ROZVOJ

POLSKO ČESKO NĚMECKO

VZÁJEMNÉ VZTAHY / SPOLUPRÁCE / ROZVOJ

Materiál byl vypracován divizí výkonného ředitele pro strategii PKN ORLEN na základě průzkumu Institutu věcí veřejných provedeného na zakázku PKN ORLEN. PŘÍPRAVA: Vztahy v hospodářské a kulturní oblasti Grzegorz Kozieja, vedoucí projektu v Kanceláři analýz a strategického prognózování PKN ORLEN Výsledky průzkumu mínění Jacek Kucharczyk, předseda představenstva Institutu věcí veřejných Agnieszka Łada, vedoucí Evropského programu a hlavní analytik Institutu věcí veřejných Łukasz Wenerski, analytik Institutu věcí veřejných DOHLED: Andrzej Kozłowski, výkonný ředitel pro strategii a řízení projektů Krzysztof Łagowski, ředitel Kanceláře analýz a strategického prognózování PKN ORLEN REDAKCE: Alina Gużyńska, zástupkyně ředitele, Kancelář Public Affairs PKN ORLEN PODPORA: Kancelář pro korporátní komunikaci PKN ORLEN Piotr Iwankiewicz, vedoucí projektu v Kanceláři analýz a strategického prognózování PKN ORLEN SAZBA, TISK A VAZBA MEDIAKOLOR Sp.J. ul. Podchorążych 11 09-407 Płock, Polsko www.mediakolor.pl © Copyright by PKN ORLEN, Varšava 2013 Všechna práva vyhrazena. Žádná část tohoto dokumentu nesmí být publikována, reprodukována nebo předávána v jakékoliv formě a pomocí jakýchkoliv prostředků nebo uchovávána v jakékoliv databázi nebo systému čtení, kromě jejího využití pro soukromé a nekomerční účely, s výjimkou veškerých povolených forem užití, které jsou v souladu s příslušnými předpisy autorského práva. Ke každému takovému užití je nutné získat písemný souhlas.

OBSAH

ÚVODNÍ SLOVO . ............................................................................... 6 PKN ORLEN – MEZINÁRODNÍ PALIVOVÝ KONCERN ............................ 8 MANAŽERSKÉ SHRNUTÍ ...................................................................... 9 ÚVOD ................................................................................................ 10 VZTAHY V HOSPODÁŘSKÉ OBLASTI .................................................... 11 DEMOKRATIZACE – RADOST A ODPOVĚDNOST ............................ 11 SPOLEČNÁ SÍLA, VZÁJEMNÉ ROZDÍLY . .......................................... 12 OBCHODNÍ A INVESTIČNÍ SPOLUPRÁCE ....................................... 15 ENERGETIKA – PROSTOR PRO INTENZIVNÍ SPOLUPRÁCI ................ 18 DEMOGRAFIE – OHROŽENÝ PILÍŘ RŮSTU . ..................................... 20 VZTAHY V KULTURNÍ OBLASTI . ........................................................... 20 NÁRODNÍ KULTURA ...................................................................... 20 SPOLEČENSKÉ HODNOTY A AKTIVITY ........................................... 22 VZÁJEMNÉ SBLÍŽENÍ ...................................................................... 24 VÝSLEDKY PRŮZKUMŮ VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ ....................................... 25 HOSPODÁŘSKÉ VZTAHY A IMAGE SOUSEDNÍHO STÁTU ................ 25 NÁZORY NA INVESTICE ................................................................. 28 SOUSEDÉ VE SPOLEČENSKÝCH PROFESIONÁLNÍCH ROLÍCH . ....... 31 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZÁJEMNÉ VNÍMÁNÍ ................................. 35 SMĚRY ČINNOSTI PRO PODPORU SPOLEČNÉHO ROZVOJE ................ 37

POLSKO / ČESKO / NĚMECKO: VZÁJEMNÉ VZTAHY, SPOLUPRÁCE, ROZVOJ

ÚVODNÍ SLOVO Jacek Krawiec PŘEDSEDA PŘEDSTAVENSTVA PKN ORLEN

Vážení přátelé, předkládáme Vám šestý sešit z vydavatelské série PKN ORLEN „Future Fuelled by Knowledge“. Snahou této aktivity je zahájit diskuzi v zajímavých a důležitých oblastech spojených se společenským a hospodářským životem. Předmětem této publikace je otázka vzájemných vztahů mezi Poláky, Čechy a Němci. Poláci, Češi a Němci jsou tři sousední kulturní živly, které byly vždy historicky provázány a mezi nimiž probíhala intenzivní hospodářská a kulturní výměna. Tyto společnosti žily vedle sebe, konkurovaly si i spolupracovaly, vytvářely dějiny a podléhaly jejich

6

future fuelled by knowledge

toku”. Získané zkušenosti nám vytvořily vzájemný obraz, který v sobě nosíme do dnešního dne. Součástí těchto vztahů se staly také zahraniční investice, které PKN ORLEN uskutečnil za první desetiletí 21. století. V roce 2002 převzal čerpací stanice v Německu a v roce 2004 pak většinový podíl v českém palivovém a petrochemickém koncernu Unipetrol. Od doby, kdy se PKN ORLEN transformoval z čistě polské společnosti na mezinárodní podnik se značnými aktivy za západní a jižní hranicí, uplynula doba kolem deseti let. Jako organizace, v níž jsou vztahy mezi Poláky, Čechy a Němci každodenní záležitostí, jsme se rozhodli zjistit, jak doopravdy tyto vztahy vypadají. Pouze s těmito znalostmi se můžeme pokusit přenastavit vzájemné sympatie a antipatie do synergií, které jsou ziskové pro všechny. Výsledky těchto průzkumů se budou hodit nejen PKN ORLEN, ale i ostatním podnikatelům z Česka, Německa či Polska, kteří investují v našich zemích a kteří se snaží dobývat trhy sousedů.


Výsledky průzkumů mohou být nápomocné i pro orgány státní správy a místních samospráv angažujících se v mezinárodních partnerstvích. Věříme, že tyto informace mohou přinést užitek všem, kteří se podobně jako PKN ORLEN zabývají polsko-česko-německou spoluprací. Záměrně jsme se rozhodli soustředit se právě na to, jak jsou sousední společnosti a státy vnímány obyvateli našeho regionu, a nikoliv na analýzu aktuálních ekonomických a politických vztahů. Heslo naší série zní „budoucnost poháněná vědomostmi“. A základem pro budoucnost je právě to, jak se na sebe dnes díváme, jak si rozumíme a jak si důvěřujeme. Pouze díky znalosti dnešní podoby těchto vztahů budeme moci náš region více stabilizovat. V rámci vyhledávání partnera pro provedení průzkumu pro tento projekt jsme oslovili Institut věcí veřejných. V dubnu roku 2013 zveřejnil Institut zprávu o průzkumu v oblasti polsko-litevských vztahů, která přímo souvisí s oblastí podnikání PKN ORLEN.

Jsme rádi, že se nám pro sérii „Future Fuelled by Knowledge“ podařilo získat partnera s takto vysokou mírou profesionality, který garantuje kvalitu provádění výzkumů a analýzy jejich výsledků. Publikace, kterou dostáváte do rukou, představuje výsledky výzkumů provedených v Polsku, Česku a Německu speciálně pro potřeby této zprávy. Jedná se o první průzkum, který umožňuje současně analyzovat a srovnávat vzájemné vnímání těchto tří společností. Na konci tohoto sešitu uvádíme pět klíčových směrů činnosti pro zlepšení vzájemných vztahů. Věříme, že diskuze vyvolaná touto zprávou přispěje k lepšímu vzájemnému pochopení tří sousedů a v delším horizontu umožní vypracovat taková řešení, která díky dosaženému porozumění pomohou pohánět společný rozvoj. Přeji Vám příjemné čtení, Jacek Krawiec


7


PKN ORLEN KONCERN

–

MEZINÁRODNÍ

PALIVOVÝ

§ PKN ORLEN již více než deset let působí na mezinárodní úrovni a je vlastníkem aktiv v Polsku, Česku, Německu a na Litvě. § Součástí skupiny ORLEN v Polsku, Česku a na Litvě jsou největší rafinerie a petrochemické závody v těchto jednotlivých zemích. Koncern vlastní také největší síť čerpacích stanic ve střední a východní Evropě – téměř 2 700 provozoven, které prodají ročně cca 9,1 miliardy litrů pohonných hmot.

8


§ Kapitálová skupina ORLEN zaměstnávala ke konci roku 2012 celkem 21 956 lidí, z nichž více než 1/3 pracuje mimo území Polska. § PKN ORLEN je jedničkou v hledání uhlovodíků z nekonvenčních zdrojů v Polsku a Evropě a udává tak budoucí směr vývoje kontinentálního energetického trhu. § S dosahovanými tržbami nad 120 miliard PLN v roce 2012 se PKN ORLEN umisťuje na čele žebříčku největších firem v regionu.


MANAŽERSKÉ SHRNUTÍ Vztahy v oblasti ekonomiky § Polsko, Česko a Německo tvoří značnou sílu v Evropské unii: 25 % jejího obyvatelstva a 25 % jejího HDP. Německá ekonomika je však mnohem větší než česká a polská: vytváří pětinásobně větší HDP než Polsko a Česko dohromady.

§ Energetika by měla představovat důležitou oblast spolupráce mezi Polskem, Českem a Německem. Ve všech těchto zemích je velmi důležitou energetickou surovinou uhlí. Zaváděním politiky Energiewende v Německu dochází k nutnosti těsné spolupráce s energetickými systémy Česka a Polska. Německé a české zkušenosti při výrobě atomové energie budou sloužit jako důležitá lekce pro Polsko. Vztahy v kulturní oblasti

§ Rozdíly ve velikosti ekonomiky a bohatství jsou stále přítomné, i když se snižují. Od roku 1995 se hrubý domácí produkt Polska zvýšil kumulativně o 103 %, Česka o 54 % a Německa o 25 %. Také HDP na obyvatele podle parity kupní síly významně vzrostl: opět nejvíce v Polsku (+184 %), pak v Česku (+111 %) a Německu (+77 %).

§ Veřejnost v Polsku, Česku a Německu se liší v jednotlivých dimenzích z hlediska národní kultury. Odstup od moci a sklon k vyhýbání se nejistotě jsou největší v Polsku. Česko je nejvíce orientováno krátkodobě. Němci ve větší míře než Poláci a Češi směřují k individualitě.

§ Německo je největším partnerem v zahraničním obchodu, a to jak pro Česko, tak i pro Polsko. Obraty s Německem tvoří cca 30 % výměny se zahraničím obou těchto států. Pro Německo jsou ekonomiky Polska a Česka méně strategické – společně odpovídají za 7 % exportu a 8 % importu.

§ Společnosti ve všech třech zemích si cení hlavní hodnoty obdobně: nejdůležitější je zdraví a rodina. Češi dávají otázkám náboženství nejmenší význam, přičemž v Polsku jsou tyto otázky velmi důležité. Všechny společnosti přikládají malý význam účasti v politickém životě.

§ Mezi Německem, Polskem a Českem probíhá intenzivní spolupráce prostřednictvím přímých zahraničních investic. Německo patří k největším investorům v obou těchto zemích, avšak Polsko a Česko také navyšují svoji přítomnost na německém trhu. Celková kumulativní hodnota přímých zahraničních investic v tomto trojúhelníku činila ke konci roku 2011 téměř 50 miliard EUR.

§ Poláci jsou poměrně málo aktivní při trávení volného času. Češi a Němci se mnohem častěji účastní různých sportovních či kulturních akcí a a svým koníčkům se věnují.

§ Ekonomiky Polska a Česka jsou považovány za méně konkurenční a s méně příznivým podnikatelským prostředím než v případě ekonomiky Německa. V globálním žebříčku konkurenceschopnosti se Německo umístilo na 6. místě, Česko na 39. a Polsko na 41. mezi 144 zařazenými státy. V žebříčku snadnosti podnikání se Německo umístilo na 20. místě, Polsko na 55. a Česko na 65.

§ V Polsku, Česku a Německu existují podmínky pro kulturní sblížení. Společnosti se mohou čím dál tím lépe poznávat. Mezi státy probíhá intenzivní výměna studentů – v programu Erasmus se výměny v trojúhelníku Polsko / Česko / Německo zúčastnilo už téměř 50 tis. lidí.


9


Rekapitulace výsledků průzkumu § Obecně vzato vzájemně vnímaná image Poláků, Čechů a Němců je spíše pozitivní, i když je patrná asymetrie vzájemného vnímání Poláků a Čechů. V Německu je image Polska lepší než v Česku, zároveň je image Polska v Německu lepší než image Česka v Německu. Pozitivní obraz Polska v Německu, zejména ve srovnání s německým míněním o Česku a českým o Polsku a Polácích, dokládá obrovskou změnu ve smýšlení, které panuje historicky za Odrou. § Z výzkumu jasně vyplývá velmi pozitivní image Německa a Němců v Polsku a Česku. Nepatrně větší odstup vůči Němcům je v polském případě patrný pouze ve vztahu vyjádřeným sympatiím (méně častým než vůči Čechům). Už v případě akceptace nebo hodnocení charakterových vlastností jsou Němci vnímáni velmi pozitivně. U Čechů je hodnocení Německa vždy lepší a často mnohem lepší než hodnocení Polska a jeho společnosti.

Úvod Jak praví polské přísloví: „Shoda buduje, svár ruinuje“. Ke shodě a porozumění je však zapotřebí vzájemného poznání. Mezilidské vztahy se poznávají obzvlášť obtížně, protože jsou neustále ovlivňovány prakticky nekonečným množstvím faktorů, které jsou jen stěží měřitelné.

10


Nicméně existence těchto vztahů je nevyhnutelná a pro zvyšování úrovně společenského blahobytu přímo nezbytná. Stejně jako jednotlivci musí spolupracovat i státy. Ačkoli jsou si Polsko, Česko a Německo důležitými sousedy, neznají se příliš dobře. Důvodem se stala hranice, která země na dlouhou dobu neprodyšně rozdělila. Svobodně se mohou poznávat až v poslední době. Vzájemné vnímání je proto zatíženo starými stereotypy založenými na některých náhodných faktech a nedostatku přímých zkušeností. To je prostředí, v němž musí fungovat byznys, který čím dál tím častěji propojuje působnost v Polsku, Česku a Německu. V nejbližším okolí se objevují šéfové, spolupracovníci a sousedé, kteří pocházejí z opačné strany hranice. Na první pohled jsou podobní, ale stává se také, že se v každodenních situacích zachovají nečekaně. Řízení těchto vztahů je dnes záležitostí nejen velkých koncernů, jako je např.: PKN ORLEN, Volkswagen nebo ČEZ, ale má význam i pro řadu menších organizací, které v rámci svého podnikání překračují státní hranice. V době světové hospodářské nejistoty a při hledání nových růstových aktivit stojí za to, narušit každodenní rutinu, často uzavřenou ve standardizovaných tabulkových procesorech a otevřít se všem příležitostem kolem nás. Kulturní analýza a vyvozování závěrů z této analýzy je stále nedoceněnou výhodou pro zlepšení efektivity práce v organizaci. Tento materiál může sloužit jako příspěvek k jejímu širšímu uplatnění.


VZTAHY V HOSPODÁŘSKÉ OBLASTI Demokratizace – radost a odpovědnost Téměř čtvrt století, které uplynulo od pádu totalitního režimu ve střední a východní Evropě, přineslo změny, které byly ještě na konci osmdesátých let 20. století jen těžko představitelné. Velkou geopolitickou změnou, která tehdy v Evropě nastala, došlo k tomu, že začátek příštího desetiletí postavil Německo, Česko a Polsko před brány nové epochy. Epochy, jejíž podobou si tehdy nikdo nemohl být jistý. Poláci vítali rok 1990 s vládou zvolenou během prvních, částečně svobodných voleb, které se konaly v červnu 1989. Tehdejší optimismus však ochlazovaly hospodářské problémy spojené s šokem, který nastal při zavádění autentické instituce trhu do hospodářství. Na občany doléhala masivní inflace – v roce 1990 se ceny zvýšily o více než 600 %. Pro porovnání: dnes takové ukazatele popisují ekonomiku zemí jako Eritrea, Etiopie nebo Malawi. Obavy vyvolával i velký zahraniční dluh. Oficiálně se objevila i dříve skrytá nezaměstnanost.

Na vlastní kůži se občané přesvědčili o tom, že blahobyt tržního systému nevzniká automaticky, ale musí být vybudován, často překonáním obrovských problémů. „To, co v Polsku trvalo 10 let a v Maďarsku 10 měsíců, stihlo Československo za 10 dnů“ – takto se hovořilo o zavádění demokracie v těchto třech zemích. V Československu proběhla tato změna nejmírněji, což vešlo do dějin pod pojmem „Sametová revoluce“. Ekonomika zvládla transformaci poměrně dobře. Už předtím byla zaměřena především na lehký průmysl a spotřební zboží. Později bylo rozhodnuto o zániku státu jehož kořeny sahaly do doby získání nezávislosti po skončení 1. světové války v roce 1918. Čechy a Slováky čekala hluboká změna a svět si kladl otázku, zda se nezopakuje např. scénář z rozpadu Jugoslávie. Vznikly také obavy, zda rozdělení jednoho státu střední velikosti na dva menší nebude mít destabilizační vliv na celý region a nevyprovokuje krvavé konflikty na základě problematických historických vztahů, např. mezi Maďarskem a Slovenskem.


11


Na druhou stranu v Německu proběhl opačný proces. 3. října 1990 došlo k opětovnému sjednocení Německa – východní spolkové země se připojily ke Spolkové republice. Jeden stát měl být vytvořen ze dvou organismů, které se po dobu předchozích 50 let rozvíjely na základě zcela odlišných hodnot, alespoň oficiálně. Z hospodářského hlediska byly západní a východní Německo úplně jiné světy. Hrubý národní produkt SRN v roce 1988 činil 19,3 tis. USD na obyvatele a v NDR 4,5 tis. Na 1 000 obyvatel západních spolkových zemí připadalo 620 telefonů a 450 automobilů, přičemž na východě pouze 240 a 220. V červnu 1990 tehdejší kancléř SRN Helmuth Kohl sliboval, že východní spolkové země budou transformovány na „kvetoucí krajiny, kde stojí za to žít a pracovat“, a to za společného úsilí všech Němců. Na vlně tehdy panujícího optimismu se doufalo, že vyrovnání životní úrovně je otázkou maximálně několika let, nikoliv desetiletí. Demokratizace měla svoji cenu, nicméně při transformaci se v Německu, Polsku ani Česku nesplnily ty nejhorší z předpokládaných scénářů. Nedošlo ke krveprolití a státy si zachovaly své vlastní hranice.

12


Politická Evropa posunula svoje hranice na východ až k bývalým hranicím se Sovětským svazem a v pobaltských státech je dokonce překročila. Suverénní státy Evropy se možná mohou semknout nejsilněji v dějinách. Působí ve stejných mezinárodních organizacích: nejen politických či ekonomických, ale i vojenských. Válka jako způsob řešení mezinárodních sporů vymizela ze všeobecného povědomí, a to i přes nelehké historické zkušenosti v regionu. Společná síla, vzájemné rozdíly Polsko, Německo a Česko jsou v Evropské unii značnou silou – společně tvoří čtvrtinu jejího obyvatelstva a odpovídají i za stejné procento hrubého domácího produktu vytvářeného v Unii. Společně se angažují ve všech oblastech její politiky. Německo je obecně jedním z lídrů evropské politiky – zemí, na níž v současné době možná záleží v Evropě nejvíc. Polsko je největší zemí na východě, zároveň je politickým vůdcem Unie v této oblasti.


Polsko, Česko a Německo se liší v oblasti ekonomického rozvoje. Ve srovnání s Německem vyrábějí ekonomiky Polska a Česka mnohem méně: polská ekonomika je téměř sedminásobně menší než německá, česká pak více než sedmnáctinásobně. HDP na obyvatele je v Polsku více než třikrát nižší a v Česku více než dvakrát nižší než v Německu. Tyto rozdíly však přetrvávají i přes zrychlující se hospodářský růst v Česku a zejména v Polsku za posledních několik let. Od roku 1995 nejvíce vzrostla hodnota polského hrubého domácího produktu, a to dvojnásobně. Český hrubý domácí produkt se zvýšil o polovinu a německá ekonomika vzrostla za stejnou dobu o 25 procent. Trochu jinak se jeví růst HDP na obyvatele podle parity kupní síly. Polsko je jedničkou i v této kategorii, nicméně rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou menší. Vedle růstu v Polsku o 184 % se v Česku tato hodnota zvýšila o 111 %, v Německu pak o 77 %. Zde je zřetelná síla německé ekonomiky. I přes vysoký základ z roku 1995 se podařilo dosáhnout velmi významného růstu.

Polsko, Česko a Německo byly také odlišně dotčeny dosud nejtraumatičtějším hospodářským jevem 21. století, tj. krizí, která začala v roce 2008. Německá ekonomika tehdy zpomalila, ale během následujících let se vrátila na cestu růstu. Využila nejen potenciál uvolněný reformami trhu práce, které byly v této zemi provedeny začátkem století, ale i sílu růstu vznikajících tržních ekonomik, pro něž bylo Německo jedním z hlavních dodavatelů pokročilých řešení a zařízení. Po pěti letech od začátku světového zpomalení Německo posílilo svoji pozici a je světem vnímáno jako hospodářský a politický lídr Evropské unie. Přičemž samo, jak se zdá, raději působí především v té první roli. Polsku se jako jedinému státu Evropské unie recese vyhnula. Nejlepším štítem se ukázal být velký a absorbující vnitřní trh, stále ještě nenasycený spotřebním zbožím. Díky tomu se v očích světa podařilo vypracovat obraz země s hospodářským úspěchem, která statečně odolává krizi. Tato image však byla a nadále bude neustále podrobovaná zkouškám.


13


Česko zažilo větší problémy než Polsko. V roce 2012 se hrubý domácí produkt snížil o 1,3 procenta. Bylo to podruhé od začátku krize, kdy během roku došlo ke snížení HDP – předtím v roce 2009 o 4,5 %. Nicméně Češi si zachovali pozitivní image v zahraničí, a to nejen u obyčejných lidí, ale i na finančních trzích. Úročení českých desetiletých státních dluhopisů je asi o polovinu nižší než polských. Polsko a Česko značně zaostávají za Německem z hlediska konkurenceschopnosti ekonomiky. Ve zprávě Global Competitiveness Report (GCR), zveřejněné nadací World Economic Forum, se v žebříčku 144 zařazených států Německo umístilo na 6. pozici, Česko na 39. a Polsko na 41. Je zde však třeba podotknout, že v období po krizi se konkurenceschopnost polského hospodářství zvyšovala. Německu se po poklesu podařilo vrátit na předkrizovou úroveň, kdežto ekonomika Česka zaznamenala snížení hodnocení a přiblížila se v tomto ohledu Polsku, které bylo historicky hodnoceno mnohem níže než jeho jižní soused.

14


Nejmarkantnější rozdíly mezi ekonomikami jsou viditelné v oblasti inovací, tj. v otázce, která se již delší dobu objevuje ve veřejné diskuzi jako zásadní pro další rozvoj. Zde Polsko obdrželo známku nejhorší, Češi dopadli jen o něco lépe. Do Německa, které se v globálním žebříčku v této kategorii umístilo na 7. příčce, mají obě země velmi daleko. Německá ekonomika má značnou převahu nad Polskem a Českem, pokud jde o snadnost podnikání, na což poukazuje zpráva Doing Business 2012 vypracovaná International Finance Corporation ze skupiny Světové banky. Německo patří k úzké světové elitě např. v oblasti bezproblémové vymahatelnosti smluv (5. místo v žebříčku), získávání stavebního povolení (14. místo) nebo ukončování podnikání formou prohlášení úpadku (19. místo). Polsko se ve všeobecném žebříčku umístilo na 55. místě ze 185 zařazených zemí. Přitom je před Českem, které se umístilo na 65. místě. V oblasti snadnosti získávání úvěru je na tom Polsko výrazně lépe než Česko i Německo.


V této klasifikaci je na 4. místě na světě. Také relativně lépe chrání zájmy investorů (49. místo vůči Německu a Česku ex aequo na 100. místě). Nejhorší pozici má dosud z hlediska komplikovaného postupu při získávání stavebního povolení: 161. ze 185 zemí. Na druhou stranu z hlediska postupu při registraci nemovitosti je na tom Česko lépe než Polsko a Německo. V žádné jiné kategorii se však neumístilo výš než Německo a Polsko. Proto tedy nepatří ke špičce celkového hodnocení. Obchodní a investiční spolupráce Jak již bylo uvedeno výše, polská ekonomika se vyznačuje poměrně velkým podílem vnitřního trhu na celkovém součtu hrubého domácího produktu – až 62 % ve srovnání s 50 % v Česku a 57 % v Německu. V sedmadvacítce zemí Evropské unie je podíl vnitřního trhu na HDP 58 %.

Velký vnitřní trh přinášel určitou při celosvětovém hospodářském zpomalení. Pokles hospodářské aktivity v zahraničí se tak promítl do tempa rozvoje hrubého domácího produktu v Polsku jen omezeně. Na druhé straně však menší závislost na zahraničí snižuje výhody při zrychlení ekonomik jiných států. V Německu byl za poslední dekádu export jedním z hlavních motorů hospodářského rozvoje – stál za polovinou ekonomického růstu za posledních 10 let a Německo se stalo třetím největším světovým exportérem, když prodalo do zahraničí téměř tolik co USA. Německé firmy byly tradičně vnímány jako silné ve třech velkých výrobních oblastech: obráběcí stroje, chemikálie a automobily. Ukázalo se to jako perfektní kombinace pro období růstu velkých rozvíjejících se ekonomik, především v Číně. Téměř polovinu veškerého německého exportu a 72 % exportu do Číny tvoří stroje a přepravní zboží.


15


16



Česko je, podobně jako Německo, podstatnou měrou závislé na exportu, nicméně je mnohem závislejší na situaci v eurozóně než jeho západní soused. Proto také ekonomické problémy Evropské unie mnohem silněji ovlivňují kondici českého hospodářství než v případě Německa. Německo je pro Polsko i Česko největším obchodním partnerem, a to jak z hlediska importu, tak i exportu výrobků a zboží – přibližně 1/3 výměny. Rovněž Polsko a Česko jsou si navzájem důležitými a strategickými obchodními partnery. Jejich podíl na celkové mezinárodní výměně mezi těmito zeměmi je však rozhodně menší než v případě Německa. Přesto je Česko pro Polsko pátým obchodním partnerem po Německu, Rusku, Číně a Itálii, zatímco Polsko je pro Česko třetím největším obchodním partnerem. Polsko a Česko mají menší význam pro zahraniční obchod Německa, než je tomu obráceně. Společně odpovídají za 7 % německého exportu a 8 % importu.

Je však nutno poznamenat, že polský směr už po mnoho let tvoří větší procento německého exportu než např. Rusko. Vedle obchodu jsou dalším pilířem spolupráce vzájemné přímé zahraniční investice. Obdobně jako v případě obchodu je spolupráce nejintenzivnější na linii Německo–Česko a Německo–Polsko, přičemž mnohem omezenější je pak mezi Polskem a Českem. Německo patří k dominantním zahraničním investorům v Polsku i v Česku. Například se odhaduje že jen v roce 2012 německé investice v Polsku vytvořily 4,5 tis. nových pracovních míst. Součet kumulovaných vzájemných přímých investic v trojúhelníku Polsko–Česko–Německo je téměř 50 miliard EUR. Tato statistika však nepostihuje celkovou dynamiku, s jakou občané skutečně investují svoje peníze v těchto zemích. Kromě velkých hráčů a velkých investičních akcí, které se počítají v desítkách či stovkách milionů eur, vznikají každý den i malé podniky – poskytovatelé služeb, stavební firmy atd.


17


V roce 2012 bylo zveřejněno, že v Německu vzniklo už cca 100 tis. polských firem. Je to třikrát více, než založili zástupci tamější největší menšiny - Turci. Také v Česku bývají zajímavé tržní příležitosti využity malými polskými firmami z příhraničních oblastí, které využívají např. nižší sazby pojistného než v Polsku. Energetika – prostor pro intenzivní spolupráci Energetické suroviny patří k základům hospodářského rozvoje. Ložiska na území Polska, Česka a Německa neumožňují dosáhnout plné nezávislosti na vnějších zdrojích energie. Proto je ve společném zájmu těchto zemí, aby se podporovaly v co nejlepším umístění na regionálním a globálním energetickém trhu. Podle struktury spotřeby primární energie a palivových zdrojů využívaných pro výrobu elektřiny lze vypozorovat, že Polsko, Česko a Německo ve značné míře opírají svoje ekonomiky o uhlí.

18


Uhlí je jedinou energetickou surovinou, jíž mají tyto země dostatek. Německo je evropskou jedničkou ve výrobě a spotřebě hnědého uhlí (177 mil. t ročně v roce 2011), Polsko je v této klasifikaci na třetím místě (63 mil. t), Česko na pátém (47 mil. t). Využití tohoto paliva tvoří případnou platformu pro politickou spolupráci v kontextu politiky ochrany klimatu EU a rozvoje technologií pro podporu maximální efektivity spalování hnědého uhlí. Německo již nyní vyrábí 26 % elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a do roku 2022 by se tento podíl měl zvýšit až na 48 %. Je to efekt politiky nazvané Energiewende, která spočívá v rozšíření výkonu obnovitelných zdrojů energie především na úkor jádra. Další vývoj politiky Energiewende v Německu je příležitostí ke spolupráci s Polskem a Českem. Energie z fotovoltaických článků nebo větrných farem se vyznačuje tím, že existuje velká fluktuace její dostupnosti.


Při omezených možnostech skladování energie se jedná o velký a dosud nevyřešený problém „zelené revoluce“. Není-li dostatek energie z „obnovitelných zdrojů energie (OZE)“, musí se systém napájet z elektráren poháněných tradičními palivy, jako je uhlí nebo plyn. Pro zajištění stabilní úrovně dodávek elektřiny bude tedy nutná spolupráce mezi energetickými soustavami sousedů. Energiewende v Německu je také obrovskou výzvou spojenou s odpovídajícím rozšířením elektrických distribučních sítí. Podle současných plánů Německo potřebuje do roku 2022 přes 4 000 km nového vedení, z nichž je v současné době hotovo pouze 300 km. To může být příležitost pro firmy z Česka a Polska, které mohou pomoci při rozšíření německé přenosové soustavy. Německo je v důsledku silného rozvoje technologií využívání obnovitelných zdrojů energie přirozeným exportérem tohoto typu řešení do Polska a Česka. Polsko a Česko může takto sousedsky dostupné hotové technologie absorbovat a kreativně přetvářet pro vlastní potřeby a v další budoucnosti možná i exportovat.

V posledních letech je v kontextu Polska plyn spojován především s plynem břidlicovým. Podle předběžných odhadů jsou německé zásoby stejně velké jako polské. Tento potenciál lze jen těžko přehlédnout. Němci jsou mnohem dál s průzkumnými pracemi a měli by proto bedlivě sledovat situaci v Polsku. Jedná se nejen o v Polsku upravované technologie těžby a možnosti jejich využití v Německu, ale i o řízení společenských poměrů a právního režimu, který je potřeba zajistit pro zavedení těžby v průmyslovém měřítku. V této oblasti, na rozdíl od OZE, je právě Polsko evropským pionýrem. Polsko se připravuje na připojení ke skupině států, které vyrábějí atomovou energii. Česko i Německo mají mnohem větší tradice využití těchto zdrojů energie než Polsko.


19


Demografie – ohrožený pilíř růstu Na začátku i na konci ekonomiky jsou lidé: jako jeden z výrobních prostředků a jako spotřebitelé. Bez lidí nemá podnikání smysl. Jak již bylo uvedeno výše, Polsko, Česko a Německo tvoří celkem čtvrtinu obyvatelstva Evropské unie – celkem 130 milionů lidí. Statistika však ukazuje, že je tato demografická síla ohrožená stárnutím populace. Procento lidí, kteří víc než o intenzivním budování kariéry přemýšlejí o tom, jak bude vypadat jejich život po odchodu do důchodu, tj. lidí ve věku 50+, je v Německu již 39 %. Mladých pod 30 let je jen 32 %. V Česku a Polsku je navíc tento poměr obrácený, tzn. že tyto země mají více mládeže než osob ve středním věku, a to 35 % a 34 %, resp. 38 % a 32 %. Nicméně je už nyní potřeba přijmout odpovídající opatření, aby tento negativní trend nebyl nevratný.

VZTAHY V KULTURNÍ OBLASTI Národní kultura

Polsko, Česko a Německo jsou zeměmi, které jsou si geograficky blízké. Mají také, třeba z důvodu vzájemné polohy a historie, společné politické a hospodářské zájmy. Jsou si však Polsko, Česko a Německo z kulturního hlediska stejně blízké? Kultura je dimenzí, která je obtížně pozorovatelná a srovnatelná. Výzkum v této oblasti je velmi pracný a vyžaduje nekompromisní přístup k metodologii jeho provádění. Jedním z nejznámějších srovnávacích výzkumů kultur je práce holandského sociologa Geerta Hofstedeho. Tento badatel prokázal, že určité vzorce myšlení, cítění a chování, které odlišují členy jedné organizace od druhé (organizační kultury), jsou charakteristické pro příslušníky daného národa (národní kultury). Na základě tohoto výzkumu, a poté i výzkumu Michaela Bonda, bylo stanoveno pět dimenzí, podle nichž je možné srovnávat jednotlivé kultury: § Rozpětí moci – definuje vztahy mezi nadřízenými a podřízenými a mezi státní mocí a občanem. Definuje také míru akceptace společenských nerovností, tendence nadřízených ke konzultacím s podřízenými atd. § Kolektivismus a individualismus – poměr mezi orientací na dobro jedince a skupiny. V kolektivistických společnostech stojí skupina za svými členy, za to pak získává jejich loajalitu. V individualistických společnostech je pozice jedince dána jeho vlastními vlastnostmi, od lidí se očekává, že budou nezávislí a samostatní. § Femininita a maskulinita – v každé kultuře k ženským rolím patří péče o citovou oblast a zachování harmonie, k mužským rolím pak asertivita a „průbojnost“. Ve femininních kulturách se mužské a ženské role překrývají a blíží se k ženskému pólu, přičemž v maskulinních kulturách jsou větší rozdíly mezi rolemi přiřazovanými pohlavím. Současně se chování obou pohlaví blíží více mužskému pólu než ve femininních kulturách.

20



§ Vyhýbání se nejistotě – definuje míru, v jaké jsou lidé ochotni akceptovat nepředvídatelnost společenských poměrů a budoucí nejistotu. Vysoké hodnoty v této dimenzi jsou spojeny mj. s vysokou mírou znepokojení, veřejným projevováním emocí a vysokou spotřebou alkoholu. § Dlouhodobá orientace – rozlišení mezi dlouhodobým a krátkodobým zaměřením v životě. Dlouhodobá orientace se soustředí na budoucnost, krátkodobá na současnost a minulost. Dlouhodobá orientace je vytrvalost, formování vztahů podle statusu, starostlivost, pocit zahanbení. Krátkodobá orientace je usazení a rovnováha, zachování „tváře“, respektování tradic, opětování pozdravů, pozorností a dárků. Kde jsou tedy ve světle této studie Poláci, Češi a Němci? Nejzřetelnější rozdíly mezi analyzovanými národními kulturami jsou v dimenzích Rozpětí moci a Vyhýbání se nejistotě.

Rozpětí moci je rozhodně největší v Polsku, kde jsou společenské vztahy více hierarchizované než v Česku nebo, především, v Německu. Tendence k vyhýbání se nejistotě je také největší v Polsku, přičemž její míra značně převyšuje Česko a Německo. V kulturách, kde jsou dosahovány vysoké hodnoty v této dimenzi, existuje emocionální potřeba přesných pravidel, bezpečnost je důležitý prvek individuální motivace. Lidé mají vnitřní potřebu „být zaneprázdněn“ a hodně pracovat. Tyto kultury však mají rezistenci k inovacím. Význačné je odchýlení Česka od Německa a Polska v dimenzi Dlouhodobé orientace. Krátkodobější orientace by měla být spojena s větším respektováním tradic, poměrně nízkou tendencí ke spoření, větším tlakem na vyrovnání se s okolím ve standardu spotřeby, netrpělivostí a potřebou rychlých výsledků. U Čechů by tedy měla podle výsledků tohoto výzkumu být příznačná větší intenzita výše uvedených vlastností než u Poláků a Němců a ti by si z tohoto hlediska měli být velmi podobní.


21


V dimenzi femininity a maskulinity se kultury Polska a Německa přiklánějí k mužskému prvku více než společnost v Česku, i když podle světových studií jsou všechny tři kultury považovány za maskulinní. Maskulinita v tomto kontextu znamená chování jako např. rozhodnost a asertivita manažerů, zdůraznění role konkurence a výsledků, řešení konfliktů bojem a nikoliv mírným kompromisem. Na ose kolektivismu a individualismu se Česko a Polsko umístily na velmi podobné úrovni, přičemž směrem k individualitě tíhne Německo. Tento rozdíl může znamenat důležitou kvalitativní změnu. Takto silný individualismus jako v případě Německa by např. znamenal koncentrované vztahy v rodinách (vztahy rodiče – děti, bez silnější role vzdálenější rodiny), loajalitu založenou na individuálních preferencích a pocitu odpovědnosti a také vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem omezené na smluvní poměr. Je patrné, že někdy i takto poměrně blízko žijící společnosti se mohou značně odlišovat v kulturní oblasti.

22


Přizpůsobení stylů řízení kulturním preferencím zaměstnanců je velkou výzvou. Možná tím větší, čím jsou rozdíly na první pohled méně viditelné a blízká podobnost je hluboce zakořeněným stereotypem. Společenské hodnoty a aktivity Poláci, Češi a Němci si v osobním životě cení podobné hlavní hodnoty. Všichni se jednotně shodují, že nejdůležitější je zdraví, i když Poláci si cení zdraví stejně jako rodiny. Rodina je druhou nejdůležitější hodnotou u Čechů a Němců. Dále jsou v hierarchii osobního života vztahy s partnerem a přáteli. Přitom nejníže hodnotí vztahy s partnerem Němci a vztahy s přáteli Poláci. Za nejdůležitější hodnoty spojené se společenským životem dané národy považují příjmy. Je zajímavé, že u Čechů má tato hodnota největší význam, ale vyznačuje se i největším rozdílem vůči hodnotě, která je druhá v pořadí, tj. volnému času a práci.


Největší rozdíly ve vnímání hodnot se vyskytují ve dvou kategoriích: náboženství a účasti v politickém životě. Charakteristické pro Čechy je připisování malé důležitosti oběma těmto hodnotám s tím, že účast v politickém životě je ještě méně důležitá než náboženství. Náboženství je poměrně důležité pro Poláky – rozhodně důležitější než pro Němce a Čechy, zatímco účast v politickém životě je pro ně méně podstatná. Největší důležitost tomuto druhu aktivit přisuzují Němci, kteří si ji cení podobně jako náboženství. Markantnější než v oblasti vnímání hodnot jsou mezi Polskem, Českem a Německem rozdíly ve způsobu trávení volného času. Obecně se po analýze výsledků výzkumu nabízí závěr, že Němci jsou ve svém volném čase nejaktivnější. Poláci projevují nejnižší aktivitu v organizované formě. Téměř 40 % Němců a 25 % Čechů deklaruje, že pravidelně sportuje – u Poláků je to jen 16 %. V Německu je velmi oblíbené dobrovolnictví – tuto aktivitu uvedlo 23 % respondentů z této země.

Rádi se také věnují různé umělecké činnosti. Viditelné je poměrně velké procento Čechů, kteří hrají na hudební nástroje – 10 % ve srovnání se 4 % v Polsku a více než 7 % v Německu. Výzkum poukazuje také na velké rozdíly při účasti na různých kulturních akcích. Nejobecnější závěr, jaký lze z těchto statistik vyvodit, je v tomto ohledu podobnost Česka s Německem a poměrně nízká aktivita v Polsku. Zde je třeba podotknout, že výzkum zohledňuje účast na kulturních aktivitách, které jsou chápány tradičně, tj. jako fyzická přítomnost na konkrétní kulturní akci. Dnes dochází k šíření modelu digitální nebo dálkové účasti na kulturní akci. Pro seznámení se s tvorbou významného pianisty už není potřebná fyzická účast na jeho koncertech, stačí např. poslech na kvalitním domácím systému. Zohledněním moderních forem účasti na kulturních akcích by možná došlo k přiblížení některých statistických údajů v jednotlivých zemích.


23


Vzájemné sblížení Společnosti Polska, Česka a Německa se v posledních letech bezpochyby sblížily. Vzájemné setkání už není žádnou velkou událostí. Překračování hranic od začátku platnosti Schengenské smlouvy je tak jednoduché, až je téměř nepostřehnutelné. Mnoho obcí, které byly dříve rozděleny státními hranicemi, jako je Těšín nebo Zhořelec, opět nachází svoji společnou náboženskou identitu vedle stávajících národních identit. Intenzivně se rozvíjely kontakty mezi mladými lidmi. Právě Německo bylo pro Poláky a Čechy nejčastěji vyhledávanou destinací studijního pobytu v programu evropské výměny studentů Erasmus. Celkem tam do roku 2011 bylo 23,4 tis. Poláků a 10,1 tis. Čechů. Jedná se o cca 20 % veškerých studijních pobytů v těchto zemích v rámci programu Erasmus. Němci prozatím neměli velký zájem o studium v Polsku a Česku.

24


V letech 1999–2011 jich přijelo studovat do Česka 5,8 tis. a do Polska 3,2 tis. Výměna studentů mezi Polskem a Českem nedosahovala takových objemů jako spolupráce s Německem v této oblasti. Do roku 2011 studovalo v Česku v rámci programu Erasmus 2,7 tis. studentů z Polska. Do Polska pak přijela necelá tisícovka Čechů. Bývalí stipendisté tvoří skupinu několika desítek tisíc lidí. Jedná se o velkou zásobu lidí, kteří mohou být klíčoví pro podnikatele, kteří chtějí aktivně působit na trzích svých sousedů. Nejenže znají kulturu daného souseda a často i jeho jazyk, ale mají mnoho kamarádských vztahů, které mohou být nápomocné při podnikání. Lidé, kteří určitou část svého vzdělání získali v sousední zemi, se také mohou stát činitelem, který vyvolá přenos kulturních statků a vzorů mezi danými společnostmi. Nejedná se o připodobnění jedné kultury té druhé, nýbrž o vytvoření nové společné kultury.


VÝSLEDKY PRŮZKUMŮ VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ1 Hospodářské vztahy a image sousedního státu Rostoucí investice a obchodní výměna mezi jednotlivými zeměmi tvoří obvykle důležitý prvek jejich vzájemných vztahů. Působí nejen na politiku, ale i na společenské poměry. Rostoucí objemy obchodů a nárůst počtu společných podnikatelských aktivit nejčastěji přispívají k image dané země a společnosti v dané partnerské zemi. Současně se zlepšováním image daných zemí se zvyšuje i připravenost k zahájení ekonomických iniciativ na druhém trhu. Vztahy mezi Polskem, Německem a Českem se ideálně hodí do tohoto scénáře. Konkrétní faktory ovlivňující vzájemné vnímání a tendence, které lze vypozorovat ve vztahu ke společnosti ve druhé zemi, jsou však v každém případě odlišné. Německo bylo a je nejdůležitějším hospodářským partnerem Polska a Česka, avšak obchodní výměna s těmito zeměmi není v německé statistice nijak významná. Nicméně např. německý export do Polska je po celá léta vyšší než export do Ruska. Ekonomická síla Německa značně překračuje potenciál Polska a Česka, navíc význam Berlína je na mezinárodní scéně nesrovnatelně větší. Tento nepoměr potenciálů, stejně jako historické podmínky, které stojí za dnešními rozdíly v rozvoji, způsobují, že vztah Poláků a Čechů k Němcům je oprávněně zcela odlišný od přístupu Němců k Polsku a Česku. Také zájem, a tím i znalosti obyvatel většího a silnějšího státu, o menší země jsou obvykle menší, než je tomu opačně. V případě vztahů mezi Německem, Českem a Polskem má nezanedbatelný vliv i složitá společná minulost, především pak roky nepřátelství nebo podřízenosti, jejichž následky hluboce poznamenaly vzájemný přístup obyvatel.

V současné době jsou všechny tři státy členy Evropské unie a jednají jako rovnoprávní partneři. V politických otázkách Německo čím dál tím častěji považuje Polsko a Česko za důležité spojence. Z mnohaletých průzkumů Institutu věcí veřejných vyplývá, že tento rostoucí význam (politický i hospodářský) je patrný i v německých médiích, jež jsou v moderní společnosti nejdůležitějším zdrojem tvorby image jiných států. Dnešní vzájemná image Poláků, Čechů a Němců odráží proměny ve vztazích mezi našimi zeměmi, a to jak politické a ekonomické, tak i mezilidské. Na rozdíl od rychlosti technologických změn a vývoje hospodářských vztahů se vzájemné vnímání společností mění poměrně pomalu. Na pozitivní společenské efekty po zintenzivnění kontaktů a nárůstu politické spolupráce se obvykle čeká dlouho. Dobrý obraz lze navíc poměrně jednoduše a rychle zničit. Průzkum veřejného mínění, který v červenci roku 2013 provedl Institut věcí veřejných ve třech zemích1, tyto zákonitosti potvrzuje. Ve všeobecně dobrém vzájemném obrazu je stále ještě hodně mezer, existují po léta upevňované vzájemné stereotypy. Objevuje se zde i nový, pozitivní přístup k sousední zemi, který umožňuje budovat mnohem intenzivnější a čím dál tím lepší vztahy. Srovnávací analýza průzkumů provedených ve všech třech zemích poukazuje na několik tendencí, které se objevují v odpovědích na téměř každý dotaz tazatelů. Nápadná je především velmi dobrá image Němců, které se Němci těší v Polsku i Česku. Tato image je ovlivněna rolí Německa v Evropě, jeho ekonomickou a politickou silou, což je obzvláště viditelné v poslední době, tj. v období globální krize.

1 Výzkum podle zadání PKN ORLEN S.A. provedl Institut věcí veřejných telefonickým dotazováním (CATI) na reprezentativním vzorku dospělých osob (18 a více let): Poláků ve dnech 5. až 10. července 2013 prostřednictvím TNS Polska; Němců ve dnech 4. až 18. července 2013 prostřednictvím TNS Infratest Deutschland a Čechů ve dnech 3. až 23. července 2013 prostřednictvím TNS Czech Republic. Dále byl ve dnech 5. až 24. července 2013 proveden internetový průzkum na vzorku odborníků s podnikatelskými kontakty se sousedními zeměmi. Celkem 600 respondentů ve třech státech.


25


Přestože německá veřejnost nevěnuje sledování aktuální situace v Polsku a Česku stejnou pozornost, s jakou je v těchto dvou zemích sledována německá ekonomika a politika, ukazuje se image těchto dvou sousedů Německa jako obecně pozitivní. Je zajímavé, že image Polska je v Německu o něco lepší než image Česka. Je to především díky rychle se zlepšujícímu mínění o polském hospodářství, velkému počtu polských zaměstnanců v Německu, jejichž práce je uznávaná, ale i rostoucí politické úloze Polska na evropské scéně. V případě polsko-českých vztahů je patrná určitá asymetrie vzájemného vnímání Poláků a Čechů: vynikající image Česka v Polsku neodpovídá stejně pozitivní image Polska u Čechů. Stále jsou velmi pevné některé dávné stereotypy o Polácích, které dosud nedovedly vyvrátit ani rozvíjející se hospodářské vztahy, ani rostoucí počet přímých kontaktů Čechů s Poláky. Je tedy vhodné se zamyslet nad konkrétními iniciativami pro zlepšení image Polska v Česku, alespoň v takové míře, v jaké se v Polsku za poslední roky změnila image Česka a v Německu Polska. Image státu a jeho hospodářství se skládá z mnoha vlastností. Pro investiční atraktivitu je zejména důležité přesvědčení o všeobecném rozvoji ekonomiky a organizaci práce v dané zemi. Nikoliv nevýznamné je i vnímání míry korupce či byrokracie. V každé z těchto kategorií jak Poláci, tak Češi velmi dobře hodnotí fungování Německa jako státu. O síle německého hospodářství nebo úrovni organizace práce je pozitivně přesvědčeno přes 90 % dotazovaných Poláků a Čechů. Vzájemné polsko-české mínění je výrazně horší než ve vztahu k Německu, Poláci se však obecně vyjadřují o českém státu pozitivně. Na pozadí polského mínění, zejména ve srovnání s dokonalým obrazem Německa, jsou evidentní kritické názory Čechů o Polsku. Tak například procento Čechů, kteří jsou

26


přesvědčeni, že v Německu je dobrá organizace práce, je téměř třikrát vyšší než procento Čechů, kteří si totéž myslí o Polsku. Dobré hospodářské výsledky v polsko-německých vztazích se odrážejí i v německém mínění o stavu polské ekonomiky. Více než polovina Němců souhlasí s tvrzením, že se tato ekonomika rozvíjí dobře. Ukazuje se, že po desetiletí přetrvávající stereotyp „polnische Wirtschaft“ prošel zásadní změnou. Tento pojem v minulosti znamenal nepořádek, nedbalost, zaostalost nebo špatnou organizaci práce. V současné době je polnische Wirtschaft čím dál tím častěji v Německu spojován s rychlým tempem růstu, důvěryhodností a dobrými podmínkami pro investování. Současně je však stále poměrně vysoké procento odpovědí poukazující na omezení související s polskou byrokracií a korupcí, což jednoznačně ukazuje na to, na čem by mělo ještě Polsko pracovat, aby se jeho obraz v Německu a v Česku dále zlepšoval. Výsledky poukazují i na tendenci, kterou je možné pozorovat na různých úrovních politických a hospodářských vztahů mezi Polskem, Českem a Německem. Nejhůře se hodnotily sousední země Němcům – u nich je procento odpovědí „těžko říct“ nejvyšší, ačkoliv u otázek týkajících se Polska je nižší než u otázek týkajících se Česka. Poláci a Češi nemají problém s vyjádřením názoru o Německu. Díky bohaté mediální informovanosti o této zemi a obecně většímu zájmu o politiku a hospodářství Německa mají jeho sousedé nejen větší znalosti, ale i vypracované názory na svého většího souseda. Podobná tendence (lepší znalosti o větší zemi u menší země) se objevuje i u polsko-českých vztahů, kdy jsou právě Poláci při hodnocení Česka častěji nerozhodní. Tato spojitost se týká celého výzkumu vzájemného vnímání Poláků, Čechů a Němců.


Německé podniky mají v Polsku a Česku vynikající pověst. Jsou vnímány jako velmi dobře řízené, pečující o své zaměstnance a životní prostředí a dodržující zákony. Jedná se o ustálený obraz, který nesouvisí s kontakty s německými firmami a jejich zaměstnanci. Analýza odpovědí totiž indikuje, že německé firmy mají dobrou pověst i u lidí, kteří se nikdy osobně s Němci nesetkali. Tato image je tedy prodloužením pozitivního mínění o státu. Německé názory na podniky z Polska a Česka jsou nejméně o polovinu horší. Němci jsou skeptičtí zejména k péči věnované polskými a českými firmami životnímu prostředí. Téma ochrany životního prostředí je v Německu velmi zásadní, na dodržování norem v této oblasti se klade obzvláště velký zřetel. Němci jsou si vědomi toho, že v této části Evropy zavádějí řadu řešení jako první.

Z toho jistě pramení jejich negativní názor na fungování polských a českých firem v této oblasti. Image podniků z obou sousedních zemí je přitom podobná, což může znamenat, že Němci o nich uvažují jako o firmách z regionu vnímaného jako jeden celek. Odpovědi tedy ukazují sílu ustálených přesvědčení o sousedech. Na druhou stranu u mnoha standardů skutečně stále existují rozdíly a tak by výsledky měly být důvodem k reflexi, jak tyto rozdíly snížit a jakým způsobem prezentovat změny partnerům. Je třeba mít na paměti, že určitý typ negativního chování (a s ním související hodnocení) obzvláště silně zatěžují image. Vzájemné polsko-české vztahy jsou už sblíženy více, přesto se Poláci vyjadřují o českých podnicích (podobně jako o fungování státu) lépe. Kdežto Češi mají na fungování polských firem často ambivalentní názor.


27


Názory na investice Asymetrie vnímání se vyskytuje také při hodnocení rentability investování v jiné zemi. Poláci a Češi opět ve velké míře považují investiční potenciál v Německu za velmi vysoký. Zároveň se dvakrát více Čechů domnívá, že investování v Německu je dobrý byznys ve srovnání s investováním v Polsku. Vyplývá to z ekonomické síly Německa, která je pro českou ekonomiku zásadní, a především pak z dostupnosti informací na toto téma. Ohledně potenciálu vztahů s Polskem je informovanost menší a samotná čísla nejsou až tak zajímavá jako v případě Německa. Němci jsou o rentabilitě investování v Polsku přesvědčeni rozhodně častěji než Češi. I zde se jedná o vliv obecného pozitivního obrazu polské ekonomiky v Německu. Toto hodnocení je lepší než ve vztahu k Česku. Je však zřejmé, že v Německu panuje všeobecně pozitivní mínění o rentabilitě investování jak v Polsku, tak v Česku.

28


Názory na vliv investic ze sousední země na národní hospodářství v každé ze tří zemí kopírují názory na rentabilitu investování. I zde je nejlépe hodnocen vliv německých investic na situaci v Polsku a Česku. V tomto případě je však procento polských postojů o nevýhodnosti vlivu německých a českých investic na ekonomiku v Polsku stejné. Jedna pětina dotazovaných má obecné obavy z cizích investorů ve své zemi a v tomto kontextu hodnotí také německé a české investice. Podobné je i procento negativních odpovědí Němců k vlivu polských a českých investic na Německo. Stejně jako při hodnocení rentability investování existuje i v tomto případě silná souvislost, že Němci, kteří hodnotí české investice jako výhodné, vnímají pozitivně i polské investice. Opět to může naznačovat, že Němci vesměs nerozlišují, zda se jedná o polské či české investice, a vnímají je obecně jako „investice ve střední Evropě“.


Poláci se stejně jako o investování v Česku vyjadřují kladně i o vlivu českých investic na tuzemskou ekonomiku. Tento názor zastává každý druhý dotazovaný. Češi mají názor opačný – asi polovina dotazovaných nesouhlasí s tvrzením, že investovat v Polsku se vyplácí, a také negativně hodnotí vliv polských investic na českou ekonomiku. Respondenti je považují za výhodné více než dvakrát méně než německé investice. Intenzita současných obchodních vztahů mezi Polskem, Českem a Německem způsobuje, že podniky z těchto zemí mají podle námi dotazovaných odborníků s obchodními aktivitami se sousedními zeměmi velký zájem na spolupráci s firmami ze sousedního státu. Procento odpovědí, které poukazují na tento zájem, se pohybuje mezi 60 a 94 %. Existuje pouze jedna výjimka: sotva polovina dotazovaných Čechů je přesvědčena o tom, že české podniky mají zájem investovat v Polsku.

Za hlavní investiční bariéru v Polsku a Česku dotazovaní odborníci z těchto zemí považují nadměrnou byrokratickou zátěž ve vlastním státě. To poukazuje na konkrétní potřeby změn v těchto zemích. Jazyk však není takový problém – zejména Češi a Poláci ho nepovažují za ztěžující prvek při navazování jakýchkoli kontaktů. Němečtí odborníci se v názorech rozcházejí více, nicméně ani oni většinou nepovažují jazykové záležitosti za zásadní problém při obchodních kontaktech. Svět byznysu dnes převážně komunikuje v angličtině, proto neznalost jazyka partnera není reálnou překážkou pro podnikání. Ještě významnější pro další rozvoj hospodářských kontaktů je přesvědčení dvou ze tří dotazovaných polských odborníků, že nedůvěra není překážkou pro obchodní kontakty mezi Poláky a Čechy ani mezi Poláky a Němci. Totéž si myslí dva ze tří odborníků z Česka o investování mezi Českem a Německem.


29


30



Největší problém s uvedením jednoznačného hodnocení v této věci mají Němci, přestože u nich převládá názor, že nedůvěra není problém při investování v Polsku a Česku. Dále je zde patrná nedůvěra Čechů vůči Polákům, neboť každý druhý respondent poukazuje na to, že nedůvěra mezi Poláky a Čechy je překážkou pro investice. Na druhou stranu při kontaktech s Němci vidí podobnou bariéru jen každý pátý dotazovaný odborník z Česka. Sousedé ve společenských profesionálních rolích Hodnocení země je obvykle neoddělitelně spojeno s názory na její společnost. Často existuje vztah mezi úrovní sympatií k příslušníkům daného národa a vnímáním státu. Vztahy mezi Poláky, Čechy a Němci se kvůli již zmíněným rozdílům potenciálů, ale i z historických důvodů, někdy vytvořily rozdílným způsobem. To znamená, že kulturní souznění nemusí vždy odpovídat vysokému hodnocení daného státu, stejně jako vysoké mínění o státu a hospodářství ne vždy vyústí v sympatii k příslušníkům daného národa.

Výsledky výzkumu ukazují, že úroveň sympatií mezi těmito třemi společnostmi je někde ve dvou třetinách. Je zde jedna významná výjimka – Poláci chovají velmi velké sympatie k Čechům. Z výsledků výzkumů postojů Poláků k jiným národům, které už delší dobu provádí CBOS, vyplývá, že sympatie Poláků vůči Čechům se zvyšovala po mnoho let a v současné době jsou Češi jedním z národů, které mají Poláci nejraději. Poláci znají českou kinematografii, zejména komedie, jejich jazyk jim zní sympaticky, mají rádi jejich ironický smysl pro humor a svobodný přístup k životu. Češi se zdají Polákům podobní i mentalitou a zvyky. V souvislosti s výše uvedenými analýzami image země je zajímavá skutečnost, že Češi chovají stejnou sympatii jak k Polákům, tak k Němcům, a to i přes jejich kritické názory na kvalitu polského státu či hospodářství.


31


Patrně se zde projevuje přesvědčení Čechů o blízkosti slovanských národů, které však ve srovnání s mnoha chladnými hodnoceními Polska a Poláků způsobuje, že míra sympatie není až tak vysoká. Na druhou stranu sympatii vůči Němcům mohou snižovat (i přes jejich dokonalou image jako země a národa) historické zkušenosti a kulturní rozdíly, které jsou větší než v případě Polska. Ve výsledku k oběma těmto národům Češi chovají stejné sympatie. I odpovědi Němců jsou specifické. Jejich postoj vůči Čechům je nepatrně horší než vůči Polákům a současně menší (i když nepatrně) skupina dotazovaných má k Čechům odpor. Zároveň se Němcům zdají Poláci sympatičtější než Češi. Soused v roli šéfa a spolupracovníka Intenzita obchodních kontaktů je závislá i na pocitu odstupu, který tyto společnosti rozděluje. Čím je menší, tím snadněji lze navázat vztah, pokračovat ve spolupráci nebo ji prohlubovat. Odstup je výslednicí důvěry, sympatie a pocitu bezpečí ve společnosti dané osoby.

32


Odstup (nebo jeho neexistence) ke druhé společnosti lze skvěle vypozorovat při osobních kontaktech s jejími příslušníky. V obchodním prostředí k nim patří vztahy mezi zaměstnancem a nadřízeným a mezi kolegy v práci. Kvalita těchto vztahů je významná z hlediska nejen hospodářské spolupráce, ale i investování v dané zemi. Obecně je vždy snadnější akceptovat cizince jako spolupracovníka než jako svého šéfa. S rolí nadřízeného je totiž spojená nadřazenost vůči zaměstnanci. Míra vzájemné akceptace Poláků, Čechů a Němců je ve společenských obchodních rolích velmi vysoká, vždy vyšší než 80 %. V souladu s obecnými tendencemi je tato akceptace vždy větší u kolegy než u šéfa. Němci by v obou rolích viděli Poláka i Čecha stejně rádi, což opět poukazuje na to, že jsou obě země a jejich společnosti v Německu vnímány podobně. I v Polsku jsou tyto hodnoty téměř stejné. V obou zemích je akceptace Čecha nepatrně větší než akceptace Poláka nebo Němce.


Vlastnosti přisuzované sousedům Akceptace v různých společenských rolích souvisí i s povahovými vlastnostmi, které jsou přisuzovány druhému národu: čím jsou pozitivnější, tím raději je příslušník dané společnosti viděn v roli kolegy nebo šéfa, tím je jim sympatičtější a z dlouhodobého hlediska jsou s ním o to raději navazovány obchodní vztahy. Pozitivní image Německa jako země odpovídá dobré image „typického“ Němce. Podle Poláků je výjimkou vstřícnost a poctivost, které jsou jimi přisuzovány více Čechům než Němcům. Na české straně jsou rozdíly ve prospěch Němců ještě větší, přestože i v tomto případě existuje výjimka – vstřícnost, která je vnímána více jako vlastnost Poláků než Němců. Vstřícnost je také jedinou vlastností, kde jsou názory takto odlišné. Právě jí si Němci všímají u Poláků rozhodně častěji než u Čechů. Značné rozdíly se vyskytují i v případě podnikavosti a pracovitosti, které Němci častěji připisují Polákům.

S těmito dvěma posledními vlastnostmi se Němci mohou u Poláků setkat (a tedy i posoudit) v poslední době obzvláště často, a to nejen díky rozvíjejícím se hospodářským vztahům, ale i z důvodu velkého počtu Poláků, kteří jsou zaměstnáni v Německu, i z důvodu rostoucího počtu Němců v Polsku, kteří následně předávají vlastní obraz Polska a jeho obyvatel svým rodinám a známým. Obecně je typický Polák hodnocen lépe Němci než Čechy. Obzvláště velké rozdíly se vyskytují při hodnocení pracovitosti Poláků, jejich dobrého vzdělání, poctivosti a již zmíněné vstřícnosti. Češi hodnotí Poláky lépe než Němce jen v případě podnikavosti. Při hodnocení charakterových vlastností příslušníků druhého národa Poláci (podobně jako u předchozích případů) rozhodně lépe vnímají Čechy než Češi Poláky. I v tomto případě je zde jedna výjimka – Češi se mnohem kladněji vyjadřují o podnikavosti Poláků. Obdobně hodnotí obě společnosti i pracovitost příslušníků druhého národa.


33


Motivační faktory působící na zaměstnance „Silnější obchodní kontakty mezi Polskem, Německem a Českem mají za následek postupné připodobňování modelů řízení firem i nároků, jaké mají zaměstnanci vůči zaměstnavatelům. Stále však klíčovou roli sehrává institucionální kultura, která je v dané zemi zakořeněná. Kromě mnoha faktorů, které ji ovlivňují, má velký význam hospodářská situace státu, především na pracovním trhu, a také zděděné návyky a nároky. Právě v oblasti organizační kultury podniků lze pozorovat značné rozdíly mezi přístupem Němců a obou slovanských sousedů. Hierarchie faktorů pracovní motivace Poláka a Čecha je v obou zemích stejná. Profesionálové z těchto států shodně uvádějí, že v jejich společnostech je motivační především možnost dosažení vyššího platu. Na druhém místě se objevuje „jiné materiální ocenění“, ale hned za ním stojí obava o ztrátu zaměstnání, tj. negativní motivátor.

34


Názory Poláků a Čechů jsou zde stejné ve vztahu k vlastním společnostem, stejné je také pořadí motivačních faktorů, které si připisují navzájem. Jiné pořadí je podle nich u Němců, které má hned po zvýšení platu nebo jiné odměně motivovat pochvala od nadřízeného. Strach německého zaměstnance ze ztráty zaměstnání je uváděn Poláky na posledním místě – až za „jiným trestem“ nebo důtkou, Čechy pak na stejném místě jako disciplinární sankce. Takové hodnocení jistě souvisí s velmi pozitivním míněním polských a českých odborníků o stavu německé ekonomiky (kde nezaměstnanost není velký problém) a způsobu fungování podniků v této zemi, který dává poměrně velký pocit jistoty zaměstnání. Polská a česká hodnocení motivačních faktorů německých zaměstnanců se v obecné rovině shodují s hodnoceními samotných Němců. Podle nich je skutečně k práci motivuje stejně dobře zvýšení platu jako pochvala od nadřízeného, i když sami přisuzují menší význam jiným odměnám. Podle hodnocení sousedů není negativní motivace u Němců příliš efektivní.


Je dobré zmínit, že německé názory na polské a české zdroje motivační faktory jsou na jednu stranu velmi podobné, na druhou stranu však jejich pořadí odpovídá stejnému vzoru jako u názorů na německé motivační faktory. To ukazuje, jak výrazně němečtí respondenti vnímají Poláky a Čechy jako sobě podobné, že jednají podle analogických vzorů. Rozdíly ve výši procentního vyjádření vyplývají z velmi početné skupiny lidí (cca 40%), kteří nebyli schopni na tento dotaz týkající se Poláků a Čechů odpovědět. Práce a život v zemi souseda Pozitivní obraz Německa v Česku a Polsku doplňuje přesvědčení profesionálů, že v této zemi panuje vysoká životní úroveň. O svých vlastních zemích to už netvrdí tak často. Zároveň je zde zajímavá tendence. Jako stát s vysokou životní úrovní Češi častěji uvádějí vlastní zemi než Polsko. V Polsku je tomu obráceně – polští odborníci si častěji všímají vysoké životní úrovně v zemi jižního souseda než ve své vlasti. Z tohoto hlediska se Němci dívají pozitivněji na Polsko než na Česko.

Naproti tomu v každé ze zkoumaných zemí jsou odborníci přesvědčeni, že právě u nich se pracuje obzvlášť hodně. Vysoké procento dotazovaných v Polsku a Česku si to myslí i o Německu. Jedná se o názor, který je ve shodě s obecně pozitivním hodnocením německé ekonomiky a německých podniků. Faktory ovlivňující vzájemné vnímání Srovnávací analýza výsledků výzkumu vzájemného vnímání Poláků, Čechů a Němců poukazuje na tendence, které jsou podstatné pro rozvoj dalších kontaktů včetně obchodních, mezi těmito třemi zeměmi. Obecně Poláci vnímají Německo pozitivněji jako zemi, a to nejen z hlediska fungování státu a podniků, ale i z hlediska vzájemných hospodářských vztahů. Naproti tomu mají raději Čechy jako společnost, což je patrné z vyšší míry sympatie a akceptace Čechů ve společenských rolích a také z přisouzení charakterové vlastnosti, jako je vstřícnost.


35


Na druhou stranu mají Češi mimořádně pozitivní obraz Německa a Němců. V této souvislosti Polsko dopadlo hůře, a to i přesto, že je obecně vnímáno pozitivně. Češi mají rádi Poláky stejně jako Němce a považují je za vstřícné, což může nasvědčovat tomu, že mají pocit určitého kulturního či morálního souznění.

V obchodních vztazích může hrát významnou roli především společná práce, díky níž je možné na jednu stranu posoudit povahové vlastnosti, a na druhou stranu pak porozumět fungování podniků či země. Takto si lze nejsnadněji udělat vlastní názor. Tyto vazby jsou z našeho výzkumu patrné, ačkoliv ne ve všech případech.

Jako zemi Němci vnímají pozitivněji Polsko než Česko. Lepší postoj mají i vůči polské než vůči české společnosti, obecně však mají pozitivní mínění o obou zemích. Tendence (tj. rozdělení kladných a záporných odpovědí) při hodnocení Polska a Česka jsou podobné. Zároveň je zřejmé, že na Polsko a Poláky mají Němci vyhraněný názor častěji než na Česko a Čechy. Jistě to vyplývá z většího povědomí, které se vytváří díky větší provázanosti Polska s Německem, což je dáno historicky počtem Poláků žijících v Německu nebo rozmachem hospodářské spolupráce.

Poláci častěji chovají sympatie k národům, s nimiž už nějaký kontakt měli. Toto poznání ale nemá vliv na hodnocení fungování země. Tak například Poláci, kteří měli kontakt s Čechy (byli v Česku nebo pracují s Čechy, příp. znají nějakého Čecha osobně), častěji deklarují větší sympatie než ti, kteří tyto kontakty neměli. Při kontaktu Poláků s Němci je relativně největší vliv na sympatie zaznamenán v případě osobní známosti nějakého Němce.

Pokud jde o polské mínění o jižních sousedech, tak společně se všeobecnou sympatií k Čechům jsou viditelné i pozitivní názory na vlastnosti „typického Čecha“, neexistence společenského odstupu a pozitivní image země a ekonomiky. Podobné tendence lze pozorovat i v případě hodnocení Němců, nicméně zde neexistuje výrazná vazba mezi pozitivním vztahem k lidem a názory na tuto zemi. Podobně, jako je tomu u názorů Poláků, i v názorech Čechů je patrné, že lidé deklarující sympatii k Polákům také lépe vnímají celou zemi a její obyvatele. Tyto korelace však nejsou přítomny u názorů na rozvoj hospodářství – zde, jak se zdá, je hodnocení vytvářeno na základě informací z médií a vyjádření politiků. V Německu má sympatie Němců k příslušníkům dané společnosti vliv na obraz jejich země, zejména pak na vyšší úroveň akceptace příslušníků této země v různých společenských rolích a na hodnocení charakterových vlastností. Hodnocení země a její společnosti často závisí na dřívějších nebo současných kontaktech s daným státem nebo jeho občany.

36


Pohled Čechů na fungování obou sousedních zemí neovlivňuje skutečnost, zda někdy byli ve druhé zemi nebo osobně znají jejího příslušníka. Ani práce s nimi nemá vliv na hodnocení fungování ekonomiky nebo podniků v dané zemi. Také kontakt neovlivňuje postoj Čechů ke druhému národu (sympatie, hodnocení charakterových vlastností nebo akceptace), což obvykle ve vzájemných vztazích hraje svoji roli. Na druhou stranu vliv na hodnocení sousedů má intenzivní síť kontaktů Němců s Poláky a Čechy. Takový kontakt má největší vliv na německé hodnocení situace ve druhém státě, třebaže nijak neovlivňuje hodnocení fungování podniků, které z těchto zemí pocházejí. Má však pozitivní účinek na německou sympatii vůči Polákům a Čechům. Kontakt s Čechy či Poláky v menší míře ovlivňuje hodnocení jejich charakterových vlastností a nemá téměř žádný vliv na míru jejich akceptace v různých společenských rolích. Společensko-demografické vlastnosti respondentů mají relativně slabý vliv na jejich postoj k druhé zemi a k jejím občanům. V několika aspektech souvisí hodnocení dotazovaných s jejich věkem nebo vzděláním. Odpovědi však zásadně nerozlišují místo bydliště respondenta (velikost obce).


Pohled Poláků na Německo záleží na věku. Nejmladší a nejstarší Poláci hodnotí Němce nejhůře, jsou jim nejméně sympatičtí, příp. je poměrně méně často akceptují jako šéfa nebo kolegu v práci. U hodnocení Česka a Čechů už to tak výrazné není. V Česku nejsou společensko-demografické vlastnosti dotazovaných viditelně propojeny s jejich názory na Němce a Poláky. Sympatie častěji deklarují starší respondenti, ale jen ve vztahu k Němcům. Lidé z menších obcí v Česku mají větší zábrany pracovat s Němci, hůře vzdělaní respondenti jsou pak nepatrně častěji proti práci s Poláky. Také v Německu nemají společensko-demografické vlastnosti na postoje dotazovaných žádný větší vliv. V tomto případě nejsou sympatie k sousedům podmíněny ani věkem. Lidé s vyšším vzděláním pak ve všech případech vesměs lépe hodnotí nejen hospodářské vztahy mezi těmito třemi zeměmi, ale i fungování podniků u sousedů. Tyto tendence jsou neměnné, ačkoli předvídatelné, jelikož respondentům s vyšším vzděláním se v zásadě snadněji hodnotí hospodářské otázky, neboť se o ně více zajímají.

SMĚRY ČINNOSTI PRO PODPORU SPOLEČNÉHO ROZVOJE Přes nelehké dějiny střední a východní Evropy se spolupráce v trojúhelníku Polsko–Česko–Německo rozvíjí a dávné averze jsou postupně nahrazovány věcným a vstřícným postojem k sousedům. Je patrné, že v Evropské unii vypracovaný model podpory regionální spolupráce se potvrzuje i zde. Podstatné je, že se aktivity zaměřené na lepší pochopení, odstranění stávajících bariér a vytváření pocitu soudržnosti uskutečňují nejen v souvislosti s unijními či vládními programy, ale i prostřednictvím subjektů, které mají životně důležitý zájem na rozvoji bilaterální a trilaterální spolupráce – komunitních organizací a byznysu. Je to viditelné především v příhraničních regionech, kde vznikají iniciativy, které sdružují podnikatele nebo komunitní aktivisty. Příkladem může být Polsko-německo-české podnikatelské kooperační fórum, pořádané v Dolním Slezsku. V roce 2013 se bude jednat již o 20. ročník, každý rok tuto akci navštíví zástupci cca 150 podniků. Na začátku se setkávali jen zástupci polských a německých firem, ale před pěti lety byli přizváni i Češi. Jedná se o názorný příklad toho, že existuje reálná potřeba třístranné diskuze. Autoři této zprávy se pokusili zformulovat určitá doporučení, která mohou pomoci při utváření pozitivních vztahů mezi Poláky, Čechy a Němci. Níže uvádíme zkráceně ty nejdůležitější z nich. I. Zesílení využití přímého kontaktu pro zlepšení vzájemné image. Některé stereotypy jsou sice tak silné, že jejich překonání bude těžké i prostřednictvím přímého kontaktu, je však potřeba připomenout, že čím víc přímých vztahů, tím méně neopodstatněných předsudků. Z našeho výzkumu je zřejmé, že ti Němci, kteří Polsko navštívili, tuto zemi hodnotí lépe než ti, kteří v Polsku nikdy nebyli. Udržování kontaktů s Poláky, kteří v Německu pracují a přijíždějí do této země obchodně, také zlepšuje image Polska (tři čtvrtiny dotazovaných Němců deklarují, že znají Poláka, jedna třetina tvrdí, že pracuje s Polákem). Fenomén změny, která nastala v Německu ve způsobu chápání kdysi


37


pejorativního výrazu Polnische Wirtschaft ukazuje, že vše je možné napravit. Taková změna vyžaduje čas, odhodlání, trpělivost a co možná nejvíce příkladů ze života, které ukazují, že skutečnost je doopravdy jiná, než se zdálo. II. Podpora podnikatelských aktivit pro zlepšení kvality fungování ekonomiky ve střední Evropě. Nadměrná byrokracie je součástí image zemí střední Evropy včetně Polska a Česka a od devadesátých let 20. století se ji stále nedaří účinně vymýtit. Dále bývá někdy zmiňován i problém korupce. Tato výzva přesahuje rámec propagačních či marketingových aktivit, musí zde dojít k dalším reálným legislativním a kulturním změnám. Je nutné, aby polské a české podnikatelské prostředí intenzivně podporovalo veškeré iniciativy a nevládní organizace, které bojují s byrokracií a s korupcí. Současně s tím je dobré více informovat sousední země o pozitivních změnách, které se již podařilo zavést, a to včetně zlepšení pozice dané země v mezinárodních žebříčcích, např. Transparency International nebo Světové banky. Tyto informace musí být zacíleny nejen na vlivná média, ale i do podnikatelských sfér sousedních zemí. III. Intenzivní využití mediálního sdělení. V současném světě nejsilněji utvářejí veřejné povědomí právě média. O to důležitější je dialog se zástupci médií, otevřenost vůči otázkám, návštěvy „on-site“. Pokud chybí důvěra, vznikají obavy, a pak je snadné mít neodůvodněné námitky. Jen materiály, které jsou seriózní a založeny na širší novinářské analýze, mohou vytvořit klima pro obnovu důvěry. Lepší spolupráce s médii, to je úkol především pro byznys. Jelikož se ekonomie stává čím dál tím žádanějším a pro příjemce zajímavějším tématem a číselné údaje, statistiky a finanční výsledky mají konkrétní sdělení, stává se spolupráce s médii snazším úkolem.Takovou příležitost si nemůžeme nechat ujít.

38


IV. Užší spolupráce mezi podnikatelskou sférou a veřejnou správou při propagaci image země. Státní instituce si čím dál tím více uvědomují, jak důležitou roli má při propagaci země podnikatelská sféra. Je však potřeba navázat ještě užší spolupráci. Jak podnikatelé, tak veřejná správa musí podporovat zejména iniciativy organizací, které působí v oblastech, jež jsou zásadní pro vztahy mezi Německem, Polskem a Českem. Partnerství veřejných a soukromých subjektů ve prospěch utváření dobré vzájemné image našich zemí se musí nejen vztahovat na jednotlivé iniciativy, ale tvořit určitý infrastrukturní systém pro společenské a hospodářské vztahy mezi zeměmi, a to včetně projektů v oblasti kultury, které mají nejsilnější hybnou sílu při překonávání stereotypů. V. Identifikace specifických okolností, které mohou být dobrou základnou pro zlepšení vztahů mezi zeměmi. Při hledání možností zlepšení vzájemných vztahů je nejtěžší nalézt společnou řeč, která je přijatelná pro obě strany. Stává se, že některé zkušenosti zapadají do povědomí společností asymetricky, přičemž náprava je pak těžká. Může pomoci jen společný referenční bod, který bude vnímán pozitivně všemi stranami.

V prezentovaných výsledcích je zřejmá asymetrie sympatií mezi Poláky a Čechy. Sympatie a dobrý obraz Česka v očích Poláků je kapitál, který by se měl využít pro napravení této situace. Je nezbytná otevřená diskuze mezi zástupci vlivných prostředí z obou zemí s cílem upozornit veřejnost na přetrvávající stereotypy a předsudky. Hospodářské elity musí být nejen stálými účastníky, ale i iniciátory těchto debat, což se následně promítne do snadnějšího podnikání. Pomoci může i posílení kulturní přítomnosti Polska v Česku, která je dnes mnohem slabší než odpovídající pozice Česka v Polsku.

ROZVOJ

Recommend Documents