Oslíkovy koláče aneb příběh zvířátek z Chaloupky
Úvodem V Chaloupce u Lesa žijí čtyři veselá zvířátka (medvídek, oslík, pejsek a zajíc). Navzájem si snaží pomáhat a mají se rádi, a protože každý z nich něco umí, dávají dohromady sehraný tým. Medvídek je starý pracant, každý den svědomitě štípe dříví a i ostatní těžší práce zbudou většinou na něj. Oslík pro ostatní vaří, smaží a hlavně peče, a to výtečné koláčky s tvarohem, na kterých si zvířátka ráda společně pochutnávají a pochvalují si je. Pejsek … no … popravdě řečeno Pejsek je skotačivý typ, který jen hýří veselostí někdy, jak říká Medvídek, až moc velikou. A Zajíc, inu Zajíc skládá básně a mnohdy se i celé hodiny snaží vystihnout tu krásu kolem sebe, také chce vydat sbírku svých děl, no, doufejme, že se mu to podaří, co nejdříve, protože jinak mu do té doby jeho spisy roztrhá Oslík, kterého již Zajícovy rýmy přestaly bavit. Prolog Do příběhu našich zvířátek z Chaloupky vstupujeme jednoho letního odpoledne. Medvídek jako vždy štípe dříví kousíček od Chaloupky, Zajíc posedává na lavičce nebo se prochází a neustále dává dohromady materiál na Knihu plnou básniček. Čilý Pejsek poskakuje okolo a průběžně se ostatních ptá, zda-li si nepůjdou zahrát na honěnou. Pouze Oslík zatím není vidět, jeho přítomnost, ale dokazuje kouř z komína Chaloupky a vůně připravovaných koláčků. V tu dobu se, ale po okolí potuluje i smutný Čertík, kterého vyhodili z Pekla, protože dělal dobrotu. Toho vůně Oslíkových koláčků nadchla natolik, že nemůže odolat a pokouší se některé ukrást. Vlastní příběh UVADĚČ: viz. Úvod (nějak upravený) ZAJÍC: „Na Paloučku roste kvítí, Sluníčko nám pěkně svítí, je to krása všude kolem …“ PEJSEK: „Haf, haf, Zajdo, poď si hrát, vždyť je takový pěkný den!“ ZAJÍC: „ Nevidíš teď nemám čas, skládám básně.“ PEJSEK: „Zajdo, no tak, jenom chvíli.“ ZAJÍC: „Na Paloučku … kvete kvítí …“ PEJSEK: „ Zajdo, Zajíčku.“ ZAJÍC: „Co je zas? Když říkám nemůžu, tak nemůžu. Na Paloučku kvete … ále, roste bude přeci jenom lepší. Na Paloučku roste kvítí, Sluníčko nám pěkně svítí, Pejsek zklamaně zjišťuje, že tady mít, jako obvykle úspěch nebude. ZAJÍC: „ Pejsku, Pejsku, poslechni si, prosím, moji báseň už je skoro hotová.“ PEJSEK: „ Báseň?“ ZAJÍC: „No ano, pohlazení pro srdce, poslouchej: báseň
PEJSEK: „Hm … dobrá , ale … Na scénu vstupuje Oslík. OSLÍK: „Táák, koláčky jsou hotové, kdo si dá.“ Nese tác obložený velkými tvarohovými koláči. PEJSEK: „Já, já, haf, haf.“ ZAJÍC: „Mně také jeden, prosím.“ OSLÍK: „No tak, Pejsku, neskákej tolik, na každého zbude.“ ( Medvídek také přistupuje ke svačícím.) „Na, vem si Medvídku, ty si to nejvíce zasloužíš, pro tebe mám dnes i jeden speciální medový koláček.“ MEDVÍDEK: „Ale to nemuselo být, Oslíku, moc děkuji.“ Za komínem u Chaloupky se objevuje Čertík a mlsně pokukuje po koláčcích. OSLÍK: „To je ale horko.“ Oslík odkládá tác s posledním koláčem na lavičku u chaloupky. ZAJÍC: „Mňam, to je dobrota.“ = všichni pojídají koláče. Čertík je připraven k loupeži, plíží se za zády zvířátek a pak rychle popadá koláč a utíká. MEDVÍDEK: „Zloděj, zloděj.“ OSLÍK: „Pomóc, moje koláčky, chyťte ho.“ = nastává honička okolo Chaloupky, ale Čertík nakonec uniká. ZAJÍC: (udýchán) „Je pryč, pekelník jeden.“ MEDVÍDEK: „Nu což, asi měl velký hlad, dopřejme mu ať se nají, vždyť to bylo ještě dítě.“ OSLÍK: „Dítě-nedítě, čertisko to bylo, tfujtajcl. A snědl poslední koláček.“ ZAJÍC: „….. nějaká super básnička MEDVÍDEK: „A kde je Pejsek, neviděli jste ho?“ OSLÍK: „Před chvílí …, Pejsku, Pejsku.“ Pejsek se z pronásledování nevrátil. ZAJÍC: „Naposledy jsem ho viděl, když zaháněl toho čertíka do Lesa.“ MEDVÍDEK: „Do Lesa?! Jen aby se nám neztratil, pojďme ho rychle hledat.“ ZAJÍC: „Pejsku, Pejsku, no tak, Pejsku.“ Zbylá zvířátka volají a hledají ztraceného Pejska. UVADĚČ: „Díky bohu se Pejsek za chvíli našel a všichni brzy na odpolední příhodu zapomněli. A protože se už začalo stmívat tak si šla zvířátka vyčistit zoubky a spát. V tu dobu se ale k Chaloupce vrátil i rozmlsaný Čertík, který byl stále ještě hladový.“ ČERTÍK: „Mám nebo nemám? V pekle mě učili, že zlobit a krást se má, ale ty zvířátka vůbec nevypadaly šťastně, když jsem jim ten koláček ukradl. Vypadalo to skoro, že se až zlobí. Ale já měl takový hlad, že se to nedalo vydržet. No, co teď? Z pekla mě vyhodili, že prý by ze mě stejně nikdy nebyl dobrý čert. A já mám pořád takový hlad. Že bych se pokusil jim ještě něco vzít? Třeba je to teď potěší? Nebo né? Ále já to zkusím.“ = Čertík otevírá dvířka Chaloupky, aby znovu něco naloupil, když se ale vrací, o něco zakopává a probouzí tak Oslíka. OSLÍK: (značně rozespalý) „No, co to bylo? A proč jsou otevřené dveře?“ (vzchází před Chaloupku) „Hm, hm, to jsem blázen, vždyť jsem je sám zavíral, že by vítr?“
UVADĚČ: „Ráno, když se zvířátka probudila, však Oslík zjistil, že to nebyl vítr, protože mu ze spíže zmizely lesní jahody, se kterými se pracně sbíral, med a krajíc chleba.“ OSLÍK: „Medvídku, ten pekelník nám sebral ze spíže jahody, chleba i med. Ta rána včera večer to musel být on, ale tohle mu nedaruji, tohle ne … vždyť takhle by nám mohl sníst zásoby a co by bylo na zimu?“ MEDVÍDEK: „Já bych to neviděl tak černě, Oslíku, zásob je dost. Jen by mě zajímalo, co dělá ten čert tady, měl by být přeci pod zemí, v pekle.“ PEJSEK: „ … Našel jsem jeho stopu.“ = očichává okolí. OSLÍK: „Správně, Pejsku, vystopujeme ho, ty na to máš nos. A já, já mu pak dám potom pořádných pár ran na zadek, aby si to pamatoval, že moje koláčky se krást nesmí.“ MEDVÍDEK: „Já bych s tím tak nespěchal, třeba už se neukáže. Teď už si pro něj určitě jde jeho otec Lucifer a těch pár ran mu dá sám.“ UVADĚČ: „Ale Medvídek se mýlil, Čertík přišel druhý den znovu a znovu svou čertovskou rychlostí ukradl a snědl Oslíkovy koláčky, a tak to bylo i třetí den a čtvrtý a určitě by tomu bylo i nadále tak, jenže do toho všeho ještě přijela delegace z Dalekých krajů a zvířátka měla hned o problém víc.“ PEJSEK: „Haf, haf, někdo sem jde, rychle, rychle, pojďte se podívat.“ MEDVÍDEK: (odstupuje od naštípaného dříví) „Co vás sem přivádí drazí hosté?“ přichází velvyslanec Opice a jeho ochránce zlý Tygr.
Na scénu
OPICE: „To se hned dovíte, podej pergamen.“ ( = na Tygra.) „Z vůle našeho velkého krále Opičáka Dvaatřicátého je Chaloupka i celý Les přičleněn k Velké Opičí Říši a bude přestavěna na Skladiště banánů.“ OSLÍK: „Cože, co si to vůbec dovoluje ten váš král, Chaloupka byla vždycky naše.“ OPICE: „A pokud se budete vzpírat, mám za úkol vás upozornit, že za Řekou na vás čeká Armáda Tygrů našeho velkého krále, a bude to muset jít po zlém.“ OSLÍK: „No to tedy …“ MEDVÍDEK: „Počkej Oslíku, tím nic nevyřešíš, bojím se, že na tohle jsme malý páni. Teď musíme jen získat čas (= tišeji) a pak se něco vymyslí.“ OSLÍK: „Ale co?“ MEDVÍDEK: „Ještě nevím.“ OPICE: „No tak, máte hodinu na vystěhování nebó …“ MEDVÍDEK: „Hodinu? Máme v Chaloupce takových věcí, nestihneme se vystěhovat do hodiny!“ OPICE: „Tak kolik chcete?“ MEDVÍDEK: „Alespoň celý den, to znamená do zítřka.“ OPICE: „Do zítřka, chá, tak dobrotivý by můj vládce nebyl. Máte čas do západu slunce, pak vše, co si nestihnete bude patřit králi, velkému Opičákovi Dvaatřicátému.“ MEDVÍDEK: „Dobře, tak do večera.“
OSLÍK: „ Ale, Medvídku?!“ MEDVÍDEK: „Neboj, něco se musí vymyslet, i když zatím vůbec nevím co.“ UVADĚČ: „A tak zvířátka dumala a přemýšlela, jak vyzrát na velvyslance opičího krále a jak si zachránit Chaloupku před přestavbou na Skladiště banánů, ale pořád né a né na něco kloudného přijít.“ Opičí velvyslanec si nechal postavit stan opodál, aby viděl na práci stěhujících zvířátek. OPICE: „A hlavně si pospěšte, ať jste do večera pryč. A žádný podrazy, osobně na vás budu dohlížet.“ OSLÍK: „No, a co teď? Jestli něco rychle nevymyslíme, tak bude s naší Chaloupkou ámen.“ PEJSEK: „Já bych toho Opičáka pokousal, aby se tu víckrát neukázal.“ ZAJÍC: „ …… nějaká básnička Mezitím odchází Tygr mimo scénu = pro banány. OSLÍK: „Teď, teď je naše jediná šance, teď, přepadneme tu cizáckou opici, buď teď nebo nikdy.“ = zvířátka se odplíží za Chaloupku a pak najednou skočí na opici a pokusí se ji strčit do pytle a zavázat. V tom se ale vrátí i Tygr (s banány) a jejich plány zhatí, protože na Tygra si netroufnou. Zvířátka se vzdají = sjede na ně velká klec a uvězní je (je to pohádka). TYGR: „Vau, vr, vrr.“ OPICE: „Tak vy jste se pokusili napadnout velvyslance samotného velkého krále Opičáka Dvaatřicátého, tak to vás přijde draho, takové přečiny se u nás trestají smrtí.“ ZAJÍC: „Co teď budeme dělat.“ OSLÍK: „ Přece nás nemůžete jen tak zbavit Chaloupky a …“ OPICE: „Náš král může všechno, zítra vás převezeme do jeho paláce a on rozhodne o vašem osudu, o kterém nepochybuji, že bude správný.“ PEJSEK: „Ale to přeci nejde.“ UVADĚČ: „Se zvířátky to v tu chvíli bylo moc zlé, naštěstí se potom co Opice i Tygr usnuli vrátil i hladový Čertík. Celý udivený zíral na polovystěhovanou Chaloupku a pak si všiml klece i Tygra a Opice. MEDVÍDEK: „Čertíku, no tak, Čertíku.“ OSLÍK: „To je ten uličník z pekla poslaný, nebýt zavřený tak bych ti ukázal.“ MEDVÍDEK: „Psst, vždyť nám může pomoci.“ OSLÍK: „Ten.“ MEDVÍDEK: „Čertíku, hej Čertíku, pomoz nám a nebudeš litovat. Budeš si od nás moci brát koláčky, kdykoliv budeš chtít.“ OSLÍK: „Cože!?“
= Tygr se převrací.
MEDVÍDEK: „Psst, tak pomůžeš nám, prosím.“ ČERTÍK: „Pomáhat, ale to já mám zakázané.“ MEDVÍDEK: „A kdopak ti to zakázal, prosím tě.“
ČERTÍK: „Strejdové Pekelníci, prý to je základ, správného čertovství.“ MEDVÍDEK: „A ty jim věříš, jak by to na světě vypadalo, kdyby si lidé nepomáhali.“ ČERTÍK: „No … já nevím. A vy myslíte, že bych vám měl pomoci?“ ZAJÍC: „Ano a rychle než se ti dva probudí.“ ZVÍŘÁTKA: „Prosím!!!“ ČERTÍK: „Tak dobře.“ MEDVÍDEK: „Správně, támhle jsou klíče, u Tygra za pasem.“ = Čertík zvířátka vysvobozuje = klec vyjíždí opět někam do oblak. OSLÍK: „Ale co dál?“ PEJSEK: „Omráčíme je.“ ZAJÍC: „Ať je to Čertisko vezme do Pekla.“ Opice se začíná probouzet. OPICE: „Ááá, Tygře, vstávej jsou venku z klece!!!“ TYGR: „Eaé, ale co je, nechte mě spát.“ OPICE: „No tak, Tygře, zakousni je všechny i toho Čerta, co je s nimi.“ TYGR: „Čerta.“ (= otevírá oči) „A, Lucifer.“ = útočí, zvířátka i Čertík utíkají a obíhají Chaloupku. Čertík se schovává za komín, pak rychle přeletí k Opici a začne = ČERTÍK: „Ble, ble, ble, Tygře, Tygře.“ Tygr se otáčí na Čertíka, rozbíhá se, v tom Čertík uskakuje a klec (je to pohádka) padá na Tygra i Opici. PEJSEK: „Juchů, a máme je.“ OPICE: „Co s námi hodláte udělat, né, né, nezabíjejte nás, prosím.“ OSLÍK: „A proč ne, vždyť co jste chtěli udělat vy s námi?“ TYGR: „Prosím.“ OPICE: „Prosím, nezabíjet.“ MEDVÍDEK: „My pro vás máme něco lepšího, pošleme vás do Pekla, kde se budete potit do úmoru.“ OPICE: „Ne do Pekla né, tam je ještě větší teplo než u nás.“ MEDVÍDEK: „No, možná kdybyste nám slíbili, že odtud odtáhnete a už si nikdy nebudete činit nároky na Chaloupku …“ OPICE: „To jistě, samozřejmě, jen né do toho Pekla.“ TYGR: „Ano, jen ne do Pekla.“ MEDVÍDEK: „Tak dobře, pustíme vás, ale tady Čertík vás bude tajně sledovat a opovažte se udělat nějaký podtrh, víte co by vás čekalo.“ OPICE: „Jo, jó, určitě.“ MEDVÍDEK: „Tak je Pejsku a Zajíci pusťte, ať peláší domů.“ = Pejsek a Zajíc úkol vykonávají, Tygr a Opice utíkají a zvířátka se radují. ZAJÍC: „Ti pádí, dobře si je postrašil, Medvídku.“
OSLÍK: „A já vás teď zvu na Koláčkové hody, pojďte.“ Čertík, ale nesměle stojí na místě. OSLÍK: „No, i tebe Čertíku, vždyť si nám zachránil život.“ = a v Chaloupce nastává veselí. UVADĚČ: „A to je konec, vše dobře dopadlo atd. atd. atd.
