OSNOVA: I. Vody pevnin II. Vody oceánů

OSNOVA: I. Vody pevnin II. Vody oceánů

hydrosféra = prostor na povrchu, pod povrchem i v zemské atmosféře, kde se vyskytuje a pohybuje voda v různých skupenstvích - cca 1 450 mil. km3 (1 ‰ hmotnosti Země) zásoby vody na Zemi

- celkové množství vody na Zemi se nemění

- část hydrosféry se účastní tzv. hydrologického cyklu = koloběhu vody  základní příčinou je sluneční záření - procesy v rámci koloběhu vody:  výpar a evapotranspirace  přenos vodních par v atmosféře  kondenzace a vznik srážek  mrznutí  tání  povrchový odtok  podpovrchový odtok

hydrologický cyklus

malý oběh vody – výměna vody v rámci oceánů či pevnin velký oběh – výměna vody mezi oceány a kontinenty

vody pevnin – vodní toky

VODNÍ POVRCHOVÉ TOKY = organizovaný pohyb vody po souši v korytě, vzniká říční síť X neorganizovaný pohyb = ron (srážkový splach) - předmětem studia potamologie - základní podmínkou vzniku vodního toku je převaha srážek nad výparem (srážky  výpar) pramen = místo vzniku řeky  výstup podzemní vody, tání ledovce, odtok z jezera, slatiny či bažiny, příp. soutokem zdrojnic (zdrojnice = pramenná řeka) ústí = místo „zániku“ řeky  vlévání do jiné řeky, jezera či moře


ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY A POJMY délka toku = od pramene k ústí (měří se zpravidla na mapách), viz kilometráž řek povodí = území odvodňované jedním tokem rozvodí = hranice mezi povodími úmoří = území odvodňované do jednoho moře hustota říční sítě = délka všech toků/plocha povodí [km/km2] tvar říční sítě – stromovitá (a), mřížovitá (b), radiální (c), vějířovitá (d), pravoúhlá (e), kruhovitá (f), nepravidelná (g)


tvary říčních sítí


bezodtoká oblast = oblast bez říčního odtoku vodní stav = výška vodní hladiny v řece [cm] - měří se vodočtem průtok (Q) = množství vody protékající korytem řeky za 1 sekundu [m3.s-1]  okamžitý, stoletý, tisíciletý (průtok jehož pravděpodobnost výskytu je x-letá)  měří se hydrometrickou vrtulí či limnigrafem specifický odtok = množství vody, které odteče z povodí za 1 sekundu [m3.s-1.km-2] odtokový koeficient = procento srážek odtékající z povodí


vodočet

hydrometrická vrtule


spád = poměr převýšení a délky toku, znázorňuje se pomocí spádové křivky

bifurkace = rozdělení toku řeky do dvou povodí př. Casiquiare (Orinoco – Amazonka)

proudnice = místo v korytě řeky, kde teče voda nejrychleji


KLASIFIKACE VODNÍCH TOKŮ - na základě režimu odtoku řek = změna množství vody v řece během roku  ovlivněn podnebím, vegetací, zdrojem napájení řek  rovníkový typ – stálý vodní stav během roku př. Amazonka, Kongo, Niger  monzunový typ – výrazné letní maximum př. Mekong


KLASIFIKACE VODNÍCH TOKŮ  řeky suchých oblastí = občasné (vádí, creek) – po většinu roku suchá koryta, voda v období dešťů  středomořský typ = fiumary – max. vody v zimě, v

létě minimum; př. Tajo, Tibera


KLASIFIKACE VODNÍCH TOKŮ  řeky mírného pásu

a) ledovcový režim – max. vody na konci léta př. Rhóna, Inn, Pád b) oceánsko-dešťový režim – malé výkyvy, max. vody v zimě; př. Temže c) sněhovo-dešťový režim – jarní sněhová a letní dešťová maxima; př. Volha, Dunaj


VYUŽITÍ VODNÍCH TOKŮ  doprava - říční dopravní systémy (kanály, jezera)

př. Mississippi-Velká jezera, Balt-Volha-Černé moře apod.  zdroj vody a závlah – pitná voda, průmysl, zemědělství  přirozená hranice – př. Rio Grande, Amur, Dunaj  rekreace - vodní sporty (rychlostní kanoistika, vodáctví, rafting)  odpadní trasa  suroviny - štěrky a písky pro stavebnictví  náboženství – posvátné řeky (Ganga, Godavári, Krišna)


SVĚTOVÉ VELETOKY řeka

délka (km)

povodí (km2)

průtok (m3/s)

1.

Amazonka – Apurímac

7 062

6 915 000

219 000

2.

Nil – Kagera

6 695

2 870 000

5 100

3.

Jang-c'-ťiang

6 300

1 800 000

31 900

4.

Mississippi - Missouri

6 275

2 980 000

16 200

5.

Jenisej

5 539

2 580 000

19 600

6.

Chuang-che

5 464

745 000

2 110

7.

Ob - Irtyš

5 410

2 990 000

12 800

8.

Kongo

4 700

3 680 000

41 800

vody pevnin – vodní nádrže

VODNÍ NÁDRŽE = zatopené sníženiny pevnin - předmětem studia limnologie a) přirozené = jezera b) umělé = přehrady, rybníky


JEZERA - významná zásobárna povrchové vody 3 hlavní oblasti sladké jezerní vody: 1) 25% Severní Amerika 2) 22% východoafrická příkopová propadlina 3) 18% Bajkal - tropy a subtropy  výpar  srážky  slaná jezera Kaspické jezero (75% slané jezerní vody) Mrtvé moře (salinita 245‰) Balchaš (napůl sladké/slané) šoty = solná jezera na Sahaře


JEZERA dle mechanismu vzniku: I) hloubená jezera • tektonická  prolomy, příkopové propadliny př. Balaton, Ukerewe, Mrtvé moře • vulkanická  kráterová, kalderová př. Crater Lake, Toba (INS) • ledovcová  činností ledovce (kontinentální, horská, karová) př. Oněžské, Ladožské, Černé j. • reliktní  zbytková (zbytky moří) př. Kaspické moře, Aralské moře • říční  na dolních tocích řek, meandrová, slepá ramena • krasová  zatopená polje a krasová údolí př. Plitvická jezera • antropogenní  zatopené lomy, pískovny př. Kristýna


Plitvice

Crater Lake

říční j.


JEZERA dle mechanismu vzniku: II) hrazená jezera  údolní  půdní sesuvy př. Odlezelské u Plzně  ledovcová  přehrazená morénami př. Štrbské pleso  limanovitá  přehrazením zátok př. Razelm (RUM), Mirim (BRA) zánik jezer - zarůstání (mělká jezera) př. Neziderské j. - vysychání př. Aralské j., Assalské j. - protržením, vypuštěním (u horských hrazených)


Odlezelské


Lagoa dos Patos a Mirim

Štrbské pleso


Aralské jezero

Neziderské jezero


NEJVĚTŠÍ SVĚTOVÁ JEZERA jezero

rozloha (tis. km2)

hloubka (m)

objem (tis. km3)

1.

Kaspické moře

371

1 025

78

2.

Hořejší

82

406

12

3.

Viktoriino

69

84

2,7

4.

Huronské

59

230

3,5

5.

Michiganské

58

281

4,9

6.

Tanganika

34

1 470

19

7.

Bajkal

31

1 637

23

8.

Velké medvědí

31

446

2,2


UMĚLÉ VODNÍ NÁDRŽE - vybudovány člověkem - zadržují 5 x více vody než je v korytech všech řek dle rozlohy 1. Volta – řeka Volta (Ghana) 8 500 km2 dle objemu 1. Kariba – řeka Zambezi (Zimbabwe/Zambie) 180 km3 dle výšky hráze 1. Nurek – řeka Vachš (Tádžikistán) 300 m dle výkonu 1. Tři soutěsky – řeka Jang-c'-ťiang (Čína) 18 200 MW (9 x Temelín)



Volta

Kariba


Nurek


VYUŽITÍ VODNÍCH NÁDRŽÍ  výživa lidí – lov ryb, rybníky  zdroj vody a závlah – pitná voda, průmysl, zemědělství  rekreace - vodní sporty

 doprava  energetika – obnovitelný zdroj (NOR – 98%, PAR)

vody pevnin – podzemní voda

PODZEMNÍ VODA 0,5% zásob vody na Zemi - předmětem studia hydrogeologie dle výskytu a) půdní vláha  v zóně aerace = provzdušnění b) podzemní voda = spodní  v zóně saturace = nasycení  hranice mezi nimi = hladina podzemní vody


dle prostředí a) průlinová  v propustných horninách (sedimenty např. písky, štěrky, vápence) b) puklinová  v pevných nepropustných horninách (v dutinách) dle napětí a) volná  nevzniká napětí, není omezována b) napjatá  je pod tlakem stlačena nepropustnou vrstvou či v důsledku zvýšení teploty (stoupá i tlak)



- výstup podzemní vody na povrch = pramen sestupný pramen  u volné podzemní vody vzestupný pramen  u napjaté podzemní vody (gejzír) - druhy pramenů dle teploty: a) studené – do 20°C b) termální = termy = teplice – 20-50°C c) vřídla – nad 50°C


artézská voda = napjatá voda mezi nepropustnými vrstvami  studny v Austrálii, oázy v Africe


minerální voda = podzemní voda s minimálním obsahem 1 ‰ rozpustných látek  zřídlo = pramen minerální vody dle obsažených látek:  kyselky – obsah CO2 (př. Vratislavická)  sirné – obsah H2S  železnaté – Fe2+, Fe3+ (př. Nové Město p. Smrkem)  muriatické – obsah NaCl  radioaktivní – radioaktivní ionty (př. Jáchymov, Janské Lázně)  uhličité – obsah CaCO3  usazováním vzniká sediment travertin (obklady)


VÝZNAM PODZEMNÍCH VOD  lázeňství (Libverda, Osečná-Kundratice, Janské lázně, Karlovy Vary, Františkovy Lázně, Luhačovice)  zdroj pitné vody

 geotermální energie (Island, Nový Zéland)

vody pevnin – ledovce

LEDOVCE 2 % zásob vody na Zemi, 15 mil. km2 zemského povrchu - předmětem studia glaciologie - vznikají pouze v oblastech nad sněžnou čarou  hromadění sněhu  tání sněhu (výška sněžné čáry klesá od tropů k pólům) firn = mezifáze při přeměně sněhu v led působením tlaku  ledovec podléhá pohybu do nižších výšek, kde odtává = ablace  odlamování ledovců zasahujících do moře = telení ledovce  vznikají kry (Titanic 1912)


telení ledovce


typy ledovců a) horské  vznikají ve sníženinách v horských oblastech nad sněžnou čarou Evropa: Aletschgletscher-Aletschský (Bernské Alpy, SUI), Jostedalsbren (487 km2 - největší horský v Evropě, NOR Skandinávské hory) Asie: Fedčenkův (Pamír, nejdelší horský ledovec na světě, 78 km), Siachen (Karákoram, masív K2, největší horský ledovec na světě) Amerika: Malaspina Glacier (Kordilery, masiv Mt.Logan, národní park Denali), Perito Moreno (Patagonie) Afrika: na třech nejvyšších vrcholech (Uhuru, Mt.Kenya, Margherita) Oceánie: hlavně na Jižním ostrově Nového Zélandu


typy ledovců b) pevninské  vznikají v arktických oblastech v rozsáhlých plochách, až 2500 m silné Antarktický - 13,8 mil. km2, Grónský - 1,8 mil. km2 - menší kontinentální ledovce mají ostrovy jako kanadské arktické ostrovy (Ellesmerův ostrov), Špicberky (8,4 tis. km2), Island (Vatnajökull – 8,1 tis. km2 )


Vatnajökull

Perito Moreno

Siachen


VÝZNAM LEDOVCŮ  geomorfologický  ledovcová modelace reliéfu dokončila vývoj krajiny rozsáhlých oblastí Země ve čtvrtohorách (ledovcovou činností vznikají údolí, kary, roviny, morény, fjordy apod.)  hydrologický  zdroj vody pro vodní toky - ledovcové řeky mají posunuté max. průtoků do

období největšího tání ledovců - na léto  sport a rekreace  provozování zimních sportů v létě

OSNOVA: I. Vody pevnin II. Vody oceánů

Recommend Documents