Oddíl Dějin architektury je doplněn o specifikace k základnímu seznamu šestnácti okruhů otázek, které si posluchač musí připravit ke zkoušce, jsou hlavně orientační. Představují určité záchytné body pro to, aby si posluchač mohl uvědomit, co je vlastně obsahem takové otázky. Na druhé straně mohou být pro každého jakýmsi testem: doporučoval bych každému, aby si na každou podotázku odpověděl nejzákladnější charakteristikou, případně aby si obrazně představil zmíněnou stavbu nebo dílo nějakého autora. Pokud to udělá a projde celý seznam, bude mít určitou jistotu, že je ke zkoušce připraven. Jiří Kroupa
Otázky k bakalářské zkoušce: Architektura 1. Pozdně římská a předrománská architektura • Dynastie Severovců a jejich architektonická syntéza; • Typologie pozdně římské architektury – villa (Piazza Armerina), bazilika (Maxentiova), thermy (Diokleciánovy); • Raně křesťanské baziliky a memoriální chrámy v Římě; • Byzantská architektura v Ravenně a Římě: proměna konceptu architektonického prostoru; • Vizigótská architektura ve Španělsku; Merovejská architektura v Gallii; • Karolínská architektura - cesty k aditivnímu konceptu prostoru: palácová kaple v Cáchách, Theodulfovo oratorium v Germigny-des-Prés, Einhardova bazilika ve Steinbachu, SaintRiquier/Centula, klášterní půdorys ze St-Galen; • Tzv. Otónská architektura v Německu – Hildesheim, Gernrode, Quedlinburg, Mohuč a Špýr (první fáze).
2. Románská architektura • Časové zařazení a rozšíření románských „stylů“ v Evropě; • Základní principy stylu, prostorové a hmotové uspořádání staveb; • Pojem „premier art roman“: klášterní stavby v Pyrenejích, jižní Francii a severní Itálii; • Hlavní „školy“ románské architektury ve Francii a jejich vztah k liturgické funkci; • Tzv. protorenesance v Toskánsku; • Pojem „přechodný styl“ (aktivní a pasivní) v německém pozdně románském umění; • Nejdůležitější příklady románské architektury v Čechách a na Moravě.
3. Gotická architektura ve Francii • Typologie klasické gotické katedrály; • Opat Suger a St-Denis, katedrála v Sens; • Hlavní principy „rané gotiky“; • Klasická gotika (tři základní modely); • Tzv. „Plantagenetská“ gotika v západní Francii; • Rayonantní gotika (tři základní modely), první „architekti“ západní Evropy;
• „Opus francigenum“ a počátky jeho šíření do ostatní Evropy.
4. Gotická architektura mimo Francii (základní charakteristika) • Cisterciácká architektura – hlavní rysy a šíření; • Sv. Říše římská – počátky gotické architektury: stavby kolem Rýna a Lahnu, „opus francigenum“; • Tzv. „lineární gotika“, klášterní kostel v Salemu a umění „mistrů z Freiburgu a Gmündu“; • Anglo-normandské prostředí a anglická gotika: Early English, Rayonnant, Decorated style; • Itálie (Lombardie, Toskánsko, Řím, Neapol); • Severní Španělsko a Portugalsko.
5. Gotická architektura v Čechách a na Moravě • Základní periodizace; • Cisterciácká architektura u nás; • Počátky gotiky v době Přemysla Otakara II., urbanismus nově zakládaných měst; • Matyáš z Arrasu a lucemburská gotika; • Tzv. „parléřovská“ architektura a chrám sv. Víta, reforma poklasické katedrály; • Jihočeské chrámy dvoulodní dispozice; • Vyzařování vídeňské hutě u sv. Štěpána na Moravě v 15. století.
6. Pozdně gotická architektura • Charakteristika stylu „flamboyante“, vztah pozdní gotiky a renesance; • Anglický Perpendicular style I., II.; • Velcí němečtí architekti v „poparléřovském“ období – Ulrich von Ensingen, Hans von Burghausen a jeho synovec Hans Stethaimer, Lorenz Spenning; • Kroužená žebrová klenba ve střední Evropě: Medern Gärtener, Hans Puchsbaum; • Benedikt Ried a Anton Pilgram.
7. Architektura v Itálii v 15. století • Základní časové, prostorové a stylové vymezení; • Hlavní témata Brunellescovy architektury; • Michelozzo di Bartolomeo - praktik, Leon Bat. Alberti – architekt a teoretik; • Renesanční teorie ve 2. půli 15. století; • Rezidenční palác-zámek: Urbino, Milán, Neapol; • Klasická renesance kol. 1500 ve Florencii (Giuliano da Sangallo, Cronaca); • Lombardie a Řím (Giovanni Antonio Amedeo, raná tvorba Bramantova).
8. Renesanční architektura v Čechách a na Moravě • Datování a základní charakteristika; • Pronikání nové architektury do střední Evropy před 1500;
• • • • •
Letohrádek královny Anny v Praze – stavební a sochařská typologie; Tzv. sklípková klenba a fasádové sgrafito v 16. století u nás; Bonifác Wolmut a klasicizující stavby české renesance; Tzv. moravský „arkádový“ zámek; Stavitel Baldassare Maggi z Arogna; Memoriální kaple konce 16. století na Moravě.
9. Architektura v Itálii v 16. století • Problém tzv. manýrismu v architektuře; • Bramantovo římské dědictví a Rafael jako architekt; • „Expresivní manýrismus“ - Bald. Peruzzi, Giulio Romano, Seb. Serlio; • „Klasicizující manýrismus“ - Palladio a Vincenzo Scamozzi; • Římští antikváři a tajuplné manýristické zahrady a parky; • Giacomo Barozzi da Vignola – architekt a teoretik; • Michelangelo jako architekt.
10. Architektura v Itálii v 17. a 18. století • Základní periodizace: římský protobarok, raný barok v Římě a v severní Itálii, klasický barok 17. století, pozdní barok v Itálii; • Carlo Maderna a počínající Accademia di San Lucca (Ottaviano Mascherani); • Římští architekti kolem poloviny 17. století – Bernini, Borromini, da Cortona; • Architektura 2. půle 17. století - Carlo Rainaldi, Guarino Guarini, Carlo Fontana; • Academia di San Luca v Římě a její význam; Filippo Juvarra v Turíně; • Řím v době Klementa XII. – Ales. Galilei, Ferd. Fuga, Nicolo Salvi; • Luigi Vanvitelli, Giovanni Batt. Piranesi a konec baroku.
11. Architektura ve Francii v 17. a 18. století • Pojem francouzské „klasiky“: národní styl, stereotomie, stavitelské rodiny; • Styl kolem roku 1600; • Architekti 17. Století: J. Lemercier, L. Le Vau, François Mansart; • Louvre a Versailles; Pozdní styl Ludvíka XIV. a Jules Hardouin Mansart; • Koncept „krásné architektury“; co je „maison de plaisance“; rokoko v architektuře; • Ange-Jacques Gabriel a syntéza francouzské klasiky; • Neoklasicismus v pozdním období Ludvíka XV. a počátky „autonomní architektury“.
12. Barokní architektura v Čechách a na Moravě • Základní etapy: počátky před Bílou Horou, stavitelství po 1650, problém proměny stylu kolem 1690, radikální architektura, pozdní barok; • Planimetrismus v díle Fr. Carattiho a Giov. Pietro Tencally; • J. Bapt. Mathey; Domenico Martinelli, Joh. B. Fischer z Erlachu a J. L. von Hildebrandt v českých zemích;
• Stavby tzv. radikálního baroku v Čechách a jejich autorství (Obořiště, Smiřice, PrahaBřevnov, Praha- sv. Mikuláš, Cheb, Nová Paka); • Jan Santini Aichel; • „Podunajský“ styl ve střední Evropě a na Moravě v 1. pol. 18. století; • Kil. Ign. Dientzenhofer v Čechách; Frant. Ant. Grimm na Moravě.
13. Architektura 19. století v Evropě a u nás • Teoretické koncepce historizující architektury: a) neostyly – neogotika, neorenesance, „arkádový styl“, další neostyly; b) tři fáze historismu; • Neoklasicismus, empír - architektura lednicko-valtického areálu, zámky Kačina, Kynžvart; • Strukturální klasicismus a Henri Labrouste; Karl Friedrich von Schinkel; • Vídeňská Ringstrasse a Brno – architekti této doby; • Přestavba Paříže za prefekta George-Eugena Haussmanna; • Gottfried Semper – architekt a teoretik dějin umění; • Český historismus: Anton Barvitius, Josef Zítek, Josef Schulz;
14. Zdroje moderní architektury na počátku 20. století • Teoretické koncepty – vztah podstatného „jádra“ a stylového „obalu“, definice prostoru, úloha nových materiálů; • Technická konstrukce - Gustave Eiffel; „Odkrývání pravdivého jádra“ – Otto Wagner; • Strukturální racionalismus – Henry van de Velde, Hendrik Petrus Berlage, Tony Garnier; • „Akademický racionalismus“ a elementová dispozice – Auguste Choisy, Auguste Perret, • Vztah prostoru a formy – Frank Lloyd Wright; • Radikální purismus – Adolf Loos.
15. Moderní architektura v první polovině 20. století • Hlavní pilíře moderní architektury: konstruktivismus, funkcionalismus, racionalismus, biomorfní architektura a skulpturální architektura; • Le Corbusier a Ludwig Mies van der Rohe: otevřený prostor vs. plynoucí prostor; • Bauhaus, CIAM a Internacionální styl; • Moderní architektura v Čechách (Jan Kotěra, Josef Gočár, Pavel Janák, poetismus versus inženýrský funkcionalismus); • Moderní architektura na Moravě (Ernst Wiesner, Bohuslav Fuchs; poetický versus racionální purismus, ohlasy biomorfní architektury).
16. Moderní architektura ve druhé polovině 20. století • Nový zájem o formu v poválečné době: „nový brutalismus“ a další rozvíjení funkcionalismu; • Skulpturální architektura, skořepina a biomorfní architektura;
• Neomodernismus (The New York Five) a znovuoživení racionalismu; • Architektura v poválečném Československu: socialistický realismus; architektura tzv. „bruselského stylu“; „nový brutalismus“ a SIAL; • Postmodernismus a dekonstruktivismus; • Hlavní tendence v současné architektuře: High Tech, neoracionalismus, neofunkcionalismus, minimalismus, textuální architektura, integrální architektura; • Základní proudy současné architektury u nás v posledních dvaceti letech.
