Optimalizace vybavení optometrického pracoviště srovnání návrhu normy se stávající skutečností

Masarykova univerzita v Brně Lékařská fakulta

Optimalizace vybavení optometrického pracoviště – srovnání návrhu normy se stávající skutečností Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Mgr. Sylvie Petrová

Darina Vejvodová Obor Optometrie Brno, duben 2012

Anotace: Tato práce se zabývá vybavením optometrického pracoviště. V teoretické části je věnována pozornost vymezení důleţitých pojmů z optometrie, rozlišení odborníků pečujících o zrak, jejich vzdělání a volbě klienta při hodnocení refrakčního stavu oka. Hlavní kapitola se zabývá optometrickým pracovištěm jako nestátním zdravotnickým zařízením, legislativně danými poţadavky na jeho vybavení a povinnostmi při jeho zřizování a provozování. Předmětem praktické části je ověřit, zda optometrická pracoviště splňují normy a navrhnout řešení současné situace. Klíčová slova: optometrie, optometrista, nelékařský zdravotnický pracovník, nestátní zdravotnické zařízení, legislativa, registrace, odborná způsobilost, oftalmolog, vybavení optometrického pracoviště, provozní prostory, provozní řád

Annotation: This publication is about equipment in optometric workplace. The teoretical part is about important optometric definitions, eye care specialists resolution, their education and the client's choice of evaluation of the eye refraction. The main chapter is about optometric workplace – private health service facility, legislative requirements for the equipment in optometric workplace, responsibilities in providing and operation of facilities. The practical part of this work verifies that the facilities met the standards. The task is also to propose solution of existing reality. Key words: optometry, optometrist, paramedical worker, private health service facility, legislative, registration, competence, ophthalmologist, equipment in optometric workplace, premises, operating rules

Prohlašuji, ţe jsem svou diplomovou práci vypracovala samostatně, pod vedením paní Mgr. Sylvie Petrové, a ţe jsem uvedla v seznamu literatury všechny pouţité literární a odborné zdroje. Souhlasím s vyuţitím mé práce pro studijní účely.

V Brně dne ….....................................

….......................................................... podpis autorky

Děkuji vedoucí mé diplomové práce paní Mgr. Sylvii Petrové za odborné vedení, za její čas věnovaný konzultacím, za cenné informace a zkušenosti, které mi poskytla nejen v rámci diplomové práce, ale také v průběhu celého studia. Dále děkuji paní Janě Valuchové, majitelce prosperující oční optiky a nestátního zdravotnického zařízení v Českých Budějovicích, za podklady, informace a zkušenosti, které získala při zřizování svého nestátního zdravotnického zařízení a které pro mě byly hlavním zdrojem informací a

vodítkem.

1 Obsah

1 Obsah ....................................................................................................................................... 5 2 Úvod......................................................................................................................................... 7 3 Optometrie ............................................................................................................................... 8 3.1 Specializované oblasti optometrie .................................................................................... 9 4 Odborníci pečující o zrak ....................................................................................................... 11 4.1 Optometrista.................................................................................................................... 11 4.1.1 Vzdělávání optometristů .......................................................................................... 12 4.1.1.1 Evropský diplom z optometrie....................................................................... 13 4.1.2 Legislativní vymezení činností optometristy ........................................................... 14 4.1.2.1 Optometrista jako zdravotnický pracovník ................................................... 15 4.1.2.2 Optometrista bez odborného dohledu a bez indikace .................................... 15 4.1.2.3 Optometrista bez odborného dohledu a bez indikace u osob starších 15 let věku............................................................................................................................ 16 4.1.2.4 Optometrista pod odborným dohledem očního lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru oftalmologie ............................................................................. 16 4.2 Oční optik ....................................................................................................................... 16 4.2.1 Vzdělávání očních optiků ........................................................................................ 17 4.2.1.1 Ţivnost v oboru oční optiky ........................................................................... 18 4.3 Oftalmolog ...................................................................................................................... 19 4.4 Ortoptista ........................................................................................................................ 19 4.5 Zrakový terapeut ............................................................................................................. 21 4.6 Volba klienta při hodnocení refrakčního stavu oka ......................................................... 22 4.6.1 Výhody optometristy v oblasti měření a korekce zraku u zdravých dospělých ...... 22 4.6.2 Výhody oftalmologa v oblasti měření a korekce zraku u zdravých dospělých ....... 23 4.6.3 Modelové situace ..................................................................................................... 24 5 Optometrické pracoviště ........................................................................................................ 26 5.1 Nelékařský zdravotnický pracovník a odborná způsobilost ........................................... 26 5.1.1 Kreditní systém ........................................................................................................ 27 5.2 Věcné a technické vybavení zdravotnického zařízení .................................................... 29 5.2.1 Obecné poţadavky ................................................................................................... 29

5.2.2 Provozní prostory zdravotnických zařízení ............................................................. 29 5.2.2.1 Základní provozní prostory............................................................................ 30 5.2.2.2 Vedlejší provozní prostory ............................................................................. 31 5.2.3 Věcné vybavení ........................................................................................................ 31 5.2.4 Technické vybavení ................................................................................................. 33 5.2.4.1 Údrţba, kalibrace, desinfekce ........................................................................ 39 6 Nestátní zdravotnické zařízení ............................................................................................... 40 6.1 Ţádost o registraci NZZ .................................................................................................. 41 6.1.1 Přílohy ţádosti o registraci NZZ:............................................................................. 41 6.2 Provozní řád nestátního zdravotnického zařízení ........................................................... 43 6.3 Kontroly .......................................................................................................................... 45 6.4 Zdravotnická dokumentace ............................................................................................. 45 6.4.1 Nahlíţení do dokumentace....................................................................................... 47 6.4.2 Záznam o informovaném souhlasu .......................................................................... 48 7 PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 50 7.1 Úvod do praktické části .................................................................................................. 50 7.2 Cíl výzkumu .................................................................................................................... 51 7.3 Pracovní hypotéza ........................................................................................................... 51 7.4 Metodika ......................................................................................................................... 52 7.5 Výsledky ......................................................................................................................... 53 7.6 Diskuze výsledků ............................................................................................................ 63 7.7 Shrnutí praktické části .................................................................................................... 65 8 Závěr ...................................................................................................................................... 67 9 Seznam grafů, tabulek a obrázků ........................................................................................... 68 10 Seznam zkratek .................................................................................................................... 69 11 Literatura: ............................................................................................................................. 70 12 Přílohy .................................................................................................................................. 72 12.1 Dotazník - vybavení optometrického pracoviště .......................................................... 72 12.2 Vzor provozního řádu NZZ .......................................................................................... 76

2 Úvod Úvodem bych ráda čtenáře blíţe seznámila s předmětem této práce malým rozborem jejího názvu. Pojmem optimalizace rozumíme postup, který vede k nalezení nejlepšího moţného řešení. Optometrické pracoviště, neboli pracoviště optometristy, je v současné době především nestátním zdravotnickým zařízením. Dále mohou optometristé působit také na specializovaných oftalmologických pracovištích, ambulantních nebo lůţkových odděleních nemocnic a léčeben jako specialisté na provádění aplikací kontaktních čoček. [9] V těchto případech se však nejedná o výhradně optometrické pracoviště, proto se v této práci zaměřím hlavně na vybavení pracoviště optometristy v rámci nestátního zdravotnického zařízení. Optometrista je zdravotnický nelékařský pracovník, který se specializuje na vyšetření zraku, aplikaci kontaktních čoček, poradenství a korekční pomůcky. Norma je legislativně daná a stávající skutečnost na jednotlivých optometrických pracovištích by měla legislativní poţadavky splňovat. Hlavním předmětem této práce je tedy vymezení a důkladné rozčlenění pojmů a legislativních poţadavků pro optometristy a optometrická pracoviště a následné ověření, zda současný stav těmto poţadavkům odpovídá. Při hodnocení refrakčního stavu oka má klient na výběr z několika moţností, kam se obrátit. Jedná se zejména o očního lékaře, o kterém má široká veřejnost povědomí od nepaměti, a optometristu, který má poněkud uţší specializaci, avšak v oblasti rekfrakce oka, kontaktních čoček a optických pomůcek jsou jeho vědomosti a dovednosti na nejvyšší úrovni. Existují ale i další oční odborníci, proto vymezení těchto profesí věnuji samostatnou kapitolu.

7

3 Optometrie Termín optometrie pochází s řečtiny. Jedná se o sloţení slov „optos“ (oko, vidění) a „metrie“ (měření). [17] Historie optometrie je přímo svázána s vývojem lékařských a vědních oborů zabývajících se zrakovým aparátem (anatomie, mikrobiologie, neurologie, fyziologie, psychologie …), dále optiky, optických přístrojů, zobrazovacích technik a dalších oborů souvisejících s péčí o zrak. [17] Poprvé pouţil termín optometrista Edmund Landolt v roce 1886. Do té doby se pouţívalo označení optik. První vzdělávací střediska pro optometristy byla zakládána v USA v průběhu let 1850-1900. Postupně se do zaměření optometrie přidala ve čtyřicátých letech dvacátého století problematika kontaktních čoček. [17] Definice optometrie jsou velice různorodé, závislé na zdroji, ze kterého je čerpáme. V internetových encyklopediích většinou najdeme překlady pojmů převzaté z jiných jazyků a jiných zemí, které tím pádem mohou být nepřesné. Ve slovnících cizích slov jsou pak jsou ne zcela přesné definice vytvořené většinou neodborníky. Legislativní definice je oproti tomu velice přesná a podrobná, avšak na úkor její srozumitelnosti. Definice optometrie, která jednoduše a výstiţně popisuje reálnou činnost optometristy v České republice zní: „Optometrie je nauka, věda nebo činnost, jak s prostředky oční optiky při zohlednění fyziologické optiky měřit, zjemňovat a vyrovnávat nepatologické zrakové vady pomocí optických prostředků. Cílem optometrie je dosažení nejlepšího možného vidění, tedy zdravých očí, fyzikálně optickými prostředky.“[14] Optometrista je definován jako: „odborník, který vykonává optometrii a je vzdělaným specializovaným očním optikem s licencí v oblasti měření zrakových funkcí očí a korekcí očí pomocí zdravotnických prostředků“.[14] Oční optika je v Čechách spjata s ţivnostenským zákonem. Je moţné získat oprávnění k podnikání v oblasti vázané ţivnosti – oční optiky, avšak uţ ne v oblasti optometrie. Optometrista by měl vykonávat svoji činnost v nestátním zdravotnickém zařízení, coţ podle ţivnostenského zákona oční optiky být nemusí. Pokud vezmeme v úvahu ještě nevyjasněnou problematiku zdravotních pojišťoven, pak je evidentní, ţe další budoucí legislativní úpravy jsou nevyhnutelné. Otázkou tedy zůstává, jak je to s působností optometristů v optikách, které nejsou nestátním zdravotnickým zařízením. Na jaře v roce 2010 byl odhad, ţe při případné kontrole, by muselo skončit s optometrií přibliţně 90% všech registrovaných optometristů a pracovišť očních optik. [14] Optometristé mají v jednotlivých zemích rozdílné pravomoce a studium i praxe se proto poněkud liší. Na rozdíl od České republiky mají optometristé například ve Spojených Státech daleko větší pravomoce, a v řadě amerických států má optometrista oprávnění 8

pouţívat i léčebných metod a předepisovat různé kapky, masti či injekce. Samozřejmostí je účast optometristy při premedikaci u laserových refrakčních zákroků. Optometrie je oficiálně uznána a vyučuje se v Severní Americe (USA, Kanada), Latinské Americe a v některých Karibských zemích, ve většině anglicky mluvících zemích (Spojené Království, Irsko, Austrálie, Jiţní Afrika), v Evropě, Asii (Malajsie, Čína, Hongkong, Filipíny, Thajsko, Tchajwan) a na blízkém východě (Saúdská Arábie, Írán, Izrael). V Evropě nejsou doposud stanovena jednotná pravidla pro získání licence (registrace) optometrie. Například v Německu se problematikou optometrie zabývají zejména oftalmologové a profesionálně trénovaní a certifikovaní optici. Ve Francii není ţádná regulace optometrie a optometristé jsou často školení tak, ţe navštěvují ordinace soukromých oftalmologů. Po vzniku Evropské unie vznikly organizace zaštiťující evropské školy a školy s výukou optometrie (AESCO Association of European Schools and Colleges of Optometry) a organizace vystupující pod označením Evropská rada optiky a optometrie (ECOO European Council of Optometry and Optics), která se snaţí nastavit obecně platná pravidla tohoto oboru. Hlavním úkolem těchto organizací je optometrii v EU sjednotit a stanovit evropskou zkoušku z optometrie (evropský diplom optometrie), uznávaný celou EU. Procesy vzdělávání a praxe optometristů jsou v řadě zemí regulovány vládou. Jako u většiny zdravotnických oborů se vyţaduje i u optometristů značná kvalifikovanost a stálý přehled o nových trendech a postupech. [17] Optometrie patří mezi obory, které se zabývají péčí o zrak. Kromě optometrie je to také např. oftalmologie (součást lékařské péče) a ortoptika (podobor oftalmologie věnující se strabismu) . V České republice je optometrie vedena jako nelékařský zdravotnický obor. [17]

3.1 Specializované oblasti optometrie [14] V dnešní době rozlišujeme několik specializovaných oblastí optometrie: -

kontaktologická optometrie o specializuje se na aplikaci kontaktních čoček (měkkých i tvrdých) u různých zrakových vad i specifických indikací (např. keratokonus, protetické čočky, …)

-

optometrie binokulárních poruch o specializuje se na korekci a diagnostiku forií, tropií, anizometropií, amblyopií a jiných binokulárních vad

-

klinická optometrie 9

o specializuje se na diagnostiku a prevenci patologií ovlivňujících oči a zrak -

optometrie slabozrakých o specializuje se na korekci slabozrakých osob pomocí zvětšujících a jiných systémů

-

ergo optometrie o specializuje se na měření a optimální korekci různých profesních skupin s vysokými nároky na vidění

-

sportovní optometrie o specializuje se na vidění a korekci v oblasti sportovních činností, ochranu zraku

-

vizuální optometrie o je optometrie celistvého pohledu na jedince a jeho vidění, která dociluje optimálního komfortu videní nejenom pomocí optických pomůcek, ale i pomocí speciálních cvičebních metod

-

dětská optometrie o specializuje se na měření a korekci zraku u dětí (v České republice se jedná o všechny osoby mladší 15 let)

-

optometrie handicapovaných o zabývá se měřením a korekcí osob s tělesným nebo mentálním postiţením

10

4 Odborníci pečující o zrak Pokud klient, který má problémy se zrakovou ostrostí, zavítá do oční optiky, bude očním optikem s největší pravděpodobností odeslán k očnímu lékaři či optometristovi. Samotný optik není zdravotnickým pracovníkem, pracuje na základě vázané ţivnosti a nemá oprávnění k provádění refrakcí ani k aplikování kontaktních čoček. V případě, ţe je oční optika součástí nestátního zdravotnického zařízení, působí zde také optometrista nebo oční lékař, kteří jsou oprávněni klientovi změřit refrakci i aplikovat kontaktní čočky. Pokud je klient mladší patnácti let, můţe jej vyšetřovat pouze optometrista pod odborným dohledem nebo oční lékař. Oční lékař vyšetřuje klienty všech věkových kategorií a je oprávněn jak měřit refrakci, tak aplikovat kontaktní čočky, a zároveň diagnostikovat a léčit oční onemocnění. Oční lékař spolupracuje se zdravotní pojišťovnou, proto pojišťovna hradí jeho výkony a také klientovi přispívá na optickou pomůcku. V následujících kapitolách si podrobně rozebereme profesi optometristy, očního optika, oftalmologa, ortoptisty a zrakového terapeuta.

4.1 Optometrista Optometrista je vědecky vzdělaný absolvent studia na vysoké škole, zdravotnický nelékařský pracovník, který se specializuje na vyšetření zraku a aplikace kontaktních čoček, poskytuje poradenství a doporučuje korekční pomůcky. Stejně jako oční optik je i optometrista schopen vyhotovit a opravovat brýle. Zároveň je i teoretikem v oblasti očních onemocnění a tak, i kdyţ není oprávněn klienta léčit, provádí preventivní vyšetření pomocí např. Amslerovy mříţky k detekci degenerativních změn na sítnici, testy slzivosti a kvality slzného filmu, rohovkové topografie, měření nitroočního tlaku z důvodu prevence glaukomu, everze víček u alergiků a jako prevence gigantopapilární konjunktivitidy a další. Optometrista poskytuje poradenství a doporučení k návštěvě očního lékaře. Optometrista je tedy jakýmsi mezistupněm nebo spojovacím článkem mezi optikem a očním lékařem. Optometrista musí zdravotnickou péči poskytovat ve zdravotnickém zařízení předepsaných parametrů a vybavení. [14] Náplní vyšetření u optometristy je důkladné stanovení anamnézy, základní vyšetření pacienta, určení refrakčního stavu pacientových očí, vyšetření předního segmentu oka, provádění dalších testů, poradenství, předpisu korekční pomůcky či doporučení k 11

odbornému lékaři. V České republice se optometristé působící samostatně, bez návaznosti na oční optiku, vyskytují pouze zřídka.

4.1.1 Vzdělávání optometristů První optometristé u nás vznikali od roku 1969 po dvouletém specializačním studiu optometrie, které bylo zřízeno v rámci zvyšování kvalifikace zkušených očních optiků. Studium probíhalo na třech pracovištích, a to v Praze, Brně a Olomouci. Roku 1972 se stal trvalým sídlem Institut pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků ve Vinařské ulici v Brně. Teoretickou i praktickou výuku zajišťovali lékaři z brněnských očních klinik a ostatních oftalmologických a ortoptických pracovišť a někteří učitelé ze střední zdravotnické školy, kde taktéţ probíhala praktická výuka refrakce. Nejvyšší formou vzdělávání očních optiků bylo studium oboru Optika a optoelektronika se zaměřením na aplikovanou optiku a optometrii na přírodovědecké fakultě Palackého univerzity v Olomouci od roku 1986. Studium bylo šestileté - při zaměstnání. Poslední specializační kurz na NCO NZO proběhl v roce 2006. Zlomovým byl rok 2004, kdy byl vydán zákon č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických oborech, který vymezoval postavení optometristy. [18] Dnes jsou v České republice tři univerzity umoţňující studium optometrie a získat tak oprávnění vykonávat profesi optometristy. Jedná se o tříleté denní bakalářské studium určené absolventům středních škol zakončené bakalářskou zkouškou a získáním titulu „Bc. bakalář“. Na bakalářské studium pak dále navazuje studium magisterské. Je to dvouleté denní studium zdravotních věd s pedagogickou specializací pro optometristy, určené absolventům bakalářského studia. Studium je zakončeno magisterskou zkouškou a získáním titulu „Mgr. magistr“. Náplň bakalářského studia určují osnovy Mezinárodní evropské optometrické unie. [10] Mezi univerzity vzdělávající optometristy v současné době patří: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta Brno, Komenského náměstí 220/2 Univerzita Palackého, Přírodovědecká fakulta Olomouc, 17. listopadu 1192/12 ČVUT, Fakulta biomedicinského inţenýrství 12

Kladno, Nám. Sítná 3105

4.1.1.1 Evropský diplom z optometrie [7][15] Evropský diplom (dále jen ED) je celoevropsky uznávaný dokument, který vznikl na popud Evropské rady optometrie a optiky (dále jen ECOO) jako reakce na nejednotnost optometrického vzdělání v jednotlivých zemích Evropy. Jeho získání je podmíněno sloţením zkoušky a umoţňuje majiteli uplatnit své optometrické vzdělání v kterékoliv členské zemi Evropské unie. Zkoušku musí sloţit všichni absolveni, jejichţ závěrečná zkouška ve studijním programu na jejich škole nesplňovala poţadavky ED. Všeobecný trend v Evropě je synchronizace předmětů a zkoušek na jednotlivých univerzitách tak, aby odpovídaly poţadavkům ED. Zkouška ED se skládá ze tří ohruhů: A) Optika a aplikovaná optika (obecná a geometrická optika, zrakové vnímání, proces vidění a optické přístroje) B) Klinické vyšetření a péče (vývoj vidění, refrakce, slabozrakost, oční motilita, binokulární vidění, kontaktní čočky, vyšetřovací techniky, dětská optometrie, refrakční chirurgie a další) C) Biologické a lékařské vědy (neurologie, anatomie, histologie, mikrobiologie, imunologie, epidemiologie, biostatistika, anatomie a fyziologie oka, oční farmakologie a biologie oka) Zkouška se skládá jak z teoretické části, tak z části praktické, ověřující schopnost aplikace poznatků do praxe. Teoretická část zkoušky je formou testu, v praktické části pak uchazeč splňuje předem stanovené úkoly v časovém limitu. Kaţdá jednotlivá část a všechny výsledky jsou bodovány, zaznamenávány do tabulky, na jejímţ základě se vypočítá celkové hodnocení. Podmínkou k získání ED je úspěšné sloţení teoretické i praktické části. Zkouška probíhá 2x do roka v Anglii, Francii a Německu. Katedra optiky Univerzity Palackého v Olomouci byla zařazena do projektu akreditace studia na úrovni Evropského diplomu z optometrie ECOO. Znamená to tedy, ţe v budoucnu by mohlo úspěšné absolvování studia optometrie v Olomouci znamenat nejen získání příslušného národního titulu, ale i titulu evropského, který bude platit ve většině zemí Evropy a později zřejmě i v některých ostatních zemích světa. Bude se jednat však o sloţitý a dlouhý proces. Nejdříve je nutné důkladně vyhodnotit současné studium optometrie v Olomouci, 13

sjednotit jej a zdokonalit, aby odpovídalo evropskému vzdělávacímu ideálu. Náplň zkoušek Evropského diplomu je velmi vysoká a poměr úspěšných uchazečů je velmi malý. Navíc zákonodárné orgány jednotlivých členských zemí Evropské unie Evropský diplom optometrie prozatím neuznávají. Mezi čtyři základní svobody Evropské unie patří volný pohyb zboţí, osob, sluţeb a kapitálu. Proto je nezbytná harmonizace jednotlivých profesí v zemích Evropské unie. V současné době se vzdělání optiků a optometristů v Evropě diametrálně liší. Na nejvyšší úrovni se vzdělání věnují ve Spojeném království, na velmi vysoké úrovni je vzdělání optometristů v Norsku, Holandsku a Švýcarsku. Česká republika se řadí mezi země s průměrnou úrovní vyučování. Stále ještě však existují země, ve kterých se vyučuje velice nedostatečně, nebo dokonce vůbec. Za současného stavu je tedy migrace optometrických pracovníků v rámci Evropy prakticky nemoţná a harmonizace vzdělání pro budoucí generace více neţ nutná. V současnosti Evropská rada optiky a optometrie organizuje a řídí zkoušky Evropského diplomu z optometrie. Dalším krokem má být postupné akreditování vzdělávacích systémů na jednotlivých evropských školách na úroveň Evropského diplomu z optometrie. Z národního vzdělání by se tedy mělo stát vzdělání evropské a optometristé by tak mohli působit ve svém oboru kdekoliv v Evropě. Tento proces akreditace studia bude proces dlouhodobý. Díky však úzké spolupráci SČOO a ECOO byla univerzita Palackého zapojena do projektu akreditace hned v jeho počátečních fázích (spolu s univerzitami z Norska a Německa), coţ proces nepochybně uspíší. Další vývoj však bude závislý na zjištěných nedostatcích studia a jejich odstranění. Akreditace studia optometrie na univerzitě Palackého v Olomouci by měla proběhnou do několika málo let.

4.1.2 Legislativní vymezení činností optometristy [3] Vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotních pracovníků a jiných odborných pracovníků stanovuje jednotlivé činnosti optometristy. Zároveň se touto vyhláškou ruší vyhláška č. 424/2004 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, a vyhláška č. 401/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 424/2004 Sb.

14

4.1.2.1 Optometrista jako zdravotnický pracovník Zdravotnický pracovník s odbornou způsobilostí, bez odborného dohledu a bez indikace v rozsahu své odborné způsobilosti [3, § 3 odst.1, str. 483-484] poskytuje zdravotní péči v souladu s právními předpisy a standardy, dbá na dodrţování hygienicko-epidemiologického reţimu v souladu s právními předpisy upravujícími ochranu veřejného zdraví vede zdravotnickou dokumentaci a další dokumentaci vyplývající z jiných právních předpisů, pracuje s informačním systémem zdravotnického zařízení, poskytuje pacientovi informace v souladu se svou odbornou způsobilostí, případně pokyny lékaře, podílí se na praktickém vyučování ve studijních oborech k získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání uskutečňovaných středními školami a vyššími odbornými školami, v akreditovaných zdravotnických studijních programech k získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání uskutečňovaných vysokými školami v České republice a ve vzdělávacích programech akreditovaných kvalifikačních kurzů, podílí se na přípravě standardů.

4.1.2.2 Optometrista bez odborného dohledu a bez indikace [3] Optometrista bez odborného dohledu a bez indikace můţe provádět následující činnosti: doporučovat vhodné druhy a úpravy brýlových čoček, provádět poradenskou činnost v oblasti refrakčních vad, včetně druhů kontaktních čoček a jejich vhodného pouţití, přejímat, kontrolovat, ukládat léčivé přípravky, manipulovat s nimi a zajišťovat jejich dostatečnou zásobu přejímat, kontrolovat a ukládat zdravotnické prostředky a prádlo, manipulovat s nimi a zajišťovat jejich dezinfekci a sterilizaci a jejich dostatečnou zásobu.

15

4.1.2.3 Optometrista bez odborného dohledu a bez indikace u osob starších 15 let věku [3] Optometrista bez odborného dohledu a bez indikace u osob starších 15 let věku můţe provádět následující činnosti: vyšetřovat zrakové funkce a provádět metrická vyšetření refrakce oka, určovat refrakční vadu a provádět korekce, rozhodovat, zda je ke korekci refrakční vady vhodné pouţít dioptrické brýle, kontaktní čočky nebo speciální optické pomůcky, a předepisovat je, zhotovovat a opravovat, vyšetřovat v oblasti předního segmentu oka pro potřeby korekce refrakčních vad, provádět poradenskou činnost v oblasti refrakčních vad, při podezření na oční onemocnění doporučovat pacientům vyšetření u lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru oftalmologie, aplikovat kontaktní čočky a předávat je s poučením a doplňkovým sortimentem pacientům a provádět jejich následné kontroly.

4.1.2.4 Optometrista pod odborným dohledem očního lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru oftalmologie [3] Oprometrista pod odborným dohledem očního lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru oftalmologie můţe provádět následující činnosti: činnosti uvedené v 4.1.2.3 u osob mladších 15 let, vyšetření na oftalmologických diagnostických přístrojích; tato vyšetření však nehodnotí a nestanovuje diagnózu.

4.2 Oční optik Oční optik se neřadí mezi zdravotnické pracovníky od roku 2004. Pracuje na základě ţivnostenského zákona (ţivnosti vázané). Dle ţivnostenského zákona a nařízení vlády č. 16

469/2000 Sb., je náplní práce očního optika zhotovování, prodej a opravy korekčních očních pomůcek, měření a vyhodnocení parametrů hlavy ke zhotovení brýlí, přepočet lékařem udané hodnoty astigmatické korekce a výpočet změny korekce vzhledem k její konečné poloze před okem, přizpůsobení zhotovené pomůcky rozměrům hlavy uţivatele tak, aby splňovali funkční, hygienické i estetické poţadavky, podávání odborných informací o způsobu pouţívání pomůcek a jejich údrţbě, poradenství při výběru brýlových obrub, doporučení vhodných druhů a úprav brýlových čoček, individuální prodej a úpravy brýlových obrub a prodej pomůcek a prostředků k udrţbě oční optiky. Oční optik nesmí provádět refrakce a aplikovat kontaktní čočky.

4.2.1 Vzdělávání očních optiků V původním řemesle očního optika, které má v našem státě dlouholetou tradici, se jeho vědomostní základy ještě před čtyřiceti lety opíraly o učňovské školství. V roce 1950 byla zaloţena v Jablonci nad Nisou základní dvouletá učňovská odborná škola a v Praze pak jednoletá mistrovská škola oboru oční optika při vyšší průmyslové škole na Smíchově. Od školního roku 1951/52 se jablonecká škola měnila na střední zdravotnickou školu, kde oční optika patřila k významným oborům výuky. Studium, zakončené maturitou bylo nejprve tříleté a potom, od školního roku 1957/58 čtyřleté. Studium na jablonecké škole skončilo v roce 1966 a přesunulo se na nově zřízenou školu v Brně. Obor oční optik byl začleněn pod SZŠ Lipová. V roce 1965 byl v Brně otevřen první ročník čtyřletého studia oboru oční optik. V dalších letech tam studovalo kolem dvou set ţáků v osmi ročnících (dvě třídy pro kaţdý ročník) aţ do roku 1969. Od roku 1969 byla výuka převedena na SZŠ Merhautova. Od roku 1970 byla zavedena nová forma studia, a to dvouleté pomaturitní. Do školy přicházejí ţáci s jiţ ukončeným středoškolským vzděláním, jejich přístup ke studiu je odpovědnější. Se zavedením dvouletého studia bezprostředně souviselo i vypracování nových, podstatně změněných osnov. Byly zavedeny nové předměty, zaměřené na výuku základů refrakce a na aplikaci oftalmologických a ortoptických přístrojů. Osnovy vytvořily základní předpoklady pro specializační studium optometrie. Plný název školy je dnes Střední zdravotnická a Vyšší zdravotnická škola Brno, Merhautova 15. Nová dvouletá forma pomaturitního studia byla roku 1970 zřízena také v Praze na SZŠ Alšovo nábřeţí.[18] V současné době jsou oční optici vzděláváni na středních a vyšších odborných školách formou čtyřletého studia určeného absolventům základních škol, zakončeného maturitou a získáním titulu „oční technik“, a 17

formou tříletého vyššího studia určeného absolventům středních škol, zakončeného absolutoriem a získáním titulu „DiS – diplomovaný specialista“. [10] V současné době střední a vyšší odborné školy vzdělávající oční optiky jsou: Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická Brno, Merhautova 15 Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Praha 1, Alšovo nábřeţí 6 Vyšší odborná škola zdravotnická, managementu a veřejnosprávních studií, s.r.o. Plzeň, Ledecká 35 Vyšší odborná škola – Diplomovaný oční technik, s.r.o. Pardubice, Masarykovo náměstí 1484

4.2.1.1 Ţivnost v oboru oční optiky Zájemce o provozování oční optiky musí podat ohlášení (formou jednotného registarčního formuláře) vázané ţivnosti na ţivnostenském úřadě nebo na kontaktním místě veřejné zprávy Czech POINT nebo elektronicky přes Registr ţivnostenského podnikání. K ohlášení je třeba přiloţit doklady prokazující dosaţení odborné způsobilosti: způsobilost k výkonu zdravotnického povolání optometristy podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 96/2004 Sb.), nebo vyšší odborné vzdělání v oboru diplomovaný oční optik nebo diplomovaný oční technik, nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru vzdělání oční optik nebo oční technik, nebo osvědčení o rekvalifikaci nebo jiný doklad o odborné kvalifikaci pro příslušnou pracovní činnost vydaný zařízením akreditovaným podle zvláštních právních předpisů, nebo zařízením akreditovaným Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy, nebo ministerstvem, do jehoţ působnosti patří odvětví, v němţ je ţivnost provozována, a 4 roky praxe v oboru. Pokud jsou splněny všechny podmínky stanovené ţivnostenským zákonem pro ohlášení ţivnosti, ţivnostenský úřad ve lhůtě pět dnů ode dne doručení ohlášení provede zápis 18

do ţivnostenského rejstříku a vydá podnikateli výpis, na jehoţ základě je moţné začít poskytovat sluţbu. [12]

4.3 Oftalmolog Náplní práce oftalmologa, neboli očního lékaře, je prevence, diagnostika, léčení, rehabilitace, posuzování a výzkum onemocnění oka a jeho přídatných orgánů a celková problematika zraku. Ve svých postupech uplatňuje kromě konzervativních metod podstatnou měrou i metody chirurgické, vyţadující zcela specifickou operační techniku a vybavení. Způsobilost k výkonu povolání lékaře získává ten, kdo je odborně a zdravotně způsobilý a bezúhonný. Odborná způsobilost k výkonu povolání lékaře se získává absolvováním nejméně šestiletého prezenčního studia, které obsahuje teoretickou a praktickou výuku v akreditovaném zdravotnickém magisterkém studijním programu všeobecné lékařství. Samostaně působit smí pouze oftalmolog se specializovanou způsobilostí v oboru, kterou lze získat úspěšným ukončením specializačního vzdělávání ukončeného atestační zkouškou. Na základě této zkoušky je lékaři vydán ministerstvem diplom o specializaci v příslušném specializačním oboru. Specializační vzdělávání probíhá jako celodenní průprava v akrditovaných zařízeních v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době a je odměňována. Specializační vzdělávání se uskutečňuje při výkonu lékařského povolání a zahrnuje účast na veškerých lékařských výkonech. Lékaři jsou povinni i po získání specializované způsobilosti se neustále a celoţivotně vzdělávat a prohlubovat tak svou kvalifikaci. Stejně jako optometrista oftalmolog ţádá na ministerstvu zdravotnictví o vydání průkazu odbornosti, do kterého jsou zaznamenávány veškeré jeho vzdělávací aktivity. [2]

4.4 Ortoptista [3] Ortoptista vykonává činnosti podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 55/2011 Sb. a poskytuje specifickou ošetřovatelskou péči pacientům s oční poruchou, ve spolupráci s lékařem vykonává činnosti při poskytování preventivní, léčebné, diagnostické a dispenzární péče s cílem dosaţení co nejlepší zrakové ostrosti a navození jednoduchého binokulárního vidění u 19

vrozených i získaných očních vad. Ortoptista bez odborného dohledu a bez indikace zejména můţe navrhovat, zhotovovat a udrţovat cvičební ortoptické pomůcky, pečovat o ortoptické vyšetřovací a léčebné přístroje, edukovat pacienty a jejich rodiče, případně jiné pečující osoby o léčbě a léčebném výcviku, provádět screening očních vad u dětí, informovat lékaře o průběhu léčby, navrhovat změny a doplnění ordinace lékaře na základě vlastních zjištění, při práci ve stacionářích zajišťovat bezpečné prostředí ve vztahu ke zdravotnímu stavu dětí, pobyt dětí venku přiměřeně jejich zdravotnímu stavu a připravovat a realizovat výchovné aktivity, přejímat, kontrolovat a ukládat léčivé přípravky, manipulovat s nimi a zajišťovat jejich dostatečnou zásobu, přejímat, kontrolovat a ukládat zdravotnické prostředky a prádlo, manipulovat s nimi a zajišťovat jejich dezinfekci a sterilizaci a jejich dostatečnou zásobu. Bez odborného dohledu na základě indikace lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru oftalmologie můţe provádět a vyhodnocovat diagnostická vyšetření pacientů, zejména vyšetření zrakové ostrosti do dálky, do blízka (bez korekce i s korekcí), změření korekce na fokometru, zakrývací testy, orientační vyšetření motility, vyšetření konvergence, změření pupilární distance, orientační vyšetření fixace, zjištění binokulárních funkcí na přístrojích, prismatickými skly a různými testy, vyšetření objektivní a subjektivní úchylky na přístrojích a prismatickými skly, změření gama úhlu na troposkopu a Maddoxu, vyšetření rozlišovací schopnosti; léčebná pleoptická a ortoptická cvičení pacientů na očních specializovaných pracovištích, zejména okluzní terapii, pleoptická cvičení amblyopie pasivní a aktivní, prizmatickou terapii, cvičení motility a konvergence, cvičení binokulárních funkcí a stereopse; pomocná vyšetření, při nichţ nedochází k přímému kontaktu s okem, zejména grafické vyšetření motility očních svalů, test kontrastní citlivosti do dálky i do blízka, vyšetření barvocitu. Bez odborného dohledu na základě indikace lékaře se specializovanou způsobilostí v 20

oboru oftalmologie můţe připravovat pacienty k dalším diagnostickým a léčebným výkonům v očním lékařství, zajišťovat ošetřovatelskou péči při těchto výkonech a po nich, provádět je a nebo při nich asistovat, podávat léčivé přípravky do spojivkového vaku nebo jiným neinvazivním způsobem, provádět aplikaci kontaktních a okluzních čoček.

4.5 Zrakový terapeut [3] Zrakový terapeut vykonává činnosti podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 55/2011 a dále pod odborným dohledem klinického zrakového terapeuta a bez indikace lékaře můţe provádět oftalmopedickou prevenci a poradenství s cílem dosaţení kvalitního vývoje zraku, instruovat zdravotnické pracovníky v oblasti vyšetřovacích postupů a moţností rozvoje a rehabilitace zrakových funkcí při poškození centrálního nervového systému, seznamovat pacienta a jím určené osoby s jednotlivými postupy zrakové rehabilitace a provádět jejich zácvik v těchto postupech, individuálně volit pomůcky k rehabilitaci pacienta, navrhovat a doporučovat úpravy prostředí pacienta podporující rozvoj a rehabilitaci zrakových funkcí, prostorovou orientaci a samostatný pohyb. Zrakový terapeut pod odborným dohledem klinického zrakového terapeuta na základě indikace lékaře zejména můţe provádět oftalmopedickou diagnostiku a diferenciální diagnostiku pro další léčebnou péči u kojenců, dětí v preverbálním období, u osob s problémy v komunikaci, osob nekomunikujících a osob obtíţně vyšetřitelných z důvodu vícečetného postiţení, degenerativního onemocnění, mentální retardace nebo poruchy centrálního nervového systému, provádět rehabilitaci a stimulaci zrakových funkcí u pacientů uvedených u předchozí odráţky, 21

stanovit v rozsahu, který určí lékař, vhodné diagnostické a léčebné metody u dětí a dospělých s poruchami a vadami zraku.

4.6 Volba klienta při hodnocení refrakčního stavu oka Optometrista je nelékařský zdravotnický pracovník a odborník, který se specializuje na měření zrakových funkcí, korekci zraku pomocí zdravotnických prostředků, prevenci očních onemocnění a poradenství. Oftalmolog, neboli oční lékař, je odborník přes nemoci a zdraví očí, jeho náplní práce je prevence, diagnostika, léčení, rehabilitace, posuzování a výzkum onemocnění oka a jeho přídatných orgánů a celková problematika zraku. Profese oftalmologa a očního lékaře by neměly stát proti sobě a konkurenčně spolu soupeřit. Klient by měl být seznámen s pravomocemi a náplní práce obou profesí a podle svého uváţení se pak rozhodnout, kam se s problémem obrátí. Zároveň by tyto dvě profese měly velice úzce spolupracovat, dokázat si klienta zároveň doporučit a přesměrovat a tvořit společně ucelený systém kompexní péče o zrak.

4.6.1 Výhody optometristy v oblasti měření a korekce zraku u zdravých dospělých [16] -

Optometristé jsou vzděláváni v oblasti měření a korekce zraku déle, lépe a specializovaněji oproti běţným oftalmologům. Počet teoretických i praktických vyučovacích hodin v daném oboru na univerzitě je u budoucích optometristů mnohem vyšší.

-

Úspora času na straně spotřebitele. Optometrista je spíše neţ oftalmolog schopen dodrţet plánované termíny objednání. Nemusí totiţ řešit akutní a bezodkladné případy. Optometrista můţe klientovi věnovat tolik času, kolik je potřeba. Ihned po změření je moţné pokračovat výběrem a doporučením korekční pomůcky apod.

-

Lepší záruka. Vzhledem k tomu, ţe celá optická pomůcka (od samotného měření aţ k vyhotovení pomůcky) byla realizována na jednom místě, je jakákoliv reklamace

22

mnohem lépe řešitelná, ať uţ se jedná o špatně provedené měření, nevyhovující optický prvek či obrubu atd. -

Získání většího spektra údajů. V dnešní době je k výrobě optické pomůcky třeba mnohem více údajů, neţ vyčteme z poukazu na brýle. Výroba individuálních brýlových čoček není moţná bez doměření dalších údajů. Zároveň z předpisu na brýle nezjistíme ani údaje o vízu, ani údaje o parametrech starších brýlí klienta, jeho zvyklostech a potřebách. Pokud optik zhotovuje brýle pouze na základě údajů z poukazu na brýle, nemůţe si být dopředu naprosto jistý, ţe vyhotovená pomůcka bude klientovi zcela vyhovovat.

-

Lepší informovanost optometristy o aktuální nabídce korekčních pomůcek, materiálech, kontaktních čočkách apod. Je naprosto zřejmé, ţe při náročnosti lékařské profese jen málokterému očnímu lékaři ještě zbývá čas sledovat kompletní nabídku nových produktů na trhu optických pomůcek spolu s jejich dalšími specifiky.

-

Optometrista má přímý dohled nad konečným přizpůsobením korekčního prostředku. Je schopen před výdejem pomůcku anatomicky upravit a ovlivnit tak její výsledný korekční efekt.

-

Bezprostřední zpětná vazba. Optometristra v optice je v neustálém kontaktu s klienty, uţivateli korekčních pomůcek, kteří mu sdělují cenné informace a zkušenosti, problémy, pocity a reakce, které proţívají s danou optickou pomůckou. Optometrista je tak schopen srovnávat a hledat nová a lepší řešení, případně předem eliminovat moţné komplikace.

-

Povolání optometristy nepůsobí tak autoritativně jako povolání lékaře. Optometrista působí spíše jako rovnocenný partner, který dává klientovi větší prostor, aby vyjádřil své pocity a potřeby.

-

Během vyšetření u optometristy je mnohem menší riziko infekční nákazy vzhledem k bezkontaktním technikám vyšetření a niţšímu výskytu infekčních pacientů.

4.6.2 Výhody oftalmologa v oblasti měření a korekce zraku u zdravých dospělých [16] -

Oftalmolog je schopen klientovi poskytnout komplexní zdravotní péči o jeho oči a zrak. Kaţdá návštěva u oftalmologa je tak zároveň i prevencí.

-

Oční lékař spolupracuje se zdravotní pojišťovnou a tak poukaz na optickou pomůcku vyhotovený očním lékařem opravňuje klienta uplatnit nárok na příspěvek od zdravotní 23

pojišťovny. Optometristé u nás zatím tímto způsobem se zdravotními pojišťovnami nespolupracují. -

Odborník – lékař působí na veřejnost mnohem vzdělanějším dojmem. Ostatní nelékařské profese jsou v naší společnosti vnímány poněkud podřadně.

-

Klient lékaři více důvěřuje a většinou ani nepochybuje o jeho schopnostech. Jeho pokyny mají větší váhu a vliv na klienty.

4.6.3 Modelové situace Situace č. 1: Ještě jsem nikdy nenavštívil očního lékaře a pociťuji problémy s viděním. Pokud klient ještě nikdy nenavštívil očního specialistu, je nejlepší volbou vydat se rovnou k očnímu lékaři. Lékař tak provede celkové vstupní vyšetření stavu oka a vidění, zaznamená anamnézu a odvodí tak případné rizikové faktory, provede záznam nálezu, odhalí nebo vyloučí moţné patologie, provede refrakci, poradenství, seznámí s novými skutečnostmi, četností kontrol apod. Lékař tak poskytne komplexní vyšetření. Situace č. 2: Jsem nositel brýlí a pociťuji zhoršení. V tomto případě je moţné navštívit jak očního lékaře, tak optometristu. U optometristy je výhodou krátká objednací lhůta. Optometrista disponuje většinou většími časovými moţnostmi na klienta neţ oční lékař a klient si můţe nechat provést například i nadstandardní, časové náročné vyšetření. Zároveň je moţné konzultovat o změně korekce v brýlích, vyhotovení nové optické pomůcky, kontaktních čočkách, či zadat rovnou zakázku k výrobě či objednání, pokud působí optometrista v oční optice. Pokud si nový předpis nechám vyhotovit u lékaře, s největší pravděpodobností budu mít tak nárok na příspěvek na optickou pomůcku od pojišťovny. Pro zhotovení pomůcky je však nutné s předpisem navštívit oční optiku. Situace č. 3: Jsem mladší patnácti let a mám problém... Pro děti do patnácti let je nejlépe navštívit očního lékaře nebo vyhledat pracoviště optometristy s odborným dohledem. Samostatně působící optometrista nemá oprávnění vyšetřovat děti do 15 let. Situace č. 4: Začínám mít problémy s viděním na blízko. Je na klientovi, zda se rozhodne vyhledat očního lékaře či optometristu. Pokud však 24

doposud klient korekci nenosil a očního lékaře tak nenavštěvoval, je dobré se k očnímu lékaři na celkovou prohlídku objednat vzhledem k moţným věkem podmíněným změnám na oku. Rozhodně by neměl klient řešit problém se čtením nákupem univerzální optické pomůcky v supermarketu či drogerii. Tyto pomůcky jsou nedokonale vyrobené, mohou způsobovat vady zobrazení a parametry pomůcek jsou univerzální, ve většině případů nevyhovující klientovým parametrům. Situace č. 5: Chci nosit kontaktní čočky. V tomto případě je vhodné vydat se rovnou za optometristou, který je specialistou v této problematice, poskytne poradenství, provede anamnézu, vyhodnotí, zda je klient vhodným adeptem pro nošení kontaktních čoček, provede potřebné měření, výběr kontaktních čoček, seznámí klienta s rolí uţivatele kontaktních čoček, manipulací s čočkami, riziky pro nositele, četností kontrol apod.

25

5 Optometrické pracoviště 5.1 Nelékařský zdravotnický pracovník a odborná způsobilost [1] Dle zákona č. 96/2004 Sb. je způsobilý k výkonu povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka ten, kdo má odbornou způsobilost podle tohoto zákona, je zdravotně způsobilý a bezúhonný. Odborná způsobilost k výkonu povolání optometristy se získává absolvováním akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního programu specializace ve zdravotnictví, oboru optometrie. Za hlavní náplň povolání optometristy se povaţuje činnost v rámci diagnostiky a korekce očních refrakčních vad a poradenství a aplikace kontaktních čoček. Za výkon povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka se povaţuje výkon činností stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem, a dále řídící, metodická, koncepční, kontrolní, výzkumná a vţdělávaci činnost v příslušném oboru nebo činnost souvicející s poskytováním zdravotní péče. Za výkon povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu se povaţuje výkon činností, ke kterým je zdravotnický pracovník způsobilý na základě indikace lékaře. Tento zákon a prováděcí právní předpis stanoví činnosti, které zdravotnický pracovník můţe vykonávat i bez indikace lékaře. Součástí výkonu povolání bez odborného dohledu je téţ kontrolní činnost podle zvláštního právního předpisu. Za výkon povolání pod odborným dohledem se povaţuje výkon činností, ke kterým je zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník způsobilý nebo ke kterým způsobilost získává při dosaţitelnosti pomoci a rady zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu těchto činností bez odborného dohledu a v rozsahu, který tento zdravotnický pracovník určí. Za výkon povolání pod přímým vedením se povaţuje výkon činností, ke kterým je zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník způsobilý nebo ke kterým způsobilost získává, při stálé přítomnosti a podle pokynů zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu těchto činností bez odborného dohledu a v rozsahu, který tento zdravotnický pracovník určí. Zdravotnický pracovník je povinnen se celoţivotně vzdělávat a o tomto vzdělávání provádet záznamy do průkazu odbornosti. Celoţivotním vzděláváním se rozumí průběţné obnovování, zvyšování, prohlubování a doplňování vědomostí, dovedností a způsobilostí zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků v příslušném oboru v souladu s 26

rozvojem oboru a nejnovějšími vědeckými poznatky.

5.1.1 Kreditní systém [5] Vyhláškou č. 423/2004 Sb., ve znění vyhlášky č. 321/2008, se stanoví kreditní systém, na základě kterého jsou ohodnoceny jednotlivé formy celoţivotního vzdělávání počtem kreditů, jejichţ získání je potřebné pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnického pracovníka. Počet kreditů za jednotlivé formy celoţivotního vzdělávání Za studium navazujících vysokoškolských studijních programů, studijního oboru zdravotnického zaměření na vysoké škole, oboru vzdělávání zdravotnického zaměření ve vyšší odborné škole po získané odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání, pomaturitního specializačního studia, speciální přípravy nebo dlouhodobého tematického kurzu náleţí za kaţdý ukončený semestr studia nebo za kaţdých 6 měsíců studia v případě, ţe se studium nečlení na semestry, 25 kreditů. Za účast na inovačním kurzu nebo školicí akci náleţí 3 kredity za kaţdý započatý den, nejvíce však 12 kreditů za jednu akci celoţivotního vzdělávání. Pokud je inovační kurz realizován jako e-learningový kurz, náleţí 2 kredity za kaţdý kurz, nejvíce však 14 kreditů za registrační období. Za účast na semináři náleţí 1 kredit, nejvíce však 10 kreditů za registrační období. Za účast na odborné stáţi náleţí 3 kredity za kaţdý započatý den, nejvíce však 15 kreditů za jednu stáţ. V případě kongresu, odborné konference, pracovního dne, sjezdu nebo sympozia náleţí za kaţdý den účasti 4 kredity, nejvýše však 12 kreditů za jednu akci, přednesení vlastní přednášky, autorství posteru nebo aktivní účast na soutěţích souvisejících s výkonem zdravotnického povolání 10 kreditů, spoluautorství na přednášce nebo přednesení cizí přednášky 5 kreditů a spoluautorství na posteru 4 kredity. V případě mezinárodního kongresu náleţí za 27

kaţdý den účasti 5 kreditů, nejvýše však 15 kreditů za jeden mezinárodní kongres, přednesení vlastní přednášky nebo autorství posteru 15 kreditů, spoluautorství na přednášce nebo přednesení cizí přednášky 10 kreditů a spoluautorství na posteru 5 kreditů. Za publikační činnost náleţí za odborný článek prvnímu autorovi 15 kreditů, druhému spoluautorovi 10 kreditů, za publikaci v časopise s hodnotou Impact Factor náleţí navýšení 100 % a za publikaci v recenzovaném časopise náleţí navýšení o 30 %, autorovi odborné publikace, učebnice, skript nebo jiné učební pomůcky (výukový CD-ROM) 25 kreditů a spoluautorovi odborné publikace, učebnice, skript nebo učební pomůcky 20 kreditů. Za pedagogickou činnost náleţí 2 kredity za vyučovací hodinu, nejvíce však 20 kreditů za registrační období. Za vědecko-výzkumnou činnost náleţí 25 kreditů. Za vypracování metodiky náleţí 20 kreditů. Za účast na vzdělávacích akcích, které se konají v jiném státě, neţ ve kterém je zdravotnický pracovník usazen, se počet kreditů zvyšuje o 30 %; desetinná místa se zaokrouhlují vţdy na celá čísla nahoru. Při kombinaci druhů účastí na jednotlivých formách celoţivotního vzdělávání se kredity sčítají. Novela č. 105/2011 zákona č. 96/2004 Sb., která nabyla účinnost dne 22. dubna 2011, prodlouţila dobu registrace z šesti na deset let a sníţila poplatek k ţádosti o registraci z 500,Kč na 100,-Kč. Minimální počet kreditů potřebný k doloţení za destileté registrační období je čtyřicet.

28

5.2 Věcné a technické vybavení zdravotnického zařízení [4] Ve vyhlášce č. 221/2010 Sb., ze dne 30. června 2010, jsou stanoveny poţadavky na věcné a technické vybavení zdravotnických zaţízení, tedy i optometrických pracovišť. Všechna zdravotnická zařízení provozovaná ke dni nabytí účinnosti této vyhlášky musí splňovat poţadavky na věcné a technické vybavení stanovené touto vyhláškou do 12 měsíců ode dne nabytí její účinnosti. Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 1010.

5.2.1 Obecné poţadavky Mezi obecné poţadavky na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení, které se týkají optometrického pracoviště, dle vyhlášky č. 221/2010 Sb. patří: 1. Zdravotnické zařízení musí z hlediska stavebně technických poţadavků na prostory a na jejich funkční a dispoziční uspořádání umoţňovat funkční a bezpečný provoz. 2. Zdravotnické zařízení dále musí 1. tvořit provozně uzavřený a funkčně provázaný celek, 2. být umístěno v nebytových prostorech splňujících obecné poţadavky na výstavbu, 3. mít zajištěnu dodávku pitné vody a dodávku teplé vody, pokud není zajištěn její ohřev na místě, 4. mít zajištěn odvod odpadních vod, 5. být vybaveno systémem přirozeného nebo umělého větrání a systémem vytápění, 6. mít zajištěno připojení na veřejný rozvod elektrické energie, 7. být vybaveno připojením k veřejné telefonní síti, a to pevné nebo mobilní, pokud není dále uvedeno jinak.

5.2.2 Provozní prostory zdravotnických zařízení Provozní prostory zdravotnických zařízení ambulantní péče můţeme rozdělit na základní a vedlejší. Následující výčet prostor je orientován na optometrické pracoviště a je v 29

souladu s vyhláškou č. 221/2010 Sb.

5.2.2.1 Základní provozní prostory

Mezi základní provozní prostory zdravotnického zařízení patří

pracoviště

zdravotnických pracovníků, ve kterých jsou prováděny zdravotní výkony. Pro lékaře se toto pracoviště označuje jako ordinace, pro optometristu však toto označení neplatí a je vhodné uţívat termín vyšetřovna. Pracoviště zdravotnického pracovníka - optometristy musí mít minimální podlahovou plochu 13m2 (pro ordinaci lékaře platí minimální podlahová plocha ordinace 16m2). Dalším základním provozním prostorem je čekárna. Čekárna musí mít minimální podlahovou plochu 7m2, pokud není dále uvedeno jinak. Čekárna můţe být společná pro více ordinací nebo pracovišť, pokud má minimální plochu 10m2. Vzhledem k tomu, ţe v současnosti je oční optika aţ na zanedbatelné výjimky součástí nestátního zdravotnického zařízení, navrhuje se, aby pro čekárny bylo pouţito prostoru v obchodní části provozovny oční optiky, která poskytuje pro tyto účely dostatek ploch. V případě, ţe by bylo pracoviště optometristy realizováno samostatně, platil by reţim tak, jak je uveden v návrhu vyhlášky. WC pro pacienty je posledním ze základních provozních prostor zdravotnických zařízení. WC pro pacienty musí mít předsíň vybavenou umyvadlem, není-li umyvadlo umístěno v kabině WC. WC můţe být společné pro zaměstnance a pacienty v případě, kdy zdravotnické zařízení ambulantní péče sestává z maximálně dvou ordinací lékařů nebo pracovišť dalších zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. Další prostory zde neuvádím vzhledem k tomu, ţe optometrista nepracuje s biologickým materiálem ani neprovádí operační výkony, proto není třeba prostor k těmto účelům vyhrazených. V částech NZZ, které mají povahu trvalého pracoviště nebo pobytu (vyšetřovna), musí být zajištěno přímé denní osvětlení a větrání okny. U čekaren a ostatních provozních prostor, kde nelze např. z technických důvodů tohoto docílit, je nutné zabezpečit umělé osvětlení a větrání vzduchotechnickým zařízením. Provozní místnosti musí mít minimální světlou výšku 3,0m, pokud toho z technických a jiných důvodů nelze docílit, je přípustná světlá výška alespoň 2,5m. Komunikace a vedlejší prostory musí mít světlou výšku minimálně 2,4 m. Minimální teplota vzduchu ve vyštřovně je 22°C, v čekárně pak 20°C. Přípustná relativní vlhkost je 30-50%. 30

5.2.2.2 Vedlejší provozní prostory

Mezi vedlejší provozní prostory zdravotnických zařízení ambulantní péče řadíme sanitární zařízení pro zaměstnance (dle nařízení vlády č. 361/2007 Sb.), skladovací prostory a místnost pro odpočinek, pokud je zřízena. Skladovací prostory se vyčleňují pro oddělené skladování prádla, materiálu a uklízecích a desinfekčních potřeb. Skladovací prostory lze nahradit vhodnými skříněmi. Skladování věcí musí být zabezpečeno tak, aby nedošlo ke kontaminaci čistých věcí znečištěnými věcmi. Vedlejší provozní prostory mohou být společné pro pro více ordinací lékařů a pracovišť dalších zdravotnických pracovníků a jiných dborných pracovníků.

5.2.3 Věcné vybavení

Tato podkapitola je zaměřena na věcné vybavení pracoviště zdravotnického pracovníka, která je legislativně daná vyhláškou č. 221/2010 Sb. Výčet jednotlivého vybavení je zaměřen na optometrickou praxi na samostatném optometrickém pracovišti. V úvodu vyhláška uvádí vyšetřovací lehátko. Není to vybavení pro optometrické pracoviště povinné, avšak uţitečné vzhledem k případné nevolnosti klienta apod. Částečnou variací je vyšetřovací polohovací křeslo, které je součástí vyšetřovací jednotky. Toto křeslo by mělo být vţdy vertikálně polohovatelné. U některých typů polohovacích křesel lze poloţit také opěrnou část. Nedílnou součástí provozu je umyvadlo, které je nezbytné jak pro hygienu personálu, tak i klientů, zvláště před manipulací s kontaktními čočkami. Součástí umyvadla by mělo být mýdlo v dávkovači, jednorázové papírové utěrky na ruce a desinfekce. Další obdobou je dřez na mytí pomůcek, pokud je prováděno mytí a čištění pomůcek pouţitých k manipulaci s biologickým materiálem. V případě, ţe dřez nepatří k vybavení dané provozovny, je důleţité do provozního řádu uvést, ţe optometrista nepracuje s biologickým materiálem. Dřez na tekutý odpad je nutný v případě, ţe takový odpad na daném pracovišti vzniká. Opačnou situaci je opět nutné uvést do provozního řádu. Dalším vybavením pracoviště je nábytek pro práci zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. Do této kategorie můţeme zařadit pracovní stůl (např. pro práci 31

s počítačem, konzultaci s klientem, provádění zápisů, ...), další pomocné či pojízdné stolky, různé zásuvky, stojany, skříňky, poličky apod. Nedílnou součástí nábytku pro práci je také ţidle nebo křeslo pro pacienta. Vyšetřující by měl mít ţidli u pracovního stolu a ţidli u vyšetřovací jednotky. Ţidle u vyšetřovací jednotky by měla být pojízdná z důvodu pohyblivosti a flexibility vyšetřujícího, která je nutná pro kontrolu pozice vyšetřovaného, jeho návyků, chování či pro snadnou dosaţitelnost všech pomůcek. Křeslo pro pacienta by mělo být pro konzultaci u stolu a pro vyšetřování v rámci vyšetřovací jednotky. Dalším křeslo by mělo být u stolku pro aplikaci kontaktních čoček, pokud je tento stolek zvlášť a není moţné jej přisunout ke křeslu, které je součástí vyšetřovací jednotky. Pojízdný aplikační stolek je však lepší varianta z důvodu, abychom nemuseli klienta neustále přesazovat. Skříň na léčivé přípravky není třeba, pokud ţádné léčivé přípravky nejsou přítomny, coţ je opět nutné do provozního řádu uvést. Částečnou variací je však skříň na uskladňování očních zvlhčujících kapek, roztoků na kontaktní čočky či kontaktních čoček samotných, pokud nejsou přítomny speciální stojany, police či uskladňovací boxy. Mezi stolky na přístroje a nástroje řadíme stolky, které jsou součástí vyšetřovací jednotky, aplikační stolek s potřebnými nástroji, případně přídavný vyšetřovací stolek či skříňku. Všechny pouţívané pomůcky by měly mít své úloţné místo v podobě skříně na nástroje a pomůcky. Tato skříň slouţí k uloţení pomůcek např. přes noc, přes víkend, či pokud se pomůcky nepouţívají. Rozhodně tato skříň nepatří k nezbytnostem vzhledem k tomu, ţe optometrista ţádné nástroje nepouţívá. U optometristy se jedná spíše o uloţení doplňkvého sortimentu, náhradních pouzder na kontaktní čočky, pinzet, náhradních ochranných papírků na bradovou opěrku atd. Vzhledem k povinnosti zdravotnického pracovníka vést zdravotnickou dokumentaci klientů, je potřeba mít kartotéční skříň. I kdyţ je na některých pracovištích zdravotnická dokumentace vedena v elektronické podobě, je třeba vést také „papírovou“ dokumentaci. Předejdeme tak neţádoucí ztrátě dat a nejsme tak omezeni například ani při výpadku elektrického proudu. Dokumentaci v papírové podobě můţeme mít k ruce kdekoliv se s klientem nacházíme, např. můţeme porovnávat zakreslení nálezu vyhotoveném při poslední kontrole. Chladnička je potřeba pro uskladňování léčivých přípravků a dalších přípravků vyţadujících niţší teplotu. Pokud se ţádné léčivé prostředky nepouţívají, nebo pokud je dáno výrobcem přípravku, ţe dostačuje uskladnění při pokojové teplotě apod., je nutné toto uvést 32

do provozního řádu. Optometrista ve většině případů pouţívá jednorázové pomůcky. V případě, ţe se rozhodne pouţívat nástroje k opakovanému pouţití, je třeba, aby si zajistil sterilizátor nebo spolupráci se sluţbou centrální sterilizace. Pouţívání jednorázových pomůcek je však doporučeno a preferováno. Lokální vyšetřovací svítidlo v optometrické praxi představuje ovětlení, které je součástí štěrbinové lampy. Dalším doplňkovým svítidlem pak můţe být pomocná kapesní baterka pro přímé svícení do očí, pro zjištění zornicových reakcí, polohy odrazu světelného zdroje apod. Pacient by měl mít moţnost odloţit si oděv v prostoru pro svlékání – v šatně nebo alespoň na věšák. Jedná se o vybavení, které poměrně často chybí, ačkoliv patří k základnímu věcnému vybavení, které by rozhodně chybět nemělo. Vše z výše uvedeného, kromě nábytku pro práci zdravotnického pracovníka, můţe být společné pro ordinaci lékaře, pracoviště dalších zdravotnických pracovníků a pracoviště jiných odborných pracovníků. V případě optometristy se můţe jednat např. o společné pracoviště optometristy a otalmologa. Pokud je ve zdravotnickém zařízení ambulantní péče poskytována péče ve více oborech, musí zdravotnické zařízení splňovat poţadavky na vybavení stanovené pro kaţdý obor poskytované péče, které se můţe lišit. V praxi se jedná např. o společné pracoviště oftalmologa a optometristy apod. Stejně tak pokud je zdravotní péče poskytována dětem, musí být vybavení pracoviště přizpůsobeno těmto pacientům (přebalovací pult apod.).

5.2.4 Technické vybavení Následující výčet popisuje základní technické vybavení na pracovišti optometristy na základě vyhlášky č. 221/2010 Sb., o technických a věcných poţadavcích na vybavení zdravotnických zařízení. Další technické vybavení je na uváţení samotného zdravotníka. Je samozřejmé, ţe pokud je vybavení modernější a nadstandardnější, tím lepší a komplexnější vyšetření můţe optometrista pokytovat. Není pochyb o tom, ţe úroveň samotného technického vybavení na klienta velice působí. Mezi základní technické vybavení patří vyšetřovací křeslo s lampou, brýlová skříň, štěrbinová lampa, optotypy, vybavení k určení barvocitu, zácvikový stolek se zrcadlem a osvětlením, přístroj na měření zakřivení oční rohovky, fokometr, skiaskop nebo 33

autorefraktometr, zařízení k zatemnění oken (pokud je prováděna skiaskopie). Dalším doporučeným vybavením je bezkontaktní tonometr pro měření nitroočního tlaku, přístroj pro detailní zobrazení zakřivení rohovky a foropter. Pro optometrické pracoviště se nevyţaduje vyšetřovací lehátko, tonometr, fonendoskop a osobní váha. Vyšetřovací křeslo s osvětlením je většinou součástí celé vyšetřovací jednotky. Osvětlení bývá zabudováno ve stojanu vyšetřovací jednotky a je uţitečnou pomůckou například při čtení – určování refrakce do blízka, kdyţ není místnost ideálně osvětlena. Pro samotné vyšetření se však nevyuţívá. Vyšetřuje se pomocí osvětlení na štěrbinové lampě. Křeslo je vertikálně polohovací, čehoţ by se mělo dostečně vyuţívat pro správné napolohování klienta za štěrbinovou lampou nebo autorefraktometrem. Dále by neměla u křesla chybět opěrka na nohy a opěrky na ruce, aby se klient mohl dostatečně pohodlně usadit. Zvlášť důleţité je to u vyšetření foropterem, kdy je nutné, aby klient byl v pohodlné poloze nakloněný směrem vpřed s rukama opřenýma o opěrky. Vzpřímená či mírně zakloněná poloha těla je pro delší vyšetření velice nepohodlná. Brýlová skříň neboli sada zkušebních čoček je soubor optických čoček ve skříňkovém či kufříkovém provedení. Základní sada brýlové skříně zahrnuje soubor sférických čoček (spojných a rozptylných) v párech, soubor astigmatických čoček (kladných i záporných hodnot), sadu prizmatických čoček, základní filtry (zelený a červený), dvojice kruhových clon o průměru 1-2-3 mm, centrovací kříţe, štěrbiny o šířce 1-1,5 mm, okluzní a matové clony, Jacksonovy zkříţené cylindry různých hodnot a Maddoxův cylindr. Další prvky lze dle uváţení dokoupit. Nezbytným doplňkem brýlové skříně je zkušební astigmatická brýlová obruba. [8] Štěrbinová lampa je jedním z nejdůleţitějších přístrojů pro optometristu. Slouţí k objektivnímu pozorování a vyšetření oka., zejména jeho předního segmentu. Štěrbinovou lampou vyšetřujeme víčka, rohovku, limbus a přední komoru. U rozkapaného pacienta můţeme detailně pozorovat také oční čočku a přední partie sklivce, pomocí přídavné gonioskopické čočky vidíme komorový úhel a přídavná Hrubyho či Volkova čočka umoţňuje pozorovat dokonce i oční pozadí. Tato vyšetření však optometrista většinou neprovádí, nicméně i při běţném optometrickém vyšetření si lze všimnout případného zakalení čočky v centrální krajině či podezřele mělké přední komory a klienta pak doporučit k dalšímu podrobnému vyšetření u očního lékaře. Štěrbinová lampa se můţe doplnit o další přístroje, jako je např. tonometr či pachymetr. Součástí vyšetřovací jednotky bývá i keratometr umístěný u štěrbinové lampy (pokud není součástí autorefraktometru). Štěrbinová lampa nám umoţňuje pozorování očních struktur z různých úhlů, v různých hloubkách a za pouţití 34

různých druhů osvětlení. [8] Optotypy jsou soubory znaků, seřazených do tabulek od největších po nejmenší takovým způsobem, aby bylo moţno co nejobjektivněji posoudit momentální zrakový výkon. U kaţdého řádku tabulky je uvedena hodnota odpovidajícího vízu (poměru vzdálenosti, ze které je znak právě ještě rozeznán, ku vzdálenosti, ze které by při hodnotě visu V=1 musel být ještě rozeznán), většinou v podobě zlomku nebo desetinného čísla. Existuje mnoho druhů optotypů dle různého dělení, např. dle odstupňování řádků, dle pouţitých znaků, dle věku pacienta, pro kterého jsou pouţívány, dle provedení či dle vyšetřovací vzdálenosti, pro kterou jsou určeny. [8] K nejběţnějšímu vybavení k určení barvocitu patří pseudoisochromatické tabulky. Jejich pořízení není nijak nákladné a v podobě broţury či samostatných archů jsou velice snadno uloţitelné. I přesto však u optometristy často chybí, ačkoliv zjištění správného barvocitu je pro vyšetření např. řidičů velice důleţité. V dnešní době naštěstí jiţ mnoho vyšetřoven vlastní LCD optotyp, který disponuje kromě dalších funkcí i testy k určení barvocitu a optometrista tak velice rychle můţe barvocit ověřit v rámci provádění běţné refrakce. Anomaloskop – přístroj pro určení barvocitu je v optometrické praxi spíše výjimkou. Zácvikový stolek se zrcadlem a osvětlením je základním vybavením pro střediska aplikace kontaktních čoček. Je důleţité klientovi vytvořit přirozené a příjemné podmínky, aby si byl schopen sám čočky naaplikovat. Zrcadlo by mělo být dostatečně velké, aby se klient dobře viděl a aby bylo osvětlení skutečně dostatečné, aby měl přehled o kontaktní čočce, která je často velice jemná a ve špatném světle i špatně viditelná. Některému klientovi můţe vyhovovat aplikace vsedě, některému aplikace ve stoje, proto je vhodné mít i např. nad umyvadlem zrcadlo s osvětlení, aby klient mohl u aplikace stát. Optometrista by měl sedět naproti klientovi, aby jej dobře viděl a zároveň aby klient dobře viděl techniku aplikace, kterou mu optometrista předvádí. Součástí aplikačního stolku by měl být roztok na kontaktní čočky, pouzdro pro odloţení čočky, papírové utěrky. Měli bychom dávat pozor na pouţívání pinzet, které je nutné pro opakované pouţití sterilizovat! Taktéţ s nabídkou pouţití očních kapek vzniká povinnost jejich správného uskladnění! Samozřejmou součástí aplikačního stolku je pohodlná ţidle pro klienta, nejlépe výškově polohovatelné křeslo. Přístroj na měření zakřivení oční rohovky – keratometr (oftalmometr). Jak uţ bylo uvedeno dříve, můţe být keratometr součástí vyšetřovací jednotky nebo součástí autorefraktokeratometru. Tato dvě pouţití jsou pro vybavení optometrických pracovišť nejběţnější. Keratometr je nepostradatelným přístrojem na střediscích pro aplikaci kontaktních čoček. 35

Jedním z nejmodernějších přístrojů k určení tvaru rohovky je rohovkový topograf, který je pro dnešní optometrickou praxi bohuţel zatím vybavením nadstandardním, avšak disponuje funkcemi perfektního zobrazení tvaru přední plochy rohovky v podobě topografické mapy, moţností porovnávání snímků s časovým odstupem a také moţností velice přesného vyhodnocení aplikace kontaktní čočky. Pouţívání rohovkového topografu by rapidně navýšilo kvalitu poskytovaných sluţeb na optometrickém pracovišti. Fokometr je přístroj k měření vrcholové lámavosti brýlových čoček. Je základním, nepostradatelným a univerzálním přístrojem pro dílenskou a profesní činnost očních optiků, optometristů, ale i oftalmologů. Umoţňuje měření sférických, tórických, prizmatických i víceohniskových čoček, dále umoţňuje zjistit a vyznačit polohy optických středů čoček a orientaci hlavních řezů tórických čoček. Slouţí k určování parametrů čoček a k jejich kontrole (před zábrusem, po zábrusu, při reklamaci apod.). Existuje několik typů fokometrů - klasický (mechanický, sledujeme okulárem), projekční a automatický. [8] Dalším nepostradatelným vybavením je skiaskop nebo autorefraktometr. V dnešní optometrické praxi se skiaskop příliš nepouţívá a mladí optometristé často ani techniku skiaskopie neovládají. Autorefraktometr je praktický a rychlý pomocník k určení přibliţné objektivní refrakce, osy astigmatismu. Často se vyskytuje v provední se zabudovaným keratometrem (pro měření zakřivení přední plochy rohovky), tonometrem (pro měření nitroočního tlaku) či pachymetrem (pro měření tloušťky rohovky) nebo jako kombinace všech předchozích. Někteří odborníci doporučují naměřené hodnoty autorefraktometrem rovnou vloţit do zkušební obruby či foropteru a subjektivní refrakci začínat touto korekcí. Ani tento přístroj však není neomylný, má omezený rozsah, navozuje přístrojovou myopii a nelze se tak na něj zcela spoléhat. Velkou roli hraje přesné seřízení přístroje. Některé autorefraktometry jsou poměrně přesné, některé uţ tak přesné být nemusí. Výsledek měření by se měl kaţdopádně brát spíše orientačně. Zařízení k zatemnění oken je potřeba pouze pokud je prováděna skiaskopie. Pro optometrické pracoviště není vyţadována přítomnost vyšetřovacího lehátka, tonometru, fonendoskopu a osobní váhy. Fonendoskop a osobní váha pro optometrickou praxi nemají větší význam. Naopak vyšetřovací lehátko a bezkontaktní tonometr jsou uţitečným vybavením. Tonometr slouţí k měření nitroočního tlaku. Případné zjištění patologické odchylky můţe pomoci včas zachytit onemocnění, zahájit odpovídající léčbu a zmírnit nebo zcela eliminovat

následky onemocnění. Vybavení, které vyhláška neuvádí, ale je velice

uţitečné, je perimetr, přístroj pro vyšetření zorného pole. Dalším doporučeným vybavením je přístroj pro detailní zobrazení tvaru rohovky (topograf) a foropter. Foropter představuje 36

opticko-mechanické zařízení, které je moderní a pokročilou modifikací zkušební obruby. Obsahuje Rekossovy kotouče, jejichţ vzájemnou kombinací se dosahuje poţadovaného optického účinku, dále obsahuje zkříţené Jacksonovy cylindry, anaglyfní a polarizační filtry, Madoxův cylindr a Herschellovo prizma. Dále bývá foropter vybaven zařízením pro fixování vhodného testu do blízka, centrovacími kříţi a zařízením k určení vzdálenosti korekční čočky před rohovkou. Jednotlivé optické členy jsou opatřeny antireflexní vrstvou. Foropter je ovládán pomocí počítače. Mezi jeho nevýhody patří větší vzdálenost optického prvku od vrcholu rohovky (18mm +/- 4mm) neţ u zkušební brýlové obruby, pacient si nemůţe vyzkoušet korekci v pohybu, je nutné správně napolohovat klienta, projevuje se více vliv přístrojové myopie a jeho pořizovací cena je vysoká. [8]

37

Porovnání výhod foropteru a zkušební brýlové obruby [13] Foropter

Zkušební brýlová obruba

Rychlá výměna skel.

Reakce

klienta

jsou

lépe

rozpoznatelné

(mimika). Rychlá, jistá a přesná manipulace s Obruba se lépe přizpůsobuje hlavě a očím „Jacksonovým

cylindrem“

při

měření klienta. Centrace zůstává aktuální při pohybu

astigmatismu.

hlavy klienta.

Ţádný mechanický tlak na nose a uších Díky klienta.

větším

průměrům

skel

je

lépe

proveditelný test „Cowen“ a „Uncowen“.

Měřící skla se nemusí čistit, většina Dioptrické hodnoty různých kombinací skel ze foropterů má čočky s antireflexem, coţ je zkušební obruby je jednoduše moţné měřit ve při kombinaci více skel velkou výhodou. Ţádné

potíţe

s pravidelným

fokometru.

úklidem Moţnost objednání speciální zkušební brýlové

měřících skel.

obruby pro děti.

Plynulá změna prizmatických dioptrií – Obruba je mobilně vyuţitelná i při návštěvách nutné

při

analytických

binokulárních nepohyblivých osob a vozíčkářů.

měřících metodách. Moţnost měření očí pomocí skiaskopu bez Moţnost přesné centrace i při velké výškové nutnosti pouţívání skiaskopických lišt.

nesymetrii mezi pravým a levým okem.

Počítačem podpořený proces subjektivního Při měření přídavku do blízka umoţní měření (moţnosti dle modelu).

naklonění zkušební brýlové obruby přirozené drţení očí, hlavy a těla.

Bezprostřední porovnání původních a nově Moţnost demonstrace naměřených hodnot i naměřených hodnot – pouhým stiskem mimo vyšetřovací místnost při specifických tlačítka.

činnostech klienta. Není nutné mít výškově nastavitelné vyšetřovací křeslo.

Méně narušená blízká – intimní zóna Díky větším průměrům měřících skel je zde klienta.

niţší riziko vyvolání psychické akomodace.

Marketingově lepší „high tech“ image Moţnost foropteru.

symetrického

rozloţení

prizmatických dioptrií mezi pravým a levým okem.

Tabulka č.1: Porovnání výhod foropteru a zkušební brýlové obruby 38

5.2.4.1 Údrţba, kalibrace, desinfekce Majitel zdravotnického zařízení odpovídá za kaţdý přístroj v tomto zařízení pouţívaný. Je jeho povinností zajistit jeho kontrolu a kalibraci. Kontrola by měla probíhat 1x za rok. Majitel je povinnen sám si kontrolu objednat. Technik zastupující danou firmu provede kontrolu, vystaví protokol o kontrole a zároveň stanoví doporučené datum další kontroly. Majitel uchovává protokoly pro případnou kontrolu a dle těchto protokolů hlídá zajištění další včasné kontroly. Kontrolu provádí vţdy firma, která přístroj dodala (Geodis, Zeiss apod.). Kalibrace přístrojů se provádí dle pokynů výrobce. Desinfekce přístrojů, respektive ploch, které přichází do kontaktu s kůţí klienta (opěrky, úchyty apod.) patří k „běţné denní údrţbě“. K desinfekci opěrek by mělo docházet po kaţdém klientovi pomocí vhodných desinfekčních prostředků.

39

6 Nestátní zdravotnické zařízení [6]

Nestátní zdravotnické zařízení (dále jen NZZ) je zdravotnické zařízení poskytující zdravotní péči podle zákona č. 160/1992 Sb. O zřízení NZZ uvaţujeme, pokud chceme skutečně vykonávat práci optometristy legálně dle zákonů a vyhlášek ČR , pokud chceme legálně aplikovat kontaktní čočky a dělat refrakci, pokud chceme výhledově poskytovat diagnostické sluţby, spolupracovat se zdravotními pojišťovnami a vyuţívat jejich prostředků. Pro nestátní zdravotnické optometrické zařízení platí jiné provozní podmínky neţ pro oftalmology v ordinacích. Optometrista nepůsobí v ordinaci, ale ve vyšetřovně. Mezi zákony upravující registraci a činnost NZZ patří zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k vykonávání nelékařského zdravotnického povolání, vyhláška č. 424/2004 Sb., o činnosti zdravotnických pracovníků, vyhláška č. 221/2010 Sb., o poţadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení, zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v NZZ. NZZ je povinno poskytovat zdravotní péči jen toho druhu a v tom rozsahu, v jakém je poskytování zdravotní péče stanoveno v rozhodnutí o registaci, spolupracovat s jinými zdravotnickými zařízeními, pokud je toho třeba při poskytování zdravotní péče, předem informovat, jaký druh zdravotní péče, v jakém rozsahu a za jakých podmínek poskytuje, vést provozní a zdravotnickou dokumentaci a plnit úkoly pro všeobecnou a zdravotnickou informační soustavu. Provozovatel NZZ je povinen do patnácti dnů oznámi orgánu příslušnému k registraci všechny změny týkající se údajů obsaţených v rozhodnutí o registraci a dokladů, které je povinen k ţádosti o registraci připojit. Doporučený postup při zřizování NZZ je zajištění odbornosti a registrace pracovníka (pracovníků), zajistit vyhovující prostorové vybavení, provést nezbytné stavební úpravy, případně si nechat vyhotovit projekt. Předem je dobré si domluvit první konzultaci na krajské hygienické stanici a na příslušném stavebním úřadě. Dalším krokem je provedení projektu, provedení místního šetření a vyhotovení provozního řádu ke schválení. Na stavebním úřadě je třeba nahlásit změnu uţívání stavby. Je nutné zaţádat o registraci NZZ na krajském úřadě příslušném podle místa provozování NZZ a dodat potřebné dokumenty (viz níţe). 40

6.1 Ţádost o registraci NZZ Ţádost se podává na místně příslušném krajském úřadě, na odboru sociálních a zdravotnických věcí, na oddělení zdravotnictví. Další moţností je podat ţádost přes webové stránky příslušného úřadu. Formulář je většinou na těchto stránkách k dispozici. Registraci provádí úřad dle zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péčí v nestátním zdravotnickém zařízení. Ţadatel je majitelem zařízení a musí být oprávněn k provozování NZZ registrací. Je-li provozovatelem nestátního zařízení fyzická osoba, musí být plně způsobilá k právním úkonům. Je-li provozovatelem nestátního zařízení právnická osoba nebo fyzická osoba, která nemá odbornou způsobilost odpovídající druhu a rozsahu zdravotní péče poskytované nestátním zdravotnickým zařízením, je povinna ustanovit odborného zástupce. Odborný zástupce musí být v pracovním poměru nebo v obdobném pracovněprávním vztahu k provozovateli nestátního zařízení, pokud není společníkem obchodní společnosti, která je provozovatelem, a odpovídá za odborné vedení nestátního zařízení. Údaje o provozovateli NZZ nutné k registraci jsou: jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo, je-li provozovatelem nestátního zařízení fyzická osoba; je-li provozovatelem nestátního zařízení právnická osoba, pak údaje potřebné pro registraci jsou: název, sídlo, právní forma, jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem a jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo odborného zástupce.

6.1.1 Přílohy ţádosti o registraci NZZ: Mezi přílohy, které je nutné doloţit k ţádosti o registraci NZZ patří: doklad o vzdělání nelékařského zdravotnického pracovníka podle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních. Osoba musí mít odbornou způsobilost odpovídající druhu a rozsahu zdravotní péče poskytované nestátním zařízením. V případě, ţe ţadatel nemá potřebné vzdělání, doloţí pracovní smlouvy zaměstnanců s poţadovaným vzděláním. Další přílohou je doklad o zdravotní způsobilosti. Souhlas orgánu příslušného k registraci s personálním a věcným vybavením, s druhem a rozsahem zdravotní péče poskytované nestátním zařízením podle 41

vyhlášky č. 211/2010 Sb. o technických a věcných poţadavcích na vybavení zdravotnických zařízení. Je třeba sepsat a doloţit kompletní seznam všech přístrojů, které budou uţívány ve zdravotnickém zařízení (minimální vybavení je dáno vyhláškou č. 221/2010 Sb., viz technické vybavení), seznam by měl obsahovat název přístroje, od které je firmy, jaký je způsob jeho pouţití (např. objektivní stanovení dioptrií oka apod.), všechny přístroje musí mít prohlášení o shodě. Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, které vydává Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Doklad o registraci a vzdělání všech dalších optometristů, kteří budou vykonávat činnost bez dohledu nebo s dohledem (jméno, rok narození, pracovní vztah). Provozní řád, který je schválen příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví, souhlas Státního ústavu pro kontrolu léčiv s věcným a technickým vybavením, jde-li o provozování výdejny zdravotnických prostředků, souhlas Ministerstva zdravotnictví České republiky, jde-li o provozování nestátního zařízení zahraniční právnickou nebo fyzickou osobou, s výjimkou státních příslušníků členských států Evropské unie nebo právnických osob splňujících podmínky čl. 48 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství, místo provozování NZZ, uvedení vlastnického nebo nájemního vztahu, smlouvu se státním zdravotnickým zařízením nebo nestátním zařízením, jejíţ účinnost je podmíněna rozhodnutím o registraci, jde-li o poskytování zdravotní péče na základě nájemní smlouvy. Smlouva o nájmu nebo o podnájmu nesmí omezovat nájemce či podnájemce ve svobodném výkonu povolání, údaje nutné pro výpis z rejstříku trestů – osoba musí být bezúhonná – za bezúhonného se povaţuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, ani nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Doklad nesmí být starší 3 měsíců. Doklad o zdravotní způsobilosti - lékařský posudek vydaný registrujícím praktickým lékařem, správnímu orgánu předloţit originál lékařského posudku nebo ověřenou kopii Zaměstnává-li provozovatel nestátního zařízení alespoň jednoho pracovníka, je povinen uzavřít smluvní pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou jeho 42

zaměstnancům při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, za kterou provozovatel odpovídá. Provozovatel nestátního zařízení je povinen uzavřít smluvní pojištění vţdy tak, aby smlouva o pojištění byla účinná ke dni vzniku pracovního poměru. Provozovatel nestátního zařízení je povinen před zahájením činnosti uzavřít smlouvu s pojišťovnou vykonávající činnosti na území České republiky o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou občanům v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Toto pojištění musí trvat po celou dobu, po kterou provozovatel nestátního zařízení poskytuje zdravotní péči. Pojištění lze sjednat u jakékoliv pojišťovny (cca 4500,-Kč/rok při plnění do 5.000.000,-Kč). Pojištění se odvíjí od tabulek pro ordinace očního lékaře, protoţe termín optometrista se zatím v tabulkách pojišťoven nevyskytuje. některé krajské úřady vyţadují i další doklady (o bezpečnosti práce, o prověrce elektroinstalace, apod.) doklad o zaplacení správního poplatku 1.000,- Kč.

Nestátní zdravotnické zařízení je nutno zařizovat s dostatečným časovým předstihem, vzhledem k náročnosti povolovacího procesu. Doporučuje se předem kontaktovat příslušný krajský úřad, hlavně hygienu, a projednat s ním podrobnosti ţádosti a jejich specifické poţadavky. Dále je nutné mít dobrý přehled o zákonech a vyhláškách a mít příslušné odborné vzdělání a registraci. Registrace NZZ probíhá do 30 dnů. Po splnění výše uvedených náleţitostí je moţné začít poskytovat sluţbu. Platnost povolení se vydává na dobu neurčitou. [11][6]

6.2 Provozní řád nestátního zdravotnického zařízení Provozní řád musí být schválen příslušnou hygienickou stanicí (odbor epidemiologie). K vytvoření provozního řádu neexistuje řádný formulář, ani oficiální návod, jak jej vyhotovit. Při vypracovávání provozního ţádu je vţdy nutné zohlednit konkrétní poţadavky jednotlivých hygienických stanic, které se mohou mírně lišit. Proto je ideální domluvit si předem konzultaci na příslušné hygienické stanici. Provozní řád vychází ze zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a vyhlášky č. 195/2005 o provozu zdravotnických zařízení. Provozní řád by měl obsahovat nejprve základní údaje, jako je název pracoviště, 43

adresa zařízení, telefonní číslo a jméno vedoucího pracoviště, údaje o provozovateli, odborném zástupci a o zaměstnancích, kteří budou v nestátním zdravotnickém zařízení pracovat. Z obecných údajú je pak nejdůleţitější charakter a zaměření pracoviště, rozsah poskytované péče, počet místností, všeobecný popis prostor, jejich vybavení – technické a přístrojové, rozměry, počet toalet a umyvadel (na toaletách a ve vyšetřovně), zda je přítomen i dřez na tekutý odpad, případně pouze zmínka o tom, ţe tekutý odpad nevzniká. Dalším údajem by mělo být, jaký druh vytápění je zde pouţíván, o jaký se jedná typ pouţitých podlah, zda je zajištěn přívod pitné vody, jak je zajištěn její ohřev a zároveň odvod vod odpadních. Stejně tak je nutné zajistit správný způsob manipulace a likvidace pevných odpadů. Neměla by chybět ani zmínka o tom, zda je provoz vybaven telefonickým připojením. V provozním řádu musí být napsáno, ţe optometrista nepouţívá ţádné nástroje, které by bylo nutné sterilizovat (pozor na pinzetu, která bývá klientům nabízena pro manipulaci s kontaktními čočkami!), ţe neodebírá biologický materiál a neporušuje integritu kůţe. Neměl by chybět ani záznam o očkování zdravotnických pracovníků proti virové hepatitidě B. V NZZ je potřeba pouţívat ochranný oděv. V případě, ţe se pouţívá oděv látkový, je nutné mít uzavřenou smlouvu s prádelnou, která má osvědčení, ţe můţe prát zdravotnický materiál. V tomto případě je nutné zajistit bezpečnou manipulaci s prádlem (uchovávání čistého prádla a bezpečné a oddělené uloţení prádla kontaminovaného). To vše není nutné v případě, ţe se pouţívá oděv jednorázový. V provozním řádu musí být popsáno, jakým způsobem a jak často probíhá úklid a jaké dezinfekční prostředky se k němu pouţívají (nabídku čistících a desinfekčních prostředků pro zdravotnická zařízení najdeme např. na www.ecolabcz.cz). Všechny podlahy by měly být omyvatelné. Stejný popis dezinfekce musí být popsán i u ostatních pracovních ploch a předmětů či pomůcek (přístroje, opěrky čela a brady, stolky, apod.). U kaţdého z přístrojů je nutné uvést, zda se v průběhu jejich dekontaminace postupuje dle pokynů výrobce, a zda pouţívané přípravky jsou registrovány v České republice. Dalším obsahem je výčet přístrojového vybavení, časový rozvrh práce a pracovní postupy, které bude optometrista v NZZ provádět. Nakonec je nutné uvést, kdo provozní řád vypracoval a kdo za jeho dodrţování odpovídá. Nesmí chybět ani seznam zaměstnanců a jejich podpisy pod prohlášením, ţe byli s provozním řádem seznámení. Vzorový provozní řád viz příloha č. 2.

44

6.3 Kontroly Kontroly nestátních zdravotnických zařízení se řídí zákony č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, vyhláškou č. 195/2000 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních nemocí atd. Kontroly provádí krajský úřad – oddělení zdravotnictví, hygiena a ţivnostenský úřad. Hygiena posuzuje a schvaluje projektovou dokumentaci zdravotnických zařízení a staveb, schvaluje věcné a technické vybavení, účastní se kolaudací, schvaluje provozní řády, kontroluje účinnost sterilizačních prostředků, odebírá vzorky a stanovuje koncentrace a kontroluje sterilitu materiálů. Nejčastější hygienické nedostatky v nestátních zdravotnických zařizeních: nepouţívá se čistý ochranný pracovní oděv a pracovní pomůcky a nástroje, neprovádí se mytí rukou mezi jednotlivými úkony, k utírání se nepouţívá jednorázový materiál a neprovádí se desinfekce rukou, přístrojů a ploch.

6.4 Zdravotnická dokumentace Zdravotnická dokumentace slouţí nejen jako pracovní nástroj při léčbě, ale také jako doklad či dokonce důkaz v případě forensního projednávání postupu lékaře při léčení. Špatně vedená dokumentace můţe utvrdit podezření na chybný postup (nebo přinejmenším znemoţnit prokázání správného postupu), zatímco dobře vedená dokumentace můţe ochránit zdravotnického

pracovníka

i před

velmi

závaţnými

obviněními.

Je

uloţeno všem

zdravotnickým zařízením vést zdravotnickou dokumentaci. To znamená mj., ţe vyšetřovat a léčit bez řádného vedení dokumentace je protizákonné. Optometrista je povinen vést zdravotnickou dokumentaci dle prováděcí vyhlášky č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění pozdějších předpisů, která nabyla účinnosti dne 1.4.2007 a stejným dnem byla i novelizována vyhláškou č. 64/2007 Sb. Povinnost vést zdravotnickou dokumentaci zakotvuje výslovně i zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. Dle zákona č. 20/1966 Sb. musí zdravotnická dokumentace obsahovat osobní údaje pacienta v rozsahu nezbytném pro identifikaci pacienta a zjištění anamnézy, informace o 45

onemocnění pacienta, o průběhu a výsledku vyšetření, léčení a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a s postupem při poskytování zdravotní péče. Kaţdá samostaná část zdravotnické dokumentace musí obsahovat osobní údaje pacienta v rozsahu nezbytném pro jeho identifikaci a označení zdravotnického zařízení, které zdravotnickou dokumentaci vyhotovilo. Zápis ve zdravotnické dokumentaci musí být veden průkazně, pravdivě a čitelně, je průběţně doplňován a musí být opatřen datem zápisu, identifikací a podpisem osoby, která zápis provedla. Zápis by měl být proveden okamţitě, správně, jasně a přehledně. Opravy ve zdravotnické dokumentaci se provádí novým zápisem s uvedením dne opravy, identifikací a podpisem osoby, která opravu provedla. Původní záznam musí zůstat čitelný. Dokumentace můţe mít textovou, grafickou nebo audiovizuální formu, můţe být vedena v listinné nebo elektronické formě. Při přepisu do elektronické podoby je nutné archivovat listinný originál. Zápis v elektronické podobě bez zaručeného elektronického podpisu je nutno vytisknout na papír, který se opatří datem a podpisem osoby, která zápis provedla. Kaţdá část dokumentace musí být podepsána a opatřena dodastečnou identifikací pacienta. Dokumentace vedená pouze v elektronické podobě je povaţována za příliš snadno dodatečně upravitelnou a tedy nevěrohodnou. Momentem platnosti (tj. 1. 8. 2001) novely zákona č. 20/1966 Sb. je vedení dokumentace výhradně v elektronické formě (bez papírových kopií) nelegální! Nejčastěji zaznamenané nedostatky ve zdravotnické dokumentaci jsou: nedostatečné zápisy anamnézy, chybějící záznamy o nasazení či vysazení léčiv, nepřiměřené stručné nebo chybějící záznamy o stavu pacienta, nečitelné zápisy, zápisy bez identifikace osoby, která je provedla, eventuelně bez jejího podpisu a nejsou vedeny záznamy o odmítnití zdravotního výkonu pacientem. S vedením zdravotnické dokumentace také úzce souvisí právní úprava, vyplívající ze zákona č. 111/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – upozornění na změnu v ustanovení § 67b a následující ustanovení týkající se nově upravených práv pacienta na poskytování veškerých informací shromáţděných ve zdravotnické dokumentaci vedené o jeho osobě nebo v jiných zápisech vztahující se k jeho zdravotnímu stavu , práva na nahlíţení do zdravotnické dokumentace, na pořízení výpisů, opisů nebo kopií dokumentů ze zdravotnické dokumentace atd.

46

6.4.1 Nahlíţení do dokumentace Právo na nahlíţení lze interpretovat i jako právo na kopie (potřebné části) dokumentace. Právo k nahlíţení a právo na kopie dokumentace mají zdravotničtí pracovníci a jiní odborní pracovníci v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, funkcionáři komor, šetřící stíţnosti, revizní lékaři pojišťoven, soudní znalci v oboru zdravotnictví (většinou lékaři), lékaři ve státní správě, šetřící stíţnosti a podobná podání, lékaři Ministerstva zdravotnictví, šetřící stíţnosti a podobná podání, lékaři Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, členové Ústřední znalecké komise a územních znaleckých komisí, pracovníci orgánu ochrany veřejného zdraví (“hygienici”), lékaři orgánů sociálního zabezpečení, lékaři úřadů práce a lékaři okresních úřadů při posuzování zdravotního stavu pro účely poskytování různých dávek a sluţeb, při odvodech branců a dalších úkolech, zaměstnanci zdravotnických zařízení (nebo

smluvních

podniků), zajišťující

zpracování

dat při

vedení

dokumentace,

zaměstnanci státu nebo zpracovatele, kteří zajišťují statistické úkoly, pověřené zdravotnické zařízení, které posuzuje zdravotní stav pro účely pojistných a podobných smluv, veřejný ochránce práv v souvislosti s šetřením, inspektoři Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod a zaměstnanci Státního ústavu pro kontrolu léčiv, kteří provádějí kontrolu. Ti, kteří dosud nejsou zdravotnickými pracovníky, ale studují nebo se jinak na zdravotnické povolání připravují (studenti zdravotnických škol, lékařských a lékárnických fakult a některých dalších vysokých škol), mají přístup do zdravotnické dokumentace pouze se souhlasem toho, kdo odpovídá za praktickou výuku (ten určuje pacienty, u nichţ lze do dokumentace nahlíţet) a také se souhlasem pacienta (předepsán je písemný souhlas; nevyţaduje se, není-li ho vzhledem k zdravotnímu stavu pacienta moţno získat). Současně s právem nahlíţení do dokumentace – za výše popsaných okolností – ale toto ustanovení osobám připravujícím se na zdravotnické povoláníukládá povinnost zachovat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděly. Pacient má právo na poskytnutí veškerých informací shromáţděných ve zdravotnické dokumentaci vedené o jeho osobě nebo v jiných zápisech vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu; v přítomnosti zdravotnického pracovníka nahlíţet do předchozích dokumentů; na pořízení výpisů, opisů nebo kopií dokumentů; určit osobu, která můţe být informována o jeho zdravotním stavu, nebo vyslovit zákaz podávání těchto informací jakékoliv osobě, a to při přijetí k poskytování zdravotní péče nebo kdykoliv po přijetí; pacient při určení osoby, která můţe být informována o jeho zdravotním stavu, zároveň určí, jaká práva této osobě náleţí; 47

pacient můţe určení osoby nebo vyslovení zákazu kdykoliv odvolat; právo pacienta na určení osoby nebo na vyslovení zákazu se nevztahuje na výše vyjmenovanéch funkcionářů a studující; a dále na podávání informací a na právo nahlíţet do zdravotnické dokumentace nebo na pořizování výpisů, opisů nebo kopií podle zvláštních právních předpisů upravujících poskytování zdravotní péče, popřípadě činnosti související se zdravotní péčí; jde-li o pacienta, který nemůţe s ohledem na svůj zdravotní stav určit osoby, které mohou být o jeho zdravotním stavu informovány, mají právo na aktuální informace o jeho zdravotním stavu osoby blízké. Kaţdé nahlédnutí se do zdravotnické dokumentace zaznamená!

6.4.2 Záznam o informovaném souhlasu [15] Společenstvo českých optiků a optometristů vyhotovilo vzorový formulář s názvem „Záznam o informovaném souhlasu“, který výkonný výbor SČOO doporučuje pouţívat a uchovávat ve sloţce záznamů o klientech. Jedná se o propisovací formuláře, které optometristu mají chránit před případným nařčením ze strany klienta. Záznam o informovaném souhlasu obsahuje: seznámení s typem vyšetření, které je u optometristy prováděno, osobní údaje o klientovi, zda je klient jiţ nositelem kontaktních čoček, datum, kdy bylo provedeno poslední vyšetření zraku klienta údaje o zdravotním stavu pacienta (celková onemocnění, prodělané oční operace, léčba), údaje o optometrické provozovně, datum a podpis klienta. Svým podpisem klient potvrzuje, ţe byl poučen a seznámen s obsahem vyšetření u optometristy.

48

Obrázek č.1: Vzor formuláře „Záznam o informovaném souhlasu“, zdroj [15]

49

7 PRAKTICKÁ ČÁST 7.1 Úvod do praktické části

Předmětem této praktické části jsou optometrická pracoviště s přidruţenou oční optikou. Působiště optometristů je totiţ v převáţné většině právě v této podobě. Jak jiţ bylo zmíněno dříve, optika nemusí být nestátním zdravotnickým zařízením, pokud v ní nepůsobí optometristé vykonávající optometrické výkony. V opačné situaci musí být vedle oční optiky zřízeno ještě nestátní zdravotnické zařízení. Na jaře v roce 2010 byl odhad, ţe při případné kontrole, by muselo skončit s optometrií přibliţně 90% všech registrovaných optometristů a pracovišť očních optik. [14] Byl to právě rok 2010, kdy vešla v platnost vyhláška č. 221/2010 Sb., o poţadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení, proto lze předpokládat, ţe odhad v roce 2010 byl tak hrozivý z důvodu čerstvosti nové vyhlášky a teprve zahájil proces zřizování nových nestátních zdravotnických zařízení odpovídajících parametrů. V současném roce 2012 můţeme tedy usuzovat, ţe stav optometrických pracovišť jiţ prošel za uplynulé dva roky dalším vývojem. Oční optik se neřadí mezi zdravotnické pracovníky jiţ od roku 2004. Vyšetřovat refrakční stav oka a aplikovat čočky není v jeho kompetenci, proto by se rozhodně nemělo stát, ţe po uplynulých osmi letech by některý oční optik ještě tyto činnosti prováděl. Optometrie prochází neustálým vývojem a kvalita sluţeb poskytovaných na optometrickém pracovišti stále stoupá. Důleţitým předpokladem pro tento pozitivní vývoj je zaměstnávání odborníků. Zaměstnavatelé by měli zaměstnávat odborníky na nejvyšší úrovni, jejichţ znalosti a dovednosti umoţňují vykonávat všechny činnosti od dílenské praxe očního optika aţ k optometrickým úkonům. Zákazníkovi tak mohou být poskytnuty okamţitě veškeré sluţby od výběru pomůcky, přes měření refrakčního stavu oka, výběru vhodných brýlových čoček, vyhotovení pomůcky či její oprava a úprava a to vše jedním odborníkem, bez objednání a dlouhého čekání. Zákazník jistě velice ocení osobní přístup během celého procesu výběru a vyhotovení korekční pomůcky. Oční optici by měli zvyšovat studiem svou kvalifikaci na optometristickou a měli by být motivováni svými zaměstnavateli. Pomocným krokem by mohlo být zřízení kombinovaného studia optometrie na vysokých školách, které by umoţnilo zvýšit kvalifikaci jiţ zaměstnaných očních optiků a neodborníků v očních optikách.

50

7.2 Cíl výzkumu

Cílem tohoto výzkumu je ověřit, zda optometrická pracoviště splňují normy. Výzkum sleduje, jak jsou optometrická pracoviště koncipována a jaké sluţby jsou v nich poskytovány. Zjišťuje také, zda jsou na optometrických pracovištích zaměstnáváni odborníci z oblasti péče o zrak a jaká je úroveň odbornosti jejich majitelů. Cílem je mimo jiné zjistit, zda je vybavení, jak věcné tak technické, odpovídající legislativním poţadavkům, případně co ke splnění těchto norem zařízení chybí a zda vůbec jsou dané prostory pro nestátní zdravotnické zařízení vhodné. V neposlední řadě je pro výzkum také důleţité, zda jsou zaměstnanci seznámeni s provozním řádem, zda je vedena zdravotnická dokumentace a evidence důleţitých dokumentů. Cílem je tedy odhalit současný stav optometrické praxe, zda je vyhovující, případně v jakém rozsahu jsou její nedostatky, a ze zjištěných výsledků navrhnout řešení současné situace tak, aby tyto optometrické sluţby byly v budoucnosti poskytovány pouze odborníky v odpovídajících prostorech na nejvyšší úrovni sluţeb a zdravotní péče.

7.3 Pracovní hypotéza

Vzhledem k legislativním poţadavkům, které jsou v platnosti jiţ několik let, by měl být výsledek zřejmý a výzkum by tak měl slouţit spíše k ověření, ţe odborná veřejnost v optometrické praxi skutečně má povědomí o současných normách a poţadavcích a uvědomuje si tak váhu své odpovědnosti, jako zdravotnických pracovníků, kteří vykonávají své zdravotnické povolání v souladu se zákony a vyhláškami naší Republiky. Vše, co neodpovídá legislativním normám, je nelegální a postihnutelné. Porušování těchto norem ohroţuje především klienta a jeho zdraví a také nevyhovující optometrická pracoviště samotná z pohledu jejich existence.

Formulace hypotéz: H1:

Pokud pracoviště poskytuje optometrické sluţby, jedná se o registrované nestátní zařízení s přidruţenou oční optikou.

H2:

Základní optometrické sluţby poskytované optometristou jsou refrakce a aplikace 51

kontaktních čoček se zhruba podobnou frekvencí. H3:

Oční optiky ve většině případů existují vedle optometrického pracoviště – nestátního zdravotnického zařízení a poskytují komplexní sluţby v rámci jedné provozovny.

H4:

Optometrická pracoviště mají alespoň základní provozní prostory, jako je vyšetřovna, čekárna a WC, odpovídajících parametrů.

H5:

Povinné technické vybavení provozovny je nezbytné k poskytování odpovídajících odborných sluţeb a je součástí kaţdého optometrického provozu bez výjimky.

H6:

Moderní vybavení jako je foropter je na optometrických pracovištích stále spíše výjimkou.

H7:

Kaţdé optometrické pracoviště má svůj provozní řád, se kterým jsou všichni zaměstnanci seznámeni a vede se a archivuje důleţitá dokumentace.

7.4 Metodika

Výzkum provádím za pouţití metody dotazníku. Dotazník je koncipován do osmnácti otázek a dotazovaný odpovídá výběrem vhodné varianty z nabídky odpovědí, případně odpověď slovně doplní. Dotazník je orientován na optometrická pracoviště s přidruţenou oční optikou. Vzhledem k nepřístupnosti informací ze strany majitelů zdravotnických zařízení a optik, jsem poţádala o vyplnění dotazníků i jejich zaměstnace. Majitelé očních optik mají obavy poskytovat bliţší informace druhé osobě z důvodu jejich případného zveřejnění a odhalení nedostatků jejich provozu. Informace, které i přesto poskytnou jsou často zkreslené a ne zcela pravdivé. Dotazníky, které jsem získala jsou zcela anonymní a slouţí k výzkumu současné situace obecně. Oslovila jsem celkem 45 pracovišť v několika městech České republiky, jak v Čechách tak na Moravě. Největší podíl dotazovaných zařízení se nachází v Brně, z dalších měst jsou to České Budějovice, Třeboň, Písek, Praha, Jihlava, Valašské Meziříčí, Zlín a Hranice. Kaţdou odpověď jsem zvlášť zpracovala do tabulky a na základě těchto údajů jsem vyhotovila názorné grafy, které se nachází v následující kapitole. Na závěr je provedeno srovnání hypotéz a výsledků výzkumu. Dotazník pouţitý pro výzkum je dostupný jako příloha č. 1.

52

7.5 Výsledky

Celkový počet dotazovaných pracovišť byl 45. Otázka číslo 1 byla zaměřena na typ přidruţené oční optiky. Bylo na výběr ze 3 moţností a to sice: oční optika je součástí řetězce optik, oční optika je jednou z několika provozoven majitele a nebo oční optika je samostatnou provozovnou jednoho majitele. Nejvíce dotazovaných pracovišť patřilo do skupiny „jedna z několika provozoven jednoho majitele“ neboli jejich majitel je střední podnikatel, který vlastní dvě a více optik. Tuto moţnost zvolilo 24 z celkových 45 dotazovaných, coţ odpovídá více neţ polovině. Zbývající necelá polovina je pak sloţena z 9 pracovišť, které jsou součástí řetězce a 12 pracovišť, které jsou samostatnou provozovnou jednoho majitele.

Graf č.1: Typy očních optik

Druhá otázka zjišťovala, zda je pracoviště registrováno jako nestátní zdravotnické zařízení. Mimo odpovědí „ano/ne“ byla ještě moţnost „nevím“ pro případ, ţe dotazník vyplňuje zaměstnanec, který si odpovědí není jistý. K velkému překvapení skoro polovina dotazovaných zařízení není registrována jako NZZ. K odpovědi „nevím“ se přiklonilo 6 dotazovaných. Tuto moţnost lze však povaţovat za odpověď „ne“ vzhledem k tomu, ţe zaměstnanec o tomto termínu od zaměstnavatele neslyšel, či tato moţnost mohla být vybrána jako lepší východisko s vědomím, ţe provozovna poskytuje sluţby, které nejsou v její kompetenci. Registrovanými nestátními zdravotnickými zařízeními je tedy pouze 18 z celkového počtu 45 dotazovaných pracovišť.

53

Graf č.2: Registrovaná nestátní zdravotnická zařizení

Otázka č. 3 je orientována na optometrické výkony, které jsou na pracovišti prováděny. Jednalo se o refrakci, aplikaci kontaktních čoček, poradenství či zda na pracovišti ţádné optometrické výkony prováděny nejsou. Tuto odpověď však nevybralo ani jedno dotazované zařízení. Z toho vyplývá, ţe všechna tato zařízení by měla být registrována jako NZZ, o čemţ jsme se však v předchozí otázce nepřesvědčili. Všechna zařízení odpověděla, ţe stanovují refrakce. 42 z 45 dotazovaných aplikuje kontaktní čočky a 39 provozoven poskytuje i poradenství. Lze tedy říci, ţe valná většina pracovišť poskytuje mimo sluţby oční optiky také

měření refrakce i aplikace kontaktních čoček a další sluţby spojené s kontaktními čočkami. Graf č.3: Optometrické výkony prováděné na pracovišti

Čtvrtá otázka měla podobnou orientaci jako otázka předchozí, avšak netýkala se pouze činností optometrických, ale kompletně všech sluţeb, které pracoviště nabízí a zda tak pokrývá celé spektrum moţných sluţeb. Prodejna brýlových obrub a dalšího příslušentví je 54

pro oční optiku samozřejmostí. Zábrus a opravy přímo v místě provozovny provádí 30 provozoven z celkového počtu dotazovaných. Většina ostatních provozoven poskytuje tyto sluţby v rámci jiné pobočky a doba vyhotovení či opravy pomůcky je tak delší. O refrakcích a aplikacích čoček jiţ bylo zmiňováno v předchozím odstavci. Dvě provozovny odpověděly, ţe poskytují ještě další sluţby a to sice speciální přístrojové vyšetření refrakce pro řidiče pomocí přístroje, který se pouţívá např. v Německu pro orientační vyšetření profesionálních řidičů (je schopen simulovat podmínky oslnění apod.)

Graf č.4: Sluţby nabízené na pracovišti

Otázky číslo 5 a 6 byly zaměřeny na frekvenci jednotlivých činností – refrakce a aplikace kontaktních čoček. Refrakce je nejčastěji prováděna méně neţ 5x týdně. Tuto odpověď zvolilo 18 dotazovaných zástupců. 12 pracovišť provádí refrakci více neţ 5x týdně a stejně tak 12 pracovišť provádí refrakci více neţ 10x týdně. 3 provozovny pak provádí refrakce dokonce více neţ 15x týdně. Odpověď „téměř či vůbec se neprovádí“ nezvolil nikdo z vyšetřovaného vzorku. Lze tedy říci, ţe v průměru se na optometrickém pracovišti provádí refrakce více neţ 1x denně. Aplikace a kontroly kontaktních čoček většina pracovišť vykonává méně neţ 5x týdně. Tuto odpověď zvolilo 30 dotazovaných. 9 zástupců pak vykonává tyto činnosti více jak 5x týdně, ale méně neţ 10x týdně. 3 zástupci odpověděli, ţe tyto činnosti vůbec neprovádí a 3 z dotazovaných provádí tyto činnosti pouze výjimečně. Refrakce tedy převládá nad aplikacemi kontaktních čoček.

55

Graf č.5: Frekvence měření refrakce na optometrických pracovištích

Graf č.6: Frekvence aplikací kontaktních čoček na optometrických pracovištích

V otázce číslo 7 zástupci optometrických pracovišť odpovídali, zda-li poskytují nadstandardní sluţby. Většina dotazovaných (27) odpověděla, ţe ţádné nadstandardní sluţby neposkytují. Zbylých 18 očních optik poskytuje nadstandardní sluţby formou „prémiových“ vyšetření (forie, barvocit, stereopse apod.), speciálních vyšetření pro řidiče z povolání, speciálních zábrusů (sklíčka do hodinek, potapěčské a sportovní brýle), lékařských kontrol, pojištění brýlí, sluţeb zdrama (čištění ultrazvukem) a různých slev.

56

Graf č.7: Poskytování nadstandardních sluţeb na pracovištích

V otázce číslo 9 jednotlivá pracoviště označovala součásti jejich běţného optometrického vyšetření. 42 z nich označilo odpověď „stanovení anamnézy“, 27 dotazovaných odpověď „základní vyšetření pacienta a celých 45 dotazovaných označilo odpověď „určení refrakce“, coţ potvrzuje výsledky předchozích otázek. 30 dotazovaných v rámci běţného vyšetření vyšetřuje také přední segment oka na štěrbinové lampě. Další doplňkové testy neprovádí ani v jedné optice z dotazovaných a poradenství a doporučení

poskytuje ke svému vyšetření většina (36) očních optik ze vzorku. Graf č.8: Součásti běţného optometrického vyšetření na pracovišti

57

Otázka číslo 9 zkoumá nejvyšší dosaţené vzdělání majitele optometrických pracovišť a očních optik. Nejčastější vzdělání majitelů bylo označováno „středoškolské – oční optik“. Tímto vzděláním disponuje 18 majitelů ze vzorku. Dalším nejčastějším vzděláním bylo „vysokoškolské – optometrista“, ve 12 případech. 9 majitelů pak nemá ţádně vzdělání v tomto oboru, 3 majitelé jsou diplomovanými specialisty v oboru a 3 z dotazovaných mají jiné vzdělání v oboru, nejčastěji dvouletý doškolovací kurz.

Graf č.9: Vzdělání majitelů pracovišť

V další otázce zástupci odpovídali, jak dlouho majitel oční optiky působí v oboru. Průměrnou dobou působení majitele v oboru je dle odpovědí v dotazníků 14,4 let.

Otázka číslo 9 kladla za úkol určit počet zaměstnanců a ty následně rozdělit dle jejich kvalifikace. Dle odpovědí je průměrný počet zaměstnanců na jednu optiku 4 zaměstnanci. Vyšetřujících odborníků pro jednu oční optiku je průměrně 2,5 odborníka. Největší část z celkového počtu zaměstnanců zaujímají optometristé v počtu 90. Očních optiků bylo označeno 54, neodborníků 18, diplomovaných specialistů 9 a spolupracujících očních lékařů celkem 6. Po bliţších propočtech vzniká nepřesnost v počtu vyšetřujících odborníků a to sice taková, ţe za vyšetřující bylo označeno i několik zaměstnanců, jejichţ kvalifikace je k vyšetřování neopravňuje.

58

Graf č.10: Rozdělení zaměstnanců dle jejich kvalifikace

Otázka číslo 12 se zaměřením na provozní prostory obsahovala výčet provozních prostor k označení. Mezi základní provozní prostory patří vyšetřovna, čekárna a WC. Vyšetřovnu označilo 39 z 45 dotazovaných zařízení, ačkoliv všechna zařízení poskytují alespoň měření refrakce a vyšetřovna by tak měla být součástí. V těchto optikách, kde vyšetřovna nebyla označena, je vyšetřovna většinou součásti prodejních prostor. Čekárnu ve svém zařízení označilo pouze 15 dotazovaných. WC pouze pro zaměstnance označilo 12 očních optik. Ostaní optiky normu splňují, protoţe mají buď WC společné pro zaměstnance i klienty a nebo WC přímo určené klientům. Skladovací prostory jako součást provozovny označily všechny oční optiky a odpočinkovou místnost mají v 18 z 45 dotazovaných optik.

Graf č.11: Provozní prostory optometrického pracoviště

59

Otázka číslo 13 ukládá stanovit plochu vyšetřovny, která má být minimálně 13m2. Tuto normu splňuje pouze 12 očních optik. Ostatní mají buď vyšetřovnu menší nebo se vyšetřovna samostatně vůbec nevyskytuje. Otázka číslo 14 byla podobného zaměření, ale s orientací na podlahovou plochu čekárny, pokud je přítomna. Tato plocha by měla být minimálně 10m2. Tuto normu splňuje nejvýše 9 z celkového počtu očních optik. Ostatní mají čekárnu menší, nebo těmito provozními prostory vůbec nedisponují. V otázce číslo 15 označovali zástupci veškeré vybavení, které je součástí optometrického pracoviště. Na všech pracovištích nalezneme vyšetřovací křeslo a zkušební brýlovou skříň. Nejasné je zjištění, ţe na 3 provozech chybí vyšetřovací optotypy. Všechna zařízení, kde se aplikují kontaktní čočky mají aplikační stolek. U většiny (39) nechybí umyvadlo a kartotéka. 9 z 45 zařízení provádějících refrakci nevlastní přístroj k objektivnímu určení refrakčního stavu oka. Pouze výjimečně se vyskytuje sterilizátor, ostatní pracoviště zřejmě pouţívají jednorázový materiál. Ve 3 provozovnách zcela chybí fokometr, v 6 aplikačních střediscích není přístroj k určení zakřivení rokovky a ve 3 není štěrbinová lampa! 6 očních optik vlastní také tonometr, který je nad rámec povinného vybavení, ale je uţitečnou pomůckou.

Graf č.12: Vybavení optometrického pracoviště 60

Otázka číslo 16 zjišťuje proškolenost zaměstnanců o provozním řádu dané provozovny. Ve většině optometrických pracovišť je to samozřejmostí, ale stále ještě existuje poměrně značná část provozoven, kde zaměstnaci seznámeni s provozním řádem nejsou. Dle tohoto výzkumu není proškoleno a seznámeno s provozním řádem 13 z 45 zaměstnanců, coţ odpovídá zhruba třetině zaměstnanců.

Graf č.13: Počet zaměstnanců seznámených s provozním řádem

V 17. otázce jsou zjišťovány údaje o zdravotní dokumentaci – zda je na pracovišti vedena a v jaké podobě. Kaţdý zdravotnický pracovník má povinnost vést zdravotnickou dokumentaci. Vedení zdravotnické dokumentace pouze v elektronické podobě neodpovídá současné normě. 12 z 45 dotazovaných zařízení však vede dokumentaci pouze v této podobě! Stejný počet pak vede dokumentaci v písemné či tištěné podobě a 18 zařízení se přiklání k vedení zdravotnické dokumentace v obou podobách. Ţádné z těchto dotazovaných zařízení neodpovědělo, ţe by nevedlo zdravotnickou dokumentaci.

Graf č.14: Podoba vedení zdravotnické dokumentace 61

Poslední otázka dotazníku zkoumá, zda si zařízení nechávají podepisovat od klientů, ţe byli poučeni a seznámeni s obsahem vyšetření u optometristy a tyto dokumenty archivují ke své osobní ochraně. Jak výsledný graf názorně ukazuje, v současnosti to není běţným postupem a tyto dokumenty vede pouze v 15 z 45 dotazovaných optometrických pracovišť.

Graf č.15: Záznam o informovaném souhlasu

62

7.6 Diskuze výsledků

První hypotéza zněla: „Pokud pracoviště poskytuje optometrické sluţby, jedná se o registrované nestátní zařízení s přidruţenou oční optikou.“ Po vyhodnocení výsledků můţeme jednoznačně konstatovat, ţe tato hypotéza neodpovídá skutečnosti. Všechna dotazovaná zařízení uvedla, ţe poskytují alespoň některé optometrické výkony. Všechna dotazovaná zaţízení uvedla, ţe provádí refrakce a 42 z 45 dotazovaných zařízení uvedlo, ţe provádí také aplikace kontaktních čoček. I přes tyto skutečnosti je registrováno jako NZZ pouze 18 z 45 dotazovaných zařízení. Optometrické výkony je tedy oprávněno provádět pouze 40% dotazovaných zařízení. Hypotéza č.2 „Základní optometrické sluţby poskytované optometristou jsou refrakce a aplikace kontaktních čoček se zhruba podobnou frekvencí“ se výzkumem potvrdila. Refrakci provádí všechna dotazovaná zařízení a aplikace čoček převáţná většina z nich (viz předchozí odstavec). Aplikace kontaktních čoček neprovádí pouze 3 z dotazovaných zařízení. Můţeme tedy tvrdit, ţe optometrické výkony jako je refrakce a aplikace kontaktních čoček jsou prováděny téměř na všech pracovištích. Frekvence těchto činností je o něco rozmanitější, avšak nelze tvrdit, ţe by se lišily výrazně. V průměru se refrakce na pracovištích provádí více neţ 1x denně a aplikace čoček se provádí v průměru méně neţ 1x denně. Další potvrzená hypotéza zní „Oční optiky ve většině případů existují vedle optometrického pracoviště – nestátního zdravotnického zařízení a poskytují komplexní sluţby v rámci jedné provozovny“. Dle výzkumu je trend v poskytování sluţeb takový, ţe se pracoviště snaţí pokrýt co největší spektrum poskytovaných sluţeb na jedné provozovně. V některých případech je to ale bohuţel nad rámec oprávnění daného provozu. Běţným standardem je tedy prodejna a vyšetřovna, takţe snahou je „odbavit“ a uspokojit klienta okamţitě, během jedné návštěvy. Téměř 78% dotazovaných provozů disponuje vlastním brusem na pracovišti a je schopno pomůcku vyhotovit klientovi v co nejkratší moţné době, v závislosti pouze na dodávce skel od výrobce. Stejné procentuální zastoupení je i v případě provádění oprav na místě. V případech, kdy tyto sluţby na provozovně poskytovány nejsou, jsou zajištěny na některé ze „sesterských“ poboček. 12 dotazovaných pracovišť poskytuje diagnostické sluţby. Tento bod však nebyl v otázce přesně vymezen, proto je sporné, zda se jedná o diagnostiku očních vad či přímo očních onemocnění, zda diagnostiku provádí pouze oční lékař nebo i optometristé. Spolupráci s očním lékařem uvedlo 6 dotazovaných. Snahu o 63

poskytování dalších a nadstandardních sluţeb, které by přilákaly nové klienty a zákazníky, projevuje pouze minimální mnoţství zařízení. Ve výzkumu poskytování dalších sluţeb „navíc“ uvedla pouze 2 dotazovaná zařízení. Nepotvrdila se ani čtvrtá hypotéza „Optometrická pracoviště mají alespoň základní provozní prostory odpovídajících parametrů“. Jediným provozním prostorem, kterým disponují všechna dotazovaná zařízení je WC. Někteří uvedli přítomnost WC pro zaměstnance, někteří mají i samostané WC pro klienty. Ve většině případů dostačuje pouze jedno WC pro klienty i zaměstance, takţe tuto normu splňují všechna dotazovaná pracoviště. Ačkoliv všechna dotazovaná zařízení provádí alespoň některé optometrické výkony, přítomnost vyšetřovny a tedy optometrického pracoviště uvedlo pouze 39 z 45 dotazovaných. O vyšetřovnu odpovídajících parametrů se jedná pouze ve 12 případech. Vhodná vyšetřovna je tedy přítomna pouze u 27% dotazovaných a 73% tak nevyhovuje! Přítomnost čekárny je dle očekávání ještě v niţším zastoupení. Čekárna se nachází pouze u 15 z 45 dotazovaných a odpovídající parametry má čekárna pouze v 9 případech. Často je čekárna nahrazována sedačkou v prostoru obchodu. Tvrzení „Povinné technické vybavení provozovny je nezbytné k poskytování odpovídajících odborných sluţeb a je součástí kaţdého optometrického provozu bez výjimky“ nebylo zcela potvrzeno. Na všech pracovištích nalezneme vyšetřovací křeslo a zkušební brýlovou skříň, coţ odpovídá skutečnosti, ţe na všech pracovištích je prováděna refrakce. Ve výzkumu se ale objevila 3 zaţízení, která podle dotazníku nemají vyšetřovací optotypy! Otázkou tedy zůstává, jak je refrakce na těchto provozovnách prováděna. Další moţností je chyba z nepozornosti při vyplňování dotazníku. Štěrbinová lampa chybí ve třech případech, které odpovídají pracovištím, kde se neaplikují kontaktní čočky. Všechna zařízení, kde se aplikují kontaktní čočky mají aplikační stolek, ale ne všechna z těchto zařízení mají umyvadlo! Zásadním nedostatkem je chybění přístroje k určení zakřivení rohovky na 3 provozovnách, kde se aplikují kontaktní čočky! Stále také jsou zařízení, ve kterých není vedena kartotéka. Samozřejmostí není ani přístroj k objektivnímu určení rerakčního stavu oka, kterým disponuje 80% dotazovaných zařízení. Velice překvapivé je, ţe ve 3 provozovnách zcela chybí fokometr, ačkoliv se jedná o provozy očních optik! Nedostatečné je také vybavení k určení barvocitu. Ačkoliv patří toto vybavení k základnímu, nalezneme jej pouze u třetiny dotazovaných. Nadstandardní vybavení v podobě tonometru vlastní 6 očních optik, coţ odpovídá počtu provozů, které spolupracují s očním lékařem. Na samostatném pracovišti optometristy tento přístroj většinou není. Toto vybavení není podmínkou, avšak v rámci neustálého vývoje optometrie a rozšiřování kompetencí optometristů by se i bezkontaktní 64

tonometr měl v budoucnosti stát základním vybavením kaţdého optometrického pracoviště. Výzkum potvrdil také předpověď „Moderní vybavení jako je foropter je na optometrických pracovištích stále spíše výjimkou“. Nelze říci, ţe by byl vybavením zcela ojedinělým, avšak i v dnešní „technické“ době foropter vlastní pouze čtvrtina dotazovaných. Nemusí se jednat pouze o jakousi „zaostalost“, ale existuje stále mnoho zastánců klasických vyšetřovacích metod pomocí zkušební sady čoček a zkušební brýlové obruby. Obě tyto metody mají své výhody i nevýhody a tak nelze zcela předpovědět, zda se foropter stane „standardem“ ve vybavení nebo zda se bude i v budoucnosti většina odborníků přiklánět k pouţívání klasické zkušební sady čoček a zkušební brýlové obruby. Hypotéza č.7 tvrdí, ţe „kaţdý provoz má svůj provozní řád, se kterým jsou všichni zaměstnanci seznámeni a vede se a archivuje důleţitá dokumentace“. Výzkum toto tvrzení nepotvrdil. Ve 13 z 45 dotazovaných zařízení nejsou zaměstnanci seznámenmi s provozním řádem. Ve více jak čtvrtině případů toto tvrzení nevyhovuje. Zdravotnickou dokumentaci vedou všechna zařízení, avšak 12 z nich ji vede pouze v elektronické podobě, která je nedostačující. I pro tento případ platí čtvrtinová nedostatečnost. Formuláře s poučením pro klienta a vyţadující jeho podpis vedou pouze v 15 z dotazovaných provozů. Tyto formuláře nejsou povinné, avšak chrání optometristu před případným nařčením ze strany klienta a je uţitečné dokumenty tohoto typu evidovat.

7.7 Shrnutí praktické části Výzkum byl proveden mezi optometrickými pracovišti s přidruţenou oční optikou. Tato optometrická pracoviště jsou v naší Republice nejrozšířenější. Jak je z výsledků výzkumu patrné, tato pracoviště ve většině případů legislativně dané normy nesplňují. Hlavním problémem je poskytování optometrických sluţeb v zaţízeních, která nejsou registrována jako nestátní zdravotnická zařízení. Tím pádem mnoho provozovatelů ani nebylo nuceno vybavení pracoviště poţadavkům na NZZ uzpůsobit či zcela proporcionálně přehodnotit. Dle výzkumů v roce 2010 nesplňovalo normy kolem 90% optometrických pracovišť. V letošním roce 2012 (o dva roky později) je situace výrazně lepší, avšak stále nedostačující. Počet pracovišť, která normy splňují, se blíţí k polovině. Počet zaměstnávaných odborníků – optometristů tvoří zhruba polovinu z celkového počtu 65

zaměstnanců a v průměru na jednu provozovnu připadají 2 optometristé z celkového průměrného počtu 4 zaměstnanců na provozovnu. Poměr zaměstnávaných neodborníků je přibliţně 12% z celkového počtu.

66

8 Závěr Ačkoliv výzkum prokázal ţe stávající skutečnost na optometrických pracovištích neodpovídá normám, je také patrné, ţe na „optometrickém“ pracovišti (v uvozovkách proto, ţe nezohledňuji registraci zařízení) s přidruţenou oční optikou je dostatek odborných pracovníků z oblasti péče o zrak i technických odborníků, kteří by měli mít dostečné znalosti o poskytování sluţeb v nestátních zdravotnických zařízeních. Lze tedy předpokládat, ţe počet registrovaných NZZ bude stále větší a zaměstnávání neodborníků se bude dále sniţovat. Existují však i názory, ţe informovanost o zřizování NZZ je velice nízká. Je však pravdou, ţe kaţdý majitel je zodpovědný za svou provozovnu a je pouze v jeho zájmu, aby právě jeho pracoviště splňovalo normy. Předpokladem kaţdého odborníka je jeho další vzdělávání a to nejen v rámci problematiky jeho specializace, ale také v rámci podmínek provozování jeho podnikání. Na internetu jsou k dohledání prakticky veškeré poţadavky k provozu NZZ, často ve velice jasném a přehledném zpracování, a ani přednášky na toto téma v rámci kreditního sytému nejsou výjimkou. Ani to vše však do dnešní doby nestačí a je třeba z této situace najít východisko. Jednou cestou je ještě větší a důkladnější osvěta odborné veřejnosti na téma NZZ. Vzdělanost odborníků by jistě rozšířilo také zřízení kombinované formy studia optometrie, které by umoţňovalo získat optometrickou způsobilost i jiţ zaměstnanému a ne zcela kvalifikovanému personálu. Otázkou však zůstává, zda by časová dotace umoţnila studentům dostatek praxe. Moţným východiskem ze současné situace je také zavedení kontrol ze stran krajských úřadů a vyvozování důsledků v případě, ţe pracoviště neodpovídají legislativním poţadavkům. Krajský úřad by tedy neměl vykonávat pouze funkci „schvalovací“, ale také funkci „kontrolní“ a „preventivní“. I přes neuspokojivé výsledky doufejme, ţe provozovatelé jen nejsou dostatečně informováni o svých povinnostech a neporušují legislativně dané normy vědomě. V případě vědomého neplnění by nebyly vyhlídky na zlepšení situace příliš příznivé.

67

9 Seznam grafů, tabulek a obrázků Grafy: Graf č.1: Typy očních optik Graf č.2: Registrovaná nestátní zdravotnická zařizení Graf č.3: Optometrické výkony prováděné na pracovišti Graf č.4: Sluţby nabízené na pracovišti Graf č.5: Frekvence měření refrakce na optometrických pracovištích Graf č.6: Frekvence aplikací kontaktních čoček na optometrických pracovištích Graf č.7: Poskytování nadstandardních sluţeb na jednotlivých provozovnách Graf č.8: Součásti běţného optometrického vyšetření na pracovišti Graf č.9: Vzdělání majitelů očních optik Graf č.10: Rozdělení zaměstnanců dle jejich kvalifikace Graf č.11: Provozní prostory optometrického pracoviště Graf č.12: Vybavení optometrického pracoviště Graf č.14: Podoba vedení zdravotnické dokumentace Graf č.15: Záznam o informovaném souhlasu

Tabulky: Tabulka č.1: Tabulka porovnání výhod foropteru a zkušební brýlové obruby

Obrázky: Obrázek č.1: Vzor formuláře „Záznam o informovaném souhlasu“

68

10 Seznam zkratek AESCO

Association of European Schools and Colleges of Optometry

ECOO

Evropská rada optometrie a optiky

ED

Evropský diplom

EU

Evropská unie

NCO NZO

Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů

NZZ

Nestátní zdravotnické zařízení

SČOO

Společenstvo čekých optiků a optometristů

SZŠ

Střední zdravotnická škola

69

11 Literatura: [1] Zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k vykonávání nelékařského zdravotnického povolání, § 10, [online] citováno dne 21.3.2012, dostupné na internetu: [2] Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, § 4 a § 5, [online] citováno dne 21.3.2012, dostupné na internetu: [3] Sbírka zákonů, č. 55/2011, vyhláška ze dne 1. března 2011, o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, § 10, § 11, § 24, [online] citováno dne 21.3.2012, dostupné na internetu: [4] vyhláška č. 221/2010 Sb., vyhláška MZČR o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, příloha č.1 a příloha č.2, [online] citováno dne 21.3.2012, dostupné na internetu: [5] vyhláška č. 423/2004 Sb., kterou se stanoví kreditní systém pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníků, § 3 a § 4, [online] citováno dne 21.3.2012, dostupné na internetu: [6] MRVA, Daniel, Nestátní zdravotnické zařízení a optometrista, kongres optometrie v Hradci Králové, 2008 [7] HLADÍKOVÁ, Eliška. Komparace českých a zahraničních vzdělávacích strategií ve výuce optometrie na vysokých školách: diplomová práce. Brno, 2010 [8] RUTRLE, Miloš., Přístrojová optika. vydal Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2000, s. 189, ISBN – 80 – 7013 – 301 – 5 VOKURKA, Martin., HUGO, Jan. a kolektiv, Velký lékařský slovník, 8. vydání nakladatelství Maxdorf, 2009., 1144 stran, ISBN: 978-80-7345-166-0 [9] PETROVÁ, Sylvie., SYNEK, Svatopluk, Úvod do speciální kontaktologie, [online] skripta Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, citováno dne 21.3.2012, 70

dostupné na internetu: [10] SČOO, Vzdělávání očních optiků a optometristů, [online] citováno dne 21.3.2012, dostupné na internetu: [11] Nestátní zdravotnické zařízení - krok za krokem, [online] ze dne 13.4.2011, citováno dne 25.3.2012, dostupné na internetu: [12] Oční optika – živnostenské oprávnění krok za krokem, [online] ze dne 12.4.2011, citováno dne 25.3.2012, dostupné na internetu: [13] HABERLAND, Tomáš., článek Foropter nebo refrakční brýle?, časopis Česká oční optika číslo 4/2009, str. 61, ročník 50, ISSN 1211–233X [14] HABERLAND, Tomáš., článek Co je to optometrie?, časopis Česká oční optika, číslo 2/2010, str. 50-53, ročník 51, ISSN 1211–233X [15] ŠEBEK, Pavel., článek Stránky Společenstva SČOO, časopis Česká oční optika, číslo 1/2010, ročník 51, ISSN 1211-233X [16] HABERLAND, Tomáš., článek Co je to optometrie?, Česká oční optika, ročník 3/2010, str. 50-53, ročník 51, ISSN 1211-233X [17] WIKIPEDIA, Optometrie, [online] citováno dne 21.3.2012, dostupné z: [18] SZŠ MERHAUTOVA, Historie, [online] citováno dne 25.3.2012, dostupné na internetu: [19] OPTIKARIUM, Vzor provozního řádu, [online] citováno dne 23.4.2012, dostupné na internetu:

71

12 Přílohy 12.1 Dotazník - vybavení optometrického pracoviště Příloha č. 1 1. Pracoviště je: (a) součástí řetězce optik (b) jednou z několika provozoven jednoho majitele (c) samostatnou provozovnou jednoho majitele 2. Je pracoviště registrováno jako nestátní zdravotnické zařízení? (a) ano (b) ne 3. Jaké optometrické výkony jsou na pracovišti prováděny? (a) refrakce (b) aplikace a kontroly kontaktních čoček (c) poradenství (d) ţádné 4. Co pracoviště nabízí? (a) prodejnu brýlových obrub a dalšího příslušenství (b) zábrus na místě (brus je na provozovně) (c) opravy na místě (letování, lepení apod.) (d) měření refrakce (e) aplikace kontaktních čoček (f) diagnostické sluţby (g) další sluţby …............................................................................................................. 5. Jak často se provádí refrakce? (a) méně neţ 5x týdně (b) více neţ 5x týdně a méně neţ 10x týdně (c) více neţ 10x týdně a méně neţ 15x týdně 72

(d) více neţ 15x týdně (e) téměř se neprovádí (f) vůbec se neprovádí 6. Jak často se provádí aplikace kontaktních čoček a kontroly nositelů? (a) méně neţ 5x týdně (b) více neţ 5x týdně a méně neţ 10x týdně (c) více neţ 10x týdně a méně neţ 15x týdně (d) více neţ 15x týdně (e) téměř se neprovádí (f) vůbec se neprovádí 7. Nabízíte nějaké nadstandardní sluţby? (a) ano (jaké? ….............................................................................................................) (b) ne 8. Co je součástí běţného vyšetření na tomto pracovišti? (a) stanovení anamnézy (b) základní vyšetření pacienta (c) určení rekrakčního stavu pacientových očí (d) vyšetření předního segmentu oka (e) další testy (jaké? …...................................................................................................) (f) poradenství, doporučení 9. Majitel provozovny (a) nemá příslušné vzdělání v oboru (b) je středoškolsky vzdělaný oční optik (c) je diplomovaný specialista z vyšší odborné školy (d) je vysokoškolsky vzdělaný optometrista (e) jiné ….......................................................................................................................... 10.Jak dlouho majitel provozovny působí v oboru? …...... 11.

Počet zaměstnanců na provozovně je celkem: …....... 73

Z toho je počet

vyšetřujících odborníků: …......., počet lékařů: …......., počet

optometristů: …......., počet diplomovaných specialistů: …......., počet očních optiků: …......., počet neodborníků: …....... 12.Provozní prostory tohoto optometrického pracoviště zahrnují: (a) vyšetřovnu (b) čekárnu (c) WC pro klienty (d) WC pouze pro zaměstnance (e) společné WC pro zaměstnance i pro klienty (f) skladovací prostory (g) místnost pro odpočinek 13.Pokud je přítomna vyšetřovna, má podlahovou plochu: (a)

méně neţ 7 m2

(b)

více neţ 7 m2 a méně neţ 10 m2

(c)

více neţ 10 m2 a méně neţ 13 m2

(d)

více neţ 13 m2

(e) jiná odpověď …....................................................... 14.Pokud je přítomna čekárna má podlahovou plochu: (a)

do 5 m2

(b)

5 – 8 m2

(c)

8 – 10 m2

(d)

více neţ 10 m2

15.Zašktněte, které vybavení je součástí této provozovny: (a) vyšetřovací křeslo (b) umyvadlo (c) aplikační stolek (d) vyšetřovací jednotku (e) počítač (f) kartotéka (g) chladnička 74

(h) sterilizátor (i) věšák na oděvy pro klienty (j) vyšetřovací křeslo s lampou (k) brýlová skříň (l) štěrbinová lampa (m) optotypy (n) vybavení k určení barvocitu (o) zácvikový stolek se zrcadlem a osvětlením (p) přístroj na měření zakřivení oční rohovky (q) fokometr (r) skiaskop nebo autorefraktometr (s) zařízení k zatemnění oken, pokud je prováděna skiaskopie (t) vyšetřovací lehátko (u) tonometr (v) fonendoskop (w) osobní váha (x) přístroj pro detailní zobrazení zakřivení rohovky (y) foropter 16.Všichni zaměstnanci jsou seznámeni s provozním řádem. (a) ano (b) ne 17.Je vedena zdravotnická dokumentace? (a) ano – v elektronické podobě (b) ano – v písemné/tištěné podobě (c) ano – v elektronické i písemné/tištěné podobě (d) není vedena 18.Vyţaduje se po klientovi podpis, ţe byl poučen a seznámen s obsahem vyšetření u optometristy? (a) ano (b) ne

75

12.2 Vzor provozního řádu NZZ Příloha č.2 Provozní řád refrakční a aplikační místnosti [19] I. Základní údaje 1. Název pracoviště: místnost pro měření zraku a aplikaci kontaktních čoček 2. Adresa pracoviště:

Josef Bystrozraký – oční optika, Bulbusova 123, 123 45

Slepá Lhota 3. Kontaktní

údaje

na

pracoviště:

telefon:

123

456

789,

email:

[email protected] 4. Otevírací doba:

Pondělí – Pátek

5. Vedoucí pracovník:

8:00 – 12:00, 12:30 – 17:00

Josef Bystrozraký

6. Majetnický vztah k objektu:

vlastnický

7. Základní údaje majitele: 1. Jméno: Josef 2. Příjmení: Bystrozraký 3. RČ: 123456/ 123 4. IČZ: 123 456 789 5. IČ: 123 456 78 6. DIČ: CZ 123 456 78 90 7. Kvalifikace: oční optik na základě z.č. 160 / 2002, §9, odst. 2, ustanovuje tyto osoby jako odborné zástupce v provozování tohoto zařízení 1. Odborný zástupce č. 1 1. Jméno: Eva 2. Příjmení: Myopická 3. Titul: Mgr., DiS. 4. Kvalifikace: diplomovaný specialista - oční technik, optometrista (registrovaná) 5. Osvědčení: diplomovaný specialista – oční optik, VZŠ, Merhautova 15, Brno (DiS.) 6. optometrista, Univerzita Palackého, Olomouc (Bc.) 7. pedagogická specializace v optometrii, Masarykova univerzita, Brno 76

(Mgr.) 8. osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu (registrovaná) 9. Délka praxe: 3 roky 2. Odborný zástupce č. 2 1. Jméno: Adam 2. Příjmení: Astigmatický 3. Titul: Mgr., DiS. 4. Kvalifikace: diplomovaný specialista – oční technik, optometrista (registrovaný) 5. Osvědčení:-diplomovaný specialista – oční optik, VZŠ, Merhautova 15, Brno (DiS.) 6. optometrista, Univerzita Palackého, Olomouc (Bc.) 7. pedagogická specializace v optometrii, Masarykova univerzita, Brno (Mgr.) 8. osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu (registrovaný) 9. Délka praxe: 3 roky II. Obecné údaje 1. Charakteristika pracoviště 1. Rozsah poskytované péče 1. Vyšetření za účelem korekce refrakční vady (například brýlemi, kontaktní čočkou, případně u slabozrakých jiným optickým systémem) 2. Diagnostické vyšetření pro jiné poruchy zrakových funkcí – jedná se o bezkontaktní vyšetření předního segmentu oka, pomocí optických přístrojů 3. Konzultace (indikace k refrakčním operacím) 4. Poradenská sluţba (optimální řešení refrakční vady, problémy s nošením kontaktních čoček, nácvik manipulace s kontaktními čočkami) 5. Prodej nových kontaktních čoček a prostředků k jejich údrţbě 2. Prostorové vybavení 1. Vyšetřovna je součásti prodejny oční optiky, která je umístěnav přízemí jednopatrové budovy, určená pro komerční vyuţití. Vyšetřovna má celkovou výměru cca 20,25 m2 , která sousedí s prodejnou oční optiky (29,5 m2). K refrakční místnosti je přidruţená malá kancelář oddělena 77

skleněnou stěnou (2,5 m2) a šatna se skladem (5,5 m2), na který navazuje záchod (1,4 m2). Prodejna oční optiky je vybavena několika ţidlemi a plní tak funkci čekárny. 2. Vybavení místnosti vyšetřovny 1. Pracoviště je umístěno v samostatné budově na Bulbusové ulici 357 ve Slepé Lhotě a je přidruţeno k prodejně oční optiky. Vstup do objektu je moţný přímo z ulice; ke vstupním dveřím vedou tři schody a nájezd pro vozíčkáře a kočárky. Přímo před budovou je parkovací plocha umoţňující bezproblémový přístup imobilním občanům.. Vstup do místnosti oddělují „lítací dveře“. Dveře jsou dostatečně široké a bezprahové. Osvětlení je zajištěno třemi zářivkami zavěšenými pod stropem (osvětlení celé místnosti) a čtyřmi podhledovými svítidly osvětlující plochy stolů. Dále je v místnosti přístrojové vybavení nutné pro výkony. Na těchto přístrojích jsou všechny části snadno omyvatelné. V rohu místnosti je umyvadlo s keramickým obkladem pro snadnou omyvatelnost (keramický obklad je veden v celém obvodu pracovních stolů). Nábytek je kompletně celý z omyvatelných ploch, plocha stolu je dostatečně velká pro pohodlnou aplikaci kontaktních čoček. Nábytek slouţí hlavně k uloţení

potřebné

zdravotnické

dokumentace,

odborné

literatury,

diagnostických kontaktních čoček, roztoků určených k péči o kontaktní čočky a reţijní materiál běţně uţívaný při výkonech (papírové ubrousky atd.). Dezinfekční prostředky jsou umístěny mimo prostor vyšetřovny v místnosti, kde je šatní skříň; prostředky jsou uzavřeny ve skříni, snadno přístupny. Podlaha je pokryta keramickou dlaţbou. Do refrakční místnosti je přístup přímého denního světla zajištěn pěticí oken, které poskytuje dostatečný přísun světla (všechna okna jsou opatřena roletami pro účelové zaclonění). Materiál ţaluzií je záměrně zvolen z umělých materiálů pro snadnou údrţbu. 3. Vedlejší provozní místnosti 1. Vyšetřovací místnost sousedí s prodejnou oční optiky, malou kanceláří s psacím stolem, skladovou místností s šatní skříní, kterou se prochází k toaletě. 4. Hygienické vybavení pro klienty 1. Pro klienty je k dispozici místnost, kde je umístěno WC společně s umyvadlem. Místnost má přístup denního světla, je vytápěna a je obloţena keramickým obkladem do výšky 2m. V místnosti je krytý zásobník na papírové ubrousky. 78

5. Dezinfekční reţim 1. V souladu s výkony prováděné v refrakční místnosti, musí být dodrţena desinfekce pracovních ploch, přístrojů a podlahy. Pouţité přípravky, frekvence a metody jsou uvedeny v příloze Hygienický plán. Ke střídání desinfekčních prostředků dochází kaţdý týden (lichý týden jeden druh, sudý týden druhý druh) – více viz zmíněný Hygienický plán. 6. Ošetření a dezinfekce přístrojů 1. V rámci měření zraku je pouţit přístroj autorefraktometr a zkušební sada skel se zkušební obrubou. Autorefraktometr je bezkontaktní přístroj, který na základě infračervených paprsků změří předpokládanou refrakční vadu a poloměry křivosti rohovky. Dochází zde ke kontaktu brady a čela s opěrkou přístroje. Kontaktní místo brady je kryto papírovými ubrousky. Před kaţdým měřením je odtrhnut starý. Kontaktní místo čela je pak pravidelně kaţdé ráno otřeno papírovým ubrouskem s nasprejovaným příslušným dezinfekčním roztokem. Čočky pro určení refrakční vady jsou vkládány do zkušební obruby, takţe zde nedochází ke kontaktu s klientem. Samotná zkušební obruba je kaţdé ráno ošetřena papírovým ubrouskem s naneseným dezinfekčním roztokem (je otřen nosník a koncovky obruby). Pro aplikaci kontaktních čoček je pak potřeba štěrbinová lampa a pracovní plocha pro aplikaci čoček. Štěrbinová lampa je konstrukčně podobná s autorefraktometrem a proces údrţby je řešen identicky. Plocha pro aplikaci by pak měla byt vţdy čistá a dobře osvětlená. To je zajištěno po kaţdé předchozí aplikaci, kdy je na stůl nasprejován dezinfekční roztok, ten se nechá působit po dobu 30 sekund a pak je celá plocha do sucha vytřena papírovým ubrouskem. 7. Sterilizace 1. Pro výkon optometristy nejsou nutné ţádné nástroje vyţadující dezinfekci sterilizací. 8.

Pracovní plochy 1. V aplikační místnosti je velký stůl do tvaru L, který je funkčně rozdělen na tři části. Jedná část je určena pro administrativní činnost optometristy, slouţí k pohovoru s klientem a k zapisování údajů. Další část stolu je určena pro nácvik nasazování kontaktních čoček. Plocha je vybavena zrcátkem a papírovými ubrousky. Poté následuje plocha slouţící k základním servisním opravám brýlových obruby (výměna šroubků, sedýlek a anatomické úpravy obrub). 79

Kaţdá z ploch je jednoznačně vyčleněna a je dbáno na její účel. 9. Manipulace s prádlem 1. Dle hygienických standardů si klient utírá ruce do jednorázových papírových ubrousků a obsluha klienta nevyţaduje dodatečných textilních prostředků. Jediným prádlem je pracovní bílý plášť optometristy. Ten je uloţen po skončení pracovní doby v šatní skříni, odděleně od běţného civilního oblečení. Kaţdý týden dochází ke sběru pouţitých plášťů a je dohlíţeno, aby byly prány samostatně, odděleně od jakýchkoliv jiných textilií. 10. Úklid 1. Úklid je prováděn svépomocí pracovníky oční optiky a optometristy. Přesný charakter úklidu je nastíněn v Hygienickém plánu v příloze. Hygienické prostředky jsou uloţeny v uzavřených skříních a jsou pouţity dva druhy dezinfekčních prostředků pro kříţovou dezinfekci a lepší účinnost procesu. Malování neomyvatelných ploch zdí je realizováno s frekvenci 1×/ 2 – 3 roky. 11. Dekontaminace místa 1. Dekontaminace není nutná, neboť nedochází k odběru infekčního materiálů či k výkonům porušující integritu kůţe. 12. Odpady 1. Ve vyšetřovací místnosti jsou dva odpadkové koše: jeden je umístěn u dřezu a slouţí k vyhazování pouţitých papírových ručníku; druhý je pak umístěn pod stolem, na kterém se provádí zácvik nasazování kontaktních čoček a taktéţ slouţí převáţně k vyhazování papírových ubrousků. Další odpadkový koš je umístěn na WC pro stejné účely jako u dvou předešlých případů. Komunální odpad vznikající s činností oční optiky je vyhazován do stejných odpadkových košů. Všechny koše jsou vybaveny nášlapným otevíráním, aby byla splněna podmínka bezdotykovosti. Koše jsou vystlány běţnými černými odpadovými sáčky, které jsou kaţdý den po zavírací době sesbírány a vyhozeny do běţného kontejneru na komunální odpad. Na pracovišti nedochází ke shromaţďování biologického či infekčního odpadu, proto ani není na tento odpad brán zřetel. 13. Tekuté odpady 1. Tekuté odpady jsou splachovány do běţného systému veřejné kanalizace. 14. Zdroj pitné vody 1. Provozovna je napojena na veřejný vodovod, z kterého je čerpána pitná voda pro celý objekt. 80

15. Zásady osobní hygieny zaměstnanců 1. Kaţdé ráno optometrista provede dezinfekci obruby a čelních opěrek jak uvedeno dřive. Klient je vţdy v předstihu očekáván, proto je vţdy místnost uklizena a přístroje jsou uvedeny do výchozí polohy. Po příchodu je klient usazen naproti optotypu, kdy se provede anamnéza. Poté je klient usazen mezi přístroje, kdy mu optometrista provede měření aurefraktokeratometrem a aspekci předního segmentu oka štěrbinovou lampou. Při vyšetření na štěrbinové lampě je třeba zkontrolovat stav spojivkového vaku (odtaţením víček). Jelikoţ dochází ke kontaktu s klientem, optometristy si vţdy před výkonem pečlivě umyje ruce, utře se do papírových ubrousků a následně si naaplikuje dezinfekční prostředek na ruce. Ten nechá řádově 20 sekund působit a poté si je rozetře do sucha. Po tomto úkonu pak provede vyšetření. Následně je klient usazen na ţidli naproti optotypu, je mu změřen naturální vizus (event. vizus se starou brýlovou korekcí), pak se provede měření refrakční vady, edukace a doporučení ohledně zjištěných skutečností. Je-li klient pozván na pouhé měření zraku, je pak sezení ukončeno a klient je předán personálu oční optiky. V případě aplikace kontaktních čoček je klient usazen za dobře osvětlený stůl, kde je instruován ohledně manipulace s kontaktní čočkou. Po nasazení kontaktních čoček je provedena velice důkladná edukace o péči. Po uplynutí minimálně 20 min. je zjištěna zraková ostrost a usazení kontaktní čočky na štěrbinové lampě, včetně zjištění celkového pohodlí uţívání. Záznamy o všech krocích jsou pečlivě registrovány do připravených formulářů. O poučení se učiní záznam do karty, kterou klient podepíše. Klient většinou odchází s nasazeným párem kontaktních čoček a obdrţí tzv. Starter Set (desinfekční roztok, pouzdro a příslušné návody). Ke kontrole je pak pozván na termín, který je určen typem naaplikované kontaktní čočky. Je doporučeno, aby se klient ve vlastním zájmu objednal na další kontrolu v horizontu půl aţ jednoho roku. Pokud pacient nechodí na kontroly, je opakovaně upozorněn na moţná rizika. Dle profesní etiky neumoţní optometristé zakoupení kontaktních čoček nezaškolené osobě. Optometrista ke svému výkonu nepouţívá ţádné nástroje, které by vyţadovaly sterilizaci, neodebírá biologický materiál a neporušuje integritu kůţe. Bliţší podrobnosti jsou opět uvedeny v hygienickém plánu. WC určené pro personál je umístěno mimo objekt oční optiky ve vedlejším vchodě budovy. Manipulace s kontaktní 81

čočkou: Pouţívají se pouze schválené, registrované kontaktní čočky s neprošlou exspirací. Aplikují se ihned po otevření, přísně individualizované pro konkrétního klienta. Pokud nevyhovují (např. tvarem) jsou bezprostředně vyhozeny do odpadkového koše a pouţije se nový blistr s čočkou. Při manipulaci s kontaktními čočkami se pouţívá registrovaný dezinfekční roztok, určený k jejich dezinfekci a uchovávání (po otevření je kaţdá láhev opatřena nálepkou s datem, do kdy se musí daný roztok spotřebovat; datum se liší dle druhu pouţitého roztoku). Před kaţdým vyšetřením nebo před kaţdou aplikací čoček si musí zdravotnický personál omýt ruce teplou vodou a tekutým mýdlem z dávkovače. Po umytí si utře ruce do jednorázového papírového ručníku z krytých zásobníků a pouţitý papírový ručník odhodí do koše se sáčkem z PE. Koš je bezdotykový, krytý. Z praktických a výchovných důvodů si stejným způsobem ošetří ruce i pacient před vlastním nácvikem manipulace s kontaktní čočkou. 16. Zásady prevence vzniku a šíření onemocnění při vyšetřování 1. Vzhledem k profesi optometrie není moţné, aby byl klient stiţený jakoukoliv oční chorobou (včetně infekční) ošetřen optometristou. Takový klient je bezpodmínečně přeposlán na pracoviště oftalmologa (k tomuto účelu jsou vytištěné materiály se seznamem lékařů v okrese Slepé Lhoty). Nedochází k ţádnému sběru infekčního materiálů. Zjistí-li se náznak patologie při jiţ prováděné anamnéze nebo následném vyšetření, postup je stejný. 17. Zásady odběru biologického materiálu 1. Nedochází ke sběru biologického materiálu. 18. Postup při výskytu nemocniční nákazy 1. Optometrista je zařazen jako zdravotnický pracovník. V této souvislosti je povinen jakékoliv pochybnosti hlásit na Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL, www.sukl.cz). Internetové stránky SÚKLu nabízejí moţnost podat hlášení elektronickou formu. Hlášení by se mělo podávat při kaţdém nestandardním případu, který můţe znamenat pochybení v pouţívaných materiálech (roztoky k péči o kontaktních čočkách, kontaktní čočky obecně). 19. Očkování 1. Pro výkon optometristy není nutné ţádné očkování. Příloha: tabulka s Hygienickým plánem 82

Zpracováno: 1. ledna 2011 Jméno: Adam Astigmatický, podpis ………………………………. Za dodrţování řádu a jeho kontrolu zodpovídá Jméno: Adam Astigmatický, podpis ………………………………. Řád schválen orgánem ochrany veřejného zdraví Datum: ……………………… Jméno, podpis: ………………………. ………………………………. S řádem seznámen personál Datum: ……………………… Kým: Adam Astigmatický ………………………………. Jméno, podpis: …............................................... ….....................................................

83