Organizace katecheze u nás a současný stav Zákonné normy týkající se katecheze Kodex kanonického práva Kodex kanonického práva obsahuje několik zásadních statí, které se různým způsobem týkají katechetické služby. Ovšem byl zastaralý už v době svého vzniku, nerespektoval ani v té době platné VKD, neboť nerespektoval např. členění na katechezi a výuku náboženství. Uvedeme z nich zde jen ty, které obsahují ustanovení pro praktickou organizaci služby: celý tento výtah si můžete přečíst na webových stránkách http://adks.apha.cz/normy-a-dokumentycirkve/. Kán. 773 - Vlastní a závažnou povinností hlavně pastýřů duší je péče o katechezi křesťanského lidu, aby skrze vzdělání v nauce a zkušenost křesťanského života se víra věřících rozvinula, oživila a vedla ke skutkům. Kán. 774 § 1. Péče o katechezi přísluší pod vedením zákonných církevních představených všem členům církve, každému úměrně podle jeho podílu. § 2. Přede všemi ostatními jsou rodiče povinni slovem i příkladem vzdělávat své děti ve víře a praxi křesťanského života; stejnou povinností jsou vázáni ti, kdo jsou na místě rodičů, a kmotři. Kán. 775 § 1. Při zachování předpisů Apoštolského stolce vydají diecézní biskupové předpisy o katechetických záležitostech a postarají se, aby byly po ruce vhodné katechetické pomůcky, též o přípravu katechismu, je-li to potřebné, a také podporují a koordinují katechetickou činnost. § 2. Je-li to užitečné, má se biskupská konference postarat o vydání katechismu pro svoje území, po předchozím schválení Apoštolským stolcem. § 3. Při biskupské konferenci může být zřízen katechetický ústav, jehož hlavním úkolem je pomoc jednotlivým diecézím v katechetických věcech. Kán. 776 - Farář je ze svého úřadu povinen pečovat o katechetické vzdělávání dospělých, mladistvých i dětí, a k tomu účelu využije pomoci duchovních přidělených do jeho farnosti, členů společností zasvěceného života i společností apoštolského života, s ohledem na povahu každé z těchto společností, také používá pomoci křesťanů laiků, zvláště katechetů; ti všichni, pokud jim nebrání zákonná překážka, ať ochotně pomáhají. Farář podporuje rodiče a pomáhá jim v úkolech rodinné katecheze podle kán. 774, § 2. Kán. 777 - Při dodržení předpisů diecézního biskupa dbá farář zvláště: 1º o provádění vhodné katecheze pro udílení svátostí; 2º aby děti byly pomocí katechetické výuky, po vhodnou dobu konané, řádně připraveny na první přijetí svátosti smíření, svatého přijímání a svátosti biřmování; 3º aby děti byly po prvním svatém přijímání důkladněji a hlouběji vzdělávány katechetickou výukou; 4º aby katechetické vzdělávání bylo poskytováno i tělesně nebo duševně postiženým, pokud to jejich stav dovoluje;
1
5º aby různými formami a činnostmi byla posilována, prohlubována a rozvíjena víra mladistvých i dospělých. Kán. 778 - Představení řeholních společností a společností apoštolského života dbají, aby v kostelích, školách a jiných dílech jim svěřených se řádně konala katechetická výuka. Kán. 779 - Katechetická výuka se koná za použití všech prostředků, didaktických pomůcek, hromadných sdělovacích prostředků, které jsou považovány za zvláště účinné, aby si věřící s ohledem na své vlohy, schopnosti, věk, životní situaci mohli plněji osvojit katolickou nauku a vhodněji ji uplatnit v praxi. Kán. 780 - Místní ordináři dbají, aby katecheté byli důkladně připraveni na řádné plnění svých úkolů, aby se stále dále vzdělávali, aby náležitě poznali učení církve a teoreticky i prakticky si osvojili pedagogické umění. Státní normy týkající se výuky náboženství ve školách Zde si uvedeme jen některé vybrané citace; tato problematika není v tomto kurzu aktuální, neboť ten není určen pro získání aprobace školního učitele náboženství. Kompletní výtah školských zákonů najdete na webových stránkách http://adks.apha.cz/normy-cr-ovyuce-nabozenstvi/. Zákon č. 561/2004 sb., (účinnost od 1.ledna 2005) o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) v paragrafu 15 říká: (1) Ve školách lze v souladu se zásadami a cíli vzdělávání podle § 2 vyučovat náboženství. Náboženství mohou vyučovat registrované církve nebo náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno zvláštní právo vyučovat náboženství ve státních školách, a to i společně na základě jejich písemné dohody. (2) V základních a středních školách zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí se vyučuje náboženství jako nepovinný předmět, pokud se k předmětu náboženství uskutečňovanému danou církví nebo náboženskou společností přihlásí ve školním roce alespoň 7 žáků školy. K vyučování náboženství lze spojovat žáky z několika ročníků jedné školy nebo více škol, nejvýše však do počtu 30 žáků ve třídě. Spojovat žáky z více škol k vyučování náboženství lze na základě smlouvy mezi příslušnými školami, která upraví rovněž úhradu nákladů spojených s tímto vyučováním. (3) Vyučovat náboženství může v pracovněprávním vztahu k právnické osobě, která vykonává činnost dané školy, pověřený zástupce církve nebo náboženské společnosti, který splňuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka podle zvláštního právního předpisu. Pověření vydává statutární orgán církve nebo náboženské společnosti, v případě římskokatolické církve statutární orgán příslušného biskupství. Zákon č. 563/2004 sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů obsahuje v paragrafu 14 tato ustanovení o učitelích náboženství: Učitel náboženství získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu a) v oblasti teologických věd, b) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů náboženství, nebo c) v oblasti pedagogických nebo společenských věd a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických 2
věd zaměřené na přípravu učitelů náboženství, nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů náboženství. Struktura a organizace katechetické služby Tuto otázku poměrně komplexně pojednává VDK ve své páté části, kapitole první a druhé. Zde je možno najít i další užitečné odkazy na tuto problematiku. Biskup Jeho úloha je jednoznačná: biskup svou službou v čele diecéze katechezi řídí a je za ni zodpovědný. Druhý vatikánský koncil říká: „Mezi hlavními úkoly biskupů zaujímá přední místo hlásání evangelia“.1 Při plnění tohoto úkolu jsou biskupové především zvěstovateli víry a jsou zároveň Kristovou autoritou obdařenými učiteli, kteří předávají pravdy víry jim svěřenému lidu. Biskupové mají „za katechezi nejvyšší odpovědnost ze všech, jsou v nejvlastnějším slova smyslu katecheté“.2 Zmínili jsme již úlohu velkých a svatých biskupů, kteří svými iniciativami a svými spisy přispěli k největšímu rozkvětu katechumenátu. Ti chápali katechizaci jako jeden ze základních úkolů své služby.3 Tato péče o katechetickou činnost vede biskupa, aby se ujal řízení katecheze v místní církvi. To mimo jiné obsahuje: 1. Zabezpečení priority aktivní a účinné katechizace, „v níž se uplatní lidé, prostředky, nástroje i všechny nutné hospodářské zdroje“.4 2. Rozvíjet péči o katechizaci a zároveň bdít nad pravostí vyznání víry a kvalitou textů a nástrojů, které mají být při tom užívány.5 3. Podněcovat a udržovat mezi svými věřícími zájem o katechezi a konat to s přesvědčením o důležitosti, kterou má katecheze pro křesťanský život diecéze. 4. Zajistit, aby byli katecheté ke svému úkolu řádně připraveni a aby si důkladně osvojili učení církve, psychologii a pedagogiku v teorii i praxi“. 5. Stanovit v diecézi celkový projekt katechizace, který by odpovídal skutečným potřebám věřících a byl spojen s diecézními pastoračními plány Upozornění: Biskup může buď tuto svou úlohu delegovat některému biskupskému vikáři, nebo si ji ponechat přímo ve vlastní kompetenci. Katechetická střediska Diecézní katechetický úřad nebo středisko je „orgán, kterým biskup, hlava společenství a učitel nauky, řídí všechno katechetické působení v diecézi a předsedá mu“.6 Hlavní úkoly diecézního katechetického úřadu jsou tyto:
1
LG 25; srov. CD 12 a; EN 68 c. CT 63 b. 3 Srov. CT 12 a. 4 CT 63 d; srov. CIC 775 § 1. 5 Srov. CT 63 c; CIC 823 § 1. 6 VKD (1971) 126. Diecézní sekretariát (officium catechisticum) byl ustanoven ve všech diecézích dekretem Provido sane: srov. SACRA CONGREGATIO CONCILII, Decretum Provido sane (12. ledna 1935): AAS 27 (1935), str. 151; je uvedeno též v CIC 775 §1. 2
3
1. Provádět analýzu situace v diecézi vzhledem k výchově ve víře. V této analýze by se mimo jiné měly upřesnit skutečné potřeby diecéze ohledně katechetické praxe. V našem středisku konkrétně jednak sbíráme statistická data, která vyhodnocujeme, jednak sbíráme podněty přímo v terénu při návštěvách farností. 2. Vypracovávat program, který by podával jasné cíle, orientaci a vedl ke konkrétním akcím. 3. Získávat a formovat katechety. K tomu využíváme zejména katechetický kurz a trvalou formaci, doporučujeme i další akce mimo ni. Dalším výrazným bodem je aprobace katechetů ke službě, tedy udělování kanonických misí pro jejich službu. 4. Vypracovávat nebo alespoň oznamovat farnostem a katechetům potřebné pomůcky pro katechetickou práci: katechismy, programy pro katechizaci různého věku účastníků, materiály pro katechizované, audiovizuální prostředky atd. Naše středisko vlastní specializovanou knihovnu, archiv časopisů, archiv pomůcek včetně multimediálních; pomůcky tvoříme příležitostně, recenzujeme pro katechety vhodné publikace, spolupracujeme na distribuci pomůcek vyrobených jinde. 5. Iniciovat a podporovat speciální katechetické instituce (křestní katechumenát, farní katechizace, skupina odpovědných za katechizaci), které jsou základem katechetického působení. 6. Především pečovat o zlepšení personálního i hmotného stavu jak na úrovni diecézní, tak farní nebo vikariátní (děkanátní). Spolupracovat se střediskem pro liturgii, neboť liturgie je pro katechezi podstatně důležitá, zvláště pro křesťanskou iniciaci a katechumenát. K plnění těchto úkolů má na katechetickém středisku působit „skupina osob opravdu zkušených v tomto oboru. Rozsáhlost a rozmanitost otázek, o nichž je třeba jednat, vyžaduje, aby odpovědnost byla rozdělena mezi více osob, opravdových odborníků.“7 Je vhodné, aby tato služba pravidelně sestávala z kněží, řeholníků i laiků. Katechizace je v životě místní církve činností tak základní, že „žádná diecéze nemůže postrádat vlastní katechetické středisko“.8 Vikariáty Ještě před několika lety v naší arcidiecézi fungovali vikariátní zástupci pro katechety, většinou kněží. Tato struktura postupně zanikla a udržela se jen v několika vikariátech, kde tito zástupci organizují akce na této úrovni, pouti a jiné aktivity. Na Moravě je tato funkce podstatně běžnější; vikariátní zástupci by měli zprostředkovávat styk mezi katechetickými středisky a katechety v terénu. Farnosti Ve farnosti je základním koordinátorem katecheze a zároveň osobou za ni zodpovědnou místní duchovní správce. Tento jeho úkol pramení ze svátosti svěcení kněžstva, kterou
7 8
VKD (1971) 126. Tamtéž.
4
přijal. Ve vztahu ke katechezi jsou kněží ustanoveni jako „vychovatelé ve víře“.9 Proto se snaží o to, aby věřící byli odpovídajícím způsobem formováni a dosahovali křesťanské zralosti.10 Na druhé straně musí stimulovat povolání a práci katechetů; pro ně tento úkol plyne již z jejich všeobecného kněžství. Vlastní úkoly kněze a zvláště faráře v oblasti katechizace jsou: 1. vzbudit v křesťanském společenství smysl společné odpovědnosti za katechezi; 2. pečovat o základní koncepci katecheze a její vhodné programování, svěřit aktivní účast na ní katechetům a dbát, aby byla „dobře strukturována a dobře zaměřena“;11 3. podněcovat a rozeznávat povolání ke katechetické službě, jako katecheta katechetů dbát na jejich formaci a věnovat tomuto úkolu největší péči; 4. začlenit katechetické působení do evangelizačního projektu společenství a pečovat o propojení mezi katechizací, svátostmi a liturgií; 5. zajišťovat spojení katecheze svého společenství s diecézními pastoračními plány. Zkušenost dosvědčuje, že kvalita katecheze společenství závisí z největší části na přítomnosti a činnosti kněze. Nicméně je třeba konstatovat, že bez kvalitně sestaveného týmu kompetentních laických katechetů (případně v menších společenstvích i jen jednoho) činnosti kněze bude chybět určitá dimenze delegované zodpovědnosti; pokud ve farnosti laičtí katecheté přítomni jsou, sníží se riziko jednostranného zaměření celé farní katecheze. Svědectví křesťanského života, které rodiče dávají ve své rodině, přichází k dětem v atmosféře něžnosti a rodičovské lásky. Tak děti chápou blízkost Boha a Ježíše, jež se v rodičích projevuje; tato první křesťanská zkušenost často zanechává rozhodující stopu. Toto první uvedení se upevňuje, je-li při příležitosti určitých rodinných událostí nebo svátků dbáno o zvýraznění křesťanského či náboženského obsahu těchto událostí. Prohlubuje se tím více, jestliže rodiče rozvíjejí a pomáhají svým dětem osvojit si lépe katechezi, které jsou starší děti účastny v křesťanském společenství. Rodinná katecheze tedy předchází, doprovází a obohacuje každou jinou formu katecheze. Rodiče dostávají ve svátosti manželství milost a odpovědnost za křesťanskou výchovu svých dětí.12 Svědectvím svého vlastního života jim sdělují a předávají zároveň hodnoty lidské i náboženské. Proto je třeba, aby křesťanské společenství věnovalo rodičům zcela zvláštní pozornost. Prostřednictvím osobních kontaktů, setkání, ale i katecheze adresované přímo rodičům je třeba jim pomáhat, aby přijímali úkol – dnes zvláště citlivý – vychovávat ve víře své děti. Také katechetické působení laiků má vlastní ráz vzhledem k jejich situaci v církvi. Protože laičtí katecheté žijí stejným životem jako katechizovaní, mají cit pro vtělování
9
PO 6 b. Srov. CIC 773. 11 CT 64. Vzhledem k tomuto zaměření katecheze, na něž mají kněží dbát, uvádí II VK dvě základní požadované charakteristiky: „Neučit vlastní moudrost, ale Boží slovo“ (PO 4) a „Vykládat Boží slovo a neomezit se na výklad v termínech všeobecných a abstraktních, ale aplikovat je na konkrétní okolnosti života“ (Tamtéž). 12 Srov. ChL 62; FC 38. 10
5
evangelia do konkrétního života lidí. Katechumeni a katechizovaní v nich mohou nacházet křesťanský vzor a v něm i jakýsi obraz své budoucnosti jako věřících. Povolání laika ke katechezi pramení ze svátosti křtu a je posíleno biřmováním. Mimo všeobecné povolání k apoštolátu se někteří laici cítí vnitřně povoláni od Boha k přijetí poslání katechetů. Ježíš tak zve zvláštním způsobem muže a ženy a toto osobní povolání je pravou hnací silou v působení katechety. Cítit se povolán stát se katechetou a dostat od církve k tomu poslání může nabývat rozličných stupňů podle povahy každého. Někdy katecheta spolupracuje v katechetické službě po určité omezené období svého života, nebo také pouze příležitostně; i tak se jedná o službu a spolupráci drahocennou. Důležitost katechetické služby ovšem doporučuje, aby v diecézi existoval určitý počet laiků, kteří se věnují katechezi trvale, a ti aby byli i veřejně za takové uznáváni, neboť – ve společenství s kněžími a s biskupem – přispívají k tomu, aby tato diecézní služba měla církevní strukturu, která je jí vlastní. Národní katechetické středisko „Při biskupské konferenci může být zřízen katechetický úřad, jehož hlavním úkolem je pomáhat jednotlivým diecézím v oblasti katecheze.“13 Tato možnost je uskutečňována u většiny biskupských konferencí. Katechetický úřad nebo národní katechetické středisko biskupské konference má dvojí funkci:14 Být ve službě pro potřeby katechizace, týkající se všech diecézí na celém území. Stará se o publikace, které mají celonárodní význam, o národní kongresy, o kontakt s hromadnými sdělovacími prostředky a o všechno, co přesahuje možnosti jednotlivých diecézí nebo oblastí. Být ve službě diecézí a oblastí k šíření informací a katechetických projektů, ke koordinaci akcí a k pomoci diecézím méně vybaveným ke katechizaci. Jestliže to biskupové považují za vhodné, může katechetický úřad nebo národní středisko koordinovat svou činnost s činností jiných národních úřadů biskupství nebo jiných katechetických institucí právě tak, jako spolupráce s katechetickou činností na mezinárodní úrovni. To vše je chápáno jako pomocný organismus pro biskupy biskupské konference. Svatý stolec Služba Petrova nástupce ve společném poslání k hlásání a šíření evangelia, dané Ježíšem Kristem má základní úlohu a je uskutečňována vrcholným způsobem skrze jeho učení. V oblasti katecheze papež jedná bezprostředně a zvlášť od letošního roku prostřednictvím Papežské rady pro novou evangelizaci. Ta na základě svých úkolů pečuje o podporu náboženské formace věřících každého věku a postavení; vydává potřebné pokyny, aby se katechetické vyučování konalo vhodným způsobem; bdí, aby byla správným způsobem konána katechetická formace; uděluje předepsaná schválení Svatého stolce pro katechismy a jiné písemnosti ke katechetické výuce, se souhlasem Kongregace pro nauku víry; pomáhá katechetickým úřadům a sleduje iniciativy týkající se náboženské formace a akcí mezinárodního charakteru a koordinuje jejich činnost“. „Česká realita“ a nabídky pro katechety 13 14
CIC 775 § 3. Srov. VKD (1971) 129.
6
Co kdo dělá Spolupráce mezi katechetickými středisky našich diecézích je v poslední době celkem intenzivní. Každá diecéze má své katechetické středisko obsazené minimálně jedním pracovníkem, takže všude se mohou katecheti v terénu na někoho obrátit. Některá střediska však disponují větším potenciálem a věnují se činnostem, z nichž čerpají i diecéze ostatní. V naší arcidiecézi se věnujeme hlavně formační službě – pořádáme formační dny a setkání i pro hosty z jiných diecézí, katechetický kurz nabízíme i dalším střediskům, spolupořádáme univerzitu třetího věku, kam někteří katecheté rovněž docházejí pro rozšíření vzdělání, a spolupracujeme na celoživotním vzdělávání kněží a jáhnů z českých diecézí v oblasti katechetiky. Naší specializací bylo vždy tak trochu kanonické právo a příbuzná problematika. Královéhradecké středisko se věnuje zejména tzv. „vstupům do škol“, s nimiž má velmi bohatou zkušenost, vytvořilo pro ně řadu pomůcek a získalo několik grantů. V souvislosti s tím pořádá i široké vzdělávání katechetů v tomto směru. Brněnské a olomoucké katechetické středisko kromě obvyklé činnosti jsou „pomůckovými specialisty“. Brněnské středisko má ve svých řadách vlastní výtvarnici, díky čemuž mohlo každý měsíc v rámci svého Katechetického věstníku publikovat vždy několik zajímavých pomůcek; v současné době vytvářejí kromě toho i některé dlouhodobější projekty. Olomoucké středisko podobným způsobem spolupracuje s časopisem Nezbeda, produkují např. i společenské hry apod. Posledním „vyhraněným“ střediskem je centrum v ostravsko-opavské diecézi, které do Čech přivezlo tzv. Kettovu smyslově-symbolickou metodu, jejíž propagaci, školení v ní a tvorbě pomůcek se věnuje velmi intenzivně; v posledním roce rovněž spolupracují s časopisem Duha. Materiály a pomůcky - kam na ně? Nejčastější otázkou, kterou katecheté v praxi kladou, je právě tato: kde vzít potřebné materiály pro katechezi? Je proto dobré vědět, kam se v případě podobné nouze obrátit. Ideální stav je, kdy si katecheta program a jeho náplň připraví sám na míru své skupiny – pak potřebuje jen některé doplňující materiály. Primárním zdrojem, kam lze sáhnout nejrychleji, je internet; zde ovšem najdete materiály velmi rozličných kvalit. Materiály lze získat na webových stránkách jednotlivých katechetických středisek; ty je možné vyhledat zpravidla přes web jednotlivých biskupství, některé pomůcky nabízí i web časopisu Cesty katecheze. Existují i specializované weby – lze využívat např. stránky vira.cz, pastorace.cz, ale i deti.vira.cz. V našem středisku existuje tematický archiv pomůcek, které postupně doplňujeme. Jeho obsahem jsou zpravidla drobné pomůcky, ale i obrázky, texty, scénky, podněty pro kreativní činnosti apod. Vhodným zdrojem pomůcek mohou být i časopisy; o Cestách katecheze jsme se již zmínili, pro přímou práci lze použít zejména tituly Duha, Nezbeda, Tarsicius, In!, případně i odborné časopisy jako např. Dingir či Salve.
7
Možnosti nabízejí pochopitelně i některá knižní nakladatelství, zejména Portál, Paulínky, Karmelitánské nakladatelství, Kartuziánské vydavatelství, Matice cyrilometodějská a některá menší nakladatelství, např. Triton. Základní učebnice Zmíníme zde tuto řadu jen orientačně: ve farních katechezích má jen omezenou využitelnost, neboť v málokteré farnosti probíhá vyučování po jednotlivých školních ročnících, aby bylo možno ji beze zbytku využít. Tuto sadu vytvořilo katechetické centrum v ostravsko-opavské diecézi, vzniklo podle schválených osnov pro výuku náboženství na základních školách a využívá již zmíněnou metodu Franze Ketta. Sestává vždy z metodiky, pracovních listů a jako učebnice by se měla používat první řada učebnic z Portálu, dnes již velmi málo dostupných. Obecně je doporučujeme spíše jako inspirační zdroj než jako učebnici pro standardní využití.
8
