Osteologický průzkum vybraných jeskyní Ústeckého kraje v kontextu závěru posledního glaciálního cyklu

Sborník Oblastního muzea v Mostě, řada přírodovědná, 2011, č. 33, s. 3-14, ISSN 1214-2573

Osteologický průzkum vybraných jeskyní Ústeckého kraje v kontextu závěru posledního glaciálního cyklu Osteological research in the selected caves in Ústí nad Labem region at the end of last glacial cycle context Richard Pokorný, Jakub Vrabec Abstract The osteological survey was made in 17 pseudokarst caves in the Ústí nad Labem Region in 2010. Five of them were developed in the young Tertiary volcanic rocks - called neovolcanites (Velká Jeskyně skřítků Cave, Valkeřická Crevice, Bilanina Cave, Komora Cave and a Loupežnická Cave), other twelve occurred in the sandstones of the Upper Cretaceous Age (Stelzigova C., Přátelství Cave, Ledová C., Pytlácká C., Loupežnická C., Dámská C., Nadějí C., Přátel přírody C., Bílá C., Hluboká mezerní C., Berlínská C., Lesní díra C.). Inside the caves there occurs a thick layer of sediments (in range of few cm to dm), usually consisting of weathered parent rock with admixture of the clay particles and varying percentages of organic matter. These cave sediments have a form of a substrate, in which bones and teeth of vertebrates or their fragments can be found. In the abovementioned caves there was made the sampling of sediments with an average weight between 5 and 10 kg per sample. The samples were taken from one to three places according to the dimension of the cave. The obtained samples of the total weight about 360.5 kg were washed in the lab, using pedological sieves and the osteological material was selected from the odd grain fractions if it was present. The collected fragments of teeth and bones in the number of 1172 ex. were determined according to the maintenance of the identification marks. 16 species, or (let us say) genera were identified from eight caves - Apodemus sp., Barbastella barbastellus, Capreolus capreolus, Cervus elaphus, Clethrionomys glareolus, Crocidura suavolens, Glis glis, Lepus europaeus, Microtus sp., Myotis cf. brandtii, Myotis myotis, Myotis sp., Plecotus austriacus, Plecotus cf. auritus, Plecotus sp., Vulpes vulpes. These caves are Velká Jeskyně skřítků Cave, Loupežnická Cave (neov.), Přátelství C., Pytlácká C., Loupežnická C. (sandst.), Bílá C., Hluboká mezerní C. and Lesní díra C. The composition of species corresponds with the associations of mammals of recent to subrecent age (i.e. not exceeding the turn of the era). Key words: osteology, caves, pseudokarst, Ústí nad Labem Region, Holocéne, osteologie, jeskyně, pseudokras, Ústecký kraj, holocén

Úvod V roce 2010 byly zahájeny terénní práce v rámci grantu Interní grantové agentury UJEP, nazvaného „Paleontologický výzkum pseudokrasu severních Čech“. Primárním cílem projektu bylo podrobit vybraný soubor jeskyní Ústeckého kraje paleontologickému studiu, zaměřenému na kvartérní obratlovce. Materiál spadající svým stářím do kategorie fosilií, tedy materiál paleontologický byl v rámci terénních prací identifikován pouze na jedné ze zkoumaných lokalit (Jeskyně na Radobýlu), přičemž výsledky paleozoologického rozboru této lokality byly po dokončení výzkumu publikovány formou samostatného příspěvku (POKORNÝ & VRABEC 2010) a v tomto článku nebude Jeskyni na Radobýlu dále věnována pozornost. Na několika ostatních místech však bylo zjištěno množství kosterních fragmentů, které mají recentní, nejvýše pak subrecentní stáří. Část nalezených recentních fragmentů se podařilo determinovat do úrovně rodu, menší procento i do konkrétného druhu. Výčet taxonů včetně stručné charakteristiky

je uveden v tomto článku, který tak rozšiřuje faunistické poznatky o zájmovém území s použitím v zoologii méně obvyklé metodiky – identifikace obratlovců dle kostí a zubů již uhynulých exemplářů. Analýza jeskynních sedimentů je standardní badatelskou metodou užívanou při průzkumu podzemních prostředí. Předmětem zájmu bývají zpravidla vrstvy pleistocenního, případně i neogenního stáří a hlavním cílem je rekonstruovat časoprostorový vývoj paleoekosystému s využitím indexových skupin, jakými jsou zejm. obratlovci, měkkýši, příp. pylová zrna, fytolity aj. (LOŽEK 1973). Pozornost však bývá zpravidla orientována na speleologicky „atraktivní“ oblasti, jakými jsou např. Český kras či Moravský kras (př. MUSIL 2006, HORÁČEK 2000). Jeskyně pseudokrasové, tzn. vzniklé jinými procesy než chemickým rozpouštěním vápencových hornin, zpravidla pak svahovými a tektonickými pohyby (POKORNÝ & HOLEC 2009), jsou dosud z velké části opomíjeny a paleontologický výzkum v nich se omezuje pouze na lokální a nahodilé průzkumy. V severních Čechách pak obdobný výzkum prováděn dosud nebyl, v současné době ve zdejších jeskyních probíhá pouze studium arachnofauny (HOLEC, KADORA & HOLCOVÁ 2010) a letounů (BENDA & CHVÁTAL in press). Jedinou publikovanou prací z regionu s osteologickou tematikou je stručný příspěvek BÁRTY (1988) popisujícího náhodný nález části skeletu medvěda brtníka (Ursus arctos arctos) v Pytlácké jeskyni v labském údolí, konkrétně v části označované jako Medvědí dóm. Zmínku o osteologických nálezech v jeskyních pak lze nalézt ve článku VESELÉHO (2008), jenž vedle medvěda z Pytlácké jeskyně též okrajově zmiňuje nález pozůstatků jelena v rozsedlinové jeskyni v dobývacím prostoru fluoritových dolů na Děčínském Sněžníku; dále pak v práci WINKELHÖFERA (1997), uvádějícího nález tří kostí v nedaleké Bílé jeskyni. Posledně jmenovaný autor předpokládá, že se jednalo o pozůstatky větších savců, kosti byly údajně ponechány v místě nálezu. Zkoumané území Za zájmovou oblast byl zvolen region Ústeckého kraje. Z geologického hlediska se na stavbě této části Českého masivu podílí několik litologicky odlišných jednotek: hřeben Krušných hor formují především staré proterozoické a paleozoické metamorfity (zejm. ruly a krystalické břidlice), místy prostoupené granitovými plutony. Podhůří Krušných hor má podobu terciérních sedimentárních pánví s hojnými uhelnými slojemi. V jižní a střední části kraje se nachází česká křídová pánev, rozsáhlá oblast sedimentů mesozoického stáří, budovaná v nížinách především slínovci, ve vyšších polohách pak pískovci. Východní část Ústeckého kraje formuje komplex Českého středohoří, tvořený mělce podpovrchovými až povrchovými projevy mladého kenozoického vulkanismu. V rámci řešení projektu byla věnována pozornost jednak neovulkanitům Českého středohoří a jednak pískovcům české křídové pánve. Důvodem je fakt, že ve zbývajících typech hornin se jeskyně buď nevyskytují, nebo jsou jen ojedinělé a svým charakterem pro řešení v rámci grantu nevyhovují (jeskyně ve slínovcích u Kystry nedaleko Loun, jeskyně Na Jezerce v Krušných horách) (POKORNÝ & HOLEC 2009). K průzkumu byly vybrány následující jeskyně: Velká Jeskyně skřítků, Valkeřická jeskyňka, Bilanina jeskyně, Jeskyně Komora a Loupežnická jeskyně (neovulkanity, všechny lokality se nachází v CHKO České středohoří); Stelzigova jeskyně, Jeskyně Přátelství, Ledová jeskyně, Pytlácká jeskyně, Loupežnická jeskyně, Dámská jeskyně, Jeskyně Nadějí, Jeskyně Přátel přírody, Bílá jeskyně, Hluboká mezerní jeskyně, Berlínská jeskyně, jeskyně Lesní díra (svrchnokřídové pískovce, všechny lokality se nachází v NPR Kaňon Labe), viz Obr. 1. Hlavním kritériem pro volbu zkoumaných jeskyní byl fakt, zda se v jejich interiéru nachází alespoň několik dm mocná vrstva sedimentu, tvořeného zpravidla zvětralou horninou. V takovýchto sedimentech lze očekávat zachovalé fragmenty kostí a zubů obratlovců, ušetřené díky depozici v sedimentu mechanické degradaci. Níže uvedený popis interiéru jeskyní vychází z vlastního průzkumu, doplněného o informace HROMASE A KOL. (2009) a ČERNÉHO (2005).

Velká Jeskyně skřítků – rozsedlinová jeskyně jz. od vrcholu Pustého vrchu (498 m n. m.) nedaleko Dobrné u Děčína, v roce 2007 objevena řešitelem projektu (POKORNÝ & POKORNÁ 2007). Jeskyně se nachází v pásmu skalních srubů budovaných leucitickým tefritem. Celková délka jeskyně činí 24,3 m. Dno jeskyně pokrývá vrstva hlinitého sedimentu o proměnlivé mocnosti 5 – 30 cm. Valkeřická jeskyňka – krátká rozsedlinová jeskyňka vytvořená na mrazové puklině v masivu leucitického tefritu na levém břehu Valkeřického potoka. Jeskyňka má celkovou délku pouze 2,9 m, od tohoto místa dále je její celý vnitřní prostor vyplněn hlinitou sutí, tvořenou deluviofluviálními sedimenty pestrého litologického složení. Bilanina jeskyně – úzká skloněná puklina, která se otvírá v jižní stěně fonolitového vrchu Bořeň (539,0 m n. m.). Od vchodu s jz. orientací se chodba několikrát lomí a přes skalní stupně stoupá vzhůru, zároveň se zužuje do neprůleznosti. Přístupná část má délku 14,5 m, celková délka jeskyně činí cca 19-20 m. Dno jeskyně je pokryto vrstvou jemné zvětraliny o proměnlivé mocnosti. Po srážkách protéká jeskyní dešťová voda, protože jeskyně se v horní partii neprůlezné části otvírá úzkou štěrbinou na povrch. Jeskyně Komora – rozsedlinová jeskyně nacházející se na jz. úpatí vrchu Malý Stožec (659,0 m n. m.) nedaleko osady Horní Chřibská, v blízkosti železniční trati. Jeskyně je vytvořena na styku dvou fonolitových bloků, které byly v minulosti postiženy gravitačními pohyby, čímž došlo ke vzniku dutiny ve tvaru písmene A. Průlezná části jeskyně má délku 11 m, dále pokračuje jako neprůlezná štěrbina do vyklínění. Dno je v přední části pokryté listím a hrabankou, v zadní části pak jemným pláštěm horninové zvětraliny. Loupežnická jeskyně – nejdelší jeskyně v neovulkanitech České republiky, ležící ve svahu Zámeckého vrchu (312 m n. m.) v blízkosti Velkého Března. Vlastní jeskyně vděčí za vznik svahovým pohybům fonolitového tělesa Zámeckého vrchu, díky čemuž došlo k rozevírání tektonicky predisponovaných rozsedlin. Celková délka jeskyně činí cca 130 m s převýšením cca 50 m. Z důvodu vertikálního rozpukání fonolitů protéká jeskyní srážková voda, která s sebou splavuje jemné jílovité částice z nadloží, zejm. z oblasti styku matečné horniny a půdního profilu. Jíly spolu s úlomky znělcové horniny se pak hromadí na dně jeskyně a místy také zcela vyplňují boční neprůlezné pukliny o šířce několika dm. Stelzigova jeskyně – členitá rozsedlinová jeskyně nepravidelného tvaru v blízkosti výše uvedených lokalit s celkovou délkou cca 40 m a převýšením 10 m. Jeskyně je na svém dně pokrytá kamennou sutí s četnými skalními bloky, ležícími na jemném zvětralinovém podkladu písčitého charakteru. Jeskyně je hojně navštěvovaná, zejména německými speleology a přáteli přírody, návštěvnost se dle jeskynní knihy pohybuje kolem 30 návštěv do roka (cca 100 osob). S tím souvisí i přítomnost zavlečeného materiálu (baterie, lightsticky, svíčky aj.) a na některých místech ušlapaný sediment. Jeskyně Přátelství – nachází se v pravém břehu kaňonu Labe v blízkosti ústí toku Suché Kamenice do Labe. Rozsedlinová jeskyně má dva vchody a interiér v podobě členitých chodeb a dvěma většími dómy. Celková délka chodeb činí cca 50 m a převýšení 20 m. Dno jeskyně pokrývá balvanitá až kamenitá suť na písčitém podkladě. Jemná písčitá zvětralina je do jeskyně splavována prosakující srážkovou vodou, obsah organické hmoty v sedimentu je minimální, zvýšený obsah byl pozorován jen při ústí obou vchodů. V interiéru jeskyně je patrná přítomnost četných návštěvníků (vyhořelé svíčky, sešlapaný sediment). Ledová jeskyně – leží rovněž v pravém břehu kaňonu Labe. Jedná se o rozsedlinovou propasťovitou jeskyni cca 50 m od Jeskyně Přátelství. Jediný vstup do podzemí má podobu cca 3 m dlouhé plazivky pokryté pískem a organickou hmotou (listí, jehličí). Plazivka je zakončena 5 m hlubokým komínem, který ústí do komory o rozměrech cca 5x7 m. Převýšení jeskyně činí 10 m. Dno pokrývá kamenitopísčitý sediment o proměnlivé mocnosti.

Pytlácká jeskyně – poměrně rozsáhlá rozsedlinová jeskyně ve strmém svahu labského údolí poblíž obce Labská Stráň. Celková délka jeskyně činí 40 m a převýšení 15 m. Dno je pokryto skalními bloky na písčitém až písčitokamenitém sedimentu o mocnosti do 20 cm. Organická hmota je ve větší míře v sedimentu přítomna pouze ve vstupní místnosti. Vzhledem ke snadné přístupnosti jeskyně je tato lokalita relativně hojně navštěvována. Cca 5 m před koncem Pytlácké jeskyně stoupá velmi úzká komínovitá štěrbina výšky cca 2 m, následuje průlez oknem 0,4 x 0,5 m do mírně stoupající lomené chodby v celkové délce 8 m. Tato chodba šíře 1 m a výšky 3 m vede do finální dutiny, označované jako Medvědí dóm. Tato prostora má rozměry 2 x 3 m. Přibližně polovina dutiny je vyplněná mohutným závalem. Dno chodby vedoucí do Medvědího dómu je tvořeno kompaktní skálou se slabou vrstvou písku, v místnosti samotného dómu je pokryto sedimentem tvořeným písčitokamenitém materiálem s příměsí zetlelé organické hmoty a listí. Loupežnická jeskyně – rozsedlinová propasťovitá jeskyně v blízkosti Pytlácké jeskyně, se kterou je propojena plazivkou označovanou jako Cesta děsu (ČERNÝ 2005). Vlastní jeskyně má několik vstupů, přičemž všechny ústí do chodby, která tvoří nejspodnější patro jeskyně. Šířka této chodby kolísá mezi 1-1,5 m, výška 4-6 m a dosahuje celkové délky cca 100 m. Celková délka chodeb Loupežnické jeskyně činí 120 m s převýšením 40 m. Dno hlavní chodby je skalnaté, bez sedimentu, jen v místě tzv. Velké slaňovací šachty je pokryto pískem s jehličím o mocnosti do 20 cm. Interiér jeskyně je poznamenán vysokou návštěvností (dle jeskynní knihy 10-20 osob/měsíc). Dámská jeskyně – rozsedlinová jeskyně v pravém břehu kaňonu Labe. Ve vchodové části je dno pokryto částečně rozloženou rostlinnou organickou hmotou, později přechází do kompaktního skalního podloží, místy pokrytého písčitým sedimentem o mocnosti cca 30 cm. Dámská jeskyně je úzkým průlezem spojena s Jeskyní Přátel přírody. Celková délka jeskyně činí cca 20 m s převýšením 5 m. Jeskyně Nadějí – rozsedlinová propasťovitá jeskyně v blízkosti předchozích lokalit. Celkové převýšení jeskyně lze odhadnout na 20 m při délce chodeb cca 30 m. Sediment na dně chodeb má podobu jemné písčité zvětraliny o mocnosti 5 – 30 cm. V jeskyni nejsou až na výjimky patrné negativní důsledky lidské přítomnosti. Jeskyně Přátel přírody – rozsedlinová propasťovitá jeskyně ležící rovněž ve svahu kaňonu Labe na jeho pravém břehu. Dno jeskyně pokrývá kamenitá suť s roztroušenými velkými balvany, která místy přechází do jemného písčitého sedimentu. Jeskyně je spojená úzkým průlezem s Dámskou jeskyní. Celkovou délku jeskyně lze obtížně odhadnout, cesta vede mezi zaklíněnými bloky a balvany v několika úrovních nad sebou, převýšení činí cca 30 m. Bílá jeskyně – středně dlouhá rozsedlinová propasťovitá jeskyně se čtyřmi vchody v blízkosti Rohové věže. Jedná se o systém několika pater úzkých a dlouhých chodeb a komínů šířky 1 – 1,5 m a výšky do 20 m, přičemž dominantní rozsedlina má orientaci S-J. V horní části této chodby se nachází zaklíněné skalní bloky, které tvoří neúplný strop s úzkým vstupem. Celková délka jeskynních chodeb činí cca 70 m, převýšení dosahuje 25 m. Sediment pokrývající dno chodeb má díky dotaci z horního vstupu podobu humózního písčitého materiálu s příměsí listí v celkové mocnosti 20 – 30 cm. Hluboká mezerní jeskyně – propasťovitá jeskyně, význačná v regionu Labských pískovců svou největší denivelací (cca 40 m, přičemž do tohoto údaje je započítán i vstupní vertikální komínový vstup). Jedná se o svislou rozsedlinu na plošině u okraje skalních stěn nad údolím Suché Kamenice, která se směrem do hloubky postupně zužuje. Ve svém vertikálním průmětu je rozdělena třemi skalními stupni, tvořenými blokovými akumulacemi. V nejhlubších 15 metrech se rozsedlina uzavírá a přechází do cca 18 m dlouhé horizontální chodby s orientací S-J. Dno jeskyně je pokryto jemným písčitým sedimentem o mocnosti 1 – 1,5 m s vtroušenými kameny. Berlínská jeskyně – rozsedlinová propasťovitá jeskyně ležící v prostoru mezi nestabilní věží a skalním masivem. Vstup do jeskyně je možný plazivkou o šířce 4 m, výšce 50 - 70 cm a délce 2 m. Dále klesá kolmým komínem výšky 4 m. Podzemní dutina má poté podobu cca 1 m široké rozsedliny

o výšce 10 – 15 m a délce 40 m. Dno se mírně svažuje a je převážně kamenité, místy s roztroušenými balvany a skalními bloky. Vrstva splaveného písčitého sedimentu s výraznou příměsí organické hmoty má mocnost max. 15 – 30 cm. Z důvodu rizika skalního řícení je v jeskyni umístěno měřící zařízení ke sledování pohybů skalních bloků. Lesní díra – propasťovitá jeskyně v blízkosti osady Labská Stráň. Vstup má podobu komínu hloubky cca 8 m. Na dně se nachází sedimentární kužel tvořený z velké části tlející organickou hmotou, mocnost sedimentů cca 1 – 1,5 m, na bázi humózní hmoty leží balvanitá suť. Dutina dále pokračuje svažující se rozsedlinou o šířce cca 1 m s jedním průlezovým oknem rozměrů 0,5 x 0,5 m, dno i strop tvoří zaklíněné balvany a skalní bloky. Subhorizontální dutina se sklonem cca 30° má délku cca 7 m a je zakončena komínem výšky a délky 10 m a šířky max. 1 m. V jeskyni je velké množství odpadu (plasty, hrnce aj.). Metodika Po vytipování vhodných objektů byly provedeny vlastní odběry sedimentů. Ty probíhaly vzhledem k obtížné přístupnosti (jeskynní prostory, nadto v náročném terénu) za použití lezecké a speleologické techniky a vybavení. V případě Valkeřické jeskyňky byly provedeny odběry v rámci jeskynní výplně. Ve zbývajících lokalitách byla provedena rekognoskace celého interiéru jeskyní včetně všech průlezných chodeb a větví a na zvolených místech byly provedeny vlastní odběry z vrstvy sedimentu pokrývajícího dno jeskyně. Snahou bylo vždy odebrat 5-10 kg materiálu na jedno odběrné místo, což je dostatečné množství, které umožňuje laboratorní analýzu. Z každé lokality byly odebrány v závislosti na rozsahu jeskynních chodeb 1 – 3 vzorky vždy z konkrétního místa. V případě nepříliš rozsáhlé Ledové jeskyně byl odebrán jeden směsný vzorek, složený z více míst v rámci jeskyně (viz Tab. I.). Materiál byl po odběru v terénu v co nejkratší době transportován na Fakultu ŽP v Ústí n. L., kde byl přechodně umístěn v lednici při teplotě 4°C. Pokud by byl jeskynní sediment ponechán v běžné pokojové teplotě, záhy by došlo k masivnímu pomnožení plísní, což by mohlo vést k destrukci a biodegradaci potenciálně přítomného osteologického materiálu. Vzorky sedimentů byly následně rozplaveny na sadě ocelových pedologických sít o průměru ok 8 mm, 4 mm, 2 mm, 1 mm a 0,5 mm. Jemnější síta nebylo nutné využívat, protože kůstky menších rozměrů již mají natolik fragmentární charakter, že je není možné z důvodu absence signifinaktních znaků determinovat. Plavením byl sediment zbaven jemných prachových a jílovitých částic a na jednotlivých sítech zbyly vytříděné zrnitostní frakce. Ty byly posléze vysušeny za pokojové teploty. Poté byly jednotlivé frakce manuálně prozkoumány s využitím binokulární lupy. Cílem bylo separovat osteologický materiál – kosti či úlomky kostí obratlovců. Pokud byl ve zkoumaných frakcích z dané lokality materiál zaznamenán, byl uložen do uzavíratelných zkumavek typu Eppendorf a opatřen příslušným štítkem s uvedením lokality, odběrného místa a data odběru. Po zpracování všech odebraných vzorků byl osteologický materiál odeslán determinátorce, kterou byla Mgr. Zdeňka Sůvová (Filozofická fakulta Západoč. univerzity v Plzni). Fragmenty kostí a zubů byly determinovány za použití standardně užívané literatury (ANDĚRA & HORÁČEK 2005, NADACHOWSKI 1982). Podle identifikovaných taxonů byly vzorky zařazeny do příslušného časového období dle systému HORÁČKA & LOŽKA (1988). Taxony byly determinovány do takové úrovně, jak to dovolovalo zachování materiálu a především přítomnost důležitých určovacích znaků, snahou bylo zařadit exemplář ke konkrétnímu druhu. Výsledky a diskuse Do současné doby bylo navštíveno celkem 17 jeskyní, v nichž byly provedeny odběry jeskynních sedimentů v souhrnné hmotnosti 360,5 kg. Bylo provedeno rozplavení odebraných vzorků, vysu-

šení vytříděných frakcí a manuální separování osteologického materiálu. Fragmenty kostí byly nalezeny v osmi jeskyních, zbývajících devět jeskyní (Valkeřická jeskyňka, Bilanina jeskyně, Jeskyně Komora, Dámská jeskyně, Jeskyně Přátel přírody, Jeskyně Nadějí, Stelzigova jeskyně, Ledová jeskyně, Berlínská jeskyně) bylo po osteologické stránce sterilních. Z odebraných vzorků jeskynních sedimentů bylo získáno 1172 ex. osteologického materiálu (kosti a jejich fragmenty, zuby) (viz Tab. II). Převažující většina získaného materiálu měla fragmentární charakter (cca 90%) a dosahovala velikosti max. 2 mm při jednotkové hmotnosti cca 0,005 g. Z celkového počtu vzorků se do úrovně druhu, resp. rodu podařilo determinovat 47 ex., do úrovně řádu pak dalších 676 ex. Důvodem poměrně nízkého počtu přesně determinovaných fragmentů je fakt, že u takto drobného a fragmentárního osteologického materiálu je možné zpravidla determinovat pouze zuby (příp. čelisti), protože ty nesou největší množství jednoznačně identifikovatelných znaků. Veškerý osteologický materiál pocházející z Loupežnické jeskyně (neovulk.) (10 ex.) pocházel z odběru situovaného nejblíže ke vchodu (označení vzorku LJ1), zbývající dva odběry žádné kosti neobsahovaly. Z důvodu zachování a zejm. absence určitelných komponent (zubů) nebylo možné tyto fragmenty blíže identifikovat, vzhledem k umístění vzorku lze usuzovat na náhodné návštěvníky vstupní části jeskyně z řad běžných drobných savců. Pro úplnost je nutno zmínit nález takřka úplného skeletu lišky obecné (Vulpes vulpes) cca 30 m od vstupu do jeskyně v místě zúžení jeskynní chodby. Dle sdělení FRAŇKA (2011) došlo k jejímu úhynu cca před 10 lety. Odběr osteologického materiálu prováděn nebyl, identifikace byla možná na místě nálezu. Obdobná situace je i v případě Velké Jeskyně skřítků. Zde se podařilo z celkového počtu 90 ex. determinovat dva fragmenty ze vzorku situovaného nejblíže vchodu (označení JS1). Jedná se o fragment stoličky blíže neurčeného hraboše (Microtus sp.) a část pravé dolní čelisti myšice (Apodemus sp.). Dále bylo rozpoznáno 88 savčích kostí (dlouhé kosti, vertebra, incisivi apod.), které pravděpodobně náleží menším druhům hlodavců, přesně rodové zařazení je však nemožné. Přítomnost rodu Apodemus svědčí zřejmě o holocenním stáří, neboť největšího zastoupení dosahují myšice ve společenstvech boreálu a atlantiku. Vyloučeno však není ani poněkud starší časové zařazení – v prostoru České republiky se myšice šíří od konce pleniglaciálu, na některých lokalitách se mohly vyskytovat i v průběhu celého pleniglaciálu (HORÁČEK & LOŽEK 1988). V souboru osteologického materiálu pocházejícího z Jeskyně Přátelství byly zaznamenány 2 moláry hraboše (Microtus sp.), 5 mandibul a maxil netopýrů (Myotis sp.) náležících dle srovnání velikostí jednotlivých fragmentů nejméně dvěma rozdílným druhům, dále 3 incisivi hlodavců (Rodentia), 50 fragmentů blíže neurčených letounů (Chiroptera) a 71 fragmentů neurčených savců. Materiál pochází z velké části ze vzorku odebraného v blízkosti jeskynního vchodu (označení vzorku JP1, celkem 108 ex.), ze střední části jeskyně pochází 16 ex. (JP2), z nejzazší části jeskyně pak 7 ex. (JP3). Dle identifikovaných taxonů lze usuzovat na mladší holocén. V Pytlácké jeskyni byly identifikovány 2 (1 + 1 cf.) mandibuly bělozubky šedé (Crocidura suaveolens), 2 moláry norníka rudého (Clethrionomys glareolus), 6 fragmentů hraboše (Microtus sp.), 4 moláry a maxily hlodavců (Rodentia), 9 fragmentů (humerus, radius, mandibula) letounů (Chiroptera) a 40 fragmentů neurčených savců. 24 ex. pochází ze vzorku odebraného v blízkosti vchodu (označení PJ1), 39 ex. pochází ze vzorku PJ2 odebraného v zadní části jeskyně. Třetí odběr byl proveden v Medvědím dómu (v předpokládaném okolí místa tehdejšího nálezu medvěda hnědého před cca 30 lety - BÁRTA 1988), přičemž snahou bylo najít další fragmenty medvědího skeletu. V sedimentu Medvědího dómu se podařilo nalézt a identifikovat 9 velkých kostí. Mezi nimi dominuje fragment os sacrum nedospělého, zřejmě subadultního jelena lesního (Cervus elaphus), phalanx I zajíce polního (Lepus europaeus) a fragment žebra velkého savce. Kromě toho zde byly objeveny 2 fragmenty hlodavce velikosti myši (tibia, pelvis) a 4 fragmenty netopýřích kostí (humerus, ulna). Bělozubka šedá se na našem území šíří koncem glaciálu, v preboreálu již dosáhla dnešního rozsahu výskytu v ČR (HORÁČEK & LOŽEK 1988). Jako víceméně synantropní druh je častým prvkem společenstev kulturních stepí v mladším holocénu. Norník rudý se do Čech šíří v pozdním glaciálu

a s dalším šířením lesa se stává subdominantním během boreálu a dominantním během atlantiku a epiatlantiku. Během následujících období dochází spolu s odlesňováním k ústupu lesních společenstev, ale norník zůstává i nadále subdominantní složkou faun ze subboreálu a subatlantiku (HORÁČEK & LOŽEK 1988). Co se týče nálezů hraboše (Microtus sp.), vzhledem ke kontextu ostatních druhů zastižených v materiálu z lokality Pytlácká jeskyně se může jednat o pozůstatky hraboše polního (M. arvalis), v úvahu připadá i hraboš mokřadní (M. agrestis). Fragmenty kostí netopýrů jsou pravděpodobně autochtonního původu a pochází z jedinců uhynulých v jeskyni při zimování. Na základě výše uvedených faktů lze v souhrnu lze usuzovat na pozůstatky savců ze společenstev středního nebo mladšího holocénu. Nálezy v Medvědím dómu nepřinesly žádné nové nálezy medvěda hnědého (vyjma fragmentu žebra, který by mohl náležet savci obdobné velikosti – v úvahu připadá medvěd, jelen či prase), nicméně prokázaná přítomnost kostí jelena a zajíce potvrzuje přítomnost dnes již zaniklého horného vstupu do Pytlácké jeskyně, který v minulosti fungoval jako přirozená past pro střední i velké savce, obývající krajinu v okolí jeskyně. V materiálu pocházejícím z Loupežnické jeskyně (písk.) byly identifikovány dva kosterní fragmenty blíže neurčených letounů (Chiroptera), zbývajících 9 fragmentů nebylo možno identifikovat a lze pouze komentovat, že náleží blíže nespecifikovaným drobným savcům. Všechny nálezy pochází z odběrů LJ2 (9 ex.) a LJ3 (2 ex.), přičemž oba odběry byly provedeny v blízkosti plazivky „Cesta děsu“. Jeskyně Lesní díra je charakteristická velkým množstvím rozkládající se organické hmoty, vysokou vlhkostí a teplotou. Tyto faktory, spolu s přítomností humusových kyselin mohou být příčinou absence osteologického materiálu, přestože jeskyně svým vertikálním vstupem pravděpodobně působí jako přirozená past. Nalezeny a identifikovány byly pouze 2 fragmenty kostí – část pravého a levého humeru srnce obecného (Capreolus capreolus). Obě kosti pocházejí z místa odběru vzdáleného cca 7 m od vstupu a jsou natolik erodované, že není možné s jistotou říci, zda pocházely z jednoho či dvou různých jedinců. Obě kosti vypovídají o juvenilním stáří původce, levý humerus měl přirostlou distální epifýzu (s nepřirostlými okrajovými chrupavkami) a nepřirostlou proximální epifýzu, což svědčí o stáří do 6 měsíců. Sediment v Bílé jeskyni obsahoval oproti předchozím lokalitám četnější osteologický materiál, přičemž kosti byly nalezeny v obou odběrech – v místě lomení jeskyně přibližně v polovině její délky (odběr BJ1), i v nejzazší části (odběr BJ2). Vyjma jedné mandibuly netopýra velkého (Myotis myotis) a 17 dalších fragmentů kostí neurčených letounů (2 mandibuly, 1 maxilla, 2 ulny, 1 humerus, 1 femur, 1 phalanx, 1 molar, 8 indet.) zde byly pozorovány pozůstatky hlodavců (ulna, tibia) a také žáby (indet.), hada (3 vertebra) a ptáka (1 phalanx III), dále pak 228 neidentifikovatelných fragmentů drobných savců. Osteologický materiál vyjma netopýřích kostí byl zčásti erodován. Lze předpokládat, že může pocházet z vývržků dravců či sov. Hluboká mezerní jeskyně svým propasťovitým charakterem v podobě hluboké vertikální až subvertikální rozsedliny a poměrně mocnou vrstvou písčitého sedimentu představuje ideální podmínky pro koncentraci i uchování osteologického materiálu. Bylo zde nalezeno 603 fragmentů makro i mikrofauny obratlovců. Z velkých savců bylo zaznamenáno 5 kostí srnce obecného (Capreolus capreolus) a drobná tříska kosti blíže neurčeného velkého savce. Pozůstatky srnce pocházejí minimálně ze dvou jedinců – juvenilního a dospělého. Juvenilní jedinec byl zastoupen třemi nálezy (1 humerus, 1 radius, 1 phalanx I), přičemž všechny epifýzy těchto kostí byly nepřirostlé, jednalo se tedy zřejmě o velice mladé zvíře stáří do 3 měsíců. Dospělý jedinec byl doložen dvěma nálezy (fragment humeru a spojený radius+ulna). Mikrofauna je v této jeskyni představována především letouny. Do úrovně rodu nebo druhu bylo identifikováno 16 fragmentů, 574 je neurčitelných. Zjištěn byl netopýr černý (Barbastella barbastellus – 1 mandibula), netopýr Brandtův? (Myotis cf. brandtii – 1 mandibula, 1 maxilla), netopýr velký (Myotis myotis – 1 mandibula), netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus – 2 mandibuly), netopýr

ušatý? (Plecotus cf. auritus – 2 mandibuly), Sedm kostí bylo zařazeno pouze do rodu Myotis (1 cranium, 4 mandibuly, 2 maxilly), přičemž dle jejich velikosti lze soudit na netopýry menší velikosti z okruhu druhů n. Brandtův/vousatý/vodní (M. brandtii/mystacinus/daubentonii). Hlodavci jsou v nalezeném materiálu zastoupeni pěti blíže neurčenými fragmenty kostí (2 femur, 3 incisivum), jedním molarem norníka rudého (Clethrionomys glareolus) a mandibulou plcha velkého (Glis glis), zřejmě juvenilního až subadultního. Vzhledem k přítomnosti fragmentů netopýra dlouhouchého lze konstatovat, že popisované nálezy pochází z období subboreálu či mladšího. S využitím projektu „Savci v České republice“ – databázového projektu mapování druhů na webu biolib.cz (ANDĚRA 2011) bylo provedeno srovnání současného stavu rozšíření taxonů ve volné krajně v zájmovém území a nálezového stavu zjištěného v jednotlivých jeskyních. Lze konstatovat, že všechny nalezené a determinované taxony se v regionu (resp. příslušném faunistickém kvadrátu) vyskytují i v současnosti. Není tedy možné konstatovat žádný posun areálů rozšíření a vzhledem k malému množství osteologického materiálu nelze činit objektivní závěry ani ke změně četnosti daného druhu v regionu. Závěr V roce 2010 bylo podrobeno osteologickému průzkumu 17 jeskyní (Velká Jeskyně skřítků, Valkeřická jeskyňka, Bilanina jeskyně, Jeskyně Komora a Loupežnická jeskyně – neovulkanická, Stelzigova jeskyně, Jeskyně Přátelství, Ledová jeskyně, Pytlácká jeskyně, Loupežnická jeskyně - pískovcová, Dámská jeskyně, Jeskyně Nadějí, Jeskyně Přátel přírody, Bílá jeskyně, Hluboká mezerní jeskyně, Berlínská jeskyně, Lesní díra). Odebráno bylo 360,5 kg sedimentu z celkem 38 odběrných míst. Ze sedimentů bylo plavením a manuálním přebíráním získáno 1172 ex. osteologického materiálu (kosti a jejich fragmenty, zuby), pocházejícího z osmi jeskyní (Velká Jeskyně skřítků, Loupež. jeskyně (neov.), Jeskyně Přátelství, Pytlácká jeskyně, Loupež. jeskyně (písk.), Bílá jeskyně, Hluboká mezerní jeskyně a Lesní díra). Identifikováno bylo 16 druhů, resp. rodů – Apodemus sp., Barbastella barbastellus, Capreolus capreolus, Cervus elaphus, Clethrionomys glareolus, Crocidura suavolens, Glis glis, Lepus europaeus, Microtus sp. Myotis cf. brandtii, Myotis myotis, Myotis sp., Plecotus austriacus, Plecotus cf. auritus, Plecotus sp., Vulpes vulpes. Dle druhového složení lze s odkazem na charakteristiku vývoje savčích společenstev středoevropského prostoru v průběhu posledního glaciálního cyklu ve smyslu HORÁČKA A LOŽKA (1988) soudit, že se ve všech případech jedná o velmi mladé nálezy, historicky náležící s největší pravděpodobností do mladého holocénu, konkrétně pak zřejmě do subrecentu (tzn. do – 1600 let, přičemž nejmladší část subrecentu od roku 1950 do současnosti se označuje jako recent), i když u části nálezů není vyloučeno i středně holocénní stáří (atlantik - boreál). Poděkování Výzkum byl podpořen grantem IGA UJEP „Paleontologický výzkum pseudokrasu severních Čech“ a také projektem VaV MŽP SP/2d3/4/07 „Studium biologické rozmanitosti arachnocenóz pseudokrasových jeskyní v neovulkanitech severních Čech“. Autoři na tomto místě děkují Mgr. Zdeňce Sůvové (FF ZČU) za determinaci osteologického materiálu, Bc. Jaroslavu Kuklovi (ZO ČSS 4-03) za upřesnění při popisu interiéru jeskyní a také Mgr. M. Holcovi, Ph.D. (FŽP UJEP) za podnětné rady při finální úpravě rukopisu. Souhrn Na území Ústeckého kraje bylo v roce 2010 podrobeno osteologickému průzkumu 17 pseudokrasových jeskyní, z nichž pět je vyvinuto v mladých třetihorních vyvřelých horninách – tzv. neovulkanitech (Velká Jeskyně skřítků, Valkeřická jeskyňka, Bilanina jeskyně, Jeskyně Komora a Loupež-

nická jeskyně), dvanáct se nachází v pískovcích svrchnokřídového stáří (Stelzigova jeskyně, Jeskyně Přátelství, Ledová jeskyně, Pytlácká jeskyně, Loupežnická jeskyně, Dámská jeskyně, Jeskyně Nadějí, Jeskyně Přátel přírody, Bílá jeskyně, Hluboká mezerní jeskyně, Berlínská jeskyně, Lesní díra). V interiéru těchto jeskyní se nachází několik cm až dm mocná vrstva sedimentu, tvořeného zpravidla zvětralou matečnou horninou, s příměsí jílových částic a proměnlivého procenta organické hmoty. Tyto jeskynní sedimenty jsou substrátem, ve kterém je možné nalézt kosti a zuby obratlovců, či jejich fragmenty. Ve výše uvedených jeskyních byl proveden odběr sedimentů v závislosti na rozměrech jeskyně z jednoho až tří odběrných míst o průměrné hmotnosti 5-10 kg/vzorek. Odebraný materiál o celkové hmotnosti 360,5 kg byl v laboratorních podmínkách rozplaven na pedologických sítech a z rozplavených frakcí byl vybrán osteologický materiál, pokud byl v sedimentu přítomen. Shromážděné fragmenty zubů a kostí v počtu 1172 ex. byly v závislosti na zachování identifikačních znaků determinovány. Identifikováno 16 druhů, resp. rodů – Apodemus sp., Barbastella barbastellus, Capreolus capreolus, Cervus elaphus, Clethrionomys glareolus, Crocidura suavolens, Glis glis, Lepus europaeus, Microtus sp. Myotis cf. brandtii, Myotis myotis, Myotis sp., Plecotus austriacus, Plecotus cf. auritus, Plecotus sp., Vulpes vulpes z osmi jeskyní (Velká Jeskyně skřítků, Loupežnická jeskyně (neov.), Jeskyně Přátelství, Pytlácká jeskyně, Loupežnická jeskyně (písk.), Bílá jeskyně, Hluboká mezerní jeskyně a Lesní díra). Druhové složení odpovídá společenstvu savců recentního až subrecentního stáří, tzn. nepřekračujícího přelom letopočtu. Literatura ANDĚRA, M. 2011: Mapa rozšíření jednotlivýh druhů savců v České republice. In: ZICHA, O. (ed.) Biological Library – BioLib. Citováno 18.08.2011. Dostupné na: ANDĚRA, M., HORÁČEK I. 2005: Poznáváme naše savce. Nakladatelství Sobotáles, Praha, 328 str. BÁRTA, Z. 1988: Reste eines Braunbärenskeletts in der Wildschützenhöhle (LSG Labské pískovce) gefunden (Mammalia, Carnivora, Ursidae). Faunistische Kurzmitteilungen. Faun. Abh. Mus. Tierkd., Dresden, 15: 200. BENDA P., CHVÁTAL P. (in rew.): Výsledky monitoringu zimujících letounů (Chiroptera) v rozsedlinových jeskyních kaňonu Labe v Labských pískovcích v letech 1995-2000. Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy, Severočeské muzeum v Liberci. ČERNÝ, P. 2005: Horolezecký průvodce Labské údolí a Bělá. Nákladem vlastním, 264 pp. FRANĚK, B. 2011: [Správa CHKO České středohoří, Michalská 260/14, 412 01 Litoměřice]. Ústní sdělení ze dne 7. 1. 2011 HOLEC, M., KADORA, T., HOLCOVÁ, D. 2010: Pavouci zemních pastí vybraných pískovcových jeskyní Národní přírodní rezervace Kaňon Labe (Chráněná krajinná oblast Labské pískovce, Česká republika). Studia Oecologica, 4/4: 153-158. HORÁČEK, I., LOŽEK, V. 1988: Palaeozoology and the Mid-European Quaternary Past: Scope of the Approach and Selected Results. Rozpravy ČSAV, ř. MPV, 98: 1-106. HORÁČEK, I. 2000: Nálezy mladocenozoické fauny v Českém krasu a jejich význam pro poznání morfogeneze této oblasti, 40-48. In: C ÍLEK, V., BOSÁK, P. (eds.): Zlatý kůň. Knihovna České speleologické společnosti, 36. Česká speleologická společnost, Praha. HROMAS, J., CHVÁTAL. P., BÍLKOVÁ, D., MLEJNEK, R., VAŘILOVÁ Z. 2009: Krasová a pseudokrasová území severočeských hnědouhelných pánví s křídou a vulkanity. In: HROMAS, J. (ed.). a kol.: Jeskyně. In: MACKOVČIN, P., SEDLÁČEK, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek XIV. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 608 pp. LOŽEK, V. 1973: Příroda ve čtvrtohorách. Academia Praha, 372 pp. MUSIL, R. 2006: Nálezy obratlovců v Moravském krasu a jejich význam pro jeho poznání. Speleofórum, 25: 82-83. NADACHOWSKI, A. 1982: Late Quaternary Rodents of Poland with special reference to morphotype dentition analysis of voles. PWN, Warszawa, 102 pp. POKORNÝ, R., H OLEC, M. 2009: Jeskyně Ústeckého kraje. Nekrasové podzemní objekty ve třetihorních vulkanitech, jejich původ, charakteristiky a biota. Nakladatelství XYZ s.r.o., Praha, 276 pp. POKORNÝ, R., POKORNÁ, K. 2007: Jeskyně skřítků – jeskyně zaniklá, ztracená či existující? Speleo, 47: 40-44.

POKORNÝ, R., VRABEC, J. 2010: Sprašová výplň rozsedliny fosilního sesuvu na Radobýlu (okres Litoměřice, severní Čechy) jako zajímavá lokalita pleistocenní fauny. Zprávy o geologických výzkumech v roce 2010, Česká geologická služba Praha, 18-22. VESELÝ, M. 2008: Kosterní nález medvěda hnědého v Pytlácké jeskyni u Labské stráně. Děčínské vlastivědné zprávy, 18/2: 69-78. WINKELHÖFER, R. H. 1997: Durch Höhlen der Böhmischen Schweiz. Verlag Der Höhlenforscher, Dresden, 154 pp.

Adresa autorů: Ing. Richard Pokorný, DiS., Fakulta ŽP, Králova Výšina 7, Ústí nad Labem 400 96, [email protected] Bc. Jakub Vrabec, Fakulta ŽP, Králova Výšina 7, Ústí nad Labem 400 96, [email protected]

Přílohy Tab. I. Výčet zkoumaných jeskynních objektů a charakteristika odebraných vzorků jeskynních sedimentů.

Název lokality Velká Jeskyně skřítků Bilanina jeskyně Jeskyně Komora Valkeřická jeskyňka Loupež. jeskyně (neov.) Jeskyně Přátelství Stelzigova jeskyně Ledová jeskyně Pytlácká jeskyně Loupež. jeskyně (písk.) Dámská jeskyně Jeskyně Nadějí Jeskyně P. přírody Bílá jeskyně Hluboká mezerní jeskyně Berlínská jeskyně Lesní díra

Počet odběrů 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1

Počet vzorků 3 2 2 3 4 3 3 1 2 3 2 2 3 2 1 1 1

Celk. hm. odběru 50,5 kg 15,0 kg 15,0 kg 28,5 kg 33,5 kg 25,0 kg 28,0 kg 10,0 kg 18,0 kg 26,5 kg 16,5 kg 17,0 kg 23,5 kg 16,0 kg 8,5 kg 17,0 kg 12,0 kg

Tab. II.: Souhrnné počty jednotlivých ex. osteologických pozůstatků ve zkoumaných jeskyních s uvedením jejich determinace.

Název lokality

Počet osteol. fragmentů

Velká Jeskyně skřítků Valkeřická jeskyňka Bilanina jeskyně Jeskyně Komora Loupež. jeskyně (neov.)

90 0 0 0 10

Jeskyně Přátelství Stelzigova jeskyně Ledová jeskyně

131 0 0

Pytlácká jeskyně Loupež. jeskyně (písk.) Dámská jeskyně Jeskyně Nadějí Jeskyně P. přírody Stelzigova jeskyně

72 11 0 0 0 0

Bílá jeskyně

253

Hluboká mez. jeskyně Berlínská jeskyně Lesní díra

603 0 2

Identif. materiál 1 ex. Microtus sp., 1 ex. Apodemus sp., 88 ex. Mammalia ------Vulpes vulpes, 10 ex. Mammalia 2 ex. Microtus sp., 5 ex. Myotis sp., 3 ex. Rodentia, 50 ex. Chiroptera, 71 ex. Mammalia ----1 ex. Cervus elaphus, 2 ex. Crocidura suaveolens, 2 ex. Clethrionomys glareolus, 1 ex. Lepus europaeus, 6 ex. Microtus sp., 6 ex. Rodentia, 13 ex. Chiroptera, 41 ex. Mammalia 2 ex. Chiroptera, 9 ex. Mammalia --------1 ex. Myotis myotis, 17 ex. Chiroptera, 2 ex. Rodentia, 3 ex. Ophidia, 1 ex. Anura, 1 ex. Aves, 228 ex. Mammalia 1 ex. Barbastella barbastellus, 5 ex. Capreolus capreolus, 1 ex. Clethrionomys glareolus, 1 ex. Glis glis, 2 ex. Myotis cf. brandtii, 1 ex. Myotis myotis, 7 ex. Myotis sp., 2 ex. Plecotus austriacus, 2 ex. Plecotus cf. auritus, 1 ex. Plecotus sp., 574 ex. Chiroptera, 5 ex. Rodentia, 1 ex. Mammalia --2 ex. Capreolus capreolus

Obr. 1.: Kartogram s vyznačením popisovaných lokalit. 1 - Velká Jeskyně skřítků, 2 - Valkeřická jeskyňka, 3 Loupežnická jeskyně, 4 – Bilanina jeskyně, 5 – Jeskyně Komora, 6-17 - pískovcové jeskyně v NPR Kaňon Labe (Stelzigova jeskyně, Jeskyně Přátelství, Ledová jeskyně, Pytlácká jeskyně, Loupežnická jeskyně, Dámská jeskyně, Jeskyně Nadějí, Jeskyně Přátel přírody, Bílá jeskyně, Hluboká mezerní jeskyně, Berlínská jeskyně, Lesní díra) Fig. 1.: Cartogram distinguishing the localities described here. 1 - Velká Jeskyně skřítků Cave, 2 - Valkeřická Crevice, 3 - Loupežnická Cave, 4 – Bilanina Cave, 5 – Komora Cave, 6-17 - caves in sandstones of the NNP Kaňon Labe (Stelzigova C., Přátelství Cave, Ledová C., Pytlácká C., Loupežnická C., Dámská C., Nadějí C., Přátel přírody C., Bílá C., Hluboká mezerní C., Berlínská C., Lesní díra C.).