Příloha č.1
Organizační schéma Sociálních služeb města Pardubice
ORGANIZAČNÍ SCHÉMA lékař
ŘEDITEL
0,2
lékař
0,07
IV SSmP PARDUBICE 310
bezpečnostní referent
ved. DS III PARDUB. 195
spisový a adm.pracov.
1
ved.ekom. zástupce ředitele
II 1
personalista
11,5
vnitřní
0,5
kontrola
ved. DSD III PARDUB. 41
ved. DSS II PARDUB. 13
1
II
ved. PS PARDUB.
46
ved.zdr.úseku
ved.zdr. úseku 143
II
rozpočtář
1
průvodce zavádění SQSS (interní specialista)
referent majet.správy 1
II
mzdová účetní
I
ved. odd. účtárny hl.účetní
X
XX
XXX
5
2
účetní X stupeň řízení XX název funkce XXX přepočtený počet zaměstnanců
ved.zdrav. úseku
průvodce zavádění SQSS (interní specialista)
14
dopravní referent
1
4
přímé řízení metodické řízení zdrav. metodické řízení ekonom. odpovědnost za zavedení SQSS
úklid
0,5
Platnost od 01.01.2009 Datum: Schválil:
02.01.2009 Hana Vičíková
Příloha č.2 Tabulka č.11
1
FORMULÁŘ ŽÁDOSTI O FINANČNÍ PODPORU Z OP RLZ, Registrační číslo CZ.04.1.03/ 1.1.09.3,
Příloha č.3
Příloha č. 4a Dotazník č.1 – po absolvování kurzu 1) Jste muž – žena 2) Je Vám: a. 20 – 25 let b. 26 – 30 c. 31 – 35 d. 36 – 40 3) Jaké máte nejvyšší dosažené vzdělání? i. základní j. vyučena k. střední s maturitou
e. f. g. h.
41 – 45 46 – 50 51 – 55 56 – 60
l. vyšší odborné m. vysokoškolské
4) Pracujete ve … a jak dlouho? n. ve zdravotnictví o. v sociální péči p. v domácí péči
q. nepracuji, jsem na úřadu práce r. nepracuji, jsem na MD
5) Dříve jste pracoval/a jako a jak dlouho?
6) Kdo Vás do kurzu vyslal?
7) Co jste od kurzu očekával/očekávala?
8) Co mělo pro Vás největší význam, pro Vaši práci?
9) Co nejvíce uplatníte ve svém zaměstnání?
10) Co bylo pro Vás v kurzu nejtěžší ?
11) Chtěl/ chtěla byste něco do kurzu doplnit?
12) Splnil kurz Vaše očekávání?
Příloha č. 4b Dotazník č.2 – po roce od absolvování kurzu 1) Jste muž – žena 2) Je Vám: s. t. u. v.
20 – 25 let 26 – 30 31 – 35 36 – 40
3) Pracujete ve … a jak dlouho? a. ve zdravotnictví b. v sociální péči c. v domácí péči
w. x. y. z.
41 – 45 46 – 50 51 – 55 56 – 60
d. nepracuji, jsem na úřadu práce e. nepracuji, jsem na MD
4) Dříve jste pracoval/a jako a jak dlouho?
5) Splnil kurz Vaše očekávání ? a. Ano b. Ne c. Nevím 6) Co mělo pro Vás největší význam, pro Vaši práci?
7) Co nejvíce uplatňujete ve svém zaměstnání?
8) Absolvoval/a byste kurz znovu? a. Ano b. Ne c. Nevím 9) Změnil se po absolvování kurzu Váš osobní život? a. Ano b. Ne c. Nevím 10) Našla jste po absolvování kurzu nové uplatnění? a. Ano b. Ne 11) Doporučila byste kurz i ostatním pracovníkům? a. Ano b. Ne c. Nevím
Příloha č. 5
Kvalifikační kurz PRACOVNÍK V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH SE ZAMĚŘENÍM NA OSOBNÍ ASISTENCI SENIORŮM A DLOUHODOBĚ NEMOCNÝM – PARDUBICE 7.1.2008 – 1.4.2008 – PROJEKT NOVÁ CESTA Jako dlouhodobě nezaměstnaná jsem si velmi často kladla otázku, co dál? Shodou několika náhod, jak už to v životě bývá, jsem se dozvěděla o tomto rekvalifikačním kurzu. Protože jsem ve své bývalé profesi pracovala s lidmi a tato práce mě velmi naplňovala, neváhala jsem a účast přijala. Měla jsem velké obavy, jak asi každý, kdo začíná něco nového. Je mi 46 let a v tomto věku máte určité představy o životě, práci a lidech kolem sebe. Již první týden po nástupu na tento kurz jsem měla poměrně jasno, zvládnout úspěšně veškeré aktivity projektu, kterých nebylo málo. Náplň jednotlivých přednášek, od komunikace s klienty, první pomoc, pečovatelství, somatologie, sociálně právní minimum a mnoho dalších, byla na velké odborné úrovni. Také výuka na střední zdravotnické škole v mnohém překonala naše očekávání. Mohli jsme využít veškeré pomůcky i nástroje potřebné v naší budoucí profesi. Bylo to velmi zajímavé. Lektoři, kteří přednášeli, byli lidmi na svém místě. Jak po odborné stránce, tak i po té lidské, byli nám všem po celou dobu trvání kurzu učiteli, rádci a v mnoha případech jsme v nich nalezli odborníky, na které se můžeme kdykoliv obrátit. Náplně přednášek byly dostačující a informace, které jsme dostali, myslím postačí v profesích, které absolventi po skončení kurzu vykonávají. Také velké množství studijního materiálu nám dávalo možnost důkladně se připravit na závěrečnou zkoušku. Účast a úspěšné absolvování v tomto projektu mělo pro mě v mém životě velký význam. V současné době již pracuji v domově pro seniory jako ošetřovatelka. Vědomosti, které jsem načerpala z přednášek zcela využívám. Jsem velmi spokojena s prací, kterou vykonávám, a chci ve své profesi dokázat co nejvíce. Každý z nás jednou dojde do seniorského věku, bude potřebovat pomoc druhých a na to nesmíme zapomínat. Je důležité chovat se ke svým klientům velmi profesionálně, to znamená nezapomínat, že každý člověk je osobnost. Tímto bych zároveň chtěla poděkovat všem, kteří se na tomto projektu podíleli a zajišťovali úspěšný chod celého vzdělávání. absolventka kurzu
V Proseči dne 20.5.2008
Vážený pane ……., požádal jste mě, abych Vám napsala, jak jsem se do kurzu pro pracovníky v sociálních službách dostala? Co mi tento kurz dal, co mi vzal? Co jsem si z kurzu vzala nejen do své budoucí profese, ale i do svého osobního života? Nejprve bych Vám chtěla velmi poděkovat, že tyto kurzy děláte a že jsem ho mohla absolvovat, moc to pro mě znamenalo. Jak jsem se do kurzu dostala? V současné době jsem na mateřské dovolené, ale přesto jsem se stále zajímala o to, co se v mém zaměstnání děje, a zjistila jsem, že do konce roku 2008 si všechny pečovatelky musí dodělat akreditovaný kurz, jinak by nemohly svoji profesi vykonávat. Já jsem si tento kurz našla sama, protože můj zaměstnavatel má vůči svým zaměstnancům laxní přístup. Sedla jsem k počítači, vyhledala Vaše číslo, zkontaktovala Vás a 7. ledna jsem nastoupila do kurzu. Co mi tento kurz dal? Dal mi velice mnoho. Nejen, že jsem se dozvěděla spoustu nových věcí z oboru psychologie, psychopatologie, somatologie, pečovatelství, atd. … Ale hlavně jsem se seznámila se spoustou prima lidí ať z řad lektorů, kteří na nás byli moc hodní, ale hlavně náš kolektiv. Sešli jsme se skvělá parta lidí, bylo nám spolu fajn. Velký přínos pro mě byla stáž v hospicu v Litoměřicích. Když jsem ukončila kurz a přemýšlela co dál, dala jsem si žádost jako uchazečka o práci v Hospicu Chrudim. Co mi tento kurz vzal? Nic, vůbec nic. Mě to nestálo ani korunu, vše jste mi proplatili, spoustu věcí jsme od Vás dostaly a ještě o přestávce kafíčko a chlebíček. Já jsem do toho investovala pouze svůj čas, ale příjemně strávený čas. Co jsem si z kurzu odnesla do budoucí práce, ale i do života? Doufám, že vše co jsem se naučila v kurzu, upotřebím ve své práci s lidmi, abych jim uměla dobře pomoci. Nakonec jsem zjistila jednu věc. Když jsem nastupovala do kurzu, myslela jsem, že to moje rodina beze mě nebude zvládat, neboť skoro na celý den odjedu pryč, ale nakonec se ukázalo, že to zvládají na jedničku a že jim neuškodí se trochu osamostatnit. Náš vztah to obohatilo, jenom náš malinký Ondrášek to trošku citově nezvládat, ale já jsem mu to o víkendech vynahrazovala. Až nastoupím do zaměstnání, vím, že to kluci doma zvládnou. Ještě jednou bych Vám chtěla poděkovat za tak skvělý, nadstandardní kurz. S pozdravem absolventka kurzu, Proseč
„KAROLÍNKO,NĚKDO ZVONÍ“, VOLÁM NA SVOU DCERU A PŘITOM KOJÍM SVÉHO SYNA,KTERÝ SE NÁM NARODIL V KVĚTNU 2007.SLYŠÍM DCERU,JAK SE ZDRAVÍ S JANOU KOLEGYNÍ Z PRÁCE.PRACOVALA JSEM JAKO PEČOVATELKA V DPS V KERHARTICÍCH A JELIKOŽ JE TO V MÍSTĚ MÉHO BYDLIŠTĚ, OBČAS NÁS PŘIJDE NAVŠTÍVIT. HNED MI OZNAMUJE, ŽE JE NUTNÉ ABSOLVOVAT SKORO 3-MĚSÍČNÍ KURZ, ABYCHOM MOHLI DÁLE "DĚLAT" TUTO PRÁCI. NEJDŘÍV V ZÁŘÍ 2007 NASTOUPÍ ONA
A PANÍ VEDOUCÍ A
ZAČÁTKEM LEDNA 2008 BYCH MĚLA NASTOUPIT JÁ I PŘESTO,ŽE JSEM NA MATEŘSKÉ DOVOLENÉ. NO ,UVIDÍME JAK TO VŠECHNO BUDE, NECHCI NIC SLIBOVAT ,VIKTOREK JE JEŠTĚ MOC MALÝ BROUČEK. S TĚMITO SLOVY JSEM SE S JANOU ROZLOUČILA.ČAS UBÍHAL A JÁ STÁLE ZVAŽOVALA SVŮJ NÁSTUP,MAMKA ALE I MOJE KAMARÁDKA MI NABÍZELY SVOU POMOC ,ALE JÁ JSEM DOBŘE VĚDĚLA,ŽE
MAMKA JE V INVALIDNÍM
DŮCHODU A MARTĚ SE MÁ O VÁNOCÍCH NARODIT MIMINKO A 3 MĚSÍCE DOJÍŽDĚT DO PARDUBICE NENÍ JEDNODUCHÉ. MĚLA JSEM STRACH O MAMČINO ZDRAVÍ A JAK TO BUDE,
KDYŽ
STÁLE
JEŠTĚ
KOJÍM.NAKONEC
JSEM
POD
NÁTLAKEM
SVÝCH
BLÍZKÝCH,KTEŘÍ TO MYSLEL SAMOZŘEJMĚ DOBŘE, SLÍBILA,ŽE NASTOUPÍM. VÍKEND PŘED NÁSTUPEM JSEM ONEMOCNĚLA ,ALE JELIKOŽ JSEM CHTĚLA VĚDĚT CO A JAK, POSLALA JSEM ZA SEBE MAMKU.VRÁTILA SE NADŠENÁ A MOC SE JÍ TAM LÍBILO.PANÍ DOKTORKA MI OZNÁMILA,ŽE V PÁTEK MŮŽU DO PARDUBIC.VĚDĚLA JSEM ,ŽE TAM JSOU ZNÁMÉ TVÁŘE,TAKŽE JSEM SE I DOCELA TĚŠILA.BOHUŽEL MĚ NADŠENÍ HNED RÁNO OPUSTILO,KDYŽ JSEM OPOUŠTĚLA SVÉ DĚTI.VĚDĚLA JSEM ŽE JSOU V POŘÁDKU,ALE CELOU CESTU NA VLAK JSEM SI VYČÍTALA, JAKÁ JSEM HROZNÁ MÁMA,KDYŽ MŮŽU NECHAT TAKOVÉHO BROUČKA DOMA A JEDU PRYČ. OČI JSEM MĚLA PLNÉ SLZ A PŘEMÝŠLELA, ZDA SE NEMÁM VRÁTIT.CESTOU JSEM JEŠTĚ RADĚJI ZAVOLALA DOMŮ,ABYCH SE UJISTILA O SVÉM ODJEZDU. V PARDUBICÍCH JSEM BYLA NADŠENÁ PARTOU LIDÍ,KTERÁ SE TAM SEŠLA A I PŘEDNÁŠEJÍCÍ PANÍ MONIKOU PETERKOVOU. JE PRAVDA,ŽE JSEM KAŽDOU PŘESTÁVKU TELEFONOVALA ,ALE NEMĚLA JSEM DŮVOD. KAŽDÝ DEN PŘEDNÁŠEL NĚKDO JINÝ A TÍM TO BYLO NESMÍRNĚ ZAJÍMAVÉ A JÁ ZAČALA CHODIT BEZ SLZ A DOKONCE SE I TĚŠILA. K TEORII PATŘILA I PRAXE ,KTEROU JSEM MĚLA ABSOLVOVAT V DPS A TÝDEN V HOSPICU,BOHUŽEL ALE AŽ V LITOMĚŘICÍCH, COŽ JSEM PRO VELKOU VZDÁLENOST JEDNOZNAČNĚ ZAMÍTLA. VIKTORKA JSEM STÁLE KOJILA A BEZ NĚHO BYCH NIKAM NEODJELA A S NÍM JSEM SI TO NEDOKÁZALA PŘEDSTAVIT.MOJE SESTRA PRACUJE V ČERVENÉM KOSTELCI,KDE JE TAKÉ HOSPIC, A OD NÍ JSEM VĚDĚLA,ŽE I TAM JEZDÍ STÁŽISTÉ. NEDALO MI TO A ZAŠLA JSEM ZA PANEM KALINOU,KTERÝ NÁS MĚL PO CELOU DOBU "NA STAROSTI", ZDA BYCH NEMOHLA BÝT "VÝJIMKOU". I PŘESTO ŽE NEBYL S ČERVENÝM KOSTELCEM VE SPOJENÍ,MŮJ TÝDENNÍ POBYT MI ZAŘÍDIL. ON PRO NÁS TOTIŽ UDĚLAL VŠE,CO BYLO V JEHO SILÁCH A MOŽNOSTECH.MAMKA SOUHLASILA, ŽE NA TÝDEN OPUSTÍ SVOJÍ DOMÁCNOST A ODJEDE S NÁMI, ABYCH MOHLA NASTOUPIT DO HOSPICU.TEORETICKY JSEM BYLA PŘIPRAVENA I NA UMÍRAJÍCÍ, SE KTERÝMI JSEM NEMĚLA DOPOSUD ŽÁDNOU ZKUŠENOST,ALE PRAKTICKÁ STRÁNKA - TO JE JINÝ SOUDEK. ALE I TAM JSEM POZNALA
PŘÍJEMNÝ PERSONÁL,KTERÝ MĚ MEZI SEBE MOC HEZKY PŘIJAL,A JÁ JSEM S NIMI DOPOSUD V KONTAKTU.VELICE SI VÁŽÍM TOHO, CO JSEM SE TAM MOHLA NAUČIT A POZNAT. SEZNÁMILA JSEM SE TAM S ŘADOU LIDSKÝCH OSUDŮ. PANÍ, O KTERÉ JSEM VĚDĚLA,ŽE MIMO "JO" NEBO NÉÉ,ODMÍTÁ KOMUNIKOVAT,I PŘESTO JSEM ZA NÍ ZAŠLA A SNAŽILA SE O KONTAKT. PO PÁR DNECH SE DOKONCE I USMÁLA A MĚ BYLO MOC HEZKY. V DEN MÉHO ODJEZDU MI ŘEKLA, AŤ SE S NÍ VYFOTÍM, ABY MĚLA PAMÁTKU,COŽ MĚ UDĚLALO VELKOU RADOST. PŘI MÉM ODCHODU SE JEŠTĚ ZA MNOU OTOČILA A POPŘÁLA MI ŠŤASTNOU CESTU. VŠECHNY PŘEKVAPILA TÍM, JAK SE ROZPOVÍDALA,ALE JÁ MĚLA ZASE OČI PLNÉ SLZ. ZA TENTO TÝDEN JSEM POCHOPILA A UVĚDOMILA SI SPOUSTU VĚCÍ A JSEM MOC RÁDA,ŽE JSEM TO ABSOLVOVALA I STAK MALÝM BROUČKEM,KTERÝ TO VŠECHNO SNÁŠEL AŽ PŘEKVAPIVĚ DOBŘE. ZBÝVAL NÁM JEŠTĚ JEDEN KONZULTAČNÍ DEN A POTOM UŽ JENOM ZKOUŠKY. TEN DEN HROZNĚ RYCHLE UTÍKAL, KAŽDÝ VYPRÁVĚL SVÉ ZÁŽITKY Z PRAXE Z HOSPICU. ZÁROVEŇ SI KAŽDÝ UVĚDOMOVAL,ŽE NÁM TY SPOLEČNĚ STRÁVENÉ DNY KONČÍ.JEŠTĚ JSME SI VZÁJEMNĚ VYMĚNILI KONTAKTY A DOUFALI,ŽE NÁSLEDUJÍCÍ DEN BUDE PRO NÁS VŠECHNY ÚSPĚŠNÝ. NA ZAČÁTKU JSEM SI PŘÁLA,ABY
ČAS UTÍKAL CO
NEJRYCHLEJI,ALE TEĎ MI BYLO SMUTNO Z TOHO,ŽE JE KONEC.JÁ BYCH ALE CHTĚLA PODĚKOVAT VŠEM PŘEDNÁŠEJÍCÍM HLAVNĚ PANÍ PETERKOVÉ,KTERÁ S NÁMI TRÁVILA SPOUSTU HODIN ZA JEJÍ LASKAVÝ PŘÍSTUP,ALE I PANÍ VAŠKOVÉ,KTERÁ NÁS PŘIPRAVOVALA PO PRAKTICKÉ STRÁNCE .
ABSOLVENTKA KURZU
Svitavy, červen 2008 V sociálních službách pracuji od r. 2006 jako pracovnice pro základní výchovnou činnost v Centru denních služeb pro osoby s mentálním postižením Světlanka Svitavy, které je součástí Charity Svitavy. Protože jsem měla pouze pedagogické vzdělání v oboru speciální pedagogika, byla mi nabídnuta možnost doplnit si vzdělání v sociální oblasti účastí na projektu „NOVÁ CESTA“ – posílení postavení pracovníků v sociálních službách ohrožených nezaměstnaností na trhu práce v pardubickém kraji. Tento, myslím, ojedinělý projekt, jsem absolvovala v období duben – červenec 2007. I když byl kurz zaměřen na osobní asistenci seniorům a dlouhodobě a nevyléčitelně nemocným lidem, v mnohém byl přínosem i pro mou práci s osobami s mentálním postižením. Ocenila jsem témata ať už z oblasti psychologie – komunikace, lidské potřeby, prevence syndromu vyhoření, z oblasti somatologie či paliativní péče. Velice mě zaujaly relaxační techniky i praktické ukázky z oboru pečovatelství, které jsme absolvovali na Střední zdravotnické škole v Pardubicích. Velkým životním zážitkem i zkušeností zároveň byla pro mě praxe v Hospicu sv. Štěpána v Litoměřicích, kde jsme se jako stážisté zapojili do péče o osoby nevyléčitelně nemocné. Stali jsme se součástí týmu, který pečuje o člověka v poslední fázi jeho života tak, aby byla zachována jeho kvalita, důstojnost a aby člověk nemusel trpět bolestí. Zaujalo mě i to, že podpora a péče je věnována také lidem pozůstalým. S ročním odstupem a z mého pohledu chci říct, že nám, účastníkům projektu, byla dána jedinečná příležitost setkat se s odborníky z různých oblastí, zamýšlet se s nimi nad různými otázkami a tématy, které nám nastínili velice srozumitelnou formou a mnohé poznatky mi pomáhají nejen v mé práci, ale také v osobním životě. Podobného kurzu jsem se nikdy předtím neúčastnila, nemám možnost srovnání, ale když hovořím s ostatními „účastníky zájezdu“, mají podobné pocity a myslím, že v mnohém byl tento projekt nadčasový.
absolventka kurzu
Příloha č.6
Fotografie účastníků kurzu
foto autorka Praktická výuka předmětu Pečovatelství
foto archiv DT
foto autorka Účastníci 4. kurzu
foto archiv DT Členové zkušební komise
Příloha č.7
nám. Republiky 2686, 532 27 Pardubice
Evidenční číslo:
Datum narození:
o absolvování kvalifikačního kurzu podle § 37 vyhlášky č. 505/2006 Sb.
Pracovník v sociálních službách se zaměřením na osobní asistenci seniorům a dlouhodobě a nevyléčitelně nemocným akreditace MPSV č.: 2007/015 – PK Termín konání: Rozsah kurzu: 320 hodin (204 hodin teoretické výuky a 116 hodin praktické výuky)
Jmenovaný(á) vykonal(a) úspěšně závěrečné zkoušky dne KURZ JE SOUČÁSTÍ PROJEKTU NOVÁ CESTA – POSÍLENÍ POSTAVENÍ PRACOVNÍKŮ V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH OHROŽENÝCH NEZAMĚSTNANOSTÍ NA TRHU PRÁCE V PARDUBICKÉM KRAJI. REGISTRAČNÍ ČÍSLO: CZ.04.1.03/1.1.09.3/3012 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČR.
