Orální historie jako výzva pro výzkum soudobých dějin pedagogiky a školství Jiří Zounek Michal Šimáně Ústav pedagogických věd FF MU http://www.phil.muni.cz/wupv http://www.zounek.cz/
Východiska Situace po roce 1989 (obecná historie, dějiny pedagogiky a školství) Historicko-pedagogický výzkum orientovaný na soudobé dějiny školství - existující a dále vznikající nechuť zabývat se kritickou analýzou vývoje naší školské soustavy po roce 1945 (Cach, 1991) Mareš (2010): „Časově by mělo jít o všechna důležitá období pedagogiky a školství, zejména bude třeba se věnovat normalizačním létům...“, dále: „... je třeba využít pamětníků, kteří danou dobu prožívali na různých úrovních systému…“
Východiska Průcha (2011): studium socialistické pedagogiky = jako každé jiné téma nebo jiná etapa vývoje. Výzkum socialistické školy – lze omezeně použít školské statistiky
např. Základní školství v České republice: retrospektiva let 1780 – 1989 (ČSÚ)
Východiska Studium životopisů a životních příběhů - mnohdy takřka jedinou možností, jak lze empiricky poznat důležité charakteristiky bývalých komunistických společností (Konopásek,1999; dále viz např. Shapiro, & Shapiro, 2004) Viz např. Člověk na Moravě ve druhé polovině 20. století. (2011): Učitel – Příběh normálního života v nenormální době (Zounek).
Moree, D. Učitelé na vlnách transformace. Kultura školy před rokem 1989 a po něm. (2013)
Orální historie Řada „ …postupů, jejichž prostřednictvím se badatel ... dobírá nových poznatků, a to na základě ústního sdělení osob, jež byly účastníky či svědky určité události, procesu nebo doby, které badatel zkoumá, nebo osob, jejichž individuální prožitky, postoje a názory mohou obohatit badatelovo poznání o nich samých, případně o zkoumaném problému obecně“
(Vaněk & Mücke, 2011, s. 9; Thompson, 2000).
Orální historie International Oral History Association, časopis Words and Silences
Metodologické inspirace Dějiny každodennosti (Alltagsgeschichte) Grulich (2001): mikrohistorie = „věda o skutečném životě“ - zkoumá vnější projevy i vnitřní přesvědčení každého člověka Antropologicky orientovaní historikové: nejen objektivní životní kontext (strukturu rodiny, svět práce, výchovné a vzdělávací instituce), ale také sociální praxe, snaží se propojit způsoby vnímání, svět emocí a subjektivních pocitů lidí, kteří nejednají výhradně racionálně (Dülmen, 2002).
Metodologické inspirace Kvalitativní výzkum v pedagogice (jako inspirace i nástroj k rozvoji metody orální historie) Zkoumání životního příběhu učitele (Gavora) Metoda vizuální historie (fotografická alba, deníky, dopisy) Kombinace s „tradičními“ prameny a metodami historické práce
Výzkumná sonda
Vzorek a metodologie Respondentky: paní Jitka (1941, střední pedagogická škola, 40 let praxe, málotřídní školy); paní Jarmila* (1940, středoškolská profesorka, latina-čeština, ředitelka gymnázia);
Rozhovory: životopisné, květen-červen 2013, nahrány na diktafon, přepsány Analýza: otevřené kódování, uspořádání materiálu do podoby jednoduchých krátkých příběhů (strukturní analýza, viz Labov, 1972 in Švaříček & Šeďová, 2007), obsahová analýza * Jména respondentek byla z etických důvodů změněna.
Paní Jitka Málotřídní školy – výuka a hledání bydlení (s manželem) 60. léta: „Měli jsme jako jedni z mála auto, tak vozil kluky hrát stolní tenis a hrál s nima.“
„ … v tý obci byl farář, … tajemník, předseda a obchodník a manžel. Tak pět se scházeli v hospodě, vždycky to byli domluvený, tam se řešily všechny problémy, co bylo potřeba, že jo. Ke škole a tak dál…“
Paní Jitka Pozitivně vnímá osnovy, půjčovali se je učitelé mezi sebou podle ročníků, ale kontrola ředitele, zda jsou uvedeny výchovné cíle, zda souhlasí osnovy a probrané učivo
Konflikty po roce 1989 s „mladými“: „ …ty mladý, když přišli, tak voni všechno jako kritizovali, že se mně to nelíbilo, …oni nás tam brali jako starý kantory. Že to všecko jako říkali, že to bylo jako špatně, jo. … A tak mě to i tak někdy vzalo… “
Paní Jarmila O školství v 50. letech: „ … Já jsem byla ročník, který končil v osmé třídě. Ale přede mnou ještě nějak to docházelo, takže ti měli možnost chodit ještě do deváté třídy. To byly takzvané JUKy. Jednoroční učební kurz. A teprve po ukončení jednoročního učebního kurzu šli na, na tu jedenáctiletou střední školu.“
Vnímání reformy z roku 1953: „ …teď mně vytanulo na mysli, to bylo i na základní škole, na té jedenáctileté už ne. Ale že jsme v zeměpise vyškrtávali … my jsme z toho měli legraci, že se nemusíme něco učit. Asi tak jsme to brali.“
Paní Jarmila Ředitelka dvou gymnázií (1971-1989), sama odchází (nabízen konkurz), stává se učitelkou na klasickém gymnáziu
Spokojenost pro roce 1989: „ … já jsem uměla odejít i po roce osmdesát devět bez jakýchkoliv problémů, neměla jsem vůbec žádné problémy. Naopak mně říkali, abych se hlásila do konkurzu… “ „ … já jsem vždycky ráda učila a ta latina mě tak lákala, když zde založili ono klasické gymnázium. Takže jsem vlastně závěr těch posledních šest let byla řadovou učitelkou a byla jsem hrozně ráda …“
Omezení studie (výzkumné sondy) Malý počet rozhovorů Neprovedeny dosud všechny analýzy
Nevyužity všechny zdroje pramenů
Metodologické poznámky Problémy: Členství v KSČ – citlivé téma (obecně, nutno mluvit i s členy KSČ) Uschování dokumentů (přípravy aj.) – nezachovány „Strach ze zkoušení“ u respondetů ze strany výzkumníka
Pozitiva: Detaily ze života, mikropříběhy – vysvětlují obecné poznatky Lze odkrýt nová témata
Závěrečné úvahy Historik se podílí na vzniku historického pramene! Životopisná vyprávění umožňují rozkrýt nejenom práci učitele/ředitele, ale také detaily o školách v době dětství respondentů. Události kolem roku 1968 už dávná „historie“, citlivější události kolem r. 1989 (1989=razantnější změna? Není to taková doba?). „Mlčení“ o 1968 = velmi nepříjemný zážitek lidsky i profesně?
Výzvy pro dějiny pedagogiky Velké výzkumné téma: pro různé stupně škol, druhy profesí, i mimoškolní oblast atp.
Kombinace s analýzou pramenů osobní povahy i pracovních materiálů – získání nových poznatků Pomoc pro pochopení transformace školství v 90. letech 20. st. Metoda využitelná pro dějiny pedagogiky jako vědy, pro specifická témata (vznik alternativních škol, ICT do škol aj.)
Zdroje Cach, J. (1991). Poznámky k vývoji politiky a institucí v oblasti školství – léta nadějí, krizí a zklamání 1945 – 1990. Pedagogika, 41(2), 135-144. Gavora, P. (2001a). Výskum životného príbehu: učiteľka Adamová. Pedagogika, 51 (3), 352-368.
Grulich, J. (2001). Zkoumání maličkostí. Okolnosti vzniku a významu mikrohistorie. Český časopis historický, 99 (3), 519-547. Dülmen, R. (2002). Historická antropologie: vývoj, problémy, úkoly. Praha: Dokořán. Kalinová, L. (2012). Konec nadějím a nová očekávání: k dějinám české společnosti 1969–1993. Praha: Academia. Konopásek, Z. (1999). Otevřená minulost: autobiografická sociologie státního socialismu. Praha: Karolinum.
Mareš, J. (2010). O vstupování na tenký led. Pedagogika, 60 (2), 99–103. Průcha, J. (2011). Vstoupit či nevstoupit na tenký led analýzy socialistické pedagogiky? Pedagogika, 61 (2), s. 187-190.
Zdroje Thompson, P. (2000). The voice of the past: oral history. Oxford: Oxford University Press. Vaněk, M., & Mücke, P. (2011). Třetí strana trojúhelníku: teorie a praxe orální historie. Praha: Fakulta humanitních studií UK v Praze.
Zounek, J., & Vichrová, M. (2008). Der Wissenschaftler und Pädagoge in den totalitären Regimen des 20. Jahrhunderts in der Tschechoslowakei. In A. Pehnke. Widerständige sächsische Schulreformer im Visier stalinischer Politik (1945-1959). (s. 216-228). Frankfurt am Main: Peter Lang. Zounek, J. (2011). Učitel – Příběh normálního života v nenormální době. In L. Fasora, & J. Hanuš, & J. Malíř & D. Nečasová (Eds.). Člověk na Moravě ve druhé polovině 20. století. (s. 241-252). Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Děkujeme za pozornost Jiří Zounek -
[email protected] Michal Šimáně -
[email protected]
