátní jednání policistky č. 001 je již nechvalně proslulé daleko za hranicemi obce! Tato osoba mě neustále šikanuje, poslední její vystoupení bylo korunováno nesmyslným zákrokem před vjezdem do mého domu, kde se mi mimo jiné snažila nasadit i „botičku“?!! Podotýkám, že částečně i za účasti starosty, který jí v tomto neuvěřitelném jednání, které vrhá špatnou pověst na naší obec, pro mě z naprosto neznámého důvodu podporuje. Tento zákrok oba popřeli 9.9.2009 na schůzi zastupitelstva, kde se i kvůli této lži nic nevyřešilo! I když tomuto „zákroku“ bylo přítomno mnoho sousedů, skoro nikdo se nechce vyjádřit ze strachu před odvetou str. 001, ale to já naprosto chápu! (Paradoxně toto vše vzniklo, když jsem jí před pár lety žádal o měření v naší ulici a ochranu před parkujícími auty i kamiony na travnaté ploše před mým domem-to nikomu nevadilo). V neposlední řadě Vám chci sdělit, že toto se odehrálo 25.5.2009, kdy jsem napsal starostovi dopis na který neodpověděl vůbec, na dopis z 3.8.2009 odpověděl 17.9.2009, nedodržování zákonem stanovené lhůty, mlžení a neřešení problémů – (ne) funkčnost OÚ! Co se týká rychlosti v obci, nesmyslných 40km/hod. nic neřeší a místo prevence a celodenní ochrany občanů se v obci pouze represivně vybírají pokuty, tam, kde nejsou přechody, děti, atd… (Např: od viaduktu směr Mratín). Takto bych mohl pokračovat do nekonečna, na to tu bohužel není dostatek místa. Je neuvěřitelné, že si str. 001 dovolí kritizovat státní policii, např: tvrzením, že jim musí pomáhat, když oni neznají zákony apod. (viz. Měšický zpravodaj 4/2009), když se teprve nedávno naučila, jak se mají rozmísťovat značky začátku (konce) měření rychlosti radarem!!! Kdokoliv bude mít zájem se dozvědět více, na níže uvedených kontaktech se mu rád budu věnovat. Na tomto místě jsem četl především její samochválu, dovolil jsem si tedy teď přiblížit i Vám mé otřesné zkušenosti. Nicméně je potřeba si uvědomit, že se to týká nás všech!!!


Závěrem chci říci, že tu s rodinou bydlíme od roku 2003, chceme tu zůstat a je smutné, že se musíme bránit před člověkem, který by nás měl za peníze z našich daní chránit! Jinak musím ještě poděkovat slušné a funkční části OP i OÚ za jejich práci, samozřejmě moje kritika neplatí plošně na všechny. Roman Pilař +420 605 238 581 [email protected] Jelikož náš Zpravodaj vychází jako dvouměsíčník, považovali jsme za prospěšné dát prostor k vyjádření a reakci na tento kritický článek strážníkovi č. 001 naší Obecní policie ještě v tomto čísle, protože reakce za dva měsíce by ztratila smysl. redakce

Reakce na článek pana Pilaře

Byla jsem požádána redakcí tohoto zpravodaje o komentář k výše uvedenému článku. Vážený pane Pilaři, pokud berete jako šikanu Vaší osoby to, že při Vašem překračování nejvyšší povolené rychlosti v naší obci, a porušování obecní vyhlášky, si Vás dovolím zastavit a snažím se Vás poučit o tom, jakého přestupku jste se dopustil, tak jste vždy na mě velmi hrubý a nemíníte se s obecní policií vůbec bavit. Věřte, že ani já, jako žena, se necítím dobře, pokud mě stále hrubě urážíte. Nebudu se vůbec dále k Vašemu článku vyjadřovat, pro mě jste místní občan, který porušuje předpisy, obecní vyhlášku a všeobecně dobré mravy společnosti. Lída

Polyglot To je pojmenování člověka, který hovoří (nebo se aspoň domnívá), že hovoří, více jazyky. To jsem si myslel taky…: 1) Maďarsky: Svého času jsem jezdil na porady o nádorové terapii nejprve do Ruska a časem se nám tam to poučování velkého přítele zajídalo a tak profesor Šándor Eckhart z Budapešti založil takovou kuriózní pracovní skupinu s názvem „South–west cooperative oncology group“ a do Budapešti se jezdilo z Československa, Polska, NDR, Jugoslávie i Bulharska, Jen Rusové jako „East“ tam nebyli, i když některé delegace tomu jihozápadnímu vymezení taky moc neodpovídaly. Ale k tématu – v Maďarsku se tenkrát dalo lépe nakoupit než u nás a ženské části rodin čekaly co jim tatínkové přivezou. Potíž byla v tom, jak se domluvit. Řeči, že Maďaři mluví dobře německy nebo anglicky se většinou smrskly na „Guten Tag“ a podobně. Tak jsem se rozhodl, že tu jejich řeč musím nějak taky zvládnout a pomocí slovníku se domluvit. Měšický zpravodaj - 27

Jednou jsem se vypravil do obchodního domu SKALA pro těsnění na elektrický kávovar, který jsem tam kdysi koupil. Pečlivě jsem nastudoval větu (negarantuji pravopisně bez chyby): „Tesek, egy gumi randos kavé fözö vilamos ban“. Paní zavrtěla hlavou: „Nemtudom“ a poslala ke mně nějakého staršího prodavače. Tak snad teď budu mít úspěch, vypadá starší a mohl by zabrat. Opakuji to maďarsky. Vrtí hlavou. Zkusím to německy-nic, anglicky, francouzsky, italsky, rusky, čímž jsem vyčerpal všechny jazykové trosky, které se v mé lebce potulovaly a povzdechl jsem polohlasně (čtenáři prominou) „Do prdele“. Muž náhle ožil a povídá: „Vy jste taky z Prahy?“ A pak, že se člověk česky nedomluví. Prodavač byl opravdu z Prahy, do Budapešti se přiženil a na dotaz, proč mi nerozuměli maďarsky odvětil, že to bylo správně, ale výslovnost trochu odchylná a tak se nenamáhali tomu porozumět. Ach jo. 2. Rusky: Když jsem jel poprvé do Moskvy na onkologickou konferenci RVHP, řekli mi, že na mne bude čekat jeden lékař cedulkou a mým jménem a ten mne odveze do hotelu. Tak jo, po přistání jdu do vstupní haly, tam sice se potulovalo více pánů s cedulkami, ale Andrysek jsem tam nenašel a byl jsem pohříchu tak pohodlný, že ceduli Aндpыcek jsem nedešifroval a a tak jsem byl ztracen ve velkoměstě. Co teď? Nápad – vezmu si taxi a požádám ho, aby se mnou objel hotely, kam vozí takové případy, jako jsem byl já. Rozhodnuto, vhrnu se k taxi a nějaký pořadatel mne zachytil, řka: „Óčereď továryš, óčereď!“ a vracel na konec fronty. Naštěstí jsem zapracoval mozkem a pravil “What means the term Otschered?“ a to pokud možno texaským dialektem, známým z projevů bývalého amerického presidenta. Tu organizátor zaklel a pravil „Eh, kapitalist“ a strčil mne před stohlavou frontu do prvního taxi a já jel, taxikáři jsem pak srozumitelně rusky řekl, aby mne odvezl do nějakého hotelu, kam takovéto případy ubytovávají a on ho asi vedl můj strážný anděl, protože se to hned v tom prvním povedlo, neboť mne tam měli naplánovaného. Příběh tím nekončil, tehdá v Rusku nebylo možno se ubytovat z vlastní iniciativy bez schválení a nemít evidenci o pohybu. Druhý den, byla neděle, klepe někdo na pokojové dveře, vchází bledý mladý muž, je mi nějak povědomý, že by z letiště s tou zatracenou cedulí? Ano, šlo o vědeckého pracovníka v našem oboru, vyděšený, říká, že jsme měli být včera v mausoleu na Rudém náměstí, a já ho upokojil, že jsem tam byl sám, hned jak jsem se ubytoval a ještě stihnul výstavu úspěchů sovětského zemědělství, aby to klidně nahlásil. Pochopil, že jsem asi stejný plavec v ohlupovacím systému, v němž nám bylo žít a nakonec to byl jeden z mých nejlepších kamarádů z této velké země. 3. Italsky: Do Itálie jezdím každoročně za svým bratrem, který tam kdysi emigroval a bylo jasné, že se musím aspoň trochu naučit žvatlat v jazyce, který mi byl díky šesti letům latiny na gymnáziu blízký a srozumitelný. Ale ouha, právě pro tu podobnost se člověk může dostat do maléru. Šla se mnou moje žena na místní trh“ Když pořád přežvykuješ tu italštinu, kup támhle dvacet deka toho sýra, co je hned na kraji.“ Vrhnu se sebevědomě k prodavači. „Prego, due etti di questa chiesa!“ Kouká na mne udiveně – No co? Přemýšlím Käse je to německy, cheese anglicky tak co? Počkat: francouzsky je to formage, tak znovu. „Skusi – formaggio“ a to fungovalo a podivnému cizinci navážil dvacet deka toho zatraceného sýra. Měšický zpravodaj - 28

Odpoledne přišel k mému bratrovi na návštěvu místní biskup a tak mu to vyprávím a on se mohl potrhat smíchy. Pak jsem se dozvěděl, že jsem na trhu chtěl koupit dvacet deka církve. 4. Japonsky: Do Japonska jsem jel dvakrát, jednou před a po druhé po listopadu 1989. Samozřejmě mne ta jejich řeč taky lákala. Ale překonat barieru písma bylo nad mé síly. Mají tam v zásadě dva druhy písma hirakanu a kanži. To první je slabikové písmo asi s padesáti znaky slabik. To užívají japonské děti asi tak do druhé obecné a lidé se sníženou gramotností. Pak už je běžné psát těmi strašnými znaky, kde každý pojem má svůj znak. To ale je nad možnosti průměrného Čecha a tak jsem tam budil pozornost, když jsem si nahlas slabikoval jména ulic, psaná nejprve kanži, pod tím mně čitelnou hirakanou a pod tím foneticky anglicky. Procházel jsem jednou klidnější tokijskou ulicí, pomalu dostával polední hlad a jak to vyřeším? Celkem sympatický malý restaurant, já ty jejich jídla byl schopen požívat bez potíží, které provázely většinu mých kolegů z evropských zemí. Vidím,jak nějaký našinec se pokouší si anglicky objednat něco k jídlu, obsluha mu evidentně nerozumí a nakonec se domlouvají rukama. Co teď? Hlad roste a tak tam vtrhnu, japonsky pozdravím (tím jsem kromě poděkování téměř vyčerpal své znalosti japonské konverzace), paní z obsluhy mne týmž jazykem uvítá a po nezbytných úklonách povídám suverénně česky: „Tak zaprvé dej mi něco k jídlu, abych se po tom nepoblil, za druhé, abych na tom finančně nezkrachoval a za třetí, aby to bylo ještě dneska!“ „Hai, hai gozajmašta“ povídá paní a vede mne ke stolku přináší nějaké mořské potvory s nezbytnými krmícími špejlemi. Chutnalo mi to, nebylo to drahé a bylo to hned. Při loučení jsem snad porozuměl jak se mi omlouvá, že ještě neumí můj jazyk. A pak, že se člověk nedomluví, jak mu zobák narost. MUDr. Oskar Andrysek

Výlet do ptačí říše Dne 4. 10. se opět uskutečnila podzimní ornitologická vycházka. Počasí nám nepřálo, velký vítr vzal ptákům chuť opustit svoje úkryty. Tak jsme na obloze, střechách a stromech ani na hladině rybníků neměli možnost pozorovat tyto malé zázraky přírody. Přesto se ornitologům podařilo odchytit asi pět ptáčků a předvedli nám kroužkování. I přes tento nedostatek „hlavních aktérů“ bych nepovažovala vycházku za ztrátu času. Měli jsme možnost setkat se s lidmi, kteří každým slovem potvrzovali zájem, lásku a opravdové znalosti ze života těchto malých tvorů. Výklad byl zajímavý, vycházka obcí, kolem zámku a kolem rybníků každého z 18 účastníků vyvedla asi na 3 hodiny ze všedních myšlenek. A to přece není málo. Takovéto vycházky zde ornitologové připravují pravidelně. A tak je škoda, že se jich nezúčastňuje víc našich spoluobčanů, když to mají tak blízko, přímo v místě. Marie Nováková Měšický zpravodaj - 29

Malá nedělní reportáž Pro uvedení do místa děje a pochopení situace je třeba si napřed vyjasnit význam jedné dopravní značky. Ona je „jen“ informační, a tak je méně známá, i když v naší obci je jich hodně, téměř v každé vedlejší ulici. Je to velká modrá tabule, na ní je kresba domečku, auta, člověka - chodce, hrajícího si dítěte. Její název zní „Obytná zóna“. Na takto označené ulici mohou chodci užívat celou šíři komunikace, děti si tu mohou hrát, ale chodci i děti musí motorovým vozidlům umožnit průjezd. Naopak zase řidiči nesmějí chodce ohrozit, mohou zde jezdit rychlostí nejvíce 20 km.h-1, a nesmějí zde stát mimo značené parkoviště. Když to zjednodušíme, tak zde vládne jistá rovnoprávnost chodců s auty, založená na vzájemné ohleduplnosti. Z toho všeho plyne, co asi udělá slušný řidič, spatří-li na takové silnici skupinu lidí chodců. Asi zpomalí, dá o sobě vědět lehkým zatroubením, nebo krátkým zvýšením otáček motoru, a pak opatrně projede. A co udělá řidič - křupan? Začne mohutně troubit, nezpomalí a do skupiny lidí vjede jak do hejna slepic. A přesně ten druhý případ nastal jednoho nedělního dopoledne, v jedné „Obytné zóně“, v ulici nazývané Měšická. Tou skupinou lidí byli účastníci ornitologické exkurze, kteří tam naslouchali výkladu, sledovali dalekohledy ptactvo. Ulice je úzká, není kam ustoupit, lidí je dvacítka. Náhle se ozve mohutné troubení - to ve své plechovce přijíždí NABOB. Polekaní lidé, děti a psi uskakují, splašení ptáci ulétají. Nabob se raduje. Jméno uvádět netřeba, byť je známé. Stačí, aby se v tom popisu poznal, a konečně se on, a jemu podobní dozvěděli, k čemu je ta modrá tabule na kraji ulice. -aza-

Z kultury a sportu

Vejšlap Povodím mratínského potoka

Letošní Svatováclavský vejšlap se uskutečnil o něco dříve - 19.9. Trasa byla určena jak pro pěší (15 km), tak pro kolaře (30 km) a to Líbeznice – Březiněves – Ládví (hvězdárna) – Zdiby - Beckov – Líbeznice. Když jsme šli tuto trasu na jaře roku 2008 bylo ošklivo a nakonec se dalo i do deště. Tentokrát nám to chtěla asi příroda vynahradit. Bylo krásné slunečné počasí. Vykročili jsme tedy patřičně natěšeni, udělat něco pro své zdraví. V naší skupince se vezla na kočárku i jedenáctiměsíční Verunka. Naším cílem byla i tentokrát hvězdárna na Ládví (Ďáblice). Když jsme dorazili na kopec, stálo to za to. Byl odsud nádherný výhled a my si uvědomili, podle měšického sila, jaký kus cesty jsme ušli. Na hvězdárně na nás už čekal pán, který se nás ujal, vše nám podrobně vysvětlil a nakonec se každý z nás podíval na Slunce i na Venuši (jediné jsou vidět i ve dne). Měšický zpravodaj - 30

Nazpět jsme šli polní cestou z Ďáblic do Zdib. Část cesty (asi 70m) vedla okolo zadní odkryté části skládky. To byl nejhorší úsek našeho pochodu. Museli jsme doslova proběhnout, jaký se odtud šířil zápach (naštěstí jsou okolo pole). Pak už jsme zamířili do Zdib ke kostelíčku, byl ale zamčený. Naproti ve velkém dvoře se připravovala velká akce pro děti. Ty se hned vrhly na nafukovací skákací hrad a do šlapacích autíček. My dospělí jsme šli do bývalé staré sýpky, která byla přeměněna na výstavu obrazů a plastik. Velmi se nám tam líbilo. No a pak už jsme se vydali na zpáteční cestu do Líbeznic, do restaurace „U kouzelníka“. Děti byly dost unavené, tak jsme vynechali kopec Beckov a šli nejkratší cestou k cíli. Opět jsme obdrželi diplomy a když jsme se posilnili, vydali jsme se na cestu domů. Děkujeme všem organizátorům těchto akcí a těšíme se na příště. PS: Jsou to vycházky, kdy opravdu poznáte své blízké i trochu vzdálenější okolí. Anna Raková

Prasečí šílenství

Kdysi jsem byl na školení o tom jakým způsobem psát články do místních zpravodajů a podobných periodik. Školila nás renomovaná a zkušená novinářka, která nám říkala, že pokud chceme upoutat pozornost čtenáře, tak musíme vymyslet a zplodit nějaký nezvyklý a úderný titulek nebo upoutávku. To čtenáře zaujme a začne článek číst a tím má autor napůl vyhráno. Já jsem ze sebe vypotil takovouhle blbost. Je možná nezvyklá, ale jestli je úderná a upoutá, tak to nevím. Mohl jsem vlastně napsat „Lidské šílenství“, ale v době obav z prasečí chřipky a šílených krav, mě tento nadpis přišel údernější a přitažlivější. Vono to prase totiž vůbec nebylo šílený, voni totiž byli šílení ti lidé, kteří se měli přijít podívat na jeho popravu. Sice se tato výborná a podařená akce odehrála až po uzávěrce, mě to ale nedalo, sedl jsem k počítači a dlouho do noci tady vymýšlím, jak vám tuhle jedinečnou událost popsat a přiblížit. Pokud jste z tohoto dlouhého úvodu poznali, že budu psát o první staroměšické zabíječce, kterou Vám připravila Lída ve spolupráci s chlapama z Technických služeb, tak jste uhádli. Jsem strašně rád, že se této akce Lída ujala, a že jí hlavně zvládla v takovémto suprovém a málo vídaném stylu. Myšlenku na organizaci pravé staroměšické zabíjačky jsem nosil v hlavě již několik let. Bohužel jsem k jejímu uskutečnění nenašel nikde tu správnou podporu a vlastně už ani energii. Když se však do toho vložila Lída s tou svojí energií (určitě jste ji většina z Vás pocítila na vlastní kůži), nestačil jsem zírat. Během čtrnácti dnů zorganizovala to, o co sem se snažil takovou dobu. Nic nebyl problém. Svým temperamentem a tou zmíněnou energií „zblbla“ půlku vesnice a vybrané prase to mělo spočítané s plnou parádou a za přihlížení celé vesnice. Tak to bylo v plánu ale to bylo to jediné, co se na celé akci nepovedlo. V plánu bylo a na všech plakátech a v rozhlasových upoutávkách se uvádělo, že tato akce má všem lidem a hlavně těm, já jim říkám „panelákovým“, ukázat pravou vesnickou zabíjačku od začátku až do konce. Aby oni a případně i jejich děti viděli takový ten dnes již pomalu zapomenutý, staročeský folklór při vlastním zabíjení čuníka. A zde byl ten kámen úrazu, který sebelepší organizace nemůže ovlivnit. Měšický zpravodaj - 31

Prase slavnostně přijelo s celou parádou v přesně na plakátech avízovaném čase, ale obecenstvo, které ho mělo vyprovodit na jeho poslední cestě, až na malé výjimky, nikde. Podcenili jsme asi to, že se „panelákové“ děti ještě asi s vesnicí nesžili, a že se sem chodí pouze vyspat a v duchu třeba teskní po tom svém paneláku a vesnický folklór a zvyky je nezajímají. Jak si jinak vysvětlit, že se potom během dopoledne přeci jen začali na zabíjačku trousit jako do řeznictví s taškami, které plnili zabíjačkovými pochoutkami s blaženým pocitem, že nemusí doma vařit nebo jet na oběd do Globusu a vůbec je nezajímala práce mistra řezníka nebo doprovodný program. Někteří dokonce nadávali, že již nejsou slibované jelita a jitrnice. Nikdo jim ale jelita ani jitrnice nesliboval. Všichni byli hlavně zváni na to, aby viděli staročeskou zabíjačku a jitrnice a jelita byly až vedlejší i když velice příjemné produkty této podívané. Když teď po sobě čtu co jsem dosud napsal, mám z toho sám pocit, jako by tato akce byla nepovedená. To ale není vůbec pravda. Těch lidí, které jsem tady trochu s nadsázkou popisoval bylo minimum. Daleko větší počet bylo lidí, kteří se bavili, poseděli, zatancovali si, zazpívali a poklábosili se sousedy. A tak to má biť, tak je to v pořadku. To byl smysl celé akce, kterou Lída se svou company zorganizovala (zasloužíte všichni Velké Ď). Stmelit lidi - sousedy, stírat rozdíly mezi starousedlíky a tzv. „náplavami“ (Na vratech statku, kde se prase zabíjelo byl nápis: milovníci prasat spojte se! Já ho budu trochu parafrázovat: starousedlíci a náplavy spojte se, bude nám všem líp!). PS: pokud jste dočetli až sem, tak jsem vyhrál a nezvyklý a úderný titulek zabral. Těším se na setkání u další zabíjačky, která jak pevně věřím určitě ještě někdy bude, protože má Lída elánu na rozdávání. Tam můžeme všichni tmelit a tužit společné soužití. Jiří Bejlek

Pozvání na tradiční akce blížícího se konce roku! Rok se s rokem sešel, konec roku je na dohled, a to je čas na pozvání na závěrečné tradiční akce. Jako první akce je letos již VI. lampiónový průvod! Letošní rok si připomeneme 20. výročí sametové revoluce. Původně jsme před šesti lety tuto akci organizovali právě kvůli tomuto výročí. Nyní již tato procházka s rozsvícenými lampióny obcí žije svým vlastním životem a my ji nechceme politizovat, protože je to akce především pro děti. Nicméně si 20. výročí zaslouží trochu připomenout. Pro letošní rok jsme připravili několik malých změn. Po zkušenosti z minulých let, nebudeme letos lampióny rozdávat zdarma, ale budeme je prodávat za 20,- Kč (nákupní cena z velkoobchodu kompletního lampiónu s tyčkou a svíčkou je 48,- Kč). Pro letošní prodej jsme se rozhodli ne proto, že 20,- Kč spasí obecní pokladnu, nebo že je hospodářská krize, ale proto, že když je něco zadarmo, tak si toho nikdo neváží. Vždy ihned po akci mnoho dětí lampión zapálilo nebo zničilo, pošlapalo a odhodilo na místě. Proč ne, vždyť byl zadarmo. I někteří později příchozí rodiče se rozčilovali a zlobili, jak to, že jsme jim nedali lampión a co to je za organizaci, když se na ně nedostalo. Nedokázali jsme jim vysvětlit, že při Měšický zpravodaj - 32

tom množství dětí, tmě a některým sobeckým lidem, kteří šli třeba i dvakrát, se na jejich dítě nedostalo. No jsme přece Češi a je to zadarmo. Doufáme, že letos při ceně 20,- Kč se spokojí s jedním a že ho jejich děti odnesou až domů, když ho rodiče museli zaplatit. Nemůžeme ale všechny rodiče a děti házet do jednoho pytle. Bylo i dost těch, co si z domova donesli svůj vlastní lampión. Těm se za toto malé postesknutí omlouvám. Podobná situace je i s rozdáváním špekáčků na opékání. Proto zpoplatníme i špekáček. 1 kus bude za 5,- Kč. Chléb, tácek, hořčice nebo kečup, bude již započítán v této ceně. Teplý nápoj pro děti bude zdarma. Dospělí se mohou těšit na supersvařáček z dílny Pepy Málka. Na závěr tedy shrnu vše důležité a podstatné: VI. lampiónový průvod se bude konat v den státního svátku 17. listopadu od 16:30 u rybníčku „Kruh“. V 16:30 začíná rozdávání lampiónu a v 17:00 vyrážíme na krátkou procházku po okolí. Po návratu zapálíme vatru, opečeme špekáčky, občerstvíme se a budeme se těšit na závěrečný ohňostroj. Doporučení na závěr: Pokud na celou akci pošlete letos dítě samotné, dejte mu s sebou 25,- Kč a za tuto cenu bude mít po celou dobu trvání akce zajištěn kompletní servis. PS: lampióny již máme na úřadě, jsou suprové, tak na viděnou u Kruhu, Jiří Bejlek Akce dvě a tři se budou konat tak jako v loňském roce ve stejný den hned po sobě. Dvojka – V. mikulášská nadílka! Kdy, kde a v kolik? V sobotu dne 28. listopadu, v tělocvičně na zámku, ve 14:30 hod. Vstupné je dobrovolné a bude použito pro nákup maličkostí pod vánoční stromeček pro naše staré spoluobčany. Čekání na Mikuláše, čerta a anděla nám pomůže zpříjemnit, tak jako v loňském roce, profesionální divadélko „Vysmáto“ se svým loutkovým představením pohádky. Děti budou moci opět prožít nekonečný boj dobra proti zlu. Po krátké přestávce opět po roce oprášíme klobouk kouzelníka Pokustóna a slosujeme všechny vstupenky o pěkné ceny. Plánujeme celou dobu při slosování a před nadílkou dětem podmalovat atmosféru živou hudbou a vytvořit vánoční pohodu. Potom již přijde s napětím očekávaný Mikuláš s nadílkou. Opět podle zkušenosti víme, že rozdání nadílky je konečná a nelze dále něco v tomto malém prostoru organizovat a děti zvládnout. Necháme jim proto volnou zábavu s tancem a skotačením a všichni začneme pomalu organizovat přesun lidí, aparatury a techniky na akci číslo tři – Rozsvícení vánočního stromu. Měšický zpravodaj - 33

Trojka – Slavnostní rozsvícení vánočního stromu! Kdy, kde a v kolik? V sobotu 28. listopadu po mikulášské nadílce, před Obecním úřadem v cca 17:30 hod. Před budovou OÚ bude zase nachystané malé vánoční občerstvení se svařáčkem, vánoční atmosférou a opět s malým – velkým překvapením od tvůrců loňského hitu – „Vánočního betlému“. I tady bude živá hudba připravena zahrát nejznámější vánoční koledy. Opět tak jako vloni bych chtěl požádat všechny ženy, které chtějí podpořit úsilí našeho Klubu žen, které budou péct nějaké dobroty, aby i ony přinesly pod vánoční strom nějakou vánoční specialitku, dle osvědčeného receptu své rodiny. Všechny své výtvory můžete nosit koncem týdne před akcí na OÚ nebo přímo až na vlastní slavnostní podvečer. Za mlsné chlapy předem děkuji. Větší odměnou vám však jistě bude pochvalné mlaskání hlavně mužské části účastníků a navození příjemné adventní atmosféry, která bude provoněna vánočním punčíkem a svařáčkem. Zazpíváme si vánoční koledy, popřejeme si navzájem prožití klidného a hezkého adventního času a vzpomeneme i všech, kteří nás letos opustili. I tady pod vánočním stromem nachystáme pokladničku na dárečky pro naše starší spoluobčany, kteří již nemají sílu se tohoto našeho setkání zúčastnit. To bude zase slz při předávání dárečků. Určitě to těm starým lidem vrátí novou chuť do života, ten pocit, že si na ně ještě někdo v předvánočním shonu vzpomněl, a že svět není přece jenom tak zlý a černý, jak se jim ještě včera zdálo. Vy všichni ostatní co můžete přijít, tak určitě přijďte mezi nás. Nechte doma všechny starosti a stresy a jak se říká v jednom českém filmu: „Přijďte zklidnit hormony“, před tím předvánočním šílenství co nás všechny čeká. Tak v sobotu 28. listopadu večer u vánočního stromu před Obecním úřadem, v doufám hojném počtu, na viděnou. Jiří Bejlek

Pro pobavení a odlehčení:

Eutanázie Včera večer jsme s mojí ženou vedli trochu hlubší rozhovor o různých životních situacích. Přišla řeč na eutanázii. K tomuto citlivému tématu o volbě mezi životem a smrtí jsem poznamenal: - Nechci aby jsi mě nechala žít v takovém stavu, kdy bych byl závislý na přístrojích a živený tekutou stravou z nějaké flašky. Kdybys mě někdy takhle viděla, vypni ty mašiny co mě drží naživu. - Ona vstala, vypla televizi, počítač i ledničku a vylila mi pivo do záchodu. ….. No není blbá!?? Měšický zpravodaj - 34

Přijmeme kadeřnici (praxe nutná) Mratín Kontakt: Marie Takáčová 774 925 277

Prodám štěňata maďarského ohaře Bez PP. Odběr prosinec Tel: 606 313 478 Měšický zpravodaj - 35

Nabízíme k pronájmu nebytový prostor 200 m2 v Klíčanech, Praha-východ. Prostor je vhodný jako sklad nebo dílna. Informace na tel.: 602 305 205.

Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - Říjen 2009. Ročník 6, číslo 5. Vychází v nákladu 650 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Anna Raková, Ladislava Nováková, Drahoslava Myšáková, Lálka Langmayerová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO, případně zaslat na e-mail: [email protected]. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad - 283 980 330 Obecní policie - 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 30. října 2009, příští číslo vyjde v prosinci 2009. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 36

Oznamujeme všem spoluobčanům, že nás navždy opustila paní. Ladislava Nováková. Zemřela po delší nemoci v pátek 23. října 2009 ve věku 65 let

Recommend Documents