Globální změny podnebí a související změny ve vodním režimu na Zemi: dopady na obyvatele rozvojových zemí, odpovědnost a řešení analýza Na základě zpráv IPCC, Publikace „Klima a chudoba“ a dalších zdrojů zpracoval Jiří Koželouh (program Energie, Hnutí DUHA – Přátelé Země ČR). Globální změny podnebí ovlivněné člověkem Vodní pára, CO2 a další tzv. skleníkové plyny mají schopnost pohlcovat teplo vyzářené povrchem země a udržují tak na zemi teplotu nutnou pro život. Spalování ropy, uhlí či zemního plynu, výroba cementu, průmyslové procesy, kácení lesů, zemědělství a další činnosti zvyšují koncentraci skleníkových plynů (zejména CO2, dále také methanu, oxidu dusného či freonů) ve vzduchu. Globální teplota atmosféry díky tomu pozvolna roste. Zvyšování teploty vyvolává v klimatickém systému celou řadu složitých zpětných vazeb a následně různých hydrometeorologických jevů a procesů. Vědci spočítali, že větší výkyv podnebí by podstatně proměnil podmínky k životu v mnoha částech světa. Vážné obavy jsou hlavně z úbytku dešťů a vody v řekách, šíření tropických chorob, jako je malárie, a častějšího výskytu hurikánů, vichřic, vln sucha či horka, povodní a dalších extrémních jevů v teplejším (a proto méně stabilním) klimatu. Právě dopady změn podnebí na vodní režim planety jsou považovány za největší hrozby změn světového podnebí s nejrozsáhlejšími dopady na lidskou společnost1. Voda je potřeba k zajištění nejzákladnějších lidských potřeb – na pití a na získávání potravy v zemědělství. Ale neplatí, že čím je vody více tím lépe. Povodně mohou zničit nejen úrodu, ale znehodnotí například i prameny s pitnou vodou. V klimatických modelech se samozřejmě neobjevují jen zhoršení vodních podmínek – ale rozloha postižených oblastí je dvakrát větší než rozloha oblastí jimž změny vodního režimu pomohou2. A jako v případě jiných dopadů změn podnebí zde platí, že lidé (zejména chudí v rozvojových zemích) se často nemohou přizpůsobit nebo se prostě přesunout na jiné území. Existuje totiž celá řada přírodních, sociální, ekonomických a v neposlední řadě politických bariér. Srážky Další vypouštění exhalací skleníkových plynů a tedy i oteplování atmosféry přinese podle vědeckých propočtů celkově více srážek – vláhy na Zemi přibude. Nebude se tak ovšem dít rovnoměrně. Vydatnější deště budou tam kde je již dnes hodně vody, v suchých oblastech úhrny naopak klesnou. Podobně poroste množství srážek v obdobích dešťů a poklesne mimo ně. Výsledkem tedy budou silnější či častější povodně než v minulosti nebo naopak období a regiony s výraznějšími suchy.3 Propočty toho kolik lidí bude trpět nedostatkem vody se liší podle jednotlivých emisních scénářů. Přibližně se ale ukazuje, že v polovině století by sucho postihovalo přibližně o jednu až dvě miliardy lidí více než dnes.4 Úbytek dešťů zasáhne farmáře v suchých oblastech Afriky, úroda na
1 UN-Water: http://www.unwater.org; Reuters: http://www.reuters.com/article/idUSLDE6160G3 2 Bates, B.C., Kundzewicz, Z.W., Wu, S. et Palutikof, J.P., (eds.) (2008): Climate Change and Water. Technical Paper of the Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC Secretariat, Geneva. 3 Parry, M.L., Canziani, O.F., Palutikof, J.P., van der Linden, P.J., et Hanson, C.E., (eds.) (2007): Climate change 2007: impacts, adaptation and vulnerability. Contribution of Working Group II to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Cambridge University Press, Cambridge. 4 Kundzewicz, Z.W., Mata, L.J., Arnell, N.W., Döll, P., Kabat, P., Jiménez, B., Miller, K.A., Oki, T., Sen, Z., et Shiklomanov, I.A. (2007): Freshwater resources and their management, in: Parry, M.L., Canziani, O.F., Palutikof, J.P., van der Linden, P.J., et Hanson, C.E. (eds.) (2007): Climate change 2007: impacts, adaptation and vulnerability. Contribution of Working Group II to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Cambridge University Press, Cambridge.
devadesáti procentech polí je totiž plně závislá na tom zda zaprší či ne.5 Srážky poklesnou například v Namibii, Maroku či Senegalu.6 Frekvence výskytu silných srážek (nebo podíl srážkových úhrnů ze silných dešťů) se bude během 21. století velmi pravděpodobně zvyšovat ve většině oblastí, což bude mít důsledky pro riziko povodní způsobených deštěm.7 Riziko povodní se bude týkat zejména monzunových oblastí v Jihovýchodní Asii, ale také například mírného pásu v Evropě.8 A dopady lze sledovat již dnes. Během 20. století srážky nad pevninou ve vyšších severních zeměpisných šířkách většinou vzrostly, zatímco v oblasti od 10° jižní šířky po 30° severní šířky od 70. let převládaly poklesy. Od sedmdesátých let minulého století se rozloha území označovaných za „velmi suché“ zvětšila pravděpodobně až na dvojnásobek. Za stejnou dobu se zvýšila četnost přívalových dešťů pravděpodobně na většině míst na Zemi.9 10 Ledovce Více než šestina světové populace – asi miliarda lidí – závisí na vodě z řek, které vytékají z horských ledovců nebo sezonního sněhu. Sněhové srážky ledovou masu průběžně zase doplňují.11 Jen ledovce v Himalájích obsahují 12 000 krychlových kilometrů sladké vody a zásobují sedm velkých asijských řek: Gangu, Indus, Brahmaputru, Salween, Mekong, Jangc'-ťiang a Chuangche.12 V teplejším podnebí budou tát horské ledovce, z hlavních světových zásob pitné vody začne rychleji ubývat. V nejbližších desetiletích tedy budou průtoky ve velkých asijských a afrických řekách stoupat. Bude více vody, ale také častější záplavy. Protrhávání horských jezer přeplněných vodou z ledovců ohrozí údolí nenadálými povodněmi.13 Příkladem jsou hrozící průvaly horských ledovcových jezer v Kyrgyzstánu14. Zmenšující se ledovce v určitém okamžiku nebudou schopny trvale živit dnes mohutné toky. Ganga či Brahmaputra by se tak mohly stát sezónními řekami.15 Ale i Peru v posledních 35 letech přišlo o více než pětinu svých ledovců, důsledkem je dvacetiprocentní pokles množství pitné vody na pobřeží, kde žije 60 % obyvatel.16 Ledovce v Tadžikistánu, které dodávají více než polovinu vody do povodí Aralského jezera, zmizí při současném trendu během 120 let. Už v letech 1949–2000 přišly o více než třetinu svého objemu.17 Podobné důsledky jako mizení horských ledovců má rovněž úbytek sněhu. Dřívější tání v Tibetu, 5 Global environment outlook 3. Past, present and future perspectives, United Nations Environment Programme, Nairobi 2002. 6 Boko, M., Niang, I., Nyong, A., Vogel, C., Githeko, A., Medany, M., Osman-Elasha, B., Tabo R., et Yanda, P. (2007): Africa, in: Parry, M.L., Canziani, O.F., Palutikof, J.P., van der Linden, P.J., et Hanson, C.E. (eds.) (2007): Climate change 2007: impacts, adaptation and vulnerability. Contribution of Working Group II to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Cambridge University Press, Cambridge. 7 Český exekutivní shrnutí Climate Change and Water. Technical. Paper of the Intergovernmental Panel on Climate Change. Přeložili: Jiří Došek a Jan Hollan, říjen 2008. 8 Palmer, T.N., et Räisänen, J. (2002): Quantifying the risk of extreme seasonal precipitation events in a changing climate, Nature 415 (6871): 512-514. 9 Bates, B.C. et. al. 2008, cit 2. 10 Jiří Došek a Jan Hollan 2008, cit 7. 11 Kundzewicz, Z.W., et. al. 2007, cit 4. 12 Cruz, R.V., Harasawa, H., Lal, M., Wu, S., Anokhin, Y., Punsalmaa, B., Honda, Y., Jafari, M., Li, C., et Huu Ninh, N. (2007): Asia, in: Parry, M.L., Canziani, O.F., Palutikof, J.P., van der Linden, P.J., et Hanson, C.E., (eds.) (2007): Climate change 2007: impacts, adaptation and vulnerability. Contribution of Working Group II to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Cambridge University Press, Cambridge. 13 Parry, M.L. et al. 2007, cit 3. 14 Černý, M. (2007): Údolí a jezera Kyrgyzského Alatau, Lidé a Země (2/2007): 25-27. 15 Parry, M.L. et al. 2007, cit 3. 16 Parry, M.L. et al. 2007, cit 3. 17 Simms, A., Magrath, J., et Reid, H. (2004): Up in smoke? Threats from, and responses to, the impact of global warming on human development, International Institute for Environment and Development – New Economics Foundation – The Working Group on Climate Change and Development, London.
Ujgursku a Vnitřním Mongolsku způsobí, že voda rychleji odteče a jarní měsíce budou sušší. V některých částech Číny se kvůli tomu očekává pokles průtoku v řekách o 20–40 procent.18 Výpar vody na pevnině Klimatické projekce celkem pochopitelně vypočítávají, že v teplejším prostředí se bude voda rychleji vypařovat. Následkem toho dojde k zasolování vodních zdrojů, ale i půdy.19 V suchých regionech bude životně důležitá podzemní voda ještě hlouběji než dnes. Teplejší podnebí má i jeden velmi triviální vliv: vodní toky či prameny budou teplejší. V teplejší vodě je méně rozpuštěného kyslíku potřebného pro ryby, zato řasy rostou rychleji a zpomalují se samočistící procesy vody.20 Některé vodní zdroje přestanou být vhodné k pití a když tak jen s rizikem onemocnění. Zvyšování hladiny oceánů Nížiny kolem ústí velkých řek patří mezi nejhustěji osídlená místa na Zemi. V Bangladéši, který leží při ústí Gangy a Brahmaputry do oceánu, se na každém čtverečním kilometru tísní v průměru více než tisíc lidí. Delty velkých řek indického subkontinentu, Mekongu, čínských veletoků, Nigeru nebo Nilu zároveň patří mezi nejúrodnější místa rozvojového světa. Tepelná roztažnost oceánské vody a tání ledovců způsobí i při (oproti dnešku) pomalejšímu přibývání oxidu uhličitého v atmosféře vzestup hladiny oceánu o 20-40 cm21. Asi tři čtvrtiny lidí ohrožených stoupající hladinou oceánů během příštích desetiletí žijí v Asii. Pokud by pouze pokračoval – a nezrychloval se – růst mořské hladiny pozorovaný v posledních desetiletích, v deltách Mekongu, Gangy–Brahmaputry a Nilu přijde do roku 2050 o domov po milionu lidí.22 V egyptských městech Alexandrie, Port Said a Rosetta by si pouhé půlmetrové zvýšení hladiny vynutilo vystěhování více než 2 milionů obyvatel.23 Při vzrůstu hladiny o 30 centimetrů by voda v Číně zaplavila plochu větší než je rozloha České republiky.24 Zvýšená hladina oceánu bude znamenat i zaplavování pobřeží při bouřích Počet lidí postihovaných pobřežními záplavami by i při poměrně pomalém růstu emisí v roce 2080 překročil sto milionů ročně (pokud by byla zachována dnešní úroveň hrází).25 Slaná mořská voda bude znehodnocovat pobřežní zdroje pitné vody.26 Podobně častější říční záplavy zašpiní prameny a studny, případně poškodí vodovodní potrubí.27 Na vzestupu hladiny oceánu v současnosti a blízké budoucnosti se podílí zejména tepelná roztažnost vody (teplejší voda má větší objem než chladnější), ale v delším horizontu (zejména od příštího století) by při současném trendu oteplování začala v oceánu masivně přibývat voda z velkých ledovců (Grónský, Antarktický) a z arktického ledu a výsledný vzestup hladiny byl za několik set let kolem 12 metrů.28 18 19 20 21
22
23 24 25 26 27 28
Cruz, R.V. et. al. 2007, cit 12. Bates, B.C. et. al. 2008, cit 2. Bates, B.C. et. al. 2008, cit 2. Solomon, S., Qin, D., Manning, M., Chen, Z., Marquis, M., Averyt, K.B., Tignor, M., et Miller, H.L. (eds.): Climate change 2007: the physical science basis. Contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Cambridge University Press, Cambridge–New York. Nicholls, R.J., Wong, P.P., Burkett, V.R., Codignotto, J.O., Hay, J.E., McLean, R.F., Ragoonaden, S., et Woodroffe, C.D. (2007): Coastal systems and low-lying areas, in: Parry, M.L., Canziani, O.F., Palutikof, J.P., van der Linden, P.J., et Hanson, C.E. (eds.) (2007): Climate change 2007: impacts, adaptation and vulnerability. Contribution of Working Group II to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Cambridge University Press, Cambridge. Nicholls, R.J. et. al. 207, cit 22. Darwin, R.F, et Tol, R.S. (2001): Estimates of the economic effects of sea level rise, Environmental and Resource Economics 19: 113-129. Nicholls, R.J. et. al. 207, cit 22. Parry, M.L. et al. 2007, cit 3. Bates, B.C. et. al. 2008, cit 2. Meehl, G.A., Stocker, T.F., Collins, W.D., Friedlingstein, P., Gaye, A.T., Gregory, J.M., Kitoh, A., Knutti, R., Murphy, J.M., Noda, A., Raper, S.C.B., Watterson, I.G., Weaver, A.J., et Zhao, Z.-C. (2007): Global climate projections, in: Solomon, S., Qin, D., Manning, M., Chen, Z., Marquis, M., Averyt, K.B., Tignor, M., et Miller, H.L.
Voda pro zemědělství, průmysl, energetiku Oteplení hladiny způsobilo změny v cirkulaci vzduchu mezi Indickým oceánem a africkým kontinentem, které se projevili v úbytku monzunových srážek v suchých oblastech Afriky na sever od rovníku.29 Následovali katastrofální neúrody a tragické hladomory v 70. letech 20. století.30 Následně se úhrny srážek zase zvýšily, ale původní úrovně již nedosáhly a nezvyklá sucha přetrvávají. Původně uvažované příčina – spásání savan stády dobytka – se ukázala jako nepravá.31 Africký příklad ilustruje dopady nedostatku vody na zemědělství. Suché oblasti obývá skoro miliarda lidí. Na vlastní úrodě je závislých přibližně 75 % extrémně chudých na světě.32 Oteplování a sucho už v letech 1981–2002 snížily produkci pšenice, kukuřice a ječmene o čtyřicet milionů tun (pět miliard dolarů) ročně.33 Díky pokroku zemědělských technologií sice rostly výnosy, a proto výsledná ztráta není tak velká. Ilustruje to však, jak citlivá je řada plodin i na malé výkyvy podnebí. Přírodě blízké extenzivní zemědělství v rozvojových zemích bude čelit ještě jedné hrozbě. Kromě samotného dostatku srážek potřebují farmáři umět předpovídat jejich průběh během sezóny. A to dovedou díky tisíciletým zkušenostem předávaným z generace na generaci.34 Ale se změnou klimatických poměrů jim tyto zkušenosti nebudou příliš platné. Závislost chudých lidí na samozásobitelském farmaření také znamená, že nemají jiný příjem. Nepomůže jim tedy to, že jinde ve světě výnosy ze zemědělství vzrostou. Nemohou si potraviny koupit. Vodu používají lidé i v průmyslu a výrobě energie. Tyto činnosti budou změnami ve vodním režimu a nestabilitou dodávek vody ohroženy. V mnoha případech (nejvíce právě v rozvojových zemích) se nedokáže vodní správa vypořádat ani se současnou proměnlivostí podnebí. Se změnou podnebí také rapidně klesá význam znalosti lokálních hydrologických procesů v minulosti, který dříve dával dobrou výbavu pro prognózování budoucích hydrologických událostí.35 Afrika Voda je pro Afriku jedním z nejpalčivějších témat. Její zdroje jsou rozděleny velmi nerovnoměrně a jsou využívány často neudržitelným způsobem. Klimatické modely pro Afriku počítají většinou s úbytky vláhy na severu a nárůsty na východě. Sahelská oblast vychází z některých modelů jako ještě sušší, jiné vypočítávají nárůsty srážek.36 Současné projevy klimatických změn způsobily sucho v Sahelu od 70. do 90. let minulého století, které vystřídalo vlhčí periodu v 50. a 60. letech.37 Pro jihozápadní Afriku vědci předpokládají růst spotřeby vody o 0,6 % ročně a zároveň pokles zásob o 0,32 % ročně.38
29 30 31 32
33 34 35 36 37 38
(eds.): Climate change 2007: the physical science basis. Contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Cambridge University Press, Cambridge–New York. Lu, J.,et Delworth, T.L. (2005): Oceanic forcing of the late 20th century Sahel drought, Geophysical Research Letters 32: L22706. Joint Institute for the Study of the Atmosphere and Ocean: Sahel rainfall index (20-10N, 20W-10E), 1898–2004, www.jisao.washington.edu/data/sahel, 23. 9. 2007. Giannini, A., Saravanan, R., et Chang, P. (2003): Oceanic forcing of Sahel rainfall in interannual and interdecadal time scales, Science 302: 1027-1030. Easterling, W.E., Aggarwal, P.K., Batima, P., Brander, K.M., Erda, L., Howden, S.M., Kirilenko, A., Morton, J., Soussana, J.-F., Schmidhuber, J., et Tubiello, F.N. (2007): Food, fibre and forest products, in: Parry, M.L., Canziani, O.F., Palutikof, J.P., van der Linden, P.J., et Hanson, C.E., eds. (2007): Climate change 2007: impacts, adaptation and vulnerability. Contribution of Working Group II to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change, Cambridge University Press, Cambridge. Lobell, D. B., et Field, C. B. (2007): Global scale climate-crop yield relationships and the impacts of recent warming, Environmental Research Letters 2 (1): 014002. Magrath, J.: Climate change impacts on development. A note of Oxfam’s experiences for Stern Review, www.oxfam.org.uk/resources/policy/climate_change/downloads/climatechange_oxfam_stern.pdf, 15.9.2007. Bates, B.C. et. al. 2008, cit 2. Arnell, N.W. (2004): Climate change and global water resources: SRES emissions and socio economic scenarios. Global Environmental Change, 14, 31–52. Dai, A. et. al. (2004): The recent Sahel drought is real. Int. J. Climatol., 24, 1323–1331. New, M. (2002): Climate change and water resources in the southwestern Cape, South Africa. S. Afri. J. Sci., 96,
V současné době žije třetina Afričanů v oblastech kde permanentně hrozí sucha a nedostatek vody. 69 % lidí nemá dostatečný přístup k vodě.39 Populační růst v Africe se stane hlavním faktorem pro růst podílu lidí čelících nedostatku vody. Faktor změny klimatu bude situaci zhoršovat. V severní a jižní Africe naroste v důsledku změny podnebí počet a podíl lidí čelících suchu a nedostatku vody. Ve východní a západní Africe se negativní dopady změn podnebí na přístup k vodě neočekávají.40 Hladina a zásoba podzemní vody (hlavního zdroje pitné vody v Africe) se sníží v důsledku úbytku srážek a celkového odtoku z pevniny. 41 Velmi negativní dopady jsou očekávány v zemědělství – klimatické scénáře indikují až 90 % poklesy úrody. Existují však možnosti adaptací, které mohou negativní dopady zmírnit.42 Dopady změn podnebí na dostupnost vody a zemědělství v Egyptě Egypt je jednou z afrických zemí, která by mohla být zranitelná „vodním stresem“ v důsledku globálních změn podnebí. Spotřeba vody v roce 2000 byla odhadována na cca 70 milionů kubických metrů. Toto množství je již nyní mnohem vyšší než jsou dostupné zdroje.43 Hlavní výzvou je zmenšení a uzavření propasti mezi zásobami vody a její spotřebou stupňovanou poptávkou z různých hospodářských odvětví. Využívání vodních zdrojů je v Egyptě jednoduše na svém maximu a klimatické změny problém ještě vyhrotí. Zemědělství spotřebuje asi 85 % z vodních zdrojů a hraje významnou roli v egyptském národním hospodářství (přispívá asi 20 % HDP). Více než 70 % obdělávané plochy závisí na povrchových zavlažovacích systémech, které způsobují vysoké ztráty vody, pokles produktivity půdy, přemokření a zasolování.44 Instituce odpovědné za vodu v Egyptě pracují na dosažení zlepšení v oblasti nakládání s odpadními vodami, zvýšení účinnosti zavlažování, optimalizace čerpání vodních zdrojů nebo zlepšení hygienických podmínek pitné vody pro městské a venkovské oblasti. Změny podnebí však hrají proti těmto snahám neboť: − vzestup hladiny moře bude mít negativní dopady na zdroje a kvalitu vody v deltě Nilu a na lidi žijící v deltě a dalších pobřežních oblastech45, − růst teploty vzduchu povede pravděpodobně ke snížení produktivity hlavních plodin a ke zvýšení potřeby vody pro jejich pěstování,46 − zvýší se pravděpodobně obecná poptávka po vodě na zavlažování a velké nejistoty panují ohledně změn v průtoků Nilu a pokračující rozšiřování zavlažovaných oblastí sníží kapacitu Egypta vypořádat se s budoucími výkyvy v toku Nilu.47 Asie Asie je kontinent kde je voda rozdělena nerovnoměrně a velká území trpí nedostatky vody. Mezi 369–373. 39 Vörösmarty, C.J. (2005): Geospatial indicators of emerging water stress: an application to Africa. Ambio, 34(3), 230–236. 40 Arnell, N.W. (2004): Climate change and global water resources: SRES emissions and socio economic scenarios. Global Environmental Change, 14, 31–52. 41 Bates, B.C. et. al. 2008, cit 2. 42 Parry, M.L. et al. 2007, cit 3. 43 Gueye, L., M. Bzioul and O. Johnson (2005): Water and sustainable development in the countries of Northern Africa: coping with challenges and scarcity. Assessing Sustainable Development in Africa, Africa’s Sustainable Development Bulletin, Economic Commission for Africa, Addis Ababa, 24-28. 44 El-Gindy, A. et. al. (2001): Design of Irrigation and Drainage Networks. Faculty of Agriculture lectures, Ain Shams University, 28 pp. 45 Wahab, H.M., 2005: The impact of geographical information systém on environmental development. Unpublished MSc Thesis, Faculty of Agriculture, Al-Azhar University, Cairo, 149 pp. 46 Abou-Hadid, A.F., 2006: Assessment of Impacts: Adaptation and Vulnerability to Climate Change in North Africa: Food Production and Water Resources. Washington, DC, 127 pp. http://www.aiaccproject.org/Final%20Reports/Final%20Reports/FinalRept_AIACC_AF90.pdf. 47 Conway, D., 2005: From headwater tributaries to international river: observing and adapting to climate variability and change in the Nile basin. Global Environ. Chang., 15, 99–114.
západní Čínou, Mongolskem a západními částmi Asie se nacházejí rozlehlé aridní (suché) a semiaridní (polosuché) oblasti. Problém sucha je umocňován růstem populace.48 Dosavadní dopady změn podnebí na vodní režim jsou pozorovány napříč celou Asií v posledních desetiletích. Snižování množství srážek je měřeno zejména v suchých oblastech a nárůsty srážek zejména v oblastech vlhkých (Bangladéš, Filipíny apod.). Zvyšuje se četnost výskytu extrémních hydrometeorologických situací - jako jsou povodně a sucha. Povodně sice mohou zvětšit území vhodné pro velmi důležité drobné rybaření, ale na druhou stranu poškodí infrastrukturu a obydlí rybářů. 49 Dopady změn podnebí v Číně Maximální průtoky na řece Mekong se zvýší o 16 až 41 % a naopak minimální se sníží o 17 až 29 % a to do konce století. Zvýší se tak počty povodní a suchých extrémů.50 Estuárium (nálevkovité ústí) Perlové řeky bude ohroženo přibližující se mořskou hladinou i zvýšeným výparem a nižšími průtoky. Všechny tři faktory způsobí zasolení vody a půdy až 3 kilometry hlouběji do vnitrozemí než je tomu dnes.51 Jarní tání sněhu v severozápadní Číně bude způsobovat povodně a postupně omezování vodních zdrojů v jarním a letním období.52 Projektované zvýšení teploty vzduchu v severozápadní Číně způsobí 27 % úbytek plochy ledovců a 10-15 % úbytek plochy zmrzlé půdy. Následkem budou častější povodně a stékání či sesouvání půdy a následně pak častější výskyt nedostatku vody nejpozději od roku 2050.53 Latinská Amerika Většina latinskoamerických zemí je závislá na zemědělství, proto jsou výkyvy v úrodě velmi palčivé téma. V Latinské Americe se nachází velká aridní a semi-aridní území. Amazonka, Paraná, La Plata a Orinoko obsahují 30 % obnovujících se zásob vody na planetě. Voda však není distribuována rovnoměrně a řada oblastí Jižní Ameriky trpí občanskými či permanentními suchy. Sucha mají statistickou souvislost s jevem ENSO (El-Niňo/Jižní oscilace) a podléhají tak i vlivům klimatických změn, které ovlivňují průběh a periody ENSO. 54 V posledních třiceti letech se v Latinské Americe projevila řada dopadů spojených s globálními změnami podnebí, řada z nich skrze změny ENSO. Narostl počet hydrometeorologických extrémů. Povodně způsobené silnými srážkami ve Venezuele způsobili povodně v letech 2001 a 2005. Roky 2004-2006 byly extrémně suché v Argentině a Brazílii. Hladina oceánu na jihovýchodním pobřeží Jižní Ameriky roste posledních 10 až 20 let o 2-3 milimetry za rok. 55 Ledovce v tropické části And v Bolívii, Peru, Ekvádoru a Kolumbii ztrácejí rozlohu v důsledku vyšší teploty a změn v atmosférické vlhkosti. 56 Klimatické scénáře očekávají větší (pozitivní i negativní) dopady v tropické části Latinské Ameriky než v mimotropických oblastech. Střední Amerika se bude potýkat s častějšími suchy. 22 milionů lidí žijících v oblastech s nedostatkem vody vzroste až na 81 milionů po roce 2020 a pak na minimálně 79 a maximálně 178 milionů po roce 2050. Silnější srážky v Brazílii zvýšili riziko povodní o 10 %.57 48 Parry, M.L. et al. 2007, cit 3. 49 Parry, M.L. et al. 2007, cit 3. 50 Hoanh, C.T. et. al. (2004): Will we produce sufficient food under climate change? Mekong Basin (South-east Asia). Climate Change in Contrasting River Basins:Adaptation Strategies for Water, Food, and Environment, Aerts, J.C.J.H. Aerts and P. Droogers, Eds., CABI Publishing, Wallingford, 157–180. 51 Xu, C.X. (2003): China National Offshore and Coastal Wetlands Conservation Action Plan. China Ocean Press, Beijing, 116 pp. 52 Batima, P. et. al. (2005): Climate change impacts on environment. Climate Change Impacts, P. Batima and B. Bayasgalan, Eds., Admon Publishing, Ulaanbaatar, 59–115. 53 Qin, D.H. (2002): Assessment of Environment Change in Western China, 2nd Volume, Prediction of Environment Change in Western China. Science Press, Beijing, 64, 73, 115, 132, 145-154, 160-161. 54 Bates, B.C. et. al. 2008, cit 2. 55 Parry, M.L. et al. 2007, cit 3. 56 Solomon, S. et. al. 2007, cit 21. 57 Parry, M.L. et al. 2007, cit 3.
Extrémní roky 2004-2006 v Jižní Americe V roce 2005 způsobily záplavy v Argentině 63 mrtvých, 175 000 zraněných a hmotné ztráty 52 milionů dolarů. Sucha v Argentině v v roce 2004 si vyžádala 10 000 evakuovaných lidí, 120 000 mrtvých kusů dobytka a škody ve výši 360 milionů dolarů. V Brazílii došlo v suchých letech 20042006 v průměru k 60 % poklesu úrody sojových bobů. 58 Příčiny a odpovědnost Změny podnebí způsobené lidskou činností jsou výsledkem emisí skleníkových plynů, proměnou zemského povrchu na řadě míst světa a masivního kácením lesních porostů. První příčina je klíčová a má největší podíl na růstu teploty59. Největším současným producentem skleníkových exhalací je Čína (19 % světových emisí), následovaná Spojenými státy americkými (18 %), Evropskou unií (13 %), Ruskem (5 %) a Indií (necelých 5 %). Česká republika je v absolutním objemu na 40. místě ze 190 států.60 Absolutní množství emisí však jako jediné kritérium odpovědnosti nestačí. Je nutné uvažovat ještě další tři skutečnosti: 1. emise na hlavu - hustě zalidněné státy s velkým počtem obyvatel nemohou mít při srovnatelné spotřebě a životní úrovni stejné emise jako státy s řádově nižším počtem lidí (příkladem mohou být Čína a Kanada); 2. historická odpovědnost za znečištění - vyspělé státy EU, USA, Rusko, Japonsko apod. vypouští emise již několik stovek let a díky tomu také zbohatly a mají vyšší životní úroveň než zbytek světa; 3. místo spotřeby - řada výrobků je vyprodukována v rozvojových zemích, ale spotřebována na globálním Severu. Použití prvního kritéria výrazně zamíchá pořadím (a tedy i mírou odpovědnosti) jednotlivých zemí. Na prvních pěti místech jsou „ropné státy“ (Katar, Kuvajt a další). Nejšpinavější z vyspělých států je Austrálie, USA jsou na 9. místě, ČR na 20. místě, průměr EU-27 je až 43. místě. Čína a Indie padají na 80. resp. 149. místo ze 190 států. Historická odpovědnost a místo spotřeby pak výrazně zvyšují odpovědnost vyspělých průmyslových zemí. Nelze již použít exaktní počty, ale pokud seřadíme relevantní vyspělé země (vyřadíme Lucembursko jehož vysoké emise jsou dány zejména nákupem levných - nízko daněných - pohonných hmot motoristy z okolních zemí) bude ČR patřit osmá příčka na světě a čtvrtá v evropské sedmadvacítce. Role České republiky Česká republika produkuje 14 tun skleníkových plynů na obyvatele za rok a má, podobně jako další průmyslové země, „klimatický“ dluh vůči rozvojovému světu. Česká republika tedy musí – podobně jako další průmyslové země – podniknout zásadní opatření: 1. Česká republika musí snížit domácí emise skleníkových plynů do roku 2050 minimálně o 80 % oproti současnosti. Prvním krokem je přijetí rámcové legislativu, která rozvrhne snižování emisí do pozvolného tempa na příštích 40 let, a která zároveň stanoví procesy plánování redukce znečištění v dílčích obdobích a systém kontroly (za snižování emisí) odpovědných vlád poslaneckou sněmovnou.61 Rámcová legislativa vytvoří prostředí pro implementaci příslušné energetické koncepce akcentující úspory paliv a energie a podporující pokrytí energetických potřeb z obnovitelných zdrojů.62 2. Česká republika musí poskytnou finanční prostředky na rozvojovou pomoc v oblasti 58 59 60 61 62
Parry, M.L. et al. 2007, cit 3. Solomon, S. et. al. 2007, cit 21. World Resource Institute - CAID: http://cait.wri.org/ Velká výzva - iniciativa za přijetí zákona o snižování emisí skleníkových plynů - Hnutí DUHA: www.velkavyzva.cz Chytrá energie – energetická koncepce českých ekologických organizací: www.chytraenergie.info
adaptací lidí v chudých zemích na současné (a v budoucnu již nevyhnutelné) dopady změn podnebí způsobené historickými a nutnými budoucími skleníkovými exhalacemi.63 3. Česká republika musí poskytnout rozvojovým zemím finance na rozvoj čistých technologií (např. výrobu energie v decentralizované síti lokálních obnovitelných zdrojů).64 Snižování exhalací a ekonomika Snižování znečištění příležitost pro chytrá moderní a ekologická řešení: zateplování domů, čistá elektřina, rychlá a pohodlná veřejná doprava, recyklace odpadů či lokální jídlo. Taková řešení pomohou české ekonomice a srazí účty rodin i dovoz paliv ze zahraničí. Ekonomové spočítali, že globální opatření pro snižování emisí budou stát částku, která odpovídá snížení ekonomického růstu v průměru o 0,12 procentního bodu ročně. Náklady na předcházení změnám klimatu (redukci emisí skleníkových plynů) činí ekvivalent asi 3 % HDP v roce 2050, na odstraňování škod (v případě neredukování emisí skleníkových plynů) by však bylo potřeba 5–20 % HDP (podle toho, co do škod započítáme).65 Škody, kterým tak zákonem předejdeme, jsou až několikanásobně vyšší než vynaložené náklady (a to i když počítáme pouze se striktně finanční stránkou věci). Ani v České republice neplatí tvrzení, že větší prosperita vyžaduje větší znečištění. Právě zdejší statistiky jsou toho názorným dokladem. Česká ekonomika se v posledních letech dynamicky rozvíjela. Mezi roky 1997 a 2008 vzrostla o 42 %. Obdobně stoupala také průmyslová výroba. Konkurenceschopnost posilovala. Nicméně exhalace skleníkových plynů – jakkoli jsou vysoké – stejnou dobu stagnovaly.66 Závěr Z aktuálních výsledků vědeckých bádání vyplývá, že vliv globálních změn podnebí na vodní režim na Zemi je významný. Změny v distribuci vody na planetě přinášejí celou škálu rizik, zejména pro rozvojové země. Odpovědnost za současnou situaci leží zejména na vyspělých průmyslových zemích. Podíl na vzniklé situaci a odpovědnost za řešení do budoucna má i Česká republika. Je nutné přijmou opatření pro snižování emisí skleníkových plynů a další opatření zmírňující a posléze zastavující globální změny podnebí (včetně podpory čistého rozvoje zemí třetího světa). Na současné a nutné budoucí změny podnebí je potřeba se adaptovat (a pomoci s adaptacemi i rozvojovým zemím, které je sami nedokáží zajistit). Snižování emisí je podle ekonomických propočtů výhodnější než adaptace a přináší i příležitosti pro ekonomiku průmyslových zemí (včetně České republiky).
63 Klimatické změny a rozvojová spolupráce – Glopolis: http://www.glopolis.org/index.php?option=com_content&task=blogcategory&id=19&Itemid=37 64 Glopolis, cit 43. 65 Stern, N., et al. (2007): The economics of climate change: the Stern Review, Cambridge University Press, Cambridge. 66 Fott, P. (ed.) (2008): National greenhouse gas inventory report of the Czech Republic, NIR (reported inventory 2006), Český hydrometeorologický ústav, Praha.
