Rozvíjení pedagogicko-psychologických kompetencí učitelů praktického vyučování a odborného výcviku Projekt ESF CZ.1.07/1.3.08/02.0003
Osobnostně sociální rozvoj Studijní opora pro účastníky projektu
Pavla Sovová, Ph.D. Katedra pedagogiky FPE ZČU, 2011
1
Obsah Úvodem ......................................................................................................... 2 Komunikativní kompetence v RVP OV ............................................................ 5 Personální a sociální kompetence v RVP OV................................................... 6 Komunikativnost a učení................................................................................ 6 Učíme se mluvit aneb chvála dialogu.............................................................. 8 Vznik řeči ....................................................................................................... 8 Poznámky k praktickým činnostem ................................................................ 9 Několik lidových textů...................................................................................15 Literatura a zdroje.........................................................................................15
2
Úvodem Rámcové vzdělávací programy pro odborné vzdělávání neobsahují (na rozdíl od RVP pro základní vzdělávání a RVP pro gymnázia) průřezové téma „Osobnostně sociální výchova.“ Ovšem v shodě se všemi RVP i na odborných školách a učilištích vedeme žáky k rozvoji klíčových kompetencí, které jsou definovány takto: Klíčové kompetence (K. dovednosti; KK): Soubor požadavků na vzdělání, zahrnující vědomosti, dovednosti, postoje a hodnoty, které jsou důležité pro osobní rozvoj jedince, jeho aktivní zapojení do společnosti a pracovní uplatnění. Jsou univerzálně použitelné v různých situacích. Ve výuce se neváží na konkrétní vyučovací předměty, lze je rozvíjet prostřednictvím všeobecného i odborného vzdělávání, v teoretickém i praktickém vyučování, ale i prostřednictvím různých dalších aktivit doplňujících výuku, kterých se žáci sami aktivně účastní. KK odborného vzdělávání se odvíjejí od Evropského referenčního rámce klíčových kompetencí pro celoživotní vzdělávání a navazují na KK RVP ZV. (citace z RVP)
Dále je formulováno osm oblastí klíčových kompetencí a mezi ně patří kompetence komunikativní a kompetence personální a sociální. Určité poznatky a zkušenosti pro vedení žáků v těchto oblastech jste již získali v letním vyrovnávacím kurze v disciplíně Osobnostně sociální aktivity (R. Černík). Prezentace, problematiky mluveného i písemného projevu a formulace myšlenek jsme se dotkli též v Rétorice. Ve studiu Vás nyní čekají další lekce OSR, založené na činnostním a prožitkovém učení.Pro osobnost každého učitele a pro jeho komunikativní dovednosti jsou nanejvýše důležité řeč a hlas, proto mé lekce budou zaměřeny tímto směrem. Vzhledem k charakteru práce se samozřejmě dotkneme i jiných témat. Teoretický výklad tvorby hlasu a řeči je uveden ve studijní opoře Rétorika. Ve svých lekcích OSR bych Vám ráda zprostředkovala prožitek skutečnosti, že hlas a řeč jsou nedílně spojené s naším tělem a dýcháním. Dále bych chtěla, abyste zažili a zakusili hlas a řeč jako něco, s čím je možno vytvářet hru – na principu mimesis (hry na „jako“, stylizace, role, improvizace).
Doufám, že výuka doplněná následujícím textem podpoří Váš zájem o osobnostní rozvoj (zejména o oblast hlasu a řeči ☺). Uvedené poznámky nemohou 3
nahradit celistvější a úplnější publikace, které se zabývají danou problematikou (viz doporučená literatura). Následující řádky chápejte jako:
a)
částečný nástin obsahu mých lekcí
b)
podněty k vlastnímu přemýšlení i dalšímu studiu Pavla Sovová
4
Komunikativní kompetence v RVP OV Vzdělávání na odborné škole směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni vyjadřovat se v písemné i ústní formě v různých učebních, životních i pracovních situacích. Absolventi by měli: -
vyjadřovat se přiměřeně účelu jednání a komunikační situaci v projevech mluvenýchi psaných a vhodně se prezentovat
-
formulovat své myšlenky srozumitelně a souvisle, v písemné podobě přehledně a jazykově správně
-
účastnit se aktivně diskusí, formulovat a obhajovat své názory a postoje
-
zpracovávat běžné administrativní písemnosti a pracovní dokumenty
-
snažit se dodržovat jazykové a stylistické normy i odbornou terminologii
-
zaznamenávat písemně podstatné myšlenky a údaje z textů, popř. projevů jiných lidí
-
vyjadřovat se a vystupovat v souladu se zásadami kultury projevu a chování
-
dosáhnout
jazykové
způsobilosti
potřebné
pro
základní
komunikaci
v cizojazyčném prostředí nejméně v jednom cizím jazyce -
dosáhnout jazykové způsobilosti potřebné pro základní pracovní uplatnění dle potřeb a charakteru příslušné odborné kvalifikace (např. porozumět základní odborné terminologii a základním pracovním pokynům v písemné i ústní formě)
-
pochopit výhody znalosti cizích jazyků pro životní i pracovní uplatnění, být motivováni k prohlubování svých jazykových dovedností.
5
Personální a sociální kompetence v RVP OV Vzdělávání na odborné škole směřuje k tomu, aby absolventi byli připraveni stanovovat si na základě poznání své osobnosti přiměřené cíle osobního rozvoje v oblasti zájmové i pracovní, pečovat o své zdraví, spolupracovat s ostatními a přispívat k utváření vhodných mezilidských vztahů, tzn. že absolventi by měli: -
posuzovat reálně své fyzické a duševní možnosti, odhadovat důsledky svého jednání a chování v různých situacích
-
stanovovat si cíle a priority podle svých osobních schopností, zájmové a pracovní orientace a životních podmínek
-
reagovat adekvátně na hodnocení svého vystupování a způsobu jednání ze strany jiných lidí, přijímat radu i kritiku
-
ověřovat si získané poznatky, kriticky zvažovat názory, postoje a jednání jiných lidí;
-
mít odpovědný vztah ke svému zdraví, pečovat o svůj fyzický i duševní rozvoj, být si vědomi důsledků nezdravého životního stylu a závislostí
-
adaptovat se na měnící se životní a pracovní podmínky a podle svých schopností a možností je pozitivně ovlivňovat, být připraveni řešit své sociální i ekonomické záležitosti, být finančně gramotní
-
pracovat v týmu a podílet se na realizaci společných pracovních a jiných činností
-
přijímat a odpovědně plnit svěřené úkoly
-
podněcovat práci týmu vlastními návrhy na zlepšení práce a řešení úkolů, nezaujatě zvažovat návrhy druhých
-
přispívat k vytváření vstřícných mezilidských vztahů a k předcházení osobnímkonfliktům, nepodléhat předsudkům a stereotypům v přístupu k druhým.
6
Komunikativnost a učení Proč prohlubovat, studovat, rozvíjet svou komunikativnost, schopnost veřejně promlouvat? Je to důležité i dnes? Podívejme se na tuto oblast v souvislosti s některými vybranými strategiemi, spojenými s úspěšným učením1:
Učení
s myšlením:
je
důležité
předkládat úkoly vyžadující myšlení,
poskytnout k myšlení dostatek času. Podle lingvistických výzkumů nevíme, co si myslíme, dokud nevnímáme, co říkáme. Pedagog by také měl být určitým modelem, ukázkou typu myšlení. Proto je důležitým prvkem naznačit svůj způsob přemýšlení – tj. předvést „myšlení nahlas“, klást otázky a vést k ptaní.
Podpora diskuse neboli postup: mysli – prober s partnerem – vyslov přede všemi. Posledním krokem uvedené triády se ocitáme v oblasti veřejné komunikace, tj. projevování se před širším publikem.
Rozvoj dialogu: tj. rozvíjet schopnost vyjádřit se, domluvit se a naslouchat. Aktivní naslouchání je podmínkou úspěšné komunikace (viz studijní opora Rétorika) – v nejnovějších modelech komunikačního procesu již není ostrá hranice mezi „vysílačem“ a „přijímačem“, obě strany jsou spolutvůrci celého procesu.
Vytváření učebního společenství: jen ve vstřícné atmosféře se daří tvořivým procesům, kvalitní vztahy založené na přijetí, důvěře a odpovědnosti účinně podporují učení.
Individuální vedení: pomáhá vytvářet kognitivní struktury, které činí z výuky učení. Učitel je chápán jako průvodce, facilitátor vývoje studenta a žáka, důležité je působivé vysvětlování spojené s kognitivní činností.
1
Robert Fisher : Učíme děti myslet a učit se, Portál 1997
7
Naznačené strategie nejsou samozřejmě úplné, přesto je zřejmé, že tento způsob vyučování klade velké nároky na osobnost učitele, na jeho schopnost tvořivě jednat v dané situaci. Učitel musí být nejen vědomostně připraven, ale potřebuje být také v jisté psychosomatické kondici – aby se dokázal vypořádat s nečekanými momenty, aby vždy aktivně a vnímavě reagoval či naslouchal, aby dokázal sledovat, co se děje se žáky i s ním.
Učíme se mluvit aneb chvála dialogu Už Komenský výstižně zdůrazňoval význam činnosti pro učení. Chodit se učíme chozením, zpívat zpíváním … a mluvit mluvením. Řeč můžeme rozvíjet jedině v dialogu. Pokud se sami učíme, připravujeme a zkoušíme „si to říkat“ v duchu i nahlas – vedeme vlastně dialog se sebou samým. Dialog je situace, kdy dochází ke komunikaci – mimikou, gestem, zvukem, slovem. Dialog neznamená jen schopnost vyjádřit se, ale také naslouchat, vnímat druhého i sebe. Profesor Radim Palouš se jednou svých studentů ptal, zda vědí, co znamená výraz řeckého původu dialog „Mnozí věděli, že v kmeni je LOGOS, což znamená slovo, řeč, smysl; snad všichni si mysleli, že předpona DIA znamená dva; a není tomu tak, protože je to mezi jiným především „skrz“ (takto se ohlašuje např. v předponě ve slově dialýza); dialegein je mezi jiným vy- bírati roz-lišováním (viz. např. česká slova roz-hovor, roz-um).“ 2 Slovo dialog chápeme jako rozmluvu, která je vedena i více než dvěma účastníky. Výklad řeckého původu slova nám může připomenout, že v dialogu můžeme objevit nové řešení, dobrat se nějaké odpovědi, společně něco vytvořit. V dialogu také můžeme jedinečným způsobem rozvíjet své myšlení a schopnost vyjádřit se.
2
1 PALOUŠ R. Předpoklady sokratovského dialogu. In.:Dialogické jednání jako otevřená otázka. AMU, Praha 1997, str. 7
8
Vznik řeči Vztahy a potřeba domluvit se musely mít zásadní vliv na „objev“ řeči. Jak asi kdysi pradávno řeč vznikla (vznikala)? Někteří autoři (např. Darwin) se domnívají, že člověk nejdříve zpíval, přesněji vyjádřeno: první projevy, které bychom mohli chápat jako řeč, měly údajně muzikální charakter. Člověk napodoboval zvuky svého okolí či vydával výkřiky plné afektů, emocí, silného vzrušení. Náš foniatr Hála uvádí: hlasové projevy pračlověka byly z fyziologického hlediska motoricko-fonické reakce na vnitřní i vnější podněty. Příznivcem tohoto konceptu prařeči jakožto motorické gestikulace (zvuk a pohyb byl spojen v signál) byl např. i psycholog Wundt. Jiný badatel z oblasti psychologie Thorndike pokládal za prazáklad řeči neutrální zvuky, které však ve spojení s určitým druhem činnosti získaly svůj význam a smysl. Všechny teorie, byť se mohou opírat o studium doposud či donedávna zachovaných přírodních kultur, jsou jen teoriemi: doopravdy se na úsvit fylogenetického vývoje řeči vrátit nemůžeme. Každopádně se z hlediska kvality řeči a myšlení výrazně odlišovalo období před vynálezem a vývojem písma. Podle Onga (2006) v orální kultuře, která nevládla (nevládne) písmem, má hlas a mluvená řeč nezastupitelnou kvalitu. Řečové vyjadřování je činem, jednáním a je blízké přirozenému světu, navozuje spíše empatii a účastenství než objektivní odstup. Ong ve své knize důkladně popisuje psychodynamické vlastnosti orality, analyzuje a srovnává kvalitu kultury orální a kultury gramotné (tj. disponující písmem). Pro studium hlasu je významný fakt, že z fylogenetického i ontogenetického hlediska orální, mluvní, zvuková dimenze je základem gramotného vyjadřování. (Viz heslo řeč ve studijním textu R.Černíka.)
Poznámky k praktickým činnostem Hlas je naše vizitka, hlas jsme my sami – naše individualita (jak to formuluje Libuše Válková). Hlas vydáváme, když chceme, když se potřebujeme vyjádřit. Proto je tak nezastupitelný prvotní impuls (důvod, záměr, co a proč chceme sdělit). Jako 9
v mnohých jiných oblastech i u hlasu je důležitá je důvěra v sebe sama a spontaneita, důležité je vytvořit hlasu ve svém těle i ve své duši prostor. Hlas je jev, který v situaci, v prostoru a čase vytváříme. Záleží na našich předpokladech, dovednostech a porozuměních. Hlas je velmi citlivý na mnohé vlivy. V různých rolích užíváme „různého hlasu“ (viz níže uvedený rolový trénink). Hlasem velmi ovlivňujeme atmosféru komunikace - mluvíme vřele, „srdečně“, jindy naléhavě, rozrušeně, ale třeba i tak ledově či jedovatě, aby se ostatním nechtělo vydat „ani hlásku“. Jak dokládají staleté zkušenosti pěvecké a hlasové výchovy, může hlas také odrážet naší volbu „jak být“, jak existovat, jak být uspořádán, jak být organizován. Tedy pokud k této volbě dospějeme, pokud jsme k takové volbě „mohoucí“. Pak se dotýkáme jednoho z ideových pilířů evropské výchovy – učit se být. Levi (1985, str. 28 - 31) nabádá ke zkoušení, k hledání různých způsobů hlasového vyjádření. Ve své tzv. praktické lekci rolového autotréninku vybízí k „rozrůzněnosti“. Připomíná, že máme velmi mnoho možností jak se pohybovat, jak se projevovat, jak mluvit, ale využíváme jen nepatrnou část. Čím je to způsobeno? „….protože vám dala hranice vaše úloha „sebe samého“. A zčásti je to ovšem i tím, že určitý chudý rejstřík na vás vyžadují nebo od vás očekávají jiní. Hlavní ale je, že to od sebe očekáváte sám.“ A dále poskytuje naprosto konkrétní náměty:
Aktivita: Proneste slovo „já“ aspoň dvaceti různými způsoby, vkládejte do něho různý smysl, dávejte mu různé podtexty, různá zabarvení a intonace, provázejte je různým sebecítěním – prožívejte je pokaždé jinak. Slovo „ano“. Slovo „ne“. Slovo „ty“. Své jméno. Jiné jméno. Libovolné slovo. Libovolnou větu – CO NEJPESTŘEJI! CO NEJBOHATĚJI! …Cítíte? Něco se ve vás děje…Jste svobodnější, vaše sebecítění se mění podle intonace, s jako pronášíte slovo „já“.
Při práci vycházím ze skutečnosti, že hlas je „výslednicí“ jasně definovatelných a pozorovatelných fyziologických procesů, které probíhají v těle. Neméně významná je však také rovina našeho psychického prožívání. Hraje zde roli i naše osobnostní charakteristika (např. introverze/extraverze). Zjednodušeně lze tyto souvislosti vyjádřit schématem:
10
Pokud chceme hlas rozvíjet, musíme se tak trochu vrátit do té etapy vývoje, kdy jsme si s naším zvukem experimentovali a kdy jsme ho objevovali. I když je cílem „jen“ dobře a kvalitně mluvit, musíme vystoupit z obvyklé mluvní polohy a „procvičit“ hlas v jeho bohatosti, šíři a rozsahu. Jedinečným (avšak ne jediným) prostředkem k rozvoji hlasu a řeči je hra. Naše hrové aktivity se budou týkat jednotlivých aspektů, které sleduje hlasová výchova.
Tělo Postavení těla – je důležité a nezbytné pro dobré tvoření hlasu. Postavení těla také souvisí s naším „tonusem“ – poměrem napětí a uvolnění. Povoleni a shrbeni budeme těžko aktivně mluvit. Zpěváci mají sousloví „držet bednu“. Pozor – naše „bedna“ je pružná, v našem hrudníku, ústech, hlavě jsou prostory, které mohou znít. Tělo se pohybuje – vytváříme gesta a mimiku, dýcháme, artikulujeme. Hlas a řeč mají procesuální, dynamický charakter.
Aktivita: K zapojení těla do hlasu přispěje hra „Hyjá“, která vyžaduje, abychom byli aktivní, pozorní, navazovali na sebe. Je nutná „připravenost k akci“ – tento stav navozuje prohloubený nádech. Hláska „H“ na počátku slova „hyjá“ vede k měkkému nasazení hlasu.
11
Jaký máte ke svému tělu vztah? Jak vnímáte svůj hlas? Jste spokojeni se svým řečovým vyjadřováním? Stalo se, že jste nějakou dobu nemohli mluvit?
Dech Tvorba hlasu a řeči je velmi ovlivněna způsobem našeho dýchání. Dýchání je zase ovlivněno stavem naší psychiky, ale také držením těla. V antice platila představa, že duše má sídlo v bránici.
Aktivita: Jako cvičení pro rozvoj pozornosti, soustředění a pro sebeuvědomění obvykle zařazuji pozorování dechu - jeho prohlubování, spojení procesu dýchání a gest. Po té, co se zavřenýma očima najdeme svá gesta, každý chvíli „dechově“ vede skupinu.
Dýcháme všichni stejně? Jsou některá gesta mému dýchání příjemnější? Jsem radši veden, nebo je pro mne lepší vést? Jak jsem se cítil(a) pro úseku, který byl dechu věnován? Jak dýcháme v radosti, překvapení, vzteku…?
Důležitým svalem pro dýchání a tedy i pro hlasovou hygienu je bránice. Pro inervaci bránice jsou osvědčené následující aktivity: radostný úlek (nespastický), čichání ke květině, foukání na „spálené“ prsty, psí dýchání, hvízdání, pohrdavé „TS“ („C“) aj. Vědomé dýchání posiluje tělové sebevnímání, „vnitřní hmat“, tělovou paměť. Kvalitní nádech vyvolá přirozeně extatický stav - připravenost k akci - vytváříme si dechovou
oporu
(plný
vzduchový
sloupec).
S dechem
nakládáme
pružně,
prodýchneme se až dovnitř hlavy, přidechujeme si podle potřeby fráze, ale udržujeme se v napětí a aktivitě a hlavně v nadšení (optimistickém ladění, v zájmu o věc apod.) – dech a hlas souvisí s emocemi. Naše jednání nejde oddělit od našeho vnitřního prožívání.
12
Aktivita: „Náladoměr“ (každý na pomyslné stupnici před sebou ukáže, na kolik procent je v kondici co se týče rozpoložení a energie) – je to způsob, jak rychle zmapovat náladu a energii skupiny.
Jak bereme na vědomí svou aktuální kondici, náladu? Do jaké míry nasloucháme signálům svého těla? Jaké máme podmínky k tomu, abychom my sami byli schopni „trvale udržitelného rozvoje“?
Hlasotvorba Pro tvorbu hlasu je nesmírně důležitý měkký hlasový začátek, kdy jsou hlasivky rozeznívány od okrajů. Lze jej navodit spojením plynulého legatového gesta s hlasem (viz např. při imaginárním psaní svého jména – vytváříme pohybem ruky velká psací písmena v prostoru). Často užíváme hlas jen v malém rozpětí mluvního hlasu. Zkusíme glissandem (jako když si děti hrají na letadla při odlétání a přistávání) si projít větší rozsah hlasu (obvykle má každý člověk dvě oktávy - i tzv. nezpěváci).
Aktivita: S intonací a výrazem hlasu budeme možná experimentovat při sborovém přednesu říkadel (texty viz dále), při hře „Hyjá“, také při „echu“ – někdo udělal pohyb se zvukem – ostatní zopakovali. Další možnou aktivitou je zvukově-pohybová tvorba slov v prostoru.
Jak se cítíte při vydávání hlasu beze slov? Jaký máte vztah ke zpěvu? Prozpěvujete si alespoň v koupelně?
13
Rezonance V literatuře je zpravidla zmiňována rezonance hrudní a hlavová, jako optimální – rezonance smíšená. V dnešní době se velmi často setkáváme s „přehrudnělými“ hlasy, které postrádají ve svém zvuku světlo, lehkost a výrazovou plasticitu. Přímo blahodárné účinky nám poskytuje správné hlavové znění, poněvadž navozuje optimální hlasový měkký začátek a zárověň hlubokou dechovou oporu. Případné samostatné experimenty s rezonancemi nedoporučuji a zájemce odkazuji na kontakty s hlasovými odborníky.
Artikulace Podobně jako celé tělo a dechové ústrojí i artikulační orgány musí být plastické, pružné, aby naše výslovnost tvarovala dech a hlas vedla ven. Vynikajícím procesem (i pro tělový tonus) je zívání.
Aktivita: Jako hru na zrcadlo zařazuji průpravnou artikulační gymnastiku: různé procvičování čelisti, rtů, jazyka, měkkého patra.
Stalo se Vám, že pouhé nedbalé vyslovení hlásky bylo příčinou špatného pochopení promluvy?
Vynikající
publikací,
která
by
možná
neměla
chybět
v knihovničce
kultivovaného učitele je Kultura mluveného slova od Radovana Lukavského. Zde je pozornost věnována zvukové stránce češtiny – její znělé podobě, která musí být srozumitelná. Rytmickou
bohatost,
proměnlivý
slovosled,
intonační
proměnlivost
a
melodickou bohatost by měl člověk co nejlépe využít. Všichni, kdo se živí mluveným slovem by měli mluvit po všech stránkách dokonalou, modelovou češtinou. Děti by měli slyšet od učitelů dobrou češtinu a samy by k ní měly být vedeny ve všech předmětech, nejen v hodinách češtiny!
14
Několik lidových textů Vyrostly dva duby, na nich dva kadluby, na kadlubech háky, na hákách papáky, na papákách skélečka, na skélečkách hájíček, v hájíčku mnoho travičky. (ukazujeme nohy, ramena, ruce, ústa, oči, vlasy, bohatost vlasů)
Tady je oltáříček (čelo), tady jsou svíčičky (oči), tady je zvoneček (nos) – cililink link, tady jsou ministranti (uši), tady je kaplička (ústa) a v ní lidičky (zuby), a pan páteříček (vypláznout jazyk), tady jsou varhánky (hrdlo – hlasivky), a tady se hraje – brnky brnk, brnky brnk (ukazujeme na bříško)
Před sluncem vzchoda Budu prosit Pánaboha Aby mě nebolel hřbet, ruce, hlava ani noha
Zrána vstává, vrána smavá, šťastná, vzácná, usměvavá.
Literatura a zdroje BĚLOHRADSKÝ, V.: Přirozený svět jako politický problém. Praha : Československý spisovatel, 1991. ISBN 80-202-0279-X
BELZ, H., SIEGRIST, M.: Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Portál Praha 2001, ISBN 80-7178-479-6
BERGER, E., FUCHS, H. Učíme děti učit se. Plzeň : Fraus, 2009. ISBN 97880-7238-854-7
COBLENZER, H, MUHAR, F. Dech a hlas: návod k dobré mluvě. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění, 2001. 125 s. ISBN 80-85883-82-1.
FISHER, R. : Učíme děti myslet a učit se, Portál 1997
15
kol.: Hlas, mluva, řeč. Ústav pro výzkum a studium autorského herectví DAMU, Praha 2006. LINKLATER, K. Die persönliche Stimme entwickeln. Ein ganzheitliches Übungsprogramm zur Befreiung der Stimme. 3. Auflage. München: Verlag. ISBN 3497-01743-4.
LUKAVSKÝ, R.: Kultura mluveného slova, Praha 2000.
ONG, W. J. Technologizace slova. Mluvená a psaná řeč. Praha: Karolinum 2006. 236 s. 1.vyd. ISBN 80-246-1124-4.
SOVOVÁ, P.: Hlas jako psychosomatická disciplína. Dizertační práce, KATaP DAMU, Praha, 2009
TICHÁ, A. Hlasová výchova v dětském sboru prostřednictvím her a motivací. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2004. 95 s. ISBN 807068-168-1.
TUŠL, ROUBÍNEK, ENGELOVÁ: Řečnické umění aneb mluvíš, mluví, mluvíme. Krajské kulturní středisko Plzeň, 1983.
VALENTA J. Učíme (se) komunikovat. AISIS, 2005. ISBN 80-239-4514-9
VALIŠOVÁ A., KASÍKOVÁ H a kol. Pedagogika pro učitele, Grada Praha 2007, ISBN 078-80-247-1734-0
VÁLKOVÁ, L., VYSKOČILOVÁ, E. Hlas individuality. Psychosomatické pojetí hlasové výchovy. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2007. 119 s. ISBN 80-7331-034-1.
16
Další zdroje:
Učební texty vzdělávacího cyklu Via aperta (projekt Rozvoj osobnostních kompetencí, podpořený ESF a státním rozpočtem České republiky) DDM Rokycany, 2008
Studijní opory vzdělávacího projektu Rozvíjení pedagogicko-psychologických kompetencí učitelů praktického vyučování a odborného výcviku (projekt podpořený ESF a státním rozpočtem České republiky) FPE ZČU 2010
17
