Oponenti: prof. RNDr. Miloslav Druckmüller, CSc., RNDr. Jiří Grygar, CSc., Mgr. Kateřina Růžičková, prof. Ing. Petr Zuna, CSc. D. Eng. h.c

–

Komunikace vědy Metodika vypracovaná v rámci Individuálního projektu národního „Podpora technických a přírodovědných oborů“ expertním týmem klíčové aktivity „Komunikace vědy“ pod vedením Alexandry Hroncové.

IPn Podpora technických a přírodovědných oborů Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

1

poděkování

Odborná garantka klíčové aktivity „Komunikace vědy“ Alexandra Hroncová děkuje všem členům expertního týmu, kteří se na vzniku této metodiky přímo podíleli a kteří jsou jmenovitě uvedeni níže, jakož i všem ostatním, kteří svou prací na projektu PTPO její vznik umožnili, jmenovitě potom hlavnímu odbornému garantovi projektu PTPO prof. RNDr. Radimu Chmelíkovi, Ph.D.

Autoři: Mgr. Michaela Buchtová, PhDr. Ivo Dostál, Mgr. Miroslava Dvořáková, Ing. Kathryn Havlová, prof. Ing. Jan. M. Honzík, CSc., Bc. Matěj Chour, Mgr. Jan Kolář, Ph. D., Mgr. Luboš Mazanec, Ing. Jiří Mikeš, Mgr. Tomáš Moravec, prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., Amira Shehatová, Ing. Kateřina Tušková, Bc. Tomáš Vacek, Mgr. Eva Vlčková, Mgr. Ondřej Vrtiška Oponenti: prof. RNDr. Miloslav Druckmüller, CSc., RNDr. Jiří Grygar, CSc., Mgr. Kateřina Růžičková, prof. Ing. Petr Zuna, CSc. D. Eng. h.c.,

Fotografie: Mgr. Petr Jan Juračka

Grafické zpracování: Bc. Jan Polanský

1

obsah

obsah





Předmluva 4

Proč musíme mluvit o vědě? Doporučení autorů na práci s touto metodikou

Alexandra Hroncová

1. Úvod Být vědcem je totiž dobrodružství Tomáš Moravec

6

2. Komunikace vědy je společenská zodpovědnost

7

2.1. Etické aspekty technických a přírodních věd

7

Jaroslav Petr

2.2. Zeptejte se přírodovědců – obousměrná komunikace s mladými zájemci o přírodní vědy

12

Jan Kolář

2.3. Andělé, démoni a černé díry Miroslava Dvořáková

13

3. Marketing

18

3.1. Ideál komunikace vysokých škol s veřejností Jiří Mikeš

18

3.2. Generace Y se nebojí ptát

23



Kathryn Havlová

3.3. Hráči vědě: digitální hry pro podporu vědecké práce

26

Michaela Buchtová

3.4. Tolkienovští enti A hip hop na akademické půdě

30

Alexandra Hroncová

4.  Popularizace vědy prostřednictvím správných médií 4.1. Odhalte s Mikem tajemství vědy aneb Zážitkem k lepšímu studiu

34 34

Miroslava Dvořáková

4.2. Hrát si, objevovat a nebát se sáhnout – vědecká centra jako nástroj komunikace vědy Tomáš Moravec

36

4.3. Technorama nabízí učitelům vše Tomáš Moravec

40

4.4. Propagace vědy na Facebooku – zkušenosti z Ústavu experimentální botaniky AV ČR

43

Jan Kolář

4.5. Od nanoTrucku k BIOTechniku Amira Shehatová

45

4.6. Použijte novináře Tomáš Moravec

48



48

4.6.1. Jak vrtěti psem aneb Zlatá brána do médií otevřená Ondřej Vrtiška



4.6.2. O symbióze vědců a novinářů

51

Eva Vlčková

2

obsah

5. Za vším hledej ženu – zejména ve vědě

53

5.1. IT pro ženy a ženy pro IT Jan M. Honzík

53

5.2. Holky, střílečky a sazeničky Alexandra Hroncová

57



6. Nezapomínejte na děti!

64

6.1. Děti na univerzitní půdě Amira Shehatová

64

6.2. Přírodovědné a technické tábory Matěj Chour

69



7. DosloV

72

Průměrnost – hlavní riziko komunikace vysokých škol

Miloslav Druckmüller

3

předmluva

Proč musíme mluvit o vědě? Doporučení autorů na práci s touto metodikou

Alexandra Hroncová



Jelikož většina probíhajících vědeckých a výzkumných projektů je financována z veřejných prostředků, je potřeba informovat o hlavních výsledcích výzkumu zřejmá, neboť jen tak lze umožnit těm ze stran veřejnosti, kdo o to mají zájem, sledovat aktuální vývoj a utvářet si svůj vlastní názor na základě spolehlivých a vědecky podložených faktů. Jedním z opomenutých aspektů těchto kroků je odpovídající popularizace vědecké práce. Pokud občané nevědí či neocení to, na čem se mnohdy dlouhé roky pracuje ve vědeckých institucích a laboratořích, pak je málo pravděpodobné, že věda v budoucnu nalezne podporu i talenty, které naše společnost tolik potřebuje ke svému dalšímu rozvoji. Naneštěstí, někdy i sami vědci podceňují tyto aktivity a tíhnou k tomu vidět tento problém jako nedůležitý. Už jsme se naučili pracovat a zkoumat v laboratořích s vynikajícími výsledky na světové úrovni. Stále ale se stoprocentní jistotou nevíme, jak pracovat a zejména pak spolupracovat se světem médií, a v této oblasti za světem výrazně zaostáváme. Způsoby vědecké interní komunikace se skutečně výrazně liší od pojetí vědy mezi širokou veřejností. Dnes už ale nelze dále ignorovat to, co si veřejnost myslí, že ví o fungování vědeckých institucí a laboratoří, jež jsou ze značné části situovány na vysokých školách a univerzitách. Proto se musí vysoké školy, vědecké instituce a nakonec i sami vědci postavit proaktivně k tématu popularizace vědy. Je nutno se naučit i dalšímu „oboru“, kterým je právě komunikace vědy a vědeckých výstupů. Je to nejenom téma specifické, ale téma, jež spadá do společenské zodpovědnosti. Přirozeně ne každý v sobě objeví zvláštní talent promlouvat k veřejnosti, ne každý je natolik obratný rétor, aby dokázal svým vyprávěním strhnout stovky či tisícovky posluchačů. Nicméně, i tak jsme přesvědčeni o tom, že naučit se pracovat lépe s médii, využívat současné možnosti komunikačních nástrojů a získat představu, co pojem „komunikace vědy“ obnáší, bude užitečné pro každého z oblasti vysokých škol a vědeckých institucí. Cílem této příručky je podat pomocnou ruku vědcům, výzkumníkům, pracovníkům a manažerům vysokých škol a institucí aplikovaného výzkumu, pohybujícím se v oblasti komunikace a marketingu v tom, aby si mohli zlepšit své teoretické i praktické dovednosti v práci s médii, aby byli schopni formulovat a přednést jakékoliv vědecké sdělení takovým způsobem, že ho snadno a rychle pochopí i nezasvěcené osoby. Příručka je určena i zástupcům médií a novinářům, kteří tak budou moci lépe porozumět tomu, s jakými odlišnostmi se v oblasti komunikace potýkají akademici ve srovnání s komerční institucí. Následující stránky ve stručnosti popíší milým čtenářům fungování soudobého světa komunikace a cílovou skupinu současných mladých lidí, mezi kterou hledají univerzity a vysoké školy své budoucí studenty. Představíme vám některá možná využití moderních komunikačních technologií, příklady dobré praxe z České republiky i zahraničí. Stejně tak se v této publikaci věnujeme marketingovým tématům, nástrojům a specifickým cílovým skupinám, na které je v současné době potřeba se zaměřit z pohledu vzdělávacích a výzkumných institucí. Tato kniha není sbírkou předepsaných rad, ale spíše se snaží jednoduše představit čtenářovi složité procesy komunikace vědy a techniky. A to tak, aby je čtenář byl schopný uplatnit.

4

předmluva

Věříme, že z příspěvků v této publikaci ucítíte upřímné nadšení autorů, jasně zakořeněné v profesionální zkušenosti, jež zcela uznává význam a důležitost vzájemné interakce mezi vědou a veřejností. Doufejme, že se v budoucnu dočkáme i v České republice toho, že se „Komunikace vědy“ stane akreditovaným studijním programem na vysokých školách a univerzitách s přírodovědným či technickým zaměřením, jako je tomu standardně v mnoha zahraničních zemích. Naše věda a výzkum si to nejen zaslouží, ale nutně to i potřebují. Naštěstí, v České republice je v současné době organizováno stále více projektů zaměřených na komunikaci vědy, jako je například tento Individuální projekt národní v oblasti terciárního vzdělávání, výzkumu, vývoje a inovací s názvem Podpora technických a přírodovědných oborů, který v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost realizuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Se záměrem poskytnout servis v této oblasti všem českým vědcům, výzkumníkům a mediálním pracovníkům vysokých škol vydáváme a volně distribuujeme tuto metodiku s názvem Komunikace vědy, jejíž elektronická podoba je k dispozici a volné distribuci na projektových webových stránkách www.generacey.cz. Přejeme si, aby vás motivovala, inspirovala a zejména vám pomohla ve vaší práci. Alexandra Hroncová, odborný garant klíčové aktivity „Komunikace vědy“

5

kapitola 1

1. Úvod Být vědcem je totiž dobrodružství

Tomáš Moravec

Házím hrách na stěnu, klopýtám přes bludné kořeny, je to sisyfovská práce. I tak se mohou cítit ti vědci, kteří se odváží opustit příslovečnou slonovinovou věž a rozhodnou se o průběh a výsledky svých nebo cizích výzkumů podělit s laiky. Je to ale důvod, proč se do komunikace s veřejností raději vůbec nepouštět? Rozhodně ne! Na rozdíl od Sisyfa, který svůj kámen valil na vrchol hory zcela zbytečně, mají totiž dnešní výzkumníci celou řadu efektivních možností, jak veřejnost oslovit a nadchnout ji pro to, čím žijí oni sami: pro touhu po poznání. Být vědcem je totiž dobrodružství – a to je primární sdělení, které by široká veřejnost měla přijmout a pochopit. Teprve pak se lze vydat po stopách jednotlivých příběhů, v nichž bude vědec laikům zasvěceným průvodcem úžasnými světy biologie, chemie nebo třeba fyziky. Ty mohou být vyprávěné, hrané nebo třeba promítané v trojrozměrném filmu – komunikace je totiž hra, kterou si vědci mohou nejen užít, ale také v ní zvítězit. Pokud se k hraní odhodlají… V následujících kapitolách vám představíme několik hlavních oblastí komunikace vědy, různé komunikační metody a nástroje pro různé cílové skupiny, upozorníme na příklady popularizačních projektů z České republiky i zahraničí, které v sobě nejenom nesou ono zmíněné odhodlání hrát si, ale zároveň se úspěšně vyhnuly riziku průměrnosti a povrchnosti.



Foto: Archiv PTPO MŠMT

Projekt Podpora technických a přírodovědných oborů v průběhu svého trvání uspořádal téměř 200 typů různých motivačních a popularizačních aktivit, které téměř 390 tisícům účastníků ukázaly, že věda a technika jsou nejenom dobrodružství, ale že se mohou stát i jejich budoucností.

6

kapitola 2

2. Komunikace vědy je společenská zodpovědnost

Tomáš Moravec



Jak vznikl vesmír? Kdy vyhynuli plesiosauři? A k čemu vlastně prakticky využíváme objevy, které stály život Marii Curie? Ani ve vyspělých zemích tzv. západního světa nemá dnešní „obyčejný“ člověk dostatek znalostí o vědě. Mít by je ovšem mohl, ba měl, nicméně veřejnost není snadné nadchnout obecnými tématy nebo ji infikovat vědeckou fascinací vyhynulými živočichy. Zajímá nás především to, zda v globalizujícím se světě sami PŘEŽIJEME. Neustálé zvyšování vědecké gramotnosti nás všech se stává ještě nutnějším, uvážíme-li, že objem vědeckých poznatků se neustále zvětšuje a spolu s nimi roste i potřeba tyto poznatky prakticky využívat. Je tedy nutné nejen objevovat, ale i komunikovat, nejen vědu „dělat“, ale také o ní mluvit, vyvracet mýty a stereotypy a ovlivňovat agendu ve veřejném prostoru. Otevřená komunikace o vědě je v zájmu veřejnosti i vědců samotných; nahlédnout za hranice vlastní odborné specializace a sdílet své nadšení pro vědu s laiky totiž může pro profesionála být zdrojem velké osobní satisfakce. Vědci se chtějí o tom, co je fascinuje, podělit s ostatními – ať už jde o jejich vlastní výzkum nebo o objevy jejich kolegů a kolegyň. Pokrok ve vědě a technice je navíc tak rychlý, že i odborníci se musí úzce specializovat a svou vrcholnou odbornost si dokáží udržet jen ve vyhraněných oblastech. Jinými slovy: když dojde na komunikaci o tom, co leží mimo obor jejich profesionálního zájmu, jsou i vědci součástí široké veřejnosti.

2.1. Etické aspekty technických a přírodních věd Jaroslav Petr

Čím zásadnější je nový objev, s tím vetší nedůvěrou k němu veřejnost přistupuje. Jak pravil německý filozof Arthur Schopenhauer: „Všechny zásadní objevy procházejí třemi etapami. Nejprve jsou zesměšňovány, následně zuřivě popírány a nakonec je lidé přijmou jako naprostou samozřejmost.“ Jak prezentovat výsledky výzkumu, který je náročný na pochopení, případně skrývá pro laickou veřejnost potenciální problém? Jak argumentovat a vysvětlit novinářům, uživatelům či kolegům z jiných vědeckých oborů principy a priori odmítané nové technologie? Podívejme se blíže na etickou problematiku v rámci přírodních a technických věd. Ačkoli je etika jako filozofická disciplína ryze humanitní vědou, řeší řadu problémů, které vyvěrají z praktického využívání výsledků bádání v přírodních a technických vědách. To je pole působnosti tzv. aplikované etiky a řady jejích dílčích oborů. Etika si klade otázku, zda to, co je z vědeckého hlediska možné a z právního hlediska povolené, je také správné. Existuje celá řada činů, které neodporují přírodním zákonům ani právním normám, ale jsou společností vnímány jako nesprávné či z etického hlediska sporné. Například, léčba neplodnosti metodou oplození ve zkumavce je mnoha lidmi považována za standardní léčebný postup, představitelé římskokatolické církve ji však odmítají a pro mnohé věřící je nepřijatelná. Právě na úrovni etických soudů často argumentují odpůrci některých technologií. 7

kapitola 2



Foto: Archiv PTPO MŠMT

Laická veřejnost má tendenci tíhnout ke zjednodušeným etickým soudům. Úkolem popularizátorů vědy je podávat veřejnosti objektivní nezkreslené informace.

Pokud ve společnosti převládne názor, že je některá technologie neetická, může být následně zakázána závaznou právní normou nebo podrobena velmi přísné regulaci.

Etika ve vysokoškolské výuce Etickým aspektům uplatnění technologií, které využívají výsledky bádání v přírodních a technických vědách, se na našich vysokých školách věnuje velmi malá pozornost. Přitom například v USA byl už v roce 1989 založen výbor, který se intenzivně zabýval etickými problémy čtení kompletního lidského genomu. Na vysokých školách se přednáší především o vědeckých aspektech (např. o metodách pro genetické modifikace nebo klonování savců) a často i o právních aspektech (např. o zákonu na ochranu zvířat proti týrání nebo zákonu o nakládání s geneticky modifikovanými organismy) využívání výdobytků přírodních a technických věd. Studenti však nejsou připravováni na to, aby sami dokázali najít odpověď na zásadní etickou otázku: „Je správné dělat všechno, co mohu dělat díky tomu, co mě naučili ve škole?“ 8

kapitola 2

S touto otázkou jsou v praxi konfrontováni absolventi mnoha přírodovědných i technických oborů, například v oboru humánní asistované reprodukce, v nanotechnologiích, robotice či syntetické biologii. Můžeme třeba vyvinout robota, který bude schopen pečovat o dítě – postará se o jeho pohodlí, výživu, hygienu, bezpečí, zdraví, a dokonce i jeho zábavu. Nabízí se však ryze etická otázka: máme takové roboty vůbec vyvíjet? Jak se potom vypořádáme s možností, že nakonec začnou vyrůstat generace, které z valné části nebudou vychovávány lidmi, ale roboty? Při výuce nejde o to, aby studenti na etické otázky dostávali hotové odpovědi. Studenti by se měli naučit klást si otázku: „Je to, co dělám, správné?“ V ideálním případě by pak na ni měli sami nalézt odpověď. Základem je, aby vycházeli z objektivních fakt, která se naučili, a aby zvážili možnosti, které se nabízejí k řešení daného problému. Pak se mohou rozhodnout, co je podle nich správné a co nikoli. Tím však hledání odpovědi nesmí končit. Je nutno zvážit, co je zapotřebí pro prosazení jejich názoru, jaké budou dopady jimi navrhovaného řešení a jak se lze s těmito dopady vypořádat. Právě poslední bod – řešení následků a dopadů – je klíčový, protože zvyšuje záruky skutečně zodpovědného řešení.

Etika a veřejnost Laická veřejnost tíhne ke zjednodušeným etickým soudům; „z lidu“ často zaznívají verdikty typu „to bych nařídil“ nebo „to bych zrušil“. Aspoň elementární úvahy o zodpovědnosti za taková řešení samozřejmě chybějí. Veřejnost nemívá pro etický verdikt k dispozici adekvátní objektivní výchozí údaje – většina lidí neví, jak funguje jaderný reaktor, nezná jeho zabezpečení ani všechny alternativy řešení energetického problému. Laici rovněž zhusta vidí jako problém to, co odborníci jako problém nevnímají, a naopak nejednou nevědí o problémech, které znepokojují odbornou veřejnost. Odborníci musejí při komunikaci s veřejností brát ohledy na to, jak vidí problematiku neprofesionálové. Musejí se tak zabývat i „hloupostmi“, jako je například obava, že při experimentech na novém urychlovači elementárních částic vznikne černá díra, která pak zničí celou Zemi. Vědci často odmítají ztrácet čas podobnými nesmyslnými obavami veřejnosti a vyklízejí tak pole těm, pro které je šíření hloupostí z jakéhokoli důvodu výhodné. Příkladem může být obava ze zneužití antihmoty k výrobě bomby, jak ji prezentoval v románu Andělé a démoni spisovatel Dan Brown. Středisko CERN mělo několik možností, jak na tuto „výzvu“ zareagovat. Mohli situaci ignorovat, nebo mohli reagovat odbornými argumenty. Experti na komunikaci s veřejností navrhli vytvoření webových stránek (angelsanddemons.cern.ch), na nichž velmi vtipnou formou fiktivních otázek zájemců a odpovědí odborníků celou fámu vyvracejí. Nepotřebovali jít do hloubky fyziky elementárních částic, ani složitě vysvětlovat vlastnosti antihmoty. Vědci také nesmí před veřejností zamlčovat problémy, které reálně existují, aniž by o nich lidé věděli. Příkladem problému, o kterém veřejnost mnoho netuší, a proto se jej neobává, je znečištění životního prostředí tzv. endokrinními disruptory, tedy látkami, které jsou s to narušit hormonální regulaci v organismu lidí i živočichů. Tyto látky jsou přírodní i umělé, působí ve velmi nízkých koncentracích a zvláště razantní vliv mají na vodní živočichy. Například, samci sladkovodních ryb mají v mnoha řekách narušený vývoj pohlavních žláz a ve varlatech se jim tvoří jikry.

Blogy, Facebook, virály Odborníci musí veřejnosti nabízet objektivní nezkreslené informace, jež jsou potřebné pro vytvoření etických stanovisek, a představovat různé alternativy řešení aktuálních problémů i případné dopady těchto řešení. V tomto je postavení odborníků z přírodních a technických věd prakticky nezastupitelné; nikdo jiný nedisponuje tak hlubokými znalostmi. Vynesení konečného verdiktu však musíme nechat na veřejnosti i s rizikem, že si zvolí jiné řešení, než jaké považují za optimální odborníci.

9

kapitola 2



Foto: Archiv PTPO MŠMT

Tradiční formy brožur, přednášek a „dnů otevřených dveří“ je zapotřebí rozšířit o komunikaci prostřednictvím sociálních sítí, klipů, blogů.

Nesmírně důležitá je forma, jakou jsou informace veřejnosti nabízeny. Tradiční formy brožur, přednášek a „dnů otevřených dveří“ je zapotřebí rozšířit o komunikaci prostřednictvím sociálních sítí, klipů, blogů. Na rozdíl od klasických forem mají nové způsoby popularizace tu výhodu, že mohou „žít vlastním životem“. Pokud jsou „výstupy“ dobře připravené, šíří se mezi cílovými skupinami virálně – lidé si je přeposílají a předávají si na ně odkazy. Pro vědce je pak šíření informací méně pracné, a přitom velmi účinné. Příkladem může být propagace obřího urychlovače CERN hudebním klipem umístěným na YouTube. Mnoho fyziků tato forma propagace urychlovače pobouřila; faktem však zůstává, že „seriózní“ forma propagace urychlovače by ve srovnání s klipem zasáhla jen zlomek populace.

Takhle ne! Odstrašujícím příkladem nezvládnuté osvěty a selhání při objasnění etických problémů je problematika pěstování geneticky modifikovaných plodin. Producenti plodin se zaměřili pouze na své přímé zákazníky, tedy na potenciální pěstitele. Biotechnologické firmy vynaložily značné úsilí, aby pěstitelé pochopili výhody pěstování geneticky modifikovaných plodin. O jejich přijetí společností ale rozhodují finální spotřebitelé potravin – a ty osvětové kampaně zcela minuly. Přínosy pro spotřebitele jsou nepřímé a nejsou na první pohled zjevné, proto nebylo obtížné přesvědčit například evropskou veřejnost, aby na geneticky modifikované plodiny nahlížela s nedůvěrou. Jejich odpůrci totiž mezitím vyplnili mediální prostor jednoduchými, emočně zabarvenými, a tudíž velmi účinnými příběhy a vědci dosud marně dobývají ztracené pozice. V této situaci je pro politiky výhodné stavět se proti geneticky modifikovaným zemědělským plodinám a získávat tak hlasy voličů. Změna této situace je velmi obtížná, ne-li nemožná. Jaderná energetika je na tom podobně. Situaci významně zkomplikovala skutečnost, že jaderná energie byla nejprve použita ve formě atomové bomby a i při jejím mírovém využití došlo k několika závažným nehodám. 10

kapitola 2

Obory na rozcestí Další obory jako nanotechnologie, robotika nebo syntetická biologie se podobně nepříjemné pozici mohou stále ještě vyhnout. Pokud však vědci nebudou náležitě komunikovat s veřejností a pokud nepřipustí diskusi o etických aspektech těchto technologií, mohou snadno skončit ve stejně bezvýchodném postavení. Veřejnost nesmí mít důvod si myslet, že před ní vědci něco skrývají. V té chvíli by se vytvořil prostor pro „teorie spiknutí“, které se jen obtížně vyvracejí či uvádějí na pravou míru. Nanotechnologie mohou zajistit nové materiály s dosud nevídanými vlastnostmi. Na druhé straně představují určité riziko pro životní prostředí – a vědci musí na toto riziko sami upozorňovat a ukazovat, jak je lze eliminovat. Syntetická biologie je příslibem vzniku nových organismů schopných produkovat nová léčiva, rozkládat levně a bez ekologické zátěže vodu na kyslík a vodík či likvidovat toxické látky v životním prostředí. Tyto nové, uměle vytvořené organismy však zároveň představují určitá rizika. Opět je zapotřebí „vyložit karty na stůl“ a předejít tak kritice. Robotika může usnadnit lidem život, ale na druhé straně může být zneužita; už dnes začíná být aktuální otázka využívání robotů ve vojenství, neboť ve vývoji jsou i autonomní roboty schopné ovládat zbraně a ničit nepřátelské vojáky či teroristy. To představuje značný etický problém, který je zapotřebí podrobit veřejné diskusi.

Čas kvapí Nelze se konejšit tím, že doba ještě nenazrála a na kousnutí do kyselého jablka diskuse s veřejností je dost času. Věda se rozvíjí velmi rychle a postupuje ve skocích, které střídají kratší či delší období postupného pokroku, nebo dokonce stagnace. Je lepší, aby diskuse s veřejností proběhla dříve, než bude praktické využívání nových technologií aktuální. V tom si lze vzít ponaučení z vývoje techniky klonování savců. Ta byla dlouho doménou autorů sci-fi; biologové na tomto poli usilovně pracovali, ale jejich dílčí úspěchy nepřilákaly pozornost sdělovacích prostředků, a tudíž ani veřejnosti. Narozením ovce Dolly se vše rázem změnilo, úspěch zaskočil i vědeckou komunitu. Vyrojily se divoké spekulace; mnohé vycházely z extrapolací děl sci-fi, jako byl dystopický román Aldouse Huxleyho Konec civilizace nebo hollywoodský film podle románu Iry Levina Hoši z Brazílie. Většina těchto děl znázorňuje klony jako nebezpečné zrůdy a tak je také vnímala laická veřejnost. V USA je paradoxně odpor ke zvířecím klonům mnohem silnější než odpor ke geneticky modifikovaným zemědělským plodinám. Spotřebitelské organizace tam například požadují povinné značení potravin vyprodukovaných zvířecími klony, i když neexistují laboratorní techniky, které by tyto potraviny dokázaly odlišit od potravin vyprodukovaných zvířaty vzniklými konvenčním oplozením.

Varování na závěr Etické aspekty přírodních a technických věd nelze ignorovat ani podceňovat. Pokud se nebudou etickými otázkami vědeckých oborů a technologií zabývat odborníci na tyto obory a technologie, budou se jimi bez jakýchkoli zábran zabývat lidé, kteří věci nerozumí a budou veřejnosti podsouvat zkreslená, jednostranná stanoviska. V ještě horším případě zasáhnou do etických diskusí lidé, kteří po věcné stránce technické a přírodovědné obory a na nich založené technologie velmi dobře ovládají, ale jsou rozhodnuti manipulovat veřejným míněním z ryze zištných důvodů.

 prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc. se zabývá reprodukční biologií hospodářských zvířat ve Výzkumném ústavu živočišné výroby Akademie věd ČR, přednáší též biotechnologii živočichů na České zemědělské univerzitě v Praze a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Ve volném čase se věnuje popularizaci vědy. 11

kapitola 2

2.2. Z  eptejte se přírodovědců – obousměrná komunikace s mladými zájemci o přírodní vědy Jan Kolář Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze spustila v listopadu roku 2011 projekt Přírodovědci.cz. Jeho hlavními cílovými skupinami jsou potenciální uchazeči o studium na fakultě, tedy žáci základních a středních škol, a jejich učitelé. Projekt zahrnuje internetové stránky www.prirodovedci.cz a řadu akcí pro školy i pro individuální zájemce o přírodní vědy. Propagovány jsou čtyři vědní obory vyučované na fakultě: biologie, chemie, geologie a geografie. Součástí stránek www.prirodovedci.cz je také rubrika Zeptejte se přírodovědců. Zde mohou návštěvníci webu prostřednictvím jednoduchého formuláře pokládat otázky, které následně zodpovídají vědci z PřF UK. Některé odpovědi sdělujeme tazatelům e-mailem, jiné, pokud jde o významné či atraktivní téma, uveřejňujeme jako články ve zmíněné rubrice (www.prirodovedci.cz/zeptejte-se-prirodovedcu). Během roční existence projektu (do 30. listopadu 2012) jsme přijali 213 dotazů. Dvaasedmdesát jich bylo zodpovězeno formou článků na webu, zbylé byly vyřízeny e-mailem nebo je momentálně zpracovávají odborníci. Pouze minimum otázek bylo vyřazeno, protože byly zjevně nesmyslné nebo nesouvisely s obory přednášenými na fakultě. Dotazy kladou děti (již od věku 6–8 let), mládež, vysokoškolští studenti i dospělí včetně učitelů. Uživatelé se nejčastěji ptají na biologická témata; silně jsou zastoupeny otázky spadající do zoologie bezobratlých a fyziologie člověka. Další frekventovanou vědní disciplínou je chemie. Dotazy z geologie a geografie jsou zastoupeny méně. V geologii dominuje paleontologická problematika, většinou prosby o určení zkamenělin. Tato skladba otázek je celkem pochopitelná – biologie člověka se tazatelů bezprostředně dotýká, bezobratlé a zkameněliny zase často nacházejí ve svém okolí nebo při cestách do přírody.



Zdroj: www.prirodovedci.cz

Rubrika Zeptejte se přírodovědců se stala natolik úspěšnou, že některé z odpovědí na dotazy čtenářů pravidelně otiskuje deník Lidové noviny.

12

kapitola 2

Rubrika Zeptejte se přírodovědců se nám osvědčila jako dobrý nástroj pro propagaci vědy, a to z několika důvodů: 1) Zajišťuje obousměrnou komunikaci mezi institucí a veřejností. Internetové stránky jsou primárně vhodné pro jednosměrnou komunikaci směrem k publiku. Komentáře pod články mohou generovat určité množství zpětné vazby od publika, ale míra jeho zapojení je mnohdy nízká. Naproti tomu výrazná grafická upoutávka Zeptejte se přírodovědců, která se zobrazuje na všech stránkách našeho webu, vybízí návštěvníky k aktivitě. Když pak na otázku odpoví vědec a specialista na dané téma, posiluje to v tazateli pozitivní vztah k Přírodovědecké fakultě UK. 2) Vytváří atraktivní obsah pro web. Na internetových stránkách projektu Přírodovědci jsou zveřejňovány standardní články o tématech zvolených redakcí webu nebo odborníky z fakulty. Odpovědi na dotazy však představují významný doplněk těchto článků. Díky zaslaným otázkám máme mnohdy příležitost zpracovat atraktivní téma, které by nás patrně vůbec nenapadlo (například kolik megapixelů má lidské oko). 3) Prezentuje fakultu a její pracovníky jako důvěryhodné vědecké autority. Na internetu lze dnes najít odpovědi na různé otázky týkající se přírodních věd. Častým problémem bohužel bývá spolehlivost takových odpovědí. Články v rubrice Zeptejte se přírodovědců ovšem píší vědci; tazatelé i další čtenáři tedy mohou těmto informacím věřit. 4) Generuje obsah využitelný v médiích. Některé odpovědi našich expertů jsou publikovány v Lidových novinách, a v českém online vydání National Geographic, s nimiž pravidelně spolupracujeme.

 Mgr. Jan Kolář, Ph.D. je specialistou PR v Ústavu experimentální botaniky Akademie věd České republiky a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se popularizací vědy a propagací vědeckých institucí textem, obrazem i interaktivními akcemi; komunikuje s novináři a s veřejností. Vystudoval biologii na PřF UK, doktorský titul získal v oboru anatomie a fyziologie rostlin tamtéž. Je autorem knihy Biologické hodiny rostlin (Academia, 2006) a členem Rady pro popularizaci vědy AV ČR.

2.3. Andělé, démoni a černé díry Miroslava Dvořáková Evropská organizace pro jaderný výzkum, známá pod zkratkou CERN, je pro většinu odborníků z řad talentovaných fyziků nejvyšší metou. Vzbuzuje ovšem zájem i u široké veřejnosti – nejen díky nedávným pokusům, jako byla například simulace velkého třesku či experiment s neutriny, ale také díky médiím, literátům a hollywoodským tvůrcům akčních snímků. Pracovníci PR oddělení CERN tak čelí nestandardním komunikačním výzvám.

Co je CERN? CERN je nejrozsáhlejší výzkumné centrum částicové fyziky na světě; zabývá se základním výzkumem v oblasti nejmenších struktur uvnitř hmoty, které jsme schopni „vidět“. Tato mezinárodní organizace byla založena 29. září 1954 zástupci dvanácti členských států a v následujících letech se počet členských zemí rozrostl o dalších deset;

13

kapitola 2



Foto: Archiv CERN

Americký herec Tom Hanks (první zleva), který ztvárnil postavu vědce Langdona ve filmu Andělé a démoni, při návštěvě CERN. Organizace využila filmové publicity a spustila paralelně se světovou premiérou filmu osvětovou kampaň, jež vysvětlovala a propagovala vědecké výsledky instituce.

navíc má pět dalších států a organizace EU i UNESCO status pozorovatele. Laboratoře CERN leží na francouzsko-švýcarské hranici západně od Ženevy na úpatí pohoří Jura a zaměstnávají okolo 9 500 vědců ze všech koutů světa – údajně polovinu všech fyziků na světě, kteří se zabývají částicemi. Ti se snaží odpovědět na otázky, jako „Co je hmota?, Jak vznikla?, Jaké jsou její základní stavební prvky?, Co je drží pohromadě? nebo Jak se podílejí na vzniku a uspořádání složitějších věcí v přírodě a celého vesmíru?“. Pokusy vědců z CERN jsou důležité pro průmysl, prvotřídní technické vybavení pomáhá vychovat řadu stejně prvotřídních odborníků a široký rozsah vědeckého programu i kvalitní management lákají mnoho mladých talentů. Sečteno a podtrženo – CERN je nejen exkluzivním zaměstnavatelem a producentem nedocenitelných výsledků v oblasti vědy, ale díky zpopularizovaným termínům jako velký třesk, antihmota či urychlovač a díky obrovským investicím, médiím a obecné neznalosti oboru částicové fyziky i zdrojem mnoha spekulací a mýtů.

Výzvy na poli komunikace Organizace na sebe upoutala pozornost v roce 2008, kdy spustila takzvaný Velký hadronový urychlovač (Large Hadron Collider – LHC)1. To u některých vědců i laiků vyvolalo obavu, že LHC může způsobit jednu z několika teoretických katastrof, které by mohly zničit Zemi nebo dokonce celý vesmír – vytvoření stabilní černé díry a zvláštní hmoty, která by byla stabilnější než normální hmota. CERN zareagoval vypracováním studie, jejíž závěr potvrzoval neopodstatněnost takových obav, nicméně ani tento dokument veřejnost příliš neuklidnil. Pro tiskovou kancelář CERN byla tato situace impulzem k nastartování intenzivní komunikace s médii a veřejností – pracovníci oddělení PR CERN začali pravidelně informovat o veškerých výsledcích výzkumu a vývoje. V České republice se o popularizaci urychlovače zasloužila například Fakulta strojní ČVUT se svou kampaní Urychlovač. Dva výherci z řad studentů ČVUT mohli díky soutěži navštívit laboratoře CERN s doprovodem vědeckých pracovníků ČVUT, získat letenky a ubytování.

1

14

kapitola 2

Andělé, démoni, černé díry a média CERN díky svému zaměření vždy vzbuzoval velký zájem médií, jejichž výstupy však bývají poznamenány touhou po senzaci a nedostatečnou znalostí problematiky. Co se začalo dít po spuštění urychlovače, předčilo veškerá očekávání. Nejednalo se pouze o články v médiích, zmiňující výše uvedené katastrofické teorie, ale také o mystifikace vyvolané zejména jedním hollywoodským snímkem, jehož autoři kladli důraz na napětí, akce a mystično spíše než na fakta. Film amerického režiséra Rona Howarda Andělé a démoni byl natočen dle stejnojmenné knihy Dana Browna; stejně jako ve známější Šifře mistra Leonarda je hlavním hrdinou akademik Robert Langdon. Ten zjistí, že tajné bratrstvo Iluminátů ukradlo antihmotu z tajné laboratoře v CERN a plánuje ji použít jako zbraň, která zničí Vatikán. Snaží se katastrofě zabránit. Film nabízí řadu konspiračních teorií, které přispěly k vnímání CERN jako uzavřeného spolku, provádějícího tajné pokusy a produkujícího antihmotu po kilogramech. A vzhledem k tomu, že se snímek držel po několik týdnů v čele celosvětového žebříčku nejnavštěvovanějších filmů, zasáhl podstatně větší procento populace než jakýkoli novinový článek. Zaměstnanci PR oddělení CERN pak museli informace typu „antihmota vyřeší energetickou krizi lidstva“ co nejrychleji uvést na pravou míru.



Foto: Archiv CERN

„A pamatujte, že jde jen o fikci.“ Věnování spisovatele Dana Browna v prvním vydání knihy Andělé a démoni, adresovaném řediteli výzkumného zařízení CERN.

Reakce CERN – více andělů, démonů a černých děr! Tiskový mluvčí CERN James Gillies proto představil odborné veřejnosti záměr organizace, jak proměnit hrozbu těchto dezinformací v příležitost vědecky komunikovat a zvýšit povědomí o reálných faktech. Organizace si udělala průzkum, z jehož výsledků vyšlo najevo, že veřejnost příliš nerozumí tomu, co se v CERN děje, nicméně má alespoň velmi obecnou představu – „co se tam dělá, je potřeba“, „stojí to spoustu peněz“ a „bude to mít nějaký praktický přínos“. Povědomí o konkrétních aktivitách a výzkumech CERN, jako je simulace nejrychlejší dráhy na planetě, nejprázdnějšího místa v solárním systému, nejchladnějšího místa ve vesmíru, nejžhavějšího místa v galaxii, vývoje nových technologií pro IT, medicínu nebo bezpečnost, bohužel široká veřejnost neměla. CERN proto chytře využil publicity kolem filmu, aby zvýšil povědomí laiků o experimentech, které v laboratořích probíhají. Ať už čistá fikce nebo fikce tvářící se jako fakt – organizace obojího využila na cestě k propagaci svých výsledků. Prostřednictvím svých webových stránek, přímé komunikace s jednotlivými médii, účasti na odborných seminářích, psaní článků i aktivity na sociálních sítích začala intenzivně komunikovat a uvádět informace na pravou

15

kapitola 2



Zdroj: news.bbc.co.uk/2/hi/7600966.stm

Na počátek prvních experimentů v LHC reagovala řada médií poplašnými zprávami o možném konci světa tak, že vyvolala v laické veřejnosti neopodstatněnou paniku. Mezi těmito médii byla např. i renomovaná zpravodajská stanice BBC News.

míru. Na své webové stránky například umístila informační kvíz k filmu Andělé a démoni, v němž uživatelům odhalila, co z děje byla pravda a co fikce. Záběr mediálních aktivit CERN se tedy v posledních letech značně rozšířil – od účasti ředitele komunikace na sympoziích v různých částech světa přes zábavní obsah webových stránek až po citace pracovníků CERN v globálních médiích. Výsledek tohoto snažení na sebe nenechal dlouho čekat – dostavila se publicita, zvýšila se návštěvnost webu, na internetu se častěji vyhledávala klíčová slova s CERN spojená a přibylo také zmínek na Twitteru a jiných sociálních sítích. Jen v Evropě vyšlo k 10. září 2008 celkem 3129 mediálních výstupů týkajících se CERN.2 V roce 2009 se pak zkratka názvu Velkého hadronového urychlovače, LHC, objevila mezi desítkou nejvyhledávanějších slov na internetu.3 Meltwater News Statistik 2008, CERN J.Gillies – Angels, Demons and Black Holes – turning threat to opportunity in science communication: Severní Amerika 1 515, Asie 440, Střední Amerika 11, Afrika 57, Asie/Pacifik 181, Jižní Amerika 189, Austrálie/Oceánie 283, Blízký východ 48. 3 Slovem roku 2009 se stal výraz twitter, ovšem hadron dosáhl na osmou příčku. Slovním spojením roku byl král popu, ale božská částice skončila desátá. A konečně, vlastním jménem roku se stalo jméno Baracka Obamy, ale zkratka LHC získala čtvrté místo! 2

16

kapitola 2

V roce 2010 potom oficiální web CERN zaznamenal průměrný denní přístup 205 000 návštěvníků ze 185 zemí světa. Přímý přenos CERN LHC First Physics po internetu vidělo 700 000 unikátních uživatelů, prostřednictvím mobilu pak dalších 3 521 osob; za ten den se zvýšil počet fanoušků LHC na Twitteru z cca 90 000 na 120 000. Pro další období si CERN ve své komunikační strategii stanovil udržení současné vizibility svého vědeckého a sociálního poslání a využití jedinečné příležitosti k pevnému usazení vědy do mainstreamové kultury. Seznam použitých zdrojů: CERN, Dr. James Gillies Prezentace Angels, Deamons and Black Holes – turning threat to opportunity in science communication CERN, A major step forward for open-access publishing [online]. [cit. 2012-10-02 ] Dostupné na public.web.cern. ch/public/ BBC News magazine, Finlo Rohrer, Why the fascination with the end of the world? [online]. [cit. 2012-10-02 ] Dostupné na news.bbc.co.uk/2/hi/7600966.stm Co je to CERN, Jan Řídký, [online]. [cit. 2012-10-02 ] Dostupné na nc25.troja.mff.cuni.cz/dolejsi/outreach/ cern50_tisk.pdf2004 Akademie věd ČR, Slavnostní spuštění urychlovače LHC v laboratoři CERN, [online]. [cit. 2012-10-02 ] Dostupné na lhc.avcr.cz/

 Mgr. Miroslava Dvořáková pracuje jako nezávislá PR konzultantka, například pro MŠMT ČR. Pro projekt IPn Podpora technických a přírodovědných oborů zajišťuje PR služby a tiskový servis. Deset let pracovala ve společnosti Telefónica O2 Czech Republic jako Senior PR specialistka. Vystudovala obor Sociální a masová komunikace na Univerzitě J. A. Komenského v Praze.

17

kapitola 3

3. Marketing

Tomáš Moravec



Když se odborník rozhodne komunikovat vědu, vydá se jistě po správné cestě. To ovšem ještě samo o sobě neznamená, že tato cesta nebude klikatá a trnitá a že jej brzy dovede do cíle. V první řadě je nutné si zmíněný cíl definovat a také si určit publikum, které během svého „vědeckého evangelia“ chceme potkat a oslovit. Staré známé přísloví o tom, že kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti, lze přeneseně použít i pro vztah vědců a veřejnosti. Bez ohledu na to, jak tvrdé může být publikum k neúspěšnému popularizátorovi vědy, platí, že odborník, který chce mluvit o složitých tématech s laiky, se musí svému publiku přizpůsobit. Nebojovat s ním, ale zvolit takové komunikační kanály, které publiku umožní vzít sdělení za vlastní a učinit z něj téma pro svůj život. Dialog vědce a veřejnosti by se měl podobat partnerskému rozhovoru spíše než donkichotskému boji s větrnými mlýny. Stručně řečeno: klíč k úspěšné komunikaci spočívá v tom, naučit se přeměnit věci, jež chceme říci, na věci, které chce naše publikum znát a slyšet. Cílem komunikátora vědy by mělo být v první řadě vzbudit o dané téma u laiků zájem, který přirozeně existuje mezi jejich vědeckými kolegy, a probudit u veřejnosti touhu dozvědět se o daném tématu více. K tomu je nutné poznat nejen svou cílovou skupinu a její komunikační návyky, ale v návaznosti na to také zvolit vhodný jazyk a využít argumentaci stejně dobře jako emocionální náboj tématu.

3.1. Ideál komunikace vysokých škol s veřejností Jiří Mikeš

Musí mít vysoká škola svého mluvčího a svůj časopis směrovaný k veřejnosti? A může se tak důstojná organizace jako univerzita snížit k tak nekonvenčním metodám, jako je např. guerilla (kontroverzní, šokující) či buzz marketingu (sloužící k vyvolání rozruchu) , tedy ke zprávám virálně šířeným netradičními kanály jako Facebook či YouTube nikoli samotnou organizací, ale spíše jednotlivci, v nejlepším případě názorovými vůdci? Na základě své dlouholeté praxe v komunikačním průmyslu si v tomto článku dovoluji předložit své osobní názory na organizaci, formy a metody, jakými by vysoké školy mohly (a v dnešním tvrdém konkurenčním boji snad dokonce měly) efektivně komunikovat s veřejností.

Zdravý základ: PR oddělení Každá vysoká škola by měla mít svého tiskového mluvčího a ještě lépe rovnou několik pracovníků sdružených do oddělení public relations, vztahů s veřejností. Toto oddělení má stejně jako tiskový mluvčí, který zpravidla bývá jeho vedoucím, na starost předávání informací o škole směrem ven, tedy široké veřejnosti (médiím, potenciálním studentům, politickým zástupcům atd.), i dovnitř, tedy pedagogům a zaměstnancům dané školy či jejím stávajícím studentům. 18

kapitola 3



Foto: Archiv Přírodovědecké fakulty UK

Nejefektivnější podobou komunikace s veřejností je dnes ve všech oborech „WOM“, což je anglická zkratka pro odborný marketingový termín word-of-mouth, který lze do češtiny přeložit jako „šeptanda“.

Vedoucí pracovník oddělení PR by podle mého názoru měl být součástí vedení školy; účastnit se s hlasem poradním všech rozhodujících zasedání rektora, zodpovídat za interní informace (zvláště pak na webových stránkách), které jsou určeny pedagogům, zaměstnancům a studentům školy, za informace předávané o škole (nikoliv o fakultách a katedrách; za ty by měl nést zodpovědnost jejich vlastní PR zaměstnanec) sdělovacím prostředkům, případně i jiným orgánům a organizacím, pokud tak rozhodne vedení školy. Podstatou práce PR oddělení či mluvčího je nejen informování, ale také budování porozumění dané instituci a důvěry k ní. Podobně by měly mít i jednotlivé fakulty svého „PR člověka“. Pokyn rektora by pak měl upravit vztahy mezi oddělením PR, vedením a mluvčími jednotlivých fakult, kteří posléze společně odpovídají i za jednotnou vizuální i formální prezentaci školy.

Podporujme šeptandu Nejefektivnější podobou komunikace s veřejností je dnes ve všech oborech „WOM“, což je anglická zkratka pro odborný marketingový termín word-of-mouth, který lze do češtiny přeložit jako „šeptanda“ nebo „tichá pošta“. Promyšlená komunikace s veřejností založená na dobrých zprávách, které o škole sdělují její zaměstnanci (ideálně osobnosti veřejného zájmu, lidé populární svou prací a proslavení médii) i její studenti. Zdá se, že šíření zpráv o škole budou čím dál tím více sloužit sociální sítě využívané studenty té které školy; také se již etablovaly různé studentské elektronické informační zdroje (například veřejný portál studentů Univerzity Karlovy www.ukacko.cz nebo VŠEborec, interní portál studentů Vysoké školy ekonomické). 19

kapitola 3

Mnohé školy mají k dispozici externí i interní časopisy zřizované „shora“, tedy kolegiem rektora, či „zdola“, samotnými studenty. Jejich vliv na formování WOM je v dnešní době možná přeceňován, nicméně by byla chyba nevěnovat tomuto tradičnímu komunikačnímu kanálu pozornost. Osobnosti (pedagogové a externí lektoři) jsou pro budování dobrého jména své školy rozhodujícími činiteli, a proto by měly být podporovány všemi dostupnými formami, včetně prezentace jejich výukových metod kolektivům kateder a fakult. Zřízení vlastního blogu na stránkách fakulty či vysoké školy závisí jen na vědcích a vyučujících samotných, tato snaha by však měla být důsledně motivována a podporována. Škola by svých expertů měla využívat jako referencí na webových stránkách fakult a postarat se o jejich publicitu v případě, že získají ocenění, patentují si zásadní objev atd. Důležité je nadchnout pro školu velmi významné osobnosti, tedy politiky, umělce a jiné osobnosti veřejného zájmu. Jejich vystoupení v rámci školy pomohou její prestiži; je vhodné jejich návštěvy veřejnosti prezentovat, ale netřeba jejich účast přeceňovat (to platí zvláště u politiků, jejichž motivace bývají často neprůhledné). Důležitým kanálem pro předávání informací veřejnosti jsou i oficiální webové stránky školy a rozličné propagační brožury a příležitostné letáky, ať již jsou jejich cílovou skupinou zaměstnanci školy, studenti či široká veřejnost, zvláště pak středoškolská. Tyto formy komunikace jsou již ustálené, vyzkoušené a je možno je inovovat a jejich kvalitu dále zlepšovat.

Jak komunikovat? Nyní se ve vší stručnosti pokusím seznámit čtenáře s marketingovým pohledem na problematiku a uvedu základní teorie komerční komunikace, které, jak věřím, se hodí i pro problematiku komunikace vysokých škol.

 T eorie USP (Unique Selling Proposition) – Kampaň na produkt (v našem případě reklama na instituci) nás přesvědčí, že máme něco, co jiní nemají, případně jejich akvizice nemá takovou kvalitu.

 T eorie skrytých přání (teorie motivační) – Producent či tvůrce reklamy na produkt ví, jaká jsou skrytá přání cílové skupiny, a na tato přání působí.

Kde a jak začít? Vysoká škola si musí... ...nechat zpracovat SWOT analýzu (anglicky Strengths, Weaknesses, Opportunities, Threats; silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby) a zaměřit se na své přednosti. ...sestavit seznam hlavních lákadel (tedy atraktivních studijních oborů). ...stanovit u každé kvality její konkurenceschopnost ve srovnání s českým standardem, případně i se standardem evropským či světovým. ...vyhodnotit kvalitu corporate identity (jednotného vizuálního stylu) a veřejné image školy. ...najít náměty na zajímavé a mediálně vděčné příběhy o škole včetně historie, legend atd. 20

kapitola 3

...zjistit, co jedinečného může zájemcům o studium poskytnout. ...vyhodnotit svou nabídku a připravit pro potenciální studenty její zajímavý přehled. ...předat nabídku veřejnosti pomocí komunikačních prostředků a médií; nezapomenout s těmito informačními výstupy ani na hejtmanství, magistráty a MŠMT ČR.

Známe odpověď ? V jaké kvalitě se nachází škola jako brand (značka v myslích zájemců)?

 Š kola je upřednostňována.  Š kola je aktivně nabízena.  Š kola je neznámá.  Š kola je většinou odmítána. Na koho chce škola daným komunikačním výstupem působit především?

N  a středoškoláky a žáky. N  a studenty a jejich rodiče. N  a rodiny zájemců. N  a lidi v regionu, ve městě. N  a exekutivu, poslance a senátory. N  a širokou veřejnost. Jak z dlouhodobého hlediska postupovat při komunikaci s veřejností?

 Vytvořit tým.  P řipravit koncepci.  P řipravit strategii. D  elegovat pravomoci na minimální počet pracovníků. Jak vytvořit kreativní náborové řešení? Je třeba položit si následující otázky:

 K oho chceme oslovit? C  o mu chceme sdělit?  P roč mu to chceme sdělit?  Jaké použijeme argumenty? (Proč by se zájemci měli obrátit právě na naši školu? Co mohou zájemci zjistit, vyzkoušet, o čem se mohou přesvědčit? Kdy a jak? Máme přehled o absolventech, kteří se v praxi vyznamenali? Kdo, kde, jak a proč?) 21

kapitola 3

 Jak se o nás zájemci dozvědí?  Jak zformulujeme informace o škole?  Jaký vhodný tón sdělení zvolíme? (srdečný, lehce zábavný, seriózní atd.) Doporučuji tento bod konzultovat se studenty, případně je požádat o vytvoření sdělení a to pak upravit.

Spolupráce s médii  R ozesílejte vytipovaným novinářům tiskové zprávy. Ty pište způsobem typickým pro zpravodajský funkční styl (odpovídejte tedy co nejstručněji na pomyslné otázky kdo?, kdy?, kde?, proč? a jak?).

M  ějte k dispozici doplňující informace (pro hlubší orientaci novinářů).  P ořádejte tiskové konference a tiskové besedy, když máte novinku (ať už jde o kladnou, či zápornou událost) zajímající širokou veřejnost.

 Z ákladem je připravit nabídku „novinářských témat“.  P romyslete možnosti zapojení instituce do filmu nebo televizního pořadu (tzv. product placement) za účelem jejího zviditelnění se – prostory školy lze zdarma či za úplatu poskytnout k dispozici filmařům či televizním štábům.

D  ejte médiím k dispozici databázi kontaktů na experty vaší školy – budou se v médiích moci vyjadřovat k aktuálním problémům a zvýší tak povědomí o vaší instituci.

Strukturujte informace marketingově  S ortiment

fakulty

 Z boží

katedry, kurzy, semináře, zahraniční stáže a spolupráce...

 B enefity

jaká je poptávka po absolventech; jejich mzdy apod.

 A kce

dny otevřených dveří, workshopy, konference atd.

 K ontakt

jméno, adresa, telefon, e-mail, web, Facebook, LinkedIn a jiné sociální sítě

 Ing. Jiří Mikeš přednáší na Katedře obchodního podnikání a komerčních komunikací Vysoké školy ekonomické v Praze. Je spoluautorem populárních publikací Reklama, Jak dělat reklamu a Image a firemní identita.

22

kapitola 3

3.2. Generace Y se nebojí ptát Kathryn Havlová Kdo se vlastně skrývá za termínem „Generace Y“? Jaké jsou hlavní znaky, kterými se tato generace současných mladých lidí odlišuje od generací ostatních? A proč je důležité pro vědeckotechnické obory zaměřit se při oslovování budoucích odborníků podrobněji na tuto cílovou skupinu?

I. DEFINICE Obecně můžeme generaci definovat z různých hledisek4; pro naše účely je podstatná definice sociologická, která generaci představuje jako „soubor osob narozených v určitém časovém období, bez ohledu na příbuzenský vztah, který je spojen nejen dobově, ale i socializačně, protože tito lidé vyrůstali v podobných historických a kulturních podmínkách“.5 Zjednodušeně se dá říci, že každou generaci definují: a) Rok narození jedinců patřících k dané generaci. Pro Generaci Y je nejčastěji uváděn rok narození od konce sedmdesátých let do poloviny devadesátých let. Konkrétní roky se u jednotlivých pramenů liší. b) Významné historické a společenské události, které mají vliv na formování dané generace. U Generace Y se mezi tyto milníky řadí celosvětové politické uvolnění v 90. letech 20. století, které mimo jiné přineslo větší možnosti osobní i obchodní mezinárodní interakce. Nepochybně měl vliv i technologický pokrok, nástup nových technologií a rozšíření internetu. Termín Generace Y se objevuje v médiích od 90. let 20. století. Nejčastěji citovanými autory teorií s pojmem spojených jsou američtí sociologové William Strauss a Neil Howe, kteří teorii generací popsali v 80. letech a v roce 2000 podrobně představili Generaci Y v zásadní publikaci Millennials Rising: The Next Great Generation6. Je však teorie amerických generací platná i v našich podmínkách? Od jisté doby ano – Generace Y je totiž první „globální“ generací, protože díky politickým změnám7 a pokroku technologií vyrůstali současní mladí lidé de facto pospolu; jednotliví příslušníci Generace Y vykazují stejné vlastnosti celosvětově. Předchozí generace se vinou společenských a technologických faktorů mohly vyvíjet odděleně, a nemusejí tedy mít stejné znaky8, u Generace Y se však ukazuje, že její příslušníci ze všech koutů světa mají v podstatě identické rysy9.

Například z hlediska biologického, demografického, kulturního apod. Kolektiv autorů Encyklopedického institutu Československé akademie věd. Malá československá encyklopedie : II. svazek, D–Ch. Praha : Academia, 1985. s. 581. 6 Millennials je alternativní termín pro Generaci Y. V literatuře je možné se setkat i s dalšími výrazy označujícími Generaci Y – ta bývá v angličtině občas nazývaná Generation Why, Internet Generation aj. 7 Sem můžeme zařadit konec studené války, pád Železné opony a v důsledku toho snadnější možnosti cestování (na českou Generaci Y měla přirozeně největší vliv Sametová revoluce v roce 1989), globalizace a dále je to již zmiňované rozšíření nových technologií a především internetu, který dokázal významně ulehčit přenos informací. 8 Například termíny pro americké generace předcházející Generaci Y – tzv. Baby Boomers, Generace X a další – z toho důvodu není vhodné používat v českých podmínkách. 9 Dokazuji například v praktické části své diplomové práce: HAVLOVÁ, Kathryn. Generace Y v komerčních komunikacích. Praha, 2008. Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. 4 5

23

kapitola 3

GENERACE

ˇ POVÁLEČNÉ DETI

ˇ HUSÁKOVY DETI

ROK NAROZENÍ ˇ V ROCE 2012 VEK

1946 - 1964 66-48 let

1965 -1979 47 -33 let

Generation

Baby boomers

Generation X

INTERNETOVÁ GENERACE

ˇ MILÉNIA DETI Generation Y

Generation Z

2000... 12 let a mladší

1980 - 1999 32 -13 let LCD televize

mobil

rádio

CD ˇ ˇ pocítac noviny

playstation barevná televize

ˇ cernobílá televize

notebook

disketa

Zahájení vysílání Československé televize

USB

interaktivní tabule i Phone

i Pad tablet

gramofon telefon

VHS

sociální síteˇ

internetové vyhledavace ˇ

interaktivní tabule SMART 685i dia projektor

kniha

zpracování 3D obrazu kazeta

psací stroj dotyková plazma

walkman panaboard

i Pod fax

projektor

LCD projektor

diktafon



Zdroj: vizualizér www.generacey.cz

Schéma naznačuje rozdělení generací dle ročníků narození a komunikačních nástrojů a technologií, které příslušníci jednotlivých generací preferují a využívají.

II. Charakteristika Nyní představíme několik důležitých znaků, jimiž se Generace Y liší od starších generací. Je to: 1. Pozitivně naladěná generace Typický rys, připisovaný Generaci Y, je optimistické vnímání budoucnosti a větší spokojenost se stavem společnosti. V rozličných průzkumech veřejného mínění jsou to právě tito lidé, kteří nejčastěji odpovídají na otázky spojené s vývojem, ať už politickým, nebo ekonomickým, kladně. Zajímavé je, že nechtějí pouze pasivně přihlížet, ale jsou připraveni „vzít věci do vlastních rukou“, aby si zabezpečili lepší život10. 2. Technologicky zdatná generace Jedna z nejvýznamnějších odlišností Generace Y od těch předchozích je spojena s technologiemi, internetem a jeho užíváním – příslušníci Generace Y vyrůstali obklopeni moderními technologiemi. Vlastnit mobilní telefon, osobní počítač a přístup k internetu je samozřejmostí, zatímco jednotlivci z předchozí generace se s těmito technologiemi museli naučit zacházet až v dospělosti. Sem patří mimo jiné i ekologický aspekt. Generace Y je první generací, pro kterou péče o životní prostředí stojí nad jinými společenskými otázkami. Snad je to proto, že Generace Y pocítí na vlastní kůži důsledky provinění proti životnímu prostředí, které způsobily předchozí generace.

10 

24

kapitola 3



Foto: Archiv PTPO MŠMT

Příslušníci Generace Y jsou zvyklí na to, že mohou projevit svůj názor a vyjádřit svoji spokojenost nebo nespokojenost.

Jeden ze zajímavých názorů se o Generaci Y vyjadřuje jako o „generaci obrázků“. Tento názor vychází z přesvědčení, že předchozí generace pracovaly spíše s psaným textem, například volný čas trávily s knihou. Současná generace mladých lidí však vyrostla za přítomnosti médií, která přinášejí spíše obrazové stimuly11. Na tento rys je dobré myslet například při prezentování informací příslušníkům Generace Y. 3. Sebevědomá generace Příslušníci Generace Y nemají problém vyslovovat své názory veřejně. Důvodem je zřejmě fakt, že se jedná o „děti milujících rodičů“12. Jsou zvyklí na to, že mohou projevit svůj názor a vyjádřit svoji spokojenost nebo nespokojenost. Očekávají také zpětnou vazbu. Pro každou instituci, která se rozhodne komunikovat s Generací Y, je tedy důležité zajistit nejen platformu, v jejímž rámci je možné se vyjadřovat, ale také existenci zpětné vazby. 4. Flexibilní generace Pro členy Generace Y je typická značná flexibilita promítající se do všech sfér jejich života. Tutéž flexibilitu pak tito lidé požadují od institucí. Generace Y chce mít pocit, že se instituce umí přizpůsobit jejím požadavkům, a totéž přirozeně očekává (mimo jiné) i od svého budoucího zaměstnavatele13.

TAPSCOTT, Don. How Digital Technology Has Changed the Brain [online]. Businessweek.com, 2008 Dostupný z WWW: www.businessweek.com/technology/content/ nov2008/tc2008117_034517.htm 12 Jak zmiňují například Howe a Strauss (2000), příslušníci Generace Y jsou často děti „vymodlené“, za jejichž početím v nemálo případech stojí umělé oplodnění. Od narození je na ně upřena pozornost, důsledkem čehož se dnešní děti a mládež cítí být výjimečnými už od prvopočátku. HOWE, Neil, STRAUSS, William. Millennials Rising: The Next Great Generation. New York : Vintage Books, 2000. 13  Personální oddělení firem se nyní musejí vyrovnat s generací zaměstnanců, kteří nechtějí pracovat na jednom místě „od devíti do pěti“, ale spíše na základě úkolů. Zajímavým rysem je také fakt, že pro Generaci Y peníze nemusejí být hlavním motivem při výběru kariéry. Více viz Deloitte & Touche. Generation Y : Moving with the times [online]. 2007 [cit. 2008-12-10]. Dostupný z WWW: www.deloitte.com/dtt/cda/doc/content/ie_M_generation_y_pr_0807_draft2.pdf. 11 

25

kapitola 3

5. Společenská generace Pro Generaci Y je důležitý život v komunitě a silné sociální vazby. I díky internetu mají její příslušníci možnost tyto vazby udržovat. Sociální sítě, díky nimž se zjednodušilo sdílení informací a názorů, jsou pro ně mimořádně důležité, nezastupitelnou roli ale mají i instant messaging, mobilní telefony a další technologie. Příslušník Generace Y má tendenci důvěřovat názorům svých vrstevníků, a to dokonce i v případě, že se jedná o vrstevníka, kterého nezná osobně (například jen z internetového fóra). Každá generace má svá specifika a potřeby. Nejinak tomu je i u generace současných dvacátníků a mladších třicátníků, u Generace Y. Ta bude v následujících letech výrazně ovlivňovat chování institucí a firem, bude „otáčet světem“. Ovšem jen do té doby, než dospěje generace následující.

 Ing. Kathryn Havlová se věnuje filmovému marketingu v distribuční společnosti Bontonfilm a ve volném čase se zabývá marketingem v neziskových projektech. Je členkou marketingového a mediálního think-tanku Young Heads. Vystudovala mezinárodní obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze.

3.3. H  ráči vědě: digitální hry pro podporu vědecké práce Michaela Buchtová Počítačové hry jsou jedním z nejbohatších průmyslů vůbec; nepřekvapila je ani ekonomická krize. V posledních desetiletích se hry objevují i v rámci školní výuky. Jak ale souvisejí s vědeckou prací? Nejenže jde o vhodný nástroj pro odlehčenou komunikaci vědeckých poznatků; počítačové hry nabízejí mnohem víc.

Nechte lidi, ať si hrají! Jsou počítačové hry jen pro zábavu? Anebo jde rovněž o nástroj pěstující vyšší kognitivní schopnosti, motivaci řešit složité výzvy (Fredricks a kol., 2004) i intristickou, tedy vlastní vnitřní motivaci (Ryan a kol., 2000) a pozitivně podporující proces učení (Engeser a kol. 2008, Mayer a kol. 2010)? Nejúspěšnějším českým příkladem hry užívané při výuce je Evropa 2045, vzdělávací simulace Evropské unie, kterou používají české střední školy pro podporu výuky základů společenských věd a zeměpisu. Její tvůrci již několik let pracují na výzkumu vzdělávacích efektů počítačových her a simulací a jejich srovnání s klasickými školními metodami (Šisler a kol., 2012).

26

kapitola 3



Zdroj: fold.it

„Gratuluji! Mimochodem, pravě jsi vyřešil/a léčbu této nemoci.“ Herní aplikace Foldit využívá principu sestavování nových forem proteinů.

Hry mohou také sloužit jako platforma pro spolupráci s veřejností při řešení některých obtížných vědeckých problémů. Příkladem je zdařilá herní aplikace Foldit z dílny Washingtonské univerzity. Jde o hru využívající principu puzzle, ve které jsou hráči bodově odměňováni za sestavování nových forem proteinů. Pravda, nezní to jako nejzábavnější hra století, ale i přesto se aplikace Foldit dočkala velkého úspěchu. Hráči dokonce v „proteinovém designu“ daleko předčili k tomuto účelu doposud používaný počítačový program Rosetta. Tomu evidentně chyběl lidský kreativní přístup. Hráči jsou zkrátka zvyklí trávit dny a noci řešením nejrůznějších problémů a úkolů. Ve Foldit sdílejí své nápady a postupy na diskusním webu a v týmech soupeří o nejzajímavější funkční protein. Ve hře lze proteiny ohýbat, skládat, překládat a kroutit, stejně jako to dělá příroda. „Špatně“ složené proteiny jsou příčinou nemocí jako Alzheimerova choroba nebo BSE. Foldit přispívá právě k odhalení nových forem proteinové léčby a inovativních možností využití proteinů v dalších průmyslových odvětvích. „Poražený“ počítačový program Rosetta dnes vědci vylepšují o algoritmy simulující některé kreativní postupy hráčů. Těžko říct, jak daleko je do doby, kdy se při otevření nového levelu Foldit zobrazí na monitoru: „Gratuluji! Mimochodem, právě jsi vyřešil/a léčbu této nemoci.“

Chybí vám data? Hrajte si! Herní přístup lze uplatnit i při sběru dat v terénu. Gamifikace – v doslovném překladu „zhernění“ – se objevuje zejména ve slovníku korporátních a marketingových stratégů. Zjednodušeně řečeno jde o proces, kdy se do různých pracovních, spotřebních a jiných aktivit implementují motivační prvky z her, jako bodování, přehledy výsledků, ocenění za přijaté a splněné výzvy apod.

27

kapitola 3



Zdroj: vanished.mit.edu

Jedna z nejprestižnějších univerzit světa, Massachusetts Institute of Technology (MIT), spustila v roce 2011 úspěšný vzdělávací herní projekt Vanished, který byl určen dětem ve věku 10 - 14 let. Princip této edukativní počítačové hry spočíval v odhalování tajemství, prostřednictvím kterého se děti dozvídaly o různých vědních disciplínách a oborech.

Ve hře Noise Battle (Garcia a kol., 2012) hráči sdíleli data o hlukovém znečištění různých lokalit. Každý smartphone dnes disponuje funkcemi měření decibelů a hráči sběrem decibelových dat virtuálně zabírali území a získávali body. Čím více čistých záznamů v daných lokalitách sebrali a odeslali, tím lépe ve hře postupovali. Toto mapování hlukových reliéfů přispělo k urbanistickému výzkumu a komunitnímu plánování.

Chybí vám vědci? Hru na ně! S rozvojem mobilních zařízení přicházejí i komplexní hry pro specifickou lokalitu (location-based gaming). Mobilní telefon či tablet s geolokačními funkcemi (GPS) rozkrývá herní příběh podle toho, jak se hráči pohybují po daném území. V kombinaci s reálným prostředím přinášejí tyto hry nové možnosti učení a praxe. Americký profesor Kurt Squire, který dlouhodobě zkoumá vzdělávací potenciál počítačových her, představil v roce 2007 několik podobných her pro rozvoj vědeckého myšlení. Hráči přebírají úlohu týmu vědců vyšetřujících fiktivní případ (např. nevysvětlené úmrtí občana města nebo otravu skupiny lidí po návštěvě skautského tábora). V reálných lokalitách provádějí sběr dat a ve virtuální roli skupiny vědců se učí diskutovat, analyzovat a srovnávat informace z různých zdrojů, interpretovat tabulky či laboratorní analýzy, logicky argumentovat apod.

28

kapitola 3

Závěrem Hra je médiem s obrovskými možnostmi pro podporu sběru a zpracování dat nebo pro pěstování kompetencí nutných ke kvalitní vědecké práci. V tomto ohledu se vědcům otevírá široké pole plodné spolupráce s veřejností. Komunikace či spolupráce tohoto typu je především hravou formou a způsobem, jak vnést do života lidí společensky závažná témata a možnosti zapojení se do jejich řešení. V neposlední řadě pak takové hraní pěstuje pozitivní přístup k vědě a vědecké práci. Použitá literatura: ENGESER, S., RHEINBERG, F. (2008). Flow, performance and moderators of challenge-skill balance. In Springer Science+Bussiness Media, LLC. FREDERICS, J. A., BLUMENFELD, P. C., PARIS, A. H. (2004). School Engagement: Potential of Concept, State of Evidence. In Review of Educational Research, Spring, 74, 1. ProQuest Central. GARCIA, I., RODRIGUEZ, L. E., BENEDITO, M., TRILLES, S., BELTRAN, A., DIAZ, L., HUERTA, J. (2012). Mobile application for noise pollution monitoring through Gamification techniques. In Lecture Notes in Computer Science Volume 7522. RYAN, M. R., DECI, E. L. (2000). Intristic and Extristic Motivations: Classic Definitions and New Directions. In Contemporary Education Psychology, 25, 54–67. MAYER, R. E., JOHNSON, C. I. (2010). Adding instructional features that promote learning in a game-like environment. In Educational Computing Research, Vol. 42(3) 241–265. SQUIRE K. D., JAN, M. (2007). Mad City Mystery: Developing scientific argumentation skills with a place-based augmented reality game on handheld computers. Journal of Science. In Education and Technology, 16(1) 5–29. ŠISLER, V., BUCHTOVÁ, M., BROM, C., HLÁVKA, Z. (2012). Towards Empirical–Theoretical Framework for Investigating Learning Effects of Serious Games: A Pilot Study of Europe 2045. In: Applied Playfulness, Eds. Wimmer, J., Mitgutsch, K., Rosenstingl, H. Vienna: New Academic Press, 2012. ISBN: 978-3-7003-1830-9, pp. 16-36.

 Mgr. Michaela Buchtová je doktorandkou Ústavu informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a absolventkou magisterského oboru Andragogika a personální řízení tamtéž. Studovala také magisterský program Studia nových médií na Katedře informačních studií a knihovnictví na FF UK a bakalářský obor Sociologie a andragogika na FF Univerzity Palackého v Olomouci. Věnuje se problematice celoživotního učení a možnostem využití nových médií ve formálním a informálním vzdělávání. Na UK se podílí na výzkumu vzdělávacích efektů počítačových her a simulací. Spolupodílí se na řešení výzkumných projektů Digitální technologie ve vzdělávání: Specifikace prvků s pozitivním vlivem na učení a informační chování (581012, Grantová agentura Univerzity Karlovy) a Digitální simulace v celoživotním vzdělávání: Specifikace prvků s pozitivním vlivem na učení a informační chování (VG012, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy), ve kterých vznikal i tento text. V roce 2009 spoluzaložila občanské sdružení M77 - umění, digitální tvorba a další vzdělávání (www.m77.cz), kde se věnuje zejména rozvoji a implementaci vzdělávacích geolokačních her a tvorbě interaktivních projektů pro muzea.

29

kapitola 3

3.4. T olkienovští enti a hip hop na akademické půdě Alexandra Hroncová

V souvislosti se stále klesající demografickou křivkou a stagnujícím, či v některých případech snižujícím se zájmem středoškoláků o technické a přírodovědné vzdělání stojí před pracovníky komunikačních a marketingových oddělení českých univerzit nelehký úkol. Jak se vyrovnat s nedostatkem skutečně kvalitních uchazečů o studium? Jak obstát v konkurenčním prostředí, zaujmout, nadchnout a celkově se přiblížit životnímu stylu a koníčkům dnešních teenagerů? Obecně lze říci, že v posledních letech se způsob oslovování mladé generace vysokými školami zlepšil, ale stále je zde na obou stranách nevytěžený potenciál. Ze strany univerzit je to míra kreativity, ze strany uchazečů tkví potenciál v nich samotných a v jejich zaujetí pro vědu a techniku, které je potřeba správně „nastartovat“. Ke komunikaci se současnými středoškoláky je nutné přistupovat velmi obezřetně a s citem. Pracovníci vysokých škol si musí uvědomit, že mají před sebou nehomogenní různorodou masu, která se dělí na mnoho subkultur s vlastními zájmy a vlastním jazykem. Díky internetu mají dnešní náctiletí větší přístup k informacím než generace před nimi, tím je jiné i jejich uvažování a způsob, jakým si mezi sebou předávají informace. Email je pro dnešní teenagery v podstatě příliš formální způsob komunikace, v drtivé většině dávají přednost sociálním sítím typu Facebook nebo aplikacím pro rychlé zasílání zpráv, jako je např. Skype či Hive. Dnešní mladou generaci spojuje jedna výrazná vlastnost – potřeba sdílet zážitky, a to právě TEĎ a na tomto místě. Pro univerzity to znamená, že své komunikační základny musí stavět na internetu, odkud mohou nejúčinněji šířit povědomí o nabídkách pro uchazeče o studium a o sobě samotných. Kromě potřeby zaujmout, nebýt stereotypní a povrchní je v podstatě nezbytné být interaktivní. Pokud se podaří vyvolat zájem, je nutné ho udržovat a dále rozvíjet. Pro úspěšnou univerzitní – a de facto jakoukoli kampaň – platí pět základních pravidel, jež velmi často zdůrazňuji svým kolegům a spolupracovníkům: 1. Poznejte svojí cílovou skupinu 2. Myslete kreativně 3. Učte se a čerpejte ze zkušeností jiných 4. Zhodnoťte své vlastí dosavadní aktivity 5. Mějte radost ze své práce

...A hlavně – myslete kreativně! Identifikace cílové skupiny je zásadní. Při vytváření svých komunikačních kampaní a konceptů musíte přesně vědět, CO chcete sdělit, KOMU to chcete sdělit a JAK to sdělíte. Jak již bylo v předchozích kapitolách řečeno, dnešní středoškoláci jsou typičtí různorodostí svých zájmů a – díky přístupu k internetu – i hloubkou znalostí specifických témat. Není třeba se této skutečnosti lekat, tato různorodost dává naopak prostor pro kreativitu a zkoušení nových cest. Pokud se na ty nové cesty dobře připravíte, buďte si jistí tím, že to cílová skupina ocení.

30

kapitola 3

Během své práce marketingového pracovníka na českých univerzitách jsem v rámci přípravy každé nové komunikační kampaně uskutečnila několik sociologických „cest do hlubin študákovy duše“. Co to všechno obnášelo? Dlouhé hodiny brouzdání po mnoha sociálních sítí, kde jsem si zřídila profily a sledovala chování a způsob komunikace uživatelů. Naposlouchala jsem soudobou hudební tvorbu, nasledovala nejpopulárnější filmy, jež byly častým předmětem diskuzí mezi cílovou skupinou, a nakoupila jsem si tehdejší produkci tištěných časopisů určených náctiletým. Zjistila jsem, že se rádi sebeprezentují, zejména prostřednictvím nejnovějších technologických novinek, že tištěné knihy jsou v jejich případě na ústupu, protože vše dnes dohledají na internetu. Nicméně, velmi pozitivním zjištěním bylo to, že jsou otevření a přístupní novým věcem a tématům, jsou ochotní se k nim sebevědomě vyjadřovat a očekávají zpětnou vazbu. Všechny tyto poznatky o životním stylu, speficických preferencích a očekávání cílové skupiny jsem se v průběhu své činnosti snažila zasadit do všech komunikačních projektů, jež jsme s kolegy realizovali. Ráda bych představila metodiky a nástroje dvou vybraných kampaní, z nichž jedna byla realizována pro technickou univerzitu a druhá pro fakultu s přírodovědným zaměřením. Rozsah kampaní je různý, nicméně společné mají to, že vyvolaly velký zájem veřejnosti, médií a zejména pak u samotných uchazečů o studium.

Rap na technicistním ČVUT v Praze Když v září 2009 přišlo ČVUT v Praze s kampaní, jejíž hlavní tváří se stal nejznámější český rapper Orion, byl to pro všechny takový šok či zajímavost, že se tato zpráva dostala i na první stranu nejčtenějšího deníku Mladé Fronty DNES (26. Září 2009, Mladá Fronta DNES, ČVUT je cool, láká raper maturanty). Kampaň s názvem Oriloaded byla spuštěna v pondělí 28. září a trvala do 11. prosince 2009. Ke spolupráci byl přizván nejznámější český rapper Orion. Mottem kampaně bylo “Hudba je věda a věda je ČVUT.” Oriloaded bylo fiktivní nové a fanoušky dlouho očekáváné CD zpěváka a hudebního producenta Oriona, který byl i hlavní tváří vizuálu na plakátech a letáčcích jako tajemný vědec, “vypalující” ve svých rukou CD za přítomnosti robotích asistentek. Vizuály a plakáty odkazovaly na webovou stránku www.oriloaded.cz, na níž našli návštěvníci výzvu, aby si „oriloadovali“ osm nových hudebních skladeb rappera Oriona s tím, že mohou vyhrát řadu zajímavých cen. Pod každým názvem skladby s příznačným technickým názvem však bylo ukryto osm témat a otázek týkajících se osmi fakult ČVUT.

Takový CD tady ještě nebylo, uvidíme, jestli ho pobereš! www.oriloaded.cz

Oriloaduj si 8 nových tracků a vyhraj navíc speciální limitovanou edici oblečení, bot nebo mp3 přehrávačů! www.oriloaded.cz



Zdroj: Archiv ČVUT v Praze

Kampaň Oriloaded uváděla tisková kampaň, na kterou zareagovala řada mladých lidí a příznivců populárního hudebního zpěváka a producenta Oriona.

Iluzi o nově vydaném CD české hip hopové ikony umocňovala i jazyková stylizace. Např. skladba s názvem “Cítim tvý napětí” prezentovala Fakultu elektrotechnickou a silnoproudové téma, “Heartbeat –box” zase Fakultu biomedicínského inženýrství a její téma EKG. Každý uživatel hned po druhém kliknutí na webových stránkách okamžitě rozeznal, že se jedná o hru, nicméně fanoušci hip hopového producenta a řada dalších velmi ocenila spojení takové instituce, jakou je ČVUT v Praze, a hudební hvězdy, stejně tak vtip a neotřelost této univerzitní prezentace vědeckých témat. Kampaň Oriloaded byla podpořena roadshow s promotéry z ČVUT na středních školách po celé ČR, spoty na Radiu Wave, video bannery na Stream.cz a cílenou reklamou na sociální síti Facebook. Zajímavostí rovněž je, že hudební motiv Oriloaded zkomponoval Tomáš Sochůrek z legendárního hip hopového Studia Jižák. 31

kapitola 3

Přírodovědci.cz – Zamilujte se s námi do přírody Zcela jiný způsob kampaně, jež jde hluboko do tématu a využívá všech dostupných komunikačních nástrojů, představila na podzim roku 2011 Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Hlavním cílem komunikačního konceptu PŘÍRODOVĚDCI.CZ je oslovení žáků základních a středních škol, pedagogů, médií, široké i odborné veřejnosti a všech zájemců o přírodní vědy obecně. Projekt chce popularizovat vědu a výzkum na PřF UK, probudit zájem o studium přírodovědných oborů a šířit emoce. Komunikační základnu projektu na webových stránkách www.prirodovedci.cz doplňuje rozsáhlá marketingová kampaň na českých základních a středních školách. Webová stránka projektu Přírodovědci.cz představuje prostřednictvím atraktivních vizuálů čtyři sekce PřF UK – biologii, chemii, geografii a geologii. Vizuální styl, jenž se hlásí k odkazům literární i filmové fantastiky, je pro české univerzitní prostředí nestandardní; vysoce profesionální zpracování oceňuje řada marketingových odborníků i médií. Každému z hlavních vizuálů jednotlivých sekcí dominuje postava přírodního „enta“, fantazijního tvora známého z trilogie Pán prstenů, jenž vykazuje znaky typické pro danou vědeckou disciplínu. Všechny přírodní „enty“ pak pozorují děti - přírodovědci a jejich prostřednictvím objevují a poznávají čtyři oblasti PřF UK. Grafické návrhy byly připomínkovány předními odborníky z fakulty, a pokud si nadšenci dají práci, objeví na nich mnoho reálných objektů, přírodních procesů či chemických vzorců látek, s nimiž se běžně setkáváme. Webové stránky www.prirodovedci. cz nabízejí kromě článků o zajímavostech z PřF UK dále kalendáře akcí pro výše jmenované cílové skupiny i interaktivní vzdělávací animace, rozsáhlé galerie fotografů PřF UK nebo rubriku Zeptejte se přírodovědců, o které bylo již v této publikaci pojednáno.

Foto: Archiv Přírodovědecké fakulty UK Tištěný čtvrtletní magazín Přírodovědci.cz je součástí celkové popularizační koncepce.

Snahou projektu je, aby se zájemci o jeho služby registrovali, a to buď jako „přírodovědci“ nebo jako „učitelé“. Registrovaní Přírodovědci poštou obdrží magnetickou kartu se svým jménem, díky níž získají nabídku benefitů, jako je např. Deník přírodovědce, Kalendář přírodovědců, vstupy na přednášky a setkání s fakultními odborníky a jednou ročně volný vstup do fakultních sbírek a muzeí. Pro registrované se tak otevírá jedinečná možnost seznámit se s akademickým prostředím vysokých škol, zasednout do poslucháren, zúčastnit se vybraných laboratorních pokusů, probrat osobně zajímavá témata s předními vědci a pedagogy PřF UK nebo absolvovat terénní exkurze. Registrace „Jsem učitel“ je komplexním objednávkovým systémem, jenž umožňuje pedagogům ZŠ a SŠ přístup ke katalogu fakultních nabídek. Po registraci a ověření zadaných dat obdrží 32



Foto: Archiv Přírodovědecké fakulty UK

Pro každou ze čtyř sekcí Přírodovědecké fakulty UK zvolili autoři motto, které ji uvádí a charakterizuje.

kapitola 3

pedagog přihlašovací údaje, jejichž prostřednictvím si bude moci v online objednávkovém systému vybrat a zdarma objednat například zapůjčení zařízení, výukové materiály, vzdělávací kurzy pro učitele, exkurze škol na pracoviště PřF UK, ukázkové lekce na školách atd. Tyto možnosti jsou pro mnoho pedagogů a jejich žáky často jediným způsobem, jak názorně předvést probíranou látku formou pokusu nebo přímo pohledem do mikroskopu. Registrovaný pedagog obdrží pro své žáky rovněž propagační předměty s motivem kampaně Přírodovědci.cz, samolepky s nápisem „Zde najdeš přírodovědce“ na kabinety registrovaných pedagogů, trička, trhací kalendář (jeden světový či český přírodovědec na každý den) či pexesa a tematické omalovánky pro žáky ZŠ. Fakulta tak díky projektu získává přístup k potenciálním uchazečům o studium i k jejich pedagogům, kteří mohou své žáky ke studiu motivovat prostřednictvím fakultních aktivit z katalogu pro učitele. Kampaň doplňuje třicetisekundový spot ve 3D grafice s mottem „Zamilujte se s námi do přírody“. Krátké video svou kvalitou a profesionálním zpracováním zaujalo Českou televizi natolik, že nabídla jeho vysílání zdarma v rámci pravidelného televizního pořadu PORT, týdeníku o novinkách a zajímavostech ve vědě, nových technologiích a společenských oborech. Přírodovědci.cz mají vlastní YouTube kanál, kde naleznete desítky časosběrných vědeckých videí, makrozáběrů z mikroskopů či filmových záznamů z výzkumných fakultních výprav, jež pomáhají přiblížit vědu a výzkum na PřF UK. Kromě webových stránek www.prirodovedci.cz využívá koncept především profilu na sociální síti Facebook nebo čtvrtletní přírodovědecký magazín Přírodovědci.cz. Pilotní aktivitou tohoto popularizačního konceptu Přírodovědci byl letní městský Tábor přírodovědců v srpnu 2011, který vznikl díky podpoře MŠMT ČR a projektu Podpora technických a přírodovědných oborů. A jaké má tato popularizační kampaň, jež vyžaduje hodně přípravy a neustálý rozvoj, během 15 měsíců svého trvání výsledky?

 60 000 unikátních přístupů na webu www.prirodovedci.cz  téměř 1 milion zhlédnutí stránek webu www.prirodovedci.cz  3000 registrací mladých přírodovědců  260 registrací učitelů  300 fakultních aktivit v Katalogu pro učitele  2100 uživatelů Facebook profilu Přírodovědci.cz Koncem listopadu 2012 získal projekt Přírodovědci.cz navíc celkem tři ceny v soutěži v popularizaci vědy SCIAP – „SCIence APproach“, kterou vyhlašuje Středisko společných činností AV ČR. Přírodovědci.cz získali 1. místo v kategorii „Audio/videopořad“ za svůj spot „Zamilujte se s námi do přírody“ a YouTube kanál Přírodovědci.cz, 2. místo v kategorii „web“ a 1. místo v kategorii „Ostatní“ za celkovou kampaň. Ohlasy ze strany dětí, rodičů i médií tedy jen potvrdily správný směr, kterým se Přírodovědecká fakulta UK v Praze v oblasti komunikace vydala.

 Alexandra Hroncová pracuje na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze jako vedoucí Oddělení vnějších vztahů, zároveň je odbornou garantkou klíčové aktivity Komunikace vědy v rámci Individuálního projektu národního Podpora technických a přírodovědných oborů na MŠMT. V letech 1999 až 2006 pracovala v PR a marketingových odděleních např. v Eurotelu, Oskaru nebo Philipsu ČR. V oblasti komunikace v prostředí vysokých škol se pohybuje už několik let – pracovala jako marketingová specialistka na oddělení vnějších vztahů ČVUT v Praze. Je národní reprezentantkou ČR a členkou výkonného výboru asociace EUPRIO se sídlem v Bruselu, která sdružuje pracovníky PR a marketingu evropských univerzit a institucí. 33

kapitola 4

4. P opularizace vědy prostřednictvím správných médií Tomáš Moravec

Lidská mysl je předurčena k tomu, aby vytvářela příběhy: právě ony jsou tou nejpřirozenější cestou, jak předávat i získávat informace. Zatímco vědecký článek zpravidla slouží k tomu, aby jednorázově dopravil nové poznatky k odbornému publiku, příběhy se vždy vyprávěly napříč generacemi a civilizacemi a informace v nich obsažené se dostaly k publiku mnohem širšímu. Pokud se podíváme na úspěšné strategie popularizace vědy, nenajdeme prakticky nic, co by se podobalo učebnici nebo vědecké práci, která byla prostě jen přeložena do srozumitelnějšího (obecnějšího) jazyka. Na různých úrovních najdeme vždy schovaný příběh. To platí nejen pro novinové články, ale i pro televizní programy, pro knihy, dokumenty nebo přednášky: ať už jsou smysl, forma, cíl nebo obsah tématu jakékoliv, komunikování vědy směrem k veřejnosti znamená vědět, jak vlastní téma proměnit v příběh. Vždy jde o to, najít takové komunikační kanály, s nimiž se veřejnost může ztotožnit. Každému oboru pomůže charismatický performer vědeckých show, koncept popularizace vědy založený na vlastní zkušenosti a probouzení emocí ve vědeckých centrech a muzeích vědy a techniky.

4.1. Odhalte s Mikem tajemství vědy aneb Zážitkem k lepšímu studiu Miroslava Dvořáková



Foto: PTPO MŠMT

V průběhu roku 2012 navštívil charismatický chemik Michael Londesborough se svojí vědeckou show Odhalte s Mikem tajemství vědy celkem 32 škol po celé ČR. Jeho představení tak vidělo více než 9000 středoškoláků.

34

V roce 2012 realizovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR v rámci projektu Podpora technických a přírodovědných oborů program s názvem Odhalte s Mikem tajemství vědy. Jedná se o vědeckou show, ve které náš úspěšný popularizátor vědy, původem britský chemik Michael Londesborough, představuje studentům základních a středních škol vědecký příběh plný experimentů. Cílem projektu je poutavě a neotřele přiblížit chemii či fyziku a popularizovat technické a přírodovědné obory zájemcům o studium. Organizátoři využili osobnosti Michaela Londesborougha, jenž je známý zejména díky populárně vědeckému týdeníku Port, který pro Českou televizi pomáhá připravovat a jejž moderuje.

kapitola 4

Roadshow po českých městech odstartovala začátkem roku 2012. V první vlně od února do června 2012 Michael Londesborough navštívil více než dvacet měst a jeho show zhlédlo přes šest tisíc studentů. Prezentace je postavena tak, aby studenty ani na okamžik nenudila, byla poutavá a přínosná. Díky použití různých technik a neobvyklých prvků vědec a popularizátor v jedné osobě názorně vysvětluje spojitost mezi přírodovědnými obory a každodenním životem. Studenti se stávají součástí lektorova semináře a odnášejí si velmi autentický zážitek. Mají příležitost vidět mnoho zajímavých experimentů a slyšet spoustu informací, třeba o elektromagnetické síle, o fotosyntéze, průmyslové revoluci nebo o tom, jak je důležité hledat alternativní zdroje energie. Díky akustickým a vizuálním efektům jsou vystoupení pro žáky a studenty atraktivní a inspirativní. Ve druhé vlně roadshow, která probíhala od září do prosince 2012, navštívil Londesborough, jinak též pracovník Ústavu anorganické chemie Akademie věd ČR, dalších dvanáct měst a své vědecké vystoupení představil téměř třem tisícům studentů.

Cíl projektu Smyslem projektu je ukázat dětem a mládeži, že práce v přírodovědných a technických oborech je zajímavá, atraktivní a leckdy plná nevšedních zážitků. Akce studentům zábavnou formou ukazuje, jak je věda potřebná v každodenním životě jednotlivce i celé společnosti, a snaží se je motivovat v zájmu o vědu a případně je nasměrovat v jejich rozhodování o budoucí profesi. Školy měly jedinečnou možnost zúčastnit se se svými žáky a studenty této neotřelé vědecké prezentace a motivovat je ke studiu oborů, jako jsou chemie či fyzika. Učitelé se mohli inspirovat, jak představit dětem vědu z jiného úhlu; přínosně, zábavně a zároveň poučně.

Popis projektu Vědecká show Odhalte s Mikem tajemství vědy byla určena studentům základních a středních škol. Díky projektu MŠMT Podpora technických a přírodovědných oborů, který akci financoval, mohly základní a střední školy využít nabídky zcela zdarma. Registraci provedl zástupce školy na webových stránkách www.generacey.cz, kde vyplnil požadované údaje a ze zveřejněných volných termínů vybral preferované datum. Koordinátor projektu následně kontaktoval zástupce školy s podrobnými informacemi o organizaci.



Foto: PTPO MŠMT

Michael Londesborough předvádí pokusy nejen s tekutým dusíkem, metanem, ale i s běžnými předměty denní potřeby, jako jsou křupky, balonky, jablko nebo PET lahev. Velký úspěch slaví experiment s plynovým hořákem ve tvaru trubice, který publiku dokazuje, že zvuk může být i vidět.

35

Vědecká show původně vznikla ve spolupráci s British Council Czech Republic. Michael Londesborough při své prezentaci využívá co nejvíce „zážitkovou formu“. Zapojuje všechny smysly, vybírá ty nejefektnější pokusy, volá si na pomoc děti z publika. Studenti jsou tak přímou součástí děje a mohou na vlastní kůži zažít, jaké to je, být na malou chvíli opravdovým vědcem.

kapitola 4

Podle Michaela Londesborougha je tento způsob popularizace ve Velké Británii velmi oblíbený: „Například, společnost BBC je světově známá jako nejlepší producent vědeckých dokumentů pro televizi. Na mnoha významných vysokých školách působí stálí akademičtí pracovníci, kteří se věnují popularizaci a komunikaci vědy. Mezi ně patří třeba slavný biolog a spisovatel Richard Dawkins z Oxford University.“

 Michael Londesborough je britský vědec, který působí v České republice od roku 2002. Pracuje v Ústavu anorganické chemie Akademie věd ČR a vedle své výzkumné práce se zaměřuje na zpřístupňování vědy široké veřejnosti. V této oblasti má nemalé úspěchy, o čemž svědčí i cena Akademie věd ČR z roku 2009 za popularizaci vědy – Medaile Vojtěcha Náprstka. Je spoluautorem a moderátorem populárně vědeckého týdeníku České televize „Port“, o novinkách a zajímavostech z nejrůznějších oblastí vědy, nových technologií a společenských oborů.

4.2. Hrát si, objevovat a nebát se sáhnout – vědecká centra jako nástroj komunikace vědy Tomáš Moravec Pokud bychom na poli komunikace vědy, angl. science communication, hledali výrazné aktéry, odhlédli přitom od škol a formálního vzdělávání vůbec a ignorovali tiskové odbory výzkumných center či novináře tvořící (více či méně výlučně) vědecké rubriky v médiích, zůstane nám v podstatě jen oblast neformálního vzdělávání. Právě ona může být v komunikaci vědy obzvláště přínosná jak veřejnosti, tak vědeckým pracovníkům a institucím a konečně i vědě jako takové. Celosvětově čím dál oblíbenější centra neformálního vzdělávání, tzv. science centra, umí nejen poskytovat srozumitelné a zajímavé informace o vědě, ale předávají i nadšení z ní a radost, která je skryta v objevování světa kolem nás. Science centra známe zpravidla ze světa: větší či menší haly, věže či hangáry, v nichž jsou podle určitého metodického a didaktického vzorce rozmístěny desítky, stovky nebo tisíce interaktivních exponátů, zvoucích svou funkcí i designem ke hře, k manipulaci a k objevování základních přírodních fenoménů nebo lidských vynálezů. Science centra jsou středisky neformálního vzdělávání, jejichž cílem je popularizovat vědu a techniku a podporovat technické a přírodovědné obory v řadě cílových skupin. Nejedná se přitom o klasické vzdělávací instituce: důraz je kladen na učení formou hry a na samostatné objevování vědy a techniky prostřednictvím osobní zkušenosti. Jak jsme již naznačili, pro science centra je důležitý kontaktní přístup k jednotlivým exponátům: ty zpravidla demonstrují fyzikální, chemické, matematické či jiné vědní zákonitosti a principy, které návštěvníci science center sami objevují díky vlastní invenci14.

K bližším principům fungování science center viz např. CHRISTENSEN, L. L.: The Hands-On Guide for Science Communicators: A Step-by-Step Approach to Public Outreach. New York, NY : Springer, 2007.

14 

36

kapitola 4



Foto: Archiv Techmania Science Center

Interaktivní prezentace s ukázkami experimentů jsou velmi populární a návštěvnicky oblíbenou součástí programů vědeckých center.

Když jsme ale řekli, co science center je, měli bychom pro jistotu dodat i to, co není: navzdory doslovnému překladu tohoto sousloví z angličtiny by bylo chybou vnímat je jako „vědecké centrum“. Jde spíše o místo vědy či místo pro vědu: ta se zde představuje, vystavuje, popularizuje – ale ne vždy se tu skutečně „dělá“. To je úkolem institucí výzkumných či organizací formálního vzdělávání. S těmi science centra organicky spolupracují, zvou do svých prostor vědce, techniky a objevitele15, nicméně jejich snahou je prakticky vždy o vědeckých výstupech hovořit, ne je produkovat.

Jak to všechno začalo? Ptát se, zda byla dříve představa science centra nebo myšlenka popularizovat vědu, by bylo jako debatovat nad tím, zda byla dříve slepice nebo vejce. Některými je za první science center považována již berlínská Urania (založena r. 1888 a dodnes existující), jež byla ovšem ve svých počátcích dlouho chápána jako „vědecká společnost“ představující „exponáty ovládané knoflíkem“, což je koncept tzv. muzeí druhé generace16. Jisté nicméně je, že ve své moderní podobě začala science centra vznikat na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, a to s cílem vymezit se proti tehdejším „statickým“ muzeím, jejichž tradičním účelem bylo sbírat, uchovávat, zkoumat a vystavovat hodnotné předměty17. To se v poslední čtvrtině dvacátého století ukázalo jako zoufale nedostatečný koncept, a to díky „objevení“ nových kategorií: popularizovat, bavit, vzdělávat. Samozřejmě, vzdělávací roli muzeí nelze podceňovat; například už v roce 1826 začalo Senckenbergovo muzeum ve Frankfurtu   rámci EU se tak každoročně děje např. díky aktivitě Evropské komise Noc vědců (Researchers´ Night), jež každý čtvrtý pátek v měsíci září svádí dohromady vědecké V pracovníky a širokou veřejnost. Viz RESEARCHERS‘ NIGHT: One night, 300 European cities. Dostupný z WWW: ec.europa.eu/research/researchersnight [cit. 2012-7-11]. 16  GEYER, C. Museums- und Science Center-Besuche im naturwissenschaftlichen Unterricht aus einer motivationalen Perspektive. Disertace obhájená na Technische Universität München dne 13. 9. 2007. 17  Ke klasické definici muzejnictví viz např. Der Brockhaus: Enyklopädie in 30 Bänden. Leipzig, Mannheim : F. A. Brockhaus, 1979. 15 

37

kapitola 4



Zdroj: Archiv Techmania Science Center

Plzeňská Techmania Science Center v průmyslovém areálu Škodovky čeká na své další rozšíření a nové výstavní expozice.

s (nepříliš populárně) vzdělávacími přednáškami pro školy, bylo však spíše výjimkou18. Ostatně pokud bychom zůstali v Německu, zde se počátek spolupráce škol s muzei datuje až do dob Adolfa Reichweina (1898–1944), levicového politika a bojovníka proti nacismu, který se ovšem proslavil zejména pedagogickým konceptem spolupráce učitelů, žáků a pracovníků muzeí19. Na zcela nový koncept „vědeckého muzea“, kde exponáty jen pasivně nesedí uprostřed prachem pokrytých vitrín, bylo však třeba počkat až do roku 1969. Tehdy Frank Oppenheimer (bratr „atomového“ Paula), fyzik a nadšenec20 pro vše interaktivní, otevřel první moderní science center: Exploratorium v San Francisku21.

K čemu je takové science center? Pokud bychom se zeptali, jaké možnosti pro komunikaci vědy science centra nabízejí, v čem vlastně spočívá jejich význam a čím mohou přispět do debaty o komunikaci vědy jako takové, bude odpověď překvapivě jednoduchá – nabízejí svým návštěvníkům možnost hrát si a učit se o světě tak, že si příchozí mnohdy ani neuvědomují, že se vůbec učí. Poznávání a objevování matematických principů či přírodních zákonů je postaveno na úroveň hry. Tento koncept samozřejmě klade na tvůrce exponátů i na provoz a organizaci science center vysoké nároky, ovšem také je to – jak se za posledních čtyřicet let ukazuje – koncept velice přínosný a efektivní. Putovní i stálé expozice, populárně vzdělávací přednášky, vědeckotechnické show a workshopy podporující kreativitu a manuální dovednosti – to jsou jen některé z nástrojů komunikace vědy, které jsou science centrům vlastní. Ve světě tahle metoda neformálního vzdělávání sklidila ohromný úspěch.

 ajímavé je, že nástupnickou organizací tohoto „klasického“ muzea je od roku 1907 Senckenbergovo muzeum přírodní historie (Naturmuseum Senckenberg), dnes druhé Z největší muzeum svého druhu v Německu, které v souladu s trendy moderního vzdělávání klade na inteaktivitu velký důraz. Viz např. www.senckenberg.de. 19  Viz GEYER, C. Museums- und Science Center-Besuche im naturwissenschaftlichen Unterricht aus einer motivationalen Perspektive. Disertace obhájená na Technische Universität München dne 13. 9. 2007. 20  Více o Oppenheimerově entusiasmu a vytrvalosti, která stála za konceptem moderních science center, o počátcích Exploratoria a o formování nových zásad komunikace vědy, které dnes považujeme za samozřejmé, viz COLE, K. C. Something Incredibly Wonderful Happens. Frank Oppenheimer and the World He Made Up. Boston / New York : Houghton Mifflin Harcourt, 2009. 21  Pro úplnost dodejme, že první science centra vznikla ještě o dekádu dříve. To platí především o floridském Science Center of Pinellas County (rok 1959) a Pacific Science Center v Seattlu (rok 1962). Oppenheimerovo Exploratorium je svým významem brzy zastínilo; obě jsou však dodnes významnými hráči na poli lokálního neformálního vzdělávání 18

38

kapitola 4

Česko? Probouzející se Šípková Růženka I proto by nás mohlo mrzet, že Česká republika v této oblasti poněkud zaspala. Nárazové pokusy o založení science centra se objevují až od konce devadesátých let22, ovšem prvními skutečně otevřenými science centry byla ta, která jako jediná fungují dodnes – liberecký iQpark a plzeňská Techmania. Liberecké iQpark science center otevřelo své brány popularizaci vědy a techniky v roce 2007, a to ještě pod názvem iQpark Liberec23. Jeho cíl nepřekvapí: vytvářet originální zázemí pro rozšiřování vědomostí celé řady cílových skupin, od dětí po penzisty. Nicméně iQpark sám se po celou dobu své existence významně rozšiřuje (momentálně do čtyř podlaží plných interaktivních expozic), ovšem hlavní “boom” jej teprve čeká: science learning center zvané “iQlandia” s investicí řádově 400 mil. Kč24 bude otevřeno v jarních měsících roku 2014 a nabídne desítky exponátů věnovaných např. vysvětlení akustických jevů, nanosvěta či biologie. Projekt Techmanie se začal formovat v roce 2005, kdy se společnost ŠKODA HOLDING a.s. (dnes ŠKODA TRANSPORTATION a.s.) a Západočeská univerzita v Plzni rozhodly vytvořit instituci, která bude cíleně popularizovat vědu a techniku a zároveň se stane jedním z prvních projektů science center v České republice. Učení je zde postaveno na vlastním prožitku, zkušenosti a vzbuzení zájmu o danou problematiku. Nabídka science centra pro jednotlivé obory navíc doplňuje výuku realizovanou v rámci formálního vzdělávání a vychází vstříc potřebám pedagogů, žáků a studentů. Do června roku 2014 Techmania nejen zásadním způsobem zrekonstruuje zbývající část vlastní historické budovy a vybaví ji původními interaktivními expozicemi, ale především rozšíří celé science center na téměř 30 000 m2 čímž vznikne vlastní urbanistický areál vytržený z průmyslové oblasti Škodovky. Jeho součástí bude například i supermoderní 3D planetárium, a to v budově, která je průmyslovou památkou25. Moravian Science Centre Brno: moravská metropole patří společně s tou slezskou ke dvěma lokalitám, které na své prvotřídní science center teprve čekají. Nicméně, velkorysý brněnský projekt bude hotov již do dvou let, a to s cílem “probouzet v lidech radost z objevování, chuť vnímat, hravost, experimentování a učení se z chyb a podporovat úvahy o souvislostech ve světě kolem nás“.26 Otevřít by se mělo v prostorách firmy Veletrhy Brno, a. s., na podzim roku 2014. Svět techniky Ostrava v současnosti vzniká jako velmi atraktivní součást průmyslové oblasti Dolních Vítkovic. Zázemí pro podporu technického vzdělávání a přírodních věd získají moderní expozice na ploše 10 000 m2 a budou určeny už i dvouletým dětem. Science center se chce blíže věnovat například popularizaci vědeckých oborů a odvětví, jako je matematika, energetika, astronomie nebo biologie. Otevřeno zde bude přibližně ve stejné době, jako v „konkurenčním“ Brně – na podzim roku 2014. Svět techniky by tak měl završit vznik čtyř velkých science center, vcelku rovnoměrně rozložených po mapě České republiky: Plzeň, Liberec, Brno a Ostrava se díky nim stanou novými českými a moravskými centry popularizace a komunikace vědy.

 miňme zejména projekt Labyrint Ostrava z roku 1997 viz Projekt Labyrint. Dostupný z WWW: www.labyrint-ostrava.cz/cz/ [cit. 2012-7-11] nebo bohužel nerealizované Z interaktivní centrum poznání z roku 2003 (jeho memorandum je dostupné zde: MEMORANDUM O SPOLEČNÉM ZÁJMU. Dostupný z WWW: dml.cz/bitstream/ handle/10338.dmlcz/141214/PokrokyMFA_49-2004-1_13.pdf [cit. 2012-7-11]. 23  Z tohoto důvodu někdy dochází k drobnému terminologickému zmatení, kdy bývá za první české science center považována plzeňská Techmania: ta totiž používala sebeurčujícího pojmu „science center“ hned od svého otevření – to bylo nicméně „až“ v listopadu 2008. 24  OP Výzkum a vývoj pro inovace. 25  Investice do projektu dostavby science centra a výstavby 3D planetária dosahuje výše 577 mil. Kč, jež Techmania získala z OP VaVpI. 26  Viz MSCB. Dostupný z WWW: www.mscb.cz [cit. 2012-7-11]. 22 

39

kapitola 4

Velkorysé plány a intenzivní rozvoj v současnosti ovšem nic nemění na lehce smutném faktu, že pojem a instituce „science centrum“ byly před rokem 200827 v České republice relativně neznámé a problém přetrvává dodnes. Zatímco liberecké science center bývá v médiích i u veřejnosti často vnímáno jako „zábavní centrum“, plzeňská Techmania se dlouhodobě vymezuje proti nálepce „technického muzea“. Dočasné nepochopení v českém kontextu neobvyklého konceptu ovšem oběma zmíněným institucím nezabránilo, aby se staly významnými regionálními centry neformálního vzdělávání. Branou plzeňské Techmanie prošlo jen za první čtyři roky provozu přes čtvrt milionu návštěvníků28, přičemž zhruba polovinu návštěvníků tvořily organizované školní skupiny, které si zde vyzkoušely teoretické učivo v praxi. Pokud jde o metody popularizace vědy, i zde platí, že „komunikace je dynamickou, interaktivní a relativní mezilidskou činností, takže jediná cesta, jak ji studovat, je pozorovat ji, respektive pozorovat komunikační aktivity“29. Česká science centra využívají metody příbuzných institucí; výukové programy, které se přímo věnují komunikaci vědy a výzkumu (tedy jejich specializovaná vědecká odvětví či oborové poznatky) konkrétním cílovým skupinám, nejrůzněji zacílené expozice a projekty vzájemné spolupráce. V předních světových či evropských science centrech, například ve vzorové švýcarské Technoramě, jsou však přece jen ještě o krok dále.

 Mgr. Tomáš Moravec je tiskový mluvčí Techmania Science Center a člen hlavního expertního týmu IPn PTPO. Vystudoval Humanistiku na Fakultě humanitních studií ZČU v Plzni a Kulturní a sociální antropologii na Filozofické fakultě tamtéž. Ve své práci se dlouhodobě zabývá popularizací vědy a techniky.

4.3. Technorama nabízí učitelům vše Tomáš Moravec

Evropská science centra prošla od počátku sedmdesátých let, kdy se otevřela první z nich, bouřlivým vývojem. Jejich hlavní myšlenka, popularizace vědy a techniky prostřednictvím vlastní zkušenosti s interaktivními exponáty, však zůstala stejná. Pokud bychom jen zevrubně analyzovali ta nejvýznačnější z nich30, jako je vlámské Technopolis, dánské Experimentarium, finská Heureka a (relativně) nově i velkolepé polské Centrum Nauki Kopernik, zjistili bychom, že kromě expozic a organizování dalších populárně vzdělávacích aktivit je cílem těchto science center vzdělávat pedagogy a vytvářet metodické a didaktické materiály pro výuku nejrůznějších předmětů a oborů. O podobné mety usilují i česká science centra31. Techmania otevřela v roce 2008, iQpark, ještě bez použití označení „science center“, v roce 2007. Viz Výroční zpráva Techmania Science Center 2011 (Techmania Science Center. Dostupný z WWW: www.techmania.cz/info.php?mn1=27&mn2=433&inf=vyrzpra789 [cit. 2012-7-11].) a statistiky návštěvnosti instituce. 29  Viz STOCKLMAYER, S. M.; GORE, M. M.; BRYANT, C. R. Science Communication in Theory and Practice (Contemporary Trends and Issues in Science Communication). Dordrecht : Kluwer Academic Publishers, 2001. 30 „Význačnost“ se můžeme pokusit určit dle počtu návštěvníků, výstavní plochy či zapojení do národních i mezinárodních projektů. Zde však spíše klademe důraz na subjektivní hodnocení a vybíráme jako příklad ta science centra, která jsou zkrátka „vidět“ – ať již svými ambicemi na poli komunikace vědy, či popularitou, které se těší. 31  Zde stojí za zmínku např. projekt ENGINEER (podpořený 7. rámcovým programem ES), který jako jeden z deseti partnerů realizuje v ČR plzeňská Techmania. Jeho výstupem bude vytvoření deseti výukových modulů inspirovaných inženýrskými postupy, a to do roku 2013. 27 

28 

40

kapitola 4



Foto: Technorama

V expozici s názvem „MatheMagics“ patří mezi nejoblíbenější exponáty model Möbiova pásu.

Dlouhou cestu tímto směrem má za sebou švýcarská Technorama, velice ambiciózní instituce, jež přesahuje hranici 250 000 návštěvníků ročně32, což jí zaručuje vliv nad formálním vzděláváním v celém Švýcarsku. Nakročeno má slušně – se 60 000 návštěvníky z řad organizovaných školních skupin ročně je zdaleka největším hráčem na poli švýcarského neformálního vzdělávání. Proklamovaným cílem Technoramy, sídlící v horském Winterthuru, je vzbuzovat zvědavost, nadšení a porozumění přírodovědným fenoménům a doplnit školní výuku, přičemž: a) m  otivuje publikum ke kladení dalších otázek a prohlubuje zájem o téma b) školí pedagogy a vychovatele v oblasti didaktiky přírodních věd c) doplňuje školní výuku velkorysým zázemím na poli experimentů a laboratorních prací Mottem, či spíše vyjádřením poslání Technoramy je citát Christopha Wielanda, klasika německého osvícenství: „První povinností muzea je instruovat, ale instruovat hravým způsobem.“ V tomto směru nás možná zarazí fakt, že se Technorama odvolává na citát, který se k ní vlastně nevztahuje – ani ten nejskeptičtější zaměstnanec by toto interaktivní science center jistě nenazval muzeem. Nemůžeme ovšem očekávat, že by Wieland na přelomu 18. a 19. století sypal z rukávu citáty o science centrech33.

V roce 2011 navštívilo toto přední evropské science center 255 858 zájemců o vědu a techniku. Viz SSC Technorama: Dostupný z WWW: www.technorama.ch/de/ informationen/medieninformationen-news/aktuell-presse/news-detail/article////2011-255858-besucherinnen-und-besucher/ [cit. 2012-7-11]. 33 Vlastní pojem science center v podstatě zavedlo až Science Center of Pinellas County v roce 1959. 32 

41

kapitola 4



Foto: Letní vědecké tábory, PTPO MŠMT

Zvědavost, nadšení a porozumění přírodovědným fenoménům - to vše a mnoho dalšího vyvolává u dítěte návštěva vědeckého centra.

Síla Technoramy nespočívá jen ve více než pěti stech interaktivních exponátech, sdružených do řady stálých i putovních výstav na šesti a půl tisících metrech čtverečních a v doprovodném programu, čítajícím desítky populárně vzdělávacích aktivit od vědeckých show po praktická cvičení a interaktivní prezentace. Důležitá je i její práce s pedagogy; pro ty jsou zde připraveny nejen výukové materiály, ale také kurzy k jejich využívání34. Technorama nabízí školám laboratorní zázemí včetně lektorských programů a exkurzí, učitelům pak poskytuje velmi pestrou nabídku kvalitních pracovních listů. Ty mohou být využity při školních návštěvách přímo v science centru nebo při hodinách výuky ve školách. Jejich cílem již není primárně přivést školy do Technoramy, ale sloužit pedagogům jako otevřený rádce a pomocník ve výuce. Tento přístup – tedy investici do tvorby metodických materiálů, které jsou následně zdarma nabízeny online, aniž by školní skupiny zavazovaly k návštěvě – si Technorama může dovolit. Po dvaceti letech profesionálního přístupu a budování nepostradatelného renomé je totiž zjevné, že školy do science centra stejně přijdou. Použitá literatura: Der Brockhaus: Enyklopädie in 30 Bänden. Leipzig, Mannheim: F.A. Brockhaus, 1979. COLE, K. C. Something Incredibly Wonderful Happens. Frank Oppenheimer and the world he made up. Boston/ New York: Houghton Mifflin Harcourt, 2009. GEYER, Claudia. Museums- und Science Center-Besuche im naturwissenschaftlichen Unterricht aus einer motivationalen Perspektive. Disertace obhájená na Technische Universität München dne 13. 9. 2007. CHRISTENSEN, Lars Lindberg. The Hands-On Guide for Science Communicators: A Step-by-Step Approach to Public Outreach. New York, NY: Springer, 2007. STOCKLMAYER, S. M., GORE, M. M., BRYANT, C. R. Science Communication in Theory and Practice (Contemporary Trends and Issues in Science Communication). Dordrecht: Kluwer Academic Publishers, 2001. Ty se týkají např. matematiky a výuky konkrétních aspektů přírodních věd, jako jsou např. laboratorní práce v oblasti optiky, chemie či dokonce genetiky. Více viz Viz SSC Technorama: Dostupný z WWW: www.technorama.ch/informationen/lehrerinformationen/fortbildungen/bisherige-kurse/ [cit. 2012-7-11].

34 

42

kapitola 4

4.4. P ropagace vědy na Facebooku – zkušenosti z Ústavu experimentální botaniky AV ČR Jan Kolář

Facebook je v České republice dominantní sociální sítí. Podle údajů www.socialbakers.com z října 2012 má v ČR téměř 3,8 milionu uživatelů, což je 37 % populace a 57 % všech českých uživatelů internetu. Nejvýrazněji zastoupená věková skupina je 25–34 let (asi 1,1 milionu lidí), následují skupiny 18–24 let, 35–44 let a 13–17 let. Facebook tedy není pouze zábavou pro teenagery – uvedená data dokazují, že má smysl ho využívat pro seriózní popularizaci vědy. Promyšlené aktivity na této sociální síti přinášejí zajímavé výsledky. Důkazem je i Ústav experimentální botaniky Akademie věd České republiky, jehož facebookovou stránku spravuji. Od stránky výzkumné instituce nelze očekávat masovou propagaci, jež zasáhne tisíce či desetitisíce lidí. Realistickým cílem je vytvořit postupně se zvětšující komunitu sympatizantů, kteří mají skutečný zájem o popularizovaný vědní obor.



Zdroj: Facebookový profil Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR

Úspěšnost profilu Ústavu experimentální botaniky AV ČR spočívá v jeho pravidelné aktualizaci. 43

kapitola 4



Foto: Archiv Přírodovědecké fakulty UK

Motto profilu Ústavu experimentální botaniky AV ČR na sociální síti Facebook zní: „Zkoumáme soukromý život rostlin. Odhalujte jeho tajemství společně s námi!“

Stránka ústavu byla spuštěna 30. srpna 2010; předtím měl ústav na Facebooku takzvanou skupinu, která se ovšem příliš neosvědčila, protože počet členů se zvyšoval pomalu a jejich aktivita byla nízká. Stránka se ukázala být vhodnější – počet jejích fanoušků dynamicky roste od založení až do dneška: například v polovině února 2011 bylo fanoušků 126, v polovině října 2012 už 737. Množství fanoušků ovšem není jediným kritériem úspěšnosti, důležitá je také jejich aktivita. Tu lze měřit například počtem návštěv na webu instituce, které přijdou z Facebooku – odkazy na příspěvky z vlastního webu totiž obvykle tvoří výraznou část obsahu facebookové stránky. V případě našeho ústavu jsme (podle statistik Google Analytics) zaznamenali od 1. ledna do 18. října 2012 asi 4 100 návštěv z Facebooku, což představuje 9 % celkové návštěvnosti. U populárně-vědeckých příspěvků na ústavním webu přichází zhruba 20–50 % čtenářů právě z Facebooku. Na základě svých zkušeností se nyní pokusím formulovat několik klíčových pravidel, jak úspěšně spravovat populárně-vědeckou stránku na Facebooku: 1) Obsah stránky musí být různorodý, aby fanoušky nezačal nudit. Je vhodné střídat fotografie, videa, události, odkazy na vlastní a cizí internetové stránky atd. Vše se pochopitelně musí vztahovat k oboru, který propagujete. 2) Hodně využívejte fotografie. Jsou výrazné, esteticky působivé a lidé na ně dobře reagují (pomocí funkce „To se mi líbí“ i vkládáním komentářů). 3) Vytvářejte pro Facebook unikátní obsah, který vaši fanoušci jinde nenajdou. Zvýší se tak popularita vaší stránky. Na stránce ústavu jsme například zřídili fotoalbum Panoptikum přírodních podivností, kde představujeme zajímavé rostliny, jejich biologii, využití apod. 4) Udržujte obousměrnou komunikaci. Na Facebook nestačí jen vkládat příspěvky. Je to skutečně sociální síť. Odpovídejte proto na dotazy, reagujte na komentáře, pokládejte otázky, zajímejte se o názory fanoušků. 44

kapitola 4

5) Stránku pravidelně aktualizujte. Sejde s očí, sejde s mysli. Uživatelé nejvíce sledují svou hlavní stránku, kde se jim objevuje výběr z nejnovějších příspěvků stránek, které si zařadili mezi oblíbené. Musíte se snažit, aby zde vaše příspěvky byly co nejčastěji. Nesmíte však své příznivce zahltit. Optimální je aktualizovat stránku zhruba 3–5krát týdně. 6) Sledujte vývoj Facebooku. Facebook neustále modifikuje stávající funkce, zavádí nové a jiné naopak ruší. Mějte přehled o těchto změnách, abyste na ně mohli včas reagovat.

 Podle výroční studie respektované americké organizace Pew Research Center Global Attitudes Project, která se globálně zabývá sociologickými průzkumy, se Česká republika v roce 2012 umístila na 4. místě světového žebříčku v užívání sociálních sítí. Po boku Velké Británie, Spojených států amerických, Ruska a Španělska se tak zařadila mezi státy, kde Facebook a další sociální sítě využívá téměř polovina dospělých. Počet uživatelů ve věku mezi 18 a 29 lety je dokonce ještě vyšší: dosahuje téměř 90%. Význam sociálních sítí tedy není možné podceňovat - zejména ve školství. Zdroj: www.pewglobal.org

4.5. Od nanoTrucku k BIOTechniku Amira Shehatová „BIOTechnikum. Zkoumej život – tvoř budoucnost.“ To je motto a zároveň dlouholetý program německého Spolkového ministerstva pro vzdělání a výzkum (BMBF), v jehož rámci vznikl také speciálně upravený kamion, pojízdná laboratoř. První „laboratoří na kolech“ je však starší bratr BIOTechnika, nanoTruck. Německo je evropským lídrem na poli nanotechnologií. Vláda významně podporuje oborové projekty prostřednictvím grantů a v nanotechnologickém odvětví je zaměstnáno více než 60 000 pracovníků. BMBF financuje především projekty, které prokazatelně propojují výzkumy odborníků s konkrétními výrobci a zákazníky. Ministerstvo na přelomu tisíciletí formulovalo nové požadavky na vzdělání a výzkum, které by braly ohled i na nanotechnologii, tehdy relativně mladý interdisciplinární obor. Uspořádalo mimo jiné mezinárodní soutěž NanoMatFutur s cílem přitáhnout pozornost mladých vědců, absolventů i široké veřejnosti k informační kampani „nanoTruck – místo setkání nanosvětů“. Kampaň měla vytáhnout nanotechnologii z laboratoří, seznámit s ní veřejnost a ukázat, kde všude je využívána.

Kamionem po nanotechnologiích Jak lze vysvětlit komplexnost oboru co největšímu počtu lidí a zároveň podat poznatky zajímavě a jasně? Odpovědí na tuto otázku se stal obří nanoTruck, dvoupatrová pojízdná laboratoř a komunikační centrum s osmdesáti exponáty na 94 m2 výstavní plochy. Multimediální prezentace a interaktivní exponáty přibližují využití nanotechnologie v oblasti medicíny, počítačové elektroniky nebo při výrobě nových materiálů. Na sestavení expozice i prezentací se významně podílely univerzity, výzkumná pracoviště a průmyslové společnosti. 45

kapitola 4



Zdroj: www.nanotruck.de

NanoTruck každoročně navštíví asi 110 000 lidí na sto třiceti různých místech Spolkové republiky Německo – většinou se jedná o školáky, studenty univerzit nebo návštěvníky vědeckých festivalů.

NanoTruck ve svých útrobách skrývá více než osmdesát exponátů, z nichž je zhruba polovina interaktivní. Expozice je rozdělena do šesti částí, které vyzdvihují spojení nanotechnologií a ochrany zdraví, budoucích zdrojů energie nebo ochrany životního prostředí. První cestu nanoTruck podnikl v roce 2004 v rámci úspěšného tříletého programu; ten byl již několikrát obnoven a exponáty i prezentace aktualizovány. Kamion každoročně navštíví asi 110 000 lidí na sto třiceti různých místech Spolkové republiky Německo – většinou se jedná o školáky, studenty univerzit nebo návštěvníky vědeckých festivalů. Provoz této pojízdné laboratoře zajišťuje asi dvacet lidí, kteří zde pracují na plný úvazek; veškeré náklady jsou hrazeny ministerstvem a vstupné pro návštěvníky i zvoucí subjekty je v Německu zdarma. Když nanoTruck výjimečně opustí území SRN, je nutné uhradit částku 5 000 eur na den a také jakékoliv další mimořádné náklady spojené s vycestováním kamionu. V roce 2009 se nanoTruck objevil poprvé v Praze jako součást doprovodného programu mezinárodní vědecké konference EuroNanoForum.

BIOTechnikum zdarma pro všechny Na úspěch nanoTrucku navázalo BMBF novým projektem v roce 2008. Tentokrát se soustředilo na nejnovější poznatky a výzkum v oblasti biotechnologie. V rámci dlouhodobého programu „Biotechnologie – uchop a vytvoř příležitosti“ představilo veřejnosti obdobně konstruované vozidlo s názvem BIOTechnikum. Biotechnologie je jedním z nejdynamičtějších vědeckých odvětví – v posledních pěti letech získaly biotechnologické projekty 1 miliardu eur, dílem i proto, že oborové výzkumy umožňují získané poznatky rychle přeměnit v nové produkty, postupy či služby.

46

kapitola 4



Zdroj: www.biotechnikum.eu

V sedmnáct metrů dlouhé a šest metrů vysoké pojízdné laboratoři BIOTechnikum ukazuje multimediální prezentace návštěvníkům, jak těsně je biotechnologie svázána s každodenním životem.

Program „Biotechnologie – uchop a vytvoř příležitosti“ a jeho propagaci pomáhá ministerstvu organizovat Asociace VDI, společnost Flad & Flad a agentura Projektträger Jülich. Cílem kampaně je demonstrovat propojení výzkumu s praxí, motivovat lidi k využívání nových objevů a poskytnout jim potřebné znalosti a orientaci. Program se proto zaměřuje na oslovení posluchačů středních škol a studentů vědeckých oborů, na širokou veřejnost, malé a střední firmy i středoškolské a vysokoškolské pedagogy, rodiče, organizace a obchodní komory. V sedmnáct metrů dlouhé a šest metrů vysoké pojízdné laboratoři BIOTechnikum, která projíždí celým územím Německa, je možné provádět pokusy pod dohledem odborníků, otestovat interaktivní exponáty nebo diskutovat s vědci. Multimediální prezentace se pokouší lidem ukázat, jak těsně je biotechnologie svázána s každodenním životem. Laboratoře a výstavní plocha zaujímají více než 100 m2 a jsou umístěny do dvou odlišně koncipovaných podlaží. V horním patře kamionu se promítají vzdělávací filmy a je zde umístěna prezentace Umělecká díla stvořená životem. Na spodní plošině se pak soustředí exponáty, které ukazují novinky z oblasti biotechnologie a objevy německých vědců. Návštěvníci se mohou zapojit do diskusí prostřednictvím informačních panelů nebo si vyzkoušet multimediální vzdělávací hru, při níž se virtuálně pohybují uvnitř tělesné buňky. Na stejném podlaží je i kompletně vybavená laboratoř, v níž může až dvacet zájemců experimentovat s pomocí školených lektorů. A to všechno zcela zdarma – přílivu návštěvníků se tedy nelze divit. Takový projekt ovšem vyžaduje nejenom dobré financování, ale i školený, schopný a výkonný personál. Můžeme jen doufat, že se podobné projekty časem vynoří i v Česku. Více informací naleznete na webech www.nanotruck.de a www.biotechnikum.eu.

 Amira Shehatová studuje na Katedře filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Jako konzultantka spolupracovala na organizaci pražské konference Euprio 2011. Ve své práci se soustředí na spolupráci se zahraničními vědeckými institucemi. V komerční sféře má zkušenosti ze skupiny PPF, a.s. a developerské společnosti Prague Investments, s.r.o.

47

kapitola 4

4.6. Použijte novináře Tomáš Moravec

Efektivní komunikace vědy se bez médií neobejde. Nejde jen o oslovení velkého počtu lidí, ale také o fakt, že média často formují znalosti a názory společnosti. „Použijme“ tedy novináře! Veřejný obraz badatele, konkrétního vědeckého tématu i vědy obecně vzniká a zaniká právě prostřednictvím médií… Vědci a novináři často sledují odlišné cíle: v ideálním případě samozřejmě spolupracují, ale nezřídka se stává, že vědec nepočítá s novinářem jako s partnerem, neboť se a priori obává jeho nekompetentnosti ke zpracování vědeckého tématu. Pro novináře může zase být náročná vědecká látka méně čtenářsky atraktivní než jiná. I tam, kde se spolupráce stává spíše konfrontací dvou přístupů, se však mohou objevit pozitivní výsledky; je ovšem dobré znát určitá pravidla. Popularizátor vědy, ať už je to vědec nebo třeba pracovník tiskového odboru univerzity či výzkumného ústavu, si musí být vědom toho, že novinář není jeho nepřítel nebo „nutné zlo“, ale partner a spojenec. K úspěšné komunikaci s veřejností je nutné umět s novináři jednat, je třeba dobře rozumět jejich zájmům, cílům, hodnotám a zvyklostem daného média. Na to, co je čtenářsky atraktivním tématem či aktuální novinkou, mohou mezi vědci a novináři existovat rozdílné názory. Avšak to, co je skutečně důležité, jsou názory a požadavky veřejnosti a pro tu musí být vědecká zpráva nejen zajímavá, ale také smysluplná, relevantní, uvěřitelná a musí se týkat něčeho, co lidé buď již znají, nebo mají zájem poznat.

4.6.1. Jak vrtěti psem aneb Zlatá brána do médií otevřená Ondřej Vrtiška S médii je to jako s nožem. Když ho držíte obráceně, uříznete si nanejvýš ostudu. A nedáte-li si pozor, můžete si jím podříznout krk. Chcete-li v médiích propagovat svou práci, je užitečné uvědomit si princip jejich fungování. Jinak se vám může stát, že jejich potenciál plně nevyužijete, nebo si jejich prostřednictvím dokonce uškodíte. Čímž od kontaktu s médii nechceme odradit, naopak. Při troše vědcovy šikovnosti dokážou být mocnou zbraní. Novináři nejsou nepřáteli vědců, ale ani jejich služebníci. Spolupráce je založena na hledání průniku množin zájmů badatelů a žurnalistů, který je naštěstí zpravidla velký – přinejmenším v rubrikách na vědu specializovaných. Přesto je třeba mít na paměti, že hlavním úkolem novináře není popularizovat vědu nebo propagovat český výzkum, ale zvýšit čtenost, sledovanost či poslechovost jeho média a tím umožnit vydavateli prodat co nejdráže to, co ho (a zprostředkovaně i onoho novináře) živí: reklamní prostor. Počítejte s tím, že i když si s redaktorem osobně porozumíte, on musí svou práci obhájit před editorem či šéfredaktorem. Konkurenční boj o čtenáře, diváka či posluchače vymezuje mantinely, v nichž se novináři pohybují. S ekonomickým tlakem je spojen nejen tlak na volbu témat a formu jejich zpracování, ale i časový pres. Stará poučka praví, že dobrý novinář ví o všem něco a o něčem všechno – tenhle bonmot však s praxí nemá mnoho společného. Bývá to spíše tak, že novinář matně tuší, co by měl vědět, a do uzávěrky se zoufale snaží mezery v informacích co nejvíce 48

kapitola 4



Foto: Archiv Přírodovědecké fakulty UK

Základní mediální pravidlo zní: do médií lze protlačit libovolné téma, když se nápaditě uchopí.

zaplnit, aby svému publiku předložil zásadní, atraktivní a srozumitelný materiál. Čím více žurnalistovi jeho práci usnadníte, tím větší je šance, že sáhne právě po vašem tématu a výsledek bude odpovídat vašim představám.

Osobní kontakty především Jakou cílovou skupinu chcete zasáhnout a co jí potřebujete sdělit? Chcete oslovit studenty, politiky rozhodující o rozpočtu, nebo širokou veřejnost? Toužíte se pochlubit jedinečným výzkumem, upozornit na problém s financováním české vědy, nebo informovat o novém studijním programu? Odpovědi na tyto otázky vám usnadní rozhodování, zda se pokusit proniknout do celoplošné televize, nebo bude stačit časopis se sice malou, ale jasně definovanou čtenářskou základnou, případně zda bude vhodnější regionální příloha novin nebo populární internetový server. Nikdy neuškodí poslat tiskovou zprávu do České tiskové kanceláře, čímž informaci dostanete k velkému množství novinářů, ale samo o sobě to nestačí. Nestačí ani rozeslat zprávu přímo do redakcí. Každé médium osloví něco jiného, tiskových zpráv chodí denně desítky a je pravděpodobné, že ta vaše mezi nimi zapadne. Zvlášť není-li dobře zpracovaná, což by bylo téma na samostatný příspěvek. Není nad osobní kontakty. Pokuste se je vytvářet a udržovat. Smazat e-mail s tiskovou zprávou lze snadno, ale telefonát novináře donutí alespoň se nad vaším tématem zamyslet, stejně jako e-mail od známého člověka adresovaný přímo jemu. A pokud se novinář ozve sám, například s prosbou o konzultaci k nějakému svému materiálu, neodmítejte ho! Každý žurnalista má v adresáři několik jmen, s nimiž má z minulosti dobrou zkušenost a na něž se opakovaně obrací – i kdyby to mělo být jen s prosbou o kontakt na někoho dalšího. Je dobré být mezi těmito

49

kapitola 4

vyvolenými; budete tak mít volnou cestu i pro vlastní agendu. A osobní kontakt je důležitý i proto, že vám umožní „vrtěti psem“. Můžete novináře čas od času potěšit nějakou zákulisní informací, novinkou, kterou se dozví jako první. Novináři nic nemilují tolik jako exkluzivitu.

Překvapte, nadchněte, bavte! Některá témata mají cestu do médií předem umetenou (objevili jste dokonale zachovaného dinosaura nebo látku likvidující nádory všeho druhu?), jiná to mají těžší. Základní pravidlo ovšem zní: do médií lze protlačit libovolné téma, když se nápaditě uchopí. Například vědci z Warwicku před časem uspěli od BBC přes CNN po Bild s výzkumem, který zjistil, že „ovocleidin-17 indukuje tvorbu krystalů kalcitu z amorfních nanočástic uhličitanu vápenatého“! Jak to dokázali? Jednoduše – v tiskové zprávě se tvářili, že rozluštili záhadu, co bylo dříve – zda slepice, nebo vejce. Média se chytila atraktivní otázky a věnovala se problematice, o niž by jinak ani nezavadila. Tohle čeští vědci zatím příliš neumějí. Nebojte se to zkoušet. Vždy hledejte způsob, jak téma zatraktivnit. K osvědčeným receptům patří upozornit na praktické využití objevu (byť zatím čistě hypotetické), silný příběh, futuristické vize (jaké horizonty váš výzkum odhaluje) a provázání s popkulturou a obecně známými ikonami (materiál pro Supermana, metoda jako z Kriminálky Las Vegas…). Překvapte, nadchněte, bavte! Dbejte na jednoduchost jazyka (bílkovina je lepší než protein a dýchání než respirace, i když byste to tak do odborné publikace nikdy nenapsali) a zjednodušování tématu. Vždy zvažte, co pomůže osvětlení podstaty, a co informaci naopak zamlží. Ale zároveň si pohlídejte, abyste sdělení neosekali na prosté „Vědci objevili, že…“. Bez souvislostí taková informace ztrácí na půvabu. Noviny o vašem objevu možná napíší na pěti řádcích na straně 16, ale druhý den po něm neštěkne ani pes. Hledejte metafory a přirovnání k něčemu, co adresáti sdělení dobře znají. Když generální ředitel CERN Rolf-Dieter Heuer mluví o urychlovači LHC a Higgsově bosonu, obejde se bez rovnic – vystačí si se sněhovými vločkami, komáry a zamčenými dveřmi. Slavný britský imunolog Peter Medawar zase kdysi výstižně popsal virus jako „špatnou zprávu zabalenou do bílkoviny“, což se v médiích rozšířilo jako docela infekční mem. Zmínění pánové nejsou ve svých oborech žádná ořezávátka, přesto jim nečinilo potíž popsat složité věci jednoduše. A knihy Richarda Feynmana, Stephena Hawkinga nebo Richarda Dawkinse čtou i laici, kteří z nich čerpají opojný pocit, že popisovaným náročným tématům rozumějí. Proto při kontaktu s médii a laickou veřejností vždy pamatujte na to, že slova „věda“ a „nesrozumitelnost“ nejsou synonyma.

 Mgr. Ondřej Vrtiška je Vědecký redaktor časopisu TÝDEN a serveru TYDEN.CZ. Příležitostně edituje články pro časopis Vesmír, občas píše i pro časopis Instinkt. V letech 2006-2008 působil jako šéfredaktor Českého rozhlasu Leonardo. V rámci různých workshopů a seminářů přednáší o vědě v médiích. Vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy Studoval také žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK.

50

kapitola 4

4.6.2. O symbióze vědců a novinářů Eva Vlčková Potřebují vědci novináře? Ano. Většina výzkumů je financována granty, o jejichž přidělení může rozhodovat i to, jak moc je o daném vědním oboru slyšet. Naštěstí jsou mezi čtenáři novin a internetových serverů, mezi televizními diváky i rozhlasovými posluchači takoví, které věda baví a zajímá. Proto je v zájmu médií o ní občas psát, v ideálním případě k tomu mají přímo vyhrazené redaktory. Takže: potřebují novináři vědce? Ano. Potřebujeme se navzájem. Není tajemstvím, že novináři píšící o vědě nejsou žádní investigativci, kteří se honí za senzacemi. Stávají se naopak do jisté míry dobrovolnými PR pracovníky vědy a věří, že jejich práce má smysl. Jinak se o vědě ani psát nedá – novináři nemají dostatečnou erudici k tomu, aby dokázali nové výsledky vědeckého bádání kriticky a objektivně posoudit. Ano, mohou si přizvat na pomoc odborníky, ale to se obvykle daří jen v případech, kdy žádáme české vědce, aby nezávisle okomentovali zahraniční výzkum. Pokud bychom po nich chtěli, aby se vyjádřili k výsledkům českého kolegy, buď ho pochválí a budou v malém českém rybníčku, kde se všichni znají, podezíráni z toho, že tak učinili z kamarádství či kolegiality, nebo ho zkritizují a budou obviněni ze závisti. Přestože jsou žurnalisté specializující se na vědu v roli jejích ochotných propagátorů, vědeckých výsledků a projektů je vždy víc, než noviny dokáží pojmout. V e-mailové schránce mi přistávají desítky tiskových zpráv z různých vědeckých pracovišť, ale napsat můžu jen o několika z nich. Jak to udělat, abyste novináře zaujali právě vy? 1) Není dobrý nápad napsat do předmětu zprávy „Tisková zpráva“, soubor pojmenovat „Tisková zpráva“ a do těla mailu napsat „Dobrý den, v příloze vám posílám tiskovou zprávu“. Takové rovnou mažu, zvlášť když přílohy mají několik megabajtů. 2) Ideální je v mailu stručně naznačit, o co se jedná, a fotografie poslat jen v náhledové velikosti. Pokud mě zpráva zaujme, ráda si snímky vyžádám ve větším rozlišení; pěkné fotografie nebo srozumitelné schéma totiž často bývají polovinou úspěchu. Bez barevného obrázku se obejde jen málokterá vědecká zpráva. Některé obory to mají jednodušší – krásný snímek mlhoviny z Hubbleova dalekohledu nebo roztomilý záběr liščího mláděte zabere skoro vždy. Ale i ke kvantové optice jde nakreslit pěkné schéma, jako to udělal Nobelův výbor na webu o Nobelových cenách (www.nobelprize.org) u zprávy o letošní ceně za fyziku.



Foto: Archiv Přírodovědecké fakulty UK

K úspěšné komunikaci s veřejností je nutné umět s novináři jednat, je třeba dobře rozumět jejich zájmům, cílům, hodnotám a zvyklostem daného média.

51

kapitola 4

3) Každé schéma či obrázek ovšem musejí být doplněny srozumitelným výkladem. Vědci by se proto neměli bát jistých zjednodušení; někdy jim v rozhovorech úmyslně kladu naivní, dětské otázky, čímž je donutím k jasným a srozumitelným odpovědím. Považuji za výhodu, že jsem nevystudovala vědecký obor – sama jsem tak „filtrem“, a pokud tématu porozumím já, lze předpokládat, že je pochopí i naši čtenáři. Takže výklad sepíšu, výsledek pošlu k autorizaci, a ejhle! Pan vědec se zalekne toho, jak by vypadal před svými kolegy, a zaplevelí autorizovanou verzi článku pro laiky nesrozumitelnými výrazy. Tudy cesta nevede. Složitě pak hledáme kompromisní variantu a do soukromého seznamu kontaktů si u tohoto vědce uděláme černý puntík – příště, až se zase bude psát o daném tématu, se raději obrátíme na někoho jiného, méně hnidopišského. Neradím vědcům, aby nepožadovali autorizaci a nechali novináře dělat si s tématem, co chtějí. Vím, že to v některých případech nedopadá nejlépe, články jsou pak plné nepřesností nebo přímo chyb. Osobně nabízím zaslání svých textů k autorizaci dobrovolně, protože je lepší vychytat mouchy předem, než se pak za ně po zveřejnění vědci i čtenářům omlouvat. Jenže právě o to jde: smyslem autorizace by mělo být vychytat chyby a významné nepřesnosti, nikoliv bazírovat na odborné mluvě. Je třeba nebát se laických přirovnání a zjednodušení, neboť málokteré vědecké téma lze bez jisté míry zjednodušení popsat dejme tomu v rozsahu 4 000 znaků. Vím, že to výzkumníci nemají snadné. Čím víc toho o daném tématu vědí, tím je pro ně složitější mluvit o něm jednoduše. Před pár lety jsem si to vyzkoušela na vlastní kůži, když jsem se zúčastnila týdenního workshopu pro novináře v Ústavu Maxe Plancka pro biofyzikální chemii v německém Göttingenu. Během něj jsme si pod vedením profesorů a doktorandů „hráli na vědce“ – já jsem například krotila kmenové buňky myší a snažila se z nich vypěstovat neurony. Na konci workshopu jsme měli ostatním kolegům srozumitelně vysvětlit, na čem jsme pracovali. Jak jsem byla do svého tématu ponořena, najednou mi to dělalo potíže a musela jsem svou mysl pracně „odzoomovat“ od detailů zpátky k celku, abych byla schopna vysvětlit téma lidem, kteří o něm nic nevědí. Takže dokážu pochopit, že to vědci v tomto ohledu mají náročné – vždyť svým tématem nejsou pohlceni týden, nýbrž roky! Přesto se o vstřícnost k laické veřejnosti musejí pokusit – a když už jim v tom novináři svými naivními dotazy pomůžou, neměli by se pak bát pustit do novin trochu populárnější článek, než by si třeba sami přáli.

 Mgr. Eva Vlčková je redaktorkou a editorkou přílohy Medicína & Věda v Lidových novinách a rediguje a překládá knihy (přeložila např. První encyklopedii přírody, 2012, zaměřenou na nejmenší čtenáře). V roce 2008 spolu s kolegy z tehdejší přílohy Věda a výzkum v Lidových novinách získala z rukou předsedy Akademie věd ČR Medaili Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy. Vystudovala žurnalistiku a mediální komunikaci na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

52

kapitola 5

5. Za vším hledej ženu – zejména ve vědě Tomáš Moravec Pokud na českých vysokých školách nahlédneme do kterékoliv učebny výpočetní techniky a příbuzných předmětů, nepřekvapí nás, že zde najdeme převahu studentů a jen malé procento studentek. Chceme-li tento stav změnit a dostat za klávesnice počítačů více profesionálek, musíme se nejdříve zamyslet nad tím, jak jsme k téhle genderové nevyrovnanosti v technických oborech vůbec došli. Narazíme na předsudky, které se táhnou hluboko před oblast terciárního vzdělávání: např. podle výzkumu psycholožky Ursuly Kessels žáci devátých tříd předpokládají, že dívka zajímající se o fyziku je méně populární než ta, která dává přednost hudbě. Podobné studie ukazují, že fyzika je – zejména ve srovnání s humanitními obory – více vnímána jako „mužská záležitost“, je spojována s obtížným studiem a jsou jí a priori přisuzovány nepříliš atraktivní atributy. Není nutné obsáhle vysvětlovat, že v IT a ostatních technických profesích nebude situace odlišná… Byla by chyba dívky ke studiu techniky nepovzbuzovat: nedostatek studentek IT oborů je více než zjevný a je takřka povinností zodpovědných autorit včetně pedagogů a popularizátorů vědy pokusit se disproporci mezi podílem dívek a chlapců zajímajících se o techniku překonat a zabránit trendu maskulinizace (nebo naopak feminizace) konkrétních oborů. Právě dívky totiž mohou do tradičně mužského světa IT oborů vnést nové, neotřelé podněty a posunout tak hranice poznání dalším směrem. Jak ale popularizovat např. informační technologie tak, aby se u dívek a žen těšily většímu zájmu? Především je třeba podporovat takové aktivity, které mění stereotypní náhled na studenty a absolventy technických a přírodovědných oborů, respektive upravit vnímání toho, co děti a teenageři považují za „cool“. Sloužit k tomu může např. seznámení se s prací a osobností konkrétních vědeckých pracovnic, třeba i těch začínajících. Populárně vzdělávací akce typu Noc vědců nebo Týden vědy a techniky jsou k tomu vítanou příležitostí.

5.1. IT pro ženy a ženy pro IT Jan M. Honzík Začněme praktickým příkladem situace žen v českých technických oborech. Fakulta elektrotechniky a informatiky (FEI) Vysokého učení technického v Brně, předcházející dnešní fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií (FEKT VUT), měla asi 1 500 studentů. Ještě jako děkan FEI jsem si do zasedací místnosti s pětatřiceti židlemi pozval všechny studentky fakulty. Věřte nebo ne – ony se tam všechny vešly. Před nemnoha lety se na české akademické scéně začaly objevovat akce, jejichž názvy byly variacemi na sousloví Ženy ve vědě. Když jsem se nad požadavkem vyplývajícím z onoho slovního spojení zamyslel, vytanulo mi vzhledem k mému oboru několik zásadních otázek: Jak mají být ženy ve vědě, když jich je nedostatek v doktorském 53

kapitola 5



Foto: PTPO MŠMT

Byla by chyba dívky ke studiu vědy a techniky nepovzbuzovat: dívky totiž mohou do tradičně mužského světa IT oborů vnést nové, neotřelé podněty a posunout tak hranice poznání dalším směrem.

studiu? Jak mají být v doktorském studiu, když jich je málo v magisterském cyklu? A jak mají být v magisterském studiu, když jich najdeme jen pár ve studiu bakalářském? Tady jsou hranice možností, s nimiž jsem musel počítat.

Co je IT? Hraní si? Demografická křivka populace mladých maturujících studentů a studentek citelně klesá a řady našich prvních ročníků řídnou. Na trhu „lidských zdrojů“ již pro technické obory více chlapců není k dispozici, zato z dívčí populace čerpáme velmi málo. Tyto důvody mě přivedly k tomu, že by se pro vyšší zastoupení děvčat studujících informační technologie mělo něco udělat. Řekněme si hned na začátku, že studium oboru informační technologie na naší fakultě je trochu silnější kafe než to, co je na mnohých jiných školách a oborech, které si zejména z marketingových důvodů také daly do svého názvu informatiku. Celý úkol jsem vzal, jak se říká, „od podlahy“. S pomocí několika kolegyň z Fakulty podnikatelské VUT jsme připravili průzkum a zkoušeli jeho pomocí na středních školách zjistit příčiny nízkého zájmu dívek o studium IT na naší fakultě informačních technologií. Některé výsledky byly překvapivé, o jiných jsme věděli nebo je tušili. Překvapilo nás, že studentky gymnázií neměly obavy z obtížnosti matematiky a fyziky, ale spíš jim chyběla představa, co se vlastně v tom IT dělá. To, co o oboru věděly, považovaly za nezajímavé. A další možný, jakkoli předsudečný důvod jejich nezájmu? Na habilitačním řízení jedné docentky IT jsem se v rozpravě ptal, proč si myslí, že je v našem oboru tak málo žen. S úsměvem mi odpověděla, že počítače jsou taková hračka, se kterou si muži hrají, protože jsou hraví, zatímco ženy dávají přednost vážnějším věcem. 54

kapitola 5



Foto: www.fit.vutbr.cz/holky

První ročníky Letní školy ukázaly několik věcí. Předně se ukázalo, že dívky si s IT mohou rozumět. Dále dívky zjistily, že IT zahrnuje množství různých oborů, kde mohou uplatnit své schopnosti.

„Letní dívčí škola“ A tak tedy vznikla letní škola, jejímž cílem není vzdělávání či školení; má studentkám středních škol ukázat, že počítače a jejich využití jsou zajímavé, že obor IT skýtá vynikající kariérní uplatnění a že se rozhodně nezakládá na pravdě, že počítače jsou hlavně pro kluky. Projekt Letní škola pro středoškolačky se zájmem o IT byl v prvních letech podporován jako část rozvojového programu MŠMT, což mu umožnilo dobrý rozjezd. V roce 2012 proběhl již pátý ročník této školy. Dobrým podnětem spolupracujících profesorek gymnázií bylo, aby se letní škola pro středoškolačky konala v prvním týdnu školního roku, pro který jsou gymnázia ochotna uvolnit své studentky z výuky. Účast na letní škole se tak chápe jako součást výuky. Je docela úsměvné, že studentky tráví v letní škole více času, než kolik by byly strávily v prvním týdnu ve škole regulérní. Hlavní náplní programu jsou diskuse a řešení zajímavých problémů z oblastí zpracování digitální fotografie nebo audio a videozáznamů, tvorba vlastních webových stránek a tak dále. Program je doplňován tak, aby se každý rok poněkud měnil a dával možnost i opakované účasti děvčat. Jeho součástí je i malá literární soutěž na téma Holky pro počítač a počítač pro holky; při autorském čtení nejlepších tří prací se často všichni zasmějí. Vítězky dostanou pěkné ceny – kvalitní bezdrátová klávesnice, tablet nebo externí disková paměť s nemalou kapacitou jsou dobrým motivem i velmi slušnou odměnou. V poslední den letní školy čeká na účastnice i diskusní panel, jejž se účastní významné ženy z oblasti IT z celé republiky. A tak za jedním stolem vypovídají svůj životní příběh, rozhodování o oboru a slasti i strasti práce v IT 55

kapitola 5

ženy z důležitých firem, z akademické sféry i naše úspěšné absolventky. Při závěrečném poledním pohoštění se pak odehrávají ty nejzajímavější diskuse mezi studentkami a reprezentantkami z oboru IT. Letní škola se již stala celostátním fenoménem, a tak nepřekvapí, že se jí účastní také studentky z míst od Brna dosti odlehlých a v poslední době také studentky ze Slovenska.

Největší lákadla Pro realizaci letní školy je zásadní spolupráce s významnými IT firmami. Třeba Microsoft zajišťuje svými odborníky a lektory některé moduly programu a nejzajímavějším bodem LŠ je pro její účastnice tradičně exkurze do Centra služeb IBM v Českém technologickém parku Brno. Společnost IBM nám kromě finanční podpory zajišťuje mimořádně zajímavý program ve svých prostorách. Odbornice firmy v jeho rámci na řadě příkladů dokazují, že existuje řada pozic, pro které mají ženy často lepší předpoklady než muži. Ti jsou většinou více orientování na „montování“ či, jak někdy říkám, „počítačovou chirurgii“, ať už v oblasti hardwaru, nebo softwaru, zatímco ženy mají výborné předpoklady pro komunikaci, dokumentaci a řízení projektů či kvality, což jsou ve velkých firmách nesmírně závažné úkoly. Na zájem studentek o studium na FIT VUT má samozřejmě nemalý vliv mimořádné prostředí fakulty. Kde jinde najdete místo, které kdysi patřilo klášteru vybudovanému bratrem Karla IV. Janem Jindřichem pouhých sedmadvacet let po založení Univerzity Karlovy? Podobné nádherně rekonstruované historické prostory, doplněné moderními budovami s nejmodernější IT technikou budete v Evropě těžko hledat. Ostatně kdo nevěří, ať se přijde podívat. A kdo je ještě zvídavější, nechť se na webové stránce www.fit.vutbr.cz/holky podívá do složky Letní škola. Tam, v archivu roku 2008, najde sedmiminutový videozáznam, vyslechne si názory tehdejších účastnic a nahlédne do programu letní školy.

 prof. Ing. Jan M. Honzík, CSc., je profesorem Ústavu informačních technologií FIT VUT. Od roku 1990 do roku 2006 působil ve funkcích proděkana FEI, děkana FEI a po vzniku FIT byl proděkanem této fakulty. Vystudoval obor Technická kybernetika na tehdejší Fakultě elektrotechnické VUT v Brně. Je členem skupiny Bologna Experts Group při Národní agentuře pro evropské vzdělávací programy a členem několika vědeckých rad; je také akademickým poradcem a předsedou poradního sboru veletrhu Gaudeamus, jejž založil. Je spoluřešitelem projektu Popularizace výsledků VaV VUT v Brně a podpora systematické práce se studenty OP VK PO 2.3 reg. č. CZ.1.07/2.3.00/35.0004, ve kterém vznikal i tento text. Zabývá se oblastí rovných příležitostí a podporou zájmu středoškolaček o studium IT i jiných technických oborů.

56

kapitola 5

5.2. H  olky, střílečky a sazeničky Alexandra Hroncová

Skutečnost, že ženy a dívky hrají počítačové hry méně než muži, je všeobecně známá. Hraní počítačových her je obecně nahlíženo jako typicky mužská zábava a dívky, které se věnují především hraní online her, jsou vnímány jako divné, s neženskými zájmy. V posledních letech však vzrostl počet žen - hráček díky domácím platformám, jako jsou např. herní konzole Wii s novým typem dívkami oblíbených pohybových her. Nárůst byl dále zapříčiněn nástupem sociálních sítí, na kterých je k dispozici řada zdarma dostupných neakčních her, jež vyžadující socializaci a týmovou spolupráci. A změnil se i demografický profil uživatelek.

Česko nezmapované Game studies neboli herní studia se ve spolupráci s gender studies, tj. studií rodu, věnují soustavnému mapování této situace; zahraniční studie, jež jsou dostupné na internetu, zkoumají, jaký je podíl žen a mužů mezi uživateli počítačových her, jaký typ her ženy preferují a jaký typ je naopak odrazuje, jaké jsou jejich herní strategie v porovnání s muži, jaký typ potěšení jim hraní přináší atd. Jaká je však situace v České republice? Jaký je podíl žen, které se u nás věnují hraní počítačových her? Jaký je přístup českých žen k hraní počítačových her a v čem případně shledávají sociální překážky v hraní? Které hry jsou na vrcholu žebříčku oblíbenosti českých žen a dívek? Otázek je mnoho, avšak přesných empirických údajů a statistických dat je velice málo. Na webových serverech zahraničních univerzit či herních asociací je dostupných mnoho studií, avšak vzhledem k demografickým, kulturním a ekonomickým rozdílům mezi Českem a západními státy nelze všechny údaje jednoduše aplikovat na domácí prostředí. Na následujících stránkách bych se vámi ráda podělila o to, jak jsem nedostatek tohoto typu dat vyřešila v rámci své profese a k jakým závěrům jsem dospěla.

Málo hráček digitálních her = málo žen v ICT oborech Během svého působení v oddělení marketingové komunikace Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) jsem se s kolegy, kromě jiného, intenzivně věnovala genderové problematice v oblasti technického vzdělávání a nedostatku dívek a žen v ICT (tj. information and communication technologies) oborech obecně. V rámci komunikační strategie oddělení jsme se snažili vyvinout takové aktivity, které by zaujaly dnešní náročné příslušnice Generace Y a zároveň pomohly překonat dogma, podle něhož jsou technické obory a ICT považovány za oblast maskulinní, dívkám nepřístupnou a složitou. Tento mylný, ovšem obecně rozšířený postoj mladých lidí (a překvapivě i jejich rodičů) je důsledkem toho, že v oborech ICT je stále velký nedostatek dívek, což dle profesora Jana M. Honzíka, bývalého proděkana Fakulty informačních technologií VUT v Brně, vede „…ke zkreslenému vývoji mladých odborníků, kteří se v nejcitlivějším období budování svých profesních kompetencí nenaučí pracovním a sociálním dovednostem ve vztahu k druhému pohlaví přesto, že jednou nastoupí do prostředí, v němž budou ženy v řadě pracovních vztahů. Ženy mají řadu významných vlastností i dovedností, kterými mladí muži neoplývají. Jsou většinou pečlivé, zodpovědné, spolehlivé. Mají lepší smysl pro řád i pro jazykový cit a pro komunikaci.“

57

kapitola 5

Tuto úvahu proděkana Honzíka potvrdily již před dvanácti lety studie Justine Cassellové a Henryho Jenkinse, kteří vidí tuto rodovou nevyváženost v ICT oblasti v tom, že se ženy věnují hraní počítačových her od dětství méně než muži. Casselová sleduje v úvodu textu paralelu mezi šachem a počítačovými hrami. Ani jedna z aktivit není mezi dívkami nejoblíbenějším způsobem zábavy, obě však učí a trénují takové důležité dovednosti, jako jsou logické myšlení, strategické plánování a paměť. Rodiče ovšem nejsou příliš ochotni hraní digitálních her podporovat (na rozdíl od šachů). Odlišný přístup dívek a chlapců k hraní se odráží v odlišném přístupu k digitálním technologiím a v IT průmyslu obecně. Muži mají v odvětví ICT mnohem vyšší pozice, s čímž se pojí i vyšší finanční ohodnocení. Jedním z novějších výzkumů na toto téma je práce Marian Carrové z University of Huddersfield s názvem Girls don‘t play video games: how gender identity in hobbies can affect career choice, s jejímiž závěry Carrová seznámila veřejnost v červenci 2011 na konferenci s názvem Videogame Cultures & the Future of Interactive Entertainment, pořádané na univerzitě v Oxfordu. Autorka upozorňuje na to, že ženy tvoří pouze 4 % zaměstnanců herního průmyslu. Jedním z klíčů k této problematice je spojitost mezi hraním počítačových her a budoucím kariérním směřováním. Prostřednictvím svého výzkumu se snažila stanovit model, který by zahrnoval genderové vlivy a propojení volnočasových aktivit, koníčků a kariéry a který by pomohl zodpovědět otázku, jak hraní her může u dívek ovlivnit výběr povolání.

Počítačové hry jako nedoceněný vzdělávací nástroj Oddělení vnějších vztahů ČVUT v Praze, jehož jsem byla součástí, se úspěšně podařilo v letech 2009 až 2011 spustit několik projektů zaměřených na cílovou skupinu středoškoláků ve věku 15–19 let; zmíněné projekty byly svým formátem a podobou zcela netradiční pro konzervativní univerzitní prostředí. Jejich cílem bylo představit odvětví ICT mladým lidem - zejména dívkám - a redukovat tak stereotypní nahlížení na obory ICT jako na obory ryze mužské a pro muže. Vzhledem k tomu, že sama jsem již od dětství nadšenou hráčkou počítačových her, některé z realizovaných projektů byly inspirovány počítačovými hrami či se přímo o počítačové hry jednalo. Z pozice marketingové pracovnice terciární sféry vnímám digitální hry jako jeden z nejlepších nástrojů; nabízejí unikátní a variabilní způsob využití obsahu hry pro vzdělávací účely. Potenciál počítačových her ve společenském kontextu je v České republice obecně stále podceňován a bohužel není využíván, nota bene ve vzdělávacím sektoru. Zároveň je již k dispozici mnoho zahraničních recepčních výzkumů z oblasti kognitivní psychologie, jež vyvracejí zažitou představu, že počítačové hry jsou pouhou ztrátou času a zdrojem



Zdroj: Archiv Fakulty dopravní ČVUT v Praze

Náhled herní aplikace Dobij si baterky a vyhraj elektrokolo! 58

kapitola 5

pasivní konzumace. Jednou z největších zastánkyní využití počítačových her a herního prostředí ve školní výuce je již od konce 90. let 20. století americká profesorka Yasmin B. Kafaiová. Ve své studii s titulem The Educational Potential of Electronic Games: from games-to-teach to games-to learn, kterou přednesla poprvé v Chicagu v roce 2001 na konferenci Playing by the Rules: The Cultural Policy Challenges of Video Games, uvádí, že děti se zpravidla při hraní online her, u kterých tráví mnoho času, snaží zlepšit své herní schopnosti a vylepšují či vytvářejí vlastní herní strategie. Se současným rozšířeným pokrytím internetu ve školách i v domácnostech jsou online hry a e-learning přístupnější než kdy předtím. Autorka doporučuje, aby se firmy více zaměřily na vývoj edukačních her, jež by tvořily součást školní výuky. Úkoly zadané prostřednictvím takového technologického rozhraní jsou autentické, vyzývají k zapojení, jsou multimediální a multidisciplinární a přinášejí žákům potěšení ze správného vyřešení. Děti jsou tak zároveň zapojené do procesu učení se a porozumění tomu, co hrají a co prostřednictvím své hry vytvářejí.

Problém se zahraničními zdroji Cílem digitálních herních projektů realizovaných na ČVUT bylo nejenom pobavit, ale především vzdělat a nalákat ke studiu konkrétního oboru. Hry nebyly po vývojové stránce dokonalé, rozpočet to ani nedovoloval, ovšem graficky byly kreativně a profesionálně zpracované předními českými ilustrátory, jako je např. David Böhm, autor komiksu Ticho hrocha a zároveň finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2009. Jednalo se buď o logické skládačky (např. www.sestrojstroj.cz pro Fakultu strojní ČVUT), nebo o herní aplikace na sociální síti Facebook na určité fakultní téma, založené na principu sbírání a sdílení, tzv. „collectingu“ a „sharingu“ (např. vědomostní hra Dobij si baterky a vyhraj elektrokolo pro Fakultu dopravní ČVUT). Motivací pro zapojení se do hry byla výhra. Organizátor hry však tímto způsobem získal od cílové skupiny data, se kterými mohl dále pracovat a díky nimž mohl cílovou skupinu oslovovat se svými tématy, týkajícími se možností studia na ČVUT. Kromě toho se tak univerzita profilovala jako moderní vzdělávací instituce, reflektující a akceptující zájmy svých potenciálních studentů a studentek. Před samotným vývojem a sestavením herní mechaniky a stanovením vizuální linie bylo nutné přihlédnout k zájmům a preferovaným typům zábavy současných středoškolaček ve věku 15–19 let tak, aby výsledný projekt neodradil ani dívčí osazenstvo středních škol, jež je kritickou skupinou z hlediska zájmu o ICT obory. Proto jsem se snažila dostat k současným domácím studiím, jež by se týkaly výzkumu českých dívek a jejich postojů k počítačovým hrám a naopak herním preferencím. Z dostupných zdrojů jsem však nenašla prakticky žádné informace o situaci v České republice. Asociace herního průmyslu ČR a SR (AHP) vznikla v roce 2010, ale až v říjnu 2011 publikovala první zprávu o stavu herní scény a průmyslu v Česku a na Slovensku (Herní průmysl v roce 2011). Co se týče genderového srovnání, zpráva obsahuje pouze jednu lakonickou informaci, a to, že 63,1 % hráčů tvoří muži a 39,1 % ženy. Zahraničních pramenů a studií je dostupných mnoho, avšak všechny jejich výsledky nelze aplikovat na české prostředí – studie se často týkají pouze fiktivních světů online her a mnohdy pocházejí z období kolem roku 2005, tedy z doby, kdy česká dívčí herní komunita ještě nebyla příliš početná z důvodu nedostatečné penetrace počítačů a internetu v domácnostech. Až v roce 2005 přesáhl počet domácností s připojením k internetu 30 %, a to pouze v oblasti Praha. Ve všech dalších krajích se podíl online domácností pohyboval kolem 20 %. To se od roku 2005 do roku 2011 změnilo jen nepatrně – ve srovnání s EU držíme až 18. místo z hlediska počtu domácností připojených k internetu, což ovlivňuje chování české herní komunity. Hry, kterých se výzkumy týkají, se tedy hrály především v polovině prvního desetiletí 21. století - a snad až na populární hry The Sims, Tomb Raider 2 a Warcraft 3 - vinou zpožděného nástupu internetu minuly dívčí herní komunitu u nás. Studie se dále týkají převážně her určených pro více hráčů, tzv. MMPORPG her, (Massive-Multiplayer Online Role-Playing Game), méně pak herních konzolí a jen zřídka tzv. „příležitostných“ her.

59

kapitola 5



Zdroj: Archiv Fakulty strojní ČVUT v Praze

Herní prostředí aplikace Sestroj stroj! na sociální síti Facebook, kterou realizovala Fakulta strojní ČVUT v Praze.

Otázkou tedy je, nakolik jsou herní genderové výzkumy z tohoto období relevantní, jelikož od doby jejich vzniku došlo nejen ke generační proměně. S nástupem sociálních médií se dívčí herní komunita totiž zcela změnila a znatelně se rozrostla.

A vítězem je... FarmVille! Jelikož relevantních dat, s jejichž pomocí by bylo možno odhadnout vývoj konkrétního typu hry, bylo poskrovnu, učinila jsem malý průzkum mezi cílovou skupinou dívek ve věku 15–19 let. Výsledek měl potvrdit či vyvrátit chystaný marketingový záměr vytvořit počítačovou edukační hru, která by se svojí formou, tématem a herní mechanikou setkala s preferencemi dívek-hráček. Respondentek bylo celkem 46, což sice nebylo mnoho, ale i z tohoto čísla je možné zjistit určité herní návyky a chování. Cílem bylo zjistit, jaký typ a žánr hry dívky hrají a jaké jsou jejich uživatelské strategie a způsoby distribuce. Dotazování probíhalo osobně, tazatel zaznamenával odpovědi do dotazníku. Otázky byly jednoduché, většina s nabízenými možnými odpověďmi (tzv. uzavřené): 60

kapitola 5



Zdroj: www.facebook.com/FarmVille

Neoblíbenější hrou respondentek výzkumu, jehož cílem bylo zjistit herní preference dívek, se jednoznačně stala hra FarmVille ze sociální sítě Facebook.

Hrajete digitální/počítačové hry?

 ano/ne Jaké hry hrajete?

 akční / rolové hry / strategie / adventury / plošinovky / hry na Facebooku / jiné Jak často hrajete?

 1x denně / několikrát týdně / několikrát měsíčně / méně často Kde hrajete?

 doma / ve škole / u kamaráda nebo kamarádky / všude (na mobilním telefonu) Která je vaše nejoblíbenější hra a proč?

 individuální odpovědi bez možnosti výběru Při prvním pokusu o sběr dat písemně jsem narazila na problém s terminologií; ne všechny dívky rozuměly pojmům jako např. rolové hry, plošinovka atd. Některé respondentky si také neuvědomily, že i herní aplikace na sociálních sítích či aplikace v mobilních telefonech patří mezi digitální hry. Bylo nutné přejít k ústnímu dotazování, aby se předešlo nedorozumění a ztrátě vypovídací hodnoty průzkumu. Celkem 47,8 % respondentek uvedlo, že hry hraje – tento výsledek byl však zapříčiněn herní aktivitou na sociálních sítích, kde hrálo hned 45,4 % dotázaných. Celých 22,7 % dotázaných pak odpovědělo, že hraje strategie, 9 % rolové hry, tzv. RPG a akční hry, 4,5 % uvedlo hry v kategorii „jiné“. Do této kategorie patřily např. hry na mobilním telefonu. Nejoblíbenější hrou účastnic tohoto výzkumu se jednoznačně stala hra FarmVille. Jedná se o flashovou síťovou hru, provozovanou především na sociální síti Facebook, ve které se její uživatel stane virtuálním farmářem, stará se o své hospodářství, pěstuje zemědělské plodiny, květiny a chová zvířata. Za výdělek 61

kapitola 5

ze sklizně si pořizuje další vybavení pro svou farmu, dekoraci, zvířata atd. Tím, že uživatel „přizve“ na svojí farmu některou z osob ve svém seznamu přátel, může docílit rychlejší sklizně a získat tak bonusové body. Je nutno dodat, že dotazování jsem prováděla v průběhu roku 2010, kdy byla hra FarmVille na svém vrcholu a aktivně ji denně využívalo téměř 30 milionů lidí (!). V závěsu za FarmVille byla další hra ze stáje společnosti Zynga, CityVille, a posléze další herní aplikace Facebooku, která je v podstatě jen imitací herní mechaniky FarmVille, jenom v jiném prostředí (např. PetSociety). Až daleko za herními aplikacemi Facebooku se umístila herní série The Sims. Výsledky průzkumu odborníka jistě nepřekvapí. Takový průnik hry mezi dívky byl zapříčiněn několika faktory – zmíněné hry jsou dostupné na Facebooku zdarma, stačilo pouze pozvání od přátel. Dále odpovídají výsledkům zahraničních výzkumů preferencí dívčích hráček; tj. nejsou akční, nevyžadují pohotové reakce a motorické dovednosti, vyznačují se pomalejším tempem, neobsahují násilí a záporné figury, uvnitř her mohou dívky vytvářet realističtější světy (např. zahrada, kavárna atd.). Aplikace typu FarmVille navíc působí virálně a díky tomu, že na obrazovce je možné vidět avatary dalších hráčů, vytváří mylný dojem her pro více hráčů, které vyžadují proces socializace a týmové spolupráce. Jak potvrzují i některé z odpovědí respondentek, hru lze hrát bez přítomnosti dalších osob:

 „Vyhovuje mi, že si můžu sama nastavit čas hraní. Rostliny a semena sázím podle toho, kdy vím, že budu na počítači a budu je moci sklidit.“

 „Nenervuju se, že mě někdo za rohem zastřelí anebo že to pokazím a budu muset začít od úplného začátku.“  „Líbí se mi, že nemůžu prohrát.“

Hráčky v ČR jsou, informace o nich ne Zdá se, že tento typ nenáročných her je vhodným pro ženské hráčské začátečnice, které by se dost možná k hraní počítačových her jinak nedostaly. Genderová situace na poli počítačových her v České republice se dá charakterizovat jako stav „před a po FarmVille“. Cílem průzkumu, který nebyl dostatečně hloubkový, sociologický a vědecký na to, aby mohl posloužit např. při vývoji komerční počítačové hry, určené pro tuto cílovou skupinu, mělo být jen ověření si zvolené komunikační strategie. V tomto směru výsledky zcela stačily. Šetření však poukázalo na doposud nepříliš prozkoumanou skupinu žen - hráček. Její důkladný průzkum by poskytl cenné informace pro řadu dalších oborů a oblastí – od sociologie až pro komerční sféru. V neposlední řadě by však jednoznačně mohl pomoci přilákat více dívek a studentek do IT oborů. Citované hry: CityVille (Zynga, 2010) Dobij si baterky a vyhraj elektrokolo (ČVUT v Praze, 2011) Farmville (Zynga, 2009) Neverwinter Nights (BioWare, 2002) PetVille (Zynga, 2010) Sestroj stroj! (ČVUT v Praze, 2010) The Sims (Maxis, 2000) Tomb Raider 2 (Core Design, 1996) Warcraft 3 (Blizzard Entertainment, 2003) 62

kapitola 5



Zdroj: www.gdconf.com

Značná část asijských vývojářských společností pociťuje ve svých řadách nedostatek programátorek, které by vyvíjely hry určené pro ženy a dívky, stále zanedbávanou cílovou skupinu. Firmy pro ně ročně vypisují stáže a stipendijní pobyty, pro nejmenší holčičky dokonce organizují letní tábory, kde se dívky učí zábavnou formou programovat jednoduché hry.

Použitá literatura a zdroje: Asociace herního průmyslu České a Slovenské republiky (2011). Herní průmysl v roce 2011. Dostupné na www. herniasociace.cz  ARR, Diane (2005). Contexts, Pleasures and Preferences: Girls Playing Computer Games. London Knowledge C Lab. London. Dostupné na www.digra.org/dl/db/06278.08421.pdf  ARR, Marian (2010). „Girls don‘t play video games“: how gender identity in hobbies can affect career choice. C UK: University of Huddersfield. Dostupné na: www.inter-disciplinary.net/wp-content/uploads/2011/07/carrepaper.pdf CASSEL, Justine – JENKINS, Henry (eds.). From Barbie to Mortal Combat. Gender and Computer Games. Cambridge, London: MIT Press, 2000.  AFAI, Yasmin B.(2001). The Educational Potential of Electronic Games: from games-to-teach to games-to learn. K Studie prezentovaná na konferenci Playing by the Rules: The Cultural Policy Challenges of Video Games, The University of Chicago, Cultural Policy Center, 2001. Dostupné na culturalpolicy.uchicago.edu/events/conference-2001-video-games.shtml L EWIS, Andrea – GRIFFITHS, Mark D. Confronting Gender Representation: A Qualitative Study of the Experiences and Motivations of Female Casual-gamers. In Aloma: Revista de Psicologia, Ciències de l‘Educació i de l‘Esport, 28, 2011, s. 242-272.  EE, Nick (2008). Maps of Digital Desires: Exploring the Topography of Gender and Play in Online Games. In Y Kafai, Yasmin – Denner, Jill – Sun, Jennifer – Heeter, Carrie (eds.). Beyond Barbie and Mortal Combat. New Perspectives on Gender and Gaming. Cambridge, London: The MIT press, 2008, s. 83-96. Dostupné na www. nickyee.com/pubs/BBMK%20Yee.pdf EUROSTAT, Statistics in focus — 66/2011. Dostupné na epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-SF-11-066/EN/KS-SF-11-066-EN.PDF 63

kapitola 6

6. Nezapomínejte na děti! Tomáš Moravec Zkušenosti ukazují, že středoškoláka již zpravidla k technickým a přírodovědným oborům nepřivede ani sebelepší komunikace – už střední školu si totiž vybíral s alespoň zevrubnou představou o tom, kam se chce v budoucnu profesně ubírat. Žáka na střední škole můžeme snad motivovat k tomu, aby dal přednost studiu jednoho technického oboru před jiným nebo aby přehodnotil výběr konkrétní vysoké školy či univerzity, pro kterou se rozhoduje. Jeho či její hlavní rozhodnutí, tedy to, zda se stane přírodovědcem, technikem nebo humanitním či společenským vědcem, se však většinou odehraje již dříve. Cílit s popularizací vědy a techniky primárně na středoškolskou mládež tedy znamená poněkud zaspat: začít se musí mnohem dřív. Systematická práce s dětmi od mateřských škol přes oba stupně základních škol může nejen děti samotné, ale i jejich rodiče přesvědčit o tom, že technické a přírodovědné obory jsou atraktivní, logickou a velice perspektivní volbou pro jejich budoucnost. Cílené aktivity, jako jsou např. tematické tábory, dětské univerzity, populárně vzdělávací akce nebo návštěvy science center, mohou tento názor formovat a výrazně přispět k tomu, aby v sobě děti objevily zapáleného přírodovědce nebo nadšeného technika.

6.1. Děti na univerzitní půdě Amira Shehatová Dětské univerzity začaly vznikat po celé Evropě před deseti lety. Nabízejí dětem vhled do univerzitního života a stávají se prvními průvodci a motivátory pro jejich budoucí studium. Malí žáčci mají možnost osobního setkání s univerzitními profesory, významnými vědci a veřejnými činiteli, kteří přispívají k prohloubení a rozšíření zájmu i znalostí nejmladší školní generace o univerzitní obory. Areály vysokých škol se se vznikem dětských univerzit otevřely nejen dětem školního věku, ale i veřejnosti, která s napětím sleduje pokroky a úspěchy malých svěřenců. Dětské univerzity jsou pro budoucí prosperitu a úspěch evropské společnosti důležité – přirozenou dětskou zvědavost a zvídavost totiž tradiční školský systém vzdělávání často spíš potlačí, než prohloubí. Dětské univerzity mají možnost tento neblahý jev pozitivně ovlivnit a zvrátit trend malého zájmu mladých lidí o vědecké profese. Síť dětských univerzit se každoročně rozrůstá o nová působiště a iniciuje také další popularizaci vědeckých a technických oborů mezi mladými lidmi. A jaké jsou hlavní společné rysy dětských univerzit? Koncept je cílen převážně na děti ve věku 7 až 12 let, bezplatné přednášky se konají na půdě vysokoškolské instituce a jsou vedeny vysokoškolskými profesory nebo vědci či renomovanými odborníky. Děti obdrží zvláštní indexy a studentské průkazy, skládají zkoušky a na závěr je čeká slavnostní promoce.

64

kapitola 6

Vůbec první dětská univerzita vznikla spoluprací mezi lokálním deníkem Schwäbisches Tagblatt a Univerzitou Eberharda Karlse v německých Tubinkách v roce 2002. Přednášky, které trvají 45 minut, se od té doby konají na zdejší univerzitě vždy jednou týdně během letního semestru a účastní se jich několik stovek dětí. Za každou absolvovanou přednášku obdrží děti do indexu razítko a za příslušný počet získají na konci semestru diplom dětské univerzity. Děti se mohly v rámci hostitelských přednášek setkat i s nositelkou Nobelovy ceny Christiane Nüsslein-Volhardovou, bývalou německou ministryní spravedlnosti Hertou Däubler-Gmelinovou nebo astronautem Ernstem Messerschmidem. Od roku 2004 pořádá univerzita v Tubinkách také Výzkumný den, v průběhu kterého si děti mohou vyzkoušet roli laboratorních pracovníků a provádět nejrůznější pokusy pod dohledem odborníků. Pilotní projekt dětské univerzity v Tubinkách byl oceněn mnoha cenami, mezi jinými Descartovou cenou Evropské unie za popularizaci vědy. Úspěšný a mediálně oslavovaný projekt inspiroval další univerzity k následování, a to především v Německu a v německy mluvících zemích, kde se nyní nachází kolem 70 % z celkového počtu dětských univerzit založených v letech 2002–2012. K bezprostředním následovníkům patřily dětské univerzity ve Vídni, Basileji, Štrasburku a Bratislavě. Těchto prvních pět dětských univerzit se roku 2008 stalo zakládajícími členy konsorcia s názvem European Children‘s Universities Network (EUCU.NET), jehož aktivity koordinuje pobočka vídeňské univerzity. Konsorcium EUCU.NET zpočátku pracovalo pod záštitou Evropské komise, která jeho aktivity podporovala i finančně až do roku 2010; tehdy se změnilo na občanské sdružení. Činnost organizace se soustředí především na vzájemnou spolupráci a předávání zkušeností někdy značně odlišných konceptů dětských univerzit. Od roku 2009 pořádá EUCU.NET také každoroční konference k dané problematice.

Příklad dobré praxe Vídeňská univerzita zorganizovala první dětskou univerzitu v roce 2003. Projekt finančně podporují především rakouské ministerstvo pro vědu a výzkum, město Vídeň a telekomunikační společnosti. Vídeňská dětská univerzita se koná vždy po dobu dvou červencových týdnů a pestrý program, který sestává ze stovek přednášek a workshopů, navštíví několik tisíc dětí. Velký důraz je kladen na rovné podmínky účasti pro hendikepované děti nebo děti ze sociálně slabších rodin. Nyní je do projektu zapojeno pět největších univerzit ve Vídni a počet účastníků vzrostl z původných 6 000 na letošních 22 000.

České dětské univerzity Také v České republice máme několik dětských univerzit. Jednu z prvních, která vznikla v rámci projektu MedVěd (Medializace vědy) MŠMT ČR, založila Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci v roce 2007. Univerzita dětského věku (UDV) je pořádána ve spolupráci s Moravským divadlem Olomouc a je určena pro děti ve věku 8 až 12 let. Také zde dostanou děti indexy, navštěvují přednášky a mohou se těšit na slavnostní imatrikulaci i promoci. V zimním semestru probíhá deset přírodovědeckých přednášek, které zahrnují i atraktivní vědecké experimenty, a v letním semestru se konají on-line debaty s odborníky, které navazují na předešlé přednášky. Do programu se děti přihlašují prostřednictvím internetu, kam jsou také umisťovány prezentace a záznamy z přednášek. Každým rokem se UDV účastní 100–150 dětí. Ve spolupráci s projektem Podpora technických a přírodovědných oborů zorganizovala obdobu Dětské univerzity také Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. První Junior univerzita se konala v letních měsících roku 2011 na Fakultě bezpečnostního inženýrství a spolu s pedagogy se jí účastnili i studenti.

65

kapitola 6



Foto: Archiv PTPO MŠMT

Dětské univerzity představují určitý model vztahu vědy a společnosti, kde by děti měly poznat, co věda dokáže, ale také to, kde jsou její limity.

V akademickém roce 2010/2011 zahájila Technická univerzita v Liberci pod hlavičkou projektu „STARTTECH – Začni s technikou“ dlouhodobý program s názvem Dětská univerzita, určený žákům základních a studentům středních škol. Projekt je financován z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, partnery univerzity jsou Střední průmyslová škola strojní a elektrotechnická a Vyšší odborná škola v Liberci a Krajská vědecká knihovna v Liberci. Děti absolvují přijímací řízení formou pohovoru a pak imatrikulaci, při níž dostanou skutečné indexy. Výuka se dělí do zimního a letního semestru, děti navštěvují přednášky, praktická a laboratorní cvičení, sbírají kredity a zápočty a musejí samostatně zpracovat závěrečnou práci, kterou obhajují před odbornou komisí. Studium je ukončeno slavnostním aktem, který se podobá promoci, a absolventi prvního ročníku mohou v případě zájmu pokračovat ve studiu v dalším akademickém roce. První ročník nabídl robotiku, elektroniku a mechatroniku, v loňském roce se nabídka rozšířila, například o konstrukci automobilů a aplikovanou chemii. Děti si mohou vybrat, zda výuku absolvují během středečních odpolední jednou týdně, nebo zda přijdou každou druhou sobotu v měsíci.

Dětské univerzity v číslech V současné době existuje již okolo 150 dětských univerzit ve 25 státech světa, převážně v Evropě. Velký rozkvět zažilo nedávno Polsko a Turecko, po jedné dětské univerzitě najdeme také v Kolumbii a v Kanadě, několik ve Spojených státech a Austrálii a pilotní projekt se zkouší i v Číně. Poměrně rozličné přístupy jednotlivých zemí i škol vedly k rozsáhlé srovnávací analýze, kterou iniciovala organizace EUCU.NET. Podle tohoto výzkumu až 80% dětských univerzit aktivně spolupracuje s externími partnery, ale jen 20 % z celkového počtu si vzájemně vyměňuje zkušenosti a nápady s jinými dětskými univerzitami. Nejobvyklejší formou předávání znalostí dětem jsou přednášky 66

kapitola 6



Foto: Archiv PTPO MŠMT

Konceptu dětských univerzit se blížily i dvě dětské vědecké konference, které během roku 2012 pořádal projekt „Podpora technických a přírodovědných oborů“ MŠMT. Na těchto konferencích prezentovaly děti své vědecké výstupy a bádání profesionální formou za velkého zájmu pedagogů i médií.

a workshopy (60 %), následují exkurze a návštěvy institucí, jejichž činnost se vztahuje ke zvolenému předmětu. Nejčastěji se dětské univerzity snaží napodobit průběh akademického roku, a proto zahajují program slavnostní imatrikulací a předáním speciálních dětských indexů; následuje výukový semestr, kdy se eviduje docházka a celý program se ukončuje nějakou formou testu a na závěr slavnostní promocí. Jiný model preferuje jednotýdenní nebo dvoutýdenní intenzivní kurzy během letních prázdnin a tvoří tak specifickou obdobu dětských táborů. Pouze 45 % dětských univerzit vydalo a zveřejnilo metodické materiály, osnovy nebo cíle výuky a jen 40 % se věnuje evaluaci dílčích programů a aktivit v tištěné formě. Z analýzy rovněž vyplynul pomyslný model typické dětské univerzity (DU):

 Nejčastěji je DU zakládána ve spolupráci s akademickou institucí  Ročně každá DU zorganizuje 1–20 pravidelných aktivit (především přednášek a seminářů)  Cílovou skupinou jsou děti ve věku 7–12 let  Osnovy nebo metodologie většinou neexistují v písemné formě, zřídka se objeví pouze interní písemné materiály  DU komunikuje s lokálními partnery, jako jsou média či firmy  DU nespolupracuje s jinými dětskými univerzitami

67

kapitola 6

Mezi cíle působení dětských univerzit patří:

 Podporovat zvídavost a kritické myšlení u dětí a mládeže  Zprostředkovat dětem vhled do akademického života a úlohu vysokých škol ve společnosti  Umožnit univerzitám více otevřenosti a vnímavosti k potřebám studentů  Uchvátit děti různorodostí vědních oborů a vědeckých metod bez komerčních zájmů  Představit mladým lidem možnosti a alternativy vzdělávání  Vytvořit atmosféru respektu bez nátlaku  Přispět ke zvýšenému rozvoji organizačních, didaktických a výzkumných cílů univerzit Pro následující roky si konsorcium EUCU.NET vytyčilo tři nové cíle:

 Vytvořit nové vzdělávací koncepty pro děti předškolního věku a dospívající mládež  Podněcovat mezinárodní mobilitu vědců a účastníků dětských univerzit  Zpracovat dlouhodobou analýzu, která se bude věnovat vlivu dětských univerzit na růst počtu uchazečů o vysokoškolské studium Koncept dětských univerzit se především snaží zvýšit zájem mladých lidí o vědecké obory, což by se v budoucnosti mělo projevit zvýšeným zájmem uchazečů o studium na partnerských univerzitách. Dětské univerzity tak představují určitý model vztahu vědy a společnosti, kde by děti měly poznat, co věda dokáže, ale také kde jsou její limity a jak to vše zapadá do celospolečenského kontextu. Na dětské univerzity tedy můžeme nahlížet jako na inkubátory institucionálních změn vysokoškolského vzdělávání. Zdroje: The EUCU.NET White Book, Vídeň, 2010 www.eucu.net www.uni-tuebingen.de/kinderuni www.kinderuni.at www.duk.sk www.starttech.cz

68

kapitola 6

6.2. Přírodovědné a technické tábory Matěj Chour Letní tábory přinášejí školákům již po desítky let nevšední zážitky s kamarády a chvíle dobrodružství; jsou příležitostí k setkávání, sdílení, nasazení i k odpočinku. Vědecké tábory mají v České republice přitom velice dobré zázemí a dlouholetou tradici – stačí vzpomenout na letní tábory pro příznivce astronomie a kosmonautiky, které pořádají české hvězdárny a astronomické společnosti. Letní vědecká táborová soustředění v pestrosti svého zaměření nabízejí mnohé, jedno mají však společné – přinášejí příjemné a nové, formují a motivují, rozvíjejí rozličné dovednosti a probouzejí onu jiskru, která je třeba pro každé lidské snažení. Tato jiskra pak provází člověka dospíváním, a je-li s ní správně zacházeno, má nemalý vliv na rozvoj a tvorbu jeho osobnosti a leckdy i na výběr studia a budoucího povolání.

„Testování na dětech“ V roce 2011 proběhly na Technické univerzitě v Liberci v rámci projektu Podpora technických a přírodovědných oborů první dva pilotní týdenní technicko - přírodovědné tábory. Programu, který probíhal v univerzitních laboratořích a prostorách jednotlivých fakult, se zúčastnily téměř tři desítky dětí. Přípravy i realizace akce se ujali studenti místního oboru Pedagogika volného času, odborný program zajišťovali vyučující a zaměstnanci příslušných kateder. O táborech referovaly krajské televize i rozhlas, regionální deníky i celostátní tisk. Díky úspěšnosti pilotního projektu navázala na liberecké tábory výběrová řízení a posléze realizace pobytových i příměstských táborů na půdě Přírodovědecké fakulty UK v Praze v roce 2012.



Foto: Archiv Přírodovědecké fakulty UK

Letní tábory Přírodovědců se v letech 2011 a 2012 konaly díky podpoře projektu Podpora technických a přírodovědných oborů. Celkově se jich zúčastnilo téměř 250 dětí ve věku 6 až 14 let se zájmem o přírodní vědy.

69

kapitola 6



Foto: Archiv TUL v Liberci.

Mladí účastníci technického Tábora Y v Liberci poprvé drželi v rukou bezdotykový teploměr, termokameru, vyzkoušeli si, jak pracuje přístroj na měření světelnosti žárovek.

Metodika táborů a doporučení Tábory byly postaveny na premise pozitivních důsledků aktivního formování postojů, vycházející z Ajzenovy teorie chování (1991), metaevaluačních studií efektivity programů (Zelezný, 1999) a výzkumu Vadaly, Bixlera a Jamese (2007) zkoumajícího souvislost dětských programů s pozdější volbou studijní a profesní dráhy. Využita byla metodika tvorby a vedení zážitkových kurzů (Činčera, 2007, a Hanuš; Chytilová, 2009), neboť při přípravě programu a vedení táborů je nanejvýš vhodné dbát na určité postupy, zásady a metody. Tak je možno maximalizovat efekt, kterého chceme dosáhnout, vyhnout se nezdarům a zanechat v účastnících i veřejnosti dojem neopakovatelnosti a výjimečnosti pořádané akce. Je výhodné nastudovat, znát a využít zásady struktur zážitkových programů, definice cílů a indikátorů, postupy dramaturgie, skupinovou dynamiku, prvky motivace, teorie chování či mechanismy zpětné vazby, chceme-li se svým táborem vyniknout mezi jinými a postoupit od pouhých zábavních akcí k událostem pro děti maximálně přínosným. Při každé práci s dětským účastníkem je klíčová iniciativa, nasazení a chuť samotných organizátorů tvořit něco nového a tvořit to kvalitně. Pokud bude váš funkční a jednotný organizační tým naplňovat i tento aspekt, stanou se dětské přírodovědné a technické tábory pro své mladé účastníky silným zážitkovým, výchovným a motivačním prvkem.

70

kapitola 6

Tábory s přírodovědnou a technickou tématikou jsou jednou z významných cest k podpoření zájmu o studium těchto a příbuzných oborů. Týdenní či delší prázdninové pobyty zanechávají v dětských účastnících krásné vzpomínky na zajímavé zážitky, silné dojmy z neotřelých, nových aktivit a nemálo nových informací z pestré škály vědních oborů. Tyto dojmy, vzpomínky a informace jsou pak přikládány na pomyslné misky vah ve prospěch právě přírodovědných či technických oborů v okamžiku rozhodování budoucího zaměření, při volbě dalšího studia. Tábory takovéhoto zaměření bývají pro děti událostí, která v jejich vzpomínkovém přehledu vystupuje nad ostatní, bývají perlou v jejich prázdninové historii. Použité zdroje AJZEN, Icek, 1985. From Intentions to Actions: A Theory of Planned Behavior. In KUHL, Julius; Beckmann, Jürgen (Eds.). Action Control. From Cognition to Behavior. Berlin : Springer. ČINČERA, Jan, 2007. Práce s hrou. Pro profesionály. Praha : Grada. ISBN 978-80-247-1974-0 HANUŠ, Radek; CHYTILOVÁ, Lenka, 2009. Zážitkově pedagogické učení. Praha : Grada. ISBN 978-802-4728162. ZELEZNY, Lysnete C. Educational Interventions That Improve Environmental Behaviors: A Meta-Analysis. The Journal of Environmental Education, 1999, vol. 31, no. 1, s. 5–14. ISSN 0095-8964. VADALA, Carin E.; BIXLER, Robert D.; JAMES, Joy J., 2007. Childhood Play and Environmental Interest: Panacea or Snake Oil? Journal of Environmental Education, Vol. 39, n. 1, p. 3–18. ISSN 0095-8964.

 Bc. Matěj Chour je expertním poradcem MŠMT v oblasti motivace a volného času a lektorem zážitkových kurzů a teambuildingových aktivit; pracuje jako odborník v oboru informačních a komunikačních technologií na inovacích elektronických studijních opor Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci. Studuje vychovatelství pro speciálně pedagogické instituce na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Letní vědecké tábory mohou výrazně přispět k tomu, aby v sobě děti objevily zapálené vědce již od útlého věku 71

Foto: PTPO MŠMT

Doslov

6. Průměrnost – hlavní riziko komunikace vysokých škol Miloslav Druckmüller Komunikace vysokých škol s veřejností si klade řadu různých cílů, jeden z nich je však bezesporu pro samotnou existenci školy ten nejdůležitější. Je to získání dostatečného počtu studentů. Ve vědeckotechnických oborech je to stále větší problém. Proto je zcela pochopitelná strategie, která se snaží oslovit co nejširší okruh potenciálních zájemců o studium. Pro budoucnost vědeckotechnických oborů má však zásadní důležitost nejen počet studentů, ale především vyhledání a oslovení talentovaných a motivovatelných mladých lidí. V žádné společnosti nikdy nebylo, není a nebude mnoho mladých lidí schopných vypracovat se na špičku vědeckého poznání a táhnout dál vývoj ve svém oboru. Lidská společnost již dávno překročila hranici, kdy je na vědeckém poznání životně závislá. Množství vědeckých poznatků stále narůstá a stále větším problémem je již pouhé předávání těchto poznatků z generace na generaci. Proto vyhledání talentovaných mladých lidí a poskytnutí jim podmínek nutných pro jejich vědecký rozvoj je pro celou společnost životně důležité. Komunikace s touto cílovou skupinou však není vůbec jednoduchá. Metody, které jsou velmi účinné při komunikaci s většinou potenciálních zájemců o studium na vysokých školách, neumožňují účinně a hlavně selektivně oslovit talentované mladé lidi. Informace vhodné pro širokou veřejnost jsou pro tuto skupinu obvykle příliš povrchní a neupoutají v záplavě jiných informací jejich pozornost. Mladým lidem se zájmem o vědu je nutné poskytnout takové informace, které se zcela vymykají možnostem oddělení PR vysokých škol, a proto musí být do celého procesu zapojeni i samotní vědečtí pracovníci a učitelé vysokých škol. Zde vzniká první zásadní problém – konflikt se samotnou vědeckou prací, přesněji řečeno s jejím ohodnocením. Je všeobecně známým faktem, že měření libovolné veličiny má vždy vliv na systém, na kterém měření provádíme a tím i na samotnou hodnotu měřené veličiny. Nejinak je tomu v oblasti scientometrie. Současné hodnocení vědy je založeno převážně na kvantitativních scientometrických charakteristikách. Na tomto místě nechci polemizovat o vhodnosti či nevhodnosti těchto charakteristik. Faktem však je, že jejich využití k hodnocení vědy ovlivňuje vědu jako takovou, ovlivňuje chování vědeckých týmů i vysokých škol. Zcela pochopitelná snaha o maximalizaci scientometrických charakteristik je v rozporu se snahou o popularizaci vědy, o komunikaci s nevědeckou komunitou a s vyhledáváním a podporou talentovaných mladých lidí před vstupem na vysokou školu. Bohužel je v rozporu dokonce i s výukou, tj. se samotnou hlavní náplní činnosti vysokých škol. Druhým zásadním konfliktem je konflikt se snahou o unifikaci. Tento problém je typický pro střední školy. Snaha o integraci nemotivované a často nemotivovatelné části mládeže do kolektivů dobrých studentů a postupné snižování požadavků na znalosti tak, aby byl systém průchozí v podstatě pro všechny, je velmi nebezpečný vývoj, který zasahuje velmi negativně především talentované a vysoce motivované studenty. Nahrazování testování skutečných znalostí studentů různými testy tzv. studijních předpokladů, které jsou postaveny většinou na komerční bázi, neposkytuje žádné relevantní informace nutné pro vyhledání dobrých a talentovaných studentů a komunikaci s nimi. V ohledu péče o talenty hrají klíčovou roli rozličné typy vědomostních olympiád v matematice, fyzice, biologii, chemii, geografii a řadě dalších, které se konají i v kategoriích žáků vyšších tříd základních škol. Vrcholné kategorie pak slouží pro výběr týmů, reprezentujících Českou republiku na olympiádách mezinárodních. Pro budoucnost české 72

Doslov

vědy představují tyto olympiády jeden z nejcennějších zdrojů budoucích špičkových odborníků. V současnosti je péče o talenty pouze v rukou nadšených lidí, kteří mají jen velmi malou nebo nulovou podporu státu. V této situaci jsou podobné projekty, jako byl Individuální projekt národní Podpora technických a přírodovědných oborů MŠMT, víceméně jedinou cestou, jak tuto situaci zlepšit.

 prof. RNDr. Miloslav Druckmüller, CSc., je profesorem Ústavu matematiky FSI VUT. Vystudoval obor Matematika odborná na Masarykově univerzitě, zabývá se vědeckovýzkumnými tématy, jako jsou např. numerické metody analýzy a zpracování obrazů, počítačová grafika, vícehodnotová logika, teorie fuzzy množin, ortogonální transformace a jejich aplikace atd. Celý svůj život zasvětil dvěma hlavním zájmům – matematice a fotografování přírody. V současné době se nejvíce věnuje fotografování astronomických témat, přičemž při zpracování astronomických snímků využívá svých hlubokých matematických znalostí z oblasti funkcionální analýzy a zpracování obrazů a signálů



Foto: Archiv PTPO MŠMT

Pro budoucnost vědeckotechnických oborů má zásadní důležitost nejen počet studentů, ale především vyhledání a oslovení talentovaných a motivovatelných mladých lidí.

73

© MŠMT, IPn Podpora technických a přírodovědných oborů 2012

74